Diplomová práce REAKCE NA OZBROJENÝ KONFLIKT V DARFÚRU Bc. JANA BĚloNoŽNÍKová 2008 PRÁVNICKÁ FAKULTA MASARYKOVY UNIVERZITY KATeDrA meZiNároDNÍHo A evropSKÉHo právA prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma ,,reakce na ozbrojený konflikt v Darfúru" zpracovala sama a uvedla jsem všechny použité prameny. Jana Bělonožníková Poděkování Na tomto místě bych velmi ráda poděkovala vedoucí mé diplomové práce, mgr. Kateřině Novotné, za to, že mi umožnila zpracovat toto téma, za její cenné rady a v neposlední řadě i za její vstřícný a chápavý přístup. ráda bych rovněž poděkovala všem svým nejbližším, kteří mi byli po celá léta mých studií nesmírnou oporou. 1 OBsah 1. kapitola Úvod 3 2. kapitola Stručně o dějišti konfliktu 5 3. kapitola Ozbrojený konflikt 7 3.1 Vymezení pojmu ,,ozbrojený konflikt" 7 3.2 Klasifikace ozbrojených konfliktů 8 4. kapitola Příčiny ozbrojeného konfliktu v Darfúru 12 5. kapitola Aktéři ozbrojeného konfliktu 18 5.1 Vnitřní aktéři 18 5.1.1 Slm/A ­ Sudan liberation movement/Army _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ 18 5.1.2 Jem ­ Justice and equality movement _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ 19 5.1.3 provládní milice Džandžavíd _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ 21 5.2 Vnější aktéři 22 5.2.1 rada bezpečnosti oSN _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ 22 5.2.2 Africká unie _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ 27 5.2.3 Další aktéři _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ 30 6. kapitola Průběh ozbrojeného konfliktu 33 7. kapitola Reakce na ozbrojený konflikt 36 7.1 Vnitrostátní reakce 36 2 7.2 Mezinárodní reakce 39 7.2.1 reakce Africké unie _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ 39 7.2.1.1 Mise AMIS _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ 39 7.2.2 reakce rady bezpečnosti oSN _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ 42 7.2.2.1 Mise UNMIS _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ 48 7.2.2.2 Mise UNAMID _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ 52 7.2.2.3 Neozbrojené sankce _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ 54 7.2.2.4 Mezinárodní vyšetřovací komise pro Darfúr _ _ _ _ _ _ _ _ _ 57 7.2.2.5 Případ pro Mezinárodní trestní soud _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ 58 8. kapitola Závěr 62 9. kapitola Resumé 66 Použité zdroje 69 3 1. kapitola ÚVOd vnitřní nepokoje v súdánském Darfúru přerostly ve vážnou krizi v únoru roku 2003 poté, co dvě povstalecké skupiny provedly několik velmi ,,efektivních" útoků na súdánské ozbrojené síly. Šokovaná vláda poté prostřednictvím svých vojenských jednotek a nově rekrutovaných bojovníků provládních milicí, známých jako Džandžavíd, reagovala masivní protiofenzívou. od té doby členové milice Džandžavíd, podporováni vládou, permanentně porušují základní lidská práva a páchají závažné zločiny, počínaje útoky a ohrožováním přítomných humanitárních pracovníků, přes násilné vysídlování, až po hromadné vyvražďování obyvatel Darfúru. v rámci první části této diplomové práce považuji za nezbytné představit alespoň ve stručnosti oblast, jíž se následující stránky týkají a která je již pátým rokem dějištěm událostí, jež bývají označovány jako ,,humanitární katastrofa", ,,etnické čistky", ,,organizovaný masakr" a stále častěji i jako ,,první genocida 21. století". v další kapitole se budu věnovat teoretickému vymezení pojmu ,,ozbrojený konflikt" a jeho klasifikaci z pohledu mezinárodněprávního. Následovat bude kapitola zaměřená na prezentaci pravděpodobných příčin vedoucích ke zrodu a následné eskalaci darfúrského konfliktu. pro vytvoření co nejucelenější představy o současné situaci v oblasti bude samozřejmě nezbytné představit všechny důležité, jak vnitřní tak vnější, účastníky tohoto ozbrojeného konfliktu a osvětlit jejich motivy a postavení v konfliktu. Navazovat bude kapitola, v níž v krátkosti popíši celý dosavadní průběh ozbrojeného konfliktu v Darfúru. 4 obsahová náplň jedné z hlavních částí této práce vyplývá již ze samotného jejího titulu. v rámci této, sedmé, kapitoly bych tedy ráda představila nejvýznamnější kroky či opatření, která byla podniknuta jednak na úrovni vnitrostátní, ale zejména na úrovni mezinárodní, tzn. vnějšími aktéry, v zájmu nalezení východiska z darfúrské krize. Za cíl této práce jsem si nevytyčila zhodnocení a zevrubnou analýzu jednotlivých forem reakcí na ozbrojený konflikt a míry jejich adekvátnosti či neadekvátnosti s ohledem na závažnost darfúrské krize. mým úmyslem je pokud možno co nejpřehledněji a nejsrozumitelněji shrnout dosavadní reakce na neustále se zhoršující situaci v Darfúru jak ze strany samotného Súdánu, tak především ze strany mezinárodního společenství. vzhledem k tomu, že konflikt v Darfúru stále probíhá a jeho ukončení je, dle mého mínění, v nedohlednu, je na nějaké hlubší či detailnější hodnocení ještě brzy. Úspěšnost a efektivitu doposud podniknutých kroků prověří teprve čas. o situaci v Darfúru, ať už ji na tomto místě nazveme jakkoliv, se mnoho mluví a píše, leč pro její úspěšné (vy)řešení, je-li vůbec možné, se bohužel velmi málo děje. A proto, spíše než cílem, je velkým ideálem této práce přispět alespoň malým dílem k osvětě a určitým způsobem upozornit na probíhající ozbrojený konflikt v Darfúru, vyzdvihnout závažnost tamní situace a nutnost razantní reakce okolního světa na vládou prováděné a podporované etnické čistky a masové porušování lidských práv a svobod. Během zpracovávání tohoto nanejvýše aktuálního tématu se pochopitelně objevovaly neustále nové a nové relevantní skutečnosti, proto považuji za důležité podotknout, že v této práci vycházím z informací dostupných k datu 30. dubna 2008. 5 2. kapitola stručně O děJišti KOnfliKtu Súdán, jehož je Darfúr provincií, se nachází v oblasti subsaharské Afriky a se svojí rozlohou přes 2,5 milionu km2 je vůbec největším africkým státem. Súdán je obecně považován za jednu z nejproblematičtějších a nejméně stabilních zemí světa, přičemž tato dlouhodobá nestabilita bývá přičítána zejména velmi pestrému etnickému složení obyvatelstva, ale také ekonomickým, náboženským či jiným rozdílům mezi obyvateli této africké země. Konflikty zde probíhají s kratšími či delšími přestávkami prakticky neustále. Záhy po odchodu britských vojáků ze země, jež byla od konce 19. století britsko-egyptským kondominiem, vypukla v roce 1955 občanská válka, která byla přerušena roku 1972 smlouvami z Addis Abeby. K obnovení tohoto konfliktu však došlo o jedenáct let později, v roce 1983, v důsledku zavedení islámského práva ,,šarí´a" do tradičně nemuslimských oblastí. Tato válka, někdy považovaná za dvě samostatné občanské války, se odehrávala především na jihu země a v období druhé poloviny 20. století šlo o jednu z vůbec nejdelších a vzhledem k vysokému počtu obětí (zhruba 1,9 mil. mrtvých civilistů) i nejkrvavějších válek. Tento konflikt formálně skončil až dnem 9. ledna roku 2005, kdy došlo mezi stranami konfliktu, tedy mezi súdánskou vládou a rebely, k podpisu tzv. všeobecné mírové dohody (Comprehensive Peace Agreement), jejímiž stěžejními principy bylo ukončení násilí, spravedlivější rozdělení moci a rovněž spravedlivější přístup k ekonomickým zdrojům. Tato mírová dohoda znamenala též částečnou autonomii pro provincie na jihu země, spolu s možností získání jejich úplné nezávislosti, o níž by dle znění dohody mělo být rozhodováno v rámci referenda naplánovaného na rok 2011. 6 Nicméně, trvající napětí v oblasti je i v současné době dosti citelné a z více než čtyř milionů obyvatel, kteří byli tímto konfliktem dohnáni k opuštění svých domovů, jsou statisíce z nich nuceni i nadále setrvávat v uprchlických táborech v okolních státech či v táborech pro vnitřně přesídlené osoby.1 předmětem zájmu této diplomové práce ovšem není všeobecně napjatá situace na území celého Súdánu, nýbrž pouze ozbrojený konflikt, který naplno propukl v roce 2003 v západní části země, v provincii Darfúr. Šestimilionový Darfúr (v překladu ,,domov Fúrů"), svou rozlohou přibližně srovnatelný kupříkladu se Španělskem, sousedí se Středoafrickou republikou, Čadem a libyí a převážnou většinu jeho území2 tvoří neúrodné a řídce osídlené polopouště. K tehdejší britské kolonii, Súdánu, byl Darfúr připojen teprve roku 1917, do té doby byl nezávislým sultanátem. Jako součást Súdánu býval dlouhou dobu jednou celistvou provincií, avšak v roce 1994 došlo k jeho správnímu rozdělení na Severní (Shamal Darfur), Jižní (Janub Darfur) a Západní Darfúr (Gharb Darfur), přičemž do čela každého z těchto regionů byl postaven guvernér (walí), jmenovaný ústřední súdánskou vládou sídlící v chartúmu -- hlavním městě Súdánu. Nevšímavý přístup této vlády, která darfúrskou provincii dlouhodobě a zcela záměrně zanedbávala, společně s nepříznivými dopady stále rychleji postupující desertifikace i deforestace, s celkovým zhoršováním životního prostředí vlivem lidské činnosti, s trvalým nedostatkem potravin a v návaznosti na to špatným zdravotním stavem obyvatel, zapříčinil, že je dnes Darfúr jednou z nejchudších oblastí země. Již tak bídnou situaci v regionu pochopitelně značně zhoršuje aktuálně probíhající ozbrojený konflikt. 1 poslední dostupná data z října 2007 udávají počet 2 387 594 vnitřně přesídlených osob z Darfúru v táborech po celém Súdánu a zhruba dalších 240 000 obyvatel provincie uprchlo ze země a je rozmístěno ve 12 uprchlických táborech v sousedním Čadu. ­ U.N. Sudan information Gateway: Darfur Humanitarian profile No. 29 [citováno 1. března 2008]. Dostupný z: http://www.unsudanig.org/docs/HNp%20 29 _narrative _1%20october%202007.pdf. UNHcr ­ The U.N. refugee Agency: chad/ Darfur: Transfer of refugees to safer inland camps [citováno 1. března 2008]. Dostupný z: http://www.unhcr.org/news/NeWS/47d12f264.html. 2 vyjma oblasti vulkanického pohoří Džebel marra, které je zásobárnou srážkových vod. 7 3. kapitola OzBrOJený KOnfliKt VYMEZENí POJMU ,,OZBROJENÝ KONFLIKT"3.1 pojem ,,ozbrojený konflikt" v podstatě nahrazuje v minulosti používaný pojem ,,válka", u něhož došlo zejména vinou jeho častého zneužívání v propagandistickém kontextu (např. slovní spojení typu ,,válka proti terorismu", ,,válka proti drogám" apod.) k citelnému významovému posunu. označení ,,válka" je v současné době považováno spíše za nepřesné a zavádějící, mimo jiné i proto, že bývá chápáno jen ve spojitosti s mezistátními ozbrojenými střety. Teorií mezinárodních vztahů jsou za ozbrojený konflikt považovány ,,dlouhodobé boje mezi vojenskými silami dvou nebo více vlád či mezi vládou a alespoň jednou organizovanou ozbrojenou skupinou",3 což je pojetí, které bylo částečně přejato i mezinárodním právem, pro které je ozbrojeným konfliktem ,,uchýlení se k ozbrojené síle mezi státy nebo déletrvající ozbrojené násilí mezi vládní autoritou a organizovanými ozbrojenými skupinami či mezi takovými skupinami uvnitř jednoho státu".4 Samotné definování a následné vymezení jednotlivých kategorií ozbrojených konfliktů bývá tradičně poměrně problematické a v odborných kruzích často diskutované téma. v současnosti existuje několik význačných 3 BÍlKová, v. Úprava vnitrostátních ozbrojených konfliktů v mezinárodním humanitárním právu. praha : Univerzita Karlova v praze, právnická fakulta v nakl. iFec, Beroun, 2007, s. 29. 4 Tamtéž, s. 29. 8 center,5 zabývajících se výzkumem a řešením konfliktů, která mnohdy dosahují v konkrétních případech rozdílných výsledků, a to právě v důsledku toho, že ve svém hodnocení vycházejí z odlišných definic či klasifikací konfliktů. Jedním z nejznámějších dlouholetých projektů je tzv. Uppsala Conflict Data Project, databáze ozbrojených konfliktů fungující od roku 1989, vytvořená týmem složeným z odborníků z katedry výzkumu míru a konfliktů Uppsalské univerzity a z mezinárodního institutu pro výzkum míru v oslu. Tato databáze kupříkladu vymezuje ozbrojené konflikty jako konflikty, v nichž se jedná o neslučitelné zájmy týkající se vlády či určitého území, účastní se jich minimálně dvě sporné strany, z nichž alespoň jedna je reprezentována státní mocí, a v jejichž důsledku zahynulo nejméně 25 osob během jednoho roku6 . Jak vyplývá z výše uvedeného výkladu, v této oblasti bohužel panuje takříkajíc ,,definiční zmatek" a žádná ,,jedině správná" definice ozbrojeného konfliktu tedy neexistuje. KLASIFIKACE OZBROJENÝCh KONFLIKTů3.2 co se týče rozlišování jednotlivých typů ozbrojených konfliktů, je nutno říci, že jsou uplatňovány různé způsoby jejich klasifikace, založené kupříkladu na charakteru prostoru bojů a zúčastněných aktérů (konflikty systémové, mezinárodní či vnitrostátní), na geografickém rozsahu vedení bojů (konflikty globální, regionální či lokální), na intenzitě konfliktů (konflikty malé, střední či velké), na trvání konfliktů (konflikty nové či opakující se) nebo na použitých prostředcích jejich řešení (konflikty násilné či nenásilné).7 5 Například projekt Correlates of War michiganské univerzity, projekt KOSIMO Heidelberského institutu pro výzkum míru a konfliktů, Uppsalská univerzita a další. 6 Uppsala University: Department of peace and conflict research - conflict Database. Dostupný z: http://www.pcr.uu.se/database/definitions _all.htm 7 BÍlKová, v. Úprava vnitrostátních ozbrojených konfliktů v mezinárodním humanitárním právu. praha: Univerzita Karlova v praze, právnická fakulta v nakl. iFec, Beroun, 2007, s. 29. 9 většina z výše uvedených klasifikací je však využívána především v teorii mezinárodních vztahů a pro právo mezinárodní má větší význam jen klasifikace prvně jmenovaná, tzn. v závislosti na kritériu charakteru prostoru bojů a zúčastněných aktérů. Domnívám se, že pro potřeby této práce bude zcela postačovat velmi přehledné členění konfliktů podle povahy prostoru bojů a jejich účastníků, jíž kupříkladu používá ve své práci Jiří Fuchs8 , který vychází z klasifikace zavedené Ženevskými úmluvami z roku 19499 a rozlišuje ozbrojené konflikty na mezinárodní a vnitřní. Definice mezinárodního ozbrojeného konfliktu není nijak komplikovaná. Jde o situaci, kdy mezi dvěma či více aktéry, z nichž alespoň jeden je mezinárodně uznaným státem, dojde k použití ozbrojené síly, přičemž nezáleží na intenzitě použitého násilí, ale jen na prostém faktu, že bylo použito. Tato definice byla potvrzena i v prvním a v mnoha směrech klíčovém rozhodnutí mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii v případu Tadić.10 vymezení vnitřního ozbrojeného konfliktu je již o poznání složitější, neboť hranice mezi kategoriemi mezinárodních a vnitřních konfliktů není zcela jednoznačná. vznikla celá řada definic, které se vesměs shodují v tom, že vnitřní ozbrojený konflikt zahrnuje bojové akce probíhající v rámci hranic státu mezi vládními ozbrojenými silami a organizovanými ozbrojenými skupinami nebo mezi těmito skupinami navzájem. K obdobné charakteristice dospěl opět mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii v případu Tadić, v němž vnitřním ozbrojeným konfliktem nazval vleklé ozbrojené násilí mezi vládními jednotkami a organizovanými ozbrojenými skupinami nebo 8 FUcHS, J. mezinárodní humanitární právo. praha : ministerstvo obrany ­ Agentura vojenských informací a služeb, 2007, s. 27 an. 9 Ženevská úmluva o zlepšení osudu raněných a nemocných příslušníků ozbrojených sil v poli; Ženevská úmluva o zlepšení osudu raněných, nemocných a trosečníků ozbrojených sil na moři; Ženevská úmluva o zacházení s válečnými zajatci; Ženevská úmluva o ochraně civilních osob za války. 10 ,,... an armed conflict exists whenever there is a resort to armed force between States ..." international criminal Tribunal for the Former Yugoslavia, The prosecutor v. Duško Tadić, case No. iT-94-1-Ar72, Decision of 2 october 1995 (Appeals chamber), para. 70 [citováno 3. března 2008]. Dostupný z: http://www.un.org/icty/tadic/appeal/decision-e/51002.htm 10 mezi takovými skupinami uvnitř státu.11 Důležitou otázkou je odlišení vnitřního ozbrojeného konfliktu nejen od konfliktu mezinárodního na jedné straně, ale na straně druhé také od vnitřních nepokojů či násilností, které se liší jednak nižší intenzitou použitého násilí a jednak menším stupněm organizovanosti jednotlivých zúčastněných stran. Tyto vnitřní nepokoje však nejsou za ozbrojený konflikt vůbec považovány12 a nevztahují se na ně tudíž normy mezinárodního humanitárního práva. pro vnitřní konflikt je rovněž příznačné žádné či zcela minimální zapojení vnějších aktérů. může však dojít k situaci, kdy původně vnitřní konflikt získá mezinárodní rozměr, a to například tím, že dojde k jeho expanzi do okolních států v důsledku vlivu zahraniční politické, diplomatické či vojenské pomoci, nebo se předmět tohoto konfliktu stane příčinou sporu v jiné zemi anebo dojde k zahraniční intervenci.13 Tento původně vnitřní a následně zmodifikovaný konflikt je pak nazýván tzv. konfliktem internacionalizovaným neboli zmezinárodnělým, event. smíšeným14 . lze u něj nalézt jak prvky charakteristické pro vnitřní konflikt, tak i pro konflikt mezinárodní, a představuje tak určitý mezistupeň mezi těmito dvěma kategoriemi. otázkou však je, jak rozsáhlá musí být intervence z vnějšku, aby bylo možno daný konflikt prohlásit za zmezinárodnělý. K této problematice se roku 1999 vyjádřila odvolací komora mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii v rámci případu Tadić. ve svém stanovisku uvedl, že k internacionalizaci vnitřního ozbrojeného konfliktu může dojít, zasáhne-li 11 ,,... protracted armed violence between governmental authorities and organized armed groups or between such groups within a State." Tamtéž. 12 explicitně je ze svého dosahu vyloučil například Dodatkový protokol k Ženevským úmluvám z 12. srpna 1949 o ochraně obětí ozbrojených konfliktů nemajících mezinárodní charakter, jehož čl. 1, odst. 2 stanoví, že: ,,Tento Protokol nebude aplikován v případě vnitřních nepokojů a napětí, jako jsou vzpoury, izolované a sporadické násilné činy a ostatní činy podobné povahy, které se nepovažují za ozbrojené konflikty." 13 WAiSová, Š. Řešení konfliktů v mezinárodních vztazích. praha : portál, 2005, s. 38. 14 FUcHS, J. mezinárodní humanitární právo. praha : ministerstvo obrany ­ Agentura vojenských informací a služeb, 2007, s. 31. 11 do něj jiný stát prostřednictvím svých ozbrojených jednotek anebo jednají-li v zájmu tohoto jiného státu někteří účastníci konfliktu.15 v posledních letech bývají smíšené konflikty občas považovány za typ samostatný, avšak vzhledem k jejich primárně vnitřnímu charakteru dosud v odborných kruzích převládají spíše tendence k jejich podřazování pod kategorii ozbrojených konfliktů vnitřních.16 co se týče ozbrojeného konfliktu v Darfúru, jímž se tato práce zabývá, domnívám se, že jde v tomto případě o klasický příklad konfliktu zmezinárodnělého. 