Posudek oponenta diplomové práce Student: Radek Šuma Název práce: Ochrana základních lidských práv v řízení před Ústavním soudem Vedoucí diplomové práce: JUDr. Libor Hanuš, Ph.D. Oponent diplomové práce: Doc. PhDr. Tatiana Machalová,CSc., Rok odevzdání práce: 2009 I. Náročnost tématu práce Náročnost zvoleného tématu spočívá v tom, že se pokouší o toeretickoprávní reflexi ústavní ochrany lidských práv. Touto volbou se autor pohybuje jak na poli ústavního práva tak právní teorie. V tomto kontextu chce řešit jak procesní tak obsahové problémy. Tento přístup si vyžaduje promyšlenou metodiku výkladu. Autor se zaměřil na kontraverzní, resp. problematické otázky týkající se řízení před Ústavním soudem a tím si vymezil tématický okruh, kterému věnuje stěžejní pozornost. II. Splnění cílů práce Jako hlavní cíl si autor vytýčil, osvětlit řízení před Ústavním soudem jako toho mechanismu, který je základní podmínkou procesu ochrany lidských práv. Tento úkol se autor pokusil v práci naplnit prostřednictvím rozboru dílčích otázek týkajících rozhodování Ústavního soudu. Je možné konstatovat, že základní cíle práce se mu povedlo naplnit. III. Teoretická a obsahová část práce Práce je rozdělena do tří tématických částí. První je věnována problematice lidských práv, druhá pak postavení Ústavního soudu v systému soudnictví a třetí specifickým otázkám řízení před Ústavním soudem. Autor každou tuto část začíná rozebírat a dle názoru oponentky nezvolil zde úplně vhodný přístup. Postupuje tak řečeno "od Adama" a to mu neumožňuje hlubší výstižnější výklad. Hned úvodní kapitola věnovaná historickému vývoji lidských práv vyvolává rozpaky, kdy autor skáče z myšlenky na myšlenku a mluví o přirozeném právu o lidských právech o jejich artikulaci atd. To jsou všechno různé roviny výkladu, které není vhodné takto míchat. Podobně se to projevilo i v následné kapitole označené jako teorie lidských práv, kdy vlastně obsah zde uvedený neodpovídá názvu, protože autor se rozepsal o Listině a to také způsobem, který snad už není přípustný ani v seminární práci. Podobné a místy velmi stručné deskripce se pak dopouští při výkladu ochrany lidských práv v českém právním řádu. Zpracování druhé části trpí stejnými neduhy a méně by zde bylo více. Auotr má opět pocit, že musí učinit výklad celého vývoje ústavního soudníctví a tak nás v encyklopedickém výčtu provádí obdobím říšského soudu až po současnost. Možná nejzajímavější je z této kapitoly tá část, kde se autor pokouší nastínit funkci a místo Ústavního soudu ve společnosti. Zde mohl s ohledem na zvolený problém ochrany lidských práv otevřít celý řad otázek, co se mu na škodu věci nepovedlo. Tuto šanci nevyužil právě v částí, kde se zamýšlí nad vztahem Ústavního soudu a politického života. Jak autor správně uvádí, do politických poměrů by Ústavní soud zasahovat neměl, ale politika je jen jednou sférou společenského života. Jeho rozhodnutí mají nesporně na utváření společenských vztahů, resp. společenské atmosféry značný vliv. Za jádro práce považuji třetí část, ve které autor věnuje pozornost specifickým otázkám řízení před Ústavním soudem ČR. zde opět začíná obecnými úvahami o tom, zda mohou být právní principy pramenem práva. Tato otázka je dnes v české právní teorii hodně diskutována a autor se snaží tuto diskusi reflektovat, ale žel zůstává jakoby na půl cesty. Chybí mu určité zhodnocení jednotlivých pozic a názorů a také zaujetí jeho postoje k tak důležitému problému. Zde je také nutné metodicky odlíšit dvě roviny, kdy principy jsou považovány za "pramen práva" a kdy jsou chápany jako kontext interpretace a soudcovského rozhodování. Tyto roviny je nutné jasně vymezit a neplést je vzájemně. V další částí se autor pak zabývá jednotlivými problémy procesu řízení před ústavním soudem. Závěr práce je pak věnován otázce závaznosti rozhodnutí ÚS, kde autor poukazuje na některé obecně známe problémy související např. s otázkou rozsahu závaznost. Práci chybí určitý syntetizující přístup a to a) jak při výkladu jednotlivých problémů, které autor jen naznačuje a jejích řešení nebo nějaké hodnocení již neprovádí; b) k tématu práce-o ochraně lidských práv se autor již od druhé části práce vůbec nezmiňuje, resp. svůj rozbor již vůbec nevztahuje k tomuto kontextu. Takže čtenář dost dobře neví, k čemu vlastně dospěl. IV. Formální úroveň práce Práce splňuje po formální stránce obecné požadavky. Jako určitý nedostatek vidím v užití takového způsobu výkladu, kdy autor provádí výčet nějakých znaků nebo předpisů; tento přístup nepůsobí věrohodně pokud přesahuje jednu stranu a není komentován nebo jinak rozveden. To snižuje kvalitu výkladu a vtiskuje mu nejen deskriptívní ale až encyklopedickou povahu. Také se v práci objevují překlepy - hned na první straně nebo chybí označení citací jako na str. 35. V. Návrh klasifikace diplomové práce Navrhuji hodnotit práci známkou uspokojivě D. Stupeň označení hodnota Výborně A 1 Velmi dobře B 1,5 Dobře C 2 Uspokojivě D 2,5 Vyhovující E 3 Nevyhovující F 4 VI. Doporučení pro rozpravu V rozpravě by se diplomant měl vrátit k námitkám uvedeným v posudku a sice především vysvětlit jak chápe a) právní principy b) vysvětlit zda současný ústavní stav utváří podmínky pro efektivní ochranu a konkrétní realizaci lidských práv. V Brně dne 1.6.2009 oponent diplomové práce