Masarykova univerzita v Brně Filozofická fakulta Historický ústav Středověká kolonizace Trutnovska pány ze Švábenic (bakalářská diplomová práce) Stanislav Vohryzek Vedoucí práce: Mgr. Libor Jan, PhD. Brno 2006-04-25 Prohlašuji, že jsem bakalářskou diplomovou práci vypracoval samostatně a uvedl všechnu použitou literaturu a prameny datum vlastnoruční podpis Poděkování Rád bych poděkoval panu Mgr. Liborovi Janovi, PhD. za odborné vedení bakalářské práce a za čas, který mi poskytl. Obsah 1 Úvod 5 2 Literatura 6 3 Písemné prameny 7 3. 1 Prameny týkající se s určitostí Trutnovska (1260-1301) 8 3. 2 Listiny s výskytem některého z pánů ze Švábenic, které mohou mít vztah k Trutnovsku 10 3. 3 Listiny týkající se dalšího vývoje Trutnovska v 1. pol. 14. století 10 4 Prameny hmotné 12 4. 1 Místa ležící v državách pánů ze Švábenic na Trutnovsku dle listin 13. století 12 4. 2 Archeologicky zjištěné objekty, které mohly být součástí majetku pánů ze Švábenic 24 4. 3 Dodatek -- kolonizační provizoria 27 5 Vymezení kraje 28 6 Interpretace pramenů a literatury 30 6. 1 Počátky osídlení 30 6. 2 První vlna kolonizace 31 6. 3 Doba Vítkova 33 6. 4 Rok 1277, lenní systém, druhá vlna kolonizace 33 6. 5 Úpadek moci pánů ze Švábenic na Trutnovsku 38 7 Závěr 41 8 Seznam zkratek 42 9 Prameny 43 10 Literatury 43 1 Úvod Jak konstatoval již kdysi J. Macek,[1] mezi málo prozkoumané problémy našeho středověku patří otázky manského zřízení.[2] Jestliže Macek tento nedostatek zdůrazňoval pro 15. a 16. století, musíme říci, že plně platí i pro dvě staletí předchozí, kdy je umocněn ještě malou pramennou základnou. Tato práce má shrnout a popsat počátky tzv. Trutnovského manského kraje, po husitských válkách jednoho z tzv. vedlejších krajů Království českého, ve 13. a na počátku 14. století. Vznik tohoto kraje je spojen s získáním dosud téměř pustého území moravským rodem pánů ze Švábenic, který zde prováděl intenzivní kolonizaci, kterou též budeme sledovat. Práce se zabývá v prvé řadě bývalým územím Švábenickým, tedy oblastí samotného Trutnovska, území Královédvorska a Hostinného zmiňuje, jen když je to nutné pro pochopení vývoje. Po stručném přehledu dosavadní literatury se pokouším představit prameny. Nejdříve uvádím stručná regesta listin a kronik týkají se Trutnovska do roku 1350. V další části se zabývám identifikací míst a staveb zmiňovaných v pramenech a na základě rozboru k nim vztahující se literatury se pokouším získat informace doplňující naše poznaní dějin této oblasti. Podobně postupuji v části třetí zabývající se památkami -- lehkými středověkými fortifikacemi - tzv. kolonizačními provizorii, které sice prameny doloženy nejsou, ale většinu z nich Švábenickým přisuzovat můžeme. Po krátkém shrnutí problematiky těchto opevnění rozebírám ještě poznatky o velikosti Trutnovska ve 13. století. Nejdůležitější částí práce je vylíčení dějinného vývoje. Sleduji v podstatě chronologicky, částečně však i tématicky středověký vývoj Trutnovska do konce prvního desetiletí 14. století. První část této kapitoly se zabývá počátky středověkého osídlení. Druhá rozebírá počátky Švábenické državy v oblasti za Idíka ze Švábenic. Další tři kapitoly se zabývají dobou Vítkovou. První z nich je věnována prvním letem Vítkových do roku 1283. Druhá se vrací zpět do roku 1277 a pokouší se shrnout problematiku počátků manského systému, přitom používá i pozdějších pramenů. Třetí a poslední z těchto kapitol rozebírá pak otázku konce Švábenického panství -- prodej tří vsí roku 1289, dar špitálu v Trutnově roku 1297 a otázku ztráty panství. V práci se snažím maximálně využít písemných pramenů, zejména z 13. století. Prameny archeologické využívám hlavně pro líčení podoby, datování a lokalizaci míst a staveb, hmotný inventář zmiňuji jen v minimální míře. K určení počátků města a hradu Trutnova užívám kromě písemných pramenů srovnání s příbuznými městy a hrady jak v severovýchodních Čechách, tak na jižní Moravě. Při zkoumání otázek vzniku manského systému se nemohu vyhnout použití údajů o vývoji dalších manských krajů, jejichž počátek je kladen do stejné doby -- Kladska a Loketska. 2 Literatura Kolonizace Trutnovska pány ze Švábenic je zmiňována v základních pracích o 13. a počátku 14. století v Čechách -- V. Novotným,[3] J. V. Šimákem,[4] V. Vaníčkem, J. Žemličkou atd., avšak již F. Palacký oceňuje význam tohoto rodu.[5] Přehled starší regionální literatury shrnuje V. Wolf,[6] z německé literatury připomeňme hlavně práci Lippertovu, Demuthovu a jako příklad práce již silně nacionalistické článek Emmerlingův. Z činnosti německých vědců je třeba také ocenit Schlesingerovu edici kroniky Simona Hüttela, trutnovského kronikáře 16. století, byť nejstarší období do edice zahrnuto nebylo, snad to napraví budoucí edice česká.[7] Z českých historiků se nejen středověku Trutnovska nejvíce věnuje V. Wolf, množství jeho pracích historických, topografických, místopisných i archeologických jsem nemohl nepoužít.[8] Z archeologů největší pozornost kraji věnoval rodák z nedaleké Úpice A. Hejna. Inicioval záchranný výzkum hradu Bolkova, na který později navázaly výzkumy dalších lehkých středověkých fortifikací. Z řečeného výzkumu publikoval kovové předměty, mimo to napsal několik přehledů o stavu archeologického výzkumu v regionu. Zabýval se nejen Trutnovskem samotným, ale i širší oblastí severovýchodních Čech.[9] Dějiny města podávají dvě poválečné monografie.[10] Nejnovější vylíčení jeho dějin přináší 12. svazek Historického atlasu měst České republiky. Ten obsahuje i nejnovější bibliografii k dějinám města.[11] Historii pánů ze Švábenic zpracoval F. Pokorný. Ač se jeho zájem zaměřoval hlavně na jeho rodné městečko Švábenice na Vyškovsku, věnoval značnou píli i k sepsání historie tohoto starého rodu, jehož statky se rozkládaly na více místech naší země. Pány ze Švábenic se zaobírá i T. Velímský ve své práci o rodu Hrabišiců, ale vztahy těchto dvou rodů se týkají naši oblasti minimálně.[12] Hrady a památky Trutnovska zmiňují základní encyklopedické práce,[13] nové informace zejména o městu přináší články G. Fiedlera, P. Uličného a V. Razíma.[14] Vzpomeňme i problematiku manského systému. Té se nejvíce věnoval J. Pelant a D. Doležal, podmětné názory na jeho vznik a charakter přináší Z. Sviták.[15] K pokusu o porovnání vývoje Trutnovska s Loketskem a Kladskem jsem použil díla Sedláčkova a článek Musilův. Otázku možné výměny Trutnovska za statky v okolí Litomyšle jsem naznačil nejen díky práci F. Musila ale i stále výborné práci Z. Nejedlého.[16] 3 Písemné prameny Písemné prameny tvoří listiny a kroniky. Jejich základní přehled je uveden ve starších pracích.[17] My se pokusíme uvést a zhodnotit další prameny, pro přehlednost však uvedeme i prameny zmíněné v těchto pracích. Podle vztahu k dějinám Trutnovska a rodu pánů ze Švábenic je dobré rozdělit listiny do tří kategorii. První obsahuje prameny zmiňující držení Trutnovska pány ze Švábenic v historicky prokázané době (1260-1300), či týkající se Trutnovska v této době, ač v nich o pánech ze Švábenic není zmínka, případně zmiňující Trutnovsko v souvislosti s pány ze Švábenic. Druhá skupina obsahuje takové prameny, které zmiňují pány ze Švábenic, ale nezmiňují Trutnovsko. O některých z nich historická literatura zvažuje, zda se kraje náhodou netýkají, u některých se pokusíme tuto domněnku uvést my. Jsou zde i prameny, které snad mohou osvětlit, jak Švábeničtí o tento kraj přišli. Konečně pro posouzení vzniku manského systému a rozsahu Trutnovska uvádíme i prameny, týkající se přímo Trutnova či manského kraje v 1. polovině 14. století. V práci jsou uvedeny odkazy na další prameny, a to buď související s Trutnovskem, ale týkající se jen jednotlivých méně důležitých osob či lokalit z 1. poloviny 14. století,[18] nebo půjde o prameny pozdější, někdy se bude jednat o prameny vztahující se na lokality či oblasti mimo vlastní Trutnovsko. Tyto prameny v katalogu neuvádíme. 3. 1 Prameny týkající se s určitostí Trutnovska (1260-1301) 1. 1260, před 3. dubnem, Úpa. Idík (Egidius) z Úpy, jinak z Úsova a Švábenic, komorník bítovský, za spásu duše své a své manželky Markéty (Margarete), dává svému nově založenému špitálu vsi Libeč (Lubcze) a Debrné (Debrny), jeden mlýn, jeden lán, desátý denár ze všech pokut odevzdaných v Úpském kraji, plné desátky ze všech svých dvorců v tomto kraji, dvě kaple, z toho jednu sousedící se špitálem, druhou v Brusnici (Brusnycz), se vším příslušenstvím. Špitál je podřízen klášteru Zderazskému u Prahy. Je pod ochranou mj. apoštolů Petra a Pavla. Biskup Jan je žádán o potvrzení této listiny. Svědkové jsou jmenováni "Vítek z Úpy, syn pana Idíka, dárce uvedených statků, Svatobor, notář téhož pána, Dobrostoj z Černožic, Střelík z Pokovic, Blažeta ze Švábenic, Miroslav z Holovous, Sulislav ze Stupné, Záviš z Černožic, Předbor také z Černožic, Beněk z Křečkova, Jakub ze Slavětína na Moravě, Svojše, Lubiš, Albert, rychtář u Úpy, Hospil, vladař pana Idíka, Hinče říčník z Úpy" (Witec de Vpa filius domini Egidii benefactoris presencium, Swatobor notarius eiusdem domini, Dobostoy de Cyrnoticz, Streluk de Popkowicz, Blasata de Swabenicz, Miroslaw de Holows, Sulislaw de Slupen, Zauid de Cirnocicz, Predbor etiam de Cirnocicz, Benec de Creczow, Iacob de Zlauatin in Morauia, Swos, Lubiz, Alber iudex de Vpa, Hospil villicus domini Egidii, Hincze ricznic de Vpa).[19] 2. 1260, 3. dubna, Praha. Pražský biskup Jan potvrzuje pro klášter Zderazský zmíněnou listinu (tak, jak s tím bylo počítáno v listině předešlé).[20] 3. 1260, 1. května., Praha. Biskup Jan ohraničuje farnost úpskou. Jsou tu: "Úpa první a Úpa druhá, Humburk jinak Vojší (Hubrocz siue Vogschi), Stará Ves (Antiqua uilla), Poříčí (Porecht), Ostrožnice (Ostrosniche), Voletin (Boletim), Lysá (Lysa), Libeč (Lubech), Debrné (Dobrni), Brusnice (Brusnicz)" s ostatním příslušenstvím.[21] 4. 1277 Přemysl Otakar II. odevzdává krajinu loketskou, trutnovskou a kladskou Němcům.[22] 5. 1283, 3. června, Orvieto (Urbs vetus). Papež Martin IV. potvrdil klášteru zderazskému patronáty kostelů P. Marie a sv. Petra v Úpě.[23] 6. 1289 Vítek z Úpy prodává Bolkovi I. Svídnicko-Javoskému vsi Blassdorf, Merkelsdorf a Kratzbach, které pak Bolek daruje klášteru v Křešově-Křesoboru.[24] 7. 1289, 23. srpna, Olomouc. Král Václav II. dává Bolkovi I. své město Schonenberch, ve svém království, v provincii hradecké, s vesnicemi Michelsdorf, Trutlibesdorf, Kindesdorf a Kunigeshain s příslušenstvím. Události je přítomen mj. Vítek z Úpy.[25] 8. 1297, 29. října, Úpa. Vítek z Úpy a Švábenic, maršálek Moravský, daruje se souhlasem svých bratrů Bočka, Všebora, Gerharta a Jana špitálu kláštera zderazskému patronáty kostelů v Bernarticích (Bernarthicz), Olešné (Olesna) a Albeřicích (Alberonis villa) půl lánu v Úpě, půl lánu v Libči (Lubecz), les mezi Libčí a Debrným (Doberni), rybolov v řece Úpě a mlýn v Úpě, k němuž mohou přidělat čtyři až šest kol, mlýn na řece ve vsi Libči s dvěma koly, dva masné, dva chlebné[26] a dva ševcovské krámy na náměstí tamtéž, dále milost, že si bratři mohou brát dřevo ke stavbě domů z ostatních Vítkových lesů a lidé špitálu mohou používat ležící suché dříví k pálení.[27] 9. 1298, Praha, Vítek ze Švábenic a jeho synové Všebor a Bernhard zastavují měšťanu pražskému Wolflinovi s ručením Sezemy z Brandýsa kvůli svému dluhu 400 hřiven stříbra, své sídlo Heřmanice a k němu patřící výnosy ve výši 80 hřiven.[28] 10. 1301, 6. ledna, Praha. Král Václav II. potvrzuje klášteru Zderazskému dva listy Jiljího ze Švábenic a pražského biskupa Jana III. z Dražic. Klášteru patří vsi Libeč a Debrný, jeden mlýn a jeden lán, desátý denár ze všech pokut a z veškerého výnosu dvou dvorů položených v úpském kraji, dále dvou kaplí, jedné v Úpě -- Novém Trutnově, druhé v Brusnici. Toto dostali od Idíka, který byl "tehdy pánem města, vsí, kaplí, lánu, mlýna, denáru z pokut a řečených dvorů, špitálu vybudovanému v uvedeném městě Úpě", Idík špitál podřídil klášteru. Dále jsou uvedeny opisy našich listin č. 1, 3.[29] 11. 1301, 6. ledna, Praha. Král Václav II. potvrzuje klášteru všechna nadání Idíka a Vítka z Úpy které dali špitálu jemu podřízenému (vsi Libeč, Debrný, jeden mlýn, lán, desetinu výnosu pokut, výnos dvorů, které jsou či budou v provincii, kostely v Úpě a v Brusnici s jejich majetky a právy, patronátní práva kostelů v Bernarticích, Olešné a Albeřicích, půl lánu v Úpě a půl lánu v Libči, les mezi Libčí a Debrným, právo rybolovu na Úpě, v městě i mlýn s právem zvětšit počet jeho kol na šest, další mlýn nově postavený s dvěma koly v Libči, dva krámy masné, dva chlebné a dva ševcovské v městě Úpě, právo použít dřevo z královských lesů pro stavební účely a ležící větve na otop. Dále potvrzuje klášteru statky u Prahy, Mostu a Nymburka, vyjímá jej a jeho poddané z pravomoci zemských a krajských úředníků, městských a vesnických rychtářů, osvobozuje je s lidmi od všech břemen krajských a dává je pod pravomoc královského nebo klášterního soudu. Bez svolení krále nesmí být žádné zboží od kláštera prodáno, či jinak zcizeno.