Práce se pokouší identifikovat způsoby, jakým vybraná díla
současné české beletristické literatury postihují rozdílné
tendence v hodnotových orientacích, postojích, životních
způsobech, či vzorcích jednání generace dospívající v před- a
po-revolučním období konce osmdesátých let (a počátku 90. let)
a příslušné rodičovské generace. Výchozí otázkou je míra a
povaha reprezentace generačního zlomu ve studované
beletristické literatuře.
V této perspektivě práce analyzuje zejména beletristická díla
Ireny Douskové, Jana Balabána, Terezy Brdečkové, Edgara Dutky,
Jiřího Hájíčka a Petry Hůlové. Snaží se přitom zasadit
literární reprezentaci generačního zlomu do kontextu klasické i
soudobé sociologie generací (Mannheim, Gasset, Corsten, Giesen,
aj.). Při tom si mimo jiné všímá, jak literatura postihuje
vazbu dramatické historické zkušenosti na každodenní zkušenost
a jednání, jak identifikuje pole jednání a zkušenosti, ve
kterých se generační rozdíly artikulují a zvýznamňují (rodina,
práce, politika, vzdělání, zábava, jazyk, náboženství, atd.).
Cílem však není hodnotit správnost či korektnost literárního
popisu na základě „vědecky“ získaných či ověřených informací.
Literatura je zde naopak pojata jako obraz naší zkušenosti coby
sociálních aktérů, tj. zkušenosti, jež nemůže být rozumně
hodnocena na ose správná-nesprávná, korektní-nekorektní.
Součástí práce však je i otázka vztahu beletristické literatury
a sociologie, třebaže není hlavním předmětem zájmu.