Úvod Pojem volba povolání se v průběhu posledních let stal velmi frekventovaným. Ne vždy se jím rozumí jedno a totéž. Jednou je pod ním chápána volba povolání doslova, tedy rozhodování o jednom konkrétním povolání, které by dotyčný chtěl vykonávat, podruhé rozhodování o výběru střední školy, potřetí hledání konkrétního zaměstnání, počtvrté některé jiné – obdobné rozhodování. Volba povolání je významným krokem v životě každého člověka, je to oblast, kde se střetávají zájmy společnosti se zájmy mladistvých a jejich rodičů. Při volbě povolání se jedná o skloubení charakteristických znaků osobnosti s charakteristickými znaky povolání. Rozhodující faktory spolu určitým způsobem souvisí, různě na sebe navazují a v konečném výsledku vytvářejí profesní dráhu příslušného jednotlivce. Pojem volby povolání je třeba chápat komplexně jako celoživotní proces postupné profesní orientace, který obsahuje řadu rozhodování týkajících se jak sféry povolání, tak sféry vzdělávání. Cíl bakalářské práce Pedagogický výzkum se vztahuje k tématu přípravy žáků základních škol na volbu povolání. Výzkum zkoumá náročnost rozhodovacího procesu žáků při prvotní volbě povolání, faktory ovlivňující jejich rozhodování a do jaké míry vzniká rozpor mezi představami žáků a rodičů a dále následné využívání služeb profesního poradenství. Práce je členěna na teoretickou a praktickou část. V teoretické části byla použita literatura dostupná v knihovnách a studovnách. Praktická část probíhala ve spolupráci se školní psycholožkou působící na základní škole. Při zpracovávání bakalářské práce byla použita metoda řízených rozhovorů, metoda dotazníkového šetření (sběr dat), analýza a interpretace výsledků šetření – vyhodnocení odpovědí žáků, použití tabulek a grafů. Výzkum se snaží monitorovat způsob přípravy respondentů na volbu povolání, jejich informovanost, jenž je předpokladem pro správné a vyvážené rozhodování. Jako výzkumný vzorek byli vybráni žáci 9. třídy ZŠ, městské části Brna, kteří se připravují na volbu povolání. Jejich rodiče jsou vedeni snahou připravit svým dětem co nejlepší budoucnost a zde právě dochází k problémovým situacím, kdy se představy rodičů rozcházejí se zájmy dětí nebo jejich schopnostmi. Důvod, který mě vedl ke zpracování bakalářské práce byl, že jsem se dostala do pozice rodiče, kdy jeho dítě stojí před problémem – volby povolání. Měla jsem tedy osobní zájem zjistit jaké možnosti v současné době děti – žáci 9. tříd mají co se týče poradenství a využívání služeb při výběru volby povolání. Teoretická část 1. Pohled do historie Podle Friedmanna, Z. (2002, s. 165) má začleňování mladých lidí v dějinách lidstva dlouhou minulost. Pracovní zatížení dětí je z dnešního pohledu chápáno jako zneužívání dětské práce. Děti se začleňovaly do pracovního procesu po boku svých rodičů, kteří jim předávali své zkušenosti. U úspěšnějších řemeslníků vznikaly první učební obory. S rozvojem techniky a nástupem strojové velkovýroby se zvyšovaly požadavky na kvalifikaci výrobních dělníků. Klímová, M. (1987, s. 15) uvádí, že koncem 19. století se otázka volby povolání stává v hospodářsky vyspělých zemích Evropy a v USA závažným společenským problémem. Rychlý rozvoj a růst průmyslu a další ekonomické a společenské faktory vyvolaly proces specializace pracovních činností a vznik nových povolání. Vznikla potřeba vytvoření poradenských služeb, které by mladistvým poskytovaly především potřebné informace. K prvním průkopníkům organizo-vaného poradenství pro volbu povolání patřili především učitelé. Za první pokusy poradenství pro volbu povolání lze považovat zakládání tzv. informačních středisek, jejichž cílem bylo pomoci mládeži při přechodu do pracovní činnosti. Informační střediska byla zakládána např. v Německu, Británii, Francii, Švýcarsku a USA. Na počátku 20. století se ukázalo, že je nutné vytvořit pro profesní poradenství teoretický základ. (Doležal, J. 1964, s. 4) uvádí, že v Československu byla v období mezi dvěma světovými válkami vytvořena organizace poraden pro volbu povolání jako součást úřadu práce. Po odborné stránce měly naše poradny vysokou úroveň. Činnost poraden pro volbu povolání se opírala o některá tehdy velmi intenzivně rozvíjená odvětví psychologických věd, především o tzv. psychotechniku, výzkum v psychologii orientovaný na hledání a formulování všeobecných zákonů a zákonitostí psychiky a rozdílů mezi lidmi. U nás se psychotechnika začala rozvíjet koncem 20. let 20. století. Vznikl Psychotechnický ústav Masarykovy akademie práce. V r. 1940 byl založen v Praze Ústav lidské práce, který se vedle poradenství pro volbu povolání zabýval studiem učňovského výcviku, psychologií i fyziologií práce. Druhá světová válka utlumila rozvoj profesního poradenství ve většině evropských zemí. K jeho dalšímu rozvoji dochází až po ukončení války. Na počátku 50. let 20. století vznesla skupina amerických odborníků kritiku, provedla výzkum na jehož základě zformulovala vlastní teorii. Její podstatou jsou tyto teze: 1. Volba povolání není jednorázový akt ale proces, který probíhá zhruba od 11 do 17 let. 2. Tento proces je nezvratný. 3. Podstatným aspektem volby povolání je kompromis. Popsaný proces podle něj probíhá ve třech obdobích. · První je období fantazijní volby (od ranného věku do 11 let). Dítě věří, že se v budoucnosti může stát čímkoliv. · Druhé je období pokusné volby (od 11 do 17 let), v němž se jedinec pokouší o volbu povolání na základě sebepoznávání a sebehodnocení. · Třetí období je období realistické volby (od 17 let až po ranou dospělost). V tomto období je již člověk schopný zvážit při rozhodování o volbě povolání faktory subjektivní (zájmy, schopnosti) i faktory objektivní (společenské potřeby) a učinit při rozhodování přiměřený kompromis. Ginzberg, E. (1940 – 2000) dal podnět ke vzniku vývojových teorií. Na jeho myšlenky navázal Super D. E. – dílem o teorii profesionálního vývoje. Základ teorie shrnul do deseti fází. Zvláště významné jsou první tři fáze: 1. Lidé se navzájem liší svými schopnostmi, zájmy a rysy osobnosti. 2. Každý člověk je schopen vykonávat celou řadu povolání. 3. Každé povolání vyžaduje sice určitý charakteristický profil, model schopností, zájmů a rysů osobnosti, přesto poskytuje dostatečný prostor k tomu aby se v konkrétním povolání mohli uplatnit různorodí jedinci. Tím je zachována rozmanitost lidí v rámci jednotlivých povolání. Koncem 50. let byla v České republice na školách zřizována funkce poradce pro volbu povolání. Touto péčí byl pověřen jeden z učitelů – výchovný poradce. V pozdějších letech byly zřizovány pedagogicko – psychologické poradny. V devadesátých letech minulého století dochází ke vzniku pracovních úřadů, při kterých začala působit Informační a poradenská střediska pro volbu povolání (IPS ÚP). (Rýdl, K. 1993, s. 100) uvedl, že v posledních letech se diskutuje potřeba přípravy na volbu povolání ve výuce na základních školách. Očekává se, že v průběhu povinné školní docházky získají žáci základy kvalitního, funkčního a moderního všeobecného vzdělání v rozsahu jejich potřeb, předpokladů a možností, že se bude kultivovat jejich osobnost po stránce rozumové, emocionální, volní, že se bude rozvíjet jejich tělesná zdatnost a pohyblivost, že budou uvedeni do základních životních, duchovních a mravních hodnot a že získají orientaci v sobě samém i v jejich dalším životě. Podpora při volbě povolání zejména mladým lidem – patří mezi priority v zemích EU a dostává se mezi priority i v ČR. Obecně lze říci, že tato podpora by měla mít tři základní úrovně. Podpora poradenstvím , informacemi , výchovou a vzděláváním, přičemž tyto tři úrovně by měly tvořit ucelený a propojený systém vytvářející podmínky pro dlouhodobý proces profesní orientace každého jedince. V zahraničí je výchova k volbě povolání ve většině základních škol součástí běžného vzdělávacího programu. 2. Příprava žáků na volbu povolání 2.1. Volba povolání Již na prvním stupni ZŠ získávají děti první nepatrné poznatky o výrobních podnicích v okolí svého bydliště. O tom čím se stanou až dospějí si vyprávějí už v mateřské škole. Postupem času a věku se jejich názor na budoucí profesi samozřejmě mění. Od méně reálných profesí k reálnějším – běžnějším. Jde většinou o takové profese, se kterými přicházejí nejvíce do kontaktu během svého života. Volba povolání není jako samostatný povinný vyučovací předmět. Některá témata vztahující se k tomuto celku jsou součástí učebních osnov občanské a rodinné výchovy. 2.2. Volba povolání jako vyučovací předmět Horská, V., Zemánková, H. (2001, s. 18), uvádí, že v České republice byl vypracován návrh učebních osnov pro samostatný předmět s názvem „Volba povolání" který je v praxi experimentálně ověřován. Friedmann, Z. (2002, s. 170) definuje pro žáky velmi jasné specifikované cíle: 1. Získat pro život významné dovednosti spojené s realistickým sebepoznáváním, správným rozhodováním a mezilidskou komunikací v situacích souvisejících s volbou povolání a vstupem do zaměstnání. 2. Naučit se prakticky využívat poznatky z oblasti sebepoznávání, rozhodování a plánování vlastní budoucnosti při vytyčování a dosahování stanovených životních cílů a při zvažování důležitých životních kroků. 3. Uvědomit si podstatný podíl vlastní odpovědnosti při volbě budoucího profesního zaměření, při výběru vhodného povolání, jakož i důsledky jiných závažných životních rozhodnutí. 4. Osvojit si základní prvky techniky a metody akčního plánování, naučit se je používat v praxi, dokázat akčního plánování využívat při rozhodování o profesní orientaci a při výběru vhodného povolání. 5. Naučit se poznávat a realisticky hodnotit své silné a slabé stránky, přednosti, osobní předpoklady a poznat možnosti a omezení ve vztahu k vybraným povoláním i strategie vedoucí k osobnímu i profesnímu růstu. 6. Aktivně se seznámit s charakteristikami frekventovaných povolání, s učebními plány, profilujícími předměty a požadavky zvolených škol na určité vědomosti, dovednosti a schopnosti uchazečů. 7. Pochopit souvislosti mezi požadavky na výkon vybraného povolání, svými reálnými osobnostními předpoklady, schopnostmi a konkrétními možnostmi výběru vhodného povolání a profesního uplatnění. 8. Naučit se samostatně vyhledávat, hodnotit a využívat informace důležité při rozhodování o volbě povolání, orientovat se v různých informačních zdrojích a zvažovat jejich důležitost. 9. Umět si poradit v zátěžových životních situacích spojených s přechodem ze základní na střední školu a do zaměstnání a s případným neúspěchem ve vybraném povolání, případně při přípravě na povolání. 