Obsah: 1. Úvod 2. Postup a metoda výzkumu 3. Geologie města Brna 4. Historie města Brna 4.1. Brno městem 4.2. Další vývoj města 4.3. Historie a lokalizace zkoumaného prostoru 4.4. Odpadní jímka č. 521 5. Řemeslná výroba v městě Brně do 16. století 6. Zpracování materiálu 6.1. Keramický materiál 6.2. Kožený materiál 6.3. Dřevěný materiál 6.4. Skleněný materiál 6.5. Kovový materiál 6.6. Kostěný materiál 7. Závěr 8. Použitá literatura 9. Použité zkratky 10. Seznam tabulek 11. Seznam příloh 1. Úvod Účelem této práce je zpracování souboru nálezů z odpadní jímky č. 521 z náměstí Svobody 9 v Brně, která byla objevena a vyzvednuta v průběhu záchranného výzkumu z roku 2004. Vybrala jsem si pro bakalářskou práci zpracování souboru ze středu města Brna, protože jsem se prostřednictvím výzkumu a zpracování chtěla dozvědět více o historii města samotného a o životě lidí v něm. Mým hlavním úkolem bylo zpracování a zdokumentování materiálu. Snažila jsem se pojmout veškerý materiál komplexně. Jímka č. 521 obsahovala nálezy keramické, kožené, dřevěné, skleněné, kovové a kostěné, zpracování navíc obohatily výsledky dendrochronologické analýzy dřevěných nálezů. Na základě tohoto přístupu je rozdělena i tato práce: V kapitole 2. zmiňuji postup a metodu samotného fyzického výzkumu na lokalitě. 3. kapitola se věnuje historii města Brna od počátků po relevantní 16. století, s podrobnějším přihlédnutím k historii a geologii náměstí Svobody a přímo zkoumané parcely. V posledním bodu kapitoly je popisována samotná odpadní jáma. Kapitola 4. je soustředěna na řemeslnou výrobu v městě Brně do začátku 16. století, tedy do předpokládané doby využívání jímky. 5. kapitola se konečně věnuje zpracování nálezů. Je rozdělena do šesti bodů podle materiálů, ze kterých byly nálezy vyrobeny. Následuje závěr v kapitole 7. Další kapitoly se již věnují použité literatuře a dokumentačnímu materiálu. Poslední věty úvodu bych chtěla věnovat poděkování všem, kteří mi při svém pracovním vytížení pomáhali zpracovat materiál mi svěřený. Patří mezi ně kolektiv pracovníků společnosti Archaia Brno, a to zejména Mgr. Petr Holub, PhDr. Rudolf Procházka, Mgr. Marek Peška, Pavlína Brzobohatá a konzultant práce Mgr. Antonín Zůbek; za konzultace a rady také děkuji PhDr. Ireně Loskotové z ÚAM FF MU a vedoucímu práce Prof. PhDr. Zdeňku Měřínskému, CSc. 2. Postup a metoda výzkumu Zachycené situace byly dokumentovány písemně, kresebně a fotograficky, byl pořízen i videozáznam. Pro písemný zápis informací byla užita metoda formalizovaného popisu stratigrafických jednotek a to ve formě určené dokumentačními normami platnými v Archaia Brno o.p.s. Konkrétně byl v terénu pro každou stratigrafickou jednotku vypsán patřičný formulář. Informace byly následně zapsány do databázové aplikace „Stratum“ v prostředí programu Microsoft Access 2000. Kresebná dokumentace byla provedena v měřítku 1:20. Následně byla zvektorizována pomocí tabletu a upravena v prostředí SW Microstation 95. Fotografická dokumentace byla provedena technikou Nikon F60 (objektiv 28-80mm) na materiál Kodak ISO 200, digitální fotografie byly pořízeny aparátem Canon EOS 300D. V průběhu archeologického výzkumu bylo pořízeno 658 fotografií, popsáno 92 uloženin, 39 výkopů a 15 zděných konstrukcí zahrnutých do 42 svazků stratigrafických jednotek. Terénní dokumentace je uložena v archivu společnosti Archaia Brno o.p.s. (HOLUB – SEDLÁČKOVÁ 2005, 5). 3. Geologie města Brna Brněnský vyvřelý masív je složen z různých hlubinných a žilných a v menší míře i výlevných hornin. Je to tedy těleso petrograficky velmi složité, které vznikalo postupně několika intruzemi, jež po sobě následovaly v různých časových intervalech (KREJČÍ 1993, 132); je nejstarším geologickým útvarem na území města Brna. Radiometrická data ukazují, že vznikl zhruba před 600 milióny let (KREJČÍ 1993, 134). Z pleistocenních sedimentů se na území města Brna a v jeho blízkém okolí v největším plošném rozsahu a v největších mocnostech vyskytují spraše (KREJČÍ 1993, 143). Na spraších je postavena značná část vnitřnícho města (KREJČÍ 1993, 145). Členitý reliéf brněnského masívu, na území brněnského úvalu krytý málo propustnými sprašemi, neumožňuje hromadění rozsáhlejších zdrojů podzemní vody. V prostoru historického jádra se vyskytují málo vydatné vody puklinové a tzv. mělké podpovrchové vody (PROCHÁZKA 2000, 12). (Jedná se o zvláštní druh podzemních vod průlinových, které tvoří na území Brna místně omezené výskyty vody v navážkách a v propustnějších výše položených vrstvách svrchního souvrství říčních náplavů; KREJČÍ 1993, 208). Nejvýše, cca 3-5 m pod dnešním povrchem, byly zjištěny při geologických vrtech a archeologických výzkumech v ulicích Mečová (č. 2), Zámečnická (č. 1), Česká (č. 5), Kobližná (č. 3) a na náměstí Svobody (č. 8). Od středověku byly využívány prostřednictvím studen (PROCHÁZKA 2000, 12). Geologie samotného náměstí Svobody Jednou z dosud stále neuspokojivě řešených otázek je problém eventuálního průtoku Městského potoka historickým jádrem. Chybí i jeho zakreslení na plánech a vedutách 17. – pol. 18. století. Snad ho využívaly lázně, situované v brněnské pamětní knize k roku 1349 a 1354 proti sladovně před branou Veselou, tj. patrně blíže severní strany dnešní Joštovy ulice, tedy snad na levobřeží potoka. Další lázně se uvádějí jako „bývalé“ k roku 1344 někde na Dolním náměstí a konečně ještě jiné, pusté k roku 1351, se hledají v domě zvaném Alba stuba na severním nároží nynější ulice Středovy a České. V posledních dvou případech se však zdá, že jde o jeden a týž objekt na nároží nynější České ulice a náměstí Svobody (PROCHÁZKA 2000, 14-16). Polohu potoka podél severní strany náměstí Svobody odhalilo v roce 1961 sedm sond: šest kopaných do hloubky 3,6 m a jedna vrtaná osmi metrová. Ukázalo se přitom, že původní sprašové a jílové hlíny, jimiž potok protékal jsou nyní zakryty mohutnými vrstvami navážek z cihel a jiného sravebního materiálu z demolovaných domů kolem i se základovými konstrukcemi včetně kanalizačního zařízení. Pod tehdejší kostkovou dlažbou (z roku 1903) a pod dvoumetrovou navážkou z demolic se objevila v hloubce 2,3 m tmavohnědá naplavenina s organickými zbytky na podloží rezavě šmouhované písčité až tuhé zeminy, mocné asi 1 m. Touto vrstvou protékal 4 m pod dnešním povrchem Městský potok (HÁLOVÁ-JAHODOVÁ 1971, 1975, 83). Další indicií může být údaj pamětní knihy o můstku (pontulus) v Kobližné ulici situovaném O. Vičarem s přihlédnutím k popisu města z roku 1785 od J. Lemmera do prostoru křižovatky ulic Kobližná, Kozí a Poštovská. Předpokládá se, že potok byl po výstavbě opevnění sveden Veselou branou do ulice Veselé, odtud pokračoval ulicí Středovou na náměstí Svobody, dále pak ulicí Kobližnou a tzv. brankou ven z města. Nestačil však na udržení provozu jediných vnitroměstských lázní, které již v polovině 14. stol. zanikly. Potok snad přestal procházet městem nejpozději v souvislosti se založením zmíněného vodovodu roku 1520 (PROCHÁZKA 2000, 16-17). Městský potok je zřejmě původcem terénní deprese v Kobližné ulici, kde v horní části mezi náměstím Svobody a Sukovou ulicí kolísá úroveň půdního typu v hloubce 1-1,8 m pod recentem. K výrazným nárůstům došlo též na dvorcích některých parcel, kde se vyrovnával svah – např. v severovýchodní frontě náměstí Svobody. Mezi místa s výrazným nárůstem patří i sousední parcela, nám. Svobody 8 (PROCHÁZKA 2000, 18). 4. Historie města Brna 4.1 Brno městem Problematikou počátku města Brna se doposud zabývalo mnoho historiků a archeologů (např. CEJNKOVÁ 1992; DŘÍMAL a kol. 1969; MĚŘÍNSKÝ 1995; PROCHÁZKA 2000; PROCHÁZKA – LOSKOTOVÁ 1995; ŠUJAN 1928 a další). Osídlení prostoru historického Brna (území hist. jádra Brna se svažuje od již. čela ostrožny, skalnaté výspy Petrova, k severu a k východu, na západě je vymezuje úpatí kuželovitého kopce Špilberku; SAMEK 1994, 127) lze zjišťovat jak z archeologických pramenů, tak i z písemných, kde se dozvíme daleko více o sociálním a právním statutu oblasti Starého Brna. Prvou hodnověrnou historickou zmínku o Brně můžeme vztahovat k roku 1091, kdy došlo k vojenskému tažení knížete Vratislava II. k Brnu (MĚŘÍNSKÝ 1995, 10). Pro období 11. století lze archeologicky prokázat předlokační osídlení jak na levém břehu řeky Svratky (CEJNKOVÁ 1992), tak i v historickém jádru města (PROCHÁZKA – LOSKOTOVÁ 1995). Podrobnější obraz sídelní struktury Starého Brna v 10./11.-13. stol. však zatím nejsme schopni vytvořit (PROCHÁZKA 2000, 27). Můžeme se alespoň dohadovat, jak postupně docházelo ke středověkému osídlení. Velkomoravský zánikový horizont na pravém břehu Svratky v místech, kde cesta z Brna překračuje řeku, je překryt osídlením z 10.-11. stol.; na ně zřejmě navazovala levobřežní kulturní vrstva na jihozápadním úpatí Špilberku a historická trhová ves; (SAMEK 1994, 128). V podstatě ve větší míře nacházíme v ploše vymezené hradbami nálezy, jež lze klást až do 1. pol. 13. století (PROCHÁZKA 1993, 33). Základní význam pro utváření nového osídlení měly místní komunikace dálkové cesty směřující do Brněnské kotliny. Na styku cest docházelo ke koncentraci obyvatelstva, takže poč. 13. stol. vznikla severovýchodně od Petrova trhová ves (burgus Brunnensis) cizích kupců (PROCHÁZKA 2000, 25); Nově vzniklá trhová ves cizích kolonistů německé (z Rakous a Flandrové od Dolního Rýna) a románské (Valoni) národnosti vznikla kolem kostela sv. Jakuba (vystavěn nejpozději ve 20. letech 13. století) a sv. Mikuláše (DŘÍMAL a kol.1969, 40). Pro ni byl vedle tržiště (náměstí Svobody) postaven kostel sv. Jakuba (stavba zanikla, patrocinium převzal gotický chrám) a před rokem 1231 uprostřed tržiště byla pro obyvatele nerozumějící „moravskému a německému jazyku“ zbudována kaple sv. Mikuláše (zbořena roku 1870; SAMEK 1994, 128). Byly tak položeny základy rozdvojení městského půdorysu na českou (slovanskou) část s horním trhem a farním kostelem sv. Petra a cizí (kolonizační německou) část s dolním trhem, farním kostelem sv. Jakuba a kaplí sv. Mikuláše (PROCHÁZKA 2000, 96). Přinejmenším ve 2. polovině 13. století tedy existovaly na území Brna nejméně dva farní chrámy, z nichž jeden stál v prostoru s největší koncentrací i starobylostí osídlení (PROCHÁZKA 2000, 25). O postavení Brna ve 13. století už máme více písemných dokladů. Zásadní význam zde má především listina olomouckého biskupa Roberta z roku 1231, udávající farní funkci chrámu sv. Jakuba a filiální postavení sv. Mikuláše a označující sídliště, kde se oba kostely nacházely, termínem burgus. Stejně činí i mladší papežské potvrzení z roku 1261, pro které je in burgo brunensi i druhý farní kostel sv. Petra. Již k roku 1231 nazývá citovaná papežská listina obyvatele brněnského burgu cives. Roku 1238 kancelář biskupa Roberta užívá tento termín společně s pojmem civitas, což lze považovat za doklad existence komunálního města. Završení urbanizace kodifikuje dvojité privilegium z roku 1243, vybavující město v písemné formě civilním právem (PROCHÁZKA 2000, 133-134). Privilegiem z ledna roku 1243 udělil král Václav I. brněnským měšťanům na jejich prosbu neobvykle obsáhlý soubor práv. Jeho početná ustanovení velmi podrobně postihují nejrůznější soudní záležitosti, současně se však dotýkají správy města a vymezují též postavení Brna v tehdejším státě a společnosti. Smysl udělení právního souboru a celého privilegia tudíž nespočíval v tom, že by se teprve tímto aktem Brno konstituovalo. Zde naopak již existující a dobře fungující město dostalo navíc obšírný právní základ (FLODR 1995, 23). 4.2 Další vývoj města Roku 1348 sklidilo Brno velkou odměnu za své služby Lucemburkům, když Karel IV. reorganizoval soudnictví na Moravě. Tehdy sloučil provinciální soudy na jižní Moravě v soudy v Brně a v Olomouci. Dva roky poté řídila moravská markrabata z Brna osudy celé Moravy až do roku 1411, kdy se správy ujal sám Václav IV. a Brno přestalo být ke své velké škodě sídlem vládnoucího markraběte a jediným hlavním městem země (DŘÍMAL a kol. 1969, 48). Vývoj Brna v průběhu 15. století byl značně ovlivněn husitskými a česko-uherskými válkami. V průběhu husitských válek zůstávalo Brno katolické a rozsáhlými tresty byly zdecimovány řady příslušníků kalicha. Po válce jěště několikrát následovaly nájezdy husitských vojsk na Brno v letech 1429 a 1430 (DŘÍMAL a kol. 1969, 97 – 98). Ve městě chráněném nedobytnými hradbami přitom na rozdíl od předměstí nešlo o bezprostřední destrukční následky válečných akcí. V pohusitském století bylo město postiženo několika přírodními katastrofami: zemětřesením, velkými požáry, suchem a neúrodou a nebo naopak záplavami (KUČA 2000, 44, 51). Po uzavření olomouckého míru 1478, se síly panstva a měst soustřeďovaly na upevnění politického postavení a stanovení práv řemeslníků a obchodníků (DŘÍMAL a kol. 1969, 110). Brněnský obchod stejně jako brněnská řemeslná výroba ovládal místní trh, který v sobě zahrnoval město i jeho okolí. Kromě toho měl brněnský obchod dominující postavení na střední, jihozápadní, jižní a jihovýchodní Moravě. Brněnští kupci obchodovali také i v jiných zemích starého českého státu (DŘÍMAL a kol. 1969, 118). Ke zvratu nastolených poměrů, jako značná majetková diferenciace, rostoucí daňové zatížení sociálně slabých a jejich vyloučení ze správy města, zásahy do věcí cechovních, boj s drahotou a náboženský útisk, došlo roku 1618, kdy Brno ovládli nekatolické stavy, jenže sotva na rok. Už na nový rok 1621 otevřelo své brány císařskému plukovníku a poddalo se na milost a nemilost. Následovala tvrdá rekatolizace (DŘÍMAL a kol. 1969, 151-154). Městská rada byla osazena čistě katolíky a městský hrad Špilberk byl zabaven (ŠUJAN 1925, 270). Po švédském obléhání v letech 1643 a 1645 se Brno trvale stalo hlavním městem Moravy. Prokázané kvality brněnského opevnění a celkový strategický význam Brna jako rozhodujícího zajišťujícího článku Vídně proti vojenským vpádům ze severu vedly k prohlášení Brna za pevnostní město (KUČA 2000, 61). 