   ÚVOD

   

   Ve své diplomové práci se věnuji možnostem a způsobu didaktického využití hraného historického
   filmu Pianista pro výukový obsah holocaust. Historické filmy se ve výuce dějepisu uplatňují 
   jako didaktický prostředek sloužící k dokreslení představ o historické době. Mnohdy se
   s jejich zapojením do výuky setkávají žáci na konci roku, kdy je jejich potenciální didaktická
   efektivita velmi nízká. Jako učitelé dějepisu, bychom si měli uvědomit, že jakýkoliv
   prostředek, který žákům usnadní tvorbu historických představ a atraktivním způsobem látku
   prezentuje, stojí za to v hodinách dějepisu používat.

   Zapojení historického filmu do výuky, se proto stává jak výzvou pro učitele, tak i výzvou pro
   žáky. Většině učitelům se tak naskýtá příležitost, pro uplatnění jejich odborných historických
   a didaktických znalostí v rámci tvorby didaktické pomůcky a scénáře hodiny, které reflektuje
   jejich pojetí, metody, motivaci, formy výuky za současného respektování vzdělávacích
   dokumentů. Výzvou pro učitele je tvorba didaktického filmu a hodiny s uplatněním výukových
   postupů nabízejících se při použití filmu.

   Využití historických filmů ve výuce může i pozitivně ovlivnit žáka a proces jeho učení.
   Zjevnými pozitivy majícími dopad na jeho učení je motivace a zvýšení zájmu o předmět. Hovořit
   můžeme také o pozitivním vlivu na rozvoj klíčových kompetencí, kterému napomáhá uplatnění
   komplexnějších forem a metod výuky. Použití historického filmu nabízí uplatnění různých
   postupů a různé organizace, které jsou pro žáka netradiční. Výzva pro žáka spočívá ve
   zvládnutí pro něj nových a zpočátku nesnadných úkolů.

    Osobně jsem se s výukou za použití hraného historického filmu setkala až během studia na
   vysoké škole a musím konstatovat, že mě tento didaktický postup opravdu nadchl. Jako studenta
   mě především zaujalo, že v jednotlivých scénách fiktivního příběhu jsme poznávali na základě
   historických událostí a vztahů historické osobnosti. Nejednalo se o pouhou reprodukci
   nastudované látky, protože bylo nutné i přemýšlet a pochopit vztahy mezi osobnostmi, které
   jsme měli identifikovat. V podstatě jsme jako žáci měli hledat souvislosti mezi jevy a
   příčinami a následně je aplikovali. Poznání se díky použití tohoto prostředku stává
   komplexnější, efektivnější, trvalejší a díky audiovizuálním vjemům i konkrétnější.

   Protože ve své budoucí pedagogické kariéře bych chtěla být schopná v hodině žáky nejen o
   historii poučit, ale také zaujmout netradiční formou výuky a volbou aktivit. Protože práce
   s hraným historickým filmem je v současné době jedním z netradičních prostředků uplatňovaných
   při výuce, myslím si, že výuka dějepisu s jeho použitím   bude pro žáky atraktivnější a
   zajímavější. Další skutečnost, která mě ovlivnila při volbě didaktického tématu, je fakt, že
   každý učitel by měl být schopen pracovat s různými didaktickými prostředky a dle potřeb a
   možností je ve výuce střídavě uplatňovat.  

   Schopnost volit různé metody, formy a organizace vyučování by měla patřit ke kvalitám dobrého
   učitele.

   Pro svou práci jsem si vybrala historický film Pianista odehrávající se během 2. světové
   války, jehož hlavním protagonistou je Žid skrývající se v okupované Varšavě. Historické
   dokumenty a publikace věnující se židovské tématice a holocaustu mě vždy zajímaly. Po
   zhlédnutí tohoto filmu jsem byla na jednu stranu šokována jeho autentičností a přesvědčivostí,
   na druhou okouzlena, protože se mi jeho zpracování, příběh, ztvárnění rolí a situací velice
   líbilo. Na rozdíl od historických dokumentů a jiných filmů o šoa[1], Pianista pokrývá většinu
   událostí, které vedly k vyvraždění téměř veškeré evropské židovské populace, jsou jeho
   jednotlivé scény obsahově přijatelné pro žáky základní školy. 

   Protože už jsem měla možnost téma holocaust učit, vím, že pro žáky je tématem atraktivním,
   chtěla bych přiblížit abstraktní pojem holocaust na životním příběhu Władysłava Szpilmana.
   Snažím se navrhnout hodinu, která na konkrétním lidském osudu, vystihne fáze a hrůzy
   holocaustu. Modelová hodina tedy bude holocaust pro 9. ročník s využitím sekvencí filmu
   Pianista jako didaktického prostředku.

   Cílem mé diplomové práce je historicky analyzovat film Pianista, provést didaktickou analýzu
   učiva holocaust, navrhnout modelovou hodinu na základě výběru didakticky nosných sekvencí a
   didaktické analýzy a její účinnost ověřit v praxi. Vycházím z předpokladu, že žáci si na
   základě audio vizuálních vjemů, lépe osvojí obsah. Z tohoto důvodu jsem se soustředila na
   vytvoření modelové hodiny, která by na základě použití historického filmu vedla k hlubšímu,
   kvalitnějšímu, efektivnějšímu, trvalejšímu a komplexnějšímu poznání tématu holocaust v rovině
   obsahové. V rovině postojové a hodnotové k odmítnutí a odsouzení chování, které by vedlo
   k zlehčování holocaustu a omezování práv příslušníků národnostních a etnických menšin. Dílčím
   cílem ověření účinnosti didaktického prostředku, je zvýšení aktivizace, motivace a zájmu žáků
   během výukového procesu.

   Práce je koncipována do 4 hlavních kapitol, ve kterých se postupně zabývám otázkami
   teoretickými, historické relevance filmu, modelovou hodinou a pedagogickým výzkumem. První
   kapitola je členěna na 5 podkapitol, z nichž v podkapitole Šoa v Polsku se zaměřuji na
   historické události, které vedly k izolaci, ghettoizaci a vyvraždění polského židovského
   obyvatelstva. Dále se zde věnuji varšavskému ghettu, transportům z ghetta a povstání jako
   událostem, které jsou prezentovány ve filmu, na jejichž pozadí se Szpilmanův životní příběh
   odehrál. Fakta z první kapitoly využiji při komparaci filmu, stejně tak jako v modelové
   hodině. V následující kapitole podávám výčet základních faktů o hraném historickém filmu
   Pianista jako je dějová linie, výčet postav, nebo okolnostmi jeho vzniku.  Následuje
   podkapitola zabývající se teorií z oblasti možností a metod využití hraného historického filmu
   jako didaktického prostředku, vyučovací hodiny dějepisu, jejích metod a forem. Další oddíl
   pojednává o průřezových tématech, zejména Mediální výchově, protože historický film nemusí být
   nutně historicky přesný, může dojít ke kreslení určitých skutečností a následně představ žáků.
   V poslední části se zaměřuji na pedagogický výzkum a jeho jednotlivé fáze.

   V části Rozbor historického filmu se věnuji vlastní komparaci filmu a skutečnosti, vybírám ty
   sekvence, které jsou historicky a didakticky přijatelné a ty, které mají potenciální využití
   při Mediální výchově.

   Ve třetí kapitole navrhuji konkrétní podobu modelové vyučovací hodiny, s volbou forem,
   prostředků a metod výuky, zaměřuji se na interdisciplinární vztahy a na rozvoj klíčových
   kompetencí a popisuji její ideální průběh. Následně uvádím aktivity uplatnitelné v rámci
   Mediální výchovy.

   Čtvrtá kapitola se zabývá analýzou, funkčností a relevancí modelové hodiny na základě výzkumu,
   na základě výzkumu, jeho zhodnocení a porovnání výsledků s třídou, ve které nebyl uskutečněn
   experiment.

   Přestože práce se zabývá didaktikou dějepisu, v určitých jejích částech jsem používala metody
   historického bádání. Především metodu přímou při popisování historické skutečnosti. Při
   historické analýze filmu metodu komparativní, okrajově metodu biografickou, kdy jsem se
   opírala o vzpomínky osob uvězněných ve varšavském ghettu nebo osob účastnících se událostí šoa
   v roli obětí či pachatelů. Při ověřování účinnosti modelové hodiny jsem použila pedagogický
   experiment.

            Při psaní diplomové práce jsem používala literaturu zabývající se problematikou
   holocaustu a šoa od evropských a amerických historiků např. Raula Hilberta, Christophera
   Browninga, Götze Alyho nebo Richarda Breitmana. Dále jsem čerpala z knih a článků zabývajících
   se varšavským ghettem a židovským povstáním, uvádím autory Marka Bernarda  a českého historika
   Miroslava Šišku. Časopisecká produkce, jejíž články jsou psány filmovými kritiky a novináři,
   mi poskytla mnoho informací o filmu Pianista, jedná se především o periodika Filmový přehled a
   Cinema. Dále jsem využívala publikace týkající se dějin Polska a II. světové války např.
   monograficky zaměřené dějiny Polska od Melichara. Při analýze jednotlivých filmových scén jsem
   používala autobiografii  Pianista napsanou Władysławem Szpilmanem. Opírala jsem se také o
   informace z Kroniky Emanuela Ringebluma, archiváře ilegálního židovského archivu ve varšavském
   ghettu, která je kolekcí autentických textů napsaných během války, a deníku Adama Czerniakowa,
   předsedy židovské rady ve Varšavě. V neposlední řadě jsem používala  internetové zdroje a to
   především stránky organizace Yad Vashem, kde je mnoho dokumentů týkajících se nejen polské
   šoa, dále českou internetovou stránku holocaust.cz. Obě doporučené historiky zabývajícími se
   problematikou holocaustu.   

               Didaktickou problematiku jsem popsala s pomocí publikací z obecné didaktiky od
    Josefa Maňáka a Vlastimila  Švece a dalších.

   Z oblasti didaktiky dějepisu jsem volila publikace od Vratislava Čapka, Václava Mejstříka,
   Stanislava Julínka, Petera Gavory a jiných. Při popisu a orientaci v problematice použití
   hraného historické filmu jako didaktického prostředku v dějepise a při využití prvků Mediální
   výchovy jako integrativní součásti dějepisu mi pomohly články publikované Kamilem Štěpánkem. 

   1. TEORETICKÁ VÝCHODISKA

   

   1.1. Šoa v Polsku

   

   1.1.1. Napadení Polska a první protižidovské restrikce

   1. září 1939 zahájila armáda nacistického Německa útok na Polsko. Od 1. do 6. září vedla
   polská armáda obranné boje. 6. září došlo k průlomu fronty na několika místech, což umožnilo
   německým vojskům postup k Varšavě. 17. září nejvyšší státní představitelé Polska odešli do
   emigrace a Polský stát přestal existovat. Na základě německo-sovětského paktu z  23. srpna
   1939 byl polský stát rozdělen na německou a sovětskou sféru vlivu a 17. září sovětská armáda
   obsadila východní část Polska. Na přelomu září a října dochází v německé části Polska
   k obranným bojům, ale jednotlivé oddíly polské armády se dlouho nedokáží bránit německé
   přesile. 27. září kapituluje hlavní město Varšava. Boje trvají do 5. října, kdy se vzdala u
   města Knock poslední jednotka polské armády.[2]

               Správní rozdělení polského státu, který se nacházel v německé sféře vlivu, bylo
   definováno ve dvou dekretech z  8. a 12. října. Na jeho základě byla část území Polska
   připojena k říši jako Gdaňsk-Západní Prusko a Vartská župa. Formálně polská část tvořila
   Generální gouvernement. Na území připojeném k Německu žilo přibližně 8 milionů obyvatel, z
   nichž 550 000 bylo Židů. V oblasti středního Polska byl správním celkem Generální
   gouvernement, v jehož čele stál guvernér Hans Frank[3], hlavním městem byl Krakov, o rozloze
   93 900 km^2, kde žilo přes 12 milionů obyvatel, z nichž 1,5 milionu tvořilo obyvatelstvo
   židovské národnosti.[4]

               Německo začíná na okupovaných částech Polska okamžitě uplatňovat svou
   protižidovskou politiku. Dochází k šikaně a hromadným popravám Židů a Poláků. Objevují se
   první protižidovská opatření a vytváří se tak ghetto bez zdí[5], v jehož rámci se uplatňují
   restrikce a nařízení požadující označení židovských obchodů Davidovou hvězdou, nařízení o
   vzniku židovských rad[6] na obsazených území a v Generálním gouvernementu, o koncentraci a
   registraci polských Židů a jejich majetku, povinné pracovní povinnosti, zákazu změny místa
   pobytu a v neposlední řadě povinnosti pro Židy starší 10 let nosit na pravé paži bílou pásku
   s modrou Davidovou hvězdou.[7] Roku 1940 následují opatření o zákazu použití železnice nebo
   zákazu výkonu advokacie.[8]

   Generální gouvernement se měl dle rozhodnutí z 17. října 1939 stát místem, kam budou vysídleni
   polští a židovští obyvatelé z Vartské župy a Gdaňsku-Západního Pruska. Na místo těchto
   vysídlenců měli přijít Němci z pobaltských republik a ze sovětské části Polska. Němci nejprve
   uvažovali o zřízení židovské rezervace u Lublinu, ale na základě výše zmíněného rozhodnutí
   tato myšlenka nebyla uskutečněna. Nacisté hodlali nahradit rezervaci velkými ghetty.[9]

   Nacisté ghetta zřizovali jako dočasná a izolovaná opatření. Židé byli využívání jako pracovní
   potenciál do doby, kdy byl vydán rozkaz k jejich zrušení a deportacím jejich obyvatel.
   Vznikají ghetta v Lodži, Lublinu, Białystoku, Krakově, Varšavě a dalších městech.

   

   1.1.1.1. Varšavské ghetto    

   Varšavské ghetto vzniká v říjnu 1940, jeho plocha tvoří 2,4% plochy Varšavy, přibližně 300
   hektarů, kde byli izolováni všichni židovští obyvatelé Varšavy. Před vznikem varšavského
   ghetta byla zřízena židovská rada dle nařízení z 28. listopadu 1939 v čele s Adamem
   Czerniakówem, která provedla sčítání židovského obyvatelstva. Ve Varšavě tehdy žilo 359 827
   Židů[10]. Dne 15. listopadu jsou dokončeny práce na třímetrovém opevnění, zdi, která oddělila
   židovské obyvatelstvo od okolního světa. Situace v ghettu byla katastrofální, byl nedostatek
   potravin a počet obyvatel ghetta se vlivem německé přesídlovací politiky neustále zvyšoval.
   Uvádí se, že v roce 1941 zde žilo přes 480 000 Židů, z nichž mnozí byli zbaveni veškerého
   majetku a byli bez zaměstnání. Z celkového počtu obyvatel ghetta mělo stálé zaměstnání pouze
   27 000 osob, které pracovaly jako členové židovské rady, pořádkové policie nebo jako
   obchodníci. V továrnách bylo zaměstnáno kolem 110 000 tisíc dělníků.[11]

   Vlivem špatných hygienických podmínek, přeplněnosti, nedostatku potravy a paliva zde vypukla
   epidemie tyfu. V souvislostí s epidemií byl 15. října 1941 vydán zákaz opuštění ghetta pod
   trestem smrti.[12]

   Na katastrofální situaci Židů v ghettu reagoval guvernér Varšavy Ludwig Fisher slovy: „ Židé
   vymřou hlady a bídou a z židovské otázky zbude jen hřbitov. “[13]  Do poloviny roku 1942
   zemřelo 20 % obyvatel ghetta.

   

   1.1.2. Cesta ke konečnému řešení

   Problematika polské šoa „ zahrnuje dvě vzájemně propojené roviny: nacistický vpád do Polska a
   následný teror […] a polsko-židovské vztahy[…]. “[14]

   Hitler v projevu z 30. ledna 1939 prorokoval zničení židovské rasy v Evropě, „jestliže
   mezinárodní Židovstvo v Evropě i mimo ni donutí národy ke světové válce.“[15] Rozpoutání války
   Německu umožnilo tuto politiku uplatnit v daleko větším měřítku, než mu dovolovaly hranice
   říše. Okamžitě po zahájení války začínají z pověření SS na území Polska působit
   Einsatzkommanda, která mají provádět „policejní a bezpečnostní operace za frontovou linií.
   “[16] Tyto „bezpečnostní operace“ znamenaly především teror vůči polskému a židovskému
   obyvatelstvu. Docházelo k vypalování synagog, vraždění, rabování, popravám, teroru a šikaně.

    Po zřízení Generálního gouvernementu (GG) se omezování Židů realizuje právními nařízeními,
   které mají za cíl společenskou, ekonomickou, kulturní a politickou izolaci a se stávají
   součástí  řešení židovské otázky v Polsku. Nejprve se židovská otázka řeší vysidlováním Židů
   z připojených území do GG a ghettoizací obyvatelstva v GG, ale souběžně se pracuje na
   přípravách konečného řešení. Prvotním cílem bylo připojené oblasti k říši germanizovat a
   etnicky „vyčistit“. Do Generálního gouvernementu byli přesídlováni Židé a Poláci a měl se stát
   místem odkud by Německo mohlo čerpalo levnou pracovní sílu.[17] 27. září. 1939 je židovskému
   obyvatelstvu z připojeného území  nařízeno vystěhování. Jednalo se o 550 000 osob, tedy o
   všechny Židy žijící na připojeném území, kterým byl vyvlastněn veškerý majetek. Při deportaci
   byli vybaveni jednou dekou a potravinami na pár dní. V důsledku přesidlování se počet obyvatel
   GG do dubna roku 1941 zvýšil na 12 milionů, z nichž 1 850 000 bylo židovského původu. Cílem
   přesídlovací politiky mělo být vytvoření židovské rezervace u Lublinu, k jejíž realizaci
   vlivem vojensko-politických a ideologických důvodů nedošlo.[18]

   25. listopadu 1939 Hans Frank, generální guvernér, prezentoval svůj názor na židovskou
   problematiku slovy: „ Se Židy se moc nepárejte. Jaká radost, že se té židovské rase dostaneme
   na kobylku. Čím víc jich pomře, tím líp.“ Ve stejnou dobu Himmler o polských Židech
   prohlašuje: „ Je nejvyšší čas nahnat ten ksindl do ghett, pak tam zavléct nákazy a nechat je
   pochcípat.“[19] Oba tyto výroky jasně naznačují nacistické plány ohledně židovského
   obyvatelstva. Po přesídlení Židů do GG Hitler v březnu 1941 v Berlíně Frankovi slibuje, že
   Generální Gouvernement se stane prvním územím zbaveným Židů.[20] V úvahu přicházela pouze
   jedna možnost jak Polsko zbavit Židů, tou byla jejich fyzická likvidace. Přípravami na
   konečným řešením židovské otázky v Polsku byl pověřen Reinhard Heydrich. Metodami vyhlazení
   židovské populace, která byla koncentrována v ghettech na území Generálního gouvernementu,
   se měl zabývat Heinrich Himmler.

   Od července 1941 Himmler společně s Globocnikem[21] pracovali na plánech „očištění“ GG od
   Židů. Jednalo se o přípravu plánů na deportace z ghett do vyhlazovacích táborů, zřizování
   vyhlazovacích táborů a hledání metod hromadného zabíjení. Globocnik byl pověřen vedením
   operace Reinhard, která měla za cíl vyhladit židovskou populaci. K vyhlazení tak vysokého
   počtu Židů nejen z území okupovaných států ale i území říše, bylo třeba najít co nejúspornější
   a nejefektivnější způsob.

   Metodami hromadného zabíjení se dříve zabýval program eutanazie[22], který využíval
   k hromadnému odstraňování nevyhovujících osob výfukové plyny nákladních automobilů. Když se
   v srpnu 1941 na veřejnosti začaly objevovat informace o eutanazii[23], byl program zastaven.
   Zastavení programu umožnilo přesunutí a využití osob, co se na programu podílely na práci
   příprav „konečného řešení“. Himmler nařídil využití zařízení sloužící eutanázii pro pokusy
   usmrcování Židů. V Buchenwaldu byl usmrcen transport 300 až 400 Židů.[24] V září byl navržen
   hermeticky uzavřený vůz, který mohl usmrtit až 50 osob oxidem uhelnatým.

   Souběžně s využitím expertů z eutanazie, začíná plánování, výstavba a správa koncentračních
   táborů. V této době byly zhotoveny plány vyhlazovacích táborů Majdanek, Bełżec a Treblinka. 8.
   prosince 1941 byl uveden do provozu první tábor smrti Chełmno. 3. září se v  Osvětimi konal
   první experiment s insekticidem cyklonem B na sovětských zajatcích. Účinnost plynu byla
   okamžitá a rozhodla o použití cyklonu B k hromadnému vraždění.[25]

   Cyklon B se však nepoužíval ve všech vyhlazovacích zařízeních. V Sobiboru, Bełżeci a Treblince
   se k usmrcování používalo výukových plyn produkovaných dieslovým agregátem. V Chełmnu se
   používalo mobilních plynových komor nacházejících se v upravených korbách nákladních
   automobilů.[26]

   V listopadu 1941 byl generální guvernér Frank požádán, aby vyslal zástupce na konferenci ve
   Wannsee. Jmenoval svého zástupce Josefa Brühlera, který získal na předběžné schůzce
   s Hendrichem informace o plánovaném postupu proti Židům. Už v prosinci Frank informoval své
   podřízené o jejich osudu, kdy mimo jiné prohlásil: „Musíme Židy vyhladit všude tam, kde je
   najdeme, kde je to vůbec možné […] Generální gouvernement musí být zbaven Židů právě jako
   říše. Kde a jak k tomu dojde, je úkolem instancí, jež budeme muset vytvořit a zřídit, o jejich
   působnosti vás uvědomím v pravý čas.“[27]

   20. ledna 1942 se konala v předměstské berlínské vile na břehu jezera Wannsee konference,
   mající za cíl informovat o protižidovské politice a vyjádřit s ní oficiální souhlas. Příprava
   konečného řešení byla v kompetenci Hlavního říšského úřadu bezpečnosti, cílem bylo informovat
   státní tajemníky a jejich stranické protějšky. Setkání, kterému přesedal Heydrich, trvalo
   šedesát až devadesát minut, během kterých informoval o protižidovském boji od roku 1933, o
   počtu Židů v jednotlivých evropských zemí, tedy počtu osob zahrnutých do konečného řešení.
   Podle německých údajů se jednalo o 11 milionů osob. Dále informoval o způsobu výběru vhodných
   Židů na práci, o funkci koncentračního tábora Terezín, o transportech z území Německa,
   Protektorátu Čechy a Morava a dalších území. K politice vyhlazení židovské rasy nikdo ze
   zúčastněných nic nenamítal.[28]

   K transportům a realizaci genocidy bylo třeba využít železnice, v táborech bylo nutné zřídit
   pracoviště pro vězně. Protižidovská politika ve fázi „konečného řešení“[29] už nebyla pouze
   záležitostí SS, ale bylo nutné, aby na ní podílelo se více subjektů, kterými byly vláda a
   nacistická strana.[30]

   22. července začínají deportace z varšavského ghetta do vyhlazovacího tábora Treblinka.Veškeré
   deportace z území GG v rámci akce Reinhard mají být ukončeny k 31. prosinci 1942, kromě
   několika velkých sběrných táborů neměli v Polsku zůstat žádní Židé.[31]

   

   1.1.3. Deportace z Varšavy a židovská rezistence

   22. července byla židovská rada informována o vysídlení všech židovských osob bez rozdílu věku
   a pohlaví na východ. Každá osoba, které se týkalo vysídlení si mohla vzít 15-ti kilové
   zavazadlo, cennosti a jídlo na tři dny. Deportace se netýkala Židů zaměstnaných německou
   státní nebo soukromou firmou, obchodníkem, zaměstnanci židovské rady, židovské policie,
   nemocnice, osoby schopné práce a osoby hospitalizované, jejich ženy a děti.[32] Den poté, kdy
   začaly deportace, spáchal předseda židovské rady Czerniaków ve sebevraždu. Snažil se tak
   protestovat protiněmeckému rozkazu o transportu dětí a nařízení, dle kterého se mělo dostavit
   6 tisíc osob každý den v 16 hodin k „vysídlení“.[33] Nacisté používali různých triků, aby se
   Židé dobrovolně hlásili k deportaci. Slibovali jídlo na cestu do pracovního tábora: 3 bochníky
   chleba a kilogram marmelády. Byli natolik „úspěšní“, že mnohdy se k transportu hlásilo dvakrát
   více osob, než požadovali. Vysídlovací akce ve varšavském ghettu trvala od června do 21. září.
   Prvními vystěhovanými byli vězňové, emigranti, sirotci, nezaměstnaní obyvatelé ghetta. Během
   deportačních akcí bylo vystěhováno přes 300 tisíc obyvatel ghetta. V prosinci je vydáno
   nařízení o přemístění továren z ghetta na východ. V ghettu prozatím zůstává 45 továrních dílen
   a jejich zaměstnanci, stejně tak jako práceschopní, kteří se podílejí na stavebních pracích
   v ghettu. V ghettu zůstává 33 400 registrovaných osob a uvádí se i stejný počet osob, které se
   před deportacemi ukrývaly.[34]

               Už od ledna 1942 se v ghettu objevují odbojové skupiny vyzývající k boji. Po
   zahájení vysídlovací akce se v ghettu distribuují letáky vyzývající k ignoraci německých
   rozkazů, odporu a důstojné smrti. Objevují se první individuální akce útoků na Němce,
   Ukrajince, Litevce a příslušníky židovské pořádkové služby.[35]

    Koncem října vzniká Židovská bojová organice (ŻOB) z menších odbojových organizací působcích
   na území ghetta. V jejím čele stál Mordechaj Anielewicz a skládala se z 50-ti bojových skupin.
   ŻOB vydala několik prohlášení k obyvatelstvu, ve kterých vyzývala k boji, nedůvěře k nařízením
   o vzniku nových ghett o zaměstnávání a stravování, odsoudila kolaboraci a vyzvala k boji o
   život, k vzájemné pomoci a informovala o osudu transportovaných.[36] Mezi aktivity ŻOB patřily
   také atentáty na kolaborující Židy a konfidenty gestapa, představitele židovské rady,
   pořádkové policie a vedoucí dílen.

   Problémem bylo vyzbrojení. Do ghetta se pašovaly zbraně, ale i přesto jich byl nedostatek. Na
   jednoho z 220 bojovníků připadal jeden revolver, 4 až 5 granátů, dále byl v ghettu k dispozici
   jeden samopal a dvě miny.[37]   

   V lednu 1943 navštívil Himmler varšavské ghetto a vydal nařízení o jeho likvidaci, nejpozději
   do 15. února. Vysídleno mělo být 16 000 Židů a zařízení továren odvezeno na východ. Datum
   zahájení nových deportací bylo určeno na 18. ledna, ale k deportacím se dobrovolně hlásili
   jednotlivci, došlo k vysídlení 6500 osob. Proti další sérii transportů vystoupily členové ŻOB
   a dochází k prvním ozbrojeným střetům. Židé se brání kameny, železnými tyčemi nebo noži.

    Pro období od ledna do dubna, doby vypuknutí povstání, byly charakteristické četné sabotáže,
   jakými bylo poškozování  strojů a skladišť německých firem a útoky na konfidenty.

             16. února vydal Himmler rozkaz o vytvoření koncentračního tábora na území ghetta a
   jeho následném zničení. Na základě jeho rozkazu bylo 18. dubna ghetto obklíčeno a ráno 19.
   dubna začala likvidační akce, jejímž velitelem byl Jürgen Stroop.V ghettu v podstatě vypukla
   partyzánská válka. Povstalci na Němce útočili a přepadávali je, bojovalo se o každý dům ve
   většině ulic. Hlavní boje probíhaly v ulicích Husí, Nalewki, Zamenhofova a Miła. Druhý den
   byly boje soustředěny na Muranovského náměstí, kde byla vyvěšena polská vlajka a vlajka
   s Davidovou hvězdou. Nedostatečně vyzbrojení Židé se nemohli dlouho bránit mnohonásobné a lépe
   vyzbrojené německé armádě a letectvu. Němci použili taktiku vypalování domů, sklepy byly
   zaplaveny vodou a do kanalizace pouštěli otravné plyny. Koncem dubna byla většina domů
   srovnána se zemí. V květnu se situace zhoršuje. Nacisté dobyli bunkr hlavního velitelství ŻOB
   na ulici Miła a všichni přítomní spáchají sebevraždu, než aby se dostali do rukou Němcům. 
   Bojové skupiny se schovávají v sutinách domů. 15. května byl zničen poslední blok domů
   v ghettu. Boje byly oficiálně ukončeny 16. května, kdy byla zničena varšavská synagoga, která
   stála mimo ghetto, jako symbol židovství. Přestože oficiálně bylo povstání poraženo,
   k ojedinělým vystoupením proti Němcům dochází ve Varšavě ještě koncem května 1943.[38]

               Většina z bojovníků zvolila dobrovolnou smrt, mezi nimi i vůdce povstání Mordechaj
   Anielewicz. Muži, kteří byli zajati, byli zastřeleni. Naopak asi 40-ti bojovníkům se  podařilo
   uprchnout a přidali se partyzánským jednotkám. Pouze 12  se dožilo konce války.[39]

               Pod vlivem informací o povstání ve Varšavě došlo k povstání v dalších místech
   Generálního gouvernementu. Jde o povstání v białystockém ghettu, které mělo stejné příčiny
   jako povstání ve Varšavě. Vypuklo v srpnu 1943 a odpor trval 5 dnů. Povstání nebylo natolik
   silné, aby se podařilo zabránit deportacím a většina obyvatel Białystoku zemřela v Osvětimi.

               K odporu proti Němcům došlo i ve vyhlazovacích táborech  Treblince, Sobiboru a
   Osvětimi. V srpnu 1943 vypuklo povstání v Treblince, kdy se utvořila odbojová skupina mezi
   vězni Sonderkommanda, kteří vykonávali pomocné práce spojené s činností plynových komor a
   krematorií. Asi 600 členů této skupiny způsobilo ztráty táborovým SS. Po vzpouře nebyla
   činnost vyhlazovacího táboru obnovena.V Sobiboru, vypuklo povstání v říjnu 1943 s cílem zabít
   co nejvíce příslušníků SS a uprchnout, 250 povstalcům se podařilo uprchnout a přežít. Podobně
   jako v případě Treblinky nebyla po vzpouře činnost tábora obnovena. Podobně jako v jiných
   táborech i v Osvětimi existovala skupina Sonderkommanda. V létě roku 1944 se mezi touto
   skupinou vězňů utvořila odbojová skupina, které se podařilo získat zbraně. V říjnu začalo
   povstání v krematoriích a části vězňů se podařilo uprchnout. V boji padlo 250 povstalců a po
   potlačení povstání bylo popraveno 300 osob.[40]

   

   1.1.4. Od povstání k osvobození

            V březnu 1942 bylo naživu přibližně 75 - 80% obětí holocaustu, zatímco po smrti jich
   bylo 20 - 25 %. V únoru 1943 byl tento poměr opačný, akce Reinhard se vyznačovala krátkou, ale
   intenzivní vlnou masového vraždění.[41]  V průběhu let 1943 - 1944 se uskutečňuje akce
   Erntefest.[42] Postupně dochází k vysidlování z Haliče, lvovského ghetta, následuje likvidace
   białystockého ghetta. Poslední velké ghetto, které zůstalo bylo v Lodži, jeho likvidace byla
   naplánována na léto 1944.

   S postupem sovětské armády dochází k spěšné evakuaci vyhlazovacích táborů a vězni jsou nuceni
   k účasti v pochodech smrti, které většina z nich nepřežila. V lednu 1945 byl organizován
   pochod smrti vězňů z Osvětimi, kterého se účastnilo na 58 tisíc osob. Tábor byl osvobozen 27.
   ledna, bylo zachráněno přes 7 000 vězňů. Od šedesátého výročí osvobození tábora smrti Osvětimi
   je 27. 1. vyhlášen dnem památky obětem holocaustu.

   Během 2. světové války na území GG fungovalo 6 vyhlazovacích táborů - Bełźec, Majdanek,
   Chełmno, Osvětim-Birkenau, Sobibor a Treblinka. Nacisté v nich během války zavraždili přes 3,5
   milionů Židů. Nejednalo se jen o polské Židy, ale i o Židy z okupovaných evropských států.
   Dalšími oběťmi nacistické vyhlazovací politiky byli Židé, kteří zemřeli v ghettech, nebo byli
   popraveni jednotkami Einsatzkommanda, stali se oběťmi masových vražd, zemřeli při transportech
   nebo se jinak stali oběťmi německé vyhlazovací politiky. Celkem se obětí konečného řešení
   stalo přes 6 milionů Židů.