15 ,,...if (i) another State intervenes in that conflict through its troops, or alternatively if (ii) some of the participants in the internal armed conflict act on behalf of that other State." international criminal Tribunal for the Former Yugoslavia, The prosecutor v. Duško Tadić, case No. T-94-1-A, Judgement of 15 July 1999 (Appeals chamber), para. 84 [citováno 3. března 2008]. Dostupný z: http://www.un.org/icty/tadic/appeal/judgement/index.htm 16 FUcHS, J. mezinárodní humanitární právo. praha : ministerstvo obrany ­ Agentura vojenských informací a služeb, 2007, s. 30 an. nebo BÍlKová, v. Úprava vnitrostátních ozbrojených konfliktů v mezinárodním humanitárním právu. praha: Univerzita Karlova v praze, právnická fakulta v nakl. iFec, Beroun, 2007, s. 34 an. 12 4. kapitola Příčiny OzBrOJenéhO KOnfliKtu V darfÚru Zjišťování příčin ozbrojených konfliktů je považováno za neopominutelnou fázi při analyzování těchto konfliktů, přičemž skutečné příčiny, a zejména ty nejpůvodnější - ,,prapříčiny", je mnohdy velice obtížné, ne-li nemožné, zjistit. v průběhu času se totiž mění a vyvíjejí, eventuelně se je samy strany zainteresované v konfliktu snaží, ať už z jakýchkoli důvodů, zkreslovat.17 Nalezení jednotlivých příčin je rovněž stěžejní pro pochopení, vysvětlení a případné klasifikování daného konfliktu, ačkoliv právě klasifikace na základě příčin konfliktu bývá často dosti problematická. ve většině případů totiž nefiguruje pouze jediná příčina, a proto mnohými odborníky18 není považováno za vhodné třídit a pojmenovávat ozbrojené konflikty na základě jen jedné vybrané ,,nejzjevnější" příčiny19 a ostatní v podstatě ignorovat. Na konkrétní konflikt je nezbytné nahlížet komplexně, s ohledem na veškeré okolnosti jeho vzniku. Když se pokoušíme pátrat po příčinách, jež vedly k vypuknutí konfliktu v Darfúru, máme většinou tendenci pohybovat se spíše v oblasti etnických či politických činitelů. proto názor, že ,,viníkem v Darfúru je klima", který 17 TomeŠ, J., FeSTA, D., NovoTNÝ, J. a kol. Konflikt světů a svět konfliktů. praha : p3K, 2007, s. 117. 18 Např. DoUmA, p. clingendael: causes of conflict in the Third World ­ major findings of the research paper. Dostupný z: http://www.clingendael.nl/publications/1999/19990000 _cru _paper _douma.pdf. 19 Např. náboženský, etnický, mocenský či ekonomický konflikt. 13 vyslovil generální tajemník oSN, Ban Ki-moon20 , v červnu roku 2007 po své návštěvě v postiženém regionu, a několik měsíců poté i súdánský velvyslanec v oSN, Abdalmahmud Abdalhalim mohamad21 , může přinejmenším v prvním okamžiku leckoho překvapit. Údiv se však rychle vytratí, podíváme-li se na kořeny darfúrského konfliktu v poněkud širší perspektivě. Je nutné si uvědomit, že ,,vedle řady sociálních a politických příčin stála na jeho počátku ekologická krize, která byla minimálně částečně zapříčiněna klimatickými změnami".22, 23 Během posledních dvou dekád došlo na jihu země následkem změn a projevů spojených s globálním oteplováním k dramatickému poklesu průměrných srážek, a to zhruba o 40 %. To vede k pozvolnému vysychání půdy, rychle postupujícímu rozšiřování pouští (desertifikaci) a s tím spojenému úbytku zemědělských výnosů z neúrodné půdy a akutnímu zhoršování dostupnosti vody. Škody způsobené dlouhotrvajícími suchy a celkovým zhoršováním životního prostředí, spolu se souvisejícím vyčerpáváním a degradací přírodních zdrojů obživy, vyústily ve zbídačení celé provincie. A jak bylo již mnohokrát prokázáno, chudoba a s ní vidina potenciálního rychlého obohacení představují živnou půdu pro vznik a udržování ozbrojených konfliktů.24 20 Ki-mooN, B. UN Bulletin: viníkem v Darfúru je klima [citováno 5. března 2008]. Dostupný z: http://www.osn.cz/zpravodajstvi/casopis/soubory/UN _607.pdf. 21 "Darfur is a classic case of climate change. People have witnessed gradual degradation of the environment and erosion of the resources and desertification and drought that was going on for a long time, since the beginnings of the seventies." ­ moHAmAD, A. A. lehigh University: Sudanese ambassador: ,,Darfur is a classic case of climate change." [citováno 5. března 2008]. Dostupný z: http://www3.lehigh.edu/News/news _story.asp?iNewsiD=2508. 22 Ki-mooN, B. Tamtéž. 23 ,,...mezinárodní společenství musí hledět za bezprostřední okolnosti konfliktu a zesílit snahy vypořádat se s hrozbami, jež se na této pohromě podílely a mezi něž patří změna klimatu a degradace životního prostředí." ­ HAvel, v. a kol. project Syndicate: Ukončeme tragédii v Darfúru [citováno 5. března 2008]. Dostupný z: http://www.project-syndicate.org/commentary/havel28/czech 24 TomeŠ, J., FeSTA, D., NovoTNÝ, J. a kol. Konflikt světů a svět konfliktů. praha : p3K, 2007, s. 117. 14 Nicméně, není možné považovat faktory environmentálního rázu, jako jsou klimatické změny a jejich důsledky, za jedinou příčinu darfúrského konfliktu. prvotní příčiny tohoto konfliktu lze spatřovat již ve způsobu, jímž byly tehdejšími kolonizátory kdysi vytyčeny hranice -- bez ohledu na tradiční hranice kmenových území. To vedlo mimo jiné k nedobrovolnému rozdělení význačného darfúrského kmene Zaghawa, jehož příslušníci v současné době obývají i část území dnešního Čadu, což v důsledku podnítilo zájem a angažovanost nezanedbatelného počtu čadských bojovníků v darfúrském konfliktu. co se týče etnického složení obyvatelstva v Darfúru, je poměrně pestré, a dal by se proto očekávat zvýšený výskyt konfliktů mezi jednotlivými etniky. provincii obývají příslušníci více než 30 kmenů, kteří se rozdělují na dvě základní etnické skupiny ­ zhruba jedna polovina obyvatel (3,1 milionů) je reprezentována černošskými Afričany z kmenů Fúr, massalit a Zaghawa, a druhá je tvořena kmeny arabskými.25 obě etnika vyznávají stejné náboženství, jímž je sunnitský islám, tudíž motivem konfliktu v tomto případě rozhodně není náboženství. příslušníci afrických kmenů usazených a hospodařících v oblasti a arabských kmenů nomádských společně po dlouhá staletí dokázali žít a vycházet bez větších potíží. Afričtí zemědělci považovali za zcela samozřejmé, že v období sucha arabští kočovníci museli putovat se svými stády za vodou na jih přes jejich pole. Dobré vztahy byly často zajišťovány tradičními mezikmenovými smlouvami, jimiž byly vymezovány oblasti a cesty, kterými mohly nomádské skupiny i se svými stády táhnout. Avšak vinou prodlužujících se období sucha a rozšiřující se pouště přestala nomádům původně dohodnutá území k jejich životu stačit a byli nuceni vstupovat i na pozemky okolní, na nichž farmářům mnohdy ničili jejich úrodu a začalo tak mezi nimi docházet k menším či větším roztržkám. Zpočátku bylo možné je řešit jen na ,,džentlmenské" úrovni kmenových 25 minorities at risk: Assessment for Darfur Black muslims in Sudan. [citováno 11. března 2008]. Dostupný z: http://www.cidcm.umd.edu/mar/assessment.asp?groupid=62504#risk. 15 setkání, ale se sílícím bojem o vodu, úrodnou půdu a další nepostradatelné zdroje obživy se zároveň zmenšovala i předchozí dlouholetá tolerance usedlých afrických zemědělských kmenů vůči migrujícím arabským skupinám. Jejich chování, poháněné snahou o přežití, stále více připomínalo spíše nenasytné a agresivní nájezdy, a tak se roztržky postupně přiostřovaly. Avšak pravděpodobně nejsilnější impuls k podnikání ozbrojených útoků na darfúrské vesnice a páchaní násilí na jejich obyvatelích znamenalo právě rozlišování obyvatel podle jejich afrického či arabského původu. Tato tradičně používaná diferenciace nabyla nového významu poté, co byla značně zmanipulována prostřednictvím uměle vytvořené státní ideologie prohlašující arabské kmeny za privilegované a nadřazené kmenům nearabským, jejichž příslušníci začali být považováni za občany ,,druhé kategorie".26 vinou této diskriminační - ,,pro-arabské" - vládní politiky došlo během několika let k transformaci tradičních, víceméně sporadických, konfliktů o přírodní zdroje až do podoby krutých, etnicky motivovaných konfliktů, které v Darfúru probíhají v současné době.27 Zrod konfliktu v Darfúru zapříčinila i řada faktorů politických, mezi něž bývá počítána zejména letitá marginalizace této provincie súdánskou vládou, která ji vždy zanedbávala a vyhýbala se investování do jejího rozvoje. Zaostalost periferních regionů ve srovnání s regiony metropolitními bývá totiž vždy silným motivem pro vyvolání konfliktu. Zásadní chybou bylo též administrativní rozdělení provincie v roce 1994 na tři regiony, jež opět nerespektuje tradiční rozmístění jednotlivých kmenů a diskriminuje zejména nearabské kmeny, jejichž příslušníci nemají 26 počátky této ideologie lze nalézt v konfliktu mezi kmenem Fúrů a Araby, v letech 1987 ­ 1989, v jehož důsledku se spojilo 27 arabských kmenů v tzv. Arabském shromáždění, jehož jménem byl tehdejšímu ministerskému předsedovi napsán dopis, který vyžaduje potvrzení arabské nadvlády. Aegis Trust: Arab Gathering letter ­ 1987 [citováno 4. března 2008]. Dostupný z: http://www.aegistrust.org/index.php?option=content&task=view&id=189&itemid =197. 27 report of the international commission of inquiry on Darfur to the United Nations Secretary-General, 25 January 2005, para. 51 ­ 60 [citováno 4. března 2008]. Dostupný z: http://www.un.org./News/dh/sudan/com _inq _darfur.pdf. 16 prakticky žádnou možnost prosadit v regionálních volbách své zástupce. Toto protežování arabských kmenů na úkor kmenů afrických se netýká jen přístupu k vládním funkcím, ale například i dalšího rozdělování provincie ve prospěch Arabů nebo odzbrojování pouze afrického obyvatelstva a podporování arabských milicí, což pouze přispívá k napětí a nestabilitě v oblasti. mezi další činitele podněcující odpor ze strany obyvatelstva a podílející se tak na vzniku konfliktu patří autoritativní charakter státního režimu v Súdánu, který je považován za jeden z nejvíce autoritativních a represivních režimů světa.28 Tamní státní moc je slabá, zkorumpovaná29 a nedisponuje dostatečnou legitimitou, jelikož většině obyvatel jsou takřka odňata politická práva, díky nimž by jim bylo umožněno podílet se alespoň prostřednictvím svých zástupců na rozhodování a řízení státu a řešit tak nastalé problémy nenásilnou cestou. Státní orgány tolerují masové porušování lidských práv a svým obyvatelům nejsou schopny (či ochotny) garantovat bezpečnost, což vedlo k tomu, že všechny větší kmeny v oblasti začaly organizovat nejrůznější ozbrojené milice a v rámci mnoha vesnic se zformovaly skupiny domobrany, složené z bojovníků odhodlaných hájit svá práva a zajistit si bezpečnost svých lidí svépomocí. Jednou z dalších příčin, majících svůj podíl na eskalaci ozbrojeného konfliktu, je snadná a rychlá dostupnost lehkých zbraní. velké množství je jich stále v oběhu od dob předešlých konfliktů, a to nejen na území Súdánu, 28 v rámci projektu Freedom House je každoročně hodnocena úroveň politických práv a občanských svobod všech státních režimů, k čemuž je užívána sedmistupňová hodnotící škála pro režimy nejsvobodnější (1) až po nejrepresivnější (7). Súdán byl za rok 2007 (stejně jako v letech předešlých) ohodnocen známkou 7. - Freedom House: country report: Sudan [citováno 13. března 2008]. Dostupný z: http://www.freedomhouse.org/template.cfm?page=22&country=7277&year=2007. 29 mezinárodní nezisková organizace Transparency International v tzv. indexu vnímání korupce mezi politiky a veřejnými činiteli za rok 2007 zařadila Súdán na 172. místo z celkového počtu 180 hodnocených států. Transparency international: cpi 2007 [citováno 13. března 2008]. Dostupný z: http://www.transparency.org/news _room/in _focus/2007/cpi2007/cpi _2007 _table. 17 ale díky neschopnosti státních orgánů zajistit integritu země, proudí zbraně zcela nekontrolovaně přes hranice do země i ze sousedního Čadu, libye a Středoafrické republiky. Jak už bylo řečeno v úvodu této kapitoly, naprostá většina ozbrojených konfliktů nevznikla v důsledku existence pouze jedné jediné příčiny, ale je výsledkem působení celého komplexu příčin. To platí též v případě darfúrského konfliktu, za jehož vznikem stojí všechny výše jmenované přírodní, etnické či politické faktory. A nutno dodat, že se za proklamovanými ideologickými cíly pro vyvolání konfliktu mnohdy skrývají motivy daleko přízemnější - ekonomické, jako je například vidina rychlého zisku a osobního obohacení, které jsou obzvláště v prostředí nedemokratických a zkorumpovaných státních režimů, jako je Súdán, obvyklé.30, 31 30 TomeŠ, J., FeSTA, D., NovoTNÝ, J. a kol. Konflikt světů a svět konfliktů. praha : p3K, 2007, s. 105-9. 31 voleNec, o. Několik poznámek k problému konfliktů v Africe. in Konflikty v současném rozvojovém světě. praha : oeconomica, 2005, s. 95-99. 18 5. kapitola aKtéři OzBrOJenéhO KOnfliKtu VNITřNí AKTéřI5.1 slM/a ­ sudan liBeratiOn MOVeMent/arMy5.1.1 Jedna ze dvou hlavních rebelských organizací působících v oblasti Darfúru, Súdánské osvobozenecké hnutí/armáda (Slm/A), byla původně založena v únoru 2003 jako Darfúrská osvobozenecká fronta (Darfur Liberation Front -- DFL), jež byla separatistickou organizací, požadující samostatnost darfúrské provincie na Súdánu. měsíc po vzniku DFl byla tato organizace přejmenována a propojením dvou povstaleckých složek, politické (Slm) a ozbrojené složky (SlA), vzniklo v daném regionu zřejmě nejpočetnější rebelské hnutí Slm/A. co se týče ozbrojené složky, jež byla či je údajně podporována eritreou32 , jejími prvními rekruty byli příslušníci početného kmene Fúr, kteří získali zkušenosti v bojích již v řadách sebeobranných milicí zformovaných v průběhu vln násilí v letech 1987 -- 1989. Další velkou skupinu SlA tvoří bojovníci z kmene massalit a kmene Zaghawa, z jehož strany vzešlo důležité rozhodnutí, které iniciovalo povstání proti vládě. Úhlavního nepřítele představuje súdánská vláda, nikoliv arabské kmeny, neboť členy Slm/A jsou jak afričtí, tak i arabští bojovníci. 32 Afrol News: eritrea, chad Accused of Aiding Sudan rebels, 7 September 2004. Dostupný z: http://www.afrol.com/articles/13898 srov. panapress - The African perspective: eritrea Denies links with Darfur rebels, 7 December 2004. Dostupný z: http://www.panapress.com/newslatf.asp?code=eng065325&dte=07/12/2004. 19 ozbrojená frakce SlA, s vůdcem minni Arkoi minnawim v čele, prezentuje v rámci své ideologie řadu požadavků, jež by měly vést ke změně současných poměrů ve státě. požadují například existenci jednotného demokratického Súdánu, který bude postaven na principech rovnosti všech občanů, separaci náboženství od státu a pluralismu ve společnosti. prohlašují, že netrvají na získání nezávislosti pro Darfúr, ale žádají větší politickou autonomii a především ukončení permanentního zanedbávání a marginalizace darfúrského regionu ze strany ústřední súdánské vlády. poté, co SlA dosáhla svých prvních bojových úspěchů, začala se v jejím rámci stále více zvyšovat frekvence neshod a konfliktů mezi jednotlivými etnickými skupinami, konkrétně mezi Fúry a massality na jedné straně a klanu Tuerů náležícího ke kmeni Zaghawa na straně druhé. To vedlo jednak k oslabení pozice a vlivu představitelů politické složky Slm a jednak k celkové dezintegraci Slm/A, která je v současné době roztříštěna do několika frakcí, což přináší poměrně značné potíže při realizaci mírových jednání a celkové spolupráce.33 JeM ­ Justice and equality MOVeMent5.1.2 Hnutí za spravedlnost a rovnost (Jem) vzniklo za odlišných okolností než výše zmíněná Slm/A. Jeho kořeny sahají do roku 1989, kdy se v důsledku státního převratu stal nejvýznamnějším ideologem nově konstituované vlády Hassan at-Turábí, vůdce Národní islámské fronty (National Islamic Front -- NIF), který nabídl příslušníkům nearabských muslimských kmenů určitý podíl na politické moci. Hassan at-Turábí byl dlouhá léta velkým spojencem súdánského prezidenta, omara al-Bašíra, avšak v roce 2000 mezi nimi vygradovaly neshody ohledně budoucího politického směru země, prezident al-Bašír vyhlásil výjimečný stav, pozastavil platnost ústavy a dva dny před plánovaným hlasováním o omezení svých prezidentských pravomocí rozpustil parlament, 33 Global Security: para-military Groups: Africa. Dostupný z: http://www.globalsecurity.org/military/world/para/darfur.htm. 20 čímž soustředil do svých rukou veškerou státní moc, a o pár měsíců později dal at-Turábího uvěznit. Tím pádem ztratili veškerý dosavadní vliv i všichni afričtí muslimové, jimž bylo at-Turábím umožněno participovat na řízení země, a kteří se v reakci na to přetransformovali do rebelského hnutí Jem. vůdcem hnutí Jem, složeného převážně z příslušníků kmene Zaghawa a podporovaného údajně sousedním Čadem, se stal bývalý ministr vlády a at-Turábího kolega, Khalil ibrahim muhammad. Za hlavní ideologický základ je považována tzv. ,,Černá kniha: Nerovnováha moci a bohatství v Súdánu",34 jejíž první část se objevila v oběhu v roce 2000 a část druhá o dva roky později. Tento dokument upozorňuje na trvající marginalizaci Darfúru a mnoha dalších regionů, jež jsou vládou ignorovány a diskriminovány mimo jiné tím, že jim je upírána jakákoliv účast na řízení země. všechny klíčové funkce ve vládě, armádě či justici totiž zastávají příslušníci pouze třech kmenů z oblasti severně od chartúmu, kteří v souhrnu představují pouhých 5 % celkové súdánské populace. Za politické cíle hnutí, silně ovlivněné islamistickou ideologií, lze považovat požadavek na vytvoření jednotného federativního Súdánu, který bude postaven na nediskriminaci, ochraně lidských práv a spravedlivějším přerozdělování moci i bohatství v zemi. Na rozdíl od Slm/A se jejich cíle nesoustředí pouze na oblast Darfúru, ale na reformaci státu jako celku. Hnutí Jem se v květnu 2004 rozdělilo na dvě frakce, je údajně sice slabší po stránce vojenské, ale zato politicky jednotnější než Slm/A. v současné době je hnutí Jem, stejně jako Slm/A, rozděleno do více frakcí. přestože Jem a Slm/A nevycházejí ze stejného ideologického základu, dlouhou dobu se jim dařilo v jejich boji proti vládě a milicím Džandžavíd spolupracovat. Nicméně, v jejich vlastních řadách již nepanuje jednota a obě strany rebelů se začínají napadat i vzájemně mezi sebou.35 34 The Sudan Justice and equality movement: Black Book. Dostupný z: http://www.sudanjem.com/sudan-alt/english/books/blackbook _part1/book _part1.asp.htm 35 Uppsala University: Department of peace and conflict research: conflict Database: conflict Summary. Dostupný z: http://www.pcr.uu.se/database/conflictSummary.php?bciD=233. 