Link: OLE-Object-Data MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra didaktických technologií Rozpracování vhodných vyučovacích forem a metod pro odborný výcvik Bakalářská práce Vedoucí práce: Vypracovala: Ing. Jiří Hrbáček Ph.D. Jaroslava Dušková Brno 2006 Prohlašuji, že jsem tuto bakalářskou práci vypracovala samostatně a použila jen uvedené prameny, které cituji a uvádím. Souhlasím, aby práce byla uložena na Masarykově univerzitě v Brně v knihovně Pedagogické Fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům. _________________________ Dovoluji si touto cestou poděkovat Ing Jiřímu Hrbáčkovi Ph.D. za metodickou pomoc, rady, cenné připomínky a trpělivost, které mi poskytl při zpracování této bakalářské práce. Obsah ÚVOD..............................................................................1 1. CHARAKTERISTIKA ZÁKLADNÍCH DIDAKTICKÝCH KATEGORIÍ V PROCESU VÝUKY ODBORNÉHO VÝCVIKU.................................3. 1.1. Obsah vyučovacího předmětu a jeho výchovně vzdělávací cíle.............3. 1.2. Činitelé při výuce odborného výcviku........................................... 6. 1.3. Didaktické zásady................................................................... 7. 1.4. Organizační formy odborného výcviku....................................... 17 1.5. Vyučovací metody odborného výcviku..........................................19 2. PŔÍPRAVA VÝCHOVNĚ VZDĚLÁVACÍHO PLÁNU .....................24 2.1. Podmínky a způsoby přípravy výuky odborného výcviku...................24 2.2. Rozpracování tématického plánu.................................................25 2.3. Specifická příprava na vyučovací den..............................................26 3. ALGORITMUS VYBRANÉHO UČIVA ODBORNÉHO VÝCVIKU.......28 3.1. Úvod do praktické části............................................................28. 3.2. Popis vybrané části tématického plánu......................................... 30. 3.3. Výchozí příprava tematického plánu............................................30. 3.4. Osobní metodická příprava výuky...............................................32. 4. ZÁVĚR..................................................................................40. 5.. RESUMÉ..............................................................................41. 5.1. Resumé...............................................................................41. 5.2. Resümee..............................................................................42. PŘÍLOHA Č. 1 PŘÍLOHA Č. 2 PŘÍLOHA Č. 3 Úvod Charakteristickým rysem současné doby je neustálý růst technického rozvoje a vědeckovýzkumné lidské činnosti. Právě proto je stále nutné hledat i ve školství nové cesty ke zvyšování kvality a efektivity výchovně vzdělávací práce, jak učitelů, tak i žáků. Současné žáky odborných učilišť -- učně je nutno naučit pracovat také s novou technikou,často i s inovovanými technologickými postupy výroby. Proto je hlavním úkolem všech učitelů , naučit žáky vše rychle, zručně ovládat a často aby pomohli se zavedením těchto změn do praxe. K vyučování těchto praktických pracovních dovedností a návyků je na tomto typu škol vymezen speciální předmět -- odborný výcvik. Tento specifický předmět učilišť a středních odborných škol vyučuje odborný učitel, který ovládá jak svou odbornost příslušné profese, tak i pedagogické postupy a způsoby vyučování. První část závěrečné práce je zaměřena právě na tyto obecné pedagogické zákonitosti výuky, didaktické principy a zásady vyučování odborného výcviku, které jsou osnovou při sestavování vyučovacích postupů a metod při výuce tohoto předmětu. Rozborem didaktických principů a zásad jsou popsány všechny základní povinnosti učitele praktických předmětů. Popisem organizačních forem a vyučovacích metod pracovních dovedností tuto část uzavírám. V následující části je popsán systém příprav odborného učitele na vyučování s ohledem na závazné školské dokumenty. Vhodným rozpracováním těchto osnov a učebních plánů jsou zpracovány tématické plány vyučovacího předmětu -- odborného výcviku. Z rámcového obsahu osnov vyplývá, že nejsou natolik podrobné, aby mohly být využity přímo k přípravě výuky. Proto by si každý učitel odborného výcviku měl tyto tematické plány dále rozdělit do příprav jednotlivých celků témat. 1. Tato problematika příprav bude řešena v poslední části práce. Vždy je přihlédnuto k vlastním zkušenostem při výuce odborného výcviku na odborném učilišti. Na základě této přípravy očekávám zkvalitnění výchovně vzdělávací práce ve výuce praktického vyučování. 2. 1. Charakteristika základních didaktických kategorií v procesu výuky odborného výcviku 1.1. Obsah vyučovacího předmětu a jeho výchovné vzdělávací cíle Základním úkolem specifického předmětu na odborných učilištích, středních odborných učilištích a integrovaných středních školách je osvojení praktických dovedností potřebných k vykonávání pracovních činností v povolání, pro která se žáci v určeném oboru připravují. Osvojování těchto pracovních dovedností probíhá v souladu s odbornými vědomostmi získanými v teoretické výuce. Odborný výcvik, tak jako každý vyučovací předmět tohoto typu škol se realizuje podle schválených platných osnov, které jsou nedílnou součástí pedagogických dokumentů každého učebního, popř. studijního oboru. Takto vybrané a nepřidané pracovní činnosti určeného oboru jsou učivem, předmětem a cílem výuky v odborném výcviku. Učni-žáci odborných učilišť ( OU), středních odborných učilišť (SOU), nebo studenti středních odborných a integrovaných škol ( SOŠ, nebo ISŠ ) si je osvojují postupně, od jednoduchých pracovních úkonů a pohybů už v prvních ročnících, až po složité pracovní operace v závěru studia. Všechny tyto praktické vědomosti a dovednosti potřebné k výkonu povolání se učí pod přímým vedením odborného učitele. To je jedna z odlišností učňovského školství oproti ostatním středním odborným školám našeho systému výuky. Zde také vyučují praktičtí odborní učitelé, ovšem na středních odborných školách je toto vyučování velmi zkráceno. Na odborných učilištích, středních odborných učilištích, středních odborných školách, kde se vyučují učňovské obory je takto veden větší důraz na praktickou stránku výuky. V přípravě mládeže na povolání je tak v učňovském školství již rozlišeno teoretické vyučování a odborný výcvik do dvou samostatných, rovnocenných, vzájemně se doplňujících forem výchovy a vzdělání žáků -- učňů. Odborný výcvik je chápán jako vyučovací předmět, ve kterém se prohlubují a zdokonalují závěrečné fáze výuky. Odborným poznatkům se žáci učí používat v praktických činnostech. Ovšem výchova učňů, její pojetí, obsah a organizace je vždy odrazem hospodářských a společenských poměrů ve společnosti. Odborný výcvik je vyučován především ve školních dílnách, laboratořích a 3. provozních pracovištích, které jsou na něj vyhrazeny. Školní dílny a laboratoře jsou vesměs vybaveny vhodnými didaktickými pomůckami a bývají především umístěny v areálech škol. Zde probíhá většinou první fáze tzv. přípravné období, které předchází období odborného rozvoje, ve kterém může být již použito na výuce při produktivních a užitkových pracích. V přípravném období si žáci systematicky osvojují základní praktické vědomosti a dovednosti v učebních skupinách. V současnosti se v mém vyučovacím oboru, tj. kuchař, číšník, cukrář v gastronomii tyto cvičné úkoly plní žáci hlavně ve školní učňovské kuchyni na cvičných pracích. V období odborného rozvoje, kdy si žáci mají prohlubovat a upřesňovat již osvojené a uchopené odborné vědomosti a především dovednosti a návyky často dochází k problémovým situacím. Skupinový systém výuky, který je nejčastějším způsobem vyčerpání odborného výcviku, vyžaduje pro tuto formu zabezpečit pro celou skupinu učňů vhodné vyučovací zařízení, cvičné didaktické pomůcky a nářadí, ale i dostatečné množství cvičného materiálu. To bývá v dnešních technicko-ekonomických podmínkách učňovského školství zásadním problémem. Dřívější spolupráce s velkými hotely, které měly zájem na výchově nových zručných řemeslníků sice měla také svá úskalí, ale tento zásadní problém eliminovala. Provozní výcvik a období odborného rozvoje, které tvoří závěrečnou část celkové přípravy na určené povolání jsou začátkem adaptace učňů na podmínky ve svém budoucím povolání. V období provozního výcviku mají již být probrány všechny části osnov odborného výcviku. Často však se odborný rozvoj realizuje v praxi jen na vytypovaných a přístupných pracovištích soukromých firem a je zajišťován zpravidla instruktory formou individuálního výcviku. Výchovně vzdělávací cíle odborného výcvku Tyto dělíme: - obecné cíle ( " vyšší" ) - dílčí úkoly ( " zvládací" ) - učební požadavky ( " konkrétní" ) Obecné cíle určují především hlavní směry vzdělání a vyučování. Jsou velice všeobecné, obsahují jen směr dovednosti, který si žáci nikdy během výuky důkladně 4. neosvojí. Jejich určení je však nepostradatelné. Vyplývají z nich dílčí úkoly, které nejsou již natolik základní a zjednodušující. Dílčí úkoly jsou již určitou částí vzdělání, potažmo vyučování. Z dílčích cílů vycházíme při stanovování učebních plánů. Jejich důkladným rozpracováním určujeme tematické celky, které následně rozdělíme na tematické pododdíly -- témata. Vhodnou přípravou učitele na jednotlivé téma lze tyto rozpracovat na dílčí úkoly a učební požadavky. Při rozpracování příprav jednotlivých témat je třeba brát důraz na stupeň vnímání a schopnosti žáků. Učební požadavky jsou stanovené " výstupy výuky" , které stanovují část úkolu určeného k procvičování. Jejich druhy dělíme na tyto hlavní sféry: - dovednosti a způsobilosti intelektu (schopnosti) - dovednosti pozornosti zájmů, názorů, pocitů a hodnot (vnímání) - pracovní a manuální dovednosti Tyto požadavky se nezaměřují na výkon a činnost učitele, nýbrž se soustředí na schopnosti, dovednosti a návyky, které si žáci během výuky osvojují. Je