   Před válkou žila v Polsku 3 milionová židovská komunita, válku přežila pouhá desetina.
   Bezprostředně po osvobození dochází k pogromům na přeživší Židy. V červenci 1945 jsou Židé
   vyhnáni z města Jodłowo, následují poválečné pogromy v Radomi, Rzeszówě a další lokalitách.
   Nejhorší poválečný pogrom se stal 4. července 1946 se v Kielcích, při kterém bylo zabito 42
   Židů a stovky bylo zraněných.[43] Po válce přetrvává antisemitský postoj u určitých skupin
   polského obyvatelstva. Na tuto situaci Židé reagují emigrací, v polovině roku 1945 žije
   v Polsku 200 tisíc příslušníků židovské komunity.[44]

   

   

   

   

   

   

   1.2. Film Pianista

   Film Pianista (Le Pianiste) popisuje skutečný životní příběh polského klavíristy Władysława
   Szpilmana, muže, který přežil 2. světovou válku v troskách hlavního města Polska, Varšavy.
   Předlohou dramatu zfilmovaného roku 2001, byly Szpilmanovy memoáry, vydané bezprostředně po
   válce pod názvem Smrt města.  Koncem 40. let minulého století byla na základě této
   autobiografie natočena první filmová adaptace s názvem Nepokořené město. Scénář napsali polští
   spisovatelé Jerzy Andrzejewski a Czesław Milosz. Jednalo se o zpracování, které bylo původní
   předloze jen málo podobné. Z kapitána německé armády se Wilhelm Hosenfeld stal rakouským
   důstojníkem, byla popírána role a působení židovské policie a kolaborace národů tehdejšího
   Sovětského svazu s nacistickým Německem.[45]Z politických důvodů nebyla Smrt města
   akceptovatelná a opětovné vydání Szpilmanových vzpomínek bylo možné až po mnoha letech, kdy
   byly publikované pod názvem Pianista. Kniha vyšla nejprve v  Německu z iniciativy Szpilmanova
   syna Andrzeje a jeho přítele německého básníka Wolfa Biermanna.[46] Druhé vydání bylo doplněno
   o deník kapitána Wilhelma Hosenfelda, důstojníka wehrmachtu, který pomohl Szpilmanovi přežít
   na sklonku války. Román se stal po svém vydání velice úspěšným a následovala jeho publikace
   v mnoha zemích. Celkem byl přeložen do 53 jazyků. Kniha vyšla  v české verzi v nakladatelství
   Academia roku 2003. Do češtiny ho přeložila Helena Stachová.  Dva výše jmenované tituly se
   staly námětem filmu polského režiséra Romana Polańského. Polański, původem také Žid jako
   Szpilman, zažil v dětství hrůzy holocaustu, přežil pobyt v krakovském ghettu. Poté co jeho
   rodiče byli odvezeni do koncentračního tábora, se skrýval u polských katolických rodin. Filmem
   Pianista se Polański vyrovnal i s částí svého životního osudu. Několikrát měl příležitost
   problematiku holocaustu převést na filmové plátno, ale vždy byl pro něj příběh příliš osobní a
   podobný jeho vlastním vzpomínkám. Nechtěl točit svou autobiografii. Naopak film Pianista mu
   umožnil použít vlastní vzpomínky, aniž by byl filmem o jeho životě.[47] Podobně jako byl
   Polański zdrženlivý v případě svých vzpomínek, tak i Szpilman, který v době příprav na
   natáčení žil, vyjádřil, že „nebyl […] zrovna nadšený“[48] z představy zfilmování svého
   příběhu.

   Na tvorbě filmu se podíleli: scénárista Ronald Harwood, kameraman Pawel Edelman, Hevré De Luze
   (střih), Anna Sheppard (kostýmy),  Allan Starski (výprava), Jean-Marie Blondel (zvuk), Hans
   Seck a Kazimier Wróblewski (zvláštní efekty), nebo Christian Künstler (vizuální efekty). Hudbu
   k filmu zkomponoval Wojciech Kilar. Vzhledem k faktu, že Szpilman byl proslulý jako interpret
   Chopinových skladeb, tak ve filmu zazní i Nocturno ciss moll a další skladby z jeho tvorby.

   Hlavní roli filmu, postavu Władysława Szpilmana, ztvárnil herec Adrien Brody. V roli
   Szpimanova otce Samuela se objevil Frank Finley, v roli matky Edwardy  Maureen Lipman a jeho
   sourozence Henryka, Reginu a Halinu hráli Ed Stoppard, Julia Rayner, Jessica Kate Meyer.
   Postavu kapitána Hosenfelda hrál německý herec Thomas Kretschmann. Ve vedlejších rolích se
   představí např. Emilia Fox jako Dorota, Roy Smiles jako Jicchak Heller, člen židovské policie
   a známý rodiny, Paul Bradley jako Jehuda, účastník ilegálního hnutí v ghettu, Daniel
   Caltagirone v roli Majorka, muže, který Szpilmanovi pomůže utéct z ghetta, v rolích jeho
   zachránců na svobodě Janiny Godlewské a jejího manžela Andrzeje Ruth Platt a Ronan Libert,
   Andrew Tiernan jako představitel Szalase, který se o ukrývajícího Szpilmana staral a další.

   Film Pianista měl premiéru 24. května 2002 na filmovém festivalu v Cannes, v České republice
   6. února 2003. Délka filmu je 149 minut a byl natočen ve francouzském a německém znění
   s rozpočtem 35 milionů amerických dolarů v britsko-francouzsko-německo-polské koprodukci.

   Pianista byl oceněn mnoha cenami, z nichž uvádím Zlatou Palmu z festivalu v Cannes a ocenění
   americké Národní společnosti filmových kritiků v kategoriích za nejlepší scénář, režii, film a
   herecký výkon v hlavní roli. Dále získal ocenění César[49] v kategoriích za nejlepší film,
   režii, hudbu kameru, zvuk a výpravu.[50]

   

   1.2.1. Děj filmu Pianista

   Píše se rok 1939. Władysław Szpilman hraje v přímém vysílání polského rozhlasu Chopinovo
   Nokturno c-moll, když je náhle vysílání ukončeno, protože město začalo bombardovat německé
   letectvo. Při evakuaci pianistu osloví jeho obdivovatelka Dorota. Szpilmanova rodina se i přes
   hrozící nebezpečí rozhodne zůstat ve Varšavě, protože otec věří v pomoc spojenců. Koncem září
   do města přichází němečtí vojáci a krátce nato začnou uplatňovat první židovské restrikce.
   Wladek přijde o práci v rozhlase, Židé nesmějí chodit do parků ani restaurací, je stanovena
   suma, kterou mohou Židé v hotovosti vlastnit. Dalším protižidovským opatřením je nařízení o
   bílé pásce, která označuje příslušníky židovského etnika. Restrikce vrcholí příkazem o izolaci
   židovského obyvatelstva do ghetta.

   V ghettu Szpilmanovi začínají pociťovat bídu. Henryk se snaží prodávat knihy, o které není
   zájem. Wladek pomáhá Henrykovi s knihami cestou domů, když jsou bratři svědky šikany ze strany
   Němců. Doma bratry navštíví známý, Jicchak Heller, který je členem židovské policie a
   přesvědčuje Henryka, aby se přidal. Wladek díky známosti s Hellerem získá práci v jazzbandu a
   hraje v kavárně pro majetné obyvatele ghetta. Začaly první transporty, mezi zatčené se dostane
   i Henryk, díky známosti s Hellerem se mu podaří Henryka zachránit.

   Ghettem se šíří informace o vysídlení, aby mohli jeho obyvatelé zůstat ve Varšavě potřebují
   pracovní povolení. Panuje zde bída, hlad, Židé jsou každodenně šikanováni, ponižováni a
   beztrestně vražděni. Wladek má pracovní povolení skoro pro celou rodinu, chybí mu povolení pro
   otce. Jeho známý, tiskař a odbojář Jehuda, který tiskne ilegální noviny mu nabízí pomoc.
   Vysídlování však nadále pokračuje. Jak ubývá obyvatel ghetta, tak se zmenšuje i jeho prostor a
   možnosti pracovního uplatnění. Szpilmanova rodina pracuje na překladišti jako síla při třídění
   zabaveného židovského majetku. V ubikaci, kde bydlí, dochází v noci k selekci do transportu,
   kterého jsou ušetřeni Halina a Henryk. Druhý den se na shromaždišti celá rodina setkává.
   Shromáždění Židé jsou na cestě do vlaku, který je má transportovat, když najednou Szpilmana
   z průvodu zachrání Jicchak Heller. Wladek prochází prázdným ghettem, nejprve se vydá k příteli
   Jehudovi ale zjišťuje, že byl s celou rodinou zavražděn. Úkryt poté hledá v kavárně, kde
   vystupoval s jazzbandem a její majitel mu poskytne útočiště.

   Wladek pracuje na stavbách, dostane se i mimo ghetto, později pracuje ve skladu. Potkává se
   s Majorkem, odbojářem, který dříve pomohl jeho rodině. Hovoří o vysídlování, Treblince a
   přípravě ozbrojeného odporu těch, co zůstali v ghettu. Do ghetta se pašují zbraně a Wladek se
   jako skladník na pašování podílí. V této situaci se rozhodne z ghetta utéct, požádá Majorka o
   zprostředkování kontaktu se svoji známou Janinou Godlewskou.

   V den útěku se přidá k Polákům opouštějícím ghetto. Za jeho zdmi na něj čeká Janina a jdou do
   jejího bytu, kde dostane jídlo a šaty. Druhý den je přemístěn do bytu v bezprostřední
   blízkosti ghetta, stává se svědkem vypuknutí povstání, jeho průběhu a popravy těch, co
   povstání přežili. Stará se o něj Marek Gębczyński, který mu nosí potraviny a pro případ nouze
   mu dá kontaktní adresu. Gębczyński a Wladkovi přátele jsou zatčeni a musí se spolehnout sám na
   sebe. V bytě u ghetta se nemůže nadále schovávat a proto se rozhodne využít kontakt od
   Gębczyńského. Na adrese se setkává s Dorotou. Její manžel Michal mu poskytne nový úkryt,
   naproti německé nemocnici. Potraviny mu nosí Szalas, bývalý zvukař v polském rozhlase. Dorota
   se před odjezdem přišla s Wladkem rozloučit, zjistí, že je těžce nemocný. Život mu zachrání
   přivolaný lékař.

   V době, kdy se zde Wladek skrývá vypukne povstání proti Němcům, které ho vyžene z jeho úkrytu.
   Z domu, kde se skrýval se mu podaří utéct dvorem a večer se vydává hledat jídlo. V protější
   vyklizené nemocnici najde potraviny i nové útočiště, později v předměstské vile. Zde ho najde
   německý důstojník, kterého hrou na piano přesvědčí, že je pianistou, nechá jej žít a dokonce
   mu nabízí svou pomoc. Až do německého ústupu mu nosí potraviny. Při ústupu Wladkovi věnuje
   svůj vojenský kabát, což ho při osvobození sovětskou armádou stojí málem život.

   Němečtí vojáci jsou internováni v sovětském zajateckém táboře. Důstojník, který Szpilmanovi
   pomohl, žádá jeho známého o pomoc. Szpilman stojí na místě, kde byl německý zajatecký tábor.
   Jeho přítel se snaží zjistit, co se s německými vojáky stalo, ale nic se nedozvídá.

   Film končí záběry Szpilmana koncertujícího s varšavským orchestrem.

   

   

   1.3.  Hraný historický film ve výuce dějepisu a možnosti jeho využití

   

            Didaktické prostředky mají ve výuce dějepisu své nezastupitelné místo. Jejich
   používání nahrazuje absenci zkušeností žáka s probíranou látkou. Používáním výukových
   prostředků si žáci tvoří konkrétní historické představy o dějích a jevech. V neposlední řadě
   jsou východiskem k rozvíjení dovedností, umožňujících vyvozovat z těchto prostředků informace
   o historickém dění. Dle zdroje smyslového vnímání se ve  výuce používají prostředky slovní,
   obrazové, textové, zvukové, hmotné nebo audio vizuální. Hraný historický film (HHF) v soustavě
   didaktických prostředků patří k prostředkům audiovizuálním, zprostředkovávajících dynamický
   obraz. Na rozdíl od dokumentu nesoucího určitý stupeň autenticity a autentického dobového
   záznamu je HHF výukovým audiovizuálním neautentickým prostředkem.[51]

            „ V souvislosti s modernizací výchovně vzdělávacího procesu v dějepise je důležité
   řešit i otázku účelného a cílevědomé uplatňování moderních technických prostředků v dějepisném
   vyučování.“[52] Za nejefektivnější technické didaktické prostředky bývají považovány
   prostředky audiovizuální, které díky kombinaci zvuku a obrazu pomáhají překonat časovou a
   prostorovou odlehlost dějepisného obsahu. 

               „ Dějepis je předmětem značně obtížným, protože klade vysoké požadavky na žákovu
   představivost.“[53] Z tohoto důvodu je důležité uplatňovat ve výuce didaktický princip
   názornosti. Názornost ve výuce umožní žákům na základě viděného a  slyšeného vytváření
   znalostí, které by měly být usměrňovány učitelovým výkladem, aby poznání bylo co
   nejpřesnější.[54] Učitel by měl ve výuce používat všech dostupných prostředků, které žákovi
   usnadní tvorbu konkrétních historických představ, které si žáci na základě smyslových vjemů
   utváří.

                Při využití HHF jako didaktického prostředku, didaktická technika pouze
   zprostředkovává dynamický obraz a zvuk a přibližuje žákovi pomocí atraktivnějšího vjemu,
   prostřednictvím vhodně zvolených sekvencí  historickou realitu. Při práci s filmem je nutné,
   aby škola byla vybavena televizí, video nebo DVD přehrávačem, případně nástěnným projektorem.

               Použití  historického filmu ve výuce má jak svá negativa, tak i pozitiva. HHF je
   především komerčním, uměleckým dílem a pro jeho tvůrce není závazné respektovat historicky
   přesnou podobu minulosti. Námětem mnohých filmů bývá románová předloha, autobiografie nebo
   lidová tradice, historický pramen nebo analýza historiků spíše dokresluje atmosféru filmového
   díla. Historické filmy se většinou odehrávají na pozadí historické události, popisují fiktivní
   příběh, který se v té či oné historické době mohl stát. Jako divákům je nám zprostředkovávaná
   realita ovlivněná režisérem, spisovatelem, scénáristou, případně je film ovlivněn funkcí
   ideologickou  a osvětovou, kterou v době svého vzniku přijímá. Protože historický film má
   především funkci rekreační, do jeho námětu se promítá humor, nadsázka, ironie, romantika nebo
   dobrodružství.

   HHF má také výrazná pozitiva. Pokud jsou použity vhodně vybrané dialogy, působí na žáka obsah
   filmu, který mu umožňuje spojit konkrétní historický pojem s prezentovaným historickým
   obsahem. Učitel má možnost přiblížit svým žákům již neexistující svět. Díky velkým finančním
   sumám, které filmový průmysl vydává na tvorbu, se filmařům daří zachytit atmosféru doby i
   kulturu. Kostýmy a šperky žákům přibližují tehdejší módu, kulisy domů objekty, kde lidé žili.
   S použitím technických efektů dosahují filmaři věrohodnosti v bojových nebo válečných scénách,
   ve většině případů jde o zdařilou imitaci historické skutečnosti.

   I tento fakt by měl sehrávat svou roli při výběru vhodných sekvencí, protože učiteli se podaří
   prostřednictvím filmu demonstrovat  kulturu a každodennost určitého historického období.

   Druhou nespornou výhodou je zvýšení aktivity, motivace a zájmu žáků o probíranou látku formou
   moderní a pro žáky netradiční formy prezentace.

               Pokud se učitel rozhodne využít HHF v hodině, působí jako korigující prvek
   využívající svých odborných znalostí. Nejprve vybere historický film, který se svým obsahem
   shoduje s obsahem hodiny, ověří jeho věrohodnost, relevanci a ovlivnění uměleckými záměry.
   V případě, že má dostatek obrazového materiálu, který se shoduje s vyučovací hodinou, tak aby
   byl její obsah dostatečně pokrytý, je možné přistoupit k tvorbě didaktické videopomůcky.
   Didaktická videopomůcka je „ pořad s výrazným didaktickým zaměřením, určený konkrétní skupině
   žáků, zpracovávající audiovizuálním způsobem cíle stanovené rámcovým vzdělávacím programem pro
   daný typ a ročník vzdělávací instituce“[55]

   Při tvorbě videoprogramu učitel vybere z filmu požadované sekvence a vytvoří požadovanou formu
   záznamu. Je důležité brát ohled na text učebnice, protože je pro žáka základním zdrojem při
   studiu. Je žádoucí, co nejužší spětí obrazového materiálu  s textem učebnice.

   Práce s videem, popřípadě DVD přehrávačem, umožňuje zastavení obrazu, přehrání zpět, přehrání
   dopředu, přiblížení detailu, zpomalení, zrychlení nebo opětovné puštění záběru, takže učitel
   je schopen s pomůckou pracovat dle momentálních potřeb žáků a svých záměrů.

               Použitelnost HHF je možná ve všech fázích vyučovací hodiny. V rámci motivační fáze
   na začátku hodiny mívá záznam většinou obecnější charakter a není nutné, aby byl striktně
   závazný vůči vzdělávacímu obsahu. Cílem je žáky předběžně uvést do problematiky, poukázat na
   určité sekvence.

   Pro expoziční fázi bývá obrazový materiál doplňován komentářem a výkladem učitele, který se
   může detailněji zaměřit na určitou událost. Během výkladu by měl učitel klást kontrolní dotazy
   vycházející z didaktického videoprogramu, aby žáci byli aktivizováni po celou dobu promítání.
   V rámci expoziční fáze je doporučováno pracovat s videopořadem v nižších ročnících, kde je
   tvorba historických představ pro žáky nejnáročnější.

   Fixace učiva je možná opětovným přehráním záznamu s výběrem nejpodstatnějších scén,
   doprovázených žákovský komentářem nebo dotazy učitele na žáka.

   Videoprogram může sloužit i v examinační části. Učitel pustí dříve prezentovanou pasáž,
   zatímco žák samostatně popisuje odehrávající se události, znázorněné jevy, souvislosti nebo
   jejich následky. Pro kontrolní a fixační část je doporučovaný 1 – 2 minutový sestřih.[56]

               Z hlediska forem výuky se uplatňuje samostatná nebo skupinová práce. Při kontrole
   zadaných úkolů mohou být informace doplněny frontálním výkladem učitele.

               V rámci výukových metod je při využití HHF možné realizovat problémovou výuku. Při
   problémové výuce učitel žákům fakta nesděluje, naopak žáci jsou vedeni k samostatnému
   osvojování poznatků, hledají řešení, ověřují hypotézy a hodnotí jejich správnost. Role učitele
   spočívá zejména v počátečním vedení, usměrňování a radách.[57] V dějepisném vyučování
   problémové vyučování „ […] objasňuje příčiny a následky historických událostí […]“[58]

               Vytvořený videopořad poskytuje materiál pro žákovu analýzu. Žáci mají řešit
   problém na základě určité filmové sekvence, jejíž obrazové a mluvené sdělení je podkladem pro
   řešení úkolu. Na základě použití úryvku historického filmu žáci sledují, kdy se historická
   událost stala, jaké fáze zahrnovala, zaměřují se na osobnosti, snaží se objasnit příčiny,
   souvislosti a následky.

               Slabou stránkou problémového vyučování je špatně odhadnutelný čas na žákovu
   analýzu. Použití videa učiteli umožní minimalizovat nedostatek času a určit žákům přijatelné
   tempo.[59]

               V rámci možností uplatnění HHF v dějepisné hodině zvolím problémovou metodu, kdy
   žáci budou na základě svých dosavadních znalostí a zkušeností definovat jednotlivé restrikce a
   nařízení vedoucí ke konečnému řešení. Materiál pro práci v hodině mi poskytnou zvolené
   sekvence upravené do videopomůcky. 

   

   

   

   

   

   

   

   

   

   

   

   1.4. Vyučovací hodina dějepisu

   

   „ Základní vyučovací formou je vyučovací hodina, která představuje časově, obsahově a
   personálně vymezenou elementární jednotku třídně hodinového systému, v jejímž průběhu učitel
   formou didaktické interakce spolupracuje s určitým kolektivem žáků se záměrem naplnění předem
   stanoveného programu výuky, vyjádřeného jeho výchovně vzdělávacím cílem.“[60]

   Ideální hodina dějepisu by se měla vyznačovat v rovině organizační začleněním vyučovací
   jednotky do tématického plánu v rámci ročníku, jasně a konkrétně stanoveného obsahu a cíle
   hodiny a jeho ucelenosti. Žáci by díky optimální řídící činnosti učitele měli samostatně a 
   aktivně přemýšlet, čímž je pedagog aktivizuje. Z hlediska rozvoje dovedností by jednotlivé
   aktivity v rámci hodiny měly rovnoměrně zastupovat informativní, formativní a metodologickou
   složku, za předpokladu produktivně a efektivně využitého času a výukových prostředků. [61]

   Současně s řídící rolí učitele je důležitá i jeho diagnostická činnost, která mu umožní
   respektovat a zohledňovat předpoklady žáků tak, aby si na základě volby vhodných metod,
   prostředků a činností, osvojili vzdělávací obsah a dosáhli vzdělávacích cílů. Důležitá je i
   vhodná motivace, jejímž prostřednictvím se zvýší pozornost a aktivní zájem o novou látku.

   Hodina dějepisu má 3 základní strukturální fáze. Jedná se o část úvodní, hlavní a závěrečnou.
   Do úvodní části spadá organizace, opakování nebo zkoušení a motivace. V hlavní části dochází
   k expozici obsahu hodiny a jeho zobecnění. Pro závěrečnou fázi jsou typické fixace probraného
   učiva, zápis, zadání domácí úlohy a ukončení hodiny.

   Činnosti učitele a žáků v jednotlivých hodinách mohou mít různou povahu. S dominantnější rolí
   učitele ve výukovém procesu se jedná o hodinu výkladu a osvojování nových poznatků, schopností
   a dovedností, v jejímž rámci se setkáváme s hodinou heuristickou, kdy žáci za aktivní
   spolupráce objevují nové poznatky. Z hlediska aktivity žáků může být hodina zaměřena na
   procvičování, opakování a fixaci. V neposlední řadě jsou v dějepisném vyučování zastoupeny
   hodiny kontroly a klasifikace vědomostí, schopností a dovedností.[62]

   „ Ve snaze překlenout mnohá úsilí a  odstranit nedostatky ve vyučování dějepisu, hlavně
   pasivitu, paměťové učení, verbalismus […] a zvýraznit aktivitu a samostatnou činnost žáků,
   prosazují učitelé dějepisu efektivní formy vyučování.“[63] Ke zvýšení aktivity a zájmu žáků
   jsou využívány muzea, odborné učebny, exkurze nebo moderní didaktická technika. Vyučování může
   probíhat v běžné učebně, odborné učebně, nebo formou exkurze. Dle uplatnění odlišných metod a
   forem výuky hovoříme o  vyučováním hromadném, skupinovém nebo problémovém. Předpokladem
   úspěšné hodiny dějepisu je použití didaktické techniky. Materiální vybavenost školy určuje
   diferenciaci na hodiny s použitím filmu, audio nahrávky, rozhlasové relace, využití
   kompaktního disku, internetového vysílání nebo televizní relace.

               S použitím didaktické techniky na základě cíle hodiny, podle její formy a
   organizace, je velice důležitá úvodní motivace a pochopení účelnosti jejího použití. Následuje
   samotná demonstrace výukového prostředku s pomocí didaktické techniky a současné pozorování a
   myšlenková činnost žáků. Pro kvalitnější a trvalejší osvojení látky je důležitá  fixace učiva
   a stručný zápis probraného. Na základě povahy látky a přístupnosti didaktických pomůcek
   případný domácí úkol.[64]

   Mnou zvolená modelová vyučovací hodina je z hlediska typu kombinací hodiny výkladové a
   heuristické. Bude probíhat v odborné dějepisné učebně za použití didaktické techniky,
   problémovou metodou a formou skupinového vyučování.   

   

   

   

   

   

   

   

   

   1.5. Průřezová témata

   

            V kurikulárních dokumentech jsou průřezová témata charakterizována jako „ aktuální
   problémy současného světa, které se stávají významnou a nedílnou součástí základního
   vzdělání.“[65] Průřezová témata se podílejí na rozvoji osobnosti žáka především v oblasti
   postojů a hodnot.

               Tematické okruhy průřezových témat zdůrazňují interdisciplinární vztahy
   vzdělávacích oblastí, na jejich základě umožňují propojení vzdělávacích obsahů a oborů.
   V průběhu základního vzdělání je škola odpovědná za realizaci všech průřezových témat, jejíž
   způsob je stanoven školním vzdělávacím programem. „Průřezová témata se mohou využít jako
   integrativní součást vzdělávacího obsahu vyučovacího předmětu.“[66] Podmínkou jejich
   funkčnosti je  propojenost s obsahem vzdělání vyučovacích předmětů a školních a mimoškolních
   činností.

   Pro základní vzdělání jsou vymezena tato témata: Osobnostní a sociální výchova, z oblasti
   humanitních věd: Výchova demokratického občana, Výchova k myšlení v evropských a globálních
   souvislostech a Multikulturní výchova, dále Environmentální a Mediální výchova.[67]

   Svým obsahem téma holocaust přispívá k realizaci Multikulturní výchovy a Výchovy
   demokratického občana. Povahou didaktického prostředku hraného historického filmu a filmu jako
   média, které prezentuje skutečnost z určitého úhlu pohledu nebo s určitým zkreslením, tak
   přispívá k realizaci tématu Mediální výchova.

   

   1.5.1. Mediální výchova

               Cílem Mediální výchovy (MV) v základním vzděláváním je vybavit žáky mediální
   gramotností, která zahrnuje základní poznatky o fungování a roli médií ve společnosti,
   vybavuje žáky dovednostmi podporující jeho zapojení do mediální komunikace především schopnost
   analyzovat sdělení, zvážit hodnověrnost nebo srovnat s jiným mediálním sdělením. Tématicky se
   věnuje jak receptivním, tak produktivním dovednostem a zahrnuje následující okruhy: kritické
   čtení, vnímání mediálních sdělení, interpretace vztahu reality a mediálních sdělení, stavba
   mediálního sdělení, vnímání autora mediálního sdělní, fungování médií a jejich vliv ve
   společnosti z oblasti receptivních dovedností. Z oblasti produktivních činností to jsou:
   tvorba mediálního sdělení a práce v realizačním týmu.[68]  

                „ Média nám něco zprostředkovávají a pomáhají v něčem, co bychom jinak zvládli se
   zbytečně velkým úsilím.“[69], proto je třeba umět jimi poskytovanou informaci zpracovat a
   vyhodnotit. Dále je důležité vést žáky k pochopení, „ že televize není neutrální, objektivní a
   transparentní, jak se zdá […], že obrazy, které prezentuje byly vybrány a upraveny tak, aby
   vyhovovaly kritériím politických představitelů o tom, co je vhodné a přijatelné.“[70]

   MV má vazbu na vzdělávací oblast Člověk a společnost, jejíž součástí je vyučovací předmět
   dějepis. Zvládnutí mediální komunikace v dějepise, za použití historického filmu představuje
   např. tyto úkoly: sledování nejvýznamnějších událostí ve filmu a hledání rozporu mezi
   faktickým a fiktivním obsahem, posuzování postojů a názorů autora nebo rozbor a hledání
   stereotypů a výrazových prostředků  při interpretaci reality z oblasti receptivních
   schopností. Oblast produktivních schopností může být rozvíjena úkoly, kdy na základě audio
   vizuálního vjemu žáci popíšou formou reportáže, článku nebo krátké zprávy demonstrovanou
   situaci.[71]

   

   

   

   

   

   

   

   

   

   

   1.6. Pedagogický výzkum

   

   Cílem pedagogického výzkumu za předpokladu použití  HHF v hodině dějepisu je ověření
   efektivity vybraných sekvencí, zjištění účinnosti výuky a trvalosti osvojených poznatků. Jde o
   ověření zvládnutí probraného učiva, zda vedl k reproduktivnímu zvládnutí, ale také zda je žák
   schopen poznatky a dovednosti analyzovat, vysvětlit nebo aplikovat. Ověřujeme hypotézu
   předpokládající, že na základě použití  audio vizuálních pomůcky bude proces učení a osvojení
   látky trvalejší a kvalitnější. Tato změna  procesu učení se může projevit i změnou vztahu žáka
   k dějepisné výuce.[72] 

   Výzkumné metody didaktiky dějepisu jsou ovlivněny povahou jejího předmětu. Historické metody
   jsou součástí výuky dějepisu a zkoumání didaktiky dějepisu jako vědního oboru. Soustředíme-li
   se na pojetí vyučování dějepisu, především jeho cílů a systematizaci, používáme analýzu
   obsahovou a analýzu cílových struktur. Pro rozbor obsahu výuky didaktickou analýzu.
   K empirickým metodám používaných převážně k evaluaci výuky a k určení optimálních metod, forem
   a prostředků, patří pozorování, testování, dotazník, anketa, rozhovor. Nejvyužívanější metodou
   pedagogického výzkumu je didaktický experiment.[73]

   Didaktickým experimentem zkoumáme didaktické jevy v uměle navozených podmínkách, aby byly lépe
   pozorovatelné.[74] Je tvořen fází přípravnou zabývající se teoretickými otázkami výzkumu. Dále
   jde o prezentaci vzdělávacího obsahu ve vytipovaných třídách, přičemž v jedné je použit
   experimentální postup a v druhé tradiční. Po prezentaci následuje kontrola a ověření záměru
   výzkumu, kontrolní test je vyhodnocen ve fázi zpracování výsledků. Závěrečná etapa  hodnotí
   výsledky a verifikuje nebo falzifikuje hypotézu.[75]

    Pro ověření efektivity modelové hodiny využiji z výše zmíněných metod metodu pedagogického
   experimentu.

   2. ROZBOR FILMU PIANISTA

   

   2.1. Výběr didakticky nosných sekvencí a jejich historická relevance

   

   Protože film Pianista je životním příběhem je v mnoha ohledech historicky velmi přesný.
   Režisér Połański zachoval knižní předloze v mnoha scénách věrnost, proto dochází k minimálnímu
   zkreslení historických událostí i životních zážitků Władysława Szpilmana.

   Pro potřeby modelové vyučovací hodiny s tématem holocaust, vybírám z filmu ty sekvence, které
   reprezentují jednotlivé fáze holocaustu, ghetto bez zdí, ghettoizace a realizace konečného
   řešení. Záměrem je na základě jednotlivých sekvencí ilustrovat tři zmíněné fáze holocaustu
   tak, aby žáci problémovou metodou sami došli k poznání jeho jednotlivých fází.

    Vzhledem k délce trvání výukové jednotky a jejich jednotlivých fází, zvláště pak nutnosti
   fixace, by maximální délka videopořadu, neměla překročit 5 minut. Z tohoto důvodu je nutné
   některé sekvence zkrátit o dialogy, které neilustrují historickou realitu a stávají se tak
   nadbytečnými. Proto také některé dialogy v této kapitole nejsou vedeny v plném rozsahu.
   K jiným scénám je nutné přistupovat s určitou obezřetností, protože dle mého názoru, jsou až
   příliš násilné, z této příčiny nejsou vhodné pro prezentaci v hodině. Z těchto důvodů, budou
   některé sekvence zkráceny nebo nebudou použity v plném rozsahu. Vybrané sekvence jsou
   následující: 2, 3, 4, 6, 7, 9, 12, 26, 28.

   Při předpokládané délce probíraní tématu holocaustu v rozsahu dvou vyučovacích hodin dále
   poslouží sekvence pro demonstraci židovské rezistence, ztvárňující povstání ve varšavském
   ghettu: 45, 46 a 47.[76] 

   V případě, že bude téma holocaust realizováno v délce dvou vyučovacích hodin, pak dále
   navrhuji využít aktivity s uplatněním Mediální výchovy viz. kapitola 3.4. Návrh uplatnění
   sekvencí pro Mediální výchovu.

   Sekvence 2 by měla uvést žáky do problematiky. Díky jejímu zařazení by se měli zorientovat
   v čase, kdy se události odehrávají. Představení členů rodiny a poukázání na fakt, že se jedná
   o skutečný příběh by, mělo sloužit jako počáteční motivace. Sekvence 3 navazuje na dialog
   v předchozí, je zde zfilmováno obsazení Varšavy, potažmo polského státu, které umožnilo
   realizaci antisemitské nacistické politiky v Polsku. Následující čtyři pasáže ukazují
   vytváření ghetta bez zdí, tedy ekonomickou diskriminaci, různé zákazy a v neposlední řadě
   židovské označení, které vedlo až k samotné ghettoizaci, sekvence 12, která má žákům přiblížit
   podobu válečného ghetta. Sekvence 25 se odehrává na seřadišti, jejím úkolem je představit jeho
   podobu a atmosféru. Následuje sekvence 27, ve které se odehrává nástup do vlaků odjíždějících
   směrem Treblinka.

   Ve stejné scéně je zachráněn  Szpilman, jehož postava bude žáky provázet, při použití dalších
   vybraných sekvencí. Pokud využijeme jiné sekvence filmu se Szpilmanovou postavou, např. scény
   z roku 1943, žáci by měli vědět, proč nebyl transportován. Ovšem nejen z tohoto důvodu, by
   měli být seznámeni s jeho příběhem. Dalším důvodem je fakt, že Szpilman byl jedním z mála
   Židů, kteří holocaust přežili.

    Dalším návrhům využití jeho příběhu se věnuji v kapitole 3.4. Návrh uplatnění sekvencí pro
   mediální výchovu.       

   Zvolila jsem také pasáže, ve kterých je zfilmováno povstání ve varšavském ghettu, protože žáci
   by měli o této události mít alespoň elementární znalost, především pochopit jeho význam. 

   Využití HHF problémovou metodou, formou skupinové práce uvede žáky do problematiky. V rámci
   fixační fáze vyučovací hodiny s opětovným využitím videopomůcky a doprovodným, detailnějším
   výkladem učitele, se znalosti prohloubí, žáci se seznámí s důležitými pojmy, souvislostmi a
   dalšími fakty týkající se holocaustu.

   Jednotlivé sekvence jsou členěny na dva oddíly. První oddíl detailně sekvenci popisuje,
   následuje srovnání s odbornou historickou literaturou.

   

   Sekvence 2

   Szpilmanovi ve svém bytě balí věci, venku houkají sirény, do toho přichází Wladek. Henryk se
   snaží naladit vysílání v rádiu.

   Otec: Nevím, co si mám vzít. 

   Halina: Kolik kufrů bereme?

   Matka: Přibalím i ty červené šaty.

   Otec: Mám vzít i obraz strýce Šimona?

