Link: OLE-Object-Data Masarykova univerzita Právnická fakulta Katedra trestního práva Bakalářská práce. Kriminalita mládeže Libor Šimek r. 2006 "Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma: Kriminalita mládeže zpracoval sám a uvedl jsem všechny použité prameny". 1 1. ÚVOD Kriminalita je negativní jev, který provází každou společnost. Proto se stává její účinná kontrola jednou ze základních funkcí demokratické společnosti. Tak jako v naší mladé demokracii, tak i v celosvětovém měřítku je problematika kriminality mládeže jednou z nejzávažnějších společenských problémů společnosti. V současnosti je této problematice věnováno mnoho odborné pozornosti a taky patří mezi hlavní ukazatele, které občany znepokojují. Vývoj dětské delikvence a kriminality mládeže v našich podmínkách, který nastal po roce 1990 zažil rozmach, který nikdo nečekal a bylo třeba najít účinné nástroje, které by pomohly tento negativní nástup zmapovat a popřípadě v mezích zákona učinit taková opatření, která pomohou k její snížení. Máme ale rok 2006 a již se nemůžeme zastiňovat změnou politických podmínek a opakovaným tvrzení, že naše mládež byla změnami v naší společnosti nejvíc dezorientována a tím dochází k zvýšení kriminality páchané mládeží. Dnešní mládež už tudíž není poznamenaná tzv. "starou dobou", ale o to více na ní doléhá součastný stav naší společnosti, který se často vyznačuje absencí morálních zásad a určitých závazných pravidel. Je velice obtížné určit přesné příčiny, které vedou ke každému konkrétnímu případu kriminality mládeže, protože faktorů, které mohou tento proces nastartovat je více a navzájem se mohou kumulovat, až vyústí v spouštěcí mechanismus k páchání trestné činnosti. 2 V našich podmínkách pokud se jedná o příčiny které známe a jsou nejčastější, tak mluvíme zejména o vlivu rodiny a dědičnosti. Základní hodnoty, jako jsou dobře fungující rodina s citovým zázemím pro správný vývoj dítěte nejsou v dnešní době samozřejmostí, ale spíše nahodilý jev. Stále častěji se setkáváme s tím, že preference ekonomických zájmů zapříčiní oslabení citových pout v rodině. A to i přesto, že si uvědomujeme, že to je opravdový základ k tomu, aby nebyl sociální vývoj dítěte již deformován v prostředí vlastní rodiny. Přicházíme na svět jako biologický organismus, vybavený celou řadou potencialit, které se mohou působením okolí rozvinout ve schopnosti a dovednosti. Osobností se nerodíme, tou se stáváme. Každý z nás je neopakovatelnou, individuální a jedinečnou konfigurací osobnostních rysů. V tisících detailech se naše osobnost liší od jiné. Přesto jsme si v něčem podobni: narodili jsme se do stejné doby, působí na nás svými prvky podobná kultura, ideje, zvyky, dostáváme podobné informace, zažíváme podobně radosti i úzkosti. Vývoj mladého člověka probíhá simultánně ve třech procesech: je to proces zrání, jakási realizace genetického plánu, který příliš ovlivnit nedokážeme, je to učení, chápané jako nabývaní zkušeností a je to také socializace, postupné vrůstání člověka do společnosti. To vše se děje za přítomnosti druhých lidí a těžiště leží zpočátku pouze a jen na rodině, jako základní složce společnosti. /1 Dále je třeba samozřejmě poukázat na vliv školy a její v dnešních dobách často kritizovaná špatná výchovná činnost a absence pedagogických osobností. A zejména na velmi důležité aktivity v tzv. volném čase, na který by se měly zaměřovat jak školy, tak i rodiče, aby si dítě našlo co možná nejzajímavější koníček, který by vyplnil jeho mimoškolní čas. 1. Lašek, J, Psychická deprivace dítěte jako kriminogenní faktor. [citováno 10.3. 2005]. Dostupný z: http:// www.dom-os.cz/index.php?page=p_aktuality&tzp=danky 3 Při absenci těchto faktorů základní mravní a citové výchovy dochází často v dalším sledu k sdružování mládeže v závadových partách, konzumaci drog a následné trestní činnosti. Proto jedním z dalších důležitých bodů na který se ve své práci zaměřím bude prevence kriminality, protože ta patří podle mého názoru zejména u mládeže k základním prioritám, pokud chceme docílit pozitivních výsledků. Musíme se snažit aby byl kladen důraz na včasné a důkladné objasňovaní trestné činnosti mládeže. I toto má značný vliv v oblasti prevence a působí na mládež výchovně. To je ale už náplní práce kriminální policie, která to bere jako jednu z nejpodstatnějších úkolů. Ve své práci se budu snažit poukázat na tyto základní příčiny kriminality mládeže, jak z hlediska kriminologie, trestního práva a sociologie, ale i z pohledu každodenní práce policie a v neposlední řadě se zaměřím na zmapování a analýzu statických údajů o trestné činnosti mládeže. 4. 2. Charakteristické rysy trestné činnosti mládeže Charakterizovat strukturu trestné činnosti, která je páchána mládeží z hlediska kriminologického je v dnešní době velice obtížné. Asi mezi specifické rysy trestné činnosti mládeže, které je odlišují od trestné činnosti dospělých je způsob provedení, který je určen jejich stupněm tělesného a duševního vývoje a dále jsou ovlivňovány životními zkušenostmi a zejména zkušenostmi z páchání trestné činnosti. Patří mezi ně: - mládež páchá trestnou činnost většinou ve skupinách - příprava trestného činu chybí nebo je nedokonalá, totéž platí i o zahlazování stop a utajení činu, mladí se svou trestnou činností rádi chlubí mezi vrstevníky - způsob překonávání překážek je většinou jednoduchý až primitivní, mnohdy za užití neúměrného násilí - projevuje se zbytečná agresivita, v některých případech umocněná užitím návykových látek, zejména alkoholu - trestná činnost je páchána zpravidla opakovaně stejným nebo obdobným způsobem a v poměrně malém územním teritoriu - předmětem útoku i předměty zájmu mladých pachatelů jsou přiměřeny jejich věku, někdy i bez ohledu na jejich hodnotu - trestná činnost je páchána zpravidla živelně pod vlivem momentálně působící kriminogenní situace - věci získané trestnou činností se zpravidla brzy po spáchání činu dělí mezi členy skupiny, společně bývají využívány i finanční prostředky - další zvláštnosti vyplývající ze somatických vlastností pachatelů - rovněž svoji roli hraje touha po dobrodružství a soutěživosti jako snaha prověřit si své síly a dovednosti. / 2 2. Konrád,Z. a kol. Metodika vyšetřování jednotlivých druhů trestných činů. Praha: Policejní akademie, 1994, s. 202-203. 5 2.1. Trestná činnost mladistvých. Trestná činnost mladistvých je velice často spojena s potřebou sdružovat se ve skupině vrstevníků. Je to přirozený jev ve vývoji jedince a tady velmi často dochází k závadovému jednání, které má zaplnit přebytečný čas, potřeby nesprávné seberealizace a zapomenout na frustrující neúspěchy ve škole či poměry v rodině. Velký vliv na toto jednání má i konzumace alkoholu a tím ztráta přirozených zábran. Kriminalita mládeže je převážně záležitostí chlapců, děvčata se trestné činnosti dopouštějí mnohem méně (1:20) a méně často za použití násilí. Páchají především podvody, krádeže a kriminalitu ve spojení s drogami a prostitucí./3 U této věkové skupiny se setkáváme s typickými trestnými činy jako jsou majetková trestná činnost a vandalismus. Co se týče majetkové trestné činnosti, tak tam nám převládá snaha mít prostředky na pohodlný život a na potřeby k "svobodné zábavě". U těchto případů dochází k deformaci žebříčku hodnot a k naplnění svých požadavků "za každou cenu". Nejčastějším typickým trestným činem mládeže již delší dobu zůstává krádeže kapesní a krádeže věcí z aut. V posledních letech podíl mládeže do 18 let na majetkové kriminalitě dosahoval v průměru 25 -30 procent. Další kapitolou u mládeže je tzv. sprejerství, které, i když ho máme zařazené mezi trestné činy proti majetku, má znaky spíše klasického vandalství. Tím chci říci, že v těchto případech nejde o nabytí zisku z trestné činnosti, ale k uspokojení předvést své "umělecké výtvory". I když tento druh kriminality má v celkovém počtu případu majetkové kriminality jen menší podíl, bývají škody způsobené touto činností veliké a mnohdy jsou poškozeny i umělecké hodnoty. 3. Zoubková,I., Kontrola kriminality mládeže. Dobrá Voda u Pelhřimova: Nakladatelství A. Čeněk, 2002, s. 20. 6 Co se týká klasického vandalství, tak ten je spojen skoro vždy s partou vrstevníků. Jen 4 procenta vandalů jedná samostatně, zbývajících 96 procent činů probíhá v partách. Party se utvářejí většinou na základě prostorové blízkosti (bydliště, škola). Dominujícím cílem je společná zábava, kterou ovšem může být i krádež nebo zničení nějakého objektu./4 Dalším, pro mládež velice přitažlivým způsobem trávení volného času, je např. u nás v Ostravě návštěva některého z klubů na Stodolní ulici. Tento nový fenomén moderní doby nám vytvořil opravdu zajímavou směs kvalitních hudebních klubů, ale i obyčejných hospod, kde se setkáte s mládeží téměř z celé republiky. To má samozřejmě vliv i na koncentraci závadových osob a v dané lokalitě je zvýšený nárůst prodeje drog a alkoholu nezletilým. Tento negativní aspekt se nám odráží v bezprostředním okolí zmíněné Stodolní ulice, kde monitorujeme zvýšení jak majetkových trestných činů, a to zejména krádeže věcí z aut, tak i násilných trestných činů, jako jsou loupežná přepadení a znásilnění. Co je alarmující u kriminality mládeže, tak to je zvyšující se brutalita útoků a závažných následků, které následně vznikají. 