Masarykova Univerzita Pedagogická fakulta Katedra didaktických technologií Aranžérské a vazačské práce ( Bakalářská práce ) Vedoucí práce: ing. Iveta Pavlíková Vypracovala: Radomíra Kocourková Brno 2006 Děkuji panu ing. Miroslavu Čadílkovi a paní ing.Ivetě Pavlíkové za odbornou a metodickou pomoc, cenné rady a připomínky, které mi poskytli při zpracování bakalářské práce. Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a použila jen parametry uvedené v seznamu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena na Masarykově univerzitě v Brně v knihovně Pedagogické fakulty a byla zpřístupněna ke studijním účelům. V Brně 2006 Radomíra Kocourková Obsah: Úvod 1 Cíle bakalářské práce 2 Metody zpracování tématu bakalářské práce 2 1. Aranžérské a vazačské práce 3 1.1 Estetika v aranžérské a vazačské tvorbě 3 1.2 Základní estetické zákonitosti kompozic 4 - 5 2. Způsoby vázání a aranžování při užití různých materiálů 6 - 7 2.1 Přípravné práce 6 - 7 2.1.1 Materiál a pomůcky 8 - 9 2.1.2 Techniky sušení rostlin 10 - 11 2.2 Rozdíl mezi vazačstvím a aranžérstvím květin 12 2.2.1 Aranžování váz řezanými květinami 13 - 14 2.2.2 Mobilní zeleň 15 - 16 2.2.3 Květinové koše 17 - 18 2.2.4 Kouzla se suchými květinami 19 - 20 2.2.5 Květiny a stolování 21 - 22 2.2.6 Svatební vazačské práce 23 - 26 2.2.7 Pohřební a dušičkové vazačské práce 27 - 29 2.2.8 Vánoční a novoroční vazačské práce 30 - 31 2.2.9 Soudobé věnečky 32 3. Porovnání teoretických přístupů s realitou v praxi 33 4. Přímá práce s žáky učiliště 34 4.1 Práce s literaturou 35 - 36 4.1.1 Shromažďování informací a jejich zpracování 37 4.1.2 Porovnání praxe s teorií ( vlastní zpracování ) 38 5. Závěr 39 Resumé 40 Seznam literatury 41 Seznam příloh 42 - 50 Úvod Svět kolem nás poznáváme svými smysli. Prostřednictvím nich vnímáme všechny příjemné i nepříjemné pocity, na základě kterých hodnotíme okolní svět. Květiny v minulosti i dnes hrály a hrají důležitou roli v našem životě. Používáme je každý den k jakékoliv příležitosti. Umění aranžovat bylo přibližně doloženo v 17. století. Především holandští mistři umění malířského, vytvářeli obrazy přirozeně působícího zátiší květů, listů, ovoce a zeleniny. Květinami se lidé vždy zkrášlovali. Člověka přitahuje nejen jejich rozmanitá barevnost, ale i pěkné tvary květů. V historii vidíme květiny jako součást smuteční výzdoby hrobek faraónů i králů. Květiny v hrobkách se zachovaly a hovoří k nám jako vzácný odkaz minulosti. Rostliny byly i součástí jednoho ze sedmi divů světa. Královně Semiramis ve starém Babylóně vybudovali na střechách paláce překrásné zahrady. Na důmyslné konstrukci s moderním zavlažováním udržovali v horkém klimatu města kvetoucí oázu květin a stromů. V 18. století začaly keramické dílny vedle jídelních souprav vyrábět i vázy s květinovými motivy. Viktoriánská doba 19. století přinesla do Evropy velké množství exotických rostlin a plodů. Právě v tuto dobu si aranžéři květin oblíbili neformální úpravy a vytvářeli úžasné kompozice. V druhé polovině 19. století bylo vydáno nespočet knih o úpravách květin. Doba impresionistická tedy konec 19. století zastupuje van Gogh a jeho Slunečnice. Květiny jsou výjimečné právě svojí pomíjivostí. Měli bychom vědět, že si jejich krásu můžeme uchovat. Částečně u některých je možné zachovat i jejich vůni. Zhruba před více než 15 lety se začalo experimentovat se sušením květů a listů. Překvapením a přesvědčením byla stálost barev po usušení. Druhy suchých květin a jejich seznam se pomalu začal rozrůstat. Svěžest, harmonie barev, ladnost linií, skryté myšlenky v květinách nás stále přitahují, abychom se jimi obklopovali a tvořili z nich výzdobu prostředí, ve kterém žijeme. Cíle bakalářské práce Bakalářskou práci jsem si vybrala na téma aranžérské a vazačské práce: proto, abych Vás seznámila s částečnou náplní oboru Krajinář -- Krajinářka 41 -- 51 -- H / 008, a také proto, že tento obor vyučuji na SOUS a L ve Šternberku jako učitelka praktického vyučování. Cíl č. 1: Přiblížení a seznámení s tématem. Cíl č. 2: Grafické znázornění a srovnání odborných znalostí při nástupu a průběhu studia. Cíl č. 3: Zhodnocení přímé práce s žáky. Metody zpracování tématu bakalářské práce Během zpracování bakalářské práce byly využity metody získávání informací: 1. Empirické metody a) metoda rozhovoru -- použitá v přímé konverzaci se žáky, kteří odpovídali na kladené dotazy. b) vybrané techniky měření Byly zjišťovány odborné znalosti studentů pomocí grafu. 2. Teoretické metody -- vhodně doplňující metody empirické a) Logické metody V bakalářské práci bylo využito srovnání odborných znalostí základních a středních škol. 3. Historické metody -- srovnání historických a současných metod v tématu aranžérské a vazačské práce. 1. Aranžérské a vazačské práce 1.1. Estetika v aranžérské a vazačské tvorbě. Mluvíme-li o estetice, umění, krásnu, harmonii, sotva -- kdo má na mysli vědu. Věda jako taková je často stavěná do protikladu s uměním, že je příliš objektivní, striktně racionální, analytická, zbavená emocí. Umění naproti tomu je prezentováno jako subjektivní, smyslové, syntetické, emotivní a jedinečné. Estetika jako nauka se zabývá poznáváním a hodnocením krásy. Má významné místo v existenci světa včetně lidské společnosti. Estetika jako věda, vnímá, formuje a hodnotí svět z hlediska poměru krásy, ošklivostí a dalších estetických kategorií. Filozofie estetiky v širokém slova smyslu se může aplikovat jak na objekty umělecké tak i na struktury a tvary přírodní. V obou případech platí, že krásno je subjektivní, závislé na vkusu a je vždy spojeno s pocitem potěšení nebo rozkoše. Člověk si určil sám co je krásné a po dobu svého vývoje názory na krásu měnil. I dnes lidé obdivují krásu krajiny, skalních měst, bystřiny, kvetoucí louky, rozkvetlé stromy květiny. Čím více se od přírody vzdalujeme, tím více nás ona sama láká k sobě. Cílem výkladu estetiky je seznámení se zemí, krásnem a dalšími kategoriemi v níž studenti žijí, i s estetickým vědomím národa jehož jsou součástí. Naproti tomu je pravda, že nemusí být všechno krásné a dokonalé i ošklivost může mít jistý nádech zvláštnosti a právě ta ošklivost nás upoutá ať chceme nebo ne, tak dovolíme sami sobě a svému oku zhlédnout a zastavit se právě nad tou danou ošklivostí, zhlédnout a zhodnotit zda-li je tato ošklivost na místě. Stále více lidí rádo nahlíží za hranice ustálených pojmů. Estetice nastavuje jiné obrazy a inspirace, je hledaná v netradičních oblastech vědomí; mystérium vědy je burcujícím a klokotajícím zřídlem nových podnětů. Cítíme jako by v nás opětovně integrovaly polohy vědy a umění rozpojené v minulých stoletích. 1.2. Základní estetické zákonitosti kompozic Hlavními zákonitostmi, kterými bychom se měli zajímat, samozřejmě patří do estetiky, ale zároveň se bez nich v aranžování květin neobejdeme. Estetické prvky, které si musíme v první řadě osvojit jako například: Jednotnost, harmonie a kontrast, rovnováha, rytmus a stupňování, barva. Těchto prvků je nespočet a seznámíme se jen s některými. Po osvojení všech sedmi prvků můžeme pokračovat přidávat další estetické zákonitosti. Mluvíme-li o jednotnosti kompozice -- měla by být zhotovena z prvků, které k sobě logicky patří, určitě nebudeme míchat orchideje se šiškami nebo se suchými květy. Kompozice má působit dokonalou krásou výrobku, má nést radost a osvěžení. Mluvíme-li naopak o harmonii a kontrastu, myslíme tím spojování prvků, k dosažení souladu navzájem se doplňujících barev, velikostí, tvaru apod. Porušíme-li naopak některou z těchto vlastností dosáhneme dynamičtěji působící kompozici, která nás upoutá o něco dříve, než kompozice na jaké jsme byli doposud zvyklí. V každé kompozici by měla být vyvážená rovnováha, ta může být zřejmá nebo skrytá. Zřejmá rovnováha je patrná na první pohled -- to znamená, že počet květů je od středové osy stejný na obě strany. Skrytá rovnováha je naopak od středové osy na jedné straně menší, ale je doplněna jinou zelení. Rovnovážná aranžmá vzniknou pouze při respektování všech vizuálních faktorů. Životnost kompozici dodává rytmus. Vzniká střídáním výrazných či méně výrazných prvků. Stupňováním vzestupné či sestupné buď nabývá nebo ztrácí výraznost. Vzestupné stupňování -- u základny je prvek nejmenší a směrem vzhůru se ostatní prvky stále zvětšují nebo nabývají na výraznosti. Sestupné stupňování -- u základny je prvek nejvyšší a směrem vzhůru velikosti nebo výraznosti ubývá. Při tvorbě květinových kompozic, bychom měli dbát i na vyváženost barev. Každá kompozice by měla dodávat pocit tepla, souladu a uspokojení krásou a souladem. Samozřejmě, že každá bytost této planety má jinou představu o krásnu a každému z nás vyhovuje něco jiného. Kompozice musí zaujmout a líbivost je více než na prvním místě. Teplé barvy bychom měli soustřeďovat do středu kompozice a chladnější až studené a světlé tóny po obvodu a do pozadí. Čím jasnější, světlejší a teplejší barva je použita, tím více bude na sebe soustřeďovat pozornost. Poslední čím by jsme se měli také řídit je míra a proporčnost. Rozumíme tím vzájemné poměry jednotlivých částí kompozic. Tento poměr souvisí s proporčností lidského těla. V naší praxi se nejvíce používá " Pravidlo zlatého řezu " poměr 3:5. Proporcionalita je poměr mezi hloubkou, šířkou a výškou aranžmá. Při plánování jakéhokoliv aranžmá, je nutné zabývat se měřítkem použitých materiálů. Aranžmá by mělo lahodit oku a duši. Květy by měli mít přibližnou velikost. Určitě nebudeme kombinovat bílé drobné konvalinky a velké rudé anthurie. 