21 PrOVládní Milice džandžaVíd5.1.3 Arabské milice Džandžavíd (volně přeloženo znamená ,,ozbrojení muži na koních či velbloudech") jsou považovány za následovníky arabských nomádských kmenů Baggara, které se v oblasti usadily během 13. století. původně toto pojmenování používaly oběti ozbrojených nájezdů na své vesnice, když popisovaly útočníky -- nejčastěji jako bojovníky arabského původu, na koních či velbloudech, vyzbrojené nejrůznějšími typy automatických zbraní. Následně toto označení začaly používat i nejrůznější mezinárodní organizace a média při poskytování svých zpráv o situaci v Darfúru. Súdánská vláda se rozhodla tyto jednotky nasadit do boje proti povstaleckým hnutím Slm/A a Jem a za tím účelem je začala vyzbrojovat a jinak podporovat. přestože jsou milice Džandžavíd označovány jako arabské, neznamená to nutně, že mají na své straně všechny Araby. Naopak je známo, že mnozí Arabové se od jejich aktivit naprosto distancují a někteří proti nim dokonce přímo bojují v řadách povstaleckých hnutí. milice Džandžavíd, složená zejména ze súdánských a čadských Arabů, nemá žádnou ucelenou vnitřní strukturu, nicméně jsou rozlišovány tři kategorie jejích bojovníků, v závislosti na míře těsnosti jejich vazeb na vládní struktury. role súdánské vlády, a to nejen při přípravách na bojové akce, ale i při samotných útočných nájezdech těchto jednotek na darfúrské vesnice, byla již mnohokrát prokázána. Zatímco vláda jako celek pochopitelně vše popírá, několik státních úředníků přiznalo, že milice Džandžavíd (vybavené dokonce podobnými uniformami, jakými disponuje armáda) jsou v případě potřeby v podstatě považovány za součást súdánské armády. vláda začala s milicemi Džandžavíd kooperovat proto, že podezřívala vlastní armádní příslušníky z kmenů Fúr, massalit a Zaghawa ze sabotování bojů proti povstaleckým skupinám, čemuž chtěla s využitím arabských protivníků těchto kmenů samozřejmě zabránit. přestože oficiálním terčem jejich ozbrojených akcí jsou rebelské skupiny, útoky milic Džandžavíd bývají spíše etnicky motivované a namířené vůči africkým kmenům v oblastech, jež vláda označila za centra povstalců. postupem času se z těchto milic 22 vyvinula mocná a státem všemožně podporovaná a zaštiťovaná organizace, jejíž násilné činy jsou kryty vládou a v drtivé většině případů ponechány bez jakéhokoli potrestání.36 VNěJší AKTéřI5.2 rada BezPečnOsti Osn5.2.1 oSN je jedním z nevýznamnějších mezinárodních aktérů zasahujících do průběhu konfliktů. charta oSN označuje za základní cíle této organizace mimo jiné i snahu o udržování mezinárodního míru a bezpečnosti, přičemž primární odpovědnost za plnění tohoto poslání je svěřena radě bezpečnosti. rada bezpečnosti je jedním z šesti hlavních orgánů v rámci institucionální struktury organizace spojených národů.37 představuje jádro systému udržování světového míru a mezinárodní bezpečnosti, zavedeného chartou oSN, a zabývá se konflikty a konfliktními situacemi, které by dle posouzení členů oSN mohly vést ke vzniku mezinárodního či regionálního napětí a vypuknutí násilí. Na počátku svého působení (až do roku 1965) byla rada složena z jedenácti členů, pěti stálých a šesti nestálých. Stálé křeslo v radě bezpečnosti získala po založení oSN pětice vítězných mocností z druhé světové války -- Spojené státy americké, velká Británie, Francie, Čínská republika a Sovětský svaz. Za více než šedesát let fungování rady došlo na těchto postech pouze k drobným změnám. v roce 1971 Čínskou republiku v radě nahradila Čínská lidová republika (jakožto vítěz čínské občanské války mezi nacionalisty 36 report of the international commission of inquiry on Darfur to the United Nations Secretary-General, 25 January 2005, para. 98-120 [citováno 25. února 2008]. Dostupný z: http://www.un.org./News/dh/sudan/com _inq _darfur.pdf. 37 Dalšími hlavními orgány jsou valné shromáždění, Sekretariát (v čele s Generálním tajemníkem), mezinárodní soudní dvůr, ekonomická a sociální rada (ecoSoc) a poručenská rada. 23 a komunisty) a v roce 1991 pak nástupnická ruská federace převzala křeslo po zaniklém Sovětském svazu.38 v posledních letech o stálé křeslo usilují i poražené mocnosti druhé světové války, Japonsko s Německem, společně s Brazílií a indií.39 roku 1965 byl počet nestálých členů zvýšen na deset, kteří jsou voleni na dvouleté funkční období, přičemž každý rok je valným shromážděním voleno pět těchto členů. Zároveň platí pravidlo, že odstupující stát nemůže být znovuzvolen ve stejném roce. charta oSN doporučuje, aby valné shromáždění při volbě hledělo především na to, ,,jak členové Spojených národů přispívají k zachování mezinárodního míru a bezpečnosti, k ostatním cílům Organizace, jakož i k spravedlivému rozdělení po stránce zeměpisné" (čl. 23, odst. 1 charty oSN). Základní principy fungování rady bezpečnosti jsou zakotveny v kapitole v charty oSN, jejíž článek 24 uvádí: ,,Aby byla zabezpečena rychlá a účinná akce organizace Spojených národů, svěřují její členové Radě bezpečnosti základní odpovědnost za zachování mezinárodního míru a bezpečnosti a je mezi nimi shoda o tom, že Rada bezpečnosti, vykonávajíc své povinnosti v rámci této odpovědnosti, jedná jejich jménem." (čl. 24, odst. 1 charty oSN). rada bezpečnosti by měla fungovat jako flexibilní, rychle reagující orgán, k čemuž jsou jí dány rozsáhlé pravomoci, včetně možnosti jednat jménem všech členských států oSN (tedy nejen samotných členů rady bezpečnosti). Hlasování v radě bezpečnosti upravuje článek 27 charty oSN. Ten určuje, že každý člen rady bezpečnosti má k dispozici jeden hlas. ve věcech řízení (navrhování nových členů valnému shromáždění, nominace generálního tajemníka apod.) stačí ke schválení kladné hlasy devíti jakýchkoliv členů. v zásadních -- neprocedurálních -- záležitostech rada rozhoduje kladnými 38 WAiSová, Š. Současné otázky mezinárodní bezpečnosti. Dobrá voda : Aleš Čeněk, 2003, s. 92-93. 39 international relations and Security Network: Security Watch: rice rejects Germanýs UNSc bid, 19 may 2005 [citováno 14. března 2008]. Dostupný z: http://www.isn.ethz.ch/news/sw/details.cfm?id=11311. 24 hlasy devíti členů, včetně kladných hlasů všech jejích stálých členů. Ti tak disponují právem veta a je uplatňováno tzv. pravidlo jednomyslnosti mocností. v případě, že stálý člen s navrhovaným rozhodnutím sice nesouhlasí, ale právo veta nemá zájem uplatnit, má možnost hlasování se zdržet a neblokovat tak přijetí daného rozhodnutí. Zdržení se hlasování nebo nepřítomnost stálého člena rady tedy není pokládáno za hlas proti. rada bezpečnosti je organizována tak, aby byla schopna fungovat nepřetržitě a aby se v případě nutnosti mohla sejít co možná nejrychleji, i proto musí mít každý člen rady v centrále oSN v New Yorku svého stálého zástupce. v případech, kdy se objeví hrozba narušení světovému míru a bezpečnosti, se rada může sejít prakticky kdekoliv40 a v souladu s článkem 33 charty oSN se v prvé řadě nejdříve snaží dosáhnout toho, aby se znepřátelené strany dohodly na mírovém řešení problému, a to kupříkladu prostřednictvím vyjednávání, šetření, zprostředkování, smírčího, rozhodčího či soudního řízení. veškerá rozhodnutí, která rada učiní v souladu s kapitolou vi charty oSN, mají pouze doporučující charakter a nejsou tedy závazná. Naopak, velmi důležitým rysem opatření a akcí, které je rada bezpečnosti oprávněna realizovat v době narušení míru dle kapitoly vii charty oSN, je jejich donucovací charakter.41 40 v roce 1972 zasedala v etiopské Addis Abebě a rok poté například v hlavním městě panamy. 41 poToČNÝ, m., oNDŘeJ, J. mezinárodní právo veřejné ­ Zvláštní část. 5. doplněné a rozšířené vydání. praha : c. H. Beck, 2006, s. 290-292. 25 rada bezpečnosti je jediný orgán oSN, který je oprávněn v situaci, kdy zjistí, že skutečně došlo k narušení míru42 či aktu agrese, podniknout kroky v souladu s ustanoveními kapitoly vii charty oSN.43 Ještě před samotným nařízením nevojenských či vojenských akcích proti narušiteli může vyzvat participující strany, aby se podřídily tzv. prozatímním opatřením. prozatímní opatření, dle článku 40 charty oSN, mohou mít například podobu výzvy k pozastavení ozbrojených akcí mezi účastníky nebo ke stažení jednotek z cizího území a mají sloužit k tomu, aby se zamezilo zhoršení situace. Neozbrojené sankce, umožněné článkem 41 charty oSN, zahrnují širokou škálu donucovacích prostředků od přerušení hospodářské pomoci, rušení komunikačních spojů, až po úplné přerušení diplomatických styků.44 Jako prostředek ultima ratio a výjimka ze zákazu hrozby silou nebo jejího použití (čl. 2 odst. 4 charty oSN) a rovněž výjimka ze zákazu vměšování se do vnitřních záležitostí státu (čl. 2 odst. 7 charty oSN) jsou radou bezpečnosti realizovány ozbrojené sankce podle článku 42 charty oSN, a to opět v mnoha formách, ať už se jedná o demonstrace, blokády, jiné sankce 42 rada bezpečnosti při posuzování ,,narušení míru" vychází dle mého názoru z definice tzv. pozitivního míru, jejímž autorem je Johan Galtung. podle něj pozitivní mír znamená nejen pouhou absenci násilí, ale rovněž určitou míru spolupráce, koexistence a dodržování lidských v rámci dané společnosti. ­ "This is peace as a synonym for all other good things in the world community, particularly cooperation and integration between human groups, with less emphasis on the absence of violence." Transcend Nordic: Galtung´s corner: Theories of peace, 1967, p. 12 [citováno 12. března 2008]. Dostupný z: http://www.transcend-nordic.org. Tento přístup potvrdil i tehdejší předseda rady bezpečnosti ve svém vyjádření ze dne 31. ledna 1992, v němž uvedl: "The absence of war and military conflicts amongst States does not in itself ensure international peace and security. The non-military sources of instability in the economic, social, humanitarian and ecological fields have become threats to peace and security." ­ Sipri (Stockholm international peace research institute): UN Security council statement, S/23500, 31 January 1992 [citováno 1. května 2008]. Dostupný z: http://www.sipri.org/contents/expcon/cbwarfare/cbw _research _doc/cbw _historical/cbw- unsc23500.html/view?searchterm=S/23500. 43 informační centrum oSN v praze: rada bezpečnosti: Funkce a pravomoci [citováno 14. března]. Dostupný z: http://www.osn.cz/system-osn/organizacni-struktura/?sub=184. 44 Dosud nejrozsáhlejší škála ekonomických sankcí byla uvalena v roce 1990 na irák kvůli jeho invazi do Kuvajtu; například prostřednictvím rezoluce 661 ze dne 6. srpna 1990 (S/reS/661). 26 nebo vyslání ozbrojených sil členů oSN do oblasti za účelem vynucení míru (tzv. peace-enforcement).45 v souladu s kapitolou vii může rada rovněž zřizovat mezinárodní trestní tribunály za účelem stíhání osob obviněných z vážného porušení mezinárodního humanitárního práva.46 Svá rozhodnutí sděluje rada bezpečnosti prostřednictvím rezolucí, jichž za 62 let své existence vydala již více než 1800. Na základě jedné z těchto rezolucí (S/reS/1564) byla například roku 2004 za účelem vyšetřování závažných porušení mezinárodního humanitárního práva v Darfúru a označení pachatelů těchto činů zřízena mezinárodní vyšetřovací komise pro Darfúr (International Commission of Inquiry on Darfur).47 o tři roky později bylo jinou rezolucí (S/reS/1769) schváleno vyslání hybridní mise oSN a Africké unie (UNAmiD) do místa konfliktu v Darfúru s primárním cílem chránit civilní obyvatele, dohlížet nad dodržováním uzavřených dohod, zajišťovat bezpečnost při poskytování humanitární pomoci a pomáhat při prosazování lidských práv.48 obě rezoluce i důsledky jejich přijetí budou zmíněny dále, na jiném místě této práce. 45 SHAW, m. N. international law. 5th edition. cambridge University press, 2003, pp. 1124-1137. 46 Dodnes byly radou rezolucemi zřízeny pouze dva ad hoc tribunály: mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii (1993) za účelem stíhání osob odpovědných za závažná porušování mezinárodního humanitárního práva na území bývalé Jugoslávie od roku 1991 (S/reS/808, S/reS/827); mezinárodní trestní tribunál pro rwandu (1994) za účelem stíhání osob, které se v roce 1994 ve rwandě dopustily genocidy a dalších závažných zločinů dle mezinárodního humanitárního práva (S/reS/955). 47 UN Security council: resolutions: resolution 1564 (2004). Dostupný z: http://www.un.org/Docs/sc/unsc _resolutions04.html. 48 UN Security council: resolutions: resolution 1769 (2007). Dostupný z: http://www.un.org/Docs/sc/unsc _resolutions07.htm. 27 africKá unie5.2.2 charta oSN ve své kapitole viii (čl. 52 ­ 54) předpokládá zřizování partikulárních mezinárodních oblastních organizací, jejichž primárním cílem má být udržení mezinárodního míru a bezpečnosti v určité oblasti, přičemž jsou povinny při plnění svých funkcí postupovat v souladu s cíli a zásadami oSN. rada bezpečnosti je oprávněna tyto regionální organizace využít v rámci jí řízených donucovacích akcí. ovšem samotné organizace mohou jakékoliv donucovací akce proti některému ze svých členů podniknout výhradně po předchozím zmocnění radou bezpečnosti. Jednou z těchto oblastních organizací vzniklých v souladu s kapitolou viii charty oSN je i Africká unie, se sídlem v etiopské Addis Abebě, která je nástupcem bývalé organizace africké jednoty, jíž nahradila v roce 2000. původní organizace africké jednoty (oAJ) vznikla v květnu 1963. Jejím cílem bylo integrovat africké státy a vymýtit všechny zbývající formy kolonialismu. Dále oAJ spolupracovala s oSN například na řešení problému uprchlíků a jejím prostřednictvím byla také založena Africká rozvojová banka. idea Africké unie, jako společenství afrických států, byla představena v roce 1999 na zasedání organizace africké jednoty v libyi. Africká unie (AU), jež má v současné době celkem 53 členů,49 vznikla podpisem Zakládajícího aktu v červenci roku 2000 a působit začala o dva roky později na summitu v jihoafrickém Durbanu. AU se snaží o realizování cílů definovaných ve Smlouvě o vytvoření Afrického hospodářského společenství (tzv. Abudžská smlouva)50 z roku 1991, v níž je popsán scénář ideálního vývoje Afriky až do roku 2028. vytouženým výsledkem této smlouvy by měla být integrovaná Afrika s jednotnou měnou 49 Jediné maroko členství v Africké unii bojkotuje, a to kvůli členství Západní Sahary, kterou považuje za integrální součást svého území, a vstupem do AU by tak její existenci de facto uznalo. 50 African Union: Documents: Treaty establishing the African economic community, Abuja, Nigeria, 3 June 1991. Dostupný z: http://www.africa-union.org/root/au/Documents/Treaties/Text/Aec _Treaty _1991.pdf. 28 (Afro), Africkou centrální bankou, sjednocenou celní a tržní politikou vůči okolnímu světu a kontinentálním trhem, na kterém by platily zásady volného pohybu zboží i občanů. podle těchto znaků se dá říci, že by se mělo jednat o prostor organizovaný podle velice podobných, avšak o něco volnějších pravidel, jaká v současnosti používá evropská unie. v oblasti vnější bezpečnosti Africká unie deklaruje zájem na tom, aby byla bráněna suverenita a teritoriální integrita členských států, podporuje mír, bezpečnost a stabilitu na kontinentu. v otázkách vnitřní bezpečnosti pak organizace akcentuje zejména zájem na dodržování lidských práv a snahy zabránit epidemickému šíření infekčních nemocí. Je nutné podotknout, že debaty o lidských právech se v evropě a Africe liší. Dá se říci, že zatímco evropa diskutuje o definici a aplikaci lidských práv třetí generace (právo na vzdělání, na zdravé životní prostředí apod.), Afrika bojuje stále především o dodržování práv první generace, jako je právo na život, nedotknutelnost osoby, svoboda slova či právo na spravedlivý soud. veškerá činnost Africké unie je postavena na zásadách suverénní rovnosti a vzájemné závislosti jednotlivých členských států, mírového řešení sporů mezi nimi, zákazu použití síly či její hrozby a v neposlední řadě rovněž na zákazu vměšování se do vnitřních záležitostí jiného členského státu (kromě případů, kdy je v tomto státě zjištěno páchání zejména zločinů proti lidskosti, válečných zločinů či genocidy). v rámci Africké unie je orgánem s největší pravomocí Shromáždění unie, v němž zasedají hlavy států a vlád, a to minimálně jednou ročně. rozhodnutí přijímá konsensem, pokud k němu nedojde, přichází na řadu hlasování. pro schválení návrhu je zapotřebí dvoutřetinová většina členských států, v procedurálních záležitostech stačí většina prostá. Shromáždění tvoří politiku AU, rozhoduje o jejích dalších akcích, zvažuje žádosti o přijetí a může také ukládat sankce svým členským státům. Dalšími tělesy v rámci institucionální struktury Unie jsou výkonná rada, složená z ministrů zahraničních věcí členských zemí, která je výkonným orgánem a má za úkol rozhodování v oblastech společné zahraniční politiky, a Komise, jež plní funkci unijního sekretariátu. v roce 2004 začal fungovat 29 také panafrický parlament složený z 202 zákonodárců z 41 členských států a do budoucna je v plánu vytvoření i dalších struktur, nápadně připomínajících praxi z evropy, a to Afrického soudního dvora, Africké centrální banky či Afrického měnového fondu.51 významným orgánem je také rada míru a bezpečnosti, založená v roce 2003, jejímž úkolem je především zajišťování míru, bezpečnosti a stability na africkém kontinentu, předcházení vzniku konfliktů a jejich případné řešení.52 Na podkladě Protokolu o založení Rady míru a bezpečnosti došlo k vytvoření tzv. Afrických sil rychlé reakce (African Standby Force -- ASF), jejichž funkcí je, kromě podpory činnosti rady jako takové, zejména realizace misí na podporu míru a intervencí do členských států.53 Budování systému a organizace ASF bylo rozvrženo do dvou fází, přičemž fáze první, spočívající v rozmístění a řízení monitorovacích misí a vytvoření oddílů rychlého nasazení v rámci jednotlivých regionů, měla být ukončena k 30. červnu 2005. plné funkčnosti a operability by měly ASF dosáhnout o pět let později, avšak přestože u tří z pěti afrických regionů54 je patrný značný pokrok v plnění cílů vytyčených tzv. Rámcovým plánem ASF55 , již dnes je jasné, že stanovení těchto termínů bylo příliš optimistické a jejich dodržení není reálné. To je 51 poToČNÝ, m., oNDŘeJ, J. mezinárodní právo veřejné ­ Zvláštní část. 5. doplněné a rozšířené vydání. praha : c. H. Beck, 2006, s. 336-341. 52 African Union: About AU [citováno 15. března]. Dostupný z: http://www.africa-union.org/root/au/AboutAu/au _in _a _nutshell _en.htm. 53 "In order to enable the Peace and Security Council perform its responsibilities with respect to the deployment of peace support missions and intervention pursuant to article 4 (h) and (j) of the Constitutive Act, an African Standby Force shall be established." African Union: protocol relating to the peace and Security council, Article 13, African Standby Force [citováno 15. března 2008]. Dostupný z: http://www.africa-union.org/root/au/organs/psc/protocol _peace%20and%20security.pdf. 54 Nejúspěšnější jsou ve svém snažení regiony západní, východní a jižní Afriky. mnohem pomaleji vývoj probíhá v oblasti střední Afriky a o situaci na severu kontinentu nejsou k dispozici téměř žádné informace. 