MASARYKOVA UNIVERZITA
PŘÍRODOVĚDECKÁ FAKULTA
ÚSTAV GEOLOGICKÝCH VĚD
DENISA POULOVÁ
CHARAKTER A ROZŠÍŘENÍ NICKAMÍNKU
V MORAVSKÝCH JESKYNÍCH
Bakalářská práce
Vedoucí práce: doc. RNDr. Jindřich Štelcl, CSc.
Brno 2008
 2008
Denisa Poulová
Všechna práva vyhrazena
BIBLIOGRAFICKÁ IDENTIFIKACE
Jméno a příjmení autora: Denisa Poulová
Název bakalářské práce: Charakter a rozšíření nickamínku v moravských jeskyních
Název v angličtině: Charakterization and occurence of moonmilk in the Moravian Caves
Studijní program: bakalářský
Studijní obor: Geologie ­ prezenční studium
Vedoucí bakalářské práce: doc. RNDr. Jindřich Štelcl, CSc.
Rok obhajoby: 2008
ANOTACE
Předkládaná práce popisuje minerální a chemické složení nickamínku a vztah mezi jeho rozšířením
a mikroklimatem jeskyní na vybraných lokalitách v Moravském krasu. Dále zkoumá přítomnost
mikroorganismů v tomto druhu speleotémy. První část je koncipována jako literární rešerše dosavadních
poznatků o mineralogii, vzniku a výskytu nickamínku. Vdruhé části práce jsou prezentovány výsledky
terénních prací a laboratorních výzkumů zaměřených na identifikaci minerálních fází a chemického složení
nickamínku, dokumentaci přítomných mikroorganismů ve vzorcích a také posouzení vlivu mikroklimatu
na jeho vznik a rozšíření. Z mineralogického hlediska se jedná o karbonát s mikrosparitovou
a vláknitou stavbou a s relativně vysokým a výrazně kolísajícím obsahem volné vody. Jsou v něm přítomny
psychrotrofní bakterie (převážně fluorescentní pseudomonády) a skupina anamorfních hub hyfomycetů.
Jeho tvorba a rozšíření jsou závislé na komplexních environmentálních podmínkách.
Klíčová slova: nickamínek, vláknitý kalcit, jeskyně, mikroklima, mikroorganismy, Moravský kras
ABSTRACT
This thesis is engaged in mineralogy and chemistry of a moonmilk and relationship between
its occurrence and microclimate of caves in area of The Moravian Karst. There was investigated
a presence of microorganisms in this speleothem too. The first part is compilation of knowlegde about
mineralogy, genesis and occurrence of the moonmilk. The results of field study and laboratory analyses are
presented in the second part. They were focused on identification of mineral phase, chemical composition
and microorganisms and they rewiewed influence of microclimate to origin and currency of moonmilk.
Moonmilk is mostly composed of calcium carbonate with microsparitic and fibrous structure. The water
content is relatively high but it oscillates. The presence of microorganisms was confirmed. There were
identified fluorescent Pseudomonads and anamorphic fungi Hyphomycetes. The formation and occurrence
of moonmilk depend on a complex of environmental conditions.
Key words: moonmilk, fibre calcite, caves, microclimate, microorganisms, Moravian Karst
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně. Literaturu a další prameny, které jsem použila
při tvorbě této práce, řádně cituji a uvádím v seznamu literatury. Souhlasím s půjčováním bakalářské práce
v knihovně PřF MU.
V Brně 24. 4. 2008 ..................................................
Denisa Poulová
PODĚKOVÁNÍ
Děkuji svému vedoucímu doc. RNDr. Jindřichu Štelclovi, CSc., že mi umožnil zpracovat toto téma,
za podněty a také za cenné rady a připomínky. Dále děkuji RNDr. V. Vávrovi, Ph.D. za trpělivost a vstřícnost
při zpracování mineralogických analýz. Doc. Ing. J. Faimonovi, Dr. děkuji za poskytnutí měřících přístrojů.
Velký dík patří J. Povolnému za pečlivé zpracování vzorků a výbrusů a P. Kadlecovi za provedení analýz
obsahu vody. Za umožnění zhotovení fotografií výbrusů děkuji L. Plchové. Poděkování patří
i doc. RNDr. M. Gregerové, CSc. za pomoc se zpracováním výbrusů. Děkuji také Mgr. M. Kosinovi
a Ing. M. Laichmanové, Ph.D. za vypracování biologických analýz. Dále bych ráda poděkovala
MUDr. P. Slavíkovi, RNDr.A. Tůmovi a dalším, kteří mi umožnili vstup do jeskyní. V neposlední řadě děkuji
všem ostatním, kteří přispěli k úspěšnému dokončení této bakalářské práce.
- 9 -
OBSAH
1. ÚVOD .................................................................................................................................... 10
2. CHARAKTERISTIKA ZÁJMOVÉHO ÚZEMÍ .............................................................. 11
2.1 Geografie ........................................................................................................................ 11
2.1.1 Lokality odběru vzorků ......................................................................................... 12
2.2 Geologie ......................................................................................................................... 13
3. TEORETICKÁ ČÁST ......................................................................................................... 16
3.1 Vlastnosti nickamínku .................................................................................................... 16
3.1.1 Vzhled a minerální složení .................................................................................... 16
3.1.2 Vnitřní stavba ........................................................................................................ 17
3.1.3 Luminiscence ........................................................................................................ 18
3.2 Vznik a výskyt nickamínku ............................................................................................ 19
4. METODIKA ......................................................................................................................... 23
4.1 Terénní práce .................................................................................................................. 23
4.1.1 Odběr vzorků a dokumentace stavu jeskynní atmosféry ....................................... 23
4.2 Laboratorní práce ........................................................................................................... 24
4.2.1 Stanovení obsahu vody .......................................................................................... 24
4.2.2 Studium v procházejícím světle ............................................................................ 24
4.2.3 RTG difrakční analýza .......................................................................................... 24
4.2.4 Mikrobiální analýza ............................................................................................... 25
5. VÝSLEDKY TERÉNNÍCH A LABORATORNÍCH VÝZKUMŮ ................................. 26
5.1 Makroskopický a mikroskopický popis vzorků ............................................................. 26
5.2 Teplota a relativní vlhkost jeskynní atmosféry, obsah CO2 ........................................... 27
5.3 Analýza obsahu vody ..................................................................................................... 27
5.4 RTG difrakční analýza ................................................................................................... 27
5.5 Mikrobiální analýza ....................................................................................................... 27
6. DISKUZE .............................................................................................................................. 29
7. ZÁVĚR .................................................................................................................................. 31
8. POUŽITÁ LITERATURA .................................................................................................. 32
PŘÍLOHY ................................................................................................................................. 35
- 10 1.
ÚVOD
Termín nickamínek (angl. moonmilk, něm. Mondmilch, rus. oe , slovin. jamsko mleko, latin.
nihilum album) označuje druh jeskynní výplně.
Základním znakem nickamínku jsou mikrokrystalická struktura a relativně vysoký obsah vody (40­80 %).
Minerální složení této speleotémy je variabilní. Ve vápencových jeskyních je nickamínek tvořen převážně
kalcitem, v dolomitových jeskyních hydromagnezitem.
Ve vlhkém stavu se makroskopicky nickamínek jeví jako měkký a plastický. Tato plasticita může být
způsobena vysokým obsahem vody. Po vyschnutí bývá drobivý, práškovitý. Většinou mívá sněhově
či krémově bílou barvu nebo může být i jinak zbarven. Vytváří povlaky na stěnách, speleotémách
i sedimentech nebo sám tvoří chuchvalcovité či koralitové tvary, krápníky nebo jeskynní perly.
Vyskytuje se v široké škále zeměpisných šířek a nadmořských výšek od krasu tropického po vysokohorský.
První písemná zmínka pochází z díla G. Agricoly z roku 1546. Nickamínek byl používán v lidovém
léčitelství jako prostředek proti velké řadě neduhů (Hill a Forti 1997).
Ačkoliv je nickamínek znám už dlouhou dobu, u nás se jeho výzkumu komplexně nikdo nevěnoval.
Jednotlivé literární poznatky o nickamínku shrnul ve své publikaci Rozšíření a ochrana nalezišť nickamínku
Antonín Pakr (1979).
Tato práce si klade za cíl shrnout dřívější i soudobé poznatky o nickamínku. Analýzami odebraných vzorků
prověřit vlastnosti nickamínku z Moravského krasu, porovnat je s výsledky ostatních autorů a vytvořit tak
základ pro budoucí detailnější výzkum této jeskynní výplně.
- 11 2.
CHARAKTERISTIKA ZÁJMOVÉHO ÚZEMÍ
2.1 Geografie
Moravský kras je území situované ssv. od Brna, dlouhé přibližně 25 km a široké 3 ­ 6 km. Tento pruh
karbonátových hornin probíhá přibližně severo-jižním směrem od obcí Sloup a Holštejn na severu po sv. okraj
Brna na jihu. Z geomorfologického hlediska je součástí většího celku - Drahanské vrchoviny v jv. části České
vysočiny. Moravský kras je plochá vrchovina tvořená devonskými a spodnokarbonskými vápenci s povrchem
v průměrné nadmořské výšce 448 m a středním sklonem svahů 5o
48´ (Demek in Musil et al. 1993).
Vzorky byly odebrány z jeskyní poblíž obcí Sloup, Ostrov u Macochy a v Suchém žlebu. Všechny tyto
lokality leží v severní části Moravského krasu. Geomorfologicky náleží do okrsku Suchdolské plošiny.
Při pojmenování geomorfologických jednotek Moravského krasu vycházím z geomorfologického členění
České republiky (Tab. 1) (Demek a Mackovčin 2006).