nutné převést pozornost od procesu vyučování k procesu osvojování poznatků! ( Petty G., 1993) Před vlastním plánováním vyučování ( dílčích cílů ) je důležité uvážit, co je smyslem výuky ( obecné cíle) ! Z pedagogických výzkumů vyplývá, že správný směr výchovně vzdělávacího procesu lze dodržet jen při určení maximálně 6ti obecných cílů jednoho předmětu na období školního roku Stanovení pedagogických cílů odborného výcviku záleží především na společenských požadavcích, na rozsahu toho, co vše a v jaké šíři má zvládnout absolvent daného učebního nebo studijního oboru. Obecným cílem odborného výcviku je výchova vzdělaného a kvalifikovaného řemeslníka. Základem, ze kterého je třeba vycházet, je tzv. profil absolventa a učební osnovy ( učební dokumenty ). Jsou to společností (zastoupené státním Ministerstvem školství) vypracované rámcové předpisy, ze kterých je nutno vycházet. Jedná se především o pomoc rozvoje schopností mladého člověka, které lze specifikovat do samostatných cílů. Obecné cíle odborného výcviku jsou především tyto: 5. - rozvoj mravních hodnot - rozvoj tvořivého logického myšlení - rozvoj poznávacích schopností a dovedností - rozvoj manuálních dovedností - přípravy pro přechod od vzdělání k sebevzdělávání -- základ k celoživotnímu vzdělávání Výchovně vzdělávací cíle odborného výcviku spočívají tedy především v poznání fyzické práce, rozvíjení dovedností a návyků, naučit se prakticky uplatňovat vědomosti při vykonávání samostatné nebo kolektivní práce. Odborný výcvik má také formovat v návaznosti na správné pracovní návyky, důležité morální vlastnosti žáků, učňů i studentů učebních oborů. 1.2. Činitelé při výuce odborného výcviku Vedoucím činitelem při výuce a praxi, předmětu výuky pracovních (senzomotorických) dovedností, vědomostí a návyků, potřebných podle specializace učebních oborů je jeho hlavní vyučující .učitel nebo mistr odborného výcviku. Z tohoto důvodu je kladen největší důraz na způsoby, jakými vyučování vede.Vyučující tak předává žákům vědomosti a učí je praktickým dovednostem svého oboru. Vede je k tomu, aby vlastním myšlením rozvíjeli získané poznatky a zdokonalovali svou zručnost. Často však vlastní předávání vědomostí a výuka dovedností a především návyků vyučujícího zaměstná natolik, že na rozvíjení a zdokonalování myšlení žáků nedojde. Odborný učitel tohoto předmětu zajišťuje určené cíle vyučování a plánuje v odborném výcviku. Základem mu jsou pedagogické dokumenty. Tyto určují především rozpracované učební plány a schválené osnovy daného učebního oboru. Uplatňuje v plné míře své zkušenosti, pedagogické a odborné vědomosti. Zdokonaluje a udržuje tempo rozvoje techniky a nových technologických postupů v oboru. Dbá také o rozvoj svých pedagogických schopností a sebekriticky hodnotí své učitelské výsledky. Je důsledný, ale nevyžaduje nesplnitelné úkoly. Vyvaruje se však přeceňování žáků, spíše se je snaží vždy povzbudit a zvednout jejich sebevědomí. Vždy je k žákům uctivý, i přes veškerá nedorozumění, která mohou nastat. Podporuje je svým vlastním příkladem, udržuje vysoký morální kredit skupiny, je ale náročný a nesmlouvavý 6. k žákům. Vede je k tvořivé práci a snaží se jim ukázat perspektivu směru ve výuce. Do tzv. učení přichází většinou mladí lidé ve věku 15 -- 18 let. Učitel odborné praxe musí také při vyučování brát na zřetel zvláštnosti tohoto věku. Potřebné vědomosti získá studiem pedagogické psychologie, sociologie a biologie člověka. Největší část práce vyučujícího odborného výcviku ovšem zabírají úkoly odborného učitele. Vyučování je však proces velmi složitý. Každý vyučující učitel praxe naráží na řadu problémů a potíží, které musí často rychle a pohotově řešit. Vedle své odbornosti musí využívat pedagogické a didaktické vědomosti a dovednosti, které získá patřičným studiem s následnou praxí. K tomu, aby odborný vyučující vedl správně žáky je opravdu třeba, aby znal hlavní etapy a zákonitosti, podle nichž osvojování vědomostí a pracovních dovedností probíhá. Vhodně rozpracované tématické celky osnov odborného výcviku, výborné výchovné a vzdělávací podmínky a ani nejlepší vyučovací metody nestačí však k tomu, aby odborný učitel jen na jejich základě dosahoval těch nejlepších výsledků. Aktivní příprava odborného učitele slouží jako nutný základ pro výuku. Samotné vyučování však bývá ovlivněno mnohými dále popsanými rušivými vlivy a podmínkami. Záleží vždy především na osobnosti učitele jak všechny tyto okolnosti zvládne a jaké pak budou výsledky jeho výchovné práce. 1.3. Didaktické zásady Obecné zákonitosti učení a zobecněné poznatky a zkušenosti generací pedagogů umožňují formulovat zásady, které mají pro úspěšný průběh teoretického a praktického vyučování důležitý význam. Při jejich rozlišení se užívá vžitý termín -- didaktické zásady, nebo-li také principy. Na jejich základě, po zvážení a rozboru se stanoví didaktická pravidla vyučovacího systému. Tyto pak vedou až k rozpracování jednotlivých metodik, metodických zásad a pravidel. Jejich náplně pak stanovují jednotlivé speciální didaktiky určitého vyučovacího předmětu, nebo obecně vzdělávacích činností. Na jejich dodržování závisí kvalita vyučování. 7. Obecně řadíme principy ( zásady ) podle významu a vztahu k vyučování. Jedná se tedy především o tyto didaktické principy: - cílevědomosti - aktivnosti - názornosti - uvědomělosti - přiměřenosti a postupnosti - emocionálnosti ( zdůrazňují jej moderní metody a způsoby vyučování, používán zvláště v ranném dětském věku ) - trvalosti - individuálního přístupu - zpětné vazby - vědeckosti - všestrannosti -- jednotného výchovného působení Tyto základní pedagogické principy byly již mnohokrát rozebrány a důkladně popsány. Ve své práci bych je ráda uspořádala tak, aby byly popsány tak, jak nejvíce souvisí s osvojováním pracovních dovedností a návyků žáků středních škol a středních odborných učilišť . Ve své podstatě se všechny tyto zásady ( principy ) vzájemně doplňují a podporují. Z tohoto zdůvodnění je jasné, že i ve výuce praktických pracovních návyků, dovedností i vědomostí je nutné všechny dodržovat, chápat a zapracovat do postupů vyučování. Princip cílevědomosti Hlavní zásadou ( principem ) každé, především výchovné práce je určení cíle a jeho důsledné naplnění. Je to základní myšlenka cílevědomého přístupu k výuce. Je to cílené a záměrné působení na jedince, nebo potažmo na celou skupinu žáků. Princip cílevědomosti zdůrazňuje a určuje tyto podmínky: - pevně a jasně určit všechny cíle výuky - cíle vhodně motivovat a zdůraznit 8. - snažit se přiměřeně objasnit cíl Odborný učitel, ale i každý jiný vyučující odborného výcviku, ( např. instruktor ) si musí být z pedagogického hlediska vědom toho, jaké informace chce vyučováním, popř. instruktáží předat, čeho chce dosáhnout, tj. které své vědomosti musí sdělit, které dovednosti a návyky chce naučit a které jiné zájmy a postoje chce podpořit. Je to základní a zásadní úkol, který podstatně pomáhá vyučujícím odborného výcviku řešit metodiky, osnovy a plány všech učebních či studijních oborů. Pokud si učitel neurčí a nerozliší si pečlivě své cíle a postoje, ztrácí často tato namáhavá pedagogická práce smysl a význam. Tento důkladný rozbor je podle mého nutný při práci učitele odborného výcviku především již od prvních pracovních návyků a dovedností. Stanovení " pravidel hry" , konečných i dílčích cílů při jednotlivých pracovních činnostech motivuje a určuje smysl veškeré pedagogické činnosti vyučujícího i žáků středních odborných škol a učilišť. Principy postupnosti a přiměřenosti Velice důležitým principem v pravidlech výuky pracovním a odborným dovednostem je zásada postupnosti, která popisuje, jak postupovat při vyučování. Tyto základní pravidla pedagogického postupu zní: od blízkého ke vzdálenému od jednoduchého ke složitějšímu od konkrétního k abstraktnímu od obecného k zvláštnímu Tato postupnost při odborném výcviku musí být plynulá a vyrovnaná. Představuje především technickou posloupnost a návaznost pracovních úkonů a pohybů v operace v druhy prací a tyto pak odborný učitel nebo také instruktor spojuje do pracovních činností, které určují kvalifikaci určitého řemeslného oboru nebo povolání. Samotný princip posloupnosti je ve výuce logicky spojen s principem přiměřenosti. Zásada přiměřenosti obecně stanovuje, aby obsah, formy a metody 9. vyučování byly v souladu s vyspělostí žáka a navazovaly na jeho již dříve osvojené poznatky. V celkovém výcviku to znamená, že vyučující určí své výukové i pracovní tempo žáků při osvojování nového učiva s ohledem na předpoklady a schopnosti svěřenců. Jakýkoliv spěch při výuce je velice škodlivý. Problémy a dostatek času musí učitel odborného výcviku řešit správným výběrem základního učiva. Všechny ostatní podmínky vyučování mají odpovídat psychickému a fyzickému rozvoji žáků. Nesprávné je např. zadání příliš obtížných úkolů nebo souborných prací, nebo naopak stanovení velmi snadných a jednoduchých cílů, při jejichž plnění žáci vyvíjí jen nepatrné úsilí. V prvním případě ztrácejí důvěru ve své schopnosti a ve druhém zájem o učení a práci. K tomuto nesprávnému postupu vyučujícího může dojít při skupinové produktivní nebo užitkové práci, zvláště tehdy, když je sledován ekonomický prospěch dané činnosti.Přes všechny tyto složitosti musí učitel odborného výcviku vždy respektovat individuální zvláštnosti žáků. Stejný úkol může být pro jednoho příliš jednoduchý a pro druhého velice složitý. Tato problematika nutně vyžaduje individuální přístup k žákům. Řešení nalezneme jen při možném konkrétním zadání práce k procvičování . Praktické uplatňování zásad přiměřenosti a postupnosti vyžaduje, aby učitel odborného výcviku při výuce postupoval od jednoduchého ke složitému úkonu, od snadného k obtížnějšímu úkolu, od známé k neznámé pracovní operaci nebo postupu. Proto je velmi důležité, aby byl učitel odborného výcviku stále v kontaktu se žáky a vhodnou formou zajišťoval stav jejich vědomostí a dovedností a tomu tak přizpůsoboval výběr učiva, metody a především postup výuky. Je třeba u žáků sledovat, v souvislosti se zásadou přiměřenosti, zadávání výukových prací. Vhodným výběrem pracovišť také technické a pracovní podmínky, abychom při vykonávání odborného výcviku nepoškodili žákům zdraví. představy a pojmy na základě přímého smyslového vnímání předmětů, jevů a činností. Princip názornosti Princip názornosti je jednou z nejdůležitějších zásad ve vyučování a zejména v odborném výcviku. Touto zásadou nutno vždy podpořit požadavek, aby si žáci vytvořili představy a pojmy na základě přímého smyslového vnímání předmětů, jevů a činností. 