4.3 Historie a lokalizace zkoumaného prostoru Dolní trh (tedy dnešní náměstí Svobody) vznikl v souvislosti s cizineckou osadou ještě před výstavbou města podle plánu, proto má trojúhelníkovitý tvar odpovídající původní soustavě cest (ŠVÁBENSKÝ 1995, 266). Náměstí Svobody prošlo v minulosti jakožto hlavní brněnské náměstí širokou paletou označení. Ve středověku bylo obecně označováno jako Dolní trh (forum Inferius, Unterring), jeho jižní část se od 14. století nazývala Lugek. Od 18. století neslo název Grosser Platz (Velké náměstí), od roku 1915 Kaiser-Franz-Josef-Platz a od roku 1918 náměstí Svobody. Události druhé světové války mu vynesly na několik dnů v březnu v roce 1939 název Adolf-Hitler-Platz, později Freiheitsplatz. V roce 1942 bylo znovu přejmenováno a to na Viktoria Platz. Od roku 1945 nese název náměstí Svobody (FLODROVÁ – GALASOVSKÁ – VODIČKA 1984, 120). Nám Svobody 9, parcela č. 131 (Tab. 1), se nachází ve východní uliční frontě, její historická zástavba byla zničena již za první republiky výstavbou obchodního a obytného domu JEPA, pozdějšího Domu nábytku (za války byla stavba poškozena spojeneckým bombardováním 20. 11. 1944, zdemolována pak byla roku 1988; MÜLLER – FLODROVÁ – BUDÍK – SCHILDBERGER 2005, 51). Zkoumaná lokalita zřejmě zaujímá prostor dvou středověkých městišť (Tab. 2). Středověký terén se směrem k severnímu cípu náměstí svažoval k potoku, který zde protékal. O průběhu potoka nemáme spolehlivé zprávy, avšak z výzkumů vyšlo najevo, že k výrazným nárůstům došlo též na dvorcích některých parcel, kde se vyrovnával svah – např. v severovýchodní frontě náměstí Svobody (PROCHÁZKA 2000, 18). Podle berního rejstříku z roku 1365 vlastnil dle O. Vičara v tomto prostoru (městiště C5) dům Petrus de Thusnawicz. Vičar situuje na tuto parcelu i věž známou z výjevu Beyer-Zeisera (zachycuje situace roku 1645) (Tab. 3), či Folperta van Ouden van Allena (1690), kdy argumentuje označením majitelů sousední parcely (C6) – Conradus in Turri, roku 1365 Michael de Gotha in Turri (VIČAR 1965, 266). Další vývoj lze v literatuře postihnout až k roku 1779 kdy dům vlastní pod číslem 330 hrabě von Heissler. Dále je uveden jako vlastník domu 73 Grosser Platz (330) hrabě Mitrowsky a od roku 1827 František hrabě ze Žerotína. Žerotínové vlastnili dům ještě roku 1867. Poté se dům pravděpodobně dostává do nešlechtických rukou (CZAJKOWSKI – CZAJKOWSKI 2000, 120). Vývoj lokality završuje výstavba obchodního domu JEPA, ten byl na prostoru zkoumané lokality vystavěn za první republiky, avšak už za druhé světové války byl poničen při náletech 20. listopadu 1944. Hašení požáru domu trvalo dvěma pohotovostem 4,5 hodiny. Po válce byl spolu s několika stovkami dalších poničených domů stržen (MÜLLER – FLODROVÁ – BUDÍK – SCHILDBERGER 2005, 14). V místě proluky, která díky jeho demolici na náměstí vznikla, byl roku 2005 proveden výzkum předcházející stavbě obchodního domu Omega. 4.4 Odpadní jímka č. 521 Emanuel Opravil se ve svém článku pokusil definovat rozdíl mezi studní a odpadní jámou, ty podle něj tedy bývají zpravidla vydřevené jámy čtvercového půdorysu, s kůly v rozích a v mezeře mezi deskami výdřevy a okolní zeminou bývá napěchovaný jíl. Sloužily patrně jako odpadní jámy neboť jejich obsah tvoří bahnitá hnědočerná hmota z rozložených zahnívajících organických zbytků. Obsahují spousty nejrůznějšího odpadního materiálu, zbytky potravy rostlinného i živočišného původu, zbytky keramiky, skla, kůží, dřeva a podobně (OPRAVIL 1964, 219-220). Zkoumaná odpadní jáma (Tab. 7, 8) je vymezena výkopem č. 521 a vyplněna s.j. 0150, 0161, 162. Její stěny zpevňovala dřevěná konstrukce (Příloha 4-7) tvořená "stojkami" jímky (Tab. 12), které byly začepovány do obvodového věnce z trámů (Tab. 13). Výdřevu stěn jímky tvořily fošny. Obvodové trámy vymezovaly obdélníkovitý tvar jímky o délkách stěn 2,14 x 2,8 m. Dřevěná konstrukce podpírala stěny po celé hloubce do 1,05 m a po celém jejím obvodu až na nedokopanou severní stranu, která zasahovala mimo zkoumaný prostor (Tab. 8-11). Dochovalost dřevěných konstrukčních prvků umožnila dendrochronologickou analýzu. Do Dendrochronologické laboratoře Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity odeslal Petr Holub ze společnosti Archaia většinu stojek, oba obvodové trámy i některé fošny, celkem se jednalo o sedm vzorků. Analýza ukázala, že jde o dubové dřevo. Vzorky sice neobsahovaly podkorní letokruh, některé však obsahovaly bělové dřevo. Šlo tedy určit období, ve kterém byly dané stromy pokáceny. U vzorků byly změřeny letokruhové sekvence. Byla vytvořena křivka průměrná, kterou bylo možné datovat podle českého dubového standardu Czges2004. Obr. 1 - Synchronizace průměrné letokruhové křivky (červeně) s českým dubovým standardem Czges2004 (modře). Při překrytí datované křivky se standardní chronologií alespoň šedesáti letokruhy je kritická hodnota Studentova t-rozdělení při 0,1 % hladině významnosti 3,46 (Šmelko – Wolf 1977). Hodnoty našich t-testů mají výrazně vyšší hodnotu než 3,46 (8,68 a 9,06), což svědčí o vysoké spolehlivosti datování. Správnost datování potvrzuje také shoda standardu s průměrnou křivkou ve většině extrémních hodnot (obr. 1). Vzorky neobsahovaly podkorní letokruh, některé vzorky však obsahovaly bělové letokruhy. Pro naše území platí, že podle stáří stromu a lokality má běl průměrně 5–25 letokruhů. Konečné datum smýcení stromů použitých na stavbu odpadní jímky je třeba hledat v období roků 1430 - 1455. lab. kód č. vzorku dřevina délka konec datování L2549 5.1 dub 66 + ks 1434 1434 - 1455 L2550 5.2 dub 42 + 1ak 1412 po roce 1413 L2551 6 dub 70 + 6ks 1424 1430 - 1437 L2552 7 dub 87 + 4ks 1429 1433 - 1435 L2553 8 dub 78 + 8ks 1440 1448 - 1455 L2554 9 dub 91 + 1ks 1435 1436 - 1452 L2555 10 dub 60 + 4ak 1416 po roce 1420 Tabulka 1 - Datování vzorku. Dendrochronologická analýza jako jedna z možných chronologicky absolutních analýz tedy klade nejstarší hranici vzniku a využití odpadní jímky do druhé poloviny 15. století. (viz. příloha Zpráva z Dendrochronologické laboratoře). Další, ovšem už jen relativní, datování umožňují nálezy ze samotného prostoru jímky. K dataci samotné ale také k pochopení každodenního života směřuje další část této práce. 5. Řemeslná výroba v městě Brně do 16. století Velké archeologické výzkumy posledních let celkem bezpečně prokázaly, že již v 9. století se počínají výrazněji projevovat diferenciace mezi řemeslnou výrobou venkovského obyvatelstva a výrobou skupin specializovaných řemeslníků, kteří se usazují v areálech velkomoravských center. Tento stav je typický i pro celé následující období raného feudalismu, a teprve postupně se mění během 12. a zejména ve 13. století (MĚŘÍNSKÝ 1983a, 42). Je nepochybné, že převažujícím elementem v nově vzniklém královském městě byli svobodní řemeslníci, bez nichž by nemohly být uspokojeny každodenní potřeby jeho obyvatel (JORDÁNKOVÁ – SULITKOVÁ 1994, 17). Během 13. – 14. století prošlo řemeslo procesem úzké specializace, kde každé odvětví se zabývalo výrobou omezeného sortimentu výrobků. Konstituovala se cechovní organizace řemeslné výroby se všemi výhodami i nevýhodami oslabujícími svými omezeními a zákazy působení ekonomického zákona hodnoty (MĚŘÍNSKÝ 1983a, 50). Ve 13. století je pro nedostatek pramenů těžko postihnout organizaci řemeslné výroby v Brně (DŘÍMAL 1968, 49). Můžeme předpokládat, že řemeslná produkce se většinou dostává na bázi příležitostné výroby pro omezený okruh spotřebitelů (MĚŘÍNSKÝ 1983b, 139). Doklady o řemeslech se množí od 14. století. Zdrojem informací v tomto směru se stávají především tehdy nově zakládané brněnské městské knihy, zejména kniha pamětní a knihy berní. Páteř městského hospodářství představují tzv. silná řemesla – oděvní, potravinářská, kovodělná, textilní, kožedělná a dřevoobráběcí (JORDÁNKOVÁ – SULITKOVÁ 1994, 17). V počátcích fungování městského organismu se zřejmě příslušníci jednoho řemesla soustřeďovali v určité části vnitřního města, čehož pozůstatek lze spatřovat nepochybně pojmenování ulic, písemně fixovaných ovšem soustavněji až na počátku 16. století. (Kobližná, Sedlářská, Zámečnická, Ostružnická, Ševcovská apod.). Ve 14. století se však již koncentrace řemesel téhož druhu na jednom místě většinou nedá prokázat, neboť podle berních pramenů sídlili zástupci nejrůznějších výrobních odvětví na různých místech (JORDÁNKOVÁ – SULITKOVÁ 1994, 20). Řemeslníci měli bratrstva a cechy na obranu živnosti. Dělníci čili tovaryši byli příslušníky rodiny mistrovy. Bratrstva (capitula) měla účelem společné pobožnosti a jmenovitě péči o slušné pochovávání zemřelých členů. Ve 14. století některá bratrstva v královských městech Olomouci, Znojmě a v Brně usilovala o spolky čili cechy na výhody jednotlivých řemesel. Markrabě Karel proti tomu zakročil, poněvadž by to škodilo obci. V Brně rychtář a konšelé uznali, že řemeslníci scházejíce se ve svých ceších a shromážděních (capitulách), kde by měli jednati jen o spáse svých duší, činí úmluvy na svůj vlastní prospěch. Však řemeslným bratrstvům dosti brzy podařilo se přeměniti v cechy, neboť již roku 1378 vzbouřily se cechy kromě pekařů, řezníků a šenkýřů. Řemeslníci brzy domohli se i účasti ve správě města vedle patricijů (ŠUJAN 1928, 207, 208). Pro Brno poloviny 14. století jsou doloženy výslovně k roku 1346 cech kožešníků, k roku 1347 řezníků, k roku 1351 ševců, k roku 1356 krejčích a k roku 1364 pekařů (JORDÁNKOVÁ – SULITKOVÁ 1994, 18). Řemeslnictvo, ve 14. století vysoce specializované do 132 výrobních odvětví, představovalo téměř 60 % brněnského obyvatelstva (SULITKOVÁ 1984, 67). Napjatá politická situace a rušné válečné události první třetiny 15. století způsobily značný demografický pokles související bez pochyby s retardací hospodářství. Ve 40. letech 15. století poklesl počet řemesel na cca 400, takže řemeslnictvo představovalo jen 36 % ze všeho brněnského obyvatelstva odvádějícího dávku (SULITKOVÁ 1984, 68). Pro poslední čtvrtinu 15. století vychází pro celé město zastoupení řemeslnictva v poměru k ostatním dávku odvádějícím vrstvám obyvatel na 63 % (SULITKOVÁ 1984, 71). Podrobněji se zmíním už jen o řemeslech, jichž se nálezy týkají, mezi ně patří hrnčířství, koželužství, ševcovství, sklářství a dřevozpracující řemesla. 1. Hrnčířství Mezi řemeslníky zpracovávající hlínu pro výrobu kuchyňské keramiky se Janáček zmiňuje pouze o hrnčířích a misařích (JANÁČEK 1983, 52). Mezi „černá řemesla“ s dymným nebo hlučným provozem, která bývala situována na předměstí a do okolí měst, patřila odvětví keramická, hutní a kovodělná. Závažnou podmínkou pro jejich rozvoj v určitých centrech byla buď blízkost přírodních zdrojů surovin a energie, nebo v některých odvětvích (nožířství, hrnčířství) dávné výrobní tradice. V hrnčířství například byla výrobní střediska starší než lokační města, která při nich vznikla a tvořila zřejmě část výrobní a tržní aglomerace, která vedla k lokaci (PETRÁŇ 1983, 34). V období vrcholného středověku se hrnčíři ve městech vedle vlastního řemesla zabývali též zemědělstvím. Na přelomu 12. a 13. století přibývá řemeslníků, mezi nimiž byli i hrnčíři. Usazovali se zpravidla v jedné ulici nebo kolem náměstí, které pak nesly i jméno Hrnčířská ulice nebo Hrnčířské náměstí (např. v Praze, v Jihlavě, v Uherském Hradišti a v Brně); (NEKUDA – REICHERTOVÁ 1968, 22). V královských městech na Moravě patřili hrnčíři do kategorie nižších vrstev obyvatel dle berního rejstříku z 14. století. Jejich hmotné postavení se poněkud zlepšilo v 15. a 16. století zejména těch, kteří byli mistři nebo cechmistry. Zlepšovalo se také postavení těch hrnčířů, kteří kromě nádob každodenní potřeby vyráběli i kachle. Tato skutečnost nám vyplyne z porovnání daně 33 grošů, kterou zaplatil roku 1499 brněnský hrnčíř (lutifigulus) Pavel, jenž měl svoji dílnu pod Petrovem, zatímco jiný hrnčíř Václav platil 15 grošů (NEKUDA – REICHERTOVÁ 1968, 23-24). Písemné prameny uvádí kamnáře jako samostatné řemeslníky jen zcela výjimečně. Stavbu kamen a jejich opravy prováděli v naprosté většině hrnčíři, kteří si také vyráběli kachle (SMETÁNKA 1968, 544). 2. Koželužství Kožedělná odvětví představovala další specializaci řemesel, jež původně souvisela s ševcovským universálním oborem (PETRÁŇ 1983, 33). Existovalo několik řemeslníků, kteří se věnovali zpracovávání surové kůže. Jednalo se o koželuhy (latinsky nazývaní cerdones) a jircháře (latinsky albicerdones = bílí koželuhové), ale také méně se vyskytující zámišníky (Semischferber), štumfaře a kordovaníky (cordoboner). Tito řemeslníci zpracovávali surové kůže tak, aby byly měkké, ohebné a odolné proti hnilobě (SHROMÁŽDILOVÁ 2001, 33). Některá „černá řemesla“ s dymným nebo hlučným provozem bývala trvale situována na předměstí a do okolí měst (PETRÁŇ 1983, 34). V Brně měli koželuzi a jircháři své dílny za hradbami, ve druhé předměstské čtvrti nazývané „quartale Cerdonum“ nebo „inter cerdones“ (Koželužská), ale také „extra Menesensem“ (Před Měnínskou branou). Čtvrť koželuhů se totiž nacházela před Měnínskou branou (porta Menensis), poblíž potoka Ponávky (SHROMÁŽDILOVÁ 2001, 35). 3. Ševcovství Ševci patřili mezi mnohé řemeslníky, kteří zpracovávali kůži, jako řemenáři, uzdaři, sedláři, pouzdraři, jehelníčkáři, různí měšečníci, tobolkáři a další (JANÁČEK 1963, 45-47). Ševcovské řemeslo se dále dělilo. Pokud pracovali s kožemi novými k výrobku původnímu, sluli vždy novinníky, novětníky, novědlníky, nováky; pokud opravovali obuv vetchou, sluli vetešníky (WINTER 1906, 444). V Brně nebyli ševci soustředěni na jednom místě, jako například koželuzi, ale byli rovnoměrně rozšířeni ve všech městských čtvrtích. Archeologické nálezy ševcovských dílen nejsou z Brna zatím známé (SHROMÁŽDILOVÁ 2001, 35). Jedině ze skladby archeologických nálezů zkoumaných odpadních jímek lze tedy doložit řemeslnou výrobu a to v odvětvích, která zpracovávají kovy, kůže, kosti a rohovinu, v domech na parcelách kolem Staré radnice (FLODROVÁ – LOSKOTOVÁ 1995, 553). Mistři nepotřebovali vlastní dům a dílnu mohli mít i v podružství. Zvlášť ševcovský inventář nástrojů (hlavně pokud řemeslník konal všechny úkony od vydělávání kůže po šití bot a zpracování jiných výrobků sám) se podstatně lišil od vybavení běžné domácnosti, avšak bývaly v něm převážně malé ruční nástroje bez složitých zařízení technických (PETRÁŇ 1983, 32). 