Posudek na diplomovou práci Heleny Výškové: „Didaktické využití hraného historického filmu Pianista“. Brno 2008. 89 stran vlastního textu, 4 strany seznamu použité literatury, strana soupisu příloh, 17 stran samotných textových příloh / z toho 13 stran sekvencí filmu/ a 7 obrazových příloh s 13 fotografiemi. Diplomová práce H. Výškové má ryze didaktický charakter. Autorka v ní věnuje pozornost využití konkrétního hraného filmu ve výuce dějepisu. Zcela oprávněně této netradiční formě výuky přikládá značný význam. Tématicky si zvolila problematiku nejnovějších dějin a otázku židovského holocaustu v průběhu druhé světové války, kterou přibližuje na příkladu a osudech obyvatel varšavského gheta. K dokreslení tamních tragických událostí a jejich barvitému přiblížení dětem v hodině dějepisu sáhla po zdařilém filmovém snímku Pianista. Cílem diplomové studie se tak stala v souladu s didaktickou analýzou učiva holocaust také vlastní historická analýza filmu, dále návrh modelové hodiny na základě výběru didakticky nosných sekvencí filmu, její realizace v přímé výuce na základní škole, ověření získaných znalostí u dětí formou testu a také vzájemné srovnání i vyhodnocení výsledků testu ve dvou třídách s odlišně podanou látkou. Autorka si svoji studii rozvrhla do čtyř hlavních kapitol. V první a nejrozsáhlejší z nich (do str. 32), která je kompilační, se zaměřila nejen na vlastní historické události v Polsku, směřující k postupnému vyvražďování židovského obyvatelstva, ale také na pojednání o možnostech a metodách využití hraného historického filmu jako didaktického prostředku. V této teoretické rovině /kapitola nese název „Teoretická východiska“/ na mě trochu nesourodě působí pasáž pojednávající o filmu Pianista, kterou bych předsadil druhé kapitole. V ní autorka rozebírá vlastní film a sem by se tato zmíněná podkapitola hodila podstatně lépe. V kapitolách 2, 3 a 4 se Helena Výšková již zabývá vlastní samostatnou prací. Nejprve podrobným rozborem filmu s přípravou didakticky nosných sekvencí a dále aplikuje sekvence do modelové vyučovací hodiny. Takto nabyté zkušenosti využívá v pedagogickém výzkumu na základní škole. Akci podrobněji popisuje a vyhodnocuje. V rámci interpretace / str. 86-87/ mohla být podrobnější a hlouběji se zamýšlet nad získanými výsledky svého pedagogického výzkumu. Bylo by možná i zajímavé jisté srovnání současného stavu získaných vědomostí o probírané látce se znalostmi žáků zjištěných rozsáhlým a publikovaným výzkumem „Mládež a dějiny“. Jinak je práce po formální stránce bez větších nedostatků, je pečlivě upravena a psána čtivě. Didakticky je dobře propracovaná a lze říci, že se může stát jistým návodem, jak vhodně obohatit a zpestřit výuku dějepisu na základní škole. K drobné, ale diskutabilní výtce by snad náležely maličké obrázky bez popisek, jen volně připojené k textu. Připomínají filmová políčka, ale mohly by být větší, aby si je případný čtenář nemusel prohlížet pod lupou. Diplomová studie Heleny Výškové splňuje požadavky kladené na tento druh závěrečných prací sepisovaných studenty naší fakulty. Proto ji doporučuji k přijetí a obhajobě. Hodnocení: B Doc. PhDr. Bohuslav Klíma, CSc., oponent