10. Uvědomit si nutnost dále na sobě pracovat bez ohledu na dosažený stupeň vzdělání. 2.3. Výchova k povolání Mezera A. (2002, s. 158) zdůrazňuje: „Dobře koncipovaná výchova k povolání je schopna poskytnout všem školákům poměrně ucelený systém velmi cenných informací nejen o širokém spektru mnoha oborů lidské činnosti, ale zejména o jejich schopnostech, zájmech a předpokladech budoucího sebeuplatnění. Tyto informace jim umožní dospět k velmi racionálnímu rozhodnutí o volbě svého budoucího povolání a vybrat si vhodný profesní obor bez řady předchozích a velmi bolestivých omylů. Mikroprocesorové a komunikační technologie, výzkum vesmíru, hmoty, klonování organismů stejně tak jako i spousta dalších technických a technologických zázraků nás posunují do úplně jiné doby, která je oříškem vlastně pro každého z nás. Nejvíce ale pro většinu mladých lidí, kteří stojí před otázkou, čemu se budou věnovat a co by měli dělat.“ 2.4. Výběr povolání Mezera A. (2002, s. 69) uvádí sedm kroků, které je nutné udělat při výběru povolání. První krok: Naučit se rozvíjet své schopnosti, dovednosti a zájmy. Pomocí školních výsledků, analýzy využívání volného času, testy studijních předpokladů a rozhovorů. Druhý krok: Nakupovat u skutečných odborníků. Na své budoucí povolání se zeptejte někoho, kdo se mu již léta věnuje. Třetí krok: Stanovit si konkrétní cíl, kterého chcete dosáhnout. Cíle, které si stanovíme, by měly splňovat tři základní vlastnosti: • dosažitelné • konkrétní a měřitelné • formulované písemně. Čtvrtý krok: Ujasnit si, jaký je váš handicap. Málokterý žák si uvědomuje, že má každý nějaký handicap – ztížené podmínky nebo zdravotní indispozice. Prostě každý nemůže vykonávat řadu určitých profesí. Pátý krok: Co se dělá navíc, to se vždy hodí. Nejrůznější zájmové činnosti (krátkodobé, dlouhodobé). Šestý krok: Poznat školu, kam se hlásí (žák). Cenné informace o školách je dnes možné získat z různých příruček nebo internetu. Sedmý krok: Pokusit se o kritické zhodnocení situace. Kritické myšlení pomáhá odhalit naše slabá místa. Ukvapená rozhodnutí, která se zakládají na názorech někoho jiného jsou v životě nejhorší. Je nutné zvážit všechna pro a proti, všechny výhody i rizika spojená s tímto rozhodnutím. 2.5. Nejčastější vlivy na volbu povolání Volba jedince o budoucím povolání není pouze záležitostí vlastních představ a cílů. Je ovlivněna mnoha dalšími faktory, jejichž vliv je mnohdy podstatnější něž vlastní plán. Nezřídka se stává, že se jedinec nakonec věnuje přípravě na jiné povolání, než o jaké měl zájem. Nejčastěji se vyskytují následující faktory: · dosažené školní výsledky – prospěch · ekonomická situace rodiny · vliv rodičů – jejich vzdělání · tradice povolání v rodině · atraktivnost profese · preference čisté, lehké práce v dobrém pracovním prostředí · možnost vysokého výdělku · relativní blízkost školy a její nabídka oborů · ovlivnění výběrem kamarádů ze základní školy · možnost vyhnout se v dalším studiu dosud neoblíbeným předmětům · zdravotní stav jedince Mezera, A. (2002, s. 154) uvádí, že uvedené faktory nemůžeme chápat izolovaně, většinou jich působí při volbě povolání několik současně. Stejným způsobem nemůžeme určit, který faktor se vyskytuje nejčastěji, protože jejich posouzení je velmi individuální. Velmi často jsou ale v protikladu s vlastním zájmem jedince. 2.6. Rozhodování Pro rozhodnutí čemu se chce žák v dalších letech věnovat je důležité stanovit si dostatečně dlouhou dobu a správný čas. Většina dobrých rozhodnutí které mají zpravidla dlouhodobější důsledky chce opravdu svůj čas. Mezera A. (2002, s. 113) tvrdí, že velký tlak rodičů, ale často i dalších příbuzných, který je koneckonců jeden či dva měsíce přeci podáním přihlášky „někam" dost pochopitelný, je ale schopen v době, kdy už není tolik času, nadělat více škody než užitku. Rodiče by měli nechat své dítě měnit jeho názory. Zachovávat volnost v rozhodování je totiž jednou z dobrých zásad, která se týká stejně tak školáků, jako jejich rodičů. Dříve či později každý z nás dospěje k určité představě o tom, čeho je a čeho není schopen dosáhnout. Rozhodování je něco, co nás provází celý náš život. Někdy rodiče trápí, že si jejich dospívající dítě nedovede vytvořit představu čím chce být. Čtyři kroky k dobrému rozhodnutí „Následující čtyři kroky vymysleli před třiceti lety dva Američané – lrving L. Janis a Leon Mann. A protože psychologové jsou schopni se rozhodnout jedině tehdy, když mají výsledky nějak vědecky podložené, dali těmto etapám zkratku ACIP, kterou od té doby zná snad každý psycholog, ale i obchodní manažer jako čtyři základní pravidla psychologické teorie rozhodování.“ uvedl Mezera A. (2002, s. 114) A Alternativy Jestliže jste před nějakým závažných rozhodnutím, jako je třeba výběr střední a vysoké školy či volba vašeho budoucího povolání, věnujte především pozornost všem variantám možného řešení vašeho problému a položte si dvě základní otázky: 1. Existují ještě další varianty řešení? 2. Nezapomněl/a jsem na nějakou možnost, která by byla ještě lepším řešením než ty předchozí? C Následky a souvislosti Když provedete výběr nejlepších variant vašeho dalšího studia nebo profesní přípravy, proberte u nich všechny jejich klady a zápory, všechna pro a proti. I Informace 0 každé vybrané škole nebo povolání, které se dostaly do vašeho semifinále, se pokuste získat co možná nejvíce informací. P Plány Vytvořte si detailní plán či program, jak své rozhodnutí budete postupně naplňovat a promyslete si: a) Co všechno budete muset po tomto rozhodnutí udělat? b) Co uděláte, když při své cestě narazíte na nějakou vážnou překážku, která zmaří první variantu vámi zvoleného řešení? Délka každého kroku je pochopitelně různě dlouhá přičemž záleží na schopnosti dobře se rozhodnout. Provedou-li se však všechny čtyři kroky ve správném pořadí, je možné se vyhnout většímu riziku velkého omylu, ale i zklamání. Prvním problémem, který je zpravidla řešen, je otázka, na který obor (skupinu povolání) by se měl žák zaměřit a kolik let by chtěl do své profesní přípravy investovat? Mezera A. (2002, s. 154) uvádí, že vedení diskuse rodičů s dítětem o jeho budoucím povolání má moc variant, ale v obecné rovině jej můžeme charakterizovat následujícími principy, kterým se říká návodné body: nabízet, doporučovat, ale konečné rozhodnutí by měli rodiče ponechat (pokud je to jen trochu možné) na něm samotném. V diskusi s dítětem o jeho budoucím povolání by se měli rodiče zaměřit především na tyto body: · Pomoci dítěti ujasnit si oblasti, o které se opravdu zajímá. · Pomoci dítěti promyslet si nejenom cíle, čemu by se chtělo věnovat, ale i různé alternativy řešení. · Probrat s dítětem důvody jeho rozhodnutí, proč se chce věnovat právě určitému povolání. Kritéria, kterými se dítě často při své volbě řídí, mají většinou spíše iracionální povahu. · Diskutovat s dítětem o reálnosti jeho cílů, jeho schopnostech, zájmech a šancích dosáhnout určitého povolání. · Ujasnění všech možných kritérií, které jsou předpokladem pro určité povolání. · Poradit dítěti, jak by mohlo co nejlépe splnit daná kritéria a dosáhnout předpokladů, které jsou potřebné pro dosažení cíle. · Nikdy dítě nesrovnávat s ostatními a nehodnotit reálnost jeho aspirací. · Poskytovat dítěti různé informace, které mají přímý či nepřímý vztah k jeho profesním cílům. · Rodiče se nesmí nikdy vyhýbat diskusi o budoucí kariéře dítěte, jsou-li o ni dítětem požádáni. · Rodiče by neměli o budoucím povolání či studiu svého dítěte rozhodovat bez jeho účasti. · Vždy je daleko snazší rozvíjet již naznačený směr, kam se asi bude dítě orientovat, než od základů vytvářet stále nové a nové scénáře studijní nebo profesní přípravy dítěte. · Nikdy dítě nesrovnávejte s ostatními a nehodnoťte, jaké jsou jeho schopnosti, reálnost jeho aspirací nebo jeho osobnostní předpoklady, protože se můžete ve svém úsudku dost podstatně zmýlit. Při svém hodnocení se většina rodičů (ve snaze dítě motivovat) uchyluje k jednomu ze dvou extrémů: první variantou je přeceňování a druhou podceňování. Obě varianty jsou schopné dítě zavést úplně jinam, než kam ho chcete skutečně dovést. K sebepoznání musí každé dítě dospět samo, i když částečně s vaší či jinou pomocí. 2.7. Profesní orientace Mezera, A. (2002, s. 159) tvrdí, že: „Narozdíl od výchovy k povolání má profesní orientace v běžné školní praxi většinou podobu krátkodobé, či dokonce jednorázové pomoci mladým lidem k jejich výběru další školy nebo určitého povolání. Když tedy zajdete se svým dítětem ve škole za výchovným poradcem, do pedagogicko-psychologické poradny nebo informačního a poradenského střediska úřadu práce ve snaze nechat si poradit, jedná se vlastně o stádium profesní orientace. Ve škole je profesní orientace žáků svěřena do působnosti učitele, který vykonává současně funkci výchovného poradce, a z mnoha důvodů je dobré ho znát, navštívit ho a poradit se s ním. Kantor, který vaše dítě řadu let zná a s největší pravděpodobností ho také učil, nahlíží na problematiku volby povolání sice poněkud jinýma očima než vy, ale jeho pohled je stejně cenný, jako je názor jeho kolegy, který je psychologem v pedagogicko – psychologické poradně stejně jako i poradce v informačním a poradenském středisku na úřadu práce.“ 3. Osobnost žáka 3.1. Skladba osobnosti Kohoutek, R. (2000, s. 39) tvrdí: „Osobnost je konkrétní člověk formující se v přírodních, historických a společenských podmínkách procházející svou individuální životní vývojovou cestu.“ Mezi nejčastěji uváděné složky osobnostní struktury patří: · vlastnosti osobnosti = schopnosti, charakter, temperament, zájmy · rysy osobnosti · stavy osobnosti – reakce na různé situace · tělesné předpoklady Každý z nás má o sobě určitou představu, která ovšem nemusí vždycky odpovídat obrazu, který si o nás vytvořili ostatní. Pohled ostatních lidí na nás samotné je cennou zkušeností a zdrojem mnoha zajímavých informací. Takový obraz je občas schopen nám poskytnout dost šílenou podívanou, při které se vidíme trochu jinak – podle toho, jak působíme na své okolí. Teorii volby povolání a profesního života buduje J. L. Holland na třech předpokladech: osobnosti – dědičnosti – prostředí. Také konstatuje, že všechna zaměstnání lze kategorizovat do šesti skupin: 1. motorické profesní prostředí – profesní prostředí s převahou motorické činnosti (farmář, řidič) 2. intelektuální profesní prostředí – vyžaduje převahu intelektuálních činností (chemik, matematik) 3. pomáhající – podporující profesní prostředí (sociální pracovnice, učitel) 4. konformní profesní prostředí přizpůsobování (bankovní pokladní, účetní) 5. pohnutkově – motivační profesní prostředí (agent, manažer) 6. estetické profesní prostředí (hudebníci, herci ) K šesti skupinám odpovídá šest základních modelů – orientace osob (šest typů osobností). 