2. Způsoby vázání a aranžování při užití různých materiálů 2.1. Přípravné práce Přípravnými pracemi rozumíme všechny květinové práce. Máme tím na mysli veškerý materiál řádně nachystat. Řezané květiny musí být minimálně šest hodin před vlastním použitím ve vodě. Nasávací řez musíme provést dostatečně dlouhý a dřevnaté stonky rozdrtíme. Některé druhy květin nesnáší hluboké ponoření do vody, ale jen 5 -- 10 cm. Takovéto květiny je nejvhodnější připevnit do drátěného pletiva, tak zajistíme nízký ponor stonků. Vhodné je umístit květiny do chladícího zařízení, kde se teplota pohybuje mezi 2 -- 6 stupni celsia. Doplňková zeleň není tak náročná a umísťujeme ji ve vlhkém, chladném a stinném zařízení ve svazcích. Stonky květin jsou-li krátké můžeme prodloužit pomocí měkkého vazačského drátu o průměru 0,6 -- 0,10 mm. Pokud jsou stonky slabé a ohýbají se, ovíjením vazačského drátu je vyztužíme po celé délce stonku. Lépe se s nimi manipuluje a nedochází tak často ke zlomení stonku květin. Drát musí přilnout na těsno, ale nesmí škrtit rostlinu, neboť by se mohl zaříznout do stonku rostliny čímž dochází k rychlejšímu úhynu. Zlepší se i možnost tvarování květin, používáme je hlavně u vyztužení květů. Drát musí být přizpůsobený barvě stonku, jinak by působil příliš rušivě. Požíváme tedy drát hnědý nebo zelený. Navazování květů na kolíky využíváme hlavně při pohřebních vazbách, jelikož by svojí výškou nebyly dost pevně ukotveny v příslušné zeleni. Navazování skleníkové zeleně se řídí stejnými zásadami jako u květin. U venkovní zeleně, jako například u jehličnanů, je navazování dáno funkcí. Užití jehličnanů je výhodnější, neboť jejich dřevnatost umožňuje jednoduché zpracování a není tudíž zapotřebí příliš upravovat vyvazováním. Hrnkové rostliny před vlastním vysázením dostatečně zalijeme, odstraníme špatné či poškozené listy či květy. Upravíme kořeny a po vysázení použijeme speciální sprej proti prachu, tím podpoříme tím i lesk listů. U závěsných kompozic musíme myslet i na očko k zavěšení. Z pevného drátu stočíme očko, které omotáme přírodním materiálem a to buď slámou, rafií a připevníme na kompozici. Tuto práci bychom měli provést jako první, jelikož u hotové kompozice je příliš obtížné očko připevňovat. Mohli bychom ji mohli další manipulací porušit. Seznámíme se s přípravou materiálu a mírně nahlédneme do barvení živých, suchých rostlin a přízdobové zeleně. Používáme tři způsoby úpravy barvením. Anilinové barvy používáme tak, že do vody nakapeme odstín požadované barvy a obnovíme rostlině nasávací řez. Tím docílíme, že květina která obarvenou tekutinu přijímá, zbarví a zvýrazní žilnatinu. Jednoduchý příklad - do malé vázičky či nádoby smícháme vodu s inkoustem a ponoříme stonky sněženek, těmto květům se zbarví žilnatina modrou barvou. Dále si můžeme pomoci acetonovými barvami a to tak, že květ namočíme do barvy a necháme okapat, v praxi pro tento případ použijeme raději spreje nebo pro větší množství objemnější mechanické či elektrické rozprašovače. Poslední úprava barvami je zlacení či stříbření, nejčastěji využívané v zimním období. Upravujeme tedy stříkáním nebo používáme mletý bronz, který rozmícháme v terpentýnové tinktuře nebo v ředidle a necháme zaschnout. Další možností je použití umělé jinovatky v době vánoční či adventu. S umělým sněhem či jinovatkou zacházíme velmi střídmě mohli bychom jsme celou kompozici pokazit a vyrobit kýč. K vypichování rostlinného materiálu si připravíme mechový bochánek, obalíme králičím pletivem a po té připevníme na podložku tak, aby nebyla možnost jeho pohybu. Při nedostatečném upevnění se nám zkomplikuje také práce a výrobek bude nestabilní. V dnešní době se velmi začal využívat vypichovaný plast Oasis, Florex různých barev a tvarů. Tento plast je finančně náročný a pro začátečníky se dá částečně nahradit polystyrénem. Oasis je určený pro vazbu suchých materiálů, Florex naopak pro řezaný materiál. 2.1.1. Materiál a pomůcky Ve vazačské a aranžérské tvorbě je velmi důležité mít ideální prostor pro práci. Většinou bohužel nemáme prostory pro dílnu, místnost k uchovávání sušeného či živého materiálu, pomůcek a dalších surovin potřebných pro práci. Tyto prostory musí mít dokonalou cirkulaci vzduchu. Dále pak musíme zajistit místnost hygieny s vybavením první pomoci a protipožární ochrany. Mohlo by se stát, že nesplněním těchto podmínek dojde k výparům z barev a sprejů, a ve špatně větratelné místnosti hrozí možnost požáru sušeného materiálu. V oboru s částečným zaměřením na aranžérské práce používáme rostlinný materiál, který z větší části získáváme z přírodních zdrojů, a to buď řezané květiny nebo rostliny vhodné k sušení, dále pak ve specializovaných prodejnách, kde jsou k dostání rostliny i plody cizích krajů. Nejlépe pak v prodejnách výtvarných a papírnických potřeb, kde se dá koupit vše od kokosového vlákna přes stuhy a jutovinu. Tyto suroviny budou časem tvořit naše základní kameny. Spoustu drobných a užitečných věciček najdeme i na půdách našich babiček, budeme-li chtít ušetřit. V zimním období by jsme měli mít nachystané také sušené ovoce či zeleninu, které se dají velmi pěkně využít v těchto dekoracích. Velký rozdíl je samozřejmě mezi profesionálem a začátečníkem. Začátečník se ve své práci pomalu zdokonaluje a začíná si pořizovat nástroje a další výbavu. Profesionál už má velkou škálu pomůcek. Seznámíme se s částí pomůcek, jelikož není možné všechny vyjmenovat, protože stále nacházíme další a další nové pomůcky a nářadí. Jako základní je tavná pistole bez které se neobejde ani začínající vazač či aranžér. Tavná pistole má vysokou teplotu, jako náplň používáme tavící plastové tyčinky různých barev. Následuje vypichovací plast a to Oasis pro použití suchých kompozic a Florex pro řezané květiny a zeleň. Oasis se vyrábí v základní šedé barvě v různých tvarech od kostek přes koule až po kužely či věnečky. V dnešní době je možné jej zakoupit v jakékoliv barvě, ale musíme počítat s vyšší cenou. Florex je naopak proti Oasisu vyráběn v zelené barvě, ale též v různých tvarech. Florex má vysockou sací schopnost proto nemusíme nalévat mnoho vody, nehrozí vylití a tak stačí jen udržovat tento plast stále v dostatečně mokré podobě. Další důležitou částí vybavení jsou zahradnické nůžky, nože, štípací kleště, kenzany -- ty fungují na bázi kovového ježka na nějž se napichují rostliny, potřebujeme též pletivo, mech, vazačský drát zelené barvy, různých délek a tlouštěk, drát můžeme v některých případech nahradit rybářským vlascem, různé druhy provázků, stuh a sádru. Mezi další pomůcky patří též vázy různých tvarů a velikosti, staré korbely, kalichy, kbelíky, ale také květináče, misky, rámečky, i starou konvi na vodu můžeme použít. Různé proutěné koše, košíky a otlučený hrnec či hrníček. Velmi zajímavá může být i ledabyle odložená kytice lučních květů ve starém škrpálu. 