Česká republika je státem, který se v současné době těší
relativně vysokému bezpečnostnímu standardu. Tato skutečnost je
mimo jiné výsledkem dlouhodobého úsilí v oblasti koncipování a
provádění adekvátní bezpečnostní politiky státu. Česká
republika vznikla v roce 1993 na pozadí dramatických a
zásadních přeměn globálního bezpečnostního prostředí, jejichž
důsledky spolu s novým faktory vyplývajícími z dalšího vývoje
měly a mají dopad na úroveň bezpečnosti moderního českého státu
a jeho občanů.
Předpokladem úspěšné a efektivní bezpečnostní politiky státu je
schopnost včas a správně vyhodnotit reálné či potenciální
bezpečnostní hrozby a rizika. Výstupy z této analýzy jsou
klíčovým podkladem pro volbu strategií zachování nebo zvyšování
bezpečnosti referenčního objektu a jsou východiskem pro
objektivní rozhodování, koncipování a stanovování priorit v
oblasti bezpečnostní politiky.
Dynamický vývoj bezpečnostního prostředí vyvolal potřebu
přehodnocení úzce pojatých tradicionalistických přístupů ke
studiu bezpečnosti, resp. ke studiu a vyhodnocování
bezpečnostních hrozeb a rizik. V této souvislosti se v 90.
letech výrazněji začíná prosazovat pojetí autorů tzv. kodaňské
školy (COPRI - Copenhagen Peace Research Institute), která
rozšiřuje předmět výzkumu bezpečnostních studií, zavádí nové
prvky a postupy a lze se s ním setkat již i v současném českém
odborném prostředí.
Bezpečnostní studia (a analýza bezpečnostních hrozeb a rizik
jako jejich součást) jsou v českém prostředí mladou a dynamicky
se rozvíjející společenskovědní disciplínou, která se však
potýkala a potýká s řadou problémů. Především v 90. letech se
negativně projevuje absence nebo slabost tradice autonomního
objektivního zkoumání bezpečnosti u nás, vlažný zájem politické
rozhodovací sféry o jeho výstupy, nedostatečné
pedagogicko-výzkumné institucionální zázemí, vznikající
generační propast v rámci nepočetné bezpečnostní komunity,
upřednostňování politické praxe před akademickým výzkumem atd.
Tato aréna společenskovědního zájmu byla navíc poměrně dlouho
zatížena absencí nebo nedostatečnou implementací vhodného
konceptuálního rámce pro výzkum, nejednotností a konkurencí v
přístupech ke zkoumání bezpečnosti, terminologickým chaosem
apod.
Předložená práce je příspěvkem k diskusi a pokusem o naznačení
některých problémů dotýkajících se procesu analýzy a predikce
bezpečnostních hrozeb a rizik v České republice. Autor se při
zpracovávání této práce pokusil aplikovat vybrané prvky tzv.
konceptuálního aparátu bezpečnostní analýzy kodaňské školy na
popis české reality v oblasti analýzy a predikce bezpečnostních
hrozeb a rizik.
Kromě nastínění základních konceptuálních východisek je
pozornost autora zaměřena především na oblast deskripce
mechanismů a metod vyhodnocování hrozeb a rizik obvyklých v
českém prostředí, jejich popis a klasifikaci, dvojí pojetí
základní terminologie, místo analýzy a predikce bezpečnostních
hrozeb v procesu tvorby bezpečnostní politiky a její odraz ve
strategických koncepčních dokumentech České republiky, otázku
sekuritizace a sekuritizačního pohybu v české společnosti,
deskripci vybraných aktérů sekuritizace, stav výzkumu na poli
bezpečnostních studií v České republice atd.