MASARYKOVA UNIVERZITA FILOZOFICKÁ FAKULTA ÚSTAV ČESKÉ LITERATURY A KNIHOVNICTVÍ BAKALÁŘSKÁ DIPLOMOVÁ PRÁCE Příběhová próza ze života dětí Felix Háj: Kája Mařík Amálie Kutinová: Gabra a Málinka Magdalena Klímová Vedoucí práce: Brno 2006 Mgr. Luisa Nováková Ph.D. Prohlašuji, že jsem bakalářskou diplomovou práci vypracovala samostatně a uvedla všechnu použitou literaturu a prameny. 28. 4. 2006 Ráda bych poděkovala Mgr. Luise Novákové Ph.D. za trpělivost a vstřícnost při vedení mé práce a za připomínky při konzultacích. OBSAH ÚVOD.................................................................................... 5 1. PŘÍBĚHOVÁ PRÓZA ZE ŽIVOTA DĚTÍ............................... 7 1.1. Vymezení pojmu příběhová próza ze života dětí........................ 7 1.2. Situace v literatuře pro děti a mládež ve 20. a 30. letech 20. století... 7 2. FELIX HÁJ.......................................................................... 9 2.1. Život............................................................................ . 9 2.2. Dílo............................................................................. 10 3. ŠKOLÁK KÁJA MAŘÍK...................................................... 11 3.1. Základní charakteristika a členění díla.................................... 11 3.2. Hlavní postavy, stručný nástin děje........................................ 12 3.3. Jazyková stránka a forma textu............................................. 13 3.4. Didaktičnost, proč a čím dílo oslovuje děti............................... 15 3.5. Reakce čtenářů a literární kritiky........................................... 18 4. AMÁLIE KUTINOVÁ........................................................... 23 4.1. Život............................................................................ 23 4.2. Dílo............................................................................. 24 5. GABRA A MÁLINKA.......................................................... 26 5.1. Základní charakteristika a členění díla.................................... 26 5.2. Hlavní postavy, stručný nástin děje........................................ 27 5.3. Jazyková stránka a forma textu............................................. 28 5.4. Didaktičnost, proč a čím dílo oslovuje děti............................... 31 5.5. Reakce čtenářů a literární kritiky........................................... 32 6. SROVNÁNÍ OBOU DĚL....................................................... 35 6.1. Srovnání jednotlivých rovin (postavy, děj, jazyk), didaktičnosti a vztahu k náboženství......................................................... 35 6.2. Osudy děl za komunismu.................................................... 37 6.3. Reedice obou děl po r. 1989, vztah dnešních dětských čtenářů k dílům.......................................................................... 38 ZÁVĚR................................................................................. 41 PRAMENY A LITERATURA................................................... 42 1. ÚVOD Prozaické cykly pro děti Kája Mařík Felixe Háje a Gabra a Málinka Amálie Kutinové vznikaly v meziválečném období, první z nich v letech 1926-1931, druhý v letech 1935-1942. Obě tato díla byla čtenářsky velice oblíbená, o čemž svědčí i fakt, že vycházela znovu a znovu v dalších vydáních. Kája Mařík vyšel do roku 1948 devětkrát, první díly Gabry a Málinky do stejného roku stačily vyjít třikrát. Také literární kritici se o obou dílech vyjadřovali převážně velice pochvalně.[1] Obrat v recepci Káji Maříka i Gabry a Málinky přinesl rok 1948, neboť v době nadvlády komunismu nesměla tato díla z ideových důvodů vycházet. Vadilo zejména katolické prostředí, do kterého byly příhody dětských protagonistů zasazeny. Díla byla kritikou nařčena z brakovosti, triviality a autorka Káji Maříka i z bigotnosti. Je však nutné podotknout, že připomínky vůči přísnému katolictví a konzervativismu Wagnerové se objevily už i v dřívější době.[2] Teprve po roce 1989 mohla obě díla znovu vyjít bez cenzurních omezení a získala opět zájem mnoha čtenářů, zejména těch starších, pro které byly knihy Kája Mařík a Gabra a Málinka četbou jejich dětství. Literární kritika v 90. letech však mnohdy částečně převzala názory z předpřevratových publikací, a tudíž neposuzovala kvality a nedostatky těchto děl nezaujatě. Ve své bakalářské práci bych se proto chtěla pokusit zhodnotit literární význam Káji Maříka a Gabry a Málinky a odhalit, proč tyto knihy získaly tak velkou pozornost čtenářů. První kapitola bakalářské práce definuje žánr prózy s dětským hrdinou a obecně pojednává o situaci v literatuře pro děti a mládež ve 20. a 30. letech 20. století. Druhá kapitola je věnována životu a dílům Felixe Háje. Třetí kapitola se zabývá Kájou Maříkem. Nejprve seznamuje se základním členěním díla, hlavními postavami a dějem, pak se zaměřuje na formální stránku textu a na didaktičnost. Závěr kapitoly shrnuje názory dobové i dnešní literární kritiky. Čtvrtá kapitola pojednává o životě a dílech Amálie Kutinové. Pátá kapitola se zabývá Gabrou a Málinkou, její členění je obdobné jako v kapitole o Kájovi Maříkovi. Šestá kapitola srovnává obě analyzovaná díla. Dále tato kapitola popisuje osudy Káji Maříka a Gabry a Málinky v období komunistické diktatury a po roce 1989, kdy byla obě díla znovu vydána. Cílem práce je analýza obou děl a následné posouzení jejich literárního významu. Nejčastěji vycházím z názorů Jaroslava Tomana, Vladimíra Nezkusila a Svatavy Urbanové, kteří se zmiňované problematice věnovali po roce 1989 nejdůkladněji, a v průběhu práce se pokusím k jejich mínění zaujmout vlastní stanovisko. 1. PŘÍBĚHOVÁ PRÓZA ZE ŽIVOTA DĚTÍ 1.1. Vymezení pojmu příběhová próza ze života dětí Příběhová próza ze života dětí patří mezi významné a frekventované žánry dětské četby mladšího školního věku. "Zobrazuje pravděpodobné události z reálného života dítěte představující základní a typické modely mezilidských vztahů a životních situací. Jejich prostřednictvím chce autor napomoci malému čtenáři k lepší a snadnější orientaci v okolním světě." [3] Podle tvrzení Svatavy Urbanové[4] je však pojem příběhová próza s dětským hrdinou poněkud nepřesný a diskutabilní, protože termín próza v sobě zahrnuje črtu, novelu, povídku i román. Počátky prózy s dětským hrdinou můžeme najít už v době národního obrození a od té doby se tento žánr výrazně vyvíjel. 1.2. Situace v literatuře pro děti a mládež ve 20. a 30. letech 20. století Situaci na knižním trhu ve 20. a 30. letech 20. století ovlivnil v první řadě vznik samostatného Československa, který umožnil i kvantitativní rozmach české literatury pro děti a mládež. V této době bylo vydávání knih komerční záležitostí soukromých nakladatelství, z nichž některá kvůli finančnímu zisku produkovala také literaturu nižší umělecké úrovně. V literatuře pro děti byla zohledňována především její funkce výchovná a zábavná. Pojetí dětské literatury jako literatury umělecké se šířilo jen pozvolna. Obecně se však v této době začala v literatuře pro děti a mládež projevovat snaha respektovat dětského čtenáře, jeho svébytné vnímání a chápání světa. [5] Na počátku 20. století se v literatuře pro děti a mládež uplatňoval realistický směr se sociální tendencí.[6] Mnoho významných autorů meziválečného období se prosadilo ještě dříve, než začali tvořit díla pro děti, v literatuře pro dospělé (např. F. Langer, J. Kopta, J. John).[7] Do četby mládeže se dostávali také čeští realističtí autoři, z jejichž prací pro dospělé byly vybrány a samostatně vydávány příběhy z dětského života (např. J. Š. Baar -- Hanýžka a Martínek, Jan Neruda -- Jak to přišlo... -- jedna z Malostranských povídek).[8] Vladimír Pazourek se domnívá, že totiž "nemůže napsat pro děti a hlavně pro odrůstající děti dobrou prózu ten, kdo nezná obecnou literaturu, její cesty, vývoj a umělecké vzepětí dobové, nemůže ji psát vlastně nikdo, kdo právě v obecné literatuře už nedosáhl jistého uplatnění.[9] Myslím si, že dobré práce pro děti může tvořit i ten, kdo nepsal pro dospělé čtenáře nebo jehož díla pro dospělé nejsou kritikou příliš uznávána. Za příklad nám mohou posloužit právě autoři Felix Háj a Amálie Kutinová, kteří se stali v meziválečném období populární především díky své tvorbě pro děti. 2. FELIX HÁJ 2.1. Život Felix Háj je pseudonym, který si pro sebe zvolila spisovatelka Marie Wagnerová, rozená Černá. Narodila se 27. května 1887 v Mníšku pod Brdy v rodině řídícího učitele obecné školy a regenschoriho Augustina Černého. Po absolvování základní a měšťanské školy v Mníšku pod Brdy navštěvovala učitelský ústav v Českých Budějovicích a Vyšší dívčí školu v Praze. Věnovala se také studiu hudby a zpěvu u Zdeňka Fibicha. Po maturitě v roce 1906 se vrátila do Mníšku, kde působila jako varhanice a učitelka hudby. Ještě téhož roku se v devatenácti letech provdala za učitele Viléma Wagnera a nějaký čas bydleli v Praze na Zlíchově. Za 1. světové války musel Wagner narukovat. Po jeho návratu z války se jejich manželství rozpadlo, Wagnerová se s manželem rozvedla a odstěhovala se se synem Vilémem ke svým rodičům do rodného Mníšku. Otec Wagnerové musel po nástupu do penze opustit školní byt. Wagnerová proto přijala místo hospodyně na mníšecké faře u faráře Františka Rause, kde získala bydlení pro sebe, syna i starého otce; matka krátce předtím zemřela. Wagnerová se stala stálou varhanicí v mníšeckém kostele a byla i jinak veřejně činná. Zorganizovala a vedla ženský pěvecký sbor, pořádala hudební akademie, organizovala ochotnické divadlo, a přestože byla katolička, stala se členkou a funkcionářkou Sokola v Mníšku. Od roku 1927 byla členkou Družiny literární a umělecké. Do této doby spadá také vrchol její literární činnosti. Farář František Raus Wagnerové obětavě pomáhal a zajišťoval vydávání jejích románů i jejich honorování, protože Wagnerová neuměla příliš dobře hospodařit s penězi a většinu jich rozdala potřebným v Mníšku nebo dala na kulturní a dobročinné účely. Po smrti faráře Rause se musela i s rodinou z fary přestěhovat do domku Za Rybníky. V roce 1934 podlehla rakovině, 25. července 1934 v pouhých 47 letech zemřela v rodném Mníšku pod Brdy. Je pohřbená na mníšeckém hřbitově vedle svých rodičů.