4. Sklářství Počátky sklářství u nás můžeme na základě písemných pramenů i archeologických výzkumů datovat do pol. 13. století (ČERNÁ 1994, 31). Se sklenáři jsou však od prvopočátku v pramenech rozpaky: slují „glaser“ potom sklenáři, po jméně nepoznáš, dělal-li sklenář sklo (sklář), či upravoval-li sklo do oken, či maloval-li sklo, či do konce skla jen prodával (WINTER 1906, 160). Přesto jejich dělení známe. Mezi řemeslníky zabývající se zpracováním skla patřili: sklenáři, zrcadelníci a smelcíři (JANÁČEK 1963, 56). Nářadí starých sklářů neznáme. Prozatím byly nalezeny jen na dvou hutích malé fragmenty sklářských píšťal. Až ze 14. st. se dochovaly kusy surového skla, skleněné slitky, pánve, formy na předfukování, píšťaly, nože a nůžky (ČERNÁ 1994, 33). Sklářství se ovšem zcela vymykalo z běžných pravidel řemeslné výroby koncentrované v městských celcích. Vazba na přísun surovinových zásob je oddalovala od centra ostatního dění v městských společenstvích a odkazovala je na vytváření samostatných, hospodářsky soběstačných drobných sídlišť (HEJDOVÁ 1994, 26). 5. Dřevozpracující řemesla Od počátku se dřevozpracující řemesla řadí až za tzv. silná řemesla (SULITKOVÁ 1984, 75-77). Přesto známe mnoho odvětví dřevozpracujícího řemesla. Dřevo procházelo rukama stolařů, stoličníků, truhlářů, soustružníků, střelců, kolářů, bečvářů a mnoha dalších (JANÁČEK 1963, 47-48). Soustružníky bylo nejvíce oblíbeno dřevo javorové a bukové, méně jasanové. Bednářství a ostatní dřevo zpracovávající řemesla používala nejčastěji dřevo jedlové (OPRAVIL 1964, 220). Nedaleko zkoumané lokality se snad nacházela i dílna dřevo zpracujícího řemeslníka. Jak uvedl ve zpracování nálezu středověké studny z domu na ulici Rašínově Pavel J. Michna. Nálezy z obsahu studny ilustrují nejen inventář brněnské středověké měšťanské domácnosti (nádobí keramické i skleněné), nýbrž svědčí o blízké přítomnosti nějaké dřevozpracující profese (kusy rozpuštěné smoly, odřezky dřeva; MICHNA 1995, 212). 6. Zpracování materiálu 6.1 Keramický materiál Dochovalost keramiky na lokalitě Keramický materiál představuje nejobsáhlejší a nejpočetnější skupinu nálezů. Celkem bylo z jímky vyzvednuto na 1086 střepů a 16 téměř celých nádob. Mezi keramickými nálezy jednoznačně převažuje kuchyňská keramika jako džbány, poháry, hrnce a ojediněle trojnožka nebo poklice. Dále tento keramický soubor obsahuje stavební a kamnářskou keramiku, a to dlaždice a nádobkové a komorové kachle. Stavební a kamnářská keramika představuje pouze 2 % z celého keramického souboru (započteny celé nádoby i střepy). typ keramiky celé tvary dno výduť ucho okraj úchytka celkem dlaždice glazovaná - - - - 2 - 2 džbán - 1 17 - 8 - 26 džbán s uchem, glazovaný 1 - - - 3 - 4 hrnec 2 70 20 (569)* - 100 - 192 (569)* hrnec s uchem 1 - 25 22 - - 48 hrnec glazovaný - - - 2 7 - 9 kachel komorový reliéfní - - - - 3 - 3 kachel nádobkový miskový 3 1 4 - 10 - 18 miniaturka - 1 - - - - 1 pohár brněnský 7 24 133 - 42 - 206 pohár loštický 1 - - - - - 1 poklice plochá - - - - 1 - 1 poklice zvonovitá - - - - 8 3 11 trojnohá pánev glazovaná 1 - - - - 1 2 zásobnice - - 5 (2) - - - 5 (2) neurčené - 1 1 - - - 2 celkem 16 98 776 24 184 4 1102 Tabulka č. 2 – Dochovalost keramiky. *- počet kusů výdutí nejisté typologie, pravděpodobně však patřící hrncům, vycházeje i z četnosti střepů hrncového typu mezi ostatními částmi nádob. Graf č. 1 – Graf dochovalosti keramických tvarů v počtech kusů, na základě informací z tabulky č. 2. Zpracování keramiky Se zpracováním kamnářské keramiky mi pomohla PhDr. Irena Loskotová a se zpracováním kuchyňské keramiky mi pomohli archeologové ze společnosti Archaia o.p.s. PhDr. Rudolf Procházka, CSc. mi ke zpracování poskytl kódy tvarů a zdobení nádob a tabulky tříd, které jsou přidány v příloze. Jedná se o rozpracované třídění, které ještě může být díky dalším výzkumům upřesněno nebo rozšířeno. Zpracování souboru z jímky 521 jsem založila právě na tomto třídění, jelikož jde o systém, který je nejobsáhlejší pro zpracování brněnské keramiky. Eventuelně samo zpracování může pomoci k dalšímu rozšíření třídění. Se zpracováním mi také pomohl Mgr. Marek Peška ze společnosti Archaia o.p.s., který mi poskytl formuláře, do kterých jsem v laboratoři zapisovala veškerá zjištění. Data z formulářů jsem pak zanesla a zpracovala v databázi Microsoft Access 2000. Keramické třídy Prvním krokem při rozboru souboru keramických střepů je jejich zařazení do keramických tříd (Příloha 16-17). Tabulka keramických tříd kombinuje barvu, výpal, technologii formování, úpravu povrchu, zrnitost a příměsi keramického těsta. Mezi klíčové vlastnosti patří charakter výpalu – redukční či oxidační, zda byla nádoba vyrobena obtáčením či již vytáčením, dále jde o charakter keramického těsta – hrubost zrnitosti a druh použitého ostřiva, posledním kritériem je pak úprava povrchu – zda byla použita engoba nebo glazura, výjimečně malba. Výzdoba sice také funguje jako chronologický ukazatel, avšak pro zařazování do keramických tříd je irelevantní. Schematický přehled keramických tříd je v tabulkové formě přiložen v příloze. Následuje charakteristika keramických tříd, které se objevují v keramickém souboru odpadní jímky č. 521. 101 – jedná se o tmavě šedou keramiku vypalovanou do 900 °C, formována byla obtáčením, války plece bývají zřetelné. Povrch není nijak upravován a je hladký. Těsto obsahující muskovit slabě má středně až hrubě zrnité těsto. 105 – keramika světle až tmavě šedé barvy, redukčně vypálená, vytáčená, její povrch je hladký až jemně drsný, poslídovaný, ale není glazovaný, do ostřiva je slabě přimíchán muskovit, celková zrnitost těsta je střední až hrubá. 110 – středně až tmavě šedá keramika, vypálená redukčně do 900 °C, vyrobená vytáčením, jejíž povrch není nijak upravován až na tradiční zakuřování, zásadní je využití muskovitu jako ostřiva, zrnitost hmoty střední až hrubá. 111 – středně až tmavě šedá keramika vypálená do 900 °C. Hladký až jemně drsný povrch není nijak upravován. Zrnitost je střední až hrubá a jako ostřivo je použito jen malé množství muskovitu. 200 – střepy středně až tmavě šedé, vypalované do 900 °C. Vyráběné obtáčením. Hladký až jemný povrch nebývá dále upravován. Písečné ostřivo je příčinou střední až hrubé zrnitosti. 203 – třída vyčleněná pro keramiku středně až tmavě šedé barvy, vypalovanou do 1000 °C a vyrobenou vytáčením. Hladký až jemný povrch není dále upravován. Do těsta o jemné zrnitosti je použit jako ostřivo písek. 205 – střepy kovově šedé až namodralé, na lomu šedé, vypálené redukčně, technologie formování není 100 % určena, povrch je hladký, nijak dál upravovaný, zrnitost jemná až střední a jako ostřivo použit písek. 210– středně až tmavě šedá redukčně vypalovaná keramika s kovovým leskem, vyráběná vytáčením, s hladkým nebo jemným povrchem, nijak dál neupravovaným, se zrnitostí těsta střední až hrubou, s přídavkem písčitého ostřiva; je typická pro keramické těsto brněnských pohárů. 261 – pro tuto keramiku je typický černošedý lom i povrch, výpal mezi 700-900 °C, hladký povrch bez další úpravy, zrnitost těsta je jemná až střední, jako ostřivo je použit grafit. 262 – jedná se o keramiku s odstíny hnědé, vypálenou mezi 700 – 900 °C, vyráběnou obtáčením, její povrch je drsný až jemně drsný, pokrytou hlinitou engobou, bez glazury; zrnitost takového keramického těsta je střední až hrubá a přimíchává se grafit; pro tuto třídu jsou typické zásobnice. 272 – keramika odstínů hnědé a okrové barvy s tmavě šedým lomem. Vypálená mezi 700-900 °C, vyráběná obtáčením. Jemně drsný až drsný povrch bývá upravován engobou. Písečné ostřivo způsobuje až střední zrnitost. 274 – keramika tmavě hnědého až černého lomu, vypalovaná mezi 700-900 °C, povrch je drsný, bez engoby. Střední zrnitost je způsobena ostřivem, kterým bývá muskovit a horninová drť. 520 – okrové střepy vypálené oxidačně, vyrobené vytáčením, jejich povrch není nijak upravován, pouze hladký nebo jemně drsný; těsto s jemnou střední zrnitostí, jako ostřivo je použit písek. 521 – okrový až cihlově střední střep s výpalem kolem 900 °C, vyrobený formou vytáčení, povrch bývá hladký až jemně drsný, upravený glazurou, zrnitost těsta jemná až střední, s příměsí jemného písku. 710 – jedná se o světle hnědou keramiku vypálenou přes 1000 °C, s nedefinovanou technologií formování, povrch nádob je bradavičnatý, místy hladký, není dále upravován, zrnitost těsta je střední až hrubá, jako příměs bývá použit písek; do této třídy se obvykle zařazují loštické poháry. 830 – jedná se o keramiku bílé barvy, vyhotovenou obtáčením. Její povrch je hladký, bez použití engoby nebo glazury, avšak je zdoben červenou malbou. Těsto je jemné a jako ostřivo je použit jemný písek. Předmětem pozorování, zdokumentování a zpracování jsou však i vlastnosti, které nejsou zařazeny mezi kritéria zařazování do keramických tříd, patří mezi ně již zmiňovaná výzdoba, dále značky, rozměry nádob, typy okrajů či uch, stopy po oddělení nádob od podložky a další. Celé tvary kuchyňské keramiky Z celého množství keramického materiálu se dochovalo pouze 13 celých tvarů kuchyňské keramiky. Ve zbylém materiálu se zřejmě nachází několik dalších kusů celých tvarů, ale jejich fragmentární stav neumožňuje jejich sestavení. V tomto množství celých nádob jednoznačně z více než z poloviny převažují brněnské poháry počtem 7 kusů, ostatní tvary se vždy vyskytují pouze po jednom kuse, jedná se o loštický pohár, hrnec, hrnek s uchem a tři kusy glazované keramiky: lahvovitý džbánek, hrnek a trojnožku. Brněnské poháry: Ve všech případech řadíme brněnské poháry z jímky č. 521 do keramické třídy číslo 210. Jejich okraje jsou zdobené dvěma jemnými žlábky nebo jen prohnutím, výduť je pouze ve dvou případech zdobená jemnou šroubovicí a tvar nožky se jemně vklenuje dovnitř. Jedná se tedy o starší prototyp brněnského poháru, který se teprve oprošťuje hrncovitého tvaru. V rámci Michnova třídění, ze kterého později vycházel i Ondřej Wolf se jedná o poháry typu II. Jejich výška se pohybuje v rozpětí 16-19 cm. Okraj je manžetovitý, nálevkovitě vytažený, nebo kalichovitý, oddělený od hrdla jedním nebo více okružími. Tělo, které je vejčité či štíhlé a pokryté šroubovicí, plynule přechází v kuželovitě prohnutou nožku. Hlína je jemně plavená a zvonivě vypálená (MICHNA 1970, 147; WOLF 1999, 37). Nalezené poháry nejvíce tvarově odpovídají pohárům z Michnovy typologie v tab. I: 1,4 na str. 123 (MICHNA 1970, 123). Časově je typ II zařazen do 2. poloviny 15. století. Zatímco snad pohár I. typu ustupuje do pozadí někdy v průběhu 1. pol. 16. století, začíná v pokročilejším 16. století převažovat typ II, a to do konce tohoto století, kdy v převaze shledáváme typ III (WOLF 1999, 39). 1) Brněnský pohár s inventárním číslem A069/2004-0150/02 není nijak zdobený (Tab. 22). Okraj poháru patří do skupiny 2, okruží, směrem nahoru se zužující, ale jeví se poněkud ostřeji profilovaný. Okraj je shora oblý, z profilu dvakrát žlábkovaný, což vytváří ostrou lištu uprostřed profilu. Navíc okraj vytváří nad přechodem do podhrdlí drobný převis. Zřejmě patří mezi okraje typu 2.3. Nožka poháru vytváří přechodný typ mezi typy 01 a 02, z toho důvodu že ještě není tak úzká, ale již byla úžeji profilována. Pohár je vysoký 14,9 cm, dno má průměr 5,5 cm, max. výduť je 10,2 cm široká a průměr okraje je 8,6 cm. 2) Brněnský pohár pod inv. čís. A069/2004-0150/03 je velmi podobně profilovaný (Tab. 22, 25), jen jeho nožka je užší, stále však patří mezi přechodné typy 01 a 02. Okraj shora oblý, opět vytváří nad podhrdlím převis a z profilu vytváří tři obloučky, patří mezi okraje typu 2.3. Pohár je vysoký 15,7 cm s průměrem okraje 8,5 cm, dna 5,8 cm a s max. výdutí 10 cm. 3) Brněnský pohár s inv. čís. A069/2004-0150/06 je profilovaný jako předešlý pohár čís. 2 (Tab. 22), tedy s vykrojenější nožkou mezi typy 01 a 02. Jeho výduť je zdobena šroubovicí. Profilace okraje je ostřejší, dvě ozdobné rýhy jsou hlubší, bez převisu nad podhrdlím, okraj patří mezi typy 2.4, není ale vyhlý ven. Výška je 15 cm, průměr okraje je 8 cm, dna 5,6 cm a max. výdutě 10 cm. 4) Pod inv. čís. A069/2004-0150/09 je uložen světle šedý brněnský pohár (Tab. 22), jehož profil se podobá profilu prvního poháru, tedy s širší, méně vykrojenou nožkou, s okrajem se žlábky, které vytváří ostře profilovanou lištu, patří tedy mezi okraje typu 2.3. Je vysoký 14,3 cm, s průměrem okraje 8 cm a dna 6 cm, max. výdutí širokou 10 cm. 5) Brněnský pohár s inv. čís. A069/2004-0161/72 (Sb.č. 180) je ze všech typů nejméně vyprofilovaný, působí úzkým dojmem, s nožkou spíše typu 01 (Tab. 23). Má barvu světle šedou. Jeho okraj vytváří tři obloučky na profilu, patří mezi typy 2.2. Pohár je vysoký 15,8 cm, okraj má průměr 8,2 cm a dno 5,5 cm, max. výduť je 9,6 cm široká. 6) Nižší, světle šedý pohár s kovovým leskem (Tab. 23, 25) s inv. čís. A069/2004-0161/72 (Sb. č. 181) má výduť zdobenou šroubovicí, lehce profilovanou nožku, okraj dvakrát prožlabený s ostrou středovou a spodní lištou, ta jej zařazuje k typu 2.2. Výška poháru je 14,2 cm, průměr okraje 8,2 cm, dna 6 cm a max. výdutě 10,1 cm. 7) Poslední brněnský pohár je uložen pod inventárním číslem A069/2004-0161/73 (Tab. 23, 25). Barva je světle šedá s kovovým leskem. Nožka je lehce vykrojená níže u dna a okraj je velmi nevýrazně profilovaný dvěma žlábky, patří k typu okrajů 2.7. Výška je 16,3 cm, průměr okraje 9,4 cm, dna 7,4 cm a max. výdutě 11 cm. Loštický pohár: Tento pohár je uložen pod inv. čís. A069/2004-0150/01 (Tab. 23, 25). Jedná se o hrubozrnnou keramiku, u níž ostřivo vytváří tzv. bradavičnatý povrch. Jeho okraj patří k typu 2.4, není ale vyhlý. Pohár má blízkou tvarovou příbuznost s přechodným tvarem loštického poháru mezi tvary Ia a Ib (MĚŘÍNSKÝ 1969, 91). Poháry typu Ia jsou definovány tvarem: štíhlého až vejčitého, někdy až soudkovitého, okraj je široký manžetový, přímý až nahoře zaoblený, dole pak má plastickou lištu. Je zdoben dvěma měkkými žlábky. Dno nese stopy po odříznutí. Od typu Ib se liší esovitým zakřivením vypuklé části těla nádoby, zpravidla nasazené bez hrdla na okraj (MĚŘÍNSKÝ 1969, 91). Tento pohár si stále zachovává štíhlý soudkovitý tvar a hrdlo, ale dolní část těla nádoby se ještě neprofiluje. Přechodný typ poháru je datován do druhé třetiny 15. století. Pohár je vysoký 14,9 cm, okraj má průměr 6,5 cm, dno 5,7 cm, max. výduť má průměr 8 cm. Hrnec: Pod inv. čís. A069/2004-0150/38 je uložen šedý hrnec soudkovitého tvaru (Tab. 26), s vytaženým, ovaleným okrajem odpovídajícím typu 7.5. Mezi hrdlem a maximální výdutí zdobí plece jednoduchá rýha (01.01.01). Dno nádoby bylo vytočeno velmi tenké, proto je proražené. Hrnec je 16 cm vysoký, okraj má průměr 12 cm, dno 9 cm a max. výduť je 14 cm. Hrnek s uchem: Je uložen pod inv.