Cílem této diplomové práce bylo analyzovat religiozitu české
populace skrze generační perspektivu a odpovědět na otázku, jak
se liší religiozita české populace podle příslušnosti k věkovým
generacím v čase a jakou roli při tom hraje odlišná socializace
generací ve vztahu k náboženství. K analýze bylo využito dat
Evropského výzkumu hodnot z let 1991, 1999 a 2008 a byly
vybrány převážně indikátory spojené s tradiční religiozitou,
neboť socializace se týká zejména přenosu tohoto typu
náboženských věr a hodnot. Na základě analýzy vybraných
indikátorů religiozity můžeme říci, že příslušnost ke generaci
skutečně do velké míry determinuje religiozitu jedince. Vztah
mezi religiozitou a generací přitom nemusí být lineární.
Zásadní rozdíly byly zjištěny v míře indikátorů religiozity
mezi generacemi narozenými před rokem 1945 a po něm. Rozdíl
mezi těmito generacemi byl u většiny indikátorů největší v roce
1991, v současnosti nacházíme mezi generacemi výrazně menší
odstup. Proměňuje se také poměrné zastoupení generací ve
skupinách věřících, vyznávajících či participujících. Víra
obecně je stále spojena do velké míry s náboženským vyznáním
lidí, u nejmladších generací se však tento vztah výrazně
rozvolňuje. Z generací narozených v 70. a 80. letech se hlásí k
vyznání pouze malý podíl příslušníků, pokud však ano, jejich
víra bývá silná. Výrazným trendem poslední doby je nárůst
podílu ateistů ve všech generacích.