[10] 2.2. Dílo Značná část literární tvorby Marie Wagnerové byla určena dětem a mládeži. Pod pseudonymem Felix Háj vydala ve své době velice populární sedmidílný cyklus Školák Kája Mařík (I. 1926; II.-III. 1927; IV.-V. 1928; VI. 1929; VII 1931). Jeho děj autorka situovala do fiktivního městečka Lážov, pro nějž jí jako inspirace posloužil rodný Mníšek pod Brdy. Obdobný byl i pětidílný cyklus Řídících Márinka (I. 1928; II.-IV. 1929; V. 1931), který byl rovněž komponovaný pomocí epizodické výstavby jako série drobných obrázků ze života dětí. Hájovo literární dílo pro dospělé nezískalo už takový úspěch, přestože je rozsahem nemalé. Jmenujme alespoň několik prací -- romány Lásky světlo a vášně stín (1927); Přišel život (1928) a román s autobiografickými prvky Blanka zahradníkova (1928). K postavě Káji Maříka se Felix Háj opakovaně vracel i v různých dalších pracích, například Kájovy děti (příběhová próza pro mládež, 1932); Kájovy nejmilejší pohádky (1932); Kájovy prázdniny (příběhová próza pro mládež, 1932); Kájovo mládí (příběhová próza pro mládež, 1934); Kájovy radosti a trampoty (příběhová próza pro mládež, 1934). 3. ŠKOLÁK KÁJA MAŘÍK 3.1. Základní charakteristika a členění díla Jak už bylo zmíněno výše, spisovatel Felix Háj vytvořil v letech 1926-1931 sedmidílný cyklus Školák Kája Mařík. [11] Tento prozaický cyklus pro děti vypráví o příhodách malého chlapce vyrůstajícího v hájovně poblíž fiktivního městečka Lážov. K napsání díla inspiroval Wagnerovou její synek Vilém.[12] Kompozice románu je epizodická, je to volné řetězení jednotlivých výjevů ze života hajných Káji a "pánovic" (lesmistrových) Zdeny, jejichž osudy sledujeme od dětství až do dospělosti, k narození jejich vlastních dětí. Tento nový kompoziční postup seriálového řazení příběhů použil ve své humoristicky pojaté próze jako jeden z prvních autorů například Franta Župan (Pepánek Nezdara, 1907-1921).[13] Na začátku prvního dílu jde Kája k zápisu do první třídy a začíná chodit do školy. Autorka provází Káju celým školním rokem až do prázdnin, jejichž průběh a část dalšího školního roku jsou zachyceny ve druhém dílu románového cyklu. Třetí díl pokračuje ve stejném duchu v líčení dalších dětských příhod, nově se objevuje svérázná postava pražského profesora Karbulky, který tráví svou dovolenou u Maříků na letním bytě. Ve čtvrtém dílu dojde k výraznějšímu posunu v ději, Kája složí přijímací zkoušku na gymnázium a odejde na studia do Prahy. V pátém dílu už Kája maturuje, studuje na vysoké škole a po mnoha peripetiích se žení se Zdeňou, kterou čtenáři znají už od prvního dílu jako Kájovu přítelkyni ve všech dětských hrách. Šestý díl popisuje stěhování mladých manželů na Slovensko a jejich samostatný život, v sedmém dílu se dozvídáme o narození malého Káji, jeho nezbedných příhodách a celý cyklus je zakončen narozením jeho sestřičky Stáničky. Dále se budeme podrobně zabývat už jen prvním a druhým dílem románu, které jsou kritikou hodnoceny jako nejzdařilejší a rovněž jsou i čtenářsky nejvyhledávanější. 3.2. Hlavní postavy, stručný nástin děje Kája Mařík, hlavní hrdina románu, je svérázný chlapec žijící v harmonické rodině hajného v podbrdských lesích. Společně s Kájou vyrůstá o rok mladší Zdeňa lesmistrovic, která je zpočátku v mnohém Kájovým opakem. Kájovi nechybí odvaha, mrštnost, otužilost získaná pobytem v přírodě, je bystrý a pohotový. Všechny tyto vlastnosti křehká, choulostivá a možná i trochu rozmazlená Zdeňa postrádá. Kája se však rozhodne, poté co se Zdeňa uzdraví z vážné nemoci, že ji vychová podle svého a všemu důležitému ji naučí. Svému slibu Kája dostojí, a tak už ve druhém dílu Zdeňa hravě dokáže při všech dětských nezbednostech totéž co on. Obě děti spojuje život na samotách v hájovně a v myslivně ve zbožných katolických rodinách. Kájovo chování se proto často ocitá na hraně mezi příkladnou zbožností, pílí a nevinným dětským uličnictvím. Důležité role v příběhu hrají i postavy rodičů -- pracovitá a zbožná maminka Maříková, někdy trochu přísný hajný Mařík, laskavá a starostlivá paní lesmistrová, bodrý a dobrosrdečný lesmistr Rédl. V mnoha příhodách vystupuje i pan řídící a pan farář, dále je román zalidněn množstvím "strejčků a tet" z Lážova.[14] Děj prvního dílu začíná Kájovým zápisem do první třídy a končí vysvědčením. Velká část vyprávění je věnována popisu oslav hlavních svátků církevního roku, Vánoc a Velikonoc, i líčení proměn přírody v ročních obdobích, do kterých jsou zasazeny drobné humorné dětské příhody. Ty se většinou odehrávají v lese, kde Kája otužuje a "převychovává" Zdeňu, nebo ve škole a v Lážově -- například školní inspekce. Součástí děje jsou i dvě pro Káju významné události -- školní výlet na Karlův Týn a pouť s maminkou a lážovským procesím na Svatou Horu. Druhý díl popisuje Kájovy prázdniny a nejdůležitější příhody, které se o nich staly. Jedná se tedy o typ prázdninového příběhu.[15] Začíná Skaleckou poutí, o které přijede na samoty Ládíček z Příbrami, s jehož maminkou se Kája seznámil už v prvním dílu n Svaté Hoře. Ládík se má na čerstvém vzduchu zotavit a zesílit. Kája se Zdeňou tak získávají nového kamaráda pro své prázdninové hry v lese. Neobvyklou událostí je svatba Týny, služebné z lesovny, na jejíž svatbě Kája náhodou odhalí lupiče, kteří se chystali vykrást lesovnu. V odměnu za jejich odhalení vezme paní lesní Káju i Zdeňu na výlet do Prahy. Po jejich návratu domů je pro děti významný příjezd vojáků do Lážova a začátek nového školního roku, ve kterém jde Zdeňa do první třídy; Kája už chodí do druhé. Obě děti samozřejmě nesmějí chybět ani na jarmarku. Druhý díl je zakončen dětským divadelním vystoupením, ve kterém Kája úspěšně představuje černokněžníka. 3.3. Jazyková stránka a forma textu Dílo se skládá z kratších kapitol o délce cca 3-5 stran, tento rozsah je přiměřený i schopnostem čtenářů mladšího školního věku. Obsah kapitol dobře vystihují názvy, které se vztahují nejčastěji k ději příhody (např. Kája utíká ze školy, Kája otužuje Zdeňu), k místu děje (např. Děti na Dobříši, V Národním divadle) nebo k časovému zakotvení (např. Popeleční středa, Začátek pašijového týdne, Škrkavka a konec školního roku). Autor jasně odlišuje pásmo postav od pásma vypravěče. Dílo obsahuje množství přímé řeči a dialogů i vnitřní monology postav, nejčastěji Káji, odlišené graficky od přímé řeči jednoduchými uvozovkami. Řeč dospělých postav je převážně spisovná, protože mají Kájovi i dětským čtenářům jít příkladem. Přímou řečí promlouvají i personifikací oživené slunce a měsíc, které hovoří se psem Punťou, i další zvířata (např. tažní ptáci). Dětské postavy mísí obraty z řeči dospělých se svými dětskými zkomoleninami. Kája důsledně říká "jarská" místo rajská omáčka, "vembloud" místo velbloud, atd. Autor dobře vystihuje dětskou řeč, Kája používá obvyklé dětské přesmyky jako "šptros" (pštros) a "budnička" (bundička). Slovesa zkracuje apokopami: "doběh`, přines`, řek`, moh`". Součástí většiny Kájových otázek je jeho věčné "ju" a "vo co", např.: "Pane řídící, vo co, že nemá?" [16] Ze špatného pochopení významu slov nebo jejich zkomolení vychází nejedna komická situace, například když Kája spojuje význam slova rým s rýmou. Nevěrohodně však působí Kájova řeč v okamžicích, kdy se obrací ke Zdeně s větami plnými zdrobnělin: "Heleď, Zdeničko, já to ještě vydržím. Vezmi si chlebíček! Máš dobré zoubky, kousej!" [17] Pro vesnické prostředí je charakteristické oslovování dospělých "teta" a "strejčku". Společensky výše postavené dospělé osoby oslovuje Kája "vzácná paní, vzácný pane". Dětským čtenářům mohou poněkud znesnadnit pochopení textu některá nářeční slova, která nacházíme hlavně v názvech pokrmů ("vypejkané vdolečky", "rozpíčky", "biřkle"), předmětů a činností spojených s prací v lese a na vesnici ("ouhrabečnice") apod. Z kontextu je však většinou dobře odvoditelný význam těchto slov. Prozaický text obsahuje na několika místech úryvky lidových písní a koled[18]. První díl je obohacen veršovaným uvítáním, které Kája přednáší na Svaté Hoře[19]. Ve druhém dílu je prozaický text zpestřen formou dopisu[20] a krátkými veršovanými úryvky z dětského divadelního vystoupení[21]. 3.4. Didaktičnost, proč a čím dílo oslovuje děti Kája Mařík je vůči dětským čtenářům v referenčním vztahu, nebo se o to autor alespoň snaží. Kája má být vzorem dobrého chování, poslušnosti, píle a v neposlední řadě i zbožnosti. Tyto vlastnosti jsou v některých pasážích přivedeny až do extrému, Kája proto působí mnohdy nevěrohodně a idealizovaně. Jako učitelka hudby nezapomněla Wagnerová připsat Kájovi lásku k hudbě, která je rozvíjena hlavně od třetího dílu dál, kdy se Kája učí hře na klavír. Kontrastní záporné postavy k vysloveně kladnému Kájovi tvoří ve drobných školních potyčkách zlomyslný Vojta Brabencovic, užalovaná Terina Pachlová a některé epizodní postavy (např. zlobivé děti ve vlaku při cestě do Prahy). Ve druhém dílu se na pomezí kladných a záporných postav nachází příbramský Ládíček, na jehož příkladu chtěl autor názorně ukázat, jak na děti negativně působí městské prostředí a nevhodná výchova. Neduživý a často nemocný Láďa je rozmazlený, vzpurný a panovačný, krutý ke zvířatům. Během prázdnin ho však může ještě napravit a vyléčit neporušená příroda lážovských lesů a kamarádství s Kájou a Zdeňou. Autor tak dává najevo své mínění, že jedině venkovské prostředí je pro zdraví duše i těla prospěšné a že ve městě se skrývá kořen všech nemocí a neřestí.