   Matka: Vezmi co chceš. Je to na tobě. Teď mám jiné starosti než tvůj obraz.

   Otec: (odchází) Wladek přijde, neboj se.

   Otevírají se dveře, do kterých vchází Wladek.

   Regina: Wladek! Mami, už ho máme tu.

   Matka: O bože, Wladku! (prohlíží mu čelo, kde má poranění)

   Wladek : Je to jen škrábnutí.

   Matka: Bála jsem se o tebe.

   Henryk: Říkal jsem, ať se nebojí. Má u sebe doklady. Mrtvolu by dopravili na správnou adresu.
   (směje se, dál ladí rádio)

   Matka: Henryku, neříkej hlouposti. To by jsi neměl říkat ani z legrace.

   Otec: Nemůžu nic najít.

   Halina: Hlavně, že se vrátil Wladek.

   Otec: No vidíš. Co jsem říkal.

   Halina: Neviděl  někdo můj klobouk?

   Regina: Mě už to balení nebaví.

   Wladek: (k Henrykovi) Rozhlas nevysílá.

   Henryk: Vždyť Varšava není jediná stanice.

   Matka: (k Wladkovi) I ty si musíš zabalit věci.

   Wladek: A kam jdeme?

   Matka: Pryč z Varšavy.

   Wladek: Pryč z Varšavy?

   Regina: Ty o tom nevíš?

   Wladek: O čem?

   Regina: Nečetl jsi noviny?

   Wladek: Ne.

   Halina: Vláda utekla do Lublinu. Všichni muži schopní vojenské služby mají utvořit obrannou
   linii. Proto musíme odejít.

   Otec: V celém domě jsme jediní muži my.

   […]

   Henryk: Buďte ticho! Něco jsem chytil! Pst.

   Rádio: Následuje důležitá zpráva, kterou potvrdily dobře informované zdroje z londýnské BBC.
   Když britská vláda nedostala odpověď na ultimátum adresované německé vládě, vyhlásila
   nacistickému Německu válku. (Szpilmanovi sedí u rádia)

   Otec: Výborně.

   Rádio: V nejbližších hodinách se chystá válku vyhlásit i Francie, což potvrdil ... (rodina se
   raduje) Polsko už není osamocené.

   Otec: Pomůžou nám.

   

   Szpilmanovi nejsou fiktivní rodinou. Wladyslaw Szpilman skutečně žil v době vypuknutí války ve
   Varšavě v bytě ve Ślizské ulici s matkou Edwardou, otcem Samuelem, sestrami Reginou a Halinou
   a bratrem Henrykem. Matka byla v domácnosti, otec byl hudebníkem, houslistou. Henryk studoval
   vysokou školu, ale studia byl nucen kvůli válce přerušit. Regina pracovala jako právnička.
   Pouze  o Halině se zmiňuje jen v souvislosti, že v prvních týdnech okupace dávala hodiny
   hudby.

               Władysław Spilman se narodil roku 1911. Studoval hudbu, studia ukončil na 
   Berlínské hudební akademii. Od roku 1935 působil jako klavírista v polském rozhlase,
   komponoval písně, symfonickou a filmovou hudbu. Jeho práci na šest let přerušila válka. Po
   skončení války opět působil v rozhlasu a stal se jednou z nejvýznamnějších postav polské
   hudební a kulturní scény. Zemřel ve věku 89 let ve Varšavě.[77]

   Scéna se odehrává dva dny po přepadení Polska v době, kdy Velká Británie a  Francie vyhlásily
   nacistickému Německu válku. V roce 1921 uzavřelo Polsko vojenskou a politickou smlouvu
   s Francií. V předvečer II. světové války, kdy docházelo ke stupňování územních požadavků
   Německa vůči Polsku, se polská vláda spoléhala na záruky nezávislosti a neporušitelnosti svých
   hranic potvrzené 6. dubna Velkou Británií a 13. dubna 1939  Francií. V srpnu  bylo vyhlášeno
   polsko-britské spojenectví. Na základě těchto mezinárodních smluv dne 3. září 1939 Velká
   Británie a Francie vyhlásily válku Německu. Pomoc Velké Británie i Francie spočívala
   v otevření druhé fronty na západě a nálety na cíle v  Německu.[78]

   Dále se zde hovoří o polské vládě, která skutečně opustila hlavní město. Vrchní velení armády
   přesídlilo do Brestu. Zároveň vyhlásilo, aby bojeschopní muži určitých ročníků opustili
   Varšavu a odešli na východ kde se měla formovat obrana. Stalo se tak až v noci z 6. na
   7.září.[79]  

   

   Sekvence 3

   Otec, Henryk a Wladek pozorují německé vojsko pochodující dobytou Varšavou. Odchází.

   

   Varšava kapitulovala po obranných bojích, které začaly 8. září. Předtím však primátor města
   Starzyński a velitel obrany generál Czuma zrušili nařízení o mobilizaci. Civilní obyvatelstvo
   se podílelo na opevňovacích pracích na předměstích. Tento první útok skončil odvoláním
   německých jednotek na Bzuru. 15. září přišel další útok a po 21. září byla Varšava obležena
   německými jednotkami. Přestože Německým útokům předcházelo mohutné dělostřelecké a letecké
   bombardování, bylo pro německé jednotky problematické město dobýt. Byl vydán rozkaz, že žádný
   civilista nesmí opustit Varšavu. Němci předpokládali, že nedostatek zásob přiměje Poláky
   kapitulovat. 26. září generál Juliusz Rómmel žádal o kapitulaci. Boje formálně skončily den
   nato. Do zajetí padlo 140 tisíc polských vojáků, 40 tisíc civilistů bylo zabito a bylo zničeno
   10 % budov.[80]

   

   Sekvence 4

   Szpilamanovi jsou doma. Otec počítá peníze.

   Otec: 5 tisíc 3 zloté.

   Matka: To je vše?

   Otec: 5 tisíc 3 zloté. Jen tolik nám zůstalo.

    Regina: (ve vedlejším pokoji čte noviny) I tak je to o 3 tisíce 3 zloté víc. Vydali další
   omezení týkající se množství peněz. Židé si mohou doma ponechat jen 2 tisíce zlotých.

   Matka: Co máme dělat se zbytkem?

   Halina: Máme je uložit do banky na vázaný účet.

   Henryk: Jen hlupák by dal peníze do německé banky.

   Halina: Můžeme je schovat pod květináč. Tam by je nikoho nenapadlo hledat. 

   Otec: Ne, ne, ne. Použijeme osvědčenou metodu, co se použila za minulé války. (k matce) Víš.
   Vyvrtáme díru do nohy stolu a peníze dáme tam.

   Henryk: A co když nám odnesou stůl.

   Matka: Kdo by nám bral stůl?

   Henryk: Němci rabují židovské byty. Odnášejí vše co má cenu i nábytek.

   […] Následuje hádka o to, kam se přebytečné peníze schovají. Henryk navrhuje nechat je na
   stole a přikrýt novinami, Halina chce zlaté kapesní hodinky schovat pod květináč. Wladek
   navrhuje schovat peníze do houslí. Řešení sporu navrhne Regina, peníze se schovají do houslí a
   zlaté hodinky pod květináč.

   

   Scéna se odehrává po kapitulaci Polska a po zřízení Generálního gouvernementu. Hovoří se zde o
   nařízení z 16. listopadu 1939, které upravuje výši židovského majetku. Osoby, které měli více
   než 2 tisíce zlotých v hotovosti, musely přebytek vložit na blokovaný účet, za kterého mohly
   týdně vybrat 250 zlotých.[81]

    Regina ve scéně hovoří o dalším omezení, které se týkalo výše majetku. Bylo jím zřejmě
   nařízení z 12. října, které zakazovalo Židům vlastnit šperky a drahokamy.  

   Dalším nařízením týkajícím se výše majetku, je výnos o povinné registrace židovského majetku u
   úřadů působících v GG. Bylo vydáno 24. ledna 1940.

    Omezení se i nadále stupňovala, bylo např. vydáno nařízení, že Židům nesmí být vyplácena
   větší mzda než pět set  zlotých.[82]

               Dále je zde zmínka o rabování bytů. V prvních dnech německé okupace začíná
   rabování židovských obchodů s oděvem a obuví, následuje arizace židovských podniků a jejich
   zařízení. Němci rabují židovské byty a odvážejí z nich umělecké předměty. Aby Židé zabránili
   německým krádežím, schovávali nejen svůj majetek, ale i předměty náboženské povahy. Současně
   také docházelo  k rabování synagog.[83]

               

   Sekvence 6

   Dorota a Wladek chtějí jít do kavárny. Na dveřích je cedule zakazující vstup Židům.

   Dorota: To je hanebnost.To přece nemohou.

   Wladek: Lidé už jsou takoví. Většina se rychle přizpůsobí.

   Dorota: Zeptám se na to majitele.

   Wladek: Ne, raději ne. To je zbytečné.

   Dorota: Je to urážka. Na to nemají právo.

   Dveře kavárny se otevírají a vychází z nich žena s mužem. Wladek a Dorota ustupují.

   Wladek: Půjdeme jinam.

   Dorota: Můžeme do parku.

   Wladek: Ne, nemůžeme. I to už máme zakázané. Židi do parku nesmí.

   Dorota: Doufám, že žertujete.

   Wladek: Ne, nežertuji. Ani sednout už si nikde nemůžeme. Městské lavičky už nejsou pro nás
   Židy. Máme jen jedinou možnost. Stát na ulici a povídat si.

   Dorota: Ale to je absurdní.

   Wladek: To mi zatím ještě nikdo nezakázal.

   […]

   Wladek a Dorota zůstávají na ulici a povídají si o hudbě, nástrojích na, které hrají a
   Chopinovi.

   

   Zmínka o zákazu vstupu do restaurací pro Židy je v Ringelblumově kronice datována k 21.
   prosinci 1939. Je zde zmíněna událost z Lodže, kde bylo už v říjnu z kavárny Astoria vyhozeno
   příslušníky SS sto Židů. Jiným protižidovským nařízením byl zákaz vstupu na poštu. Před poštou
   údajně čekali Poláci, kteří byli ochotni za hotovost zastoupit Židy v jejich záležitostech.
   Stejně tak platilo nařízení, které zakazovalo Židům žijícím na území GG provozovat lékárny. Ve
   veřejné dopravě byl Židům vymezen samostatný vůz označený Davidovou hvězdou. K dalším
   diskriminačním nařízením patřily např. zákaz chození do kin a do úřadů, zákaz používání
   dopravních prostředků.[84] Ostatní nařízení viz. kapitola Napadení Polska a první
   protižidovské restrikce (1.1.1.).

                Protože, jsem nenašla žádnou zmínku o zákazu chození do parků, uvádím zákazy
   platné v Protektorátu Čechy a Morava, kde měli Židé zakázán vstup na určitá náměstí, do ulic a
   parků, sadů, zahrad a lesů. Nesměli chodit ani do knihoven, divadel, sportovních podniků, na
   plovárny nebo do lázní. Nákupní doba byla omezena na  dvě hodiny denně, podobná omezení
   platila v úřadech i na poštách. Židé nesměli vlastnit telefony, rádia, gramofony, šicí stroje,
   lyže, kola ani domácí zvířata.[85] Vzhledem k tomu, že holocaust měl ve většině zemí podobný
   průběh, je pravděpodobné, že podobná omezení byla uplatňována také v Polsku.

               Szpilman se ve své autobiografii o žádné Dorotě nezmiňuje, je tedy  pravděpodobné,
   že tato postava je fiktivní.

   

   Sekvence 7

   Szpilmanovi sedí v obýváku. Otec čte nahlas nařízení v novinách.

   Otec: Označení pro Židy na území Varšavy. Tímto se nařizuje všem Židům na území Varšavy nosit
   na veřejnosti viditelné označení. Toto nařízení nabude účinnosti 1. prosince 1939 a týká se
   Židů od 12-ti let. Označení budou nosit povinně na pravém rukávě, je jím bílá páska s modrou
   Davidovou hvězdou. Musí být dostatečně široká, aby hvězda měřila od jednoho cípu k druhému 8
   cm. Šířka ramen hvězdy je 1 cm.  Židům, kteří nebudou nařízení dodržovat hrozí přísný trest.
   Guvernér města Varšavy dr. Fischer.

   Henryk: Kašlu na to!

   Regina: Já taky. Pásku nosit nebudu.

   Wladek: Můžu se podívat.(bere noviny)

   Otec: Píšou zda si je máme zajistit sami, nebo je dostaneme. Vy si myslíte co?

   Henryk: Svůj názor jsem řekl. Já pásku nosit nebudu.

   

   Nařízení týkající označení Židů bílou páskou bylo vydáno 23. listopadu 1939 ve shodě
   s dekretem Vůdce a říšského kancléře o správě okupovaného polského území z 12. října 1939.
   Všichni Židé a Židovky v Generálním Gouvernementu starší 10-ti let byli povinni od 1. prosince
   1939 na pravém rukávu jejich vnějšího a vnitřního oděvu nosit bílou pásku nejméně 10
   centimetrů širokou s Davidovou hvězdou. Pásku si museli sami opatřit a muselo na ní být
   odlišující znamení. Neuposlechnutí mělo být trestáno uvězněním, zvláštní případy speciálními
   soudy. Nařízení bylo podepsáno guvernérem Hansem Frankem.[86]

               Povinnost nosit pásku byla publikována dne 30.11. v novinách „Nowy Kurier
   Warsawski“ společně s vyhláškou o povinném označení židovských obchodů.[87]

               Nošení pásky kontrolovala polská policie[88], která osoby nedodržující nařízení
   předávala německé policii. Kontrola spočívala v přeměřování rozměrů pásky.[89]

               K porovnání rozměrů velikosti pásky, jsem našla pouze údaj o 10-ti centimetrové
   šířce. V dostupných dokumentech není žádná zmínka o rozměrech hvězdy.

               Z nařízení jasně vyplývá, že Židé museli nosit pásku už od 10-ti let, ne od 12-ti,
   jak zaznívá ve filmu.

   Podobně jako Henryk s Reginou odmítalo pásku nosit velké množství osob, kterých se nařízení
   týkalo. Lidé se dobrovolně uzavírali ve svých bytech, neměli odvahu vyjít ven s požadovaným
   označením. Když museli, snažili se co nejrychleji projít, aby byli svému okolí co nejméně
   nápadní.[90]

   

   Sekvence 9

   Wladek upravuje skladby pro klavír. Do pokoje za ním přichází Henryk s Halinou.

   Halina: Četl jsi to?

   Wladek: Co je? Co chceš? Pracuji, nevidíš. Dovolíš. (bere noviny od Haliny)

   Halina: Tam nás chtějí strčit.

   Wladek: Jak strčit?

   Halina: Ukaž, přečtu ti to. (bere si noviny zpět) Nařízení guvernéra města Varšavy dr.
   Fischera týkající se vytvoření židovské čtvrti ve Varšavě. Do čtvrti vytvořené zvlášť pro tyto
   účely se přestěhují Židé, kteří mají trvalý nebo přechodný pobyt v jednotlivých varšavských
   obvodech a to do termínu, který je tímto nařízením stanovený na 31. října roku 40.

   Wladek: To je přece nesmysl. Na takové ploše má žít 400 tisíc lidí.

   Henryk: Ne, 360 tisíc a to se zvládne.

   

               První snahy o vytvoření ghetta ve Varšavě jsou datovány už do podzimu 1939.
   V listopadu se roznesly po Varšavě zvěsti o vybudování obytné židovské oblasti, podpořené
   články, které vyšly v německých novinách Warschauer Zetuing.[91] Obytná židovská čtvrť
   nevznikla, naproti tomu byla vyhlášena „morová zóna“, kterou se stala čtvrť s výrazným podílem
   židovského a polského obyvatelstva. Morová zóna byla označena tabulkami, na kterých stál nápis
   „ Pozor, nebezpečí epidemie“, umístěnými u vstupu do ulic obydlených Židy. Z morové oblasti
   mohli obyvatelé kdykoliv odejít a vrátit se. Vstoupit do ní nesměli Němci.[92] 

               Izolace varšavských Židů byla několikrát během roku 1940 upravována různými
   nařízeními. V srpnu 1940 bylo vydáno ustanovení o obytných židovských oblastech, které Židům
   dovolovalo mít trvalé bydliště pouze v oblastech jim vyhrazených. 20. srpna byl k nařízení
   přidán dodatek podávající výčet třiceti dvou ulic, kde Židé mohli bydlet. Upraven byl také
   pohyb židovského obyvatelstva, uvnitř obytné čtvrti se mohli pohybovat od osmi hodin ráno do
   devíti večer, opustit ji mohli také od osmé hodiny ráno do sedmé večerní.    

               12. října 1940 byl předseda varšavské židovské rady informován o vytvoření
   varšavského ghetta. Židé se dobrovolně měli do oblasti vyhrazené pro ghetto přestěhovat k 31.
   říjnu 1940. Po tomto datu by následovalo nucené přesídlení.[93]

               Údaj o počtu Židů ve Varšavě je přesný. Na území ghetta byla izolovaná veškerá
   varšavská židovská populace, tedy 359 827 osob. Počet obyvatel se však neustále zvyšoval,
   především vlivem německé přesídlovací politiky a dosáhl počtu kolem 480 000. Více viz.
   kapitola 1.1.1.1. Varšavské ghetto.

               Sekvence může vzbudit dojem, že ke ghettoizaci došlo až v roce 1940, ale postupné
   kroky a rozhodnutí, vedly k vytvoření izolované židovské čtvrti už od počátku okupace.

   

   Sekvence 12

   Szpilmanovi jsou v  bytě ve čtvrti, kde vzniká ghetto.

   Otec: Co už, abych řekl pravdu, bál jsem se, že to bude horší.

   Rodina se rozhlíží po bytě.

   Wladek: Jak budeme spát?

   Matka: My tři si usteleme v kuchyni a ty s otcem a Henrykem budete spát tu.

   Halina: (u okna) Podívejte. Pojďte se podívat.

   Venku se staví zeď kolem ghetta. Pohled na obestavěné ghetto.

                                  

   

               Zeď, oddělující Židy a ostatní obyvatele Varšavy, se začala budovat 31. října
   1940. Stavba zdi probíhala po celém obvodu ghetta s výjimkou západní strany. Oblasti, které
   nebyly obestavěny zdí, byly obehnány ostnatým drátem. K 15. listopadu bylo ghetto obestavěno
   po celém svém obvodu. Záminkou k obestavění židovské čtvrti bylo zamezení šíření tyfu mezi
   ostatní obyvatele města. Po tomto termínu nemohl nikdo ghetto opustit bez propustky vydávané
   německými úřady. Od 16. listopadu východy uvnitř ghetta hlídali příslušníci židovské policie,
   vně příslušníci polské policie.[94]

   Szpilmanova rodina se do ghetta nemusela přesouvat, protože bydleli ve Ślizské ulici, která se
   nacházela v židovské oblasti a stala se součástí ghetta. Jejich přesun do ghetta a opuštění
   bytu je nepravdivé.

   

   Sekvence 26

   Szpilmanovi jdou na seřadiště. Regina osloví židovského policistu.

   Regina: Kam nás vezete?

   Židovský policista: Budete pracovat. Bude vám lépe než v ghettu.

   Szpilmanovi si sedají na svá zavazadla. Za nimi pláče žena a neustále opakuje: „ Proč jsem to
   udělala?“ Wladek se rozhlíží  a prochází po seřadišti. Osloví ho žena.

   Žena: Prosím Vás nemáte kapku vody? Aspoň kapku. Můj syn umírá žízní.

   Wladek: Ne.

   Žena osloví jiného muže. Wladek se dál rozhlíží po ploše seřadiště.

   Otec se baví s doktorem Erlichem. Doktor nadává, že si Židé nechají dobrovolně, bez odporu
   odvážet na jatka.

   Doktor: Židů je půl milionu a měli by se postavit na odpor, alespoň si tak zachovají tvář a
   zemřou důstojně.

    Do rozhovoru se přidá muž, který s Erlichem nesouhlasí, že je vezou na smrt.

   Muž: Přece nezničí takový pracovní potenciál.

   Otec namítá, že boj se musí zorganizovat. Doktor je nabádá, ať se podívají kolem sebe na děti,
   na mrzáky a na staré.   

   

   Deportace z Varšavy začínají 22. července roku 1942. Podrobně se deportacím a jejich
   okolnostem věnuji v kapitole 1.1.3. Deportace z Varšavy a židovská rezistence.

   Na seřadiště nebyla poslána celá rodina. Henryk s Halinou byli uznáni práceschopnými a
   deportaci se tak mohli vyhnout. Sami se dobrovolně přihlásili do transportu, když zjistili,
   kde je zbytek jejich rodiny.  Szpilmanovi byli deportováni 16. srpna do vyhlazovacího tábora
   Treblinka, kde zemřeli.

   V této scéně se při srovnávání soustředím na židovskou policii, popis seřadiště a informace,
   jaké měli židé o zamyšleném německém postupu.

               Regina ve scéně osloví příslušníka židovské policie. Židovská policie byla
   vytvořena na základě nařízení z 12. října 1940 a oficiálně se nazývala Židovskou pořádkovou
   službou. Počet jejích příslušníků byl dva tisíce. Pořádková služba neměla žádné prostředky,
   často se jejím členům nevyplácela mzda. Její příslušníci se tedy snažili obohacovat různými
   způsoby, jakými byly zvláštní daně pod pohrůžkou blokády domu, nebo podílení se na pašování,
   za což získávali finanční prostředky. Do její kompetence spadalo hlídání východů z ghetta,
   kontrola v ulicích, později se její členové účastnily shromažďování osob pro transporty a
   zabavování jejich majetku. Příslušníci byli vnímáni jako kolaboranti, aktivně podílející se na
   protižidovské politice.[95]

    „ Na jednom místě se na prostranství  shromáždila skupina starých lidí, jistě odvezených
   z nějakého starobince. Byli strašlivě vyhublí, jistě vyčerpaní hlady a vedrem […] někteří
   leželi se zavřenýma očima a nedalo se poznat, zda jsou mrtví nebo teprve umírají […] Od jedné
   skupině ke druhé se vlekly ženy s dětmi na rukou. Prosily o kapku vody, jejíž přívod na
   Umschlagplatz Němci schválně zastavili. Děti měli mrtvé oči…“[96]

    Německé nařízení o „vysídlení“  požadovalo denně minimálně 6 tisíc osob k deportaci, ale
   mnohdy byl jejich počet vyšší. Lidé určení k deportaci na seřadišti často čekali několik
   hodin, v průběhu dne k nim přibývali další, mezi nimi nemohoucí a děti, aniž by dostali
   nějakou stravu.

   Pro porovnání uvádím výpověď Edi Weinsteina, rovněž popisující situaci na seřadišti, ovšem ve
   městě Łosice. „ Slunce silně pálilo, naše žízeň se zvětšovala a byla nesnesitelnou. Byl to
   druhý den v řadě bez vody. Odpoledne jsme konečně k došli vlakovému nástupišti […] Jediný
   zvuk, co byl slyšet, bylo škemrání o vodu. Důstojník oznámil, že za pár minut ostaneme chleba
   a kávu. O hodinu později přijel požární vůz […] Hasiči začali stříkat vodu do davu. Lidé
   navlhčovali své oblečení, aby z něj mohli vyždímat vodu. Někteří pili blátivou vodu, co tekla
   po nástupišti. […] Přikázali nám sednout a zůstat tiše. Jak se stmělo, hrůza pokračovala. Čas
   od času nad hlavou prolétaly kulky, doprovázené výkřiky zasáhnutých. Nesměli jsem se pohnout.
   Náhodou někdo bezmyšlenkovitě vstal  a zaječel. Příslušníci  SS ho zabili společně
   s dalšími.“[97]  

    Společné oběma popisům je dlouhé čekání bez vody. Na filmovém seřadišti se neodehrává tolik
   brutalit jako popisuje Weinstein, což  ovšem nevylučuje, že se mohly při vysokém počtu osob
   stávat a realita byla stejná.

               Výměna názorů mezi otcem doktorem a třetím mužem, který byl dle Szpilmanových
   pamětí obchodníkem, se skutečně stala. Je velice pravděpodobné, že po dvouletém strádání
   v ghettu většina jeho obyvatel a představitelů tušila, co mají Němci v úmyslu. Předseda
   židovské rady Czerniaków si zaznamenával zlá tušení do svých memoárů. Ringelblum se ve své
   kronice přímo zmínil o vyhlazovacím táboru Sobibor, kde Židy dusí plynem k smrti. Od poloviny
   roku 1940 až do povstání se v ghettu objevilo na 70 ilegálních časopisů vydaných různými
   odbojovými židovskými organizacemi, které poukazovaly na osudy Židů z Generálního
   gouvernementu. I Szpilman se ve svých pamětech zmiňuje o vlnách strachu, které zachvacovaly
   ghetto v určitých časových obdobích, především před začátkem vysidlovací akce. Našli se i
   lidé, jako muž hádající se s otcem a doktorem, kteří věřili německým ujištěním, že se žádné
   deportace z Varšavy nechystají nebo, že budou skutečně posláni do pracovních táborů.[98]

             

   Sekvence 28

   Na nástupiště přijíždí vlak. Židé ze seřadiště postupují k vlaku. Wladek osloví Halinu.

   Wladek: Halina.

   Halina: Co?

   Wladek: Není, to vhodná chvíle, ale vidím, že jsem tě nepoznal.

   Halina: Děkuji.

   Průvod pokračuje k vagonům. Kolem lidí určených pro transport stojí židovská policie. Mezi
   policisty je i Heller.

   Heller: Szpilmane!

   Chňapne po Wladkovi a smýkne s ním za zástup policistů. Wladek se snaží dostat zpět do
   průvodu.

   Heller: Zmiz, ty hlupáku! Utíkej!

   Wladek: Mami, mami, tati!

   Otec se otočí, zamává Wladkovi. Židé nastupují do vagonů. Wladek dál volá na rodiče. Heller
   Wladka chytne a povalí ho na zem.

   Heller: Přeskočilo ti? Zachránil jsem ti život rychle odsud zmizni!

   Wladek utíká.

   Heller: Neutíkej!

   Wladek zpomalí a odchází. Cestou se přidá k muži, co odváží těla mrtvých. Míjí židovského
   policistu a Němce. Židovský policista s úsměvem říká: „ A nakonec z nich bude mýdlo.“ Němec se
   směje: „ Přesně tak.“

   

               Z této scény bych se chtěla při komparaci zaměřit na popis organizace transportů,
   na vyhlazovací tábor Treblinka, kde byli varšavští Židé usmrceni, postavu Jicchaka Hellera a
   Szpilmanovu záchranu.

               Transporty byly organizovány na všech místech Generálního gouvernementu. O
   přesidlování Židů z Haliče dne 14. září 1940: „ […] naložila bezpečnostní policie všechny Židy
   do 30 přistavěných vagonů […] v těch dnech bylo velké vedro a Židé strádali po dlouhých
   pochodech a mnohadenním čekání, aniž dostali nějaký proviant, který by stál za zmínku,
   přetíženost většiny vagonů, kde se tísnilo 180 až 200 Židů, byla katastrofální […]“.[99] Další
   výpověď o organizaci transportů: „ nakládání bylo prostě strašné. Ti chudáci příšerně křičeli,
   protože se nakládalo deset nebo dvacet vagonů najednou. Celý nákladní vlak byl příšerně
   dlouhý. Nebylo vidět, kde končí. Mohl mít tak 50 nebo 60 vagonů, ne-li víc. Vždycky když se
   vagon naložil, dveře se zavřely a zatloukly hřebíky.“[100] Pro srovnání uvádím další výpověď:
   „  […] do jednoho dobytčáku se nakládá 160 osob, dveře se zabouchnou a jede se do hromadného
   hrobu. Nakládají i malé děti do nákladních vagonů. Chytají je za vlasy, za nohy, za ruce, jak
   se namane, a házejí je dovnitř.“ [101]

               První dokument je zprávou o průběhu organizaci transportů sepsanou zodpovědným
   německým důstojníkem. V druhém případě se opět jedná o výpověď člena záložní policie, který se
   účastnil organizace transportů. Třetí je naopak zprávou z ilegálních novin. Všechny se
   v popisu transportů shodují. Stejně tak se s tímto popisem shoduje filmové ztvárnění této
   skutečnosti.

               Treblinka ležela přibližně sto kilometrů severovýchodně od Varšavy. Tábor byl
   vystaven v  rozmezí dubna a května 1942 a se skládal ze tří částí. Jednalo se o  ubytovací
   zařízení, odbavovací část a vyhlazovací zařízení.  První transport přijel 23. července 1942.
   Židé byli rozděleni na skupiny dle pohlaví a pod záminkou dezinfekce byli nahnáni do plynových
   komor. V období od července 1942 do dubna 1943 bylo v Treblince povražděno  763 000 osob
   z území GG.[102] 

               Postava Hellera má, dle mého názoru, připomínat Zelliga Hellera. Szpilman o něm a
   jeho společníkovi Konovi otevřeně hovoří jako o konfidentech. Na základě dobrých vztahů
   s Němci, jim byly udělovány různé koncese umožňující podnikání v ghettu. Společně provozovali
   koňmi taženou dopravu, zvanou „konhellerka“. Filmový Jicchak Heller má pravděpodobně pro shodu
   jmen tuto vrstvu reprezentovat.[103]

               Szpilmana ve filmu zachrání před Treblinkou Jicchak Heller. Ve skutečnosti však
   Szpilman neví, kým byl zachráněn. Někdo z řady židovských policistů stojících podél
   nastupujících, ho vytáhl z průvodu. Szpilman se nejprve bránil a snažil se vrátit ke své
   rodině. Jeden z policistů ho oslovil s tím, že má rychle utéct a zachránit se. Tehdy mu došlo,
   co čeká osoby nastupující do přistavěných vagonu.[104]    

                V závěrečném krátkém dialogu mezi židovským policistou a příslušníkem SS zazní
   zmínka o mýdle. Tento výraz byl používán jako eufemismus pro výpravu transportů do táborů
   smrti mezi kultivovanějšími zaměstnanci drah.[105]

             

   Sekvence 45 

   Wladek slyší z vedlejšího bytu hru na klavír. Jde blíž ke stěně. Náhle uslyší výbuch, od stěny
   přejde k oknu. Jednotka německých vojáků pochoduje ke zdi ghetta. Z domu za zdí na Němce
   střílí židovští povstalci. Němci se rozutečou. Wladek pozoruje dění z okna svého úkrytu. Židé
   hází na vojáky zápalné lahve. Němci střílí, ale nedaří se jim do ghetta proniknout. Ustupují.

   První den povstání, skutečně ilustruje přesilu, kterou Židé měli.  Detailně se  povstání
   v ghettu, jeho příčinám a počátku věnuji v kapitole 1.1.3. Deportace z Varšavy a židovská
   rezistence.

   

   

   

   

   Sekvence 46 

   Němci přivážejí dělo. Hluk Wladka probudí a jde k oknu. Silnou ranou němci rozboří zeď ghetta.
   Povstalci střílí a Němci pomalu pronikají do ghetta. Varšavské ghetto na mnoha místech hoří.
   Vítězní němečtí vojáci vyvadí poražené Židy z ghetta.

   Velitel akce: Vyveďte ty svině ven!

   Poddůstojník: Veliteli, hlásím splnění rozkazu.

   Velitel akce: Děkuji.

   Poddůstojník: Tady jsou všichni lidé.

   Vojáci vyvadí přeživší Židy z ghetta ke zdi, kde je seřadí do zástupu a ránou do zad je
   zastřelí.

             

               Kapitola zmíněná u předchozí sekvence se věnuje i průběhu a porážce povstání.
   Stejně tak jako ve skutečnosti, Němci s lepším vojenským vybavením ghetto dobyli. Aby
   schovávající se bojovníky Němci objevili, byly jednotlivé domy v ghettu zapáleny.

   Povstání bylo poraženo a ti co přežili, byli okamžitě popraveni.

   Během povstání, Szpilman nebydlel ve čtvrti, která by sousedila s ghettem, ukrýval se na
   druhém konci Varšavy. Boje tedy nemohl sledovat.[106]

   

   Sekvence 47

   K Wladkovi do bytu přichází Janina s jídlem. Jídlo pokládá na stůl.

   Wladek: Děkuji.

   Obejmou se.

   Janina: Chtěla jsem přijít dřív, ale…

   Wladek: Ano, vím.

   Janina: Nikdo nevěřil, že vydrží tak dlouho.

   Wladek: Neměl jsem odcházet. Měl jsem zůstat a bojovat.

   Janina: Prosím, přestaň. Už je po všem. Buď na ně hrdý. Bože, jak se jen drželi.

   Wladek:Ano, ale i Němci.

   Janina: Byli v šoku. Něco takového zřejmě nečekali. Židé se postavili na odpor. To nikdo
   nečekal.

   Wladek: A na co ty bylo dobré.

   Janina: O čem to mluvíš? Nevíš jaký to mělo význam? Zemřeli důstojně a to stálo za to. A
   dodali odvahu nám ostatním. Teď povstaneme i my, Poláci. Jsme připraveni i my budeme bojovat.

   

   Sekvence se věnuje především významu povstání v ghettu. Význam povstání shrnul v  dopise
   adresovaném Icchaku Cukiermanovi, který pobýval mimo ghetto, jeho vůdce Anielewicz. „ Je
   nemožné slovy vyjádřit, co jsme prodělali. Jedna věc je jistá, co se stalo, předčilo naše
   nejsmělejší sny. Němci z ghetta dvakrát utekli. […] skutečnost, že si nás budou pamatovat za
   zdmi ghetta, nám dodává odvahu v boji. Mír s tebou můj, příteli! [...] sen mého života se stal
   skutečností. Sebeobrana v ghettu je skutečností. Židovský ozbrojený odpor a odplata jsou
   skutečné. Jsem svědkem velkolepého hrdinského boje židovských mužů.“[107]

   Srovnání významu povstání z Anielewiczova dopisu a jeho hodnocení v podání Janiny jsou v
   postatě shodné. Janina ještě uvádí vliv povstání na Poláky.