2.1.2. Techniky sušení rostlin Na sušených květinách je nejkrásnější, že se z jejich barev můžeme těšit celý rok, hlavně v období neživé zimy. Dekoracemi suchých květů, které si vytvoříme sami můžeme vyjadřovat své pocity a nálady, jsou natolik univerzální. Jejich použití je velmi široké od country stylu až k modernímu designu. Tajemství úspěšného aranžování a vazačství spočívá v citu pro rovnováhu. Jestliže příliš často opakujeme jeden styl stává se kompozice nezajímavá až nudná. Pokud jsme se rozhodli sušit, uchovávat květiny a zeleň musíme dodržovat některé zásady; květy určené k sušení nesmí být příliš rozkvetlé, jinak jejich korunní plátky velmi rychle začnou opadávat. Nesmíme je sbírat ani navlhlé od rosy, po zálivce či po dešti, hrozí plesnivění a takovéto rostliny se nedají dále použít. Musíme se také přesvědčit, že nepatří mezi chráněné rostliny, pokud je neznáme ověříme si jejich původ v naučných knihách či atlasech. Snažíme se vybírat rostliny co nejdokonalejší a co nejméně poškozené. Sušené květiny jsou velmi křehké a špatně se uchovávají. Skladujeme tyto rostliny buď zavěšené v temné místnosti nebo rozložené v kartonech. Tmavá místnost je nutná, rostliny by na světle ztratily předčasně svoji barvu. První metodou je sušení vzduchem. Květiny navážeme do malých svazků a zavěsíme do prostoru tmavé, suché a dobře větratelné místnosti. Pokud by jsme je umístili do skříně kde vzduch necirkuluje mohli by v úvazku uhnívat a tam kde si listy dotýkají plesnivět. Ve tmavé místnosti zajistíme barvu květin, na světle rychle vyblednou. Trávy a obilná stébla sušíme rozložené na plocho na podložce. Přehled některých rostlin vhodných k sušení vzduchem Řebříček -- Achillea Zlatobýl - Solidago Laskavec -- Amaranthus Měsíčnice -- Lunária Sušení ve vodě Ačkoliv to může znít rozporuplně některé rostliny se dobře vysuší když je necháme stát ve vodě. Postupným vypařováním vody rostliny usychají. Nenecháváme je suché stát, zavěsíme je květem dolů tím se nám stonky narovnají. Přehled některých rostlin vhodných k sušení ve vodě Chrpa - Centaurea Šater - Gypsophila Hortenzie - Hydrangea Mimóza - Acacia Preparace glycerinem Preparací můžeme konzervovat listy a bobule. Díky této metodě zůstanou vláčné, u některých barva ztmavne nebo mírně zesvětlá. Stonky očistíme, rozklepeme asi do výšky 5 cm a umístíme do roztoku jednoho dílu glycerinu a dvou dílů horké vody, tak aby byly stonky ponořeny pět centimetrů hluboko. Přehled některých rostlin vhodných k preparaci glycerinem Buk - Fagus Tis - Taxus Šater - Gypsophila Mahonie - Mahonia Sušení v mikrovlnné troubě Při tomto použití významně zkrátíme čas sušení. Nastavíme nízkou teplotu na pět až deset minut, neboť květiny mají menší hustotu než potraviny. Opět u některých barva zůstane, někde zesvětlá a jinde ztmavne. Přehled některých rostlin vhodných k sušení v mikrovlnné troubě Oves - Avena Hortenzie - Hydrangea Růže - Rosa Šater - Gypsophila Sušení v chemických sušidlech Většina rostlinného materiálu lze velmi dobře sušit v chemických vysoušecích látkách. Tyto látky zbavují rostliny vlhkosti, aniž by výrazně změnily barvu či tvar. Používáme z těchto sušidel silikagel -- prodává se ve formě krystalek, které jsou bílé a nebo mění barvu podle stupně vlhkosti. Jako další máme borax, kamenec a sklářský písek. Používají se ve směsi v poměru tři díly chemikálie a dva díly písku. Přehled některých rostlin vhodných k sušení v chemických sušidlech Pivoňka - Paeonia Hortenzie - Hydrangea Ostrožka - Delphinium Narcis - Narcisus 2.2. Rozdíl mezi aranžérstvím a vazačstvím květin Pojmem aranžérské květinové práce rozumíme jakékoliv umísťování květin do prostoru, tím máme na mysli květinové výstavy, slavnostní, svatební nebo smuteční rauty a další různé akce. Práce aranžéra je daleko náročnější, jelikož aranžér výzdobu zhotovuje přímo pro daný prostor. V praxi je zakotvena zásada, že dobrý aranžér musí být nejprve výborný vazač. Ač vazač či aranžér oba pracují s čerstvými či suchými květinami musí se řídit určitými zásadami. Proto se seznámíme s některými z nich, zásady které jsou pro práci s květinami důležitou součástí a bez nich se profesionál neobejde. Každá bytost má ve vkusu svůj vlastní styl a pro každého z nás je líbivé, krásné zcela něco jiného. V tomto případě, bychom si měli velmi dobře rozmyslet než začneme aranžovat květiny, komu, kam a za jakým účelem je budeme aranžovat či vázat. Bylo by velmi nevhodné a neestetické do velké haly umístit kytičku fialek, které si nikdo nepovšimne a naopak na jídelní stůl umístit renesanční kytici, která bude zabírat větší část stolu. Osobám u stolu sedícím v tomto případě bude bránit jak v rozhovoru tak i v rozhledu. Květiny musíme také přizpůsobit stylu, velikosti a stáří domu či bytu. Též nebudeme dávat dítěti kytici v renesančním stylu a starci novomoderní až extravagardní kytici. Ani jeden z nich by určitě nedokázal ocenit tuto vazbu, navíc by mohlo dojít i k urážce dané osoby. Květiny by měli ladit jak barvou tak i stylem, vhodným výběrem materiálu a hlavně mít soulad se svým okolím a nenarušovat jej. Pojmem vazačské práce rozumíme zhotovování květinových kompozic u kterých je vymezen jejich charakter. Vazač musí znát účel který má kompozice plnit. Do vazačských prací řadíme svatební, smuteční kytice a veškeré sezónní práce. U svatebních vazeb by měl přinejmenším znát věk a výšku nevěsty, barvu a typ šatů. Naopak u vazeb smutečních se řídí pouze věkem zesnulého, nebo postavením ve společnosti. 2.2.1. Aranžování váz řezanými květinami Květinová aranžmá patří mezi základní prvky dekorací interiéru. Vzniknou tak jednoduchá aranžmá pro uchování delší životnosti květin. Už v době renesance se květinové kompozice používaly k dekoraci obytných prostor, které přetrvávají po celá léta a i přes to, že styly a zvyky se postupně mění. V dávných časech se používaly různé kalichy, korbely ze zlatých, stříbrných či mosazných materiálů. V dalších letech se věnovalo více pozornosti těmto kompozicím a už v době baroka se zjistilo, že je tu problém neboť už jen samotná váza se stává dekoračním prvkem. Každá květinová výzdoba je vlastně trojrozměrným obrazem. Kytice ve váze má ovšem proti obrazu jednu důležitou přednost; její životnost je omezena a tak se nemůže stát, že se omrzí. V dnešní době jsou vázy zhotovovány z nejrůznějších materiálů např. skleněné, keramické, ale jsou i plastové, cínové či mosazné. Každá z váz musí mít schopnost udržet vodu. Musí být stabilní a pevná, při nedostatečné stabilitě je možnost převrhnutí. Povrchový dekor by měl být spíše jednoduchý s tlumenými barvami. Vázy musí být schopny pojmout dostatečné množství vody a aranžér musí mít schopnost dosáhnout souladu mezi tvarem vázy a použitými rostlinami. Takže váza, která je příliš zdobná dekorem nám poslouží lépe jako samostatná dekorace, neboť by těžko mohlo dojít k souladu mezi květinami a například čínskou vázou. Při aranžování musíme myslet i na různé způsoby aranžování květin do méně běžných váz. Seznámíme se dvěma typy úprav ve vázách. Jednostranná úprava -- tato je pro použití ke zdi. To znamená, že na tuto kompozici se budeme dívat pouze z jedné strany a to čelní. Aranžmá je obvykle trojúhelníkového i obdélníkového tvaru. Oboustranná úprava -- znamená, že takto uspořádané aranžmá je obvykle uprostřed stolu je dekorativní ze všech stran. Používáme trojúhelníkový prodloužený, kulatý nebo oválný tvar. Dekorativní dokonalé uspořádání je efektivní a často se takto podtrhuje růstový charakter rostlin. Nejjednodušší zpracování je u váz s úzkým hrdlem. Do takovéto vázy stačí pouze jeden květ přiměřené výšky k váze. Dále pak aranžování květin do váz, rozlišujeme podle tvaru použitých nádob. Historické vázy upravujeme pouze pro zvláštní příležitosti, hodí se spíše do renesanční doby či zámků, hradů. Malé vázičky naopak do menších prostor jako například na toaletní stolek, k malému zrcadlu. Aranžmá ve vázách můžeme upravovat i v geometrických tvarech, nejčastěji ve tvaru půlměsíce či linie es. Přehled řezaných květin Orchidej -- Cymbidium Narcis -- Narcisus Kosatec -- Iris Alstromérie -- Alstromeria Nerine -- Nerine Strelície -- Strelitzia Kala -- Zantedeschia Hledík -- Antirrhinum Gloriosa -- Gloriosa Cinie -- Zinnia Přehled doplňkové zeleně Netík -- Adiantum Asparágus -- Asparágus Břečťan -- Hegera Monstera -- Monstera Nefrolepis -- Nephrolepis Filodendron -- Philodendron Syngonium -- Syngonium Zelenec -- Chlorophytum Ostřice -- Carex Alokázie -- Alocasia 2.2.2. Mobilní zeleň Dnešní doba si oblíbila mobilní zeleň, která je méně náročná na čas, než abychom každý rok osazovali záhony různých tvarů. Vysvětlíme co je to vlastně mobilní zeleň. Mobilní zeleň je zvláštním druhem exteriérových a interiérových mís. Ve většině případů se používají nádoby dřevěné, keramické a další možné a dostupné materiály. Patří sem mísy a misky jak už parkové či hřbitovní, dekorační mísy pro exteriér či interiér. Všechny tyto nádoby, truhlíky či mísy se dohromady nazývají mobilní zeleň. To znamená, že tyto nádoby se umísťují na veřejných prostorách, hřbitovech, k lavičkám, k zahradním plastikám. Těmto výsadbám se nesnažíme dávat zvláštní estetický charakter. Aranžérovi jde v tomto případě o rychlé rozrůstání rostlin, aby co nejrychleji vytvořily zelené ostrůvky, tam kde není možnost výsadby do přímé půdy. Dekorační mísy velkých rozměrů se posazují do trávníků k vytvoření kontrastu ploch. Mobilní zeleň se uplatňuje hlavně v exteriérech, ve většině případů jsou sesazované z více druhů rostlin a slouží v době vegetačního klidu nebo po celý rok. Samozřejmě to záleží jakými rostlinami budeme osazovat, jestli letničkami či použijeme zakrslé konifery. Druhy používaných rostlin pro tyto výsadby. begonie, petúnie, muškáty, asparáty, břečťany, venkovní kapradiny, brslen, zakrslé konifery borovic, poléhavé jalovce. Pokryvné letničky Begónie -- Begonia Hvozdík -- Dianthus Hrachor -- Lathyrus Lobelka -- Lobelia Před vlastní výsadbou zjistíme zda - li nádoba či mísa neprotéká, pokud ano v tomto případě celý její vnitřek vystříkáme bezbarvým lakem nebo vylejeme vodním sklem. Dále pak musíme zajistit potřebnou drenáž z hrubého materiálu -- kamennou drť, keramzit, písek, hrubou antuku. Výška drenáže je dána výškou nádoby. U mís či nádob s odtokovým otvorem musíme zajistit podložní misku na odchycení odtokové vody, tedy vody přebytečné. Potom nádobu či mísu naplníme částečně příslušnou zeminou, abychom mohli rostliny s balem dobře upevnit a doplníme substrát pár cm pod okraj nádoby. K doladění estetického vzhledu povrch upravíme drcenou kůrou, kameny nebo keramzitem. 