[30] 3. 2 Listiny s výskytem některého z pánů ze Švábenic, které mohou mít vztah k Trutnovsku 12. 1241, 19. října, Hradec (Králové). Václav I. potvrzuje řádu německých rytířů dar Domaslavy, urozené ženy z Miletína. Mezi svědky se objevují Milíč, komorník olomoucký a jeho bratr Idík.[31] 13. 1251, 5. dubna, Hradec (Králové). Přemysl Otakar II. potvrzuje privilegia německých rytířů daná jim jeho otcem a dědem. Mezi svědky jsou i Idík, zde s neobvyklým přídomkem z Újezda (de Vgezde), a jeho bratr Slavibor.[32] 14. 1277, Žďár. Anežka (Agnes), dcera Bočka, manželka Vítka, odkazuje ve své závěti klášteru v Žďáru (nad Sázavou) jednu třetinu vsi Těšany. Vítek má na pečeti neobvyklý přídomek "de Rodenburch".[33] 15. 1310, 21. dubna, Avignon (Avinione). Papež Kliment V. se chystá rozhodnout o sporu mezi klášterem Zderazským a Vítkem ze Švábenic, Stiborem z Neveklovic (Neweclewicz) a Jarošem z Vízemburka (Jerosius de Wisenburch), kteří klášteru škodili.[34] 3. 3 Listiny týkající se dalšího vývoje Trutnovska v 1. pol. 14. století 16. 1313, 14. dubna, Novo Truthonow. Jan z Vartenberka dává Zderazským křížovníkům podací právo na kostel ve Starém Trutnově k náhradě škod vzniklých při požáru špitálu v Novém Trutnově, majetek kostela činí jeden a půl lánů a louka ve Starém Trutnově, dva krámy masné a dva chlebné[35] a tři ševcovské úroční v Novém Trutnově, svědkové jsou "Oto z Labouně, Albert z Havraně, Hekelman ze Suthofu, Heřman ze Železnic, Ortleb -- písař, Apecco -- rychtář ze Dvora, Lupold -- rychtář v Novém Trutnově, Ervín, Apecco, Kondrád Rybstyren, Petold Rat, měšťané z Nového Trutnova".[36] 17. 1316, 10. ledna, Praha. Jan Lucemburský zastavuje Pútovi z Turgova za 300 kop grošů pražských Dvůr (Králové) s many dvorskými, tak trutnovskými a s lovčími patřícími k těmto hradům, vyjma samotné město a hrad Trutnov. Za to bude králi sloužit se svými hrady Hradištěm (Choustníkovým) a Arnowem (Hostinným) a se čtyřiceti muži. Po výplatě peněz a škod, které ve službách krále utrpí, se vzdá zástavy.[37] 18. 1329, 3. května, Vratislav. Jindřich, vévoda Slezský, pán Fürsternbergu a Javoru prodává Janu Lucemburskému Zhořelecko, vymiňuje si držbu města Lubjaně, dvou hradů (Czychow, Sweta) a dalších majetků. Náhradou přijímá na dobu svého života města Trutnov, Dvůr s příslušenstvím.[38] 19. 1340, 27. ledna, Paříž. Král Jan osvobozuje město Trutnov z pravomoci zemských úředníků (hejtmanů, komorníků, popravců, správců, cúdařů aj.), "aby je nepovolávali a nepobuřovali pod záminkou popravy nebo cúdy české". Vyhrazuje si právo popravy a soudu, kdyby v zemi nebyl přítomen, pak má mít tuto pravomoc zemský hejtman a má soudit podle zvyklostí této krajiny.[39] 20. 1344, 3. října, Praha. Král Jan zastavuje Petru z Rožmberka mj. Trutnovsko.[40] 21. 1349, 26. března, Beroun. Jan Jindřich vzkazuje "Gunterovi a Jindřichovi, bratřím z Kamene a Míkovi ze Zděnic i ostatním manům, vladykům, rychtářům, konšelům a měšťanům města Trutnova a Dvora i jiných městeček a vsí okrsku či kraje trutnovského," že dává soudní správu kraje, která se nazývá lantgericht a úřad lovčího kraje trutnovského Peškovi Krabici z Weitmile. Dozvídáme se, že úřad předtím držel Vaněk, řečený Lovčí. Úřad a jeho práva jsou přenositelná na Peškova bratra či jinou osobu.[41] 22. 1349, 8. července, Bopard. Karel IV. potvrzuje tuto listinu "uvedenému Benešovi,"[42] bratři mají právo úřad lovčího s jeho příslušenstvím "prodat, zastavit, vyměnit, zcizit a výhodně vrátit zpět do svého vlastnictví".[43] 4 Prameny hmotné Roztřídění pramenů hmotných je složitým úkolem. Musíme kriticky zhodnotit existenci a umístění lokalit a objektů na nich stojících a pokusit se naše znalosti o Trutnovsku 13. století skrze to upřesnit či rozšířit. Problémem zde je ovšem to, že některé lokality nebo i objekty nelze dnes s jistotou identifikovat. Opačný problém vyvstává v existenci archeologicky doložených lokalit -- lehkých fortifikací, které se v listinách nejspíše neobjevují.[44] Některé z těchto objektů nemusely souviset z činností pánů ze Švábenic, někdy se však v literatuře v souvislosti s nimi objevují, tato tvrzení budou porovnána s jim odporujícími. Považuji za užitečné spolu s popisem těchto lokalit uvádět současně i vysvětlení jejich názvů, neboť často jsou též historickým pramenem. 4. 1 Místa ležící v državách pánů ze Švábenic na Trutnovsku dle listin 13. století Albeřice Jméno Alberonis villa se vyskytuje poprvé v roce 1297 a vzápětí pak 1301.[45] Prameny zde zmiňují kostel. Profous se domníval, že se jedná o Valbeřice tři km ssv. od Maršova nad východním přítokem horní Úpy.[46] Ve skutečnosti se však jde o Albendorf, dnes Okrzeszyn ve Slezsku. V Horních ani Dolních Albeřicích nikdy žádný kostel nestál. Albeřice patřily v 13. století k území českému státu, v 14. století pak ještě příslušely církevní správou k pražskému arcibiskupství, jak je doloženo dalšími prameny.[47] Název vsi pochází s největší pravděpodobností od lokátora, trutnovského rychtáře Alberta.[48] Bernartice Ves se pod názvem Bernarthicz vyskytuje poprvé též roku 1297, kdy zde již stál kostel. Leží 4 km jihovýchodně od Žacléře. Později se nazývala i Bernsdorf, či lidově Barstrof. Název Bernartice znamená ves lidí Bernartových. Německý název vznikl zkrácením českého názvu.[49] O vztahu dnešního barokního kostela Nanebevzetí panny Marie k původní stavbě se nedá nic říci.[50] Blassdorf Ves se připomíná roku 1289, kdy ji Vítek ze Švábenic prodává.[51] Jedná se o nynější Błažejów v Polsku.[52] Brusnice Poprvé připomínána roku 1260 jako ves s kaplí (filiálním kostelem), později pak roku 1301 a 1357.[53] Roubík ji lokalizuje na sever od Debrného. Profous do údolí pod lesem království jako pozdější Německou Brusnici (Deutsch Prausnitz). Wolf s Kalistovou citují nejdříve Roubíka, pak se ale přiklánějí k Profousovi a vyzdvihují náběh této vesnice k městskému půdorysu. Při tomto stanovisku Wolf v dalších pracích setrvává. Ves leží na okraji lesa Království, který tvořil jižní hranici Trutnovska.[54] Je třeba upozornit na to, že dnes se tato ves jmenuje Hajnice. Brusnice se v pramenech objevuje jako Německá Brusnice v 18. století, slovo Německá je ale po roce 1945 vypuštěno a roku 1949 je ves přejmenována na Hajnici. Hajnice (Haindorf) byla víska jižně od Brusnice, založená dle rozhodnutí Trutnovské městské rady z 1. dubna 1791. Důvodem přejmenování na Hajnici byla nejspíše existence další Brusnice při Dvoře Králové, který tehdy patřil do stejného okresu, a nebylo zájmu na existenci dvou vesnic stejného jména v rámci jednoho správního celku.[55] Kostel ve vsi je barokní jednolodní stavba z let 1757-64. U kostela stojí hranolová zvonice s bedněným patrem, původně gotická.[56] Ve vsi samotné se konal roku 1966 drobný archeologický výzkum, který zjistil doklady osídlení z 13.-14., většinou však z 16. -- 17. století. Při povrchovém výzkumu roku 1984 byla zjištěna ve východní části obce Hajnice (m. č. Kyje) neznámá fortifikace. V literatuře je téměř neuváděna.[57] V letech 1985-87 proběhl výzkum lokality. Lokalita nalézající se v potoční nivě má průměr 75-78 metrů a tvoří ji pahorek obklopený příkopem. Průměr samotného pahorku, který vystupuje nad okolí 180-200 cm, činí 50-55 m. Na východě sídla ležel v 16. až 19. století rybník. Byly tu zjištěny nálezy z přelomu 13. a 14. století. Val opevnění měl vnitřní kamennou plentu, na jihu byl zpevněn kameny. V obvodu opevnění byl objeven zahloubený objekt. Objekt autoři výzkumu srovnávají se zbytky švábenického sídla ve Švábenicích[58] a předpokládaným vzhledem hradu v Úpě (viz heslo Úpa první). Spolu s datováním nalezeného materiálu je to vede k zařazení stavby mezi tzv. kolonizační provizoria. Opevnění mohl obývat nějaký trutnovský man. Zanikla po odchodu pánů z kraje a ztrátě své funkce, nebo po připojení vsi k vízmburskému panství někdy v 14. století.[59] Debrné Ves se poprvé uvádí roku 1260 a pak roku 1297 a 1301.[60] Leží na podél potoka 5 1/2 km severovýchodně od Úpy. Německy se nazývala Döberle, lidově Döwala. Tento název je odvozen od staročeského slova debř, znamenající přilepený, což byl prý potok tekoucí debří tj. dolinou.[61] Humproč viz Vojší Kratzbach Tato ves se připomíná roku 1289, kdy ji Vítek ze Švábenic odprodal knížeti Bolkovi.[62] Dnes je třeba toto místo hledat v Polsku mezi Jawiszówem a Olszynami. Je to zřejmě místní část jedné z těchto obcí.[63] Libeč Ves se poprvé uvádí roku 1260 a pak roku 1297 a 1301. Stál tu mlýn o dvou kolech.[64] Další zmínka je až z roku 1361. Leží 4 km severně od Trutnova[65] na potoku stejného jména, doloženém roku 1301.[66] Jméno Libeč vzniklo z jména L'ubek nebo L'úbek a znamenalo Libkův či Líbkův. Německé jméno Gabersdorf pochází z Gebharsdorf -- Gebhartova ves.[67] Lokátorem vsi mohl být Lubiš, vzpomínaný mezi svědky listiny z roku 1260.[68] Lysá Ves se uvádí roku 1260 jako část úpské farnosti.[69] Ležela mezi Debrným a Libčí,[70] jde asi o část Voletin nebo pozdější Kolbendorf.[71] Merkleinsdorf Ves je zmíněna roku 1289, kdy byla prodána knížeti Bolkovi.[72] Nalézá se 4. km ssz. od Teplice nad Metují. Profous ji zmiňuje k roku 1351, Svoboda s Šmilauerem pak správně roku 1289. V průběhu 14. století se ves vrátila k Čechám. Jméno Zdoňov pochází z zkráceného tvaru osobního jména s členem Zde-, Zdi-.[73] Olešná Ves s kostelem se připomíná roku 1297 a pak roku 1301.[74] Olešná je nynější Zlatá Olešnice. Ves je alespoň z části slovanského založení, vzápětí ale dochází k poněmčení. Roku 1384-99 je připomínána jako Olesna theutonicalis. Dnešní jméno připomíná těžbu zlata a stříbra v kraji.[75] Kostel sv. Kateřiny je jednolodní pozdně renesanční stavba z 17. století, upravovaná v 18. století.[76] Ostrožnice Ves je zmíněna roku 1260 jako patřící k úpské farnosti. Dnes je zaniklá. Jelikož jsou v listině vesnice řazeny ve směru od jihu k severovýchodu podle trasy na Libavské sedlo, je ves kladena mezi Poříčí a Voletiny, někdy na místo dnešní Kryblice.[77] Jiný názor ves klade k Petříkovskému potoku (někdy Ostrožnice, pol. Ostrožnica, něm. Glaserbach), bližší polohu vsi se snaží určit rozborem jejího jména - slovo ostroh (ostrog") znamená kůlový plot či palisádu kolem tvrze či hradu. Za tento hrad považuje zbytky objektu na severním výběžku Zámeckého vrchu východně od Poříčí a klade pak ves nejspíše na severní svah tohoto vrchu či do prostoru dnešní vsi Lhota. Možná je i lokalizace při ústí Ličné do Úpy.[78] Název je někdy vysvětlován z adjektiva ostrožná, tj. ves, hora.[79] Poříčí Ves je poprvé zmíněna roku 1260 jako Poretch.[80] Leží při řece Úpě. Německý název je Parchschnitz.[81] Stará ves Ves se připomíná jen v biskupské listině z roku 1260.[82] Na její lokalizaci není jednotný názor. Šimák ji má za původní městskou obec s kostelem, nynější Staré Město.[83] Wolf se domnívá, že to byla jediná ves v původní úpské farnosti s centrem v Úpě, zvané roku 1260 jako Úpa první (viz níže). Později, když vznikly nové vsi, byla pak prý po právu označována jako Stará ves, zanikla prý beze stopy.[84] Nejnovější domněnka klade pak Starou Ves snad do nivy Úpy kolem cesty mezi dnešním Horním městem (Úpa první) a vlastním Trutnovem (Úpa druhá).[85] Úpa první = Starý Trutnov = Horní Staré Město Úpou první se připomíná jmenovitě v biskupské listině z roku 1260.[86] Šimák za Úpu první považuje "nové město v hradbách, poté Trutnov a nejdřív i Nový Trutnov (ač Starého nebylo)".[87] Wolf s Kalistovou pak rozumí Úpou první místo, po kterém se psal roku 1260 Idík ze Švábenic, původní Úpu z doby, kdy Úpsko bylo královským zbožím, významnější osadu s kostelem, hradem a nepochybně i trhem na obchodní stezce do Slezska.[88] Tento názor se mi zdá též přijatelnější. V roce 1313 se připomíná kostel v Starém Trutnově, jehož podací právo dává Jan z Vartenberka zderazským křížovníkům k zajištění obnovy špitálu v Novém Trutnově.[89] Nový Trutnov je dnešní město Trutnov (neboli Úpa druhá), Starým Trutnovem pak musí být Úpa první. Dnes se tato osada nazývá Horní Staré město. Roku 1316 připomínaný kostel je nepochybně dnešní kostel sv. Václava. Trutnovský kronikář 16. století Simon Hüttel klade jeho počátky do roku 1006, to je však fantazie.[90] Hlavní naše soupisová práce uměleckých památek považuje kostel za raně gotický, z doby kolem roku 1300, dále zmiňuje poboření roku 1421 a opravu roku 1436. Presbytář a průčelní věž pocházejí ze starší stavby.[91] Nejpodrobnější je popis stavby L. Šnaidra, který kostel považuje za pozdně románský a na důkaz svého tvrzení zmiňuje zazděný románský portál, okno i zbytky soch.[92] Ty však jsou snad až renesanční, i když původ v 13. století není zcela vyloučen. Kostel byl renesančně přestavěn roku 1581.[93] Kostel byl centrem původní úpské farnosti. Původní osada ležela v nevýhodné poloze ohrožované záplavami, a tak její význam klesal ve prospěch pozdějšího Trutnova, kam byla ještě v 13. století přenesena i farní správa. Nakonec se z původního centra stala poddanská ves Trutnova.