[22] Tuto myšlenku v různých obměnách připomíná Felix Háj vždy, když se Kája dostane do styku s městem, například při výletu do Prahy ve druhém dílu a hlavně pak ve čtvrtém a pátém dílu, kdy je Kája v Praze na studiích. Dospělé záporné postavy odlišuje autor od kladných naprosto jednoznačně i pomocí vzhledu. Hašteřivá, pomlouvačná a zlá "teta kovářka má už než jeden černý [zub] napřed a takový kejvavý. [...] Protože teta, pokud měla zuby jako já [Kájova maminka má zdravé a bílé zuby], pořád jimi sekala a o jiné se starala, až se jí ubrousily až k dásním, a i s tím jedním, co jí zůstal, ještě dost neplechy natropí" [23]. Také nová služebná, ze které se vyklube vzápětí zlodějka, je popsána následovně: "Oči má jako kolčava. Zpříma se nepodívá." [24] Naproti tomu poctivou služku poznává Kája podle toho, že "má podobné oči jako naše maminka a usmívá se" [25]. Autorka je na dobu, ve které Kája Mařík vychází, značně konzervativní. Je to způsobeno zřejmě tím, že Wagnerová kromě dětství svého syna Viléma do díla promítá i vzpomínky na své vlastní dětství, které prožila v odlišné společenské a politické situaci ještě před první světovou válkou. Tento konzervativismus se v díle projevil zejména v důsledném dodržování náboženských i jiných vesnických obyčejů, v tradičním rozdělení rolí muže a ženy v rodině a v dalších společenských zvyklostech, například v módě. Slušné ženy a dívky proto v románu nosí dlouhé vlasy a sukně délky pod kolena. Naopak Pražáci, kteří se neumějí chovat v lese, jsou oblečeni moderně a podle mínění autorky, vyjadřovaného prostřednictvím Kájova názoru, nevhodně: "slečny měly hlavy ostříhané jako kluci" a "sukničky měly nad kolena [...] To naše maminka a vzácná paní by tak nešly zanic mezi lidi." [26] Podle autorčina názoru tato městská móda na vesnici nepatří. Přímé mravoučné poučky vkládá Felix Háj do úst Kájovým rodičům, kteří svému synkovi udílejí rady do života. [Kája:] "Tatínku, prosím vás, nezlobte se! Já jsem ty rozinky napolo vyjedl a teta z fary mi dala jiné, ale řekla, abych se přiznal, ale já jsem to neudělal..." [...] [Maminka:] "...ale víckrát už nic nezapři! Když se přiznáš, máš polovinu viny odpuštěno." [27] Přílišné moralizování však autor oslabuje laskavým humorem.[28] "Kája ztichl. Po hodné chvíli úporného přemýšlení vyhrkl: ,Tak harmoniku by mi mohl tatínek nechat a jen panáka na tři dny zavřít, když jsem se přiznal, a maminka řekla, že je to na polovic.´" [29] Množství výchovných ponaučení se vztahuje i k náboženství a zbožnému životu vůbec. Například když se Kája ráno zapomene pomodlit, vzápětí se kopne do palce a pak se i se Zdeňou a Ládíkem ztratí v lese: " ,Přestoupili jsme <>,´řekl Kája. ,Teď si musíme sednout na chvíli každý na jeden pařez, snad potom cestu najdeme.´ A cosi v dušičce mu povídalo: ,Vidíš, ráno jsi se nemodlil. Anděl strážný se hněvá, zabloudil jsi, to máš z toho.´" [30] Tato situace je zároveň i dosti reálným obrazem naivního dětského vnímání pravidel, která jsou mnohdy stejně naivně dětem předkládána. Pod obalem humoru se didaktičnost skrývá i ve výchovných radách, které udílí Kája Zdeně. Velké množství z nich se vztahuje k chování při jídle a volbě pokrmů vůbec. Vyznívá z nich autorův názor, že dětem nejlépe svědčí prostá strava, což dokazuje na příkladu Zdeny a příbramského Ládíčka, kterým jednoduchá strava v hájovně a pobyt na čerstvém vzduchu vrátily ztracené zdraví. Na rodinu Maříkových promítá Felix Háj své představy o správném rozdělení rolí v rodině a o vztazích mezi rodiči. Chce tak ukázat dětským čtenářům obraz ideální rodiny a možná i nepřímo zapůsobit na rodiče malých čtenářů. "S tatínkem nejsou žádné žerty, to je jisté. A maminka bez tatínka nic neudělá, to ví [Kája] dávno. Třeba by si ráda poslední sousto od úst utrhla a dala, když řekne tatínek: ,Nedáš, maminko!´ nedá." [31] Dětský čtenář na knize nejvíce ocení asi humorné příhody, vydařené i nevydařené Kájovy nápady a hlavně jeho rozumování. Sympatická je i jeho nechuť chodit do školy, když je venku v lese tak krásně: "Proč pláčeš?" "Že musím do školy, a v lese už začíná jaro." [...] Kája se zamyslí a po chvíli nabízí mamince: "Já bych nesl oběd a vy byste mohla jít za mne do školy, ju? Jéje, tam je to krásné, maminko! To byste koukala!" [32] Autor Kájovo počínání neschvaluje, ale má pro něj pochopení: ",Vy jste, vzácná paní, moc ráda chodila do školy?´ Paní lesní honem jim nesla kávu. Snad si vzpomněla, že první a druhý školní rok, třebaže měla do třídy jen přes chodbu, začínala také s hrozným pláčem." [33] Z výchovných důvodů ve všech příhodách vždy zvítězí dobro, je odhalen Kájův dobrý úmysl a zlo je po zásluze potrestáno. Domnívám se, že toto autorovo ujištění děti spíše uvítají, názor dětských čtenářů je však poměrně těžko prokazatelný. Myslím si, že v příhodách však chybí překvapivé vyřešení zápletek, předem daný závěr všech událostí se proto negativně projevuje na umělecké hodnotě díla. [34] 3.5. Reakce čtenářů a literární kritiky Dílo a jeho přijetí čtenáři výstižně charakterizovala ve svých skriptech Milena Šubrtová: "Humorné nezbednictví dětských protagonistů zasazené do harmo-nického rodinného prostředí a idylicky zobrazený život na venkově získaly tomuto dílu dlouholetou čtenářskou popularitu." [35] V době svého vzniku se cyklus o Kájovi Maříkovi těšil velké čtenářské oblibě[36] a brzy se vzhledem k zájmu čtenářů rozšířil v mnoha vydáních[37]. Kája Mařík byl tak populární, že autorka jeho postavu využila i v dalších prózách[38] a dokonce se v roce 1928 pustila do jeho dramatizace[39]. Výsledkem byla pohádková hra o třech dějstvích. Kladnou odezvu na ni zaznamenal například František Hampl ve své knize Dobrodružství Jaroslava Seiferta: "Manka Wagnerová napsala také jednu divadelní hru Kája Mařík v pohádce, kterou jsme v roce dvaatřicátém s velkým úspěchem provedli v Mníšku." [40] I tehdejší kritika se o cyklu příhod Káji Maříka vyjadřovala převážně pochvalně. Na prvních dílech románového cyklu si cenila hlavně střídání humoru a citových pasáží. Procítěné vyprávění, působivé líčení přírody v kombinaci s laskavým humorem a shovívavostí, se kterými autorka vykresluje drobné příhody a obrázky ze života dětí, jsou na díle Felixe Háje tím hodnotným a pozitivním. [41] Co však dobová kritika vytýkala autorovi nejvíce, byla přehnaná náboženská tendence: "Někde je až příliš vyprávění podmalováno náboženským koloritem, což je škoda pro objektivnost a proto, že by jinak kniha zasluhovala širšího okruhu čtenářů, než jen katolického." [42] Tato připomínka je podle mého názoru částečně oprávněná, popisům církevních svátků je věnován ve vyprávění až příliš velký prostor. Toto autorovo počínání můžeme vysvětlit tím, že pro rytmus života na venkově byl velmi důležitý průběh liturgického roku. Při epizodické výstavbě díla lze rovněž snadno uplatnit zobrazení hlavních událostí roku, mezi které v životě dítěte bezesporu patří i Vánoce a Velikonoce. Touha nábožensky vychovávat čtenáře se v díle projevuje poměrně výrazně.[43] Silná náboženská tendence a názory Wagnerové byly nazývány až bigotností a právě kvůli nim patřil v éře komunismu Kája Mařík mezi zapovězené knihy.[44] Rozhodně nesouhlasím s postojem Jaroslava Tomana a některých dalších kritiků[45], kteří obviňovali M. Wagnerovou z "bigotní morality". Samotný výraz "bigotnost" mívá většinou hanlivý význam. Kritika ho používala zejména v době komunistické totality a ze setrvačnosti se u některých autorů objevuje i po roce 1989.[46] V případě Marie Wagnerové je však naprosto neoprávněný. Wagnerová zasadila děj Káji Maříka do vesnického prostředí, které bylo v době vzniku díla a v ještě větší míře i v období dětství autorky výrazně katolické, a tato skutečnost se v díle přirozeně projevila. Další výtka dobové kritiky směřovala k ději díla: "Někde, a to dost zhusta, opakuje se autor, jako by v podařených konečně Kájových dobromyslnostech se mu zalíbilo. Octl se v jejich zajetí a opomenul, že opakování nemá smyslu a zaviňuje někde rozvláčnost a to zbytečnou." [47] Tuto druhou zmíněnou vlastnost nazývá Jaroslav Toman[48] trivialitou, která se podle jeho názoru projevuje mimo jiné také schematickými černo-bílými postavami a zjednodušeným viděním světa. Dílo je až přehnaně idylické, autor se vyhýbá skutečným životním problémům[49], zkresluje sociální realitu. Těmito postupy se dílo Felixe Háje vymyká z realistického směru se sociální tendencí, který se v literatuře pro děti a mládež uplatňoval na počátku 20. století. [50] Sociálně laděná próza pro děti si kladla za cíl "zachytit skutečné dítě ve skutečném světě" [51] a začlenit dětský svět do světa dospělých jako jeho nedílnou součást. Tuto metodu používali zejména levicově orientovaní autoři, například Marie Majerová[52] a Josef Věromír Pleva[53], jehož románová trilogie Malý Bobeš (1931-1934), která vypráví o osudech chlapce z dělnické rodiny, získala v roce 1935 Rambouskovu cenu. Domnívám se, že v díle Felixe Háje je zjednodušování a zkreslování reality zapříčiněno jeho autorským záměrem a nikoli jeho neschopností popsat skutečnost. Autor úmyslně vytvářel kontrastní černo-bílé postavy, aby poskytl dětským čtenářům jednoznačné výchovné situace bez nejasností. Zároveň chtěl dětský svět uchránit před obrazy zmatku a zla, které se ve skutečném životě objevují, a ukázat jim zejména pozitivní stránky života. Wagnerová se "do idylického světa dětství a do přívětivého Lážova své literární fikce" [54] utíkala před nepřátelstvím skutečného světa a před smutkem z nevydařeného manželství podobně, jako se Božena Němcová ukrývala ve svém literárním světě plném dobrých a ušlechtilých lidí, když se ocitla v těžké životní situaci po rozpadu manželství a smrti milovaného syna. Wagnerová však tento postup ve svém díle neovládla tak mistrně jako Němcová a projevila už zmíněné sklony k trivialitě. Zvláště v dalších dílech Káji Maříka se neubránila zejména častému opakování. Další připomínku k dílu Felixe Háje vznesla Svatava Urbanová[55], která poukazuje na přílišnou uzavřenost textu. V příbězích je vše dopovězeno tak, že čtenáři nezůstává prostor k samostatnému uvažování a domýšlení. Obdobná připomínka přišla už dříve ze strany Vladimíra Nezkusila: "...