10. Je nutno vycházet ze smyslového a logického poznání žáků, vycházet z dosažených znalostí a zkušeností a přitom se snažit rozvíjet jejich vnímání a fantazii. Všechny tyto vědomosti a dovednosti jsou tímto principem předváděny a vyučovány bezprostředně přímo, tj. v reálných pracovních a praktických situacích, nebo alespoň v názorném příkladu. K tomu vyučující používá vhodných vyučovacích prostředků. V odborném výcviku k předvádění slouží zejména nástroje, nářadí, pomůcky, přístroje a stroje příslušného oboru. Zásadu názornosti nesmíme zjednodušovat jen na zrakové vnímání, ale umožnit a podpořit vnímání žáků a studentů ostatními smysly. Jedná se o vnímání především hmatem a sluchem, ale i čichem a chutí, podle technických možností dané práce. Správné pojetí této zásady vyžaduje však, aby byla chápána jako prostředek ke kvalitnímu vyučování, ne však jako jeho cíl. I řada našich žáků středních odborných učilišť by si ráda nechala předvést správný technologický postup , ale sami žáci si ho často vyzkoušet nechtěli. Již J. A . Komenský považoval tento princip za " Zlaté pravidlo" vyučování a důsledně vyžadoval postupovat od příkladu k pravidlu a k praktickému využití. Zásada názornosti je v práci učitele praxe nebo instruktora OV obsažena i ve formách vyučování: - předvádění předmětů a jevů v přirozených nebo vytvořených podmínkách vlastní předvádění činností -- např. úvodní instruktáž - předvádění dvoj a trojrozměrných pomůcek předvádění modelů, obrazů, fotografií, diapozitivů - motorická názornost ( procvičování ) - symbolická a schematická názornost technická dokumentace a výkresy - předvádění filmů a videosnímků - vhodná pedagogická rétorika konkrétnosti, barvitosti a emočnosti projevu,správný popis určené operace 11. Rozlišení při uplatňování zásady názornosti podle: Věku žáků Čím mladší žák, tím názornější předvádění. Žákům prvních ročníků je nutno každý pracovní úkol důkladně předvést a kontrolovat jeho správné provedení. - Starší žáci ( vyšší a 2,3 ročník) již mívají více smyslových zkušeností, tj. osvojených vědomostí a dovedností a již můžeme snížit kontrolu a nechat je pracovat samostatněji. Nesmíme je však přetížit přemírou názornosti, která zastaví rozvoj poznání a logického myšlení. etapy vyučování Je často uplatňována především při prvotním seznámení žáků s učivem, ale má platnost i v dalších etapách. Žák často sám musí zvládnout, použít a dokázat názorně předvést své vědomosti a návyky z předchozí výuky. stupně názornosti ( Jak je rozebráno v principu postupnosti ), je potřeba postupovat při výuce od jednoduché k náročnější formě, vyžadující vyšší stupeň abstraktního myšlení, opačný postup je velmi složitý a neprůchodný. Klíčovou se stává vhodná volba názorné pomůcky vyučování, která je závislá na: - povaze učiva -- každý pracovní postup nebo operace vyžaduje jiné názorné pomůcky - etapě vyučování - vývojových zvláštnostech žáků Přínos vhodné didaktické a názorné pomůcky při jejím použití je závislý na správném a promyšleném výkladu, nebo také i při praktickém osvojování žáků. Vhodné 12. a názorné vyučování vede žáky k aktivitě, vzbuzuje a upevňuje pochopené učivo. Princip aktivity a uvědomělosti Tato zásada vyjadřuje a vyžaduje vytvoření podmínek pro samostatnou práci žáka. Snažit se zapojit jeho myšlení, city a vůli, zájmy a fantazii. Podporovat jeho zájem a vhodně motivovat. Naučit ho praktickému používání získaných vědomostí a dovedností. K tomu slouží nejlépe zadání samostatné práce. Zde se postupně učí samostatně přemýšlet, pracovat s odbornou literaturou, využívat vědomosti z jiných předmětů a používat je k řešení. Uvědomělé působení vyžaduje však vytvoření vztahu k učení. Velice důležitým předpokladem této zásady je nutnost, aby žáci pochopili především základní učivo již při vlastním vyučování a aby teoretické stadium chápali uvědoměle. Je nutné, aby rozuměli tomu, co se učí a byli stále motivováni k učení. Při podpoře aktivity a uvědomění žáků musí vyučující znát a respektovat jejich hygienické a psychické podmínky odpovídající jejich věku a stavu vývoje. V první ranní hodině nedosáhne vyučující u žáků optimální aktivity, protože žáci jsou ještě " v útlumu". Postupně se však aktivita zlepšuje a žáci v dopoledních hodinách mohou dosáhnout patřičného výkonu. S přibývajícími posledními a odpoledními hodinami aktivita vlivem únavy opět klesá. Podle výzkumů má také nezanedbatelný vliv roční období výuky. Vyšší aktivita žáků je v podzimních a zimních měsících, naopak na jaře a v létě značně upadá. Činitelé aktivity žáků: - motivace žáka - samostatná práce - přiměřená náročnost úkolů - spolupráce teorie s praktickými předměty, logická názornost a porozumění učivu - důsledné plnění a společné hodnocení cílů vyučování - včasná kontrola pochopeného učiva - samostatné vyučování teoretických znalostí žáků v praxi 13. Správné chápání didaktické zásady aktivity a uvědomělosti žáků a učňů vždy vyžaduje důsledné, promyšlené a citlivé vedení učitelem odborného výcviku, který výuku organizuje a řídí. Princip soustavnosti Dalším důležitým principem je zásada soustavnosti, která určuje, aby veškeré učivo bylo uspořádáno do logického a ověřeného systému, jež umožní jeho kvalitní osvojování.Zde si žák postupně pod vhodným pedagogickým vedením vytvoří představy, pojmy, poznatky, zákonitosti, pravidla a celkově pak získává soustavu poznatků oboru. Jde o dosáhnutí systematického postupu ve výuce každého předmětu a návaznosti s jinými předměty. Zásada přikazuje, aby si žáci učivo osvojili jako ucelenou soustavu. Logické uspořádání osvojovaných pracovních činností a jejich návaznost na učivo již uchopené a osvojené, patří k předpokladům trvalého a dlouhodobého osvojení. Při učení novým zručnostem a dovednostem musíme také vycházet z pracovních a technologických postupů, které takto na sebe navazují. Proto při uspořádání učiva a výuce odborného výcviku vycházíme z uspořádání pracovního postupu. Učební témata na sebe navazují podle technologie příslušného učebního oboru. Princip soustavnosti je jedním ze základů, které ovlivňují vyučování. Soustavnost nebo také systematičnost vyžaduje ve své podstatě vyučovat promyšleně, důsledně a v návaznostech. Žák, který se postupně naučí objasňovat si vztahy, vytvořit vlastní úsudky, rozlišovat hlavní myšlenky může v budoucnosti samostatně řešit náročné problémy. Princip trvalosti Je to zásada, která vyžaduje, aby jednou osvojené vědomosti, dovednosti i postoje se staly trvalým majetkem vychovávaného jedince, byly trvale zapamatovány. Zásada stanovuje, že učivo musí být žákům předkládáno názorně a žáci ho budou vnímat aktivně s porozuměním. Nejvýznamnější podmínkou zásady trvalosti je však zájem a motivace se chtít učit. Velice důležité je také důsledné opakování a procvičování učiva. Trvalými 14. vědomostmi jsou jen ty, které si žáci uchovávají v paměti a na jejich základě staví nové. Každý žák, student i učeň by si měl pod správným vedením uvědomit, jak se dokáže sám nejlépe učit a vzdělávat. Někdo se učí nahlas, další si dělá výpisky z textu. Stejné je to i u praktických dovedností a návyků. Někomu vyhovuje zpomaleně předvést a ukázat požadované nové pracovní postupy, vyzkouší si je a postupně je ovládne, jiný je musí " nadřít" Činitelé trvalosti vědomostí jsou následující: - názorný a srozumitelný výklad učiva - častá kontrola žákových vědomostí - samostatné řešení úkolů - vztahy k učení, zájem, pozornost a vůle - aktuálnost učiva - rozsah a přiměřenost učiva K trvalému osvojení pracovních činností je důležité aby odborný učitel vymezil dostatek času na soustavné procvičování a uchopení učiva, zejména ve fázích procvičování a upevňování. Žáci, až na několik výjimek nemohou doma procvičovat praktické dovednosti, protože pro jejich návyk je nutné speciální vybavení. Princip zpětné vazby Tato zásada platí pro každou činnost, tedy i pro práci učitele a žáka. Při vyučovacím procesu má učitel neustálý kontakt se žáky. Vhodnými způsoby se informuje o tom, zda žáci rozumí jeho výkladu, či instruktáži, a zda konají činnosti k nimž jsou vedeni a jakých výsledků dosahují. Učitel, který má tyto informace k dispozici může změnit tempo výkladu, postup instruktáže, vyučovací metodu, nebo se vrátit k nepochopené nebo obtížné části výuky. Obdobně by žáci měli být průběžně informováni o tom , zda postupují a pracují správně a efektivně. Jedná se o neustálou výměnu informací mezi učitelem a žákem. Ve vyučovacích hodinách jde především o průběžné hodnocení stanovených cílů. 15. Princip vědeckosti Představuje požadavek, aby učební obsahy ( poznatky i poznávací postupy ) předkládané žákům, byly ověřené a pravdivé. Ještě nedávno se dokonce uvažovalo o vyučovacích předmětech jako o " zmenšených" vědách, ale tato tendence, alespoň na nižších školských stupních, začíná být nahrazována použitelnějšími a smysluplnějšími didaktickými výběry z příslušných oborů, které jsou žáci schopni zvládnout a mohou je využít v praktickém životě. Ovšem, čím vyšší stupeň školy, tím větší je význam principu vědeckosti, který je základem skutečné profesionality a podmínkou existence příslušné vzdělávací instituce. Princip kompletního působení na žáka Školní práce žáků má možnost působit nejen