4. Vašina,B., Záškodná, H. Vybrané otázky psychologie zdraví anomálního a abnormálního vývoje. Ostrava: Ostravská univerzita, 1996, s. 53. 7 Trestná činnost dětí Trestná činnost neboli kriminalita dětí je v odborné literatuře též nazývána jako prekriminalita a v žádném případě se nesmí tento problém považovat jako druhořadý, i když z pohledu práva nejde vzhledem k nedostatku věku o jednání trestné, a tím postižitelné podle trestně právních norem. Musíme si ale uvědomit, že osoba, i když mladá, se dopustila "činu jinak trestného". Co se týká skladby druhu trestných činů, tak tady je struktura velmi podobná trestné činnosti mladistvých, jen je u nich ještě více znát nevyzrálost při konkrétním provedení trestného činu. V oblasti majetkové trestné činnosti se odcizují především předměty, které vzhledem k jejich věku upoutávají a to jsou zejména peníze, jízdní kola, motocykly, elektronika, cigarety a potraviny. U děvčat se setkáváme i s krádežemi školních potřeb. Je zajímavé, že mnohdy cennější věci jako jsou vzácné sbírky mincí, obrazů, šperků nebo vkladní knížky je nezajímají. Již ve školním věku se nám začíná projevovat problém zvaný šikanování. Kolem šesti set tisíc dětí v Česku zažilo šikanu. Tvrdí to odborníci, kteří se šikanou mezi dětmi dlouhodobě zabývají. A také varují: šikana se v posledních letech šíří jako epidemie. Součastně klesá věk malých útočníků a stoupá jejich brutalita. Začíná to nevinně. Slabšímu spolužákovi se jen tak pro zábavu schovají cvičky, berou svačiny a před učiteli se na něj svalují cizí hříšky. Je přece legrační sledovat, jak se marně brání a natahuje moldánky. Časem se přitvrdí: cestou domů ze školy ho obstoupí parta kluků a pod pohrůžkou, že mu rozbijí nos, mu seberou peníze. A druhý den zase. A pak mu, zase jen tak pro zábavu, jednu vrazí. Kluk začne chodit domů oklikami, je zakřiknutý a ráno se bojí odejít do školy. Nic se neřekne, protože ještě víc než ran od spolužáků se bojí jejich výsměchu a izolace ve třídě. Končí to zlomeninami, kopanci a 8 bitím, agresoři věší své oběti za nohy z pátého patra, pálí je cigaretami, nutí je krást v obchodech nebo je sami obírají o mobily a značkové oblečení. Zkušenost se šikanou má podle celonárodního výzkumu na českých školách 41 procent dětí. Psycholog Michal Kolář se šikanou ve školách a dětských kolektivech zabývá už pětadvacet let. Je jedním ze zakladatelů občanského sdružení Společenství proti šikaně. Ve své praxi se setkává se šikanou u předškolních dětí i s krajně brutálními případy, které končily doživotními následky a těžkými fyzickými i psychickými traumaty. Šikana je podle něj celospolečenský problém, na jeho řešení ale pedagogové, sociální pracovníci ani policisté nejsou dostatečně připraveni. I celonárodní výzkum ukázal, že 90 procent učitelů neumí vyřešit nejjednodušší diagnostickou situaci. Kromě jiného, ta vyplývá třeba z toho, že vlastně neexistuje žádná fakulta, která by se systematicky zabývala vzděláváním v oblasti školního násilí a šikanování. /5 5. Štráfeldová, M. O čem se mluví. [14.12.2004]. Dostupný z: http:// www. radio.cz/print/cz/61295 9 3. Mládež z hlediska trestněprávního, kriminologie a občanskoprávního Pokud chceme vymezit některé trestněprávní pojmy, musíme se podívat do platné právní úpravy a to je zákon č.218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeže), jak vyplývá ze změn provedených zákonem č.383/2005 Sb. Vymezení pojmů § 2 a) protiprávním činem provinění, trestný čin nebo čin jinak trestný, b) mládeží děti mladší patnácti let a mladiství, c) dítětem mladším patnácti let ten, kdo v době spáchání činu jinak trestného nedovršil patnáctý rok věku, d) mladistvým ten, kdo v době spáchání provinění dovršil patnáctý rok a nepřekročil osmnáctý rok svého věku Mladistvý §5 Odpovědnost mladistvého Mladistvý, který v době spáchání činu nedosáhl takové rozumové a mravní vyspělosti, aby mohl rozpoznat jeho nebezpečnost pro společnost nebo ovládat své jednání, není za tento čin trestně odpovědný. /6 6. Zákon č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeže). 10 Odpovědnost mladistvého je třeba posuzovat v každém případě zvlášť, protože dosažení určité věkové hranice neznamená automaticky i dosažení všestranné duševní a fyzické vyspělosti. Jednotlivé vědecké disciplíny se shodují v tom, že jde o období fyzického a psychického dozrávání, v němž se odehrávají kvalitativní přeměny v organismu, duševním životě i v sociálním postavení jedinců a vrcholí dosažením relativně stálého stavu dospělosti. Situace je však komplikovaná tím, že zralost tělesná, zralost duševní a zralost sociální nemusí přicházet ve stejnou dobu a že pochopitelně jiná kritéria jsou používána pro zralost tělesnou, jiná pro zralost sociální. /7 Pro naše účely, chceme-li se zabývat kriminalitou mládeže, se nemůžeme zaměřit jen na věkovou hranici, kterou přijal platný český trestní zákon pro trestní odpovědnost tzv. mladistvé, ale i na věkovou hranici nižší, na kterou se trestní odpovědnost nevztahuje, ale je důležitá pro sledování vývoje trestní činnosti mládeže. Když se podíváme do statistik, tak ty udávají, že nezletilí se podílejí na páchání trestné činnosti cca 8 %, což není málo a určitě stojí za důkladné analýzy a hledání příčin tohoto nepříznivého stavu. Ukazuje se totiž, že kořeny kriminality mládeže nelze hledat až u mladistvých ve věku nad patnáct let, ale že to bývá důsledkem negativních vlivů, převážně ve výchovném působení, k nimž docházelo po delší dobu, zpravidla již v ranném dětství a ve věku do patnácti let. 7. Suchý, O., Švancar, Z. Mládež a kriminalita. Praha: Nakladatelství Melantrich, 1972, s. 40-45. 11 Dítě Podle Úmluvy o právech dítěte (rezoluce OSN 44/25 přijaté dne 20.11. 1989 v New Yorku, ratifikace v ČSFR v roce 1991) se dítětem rozumí každá lidská bytost mladší osmnácti let, pokud nedosáhla zletilosti dříve. Z hlediska trestněprávního jsou důležitými ustanoveními čl. 12 -- právo dítěte svobodně se vyjadřovat ve všech záležitostech, které se ho dotýkají, přičemž se názorům dítěte musí věnovat patřičná pozornost odpovídající jeho věku a úrovni, za tímto účelem se dítěti poskytuje možnost, aby bylo slyšeno v každém soudním nebo správním řízení které se jej dotýká, čl. 33 - zakotvující ochranu dítěte před narkotickými a psychotropními látkami, čl. 37 -- zakazující trest smrti, mučení, nelidské či ponižující zacházení nebo trestání, dále pak příkaz používat vazbu u delikventních dětí a mladistvích ve věku do 18 let jen jako krajního prostředku a na nejkratší nutnou dobu trvání, čl. 40 -- stanoví požadavek dodržování všech lidských práv v rámci řízení proti dítěti či mladistvému. /8 Náš platný zák. 218/2003 Sb.o soudnictví ve věcech mládeže, jak již bylo napsáno výše, nám pro pojem dítě stanovil věkovou hranici patnácti let. I když vyloučení z trestní odpovědnosti je již zaneseno v § 11 zák.140/1961 Sb. "Kdo v době spáchání činu nedovršil patnáctý rok svého věku, není trestně odpovědný", tak se s pojmem trestní odpovědnosti dítěte setkáváme v zák. 218/2003 Sb. V §89 ods.1 -- dítě mladší patnácti let není trestně odpovědné. 8. Zezulová.J. Trestní zákonodárství nad mládeží. Ostrava: Ostravská univerzita, 1997, s.168. 12 V případě, že dojde k dětskému kriminálnímu deliktu, je ale možno dle §93 učinit opatření. Jedná se: a) dohled probačního úředníka - který pravidelně navštěvuje dítě v jeho bydlišti a ve škole b) zařazení do terapeutického, psychologického nebo jiného vhodného výchovného programu ve středisku výchovné péče c) ochranou výchovu -- uloží se dítěti, které spáchalo čin za nějž trestní zákon dovoluje uložení výjimečného trestu, a které v době spáchání činu dovršilo dvanáctý rok svého věku a je mladší než patnáct let. Dále může být uložena odůvodňuje-li to povaha spáchaného činu a jeli to nutné k zajištění jeho řádné výchovy./9 Osoba blízká věku mladistvému Jde o pojem převážně používaný kriminologií a praxí. V trestním zákoně se s ním setkáme v § 33 písm. b) jako polehčující okolnost při výměře trestu. Z pohledu času se jedná o krátké časové období mezi osmnáctým a devatenáctým rokem věku. Mladý dospělý Je pojem používaný v kriminologické literatuře. Je to věková kategorie od 18 let výše. Horní hranice není chápána jednotně a je velmi volná, někdy do věku 21 let, jindy do věku 24 let, ale i 30 let. /10 9. Zákon č.218/2003 o soudnictví ve věcech mládeže. 10. Zoubková, I. Kontrola kriminality mládeže, Dobrá Voda u Pelhřimova: Nakladatelství Melantrich, 2002, s.13. 13 4. Příčiny vzniku kriminality mládeže. 4.1. Vliv inteligence, charakteru, motivace V kriminologii se nejčastěji setkáváme s tzv. obecnými rozumovými schopnostmi neboli inteligenci. Inteligence patří mezi základní a trvalé vlastnosti člověka. Projevuje se nejen v kvantitě a kvalitě myšlení, ale i v dalších vyšších psychických funkcí (paměti, představivosti) a v podmínkách jejich fungování. Inteligence je schopnost poznávat, hodnotit a perspektivně řešit problémové situace z hlediska stanoveného cíle. /11 Inteligenci proto považujeme za faktor, který je třeba vždy brát v úvahu. Jedinci s nižším intelektem jsou více náchylní ke svedení k trestné činnosti. Charakterem se obvykle rozumí soubor osobnostních rysů s morálním aspektem, postojem jedince k hodnotám společnosti, k postoji k ostatním lidem, ale i k sobě samému. 