MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNE FILOZOFICKÁ FAKULTA ÚSTAV ČESKÉ LITERATURY A KNIHOVNICTVÍ Informační studia a knihovnictví Petr Křivánek Uživatelské rozhraní online katalogu knihovny Magisterská diplomová práce Vedoucí práce: Dr. Ing. Zdeněk Kadlec 2007 Bibliografický záznam: KŘIVÁNEK, Petr. Uživatelské rozhraní online katalogu knihovny. Brno : Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav české literatury a knihovnictví, Kabinet knihovnictví. 2007. 95 s. Vedoucí diplomové práce Dr. Ing. Zdeněk Kadlec. Anotace: Diplomová práce „Uživatelské rozhraní online katalogu knihovny" je rozdělena do tří hlavních částí. Nejprve je popsán online katalog a některá pravidla s ním spjatá, a jsou také naznačeny některé problémy OPACu. Ve druhé části jsou podány teorie grafického uživatelského rozhraní, webdesignu a použitelnosti. Jsou také zmíněny webové služby podobné katalogu knihovny. V poslední části jsou definovány hlavní funkční bloky rozhraní katalogu a jsou navržena jejich zlepšení. Klíčová slova: OP AC, online katalog knihovny, uživatelské rozhraní, webdesign. Annotation: The diploma work „User Interface of Online Library Catalog" is divided into three main parts. First, online catalog and some rules bound with it are described, and some problems of OP AC are outlined too. Second, theories of graphical user interface, webdesign and usability are given. A look at some library catalog-like web services is mentioned too. In the last part the main functional blocks of catalog interface are defined and some improvements of them are suggested. Keywords: OP AC, online library catalog, user interface, webdesign. Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracoval samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury. V Brně dne 25. dubna 2007 Petr Křivánek Poděkování Děkuji Dr. Ing. Zdeňku Kadlecovi za veškerou pomoc a rady poskytnuté při psaní této práce. Myšlenka je pták prostoru, který v kleci slov může sice mávat křídly, ale nemůže létat. Chalíl Džibrán OBSAH Obsah.........................................................................................................................................6 Úvod...........................................................................................................................................7 1 Online Public access Catalog..........................................................................................8 1.1 Historie a vývoj........................................................................................................8 1.2 Funkce katalogu.....................................................................................................10 1.3 OP AC a jeho současně problémy...........................................................................12 1.4 Uživatel OPACu.....................................................................................................15 2 Uživatelské rozhraní......................................................................................................19 2.1 Interakce................................................................................................................19 2.2 Grafické uživatelské rozhraní................................................................................20 2.3 Webdesign..............................................................................................................21 2.3.1 Vybrané standardy pro tvorbu webových aplikací............................................22 2.3.2 Testování použitelnosti.....................................................................................28 2.3.3 Čtení a typografie na webu...............................................................................29 2.3.4 Návrh stránky....................................................................................................30 2.3.5 Navigace...........................................................................................................32 2.4 Konkurenční služby pro srovnání..........................................................................34 2.4.1 Webové vyhledávače........................................................................................34 2.4.2 Amazon.............................................................................................................39 2.4.3 Komerční databáze............................................................................................42 3 Funkční bloky................................................................................................................46 3.1 Úvodní obrazovka..................................................................................................47 3.2 Vyhledávání...........................................................................................................59 3.3 Zobrazení vyhledaných zdrojů...............................................................................62 3.4 Zobrazení záznamu jednoho provedení..................................................................69 3.4.1 Zobrazení struktury jednoho díla......................................................................72 3.5 Zobrazení rejstříku (procházení)........................................................................... 75 3.6 Zobrazení jedné položky rejstříku..........................................................................81 3.7 Uživatelský účet a související položky...................................................................83 Závěr........................................................................................................................................88 Seznam obrázků......................................................................................................................89 Použitá literatura....................................................................................................................90 6 UVOĎ Vývoj informačních technologií nutí všechny instituce k tomu, aby se vhodným způsobem prezentovaly také ve světě internetu. Současné knihovny se profilují jako sociální instituce, místa setkávání lidí, a tento trend stále sílí. A tak by se mohlo zdát, že investice do internetového přístupu ke knihovním sbírkám jdou jaksi „proti" onomu sociálnímu poslání knihoven. Myslím, že tomu může být právě naopak. Více než tři čtvrtiny populace dosud nevyužily služeb knihovny [9, s. 23]. Zbývající část knihovnu sice používá, ale pokud se podíváme na průzkumy povědomí o tom, co všechno vlastně knihovna svým čtenářům nabízí, můžeme usoudit, že máme stále poměrně značné rezervy v prezentaci našich možností. Široké pole působnosti se také otevírá v oblasti informační gramotnosti, vzdělávání obyvatelstva, využívání volného času. Ve všech těchto sférách může být online katalog knihovny (OPAC) zajímavým prostředníkem mezi knihovnou, jejím fondem a čtenáři. OP AC si můžeme představit jako výkladní skříň obchodního domu zaznamenaných znalostí, jako obálku knihy nebo časopisu, která nás přímo láká k prolistování obsahu. Proč by právě po dobré zkušenosti s OPACem se nemohl internetový uživatel rozhodnout využít služeb knihoven a stát se čtenářem? Myslím, že tohle je cesta, kterou je třeba se vydat. Stávajícím čtenářům OP AC již slouží, jsou poučeni o všech aspektech spolupráce s knihovnou. Ale co nabízí OP AC těm dosud neosloveným? Může lidem usnadnit cestu do knihovny, přilákat je, upoutat jejich pozornost? Možná to jsou na úvod moc odvážné otázky. Můžeme se také zeptat, jak je OP AC vybaven právě pro stávající čtenáře, kteří s ním běžně pracují. Ve své práci se zabývám uživatelským rozhraním online knihovního katalogu. Předkládám určité odpovědi na právě položené otázky, pokouším se nalézt správné prostředky k posouzení uživatelského rozhraní či k jeho tvorbě, a také nabízím některá řešení s cílem zlepšit rozhraní OPACu. To vše s primární snahou vyjít vstříc uživateli OPACu, podívat se na problém jeho očima a zohlednit jeho potřeby. 