Masarykova univerzita Pedagogická fakulta Studijní obor: Učitelství odborných předmětů pro ZS a SS - specializace obchod a služby a&PSSŠOb, *UaAstf&P Smysl života nebo cesta do pekel? Diplomová práce Vedoucí diplomové práce: Mgr. Tomáš DVOŘÁČEK, Dis. Autor diplomové práce: Bc. Miloš HEJSEK Brno 2010 Jméno a příjmení autora: Be. Miloš Hej sek Název diplomové práce: Smysl života nebo cesta do pekel? Název práce v angličtině: Meaning of life or road to hell? Katedra: di dakti ckých technol ogií Vedoucí diplomové práce: Mgr. Tomáš Dvořáček, Dis. Rok obhajoby: 2010 Anotace Tato práce hledá odpověď na otázku, co je smyslem života. Rozpracovává teorii životních hodnot a všímá si toho, jaké postavení v žebříčku hodnot má lidské zdraví. Značná pozornost je v této diplomové práci věnována též hodnotám duchovním. Zabývá se typologií životních cílů, zamýšlí se nad jejich významem a sestavuje je do hierarchického přehledu. Dále tato práce pojednává o životních krizích a snaží se vydefinovat jednotlivé typy krizí a zamýšlí se nad jejich významem ve vývoji lidského jedince. Annotation This work is looking for an answer what is the meaning of life. It is elaborating the theory of life's values and it is also noticing which position takes the health in hierarchy of life's values. A big attention is also paid in this work to spiritual values. It is dealing with the typology of life's goals, thinking about their meaning and putting them into the hierarchy overview. Next, this work is dealing with life's crisis and is trying to define individual types of crisis and is thinking about their meaning in the development of each individual. Klíčová slova Smysl života, životní cíl, překážka, krize, neuróza, nemoc, osud, duchovní hodnota. Keywords Meaning of life, life's goal, obstacle, crisis, neurosis, illness, destiny, spiritual value. Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracoval samostatně, s využitím pouze citovaných literárních pramenů, dalších informací a zdrojů v souladu s Disciplinárním řádem pro studenty Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů. V Brně dne 21. března 2010 vlastnoruční podpis autora Poděkování Na tomto místě bych rád poděkoval Mgr. Tomáši Dvořáčkovi za cenné připomínky a odborné rady, kterými přispěl k vypracování této diplomové práce. Dále děkuji všem 50 ženám, které se aktivně a obětavě zúčastnily mého kvantitativního výzkumu. OBSAH ÚVOD.....................................................................................................................................................................8 A ČÁST TEORETICKÁ.................................................................................................................................10 1 ČLOVĚK A JEHO POTŘEBY..................................................................................................................11 1.1 Klasifikace lidských potřeb............................................................................................................11 1.2 Rozdělení lidských potřeb dle A. H. Maslowa.............................................................................12 1.3 Shrnutí.................................................................................................................................................13 2 ROZDĚLENÍ OSOB DLE ŽIVOTNÍCH PREFERENCÍ.......................................................................13 2.1 Materialisticky založení lidé.........................................................................................................15 2.2 Duchovně založení lidé....................................................................................................................16 3 DEFINICE A VÝZNAM LIDSKÉHO ZDRAVÍ......................................................................................17 3.1 CO JE LIDSKÉ ZDRAVÍ?............................................................................................................................17 3.1.1 Fyzické zdraví................................................................................................................................19 3.1.2 Psychické zdraví.............................................................................................................................19 3.1.3 Sociální zdraví...............................................................................................................................19 3.1.4 Shrnutí............................................................................................................................................20 4 SMYSL A SMYSLUPLNOST ŽIVOTA....................................................................................................21 4.1 Kdo jsem...............................................................................................................................................22 4.2 život jako cesta..................................................................................................................................22 4.3 život a jeho smysl..............................................................................................................................23 4.4 víra a smysl života............................................................................................................................24 4.4.1 Meditace a modlitba......................................................................................................................26 4.4.2 Úrovně lidské mysli........................................................................................................................28 4.4.3 Účinnost meditací a modliteb........................................................................................................29 4.4.4 Shrnutí............................................................................................................................................30 4.5 Karma a osud......................................................................................................................................31 4.5.1 Karma a zákon jejího vyrovnání....................................................................................................32 4.5.2 Hlubinná terapie............................................................................................................................33 4.5.3 Vliv osudu a náhod.........................................................................................................................35 4.6 život jako dar a úkol........................................................................................................................36 4.7 Život a jeho cíl....................................................................................................................................38 4.7.1 Typologie a hierarchie cílů............................................................................................................39 4.7.2 Zaměřenost na cíl...........................................................................................................................40 5 TYPOLOGIE A VÝZNAM KRIZÍ............................................................................................................42 5.1 Definice krize......................................................................................................................................42 5.2 Krize v různých etapách života......................................................................................................43 5.2.1 Puberta...........................................................................................................................................44 5.2.2 Střední dospělost............................................................................................................................45 5.2.3 Zralá dospělost...............................................................................................................................46 5.2.4 Stárnutí...........................................................................................................................................47 5.3 KRIZE OVLIVNĚNÉ ZDRAVOTNÍM STAVEM..............................................................................................47 5.3.1 Objektivní a subjektivní ukazatel zdravotního stavu......................................................................48 5.3.2 Faktory ovlivňující krizí způsobenou nemocí.................................................................................49 5.4 Pracovní krize....................................................................................................................................52 5.4.1 Pracovní přetížení a ztráta zaměstnání..........................................................................................52 5.4.2 Tvůrčí krize a syndrom vyhoření....................................................................................................52 5.5 Krize smyslu života...........................................................................................................................54 5.5.1 Noogenní neuróza..........................................................................................................................55 5.5.2 Logoterapie....................................................................................................................................56 5.6 VÝZNAM A ŘEŠENÍ KRIZÍ.........................................................................................................................58 B ČÁST PRAKTICKÁ...................................................................................................................................59 6 KVANTITATIVNÍ VÝZKUM...................................................................................................................60 6.1 výběr cílové skupiny.........................................................................................................................60 6.2 analýza kvantitativního výzkumu................................................................................................62 6.3 Shrnutí vyhodnocení výzkumu........................................................................................................75 ZÁVĚR.................................................................................................................................................................78 SEZNAM LITERATURY...................................................................................................................................79 SEZNAM TABULEK..........................................................................................................................................81 SEZNAM GRAFŮ...............................................................................................................................................82 SEZNAM PŘÍLOH..............................................................................................................................................82 Motto: Vidí HORY, VIDÍ LES, vidí mraky u nebes, ale nikdy nepochopí, co se mu pod nosem tropí. Arkádu a Boris. Strugačtí ÚVOD V dnešní době, na prahu 21. století, v době plné vědecko-technického rozvoje a převratných změn ve všech oblastech lidského bytí, se stále rozrůstá skupina lidí, kteří se snaží proniknout do podstaty lidské existence. Po roce 1989 se v našich zemích objevuje celá řada nových hnutí a náboženských směrů, ke kterým se lidé obracejí především z důvodů nahromaděných psychických tenzí. Před rokem 1989 byl život pro mnoho lidí jednodušší. Veškeré lidské počínání mělo pevně daná pravidla a mantinely. Kdo se příliš neodchyloval od těchto pravidel, měl zajištěn určitý nevelký životní standard a životní jistoty. Snad nejvyšší jistotou charakteristickou pro tuto dobu bylo právo na práci. Možná s výjimkou základních potravin bylo obtížné cokoliv sehnat, a tak nebylo náročné, uchovat si prostředky nutné k přežití a zajistit si nezbytné potřeby pro vlastní existenci, tj. stravu, bydlení, vybavení domácnosti, energie atp. Systém státních a podnikových půjček byl natolik složitý, že na půjčky prakticky nemohli dosáhnout lidé bez pravidelného měsíčního příjmu. To vše bylo jištěno poměrně štědrým systémem sociálních dávek. Životní podmínky existence byly zajištěny. Tato skutečnost měla zcela logicky vliv na poměrně nízkou kriminalitu. Pokud u nás v té době žila větší skupina sociálně patologických osob, jednalo se především o alkoholiky, kterých však nebylo takové množství, jako od počátku 90. let 20. století. Naproti tomu, systém neměl problémy s gamblery (neexistovaly výherní automaty) ani s bezdomovci (každá stavební nebo montážní firma vlastnila podnikové ubytovny). Životy obyčejných lidí se odehrávaly v dobře zajetých kolejích, bez nutnosti zabývat se filozofickými otázkami. Po roce 1989 rychle přibývá těch, kteří nejsou schopni naplnit své základní potřeby, očekávání a tužby. Lidé častěji upadají do depresí a hledají zdroje smysluplnosti života. Tyto tendence přiživila ještě více současná globalizace a následná hospodářská krize. Mnoha lidem dala jasný signál, že materiální statky mají pomíjivý charakter, a že spotřebitelský konzum vede spíše k pocitu zmaru, než k pocitu štěstí. Stále více lidí si uvědomuje, že v okamžiku kdy 8 něco získáváme, ve stejném okamžiku něco jiného a mnohdy cennějšího ztrácíme. Naproti tomu duchovní hodnoty jsou věčné. V obdobích, kdy člověk není tolik nucen řešit své materiální jistoty, kdy se cítí zdráv a kdy se lidský osud nepostará o nečekané nepříznivé události a zvraty, netíží nás tolik otázka smyslu existence. V těchto obdobích má člověk zpravidla tendence užívat si života a rozšiřovat své hmotné statky na úkor svého duchovního růstu. Teprve v obdobích, kdy v životě o někoho nebo o něco přicházíme, hledáme často jiskru naděje, pomocí níž můžeme zažehnout světlo, se kterým snadněji najdeme svou životní cestu. Právě až po ztrátách hodnot, které nelze získat za peníze, se mnoho lidí začíná ptát po pravém smyslu svého života. Domnívám se, že můj osobní život je plný hledání, nalézání, bloudění i objevování. Možná, že je to důvod, proč často potkávám lidi, kteří mi ukázali naprosto odlišný pohled na svět, než jaký jsem do té doby viděl vlastníma očima. Touto prací bych chtěl vzdát hold všem, kteří mně svými myšlenkami, přístupem k životu, názory a moudrostí pomáhají překonávat životní překážky. 9 A ČÁST TEORETICKÁ 10 1 ČLOVĚK A JEHO POTŘEBY Co je to potřeba! Psychologický slovník (Haiti, 2004) pod heslem potřeba uvádí: • Nutnost organizmu něco získat nebo se něčeho zbavit • Stav člověka, který znamená porušení vnitřní rovnováhy nebo nedostatek ve vnějších vztazích osobnosti Haiti dále uvádí, že doplňkovým pojmem k potřebám jsou hodnoty, jejichž výběrem mohou být potřeby uspokojovány. Hlavním rozdílem mezi těmito pojmy je: • Potřeby (tj. systém potřeb) se ve vývoji lidstva v zásadě nemění • Hodnoty j sou z pohledu vývoj e člověka velmi proměnlivé 1.1 Klasifikace lidských potřeb Nejjednodušším způsobem je možno lidské potřeby rozdělit do dvou základních skupin: • primární potřeby zajišťující existenci člověka • sekundární potřeby (sociální, kulturní), které jsou vytvářeny nejenom životními podmínkami, rodinným prostředím, stavem a úrovní vývoje společnosti. Rozdělení lidských potřeb lze provádět též podle rozličných kriterií. Tabulka č. 1: Rozdělení lidských potřeb A) Z hlediska podstaty člověka biologické potřeby sociální a kulturní potřeby vyplývají z podstaty člověka jako živé bytosti (tj. jsou spojeny s kulturou lidské společnosti (potřeba základní fyziologické potřeby)__________________vzdělání, kulturního vyžití aj.)_________________ B) Z hlediska počtu osob, kterých se týkají individuální potřeby kolektivní potřeby potřeby člověka j ako jednotlivce (potřeba sportovat, týkají se skupiny lidí nebo společnosti (potřeba jít nakupovat aj.)____________________________ochrany životního prostředí aj.)________________ C) Z hlediska způsobu uspokojování materiální potřeby nemateriálni potřeby vyjadřují požadavek mít věci ve vlastnictví a užívat jsou spojeny s duševní stránkou člověka (potřeba je (dům, byt, auto, oblečení apod.)_______________lásky, přátelství, svobody aj.)__________________ D) Z hlediska ekonomického pohledu ekonomické potřeby neekonomické potřeby potřeby z produktů hospodářské činnosti (značkové potřeby bez vazby na produkty ekonomiky (chodit na oblečení, počítač aj.)_________________________túry, mít dítě aj.)___________________________ E) Z hlediska způsobu vyvolání hlavní potřeby doplňkové potřeby potřeby předcházející dalším (vlastnit loď za účelem zlepšování uspokojování potřeb (úspěch v práci aj.) uspokojení plavby na moři aj.)_________________________________________________________ 11 F) Z hlediska naléhavosti potřeby nezbytné potřeby zbytné potřeby zajišťující existenci (jídlo, pití, spánek aj.) je možné se obejít bez nich (pěstovat aerobic, mít _________________________________________chatu, značkové oblečení aj.)_________________ G) Z hlediska četnosti výskytu trvalé potřeby občasné potřeby výjimečné potřeby objevují se denně (jídlo, pití, vznikají např. s ročním obdobím vyskytují se nepravidelně (zajistit spánek aj.)___________________(zajistit dříví na topení aj.)________pohřeb aj.)_________________ H) Z hlediska času současné potřeby budoucí potřeby vztahují se k prožívané současnosti (založit rodinu, jsou spojené s očekávanou budoucností (složit pěstovat koníčky aj.)_________________________zkoušky, našetřit na nové auto aj.)_____________ Zdroj: Poznámky z přednášek (PdFMU 2003-2005) 1.2 Rozdělení lidských potřeb dle A. H. Maslowa K nejvýznamnějším příspěvkům Abrahama Maslowa v psychologii patří hierarchie lidských potřeb, kterou obvykle zobrazoval jako pyramidu. Tabulka č. 2: Potřeby dle Maslowa seberealizace vrcholové potřeby estetické potřeby kognitivní potřeby potřeby uznání a sebeúcty vyšší potřeby potřeby sounáležitosti a lásky potřeby bezpečí a jistoty nižší potřeby fyziologické potřeby (potrava, teplo atd.) Zdroj: ŘÍČAN, P. Psychologie. Praha : Portál, 2005. Toto schéma se s drobnými obměnami objevuje v řadě učebnic a psychologických publikací. Maslow roztřídil lidské potřeby do několika skupin. Byl přesvědčen, že uspokojování nižších potřeb je předpokladem toho, aby v člověku vznikaly vyšší potřeby. Pavel Říčan klasifikuje hierarchii lidských potřeb takto: • Fyziologické potřeby (potřeba potravy, tepla vyměšování, odstranění bolesti atd.) zajišťuji biologické přežití lidského organismu. Vyžadují přednostní uspokojení před ostatními. 