   

   

   

   

   

   

   

   

   

   

   2.2. Výběr sekvencí k průřezovému tématu Mediální výchova

   

   Sekvence vybrané pro Mediální výchovu jsem volila jak pro činnosti receptivní, tak pro
   činnosti produktivní. Sekvence 13, 14, 18, 22 zobrazují realitu života v ghettu, hladovění,
   postavení dětí, psychický tlak na jeho obyvatele, šikanu ze strany Němců, chování některých
   Židů a kritiku poměrů v ghettu. Receptivní dovednosti žáci uplatní při práci se sekvencemi 
   62, 63, 65, 39 a při použití sekvence 7 z přecházející kapitoly.   

   

   Sekvence 13

    Přeplněná ulice v ghettu, kterou Wladek prochází. Žena odhání hladové děti od pečiva.

   Žena: Běžte pryč. Slyšeli jste.

   Stejná situace se odehrává u řezníka, který od výlohy odhání hladové.

   Chlapec se sklání nad tělem mrtvého otce.

   Chlapec: Tati, co je ti? Tati, tati, prosím tati.

   Wladek pokračuje v cestě za Henrykem, který tu prodává knihy. Toho dne prodal jedinou
   Dostojevského Idiota za 3 zloté.

   Henryk: Mizerné 3 zloté. Někteří vydělávají miliony. Vidím to každý den. Podplácejí strážce a
   ti jim všechno dovolí, potraviny, cigarety, alkohol, kosmetiku. To, že kolem umírají lidé, je
   jim jedno.

   Henryka osloví žena.

   Žena: Neviděli jste mého manžela? (k Wladkovi) Izáka Szermana. Takový vysoký štíhlý…

   Wladek: Ne, ne…

   Žena: Fešák s prošedivělou bradkou.

   Wladek: Lituji.

   Žena: Ne? Nehněvejte se.

   Wladek: Nehněvám se.

   Žena: Tak zatím nashledanou, ale poprosím Vás, když byste ho viděl, hned mi dejte vědět. Izák
   Szerman.

   

               V této  scéně se především zaměřím na popis ulic, nejčastější příčiny úmrtí a na 
   poměry v ghettu, které kritizuje Henryk.

   Ringelblum popisuje ulice v ghettu: „ Skoro den co den na ulicích uprostřed chodníku leží lidé
   mrtví nebo v bezvědomí. Už to vůbec nepůsobí dojemně. Ulice jsou stále plné nově příchozích
   uprchlíků. Židovská bída působí strašným dojmem.“[108]

   Podobným dojmem působí i filmová ulice, kde syn oplakává mrtvého otce.  Dvěmi nejčastějšími
   příčinami úmrtí v ghettu byl hlad a epidemie tyfu, která vypukla vlivem nedostatečných
   hygienických podmínek a přeplněnosti.

   Předseda rady Czerniaków uvádí, že v období od 1. do 15. května 1941 hladem zemřelo 1700 osob.
   Požadoval zvýšení minimálního  přídělu, který činil 13 grošů denně na osobu tak, aby byl
   vyrovnán s polským přídělem, který byl 35 grošů. Vzhledem k tomu, že Židům byla vyplácena o
   80% nižší mzda než Polákům jim jejich plat nedovoloval, při stále stoupajících cenách kupovat
   kvalitní stravu. Cena chleba prudce stoupla během října 1940 a května 1941 ze 2,50 zlotých na
   14,50.[109]

    Nejlépe stravovanou skupinou byli zaměstnanci rady a pořádkové služby. Na druhé straně, byli
   chudí a nekvalifikovaní dělníci, kteří žebrali, aby se uživili.[110]

      Epidemie tyfu vypukla počátkem roku 1941. Počty osob, které nákaze podlehly se neustále
   zvyšovaly. V březnu zemřelo v jednom týdnu 400 osob. V květnu v jednom dni podlehlo tyfu 210
   osob, což bylo nejvyšší číslo. Oběti epidemie byly pochovávány v hromadných hrobech. Ve snaze
   zabránit šíření epidemie za hranice ghetta, vydali Němci 15. října zákaz opuštění ghetta pod
   trestem smrti.[111]

   Szpilmanův bratr, Henryk, knihy v ghettu prodával na ulici Nowolipky. Ve scéně kritizuje
   poměry, kdy na jedné straně lidé umírají hlady a na druhé bohatá vrstva pašuje alkohol,
   kosmetiku a další zboží. Szpilman byl svědkem takového pašování. „ Hlavní zásobování ghetta
   spočívalo v pašování, jež bylo pod kontrolou takových potentátů jako Kon a Heller. To
   probíhalo hladce, bez komplikací a naprosto bezděčně. Podplacení strážci prostě určitou hodinu
   oslepli, a pak absolutně nereagovali, když jim před nosem projížděli branou ghetta řady povozů
   plných potravin, drahých nápojů, luxusních lahůdek, tabáku nebo francouzských oděvů a
   kosmetiky.“[112]    

   Ve scéně je ještě žena, která se okolních vyptává na manžela. Szpilman s přítelem Romanem
   Kramsztykem tuto ženu  kvůli jejímu oděvu nazývali „dáma s chocholem“. V ulicích hledala
   manžela, kterého před ní Němci zastřelili.[113]       

   

   Sekvence 14

   Židé čekají u brány, až je Němci pustí přes árijskou silnici, která protíná ulici ghetta. U
   přechodu hraje kapela. Wladek a Henryk se zastaví a čekají s ostatními. Čekající muž nadává,
   že ghettem vede nežidovská ulice. Henryk namítá, že to dlouho trvat nebude, že mají postavit
   nadchod. Muž dál nadává na Němce, že kvůli nim stráví polovinu dne čekáním, přitom musí živit
   rodinu. Nadává i na hrající kapelu opodál. U brány stojí dva Němci, jeden osloví čekajícího
   starého Žida.

   Němec 1: Co je, nudíš se?

   Žid vrtí hlavou.

   Němec 1: Co je s tebou? Je ti zima.

   Žid vrtí hlavou.

   Němec 2: Musíš se hýbat.

   Němec 1: Přesně tak tancuj!

   Oba Němci: Tak pojďme. Tancuj. (otvírají bránu a jdou k Židovi)

   Němec 1: Tancuj! Hop, hop!(směje se) To je paráda. (k opodál stojícímu Židovi) Co je, nechceš
   si zatancovat? (strká do něj a posílá ho k prvnímu tancujícímu) Uděláme si tady malou
   židovskou tančírnu.

   Němec 2: (jde do davu čekajících) Pojďme i ty, ano, oba.

   Němec 1: (ke kapele) Rychleji, rychleji. (k tancujícím) Rychleji co jsem povídal, židovská
   bando, tancujete!

   Ozve se písknutí, policisté otevírají průchod. Židé prochází.

   

               Ulice u které Židé čekají na průchod se jmenovala Chłodná. Byla nežidovskou ulicí,
   která dělila ghetto na velké a malé. Velké ghetto bylo v podstatě chudinskou čtvrtí, bylo více
   přelidněné a byly zde horší životní podmínky než v malém ghettu, kde naopak žila inteligence a
   zámožní měšťané.  V případě, že se někdo chtěl dostat z jedné části do druhé, musel přejít
   přes  Chłodnou.

   Šikana zfilmovaná ve scéně se dle Szpilmanových vzpomínek opravdu děla.

   Němci si vždy vybrali z davu čekajících osoby, které tvořily nejkomičtější dvojice a nutily je
   pro své pobavení tancovat.[114] Svůj čas si Němci krátili i jinými různými činnostmi. Známé
   jsou fotografie, na kterých židovským mužům stříhají plnovousy, nebo je nutí zvednout pravou
   ruku v nacistický pozdrav.

               Nadchod, o kterém se zmiňuje Henryk, byl nad Chłodnou vybudován, aby Židé  mohli
   přecházet z malého do velkého ghetta, aniž by musel být provoz v ulici zastaven. 

             

   Sekvence 18

   Večer Wladek odchází z návštěvy přítele Jehudy. Prochází ulicemi ghetta, kde se povalují těla
   mrtvých, žebrají opuštěné děti nebo chudí o něco k jídlu. Ozve se písknutí a žena chytá balík,
   který někdo hází z árijské strany. Ozve se další písknutí a jiná žena chytá balík. Dírou pod
   zdí prolézá malý chlapec s pytlem pašovaného zboží a utíká rychle ulicí pryč. Z druhé strany
   se ozve křik Němce, další chlapec chce prolézt otvorem, ale chytne ho německý voják. Wladek se
   dítěti snaží pomoci a tahá ho do ghetta.

   Wladek: Nechte ho! Přestaňte, přestaňte.

   Vytahuje bezvládné tělo chlapce, snaží se ho postavit, ale dítě má zlomený vaz.

   Wladek: Pojď, pojď ven. Postav se. No tak, stůj, to je ono.

   Tělo chlapce pokládá na zem a s pláčem odchází domů.  

   

               Při komparaci této scény se zaměřím na tři následující jevy: postavení dětí v
   ghettu, žebrání a pašování chudších vrstev.

               Postavení dětí bylo nezáviděníhodné. Rada se snažila dětem poskytovat alespoň
   jedno jídlo denně, sestávající se z nudlí nebo krup, zeleniny a tuku. Tato pomoc, ale byla
   vymezena pro děti ze sirotčinců, celkem ji dostávalo kolem 32 tisíc dětí. Nejznámější
   osobností, která se o děti v ghettu starala, byl autor knih pro děti Janusz Korczak. V ghettu
   nesměly vznikat do října 1941 žádné školy a tak většina jeho nejmenších obyvatel byla
   ponechána svému osudu. Zapojovaly se do černého trhu, aby si sami získaly obživu, nebo jim
   rodiče dovolovali opouštět ghetto, aby získaly obživu pro rodinu. Pokud byly chyceny, byly
   zbity nebo jim jídlo bylo zabaveno. Jiné děti se zapojovaly do žebrání
   v ulicích.[115]                                                                        
   Žebrající používali  různé způsoby k zisku jídla. Ringelblum popisuje žebrání: „ Na ulicích
   žebrají tří i čtyřleté děti a to je velice nepříjemné. Někteří žebrající dělají pózy, aby byl
   smutný dojem silnější.“[116]  „ Speciální kategorií žebrajících, jsou  ti, co žebrají po
   deváté hodině večerní. Jdou středem ulice a prosí o chléb. Převážně  děti. Tichý křik
   hladových dětí budí žalostný dojem […] jejich volání je slyšet i pozdě v noci, okolo
   jedenácté, dokonce dvanácté. Nebojí se nikoho a ničeho […], žebrající děti umírají často v
   noci na chodnících. V poslední době žebrají i celé rodiny, někdy dobře oblečení lidé.“[117] „
   V poslední době se objevují spolky žebrajících: jeden leží na zemi v hadrech a druhý vyzývá
   lidi, aby se nad ním slitovali.“[118]  Žebrání bylo v ghettu každodenní realitou. Žebrajícími
   byli především sirotci, nekvalifikovaní dělníci, kteří nemohli sehnat práci, fyzicky slabé
   osoby a deportovaní. Později jejich řady rozšiřovaly rodiny, které se ocitly bez materiálních
   prostředků. Přesto jejich počet dramaticky nenarůstal. Důvodem byl patrně fakt, že žebráci
   rychle umírali a byli nahrazení jinými, kteří už neměli materiální prostředky.[119] 

               Stejně tak patřilo ke každodenní realitě života v ghettu pašování. Pašovalo se
   různými způsoby. Mezi nejčastější patřilo přehazování a předávání pytlů s potravinami přes
   nebo skrz zeď ghetta, podzemními tunely domů stojících v blízkosti zdi.

   Byly využívány všechny možnosti, aby bylo možné do ghetta dostat nedostatkové potraviny. Jiným
   způsobem bylo pašování za pomoci tramvají. Přejíždějící tramvaj v židovské čtvrti zpomalila,
   hlavně na Muranowském náměstí. Platilo se průvodčímu a policistovi sto zlotých. Poláci
   vystupovali s balíčky nebo pytli mouky a krup. Pašování se odehrávalo i na hřbitově.[120]

             

   Sekvence  22

   Wladek čeká před budovou policie. Na ulici se objeví starý Žid a za ním skupina smějících  se
   dětí. Celý průvod přijde  ke dvěma německým vojákům.

   Němec 1: Zdravím, pane Rubinsteine.

   Žid  předstírá leknutí. Bandita! (berlí namíří na Němce). Bum, bum a jsi mrtvý.

   Němci i děti se smějí. Wladek nervózně stojí opodál.

   Němec 1: Teď se skutečně bojím.

   Němec 2: Za tu zábavu si zaslouží cigaretu.

   Starý Žid děkuje Němcům, připaluje si cigaretu a poskakuje dokola. Poté odchází. Ulicí
   prochází žena s kastrůlkem jídla. Zezadu ji předběhne muž a snaží se jí kastrůlek vytrhnout.
   Žena křičí. Chvíli se o něj přitahují až spadne na zem a jeho obsah se vylije. Žena na muže
   kouká, ten se rychle sehne na zem a jídlo jí přímo ze země. Žena naříká a dlaní mlátí do muže.
   Zvedne prázdný kastrůlek a s pláčem odchází. Z budovy vychází Heller, mluví se strážným, vrací
   se zpět. Z budovy vyhazují ven Henryka.

   

   Při porovnání se nejprve zaměřím na problematiku spojenou s nedostatkem jídla. Scéna
   odehrávající se před budovou policie nebyla ničím výjimečným. Lidé, kteří neměli už žádné
   možnosti jak získat obživu, se snažili ostatním jídlo ukrást. Vrhali se na osoby, které nesly
   nějaký balík v domnění, že v něm bude něco k jídlu. Těmto lidem se říkalo lapači.[121]

   O situaci s nízkou mzdou, nemožností sehnat zaměstnání, nedostatku kvalitní stravy a vysokých
   cenách, se detailněji zmiňuji při rozboru sekvence 13.

               Sekvence začíná konverzací dvou Němců a starého Žida, který je osloven Rubinstein.
   Jedná se o skutečnou postavu lodžského Žida Abrama Rubinsteina. Byl údajně bláznivý a proto
   možná i oblíbený. Známý byl díky pokřikování věty: „ V ghettu jsou si všichni rovni!“ „Ałe
   głajch“ (Všichni jsou si rovni) se jmenovalo představení v kabaretu Melody Palace.[122]

               Sekvence končí vyhozením Henryka z policejní budovy. Na základě nařízení o
   deportacích práceschopných mužů ve věku od 18-ti do 60-ti let do pracovních táborů,  byl
   nejspíš zadržen. Díky intervenci Szpilmana, byl stejně jako ve filmu propuštěn.[123]

             

   Sekvence 62

   V noci se Wladek vydá hledat něco, čím by otevřel plechovku okurek. Prochází domem, na krbu
   uvidí krbové nářadí a snaží se plechovku otevřít. Udělá do víka díru, ale když vytahuje
   pohrabáč plechovka spadne na zem k nohám důstojníka německé armády.

   Důstojník: Co tu děláte? (ticho) Kdo jste? (ticho) Rozumíte mi?

   Wladek: Ano.

   Důstojník: Co tady děláte?

   Wladek: Chtěl jsem otevřít tuhle plechovku.

   Důstojník: Bydlíte tu? Pracujete tu? Čím jste?

   Wladek: Jsem… Byl jsem pianista.

   Důstojník mu hlavou naznačí, aby ho následoval do vedlejšího pokoje.

   

               Szpilman ve svých pamětech popisuje setkání s důstojníkem podobně, jak je popsáno
   ve filmu. Údajně ve chvíli, kdy ho důstojník objevil, prohledával spižírnu. „ Najednou jsem
   s neodvratnou jistotou cítil, že už nemám sílu vymanit se z této nové pasti […] seděl jsem a
   se supěním jsem upíral tupý pohled na důstojníka. Teprve za chvíli jsem se vzmohl na odpověď:
   Dělejte si se mnou co chcete. Já se odtud nehnu.“

               Ve scéně Szpilman působí vystrašeně, z jeho zápisů mám pocit, že v tu chvíli na
   situaci rezignoval. Následuje totožná konverzace jako v sekvenci.[124]  

               Jméno německého důstojníka je Wilhelm Hosenfeld. Hosenfeld vstoupil do nacistické
   strany roku 1935. Přestože původní profesí byl učitel, účastnil se obou světových válek. Během
   2. světové války v hodnosti kapitána působil ve Varšavě, kde řídil sportovní střediska
   obsazená armádou. Hosenfeld padl 17. ledna 1945 do sovětského zajetí. Jako Němec byl odsouzen
   za domnělé válečné zločiny k 25-ti letům těžkého žaláře. Ačkoliv Hosenfeld za války zachránil
   mnoho životů, ačkoliv lidé, které zachránil, intervenovali za jeho propuštění, sovětské úřady
   odmítali uvěřit. Jako válečný zločinec po krutém mučení ve stavu psychického vyčerpání v roce
   1952 zemřel v zajateckém táboře u Stalingradu.

               Poté, co byl publikován Szpilmanův příběh, byl Hosenfeldovi udělen titul
   Spravedlivý mezi národy. Titul uděluje izraelská organizace Yad Vashem těm, kteří riskovali
   svůj život, aby během války zachránili život židovský. V „Aleji spravedlivých“, památníku
   zavražděným Židům, zasadil Władysław Szpilman společně se svým synem Andrzejem symbolický
   stromek, na památku kapitána Wilhema Hosenfelda.         

               Roku 2007 mu bylo uděleno polským prezidentem státní vyznamenání: Velitelský kříž,
   vyznamenání obrození Polska  (Krzyź  Komandorski orderu odrodzenia Polska).[125]

   

   Sekvence 63

   Důstojník  se postaví k pianu. Wladek s plechovkou okurek jde za ním.

   Důstojník: Zahrajte něco.

   Wladek položí plechovku na piano, sedne si a po chvíli začíná hrát. Důstojník se posadí na
   židli v pokoji. Wladek dohraje.

   Důstojník: Skrýváte se tu?

   Wladek přikývne.

   Důstojník: Žid?

   Wladek kývne.

   Důstojník: Kde se skrýváte?

   Wladek: V podkroví.

   Důstojník:Ukažte mi to.

   Wladek stoupá od klavíru, bere plechovku a jdou do podkroví. Stojí u dveří svého úkrytu.

   Důstojník: Máte co jíst?

   Wladek ukáže na okurky. Důstojník odchází. Wladek v podkroví pláče.

   

               I tato scéna je v podstatě shodná se vzpomínkami. Protože po Varšavském povstání
   nesměl ve městě zůstat žádný civilista, důstojník Szpilmanovi nabídl, že ho z Varšavy odveze
   na venkov. Civilní obyvatelstvo bylo odvezeno do Německa a zde uplatněno jako pracovní síla,
   město bylo liduprázdné a srovnáno se zemí.[126] Szpilman nabídku odmítnul a se důstojník
   zeptal, zda je Žid. V tomto případě by ho na venkově čekal osud jako všechny ostatní Židy.
   Hosenfeld chtěl vidět jeho úkryt, kde ho ujistil, že mu donese potraviny. Szpilman se ho
   v tuto chvíli zeptal, zda je Němec. Důstojník odpověděl: “Ano, bohužel jsem Němec. Vím dobře,
   co se v Polsku dělo a hrozně se za svůj národ stydím.“ Poté odešel.[127]

               Hosenfeld si psal deník, kde na mnoha místech vyjádřil své pocity ukazující na
   jeho protinacistické smýšlení. „ Všude vládne teror, zastrašování, násilí. Zatýkání, deportace
   a dokonce i popravy jsou na denním pořádku. Život lidí a jejich osobní svoboda ztratily význam
   […] Náš účet je navíc zatěžkán ohromným příkořím, jakým je vyvražďování Židů.“[128] „ Je-li
   pravda, co ve městě říkají věrohodní lidé, pak není žádná čest být německým důstojníkem, už
   není možné dál se toho účastnit. Nemohu tomu věřit.“[129] Tyto zápisy vyjadřují Hosenfeldův
   morální postoj.

   Szpilman měl štěstí, že ho objevil právě Hosenfeld, který si byl vědom všeho, co se v Polsku
   dělo. Díky jeho charakteru, fyzicky a psychicky vyčerpaný Szpilman, přežil poslední měsíce
   války. 

               

    Sekvence 65

   Německá armáda opouští Varšavu. Důstojník je v podkroví, Wladek vychází ze svého úkrytu.
   Důstojník mu podává konzervu.

   Wladek: Co se děje?

   Důstojník: Ustupujeme. (podává mu balíky s jídlem)

   Wladek: Už přišli Rusi?

   Důstojník: Ještě ne.

   Wladek: Nevím, jak bych Vám mohl poděkovat.

   Důstojník: Neděkujte mně, ale Bohu, na něm záleží, jestli přežijeme. Aspoň v to musíme věřit.

   Podívá se na Wladka a sundá si kabát.

   Důstojník: Tu máte. Vezměte si ho.

   Wladek: A vy?

   Důstojník: Mám ještě jeden, teplejší.

   Na odchodu se důstojník otočí.

   Důstojník: Co budete dělat až bude po všem?

   Wladek: Budu zas hrát na klavír v polském rozhlasu.

   Důstojník: Jak se jmenujete? Třeba Vás uslyším hrát.

   Wladek: Szpilman.

   Důstojník: Dobré jméno pro klavíristu.

   Odchází.

   

   Německá armáda na začátku sekvence opouští město. Útok sovětských vojsk na německé pozice
   začal 12. ledna 1945 v rámci zimní ofenzivy, kdy sovětské jednotky prolomily německé obranné
   linie v prostoru baranovského předmostí jižně od Varšavy. Varšavy byla osvobozena 17. ledna
   1945 1. běloruským frontem, vedeným maršálem Žukovem.[130]

               Szpilman viděl Hosenfelda naposledy 12. prosince 1944 v době, kdy Němci ustupovali
   na západ. Hosenfeld mu donesl deku a potraviny. Při loučení mu Szpilman jako projev vděčnosti
   nabízel zlaté kapesní hodinky, které odmítl. Trval na tom, ať si alespoň zapamatuje jeho jméno
   a místo, kde pracuje, polský rozhlas. Tímto gestem Hosenfeldovi Szpilman vyjádřil svou
   vděčnost.

               Władysław  Szpilman nebyl jediným, kterého Hosenfeld zachránil. Dalším byl Leon
   Warm, který se v roce 1950 setkal s Hosenfeldovou manželkou. Vyprávěl, jak se mu podařilo
   utéct z transportu směřujícího do Treblinky, ukrýval se ve Varšavě, kde mu známí, díky
   kontaktu s Hosenfeldem, zajistili falešné papíry.

               Hosenfeldův zákrok zachránil několik členů rodiny Cieciorovy. Stanislava Ciecoru
   zachránil z internačního tábora pro polské zajatce. Jeho bratra, katolického kněze Macieje
   hledaného gestapem, ilegálně zaměstnával pod falešným jménem jako dělníka na jednom ze
   stadiónu, o něž se staral. Maciejova švagra Koszela zachránil před jistou smrtí, když byl
   zadržen SS.[131]   

   

   Sekvence 39

   Židé jdou po práci na ubikaci. Cestou Majorek oznamuje Wladkovi, že brzy odejde z ghetta.
   Z dálky je slyšet křik opilých esesáků.

   Dozorce: Co se stalo?

   Esesák mlátí Židy bičem, přitom popíjí z láhve.

   Esesák: Já vás naučím disciplíně, vy židovské svině.

   Napije se z láhve a vytáhne Wladka z řady.

   Esesák: Víš proč vás bijeme?

   Wladek: ne

   Esesák: Víš, proč vás bijeme?

   Wladek: Proč?

   Esesák: Na oslavu Silvestra. (hodí Wladka zpět do zástupu) A teď, pochodujte!Pochodujte!
   (odchází a z dálky na Židy pořvává) A zpívejte, něco veselého. A nahlas.

   Židé zpívají.

   

   I tato sekvence je zfilmována věrně dle Szpilmanovy předlohy. Poslední den roku 1942 se
   vracela pracovní skupina Židů do ghetta pozdě večer, když potkali dva opilé příslušníky SS.
   Tím, který mlátil Židy na oslavu Silvestra byl Cikcak. Szpilman neznal pravé jméno tohoto
   příslušníka SS. Cikcak byla přezdívka, kterou mu dali Židé pro jeho zvyk při mlácení a mučení,
   chytal hlavu oběti mezi stehna, škrtil ji a přitom říkal „cikcak“. Chování Cikcaka nebylo
   ničím výjimečným. Němci si krátili chvíle různými způsoby, mezi které patřilo vybíjení zlosti
   na bezmocných.[132]

               Na konci scény opilý Cikcak přikáže Židům zpívat veselou píseň. Píseň, kterou
   zpívají, je vojenská bojová píseň Piłsudského legií „Hola střelci“, která je ovšem ve filmu
   zpívána v anglickém znění.[133]

   

   

   

   

   

   

   

   

   

   

   

   

   

   

   3.  APLIKACE SEKVENCÍ DO MODELOVÉ HODINY

   

   3.1. Informativní část modelové hodiny

   

   Pro aplikaci vybraných sekvencí do modelové hodiny s tématem holocaust, určenému devátému
   ročníku druhého stupně základních škol, v rámci tematického celku Moderní doba, vybírám
   sekvence tím způsobem, aby byla respektována délka čtyřicet pět minut. V rámci přípravy na
   výuku tématu dále nabízím alternativní aktivity, jenž by bylo možné použít.

    Pro přehlednost uvádím výukové cíle, pomůcky, metody a formy s využitím standardního
   formuláře, který zpracovává přípravu učitele na vyučování.

   Cíle hodiny:

   i. informativní: získat znalost o příčinách holocaustu, kde a kdy probíhal, restrikcích
   vedoucích ke konečnému řešení, realizace konečného řešení, základní pojmy a židovská
   rezistence;       

   ii. formativní: negativní vliv totalitních systémů na společnost a jedince, právo na důstojný
   život, hodnota lidského života, odmítnutí ideologií směřující k potlačování lidských práv;

   iii. metodologické: schopnost vyvozovat informace problémovou metodou na základě sledování
   vybraných filmových sekvencí;

   iv. na úrovni očekávaných výstupů: rozpozná destruktivní sílu vypjatého nacionalismu, na
   příkladech vyloží antisemitismus a jeho nepřijatelnost z hlediska lidských práv;

   Vyučovací pomůcky:

   i. názorné: videopořad, autentické fotografie, mapa koncentrační tábory a ghetta, mapa počátek
   2. světové války;

   ii. textové: učebnice, pojmy a jejich vysvětlení;

   Vyučovací metody a formy: frontální uvedení do problematiky, problémová metoda,  skupinová
   práce využitím s videopořadu, indukce, dedukce výklad, aplikace, analýza a komparace získaných
   poznatků,  práce s mapou, skupinová práce s pojmy, domácí úkol.

   Modelová vyučovací hodiny se podílí na rozvoji klíčových kompetencí, jsou to především
   kompetence k řešení problémů, komunikativní, sociální a personální, pracovní a občanské.
   V oblasti klíčových kompetencí k řešení problémů  se jedná o  naplánování způsobu řešení
   problému na základě vlastního úsudku, vyhledání informací k jeho řešení, samostatně tyto úkoly
   řeší a volí různé způsoby řešení. Kompetence k řešení problémů se podílí i na kritickém
   myšlení a schopnosti obhájit si své rozhodnutí. Rozvoj je umožněn volbou problémové metody při
   organizaci vyučovací hodiny.

   Rozvoj kompetencí komunikativních podporuje především vyjadřování myšlenek a názorů v logickém
   sledu, naslouchání názorům ostatních a využití různých typů textů a záznamů jako komunikačních
   prostředků.

   Klíčové kompetence sociální a personální rozvíjí spolupráce žáků ve skupině. Jednotlivý žáci
   se podílí na vytváření pravidel týmu, příjemné atmosféry na základě ohleduplnosti a úcty při
   jednání s jinými. Skupinová výuka žákům pomůže pochopit  nutnost efektivní spolupráce
   s ostatními lidmi při řešení úkolu. Rozvoj pracovních kompetencí jde společně s rozvojem
   kompetencí sociálních a personálních, kdy žáci dodržují vymezená pravidla, plní povinnosti a
   adaptují se na změněné pracovní podmínky v rámci modelové vyučovací hodiny.

   Občanské klíčové kompetence posilují pochopení základních principů a norem, na nichž spočívá
   demokratická společnost, vědomí vlastních práv, respekt ke kulturnímu a historickému dědictví
   a úcta k přesvědčení druhých lidí.[134]

   

   

   

   

   

   

   

   

   

   

   3.2. Didaktická analýza učiva a jeho využití

   

   Didaktická analýza jako základní metodický postup v práci učitele poslouží k modifikaci obsahu
   modelové hodiny. Cílem didaktické analýzy tématu holocaust je ujasnění si předchozích
   znalostí, které jsou předpokladem k osvojení probíraného tématu, pochopení vývoje v období
   1933–1945 tak, aby žáci pochopili příčiny, souvislosti a důsledky antisemitské nacistické
   politiky.  

   Téma holocaust následuje v rámci tématického celku Moderní doba po 2. světové válce. Upevnění
   poznatků z počátku druhé světové války je dostatečné formou frontálního opakování základních
   faktů, jakými jsou Židé v tehdejší Evropě, nástup nacismu, protižidovské ideologie, předpoklad
   uplatnění restrikcí mimo Německo.

   K základním poznatkům nového učiva patří v oblasti prohloubení poznatků: nacismus, nacistické
   Německo, Hitler, Křišťálová noc, zahraniční politika Německa, Židé v Evropě, antisemitismus,
   počátek 2. světové války. V oblasti nových pojmů, budou žákům představeny z hlediska časového 
   1939 - 1942 (restrikce a ghettoizace), 1942 - 1945 (realizace konečného řešení), geografického
   mapa Evropy do roku 1942, příklady vyhlazovacích a koncentračních táborů, z hlediska
   personálního: Szpilman, Hitler, Himmler, Hendrich a v neposlední řadě další pojmy týkající se
   tématu: genocida, holocaust, šoa, ghetto bez zdí, arizace, ghetto, konečné řešení, vyhlazovací
   tábor, pochod smrti. Žáci si osvojí časové a územní vymezení holocaustu, příčiny holocaustu,
   skupiny postižené nacistickou politikou, přechod od prvních restrikcí ke konečnému řešení a
   jeho důsledky.

   Výukový obsah je konkretizován na příběhu Władysława Szpilmana, muže, který holocaust přežil,
   jsou prezentovány jednotlivé kroky vedoucí k vyvraždění 6-ti milionů evropských Židů, židovské
   rezistence a osudů osob, které Židům za války pomáhaly.  

   Dle základních výchovných složek je látka členěna ve složce rozumové na příčiny, souvislosti a
   důsledky holocaustu. V rovině etické se orientuje na postoj k Židům a zacházení se skupinami,
   které byly oběťmi holocaustu, složka estetická se zaměřuje na podobu ghetta a vyhlazovacích
   táborů, následuje složka ekologická prezentující životní podmínky, v nichž lidé v ghettech a
   ve vyhlazovacích táborech žili. Sportovně braná složka prezentuje podmínky rezistence a
   odboje, složka polytechnická metody hromadného zabíjení. Ve výchovné složce právní posiluje
   vědomí  o restrikcích vedoucích k diskriminaci obyvatelstva a právní postavení
   diskriminovaného člověka a následnou komparaci s dnešním stavem.

   Výukový obsah holocaust má interdisciplinární vazby s Výchovou k občanství a průřezovými
   tématy Multikulturní výchova a Výchova demokratického občana.

   V rámci hodiny žáci uplatní myšlenkové operace a dovednosti jak při opakování učiva, tak i ve
   fázi expoziční (žáci získávají informace z hraného historického filmu) a fixační (pracují se
   zjištěnými poznatky). Samostatná práce je využita při orientaci na mapě 2. světové války a
   mapě koncentračních táborů a ghett. Metoda problémové výuky je použita jako stěžejní metoda
   práce žáků v rámci organizace hodiny.

   Alternativou k práci v hodině je domácí úkol. Protože se jedná o alternativu, nebude domácí
   úkol použit při experimentální výuce. Navrhuji ho však využít v  případě dvou hodinového
   probírání tématu. Videopomůcka se sekvencemi 45, 46, 47 znázorňuje povstání ve varšavském
   ghettu. Za pomoci encyklopediích, doporučených internetových zdrojů nebo literatury, žáci
   samostatně pracují na řešení domácího úkolu.

   

   Otázky k domácímu úkolu:

   1. Proč k povstání Židů v ghettu došlo?

   Vzorová odpověď:  Židé chtěli bojovat a vzdorovat německému zacházení,bránili svůj život,
   právo žít a zemřít, nechtěli se nechat zabít bez odporu v plynových komorách.

   2. Jaký byl jeho význam?

   Vzorová odpověď: Židovským bojovníkům bylo jasné, že Němcům nemohou dlouho vzdorovat, význam
   povstání byl především morální. Židé se vzepřeli německému útlaku a bojovali tak o důstojnou
   smrt v boji.

   3. Došlo v průběhu války i k jiným ozbrojeným povstáním Židů proti  Němcům?

   Vzorová odpověď: Ještě před vzpourou varšavských Židů, se v lednu roku 1943 vzbouřili Židé v
   ghettu v Częstochowé. V srpnu vypuklo povstání v białystockém ghettu. Pod vlivem událostí
   došlo k povstání ve vyhlazovacích  táborech Treblinka, Sobibor a Osvětim. Proti Němcům se
   postavili i jednotlivci.  

