Posudek vedoucího práce na magisterskou práci Petra Preclíka „ Assessing the Impact of the ECtHR on Russia‘s Conduct in Chechnya in the Context of the Judicialization of World Politics“ Anglicky psaná práce P. Preclíka se věnuje analýze vlivu jednoho z evropských judiciálních orgánů – Evropského soudu pro lidská práva – na chování smluvní strany v oblasti bezpečnostní politiky. Autor se v podstatě snaží testovat, do jaké míry mezinárodní judiciální režim v oblasti lidských práv zasahuje do jednání států v oblasti power politics, jinak řečeno do jaké míry mezinárodní instituce disponující toliko autoritou svých rozhodnutí je způsobilá ovlivnit jednání velmoci v oblasti její ozbrojené moci. Výběr ESLP a Ruské federace považuji za logický a velmi vhodný: na jedné straně ESLP představuje zřejmě nejvyspělejší mezinárodní judiciální režim současnosti, na druhé straně Ruská federace je považována (například vedle Turecka) za nejvýraznějšího „troublemakera“ celého systému, který se svým přístupem a (ne)ochotou dodržovat lidská práva výrazně vymyká zbytku smluvních stran evropské úmluvy. Za pozoruhodnou a vynikající považuji první – teoretickou část, v níž se P. Preclík zabývá obecně fenoménem judicializace mezinárodní politiky a nachází její trojí vysvětlení. V této části autor dokládá velmi širokou znalost problematiky, vychází nejen z literatury věnující se fenoménu judicializace, ale projevuje též orientaci v teoriích mezinárodních vztahů a v teorii práva. Vlastní case study je zaměřena na judikaturu ESLP v oblasti ozbrojených konfliktů (konkrétně pak na kauzy týkající se rusko-čečenské války) a jejím dopadům na chování Ruské federace. Tuto část považuji již ne za tak zdařilou, nicméně stále se pohybuje nad běžným standardem magisterských prací. V této části je patrné, že autorovi chybí déledobější právnická průprava a systematičtější studium judikatury ESLP. I přesto tato část dokumentuje, jaké nástroje má ESLP k dispozici a jaké byly konkrétní reakce RF a ochota požadavkům ESLP vyhovět. Autor dospívá k velmi střízlivým a dle mého soudu správným závěrům. V této souvislosti by mohl v rámci obhajoby zodpovědět následující otázky, na něž v práci nenalézám zcela explicitní odpovědi. Omezený vliv ESLP je dán mimo jiné též skutečností, že je soudem, který rozhoduje aposteriorně, ex post. (1.) Domnívá se autor, že by autoritě ESLP prospělo, pokud by častěji využíval předběžných opatření, jimiž by se snažil zasahovat do aktuálně probíhajících vojenských operací smluvních stran (tak jako se tomu pokusil v případě rusko-gruzínského konfliktu), nebo by se tím naopak mnohem zásadněji odkryla „slabost“ ESLP prosadit vlastní autoritu? (2.) Domnívá se autor, že podřízenost takovému judiciálnímu režimu jako je ESLP je způsobilá a priori ovlivnit jednání smluvní strany v ozbrojeném konfliktu? Pokud jde o formální stránku, lze vyzdvihnout vynikající jazykovou stylistiku a čtivost. Předložená práce i jinak splňuje všechny formální náležitosti vyžadované v kvalifikační práci: je opatřena poznámkovým aparátem (byť poněkud skromnějším), seznamem úctyhodného množství sekundární literatury a citovaných rozhodnutí ESLP. S ohledem na shora uvedené lze uvést, že práce je zdařilým pokusem o analýzu pronikání mezinárodních judiciálních institucí do oblasti power politics. Práci doporučuji k obhajobě a navrhuji ji hodnotit stupněm výborným (A). V Brně dne 26. prosince 2009 JUDr. Ivo Pospíšil, Ph.D.