12 • Potřeby bezpečí se projevují uhýbáním před vším neznámým, neobvyklým, hrozivým a hledáním jistoty. • Potřeby sounáležitosti a lásky vedou k touze patřit někam a k někomu, být přijímám a milován. • Potřeby uznání: být druhými vážen, mít v jejich očích úspěch a na základě toho být i sám sebou kladně hodnocen -jinak řečeno: jde o úctu a sebeúctu. • Kognitivní potřeby: získávat poznatky nejen z praktických důvodů, ale pro poznání samo, a objevovat smysl, který pro člověka poznávání ve skutečnosti má. • Estetické potřeby: potřeba objevovat a vytvářet harmonii, řád a krásu. • Potřeby seberealizace: stát se tím, kým se člověk může a má stát, naplnit své možnosti všestranného růstu a rozvoje, a o včetně rozvoje spirituálního. 1.3 Shrnutí Do velmi frekventované problematiky mezi autory psychologické literatury patří otázka smyslu života. V minulosti i dnes se mnoho psychologů zabývá potřebou smyslu. Zde se nám nabízí jednoduchá odpověď, že smyslem života je naplňování lidských potřeb. Potřeba smyslu bývá v hierarchii lidských potřeb zařazována mezi takzvané vyšší potřeby. Lidé, kteří svůj život neshledávají dostatečně smysluplným, bývají obvykle nešťastní. Spojením slov smysl života často vyjadřujeme zaměření lidské existence. Závěry studií ukazují, že kromě sebezáchovy, potřeby uchování rodu a potřeby sociálních kontaktů to byla právě potřeba smyslu života, která byla jednou z priorit lidské existence. Stav, kdy smysl života chybí a člověk vnímá svůj život jako prázdný, bezcílný a nehodnotný, můžeme vyjádřit pojmy bezsmyslnost, nenaplněnost potřeby smyslu, existenciálníprázdnota či frustrace anebo existenciální vakuum. Člověk zkrátka hledá to, aby byl užitečný, aby byl k něčemu dobrý. A aby tady byl pro druhé lidi. [Zapletalová, B., 2008, aj.] 2 ROZDĚLENÍ OSOB DLE ŽIVOTNÍCH PREFERENCÍ Na základě svých osobních zkušeností se nemohu ubránit pocitu, že pohodlí a materiální dostatek bere člověku schopnost zmobilizovat své síly a postarat se o sebe v případě 13 nepříznivých životních okolností. Destruktivní účinky mají pro člověka též některé vymoženosti civilizace. Jako příklad bych uvedl obyčejné boty. Ještě před 100 lety bylo u nás běžné, že v období od Velikonoc přibližně do začátku podzimu lidé boty nenosili. Teprve moderní člověk, který se tehdy dobrovolně vzdal schopnosti chodit bos a začal boty nosit celoročně, byl jednou provždy odsouzen k tomu, aby až do smrti chodil pouze v nich. Podobný problém nastal vynalezením mobilního telefonu neboť člověk, který vlastní mobilní telefon ztrácí například schopnost vhodně si naplánovat schůzky. Paradoxem je, že tento prostředek, který má lidem usnadnit komunikaci, dělá pravý opak. Místo naplánovaného setkání s jiným člověkem pošleme SMS zprávu s odůvodněním, proč na schůzku nemůžeme přijít. Místo toho, abychom vychovávali děti, koupíme jim mobil, který nám usnadní jejich „kontrolu". Podobně například vynález videa připravil moderního člověka o možnost setkat se v kině se svými přáteli. Televize a (dnes spíše) internet, odnaučily člověka schopnosti postarat se o vlastní zábavu. V tomto výčtu bych mohl dále pokračovat. Není žádným tajemstvím, že vymoženosti civilizace mají destruktivní účinky především na děti. Je to způsobeno tím, že k současnému způsobu života neznají jinou alternativu a výsledky jsou tristní. Většina dnešních studentů nedokáže číst, psát ani počítat a díky současným moderním „komunikačním" prostředkům již dokonce ztratila schopnost mluvit. Nelze si nevšimnout také toho, že přibývá dětské agresivity a stále více dětí se označuje za hyperaktivní. Domnívám se, že pravou příčinou nárůstu hyperaktivity u dětí je nedostatek prostoru pro vybití energie formou smysluplného pohybu. Veškeré vymoženosti moderní civilizace, které nás obklopují, se často souhrnně označují jako konzum, naše společnost je označována jako konzumní a lidé, kteří v konzumní společnosti žijí, jsou nazýváni konzumenty. Dle životních preferencí a vztahu jejich příslušníků ke konzumu jsem se pokusil vyspecifikovat následující dvě skupiny, které z valné části tvoří naši společnost: 14 2.1 Materialisticky založení lidé První skupinu tvoří lidé, jimž konzumní způsob života vyhovuje, a nalézají zde svůj smysl života i životní uplatnění a poslání. Rádi dávají na odiv své peníze, moc a bohatství. Někteří z nich jsou mediálně slavní lidé, což patrně priživuje jejich pocit vlastní výjimečnosti. Bývají hrdí na to, jsou-li považováni za VIP či takzvanou celebritu. Při bližším setkání s některými příslušníky této skupiny zjistíme, že nemalá část z nich, jsou navzdory solidnímu materiálnímu zabezpečení lidé nešťastní a depresivní, často až se sebevražednými sklony. Do této skupiny (materialisticky založených) bych rovněž zařadil osoby, které přílišným materiálním bohatstvím neoplývají. Veškeré prostředky a čas věnují získávání materiálních statků a konzumu, a to například na úkor rodiny, vzdělávání a osobního růstu. Tito lidé rádi tráví čas v nákupních centrech, kde zpravidla zanechají většinu svých finančních prostředků. Chudší konzumenti tráví často volný čas například sháněním potravin z akčních nabídek u nadnárodních obchodních řetězců. Někteří se stejnou oblibou nakupují i spotřební zboží, přestože pro jejich potřebu není nezbytné. Podléhají lákavým reklamám a neváhají se zadlužit v případech, že předmět jejich touhy přesáhne jejich finanční možnosti. Stávají se snadnou kořistí lichvářů, kteří bez problémů půjčují finanční prostředky na nákladnou dovolenou nebo na nákup vánočních dárků. Není tajemstvím, že mezi materiálním bohatstvím a stavem, kdy člověk pociťuje štěstí, neexistuje žádná přímá úměra. Je to mimo jiného způsobeno tím, že lidská bytost je konstruována tak, aby byla stále nespokojena. V tomto smyslu vyvstává myšlenka, že nedostatečně hmotně zabezpečený člověk touží po finanční prosperitě s podobnou intenzitou, jako člověk, který již takzvaně „všechno" má, čili, jak se vžilo v naší každodenní mluvě, je takzvaně „za vodou". Markantní odlišnosti mezi bohatým a chudým spatříme teprve tehdy, pokud bychom zkoumali předměty touhy u různých sociálních skupin. Domnívám se, že na příslušnících této materialisticky zaměřené skupiny je založena finanční prosperita ekonomiky každé civilizované společnosti. V případě, že by tito lidé přestali nakupovat zboží a služby, které nutně nepotřebují, zhroutil by se celý hospodářský systém.1 Poznámka: jistým problémem, z tohoto čistě ekonomického úhlu pohledu, jsou pro konzumní společnost lidé, u nichž se předmět touhy vlastnit omezuje pouze na touhu vlastnit peníze. 15 2.2 Duchovně založení lidé Když se hovoří o duchovním životě, většině lidí se okamžitě vybaví představa podivné náboženské sekty, která člověka zbavuje racionálního uvažování, vymývá mozky a z přívrženců tahá peníze. Další představou duchovního světa bývá tibetský mnich, který po celé dny jen sedí a medituje. Obojí je mylná domněnka. Duchovní člověk pouze hledá příčinu, proč tu vlastně je a co je smysl života. Domnívám se, že nic špatného ani složitého na tom není. Většina dnešních lidí smýšlí materialisticky. Řídí se pouze pěti smysly a intelektem, tím co je těmito aspekty dané, a také tím, co je vědecky dokázané. Tak se z nich však stávají stroje, konající jen automaticky, co jim kdo nařídí, a to, co jim radí nižší mysl. Představy duchovně zaměřených lidí bývají často méně egoistické, představují si to, co je pro dobro všech, a nejenom to, co je dobré pro jejich osobní prospěch. Podle představ těchto lidí platí, že každá naše myšlenka či představa se jednoho dne uskuteční. Říká se, že každá myšlenka je hmotná. Druhá skupina je tedy tvořena především lidmi, kterým nevyhovuje současný konzum, a hledají jinou alternativu v podobě tzv. vyšších hodnot. Často si prošli nějakou životní krizí. Část osob z této kategorie se rekrutuje z lidí, kteří mají obavy z vývoje příštích událostí a hledají „něco vyššího" aby nalezli především klid v duši a duševní pohodu nebo aspoň naději, že nepřízni osudu budou umět čelit. Obracejí svou víru nejenom v takzvané vyšší duchovní bytosti (Boha, anděly, archanděly, dobré duchy a víly), ale také v sebe sama a ve své vnitřní schopnosti. Často se svěřují do rukou vědmám, kartářkám, okultistům a duchovním Mistrům. Dlužno podotknout, že nemalá část lidí, kteří se prohlašují za Guru, osvícence či léčitele jsou podvodní šarlatáni, kteří profitují na druhých. Existují u nás případy, kdy se lidé hledající cestu dostali do péče psychiatrů. Ze zahraničních zdrojů se dozvídáme, že ve jménu víry a získání „věčného života v blaženosti", jsou pořádány dokonce rituální sebevraždy. 16 3 DEFINICE A VYZNÁM LIDSKÉHO ZDRAVÍ Lidské zdraví lze dle schématu (viz kapitola 1), považovat za hodnotu. Jako klišé řada z nás na otázku typu: „Co je v životě nejcennější?" bez delšího přemýšlení odpoví, že na první místo hierarchie patří nad veškeré pochybnosti zdraví. Je-li možno lidské zdraví považovat za nejcennější vlastnictví, pak se nabízí otázka, zda může být pro někoho z nás otázkou smyslu života? Domnívám se, že zdraví sice není smyslem života, ale pro mnoho lidí se může stát prostředkem k jeho dosažení. V dalších kapitolách této diplomové práce se pokusím toto své tvrzení obhájit. Pozoruhodnou skutečností například zůstává, že podstatná část lékařů, kteří se na udržování zdraví obyvatel a zlepšování zdravotního stavu nemocných lidí nemalou měrou podílejí, mají za to, že nejcennější hodnotou každého znáš je (lidský) život. Z této skutečnosti pro mě vyplývá závěr, že prioritní snahou medicíny není navracet lidem zdraví, ale „pouze" zachraňovat lidské životy. Pravdou zůstává, že zjevně existuje relativně početná skupina lidí, která navzdory svému zdravotnímu, tělesnému či smyslovému postižení považuje svůj život za smysluplnější než (z medicínského hlediska) zdraví jedinci. Za ještě více udivující považuji skutečnost, že některé známe osobnosti, které byly v průběhu svého života upoutány na invalidní vozík, vypovídají v tom smyslu, že jejich život je navzdory postižení smysluplnější, než byl předtím. 3.1 Co je lidské zdraví? Z definice Světové zdravotnické organizace (WHO) vyplývá, že zdraví není jen absence nemoci či poruchy, aleje to komplexní stav tělesné, duševní i sociální pohody. Za zdravého člověka dle definice World Health Organization (WHO) můžeme považovat pouze jedince, který prospívá: • Fyzicky (tělesně) • Psychicky (duševně) • Sociálně (sociální adaptace) Jiná definice o zdraví říká, že je to schopnost vést sociálně a ekonomicky produktivní život. 17 Dále o zdraví víme, že je: • proměnlivé v čase: periodicky se opakující obtíže, onemocnění a následné uzdravení se, stárnutí organizmu, aj. • závislé na biologických vlivech: dědičnost, somatické dispozice, prenatální a perinatální poruchy aj. • závislé na psychosociálních vlivech: styl výchovy, sociální postavení dítěte, životní zkušenosti, sociální učení aj. Protipólem zdraví je nemoc, kterou WHO definuje takto: Nemoc je porušení rovnováhy organismu; dojde k porušení části těla (tkáně, orgánu aj.) nebo funkční souhry orgánů nebo psychického prožívání. Za smutnou ironii dokreslující skutečný stav věci považuji slogan, který jsem si před několika lety přečetl v čekárně praktického lékaře: „Lékařská věda již pokročila tak daleko, že v současné době nemáme zdravého pacienta. " Odhady Světové zdravotnické organizace j sou o poznání optimističtější. WHO odhaduje, že nezdravých jedinců je v naší populaci „pouze" 70 + 95 %. Tabulka č. 3: Faktory ovlivňující zdravotní stav člověka Přehled faktorů a % podíl vlivu na zdravotní stav genetika - dědičnost 8-10% životní prostředí 8-15% systém zdravotní péče 10-15% životní styl (způsob života) asi ± 60 % Zdroj: Poznámky z konference zdravotních sester. Třebíč, 2007 Za potěšující lze považovat skutečnost, že podle zdravotníků leží přibližně 60% zodpovědnosti za zdraví v rukou nás samotných. Další potěšitelnou skutečností je, že poměrně malý podíl mají na zdraví jedince genetické vlivy. 2 Poznámka autora: Jedná se například o otázku dědičnosti obezity. Osobně jsem se zúčastnil jedné rozsáhlé studie prováděné lékařskou fakultou v Brně pod patronací prof. MUDr. Zuzany Derflerové-Brázdové, DrSc. (učo 923). Tato studie nepotvrdila existenci geneticky podmíněné obezity. Od rodičů tedy nedědíme geny pro obezitu, ale (pouze) jejich nesprávné stravovací návyky a chybné životní stereotypy. Nelze si nevšinout, že obézního člověka často na vycházce doprovází obdobně obézní pes. 18 3.1.1 Fyzické zdraví Fyzické zdraví člověka neznamená jen neexistenci nemocí, ale také požadovaný stupeň fyzické kondice a dokonalé funkčnosti organismu. Za další kritérium fyzického zdraví člověka se považuje jeho energetický potenciál, tj. schopnost odebírat energii z okolního prostředí, akumulovat ji a mobilizovat pro zabezpečení správných funkcí lidského organismu a stavu jeho psychiky. Čím efektivněji člověk spotřebovává načerpanou energii, tím vyšší bývá též úroveň fyzického (i duševního) zdraví. Ale nebývá tomu tak vždycky. Některá poškození člověka na fyzickém těle jsou bohužel nezvratná. Poškození fyzického zdraví lze rozdělit například takto: • Poškození pohybového aparátu: do této kategorie bych zařadil především poškození CNS, páteře, míchy a dolních a horních končetin. • Poškození vnitřních orgánů: sem patří poruchy orgánů spojených s oběhovým a dýchacím ústrojím, vylučovací soustavou atp. • Poškození smyslových orgánů: spojená zejména s poškozením zraku a sluchu a dále taková, která lidem znesnadňují komunikaci. Pod pojmem udržování fyzického zdraví si lze představit především udržování tělesného zdraví, fyzické kondice a biologických funkcí organismu, a to až do vysokého věku. 3.1.2 Psychické zdraví V posledních letech se věnuje stále větší pozornost psychickému zdraví. Právem. Domnívám se, že stav lidské psychiky má podstatně větší vliv na kvalitu lidského života, než fyzické zdraví. Důkaz? Mnoho lidí s fyzickým poškozením žije takřka plnohodnotné životy, naproti tomu klienti psychologických a psychiatrických ambulancí se neustále topí v problémech. Navíc bolest, která člověka užírá a vysiluje zevnitř formou depresí, stavů beznaděje, strachu z budoucnosti, bludných představ, strachu z onemocnění, ze samoty atp., přinese člověku dříve či později vážná onemocnění na těle fyzickém. 3.1.3 Sociální zdraví Člověk je tvor, který bytostně potřebuje ve své blízkosti jiné lidi. Každý člověk, bez rozdílu věku a pohlaví, bytostně touží „někam patřit". Člověk, který trpí nedostatkem sociálních 19 kontaktů, nežije plnohodnotným životem. Pocit samoty je tím, co často skličuje nejenom staré lidi. Do oblasti sociálního zdraví patří též schopnost, zajistit sebe a svou rodinu ekonomicky. Z výše uvedeného vyplývá, že do kategorie sociálně nezdravých nepatří pouze lidé, kteří nemají dostatek sociálních kontaktů, ale rovněž všichni ti, kteří jsou dotováni z rozpočtu státu nebo z prostředků humanitárních organizací. Jmenujme například narkomany, bezdomovce, vězně, dlouhodobě nezaměstnané a klienty ústavů sociální péče. 3.1.4 Shrnutí Jak již částečně vyplývá z předešlého textu, na celkovém zdravotním stavu člověka se podílí řada faktorů, které mohou narušit rovnováhu v organizmu a způsobit propuknutí nemoci. Všechny výše uvedené složky zdraví se chovají jako spojené nádoby. Je potěšitelné, že přibývá lékařů, kteří se zabývají takzvanou celostní medicínou. Celostní medicína se od klasické medicíny liší tím, že prioritně neřeší následky onemocnění, ale spíše se snaží odhalovat příčiny, proč ta která nemoc u člověka propukla. Ač jsem z medicínského hlediska pouhý poučený laik, jsem bytostně přesvědčený, že stav fyzického zdraví koresponduje se stavem zdraví duševního. Není například tajemstvím, že dobrá nálada a optimismus pacienta s akutním onemocněním má vliv na účinnost léčby a rychlost uzdravení. Péče o celistvého člověka zahrnuje péči o jeho: 1. Fyzickou složku 2. Psychickou složku 3. Sociální složku 4. Spirituální složku Závěr: 1. Zdraví a nemoc j sou j ako líca rub téže mince. 2. Zdraví však není jen opozitum slova nemoc, protože zdraví znamená absenci příznaků nemoci. 3. Nemoc nemusí pro člověka znamenat za všech okolností jen něco negativního, ale také mobilizaci obranných sil a chápání nemoci jako určité životní výzvy. 20 4 SMYSL A SMYSLUPLNOST ŽIVOTA Úvahy o smyslu života je směs namíchaná z filozofických a náboženských představ o existenci, vědomí, a štěstí. Dotýká se mnoha dalších otázek, jako jsou hodnoty, účel, etika, dobro a zlo, svobodná vůle, pojetí slova Bůh, existence Boha, existence duše a posmrtný život. Řada lidí, kteří jsou přesyceni vymoženostmi civilizace, se snaží navracet ke kořenům lidské podstaty na tomto světě. K otázkám, ke kterým se často vracejí ve svých úvahách, patří tyto: • Kdo jsem? • Odkud přicházím? • Kde právě stojím? • Kam kráčím? • Kdo (co) mě na cestě životem provází? • Kudy vede červená nit mého života? • Jak najdu vlastní střed? Mnoho lidí začne dříve či později přemýšlet o tom, co vlastně chtějí a jak najít své štěstí. Je docela možné, že smyslem života je samotný fakt, že jsme se do tohoto světa náhodou narodili. Děti se zpravidla těší na dobu, až budou dospělí. Nemalou část života tak promarníme tím, že se těšíme, až začneme skutečně žít jako dospělí. Pak, v dospělosti nás čeká každodenní těžká práce, abychom si zajišťovali a zlepšovali životní podmínky a uspokojily své lidské potřeby. Následuje etapa života, kdy založíme rodinu a vychováváme děti. Posléze nastane okamžik, kdy nás dospělé děti opustí a zhruba v 70 až 80 letech zemřeme. Proto si musím klást otázku: „Měl by náš život smysl, pokud by lidský život končil smrtí a pak bychom již nikdy neexistovali?" Zdá se mi logické myslet si, že smrtí lidská existence nekončí. Na knižním trhuje v současnosti pestrá nabídka knih, které vedou čtenáře, aby na tyto otázky nalézali odpovědi. Současně roste nabídka i poptávka po knihách, které se zabývají dávnými proroctvími a které řeší problematiku okultních věd a hermetických nauk. Stále noví lidé přicházejí se stále novými teoriemi. To vyvolává hysterii u skeptiků, kteří jsou přístupni všem 21 teoriím, ale pouze za předpokladu, že se jedná o teorie a názory jejich vlastní. V České republice působí kupříkladu Český klub skeptiků Sisyfos. Jestliže se akademicky vzdělaní lidé vysmívají současným astrologům, léčitelům a vizionářům, kteří postrádají příslušné vzdělání, vidím vtom pouze jistý projev arogance. Bohužel se však v palbě kritiky ocitají osobnosti formátu Rudolfa Steinera (antroposofie) či Viktora Frankla (aktivně se účastnil špiritistických seancí v koncentračním táboře). Své zkušenosti s praktikami moderní inkvizice, může poskytnout též uznávaná osobnost a autor celé řady odborných knih a článků z oblasti psychologie, prof PhDr. Milan Nakonečný.3 4.1 Kdo jsem Kdo jsem? Proč jsem? Odkud přicházím? Jaký je účel a cíl mojí existence? Kam jdu? Jaký smysl má můj život? Co je to život? Co je to smrt? Je smrt jen sestra spánku? Je smrt jen odpočinkem mezi životy? Zajišťuje nám smrt obnovení sil do dalšího života anebo je to definitivní tečka za životem? Člověk si od nepaměti klade stále stejné otázky, protože zná jen velmi málo o tajuplné lidské duši. Tato neznalost vyvolává strach z neznáma. Každý lidský život má svůj cíl a smysl. Cílem je naše dokonalost a cestou je návrat zpět ke své podstatě, k Bohu. Je-li tato cesta rovná, pak nás není třeba vracet do rovnováhy nepříjemnými metodami, nemocemi, hladem a podobnými situacemi, které se nám nelíbí. Jsme stálými poutníky z jednoho břehu na druhý. Stále se však vracíme - a ptáme se proč? [Foučková, M., 1996, str. 5] 4.2 Život jako cesta V okamžiku, když se narodí dítě, začíná nová životní pouť. Jeho cesta však vede obydlenou oblastí. Dětství se neodehrává v prázdném prostoru. Dítě je ovlivňováno a utvářeno životním prostředím, výchovou a duchem doby. Zároveň je určováno genetickým dědictvím a osudem, který nese. Co je člověk? Jistě více než jen souhrn výchovných vlivů, více než souhrn genetických faktorů po předcích. Nevíme, kdo jsme. Musíme se tedy vydat na cestu sebepoznání. Každý člověk absolvuje svou vlastní cestu k vlastnímu středu a hledá a poznává své sebeurčení. 