Masarykova univerzita Pedagogická fakulta Katedra výtvarné výchovy Deník Bakalářské práce Brno 2006 Vedoucí bakalářské práce: Vypracovala: MgA. Jana Francová Lenka Ševčíková Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracovala samostatně a použila jen prameny uvedené v seznamu literatury. ...................... podpis Obhajoba bakalářské práce Lenka Ševčíková školní rok: 2005/ 2006 Obor: Výtvarná výchova se zaměřením na vzdělávání + vizuální tvorba se zaměřením na vzdělávání Vedoucí bakalářské práce: MgA. Jana Francová Bakalářská práce Deník, je počítačové zpracování autorského deníku. Je vytvořena v programu Macromedia Flash MX jako prezentace kreseb, básní a dalších deníkových záznamů. Vznikl tak interaktivní deník s drobnými animacemi, který divák může přes počítač ovládat. Deník - co to vlastně je deník? Co to znamená, když se řekne: „píši si deník“? Asi se většině z nás vybaví někdo (přiznejme si, že je to většinou ženské pohlaví) kdo si zaznamenává svoje pocity, zážitky do jakéhosi sešitu. A je to ryze osobní záležitost. Ale ono to vždycky nemusí být přesně tak. Představte si třeba deník cestovatele, ten má určitě odlišný charakter. Samozřejmě se některé prvky obou deníků shodují, ale už nemusí být tak intimní jako prve jmenovaný. Když jsem učinila rozhodnutí, že si budu psát deník, můj záměr byl jasný. Chtěla jsem ho použít právě k prve jmenovanému účelu. Ocitla jsem se totiž, pro mě, v bolestné situaci, a než věčně někoho unavovat mými pocity, rozhodla jsem se, sdílet je s deníkem. Ani jsem nečekala jak ozdravný efekt může mé „vypisování se“ mít. Čím více se situace zlepšovala tím méně byla potřeba psát. To jsem ale stále mluvila pouze o textu, který tvoří menší procento mého deníku. Většinu mých stránek tvoří kresby. Zachycovala jsem realitu kolem sebe. Zpočátku byly kresby doplňkem k textu – vyplnění dlouhých chvil. Po čase se priority obrátily. Už jsem nepotřebovala psát, avšak touha kreslit se čím dál zvětšovala. Ovšem objekt zájmu zůstal stejný – prostředí kolem mě. Nikdy jsem neměla touhu vymýšlet si a uzpůsobovat skutečnost podle mých představ. Realita byla pro mě vždycky zajímavější. Vždycky mě něčím okouzlí. Je mnohem nápaditější, než já sama. Abych byla konkrétnější, v mém deníku se objevují především kresby architektury a portréty lidí, se kterými jsem se setkala. Ke všem místům a lidem, které jsem si pro sebe zaznamenala mám osobní vztah. Je to pro mě fixace okamžiku. Vždycky když si zpětně kresby prohlížím, vybaví se mi přesně na co jsem v danou chvíli myslela, jak jsem se cítila. Jsem jako fotograf, který fotí všechna místa, která navštívil, aby nezapomněl. Já pouze kreslím. Zůstává ve mě intenzivnější vzpomínka. Vyfotit si člověka pro mě neznamená to samé, jako si ho nakreslit. Fotkou možná získávám skutečnou podobu, ale nikdy si nezapamatuji tak dokonale tvar rtů, velikost nosu, úsměv,... ale hlavně pocit. Tento pocit chytám do svých stránek, aby mi sloužil jako dokumentace doby. Slova jsem tedy nahradila kresbou, ale význam je stejný. Uchovat moje aktuální psychické rozpoložení, teď ovšem ne z nutnosti a potřeby zbavit se nenadálé bolesti, ale pro zaznamenání vývoje. Pro srovnání. Tento materiál, na kterém jsem pracovala necelý rok, jsem se rozhodla použít ke své bakalářské práci. Důvod je zřejmý, mám ke svým kresbám hluboký vztah a nechtěla jsem je nechat v „šuplíku“. Jsou pro mě zajímavé zvláště proto, že jsou autentické a spontánní. Je to jako když v divadle improvizuji. Některá představení se nepovedou, jiná zase ano. Vždycky záleží na náladě