   

   

   

   3.3. Průběh modelové vyučovací hodiny

   

   Navrhnutá modelová hodina zpracovává všechny fáze vyučovací hodiny. Ve fázi organizační jsou
   žáci rozděleni do skupin minimálně po dvou žácích. Následně je jim oznámeno téma hodiny a její
   cíle.

   V rámci opakovací fáze se soustředí na otázky, které žáky uvedou do problematiky shrnutím
   základních teoretických předpokladů předcházejícím událostem v letech 1939 – 1945.

   Následuje motivační fáze, kdy je žákům představena Szpilmanova rodina a  v rámci fáze
   expoziční problémovou metodou sledují jejich osud do roku 1942. Během sledování osudů
   Szpilmanovi rodiny mají žáci úkol, jehož řešení najdou ve sledované videopomůce. Po skončení
   žáci společně pracují na úkolu třetím.

   Ve fixační fázi modelové hodiny, se znovu využitím videopomůcky žáci aplikují již získané
   znalosti s pomocí učitele na české dějiny. V rámci fixační fáze uvádím dva alternativní úkoly
   označené A, B, přičemž oba úkoly nebudou součástí experimentální výuky. Úkol A ilustruje
   izolaci Židů na základě různých omezení a posiluje vědomí o jejich diskriminaci. Úkol B
   poukazuje na fakt, že bílá páska se používala na území Polska, narozdíl od Protektorátu Čechy
   a Morava a jiných evropských zemí.     

   Následuje opět expoziční fáze, při které jsou žáci seznámeni s průběhem transportů a
   jednotlivými vyhlazovacími zařízeními, pochody smrti a důsledky holocaustu.

   Poslední fází hodiny je fáze diagnostická, kdy žáci ve dvojicích přiřazují význam k probraným
   a běžně používaným pojmům.      

   Vzhledem k faktu, že při přípravě na průběh vyučovací hodiny se standardně využívají formuláře
   sloužící k přehledné orientaci. Jednotlivé fáze vyučovací hodiny aplikuji do formuláře
   k přípravě organizace a struktury vyučovací hodiny.

   

   Konkrétní návrh vyučovací hodiny s alternativními úkoly.

   i.organizace:

   zahájení výuky, rozdělení žáků do skupin, ve kterých budou pracovat po celou hodinu, tématem
   hodiny je holocaust, soustředíme se na to, kdy a kde probíhal, jeho příčiny, průběh a
   důsledky.

   ii.opakování učiva:

   Otázky pro žáky:

   1.Jak se jmenuje ideologie a strana, které  řídily život německé společnosti?

   Vzorová odpověď:  Ideologie se nazývá nacismus, sestávající se z rasistických, antisemitských
   a fašistických tezí. Strana, která řídila život německé společnosti byla NSDAP (Národně
   socialistická německá dělnická strana). 

   2.Kdy a jakou událostí se NSDAP dostala k moci? 

   Vzorová odpověď: NSDAP vyhrála říšské  volby konané v listopadu roku 1932, 30. ledna 1933 byl
   Hitler jmenován říšským kancléřem. Po požáru říšského sněmu byl přijat zmocňovací zákon, který
   umožnil postupnou realizaci nacistické politiky.

   3. Kdo byli dle Hitlera hlavní nepřátelé národně-socialistického režimu?

   Vzorová  odpověď: Nepřáteli nacistického režimu byli jeho političtí oponenti, sociální
   demokraté,  komunisté a všichni demokraticky smýšlející lidé. Podle ideologického programu
   byli nepřáteli Židé a další osoby, které nevyhovovali nacistické ideologii např. Romové,
   Slované, fyzicky a psychicky  postižení.

   4. Jak nazýváme iracionální nenávist vůči Židům? Uveďte příklad z českých zemí.

    Vzorová odpověď: Iracionální nenávist proti Židům se nazývá antisemitismus. Příkladem
   antisemitismu v českých zemí je hilsneriáda. 

   5.Jaké právní nažení legalizovalo diskriminaci Židů v Německu?

   Vzorová  odpověď: Diskriminaci legalizovaly norimberské zákony o říšském občanství a o ochraně
   německé krve a cti, přijaté 15. září 1935. Odebrali Židům státní občanství a zakazovaly
   uzavírat sňatky s árijci.  Později byly doplněny o definici Žida, kterým byl každý, jehož
   rodiče nebo nejméně tři  prarodiče byli Židy.

   6.Jak se nazýval říšský pogrom namířený proti Židům z  9. listopadu 1938 a jak probíhal?

   Vzorová odpověď: Říšský pogrom se nazývá Křišťálová noc, během níž docházelo k útokům na
   synagogy a židovské objekty. Stovka Židů byla zavražděna a na 30 tisíc Židů bylo internováno
   v  koncentračních táborech.

   7. Jaký konflikt byl předpokladem realizace antisemitské politiky v Evropě?

   Vzorová odpověď: Předpokladem bylo vypuknutí 2. světové války a okupace evropských zemí
   Německem.

   8. Co je holocaust?

   Vzorová odpověď: Systematické a státem organizované pronásledování a hromadné vyvražďování
   Židů, Romů a dalších skupin prováděné nacistickým  Německem a jeho satelity v letech 1933 -
   1945. 

   iii.motivace:

   Viděl někdo ze žáků film Pianista? V případě kladné odpovědi, třídě poví o čem film je.
   V případě záporné, sdělí dějovou linii učitel. Hlavní postavou filmu je polský klavírista
   Władysław Szpilman, který žil v době 2. světové války ve Varšavě se svou rodinou. Pracoval
   v polském rozhlasu, když město začali bombardovat Němci. Celá rodina byla touto událostí
   postižena. Bratr Henryk přerušil studia, sestra Regina pracovala jako advokátka, Halina dávala
   lekce hudby, stejně tak jako jeho otec, matka se o celou rodinu starala. Poté, co byla Varšava
   ovládnuta Němci, Szpilmanovi byli poznamenáni protižidovskou politikou. Podíváme se, jak
   jejich životní příběh pokračuje.  

   iv.výklad nového učiva:

   expozice I: Žáci pracují ve skupinách na úkolech, které řeší při sledování videopomůcky
   (úryvky sekvencí 2, 3, 4, 6, 7, 9, 12, 26, 28). V rámci skupin vytvoří dvě podskupiny
   pracující na různých úkolech, jejichž informace společně vyhodnotí.

   

   Úkoly pro žáky:

   1. Kdy se odehrává děj filmu?

   Vzorová  odpověď:  Film se odehrává na počátku 2. světové války 3. září, kdy Velká Británie a
   Francie na základě spojeneckých smluv vyhlásily válku nacistickému Německu. 

   2. Vypište omezení, která ve filmu zazní.

   Vzorová  odpověď: Nařízení o výši peněz, zákaz chození do parků a kaváren, nařízení o povinném
   židovském označení, nařízení o vytvoření varšavského ghetta, deportace.   

   3.  Vyhledejte 3 hlavní momenty, charakterizující jednotlivé fáze postupu proti Židům.

   Vzorová  odpověď: Vytváření ghetta bez zdí, ghettoizace a realizace konečného řešení.

   4. K jednotlivým momentům přiřaďte nařízení, která je reprezentují.

   Vzorová  odpověď: Ghetto bez zdí - nařízení o výši peněz, zákaz chození do parků a kaváren,
   nařízení o povinném židovském označení, ghettoizace - nařízení o vytvoření varšavského ghetta,
   realizace konečného řešení – deportace.

   

   fixace: Na základě  opětovného sledování videopomůcky, podrobně rozebereme jednotlivé události
   a nařízení s jejich návazností a komparací s holocaustem v českých zemí. Předpokladem pro
   realizaci  protižidovské politiky na území dnešní České republiky  bylo vytvoření Protektorátu
   Čechy a Morava. Počet židovského obyvatelstva před  válkou byl 118 310, obětí bylo na 80 tisíc
   (Pinkasova synagoga), konečné řešení české otázky, germanizace, zničení české státnosti.
   Protektorátní vláda se podílela na restrikcích, první omezení výkon zaměstnání pro lékaře,
   advokáty a zaměstnance veřejných institucí. Zabavování majetku (arizace), zákaz provozu
   živností, uložení majetku do bank na vázané účty. Postupné tvoření ghetta bez zdí (úkol č. A),
   1. září. 1941 označení žlutou hvězdou (úkol č. B) - ghetto bez zdí, postavení Židů, izolace.
   Čeští Židé soustředěni od listopadu 1941 do ghetta v Terezíně - ghettoizace, podmínky:
   epidemie, přelidnění nedostatek potravy, nevyhovující bytová situace, lidé spali ve skladech,
   na půdách, děti v ghettu, zákaz výuky. Terezín byl tranzitním ghettem, transporty do
   Treblinky, Osvětimi. Celkem 60 tisíc Židů prošlo Terezínem.  Osvobozen 5. května 1945.[135]

   

   Otázky a úkoly pro žáky:

   1. Kdy vzniká Protektorát Čechy a Morava?

   Vzorová  odpověď: 15. března 1939

   A. Vyberte z následujících omezení ty, které dle vás tvořily ghetto bez zdí v Protektorátu
   Čechy a Morava.

   Zákaz vstupu na náměstí, návštěvy divadel a kin, zákaz chození do zahrad a lesů, vlastnit kolo
   nebo gramofon, používat telefon, vlastnit lyže, vlastnit domácí zvířata, vystupovat jako
   umělec, nakupovat 2 hodiny denně, vzdálit se z místa bydliště, používat telefon,   navštěvovat
   školy, návštěva kaváren, vlastnit šicí stroj.

   Vzorová  odpověď: Židé nesměli nic z výše uvedených možností.

   B. Práce s aktivitou z kapitoly 2.3. Návrh uplatnění sekvencí pro Mediální výchovu, sekvence 7
   a obrazovým materiálem viz obrazové přílohy příloha č.2. Bylo označení bílou páskou jediné,
   které se používalo? 

   Vzorová  odpověď:  Používalo se označení, kterým byla  žlutá hvězda s nápisem Žid v příslušném
   jazyce. Kromě Polska se žlutá hvězda používala ve všech okupovaných státech a Německa, tedy i
   na území Protektorátu Čechy a Morava.

   expozice II: Videopořad sekvence 28.

   

   Úkol pro žáky:

   1. Na základě sekvence 28 popište průběh transportů.

   Vzorová odpověď:  Židé z vybrané oblasti byli koncentrováni na shromaždišti, kde několik hodin
   čekali bez potravin a vody na příjezd vlaku. Poté co vlak přijel, byli čekající za asistence
   židovské pořádkové služby a dalších jednotek nacpáni do dobytčích vagonů, jejichž kapacita
   byla několikanásobně překročena. Nakládání se mnohdy neobešlo bez krutostí. Po naložení vagónu
   byly jeho dveře zajištěny trámem a hřebíky. V průběhu transportu nebyly Židům poskytnuty žádné
   potraviny. Přeplněnost a hlad způsobily smrt mnoha lidem v jeho průběhu.

   2. Kam transporty směřovaly?

   Vzorová odpověď: Transporty směřovaly do vyhlazovacích táborů, soustředěných na území dnešního
   Polska (Generálního gouvernementu).

   

   Vyhlazovací tábory byla zařízení zřizovaná nacisty, jejichž jediným účelem bylo zabít, co
   největší počet Židů, k tomuto účelu sloužily plynové komory a krematoria, kde se těla mrtvých
   spalovala. V rámci realizace konečného řešení sem byli posíláni Židé z celé Evropy. Konference
   ve Wannsee (leden 1942) realizace konečného řešení, hlavními „architekty“ vyhlazovací politiky
   byli Hitler, Himmler a Heydrich, vyhlazovací tábory  na území dnešního Polska.

   

   Úkol pro žáky:

   1. Vyhledejte na mapě vyhlazovací tábory.

   Vzorová  odpověď:  Osvětim - Birkenau, Treblinka, Chelmno, Belžec, Sobibor.

   

   Největším vyhlazovacím táborem byla Osvětim, kde v plynových komorách zemřelo na 1,5 milionů
   osob, po výstupu z transportu selekce (smrt nebo otrocká práce). Pod záminkou hygieny byli
   lidé nahnáni do plynových komor, příklad Treblinka, lidé vražděni cyklonem B, výfukovými
   plyny, využívány mobilní plynové komory, na území Sovětského svazu hromadné vraždy. V průběhu
   let 1933 - 1945 obětí 6 milionů evropských Židů. S ústupem Němci své zločiny chtěli zakrýt
   pořádali pochody smrti. Z Osvětimi v lednu 58 tisíc vězňů, osvobozen 27. ledna – den památky
   obětem holocaustu slaví se od 60. výročí osvobození Osvětimi.

   Shrnutí průběhu holocaustu pomocí základních pojmů a jejich definicí.

   

   Úkol pro žáky:

   K uvedeným pojmům přiřaďte definice.

   1. šoa , 2. Terezín, 3. ghetto bez zdí, 4. konečné řešení, 5. genocida , 6. arizace

   7. holocaust

   A. vyvlastňování židovského majetku, B. likvidace skupiny nebo národa na základě etnické nebo
   politické příslušnosti, C. ghetto, koncentrační tábor  věznice gestapa na území Protektorátu
   Čechy a Morava, D. soubor diskriminačních právních nařízení, E. od roku 1948 zločin, F.
   židovský biblický termín znamenající katastrofu, G. fyzická likvidace Židů ve vyhlazovacích
   táborech, H. označení holocaustu, používané Židy, I. Německem a jeho satelity organizované
   systematické vyhlazování Židů.[136]     

   Vzorová  odpověď:  1.-H, F; 2.-C; 3.-D;  4.-G;  5.-B, E; 6.-A ; 7-I.

   

   

   

   

   

   

   

   

   

   

   

   

   3.4. Návrh uplatnění sekvencí pro Mediální výchovu

   

   3.4.1. Produktivní činnosti Mediální výchovy

   Sekvence 13, 14, 18, 22 umožňují realizaci tématických celků produktivních činností. Jedná se
   o tvorbu mediálního sdělení, kdy žáci uplatní na základě viděného a slyšeného vhodné výrazové
   prostředky a vytvoří věcně správné sdělení popisující obsah zvolených sekvencí. V případě, že
   úkol bude organizovaný formou skupinové práce, může být obsahově naplněno i téma práce
   v realizačním týmu orientující se především na činnosti spojené s utvářením týmu, role jedince
   ve skupině, rozdělení úkolů a v neposlední řadě komunikace a spolupráce mezi žáky. Skupiny by
   měly být tak veliké, aby úkoly jednotlivců pokryly veškerý obsah sekvence.

   Aktivita se zaměřuje na popis životních podmínek obyvatel v ghettu. S jevy každodenního života
   varšavského ghetta, lze pracovat i dle zájmu žáků. Na základě analýzy jednotlivých jevů
   v předcházející kapitole, se jim podrobněji věnovat a prohlubovat poznatky. Z tohoto hlediska
   bych volila postavení dětí v ghettu a porovnání jejich světa se světem dnešních dětí.

   Interdisciplinární vazby má následující aktivita se vzdělávací oblastí Jazyk a  jazyková
   komunikace, komunikační a slohová výchova, poněvadž žáci využijí znalostí a dovedností při
   tvorbě písemného projevu. V tomto případě se jedná o dopis, který formou reportáže popíše
   realitu varšavského ghetta. Sdělení by mělo obsahovat správné oslovení a zakončení, přičemž
   s využitím poznatků o slohovém útvaru reportáže bude napsána jeho hlavní část.

   Aktivita se podílí především na rozvoji sociálních, pracovních a  komunikačních klíčových
   kompetencí. Sociální kompetence jsou rozvíjeny efektivní spoluprací ve skupině a s ostatními
   členy týmu. Žák jako člen týmu si vytváří pozitivní představu o sobě samotném. Kompetence
   pracovní požadují adaptaci na změněné pracovní podmínky, tedy skupinovou výuku, respektování
   jejich pravidel a splnění vymezených povinností. Audiovizuální materiál jako zdroj informací
   napomáhá porozumět jiným komunikačním a informačním prostředkům pro získávání vědomostí.   

   

   Aktivita:

   Exiloví představitelé vás jako své vyslance poslali do varšavského ghetta,  aby jste potvrdili
   zvěsti kolující o tamním zacházení s židovským obyvatelstvem a podmínkách ve kterých žijí. Na
   základě shlédnutých sekvencí, napište dopis představiteli polské exilové vlády, který formou
   reportáže popisuje životní podmínky v ghettu.  Zaměřte se především na následující fenomény:
   podoba ghetta, poměry (práce, pašování, postavení dětí, hlad), chování a postoj Němců vůči
   židovskému obyvatelstvu.       

   

   3.4.2. Receptivní činnosti Mediální výchovy

   Práce se zbývajícími sekvencemi přispívá k realizaci tématických okruhů receptivních činností.
   Zejména sekvence 62, 63 a 65 podporují výuku témat: interpretace vztahu mediálních sdělení a
   reality. Tyto scény zpracovávají setkání Szpilmana s Hosenfeldem a Szpilmanovu záchranu. Na
   základě historické zkušenosti je jasné, že jinak smýšlející Němec v případě, že by Szpilmana
   objevil, jako Žida by ho okamžitě zabil. V tomto momentu jsou činy a vnímaní německého
   důstojníka kladné, ovšem v opačném běžnějším případě, je chování Němců odmítané a negativní.
   Příkladem opačného a většinového postoje je sekvence 39. Jednotlivá podtémata, která budou na
   základě viděných sekvencí a jejich obsahu realizována, jsou především, rozlišení reality od
   médiích zobrazovaných stereotypů (postoje všichni Němci byli špatní, nebo Němci špatní,
   ostatní národy dobré), rozlišení sdělení potvrzujících předsudky (kontrast mezi sekvencí 65 a
   39), identifikace společensky významných hodnot v textu (sekvence 62, 63 a 65). Na základě
   výběru učitelem požadovaných činností žáků, zvolíme podtémata a formou diskuze třída hodnotí
   chování aktérů. Následující aktivita pomůže žákům překonat a identifikovat stereotypy v
   polarizovaném vnímání Němců a ostatních.

   Interdisciplinární vztahy s předmětem Výchova k občanství s tématickými celky Člověk jako
   jedinec a Stát a právo.

   Při rozvoji klíčových kompetencí se především soustřeďuje na komunikační, občanské a sociální
   kompetence. Diskuze umožňuje využití komunikativních dovedností jakými jsou výstižné vyjádření
   myšlenek a názorů v logickém sledu, při současném respektování a porozumění promluv jiných
   osob. Žák je zapojen do diskuze, je schopen si obhájit svůj názor a vhodně argumentuje.
   Diskuse celé třídy rozvíjí i sociální kompetence, kdy žáci se společně s pedagogem podílí na
   tvorbě pravidel diskuze, utváření příjemné atmosféry a v neposlední řadě na upevnění dobrých
   mezilidských vztahů na základě ohleduplnosti a úcty při jednání s druhými lidmi. Kompetence
   občanské jsou posilovány zejména v oblasti respektování přesvědčení druhých lidí, jejich
   hodnot, schopnosti empatie, odmítání útlaku a hrubého násilí. Žáci by měli pochopit i nutnost
   postavit se proti fyzickému a psychickému násilí.

   

   Aktivita:

   Sekvence 62,63, 65 žáci mají za úkol popsat chování důstojníka vůči schovávajícímu se Židovi.
   Kontrastem je sekvence 39, žáci popisují rozdíly v chování a charakteru mezi dvěma Němci a
   diskutují o vlastnostech člověka, který zachránil jiného, přičemž riskoval vlastní život.
   Diskuze umožní vysvětlit žákům pojem „Spravedlivý mezi národy“. Titul, dosud udělený 21 758
   osobám, mezi nimiž je 118 osob z České republiky[137]. Žáci mohou být  následně informováni o 
   osudech Čechů, kteří Židům za války pomohly, nebo o osudech Židů, kterým Češi pod hrozbou
   trestu smrti pomohli.[138] 

   Na základě rozporného obsahu sekvencí, mohou být žáci seznámeni s standardním chováním Němců,
   nebo nežidovských národů a jejich postojů vůči osobám postižených holocaustem např. postoj
   slovenské vlády, chování takzvaných šmalcovníků v Polsku, sovětských národů bojujících na
   straně Německa a jejich podílu na konečném řešení. V neposlední řadě chování určitých vrstev
   židovského etnika, především kolaborující židovské pořádkové policie, podpořené vhodnými
   příklady nebo obrazovým materiálem.

        

               Práce se sekvencí 7 rozvíjí dovednosti týkající se identifikace zjednodušení
   mediálních sdělení a rozdílu mezi realitou a obsahem mediálního sdělení.

               Při naplňování vzdělávacích cílů, rozvoje klíčových kompetencí, se při této
   aktivitě rozvíjí kompetence komunikativní. Jedná se zejména o schopnost  rozumět různým typům
   textu a obrazovým materiálům.

   Nejprve se zaměřím na identifikaci zjednodušení reality v mediálním sdělení, kterým je v tomto
   případě informace o označení Židů bílou páskou s modrou Davidovou hvězdou. Bílá páska jako
   židovské označení se používala pouze na území Generálního gouvernementu. V Belgii, Francii,
   Německu, Protektorátu Čechy a Morava a dalších evropských zemí byli Židé označováni žlutou
   hvězdou. Nadto v těchto zemí nařízení o židovském označení vešlo v platnost postupně v letech
   1941 -  1942, v Maďarsku až roku 1944[139].  Zjednodušení mediálního obsahu spočívá ve faktu,
   že žáci mohou nabýt dojmu, že se používala, pouze bílá páska.

   Rozdíl mezi realitou a obsahem mediálního sdělení vyplývá z faktu, že povinné označení bylo
   nutné nosit od 10-ti let, ne od 12-ti jak prezentuje film.

               K naplňování vzdělávacích cílů přispívá zejména v oblasti komunikativní, kdy
   získává informace z různých typů textů a obrazového materiálu. V tomto případě se jedná o
   historický dokument a autentické fotografie (viz. přílohy textové - příloha č.3 a obrazové -
   příloha č. 2).

   

   Aktivita:        

   Po shlédnutí sekvence 7 je žákům ukázána dobová fotografie osoby označené žlutou hvězdou. Žáci
   poté hledají při práci s dalším obrazovým a textovým materiálem jak a kde byli Židé
   označováni, protože na území dnešní České republiky byli Židé označováni právě žlutou
   hvězdou.

   Žákům je předložen dokument nařizující označení Židů v GG. Po jeho prostudování hledají
   rozpory mezi obsahem filmové sekvence a realitou, která je v dokumentu prezentována.

   

   

   

   

   

   

   

   

   

   4. PEDAGOGICKÝ   VÝZKUM

   

   4.1. Přípravná část výzkumu

   

   Výzkum ověří efektivitu navrhnuté modelové hodiny, účinnost hraného historického filmu jako
   didaktického prostředku a v neposlední řadě verifikuje nebo falzifikuje hypotézu. Metodou
   pedagogického experimentu ověří hypotézu předpokládající, že na základě audiovizuálních vjemů
   si žáci hlouběji a komplexněji osvojí probíranou látku.

   Přípravná část výzkumu byla zaměřena  na studium odborné historické literatury a odborné
   didaktické literatury. Na základě rozhovoru s vyučujícím třídy, ve které bude experiment
   probíhat, bylo zjištěno, že žáci se s využitím HHF v hodinách nesetkávali. Tato zkušenost pro
   ně bude nová, stejně tak jako práce ve skupinách a práce s problémovou metodou.

   Hlavním metodickým postupem je již zmíněný didaktický experiment, který proběhne ve dvou
   paralelních třídách, přičemž v jedné bude použit experimentální postup (EV), v druhé postup
   tradiční (TV). Výuka bude v obou skupinách řízena stejným vyučujícím, kterým je autorka.

   K měření efektivity experimentálního výukového postupu bude použit nestandardizovaný
   didaktický test. Získané rozdíly mezi skupinami EV a TV představují odlišnost dosaženou
   uplatněním experimentálního didaktického postupu. Výsledky kontrolního testu budou následně
   zpracovány metodami kvalitativní a kvantitativní analýzy. 

   Dílčím cílem pedagogického výzkumu, je prověření aktivizace žáků, zvýšení jejich zájmu a
   motivace metodou přímého pozorování během výuky v obou skupinách. 

   Při rozboru učiva byly požity analýza obsahová a analýza cílových struktur. Výsledkem obsahové
   analýzy je rozdělení učiva tématu holocaust do čtyř skupin 1 - příčiny holocaustu, 2 - místní
   a časové zařazení holocaustu, 3 - průběh holocaustu, 4 - důsledky holocaustu. Analýza cílových
   struktur byla rozdělena následujícím způsobem: A - historická fakta, B -
   historicko-geografická orientace, C - historické osobnosti, D - porozumění pojmům, E -
   porozumění vztahům. Na základě rozboru učiva, byly konkretizovány jednotlivé otázky
   nestandardizovaného kontrolního testu (viz. Textové přílohy, příloha č. 4). Distribuce otázek
   z hlediska obsahů a cílů viz. tabulka č. 1. Maximální bodový zisk je 16 bodů, přičemž za
   každou správnou odpověď je jeden bod. Přičemž otázky 2 a 10 mají více správných odpovědí.
   (bodové ohodnocení viz. tabulka č. 2).

   Tabulka č. 1 Distribuce otázek z hlediska cílů  a obsahů:

   

   +--------------------------------------------------------------------------------------------+
   |                                           Cíle                   |Množství položek obsahů  |
   |------------------------------------------------------------------+-------------------------|
   |                     |         |A     |B      |C      |D     |E   |Počet       |%           |
   |                     |---------+------+-------+-------+------+----+------------+------------|
   |                     |1        |1     |1      |0      |0     |0   |2           |12.5        |
   |                     |---------+------+-------+-------+------+----+------------+------------|
   |Obsahy               |2        |1     |0      |2      |0     |0   |3           |18.7        |
   |                     |---------+------+-------+-------+------+----+------------+------------|
   |                     |3        |2     |1      |0      |2     |3   |8           |50          |
   |                     |---------+------+-------+-------+------+----+------------+------------|
   |                     |4        |1     |0      |0      |1     |1   |3           |18.7        |
   |---------------------+---------+------+-------+-------+------+----+-------------------------|
   |Množství položek cílů|Počet    |5     |2      |2      |3     |4   |                         |
   |                     |---------+------+-------+-------+------+----+-------------------------|
   |                     |%        |31.3  |12.5   |12.5   |18.7  |25  |                         |
   +--------------------------------------------------------------------------------------------+

   

   Tabulka č. 2 Bodové ohodnocení jednotlivých otázek:

   

   +-----------------------------------------------------------------------+
   |Číslo otázky|Počet bodů|Číslo otázky|Počet bodů|Číslo otázky|Počet bodů|
   |------------+----------+------------+----------+------------+----------|
   |1           |1         |5           |1         |9           |1         |
   |------------+----------+------------+----------+------------+----------|
   |2           |4         |6           |1         |10          |2         |
   |------------+----------+------------+----------+------------+----------|
   |3           |1         |7           |1         |11          |1         |
   |------------+----------+------------+----------+------------+----------|
   |4           |1         |8           |1         |12          |1         |
   +-----------------------------------------------------------------------+

   

   Pro potřeby vyhodnocení didaktického experimentu je třeba převést bodové

   rozmezí do jednotlivých klasifikačních stupňů (viz. tabulka č.3), které podá první informace o
   rozdílu ve výsledcích mezi EV a TV. Protože kontrolní test je vyhodnocován jedním bodem, za
   každou správnou odpověď, pokud žákova odpověď nebude dostatečná, získá nula bodů. Proto jsou
   rozmezí jednotlivých klasifikačních stupňů vyjádřena v celých bodech.

   

   Tabulka č. 3 Stupnice v procentech a jí příslušných klasifikačních stupních:

   

   +--------------------------------------------------------------------------------------------+
   |                                                 Stupnice skóre                             |
   |--------------------------------------------------------------------------------------------|
   |Rozmezí v %         |Rozdíl v %         |Rozmezí v bodech          |Klasifikace stupnice    |
   |--------------------+-------------------+--------------------------+------------------------|
   |100 – 90            |10                 |16 – 15                   |1                       |
   |--------------------+-------------------+--------------------------+------------------------|
   |89 – 75             |15                 |14 – 12                   |2                       |
   |--------------------+-------------------+--------------------------+------------------------|
   |74 – 55             |20                 |11 – 8                    |3                       |
   |--------------------+-------------------+--------------------------+------------------------|
   |54 – 40             |15                 |7 – 4                     |4                       |
   |--------------------+-------------------+--------------------------+------------------------|
   |39 a méně           |                   |Méně než 4                |5                       |
   +--------------------------------------------------------------------------------------------+

   

   

   

   

   

   

   

   

   

   

   

   

   

   

   

   

   

   

   

   

   4.1. Vyhodnocení

   

   Již podle vyhodnocení na základě klasifikačních stupňů je patrné, že lepší výsledky byly
   dosaženy u experimentální skupiny. Zatímco v experimentální skupině získal jeden žák výbornou,
   devět žáků chvalitebnou a šest žáků dobrou známku, ve skupině s tradiční výukou pouze dva žáci
   získali chvalitebnou, třináct žáků dobrou a sedm žáků dostatečnou.

   Sumarizace výsledků kontrolního testu ukázala v experimentální skupině na rozdíl mezi
   nejvyšším a nejnižším dosaženým skóre, který je šest bodů, kdy nejvyšší bodový zisk byl bodů
   15 a nejnižší 9. Stejný rozdíl mezi nejvyšším a nejnižším dosaženým skóre byl u TV, přičemž
   nejvyšší bodový zisk byl 12 bodů a nejnižší 6 bodů. Pro kvantitativní analýzu jsou důležité
   údaje, které pro přehlednost uvádím do tabulky č. 4.

   

   Tabulka č. 4  Údaje pro zpracování kvantitativní analýzy:

   

   +--------------------------------------------------------------------------------------------+
   |                                         |Experimentální skupina |Skupina s tradiční výukou |
   |-----------------------------------------+-----------------------+--------------------------|
   |Počet respondentů                        |16                     |22                        |
   |-----------------------------------------+-----------------------+--------------------------|
   |Počet maximálně dosažitelných bodů       |256                    |352                       |
   |-----------------------------------------+-----------------------+--------------------------|
   |Počet skutečně dosažených bodů           |192                    |193                       |
   |-----------------------------------------+-----------------------+--------------------------|
   |Prospěch v testu                         |75 %                   |54,8 %                    |
   |-----------------------------------------+-----------------------+--------------------------|
   |Aritmetický průměr bodů                  |12                     |8,7                       |
   +--------------------------------------------------------------------------------------------+

   

   Metodou kvantitativní analýzy bylo zjištěno, že prospěch v testu byl lepší u EV, která dosáhla
   75 % z maximálně dosažitelných bodů, tedy 192 bodů z možných 256. Skupina TV získala pouhých
   54,8 % z maximálně dosažitelných bodů, čemuž odpovídá 193 dosažených získaných z maximálně 352
   možných. K porovnání úspěšnosti na žáka, slouží aritmetický průměr, který u EV činní 12 bodů,
   zatímco ve skupině TV 8, 7.

   75 % úspěšnost ve skupině experimentální oproti 54,8 % úspěšnosti ve skupině s tradiční výukou
   opravňuje k závěru, že metodou kvantitativní analýzy byla prokázala větší úspěšnost
   v kontrolním testu u EV skupiny, ve které výuka probíhala s uplatněním didaktické
   videopomůcky.

   

   Kvalitativní analýza poukázala na více než padesáti procentní úspěšnost odpovědí u EV celkem u
   dvanácti otázek (ot. č. 2a, 2c, 2b, 2d,  3, 5, 7, 8, 9, 10b, 10d, 12). Přičemž u otázek č. 2a,
   2c zaměřujících se na chronologii holocaustu odpověděli správně všichni žáci, stejně tak jako
   v případě otázek č. 3 a 7 zaměřující se na osobnosti a pojmy. Na otázky č. 9 a 10d (pojmy a
   porozumění historickým vztahům) odpovědělo správně 93,5 % žáků. S vysokou procentuální
   úspěšností bylo zodpovězeny otázky  č. 2b, 2d, 5 a 12 (chronologie, historicko-geografická
   orientace a porozumění historickým vztahům). Správně opovědělo 87,5 % žáků. Naopak u TV byla
   více než padesáti procentní úspěšnost celkem u odpovědí  u deseti odpovědí (ot. č. 2a, 2b,2c,
   2d, 3, 5, 7, 10b, 10d, 12). Nejlépe byly zodpovězeny otázky č. 2a a 2c s devadesáti procentní
   úspěšností. Hranice osmdesáti procentní úspěšnosti byla překročena otázek č. 2d, 5 , 70 % bylo
   dosaženo u otázek č. 2b, 3, 7, 10b, 10d a 12.  

   Neuspokojivě byly zvládnuty v EV celkem čtyři otázky (ot. č. 1, 4, 6, 11). Nejproblematičtější
   byla odpověď na otázku č. 4 (historické osobnosti), kterou mělo správně 12, 5 %. Dále otázka
   č. 1, zaměřující se na chronologii, jejíž úspěšnost byla 43,7 %. Na pomezí jsou otázky č. 6 a
   11 (historicko-geografická orientace, porozumění vztahům), na které správně odpověděla
   polovina žáků z experimentální skupiny. Naproti tomu v TV bylo s neuspokojivým prospěchem
   zvládnuto celkem   šest otázek (ot. č. 1, 4, 6, 8, 9,11). Problematická byla otázka  č.1, na
   kterou neznal žádný z žáků správnou odpověď. Na otázku č. 4 odpovědělo správně 9 % žáků,
   deseti procentní hranice byla překročena u otázek č. 6 a 11, třiceti procentní hranice u
   otázek č. 8 a 9.  