11. Vašina, B., Záškodná, H. Vybrané otázky psychologie zdraví anomálního a abnormálního vývoje. Ostrava: Ostravská univerzita, 1996, s.21. 14 Charakter se projevuje v činech, ale jeho základnou jsou motivy těchto činů a týž čin může u různých osob vycházet z různých motivů: např. dobročinnost může být projevem skutečné dobrosrdečnosti, nebo také mocenského exhibicionismu. Charakterové rysy a volné vlastnosti osobnosti, projevující se právě v jednání, jsou těmito činy, často v "hloubce osobnosti". V tomto smyslu jsou mnohé lidské činy produktem nevědomých motivů, i když je jejich subjekt přesvědčen, že konal vědomě a s rozvahou. /12 Delikventní chování vykazují především takoví jedinci, kteří mají problémy s ovládáním a ani nepociťují potřebu své chování ovládat. V těchto případech mluvíme o psychopatické osobnosti. Motivace - vystupuje jako intrapsychický proces, vyúsťující v motivační stav označovaný jako potřeba, stav, který se vyznačuje určitým napětím a pohnutkou (puzením) uspokojit tuto potřebu, tj. redukovat výchozí motivační stav napětí a puzení. /13 Je to určitý systém hybných sil chování jedince, kterým chceme dosáhnout svého vytýčeného cíle. K dosažení tohoto cíle můžeme použít škálu nejrůznějších prostředků. Mladí delikventi se vyznačují volbou společensky nepřijatelných prostředků. Trestný čin je pak z tohoto pohledu výsledkem procesu individuálního rozhodování v situaci, která předcházela jeho spáchání. U mladistvých pachatelů často nacházíme vedle běžných motivů spáchání deliktů, rovněž ve zvýšené míře takové motivy, jako je snaha na sebe upozornit, potřeba uznání okolí a potřeba stimulace. 12. Nekonečný, M. Základy psychologie. Praha: Nakladatelství Academia, 1998, s.535. 13. Nekonečný, M. Základy psychologie. Praha: Nakladatelství Academia, 1998, s.456. 15 4.2. Dědičné dispozice, rodinné prostředí Dědičnost -- člověk si ve své vrozené výbavě přináší na svět jednak vlastnosti svého živočišného druhu (lidská stavba těla, smyslové orgány a další) a jednak kombinaci vlastností svých rodičů, resp. předků. Úhrn dědičných vlastností, které si člověk přináší na svět, se nazývá genotyp, přičemž se tento termín vztahuje zejména na vlastnosti nervové soustavy. Dědičně se totiž nepřenáší hotové psychické vlastnosti -- na rozdíl od tělesných vlastností, jako je např. barva očí -- ale i biologické dispozice, které zahrnují biochemické prostředí organismu a vlastnosti nervové soustavy. Dědičnost psychických vlastností u člověka je prozkoumána méně, protože je to složitý metodologický problém. Především, jsou zděděny biologické vlohy a psychické vlastnosti, jejichž úhrn již vyjadřuje vliv zkušeností a nazývá se genotyp, jsou produktem interakcí těchto zkušeností a genotypu. Zděděné, resp. vrozené vlohy vůbec mohou limitovat vliv zkušeností (např. u oligofrenie, vrozené slabomyslnosti). Zásadně platí, že pokud vrozené vlohy nejsou dány v extremních hodnotách (např. jako nadměrně vysoká nebo naopak nadměrně nízká úroveň vzrušivosti), rozhodujícím činitelem dalšího formativního vývoje jedince ve smyslu psychologickém je zkušenost. Pro vrozené dispozice dané v normě dále platí, že s přibývajícím věkem jejich vlivu ubývá, neboť stále více se ve vývoji individua uplatňují jeho zkušenosti. Platí tedy, že podíl dědičnosti a vlivů prostředí je u různých lidí a u různých psychických vlastností různý. Zásadně tedy platí, že vztah mezi dědičnosti a vlivy prostředí (resp. zkušenosti), je třeba chápat jako vzájemně závislou interakci obou těchto činitelů. /14 14. Nekonečný, M. Základy psychologie.Praha: Nakladatelství Academia, 1998, s.124-125. 16 U kriminality mládeže se setkáváme právě s problematikou výrazného urychlování biologického zrání jedinců, které se dostává do výrazného střetu s jejich psychickou nezralostí. Z toho vyplývá, že psychicky nezrálí jedinci, kteří mají minimum životních zkušeností nejsou schopni vhodně využívat svých fyzických předpokladů a popř. tlumit své sexuální potřeby, což má za následek nekontrolovatelnost svého jednání a následný střed s trestním zákonem. Rodinné prostředí - určující význam rodiny a rodinné výchovy pro formování osobností dítěte a jeho mravního vědomí je téměř obecně uznáván. Rodina se stává jedním z hlavních výchovných činitelů jen tehdy, když plní svoje výchovné úkoly správně, když kladně působí na utváření mravní osobnosti člověka. Důležitost rodiny a rodinného prostředí na celkovou výchovu dítěte vychází z toho, že rodiče vychovávají své děti od nejútlejšího věku, že kladou základy, na nichž pak spočívá celý další vývoj osobnosti mladého člověka, zvlášť po stránce mravní a do značné míry celkový tento vývoj rozhodujícím způsobem předurčují. Prostřednictvím rodičů se dítě seznamuje se světem a se společností, přichází do styku s jinými lidmi. Rodiče jsou pro děti největší přirozenou autoritou, podle nich se učí žít a jejich chování, jednání, zvyky a návyky napodobuje a ve všem od počátku sleduje jejich příklad. Od rodičů se seznamuje poprvé s formami soužití mezi lidmi a s mezilidskými vztahy. Z toho nám vyplývá, že rodina významně formuje osobnost člověka, jsou v ní důvěrné vztahy a citové vazba. Často se setkáváme s problémy neúplných rodin, kde jeden z rodičů neplní svoji výchovnou funkci, které je způsobeno nejčastěji rozchodem rodičů. I když se ozývají hlasy odborníků, že není tak důležité zda je rodina úplná, ale jak funkční jsou vztahy mezi jejími členy, pořád platí, že neúplná rodina (zejména rodina s chybějícím otcem) se statisticky významně častěji vyskytuje jako charakteristika rodinného zázemí u delikventních osob. 17 V souvislosti s tím se často podtrhuje význam otcovského vzoru a otcovské autority. Výchova může ovlivnit, jak bude člověk v životě uznávat a ctít autority, jak bude lidem důvěřovat, jaké si vytvoří názory na svět a hodnoty, jak bude vycházet s ostatními apod. Velice přitom záleží na přístupu rodičů. Bude-li přístup k dítěti přespříliš autoritativní, může se stát, že z dítěte vyroste ušlápnutý neprůbojný jedinec, případně člověk, který si bude své pocity agrese vybíjet na slabších. Pokud však výchova dítěte bude naopak příliš liberální, je zde nebezpečí, že z něho jednou bude samorostlý jedinec bez úcty k autoritě. Myslím si, že výchova dítěte by se neměla brát na lehkou váhu. Rodiče by k ní měli přistupovat zodpovědně a nepodceňovat spolupráci s výchovnými institucemi jako např. škola nebo zájmové kroužky, ale třeba i pedagogicko-psychologická poradna. Důležitý je i čas, který rodiče věnují svým dětem. Zdaleka ne všechny děti dopouštějící se prohřešků proti normám společnosti jsou z neúplných a rozvrácených rodin. V poslední době je velký počet takových, jejichž rodinná struktura je v pořádku, ale rodiče pro své povolání nemají na děti čas a snaží se jim to vynahradit zvýšeným hmotným nebo finančním zabezpečením a dárky. To však dětem nestačí a často pak hledají útěchu v drogách nebo v partách, kde na sebe konáním větších nebo menších deliktů snaží soustředit pozornost a obdiv, čímž si nahrazují nedostatek lásky doma. Rodičovskou výchovu z hlediska event. kriminogeneze na základě empirického výzkumu zhodnotili Seitz a Götz (1979). Seitz (1983) charakterizoval některými základními rysy různé průběhové procesy kriminogeneze, závislé na výchově v rodině takto: a) chybí uspokojování základních potřeb dítěte a dochází k jeho emocionální deprivaci, což redukuje jeho spontánní kontakty uvnitř rodiny a vede součastně k zvýšené sugestibilitě a motivaci v jednání vedoucího k závislosti zvláště na osobách stojících mimo rodinu, k nímž dítě získalo vztah, 18 b) rodinná výchova je restriktivní (s kontrolující přísností a podporou pesimismu stran budoucnosti dítěte) podporuje sociální nezpůsobilost (disability) projevující se v nesmělosti, plachosti, neschopnosti sociálního vcítění, malé pohotovosti brát na sebe riziko v nových sociálních situacích, zvláště v přítomnosti druhých lidí, c) výchova je příliš jednostranně "orientovaná na cíl", vede k tzv. "prožitkům anomie" a podle dalších podmínek -- k různým typům sociální deviace (např. kriminalitě, alkoholismu apod.), d) zcela chybí, nebo je velmi nedostatečná mravní výchova v rodině, nevytváří se u dítěte mravní autonomie (chybí mu sebekontrola a sebeovládání) a tím se zvyšuje jeho pohotovost ke kriminálnímu jednání, e) motivace k prosazování se a k agresivnímu jednání dítěte je výsledkem zvláště rodičovského posilování (utvrzování) a poskytování vlastních vzorů chování takto orientovaných dítěti, f) rodičovské prognózy a posilování negativního sebehodnocení dítěte vedou k zápornému pojetí jeho vlastní identity jako "černé ovce" a "výtržníka" s odpovídajícími způsoby chování, g) chybějící porozumění rodičů k dítěti a jejich hyperprotektivní výchova vede k oslabení "Já" a k úzkostnosti (anxiositě) dítěte, h) nepřiměřené a nedůsledné rodičovské požadavky na samostatnost dítěte vedou k jeho snížené samostatnosti a sebekontrole, pokud jde o požadavky školy. /15 15. Kuchta, j. Kriminologie I část. 2 vydání,Brno: Masarykova univerzita, 2002, s.94-95. 