1. realistický typ – vyznačuje se schopnostmi a dovednostmi spojenými s fyzickou aktivitou (zemědělství, řemesla) 2. zkoumavý typ – dává přednost poznávacím aktivitám – přemýšlení, organizování (biologie, matematika) 3. speciální typ – sociální práce, psychologické poradenství 4. konvenční typ – vyhledává činnosti jasně vymezenou pravidly (účetnictví) 5. podnikavý typ – využívá svých schopností k přesvědčování (právo, obchod) 6. umělecký typ – usiluje o sebevyjádření (hudba, herectví) Vývojový přístup, zastávaný snad poprvé J. A. Komenským (1592 – 1670) a později J. J. Rousseauem (1712 – 1778), je skromnější a současně velkorysejší, snaží se respektovat vývojové zákonitosti dítěte, nějak odposlouchávat tep jeho vývoje a nevnucovat mu naše představy – spíše mu poskytovat vhodné vývojové podněty pro nově se rozvíjející schopnosti. 3.2. Věkové zvláštnosti Mládež v tomto věku prožívá jedno z nejvýznamnějších období svého života – dospívání. V tomto období zaznamenáváme řadu změn. Toto období dělíme na dvě části a to na období pohlavního dozrávání – pubescenci a období psychického dozrávání – adolescenci. 3.3. Prospěch – osobnostní předpoklady O významu či naopak zhoubné škodlivosti známkování na psychiku školáků se vedou v posledních deseti letech nekonečné diskuse, které ovšem k žádnému významnějšímu závěru či dokonce řešení nikdy nedospěly. Rozdíly v přísnosti klasifikace jsou někdy značné. Tytéž vědomosti může jeden učitel hodnotit dvojkou a jiný trojkou, výjimečně se vyskytují rozdíly až o dva stupně. Prospěch je sice na jedné straně nutné zlo, které provází žáka po celou dobu školních let, ale na druhé straně je přece jen v něčem užitečný. Je často velmi dobrým ukazatelem schopností, dovedností, vytrvalosti, nadání i píle. Je to prospěchový profil a řada škol si vybírá uchazeče právě podle tohoto prospěchového profilu. Horák, K. (1975, s. 55) uvádí, že školní známky poskytují školákům a jejich rodičům řadu významných informací. Mohou je využít ve stádiu profesní orientace, tj. při zjišťování vlastních předpokladů pro určitý učební obor nebo studium na střední škole. Postoj rodičů ke známkám ovlivňuje jejich pohled na školní výkony dítěte: někteří známky přeceňuji, nutí dítě k výkonům, na které nestačí, jiní pouští školu a klasifikaci zcela ze zřetele, popř. se spokojí s občasnými víceméně náhodnými zásahy, a obyčejně při neúspěchu dítěte přicházejí tresty. O přijetí žáka na střední školu také rozhoduje komplexní hodnocení ze ZŠ, které obsahuje všechny významné údaje o žákovi pro jeho další studium. Vedle toho se berou v úvahu známky z celého 8. ročníku a pololetí 9. ročníku ZŠ a konečně je přijetí významně ovlivněno výsledkem zkoušek z českého jazyka, matematiky a všeobecných znalostí nebo obecných studijních předpokladů. Školní prospěch ze ZŠ (součet či průměr všech nebo pro danou školu důležitých známek) má tedy pro přijeti na střední školu značný význam. Podle známek na ZŠ mohou rodiče očekávat výsledky přijímacích zkoušek, přitom ovšem musejí brát v úvahu, že přijímací zkoušky jsou zhruba o stupeň přísněji klasifikovány než stejný výkon na ZŠ. V dokumentu hodnocení je komplexně posouzena žákova osobnost a zdůrazněny vlastnosti a schopnosti pro zvolené povolání. Jeví se tu i žákova činnost mimoškolní, která doplňuje a osvětluje jeho zájmy. 3.4. Zdravotní stav Lékař spolurozhoduje o budoucím povolání žáka, neboť se vyjadřuje k pracovní schopnosti žáka. Pracovní schopnost, se definuje jako vzájemný poměr mezi souhrnem funkcí organismu člověka a požadavky povolání. Souhrn požadavků a nároků, které bude klást zvolené povolání na organismus žáka, je vyjádřen v takzvaném profesiogramu příslušné profese. (Profesiogram obsahuje všeobecnou charakteristiku (zatížení kloubů dolních – horních končetin, páteře, kladení nároků na zrak, sluch, klimatické podmínky na pracovišti – prašnost prostředí...). (Některé školy lékařský posudek požadují, jiné nikoli.) Rodičům žáků usnadní rozhodování o budoucím povolání včasná znalost zdravotních požadavků pro jednotlivé učební obory. (Kol. autorů: Odborná učiliště a učňovské školy SPN, Praha 1972, s. 59 – 96). 4. Faktory ovlivňující volbu povolání Je mnoho vnějších i vnitřních faktorů kterými je jedinec ovlivněn při volbě povolání. 4.1. Zájmy, dovednosti, schopnosti Chceme-li někoho skutečně dobře poznat, stačí se zeptat, co rád dělá a čemu se rád věnuje. Zájmy nám toho často poví o druhém člověku daleko víc než jakékoli hlubokomyslné psychologické analýzy. Hodně nám toho řeknou nejen o tom, s jakým zaujetím se někdo něčemu věnuje, ale i jak jsou jeho zájmy široké a vyhraněné. Zájmy jsou v podstatě vstupní branou do naší osobnosti a dost často odpovídají osobnostním vlastnostem. Většina zájmů, kterým se intenzívně věnujeme, v nás vyvolává spoustu příjemných pocitů, jako je radost, uspokojení a dobrý pocit z činnosti, která má pro nás jasný, konkrétní a především osobní význam. Tyto pocity jsou často tak senzační, že jsou schopny vyrovnat i krátkodobé problémy, kterým se v životě nikdo z nás nevyhne. Kdo má nějaké zájmy, má nejen mnohem víc kamarádů, ale často i úkryt, kam se může občas schovat v době nepohody. Zájmy však mají ještě daleko větší význam, než že nám poskytují osobní uspokojení. Spoustě lidí totiž zájmy pomáhají v učení, stejně jako i posilují jejich osobní vlastnosti, např. vůli, pozornost, schopnost systematické a soustředěné práce a řadu dalších schopností. Dělat něco ze zájmu znamená dělat to s potěšením a z vnitřní potřeby, která nás uspokojuje. Zájmy nás svým způsobem vychovávají a mění naši osobnost, aniž bychom si to uvědomovali. Lidé nacházejí zalíbení v tom, co dělají dobře, co se jim líbí a o co mají skutečný zájem. Mezera, A. (2002, s. 4) upozorňuje, že zájem z psychologického hlediska je popisován jako „specifická zaměřenost osobnosti na nějaký předmět, který uspokojuje touhu po poznání a má emocionální přitažlivost. U dospělého člověka má zájmové zaměření trvalý charakter, i když druh konkrétních činností je měnlivý. Zkoumání zájmového zaměření je poměrně snadné, protože je vyhraněno – stává se koníčkem". Dítě však, kromě velice vzácných výjimek, nemá ještě ustálené zájmové zaměření. K tomu, aby nějaký zájem vznikl, musí být k dispozici určitý souhrn znalostí a dovedností. V dětském věku proto nelze ještě mluvit o zájmech, nýbrž o zájmových činnostech. Zájmy jsou jednou ze tří základních podmínek úspěšné volby povolání. Do první skupiny patří především naše vědomosti, dovednosti a schopnosti. Ale ať jsou vysoké nebo nízké, nikdy u nich nevíme, na čem jsme, nevíme-li kde bychom je mohli nejlépe uplatnit. 4.2. Motivace Motivy podle Čačky, O. (2002, s. 61) jsou vnitřní příčiny, „vnitřní hybné síly činnosti". Motivace je potom stimulování akce za dosažením určitého cíle. Všechny motivy mají směr. Z hlediska potřeb nabývají jevy okolního světa charakteru výzvy. Potřeba nebo cíl vyvolávají nesoulad, nerovnováhu. Motivaci lze charakterizovat jako popud, který vychází z potřeby. Rozlišujeme dvě základní složky motivace: · vnitřní pohnutky, potřeby · vnější popud, pobídka V praxi se vyskytuj í například případy tohoto druhu: Dítě – žák se zajímá o techniku, přírodu, výpočetní techniku, chová zvířata, sleduje časopisy a pořady o přírodě – a vyvine se u něho zájem o biologii nebo o chemii či lékařství. Dítě však, kromě velice vzácných výjimek, nemá ještě ustálené zájmové zaměření. K tomu, aby nějaký zájem vznikl, musí být k dispozici určitý souhrn znalostí a dovedností. 4.3. Potřeby Čáp, J. (1987, s. 8) uvádí, že potřeby se projevují pocitem vnitřního nedostatku nebo přebytku, který vzniká při narušení rovnovážného stavu organizmu. Mohou být vrozené nebo naučené. Potřeba je vlastnost s aspekty biologickými, psychologickými a sociologickými. Každá potřeba je potřeba něčeho, vztahuje se k něčemu objektivnímu. Není-li cíle dosaženo nebo není-li potřeba uspokojena, nastává stav, který nazýváme frustrací. V odborné literatuře se nejčastěji objevuje Maslowova hierarchie potřeb. Potřeby jsou aktivovány vnějšími a vnitřními podněty, „vyšší potřeby se uspokojují až po uspokojení nižších.“ Hierarchická teorie potřeb 3. seberealizační potřeby ESTETICKÉ potřeba POZNÁNÍ A POROZUMĚNÍ potřeba SEBEREALIZACE 2. potřeby růstu potřeba SEBEOCENĚNÍ A ÚCTY, UZNÁNÍ, PRESTIŽE potřeba NÁLEŽENÍ A LÁSKY (přijetí druhými, přátelství) 1. potřeby základní POTŘEBY JISTOTY (bezpečí, ochrana, péče, pomoc) FYZIOLOGICKÉ POTŘEBY (potrava, nápoje, spánek, odpočinek, sex, útulek) 4.4. Rodiče Mezera, A. (2002, s. 151) tvrdí, že dobrou strategií mnoha rozumných rodičů je, že jsou svým dětem spíše „sportovním koučem“, manažerem a rádcem, který se snaží, kdykoli to jde, rozvíjet v nich co nejširší spektrum zájmů. Už při výběru střední či vysoké školy rodiče zvažují mnoho objektivních, ale i subjektivních kritérií, která jsou ve hře, ale vlastně žádné z nich není tím správným receptem na úspěch. Rodiče nemohou předem předpokládat, že se jejich dítě uplatní v zaměstnání, pro něž má subjektivně nejvyšší schopnosti, pokud jde o zaměstnání málo početná a s velkým zájmem žadatelů. Neměli by proto nadměrně soustřeďovat zájem dětí na takové riskantní obory (z hlediska možnosti jejich dosažení), ale měli by naopak rozvíjet všechny schopnosti dítěte a hledat možnost takového životního zaměření, v němž by chlapec nebo děvče uplatnili ve svém příštím pracovním životě své nejvýraznější nadání alespoň zčásti a v němž by zároveň mohli získat pocit společenské důležitosti a užitečnosti své práce. Ani rodiče sami, ani škola bez pomoci rodičů by nemohli poznat dítě tak důkladně, aby mu mohli s plnou odpovědností doporučit vhodné povolání.“ Horák, K. (1975, s. 6) uvedl, že se stává, „že se rodiče rozhodnou usměrňovat své dítě již od jeho raného věku v nějaké speciální oblasti, na kterou jsou sami zaměřeni, například v oblastech matematických, technických, přírodovědných, ale nejčastěji v oblastech jazykových a v oborech hudební a pohybové výchovy. Už někdy v předškolním věku dítě samo projevuje známky mimořádných schopností jazykových nebo hudebních nebo se očekávají nadprůměrné schopností u dětí v rodinách, kde jeden nebo oba rodiče v tom směru vynikají.