3 Společnosti skeptiků, která se rekrutuje především z příznivců a přátel RNDr. Jiřího Grigara, se pan profesor patrně znelíbil tím, že napsal několik knih a článků o fenoménu hermetismu a magie. (Poznámka autora) 22 Na této pouti jsme svobodní a svázaní zároveň. Smíme najít svou vlastní cestu labyrintem a zároveň jsme zatíženi dědictvím, do kterého jsme se narodili: rodinné tradice, prastaré konflikty, karmické souvislosti. Děti vyrůstají v podmínkách rozhádaných manželství, rodí se za válečných zmatků, přicházejí na svět v nepříznivých dobách. Děti jsou zneužívány, týrány, zanedbávány. Nikdo se nerodí do zdravého světa. Každá nová životní cesta je už na počátku zatížena problémy a konflikty. [Wolff, U., 2003, str. 16] 4.3 Život a jeho smysl Otázkou zůstává, zda je vůbec možné pojmy život a smysl spojovat, neboť: • Pokud chceme dát životu nějaký smysl, dost možná jen redukujeme v naší hlavě život na pouhý prostředek naplnění cíle. • Jinak žije člověk, jehož cílem je žít, a jinak člověk, jehož život je jen prostředkem k nějakému cíli. Navíc k cíli blíže nespecifikovatelnému a proto spíše neznámému. Mnozí lidé si uvědomují, že se vše kolem nich stále zhoršuje, a proto pochybují, že život má nějaký hlubší smysl. Ohromné množství lidí na světě trpí vážnou nemocí, nebo trpí podvýživou. Lidé umírají a vypadá to, že si to většina z nich nezaslouží. Spousta z nás má své tajné přání a to se ne a ne vyplnit, přestože jsme přesvědčeni, že konáme jen dobro. Nemůže být ale potíž v tom, že jsme si jen špatně nadefinovali náš cíl? Na to si musí odpovědět každý sám. Majetek nic neřeší. Mnozí lidé, především pak ti žijící v západních zemích si myslí, že hlavním smyslem života je získání hmotného majetku, velikého finančního bohatství. Věří, že tak se dá dospět ke šťastnému životu, že si pořídí vše, o čem sní a problémy zmizí. Nezmizí! To zjistíme tehdy, když hovoříme s lidmi, kteří již větší hmotný majetek vlastní. Překvapující množství bohatých lidí tvrdí, že nejsou šťastní. Bývalý americký prezident Jimmy Carter kdysi prohlásil: "Přišli jsme na to, že vlastnictví věcí, o které jsme dříve tak silně usilovali, neuspokojuje naši touhu po poznání účelu. Hromadění těchto věcí nemůže zaplnit prázdnotu života, v němž schází jistota". 23 4.4 Víra a smysl života V rozhovoru s MUDr. Maxem Kašparů na vlnách rozhlasové stanice ČRo 6 zaznělo, že dnešní mladá generace po smyslu a cílech svého života příliš nepátrá. Zmíněný lékař se profesně setkává především s mladými lidmi, kteří mají za sebou pokus o sebevraždu. Míní, že absence smyslu života u mladého člověka je nepřímým důkazem skutečnosti, že cíl a směřování vlastního života nemají vyřešen ani jeho rodiče. Mladí lidé jsou odkázáni na to „co jim voda do smyslu života přinese" a poněvadž ve svém životě nemají vidinu konkrétního cíle, žijí doslova ode dneška k zítřku. Proto, když přijde sebebanálnější krize, například v podobě rozchodu sedmnáctileté dívky s chlapcem, řeší dívka situaci pokusem o sebevraždu: „Jaký smysl má můj život, když mě tento konkrétní chlapec nechce?" Nepodařilo se jí naplnit tento krátkodobý cíl a neví, že „člověk by měl jít, ke svému konečnému cíli i klikatými cestami". Lidé často hledají svůj smysl a cíl skrze náboženskou víru a skrze Boha. Kupříkladu nejčtenější kniha světa Bible je protkána příběhy, které konkrétním osobám určovaly poslání přímo od Boha. Například starozákonní Abraham dostal za úkol stát se praotcem národů, ještě před ním měl Noe poslání postavit Archu a zachránit na ní lidi i zvířata před potopou. Je logické, že každý člověk nemůže být prorokem či apoštolem, ale i v samotné legendě o stvoření světa lze vidět určité symboly, které mohou oslovit i současného „obyčejného" člověka. Člověk byl Bohem přece stvořen především proto, aby se mohl stát božím obrazem. Každý člověk má na své životní pouti předurčeno poslání, své konkrétní, pevné místo. Život je určen k tomu, aby si toto své místo na Slunci našel. Žádný člověk se přitom nemůže stát nikým jiným, než pouze sám sebou. Člověk se má také starat o vše, co mu bylo Bohem svěřeno, protože nemůže na světě existovat sám. Potřebuje ke svému bytí nejenom ostatní lidi, ale také zvířata a vůbec veškerou přírodu, která mu pomáhá přežít, a která je též zdrojem potěšení jeho smyslů a místem pro relaxaci a získávání inspirace pro tvůrčí činnost. Pečovat musíme také o své zdraví, o svůj duchovní růst a o svou duši. K tomuto hledání vlastní cesty však neexistuje předem určený způsob. Svou vlastní cestu si každý během života musí nalézt sám. Podobné zážitky popisují též lidé, kteří se vrátili z „druhého břehu", tedy lidí, kteří přežili svou klinickou smrt. Víra 4 Jednalo se o rozhlasový pořad, který byl odvysílány neděli 6. prosince 2009 v cyklu B21- Bible pro 21. století. 24 nám účinně pomáhá nalézt smysl života, ale neznamená to, že ateisté nemohou svůj život naplnit a žít jej smysluplně. Za důležité však považuji, aby člověk nebyl příliš materialisticky zaměřen. Osobně se domnívám, že materialisticky zaměření lidé se vyskytují rovněž mezi věřícími. Věřící lidé však mají určitou výhodu v tom, že jejich cesta vede k Bohu, a že je stále někdo doprovází. Je zajímavé, že tuto nespornou výhodu má každý člověk, který v „něco vyššího" věří, a to bez rozdílu, ke kterému náboženskému vyznání se hlásí a jak si svého Boha představuje. Je lhostejno, zda v Bohu vidí trojjedinou všemocnou bytost podobnou sobě samému, vždyť Bůh přece stvořil člověka k obrazu svému (viz Kniha Genesis) nebo se v každé příležitosti obrací k jinému Bohu či Bohyni, jak to dělali staří Rekové a Římané. Není bez zajímavosti, že Česká Republika drží v Evropě jeden, dle mého soudu, velice sympatický primát. Máme zde totiž (přinejmenším) v celoevropském měřítku, nejhustší síť čajoven. Osobně čajovny vnímám jako přirozená centra a velice vkusné duchovní stánky lidí, kteří jsou vyznavači spíše východního způsobu náboženského vnímání tohoto světa. Návštěvníci čajoven a vyznavači různých směrů a odnoží východní filozofie vnímají často Boha jako Všeobjímající Lásku či Světlo.5 Velký rozkvět v ČR v posledních letech zaznamenalo cvičení jógy. Existuje u nás mnoho lidí, kteří jógu pravidelně praktikují. Vzrůstá počet lékařů, kteří doporučují pravidelné cvičení jógy pro její léčivé účinky. Z lékařského pohledu jsou vedle pohybu přínosem rovněž speciální dechové techniky, které jsou pro jógová cvičení charakteristické. Obdobný stav je stran jógy i ve spřáteleném Slovensku, kde byl zpočátku vliv východní filozofie potlačován katolickou církví. Katolická církev dokonce kdysi zakázala provádět cvičení na školách, přestože tato byla prováděna v rámci zdravotní tělesné výchovy. Tělesná a dechová cvičení, která jsou inspirována jógou, dokážou prokazatelně nejenom zlepšit vadné držení těla, ale snižují též obtíže astmatiků a trénují lepší koncentraci, což se kladně projevuje zejména u žáků s lehkou mozkovou dysfunkcí. Proto nedokážu pochopit, proč katolickým věřícím tolik vadila. 5 Podobné výjevy popisují též lidé, kteří se vrátili z „ druhého břehu ", tedy lidí, kteří přežili svou klinickou smrt. 25 Po roce 1989 u nás začala spontánně vznikat dokonce takzvaná Meditační centra, kde lidé tráví často nejenom víkendy, ale i mnohdy celou dovolenou. Typickou náplní těchto pobytů jsou, kromě fyzických a dechových cvičení též skupinové meditace. Pobyty jsou většinou koncipovány tak, že se zde podává vegetariánská strava, která je inspirována především indickou kuchyní nebo je zde možnost volby, zda se chce účastník stravovat „zdravě" či „nezdravě". Východní náboženské nauky, mají oproti křesťanskému pojetí, podle mého soudu minimálně jednu velikou výhodu. Touto výhodou je přesvědčení, že žijeme opakovaně, protože se naše životy odehrávají dle scénáře, který se nazývá karma. 4.4.1 Meditace a modlitba Zatímco v buddhismu a hinduismu se obracíme k Bohu většinou skrze meditaci, tak v obdobných praktikách ostatních náboženských směrů vzýváme Boha zpravidla pomocí modlitby. Osobně jsem přesvědčený, že prostředky a způsob provádění, ať podobné počínání nazýváme jakkoliv, jsou ve své podstatě totožné. Je to proto, že cíl je ve všech případech stejný a tímto cílem je snaha člověka vytvořit komunikační kanál mezi ním samotným a (jeho) Bohem či božstvem. Pokusím se zde definovat některé drobné nuance, které oba pojmy oddělují: Meditace: Lze je rozdělit do několika kategorií, a to dle způsobu provádění. Nejčastěji se provádějí meditace statické, kdy člověk zaujímá vhodnou polohu, v níž vydrží setrvat, aniž by ji během meditace musel měnit. Zpravidla se takto medituje vsedě, v sedu zkříženém, v sedu na patách či dokonce vleže na zádech. Obdobou statických meditací bývají meditace dynamické, které se od předešlých liší tím, že se meditující pohybuje podle rytmické hudby a spontánně tančí. V prostoru, kde je meditace prováděna, by se proto neměly nacházet překážky, které by mohly způsobit zranění, protože je vhodnější každou meditaci provádět se zavřenýma očima. Tím se dokážeme lépe oprostit od rozptylování vlivy přicházejících z okolí. Při statických meditacích si meditující během relaxace buď utváří svůj vlastní příběh, nebo (především u skupinových meditací) poslouchá hlas svého Mistra, který ho vede a pomáhá 26 mu navodit pocity boží přítomnosti, Lásky, Světla, duševní vyrovnanosti, pohody a štěstí. Člověk naslouchá svému vnitřnímu hlasu a hledá odpovědi na své otázky sám v sobě, ve svém podvědomí. Ve své podstatě je rétorika Mistra obdobná rétorice psychoterapeuta, který v rámci psychoterapie působí na své klienty. Meditující člověk se snaží silou svého vědomí uvědomovat a pracovat s energiemi, které jsou dle mínění jogínů přirozenou součástí každé (lidské) bytosti. Těchto center má každý člověk sedm a nazývají se čakrami. Plně korespondují se sedmi barvami duhy, přičemž první čakra, tzv. kořenová má červenou barvu a sídlí v oblasti perinea a nejvyšší, sedmá čakra má barvu fialovou a její místo se nachází nad temenem hlavy. Odtud pochází její české označení, neboť se jí říká čakra korunní. Pro doplnění uvádím, že druhá (oranžová) čakra sídlí v oblasti močového měchýře, třetí (žlutou) reprezentuje solar plexus, čtvrtá (zelená) se nazývá duchovním srdcem a její místo je ve středu hrudního koše, pátá (má světle modrou barvu) ovlivňuje komunikaci a sídlí v oblasti krku a konečně šestá (tmavě modrá) je takzvané třetí oko a její sídlo je uprostřed čela. Cakry z člověka vyzařují svou energii do prostoru, tvoří kolem něj energetický, světelný obal, kterému se říká aura. Během skupinových meditací se často stává, že se aury jednotlivých meditujících nad jejich hlavami vzájemně propojí, čímž dochází k zintenzívnení účinků a duchovního prožitku. Modlitba: Na počátku bych chtěl zdůraznit, že obracení se k Bohu formou modlitby je obvyklý způsob napojení se napříč všemi náboženskými proudy. Svou modlitbu neodříkávají pouze praktikující katoličtí věřící, ale znají je též vyznavači islámu i judaismu. Modlitby bývají nedílnou součástí magických (evokačních) obřadů i špiritistických seancí. Modlí se léčitelé i kartářky, kteří pracují s lidmi. Nemůžu vynechat ani sportovce, kteří se modlí před tím, než podají sportovní výkon. V nejtěžších a krizových okamžicích se k Bohu obracejí i ateisté, a to často až v posledních dnech svého života. Také modlení se lze rozdělit do několika kategorií. Někteří lidé se učí zpaměti převzaté verše, jiní si text formulují vlastními slovy. Pokud bych měl specifikovat hlavní rozdíl, tak oproti meditování, které probíhá „v tichu" je pro modlitbu přirozenější, je-li odříkávána polohlasem nebo (během bohoslužeb) i nahlas. 27 4.4.2 Úrovně lidské mysli Zakladatel psychoanalýzy Sigmund Freud je autorem teorie tříúrovňového modelu lidské mysli. Podle Freudovy teorie, která se používá dodnes, má lidská mysl tyto úrovně: Vědomí Základní úroveň mysli tvoří takzvané vědomí, které sestává z toho, co v daném okamžiku zaměstnává naši mysl. Jedná se hlavně o myšlenky, představy nebo city. Za vědomí je tedy považována ta část mysli, jejímž prostřednictvím vnímáme, že žijeme, a to co právě prožíváme. Předvědomí Předvědomí je pojem užívaný pro všechny informace, které máme v paměti a které, ačkoli právě nezaměstnávají naši vědomou pozornost, si dokážeme kdykoliv vybavit. Je to oblast psychiky na pomezí vědomí a nevědomí. Vzpomeneme-li si například uprostřed zimy na letní dovolenou, tak se v okamžiku vyslovení v našem vědomí okamžitě vybaví různé myšlenky a vizuální představy s letní dovolenou spojené. Vynořují se z předvědomí. Nevědomí Nevědomí (někdy též podvědomí) sestává ze záhadných hlubin, které jsou pro vědomí zpravidla nedostupné bez použití vhodných technik (hypnózy, snů a především meditace). [Fontana, D., 1998] Do této úrovně patří emočně podbarvené vzpomínky, myšlenky, strachy touhy, které byly vytesnený zvědomí, a člověk si přestal uvědomovat. Nevědomí se projevuje často prostřednictvím snů. Za bdělého stavu ovlivňuje naše chování třeba formou chybných výkonů, přeřeknutí atp. Nevědomí osobní a kolektivní Carl Gustav Jung teorii svého učitele S. Freuda dále rozpracoval a pojem nevědomí rozdělil na: • Osobní nevědomí, které se skládá z toho, co souvisí se životem konkrétního člověka. • Kolektivní nevědomí, což jsou především zděděné predispozice společné nám všem -způsob myšlení a vnímání, společný celému lidskému rodu. Kolektivní nevědomí je 28 zřejmě pramenem našeho společného snažení, našich citových i duchovních tužeb a také vzorů - archetypů. V průběhu meditace procházíme všemi třemi úrovněmi mysli. Například Fontana [1998] popisuje průběh meditace takto: „Při meditaci se nám otevírá nejprve předvědomí - vír myšlenek a vzpomínek, které se okamžitě nahrnou do mysli, když se pokusíme nahlédnout do nitra. Pak, s prohlubující se meditací, se nám otevírá nevědomí. Nejprve se vynoří například dávno zapomenuté vzpomínky z osobního nevědomí a teprve později přijdou obecně symboly a archetypy z kolektivního nevědomí. " Tentýž zdroj [Fontana, D., 1998] dále uvádí, že: „Kolektivní nevědomí je úroveň, na níž jako by se rozšířila naše mysl a připojila se ke sjednocujícím psychickým a duševním silám, které jsou vlastní lidskému rodu. Je možné, že mimosmyslové schopnosti, z nichž některé můžeme meditací posílit, vycházejí z naší schopnosti přímého kontaktu s myšlenkami a cítěním ostatních mužů a žen prostřednictvím kolektivního nevědomí. " 4.4.3 Účinnost meditací a modliteb Ověřovat a měřit „sílu víry" podobně jako existenci Boha, účinnost modlitby vědeckými metodami a postupy, považuji za nesmysl. Přesto se ve Spojených státech amerických v roce 2006 dali dohromady „odborníci", kteří podobnou vědeckou studii prováděli. Respondenty se stalo 3000 dobrovolníků, z nichž 1800 tvořili pacienti na šesti kardiologických klinikách v USA, kteří měli podstoupit náročnou operaci srdce (bypass). Zbylých 1200 účastníků studie byli zdraví lidé, kteří měli za úkol modlit se: „Za úspěšný chirurgický zákrok s rychlým a zdravým zotavením bez komplikací". Jak tedy studie probíhala? Pacienti byli rozdělení na 3 skupiny po 600 respondentech, a to takto: První skupina: • tvořili ji pacienti, kterým bylo řečeno, že se za jejich uzdravení nějaký člověk modlí • za uzdravení každého z nich se skutečně určený dobrovolník po celou dobu modlil 6 Archetypy: Hlavní součásti Jungovy teorie kolektivního nevědomí jsou tzv. archetypy, které zahrnují psychickou zkušenost mnohých generací lidstva. Archetypy měly význam vždy a pro všechny, jak dokládá jejich častý výskyt v pohádkách, mýtech, legendách a uměleckých výtvorech různých kultur. Jsou to symboly, které ovlivňují náš způsob chápání světa a náš vztah k němu. (Viz Haiti, 2004, aj.) 29 Druhá skupina: • pacientům bylo řečeno, že se za jejich uzdravení možná některý dobrovolník modlí • za uzdravení každého z nich se určený dobrovolník po celou dobu modlil Třetí skupina: • pacientům bylo řečeno, že se za jejich uzdravení možná některý dobrovolník modlí • za uzdravení nikoho z nich se ve skutečnosti žádný dobrovolník nemodlil Dlužno podotknout, že modlící se dobrovolníci obdrželi jeden den před zákrokem křestní jméno a iniciály příjmení konkrétního pacienta, který jim byl přidělen, a že stav pacientů byl pro tento experiment monitorován po dobu 30 dní po zákroku. Z výsledků vyplynulo, že stran pooperačních komplikací se nejhůře (!) dařilo pacientům z první skupiny, kde se následně vyskytly problémy u 59 % respondentů. U zbylých pacientů, kterým tato pomoc přislíbena nebyla, se komplikace objevily u 52 % z nich. Závěr této studie, zaměřené konkrétně na křesťanskou víru tedy zněl tak, že „modlitby lidí za (zdárnou) srdeční operaci neměly vliv na jejich zotavení. " AAA Shrnutí Pochybuji o tom, že by jakýkoliv podobný vědecký experiment nebo vědecká studie mohla u spirituálně zaměřeného člověka vyvolat pochybnosti o smysluplnosti jeho náboženského přesvědčení nebo o existenci „Vyšší Bytosti", ke které se obrací prostřednictvím svých meditací nebo modliteb. Vedle lidí, kteří se hlásí ke konkrétnímu náboženskému vyznání, existuje početná skupina takzvaně hledajících. Určitá část lidí totiž nepotřebuje prostředníka, který by jim na pravidelných bohoslužbách předepisoval, co si mají myslet, co mají říkat nebo co smějí číst, přesto svými charakterovými vlastnostmi, pozitivním smýšlením a přístupu k životu, hravě předčí mnohého praktikujícího křesťana nebo muslima. 