   Neuspokojivě byly u obou skupin zvládnuty celkem čtyři otázky (ot. č. 1, 4, 6 a 11). Vždy ve
   prospěch EV u ot. č.1 (43 %; 0%), ot. č.2 ( 12,5%; 9%), ot. č. 6 (50%; 13,6%) a ot. č. 11
   (50%; 13,6%). Neúspěch pravděpodobně vyplývá z následujících příčin.

   Otázka č. 1 zjišťovala časové zařazení křišťálové noci. Přestože se z hlediska dějin
   holocaustu jedná o primární znalost, žáci nebyli schopni událost zařadit ani do správného
   roku, nejspíš protože se při probírání tématu nástup nacismu v Německu, křišťálové noci
   nevěnovali.

   Otázka  č. 4 se věnovala osobnostem zodpovědným za přípravu konečného řešení. Ve většině
   případů žáci byli schopni určit Hitlera, avšak osobnost Himmlera nebo Heydricha si  vybavil
   pouhý zlomek dotázaných, ačkoliv obě skupiny byly s těmito osobnostmi během hodiny
   seznámeni. 

   Otázka č. 6 zjišťovala historicko-geografickou orientaci. Soustředila se na to, zda křišťálová
   noc proběhla na území dnešní České republiky. Mnoho dotázaných si neuvědomilo fakt, že po
   podpisu mnichovské dohody, byla odstoupena část území nacistickému Německu. Svou roli mohl
   také sehrát fakt, že žáci ve valné většině nevěděli, kdy se  křišťálová noc konala.

   Otázka  č. 11 požadovala vysvětlení, proč byly organizovány pochody smrti. Problémem pro žáky
   bylo najít příčinu. Většinová odpověď byla pouhé vysvětlení následku pochodů smrti, přestože v
   obou skupinách byla příčina vysvětlena. 

   Nejvystižnější podobu účinnosti experimentálního postupu určí počet otázek zvládnutých velmi
   dobře, tedy s více než sedmdesáti procentní úspěšností. V případě experimentální skupiny se
   jedná o otázky č. 2a, 2b, 2c, 2d, 3, 5, 7, 9, 10b, 10d, a 12. V případě skupiny s tradiční
   výukou o otázky č. 2a, 2b, 2c, 2d, 3, 5, 7, 10b, 10d a 12. přičemž v případě otázek č. 2a, 2b,
   2c, 2d, 3, 5, 7, 9, 10b, 10d a 12 ve prospěch experimentální skupiny. Naproti tomu otázka č. 9
   zvládnutá ve skupině EV velmi dobře, není u skupiny TV v otázkách velmi dobře zvládnutých
   zastoupena. Rozdíl v procentuálně vyjádřené úspěšnosti je následující, u všech otázek ve
   prospěch skupiny EV (2a – 9,8 %; 2b – 14,8 %; 2c – 18,2 %; 2d – 14,8 %; 3 – 27,3 %; 5 – 5,7 %;
   7 – 22,8%; 9 – 61,4 %; 10b – 11,3 %; 10d – 16,5  %; 12 – 14,8 %).

   K souhrnnému porovnání rozmezí úspěšnosti ve skupině s experimentální výukou a skupině
   s tradiční výukou přispěje komplexní analýza získaných výsledků z hlediska položek obsahu a
   cílů. Pro přehlednost uvádím jednotlivé výsledky do tabulky podle položek obsahu (tabulka č.
   5) a podle položek cílů (tabulka č. 6).

   Rozborem výsledků kontrolního testu dle položek obsahu byly v obou případech velmi dobře
   zvládnuty příčiny a důsledky holocaustu, vždy ve prospěch EV skupiny. V obsahové položce č. 1
   příčiny holocaustu EV dosáhla 100 % úspěchu, zatímco TV 81,9 %. Celkově byla obsahová položka
   zvládnuta na 90,9 %. Položka č. 4 důsledky holocaustu byla celkově zvládnuta na 82,9 %.
   Skupina EV byla úspěšná v 91,6 % a skupina TV v 74, 2 %. Naopak nejslabší výsledek byl dosažen
   u obsahové položky č. 2, tedy místní a časové zařazení, kdy EV získala 60,4 % oproti TV 31,8
   %. Celkově nebylo u této položky dosaženo stupně zvládnutí, protože procentuální úspěšnost
   nepřesáhla hranici padesáti procent. Obsahová položka č. 3 průběh holocaustu byla celkově
   zvládnuta na 63,3 %, procentuální rozdíl ve prospěch EV je 22,9%. 

   Celkově nejúspěšnější výsledky byly dosaženy v obsahové položce příčiny holocaustu,  nejslabší
   výsledky vykázala položka místní a časové zařazení. Skupina EV dosáhla nejlepších výsledků
   v položce č. 1, nejhůře si její žáci vedli v případě položky č. 2. Skupina TV uspěla při
   řešení položky č.1, naopak při řešení položky č. 2, u které nebylo dosaženo stupně zvládnutí,
   si vedla nejhůře.

   

   Tabulka č. 5 Tabulka výsledků testu podle položek obsahu v procentech:

   

   +--------------------------------------------------------------------------------------------+
   |Položky obsahu              |Otázka        |        Dosažené výsledky      |Celkem          |
   |                            |              |-------------------------------|                |
   |                            |              |EV            |TV              |                |
   |----------------------------+--------------+--------------+----------------+----------------|
   |1 (příčiny)                 |2a            |100           |90,9            |                |
   |----------------------------+--------------+--------------+----------------+----------------|
   |                            |3             |100           |72,7            |                |
   |----------------------------+--------------+--------------+----------------+----------------|
   |                            |Průměr        |100           |81,9            |90,9            |
   |----------------------------+--------------+--------------+----------------+----------------|
   |2 (místní a časové zařazení)|1             |43,7          |0               |                |
   |----------------------------+--------------+--------------+----------------+----------------|
   |                            |5             |87,5          |81,8            |                |
   |----------------------------+--------------+--------------+----------------+----------------|
   |                            |6             |50            |13,6            |                |
   |----------------------------+--------------+--------------+----------------+----------------|
   |                            |Průměr        |60,4          |31,8            |46,1            |
   |----------------------------+--------------+--------------+----------------+----------------|
   |3 (průběh)                  |2c            |100           |90,9            |                |
   |----------------------------+--------------+--------------+----------------+----------------|
   |                            |2d            |87,5          |81,8            |                |
   |----------------------------+--------------+--------------+----------------+----------------|
   |                            |4             |12,5          |9               |                |
   |----------------------------+--------------+--------------+----------------+----------------|
   |                            |8             |75            |31,3            |                |
   |----------------------------+--------------+--------------+----------------+----------------|
   |                            |9             |93,7          |36,3            |                |
   |----------------------------+--------------+--------------+----------------+----------------|
   |                            |10b           |86,3          |75              |                |
   |----------------------------+--------------+--------------+----------------+----------------|
   |                            |10d           |93,7          |77,2            |                |
   |----------------------------+--------------+--------------+----------------+----------------|
   |                            |11            |50            |13,6            |                |
   |----------------------------+--------------+--------------+----------------+----------------|
   |                            |Průměr        |74,8          |51,9            |63,3            |
   |----------------------------+--------------+--------------+----------------+----------------|
   |4 (důsledky)                |2b            |87,5          |72,7            |                |
   |----------------------------+--------------+--------------+----------------+----------------|
   |                            |7             |100           |77,2            |                |
   |----------------------------+--------------+--------------+----------------+----------------|
   |                            |12            |87,5          |72,7            |                |
   |----------------------------+--------------+--------------+----------------+----------------|
   |                            |Průměr        |91,6          |74,2            |82,9            |
   +--------------------------------------------------------------------------------------------+

              

   Při pohledu do tabulky č. 6 zkoumající úspěšnost z hlediska cílových položek, byly jednotlivé
   položky zvládnuty v sestupném pořadí dle celkového průměru: A – historická fakta,  E –
   historické souvislosti, D – historické pojmy, C – historicko-geografická orientace a B –
   historické osobnosti.

               Rozborem výsledků jednotlivých položek, bylo zjištěno, že si lépe ve všech
   případech vedli žáci experimentální skupiny. Rozdíl v procentuálním vyjádření jednotlivých
   položek ve prospěch skupiny EV je následující: A – 21 %; B – 15,4 % C – 20,7 % D – 43,2 % E –
   19,9 %.) 

               Skupina EV zvládla nejlépe cílovou položku D – historické pojmy, naopak nejhůře si
   žáci vedli u položky B - historické osobnosti. Naproti tomu žáci skupiny TV nejlépe uspěli v
   případě cílové položky A – historická fakta, nejhůře si vedly v případě položky B - 
   historické osobnosti, u které nebylo dosaženo stupně zvládnutí.

   

   Tabulka č. 6 Tabulka výsledků testu podle položek cílů v procentech:

   

   +--------------------------------------------------------------------------------------------+
   |Položky cílů                        |Otázka      |      Dosažené výsledky    |Celkem        |
   |                                    |            |---------------------------|              |
   |                                    |            |EV            |TV          |              |
   |------------------------------------+------------+--------------+------------+--------------|
   |A (historická fakta)                |1           |43,7          |0           |              |
   |------------------------------------+------------+--------------+------------+--------------|
   |                                    |2a          |100           |90,2        |              |
   |------------------------------------+------------+--------------+------------+--------------|
   |                                    |2b          |87,5          |72,7        |              |
   |------------------------------------+------------+--------------+------------+--------------|
   |                                    |2b          |100           |81,8        |              |
   |------------------------------------+------------+--------------+------------+--------------|
   |                                    |2d          |87,5          |72,7        |              |
   |------------------------------------+------------+--------------+------------+--------------|
   |                                    |Průměr      |84,4          |63,4        |73,9          |
   |------------------------------------+------------+--------------+------------+--------------|
   |B (historické osobnosti)            |3           |100           |72,7        |              |
   |------------------------------------+------------+--------------+------------+--------------|
   |                                    |4           |12,5          |9           |              |
   |------------------------------------+------------+--------------+------------+--------------|
   |                                    |Průměr      |56,2          |40,8        |48,5          |
   |------------------------------------+------------+--------------+------------+--------------|
   |C (historicko-geografická orientace)|5           |87,5          |81,8        |              |
   |------------------------------------+------------+--------------+------------+--------------|
   |                                    |6           |50            |13,6        |              |
   |------------------------------------+------------+--------------+------------+--------------|
   |                                    |Průměr      |68,7          |47,7        |58,2          |
   |------------------------------------+------------+--------------+------------+--------------|
   |D (historické pojmy)                |7           |100           |77,2        |              |
   |------------------------------------+------------+--------------+------------+--------------|
   |                                    |8           |75            |31,8        |              |
   |------------------------------------+------------+--------------+------------+--------------|
   |                                    |9           |93,7          |36,3        |              |
   |------------------------------------+------------+--------------+------------+--------------|
   |                                    |Průměr      |89,5          |48,4        |68,9          |
   |------------------------------------+------------+--------------+------------+--------------|
   |E (historické souvislosti s vztahy) |10b         |86,3          |75          |              |
   |------------------------------------+------------+--------------+------------+--------------|
   |                                    |10d         |93,7          |77,2        |              |
   |------------------------------------+------------+--------------+------------+--------------|
   |                                    |11          |50            |13,6        |              |
   |------------------------------------+------------+--------------+------------+--------------|
   |                                    |12          |87,5          |72,7        |              |
   |------------------------------------+------------+--------------+------------+--------------|
   |                                    |Průměr      |79,4          |59,5        |69,5          |
   +--------------------------------------------------------------------------------------------+

   

               Metoda kvalitativní analýzy, rovněž prokázala větší úspěšnost při řešení
   kontrolního testu ve skupině EV, kde výuka proběhla s uplatněním hraného historického filmu
   jako didaktického prostředku.

               Na základě vyhodnocení  pedagogického výzkumu metodami kvantitativní a
   kvalitativní analýzy bylo prokázáno, že lepší výsledky podala skupina, ve které byly
   použity experimentální postupy. Výsledky výzkumu opravňují k verifikaci předpokladu, že
   poznání, potažmo historické vědomí žáků, je komplexnější a efektivnější, díky použití hraného
   historického filmu Pianista jako výukového prostředku.

   

   

   

   

   

   

   

   

   4.2. Interpretace

   

   K ověření stanovené hypotézy napomohla realizace dílčího výzkumu, který za pomoci didaktické
   videopomůcky, volby adekvátních metodických a organizačních postupů, ověřoval efektivnost a
   komplexnost dějepisné výuky v rámci výukového obsahu holocaust.

   Pedagogický experiment probíhal na základní škole Herčíkova 19, v Brně – Králově Poli, v době
   od 26. března do 1. dubna 2008. Zúčastnili se jej žáci devátých ročníků. Jednalo se o dvě
   třídy, přičemž z třídy 9.A. (EV), kde se výuka uskutečnila experimentální formou, se výzkumu
   zúčastnilo 16 respondentů. Ze třídy 9.C. (TV), kde výuka probíhala tradiční formou, se výzkumu
   zúčastnilo 22 respondentů.

   Experiment zcela jednoznačně prokázal větší úspěšnost u skupiny experimentální. Zjištěné
   rozdíly ve výsledcích kontrolního testu jak v rozsahu skóre, tak i v procentuální úspěšnosti
   jednotlivých otázek, ale i jednotlivých obsahových a cílových položkách, hovořily ve prospěch
   skupiny experimentální. Dosažené rozdíly v procentuální úspěšnosti jsou významné. Tyto
   odlišnosti tedy nevznikly náhodou. Je pravděpodobné, že  se na nich podílela experimentální
   forma výuky.

               Na úspěšnost experimentální skupiny mohou mít vliv, také následující objektivní
   příčiny. Podíl na úspěšnosti experimentální skupiny, má fakt, že se jedná o třídu výběrovou,
   jejíž výsledky jsou vždy srovnatelně lepší něž výsledky ostatních tříd.

   Stejně tak měl být brán zřetel při formulaci obecných závěrů, na další objektivní skutečnosti,
   jakými jsou malý počet žáků v obou skupinách, nestandardizovaný kontrolní test a výše zmíněná
   skutečnost, že experimentální skupina je třídou výběrovou.

    V případě, že by výzkum probíhal ve více skupinách, na různých základních školách,
   reprezentativní vzorek by byl větší, pak by i výsledky pedagogického experimentu byly
   průkaznější, než v případě prokázaném 38-ti respondenty.

    Evidentnějších výsledků by bylo taktéž dosaženo, za předpokladu použití standardizovaného
   kontrolního testu. Nestandardizovaného kontrolního testu, sestaveného autorkou práce, vykazuje
   absenci středně obtížných otázek. Na tuto skutečnost poukazuje fakt, že otázky byly zvládnuty
   velmi úspěšně, nebo velmi špatně. 

   Přesto lze konstatovat, že experimentální výuka, za použití vhodně sestaveného didaktického
   videozáznamu opírajícího se o názorné filmové sekvence a vybrané organizační a metodické
   výukové postupy, se podílela na dosažení lepších výsledků ve znalostech žáků, které přispívají
   ke kultivaci jejich historického vědomí.  

               Závěrem bych zdůraznila zajímavou skutečnost, zjištěnou metodou přímého pozorování
   žáků obou skupin během uskutečňování pedagogického experimentu. Jedná se především o jejich
   aktivizaci, motivaci, zvýšení zájmu o probíranou látku a v neposlední řadě efektivnější práci
   ve vyučovací hodině experimentální skupiny, ke které zajisté přispělo použití hraného
   historického filmu jako didaktického prostředku.

   

   

   

   

   

   

   

   

   

   

   

   

   

   

   

   

   

   

   

   

   

   

   ZÁVĚR

   

   Cílem práce Didaktické využití filmu Pianista byla historická analýza filmu, didaktická
   analýza výukového obsahu holocaust, následná didaktická aplikace vybraných sekvencí do
   modelové vyučovací hodiny pro devátý ročník základní školy. V neposlední řadě na základě
   pedagogického výzkumu ověření předpokladu, že poznání žáků prostřednictvím audiovizuálních
   vjemů je efektivnější, komplexnější a trvalejší v porovnání s výukou probíhající s použitím
   tradičních výukových prostředků.

   Historické analýze zvolených filmových sekvencí předcházelo studium odborné historické
   literatury zabývající se tématem tak, aby byly postihnuty hlavní momenty polské šoa,
   podávající relativně kompletní přehled dějinných událostí v období 2. světové války.

   Vlastní analýza filmových sekvencí probíhala na základě komparace odborné literatury a
   historických dokumentů. Studium literatury a pramenů prokázalo, že hraný historický film
   Pianista je značně historicky přesný, jak v oblasti faktografie, tak i ve ztvárnění
   jednotlivých scén, které v hodině mohou suplovat autentické materiály. Historická relevance
   příběhu vychází z biografického námětu a z autobiografických vzpomínek režiséra Polańského,
   který v dětství zažil holocaust. Pravdivost snímku je posílena i zdánlivými detaily, jakými je
   například přítomnost polské policie u brány ghetta, nebo asistence ukrajinských jednotek při
   organizaci transportu. Tento smysl pro detail zvyšuje historickou pravdivost snímku. Z tohoto
   důvodu je film Pianista vhodný pro názornou didaktickou prezentaci a konkretizaci výukového
   obsahu holocaust.

   Přestože snímek je filmem o šoa a diplomová práce se zabývá aplikací pro vyučovací obsah
   holocaust, některé části snímku se věnují i varšavskému povstání. Proto je možné se sekvencemi
   dále pracovat a věnovat se například formám odboje v okupovaných zemí v rámci tématu 2.
   světová válka.
                                                                                                                               

   V předloženém projektu jsou navrženy modelová vyučovací hodina a aktivity k průřezovému tématu
   Mediální výchova, ve kterých je jako vyučovací prostředek použit hraný historický film.
   Navrhnutá modelová hodina je přiměřená svou organizační formou a zvolenou metodou věku žáků,
   jejich momentálním znalostem i  cílům vzdělání, rozvoji klíčových kompetencí. Práce
   s filmovými sekvencemi umožňuje v hodinách volit různé organizační formy, na jejichž základě
   dochází k naplňování cílů základního vzdělání, tedy k rozvoji klíčových kompetencí a to
   zejména kompetencí sociálních, komunikativních, občanských a pracovních.

   Dále jsou v práci prezentovány alternativní aktivity, které mohou být do vyučovací hodiny
   v určité její části zapojeny. Alternativní aktivity nabízejí učiteli dostatek materiálu
   v případě, že se rozhodne pro realizaci tématu holocaust v rozsahu dvou vyučovacích hodin.

   Protože kapitoly Aplikace do modelové hodiny a Návrh uplatnění sekvencí pro Mediální výchovu
   mají vhodnou úpravu pro zařazení do školního vzdělávacího programu, mohou se obě stát jeho
   součástí.

    Jednotlivé aktivity také respektují požadavek využití interdisciplinárních vazeb, především
   s Výchovou k občanství, Českým jazykem a literaturou a průřezovými tématy Multikulturní
   výchova a Výchova demokratického občana.

   Diplomová práce se sekundárně stává metodickou příručkou, navrhující jak postupovat při
   používání hraných historických filmů ve výuce dějepisu. Při volbě jakkoliv tématicky
   zaměřeného filmu, práce zpracovává postup pro jeho historickou analýzu, didaktickou analýzu
   učiva, využití v hodině, využití při výuce tématického celku a případné možnosti uplatnění
   průřezového tématu Mediální výchova. 

   Pedagogický výzkum prokázal souvislost mezi použitím didaktické pomůcky a zvýšení úrovně
   znalostí, představ a historického vědomí žáků. Zapojení hraného historického filmu do výuky
   dějepisu je žádoucí i z následujících důvodů, kterými jsou především aktivizace žáků, zvýšení
   motivace a zájmu o probíranou látku během výukového procesu.     

               Doufám, že tato práce pomůže motivovat a získat učitele dějepisu pro didaktické
   zapojení hraných historických filmů do výuky, aby se staly běžným výukovým prostředkem, jímž
   žákům názorně prezentují látku a pomohou jim tak při tvorbě konkrétních historických představ
   o daném období a kultivují žákovo historické vědomí.

               Přála bych si, aby práce také přispěla k zájmu o dějiny židovského národa, kterým
   se s výjimkou starověkých dějin a dějin holocaustu nevěnuje mnoho pozornosti při výuce
   dějepisu na základních školách. Protože dějiny židovského národa jsou součástí dějin
   evropských, protože židovské etnikum ovlivnilo i českou společnost, patří dějinám Židů
   zasloužená pozornost v rámci dějepisné výuky.

   

   

   SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY

   ALY, G.: „Konečné řešení“ Přesun národů a vyhlazení evropských Židů. Praha: ARGO, 2006. 348 s.

   ARAD, Y.:  Belżec, Sobibor, Treblinka: vyhlazovací tábory akce Reinhard. Praha: BB art, 2006.
   455 s.

   BENDL, S.: Oxfordský slovník světových dějin. Praha: Academia, 2005. 679 s.

   BERNARD, M.: Hrdinná kapitola, příspěvek k povstání ve varšavském ghettu. Praha:  Naše vojsko,
   1958. 171 s., 5 s. příl.

   BREITMAN, R.: Architekt „konečného řešení“ Himmler a vyvraždění evropských Židů. Praha: ARGO,
   2004. 354 s.

   BROWNING, CH.: Obyčejní muži. 101. záložní prapor a „konečné řešení“ v Polsku. Praha: ARGO,
   2002. 222 s., 8 s. příl.

   CÍLEK, R.: Holocaust-zřetězení zla. Praha: PK3, 2007. 293s. 

   CÍLEK, R.: Holocaust: a Bůh tehdy mlčel. Český Těšín: Agave, 2003. 239 s., 48 s.příl.

   ČAPEK, V. a kol.: Didaktika dějepisu I. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1985. 271
   s.

   ČAPEK, V. a kol.: Didaktika dějepisu II. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1988. 392
   s.

   ČAPEK, V. a kol.: Teoretické a metodické základy didaktiky dějepisu I. Praha: Státní
   pedagogické nakladatelství, 1976. 377 s.

   ČAPKA, F.: Slovník českých a světových dějin. Brno: Cerm, 1998. 431 s.

   CZERNIAKÓW, A.: Im Warschauer getto : das Tagebuch des Adam Czrniaków1939-1942. Mnichov: C. H.
   Beck,1986. 302 s., 9 s. příl.

   DAVIES, N.: Boj o Varšavu: povstání Poláků proti nacistům 1944. Praha: Prostor, 2005. 684 s.

   DOMINIKOVÁ, P.: Život Romana Polańského provází život a smrt. In: Lidové noviny (11.4. 2000)
   s. 24.

   FILOVÁ, H. a kol.: Vybrané kapitoly z obecné didaktiky. Brno: Masarykova univerzita, 2004. 95
   s.

   FILMOVÝ PŘEHLED - MĚSÍČNÍK PRO FILM A VIDEO.: Pianista.  Roč. 2003, č. 3, s. 17.

   HAUMANN, H .: Dějiny východních Židů.Votobia: Olomouc, 1997. 224 s.

   HILBERG, R.:  Pachatelé, oběti, diváci. Židovská katastrofa 1933-1945. Praha: ARGO, 2002. 298
   s.  

   HUDECOVÁ, D.: Jak modernizovat výuku dějepisu: výchovné a vzdělávací strategie v dějepisném
   vyučování. Praha: SPL – Práce, 2007. 92 s.   

   HOLOCAUST V POLSKU.  [online],  [cit. 17.ledna 2008]  Dostupné na
   http://www.holocaust.cz/cz2/history/countries/poland.

   HOSENFELD, W.: „ Ich versuche jeden zu retten “: Das Leben eines deutschen Offiziers in
   Briefen und Tagebüchern. Mnichov: Deutsche Verlags-Anstalt, 2004. 1194 s.

   CHRONOLOGIE DĚJIN HOLOCAUSTU. [online]. [cit. 17.ledna 2008]. Dostupné na
   http://www.holocaust.cz/cz2/history/chronologie.

   JANOVSKÝ, J.: Základy didaktiky dějepisu. Praha: Státní pedagogické nakladatelství,

   1984. 254 s.

   JOHNSON, P.:  Dějiny židovského národa. Praha: Rozmluvy, 2007. 571 s.

   JULÍNEK, S. a kol.: Základy oborové didaktiky dějepisu. Brno: Masarykova univerzita, 2004. 275
   s.

   KONCENTRAČNÍ TÁBORY A GHETTA.: Varšavské ghetto. [online]. [cit. 17.ledna 2008].  Dostupné
   na   http://www.holocaust.cz/cz2/history/camps/varsava.

   KRÁKORA, L. – KRÁKOROVÁ, M.: Treblinka. K historii nejvýkonnějšího z vyhlazovacích táborů
   „Akce Reinhard“. [online]. [cit. 21.února 2008].   Dostupné na
   http://www.holocaust.cz/cz2/resources/texts/treblinka/treblinka.

   KRONIKA DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY. Praha : Fortuna Print, 2000. 520 s.

   MAŇÁK, J. – ŠVEC, V.: Cesty pedagogického výzkumu. Brno: Paido, 2004. 78 s.

   MAŇÁK, J. – ŠVEC, V.: Výukové metody. Brno: Paido, 2003. 219 s.

   MATĚJKA, I.:  Varšavský Robinson. In:  Víkend:  magazín Hospodářských novin. Roč. 47, č. 12
   (2003). s. 22-23.

   MELICHAR, V. a kol.: Dějiny Polska. Praha:  Svoboda, 1975. 570 s.

   MEJSTŘÍK, V.: Metodika dějepisu jako učebního předmětu. Praha: Státní pedagogické
   nakladatelství, 1964. 371 s.

   PAVLÁT, L. a kol.:  Židé, dějiny a kultura. Praha: Židovské muzeum, 2002. 143 s.

   POJAR, M. a kol.: Stín šoa nad Evropou. Praha: Židovské muzeum, 2002. 315 s.

   RAKYTKA, J.: Žít zakázáno. Praha: J. Rakytka, 1999. 65 s. 

   RÁMCOVÝ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM. Praha: Výzkumný ústav pedagogický, 2004. 113 s.

   RINGELBLUM, E.: Kronika getta warszawskiego: Wrzesień 1939-styczeń 1943. Varšava: Czytelnik,
   1983. 641 s.

   ROSEMAN, M.: Setkání ve vile u jezera. Konference ve Wannsee a „konečné řešení židovské
   otázky“. Praha: Dokořán, 2003. 174 s.

   STRADLING, R.: Jak učit evropské dějiny 20. století. Praha: MTMŠ, 2003. 193 s. 

   STRÁNSKÝ, M.: Sen mého života se splnil. In: Roš chodeš. Roč. 65, č. 6 (2003) [online],
   Dostupné na http://www.holocaust.cz/cz2/resources/ros_chodes/2003/06/sen. 20.1.2008.

   SZPILMAN, W.: Pianista. Praha: Academia, 2003. 255 s., 16 s. příl.

   ŠIMONÍK, O.: Úvod do školní didaktiky. Brno: Masarykova univerzita, 2003. 91 s.

   ŠIŠKA, M.: Povstání odsouzených na smrt. In: Právo.  Roč. 13, č. 93 (2003) s. 19.

   ŠŤASTNÁ, B.: Pianista. In: Premiere. Roč.2003, č. 2, s. 62-64.

   ŠTĚPÁNEK, K.: Raný novověk ve filmu(?):Příspěvek k mediální výchově na ZŠ. In: Sborník prací
   Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity, řada společenských věd,  Brno : Masarykova
   univerzita, Pedagogická fakulta, Roč. 22, s. 111-117.

   ŠTĚPÁNEK, K.: K ověření účinnosti didaktického videozáznamu v dějepisu. In: Sborník prací
   Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, řada spol. věd,  Brno: Masarykova univerzita
   v Brně, Roč.19, s. 73-92.

   ŠTĚPÁNEK, K.: Příspěvek k metodice tvorby amatérského didaktického videozáznamu pro školní
   dějepis. In: Sborník prací Pedagogické fakulty, řada společenských věd. Brno: Masarykova
   univerzita, Roč. 18, s. 74-93.

   ŠTĚPÁNEK, K.: Příspěvek k didaktickému využití hraných historických filmů. In Tvorba učebnic v
   Polsku, na Slovensku a v České republice. Brno: Masarykova univerzita,1996, s.100-105.

   TERNON, Y.: Genocidy XX. století. Praha: Themis, 1997. 358 s.

   THE HOLOCAUST. Jerusalem: Yad Vashem, 1994. 79 s. 

   TOMASZEWSKI, J.: Źidzi w Polsce, dzieje i kultura. Cyklady: Warszawa, 2001. 572 s.

   YAD VASHEM, SHOAH RESOURCE CENTRE.: Identifying Marks for Jews in the Government-General.
   [online]. [cit. 16. února 2008].   Dostupné na 
   http://www1.yadvashem.org/odot_pdf/Microsoft%20Word%20-%201983.pdf,

   YAD VASHEM, SHOAH RESOURCE CENTRE.: The Announcement of the Evacuation of the Jews from the
   Warsaw Ghetto. [online]. [cit. 19. února 2008].  Dostupné na
   www.1.yadvashem.org/odot_pdf/Microsoft%20word%20-%204022.pdf.

   YAD VASHEM, SHOAH RESOURCE CENTER.: The Last Letter from Ghetto Commander Mordecai Anielewicz.
   [online]. [cit. 19. února 2008]. Dostupné na
   http://www1.yadvashem.org/odot_pdf/Microsoft%20Word%20-%206659.pdf.

   YAD VASHEM.: The Righteous among the Nations. [online]. [cit. 25. února 2008]. Dostupné na  
   http://www1.yadvashem.org/righteous/index_righteous.html.

   YAD VASHEM, SHOAH RESOURCE CENTER.: Survivor Edi Weinstein on Thirst and Ruthlessness while
   Waiting for Deportation. [online]. [cit. 25. února 2008]. Dostupné na
   http://www1.yadvashem.org/odot_pdf/Microsoft%20Word%20-%209952.pdf.

   ZAGOLA, S. J. : Polsko 1939. Zrození bleskové války. Praha: Grada Publishing, 2007. 96 s.   

   

   

   

   

   

   

   

   

   

   

   

   

   RESUMÉ

   

   Tato diplomová práce se zabývá uplatněním hraného historického filmu jako didaktického
   prostředku. Jejím cílem je historická analýza filmu Pianista, didaktická analýza učiva,
   následný návrh modelové vyučovací hodiny a ověření předpokladu, že poznání žáků na základě
   audiovizuálních vjemů bude komplexnější. První kapitola se zabývá teoretickou problematikou
   práce. Druhá nabízí historickou analýzu filmu Pianista. Následující kapitola je návrhem
   modelové hodiny. Ve čtvrté kapitole je vyhodnocen a interpretován pedagogický výzkum.

   

   

   

   

   

   

   

   The diploma thesis deals with the application of historical motion picture in teaching
   history. It is aimed to historically analyse motion picture Pianist, to didactically analyse
   holocaust, to didactically apply its passages and to verify the presumption that pupils'
   cognitive process will be more complex with the application of audiovisual didactic means. The
   first chapter discusses theoretical problematic. The second one focuses on the historical
   analysis of the picture Pianist. The following chapter is a didactic application and a
   consequent proposal of a lesson. The methodological research is evaluated and interpreted in
   the fourth chapter.