“ 4.5. Rodina Už v době dětství a dospívání mohou rodiče nenásilně vychovávat děti k volbě povolání. Čím lépe a více dítě pozná svět kolem sebe, tím pak bude v dospívání vyspělejší i pro včasnou volbu svého povolání. Svou úlohu v tomto procesu hraje vždy i rodina, ať si to rodiče uvědomují nebo ne. Ovšem kvalita tohoto působení a jeho důsledky pro vývoj osobnosti dítěte jsou velmi různé, mohou být kladné, mohou být však i záporné, tj. mohou vývoj dítěte brzdit, zpomalovat, ba dokonce narušovat. Rodinné prostředí působí na dítě stále, v každém okamžiku jeho života, nikoli jen tehdy, když si to rodiče uvědomují. Horák, K. (1975, s. 84) poukazuje také na to, že rodiče nezřídka chápou své úkoly velmi jednostranně a vlastní výchovu, jejíž podstatou je vytváření příznivých podmínek pro formování osobnosti dítěte, nahrazují přehnaným důrazem na jeho materiální zabezpečení. Nepřiměřená míra materiálních prostředků, přesahující potřeby dítěte, působí však výrazně negativně na formování systému životních hodnot mladého člověka a vůbec na celkové utváření jeho osobnosti. V současné výchově dětí v rodině se projevuje řada dalších problémů. Rodinné prostředí se často labilizuje, reakce rodičů vůči dítěti se stávají zkratovými, okamžikovými, neusměrněnými a často neovládanými. Děti ztrácejí pocit jistoty a bezpečí, postrádají pozornost a lásku. V takovém prostředí se kladou základy jejich nežádoucích reakcí a návyků, které mohou mít dalekosáhlé důsledky pro jejich celý život. Rodina se stává příčinou obtíží a poruch ve zdravém vývoji osobnosti dítěte. Pro formování dětské osobnosti mají význam objektivní ukazatele života rodiny, jako je sociální postavení rodiny, materiální podmínky její existence, úplnost či neúplnost rodiny, velikost rodiny apod. Hovoříme-li tedy o výchově k volbě povolání v rodině, nemáme na mysli nějaký nový druh rodinného školení. Jde spíše o cílevědomý chápavý postoj rodičů s tendencí poskytovat dětem co nejširší obzor informací, zkušeností a zážitků o sociálním světě kolem nás, stejně jako o světě přírody, vědy, techniky a umění. Jde o to být vnímavý a otevřený, hlavně tehdy, když se nás děti samy dotazují, aby se nám podařilo vystihnout pravý okamžik k poučení či motivaci nebo chvíli, kdy je třeba zájem navodit. 4.6. Představy rodičů Mertin, V. (2000, s. 29) k této problematice uvádí: „Rodičovské představy se zaměřují jak na typ studia, tak na jeho délku i místo, kde by se mělo uskutečňovat a zanedbatelné nejsou ani představy o financování studia“. Jsou rodiče, kteří si velmi považují vzdělání, neboť sami vystudovali a přejí si, aby jejich dítě mělo co nejlepší možnosti pro studium. Rodiče s vysokoškolským vzděláním zpravidla vnímají vzdělání jako důležitý faktor životního úspěchu. Takoví rodiče udělají pro dítě vše, co je v jejich silách. Stejně se chovají někteří rodiče, kteří sami neměli možnost vystudovat a dnes vidí, jak je vzdělání důležité. Stejně tak jsou ale i rodiče, kteří zastávají názor, že pro dívku je vzdělání zbytečné, protože se stejně vdá a bude s dětmi doma. Jiní rodiče se domnívají, že vyučení bude synovi nebo dceři stačit a pak už by měli být samostatní a měli by se živit sami. Velké procento rodičů chce mít své dítě doma, protože mají strach, že by na internátu „zvlčilo“ nebo že internát moc stojí. Jiní naopak říkají: „jen ať pozná co je život“, a přáli by si, aby si dítě vyzkoušelo život mimo rodinu. 4.7. Představy žáků Každý z nás si každý den nese svou osobní laťku na svoje privátní doskočiště. A rozdíl je pouze v tom, že každý skáče na trochu jiném doskočišti a v jiné sportovní disciplíně. Není to ale samotná laťka, kdo určuje, zda splníme určité požadavky v nějaké disciplíně, ale jsme to jedině my sami, kdo je schopen ji posunout do jakékoliv výše. Každý vlastně má naprosto stejnou laťku, jen nápis na ní je trochu jiný. Zkreslené představy žáků Nejhorší variantou nerespektování vlastních zájmů jsou zkreslené představy o budoucím povolání, které často klade diametrálně odlišné nároky na naše osobnostní předpoklady, než kterými právě vládneme. Tomu se říká sklon „přizpůsobovat“ si fakta o skutečnosti své vlastní představě. Mladí lidé si vůbec nejsou vědomi toho, jaký je skutečný obsah některých povolání. Bud' poslouchají hlavně sami sebe a nejsou schopni poslouchat nikoho jiného, nebo jsou příliš soustředěni na své vlastní představy, které do povolání vkládají. Řada žáků v 9. ročníku má dost určitou představu o svém budoucím povolání, ale přesto je mezi nimi ještě dost těch, kteří nevědí co dál. Daleko větší vliv než škola může mít na čtrnáctileté dítě pohled viděný očima zedníka, chirurga, prodavačky nebo programátora, kteří jsou ochotni mu předat část svých znalostí a zkušeností, ale i životních omylů, kterých se při hledání svého povolání dopustili. Hodnota takového pohledu na svět je totiž stejně velká jako hodnota názoru některého profesního poradce či rodičů, kteří to s vámi sice „myslí dobře", ale mnoha profesím docela jednoduše nerozumějí. Mezera, A. (2002, s. 6) předpokládá, že popovídání si s několika lidmi, kteří se věnují nějaké profesi, je totiž daleko zajímavější, než se spoléhat na zpro-středkované informace z druhé ruky. 4.8. Rozpory mezi rodiči a žáky Když je člověk mladý bývá dost často, a pochopitelně daleko více než dospělí, ovlivňován řadou moderních vymožeností, jako jsou peníze, moc a sláva. Není to nic nepochopitelného, protože tímhle obdobím si musí projít každý. Ale některé rozhovory mezi rodiči a jejich dětmi o volbě budoucího povolání jsou dost často zajímavou srážkou nejen jejich životních hodnot, ale i střetem mezi „starým a novým“ viděním dnešního světa. Potíže při konečném žákově rozhodnutí způsobují také někdy rodiče, kteří objeví u svého dítěte nějaký „talent“. Zde by se rodiče skutečně měli s důvěrou obrátit na školu a poradit se s odborníky, kteří by pomohli zjistit, zda jde u dítěte o opravdový talent, nebo jen o určité nadání, které v tomto věku může působit dojmem výjimečnosti, hlavně na rodiče, kteří pochopitelně projevují ke svému dítěti citovou náklonnost a nebývají vždy objektivní. Často pak dochází k tomu, že tito rodiče, jistě v nejlepším úmyslu, utvrzují ve svém dítěti naděje, většinou neoprávněné, že z něho bude vynikající malíř, herec, spisovatel, z dívek nejčastěji herečka, zpěvačka či tanečnice. Dítě se dá snadno přesvědčit, ale kolik je jich potom po neúspěšných talentových zkouškách zklamaných a doslova nešťastných, si mnozí rodiče možná ani nedovedou představit. Horák, K. (1975, s. 84) upozorňuje, že by rodiče neměli nadměrně soustřeďovat zájem dětí na takové riskantní obory (z hlediska možnosti jejich dosažení), ale měli by naopak rozvíjet všechny schopnosti dítěte a hledat možnost takového životního zaměření, v němž by chlapec nebo děvče uplatnili ve svém příštím pracovním životě své nejvýraznější nadání alespoň zčásti a v němž by zároveň mohli získat pocit společenské důležitosti a užitečnosti své práce. Někteří rodiče hází dítě přes palubu jenom proto, že s nimi nevedou intelektuální debaty o své budoucí kariéře. Rodiče, „rádcové“ a jiní mudrcové Podle Mezery, A. (2002, s. 86): „Rodiče jsou báječní, ale někdy je s nimi dost velká potíž, zejména mají-li naprosto jiný názor na budoucí dráhu svých dětí. Jejich hlas bývá někdy hlasem jednoho pólu protichůdných motivů, zatímco stížnosti mladých lidí směřují proti druhému pólu, protože někdy své rodiče vnímají jako cizího, zákeřného protivníka, který jim nevěří a s nímž se prostě nemohou domluvit. Záludnost budoucnosti plné nejistot na straně jedné a vlastní představy o životě na straně druhé – tomu všemu se cítí mladí lidé vydáni na pospas a občas si nepřejí nic jiného, než se problému zbavit tím nejrychlejším rozhodnutím. Ať se to ale někomu líbí nebo nelíbí, rodiče jsou téměř v sedmdesáti procentech případů těmi, kdo nejvíce ovlivní naši profesní volbu. Přemýšlet či dokonce rozhodovat za někoho jiného je totiž velice ošemetná věc, která se vám může během několika let vrátit jako bumerang.“ 5. Systém poradenství 5.1. Informační a poradenské středisko Úřadu práce Jak a kde můžeme získávat informace o budoucím povolání? Existuje celá řada způsobů, jak je možné orientovat se ve světě lidské práce. Někomu poradí rodiče, jiný si vytvoří představu sám během studia na gymnáziu či na prů-myslovce. Každý však dříve či později využije informací a služeb poradenského systému. Dotazy a porady s lidmi kolem nás O své budoucí přípravě na povolání se mohou žáci poradit s těmito lidmi: rodina profesionálové škola poradci Systematické sebepoznávání a studium světa lidské práce Člověk a svět lidské práce jsou dva různé světy, které je nutné nejprve dobře poznat. Bez těchto informací se může o povolání jen snít, ale to je trochu málo. informace prostředí zájmy Návštěvy a hledání Při hledání vhodného povolání žákům určitě pomůže opakovaná návštěva: poradenské zařízení budoucí pracoviště budoucí škola Je vhodné získané informace a poznatky srovnávat a konzultovat s dalšími lidmi. Informační a poradenská střediska na úřadech práce, jsou nepostradatelným zdrojem informací, stejně jako jsou rodiče, výchovný poradce nebo psycholog v pedagogicko-psychologické poradně. Každý z nich má své přednosti, ale i slabá místa, které je nutné pochopit. Tato střediska mají podrobný popis všech možných povolání, kterým je možné se v životě věnovat a který obsahuje podrobné charakteristiky pracovních nároků, pracovních prostředí včetně informací o možnostech dalšího studia. Úřad práce a jeho střediska poskytují rozsáhlou poradenskou činnost a to v těchto oblastech: 1. poradenství pro volbu povolání 2. poradenství pro změnu povolání 3. poradenství pro absolventy škol a mladistvé 4. poradenství pro změněnou tělesnou vadu 5. poradenství pro lékařství, psychologii Základem poradenství pro volbu povolání je poskytnout klientovi informace o vhodném odborném vzdělání a poskytnout mu kvalifikaci, umožňující zvýšit jeho pravděpodobnost vhodného povolání a poskytnout dostupné informace o vzdělávacím systému v ČR. Žák – absolvent – uchazeč o zaměstnání musí poznat sám sebe, studijní schopnosti, pracovní dovednosti a názory okolí na vlastní osobu. Každé povolání má totiž nejen své výhody a nevýhody, ale stejně tak i specifické požadavky a velmi různorodé možnosti uplatnění, které však podléhají mnoha změnám na trhu práce. V informačním a poradenském středisku se kromě jiného absolventi dozví že struktura jejich zájmů v testu AIST směřuje k sociálně intelektuální skupině povolání a psycholog jim tedy doporučí řadu vhodných profesí, které odpovídají jejich osobnostnímu a zájmovému zaměření. V informačním a