[94] Složitější je problematika hradu, který není v listinách nikdy výslovně jmenován, jeho existenci však napovídá to, že se po Úpě Švábeničtí psali. Ležel v okolí kostela sv. Václava, snad mezi ním a řekou Úpou.[95] Nejspíše už jen zbytky tohoto hradu byly zbořeny kolem roku 1800.[96] Podrobnější údaje přináší opět L. Šnaidr. "Akta konfiskační z doby pobělohorské" ve vsi uvádějí místo "Burgstädl, Burgstatt". Hrad měl stát na jihu kostela sv. Václava, vedla hřbitova na místě usedlostí rolníků Fiedlera a Ulricha. Na tuto stranu je také orientován zazděný portál kostela. Rozměry hradu byly skromné, asi 160 x 135 kroků. Stodůlka jedné z usedlostí stojí u vyvýšeniny, která je snad zbytkem valu.[97] Tyto nejasné zmínky myslím umožňují hrad pokládat za víc, než jen "předpokládaný".[98] Úpa druhá = Nový Trutnov = Trutnov Úpa, čili Úpa druhá se připomíná roku 1260.[99] Jedná se o historické jádro současného Trutnova. J. V. Šimák se sice domníval, že dnešní Trutnov je Úpa první a Úpa druhá je "podměstí u vody"[100] (o problematice viz i předešlé heslo), J. Procházka a V. Wolf však vcelku logicky namítají, že město v období lokace předměstí nemělo.[101] Název města pochází z slova trut (milenec, milovaný manžel), nebo z "der trúten ouwe" znamenajícím "v roztomilém luhu", či "včelí trubec" (z Truten, truten").[102] Snad název odráží lepší polohu oproti staršímu sídlišti v Horním Starém Městě. Půdorys města a jeho vypovídající schopnost Město má nepravidelný oválný tvar, ale pravidelné čtvercové náměstí. Z rohů náměstí vycházejí ulice, z nichž se vždy pár vidlicovitě spojuje do jedné ulice vedoucí k bráně. Uliční síť je jakoby podle antického vzoru plánována jako pravidelná, pravidelnost se však porušuje stáčením ulic k branám. V půdorysu je viděn symbolický význam - ulice tvoří kříž, který čtvrtí město za hradbami. Rozčtvrcený kruh pak odráží Ráj a dělení světa na čtyři díly, což je označení Krista.[103] Město vzniklo dle všeho na neosídleném území, žádné starší stopy starších struktur nejsou patrné. Půdorys města má mnoho společného s jinými městy v okolí -- s Broumovem, Hostinným (založeno v 60. letech 13. století, hrad součástí prvotního plánu[104]) a Dvorem Králové. Společné prvky jsou: čtvercové náměstí s dvěma protilehlými dvojicemi ulic vycházejícími z rohů náměstí a pak se spojujících, aby vyústily u bran, či v ulice k branám vedoucím, kostel mimo náměstí (i když ve Dvoře je kostel starší, románský, asi součást knížecího dvora, podobně snad i v Hostinném), existence městského hradu (ve Dvoře[105] se hrad předpokládá, v Broumově stál hrad, či klášterní hrad[106]). Město nejvíce podobné Trutnovu je Broumov.[107] U obou měst je hmota hradu (nebo kláštera) postavena na koso ke zbytku města a tvoří samostatnou pravoúhlou jednotku. Zakladatelé měly sice snahu hrad postavit k obvodu města kolmo, ten ale ještě nebyl ustálen. Půdorys obou sídlišť vykazuje shodu i v tom, že poté, co se dvě ulice spojí, vyústí v jednu ulici a pak následuje teprve brána, na rozdíl od ostatních jmenovaných měst. Shoda ukazuje, že obě města vyměřil jeden a týž lokátor[108] (podle Šimáka byl Broumov založen okolo roku 1250 či dříve, roku 1256 se připomíná jako trhová ves, z roku 1258 pochází žádost opata kláštera k biskupovi o inkorporaci fary[109]). Typ půdorysu těchto měst je typický pro slezská města, a dokládá příchod kolonistů ze Slezska, který je mj. potvrzen i srovnáním místních názvů.[110] Hradby Město mělo též hradby, dosud na některých místech patrné. Kamenné hradby snad již při založení předpokládal J. V. Šimák.[111] Pozdější bádání mělo za to, že původní ohrazení města byly dřevěné,[112] vždyť i Simon Hüttel zmiňuje v 16. století bourání jílových bašt a stavbu kamenných.[113] Hradby z červeného pískovce byly dříve datovány do 15. století, ale archeologický výzkum v letech z let 1980-81 doložil existenci kamenných hradeb již v polovině 14. století.[114] Město mělo tři brány. Horní, obrácená za západ se zvala Pražská a Dolní, stojící na východě Slezská. Procházela jí cesta do Slezska. Střední brána na severu je snad mladší, ze 14. století.[115] Hrad Na severní straně města se nalézá dosud stojící městský hrad. Písemnými prameny je přímo jmenován roku 1316.[116] Hrad leží na skalnatém ostrohu, částečně vysunut z města. Od něho byl oddělen zdí a příkopem, zasypaný příkop je potvrzen archeologicky. Dle písemných zpráv z 16. století mezi hradem a Střední bránou stálo podhradí, v něm jsou připomínány studna, starý dům, stodola, nový plot s bránou a šatlava. Vlastní jádro hradu je čtvercové, o straně 30 metrů. Původní vstup byl na východě. Na severozápadním rohu stála věž, roku 1550 zbořená, podle Simona Hüttela nejstarší část hradu, což není zcela vyloučeno. Na hradě dle všeho byla i kaple, roku 1495 je zmiňován hradní mnich sloužící u panského oltáře. Určit stáří dochovaných zdí v mnohokrát později přestavovaném objektu je těžké. Nedochovaly se žádné kamenické prvky, které by umožňovaly jednotlivé části datovat. Výzkumy zdiva sklepů, doplněné písemnými zprávami dovolují nejstarší podobu hradu považovat za pravidelný čtverhranný objekt s hranolovou věží.[117] Takové hrady, označované dnes za redukované kastely, stavěl Přemysl Otakar II. na jižní Moravě k zajištění hranice proti Uhrám po roce 1260 (Strážnice,[118] Uherský Ostroh,[119] Veselí nad Moravou[120]). Vidíme, že pocházejí ze stejné doby, do které se klade založení Trutnova, stavební dispozici hradu mohli zprostředkovat páni ze Švábenic, jejichž rodovým sídlem byly jihomoravské Švábenice u Vyškova.[121] Shrneme-li tedy dostupné údaje, musíme předpokládat první osídlení na místě dnešního Trutnova nejpozději v 50. letech 13. století, k počátky dnešního rozvržení města a hradu můžeme pak klást do 60. či nejpozději do 70. let. Hypotézu o původu hradu ze 14. století, souvisejícího snad s půdorysnou královskou reorganizací města (indicie -- související hradby pocházejí ze 14. století) musíme tedy odmítnout, doklady o vlastnictví města pány ze Švábenic v době založení hradu nás vedou považovat za jeho stavebníky je, a nikoliv krále.[122] Farní kostel panny Marie Ačkoliv je kostel panny Marie doložen písemně co do existence velmi dobře, jeho lokalizace představuje složitý problém topografie středověkého města. Hranici farnosti kostela vyznačuje biskupská listina z 1. května 1260,[123] vymezující úpskou farnost. Kostel nejmenuje, ale na základě listiny papeže Martina IV. z roku 1283,[124] která se na ni odvolává a jmenuje v Úpě kostely dva -- sv. Marie a sv. Petra, můžeme sv. Marii, mimo jiné i na základě pozdějšího stavu, ztotožnit s kostelem farním, zatímco kostel sv. Petra s kaplí[125] jmenovanou při špitálu roku 1260.[126] Kostel P. Marie roku 1745 vyhořel, pak byl postaven současný kostel.[127] Kostel P. Marie prý stával na náměstíčku ležícím stranou u hradu.[128] Umělecké památky Čech ho kladou více na východ od dnešního kostela,[129] archeologický výzkum však dokázal neplatnost této hypotézy.[130] P. Uličný se domnívá, že původní svatyně stála na místě dnešního kostela. Provádí rozbor zdiva věže a dochází k rozlišení dvou fází, i když připouští možnost, že jsou obě barokní. Zabývá se též vztahem věže k lodi kostela a vidí určité nepravidelnosti naznačující dvě stavební fáze. Dále uvádí popis kostela dle zmínek v kronice S. Hüttela, dochází k závěru, že kostel byl trojlodní bazilikou, o něco menší než dnes, s kůry po obou stranách lodi a s jednou věží. Na severní straně při vstupu stála velká síň, původně dřevěná, roku 1505 postavená v kameni. Bere v potaz vedutu F. B. Wernera z roku 1752, která znázorňuje stavbu se středověkým charakterem, vysokými okny a dlouhým presbyteriem. O věži se domnívá, že je asi nesprávně posunuta k západnímu průčelí.[131] Archeologický průzkum z roku 1980-1981[132] přinesl na ploše bývalého hřbitova, podle autorů výzkumu objev márnice z roku 1505 a později přistavěné kostnice. P. Uličný však v márnici vidí spíše jihovýchodní nároží jednolodního klenutého kostela o třech polích klenby nejdříve ze 14. století, ke kterému byla postavena "apsidovitá stavba". Má se jednat o jednolodní hřbitovní kostel. Na plánu města z roku 1743 je kostel zachycen jako farní, to je vysvětlováno tím, že kostel P. Marie v té době nebyl funkční, a proto nebyl na plánu zachycen. Jako farní kostel dočasně sloužil kostel hřbitovní. Uličný na základě Hüttelova údaje o původním zasvěcení kostela Panny Marie sv. Jakubu, považuje tuto stavbu za kostel sv. Jakuba, o vlastní stavbě však není prý u Hüttla jasných zmínek.[133] V. Razím vidí v Uličného kostelu sv. Jakuba kostel P. Marie. Část zdi jeho "jednolodního kostela" (výzkum odkryl jen fragment stavby, který nedovoluje sám o sobě určit její celkovou velikost), považuje za jihovýchodní část boční lodi kostela vícelodního. Domnívá se, že při interpretaci této stavby je spíše než o neznámé kapli nutno uvažovat o hledaném farním kostele. Jako potvrzení své domněnky uvádí zmíněný plán z 18. století -- malou velikost stavby považuje za nepřesnost, ne v plánu ojedinělou, způsobenou jeho schematičností. Na místě dnešního kostela je v plánu volné místo. První vojenské mapování znázorňuje oba kostely, přičemž co do velikosti jsou si podobné. Vedutu F. B. Wernera považuje v mnoha směrech za nespolehlivou, co do vzhledu a lokalizace kostela ji však neodmítá. Pro jeho argumenty svědčí větší odstup kostela od severní hradby, než je odstup svatyně dnešní.[134] Do diskuse se dále zapojil G. Fiedler a V. Horák s O. Vašatou. Obě práce shrnují starší názory a staví se na stranu Razímovu. Přinášejí i nové prameny. G. Fiedler zdůrazňuje, že v Dvoře, Broumově i Hostinném kostel stál na hřbitově, zatímco u dnešní stavby hřbitov doložen nebyl. Místo je v nižší poloze než byla stáj zámku. Kromě toho S. Hüttel připomíná na místě dnešního kostela u hradu předhradí či zahradu zámku, tu zde zmiňují i četné prameny 18. století, kostel pak připomínají na hřbitově, či za domky u dolní brány, což znamená v podstatě totéž. Dle farní kroniky děkana Webera starý kostel stál současně s novým do roku 1769, nemohl tedy stát na stejném místě.[135] Původní kostel stál ještě roku 1770 na hřbitově a fungoval jako kaple sv. Kříže, jeho presbyterium bylo dosud pevné a uvažovalo se o jeho využití jako hřbitovní kaple.[136] Stavba zanikla na začátku 19. století, k ní přistavěná kostnice v 1. polovině 19. století.[137] Je tedy potvrzeno, že původní kostel stál na bývalém hřbitově. Místo je zničeno pozdější výstavbou, takže archeologické upřesnění jeho půdorysu v blízké budoucnosti, pokud vůbec někdy, není reálné. Pro rekonstrukci kostela by snad bylo možné ještě jednou použít údaje S. Hüttela, tentokrát však ne ve srovnávání s půdorysem stavby dnešního kostela, jak činí P. Uličný, ale s kostelem zobrazeným F. B. Wernerem. Špitál Špitál v Trutnově se připomíná od roku 1260, tehdy mu příslušeli dvě vsi -- Libeč a Debrné.[138] U špitálu křížovníků s červeným křížem stál od počátků kostel sv. Petra, stejného svěcení jako kostel domovského kláštera v Praze na Zderaze, svěcení je vzpomínáno roku 1283.[139] Roku 1313 se připomíná jako vyhořelý, snad byl vypálen roku 1310. Zničen byl husity roku 1421 či 1423. K obnově došlo až v letech 1497-99, ne ale na původním místě, nový špitál a kostel sv. Petra a Pavla byl založen u města, před Dolní bránou.[140] O lokalizaci špitálu existují dvě mínění. První, kladoucí klášter na náměstí a vidící jeho zbytky ve sklepích kostela na náměstí se již v nové literatuře ani nezmiňuje.[141] Pravdivá je verze vycházejí z tradice kladoucí místo špitálu na břeh Úpy, k cestě k Hornímu Starému Městu, do míst dnešního kulturního domu Na Nivách. Podlaží objektu je částečně zapuštěné do terénu, jsou zde tři místnosti zaklenuté valenou klenbou. Blízká doložená zeď z 16. století je spojitelná z informací S. Hüttela z roku 1563 o tom, že Přibík Miřskovský staví z kamene Nový dvůr, ten je jako dvůr Weltzl zmiňován roku 1502, roku 1558 pak jako dvůr s branou a s objektem se stájí v přízemí a světnicí v patře -- tuto stavbu lze ztotožnit s bývalým špitálem. Budova pak byla rozšiřována roku 1578 Adamem Zilvárem. Datování dnešní stavby je složitá otázka. Prameny mluví o špitálu v tomto místě jen v 13. a na počátku 14. století. P. Uličný připouští možnost, že tato významná stavba byla již roku 1260 kamenná -- kamenné stavby v okolí už existovaly, např. kostel sv. Václava v Úpě. Do této doby by mohla spadat výstavba dolních tří kamenných místností. V druhé fázi pak vzniklo patro, buď po požáru roku 1310, nebo na přelomu 15. a 16. století. Zda špitál plnil po husitských válkách svou funkci, je nejasné. Po kostele sv. Petra nezůstaly a nikdy nebyly zdokumentovány žádné pozůstatky.