Tab. 1 Geomorfologické začlenění zájmového území
Provincie Česká vysočina
Soustava Česko-moravská soustava
Podsoustava Brněnská vrchovina
Celek Drahanská vrchovina
Podcelek Moravský kras
Okrsek Suchdolské plošiny
Hydrograficky patří severní část Moravského krasu do povodí Punkvy, která ústí do řeky Svitavy. Hlavními
zdrojnicemi Punkvy jsou Sloupský potok a Bílá voda. Tyto dva ponorné toky se spojují v Amatérské jeskyni
a jejich vody pokračují dále jako Punkva, vyvěrající ve Vývěru Punkvy v Pustém žlebu. Na severní oblast
Moravského krasu jsou vázány ještě dva menší hydrografické systémy vod ostrovských (Lopač, Krasovský
potok) a vilémovických (Vilémovické propadání), které vyvěrají v Malém výtoku v Pustém žlebu (Vlček
a Dvořák in Musil et al. 1993).
- 12 2.1.1
Místa odběru vzorků
Vzorky byly odebrány ze Sloupsko-šošůvských jeskyní (jeskyně Nicová a Eliščina) (Příloha 1.), Císařské
jeskyně (Bílý a Nagelův dóm) (Příloha 3.), jeskyně Suchožlebské zazděné (vchodové partie) (Příloha 2.),
Kateřinské jeskyně (Hlavní dóm) (Příloha 5) a Horní v Chobotu (vchodové partie) (Příloha 4).
Následující charakteristiku studovaných jeskynních systémů uvádím podle Absolona (1970), Bílkové
a Cílka (2002) a Přibyla a Vodičky (1984).
Sloupsko-šošůvské jeskyně (Obr. 1, 1) leží na j. okraji obce Sloup. Jedná se o více než 6 km dlouhý
komplex chodeb a dómů dělící se na dvě patra, která jsou spojena až 80 m hlubokými propastmi. Spodní patra
jsou protékána Sloupským potokem. Tyto jeskyně mají pět vchodů, jsou vyvinuty ve vilémovických
vápencích a jejich součástí je i jeskyně Kůlna. Roku 2005 se podařilo potápěči J. Sirotkovi překonat sifon
mezi Sloupsko-šošůvskými jeskyněmi a jeskyní Amatérskou. Jeskyně je využívána především k turistickým
prohlídkám, ale část slouží také jako speleoterapeutická léčebna.
Císařská jeskyně (Obr. 1, 2) je situována přibližně 0,5 km s. od obce Ostrov u Macochy. Má dva vchody
s různou nadmořskou výškou a její celková délka je asi 250 m a denivelace 21 m. Tato jeskyně je vyvinuta
ve vilémovických vápencích. Chodby a dómy jsou částečně zatopeny jezírky. Císařská jeskyně je využívána
ke speleoterapii a pro tyto účely zde byla provedena řada velkých zásahů do původní podoby jeskyně.
Kateřinská jeskyně (Obr. 1, 5) leží v Suchém žlebu, nedaleko od jeho vyústění do údolí Punkvy. Délka této
jeskyně je přibližně 950 m a denivelace 63 m. Vyvinuta je v lažáneckých vápencích. Hlavní dóm, který
je součástí prohlídkové trasy je 94 m dlouhý, 44 m široký a 20 m vysoký a je největším zpřístupněným
podzemním dómem v ČR..
Ve skalním hřebenu zvaném Chobot, asi 50 m nad úrovní vchodu do Kateřinské jeskyně, se nalézá jeskyně
Horní v Chobotu (Obr. 1, 4). Vstupuje se do ní přibližně 7 m hlubokou propástkou. Délka chodeb a síněk
nacházejících se v lažáneckých vápencích je přibližně 90 m.
V levé (jižní) stráni Suchého žlebu přibližně 11 m nad silnicí leží vchod do jeskyně Suchožlebské
(Krápníkové) zazděné (Obr. 1, 3). Tato členitá jeskyně je vyvinuta v lažáneckých vápencích a její délka
dosahuje přibližně 135 m.
- 13 2.2
Geologie
Podloží paleozoických sedimentů tvoří granitoidy, jejich krystalinický plášť a metabazity brunovistulika.
Brunovistulikum je proterozoického stáří a bylo kadomsky konsolidováno. Staré zlomy směru SZ ­ JV, SSV
­ JJZ, S ­ J a V ­ Z omezující jednotlivé kry, byly aktivizovány při pozdější variské orogenezi. Různá rychlost
poklesu ker ovlivňovala mocnost a facie sedimentů ukládaných během devonu a spodního karbonu
(Musil et al. 1993). Brunovistulikum bylo k jádru Českého masivu přičleněno během variské orogeneze.
Horniny brunovistulika vystupují na západ od Moravského krasu jako brněnský masiv (Chlupáč a kol. 2002).
Devonský vývoj Moravského krasu nazýváme též platformním, zasáhl mnohem rozsáhlejší oblast a byl
zachycen hlubinnými vrty v podloží mladších útvarů od Ostravy až po jižní Moravu. Na erodovaném povrchu
brunovistulika spočívá diskordantně bazální devonské klastické souvrství. Jak naznačil mikropaleontologický
výzkum bazálních klastik z vrtů u Měnína a Němčiček (odhalil přítomnost spodnokambrických akritarch),
mohou být tato klastika i starší než devonská. Hranice mezi kambrickými a devonskými klastiky není zatím
jasná. Jedná se o křemenné slepence, pískovce, arkózy a prachovce, často červenavě zbarvené, usazené
v kontinentálním prostředí. U devonských klastik se předpokládá stáří od spodního devonu do počátku frasnu
(Chlupáč a kol. 2002). Na povrch vystupují při z. okraji Moravského krasu (Hanžl a kol. 1999).
V mělkovodním mořském prostředí začala během svrchního eifelu karbonátová sedimentace,
která pokračovala po faciální změně při hranici frasnu a famenu až do spodního karbonu (tournai-visé)
(Musil et al. 1993).
Mořská záplava postupovala od severu. Nastala sedimentace karbonátového komplexu nazývaného
macošské souvrství. Jeho celková mocnost dosahuje až 1000 m a náleží k němu vápence obsahující
útesotvornou faunu: vápence vavřinecké- nejstarší, josefovské, lažánecké a vilémovické-nejmladší. Sled
tmavších a světlejších vápenců se několikrát opakuje v tzv. cyklech (čelechovický, cyklus Býčí skály,
ochozský a mokerský) (Hladil 1983). Vavřinecké vápence obsahují čočkovitá tělesa s bohatou
stromatoporoidovou faunou. Josefovské vápence jsou lavicovité, tmavě šedé a jsou typické polohami
nahromaděných schránek brachiopodů. Při západním okraji Moravského krasu vytvářejí maximálně 50 m
mocné protažené těleso, sahající od Nových Dvorů po Babice nad Svitavou. Místy jsou dolomitizované.
V nadloží josefovských vápenců sedimentovaly vápence lažánecké. Jsou tmavě šedé, většinou lavicovité
a bohaté na stromatoporoidovou faunu (např. Amphipora). Mohou dosahovat mocnosti až 600 m, ukládaly
se během givetu, místy i ve sp. frasnu. Do nadloží přecházejí lažánecké vápence pozvolna do vápenců
vilémovických. Vilémovické vápence jsou světle šedé, masivní či hrubě lavicovité, s vysokým obsahem
CaCO3. Místy jsou bohaté na korálovou a stromatoporoidovou faunu. Jejich ukládání začalo zejména
v severnější části Moravského krasu již od givetu a končí během svrchního frasnu a spodního famenu.
Dosahují mocnosti až 600 m. V jednotlivých krách Moravského krasu se ve směru od S k J transgrese a také
- 14 pozdější
regrese opožďovaly. Ukončení útesové sedimentace nastalo nejdříve na severu- ve svrchním frasnu,
na jihu pak ve spodním famenu (Musil et al. 1993).
V nadloží macošského souvrství je vyvinuto souvrství líšeňské (famen- sp. visé), skládající se ze dvou
litostratigraficky odlišných členů- vápenců křtinských a hádsko-říčských. Neobsahuje již útesotvornou faunu.
Křtinské vápence jsou hlíznaté s jílovitou hmotou, bývají červenavé nebo šedé a nedosahují velkých mocností.
Sedimentovaly v hlubším a klidnějším prostředí. Vápence hádsko-říčské jsou tmavě šedé, deskovité a často
jsou v nich přítomny vložky vápnitých břidlic. Ukládaly se v dynamičtějším prostředí a mají charakter
kalciturbiditů. Rozšířeny jsou hlavně v jižní části Moravského krasu. Uvedené facie se vzájemně zastupují,
křtinské vápence jsou více rozšířeny spíše v nižších částech souvrství. Karbonátová sedimentace pokračuje
do spodního karbonu bez změny sedimentů (Chlupáč a kol. 2002).
Nástup flyšové sedimentace kulmu Drahanské vrchoviny byl předznamenán sedimentací březinských
břidlic s polohami prachovců v jižní části Moravského krasu. V severní části se uložily slabě silicifikované
jílovité ostrovské břidlice (Musil et al. 1993).
V nadloží sedimentovaly flyšové horniny kulmské facie jako prvé signály nastupující variské orogeneze
(při hranici tournai-visé). Vystupují při východním okraji Moravského krasu. Jsou to souvrství protivanovské
(břidlice s vložkami prachovců a drob), rozstáňské (břidlice) a myslejovické (slepence, droby, břidlice).