poradenském středisku úřadu práce se získávají informace o: 1. síti středních a vysokých škol, studijních a učebních oborech v regionu a v celé České republice 2. všech povoláních prostřednictvím celostátního registru, i krátkých informač-ních videofilmů 3. nárocích a požadavcích na jednotlivá povolání (profesiogramy jednotlivých profesí) 4. možnostech uplatnění absolventů jednotlivých oborů v praxi 5. vlastních profesních zájmech, a to prostřednictvím počítačového programu 6. kontaktech na další informační, poradenské a zprostředkovatelské státní a soukromé instituce 7. nezaměstnanosti absolventů středních a vysokých škol podle jednotlivých oborů Charakteristické znaky pro volbu povolání : – schopnosti – nelze měnit přímo – zájmy – to co nás baví – osobní vlastnosti – silná vůle, pracovitost, svědomitost, smysl pro pořádek... – tělesné a zdravotní charakteristiky žáků Mezera, A. (2002, s. 90) upozorňuje, že uvažuje-li mladý člověk o budoucím povolání ve čtrnácti či patnácti letech, jen málokdy ho napadne, že se určité profesi bude věnovat dalších deset či dvacet let a že ho to nějak ovlivní – poznamená. Především ale nejsme schopni přesně odhadnout, jakými cestami se bude vývoj daného povolání a především hospodářský vývoj v určitém odvětví, ale i v místě, kde zrovna bydlíme, ubírat. To je jedna z mnoha velkých neznámých, na kterou s velkými obtížemi hledají odpověď celé týmy expertů na makroekonomiku, ale i na rozvoj lidských zdrojů. Technologický či ekonomický rozvoj v některém průmyslovém odvětví, ke kterému dojde třeba v Jižní Koreji, Spojených státech, Německu či Japonsku, je schopen během několika let změnit profesní strukturu nejen v polovině Evropy, ale obrátit naruby i poptávku po žádaných profesích v naší zemi. Kam se řítí trh práce a jak se mění nároky na odbornou kvalifikaci? Cestovní ruch, gastronomie, hotelnictví – jedna z nejvíce se rozvíjejících oblastí Ekologie a ochrana životního prostředí Elektrotechnika a telekomunikace – mimořádný zájem je o absolventy středních technických škol Hornictví, hutnictví a slévárenství – v posledních letech dochází k útlumu Knihovnictví – začíná se orientovat na nové technologie Obchod – stále se rozvíjející obor Obuvnický průmysl a kožedělná výroba Polygrafie Potravinářství – jde o druhou nejvíce žádanou skupinu zaměstnanců Provozně technické služby – rozvíjí se intenzívně jako cestovní ruch, hotelnictví Stavebnictví – trvale nejvyšší míra nezaměstnanosti Strojírenství – došlo v některých krajích ke zvýšení zájmu o absolventy Textilní výroba – je i nadále stagnujícím odvětvím Učitelství, vychovatelství a sociální práce – roste zájem o vysokoškolsky zdatné učitele Výpočetní technika Zemědělství – absolventi SOU zemědělských oborů patří k druhé největší skupině s nejvyšší mírou nezaměstnanosti. Internetové stránky a další informace http:// web.quick.cz/volbapov/Navrhl.htm – Návrh na zapracování předmětu volba povolání do učebních osnov základní školy http://www.svetprace.s.cz/ – Metodický návod pro učitele středních škol k zařa-zení učiva předmětu „Úvod do světa práce" do vzdělávacích programů http://www.nuov.cz/poradenstvi/navod.thm/ – Metodický návod pro učitele středních škol k zařazení učiva předmětu „Úvod do světa práce“ do vzdě-lávacích programů http://info.vuos.cz/metodik.htm – Metodika vyučovacího předmětu na středních školách „Úvod do světa práce“ http://www.upoc.cz/ips/povolani – Seznam tří set profesí a povolání http://www.istp.cz/ – Integrovaný systém pracovních pozic http://www.icm.cz/ – Počítačový program profesní diagnostiky COMDI pro žáky 8. a 9. tříd ZŠ (Informační centrum pro mládež – ICM) http://info.nuov.cz/ – Podpůrný počítačový program ZIP (Základní informace o předpokladech žáka) http://www.ssz mpsv.cz/up/ – Úřady práce a Informační a poradenská centra pro volbu povolání http://www.uradprace.cz/ – Databáze všech úřadů práce v České republice http://www.5d.cz/ – Průvodce světem povolání 2.1 (CD ROM) Profesní poradenství V podstatě je možné říci, že profesní poradenství je jakýmsi návodem pro žáka, který sice získal v procesu profesionální orientace určitý soubor, informací, ale který přesto není schopen využít těchto informací při volbě svého povolání a není prostě schopen se rozhodnout. Tři věty, které se těžko vyslovují a POMOC Mezera, A. (2002, s. 120) tvrdí, že mnoho mladých lidí totiž daleko raději mlčí, protože se mylně domnívají, že to, co řeknou, vytvoří u ostatních lidí nepříznivý dojem o jejich skutečných schopnostech, sociální zralosti, „vychování“ a podobných věcech, které ne právě každý rád probírá na veřejnosti. Další tři větičky říkají mladí lidé dost často v různých poradnách, neboť mají svůj hluboký psychologický význam. („Já vůbec nemám páru, co bych chtěl/a vlastně dělat“, „Potřebuji pomoc“, „Zmýlil/a jsem se“.) Přiznat vlastní chybu je těžké pro každého v jakékoli fázi života, ale snad nejtěžší je přiznání omylu ve volbě vlastního povolání. 5.2. Učitel – výchovný poradce Galileo Galilei kdysi řekl: „Nemůžeme nikoho nic naučit. Můžeme mu nanejvýš pomoci, aby to sám v sobě nalezl.“ Mezera A. (2002, s. 86) upozorňuje: „Každý výchovný poradce je současně i učitelem, a proto tyto dvě „tváře“ nutně vyžadují i širší repertoár sociálních dovedností a odborných kompetencí.“ 1. Učitel musí nutně znát každého žáka ve třídě, protože to je jedna ze základních podmínek úspěšnosti jeho vyučování. K tomu potřebuje celou řadu informací, které mají vztah ke vzdělávání jeho žáků. Výchovný poradce potřebuje informace relativně nepravidelně, ale daleko většího rozsahu. (např. informace o školních výsledcích a zájmových aktivitách žáků, jejich schopnostech, motivaci, studijních návycích) Zná ovšem většinou jen ty žáky, kterým poskytuje poradenskou pomoc, a to především z hlediska jejich specifických problémů, které se snaží s jeho pomocí vyřešit. 2. Učitel musí znát o žácích celou řadu informací, které ovlivňují jejich školní práci ve třídě (kdo je třeba levák nebo dyslektik, kdo je pomalý při práci, kdo je impulzivní ďábel a není schopen dlouhodobě se soustředit). Řadu osobních informací o vás výchovný poradce vědět nebude, jestliže mu je prostě nesdělíte. Když nevíte, co chcete, těžko vám poradí i výchovný poradce, protože není jasnovidec! 3. Učitel při vyučování využívá převážně skupinové práce se žáky. Technika individuálního rozhovoru a individuální práce se žákem jsou užívány daleko méně. Prostě na to nemá při dvaceti pěti žácích ve třídě tolik času. To snad pochopí každý. Technika individuálního rozhovoru se žákem patří mezi základní metody práce každého výchovného poradce. Výchovné poradenství začíná u individuálního vztahu výchovného poradce k žákovi a směřuje k řešení jeho potřeb a problémů ve škole, a nejen ve škole. Chcete-li se s někým ve škole skutečně poradit, výchovný poradce je ta pravá osoba. 4. Učitel má relativně mnoho prostředků k zvýšení efektivity vyučování (školní rozvrh, studijní plán, učebnice, audiovizuální pomůcky, ale i hodnocení a klasifikaci). Výchovný poradce nemá univerzální prostředky, které by bylo možné použít u všech žáků úplně stejně, protože každý z nich je úplně jiný. Snaží se nejprve pomoci žákovi, jeho rodičům a učitelům ujasnit si problém, jeho souvislosti a potom najít individuální formy péče a nejvhodnější způsob nápravy nebo řešení jeho potíží. 5. Žák je každodenně „nucen" do vztahu k učiteli, protože tento vztah je podmínkou vzdělávání. Nejefektivnější poradenství vychází z dobrovolného a nenuceného vztahu mezi výchovným poradcem, žákem a jeho rodiči. Žák by měl pociťovat, že mu výchovný poradce může pomoci a že mu bude užitečný. 6. Zkušený učitel většinou užívá metod přímého působení na žáka a snaží se rozvíjet u žáků řadu schopností a dovedností, které podstatným způsobem ovlivňují efektivitu jeho vyučování. Zkušený výchovný poradce pracuje často nepřímými metodami a snaží se rozvíjet u žáků, kteří o to ovšem mají zájem, řadu schopností a dovedností za přispění řady specializovaných spolupracovníků, jejichž činnost koordinuje. Sem patří třeba učitelé jednotlivých školních předmětů, speciální pedagog, psycholog, sociální pracovnice, pediatr a dost možná, že i psychiatr. Není to žádný Děd Vševěd, většinou to ani o sobě netvrdí a ani tak nevypadá, ale má k dispozici řadu informací, publikací a kontaktů, které ostatní učitelé prostě nemají. 5.3. Psycholog Podstatnou částí psychologické práce při profesní orientaci je shrnout testové výsledky spolu s dalšími zjištěnými informacemi do srozumitelného celku. Ten se stává předmětem projednávání, doporučení, úvah a rozhodnutí klienta pro zaměření na jistý okruh činností a volbu profese. Je řada psychologů, kteří místo složitého psychologického vyšetření používají přímo mistrovsky docela prostého rozhovoru. Zeptá-li se někdo žáka, zda má rád každodenní kontakty s mnoha lidmi nebo sklon pečovat a starat se o druhé, neustálý pohyb, pečlivost, koníčky vyžadující fyzickou sílu, práci s různými materiály, stroji a nástroji, nebo naopak myšlení a odpovědnost, sestavuje v podstatě nejen mozaiku vaší osobnosti, ale i pracovní charakteristiku budoucího povolání. Rozhovor který vede s někým, kdo se mu snaží porozumět, je nenahraditelnou zkušeností. Při poradenské činnosti věnované profesní orientaci je hodnocení osobnosti klienta zaměřeno převážně na následující oblasti: – vědomosti (zjišťování rozsahu a kvality všeobecných a specifických vědomostí) – obecná inteligence (matematické myšlení, hledání vztahů, chápání smyslu slov, práce s pojmy, logické myšlení, paměť apod.) – specifické schopnosti (motorické schopnosti, rychlost a přesnost vnímání, vnímání barev, rozlišování tvarů, prostorová představivost, odhad délek, tvo-řivost, mechanicko – technické porozumění apod.) – zájmy (rozsah a hloubka zájmů v oblastech sociální péče, politiky, řízení a hospodářství, techniky, umění, literatury a jazyka, sportu apod.) – osobnostní charakteristiky (charakterové vlastnosti, temperament, motivační ladění, hodnotová orientace, postojové zaměření apod.) – fyzické charakteristiky (fyzická síla, obratnost, manuální dovednosti apod.) Štikar, J. et al. (2003, s. 340) upozorňuje, že mezi metody nejčastěji používané v poradenské praxi zaměřené na profesní orientaci patří: interview, testy, dotazníkové metody provádění činností, řešení úkolů a pozorování. Mladí lidé milují nejrůznější testy inteligence, testy vědomostí, ale i osobnostní dotazníky. Rádi se o nich baví a rádi se dozvídají řadu věcí, které jim poskytují množství zajímavých informací. Různé testy a osobnostní dotazníky prožité na vlastní kůži jsou pro řadu mladých lidí nejen zdrojem zajímavých informací, ale i dobrou psychologickou přípravou k přijímacím zkouškám. O výsledcích takových testů je ale nutné si důkladně pohovořit s profesionálem a získat co nejvíce informací. V poradenském rozhovoru s rodiči se sice často uplatňují i jeho osobní názory, které však nemusí být vždy tím nejlepším řešením pro žáka samotného. 