čís. A069/2004-0150/04 (Tab. 26). Má šedou barvu. Pod ovaleným okrajem, podobajícím se širšímu typu 7.5, zdobí hrdlo lišta (04.01.03) a na plecích mezi hrdlem a max. výdutí jsou dvě rýhy (01.02.02), ucho patří do skupiny 4.1, je nalepené na okraj a max. výduť. Hrnek je vysoký 12,5 cm, průměr okraje je 11 cm a dna 7 cm, max. výduť má průměr 11,7 cm. Glazované nádoby: Džbánek: Lahvovitý džbánek s výlevkou a s uchem je uložen pod inv. čís. A069/2004-0150/05 (Tab. 24, 25). Má barvu okrovou, tmavě okrová poleva je zevnitř, zvenčí jsou pouze steklé nechtěné pramínky. Jednoduchý, nijak nezdobený okraj patří do sk. 1.2, hrdlo zdobí vlnitý límec, z nějž vychází ucho, které pak nasedá na maximální výduť, jeho profilace je nejvíce podobná typu 3.3. Džbánek je 16 cm vysoký, průměr okraje je 5,3 x 4,3 cm (výlevka), průměr dna je 8 cm a max. výduť je 10,2 cm. Hrnek: Jedná se o okrově červený hrnek s tmavě červenou polevou uvnitř nádoby (Tab. 24, 25) a opět s pramínky polevy na vnějším povrchu. Je uložen pod inv. čís. A069/2004-0150/08. Okraj patří mezi typy 7.5, na podhrdlí je jedna rýha (01.01.01). Hrnek je vysoký 10,3 cm, průměr okraje je 8,5 cm a dna 6 cm, max. výduť je široká 9,4 cm. Trojnohá pánev: Trojnožka má inv. čís. A069/2004-0150/36 (Tab. 24, 25), její barva je okrová, zevnitř a po okraji je povrch upraven tmavě okrovou polevou. Okraj patří mezi typy 5.2, s jemným prožlabením. Dvě nožky jsou ulomené, dochovala se pouze nožka na straně u držadla, jejich profil je oválný 0.1, jsou vysoké 5 cm. Rozšiřující se držadlo odpovídá typu 01, jeho max. výduť má průměr 4,6 cm a okraj má průměr 3,4 cm. Trojnožka je vysoká 11 cm a průměr okraje je 18,7 cm. Celé tvary kamnářské keramiky Typologii a vývoji kachlů se věnuje Zdeněk Smetánka. Předpokládá, že otopné zařízení bylo průběžně a všestranně zdokonalováno a že tedy i části otopného zařízení, kachle, byly součástí tohoto zlepšovacího procesu. To znamená, že studované exempláře můžeme posuzovat podle toho, do jaké míry umožňují výstavbu dokonalejšího tělesa kamen – čili méně funkčně výhodné kachle by byly patrně starší, dokonalejší mladší (SMETÁNKA 1969, 245). Typologicky tyto kachle z jímky odpovídají kachlům nádobkovým, vycházeje z dělení kachlů na nádobkové, komorové a stěnové (SMETÁNKA 1969, 228-265). Kachle nádobkové se dále dělí podle tvaru jejich ústí na kachle s kruhovým ústím, čtvercovým nebo vzácně obdélníkovým ústím. Z kachlů s kruhovým ústím není v tomto souboru zastoupen žádný (PAVLÍK – VITANOVSKÝ 2004, 12). Kachle se čtvercovým ústím se dále dělí podle tvaru jejich těla na tyglíkovité, jejichž tělo je vyšší, a na miskovité s tělem nižším (SMETÁNKA 1969, 236-237). Právě ty jsou jedinými zástupci v souboru celých nádob. Z dalšího typu kachlů, kachlů komorových, se dochovaly pouze střepy, těm se tedy budu věnovat až v další části práce, věnované fragmentům keramického materiálu. A z posledního typu kachlů, kachlů stěnových, které nemají vyvinutou vyhřívací komoru a jsou vsazovány svou zadní stěnou přímo do vytápěného prostoru (SMETÁNKA 1969, 242), nebyl nalezen ani jeden exemplář. Dochovaly se tedy celkem dva typy kamnářské keramiky (kachle nádobkové a reliéfní komorové), ale celé se dochovaly pouze kachle nádobkové, a to pouze 3 kusy. Všechny tři nádobkové kachle byly nalezeny v kontextu 161 (stejně jako většina střepů kachlů). U dvou kusů jde o nádobkové kachle se čtvercovým ústím. Nejedná se o nijak neobvyklý tvar (KLÁPŠTĚ 2002, 300 tab. 94:3; DURDÍK 2004, 331 obr. 509). U jednoho kusu pak o nádobkový kachel s ústím trojúhelníkovitým, který ve své typologii Zdeněk Smetánka nezmiňuje vůbec. Takový typ kachle zmiňuje ve své práci Nekuda a Reichertová (NEKUDA - REICHERTOVÁ 1968, 58). Tento typ kachlů je však v našem prostředí vzácný, což může být způsobeno nízkou mírou zpracovanosti nádobkových kachlů vůbec. Miskovité kachle se čtvercovým ústím: 1) Pod inventárním číslem 69/2004-0161/106 je uložen okrově zbarvený kachel. Své zbarvení získal díky teplotě výpalu pohybující se kolem 900 °C (max. teplota výpalu v oblasti předpokládaných teplot výpalu středověkých kachlů je 850-960 °C; MIKŠÍK – HANKÝŘ – HAZLBAUER 1986, 512). Jako ostřivo byl použit písek. Optimální složení keramického těsta je 70 % jíl a 30 % ostřivo (MIKŠÍK – HANKÝŘ – HAZLBAUER 1986, 512). Kachel je vysoký 10 cm, jeho stěna je dlouhá 21 cm a 1,2 cm silná. Dno o průměru 12,7 cm nese stopy oddělení od podkladu strunou. 2) Kachel s inv. č. 69/2004-0161/110 je světle hnědě zbarvený, což bylo způsobeno již teplotou při výpalu. Jako ostřivo byl použit písek. Kachel je vysoký 10,2 cm, stěna je 20 cm dlouhá a 1,2 cm silná. Na dně kachle o průměru 11,8 cm, nejde rozpoznat způsob jeho oddělení od podkladu. Miskovitý kachel s trojúhelníkovitým ústím: Kachel s inventárním číslem 69/2004-0161/105 byl vypálen při teplotě asi 900 °C, čemuž odpovídá i barva oxidačně vypalované keramiky, okrová. Jako ostřivo byl tradičně použit písek. Kachel je vysoký 9,4 cm, jeho stěna je 27,2 cm dlouhá a 1,2 cm silná. Dno kachle má průměr 12,7 cm a jsou na něm znatelné stopy podsýpky, ale protože se jedná o kachel vyráběný na kruhu vytáčením, stopy podsýpky se na dno dostaly zřejmě při sušení před výpalem. I pro velmi běžný kachel miskovitý jsou datovací možnosti nevelké. Nejstarší výskyt nemáme zatím nijak bezpečně doložen a podle formátu lze předpokládat, že mohl existovat již vedle komorového kachle středního formátu, s nímž se výhodně doplňuje, tedy již na konci 14. století. Většina exemplářů, které mají alespoň minimální datovací indicie, pochází však pravděpodobně až z přelomu 15. a 16. století. Dlouhé přežívání tohoto typu je pravděpodobné (SMETÁNKA 1969, 250). Rozbor fragmentů keramického souboru Fragmentární keramiky se dochovalo velké a pestré množství. Celkem bylo nalezeno na 1086 střepů. Nejčastějšími nalezenými částmi nádob byly jednoznačně výdutě, které tvořily 71,5 % fragmentárního materiálu. Vzhledem ke zlomkovitosti zůstává většina výdutí neupřesněna, co se týče typu nádoby, ze kterých pochází, nejčastěji se ale zřejmě jedná o výdutě hrnců. Druhou nejčastější částí nádoby se ukázaly okraje se 17 %. U těch je naopak typ nádoby bezvýhradně určen. Dále následují dna s 8,9 %, ucha se 2,2 % a úchytky se čtyřmi kusy, tedy jen 0,4 %. Oproti celým nádobám obsahuje fragmentární soubor jednou tolik nových typů keramiky, patří mezi ně džbán bez ucha, kachel komorový reliéfní, miniaturka, poklice plochá a zvoncovitá, zásobnice a z glazovaných dlaždice a hrnec, které však svým množstvím představují pouhých 5,7 % z celého počtu 1086 střepů. typ keramiky dno výduť ucho okraj úchytka celkem %výskytu dlaždice glazovaná - - - 2 - 2 0,2 džbán 1 17 - 8 - 26 2,3 džbán glazovaný - - - 3 - 3 0,3 hrnec 70 20 (569)* - 100 - 190 (569)* 70,5 hrnec s uchem - - 22 - - 22 2 hrnec glazovaný - 25 2 7 - 34 2,7 kachel komorový reliéfní - - - 3 - 3 0,3 kachel nádobkový miskový 1 4 - 10 - 15 1,4 miniaturka 1 - - - - 1 0,1 pohár brněnský 24 133 - 42 - 199 18,2 poklice plochá - - - 1 - 1 0,1 poklice zvonovitá - - - 8 3 11 1 trojnohá pánev glazovaná - - - - 1 1 0,1 zásobnice - 5 (2) - - - 5 (2) 0,6 neurčené 1 1 - - - 2 0,2 celkem 98 776 24 184 4 1086 - % 8,9 71,5 2,2 17 0,4 - - Tabulka č. 3 – Typologie a množstevní výskyt částí nádob fragmentárního souboru v procentech. Graf č. 2 – Typologie vycházející z tabulky č. 3. Dna Dna patří mezi třetí nejčastěji se objevující část nádoby s celkovým počtem 97. Mezi dny je pak nejčastějším keramickým typem hrnec, po něm brněnský pohár a po jednom kusu džbán, miskovitý kachel a miniaturka. Nejprve je třeba se věnovat technologii výroby, tedy keramickým třídám, ostřivu a způsobu oddělení dna od podkladu, dále se pak v rozboru budeme věnovat metrickému rozboru. Nejčastější keramickou třídou této části nádoby je třída číslo 110, která se výhradně vyskytuje u hrnců. Poté následuje keramická třída 210, která odpovídá těstu brněnských pohárů. Třetí v pořadí je keramická třída 203, která se opět vyskytuje jen u hrnců, a čtvrtou třída 105, která se až na dva případy (jedná se o džbány) z jedenácti vyskytuje u hrnců. Jedinou glazovanou třídou je pak 521 se šesti kusy. Třídy 111, 200 a 520 se vyskytují jen ojediněle. Zajímavostí je snad třída 200, vyskytující se u dvou kusů, která jako jediná reprezentuje u den keramiku obtáčenou (na střepech jsou znatelné války plece). Posledním střepem, který je zajímavé zmínit v rámci rozboru den, je střep zařazený do keramické třídy 203. Jedná se o jediný střep dna, na kterém jde pozorovat otisk podložky, která byla zřejmě nasazena na kruh (Tab. 27). Chronologicky se jedná o starší střep. Jako ostřivo se nejčastěji setkáváme s pískem (39 %) a slídou (37 %), když se vyskytují samostatně, ve 4 % se pak vyskytují společně. Ve 20 % není v keramickém těstě žádné ostřivo znatelné. Dále se v rámci technologie výroby dovídáme, že 67 % den bylo odděleno od kruhu strunou, odlepeno bylo 6 % kusů, nožem odříznuta 4 % a u 23 % nešel způsob oddělení dna od podkladu rozeznat. V rámci rozboru technologie výroby bylo již vše zmíněno, dále se budeme věnovat už jen metrickému pozorování. Nejprve k průměrům den. U hrnců se rozmezí průměrů pohybovalo mezi 7-13,5 cm, u pohárů pak mezi 5,8 a 6,4 cm, u džbánů pak 10 cm a miniaturka má průměr dna 2 cm. Tvary den u hrnců byly rozmanité: 1.1 (4x), 1.2 (53x), 1.3 (3x), 2.1 (1x) a 3.1 (1x). U džbánů se vyskytuje jen tvar dna typu 1.2 a to 2x. Miniaturka měla tvar dna 1.2. A u pohárů tvary den typu 1.3 (4x) a 1.2 (18x), všem pohárovým dnům typu 1.2 odpovídala nožka tvaru 0.2. Jako poslední se ještě zmíním o povrchové úpravě den, ve většině případů se netýká den samotných, ale spodků nádob k nim přiléhajících. V 78 případech nebyl povrch nádob nijak upravován. Úpravy se pak dostalo jen hrncům. Poslídováno bylo 10 hrnců a glazura se objevila u 6, pouze jeden měl povrch leštěný. Na jednom dně byla reliéfní značka jednoduchého kříže v kruhu (Tab.27), tuto značku najdeme na dalších lokalitách jako Most (KLÁPŠTĚ 2002, 295 tab. 89:5), Chrudim (FROLÍK – SIGL 1998, 127 obr. 366), Tachov (DURDÍK 2004, 317 obr. 679), Hlavačov (DURDÍK 2004, 66 obr. 483), Mstěnice (NEKUDA 2000, 232 obr. 301), Jihlava (ZATLOUKAL 1998, 41 obr. 9.8) a další. Dna s reliéfní značkou svědčí o tom, že keramika s uvedenými znaky byla zhotovována (obtáčena) na ručním hrnčířském kruhu (NEKUDA 2000, 232). Vznik reliéfních značek na dnech souvisí s výrobním procesem, je to otlaček negativní podložky hrnčířského kruhu (NEKUDA – REICHERTOVÁ 1968, 82). Podle jiných jde o positivní otisk obrazce vyrytého na okrouhlé destičce, nástavku, který osu přikrýval (EISNER 1966, 177). Vznik tohoto konkrétního obrazce kříže v kruhu J. Kostrzewský odvozuje tak, že kříž zabíral původně celé dno, jehož vyvýšený okraj tvořil kolem něho kruh (EISNER 1966, 189). Přes několik dokladů, které nasvědčují tomu, že značky na keramice by bylo možno vysvětlit jako znaky feudálních vrchností, je na druhé straně množství značek, pro něž nemáme srovnání se znaky rodovými. Kromě toho zůstává stále ještě mnoho nejasností a komplikací. Jednou z nich je například skutečnost, že značkovanou keramiku nenacházíme jen v místech bývalých panských sídel, ale i na sídlištích, v jednotlivých objektech a stejně tak i v prostředí městském (NEKUDA 1965, 113). Podle Ladislava Varadzina by se však studium značek na dnech nádob nemělo soustředit jen na jejich funkci, pomocí jejich popisu a kvantitativního výskytu lze vystopovat označení jednoho řemeslníka nebo dílny, samotnou distribuci dílny a jejich zájemce. Tímto můžeme získat zajímavé poznatky o vztazích v daném regionu (VARADZIN 2004, 166). Počátek značek můžeme vidět v 8. a v raném 9. století v dílnách nad středním Dunajem, na Slovensku a v Zadunajsku, kde řemeslná výroba byla záhy dospělá (EISNER 1966, 176). Nejvíce se vyskytují značky na dně v 11. – 12. století. V průběhu 13. – 14. století ponenáhlu zanikají. Příčinou zániku byl možná nový výrobní postup. Ruční kruh byl vystřídán dokonalejším rychloobrátkovým kruhem nožním. Nádoby vytáčené na tomto novém kruhu musely být z něho odřezávány, takže značku na dně už mít nemohly (NEKUDA – REICHERTOVÁ 1968, 86). Výdutě Jedná se o nejpočetnější skupinu částí nádob, čítající 776 střepů. Typologií keramiky se však řadí mezi méně pestré, mezi výdutěmi máme pouze 5 typů keramiky, a to džbán, hrnec, kachel, brněnský pohár a zásobnici. Nejpočetnější se jeví výdutě hrnců, přestože k nim patří 569 střepů, jejichž typologické zařazení není stoprocentní, ale odpovídá to proporcionálnímu složení u ostatních částí nádob, kde hrnců vždy jednoznačně přebývá. Nejčastější mezi výdutěmi je keramická třída obsahující muskovit (30 %), druhou (se 27 %) je třída 105 typická pro poslídovaný povrch střepu, další v pořadí (se 17 %) pak je keramická třída 210 odpovídající brněnským pohárům, čtvrtou je potom keramická třída 203 (se 18,2 %), jediný zástupce glazovaných keramických tříd je třída 521 (3,2 %), keramická třída 200, která je charakteristická obtáčením, zaujímá 1,7 %, keramické třídy pro zásobnice obsahující grafit se podílejí pouze 0,9 %, stejně tak keramická třída 101, zbývají pak ojedinělé třídy 520 a 261. Jako ostřivo jednoznačně převládá písek (54 %), druhá slída (30 %), společně se objevují ve 4 %, posledním použitým ostřivem je pak grafit (2 %) a zbylých 10 % neobsahuje žádné rozpoznatelné ostřivo. U hrnců se setkáváme jak s povrchovou úpravou, tak s kolkovanou a rytou výzdobou (Tab. 27). Poslídovaných střepů bylo 22 % a glazovaných 3 % zbytek střepů neměl povrchovou úpravu. Několik jich však