30 Nesouhlasím s mnohými novodobými inkvizitory, kteří nesouhlasně kroutí hlavou pokaždé, když chybí hmatatelný důkaz. Nevěří ničemu, co obvyklými fyzikálními postupy nelze změřit nebo zvážit. Tak jako současná věda neumí potvrdit či vyvrátit existenci Boha, tak nemůže, dle mého soudu vyvrátit existenci dalších fenoménů duchovního života. Víra v léčitelské schopnosti, alternativní medicínu, homeopatii, věštění z čehokoliv, minulé životy, osudovost, karmu, spiritismus, magii, hermetismus, okultismus, kabalu, elementární bytosti, návštěvy z vesmíru a podobně, může člověku pomáhat hledat směr, cíl a smysl života stejně dobře, jako jinému nabízí například víra v učení katolické církve. 4.5 Karma a osud Často si musím klást otázku, do jaké míry je osud člověka předurčen a kolik je pravdy na ustáleném rčení „Každý svého štěstí strůjcem". Věřím, že člověk sice může do značné míry ovlivnit průběh svého života, protože má svobodnou vůli a rozum, ale součástí každého lidského života jsou také osudové zkoušky, které jsou předem naplánované Boží Prozřetelností. Tyto zkoušky mají člověka přivést k vyššímu poznání. Život může být také do značné míry ovlivněn temperám entem. Již od starověku dělíme lidi do čtyř skupin v závislosti na převládající tělní tekutině. Rozdělení temperamentu, pocházející od řeckých filozofů na choleriky, flegmatiky, sangviniky a melancholiky je dodnes velmi frekventované. 1) Cholerikům jsou v literatuře s hermetickou tematikou přisuzovány vlastnosti živlu ohně. S ohněm se spojují vlastnosti jako je vznětlivost, rychlé rozhodování, ale také malá trpělivost a vytrvalost. Proto osud choleriků často ovlivňují náhlé změny a časté zbytečné problémy nebo konflikty s lidmi v jejich okolí. 2) Flegmatici reprezentují živel vody. Jejich osud zpravidla nevykazuje žádné dramatické změny, jejich postoje nevšímavě plynou a nic se jich příliš nedotkne. 3) Sangvinici náleží ke vzdušnému elementu. Jsou tedy družní, hovorní a přelétaví, potřebují k životu změny a pohyb, protože jsou vždy nespokojení. K jejich osudu patří společenské události, široký okruh známých a časté, leč nepříliš zásadní změny. 31 4) Melancholici patřící k elementu zemskému reagují na podněty pomaleji, ale co (se) jednou změní, mívá trvalejší charakter. Na povrchu bývají klidní, avšak jejich osudem bývá bohatý vnitřní život, neboť v jejich nitru se dmou hluboké emoce. Z popsaného vyplývá, že spíše po povrchu se odehrávají události v životě flegmatika a sangvinika, naproti tomu cholerik a melancholik vše prožívá do hlouby duše. V populaci se většinou nevyskytují takto přesně vyhraněné typy, ale většina lidí je tvořena kombinací dvou až tří temperamentu. Více informací na toto téma poskytuje většina učebnic obecné psychologie a psychologie osobnosti. S poněkud složitějším výkladem vztahu temperamentu a psychického prožívání se prezentoval známý švýcarský psycholog Carl Gustav Jung. Podle něj existují čtyři psychické funkce, kterými jsou: • Myšlení • Cítění • Vnímání • Intuice Člověk je podle Junga strukturován tak, že jedna funkce je hlavní, druhá pomocná a třetí a čtvrtá jsou uloženy v nevědomí a působí tak proti funkcím hlavní a vedlejší jako opozice. Podle Jungova modelu stojí myšlení v opozici k cítění a vnímání v opozici k intuici. 4.5.1 Karma a zákon jejího vyrovnání Původ slova karma je nutno hledat v sanskrtu. Při vyslovení tohoto slova se především přívržencům buddhismu vybaví etický přírodní zákon, zákon příčiny a následku, podle kterého jakýkoliv čin, postihne s určitým časovým zpožděním aktéra činu samotného. Zjednodušeně řečeno nám tento zákon praví, že egoistické chování člověka způsobí v budoucím čase utrpení a nesobecké jednání přinese naopak štěstí. Z buddhisti ckého pohledu neznamená karma „osud", ale může být přeložena jako „čin" nebo „příčina a následek". Asi nejznámější propagátorkou takového duchovního učení u nás, je podle mně dostupných informací PhDr. Marta Foučková, která pojem karma na četných přednáškách vysvětluje přibližně jako souhrn všech dobrých i zlých skutků člověka, které jako odměna či trest ovlivní především to, v jakém stavu a do jakého prostředí se člověk opět narodí. S jistou nadsázkou 32 přirovnává lidské činy k položkám v účetní knize ve smyslu „Má dáti a Dal". Jinými slovy, co člověk zaseje i sklidí. Karmu lze tedy chápat jako souhrn příčin a následků, jež přecházejí z jednoho života do dalšího života nebo životů. Podle starověkých nauk platilo rčení „oko za oko, zub za zub". Člověk dříve nebo později zakusí na vlastní kůži radosti a strasti, které připravoval jiným. Paní doktorka Foučková je populární nejenom díky své četné přednáškové činnosti a svým přeplněným přednáškovým sálům, ale rovněž díky pozornosti „odborníků" z řad skeptiků společnosti Sisyfos.7 Působí na české scéně již od počátku devadesátých let 20. století a za tu dobu získala nejenom mnoho obdivovatelů, ale též odpůrců. Přirovnává lidský život na planetě Zemi k pobytu ve škole, a to za účelem vývoje lidské duše. Život na Zemi je vnímán jako sbírání zkušeností a opakované zkušenosti vedou ke zmoudření. Většina lidí má problémy, ale jen málokdo hledá příčiny ve své karmě a v minulosti. Každé lidské utrpení je možno kompenzovat, pokud víme, proč trpíme. Jestliže lidská duše dokáže srovnat veškeré karmické dluhy, není již více zapotřebí, aby se znovu reinkarnovala do fyzického těla. Doktorka Foučková je přesvědčena, že příčiny veškerých lidských nemocí a psychického i fyzického utrpení, je nutno hledat v tzv. karmických dluzích a v chybách v „minulých životech". Je autorkou unikátní psychoterapeutické metody, kterou nazývá hlubinná terapie. 4.5.2 Hlubinná terapie V hlubinné terapii se vedle slova karma dále operuje především s pojmy: • Reinkarnace • Regrese 1) Reinkarnace znamená totéž, co v češtině „převtělování". Reinkarnace nebo též opětné vtělení, návrat do fyzického těla, znovuzrození. Výraz reinkarnace doslova znamená „opakovaně do masa". Myšlenka, že naše duše je nesmrtelná, je patrně stará, jako lidstvo samo. Vždyť mnoho přírodních národů uctívá totemová zvířata, protože věří, že se do nich vtělují duše zemřelých předků. 7 V roce 2001 získala PhDr. Foučková anticenu Zlatý Bludný balvan za psychoterapeutickou techniku, kterou nazvala „Hlubinná terapie ". (Poznámka autora) 33 V současné době se odhaduje, že v rámci hinduistické a buddhistické víry, věří více než miliarda lidí, především obyvatel Asie, že jejich duše prochází reinkarnacemi. Na reinkarnaci nevěří, vedle ateistů, též přívrženci ortodoxní islámské, židovské i křesťanské víry. Není bez zajímavosti, že PhDr. Foučková, (která byla vychována v prostředí katolické rodiny) tvrdí, že se katolická církev učení o reinkarnování duší distancovala teprve v 6. století. Na svých přednáškách uvádí, že tak církev učinila cíleně, neboť křesťanští duchovní prý viděli ve víře v převtělování jistou hrozbu. Člověk, věřící v myšlenku reinkarnace, by mohl být méně závislý na církvi a jeho loajalita vůči církvi by byla též značně ohrožena. Křesťanská teologie proto stanovila, že existují pouze dva životy. Jeden v těle zde na Zemi a druhý po smrti. Po smrti nás tak čeká jen ráj anebo, namísto toho, pouze věčné zatracení. Od té chvíle dokázala církev prodávat své odpustky za spasení duše a rychle se proměnila v nejbohatší instituci na světě. Reinkarnační myšlenky v Evropě dále přežívaly jen v hlavách alchymistů, okultistů a ve spisech tajných řádů. Víře v existenci lidské duše neprospělo později ani učení Karla Marxe. Materialistické smýšlení moderních Evropanů a průmyslová revoluce vedly k definitivnímu pohřbení této myšlenky na dlouhou dobu. 2) Regrese je v hlubinné terapii návrat po časové ose zpět, do minulých životů. V terapii se využívá toho, že naše paměť obsahuje souvislý a kompletní záznam o celé naší existenci. Všichni máme v paměti uloženy záznamy událostí jak příjemných, tak i nepříjemných -traumatizujících. Tyto traumatizuj í cí události pak podstatným způsobem ovlivňují náš současný život, a to především na nevědomé úrovni. V autorčiných knihách „Jsem" a „Já jsem" můžeme prostřednictvím průběhů z terapeutických sezení sledovat putování časem v příbězích lidí, kteří v současném životě trpí závažnými psychickými nebo somatickými poruchami. Není bez zajímavosti, že řada těchto sezení končí naprostým vyřešením zdravotního problému klienta. Za velice zajímavé a závažné považuji, že v minulých životech osob, které se nyní narodily s těžkým tělesným postižením, Marta Foučková objevila příčinu ve spáchání sebevraždy v minulém životě. Na jiném místě se můžeme naopak dočíst, že týraná manželka činila totéž v minulém životě, kdy byla reinkarnována v mužském těle. 34 Hlubinná terapie je založena na teorii, že lidskou smrtí život duše nekončí. Smrt je vnímána jako stěžejní podmínka pro proces dalšího převtělení do jiného života, do jiných podmínek. Pozemský život je vnímán jako školní lekce. Nástrahy, krize, nemoci, překážky a strádání nás mají přimět ke zmoudření a přehodnocení dosavadního života nebo životů. Smyslem je naučit se, pochopit, přijmout odpovědnost, zdolat překážku, splnit si svůj úkol na tomto světě, kterým nás Prozřetelnost pověřila. Pracovat na svém osobnostním růstu. Kdo v této zkoušce obstál, bude napříště, tj. v dalším životě, obdařen mimořádnými schopnostmi (talentem) nebo se narodí do lepších podmínek než člověk, který svůj život řídil nesprávným směrem. Mnoho lidí po absolvování hlubinné terapie zcela radikálně změní dosavadní způsob chování a myšlení, a tím se mu otevřou nové možnosti a příležitosti pro prožití smysluplného života. Důležitým prvkem těchto terapií je princip odpuštění. Buď v průběhu terapie odpustíme sami druhému člověku, nebo požádáme o odpuštění člověka, kterému jsme v minulosti (třeba nevědomě) ublížili. 4.5.3 Vliv osudu a náhod Dalším problémem, z hlediska hledání smyslu života, je věčná filozofická otázka. Je lidský život řízen osudem anebo je to jenom řetězec určitých náhod? Existuje osud či vyšší moc, která záhadně působí na lidské životy? Neboje snad vše jen dílo náhody? Tento problém lidé řešili již v době antiky, o čemž svědčí staré řecké báje, ve kterých velkou roli hrají dcery nejvyššího boha Dia a bohyně zákonného pořádku Themidy. Rekové jim dali jméno Moiry a v bájích vystupují jako bohyně osudu. Podléhali jim vedle smrtelníků i všichni olympští bohové, včetně nejvyššího Dia. Ani sám Zeus nesměl zasahovat do j ednotlivých osudů. Moiry byly tři a daly by se přirovnávat k našim pohádkovým sudičkám. Recké slovo „moira" se však překládá také jako podíl nebo úděl z čehož nepřímo vyplývá, že člověk se na svém osudu má částečně podílet též svými činy. Moiry si vedle přívlastků „zlá" a „zhoubná", též vysloužily poněkud optimističtější řecký přídomek „aisa", o kterém Zamarovský [2005] soudí toto: „Nejzajímavější je výraz „ aisa ", v němž lze spatřovat osud vytvářený vůlí člověka. ... proti Moiře je člověk bezmocný, avšak proti Aise jedná člověk spíš svévolně, z pýchy nebo vášně, tedy nikoliv nevyhnutelně". 8 Jednotlivé Moiry se jmenovaly: Klóthó (rozpřádala nit lidského osudu), Lachesis (nit předla a rozvíjela) a Atropos (nit osudu přestnhovala). (Poznámka autora) 35 Každý z nás zná několik případů neuvěřitelných „náhod", které vytvořily v jeho životě složitý řetězec událostí, které si často nedokážeme vysvětlit. Mnoho případů takových shod událostí nalezneme také v historických kronikách. Mnoho náboženství se staví za nezvratitelnost osudu, který řídí lidský život. Označit však a priori všechny podobné názorové proudy za nesmysl, považuji přinejmenším za nekorektní, neboť tato otázka je sporná. V každém případě si myslím, že by se člověk měl snažit vytvářet si vlastní život sám, a nespoléhat se při tom na osud. Osud je tu od toho aby člověku dával výzvy, úkoly a překážky, ale člověk je vybaven „Vůlí", aby výzvám osudu uměl vzdorovat. V posledních letech se objevuje široká nabídka knih, které zdůrazňují význam pozitivního myšlení. Tvrdí se zde často, že každá myšlenka ovlivňuje dění okolo nás. Každá myšlenka má nějakou sílu a vysílá nějaký impuls. Proto například když na někoho myslíme, tak ho potkáme a jsme přesvědčeni, že vše byla pouhá náhoda. Často se stává, že konkrétního člověka zajímá nějaké téma, a posléze mu velice často přichází do cesty na pomoc člověk či okolnost, která s řešenou problematikou úzce souvisí. Člověk na prahu smrti „náhodou" pozná opravdového přítele, který mu zachrání život. Čili je tomu podobně s Newtonovým zákonem akce a reakce. Myšlenka (akce) přivolá pomoc (reakci). Uvádí se, že naprosto totožný je princip modliteb. Pouze síla pozitivní myšlenky a složité řetězce „náhod" umožnily některým vězňům přežít v nelidských podmínkách koncentračních táborů. Neboť jak říká Viktor Frankl: „Kdo má pro co žít, vydrží téměřjakékoliv jak"'. 4.6 Život jako dar a úkol Jan Amos Komenský ve svém díle "Obecná porada o nápravě věcí lidských" přirovnává lidského jedince k herci, když říká: „My všichni na velikém jevišti světa stojíme, a vše co se kolem nás děje, každého z nás se týká". Tato Komenského slova u mě vyvolávají představu, že každá lidská bytost je součástí určitého celku, bez které by žádný celek nemohl být úplný. Člověka lze brát jako objemem nepatrnou, ale významem nezanedbatelnou součást celého vesmíru. Někteří autoři poeticky nepovažují lidskou bytost za součást vesmíru, ale rovnou za součást Boha. V lóžovém spisu Řádu rytířů z východu (Ordo Templi Orientis) v kapitole II, která vysvětluje význam slova Universum, se dokonce píše, že: „Každý muž a každá žena je hvězda ". 36 Pokud opustíme tuto odvážnou a přiznám se, že ne dost dobře pochopitelnou strukturu Vesmíru, pak nemůžeme zpochybnit, že každý člověk svým chováním do jisté míry ovlivňuje dění na planetě Zemi, ale především dění ve státě, obci a rodině, do které se narodil. Již samotný okamžik zrození nového života, vyvolává celý řetězec nových událostí a změní navyklé rodinné stereotypy. Podobné řetězce následných událostí vyvolává lidská smrt. Sekundárně pak člověk hraje další důležité životní role. Například ve svém zaměstnání se podílí na výkonu firmy, ale ovlivňuje též dění ve školách které navštěvuje, činnost politických, zájmových a sportovních spolků, kterých je členem atp. Pokud jsme nemocní nebo staří a nedokážeme se sami o sebe postarat, ovlivňujeme přinejmenším životy (a duchovní růst) lidí, kteří se o nás starají. Velký vliv na své okolí mají osoby, které vyvolávají atmosféru strachu, které nedodržují platná pravidla a dané zákony, především pak osoby s kriminálními sklony ve svém chování. Z toho nepřímo vyplývá, že člověk musí žít proto, aby splnil nějaký úkol na této planetě. S tímto úkolem byl pověřen svým Stvořitelem (vesmírnou inteligencí). Splnění své životní mise se člověk může vyhnout například tím, že spáchá sebevraždu. Není bez zajímavosti, že se většina náboženských učení staví k sebevrahům negativně, včetně katolické církve, která na důkaz pohrdání lidmi, kteří dobrovolně zmaří vlastní život, ukládá jejich ostatky za hřbitovní zdí: „ ... tam leží bez víry sebevrazi. " Domnívám se však, že všechny sebevrahy nelze „házet do jednoho pytle". Mám zde na mysli zejména živé pochodně Jana Palacha a Jana Zajíce.9 V žádné válce jistě není neobvyklé, že někdo obětuje vlastní život, aby jiné lidi, zachránil od jisté smrti.10 Zde se přikláním k názoru, že životním úkolem (údělem) některých lidí je, obětovat vlastní život, v zájmu celku. Činy Palacha a Zajíce bych přirovnal k činu antického hrdiny Prométhea, který se stal zosobněním statečnosti, hrdého vzdoru a odporu vůči starým pořádkům a lásky k lidem a Pravdě. 9 Za sebevraha by mohli mnozí lidé označit též Jana Husa, který nemusel zemřít, kdyby odvolal své učení. (Poznámka autora) 10 Mnoho podobných případů nalezneme v řadách policistů, hasičů, záchranářů, atp. (Poznámka autora). 37 4.7 Života jeho cíl V okruhu svých přátel jsme nejednou diskutovali nad významem životních cílů. Velmi zajímavou debatu vyvolala otázka, proč potřebujeme znát svůj cíl. Shodli jsme se na tom, že dosažení cíle je důležité pro lidské EGO. u V podobném duchu se vyjadřuje též prof. Nakonečný [1997, str. 103], a to těmito slovy: „Nejsilnější uspokojení (pocity úspěchu, blaha, štěstí) prožívá člověk z tzv. evalvace (zvyšování hodnoty) vlastního EGA, zejména ví-li o tom jeho okolí aje-li jeho odezva na jeho úspěchy atd. kladná, alespoň u těch osob, na nichž mu záleží a které mu následně projevují obdiv, úctu, lásku, přízeň, souhlas. " Cíle jsou však nezbytnou součástí života, pokud máme žít smysluplný a plnohodnotný život. Vězni v koncentračních táborech nevěděli, jak dlouho bude jejich zajetí trvat a zda vůbec se někdy dožijí jeho konce. Ti, kteří si dokázali udržet naději, že ještě mohou například spatřit svoje blízké, považovali za splnění (dílčího) cíle, pokud se dožili večera jednoho všedního dne. Ráno se probouzeli s novým cílem - přežit další den. Viktor Frankl tento stav označuje za existenční provizorium. Člověku, žijícímu v existenčním provizoriu byla odepřena možnost, aby svůj život zaměřil na budoucnost. Vězni, kteří se „malého" cíle nedokázali držet, zpravidla končili svůj život skokem do drátů s vysokým napětím, neboť nevěřili ve vlastní budoucnost. Kdo nebyl s to věřit v budoucnost, byl v lágru ztracen. Frankl popisuje, že největší mortalitu vězňů zaznamenal v období Vánoc jako důsledek hromadného zklamání vězňů, kteří věřili, že budou na Štědrý den propuštěni na svobodu. Z důsledku ztráty časově zřetelně termínovaného cíle z obzoru, hromadně podléhali skvrnitému tyfu. Obdobné existenční provizorium zažívá mnoho nezaměstnaných anebo například lidí na nemocničních odděleních následné péče. Otázce bídné existence a propojenosti psychiky nezaměstnaného s jeho fyzickým zdravím, jsem se již věnoval ve své bakalářské práci z roku 2005. Situace vězňů však byla nesrovnatelně složitější, neboť kromě toho, že neznali termín svého propuštění, měli každý nepatrný časový úsek, hodinu co hodinu, vyplněn neustálým šikanováním a fyzickým utrpením. Každý den tak byl z pohledu vězně nekonečně dlouhý. 11 Lidské EGO je [Hartl, 2004] definováno takto: Já; jádro osobnosti, jehož prostřednictvím si člověk uvědomuje sám sebe a své postoje; též prostředník mezi id a superego. 38 Domnívám se, že z výše uvedeného textu vyplývá určitá paralela, mezi smyslem života a dosahováním osobních cílů. 4.7.1 Typologie a hierarchie cílů Osobní cíle lze rozdělit do několika skupin: • Dílčí neboli úsekový cíl • Hlavní cíl • Náhradní cíl • Perspektivní cíl • Nejzazší neboli konečný cíl 1. Cíle dílčí a hlavní: K dosažení hlavního cíle je zpravidla zapotřebí dosáhnou několika cílů dílčích. Je důležité, aby i dosažení dílčího cíle mělo pro náš hlavní cíl určitou hodnotu. Myslím si, že význam cílů dílčích je často podstatný, neboť je velmi obtížné, motivovat se na příliš vzdálené cíle. 2. Cíle náhradní: Náhradní cíl bychom mohli též pojmenovat jako cíl vedlejší. Je to cíl, kterého stále můžeme dosáhnout, pokud se nám již nepodaří dosáhnout cíle hlavního. Například talentovaný fotbalista, který aspiroval na start v národním týmu, nemůže kvůli zranění hrát vrcholovou kopanou. Za náhradní cíl si zvolí získat post reprezentačního trenéra. 