Přítomnost krystalinických hornin moldanubika ve valounovém materiálu slepenců myslejovického souvrství
dokládá přičlenění brunovistulika k Českému masivu. Synsedimentární pohyby přešly do hlavních
orogenních deformací nejdříve ve svrchním visé (Chlupáč a kol. 2002).
Sedimentace probíhala i během mezozoika. V juře sedimentovaly písčité vápence a deskovité vápence
s rohovci rozšířené hlavně v tzv. blanenském prolomu (v okolí Olomučan, Rudic, Babic a Habrůvky).
Dosahují mocnosti až 50 m. V okolí Brna (např. Hády, Stránská skála) sedimentovaly bioklastické vápence
s rohovci, často dolomitizované. V blanenském prolomu se zachovaly terestrické sedimenty, označované jako
rudické vrstvy. Jedná se o spodnokřídové písky a kaolonické jíly s polohami konkrecionálních rohovců
(tzv. rudické koule) a vyplňují krasové deprese. Při bázi této výplně bývají polohy limonitických železných
rud. V nadloží rudických vrstev jsou místy zachovány cenomanské sedimenty (Chlupáč a kol. 2002).
V terciéru docházelo k intenzivnímu zvětrávání, obnažení karbonátů a jejich krasovění. Vzhledem
k poklesávání karpatské předhlubně, docházelo k zahlubování toků a vzniku hlubokých kaňonů. Během
spodního badenu byly tyto kaňony zality mořem a sedimentovaly zde písky a vápnité jíly. Po regresi moře
docházelo k vyklízení těchto sedimentů. Díky cyklickému zanášení a vyklízení vznikaly různé jeskynní
úrovně (Musil et al. 1993).
V pleistocénu došlo k výraznému ochlazení klimatu a střídání glaciálů a interglaciálů. Ukládaly se fluviální,
eolické a svahové sedimenty. Podzemní prostory byly i nadále zanášeny a vyklízeny.
- 15 Obr.
1 Geologická mapa severní části Moravského krasu s lokalitami odběru, (1- Sloupsko-šošůvské jeskyně,
2- Císařská jeskyně, 3- jeskyně Suchožlebská zazděná, 4- jeskyně Horní v Chobotu, 5- Kateřinská jeskyně)
(upraveno podle mapového serveru ČGS, http://nts5.cgu.cz)
Legenda:
hlíznaté vápence (kalciturbidity)
holocén vápence, brekcie (kalciturbidity)
navážka, halda, výsypka, odval (antropogenní) devon střední, devon svrchní,
nivní sediment (fluviální nečl. + sed. vodních nádrží) vápence (kalciturbidity)
smíšený sediment (deluviofluviální)
písčito-hlinitý až hlinito-písčitý sed. (deluviální) devon střední, devon svrchní
kamenitý až hlinito-kamenitý sediment (deluviální) vápence (mělkovodní karbonáty)
pleistocén vápence a dolomity (mělkovodní
spraš a sprašová hlína (eolická) vápence (mělkovodní karbonáty)
písek, štěrk (fluviální) (složení pestré) vápence (mělkovodní karbonáty)
písek, štěrk (fluviální) (složení pestré) devon spodní, devon střední
jílovité břidlice, vápence
karbon spodní arkózy, slepenece (složení
jílovité břidlice
jílovité břidlice, prachovce, droby (turbidity) zbřidličnatělý biotitický
droby (turbidity) amfibol biotitický granodiorit
jílovité břidlice, prachovce, droby (turbidity) šedý, biotitický granodiorit
droby (turbidity) křemenný diorit - tonalit (složení
slepenece (turbidity)
aplit, pegmatit
devon svrchní, karbon spodní granitový porfyr
kremité břidlice se silicity (složení křemen)
neoproterozoikum
paleozoikum až proterozoikum
karbon
devon, karbon
devon
kvartér
- 16 3.
TEORETICKÁ ČÁST
3.1 Vlastnosti nickamínku
3.1.1 Vzhled a minerální složení
Nickamínek bývá popisován jako bílá a plastická hmota, povlékající v mocnostech od milimetrů po přibližně
dvě desítky centimetrů stěny a stropy jeskyní nebo jiné speleotémy. Sám o sobě může tvořit speleotémy
(krápníky, záclony, květákovité útvary, jeskynní perly). Může mít černé nebo i jiné zabarvení. Po vyschnutí
ztrácí svoji plasticitu a mění se na drobivou hmotu (Gradziňski 1997, Hill a Forti 1997, Onac 1995, Richter
2007).
Minerály popsané u subéricky vzniklého nickamínku
Karbonátové minerály jsou nejčastějšími minerály nickamínku:
- kalcit CaCO3 : trigonální, nejběžnější minerál nickamínku ve vápencových jeskyních, varieta lublinit
(jemně vláknité mikrokrystalické agregáty)
- aragonit CaCO3: rombický (kosočtverečný)
- vaterit CaCO3: hexagonální
- hydromagnezit Mg5(CO3)4(OH)2.4H20 : monoklinický, nejběžnější minerál nickamínku
v dolomitových jeskyních
- huntit CaMg(CO3)4 : trigonální
- nesquehonit Mg(HCO3)(OH).2H2O : monoklinický
- magnezit MgCO3 : trigonální
- dolomit CaMg(CO3)2 : trigonální
- monohydrokalcit CaCO3.H2O : trigonální
- hydrozinkit Zn5(CO3)2(OH)6 : monoklinický.
Sírany, fosforečnany a silikáty tvoří nickamínek v menší míře.
V některých rumunských a norských jeskyních byly nalezeny různé varianty a kombinace minerálů
nickamínku. Např. sádrovec-kalcit, hydromagnezit-aragonit, kalcit-vaterit-monohydrokalcit, kalcitvaterit-aragonit,
kalcit-aragonit, kalcit-monohydrokalcit. Byly též objeveny pseudomorfózy kalcitu
po monohydrokalcitu nebo paramorfózy kalcitu po aragonitu nebo vateritu (Hill a Forti 1997).
Nickamínky mohou v malé míře obsahovat i další prvky jako např. Al, Fe, Mn, Sr, Ba , Na, K, Si a Ti
(Pakr 1979).
- 17 Radiokarbonovým
datováním (poměr 14
C/12
C) bylo určeno stáří nickamínkových usazenin z vybraných
jeskyní v italských Alpách na 7700-6400 let před přítomností (Borsato et al. 2000). Autoři tyto nickamínky
popisují jako fosilní- bez patrné aktivity.
3.1.2 Vnitřní stavba nickamínku
V anglicky psané literatuře rozlišují autoři dva základní názvy vláken: fibre označuje rovné vlákno
s předpokládaným anorganickým vznikem, naproti tomu filament je vlákno deformované (zprohýbané
a pokroucené), vzniklé pravděpodobně za účasti organických procesů. Aby se nezaměňovaly termíny
jehličkovité vlákno a niťovité vlákno, užívám místo pojmu jehličkovitá vlákna výraz jehličky, který dobře
vystihuje rovný a tenký habitus. Za českým pojmenováním uvádím anglický název. Názvosloví pro popis
vzhledu krystalů v nickamínku není jednotné a ustálené. Habitus krystalů bývá popsán nejčastěji na základě
šířky jehliček a kvalitou povrchu, užívány jsou při tom následující výrazy:
Jehličky (jehličkovitá vlákna) (needle-shaped fibres). Bývají rovné (zakřivené jehličky vznikají
v důsledku mechanického působení při úpravě vzorků, undulózně zháší). Lze je charakterizovat relativně
neměnnou tloušťkou a tupými konci. Poměr délka - šířka je větší než 6:1. Jsou nejběžnějším typem
krystalů v nickamínku. V rámci této skupiny jsou rozlišovány:
nanojehličky (nanofibres, microrods 1. kategorie ): šířka do 1 m (často přibližně 50-150 nm)
a délka od 1 do 10 m. Tyto krystaly jsou téměř bez defektů a běžně tvoří hustě propletenou síť
("chomáče", "závoje" - pollycrystalline mat, nanofibre veil) spojující či pokrývající mikrojehličky
a vlákna. Některé nanojehličky mají výrůstky rombických destiček s ostrými hranami (Borsato et al.
2000).
mikrojehličky (microfibres, microrods 2. kategorie): šířka 0,5 až 2 m, někdy i 5 m a délka
nad 10 m)
samostatné hladké jehličky (smooth rods)
složené hladké jehličky (coupled rods, composite fibres): průměr přibližně 0,5 až 2 m.
Vyskytují se v párech, po čtyřech, po šesti a v jiných konfiguracích (jehličky se dvěma, čtyřmi,
popř. šesti "laloky"). Vzájemně jsou uspořádány rovnoběžně a jsou stmeleny k sobě
(Richter et al. 2007).
jehličky s podélnými drážkami (fibres with longitudinal grooves) (Richter et al. 2007)
zoubkované jehličky (s výrůstky rombických destiček) (Borsato et al. 2000).
- 18 Polykrystaly
(polycrystals, rhomb chains):
jde o řetězce složené z navrstvených tenkých romboedrů. Tyto romboedry jsou přibližně 10 nm silné.
Šířka polykrystalů 100 až 500 nm, nebo i více a délka nad 50 m (Borsato et al. 2000).
Kalcifikovaná vlákna s centrálním kanálkem (calcified filaments with a central hole), můžeme
rozlišovat dva typy:
s průměrem do 1,5 m a délkou více jak 100 m. Vlákna jsou tvořena mikritem.
s průměrem 3 - 7 m a délkou větší než 100 m. Tato vlákna jsou pokroucená, propojená
či propletená. Jsou složena z mikritu a nanovláken. Pokusy o vypěstování bakteriálních kolonií
se nezdařily (Borsato 2000). Jejich vznik je spojován s biologickými procesy.
