POSUDEK VEDOUCÍ DIPLOMOVÉ PRÁCE


Jméno a příjmení diplomanta: Bc. Jana Bělonožníková

Název diplomové práce:  Reakce na ozbrojený konflikt v Darfúru

Titul, jméno a příjmení vedoucí diplomové práce: Mgr. Kateřina Novotná


            Tématem předložené diplomové práce byl rozbor ozbrojeného konfliktu v Darfúru a
následná reakce vnitřních aktérů a aktérů mezinárodního společenství. Diplomantka se v první části
práce snaží analyzovat kořeny současného konfliktu, přičemž neopomíjí žádnou z podstatných příčin a
zaměřuje se na historické (koloniální), ekonomické (surovinové), politické a následně i etnické
příčiny.  Tato část práce ukazuje, že diplomantka je schopna se orientovat v často nepřehledných
afrických
reáliích.
                         Práci je nicméně poněkud na škodu, že je převážně popisná, poznatky
sbírající, třídící a sestavující, avšak bez hlubších (mezinárodně)právních rozborů a závěrů, což je
patrné zejména u kapitoly zabývající se ozbrojeným konfliktem, a taktéž u části pojednávající o
rezolucích Rady bezpečnosti OSN.
                                                             Hodnocení humanitárních katastrof v
Somálsku, Bosně a Herzegovině, Rwandě, Kosovu a v neposlední řadě v Darfúru je součástí Zprávy OSN
(„A more secure world: our shared responsibility“, Report of the High-level Panel on Threats,
Challenges and Change), která mimo jiné uvádí, že lze v mezinárodním právu hovořit o rodícím se
pravidlu o kolektivní odpovědnosti chránit, které přesouvá důraz z „práva zasáhnout“ (right to
intervene) na „povinnost chránit“(responsibility to protect). Srov. také výrok od významného
internacionalisty Nandy, poukazujícího na „rodící se právo, možná přímo povinnost na straně
mezinárodního společenství zasáhnout do vnitřních záležitostí státu v případě, že zde dochází k
rozsáhlému porušování základních lidských práv“.
                                                                           Předmětem ústní obhajoby
může být  zamyšlení se diplomantky nad výše uvedenými výroky a posouzení, zda jsou právně
relevantní a zda se s nimi ztotožňuje, zejména v souvislosti s článkem 2(7) Charty OSN („Žádné
ustanovení této Charty nedává Organizaci spojených národů právo, aby zasahovala do věcí, které
podstatně patří do vnitřní pravomoci kteréhokoli státu, ani nezavazuje členy, aby takové věci
podrobovali řešení podle této Charty; tato zásada však nebrání, aby se použilo donucovacích
opatření podle kapitoly VII.”) Na jakém právním základě by bylo možno zasáhnout v rámci povinnosti
chránit? Bylo by možné použít stále problematický koncept humanitární intervence?

    V tomto směru zajímavým počinem na africkém kontinentu je přijetí Zakládajícího aktu Africké
unie, který ve svém článku 4(h) poskytuje „na základě rozhodnutí  Shromáždění  právo zasáhnout v
závažné situaci ve členském státu, zejména v souvislosti s pácháním válečných zločinů, genocidy a
zločinů proti lidskosti“.
                             Stylistická a jazykové stránka práce je slušná. Uvedená literatura
představuje poměrně obstojný, nikoliv však vyčerpávající zdroj informací. Diplomantka mohla využít
dalších dostupných materiálů, přímo se vážících k tématu její práce, jako například již výše
zmiňovanou zprávu OSN zabývající se kolektivním bezpečnostním systémem  a efektivitou mírových
operací („A more secure world: our shared responsibility“, Report of the High-level Panel on
Threats, Challenges and Change). Zajímavé studie zabývající se tzv. zmezinárodnělými konflikty jsou
dostupné například na webových stránkách Mezinárodního výboru Červeného kříže.
                           Práci doporučuji k ústní obhajobě a navrhuji hodnocení


                                                            d o b ř e (C).


V Brně dne 13. května 2008                                                              Mgr.
Kateřina Novotná