[142] Ostatní městská zařízení K topografií středověkého města je ještě třeba připomenout některé další stavby. Na severu před hradbami byl mlýnský náhon, na něm Horní, Prostření a Dolní (Špitálský) mlýn, připomínaný již roku 1297. Na mlýnském náhonu je roku 1368 připomínána valcha a soukenické vany, později koželuzi. Na západě bylo za příkopem, zvaným Hluboký, Horní či Pražské předměstí. Na náměstí se připomínají v 13. století krámy -- dva masné, dva soukenické a dva ševcovské, snad jich ale již tehdy bylo více.[143] Voletim =Voletiny Ves je zmíněna poprvé roku 1260 jako Boletim.[144] Z roku 1361 je známo manství Wolletin v Trutnovském kraji. Německy se ves zvala Wolta. Význam jména znamená "Volatovy dvorce."[145] Vojší = Bojiště Ves je zmíněna také v biskupské listině z 1. května roku 1260 jako "Humbrocz sive Vogschi".[146] Německý paralelní název označuje důležité místo na komunikaci, možná již počínající německou kolonizaci.[147] Český název snad pochází od muže jménem Svojše (Swos, Suos), který vystupuje na listině Idíka ze Švábenic z téhož roku coby svědek.[148] Snad byl lokátorem města. Německý název Hohenburg pak je odvozován od mostu na komunikaci z Trutnova do Brusnice. Dnešní název "Bojiště" byl odvozen špatně ze jména Svojše -- Vojše J. Procházkou. Zapůsobila i mylná lokalizace bitvy na řece Trutině s Poláky roku 1110 či vzpomínka na bitvu s Prusy roku 1866, která se zde poblíž vskutku odehrála.[149] 4. 2 Archeologicky zjištěné objekty, které mohly být součástí majetku pánů ze Švábenic Bolkov Hrad ležel na rozhranní katastru obcí Libeč a Zlatá Olešnice. Dnes je zcela odtěžen lomem. Připomíná se pod jmény Bolkenstein, Bolkenberg, nejspíše podle svého Bolka I. Válečného (1253-1301), který mj. vybudoval hrad stejného jména -- Bolków s městečkem v blízkosti staršího hradu Świnia ve Slezsku. Někdy se také uvádí název Hypoldstein, ten se však nedá vysvětlit. Hrad poprvé zmiňuje Simon Hüttel roku 1551, jeho dějiny lokality jsou však až na zprávu k roku 1551 o popravě rychtáře z Chvalče a jeho dvou synů na tomto místě, zcela smyšlené.[150] Archeologický výzkum proběhl před odtěžením lomem roku 1958 pod vedením A. Hejny. Výzkum přinesl četné doklady militárií a jiných kovových předmětů z 13. -- 14. století.[151] Dle všeho byl hrad založen v poslední třetině či desetiletí 13. století. Jsou doloženy dvě fáze výstavby, mladší patří kamenná hradba, starší snad okrouhlá stavba o průměru 2,5 m -- schodišťová vížka. Starší fáze snad dokládá založení hradu pány ze Švábenic, mladší je pak stavbou Bolkovou. Mohlo se jednat o hrad s plášťovou zdí.[152] Trutnovsko bylo spravováno v letech 1365-92 ze Svídnice,[153] po navrácení králi hrad, který ztratil svou funkci -- střežit vstup do libavského sedla, zpustl. Snad se tak však stalo až na počátku husitských válek.[154] Hrad u Horních Vlčic Hrad ležící na sever od vsi Horní Vlčice byl objeven roku 1974 Z. Pilousem. V historických pramenech, v názvosloví, ani v tradici zdejšího obyvatelstva není doložen. Nezná je ani soupis pomístních jmen obce Vlčice z roku 1935. Nálezy z archeologického výzkumu z roku 1977 je datován do poslední čtvrtiny 13. století, střepy tvoří homogenní soubor, keramika je příbuzná nálezům z Rechenburka a Bolkova. Objekt sestával ze dvou slepencových tužkovitých skalních útvarů využitých jako věžovité stavení a z plošinky při úpatí skal ohrazené na východě a jihovýchodě nízkým valem. Stavbě je přisuzována strážní funkce ve směru ke Krkonoším, po 13. století zaniká.[155] Z. Fišera specifikuje podrobněji účel objektu -- zajištění území proti rozpínavosti javorsko-svídnických knížat, a připouští možnost delší existence hradu do 14. století, objekt prý představuje jedno z nejstarších manských sídel na Trutnovsku. Vznáší dále velmi odvážnou hypotézu, že skalní útvar mohl dát hradu jméno Lapide (kámen) a že, "nelze vyvrátit" že tu sídlil Otto de Lapide, připomínaný roku 1336, a pak roku 1349 mezi many Trutnovska zmiňovaní Vytíř a Heník de Lapide.[156] Oproti tomu A. Hejna Lapis -- Kámen překládá jako Stein a pak ztotožňuje s Břecštejnem.[157] Hrad na Zámeckém vrchu u Trutnova Poblíž ústí Petříkovského potoka do Úpy na výběžku Zámeckého vrchu při vsi Poříčí byl založen nejspíše pány ze Švábenic hrad. Písemné zmínky pochází až z roku 1794, k archeologickému výzkumu došlo roku 1975 -- areál je 90 m dlouhý, byly zjištěny dva valy a příkopy. Prý připomíná Rechenburk.[158] Hrad byl roku 1868 silně poškozen stavbou železnice, dnes zbývá jen malé torzo příkopu a valu.[159] Petříkovice V. Wolf předpokládá zaniklý hrad z 2. pol. 13. století v Petříkovicích, o jeho podobě není nic známo.[160] Radvanice = Zámecký vrch = U starého zámku Hrádek se nachází v Jestřebích Horách, západně od Radvanic. V literatuře ho připomíná jen J. Demuth.[161] Výzkum A. Hejny z roku 1970 prokázal jeho původ z 13. století. Hrad ze tří stran obklopoval příkop a val, na jihu byl val dvojnásobný. Vevnitř hradu stála rozměrná kamenná stavba s kamennou podezdívkou, na severu u paty valu stála dvouprostorová stavba s ohništěm.[162] A. Hejna rozebírá stáří vesnic z okolí, hrad na trase tzv. svídnické stezky nemůže spojit se Švábenickými a připisuje ho tedy majitelům vízemburského či stárkovského panství, příslušníkům erbu třmene.[163] S tímto názorem souhlasí Z. Lochman a Z. Fišera.[164] Oproti nim stojí V. Wolf, který hrad považuje za Švábenický, měl chránit jejich državy na hranicích oblasti erbu třmene.[165] I když je pravdě asi bližší názor Hejny, ve prospěch Wolfa mluví jistá podobnost objektu s některými švábenickými fortifikacemi. Rechenburk = Rechemburk Hrad Rechemburk leží na skalnatém ostrohu vybíhajícím ze Zámeckého vrchu u Libče 4 km od Trutnova.[166] Z místa je výhled do údolí potoka Ličné, 2 km odtud leží Bolkov.[167] Na rozdíl od Bolkova je hrad obrácen čelem proti česko-slezskému pomezí.[168] Nejstarší zmínka o fortifikaci pochází ze sbírky pověstí z Trutnovska, přisuzovaných někdy Simonu Hüttlovi, ten hrad uvádí jako Rechenberg.[169] Indikační skica zná hrad jako Schlossberg. Jméno bývá vykládáno různě, Josef Mühlberger roku 1926 název odvozoval od starohornoněmeckého Hraca (Rachen -- hluboký příkop, rokle), Erwin Heinzl roku 1938 od Rehberg (Srnčí vrch, Srnčí Hrad). Procházka podpořil názor Lippertův, že jméno pochází od jména rodu Hrabišiců, ostatně i dle středověké pověsti hrad měl založit Pavel Hrabi.[170] Pravděpodobnější ale, že se jedná na památku na Hrabišice, z jejichž rodu pocházela Eufemie či Svatochna, první manželka Idíka ze Švábenic,[171] i když není vyloučeno ani pojmenování po Idíkově synu Hrabišovi, ač ten působil hlavně na Moravě.[172] Hrad stál na pahorku okrouhlého tvaru, odděleném třemi valy od ostrožny. Dlouhý byl asi 120 m, široký 40-60 m. Valové těleso valu před jádrem bylo široké 150-200 cm, mělo vnitřní kamennou plentu. Uvnitř jádra stál mimo jiné objekt na nasucho kladené podezdívce, asi věžovitý.[173] Lokalita byla zkoumána v letech 1971-2 a pak ještě roku 2004. Poslední výzkum odhalil nálezy šipek, podobných těm z Bolkova, které naznačují jejich společný původ.[174] Hrad měl dle všeho strážní funkci při cestě na dnešní Žacléř, soudě na jeho velikost se mohlo jednat i o správní středisko pro Libeč. Sloužil jako záštita kolonizačního procesu. Zanikl po odchodu Švábeniců, i když existující pověsti, které na místě zmiňují pobyt loupežníků, pro které byl hrad roku 1343 zničen, nejsou zcela vyloučené. Velikost hradu a jeho členění napovídají, že snad měl být dobudován do klasické kamenné podoby.[175] 4. 3 Dodatek -- kolonizační provizoria Trutnovsko se, jak vidíme, vyznačuje tím, že tu nacházíme několik lehkých fortifikací z konce 13. století. Jsou to Horní Vlčice, Rechenburk, Bolkov (1. fáze), Zámecký vrch u Poříčí, Hajnice-Kyje, snad i Radvanice[176] a Petříkovice.[177] Tyto lokality jsou od sebe vzdálené většinou 5-10 km, mají malý počet objektů a jsou stavěné často ledabyle. Dle Wolfa se nevyskytují v písemných pramenech, garantují kolonizační proces a vytyčují rozsah osídlení. Považuje je za provizoria, až na Rechenburg, který prý představuje embryonální fázi hradu, který by byl později přestavěn na hrad kamenný, k čemuž ale již nedošlo.[178] Problémem se zabývá i P. Jansa. Podotýká, že opevnění leží u nejstarších doložených vsí a střeží uzávěry nivních údolí -- měli hlídat nové vsi. Stavby zajišťovaly výnosy ze vsí a kontrolovaly cesty, ve své době vlastně provizoriem nebyly. Postupně však ztrácely své funkce a zanikaly. Zajímavá, byť odvážná je jeho domněnka,[179] shledávající v těchto fortifikacích dvory připomínané v listině roku 1260,[180] a později roku 1301.[181] Jelikož tato listina uvádí dvory jen dva, zatímco archeologicky jich v této době je potvrzeno pět (nepočítá Radvanice), domnívá se, že zbývající (celkový počet bohužel listiny nejmenují), zůstaly v majetků Vítka ze Švábenic.[182] Přítomnost Vítka ze Švábenic na Trutnovsku v prvních letech 14. století opravdu není zcela vyloučena (viz níže). Zmiňme ještě možnost existence některých objektů na dnešním území Polska, které by mohly také spadat do této kategorie např. Burgberg mezi Miszkowicemi a Lubawkou nad řekou Bobrem.[183] 5 Vymezení kraje Základní údaje o topografii kraje nám poskytují listiny. Roku 1260 je vymezována úpská farnost s vesnicemi Úpou první, Úpou druhou, s Vojším, Starým Městem, Poříčím, Ostrožnicí, Voletimí, Lysou, Libčí, Debrným a Brusnicí. Roku 1297 jsou zmíněny ještě Olešná a Albeřice.[184] Mimo to je před rokem 1289 je doloženo Vítkovo držení vsí Blassdorf, Merkleinsdorf a Kratzbach, ty však ležely více stranou.[185] Toto jsou tedy všechny naše jisté informace o rozloze Trutnovska ve 13. století, literatura se však domnívá, že území pánů ze Švábenic bylo větší. Dalším kvalitním pramenem pro rozlohu již Trutnovského manského kraje jsou Trutnovské manské desky z let 1455-1539, je to však pramen dosti pozdní. V té době Trutnovsko zaujímalo i Královédvorsko (spolu doloženy roku 1316), spolu s Hostinným a Vrchlabím.[186] V. Wolf nevylučuje, že sem tyto oblasti patřili již v 13. století a že tedy Trutnovsko zaujímalo přibližně rozsah pozdějšího Královédvorského děkanátu. Region vymezuje na západě řeka Labe (až na majetky poustky P. Marie -- Vrchlabského proboštství a města Hostinného, které řeku překračují), na severu Krkonoše a rozvodí Úpy a Bobru, na východě Vraní hory a řeka Úpa při ohybu k jihu za Poříčím, na jihu je Královédvorsko určeno na severu lesem Království, na jihu vrchy, které jsou pokračováním pásma Zvičiny. V. Wolf se dále pokouší na základě manských desek a listin většinou z poloviny 14. století určit počet a rozsah jednotlivých manství.[187] Podobně jako V. Wolf vymezuje hranice kraje i J. V. Šimák.[188] Za zakladatele jak Dvora, tak Hostinného je považován panovník -- Dvůr je jako město doložen roku 1270,[189] kostel v Hostinném se připomíná téhož roku.[190] Zakladateli a vlastníky Trutnova byly páni ze Švábenic -- svobodně disponovali vesnicemi na Trutnovsku, jejich bývalé vlastnictví coby bývalé připomíná i listina z roku 1301.[191] Dále není doložen žádný důkaz o jejich vztahu k Dvoru a Hostinném. I zmíněná soustava fortifikací (i pokud počítáme s možností, že Bolkov a Radvanice Švábenicům nepatřily) chrání jen cesty vycházející z Trutnova. Při těchto cestách leží i vsi zmiňované listinami. Zkrátka prameny 13. století spíše dokládají existenci Švábenického panství v okolí Trutnova nežli "velký" manský kraj zahrnující nejen Trutnovsko, ale i Dvůr Králové a Hostinné. Dvůr se připomíná současně s Trutnovem až v listině z roku 1316 (i když rychtář Dvora Lupold vystupuje už na listině Jana z Vartenberka roku 1313). Hostinné se vyskytuje v téže listině jako majetek (snad manství) Púty z Turgova. J. V. Šimák se pokusil určit i některé vesnice, které mohly existovat v 13. století. Na základě rozboru jmen vesnic sem klade z českých vsí Lhotu, Rokytník, Studnici, Střítež, Žďár a Oblanov, z německých Petersdorf (Albendorf), Bertelsdorf, Trautenbach (Babí), Krinsdorf, Bornfloss (u Žacléře) a Lampersdorf (Lampertice).[192] Tento problém se s jistotou řešit nedá, neboť až na Rokytník, kde se v letech 1304-07 připomíná Vilém z Rokytníka, snad první doložený man na Trutnovsku,[193] Chvaleč (1329),[194] Volanov či Oblanov (1336)[195] a Žacléř (1334),[196] se začínají další vsi vyskytovat v pramenech až na začátku 2. poloviny 14. století. Je pravda, že první písemné zmínky o vsi se mohou objevit třeba o řadu století opožděně od vlastního pojmenování a tedy i vzniku,[197] jaké další vsi na Trutnovsku existovaly v 13. století ale přesně určit nemůže. Počítat lze s větší určitostí s Rokytníkem. A snad s Vlčicemi či Oblanovem, který mohl mít souvislost s Hrádkem u Horních Vlčic. Co se týče vsí z daru Václava II. Bolkovi Svídnickému roku 1289[198] - městečko Schönberg (Chełmsko Šl.) a vsi Kindelsdorf (Dobromyśl), Trutliebesdorf (Kochanów), Königshain (Královec, okr. Trutnov) a Michelsdorf (Miszkowice) -- šlo o královský majetek patřící v té době do provincie hradecké, jejich případný vztah k pánům ze Švábenic je nejasný.[199] 6 Interpretace pramenů a literatury 6. 1 Počátky osídlení Oblast byla osídlena příležitostně již v pravěku.