7 1 ONLINE PUBLIC ACCESS CATALOG Knihovní katalog obecně můžeme definovat jako „sekundární informační zdroj obsahující soubor katalogizačních záznamů o dokumentech, které daná instituce uchovává ve svých fondech nebo které trvale nebo dočasně zpřístupňuje, vytvářený podle předem stanovených zásad a umožňující zpětné vyhledávání dokumentů" [24, s. 2]. Knihovní katalog dostupný veřejnosti prostřednictvím internetu — tak bychom mohli přeložit výraz Online public access catalog (OPAC). OPAC je jednou ze součástí integrovaného knihovního sytému, který slouží knihovnám pro správu veškeré agendy spojené s jejich posláním — „shromažďovat, zpracovávat, uchovávat a zpřístupňovat zaznamenané lidské zkušenosti, znalosti a prožitky' [17, s. 100]. Knihovní systémy obsahují výpůjční, katalogizační, akviziční modul, modul pro správu seriálů a pro meziknihovní výpůjční službu, a samozřejmě OPAC [14, s. 2270]. 1.1 Historie a vývoj Pohled do historie knihovních katalogů podávám především pro správné pochopení toho, jakým způsobem dnešní OPAC vypadá a funguje; jaké vlivy v tomto směru působily. První katalog nosil nejspíše nějaký člověk ve své hlavě, později byly samozřejmě vytvářeny a udržovány písemné seznamy majetku knihovny. Prvním knihovním katalogem, který využíval určitou standardizaci, byl katalog lístkový. Lístky se psaly ručně, později na psacím stroji. V dnešní době bývají zobrazení takových lístků k vidění v online katalozích nebo na stránkách knihoven. V roce 1876 vydal Charles Ammi Cutter (1837-1903) Rules for a Dictionary catalog [69]. V těchto pravidlech je funkce katalogu popsána takto: Cíle 1) Umožnit čtenáři najít knihu, u které je znám: a. autor b. název c. předmět 2) Ukázat, co knihovna má d. od daného autora e. daného předmětu f daného druhu literatury 3) Pomoci při volbě knihy 8 g. podle jejího vydání h. podle jejího charakteru (literárního či tématického) Prostředky Autorský přístup s nutnými odkazy (pro a. a d.) Názvový přístup nebo odkazy na název (pro b.) Předmětový přístup, křížové odkazy a setříděná tématická tabulka (pro c. a e.) Druhový přístup (prof.) Uvedení vydání a tisku, s poznámkami, pokud j sou nutné (pro g.) Poznámky [18] Na tomto místě je třeba upozornit na snahu nabídnout přístup ke knihám podle jejich předmětu. Ještě je třeba uvést, že již Cutter se svým přístupem snaží katalogizovat knihu jako objekt, nikoliv dílo/díla v knize obsažená. Toto pravidlo přetrvává až do dnešních dnů. S nástupem počítačů bylo možné vytvořit katalogizační záznam pouze jednou a potom ho neomezeně kopírovat a šířit. Proto byl zaveden standard pro vytváření takových záznamů, MARC (machine readable cataloguing). Záznamy byly uchovávány v databázích, kde později byla samozřejmě nějaká vyhledávací funkce nutností. Nicméně o nějakých užitečných uživatelských funkcích zatím nemůže být ani řeč — tato databáze zpočátku nebyla přístupná čtenářům. Následně se pomocí této databáze také automatizoval proces půjčování, [podle 14] Dalším krokem bylo zpřístupnění této databáze čtenářům. Zde jsou pro mě pozoruhodné zejména myšlenky a pohnutky, se kterými tehdejší knihovníci první uživatelské katalogy vytvářeli, a kterými v podstatě určili směr, jímž se katalogy ubírají až do dneška (a ze kterého se stále nemohou vymanit). První elektronické katalogy nebyly navrženy proto, aby nahradily lístkové katalogy, nebo aby nějakým způsobem vylepšily, povýšily práci s nimi. Jedinou pohnutkou bylo urychlení, zefektivnění práce se stávajícím systémem. Parabolicky to vyjadřuje následující obrázek 1. Obrázek 1: První elektronický katalog (vpravo). Opravdu jen ten první? [podle 36] 9 První veřejné elektronické knihovní katalogy nebyly přístupné po síti (pouze lokálně na určitém počítači přímo v knihovně). Umožňovaly hledání podle autora/názvu [36, část 2] — nebylo zavedeno předmětové hledání ani možnost upravit dotaz; výsledkem procesu hledání bylo zobrazení příslušného katalogizačního záznamu. Systémy byly hodnoceny jako uživatelsky nepřívětivé, dokonce jako horší než katalogy lístkové. Jednalo se o systémy, které si jednotlivé instituce vyráběly samy nebo šije pro své potřeby nechaly vyrábět. Vývoj takzvané druhé generace veřejného katalogu (vstříc OPACu) vzešel jako reakce na paralelně probíhající vývoj komerčních databázových (neknihovnických) systémů (DIALOG, BSR). Veřejně přístupné elektronické katalogy si začala objednávat knihovní konsorcia a součástí požadavků na systémy se stalo to, aby mohly být snadno používány i nezkušenými uživateli, aby se způsob práce s nimi přiblížil používání lístkového katalogu. Na celé situaci je poněkud paradoxní to, že nebyly brány v úvahu úspěchy online databází časopisů, jejichž vývoj nikterak nezohledňoval předchozí zkušenosti s papírovými rejstříky časopisů. Stejně tak digitální knihovny ve svém vývoji pracovaly s knihovnickými zkušenostmi jen minimálně. Současné webové služby, o kterých hovořím níže, slaví značné úspěchy s technologiemi, které jsou primárně postaveny na uživatelském komfortu — nikoliv na komfortu obsluhujícího pracovníka nebo na základně staletých tradic. 1.2 Funkce katalogu V roce 1961 na Mezinárodní konferenci o zásadách katalogizace v Paříži bylo přijato ustanovení známé jako „Pařížské principy". Funkce katalogu jsou zde definovány takto: Katalog by měl být efektivním nástrojem pro zjištění, • zda knihovna obsahuje konkrétní knihu určenou o autorem a názvem, nebo o pokud není autor v knize uveden, pouze názvem, nebo o pokud autor i název jsou nevhodné či nedostatečné pro identifikaci, vhodnou náhradou názvu; • a dále o která díla určitého autora a o která vydání určitého díla jsou v knihovně [66] Protože se konference zabývala převážně jmenným popisem, požadavky na katalog žádným způsobem nereflektují možnost hledání podle předmětu díla. To se ale změnilo o 42 let později, kdy bylo na setkání expertů IFLA ve Frankfurtu (2003) [65] přijato Ustanovení mezinárodních zásad katalogizace. To si klade za cíl nahradit Pařížské principy a upravit současná pravidla tak, 10 aby co nejlépe vyhovovala využívání online katalogů. Funkce katalogu jsou potom definovány tak, aby katalog umožnil: • Najít bibliografické zdroje o Lokalizovat jeden zdroj o Lokalizovat soubor zdrojů ■ patřící k jednomu dílu ■ patřící k jednomu vyjádření ■ patřící k jednomu provedení ■ vytvořená jednou osobou, rodinou či korporací ■ vztahujících se k jednomu předmětu ■ definovaných jiným kritériem (jazyk, země vydání, datum vydání, fyzický formát) přičemž jednotlivé složky díla/publikace nemusejí mít z ekonomických důvodů vlastní záznamy • Identifikovat bibliografický zdroj • Vybrat bibliografický zdroj • Získat přístup k popsaným jednotkám či k jejich bibliografickým