2.2.3. Květinové koše V minulých stoletích se květinové koše více používali, hlavně v tehdejších divadlech. Postupem času se použití květinových košů zúžilo opravdu jen k výjimečným příležitostem. Ještě se občas objeví v divadlech a na pohřbech. Je to velká škoda neboť květinové koše mají kouzelný nádech překvapení a originality. Velmi se k nim hodí přírodní materiály například proutí, sláma, ratan, lýko, orobinec, obilí, sušené ovoce apod. Květinový koš byl nejznámější vždy jen jako květinový. V dnešní době jsou více využívané nekvětinové nebo čistě potravinové koše. Velmi dobře se jakékoliv košíky, misky a koše hodí ke každé slavnostní příležitosti, ať už jsou to promoce, kulaté narozeniny, výraz poděkování apod. Můžeme je ale také velmi vhodně použít i jako dekoraci plesů a výstav; jsou také při těchto příležitostech využívány. Květinové koše dělíme do těchto kategorií, které si následně přiblížíme. o Květinový koš dárkového charakteru s řezanými květinami. o Květinový koš doplněný nekvětinovým dárkem. o Květinový koš kombinovaný ( řezané a hrnkové květiny ). o Květinový koš sesazovaný ( hrnkové květiny ). o Květinový koš reprezentační ( velký ). o Květinové koše symbolické ( dušičkový, velikonoční, k Svátku matek ). Květinový koš z řezaných květů Pro tento typ květinových košů používáme koše proutěné s prodlouženým uchem. Tento typ květinových košů se používal v dřívějších dobách, kdy tehdejší smetánka měla ve velké oblibě divadla a obdarovávány byly hlavně primadony a sólistky. Úložná plocha je velká asi 40 centimetrů. Slouží jako náhrada pro větší množství květů, které není možné esteticky svázat do kytice, např. 50 růží či gladiolů ( těžké a objemné květy ). Postup při práci - jako první květinový koš vyložíme igelitem, tak abychom zajistili nepropustnost vlhkosti, po té vložíme vypichovací plast ( florex ) a upevníme mechem proti pohybu vypichovacího plastu. Pokud je květů větší množství nebo mají příliš silné stonky můžeme vypichovací plast obalit králičím pletivem a připevnit pevně ke dnu koše. V těchto případech těžkých květin se to týká růží, gladiolů a šeříků. Při vlastním vypichování používáme trojrozměrný styl trojúhelníku, kdy ve středu umísťujeme květ nejvyšší a postupně se další květy snižují. Vypichujeme na dvě strany stejnoměrně, abychom dosáhli pravoúhlosti. Součástí je, aby všechny květy byly dostatečně viditelné. Vlastní aranžmá může být volnější i více nahloučené. Doplňkovou zeleň volíme vhodně tak, aby dekorovala povrch vypichovacího plastu jinak ji příliš nepoužíváme , květy by při použití většího množství dekorového materiálu zanikly. Květinové koše doplněné nekvětinovým dárkem Technika práce se od předchozí příliš neliší jen s tím, že musíme vytvořit dostatečný prostor pro dárek. V tomto případě je možné použít i jiný květinový tvar vypichování květů. Prodloužené ucho koše necháváme volné a částečně odkryté z možnosti zavěšení drobných dárků. Potravinové balíčky z hygienických důvodů nepoužíváme s výjimkou bonboniér a láhví. Květinové koše symbolické Květinové koše symbolické se uplatňují v době dušiček a velikonoc. Mají stejný postup jako veškeré koše květinové, ale jsou méně využívané. Materiál použijeme trvanlivější, můžeme využít i okrasnou klest, která je více trvanlivější než běžná dekorativní zeleň. V kompozicích, které se používáme k dekoraci hrobů stále hrají prim i umělé květy chryzantém, karafiátů, lilií, růží, anthurií a další druhy. Zdaleka už tyto kompozice nejsou finančně výhodné celkem můžeme konstatovat, že se cenově neliší od řezaných květin, spíše naopak jsou dražší. V květinových velikonočních koších uplatníme už podle názvu naklíčené obilí, narcisy, velikonoční kraslice a další velikonoční dekorace. 2.2.4. Kouzla se suchými květinami Kompozice ze suchých nebo preparovaných květin nemusí mít vždy tradiční podobu. U některých uplatňujeme krásu a to nejen vzhled, u jiných zase preferujeme vůni například u kandovaných květů a potpourri. Příjemný pocit, který můžeme zažít když vklouzneme pod přikrývku provoněnou cedrovým dřevem je zcela neopakovatelný. S trochou fantazie si můžeme vytvořit pohádkové dekorace, které nám pomohou zachovat i třeba dávno zašlé vzpomínky. Svou krásou a vůní nám připomenou příhody či etapy našeho života na které nechceme zapomenout. Seznámíme se s některými druhy neboť škála je velmi široká. Stromek ze suchých jablek a levandule Ozdobné stromky jsou velmi dekorativní a jsou známy až v poslední době. K práci musíme mít po ruce tento materiál: keramický květináč, celofán, písek, nůž, vypichovací plast, lepidlo nebo tavnou pistol, 1 usušený kořen s dvěma rameny, dvě koule vypichovacího plastu, 60 plátků usušených jablek, drátek, 150 stébel lesknice, nůžky, 30 krémových růží, 50 snítek černuchy ( Nigella orientalis ), 20 květenství dračinky ( Cordyline terminalis ), 150 snítek sušené levandule a 12 mořených krátkých větviček blahovičníku. Květináč vyložíme igelitem a nasypeme do tři čtvrtě vlhký písek a na něj položíme vypichovací plast tak, aby byl zároveň s okrajem květináče. Plátky jablek si rozdělíme do 20 hromádek a posupně je drátkem navážeme po třech k sobě. Stébla lesknice rozdělíme na 30 svazků po pěti a také svážeme. Na spodní konec rozvětveného kořenu tavnou pistolí připevníme koule z vypichovacího plastu. Lesknice napícháme pravidelně do obou koulí, stonky růží zkrátíme na pět cm a vtlačíme mezi světlici. Takto budeme pokračovat s jablky, černuchou, dračinkou a levandulí. Zbylé snítky levandule, blahovičníku a černuchy napíchám do květináče tak, abychom ji celou zakryli. Tento stromek se zhotovuje obtížněji, neboť potřebujeme velké množství materiálu. A pokud máme fantazii můžeme použít jakoukoliv jinou variantu. Ovocná ozdoba letního klobouku Pokud doma najdete starý slaměný klobouk můžete jej velmi vhodně využít k dalšímu použití na zkrášlení vašeho interiéru nebo věnovat jako dárek. Budeme potřebovat tento materiál: 30 sušených plátků pomeranče, drátek, 30 plátků sušeného citronu, aranžérskou pásku, nůžky, slaměný klobouk, 10 sušených slunečnic, 30 sušených plátků jablek. Plátky pomerančů, jablek, citronů rozdělíme po třech na skupinky svážeme drátkem, omotáme aranžérskou páskou. Stonky slunečnic zkrátíme na 2,5 cm od květu propíchneme drátkem. Pak pokračujeme mícháním materiálu a navazujeme na drát až do úplného spotřebování materiálu. Kostru při práci ohýbáme do tvaru věnečku a na konci spojíme páskou. Věneček položíme kolem dýnka klobouku tak, aby ležel na jeho obrubě. Připevníme ho na čtyřech místech. Na konečnou úpravu můžeme použít lak na vlasy pro zpevnění a proti prachu. 