[200] První písemná zmínka, kterou je možno spojit s Trutnovskem, je údaj o přechodu polského vojska Boleslava III. Křivoústého přes Krkonoše roku 1110.[201] Ti vypálili podhradí několika nejmenovaných hradů a vyšli z hvozdu na soutoku Cidliny a Labe.[202] Použili snad nějakou postaraní cestu, ne zemskou, snad od Libavského sedla směrem na pozdější Trutnov a Dvůr Králové, vyšli někde u pozdějšího Miletínka.[203] Pro kontrolu oblasti bylo proto založeno hradiště v Miletíně, připomínané roku 1124.[204] K roku 1139 je zmiňován pobyt Soběslava I. v Chvojně, opevňování hradů proti Polákům a smrt knížete v Hostinhradci.[205] Chvojno již není považováno za Dvůr Králové,[206] ale za Chvojno na Holicku. Hostinhradec je nejspíše kronikářovo mylné spojení dvou hradů -- Hostinného a Hradce. V té době se snad opevňoval i Miletín.[207] V druhé polovině 12. století vznikají při komunikaci do Slezska malé osady Úpa a Dvůr.[208] Někdy je kladen vznik Úpy do doby kolem roku 1200, po tomto datu vznikl románský kostel sv. Václava (ač prvně připomenut roku 1316) a knížecí hradisko v Úpě.[209] Archeologicky zatím nelze doložit existenci žádné lokality na Trutnovsku ve 12. století, vyjma snad Černou Stráň u Dolní Kalné, která se dá datovat do 1. poloviny 13. století, snad na konec 12. století.[210] Hradisko mělo roli kontroly cesty vedoucí pak dále směrem na Žacléř,[211] od podobného centra na slezské straně bylo vzdáleno přibližně 30 km, tedy denní pochod.[212] 6. 2 První vlna kolonizace Jak víme, první osady (kromě Úpy -- Horního Starého Města, která mj. díky svému kostelu je kladena do starší doby), se uvádějí roku 1260. Z jejich existence v této době vyplývá, že musely být založeny dříve o něco dříve. Jejich převážně české názvy vedou k předpokladu o existenci první vlny kolonizace, převážně české z vnitrozemí, vlastní německá kolonizace přichází až později.[213] I počátek držení provincie úpské pány ze Švábenic je hledán v době dřívější. Páni ze Švábenic byly starý moravský rod, pocházející snad z Čech. Nejpodrobněji o nich pojednal F. Pokorný. Jejich rodová linie v 12. století se někdy spojuje s paní Marií a jejími syny, zakladateli kostela sv. Jakuba v Jakubu u Čáslavi.[214] Poněkud lépe je však doložen až Milíč, který se roku 1226 se připomíná jako moravský podčeší, roku 1233 jako purkrabí v Hradci u Opavy, roku 1238 jako knížecí stolník a naposledy roku 1239.[215] Měl syny Slavibora, Idíka a Milíče. Roku 1227 velmož Kojata Hrabišic odkazuje osady Drnovice a Račice svým neteřím Eufemii a Svatochně. Jelikož se Slavibor později píše s přídomkem z Drnovic, soudí se, že se staly manželky Slavibora a Idíka. My svůj zájem upřeme jen na Idíka, jehož druhou manželkou byla Margareta (1260). Idík byl v letech 1232-1234 podčeším a spolu s bratry členem markraběcí družiny Přemysla, bratra Václava I. Po jeho smrti roku 1239 je členem moravské družiny krále. Dne 19. října 1241 svědčí na listině, vydané v Hradci Králové, jíž král Václav I. potvrzuje donaci urozené paní Domaslavy řádu německých rytířů.[216] Na základě této listiny Šimák usuzuje, že snad již tehdy držel Úpský kraj,[217] snad ho měl zastaven jako odměnu za veliký podíl na obraně země před Tatary.[218] Vzhledem ale k tomu, že Idík byl členem královské družiny, a na cestách často krále následoval, lze tento výklad brát za dost nejistý. Kromě toho snad někdy v té době získává snad jen do správy zeměpanský hrad Úsov.[219] Za vzpoury markraběte Přemysla stáli bratři při něm (1248-1250), a snad si přisvojily "půdu svěřenou za majetek dědičný."[220] K převedení zástavy na dědičný majetek mohlo dojít však i po nástupu Přemysla Otakara II. na trůn roku 1253, to se týká i Úsova.[221] V. Novotný zmiňuje kolonizaci oblasti Úpy jako úkol od krále,[222] jistě však mimo to sama kolonizace přinášela rodu prospěch. Na listině z roku 1251, mimochodem týkající se opět potvrzení privilegii Německých rytířů a vydané opět v Hradci, byť se tu Miletín nezmiňuje, se připomíná Idík s přídomkem z Újezda.[223] F. Pokorný uznává, že tento Újezd nelze spolehlivě lokalizovat, ale domnívá se, že jde o dnešní Švábenice u Vyškova, případně o osadu Újezd na Plzeňsku, dědictví po Hrabišicích.[224] Zcela však nelze vyloučit ani to, že se jedná o Trutnovsko, které je jako újezd označeno v biskupské listině z 3. dubna 1260.[225] V letech 1254-59 drží Idík úřad kastelána v Olomouci, roku 1255 se účastní křížové výpravy proti Prusům. V letech 1260-68 se připomíná jako komorník bítovský, umírá snad někdy po roce 1270,[226] roku 1278 je vzpomínán již co nebožtík.[227] Pokusíme-li se o shrnutí událostí na Trutnovsku za života Idíkova, do roku 1260 nemáme jistých pramenů. Někdy se klade zakládání "kolonizačních provizorii" již do 40. let,[228] to však neodpovídá archeologickým důkazům, které je kladou obvykle do 2. poloviny, či spíše poslední třetiny 13. století. Roku 1260 jsou doloženy špitál i Úpa druhá. Proto se přenos centra osídlení i farní správy na dnešní místo klade do 50. let.[229] Důvodem byla lepší ochrana místa před povodněmi způsobovaných řekou Úpou i lepší poloha na křižovatce obchodních cest. Nová cesta vedla od města k Libavskému sedlu, poloha Úpy druhé nabízela také kratší spojení s vnitrozemím.[230] Analogie půdorysu města s Hostinným (první zmínka 1270, vznik 60. léta), v Broumově (tam písemné zprávy z 50. let) a Dvoře, vztah půdorysu města s městským hradem a doklady podobných královských hradů z počátku 60. let 13. století, nás pak vedou k oprávněné domněnce o vzniku dnešní půdorysné situace v této době. Starší etapa švábenické kolonizace 50. let není zatím archeologicky potvrzena, ač o ní není pochyb.[231] Jako rychtář se připomíná roku 1260 Albert, jako říčník, tj. úředník nad právem vodním Hynce, dále jsou vzpomenuti Svojše a Lubiš. Albert, Svojše a Lubiš byly patrně lokátoři vsí Albendorf, Vojší a Libeč,[232] po nich pojmenovaných. Svojše a Lubiš jsou jména česká, což je považováno za další doklad převahy Čechů v první vlně kolonizace v oblasti. 6. 3 Doba Vítkova Vítek ze Švábenic byl nejmladším synem Idíka (poprvé vzpomenut roku 1260), zdědil po něm kraj úpský. Jeho první manželkou byla Anežka, dcera Bočka z Obřan, na její listině z roku 1277 se Vítek připomíná s neobvyklým přídomkem "de Rodenburch". V určení tohoto místa, asi hradu, nepanuje shoda. L. Hosák se domnívá, že ležel na Úpsku, nešlo-li o Červenou Horu na Náchodsku, ta však ležela v oblasti erbu třmene[233] a tak lze tuto možnost vyloučit. Pokorný se snaží o ztotožnění s Červeným Hrádkem u Kutné Hory či u Plzně, kde blízko leží vzpomenutá osada Újezd.[234] Kdybychom hrad měly hledat na Úpsku, museli bychom (o hrad v Horním Starém Městě či v Trutnově nejde), uvažovat o Rodenburku, který je ze zmíněných fortifikací největší, a měl nejspíše více funkcí než ostatní, spíš malé strážní body. S přídomkem z Úpy se Vítek připomíná poprvé roku 1282.[235] O rok později papež potvrzuje klášteru Zderazskému patronátní právo kostelů P. Marie a sv. Petra v Úpě. V této době musel být kostel P. Marie již dostavěn a jelikož těžko můžeme předpokládat velkou stavební aktivitu v době "zlých let", lze se mít za to, že stál nejpozději již před rokem 1278. 6. 4 Rok 1277, lenní systém, druhá vlna kolonizace Musíme se ještě vrátit do roku 1277. K tomuto datu nalézáme v kronice Neplachově tuto správu "Němcům dal také území loketské, trutnovské a kladské a vlastní šlechtu tak odsouval do pozadí".[236] J. V. Šimák se domnívá, že Neplach chybuje, myslí-li, že Trutnovsko předali Němcům páni ze Švábenic. Diví se tomu, že král ponechal kraj pánům, když jiné kraje zabíral.[237] Král k rodu měl nejspíš důvěru.[238] Podle V. Wolfa a J. Kalistové Neplachova zpráva neznamená jen německou kolonizaci, dle rozboru jmen vsí pocházející ze Slezska,[239] ale hlavně přeměnu kraje na lenní organizaci. Zřízením lenním byla prý práva Švábeniců zmenšena a kraj získal určitou právní autonomii.[240] D. Doležal se snaží zprávu vysvětlit těžkým postavením krále v této době a jeho potřebou pevnějšího zázemí.[241] Jako královský majetek se Trutnov poprvé připomíná 6. ledna 1301.[242] Král Václav II. potvrzuje špitálu kláštera Zderazskému dva listy Idíka ze Švábenic. Vyjímá jej a jeho poddané z pravomoci zemských a krajských úředníků, městských a vesnických rychtářů, osvobozuje je od krajských břemen a dává je pod pravomoc královského nebo klášterního soudu. Dne 13. dubna 1313. Jan z Vartenberka, tehdy zástavní pán města, dává špitálu kostelní podací kostela v Starém Trutnově, aby mohl obnovit své budovy. Mezi svědky tehdy vystupují měšťané Trutnovští (mimochodem vesměs německých jmen) i Apecco -- rychtář z Dvora.[243] To snad svědčí o vztahu obou měst již tehdy. Jasněji jsou obě města zmiňována společně až roku 1316, kdy Jan Lucemburský po smrti Jana z Vartenberka zastavuje Pútovi z Turgova Dvůr a Trutnov s k nim příslušejícími many a lovčími, vyjma hradu a města Trutnova.[244] Tato zpráva jako první připomíná dvě manská centra -- Dvůr a Trutnov. J. V. Šimák se domnívá, že to byl Václav II. který spojil Trutnovsko s Dvorskem v samostatný manský kraj někdy kolem roku 1300 a jeho ústředí přenesl na hrad v Trutnově.[245] Roku 1329 byly Trutnov a Dvůr s příslušenstvím zastaveny Vratislavu Jindřichovi po dobu jeho života.[246] Roku 1334 vykoupil Trutnov ze zástavy markrabí Karel.[247] Roku 1340 je město osvobozeno z pravomoci zemských úředníků, právo popravy a soudu přechází na krále, případně zemského hejtmana, soudit se má podle zvyklostí této krajiny.[248] Někdy je tato událost vykládána jako povýšení na město, ve skutečnosti se však jedná jen o rozšíření práv Trutnova.[249] Z. Sviták královským soudem rozumí roku 1337 znovuzřízený dvorský soud, který kromě příslušníků dvora měl soudit také many.[250] Roku 1344 dochází k další zástavě -- Petru z Rožmberka.[251] Roku 1349 jsou podruhé zmiňování manové a vladykové města Trutnova a Dvora, jmenováni jsou Gunter a Jinřich z Kamene a Míka z Zděnic. Soudní správa kraje a úřad lovčího kraje jsou Janem Jindřichem zastaveny Peškovi Krabice z Weitmile, úřad předtím držel Vaněk, řečený Lovčí.[252] Karel IV. listinu potvrzuje, ale ne Peškovi, nýbrž Benešovi z Veitmile, zmiňován je už jen úřad lovčího.[253] D. Doležal chápe tyto listiny tak, že na Trutnovsku působil krajský soudce a lovčí, kteří měli kompetence podobné zemským úředníkům stejného označení.[254] Naproti tomu Z. Sviták upozorňuje, že tyto listiny pocházejí z formulařové sbírky, které mohou obsahovat i pouhá notářská cvičení. Mezi listinami existují značné odlišnosti, ač se vztahují k stejné věci -- v druhé je místo Peška zmiňován Beneš a už se pojednává jen o úřadu lovčího. Obě listiny nelze vykládat jako vznik zvláštního soudního místa -- manského soudu, připustit lze jen úřad lesníka s omezenou soudní pravomocí. Tomu, že tu nevzniklo nějaké zvláštní soudní místo nasvědčuje i konfirmace listiny z roku 1340 Václavem IV. z 2. 12. 1398[255] a královnou Žofii 26. 2. 1399,[256] která by prý jinak byla nepotřebná.[257] Z. Sviták se zabývá i samotným pojmem kraj. Slovo provincia je doloženo jen v listině z roku 1260, tedy před vznikem manského zřízení. V pozdějších pramenech se objevují slova jako circiuitus, territorium, districtus, terra -- nikdy provincia jako v Kladsku či Budyšínsku. V českém překladu listiny Václava IV. z roku 1398 se používá termín honitba trutnovská. Z toho vyplývá, že tu před husitskými válkami existovala "jen" lenní soustava kolem důležitého hradu Trutnova (a dodejme i města Dvora), manové patřily k hradu a ne regionu. Manská soustava pak neměla pevné hranice, statky se z ní vydělovaly.[258] Někdy se ale zase začleňovaly statky nové.[259] Oblast v době předhusitské neměla vlastní správu, uvažovat lze jen o jednom úředníkovi "forestarius". Manský soud dle všeho vzniká v době nefungování dvorského soudu v letech 1467-1485, někdy poté se začíná zapisovat do manských desek.[260] Desky informují o manských soudech konaných na Trutnovském hradě a na radnici ve Dvoře Králové, tam žila řada rytířských manů. Úřad desek sídlil ve Dvoře. V manství se nacházela i církevní zboží -- špitál a Vrchlabské proboštství.[261] Určité možnosti srovnání nám nabízejí další dvě oblasti zmiňované Neplachem -- Loketsko a Kladsko. Hrad Loket se poprvé připomíná roku 1234, jeho předchůdcem byl hrad Sedlec neznámého umístění. V té době bylo podhradí osazeno Němci a připomínají se první purkrabí. Prý ve snaze zvětšit výnosnost oblasti dochází za Přemysla Otakara II. k německé kolonizaci, v čemž napomáhají kláštery Tepelský a Osecký, tehdy je i zaváděna manská soustava, manové jsou převážně německého původu. Manové měli dědičná práva na své statky, provozovali nižší myslivost a berni platili podle zvyklostí svého kraje. Manský soud v čele s zemským sudím ustanoveným králem vznikl asi až za Šliků (15. -- 16. století) předtím mu předsedal snad purkrabí.