3. Cíle perspektivní: Započít přibližování se k perspektivnímu cíli lze zpravidla až tehdy, pokud byl dosažen nějaký hlavní cíl. Perspektivní cíl je v časovém horizontu umístěn za hlavním cílem. Například pro nově přijatého studenta bakalářského programu může být perspektivním cílem získat titul docenta. 4. Cíle konečné: Konečné cíle leží v hierarchii všech cílů na nejvyšším stupni. Tyto cíle se někdy označují termínem hlavní životní cíl. Přichází na řadu tehdy, pokud člověk v životě dosáhl „všeho" a zbývají mu stále síly na dosažení (ještě) vyšší mety. Často se vztahují k vyvrcholení kariéry. Je chápán jako poslední cíl na cestě života. Křivohlavý [2006] tento cíl nazývá „ultimate concern" - nejzazší snaha. 39 4.7.2 Zaměřenost na cíl Zaměřenost na určitý cíl a usilování o jeho dosažení se nazývá směřování (obrázek č. 4). Opakem směřování]^ bezcílnost čili promarnění času, příležitosti nebo možnosti. Tabulka č. 4: Směřování - aiming Zdroj: KŘIVOHLAVY, J. Psychologie smysluplnosti existence. Praha : Grada, 2006. V běžném životě je zpravidla nemožné směřovat k jednomu jedinému cíli. Vztahy mezi jednotlivými cíli mohou být disharmonické. Na obrázku č. 5 jsou tři cíle označené jako Ci, C2, C3. Písmena a, b, c vzájemné působení snah o dosažení těchto cílů. Tabulka č. 5: Vzájemné vztahy mezi různými cíli téhož člověka Zdroj: KŘIVOHLAVY, J. Psychologie smysluplnosti existence. Praha : Grada, 2006. Cíle na sebe často navazují. Na obrázku č. 6 je symbolem C označen hlavní cíl, jehož splnění předchází splnění tří dílčích cílů (Ci, C2, C3). Například chce-li se cyklista stát celkovým 40 vítězem závodu Tour de France (C), musí úspěšně absolvovat všechny etapy závodu (Ci, C2, C3). Předpokladem vítězství v etapě je úspěch ve všech vrchárskych a rychlostních prémiích. Tabulka č. 6: Cíle dílčí a cíl nejzazší 1___________________________________________________________________________1 Zdroj: KŘIVOHLAVY, J. Psychologie smysluplnosti existence. Praha : Grada, 2006. Symbolem C je na obrázku č. 7 vyznačena hlavní a nejdůležitější snaha - nejzazší cíl. Tento nejzazší cíl následně dodává dílčím cílům (Ci, C2) určitou hodnotu. Písmeny a, b, c jsou znázorněny síly, kterými cíle působí na motivaci. Tabulka č. 7: Vliv nejzazšího cíle na dílčí cíle Zdroj: KŘIVOHLAVY, J. Psychologie smysluplnosti existence. Praha : Grada, 2006. 41 5 TYPOLOGIE A VÝZNAM KRIZÍ 5.1 Definice krize Slovo krize má původ v řečtině. Ekvivalentem řeckého slova „krisis" je české slovo rozhodnutí či rozsouzení. Původ slova lze rovněž spatřovat v řeckém „krinó", což můžeme do českého jazyka překládat jako oddělit, vybrat případně volit. Zajímavý výraz pro krizi používají v čínštině. Čínská složenina slov „wei-džť má totiž i pozitivní aspekt neboť vedle nebezpečí znamená také příležitost. Krize je přirozenou součástí života každého lidského jedince. Například psychické krize bývají přirozenou reakcí v těžkých životních situacích. Jedná se o situace, kdy dochází k ohrožení základních životních hodnot. Příkladem krize je střetnutí s překážkou, kterou nedokážeme překonat vlastními silami, obvyklým způsobem nebo v přiměřeném čase. Také v medicíně je termín krize poměrně frekventovaný. Například v somatologii se za krizi považuje stav nemocného pacienta, který se náhle začíná měnit k lepšímu (pacient překonal určitou krizi) anebo naopak k horšímu (pacient se nachází v kritickém stavu). V oborech zabývajících se duševním zdravím a duševní hygienou (tj. psychologie, psychiatrie) terapeuti s tímto termínem častěji operují teprve od 90. let minulého století. V průběhu choroby nastává u pacienta období, kdy je člověk nucen, v určité limitní situaci, zaujmout (nebo změnit) svůj postoj. U člověka nastává velká psychická tenze, protože je nucen učinit těžké rozhodnutí, což je vnímáno jako neřešitelné. Toto plně koresponduje s původním významem slova krize, tj. rozhodnout, vybrat, (z)volit. Trvá-li tento nepříjemný stav napětí u člověka neúměrně dlouho, dostavují se posléze pocity, že se mu nic nedaří, a že je proti tomu zcela bezmocný. Tento duševní stav má negativní vliv na (pracovní) výkonnost. Pokud se člověku zdaří nepříjemnou situaci překonat a krizovou situaci postupně vyřešit k jeho spokojenosti, dokáže často toto úspěšné chování opakovat a tím posilovat. Takto může na základě prožité životní krizové situace postupně dojít k proměně osobnosti. Ustálené lidové rčení praví, že co tě nezabije, to tě posílí. 42 Během života se do krizových situací dostáváme poměrně často. Životní krize se liší ve svém charakteru a rovněž ve své intenzitě. Psychické krize jsou častým nezvaným „hostem" nejenom u nás samotných, ale přirozeně též u lidí v našem okolí. Opakovaně se objevují u rodinných příslušníků. Čili nejsou ničím neobvyklým a do našeho života neodmyslitelně patří. Krize má též pozitivní stránku aneb jak se ustálilo v hovorové mluvě: „Každé zlo je k něčemu dobré ". Je pochopitelné, že kladný aspekt nedokážeme pozorovat v čase, kdy u člověka krize probíhá. Pozitivní stránka věci se projeví teprve při (včasném) rozpoznání příčiny a překonání krize. Tehdy přispívá k osobnímu růstu a k duševnímu dozrávání člověka. Dlužno podotknout, že každý člověk má vůči krizovým situacím jinou ýrustrační toleranci. Frustrační tolerance je závislá nejenom na konstituci člověka, ale především na výchově a životních zkušenostech. Osobně se domnívám, že frustrační práh je silně individuální záležitost. U některých lidí se snižuje s věkem, u jiných se s věkem naopak zvyšuje. Vycházím z předpokladu, že si mladší lidé určitá životní rizika ještě neuvědomují. Naopak u některých starších lidí předpokládám, že si po nasbírání většího množství životních zkušeností více věří a menší problémy, považují za bezvýznamné. 5.2 Krize v různých etapách života Krize, kterými lidé procházejí v různých etapách života, jsou jedněmi označovány jako krize vývojové, jinými jako krize zrání. Jsou považovány za „normální" neboť se v určitém věku vyskytují v životě takřka každého lidského jedince. Není bez zajímavosti, že astrologové tyto krize připisují nepříznivému postavení tranzitujících planet vzhledem k postavením planet v nativním horoskopu . Za hlavního iniciátora a původce těchto krizí je označována planeta Saturn. Dr. Jan Kefer napsal v roce 1939 (dva roky před svou smrtí v Osvětimi) o Saturnu toto: „ Saturn je principem prohloubení bytí, souhrnem sil, které zkouškami a osudem ženou je k vyššímu vývoji. Astrologicky symbolizuje plíživé zlo, hloubku myšlenek, zvýšenou činnost duchovní, rozmysl, obrácení se do sebe, touhu po samotě, rozvahu, sobectví, konzervativnost, dogmatičnost, chladnou panovačnost. Všeobecně naznačuje zkoušky osudu, překážky životních funkcí. " 43 Také například RNDr. Milan Špůrek, CSc. smýšlí o této planetě v podobném duchu. Uvádí: „Saturn člověka zkouší, aby ho přivedl k poznání, moudrosti a k možnosti nápravy. Saturnská moudrost spočívá ve schopnosti se zastavit, zkoncentrovat a přehlédnout dosavadní cestu. Pozice Saturnu v horoskopu indikuje vnější restriktivní zásahy do života, pociťované často jako neblahé. Postavení této, ve středověku poslední známé planety v horoskopu naznačuje, jakým směrem je třeba působit proti nejistotě a zklamání, proti melancholii, za jejíž ztělesnění je Saturn pokládán. Saturn je planetou v astrologii vztahovanou ke stáří a ke všemu, co s ním souvisí, ke zkušenosti, zodpovědnosti, kontrole, učenosti, vážnosti, disciplíně a setrvačnosti, ale také k jistě dávce smutku nebo spíš zasmušilosti. " Oba tyto prezentované názory jsou opřeny, dle mého soudu, o vědecky nezpochybnitelná fakta. Víme například to, že Saturnova heliocentrická, tropická doba oběhu je 29,42 let, čili přibližně 30 let. Dále například z vývojové psychologie víme, že člověk ve svém životě absolvuje několik zlomových období jednotlivých vývojových etap. Není bez zajímavosti, že přechody mezi jednotlivými etapami lidského života plně korespondují se saturnskými tranzity. Co je tedy z hlediska mapování vývojových krizí pro určité časové mezníky lidského života charakteristické jsem se pokusil zmapovat a charakterizovat takto: 5.2.1 Puberta Toto období nastává přibližně ve stáří 15 let, tj. v době první opozice Saturna. V pubertě si člověk zpravidla začíná poprvé uvědomovat a prociťovat svůj vnitřní svět. Tyto pohledy do vlastního nitra jsou nezřídka spojeny s duševními výkyvy a krizemi, které se navenek mohou projevit jako společensky nepřijatelné chování. Začínáme se více zabývat vlastními pocity a pudy. Dosud vyrovnaná a veselá povaha může být vystřídána neklidem, depresí, uzavřeností k okolí, nedůtklivými a citově přehnanými reakcemi na vnější podněty. 12 Nativní horoskop (někdy též radix) zakresluje postavení planet v okamžiku zrození. Za okamžik zrození se považuje okamžik, kdy se novorozenec poprvé nadechne - začíná nový lidský život. (Poznámka autora). 13 Tranzity Saturna: tranzitující Saturn se u většiny lidí navrací do svého nativního postavení pouze 2x za život, a to přibližně ve věku 30 a 60 let. V tomto okamžiku totiž svírá tranzitující Saturn s nativním Saturnem úhel 0°. Astrologové tento stav (neboli konjunkci Saturna) považují za nepříznivý. Obdobná nepříznivá doba nastává ve věku 15, 45 (a 75) let, kdy planety svírají úhel 180°. Toto postavení je označováno jako opozice planet. 44 Také přechod ze základní školy na střední, charakteristický pro toto období, s sebou přináší mnoho stresů a psychických problémů. Pubescenti už nemohou být dětmi, ale zároveň ještě nemohou (a zpravidla ani nechtějí) kopírovat život dospělých. Začínají si na jednu stranu uvědomovat vlastní hodnotu, na druhou stranu však trpí nepříjemnými pocity z obav, že jsou moc tlustí, moc velcí, moc malí nebo moc oškliví. K typickým otázkám v tomto období nepatří pouze „Kdo jsem?". V tomto období se často o slovo hlásí též otázky typu „Jaký smysl má můj život? " nebo „Kde je moje místo v tomto světě? " případně „Jak se zde mám orientovat a jak si svůj život uspořádat? " 5.2.2 Střední dospělost Toto období přichází přibližně ve stáří 30 let, tj. v době první konjunkce Saturna. Ve věku 30 let člověk ukončuje období tzv. mladší dospělosti, které začíná ve věku 19 let. Období mladší dospělosti je charakteristické především tím, že z hlediska somatického dosahujeme svého vývojového maxima. Můžeme si všimnout, že většina vrcholových sportovců, se po třicátém roce svého života ocitá za zenitem výkonnosti, tedy na sklonku své sportovní kariéry. To se projevuje hlavně u sportů, kde je kladen důraz především na dynamiku a vý-bušnost, přičemž u vytrvalostních sportů není ještě věkový handicap tolik patrný. Člověk po třicítce se však musí vyrovnávat nejenom s úbytkem fyzických sil. Soužití partnerů přináší množství povinností: starost o domácnost, účty a výchovu dětí. Narozením dítěte dochází k mnoha změnám: nutnost přizpůsobit se dítěti, starat se o něj, dojde k omezení vlastních zájmů. S tím se někdy spojuje nutnost změny povolání, a to především z důvodu nedostatečného výdělku. Ženy řeší dilema rodina versus profese. Obvykle tak následně vznikají problémy, že se dostatečně rychle nedokážeme přizpůsobit novému pracovnímu prostředí. Přicházejí též starosti s bydlením. Pomineme-li ekonomickou stránku tohoto problému, přináší s sebou každé stěhování především velkou psychickou zátěž. V sociální oblasti někdy přichází smutek z pocitu osamělosti. Někteří lidé (především nezadané ženy) totiž těžce nesou skutečnost, že si nedokázali nalézt vhodného životního partnera. 45 Mají pocit, že jim takzvaně ujíždí vlak. To je deprimující zejména pro ty, jejichž přátelé již povětšinou zakotvili v trvalém partnerském svazku. Většina třicátníků již nepochybně poznala situací, kdy se musela vyrovnat se ztrátou někoho blízkého. V tomto věku zpravidla přicházíme o své prarodiče. To vše nás vrací k úvahám o smysluplnosti života. 5.2.3 Zralá dospělost Toto období začíná přibližně ve věku 45 let, tj. v době druhé opozice Saturna. Ukončení střední dospělosti je charakteristické takzvanou krizí středního věku, které přichází přibližně ve věku 45 let. Věk 45 je mnohými odborníky považován za bránu do zralé dospělosti. Krize středního věku je přirozený proces. Typickým projevem této krize je silný pocit nutnosti změny. Fenoménem krize středního věku se zabýval již psycholog Carl Gustav Jung, který v ní viděl „normální součást zrání". Krize středního věku často přiměje jinak zodpovědného člověka provést radikální změny životního stylu, které mohou být pro další život ohrožující a kterých pak dodatečně lituje. Pokud procházíme krizí středního věku, můžeme zažít širokou škálu pocitů, jako například: Nespokojenost se životem nebo se životním stylem, díky kterému jsme pociťovali pocit štěstí po mnoho předešlých let. Znuděnost z věcí (nebo lidí), které (kteří) byly středem našeho zájmu a vyplňovaly náš každodenní život. Dochází k „osvobození" od dřívějších tlaků z vazby na rodinu. Logicky tak vzniká riziko rozpadu rodiny, neboť se mění i představa o ideálním partnerovi a partnerství. Pocit vlastní zbytečnosti (syndrom prázdného hnízda) je kompenzován dokazováním toho, že člověk není starý. Další velmi stresující okolností může být úmrtí blízké osoby. Typické je úmrtí rodiče (nebo jeho vážné onemocnění) nebo ztráta nejbližších členů vlastní rodiny z důvodu rozvodu. 46 Ožívá problém vlastní identity. Roste tendence zabývat se sám sebou. Prohlubují se obavy z rychle postupující ztráty zrakové i sluchové ostrosti. Člověk se myšlenkami vrací do minulosti a bilancuje ji. 5.2.4 Stárnutí Stárnutí začíná přibližně ve věku 60 let, tj. v době druhé konjunkce Saturna. Úmyslně jsem nepoužil slovo stáří, neboť jsem hluboce přesvědčen, že klasifikovat takto člověka pouze na základě jeho fyzického věku je velmi zavádějící a označovat a priori všechny lidi, kteří již dosáhli šedesátky za staré je přinejmenším nespravedlivé. Domnívám se, že nástup stáří je podmíněn nejenom geneticky, ale především tím, jak se jedinec stará o svou fyzickou a duševní kondici. Navzdory těmto slovům považuji období okolo šedesátých narozenin za období další těžké vývojové krize. Typické pro toto období jsou myšlenky na důchod, který s sebou přináší nejenom ztrátu společenského a ekonomického statusu, ale též ztrátu sociálních kontaktů. S touto skutečností bývá nezřídka spojen komplex neužitečnosti a snížení sebehodnocení. Jedinec se musí adaptovat na jiný denní režim, hledat pro sebe nové uplatnění. Pro typické vlastnosti stárnoucího obecně platí, že se některé vlastnosti, které měl dotyčný jedinec již dříve, jakoby zesilují (např. starostlivost se mění v úzkostnost a mentorování, spořivost v lakotu, nerealistický pohled v nesoudnost apod.). Jedinec je mnohem méně adaptabilní a bývá přecitlivělý. Žije často ve vzpomínkách, hodnotí uplynulý život a více či méně se snaží vyrovnávat s úvahami či obavami ze závažných nemocí a v horších případech i s faktem blížící se smrti.14 5.3 Krize ovlivněné zdravotním stavem Lékaři a zdravotnický personál se často zabývají získáváním poznatků v souvislosti s měřením kvality života15 (JeJicn) pacientů. Samotný pojem kvality života zahrnuje údaje o fyzickém, psychickém, sociálním a duševním stavu jedince. 14 Není bez zajímavosti, že na Konferenci sester o paliativní péči (Třebíč 2007) jsem zaznamenal názor, že: „ ... obavy před smrtí klesají s přibývajícím věkem a s úrovní náboženského přesvědčení tedy s vírou v Boha. " 15 WHO (Světová zdravotnická organizace) definuje kvalitu života takto: „Kvalita života je to, jak člověk vnímá své postavení v životě v kontextu kultury, ve které žije, a ve vztahu ke svým cílům, očekáváním, životnímu stylu a zájmům". 47 Za účelem zjišťování kvality života byly v celosvětovém měřítku vydány četné dotazníky, z nichž je valná část používána i v České republice. Dotazníky, které při těchto průzkumech zdravotníci využívají, jsou dvojího druhu. a) Generické dotazníky b) Specifické dotazníky Ad a) Generické dotazníky Hodnotí celkový stav nemocného bez ohledu na dané onemocnění. Výhodou těchto dotazníků je, že hodnotí kvalitu života nemocných v širokém záběru, tj. nevybírají si žádný konkrétní vzorek populace. Ad b) Specifické dotazníky Jsou zaměřeny na hodnocení celkového stavu nemocného pro konkrétní diagnózu (daný typ onemocnění) nebo specifického aspektu kvality života (např. bolest, únava, sexualita apod.) 5.3.1 Objektivní a subjektivní ukazatel zdravotního stavu Dotazníky zpravidla hodnotí dva ukazatele kvality života. a) Objektivní ukazatel (určují zdravotníci) b) Subjektivní ukazatel (podle údajů, které poskytuje pacient) Ad a) Objektivní ukazatel Výstupem je EQ-5D skóre (dimenze kvality života) nabývající hodnot 0-1 (0 - nejhorší zdravotní stav, 1 - nejlepší zdravotní stav). Objektivní ukazatele zaznamenává zdravotnický personál, a to na základě vlastního hodnocení stavu pacienta. Zahrnuje pět aspektů kvality života • Pohyblivost • Sebeobsluhu • Obvyklou činnost • Bolest/obtíže • Úzkost/depresi 48 Ad b) Subjektivní ukazatel zahrnuje vizuální analogovou škálu, kde hodnota 100 představuje nejlepší zdravotní stav a hodnota 0 nejhorší stav. Pacient si vyznačí svůj subjektivně vnímaný zdravotní stav na stupnici (viz tab. 8). Výstupem je EQ-5D VAS (subjektivní zdravotní stav) nabývající hodnot 0 až 100. Tabulka č. 8: Nejjednodušší způsob sdělování intenzity bolesti pacienta (škála VAS) Škála VAS ke zjišťování intenzity bolesti Největší myslitelná bolest /55ři VW JAK MOC MNE TO BOLÍ 1 Žádná (nulová) bolest Zdroj: KRIVOHLAVY, J. Psychologie NEMOCI. Praha : Grada, 2005. 5.3.2 Faktory ovlivňující krizí způsobenou nemocí Subjektivní náročnost a hloubka životní krize způsobené zdravotním stavem (nemocí) je závislá na mnoha faktorech, které jsem se pokusil zmapovat a stručně charakterizovat: • Závažnost nemoci: za méně závažné nemoci pokládám ty, kdy není bezprostředně ohrožen lidský život. Pokud je nemocí život pacienta v ohrožení, je závažnější taková nemoc, kdy ohrožený člověk nemůže nebezpečí ztráty svého života zmírňovat a eliminovat mobilizací vlastního úsilí. • Perspektiva uzdravení: nejtěžší krize lze očekávat u těch pacientů, kteří: • Mohou v lékařem stanoveném termínu očekávat smrt. • Mají trvale závažně poškozen smyslový orgán (ztráta zraku, sluchu, ...). • Mají perspektivu trvalého upoutání na lůžko nebo invalidní vozík. • Přišli po amputaci o končetinu atp. • Způsob léčby: značný rozdíl je nutno spatřovat v tom, je-li člověk léčen: a) Formou ambulantní péče a v domácím prostředí 49 b) Formou hospitalizace v prostředí nemocničního zařízení Problémy ústavní péče jsou podrobně popsány v tabulce č. 9. • Svéprávnost: očividně se v nejnáročnější situaci ocitají klienti dlouhodobě hospitalizovaní v uzavřených odděleních psychiatrických léčeben. Lékaři dokonce používají odborný termín, takzvané stigma duševní nemoci. Tento pojem je souhrnným označením pro ty vlastnosti, které nápadně odlišují psychiatrické pacienty od ostatních lidí. Stigma vede k diskriminaci a k izolaci duševně nemocných. • Časová náročnost: závisí na předpokládané době léčení (očekávané době trvání krize). • Lékařská prognóza: náročnost krize se snižuje s nadějí na (úplné) uzdravení. • Bolestivosť, tolerance k bolesti je značně individuální záležitostí (viz tabulka č. 8) • Postup léčby: některé léčebné procedury mohou krizi spojenou s nemocí prohlubovat (chemoterapie), jiné mohou dobu léčení a nemoc zpříjemnit (balneoterapie). • Povolání nemocného: naděje na návrat k „normálnímu" životu, jaký žil před nemocí. 