   

   

   

   



   

   

SEZNAM PŘÍLOH

A.   Textové přílohy

    1. Příloha č. 1 Rozdělení filmu Pianista na sekvence
    2. Příloha č. 2 Průběh modelové vyučovací hodiny
    3. Příloha č. 3 Nařízení o povinném označení Židů na území Generálního gouvernementu
    4. Příloha č. 4 Kontrolní test k experimentální výuce

   

B.   Obrazové přílohy

   1.       Příloha č. 1 Mapa koncentrační tábory a ghetta (www.holocaust.cz)

   2.    Příloha č. 2 Mapa Varšavské ghetto (www.holocaust.cz)

   3.    Příloha č. 3 Władysław Szpilman  (www.wikipedia.org)

   4.    Příloha č. 4 Władysław Szpilman s rodiči (www.wikipedia.org)

   5.    Příloha č. 5 Wilhelm Hosenfeld (www.wikipeia.org)

   6.    Příloha č. 6 Povstání ve varšavském ghettu (www.1.yadvashem.org)

   7.    Příloha č. 7 Ghetto v roce 1943 (www.1.yadvashem.org)

   8.    Příloha č. 8 Ghetto v roce 1945 (www.1.yadvashem.org)

   9.    Příloha č. 9 Pomník obětem varšavského povstání (www.wikipedia.org.)

   10.  Příloha č. 10 Vůdce povstání Mordechai Anielewicz (www.1.yadvashem.org)

   11. Příloha č. 11 Předseda židovské rady ve Varšavě Adam Czerniaków (www.1.yadvashem.org)

   12.  Příloha č. 12 Konvice a bedny, ve kterých Emanuel Ringelblum uchovával písemné materiály 
   (www.1.yadvashem.org)

   13.  Příloha č. 13 Obrazový materiál pro práci se sekvencí 7 v rámci Mediální výchovy

    a. Žlutá Davidova hvězda. (www.wikipedia.org)
    b. Židovské děti  označené hvězdou. (www.1.yadvashem.org)
    c. Bílá páska používaná na území Generálního gouvernementu. (www.1.yadvashem.org)

   

   

   

   

   

   

   

   

   

   

   

   

   

   

   

   

A. Textové přílohy

   

   Příloha č. 1 Rozdělení filmu Pianista na sekvence

   

   

   +--------------------------------------------------------------------------------------------+
   |Sekve-nce|                                     Popis sekvence                   |Doba trvaní|
   |         |                                                                      |           |
   |         |                                                                      |(hh:mm:ss) |
   |---------+----------------------------------------------------------------------+-----------|
   |1        |Pohled na Varšavu roku 1939 před válkou. Wladek hraje v polském       |00:00:00 – |
   |         |rozhlasu na piano město je bombardováno německými vojsky. Bombardování|00:02.12   |
   |         |všechny zaměstnance vyžene z budovy. Na schodech se setká s přítelem  |           |
   |         |Jurkem a jeho sestrou Dorotou. Záběry z polského rozhlasu, jeho       |           |
   |         |zaměstnanci utíkají z budovy.                                         |           |
   |---------+----------------------------------------------------------------------+-----------|
   |2        |Szpilmanovi doma balí věci, když přichází Wladek. Rodina chce opustit |00:02:13   |
   |         |Varšavu, hodnotí o politickou situaci. Vláda přesídlila do Lublinu a  |           |
   |         |vyhlásila mobilizaci. Henryk ladí rádio, poslouchají ultimátum Velké  |–          |
   |         |Británie a Francie, které hrozí vyhlášením války Německu. U večeře si |           |
   |         |Szpilmanovi připíjí na Spojence.                                      |00:04:41   |
   |---------+----------------------------------------------------------------------+-----------|
   |3        |Německá vojska pochodují Varšavou.                                    |00:04:42–  |
   |         |                                                                      |           |
   |         |                                                                      |00:05:04   |
   |---------+----------------------------------------------------------------------+-----------|
   |4        |Vydáno omezení pro Židy v GG, týkající se množství peněz, které smí   |00:05:05–  |
   |         |vlastnit. Mohou si ponechat 2 tisíce zlotých, zbytek má být uložen do |           |
   |         |banky na vázaný účet. Rodina se pře o to, kam schovat přebývající     |00:07:07   |
   |         |peníze a zlaté kapesní hodinky, zda do nohy stolu, houslí nebo        |           |
   |         |květináče.                                                            |           |
   |---------+----------------------------------------------------------------------+-----------|
   |5        |Wladek volá příteli Jurkovi. V domnění, že shání práci, ho Jurek      |00:07:08–  |
   |         |informuje, že polský rozhlas nebude vysílat. Wladek chce sjednat      |           |
   |         |schůzku s Dorotou. Prochází se po městě a chtějí zajít do kavárny     |00:08:23   |
   |---------+----------------------------------------------------------------------+-----------|
   |6        |Na dveřích kavárny je oznámení zakazující vstup Židům. Dorota         |00:08:24–  |
   |         |navrhuje, že mohou jít do parku, Wladek jí oznamuje, že ani do parků  |           |
   |         |nemají Židé vstup povolený. Zůstávají na ulici, kde si povídají o     |00:09:34   |
   |         |hudbě.                                                                |           |
   |---------+----------------------------------------------------------------------+-----------|
   |7        |Otec čte v novinách nařízení guvernéra Varšavy Fischera o povinném    |00:09:34–  |
   |         |židovském označení. Bílé pásce, kterou jsou povinni nosit všichni Židé|           |
   |         |starší 12-ti let. Henryk a Regina odmítají pásku nosit.               |00:10:47   |
   |---------+----------------------------------------------------------------------+-----------|
   |8        |Otec je cestou z nákupu šikanován Němci, protože je nepozdravil. Při  |00:10:48–  |
   |         |odchodu na něj Němci volají, že jako Žid nesmí chodit po chodníku, ale|           |
   |         |pouze po silnici.                                                     |00:11:35   |
   |---------+----------------------------------------------------------------------+-----------|
   |9        |Wladek hraje na klavír. Halina čte v novinách nařízení o zřízení      |00:11:36–  |
   |         |Varšavského ghetta, kam mají být nastěhováni do 31. října. Rodina je  |           |
   |         |nařízením vyděšena, nevěří, že se tolik osob může vejít na určenou    |00:12:30   |
   |         |plochu. Podle Henryka se však celá varšavská židovská populace na     |           |
   |         |území vyčleněné pro židovské ghetto vejde.                            |           |
   |---------+----------------------------------------------------------------------+-----------|
   |10       |Szpilmanovým dochází peníze. Matka naříká, že mají posledních 20      |00:12:31–  |
   |         |zlotých. Rozhodnou se prodat piano, za které kupec nabízí pouze 2     |           |
   |         |tisíce zlotých. Henryk je jeho nabídkou rozčilený, ale Wladek         |00:13:42   |
   |         |s prodejem souhlasí.                                                  |           |
   |---------+----------------------------------------------------------------------+-----------|
   |11       |Varšavští Židé se přesouvají do části města, kde má vzniknout ghetto. |00:13:43–  |
   |         |Cestou se Wladek setkává s Dorotou, hovoří o špatné době, zatýkaní.   |           |
   |         |Doufají, že se brzy uvidí. Rozloučí se a Wladek se vrací zpět do      |00:15:24   |
   |         |průvodu.                                                              |           |
   |---------+----------------------------------------------------------------------+-----------|
   |12       |Szpilmanovi jsou v přiděleném bytě, který je pro 5-ti člennou rodinu  |00:15:25–  |
   |         |malý. Halina zavolá rodinu k oknu, odkud pozorují stavbu zdi kolem    |           |
   |         |ghetta.                                                               |00:16:14   |
   |---------+----------------------------------------------------------------------+-----------|
   |13       |Chlapec pláče nad mrtvým tělem otce. Wladek jde na trh v ghettu, kde  |00:16:15–  |
   |         |Henryk prodává knihy. Cestou domů kritizuje poměry, které bohaté      |           |
   |         |vrstvě umožňují pašovat cigarety, parfémy a alkohol. Osloví je        |00:17:25   |
   |         |bláznivá žena, která shání svého muže. Wladek odpovídá, že neví, kde  |           |
   |         |je. Žena se obrací na jiného muže.                                    |           |
   |---------+----------------------------------------------------------------------+-----------|
   |14       |Ulicí, která vede ghettem, protíná ulice arijské části. Židé musejí   |00:17:26–  |
   |         |čekat, až je němečtí strážci nechají přejít na druhou stranu. Opodál  |           |
   |         |hraje židovská pouliční kapela. Němci nutí Židy na hudbu tančit.      |00:19:30   |
   |         |Z čekajících vybírají několik dvojic, které musí na stále se          |           |
   |         |zrychlující hudbu tancovat.                                           |           |
   |---------+----------------------------------------------------------------------+-----------|
   |15       |U Szpilmanů čeká na Wladka a Henryka Jicchak Heller, příslušník       |00:19:31–  |
   |         |židovské policie. Nabízí Henrykovi místo, který odmítá se slovy, že   |           |
   |         |nebude bít ostatní obyvatele ghetta. Wladkovi nabízí místo            |00:20:55   |
   |         |v jazzbandu,  také odmítá s tím, že práci zatím má.                   |           |
   |---------+----------------------------------------------------------------------+-----------|
   |16       |Wladek hraje na piano v kavárně, kde se schází obchodníci a zbohatlíci|00:20:56–  |
   |         |z ghetta. Jeden z obchodníků, prosí majitele, aby Wladek na chvíli    |           |
   |         |přestal hrál. Poslouchá cinknutí mincí, chce zjistit, zda jsou pravé. |00:22:25   |
   |         |Wladek začíná znovu hrát.                                             |           |
   |---------+----------------------------------------------------------------------+-----------|
   |17       |Wladek hází kamínky do okna domu. Jde dál, navštívit přítele Jehudu,  |00:22:26–  |
   |         |který  tiskne ilegální letáky. Zvuk kamínků, přichází Majorek, kterého|           |
   |         |Jehuda  Wladkovi představí. Majorek sloužil v armádě, teď působí      |00:24:13   |
   |         |v odboji, distribuuje letáky vyzývající k odporu.                     |           |
   |---------+----------------------------------------------------------------------+-----------|
   |18       |Večer cestou od Jehudy je Wladek svědkem pašování zboží do ghetta.    |00:24:14–  |
   |         |Chlapec se kanalizačním otvorem dostává do ghetta, když ho z árijské  |           |
   |         |strany zachytí německá ostraha ghetta. Wladek se dítěti snaží pomoci, |00:25:42   |
   |         |když se mu podaří dítě protáhnout má už zlomený vaz. Pokračuje v cestě|           |
   |         |domů a pláče.                                                         |           |
   |---------+----------------------------------------------------------------------+-----------|
   |19       |Szpilmanovi večeří. Henryk vypráví historku o lékaři, kterému bylo    |00:25:43–  |
   |         |povoleno operovat v ghettu. Ještě předtím něž byla operace zahájena,  |           |
   |         |vtrhli do nemocnice Němci a všechny včetně polského doktora           |00:27:27   |
   |         |postříleli. Wladek s Henrykem se dohadují. Henryk ho kritizuje za     |           |
   |         |hraní v jazzbandu. Otec schvaluje vinu za situaci na bohaté americké  |           |
   |         |Židy. Náhle přijíždí auto s Němci.                                    |           |
   |---------+----------------------------------------------------------------------+-----------|
   |20       |Szpilmanovi zhasínají světlo a pozorují dění v protějším domě, kde    |00:27:28–  |
   |         |Němci šikanují rodinu. Všem rozkážou, aby se postavili i otci, který  |           |
   |         |nemůže chodit. Když nevstává vyhazují ho z okna. Zbytek obyvatel domu |00:29:47   |
   |         |je vyhnán na ulici a Němci jim nařídí utíkat. Všechny postřílí.       |           |
   |         |Jednomu účastníkovi se málem podaří dostat z ghetta, ale i on je      |           |
   |         |zastřelen. Němci odjíždí a přejíždí mrtvoly zastřelených.  Szpilmanovi|           |
   |         |pláčou.                                                               |           |
   |---------+----------------------------------------------------------------------+-----------|
   |21       |Wladek hraje v kavárně kam přichází Halina. Povídá mu o tom, že na    |00:29:48–  |
   |         |ulicích chytají lidi a že chytili i Henryka. Wladek přichází k sídlu  |           |
   |         |policie, chvíli stojí před budovou a oslovuje Hellera a žádá o pomoc. |00:32:31   |
   |         |Nejprve ho posílá pryč, ale Wladek dále naléhá. Heller jde do budovy. |           |
   |---------+----------------------------------------------------------------------+-----------|
   |22       |Wladek čeká opodál, zatímco přichází starý Žid, který baví Němce. Ti  |00:32:32–  |
   |         |mu nabízejí cigarety. Ulicí prochází žena s kastrolkem jídla. Muž se  |           |
   |         |na ni vrhne a chce jí jídlo vytrhnout. Kastrolek padá na zem, jeho    |00:34:08   |
   |         |obsah se vylije. Žena pláče a muž se pouští do rozlitého jídla, které |           |
   |         |jí ze země. Heller vychází z vězení, za ním vyhazují Henryka.         |           |
   |---------+----------------------------------------------------------------------+-----------|
   |23       |Cestou domů dochází k roztržce mezi Henrykem a Wladkem, který Wladka  |00:34:09–  |
   |         |obviňuje, že uplatil Jichaka. Henryk omdlí hladem. Wladek ho vezme do |           |
   |         |kavárny a dá mu najíst. Henryk mu povídá o deportacích lidí na východ,|00:35:30   |
   |         |kteří nemají pracovní povolení nebo nepracují pro německou firmu      |           |
   |         |působící v ghettu.                                                    |           |
   |---------+----------------------------------------------------------------------+-----------|
   |24       |Wladek na nadchodu nad árijskou ulicí protínající ghetto, potkává     |00:35:31–  |
   |         |Jehudu a Majorka. Oba potvrzují zvěsti o vysídlení. Wladek se svěří,  |           |
   |         |že shání pracovní povolení pro otce. Majorek mu přislíbí pomoc. Druhý |00:37:25   |
   |         |den mají schůzku v Schulzově dílně, kde otec dostane zaměstnání.      |           |
   |         |Majitel dílny říká, že jim stejně povolení nepomůže. Při odchodu      |           |
   |         |Wladek děkuje Majorkovi.                                              |           |
   |---------+----------------------------------------------------------------------+-----------|
   |25       |V březnu 1942 je plocha ghetta zmenšena. Szpilmanovi jsou zaměstnáni  |00:37:26–  |
   |         |v dílně u seřadiště, kde se třídí zabavený majetek transportovaných   |           |
   |         |Židů. Večer na ubikaci otec hovoří o tom, že je rád, že rodina zůstala|00:40:13   |
   |         |pohromadě. Zvenku se ozývá křik, do dveří vstupuje německý důstojník, |           |
   |         |kterému Wladek oznamuje, že všichni mají pracovní povolení a dostává  |           |
   |         |facku. Před ubikací dochází k selekci práceschopných, ostatním je     |           |
   |         |přikázáno zabalit si na cestu 15 kilo věcí. Žena se ptá důstojníka,   |           |
   |         |kam je vezou, ten ji bez odpovědi zastřelí. Szpilmanovi se balí a     |           |
   |         |Wladek se rodině omlouvá, že je nedokázal zachránit.                  |           |
   |---------+----------------------------------------------------------------------+-----------|
   |26       |Szpilmanovi jsou na seřadišti. Regina se ptá židovského policisty, kam|00:40:14–  |
   |         |je vezou. Odpovídá jí, že budou pracovat. Rodina si sedá na svá       |           |
   |         |zavazadla. Opodál naříká žena: „ Proč jsem to udělala?“ Wladek se     |00:42:43   |
   |         |rozhlíží a prochází kolem, osloví ho žena s dítětem v náručí, žádá o  |           |
   |         |kapku vody. Otec a doktor se přou o tom co s nimi bude. Doktor vyzývá |           |
   |         |k odporu. Do konverzace se zapojí muž, který tvrdí, že budou pracovat.|           |
   |         |Pohled na děti a zmrzačené.                                           |           |
   |---------+----------------------------------------------------------------------+-----------|
   |27       |Na seřadiště přijíždí vozy s dalšími lidmi, mezi nimi je i Henryk a   |00:42:44–  |
   |         |Halina, kteří se dobrovolně do transportu přihlásili. Čekají. Halina  |           |
   |         |se ptá, co žena sedící opodál udělala. Doktor jí poví, že v noci      |00:46:53   |
   |         |omylem zadusila své dítě, které křičelo, aby se tak rodina vyhnula    |           |
   |         |transportu. Wladek se ptá Henryka co čte za knihu. Na seřadišti       |           |
   |         |prodává chlapec cukr, Szpilmanovi koupí kostku za 20 zlotých.         |           |
   |---------+----------------------------------------------------------------------+-----------|
   |28       |Z nástupiště se ozve houkání vlaku, Židé nastupují do vagonů. Wladek  |00:46:54–  |
   |         |Halině říká, že lituje, že ji nepoznal víc. Když jdou kolem zástupu   |           |
   |         |příslušníků židovské policie. Heller Wladka vytáhne z průvodu. Volá na|00:48:57   |
   |         |otce. Heller mu nakazuje, ať okamžitě odejde, otec zahládne Wladka a  |           |
   |         |mává mu. Při odchodu z nástupiště se Wladek zapojí do odvážení        |           |
   |         |mrtvých.                                                              |           |
   |---------+----------------------------------------------------------------------+-----------|
   |29       |Nástup Židů do vlaku je provázen terorem ze strany litevských         |00:48:58–  |
   |         |jednotek. Doktor je během nástupu umlácen pistolí. Lidé jsou nacpáni  |           |
   |         |do vagonů. Dveře vagonů se zavírají a vlak odjíždí.                   |00:50:00   |
   |---------+----------------------------------------------------------------------+-----------|
   |30       |Wladek pláče a potuluje se po prázdném ghettu. Všude kolem jsou věci  |00:50:10–  |
   |         |deportovaných. Jde k Jehudovi, tam nachází pouze mrtvá těla. Jde do   |           |
   |         |kavárny, kde dřív hrával. Zde se pod podiem skrývá majitel, který     |00:52:19   |
   |         |podplatil strážného. Ten mu slíbil, že pro něj přijde až to bude      |           |
   |         |bezpečné. Nabízí Wladkovi úkryt.                                      |           |
   |---------+----------------------------------------------------------------------+-----------|
   |31       |Pracovní četa nedeportovaných vychází mimo zdi ghetto. Pracují na     |00:52:20–  |
   |         |bourání zdi, která Židy dělila od okolního světa. Pracují poblíž      |           |
   |         |tržiště, kde Wladek zahlédne svoji známou zpěvačku Janinu Godlewskou. |00:54:02   |
   |         |Majitel kavárny mu připomíná, že za pomoc Židovi hrozí smrt. Od       |           |
   |         |pracujících Židů se jeden oddělí a jde koupit chléb. Wladek se        |           |
   |         |rozhlíží kolem sebe, ale Janinu už nikde nevidí.                      |           |
   |---------+----------------------------------------------------------------------+-----------|
   |32       |Židovští dělníci stojí v řadě, když je německý důstojník vyzve        |00:54:03–  |
   |         |k zastavení a přikáže: „Čelem vpřed!“ Poté ukáže na jednotlivé        |           |
   |         |dělníky. Vystoupí z řady. Přikáže jim lehnout hlavou k zemi. Výstřelem|00:55:42   |
   |         |do hlavy je zastřelí. Protože mu došly náboje zastaví se u posledního |           |
   |         |muže, kterým je majitel kavárny. Důstojník nabije a zastřelí i jeho.  |           |
   |---------+----------------------------------------------------------------------+-----------|
   |33       |Židé pracují na stavbě uvnitř ghetta. Wladek nosí cihly na vrch       |00:55:43–  |
   |         |rozestavěné budovy. Uslyší písknutí, podívá se a dole vidí Majorka. U |           |
   |         |jídla Majorek hovoří o poslední fázi. Zmiňuje muže jménem Sigmung,    |00:57:44   |
   |         |který sledoval transporty do Sokolova, kde se trať rozděluje, koleje  |           |
   |         |vedou pouze jedním směrem. V ghettu zbylo pouze 60 tisíc mladých lidí,|           |
   |         |kteří jsou dle Majorka odhodláni bojovat. Židé musí zpět do práce.    |           |
   |---------+----------------------------------------------------------------------+-----------|
   |34       |Nad Varšavou prolétají letadla. Wladek se podívá vzhůru a spadnou mu  |00:57:45–  |
   |         |cihly. Zavolá si ho německý dozorce a přestože se Wladek omlouvá,     |           |
   |         |dozorce ho zmlátí bičem. Ostatním přikáže odvléct jeho bezvládné tělo.|00:59:15   |
   |         |Polský stavby vedoucí se mu snaží najít lepší místo. Novým zaměstnáním|           |
   |         |je přidělování stavebního materiálu ve skladu.                        |           |
   |---------+----------------------------------------------------------------------+-----------|
   |35       |Židé mají nástup. Německý důstojník je informuje o zvýšení přídělu.   |00:59:16–  |
   |         |Mají povoleno do ghetta každý den dovážet bochník chleba pro každého a|           |
   |         |3 kg brambor. Tímto nařízením chtějí Němci zmírnit atmosféru a popřít |01:01:04   |
   |         |kolující zvěsti o fyzické likvidaci. Židé si mají vybrat jednoho muže,|           |
   |         |který bude každý den chodit do města a příděl obstarávat.             |           |
   |---------+----------------------------------------------------------------------+-----------|
   |36       | Majorek dováží do ghetta pytle s přídělem. V pytlích  s provázkem    |01:01:05–  |
   |         |jsou ukryty pašované zbraně. Ve skladišti je Wladek schová pod        |           |
   |         |oblečení. Židé cestou na ubikaci přehazují prázdné pytle na árijskou  |01:02:38   |
   |         |stranu.                                                               |           |
   |---------+----------------------------------------------------------------------+-----------|
   |37       |Večer na ubikaci Wladek napíše na papírek adresu Janiny Godlewské.    |01:02:39–  |
   |         |Předá ho Majorovi s prosbou o vyhledání Janiny. Chce, aby ji Majorek  |           |
   |         |poprosil o pomoc. Majorek Wladkovi říká, že dostat se z ghetta není   |01:04:28   |
   |         |problém, problém je přežít mimo ghetto.                               |           |
   |---------+----------------------------------------------------------------------+-----------|
   |38       |Němec jde do skladu a požaduje náplast. Ptá se Wladka co má v pytli.  |01:04:29–  |
   |         |Wladek mu říká o povoleném přídělu. Němec chce, aby pytel otevřel.    |           |
   |         |Wladek ho ujišťuje, že v pytli jsou brambory. Němec trvá na svém, vidí|01:06:28   |
   |         |prý na jeho nose, že lže. Wladkovi se nedaří pytel otevřít, Němec mu  |           |
   |         |pomáhá nožem. V pytli je místo brambor fazole. Důstojník prohledává   |           |
   |         |pytel dál, přičemž nadává na Židy, tentokrát najde pohanku. Hodí ji   |           |
   |         |Wladkovi do obličeje. Pokud se to bude opakovat, osobně ho zastřelí.  |           |
   |         |Po jeho odchodu schovává pašované zbraně pod svým oděvem.             |           |
   |---------+----------------------------------------------------------------------+-----------|
   |39       |Cestou na ubikaci Majorek Wladkovi oznamuje, že brzo uteče. Opilý     |01:06:29–  |
   |         |esesák přikazuje, ať Židé zastaví a začne je mlátit. Z řady vytáhne   |           |
   |         |Wladka a ptá se, zda ví, proč je bije. Sám si odpovídá, že na oslavu  |01:07:53   |
   |         |Silvestra a začne se smát. Židé mohou pokračovat, ale mají zpívat něco|           |
   |         |veselého.                                                             |           |
   |---------+----------------------------------------------------------------------+-----------|
   |40       |Wladek rozděluje příděl. Majorek mu podává ruku. Wladek odchází do    |01:07:54–  |
   |         |skladu, kde si sundá pásku. Připojí se k Polákům a odchází z ghetta.  |           |
   |         |                                                                      |01:08:57   |
   |---------+----------------------------------------------------------------------+-----------|
   |41       |Večer se Wladek setkává s Janinou. Stojí opodál na ulici, Janina jde a|01:08:58–  |
   |         |Wladek ji následuje. V domě, kde mají byt se na schodech obejmou a    |           |
   |         |Janina pláče. Wladek se omlouvá, že je špinavý. Vstupují do bytu, kde |01:10:14   |
   |         |se zdraví s manželem Andrzejem.                                       |           |
   |---------+----------------------------------------------------------------------+-----------|
   |42       |Wladek se koupe, Andrzej mu donese své šaty a popohání ho. Mluví o    |01:10:15–  |
   |         |raziích, zatímco Janina pálí jeho staré šaty. Wladek večeří a Andrzej |           |
   |         |mu oznamuje, že bude spát u Marka Gębczyńského. Oba odchází.          |01:11:26   |
   |---------+----------------------------------------------------------------------+-----------|
   |43       |Marek Gębczyński ukazuje Wladkovi, kde bude spát. Ve sklepě ve        |01:11:27–  |
   |         |výklenku za skříní, kde má schované zbraně. Omlouvá se a  na druhý den|           |
   |         |mu slibuje jiný úkryt.                                                |01:12:56   |
   |---------+----------------------------------------------------------------------+-----------|
   |44       |Druhý den se přesouvají do Wladkova úkrytu. Jedou tramvají, Gębczyński|01:12:57–  |
   |         |bere jeho věci a posílá ho, co nejvíc dopředu, k místům, kam mohou jen|           |
   |         |Němci. Wladkovým úkrytem je byt v bezprostřední blízkosti ghetta.     |01:15:44   |
   |         |Starat se o něj bude Janina, která dvakrát týdně donese jídlo. Předtím|           |
   |         |než odchází, mu  dává adresu pro případ nouze. Wladek si ji schová do |           |
   |         |boty a lehá si na postel.                                             |           |
   |---------+----------------------------------------------------------------------+-----------|
   |45       |Z vedlejšího bytu slyší hádky a hru na klavír. Najednou se ozve       |01:15:45–  |
   |         |výbuch. Je to počátek povstání v ghettu. Wladek dění pozoruje z okna. |           |
   |         |Němečtí vojáci se snaží rozbít zeď, z ghetta se ozývá střelba. Němci  |01:16:49   |
   |         |utíkají.                                                              |           |
   |---------+----------------------------------------------------------------------+-----------|
   |46       |Němci vybaveni těžkými zbraněmi a dělem prostřelí zeď a dostávají se  |01:16:50–  |
   |         |do ghetta. Wladek slyší střelbu. Boje v ghettu pokračují několik dní, |           |
   |         |celé ghetto hoří. Wladek sedí v pokoji. V květnu je povstání poraženo,|01:18:38   |
   |         |někteří bojovníci skáčou z oken domu, kde se ukrývali. Ti, co se      |           |
   |         |dostali do německých rukou, byli vyvedeni z ghetta a u jeho zdi       |           |
   |         |popraveni.                                                            |           |
   |---------+----------------------------------------------------------------------+-----------|
   |47       |Janina donesla Wladkovi jídlo. Vyjadřuje svůj obdiv k povstalcům,     |01:18:39–  |
   |         |zaskočení jejich odporem, zdůrazňuje význam povstání pro Poláky, kteří|           |
   |         |také chtějí bojovat proti Němcům.                                     |01:20:00   |
   |---------+----------------------------------------------------------------------+-----------|
   |48       |Gębczyński se objeví v bytě. Gestapo našlo zbraně, Janinu i Andrzeje  |01:20:01–  |
   |         |zatkli. Nabádá Wladka k útěku z bytu, protože se o něm gestapo určitě |           |
   |         |dozví. Wladek nemá kam jít. Gębczyński mu říká, že jestli přijdou     |01:21:25   |
   |         |Němci, ať se zabije, než aby ho dostali. Sám má u sebe jed.           |           |
   |---------+----------------------------------------------------------------------+-----------|
   |49       |Wladek nervózně přechází po bytě, snaží se naslouchat zvukům          |01:21:26–  |
   |         |z chodby.  Před domem  parkuje německé auto, vystupují z něho vojáci a|           |
   |         |jdou do domu. Wladek otevírá okno, přistavuje židli, připravuje se, že|01:22:42   |
   |         |vyskočí. Čeká, co se bude dít, ale z domu jsou vyvedeni polští        |           |
   |         |obyvatelé a auto odjíždí.                                             |           |
   |---------+----------------------------------------------------------------------+-----------|
   |50       |Hladový a psychicky vyčerpaný leží v posteli. V bytě hledá poslední   |01:22:43–  |
   |         |zbytky jídla a převrhne omylem kredenc. Hluk vyburcuje sousedku, která|           |
   |         |klepe na dveře. Wladek si rychle balí věci a chce odejít. Na chodbě se|01:25:03   |
   |         |ho žena ptá kdo je a co tam dělá. Požaduje jeho legitimaci, když ji   |           |
   |         |nepředloží, začne dělat povyk, že je Wladek Žid, ať ho sousedé        |           |
   |         |nenechají utéct.                                                      |           |
   |---------+----------------------------------------------------------------------+-----------|
   |51       |Wladek bloudí ulicemi, zastaví se a vytáhne adresu, kterou mu dal     |01:25:04–  |
   |         |Gabczinski. Dveře od bytu na uvedené adrese mu otevírá Dorota a zve ho|           |
   |         |dál. Wladek se omlouvá s tím, že hledá Michala Dziekiewicze, který je |01:29:30   |
   |         |Dorotin manžel. S Dorotou se baví o tom, co se během války změnilo.   |           |
   |         |Přichází Michal, Dorota je s Wladkem představí. Wladek u nich přespí a|           |
   |         |druhý den odchází do nového úkrytu.                                   |           |
   |---------+----------------------------------------------------------------------+-----------|
   |52       |Nový úkryt je byt v německé čtvrti, naproti nemocnici a policejní     |01:29:31–  |
   |         |stanice. V bytě je piano, po odchodu Dziekiewicze, který zamyká dveře,|           |
   |         |Wladek hraje.                                                         |01:32:43   |
   |---------+----------------------------------------------------------------------+-----------|
   |53       |Michal přichází s jídlem. Doprovází ho bývalý technik polského        |01:32:44–  |
   |         |rozhlasu Szalas. Představuje se a táže se, zda si ho Wladek pamatuje. |           |
   |         |Wladek se omlouvá. Všichni si připíjejí a Szalas informuje Wladka o   |01:34:09   |
   |         |bombardování Německa spojeneckými letadly.                            |           |
   |---------+----------------------------------------------------------------------+-----------|
   |54       |Wladek pozoruje venkovní dění, když přichází Szalas, který se diví, že|01:34:10–  |
   |         |Wladek ještě žije, přičemž si stěžuje na špatnou dobu, nedostatek     |           |
   |         |potravin a peněz. Wladek mu dává zlaté kapesní hodinky. Obává se, že  |01:36:39   |
   |         |má žloutenku, ale Szalas mu odpoví, že nemoc odejde, jak přišla. Poví |           |
   |         |Wladkovi o vylodění Spojenců v Normandii a odchází.                   |           |
   |---------+----------------------------------------------------------------------+-----------|
   |55       |Nemocný Wladek leží v posteli, když do bytu přichází Dorota           |01:36:40–  |
   |         |s Michalem. Dorota je znepokojena jeho stavem a rozhodne se zavolat   |           |
   |         |doktora. Dorota říká, že se stěhují do Otwocka, protože každým dnem má|01:39:17   |
   |         |vypuknout povstání. Doktor diagnostikuje zánět žlučníku a dá Wladkovi |           |
   |         |léky. Dorota mu navaří jídlo a potom chtějí s manželem odejít.        |           |
   |---------+----------------------------------------------------------------------+-----------|
   |56       |Ulicí projíždí tramvaj, vystupují z ní tři muži a zaútočí na německou |01:39:18–  |
   |         |policejní stanici. Začíná varšavské povstání. Z protějšího domu       |           |
   |         |povstalci střílí na německé budovy. Houkají sirény, v okolí hoří domy,|01:42:05   |
   |         |němečtí civilisté opouští čtvrť. Varšava je v plamenech a troskách.   |           |
   |---------+----------------------------------------------------------------------+-----------|
   |57       |Dům ve kterém, se Wladek skrývá je obklíčen německými vojáky. Všichni |01:42:06–  |
   |         |jeho obyvatelé utíkají. Křikem vyzývají ostatní, co zůstali v bytech  |           |
   |         |k útěku. Wladek slyší, že má utéct, ale je v bytě zamčený. Přebíhá od |01:43:01   |
   |         |dveří k oknu. Tank namíří na vedlejší dům a vypálí. Utíká ke dveřím a |           |
   |         |volá o pomoc.                                                         |           |
   |---------+----------------------------------------------------------------------+-----------|
   |58       |Další rána zasáhla stěnu vedlejšího a Wladkova bytu. Díky díře ve     |01:43:02–  |
   |         |stěně se podařilo Wladkovi z bytu dostat. Po schodišti se jde schovat |           |
   |         |na půdu. Němečtí vojáci prozkoumávají dům. Voják Fischke se jde       |01:45:34   |
   |         |podívat na půdu. Wladek se schová na střeše domu. Dům je ostřelován   |           |
   |         |z protější střechy. Po střeše se sveze, zachytí římsy a padá na balkon|           |
   |         |a mizí v domě. Hořícím domem utíká na dvůr, kde se schovává.          |           |
   |---------+----------------------------------------------------------------------+-----------|
   |59       |V noci vychází z úkrytu, kukátkem venkovních dveří pozoruje dění na   |01:45:35–  |
   |         |ulici. Ulice je liduprázdná, jde ven, chce se dostat do nemocnice. Na |           |
   |         |ulici zaslechne kroky, lehne si na zem mezi mrtvoly povstalců a       |01:48:25   |
   |         |předstírá, že je také mrtvý. Poté co Němci přejdou, se po zemi plazí  |           |
   |         |do nemocnice, kde si lehá na lůžko.  Ráno budovu prohledává, hledá    |           |
   |         |jídlo a pití. Vodu najde v kýblu na chodbě a v kuchyni najde zbytek   |           |
   |         |brambor, ze kterých si večer uvaří polévku.                           |           |
   |---------+----------------------------------------------------------------------+-----------|
   |60       |Wladek pozoruje dění na ulici. Vojáci dávají těla mrtvých na hromadu, |01:48:26–  |
   |         |polijí ji benzínem a těla zapalují. Zbytek Poláků je zajat Němci.     |           |
   |         |Ulicí prochází německá jednotka, která srovnává město se zemí. Wladek |01:51:38   |
   |         |vidí Němce, jak plamenometem ničí okolní budovy a chystají se na      |           |
   |         |nemocnici, rychle utíká od okna. Přes dvůr nemocnice se dostává na    |           |
   |         |zbořeniště, do trosek Varšavy.                                        |           |
   |---------+----------------------------------------------------------------------+-----------|
   |61       |V rozpadlých domech hledá něco k jídlu. V jednom domě najde plechovku |01:51:39–  |
   |         |okurek, snaží se ji otevřít. Přijíždí auto, Wladek rychle bere        |           |
   |         |plechovku a jde se schovat na půdu domu. Zde hledá místo, kde by se   |01:55:21   |
   |         |ukryl. Slyší hru na piano, chvíli naslouchá a jde se schovat.         |           |
   |---------+----------------------------------------------------------------------+-----------|
   |62       |V noci se Wladek vydal hledat něco, čím by mohl plechovku otevřít.    |01:55:22–  |
   |         |S pomocí krbového nářadí se ji snaží otevřít. Plechovka mu spadne na  |           |
   |         |zem a skutálí se k nohám německého důstojníka. Důstojník se Wladka    |01:57:58   |
   |         |vyptává co v domě dělá, kdo je, zda mu rozumí. Wladek mu odpovídá, že |           |
   |         |je pianista. Důstojník chce, aby ho následoval, aby ho hrou na piano  |           |
   |         |přesvědčil.                                                           |           |
   |---------+----------------------------------------------------------------------+-----------|
   |63       |Wladek sedá k pianu a po chvíli začíná hrát, důstojník poslouchá. Poté|01:57:59–  |
   |         |co dohraje se Wladka ptá, jestli se skrývá a zda je Žid. Chce ukázat  |           |
   |         |úkryt. Wladek ho bere do podkroví. Důstojník odchází. Wladek pláče.   |02:05:03   |
   |---------+----------------------------------------------------------------------+-----------|
   |64       |Do domu se stěhuje velitelství německé armády. Přichází důstojník,    |02:05:04–  |
   |         |podepíše dokumenty a odchází na půdu. Volá na Žida, Wladek vylézá     |           |
   |         |z úkrytu. Důstojník mu hází balík. Wladek se ptá co znamená střelba,  |02:07:50   |
   |         |kterou slyší z venku. Jsou to Rusové, musí vydržet ještě pár týdnů. V |           |
   |         |úkrytu si rozbalí balík, je v něm chleba a marmeláda.                 |           |
   |---------+----------------------------------------------------------------------+-----------|
   |65       |Němci opouští město. Důstojník jde na půdu. Říká Wladkovi, že         |02:07:51–  |
   |         |ustupují. Wladek mu za vše děkuje. Důstojník si při pohledu na Wladka |           |
   |         |zabaleného v hadrech, sundává kabát a dává mu ho. Při odchodu se ptá, |02:09:45   |
   |         |co bude dělat po válce. Odpovídá: „Hrát v polském rozhlase.“          |           |
   |         |Důstojníka zajímá jak se jmenuje, kdyby ho někdy náhodou slyšel.      |           |
   |         |Szpilman.                                                             |           |
   |---------+----------------------------------------------------------------------+-----------|
   |66       |Zvenku je slyšet vysílání polského rozhlasu. Wladek se podívá z okna. |02:09:46–  |
   |         |Vidí auta s polskými vlajkami. Vychází ze svého úkrytu. Na ulici se   |           |
   |         |snaží obejmout ženu s dcerou. Když ho uvidí, začnou křičet: „Němec!“  |02:11:57   |
   |         |Wladek má na sobě vojenský kabát od důstojníka. Polští a ruští vojáci |           |
   |         |na něj začnou střílet. Wladek utíká do nejbližšího domu a křičí, že   |           |
   |         |nemají střílet, že je Polák.  Vojáci mu přikazují, ať se vzdá. Polský |           |
   |         |důstojník potvrdí, že Wladek je opravdu Polák a ptá se proč má na sobě|           |
   |         |německý kabát. Je mu zima.                                            |           |
   |---------+----------------------------------------------------------------------+-----------|
   |67       |Vězni z koncentračního tábora prochází kolem německých zajatců a      |02:11:58–  |
   |         |nadávají jim. Jeden vězeň na Němce útočí, že mu vzali housle, že mu   |           |
   |         |jako muzikantovi chtěli zabít duši a plive na ně.  Důstojník vstane,  |02:13:20   |
   |         |jde směrem k bývalému vězni. Ptá se, jestli zná Szpilmana z polského  |           |
   |         |rozhlasu, že mu pomohl. Ať pomůže Szpilman jemu. Ruský dozorce mu     |           |
   |         |přikáže vrátit se na místo a míří na něj. Vězeň se ptá na jeho jméno. |           |
   |         |Důstojník nesrozumitelně křičí své jméno.                             |           |
   |---------+----------------------------------------------------------------------+-----------|
   |68       |Wladek hraje v rozhlase. Objeví se bývalý vězeň, jeho přítel. Oba se  |02:13:21–  |
   |         |usmívají.                                                             |           |
   |         |                                                                      |02:14:44   |
   |---------+----------------------------------------------------------------------+-----------|
   |69       |Wladek s přítelem z rozhlasu stojí na místě internačního tábora pro   |02:14:45–  |
   |         |německé vojáky. Vypráví mu historku s německým důstojníkem. Snaží se  |           |
   |         |zjistit, co se s zajatými Němci stalo. Nic se nedovídá.               |02:15:36   |
   |---------+----------------------------------------------------------------------+-----------|
   |70       |Wladek vystupuje s varšavskou filharmonií.                            |02:15:37–  |
   |         |                                                                      |           |
   |         |                                                                      |02:22:41   |
   +--------------------------------------------------------------------------------------------+