záznamům • Navigovat uživatele katalogu o prostřednictvím logického uspořádání bibliografických informací o jasnou prezentací způsobu, jak se v katalogu pohybovat o prezentací vztahu mezi díly, vyjádřeními, provedeními a jednotkami Obecně lze k celému funkčnímu schématu říci, že se snaží dodržet sled přístupu od nehmotného k hmotnému (od abstraktního ke konkrétnímu) při vyhledávání informačního zdroje. Schematicky to znázorňuji na následujícím obrázku 2. Obrázek 2: Funkce katalogu podle Frankfurtských principů Konkrétně první položka „Najít" je nejabstraktnější, nejširší a podle mě znamená vlastně první krok k tomu, aby byla definována určitá podmnožina 11 z celkového fondu knihovny, která potenciálně může vyhovovat potřebám čtenáře. Další krok je identifikace, čili podle textu pravidel potvrzení toho, že se jedná skutečně o entity vyhovující požadavku čtenáře; je to pohled na nalezenou množinu zdrojů. Na základě těchto údajů si čtenář vybere to, o co má skutečně zájem, a následně se dozví, jak dané zdroje získá — rezervuje si jednotku, případně obdrží dokument elektronicky atd. Navigaci jsem pro přehlednost znázornil čárkovaně jen v první části obrázku — ta umožní čtenáři prostřednictvím zachycených vztahů mezi entitami přístup k dalším informacím, podobným dokumentům, které by ho mohly zajímat; k dokumentům, které přímo nevyhovují jeho zadání, ale jsou mu blízké atd. Jak je vidět, je zde již také zohledněn koncept Funkčních požadavků na bibliografické záznamy (FRBR) [30]. 1.3 OPAC a jeho současné problémy V této kapitole se pokusím podat přehled o tom, jak jsou online katalogy a jejich funkce hodnoceny v literatuře. Po prostudování materiálů jsem téma rozdělil do několika hlavních oblastí zájmu „kritiků". Jako souhrnné stanovisko úvodem lze uvést názor R. Tennanta, že knihovní systémy „...by měly být odstraněny veřejnosti z dohledu" [72]. Autor kritizuje především často deklamované snahy udělat z knihovního katalogu univerzální informační zdroj, přičemž často katalog neumožní prohledat ani všechno to, co má daná knihovna skutečně k dispozici, nemluvě o prohledání sbírek dalších knihoven, webu, databází, knihkupectví. Poukazuje rovněž na nevhodnost zpracování uživatelského rozhraní OPACu. OPAC školních knihoven (ale samozřejmě nejen ten) může plnit určitou specifickou funkci tím, že prostřednictvím děl, která jsou v něm dostupná, naznačí jejich určitou potenciální „relevanci", hodnotnost — tím, že jsou k dispozici právě tato a ne některá jiná. Studenti na to rádi spoléhají [2]. Tedy zejména v situaci, kdy využívají předmětové hledání. Hledání knih podle požadovaného předmětu a všechny jeho aspekty je jedna z oblastí, kterou se literatura skutečně hodně zabývá. Podle mého názoru je to tím, že oborové hledání v online katalogu vlastně do značné míry reprezentuje jejich hledání v policích volného výběru, kde mnohdy bývají podle předmětu stavěny. 30-45% uživatelských hledání v katalogu končí hledáním v knihovních regálech. Přesto předmětové hledání v současných katalozích patří mezi nej problematičtěj ší: - Uživatelé umějí dobře vyjádřit hledané téma pomocí klíčových slov. Avšak neprojevují znalost prekoordinace předmětových hesel [54]. 12 Booleovské operátory používá naprosté minimum uživatelů, i když jsou naznačeny v interaktivní formě a není tedy nutné je zapisovat či dokonce vytvářet složitější logické výrazy. Bývají zadávána 1-2 slova. - Neúspěšnost předmětových hledání je vyšší než u jiných hledání — můžeme se setkat s hodnotami 40-60% [80]. Také se jeví jako nejproblematičtější [34]. Přesto bývá charakterizováno j ako nejpopulárnější [31]. I přes nepochybný rozvoj webových technologií jsou označovány dnešní možnosti předmětového hledání v OPACu jako stejné s těmi „pre-webovými". Zatím se nepodařilo správně uchopit tezaurus či další uživatelsky přívětivé metody předmětového přístupu k dokumentům. Pokud jsou uživatelé nuceni zadat předmětové heslo přesně v předepsaném formátu (minimálně reversní podoba, např. předmětových hesel kongresové knihovny, LCSH) z důvodu porovnávání řetězců, potom je pochopitelné, že nejméně úspěšným druhem hledání bude právě pokus o předmětové hledání [31]. Nejsou tohle ty správné argumenty pro započetí revize celé koncepce jak předmětového zpracování fondu, tak i jeho následného zpřístupňování? Existují projekty, které se touto koncepcí podrobně zabývaly; pokusy o všepokrývající řešení, jako byl například HILT — High Level Thesaurus, byly shledávány nerealistickými či utopickými [78], na druhou stranu však naděje samozřejmě existuje (viz kapitola 2.4). Dosavadní věcné selekční jazyky (MDT, DDT, ale třeba i Konspekt) jsou jistě vyhovujícím základem pro prohloubení již započatých úvah nad takovým způsobem věcného popisu dokumentů, který by byl dostatečně flexibilní, rozsáhlý, ale současně respektoval online prostředí se svými specifiky — zde je nutno vyřešit zejména přehlednost, uživatelskou přívětivost, vícejazyčný přístup, právní aspekty spojené s v podstatě volnou dostupností takového produktu. Potřeba předmětového přístupu k dokumentům a povýšení jeho současných schopností byla tedy vyslovena. Literatura se dále vyjadřuje také k uskutečnění této funkce katalogu. V současnosti stále aktuálnější využití prohledávání plného textu dokumentuje sice určitým řešením, aleje naprosto nepostačující v případě, kdy uživatel neví, co vlastně hledá. Stejně tak nedostatečné se jeví freetextové hledání v předmětovém zpracování fondu (v podstatě jde o hledání klíčových slov v celém záznamu). Uživateli je nutné nabídnout pohled na věcný selekční jazyk použitý pro předmětový popis dokumentů. Jedině tak potom uvidí vše, co by sám možná nebyl schopen definovat, vyjádřit. Uživatelé jsou překvapeni, „co všechno" knihovní katalogy (konkrétně např. pomocí LCSH) umějí vyjádřit, jakou mají hesla strukturu. Zkušenosti referenčních knihovníků to dokládají [48], 13 nicméně uživatel přistupující online má značně ztížené podmínky — musí si poradit sám. A jaké prostředky k tomu v dnešním OPACu má k dispozici? Jedná se o browsing neboli prohlížení, procházení lexikálních jednotek použitých pro popis jednotlivých dokumentů. Přestože se připouští, že prohlížení je uživatelsky přátelštější forma zadání požadavku oproti vymyšlení a zapsání nějakého termínu; forma, kterou je prohlížení realizováno v současných katalozích je nedostatečná [50, 78, 80]. S tím nemohu než souhlasit. Pokud například knihovna používá systematický selekční jazyk pro popis fondu a uživatel může zahájit procházení pouze tak, že zadá část numerické notace, je to naprosto nevhodný přístup. drogoví pašeráci [o] EBSER drop velký dropi dropovití Drosophila melanogaster [o] Drosophilidae M drozdovití drožďařství drsnost povrchu Obrázek 3: Prohlížení autoritní báze nkp.cz (Aleph), heslo drogy Neméně pozoruhodným prostředkem současných výrobců OPACů je výpis termínů použitých pro indexaci seřazený podle abecedy (viz obrázek 3). Pokud se jedná o volně tvořená klíčová slova, ta pochopitelně žádnou strukturu nemají, neexistují zde nadřazené ani podrazené termíny, fasetové uspořádání atd. Může sice být nějakým způsobem např. vyřešen systém nedeskriptorů, ale to stále zůstáváme pouze na prahu toho, co jsme schopni (a povinni) uživatelům nabídnout a co by jim knihovní fond ohromným způsobem zprůhlednilo, zpřehlednilo, učinilo dostupnějším