50 Tabulka č. 9: Porovnání situace zdravého a nemocného člověka Ve stavu zdraví V době nemoci Aktivita a pasivita Aktivita: Zdravý člověk je hlavním aktérem ve svém životě Pasivita: Pacient a zvláště nemocniční pacient je předmětem péče mnoha lidí - lékařů, sester, nemocničního personálu, atp. Ti jsou nyní hlavními aktéry v jeho životě - ne on. S o š 5 Relativní nezávislost: Zdravý člověk si do určité míry může dělat, co chce - není na druhých lidech příliš závislý Závislost na druhých lidech: Pacient nemůže dělat, co by sám chtěl, ale musí dělat to, co mu druzí lidé určí - a musí to dělat tak, jak mu určují. Životní rytmus Zdravý člověk si svůj vlastní životní rytmus do značné míry stanovuje sám. Má ho zažitý, zvykl si na něj a cítí se v něm dobře. Pacient je postaven do situace odlišné od té, na kterou byl zvyklý. Není zvyklý na životní rytmus, který mu je předkládán v nemocnici, nemá ho zažitý. V mnohém se mu zdá nepřirozený. 03 U > -a Ä OJ Zdravý člověk podává ve svém životě poměrně dobrý výkon v činnostech, které ovládá, pro které má předpoklady (znalosti, dovednosti). To mu dodává sebedůvěru a kladné sebehodnocení. Pacient musí dělat činnosti, které neumí a neovládá. To snižuje jeho sebevědomí a jeho sebehodnocení (devalvuje to jeho sebedůvěru). 'CS c« "3 *-O ^ CA) _g Zdravý člověk žije v takzvané sociální síti své vlastní rodiny, mezi přáteli, známými, spolupracovníky, atd., které dobře zná. Pacient je v relativní sociální izolaci nemocničního prostředí. Stýká se zde s poměrně neznámými lidmi, zatímco kontakt se známými lidmi je značně omezen. Životní prostředí Zdravý člověk se pohybuje v dobře známém prostředí domova, pracoviště, společnosti atp. Pacient je v nemocnici uzavřen do poměrně neznámého prostředí, kde je vše cizí, nové a ne tak běžné, jako bylo doma. S ;=? SI Zdravý člověk má poměrně stabilizovaný rozsah svých vlastních, životním během ovlivněných zájmů - o práci, společenské dění atp. Okruh zájmů pacienta se v době nemoci a zvláště v nemocnici podstatně zužuje - především s ohledem na zdravotní stav a jeho změny. Zvládání problémů Zdravý člověk poměrně zvládal problémy, které mu život stavěl do cesty. Věděl, oč jde. Věděl, jak reagovat na otázky, které mu byly kladeny. Pacient svému fyzickému i psychickému stavu moc nerozumí, ztrácí nad ním vládu a neví si s ním často rady (neví, co se s ním děje). o o S V životě dosud zdravého člověka převládaly relativně kladné emoce - radost a štěstí ze smysluplného života, tj. dění, jehož smysluplnost do jisté míry chápal. Měl v životě určitou míru životní jistoty a naděje do budoucnosti. Emocionální stav pacienta charakterizuje v prvé řadě celý soubor negativních citů - strach a obavy, bolest, nejistota atp. Časový prostor Dosud zdravý člověk žil v poměrně široké časové dimenzi - u vědomí minulosti, živé přítomnosti a s pohledem do budoucnosti, kterou viděl dosti určitě (jako zřetelněji strukturovanou). Pacient žije převážně jen a jen v přítomnosti. Kontakt s minulostí je omezen a budoucnost je nejistá - problematická. Zdroj: KRIVOHLAVY, J. Psychologie nemoci. Praha : Grada, 2005. 51 5.4 Pracovní krize 5.4.1 Pracovní přetížení a ztráta zaměstnání Toto téma bych rozdělil do dvou naprosto opozičních problémů, přičemž každý z obou níže popsaných extrémů považuji za krizový stav. Pracovní krize mohou vznikat především vlivem: • Přetížení pracovními problémy a úkoly • Ztráty zaměstnání a nezaměstnanosti Za zajímavé považuji, že oba druhy těchto krizí lze překonávat velice obtížně, neboť se často stává, že po přetížení pracovními problémy často vzniká nemoc, která bývá příčinou ztráty zaměstnání a naopak lidé, kteří jsou vystaveni krizi z nezaměstnanosti, si najdou zaměstnání, které jim přinese nadměrnou pracovní zátěž. Krizi způsobené ztrátou zaměstnání jsem se intenzivně věnoval již ve své bakalářské práci, kterou jsem obhajoval v Brně v roce 2005 a která nesla název „Rekvalifikace v prevenci vzniku patologických jevů ". Ztráta zaměstnání znamená pro mnoho lidí ztrátu smyslu životní existence a vyvolává celý řetězec dalších krizí, protože práce přináší do života člověka jistý i n řád a dává tak životu určitý smysl. Krizi však může způsobit nejenom ztráta zaměstnání, ale též pracovní přetížení či dlouhodobě nevyhovující (nevhodné) pracovní podmínky, případně kumulace těchto faktorů najednou. Je zcela evidentní, že především v regionech sužovaných vysokou nezaměstnaností žije určitý počet zaměstnaných osob, které jsou dlouhodobě pracovně přetěžovány, většinou pod hrozbou ztráty zaměstnání. 5.4.2 Tvůrčí krize a syndrom vyhoření Za další typ pracovních krizí, se kterými se můžeme během života setkat, lze považovat: • Tvůrčí krize • Syndrom psychického vyhoření (Burnout) 16 Bakalářská práce byla věnována fenoménu ztráty zaměstnání a čerpal jsem v ní především z vlastních zkušeností, které jsem získal v době své několikaměsíční nezaměstnanosti. (Poznámka autora). 17 Typickým sebevrahem je podle statistik nezaměstnaný muž ve věku okolo 45 let, se sklony k alkoholismu. (Poznámka autora). 52 Vznik tvůrčí krize lze předpokládat především u designérů, výtvarných umělců a také například u lidí živících se psaním (spisovatelé, novináři, hudební textaři a skladatelé, ...). Není tajemstvím, že některé z umělců, dohnala tato krize až k sebevraždě. Naproti tomu syndrom vyhoření postihuje na prvním místě osoby, z takzvaných pomáhajících profesí. Do této kategorie patří především zdravotnický a ošetřovatelský personál, dále terapeuti, psychologové, pedagogové, zaměstnanci ústavů a rehabilitačních center. V literatuře [Křivohlavý, J., 1998, str. 15-16] je však uváděna celá plejáda typů osobností, u nichž se projevy spojované se syndromem vyhoření nejčastěji objevují. Jmenujme některé z nich: • Člověk, který byl zprvu velice nadšen svou prací a pracovními úkoly, avšak časem u něho vnitřní zanícení ochablo. Člověk, který na sebe neustále klade příliš vysoké požadavky. Člověk, který pracuje nad úroveň své kapacity, schopností a dovedností. Člověk, původně nejvýkonnější a nejtvořivější s vysokou produktivitou. Člověk, původně nejodpovědnější a nejpečlivější. Člověk, který práci bere jako drogu - tzv. workoholik. Člověk, který neúspěch prožívá jako osobní porážku. Člověk, který nedokáže odpočívat, relaxovat a regenerovat svou energii. Člověk, dlouhodobě žijící v mezilidských konfliktech. Člověk, který (z psychologického hlediska) více dává, než přijímá. Člověk, který pracuje a navíc pečuje o těžce nemocného (postiženého) člena rodiny. Člověk, který má nadměrnou akumulaci nepříznivých životních situací (viz Holmes a Rahe, In Honzák, 1994, str. 57, aj.). (Viz tabulky č. 10 a 11) Člověk, který stále pociťuje ohrožení kladného sebehodnocení (tzv. self-esteem) Atd. Zátěžové životní události V klasické studii z roku 1970, která je v literatuře [Honzák, R., 1994, aj.] připisována autorské dvojici Holmes, Rahe se objevuje žebříček stresových situací, kterým byla podle závažnosti přisouzena určitá bodová hodnota. Podle tvrzení autorů by neměl součet těchto hodnot v jediném roce zaznamenat překročení limitní hranice 150 bodů. 53 Tabulka č. 10: Žebříček zátěžových životních situací a jejich bodové skóre č. Životní událost body Č. Životní událost body 1. Úmrtí partnera 100 22. Změna odpovědnosti v zaměstnání 29 2. Rozvod 73 23. Syn/dcera opouští domov 29 3. Rozvrat manželství 65 24. Konflikty 29 4. Uvěznění 63 25. Mimořádný osobní čin nebo výkon 28 5. Úmrtí blízkého člena rodiny 63 26. Manžel/ka nastupuje nebo končí v práci 26 6. Uraz nebo vážné onemocnění 53 27. Vstup do školy nebo její ukončení 26 7. Sňatek 50 28. Změna životních podmínek 25 8. Ztráta zaměstnání 47 29. Změna životních zvyklostí 24 9. Usmíření nebo přebudování 45 30. Problémy a konflikty se šéfem 23 10. Odchod do důchodu 45 31. Změna pracovní doby nebo podmínek 20 11. Změna zdrav, stavu člena rodiny 44 32. Změna bydliště 20 12. Těhotenství partnerky 40 33. Změna školy 20 13. Sexuální potíže 39 34. Změna církve nebo politické strany 19 14. Přírůstek nového člena rodiny 39 35. Změna sociálních aktivit 18 15. Změna zaměstnání 39 36. Půjčka menší než průměrný roční plat 17 16. Změna finančního stavu 38 37. Změna spánkových zvyklostí a režimu 16 17. Úmrtí blízkého přítele 37 38. Změny v širší rodině (sňatky, úmrtí) 15 18. Přeřazení na jinou práci 36 39. Změna stravovacích zvyklostí 15 19. Závažné neshody s partnerem 35 40. Dovolená 13 20. Půjčka vyšší než průměrný roční plat 31 41. Vánoce 12 21. Splatnost půjčky 30 42. Přestupek a jeho projednání 11 Zdroj: HONZÁK, R. Krize v životě, život v krizi. Praha : Road, 1994. Tabulka č. 11: Hodnocení skóre zátěžových situací v časovém úseku jednoho roku (dle tab. 10) Bodový součet skóre Pravděpodobnost propuknutí nemoci 1. Méně než 150 bodů Velmi malá pravděpodobnost 2. Od 150 do 199 bodů 9 až 33 % 3. Od 200 do 299 bodů 30 až 52 % 4. Více než 300 bodů 50 až 86 % Zdroj: Poznámky z přednášky Prof. Rudolfa KOHOUTKA. MU Brno, 2009. 5.5 Krize smyslu života Motto: „Kdo má proč žít, unese téměř každé jak. "Nietzsche Podle Křivohlavého [1994, str. 76] má člověk tendence k nenaplnění potřeby žít smysluplně především tehdy, když: • Má dojem, že ho nikdo nepotřebuje, a že je k ničemu. • Má dojem, že je takzvaně „páté kolo u vozu" například proto, že je starý, nemocný, neschopný, osamělý, nemohoucí, .... 54 Člověka postupně opouštějí přátelé a on se posléze ocitá sám. Ztratí člověka, kterého měl nade všechno rád. Nemá na světě nikoho, koho by dokázal mít rád. Blahobyt se stal cílem a následně po zavalení „vším možným" zjistí, že jeho „srdce je prázdné. Ztratí naprosto o všechno zájem. Nečeká od života (vlastní budoucnosti) nic pozitivního. Žije v životním provizoriu, které již trvá příliš dlouho. Někdo člověku zproblematizuje to, co měl rád, v co doufal a čemu věřil. Neobjevuje se nám delší dobu nic, co by posílilo naši naději. Utápí se v nudě a v nezájmu o cokoliv. Nechá se pasivně unášet proudem a „zahodí kormidlo". Vyhýbá se jakékoliv námaze nebo práci. Propadne sladkému nicnedělání. Člověka vyčerpá spousta drobných starostí - „stokrát nic umořilo osla". Chybí dostatek přitažlivých cílů. Nemusí nic dělat, ba ani se starat sám o sebe a druzí zařídí vše potřebné. Jsme 100 % zajištění. 5.5.1 Noogenní neuróza Termín noogenní neuróza pochází od zakladatele oboru logoterapie, tedy od Viktora Emila Frankla. V. E. Frankl, který byl vězněn v koncentračním táboře, pokládá za nejdůležitější motivační hodnotu u člověka „vůli ke smyslu". Viktor E. Frankl [1994, str. 67] uvádí, že: Vůle ke smyslu může být také zmařena. V tomto případě mluví logoterapie o „existenční frustraci". Termín „existenční" se tu vztahuje 1. K existenci jakožto specificky lidskému způsobu bytí. 2. Ke smyslu existence. 3. K úsilí nalézt konkrétní smysl osobní existence, a tedy vůli ke smyslu. Pokud stávající smysl již člověka přestal naplňovat, a on „neví jak dál", může to vyústit až k neurotickým příznakům, tzv. noogenní neuróze. 55 Podle lékařského slovníku [Vokurka, M., 2007] jepsychogenníneuróza definována takto: „ neuróza - klasické označení pro funkční duševní poruchu bez organického nálezu na mozku, která spočívá v narušené schopnosti přizpůsobení, v poruchách myšlení, jednání, vnímání, cítění, přičemž na rozdíl od psychózy si pacient si svůj stav uvědomuje, má náhled a jeho osobnost není rozložena. Neurózy se klasicky dělily na několik typů podle převládající obtíže. " Rozdíl mezi běžnou psychogenní neurózou a neurózou noogenní popisuje Frankl takto: „ noogenní neuróza na rozdíl od neurózy v obvyklém smyslu slova, tj. od neurózy psychogenní, nemá původ v psýché, kterou poznáme psychologicky, nýbrž v noos (smysl, duch), jejž poznáváme noologicky jakožto hlubší dimenzi lidské existence. Tímto termínem směřuje logoterapie k duchovnímu jádru lidské osobnosti. Musíme však pamatovat, že v logoterapii nemá slovo duchovní prvotně význam náboženský, nýbrž psychiatrický." [Frankl, V. E., 1994] 5.5.2 Logoterapie Motto: „ Trpět když to není nezbytné, je spíše masochismus než heroismus. " Viktor Frankl říká: „ Úloha lékaře pomoci pacientovi k jeho vlastnímu hodnotovému a světovému názoru, je v době, jako je dnešní o to naléhavější, že přibližně dvacet procent neuróz je podmíněno a způsobeno pocitem bezsmyslnosti, což označuji jako existenční vakuum. Instinkt neříká člověku, co musí dělat, a dnes mu také neříká žádná tradice, co by měl dělat; brzy už nebude vědět, co vlastně chce, a tím spíš bude hotov dělat, co po něm chtějí jiní, jinými slovy bude náchylný podléhat autoritářským a totalitářským vůdcům a svůdcům ". [Frankl, V. E., 1996] Podle Viktora Frankla vedou k dosažení životního smyslu 3 hlavní způsoby: • najít smysl v tvorbě a práci nebo konání skutků • něco prožívat nebo se s někým setkávat (láska) • pokud nemohu změnit osud, změnit tedy sám sebe (postoj) Rozdíl mezi psychoanalýzou a logoterapii Vídeňský psychiatr Viktor Frankl bývá srovnáván s populárním zakladatelem psychoanalýzy Sigmundem Freudem. Důvod pro jejich srovnávání není jejich shodné působiště (Videň), ale především jejich přínos v oblasti psychoterapie. Frankl je zakladatelem směru označovaného jako existenciální analýza a logoterapie. Logos se zde překládá jako smysl života a zároveň i „ducha". Zjednodušeně lze tedy význam slova logoterapie překládat jako „léčbu smyslem". Podstatou terapií dle Frankl ova pojetí, je 56 tedy obrácení se k člověku jakožto k „bytosti duchovní", která sama sebe může přerůst tím, že 1 o najde svou vlastní životní orientaci, smysl života a odpovědi na otázky své existence. Logoterapie je tedy něčím, co by se dalo popsat jako „výchova ke vlastní zodpovědnosti"'. Logoterapie řadí hodnoty do třech základních kategorií 1. Tvůrčí hodnoty vznikají, když člověk něco hodnotného vytváří, a tím do okolního světa vkládá určitou, „přidanou hodnotu", která je produktem jeho práce. Přispívá tedy hodnoty do světa, přičemž prožívá vlastní smysluplnost (např. zaměstnání, domov apod.) 2. Zážitkové hodnoty člověk je získává od okolního světa, a to především v podobě významných poznatků, citově podbarvených zážitků, a též ve formě vztahů, například s jiným člověkem. Hodnota a smysl spočívají v tom, že něco pěkného, dobrého a opravdového prožíváme prostřednictvím svých citů a pocitů. Může se jednat o požitek z uměleckého díla, z krás přírody nebo (v ideálním případě) z přítomnosti milované osoby, neboť tato hodnota se nejsilněji projevuje v lásce. 3. Postojové hodnoty jsou důležité především u osob trpících. Realizují se v člověkem neovlivnitelných osudových situacích, tam, kde člověk musí přijmout něco daného. Například z důvodu vážné nemoci, či předzvěsti blížící se smrti, zůstává člověku ještě poslední hodnota - uchování jeho základního postoje k životu, v případě nemožnosti vytvořit (si) nebo prožívat něco smysluplného. Frankl říká, že bolest má význam duchovní a duševní - chrání člověka před duševní strnulostí. „Dokud člověk trpí, zůstává duševně naživu. " [Frankl, V. E., 1994] „ V tomto stavu se projevuje nevědomá víra člověka, zda vůbec a jaký vlastně to všechno má smysl. Zde jsme na hranici náboženského nalézání smyslu." [Zapletalová, B., 2008] 18 Logos lze (také v tomto případě) přeložit jako „slovo", protože těžiště logoterapie spočívá v rozhovoru, a je tedy vlastně druhem terapie rozhovorem. 57 5.6 Význam a řešení krizí Význam krizí Z mých dosavadních životních zkušeností vyplývá, že krize jsou nedílnou součástí života. Krize vyvolávají často změny v žebříčku osobních hodnot a aktivují se vnitřní síly, kterými je lidská bytost obdařena a o jejichž existenci by jinak nevěděla. Jsem přesvědčený, že poklidný život bez omezujících nebo ohrožujících faktorů, by vedl k postupnému úpadku lidského ducha. Utrpení vede ke zmoudření. Moudří lidé usilují o svůj duchovní, duševní a tělesný růst. Čím je život jednodušší, tím se stává více stereotypním. Tento životní stereotyp se mnozí z nás snaží zpestřit (změnit) konzumním způsobem života. Marně! Naproti tomu mě víceré osobní zkušenosti vedou k přesvědčení, že radost a příjemné okamžiky z dosažení vytčeného cíle je přímo úměrná počtu a náročnosti překážek, které člověk na cestě za svým cílem musel zdolat. Jinými slovy, pokud nepoznáme prohru, nedokážeme si náležitě vychutnat pocity vítězství. Co je v životě „zadarmo", to je většinou bezcenné. Například maturitní vysvědčení, která dnes studenti získávají většinou bez vlastního přičinění. Často navzdory tomu, že nechodí do školy. Řešení krizí Za vyřešení krize považuji okamžik, kdy je člověk schopen se naprosto přizpůsobit, nově vzniklé situaci. Vyřešení každé krize zpravidla probíhá v několika etapách. • Pojmenování problému, který krizi způsobil • Vypracování strategie řešení problému • Mobilizace vnitřních sil a posílení potřebných schopností • Zabránění vzniku dalších destruktivních vlivů • Eliminování pocitů strachu a úzkosti • Přijetí krize jako součásti své historie • Zorientování se do budoucnosti „Po překonání krize se člověk může velmi změnit. Může se stát silnějším, sebevědomějším, psychicky odolnějším a také zralejším, moudřejším a zkušenějším. Překonání krize znamená nalézt nové cesty a nové možnosti a schopnost znovu se radovat ze života. " [Zapletalová, B., 2008, s. 28] 58 B ČÁST PRAKTICKÁ 59 6 KVANTITATIVNÍ VÝZKUM Za účelem získání podkladů pro praktickou část jsem sestavil dotazník, který obsahuje celkem 25 položek. Každá položka byla koncipována jako výrok. Na každý výrok bylo nutno vybrat na pětistupňové škále jednu z možností. Každý z pěti stupňů vyjadřoval míru souhlasu či nesouhlasu s konkrétním výrokem, a to takto: 1. Stupeň: Naprosto souhlasím 100 % souhlas s výrokem 2. Stupeň: Spíše souhlasím 75 % souhlas s výrokem 3. Stupeň: Nevím 50 % 79souhlas s výrokem 4. Stupeň: Spíše nesouhlasím 25 % souhlas s výrokem 5. Stupeň: Zcela nesouhlasím 0% souhlas s výrokem Výše uvedenou škálu možností odpovědí jsem zvolil především z těchto důvodů: • Je preferovaná a hojně využívaná agenturami, které se profesionálně zabývají průzkumem veřejného mínění. • Je podrobnější a přesnější než škála v obvyklém formátu ano, ne, nevím. • Výsledky šetření lze poměrně snadno vyjádřit v grafické podobě. • Je přehledná a jednoduchá a umožňuje snadné vzájemné porovnávání jednotlivých položek dotazníku. • Domnívám se, že pětistupňová škála je dostačující, neboť při jejím vícestupňovém rozlišení tazatel získává většinou údaje, které prvotně zrcadlí momentální respondentovo psychické rozpoložení a teprve sekundárně pak drobné nuance ve vnímání konkrétních položek jednotlivými respondenty. • Osoby, které se účastnily výzkumu, byly instruovány, že mohou podněty a připomínky k otázkám vyjádřit na rubovou stranu dotazníku. Této možnosti bylo využito pouze ve dvou případech. 