bylo vyzdobeno: jednoznačně s 22 střepy převažuje výzdoba hustými žlábky (01.02.03), daleko méně často se pak objevují další způsoby výzdoby, jako 5x dva a více žlábků (01.02.02), 4x dva a více pásů kroužků radélkem (03.08.02) nebo jiná radélková výzdoba, ojediněle se objevuje výzdoba rytá. Výdutí brněnských pohárů bylo nalezeno 133, jedinou jejich výzdobou jsou husté žlábky (01.02.03), které se vyskytly u 68 střepů. Mezi sedmnácti střepy džbánů bylo devět střepů ozdobeno drobnou oblou lištou (04.01.10) a šest hustými žlábky (01.02.03). Výdutě zásobnic pak nejsou nijak zdobeny, jejich povrch je upravován hlinitou engobou. Výdutě kachlů pak nejsou upraveny ani zdobeny vůbec. Okraje a ucha Okraje a ucha jsou rozebrána v této části práce společně, protože jsou spolu úzce spjata na nádobě a v mnoha případech jsou i nacházena společně. Z celkového počtu 217 kusů bylo nalezeno 183 okrajů samostatně, pouze 8 uch samostatně a 23 uch a okrajů společně. Pro složitější zkombinování, je výskyt okrajů a uch podrobně zobrazen v tabulce. +---------------------------------------------------------------------------------------------+ | typ keramiky | okraj | ucho | okraj + ucho | |-----------------------------------+-----------------+------------------+--------------------| | dlaždice glazovaná | 2 | - | - | |-----------------------------------+-----------------+------------------+--------------------| | džbán | 8 | - | - | |-----------------------------------+-----------------+------------------+--------------------| | džbán glazovaný | 3 | - | - | |-----------------------------------+-----------------+------------------+--------------------| | hrnec | 100 | - | - | |-----------------------------------+-----------------+------------------+--------------------| | hrnec s uchem | - | 6 | 16 | |-----------------------------------+-----------------+------------------+--------------------| | hrnec glazovaný | 6 | 2 | 7 | |-----------------------------------+-----------------+------------------+--------------------| | kachel komorový reliéfní | 3 | - | - | |-----------------------------------+-----------------+------------------+--------------------| | kachel nádobkový miskový | 10 | - | - | |-----------------------------------+-----------------+------------------+--------------------| | pohár brněnský | 42 | - | - | |-----------------------------------+-----------------+------------------+--------------------| | poklice plochá | 1 | - | - | |-----------------------------------+-----------------+------------------+--------------------| | poklice zvonovitá | 8 | - | - | |-----------------------------------+-----------------+------------------+--------------------| | celkem | 183 | 8 | 23 | +---------------------------------------------------------------------------------------------+ Tabulka č. 4 – Přehled typologie okrajů a uch. Kuchyňská keramika Nejpočetnějšími jsou okraje a ucha hrnců, pak brněnských pohárů a nejméně je okrajů džbánů. Ze všech třiceti dvou skupin okrajů hrnců byly okraje zařazeny do dvanácti skupin (a k jejich různým variantám). Nejčastěji se objevuje skupina kuželovitě seříznutých, zesílených okrajů (sk. č. 7) se 35 kusy. Mezi deseti a dvaceti kusy se objevují okraje zesílené, svisle až kuželovitě seříznuté, lehce podříznuté až podžlabené (sk. č. 10), zesílené, svisle až kuželovitě seříznuté, ale podříznuté a podžlabené výrazně (sk. č. 11), zesílené, přehnuté, lehce podžlabené (sk. č. 12), nezesílené, výrazně přehnuté (sk. č. 14) a okraje vzhůru vytažené, směrem nahoru se zužující, s oblou lištou nebo hranou na lomu (sk. č. 22). U ostatních skupin množství zařazených okrajů nepřesahuje počet deseti. Jedná se o skupiny zesílených, svisle až nálevkovitě seříznutých, nepodžlabených okrajů (sk. č. 9), zesílených, přehnutých ale výrazně podžlabených okrajů (sk. č. 13), ovalených okrajů (sk. č. 18), zesílených, svisle nebo kuželovitě seříznutých, oboustranně prožlabených okrajů (sk. č. 19), vzhůru vytažených, zhruba obdélného průřezu, svislých nebo vykloněných – okruží, která se profilací podobají hradištním římsovitým okrajům (sk. č. 23) a zhruba vodorovně vytažených okrajů (sk. č. 30). Průřezy uch hrnců byly nejčastěji páskového tvaru, pouze 4 ks měly tvar válečkový. Okraje pohárů patří všechny do skupiny okruží zužujících se směrem nahoru (sk. č. 2), až na jednu výjimku okraje zařazeného do kalichovitých okrajů (sk. č. 6). Okraje džbánů jsou zařazeny do dvou skupin, a to mezi přímé (sk. č. 1) (zařazuji sem i vytažená okruží), okruží s lištou (sk. č. 3). Okraje byly v šestnácti případech glazované (tři džbány a třináct hrnců), jeden okraj hrnce byl ozdoben plastickou lištou (04.01.15) a šest okrajů džbánů (jednalo se o vytažená okruží výšky okraje 4,2 cm a 4,8 cm) bylo třikrát ozdobeno dvěma nebo více rýhami (01.01.02) a třikrát hustými žlábky (01.02.03). Ostatní výzdoba se pak soustřeďuje výhradně na hrdlo. Na uchu se výzdoba neobjevila ani jednou. Pokud se vrátíme k hrncům, tak zjistíme, že výzdoba na hrdle se vyskytuje u šedesáti hrnců. Ve 28 % se jedná o jeden jednoduchý žlábek (01.02.01), druhou nejčastější je pak výzdoba dvou nebo více rýh (01.01.02) s 23 % a třetí s 20 % je pak dva a více žlábků (01.02.02). Mezi 8-12 % se objevuje jedna rýha (01.01.01), husté žlábky (01.02.03) a jeden pás vysokých obdélníčků (03.02.01). Pouze jedinkrát je hrdlo vyzdobeno dvěma pásy vysokých obdélníčků (03.02.02). U džbánů ani pohárů se výzdoba hrdla nevyskytovala ani v jednom případě. Ke kategorii okrajů se ještě krátce zmíním o jejich průměrech. Hrnce jako nejpočetnější skupina mají také nejširší rozpětí, a to mezi 12-25 cm, přičemž nejčastější byl průměr mezi 16-23 cm. U džbánů se setkáváme s průměrem mezi 8-16 cm. Zlomkovitost brněnských pohárů neumožnila spolehlivé měření, proto zde jejich průměr nebudu zmiňovat. Dalším typem keramiky, u které se dochovaly okraje, je poklička. Z ploché pokličky byl nalezen jen jediný střep keramické třídy 110, bez jakékoli výzdoby, její okraj patří do skupiny 1, okrajů s kolmým vyhnutím, bez podžlabení. Druhým typem pokličky je zvonovitá poklička. Jedná se o dva zlomkovité exempláře pod inv. čísly 69/2004-0150/007 a 69/2004-0161/102, jejich typ okraje spadá do skupiny 4, skupiny palicovitě rozšířených okrajů. První exemplář není nijak zdobený. Zato druhý o průměru okraje 27 cm je po celém obvodu okraje zdoben vlnkou. Stavební a kamnářská keramika Do této skupiny spadají glazované dlaždice a kachle. Jedná se jen o několik málo střepů, navíc tři kachle jsou reliéfní, můžeme se tedy střepům věnovat konkrétněji než u předešlého obsáhlého souboru výdutí. Glazované dlaždice se dochovaly dvě, jednou okraj, jednou roh, celkový tvar a rozměry dlaždice ale nelze z úlomků odhadnout. Definitivní je jen její výška 3,2 cm. Dlaždice je politá glazurou jen z jedné strany, glazura má tmavě hnědou barvu. Druhá strana dlaždice má pak barvu světle hnědou a na zlomu dlaždice vidíme barvu sytě červenofialovou. Posledním typem jsou kachle. Podle výše zmíněné typologie (SMETÁNKA 1969, 228-265) je zařazuji mezi kachle nádobkové miskovité a kachle komorové reliéfní. Nejprve se budu věnovat kachlům chronologicky starším, tedy kachlům nádobkovým miskovým. Z úlomků je znatelné, že se nejedná o kachle s kruhovým ústím, není však už tak jednoznačně jasné, zda se jedná o kachle se čtvercovým nebo trojúhelníkovým ústím. Mocnost stěn se pohybuje mezi 1,0-1,3 cm. Čtyři střepy mají barvu okrovou, jsou tedy zařazeny do keramické třídy 520, a šest má barvu tmavě šedou na povrchu a světle šedou na lomu, čímž pádem patří do třídy 203. Ve většině případů lze jako ostřivo určit písek. Tyto zlomky kachlů nejsou dále nijak upravovány nebo zdobeny. Všechny tři komorové kachle, jedná se o tři rohy, mají přední stěnu zdobenou reliéfem, pokaždé však jiným. 1) Pod inv. č. 69/2004-161/109 jsou uloženy dva úlomky kachlů (Tab. 28). Zřejmě se ale nejedná o jeden kachel. Oba zlomky jsou však zařazeny do stejné keramické třídy 520 díky stejné tmavě okrové barvě a písečnému ostřivu. Těmto zlomkům je navíc společné poslídování přední reliéfní stěny. Čelní reliéfní stěna je rovná, její síla se pohybuje mezi 0,8-1,1 cm v závislosti na reliéfu, síla stěny komory je 0,6 cm u obou kachlů. Na prvním úlomku jsou zobrazeny dvě lidské nohy, zdá se, že jsou nahé. Takové zobrazení by odpovídalo biblickému námětu Adama a Evy v ráji u stromu života věčného (PAVLÍK – VITANOVSKÝ 2004, 30; 190 obr. 19). Adam a Eva jsou každý zobrazen v jednom dolním rohu kachle a mezi nimi je vzrostlý strom života věčného. Tento motiv byl běžným na přelomu 15. a 16. století (DURDÍK – HAZLBAUER 1991, 291). Najdeme jej i na dalších lokalitách (DURDÍK – HAZLBAUER 1993, 289-314). Druhý zlomek kachle pak vyobrazuje trojlaločný lístek nebo zvonek. Z jeho polohy nelze jednoznačně určit, zda se jedná o horní nebo dolní roh kachle. Připomíná motiv Zahrady lásky, kde bývají zobrazeni milenci a nad nimi rozkvetlý strom nebo keř, který se rozpíná po horní části kachle (PAVLÍK – VITANOVSKÝ 2004, 190 obr. 19). Avšak motivů, na kterých je zobrazena rostlina, je velmi mnoho a stylizace rostlin je velmi různorodá, nejde tedy jednoznačně určit, kterému z motivů, by mohlo zobrazení na tomto střepu patřit. 2) Pod inv. č. 69/2004-150/91 je uložen třetí komorový reliéfní kachel (Tab. 28). Jedná se opět o rožek kachle a patří ke stejné keramické třídě jako předešlé kachle, jako ostřivo byl opět použit písek. Není však už povrchově upraven poslídováním. Síla jeho čelní reliéfní stěny, která je opět rovná, se pohybuje mezi 0,8-1,1 cm v závislosti na reliéfu, síla stěny komory je pak 1,0 cm. Na čelní stěně je mezi plastickými lištami na jedné straně stylizovaný vegetativní dekor a na straně druhé nápis minuskulním písmem „MARI“, zbytek nápisu je ulomený. Roh plastické lišty svírá výběžek rozety. Písmenům z nápisu z nalezeného úlomku by odpovídalo slovo „MARIA“ (srovnej BRYCH 2004, 75), které můžeme najít i na dalších kachlech s motivem „Spícího lva“ (DURDÍK – HAZLBAUER 1991, 292; SMEJTEK – NOVÁČEK 1993, 193, 197). Jiní autoři se zmiňují o podobném motivu „Zklamaný lev“, který představuje zobrazení lva v medajlonku uprostřed kachle, kolem medailonku je rozetová výzdoba, kterou ohraničuje nápis nebo vegetativní dekor mezi plastickými lištami. V tomto případě však nápis zní „scham dich“ a celý motiv je tedy interpretován jako parodie na tradiční mytologické pojetí (PAVLÍK – VITANOVSKÝ 2004, 70). Na základě stylové analýzy čelní plochy, podobných morfologicko-metrických vlastností a technologických známek, jakož i datovacích závěrů analogických výrobků z jiných lokalit, můžeme tyto kachle časově zařadit do 2. poloviny 15. století /spíše její pozdější části/ do počátku století 16. (DURDÍK – HAZLBAUER 1991, 291). Ostatní části nádob Jen několik málo kusů střepů nelze přiřadit k žádné ze skupin částí nádob. Jde o tři úchytky zvonovitých pokliček a jedno držadlo trojnohé pánve. Z celého množství 1086 střepů se jedná tedy jen o 0,4 % materiálu. Držadlo trojnohé pánve je vyrobeno z těsta keramické třídy 521. Barva keramiky je okrová, zevnitř je držadlo vylito tmavě okrovou glazurou. Tvarem zapadá mezi typy 0.2. Průměr jejího okraje byl 4,6 cm. Dvě úchytky zvonovité pokličky jsou vyrobeny z typického brněnského keramického těsta (keram. třída 110). Jejich tvar odpovídá typu 2.1 a 2.2. Třetí z úchytek (Tab. 27) je však zařazena do neobvyklé třídy 830. Je vyrobena z velmi jemného těsta, bez znatelného ostřiva. Tvar úchytky odpovídá typu 2.3, který je jemně podžlabený. Její barva i na lomu je bílá, na vnější straně jsou červenou barvou namalovány soustředné kružnice. Datace této bílé, červeně malované keramiky spadá mezi přelom 13. a 14. století a 15.století. V Brně se občas jejich úlomky nachází, jde ale o importy z oblasti Slezska (konzultace s Irenou Loskotovou a Rudolfem Procházkou). Jako import je také interpretována červeně malovaná keramika (zvonek, keramické hračky, drobné plastiky a chrastítka) nalezená ve studni v Mostě (KLÁPŠTĚ 2002, 21; 329 tab. 123:5). Její teritoriální rozptyl a nízká koncentrovanost nálezů neumožňuje vystopovat výrobní oblast. Vyskytují se v různých sociálních prostředích, známe je z hradů, měst i vesnic. Při hodnocení funkce přichází ve zřetel dvě možnosti – u miniaturek se zřejmě jedná o nádobky na masti a vonné tekutiny, u chrastítek jde snad o dětské hračky (KLÁPŠTĚ 1983, 458). Podle Nekudy a Reichertové se objevuje již od 8. století v Německu, ovšem určení konečné hranice není zatím možné. Hledají výrobní centra i u nás na rozhraní 14. a 15. století v Levíně u Litoměřic nebo v Lošticích. Častěji však nálezy ukazují na kontakt s porýnskou výrobou (NEKUDA – REICHERTOVÁ 1968, 147-149). Intruze Součástí keramického souboru je 8 střepů výdutí (zahrnuté do předešlých tabulek výpočtů), jejichž datace na základě keramické hmoty spadá už do 11.