čtenář doopravdy nikde není ponechán sám sobě. Nikde se neocitne v situaci, v níž by autorův hlas k němu doléhal příliš slabě. Naopak -- z knihy pozná nejen Kájovo počínání, ale okamžitě se též doví jeho interpretaci a zhodnocení." [56] Souhlasím s těmito názory Vladimíra Nezkusila a Svatavy Urbanové. Felix Háj mnohdy svým přístupem podceňuje schopnosti a úsudek dětských čtenářů. Činí to zřejmě proto, aby usnadnil svým dětským čtenářům orientaci ve světě a jednoznačně jim dal najevo, jaké chování a hodnoty považuje za správné. Vše je vyloženo a už předem autorem posouzeno, protože Felix Háj chtěl ve své snaze výchovně působit na čtenáře zamezit případné chybné interpretaci. Přes všechny nedostatky díla, jako jsou černo-bílé postavy, silná náboženská tendence, idealizování venkovské reality a uzavřenost textu, zaujal Kája Mařík v meziválečném období velké množství čtenářů a jejich zájem omezily až komunistické zákazy v éře totality.[57] Felix Háj dokázal ve svém díle evokovat harmonický venkovský svět, ve kterém se odehrávají humorné dětské příhody Káji Maříka. Na něm velmi dobře a citlivě zachytil naivní dětské rozumování a chování, půvab dětství. Pečlivě vykreslil koloběh církevního a školního roku i proměny přírody v ročních obdobích a toto vše oživil jemným humorem. Vytvořil tak hodnotné umělecké dílo, které dokáže oslovit nejen dětské, ale i dospělé čtenáře. 4. AMÁLIE KUTINOVÁ 4.1. Život Amálie Kutinová se narodila 22. června 1898 v Rouchovanech u Moravského Krumlova jako předposlední ze 13 dětí Jana Taubera a jeho ženy Amálie. Jan Tauber byl řídící učitel v rouchovanské škole, regenschori, kapelník a skladatel dechové hudby. Rodina se v roce 1902 přestěhovala do Štítné nad Vlárou a tuto vesnici, kde Kutinová prožila své rané dětství, považovala po celý život za své rodiště a domov. Po těžkém onemocnění otce (při hašení požáru Štítné ho ranila mrtvice a zůstal nehybný) a po jeho penzionování se v roce 1908 rodina přestěhovala do Valašského Meziříčí, kde dcery studovaly na gymnáziu. Když otec roku 1909 zemřel, zůstala matka s dětmi sama. Po maturitě v roce 1916 odešla Amálie na lékárenskou praxi do Tábora, kde prožila první světovou válku jako praktikantka za byt a stravu. Po válce vystudovala farmacii na přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy a nastoupila praxi magistry v lékárně v Praze na Pankráci a v Kostelci nad Orlicí. V Praze se seznámila s Ing. Janem Kutinou (1883-1972), stavebním inže-nýrem, za kterého se později provdala a pracovala s ním v jeho nakladatelství Besední pořady, které vedl už od roku 1911. Spolupráce s manželem jí otevřela cestu k literární činnosti. Kutinová nadlouho opustila povolání magistry farmacie a autorsky i organizačně se podílela na chodu nakladatelství. Nakladatelství, které bylo orientováno na edici tělovýchovných, osvětových, hudebních a divadelních materiálů pro tělocvičné jednoty a školy, s příchodem druhé světové války začalo stagnovat. Rodina se proto těsně před okupací odstěhovala do Křince u Nymburka, kde se Kutinová vrátila k povolání lékárnice. Stala se správkyní lékárny a tím i živitelkou rodiny v těžkém období druhé světové války. Kromě krátkého působení v Karlových Varech v roce 1945 pracovala Kutinová v lékárně v Křinci u Nymburka až do roku 1952, kdy se s manželem odstěhovali za dcerou Marií Kubátovou (nar. 1922) do Vrchlabí. V období hlubokého komunismu padesátých let se Kutinová nemohla vrátit ke spiso-vatelské práci, zabývala se proto sběratelstvím a vydáváním národopisného materiálu v regionu Krkonoš. Poslední desetiletí života prožila u své dcery, která svou matku následovala jak v povolání magistry farmacie, tak v dráze spisovatelské a sběratelské. Navázaly na činnost J. Š. Kubína a ve spolupráci s etnografy, ale i lidovými vypravěči a hudebníky zpracovávaly slovesný národopisný materiál. Spisovatelka Amálie Kutinová zemřela ve Vrchlabí ve věku 67 let dne 30. března 1965. Je pochována na venkovském hřbitově v Horních Štěpanicích.[58] 4.2. Dílo Kutinová debutovala verši, pohádkami a divadelními hrami pro nakladatelství Besední pořady (například Kubovo štěstí, O neposlušných kůzlátkách, O koze odraté). Kutinová v nich projevila smysl pro dětské vidění světa a porozumění pro dětskou psychiku.[59] Poté následoval šestidílný cyklus s autobiografickými rysy o Gabře a Málince: Gabra a Málinka, povedené dcerky (1935); Gabra a Málinka ve městě (1936); Gabra a Málinka se učí latinsky (1937); Gabra a Málinka v čarovné zemi (1939); Gabra a Málinka galánečky (1942); Gabra a Málinka v Praze (1942). Autobiografický charakter mají rovněž díla Kutinové pro dospělé: dvoudílná práce Naši pacienti (1946, 1947), Farmaceutka (1947) a České stařenky (1947). Všechna tato díla námětově čerpají z její lékárenské praxe. V následujícím roce 1948 byla Kutinové pozastavena spisovatelská činnost, začala se proto věnovat sběratelství lidové slovesnosti. Z této činnosti vzniklo množství jejích volných variací na tradiční lidové motivy -- pohádky, vyprávění, pořekadla a písně. Z téměř desítky prací můžeme jmenovat například Krkonošské pohádky (1957); Krakonošův rok (1958, lidová vyprávění, spolu s Marií Kubátovou); Krakonošovský špalíček (1965, lidová vyprávění, spolu s Marií Kubátovou); Pobejtky za kamny a na sluníčku (1965, pohádky a lidová vyprávění pro mládež). Kutinová napsala také řadu národopisných pásem pro soubory Lidové umělecké tvořivosti a Domy osvěty. Značná část sebraného materiálu zůstala nevydána nebo nezpracována v její pozůstalosti. V rukopise zůstaly práce Herdinové Kerkonoš -- obraz 1. světové války v lidovém vyprávění; Lhačky a poudačky a nedokončené Pohádky babičky Vávrové. 5. GABRA A MÁLINKA 5.1. Základní charakteristika a členění díla Šestidílný cyklus Gabra a Málinka spisovatelky Amálie Kutinové vznikal v letech 1935-1942. Kompozice tohoto románu pro mládež je epizodická. Vyprávění s výrazně autobiografickými rysy sleduje příhody z dětství a dospívání dvou povahově velmi rozdílných sester vyrůstajících na Valašsku. Kutinová původně zamýšlela napsat knihu "Naše matička", která měla být projevem lásky a vděku k autorčině matce. Tento záměr se jí však nevydařil, jak sama autorka přiznává: "V knize bylo tolik drobných příhod dětí a jejich darebností, že nebyla to kniha <>, ale určitě <>. Nebyla jsem ráda. Chtěla jsem knihu napsat matce k sedm-desátinám a měla oslavit její práci, jakož práci všech dobrých českých maminek. [...] Snažila jsem se knihu přepracovat, ale nebylo to nic platno! Dcerky, darebné dcerky Gabra a Málinka už tu byly a nedaly se zahnat. Chtěly do světa, mezi děti, a tak jsem jim dala své požehnání..." [60] Gabra a její mladší sestra Málinka vyrůstají v malé valašské vesnici Štítné nad Vlárou. Obě chodí do obecné školy, kde je jejich otec řídícím učitelem. Velká část dětských příhod z dílu Gabra a Málinka, povedené dcerky se proto odehrává ve škole nebo u potoka Járku nedaleko školy. Ve druhém dílu nazvaném Gabra a Málinka ve městě se celá rodina stěhuje do Valašského Meziříčí, kde děvčata začnou studovat na gymnáziu. Třetí díl Gabra a Málinka se učí latinsky popisuje další školní příhody, které jsou často spojené s novým vyučovacím předmětem dcerek -- latinou. Také v rodině Tauberových se odehrají dvě radostné události: Gabře a Málince se narodí malý bratr Jeníček a provdá se jejich starší sestra Ludva. Ve čtvrtém dílu, který se nazývá Gabra a Málinka v čarovné zemi, tráví děvčata své prázdniny u sestry Valči a jejího manžela Františka Macka, který se stal správcem školy v Žitkové na moravsko-slovenských hranicích. Pátý díl Gabra a Málinka -- galánečky vypráví o prvním seznámení dcerek s chlapci. Do Gabry se zamiluje oktaván Václav Kovář, Málinka se přátelí s přemoudřelým studentem Cvekem. V závěru dílu umírá dívkám babička a celá rodina se stěhuje do Čech k provdané sestře Ludvě, jejímž manželem je lékař a kde se právě narodila dcerka Liduška. Šestý díl Gabra a Málinka v Praze popisuje prázdniny dcerek strávené u sestry Ludvy a jejího manžela v Praze. Gabra se brzy přizpůsobí velko-městskému prostředí, Málinka sice teskní po přírodě, rozhoduje se však, že na rozdíl od Gabry bude v Praze studovat farmacii. V závěru tohoto posledního dílu jedou děvčata k rodičům na šumavský Čachrov, kde rodina Tauberových našla svůj nový domov v letním sídle Ludvina manžela Toníčka. Dále se budeme podrobněji zabývat už jen díly Gabra a Málinka, povedené dcerky a Gabra a Málinka ve městě, protože tyto díly hodnotila kritika jako nejzdařilejší. V dalších dílech se už Kutinová podle mínění kritiků stávala epigonkou sebe samé.[61] 5.2. Hlavní postavy, stručný nástin děje Hlavními postavami, kolem kterých se točí celý děj, jsou dvě sestry -- starší Gabra a o rok a půl mladší Málinka. Povahově se od sebe velice liší: Gabra je veselá, dobrosrdečná, bystrá, přímočará, se vším si hned ví rady. Její charakter má i své stinné stránky -- Gabra je vznětlivá, prudká a dovede být také vzpurná a divoká. Jejím pravým opakem je jemná, citlivá a přemýšlivá Málinka, která se svou bázlivostí a důvěřivostí vedle své starší a průbojnější sestry leccos zakusí. Starší a rozumnější Gabra ji však často bere pod svou ochranu. Málinčinou velkou zálibou je příroda, sbírání léčivých bylin i péče o zvířata. Děj celého cyklu nemá pevnější osnovu, jsou to jednotlivé epizody spojené postavami obou dcerek -- Gabry a Málinky -- a prostředím, ve kterém se příhody odehrávají. V prvním dílu je to malá vesnice Štítná, potok Járek a hlavně škola, kde rodina Tauberových bydlí; ve druhém dílu je děj přenesen do Valašského Meziříčí, do nového domova Tauberových, a na gymnázium. Kromě obou dcerek nás dějem provází postava maminky Tauberové, která je vykreslena jako pečlivá a pilná hospodyně i starostlivá matka. Paní řídící vede své nezdárné dcerky pevnou, ale laskavou rukou, dbá na jejich dobré vychování, je pevným středem jejich domova. Otec, pan řídící Tauber, není v knize nijak podrobněji charakterizován. Spolu s matkou však vytváří dětem prostředí úplné a harmonické rodiny, kterou Kutinová ve svém dětství postrádala, protože ve skutečnosti její otec zemřel, když jí bylo jedenáct let: "Náš tatínek! Již tehdy postonával, ale v mých knížkách bude vždy zdravý, silný a neumře nám v knížce -- bude žít, jak jsem