55 African Union: peace and Security: African Standby Force: policy Framework for the establishment of the African Standby Force and the military Staff committee, 2003. Dostupný z: http://www.africa-union.org/root/au/AUc/Departments/pSc/Asf/Documents.htm. 30 zapříčiněno nejen nedostatkem odborných znalostí a zkušeností s tvorbou podobných organizací, ale v neposlední řadě také vinou nedostatečných prostředků k financování takto náročného projektu, na němž navíc participují jedny z nejzaostalejších a nejchudších zemí světa.56 Africká unie se v květnu roku 2004 rozhodla vyslat do oblasti Darfúru pozorovatelskou misi AmiS (African Mission in Sudan), jež měla za úkol dohlížet na dodržování sjednaného příměří57 a chránit přítomné pozorovatele. vzhledem k tomu, že měla tato mise zpočátku pouze omezený mandát, její činnost nebyla dostatečně efektivní, a proto jí byl radou míru a bezpečnosti AU tento mandát v říjnu 2004 rozšířen i na zajišťování bezpečnosti humanitárních operací a především na ochranu civilního obyvatelstva. další aKtéři5.2.3 Konfliktu v Darfúru se kromě výše uvedených mezinárodních aktérů účastní i mnozí další. Někteří na konfliktu participují formou finanční podpory, jiní poskytují například podporu v podobě personálního a technického zabezpečení misí apod. od ledna 2004 evropská unie podporovala různými opatřeními Africkou unii v jejích snahách o stabilizaci napjaté situace v Darfúru. o rok později dokonce na podkladě žádosti ze strany Africké unie poskytla eU misi AmiS komplexní podporu ve formě finanční, technické, materiální i logistické pomoci. Tato podpůrná akce eU zahrnovala kupříkladu opatření potřebného vybavení, rozmístění vojenských pozorovatelů v oblasti, výcviky jednotek AU, zajišťování leteckých přesunů příslušníků mise, poskytnutí policejních jednotek apod. celkové náklady na pomoc jednotkám AmiS za období let 56 cillierS, J., mAlAN, m. institute for Security Studies: conflict management: progress with the African Standby Force, may 2005 [citováno 16. března 2008]. Dostupný z: http://www.iss.co.za/pubs/papers/98/paper98.htm. 57 příměří bylo sjednáno dne 8. dubna 2004 v rámci Humanitární dohody o příměří (Humanitarian Ceasefire Agreement) v čadském hlavním městě N´Djamena. ­ Darfur information: The Darfur ceasefire: April 2004 Humanitarian ceasefire Agreement on the conflict in Darfur. Dostupný z: http://www.darfurinformation.com/cf _ceasefire _agreement.asp. 31 2004 ­ 2007 dosáhly částky 500 milionů eur. mandát této podpůrné mise eU vypršel dne 31. prosince 2007, kdy došlo k transformaci mise AmiS v hybridní společnou misi AU a oSN, tzv. UNAmiD.58 v roce 2005 došlo k ustavení funkce zvláštního zástupce eU pro Súdán, se sídlem v Addis Abebě, jímž je v současné době Torben Brylle59 . Dle Společné akce rady přijaté dne 15. února 2007 mezi úkoly zvláštního zástupce patří celkové monitorování situace v zemi, koordinování aktivit eU v oblasti, zastupování eU a jejích politických cílů při všech důležitých jednáních a v neposlední řadě také pravidelné informování rady eU o vývoji situace.60 v období od června 2005 do konce prosince 2007 poskytovala jednotkám AmiS pomoc též Severoatlantická aliance, která na podkladě žádosti ze strany Africké unie zajišťovala přepravu a výcvik vojáků a civilních pracovníků. Jednalo se o vůbec první misi NATo na africkém kontinentě a Aliance vyjádřila svou ochotu zvážit veškeré případné žádosti o podporu ze strany nástupnické mise UNAmiD.61 při řešení napjaté situace v Darfúru hrají poměrně významnou roli i Spojené státy americké. Nejen, že se prostřednictvím svých vysokých státních představitelů diplomaticky angažují při mírových jednáních, ale rovněž se kupříkladu výraznou měrou podílejí na poskytování finanční a materiální podpory jednotkám Africké unie AmiS v provincii. Spojené 58 The council of the european Union: policies: Security & Defence: eU Support to the African Union mission in Darfur ­ AmiS [citováno 20. března 2008]. Dostupný z: http://www.consilium.europa.eu/uedocs/cmsUpload/080109-Factsheet8-AmiSii.pdf. 59 před ním tuto funkci do 30. dubna 2007 zastával pekka Haavisto. mandát Torbena Brylla byl naposledy prodloužen v rámci Společné akce rady ze dne 12. února 2008, a to až do konce února roku 2009. - council Joint Action 2008/110/ cFSp of 12 February 2008 amending and extending the mandate of the european Union Special representative for Sudan [citováno 20. března 2008]. Dostupný z: http://eur-lex.europa.eu/lexUriServ/lexUriServ.do?uri=oJ:l:2008:038:0028:01:eN:HTml. 60 council Joint Action 2007/108/cFSp of 15 February 2007 extending the mandate of the european Union Special representative for Sudan [citováno 20. března 2008]. Dostupný z: http://eur-lex.europa.eu/lexUriServ/site/en/oj/2007/l _046/l _04620070216en00630067.pdf. 61 NATo: operations & missions: Darfur: NATo supporting African Union´s missions, 1 February 2008 [citováno 20. března 2008]. Dostupný z: http://www.nato.int/docu/pr/2008/p08-018e.html. 32 státy schválily zákon prosazující uvalení sankcí na osoby odpovědné za páchání násilností a porušování lidských práv a nutno dodat, že jsou také prozatím jedinou zemí světa, jejíž vláda oficiálně označila situaci v Darfúru za genocidu.62 Stále častěji (mimo jiné vzhledem k blížícímu se termínu konání olympijských her v pekingu) je zmiňován nemalý vliv Číny na celkové dění v Súdánu a potažmo na řešení darfúrské krize. Čína je považována za největšího politického, vojenského a hospodářského spojence Súdánu. Je hlavním investorem v tamním ropném průmyslu a je obviňována z toho, že kromě obchodování se súdánskou ropou do země dodává zbraně, a to navzdory zbrojnímu embargu vyhlášenému oSN. Značné problémy pro řešení krize v Darfúru představuje stálé členství Číny v radě bezpečnosti oSN, neboť užitím svého práva veta může (a také tak dosud většinou činila) bránit uvalení nejrůznějších sankcí na Súdán. pravdou však je, že v poslední době lze zaznamenat i signály toho, že by Čína mohla svůj nesporný vliv na Súdán a jeho představitele začít konečně uplatňovat i v jiném -- pozitivním -- smyslu. Je to patrné z několika málo případů, kdy se Čína odvážila Súdán opatrně kritizovat pro jeho nečinnost a neochotu ke spolupráci s mezinárodním společenstvím při řešení darfúrského konfliktu63 anebo kupříkladu z události z 10. května 2007, kdy byl Čínou jmenován jeden z jejích předních afrikanistů, liu Guijin, jako zvláštní vyslanec pro Darfúr.64 62 Společné usnesení Sněmovny reprezentantů a Senátu amerického Kongresu označující situaci v oblasti za genocidu bylo jednomyslně schváleno dne 23. července 2004. prezident USA, George W. Bush, situaci takto oficiálně nazval v červnu 2005. 63 Gazdík, r. Aktuálně.cz: obrat: Čína kritizuje Súdán kvůli Darfúru [citováno 18. dubna 2008]. Dostupný z: http://aktualne.centrum.cz/zahranici/afrika/clanek.phtml?id=522272. 64 evans, G., Steinberg, D. Guardian Unlimited: comment is Free: Signs of Transition [citováno 18. dubna 2008]. Dostupný z: http://commentisfree.guardian.co.uk/gareth _evans _ and _donald _steinberg/2007/06/signs _of _transition.html. 33 6. kapitola PrůBěh OzBrOJenéhO KOnfliKtu Konflikt v Darfúru eskaloval v dubnu 2003 poté, co skupiny rebelů Slm/A (viz kap. 5.1.1) a Jem (viz kap. 5.1.2), dlouhodobě obviňující súdánskou vládu z diskriminace afrických obyvatel a zanedbávání provincie, zaútočily na leteckou základnu vládních sil ve městě Al-Fašír, zničily několik vojenských letadel, zabily mnoho vojáků a zajaly velitele základny. vláda, překvapená intenzitou a efektivitou útoku, zjistila, že k potlačení vzpoury nemá k dispozici dostačující vojenské prostředky,65 proto se rozhodla využít existující mezikmenové napětí a vyzvala k boji proti rebelům příslušníky místních kmenů. Na tuto výzvu zareagovali zejména příslušníci arabských nomádských kmenů66 a došlo tak k vytvoření provládních arabských milicí, označovaných jako Džandžavíd (viz kap. 5.1.3). Tyto milice pak ,,pod rouškou boje proti rebelům" začaly drancovat a vypalovat vesnice, hromadně vyvražďovat jejich obyvatele, znásilňovat ženy a dívky, krást a zabíjet dobytek a páchat různé jiné zločiny. Současně s těmito pozemními útoky súdánská armáda vesnice bombardovala ze vzduchu. mnozí civilisté se zachránili útěkem a našli útočiště buď v táborech pro vnitřně vysídlené 65 velká část vládních ozbrojených jednotek byla stále rozmístěna na jihu Súdánu a v darfúrské provincii byly tyto jednotky přítomny především ve městech. vláda tak neměla v podstatě kontrolu nad venkovskými oblastmi, v nichž se povstalci soustřeďovali. 66 existují důkazy, že vláda nepřijímala zájemce ze všech kmenů z obavy, že by někteří rekruti chtěli získat jen přístup ke zbraním a pak by se obrátili proti ní. report of the international commission of inquiry on Darfur to the United Nations Secretary-General, 25 January 2005, para. 68 [citováno 1. dubna 2008]. Dostupný z: http://www.un.org./News/dh/sudan/com _inq _darfur.pdf. 34 osoby (Internally Displaced Persons -- IDP) nebo dokonce až v uprchlických táborech v sousedním východním Čadu. Díky neustále vzrůstajícímu počtu uprchlíků a vnitřně vysídlených osob v Darfúru, kteří vzhledem k bezpečnostní situaci nemají naději na návrat, je většina táborů přeplněna a mnohé již nejsou schopny přijímat nově příchozí.67 Tak došlo ke zrodu jedné z nejzávažnějších uprchlických krizí na světě.68 v roce 2006 se postupně zvyšovala intenzita bojů v regionu a uvnitř dvou největších povstaleckých organizací, Slm/A a Jem, začalo docházet k stále častějším ideologickým rozkolům a následnému odštěpování nejrůznějších frakcí, v důsledku čehož o rok později v oblasti operovalo již více než šestnáct rebelských skupin. v květnu 2006 byla v nigerijské Abudži podepsána Darfúrská mírová dohoda (Darfur Peace Agreement -- DPA) mezi súdánskou vládou a (bohužel) pouze jedinou z frakcí povstaleckých skupin, a to Slm/A vedenou minni Arkoi minnawim. Skutečnost, že dohodu neakceptovaly všechny hlavní strany konfliktu, výrazně zmenšuje naději na to, že bude její obsah v praxi úspěšně implementována. mírová dohoda, mezi jejíž klíčové body patřil požadavek na odzbrojení milicí Džandžavíd, však nevedla k ukončení fragmentace povstaleckých skupin ani k ukončení bojů a násilností. vzhledem k tomu, že vláda nevyvinula žádné skutečné úsilí o odzbrojení Džandžavídu a zahájila masivní ofenzivu proti rebelům, kteří mírovou dohodu nepodepsali, došlo spíše k eskalaci konfliktu a dalšímu vyhrocení bezpečnostní situace. v říjnu téhož roku byla v libyjském Sirte za mediace oSN, AU i samotné libye zahájena mírová jednání, která však byla opět drtivou většinou povstaleckých skupin bojkotována. Nadále tak docházelo k ozbrojeným střetům mezi rebely a milicemi Džandžavíd a dokonce i mezi vládními jednotkami a jediným povstaleckým signatářem Darfúrské mírové dohody z roku 2006 - frakcí Slm/A pod velením minni Arkoi minnawiho. 67 iriN ­ humanitarian news and analysis: Sudan: Unrecognized iDp´s complain of falling through the cracks, 20 July 2007 [citováno 2. dubna 2008]. Dostupný z: http://www.irinnews.org/report.aspx?reportid=73339. 68 Sudan Humanitarian overview, volume 4, issue 1, January 2008, p. 4-5 [citováno 2. dubna 2008]. Dostupný z: http://www.unsudanig.org/section/index.php?fid=2. 35 v roce 2007 došlo k výraznému zhoršení humanitární situace, jež je pociťováno nejen civilním obyvatelstvem, ale rovněž přítomnými mezinárodními pracovníky zajišťujícími ochranu a humanitární pomoc v oblasti.69 Bezpečnostní situace v oblasti je tedy nadále kritická. v důsledku ozbrojených útoků páchaných milicemi Džandžavíd, často za přímé podpory súdánských vojenských jednotek, zahynulo od roku 2004 zhruba 400 000 obyvatel Darfúru, 2 200 000 z nich bylo vyhnáno ze svých domovů a přes 3 500 000 z nich je odkázáno na mezinárodní humanitární pomoc.70 69 oSN ve svých odhadech uvádí, že například v červnu roku 2007 byl každý šestý konvoj s humanitární pomocí přepaden buď milicemi Džandžavíd, rebely nebo bandity a v období od ledna do září 2007 přišlo o život dvanáct humanitárních pracovníků. Human rights Watch: World report 2008: Sudan [citováno 4. dubna 2008]. Dostupný z: http://hrw.org/englishwr2k8/docs/2008/01/31/sudan17759.htm. 70 Heidelberg institute for international conflict research: conflict Barometer 2007: Sudan (Darfur), p. 31-32 [citováno 4. dubna 2008]. Dostupný z: http://www.hiik.de/konfliktbarometer/pdf/conflictBarometer _2007.pdf. 36 7. kapitola reaKce na OzBrOJený KOnfliKt VNITROSTÁTNí REAKCE7.1 vláda Súdánu je, co se týče dlouhodobě vyhrocené situace v provincii Darfúr, již několik let mnohými státy světa obviňována z faktického provádění nebo přinejmenším tolerování etnických čistek, stále častěji přirovnávaných ke genocidě.71 Je tudíž poměrně nerealistické očekávat z její strany jakékoliv výraznější aktivity a snahy o zmírnění či urovnání konfliktu v tomto regionu. role státní policie, jejíž příslušníci jsou často jen obtížně odlišitelní od příslušníků armády, je v konfliktu dosti nejasná. Súdánská vláda tvrdí, že policie nebyla schopna na páchané násilí patřičně reagovat, neboť v prvních letech konfliktu došlo k jejímu výraznému oslabení vinou útoků na policejní stanice a kasárna, které organizovali povstalci a které také následně podnítily nárůst zločinnosti a porušování práva.72 i někteří svědkové potvrdili, že se policie při útocích milicí Džandžavíd snažila civilní obyvatele chránit, ale nebyla k tomu dostatečně vyzbrojena a milice byly vždy ve výrazné početní převaze. existují však i důkazy o tom, že v mnoha případech se policejní složky nesnažily těmto útokům nijak zabránit ani je následně vyšetřit. Se stupňující se intenzitou konfliktu a pokračující bezmocností či nezájmem policie kritickou situaci jakkoliv řešit vzrostla i všeobecná nedůvěra Darfúřanů vůči tomuto státnímu orgánu. 71 etnický základ násilností dokazují i zprávy oSN, které uvádějí, že jen v průběhu prvního roku konfliktu bylo vypáleno celkem 23 černošských vesnic, zatímco nedaleké arabské vesnice zůstaly nedotčeny. 72 při těchto útocích bylo v průběhu prvních dvou let zabito celkem 685 policistů, dalších 500 z nich bylo raněno, 62 z nich bylo nezvěstných a v neposlední řadě bylo rebely odcizeno velké množství zbraní. 37 Ani súdánská justice nepředstavuje spolehlivou cestu k dosažení spravedlnosti. přestože Ústava přijatá v březnu roku 199873 zaručuje nezávislost soudní moci, nelze ji za nezávislou považovat, neboť soudci jsou manipulováni vládou (předseda Nejvyššího soudu je dokonce vládou jmenován), jsou vystaveni značnému politickému nátlaku a ti, kteří se odváží vládě oponovat, jsou pak často pronásledováni, případně odvoláni z funkce. Nižší civilní soudy sice poskytují určité záruky řádného soudního procesu, ale činnost vyšších soudů je předmětem politické kontroly a soudy zvláštní a vojenské neaplikují obecně uznávané právní normy. vláda vytvořila zvláštní soudy pro Darfúr74 , jejichž spolehlivost a důvěryhodnost je však v odborných právních kruzích dosti zpochybňována, a to kromě jiného s ohledem na jejich omezenou jurisdikci a používání ,,nestandardních" procesních postupů.75 Súdánská vláda byla mezinárodní vyšetřovací komisí pro Darfúr opakovaně žádána o poskytnutí informací o tom, zda byly v průběhu roku 2003 zjištěny a vyšetřeny závažné zločiny spáchané v Darfúru, zda byli jejich pachatelé předáni spravedlnosti a s jakým výsledkem toto vyšetřování eventuelně skončilo. přes nesčetné žádosti Komise byla vláda schopna či ochotna předložit důkazy týkající se pouze jediného relevantního případu.76 Komise tedy došla ve své závěrečné zprávě k názoru, že súdánská vláda v tomto ohledu zcela selhala. S ohledem na beztrestnost panující v Darfúru 73 centre for Human rights, University of pretoria: African Human rights Documents: constitution of Sudan, Article 99 [citováno 18. dubna 2008]. Dostupný z: http://www.chr.up.ac.za/hr _docs/countries/sudan.html. 74 původně byly tyto zvláštní soudy zřízeny na podkladě nařízení vydaných v Súdánu za trvání nouzového stavu v roce 2001. poté došlo k jejich transformaci a jako první byl v březnu roku 2003 zřízen zvláštní soud v Západním Darfúru, později vznikl zvláštní soud i v Severním a Jižním Darfúru. 75 existují důkazy například o tom, že během soudního řízení bylo obhajobě nejprve zabráněno v pokládání právních otázek, poté byl celý její tým soudcem na určitou dobu rozpuštěn a během této doby byli vyslechnuti svědkové a získány výpovědi svědčící v neprospěch obžalovaných. Když jeden z přítomných svědků změnil svou výpověď poté, co do průběhu soudního procesu zasáhli právníci obhajoby, byl soudem obviněn z křivého svědectví a přímo před soudem se zhroutil. 76 Jednalo se o obvinění v případu Džamala Šajeba, jemuž byla přiznána odpovědnost za útok na vesnici Halúf, která byla vypálena a 24 jejích obyvatel bylo zabito. vláda Komisi předložila ještě další dva případy, které však nebyly akceptovány, neboť se prokazatelně odehrály před rokem 2003. 38 prohlásila, že soudní systém v zemi zcela postrádá nezbytné kompetence, prostředky, důvěryhodnost, autoritu a v neposlední řadě též ochotu ke stíhání a trestání pachatelů prokázaných zločinů. Komise mimo jiné vládě také doporučila zrušit nařízení, na základě nichž došlo k vytvoření zvláštních soudů.77 v květnu roku 2004 byla prezidentem al-Bašírem vytvořena desetičlenná Národní vyšetřovací komise (National Commission of Inquiry). Jejím úkolem bylo shromáždit informace týkající se porušování lidských práv ozbrojenými skupinami na území darfúrské provincie, veškeré tyto případy vyšetřit a nalézt příčiny, jež k těmto událostem vedly. Tato komise na základě svých poznatků získaných přímo v oblasti konfliktu potvrdila, že v Darfúru došlo k závažným porušením lidských práv, za něž však nesou odpovědnost všechny strany konfliktu. Udávané počty zabitých osob jsou dle Národní komise výrazně nadhodnocené a odhalené případy násilností nelze v jejich souhrnu označit za probíhající genocidu. Na základě předložené konečné zprávy ze dne 16. ledna 2005 došla mezinárodní vyšetřovací komise k závěru, že ačkoliv Národní vyšetřovací komise uznala existenci některých zločinů, její zjištění a následná doporučení jsou zcela nedostatečná a neadekvátní s ohledem na závažnost situace v oblasti. Zpráva ve výsledku vyznívá spíše jako pokus o obhajobu zjištěných násilností a jiného porušování lidských práv, což mezinárodní komise přičítá obrovskému nátlaku na členy Národní komise ze strany súdánské vlády, která má ze zřejmých důvodů zájem na prezentování ,,své" verze událostí odehrávajících se v Darfúru.78 77 report of the international commission of inquiry on Darfur to the United Nations Secretary-General, 25 January 2005, para. 419-455 [citováno 18. dubna 2008]. Dostupný z: http://www.un.org./News/dh/sudan/com _inq _darfur.pdf. 78 report of the international commission of inquiry on Darfur to the United Nations Secretary-General, 25 January 2005, para. 456-462 [citováno 18. dubna 2008]. Dostupný z: http://www.un.org./News/dh/sudan/com _inq _darfur.pdf. 39 MEZINÁRODNí REAKCE7.2 reaKce africKé unie7.2.1 79 v dubnu roku 2004 byla v N´Djameně, pod záštitou prezidenta Čadu a předsedy komise Africké unie, uzavřena tzv. Humanitární dohoda o příměří80 současně s Protokolem o zlepšení humanitární situace v Darfúru81 . Na podkladě těchto významných dokumentů byla zřízena tzv. Komise pro příměří, jejímž prvořadým úkolem bylo fakticky zajišťovat funkčnost, efektivitu a operativnost prostředků určených k udržování smluveného příměří, a do Darfúru byla vyslána průzkumná mise pod vedením zástupců AU, která po několikadenním vyhodnocování situace v oblasti doporučila vyslání vojenských pozorovatelů a ozbrojených jednotek k zabezpečení jejich ochrany. Mise AMIS7.2.1.1 Na základě doporučení průzkumné mise vyslala Africká unie v květnu roku 2004 do Darfúru 60 svých pozorovatelů a 300 ozbrojenců pod hlavičkou mírové mise AmiS (African Union Mission in Sudan). pozorovatelé měli za úkol monitorovat dodržování podmínek příměří uzavřeného v čadské N´Djameně a o zjištěném porušování dohod referovat Komisi pro příměří. Bezpečnostní a humanitární situace v Darfúru se však postupně zhoršovala a personální kapacita vyslané mise se ukázala být pro efektivní výkon svěřeného mandátu zcela nedostačující. vzhledem k tomu, že příslušníci této mise nebyli oprávněni jakkoliv do dění zasahovat, zbraně směli použít výhradně v sebeobraně v případě přímého ohrožení a chyběly jim tedy potřebné pravomoci k tomu, aby se kromě prostého přihlížení porušování sjednaných dohod mohli zasazovat i o jejich dodržování, začala 79 více o Africké unii viz kapitola 5.2.2. 