-13. Jedná se o keramické třídy 261, 262, 272 a 274. V šesti případech se jedná o zásobnice, ve dvou případech nelze druh nádoby jednoznačně určit. Ve většině případů byl povrch upraven engobou, vyjímečně se objevila i radélková výzdoba (Tab. 27). Fragmentarizace Součástí výzkumu zachovalosti je tzv. fragmentarizace. Jedná se o měření velikosti střepů, které odráží způsob a procesy uložení. (Do tabulky nejsou tedy započítány celé nádoby.) Rozměry fragmentů jsou rozděleny do stupnice: I 1-8 cm, II 9-15 cm, III 15-25 cm, IV více než 26 cm. I II III IV 101 5 2 0 0 105 204 55 3 1 110 285 53 1 0 111 0 2 0 0 200 13 3 0 0 203 149 33 0 0 205 2 5 0 0 210 115 83 0 0 261 1 0 0 0 262 5 0 0 0 272 1 0 0 0 274 1 0 0 0 520 8 3 0 0 521 36 15 1 0 830 1 0 0 0 Tabulka č. 5 – Přehled velikosti střepů v rámci keramických tříd. 6.2 Kožený materiál Ve městě Brně není mnoho lokalit, kde by se dochovaly předměty z organických materiálů, pokud se dochovají, jedná se většinou o větší dřevěné trámy, ale kožené předměty jsou raritou. V Brně známe nález kožené obuvi např. z jímek z objektů z ulic Česká č. 5 (HIMMELOVÁ – PROCHÁZKA 1985, 62), Kobližná 4 (HÁJEK 2005, 16) a ze Staré radnice (FLODROVÁ – LOSKOTOVÁ 1995, 553). Do dnešní doby se totiž mohou zachovat pouze v podmínkách, které zabraňují mikrobiálnímu rozkladu, jsou-li uloženy v trvale vlhkém prostředí uzavřeném proti přístupu vzduchu pod hladinou spodní vody nebo naopak v prostředí suchém. Výskyt kožených výrobků je v Čechách a na Moravě omezen téměř výhradně na prostředí měst. Většina nálezů pochází z odpadních jímek a studen nebo z bahnitých středověkých vrstev (SHROMÁŽDILOVÁ 2001, 38). Geologie jímky viz. kapitola 3.3 Historie a geologie samotného náměstí Svobody. Doklady podobné obuvi máme i ze zahraničních lokalit (RECH 2004, 284-285, obr. 297; HEEGE 2002, 297, obr. 631). V této jímce se dochovaly dva kusy téměř celých bot, jejichž podrážky se dochovaly zvlášť a ještě několik kusů kůže, použitých na zpevnění švů. Všechny kusy byly uloženy v kontextu 150 a 161. Po vyzvednutí byly odeslány do laboratoře Muzea města Brna na konzervaci, kde byly nazuty na ševcovská kopyta, která byla nalezena v téže jímce. Je možné, že se jedná o jeden pár obuvi. K stoprocentnímu určení nemohou bohužel napomoci ani podrážky, protože celá se dochovala jen jedna, a z druhé nelze určit, na kterou nohu bota patří. Čímž se dostáváme k popisu nálezů, k tomuto účelu jsem přejala terminologii I. Shromáždilové (SHROMÁŽDILOVÁ 2000, tab. XXVII): 1) Nejzachovalejší kus je téměř celý (Tab. 21), jde ovšem jen o svrškový dílec bez podešve, která se dochovala zvlášť. Jedná se o nízkou botu ke kotníku. Bota je vyrobena z dvojité kůže. Na nártu je ze strany nazouvacího otvoru nastřižená, v tomto místě jsou ještě patrné dírky po šněrování. Podél dolního obvodového okraje je ještě patrné děrování po přišití podrážky. Svrškový dílec boty je pak sešit dohromady jedním švem na boku. Bota je vysoká asi 9 cm, dlouhá 25 cm. 2) Druhý svrškový dílec se dochoval bez špice (Tab. 21). Jde opět o nízkou botu ke kotníku, která je vyrobena z dvojité kůže. Nad nártem je horní obvodový okraj nastřižený, v těchto místech se zachovalo i šněrování, které svazuje levou i pravou stranu k sobě. Ze spodní strany boty je na dolním obvodovém okraji patrné děrování po přišití podrážky. I tento kus je z boku rozdělen nyní povoleným švem, kterým byl svrškový dílec sešit k sobě. Bota je vysoká 9 cm, délka nelze změřit, protože se špice nedochovala. 3) Dále se dochovaly podešve, jedna celá, z druhé pouze pata po zúžení v místě klenkové části. U obou dílů se dochovalo zdvojení kůže na patě. Celá podešev na pravou nohu je tvarována do špice, přímá délka stélky je 24 cm. V nejširším místě v oblasti prstních kloubů měří 8 cm a v nejužším místě v klenkové části měří 2,5 cm, pata je široká 6 cm. Po celém obvodě podešve je patrné děrování po přišití ke svrškovému dílci boty. 4) Zbylé jsou jen kusé nálezy 0,5-1 cm širokých a různě dlouhých (9-22 cm) pásků, které zřejmě sloužily ke zpevnění obuvi ve švech. Všechny jsou totiž po celé délce děrované. Datování kožené obuvi nemusí vycházet pouze z archeologických metod, mohou nám posloužit i písemné prameny. Například z manuskriptu z 11.-12. století se dovídáme, že v tomto období se ještě nepoužívaly boty s vázáním na nártu, ale šňůrka vedla kolem nohy pod kotníkem (VOLKEN – VOLKEN 2002, 204, obr. 4). Počet tohoto typu bot klesá v 1. polovině 15. století na úkor jiných typů, převážně bot s vázáním vepředu. Nejpopulárnějším typem boty od celé 2. poloviny 14. století do 1. poloviny 16. století jsou boty s vázáním vepředu (HARJULA 2002, 128). 6.3 Dřevěný materiál Výrobky dřevozpracujících řemesel udržují osvědčené tvary i konstrukce a jsou tedy ve své většině chronologicky necitlivé. V archeologických nálezech se s nimi nesetkáváme často. Dřevěné předměty se vzhledem k malé trvanlivosti na archeologických lokalitách nacházejí zřídka. Výjimku představují dosud zamokřelé studny a odpadní jámy (FRÝDA 1983, 287). Z dřevěných předmětů jsou nejčastější dýhy a dna vědérek, jednotlivě pak rukojeť, lžíce, šindel a kobylky strunných nástrojů. Objevují se i soustružené zlomky talířů či misek (FLODROVÁ - LOSKOTOVÁ 1995, 552). V jímce č. 521 na náměstí Svobody 9 v Brně bylo nalezeno několik typů dřevěných předmětů. Nejčastěji se překvapivě objevují ševcovská kopyta, která jsou ojedinělým brněnským nálezem, dále pak šindele, záchodové prkénko, části kola, části žebříku, dýha misky, soustružená mísa, a další konstrukční prvky. Názvosloví pro popis dřevěných předmětů jsem čerpala z práce P. Polánky (POLÁNKA 2001). 1) Bylo nalezeno celkem 6 kusů asymetrických ševcovských kopyt (Tab. 31). Jedná se o nález výjimečný, ale ne jediný. Jsou známa i z jiných městských lokalit, jako je Chrudim (FROLÍK – SIGL 1998, 111 obr. 318, 319), Hradec Králové (RICHTER – VOKOLEK 1995, tab. 129:1, 2, 3) nebo Jihlava (ZIMOLA 1996, 75 obr. 57). Podle tří kopyt se šila obuv na pravou nohu a podle druhých tří obuv na levou nohu, je tedy možné, že se jedná o kopyta, podle nichž se šily tři páry bot. Nelze to však jednoznačně prokázat z důvodu špatného stavu dochovalosti. Možná lze tuto myšlenku podpořit faktem, že všechna tři kopyta na botu na pravou nohu na sobě mají značku na ploše za nártem a ve dvou případech i na pravém boku (Tab. 20, 31). Jejich délka se pohybuje v rozmezí 24-26 cm a výška paty 7-9 cm. 2) Dochovaly se dva šindele z radiálních štítů (Tab. 19, 32). Jeden o rozměrech 18,4 x 11,8 x 18,2 x 13,1 cm je široký 1,3 cm a plynule se po své šířce zužuje. Ze širší strany je drážka hluboká 1 cm, kterou dvakrát protíná dvojice kruhových otvorů o průměru 0,4 cm ve vzdálenosti 8,5 cm. Druhá deska, která je pravděpodobně také šindel, se dochovala bez jednoho rohu, měří 12,1 x 18,5 x ? x ? cm, je široká 0,6 cm. 0,2 cm otvory sloužící k upevnění jsou rozmístěny v rozích. Přibíjení šindele na střechy staveb je doloženo v mnoha dobových vyobrazeních, kde jsou dobře patrny tvary a velkost šindelových prkének i jejich přibíjení dvěma hřeby (FRÝDA 1983, 293). 3) Záchodové prkénko ze zásypu nebylo nalezeno celé (Tab. 14). Rozlomené kusy desky mají přibližné rozměry: délka 150 cm, šířka 47 cm; s kruhovým výřezem o průměru 25 cm zhruba uprostřed. 4) Části kola se dochovaly dvě: výřez a náboj kola (Tab. 17, 18, 33). (Názvosloví se v některých případech rozchází, např. R. Vermouzek nazývá obvodové dřevo kola loukotí a příčky kola špicemi; VERMOUZEK 1983, 312; názvosloví jsem sjednotila a používala termíny obvodová část kola a loukoť pro příčku/špici) Ve výřezu kola o délce 26 cm a průřezu 4 x 4,5 cm jsou zřetelné dva obdélné otvory pro čepy a dva kruhové otvory o průměru 1,7 cm pro zasazení loukotí. S tímto nálezem souvisí náboj kola délky 16,5 cm o rozměrech: u loukotí je hlava široká 10 cm a na konci naproti ukotvení loukotí je silná cca 7 cm. Otvory pro loukotě mají průměr 1,6-1,8 cm. Kola mívala loukotí různý počet, obvykle čtyři, pět, šest, ale někdy i deset. Obvodové části kola se sesazovaly dohromady a spojily se zavrtanými čepy nebo klínky zaraženými přes spoje na obvodu kola. U větších kol vedly ke každé obvodové části kola dvě loukotě (VERMOUZEK 1983, 312). 5) Dochovaly se také části žebříku, a to dvě tyče, jedna samostatně a druhá se zbytkem vodorovné příčky (Tab. 15, 16). Samostatná tyč měla čtvercový průřez s mírně skosenými hranami, byly na ní patrné stopy otesání. Rozměry: délka 116,5 cm; max šířka 5,5 cm; síla 1,9 cm. Druhá tyč se zbytkem vodorovné příčky měla také čtvercový průřez se skosenými hranami a také nesla stopy otesání. Svislá tyč měřila 150 cm na délku, 5-7 cm na šířku a byla silná 4-6 cm. Zbytek vodorovné příčky byl zajištěn kolíkem. 6) Dýha misky měří 17,8 x 10,2 cm, je široká 1,2 cm (Tab. 32). Z vnější strany jsou zřetelné dva žlábky pro obroučky a z vnitřní strany žlábek tzv. útor (FRÝDA 1983, 288) pro zasazení dna. Dvě obroučky (nebo žlábky na jednotlivých dýžkách) tvořené dvojicemi, popř. jednou dvěma houžvemi se vyskytují ojediněle (POLÁNKA 2001, 21-22). 7) Soustružená mísa se dochovala asi ze tří čtvrtin (část Tab. 19, 33). Dá se předpokládat, že v průměru měřila kolem 40 cm. Okraj měří v nejsilnějším místě 1,5 cm, síla dna se pohybuje od 0,5 do 1 cm, dřevo misky už je však zvlněné. 8) Poslední zmínka bude patřit jednomu funkčně neurčenému předmětu (Tab. 18, 32), který má pravoúhlý výřez. Na délku má 9 cm, na širší straně 3,5 x 3,5 cm a na užší 3,5 x 1 cm. 9) Dále bylo v zásypu jímky nalezeno několik dalších dřevěných konstrukčních prvků, jejichž funkci ale nelze s přesností určit (Tab. 15, 16). Dřevěný materiál z této jímky přispívá k poznání využití dřevěných předmětů brněnským obyvatelstvem. Snad naznačí konkrétně, kdo mohl obývat v 15. století městiště, na kterém byla jímka používána. Většina nálezů z této jímky jsou v Brně ojedinělými, jak ševcovská kopyta, tak střešní krytina a záchodové prkénko. Navíc i některé dřevěné předměty ze zásypu byly poslány do dendrochronologické laboratoře Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity. Vzorky neobsahovaly podkorní letokruh, některé však obsahovaly bělové dřevo. Bylo tedy možné určit období, ve kterém byly dané stromy pokáceny (tabulka č. 6). Při překrytí datované křivky se standardní chronologií alespoň šedesáti letokruhy je kritická hodnota Studentova t-rozdělení při 0,1 % hladině významnosti 3,46 (Šmelko – Wolf 1977). Hodnoty našich t-testů mají výrazně vyšší hodnotu než 3,373, což svědčí o vysoké spolehlivosti datování. Správnost datování potvrzuje také shoda standardu s průměrnou křivkou ve většině extrémních hodnot. Vzorky neobsahovaly podkorní letokruh, některé však obsahovaly bělové letokruhy. Pro naše území platí, že podle stáří stromu a lokality má běl průměrně 5–25 letokruhů. lab. kód č. vzorku označení dřevina délka konec datování L3157 7 402 dub 72 + 2ks 1452 1454 - 1463 L3158 8 403/I dub 44 + 1ks 1445 1448 - 1468 L3159 9 403/II dub 43 + 1ks 1444 1446 - 1466 L3161 11 412 dub 113 + 4ks 1444 1448 - 1461 L3162 12 436 dub 49 + 1ks 1456 1457 - 1468 L3163 13 437 dub 110 + 3ks 1456 1459 - 1466 Tab. 6 – Datování vzorku Pokud srovnáme datace dřevěných prvků ze zásypu s dřevěnými konstrukčními prvky výdřevy jímky (viz kapitola Odpadní jímka č. 521), pak jasně vidíme posun datace v průměru o 15-20 let. Za předpokladu že předměty ze zásypu byly ještě nějakou dobu po skácení stromu používány, je možné, že se časově přiblížíme k poslednímu desetiletí 15. století. 6.4 Skleněný materiál Duté sklo se již od 1. pol. 14. století stále internzívněji prosazovalo jako neoddělitelná součást vybavení dvorského, církevního i patricijského prostředí. Zjemnělá kultura doby Karla IV. se projevila i ve stolování. S tím se zvýšily požadavky na vybavení hodovních tabulí, na nichž se uplatňovalo stříbrné i skleněné nádobí. Husitská revoluce pak měla za následek úpadek řemesla, které se pozvedlo až s Jiřím z Poděbrad a Vladislavem Jagellonským. Sklo začalo pozbývat své výjimečnosti a stávalo se dostupným jiným, byť ještě dobře postaveným společenským vrstvám. Uplatňuje se v prostředí obytných domů majetných řemeslníků, popř. městských patricijů (HEJDOVÁ 1994, 27-28). V jímce domu na náměstí Svobody se podle nálezové zprávy nalezlo velké množství zlomků den, výdutí, okrajů a nožek, některé z nich plasticky zdobené (HOLUB – SEDLÁČKOVÁ 2005, Inventář nálezů). V průběhu zpracování této práce jsem však neměla skleněný materiál k dispozici, pouze několik nákresů a článek, ve kterém nedávno Hedvika Sedláčková publikovala několik nálezů z tohoto souboru (SEDLÁČKOVÁ 2006, 191-224): 1) Číše (Tab. 29) s nálepy na výduti, s vysokou zvonovitou nožkou se třemi řadami horizontálně vytahovaných nálepů. Výduť s nálepy a bohatě zdobená horní, kónická část nožky odpovídají gotickým vzorům, zatímco spodní část nožky se už řídila pokročilou technologií renesance. Tato nádoba zřejmě pochází ze slezského výrobního okruhu. 2) Vysoký pohár (Tab. 29) je obtáčený tenkými plastickými lištami, girlandami a v horní části zdobený optickým dekorem žeber. 3) Dalšími jsou střepy den, některá vpíchnutá, nebo se štípaným vláknem po obvodu; výdutě, některé zdobené nálepy nebo klikatou plastickou lištou, jiné různými vzory optického dekoru; okrajů a nožek (Tab. 29, 30). V článku je tento soubor nálezů datován do 2. pol. 15. století. 6.5 Kovový materiál Železné předměty byly nalezeny pouze v kontextech 150 a 161. Jedná se o 8 kusů strusky, 5 hřebíků a jeden účelově neidentifikovaný předmět. Jde o vyhozené předměty, jejichž funkci nelze spojovat s žádným z předmětů z jímky ani z výdřevy jímky samotné. 6.6 Kostěný materiál V době zpracování této práce nebyl k dispozici vyhodnocený kostěný materiál, z toho důvodu zde není uveden a zpracován. 