5.4. Význam vzdělávání Je pracovně i životně významná investice a je důležité, aby žák vzdělání nechápal jako nutné zlo, ale jako něco co se mu v životě bohatě vrátí. Vhodnou pomocnou ilustrací může být i statistika nezaměstnanosti z které jednoznačně vyplívá, že čím nižší je vzdělání tím výrazně vyšší je nezaměstnanost. Je zde nutnost sebevzdělávání a celoživotního učení vyplývajícího z nástupu informační společnosti i z celkové dynamiky vědeckotechnického a ekonomic-kého vývoje. 5.5. Stadium profesního vývoje Významným přínosem k teoriím profesního a kariérového vývoje bylo stanovení pěti stádií profesního vývoje: 1. Stadium růstu (od narození do 14 let). V tomto období převládá hra a činnosti spojené s fantazií. Postupně narůstá sociální aktivita, zvyšuje se význam zájmů a schopností. Vývoj sebepojetí je určován identifikací s osobami z blízkého okolí, které tvoří především rodina a škola. 2. Stadium zkoumání (15 – 24 let). Převažuje hledání, při němž se výběr profese zužuje, ale nekončí. Úvahy jsou konkrétnější a profesní sebepojetí dostává konkrétní podobu. V závěrečné fázi tohoto stadia jedinec začíná mít zkušenosti s konkrétními povoláními, hodnotí je a prověřuje jejich vhodnost pro celoživotní zaměření. 3. Stadium budování a konsolidace (25 – 44 let). Snaha najít si trvalé místo ve světě práce a vybudovat si v něm dobrou pozici. 4. Stadium upevnění kariéry (45 – 64 let). Převládá snaha udržet si pozici v zaměstnání a zlepšovat ji. 5. Stadium ústupu (od 65 let). Ubývají fyzické a duševní síly, postupně se snižuje pracovní aktivita, dochází k přerušení a zanechání pracovní činnosti. Typy kariéry Štikar, J. et al. (2003, s. 23) tvrdí, že pracovní kariéra každého člověka je vždy výrazně individuální. Je to dáno specifickou souhrou osobnostních zvláštností jedince, souborem podmínek vnějšího prostředí v němž se kariéra vyvíjí a různých situačních vlivů. Přesto však je možné najít některé obecnější tendence, jež převládají u některých pracovníků při výběru a utváření profesní kariéry. Čtyři typy kariéry: stabilní, konvenční, nestabilní a difúzní. Stabilní typ vstupuje do povolání a nepřetržitě v něm působí (například lékaři, advokáti, architekti ale také pracovníci v dělnických kvalifikovaných profesích). Konvenční typ prochází profesním vývojem. Nestabilní typ střídá zkušební stadia s fází relativní stability. Difúzní typ kariéry s mnohonásobnou volbou představuje nepravidelnou frekvenci profesních změn bez výrazného perspektivního cíle. Praktická část 1. Příprava žáků na volbu povolání Na začátku školního roku žáci obdrželi: 1/ sešitou publikaci „Přehled studijních a učebních oborů“ v níž je uvedena komplexní nabídka vzdělávacích možností po základní škole (tištěná média) 2/ sešitou publikaci – průvodce – „Příprava na přijímací zkoušky“, výběr SCIO testů, které si žáci mohli objednat prostřednictvím internetu nebo školy. Začátkem listopadu proběhl ve školní jídelně při ZŠ malý veletrh škol. Představilo se zde několik středních škol, žáci i rodiče měli možnost se informovat o možnostech vzdělání na těchto představovaných školách. Dne 24 – 25. 11. 2007 proběhl na Brněnském výstavišti v pavilonu „G“ veletrh středních škol, téměř každá střední škola, která působí v Brně a okolí zde měla své zastoupení, poskytovala informace formou ústní nebo tištěnými propagačními materiály. Nabídla se i možnost navštívit Úřad práce – informační poradenské středisko – IPS – poradenství pro volbu povolání a zaměstnání v rámci hodin předmětu rodinné výchovy formou skupinové exkurze. IPS disponuje rozsáhlým infor-mačním zázemím – tím poskytuje služby obdobně jako škola, ale s mnohem širším záběrem o jednotlivých povoláních a trhu práce. Školní psycholožka dohodla termín a vydala se s žáky na Úřad práce sídlící na Palackého 89 v Brně. Pro žáky je v těchto prostorách vyčleněná místnost kde mohou shlédnout videoklipy jednotlivých profesí a je zde poskytnuto množství propagačních materiálů včetně počítačových prezentací. Vedou se zde rozhovory na téma volby povolání s poradci IPS. (Získání důležitých rad a informací o povoláních.) Podstata poradenství = vnější prostředí – „potenciál světa práce“ = situace na trhu práce tj. jaká je poptávka po určitých kvalifikacích + vnitřní aspekty – vlastnosti člověka = potenciál jednotlivce. Poradenství při Úřadu práce napomáhá značně žákovi v orientaci volby povolání, případně dává i další informace o možnostech profesního růstu. 2. Využívání služby kariérového poradenství na ZŠ 2.1. Psychologické testování žáků školní psycholožkou Školní psycholožka nabídla rodičům žáků 9. tříd na začátku školního roku poradenskou činnost. A to konzultace v oblasti profesní orientace volby povolání, které tak pomohou objektivně posoudit schopnosti dětí – žáků, zmapovat jejich zájmy, studijní návyky a osobnostní předpoklady pro výkon různých profesí. (Již v závěru 8. ročníku žáci prošli SCIO testy, aby měli přehled jak na tom se znalostmi jsou, a na co se v 9. ročníku mají více zaměřit.) Jednalo se o: · Dvě skupinová setkání žáků se školním psychologem, při kterých proběhlo psychologické testování nadání, osobnostní dotazník a další psychologické metody. Jedno setkání proběhlo v dopoledních hodinách, druhé odpoledne. · Krátký domácí úkol pro každého žáka týkající se jeho zájmů, prospěchu, a představ o budoucím povolání. · Společná konzultace se žákem a jeho rodičem (rodiči) – sdělení výsledků, diskuse o možnostech další vzdělávací perspektivy (řízené rozhovory). Skupinová setkání proběhla v listopadu a prosinci, přesný termín si každý domluvil individuálně. (Bral se ohled samozřejmě i na to zda dítě – žák byl v minulosti vyšetřován v pedagogicko – psychologické poradně – dyslektik, dysgrafik,...). Pro toto testování musel být samozřejmě souhlas rodičů stvrzen podpisem. V prvním setkání žáci dostali před sebe obrázkový test. Úkolem žáků bylo zda mají správnou představivost o určitých povoláních, vyjádření vztahu ke každému povolání zvlášť, zda by se mu chtěli věnovat či nikoliv. Následovalo několik dalších testů: osobnostní test, test o svých zájmech, činnostech, schopnostech, povoláních která mě zaujala, povolání a jejich charakteristické znaky, znaky povolání a rysy člověka, (testy jsou zpracované – podle koeficientů, které se zavádí do tabulek, viz. předlohy testů profesora Mezery 2002). Každý žák dostal tiskopis – Informace o školách, úkolem bylo získat informace o školách, které ho zajímají a o které by měl zájem. Žáci dostali i domácí úkol – sepsat povídku vztahující se k jeho osobnosti a čím chtějí být – „3“ varianty povolání. Viz. přílohy č. 2. až 10. 2.2. Sbírání dat: Třídy byly rozděleny na poloviny – větší kontrolovatelnost. Zhodnocení se provedlo podle výsledků testů, hodnotily se také všeobecné znalosti, matematické, představivost, paměťové schopnosti. Podle těchto výsledků psycholožka při konzultacích navrhla pro jaké povolání se žák hodí a porovnala je s představami rodičů a dětí co se týče volby povolání. Společná snaha vybrat optimální řešení. Z výsledků konzultací žáků s rodiči bylo školní psycholožkou potvrzeno, že nebylo rozporu mezi rodiči a dětmi. Žáci si byli vědomi toho jaké mají školní výsledky a na co mohou stačit. Školní psycholožka spolupracuje s Úřadem práce – poradenství pro volbu povolání a má tedy přehled o potřebách regionu – trhu práce. Všichni žáci spolu s rodiči využili profesního poradenství nabídnutého školní psycholožkou, která pracuje stejným způsobem jako poradci s klienty v Infor-mačním poradenském středisku. 3. Projekt výzkumu Pedagogický výzkum se vztahuje k tématu přípravy žáků 9. tříd základní školy na volbu povolání. Výzkum zkoumá náročnost rozhodovacího procesu žáků při prvotní volbě povolání, faktory ovlivňující jejich rozhodování a využívání služeb profesního poradenství, rozpor mezi představami (zájmy) žáků a rodičů a jejich osobními předpoklady. 3.1. Otázky pedagogického výzkumu 1. Jak náročné je rozhodování žáků o volbě dalšího studia a profesní bu-doucnosti? (Rozhodující zdroje k volbě povolání = informace.) 2. Kdo a co nejvíce ovlivňuje rozhodování žáků při volbě povolání? (Faktory – vnější, vnitřní.) 3. Využívají žáci před svým rozhodnutím instituce profesních poraden? (Psycholog, pedagog.) 4. Berou žáci při volbě svého povolání (studia) v úvahu uplatnění na trhu práce? 5. Jsou žáci na toto rozhodnutí dostatečně připraveni? 3.2. Výzkumný vzorek – (poznání prostředí) Padesát pět žáků dvou devátých tříd ZŠ z městské části panelové zástavby. 3.3. Výzkumné metody 1) Jako výzkumný nástroj byly použity dotazníky – metoda dotazníkového šetření (sběr dat) – otázky zaměřené na jednotlivé faktory volby studia či jiné přípravy na povolání. 2) Řízené rozhovory se školní psycholožkou, výchovnou poradkyní – vyučující současně i rodinnou výchovu do níž se promítá předmět volby povolání. 3) Analýza a interpretace výsledků šetření, vyhodnocení odpovědí žáků, použití tabulek a grafů. 3.4. Příprava dotazníku: Jako nástroj sběru dat jsem použila dotazník, který jsem si osobně sestavila. Obsahuje 23 otázek vztahujících se k ovlivňujícím faktorům, které působí na žáka při výběru dalšího studia. Při přípravě dotazníku jsem vycházela z požadavků na výzkum (čeho chci docílit) a na přiměřené náročnosti otázek pro žáky tak, aby respondenti byli schopni vyplnit dotazník v určitém čase. Zvolila jsem jednoduché otázky s možností odpovědí ano / ne. 3.5. Dotazník pro žáky 9. tříd. Faktory ovlivňující volbu povolání. +------------------------------------------------------------------------------+ |č.