80 viz poznámka č. 57. 81 African Union mission in Sudan: AmiS on the ground: Humanitarian work, para. 7: protocol on the improvement of the Humanitarian Situation in Darfur [citováno 12. dubna 2008]. Dostupný z: http://www.amis-sudan.org/Humanitrain.html. 40 rada míru a bezpečnosti AU přemýšlet o rozšíření mandátu mise. Nový mandát měl zajistit členům AmiS možnost aktivnější participace při řešení konfliktu, přispět ke zlepšení bezpečnostní situace a v neposlední řadě umožnit návrat uprchlíků a vnitřně vysídlených osob do jejich domovů. Následné navýšení počtu pozorovatelů na 80 ovšem k dosažení těchto cílů pochopitelně nepomohlo a rada proto usilovala o další rozšíření mandátu a výrazné navýšení kapacity mise.82 K významnější změně došlo teprve v říjnu roku 2004, kdy rada míru a bezpečnosti AU mandát pozorovatelské mise, nově označené jako AmiS ii, rozšířila i na zabezpečování ochrany civilního obyvatelstva a humanitárních operací a aktivní dohled nad dodržováním veškerých dohod sjednaných mezi stranami od uzavření Humanitární dohody o příměří z N´Djameny. Jednotky AmiS ii měly být dle rozhodnutí rady výrazně posíleny a dosáhnout celkového počtu 3 320 vojenských, policejních i civilních příslušníků mise, a to při současném prodloužení jejich mandátu o jeden rok. i přes vydatnou podporu mise ze strany eU a NATo (viz kap. 5.2.3) se jednotky od samého počátku svého působení v Darfúru potýkaly s nepříznivými důsledky omezeného mandátu, nedostatkem finančních zdrojů, logistickými problémy a poddimenzovanou personální kapacitou mise, jejíž členové nadto postrádali i odpovídající výcvik. přestože po jejich nasazení došlo k určitému zlepšení bezpečnostní situace v Darfúru, nadále byly zaznamenávány četné případy porušování sjednaného příměří a útoků nejen na civilní obyvatelstvo, ale také na samotné jednotky AmiS. To vedlo Africkou unii v květnu roku 2005 k dalšímu rozšíření mise na celkový počet 6 171 příslušníků.83 82 Africkou unii v těchto jejích snahách podpořila i rada bezpečnosti oSN prostřednictvím rezoluce 1564 ze dne 18. září 2004 (S/reS/1564), přijaté v souladu s kapitolou vii charty oSN, v níž mimo jiné upozornila súdánskou vládu na možné uvalení sankcí v případě, že rozšíření mise odmítne akceptovat. 83 v dubnu roku 2005, tzn. před tímto rozšířením kapacity mise, bylo v oblasti rozmístěno pouze 2 200 příslušníků mise z původního plánovaného počtu 3 320 příslušníků. Ke dni 16. ledna 2007 bylo v Darfúru nasazeno celkem 5 210 ozbrojenců a 596 pozorovatelů. 41 vzhledem k tomu, že v květnu roku 2006 byla uzavřena Darfúrská mírová dohoda, která následně vedla k dalšímu vystupňování konfliktu, záhy začalo být patrné, že ani takto zesílená mise nemůže bez dostatečného mandátu a zdrojů krizi, jež probíhá na území rozsáhlém jako Francie, úspěšně zvládnout. rada bezpečnosti oSN proto stále naléhavěji zdůrazňovala, že je nutné v Darfúru nasadit jednotky oSN, ale súdánská vláda to opakovaně odmítala. Zásadní obrat však přišel v podobě jednání vysokých představitelů AU, eU, stálých členů rady bezpečnosti oSN, ligy arabských států, súdánské vlády a mnoha afrických států, jež bylo uspořádáno v listopadu roku 2006 v sídle Africké unie v etiopské Addis Abebě. výsledkem tohoto jednání bylo vytvoření rámcového, třífázového konceptu pro realizaci komplexní podpory ze strany oSN při řešení darfúrského konfliktu, s tím, že v první fázi bude poskytnuta tzv. lehká podpora (Light Support Package), v druhé fázi tzv. těžká podpora (Heavy Support Package) a fáze poslední byla určena pro finální transformaci africké mise AmiS do mise pod vedením oSN.84 Závěry jednání byly posléze potvrzeny radou pro mír a bezpečnost AU na jejím setkání v nigerijské Abudži dne 30. listopadu 2006.85 v prosinci téhož roku nakonec prezident al-Bašír v dopise adresovaném odstupujícímu generálnímu tajemníkovi oSN, Kofimu Annanovi, tento plán, spočívající zejména v posílení jednotek AU a v případném následném vytvoření smíšené 84 v rámci první fáze měl být misi AmiS poskytnut chybějící vojenský materiál a několik desítek vojenských důstojníků, policejních poradců a civilních zaměstnanců. v průběhu následující fáze měla být mise dále posílena po stránce personální i logistické, včetně poskytnutí těžké vojenské techniky. realizace těchto závazků však byla značně komplikována nedostatečnou infrastrukturou a celkově nebezpečnou situací v oblasti Darfúru. - institute for Security Studies: Sudan: research and Documentation: report of the chairperson of the commission and the Secretary-General of the United Nations on the hybrid operation in Darfur, 22 June 2007, para. 41-47 [citováno 20. dubna 2008]. Dostupný z: http://www.iss.co.za. 85 institute for Security Studies: Sudan: research and Documentation: communiqué of the 66th meeting of the peace and Security council, 30 November 2006. Dostupný z: http://www.iss.co.za. 42 mise oSN a AU v Darfúru, akceptoval.86, 87 po mnoha dalších diplomatických jednáních pak súdánská vláda v červnu roku 2007 konečně s vytvořením této hybridní mise, souhlasila. mandát mise AmiS skončil ke dni 31. prosince 2007 a den poté oficiálně zahájila své působení v oblasti konfliktu smíšená mise oSN a AU, pod označením UNAmiD (viz kap. 7.2.2.2). reaKce rady BezPečnOsti Osn7.2.2 88 rada bezpečnosti, jakožto orgán oSN, jemuž byla v zájmu zajištění co nejrychlejší a nejefektivnější reakce článkem 24 charty oSN svěřena základní odpovědnost za udržování mezinárodního míru a bezpečnosti, usiluje o to, aby došlo k urovnání konfliktu, který probíhá již pátým rokem v Darfúru. K tomuto účelu a k plnění ostatních úkolů jsou jí podle druhého odstavce článku 24 charty oSN poskytnuty kapitolami vi, vii, viii a Xii různé prostředky a zvláštní pravomoci. výčet těchto zvláštních pravomocí však nelze považovat za uzavřený. Jednak proto, že pokud jsou těmito kapitolami svěřeny pravomoci zvláštní, musí logicky existovat i ještě další pravomoci obecné, a také proto, že některé pravomoci vztahující se k povinnosti rady udržovat mezinárodní mír a bezpečnost jsou vymezeny i v rámci jiných, než článkem 24 vyjmenovaných, kapitol, jako například povinnost rady vypracovat plány na zavedení systému úpravy zbrojení stanovená článkem 26 charty oSN.89 v zájmu pokojného vyřešení konfliktu - postupu preferovaného kapitolou vi charty oSN - se rada prostřednictvím vydávaných rezolucí pokouší působit na všechny zúčastněné strany, aby akceptovaly Darfúrskou mírovou dohodu a aktivně se zasazovaly o dodržování podmínek v ní sjednaných. 86 Freedom House: country report: Sudan [citováno 3. dubna 2008]. Dostupný z: http://www.freedomhouse.org/template.cfm?page=22&country=7277&year=2007. 87 African Union mission in Sudan: About AmiS: Background and chronology [citováno 13. dubna 2008]. Dostupný z: http://www.amis-sudan.org/history.html. 88 více o radě bezpečnosti oSN viz kapitola 5.2.1. 89 SimmA, B. (ed.) The charter of the United Nations. A commentary volume i. 2nd edition. oxford : oxford University press, 2002, p. 448. 43 veškeré kroky učiněné podle kapitoly vi mají ovšem pouze doporučující charakter. Svoje kompetence dané jí k dispozici kapitolou vi využila i v tom směru, že za účelem komplexního prošetření situace v Darfúru zřídila mezinárodní vyšetřovací komisi. Na základě výsledků šetření této komise, prezentovaných v závěrečné zprávě předložené radě bezpečnosti, rada poté vyzvala k vyšetření všech závažných zločinů a porušování lidských práv mezinárodní trestní soud. východisko z darfúrské krize se rada bezpečnosti snaží nalézt rovněž vysíláním mírových jednotek přímo do oblasti konfliktu (UNmiS, UNAmiD), kde spolupůsobí s rozmístěnými africkými jednotkami. co se týče mírových operací oSN obecně, jejich počátky lze nalézt v období studené války, kdy došlo k ochromení systému udržování mezinárodního míru a bezpečnosti, který byl zaveden chartou oSN, protože v důsledku uplatňování práva veta některými stálými členy rady bezpečnosti nebyla rada schopná postupovat podle kapitoly vii charty oSN. Z tohoto důvodu začaly být mírové operace radou využívány jako provizorní způsob udržení nebo též obnovení mezinárodního míru a bezpečnosti v konfliktních oblastech.90 vzhledem k tomu, že samotné pojetí peacekeepingu není v chartě oSN vůbec obsaženo, panují rozpory ohledně právního základu, na němž je vysílání těchto mírových misí vlastně postaveno. Jelikož se jedná o mise disponující vojenským personálem, ale s chybějícími donucovacími pravomocemi, jsou peacekeepingové operace někdy považovány za opatření oSN stojící na rozhraní tradičních způsobů pokojného řešení sporů dle kapitoly vi a donucovacích akcí nařízených dle 90 Za první peacekeepingovou operaci je možno považovat misi UNeF i (First United Nations emergency Force), která byla v roce 1956 nasazena na egyptské straně hranic s úkolem dohlížet nad zastavením bojů, stažením cizích jednotek z egypta a fungovat jako ,,nárazníková zóna" mezi egyptem a izraelem. - SimmA, B. (ed.) The charter of the United Nations. A commentary volume i. 2nd edition. oxford : oxford University press, 2002, p. 681 sqq. 44 kapitoly vii charty oSN (tzv. ,,kapitola šest a půl").91 převažují však spíše názory, že charta oSN by měla být, vzhledem ke specifičnosti jednotlivých konfliktů a tedy i prostředků použitelných k jejich urovnání či vyřešení, vykládána extenzivní metodou, a vysílání mírových misí proto spadá pod ustanovení o pokojném řešení sporů v kapitole vi charty oSN. v praxi jsou známy dva typy těchto operací, a to pozorovatelské mise, složené často jen z několika pozorovatelů, kteří dohlížejí většinou na dodržování sjednaných mírových či jiných dohod a na celkový vývoj situace v konfliktní oblasti, a dále peacekeepingové mise v užším slova smyslu, jejichž příslušníci mají za úkol zejména vytvořit umělou hranici mezi jednotlivými stranami konfliktu a bránit tak další eskalaci násilí.92 Je však pravdou, že za poslední léta (počínaje 90. léty 20. století) se koncept mírových misí oSN znatelně proměnil a bývá proto někdy označován jako ,,peacekeeping 2. generace". poměrně zásadní reformu peacekeepingu iniciovala v roce 2000 tzv. Brahimiho zpráva, v níž panel mezinárodních expertů, v čele s lakhdarem Brahimim, dlouholetým poradcem generálního tajemníka oSN, kromě jiného určil základní prvky efektivního a úspěšného peacekeepingu, jimiž jsou jasně definovaný mandát mise, souhlas stran konfliktu s vysláním mise a dostatečné finanční i materiální zdroje.93 ve srovnání s lety předchozími jsou současné mírové operace mnohem komplexnější, početnější a dynamičtější a kromě vojenského mandátu jsou jim svěřovány i mnohé kompetence v rámci sféry civilní. Jejich mandát bývá často velice rozsáhlý a zahrnuje kupříkladu i úkoly při postkonfliktních rekonstrukčních pracích, zajišťování veřejného pořádku, budování funkční 91 Toto označení poprvé použil švédský diplomat, Dag Hammarskjöld, který byl v roce 1953 jmenován druhým generálním tajemníkem oSN. Během svého působení ve funkci prosazoval participaci mezinárodních mírových sil při urovnávání mezinárodních konfliktů a krizí, a je proto považován za zakladatele peacekeepingu oSN. - United Nations: peace and Security: peacekeeping [citováno 29. dubna 2008]. Dostupný z: http://www.un.org/Depts/dpko/dpko/. 92 WAiSová, Š. Řešení konfliktů v mezinárodních vztazích. praha : portál, 2005, s. 140 an. 93 report of the panel on United Nations peace operations (A/55/305 ­ S/2000/809) ­ "The Brahimi report", 21 August 2000 [citováno 1. května 2008]. Dostupný z: http://www.reliefweb.int/library/documents/peaceKeeping.pdf. 45 státní administrativy nebo zajišťování humanitární pomoci obyvatelům v dané oblasti. Nutno podotknout, že současné mírové mise oSN disponují rovněž širším oprávněním k použití zbraní, což bývá někdy nazýváno jako tzv. ,,proaktivní sebeobrana". Kromě případů přímé osobní sebeobrany mohou zbraně použít i v situacích, kdy dojde k narušení řádného výkonu mandátu jejich mise jako celku. v některých případech, kdy se bezpečnostní podmínky v oblasti působení mírové mise jevily jako neudržitelné či nezvladatelné,94 rada bezpečnosti udělila této misi tzv. ,,robustní" mandát, opravňující její příslušníky k použití ,,všech nezbytných prostředků" k tomu, aby zabránili pokusům o zmaření politického procesu, ochránili civilní obyvatele bezprostředně ohrožené fyzickým násilím a napomohli státním orgánům k udržení práva a pořádku v zemi. Nicméně stále platí, že použití ozbrojené síly mírovými jednotkami oSN musí být vždy přiměřené, přesně cílené a v souladu s principem použití síly o nejmenší možné intenzitě k dosažení kýženého výsledku.95 operace pro udržování míru, tj. peacekeeping, však nelze v žádném případě zaměňovat za operace pro vynucování míru, tj. peace-enforcement, nařízené radou bezpečnosti v souladu s kapitolou vii charty oSN. Tyto donucovací akce v podobě demonstrací, blokád či jiných ozbrojených operací,96 jsou součástí tzv. systému kolektivní bezpečnosti a od mírových operací se liší v mnoha aspektech. Na rozdíl od peacekeepingových misí mají donucovací operace podle kapitoly vii nejen udržet v oblasti status quo, ale jejich cílem je daný stav změnit. Zatímco mírové mise jsou založeny výhradně na předchozím poskytnutí souhlasu s jejich vysláním ze strany státu, jež mezinárodní mír 94 pokud například v oblasti působí ozbrojené milice, zločinecké gangy a jiní narušitelé, kteří se snaží sabotovat mírový proces nebo představují hrozbu pro civilní obyvatele. 95 United Nations peacekeeping: principles and Guidelines: "capstone Doctrine", pp. 31-35 [citováno 28. dubna 2008]. Dostupný z: http://pbpu.unlb.org/pbps/library/capstone _Doctrine _eNG.pdf. 96 Demonstracemi jsou myšleny demonstrace síly prováděné s cílem odradit protivníka od použití ozbrojené síly a přimět jej ke změně jednání. - SimmA, B. (ed.) The charter of the United Nations. A commentary volume i. 2nd edition. oxford : oxford University press, 2002, p. 755. 46 a bezpečnost porušil, donucovací akce takový souhlas ke své realizaci nepotřebují. v neposlední řadě se tyto operace mezi sebou odlišují možností užití ozbrojené síly, neboť mírové jednotky ji mohou tradičně použít výhradně v defenzivě, kdežto u jednotek s mandátem podle kapitoly vii se ofenzivní použití ozbrojené síly předpokládá.97 Avšak je nutno doplnit, že vzhledem k právu veta stálých členů rady bezpečnosti, jak už bylo výše zmíněno, se použití ozbrojených sankcí dle článku 42 kapitoly vii charty oSN radě podařilo prosadit pouze v několika málo případech, a to například v průběhu korejské války v 50. letech 20. století98 nebo při napadení Kuvajtu irákem v roce 1991.99 lze říci, že je rada bezpečnosti úspěšnější spíše v uplatňování ostatních prostředků daných jí k dispozici kapitolou vii oSN. Takovými donucovacími prostředky jsou neozbrojené sankce podle článku 41, jejichž cílem je přesvědčit konkrétní stát a jeho elity ke změně jejich jednání. Standardními typy uvalovaných sankcí jsou například přerušení diplomatických styků, zmrazení kont dané země či konkrétních osob, opatření k omezení obchodu a investic, vývozní či dovozní embarga na určité komodity. výčet možných sankcí vyjmenovaných článkem 41 však není taxativní, nýbrž demonstrativní, což je patrné i ze samotné dikce článku, v němž je použito slovního spojení ,,opatření mohou zahrnovat". Tento výklad znění článku 41 potvrdil i mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii ve svém rozhodnutí 97 FUcHS, J. mezinárodní humanitární právo. praha : ministerstvo obrany ­ Agentura vojenských informací a služeb, 2007, s. 175-178. 98 Stalo se tak jen shodou náhod, když na protest proti zastoupení Číny v oSN Tchaj-wanem stálý člen, tehdejší Sovětský svaz, v radě bezpečnosti po několik měsíců nezasedal a neúčastnil se tak jejích jednání. rada proto rozhodla o ozbrojeném zásahu v Koreji za absence SSSr, který by za normálních okolností zcela jistě uplatnil právě své právo veta a tomuto kroku by zabránil. 99 SimmA, B. (ed.) The charter of the United Nations. A commentary volume i. 2nd edition. oxford : oxford University press, 2002, p. 757-758. 47 v často citovaném případu Tadić100 . Je tak na volném uvážení rady bezpečnosti, která další opatření (bez použití síly) v tom kterém případě použije. Tyto sankce však mnohdy mívají negativní dopad nejen na konkrétní stát, ale i na státy sousední a zejména na obyvatele sankcionovaného státu. proto jsou v posledních letech stále častěji prosazovány tzv. ,,chytré" sankce (smart sanctions). Jejich smyslem je potrestání v prvé řadě skutečně zodpovědných osob (tzn. představitelů vlády, elit apod.) a nikoliv plošné trestání nevinných obyvatel dané země.101, 102 přestože se darfúrské krize týkají mnohé z rezolucí vydaných radou bezpečnosti oSN, v rámci následujících podkapitol se soustředím pouze na taková opatření a takové kroky, jejichž prostřednictvím rada bezpečnosti zareagovala na tento, v současnosti stále probíhající, ozbrojený konflikt v Darfúru z mého pohledu nejvýznamněji. 100 "it is evident that the measures set out in Article 41 are merely illustrative examples which obviously do not exclude other measures. All the Article requires is that they do not involve ,,the use of force". it is a negative definition." international criminal Tribunal for the Former Yugoslavia, The prosecutor v. Duško Tadić, case No. iT-94-1-Ar72, Decision of 2 october 1995 (Appeals chamber), para. 35 [citováno 1. května 2008]. Dostupný z: http://www.un.org/icty/tadic/appeal/decision-e/51002.htm. 101 WAiSová, Š. Řešení konfliktů v mezinárodních vztazích. praha : portál, 2005, s. 156- 159. 