[262] V Kladsku se připomíná osídlení od 10. století, od roku 1169 jsou zmiňováni kasteláni. Německá kolonizace je doložena jmény farních vsí uváděných roku 1264 a 1269. Prý narušení obranyschopnosti v souvislosti s kolonizací -- zmenšení pohraničního hvozdu vedlo k zavedení manského systému Přemyslem Otakarem II. Existenci manského zřízení za Přemysla Otakara II. a Václava II. má potvrzovat listina Jana Lucemburského z 4. prosince 1325, která upravuje některé povinnosti Kladských manů. Dle této listiny byly manové povinni vojenskou službou -- vysílali do boje čtyřicet jezdců. Listina tento počet snižuje na třicet, každý man má být schopen sloužit s jedním koněm a má mít jen jedno léno, pokud drží jen část, má zbytek přikoupit. Tento příkaz však nebyl moc dodržován. Dle listiny z 12. 9. 1334 manové platili dříve berni obvyklou v Českém království, listina výši berně stanovuje pevně -- na 16 grošů pražských z lánu. Z listiny Karla IV., vydané dne 13. 7. 1348, se dozvídáme o povinnosti rychtářů stavět osm jezdců a platit berně jako šlechtičtí manové. Král také dlouho vlastnil patronátní práva všech kostelů v oblasti, až 22.7. 1336 podstupuje kostely až na městské držitelům manství. Listina z 10. 1. 1350 potvrzuje práva šlechtických manů -- volnou dispozici s majetkem, jejich záležitosti spadají do kompetence soudu purkrabího či hejtmana na kladském hradě, dozvídáme se i o knize soudu založené 9. 11. 1346 z iniciativy kladského hejtmana Alberta z Chřenovic. Zvláštní právní postavení manů v dřívější době se nedá doložit. Manský sněm není v předhusitské době zmiňován, jen manský soud, sněm vznikl asi až v době pohusitské.[263] Kraj byl často zastavován.[264] Porovnáme-li tyto informace, zjišťujeme značně rozvinutou manskou soustavu zejména v Kladsku, kde její vznik můžeme vskutku položit do doby udávané Neplachem. Vývoj manské soustavy tam byl rychlejší -- manská kniha roku 1346, doložený soud u purkrabího roku 1350 (zde se naskýtá otázka, zda listiny o Trutnovsku z roku 1349 neskrývají přece jen více pravdy), ale manské sněmy jsou také záležitostí doby pohusitské. Všechny tři kraje byly často zastavovány. Doba počátku manské soustavy se tedy zdá být srovnáním s situací Loketska, ale zejména Kladska potvrzena. Zvláštností Trutnovska je roku 1316 doložená existence dvou center oblasti. Někdy je vznášena domněnka o existenci dvou manských soustav na Trutnovsku -- Trutnovské a Dvorské. V. Wolf v ní nevěří, odvolávaje se na komplikované vztahy na Trutnovském manství.[265] J. V. Šimák předpokládá vznik manského systému u Dvora. Vezmeme-li v úvahu, že roku 1277 patřil Trutnov Švábenickým, což je doloženo i listinou z roku 1301,[266] a že je těžké si představit, že by manský systém zakládal král na pozemku vlastněném šlechticem, musíme se domnívat, že král toho roku založil nanejvýš manský systém při Dvoru. Ten snad dokládá V. Wolfem zmiňovaná listina[267] z formuláře Zdeňka z Třebíče. Günther, helméř dostává od krále Václava II. pozemky ve vsích Owerprant, Gerhardesdorf, Hostau, Cunzendorf a Heinrichowe. Tyto vsi neleží na Loketsku, jak by se snad zdálo, ale jde o Hostinné (Hostau) a vsi v jeho okolí. V. Wolf tento nesoulad vysvětluje tím, že jak Loketsko, tak Trutnovsko byly manské kraje.[268] Není však vyloučeno, že se mohlo jednat jen o Královédvorsko s Hostinným. Tím ale není vůbec zamítnuta existence manského systému při Trutnovu za pánů ze Švábenic. Položíme-li si otázku, kdo vlastně sídlil na oněch lehkých fortifikacích, nemůžeme vyloučit, že to byly manové. Tato teze se objevuje, byť zřídka i v odborné literatuře.[269] První doložený man je ovšem Vilém z Rokytníka.[270] Počátek fortifikací se někdy přesněji na základě archeologických pramenů klade až do poslední třetiny století, což přes problematiku přesnosti archeologického datování není s vročením Neplachovým v rozporu. Zbývá dodat, že nejlépe se asi o Neplachově zprávě vyjádřil V. Novotný, který ji považuje za zprávu "pozdní, ne bez omylu, v podstatě však věrohodnou".[271] 6. 5 Úpadek moci pánů ze Švábenic na Trutnovsku Roku 1289 Václav II. podstoupil knížeti slezskému a pánu lemberskému Bolkovi městečko Schönberg a vsi Michelsdorf, Trautliebersdorf, Kindersdorf a Königshain.[272] Další vsi Bolek kupuje od Vítka ze Švábenic -- Blassdorf, Merkleinsdorf a Kratzbach, aby je daroval klášteru v Křesově-Křesoboru.[273] Důvodem prodeje podle F. Pokorného byl nákladný život v okolí rozmařilého krále.[274] Motivy prodeje mohly však být i jiné, např. to, že vesnice byly od jádra Úpské provincie dost vzdálené a třeba se tak nevyplácelo je odtamtud spravovat. Další zmenšování Idíkova majetku pozorujeme roku 1297, kdy obdarovává klášter zderazský patronátním právem kostelů v Bernarticích (Bernarthicz), Olešné (Olesna) a Albeřicích (Alberonis villa), dále mu dává půl lánu v Úpě, půl lánu v Libči, les mezi Libčí a Debrným, rybolov na řece Úpě, mlýn v Úpě, ke kterému mohou přidělat čtyři až šest kol, mlýn na řece ve vsi Libči, dva masné krámy, dva krámy chlebné a dva ševcovské krámy na náměstí tamtéž, dále právo brát stavební dřevo z ostatních Vítkových lesů i suché palivové dříví.[275] Možná, že nešlo o dar, ale o skrytý majetkový převod ke krytí pohledávek zderazského kláštera.[276] J. V. Šimák pak považuje Vítkův dar za rozloučení s krajem.[277] Zastavme se však ještě u listiny samotné. Uvádí místa neuvedená roku 1260, která ležela dále na při cestách do Slezska. Jejich názvy jsou většinou německé. Právo kláštera rozšířit počet kol mlýna také svědčí o růstu počtu obyvatel. Tyto náznaky se považují za důkaz o druhé vlně kolonizace, která proběhla po roce 1260, snad v souvislosti s událostmi roku 1277. Tato vlna byla převážně německá, ale jméno obce Olešná naznačuje i podíl český.[278] Růstu německého osídlení napovídá i uvádění většího počtu německých měšťanů v listině z roku 1313.[279] Dostáváme se k 6. lednu 1301, kdy Václav II. potvrzuje klášteru Zderazskému práva udělená dříve. V té době již Idík nebyl pánem města, vsí a dvorů. Dále král vyjímá majetek a lidi špitálu z pravomoci svých úředníků. Tyto listiny jsou považovány většinou za důkaz o konci Švábenické moci nad Trutnovskem. Mělo k němu dojít mezi lety 1297 a 1300 a za důvod je považována nehospodárnost Vítkova. A. Sedláček[280] se domnívá, že se tak stalo výměnou za Heřmanice a jiné zboží na Litomyšlsku, J. Šusta myslí, že král panství od Vítka ze Švábenic koupil.[281] Konečně existují i náznaky, že část zboží Vítkovi zůstala i po roce 1301. Heřmanice jsou připomínány poprvé roku 1226 a pak roku 1263, kdy byly v majetku Oldřicha z Heřmanic. Vítek se v souvislosti s Heřmanicemi připomíná poprvé roku 1298, kdy zastavuje je a k nim patřící výnosy ve výši 80 hřiven za svůj dluh 400 hřiven stříbra Wolfinovi, pražskému měšťanu. Ručí za něho Sezema z Brandýsa.[282] Zda nepoužití predikátu z Úpy znamená již ztrátu Trutnovska je možné, ne však jisté. Roku 1308 zapisuje Vítek 100 hřiven grošů pražských Zderazskému klášteru buď na vsi Voděrady, kdyby to nestačilo tak na Oucmanicích či Zálší, k tomu mu dává patronátní právo na kostelu ve vsi Sv. Jiří (tehdy též Prostřední Lhota).[283] Na urovnání dluhu 412 kop převádí klášteru roku 1309 vsi Zálší a Sloupnice, 29. července 1309 se provádí postup obou zmíněných vsí. Přítomni jsou mj. manové Vítkovi Mikuláš z Koldic, Pešek z Hemže a Havlík z Džbánova.[284] 25. července 1310 připomíná Dalimil velkou povodeň na Sloupenském potoku, která silně poškodila statek v Heřmanicích.[285] V roce 1311 Vítkova druhá manželka Perchta potvrzuje donaci, kterou učinil Vítek klášteru na vsi Moravanech u Brna, jako místo vydání listiny se uvádí Saldenstein, zvaný dnes Orlík, na jih od Brandýsa na Orlicí, hrad který Vítek získal, nebo založil.[286] Panství Vítkovo tedy tvořily vsi Heřmanice, Sloupnice, Voděrady, Zálší, Sv. Jiří (Prostřední Lhota) a Valcmanice (Oucmanice).[287] Stály tu tvrz v Heřmanicích a hrad Saldenstein. K Vítkově majetku někdy počítá i zaniklá tvrz či hrad Hrádek (též pustý hrádek, Katrštejn) prý pohraniční opevnění panství proti majetku Zbraslavského kláštera.[288] Zajímavé je, že se vsi Sloupnice, Voděrady, Zálší, Valcmanice i Prostřední Lhota připomínají již roku 1292 jako královský majetek, který má být darován klášteru Zbraslavskému.[289] Místo toho se dostal Vítkovi, snad kolem roku 1298, což svědčí pro domněnku Sedláčkovu. Oproti tomu hlavním náznakem toho, že snad část Trutnovska zůstala v rukou pana Vítka, je papežská listina zmiňující spor kláštera Zderazského s Vítkem ze Švábenic, Stiborem z Neveklovic a Jarošem z Vízemburka. V. Wolf zdůrazňuje původ Jaroše a Vítka z severu Hradecka i fakt, že majetky Zderazského kláštera nejsou na Hradecku jinde doloženy a klade tyto události do Trutnova,[290] boje na Trutnovsku snad dokládá listina z roku 1313, uvádějící tamní špitál jako vypálený.[291] V trvání nějakých majetků Vítkových v oblasti věří i P. Jansa, který vytvořil zajímavou, byť spornou hypotézu o tom, že dvory vzpomínané v listině z 6. ledna 1301 byly vlastně lehké fortifikace, a jestliže ona listina připomíná dvory dva, zatímco fortifikací v té době je archeologicky doloženo minimálně pět, zbývající mohly zůstat Vítkovi[292] (viz i výše). Přítomnost Vítkovu na Trutnovsku lze však vysvětlovat i jeho působením ve službách krále,[293] či pobytem na majetku Jaroše z Vízemburka. Pokusíme-li se srovnat počet doložených vsí v majetku Vítka na Trutnovsku roku 1260-1297 (minimálně 11 vsí, 1 město, další 2 vsi měl již špitál, nepočítáme 3 vsi prodané roku 1289), s počtem doložených vesnic na Litomyšlsku v letech 1298-1311 (6), jeví se nám majetek na Litomyšlsku menší. Nemuselo však nutně dojít k nerovnocenné výměně. Král snad mohl za zbytek majetku zaplatit penězi, ale pravděpodobnější je, že nezískal celé Trutnovsko. Jak vidíme, konec pánů ze Švábanic na Trutnovsku je nejasný. Jisté je, že Vítek ze Švábenic, v letech 1295-7 maršálek moravský, 1303 zemský sudí a 1307 moravský komorník, pak podkomoří na Moravě,[294] umírá roku mezi lety 1311 a 1315,[295] a zanechává svým potomkům zboží značně zmenšené a zatížené dluhy. Moc a sláva rodu potom upadá a již nikdy nedosáhne bývalého lesku. 7 Závěr V této práci jsme se zabývaly otázkou držení a kolonizaci Trutnovska pány ze Švábenic, též otázkou vzniku manského zřízení v této oblasti, která se klade do stejné doby. Využily jsme hlavně pramenů písemných a do značné míry i archeologických, nemalé množství literatury, byť zejména novější a až na výjimky české. Rozbor míst a lokalit jmenovaných v listinách shrnul převážně dosavadní poznatky. Z srovnání pramenů vyplývá existence nějakého většího osídlení na místě dnešního Trutnova před rokem 1260, město a hrad vznikly v 60. letech nebo nejpozději v 70. letech. V otázce rozlohy kraje docházím k závěru, že sem Hostinnsko a Královédvorsko nepatřily, za vsi jejíž původ je možné hledat v 13. století s velkou jistotou, považuji Oblanov a Rokytník. Počátek vlastnictví kraje rodem pánů ze Švábenic spadá nejpozději do 50. letech 13. století. Za jejich vlády dochází k rušné kolonizační činnosti. Neplachovu zprávu o dání Trutnovska, Kladska a Loketska Němcům lze opravdu chápat jako počátek manských zřízení. V případě Kladska existuje pozdější listina, která s manským zřízením spojuje Přemysla Otakara II. Pokud manská soustava byla v této době opravdu založena králem, lze ji předpokládat jen u Dvora Králové. Na Trutnovsku je pravděpodobnější považovat manské zřízení za dílo Švábenické. Listina z roku 1298 z edice Loserthovy může svědčit o ztrátě Úpy kolem roku 1298, je však dost pravděpodobné, že Vítek ze Švábenic v kraji působil ještě v prvních letech 14. století, snad tu měl i nějaké majetky, ty ale nejsou výslovně doloženy. 8 Seznam zkratek AAC -- Acta archeologia carpatica AČ -- Archív český AH -- Archaeologia historica AR -- Archeologické rozhledy CB -- Castellologica bohemica ČČH -- Český časopis historický CDM -- Codex diplomaticus et epistolaris regni bohemiae CIM -- Codex iuris municipalis ČSPS -- Časopis Společnosti přátel starožitností FRB -- Fontes rerum Bohemicarum K-P -- Krkonoše - Podkrkonoší PA -- Památky archeologické RBM -- Regesta diplomatica nec non epistolaria Bohemiae et Moraviae SAP -- Sborník archivních prací VČH -- Východočeský sborník historický ZMK -- Zprávy místopisné komise 9 Prameny Čelakovský, J. 1895: Privilegia královských měst venkovských v království českém z let 1225-1419. Praha. Karel IV. 1987: Vlastní životopis. In: Kroniky doby Karla IV. Praha, s. 11-52. Loserth, J. (ed.) 1896: Das St. Pauler Formular, Briefe und Urkunden aus der Zeit Königs Wenzels II. Praga. Neplach 1987: Stručné sepsání kroniky římské a české. In: Kroniky doby Karla IV., Praha, s.525-553. Nováček, J. V. (ed.) 1896: Trutnovské desky manské z let 1455-1539. In: Kalousek, J. (ed.): AČ XV., Praha, s. 344-508. Schlesinger, L. (ed.) 1881: Simon Hüttels Chronik der Stadt Trautenau (1484-1601). Praha. 