si vždy přála, aby žil." [62] Dále jsou v knize zmíněny dvě starší sestry Valča a Ludva, ale ani jim není věnován v díle větší prostor. Zato manžel sestry Valči, mladý učitel Macek, dcerkami nazývaný Fanúšek, který vstupuje do děje v průběhu prvního dílu, se stává významným činitelem v životě malých dcerek a tím i v ději díla. Kromě rodičů je důležitým členem rodiny i milá a moudrá "školní" babička, matka řídícího Taubera, která má pro své vnučky, hlavně pro mladší Málinku, dostatek pochopení. Svéráznou a dobře prokreslenou postavou je dobromyslný Valach -- štítenský kostelník Struhař. Dcerky i štítenští "ogaři" si neodpustí jedinou příležitost, aby mu mohli provést nějakou dětskou nezbednost, a on jim to oplácí stejnou mincí. Děj prvního dílu se odehrává během jednoho školního roku, pak následují prázdniny a další školní rok, ve kterém Gabra dokončí pátou třídu. Kniha je uzavřena stěhováním celé rodiny ze Štítné do Valašského Meziříčí, kam odchází pan řídící Tauber na penzi. Ve Štítné poté zůstává jen vdaná sestra Valča se svým mužem, učitelem Mackem. Na začátku druhého dílu se dcerky seznamují s novým prostředím města a Gabra skládá přijímací zkoušky na gymnázium. Tajně je s ní složí i o rok mladší Málinka a z obou dcerek se tak stanou primánky. Novými postavami se proto stanou spolužačky dcerek i učitelé, dětmi oblíbený profesor Chalupa a mladá profesorka "Zlatovláska". Terčem dětských žertíků se místo kostelníka Struhaře stává nerudný školník Cibula. Druhý díl cyklu končí krátkým pobytem dcerek na prázdninách u sestry Valči ve Štítné, odkud se však Gabra s Málinkou brzy vrací domů, protože: "Ať si říká kdo chce co chce, všude je to krásné, ale doma je to přece jen nejkrásnější!" [63] 5.3. Jazyková stránka a forma textu Práci tvoří nepříliš rozsáhlé kapitoly v délce 3-7 stran, výjimečně i delší. Obsah kapitol je vyjádřen v titulech, které se většinou vztahují k místu děje (např. V kostelní věži, Dcerky u doktora, Dcerky u zkoušky) nebo k samotnému ději příhody (např. Jak si Gabra pomohla k novému kabátu, Málinka stůně). Text obsahuje velké množství dialogů. Lyricky popisných a úvahových pasáží je minimum, děj má poměrně rychlý spád. Přímá řeč postav je v rovině hláskosloví i lexika oživena valašským nářečím dokreslujícím atmosféru děje, který je lokalizován na Valašsko. Dětské postavy hovoří vždy valašsky, lidové postavy, jako kostelník Struhař, mluví rovněž valašským dialektem, rodiče a učitelé používají spisovnou češtinu s občasnými valašskými prvky. Valašský dialekt dále posiluje i komickou složku textu, často se stává zdrojem humoru, nejmladším dětským čtenářům však může komplikovat porozumění textu. Dialekt zesiluje kontrast mezi řečí postav a spisovnou češtinou realizovaným pásmem vypravěče, které však obsahuje i některé valašské prvky v rovině lexika. Autorka například důsledně nazývá děvčata "dcerkami" a chlapce "ogary", brumovská babička je jmenována jako "stařenka", kostelníkův klobouk jako "plpák". Autorka tyto výrazy nikdy nenahrazuje synonymy, čímž záměrně omezuje slovní zásobu díla. Vzniká tak dojem bezprostřednosti a lidovosti vypravěče, který ke čtenářům hovoří prostě, bez zbytečné vyumělkovanosti. Pásmo vypravěče přechází plynule v polopřímou a nevlastní přímou řeč postav. Stavba souvětí bývá poměrně jednoduchá, což je v souladu s tím, že se vypravěč často dívá na děj z pohledu dětských hrdinek. Autorka často používá i krátkých zvolacích vět. "Ale Gabra má starosti. Ta zima! Gabra se třese, inu bylo teprve jaro, a to ještě bývá chladno. Šátrala, hledala, až našla viset na bidle starý kožich po stařečkovi. Ten se hodil! Přikryla jím sebe i Málinku -- ba i na Dunaje se kousek dostalo. Tak se pěkně zahřála a dobře se jí přemýšlelo. Ten jarmark, ten jarmark! Tam bude věcí! Vydělají peníze za zpěv, za cibuli, za česnek, ale nic si nekoupí, jen mamince novou zástěru. Ano, mamince zástěru na udobřenou. Chudák maminka, ta se asi o ně bojí! Ale Gabra slibuje, že se polepší a že nebude hubačit a odmlouvat. Ale stekra do teho, kdyby tak měli myslet všeci vandráci -- sak na ryby, ti by toho moc nenavandrovali. Tož co, už sa stalo!" [64] Na několika místech jsou do prozaického textu vloženy krátké veršované úryvky z lidových písní, klasických českých básní či z dětských a studentských veršovánek: "Na jelenu podkasaná, sedi sobě lesní panna. Černou tvář má, černé kníry, Hleďte, ježka tahá z diry! Bububububu! Kominík je tu!" [65] Dále je v textu několikrát použita forma dopisu[66] a do příběhů jsou vloženy i úryvky ze slohových prací dcerek[67]. 5.4. Didaktičnost, proč a čím dílo oslovuje děti Gabra a Málinka jsou vykresleny se svými dobrými i špatnými stránkami tak, jak si autorka vybavuje v dětství sebe a svou starší sestru Gabru. Dcerky nejsou plochými vzory ideálního dítěte, jsou to živé, důkladně propracované postavy -- děvčata s dobrým srdcem, ale i s dětskou rozpustilostí a bujností. Často se proto dopouštějí různých poklesků, které rodiče či učitelé po zásluze potrestají. Za výstižný příklad nám poslouží situace, kdy má maminka rozdělanou spoustu práce a nezvedené dcerky ji vystraší tím, že předstírají příchod hostí. "Naráz maminku rozpaky přešly. Líbezný úsměv, připravený pro hosty, se změnil ve spravedlivý hněv a pevné její ruce uchopily nejdříve Gabru (protože ta by jistě nečekala a utekla by), provedly cosi se sukénkami a jeden host dostal na přivítanou. Druhý stál plačky a čekal, až na něj dojde řada." [68] Většinu prohřešků mívá na svědomí Gabra, starší a lehkomyslnější z dívek. Mladší Málinka má citlivější svědomí, je poslušnější a mírnější, snadno se však dá strhnout Gabřiným příkladem. Přítelem a vzorem pro dcerky se stane jejich švagr, učitel Macek, kterému dcerky neřeknou jinak než "Fanúšku". Dokáže si s nimi hrát i vymýšlet nezbednosti, ale jako dobrý učitel dbá na jejich výchovu a rovněž dcerky učí mluvit správně česky. Ve druhém dílu Gabra a Málinka ve městě převezmou tuto roli učitelé meziříčského gymnázia, především mladá profesorka "Zlatovláska" a laskavý profesor Chalupa, který si díky své lásce k přírodě rozumí dobře s Málinkou. Že je rodina Tauberových věřícími a praktikujícími katolíky, je čtenářům předkládáno jako naprostá samozřejmost, kterou však autorka nijak nezdůrazňuje. Postavy pana faráře a kostelníka Struhaře přirozeně zapadají do valašské vesnice a kostelní zvonice se stane dějištěm nejedné z dětských příhod Gabry a Málinky. Vše, co souvisí s náboženským životem, je čtenářům podáno zcela nenápadně a hlavně úplně nenásilnou a přirozenou formou. Dětské čtenáře zaujmou především Gabřiny drobné nezbednosti a to, že není ideálním vzorným dítětem, ale neposlušným a rozpustilým děvčetem. Gabra stojí oběma nohama pevně na zemi, je energická a má smysl pro humor. Mírnější a citlivější ze čtenářů se mohou ztotožnit s mladší Málinkou, na které je sympatická její naivita a láska k lidem i k přírodě. Gabra a Málinka Amálie Kutinové je v prvé řadě prací vzpomínkovou, autorka si neklade velké pedagogické cíle. Přesto její dílo výchovnou hodnotu zajisté má.[69] Neboť, jak formuloval Vladimír Pazourek: "Kniha vychovává bezpečně tehdy, je-li pravdivá, upřímná a čistá viděním života. Takové knihy nepochybně potlačují záludnost, pokřivenost a faleš, jsou knihami mravně hodnotnými a výchovně cennými." [70] 5.5. Reakce čtenářů a literární kritiky Knihy o Gabře a Málince se v době svého vzniku těšily velké čtenářské oblibě stejně jako obdobný cyklus Školák Kája Mařík. Soudobá literární kritika si velice cenila práce Kutinové[71], neboť v literatuře vůbec a zejména v literatuře pro děti a mládež postrádala dobré humorné knihy, kterými práce o Gabře a Málince bezesporu jsou. Za největší klady díla považovala tehdejší kritika svěží líčení, živost příhod a přímou řeč postav podanou věrně zachyceným valašským nářečím.[72] I druhý díl byl kritikou přijat kladně, velmi pochvalně se o něm vyjádřila Marie Majerová: "Amálie Kutinová vydala druhý díl opravdu veselých memoárů Gabra a Málinka ve městě. Samo valašské nářečí, ostré a zurčící jako bystřina po kamenech, dodává jarého vzruchu vypravování o dvou primánkách, přesazených ze vsi do městského prostředí a navíc z bosého poskakování návsí do střední školy." [73] Chválu i drobné výtky přinesl časopis Úhor: "Hlavním půvabem knihy pak je humor, s jakým jsou podávány drobné kousky Gabřiny. [...] Gabra je někdy enfant terrible, její kousky způsobily ve skutečnosti asi dost nesnází i zlosti. Ale to je právě důkazem, že si autorka nevymýšlí, že jen vzpomíná." [74] Z toho, že je dílo Kutinové v podstatě vzpomínková práce, vychází tato kritikou vytýkaná vada -- knihu tvoří jen sled příhod bez jasnější osnovy[75], proto dílu chybí vyvrcholení děje, pointa.[76] Kniha sice neobsahuje napínavý příběh s výrazným závěrem, domnívám se však, že autorka tento nedostatek příhodně zastírá veselými a živými postavami Gabry a Málinky a svou schopností vyprávět jejich obyčejné příběhy poutavě s pohledem plným citlivého humoru, bez sentimentu a nostalgie. Norbert Černý upozorňuje na další nedostatek v práci Kutinové. Tím je opakování stejných schémat v chování postav, které se projevuje zejména v dalších dílech Gabry a Málinky. Kutinová už v prvním dílu přesně vykreslila charaktery hlavních hrdinek a toto vymezení nepřesahuje ani v dalších pokračováních: "Gabra vždy něco vyvede, Málinka to trochu odstůně, ale pak se ozve v Gabře dobré srdce a pomůže jí z bryndy ven." [77] Tímto postupem projevila Kutinová jisté rysy triviality ve svém díle. Hlavními přednostmi díla jsou podle mého názoru zejména vtipné dialogy a smysl pro humorné vidění situací. Už výše zmíněné valašské nářečí a prostředí valašské vesnice dodávají knize na zajímavosti a originalitě, autorka tak zprostředkovává svým čtenářům živý obraz tehdejšího venkovského světa. A. Kutinová už ve svých předchozích pracích pro děti projevila "smysl pro dětské vidění světa a porozumění pro dětskou psychiku" [78]. S tímto tvrzením souhlasím a domnívám se, že autorka velice přesně vystihuje pocity a postřehy dětí a umí je využít jak v myšlení, tak i v přímé řeči dětských postav. Díky těmto svým schopnostem dokázala proto svěže vykreslit také postavy v knihách o Gabře a Málince. V pásmu vypravěče se objevuje i nadhled z pozice dospělého člověka vzpomínajícího na své dětství. Proto kniha oslovuje jak děti, které v příhodách Gabry a Málinky objevují své vlastní zážitky, tak i dospělého čtenáře, který se prostřednictvím knihy může vrátit do doby mládí svého, či svých rodičů a prarodičů. Autorka nevkládá do své práce žádné hlubokomyslné úvahy ani nechce své čtenáře napomínat a moralizovat. Její práce má podle mého názoru čtenáře v první řadě potěšit a pobavit a dospělým přinést chvíle odpočinku od práce a starostí. Jestli čtenář od Gabry a Málinky tyto kvality očekává, práce Amálie Kutinové ho určitě nezklame. 