na intelekt žáků, ale i na jejich celou osobnost. Společná práce žáků ve třídě, váha autority učitele, odpovědnost za školní výsledky před rodiči, síla veřejného mínění v třídním kolektivu, intenzivní školní zážitky -- to všechno významně formuje také city a vůli žáka a je žádoucí, aby toto působení mělo pozitivní charakter. I když velmi záleží na tom, " jaká se sejde" třída, jsou tyto vlivy většinou v rukou učitelů a ostatních výchovných pracovníků školy. " Řadu dovedností si osvojuje člověk přirozeně a spontánně, v počátku svého vývoje. Základním mechanismem při tomto učení je pozorování, pokus a omyl. Takové učení je však zdlouhavé a provázené chybami. Naproti tomu řízené učení využívá plánovitého a systematického pozorování, ve kterém jsou předem známá uzlová, kritická místa, což urychluje a usnadňuje učební proces". ( In. Švec, Fialová, Šimoník, 2002 str. 9 ). Zde nacházím dle mého pohledu nejdůležitější myšlenku nutnosti všech didaktických principů začleněných do metodických postupů, používaných ve výuce 16. odborného výcviku. Komplexní působení na žáka lze tedy popsat jako řízené propojení edukátorů, exulantů a ostatních okolností, jako subjektů výchovně vzdělávacího procesu prostřednictvím způsobů a technik vzájemného ovlivňování při jejich společné činnosti. Sledovat tyto aktivity však nestačí -- je třeba je rozpoznat, vyložit jejich obsah a hledat patřičné řešení všech těchto situací. Řešením těchto situací se zabývají organizační formy a metody vyučování, popisované v další části této práce. 1.4. Organizační formy odborného výcviku Organizační formou odborného výcviku je vytvořený a uspořádaný systém podmínek a prostředků výuky. Hlavními podmínkami jsou místo a způsob výuky a určená vyučovací jednotka, většinou stanovená na učební den. Základním vyučovacím místem odborného výcviku učňů jsou školní dílny, laboratoře a pracoviště, které jsou umístěny v areálu učiliště poblíž teoretických učeben. Umístění školních dílen může být i na jiném detašovaném místě školy, které úzce spolupracuje s teoretickou výukou školy. Školní dílna nebo cvičné odborné pracoviště jsou nejčastějším a nejvhodnějším prostorem realizace odborného výcviku v přípravném období. Žáci si zde osvojují základní praktické vědomosti a dovednosti v učebních skupinách pod přímým vedením odborného vyučujícího. Výuka probíhá především frontálním způsobem, což je sled jednotlivých kroků a operací jednoho určeného odborného úkolu, který procvičují všichni žáci především na cvičné a užitkové práci. V odborném výcviku využíváme především těchto organizačních forem: - skupinová forma - individuální výcvik - kombinovaný způsob výuky Současný organizační systém středního odborného vzdělání našeho státu upřednostňuje především klasickou skupinovou formu odborného vzdělávání. Úzká provázanost organizačních forem výuky odborného výcviku s hotelnictvím a ekonomickou náročností často ale nutí odborného vyučujícího i k použití 17. kombinovaného způsobu výuky. Tato forma je pro odborné vyučování efektivnější, vyžaduje však organizačně složitější postupy vyučování. Protože se však jedná o částečně individualizovanou formu výuky, je třeba dbát na správné plnění přeřazovacích plánů pro přesný přehled plnění osnov. Častým problémem, který vyučující řeší bývá velká fluktuace a absence jednotlivých žáků. Jak již bylo uvedeno výše, způsob výuky ovlivňuje proto počet žáků. Podle stavu znalostí probíraného tématu určuje skupinovou, individuální či kombinovanou výuku.Je třeba vždy důkladně zvažovat veškeré podmínky a nepodceňovat přípravu správného způsobu vyučování. Individuální a kombinovaný způsob výuky odborného výcviku se proto používá až v období odborného rozvoje v posledním ročníku. Odborný učitel bývá zastoupen instruktory až na odborném pracovišti. Začátek a ukončení výuky je stanoven vnitřním řádem školy s ohledem na fyzickou a psychickou náročnost daného oboru. Dále je přihlédnuto na hygienické a organizační podmínky určeného pracoviště. V přípravném období, tj. především v prvním ročníku, je zařazena po dvou vyučovacích hodinách desetiminutová přestávka na odpočinek. Žáci pak mají nárok ještě jednou si během dne odpočinout při přestávce na oběd, která trvá třicet minut.Tato musí být nejpozději pět hodin od začátku vyučovacího dne. Tato změna oproti teoretické výuce dělá mnohým učňům, zvláště nižších ročníků problémy.Navyknutá kratší soustředěnost je problém vyučujícího, který musí vhodně motivovat žáky k dalšímu pracovnímu výkonu. V dalších ročnících se tento problém postupně s vytvářenými odbornými dovednostmi a návyky žáků stírá Učební den v odborném výcviku je zpravidla rozčleněn do tří částí Úvodní část Obsahuje zahájení nástupem žáků a kontrolou přítomných. Dále obsahuje určení cíle učebního dne, výklad a úvodní instruktáž. Pracovní část dne Skládá se z nácviku nových návyků a dovedností, průběžné kontroly a dílčího 18. hodnocení, ( popřípadě průběžné instruktáže ). Tvoří majoritní část jednotky výuky Závěr Je využit k důsledné kontrole pracovních úkonů učňů, zhodnocení úkolů a ukončení učebního dne. Při volbě organizačních forem výuky je třeba vycházet z obsahu učiva. Důležité jsou při rozhodování didaktické funkce probíraných témat. Je to však často složité rozhodování z důvodu reálných podmínek vybavení dílen a laboratoří, popřípadě provozních pracovišť určených k vyučování. 1.5. Vyučovací metody odborného výcviku Vyučovací metody jsou cílevědomé, promyšlené způsoby a postupy k dosažení cílů výuky, uspořádáné tak, aby došlo k poznání žáků. Jedná se o řízení vzdělávací činnosti žáků, většinou s pomocí učitele -- osvojování vědomostí, dovedností a návyků. Jsou vědecky prozkoumané a řídí se jasnými pravidly. Úspěšnost vyučovacích metod závisí na jejich uspořádání do promyšleného systému. Vyučující metody dělíme : 1. Podle zdroje poznání - slovní - názorně demonstrační - praktické 2. Podle fáze vyučování - motivační - expoziční - fixační ( opakovací ) - aplikační a hodnotící / diagnostické ( zjišťování výsledků ) 19. 3. Podle aktivity a samostatného myšlení žáků - sdělovací - samostatné práce - badatelské - srovnávací - induktivní - deduktivní - analyticko syntetické 4. Podle způsobu řízení vyučování - řízené učiteli - řízené žáky Při přípravě vyučovacích metod musíme zvažovat a vycházet ze : - zákonitosti vyučování - cílů, úkolů a požadavků výuky - obsahu učiva - z možností a předpokladů žáků - z podmínek vyučování ( čas, prostředí, pomůcky apod. ) - z osobnosti učitele ( úroveň a dovednosti ) Vyučující stanovuje vyučovací metody až po přesném ujasnění všech těchto kritérií a aspektů, které lze využít ve vyučování. Často používá různých kombinací vyučovacích metod ( např. aktivizující vyučovací metody ). " Vyučovací metoda nemá být již pouze cestou, prostředkem k získávání a upevňování vědomostí, dovedností a způsobu jednání ve škole, ale metoda se musí stát současně i obsahem vyučování. Musíme proto žáka postupně naučit samostatně používat vyučovacích metod, aby je mohl uplatnit při sebevzdělávání. To ovšem platí jenom o práci s knihou, která patří do repertoáru základních sebevzdělávacích metod, ale je nutno žáky také samostatně laborovat a pozorovat. ( In. Mojžíšek, 1975 s. 81.) 20. V odborném výcviku používáme především těchto vyučovacích metod: - přednáška -- výklad - předvádění -- instruktáž - procvičování -- cvičení - demonstrace -- exkurse - dialog - diskuse - řízené objevování -- spolupráce učitele s žáky - samostudium -- práce s odbornou literaturou - hodnocení Vyučovací metody ( metody výuky ) odborného výcviku stanovuje odborný učitel po přesném vyjádření všech požadavků na výuku. Jsou vhodné a cílevědomé způsoby řízení práce, jimiž vyučující vede výuku žáků. Metody v odborném výcviku dělíme především na slovní, názorné a praktické. Výběr metod vybraného tématu nebo jen daného učebního dne se stanoví podle učiva oboru, případně dle stupně složitosti, dle stupně pokročilosti ročníku a typu školy. Vyučovacích metod lze použít jednotlivě nebo se mohou sdružovat. Hlavní rozhodnutí při výběru a použití metod má však učitel odborného výcviku, za aktivní spolupráce žáků. Metoda výkladu je jednou ze slovních metod, které vyučující odborného výcviku používá, aby jednoduše a srozumitelně sdělil žákům potřebné postupy a údaje nutné pro praktickou výuku. Musí však nejprve zjistit, co se naučili v odborných předmětech v teoretické výuce a předchozích tématech odborného výcviku. Výklad má začínat krátkým úvodem, ve kterém seznámí odborný učitel žáky s hlavními body výkladu. Vlastní výklad ( přednes ) nemá přesáhnout 20 minut. Přednášející má hovořit věcně a vyhýbat se vlastním úvahám. 