102 TAlmoN, S. The Security council as World legislature. The American Journal of international law, vol. 99, issue 1, January 2005, pp. 181-182. 48 Mise UNMIS7.2.2.1 mandát této mise se zpočátku nevztahoval explicitně na její působení v oblasti Darfúru, přesto bylo její vyslání zásadním počinem rady bezpečnosti oSN ve vztahu k napjaté bezpečnostní situaci v celé zemi. vyslání samotné mise UNmiS však ještě předcházelo rozmístění zvláštní politické mise UNAmiS (United Nations Advance Mission in Sudan), k němuž došlo na základě rezoluce 1547 ze dne 11. června 2004 (S/RES/1547).103 Generální tajemník oSN pověřil vedením mise UNAmiS nizozemského diplomata, Jana pronka, který byl současně jmenován i Zvláštním vyslancem oSN pro Súdán.104, 105 Její počáteční mandát byl omezen na pouhé tři měsíce a úkolem této přípravné mise bylo přichystat v Súdánu patřičné podmínky pro budoucí vyslání regulérní mírové mise UNmiS. rada bezpečnosti oznámila, že je připravena jednat o vyslání mise UNmiS, která by podporovala dodržování podmínek všeobecné mírové dohody (viz kap. 2), jejíž uzavření bylo v té době očekáváno. pro ten účel rada požádala generálního tajemníka oSN, aby jí co nejdříve po podepsání této mírové dohody poskytl doporučení týkající se velikosti, organizační struktury a charakteru mandátu, jímž by měla vyslaná mise disponovat.106 Zároveň jej požádala, aby učinil nezbytná logistická i personální opatření a přípravné kroky k tomu, aby případná mise na podporu míru v Súdánu mohla být po svém schválení v co nejkratší době vyslána. Tento úkol byl svěřen právě členům podpůrné mise UNAmiS, kteří se během svého 103 UN Security council: resolutions: resolution 1547 (2004). Dostupný z: http://www.un.org/Docs/sc/unsc _resolutions04.html. 104 UN press release: Secretary-General appoints Jan pronk Special representative for Sudan, 21 June 2004 [citováno 22. dubna 2008]. Dostupný z: http://www.un.org/News/press/docs/2004/sga877.doc.htm. 105 více informací o Janu pronkovi lze najít na webových stránkách http://www.janpronk.nl/. 106 Tato doporučení poté generální tajemník oSN prezentoval ve své pravidelné zprávě radě bezpečnosti. - report of the Secretary-General on the Sudan (S/2005/57), 31 January 2005. Dostupný z: http://www.issafrica.org/AF/profiles/sudan/darfur/s200557.pdf. 49 působení v Súdánu soustředili zejména na vyvíjení a propracovávání operativních plánů, komplexní přípravu na rozmístění vojenského i civilního personálu mise oSN a poskytování podpory misi. v reakci na neustále narůstající intenzitu konfliktu v Darfúru byl mandát mise UNAmiS prostřednictvím dalších rezolucí (S/reS/1556, S/reS/1574, S/reS/1585, S/reS/1588) prodloužen až do března roku 2005 a rozšířen o další kompetence a úkoly týkající se oblasti Darfúru. mandát mise UNAmiS zanikl přijetím rezoluce 1590 ze dne 24. března 2005 (S/RES/1590),107 na jejímž podkladě došlo k transformaci podpůrné mise UNAmiS v avizovanou regulérní mírovou misi UNmiS (United Nations Mission in Sudan), jejíž působení bylo zpočátku časově omezeno pouze na dobu šesti měsíců. Bylo rozhodnuto, že mise UNmiS bude na místě působit v úzké kooperaci s již přítomnými africkými jednotkami AmiS a bude ji tvořit až 10 000 vojenských příslušníků108 a kromě nich i adekvátní počet příslušníků civilních. mandát mise byl vymezen na základě předchozího doporučení generálního tajemníka oSN, jenž navrhl vyslání mírové mise s dostatečně širokým, ,,multi-dimenzionálním" mandátem v souladu s kapitolou vi charty oSN, který by jí umožnil realizovat operace ve více sférách.109 prvořadým posláním této mise, vedené Zvláštním vyslancem oSN pro Súdán,110 bylo podporovat řádnou implementaci uzavřené všeobecné mírové dohody prostřednictvím monitoringu dodržování jejích podmínek. mise se měla dále zaměřit na poskytování dobrých služeb a politické 107 UN Security council: resolutions: resolution 1590 (2005). Dostupný z: http://www.un.org/Docs/sc/unsc _resolutions05.htm. 108 Z toho 750 vojenských pozorovatelů, zhruba 4 000 vojáků s úkolem zabezpečovat ochranu oSN a súdánského obyvatelstva a další asi 4 000 členů mise budou poskytovat administrativní a logistickou podporu a pomáhat při odminování a rekonstrukčních pracích v oblasti. 109 viz poznámka č. 106. 110 Do prosince roku 2006 jím byl Nizozemec, Jan pronk, kterého v září roku 2007 vystřídal pákistánský diplomat, Ašraf Kází. 50 podpory mírového procesu, poskytování humanitární a rozvojové pomoci a zajišťování bezpečnosti. příslušníci UNmiS měli za úkol například pomáhat při odzbrojování milicí Džandžavíd nebo při dobrovolném návratu vnitřně vysídlených osob a uprchlíků do jejich domovů. rada v této rezoluci vyjádřila své přesvědčení o tom, že situace v Súdánu nadále představuje hrozbu pro udržení mezinárodního míru a bezpečnosti. Avšak v souladu s kapitolou vii charty oSN nebyla přijata rezoluce jako celek, nýbrž jen její článek 16. Jeho prvním odstavcem bylo jednotkám UNmiS uděleno zásadní oprávnění podnikat všechny kroky nezbytné k ochraně příslušníků oSN, k ochraně veškerého vybavení a zařízení oSN, k zajištění volného pohybu příslušníků oSN, humanitárních pracovníků, vyšetřovatelů a dalších pracovníků v oblasti, a dále jim byl udělen mandát také k ochraně civilních obyvatel bezprostředně ohrožených fyzickým násilím. rada touto rezolucí tedy udělila misi UNmiS tzv. ,,robustní" mandát, který byl již v rámci této práce zmíněn. rezoluce 1590 stojí na dvou odlišných právních základech, neboť byla radou přijata jak v souladu s kapitolou vi, tak s kapitolou vii charty oSN, což není praxe v přijímání rezolucí nijak neobvyklá. Na rozdíl od dřívějších rezolucí se však již rada snaží zřetelně od sebe závazné a nezávazné části rezoluce odlišovat.111 vzhledem k tomu, že implementace všeobecné mírové dohody byla stále vážněji narušována zhoršující se situací v Darfúru, generální tajemník oSN ve své zprávě radě v červnu roku 2006 navrhl vyslání početnější mise,112 jejíž příslušníci by byli schopni zajistit, aby strany mírové dohody dodržovaly sjednané podmínky. Apeloval též na súdánskou vládu, aby tuto misi oSN přijala, neboť bez stabilizování situace ve všech jednotlivých konfliktních 111 SimmA, B. (ed.) The charter of the United Nations. A commentary volume i. 2nd edition. oxford : oxford University press, 2002, pp. 583-584. 112 Generální tajemník oSN navrhl radě celkem tři možné varianty kapacity a struktury mise, a to: a) 17 300, b) 18 600 anebo c) 15 300 příslušníků mise. rada zvolila variantu první. ­ United Nations mission in Sudan: UNmiS Background [citováno 1. května 2008]. Dostupný z: http://www.un.org/Depts/dpko/missions/unmis/background.html. 51 regionech země není reálné docílit celkového míru v celém Súdánu.113 Následovalo přijetí rezoluce 1706 ze dne 31. srpna 2006 (S/RES/1706), jejímž prostřednictvím rada rozhodla o rozšíření mise UNmiS i do Darfúru a sdělila súdánské vládě, že uvítá její souhlas v této věci. vláda jej však nikdy neposkytla. Kromě pravomocí vyplývajících z původního mandátu byla mise dále, v článcích 8 a 9 rezoluce, pověřena též řadou úkolů v zájmu zabezpečení podpory úspěšné implementace Darfúrské mírové dohody a Humanitární dohody o příměří z N´Djameny. Jediným článkem rezoluce 1706, který rada přijala v souladu s kapitolou vii charty oSN, je článek 12, v němž byl ,,robustní" mandát udělený misi UNmiS rezolucí 1590 ještě rozšířen. rada poskytla příslušníkům mise oprávnění činit všechny nezbytné kroky a opatření k zajištění ochrany personálu i veškerého zázemí oSN, ale také k zabránění ozbrojeným skupinám v narušování plnění podmínek sjednaných v rámci Darfúrské mírové dohody. Dále jim byl svěřen úkol shromáždit či zabavit zbraně a ostatní vojenský materiál, jehož výskyt v Darfúru je v rozporu se zbrojním embargem uvaleným na Súdán rezolucí 1556, a v zájmu rychlé a efektivní implementace Darfúrské mírové dohody měli členové mise UNmiS za úkol všemi prostředky předcházet útokům či hrozbám vůči civilnímu obyvatelstvu. 113 "... peace in the Sudan is indivisible. Peace cannot take root in one part of the country while another part remains chronically unstable and prone to extreme violence." ­ report of the Secretary-General on Darfur (S/2006/591), 28 July 2006, para. 143 [citováno 26. dubna 2008]. Dostupný z: http://www.reliefweb.int/library/documents/2006/unsc-sdn-28jul.pdf. 52 mandát této mise byl několikrát prodloužen, přičemž zatím naposledy se tak stalo prostřednictvím rezoluce 1812 ze dne 30. dubna 2008 (S/RES/1812),114 a to až do 30. dubna 2009.115 v této rezoluci rada bezpečnosti sice zopakovala, že situace v Súdánu nadále představuje hrozbu pro mezinárodní mír a bezpečnost, nicméně její obsah má pouze nezávazný, doporučující charakter, neboť rezoluci nepřijala v souladu s kapitolou vii charty oSN. Mise UNAMID7.2.2.2 v rámci rezoluce 1769 ze dne 31. července 2007 (S/RES/1769)116 rada bezpečnosti oSN jednomyslně schválila vyslání společné mise oSN a Africké unie -- UNAmiD (United Nations -- African Union Mission in Darfur) do Darfúru. vyslání této mise do Darfúru předcházelo několik měsíců intenzivního diplomatického jednání mezi oSN, AU a súdánskou vládou. prezident al-Bašír se obával, že nasazení jednotek složených pouze z příslušníků členských států oSN umožní zatčení osob obviněných mezinárodním trestním soudem a usnadní vyšetřovatelům získat důkazy, jež by ho usvědčily ze spáchání válečných zločinů a zločinů proti lidskosti. vláda proto, ve snaze oslabit tak vliv zahraničních jednotek v oblasti, požadovala, aby byly povinnosti a úkoly mírové mise rozděleny mezi Africkou unii a mezinárodní společenství.117 razantně odmítala akceptovat zapojení neafrických příslušníků v tomto mírovém kontingentu a svými byrokratickými obstrukcemi značně ztěžovala přípravy na její vyslání. 114 UN Security council: resolutions: resolution 1812 (2008). Dostupný z: http://www.un.org/Docs/sc/unsc _resolutions08.htm. 115 Nejaktuálnější informace o struktuře mise UNmiS a počtu jejích příslušníků ke dni 31. března 2008 lze nalézt na webu United Nations: peace and Security: peacekeeping: Facts and Figures: Background Note. Dostupný z: http://www.un.org/Depts/dpko/dpko/bnote010101.pdf. 116 UN Security council: resolutions: resolution 1769 (2007). Dostupný z: http://www.un.org/Docs/sc/unsc _resolutions07.htm. 117 ABoAGYe, F. institute for Security Studies: Sudan: research and Documentation: The Hybrid operation for Darfur ­ A critical review of the concept of the mechanism, 1 August 2007, p. 9 [citováno 2. května 2008]. Dostupný z: http://www.iss.co.za. 53 rada bezpečnosti vynaložila (a dosud vynakládá) prostřednictvím svého specializovaného oddělení pro mírové operace (Department of Peacekeeping Operations) maximální úsilí, aby vyšla vstříc súdánské vládě, jíž se po dlouhém vyjednávání nakonec podařilo prosadit, aby byla mise UNAmiD sestavena převážně z afrických jednotek. Hybridní mise UNAmiD, jež reprezentuje jedinečný model spolupráce mírových jednotek oSN s jednotkami regionální organizace, začala v Darfúru působit počínaje dnem 1. ledna 2008, a to s počátečním mandátem vymezeným na období dvanácti měsíců. Společným zvláštním vyslancem oSN a Africké unie pro Darfúr a vedením mise byl pověřen rodolphe Adada z Demokratické republiky Kongo. mise UNAmiD v Darfúru působí s mandátem uděleným radou bezpečnosti v souladu s kapitolou vii charty oSN a specifikovaným článkem 15 rezoluce. Jádrem tohoto mandátu je ochrana civilních obyvatel, k jejímuž zajištění jsou příslušníci mise oprávněni podniknout veškeré nutné kroky, tzn. že mohou použít ozbrojenou sílu nejen ke své vlastní obraně. Stejně tak disponují oprávněním realizovat veškerá nutná opatření k zajištění svobodného pohybu svým jednotkám a přítomným humanitárním pracovníkům, k podporování a zamezování pokusům o znemožnění včasné a efektivní implementace Darfúrské mírové dohody. Další obsah mandátu mise byl v této rezoluci stanoven prostřednictvím odkazu na dřívější zprávu generálního tajemníka oSN a předsedy Africké unie ze dne 5. června 2007. v odstavcích 54 a 55 této zprávy byly misi stanoveny úkoly vztahující se kupříkladu k zajišťování a zlepšování bezpečnosti v oblasti, k monitoringu dodržování sjednaných dohod o příměří, k monitoringu bezpečnostní situace na hranicích s Čadem a Středoafrickou republikou nebo k podílení se na budování silného, nezávislého soudního a vězeňského systému a na podporování respektu k lidským právům a základním svobodám v Darfúru.118 118 report of the Secretary-General and the chairperson of the African Union commission on the hybrid operation in Darfur (S/2007/307), 5 June 2007, para. 54-55 [citováno 1. května 2008]. Dostupný z: http://www.securitycouncilreport.org/atf/cf/%7B65BFcF9B-6D27-4e9c- 8cD3-cF6e4FF96FF9%7D/Sudan%20S2007307.pdf. 54 rada schválila nasazení mírového kontingentu UNAmiD o síle až 19 555 příslušníků vojenského personálu a 6 432 příslušníků mezinárodního policejního sboru, s tím, že mise UNAmiD do sebe začlení celkem 7 000 příslušníků vojenských jednotek mise AmiS již operujících v oblasti. Zatím (resp. ke dni 31. března 2008) však v oblasti operuje pouze celkový počet 10 302 příslušníků, z toho 7 372 příslušníků vojenských jednotek a 1 704 příslušníků jednotek policejních.119 Až, respektive pokud dosáhnou jednotky UNAmiD své plné plánované kapacity, stane se tato mise historicky vůbec nejrozsáhlejší peacekeepingovou misí.120, 121 Neozbrojené sankce7.2.2.3 v souvislosti s krizí v Darfúru využila rada bezpečnosti oSN možnosti uvalení neozbrojených sankcí vůči Súdánu poprvé v rámci rezoluce 1556 vydané dne 30. července 2004 (S/RES/1556),122 v souladu s kapitolou vii charty oSN. rada touto rezolucí odsoudila probíhající násilnosti, zvláště pak útoky milicí Džandžavíd, při nichž dochází k hromadnému vyvražďování civilistů, znásilňování a nucenému vysídlování obyvatel napadených vesnic, a tím k porušování lidských práv a norem mezinárodního humanitárního práva. vyzvala vládu, aby neprodleně přestala bránit přístupu mezinárodní humanitární pomoci do oblastí, kde je jí naléhavě zapotřebí, a aby vytvořila bezpečné podmínky jak pro své civilní obyvatelstvo, tak pro mezinárodní humanitární pracovníky. rovněž vládě připomněla její odpovědnost za udržování práva a pořádku v zemi, respektování lidských práv, garantování ochrany svých občanů a její závazek k mobilizaci armády a odzbrojení 119 United Nations: peace and Security: peacekeeping: Facts and Figures: Background Note [citováno 1. května 2008]. Dostupný z: http://www.un.org/Depts/dpko/dpko/bnote010101.pdf. 120 v současnosti je nejpočetnější mírovou operací mise moNUc nasazená v Demokratické republice Kongo a čítající celkem 22 000 příslušníků. 121 African Union/United Nations Hybrid operation in Darfur: UNAmiD Background [citováno 1. května 2008]. Dostupný z: http://www.un.org/Depts/dpko/missions/unamid/. 122 UN Security council: resolutions: resolution 1556 (2004). Dostupný z: http://www.un.org/Docs/sc/unsc _resolutions04.html. 55 arabských milicí Džandžavíd. Dále důrazně vyzvala povstalecké skupiny, aby respektovaly uzavřené příměří, zapojily se do mírového procesu a umožnily tak nalézt politické řešení napjaté situace v Darfúru. rada mimo jiné ocenila přístup Africké unie, jež zaujala vůdčí úlohu při řešení eskalujícího konfliktu v oblasti Darfúru, a vyjádřila své odhodlání ji v těchto jejích snahách plně podpořit. rada bezpečnosti v této rezoluci dospěla k názoru, že situace v Súdánu představuje hrozbu nejen pro stabilitu v oblasti konfliktu, ale také pro mezinárodní mír a bezpečnost, a v souladu s článkem 41 charty oSN se rozhodla uvalit zbrojní embargo na všechny nevládní složky a jednotlivce, včetně provládních milicí Džandžavíd, operující v darfúrské provincii. v rámci odstavců 7 a 8 rezoluce vyzvala všechny státy k okamžitému přijetí konkrétních opatření k zamezení dodávek zbraní či jiného vojenského materiálu (s uvedením výjimek, na něž se embargo nevztahuje, v odstavci 9) a ukončení poskytování vojenského výcviku všem výše uvedeným subjektům. rada varovala, že v případě, že súdánská vláda neprokáže dostatečnou snahu o zlepšení bezpečnostní situace v Darfúru, nepředá osoby zodpovědné za násilnosti a porušování lidských práv spravedlnosti a nepokročí při plnění svého závazku odzbrojit Džandžavíd, bude nucena proti Súdánu přijmout další následná opatření, včetně opatření podle článku 41 charty oSN. Za účelem sledování pokroků súdánské vlády při plnění stanovených povinností byl radou pověřen generální tajemník oSN, aby jí vždy jednou za třicet dní předložil zprávu shrnující případné výsledky vládních aktivit. vzhledem k tomu, že súdánská vláda ani ostatní strany darfúrského konfliktu dlouhodobě a vědomě neplnily své závazky a požadavky ze strany rady bezpečnosti, rozhodla rada prostřednictvím své rezoluce 1591 ze dne 29. března 2005 (S/RES/1591)123 o použití dalších a rozšíření předchozích omezujících opatření použitých vůči Súdánu. Za účelem provádění dohledu nad sankcemi uvalenými na Súdán a jejich dodržováním byl zřízen Výbor 123 UN Security council: resolutions: resolution 1591 (2005). Dostupný z: http://www.un.org/Docs/sc/unsc _resolutions05.htm. 56 pro sankce Rady bezpečnosti, jehož pravomoci byly specifikovány v odstavci 3 (a) rezoluce.124 Sankční režim zavedený rezolucí 1556 byl radou upraven a posílen, a to rozšířením zbrojního embarga na všechny účastníky Humanitární dohody o příměří z N´Djameny a veškeré ostatní bojující strany (odst. 7). všechny státy byly dále vyzvány k tomu, aby zmrazily peněžní prostředky a hospodářské zdroje vlastněné či ovládané všemi jednotlivci, kteří budou výborem pro sankce označeni jako osoby, které brání mírovému procesu, porušují lidská práva a normy mezinárodního humanitárního práva, páchají jiné násilnosti, porušují uvalené zbrojní embargo a představují hrozbu pro stabilitu v celé oblasti. Těmto osobám nebo v jejich prospěch nesmějí státy poskytnout žádné peněžní prostředky či hospodářské zdroje. rada státy také vyzvala, aby podnikly nezbytná opatření k tomu, aby zabránily vstupu či tranzitu těchto osob přes jejich území. výbor pro sankce seznam těchto osob podléhajících uvaleným sankčním opatřením pravidelně aktualizuje a zveřejňuje.125 právě na podkladě informací z tohoto seznamu byla vydána rezoluce 1672 ze dne 25. dubna 2006 (S/RES/1672),126 v níž rada označila celkem čtyři osoby (dva vůdce povstalců, jednoho bývalého súdánského velitele armádního letectva a jednoho vůdce provládních ozbrojených milicí), vůči nimž jsou státy povinny realizovat dohodnuté neozbrojené sankce. Jedná se tedy o uvalení tzv. chytrých sankcí, které byly zmíněny výše. všechny uvedené rezoluce, týkající se sankcí uvalených na Súdán, byly přijaty v souladu s kapitolou vii charty oSN a jsou tedy pro členské státy oSN dle článku 25 charty oSN závazné. 