2.2.5. Květiny a stolování V průběhu celého roku najdeme spoustu příležitostí a není týden bez oslavy. Při každé události hrají květiny významnou roli. Už v dobách renesance, baroka nebo romantismu byly symbolem slavnostního rázu. Květiny jsou dostupné po celý rok a měli bychom dbát, aby výzdoba ladila i s ročním obdobím. Květiny dávají patřičný lesk i když je oslava formální či neformální. Květinová výzdoba stolů má v současné době velmi významný post. Tuto výzdobu dělíme denní a příležitostní ( slavnostní ). Denní výzdoba stolů se více týká podniků, cukráren, kaváren, jídelen a jiných veřejných zařízení, ve kterých se vyznačuje jednoduchost, která nesmí mít charakter fádnosti a nedbalosti. Jde o výzdobu malých váziček nebo misek s květinovou dekorací. Je to stabilní výzdoba přes den či noc a mění se pouze v případě bude-li v těchto prostorách potřebná výzdoba slavnostnějšího rázu. My se zaměříme na výzdobu slavnostního stolu. Tato vzácná příležitost je velmi důležitou částí života každého z nás a je zcela samozřejmé, že si přejeme, aby bylo perfektní i stolování a to po všech směrech. Každá slavnostní příležitost má své kouzlo a tedy i období ve kterém se nachází. Květinovou výzdobu přizpůsobíme k dané příležitosti, to znamená, že jinak budeme upravovat svatební, vánoční a jiné druhy slavnostních stolů. Květinová slavnostní výzdoba se vyznačuje proti denní výzdobě větší květinovou bohatostí a samozřejmě i náročností. Připravují se slavnostní tzv. jídelní stoly, rauty, bankety, promoční hostiny, svatby a další slavnostní příležitosti. Květinová výzdoba jídelních tabulí se vyznačuje sestavením stolů a to do obdélníkového tvaru, tvaru T nebo tvaru U. Rozměry jsou dány počtem hostů a vážností. Nejváženější, nejvzácnější či nejčestnější člen je usazen v čele stolu. Výzdoba stolů může být řešena několika způsoby jako jsou centrální, opakovaná, opakovaná výzdoba podřízená centru, dekorace jednotlivých míst nebo kombinovaná výzdoba. Centrální dekorace se vyznačuje, pouze jedním květinovým aranžmá je zhotoveno a umístěno centrálně. Používá se u jednoho stolu nebo u kratších tabulí. V minulých dobách se používala pro tuto výzdobu váza nebo svatební kytice takzvaný PARTER. Parter se zhotovoval z dřevěného prkénka, na nějž se napíchaly krátkostopé květy do mechového podkladu dále vyplněná doplňkovou zelení. V dnešní době se Parter nepoužívá z hygienických důvodů, rovněž ne tak váza, která za prvé zabraňuje rozhovoru a výhledu svojí výškou a je velmi často nestabilní. Promoční a svatební kytice se proto umísťují mimo stolovací stůl. V dnešní době se k centrální výzdobě používají vypichované misky podle tvaru a šířky stolu. Vlastní zpracování je buď oboustranné, kulaté nebo protáhlé do dvou stran podle tvaru misky. Můžeme použít místo misek i věnečky. Použití švédských stolů, dělíme na tři druhy a to švédský studený stůl, švédský teplý stůl a švédský nápojový stůl. Tyto švédské stoly se v dnešní době velmi používají a to jak na rautech, školeních, při různých oslavách a jiných příležitostech. Ve většině případů se na tyto stoly neumísťují žádné květiny, proto na stolech kde sedí hosté můžeme použít vázy i bohatější květinovou výzdobu. U delších stolů nebo tabulí různých tvarů používáme centrální výzdobu prodlouženou nebo-li opakovanou. Centrální výzdoba rozdělí tabuli na dvě poloviny a každá se zdobí ve středu. Takováto výzdoba je pak rytmická a jednotlivé prvky se rovnoměrně opakují, měli by být umístěny 2,5 až 3m od sebe. Výzdoba stolů je důležitou součástí každé slavnostnější příležitosti a tudíž by měla být decentní tak, aby upoutala a nepřekážela. Volba správné výzdoby stolů je velmi důležitá a vyžaduje jemnost, taktnost a hlavně znalost k jaké příležitosti je uspořádaná. 2.2.6. Svatební vazačské práce Svatební den je jeden z nejdůležitějších dnů v životě mnoha lidí. Má tradici už dlouhá staletí a samozřejmě je spojen s květinami. V průběhu staletí se mnohé zvyky a tradice vytratily, jiné zase ustálily a mají význam dodnes. Podle tradice by květiny měl vybírat muž a nevěsta by měla kytici vidět až v den obřadu. Ve většině případů si, ale žena raději sama zařizuje kytici neboť jak známe muže, mnoho z nich se nerado ujímá výběru kytice, jelikož této oblasti estetického cítění nijak zvlášť nerozumí. Svatební kytice je hlavním doplňkem nevěsty a je považována za jednu z nejdůležitějších prací vůbec. Měli by jsme pamatovat na určité zásady při výběru svatební kytice. Musíme brát na zřetel střih, barvu šatů, postavu a typologii nevěsty. Ne ke každé se hodí vše. Dále by jsme měli vědět zda-li je svatba civilní, církevní, v dobových kostýmech apod., nebo zda-li je nevěsta sportovní či romantický typ. Nesmíme zapomenout na kytice pro matky svatby, družičky, kytičky pro hosty obřadu umísťují na šaty, chceme-li také vyzdobit dopravní prostředek nebo hostinu květinovou dekorací. Nevěsta může mít účes zdobený květy. Svatebních kytic je na trhu už v této době nepřeberný výběr, seznámíme se s některými z nich. Doplňkový materiál používáme převážně skleníkovou zeleň. Vyjmenujeme si několik nejpoužívanějších druhů. Přehled doplňkové zeleně: Asparágus setaceus -- Asparágus Howea belmoreana - Kencie Clorophytum comosus -- Zelenec Nephrolepis exaltata -- Nefrolepis Monstera deliciosa -- Monstera Asparágus sprengeri -- Asparágus Přehled řezaných květin: Freesia -- Frézie Gerbera -- Gerbera Rosa - Růže Strelitzia -- Strelície Iris -- Kosatec Narcissus - Narcis Nerine -- Nerine Alstromeria -- Alstroméria Svatební kytice klasická převislá přes ruku V současné době se převis nevyžaduje příliš dlouhý, je vzdušný a každý květ má dostatek prostoru. Převislých kytic je více druhů, hlavně volné fantazie tohoto typu jsou různorodé jak v barvě, tak v míchání druhů květin. Květiny vybíráme dlouhostopké, abychom je nemuseli příliš navazovat na drát.. Kytice se doplňuje textilními doplňky, které se umísťují v místě úvazku -- látkové nebo papírové manžety. V dnešní době se používají i jako doplněk do kytic různé korálky, barvené peří, stužky, které posléze visí podélně tvaru kytice a dopadají nevěstě na šaty. Počet květů si nevěsta určí sama, chce-li mít kytici bohatou či střídmější. Svatební kytice převislá dlouhá Tato kytice není omezena velikostí a tak převis mnohdy končí až u lemu šatů. Volba květů a zeleně je velmi rozmanitá. Květy jsou navazovány kaskádovitě jeden na druhý, nebo mají drátem prodloužené stonky. Velmi působivé je kombinovat květy standardní velikosti, které se neuplatňují v převisu, ale ve středu kytice čímž ji činí bohatější s květy drobnějšími, ty pak spadají jako vodopád směrem dolů. Svatební kytice biedermeierská Tato kytice má tvar kulatý a váže se ve dvou typech. První typ se neodchyluje od své historické podoby. Je to kytice menšího kulatého tvaru kde se krátká doplňková zeleň neumísťuje dovnitř kytice, ale po obvodu kolem na sebe nahloučených květů. Ukončuje se tylovou manžetou převázaná tenkými stužkami. Druhý typ je stejný, ale používají se květy více barev ( bílá, růžová ), které se umísťují podle barev do kruhu, květy nejsou tak nahloučeny na sebe a prokládají se krátkou zelení. Ukončují se krátkou textilní manžetou, kokardou s tenkými stužkami. Zhotovují se v menších rozměrech a jsou vhodné pro jakýkoliv typ oblečení. Kytice zvaná Zepter Jednoduchá kytice, která působí jako žezlo. Má dlouhé držadlo, často ještě prodloužené pentlemi a teprve nahoře vyniká jeden nebo více květů. Působí velmi extravagadně, hodí se pro vysoké, štíhlé nevěsty, ke kostýmům a hladkým šatům. Kytice pro maminky Zhotovují se z jiných květů než jsou květy nevěsty v počtu 3-5 květů. Mají tmavší a tlumenější barvu a jsou vázány zcela shodně. Květinové označení svatebčanů Symbolicky se používají výhonky myrty přizdobené bílou stužkou. Výhonky jsou dlouhé 5-8 cm a musí být dokonale olistěné a čisté. Používá se také místo myrty rozmarýna. Kytice pro družičky Vhodné jsou malé kytičky tvaru biedermeieru nebo volně vázané květy menšího množství květů. Tyto květy by měli být stejného druhu jako kytice matek, ale ve světlejších tónech. Květinová výzdoba účesu nevěsty V minulých dobách byli původní dekorací účesu myrtové věnečky a diadémy. Byl vytvořen z tenkého drátu, obalen zeleným papírem a výhonky myrty. Diadém se lišil tím, že nad čelem nevěsty měl bohatější výzdobu z drobných květů. V dnešní době se používá pouze jeden květ stejný jako v kytici nebo z více drobných kvítků rozmístěných do účesu nebo z jedné strany účesu. Tuto výzdobu zajistí kadeřnice. Květinová výzdoby dopravního prostředku Dříve se zdobili kočáry, bryčky. Výzdoba auta spočívá v postranních oknech bílými stužkami s malou kytičkou nebo myrtou. Na přední kapotu, tak aby řidiči nebránily ve výhledu můžeme umístit svatební panenku nebo větší rozloženější kytici. Květinové svatební doplňky Musíme také vzpomenout zdobené rukávníky, květinové košíky, svatební kytice fantazie, málo používané kytice švédské, trojúhelníkové, kytice vějířové nebo vypichované do držáku a další různé druhy. Zvláště bychom měli dbát jedné důležité zásady a to, že i v jednoduchosti může být více krásy. 