3.1.3 Luminiscence
U kalcitových útvarů (sintry, krápníky, nickamínky) byla zjištěna luminiscence. Tento jev je intenzivnější
v dlouhovlné oblasti UV záření. Pro sledování fosforescence (luminiscence s dohasínáním) se dá použít
i fotoblesk. Aktivátory luminiscence mohou být ionty některých prvků, strukturní poruchy krystalové mřížky
či organické molekuly. U organických látek (např. huminové kyseliny, aminokyseliny, porfyriny) má
luminiscence jiné spektrální složení. Rozdíl je také v tom, že tyto látky luminiskují stejnou intenzitou
a zbarvením i při změně stupně disperze, zatímco u anorganických látek dochází často ke snížení intenzity.
Vlastnosti luminiscence záleží na druhu aktivátoru, jeho množství ve sledovaných útvarech a také obsahu
jiných prvků. Obecně u kalcitů jsou častými aktivátory např. mangan (růžová luminiscence, za přítomnosti
olova cihlově červená), stroncium (bílá). V Moravském krasu jsou ve vápencích a speleotémách relativně
nízké obsahy Mn, pohybující se od stop po přibližně 0,06 %, takže Mn obecně není považován za aktivátor.
Ovšem i při nízkém obsahu Mn ale poměru zastoupení Mn/Fe > 4 je v literatuře popsána červená
fluorescence. Pokud je stroncium zastoupeno nejvýše do 0,005 % speleotémy fluoreskují, při obsahu
0,01 ­ 0,06 % už k tomuto jevu nedochází (Slačík 1975).
U nickamínků byla popsána bílá či žlutavá fluorescence s relativně vysokou intenzitou, nezávislou na stupni
disperzity (vzorek vysušen a namlet na jemnost pod 75 m). To naznačuje vliv organických látek
na fluorescenci. Kolonie bakterií vykultivované z nickamínku mohou mít bílou, žlutavou, namodralou
či růžovou fluorescenci o relativně nízké intenzitě (Slačík a Schlemmerová 1974).
- 19 3.2
Vznik a výskyt nickamínku
Geneze nickamínku není doposud spolehlivě objasněna. Bývají uváděny čtyři možné způsoby vzniku
subérického nickamínku :
1. Namrzáním vody na povrchu vápence, kdy se z ní uvolňuje CO2 a vytváří se mléčně zbarvený film
na stěnách. Tuto teorii můžeme uplatnit na jeskyně vysokohorského krasu, nemůžeme ji ale aplikovat
na jeskyně např. tropického krasu (Hill a Forti 1997).
2. Činností organismů (baktérií, řas, hub). Role mikroorganismů je stále diskutovaným a nevyjasněným
tématem. Existují názory, že bakterie mohou podporovat rozpouštění vápence a tím nepřímo ovlivňovat
vznik nickamínku. Nebo mohou bakterie působit jako krystalizační zárodky (Borsato et al. 2000).
Uvažován je také přímý vliv bakterií - nickamínek může vznikat srážením intra i extracelulárně. Může být
vedlejším produktem jejich životního cyklu (chemoautolitotrofní -vodík oxidující- bakterie) nebo může
vznikat autolitickou kalcifikací uvnitř bakteriálních buněk. Vodík oxidující bakterie ("knallgas" bacteria)
vstřebávají CO2 a jsou schopny zvýšit pH okolí nad hodnotu 9 (Gradziňski et al. 1997). Podobně mohou
působit i řasy, dýchající CO2 (Northup et al. 2001). Mikrobiálně vyvolaný nebo řízený vznik
se předpokládá u kalcifikovaných vláken a složených hladkých jehliček v nickamínku. U složených
hladkých jehliček se předpokládá vznik biomineralizací uvnitř houbových vláken v rámci myceliárních
svazků (Verrecchia a Verrecchia 1994).
Mikroorganismy ovšem nebyly v nickamínku vždy nalezeny. Druhou slabinou této teorie je fakt,
že jejich přítomnost nemusí nutně znamenat jejich aktivní podíl na vzniku nickamínku (Hill a Forti 1997).
V nickamínku byly nalezeny autotrofní psychrofilní a hydrofilní bakterie (Pakr 1979).
Na základě orientace krystalografické osy c se dá pravděpodobně usuzovat na způsob vzniku krystalů
(Richter et al. 2007). Někteří autoři uvádějí rovnoběžnou orientaci osy c s prodloužením jehličkovitých
krystalů v nickamínku (Borsato et al. 2000), naproti tomu jiní nalezli odchylku osy c 0o
až 90o
od směru
prodloužení krystalu. Přitom orientace osy c je v každém místě jedné jehličky téměř identická (Richter
et al. 2007). Na základě předpokladu, že pro krystaly tvořící se anorganickou cestou je běžná orientace
osy c paralelně s prodloužením krystalu a že při biologicky vyvolané krystalové nukleaci uvnitř organické
tkáně (v již existujících vláknech, např. hub nebo řas) je orientace osy c závislá na náhodné orientaci
kalcitového zárodku uvnitř organického vlákna, usuzují někteří autoři na biologické ovlivnění vzniku
jehliček (Richter et al. 2007). Tato orientace se dá ověřit polarizačním mikroskopem (metodou
Fjodorovova univerzálního stolku) nebo analýzou difrakce zpětně odražených elektronů (EBSD)
na elektronovém skenovacím mikroskopu (SEM).
- 20 3.
Rozpadem matečné horniny či speleotém. Je to nejstarší a nejpoužívanější vysvětlení. Nickamínek
ovšem často obsahuje křemen a jiné nečistoty, které nemusí být v matečné hornině přítomny.
Avšak zvětralinové reziduum matečné horniny obsahuje určité množství nickamínku (Hill a Forti 1997).
4. Přímým srážením z podzemní vody podobně jako jiné speleotémy, ovšem takto vzniklý nickamínek
má pouze mikrokrystalickou strukturu. Důležitým faktorem je přesycení zdrojového roztoku vůči kalcitu
(Borsato et al. 2000). Tuto teorii lze dobře aplikovat na hořčík obsahující karbonátové minerály- jejich
přirozenou vlastností je tvořit mikrokrystalické až kryptokrystalické usazeniny (Hill a Forti 1997).
I přítomnost Al(OH)3 může omezovat růst velkých krystalů při srážení z roztoku (Pakr 1979).
Anizotropní jehličky bez defektů rostou díky mechanismu šroubového růstu (Borsato et al. 2000). Běžně
se tak děje při nízkém přesycení roztoků (Frisia et al. 2000).
Je známo několik výskytů subakvatického nickamínku ze dna a stěn jezírek se studenou vodou
(okolo 4-6 o
C). Má podobu houbovitých kyprých chomáčů a připomíná vatu. Údajně se tento typ nickamínku
vyskytuje i v tropické jeskyni Caverna Santana v Brazílii, takže studená voda nemusí být nutnou podmínkou
jeho tvorby (Hill a Forti 1997). Na Slovensku je výskyt subakvatického nickamínku popsán na dně jezírek
v jeskyni Izbica, kde má podobu jeskynních perel (Kukla 1953).
Habitus krystalů a typ struktury jsou závislé na růstových mechanismech a podmínkách okolního
prostředí (saturace roztoku, příměsi, kinetika růstových procesů, míra a oscilace průtoku zdrojových vod,
odplynění, teplota) (Frisia et al. 2000). Struktura (uspořádání jehliček v pórech) může být nahodilé
(všesměrné) nebo tangenciální (Jones a Kahle 1993).
Pestrost habitu jehliček a polykrystalů v nickamínku indikuje rozmanitost růstových mechanismů,
podílejících se na jejich tvorbě (Borsato et al. 2000). Jehličkovitý kalcit může vznikat v různých
environmentálních podmínkách (v kalkrustách- aridní klima, vápnitých půdách mírného pásu, periglaciálních
půdách, jeskyních). Takže habitus nemá přímý klimatický či environmentální význam- záleží na přísunu iontů
Ca2+
a vody (Verrecchia a Verrecchia 1994).
- 21 Environmentální
faktory ovlivňující vznik nickamínku
Nasycení skapových vod vůči kalcitu ­ Nejdůležitější faktor zajišťující nukleaci a růst kalcitových krystalů.
Závisí na rozdílu parciálních tlaků CO2 v půdě a v jeskyni. Nasycení je ovlivněno i intenzitou a kolísáním
průtoku skapových vod. U aktivního nickamínku jsou skapové vody nasycené nebo mírně přesycené vůči
kalcitu (SICAL= 0,0- 0,2). Nickamínek se netvoří z více přesycené vody (SICAL= 0,3-0,6)(Borsato et al. 2000).
Přísun zdrojových vod se může dít v obdobích s nižším průtokem skapových vod kapilárním tokem
(Frisia et al. 2000) nebo srážením vzdušné vlhkosti (Gradziňski et al.1997).
Míra průtoku infiltrační vody ­ Nickamínek se tvoří při nízkém a kolísajícím průtoku (nejčastěji kapilární
tok) (Borsato et al. 2000). Dochází k prodloužení odplynění, roste přesycení (Frisia et al. 2000).
Teplota, tlak, relativní vlhkost atmosféry a ventilace- Průměrné teploty jeskynní atmosféry v místech výskytu
plastického nickamínku se pohybovaly v rozpětí 3,5- 11 o
C (Borsato et al. 2000, Onac 1995, Richter et al.
2007). Relativní vlhkost se blížila 100 % (95-100 %). Vysoká vlhkost brání vypařování vody a tak zpomaluje
srážení kalcitu (Borsato et al. 2000).