7. Závěr Cílem této bakalářské práce bylo zpracování a vyhodnocení souboru nálezů z odpadní jímky z náměstí Svobody 9, která byla nalezena při záchranném výzkumu v roce 2004. Paleta materiálů dochovaných v odpadní jámě byla na brněnské měřítko pestrá. Od běžného materiálu, jakým je keramika a kovové předměty, přes zvířecí kosti až po křehký materiál jako je sklo a vzácné nálezy jako jsou předměty z organických materiálů – dřeva a kůže. Nálezový soubor však nevynikal jen pestrostí ale také četností. V největším množství se jednoznačně dochoval materiál keramický, bohužel převážně pouze ve fragmentárním stavu. Celých kusů se dochovalo pouze 16, z poloviny mezi nimi převažovaly brněnské poháry, zatímco mezi fragmenty převažovaly tvary hrnců. Po těchto tvarech následovaly džbány, kachle a zbylé tvary se vyskytovaly ve velmi malém množství (trojnožky, pokličky, loštický pohár, dlaždice, miniaturka či zásobnice). Jednoznačně převažovala keramika tmavě šedé až černé barvy povrchu. Její výpal byl redukční, často s příměsí slídy. Nejčastějším výzdobným prvkem se ukázalo být žlábkování a rytí. Jen na několika málo střepech se vyskytla výzdoba radélkem. Pouze jediné dno bylo označené reliéfní značkou. Červená glazura se jako výzdoba uplatnila nejen na hrncích ale i na trojnožkách a v jednom případě i na džbánu. Ostatní materiál z jímky se vyskytoval v jímce zhruba ve stejnoměrně menším množství. Jen kovové předměty představovaly pouze několik kusů hřebíků a strusky. K osobnímu zpracování se mi dostalo už jen nálezů z kůže a dřeva. Kožené předměty (boty a podešev) překvapily vysokým stupněm dochovalosti. Dřevěné předměty v zásypu jímky byly nepočetné, poukazující na odpadní charakter jámy. Jednalo se o šindele, dýhu misky, misky soustružené, náboj a výřez obvodu kola. Výjimkou je šest kusů ševcovských kopyt, které představují ojedinělý brněnský nález. Dochované boty a ševcovská kopyta navozují myšlenku přítomnosti ševce na této parcele ve středověku. Sice umístění a výstavnost lokality předpokládá panské obyvatele domu, není však zcela vyloučeno, že by si zde ševci mohli v podružství držet prostory pro svoji dílnu (PETRÁŇ 1983, 32). Díky organickému materiálu ze zásypu se tedy dozvíme něco víc ze života měšťanů, nepomohou však soubor zadatovat, po dataci se musíme poohlédnout jinde. Skleněný, kterému se dostalo odborného zpracování od PhDr. Hedviky Sedláčkové, CSc., a keramický materiál spolu s dendrochronologickou analýzou výdřevy jímky nejspolehlivěji určují dataci celého souboru z jímky. Všechny tyto tři faktory se setkávají v období do 2. poloviny 15. století včetně, kdy se tedy zřejmě přestává této odpadní jámy využívat. Z důvodu polohy této jímky na hranici dnešních parcel, které byly ve středověku sloučené, nebyla jáma dokopána celá, je tedy možné, že neodkrytá část jímky napoví v budoucnu o interpretaci života středověkých měšťanů z domu na náměstí Svobody 9 více. 8. Použitá literatura BRYCH, V. 2004: Kachle doby gotické, renesanční a raně barokní. Výběrový katalog Národního muzea v Praze. CEJNKOVÁ, D. 1992: Archeologický výzkum ve starobrněnském klášteře, FB 1992, 11-20. CZAJKOWSKI, L. – CZAJKOWSKI, P. 2000: Šlechtické domy v městě Brně v letech 1779-1920, BMD 14, 113-146. ČERNÁ, E. 1994: Výroba skla v Čechách v období vrcholného středověku. In: Středověké sklo v zemích koruny české. Katalog výstavy, 31-35. Most. DŘÍMAL, J. a kol. 1969: Dějiny města Brna 1, Brno. DURDÍK, T. 2004: Nálezy z hradů přechodného typu (Hlavačov, Angerbach, Tachov), CBF 1, Praha. DURDÍK, T. – HAZLBAUER, Z. 1991: Pozdně gotické a renesanční kachle ze severního parkánu horního hradu na Křivoklátě, CBF 2, 279-300. DURDÍK, T. – HAZLBAUER, Z. 1993: Gotické a renesanční kachle z východního křídla předzámčí v Kostelci nad Černými lesy, CBF 3, 289-314. EISNER, J. 1966: Rukověť slovanské archeologie, Počátky Slovanů a jejich kultury. Academia, Praha. FLODR, M. 1995: Privilegium města Brna a roku 1243 a jeho velké dědictví, BMD 13, 23-37. FLODROVÁ, M. 1997: Brněnské ulice a vývoj jejich názvů od 13. století podnešek, Brno. FLODROVÁ, M. – GALASOVSKÁ, B. – VODIČKA, J. 1984: Seznam ulic města Brna s vývojem jejich pojmenování, Brno. FLODROVÁ, M. – LOSKOTOVÁ, I. 1995: Výrobky brněnských řemeslníků 14. století, AH 20, 551-561. FROLÍK, J. – SIGL, J. 1998: Chrudim v pravěku a středověku, obrázky každodenního života. FRÝDA, F. 1983: Nálezy středověkého dřeva z Plzně, AH 8, 287-297. HÁJEK, Z. 2005: Brno – Kobližná 4 (bývalý Schrattenbachův palác). Rkp: II. seminární práce. Brno, ÚAM FF MU. HÁLOVÁ-JAHODOVÁ, C. 1971, 1975: Brno – dílo přírody, člověka a dějin, Brno. HARJULA, J. 2002: Leather Artefacts and Leather Working in Turku, SW Finland: Tracing the Medieval Technology and Fashion. 3rd International Conference of Medieval and Later Archaeology, Volume 1. Hertingen. Medieval Europe Basel. HEEGE, A. 2002: Einbeck im Mittelalter. Oldenburg. Isensee Verlag. HEJDOVÁ, D. 1994: Postavení českého středověkého sklářství ve spektru středověkých řemesel. In: Středověké sklo v zemích koruny české. Katalog výstavy, 25-29. Most. HIMMELOVÁ, Z. – PROCHÁZKA, R. 1985, 1987: Záchranné výzkumy v Brně v roce 1985, PV 1987, 62-63. HOLUB, P. – SEDLÁČKOVÁ, L. 2005: Brno – Náměstí Svobody č. 9, NZ Archaia, č. j. 31/05. JANÁČEK, J. 1963: Přehled vývoje řemeslné výroby v českých zemích za feudalismu. Praha. Státní pedagogické nakladatelství. JORDÁNKOVÁ, H. – SULITKOVÁ, L. 1994: Hlavní tendence brněnské řemeslné výroby od počátku města do zániku cechovního sdružení, BMD 12, 15-37. KLÁPŠTĚ, J. 1983: Studie o středověké studně z Mostu, PA 74, 443-492. KLÁPŠTĚ, J. 2002: Archeologie středověkého domu v Mostě (čp. 226), MA 4. Praha – Most. KREJČÍ, J. 1993: Geologické a fyzickogeografické poměry území města Brna, BMD, 127-220. KUČA, K. 2000: Brno, vývoj města, předměstí a připojených vesnic. Praha-Brno. Baset. MĚŘÍNSKÝ, Z. 1969: Přehled typů loštické keramiky, jejich vývoj a datování, VVM 21, 89-105. MĚŘÍNSKÝ, Z. 1983,a: K problematice archeologických výzkumů řemeslné výroby 10. až první poloviny 16. století na Moravě a ve Slezsku, AH 8, 41-71. MĚŘÍNSKÝ, Z. 1983,b: K problematice řemeslné výroby na jižní Moravě v období 10. - 12. století. In: XIII. Mikulovské symposium, 139-144. Praha. MICHNA, P. J. 1970: Ein Massenfund Mittelalterlicher Keramik aus Brünn, Dvořák-Gasse, ČMM, Vědy společenské, 121-156. MICHNA, P. J. 1995: Nález středověké studny v Brně, BMD 13, 209-216. MIKŠÍK, M. – HANKÝŘ, V. – HAZLBAUER, Z. 1986: Studie podmínek výroby reliéfních ploch pozdně středověkých kachlů, AH 11, 505-513. MÜLLER, Z. – FLODROVÁ, M. – BUDÍK, M. – SCHILDBERGER, V. 2005: Bomby nad Brnem. Brno. EXPO DATA spol. s r.o. NEKUDA, V. 1965: K otázce značek na středověké keramice na Moravě, ČMM L, Vědy společenské, 109-142. NEKUDA, V. 2000: Mstěnice 3, Zaniklá středověká ves u Hrotovic, Raně středověké sídliště. MVS v Brně – MZM v Brně, Brno. NEKUDA, V. – REICHERTOVÁ, K. 1968: Středověká keramika v Čechách a na Moravě. Brno. Moravské muzeum v Brně. OPRAVIL, E. 1964: Středověké jámy a studny, AR 16, 219-224. PAVLÍK, Č. – VITANOVSKÝ, M. 2004: Encyklopedie kachlů v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, Ikonografický atlas reliéfů na kachlích gotiky a renesance. Libri, Praha. PETRÁŇ, J. 1983: Středověká řemesla v dějinách hmotné kultury, AH 8, 27-39. POLÁNKA, P. 2001: Středověké dřevěné předměty v brněnských nálezech. Rkp: Seminární práce. Brno, ÚAM FF MU. PROCHÁZKA, R. 1993: Archeologie k počátkům středověkého města Brna, BMD 11, 29-53. PROCHÁZKA, R. 2000: Zrod středověkého města na příkladu Brna. In: MA 2, AÚ AV ČR, Praha, 7-158. PROCHÁZKA, R. – LOSKOTOVÁ, I. 1995: Brněnské zemnice, BMD 13, 112-149. RECH, M. 2004: Gefundene Vergangenheit – Archäologie des Mittelalters in Bremen. Bonn. Dr. Rudolf Habelt GMBH. RICHTER, M. – VOKOLEK, V. 1995: Hradec Králové, slovanské hradiště a počátky středověkého města, Muzeum východních Čech v Hradci Králové. SAMEK, B. 1994: Umělecké památky Moravy a Slezska 1. Praha. Academia. SEDLÁČKOVÁ, H. 2006: Ninth- to Mid-16th-Century Glass Finds in Moravia, JGS 48, 191-224. SHROMÁŽDILOVÁ, I. 2000: Kožedělná výroba v archeologických dokladech středověku. Rkp: Diplomová magisterská práce. Brno, ÚAM FF MU. SHROMÁŽDILOVÁ, I. 2001: Kožedělná výroba ve středověkém Brně, BMD 15, 33-61. SMEJTEK, L. – NOVÁČEK, K. 1993: Výsledky archeologického výzkumu na zámku v Rožnitále pod Třemšínem (okres Příbram), CBF 3, 187-200. SMETÁNKA, Z. 1968: Technologie výroby českých kachlů od počátku 14. do počátku 16. století, PA 59, 543-578. SMETÁNKA, Z. 1969: K morfologii českých středověkých kachlů, PA 60, 228-265. SULITKOVÁ, L. 1984: Řemesla v Brně ve středověku, ČMM 103, 64-83. ŠUJAN, F. 1928: Dějepis Brna. Brno. Musejní spolek. ŠVÁBENSKÝ, M. 1995: K dějinám Brna v letech 1243-1411, BMD 13, 261-327. VARADZIN, L. 2004: Značky na dnech keramických nádob ze Staré Boleslavi, SMP 5, 165-197. VERMOUZEK, R. 1983: Středověký vůz, AH 8, 311-325. VIČAR, O. 1965: Místopis Brna v polovici 14. století, BMD 7, 242-283. VOLKEN, M. – VOLKEN, S. 2002: Neue Erkenntnisse zu alten Schuhen am Beispiel der Funde Basel-Petersberg. 3rd International Conference of Medieval and Later Archaeology, Volume 3. Hertingen. Medieval Europe Basel. WINTER, Z. 1906: Dějiny řemesel a obchodu v Čechách v XIV. a v XV. století. Praha. Nákladem České akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění. WOLF, O. 1999: Vývoj, chronologie a typologie pohárů z Brna 14.-17. století. Rkp: Seminární bakalářská práce. Brno, ÚAM FF MU. ZATLOUKAL, R. 1998: Středověké hrnčířské pece z Jihlavy a okolí, VSV, Oddíl věd společenských, 27-44, Jihlava. ZIMOLA, D. 1996: Středověká Jihlava ve světle archeologických pramenů I, II. Rkp: Diplomová magisterská práce. Brno, ÚAM FF MU. 9. Použité zkratky AH – Archaeologia historica BMD – Brno v minulosti a dnes CBF – Castellologica Bohemica Fontes ČmatMor – Časopis Matice moravské ČMM – Časopis Moravského muzea FB – Forum brunense JGS - Journal of Glass Studies MA – Mediaevalia Archaeologica PA – Památky archeologické SMP – Studia Mediaevalia Pragensia VSV – Vlastivědný sborník Vysočiny VVM – Vlastivědný věstník moravský 10. Seznam tabulek Tabulka 1: Výřez z mapy 1:5000, Brno 9-0. Vyznačení plochy archeologického výzkumu. Tabulka 2: Výřez z rekonstrukce brněnských městišť uvnitř hradeb roku 1348. Podle O. Vičara 1958. Tabulka 3: Reprodukce obrazu Hieronyma Benno Beyera a Hannse Jörga Zeisera zachycující Brno kolem roku 1645. Tabulka 4: Pohled na náměstí Svobody od Josefa Maserleho 1768. Indikační skica z roku 1825 s dobovým číslováním parcel. Tabulka 5: Fotografie náměstí Svobody z přelomu 19. a 20. století. Tabulka 6: Pohledy na proluku na náměstí Svobody 9 z počátku 21. století. Tabulka 7: Přehled historických objektů zachycených na zkoumané ploše. Tabulka 8: Fotodokumentace jímky č. 521. Tabulka 9-13: Kresebná a fotodokumentace dřevěné konstrukce jímky č. 521. Tabulka 14: Kresebná a fotodokumentace dřevěné konstrukce jímky č. 521 a záchodového prkénka. Tabulka 15-16: Kresebná a fotodokumentace dřevěného prvku ze zásypu a tyčí žebříku. Tabulka 17: Kresebná a fotodokumentace dřevěného kola. Tabulka 18: Kresebná a fotodokumentace náboje dřevěného kola. Tabulka 19: Kresebná a fotodokumentace dřevěné mísy a šindele. Tabulka 20: Kresebná a fotodokumentace dřevěných ševcovských kopyt. Tabulka 21: Kresebná a fotodokumentace kožené obuvi. Tabulka 22-23: Kresebná dokumentace brněnských pohárů (označení inv. čís. zleva doprava). Tabulka 24: Kresebná dokumentace zvoncovité poklice a glazovaných nádob. Tabulka 25: Fotodokumentace brněnských pohárů a glazované keramiky. Tabulka 26: Kresebná dokumentace hrnců (označení inv. čís. zleva doprava). Tabulka 27: Fotodokumentace výzdoby, značky na dně a profilovaného dna. Tabulka 28: Kresebná a fotodokumentace reliéfních kachlů. Tabulka 29-30: Kresebná dokumentace nálezů ze skla. Tabulka 31: Kresebná dokumentace dřevěných ševcovských kopyt. Tabulka 32: Kresebná dokumentace dřevěných šindelů, dýhy misky a funkčně neurčeného dřevěného předmětu. Tabulka 33: Kresebná dokumentace dřevěných předmětů: náboje kola, obvodové části kola a soustružené mísy. Tabulka 34: Přehled skupin okrajů dle dělení PhDr. Rudolfa Procházky. 11. Seznam příloh Příloha 1-3: Katalog nálezů. Příloha 4-7: Katalog konstrukčních prvků. Příloha 8-10: Zpráva dendrochronologické laboratoře. Příloha 11-15: Zpráva dendrochronologické laboratoře. Příloha 16-17: Přehled keramických tříd. Katalog nálezů: I.č. S.j. Nález Další (Ks) A069/2004-0150-- 0150 Ků vzorek kůže - bota A069/2004-0150-01 0150 Ke loštický pohár, Sb. č. 353 196 1 A069/2004-0150-02 0150 Ke brněnský pohár + vzorek, Sb. č. 353 192 1 A069/2004-0150-03 0150 Ke brněnský pohár, Sb. č. 353 193 1 A069/2004-0150-04 0150 Ke hrnek + vzorek, Sb. č. 353 200 1 A069/2004-0150-05 0150 Ke lahvovitý džbánek - glazura + vz, Sb. č. 353 197 1 A069/2004-0150-06 0150 Ke necelý brněnský pohár, Sb. č. 353 167 3 A069/2004-0150-07 0150 Ke část poklice, Sb. č. 353 195 3 A069/2004-0150-08 0150 Ke profil hrnku - glazura, Sb. č. 353 168 1 A069/2004-0150-09 0150 Ke necelý brněnský pohár, Sb. č. 353 173 1 A069/2004-0150-100 0150 Sk zlomky výdutě - některé plasticky zdobené 33 A069/2004-0150-101 0150 Sk zlomky okraje 4 A069/2004-0150-10-14 0150 Ke nožka brněnského poháru 5 A069/2004-0150-102 0150 Sk necelé dno 1 A069/2004-0150-103 0150 Sk zlomky výdutě 21 A069/2004-0150-104 0150 Fe struska 7 A069/2004-0150-105 0150 Fe hřebíky 5 A069/2004-0150-15-32 0150 Ke zlomky okraje brněnského poháru 17 A069/2004-0150-33-34 0150 Ke zlomky nožky brněnského poháru 2 A069/2004-0150-35 0150 Ke zlomky výdutě brněnského poháru 60 A069/2004-0150-36 0150 Ke trojnožka - glazura, necelá, Sb. č. 353 190 1 A069/2004-0150-37 0150 Ke dno 1 A069/2004-0150-38 0150 Ke necelý hrnec, Sb. č. 353 175 2 A069/2004-0150-39 0150 Ke necelý hrnec, Sb. č. 353 138 3 A069/2004-0150-40 0150 Ke část hrnce 7 A069/2004-0150-41 0150 Ke okraj s výdutí - radélko, Sb. č. 353 174 5 A069/2004-0150-42-70 0150 Ke zlomky okraje 31 A069/2004-0150-71 0150 Ke profil nádoby 4 A069/2004-0150-72 0150 Ke profil nádoby s uchem 6 A069/2004-0150-73 0150 Ke profil nádoby s uchem 4 A069/2004-0150-74-78 0150 Ke zlomky okraje s uchem 8 A069/2004-0150-79-81 0150 Ke dno s výdutí 3 A069/2004-0150-82 0150 Ke zlomky dna s výdutí 7 A069/2004-0150-83 0150 Ke zlomky dna 5 A069/2004-0150-84 0150 Ke zlomky výdutě 197 A069/2004-0150-85 0150 Ke zlomek výdutě zásobnice 1 A069/2004-0150-86 0150 Ke část pokličky 1 A069/2004-0150-87 0150 Ke zlomek okraje 1 A069/2004-0150-88 0150 Ke dno s výdutí 1 A069/2004-0150-89 0150 StM část dlaždice? 1 A069/2004-0150-90 0150 Sk část poháru 19 A069/2004-0150-91 0150 StM část reliéfní kachle, Sb. č. 353 187 1 A069/2004-0150-92 0150 StM zlomek cihly 1 A069/2004-0150-93 0150 slitky bronzů A069/2004-0150-94 0150 Ko zvířecí kosti 173 A069/2004-0150-95 0150 Sk nálepy 15 A069/2004-0150-96 0150 Sk dno s částí výdutě 1 A069/2004-0150-97 0150 Sk zlomky dna 2 I.