6. SROVNÁNÍ OBOU DĚL 6.1. Srovnání jednotlivých rovin (postavy, děj, jazyk), didaktičnosti a vztahu k náboženství Obě díla -- Kája Mařík Felixe Háje i Gabra a Málinka Amálie Kutinové -- vznikala v meziválečném období [79], první z nich v letech 1926-1931, druhé o deset let později -- mezi roky 1935-1942. Tato časová odmlka mezi dobou vydání obou děl a zejména věkový rozdíl autorů ovlivnil podstatně některé jejich názory a způsobil, že postoje Felixe Háje se jeví jako mnohem konzervativnější. Kája Mařík i Gabra a Málinka mají mnoho společných rysů, jejich využití se však u obou autorek často liší. Felix Háj i Amálie Kutinová shodně zvolili kontrast mezi hlavními hrdiny[80] -- silný, lesem otužený Kája a křehká choulostivá Zdeňa, a obdobně svérázná Gabra, která je spíš půl kluka než děvče, a jemná, citlivá Málinka. Silnější postava se přirozeně stává ochráncem té slabší. Kutinová však narozdíl od Háje své postavy tolik neidealizuje. Proto ukazuje i to, jak starší Gabra dokázala leckdy využít ve svůj prospěch důvěřivost a naivitu mladší Málinky. Svět v díle Felixe Háje je idealizovaný, je takový, jaký by ho autor ve skutečnosti chtěl mít.[81] Kutinová projevuje ve svém díle porozumění pro dětskou psychiku[82], své dětské postavy obdařuje dobrými i špatnými vlastnostmi, dobře vystihuje jejich reakce a myšlení. Její postavy jsou realističtější, propracovanější a plastičtější než postavy v díle Felixe Háje. Dětští hrdinové se dopouštějí spousty různých lumpáren, mají své chyby, ale v jádru jsou všichni kladní. Kutinová zobrazuje svět takový, jaký žije v jejích vzpomínkách na dětství, její práce má výrazné autobiografické rysy.[83] Felix Háj používá všechny dětské postavy buď jako vzory správného dětského chování, nebo jako odstrašující příklady.[84] V Hájově práci vystupuje velké množství postav, často jsou však vykreslené jen v černo-bílých barvách, což je zřejmě autorovým záměrem, nikoli jeho nedostatečným zvládnutím psychologie postav. Kutinová ve svém díle počet postav více omezila, zato je však důkladněji propracovala. I v ději se vyskytují podobné motivy, jako pouť, oslava Vánoc, školní inspekce, chytání zmije, vážnější nemoc Zdeni i Málinky, nebo děti hrající ve škole divadlo. Pro obě díla je společná epizodická výstavba. Práce Felixe Háje má pevnější osnovu opírající se o průběh školního a církevního roku.[85] Díky tomu jsou jednotlivé díly poměrně ucelené. Kutinová pevnou osnovu nepoužívá, její práci tvoří jednotlivé epizody spojené jen pomocí postav a prostředí.[86] U obou autorů se projevuje jejich katolické založení. U Felixe Háje je didaktičnost velice průhledná, náboženství prosvítá téměř v každé příhodě, často je zdůrazňována křesťanská výchova.[87] Kutinová bere křesťanství u svých postav i čtenářů jako samozřejmost, proto ho nijak nezdůrazňuje, ale ani nepotlačuje. V obou dílech se projevuje láska autorek k rodnému kraji a k domovu, kterou se snaží vštípit i svým čtenářům. Kutinová se na svět dívá očima svých dětských postav, Felix Háj popisuje svět spíše z pohledu dospělého[88] a na rozdíl od Kutinové do děje vkládá i rozsáhlejší lyrické popisy krás přírody. Oba autoři se snaží zaujmout dětské čtenáře poměrně rychlým spádem děje a častým používáním přímé řeči. Felix Háj dociluje komického účinku v řeči dětských hrdinů pomocí mísení dětských zkomolenin s obraty z řeči dospělých. Kutinová oživuje dílo valašským dialektem v řeči postav. Oběma knihám je společné, že i když je dnes literární vědci považují spíše za relaxační četbu[89], dokázaly si uchovat čtenářský zájem až do dnešní doby. 6.2. Osudy děl za komunismu Cykly Gabra a Málinka Amálie Kutinové i Školák Kája Mařík Felixe Háje byly v době svého vzniku velice oblíbené.[90] Další popularitu získal Kája Mařík zákazem vydávání za totalitního režimu po druhé světové válce, kdy poslední souborné vydání z roku 1948 přišlo do stoupy. V roce 1969 byla vytištěna verze Káji Maříka, kterou zkrátil a upravil Ladislav Jehlička[91], ale i toto vydání šlo opět do stoupy a jen něco málo z něj se zachránilo. Nového úplného vydání se Kája Mařík dočkal až po roce 1989. Také osudy Gabry a Málinky i jejich v té době ještě žijící autorky zasáhla nepřízeň komunismu. Hlavním důvodem, proč práce Felixe Háje i Amálie Kutinové nesměly vycházet, byl zejména odpor komunistů vůči všemu, co mělo něco společného s náboženskou výchovou. V roce 1948 "měla Amálie Kutinová pozastavenou spisovatelskou činnost. Jak píše její dcera Marie Kubátová, byla to jedna z chvil, kdy viděla maminku nejsmutnější. Při problémech vydávaní knih gabro-málinského cyklu šla Amálie Kutinová za spisovatelkou Marií Majerovou s dotazem, co se změnilo v postoji literární kritiky vůči jménu Amálie Kutinová. Marie Majerová totiž doposud psala pochvalné recenze na knihy Amálie Kutinové v Lidových novinách. Dlouho čekala v předsíni. Po chvíli se dočkala odpovědi, že paní Majerová nemůže přijmout autorku teď ani jindy. Marie Kubátová vzpomíná: Maminka přijela domů jako z pohřbu. Řekla jsem: ,Ale mami, děti přece tvé knížky mají rády dál, máš dopisů plnou bednu.` Maminka odpověděla: ,Já nepláču pro svou Gabru a Málinku. Pláču proto, co se stalo a stane s českou knížkou, se vztahy mezi lidmi, se slovem, které pozbylo platnosti. Lidé se naučí ubližovat si a nebudou to pokládat za zlé.`" [92] Když kolem roku 1968 došlo ke krátkodobému uvolnění poměrů, mohly opět knihy Amálie Kutinové nedlouho vycházet. První čtyři díly cyklu o Gabře a Málince vydalo v roce 1970 ostravské nakladatelství Profil[93]. Tohoto vydání se však Kutinová už nedožila, zemřela v roce 1965. 1. a 2. díl směl ještě vyjít v normálním vydání, 3. a 4. díl byl kvůli zásahům cenzury charakterizován jako zkrácený a 5. a 6. díl už nemohl vyjít vůbec. Úplného vydání u nás se knihy Kutinové dočkaly až po Sametové revoluci. 6.3. Reedice obou děl po r. 1989, vztah dnešních dětských čtenářů k dílům Překvapivým vítězem nakladatelské ankety Kniha roku 1991, která proběhla mezi čtenáři mladšího školního věku, se stala v kategorii tzv. prózy s dětským hrdinou kniha Školák Kája Mařík, po roce 1989 znovu vydaná v pražském nakladatelství TJ Bohemia.[94] Po pádu komunismu se knižní trh snažil navázat na demokratickou minulost, jejíž kořeny nacházel v prvorepublikové éře. Reediční vlna na počátku 90. let proto přinesla množství titulů prvorepublikové tvorby pro děti a mládež, mezi nimi i Gabru a Málinku[95] Amálie Kutinové a zmíněného Káju Maříka [96], kterého jako četbu svého dětství zažila už jen nejstarší čtenářská generace.[97] V nových podmínkách knižního trhu zažily tyto tituly krátké období velké popularity způsobené zejména tím, že za komunismu byly z ideologických důvodů zakazovány. Vztah dnešních dětí ke Kájovi Maříkovi i Gabře a Málince však komplikuje velký časový odstup od vzniku těchto děl. Jaroslav Toman odsuzuje dílo Felixe Háje zejména z těchto důvodů: "Rozpor mezi zidealizovaným a naivním chlapeckým protagonistou a dnešním dítětem je zde přímo propastný. [...] Jako anachronismus rovněž působí všudypřítomná bigotní moralita, vzešlá z křesťanské věrouky, a názorový konzervativismus, dogmaticky a direktivně určující normy rodinného soužití, mezilidské vztahy i životní styl a utvrzující tradiční konvence starosvětského společenství malých lidiček. Současného dětského čtenáře odrazují i nesrozumitelné a odtažité reálie, vztahující se k náboženským obřadům, zastaralý jazyk a styl." [98] Svůj nesouhlas s neoprávněným obviňování Felixe Háje z bigotnosti jsem podrobně vyjádřila už dříve.[99] I o konzervativismu už zde bylo pojednáváno.[100] Nyní se zaměříme na poslední část Tomanovy výtky, která se vztahuje v podstatě k archaismům a historismům v textu. Tento nedostatek není chybou Felixe Háje, je to obecný problém všech knih popisujících život v historicky odlehlých dobách a dá se zmírnit pomocí redakčních vysvětlivek nebo vhodnou jazykovou úpravou. V roce 1990 vyšel Školák Kája Mařík v nakladatelství TJ Bohemians. Jazyková úprava Petra Kettnera však dílu spíše uškodila než prospěla, protože smazala zejména výrazné rysy Kájovy řeči a obraty pro něj typické (např.: citoslovce "ju", "vo co"; apokopy u sloves, např. "přines, doběh") a nahradila je spisovným jazykem. Rovněž dílo mírně zestručnila a omezila počet humorných situací, které vznikaly Kájovým komolením slov. Vysvětlivek k nářečním slovům či archaismům se však čtenář nedočkal. Na prahu třetího tisíciletí se proto dostalo k dětským čtenářům nové upravené vydání z Nakladatelství Vyšehrad[101], které má být dnešním dětem bližší a srozumitelnější. I toto vydání je proti prvorepublikovým mírně zkráceno. Redaktorka Marie Válková převzala text upravený v 60. letech Ladislavem Jehličkou, který však přistoupil k úpravám mnohem citlivěji než nakladatelství TJ Bohemians. Zachoval v přepracovaném díle specifické znaky jazyka Felixe Háje, a to zejména v Kájově řeči (např. citoslovce "ju", v původní podobě ponechal i příjmení dětí "Kvíčálkovic, Pachlovic"), zato však nahradil některé archaismy současnými výrazy, aniž by tato úprava narušila ráz textu (např. "Karlův Týn" -> "Karlštejn"). Domnívám se, že tyto úpravy pomohly překlenout časový rozdíl od prvních vydání Káji Maříka až k dnešním čtenářům. Také vydání Gabry a Málinky bylo v devadesátých letech přijato čtenáři velice kladně, velký zájem o první a druhý díl přiměl ostravské nakladatelství Sfinga vydat je znovu.