Vegetace a půda- Biologická aktivita v půdě ovlivňuje její obsah CO2. Vyšší parciální tlak CO2 byl zjištěn
na jaře a v létě, kdy je biologická aktivita intenzivnější. V italských Alpách se nickamínek tvoří častěji pod
hranicí lesa, v místech pokrytých jehličnatým lesem. Průměrný parciální tlak CO2 byl 0,4 - 0,6 %
(Borsato et al. 2000).
Horninové prostředí- Nickamínek byl nalezen v jeskyních vyvinutých v jurských vápencích a terciérních
dolomitech (Borsato et al. 2000). V jeskyních v kalcitových a dolomitových mramorech za polárním kruhem
(Onac 1995) a v devonských vápencích (Richter et al. 2007).
Nickamínek byl pozorován v jeskyních s i bez aktivního podzemního toku (Borsato et al. 2000, Onac 1995,
Richter et al. 2007). Škála nadmořských výšek jeskyní s výskytem nickamínku je pestrá (280- 1800 m.n.m.
v polských Tatrách (Gradziňski 1997), 900 až téměř 2500 m.n.m. v italských Alpách (Borsato et al.2000)).
- 22 Místa
výskytu nickamínku
Nickamínek se v jeskyních vyskytuje převážně na místech nepříliš vzdálených od vchodu nebo povrchu,
tedy blízko dosahu venkovní atmosféry a vody (Pakr 1979). Výskyt jehlicovitých skeletálních karbonátů není
vázán pouze na jeskyně. Byly nalezeny i v půdách, sladkovodních karbonátech či v prostředí dnešních
korálových útesů (Cílek 1990). Jejich výskyt byl popsán i ze sklepů a na puklinách opuk (Pakr 1979).
Nickamínek se vyskytuje v široké škále zeměpisných šířek a nadmořských výšek od krasu tropického
po vysokohorský (Hill a Forti 1997).
Výskyt nickamínku v Moravském krasu
Nicová jeskyně (až 3 cm tlusté houbovité povlaky bílé barvy na stěnách a stropě, nasycené vodou) a Eliščina
j. (povlaky na stropě, místy s červenavými pruhy) v Sloupsko-šošůvských jeskyních, Nová Rasovna (jižní
větev v horních patrech), Popeluška v jeskyni Balcarka (šedobílé a vodnaté květákovité útvary), Králova
jeskyně v Suchém žlebu (nicové pecny a povlaky), Krápníková zazděná (Suchožlebská zazděná) (nicové
povlaky přes 10 cm tlusté). Horní v Chobotu (Bílá chodba), Koudelkovy propasti 1 (Nicové dómy) (Absolon
1970).
Býčí skála- při severní stěně předsíně je uveden "nález silné vrstvy dřevěného uhlí a popela, pod kterým byla
vápencová skála vypálená na vápno, které do sebe vsálo jeskynní vlhkost a rozpadlo se na kousky"
(Kříž 1940). Moderními analytickými metodami byla tato vrstva identifikována jako nickamínek
(Přichystal 1993).
Ochozská jeskyně, Malčina, Pekárna (Dvořák 1953).
Existují i další lokality s výskytem nickamínku uváděné v literatuře: Němcova jeskyně 2 u Suchdola,
Dagmar, v Suchém žlebu např. Kravská díra, jeskyně č. 27, Kalova propast, v Křtinském údolí Výpustek,
Jáchymka, JV od Babic Babická jeskyně, v údolí Říčky Netopýrka. Podrobně se lokalitám s nickamínkem
věnuje kapitola Rozšíření nickamínku (Pakr 1979).
Další moravské a slezské lokality:
Králova jeskyně (tišnovský kras), Javoříčské jeskyně (jihozápadně od Litovle), Slámova sluj (Štrambersko),
Tvarožné díry (Králický Sněžník), jeskyně Na Pomezí, jeskyně Na Špičáku (severně od Hrubého Jeseníku).
Detailnější popis nalezišť nickamínku je uveden v kapitole Rozšíření nickamínku (Pakr 1979).
- 23 4.
METODIKA
4.1 Terénní práce
4.1.1 Odběr vzorků a dokumentace stavu jeskynní atmosféry
Pro odběr vzorků byly zvoleny tři veřejnosti přístupné jeskyně, z nichž jedna je využívána zejména
pro speleoterapii a dvě jeskyně veřejnosti nepřístupné. Nejvíce je antropogenní ovlivnění nickamínku patrné
v Kateřinské jeskyni kde se odběrové místo nachází přímo na prohlídkové trase.
Celkem jsem odebrala 8 vzorků v září 2007. V rámci této etapy bylo odebráno po jednom vzorku
ze Sloupsko-šošůvských jeskyní ( jeskyně Nicová a Eliščina), jeskyně Suchožlebské zazděné (vchodové
partie), Kateřinské jeskyně (Hlavní dóm) a Horní v Chobotu (vchodové partie). V Císařské jeskyni byl
odebrán jeden vzorek z Bílého dómu a dva vzorky z Nagelova dómu. V Nagelově dómu byl proveden jeden
odběr ze stěny nad jezírkem a druhý ze stropu pod únikovým východem. Nickamínek byl seškrábán
zednickou špachtlí do uzavíratelných skleniček se šroubovacím víčkem.
Současně s odběrem vzorků jsem provedla i měření teploty (ve o
C) a relativní vlhkosti (v %) jeskynní
atmosféry digitálním přístrojem GFTH 200 (Greisinger electronic GmbH, Německo). Odběrová místa jsem
fotograficky zdokumentovala.
V prosinci 2007 jsme s Mgr. Marcelem Kosinou sterilně odebrali vzorky z lokalit Kateřinská jeskyně,
Suchožlebská zazděná, Horní v Chobotu a Císařská jeskyně (Bílý dóm) za účelem mikrobiální analýzy.
Z každé jeskyně byl z dostupného a reprezentativního místa sterilně odebrán vzorek do 50 ml vzorkovnice.
Jako reprezentativní místo bylo zvoleno takové, kde se nacházel nickamínek měkké konzistence, co nejdále
od případného zdroje kontaminace (brán v úvahu pohyb lidí, netopýři ­ tj. stropy jeskyní apod.). Hmyzu jako
zdroji kontaminace nebylo možné se vyhnout. Vzorky byly do laboratoře transportovány v chladu
v polystyrenové přepravce a zpracovány do 24 h od odběru (M. Kosina). Opět byly změřeny atmosférické
podmínky.
V dubnu 2008 jsem navštívila stejné lokality jako v září 2007. Odebrala jsem sterilně vzorky pro další
biologické analýzy, změřila teplotu, relativní vlhkost a parciální tlak CO2 v jeskynní atmosféře (univerzální
měřící přístroj ALMEMO 2290-4 s infračerveným detektorem FYA600CO2H, Ahlborn, Německo).
Současně jsem prověřovala také fluorescenci nickamínkových povlaků.
- 24 4.2
Laboratorní práce
4. 2.1 Stanovení obsahu vody
Ve vzorcích byl zjišťován obsah vody volné (vlhkost) a vody krystalické. Analýzy provedl P. Kadlec
z ÚGV PřF MU Brno gravimetrickou metodou (vážkově). Obsah volné vody (- H2O) byl zjištěn z rozdílu
hmotností nevysušené a vysušené navážky. Vzorek byl sušen při 110 o
C.
Při stanovení krystalické vody (+H2O) byla použita tzv. Penfieldova metoda. Část vysušené navážky se žíhá
při teplotě okolo 900 o
C v zazátkované skleněné baňce. Na chlazeném tubu baňky se vysráží voda, baňka
se zataví, zváží se, poté se odzátkuje, vysuší a opět zváží. Rozdíl představuje námi hledanou hodnotu.
Jako tavidlo byl použit Pb3O4.
4.2.2 Studium v procházejícím světle
Z odebraných vzorků zhotovil J. Povolný na ÚGV PřF MU Brno standardní výbrusy. Při přípravě byl
nickamínek sušen na vyhřívané desce s termostatem na filtračním papíru při teplotě do 50 o
C. Poté byl
promíchán s epoxidovou pryskyřicí složka A: bisfenol-A- (epichlorhydrin), složka B: trimetylhexametylendiamin.
Po vytvrdnutí byl přilepen kanadským balzámem na podložní sklíčko a dále upraven do podoby
standardního výbrusu.
Pozorování byla provedena v procházejícím světle na polarizačním mikroskopu JENALAB firmy ZEISS
Germany.
4.2.3 RTG difrakční analýza
Difrakční analýzu provedl RNDr. V. Vávra, Ph.D. na ÚGV PřF MU Brno. Difrakční záznamy byly načteny
difraktometrem STOE Stadi P v transmisním módu. Bylo použito CoK1 záření (1,788965.10-10
m), primární
Ge (111) monochromátor. Parametry generátoru 40 kV, 25 mA. Detekce byla provedena PSD lineárním
detektorem, plněným směsí Ar- metan (P10). Záznamy byly načítány v rozsahu 5-80o
2 theta, posun detektoru
1o
2 theta/krok, doba načítání 500 s/krok. Poloměr goniometru 130 mm, napráškované (rozdrolené) vzorky
byly upevněny mezi acetátové fólie. Vyhodnocení záznamů proběhlo pomocí softwaru Visual XPOW
,
kvalitativní fázová analýza byla provedena za pomocí databáze JCDPS (1994), set 46.
Vzorky pro analýzu byly sušeny při teplotě okolo 25 o
C. Pro porovnání byl jeden vzorek analyzován
jak nevysušený, tak po vysušení.