19 4.3. Volný čas Volný čas -- je zcela určitě důležitým faktorem při výchově mladých lidí, kteří mají své záliby a které tráví různě podle svých vlastních potřeb a možností. Tento volný čas mohou využívat ke vzdělávání, ke kulturní nebo fyzické činnosti. Výzkumy ukazují, že mladý člověk disponuje v průběhu týdne průměrně více než 32 hodinami volného času. Tento čas věnuje na řadu činností, mezi nimi je nejfrekventovanější sledování audiovizuálních prostředků (televize, kino), procházky, četba, sport, společenské a jiné kulturní činnosti, hudba a její poslech, činnosti ve skupině, rozhovory a debaty a jiné. /16 Je ale pravdou, že bychom byli rádi, kdyby byl volný čas dětí a mládeže využíván jimi ku prospěchu z hlediska efektivního vyplnění alespoň u poloviny dětí. U delikventních jedinců obecně platí, že mají více času než jejich nedelikventní vrstevníci. Vyhýbají se dlouhodobějším aktivitám, náročnější manuální práci a nemají zájem o studium. U těchto jedinců se setkáváme ze záporným vztahem vůči kulturním akcím jako jsou divadla, koncerty a různé výstavy a také nepatří mezi vášnivé čtenáře s výjimkou nenáročné dobrodružné literatury. Nejhorší situace nastává, když dítě nemá zrovna žádný předmět svého zájmů, rodiče se o něho příliš nezajímají a je jim vcelku jedno, kde a jak tráví jejich dítě volný čas. Za dlouhodobý problém je považován nedostatek prostor pro děti a mládež jako jsou různá hřiště a zájmové kluby. Tady začínají prvotní problémy, protože si musíme uvědomit, že hra je přirozenou vlastností dětí a když jim neumožníme tzv. "se vyřádit" v aktivitách pro společnost přijatelných, začnou si hledat jiné zájmy, kde může docházet k delikventnímu jednání. 16. Vantuch, P. Kriminalita mládeže a její prevence. Praha: Nakladatelství Horizont, 1984, s.69. 20 Jednou asi z nejlepších aktivit je bezesporu sport, který dovede naplnit velkou část volného času. Problém ale nastává, že i když nám přibylo spoustu nových sportovních oddílů, tak se tam uplatní jen hrstka talentovaných sportovců. A taky ekonomická situace rodičů dítěte ve sportovním oddílu začíná být faktorem, který má za následek, že i když je dítě talentované, tak na to rodiče tzv. "nemají". Toto platí i pro jiné zájmové kroužky, které se někdy staly spíše dobrým příjmem provozovatele, než snahou o zlepšení situace dětí. Proto je třeba hledat prostory, kde se sportovně a kulturně vyžije většina dětí bez rozdílu sociálního postavení rodičů. Je to dost velký problém, když v praxi zjistíte, že mnoho zastupitelů obce dá raději přednost novému velkému parkovišti před dětským hřištěm. Co se týká situace u nás v Ostravě, tak můžu říci, že se této problematice věnuje dostatečná pozornost a náklady na budování nových hřišť jsou nemalé. Mezi aktivity radnice v této oblasti patří vybudování nových velice oblíbených skateparků, které jsou hojně využívány mládeží a jsou tam pořádány i různé závodní akce na republikové úrovni. Dále nám přibyly v Ostravě dvě tzv. multifunkční hřiště, kde se dá hrát více sportů, jako jsou odbíjená, košíková, malá kopaná a hokej. Tato hřiště patří mezi velice navštěvovaná i mladšími dětmi, protože je tam dohled odpovědného pracovníka, který nejenže hlídá před poškozováním objektů, ale zabraňuje i možnému šikanování mladších dětí, které jsou méně průbojné. Problém ale nastával, když se zhoršilo počasí a venkovní aktivity už nelze provozovat. Proto se Magistrát města Ostravy rozhodl pro zřízení zájmových klubů, které se nazývají "Centra volného času". Jedná se zařízení, která mají jak už jejich název napovídá vyplnit volný čas mládeže. V Centru volného času najdeme taky sportovní vyžití jako je stolní tenis, kulečníky a stolní fotbal, ale i možnosti výuky na počítači a připojení na internet za minimální poplatky. Tato služba je mládeží hojně využívána, protože počítače a internet je fenomén doby a každý ještě nemá tuto možnost realizace z domova. A samozřejmě velice oblíbené počítačové hry a jejich on-line provoz. 21 Ale i tady je zapotřebí dohledu pracovníka, který musí umět pracovat s mládeži a usměrňovat jejich zájmy správným směrem. V souvislosti s výročím otevření Centra volného času byla provedena Ostravskou radnicí anketa, která mapovala jeho využitelnost. /17 V každém případě si musíme uvědomit, že u problematiky sociální politiky v oblasti řešení volného času dětí a mládeže se nikdy nedá říci, že bylo vynaloženo dostatek financí. Každá koruna vložená do systému a umožnění využití volného času se nám vrátí v ušetřených nákladech za škody způsobené delikventní mládeží. U této kapitoly musím vyzdvihnout spolupráci Ostravské radnice s nadací Duhová energie, které společně financovaly výstavbu multifunkčních hřišť, kde se cena pohybovala přes 5,5 miliónu korun. 17. Příloha č.1 4.4. Vliv drogové závislosti Drogová závislost -- problematika zneužívání návykových látek je oblastí v níž se stýkají otázky medicínské, psychologické, sociologické, filozofické, právní, pedagogické a jiné. Spotřeba různých drog, její rozložení v populaci již několik let dosahují alarmující úrovně. Podle údajů zainteresovaných institucí je v Ostravě již např. zformována struktura překupníků, stabilizují se místa, kde je možno téměř jakoukoliv drogu sehnat. Rostoucí počet zachycených dívek vedl v roce 1995 k otevření "ženského pavilonu" pro drogově závislé v Psychiatrické léčebně v Opavě, vedle již dříve zřízeného pavilonu pro muže, svou činnost zahájilo Krizové centrum v Ostravě 1, jehož pravidelnou klientelu tvoří i mládež experimentující s drogami. /18 17. Přílohy č.1a,1b, 18. Záškodná, H. Děti, mládež a drogy na území města Ostravy. Ostrava: Ostravská univerzita, 1997, s. 13. 22 V dnešní době už dávno neplatí že Česká republika je pouze tranzitní zemí, ale patříme už mezi cílové země s nemalým odbytem, a tudíž pro drogové obchodníky k zajímavým lokalitám. Od roku 1989 se nám vývoj v oblasti drog přesunul od inhalování výparů toulenu, vulkanu a perchloru, případné konzumaci léku v kombinaci s alkoholem, nebo domácí výrobě návykových látek mezi kterými má dlouhou tradici v naší republice droga zvaná pervitin -- metamfetamin, která se zde vyskytuje již bezmála čtvrt století, až po součastný stav, kdy není problém sehnat jakoukoliv tzv. "tvrdou drogu". V oblasti drog si musíme uvědomit, že drogy nejsou jen ty tzv. "tvrdé", ale mezi návykové látky řadíme i alkohol a cigarety. Tyto druhy závislosti jsou ale v naší společnosti stále ještě tolerovány a jejich neblahý vliv na vývoj jedince u laické veřejnosti podceňován. Výzkumy nám ale ukazují, že již v jedenácti letech se v dětské populaci začíná objevovat alkohol a už od osmi let se experimentuje s cigaretami. Nejprudší nárůst ale nastává v období postpubescenti, kde je to charakteristické pro trávení volného času a aktivity s tímto věkem spojené. Podle Evropské školní studie o alkoholu a jiných drogách patří šestnáctiletí Češi svými zkušenosti s alkoholem, kouřením cigaret a marihuany ke špici mezi evropskými zeměmi. Jen pět procent mladých Čechů se například v roce 2004 nedotklo alkoholu./19 V tomto období se mladí lidé stále více setkávají i s jinými drogami, jako jsou různé taneční drogy na povzbuzení, velice oblíbené a často užívané konopí ve formě cigaret nazývané "jojt", až po řadu nejtvrdších drog typu morfinu, kokainu, hašiše, heroinu, LSD, a jiné látky, které mají na lidský organismus psychostimulační vliv. 19. Marek, J. České děti pijí nejvíc alkoholu. [15.12.2004]. Dostupný z: http:// www. radio.cz/print/cz/61354 23 Klíčovým psychologickým faktorem vzniku závislosti je komplex očekávání a vnějších impulsů, tj. otázky motivace: 1. Poznávací motivace, zvědavost na "zakázané ovoce", něco módního, nepoznaného, nového, spojené se světem dospělých, o čem se hovoří v médiích, opředeného pověstmi. Tento typ motivů je převažující u všech typů látek. 2. Mechanismy napodobování a identifikace s atraktivními vzory, snaha získat image chování vzoru,aspirace na role dospělých. 3. Konformní chování s členskou nebo referenční skupinou (vrstevníků, s rodinou), zajištění pocitu sounáležitosti, solidarity. 4. Posun aktuálního emočního stavu do plusových rovin, hlavně navození euforie, sebevědomí a pocitu úspěšnosti. 5. Posun aktuálního emočního stavu do normální polohy, odstranění pocitu nedostatečnosti, úzkosti, napětí, snaha o usnadnění komunikace s lidmi, odstranění izolovanosti a vlastní inhibice u plachých, sociálně nejistých jedinců. 6. Únik z flustrující reality, z neutěšených podmínek sociálního prostředí, zapomenutí aktuálních konfliktů. 7. Fyzická motivace, zvýšení výkonu, kondice, energie, překonání obav ze selhání při výkonu fyzickém, intelektuálním, sexuálním. 8. Zbavení se nudy, prožití dobrodružství. 9. Odmítnutí autority s poukazem na právo volby svobodného životního stylu. /20 20. Záškodná, H. Děti, mládež a drogy na území města Ostravy. Ostrava: Ostravská univerzita, 1997, s. 114-115. 