[102] Podle mínění Svatavy Urbanové je práce o Gabře a Málince vydařenější než obdobný cyklus Felixe Háje hlavně díky tomu, že "Kutinová prokázala smysl pro humorné vidění situací. [...] Vyprávění A. Kutinové představuje spíše relaxační četbu, avšak zajímavými detaily a postřehy, vtipnými replikami a celkovou úsměvností si zachovává svěžest." [103] Podle mého názoru je recepce Gabry a Málinky méně problémová než přijetí Káji Maříka, protože Kutinová nezamýšlela svým dílem čtenáře vychovávat a poučovat, ale jen vzpomínala na své vlastní dětství. Felix Háj jisté didaktické ambice měl, v jeho práci však mnohdy jednostranně převažuje výchovná tendence na úkor umělecké hodnoty díla.[104] Na druhou stranu fakt, že Kája Mařík neztratil zájem čtenářů ani po osmdesáti letech od svého vzniku, svědčí o jistých kvalitách tohoto díla. Dnešní čtenáři mohou jeho prostřednictvím zažít návrat do dávno minulých časů, do světa tak odlišného od toho dnešního, a setkat se tam s kouzlem nezkaženého a naivního dětství. I po osmdesáti letech si uchovala tato práce Felixe Háje svůj půvab, svěžest a schopnost pobavit. ZÁVĚR Felix Háj ve svém cyklu pro děti Školák Kája Mařík používal postupy, které byly obvyklé ve starší literatuře než z 20. a 30. let 20. století. Projevily se zejména v jeho postojích k zobrazované realitě a v metodách, kterými chce dětského čtenáře vychovávat. Háj se snaží vštípit čtenářům určité mravní hodnoty, jejichž správnost dokazuje na jednotlivých příhodách. Výchovnosti však podřizuje i chování a charaktery dětských postav, které často záměrně schematizuje. Kvůli tomuto jednání s dětským čtenářem kritika dílo mnohdy zcela odsuzuje, ačkoli je napsáno čtivě a poutavě, s ohledem na dětské vnímání světa i vyjadřování. Silnou náboženskou a výchovnou tendenci vyvažuje Háj zejména humorem a laskavým pohledem na nevinné dětské nezbednosti. Háj je sice dobrým vypravěčem, dokáže své čtenáře zaujmout a pobavit, kvalitu však leckdy nahrazuje kvantitou. Školák Kája Mařík proto projevuje i jisté rysy triviality. Intencí Amálie Kutinové původně nebylo vytvořit práci pro děti. Z její vzpomínkové literatury se však stalo dílo, které splňuje předpoklady dobré knihy pro děti. Kutinové se zdařilo na Gabře a Málince přesně vystihnout myšlení a chování dětských postav. O událostech dětského života vypráví přirozeně, bez zbytečné vyumělkovanosti, a nijak je neizoluje od světa dospělých. Sentiment vzpomínkové literatury nahrazuje humorem a dílo oživuje valašským nářečím. Přesto se autorka nevyvarovala určitých nedostatků v syžetu a kompozici díla. Jednotlivé vzpomínky jsou volně řetězeny bez jasnější osnovy a příběhy často postrádají pointu. Zejména v dalších pokračováních se autorka mnohdy dopouští opakování a rovněž i postavy Gabry a Málinky se chovají přesně podle charakterů vymezených v prvním dílu. I v tvorbě Kutinové se tedy objevují některé znaky triviality. Čtenáře zaujaly práce F. Háje a A. Kutinové zejména díky smyslu pro humor, výstižné charakteristice hlavních dětských protagonistů a rovněž svým zobrazením harmonického rodinného prostředí a idylického venkovského života. Ve své práci jsem se snažila ukázat hlavní kvality i nedostatky těchto děl. Domnívám se, že knihy Kája Mařík i Gabra a Málinka by zasluhovaly objektivního zhodnocení současnou literární vědou. PRAMENY A LITERATURA Prameny HÁJ, Felix: Školák Kája Mařík. Díl I. Brno: Občanská tiskárna 1931^4. HÁJ, Felix: Školák Kája Mařík. Díl II. Brno: Občanská tiskárna 1931^4. HÁJ, Felix: Školák Kája Mařík. Díl I. (k vyd. připr. Ladislav Jehlička) Praha: Nakladatelství Vyšehrad 1969^10. HÁJ, Felix: Školák Kája Mařík. Díl II. (k vyd. připr. Ladislav Jehlička) Praha: Nakladatelství Vyšehrad 1969^10. HÁJ, Felix: Školák Kája Mařík. Praha : TJ Bohemians 1990. HÁJ, Felix: Školák Kája Mařík. Praha: Nakladatelství Vyšehrad 2000. KUTINOVÁ, Amálie: Gabra a Málinka, povedené dcerky. Ostrava: Profil 19704. KUTINOVÁ, Amálie: Gabra a Málinka ve městě. Ostrava: Profil 1970^4. KUTINOVÁ, Amálie: Gabra a Málinka. 1. a 2. díl. Ostrava: Sfinga 1992^6. Literatura k literární teorii a historii Dobré knihy dětem. Praha: Masarykův lidovýchovný ústav 1936. HAMPL, František: Dobrodružství Jaroslava Seiferta a jiné vzpomínky na známé i méně známé spisovatele. Praha: Středočeské nakladatelství a knihkupectví 1969. CHALOUPKA, Otakar -- NEZKUSIL, Vladimír: Vybrané kapitoly z teorie dětské literatury III. Praha: Albatros 1979. CHALOUPKA, Otakar -- VORÁČEK, Jaroslav: Kontury české literatury pro děti a mládež. Praha: Albatros 1984^2. MAZÁČOVÁ, Stanislava: Felix Háj. In: FORST, Vladimír a kol.: Lexikon české literatury. Díl II. H-L. Praha: Academia 1993^2, s. 27-28. MAZÁČOVÁ, Stanislava: Amálie Kutinová. In: FORST, Vladimír a kol.: Lexikon české literatury. Díl II. H-L. Praha: Academia 1993^2, s. 1067-1068. MENCLOVÁ, Věra a kol.: Slovník českých spisovatelů. Praha: Nakladatelství Libri 2000. NOVÁK, Arne; NOVÁK, Jan V.: Přehledné dějiny literatury české. Brno: Atlantis 1995^5. PAZOUREK, Vladimír: Literatura pro mládež. Praha: Václav Petr 1942. PAZOUREK, Vladimír: Přítomnost české literatury pro mládež. Praha: Václav Petr 1946. PAZOUREK, Vladimír; TENČÍK, František a kol.: Literatura pro mládež 1940. Brno: Společnost pedagogického musea v Brně 1941^2. ŠUBRTOVÁ, Milena: Přehled literatury pro mládež od počátků do r. 1945. Brno: Akademické nakladatelství CERM 1995. TOMAN, Jaroslav: Současná literatura pro děti a mládež. Tvorba 90. let 20. století. Brno: Akademické nakladatelství CERM 1995. TOMAN, Jaroslav: Trivialita a kýč v literatuře pro děti a mládež. Brno: Akademické nakladatelství CERM 2000. TOMAN, Jaroslav: Vybrané kapitoly z teorie dětské literatury. České Budějovice: Pedagogická fakulta v Českých Budějovicích 1992. URBANOVÁ, Svatava -- ROSOVÁ, Milena: Žánry, osobnosti, díla. Historický vývoj žánrů v české literatuře pro mládež -- antologie. Ostrava: Ostravská univerzita -- Filozofická fakulta 2002^3. Novinové a časopisecké články AUDYOVÁ, S. G.: A. Kutinová: Gabra a Málinka čarovné zemi. Úhor 1939, roč. 27, č. 9-10, s. 178. FILIP, Dominik: A. Kutinová: Gabra a Málinka, povedené dcerky. Úhor 1936, roč. 24, č. 2-3, s. 41-42. FILIP, Dominik: A. Kutinová: Gabra a Málinka ve městě. Úhor 1936, roč. 24, č. 9-10, s. 181-182. FILIP, Dominik: Autorka Káji Maříka zemřela. Úhor 1934, roč. 22, č. 9-10, s. 171. FILIP, Dominik: F. Háj: Příhody Káji Maříka. Úhor 1939, roč. 27, č. 9-10, s. 171. FILIP, Dominik: Po pěti letech nový Kája Mařík. Úhor 1939, roč. 27, č. 8, s. 158. HLOUŠKOVÁ, Bohumila: A. Kutinová: Gabra a Málinka se učí latinsky. Úhor 1937, roč. 25, č. 9-10, s. 184. HLOUŠKOVÁ, Bohumila: Felix Háj: Kájova dobrodružství od posvícení do jara. Úhor 1934, roč. 22, č. 9-10, s. 160-161. HLOUŠKOVÁ, Bohumila: Fr. Háj: Kájovo mládí. -- Kájovy radosti a trampoty. Úhor 1934, roč. 22, č. 2-3, s. 36. HLOUŠKOVÁ, Bohumila: Fr. Háj: Kájovy děti. -- Kájovy nejmilejší pohádky. -- Kájovy prázdniny. Úhor 1939, roč. 27, č. 9-10, s. 171. MAJEROVÁ, Marie. Lidové noviny 21.12.1935 ráno, s. 9. MAJEROVÁ, Marie. Lidové noviny 17.12.1936 ráno, s. 9. NEZKUSIL, Vladimír: Roztomilý chlapec Kája Mařík. Český jazyk a literatura 1991-1992, roč. 42, č. 5-6, s. 111-116. POSPÍŠIL, Otakar: F.Háj: Školák Kája Mařík. Úhor 1928, roč. 16, č. 6, s. 104. Webové stránky http://www.gabra-malinka.stitna.cz/amalie_kutinova.htm 24. 10. 2005 (Životopis Amálie Kutinové) http://www.mnisek.cz/modules.php?op=modload&name=News&file=article&sid=95&mode=thread&order=0 24. 10. 2005 (Životopis Felixe Háje) ------------------------------- [1] Srov. Dobré knihy dětem. Praha: Masarykův lidovýchovný ústav 1936, s. 44; 48. FILIP, D.: Autorka Káji Maříka zemřela. Úhor 1934, roč. 22, č. 7, s. 117-118. NOVÁK, A.; NOVÁK J. V.: Přehledné dějiny literatury české. Brno: Atlantis 1995^5, s. 1705-1706. POSPÍŠIL, O.: F. Háj: Školák Kája Mařík. Úhor 1928, roč. 16, č. 6, s. 104. FILIP, D.: A. Kutinová: Gabra a Málinka, povedené dcerky. Úhor 1936, roč. 24, č. 2-3, s. 41-42. FILIP, D.: A. Kutinová: Gabra a Málinka ve městě. Úhor 1936, roč. 24, č. 9-10, s. 181-182. MAJEROVÁ, M. Lidové noviny 21. 12. 1935 ráno, s. 9. MAJEROVÁ, M. Lidové noviny 17. 12. 1936 ráno, s. 9. [2] Srov. FILIP, D.: Autorka Káji Maříka zemřela. Úhor 1934, roč. 22, č. 7, s. 117-118. [3] TOMAN, J.: Vybrané kapitoly z teorie dětské literatury. České Budějovice: Pedagogická fakulta v Českých Budějovicích 1992, s. 73. [4] URBANOVÁ, S. -- ROSOVÁ, M.: Žánry, osobnosti, díla. Historický vývoj žánrů v české literatuře pro mládež -- antologie. Ostrava: Ostravská univerzita -- Filozofická fakulta 2002^3, s. 124. [5] Srov. NOVÁK, A.; NOVÁK J. V.: Přehledné dějiny literatury české, s. 1700. PAZOUREK, V.: Literatura pro mládež. Praha: Václav Petr 1942, s. 7. CHALOUPKA, O. -- VORÁČEK, J.: Kontury české literatury pro děti a mládež. Praha: Albatros 1984^2, s. 101-111; 132. [6] Srov. NOVÁK, A.; NOVÁK J. V.: Přehledné dějiny literatury české, s. 1700. PAZOUREK, V.: Literatura pro mládež, s. 22. [7] Viz CHALOUPKA, O. -- VORÁČEK, J.: Kontury české literatury pro děti a mládež, s. 132. [8] Viz Dobré knihy dětem, s. 40; 50. ŠUBRTOVÁ, M.: Přehled literatury pro mládež od počátků do r. 1945. Brno: Akademické nakladatelství CERM 1995, s. 8. [9] Viz PAZOUREK, V.: Přítomnost české literatury pro mládež. Praha: Václav Petr 1946, s. 71. [10] Srov. FILIP, D.: Autorka Káji Maříka zemřela. Úhor 1934, roč. 22, č. 7, s. 117-118. HAMPL, F.: Dobrodružství Jaroslava Seiferta a jiné vzpomínky na známé i méně známé spisovatele. Praha: Středočeské nakladatelství a knihkupectví 1969, s. 146-149. http://www.mnisek.cz/modules.php?op=modload&name=News&file=article&sid=95&mode=thread&order=0 24. 10. 