č. S.j. Nález Další (Ks) A069/2004-0150-98 0150 Sk zlomek dna 1 A069/2004-0150-99 0150 Sk okraj dna - štípané vlákno 3 A069/2004-0161-- 0161 vzorky usazenin z brněnského poháru 3 A069/2004-0161--- 0161 DřvVz vzorek dřeva A069/2004-0161---- 0161 Ků vzorek kůže, bota A069/2004-0161-01-19 0161 Ke zlomky okraje brněnského poháru 19 A069/2004-0161-100 0161 Ke ucho s částí výdutě 1 A069/2004-0161-101 0161 Ke zlomek výdutě zásobnice 1 A069/2004-0161-102 0161 Ke 2/3 kónické pokličky - po okraji vpichy A069/2004-0161-103 0161 Ke pohárek, dno s částí výdutě - bílá keramika 1 A069/2004-0161-104 0161 Ke pohárek - uvnitř glazura 1 A069/2004-0161-105 0161 StM nádobková kachle, trojúhel. tvaru, Sb. č. 353 184 1 A069/2004-0161-106 0161 StM nádobková kachle, čtverc. tvaru, Sb. č. 353 186 1 A069/2004-0161-107 0161 StM zlomky nádobkové kachle 10 A069/2004-0161-108 0161 Ke zlomky dna - silnostěnná ker, (technické nádoby) 3 A069/2004-0161-109 0161 StM zlomky reliéfní kachle- glazura, Sb. č. 353 188 2 A069/2004-0161-110 0161 StM nádobková kachle, Sb. č. 353 185 1 A069/2004-0161-111 0161 Ko zvířecí kosti 190 A069/2004-0161-112 0161 Ko mušle 2 A069/2004-0161-113 0161 StM zlomek dlaždice - glazura, Sb. č. 353 189 1 A069/2004-0161-114 0161 Sk duté sklo 43 A069/2004-0161-115 0161 Fe struska 1 A069/2004-0161-116 0161 Fe železný předmět 2 A069/2004-0161-20-57 0161 Ke zlomky okraje 38 A069/2004-0161-58-64 0161 Ke zlomky okraje s částí výdutě a uchem 7 A069/2004-0161-65 0161 Ke celý okraj s částí výdutě a uchem 1 A069/2004-0161-66 0161 Ke zlomky výdutě brněnského poháru 25 A069/2004-0161-67 0161 Ke zlomky výdutě 192 A069/2004-0161-68 0161 Ke zlomky výdutě - radélko 2 A069/2004-0161-69 0161 Ke zlomky dna brněnského poháru 8 A069/2004-0161-70 0161 Ke dno brněnského poháru s částí výdutě 4 A069/2004-0161-71 0161 Ke téměř celý brněnský pohár, Sb. č. 353 181 1 A069/2004-0161-72 0161 Ke téměř celý brněnský pohár, Sb. č. 353 180 1 A069/2004-0161-73 0161 Ke celý brněnský pohár, Sb. č. 353 194 1 A069/2004-0161-74-78 0161 Ke zlomky okraje - glazura 5 A069/2004-0161-79 0161 Ke zlomek okraje s částí výdutě - glazura 1 A069/2004-0161-80 0161 Ke zlomek okraje s částí výdutě a uchem - glazura 1 A069/2004-0161-81 0161 Ke celý okraj s částí výdutě a uchem - glazura 1 A069/2004-0161-82 0161 Ke 2/3 glazované nádoby 1 A069/2004-0161-83 0161 Ke zlomky okraje s uchem, 1/2 dna s výdutí - glazura 2 A069/2004-0161-84 0161 Ke zlomek okraje s uchem - glazura 1 A069/2004-0161-85 0161 Ke zlomek výdutě s uchem - glazura 1 A069/2004-0161-86 0161 Ke zlomky výdutě -glazura 20 A069/2004-0161-87-89 0161 Ke dno s částí výdutě - glazura 3 A069/2004-0161-90 0161 Ke 1/2 dna - glazura 1 A069/2004-0161-91 0161 Ke zlomky dna 21 A069/2004-0161-92 0161 Ke zlomky dna s částí výdutě 12 A069/2004-0161-93 0161 Ke zlomek dna se značkou 1 A069/2004-0161-94 0161 Ke celé dno 2 A069/2004-0161-95 0161 Ke dno a 1/3 výdutě 3 I.č. S.j. Nález Další (Ks) A069/2004-0161-96 0161 Ke dno část výdutě - leštěný povrch, Sb. č. 353 171 1 A069/2004-0161-97 0161 Ke dno a 2/3 výdutě 2 A069/2004-0161-98 0161 Ke dno a 1/2 výdutě 1 A069/2004-0161-99 0161 Ke miska s nálevkou, Sb. č. 353 172 1 A069/2004-0162-01-08 0162 Ke zlomky okraje 9 A069/2004-0162-09 0162 Ke zlomky dna s výdutí 6 A069/2004-0162-10 0162 Ke zlomek dna 1 A069/2004-0162-11 0162 Ke zlomky výdutě 49 A069/2004-0162-12 0162 Ke zlomek výdutě se zlomkem ucha 1 A069/2004-0162-13 0162 Ke nožka brněnského poháru 3 A069/2004-0162-14-19 0162 Ke zlomky okraje brněnského poháru 6 A069/2004-0162-20 0162 Ke zlomky výdutě brněnského poháru 3 A069/2004-0162-21 0162 Ke zlomky okraje s uchem a výdutí - glazura 4 A069/2004-0162-22 0162 Ke zlomek okraje - glazura 1 A069/2004-0162-23 0162 Ko zvířecí kosti 9 Katalog konstrukčních prvků 0406 0909 Kategorie: dřevo Typ: trám Dochování prvku: ne Rozměry: d=77 cm; š=17 cm; s=15 cm Průřez: obdélný Spoje: čepování pravoúhlé Další znaky: začepován do 424 Znovu použito: ne Funkce: "stojka" Vzorky dendro.: ano 0407 0909 Kategorie: dřevo Typ: trám Dochování prvku: ne Rozměry: d=65,5 cm; š=16,5 cm; s=14,5 cm Průřez: obdélný Stopy nástrojů: osekání - otesání Spoje: čepování pravoúhlé Další znaky: začepován do 427 Znovu použito: ne Funkce: "stojka" Vzorky dendro.: ne 0408 0909 Kategorie: dřevo Typ: trám Varianta: fošna Dochování prvku: ne Rozměry: d=80 cm; š=18 cm; s=16 cm Průřez: obdélný, některé hrany otesané Spoje: čepování pravoúhlé Další znaky: začepován do 427 Znovu použito: ne Funkce: "stojka" Vzorky dendro.: ano 0409 0909 Kategorie: dřevo Typ: trám Dochování prvku: ne Rozměry: d=77 cm; š=20 cm; s=17 cm Průřez: obdélný Spoje: čepování pravoúhlé Další znaky: začepován do 424 Znovu použito: ne Funkce: "stojka" Vzorky dendro.: ano 0424 0909 Kategorie: dřevo Typ: trám Dochování prvku: ano Rozměry: d = 305cm x š = 18cm, v = 17cm Průřez: obdélný Spoje: čepování pravoúhlé Znovu použito: ne Funkce: trám obvodového věnce, do kterého byl začepován prvek 0406 a 0409 Vzorky dendro.: ano 0425 0909 Kategorie: dřevo Typ: fošna Varianta: fošna Dochování prvku: ne Rozměry: d=260 cm; š=22 cm; s=7 cm Průřez: lichoběžníkový až obdélný Další znaky: konce asi uřezány Znovu použito: ne Vzorky dendro.: ne 0426 0909 Kategorie: dřevo Typ: fošna Varianta: krajinka Dochování prvku: ne Rozměry: d=185 cm; š=16 cm; s=6 cm Průřez: kruhová výseč Znovu použito: ne Vzorky dendro.: ne 0427 0909 Kategorie: dřevo Typ: trám Dochování prvku: ano Rozměry: d = 310cm, š = 21cm, v = 15cm Průřez: obdélný Spoje: čepování pravoúhlé Znovu použito: ne Funkce: trám obvodového věnce, do kterého byly začepovány prvky 0407 a 0408 Vzorky dendro.: ano 0428 0909 Kategorie: dřevo Typ: fošna Varianta: krajinka Dochování prvku: ne Rozměry: d=126 cm; š=14 cm; s=6 cm Průřez: výseč kruhu Znovu použito: ne Vzorky dendro.: ne 0429 0909 Kategorie: dřevo Typ: fošna Varianta: krajinka Dochování prvku: ne Rozměry: d=102 cm; š=16 cm; s=6 cm Průřez: přibližně obdélný Znovu použito: ne Vzorky dendro.: ne 0430 0909 Kategorie: dřevo Typ: fošna Dochování prvku: ne Rozměry: d=161 cm; š=19 cm; s=5 cm Průřez: původně snad obdélný Znovu použito: ne Vzorky dendro.: ne 0431 0909 Kategorie: dřevo Typ: trám Dochování prvku: ne Rozměry: d=188 cm; š=21 cm; s=max. 19 cm, jinak 11 cm Průřez: přibližně obdélný - srov. s kresbou Další znaky: utvářeno asi složitěji (použita i pila) Znovu použito: ne Funkce: trám základového věnce bednění jímky (jižní stěna) Vzorky dendro.: ano 0432 0909 Kategorie: dřevo Typ: fošna Varianta: krajinka Dochování prvku: ne Rozměry: d=165 cm; š=max. 21 cm; s=max. 4 cm Průřez: "buchtovitý" až přibližně obdélný Znovu použito: ne Vzorky dendro.: ne 0433 0909 Kategorie: dřevo Typ: fošna Varianta: krajinka Dochování prvku: ne Rozměry: d=206 cm; š=14 cm; s=7 cm Orientace/sklon: obdélný s jednou zaoblenou stranou Znovu použito: ne Vzorky dendro.: ne 0434 0909 Kategorie: dřevo Typ: fošna Varianta: fošna (deska) jádrová Dochování prvku: ne Rozměry: d=226 cm; š=18 cm; s=6,5-7 cm Další znaky: konce pravděpodobně zešikmeny Znovu použito: ne Vzorky dendro.: ne Průřez: kruhový Znovu použito: ne Vzorky dendro.: ne DENDROCHRONOLOGICKÁ LABORATOŘ Ústav nauky o dřevě, Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, Zemědělská 3, 613 00 Brno, tel: 545 134 547 David Merta ARCHAIA o.s. Stará 18/20 602 00 Brno Závěrečná zpráva NÁMĚSTÍ SVOBODY 9 – ODPADNÍ JÍMKA (PROLUKA - A69/2004) Studovaný materiál V lednu 2005 bylo odebráno sedm vzorků z odpadní jímky, která se nacházela na Náměstí svobody č.p. 9 v Brně. Vzorky byly dubové. Synchronizace U vzorků byly změřeny letokruhové sekvence. Byla vytvořena křivka průměrná, kterou bylo možné spolehlivě datovat podle českého dubového standardu Czges2004 do roku 1440 (tab.3, obr.2.). A B C D E F CZGES2004 8,68 9,06 74 98 1440 A = standardní chronologie B = T.test 1 (podle Baillie & Pilcher) C = T.test 2 (podle Hollsteina) D = souběžnost křivek v procentech E = překrytí vzorku se standardem v rocích F = datování Tab.3: Výsledky korelace vzorku se standardní chronologií. Obr. 2: Synchronizace průměrné letokruhové křivky (červeně) s českým dubovým standardem Czges2004 (modře). Datování Vzorky neobsahovaly podkorní letokruh, pět vzorků však obsahovalo bělové dřevo. Lze tedy určit období, ve kterém byly dané stromy pokáceny (tab.4). lab. kód č. vzorku dřevina délka konec datování L2549 5.1 dub 66 + ks 1434 1434 - 1455 L2550 5.2 dub 42 + 1ak 1412 po roce 1413 L2551 6 dub 70 + 6ks 1424 1430 - 1437 L2552 7 dub 87 + 4ks 1429 1433 - 1435 L2553 8 dub 78 + 8ks 1440 1448 - 1455 L2554 9 dub 91 + 1ks 1435 1436 - 1452 L2555 10 dub 60 + 4ak 1416 po roce 1420 Tab. 4: Datování vzorku. Poznámka: Při překrytí datované křivky se standardní chronologií alespoň šedesáti letokruhy je kritická hodnota Studentova t-rozdělení při 0,1 % hladině významnosti 3,46 (Šmelko – Wolf 1977). Hodnoty našich t-testů mají výrazně vyšší hodnotu než 3,46 (8,68 a 9,06), což svědčí o vysoké spolehlivosti datování. Správnost datování potvrzuje také shoda standardu s průměrnou křivkou ve většině extrémních hodnot (obr. 2). Vzorky neobsahovaly podkorní letokruh, některé vzorky však obsahovaly bělové letokruhy. Pro naše území platí, že podle stáří stromu a lokality má běl průměrně 5–25 letokruhů. Konečné datum smýcení stromů použitých na stavbu odpadní jímky je třeba hledat v období roků 1430 - 1455. V Brně 27.1.2005 Ing. Michal Rybníček Příloha 1: Možnosti ukončení vzorků dřev. zkratka německý termín ukončení vzorku a datace ak Außerkante · u vzorku není zachována hranice bělového dřeva (ks), ani podkorní letokruh (wk) · vzorek tedy nelze přesně datovat, můžeme jen říci, že je mladší, než uvedené datum (tzn. než poslední datovaný letokruh + odhadovaný počet letokruhů bělového dřeva) wk Waldkante · podkorní letokruh (Kambium) · vzorek lze datovat přesně rokem utětí stromu swk Sommerwaldkante · podkorní letokruh je tvořen pouze jarním dřevem · strom byl uťat v létě daného roku wwk Winterwaldkante · podkorní letokruh obsahuje i letní dřevo · strom byl uťat na podzim (v zimě) daného roku +/-wk +/- Waldkante · pravděpodobně podkorní letokruh, nelze to však s jistotou dokázat ks Kern / Splint · hranice jádrového a bělového dřeva · podle stáří stromu a lokality má běl průměrně 5-25 letokruhů · dřevo lze datovat s tolerancí +/-10 let DENDROCHRONOLOGICKÁ LABORATOŘ Ústav nauky o dřevě, Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, Zemědělská 3, 613 00 Brno, tel: 545 134 547 Petr Holub Archaia Brno o. p. s. Česká 156/6 602 00 Brno Závěrečná zpráva NÁMĚSTÍ SVOBODY A69/2004 (odpadní jímka – zásyp) Studovaný materiál V září 2005 byly dodány do Dendrochronologické laboratoře vzorky dřev pro dendrochronologickou analýzu, vzorky byly podle standardní dendrochronologické metodiky zpracovány (Cook, Kairiukstis 1990, Rybníček 2004). Vzorky byly dubové a jedlové. Dub Synchronizace U vzorků byly změřeny letokruhové sekvence. Byla vytvořena křivka průměrná, kterou bylo možné spolehlivě datovat podle českého dubového standardu Czges2004 do roku 1228 a 1456 (tab.1, obr.1, 2). A B C D E F straší fáze CZGES2004 6,24 7,50 71,98 91 1228 mladší fáze CZGES2004 6,57 6,89 75,60 125 1456 A = standardní chronologie B = T.test 1 (podle Baillie & Pilcher) C = T.test 2 (podle Hollsteina) D = souběžnost křivek v procentech E = překrytí vzorku se standardem v rocích F = datování Tab.1: Výsledky korelace vzorku se standardní chronologií. Obr. 1: Synchronizace průměrné letokruhové křivky (červeně) s českým dubovým standardem Czges2004 (modře) – starší fáze Obr. 2: Synchronizace průměrné letokruhové křivky (červeně) s českým dubovým standardem Czges2004 (modře) – mladší fáze. Datování Vzorky neobsahovaly podkorní letokruh, některé však obsahovaly bělové dřevo. Lze tedy určit období, ve kterém byly dané stromy pokáceny (tab.2). lab. kód č. vzorku označení dřevina délka konec datování L3156 6 443 dub 91 + 1ak 1228 po roce 1229 L3157 7 402 dub 72 + 2ks 1452 1454 - 1463 L3158 8 403/I dub 44 + 1ks 1445 1448 - 1468 L3159 9 403/II dub 43 + 1ks 1444 1446 - 1466 L3161 11 412 dub 113 + 4ks 1444 1448 - 1461 L3162 12 436 dub 49 + 1ks 1456 1457 - 1468 L3163 13 437 dub 110 + 3ks 1456 1459 - 1466 L3165 15 448 dub 44 + 1ak 1483 po roce 1484 Tab. 2: Datování vzorku. Poznámka: Při překrytí datované křivky se standardní chronologií alespoň šedesáti letokruhy je kritická hodnota Studentova t-rozdělení při 0,1 % hladině významnosti 3,46 (Šmelko – Wolf 1977). Hodnoty našich t-testů mají výrazně vyšší hodnotu než 3,373, což svědčí o vysoké spolehlivosti datování. Správnost datování potvrzuje také shoda standardu s průměrnou křivkou ve většině extrémních hodnot (obr. 1). Vzorky neobsahovaly podkorní letokruh, některé však obsahovaly bělové letokruhy. Pro naše území platí, že podle stáří stromu a lokality má běl průměrně 5–25 letokruhů. Jedle Synchronizace U vzorku byla změřena letokruhová sekvence. Křivku bylo možné spolehlivě datovat podle českého jedlového standardu Jedle - ČR2003 do roku 1269 (tab.3, obr.3.). A B C D E F Jedle – ČR2003 6,07 8,06 80,21 48 1269 A = standardní chronologie B = T.test 1 (podle Baillie & Pilcher) C = T.test 2 (podle Hollsteina) D = souběžnost křivek v procentech E = překrytí vzorku se standardem v rocích F = datování Tab.3: Výsledky korelace vzorku se standardní chronologií. Obr. 3: Synchronizace letokruhové křivky (červeně) s českým jedlovým standardem Jedle – ČR2003 (modře). Datování Vzorek neobsahoval podkorní letokruh. lab. kód č. vzorku označení dřevina délka konec datování L3154 4 413c jedle 48 + 1ak 1269 po roce 1270 Tab. 4: Datování vzorku. Poznámka: Při překrytí datované křivky se standardní chronologií alespoň čtyřiceti letokruhy je kritická hodnota Studentova t-rozdělení při 0,1 % hladině významnosti 3,551 (Šmelko – Wolf 1977). Hodnoty našich t-testů mají vyšší hodnotu než 3,551 (6,07 a 8,06), což svědčí o vysoké spolehlivosti datování. Správnost datování potvrzuje také shoda standardu s průměrnou křivkou ve většině extrémních hodnot (obr. 3). V Brně 7.10.2005 Ing. Michal Rybníček Příloha 1: Možnosti ukončení vzorků dřev. zkratka německý termín ukončení vzorku a datace ak Außerkante · u vzorku není zachována hranice bělového dřeva (ks), ani podkorní letokruh (wk) · vzorek tedy nelze přesně datovat, můžeme jen říci, že je mladší, než uvedené datum (tzn. než poslední datovaný letokruh + odhadovaný počet letokruhů bělového dřeva) wk Waldkante · podkorní letokruh (Kambium) · vzorek lze datovat přesně rokem utětí stromu swk Sommerwaldkante · podkorní letokruh je tvořen pouze jarním dřevem · strom byl uťat v létě daného roku wwk Winterwaldkante · podkorní letokruh obsahuje i letní dřevo · strom byl uťat na podzim (v zimě) daného roku +/-wk +/- Waldkante · pravděpodobně podkorní letokruh, nelze to však s jistotou dokázat ks Kern / Splint · hranice jádrového a bělového dřeva · podle stáří stromu a lokality má běl průměrně 5-25 letokruhů · dřevo lze datovat s tolerancí +/-10 let