2.2.7. Pohřební a dušičkové vazačské práce Pohřební a dušičkové práce patří k tradiční činnosti, jsou nedílnou součástí k uctění památky zesnulých a vyjadřujeme tím svůj vztah k zesnulému.Tudíž bychom měli k tomuto druhu prací věnovat patřičnou pozornost. Do těchto prací zahrnujeme pohřební věnce, kytičky do hrobu, výzdobu rakve, výzdobu katafalku, věnečky urnové, dušičkové koše, mísy, misky, vysazované misky a kytičky do rakve. Seznámíme se opět jen s některými a také s jejich výrobou. Pohřební věnce vázané a vypichované Základ pro věnce vázané si zhotovíme ze slámy, kterou si postupně jednou rukou připravujeme a druhou omotáváme drátem nebo rybářským vlascem. Takto postupujeme až do doby stáčení slaměného korpusu. Pokud máme základ hotový nachystáme si okrasnou klest, kterou si nastříháme zhruba na 10 cm a pomalu začneme přikládat na tělo korpusu. Po zhotovení toho zeleného obalu si připravíme výplňovou a přízdobovou zeleň. Výplňovou zelen používáme k vyplnění prostoru mezi květy a přízdobovou pouze k doplnění hlavy věnce. Tato se příliš nepoužívá neboť je velice drahá. Okrasná klest -- podkladová Tis červený - Taxus Baccata Zerav -- Thuje Jedle -- Abies Smrk - Picea Výplňová zeleň Borovice - Pinus Smrk -- Picea Zimostráz -- Buxus Jedle -- Abies Přízdobová zeleň Chlorophytum comosum - Zelenec Nephrolepis exaltata - Nefrolepis U velkých rozměrů věnců použijeme raději metodu vypichování větších větví přímo do těla věnce, takovéto věnce se na spodní straně vyztužují dřevěným křížem a nebo uvnitř těla umístíme silný drát. Důvodem je velká váha věnce a mohlo by dojít k ohýbání těla. U pohřebních i dušičkových vazeb zdobíme jen část věnce, ta se nazývá hlava věnce, na zbylou část upevníme stuhu. V dnešní době se používají i věnečky lepené, mají malý průměr těla a jsou polystyrénové. Tyto věnečky používáme do urnových hájů. Materiál používáme suchý jako například šišky modřínu, borovic nebo suché, zbarvené listí v kombinaci se šiškami dále pak bukvice, žaludy a další přírodní materiál. Na větší věnečky šišky navazujeme na drát a to způsobem, drát dostatečně dlouhý omotáme kolem posledních šupin šišky až se oba konce potkají, potom oba tyto konce stočíme kolem sebe takže nám vznikne drátová nožka, kterou zapíchneme do těla věnce. Takto postupujeme po celém venkovním obvodu dokud nezaplníme i vnitřní část těla. Tyto věnečky už příliš nepřizdobujeme stačí pouze nalakovat a upevnit stuhu. Příroda nám dává spoustu nádherného materiálu a ten si zaslouží být krásný takový jaký je v původním stavu. Jinak na přání zákazníka se mohou zhotovovat květinové věnce vypichované, ty jsou ale poněkud finančně náročné. Květiny se opět navazují na drát nebo na kolíky seřezané do hrotu. Dušičkové věnečky Věnečky jsou malých rozměrů, kterými se zdobí kolumbária ( urnové háje ). Postup práce je stejný jako u pohřebních věnců. Liší pouze použitím polystyrénových podložek nebo podložek z vypichovacího plastu, na které se upevňují staticové kytičky, suché plody, malé modřínové šišky. Přizdobují se tenkými stuhami. Jinak je možné použít malý slaměný korpus a na něj použít stejně jako u věnců velkých podkladovou, přízdobovou zeleň nebo živé řezané květy. Pohřební či dušičkové vypichované kytice V prvním případě se jedná o kytice velkých rozměrů, které nám nahrazují věnce. V těchto kyticích je možné použít jak řezané dlouhostopké květiny nebo umělé chryzantémy, které se těší oblibě. Na dřevěný hranolek přibližně 30 cm dlouhý a 2x2 cm široký připevníme drátem nebo rybářským vlascem válec slámy, tak aby zakryl třičtvrtiny podložky a to pevně, aby se nám nemohl otáčet kolem hranolku. Potom vypichujeme do tvaru listu okrasnou klest postupně kolem celého těla kytice a to tak, aby hranolek byl zcela zakryt. Tento hranolek nám posléze poslouží jako držadlo. Pokud máme celou kytici hotovou její výška ve středu by měla být zhruba 30 cm po stranách se snižuje do ztracena začneme přizdobovat. Můžeme použít jak už jsme se zmínily řezané květiny nebo umělé chryzantémy, ale velmi pěkně vypadají dozdobené suchými travinami. Na kytice se květiny umísťují vždy v počtu lichém jen u některých výjimek v počtu sudém. Tato výjimka se týká pokud nám odejde mladý člověk ve věku například 18 let, pak je tento počet tolerován. Výzdoba katafalku Nejprve bychom si měli vysvětlit co je vlastně katafalk a jaký má význam. Katafalk je podstavec na kterém je umístěna rakev. Obvykle je pokryt černou nebo bílou tkaninou. V určitých případech je použita temně fialová nebo karmínově červená, to ale záleží v jakém postavení zesnulý byl. Tyto barvy se spíše používají v církvi. Zdobíme je jemnými girlandami z drobně stříhané zeleně nebo s drobných kvítků. V pozadí katafalku umísťujeme objemnější dekorační rostliny (vysoké vázy), po stranách necháme prostor pro umístění vysokých svící. Prostor před katafalkem se ponechává volný pro věnce a kytice od smutečních hostů a rodiny. 2.2.8. Vánoční a novoroční vazačské práce Vánoční a novoroční vazačské práce mají dlouholetou tradici, slavnostní význam vnášejí do bytových, obchodních a společenských interiérů. V posledních letech se začalo i s výzdobou ulic ve městech, znovu se začali zdobit domy i malé konifery v zahrádkách. Tyto práce vnáší slavnostního ducha všude tam kde je výzdoba a pomáhají nám se rozloučit se starým rokem. Je to doba vskutku pohádková i když se nám zdá, že dokola rozprostírá radost, která bojuje se zvláštním smutkem, které toto období přináší. Mezi nejčastější práce patří adventní věnce, vánoční svícny interiérové, vánoční závěsy do oken, na dveře, adventní věnce závěsné, vánoční kytice, vánoční svícen či věneček na hrob a vánoční koule, pyramidy a vánoční vypichovaný nebo lepený stromeček určený do malých interiérů. V minulosti byly zhotovovány již na počátku adventu ( předvánoční období ). Čtyři svíčky na věncích znázorňují počet týdnů do Štědrého dne a většinou se umísťují do prostřed stolu. Tyto věnce ať už závěsné či na dveře nebo na stůl přizdobujeme více přírodním materiálem. Můžeme použít ořechy, sušená jablka, pomeranče, skořici, buráky a snítky jmelí. Postup práce u věnců je stejný jako u předešlých, které jsme si dostatečně popsali jen s tím rozdílem, že jsou menší aby nebyly tak těžké. Popíšeme výrobu některých vánočních dekorací. Vánoční svícen interiérový Často bývá použit jako hlavní výzdoba vánočního stolu. Pokusíme si tedy přiblížit jeho zpracování postup. Jako podložku použijeme kolečko z břízy, švestky, třešně nebo ořešáku. U některých těchto dřevin je okrasná kůra a u jiných zase dřevitá hmota, proto je nebudeme zakrývat úplně. Do čtverečku králičího pletiva vložíme mech a zpracujeme do bochánku, který připevníme malými hřebíčky do podložky tak, aby se bochánek nepohnul z podložky. Dále si umístíme tolik hřebíčků kolik si přejeme svíček na svícnu, hlavičky hřebíčků odstraníme. Klasika je jedna svíce. Pomalu začínáme vypichovat do mechového bochánku okrasnou klest do tvaru jaký si žádáme. Vypichujeme do výšky či prostoru tvar menšího lístku nebo trojúhelníkový tvar. Jakmile jsme hotovi použijeme doplňkovou zeleň a přírodní materiál. Můžeme použít i drobnější stužky. Velmi se využívá jako doplňkový materiál obarvené jmelí a to buď stříbrné nebo zlaté. Úplně na konec úpravy můžeme použít umělý sníh. Teprve potom upevníme svíčku a to tak, že nahřejeme tenčí hřebík, ten zapíchneme na protějším konci od knotu do svíčky. Mohlo by se nám stát, že bez předem takto připravené svíčky může dojít k jejímu rozlomení. Musíme dbát , aby suchý materiál byl tak daleko umístěn od svíčky, tak aby vzplanul. Vánoční závěsy Převážně se používají na zdech, dveřích, osvětlení a nade dveřmi. Vánoční závěs je plochá vánoční kytice. Tento druh je velmi využíván v restauracích, veřejných interiérech nebo exteriérech, ale také v domácnostech. Vánoční závěsy do bytů se obvykle zhotovují pestřejší a menší. U nás se používá hlavně barvené jmelí, okrasná klest a můžeme použít též mahónii nebo cesmínu ta je symbolem vánoc hlavně v USA. V Evropě převládá jmelí zlacené, stříbřené. K okrasné klesti můžeme také přidat jmelí, peruánskou višeň a nebo různé červené jak usušené plody tak umělé, jejichž sortiment je u nás široce zastoupen. Vesměs se, ale používají přírodní materiály jako ořechy, buráky, jmelí, okrasná klest ( smrk stříbrný, různé druhy borovic..), dále pak můžeme využít i nakrájená usušená kolečka jablíček, citrusových plodů. Koření nám též nabízí několik druhů například skořice celá, badián . Každý z nás má však jinou představu a proto každý závěs je jedinečný sám o sobě. 2.2.9. Soudobé věnečky Tyto nástěnné dekorace dokazují, že je možné z velkého množství sušených květin a ovoce vyrobit moderní vazbu. Takovouto dekorací si sami můžete vyzdobit svůj interiér nebo jej využít i jako neotřelý dárek pro své přátele. Přiblížíme si několik druhů soudobých