ve všech jeho částech. Rozsáhlý přehled literatury na téma prohlížení podává Ch. Hildreth [36, část 5]. Je patrné, že úloha „...cíleného či bezcílného procházení zdrojů, časopisů, knih či jiných médií s nadějí, že bude objevena nespecifikovaná nová, užitečná informace" je v knihovnické literatuře známá již několik desítek let; Hildrethuv článek, který toto téma ostře konfrontuje se současným stavem OPACů, pochází z roku 1995. Žádná zásadní reflexe ze strany výrobců online katalogů však není patrná — možná proto, že knihovníci nevznášejí svoji objednávku dost důrazně, pokud vůbec. Celých 12 let zůstávají nerealizovány také návrhy, které Ch. Hildreth ve svém 14 článku předestírá, resp. jsou stále ve stadiu nesmělých pokusů a úvah o tom, jak „by to uživatelé nejspíš chtěli" [příklad: 11]. Pro hodnocení úspěšnosti hledání z pohledu uživatele bývá používán počet vrácených záznamů. Za neúspěch se považuje jak prázdná množina („no-hit search"), tak velké množství záznamů, přičemž 30 a více záznamů je pro uživatele nepoužitelným počtem. To zájem uživatele opadá, dále záznamy neprochází; nebo do procházení takového počtu výsledků raději vůbec nepustí. Z výzkumů podle Ch. Hildretha vyplynulo, že optimální počet je 15 záznamů [36, část 4]. Porovnejme to s Google, který na dotaz vrátí stovky tisíc záznamů, a přesto je tak populární. Svůj podíl na této úspěšnosti má samozřejmě řazení výsledků dle relevance, hledaná klíčová slova zobrazená v kontextu jejich použití, okamžitý přístup k plným textům, ale také jednoduchost a střízlivost celého designu. Vnímání celého systému jako celku je do značné míry spjato s prvním dojmem, jaký systém u návštěvníka vytvoří [36, část 2]. Celý způsob práce působí velice návykově, fixuje se jako vzorec chování, který se uživatelé pokoušejí aplikovat univerzálně. Podle human-computer interaction (HCl) je tohle typický obecný příklad příčiny vzniku chyb v životě [22, s. 46]. Často se můžeme také setkat s výtkou, že OP AC dává čtenáři k dispozici pouze málo materiálu popisujícího knihu [72], jedná se vlastně o velice stručný bibliografický záznam. Pro 75% uživatelů je sice důležitým údajem pouze název a předmět díla [54], což ale není argument, který by měl obhájit současné katalogizační záznamy. Aleje to jasným vodítkem pro zobrazení soupisu vyhledaných dokumentů. 1.4 Uživatel OPACu Práce s informacemi je základní funkční potřebou lidského mozku, potažmo každého lidského individua. Mozek (orgán na zpracování informací) přijímá a zpracovává obrovské množství dat, která do něho vstupují automaticky, řečeno počítačovou terminologií, nezávisle na vědomí jedince prostřednictvím různých senzorů (smyslů) z vnitřního i vnějšího prostředí. Mozek s nimi dál samostatně nakládá (různě s různými informacemi); tuto vlastnost ostatně vykazují již jednotlivé buňky mozku — neurony. Nicméně člověk je obdařen myšlením a vědomím coby evoluční „třešničkfouj na dortu, která umožňuje velmi rychlé rozhodování" [71, s. 178]. Myšlení člověka je bez ustání probíhající proces, a právě svobodné rozhodování, jedna ze základních vlastností (funkcí) myšlení, vyžaduje vědomý přísun různých informací. Tím se dostáváme k fenoménu informační potřeby, součásti informačního chování. Vtom nejužším smyslu j e podle J. Steinerové informační chování definováno přímo jako interakce s informačními zdroji a systémy jak na fyzické úrovni 15 (technologie, dokumenty), tak na úrovni kognitivní [67, s. 10]. Steinerová uvádí i další, podrobnější dělení informačního chování a jeho modelů. Zajímavé jsou psychologické, emoční aspekty těchto procesů. To, že samotné lidské chování a rozhodování není ani zdaleka nějakým racionálním procesem, jak se v minulosti tvrdilo, je dnes již poměrně rozšířenou pravdou. A tak samozřejmě emoce působí nejen na počátku informačního procesu (stres, frustrace z nedostatku informací), ale dostavují se a manipulují lidským chováním také v průběhu celého aktivního informačního procesu. Pokud si tento proces představíme jako jednotlivou, konkrétní akci (např. zjistit vše o cestování do Japonska), potom nejistota, vágní myšlenky, úzkost jsou tedy typické jak na začátku informačního procesu, tak dále v jeho průběhu i v samotném závěru (to samozřejmě už ne v takové míře jako na začátku; pokud není účastníkem procesu neurotik). Jak všechny tyto informace využít při návrhu uživatelského rozhraní katalogu? Designer s výše uvedenými znalostmi má celou řadu možností, jak uživateli usnadnit proces jeho in-formování či ho nějakým způsobem přímo iniciovat (mnohdy jsou totiž uživatelovy informační potřeby neuvědomělé). Můžeme celý proces upravit tak, aby vyšel uživateli maximálně vstříc, respektoval ho či se mu přímo pokoušel (v rámci svého rozhraní) přizpůsobit. Klasickým „univerzálním" dělením uživatelů je jejich rozlišení na experty a nováčky, případně lze přidat i mezistupeň — středně pokročilého uživatele. Jednotlivým stupňům také odpovídá rozlišení podle frekvence práce se systémem: návštěvník přistupující poprvé, občasný návštěvník a pravidelný uživatel [62]. J. Steinerová [67, s. 108] zohledňuje ještě téma/oblast, ve kterém si uspokojuje návštěvník určitého webu svoji informační potřebu, z čehož nám vyjde následující tabulka různých kombinací (obrázek 4). © © © © V tématu N N E E Na webu (inf. zdroji) N E N E Obrázek 4: Možné kombinace novácka (N) a experta (E) v jedné osobě při setkání s webem Každý sloupec tabulky reprezentuje určitého uživatele, míra jeho předpokládané frustrace je znázorněna emotikonem. Současná uživatelská rozhraní různých systémů s tímto dělením nakládají tak, že například vytvářejí „základní" a „rozšířené" verze vyhledávacích formulářů, standardní a komplexní zobrazení výstupu. Můj názor (podložený zkušenostmi) aleje, že ne vždy vedou výsledky práce se současnými takto „na míru šitými" prostředky ke shodným výsledkům. To je 16 ale důležitým předpokladem nejen pro práci s knihovním katalogem — nezávisle na použitých prostředcích (cestě) se dostat na stejné místo, ke stejným informacím. Vstupní znalosti uživatele, jeho kulturní prostředí, jazyk, technologické či jiné schopnosti by neměly v žádném případě limitovat výsledek práce se systémem. Aby knihovna plnila co nejlépe požadavky svých čtenářů, musí svého čtenáře nejprve poznat, vytvořit jeho profil, případně profily těch, jejichž nárokům chce vycházet vstříc. Podle toho potom lze určit poměrně dobře jejich předpokládané současné znalosti a vzdělání, schopnosti práce s technologiemi, určitým způsobem vytvářet modely jejich požadavků. Každý systém, pokud se nepředpokládá využívání skupinou s homogenními vlastnostmi, by měl být navržen tak, aby vyhovoval charakteristikám všech typů uživatelů [62, s. 68]. Tutéž myšlenku potvrzuje i S. Krug, konkrétně se jedná o mýtus průměrného uživatele na internetu: žádný takový uživatel pochopitelně neexistuje [45]. Argument „průměrného uživatele" většinou znamená obhajování svých vlastních názorů a pohledů na svět, které se ale objektivitě mohou přiblížit jen s rozsáhlými zkušenostmi posuzovatele, ale nikdy se objektivními nestanou. Další zajímavou charakteristikou uživatelů, kteří mají nějakou (uvědomělou) informační potřebuje způsob, jakým jsou schopni tuto potřebu vyjádřit. D. Maurer ve svém článku 4 styly hledání informací a jak pro ně navrhovat [49] uvádí následující dělení: Vědí, co chtějí Tito