21. Metoda předvádění ( instruktáž ) patří k nejdůležitější názorným metodám. Učitel odborného výcviku při ní předvádí pracovní úkony nebo jiné operace tak, aby žáci získali úplnou a přesnou představu o jejich správném provedení. Bývá v odborném výcviku provázána a spojena s předchozím krátkým výkladem Doporučován je následující postup : - ukázka v obvyklém pracovním tempu - opakování ve zpomaleném tempu -- dílčí ukázky hlavních a složitějších úkonů - závěrem prohloubení pracovních postupů a operací v klasickém tempu Metoda cvičení ( procvičování ) je významná praktická metoda odborného výcviku. Žák sám zkouší a napodobuje, co mu učitel vysvětlil a předvedl. Lepších výsledků je dosahováno při cvičných pracích žáků ve skupinách. Metoda práce s recepturami a normami v odborném výcviku spočívá především v orientaci a užívání různých receptur a norem a propočítávání potřebného množství surovin na potřebný počet porcí. Využití v praxi Metoda hodnocení patří k základním nástrojům práce učitele odborného výcviku. Používá této metody, aby si ověřil, zda jeho práce je bez chyb a zda se žáci stanoveným dovednostem naučili. Má přehled o stavu vědomostí a dovedností jednotlivých žáků. Individuální hodnocení spočívá v tom, že učitel odborného výcviku zná své žáky a sleduje jejich jednotlivé úkoly a pracovní operace. Veškeré hodnocení musí být vždy soustavné a objektivní. Etapy osvojování pracovní dovednosti V první etapě osvojování dovedností je hlavními úkoly správné porozumění vstupní instruktáži pracovní činnosti, její napodobení a pochopení podstaty úkolu 22. k procvičování nezbytných dovedností. Tato fáze by měla být krátká a proběhnout souvisle. U žáka lze očekávat nepřesné či nejisté plnění úkolu. Časová náročnost je obvykle 10%. V poslední, třetí etapě je očekávána samostatná práce žáků, přičemž si pracovní činnost plně osvojují až k plné automatizaci, tzn. ke vzniku příslušných pracovních návyků. Tuto etapu považujeme za ukončenou v okamžiku, kdy je žák schopen danou činnost správně vykonávat a plnit normy kvality a výkonu. Časová náročnost je obvykle 40% " Učení dovednostem většinou odpovídá tomuto modelu, který shrnuje mnemotechnická pomůcka VYUČOVAT?. VY Vysvětlení : Žáci potřebují vědět, proč se dovednost provádí tak, jak se provádí a mimoto mají získat všechny důležité informace, které jsou s ní spjaty. U Ukázka : Žáci musí přesně zjistit, co se po nich žádá a jak to mají vykonat. Tyto podrobnosti si obvykle nejlépe osvojí pomocí praktické ukázky, jak se daná věc provádí ( " jak na to" ). Ukázky správného postupu slouží jako modely, které lze napodobovat, nebo přijímat. Jejich cílem je seznámit žáky se všemi detaily činnosti. Č Činnost : Žáci musí dovednost používat, tj. procvičovat. O Oprava a kontrola : Praktické procvičování musí být kontrolováno a organizováno žáky samostatnými a obvykle též učitelem. V Vybavovací pomůcky : Žáci potřebují poznámky, které by jim vše později připomněly -- například vytištěná resumé, knihy, kazety atd. A Aktivní opakování : Rekapitulace a procvičování dřívější látky je nezbytné, chceme-li, aby žáci tuto látku nezapomněli. T Testování : Dovednost musí být vyzkoušena v rodinných podmínkách, pokud si žák i učitel mají být jisti, že ji úspěšně zvládli ? Žáci vždy potřebují mít možnost vyjasnit si pochybnosti otázkami. Ať už se člověk učí dovednosti praktické, intelektuální, nebo dokonce jazykové, pokud se má vskutku něčemu naučit, téměř vždy bude prvky zkratky VYUČOVAT? potřebovat". ( Petty , G. Moderní vyučování. 1. vydání. Praha, Portál, 1996. ISBN 80-7178-070-7.) 23. 2. Příprava výchovně vzdělávacího plánu 2.1. Podmínky a způsoby přípravy výuky odborného výcviku Příprava na výuku je velice důležitou součástí práce učitele odborného výcviku. Je "vodítkem" vedení vyučování. Forma ani rozsah přípravy nejsou předepsány. Písemné průpravy vycházejí z rozpracovaných osnov studovaného oboru -- tématického plánu učebního oboru, umožňuje orientaci a přehlednou výuku. Při rozboru výsledků vyučování se může z přípravy vycházet, měnit a doplňovat vhodné postupy. Hlavním cílem přípravy je především promyšlení metod a postupů vyučování pracovním návykům a dovednostem. Odborný učitel si na základě tohoto rozboru určí a připraví materiální prostředky, které mu pomohou daný výchovně vzdělávací cíl splnit ( vzorky modelů, materiálů, zboží, fotografie, katalogy, videoprojekce apod. ) Při přípravě výuky musí vyučující také dbát organizačních podmínek učebního dne. V prvním ročníku tříletých učebních oborů je odborný výcvik vyučován v rozsahu 6 hodin po 60 minutách. Ve druhém a třetím ročníku je to již 7 vyučovacích hodin, taktéž po 60 minutách. Po dvou až třech hodinách je stanovena přestávka. Učební den odpovídá jedné pracovní směně žáka. Učební den je rozdělen na tyto základní části: - úvodní část ( seznámení s úkolem -- výklad + vstupní instruktáž ) - pracovní část ( nácvik dovedností, kontrola jejich procvičení + průběžná instruktáž ) - závěr ( celková kontrola úkolu + hodnocení + ukončení ) Na základě všech těchto podmínek vyučující si rozděluje přípravu na vyučování dvoufázově, tj. rozpracovává realizaci perspektivní a aktuální přípravy na vyučování ( In. Maňák. J., 1992, s. 93 ) takto: perspektivní ( dlouhodobá ) příprava --spočívá především ve vypracování tématického plánu, ve kterém učitel odborného výcviku rozvrhuje učivo do jednotlivých témat a počtu vyučovacích jednotek -- dní aktuální ( bezprostřední ) příprava -- rozebírá výuku konkrétního učebního dne podle stanoveného vyučovacího cíle a metod. 24. 2. 2. Rozpracování tématického plánu Tématický plán určeného zaměření učebního nebo studijního oboru je zpracován učitelem odborného výcviku na základě učebních osnov. Jeho základem je vlastní metodické rozpracování učebních osnov, nejlépe na jednotlivé vyučovací jednotky. Úvahu je nutno dělat na základě hlavní organizační jednotky v daném výcviku, kterou je učební den. Počet učebních dnů v jednotlivých ročnících je stanoven počtem hodin v učebním plánu odborného výcviku, který určují osnovy učebních nebo studijních oborů. Na základě této hodinové dotace se stanovuje tématický plán, který má tyto části: Časový rozvrh učiva - rozpis učiva do učebních dnů - výchovně vzdělávací cíle Tématický rozvrh učiva - v jaké časové návaznosti budou žáci získávat a osvojovat si nezbytné odborné vědomosti, dovednosti a návyky ( základní učivo ) - jakou dobu budou potřebovat k nácviku a postupně k získávání dovedností - rozlišení témat, která se budou procvičovat na užitkové nebo i produktivní práci - návaznost tématických celků odborného výcviku na výuku v teorii - celkové rozvržení všech tématických celků a témat stanovaných osnovou oboru Takto zpracovaný tématický plán umožňuje odbornému učiteli přehledně uspořádat postup výuky, zabezpečit podmínky, prostředky a materiály. Plán nemusí přepracovat na každý nový školní rok, ale je dobré si k plánu připisovat poznámky, které později pomohou při sestavení nového, inovovaného tématického plánu podle reálných potřeb rozvrženého učiva ( hodinové dotace, materiálně technických podmínek, plánování a upřesňování metod, exkursí apod). 25. 2. 3. Specifická příprava na vyučovací den Vyplývá z perspektivní ( dlouhodobé ) přípravy a plánování, tj. tématického nebo i koordinačního plánu. Koordinační plán je vhodně sestavená soustava učiva seřazená tak, aby vznikla návaznost praktických dovedností, o týden až deset vyučovacích dnů. ( In. Loveček,. Čadílek, 2001, s.64 ) Jedná se o formálně nevyžadovanou osobní přípravu odborného učitele ( instruktora ), která obsahuje velice důležitý a prospěšný rozbor didaktického cíle vyučování. Bývá rozplánována na každé vyučovací téma i jednotku výuky -- den. Zahrnuje : - výběr učiva a jeho aktualizaci výukový cíl dne ( témata ) odborného výcviku - metodickou přípravu, která obsahuje - volbu organizačních forem - volbu nejvhodnějších vyučovacích metod - přípravu cvičného úkolu a jeho zadání - technickou a materiální přípravu, rozloženou na - volbu vhodných učebních pomůcek - kontrolu a zabezpečení cvičného učebního materiálu, pracoviště Z uvedeného přehledu je jasné, že nejdůležitějším faktorem vyučování odborného výcviku je didaktický cíl, který je ovlivňován však často reálnými materiálními a technickými podmínkami výuky. Po stanovení konkrétního vyučovacího cíle a jeho obsahu věnujeme důležitý čas metodické části přípravy, v níž si stanovíme metody a odpovídající učební pomůcky pro jednotlivé části učebního dne. Dále se věnujeme materiální a technické přípravě, kterou také nesmíme v odborném výcviku zanedbat. Abychom se mohli důsledně věnovat vyučování, musíme mít pro plynulý průběh učebního dne, následně celého tématického celku připravena pracoviště žáků, vybavení a vhodné procvičovací úkoly ( práci cvičnou, užitkovou nebo produktivní ). Způsob a formu záznamu přípravy si volí sám vyučující. Velice vhodná se mi zdá možnost přípravy na osobním počítači s technickou podporou internetové sítě. Záznamy 26. jsou lehce dostupné, mohou se jednoduše pozměňovat a doplňovat na základě nových zkušeností a poznatků. Příprava učitele odborného výcviku je totiž velice technicko organizačně náročná. V těchto přípravách pomáhá odbornému učiteli cíl osobních metodických plánů. Tyto specifické přípravy mají především obsahovat konkrétní cíl výuky ( určené téma -- dovednost ) i obecný cíl ( výchovný záměr ) a stanovenou vyučovací metodu-y. Dále nesmí odborný učitel podcenit ve svých přípravách materiálně technické podmínky vyučování ( učební pomůcky, didaktickou + odbornou techniku ), zabezpečení podmínek BOZP, PO a ostatních specifických řemeslných požadavků ( materiál, nářadí, pomůcky atd). 27. 3. Algoritmus vybraného učiva odborného výcviku 3. 1. Úvod do praktické části Vyučování odborného výcviku hlavního a specifického předmětu středních odborných škol je zaměřeno především na pracovní praktickou výchovu a odborné vzdělávání žáků. Psychomotorické dovednosti, návyky a schopnosti si žáci osvojují ve specializovaných učebnách, dílnách a odborných pracovištích.Moderní trendy jednadvacátého století vyžadují hledat ve školství stále nové vyučovací metody, které zkvalitní výuku. Při rozpracování vyučovacích metod, forem je důležité brát zřetel na využití oborové didaktiky. Správné zařazení všech didaktických zásad a principů do příprav učitele odborného výcviku vytváří základní osnovu pro přípravu na vyučování stanoveného předmětu. V mém případě odborného výcviku. Algoritmus vhodných vyučovacích postupů, forem a metod je základem přípravy učitele na celý výchovně vzdělávací proces. Vytváří si tak soubor svých vlastních odborných metodik. S rozvojem didaktické techniky přichází možnost i nových metodik při vyučování odborného výcviku. Tento proces edukace do " světa práce" vyžaduje nové a citlivé přístupy odborného učitele k žákům jako partnerskému kolektivu, ale i jednotlivému žáku, jako samotnému a individuálnímu exulantu vyžadujícímu různý osobní přístup. Všechny tyto podmínky a okolnosti se podílejí na přípravě odborného učitele na vyučování. Proto já osobně hledám základ přípravy ve vědecky zdůvodněných studiích didaktických principů. Na základě starého citátu "zachovej řád a on zachová tebe" považuji tyto didaktické zásady za osu všech moderních vyučovacích forem a metod, založených i na využití moderních školních pomůcek a didaktických technik, při vzdělávání, následně i sebevzdělávání. Velice progresivní školní pomůcku dnes tvoří osobní počítače. S jejich pomocí mohou žáci individuálním tempem pracovat s různými typy výukových programů, obsahujících všechny didaktické funkce a principy. Možnost spojení obrazové a zvukové presentace předkládané žákům, často na osobním zobrazovači a samotné zvukové mechanice potlačuje všechna negativa skupinové formy výuky. 