124 v současnosti výboru předsedá italský diplomat, marcello Spatafora, jehož funkční období trvá do konce roku 2008. 125 UN Security council committee: list of individuals subject to the measures imposed by paragraph 3 of resolution 1591 (2005). Dostupný z: http://www.un.org/sc/committees/1591/pdf/Sudan _list.pdf. 126 UN Security council: resolutions: resolution 1672 (2006). Dostupný z: http://www.un.org/Docs/sc/unsc _resolutions06.htm. 57 Mezinárodní vyšetřovací komise pro Darfúr7.2.2.4 poté, co došlo na základě předchozích rezolucí ke vzniku mise UNAmiS (S/reS/1547) a uvalení prvních neozbrojených sankcí na Súdán (S/reS/1556), učinila rada bezpečnosti další důležité kroky v rezoluci 1564 ze dne 18. září 2004 (S/RES/1564). rada touto rezolucí mimo jiné vyjádřila své odhodlání podniknout veškeré možné kroky k tomu, aby byla učiněna přítrž utrpení a strádání, jemuž jsou Darfúřané vystavováni. Uvedla, že současná situace v Súdánu představuje hrozbu nejen pro stabilitu oblasti, ale rovněž pro mezinárodní mír a bezpečnost. Upozornila, že v případě, že súdánská vláda nesplní své závazky a nebude plně spolupracovat při řešení krize, rada bude nucena použít takových opatření dle článku 41 charty oSN, která budou mít dopad na súdánskou vládu i její jednotlivé členy a na súdánský ropný sektor. Hlasování o přijetí této rezoluce se zdržely čtyři členské státy, a to Alžírsko, pákistán a dle očekávání i dva stálí členové rady a obhájci súdánské politiky, Čína a rusko, se zdůvodněním, že jsou přesvědčeni, že súdánská vláda nadále ctí svůj závazek k vyřešení konfliktu, a není proto nutné do jejích vnitřních záležitostí zasahovat. Nejvýznamnějším opatřením v rámci této rezoluce však bylo rozhodnutí rady o nutnosti vytvoření komise, jež by bezodkladně vyšetřila případy porušování mezinárodního humanitárního práva a lidských práv v Darfúru, identifikovala jejich pachatele a v neposlední řadě též rozhodla, zda lze probíhající hromadné vyvražďování Darfúřanů označit za genocidu. o necelý měsíc později generální tajemník oSN na podkladě žádosti rady bezpečnosti zřídil pětičlennou Mezinárodní vyšetřovací komisi pro Darfúr.127 127 UN press release: Secretary-General establishes international commission of inquiry for Darfur, 7 october 2004 [citováno 22. dubna 2008]. Dostupný z: http://www.un.org/News/press/docs/2004/sga890.doc.htm. 58 o rok později komise své poznatky o situaci v Darfúru prezentovala ve zprávě adresované generálnímu tajemníkovi oSN, která již byla citována na několika místech této práce.128 Komise došla mimo jiné k závěru, že v době, jíž se týkalo vyšetřování, súdánská vláda sice v darfúrské provincii genocidu neprováděla, to však nijak neubírá na závažnosti a ohavnosti válečných zločinů a zločinů proti lidskosti, páchaných opakovaně a systematicky jak vládními ozbrojenými jednotkami, tak provládními milicemi Džandžavíd. Komise rovněž doporučila radě bezpečnosti, aby tuto její zprávu a veškeré související dokumenty předala k prošetření mezinárodnímu trestnímu soudu. Případ pro Mezinárodní trestní soud7.2.2.5 rada bezpečnosti vyzvala prostřednictvím své rezoluce 1593 ze dne 31. března 2005 (S/RES/1593),129 přijaté v souladu s kapitolou vii charty oSN, k vyšetření násilností a nuceného vysídlování obyvatel v Darfúru mezinárodní trestní soud (International Criminal Court).130 Současně uložila súdánské vládě a všem ostatním stranám konfliktu povinnost s tímto soudem plně spolupracovat. Jedná se o vůbec první případ, který rada bezpečnosti mezinárodnímu trestnímu soudu (mTS) předala. mezinárodní trestní soud, v jehož čele stojí prokurátor luis moreno-ocampo, je nezávislým, stálým soudem, zřízeným na základě tzv. Římského statutu, který byl podepsán v červenci roku 1998 a v platnost 128 report of the international commission of inquiry on Darfur to the United Nations Secretary-General, 25 January 2005. Dostupný z: http://www.un.org./News/dh/sudan/com _inq _darfur.pdf. 129 UN Security council: resolutions: resolution 1593 (2005). Dostupný z: http://www.un.org/Docs/sc/unsc _resolutions05.htm. 130 Hlasování o přijetí této rezoluce se zdržely kromě Alžírska, Brazílie a Číny i Spojené státy americké, které neratifikovaly zakládací dokument mezinárodního trestního soudu a nesouhlasí s jeho celkovým konceptem, zejména pak s možností výkonu jurisdikce i nad příslušníky států, jež nejsou členy Římského statutu. - crooK, J. r. contemporary practice of the United States relating to international law. The American Journal of international law, vol. 99, January 2005, p. 691. 59 vstoupil o čtyři roky později.131 Za předchůdce mTS, z hlediska časového i právního, jsou považovány ad hoc tribunály -- mezinárodní trestní tribunál pro rwandu a mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii, na rozdíl od nichž mTS není omezen na vyšetřování jednoho konkrétního konfliktu. mezinárodní trestní soud může vyšetřovat a soudit osoby, které jsou podezřelé ze spáchání těch nejzávažnějších zločinů podle mezinárodního práva, jako jsou válečné zločiny, zločiny proti lidskosti nebo zločin genocidia. Soud však nedisponuje univerzální jurisdikcí, neboť se těmito zločiny může zabývat pouze za splnění určitých podmínek. podnět prokurátorovi k zahájení vyšetřování výše uvedených zločinů, k jejichž spáchání došlo počínaje datem 1. července 2002, mohou dát jak jednotlivé členské státy Římského statutu, tak i rada bezpečnosti oSN v souladu s kapitolou vii charty oSN. prokurátor může zahájit vyšetřování též z vlastní iniciativy, pokud mu k tomu ovšem poskytne souhlas tzv. přípravný senát (Pre-Trial Chamber). pravomoc soudu je dána pouze tehdy, pokud byly zločiny spáchány na území státu, jež je stranou Římského statutu, nebo je-li pachatel občanem tohoto státu, případně pokud podnět k vyšetřování vzejde od rady bezpečnosti oSN, v tom případě již nezáleží na národnosti pachatele ani na místě, kde ke spáchání zločinu došlo. mTS je soudem poslední instance, neboť primárně by vyšetřování a stíhání měl vést právě ten stát, na jehož území k daným činům došlo a do jehož teritoriální jurisdikce tedy náleží. Teprve tehdy, pokud toho tento stát není schopen či neprojevuje vůli spáchané zločiny objasnit a jejich viníky potrestat, může se případu chopit mTS.132 Do dnešní doby byly mezinárodnímu trestnímu soudu předloženy celkem čtyři situace. ve třech případech vzešel podnět k vyšetření událostí, k nimž došlo na území členských států Římského statutu, přímo ze strany těchto států, tj. Ugandy, Demokratické republiky Kongo a Středoafrické republiky. posledním případem jsou právě události v súdánském Darfúru, k jejichž vyšetření dala podnět rada bezpečnosti oSN. 131 Jeho členy je v současnosti celkem 105 států. Česká republika sice Římský statut podepsala již v roce 1999, dosud jej však, jako jediná země evropské unie, neratifikovala. 132 ŠTUrmA, p. mezinárodní trestní soud a stíhání zločinů podle mezinárodního práva. Univerzita Karlova v praze v nakl. Karolinum, 2002, s. 142-150. 60 Generální tajemník oSN v dubnu roku 2005 předal soudu seznam celkem 51 osob obviněných ze spáchání závažných zločinů v oblasti Darfúru a prokurátor dne 1. června 2005 zahájil vyšetřování. prokurátor věnoval značnou pozornost otázce ověření pravomoci mTS v této záležitosti. Několikrát byla proto do Súdánu vyslána z jeho Úřadu delegace, která měla za úkol od súdánské vlády, soudů a policie získat informace o eventuálních vnitrostátních soudních řízeních týkajících se daných zločinů. po zhodnocení všech dostupných informací došel k závěru, že súdánské autority nevedly vyšetřování ani trestní stíhání v žádném ze skutků předložených mTS k vyšetření, tudíž je jurisdikce mTS dána.133 po dvaceti měsících vyšetřování zločinů spáchaných v Darfúru od 1. července 2002 předložil soudcům mTS důkazy a více než sto písemných svědeckých výpovědí, jež jeho Úřad získal během celkem sedmdesáti pracovních cest podniknutých do sedmnácti zemí. prokurátor vycházel ve svém vyšetřování především z výpovědí přímých obětí a očitých svědků útoků povstaleckých skupin, súdánské armády a milicí Džandžavíd, dále z dokumentů poskytnutých súdánskou vládou, ze zpráv a ostatních dokumentů mezinárodní vyšetřovací komise a Národní vyšetřovací komise. Na základě těchto důkazů prokurátor došel k závěru, že bývalý ministr vnitra, Ahmad Harún, a velitel jednotky milicí Džandžavíd, Alí Kušajb, nesou trestní odpovědnost za spáchání válečných zločinů a zločinů proti lidskosti v letech 2003 a 2004, a vydal na tyto dvě osoby 27. dubna 2007 zatýkací rozkaz. vzhledem k tomu, že Súdán není signatářem Římského statutu, jeho vláda se necítí být rozhodnutími mezinárodního trestního soudu vázána a odmítá uznat jeho příslušnost stíhat súdánské občany, a to přestože byl mTS k vyšetření zločinů a stíhání jejich pachatelů, jak již bylo řečeno, pověřen radou bezpečnosti, jež jednala v souladu s kapitolou vii charty oSN. 133 international criminal court: Situation icc-02/05: Fact Sheet on the Situation in Darfur, 27 February 2007 [citováno 2. května 2008]. Dostupný z: http://www.icc-cpi.int/library/organs/otp/icc-oTp _Fact-Sheet-Darfur-20070227 _en.pdf. 61 přestože to bylo súdánské vládě nařízeno závaznou rezolucí 1593, s mezinárodním trestním soudem ani jeho prokurátorem nijak nespolupracuje a dosud nepodnikla žádné kroky k zadržení a vydání obviněných. Alí Kušajb se v zemi pohybuje zcela volně a Ahmad Harún nadále působí ve vládě, a to paradoxně ve funkci ministra pro humanitární záležitosti. v září roku 2007 byl jmenován jako spolupředseda komise, jejíž mandát zahrnuje i vyšetřování údajného porušování lidských práv v darfúrské provincii. v současnosti jsou v Darfúru nadále páchány zločiny spadající do jurisdikce mTS a Ahmad Harún, který dříve koordinoval útoky na darfúrské vesnice a nechal jejich obyvatele vysídlit, má nyní ze své funkce přímý vliv a kontrolu na životy a bezpečnost těch stejných lidí.134 Ačkoliv soudní proces prozatím uvázl na mrtvém bodě, neboť se stále čeká na dopadení Ahmada Harúna a Alího Kušajba a jejich předání spravedlnosti, mezinárodní trestní soud nepřestává monitorovat další zločiny páchané i dnes v Darfúru a současně sleduje i postupné rozšiřování násilností za hranice Súdánu - do sousedního Čadu a Středoafrické republiky. v prosinci roku 2007 prokurátor oznámil, že hodlá zahájit vyšetřování osob nesoucích hlavní zodpovědnost za současné a pokračující zločiny, osob aktivně podporujících Ahmada Harúna a osob zodpovědných za útoky na mírové jednotky Africké unie a oSN. 134 international criminal court: Situation icc-02/05: Sixth report of the prosecutor of the international criminal court to the UN Security council pursuant to UNScr 1593 (2005), 5 December 2007 [citováno 2. května 2008]. Dostupný z: http://www.icc-cpi.int/library/organs/otp/oTp-rp-20071205-UNSc-eNG.pdf. 62 8. kapitola záVěr podle nejaktuálnějších dostupných informací135 je v současnosti přibližně 4 270 000 z celkových šesti milionů obyvatel Darfúru vážně zasaženo probíhajícím ozbrojeným konfliktem, 2 450 000 z nich bylo vnitřně vysídleno, více než 260 000 uprchlo do sousedních států a jen za rok 2008 bylo k útěku přinuceno dalších 100 000 Darfúřanů. v Darfúru nadále panuje atmosféra nejistoty, bezpráví a beztrestnosti za páchané zločiny a hrubé porušování lidských práv. Dosavadní ,,úspěšnost" reakcí mezinárodního společenství na ozbrojený konflikt v Darfúru výstižně shrnul zástupce generálního tajemníka oSN pro humanitární záležitosti, John Holmes, ve svém nedávném projevu na shromáždění rady bezpečnosti: ,,Jsem zarmoucen a rozhořčen, že ani po pěti letech utrpení a čtyř letech od aktivního zapojení Rady bezpečnosti jsme stále nebyli schopni nalézt trvalé řešení utrpení těch milionů mužů, žen a dětí."136 v cestě úspěšnému vyřešení situace v Darfúru stojí bohužel hned několik překážek. Jednou z nich je postoj mezinárodního společenství, které dle mého názoru dosud nereagovalo adekvátně k závažnosti situace. To vyplývá z prostého faktu, že se tento ozbrojený konflikt odehrává v oblasti, která je, dalo by se říci, mimo strategický zájem většiny západních států. Je tedy nepravděpodobné, že by tyto státy, NATo nebo eU vyslaly do Darfúru početnější mírové jednotky. Domnívám se, že motto hojně propagované 135 UN Security council Statement, Sc/9304, 22 April 2008 [citováno 4. května 2008]. Dostupný z: http://www.un.org/News/press/docs/2008/sc9304.doc.htm. 136 Tamtéž. 63 africkými státy: ,,Africká řešení afrických problémů" se Západu v podstatě hodí, jelikož slouží jako výmluva, proč na situaci v Darfúru nereagují aktivněji či razantněji. Na druhou stranu velice silné ekonomické vazby mají se Súdánem rusko a Čína, které proto blokují většinu opatření a rezolucí rady bezpečnosti oSN, aby tím neohrozily své obchodní zájmy. Dalším problémem je skutečnost, že je oSN nucená spoléhat na jednotky, které jí nabídnou jednotlivé členské státy, jež však tyto své jednotky dávají k dispozici i Severoatlantické alianci nebo evropské unii, tudíž nemusejí být (a také často nejsou) v době, kdy je jich zapotřebí, k dispozici. výsledkem je, že v oblasti konfliktu působí jednotky s nedostatečným počtem příslušníků, kteří tím pádem nejsou schopni vykonávat řádně a účinně svůj mandát a stávají se navíc sami častým terčem ozbrojených útoků. překážkou k urovnání darfúrské krize je i skutečnost, že Darfúrskou mírovou dohodu, jejíž uzavření bylo výrazně prosazováno radou bezpečnosti oSN, podepsala pouze jedna jediná z povstaleckých skupin a v zemi tak existuje velké množství jejích odpůrců, kteří brání implementaci této dohody a celkově se všemi prostředky snaží mírový proces sabotovat. Navíc, původně dvě hlavní a největší skupiny rebelů, postavené na jasném ideologickém základě se zřetelně formulovanými cíly, se v průběhu letitého konfliktu rozštěpily do té míry, že v současnosti v darfúrském regionu operuje nepřehledné množství bojechtivých skupin s neurčitými, pokud vůbec nějakými cíly, a situace se tak podobá boji všech proti všem. K eskalaci konfliktu a prohlubování humanitární krize v neposlední řadě velmi významně přispívá i vyčerpávání a degradace přírodních zdrojů obživy a stále se zhoršující ekonomické i sociální podmínky v zemi. v takových poměrech je nereálné očekávat od peacekeepingové mise, tj. mise pro udržení míru, efektivní plnění jejího mandátu, pokud v oblasti nebylo míru dosaženo a není tedy co udržovat. přestože mise UNAmiD již byla vybavena rozšířeným mandátem v souladu s kapitolou vii charty oSN, k úspěšnému zvládnutí situace to stále nestačí. přinejmenším je naprosto nezbytné v oblasti co nejrychleji dosáhnout nasazení plné plánované kapacity mise, jejíž úspěšnost bude dále záviset zejména na kvalitním plánování, jasné strategii a promyšleném a schopném vedení. 64 reakce jak rady bezpečnosti oSN tak i rady míru a bezpečnosti AU byly doposud tvořeny spíše opatřeními realizovanými ad hoc. při jednáních týkajících se vysílání mírových jednotek je kladen důraz spíše na to, kdy a jestli vůbec zasáhnout, než na zodpovězení otázky, jak a s jakým cílem do napjaté situace zasáhnout.137 Za současného stavu věcí to vypadá, že je mezinárodní společenství spíše ve vleku událostí, na něž se sice snaží reagovat, ale je vždy o krok pozadu. Řešením by tedy bylo vypracování dlouhodobého strategického plánu, který situace v Darfúru naléhavě vyžaduje a v jehož rámci by se poté činily veškeré jednotlivé kroky. Aby nedošlo k zopakování trestuhodných chyb napáchaných v případě genocidy ve rwandě, jež se v roce 1994 odehrála za víceméně nečinného přihlížení zbytku světa, více, než kdy jindy, je nutná maximální ostražitost mezinárodního společenství. To by se mělo v prvé řadě intenzivněji snažit zabránit další eskalaci násilí, postarat se o dodržování příměří a teprve poté zajistit udržení nově vybudovaného status quo. prostá existence Darfúrské mírové dohody nesmí být považována za důvod k nečinnosti mezinárodního společenství, jak se již stalo v případě několika jiných konfliktů. Skutečnost, že došlo k uzavření mírové dohody, není v žádném případě dostatečnou zárukou udržení míru a ukončení lidského utrpení.138 137 WAAl, de A. Darfur and the Failure of responsibility to protect. international Affairs, November 2007, vol. 83, issue 6, pp. 1045-1047. 138 SoYiNKA, W. Don´t Forget Darfur. New perspectives Quarterly, September 2006, vol. 23, issue 4, pp. 58-59. 65 Doufejme, že větších úspěchů bude dosaženo alespoň na poli následného potrestání osob zodpovědných za zvěrstva, k nimž v Darfúru došlo a dosud dochází. Dobrou záruku, alespoň pro mě osobně, reprezentuje mezinárodní trestní soud v čele s velmi schopným a neúnavným prokurátorem, luisem moreno-ocampem, který v minulosti působil jako uznávaný právník v Argentině, kde proslul nekompromisním stíháním členů tamní vlády zodpovědné za zmizení několika tisíců osob. pan ocampo v roce 2007 pronesl tuto větu: ,,Pokud soud nebude úspěšný, za dvacet pět let bude svět vypadat jako dnes Darfúr."139 Nezbývá, než doufat, že se nejen díky úsilí mezinárodního trestního soudu, ale také ostatních zainteresovaných stran, podaří konflikt v Darfúru co nejdříve vyřešit a naplnění tohoto proroctví tak předejít. 139 "If this court is not working well, in twenty-five years the world will be like Darfur now." -- luis moreno-ocampo v dokumentárním filmu ,,Darfur Now" z roku 2007. 