6.1 Výběr cílové skupiny Respondenti, které jsem zahrnul do svého kvantitativního výzkumu, jsou výhradně a bez výjimky ženy. Všechny účastnice, které mi vyplňovaly dotazník, jsou z okruhu mých známých. Tuto cestu jsem zvolil záměrně, abych měl zpětnou vazbu, a v případě nejasností mohl na jejich podněty, dotazy a připomínky adekvátně zareagovat. Tímto výběrem jsem 19 Domnívám se, že odpověď „nevím" je nejproblémovějším a nejobtížněji interpretovatelným vyjádřením respondentova názoru. Vedle nerozhodnosti může být také signálem toho, že si dotazovaný není zcela jist, zda přesně pochopil smysl a podstatu otázky. (Poznámka autora). 60 rovněž, dle mého mínění, eliminoval vstup dat od anonymních, neangažovaných a nezodpovědných respondentů, která by mohla celkové výsledky výzkumu zkreslit. Naopak za nevýhodu výše uvedeného omezení považuji skutečnost, že jsem získal údaje pouze malého populačního vzorku navíc data od relativně úzké a specifické cílové skupiny. Kriteria, která splňují všechny respondentky výzkumu: • Ženy v produktivním věku (20 až 60 let) • Ženy středoškolsky nebo vysokoškolsky vzdělané • Ženy, které pracují anebo aktivně vyhledávají novou pracovní příležitost • Ženy, které žijí aktivním způsobem života (sportují, cestují, zajímají se o kulturu, atp.) • Ženy, které nejsou závislé na návykových látkách Graf č.Ot:______________________________________________________ 01. Věková struktura účastnic výzkumu. Ddo24let ■ 24-29 let □ 30-35 let □ 36-41 let ■ 42-47 let ■ 48-53 let nad 53 let Z grafu č. 01 je patrné věkové rozložení. Respondentky dosáhly celkového věkového průměru 41,77 let, pnčemž nejmladší dosáhla věku 20 let a nejstarší 59 let. Celkový počet zúčastněných žen je padesát, čili každá odpověď v grafech č. 1 až č. 25 reprezentuje 2 % celkového objemu všech odpovědí. Nejpočetněji jsou zastoupeny věková skupina 36 až 41 let a sousední skupina 42 až 47 let. Obě tyto věkové skupiny jsou shodně zastoupeny jedenácti účastnicemi. Hlavní důvody, proč jsem si pro výzkum vybral právě ženy, jsou tyto: • Mají více pozitivní vztah k duchovním stránkám života. 61 n 12 • Tvoří podstatnou většinu osazenstva na všech přednáškách a seminářích s ezoterní tematikou. • Jsou více komunikativní a otevřené ve vyjadřování svých myšlenek, pocitů a názorů. • Mají zpravidla dobře vyvinutý smysl pro zodpovědnost a j sou pečlivěj ší. • Dají se snadněji získat pro spolupráci a jsou ochotné pomáhat. • Tvoří výraznou většinu mých známých. 6.2 Analýza kvantitativního výzkumu Každý z následujících 25 grafů reprezentuje jednu z 25 otázek kvantitativního výzkumu. Všechny grafy znázorňují odpovědi vyjádřené v procentech. Graf č. 1: 1. Mám konkrétní životní cíl. kterého bych chtěla dosáhnout. ONapiosto souhlasím ■ Spíše souhlasím O Nevím oSpíše nesouhlasím ■ Zcela nesouhlasím Z grafu č. 1 lze vyčíst, jakou roli hraje v životě člověka znalost cíle. Z grafu vyplývá skutečnost, že přinejmenším 44 žen z celkového počtu 50 má svůj životní cíl. Domnívám se, že příčinou tohoto vysokého počtu je specifická skupina, která je tvořena výhradně vzdělanými lidmi s aktivním přístupem k životu. V grafu označeném č. 2 jsem se pokoušel zjistit, do jaké míry pomůže pevná vůle a odhodlání překonat nepříznivé okolnosti, se kterými se bezesporu většina lidí ve svém životě setkává. Ženy, které se domnívají, že nepříznivé životní okolnosti kříží jejich životní plány, je přibližně pouhá polovina. Zde jsem očekával větší zastoupení odpovědí, naprosto souhlasím. Ve skutečnosti se s touto odpovědí ztotožnily pouhé čtyři z nich. 62 Graf č. 2: _40,0 i |T30,0 ■ 0 »20,0 -iL. |io.o -0,0 - 2. C )osažení mého osobního existující objektivní cíle mně brání příčiny. 32,0 [ □ Naprosto souhlasím ■ Spíše souhlasím □ Nevím □ Spíše nesouhlasím ■Zcela nesouhlasím _B|2Z0 24.0 1 1 yr^ 14.0[ Kl 8,0 i IP Graf č. 3: 3.0 dosažení některého z mých cílů jsem se musela pokusit opakovaně. 50,0 ^40,0 o 30,0 tu '■5 20,0 •tU If 10,0 0,0 42,0 22.0 22.0 12,0 aNapiosto souhlasím ■ Spíše souhlasím ONevím D Spíše nesouhlasím ■Zcela nesouhlasím Ze třetího grafu je patrno, že téměř dvě třetiny respondentek neodradil prvotní neúspěch při dosažení cíle. Bohužel se mně nepodařilo zjistit, byl-li opakovaný pokus o dosažení cíle úspěšný, anebo zda se moje respondentky po opakovaném neúspěchu tohoto svého cíle vzdaly. Jediná autorka odpovědí zcela nesouhlasím, uvedla na zadní stranu dotazníku, že není možné mít dvakrát po sobě naprosto stejný cíl, tudíž zpochybnila možnost opakovat pokus o jeho nové dosažení. 63 Graf č. 4: 4. Lidé, kteří úspěšně překonají krizi, pokládají svůj život za smysluplnější. o 30.0 c 120.0 £10.0 0.0 ■■ GNaprosto souhlasím ■ Spíše souhlasím D Nevím GSpíše nesouhlasím ■Zcela nesouhlasím Výsledky čtvrtého grafu naprosto potvrzují stěžejní teze veškeré psychologické i duchovní literatury, která se mi dostala do rukou. Z tohoto výsledku nepřímo vyplývá, že právě v překonávání životních krizí lze spatřovat pravou podstatu smysluplnosti lidské existence. Z grafu je patrno, že je o tom přesvědčena plná polovina dotázaných, pnčemž si žádná žena nemyslí, že pravdou je pravý opak tohoto tvrzení. Graf č. 5: 5. Cítím, že od života vždy dostávám vše, co potřebuji. D Naprosto souhlasím ■ Spíše souhlasím DNevím G Spíše nesouhlasím ■Zcela nesouhlasím Především v duchovní literatuře j sem opakovaně našel větu, že člověk dostává od Boha to nejlepší. Z pátého grafu je patrno, že víra v Prozřetelnost a vlastní životní realita vzájemně plně nesouzní. Svědčí o tom velký počet nerozhodných odpovědí. Třetinu odpovědí spíše souhlasím, přičítám především na vrub vlivu duchovní literatury, kterou ženy hojně čtou. 64 Graf č. 6: 6. Stran splnění si životních cílů r pevné hranice, limity a o ná každý člověk mezení. 40,0 m 32 0 "30,0 -> = 20,0 -ÍL. 1.10.0 ->■ > 0,0 J i 20,0 ^U ■ Naprosto souhlasím ■ Spíše souhlasím D Nevím aSpíše nesouhlasím ■Zcela nesouhlasím 10,0: [ 16.0L rL^-^^ / 1 Šestý graf svědčí o aktivním přístupu k životu a spíše optimistickém ladění osob, které jsem oslovil. V této otázce jsem kalkuloval s tím, že se podstatně více lidí cítí omezeno, a to například péčí o rodinu, svým věkem ale též například omezeným přístupem k financím. Prakticky polovina ze všech dotázaných však věří, že není omezována žádnými limity mimo těch, které si určujeme my sami. Graf č. 7: 7. Život plný překážek a zkoušek je smysluplnější než snadný život bez zkoušek a omezení □ Naprosto souhlasím ■Spíše souhlasím aNevím aSpíše nesouhlasím ■Zcela nesouhlasím V sedmé otázce jsem očekával podobnou strukturu odpovědí, jako v grafu č. 4, neboť smysl obou otázek se mi jeví jako hodně podobný. Tento předpoklad se sice nenaplnil, ale přesto převládá téměř dvoutřetinové přesvědčení, že zdolávání překážek je pravým smyslem života. 65 Graf č. 8: 8. Uvítala bych poklidný život bez osudových zkoušek, stresů a omezení. 40,0 "30,0 = 20,0 :« 10,0 > > 0,0 A~ m 32,0 y 24,0 .._____i» ./i 6,0 16,0 12.0 '/ a Naprosto souhlasím ■ Spíše souhlasím a Nevím aSpíše nesouhlasím ■Zcela nesouhlasím Navzdory tomu, že z několika předchozích grafů vyplývá skutečnost, že překážky j sou nezbytné pro smysluplný život, dokáže si velká část dotázaných představit život i bez nich. Částečné vysvětlení proč tomu tak je jsem našel v komentáři k této otázce (č. 8) na zadní straně mého dotazníku, kam jedna z dotázaných žen zaznamenala otázku: „A kdo by nechtěl? " Graf č. 9: 9. Nebýt osudových zkoušek a životních krizí, byl by můj život nejspíš nudný. in n 40 0 f" " 30,0 -\ 20.0 -I 10,0 -> > 0,0 J ■ Naprosto souhlasím ■ Spíše souhlasím aNevím aSpíše nesouhlasím ■Zcela nesouhlasím 24,0 > / 6,0 1 1ŽÔJ m O tom, že životní zkoušky jsou dobrým spojencem v boji proti každodenní šedi a nudě, částečně vypovídají údaje v grafu č. 9. Bez zajímavosti není ani zjištění manželských poradců, že největší sklony k nevěře mají právě spokojené a nudící se manželky. (Pravdou však je, že mnoho mužů řeší nedostatek vzruchu a „problémy s nudou" naprosto stejně). 66 Graf č. 10: 10. Každodenní úkoly, domácí práce a činnosti mohou být smysluplným naplněním (mého) života. 40,0 "30,0 = 20,0 JL. &10.0 > 0,0 / [ tt.O _/ [^oj ./ fi >2.o[ /" 1 li: , •• OD L ■ 7 ■ Naprosto souhlasím ■ Spíše souhlasím DNevím aSpíše nesouhlasím ■Zcela nesouhlasím Výsledky otázky č. 10 jsem očekával asi s největším napětím. Je obecně známo, že většina žen v produktivním věku je zahlcena domácími pracemi a péčí o rodinu. Na druhou stranu jsem v roce 2005 v odborné literatuře našel zmínku o tom, že dopady nezaměstnanosti dopadají na ženy méně destruktivně než na muže, právě díky tomu, že si ženy v péči o domácnost najdou svůj náhradní program. Nicméně graf jasně odhaluje skutečnost, že emancipované a vzdělané ženy, příliš smysluplnosti v každodenních pracích nevidí. Graf č. 11: 11. Chápu ženy, které se rozhodly prožít svůj život v klášteře ■ Naprosto souhlasím ■ Spíše souhlasím □ Nevím oSpíše nesouhlasím ■Zcela nesouhlasím Z mého úhlu pohledu se život řeholnic vyznačuje především tím, že žena nemůže naplnit poslání matky. Za určitou výhodu klášterního života naopak považuji částečný únik před destruktivními vlivy a problémy dnešní civilizace. Za povšimnutí stojí fakt, že zastoupení obou opačných názorových proudů (viz graf č. 11), je zcela vyrovnané. 67 Graf č. 12: 12. Největším bohatstvím matky jsou každopádně její děti. „80,0 D Naprosto souhlasím ■ Spíše souhlasím a Nevím □ Spíše nesouhlasím ■Zcela nesouhlasím Z filozofického i biologického pohledu je hlavním posláním ženy porodit a vychovat děti. Ženy, kterým není dopřáno starat se o vlastní dítě, prožívají většinou pocity velkého zklamání a psychicky trpí. Za symbol největšího myslitelného psychického utrpení bývá často používána matka sklánějící se nad mrtvolou vlastního dítěte. Z těchto důvodů jsem očekával velký podíl žen, které na tuto položku odpoví kladně. Navíc se ukázalo, že ani jedna z dotázaných žen nezastává opačný názor. (Viz graf č. 12). Graf č. 13: 13. Každý člověk je v podstatě pouhý herec, který jen hraje svou životní roli. 30,0 -4 o 20,0 c a ."§ 10,0 > 0,0 J □ Naprosto souhlasím ■ Spíše souhlasím □ Nevím □ Spíše nesouhlasím ■ Zcela nesouhlasím Výrok v grafu č. 13 je parafrází slov J. A. Komenského, která jsem použil v teoretické části této diplomové práce. Za zajímavý považuji vysoký podíl odpovědí nevím a prakticky totožný výsledek v kolonce spíše souhlasím. Usuzuji, že ženy jsou ochotny připustit, že na světě hrají osudem danou roli, ale nemohou uvěřit, pokud k tomu chybí jakékoliv důkazy. 68 Graf č. 14: 14. Také „vyšší cíle" si musí určovat a aktivně vyhledávat každý sám +U,U í 40,0 i " 30,0 -0 c 20,0 -ÍL. ■u 1.10,0 -> 'H 34.0 L =-* ■ Naprosto souhlasím ■ Spíše souhlasím DNevím ■ Spíše nesouhlasím ■Zcela nesouhlasím I 20,0 2,0 a 0,0 - Graf č. 14 je dalším důkazem toho, že vzdělané a aktivní ženy si jsou dobře vědomé toho, že nemohou příliš spoléhat na příznivý osud nebo na šťastnou náhodu, pokud chtějí v životě něčeho dosáhnout. Tři čtvrtiny z nich pravděpodobně aktivně vyhledávají vlastní skryté rezervy, které jim pomáhají uskutečňovat vyšší cíle. Graf č. 15: 15. Takzvané „vyšší cíle" nám určuje „vyšší moc" (např.: osud, karma, Bůh,...) ■ Naprosto souhlasím ■ Spíše souhlasím o Nevím o Spíše nesouhlasím ■ Zcela nesouhlasím Výrok v grafu č. 15 je prakticky v opozici s výrokem předešlým. Také zde se částečně potvrzuje hypotéza, že při vyhledávání vyšších cílů, mají respondentky spíše tendence spoléhat se raději samy na sebe, než na příznivé řízení osudu. 69 Graf č. 16: 16. Vlivem každodenních starostí se někdy cítím naprosto vyčerpaná. 40.0 ■ Naprosto souhlasím ■ Spíše souhlasím oNevím oSpíše nesouhlasím ■Zcela nesouhlasím Nadměrný stres a neschopnost včas uvolňovat nahromaděnou psychickou tenzi, je podle lékařů hlavní příčinou masivního nárůstu takzvaných civilizačních chorob. Mnoho psychologů radí svým klientům, aby každodenní stresy eliminovali častým pobytem v přírodě. Naplňování potřeby po relaxaci a odpočinku je pro mnoho žen v dnešní době jen obtížně realizovatelné. Ženy často tráví neúměrně dlouhou dobu za zdmi svého pracoviště a po návratu domů musí prvotně řešit problémy spojené s domácností a péčí o rodinu. Na odpočinek proto často nezbývá čas. Vysoký podíl psychicky vyčerpaných žen, o kterém svědčí rovněž graf č. 16, je podle mého soudu alarmující. Graf č. 17: 17. Když je mi smutno, dokážu si s tím pokaždé dobře poradit. o,o M GNaprosto souhlasím ■ Spíše souhlasím nNevíin GSpíše nesouhlasím ■Zcela nesouhlasím Pokud se člověk dokáže rychle oprostit od pocitů smutku a sklíčenosti, dokáže si vychutnávat i šťastné stránky života. Z grafu č. 17 vyplývá, že téměř 1/3 dotázaných má depresivní sklony. 70 Graf č. 18: 18. Každá překážka v mém životě měla hlubší smysl. DNapiosto souhlasím ■ Spíše souhlasím G Nevím GSpíše nesouhlasím ■Zcela nesouhlasím Zde jsem vycházel z předpokladů, že kdykoliv, kdy se v našem životě vyskytne náročnější překážka, existují pouze dvě možná východiska. Buď ji zdoláme a upevníme si tak sebevědomí nebo ji nepřekonáme, což nás přinutí učinit nějakou změnu. Stará moudrost praví, že pokud nemůžeme změnit naše okolí, musíme se pokusit změnit sami sebe. Nadpoloviční většina (viz graf č. 18) soudí, že každá překážka má hlubší smysl. Graf č. 19: _________________________________________________ 19. Strádání a utrpení přinese člověku většinou i něco pozitivního. DNapiosto souhlasím ■ Spíše souhlasím GNevím GSpíše nesouhlasím ■Zcela nesouhlasím Na výsledcích uvedených v grafu č. 19 mě nejvíce překvapila skutečnost, že nikdo z dotázaných nezpochybnil okřídlené rčení, že: „Každé zlo je k něčemu dobré". Předpokládám však, že kdybych ve svém výroku nahradil slovo většinou slovem vždy, získal bych s velkou pravděpodobností též nějakou odpověď do kolonky „Zcela nesouhlasím ". 40,0 36,0 30,0 §20,0 ■^ 10.0 20,0 18,0 4,0 n n 7 0,0 J 71 Graf č. 20: 20. Překonaná životní krize mě změnila k lepšímu a zmoudřela jsem. DNapiosto souhlasím ■ Spíše souhlasím GNevím □ Spíše nesouhlasím ■Zcela nesouhlasím Naprosto v souladu s mými prognózami vyšly výsledky uvedené v grafu č. 20. Jak jsem již uvedl v teoretické části této diplomové práce, tak stěžejním významem a smyslem všech krizí je, (nejenom) podle mého soudu, proces zmoudření a posílení naší osobnosti. Téměř čtyři pětiny žen, které mají pocit, že díky krizi zmoudřely, j sou toho jasným důkazem. Graf č. 21: 21. Překonání životní krize vede ke změně hodnotového žebříčku. 80,0 60,0 66,0 ■ Naprosto souhlasím ■ Spíše souhlasím □ Nevím □ Spíše nesouhlasím ■Zcela nesouhlasím Graf č. 21 je dalším ze série, kde byly výsledky více než očekávané. Zastoupení kladných odpovědí je zde ještě přesvědčivější, než v předešlém případě, tj. plných 90 % souhlasných odpovědí. Hodnotový žebříček se v průběhu života mění. Vedle překonaných krizí, též vlivem věku. Počet překonaných krizí bývá, v řadě případů, přímo úměrný věku. Pravdou však zůstává, že také určité procento mladých lidí má se zdoláváním krizí řadu zkušeností. (Říká se, že právě tito mladí lidé v dospělosti často vyzrávají v mimořádné osobnosti). 72 Graf č. 22: 22. Za každou životní krizí stojí dřívější chyba v mém chovania počínaní. Vyjádřeno v [%] -i NJ OJ *. 3 O O O O S O O O O L 36,0 ■ Naprosto souhlasím ■ Spíše souhlasím □ Nevím GSpíše nesouhlasím ■Zcela nesouhlasím 24,0 Z~ 16,0 | 1 16,0 [ rl ■ X U,U Graf č. 23: 23. Osudové zkoušky jsou určeny osudem a nelze se jim vyhnout. ^~~ m 40,0 i „JI o1" ■> 30,0 -o <Ě 20,0 ->>_ ■o > 10,0 -0,0 - - ■í^ n I X- _Ľ"'vr 0,0; □ Naprosto souhlasím ■ Spíše souhlasím □ Nevím □ Spíše nesouhlasím ■Zcela nesouhlasím --------0 1B,0| 12,0 ^=J l 6.0 L y s- Z grafu č. 22 vyplývá, že většina respondentek se domnívá, že krize často přicházejí, aniž by k jejich vzniku, zavdaly prvotní příčinu. Srovnáme-li tyto výsledky se sousedním grafem (tj. č. 23), pak zjistíme, že nedisponují ani přílišnou ochotou uvěřit tomu, že by nebylo v jejich lidských silách, se osudovým zkouškám úspěšně vyhnout. Osobně ve výsledcích těchto grafů spatřuji určitý rozpor. Pokud bych se tento rozpor pokusil racionálně zdůvodnit, pak patrně tím, že krize vznikají vlivem kumulace několika nepříznivých náhod současně. Další variantou by mohla být skutečnost, že některá z těchto položek dotazníku, byla nevhodně zformulována. 73 Graf č. 24: 24. Věřím na minulé životy, reinkarnaci a karmu. ■ Naprosto souhlasím ■ Spíše souhlasím D Nevím ü Spíše nesouhlasím ■ Zcela nesouhlasím Překvapením pro mě je relativně vysoké zastoupení žen, které věří v minulé životy. Očekával jsem vyšší podíl nerozhodných odpovědí na úkor odpovědí souhlasných. Domnívám se, že tato určitá disproporce je zapříčiněna mým výběrem, neboť o několika ženách z této vybrané padesátky je mi známo, že se uvedené problematice ve svém volném čase intenzivně věnují. Jak jsem již zmiňoval, ženy mají zpravidla o duchovní fenomény podstatně větší zájem než muži, čili předpokládám, že víra v minulé životy je, navzdory přesvědčivým výsledkům v grafu č. 24, celkově záležitostí spíše minoritní skupiny obyvatel České republiky. Graf č. 25: 25. Věřím, že lidský osud lze vyčíst ve hvězdách, v kartách, atp. üNaprosto souhlasím ■ Spíše souhlasím G Nevím aSpíše nesouhlasím ■Zcela nesouhlasím 74 Rovněž důvěra v astrology a kartáře je u žen nesrovnatelně vyšší než u mužů. Drtivou většinu lidí využívajících podobných služeb tvoří právě ženy. Klientky hledající pomoc skrze okultní vědy se však bohužel často setkávají s podvodníky a blázny, kteří své mimořádné schopnosti pouze předstírají. Činí tak většinou z důvodu touhy po vlastním obohacení, mnohdy též z důvodu přesvědčení o své jedinečnosti. Tito šarlatáni svým jednáním často vrhají špatný stín na malou skupinku opravdových mistrů, kteří jsou povoláni k tomu, aby tímto způsobem pomáhali lidem. Je nemálo těch, kteří sdílejí obdobný názor jako jedna z dotázaných (svobodná, věk 29 let, studentka 6. semestru právnické fakulty v Olomouci), která na zadní stranu dotazníku dopsala text, který cituji v jeho plném znění: „Poznámka k otázkám č. 24 a 25: Nejsem věřící člověk v klasickém smyslu slova. Ovšem přihodilo se již hodně zvláštních věcí (i v mém životě). Bylo by, dle mého názoru projevem namyslenosti tvrdit, že podobné věci nemohou existovat, jen proto, že současná věda je není schopna prokázat, ale ani vyvrátit. Rozsvícená žárovka by lidem před několika staletími také připadala jako projev nadpřirozena. S ohledem na zásahy EU tak bude brzo připadat i nám :-) ". Domnívám se, že názor této slečny koresponduje s názorem velké skupiny nezaujatých a soudných lidí. Není pravdou, že víra v okultní vědy je doménou naivních nevzdělanců, jakýchsi „ blouznivců z hor "Jak tyto lidi kdysi nazval spisovatel Antal Stašek. Tato víra je dle mého soudu odvislá od životních událostí a osob, se kterými se na své cestě životem setkáváme. Na případnou otázku proč podobné věci přitahují spíše ženy než muže bych odpověděl, zeje to patrně zapříčiněno příslovečnou ženskou intuicí. 