   

   

   

   

   

   

   

   

   

   

   

   

   

   

   

   

   

   

   

   

   

   

   

   

   

   

   

   

   

   

   

   

   

   

   

   

   

   

   

   

   Příloha č. 2  Průběh modelové vyučovací hodiny

   

   +--------------------------------------------------------------------------------------------+
   |Část     |Čas|Fáze        |Osnova                    |Pomůcky            |Formy, metody     |
   |---------+---+------------+--------------------------+-------------------+------------------|
   |úvodní   |2  |organizační |téma, rozdělení do skupin |                   |                  |
   |---------+---+------------+--------------------------+-------------------+------------------|
   |         |4  |opakovací   |otázky viz. konkrétní     |mapa 2. světová    |opakovací rozhovor|
   |         |   |            |návrh vyučovací hodiny    |válka              |                  |
   |         |   |            |(KNVH) oddíl ii. opakování|                   |                  |
   |---------+---+------------+--------------------------+-------------------+------------------|
   |         |2  |motivační   |Szpilman viz. KNVH oddíl  |                   |vyprávění         |
   |         |   |            |iii. motivace             |                   |                  |
   |---------+---+------------+--------------------------+-------------------+------------------|
   |hlavní   |13 |expoziční   |úkoly viz. KNVH oddíl  iv.|videopomůcka       |skupinová práce   |
   |         |   |            |expozice I                |                   |                  |
   |---------+---+------------+--------------------------+-------------------+------------------|
   |         |7  |fixační     |úkoly viz KNVH oddíl iv.  |videopomůcka,      |samostatná práce, |
   |         |   |            |fixace                    |autentické         |skupinová práce   |
   |         |   |            |                          |fotografie         |                  |
   |---------+---+------------+--------------------------+-------------------+------------------|
   |         |10 |expoziční   |úkoly viz. KNVH oddíl iv. |videopomůcka,      |samostatná práce  |
   |         |   |            |expozice II               |autentické         |                  |
   |         |   |            |                          |fotografie, mapa   |                  |
   |         |   |            |                          |koncentrační tábory|                  |
   |         |   |            |                          |a ghetta           |                  |
   |---------+---+------------+--------------------------+-------------------+------------------|
   |závěrečná|6  |diagnostická|úkoly viz. KNVH shrnutí   |pojmy              |práce ve skupinách|
   +--------------------------------------------------------------------------------------------+

   

   

   

   

   

   

   

   

   

   

   

   Příloha č. 3 Nařízení  o povinném označení Židů na území Generálního gouvernementu

   

   Nařízení o označení židovských mužů a žen v Generálním gouvernementu, 23. listopad  1939

   Ve shodě s §5, para. 1, dekretu Vůdce a říšského kancléře o správě okupovaného polského území
   z 12. října 1939  nařizuje:

   

   1.      Všichni Židé a Židovky žijící na území Generálního gouvernementu starší 10- ti let
   jsou povinni od 1. prosince 1939 nosit na pravém rukávu jejich svrchního i vnitřního oděvu
   nosit bílou pásku, širokou nejméně 10 centimetrů, s Davidovou hvězdou.

   

   2.       Židé si musí tyto pásky obstarat sami a opatřit je požadovaným rozeznávajícím
   znamením.

   

   3.      Porušení nařízení bude trestáno uvězněním. Případy budou posuzovány speciálními soudy.

   

   4.      Postup při uskutečnění těchto nařízení bude vydán úřadem Vnitřní správy Generálního
   gouvernementu.

   

   

   Krakov, 23. listopadu, 1939

   Generální guvernér pro obsazená polská území

   Frank [140]

   

   



Příloha č. 4 Kontrolní test k experimentální výuce

A. Historická fakta:

   

   1. Kdy proběhla Křištálová noc? 9.11. 1938

   

   2. Přiřaďte událost k letopočtům nebo datu.

   a) 27.1.                         1) počátek 2. světové války

   b) leden 1942               2) den uctění obětí holocaustu

   c) 1.9. 1939                  3) vydáno nařízení o označení Židů v  Protektorátu

   d) 1.9. 1941                  4) konference ve Wannsee

   1c, 2a, 3d, 4b

   

   B. Historické osobnosti:

   

   3. Autorem díla Mein Kampf je:

   a) Himmler

   b) Göring

   c) Hitler

   

   4. Osobami zodpovědnými přípravou konečného řešení jsou?

   Hitler, Himmler, Heydrich

   

   C. Historicko-geografická orientace:

   

   5. Ve kterých dnešních státech probíhal holocaust?

   a) USA, Polsko, Slovensko

   b) Izrael, Itálie, Švýcarsko

   c) Německo, Česká republika, Rakousko

   d) Rusko, Maďarsko, Írán

   

   6. Proběhla Křišťálová noc na území České republiky?

   Ano, na území odstoupeném Německu Mnichovskou dohodou.

   

   D. Porozumění pojmům:

   

   7. Šoa je:

   a) Židovský náboženský předmět

   b) Židovský termín označující holocaust

   c) Židovský biblický termín znamenající pláč

   

   8. Vypiš 5 restrikcí vytvářejících ghetto bez zdí.

   Zákaz vstupu do parků, omezená doba nákupů, zákaz vykonávání zaměstnání, nařízení o židovském
   označení, zákaz vlastnit jízdní kolo.

   

   9. Co je to arizace?

   Zabavování židovského majetku.

   

   E. Porozumění vztahům:

   

   10. Vyberte správná tvrzení:

   a) 2. světová válka omezila možnosti nacistické protižidovské politiky

   b) Nacistický postup proti Židům  lze vyjádřit termíny ghetto bez zdí,  ghettoizace, konečné
   řešení

   c) Přestože Židé byli izolováni v ghettech, měli srovnatelné životní podmínky s ostatním
   obyvatelstvem.

   d) Mezi vyhlazovací tábory patřily Treblinka, Osvětim, Chelmno a Belžec.

   

   11. Vysvětlete, proč byly organizovány pochody smrti:

   Němci se snažili utajit své zločiny, proto museli věznění ustupovat na západ, do Německa.

   

   12. Vyberte nepravdivá tvrzení o holocaustu:

   a) Obětí holocaustu bylo na 6 milionů evropských Židů.

   b) Je vyvrcholením antisemitismu.

   c) Probíhal v letech 1933 - 1945

   d) Oběti byly zabíjeny v plynových komorách

   e) Obětí nebyl žádný příslušník Československa.[141]

   

   





















   

B. Obrazové přílohy

   

   

   1. Příloha č. 1 Mapa koncentrační tábory a ghetta

   

   

   

   

   

   

   

   

   

   

   

   

   

   

   

   

   

   

   

   

   

   

   

   

   

   

   

   

   

   

   

   

   

   

   

   

   

   

   

   

   

   

   

   Příloha č. 2 Mapa Varšavské ghetto

   

   

   

   

   

   

   

   

   

   

   

   

   

   

   

   

   

   Příloha č. 3 Władysław Szpilman

   

              

   

   

   Příloha č. 4 Władysław Szpilman s rodiči

   

   

   

   

   Příloha č. 5 Wilhelm Hosenfeld

   

   

   Příloha č. 6 Povstání ve varšavském ghettu

   

   

   

   

   

   

   

   

   

   Příloha č. 7 Ghetto v roce 1943

   

   Příloha č. 8 Ghetto v roce 1945

   

   

   

   

   

   

   

   

   

   

   

   

   

   Příloha č. 9 Pomník obětem varšavského povstání

   

   

   

   

   

   

   

   

   

   

   

   

   

   

   

   

   

   Příloha č. 10 Vůdce povstání Mordechai Anielewicz

   

   

   

   Příloha č. 11 Předseda židovské rady ve Varšavě Adam Czerniaków

   

   Příloha č. 12 Konvice a bedny, ve kterých Emanuel Ringelblum uchovával písemné materiály 

   

   

   

   

   

   

   

   

   

   

   

   

   

   

   

   

   

   

   

   

   

   

   

   

   

   

   2. Příloha č. 13 Obrazový materiál pro práci se sekvencí 7 v rámci Mediální výchovy

   

                     

   a. Žlutá židovská hvězda.                          b. Židovské děti označené  hvězdou.

   

   

   

   c. Bílá páska používaná na území Generálního gouvernementu.

   

   

   

   

   -------------------------------

   [1] Termín šoa, jako židovské označení holocaustu, používám z důvodu, že šoa se vztahuje pouze
   na holocaust Židů.  Termín holocaust v sobě zahrnuje formy pronásledování a systematického
   vyhlazování skupin jakými byli Romové, používající termín porajmos, fyzicky a mentálně
   postižení, označované termínem program eutanázie a v neposlední řadě konečné řešení české,
   potažmo slovanské otázky, které prozatím nemá své označení. V práci je používán termín
   holocaust, jako pronásledování všech výše zmíněných skupin a termín šoa je používán pouze pro
   pronásledování a vyhlazování Židů.  

   [2] MELICHAR, V. a kol.: Dějiny Polska. Praha: Svoboda, 1975, s. 398 – 401.

   [3] Hans Frank působil před válkou jako předseda akademie německého práva. Byl stoupencem
   nacionálního socialismu, členem SS a antisemitou. Frank se snažil z Generálního gouvernementu
   vytvořit kulturní a ekonomické centrum. Díky této snaze se často dostával do sporu s Himmlerem
   v židovské otázce.

   [4]  ALY, G.: „Konečné řešení“ Přesun národů a vyhlazení evropských Židů. Praha:  ARGO, 2006,
   s.  14.

   [5] Soubor právních protižidovských nařízení s cílem hospodářsky, kulturně a sociálně, právně
   a politicky Židy izolovat.

   [6] Židovské rady byly správními židovskými orgány. Jejich činnost se omezovala na legalizaci
   německých opatřeních a jejich výkon. Zajišťovali např. nábor dělníků na  nucené práce,
   shromaždování lidí k deportacím, odevzdávání majetku.

   [7] KONCENTRAČNÍ TÁBORY A GHETTA.: Varšavské ghetto. Dostupné na  
   http://www.holocaust.cz/cz2/history/camps/varsava.

   [8] POJAR, M. a kol.: Stín šoa nad Evropou. Praha: Židovské muzeum, 2002, s. 91.

   [9]  PAVLÁT, L. a kol.:  Židé, dějiny a kultura. Praha: Židovské muzeum, 2002, s. 67.

   [10] BREITMAN, R.: Architekt „konečného řešení“ Himmler a vyvraždění evropských Židů. Praha:
   ARGO, 2004, s. 94.

   [11]  BERNARD, M.: Hrdinná kapitola, příspěvek k povstání ve varšavském ghettu. Praha: Naše
   vojsko, 1958, s. 7 – 8. 

   [12] HILBERG, R.: Pachatelé, oběti, diváci Židovská katastrofa 1933- 1945. Praha: ARGO, 2002,
   s. 74.  

   [13] BERNARD, M.: c.d., s. 6.

   [14]  POJAR, M. a kol.: c.d., s. 88. v rovině polsko- židovských vztahů je známý např.
   incident ve vesnici Jedwabne, kdy Poláci  upálili místní Židy ve stodole. Tomuto incidentu se
   věnuje polský historik Jan Tomasz Gross v publikaci Sąsiedzi: historia zagłady żydowskiego
   miasteczka. Sejny  : Pogranicze  , 2000. 163 s.

   [15] ROSEMAN, M.: Setkání ve vile u jezera. Konference ve Wannsee a „konečné řešení židovské
   otázky“. Praha: Dokořán, 2003, s. 30.

   [16] BREITMAN, R.: c.d., s. 79, 170.

   Podobný teror prováděli i příslušníci záložních praporů působící na území Polska. Např. V
   Lublinském okrese, kde působil 101. záložní prapor, bylo od  července 1942 do listopadu 1943
   zastřeleno záložními jednotkami 40 tisíc Židů. BROWNING, CH.: Obyčejní muži. 101. záložní
   prapor a „konečné řešení“ v Polsku. Praha: ARGO, 2002, s. 190.

   [17] ALY, G.: „Konečné řešení“ Přesun národů a vyhlazení evropských Židů. Praha: ARGO, 2006,
   s. 117.

   [18] Tamtéž, s. 32, 83, 111.

   [19]  Tamtéž, s. 26.

   [20] HILBERG, R.: c.d., s. 29.

   [21] Odilo Globocnik v GG působil jako velitel lublinské policie a SS, Himmlerem byl pověřen
   akcí Reinhard.

   [22] Program eutanázie měl za cíl fyzickou likvidaci osob s duševním nebo tělesným postižením.

   [23] V srpnu 1941 obvinil katolický biskup von Galen vládu, že hromadně vraždí duševně choré
   z léčebny v Marienthalu.

   [24] První známý případ usmrcení Židů výfukovými plyny se stal už roku 1939 v Dziekance u
   Hnězdna, kdy mezi pacienty místního ústavu byly usmrceny  i židovské ženy. V rámci eutanázie
   byli usmrcováni Židé s mentálním nebo zdravotním postižením.

   [25] BREITMAN, R.: Architekt „konečného řešení“ Himmler a vyvraždění evropských židů. Praha:
   ARGO, 2004, s. 218-219.

   [26] KRÁKORA, L. – KRÁKOROVÁ, M.: Treblinka. K historii nejvýkonnějšího z vyhlazovacích táborů
   „Akce Reinhard“. [online], Dostupné na
   http://www.holocaust.cz/cz2/resources/texts/treblinka/treblinka.

   [27] Tamtéž, s. 248.

   [28] ROSEMAN, M.: Setkání ve vile u jezera. Konference ve Wannsee a „konečné řešení židovské
   otázky“. Praha: Dokořán, 2003, s. 86 – 98.

   [29] Mnozí historikové např. Mark Roseman nebo Christian Gerlach poukazují na fakt, že fáze
   konečného řešení nezačala po konferenci ve Wannsse. Počátek poslední fáze holocaustu datují do
   počátku masového vraždění na území Sovětského svazu. Konference ve Wannsee schválila odlišné
   metody hromadného vyhlazování. viz. ROSEMAN, M.: Setkání ve vile u jezera. Konference ve
   Wannsee a „konečné řešení židovské otázky“. Praha: Dokořán, 2003 s. 78  – 81.

   [30] Přehled úřadů a institucí podílejících se na protižidovské politice a „konečném řešení“
   s přehledem jejich kompetencí  viz. HILBERG, R.:  c.d., s. 31 – 34. 

   [31] BREITMAN, R.: c.d., s. 252 – 258. 

   [32] YAD VASHEM, SHOAH RESOUCE CENTER.: The Announcement of the Evacuation of the Jews from
   the Warsaw Ghetto. [online] Dostupné na
   www.1.yadvashem.org/odot_pdf/Microsoft%20word%20-%204022.pdf.

   [33] CZERNIAKÓW, A.: Im Warschauer getto : Das Tagebuch des Adam Czerniaków1939-1942.
   Mnichov:  C.H.Beck, 1986,  s. 284 – 285.

   [34] ŠIŠKA, M.: Povstání odsouzených na smrt. In: Právo.  Roč. 13, č. 93 s. 19.

   [35] RINGELBLUM, E.: Kronika getta warszawskiego: Wrzesień 1939 - styczeń 1943. Varšava:
   Czytelnik, 1983, s. 406. srov. BERNARD, M.: c.d., s. 25 – 30.

   [36] BERNARD, M.: c.d., s. 47 – 48.

   [37] ŠIŠKA, M.: Povstání odsouzených na smrt. In: Právo.  Roč. 13, č. 93 , s. 19.

   [38] BERNARD, M.: c.d., s. 89 – 153.

   [39]  ŠIŠKA, M.: c.d., s. 19.

   [40] PAVLÁT, L. a kol.:  Židé, dějiny a kultura. Židovské muzeum, Praha, 2002, s. 79 – 81.
   srov. Také BERNARD, M.: Hrdinná kapitola, příspěvek k povstání ve varšavském ghettu. Praha:
   Naše vojsko, 1958.

   [41] Volně podle BROWNING, CH.: Obyčejní muži. 101. záložní prapor a „konečné řešení“
   v Polsku. Praha: ARGO, 2002, s. 11.

   Akce Reinhard měla za cíl vyhlazení polských Židů, probíhala v táborech Belžec, Sobibor a
   Treblinka.

   [42] Likvidační akce ghett na území GG a transporty do vyhlazovacích táborů s následnou
   fyzickou likvidací.

   [43] TOMASZEWSKI, J.: Źidzi w Polsce, dzieje i kultura. Cyklady: Warszawa, 2001, s. 168-16.

   [44] POJAR, M. a kol.: Stín šoa nad Evropu. Praha: Židovské muzeum, 2002, s. 96.

   HOLOCAUST V POLSKU. Dostupné na http://www.holocaust.cz/cz2/history/countries/poland.

   [45] MATĚJKA, I.: Varšavský Robinson. In:  Víkend:  magazín Hospodářských novin. Roč. 47, č.
   12, s. 22 – 23. srov. SZPILMAN, W.: Pianista. Praha: Academia, 2003, s. 234, 253 – 254.

   [46] SZPILMAN, W.: Pianista. Praha: Academia, 2003, s. 5.

   [47] DOMINIKOVÁ, P.: Život Romana Polańského provází život a smrt. In: Lidové noviny (11.4.
   2000) s. 24.

   [48] ŠŤASTNÁ B.: Pianista. In: Premiere, Roč.2003, č. 2,  s. 62  –  64.

   [49] ceny francouzské filmové akademie

   [50] FILMOVÝ PŘEHLED - MĚSÍČNÍK PRO FILM A VIDEO.: Pianista.  Roč. 2003, č. 3, s. 17.

   

   [51] JANOVSKÝ, J.: Základy didaktiky dějepisu. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1984,
   s. 175.

   [52] ČAPEK, V. a kol.: Teoretické a metodické základy didaktiky dějepisu I. Praha: Státní
   pedagogické nakladatelství, 1976, s. 345.

   [53] Volně podle JULÍNEK, S. a kol .: Základy oborové didaktiky dějepisu. Brno: Masarykova
   univerzita, 2004, s. 109.

   [54] FILOVÁ, H. a kol.: Vybrané kapitoly z obecné didaktiky. Brno: Masarykova univerzita,
   2004, s. 17.

   

   [55] ŠTĚPÁNEK, K.: Příspěvek k metodice tvorby amatérského didaktického videozáznamu pro
   školní dějepis. In: Sborník prací Pedagogické fakulty, řada společenských věd. Brno :
   Masarykova univerzita, Roč. 18, s. 81.

   [56] ŠTĚPÁNEK, K.: c.d.,s. 75 –  89.

   [57] Volně podle MAŇÁK, J. – ŠVEC, V.: Výukové metody. Brno: Paido, 2003, s. 113.

   [58]  ČAPEK, V. a kol.: Didaktika dějepisu II. Praha státní pedagogické nakladatelství, 1988,
   s. 225.

   [59] ŠTĚPÁNEK, K.: c.d., s. 89 – 90.

   [60]  JULÍNEK, S. a kol .: Základy oborové didaktiky dějepisu. Brno: Masarykova univerzita,
   2004, s. 150.

   [61]  ČAPEK, V. a kol.: Didaktika dějepisu II. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1988,
   s. 227 – 228.

   [62] MEJSTŘÍK, V.: Metodika dějepisu jako učebního předmětu. Praha: Státní pedagogické
   nakladatelství, 1964, s. 297.

   [63]  ČAPEK, V. a kol.: c.d., s. 242.

   [64] Tamtéž, s. 242 –244.

   [65] RÁMCOVÝ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM. Praha: Výzkumný ústav pedagogický, 2004, s. 81.

   [66] Tamtéž, s. 81.

   [67] Tamtéž, s. 82.

   

   [68] Tamtéž, s. 95.

   [69] ŠTĚPÁNEK, K.: Raný novověk ve filmu(?): Příspěvek k mediální výchově na ZŠ. In: Sborník
   prací Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity, řada společenských věd,  Brno : Masarykova
   univerzita, Pedagogická fakulta, Roč. 22, s.113.

   [70] STRADLING, R.: Jak učit evropské dějiny 20. století. Praha: MTMŠ, 2003, s. 164. 

   [71] ŠTĚPÁNEK, K.: c.d., s. 115 – 117.

   [72] ŠTĚPÁNEK, K.: K ověření účinnosti didaktického videozáznamu v dějepisu. In: Sborník prací
   Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, řada spol. věd,  Brno: Masarykova univerzita
   v Brně, Roč.19, s. 73.

   [73] JULÍNEK, S. a kol .: Základy oborové didaktiky dějepisu. Brno: Masarykova univerzita,
   2004, s. 63 -68.

   [74] Tamtéž, s. 62.

   [75]  MAŇÁK, J. – ŠVEC, V.: Cesty pedagogického výzkumu. Brno: Paido, 2004, s. 10- 17. 

   

   

   [76] Rozdělení filmu na sekvence viz. textové přílohy s.  96.

   [77] SZPILMAN, W.: Pianista. Praha: Academia, 2003, s. 5 – 6, 50, 65.

   [78] MELICHAR, V.: Dějiny Polska. Praha: Svoboda, 1975, s. 355, 387 - 389, 400.

   [79] ZAGOLA, S. J. : Polsko 1939. Zrození bleskové války. Praha: Grada Publishing, 2007, s.
   70. srov. MELICHAR, V.:c.d., s. 401.

   [80] ZAGOLA, S. J. : c.d., s. 70 – 78.

   [81] CZERNIAKÓW, A.: Im Warschauer getto : Das Tagebuch des Adam Czerniaków1939-1942.
   Mnichov:  C.H.Beck, 1986, s. 24.

   [82] RINGELBLUM, E.: Kronika getta warszawskiego: Wrzesień 1939 - styczeń 1943. Varšava:
   Czytelnik, 1983, s. 49.

   [83] Tamtéž s. 35, 44, 45, 49-50.

   [84] RINGELBLUM, E.: c.d., s. 48, 50, 77.

   [85] PAVLÁT, L.: Židé, dějiny, kultura. Praha: Židovské muzeum, 2003, s. 64.  

   [86] YAD VASHEM, SHOAH RESOURCE CENTRE.: Identifying Marks for Jews in the Government-General.
   [online] Dostupné na  http://www1.yadvashem.org/odot_pdf/Microsoft%20Word%20-%201983.pdf.

   [87] CZERNIAKÓW, A.: c.d., s. 20.

   [88] Polská policie o síle 14 tisíc příslušníků působila na území GG. Ve Varšavě stáli před
   branou ghetta  společně s německými policisty. Na venkově bylo kompetencí polské policie
   zadržování židovských uprchlíků. 

   [89] RINGELBLUM, E.: c.d., s. 49.

   [90] SZPILMAN, W.: c.d., s. 46.

   [91] Tamtéž, s. 37.

   [92] HILBERG. R.: Pachatelé, oběti, diváci. Židovská katastrofa 1933-1945. Praha: ARGO, 2002,
   s. 73, srov. CZERNIAKÓW, A.: c.d., s. 25.

   [93] CZERNIAKÓW, A.: c.d., s. 121, 122.

   [94] Tamtéž, s. 126, 130.

   [95] HILBERG. R.: c.d., s. 149 –  150.

   [96] SZPILMAN, W.: Pianista. Praha: Academia, 2003, s. 110.

   [97] YAD VASHEM, SHOAH RESOURCE CENTER.: Survivor Edi Weinstein on Thirst and Ruthlessness
   while Waiting for Deportation. [online], Dostupné na
   http://www1.yadvashem.org/odot_pdf/Microsoft%20Word%20-%209952.pdf.

   [98]  SZPILMAN ,W.: c.d.,s. 104 – 107. srov. RINGELBLUM, E.: c.d., s. 391 – 394.

   [99] BROWNING, CH.: Obyčejní muži. 101. záložní prapor a „konečné řešení“ v Polsku. Praha:
   ARGO, 2002, s. 39-41.

   [100] Tamtéž, s. 86.

   [101] BERNARD, M.: Hrdinná kapitola, příspěvek k povstání ve varšavském ghettu. Praha: Naše
   vojsko, 1958, s. 41.

   [102] KRÁKORA, L. – KRÁKOROVÁ, M.: Treblinka. K historii nejvýkonnějšího z vyhlazovacích
   táborů „Akce Reinhard“. [online], Dostupné na
   http://www.holocaust.cz/cz2/resources/texts/treblinka/treblinka

   [103] CZERNIAKÓW, A.: Im Warschauer getto : Das Tagebuch des Adam Czerniaków1939-1942.
   Mnichov:  C.H.Beck, 1986, s. 224, 292.

   [104] SZPILMAN, W.: c.d., s. 115 – 117.

   [105] HILBERG. R.: Pachatelé, oběti, diváci. Židovská katastrofa 1933-1945. ARGO: Praha, 2002,
   s. 60.

   [106] SZPILMAN, W.: c.d., s. 153.

   [107] YAD VASHEM, SHOAH RESOURCE CENTER.: The Last Letter from Ghetto Commander Mordecai
   Anielewicz.  [online], Dostupné na
   http://www1.yadvashem.org/odot_pdf/Microsoft%20Word%20-%206659.pdf

   [108] RINGELBLUM, E.: Kronika getta warszawskiego: Wrzesień 1939 - styczeń 1943. Varšava:
   Czytelnik, 1983, s. 239.

   [109]Tamtéž, s. 207, 287.

   [110] CZERNIAKÓW, A.: Im Warschauer getto : Das Tagebuch des Adam Czerniaków1939-1942.
   Mnichov:  C.H.Beck, 1986, s. 150, srov. HILBERG. R.: c.d., s. 155.

   [111] RINGELBLUM, E.: c.d.,  s. 243, 245, 281-282.

   [112] SZPILMAN, W.: c.d., s. 71.

   [113] Tamtéž, s. 79.

   [114] Tamtéž, s. 57 – 59.

   [115] HILBERG. R.: Pachatelé, oběti, diváci. Židovská katastrofa 1933-1945. Praha: ARGO, 2002,
   s. 135  – 137.

   [116]  RINGELBLUM, E.: Kronika getta warszawskiego: Wrzesień 1939 - styczeń 1943. Varšava:
   Czytelnik, 1983, s. 240 – 241.

   [117] Tamtéž, s. 301– 302.

   [118]  Tamtéž, s. 250.

   [119] HILBERG. R.: Pachatelé, oběti, diváci. Židovská katastrofa 1933-1945. Praha: ARGO, 2002,
   s. 156.

   [120] RINGELBLUM, E.: c.d., s. 205, 244.

   [121] SZPILMAN W.: Pianista. Praha: Academia, 2003,s. 67.

   [122] RIGELBLUM, E.: c.d. 242, 285.

   [123] Tamtéž, 253. srov. SZPILMAN W.: Pianista. Praha: Academia, 2003, s. 85.

   [124] SZPILMAN W.: c.d., s. 196-197.

   [125] HOSENFELD, W.: „Ich versuche jeden zu retten“: Das Leben eines deutschen Offiziers in
   Briefen und Tagebüchern. Mnichov: Deutsche Verlags-Anstalt, 2004, s. 3 - 38.

   [126] DAVIES, N.: Boj o Varšavu, povstání Poláků proti  nacistům 1944. Praha: Prostor, 2005,
   s. 558.

   [127] SZPILMAN W.: c.d., s. 198  –  200.

   [128] HOSENFELD W.: c.d.,s. 626, 627.

   [129] Tamtéž, s. 630.

   [130] KRONIKA DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY. Praha: Fortuna Print, 2000, s. 400.

   [131] SZPILMAN, W.: c.d., s. 248- 251.

   [132] BROWNING, CH.: Obyčejní muži. 101. záložní prapor a „konečné řešení“ v Polsku. Praha:
   ARGO, 2002, s. 77. srov. RINGELBLUM , E.:  Kronika getta warszawskiego: Wrzesień 1939 -
   styczeń 1943. Varšava: Czytelnik, 1983, s. 46.

   [133] SZPILMAN W.: c.d., s. 132- 137.

   [134] RÁMCOVÝ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM. Praha: Výzkumný ústav pedagogický, 2004, s. 6 – 8.

   

   [135] Pavlát, L. a kol.: Židé dějiny, kultura. Praha: Židovské muzeum, 2002, s. 60 – 77.  

   [136] Definice převzaty z BENDL, S.: Oxfordský slovník světových dějin. Praha: Academia, 2005,
   s. 187, 221, 222, 309. a ČAPKA, F.: Slovník českých a světových dějin. Brno: Cerm, 1998, s.
   22, 117, 167.

   [137] YAD VASHEM.: The Righteous among the Nations. [online]. [cit. 20.února 2008] Dostupné
   na   http://www1.yadvashem.org/righteous/index_righteous.html. Periodikum Roš chodeš uvádí
   jména Čechů, jimž byl titul Spravedlivý mezi národy udělen viz. Roš Chodeš.: Spravedliví
   z Čech a Moravy. Roč. 63, č. 2 [online]. [cit. 20.února 2008]. Dostupné na   
   http://www.holocaust.cz/cz2/resources/ros_chodes/2001/02/chasidim.

   [138]  Navrhuji výpověď Miroslava H., který odmítl nastoupit do transportu a od roku 1942 se
   za pomoci Čechů schovával v Protektorátu. [online]. [cit. 20.února 2008] Dostupná na
   http://www.holocaust.cz/cz2/resources/recollections/recollections.

   [139] POJAR, M. a kol.: Stín šoa nad Evropou. Praha: Židovské muzeum, 2002, s. 54 – 298.

   [140] Z anglického originálu, dokument dostupný na   YAD VASHEM, SHOAH RESOURCE CENTRE.:
   Identifying Marks for Jews in the Government-General. [online], Dostupné na 
   http://www1.yadvashem.org/odot_pdf/Microsoft%20Word%20-%201983.pdf.

   [141]  Správné odpovědi jsou tučně vyznačeny.