Tato práce se snaží pomocí tematicky specifikovaných
hudebně-historických a hudebně-analytických sond o přiblížení
komorní tvorby skladatele Karla Reinera (1910-1979), vzniklé v
60. a 70. letech. Zhruba od roku 1963 či 1964 můžeme v
Reinerově skladatelské tvorbě sledovat jednotnou vývojovou
linii, v níž se vyhraňují pro skladatele typické kompoziční
postupy, syntetizující meziválečná východiska s novými
elementy. V oddílu analytickém se pokoušíme o jakýsi
hermeneutický dialog s názory Hábovými a Reinerovými. Vždy je
nejdříve učiněna snaha stručnou formou objasnit či
rekonstruovat význam vybraného fenoménu (tónové centrality,
atematismu) očima Aloise Háby, poté následuje pokus analytickým
způsobem rozekrýt aktualizaci těchto jevů v komorním díle Karla
Reinera.