uživatelé mají konkrétní představu o informaci, kterou potřebují: umějí ji popsat slovy a mají představu, kde začít hledat. Tohle je snad jediná skupina, které dnešní OP AC může vyhovovat. Hledání klíčových slov pomocí porovnávání řetězců kdekoliv nebo dokonce v konkrétním poli bibliografického záznamu jejich očekávání splní dokonale — pokud katalog vyhovující záznam obsahuje. Dalšími vhodnými prostředky k hledání požadovaných informací jsou zde A-Z index (výpis indexačních termínů seřazený podle abecedy), odkazy na často hledané položky, a také prohlížení/navigace. Prozkoumávají Často má uživatel pouze rámcovou představu o tom, co by chtěl; zná již například téma, přesto nemusí být schopen použít konkrétní slova. Nebo slova, která používá při svém hledání stávajícími prostředky, nejsou vhodná, nedostačují k přesnému nalezení žádané informace. Vhodnými prostředky pro tyto uživatele jsou: nabídka podobných témat k právě prohlíženému, vyhledávání, které poskytne širší informace a 17 další klíčová slova pro následující hledání, a navigace jak v různých hloubkách hierarchie, tak v horizontálních směrech. Nevědí, co mají vědět V různých situacích se člověk dostává do stavu, kdy nějaké informace existují a jsou pro něho vhodné nebo důležité, ale dotyčný prostě nemá ponětí o tom, že něco takového existuje, tudíž ho ani nenapadne, aby takovou informaci hledal. Vlastně k tomu ani nemá prostředky, nezná informační zdroje. Přirovnal bych to k situaci v autobuse, kdy všichni koukají na něco venku, ale pouze ten, kdo má tím (zajímavým) směrem sloupek mezi okny, netuší, že by se měl naklonit a koukat taky. Může zůstat klidný a ostatních si nevšímat, nebo se rozhodne vyřešit svůj informační deficit (nakloní se, odloží noviny atp.). V tomto směruje užitečné nabídnout přímočaré, jasné a stručné informace tak, aby přístup k detailnějším informacím byl jednoduchý. Hledají již jednou nalezené Mnoho lidí má podle D. Maurerové potíže s tím, že potřebuje zpětně dohledat informaci, kterou někdy dříve někde viděli. Mohou dokonce vědět na kterém webu, jenom neví, kde přesně to bylo. Systémy by proto měly umožňovat ukládání historie — buď automaticky, nebo pouze na uživatelův pokyn. Na závěr tématu citát z článku: „Nejdůležitější není to, že jste našli styl hledání informací, který se shoduje s jednou z těchto kategorií, ale to, že tato škála vůbec existuje". 18 2 UŽIVATELSKÉ ROZHRANÍ V této kapitole se zabývám teoretickými i ryze praktickými oblastmi, které jsou využitelné pro popis funkcí a vlastností uživatelského rozhraní. Vycházím zejména z poznatků human-computer interaction (HCl). Jedná se o multioborovou disciplínou, zahrnující zkušenosti z psychologie a kognitivní vědy, ergonomie, sociologie, informatiky a strojírenství, obchodu, grafického designu, psaní odborných textů a mnoha dalších. Studiu je podrobována jak fyzická interakce člověk-počítač (běžné PC s myší a klávesnicí, řídící centrum elektrárny, které obsluhuje několik pracovníků současně), tak i její nehmotné aspekty (estetika, pedagogika, psychologie). [22] V dalších částech kapitoly potom hovořím o webdesignu a popisuji vybrané webové služby, které mohou sloužit pro srovnání či jako inspirace pro vylepšení současných OPACů. 2.1 Interakce Historicky výzkumu interakce člověka s počítačem předcházel výzkum interakce čiověk-stroj, jehož počátky sahají do období druhé světové války. Přechod zájmu na oblast počítačů je tedy jen přirozeným vývojem. Samotný způsob interakce člověk-počítač můžeme rozdělit do několika oblastí, které samozřejmě do značné míry kopírují historické formy takové interakce. Jedná se o: rozhraní s příkazovým řádkem rozhraní s menu zapojení přirozeného jazyka dotazovací prostředí (otázka/odpověď) formulářové šablony * - WJJVIP (vysvětluji níže) * klikací rozhraní * 3D rozhraní (virtuální realita) [podle 22, s. 115] Pro moji práci jsou zajímavé oblasti označené hvězdičkou *. Každý z těchto způsobů interakce je v současnosti běžně a úspěšně používán ve webových prohlížečích. Internetový prohlížeč považuji za prostředek vhodný pro práci s online katalogem knihovny — alternativou j sou různé klientské aplikace, které uživatel stáhne, rozbalí nebo nainstaluje. I když mají některé výhody, přesto se ve své práci zaměřuji na OP AC realizovaný v okně webového prohlížeče. V literatuře se můžeme setkat i s poněkud hrubším dělením vývoje uživatelského rozhraní: příkazový řádek (command line) 19 menu grafické uživatelské rozhraní (GUI) [37], které v přehlednější formě opět popisuje jednotlivé způsoby interakce; všechny varianty jsou opět používány ve větší či menší míře až do dnešních dnů. Pojmem interakce rozumíme komunikaci, výměnu informací mezi dvěma systémy. Z tohoto pohledu lze i člověka zúžit na systém pro zpracování informací, který má svoje vstupy a výstupy. Přesto v HCl mluvíme o interakci člověk-počítač jako o interakci dvou rozdílných systémů. [22, s. 102] Pro realizaci takové komunikace mezi systémy je nutné nějaké komunikační rozhraní (interface). Jak již bylo řečeno, HCl se zajímá o všechny aspekty takového komunikačního rozhraní. V případě ovládacího panelu přístroje s několika tlačítky můžeme řešit ona tlačítka, v případě počítače se HCl může zabývat ergonomií klávesnice a myši, stejně jako vlastnostmi GUI, které v určitých případech slouží pro výměnu informací mezi člověkem a počítačem. Následující schéma zobrazuje takovou komunikační situaci obecně. Obrázek 5: Obecný systém interakce [podle 22, s. 106] Stručný popis obrázku 5 můžeme začít tím, že interakci by měl začít vždy uživatel (uvedení systému do pohybu). Ovšem ne pokaždé je to nutné. Jakýsi první „vstřícný" krok můžeme očekávat i ze strany počítače. Každá ze šipek na obrázku znamená určitou akci, která používá svůj vlastní jazyk. Vstup a výstup (v elipse) společně reprezentují komunikační interface. Důležitým pravidlem, které souvisí s použitelností prostředí, je v rozhraní pro interakci zaměnitelnost výstupu a vstupu (kapitola 2.3.1.2.2), tedy možnost použít výstup systému ihned (interaktivní metodou) jako vstup, bez nutnosti si např. hodnoty kopírovat/pamatovat a přecházet do rozhraní zajišťujícího vstup dat. 2.2 Grafické uživatelské rozhraní Prvním skutečným „rozhraním" v komunikaci člověk-počítač byl příkazový řádek. Příkazový řádek má své výhody — umožňuje přímý přístup ke všem 20 funkcím systému, je flexibilním a velice silným nástrojem; příkazy lze zadávat přímo s hodnotami parametrů atd. [22, s. 116] Tyto vlastnosti nicméně „odsoudily" příkazový řádek k tomu, že v dnešní době je využíván téměř výhradně odborníky, kteří jsou ochotni a schopni se všechny příkazy naučit zpaměti a poté je používat v poměrně strohém prostředí. „Nepochybně největší inovací na poli HCl bylo zavedení grafického uživatelského rozhranť [27]. Stalo se tak v sedmdesátých letech v Xerox Palo Alto Research Center. Prvním projektem s implementovaným grafickým rozhraním, který byl komerčně úspěšný, byl počítač Macintosh; stalo se tak v roce 1988. Toto rozhraní podle jeho základních prvků neslo označení WIMP, což značí „windows, icons, menus, pointers" nebo také „windows, icons, mice, pull-down menus". Nicméně kvůli negativní konotaci tohoto názvu v angličtině bylo zavedeno pojmenování grafické uživatelské rozhraní (GUI). Síla GUI spočívá v tom, zeje na obrazovce určitým způsobem prezentováno velké množství informací. Dále už vše závisí pouze na zraku uživatele. Zrak je vysoce efektivním smyslem v oblasti vnímání informací člověkem i v jejich následném zpracování — zaostřování na důležité, ignorování nedůležitých. „Většině lidí, kteří GUI vyzkoušeli, se zdálo jeho používání mnohem jednodušší než používání alternativ." [27] Výhody GUI, které byly zřetelné od počátku, si ale mnoho výzkumníků nechtělo uvědomit. O tom například hovoří ve svém článku J. Grudin: Na konferenci CHI 1983 byl problematice GUI věnován pouze jeden příspěvek z osmapadesáti všech pnhlášených [32, s. 46]. Nicméně polovina osmdesátých let znamenala počátek obratu — od „ohromného pohrdání použitelností a povyšování uživatelů [počítačů (odborníků) nad všechny ostatní, 16, s. 506]" k přístupu, kdy použitelnost je ověřována empiricky. Ovšem „GUI nejsou vždy jednodušší než rozhraní s příkazovým řádkem.''' [19, s. 5] Tuto větu zde uvádím pouze jako upozornění na to, že v případě GUI vždy záleží na kvalitě jeho provedení. 