28. Individuální forma procvičování, především teoretických znalostí, podpořené manuálním ovládnutím osobního počítače dává žákům vhodný základ pro řemeslnou zručnost. Další pracovní dovednosti a návyky pomocí počítače mohou žáci získat užitím simulačních programů a her, zaměřených především na určený učební obor. Ale přílišná kombinace těchto moderních technik výuky při spojení se zaváděním specifických technologických a pracovních postupů může být i kontraproduktivní a škodlivá. "Přemíra" sdělení a informací i přes svou názornost může žáky "přehltit". Hlavně tyto důvody mne vedly k promýšlení těchto vzdělávacích postupů a cest. Vycházím z úvah a vědeckého zjištění, že vše -- učivo, formy, postupy i metody se mají přiměřeně "dávkovat" dle psychického a fyzického vývoje, věku a ostatních podmínek žáků. Zejména v prvních ročnících je třeba nácvik odborných pracovních dovedností a návyků zjednodušit a rozčlenit. Proto není vždy nutné dávat důraz na šířku zaměření získaných dovedností, návyků a schopností, ale především na správné pochopení a "uchopení" základních manuálních, popřípadě řemeslných zručností. V této části přípravy odborného výcviku se mi osvědčilo použití fázovitého členění učení pracovním dovednostem, jak o něm píši v teoretické části. Při takto rozčleněném ( na etapy osvojování pracovních dovedností ) odborného výcviku velice oceňuji význam a účel didaktických pomůcek. Z těchto bych ráda uvedla především využití vývojového diagramu posloupnosti jednotlivých kroků řešení řemeslné operace jak popisuji v příloze č.2 Takto rozvedená řemeslná činnost ( začleněná do tématického plánu předmětu ) pomáhá vyučujícímu i žákům ve všech fázích učení a osvojování dovedností. Vývojový diagram -- algoritmus postupu slouží také odbornému učiteli často jako pomůcka při materiální přípravě na vyučování. Po zajištění této části přípravy na výuku zde především může nalézt pomocnou osnovu při výkladu a instruktáži daného učiva. Myslím si, že v období rozvoje a inovovaných řemeslných postupů v 90. letech minulého století došlo k částečnému vyřazení a nedocenění této didaktické pomůcky. Tato didaktická pomůcka propojená s propracovaným výkladem a instruktáží je nosnou částí učení praktickým a pracovním dovednostem a návykům. Využití nacházím i při spojení s novodobými didaktickými technikami ( videoprojektor, velkoplošný televizor, osobní počítač apod. ) 29. Proto tuto didaktickou pomůcku zohledňuji i ve svých osobních přípravách. " Vždy závisí na učiteli, jak začlení tyto pomůcky do vyučovací jednotky a jaké z nich má k dispozici. Prvním předpokladem je dostupnost a operativnost příslušné pomůcky. Pro vlastní rozhodnutí je nejvhodnější stanovit jednoznačný postup použití pro uvedení zařízení do činnosti -- algoritmus". ( in. Konupčík, 2002, s.6). 3. 2. Popis vybrané části tématického plánu Modelový popis průběhu odborného výcviku učebního oboru číšník -- servírka ( 65-53-H/001 ), bych ráda popsala na vybraném učivu obsaženém ve vypracovaném tématickém plánu daného oboru. Tento tříletý učební obor se vyučuje na Středním odborném učilišti gastronomie, která sídlí v Praze 10 Malešicích, U Krbu 521, kde jsem zaměstnána jako učitelka odborného výcviku. Žáci tohoto učebního oboru se musí během studia naučit praktickým manuálním činnostem, které slouží k získávání, rozvíjení a upřesňování pracovních dovedností a návyků, potřebných k výkonu budoucího povolání. Naučí se především vybranému chování a jednání s hostem, používat cizí jazyky při dorozumívání s cizinci, používat pracovní pomůcky, stroje a zařízení, správně servírovat pokrmy a nápoje, připravovat míšené nápoje a mnoho jiného zadaného oboru. .V části příloh přikládám osobní metodickou přípravu vizuálních pomůcek -- algoritmů vyučování řemeslných postupů jmenovaného učebního oboru -- témata: druhy míšených nápojů a jejich příprava ( viz příloha č. 1, 2 ) Na konci práce ještě řadím kontrolní otázky o míšených nápojích ( viz příloha 3 ) Téma míšené nápoje jsem v písemné přípravě rozdělila na část didaktickou a metodickou. 3. 3. Výchozí příprava části tématického plánu Dlouhodobá (perspektivní) příprava tématického plánu odborného výcviku se 30. pravidelně upravuje, nebo i přepracovává na počátku každého nového školního roku. Při upravování dotací hodin tématických celků a následně všech učebních témat celého plánu učitelé zvažují nutnost a možnost změn podle situačního schváleného rozvrhu školního roku. Bývá přihlédnuto i k plánovaným prázdninám ve výuce. Základem vypracovaného tématického plánu (který v kopii vlastní každý z učitelů odborného výcviku) jsou závazné osnovy MŠMT, ze kterých je třeba vycházet a dodržovat jejich rámcovou náplň vybraného ročníku a předmětu Tématický plán OV učebního oboru 65-53-H/001 Číšník -- servírka +--------------------------------------------------------------------------------------------+ | 3. tématický celek: Míšené nápoje | | | | | |--------------------------------------------------------------------------------------------| |Rozsah |70 vyučovacích hodin, tj 10 učebních dnů | |----------+---------------------------------------------------------------------------------| |Označeni |Popis |Počet vyučovacích|Učební den| | | |hodin | | |----------+----------------------------------------------------+-----------------+----------| |3.1 |BOZP v baru , seznámení se zařízením, stroji v daném|7 |1 | | |středisku | | | |----------+----------------------------------------------------+-----------------+----------| |3.2 |Význam míšených nápojů a jejich rozdělení |7 |2 | |----------+----------------------------------------------------+-----------------+----------| |3.3 |Základní povinnosti |7 |3 | | |barmana | | | |----------+----------------------------------------------------+-----------------+----------| |3.4 |Vybavení baru a barový inventář |7 |4 | |----------+----------------------------------------------------+-----------------+----------| |3.5 |Přípravné práce před zahájením a ukončením |7 |5 | | |provozu | | | |----------+----------------------------------------------------+-----------------+----------| |3.6 |Suroviny používané k přípravě |7 |6 | | |MN | | | |----------+----------------------------------------------------+-----------------+----------| |3.7 |Pravidla přípravy míšených nápojů,zdobení míšených |7 |7 | | |nápojů | | | |----------+----------------------------------------------------+-----------------+----------| |3.8 |Exkurze na soutěž míšených nápojů |7 |8 | |----------+----------------------------------------------------+-----------------+----------| |3.9 |Druhy míšených nápojů , jejich |7 |9 | | |příprava | | | |----------+----------------------------------------------------+-----------------+----------| |3.10 |Praktické procvičování a opakování |7 |10 | | |tématu | | | +--------------------------------------------------------------------------------------------+ 31. 3. 4. Osobní metodická příprava učitele odborného výcviku na praktickou výuku. Příprava na učební den Tématický celek: 3. Míšené nápoje Téma: 3.9. Druhy míšených nápojů a jejich příprava Rozsah: 7 hodin -- 1 den Vzdělávací cíl : Naučit žáky dělit míchané nápoje do skupin a připravit jednoduché míšené nápoje. Výchovný cíl : 1. vést žáky k hygienickým zásadám při přípravě míšených nápojů 2. neplýtvat surovinami Ve skupině bylo 12 žáků, výuka probíhala v odborné učebně vybavené barem, barmanským inventářem a pomůckami barmana. Byly zde receptury a suroviny potřebné k přípravě míšených nápojů. Zahájení dne Nástup, kontrola vzhledu žáka a úpravy žáků, kontrola pracovního oblečení a pomůcek bezpečnost a ochrana zdraví při práci -- zopakovat manipulaci se stroji , které jsou v baru a dodržovat předpisy Opakování -- kontrolní otázky probrané látky z minulých hodin: 1. Popište barový pult 2. Jaké přípravné práce je potřeba vykonat před zahájením na provoz? 3. Jakými stroji je bar vybaven? 4. Jaký inventář se nachází v baru? 5. Rozlište a pojmenujte druhy barového skla 6. Jaké znáte barové pomůcky? 32. Žákům odpovědi nedělaly žádné potíže, bylo vidět, že učivo z minulých hodin si dobře zapamatovali. Po teoretických otázkách jsem jim zadala opakovací praktické úkoly. Žáky jsem rozdělila do čtyř skupin. První skupina měla za úkol správně osvětlit celý bar, připravit kontrolní pokladnu pro provoz, všechny úložné prostory, chlazené zásuvky, chlazené kontejnery, mrazící boxy, chlazené nádoby na odpadky, nechlazené úložné prostory, myčku nádobí, výrobník ledu, telefon, centrální ozvučení, kombinovaný přehrávač zvukových nosičů, televizor. Při plnění úkolu jsem s ostatními žáky hodnotila provedenou práci.Byl problém se žáky, kteří hodnotili skupinu, aby jim neradili a nesnažili se jim předávat svoje vědomosti. Hodnocení -- žákům dělal problém zapojit a uvést do chodu kávovar / zvláště 2 děvčata neuměla v kávovaru připravit kávu ani jiné teplé nápoje. Nedokázala zapojit audiovizuální techniku. Jedna žákyně neuměla zapnout a pustit přívod vody u výrobníku ledu, Úkolem druhé skupiny bylo připravit veškerý barový inventář, který je potřeba při výrobě míšených nápojů: míchací sklenice, šejkry,barové sítko, barové lžičky,sklenky v níž se nápoj připravuje i podává, džbány, mixéry, nádoby na led, prkénko, nože, otvírač korunkových uzávěrů, odměrky, stříkací láhev,lis na citrusy zátku na lahve šumivého vína,lžíci na led, muddler, barmanské kleště. Hodnocení -- skupina působila chaoticky, dodatečně si rozpomínali na další barmanské pomůcky Dokonce jsme si museli připomenout, aby všechen inventář bezvadně vyleštili. Měli dojem, pokud je inventář umytý, tak je čistý. To je omyl. Většina pomůcek je z nerezu a ten se musí perfektně vyleštit, jinak jsou na něm vidět otisky prstů. Třetí skupina dostala za úkol připravit všechny sklenky, v kterých se podávají míšené nápoje: koktajlku, tumbler, nižší tumbler/ old fashioned /, sklenku tulipánového tvaru /goblet / , šampaňskou misku, likérku, napoleonku,flétnu, degustační sklenku/ dock glass/ Hodnocení -- žáci ve skupině neznali některé sklenky, které se méně používají, neuměli je pojmenovat. Pochvalu dostali za vzorně vyleštěné sklo. Je vidět, že za dobu studia tuto činnost mají dokonale vštípenou. 