6.3 Shrnutí vyhodnocení výzkumu Již v době, kdy jsem sestavoval jednotlivé položky pro výše uvedený kvantitativní výzkum, jsem se obával, že mohu získat data, které budou pro účely dalšího zpracování naprosto nedostačující. Sekundárně jsem proto počítal, že může nastat situace, která mi znemožní zpracovat výsledky do akademicky akceptovatelné podoby. Tento problém jsem se snažil eliminovat především sestavením rozsáhlejšího dotazníku a stanovením širšího spektra hypotéz. Přes veškerou snahu jsem na řadu otázek, které by mi poodhalily tajemství podstaty a smyslu lidského života, nedokázal nalézt uspokojivou odpověď. 75 Pro větší přehlednost jsem hlavní hypotézy rozdělil do dvou skupin, a to takto: A) Ověřené hypotézy B) Neověřené hypotézy Ad A) Ověřené hypotézy Mezi hypotézy, u kterých se mi podařilo uspokojivě ověřit platnost, patří tyto: Hypotéza 1: Smyslem života je dosahování vytčených cílů. Z výsledků průzkumu vyplynulo, že nastavení osobních cílů a jejich následné dosahovaní je důležitým předpokladem pro prožití smysluplného života. Hypotéza 2: Každá životní krize přináší do života něco pozitivního. Z výsledků průzkumu vyplynulo, že překonávání krizí a zdolávání životních překážek je přirozenou součástí života a důležitým předpokladem pro jeho smysluplné prožití. Hypotéza 3: Smyslem života ženy je zplodit a vychovat vlastního potomka. Tato hypotéza se potvrdila pouze částečně. Děti jsou pro většinu žen největším bohatstvím, nicméně smysluplný život lze, podle výsledků průzkumu, prožít například za i zdmi kláštera. Ad B) Neověřené hypotézy Mezi neověřené hypotézy, patří tyto: Hypotéza 4: Duchovně založení lidé snadněji nalézají smysl života a případné životní krize dokážou lépe snášet a překonávat. Jsem hluboce přesvědčen o pravdivosti této hypotézy. Svědectví o její platnosti přinášejí autoři Frankl i Křivohlavý. Navzdory tomu se mi prostřednictvím tohoto výzkumu nepodařilo získat data pro ověření její platnosti. Poznámka k hypotéze 4: Na jistý problém jsem narazil již v okamžiku, kdy jsem se snažil najít pevnou hranici mezi duchovně založeným člověkem a jakýmsi zbytkem populace. Jinými slovy je, (z mého úhlu 76 pohledu), velice problematické přesně vyspecifikovat takové atributy, které jsou pro duchovně založeného člověka naprosto typické. Po tomto poznání jsem dospěl k závěru, že být duchovně založeným člověkem je spíše otázkou vnitřního stavu lidského jedince než otázkou jeho vlastních slov a proklamací. Lze předpokládat, že někteří lidé o svých vlastních duchovních postojích vůbec nehovoří. Soudím, že je to tím, že se tyto postoje staly jejich pevnou součástí a odehrávají se především v jejich bohatém vnitřním světě. Hypotéza 5: Prvotní příčinou somatických onemocnění j sou obtíže v oblasti psychiky. / v tomto případě jsem hluboce přesvědčen o pravdivosti hypotézy. Svědčí o tom také celá plejáda odborných medicínských knih. Navzdory tomu se mi nepodařilo získat data potřebná pro ověření její platnosti. 11 ZÁVĚR Otázky spojené s hledáním smysluplnosti lidské existence si lidé patrně kladli již od pradávna. O složitosti této problematiky svědčí asi nejlépe skutečnost, že doposud nikdo nepřinesl uspokojivou a současně všem srozumitelnou a všemi vědeckými a náboženskými proudy akceptovanou odpověď. Během zpracovávání této diplomové práce mi prošla rukama řada mimořádně zajímavých prací na toto téma z pera skutečných odborníků. Záhy jsem tak zjistil, že bude obtížné přijít s nějakým zlomovým objevem, protože není v mých silách vyrovnat se slavným psychologům, kteří se touto cestou vydali již dávno přede mnou. Současně s tím jsem se snažil úzkostlivě vyhýbat laciným tématům, jako například systematickému pranýřování konzumního způsobu života a postupující globalizace. Abych se vyhnul napodobování a otrockému citování světově uznávaných odborníků a svých velkých vzorů, upnul jsem se na myšlenku pátrat po kořenech smyslu života v duchovním světě, který mě fascinuje již od dětských let. Navzdory pestré paletě různých názorů, se kterými jsem se během života setkal, pokusil jsem se zde zaujmout objektivní postoj. Další oblastí, kterou se cítím být fascinován, je problematika péče o zdraví, a to v souladu s přirozenými přírodními principy. Mnoho času jsem bohužel promarnil tím, že jsem dlouho nenalézal ústřední myšlenku, která by vytvořila páteř této práce. Ústřední ideu, kterou bych podrobně rozpracoval a postupně rozvíjel. V okamžiku, kdy jsem si začínal být jistý, že jsem podobné těžiště své budoucí práce našel, obvykle jsem přišel na nové nápady, které se mi jevily ještě zajímavější. Mezitím čas pokročil natolik, že mi nezbývalo nic jiného, než se dát do usilovné práce. Každou myšlenku, která mě napadala, jsem se snažil zapsat a následně rozšířit o poznatky z příslušné literatury. Teprve během psaní jsem vybíral z různých variant dalšího směřování a pokračování mojí práce. Negativní stránkou věci bylo zjištění, že jsem tímto způsobem postupně ztrácel kontakt s některými cíly, které jsem složitě vydefinoval v přípravné fázi, tj. během sestavování projektu diplomové práce. Navzdory popsaným obtížím se domnívám, že se mi podařilo vytvořit v této práci systém a dát do vzájemných souvislostí několik zajímavých poznatků a myšlenek. Osobně v této skutečnosti spatřuji hlavní pozitivní přínos mé práce. 78 SEZNAM LITERATURY [1] CROWLEY, Aleister. Kniha zákona - Liber al Vel Legis. 1. vyd. Brno : Horus, 1991, 88 s. ISBN 80-9000228-2-0. [2] CACKA, Otto. Psychologie vrstev duševního dění osobnosti a jejich autodiagnostika. 2. vyd. Brno : Doplněk, 1998. 384 s. ISBN 80-7239-010-4. [3] FONT ANA, David. Kniha meditačních technik. 1. vyd. Praha : Portál, 1998, 244 s. ISBN 80-7178-239-4 [4] FOUČKOVÁ, Marta. Jsem. 1. vyd. Praha : Praha, 1996, 196 s. ISBN 80-02177-0-2. [5] FOUČKOVÁ, Marta. Já jsem. 1. vyd. Praha : Praha, 1997, 190 s. ISBN 80-902177-1-0. [6] FRANKL, Viktor Emil. Člověk hledá smysl. 1. vyd. Praha : Psychoanalytičke nakladatelství, 1994, 88 s. ISBN 80-901601-4-X. [7] FRANKL, Viktor Emil. Lékařská péče o duši. 1. vyd. Brno : Cesta, 1996, 240 s. ISBN 80-85319-50-0. [8] FRANKL, Viktor Emil. Psychoterapie pro laiky. 1. vyd. Brno : Cesta, 1998, 160 s. ISBN 80-85319-80-20. [9] HARTL, Pavel. Stručný psychologický slovník. 1. vyd. Praha : Portál, 2004, 312 s. ISBN 80-7176-803-1. [10]HONZÁK, Radkin. Krize v životě, život v krizi. 1. vyd. Praha : Road, 1994, 134 s. ISBN 80-83385-60-00 [ÍIJKEFER, Jan. Praktická astrologie. 3. vyd. Praha : Trigon, 1996, 342 s. ISBN 80-85320-79-7 [12]KŘrVOHLAVY, Jaro. Dvě lásky. 1. vyd. Kostelní Vydři : Karmelitánské nakladatelství, 2008, 256 s. ISBN 927-80-7195-153-7. [13]KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Jak neztratit nadšení. 1. vyd. Praha : Grada, 1998, 136 s. ISBN 80-7169-551-3. [14]KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Jak zvládat stres. 1. vyd. Praha : Avicenum, 1994, 192 s. ISBN 80-7169-121-6. 79 [15]KŘIV0HLAVÝ, Jaro. Mít pro co žít. 1. vyd. Praha : Návrat domů, 1994, 96 s. ISBN 80-85495-33-3. [16]KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Povídej, naslouchám. 1. vyd. Praha : Návrat, 1993, 108 s. ISBN80-85495-18-X. [17]KŘrVOFILAVY, Jaro. Psychologie smysluplnosti existence. 2. vyd. Praha : Grada, 2006, 204 s. ISBN 80-247-1370-5. [18]KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Psychologie nemoci. 1. vyd. Praha : Grada, 2002, 200 s. ISBN 80-247-0179-0. [19]KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Psychologie zdraví. 2. vyd. Praha : Portál, 2003, 279 s. ISBN 80-7178-774-4. [20]NAKONEČNÝ, Milan. Motivace lidského chování. 1. vyd. Praha : Academia, 1997, dotisk 2004, 272 s. ISBN 80-200-0592-7 [21] SPOUSTA, Vladimír, aj. Vádemékum autora odborné a vědecké práce. 1. vyd. Brno : Masarykova univerzita, 2001, 158 s. ISBN 80-210-2387-2. [22] SPUREK, Milan. Encyklopedie západní astrologie. 1. vyd. Praha : Vodnář, 1997, 462 s. ISBN 80-85255-89-8. [23]ŘÍČAN, Pavel. Psychologie, 1. vyd.. Praha : Portál, 2005, 288 s. ISBN 80-7178-923-2. [24]ŘÍČAN, Pavel. Psychologie náboženství, 1. vyd. Praha : Portál, 2002, 328 s. ISBN 80-7178-547-4. [25] VOKURKA, Martin. Velký lékařský slovník, 7. vyd. Praha : Maxdorf, 2007, 1076 s. ISBN 978-80-7345-130-1. [26] WOLFF, Uwe. Labyrint. Cesta k vlastnímu středu, 1. vyd. Praha : Portál, 2003, 184 s. ISBN 80-7178-760-4. [27] ZAMAROVSKY, Vojtěch. Bohové a hrdinové antických bájí, 3. vyd. Praha : Brána, 2005, 456 s. ISBN 80-7243-266-4. [28] ZAPLETALOVA, Barbora. Životní krize jako cesta ke smysluplnému životu, 1. vyd. Zlín : UTB ve Zlíně, 2008, 102 s. 80 SEZNAM TABULEK Tabulka č. 1: Rozdělení lidských potřeb..................................................................................11 Tabulka č. 2: Potřeby dleMaslowa..........................................................................................12 Tabulka č. 3: Faktory ovlivňující zdravotní stav člověka.........................................................18 Tabulka č. 4: Směřování - aiming.............................................................................................40 Tabulka č. 5: Vzájemné vztahy mezi různými cíli téhož člověka............................................40 Tabulka č. 6: Cíle dílčí a cíl nejzazší........................................................................................41 Tabulka č. 7: Vliv nejzazšího cíle na dílčí cíle.........................................................................41 Tabulka č. 8: Nejjednodušší způsob sdělování intenzity bolesti pacienta (škála VAS)...........49 Tabulka č. 9: Porovnání situace zdravého a nemocného člověka.............................................51 Tabulka č. 10: Žebříček zátěžových životních situací a jej ich bodové skóre...........................54 Tabulka č. 11: Hodnocení skóre zátěžových situací v časovém úseku jednoho roku..............54 81 SEZNAM GRAFŮ Graf č. 01:.................................................................................................................................61 Graf č. 1:...................................................................................................................................62 Graf č. 2:...................................................................................................................................63 Graf č. 3:...................................................................................................................................63 Graf č. 4:...................................................................................................................................64 Graf č. 5:...................................................................................................................................64 Graf č. 6:...................................................................................................................................65 Graf č. 7:...................................................................................................................................65 Graf č. 8:...................................................................................................................................66 Graf č. 9:...................................................................................................................................66 Graf č. 10:.................................................................................................................................67 Graf č. 11:.................................................................................................................................67 Graf č. 12:.................................................................................................................................68 Graf č. 13:.................................................................................................................................68 Graf č. 14:.................................................................................................................................69 Graf č. 15:.................................................................................................................................69 Graf č. 16:.................................................................................................................................70 Graf č. 17:.................................................................................................................................70 Graf č. 18:.................................................................................................................................71 Graf č. 19:.................................................................................................................................71 Graf č. 20:.................................................................................................................................72 Graf č. 21:.................................................................................................................................72 Graf č. 22:.................................................................................................................................73 Graf č. 23:.................................................................................................................................73 Graf č. 24:.................................................................................................................................74 Graf č. 25:.................................................................................................................................74 SEZNAM PŘÍLOH Příloha 1 - vzor dotazníku 82 Příloha 1 - vzor dotazníku DOTAZNÍK Chci Vá*. požádat o ípoJnifáůi pro úóely má olpfcimaye práce, kletá hledá ad poved ne otázku: .Smyt! iivata fleůo ůesfe db petelŤ'. Proto pfoslm o vyplnení totioto dotazníku. Budu Vám vdéčný za veškeré dotazy, pftpomlnky a upozornení na cnyfjy. Veikere připomínky jsou pro mé e pro moji précá přinosem [i - M^dtosJd souttiasim £ - Spise soutitaaim. 3 -Nevím 4 - Spise nesmitiiasim 5 -Zeetanesoufttasiný MjSůš HůjSůk (PdF tMU v BsT\ě) nÉVí'ťí'Sí'i DomÍEwvítéiAH rok nardzehí 1. Mám konkrétní životní cíl. kterého bych chtěla dosáhnout. Naprosto souhlasím -+ 1_______2_______3_______4______5_____-f-Zceta nesouhlasím 2. Dosažení mého osobního cíle mně brání existující objektivní příčiny. Naprosto souhlasím -t 1_______2_______3_______4______5 ^ ZceJa ne souhlasím 3. O dosažení některého z mých cílů jsem se musela pokusit opakovaně, Naprosto souhlasím -^_____1_______2_______3_______4______5_____*- Zcaia nasouhiaslm 4 Lidé, kteří úspěšně překonají krizi, pokládají svůj život za smysluplnější. Naprosto souhlasím ->■_____i_______2_______3_______4_______5_____*- Zcela ne souhlasím Cítím, že od života vždy dostávám vše, co potřebuji. Naprosto souhlasím -> 1_______2_______3_______4______5_____*- Zcela ne souhlasím 6. Stran splnění si životních cílu má každý člověk pevné hranioe, limity a omezení. Naprosto souhlasím ->■_____1_______2_______3_______4_______6______<- Zcela nesouhlasím_________ 7. Život plný překážek a zkoušek je smysluplnější než snadný život bez zkoušek a omezení. Naprosto souhlasím -> 1_______2_______3_______4______5 <- Zcela ne souhlasím_________ 8. Uvítala bych poklidný život bez osudových zkoušek, stresu a omezení. Naprosto souhlasím -> 1_______2_______3_______4_______5 *- Zcela ne souhlasím 9. Nebýt osudových zkoušek a životních krizí, by I by muj život nejspíš nudný. Naprosto souhlasím -?■ 1_______2_______3_______4______5_____^ Zcela nesouhlasím 10. Každodenní úkoly, dom. práce a činnosti mohou být smysluplným naplněním (mého) života. Naprosto souhlasím -*_____i_______2_______3_______4_______5_____*- Zcela ne souhlasím___________ 11. Chápu ženy, které se rozhodly prožít svůj život v klášteře. Naprosto souhlasím -> 1_______2_______3_______4_______5 <- Zcela ne souhlasím 12. Největším bohatstvím matky jsou každopádně její děti. Naprosto souhlasím ->■_____1_______2_______3_______4_______5______*- Zcela ne so uhiaslm 13. Každý člověk je v podstatě pouhý herec, který jen hraje svou životní roli. Naprosto souhlasím -> 1_______2_______3_______4_______5 <- Zcela ne souhlasím 14. Také,vyšší cíle" si musí určovat a aktivně vyhledávat každý sám. Naprosto souhlasím -*_____1_______2_______3_______4_______5_____*- Zcela ne souhlasím 15. Takzvané „vyšší cíle" nám určuje „vyšší moc" (napr: osud, karma, Biih, ...) Naprosto souhlasím -> 1_______2_______3_______4______5 <- Zcela ne souhlasím 16. Vlivem každodenních starostí se někdy cítím naprosto vyčerpaná. Naprosto souWasim > 1_______2_______3_______4_______5 < Zcela nesouhlasím 17. Když je mi smutno, dokážu si s tím pokaždé dobře poradit. Naprosto souhlasím > 1_______2_______3_______4_______5 f Zcela nesouhlasím 13. Každá překážka v mém životě měla hlubší smysl. Naprosto souhlasím > 1_______2_______3_______4_______5 f Zcela nesouhlasím 19. Strádání a utrpení přinese člověku většinou i něco pozitivního. Naprosto souhlasím > 1_______2_______3_______4______5 4-Zceta nesouhlasím 20. Překonaná životní krize mé zmenila k lepšímu a zmoudřela jsem. Naprosto souhlasím > 1_______2_______3_______4_______5 f Zcela nesouhlasím 21. Překonaní životní krize vede ke zrněné hodnotového žebříčku. Naprosto souhlasím > 1_______2_______3_______4_______5 f Zcela nesouhlasím 22. Za každou životní krizí stojí dřívější chyba v mém chovaní a počínaní. Naprosto souhlasím > 1_______2_______3_______4_______5 < Zcela nesouhlasím 23. Osudové zkoušky jsou určeny osudem a nelze se jim vyhnout. Naprosto souhlasím > 1_______2_______3_______4______5 4-Zceta nesouhlasím 24. Věřím na minulé životy, reikarnaci a karmu. Naprosto souhlasím > 1_______2_______3_______4______5 <■ Zcela nesouhlasím 25, Věřím, že lidský osud lze vyčíst ve hvězdách, v kartách, atp. Naprosto souhlasím > 1_______2_______3_______4_______5 f Zcela ne sou Was im