24 Ať je již důvod , který vede mladé lidi k užívání drog jakýkoliv, tak má často souvislost s kriminalitou. Málo kdo si uvědomuje, že už jen tím, že se stává pouhým konzumentem, tak vlastně má určitý podíl na rozvíjení této trestné činnosti. V přímé souvislosti s výrobou a distribucí drog se musíme obrátit na §§ 187 -- 188, zák. č. 140/1961 Sb., který nám stanoví trestnost za nedovolenou výrobu a držení omamných a psychotropních látek a jedů a šíření toxikomanie. /21 V praxi se daleko více setkáváme s latentními vlivy toxikomanie a alkoholismu na trestnou činnost. Je to zejména u alkoholu případy násilné trestné činnosti zejména výtržnictví, ale i majetkové povahy. V těchto případech alkohol odstraňuje přirozené zábrany a mladí delikventi si připadají "nepolapitelní". U pravidelných a závislých konzumentů tvrdších drog už nastává problém s opatřováním hotovosti na nákup své "potřebné dávky". Tady se setkáváme převážně s majetkovou trestnou činností, tzv. "opatřovací kriminalita", protože prvotný zájem pachatele je získat cokoliv co se dá lehce zpeněžit a tím získat potřebný obnos. U těchto pachatelů je typické, že krádeže jsou většinou snadno proveditelného typu. Jako jsou krádeže věcí z motorových vozidel, vloupání do různých sklepů, víkendových chat či kiosků. Větší problém u této skupiny drogově závislých je v případech, kdy dochází k násilné trestné činnosti. V těchto případech bývá zvýšená brutalita útoku, která je zapříčiněna neschopností ovládat své jednání. 21/ Příloha č.2a,2b, 25 4.4. Závadové party Sdružování se do kolektivů je přirozeným jevem pro mladé lidi. Každý hledáme a mladý člověk obzvlášť takové společenské prostředí, které by odpovídalo našim zájmům, mentalitě a potřebou družného kolektivního života se svými vrstevníky. Samotná existence neznamená ještě pro mladé lidi nebezpečí a pakliže v nich vládne skutečně kolektivní a kamarádský duch, mohou přinést mnohé pro rozvoj mravního vědomí a obohacení života svých členů. Je proto vysoce nemoudré party uměle nebo dokonce násilně rozbíjet, i když jejich členové se nechovají vždycky tak, aby to přesně odpovídalo mnohdy zidealizovaným představám dospělých. /22 Z pohledu kriminality mládeže nám ale dělají problémy spíše party kde jsou zastoupeni mladí delikventi. U těchto part je daleko horší skutečnost, že delikventi z řad mládeže se pohybují mezi vrstevníky s podobnými asociálními charakteristikami v živelně vytvořených skupinách, v nichž jsou zakořeněny protiprávní normy chování. Z toho lze vyvodit, že kde selhává kladný vliv rodiny a školy, tam nastupuje vliv party. Party delikventů se skládají převážně z chlapců přibližně stejného věku a teritoriem bydliště. U dívek nedochází k tak častému sdružování. Většinou zastávají postavení jako partnerky ve smíšených skupinách. S partami úzce souvisí trestná činnost mladých lidí. S dospíváním se výskyt skupinové kriminality snižuje. Nejčastějším důvodem k páchání trestné činnosti je touha po dobrodružství a snaha se před partou ukázat. Z toho vyplývá i zaměření jako je ničení společenského majetku, napadení osob bez loupežného motivu apod. 22. Osmančík, O., Švancar, Z. Kriminalita mládeže: studie o mladistvých delikventech. Praha: Nakladatelství Statistické a evidenční vydavatelství tiskopisů, 1968, s.211. 26 V případě uspokojování svých finančních potřeb dochází u mládeže nejčastěji ke krádežím, kde není zapotřebí mít takové zkušenosti v kriminálních praktikách. Trestná činnost jedince probíhá ve skupině kvalitativně odlišně než při individuálním páchání trestné činnosti. Skupina zmnohonásobuje možnosti jedince, ztrácí se odpovědnost za činy a jsou pod tlakem skupiny realizovány nedomyšlené činy. 27 5. Represe v oblasti kriminality mládeže 5.1. Snížení věkové hranice trestní odpovědnosti V posledních letech se v České republice v rámci diskuze o kriminalitě mládeže mezi politiky, odbornou veřejností, kteří se danou problematiku zabývají, tak i mezi laiky dostávala do popředí otázka snížení věku trestní odpovědnosti mladistvých pachatelů. A tak slyšíme z obou táborů protichůdné argumenty, které nejsou ani na politické scéně v různých politických stranách jednotné. Jedním ze zastánců snížení věkové hranice trestní odpovědnosti je poslanec Radim Chytka (ODS). Svoji iniciativu odůvodňuje tím, že mnozí mladí lidé, kterým ještě nebylo patnáct vědomě spoléhají na to, že se jim nemůže nic stát. Dále také argumentuje: "Jsem hluboce přesvědčen, že čím dříve tito mladiství zjistí, že jsou odpovědní za své činy, tím lépe nejen pro nás, ale hlavně pro tu mládež". /23 V tomto případě však poslanec Chytka zcela opomíjí skutečnost, že i podlé dnešní platné právní úpravy je možno postihovat i delikventní chování jedinců mladších patnácti let. Nejednotnost k danému problému v ODS se ukázala při hlasování k návrhu poslance Chytky na jaře v roce 2003, kdy část spolustraníků tuto poslancovu iniciativu nepodpořila. Jednou z nich je např. členka ústavněprávního výboru Eva Dundáčková (ODS), která má na snížení věkové hranice tento názor: "Já jsem byla vždycky proti. To, co od toho lidé očekávají, totiž že přestanou být posílány na ulici děti, aby kradly, to se snížením hranice nevyřeší. Jen klesne věk dětských pachatelů". 23. Chromý, J. Kriminalita dětí -- zamyšlení nad součastnou právní úpravou. [31.3.2004]. Dostupný z: http://tisk.juristic.cz/51046/tisk/old 28 V posledních letech proběhla řada anket zaměřených k zjištění názoru široké veřejnosti na otázku snížení věkové hranice trestní odpovědnosti. Např. na internetových stránkách (www.novinky.cz, stav k 1.11.2003) odpovědělo 88% respondentů kladně, že jsou pro snížení z patnácti na čtrnáct let. /24 Hranice trestní odpovědnosti ve vybraných státech EU: Pro srovnání situace zde uvádím hranice trestní odpovědnosti uvnitř Evropské Unie. V jednotlivých státech se značně liší: pohybuje se mezi 10 a 17 lety. Ve Velké Británii je to 10 let, 12 let v Nizozemí a Řecku, 13 let ve Francii, 14 let v Německu, Rakousku, Itálii, Maďarsku, Irsku a v Belgii, 15 let ve Švédsku, Norsku, Finsku, Dánsku, Polsku, Slovensku a 17 let v Lucembursku. Odborníci z Institutu pro kriminologii a sociální prevenci při zvažování určení počátku hranice trestní odpovědnosti dospěli k těmto možnostem: - vedle dosažené dolní věkové hranice zakotvit požadavek dostatečné rozpoznávací a volní způsobilosti - stanovit trestní odpovědnost od 14 roků pro všechny trestné činy - stanovit trestní odpovědnost od 14 roků pro všechny trestné činy, přičemž by trestní odpovědnost výjimečně nemusela nastat u deliktů menší závažnosti - v rozmezí 14 až 15 let zakotvit požadavek dostatečné rozumové a mravní vyspělosti, aby pachatel mohl rozpoznat škodlivost svého jednání a toto ovládat. Od 15 let absolutní trestní odpovědnost. 24. Chromý, J. Kriminalita dětí -- zamyšlení nad součastnou právní úpravou. [31.3.2004]. Dostupný z: http://tisk.juristic.cz/51046/tisk/old 29 Podle § 93 Zákona o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže je tak sice umožněno dětem mladším patnácti let uložit některá opatření (dohled probačního úředníka, zařazení to terapeutického, psychologického nebo jiného vhodného výchovného programu ve středisku výchovné péče a ochranou výchovu), ale jejich účinnost není zcela dostačující. A tak po několikaleté diskuzi byl schválen i návrh na snížení hranice trestní odpovědnosti z dnešních 15 na 14 let. Stanovil to nový trestní zákoník, kterému dali poslanci zelenou. Důvody, pro které je třeba snížit věkovou hranici trestní odpovědnosti, jsou podle ministra spravedlnosti Pavla Němce zjevné -- mladí lidé už ve 14 letech dobře vědí, kdy se dopouštějí trestné činnosti: "Zkušenosti minulých let ukázaly, že tito mladiství pachatelé jsou schopni páchat trestnou činnost promyšleně, mnohdy si vytvářejí i falešné alibi, mnohdy jsou schopni i zahlazovat své stopy, mnohdy páchají tito trestnou činnost organizovaně, ve spolupachatelství. Čím dál, tím více se tedy způsob páchání trestné činnosti podobá trestné činnosti dospělých". /25 Osobně se domnívám, že snížení věkové hranice je krok správným směrem, ale musí jít v součinnosti s jinými zákonnými opatřeními jako jsou alternativní tresty a tyto možnosti plně využívat, aby nebyl důsledek snížení věkové hranice u trestní odpovědnosti jen přeplněné věznice mladými delikventy. 