33. Čtvrtá skupina měla za praktický úkol vybavit bar různými lahvemi, které se používají k přípravě míšených nápojů ( pro školní účely jsou tyto lahve prázdné) a měla seznámit ostatní žáky s původním obsahem. Popsat ho a uvést na který míšený nápoj by ho použili: kořeněná vína, sherry, portské víno,bitters , révové víno, šumivé víno, likéry, gin, vodka, rum, teguila, whisky, koňak, slivovice, nealkoholické nápoje: voda, sodovka, minerální vody, sycené limonády, džusy, čerstvé ovocné šťávy a zeleninové šťávy, sirupy a pivo. Hodnocení -- žáci měli problémy s popisem výroby destilátů, neznali rozdíl mezi koňakem a brandy, šampaňským vínem a sektem a celkově bych řekla, že to byla nejtěžší oblast celé opakovací látky.Pochválila jsem je za to, že umí tyto lahve skladovat při správné teplotě a znají příslušné sklo, v kterých se nápoje servírují. Pro mne z toho vyplývá, že se k této látce musím ještě jednou vrátit , znovu jí vyložit a prozkoušet. Dále pak budu informovat v rámci mezi předmětových vztahů kolegyni, která učí v této třídě nauku o surovinách, aby také přihlédla k této problematické látce. Na začátku učebního dne jsem použila metodu motivační, kdy jsem žákům připomněla některé zajímavé nápoje a práci soutěžících, které viděli na soutěži v minulém učebním dnu, jejich vystupování a zručnost při přípravě míšených nápojů. Hlavní část výuky probíhala metodou simulační. Při přípravě míšených nápojů jsme používali velké množství ledu, kostky i drcený, vodu, šťávy z ovoce, sirupy, džusy, grenadiny, čaj. Na ozdobu ovoce, bylinky, kůry z pomeranče a citronu. Snažila jsem se, aby míšený nápoj se co nejvíce podobal nápoji opravdovému. Barvou, vzhledem, konsistencí. Ani jeden nápoj neobsahoval žádný alkohol. Žáci byli převážně nezletilí a v době výuky není vhodné, aby pracovali s alkoholickými nápoji. Další důvod byl čistě ekonomický, protože příprava alkoholických nápojů by byla velmi finančně náročná a to si naše škola nemůže dovolit. Instruktáž: - naučit žáky jak dělit míšené nápoje do skupin Ověřila jsem, jaké mají žáci znalosti z teoretické výuky předmětu stolničení, které bylo probíráno v minulém měsíci o rozdělení míšených nápojích do skupin. Žáci měli znalosti dobré. Jen jsem ještě připomněla a upřesnila některé vědomosti. 34. - seznámit žáky s hlavními zásadami při přípravě míšených nápojů I v této oblasti byli žáci dobře informováni. Látku jsem mohla jen zopakovat, aby si jí všichni studenti oživili. - správně používat šejkr, míchací sklenici a další barmanské pomůcky Následovala ukázka, jak správně používat šejkr. Vložila jsem do šejkru led a vodu z lahve, která měla představovat příslušný nápoj, vysvětlila jsem správný postoj, držení šejkru a pohyby při šejkrování i s nalitím obsahu do příslušné sklenky. Upozornila jsem žáky na nejčastější chyby, aby se jich vyvarovali. Úmyslně jsem chyby při předvádění přehnala, aby žáci viděli, že není na barmana v těchto případech hezký pohled. Dále následovala ukázka přípravy míšeného nápoje v míchací sklenici, v mixeru, ve sklence v které se nápoj přímo podává A zároveň s přípravou míšených nápojů jsem předvedla používání všech barmanských pomůcek. - receptury konkrétních nápojů, které dnes budeme připravovat Žáky jsem seznámila s některými konkrétními recepturami míšených nápojů, které jsme v dnešním vyučovacím dnu připravovali - připravit si správně všechny suroviny a pomůcky k přípravě konkrétního míchaného nápoje Vysvětlila jsem žákům , že nejdůležitější pro barmana je příprava pracovního místa na baru, tak aby měl vše při ruce, na nic nezapomněl. Měl dostatek ledu a všechny suroviny včetně ozdob, kterými bude jednotlivé míšené nápoje krášlit. A po té jsem takové místo hned připravila a upozornila na chyby, které barmani podceňují. - naučit správně namíchat jednotlivé míchané nápoje 35. Pak následoval nejdůležitější úkol , správně namíchat míšený nápoj. Ukázku jsem doprovázela krátkým rozhovorem, aby studenti věděli jaké používám suroviny a v jakém množství. - umět umíchaný nápoj naservírovat Hotový nápoj jsem nalila do správné sklenky. Ozdobila připravenou ozdobou. Vysvětlila, proč jsem právě zvolila tuto. Po jaké surovině má míšený nápoj barvu a po jaké surovině chutná. Nápoj jsem prezentovala a vysvětlila jak se správně podává. Po instruktáži následovala hlavní část učebního dne. Žáci přicházeli za bar jeden po druhém a snažili se správně naplnit šejkr ledem a vodou a uchopit ho a protřepat. Upozorňovala jsem žáky na chyby. Úkon zkoušeli tak dlouho, dokud ho neprovedli správně, neboť toto je základní znalost. Zjistila jsem, že žáci na začátku dělali více chyb, než ti co zkoušeli používat šejkr později. Pohyby měli již dokonale odkoukány .Po zvládnutí práce se šejkrem se obdobně žáci učili pracovat s míchací sklenicí.Pokud zvládli i tyto úkony, přešli ke složitějšímu úkolu. Namíchat míchaný nápoj tak, jak to viděli na instruktáži. Každý žák si musel správně připravit veškeré suroviny, aby je měl u ruky. Vychladil šejkr i sklenku. Vložil nový led, prezentoval láhev jednu po druhé dle receptury , odměřil ingredience, nalil je do šejkru. Pak šejkr hermeticky uzavřel a protřepal. Hotový nápoj přelil do sklenky, ozdobil a správně naservíroval.Ostatní žáci vždy pozorovali práci žáka za barem a hodnotili jeho výkon. Při této práci jsem používala kameru. Každého žáka jsem natáčela a promítala na obrazovku, aby i on se sám viděl a vyvaroval se příště chyb, které jsem mu vytýkala. Tato didaktická pomůcka se mi velmi osvědčila. Žáci, když se vidí na vlastní oči, zpravidla si svoje chyby uvědomí. Doporučila jsem všem žákům, kdo má doma šejkr, aby si zkoušeli míchat nápoje před zrcadlem. Výsledek je podobný jako natočení na kameru a žáci se míchání rychleji naučí. Je to rutina. Ze začátku jsou pohyby nejisté, pomalé a neobratné. Postupně žák získává jistotu, je šikovnější a rychlejší. Je nutné žákům nejen vytýkat chyby, ale vždy je i za něco pochválit a dodat jim sebevědomí. Je známo, že pak je učení baví a jsou pro práci více zapáleni. Po skončení této části výuky jsem si ověřila, jak žáci zvládli probranou látku. 36. Připravila jsem spotřební koš, který obsahoval tyto suroviny: citrónovou šťávu, pomerančovou šťávu, sodovku, rum, vodku, becherovku, martini drey, bourbon whisky, gin, smetanu a vejce. Každého žáka jsem označila písmenem od A do K a zadala mu náročný úkol dle jeho zručnosti a schopností. Míšený nápoj musel obsahovat jednu nebo dvě suroviny z obsahu spotřebního koše. Žáci měli po zadání úlohy 15 minut na přípravu zhotovení receptury. Recepturu si mohli najít v recepturách míšených nápojů, v různých odborných knihách , na internetu nebo si jí mohli vymyslet a mít svou vlastní. Po uplynutí přípravného času si každý žák připravil pracovní místo a vyrobil svůj míšený nápoj Žák s písmenem A měl připravit míšený nápoj -- koktejl s jednou surovinou se spotřebního koše. Student zvolil Martini drey coctajl Hodnocení : žák dosahuje velmi slabých výsledků v hodinách odborného výcviku. Tento úkol byl snadný a chlapec ho provedl bez větších chyb, mohl být spokojen. Žák s písmenem B je již zručnější a dostal za úkol zhotovit míšený nápoj ze skupiny flip. Hodnocení : student si zvolil Porto flip a nápoj se mu velmi povedl. Žák s písmenem C je velmi zručný a absolvoval již několik soutěží, proto dostal úkol vyrobit míšený nápoj Daiquiri. Chlapec si zvolil velmi složitý technologický postup a předvedl, že je velmi schopný Žákyně s písmenem D je průměrná, dostala za úkol připravit míšený nápoj ze skupiny soury. Zvolila si míšený nápoj Whisky sour. Hodnoceni : žákyně odvedla práci odpovídající jejím možnostem Žák s písmenem E je celkem zručný, ale před kolektivem žáků si nevěří a výsledky jsou špatné, proto jsem mu zadala jednoduchý míšený nápoj coctail. Žák si zvolil Floridu cocktail. 37. Hodnocení: tento nápoj je dost obtížný, žák přecenil své síly a výsledek byl špatný Žákyně s písmenem F dosahuje průměrných výsledků a dostala za úkol připravit punch. Studentka zvolila Planters punch. Hodnocení: žákyně připravila tento nápoj bez jediné chybičky. Tuto látku zvládla výborně. Žák s písmenem G dosahuje slabších výsledků i když je velmi snaživý. Jeho úkolem bylo připravit některý míšený nápoj z řady cocktejlů. Vybral si nápoj velmi jednoduchý Vodka Martini. Hodnocení: žák připravil nápoj dobrý, ale při přípravě provedl několik základních chyb Žákyně s písmenem H je velmi obratná a inteligentní, každého úkolu se vždy zhostila velmi dobře. Uvidíme nyní. Za úkol dostala připravit míšený nápoj v mixeru. Zvolila velmi oblíbený a moderní nápoj Piňa coládu. Hodnocení: žákyně připravila nápoj velmi suveréně a bez chyb. Žákyně s písmenem CH je průměrná, ale má málo sebevědomí. Přihlédla jsem k jejímu handicapu a zadala jsem jí připravit nápoj ze skupiny cocktailů. Zvolila nápoj Rob Roy. Hodnocení: žákyně zvolila jednoduchý recept a přípravu míšeného nápoje zvládla velmi dobře . Žák s písmenem I je průměrný a nerad pracuje před ostatními spolužáky. Přihlédla jsem k jeho schopnostem a zadala jsem mu připravit míšený nealkoholický nápoj. Student si vybral Lemon limonádu. Hodnocení: žák provedl úkol dobře, ale třásly se mu ruce. Nutno doma procvičovat přípravu míšených nápoj Žákyně s písmenem J je velmi zručná a ráda prezentuje své schopnosti na veřejnosti. Zadala jsem jí úkol připravit míšený nápoj z řady sourů. Zvolila nápoj, který se nazývá Rum sour. Hodnocení: výkon byl skvělý. Studentka po vyučení chce pracovat jako barmanka ve špičkovém baru. Tato motivace jí posunuje mezi nejlepší žáky na celé škole. 