10 Literatura Balátková, J. 1983: K dějinám řádu německých rytířů v Miletíně. K-P 7, s. 205-221. Bock, J. 2000: O komorním platu Trutnova v dochovaných právních rukopisech z 15. a 16. století (Příspěvek k dějinám věnných měst a české královské komory). Ročenka státního okresního archivu v Trutnově 1999. Trutnov, s. 159-169. Demuth, J. 1901: Der politische Bezirk Trautenau. Trautenau. Doležal, D. 1992: Trutnovská manská soustava a její kniha z let 1480-1539. SAP 42, č. 2, Praha, s. 207-259. Durdík, T. 2000: Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. Praha. Durdík, T. 1998: Hrady kastelového typu 13. století ve střední Evropě. Praha. Durdík, T. 2002: Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. Dodatky. Praha. Durdík, T. 2005, Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. Dodatky 2. Praha. Emmerling, E. 1940: Trautenau im Mittelalter. Sudetendeutsche Monatshefte 11. s. 383-387. Fetters, A. 1989: Hydronomie povodí řeky Úpy. K-P 8, s. 241-268. Fiedler, G. 2001: Burgstadel, Bergstadtel nebo Stadelburg? Ročenka státního okresního archivu v Trutnově. Trutnov, s. 189-193. Fiedler, G. 2003: Znovu k lokalizace trutnovského farního kostela a Nového dvora v 16. století. Ročenka státního okresního archivu v Trutnově. s. 200-207. Fiedler, G. -- Semotanová, E. 2004: Historický atlas měst české republiky. Svazek č. 12, Trutnov. Praha.. Fišera, Z.: 2001: Šlechtická sídla na Trutnovsku I. Krkonoše 5, s. 18-19. Fišera, Z. 2001a: Šlechtická sídla na Trutnovsku II. Krkonoše 6, s. 18-19. Fišera, Z. 2004: Skalní hrady zemí koruny české. Praha. Hejna, A. 1962: Soubor nálezů z hrádku Bolkova v severovýchodních Čechách. PA LIII, s. 455-473. Hejna, A. 1967: Archeologické nálezy a otázka osídlení severovýchodních Čech v době historické. K-P 3, s. 21-45. Hejna, A. 1969: Neznámý hrádek u Radvanic, okr. Trutnov. In: Miscellanea K-P, supplementum V, s. 67-75. Hejna, A. 1983: Příspěvek archeologie středověku k hlubšímu poznání dějin pohraničí severovýchodních Čech. P-K 7, s. 215-221. Hejna, A. 1986: Písemné prameny k dějinám severovýchodních Čech 10.-1. polovina 16. století. Trutnov. Honl, I. 1967: Kde roku 1110 přešli Poláci Krkonoše? In: Miscellanea. K-P, supplementum V, s. 59-61. Horák, V. -- Vašata, O. 2004: Několik poznámek k lokalizaci středověkého kostela Panny Marie v Trutnově. In: Sborníček 4, Příspěvky muzea Podkrkonoší v Trutnově. Trutnov. Hrabová, L. -- Beneš, J. 1967: Nejstarší prameny k dějinám Trutnovska. K-P 3, Trutnov, s. 95-98. Jansa, P. 2005: Archeologický výzkum na Rechenburku v roce 2000. In: Sborníček 4, Příspěvky muzea Podkrkonoší v Trutnově. Trutnov. Just, A. -- Hybner, K. 1991: Trutnov známý -- neznámý. Trutnov. Just, A. -- Procházka, J. -- Šabacký, J. 1959: 700 let Trutnov 1260-1960. Trutnov. Lippert, J. 1863: Geschichte der Stadt Trautenau. Beiträge zur Geschichte Böhmens, III., Ortsgeschichten I., Prag. Kavka, F. 1990: Západoevropský lenní institut jako nástroj vnitřní královské politiky za posledních Přemyslovců a za Jana Lucemburského, ČČH 88, Praha 1990, s. 225-252. Klápště, J. 2005: Proměna českých zemí ve středověku. Praha. Lochmann, Z. 1982: Středověký hrádek u Radvanic a jeho význam v kolonizaci povodí Úpy. Červenokostelecko 2, Červený Kostelec, 10-22. Macek, J. 1994: Jagellonský věk v českých zemích 1471-1526, Díl 2., Šlechta. Praha. Musil, F. 1995: Hrady, tvrze a zámky okresu Ústí nad Orlicí. Ústí nad Orlicí. Musil, F. 1999: Vznik manského systému v Kladsku a jeho vývoj do doby husitské. In: Wolf, V. (ed.): Kladský sborník. Hradec Králové, s. 37-60. Nejedlý, Z. 1903: Dějiny města Litomyšle a okolí. Díl prvý až do roku 1421. Litomyšl. Novotný, V. 1928: České dějiny I/3. Čechy královské za Přemysla I. a Václava I. Praha. Novotný, V. 1937: České dějiny I/4. Rozmach české moci za Přemysla II. Otakara (1253-1271). Praha. Palacký, F. 1968: Dějiny národu českého II (Kniha 6-10). Praha. Pelant, J. 1960: Příspěvek k dějinám lenního zřízení na Trutnovsku v 15. a 16. století. Trutnovsko 9, 21-28. Petera, F. 1868: Chrám svatého Václava ve Starém Trutnově. PA, s. 269-216. Plaček, M. 2001: Ilustrovaná encyklopedie moravských hradů, hrádků a tvrzí. Praha 2001. Poche, E. a kol. 1977: Umělecké památky Čech 1 (A/J). Praha. Poche, E. a kol. 1983: Umělecké památky Čech 4 (T/Ž). Praha. Pokorný, F. 1970: Švábenice. Rod pánů ze Švábenic. Příspěvek k dějinám městečka. Brno. Profous, A. 1947: Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. Díl I. A-H. Praha Profous, A. 1949: Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. Díl II. CH-L. Praha. Profous, A. 1951: Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. Díl III. M-Ř. Praha. Profous, A.- Svoboda, J. 1957: Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. Díl IV. S-Ž. Praha Procházka, J. 1958: Původní česká jména osad na Trutnovsku. Trutnovsko prosinec 1958. Trutnov, s. 15-18. Razím, V. 2000: Příspěvek k topografii středověkého Trutnova. AR LII, č. 3, s. 528-532. Roubík, F. 1959: Soupis a mapa zaniklých osad v Čechách. Praha. Sedláček, A. 1995: Hrady, zámky a tvrze království Českého. Díl 5, Podkrkonoší. Praha. Sedláček, A. 1905: Hrady, zámky a tvrze království českého. Díl XIII. Plzeňsko a Loketsko, Praha. Sedláček, A. "ze Švábenic" In: Ottův slovník naučný XXIV, s. 843-4. Sigl, J. -- Wolf, V. 1983: Archeologický výzkum v Trutnově 1980-1981., K-P 7, Trutnov, s. 267-302. Sigl, J. -- Wolf, V. 1983a: Bezejmenný hrádek u Vlčic, okres Trutnov. AR XXXV, s. 639-645. Sviták, Z. 2002: K počátkům správy Trutnovska. In: Chocholáč, B. -- Malíř, J. (eds.): Pocta Janu Janákovi. Brno, s. 85-95. Svoboda, J. -- Šmilauer, V. 1960: Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. Díl V. Praha Šilhan, J. 1981: Kaple a kaplan. AH 6, Brno, s. 248-251. Šimák, J. V. 1932: Historický vývoj Čech severovýchodních. Od kladského pomezí 1931-32. Česká Skalice, s. 51-58, 81-86, 99-104, 114-117, 130-135. Šimák, J. V. 1938: České dějiny I/5, Středověká kolonizace v zemích českých. Praha, s. 877-890. Šnaidr, L. 1901-3: Románský kostel sv. Václava v hradišti Úpském. PA XX, Praha, s. 578-580. Turek, A. 1947: Příspěvky k dějinám manského zřízení na statcích moravských klášterů do třicetileté války. ČSPS 55, Praha, s. 15-29. Tichý, J. -- Vojtíšek, V. -- Nohejlová-Prátová, E. 1947: Kladsko v historii českého státu. Praha. Uličný, P. 2000: Město, hrad a kostely Panny Marie a sv. Jakuba ve středověkém Trutnově. Ročenka státního okresního archivu v Trutnově 1999. Trutnov, s. 130-158. Uličný, P. 2003: Město Hostinné ve středověku -- opevnění, městský hrad a kostel Nejsvětější Trojice. Ročenka státního okresního archivu v Trutnově 2001-2002, Trutnov, s. 145-169. Uličný, P. 2003a: Předměstské špitály a kostely ve středověkém Trutnově, Ročenka státního okresního archivu v Trutnově 2001-2002. Trutnov, s. 193-199. Tichý, J. -- Vojtíšek, V. -- Nohejlová-Prátová, E. 1947: Kladsko v historii českého státu. Praha. Vaníček, V. 2000: Velké dějiny zemí koruny české II, 1197-1250. Praha, Litomyšl. Vaníček, V. 2002, Velké dějiny zemí koruny české III, 1250-1310. Praha, Litomyšl. Velímský, T. 2002: Hrabišici, páni z Rýzmburku. Praha. Vlček, P.- Foltýn, D. 1998: Encyklopedie klášterů. Praha. Wolf, V. 1964: K názvu vsi Bojiště na Trutnovsku. K-P 1963, Havlíčkův Brod, s. 143. Wolf, V. 1967: Nový doklad ze 13. stol. k dějinám kraje na nejhořejším Labi. In: Miscellanea. K-P, supplementum V. Trutnov, s. 65-66. Wolf, V. 1967a: Vymezení regionu Trutnovska do konce 14. století a jeho otázky. K-P 3, Trutnov, s. 14-20. Wolf, V. 1968: Jak probíhala hranice českého státu východním Podkrkonoší v poslední třetině 13. století? In: Schulz, J. (ed.): Sborník prací k sedmdesátinám univerzitního profesora PhDr. Ladislava Hosáka. Olomouc. Wolf, V. 1969: Postavení trutnovského kláštera na Trutnovsku na počátku 14. století. In: Miscellanea. K-P, supplementum V. Trutnov, s. 76-78. Wolf, V. 1976: Gród "Rechenburk" koło Trutnova w Północno-wschodnich Czechach. Przyczynek do problematyki górskich gródków na czesko-śląskim pograniczu w rejonie Karkonoszy, AAC XVI, s. 125-135. Wolf, V. 1977: K problematice středověkých horských hrádků ve východním podhůří Krkonoš. AH 2, Brno, s. 105-116. Wolf, V. 1983: Hrad Rechenburk u Trutnova (Příspěvek k poznání zárodečné fáze středověkého hradu). K-P 7, Trutnov, s. 223-225. Wolf, V. 1983a: O některých místních jménech na Trutnovsku. K-P 7, s. 309-326. Wolf, V. 1989: Archeologické výzkumy na Trutnovsku v letech 1966-1986 a jejich přínos k poznání dějin regionu. P-K 8, s. 61-72. Wolf, V. 1998: K problematice tzv. kolonizačních provizorií (Úvaha nad funkcí a fortifikací). CB 6/I, Praha, s. 107-116. Wolf, V. 2000: K problematice kolonizace Trutnovska. VČH 15-16, s. 177-182. Wolf, V. -- Kalistová, J. 1964: Počátky města Trutnova. K-P 1963, Havlíčkův Brod, s. 24-42. Wolf, V. -- Procházka, J. 1971: Zaniklé a dočasně pusté osady na Trutnovsku ve středověku. ZMK 12, s. 404-413. Wolf, V. -- Sigl, J.- Jirásek, L. 1989: Anonymní opevněná lokalita v Hajnici-Kyje, okres Trutnov. K-P 8, s. 91-102. Žemlička, J. 2002: Počátky Čech královských 1198-1253., Proměna státu a společnosti. Praha. ------------------------------- [1] Macek, J. 1994, s. 79-80. [2] O manském zřízení viz např. Kavka, F. 1990, s. 225-252. Turek, A. 1947, s. 15-29. [3] Novotný, V. 1928, 1937. [4] Šimák, J. V. 1931-2, s. 51-58, 81-86, 99-104, 114-117, 130-135. Šimák, J. V. 1938, s. 877-890. [5] Vaníček, V. 2000, 2002. Žemlička, J. 2002. Palacký, F. 1968 s. 181, 205. [6] Wolf, V. -- Kalistová, J. 1964, s. 24-42. [7]Demuth, J. 1901. Lippert, J. 1863. Emmerling, E. 1940. Schlesinger, L. (ed.) 1881. [8] Jako nejvýznamnější vzpomeňme Wolf,V. -- Kalistová, V. 1964. Wolf, V. 1967a, 1968, 1972, 1998, 2000. [9] Hejna, A. 1962, 1967, 1969, 1983, 1986. [10] Just, J. -- Procházka, J. -- Šabacký, J. 1959. Just, A. -- Hybner, K. 1991. [11] Fiedler, G. -- Semotanová, E. 2004. [12] Pokorný, F. 1970. Velímský, T. 2002. [13] Durdík, T. 1998, 2000, 2002, 2005. Vlček, P. -- Foltýn, D. 1998. Poche, E. a kol. 1977, 1982. [14] Fiedler, G. 1998, 2003. Uličný, P. 2000, 2003, 2003a. Razím, V. 2000. [15] Pelant, J. 1960. Doležal, D. 1992. Sviták, Z. 2002. [16] Musil, F. 1995, 1999. Sedláček, A. 1905. Nejedlý, Z. 1993. [17] Wolf, V. -- Kalistová, J. 1964, s. 24-25, český překlad některý listin viz Hrabová, L. -- Beneš, J. 1964, s. 113-119. Regesta písemných pramenů pro severovýchodní Čechy viz Hejna, A. 1986. [18] Většinou podle publikace Hejna, A. 1986. [19] Překlad viz Hrabová, L. -- Beneš, J. 1964, s. 114. RBM. II. č. 1260, s. 95, CDB V/1, s. 336, s. 216. [20] CBM V/1, s. 338, č. 217. RBM II, s. 95, č. 251. [21] CBM V/1, s. 344, č. 222. RBM II, s. 1169, č. 2671. Překlad Hrabová, L. -- Beneš, J. 1964, s 114-115. [22] FRB III, s. 476. Neplach 1987, s. 545. [23] RBM II, s. 557, č. 1294. [24] Hejna, A. 1986, s. 26. uvádí CDSil VII/3, s. 2053, č. 2093. Sedláček, A. 1995, s. 151, pozn. 1 -- uvádí: Kopiář Křesovský v arch. Vratisl. [25] RBM II, s. 638, č. 1289. [26] Wolf, V. -- Kalistová, J. 1964, s. 25. uvádí omylem místo krámů chlebných krámy soukenické. [27] RBM II, s. 761, č. 1769. [28] Loserth, J. (ed.) 1896, s. 49-50, č. 33. [29] CIM II, s. 132, č. 71. Hrabová, L. -- Beneš, J. 1964, s. 115 (tam mylně uveden král Václav III.). [30] RBM II, s. 804, č. 1872. CIM II, s. 134, č. 72. Wolf, V. -- Kalistová, J. 1964 na s. 25, resp. s. 28. uvádějí k této listině CIM II, s. 132, č. 71. To neodpovídá. [31] CDM IV,s. 67, č. 8. [32] CDM IV, s. 373, č. 209. [33] CDM V/2, s. 569, č. 852. [34] RBM II, s. 961, č. 2213. [35] Wolf, V.