25. Kubeczka, J. Věková hranice trestní odpovědnosti se snižuje. [1.12.2005]. Dostupný z: http:// www. radio.cz/print/cz/73279 30 5.2. Alternativní tresty pro mládež Na počátku byly alternativní tresty chápány zejména jako tresty nahrazující trest odnětí svobody. Trest vězení je často spojen s prizonizací, tedy s negativním vlivem prostředí na odsouzené a jejich bezprostřední budoucnost po propuštění. Toto negativní ovlivnění je patrné nejen u odsouzených s dlouhodobými tresty, ale i během krátkodobých trestů a po nich. Pobyt ve vězení je ve většině případů spojen se ztrátou odpovědnosti odsouzeného za sebe samého, za svoje chování a za svoji budoucnost. To může vést až k tzv. syndromu otáčivých dveří. Propuštěný vězeň neschopný zachytit se v nekriminálním společenství vyhledává takový typ prostředí, které zná a v němž se umí pohybovat -- totiž některou kriminální subkulturu. Zvláštní úprava trestní odpovědnosti a trestání mladistvých je nutná a je výrazem zvláštní péče, kterou společnost věnuje mládeži. Musíme si dále uvědomit, že mladí lidé jsou daleko více náchylnější k ovlivnění ze strany jiných osob. A tak, když se budeme snažit co nejvíc mladých delikventů zavírat do věznic, tak docílíme pouze toho, že když budou opouštět věznice po vykonání uloženého trestu, tak nebudou ve většině případů kladně převychování, ale budou vyškoleni staršími spoluvězni jak páchat trestnou činnost. Ne nadarmo se říká, že kriminál je pro mladého delikventa vysoká škola. Proto by se měla společnost zaměřit na prvořadý úkol u provinění mládeže, že následkem provinění není trest, ale opatření, které sice také obsahuje prvky újmy a omezení, ale jeho hlavní náplň představuje aktivní zacházení a výchovná působení na dospívající jedince. Účelem opatření vůči mladistvému je především vytvoření podmínek pro sociální a duševní rozvoj mladistvého se zřetelem k jím dosaženému stupni rozumového a mravního vývoje, osobním vlastnostem, k rodinné výchově a k prostředí mladistvého, z něhož pochází i jeho ochrana před škodlivými vlivy a předcházet dalšímu páchání provinění. /26 26. Zákon č.218/2003 o soudnictví ve věcech mládeže. 31 Trest obecně prospěšných prací (OPP) představuje novou, účinnější sankci současné trestní politiky v České republice. Je u nás zaveden od roku l996. Namísto výkonu trestu odnětí svobody jako odplaty za spáchaný trestní čin přinášejí OPP možnost nápravy a odčinění způsobných škod prostřednictvím práce ve prospěch obce - komunity poškozené trestnou činností. Odsouzený je povinen odpracovat soudem stanovený počet hodin, dospělí 50 až 400, mladiství 50 až 200, ve prospěch obce, města nebo obecně prospěšné organizace, a to v místě svého bydliště. Práci musí odsouzený udělat ve svém volném čase, tj. vedle svého zaměstnání, docházky do školy, osobně, bezplatně a nejpozději do jednoho roku od nařízení trestu soudem. Není-li trest obecně prospěšných prací řádně a v určeném časovém období vykonán nebo se odsouzený dopustí dalšího trestného činu, soud může rozhodnout o přeměně trestu obecně prospěšných prací. Za každé dvě hodiny nevykonaného trestu OPP se počítá jeden den odnětí svobody. V současnosti však česká justice čelí několika závažným problémům, které se k výkonu tohoto trestu vážou. Některá města a obce začaly odsouzené, kteří u nich mají odpracovat trest obecně prospěšných prací, odmítat. Důvodů, proč odsouzené odmítají, je hned několik. Radnicím především vadí, že jsou tito lidé nespolehliví, upozorňují, že soudy trest OPP ukládají recidivistům, lidem, kteří ztratili pracovní návyky, jsou závislí na alkoholu nebo drogách, nebo se nezřídka jedná o člověka, jehož zdravotní stav výkon tohoto trestu neumožňuje. Poukazují i na to, že administrativa s tím spojená je značná a hlavně malé obce nemají nikoho, kdo by ji vedl. 32 Jak dál při uplatňování alternativních trestů. Od roku 2001, kdy u nás zahájila činnost Probační a mediační služba ČR (PMS ČR), jejíž střediska jsou ve všech stávajících soudních okresech, se alternativní tresty a opatření využívají mnohem více než v minulosti. Tzv. probátoři (pracovníci PMS) pracují s obviněnými a poškozenými a probírají s nimi způsob, jak řešit situace v souvislosti se spáchanou trestnou činností. To je jistě žádoucí. O tom, co je třeba z hlediska uplatňování především trestu obecně prospěšných prací ještě udělat a zlepšit, hovořil Mgr. Pavel Štern, ředitel Probační a mediační služby ČR. <> uvedl Mgr. Pavel Štern. Nejlepším dokladem jsou zkušenosti z okresů Liberec a Jihlava, kde se veškeré tresty OPP projednávají s tamějšími <> středisky. Výsledkem je, že vykonatelnost těchto trestů je tam více než 80 %. Jinak je to necelých 55 %, což znamená, že téměř polovina odsouzených trest nevykoná a nakonec skončí <>. Dobrá spolupráce soudů s pracovníky probačních středisek následně usnadňuje práci jednotlivým radnicím. V uvedených okresech se trest OPP ukládá jen těm odsouzeným, u nichž je předpoklad, že je skutečně odpracují. Po odpracování stanoveného počtu hodin je trest z rejstříku vymazán. 33 Co se očekává od nových předpisů: Nejvíce si však slibují probační pracovníci od nového trestního zákoníku a související novely trestního řádu, které vstoupí v platnost od roku 2007. Alternativní tresty by měly vést pachatele k odpovědnosti, k povinnosti hradit škodu, ale také vychovávat, aby se znovu nedostával do konfliktu se zákonem. Rovněž by měly sloužit k tomu, aby se více přihlíželo k potřebám a požadavkům obětí trestné činnosti. Nové legislativní změny by měly zjednodušit agendu u alternativních trestů, zejména trestu obecně prospěšných prací. Rozhodovat o vině, trestu a výkonu trestu bude jen jeden soud, nikoliv dva, jak je tomu nyní. Zlepší se i spolupráce mezi probační službou a soudy. Probační služba bude soudu plně zprostředkovávat potřebné informace o proviněném a přispívat tak ke kvalitnímu rozhodnutí o trestu. Trest OPP by pak měli "obdržet" jen ti, u nichž je předpoklad, že jej dobře a včas odpracují. Tím se zjednoduší a usnadní především práce měst a obcí s "proviněnými", kteří dostali OPP. Probační pracovníci budou moci i daleko účinněji působit při zprostředkovávání jednání mezi pachatelem a obětí a pomáhat obcím při kontrole výkonu trestu OPP. Zkvalitní se jejich spolupráce s pachateli i oběťmi, jejich rodinami, sociálním okolím a dalšími institucemi za účelem opětovného zařazení odsouzeného zpět do běžného života,>> konstatoval Mgr. Pavel Štern. Nová legislativa by tedy měla především zkvalitnit celý výkon trestu OPP a usnadnit činnost příslušným městům a obcím. 34 Druhy postihů mladistvých pachatelů: Postih mladistvých pachatelů a řízení proti nim je zapracováno do trestního kodexu ve formě zvláštních ustanovení. a) vazba - mladistvý může být vzat do vazby (ve zvláštních věznicích) pouze v případě, že nelze účelu vazby dosáhnout jinak (upraveno zákonem č. 293/1993 Sb. o výkonu vazby), b) ochranná výchova -- jedná se o druh ochranného opatření a to trvá dokud to vyžaduje její účel, maximálně do věku 19 let, povinně se ochranná výchova uloží pokud se dopustil dětský pachatel takového trestného činu, za který trestní zákon ve zvláštní části dovoluje uložení výjimečného trestu, soud může také nařídit ochrannou výchovu osobě mladší 15 let, která spáchala trestný čin, který by jinak byl trestným činem c) výkon trestu odnětí svobodu u mladistvých -- tato forma trestu je upravena v zákoně č. 59/1965 Sb. o výkonu trestu odnětí svobody, trest je stejně jako v případě vazby vykonáván ve zvláštních věznicích d) alternativní opatření v rámci trestního řízení: - institut podmíněného zastavení trestního stíhání (zákon č. 292/1993 Sb.) - obecně prospěšné práce a procesní institut narovnání (zákon č. 152/1995 Sb.) - podmíněné upuštění od potrestání s dohledem a podmíněné odsouzení k trestu odnětí svobody s dohledem (zákon č. 253/1997 Sb.) /27 27. www.pmscr.cz/scripts/aktuality 35 Alternativní trest "de lege ferenda" Navrhovaná novela trestního zákoníku přináší do českého trestního práva u nás dosud nepoužívané tresty. Jedním z nových trestů je i trest domácího vězení, které je vedeno požadavkem zachování pozitivních rodinných a pracovních vazeb i ekonomickými hledisky vztahujícími se k výkonu takovému trestu (značné ušetření prostředků jinak vynakládaných na výkon nepodmíněného trestu odnětí svobody) Domácí vězení - § 59 navrhovaného trestního zákoníku. (1) Soud může uložit trest domácího vězení až na dvě léta, odsuzuje-li pachatele přečinu, jestliže a) vzhledem k povaze a závažnosti přečinu a osobě a poměrům pachatele, lze mít důvodně za to, že postačí uložení tohoto trestu, a to popřípadě i vedle jiného trestu, a b) pachatel dá písemný slib, že se v zákonem nebo rozsudkem stanovené době bude zdržovat v obydlí na určené adrese. (2) Jako samostatný trest může být trest domácího vězení uložen, jestliže vzhledem k povaze a závažnosti spáchaného přečinu a osobě a poměrům pachatele uložení jiného trestu není třeba. (3) Nestanoví-li soud v rozsudku jinak, trest domácího vězení spočívá v povinnosti odsouzeného zdržovat se v určeném obydlí ve dnech pracovního klidu a pracovního volna a v ostatních dnech v době od 20.00 hodin do 05.00 hodin; to neplatí, vykonává-li v této době své zaměstnání nebo povolání nebo je-li mu v důsledku jeho onemocnění nebo zranění poskytována zdravotnická péče ve zdravotnickém zařízení; zdravotnické zařízení je povinno na vyžádání orgánu činného v trestním řízení mu tuto skutečnost sdělit. (4) Soud může uložit pachateli na dobu výkonu tohoto trestu přiměřená omezení nebo přiměřené povinnosti uvedené v § 48 odst. 4 směřující k tomu, aby vedl řádný život; zpravidla mu též uloží, aby podle svých sil nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil. 36 (5) Jde-li o pachatele ve věku blízkém věku mladistvých, může soud v zájmu využití výchovného působení rodiny, školy a dalších subjektů uložit, a to samostatně nebo vedle přiměřených omezení a přiměřených povinností uvedených v § 48 odst. 4, též některá z výchovných opatření uvedených v zákoně o soudnictví ve věcech mládeže za obdobného užití podmínek stanovených pro mladistvé. 