věnečků a u některých postup práce. o Kroužek z květenství hortenzie o Chmelový věnec ozdobený listy o Věneček z bělotrnu a škeblí o Věneček ze žlutých a červených růží o Věneček ze žlutých růží a bělotrnu modrého Věneček ze žlutých růží a bělotrnu modrého Připravíme si materiál, který budeme k této kompozici potřebovat: 25 žlutých růží, 26 malých hlávek bělotrnu modré barvy, lepidlo nebo tavnou pistol, kroužek vypichovacího plastu o průměru 10 cm, stužku. Nejdříve růžím a bělotrnu odstřihneme stonky asi tak 0,5 cm od květu. Postupně začneme lepit střídavě růži a bělotrn, takto budeme pokračovat po celém kroužku. Máme-li celý kroužek zakrytý středem provlékneme stužku na kterém uvážeme mašli. Na konec můžeme použít pro zpevnění a proti prachu lak na vlasy. Věneček z bělotrnu a škeblí Zdá-li se vám, že máte doma příliš mnoho škeblí, které jste si postupem času navozili od moře můžete je velmi pěkně zužitkovat k zajímavému aranžmá. Ostnaté hlávky bělotrnu nádherně ladí s hladkým povrchem pevných ulit. Stačí mít po ruce: vypichovací plast ve tvaru kroužku o průměru asi 13 cm, tavnou pistoli, 9 půlek škeblí slávky jedlé, 65 hlávek bělotrnu modré barvy různých velikostí, nůžky. Velmi pěkně se takovýto věneček bude vyjímat v koupelně nebo v kuchyni pokud máte laděny barvy do modra. Na kroužek vypichovacího plastu položíme na třech místech tři trojice částečně se překrývajících škeblí. Tavnou pistolí je přilepíme na kroužek a navzájem na sebe. Stonky bělotrnu odstřihneme asi 2,5 cm pod hlávkami, zakápneme lepidlem a vtláčíme do vypichovacího plastu. Stejným způsobem budeme pokračovat až do vyčerpání hlávek bělotrnu a zakrytí celé plochy kroužku. Opět na konec přestříkáme lakem. Kouzlo a soulad ocelově modrých barev bělotrnu a škeblí předčí nevšední kouzlo mrazivé zimy a letního jezera. 3. Porovnání teoretických přístupů s realitou v praxi Porovnávání teorie a praxe má i svá úskalí. Je známo a platí to i v životě, že bez kvalitní teorie se v praxi v žádném případě neobejdeme. Teorii, kterou si osvojíme dále pak využíváme v praxi. ( ani letec si bez teorie nemůže sednout do letadla a vzlétnout ). Jakmile si ovšem osvojíme teorie je samozřejmé, že ji dokážeme uplatnit v praxi, ale také si dokonale ověříme zda-li je pravda co víme po teoretické části. Pro mnohé z nás je výhodnější pouze o daném problému hovořit, ale jakmile je postavíme před tento problém zjistí, že realita je úplně o něčem jiném. Teoreticky můžeme přistupovat a hovořit o všem co známe nebo jsme četli a viděli, umíme improvizovat stane-li se nám, že při diskuzi probíraného tématu nic nevíme, umíme se velmi rychle přizpůsobit. Pokud tedy s nadšením pozorujeme jakékoliv aranžmá, vazbu či obraz určitě mnoho z nás řekne, že na tom nemůže být nic tak těžkého. Řekneme si dobrá a pokusíme se nějaký ten výrobek pokud možno s přesností napodobit. Automaticky musíme v některé části narazit, protože najednou zjistíme, že nemáme dostatečný materiál, neznáme určité zákonitosti a už vůbec nevíme čím a jakým způsobem máme začít a pokračovat, vlastně se přesvědčíme, že velmi nutně potřebujeme znát o daném problému teorii, abychom mohli pokračovat. V teorii se také seznámíme s různými možnostmi, stroji, materiály a nástroji, se kterými se v praxi setkáme a budeme pracovat. Bohužel je poznáme více jen teoreticky v přímé praxi nám posléze můžou tyto materiální statky dělat ze začátku problémy. Časem se, ale naučíme vše dokonale využívat pro náš prospěch a ulehčení práce. Teorie je a bude vždy lehčí, je lépe zvládnutelná, naopak praxe potřebuje trpělivost a vytrvalost. 4. Přímá práce s žáky učiliště Každým rokem zcela obvykle nastoupí žáci ze základních škol do učebních oborů. Každá škola má jiné zaměření a také jiné požadavky na žáky. Tito žáci, kteří přijdou na školy si sice vyberou obor, ale potom teprve zjistí co vlastně obnáší a někteří jsou zklamaní a neuspokojení. Pro ně nastává tvrdé období dospělosti, neboť nároky jsou na ně daleko větší než na základních školách kde byli zvyklí pouze se naučit látku. Na většině škol pak dále přibývá praktická část zručnosti a k tomu ještě teoretické znalosti. Skloubit tuto kombinaci je pro některé obtížné a trvá kratší nebo delší dobu, podle toho jak se dokáží rychle aklimatizovat. Pro ně je to příprava do života a dětská léta už nenávratně pominula. V praktické výuce se žáci po jednom sami projevují, někteří jsou nadanější a více samostatnější, naopak slabší části se musíme věnovat více. Snažíme se právě tyto nadanější a zručnější žáky vést k tomu, aby pomáhali ostatním slabším žákům. Z těchto slabších žáků zůstává jen velmi málo jedinců, kteří se určité práce nenaučí tak dobře jak by jsme potřebovali, ale jsou schopni alespoň z části určité práce vykonávat. Vždy je velmi potěšující pokud se nám podaří všechny žáky přitáhnout a zaujmout natolik, oni sami začnali mít zájem o danou věc i jejich snaha se výrazně zlepší. Graf vědomostních znalostí Údaje získané v průběhu I -- III ročníku, pomocí opakovacích a zkušebních testů. Základní údaje - 8 -9 tř. - 15 % I. roč. - 30 % II. roč. - 60 % III. roč. - 80 % 4.1. Práce s literaturou Multikulturní výchova se jeví jako nezbytná složka výchovného působení ve světě, v němž vedle sebe existují kultury vyrůstající z různých základů a procházející během staletí rozdílným vývojem. důsledkům. Literatura, zejména literatura označovaná jako světová, se jeví vzhledem ke svým funkcím a potenciálním možnostem jako jeden z vhodných a zcela přirozeně působících prostředků této výchovy, aniž by její potenciální schopnost literárního textu působit na čtenáře v rovině racionální i emocionální, umožňující při recepci děl z jiných kulturních celků jejich aktivní poznání, musela být vždy zřetelně zdůrazňována. Význam literatury jako prostředku pro seznamování s různými kulturami a jejich specifickými rysy a znaky znali už představitelé starověkých literatur. Literaturu jako prostředek multikulturní výchovy můžeme chápat v několika rovinách a v celé řadě souvislostí. Podněty z literatur starověku a středověku se dnes mnohdy stávají východiskem pro nové zpracování v řadě médií. Nezřídka však, na úkor starých památek, autoři adaptací interpretují staré texty příliš volně. Nemalým problémem stále zůstává výběr děl, která mají pubescentnímu či adolescentnímu čtenáři zprostředkovat obraz způsobu života a myšlení příslušníků starých civilizací a kultur. Autoři čítanek, antologií, a konečně i učebnic literatury sahají po léta k prověřeným a valorizovaným dílům, která jsou čtenáři předkládána v nejen novodobých překladech, respektive v úryvcích z těchto děl, nýbrž i v literárních adaptacích, které rovněž někdy nerespektují původní tvar díla, koncentrují se k převyprávění příběhu, někdy také kontaminovanému s motivy z děl dalších. Tato praxe je pochopitelná zejména tehdy, jestliže se setkáváme s dílem, které se zachovalo pouze ve fragmentech nebo je svým způsobem ztvárnění příliš vzdáleno současnému mladému čtenáři, nebylo celé přeloženo do češtiny apod. Tendence obracet se k adaptacím se prosazuje v přímé úměrnosti k věku čtenářů - adaptace jsou častěji předkládány a doporučovány dětem či čtenářům na prahu pubescence. Práce s literaturou dvacátého století, čtenáři časově nejbližší, a zdánlivě i nejpřijatelnější, nezůstává z hlediska multikulturní výchovy bez komplikací. Otázka výběru z nepřeberné knižní nabídky se stává téměř neřešitelnou k všeobecné spokojenosti. Nemalým problémem se stává rovněž čtenářská průprava, otevřenost ve vztahu k dílu, schopnost reagovat na obtížnou "sdělnost" či naopak zdánlivou "lehkost a čtivost"některých děl. Jako v každém z médií je však rovněž v literatuře přes veškeré výhrady, dané novodobými přístupy k interpretaci literárního díla, obsažena potenciální možnost dezinterpretace - čtenář nedostatečně vybavený různými literárními i mimoliterárními zkušenostmi může řadu charakteristických jevů interpretovat v rámci dosaženého horizontu očekávání chybně vzhledem k realitě a vytvářet si tak zčásti či zcela zkreslený obraz dané kultury a jejích "charakteristických znaků. Literární proces a literární dílo jsme byli v převažující části druhé poloviny XX. století zvyklí interpretovat z různých hledisek; v českých školách však zpravidla převládalo hledisko literárně historické, někdy kombinované z hlediskem literárně teoretickým, uplatňovaným na nižších stupních škol v menší míře, vedoucí k poučení o literatuře, komplikovanému často navíc ideologickými postuláty, stávajícími se dominantními při hodnocení díla. Chápeme-li literaturu jako produkt a nedílnou součást určitého kulturního kontextu, na jejíž tvorbě i recepci se podílí řada specifických faktorů, i jako produktivní prostředek potenciálně se podílející na formování lidské bytosti, musíme si nutně položit otázky vážící se v souvislosti s multikulturní výchovou nejen k výběru vhodných děl či jejich částí pro školskou praxi, nýbrž i k postojům k literatuře a metodám její interpretace. Už jsme naznačili, že není-li četba díla vznikajícího v jiném kulturním prostředí doprovázena jinými způsoby poznávání, může vést sice k posílení "přijatelné fikce", která však může mít daleko k věcné podstatě sdělovaného. 