-- Kalistová, J. na s. 117 uvádí 2 krámy soukenické. [36] RBM III, s. 55, č. 133. Překlad viz Hrabová, L. -- Beneš, J. 1964, s. 116-117. [37] RBM III, s. 118, č. 294. [38] RBM III, s. 606, č. 1551. [39] RBM IV, s. 301-2, č. 760. CIM II, s. 340, č. 216. Hrabová, L. -- Beneš, J. 1964, s. 118. Wolf, V. -- Kalistová, J. 1964, s. 25. [40] RBM IV, s. 867, č. 2220. [41] RBM V/2, s. 310, č. 621. Hrabová, L. -- Beneš, J. 1964, s. 119. [42] Nesrovnalost se jménem řeší Sviták, Z. 2002, viz níže. [43] RBM V/2, s. 341, č. 684. Hrabová, L. -- Beneš, J., tamtéž. [44] S ohledem na hypotézu P. Jansy, viz Dodatek -- kolonizační provizoria, jsem nucen zatím používat slovo "nejspíše". [45] RBM II, s. 761, č. 1769, s. 804, č. 1872. [46] Profous, A. 1947, s. 6-7. [47] Wolf, V. 1983a, s. 310. [48] Albert viz CDB, s. 336, č. 216. K lokaci viz Wolf, V. -- Kalistová, J. 1964, s. 39. [49] RBM II, s. 761, č. 1276. Profous, J. 1947, s. 56. [50] Poche, E. a kol. 1977, s. 63. [51] Hejna, A. 1986, s. 26 uvádí CDSil VII/3, s. 2053, č. 2093. Sedláček, A. 1995, s. 151, pozn. 1 -- uvádí: Kopiář Křesovský v arch. Vratisl. [52] Wolf, V. 1968, s. 18. [53] CDB V/1, s. 336, č.216. RBM II, s. 804, č. 1872. Hejna, A. 1986, s. 40. [54] Roubík, F. 1959, s. 106. Profous, A. 1947, s. 190, Wolf, V. -- Kalistová, J. 1963, s. 37n., na mapě (s. 35) udávají polohu i druhé zaniklé vsi Brusnice. Nověji viz Wolf, V. -- Sigl, J. -- Jirásek, L. 1989, s. 91-93. [55] Wolf, V. 1983a, s. 314. [56] Poche, E. a kol. 1977, s. 359. [57] Výjimkou je zmínka v Demuth, J. 1901, s. 42, a znázornění v prvním vojenském mapování tzv. josefském z let 1764-81 a Indikační skice. [58] Srovnej Plaček, M. 2001, s. 630-1. [59] O opevnění viz Wolf, V. -- Sigl, J. -- Jirásek, L. 1989, s. 91-102, Wolf, V. 1998, s. 110. [60] CDB V/1, s. 336, č. 216. RBM II,s. 761, č. 1769, s. 804, č. 1872. [61] Profous, A. 1947, s. 328-329. [62] Hejna, A. 1986, s. 26. uvádí CDSil VII/3, s. 2053, č. 2093. Sedláček, A. 1995, s. 151, pozn. 1 -- uvádí: Kopiář Křesovský v arch. Vratisl. [63] Wolf, V. 1968, s. 18, pozn. 6. [64] CDB V/1, s. 336, č. 216. RBM II, s. 761, č. 1769, s. 804, č. 1872. [65] Profous, A. 1949, s. 579. [66] Fetters, A. 1989, s. 257. [67] Profous, A., tamtéž. [68] CDB V/1, s. 336, č. 216. [69] RBM II, s. 1169, č. 2671. [70] Profous, A. 1949, s. 702. [71] Šimák, J. v. 1938, s 881. Roubík, F. 1959, s. 106, Wolf, V. -- Procházka, J. 1971, s. 405. [72] Hejna, A. 1986, s. 26. uvádí CDSil VII/3, s. 2053, č. 2093. Sedláček, A. 1995, s. 151, pozn. 1 -- uvádí: Kopiář Křesovský v arch. Vratisl. [73] Profous, A. -- Svoboda, J. 1953, s. 767. Svoboda, J. -- Šmilhauer, V. 1960, s. 305. Wolf, V. 1968, s. 18-19. [74] RBM II, s. 761, č. 1769, s. 804, č. 1872. [75] Šimák, J. V. 1938, s. 881, Wolf, V. -- Kalistová, J. 1964, s. 30. Profous, A. 1951, s. 270. [76] Poche, E. a kol. 1982, s. 370. [77] Šimák, J. V. 1938 s. 881. Roubík, F. 1959, s. 106. Profous, A. 1951, s. 301. [78] Procházka, J. 1958, s. 17. Wolf, V. -- Procházka, J. 1971, s. 405. Wolf, V. 1983a, s. 316. Fetters, A. 1989, s. 259. [79] Profous, A. tamtéž. [80] RBM II, s. 1169, č. 2671. [81] Profous, A. 1951, s. 440. [82] RBM II, s. 1169, č. 2671. [83] Šimák, J. V. 1938, s. 881. [84] Wolf, V. -- Kalistová, J. 1964, s. 37. Wolf, V. -- Procházka, J. 1971, s. 405. [85] Jansa, P. 2004, s. 63. [86] RBM II, s. 1169, č. 2671. [87] Šimák, J. V., tamtéž. [88] Wolf, V. -- Kalistová, J. 1964, s. 36. [89] RBM III, s. 55, č. 133. [90] Petera, F. 1868, s. 213. [91] Poche, E. a kol. 1977, s. 419. [92] Šnaidr, L. 1902-3, s. 579. [93] Just, A. -- Hybner, K. 1990, s. 106. [94] Tamtéž, s. 216. [95] Jansa, P. 2004, s. 63. [96] Petera, F. 1868, s. 210. [97] Šnaidr, L. 1902-3, s. 579-580. [98] Durdík, T. 2000, s. 167. [99] CDB V/1, s. 336, č. 216. RBM II, s. 1169, č. 2671. [100] Šimák, J. V. 1938, s. 881. Tolik i Pokorný, F. 1970, s. 209. [101] Procházka, J. -- Wolf, V. 1971, s. 405. [102] Profous, A. -- Svoboda, L. 1953, s. 39. Wolf, V. -- Kalistová, J. 1964, s. 26. [103] Uličný, P. 2000, s. 136-7. [104] Uličný, P. 2003, s. 140-141. [105] Durdík, T. 2000, s. 127-8. [106] Tamtéž, s. 84. [107] Uličný, P. 2003, s. 136. [108] Uličný, P. 2000, s. 130-137. [109] Šimák, J. V. 1938, s. 896. [110] Fiedler, G. -- Semotanová, E. 2004, s. 1. Wolf, V. -Kalistová, J. 1964, s. 32-33. [111] Šimák, J. V. 1938, s. 880. [112] Wolf, V. -- Kalistová, J. 1964, s. 37. [113] Sigl, J. -- Wolf, V. 1983, s. 275. [114] Poche, E. a kol. 1982, s. 84. Sigl, J. -- Wolf, V. 1983, tamtéž. [115] Fiedler, G. -- Semotanová, E., tamtéž. [116] RBM III, s. 118, č. 294. [117] Do problematiky věží vznáší nové světlo plán z 40. let 18. st., který ukazuje věž na jihovýchodním nároží, viz Durdík, T. 2002, s. 94. Razím, V. 2000, s. 532. [118] Plaček, M. 2001, s. 543n. [119] Tamtéž, s. 655-58. [120] Tamtéž, s. 680. První zmínka roku 1261. [121] Uličný, P. 2000, s. 138-148, tam celý použitý popis hradu. [122] Tyto pochyby vznáší Durdík, T. 1998, s. 243-245. O relokaci viz i Bock, J. 2000, 159n. [123] RBM II, s. 1169, č. 2671. [124] RBM II, s. 557, č. 1294. [125] Šilhan, J. 1981, s. 249 dokazuje, že kaple ve středověku znamenala závislost bohoslužebného místa k fundátorovi, či držiteli kostelního patronátního práva, tj. "vlastnický kostel". [126] Wolf, V. -- Kalistová, J. 1964, s. 37. [127] Horák, V. -- Vašata, O. 2003, s. 12. [128] Wolf, V. -- Kalistová, J., tamtéž. [129] Poche, E. a kol. 1982, s. 83-84. [130] Sigl, J. -- Wolf, V. 1983, s. 275. [131] Uličný, P. 2000, s. 148-153. [132] Sigl, J. -- Wolf, V. 1983, s. 267-302. [133] Uličný, P. 2000, s. 153-156. [134] Razím, V. 2000, s. 28-32. [135] Fiedler, G. 2003, s. 204-207. [136] Horák, V. -- Vašata, O. 2003, s. 13. [137] Uličný, P. 2000, s. 156. [138] CDB V/1, s. 336, č. 216. [139] RBM II, s. 557, č. 1294. [140] Vlček, P. -- Foltýn, G. 1998, s. 673. [141] Poche, E. a kol. 1982, s. 83. Viz i Wolf, V. -- Kalistová, J. 1964, s. 38 půdorys města, objekt č. 3. [142] Uličný, P. 2003a, s. 193-197. [143] Fiedler, G. -- Semotanová, E. 2004, s. 2. Just, A. - Hýbner, K. 1990, s. 180 připomínají k roku 1570 stavbu 16 pekařských krámů. [144] RBM II, s. 95, č. 251. [145] Profous, A. -- Svoboda, L. 1953, s. 604. [146] RBM II,s. 95, č. 251. [147] Šimák, J. V. 1938, s. 881. [148] CDB V/1, s. 336, č. 216. [149] Wolf, V. 1964, s. 143. Wolf, V. 1983a, s. 311. [150] Durdík, T. 2000, s. 70-71. Hejna, A. 1969, s. 68, 1962, s. 470-471. [151] Hejna, A. 1962, s. 455-473. [152] Durdík, T. 2000 tamtéž. [153] Wolf, V. 1977, s 113. [154] Hejna, A. 1967, s. 28. [155] Sigl, J. -- Wolf, V. 1983, s. 639-645. Wolf, V. 2000, s. 180. Durdík, T. 2000, s. 176-177. [156] Fišera, Z. 2004, s. 276. Otto de Lapide dává roku 1336 klášteru Na Zderaze tři lány v blízké vsi Volanově (Oblanově). Gunther a Heinrichio de Lapide viz CIM II, s. 429, č. 289. [157] Hejna, A. 1986, s. 35. Durdík, T. 2000, s. 84-85, datuje hrad do 1. poloviny 15. století, což je názor nejpravděpodobnější. [158] Durdík, T. 2000, s. 173. [159] Wolf, V. 1983a, s. 316, 1998, s. 155. [160] Durdík, T. 2000, s. 429. [161] Demuth, J. 1901, s. 494. [162] Durdík, T. 2000, s. 471. [163] Hejna, A. 1969, s. 74. Hejna, A. 1983, s. 216. [164] Lochman, Z. 1982, s. 15. Fišera, Z. 2001, s. 18. [165] Wolf, V. 2000, s. 180. [166] Durdík, T. 2000, s. 475-6. [167] Wolf, V. 1983, s. 251-252. [168] Hejna, A. 1962, s. 471. [169] Schlesinger, L. (ed.), 1881, s. XIX. [170] Demuth, J. 1901, s. 269. [171] Velímský, T. 2002, s. 277. [172] Wolf, V. 1983, s. 254-257. [173] Tamtéž, s. 252-254. [174] Jansa, P. 2005, s. 22. [175] Wolf, V. 1983, s. 252-254. Celkový přehled o hradu viz též Wolf, V. 1976, s. 125-136. [176] Wolf, V. 2000, s. 180. [177] Ty v tomto článku, asi proto, že chybí spolehlivé potvrzení jejich existence nejmenuje. Vzpomeňme zde i "falešnou" lehkou středověkou fortifikaci -- Burgstadel, Bergstadel či Stadelburg. Tato lokalita v horní části Mladých Buků, někdy označovaná za hrad, se ukázala být pozůstatkem těžby zlata. Někdy se pod tímto názvem v literatuře vyskytuje i zbytek dvora na jižním svahu nedalekého Kravího Kravího vrchu. Viz Fiedler, G. 2001, s. 189-193. Fišera, Z. 2001a, s. 18 však toto zjištění má za nejisté. [178] Wolf, V. 1998, s. 111. [179] Viz poznámka v kapitole Prameny hmotné. [180] CDB V/1, s. 336, č. 216. [181] CIM II, s. 132, č. 71. [182] Jansa, P. 2005, s. 65. [183] Wolf, V. 1977, s. 113. [184] CBM V/1, s. 344, č. 222. RBM II, s. 761, č. 1769. [185] Hejna, A. 1986, s. 26. uvádí CDSil VII/3, s. 2053, č. 2093. Sedláček, A. 1995, s. 151, pozn. 1 -- uvádí: Kopiář Křesovský v arch. Vratisl [186] Edice pramene viz Nováček, J. V. (ed.) AČ XV, 1896. [187] Wolf, V. 1967a, s. 14-17. [188] Šimák, J. V. 1938, s. 880. [189] Tamtéž, s. 887. [190] Hejna, A. 1986, s. 25. [191] CIM II, s. 132, č. 71. Hrabová, L. -- Beneš, J. 1964, s. 115. [192] Šimák, J. V. 1938, s. 880. [193] RBM II, s. 913, č.2122. Je připomínán, když už zde Švábenicové statky držet neměly, tedy buď jim zůstal Rokytník, který měl v manství Vilém, nebo Vilém Rokytník ztratil a sloužil jim jinde. Nebyl by to případ ojedinělý, mezi jejich služebníky na Litomyšlsku se připomíná (RBM II, s. 939, č. 2177, s. 951, č. 2189. RBM III, s. 19, č. 48.) Havlík z Čbánova v letech 1307-11, ves Čbánov, ležící v téže oblasti, je však roku 1304, i po roce 1358 zmiňována jako vlastnictví kláštera Zbraslavského. Viz i Nejedlý, Z. 1903, s. 339. [194] Hejna, A. 1986, s. 36. [195] Tamtéž. [196] Tamtéž. [197] Klápště, J. 2005, s. 308. [198] RBM II, č. 1289, s. 638 [199] Wolf, V. 1968, s. 18-19 se snaží určit další vsi, původně české, nyní však v Polsku, nezmiňované listinami roku 1289. Patří sem roku 1297 zmíněné Albeřice (Okrzeszyn), snad Ludvíkov (Leutmannsdorf, dnes Olszyny či zaniklý), a možná i Voitsdorf (dnes část Chełmska Śl.) v bezprostřední blízkosti městečka Schönbergu. Wolf pochybuje o příslušnosti Šimákem zmiňované vsi Friedland (Mieroszów) k českému státu. [200] Wolf, V. 2000, s. 178 tam i literatura. [201] Přehled názorů viz Honl, I. 1967, s. 59-61. [202] FRB II, s. 171-4. Fiedler, G. -- Semotanová, E. 2004, s. 1. [203] Šimák, J. V. 1938, s. 878. Wolf, V. 2000, s. 178. [204] Šimák, J. V., tamtéž. Balatková, J. 1983, s. 206. [205] FRB II, s. 231. Kanovník Vyšehradský 1974, s. 67. [206] Novotný, V. 1937, s. 302. [207] Šimák, J. V. 1938, s. 878-9, pozn. č. 4. Wolf, V. 2000 s. 178. [208] Wolf, V., tamtéž. [209] Fiedler, G. -- Semotanová, E. 2004, s. 1. [210] Hejna, A. 1967, s. 68-9. [211] Wolf, V. -- Kalistová, J. 1964, s. 28. [212] Jansa, P. 2005, s. 68. [213] Wolf, V. 2000, s. 179. [214] Pokorný, F. 1970, s. 198. Vaníček, V. 2000, s. 173. Klápště, J. 2005, s. 62, pozn. 125 o příbuzenství pochybuje. [215] Pokorný, F. 1970, s. 202-3. [216] CDB IV, s. 67, č. 8. O dějinách řádu něm. rytířů v Miletíně viz Balatková, J. 1983, s. 205-214. [217] Šimák, J. V. 1938, s. 879, 1932, s. 85. [218] Pokorný, F. 1970, s. 204. [219] Pokorný, F. 1970, s. 208. [220] Šimák, J. V., tamtéž. [221] Pokorný, F., tamtéž, s. 208. [222] Novotný, V. 1928, s. 302. [223] CDB IV, s. 373, č. 209. [224] Pokorný, F. 1970, s. 205-6. [225] CBM V/1, s. 338, č. 217. [226] Fiedler, G. -- Semotanová, E. 2004, s. 1. [227] Pokorný, F. 1970, s. 209-210. [228] Fiedler, G. -- Semotanová, E., tamtéž. [229] Fiedler, G. -- Semotanová, E. 2004. Wolf, V. -- Kalistová, J. 1964, s. 36-7. [230] Wolf, V. -- Kalistová, J. 1964, s. 28. [231] Sigl, J. -- Wolf, V. 1983, s. 300. [232] Šimák, J. V. 1938, s. 880. [233] Šimák, J. V. 1932, s. 84. Poprvé připomenuta r. 1291 jako majetek zemského sudího Sezemy z Červené Hory. Viz Durdík, T. 2000, s. 96-97. [234] O diskusi viz Pokorný, F. 1970, s. 221. [235] RBM II, s. 552, č. 1284. [236] FRB III, s. 476. Neplach 1987, s. 545. [237] Šimák, J. V. 1938, s. 880-1. [238] Pokorný, F. 1970, s. 222. [239] Wolf, V. -- Kalistová, J. 1964, s. 31-33. [240] Tamtéž. Wolf, V. 2000, s. 181. [241] Doležal, D. 1992, s. 210. [242] CIM II, s. 132, č. 71. [243] RBM III, s. 55, č. 133. [244] RBM III, s. 118, č. 294. [245] Šimák, J. V. 1938, s. 884. [246] RBM III, s. 606, č. 1551. [247] FRB III, s. 349. Karel IV., 1987, s. 28. [248] RBM IV, s. 301, č. 760. CIM II, s. 340, č. 216. [249] Wolf, V. -- Kalistová, J: 1964, s. 39-40. [250] Sviták, Z. 2002, s. 91-92. [251] RBM IV, s. 867, č. 2220. [252] CIM II, s. 429, č. 289. [253] Hrabová, L. -- Beneš, J. 1964, s. 119. [254] Doležal, D., tamtéž. [255] CIM II, s. 918, č. 713. [256] CIM II, s. 928, č. 718. [257] Sviták, Z. 2002, s. 89-92. [258] Tamtéž, s. 92-93. [259] Žacléř, známý v deskách jako statek manský, byl původně svobodný, viz Doležal, D. 1992, s. 227. [260] Sviták, Z., tamtéž, s. 93-94. [261] Doležal, D. 1992, s. 210-248 [262] Sedláček, A. 1905, s. 18-19. [263] Musil, F. 1999, s. 39-51. [264] Tichý, J. -- Vojtíšek, V. -- Nohejlová-Prátová, E. 1947, s. 16-18. [265] Wolf, V. 1967a, s. 14-15. [266] CIM II, s. 132, č. 71. [267] RBM II, s. 1027, č. 2369. [268] Wolf, V. 1967, s. 65-66. [269] Hajnice-Kyje viz Wolf, V. -- Sigl, J. -- Jirásek, L. 1989, s. 101. O Hrádku u Horních Vlčic viz Fišera, Z. 2004, s. 276. Jeho spojení s "Ottou de Lapide" je problematické, ač asi někde v okolí sídlil, viz výše. [270] RBM II, s. 913, č. 2122. [271] Novotný, V. 1937, s. 302. [272] RBM II, s. 638, č. 1289. [273] Hejna, A. 1986, s. 26 uvádí CDSil VII, s. 2053, č. 2093. [274] Pokorný, F. 1970, s. 203. [275] RBM II, s. 761, č. 1769.. [276] Pokorný, F. 1970, s. 224. [277] Šimák, J. V. 1938, s. 884. [278] Wolf, V. -- Kalistová, J. 1964, s. 39. [279] Wolf, V. 2000, s. 181. [280] Ottův slovník naučný XXIV, s. 843. [281] Pokorný, F. 1970, s. 224. [282] Musil, F. 1995, s. 20. Loserth, J. (ed.) 1896,s. 49-50, č. 33 peníze Wolfin půjčil Vítkovi na nákup sukna z Yper, (sexaginta et quattor staminibus de Ypra). Slovo Ypra tedy neznamená Úpa, jak k tomu nabádá listina Loserth, J. (ed.), 1896, s. 30, č. 7. a její regestum. [283] RBM II, s. 939, č. 2177. Pokorný, F. 1970, 229. [284] RBM II, s. 951, č. 2189, s. 952, č. 2190. Nejedlý, Z. 1903, s. 84-85. [285] FRB III, s. 221, s. 295. [286] RBM III, s. 19, č. 48. Musil, F. 1995, s. 76. [287] Ves Švábenice, kterou uvádí Nejedlý, který ji někdy ztotožňuje s Heřmanicemi, sem nemůžeme počítat, neboť se jedná o Švábenice na Litomyšlsku. Viz Nejedlý, Z. 1903, s. 356. Srovnej Pokorný, F. 1970, s. 230, s. 234-7. [288] Musil, F. 1995, s. 30. [289] Nejedlý, Z. 1903, s. 358-9. [290] Wolf, V. 1969, s. 77. [291] RBM III, s. 55, č. 133. [292] Jansa, P. 2005, s. 65. [293] Wolf, V. 1969, tamtéž. [294] Pokorný, F. 1970, s. 228-9. [295] Ottův slovník naučný XXIV, s. 843.