Posudek oponenta diplomové práce Název práce: Assesing the Impact of the European Court of Human Rights on Russia’s conduct in Chechnya in the Context of the Judicialization of World Politics Autor: Petr Preclík Brno, 5. ledna 2010 Petr Preclík se ve své anglicky psané diplomové práci s názvem „Assesing the Impact of the European Court of Human Rights on Russia’s conduct in Chechnya in the Context of the Judicialization of World Politics“ snaží uchopit problematiku stále větší rozpínavosti soudní moci ve světové politice. Činí tak způsobem velmi čtivým a zajímavým. Autor si zužuje velmi široké pole na činnost Evropského soudu pro lidská práva (ESLP) a táže se, zda je jeho judikatura schopna ovlivňovat strategické chování členských států Rady Evropy. Ještě konkrétněji, práce se zaměřuje na počínání Ruska v čečenském konfliktu a v hypotéze tvrdí, že aplikace doktrín ESLP přispívá k právnímu dohledu nad ozbrojeným konfliktem a zlepšuje komplicitu států, ale na druhé straně ESLP aplikuje též sebeomezující přístup, když bere v potaz náklady komplicity. Osobně si nejsem zcela jist vhodností přístupu Kratochwila a Ruggieho, který autor práce přejímá, a sice, že důležitější, než skutečnost, že pravidlo bylo porušeno, je interpretace tohoto chování členy komunity (s. 15). Jak ale rozlišit případy, kdy aktéři vyjadřují své skutečné postoje a kdy pouze „mlží? Popřípadě, jak vysvětlit nesoulad mezi prohlášeními pro domácí a mezinárodní publikum? Nesdílím s autorem názor ohledně nepoužitelnosti racionalistických teorií pro vysvětlení judicializace (s. 27), ale to je na delší debatu, výrazně přesahující formát obhajoby. Dodám jen, že autor v teoretické části textu představuje zásadní díla zpracovávané problematiky, a to logickým a navazujícím způsobem, navíc s nimi místy v kritickém tónu polemizuje. Na druhé straně, teoretická část je sepsána dosti hutným způsobem a se základními koncepty neobeznámený čtenář by zřejmě měl s jejím pochopením jisté obtíže. „Praktickou“ část práce autor začíná vysvětlením mechanismu ochrany lidských práv v rámci Rady Evropy s pochopitelným důrazem na Evropskou úmluvu o lidských právech a Evropský soud pro lidská práva. Autor aplikuje Hurdovy tři způsoby sociální kontroly – donucení, sledování vlastního zájmu a legitimitu. První dva, s výhradami kandidátů o členství v EU, kteří uposlechnou rozsudků ESLP, protože jinak by se jim cesta do EU ztížila, odmítá a jako jediné vysvětlení pro komplicitu států s rozsudky ESLP vidí mezinárodní legitimitu. Je ale mezinárodní legitimita sama o sobě izolovatelná od zájmů státu? Není snaha o dosažení dobrého mezinárodního renomé jedním ze zájmů států? Navíc, jistě i členské státy EU mají motivaci rozsudky dodržovat, a to s ohledem na svůj elektorát a snahu vlády o znovuzvolení, k čemuž by nekomplicita s rozhodnutím ESLP nemusela příliš pomoci. Případová studie následuje již dříve zvolený postup – rozsudky ESLP proti Rusku, týkající se konfliktu v Čečensku, jsou nejprve představeny a poté rozebrána ruská reakce na ně. Podle jakého klíče však byly ruské reakce vybrány? Autor uzavírá celou práci optimisticky – je ale skutečně tento optimismus na místě? Povedlo se Soudu odradit Rusko od příštích smrtelných manifestací síly? Co s pouze částečnou komplicitou? Je místy smířlivý ruský jazyk skutečně důvodem k optimismu? Práce je na vysoké formální úrovni[1], autor používá relevantní odbornou literaturu, přičemž seznam zdrojů je vskutku plně reprezentativní a obsáhlý, k čemuž jistě přispěl také autorův dlouhodobý zájem o křivolaký vztah Ruska k lidským právům – práce Petra Preclíka s názvem „Culture Re-introduced: Contestation of Human Rights in Contemporary Russia“ se zařadila mezi nejlépe hodnocené Master Thesis prestižního E.MA Programme in Human Rights and Democratization v Benátkách a byla dokonce i knižně publikována. Celkově se jedná o přesvědčivou, vyspělou a navíc poutavým jazykem sepsanou práci, která představuje velmi stimulující vklad do debaty o judicializace politiky. Práci doporučuji k obhajobě a navrhuji hodnotit stupněm „výborně“ (A). Mgr. Hubert Smekal, M.A. Ph.D. ________________________________ [1] Vytknout lze jen drobnosti typu absentujících bližších údajů u textu J.H.H. Weilera v seznamu zdrojů, duplikace zdroje Altiparmak 2009 v poznámce pod čarou č. 162 apod.