2.3 Webdesign Literatura k tématu webdesign je skutečně rozsáhlá. Dokonce můžeme najít články, které samotný rozsah poznatků z této oblasti kritizují, pozastavují se nad jejich komplexností [47, s. 164]. Je vůbec reálné, aby vše, co bylo o webdesignu kdy napsáno, doporučeno, vyzkoumáno, navrženo, prosazeno, změřeno, otestováno na uživatelích nebo jen na matematickém modelu, bylo v reálné praxi opravdu aplikováno? A to dokonce vše společně, s vizí „dokonalého" webu před očima? Nebojsou návrháři odsouzeni k tomu, aby každý pracoval s myšlenkou sobě nejbližší a ostatní zásady aplikoval mlhavě či vůbec, pouze s tím, že jejich zařazení do „to-do-list" je dostačujícím řešením? 21 Obecně lze říci, že neexistuje jediná nejlepší varianta designu, vždy je třeba vytvořit přijatelný funkční kompromis [22, s. 213]. V této kapitole využívám také poznatky, které jsem načerpal při zpracování svojí bakalářské práce [46]. 2.3.1 Vybrané webové standardy Úpravou webových stránek se zabývá mnoho standardů. Ve své práci jsem se rozhodl popsat dva, které se bezprostředně týkají vzhledu stránek a jejich funkčnosti: přístupnost a použitelnost. Přístupnost stránek kodifikuje v České republice zákon 365/2000 Sb., použitelností se zabývá norma ISO 9241-11; na internetu lze k této problematice nalézt nepřeberné množství dalších informací. 2.3.1.1 Přístupnost Aplikace následujících sedmatřiceti pravidel si klade za cíl usnadnit práci s webovými stránkami osobám s různými druhy postižení zraku, koncentrace, učení. Když si ale pravidla prohlédneme pořádně, zjistíme, že výhody jejich použití nesporně ocení i ti návštěvníci stránek, kteří nepoužívají čtečky s hlasovým výstupem či speciálním softwarem upravený vzhled stránek. Ne vždy se totiž všichni chováme jako „standardní, předpokládatelný" návštěvník. Pokud na stránky přistupujeme z počítače s pomalým připojením, je vhodné vypnout načítání obrázků. Pokud však obrázky, použité jako tlačítka či položky menu, nemají alternativní texty (atribut ALT), práce s webem je nemožná. Stejně tak si můžeme představit, že budeme potřebovat text prezentovaný na webu doopravdy přečíst a nikoliv pouze přejet pohledem (jak činí většina uživatelů webu), potom budou jistě vítány vhodně použité kontrastní barvy, font v relativních jednotkách, celková úprava struktury textu. Psané sdělení také značně zpřehlední grafické odlišení textu odkazů, přičemž text odkazu by neměl být vyjádřen slovy „zde, další strana, na tomto místě" atd. Všechno tohle je kodifikováno v pravidlech přístupnosti a současně tohle všechno nebývá respektováno v online katalozích. Podle mého názoru je to chyba hodná napravení. Zohlednění uživatelů se speciálními potřebami doporučuje také směrnice IFLA pro návrhy OPACů [33, s.14]. Pravidla přístupnosti [70]: Obsah webových stránek je dostupný a čitelný 1) Každý netextový prvek nesoucí významové sdělení má svou textovou alternativu 2) Informace sdělované prostřednictvím skriptů, objektů, appletů, kaskádových stylů, obrázků a jiných doplňků na straně uživatele jsou dostupné i bez kteréhokoli z těchto doplňků 3) Informace sdělované barvou jsou dostupné i bez barevného rozlišení 22 4) Barvy popředí a pozadí jsou dostatečně kontrastní. Na pozadí není vzorek, který snižuje čitelnost 5) Předpisy určující velikost písma nepoužívají absolutní jednotky 6) Předpisy určující typ písma obsahují obecnou rodinu písem Práci s webovou stránkou řídí uživatel 7) Obsah www stránky se mění, jen když uživatel aktivuje nějaký prvek 8) Webová stránka bez přímého příkazu uživatele nemanipuluje uživatelským prostředím 9) Nová okna se otevírají jen v odůvodněných případech a uživatel je na to předem upozorněn 10) Na webové stránce nic nebliká rychleji než jednou za sekundu 11) Webová stránka nebrání uživateli posouvat obsahem rámů 12) Obsah ani kód webové stránky nepředpokládá ani nevyžaduje konkrétní způsob použití ani konkrétní výstupní či ovládací zařízení Informace jsou srozumitelné a přehledné 13) Webové stránky sdělují informace jednoduchým jazykem a srozumitelnou formou 14) Úvodní webová stránka jasně popisuje smysl a účel webu. Název webu či jeho provozovatele je zřetelný 15) Webová stránka i jednotlivé prvky textového obsahu uvádějí své hlavní sdělení na svém začátku 16) Rozsáhlé obsahové bloky jsou rozděleny do menších, výstižně nadepsaných celků 17) Informace zveřejňované na základě zákona jsou dostupné jako textový obsah webové stránky 18) Na samostatné webové stránce je uveden kontakt na technického správce a prohlášení jasně vymezující míru přístupnosti webu a jeho částí. Na tuto webovou stránku odkazuje každá stránka webu Ovládání webu je jasné a pochopitelné 19) Každá webová stránka má smysluplný název, vystihující její obsah 20) Navigační a obsahové informace j sou na webové stránce zřetelně odděleny 21) Navigace je srozumitelná a je konzistentní na všech webových stránkách 22) Každá webová stránka (kromě úvodní webové stránky) obsahuje odkaz na vyšší úroveň v hierarchii webu a odkaz na úvodní WWW stránku 23) Všechny webové stránky rozsáhlejšího webu obsahují odkaz na přehlednou mapu webu 24) Obsah ani kód webové stránky nepředpokládá, že uživatel již navštívil jinou stránku 25) Každý formulářový prvek má přiřazen výstižný nadpis 26) Každý rám má vhodné jméno či popis vyjadřující jeho smysl a funkčnost 27) Označení každého odkazu výstižně popisuje jeho cíl i bez okolního kontextu 28) Stejně označené odkazy mají stejný cíl 23 29) Odkazy jsou odlišeny od ostatního textu, a to nikoli pouze barvou 30) Obrázková mapa na straně serveru je použita jen v případě, že nebylo možné pomocí dostupného geometrického tvaru definovat oblasti v obrázkové mapě. V ostatních případech je použita obrázková mapa na straně uživatele. Obrázková mapa na straně serveru je vždy doprovázena alternativními textovými odkazy 31) Uživatel je předem jasně upozorněn, když odkaz vede na obsah jiného typu, než je webová stránka. Takový odkaz je doplněn sdělením o typu a velikosti cílového souboru Kód je technicky způsobilý a strukturovaný 32) Kód webových stránek odpovídá nějaké zveřejněné finální specifikaci jazyka HTML či XHTML. Neobsahuje syntaktické chyby, které je správce webových stránek schopen odstranit 33) V metaznačkách je uvedena použitá znaková sada dokumentu 34) Prvky tvořící nadpisy a seznamy jsou korektně vyznačeny ve zdrojovém kódu. Prvky, které netvoří nadpisy či seznamy, naopak ve zdrojovém kódu takto vyznačeny nej sou 35) Pro popis vzhledu webové stránky jsou uprednostnený stylové předpisy 36) Je-li tabulka použita pro rozvržení obsahu webové stránky, neobsahuje záhlaví řádků ani sloupců. Všechny tabulky zobrazující tabulková data naopak záhlaví řádků a/nebo sloupců obsahují 37) Všechny tabulky dávají smysl čtené po řádcích zleva doprava 2.3.1.2 Použitelnost Pojem použitelnost ve vztahu k webové aplikaci neznamená pouze „možnost použít ji k nějakému účelu", ale vyjadřuje potřebu udělat věci takovými, aby se používaly co nejlépe, nejpříjemněji, nejužitečněji, nejvýhodněji, nejefektivněji, nejpohodlněji, po co nejkratší době zaškolení. Kleště nebo skleněná láhev jsou jistě „použitelné" k zatloukání hřebíků. Ale zkuste to s klempířským kladivem a hned vám bude jasné, co se myslí slovem použitelnost. Prvky, které mohou různé interaktivní systémy využít pro podporu použitelnosti, můžeme rozdělit do tří skupin: prvky podporující naučitelnost, flexibilitu a robustnost [podle 22, s. 162]. 