- 25 4.2.4
Mikrobiální analýza
Bakteriologické analýzy vypracoval Mgr. M. Kosina z České sbírky mikroorganismů při Ústavu
experimentální biologie PřF MU Brno. Analýzou hub ze vzorků nickamínku se zabývala Ing. Monika
Laichmanová, Ph.D. z České sbírky mikroorganismů při Ústavu experimentální biologie PřF MU Brno.
Oba jsou autoři podkapitol o metodice a výsledcích těchto analýz.
Cílem mikrobiální analýzy bylo prokázat výskyt kultivovatelných bakterií a vláknitých mikromycet.
Zpracování vzorků pro bakteriologický rozbor sestávalo z homogenizování 1 g nickamínku
ve sterilním fyziologickém roztoku a následném ředění suspenze rovněž ve fyziologickém roztoku. Suspenzí
byly inokulovány bakteriologické plotny s kultivačním médiem. Jako izolační médium bakteriálních kmenů
bylo použito Macromonas médium (MM), NWRI­agar a King B médium. MM a NWRI-agar jsou půdy
vhodné pro izolaci oligotrofních mikroorganizmů, tj. těch, jejichž kultivace vyžaduje nutričně chudá média.
Tyto půdy byly voleny na základě předpokladu, že nickamínek obsahuje jen velmi málo využitelného
organického substrátu. Médium King B bylo voleno pro cílenou izolaci tzv. fluorescentních pseudomonád.
Dále byla zjišťována kvantita kultivovatelných bakterií v 1 g nickamínku, a to metodou přímého výsevu
na bakteriologické plotny. Pro toto stanovení byly použity tyto kultivační půdy: TSA, NWRI-agar a MPA.
Inokulovaná média byla inkubována při teplotě 10°C a 15°C. Izolované kultury byly dále kultivovány
na Trypton-sojovém agaru.
Izolace mikroskopických hub byla prováděna na sladinovém agaru za použití zřeďovací izolační metody
a pomocí přímého výsevu malé části vzorku na agarovou plotnu. Plotny byly inkubovány při 16°C.
Identifikace do rodů a druhů byla provedena na základě makroskopických a mikroskopických diagnostických
znaků.
- 26 5.
VÝSLEDKY TERÉNNÍCH A LABORATORNÍCH VÝZKUMŮ
5.1 Makroskopický a mikroskopický popis vzorků
Makroskopický popis
Nickamínek na všech uvedených lokalitách tvoří většinou bělavé povlaky na stěnách a stropech (Příloha 6.).
V Hlavním dómu Kateřinské jeskyně byl nickamínek na některých místech zbarven do zelena přítomností řas
(osvětlení prohlídkové trasy) a místy potažen černým povlakem (patrně saze z loučí, manganové sloučeniny
nebo organické zbytky). V jeskyních Nicové, Eliščině, Suchožlebské zazděné a v Bílém dómu byly
nickamínkové povlaky převážně bílé (místy s rezavě hnědými skvrnami anebo tenkým černým povlakem),
snadno odebíratelné a makroskopicky jevily vyšší stupeň nasycení vodou než vzorky z ostatních lokalit, které
tvoří povlaky menší mocnosti a jsou tvrdšího charakteru. V Nagelově dómu (v Císařské jeskyni) byl
nickamínek ze stropu pod únikovým východem tvrdý a s šedými skvrnami. Mocnost nickamínkových
povlaků kolísá, zpravidla od 0,5 cm do 6 cm. Největší tloušťku jsem zaznamenala v jeskyni Suchožlebské
zazděné (přes 8 cm). Nickamínek se zde deskovitě odlamuje od stěn a stropu. Také zde jsou na povrchu vidět
černé povlaky. V místech po opadu desek je však nickamínek bílý. Na profilu spadených desek můžeme
pozorovat relativně tmavší (béžové) a tvrdší vrstvičky, které pod UV zářením světélkují intenzivněji
žlutozeleně než okolní hmota. V Horní v Chobotu jsem též místy pozorovala černé povlaky a béžové
až světle hnědé skvrny. Tato narezavělá místa vykazovala v UV světle intenzivnější luminiscenci
s žlutozeleným zabarvením. Nickamínky ze sledovaných lokalit obecně vykazují slabou žlutozelenou
fluorescenci.
Pozorování v procházejícím světle
Ve vnitřní stavbě nickamínku je patrné velké zastoupení různě jemných jehliček (pravděpodobně
kalcitových) a mikritové a sparitové hmoty (Příloha 7.). Jehličky mají buď hladký povrch (rozlišitelné v rámci
možností zvětšení polarizačního mikroskopu) nebo jsou jejich okraje zoubkované. U některých
zoubkovaných jehlic bylo pozorováno paralelní narůstání romboedrů. Ve velmi ojedinělých případech byla
pozorována minerální zrna (jedná se pravděpodobně o kalcit nebo snad dolomit, křemen a shluky Fe oxidů).
Jejich identifikaci bude třeba ověřit mikrosondou. Stavba nickamínku jeví známky rekrystalizace.
- 27 5.2
Teplota a relativní vlhkost jeskynní atmosféry, obsah CO2
V některých jeskyních kolísá více teplota při celkově ustálené relativní vlhkosti (Horní v Chobotu,
Suchožlebská zazděná), v Císařské jeskyni je tomu přesně naopak (Příloha 8., 9.). Teplota se ve sledovaných
jeskyních pohybovala v rozmezí 3,9 ­ 12,5 o
C. Nejnižší průměrná teplota byla v jeskyni Suchožlebské
zazděné (7,8 o
C) a nejvyšší v Nicové jeskyni (11 o
C) (2 měření), resp. v Bílém dómu (10,1 o
C) (3 měření).
Relativní vlhkost kolísala mezi 69,5 % - 91,2 %. Nejnižší průměrná relativní vlhkost byla v Bílém dómu
(80,4 %) a nejvyšší v jeskyni Suchožlebské zazděné (89,6 %). Za povšimnutí stojí i skutečnost, že v prosinci
2007 byly naměřené teploty nižší oproti podzimu s výjimkou Císařské jeskyně, kde teplota naopak stoupla.
Obsah CO2 v jeskynní atmosféře se pohyboval přibližně v rozmezí 700 ­ 1190 ppm (Příloha 10.). Nejvyšší
hodnota byla naměřena v jeskyni Suchožlebské zazděné (1190 ppm). Jinak se hodnoty pohybovaly v rozmezí
700 ­ 915 ppm. Obsah CO2 se může lišit i v rámci jedné jeskyně (v Císařské jeskyni Bílý a Nagelův dóm).
5.3 Analýza obsahu vody
Jak je patrné z grafu (Příloha 11.), obsah volné vody v nickamínku kolísá přibližně od 34 do 85,8 hm. %.
Podíl krystalické vody ve vzorcích je v rozmezí 0,88 až 3,13 hm. %. Relativně vysoký obsah krystalické vody
nám naznačuje, že vzorky mohou obsahovat i hydratované minerály (např. monohydrokalcit). Přesnější údaje
bude nutné získat pomocí DTA. Nejméně volné vody obsahoval dle očekávání vzorek ze stropu Nagelova
dómu u nouzového východu, není totiž plastický.
5.4 RTG difrakční analýza
Tato metoda identifikovala, jako jedinou minerální fázi podílející se na složení nickamínku, kalcit. Nebyl
zaznamenán rozdíl v difrakčních křivkách mezi vysušeným a vlhkým vzorkem.
5.5 Mikrobiální analýza
V této kapitole prezentují výsledky mikrobiálních analýz Mgr. M. Kosina a Ing. M. Laichmanová, Ph.D..
Bakteriologickými analýzami bylo izolováno celkem 69 bakteriálních kmenů. Většina z nich byla
kultivovatelná při teplotě 30°C. Tyto kmeny lze označit za psychrotrofní, tj. schopné růstu i při nízkých
teplotách (např. kolem 0°C). Pouze 5 kmenů bylo psychrofilních, tj. jejich teplotní optimum optimum je okolo
15°C nebo nižší, maximální teplota růstu je okolo 20°C a minimální teplota růstu okolo 0°C nebo nižší
(Morita 1975). Těchto 5 psychrofilů bylo kultivováno při pokojové teplotě.
- 28 Kvantitativní
analýzou bylo zjištěno, že v 1 g vzorku nickamínku z Císařské jeskyně je přítomno řádově
103
- 104
KTJ (kolonie tvořící jednotky; 1 KTJ je přibližně tvořena 1 bakteriální buňkou). V případě vzorků
z jeskyně Horní v Chobotu to bylo řádově 103
­ 105
KTJ. Ve vzorku z Kateřinské jeskyně řádově 104
KTJ
a ve vzorku z jeskyně Suchožlebská zazděná pak 103
KTJ.
Všechny izolované bakteriální kultury byly charakterizovány pomocí základních biochemických
a fyziologických testů, které sloužily k rozřazení do skupin. Z dalších metod, které byly použity
na charakterizaci těchto kmenů, to byla analýza celkových buněčných proteinů pomocí SDS-PAGE
(polyakrylamidová gelová elektroforéza v prostředí dodecyl sulfátu sodného; odlišení na úrovni druhu
až kmene).
Všechny kmeny kromě 1 izolátu (grampozitivní pleomorfní tyčka) patřily mezi gramnegativní tyčky.
Dle základních biochemických testů (především produkce fluorescentních pigmentů) bylo zjištěno,
že dominantní složkou kultivovatelných bakterií jsou tzv. fluorescentní pseudomonády (rod Pseudomonas),
které si jsou biochemicky navzájem velmi podobné a nelze je dle tohoto kriteria spolehlivě identifikovat.