37 6. Analýza stavu kriminality mládeže v ČR a Severomoravském kraji v letech 2000 až 2005. V této části své práce bych chtěl ukázat vývoj a zaměření trestné činnosti v celé České republice a v regionu Severomoravského kraje s využitím statistik Policie České republiky. Přehled spáchaných skutků mládeží u celkové kriminality v České republice v období let 2000-2005. Kriminalita v ČR 2000 2001 2002 2003 2004 2005 Děti 1-14 let 10 216 9 926 5 541 4 692 3 319 3 086 Mladiství 15-17 let 13 507 12 913 10 901 9 779 7 886 7 614 Mládež 1-17 let 22 918 21 984 15 780 13 714 10 607 10 287 38 Přehled spáchaných skutků mládeží u celkové kriminality v Severomoravském kraji v období let 2000-2005. Kriminalita v SM kraji 2000 2001 2002 2003 2004 2005 Děti 1-14 let 2 580 2 446 1 793 1 319 960 813 Mladiství 15-17 let 2 796 2 635 2 418 2 485 1 951 1 976 Mládež 1-17 let 5 140 4 892 3 990 3 555 2 708 2 656 39 Rozdělení podle typu trestné činnosti v letech 2000--2005 v České republice. Podle typu t.č. v ČR 2000 2001 2002 2003 2004 2005 Vraždy 5 7 5 5 15 3 Násilné t.č. 2 152 2 343 2 144 1 978 1 924 1 664 Mravnostní t.č. 371 317 342 310 251 291 Krádeže vloupáním 4 825 4 333 3 630 3 039 2 341 2 225 Krádeže prosté 10 487 9 904 5 989 4 871 3 522 3 551 Hospodářské t.č. 361 315 408 374 323 344 40 Rozdělení podle typu trestné činnosti v letech 2000--2005 v Severomoravském kraji. Podle typu t.č. v SM kraji 2000 2001 2002 2003 2004 2005 Vraždy 0 2 0 0 4 0 Násilné t.č. 559 561 610 616 578 470 Mravnostní t.č. 58 57 57 72 52 60 Krádeže vloupáním 1 144 1 095 971 804 635 593 Krádeže prosté 2 612 2 292 1 676 1 379 914 916 Hospodářské t.č. 21 48 52 63 66 77 41 7. Prevence kriminality mládeže. Prevence kriminality patří k stěžejním úkolům všech zainteresovaných organizací, protože zejména u kriminality mládeže se nám ukazuje jako nejvíce účinná. Prevence neboli předcházení trestné činnosti znamená snahu o to, aby k trestné činnosti nedocházelo v budoucnu. Preventivní znaky lze členit následujícím způsobem. 1) podle šíře záběru: a) Primární prevence -- má jít na kořeny hlubší příčiny trestné činnosti, měnit rámcové společenské podmínky. Oblasti primární prevence jsou výchova, práce, bydlení, volný čas. b) Sekundární prevence -- jejím úkolem je změnou podmínek odradit pachatele konkrétních trestných činů. Opatření jsou zaměřena na prosazování trestní politiky. c) Terciární prevence -- zaměřena na potírání recidivy. Předpokládá již spáchání trestného činu a hodlá zabránit dalšímu. 2) podle charakteru přijímaných opatření. a) Organizační prevence -- zahrnuje opatření organizační povahy. Např. zlepšení organizace dohledu na odsouzené. b) Technická prevence -- budování poplašných zařízení. c) Personální prevence -- opatření v personální sféře. d) Výchovná prevence -- výchovná, vzdělávací a osvětová opatření. /28 28. Kuchta, J. Kriminologie I. Část. 2. vydání, Brno: Masarykova univerzita, 2002, s.116-117. 42 Státní orgány zaměřující se na prevenci kriminality mládeže. Ministerstvo vnitra -- se zaměřuje především na projekty ke snižování trestní činnosti mládeže na místní úrovni, na zkvalitňování práce policie na úseku odhalování trestní činnosti mládeže a spáchané mládeži. Ministerstvo spravedlnosti -- se zabývá problematikou zacházení s mladistvými delikventy v oblasti legislativy, snaží se vytvářet podmínky pro aplikaci alternativních trestů. Ministerstvo práce a sociálních věcí -- činnost se soustředí zejména na zlepšování a rozšiřování standardní sociální práce. Je to sociální práce s dětmi a mladými lidmi z rizikových prostředí nebo již s těmi, kteří vykazují znaky delikventních jednání. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy -- orientace na zkvalitnění výchovného působení školy na mládež a děti. Ministerstvo zdravotnictví -- se specializuje na léčbu pachatelů trestné činnosti s duševní poruchou a na léčbu drogově závislých. Strategie prevence kriminality na léta 2004 -- 2007. Ministerstva vytvořila programy na potlačování sociálně patologických jevů mládeže. Od roku 2004 se jednalo především o podporu v oblasti sociální prevence, jako podpora projektů směřující k prevenci kriminality mládeže. Pro výše zmíněné období plánují Ministerstva především analýzu trestné činnosti v ČR, čerpání ze zahraničních zkušeností v oblasti prevence kriminality a zaměření se na situační prevenci. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy -- jedná se především o zaměření se na rozvoj primární prevence sociálně patologických jevů na školách. Byl vytvořen tzv. minimální preventivní program, který je závazný pro každou školu a školské zařízení a jeho kontrola podléhá České školské inspekci. 43 Hlavní aktivity Minimálního preventivního programu: - odpovědnost za systematické vzdělávání metodika prevence - zavádění etické a právní výchovy - výchova ke zdravému životnímu stylu - vytváření podmínek pro smysluplné využití volného času dětí a mládeže - spolupráce s rodiči, poskytování poradenských služeb žákům a rodičům Od roku 2007 Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy plánuje zpracovat koncepci preventivně sociálně patologických jevu v resortu školství. Chce podporovat neformální vzdělávání dětí a mládeže programy zaměřenými na kvalitní využívání volného času, orientovat se na prevenci již v předškolním věku a podporovat nestátní neziskové organizace a školy s rodiči. V rámci minimálních preventivních programů chystá program na prevenci záškoláctví, vzdělávání školních metodiků prevence na školách a vzdělávání pedagogických pracovníků. Ministerstvo práce a sociálních věcí -- jedná se zejména o projekty zaměřené na děti a mládež v oblasti primární prevence (volnočasové aktivity a osvěta) i sekundární prevence a následné programy pro mladistvé a dětské delikventy. Ministerstvo zdravotnictví -- podpora preventivních zdravotních programů týkajících se prevence kriminality mládeže, uskutečňování léčebných programů pro děti a dospívající závislých na návykových látkách. Školní preventivní program pro mateřské školy, základní školy. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy již vytvořilo preventivní programy pro jednotlivé typy školních zařízení, které mají výrazným způsobem snížit možnost výskytu sociálně patologických jevů nebo případně takové chování včas odhalit. 44 Mateřské školy -- jsou důležitým počátkem socializačního procesu dítěte, proto se zavedly různé školní vzdělávací programy a preventivní programy jejichž základem je, aby si dítě uvědomilo svou sociální kompetenci a osvojilo si schopnost rozhodovat se. Základní školy -- jednotlivé programy jsou zaměřeny zvlášť pro jednotlivé ročníky na ZŠ (např. 1.-3. ročník), cílem je v zásadě soustředění na sociální rozvoje dětí ve vztahu k prevenci, komunikace rodiny a školy, zvyšování sociální kompetence (rozvíjení sociálních dovedností), posilování komunikativních dovedností (schopnost přijímat kritiku, řešit problémy), vytváření pozitivního sociálního klimatu (formování postojů ke společensky akceptovatelným hodnotám) atd. Prevenci kriminality mládeže nelze ponechat na starosti jen školním institucím, ale je důležité aby se zapojily všechny, tedy i mimoškolní subjekty. Je třeba mít v této oblasti vypracovanou dlouhodobou a cílevědomou koncepci práce. Ta se jedná zejména u jednotného výkonu služby, jednotnou metodiku a kontrolně metodickou činnost, systemizaci a stabilizaci pracovníků, informační systém, odpovídající technické vybavení, zabezpečenou úroveň vzdělávání a zejména vypracovanou součinnost mezi zainteresovanými subjekty. V rámci prevence v městě Ostrava se městský úřad snaží investovat nemalé prostředky nejen do preventivních programů jako jsou Centra volného času, o kterých jsem se již zmínil v předchozí části své práce, ale jsou tu i preventivní programy, které jsou zajišťovány pomocí Městské policie Ostrava, kde máme Ochranně preventivní oddíl, který v této oblasti působí již od roku 1994. V tomto oddíle jsou především ženy - strážnice, které navštěvují jak základní, tak i střední školy, kde mají přednášky na témata která se této problematiky dotýkají. Je to zejména problém drog a alkoholismu, ale i taková jako jsou zacházení s nalezenými injekčními stříkačkami, aby nedošlo k poranění dětí. Na nižším školním stupni probíhá u nás v Ostravě akce "Mladý ochránce pořádku", kde se děti aktivně zapojují do dané problematiky a získávají průkaz Mladého ochránce pořádku. 45 Tato akce si získala u dětí kladné přijetí a jejich zájem o dané téma je jedním z pozitivních kroků při naplňování úkolů Městské Policie Ostrava v oblasti prevence kriminality. V oblasti prevence nelze dovolit nechat vývoj a výchovu mládeže bez potřebného ovlivňování, usměrňování a řízení. Součastná rozhodnutí a výchova se nám projeví až za několik let a pozdější náprava je již málo účinná a přináší sebou nemalé náklady. Prevence by měla vždy předcházet represi, i když hmatatelné výsledky se nám projeví vždy později, než by se objevily výsledky represivní činnosti. 