2.3.1.2.1 Naučitelnost Naučitelnost prostřednictvím jednotlivých složek specifikuje, jak dobře se nový uživatel v systému zorientuje, a jak rychle lze dosáhnout maximální úrovně práce se systémem. • Předvídatelnost (predictability): ukáže systém uživateli výsledek akce, kterou uživatel hodlá provést? Myslím, že do této kategorie spadá také 24 naznačení možností pokračování činnosti z právě dosaženého stavu („Co udělat teď? Čím mám pokračovat a jaký to bude mít efekt?"). Do této kategorie patří například zvýrazňovaní odkazů v textu. Znám webové stránky, jejichž designer navrhl odkazy tak, že na první pohled není možné rozeznat, na co lze kliknout. Pozná se to až po najetí myší nad příslušný text — ten se podbarví modře. To je pochopitelně chyba. Stejně tak je dobré dodržovat pravidlo, že pokud se dá na nějaký prvek kliknout, změní se tvar kurzoru na „ruku". To je jasný signál uživateli v případě, že například tlačítka jsou tvořena obrázky a nemají tvar, z něhož je jasné, že se jedná o tlačítko (např. 3D objekt). Podle dalšího pravidla by totiž měly objekty svým tvarem naznačovat, k čemu jsou vhodné; čili za rukojeť se dá zatáhnout, tlačítko se dá stisknout. • Slučitelnost (synthesizability): na základě sloučení poznatků o předchozím chování systému si uživatel vytvoří mentální model toho, jak systém funguje. Mentální modely jsou ambivalentní záležitostí: jistě je výhodné předpokládat, že určité funkce už bude uživatel znát z jiných podobných aplikací (má vytvořen jejich mentální model). Jenže nikde není řečeno, že se tyto funkce na jiných místech uživatel skutečně naučil používat, případně zeje využívá správně. Pokud uživatel svojí akcí vyvolá nějakou změnu, je třeba, aby na to systém zřetelně upozornil (současně s provedením té akce). To slouží také jako kontrola, že byla akce provedena. Příkladem důležitosti takového oznámení je případ, kdy uživatel stiskne tlačítko webového formuláře, nicméně kurzor myši ještě před provedením akce přejede mimo tlačítko. Jelikož akce tlačítka jsou odesílány až na „mouse up", k akci přirozeně nedojde; ovšem uživatel zřetelně viděl, jak tlačítko stisknul [22, s. 371]. • Srozumitelnost (familiarity): mnoho systémů, resp. jejich uživatelských rozhraní, má podobné vlastnosti. Umožňuje nový systém uživateli nějak uplatnit jeho předchozí zkušenosti? Je to samozřejmě výhodou. Hranice mezi jedinečností, originalitou zpracování systému a snadností jeho pochopení a použití je nezanedbatelnou veličinou. Velice důležitou záležitostí z hlediska použitelného webu je srozumitelnost pro neodborní ky. 25 My filters My history My cart (0) My session J?5 Select below to return to the last: [Headings List; v 1 Return first record | previous record | next record | last record FRBR tree Record 1 of 1 You searched Consortium - Title - Phrase: eloge de la folie Total Requests 0 Unsatisfied Requests 0 Author Erasmus Roterodamus, Desiderius, 1469-1S36 Uniform Title Moriae encomium | Save to Cart | Obrázek 6: Výřez z FRBR OPACu Virtua [28, snímek 24] Obrázek 6 je přejat z prezentace J. Espleye, jedná se o aplikaci modelu FRBR v OPACu [28]. Z hlediska srozumitelnosti však za povšimnutí stojí odkaz „FRBR tree" — mohou knihovníci předpokládat, že čtenáři tuší, co je to FRBR? A o jaké filtry se to jedná v horizontálním navigačním menu nahoře? Čtenářova session je jistě zajímavá v logu serveru, ale co se pod ní asi skrývá v OPACu? Naopak popis tlačítka „Save to Cart" je podle mě mnohem lepší než často používané ikonky nákupního košíku (obyčejně neopatřené tágem „title"). • Konzistence (consistency): pro uživatele je mnohem výhodnější, když se systém chová v různých situacích podobným způsobem — podobné prvky nebo funkce se chovají podobně, mají podobný slovní popis, nápověda je přístupná vždy stejně atd. Například tlačítko pro zahájení hledání by vždy mělo mít stejný popis, střídání výrazů Vyhledat, Najít, Go! není vhodné [13]. 2.3.1.2.2 Flexibilita Flexibilita popisuje pružnost systému ve výměně informací s uživatelem, tedy pružnost interakce. • Podnět k dialogu (dialog initiative): kdo v interakci člověk-systém vlastně první „iniciuje" dialog? Podle autorů knihy [22] je žádoucí, aby se maximalizovala aktivita uživatele v tomto směru, nicméně sami připouštějí, že v určitých situacích má systém právo (povinnost) dialog iniciovat sám. Myslím, že pokud je systém navržen tak, aby ve správnou chvíli inicioval správný dialog, je to jeho velkou výhodou; například v oblasti řešení chyb. To se týká také nabídnutí pomoci, kterou systém poskytuje [15, s. 9]. 26 • Multi-threating: tato funkcionalita je spíše doménou oblasti HCl v širším smyslu; je běžně používána např. v systému rozhraní s více okny, nicméně její použití v rozhraní reprezentovaném oknem prohlížeče nebudu uvažovat; podobně jako přenositelnost úloh (task migratability) — schopnost systému určitou úlohu splnit automaticky, nebo její plnění přenechat uživateli. • Zaměnitelnost (substitutivity): je poměrně zajímavá vlastnost interaktivních systémů. Můžeme ji uvažovat z několika hledisek. Existuje pravidlo, které říká, že každý výstup by mohl/měl být současně i vstupem: „Pokud to vidíte, můžete to použít". Například klinutí na název článku naviguje čtenáře na text článku, odkaz „Podobné články" provede hledání článků s příbuznou tématikou. To je důležité nejen z hlediska použitelnosti a přístupnosti webu, ale všímají si toho také internetové vyhledávače. Další variantou může být zastupitelnost/zaměnitelnost různých vstupních hodnot — uživatel provede zadání vstupu podle svého uvážení a dále je ponecháno na systému, aby takový vstup zpracoval. Pokud systém určitou hodnotu očekává (např. číslo v určitém intervalu), je schopen také ověřit, zda hodnota byla zadána správně. V rámci použitelnosti by se potom mohl se zadanou hodnotou vyrovnat lépe než chybovým hlášením — rozpoznat, jestli nebyly uvažovány jiné fyzikální jednotky, jestli kombinace číslic a písmen nelze převést pouze na slova (6 medvědů s Cibulkou) atd. Poslední variantou je zaměnitelnost výstupu: tutéž výstupní hodnotu lze zobrazit v několika možných interpretacích, potom nechť má uživatel právo vybrat si tu vhodnou. Příklad: míra relevance nalezených článků vůči hledanému řetězci vyjádřená v procentech, ale také na grafické