Většina kmenů těchto fluorescentních pseudomonád vykazovala navzájem téměř shodné proteinové profily
a je tedy pravděpodobné, že se jedná o různé kmeny téhož druhu. Izolované fluorescentní pseudomonády byly
ze vzorků nickamínku z jeskyně Horní v Chobotu v 33 % zastoupení, v případě Kateřinské jeskyně to bylo
42 % a u Suchožlebské až 84 %. Tato pozorování dokládají, že zástupci rodu Pseudomonas jsou zde
dominantní kultivovatelnou složkou.
Mykologickými analýzami bylo získáno 12 izolátů z pěti vzorků nickamínku. Vzhledem k tomu, že vzorky
pro izolaci mikromycetů byly odebírány jednorázově, byl i počet izolovaných kmenů nižší
než při dlouhodobějším studiu. Nejdříve byly izolovány rychle rostoucí druhy rodu Mucor, které vytváří
na agarových plotnách mohutné kolonie znemožňující izolaci dalších druhů. Zástupci tohoto rodu byly rovněž
izolovány z exkrementů netopýrů v jeskyních NP Slovenský kras (Nováková, 2004) a z atmosféry, půdy
a aragonitu v jeskyních Moravského krasu (Bosák ­ Vasátko, 2001). Nejpočetnější skupinu tvořily izoláty
druhu Geomyces pannorum a rodu Cladosporium, které reprezentují skupinu mesofilických druhů hojně
rozšířených v biosféře, schopných adaptace na nižší teploty. Další skupinu izolátů tvořily entomogenní druhy
Beauveria bassiana a Isaria farinosa. Jejich výskyt byl rovněž popsán na aragonitu v rámci rozsáhlé
mykologické studie (Bosák, P. ­ Vasátko, J. 2001). Poslední skupinu izolátů tvoří sterilní mycelia. Variabilita
druhového spektra mikroskopických hub je vázána na přítomnost jeskynní fauny a přítomnost návštěvníků,
kteří v prostorách jeskyně zanechávají bavlněná vlákna z oblečení a ty se stávají živným substrátem
pro mikroskopické houby (Hanuláková - Marvanová, 1994).
- 29 6.
DISKUZE
Makroskopický vzhled nickamínku z jeskyní v Moravském krasu je podobný popisu nickamínků z jiných
oblastí (Gradziňski et al.1997, Hill a Forti 1997, Richter et al. 2007). Dá se charakterizovat jako povlaky
na stěnách a stropech jeskyň, většinou bílé barvy a měkké konzistence, místy s hnědým, zeleným nebo
černým zabarve-ním. Zeleně zabarvená místa jsou nejlépe patrná v Hlavním dómu v Císařské jeskyni,
kde osvětlení blízké prohlídkové trasy umožňuje růst řas.
Vnitřní stavbu nickamínku lze označit jako mikrosparitovou a vláknitou (fibrolitickou). Byly pozorovány
různě jemné jehlice karbonátu s hladkým nebo zoubkovaným povrchem. Tyto tvary pozorovali i jiní autoři
(Richter et al. 2007, Borsato et al. 2000). Ze snímků nickamínku ze skenovacího elektronového mikroskopu
mohli lépe usuzovat na mikroskopické stavbu, neboť pozorování nanojehliček a bakterií nebylo možné
za použití polarizačního mikroskopu. Nepozorovala jsem ani útvary podobné deformovaným vláknům
(kalcifikovaná vlákna).
V některých jeskyních kolísá více teplota při relativně ustálené vlhkosti, v Císařské jeskyni je tomu přesně
naopak. Kolísání teploty u jeskyní Horní v Chobotu a Suchožlebské zazděné je dána blízkostí míst měření
ke vchodu a morfologií jeskyní (klesající vstupní partie umožňují "vtékání" studeného vzduchu v chladnějším
období). Kolísání vlhkosti v Císařské jeskyni může být způsobeno jednak prouděním vzduchu v jeskyni
(jeskyně s dynamickým režimem) a vliv na mikroklima mohou mít i relativně rozsáhlé vodní plochy jezírek.
Různé obsahy CO2 v atmosféře v rámci Císařské jeskyně může být důsledkem malé výměny vzduchu mezi
Nagelovým a Bílým dómem. Na základě rozšíření nickamínku v jeskyních s rozdílnými atmosférickými
podmínkami se lze domnívat, že tvorba nickamínku přímo nesouvisí s teplotou a vlhkostí jeskynní atmosféry.
Hlavním faktorem řídícím tvorbu nickamínku je patrně nasycení zdrojových vůči kalcitu a jejich přísun
k nickamínkovým povlakům. Ovšem kvůli malému počtu měření nelze vyvozovat rozsáhlé závěry
o mikroklimatu ve sledovaných jeskyních. Pro takové studium je potřeba pravidelné a dlouhodobější měření.
Teplota i vlhkost v jeskyni kolísá i v rámci denní doby i ročních období (Quitt in Musil et al. 1993).
Analyzovaný obsah volné vody v nickamínku kolísá přibližně od 34 do 85,8 hm. %. Tyto hodnoty souhlasí
s procentuálním zastoupením vlhkosti nickamínku uváděným v literatuře (40 ­ 80 % Hill a Forti 1997,
92 ­ 96 % Gradziňski et al. 1997). Plasticita je zřejmě opravdu způsobena vysokým obsahem volné vody,
jak uvádí Hill a Forti (1997), neboť vzorek ze stropu Nagelova dómu v Císařské jeskyni byl velmi tvrdý
v porovnání s ostatními vzorky a analýza v něm prokázala nejnižší vlhkost ze všech odebraných vzorků.
Nickamínek je pravděpodobně dotován kondenzující atmosférickou vlhkostí i když okolní atmosféra
nedosáhla rosného bodu, protože hornina je chladnější než atmosféra a její teplota se již nachází pod mezí
rosného bodu. Nepozorovala jsem žádný aktivní skap, který by protékal přes plastický nickamínek. Obsah
- 30 krystalické
vody prokázaný ve vzorcích nám poukazuje na možnost, že kalcit není jedinou minerální fází
v nickamínku.
RTG difrakční analýza identifikovala, jako jedinou minerální fázi podílející se na složení nickamínku, kalcit.
Ovšem kvůli vysokým detekčním limitům (1-10 %) nemusely být minoritní složky (hydratované minerály)
odhaleny, přestože analýza vody dokládá přítomnost molekul vody v krystalické struktuře.
Mikrobiálními analýzami byla zjištěna přítomnost bakterií a vláknitých hub v nickamínkových vzorcích.
Byly identifikovány i v nickamíncích z polských Tater (Gradziňski et al.1997) nebo Pavoučí jeskyně
v Novém Mexiku (Northup et al. 2000). Ovšem Borsato et al. (2000) nezjistili ve vzorcích nickamínku žádné
mikroby. Zjišťování přítomnosti mikroorganismů a jejich určování je komplikovaná problematika. Záleží
na mnoha okolnostech souvisejících již s odběrem vzorků (možnost kontaminace) nebo kultivací
mikroorganis-mů a živných půdách (vhodné médium, teplota, životaschopnost mikroorganismů,...) i složitosti
a časové náročnosti těchto metod. Identifikované fluorescentní pseudomonády fluoreskují nazelenale pod UV
světlem, lze se tedy domnívat, že se určitou měrou mohou podílet na fluorescenci nickamínků, kterou jsem
pozorovala u nickamínků ze sledovaných jeskyní.
- 31 7.
ZÁVĚR
Nickamínek je speleotéma a ve sledovaných jeskyních se vyskytuje jako bílý povlak na stěnách a stropech.
Časté jsou oranžově nebo černě zbarvená místa. Zelené plochy na nickamínku indikují přítomnost řas (vlivem
osvětlení jeskynních partií). Povlaky jsou převážně plastické a již makroskopicky (např. promnutím
mezi prsty) rozeznáme vyšší obsah vody. Tloušťka se pohybuje v řádech centimetrů. Jak bylo pozorováno
v jeskyni Suchožlebské zazděné, nickamínek není homogenní a tvoří vrstvičky odlišné zbarvením a tvrdostí.
Vnitřní stavba nickamínku je velmi jemně zrnitá a vláknitá a jeví známky rekrystalizace. Nickamínek
se vyskytuje poblíž vchodů nebo v místech blíže k povrchu (pod komíny). Teplota v místech odběru vzorků
kolísala v rozmezí 3,9 ­ 12,5 o
C, relativní vlhkost se pohybovala mezi hodnotami 69,5 % - 91,2 %. Teplota
a vlhkost přímo neovlivňují vznik nickamínku. Důležitým faktorem je míra přesycení zdrojového roztoku
vůči kalcitu a přísun vody. Z mineralogického hlediska je nickamínek tvořen kalcitem, ovšem je pravděpodobné,
že obsahuje i hydratované minerály, díky relativně vysokému obsahu krystalické vody ve vzorcích
(0,9 ­ 3,13 hm. %). V odebraných vzorcích byla prokázána přítomnost psychrotrofních bakterií a vláknitých
hub. Díky jejich přítomnosti nelze vyloučit biologicky vyvolaný nebo řízený vznik nickamínku. Jejich podíl
na vzniku nickamínku ovšem není dostatečně znám a bude předmětem dalších studií.
Pro lepší znalost chemického složení nickamínku bude zapotřebí provést další analýzy (mikrosonda,
termická analýza). Jejich výsledky by bylo vhodné porovnat s chemickým složením okolních vápenců.
Pro detailnější pozorování mikrostavby nickamínku bude vhodné využít velkého rozlišení skenovacího
elektronového mikroskopu. Studium mikrostavby by nám mohlo více napovědět vzniku nickamínku.
Z výše uvedených poznatků vyplývá, že problematika nickamínku je složitá. Jeho vznik je přímo
i zprostředkovaně ovlivňován mnoha faktory, které spolu úzce i vzdáleněji souvisí. Je tedy nezbytné komplexní
studium tohoto jeskynního fenoménu.