38. Žák s písmenem K je průměrný a není pečlivý. Přihlédla jsem k jeho vlastnostem a zadala úkol trochu složitější. Měl namíchat nápoj z řady míšených nápojů collins.. Student si zvolil míšený nápoj Sandy collins. Hodnocení: žák provedl při míchání několik základních chyb, na které bylo již dříve několikrát upozorňováno. Je třeba aby se student více soustředil na práci a úkony si ještě několikrát zopakoval. Celkové hodnocení : žáci zvládli probrané učivo celkem dobře až na některé jednotlivce. Musí ovšem své vědomosti dále procvičovat a prohlubovat aby pracovali s větší sebedůvěrou, přesností a rychlostí. Závěr učebního dne - celkové zhodnocení všech výukových částí vyučování / zejména vytknout problémové části / - znovu zdůraznit a vysvětlit pasáže, které se týkají hlavních zásad pro přípravu míšených nápojů. - ukončení prací, kontrola barových strojů a pomůcek, úklid pracoviště - zakončení dle metodických a organizačních pokynů 39. 4. Závěr Cílem této bakalářské práce je především poznat a správně formulovat způsoby pedagogické práce učitele odborného výcviku. Při výchovně vzdělávací práci potřebuje znát kromě obecných pedagogických pravidel i všechny didaktické principy vyučování. Z těchto pak vychází všechny postupy, formy i metody výuky pracovním dovednostem učebního oboru číšník-servírka. Vyučování je proces velmi složitý, často učitel naráží na řadu problémů, které musí operativně řešit. Ve výuce praktických pracovních dovedností a návyků jsou nutné nejen správné pedagogické postupy, ale i technické zabezpečení a technologie potřebné k vyučování. Zásadní úlohu však sehrává učitel, jeho názory, postoje, znalosti a dovednosti, jež předává žákům. Proto jsem se v této práci zaměřila na nezanedbatelnou část výuky -- přípravu vyučujícího na vyučovací dny. Rozpracovaný tématický plán pomáhá učiteli odborného výcviku především připravit a zajistit potřebné podmínky, prostředky a materiální zabezpečení k výuce. Tato soustavná příprava na vyučování -- metodika, má žákům vhodně zabezpečit bezvadnou znalost všech základních činností a schopnost uskutečňovat je jako souhrn určitých pracovních dovedností a návyků jejich přesného sledu. K tomu aby mohli žáci být náležitě připraveni na svou budoucí profesi, musí odborný výcvik probíhat jako výchovně vzdělávací proces. Ten ovšem nastane jen tehdy, projeví-li žáci intelektuální a mravní úsilí si učivo osvojit. Naproti tomu úkolem učitele odborného výcviku je usilovat o to, aby u všech žáků podporoval a rozvíjel zájmy, iniciativu, aktivitu i samostatnost nejen při práci. K zabezpečení přínosu očekávaných výsledků iniciativního a aktivního učení žáků je nutno se snažit racionálně organizovat prostředí a podmínky ve škole vhodnou volbou a rozpracováním forem i metod výuky -- vytvořením vlastních, již zmíněných osobních metodik. 40. 5. Resumé 5.1. Resumé Rozpracování vyučovacích metod a forem výuky je nosnou částí každého vyučování.Praktické, většinou pracovní vyučování je kromě toho však velmi technicky náročné.. Proto je nutné, stále zlepšovat a prohlubovat metody a způsoby této výuky. Základním úkolem specifického předmětu odborných učilišť, středních odborných učilišť a integrovaných středních škol je osvojení praktických dovedností potřebných k vykonávání pracovních činností v povolání, pro která se žáci v určeném oboru připravují. Proto je tento hlavní předmět -- odborný výcvik, jako každý vyučovací předmět tohoto typu škol, je vyučován dle platných osnov každého učebního, popř. studijního oboru. Žáci odborných učilišť, středních odborných učilišť, studenti středních odborných škol, nebo i integrovaných středních škol si osvojují tyto pracovní návyky a schopnosti postupně od jednoduchých pracovních úkonů a pohybů v prvních ročnících až po složité technologické operace na závěr studia. Cílem mé bakalářské práce je vytvořit základ přípravy odborného učitele na výuku odborného výcviku obor číšník -- servírka. Tato příprava slouží jako pomůcka pro ostatní mladší kolegy , kteří se mnou působí na středním odborném učilišti gastronomie v Praze 10, Malešicích. Tato příprava slouží také ke zdůraznění všech pedagogických zásad a jejich správnému zapracování do možných forem a metod vyučování. 41. 5.2. Resümee Die Durcharbeitung der Unterrichtsformen und der Unterrichtsmethoden ist der tragende Teil jedes Unterrichts der praktischen, meistens der Arbeitsunterricht, ist auBerdem technisch sehr anspruchsvoll. Es ist deshalb erfürderlich, die Methoden und Arten diesel Unterrichts ständing zu verbessern und zu vertiefen. Die Grundaufgabe des spezifischen Gegenstandes in der Berufsschule,Berufsmittelschule und der integrierten Mittelschule ist die Aneignung praktischer Fertigkeiten, die zur Ausübung der Arbeitstätigkeiten in dem Beru erforderlich sind, für den sich die Schüler im jeweiligen Fach vorbereiten. Deshalb wird diesel Hauptgegenstand -- die Fachausbildung, so wie jeder Lehrgegenstand diesel Schultyps, gema den gültigen Lehrplänen jedes Berufs-, ggf. Studienfachs, unterrichtet. Die Schüler der Berufsschulen, der Berufsmittelschulen, die Studenten der Berufsmittelschulen mit abitur oder die Studenten der intergrieten Mittelschulen, eignen sich diese Arbeitsgewohnheiten und -- fühigkeiten stufenweise an, angefangen mit den einfachen Arbeitsleistungen und -- bewegungen in den ersten Jahrgängen, bis zu den komplizierten technologischen Operationen am Ende des Studium. Das Ziel meiner Bakkalaureusarbeit ist die Bildung einer Grundvorbereitung des Fachlehrers für den Unterricht des jeweiligen Gegenstandes. Diese Vorbereitung dient für die Betonung pädagogischen Grundsätze und für richtige Durcharbeitung sämtlicher Unterrichtsformen und -- methoden. 42. Seznam použité literatury Bohrmann, P. Míchané nápoje. 2.vydání. Praha: Euromedia Group, 2001. ISBN 80-7202-900-2 Čadílek, M. Didaktika praktického vyučování I. Účelová publikace, Brno: CERM, 2001. ISBN neuvedeno. Konupčík, P. Didaktické technologie pro pedagogické pracovníky, účelové vydání, Brno: MU -- Pdf, 2002. ISBN neuvedeno. Loveček, A. a Čadílek, M. Didaktika odborných předmětů. Účelové vydání, Brno: CERM, 2001. ISBN neuvedeno. Maňák, J. Nárys didaktiky. Brno: MU, 1995. ISBN 80-210-1124-6 Mikšovic, A. Bar. 1. vydání. OFF,sro -- Barman, 1999. ISBN 80-238-3789-3. Mojžíšek, L. Vyučovací metody. 1. vydání. Praha: SPN, 1975. ISBN neuvedeno. Petty, G. Moderní vyučování. 1. vydání. Praha: Portál, 1996. ISBN 80-7178-070-7. Průcha, J. Moderní pedagogika. 1. vydání. Praha: Portál, 1997. ISBN 80-7178-170-3. Salač, G. Stolničení. 1. vydání. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, n.p., 1979. ISBN neuvedeno. Stojan, M. Základní pedagogické kategorie. 1. vydání, Brno: MU, 1998. ISBN 80-120-1964-6. Stojan, M. Přehled obecných pedagogických kategorií. 2. dopl. Vydání, Brno: CERM, 2003. ISBN 80-7204-323-4. Šimoník, O. Úvod do školní didaktiky. Vydání neuvedeno. Brno: MSD, 2003. ISBN 80-86633-04-7. Švec, V. a kol. Praktikum didaktických dovedností. 2. vydání. Brno: MU, 2002. ISBN 80-210-2689-7. 43. Klíčová slova Didaktika - die Didaktik Formy - die Formen Metody - die Methoden Odborný výcvik - das Fachpraktikum Míšené nápoje - gemischte Getranke 44. Příloha č.1 - Receptury míšených nápojů , které dnes připravíme Banana Daiquiri 4,5 cl bílý rum 3 cl Creme de Banana 1 cl citrónová nebo limetková šťáva 1/2 banán Mixovat vysokou rychlostí s drceným ledem v elektrickém nožovém mixéru Podávat ozdobené banánem a s krátkým sacím brčkem i s ledem Americano 3 cl červený vermut 3 cl Campari Bitter Vložit závitek citronové kůry nebo řez pomeranče Přímo Old fashioned naplněná ledem Bacardi 4,5 cl Bacardi rum 1 cl grenadiny 2 cl citronové šťávy Šejkr Koktejlová sklenka Gin fizz 9 cl gin 6 cl citronová šťáva 3 cl cukrový sirup 9 cl sodovka Šejkr ( kromě sodovky) Bez ledu nalít do highball Vmíchat sodovku Ozdobit řezem citrónu a Třešničkou Alexander 3 cl brandy 3 cl Creme de Macao 3 cl smetana Strouhnout muškátový oříšek Šejkr Koktejlová sklenka Bloudy Mary 9 cl vodka 3 cl citronová šťáva 18 cl tomato juice Dle chuti worcester, tabasco, Sůl a pepř Přímo do šejkru, nebo míchací sklenice Highball Příloha č. 2 Ukázka algoritmu pro přípravu Začátek míšeného nápoje" Alexander" Zavřeme a vrátíme láhev na původní místo Příloha č. 3 Kontrolní otázky procvičování tematického celku míšené nápoje Například: 1. Jak dělíme míšené nápoje? 2 Jaké druhy míšených nápojů znáte? 3. Popište hlavní znaky každého míšeného druhu, který znáte. 4. Popište bar a jeho vybavení 5. Jaké znáte přípravné práce před zahájením provozu ? 6. Nápojový a jídelní lístek v baru 7. Pojmenujte a ukažte sklenky na míšené nápoje 8 . Vyjmenujte pomůcky barmana 9. Popište šejkr a předveďte správně jeho použití 10. Vyjmenujte 3 míšené nápoje připravované v šejkru 11. Vyjmenujte3 míšené nápoje, které by jste připravovali v míchací sklenici 12. Vyjmenujte 3 míšené nápoje, které by jste připravovali v mixeru 13. Uveďte nejzákladnější suroviny, které by měl obsahovat každý bar 14. Popište vhodné ozdoby, kterými ozdobíte příslušný míšený nápoj 15. Popište práci barmana před koncem provozu v baru Poznámka: Kontrolní otázky po vstupní instruktáži a sestavený test před přezkoušením překontrolovat, popř. upravit, rozšířit nebo i přeřadit!