2005 [11] Viz kapitolu 3.2. Dílo Felixe Háje. [12] Viz TOMAN, J.: Trivialita a kýč v literatuře pro děti a mládež. Brno: Akademické nakladatelství CERM 2000, s. 17. [13] Srov. Dobré knihy dětem, s. 61. CHALOUPKA, O. -- VORÁČEK, J.: Kontury české literatury pro děti a mládež, s. 90-91. ŠUBRTOVÁ, M.: Přehled literatury pro mládež od počátků do r. 1945, s. 9. URBANOVÁ, S. -- ROSOVÁ, M.: Žánry, osobnosti, díla, s. 124-125. [14] Hlavními i vedlejšími postavami se dále bude zabývat i kapitola 4.4. Didaktičnost, proč a čím dílo oslovuje děti. [15] Viz CHALOUPKA, O. -- NEZKUSIL, V.: Vybrané kapitoly z teorie dětské literatury III. Praha: Albatros 1979, s. 29-30. [16] HÁJ, Felix: Školák Kája Mařík. Díl I. Brno: Občanská tiskárna 1931^4, s. 181. [17] HÁJ, Felix: Školák Kája Mařík. Díl II. Brno: Občanská tiskárna1931^4, s. 151. [18] HÁJ, Felix: Školák Kája Mařík. Díl I., s. 12. HÁJ, Felix: Školák Kája Mařík. Díl II., s. 7; 118. [19] Tamtéž s. 217-218. [20] Tamtéž s. 88-89. [21] Tamtéž s. 283; 284; 295. [22] Tento názor Felixe Háje je blízký ruralismu. [23] HÁJ, F.: Školák Kája Mařík. Díl I., s. 74. [24] HÁJ, F.: Školák Kája Mařík. Díl II., s. 142. [25] HÁJ, F.: Školák Kája Mařík. Díl II., s. 152. [26] Tamtéž s. 57-58. [27] HÁJ, F.: Školák Kája Mařík. Díl I., s. 20. [28] Srov. TOMAN, J.: Trivialita a kýč v literatuře pro děti a mládež, s.18. [29] HÁJ, F.: Školák Kája Mařík. Díl I., s. 20. [30] HÁJ, F.: Školák Kája Mařík. Díl II., s. 150. [31] HÁJ, F.: Školák Kája Mařík. Díl I., s. 10. [32] Tamtéž s. 112. [33] HÁJ, F.: Školák Kája Mařík. Díl II., s. 236. [34] Srov. NEZKUSIL, V.: Roztomilý chlapec Kája Mařík. Český jazyk a literatura 1991-1992, roč. 42, č. 5-6, s. 111-116. [35] ŠUBRTOVÁ, M.: Přehled literatury pro mládež od počátků do r. 1945, s. 9. [36] Srov. NOVÁK, A.; NOVÁK, J. V.: Přehledné dějiny literatury české, s. 1705-1706. CHALOUPKA, O.-- VORÁČEK, J.: Kontury české literatury pro děti a mládež, s. 311. [37] Kája Mařík vyšel do roku 1948 devětkrát. [38] Viz kapitolu 3.2. Dílo Felixe Háje. [39] Viz MAZÁČOVÁ, S.: Felix Háj. In: FORST, V. a kol.: Lexikon české literatury. Díl II. H-L. Praha: Academia 1993^2, s. 28. [40] HAMPL, F.: Dobrodružství Jaroslava Seiferta a jiné vzpomínky na známé i méně známé spisovatele, s. 148. [41] Srov. Dobré knihy dětem, s. 44. FILIP, D.: Autorka Káji Maříka zemřela. Úhor 1934, roč. 22, č. 7, s. 117-118. HLOUŠKOVÁ, B.: Felix Háj: Kájova dobrodružství od posvícení do jara. Úhor 1934, roč. 22, č. 9-10, s. 160-161. HLOUŠKOVÁ, B.: Fr. Háj: Kájovo mládí. -- Kájovy radosti a trampoty. Úhor 1934, roč. 22, č. 2-3, s. 36. NOVÁK, A.; NOVÁK, J. V.: Přehledné dějiny literatury české, s. 1705-1706. POSPÍŠIL, O.: F. Háj: Školák Kája Mařík. Úhor 1928, roč. 16, č. 6, s. 104. [42] POSPÍŠIL, O.: F. Háj: Školák Kája Mařík. Úhor 1928, roč. 16, č. 6, s. 104. Srov. FILIP, D.: Autorka Káji Maříka zemřela. Úhor 1934, roč. 22, č. 7, s. 117-118. HLOUŠKOVÁ, B.: Fr. Háj: Kájovy děti. -- Kájovy nejmilejší pohádky. -- Kájovy prázdniny. Úhor 1939, roč. 27, č. 9-10, s. 171. [43] Viz kapitolu 4.4. Didaktičnost, proč a čím dílo oslovuje děti. [44] Více tuto problematiku osvětlí kapitola 7.2. Osudy děl za komunismu. [45] Srov. MAZÁČOVÁ, S.: Felix Háj, s. 28. CHALOUPKA, O. -- VORÁČEK, J.: Kontury české literatury pro děti a mládež, s. 70. TOMAN, J.: Trivialita a kýč v literatuře pro děti a mládež, s. 18. [46] Viz URBANOVÁ, S. -- ROSOVÁ, M.: Žánry, osobnosti, díla, s. 125. [47] POSPÍŠIL, O.: F. Háj: Školák Kája Mařík. Úhor 1928, roč. 16, č. 6, s. 104. [48] Viz TOMAN, J.: Trivialita a kýč v literatuře pro děti a mládež, s. 18. [49] Srov. CHALOUPKA, O. -- VORÁČEK, J.: Kontury české literatury pro děti a mládež, s. 311. MAZÁČOVÁ, S.: Felix Háj, s. 28. [50] Srov. NOVÁK, A.; NOVÁK J. V.: Přehledné dějiny literatury české, s. 1700; 1705-1706. PAZOUREK, V.: Literatura pro mládež, s. 21-22. [51] CHALOUPKA, O. -- NEZKUSIL, V.: Vybrané kapitoly z teorie dětské literatury III, s. 18. [52] Srov. Dobré knihy dětem, s. 48. NOVÁK, A.; NOVÁK, J. V.: Přehledné dějiny literatury české, s. 1702. CHALOUPKA, O. -- VORÁČEK, J.: Kontury české literatury pro děti a mládež, s. 240. [53] Srov. Dobré knihy dětem, s. 54. NOVÁK, A.; NOVÁK, J. V.: Přehledné dějiny literatury české, s. 1707. CHALOUPKA, O. -- VORÁČEK, J.: Kontury české literatury pro děti a mládež, s. 140-143; 262. ŠUBRTOVÁ, M.: Přehled literatury pro mládež od počátků do r. 1945, s. 9. URBANOVÁ, S. -- ROSOVÁ, M.: Žánry, osobnosti, díla, s. 125. [54] TOMAN, J.: Trivialita a kýč v literatuře pro děti a mládež., s. 17. [55] URBANOVÁ, S. -- ROSOVÁ, M.: Žánry, osobnosti, díla, s. 125. [56] NEZKUSIL, V.: Roztomilý chlapec Kája Mařík. Český jazyk a literatura 1991-1992, roč. 42, č. 5-6, s. 116. [57] Viz kapitolu 7.2. Osudy děl za komunismu. Jestli Kája Mařík našel cestu k dětským čtenářům po roce 1989, se pokusím zodpovědět v kapitole 7.3. [58] Srov. MENCLOVÁ, V. a kol.: Slovník českých spisovatelů. Praha: Nakladatelství Libri 2000. KUTINOVÁ, A.: Doslov. In: KUTINOVÁ, A.: Gabra a Málinka, povedené dcerky. Ostrava: Profil 19704, s. 162-167. Tento doslov byl převzat z doslovu autorky k vydání šestého dílu cyklu Gabra a Málinka v Praze roku 1942. http://www.gabra-malinka.stitna.cz/amalie_kutinova.htm 24. 10. 2005 [59] MAZÁČOVÁ, S.: Amálie Kutinová. In: FORST, V. a kol.: Lexikon české literatury, s. 1067. [60] KUTINOVÁ, A.: Doslov. In: KUTINOVÁ, A.: Gabra a Málinka, povedené dcerky, s. 166. [61] Viz AUDYOVÁ, S. G.: A. Kutinová: Gabra a Málinka v čarovné zemi. Úhor 1939, roč. 27, č. 9-10, s. 178. MAZÁČOVÁ, S.: Amálie Kutinová, s. 1068. PAZOUREK, V.; TENČÍK, F. a kol.: Literatura pro mládež 1940. Brno: Společnost pedagogického musea v Brně 1941^2, s. 84. [62] KUTINOVÁ, A.: Doslov. In: KUTINOVÁ, A.: Gabra a Málinka, povedené dcerky, s. 162. [63] KUTINOVÁ, A.: Gabra a Málinka ve městě. Ostrava: Profil 19704, s. 137. [64] KUTINOVÁ, A.: Gabra a Málinka, povedené dcerky, s. 55. [65] Tamtéž s. 131. [66] Tamtéž s. 103. KUTINOVÁ, A.: Gabra a Málinka ve městě, s. 72; 77-78; 85; 95-96. [67] KUTINOVÁ, A.: Gabra a Málinka, povedené dcerky, s. 80. KUTINOVÁ, A.: Gabra a Málinka ve městě, s. 42-43. [68] KUTINOVÁ, A.: Gabra a Málinka, povedené dcerky, s. 67. [69] Srov. FILIP, D.: A. Kutinová: Gabra a Málinka ve městě. Úhor 1936, roč. 24, č. 9-10, s. 182. [70] PAZOUREK, V.: Přítomnost české literatury pro mládež, s. 25. [71] Viz Dobré knihy dětem, s. 48. FILIP, D.: A. Kutinová: Gabra a Málinka, povedené dcerky. Úhor 1936, roč. 24, č. 2-3, s. 41-42. FILIP, D.: A. Kutinová: Gabra a Málinka ve městě. Úhor 1936, roč. 24, č. 9-10, s. 181-182. HLOUŠKOVÁ, B.: A. Kutinová: Gabra a Málinka se učí latinsky. Úhor 1937, roč. 25, č. 9-10, s. 184. MAJEROVÁ, M. Lidové noviny 21. 12. 1935 ráno, s. 9. MAJEROVÁ, M. Lidové noviny 17. 12. 1936 ráno, s. 9. [72] Viz FILIP, D.: A. Kutinová: Gabra a Málinka, povedené dcerky. Úhor 1936, roč. 24, č. 2-3, s. 41-42. MAJEROVÁ, M. Lidové noviny 17. 12. 1936 ráno, s. 9. [73] MAJEROVÁ, M. Lidové noviny 17.12.1936 ráno, s. 9. [74] FILIP, D.: A. Kutinová: Gabra a Málinka ve městě. Úhor 1936, roč. 24, č. 9-10, s. 181-182. [75] Viz kapitolu 6.2. Hlavní postavy, stručný nástin děje. [76] Viz FILIP, D.: A. Kutinová: Gabra a Málinka ve městě. Úhor 1936, roč. 24, č. 9-10, s. 181-182. [77] PAZOUREK, V.; TENČÍK, F. a kol.: Literatura pro mládež 1940, s. 84-85. [78] MAZÁČOVÁ, S.: Amálie Kutinová, s. 1067-1068. [79] Pátý a šestý díl Gabry a Málinky vyšly poprvé až za druhé světové války v roce 1942. [80] Srov. POSPÍŠIL, O.: F. Háj: Školák Kája Mařík. Úhor 1928, roč. 16, č. 6, s. 104. FILIP, D.: A. Kutinová: Gabra a Málinka ve městě. Úhor 1936, roč. 24, č. 9-10, s. 181. NEZKUSIL, V.: Roztomilý chlapec Kája Mařík. Český jazyk a literatura 1991-1992, roč. 42, č. 5-6, s. 111-116. [81] Viz TOMAN, J.: Trivialita a kýč v literatuře pro děti a mládež, s. 17-18. [82] Viz MAZÁČOVÁ, S.: Amálie Kutinová, s. 1067-1068. MENCLOVÁ, V. a kol.: Slovník českých spisovatelů, s. 391. [83] Srov. FILIP, D.: A. Kutinová: Gabra a Málinka, povedené dcerky. Úhor 1936, roč. 24, č. 2-3, s. 41-42. [84] Srov. NEZKUSIL, V.: Roztomilý chlapec Kája Mařík. Český jazyk a literatura 1991-1992, roč. 42, č. 5-6, s. 111-116. [85] Srov. FILIP, D.: Autorka Káji Maříka zemřela. Úhor 1934, roč. 22, č. 7, s. 117-118. [86] Viz kapitolu 6.2. Hlavní postavy, stručný nástin děje. [87] Srov. TOMAN, J.: Trivialita a kýč v literatuře pro děti a mládež, s. 18. [88] Srov. URBANOVÁ, S. -- ROSOVÁ, M.: Žánry, osobnosti, díla, s. 125. [89] Viz NEZKUSIL, V.: Roztomilý chlapec Kája Mařík. Český jazyk a literatura 1991-1992, roč. 42, č. 5-6, s. 111-116. URBANOVÁ, S. -- ROSOVÁ, M.: Žánry, osobnosti, díla, s. 125. [90] Viz kapitoly 4.5. a 6.5. Reakce čtenářů a literární kritiky. [91] HÁJ, F.: Školák Kája Mařík. Díl I. (k vyd. připr. Ladislav Jehlička) Praha: Nakladatelství Vyšehrad 1969^10. HÁJ, F.: Školák Kája Mařík. Díl II. (k vyd. připr. Ladislav Jehlička) Praha: Nakladatelství Vyšehrad 1969^10. [92]http://www.gabra-malinka.stitna.cz/amalie_kutinova.htm 24.10.2005 [93] KUTINOVÁ, A.: Gabra a Málinka, povedené dcerky. Ostrava: Profil 19704. KUTINOVÁ, A.: Gabra a Málinka ve městě. Ostrava: Profil 1970^4. [94] Viz TOMAN, J.: Trivialita a kýč v literatuře pro děti a mládež, s. 17. [95] KUTINOVÁ, A.: Gabra a Málinka. 1. a 2. díl. Ostrava: Profil , 1991^5. KUTINOVÁ, A.: Gabra a Málinka. 1. a 2. díl. Ostrava: Sfinga 1992^6. [96] HÁJ, F. : Školák Kája Mařík. Praha : TJ Bohemians 1990. HÁJ, F.: Školák Kája Mařík. Praha: ASN repro, 1991. (Přetisk původního vydání z roku 1930.) [97] Viz TOMAN, J.: Současná literatura pro děti a mládež. Tvorba 90. let 20. století. Brno: Akademické nakladatelství CERM 1995, s. 5. [98] TOMAN, J.: Trivialita a kýč v literatuře pro děti a mládež, s. 18. [99] Viz kapitolu 4.5. Reakce čtenářů a literární kritiky. [100] Viz kapitolu 4.4. Didaktičnost, proč a čím dílo oslovuje děti. [101] HÁJ, F. : Školák Kája Mařík. Praha: Nakladatelství Vyšehrad 2000. [102] KUTINOVÁ, A.: Gabra a Málinka. 1. a 2. díl. Ostrava: Sfinga 1992^6. [103] URBANOVÁ, S. -- ROSOVÁ, M.: Žánry, osobnosti, díla, s. 125. [104] Viz PAZOUREK, V.: Přítomnost české literatury pro mládež, s. 23-26.