|Otázka |ano|ne| |--+--------------------------------------------------------------------+---+--| |1 |Vybral sis obor - školu odpovídající prospěchu? | | | | | | | | | | | | | |--+--------------------------------------------------------------------+---+--| |2 |Volil jsi z vlastního rozhodnutí? | | | | | | | | | | | | | |--+--------------------------------------------------------------------+---+--| |3 |Vybírají ti obor – školu rodiče? | | | | | | | | | | | | | |--+--------------------------------------------------------------------+---+--| |4 |Ovlivňují tvůj výběr kamarádi? | | | | | | | | | | | | | |--+--------------------------------------------------------------------+---+--| |5 |Mluvili jste s rodiči o tom, co oni by si přáli nebo představovali, | | | | |abys dělal v budoucnu? | | | |--+--------------------------------------------------------------------+---+--| |6 |Budeš se hlásit na gymnázium – střední školu? | | | | | | | | | | | | | |--+--------------------------------------------------------------------+---+--| |7 |Radil ses s učitelem? | | | | | | | | | | | | | |--+--------------------------------------------------------------------+---+--| |8 |Radil ses s odborníkem z poradny? (psychologem) | | | | | | | | | | | | | |--+--------------------------------------------------------------------+---+--| |9 |Radil ses doma s rodiči – příbuznými? | | | | | | | | | | | | | |--+--------------------------------------------------------------------+---+--| |10|Ovlivnil tvé rozhodování prospěch? | | | | | | | | | | | | | |--+--------------------------------------------------------------------+---+--| |11|Snažíš se získat informace o škole sám? | | | | | | | | | | | | | |--+--------------------------------------------------------------------+---+--| |12|Informace o škole si hledáš na internetu ? | | | | | | | | | | | | | |--+--------------------------------------------------------------------+---+--| |13|Informace o škole získáváš prostřednictvím dnů otevřených dveří | | | | |školy ? | | | | | | | | | | | | | |--+--------------------------------------------------------------------+---+--| |14|Informace o škole získáváš od kamarádů ? | | | | | | | | | | | | | |--+--------------------------------------------------------------------+---+--| |15|Znáš svou novou školu? | | | | | | | | | | | | | |--+--------------------------------------------------------------------+---+--| |16|Víš přesně jaké zaměstnání chceš dělat? | | | | | | | | | | | | | |--+--------------------------------------------------------------------+---+--| |17|Motivuje tvé budoucí povolání i výše platu? | | | | | | | | | | | | | |--+--------------------------------------------------------------------+---+--| |18|Rozhodují při výběru školy, učebního oboru finance? (jízdné, školné | | | | |v soukromé škole? | | | |--+--------------------------------------------------------------------+---+--| |19|Rozhoduje při výběru vzdálenost do školy? | | | | | | | | | | | | | |--+--------------------------------------------------------------------+---+--| |20|Ovlivnilo tvoji volbu povolání zaměstnání rodičů? | | | | | | | | | | | | | |--+--------------------------------------------------------------------+---+--| |21|Ovlivnily tvoji volbu povolání tvoje zájmy? | | | | | | | | | | | | | |--+--------------------------------------------------------------------+---+--| |22|Ovlivňuje volbu povolání prostředí – vybavenost školy? | | | | | | | | | | | | | |--+--------------------------------------------------------------------+---+--| |23|Ovlivňují tvou volbu povolání sdělovací prostředky? (tisk, TV) | | | | | | | | | | | | | +------------------------------------------------------------------------------+ Cílem tohoto dotazníku je zjistit zdroje motivace při výběru povolání. Tento dotazník nepodepisujte. Je zcela anonymní. Otázky čtěte prosím pozorně a označte křížkem políčko ano / ne. Děkuji Vám, že jste ochotni odpovědět na otázky tohoto dotazníku. 3.6. Vlastní sběr dat: Na základě souhlasu ředitele školy jsem prokonzultovala otázku sběru dat se školní psycholožkou a výchovnou poradkyní a dohodly jsme se, že samotné vyplnění dotazníku proběhne v hodině rodinné výchovy. Školní psycholožka se nabídla, že tento sběr dat provede podle možností výuky. Písemně jsem požádala o pravdivé vyplnění dotazníku dle vlastního názoru. Dotazník byl anonymní. Stanovený čas na vyplnění dotazníku byl 15 minut. Pro vyplněné dotazníky jsem si osobně přišla do školy. 3.7. Vyhodnocení odpovědí dotazníku 1. Vybral sis obor - školu odpovídající prospěchu? Prospěch na ZŠ je jedním z faktorů ovlivňující rozhodování žáka. Je sice nepřesným a plochým, přesto souhrnným vyjádřením studijních výsledků a dalších studijních předpokladů. Studijní výsledky edukanta jsou povinnou součástí přihlášky ke studiu. Prospěchem pro výběr SŠ, učebního oboru se řídilo 84% respondentů, 16% respondentů nebralo tento fakt při výběru jako rozhodující. 2. Volil jsi z vlastního rozhodnutí? Pro určité studium se rozhodlo samostatně podle svého uvážení 92% respondentů, 8% respondentů se přiklonilo k záporné odpovědi. Žák je ovlivněn vnějšími i vnitřními vlivy motivace. 3. Vybírají ti obor – školu rodiče? Výběr školy je důležitá a složitá věc, do rozhodování vstupuje mnoho různých faktorů i protichůdných zájmů. Žáci musí sami podle toho zvážit jaké mají studijní výsledky a zájmy. Výběr je na jednotlivci s podporou rodičů, nebo rozhodnou rodiče sami dle vlastního uvážení. Na tuto otázku odpovědělo kladně 5% respondentů za než zřejmě rozhodli rodiče, zápornou odpověď uvedlo 95% respondentů. 4. Ovlivňují tvůj výběr kamarádi? Na tuto otázku odpovědělo kladně 19% respondentů, 81% respondentů záporně. Tento výsledek potvrzuje, že žák může být ovlivněn názorem kamaráda a to hlavně ten, který dlouho váhá a nemůže se rozhodnout. 5. Mluvili jste s rodiči o tom co oni by si přáli nebo představovali abys dělal v budoucnu? Rodiče jsou v tomto na prvním místě, s kým žák může tuto problematiku budoucnosti řešit. Občas však může docházet k přeceňování či podceňování schopností předpokladů dítěte, což může vést k chybné volbě jeho budoucí studijní dráhy. Důsledkem mohou být nedorozumění a následná zklamání jedné i druhé strany. K této otázce se vyjádřilo kladně 87% respondentů, záporně 13% respondentů. 6. Budeš se hlásit na gymnázium – střední školu? V dnešní době je stále větší zájem o studium na SŠ ukončené maturitní zkouškou. Tito absolventi mají větší uplatnění na trhu práce. Kladně se vyjádřilo 84% respondentů, zápornou odpověď uvedlo 16% respondentů. 7. Radil ses s učitelem? Učitel v podstatě zná žáka nejlépe, je s žákem v denním styku, ví jak se projevuje, jaké jsou jeho studijní předpoklady. Může být nápomocen řadou podnětných informací týkajících se volby školy. Respondenti v této otázce odpověděli kladně 14% , záporně 86%. 8. Radil ses s odborníkem z poradny? (psychologem) V podstatě všichni žáci měli možnost využít nabídky poradenství a konzultace s psychologem na ZŠ. Záleželo na nich a rodičích zda této nabídky využili či nikoliv. Zde odpovědělo kladně 49% respondentů, 51% respondentů odpovědělo záporně. 9. Radil ses doma s rodiči – příbuznými? Zde záleží na otevřenosti – výchově dětí v rodině. Pravdou zůstává, že rodiče občas „vidí dále“ a na základě svých zkušeností prosazují co nejvyšší vzdělání. 86% respondentů odpovědělo na otázku ano, zbylých 14% respondentů odpovědělo ne. Myslím ovšem, že i těch 14% respondentů, kteří uvedli „ne“ alespoň informovali rodiče co by chtěli v budoucnu studovat. 10. Ovlivnil tvé rozhodování prospěch? Někteří žáci svůj školní prospěch vnímají pouze jako hodnocení své práce a na jejich rozhodování o budoucím povolání tento faktor nemá vliv. Do prospěchu se do jisté míry promítají sympatie i antipatie žáka a učitele, atmosféra ve třídě, náročnost učitele, celková úroveň hodnocení na škole...atd. (Není však vhodné známky na vysvědčení striktně považovat za absolutní výraz studijních předpokladů žáka.) Zde žáci odpověděli na otázku 51% ano, 49% ne. 11. Snažíš se získat informace o škole sám? Informace o školách jsou možné k dosažení několika možnostmi. Např. v brožuře „Přehled studijních a učebních oborů, na dnech otevřených dveří, na veletrhu škol, na internetu, různých doporučeních nebo pomocí jiných propagačních materiálů. Na tuto otázku odpovědělo 92% respondentů kladně, 8% respondentů odpovědělo záporně. 12. Informace o škole si hledáš na internetu ? V současné době je počítačová gramotnost – nezbytnost – přirozená a nedílná součást všeobecného vzdělání. Každá škola má již svoji internetovou prezentaci. Takže žáci mají možnost se seznámit pomocí internetových stránek s mnoha školami a informacemi o nich. Je to také znatelné na odpovědi kde 97% respondentů odpovědělo kladně a jen 3% záporně. 13. Informace o škole získáváš prostřednictvím otevřených dveří školy ? Z uvedených výsledků 81% kladných a 19% záporných odpovědí vyplývá, že zájem o informace na dnech otevřených dveří je vysoký. Je to nejplastičtější obrázek o škole, která je předmětem jejich volby. (Na návštěvu do školy by se měli žáci připravit dopředu – vědět jak a na co se ptát a mnohé jim napoví také sociální prostředí školy.) 14. Informace o škole získáváš od kamarádů ? Respondenti odpověděli 54% ano a 49% ne. Na tomto grafu je vidět, že spolu žáci dobře komunikují, sdělují si vzájemně informace a jsou těmito informacemi ovlivňováni. 15. Znáš svou novou školu? Z odpovědí respondentů vyplývá, že mají zájem o přímou osobní návštěvu školy, na kterou chtějí podat přihlášku. „Dny otevřených dveří“ se pořádají většinou na podzim pro rodiče a žáky ZŠ končící školní docházku. Z dotazovaných respondentů školu navštívilo 86%, 14% nikoliv. (Často se stává, že se do školy přijdou podívat pouze rodiče.) 16. Víš přesně jaké zaměstnání chceš dělat? Na tuto otázku odpovědělo 65% respondentů ano, a 35% respondentů ne. Ve věku 14 ti – 15 ti let, kdy se žáci rozhodují co by chtěli dělat, si myslím, že mají dosti zkreslenou představu. Důležité je, aby obor – profese, pro kterou se rozhodli je zajímala hned od prvopočátku. Jen tak je zde možnost se v této jejich profesi zdokonalovat a dosáhnout úspěchu. 17. Motivuje tvé budoucí povolání i výše platu? Ovlivnění motivace výběru povolání výdělkem je přibližně v průměrných hodnotách. Kladnou odpověď uvedlo 46% respondentů, zápornou 54% respondentů. 18. Rozhodují při výběru školy, učebního oboru finance? (jízdné,školné v soukromé škole? Pouze 22% respondentů potvrdilo vliv financí na výběr školy, 78% respondentů si myslí, že finanční důvody nemají vliv na volbu studia. Je však možné předpokládat, že finanční důvody jsou podstatnější pro rodiče a žák o nich ani někdy nepřemýšlí. 19. Rozhoduje při výběru vzdálenost do školy? Faktor vzdálenosti školy od bydliště není pro žáky, kteří odpovídali na tuto otázku až tak důležitý, jelikož se ZŠ nachází v městské části velkého města. (Výsledek grafu by byl vyjádřen pravděpodobně jinak, kdyby se ZŠ nacházela v menším městě – vesnici.) Na tuto otázku kladně odpovědělo 35% respondentů, záporně 65% respondentů. 