Hmyzí biopesticidy jsou velmi aktuální a komercní záležitostí v
oblasti ochrany plodin
proti hmyzím škudcum na celém svete. Mezi hmyzí insekticidy
zahrnujeme biologické
kontrolní cinitele jako jsou napr. entomopatogenní bakterie
(Bacillus thuringiensis), viry
(polyhedroviry, bakuloviry), houby (Bauwessia spp., Metarhysium
spp.), entomopatogenní
hlístovky (Steinernematidae, Heterorhabditidae) a prvoky
(Microsporidia, Nosema
locustae). Biologické insekticidy jsou výjimecné nekterými
svými vlastnostmi, kterými
nezatežují životní prostredí, ve srovnání s chemickými dosud
hojne používanými preparáty,
protože se v prostredí vyskytují prirozene. Mezi výhody spojené
s jejich používáním patrí:
jsou šetrné k životnímu prostredí (nezanechávají rezidua jako
chemické insekticidy), jsou
bezpecné k necílovým organismum a pro cloveka, jejich aplikace
je jednoduchá, cena je
srovnatelná s chemickými preparáty, jsou v prostredí stálé a
nezpusobují rezistenci škudcu.
Velkého významu nabyly výjimecným mechanismem úcinku, který je
pro každou kategorii
bioinsekticidu odlišný. Entomopatogenní bakterie a viry
produkují po proniknutí do hostitele
toxiny, které zpusobují septicaemii. Entomopatogenní houby
produkují spory, které klící a
prorustají telem hostitele, címž ho usmrtí a entomopatogenní
hlístovky spolecne se svými
symbiotickými bakteriemi (Xenorhabdus, Photorhabdus) rozkládají
vnitrnosti hostitele a
množí se v nem.
Význam hmyzích biopesticidu je obrovský, ale jejich využívání v
praxi potrebuje ješte
nekterá zdokonalení. Duležité je získat si také duveru
spotrebitelu a pestitelu, aby stále více
docházelo k omezování používání jedovatých chemických
preparátu.
Na teoretickou cást navazuje cást experimentální, ve které jsem
si vyzkoušela metodiku
izolace entomopatogenních hlístovek z náhodne odebraných vzorku
pudy.