4.1.1. Shromažďování informací a jejich zpracování Pokud chceme lépe pochopit problematiku současných metod, musíme vyjít za hranice poznatků a zkušeností získaných ve vlastní specializaci oboru, snažit se analyzovat a vyhodnocovat nové cesty a procesy komunikace informací, o které se starají jiní odborníci. Komunikace informací již dávno není doménou knihovníků. Svět WWW je světem informací a nové komunikace informací je realitou. Pokud zůstaneme v zajetí tradičního modelu zpracování dokumentů, byť elektronických, budou nám pojmy a záznamy připadat stejné. Jejich významy však stejné nejsou. Informace můžeme shromažďovat pomocí knih, internetu, ale také ve školách a na školeních. Materiály jsou velmi důležité, abychom s nimi mohli dále pracovat, srovnávat a dále rozšiřovat o nové poznatky, výklady. Pro nás jsou velmi cenné a často se na ně zapomíná. Shromažďování informací může být pro někoho složité, ale jen pro ty, kteří neví jaké informace a proč je hledat a nebo se o ně nezajímá. Z toho také vyplívá, pokud neumí nebo se nenaučí s takovými informacemi zacházet a používat je v životě můžou nastat problémy jak ve škole, v práci, ale i v jeho samotném životě. První informace mimo těch, které získáme od vlastních rodičů dostáváme na základních školách, tam se naučíme skoro vše okolo přírody, země, našich dějin a další různé vědy, které pak dále používáme. Informace můžeme dále shromažďovat v knihovnách, katalozích, odborných časopisech, ale také na výstavách či seminářích. V některých případech je možné sbírat informace přímo na pracovištích nebo také ve specializovaných prodejnách i v poradenských službách. Jakým způsobem s nimi budeme dále nakládat je už více méně na nás, zda-li si ze získaných informací něco vezmeme, v dalším případě můžeme tyto informace dále zpracovávat jako přípravy pro výuku, ve školách je použít ke slohovým pracím, referátům, k přednáškám apod. V nynější době se bohužel bez informací neobejdeme. Informují nás jak média tak i tisk, a nelze se těmto informacím postavit zády. Člověk je všestranný, zvídavý a dychtící stále po nových a jemu nedostupných informací. Vždy se budeme snažit celou svou bytostí nasávat stále nové a nové informace. 4.1.2. Porovnání praxe s teorií Teorie nám slouží k využití získaných znalostí při řešení problémů v praxi. V přímé praxi si své teoretické vědomosti můžeme ověřit, jsou pro nás velmi důležité a cenné, bez teorie nelze kvalitně vykonávat praxi a dál se v ní zdokonalovat. Vše co se naučíme dokážeme uplatnit v dalším běžném životě, zaměstnání a dalším vzdělávání. Bohužel dnešní doba se v mnoha směrech změnila. Dříve se student vyučil pro daný podnik a tam byl dále zaučován a v praxi zdokonalován. V současnosti se více apeluje na praxi, ale bohužel student po vyučení nemá takovou praxi jakou zaměstnavatel žádá, tím také dochází k faktu, že student nemusí najít práci poněvadž nemá požadovanou praxi. Bohužel v tomto případě ji ani nemůže získat neboť mu není v mnoha případech daná šance. Učeň se musí nejprve zaučit, je nutné počítat i s vadnými kusy. To znamená, že než se zdokonalí ve své práci je nutné počítat i s tím, že některé výrobky může pokazit, pak nastává problém -- záleží jak se k tomu postaví zaměstnavatel, zda-li dokáže pochopit mladého člověka, který se teprve vyučil a získává praxi i těmito chybami, anebo se despotický zaměstnavatel ( tyran ) nedokáže vyrovnat s jeho chybami a nedá mu žádnou šanci a už vůbec nemá čas ani peníze někoho zaškolovat. V praxi a nejen v ní musíme všichni dbát bezpečnosti, zaměstnavatel by měl zajistit jak zaškolení, tak i následovně přeškolení svých zaměstnanců. Nám samotným by mělo záležet na kvalitním prostředí ve kterém máme vykonávat svou práci jak po stránce bezpečnosti, tak samozřejmě i po stránce zdravotní. Pokud máme vykonávat dobrou práci musíme mít také zajištěn dostatek materiálu a potřebné nástroje či stroje nutné pro vykonávání kvalitní práce. Bez těchto všech a dalších aspektů nemůže být zajištěna kvalitní práce ani praxe. V nekvalitním a nevyhovujícím prostředí není možné vykonávat kvalitní praxi. 5. Závěr Každá tvořivá práce poskytuje lidem hluboké uspokojení a je zdrojem dalších podnětů a nápadů. Pří aranžování květin ať už řezaných či suchých to platí dvojnásobně. Všechny rostliny vyvolávají v našem podvědomí pocit bezprostředního střetnutí s přírodou, čímž nám poskytují duševní uvolnění, relaxaci. Květiny v nás vyvolávají radost, osvěžení, pohodu a pocit jednoduchosti a krásy. Proto se jimi rádi obklopujeme a o umocnění jejich krásy se snažíme nejen působivostí aranžmá, ale i jeho vhodným umístěním v interiéru či exteriéru. Se změnou životního stylu a kultury bydlení rostou i naše nároky na úroveň květinových úprav. Proto si v této oblasti neustále osvojujeme nové poznatky a hledáme další nové nápady. Při práci aranžérské nebo vazačské, zvláště týká-li se to květin je vhodné vyzbrojit se dostatečnou trpělivostí a počítat i s tím, že se úspěchy nedostaví ihned a nějakou dobu potrvá než získáme ten správný cit pro práci s květinami. Pouze systematickým studiem a získáváním praktických zkušeností dosáhneme v práci s květinami uspokojivé výsledky. Resumé Bakalářská práce řeší v několika částech pomocný výukový text a seznámení s odbornou problematikou tohoto tématu v odborném výcviku. V první části se zabýváme základními informacemi a přípravnými pracemi.Druhá část zahrnuje řešení daných úkolů, použití různých druhů materiálů a stylů. Třetí část zahrnuje shrnutí všech daných problémů, přímou práci se žáky a porovnávání teorie a praxe v přímé realitě odborného výcviku. Resumé Diese Bakkalaureusarbeit befasst sich mit den Hilfsunterrichttext und macht uns mit der Fachproblematik im Fachbildung bekannt. Im ersten Teil befasse ich mit der Grundinformationnen und Arbeitsvorbereiter. Zweites Teil bezieht die Lösung den gegebenen Aufgaben, Benützung verschiedenen Materialien und Stile bei diesel Bildung ein. Drittes Teil ist eine Zusammenfassung allen gegebenen Probleme in Geradearbeit mit den Schülern und es fehlt natürlich nicht ein Verglech Teorie und Praxi in der Realität im Fachunterricht. Seznam použité literatury: [ 1 ] Barnettová, Fiona, Egerickx, Roger. Aranžování sušených rostlin. Praha: 2004 [ 2 ] Fontana, D. Psychologie ve školní praxi. 1. vyd. Praha: Portál 1997 [ 3 ] Homola,Vladimír.Vazačství a aranžování květin. Institut výchovy a vzdělávání. Praha 1997 [ 4 ] Juva, V. Úvod do pedagogiky. 3. dopl. Vyd. Brno: Paido 1995 [ 5 ] Kadlecová, Ivana. Aranžování květin. Praha: 2000 [ 6 ] Kučerová, S. Člověk, hodnoty, výchova. 1. vyd. Brno: 1996 [ 7 ] Prucha, J. Pedagogický slovník 1. vyd. Praha: Portál 1995 [ 8 ] Schwarzbachová, Anna-Marie. Sušené květiny. Praha: 2004 [ 9 ] Šrámek, R. Pedagogika I. 1. vyd. Brno. MZLU 1999 [ 10 ] Starky, Alex, Midgelyová, Tania. Aranžování květin. Praha: 2000 Přílohy: [ 1 ] Nářadí, pomůcky a techniky [ 2 ] Misky sukulentní vysazované [ 3 ] Koš z několika druhů květin [ 4 ] Květinový koš -- jeden druh květů [ 5 ] Jídelní stůl [ 6 ] Typy svatebních kytic [ 7 ] Dušičková vysazovaná miska [ 8 ] Postup při zhotovení adventního věnce Přílohy: [ 1 ] Nářadí, pomůcky a techniky [ 2 ] Misky sukulentní vysazované [ 3 ] Koš z několika druhů květin [ 4 ] Květinový koš -- jeden druh květů [ 5 ] Jídelní stůl [ 6 ] Typy svatebních kytic [ 7 ] Dušičková vysazovaná miska [ 8 ] Postup při zhotovení adventního věnce Anotace Kocourková, Radomíra: Seznámení s výukovým textem, různými typy a způsoby vazeb v odborném výcviku 3. ročníku oboru 41-51-H / 008 Krajinář -- Krajinářka, bakalářská práce. Brno, MU 2006. Annotation Kocourková, Radomíra: Die Bekanntmachung mit dem Unterrichttext, mit verschiedenen Typen, Zutritten und mit Einbandmethoden in der Fachbildung im 3. Jahrgang 41-51- M / 008 Landschaftarangier -- Landschaftarangierin. Bakkalaureusarbeit. Brno, MU 2006. Klíčová slova: Informace, materiály, tvorba, techniky, estetické zákonitosti, kompozice, exteriér, interiér.