20. Ovlivnilo tvoji volbu povolání zaměstnání rodičů? V laickém názoru je vžitá domněnka o výrazném vlivu povolání, především rodičů na výběr povolání dítěte. V dřívějších dobách bylo běžné, že se profese dědila z otce na syna. Odpovědi respondentů tento názor nepotvrzují. 8% respondentů odpovědělo kladně a 92% respondentů odpovědělo záporně. 21. Ovlivnily tvoji volbu povolání tvoje zájmy? Objektivně lze konstatovat, že zájmy jsou jedním z důležitých faktorů rozhodování „co dál“. Pokud je možno skloubit zájem s volbou povolání je to ta nejlepší kombinace pro život. Odpovědi tuto teorii z většiny potvrdily a to tak, že 70% respondentů odpovědělo kladně, 30% respondentů záporně. 22. Ovlivňuje volbu povolání prostředí – vybavenost školy? Na tuto otázku bylo odpovězeno 22% ano, 78% ne. Z tohoto výsledku pro respondenty údajně není důležité prostředí a vybavenost školy ale faktem je, že hraje v rámci vzdělávání studentů velice významnou roli, neboť má výrazný vliv na jejich motivaci a studijní ambice. 23. Ovlivňují tvou volbu povolání sdělovací prostředky? (tisk, TV) Přímý vliv na rozhodování žáků je nízký. Na tuto otázku odpovědělo 11% respondentů kladně, 89% respondentů záporně. Škola, která se účastní veletrhu škol má pro své účely zhotoveny reklamní a propagační materiály ke kterým má každý žák přístup. 3.8. Objektivní zhodnocení dosažených výsledků Vyhodnocení vnějších vlivů na volbu povolání Ovlivnění (odpověď „ano“) Vnější faktory Z vnějších faktorů motivace při výběru volby povolání mají: · největší vliv rodiče, dále pak příbuzní, (sourozenci), prospěch, zájmy, a ovlivnění psychologem a platem. · v menší míře ovlivnění vzdáleností škol a jejich vybavenosti, finanční důvody (školné, jízdné). · v nejmenší míře byli žáci ovlivněni kamarády, pedagogy, sdělovacími prostředky, médii, zaměstnáním rodičů. (Informace jsou vedené souhrnně – na trhu práce, tištěná propagace, v pedagogicko-psychologické poradně, internet, sledování médií, doporučení, vzory v rodině, zkušenosti přátel.) Vnitřní faktory · Vlastní rozhodnutí potvrdilo 92% respondentů. · Zájem o studium se odvíjí od zájmu navštívit školu na kterou se chtějí hlásit. · Návštěva školy před podáním přihlášky 81%. 3.9. Výsledky po podání přihlášek žáků 9. ročníku ZŠ ke studiu na střední školy Středoškolské studium podle skladby: na která měli žáci možnost se hlásit 1. gymnázia lycea konzervatoře střední odborné školy učební obory s maturitou tříleté učební obory + nástavbové studium 2. učební obory - střední odborná učiliště - studijní obory - 3 - 2 - 1 leté - s mentálním postižením - s tělesným postižením Odlišnost studia na jednotlivých typech středních škol Náplň studia se dělí do 3. základních složek: 1. všeobecná - jazyky 2. teoretická odborná - účetnictví, technologie 3. praktická složka - odborný výcvik - řemesla V letošním roce podle nového zákona platí, že ke studiu na SŠ pro první kolo přijímacího řízení se předkládá pouze jedna přihláška. (Každá škola nechává pro druhé kolo přijímacích zkoušek určitý počet volných míst.) K přihlášce se dokládá písemné „Výstupní hodnocení žáka“ viz. příloha č. 11, jež zpracovává třídní učitel. Grafické znázornění výsledků Poptávka po učebních oborech klesá, o klasické vyučení má zájem 12% žáků, 65% žáků hodlá studovat střední školu, nebo učební obor zakončený maturitou. 23% žáků má zájem studovat gymnázium a dále pak dosáhnout vysokoškolského vzdělání. 3.10. Výsledky šetření Z provedeného šetření mohu konstatovat, že náročnost rozhodování závisí především na informovanosti žáků i rodičů, kteří přímo volbu žáka ovlivňují. Rodiče v tomto případě byli důkladně seznámeni s možnostmi a mezemi kariérového poradenství a s tím spojeného uplatnění na trhu práce. Z výsledků vyplývá, že nevznikaly rozpory mezi rodiči a dětmi. Škola přináší informace, rozvíjí u žáků potřebné dovednosti, které vedou ke zkvalitnění přípravy pro rozhodování na volbu povolání. Jak se potvrdilo – je zcela nezbytná spolupráce a komunikace – škola – rodiče a ostatní poradenské služby – subjekty. Není to pouze žák, kdo by měl získávat informace nutné pro rozhodování ale také rodiče, kteří volbu žáka přímo ovlivňují. Škola by měla motivovat rodiče k zodpovědnému přístupu při rozhodování o volbě povolání, přímá a pravidelná komunikace by se měla stát základní prioritou. 3.11. Doporučení Navrhuji zavedení předmětu „Volba povolání“ jako samostatného předmětu do školních osnov, který v současné době není na základních školách zakotven. (Bylo přijato opatření MŠMT o postupném zavádění předmětu „Volba povolání“ na vybraných školách do vzdělávacích programů ZŠ ve spolupráci se Správou služeb zaměstnanosti.) „Volba povolání“ se vyučuje v hodinách rodinné výchovy u žáků osmých a devátých tříd jednu hodinu týdně. V osmé třídě v druhém pololetí, u žáků deváté třídy v prvním pololetí. Viz. příloha č. 1. Ve výuce předmětu „Volba povolání“ doporučuji „skupinové vyučování“ s menším počtem žáků. Výuka volby povolání vyžaduje nové formy vyučování. Při realizaci výchovy k volbě povolání lze využít tyto formy práce: · různých druhů „didaktických her“, za jejichž pomoci se žáci učí nenásilně jednat s lidmi, atd... · různé metody problémové a metody samostatné práce žáků podporují aktivitu a samostatnost · práce s informačními materiály (letáky, prospekty) · aktivní seznamování s profily různých povolání – orientace v katalogu povolání · práce s denním tiskem · práce s internetem · sestavování životopisů a průvodních dopisů · upevňování návyků společenského chování – nácvik sebeprezentace · individuální rozhovory se žáky – předpoklady žáků na různá povolání · besedy se zaměstnanci rozmanitých profesí a odborníky · návštěvy institucí (pedagogicko-psychologické poradny, IPS ÚP) · exkurze do vybraných firem a podniků – musí být promyšlená – jasný cíl · vyučování projektové, které je založeno na řešení problémů – významný inovační prvek ve školní práci žáků. 4. Závěr V Bakalářské práci zpracovávám pedagogické téma „Příprava na volbu povolání“. Volba povolání je dlouhodobým a složitým procesem, který se týká téměř všech žáků. Každým rokem končí povinnou školní docházku desetitisíce mladých lidí a rozhoduje se o jejich dalším osudu. Předkládaná práce se věnuje především přípravě na prvotní volbu povolání, která zahrnuje rozhodování žáků o celkové profesní orientaci, hledání vhodného studijního či učebního oboru nebo výběru konkrétní školy. Rozhodnutí „čím budu“ tedy patří jistě k jednomu z nejzávažnějších v životě mladého člověka a jeho rodičů. Rychle se měnící společnost vyžaduje stále kvalifikovanější pracovníky, kteří musí být velmi adaptabilní, aby se bez velkých problémů dovedli přizpůsobit probíhajícím změnám. Obecně platí, že vyšší kvalifikace bude perspektivně oceňována nejen společensky, ale i finančně. Prací stráví průměrný člověk téměř třetinu svého aktivního života. Povolání má tedy v životě člověka základní význam a je třeba, aby v něm byl spokojen. Tuto spokojenost prožívá tehdy, jestliže je jeho práce společností ceněna, může-li v povolání rozvíjet svou osobnost, získávat vyšší stupeň sebeúcty, být tvořivě činný. Volba povolání není rozhodně jednorázový akt, ale celoživotní proces, který bere v úvahu řadu vnějších i vnitřních aspektů. Uvedená problematika je neustále aktuální. Výsledky průzkumu jsou určeny především pedagogům, i jako pomůcka při řešení problematiky na jiných školách. 5. Seznam použité literatury Čačka, O. Psychologie vrstev osobnosti a jejich autodiagnostika 3.vyd. Brno: Doplněk 2002, 382 s. ISBN 80-7239-107-0 Čáp, J. Psychologie pro učitele 3. vyd. SPN Praha 1987, 384 s. Doležal, J. Poradny pro volbu povolání nebo výchova k povolání? Výchovný poradce 1964, č.1, 4 s. Filip, M. Přijímací zkoušky vyd. Praha ISBN 80-86910-49-0 Horák, K. Hovoříme s rodiči o výchově dětí k volbě povolání, Edice knihy pro rodiče, SPN Praha 1975, ISBN 14-551-75 Horská, V., Zemánková, H. aj. Volba – příručka pro učitele 1. vyd. Most 2002 ISBN 80-902651-3-8 Klímová, M. aj. Teorie a praxe výchovného poradenství 1. vyd. Praha SPN 1987 ISBN Kohoutek, R. Základy psychologie osobnosti 1. vyd. Brno Akademické nakladatelství CERM 2000 ISBN 80-7204-156-8 Mertin, V. aj. Poradce k volbě povolání 1. vyd. Praha: Dr. Josef Kaabe, 2002 ISBN 80-86307-12-3 Mezera, A. Pro jaké povolání se hodím? Computer Press Praha 2002 ISBN 80-7226-651-9 Spousta, V. et. al. Vádemékum autora odborné a vědecké práce 1. vyd. Brno PdFMu 2000. 158 s. ISBN 80-210-2387-2 Štikar, J. a kol. Psychologie ve světě práce 1.vyd. Praha Karolinum, 2003 461 s. ISBN 80-246-0448-5 Tištěná publikace: Poradenství pro volbu povolání , Národní vzdělávací fond o.p.s. (NVF), NISP Praha 65 s. ISBN 80-86728-25-0 Abstrakt Bakalářská práce zní „Příprava na volbu povolání“. Práce je zaměřena na žáky 9. tříd ZŠ připravující se na volbu povolání. Problém, kterým se zabývám je rozpor mezi představami (zájmy) žáků a rodičů a jejich osobnostními předpoklady. Cílem mé práce je zjistit úroveň vlivů jednotlivých faktorů zájmu žáků, vliv školy, rodičů, poradců, pedagogů, sdělovacích prostředků atd... Práce je členěna na část teoretickou a část praktickou. Při zpracování teoretické části jsem čerpala z odborné literatury, při tvorbě praktické části jsem spolupracovala se školní psycholožkou ZŠ jejíž úkolem je snaha spolu s rodiči a pedagogy vybrat žákovi optimální řešení volby povolání. A title of the bachelor study is ´Preparing for the choice of a career´. The study is focused on pupils in the 9th grades of the primary schools who are getting ready for their choice of a career. The difference between the ideas (interests) of the pupils and the parents and their individual conditions is the problem I am concerned in. The aim of my study is to determine the impact of the factors: interests of the pupils, influence of the school, parents, consultants, educators, mass media etc. …In the study there are two separate parts, a theoretical and a practical ones. While completing the theoretical part, I was making use of professional literature, while making the practical part, I cooperated with a school psychologist; she tries hard to find together with the parents and educators the optimal solution of the choice of a career for the pupil. Klíčová slova : informace, kariérové poradenství, motivace, osobní předpoklady, pedagog, profesní orientace, profesní příprava, rodiče, zájmy, žák Key words: information, career consulting, motivation, individual conditions, educator, professional orientation, professional preparation, parents, interests, pupil