66 9. kapitola resuMé in my thesis i focus on the armed conflict in the Sudanese province of Darfur and the reaction to it performed by different participants. The crisis escalated in February 2003 after two major rebel groups intensified their attacks on government targets, saying the government continually oppresses black Africans living in Darfur in favour of Arabs, and keeps neglecting the region as a whole. The government responded by massive counter-attack through its armed forces and a newly recruited militia, known as the Janjaweed. Since then, the Janjaweed fighters, backed by the government, continue to violate human rights and commit serious crimes against the Darfurians, but the government vehemently denies any links to the predominantly Arab militia. Within the first part, there is a brief geographical introduction to the region being a "center of human suffering today" and a concern of my thesis as well. in the next chapter, i deal with the theoretical determination of the "armed conflict" concept as well as the presentation of its various categories distinguished within the frame of the international law. After having provided a theoretical background, in the following part i focus on depicting the likely historical, social, political or ecological causes leading to the rise and subsequent escalation of the armed conflict in Darfur. in order to provide a coherent vision of the local situation it is necessary to present all the internal, and external participants in the Darfur conflict 67 and explain both their position in the conflict and motives for participating in it. As for the internal participants, i concentrate on the two principal rebel movements operating in the region, which is the Sudan liberation movement/Army and Justice and equality movement, as well as on the pro-governmental Janjaweed militia. concerning the external participants, i focus primarily on the role of the United Nations Security council and its African counterpart represented by the African Union. in the following chapter, i sum up all the important up to now events taking place in Darfur relevant to the armed conflict and its evolvement. After describing all essential features of the conflict in the previous chapters, i finally proceed to one of the most significant parts of my thesis, which is the reaction to the armed conflict in Darfur. Within the framework of this chapter i attempt to provide a short list of the most remarkable and fundamental measures and steps taken both by the Sudan´s government, national police or judicial system and by the international community. As to the external participants, in the first part of the chapter there is mentioned the attitude of the African Union which responded by means of the deployment of its mission called AmiS (African Union mission in Sudan). in the second part of this chapter, i concentrate on the reaction of the UN Security council which has undertaken several steps towards settling the escalating conflict. Among the most significant measures i include the deployment of the peacekeeping mission UNmiS (United Nations mission in Sudan) as well as the hybrid peacekeeping operation UNAmiD (United Nations ­ African Union mission in Darfur). Furthermore, i mention a number of unarmed sanctions imposed on Sudan through resolutions approved by the UN Security council. in the end of the chapter i refer to the establishment of the international commission of inquiry for Darfur, whose final report convinced the UN Security council to refer the situation of Darfur to the international criminal court for investigation and subsequent prosecution of the persons responsible for the atrocities. regarding the fact that the conflict in Darfur is still in progress and its termination, in my opinion, cannot be expected within foreseeable future, it 68 is much too early to draw any conclusions. Therefore, the objective of this thesis lies rather in providing a recapitulation of up to now reactions to the deteriorating situation in Darfur, both of the Sudanese authorities and of the international community, than in providing a thorough analysis of the particular forms of internal or international reactions and evaluation of their adequacy or sufficiency. By means of this thesis, i would also like to draw attention to the actual armed conflict in Darfur, underline the gravity of the crisis and stress the need for fierce reaction of the outside world to the ethnic cleansing and mass human rights abuse pursued and tolerated by the government of Sudan. 69 POužité zdrOJe Monografie AleSSi, m., ŠABAcKá, Y. The United Nations and conflict resolution. praha :1 oeconomica, 2007. BÍlKová, v. Úprava vnitrostátních ozbrojených konfliktů v mezinárodním2 humanitárním právu. praha : Univerzita Karlova v praze, právnická fakulta v nakl. iFec, Beroun, 2007. eriKSeN, T. H. Antropologie multikulturních společností. praha : Triton, 2007.3 FUcHS, J. mezinárodní humanitární právo. praha : ministerstvo obrany ­4 Agentura vojenských informací a služeb, 2007. HUNTiNGToN, S. Střet civilizací ­ Boj kultur a proměna světového řádu. praha5 : rybka publishers, 2001. cHUTNá, m., JÍleK, D. mezinárodní právo humanitární v dokumentech.6 masarykova univerzita v Brně ­ právnická fakulta, 1994. poToČNÝ m., oNDŘeJ, J. mezinárodní právo veřejné ­ Zvláštní část. 5.7 doplněné a rozšířené vydání. praha : c. H. Beck, 2006. SeDláK, J. K etickým aspektům ,,práva ozbrojených konfliktů". Brno :8 vojenská akademie, 2003. SHAW, m. N. international law. 5th edition. cambridge University press, 2003.9 SimmA, B. (ed.) The charter of the United Nations. A commentary volume i.10 2nd edition. oxford : oxford University press, 2002. ŠlAcHTA, m. ohniska napětí ve světě. praha : Kartografie praha :11 Nakladatelství České geografické společnosti, 2007. ŠTUrmA, p. mezinárodní trestní soud a stíhání zločinů podle mezinárodního12 práva. Univerzita Karlova v praze v nakl. Karolinum, 2002. TeSAŘ, F. etnické konflikty. praha : portál, 2007.13 TomeŠ, J., FeSTA, D., NovoTNÝ, J. a kol. Konflikt světů a svět konfliktů.14 praha : p3K, 2007. WAiSová, Š. mezinárodní organizace a režimy. praha : eurolex Bohemia,15 2003. WAiSová, Š. Současné otázky mezinárodní bezpečnosti. Dobrá voda : Aleš16 Čeněk, 2003. WAiSová, Š. Řešení konfliktů v mezinárodních vztazích. praha : portál, 2005.17 70 Periodické publikace BÍlKová, v. Afrika: laboratoř mezinárodního trestního soudnictví. mezinárodní18 politika, 2007, č. 5, s. 16-18. BUreŠ, o. UN peacekeeping in the 21st century: A capabilities-expectations19 Gap Analysis. politologický časopis, 2006, č. 4, s. 379-398. crooK, J. r. (ed.) contemporary practice of the United States relating to20 international law. The American Journal of international law, vol. 99, January 2005, p. 691-694. ČerveNKA, Z. Afrika ­ Kontinent, který nás zklamal. mezinárodní politika,21 2007, č. 5, s. 4-6. KorTUSová, p. Světová organizace na rozhraní: rozvoj ­ bezpečnost ­ lidská22 práva. mezinárodní politika, 2005, č. 9, s. 4-6. pAvKA, m. rapsodie v modrém: role organizace spojených národů při23 udržování míru. mezinárodní politika, 2005, č. 9, s. 10-12. Slim, H. Dithering over Darfur? A preliminary review of the international24 response. international Affairs, october 2004, vol. 80, issue 5, pp. 811-828. SoYiNKA, W. Don´t Forget Darfur. New perspectives Quarterly, September25 2006, vol. 23, issue 4, pp. 57-59. ŠUlc, F. mír s oSN, nebo bez ní?. mezinárodní politika, 2005, č. 9, s. 13-16.26 TAlmoN, S. The Security council as World legislature. The American Journal27 of international law, January 2005, vol. 99, issue 1, pp. 175 ­ 193. voleNec, o. Několik poznámek k problému konfliktů v Africe. in Konflikty28 v současném rozvojovém světě. praha : oeconomica, 2005, s. 95-99. WAAl, A. de. Darfur and the Failure of responsibility to protect. international29 Affairs, November 2007, vol. 83, issue 6, pp. 1039-1054. 71 Elektronické zdroje ABoAGYe, F. institute for Security Studies: Sudan: research and30 Documentation: The Hybrid operation for Darfur ­ A critical review of the concept of the mechanism, 1 August 2007. Dostupný z: http://www.iss.co.za. Aegis Trust: Arab Gathering letter ­ 1987. Dostupný z: http://www.aegistrust.31 org/index.php?option=content&task=view&id=189&itemid=197. African Union: About AU. Dostupný z:32 http://www.africa-union.org/root/au/AboutAu/au _in _a _nutshell _en.htm. African Union: Documents: Treaty establishing the African economic33 community, Abuja, Nigeria, 3 June 1991. Dostupný z: http://www.africa-union. org/root/au/Documents/Treaties/Text/Aec _Treaty _1991.pdf. African Union: peace and Security: African Standby Force: policy Framework34 for the establishment of the African Standby Force and the military Staff committee, 2003. Dostupný z: http://www.africa-union.org/root/au/AUc/ Departments/pSc/Asf/Documents.htm. African Union: protocol relating to the peace and Security council, Article35 13, African Standby Force. Dostupný z: http://www.africa-union.org/root/au/ organs/psc/protocol _peace%20and%20security.pdf. African Union mission in Sudan: About AmiS: Background and chronology.36 Dostupný z: http://www.amis-sudan.org/history.html. African Union mission in Sudan: AmiS on the ground: Humanitarian work,37 para. 7: protocol on the improvement of the Humanitarian Situation in Darfur. Dostupný z: http://www.amis-sudan.org/Humanitrain.html. African Union/United Nations Hybrid operation in Darfur: UNAmiD38 Background. Dostupný z: http://www.un.org/Depts/dpko/missions/unamid/. Afrol News: eritrea, chad Accused of Aiding Sudan rebels, 7 September39 2004. Dostupný z: http://www.afrol.com/articles/13898. Amnesty international: eyes on Darfur. Dostupný z:40 http://www.eyesondarfur.org/index.html. BBc News: Sudan in Depth: A Nation Divided. Dostupný z:41 http://news.bbc.co.uk/2/hi/in _depth/africa/2004/sudan/default.stm. centre for Human rights, University of pretoria: African42 Human rights Documents: constitution of Sudan. Dostupný z: http://www.chr.up.ac.za/hr _docs/countries/sudan.html. cillierS, J., mAlAN, m. institute for Security Studies: conflict management:43 progress with the African Standby Force, may 2005. Dostupný z: http://www.iss.co.za/pubs/papers/98/paper98.htm. 72 council Joint Action 2007/108/cFSpof 15 February 2007 extending44 the mandate of the european Union Special representative for Sudan. Dostupný z: http://eur-lex.europa.eu/lexUriServ/site/en/oj/2007/l _046/ l _04620070216en00630067.pdf. council Joint Action 2008/110/cFSpof 12 February 2008 amending and45 extending the mandate of the european Union Special representative for Sudan. Dostupný z: http://eur-lex.europa.eu/lexUriServ/lexUriServ.do?uri=oJ: l:2008:038:0028:01:eN:HTml. council on Foreign relations: crisis Guide: Darfur. Dostupný z:46 http://www.cfr.org/publication/13129/. Darfur information: The Darfur ceasefire: April 2004 Humanitarian47 ceasefire Agreement on the conflict in Darfur. Dostupný z: http://www.darfurinformation.com/cf _ceasefire _agreement.asp. DoUmA, p. clingendael: causes of conflict in the Third World ­ major48 findings of the research paper. Dostupný z: http://www.clingendael.nl/ publications/1999/19990000 _cru _paper _douma.pdf. ecoi.net: european country of origin information Network: Sudan. Dostupný z:49 http://www.ecoi.net/file _upload/1329 _1199978213 _sudan.pdf. evANS, G., STeiNBerG, D. Guardian Unlimited: comment is Free: Signs of50 Transition. Dostupný z: http://commentisfree.guardian.co.uk/gareth _evans _ and _donald _steinberg/2007/06/signs _of _transition.html. Freedom House: country report: Sudan. Dostupný z:51 http://www.freedomhouse.org/template.cfm?page=22&country=7277&year=2 007. GAZDÍK, r. Aktuálně.cz: obrat: Čína kritizuje Súdán kvůli Darfúru. Dostupný z:52 http://aktualne.centrum.cz/zahranici/afrika/clanek.phtml?id=522272. Global Security: para-military Groups: Africa. Dostupný z:53 http://www.globalsecurity.org/military/world/para/darfur.htm. HAvel, v. a kol. project Syndicate: Ukončeme tragédii v Darfúru. Dostupný z:54 http://www.project-syndicate.org/commentary/havel28/czech. Heidelberg institute for international conflict research:55 conflict Barometer 2007: Sudan (Darfur). Dostupný z: http://www.hiik.de/konfliktbarometer/pdf/conflictBarometer _2007.pdf. Human rights Watch: World report 2008: Sudan. Dostupný z:56 http://hrw.org/englishwr2k8/docs/2008/01/31/sudan17759.htm. informační centrum oSN v praze: rada bezpečnosti: Funkce a pravomoci.57 Dostupný z: http://www.osn.cz/system-osn/organizacni-struktura/?sub=184. 73 institute for Security Studies: Sudan: research and Documentation:58 communiqué of the 66th meeting of the peace and Security council, 30 November 2006. Dostupný z: http://www.iss.co.za. institute for Security Studies: Sudan: research and Documentation: report59 of the chairperson of the commission and the Secretary-General of the United Nations on the hybrid operation in Darfur, 22 June 2007. Dostupný z: http://www.iss.co.za. international criminal court: Situation icc-02/05: Fact Sheet on the Situation60 in Darfur, 27 February 2007. Dostupný z: http://www.icc-cpi.int/library/organs/ otp/icc-oTp _Fact-Sheet-Darfur-20070227 _en.pdf. international criminal court: Situation icc-02/05: Sixth report of61 the prosecutor of the international criminal court to the UN Security council pursuant to UNScr1593 (2005), 5 December 2007. Dostupný z: http://www.icc-cpi.int/library/organs/otp/oTp-rp-20071205-UNSc-eNG.pdf. international criminal Tribunal for the Former Yugoslavia,62 The prosecutor v. Duško Tadić, case No. iT-94-1-Ar72, Decision of 2 october 1995 (Appeals chamber). Dostupný z: http://www.un.org/icty/tadic/appeal/decision-e/51002.htm. international criminal Tribunal for the Former Yugoslavia,63 The prosecutor v. Duško Tadić, case No. T-94-1-A, Judgement of 15 July 1999 (Appeals chamber). Dostupný z: http://www.un.org/icty/tadic/appeal/judgement/index.htm. international crisis Group: crisis in Darfur. Dostupný z:64 http://www.crisisgroup.org/home/index.cfm?id=3060&l=1. international relations and Security Network: Security Watch:65 rice rejects Germanýs UNScbid, 19 may 2005. Dostupný z: http://www.isn.ethz.ch/news/sw/details.cfm?id=11311. iriN ­ humanitarian news and analysis: Sudan: Unrecognized iDp´s66 complain of falling through the cracks, 20 July 2007. Dostupný z: http://www.irinnews.org/report.aspx?reportid=73339. Jan pronk Weblog. Dostupný z: http://www.janpronk.nl/.67 Ki-mooN, B. UN Bulletin: viníkem v Darfúru je klima. Dostupný z:68 http://www.osn.cz/zpravodajstvi/casopis/soubory/UN _607.pdf. minorities at risk: Assessment for Darfur Black muslims in Sudan. Dostupný z:69 http://www.cidcm.umd.edu/mar/assessment.asp?groupid=62504#risk. moHAmAD, A. A. lehigh University: Sudanese ambassador:70 ,,Darfur is a classic case of climate change." Dostupný z: http://www3.lehigh.edu/News/news _story.asp?iNewsiD=2508. 74 NATo: operations & missions: Darfur: NATosupporting71 African Union´s missions, 1 February 2008. Dostupný z: http://www.nato.int/docu/pr/2008/p08-018e.html. panapress - The African perspective: eritrea Denies links with Darfur rebels,72 7 December 2004. Dostupný z: http://www.panapress.com/newslatf.asp?code =eng065325&dte=07/12/2004. report of the international commission of inquiry on Darfur to the73 United Nations Secretary-General, 25 January 2005. Dostupný z: http://www.un.org./News/dh/sudan/com _inq _darfur.pdf. report of the panel on United Nations peace operations (A/55/30574 ­ S/2000/809) ­ "The Brahimi report", 21 August 2000. Dostupný z: http://www.reliefweb.int/library/documents/peaceKeeping.pdf. report of the Secretary-General and the chairperson of the African Union75 commission on the hybrid operation in Darfur (S/2007/307), 5 June 2007. Dostupný z: http://www.securitycouncilreport.org/atf/cf/%7B65BFcF9B-6D27- 4e9c-8cD3-cF6e4FF96FF9%7D/Sudan%20S2007307.pdf. report of the Secretary-General on the Sudan (S/2005/57), 31 January 2005.76 Dostupný z: http://www.issafrica.org/AF/profiles/sudan/darfur/s200557.pdf. report of the Secretary-General on Darfur77 (S/2006/591), 28 July 2006. Dostupný z: http://www.reliefweb.int/library/documents/2006/unsc-sdn-28jul.pdf. Sipri (Stockholm international peace research institute): UN Security78 council statement, S/23500, 31 January 1992. Dostupný z: http://www.sipri. org/contents/expcon/cbwarfare/cbw _research _doc/cbw _historical/cbw- unsc23500.html/view?searchterm=S/23500. Sudan Humanitarian overview, volume 4, issue 1, January 2008. Dostupný z:79 http://www.unsudanig.org/section/index.php?fid=2. The council of the european Union: policies: Security & Defence: eU80 Support to the African Union mission in Darfur ­ AmiS. Dostupný z: http://www.consilium.europa.eu/uedocs/cmsUpload/080109-Factsheet8-Ami Sii.pdf. The Sudan Justice and equality movement: Black Book. Dostupný z: http://81 www.sudanjem.com/sudan-alt/english/books/blackbook _part1/book _part1. asp.htm. Transcend Nordic: Galtung´s corner: Theories of peace, 1967. Dostupný z:82 http://www.transcend-nordic.org. Transparency international: cpi 2007. Dostupný z: http://www.transparency.83 org/news _room/in _focus/2007/cpi2007/cpi _2007 _table. 75 United Nations ­ African Union mission in Darfur (UNAmiD). Dostupný z:84 http://unamid.unmissions.org/Default.aspx#. United Nations mission in Sudan: UNmiS Background. Dostupný z:85 http://www.un.org/Depts/dpko/missions/unmis/background.html. United Nations: peace and Security: peacekeeping. Dostupný z:86 http://www.un.org/Depts/dpko/dpko/. United Nations: peace and Security: peacekeeping:87 Facts and Figures: Background Note. Dostupný z: http://www.un.org/Depts/dpko/dpko/bnote010101.pdf. United Nations peacekeeping: principles and Guidelines: "capstone Doctrine".88 Dostupný z: http://pbpu.unlb.org/pbps/library/capstone _Doctrine _eNG.pdf. UN press release: Secretary-General appoints Jan pronk89 Special representative for Sudan, 21 June 2004. Dostupný z: http://www.un.org/News/press/docs/2004/sga877.doc.htm. UN press release: Secretary-General establishes international90 commission of inquiry for Darfur, 7 october 2004. Dostupný z: http://www.un.org/News/press/docs/2004/sga890.doc.htm. UN Security council: resolutions: resolution 1547 (2004). Dostupný z:91 http://www.un.org/Docs/sc/unsc _resolutions04.html. UN Security council: resolutions: resolution 1556 (2004). Dostupný z:92 http://www.un.org/Docs/sc/unsc _resolutions04.html. UN Security council: resolutions: resolution 1564 (2004). Dostupný z:93 http://www.un.org/Docs/sc/unsc _resolutions04.html. UN Security council: resolutions: resolution 1590 (2005). Dostupný z:94 http://www.un.org/Docs/sc/unsc _resolutions05.htm. UN Security council: resolutions: resolution 1591 (2005). Dostupný z:95 http://www.un.org/Docs/sc/unsc _resolutions05.htm. UN Security council: resolutions: resolution 1593 (2005). Dostupný z:96 http://www.un.org/Docs/sc/unsc _resolutions05.htm. UN Security council: resolutions: resolution 1672 (2006). Dostupný z:97 http://www.un.org/Docs/sc/unsc _resolutions06.htm. UN Security council: resolutions: resolution 1769 (2007). Dostupný z:98 http://www.un.org/Docs/sc/unsc _resolutions07.htm. UN Security council: resolutions: resolution 1812 (2008). Dostupný z:99 http://www.un.org/Docs/sc/unsc _resolutions08.htm. UN Security council reports: Sudan/Darfur. Dostupný z:100 http://www.securitycouncilreport.org/site/c.glKWlemTisG/b.3909133/. 76 UN Security council committee: list of individuals subject to the101 measures imposed by paragraph 3 of resolution 1591 (2005). Dostupný z: http://www.un.org/sc/committees/1591/pdf/Sudan _list.pdf. UN Security council Statement, Sc/9304, 22 April 2008. Dostupný z:102 http://www.un.org/News/press/docs/2008/sc9304.doc.htm. UN Sudan information Gateway: Darfur Humanitarian profile No. 29. Dostupný103 z: http://www.unsudanig.org/docs/HNp%2029 _narrative _1%20october%20 2007.pdf. UNHcr­ The U.N. refugee Agency: chad/Darfur: Transfer of refugees to safer104 inland camps. Dostupný z: http://www.unhcr.org/news/NeWS/47d12f264.html. Uppsala University: Department of peace and conflict research - conflict105 Database. Dostupný z: http://www.pcr.uu.se/database/definitions _all.htm.