46 8. Závěr Kriminalita mládeže je součástí běžného života lidí v naší společnosti a je dobře, že je této problematické otázce věnována větší pozornost než tomu bylo dříve. Očekávat úplné odstranění výskytu kriminality mládeže by bylo naivní, ale její snížení, jak nám ukazují statistiky z posledních let, které jsem uvedl ve své práci je možné. Za tímto snížením u kriminality mládeže je ale schována spousta práce v oblasti prevence. Je pravda, že vliv mají i represivní složky a modernější zabezpečení objektů proti nápadu kriminálních delikventů, ale můj názor je, že největší podíl má právě výše zmiňovaná prevence. U prevence si musíme uvědomit, že i když stojí naši společnost nemalé peníze, tak je to investice, která se nám určitě vrátí. Ve své práci jsem chtěl poukázat na aspekty které mají vliv na kriminalitu mládeže. Jsou různé příčiny kriminality mládeže a proto bychom měli každý případ u těchto deliktů spáchané mládeži posuzovat individuálně. V závěru své práce bych chtěl připomenout, že účinnost protikriminálních opatření, které mají působit na mládež, jsou přímo závislá na postavení hodnot ve společnosti a jak se k těmto hodnotám stavíme my všichni. Společensky tolerovaná nevšímavost k asociálním jevům ovlivňují morálku jedince, jeho právní vědomí a následné právní či protiprávní jednání. 47 9. Seznam použité literatury. 1. Zákon č. 140/161 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších novel 2. Zákon č. 141/1961 Sb. o trestním řízení soudním, ve znění pozdějších novel 3. Zákon č. 218/2003 Sb. O odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a změně některých zákonů 4. Statistické výkazy Policejního prezídia ČR 5. Zezulková, J. Trestní zákonodárství nad mládeží. Brno: Masarykova univerzita, 1997, s.247. ISBN: 8021016434 6. Zoubková, I. Kontrola kriminality mládeže. Dobrá Voda u Pelhřimova: Nakladatelství Aleš Čeněk, 2002, s.231. ISBN: 8086473082 7. Kuchta, J. a kol. Kriminologie I část. 2. vydání, Brno: Masarykova univerzita, 2002, s.131. ISBN: 80-210-2204-3 8. Večerka, K., Štěchová, M. Faktory ovlivňující kriminalitu mladistvých romů. Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 1990, s.27. 9. Záškodná, H. Děti, mládež a drogy na území Ostravy. Ostrava: Ostravská univerzita, 1997, s.159. ISBN: 80-7042-468-0 10. Suchý, O., Švancar, Z. Mládež a kriminalita. Praha: Nakladatelství Melantrich, 1972, s.273. ISBN: 32-028-72 11. Mečíř, J. Zneužívání alkoholu a nealkoholových drog u mládeže. Praha: Nakladatelství Avicenum, 1990, s.160. ISBN: 08-005-90 12. Vašina, B., Záškodná, H. Vybrané otázky psychologie zdraví, anomálního a abnormálního vývoje. Ostrava: Ostravská univerzita, 1996, s.136. ISBN: 80-7042-451-6 13. Osmančík, O., Švancar, Z. Kriminalita mládež: studie o mladistvých delikventech. Praha: Nakladatelství Statistické a evidenční nakladatelství tiskopisů, 1968, s.211. 14. Vantuch, P. Kriminalita mládeže a její prevence. Praha: Nakladatelství Horizont, 1984, s.139. 48 10. Obsah. 1. Úvod.............................................................................. 2-4 2. Charakteristické rysy trestné činnosti mládeže........................ 5-9 2.1. Trestná činnost mladistvých................................................ 6-7 2.2. Trestná činnost dětí........................................................... 8-9 3. Mládež z hlediska trestněprávního, kriminologie a Občanskoprávního............................................................ 10-13 4. Příčiny vzniku kriminality mládeže......................................... 14-27 4.1 Vliv inteligence, charakteru, motivace.................................... 14-15 4.2. Dědičné dispozice, rodinné prostředí..................................... 16-19 4.3. Volný čas........................................................................ 20-22 4.4. Vliv drogové závislosti....................................................... 22-25 4.5. Závadové party................................................................ 26-27 5. Represe v oblasti kriminality mládeže.................................... 28-37 5.1. Snížení věkové hranice trestní odpovědnosti.......................... 28-30 5.2. Alternativní tresty pro mládež.............................................. 31-37 6. Analýza stavu kriminality mládeže v ČR a Severomoravském kraji v letech 2000 až 2005................................................. 38-41 7. Prevence kriminality mládeže.............................................. 42-46 8. Závěr.............................................................................. 47 9. Seznam použité literatury.................................................... 48 10. Obsah............................................................................. 49 11. Přílohy 1a,b, 2a,b,............................................................. 50-53 12. Cizojazyčné resumé.......................................................... 54-55 49 Příloha č. 1a Ankety se zúčastnilo z celkového počtu 125 respondentů 55 žen a 70 mužů. Věkový průměr respondentů celkem byl 26,432 let, z toho u žen 26,636 a u mužů 26,271 let. Co Vám říká pojem Centra volného času? Z celkového počtu 125 respondentů se pro možnost ano vyjádřilo 86 a pro možnost ne 39 respondentů. Z počtu 70 mužů se pro ano vyslovilo 46 a pro ne 24 mužů. Z 55 žen se pro možnost ano vyjádřilo 40 a pro možnost ne 15. Graf všeobecné známosti pojmu Centra volného času. 50 Příloha č. 1b Jak sami využíváte služeb CVČ? Z celkového počtu 97 respondentů nám ano odpovědělo 62 a ne 35. V počtu 97 respondentů je zahrnuto 53 mužů (z toho 39 ano a 14 ne) a 44 žen (23 ano a 21 ne). Graf využívání služeb CVČ 51 Příloha č. 2a Počet spáchaných trestných činů dle §§ 187,188 zák č. 140/1961 Sb Nedovolená výroba a držení omamných a psychotropních látek a jedů. Graf č.1 -- v České republice Graf č. 2 -- v Severomoravském kraji Graf č.1 v ČR 2000 2001 2002 2003 2004 2005 celkem 3626 3596 3860 3393 2847 2757 mládeží 658 482 518 462 273 323 52 Příloha č. 2b Graf č.2 v SM kraji 2000 2001 2002 2003 2004 2005 celkem 270 263 416 487 366 370 mládeží 53 56 76 102 45 44 53 12. Resumé The title of my minor work thesis is "The youngsters' crime".I chose this topic because commiting crime by teenagers is one of the most important problems of our society.Its effektive control is one of basic funktions of a democratical society. In our young democracy as well as in worldwide range the youngsters` crime is one of the most serious problems. At present a lot of special attention is payd to this problem.It belongs to the major characteristic sings which annoy the citizen. I'm interested in the delinquent youngpeople since I work as a policeman at The Metropolitan Police and this problem is really very familiar to me.. In the first part of this minor thesis I mapped distingushing marks of the criminal offence of the youth and tried to show the kinds of crime that are mostly commited by teenagers. I devided this thesis to criminal aktivity of children who haven't got a criminal responsibility but their misdeeds give signals about the presentable situattions among children. It is the filed criminality so the concentration on these groups of youth is very important.. The other part of my essay referend to the criminal activity as to civil and law feature.It is also the correct explanation and understanding the law and criminological view of that thing.The cause of the youngsters` crime creation I dividend to basic parts such as inteligency,charakter and motivation,their influence on young people is considerable. Counsequently there are also train desposals and a family atmosphere which certainly influence the proper development of young individual the most.If the family atmosphere works properly then features like free time,wronfull groups and an influence of drugs addiction don't cause any probleme in most cases. 54 Furthemore I want to show disposed represive measures if the offence comes.In the future we can use following represive measures: decrease of age limit of criminal responsibility,introducing ot the new alternative punishment. I performed the analysis of state youngsters` crime in 2000 to 2005 in the Czech Republic based on the statistic of The Police of the Czech Republic. At the end of my work I want to mention to one of the most important chapters - the prevention of crime.In this spere there are lots of things to improve,we need a lot of new ideas.We can't expect the elimination of youngsters` crime at all but its reduction is possible. The reduction of criminality is supported by a lot of work in the sphere of crime prevention.It's true,that even represive components and more modern safeguarding against robberies influence the juvervile delinguent,but in my opinion the prevention is the most considerable .The prevention really worth spending money even if the society must pay a lot. At the and of my work I would like to remind that the effectivity of anticriminal provision which the youth influence straightly depend on evoluation sociaty's values and our approach to this values. 55