diváků i herců. Tedy vždycky záleží na konkrétním okamžiku. A to samé mě zajímá i u kresby. Nechat je vždy tak jak byly vytvořeny v danou chvíli. Nic nepředělávat, neupravovat. Protože kresba už obsahuje vše “co má říct“. A právě tyto vlastnosti jsem chtěla při prezentaci svých kreseb uchovat. Jako jedna z možností se mi nabízela prezentace přes počítač. Toho jsem využila, neboť jsem mohla pracovat s původním obrazem. Nemusela jsem tedy nic znovu předělávat. Pracovala jsem se syrovými deníkovými kresbami. O programu jsem nemusela dlouze přemýšlet. Macromedia Flash MX dokonale vyhovoval mým požadavkům. Zpracovává jak bitmapy, tak vektorovou grafiku, snadno se zde vytváří jednoduchá animace a interaktivita. Tyto možnosti pro můj účel stačily, i když Flash je samozřejmě mnohem všestrannější. Rozhodla jsem se tedy zpracovat interaktivní deník, který bude vycházet z mého původního deníku. Je zde použita část původních kreseb a dvouveršových básní. Ale jinak vznikl zcela odlišný deník. Je jednodušší a neobjevuje se zde žádný příběh, jak tomu bylo v mém původním deníku. Spíše zde pouze konstatuji drobné životní situace, které se v životě člověka odehrávají. Je to deník bez pointy, bez závěru. Můžu k němu tedy stále přidávat další a další části. Jako v klasickém, papírovém deníku. Ale i přesto si divák odnáší trochu z mého soukromí. To vše je doplněno drobnými animačními hrátky. I tento deník se chová jako papírový. Divák může otáčet stránku za stránkou. Někdy na sebe stránky navazují, jindy ne. Divák se může dostat stisknutím skrytého tlačítka do míst, které jsou mimo „ dějovou linii“, je zde tedy i obsaženo jemné kouzlo tajemna, kdy můžete objevit i to, co běžně každý divák neuvidí. Tento aspekt je drobným pojítkem s mým původním deníkem. Když si člověk listuje v cizím soukromém deníku, myslím, že také zažívá zvláštní pocit tajemna. Je to určité dobrodružství, dozvídat se důvěrné informace z papírových listů. Tedy v té nejprostší podobě, bez cenzury. Mým hlavním zájmem bylo, udělat takovou animaci, která bude vizuálně připomínat papírový deník. Proto jsem také použila sceny, které nejsou až tolik vyčištěné. Při důkladnějším zkoumání si můžete všimnout, že na těchto scanech je vidět i kresba z předchozí stránky. Zachovala jsem i vlnění stránek a jiné nedostatky, které podporují můj záměr. To se ovšem netýká portrétů. Abych mohla s nimi volněji pracovat, musela jsem pozadí vymazat a použít pouze linku. Univerzálním podkladem pod tyto portréty i všude tam, kde bylo potřeba vložit pozadí, je text z deníku, který je zbavený čitelnosti. Divák má tak pocit, že si listuje v knize, ale místo v textu si čte v obrázcích. Co se týká skutečného textu, objevuje se mi zde ve dvou polohách. Buď to jako dvouveršová báseň, která vždy vznikla současně s kresbou, a je tedy jejím doplňkem, nebo text, který divákovi popisuje danou situaci. Je ho zde jen střídmě, chtěla jsem se vyvarovat zbytečné popisnosti, která není účelem. Takovým posledním dovětkem k těmto výtvarným parametrům, je fakt, že celá animace až na jeden drobný detail, je černobílá. Tíhnu spíše ke grafickému vyjadřování, proto ani můj původní deník není barevný a tento ráz jsem též chtěla zachovat. Samozřejmě se tím vyřešil i problém s velikostí oscenovaných bitmap. Použitá literatura: BLAKEOVÁ B., SAHLIN D. Jak využívat Macromedia Flash MX 2004. Praha: SoftPress s.r.o., 2005. FOTR J., Macromedia Flash MX : podrobná příručka. Praha: Computer Press, 2002. http://www. were-here. com http://www.melondezign.com http://www. cartoonnetwork.com