- 32 8.
POUŽITÁ LITERATURA
Absolon K. (1970): Moravský kras I.-- Academia, Praha.
Bernard J. H. - Rost R. (1992): Encyklopedický přehled minerálů.-- Academia, Praha.
Bílková D. ­ Cílek V. ­ Hromas J. ­ Novotná J. ­ Vávra M. (2002): Podzemí v Čechách,
na Moravě a ve Slezsku.-- Olympia, Praha.
Borsato A. ­ Frisia S. ­ Jones B. ­ van der Borg K. (2000): Calcite moonmilk: crystal morphology
and environment of formation in caves in the Italian Alps.--Journal of Sedimentary Research, 70, 5,
1171-1182.
Bosák, P. ­ Vasátko, J. (2001): Czech Republic.-- In: C. Juberthie ­ V. Decu, Eds. Encyclopaedia
Biospeologica. Societé de Biospéologie, Moulis-Bucărest, 1405­1426.
Cílek V. ­ Koloušek D. (1990): Mineralogické výzkumy v Českém krasu.-- Československý kras,
41, 7-24. Academia, Praha.
Demek J. - Mackovčin P. a kol. (2006): Hory a nížiny: zeměpisný lexikon ČR.-- AOPK ČR, Brno.
Dvořák J. (1953): Příspěvek ke genesi nickamínku.-- Československý kras, 6, 72-73.
Faimon, J. -- Štelcl, J. -- Sas, D. (2006): Anthropogenic CO2-flux into cave atmosphere and its
environmental impact: A case study in the Císařská Cave (Moravian Karst, Czech Republic).
-- Science of the Total Environment 369: 231-245.
Frisia S. ­ Borsato A. ­ Fairchild I. J. ­ McDermott F. (2000): Calcite fabrics, growth mechanisms,
and environmetns of formation in speleothems from the Italian Alps and Southwestern Ireland.
-- Journal of Sedimentary Research, 70, 5, 1183-1196.
Gradziňski M. ­ Szulc J. ­ Smyk B. (1997): Microbial agents of moonmilk precipitation.
-- In: Jeannin P.Y.(ed) Proceedings 12th International Congress of Speleology, vol. 1. Swiss
Speleological Society, La Chaux-de-Fonds, 275-278.
Hanuláková, D. - Marvanová, L. (1994): Závěrečná zpráva o výskytu mikromycet
ve Zbrašovských jeskyních a ověření možného fungicidního působení roztoku Boronitu na tyto
mikroorganismy.-- Ms. Ces. Úst. Ochr. Přír., 14. Praha.
Hanžl a kol. (1999): Geologická mapa Brna a okolí. 1:50 000, ČGÚ, Praha.
Hill C.A. - Forti P. (1997): Cave Minerals of the World (2nd edition).-- National Speleological
Society, Huntsville, Alabama.
Hladil J. (1983): Cyklická sedimentace v devonských karbonátech macošského souvrství.
-- Zemní plyn a nafta, 28, 1, 1-14.
Hromas J. - Kučera B. - Skřivánek F. (1981): Jeskyně a propasti v Československu.
-- Academia, Praha.
- 33 http://www.cavemk.cz,
12.3. 2008
Chirienco M. (2004): The crystalline phase of the carbonate moonmilk: a terminology approach.
-- Acta Carsologica, 33,1, 257-264. Ljubljana.
Chlupáč I. ­ Brzobohatý R. ­ Kovanda J. ­ Stráník Z. (2002): Geologická minulost České
republiky. -- Academia, Praha.
Jones B. ­ Kahle C.F. (1993): Morphology, relationship, and origin of fibre and dendrite calcite
crystals.-- Journal of Sedimentary Petrology, 63, 1018-1031.
Kříž M. - Koudelka F. - Absolon K. (1940): Jeskyně Moravského Krasu.-- A. Píša, Brno. Reedice
knihy Kříž M., Koudelka F.(1900,1902): Průvodce do Moravských jeskyň.
Kukla J. (1953): Excentrické krápníky a nickamínek v jeskyni Izbici v Harmance
na Slovensku.-- Československý kras, 6, 2-11. Praha.
Losos Z. - VávraV.: Chemické složení minerálů a jeho vyjádření.
-- http://www.sci.muni.cz/mineralogie/kap_3_6_prepocty/kap_3_6_prepocty.htm 12.2.2008
Mapový server ČGS, http://nts5.cgu.cz , 12. 3. 2008
Morita, R. Y. (1975): Psychrophilic bacteria.-- Bacteriological Review, 39, 144­167.
Musil R. a kol. (1993): Moravský kras: labyrinty poznání. -- Jaromír Bližňák GEO program,
Adamov.
Northup D. E. ­ Dahm C. N. ­ Melim L. A. et al. (2000): Evidence for geomicrobiological
interactions in Guadulpe Caves. ­ Journal of Cave and Karst Studies, 62, 2, 80-90.
Northup D. E. ­ Lavoie K. H. (2001): Geomicrobiology of Caves: A Review.--Geomocrobiology
Journal, 18, 199-222.
Nováková, A. (2004): Saprotrofní mikroskopické houby v jeskyních Národního parku Slovenský
kras.-- In: P. Bella, Výskum, využívanie a ochrana jaskýň, 4. Zborník referátov,
162­168. Liptovský Mikuláš.
Onag B. P. (1995): Mineralogical data concerning moonmilk speleothems in few caves
from Nothern Norway.--Acta Carsologica, 24, 429-437.
Pakr A. (1979): Rozšíření a ochrana nalezišť nickamínku.-- Krajské středisko státní památkové péče
a ochrany přírody, Ostrava.
Panoš V. (2001): Karsologická a speleologická terminologie.-- Knižné centrum, Žilina.
Přibyl J. ­ Vodička J. ­ Kuzdasová Z. ­ Hofírková S. (1984): Přehled údajů o jeskyních
Moravského krasu, textová část 1.-- ČSAV, Brno.
Přichystal A. (1993): Nová fakta do diskuse o nálezu z doby halštatské v jeskyni Býčí skála
(Moravský kras).-- Časopis Moravského muzea, LXXVIII, 1/2, 75-86. Brno.
- 34 Richter
D.K. ­ Immenhauser A. ­ Neuser R.D. (2007): Electron backscatter diffraction documents
randomly orientated c-axes in moonmilk calcit fibres: evidence for biologically induced
precipitation.-- Geophysical Research Abstracts, 9, 02714, 1-11.
Slačík J. ­ Schlemmerová L. (1974): Příspěvek k fluorescenci nickamínku a sintru.
-- Československý kras, 26, 96-97.
Slačík J. (1975): Fotoluminiscence v českých jeskyních.-- Československý kras, 27, 29-34. Academia,
Praha.
Verrecchia E. P. ­ Verrecchia K. E. (1994): Needle- fiber calcite: a critical rewiew and proposed
clasification.-- Journal of Sedimnetary Research, 64, 3, 650- 664.
- 35 -
PŘÍLOHY
Příloha 1. Plánek Sloupsko- šošůvských jeskyní s vyznačenými odběrovými místy
(upraveno podle http://www.cavemk.cz)
Příloha 2. Plánek jeskyně Suchožlebská zazděná s místem odběru vzorků
(upraveno podle Absolon 1970)
- 36 Příloha
3. Plánek Císařské jeskyně s místy odběru vzorků
(upraveno podle Faimon et al. 2006)
Příloha 4. Plánek jeskyně Horní v Chobotu s místem odběru vzorků
(upraveno podle Absolon 1970)
- 37 Příloha
5. Plánek Kateřinské jeskyně s místem odběru vzorků
(upraveno podle http://www.cavemk.cz)
- 38 Příloha
6. Makrofotografie nickamínku
- 39 Příloha
7. Fotografie výbrusů v procházejícím světle (zelená škála = 0,39 mm)
- 40 Příloha
8. Graf teplot jeskynní atmosféry na místech odběru vzorků
5
6
7
8
9
10
11
12
13
Bílýdóm
Nagelůvdóm
Nicováj.
Eliščinaj.
Kateřinskáj.
HornívChobotu
Suchožlebská
zazděná
o
C
teplota 4.9. 2007
teplota 14.12. 2007
teplota 13.4. 2008
Příloha 9. Graf relativní vlhkosti jeskynní atmosféry na místech odběru vzorků
65
70
75
80
85
90
95
Bílýdóm
Nagelůvdóm
Nicováj.
Eliščinaj.
Kateřinskáj.
Hornív
Chobotu
Suchožlebská
zazděná
%
vlhkost 4.9. 2007
vlhkost 14.12. 2007
vlhkost 13.4. 2008
- 41 Příloha
10. Graf obsahu CO2 v jeskynní atmosféře poblíž míst odběru vzorků
650
700
750
800
850
900
950
1000
1050
1100
1150
1200
1250
Bílýdóm
Nagelůvdóm
Nicováj.
Eliščinaj.
Kateřinskáj.
Hornív
Chobotu
Suchožlebská
zazděná
ppm
obsah CO2 13.4. 2008
Příloha 11. Obsah volné a krystalické vody ve vzorcích nickamínku
47,2933,98
63,86
73,22
85,78
75,86
61,24
71,07
1,29
3,13
0,90
1,28
0,88
1,04
1,15
1,24
0
10
20
30
40
50
60
70
80
90
100
Bílýdóm
Nagelůvdóm
jezírko
Nagelůvdóm
exit
Nicováj.
Eliščinaj.
Kateřinskáj.
Hornív
Chobotu
Suchožlebská
zazděná
hm %
volná voda krystalická voda