škále. • Přizpůsobitelnost (customizability): jedná se o možnost přizpůsobení se vlastního systému uživateli a jeho požadavkům/potřebám. Může být iniciováno buď samotným systémem, nebo může být provedeno uživatelem. V současné době se otázka výhodnosti obsahu, který je uživateli „šitý na míru", stává značně populární, zejména ve světě obchodu. Ovšem jen málo výzkumů potvrzuje domněnku, že právě možnost individuálního přizpůsobení má tak silný psychologický efekt, jaký jí bývá přikládán [43, s. 111]. Takovým obecným předpokladem může například být, že pokud uživatel na webovém portále rozpozná své vlastní preference, povede to u něj k větší oblibě tohoto portálu před ostatními [43, s. 113]. Přizpůsobení obsahu lze dosáhnout třemi cestami: a) přímé manuální nastavení — uživatel je vyzván k identifikování vlastních preferencí například při registraci do služby. b) filtrování na základě navštíveného obsahu — systém za pomoci strojového učení identifikuje zájmy a potřeby uživatele (jejich předmětnou oblast) a na tomto základě potom nabízí podobný obsah 27 c) filtrování obsahu na bázi preferencí podobných uživatelů — systém předpokládá, že pokud vás zaujme položka, která zaujala i jiné uživatele, mohly by vás zaujmout i další položky těchto uživatelů [dle 43]. Příklad je v kapitole 2.4.2. Pokud by byl uživateli nabízen pouze určitým způsobem přizpůsobený obsah s vyloučením všeho ostatního, nebude to samozřejmě ve všech situacích tím nejlepším řešením. 2.3.1.2.3 Robustnost • Rozpoznatelnost (observability): dává systém dostatečným způsobem najevo svůj aktuální stav v celé jeho šíři? V tomto směru můžeme zkoumat, jestli systém kdykoliv umožní přehledně projít všemi jeho funkcemi, zda předdefinovaná nastavení j sou pro uživatele užitečná/jasná. Hodnocení trvalosti komunikačních akcí systému je také zajímavá — pokud vám systém oznámí např. na nový email pípnutím a současně nějakým vizuálním upozorněním, je tak zajištěno, že i když v daném momentě nepnjmete zvukový signál, vizuální upozornění setrvá. • Možnost návratu zpět (recoverability): tato funkce je známá z naprosté většiny kancelářských aplikací —jedná se o možnost kdykoliv pohodlně vrátit zpět právě provedenou akci. V klientských aplikacích pracujících s daty na serveru jsem se zatím s touto funkcí nesetkal. Nicméně velice dobře funguje v oblasti webové navigace. • Schopnost reakce (responsiveness): neboli jakási pružnost v komunikaci systém-uživatel. Ve webových aplikacích bude nejvýraznější veličinou ovlivňující rychlost reakce zřejmě kvalita internetového připojení, ale samozřejmě také samotný návrh webové aplikace, použitá technologie, složitost, rozsah zobrazované stránky atd. • Přizpůsobenost práci (task conformance): tato veličina se podle mě do značné míry liší od předešlých. Jedná se o celkové posouzení systému v oblasti funkcí — nabízí opravdu ty, které by nabízet měl; a nabízí ty, které uživatel očekává? Můžeme se zajímat o to, jestli je například OP AC vhodným systémem pro přístup ke komerčním nebo rovnou internetovým zdrojům. A umožnil by to vůbec knihovní systém jako celek? 2.3.2 Testování použitelnosti Smyslem uvažování o použitelnosti stránek je jejich přizpůsobení cílovým uživatelům. Na samém počátku samozřejmě lze vytvářet modely s ohledem na dosavadní zkušenosti vlastní nebo publikované v knihách. Celý teoreticky navržený model může vypadat sebeharmoničtěji až do chvíle, kdy se setká s praxí (obrázek 7a). 28 Obrázek 7: Setkání harmonicky vypadajícího modelu s praxí Výsledkem může být naprostá destrukce původního záměru, která v případě webové aplikace nebo některé její části může být za plného provozu zjištěna z logu serveru až po nějaké době, pokud vůbec. Aby se tomu předešlo, zavádí se testování návrhů stránek v několika úrovních (na obrázku 7b je testování označeno symbolem plus), přičemž nejdůležitější je ověření funkce již hotových stránek před jejich zveřejněním. Lze samozřejmě otestovat již fungující stránky. První test použitelnost může odhalit až 80% potíží, které mohou v interakci se systémem nastat [76]. K praktickému provedení testu není zapotřebí mnoho: kamera, která bude snímat reakce uživatelů při práci s webem pro pozdější analýzu, přičemž na celém testování je pozoruhodné to, že testovacích osob stačí několik -například pět. [45] Moje vlastní zkušenost je taková, že už první pohled někoho jiného, jeho dotazy a připomínky, bývají pro mě značně podnětné. Ale doporučuji konfrontaci více lidí. 2.3.3 Čtení a typografie na webu Všeobecně známé, přesto často nedodržované pravidlo pro publikaci na webu zní: uživatelé nemají rádi rozsáhlé texty. Jsou preferovány spíše přehledné, dobře strukturované texty, odrážkové seznamy. Důležitá slova mají být typograficky zvýrazněna. Většina uživatelů na webu totiž texty pouze skenuje pohledem, slovo od slova čte pouze 16% z nich [53]. Koncentraci na obsah prezentovaného textu, a samozřejmě následně i jeho pochopení, ovlivňuje také délka řádku textu. Toto pravidlo je dostatečně známé z oblasti tištěných médií, přesto na webu bývá často nerespektováno. Schopnost koncentrace na text uspořádaný v užším sloupci je až l,5x větší než při čtení textu, který je „rozlitý" na celou šířku okna, resp. má více jak optimálních 60-80 znaků na řádek [7]. Poznatky z oblasti používání fontů neboli typů písma na webu se stávají pomalu klasikou, přesto jsem mnohdy udiven, čeho všeho se může v zájmu estetiky designer dopustit. Bezpatková písma jsou na webu jednoznačně 29 preferovaná pro svoji všeobecnou oblíbenost (oproti kurzívním typům), ale také pro nejvyšší rychlost čtení [4]. V rozpoznatelnosti ale pokulhávají za rodinou monotype a jsou srovnatelná s patkovými. To je využitelné například při zpracování signatur, krátkých označení, které je třeba zřetelně prezentovat. Na zřetelnost textu má také vliv použití velkých písmen — to se u delších řetězců nedoporučuje, protože se tím obecně snižuje jejich čitelnost. Člověk totiž rozpoznává slova podle jejich tvaru „automaticky" [22, s. 83]. Nicméně u „nesmyslných" slov, kterými mohou být například opět signatury, to rozpoznatelnost zvýší. Dalším argumentem potvrzujícím to, že mozek velice rád zpracovává zrakové informace automaticky bez potřeby usilovné vědomé činnosti, je rozpoznávání informací na stránce na základě jejich umístění a tvarového uspořádání (předpokládaného, očekávaného podle zkušenosti) [55]. 2.3.4 Návrh stránky Každou webovou stránku můžeme popsat pomocí prvků, které se na ní nacházejí, a jejich vzájemných vztahů. U jednotlivých prvků se můžeme zaobírat také jejich vlastnostmi. Ve webovém prohlížeči můžeme předpokládat v zásadě každý z druhů zajištění interakce člověk/počítač (kapitola 2.1). Mohou být vytvořeny pomocí textu, obrázků, multimediálních objektů. Na webové stránce by se obecně měly nacházet pouze prvky, které slouží k nějakému účelu, obsahují a sdělují důležité informace. Tato zásada vylučuje z webových stránek elementy, které tam jsou pouze proto, že tam být „mohou" (např. javascriptová kalkulačka), prvky, které nenesou žádnou informační hodnotu v kontextu webu. Z výzkumů chování uživatelů vyplývá, že některé prvky již uživatelé očekávají na určitých místech na stránce [6]. To je velice důležité z hlediska použitelnosti stránek, zejména pro předvídatelnost dalších činností, které mohou být právě teď vykonávány. Následující obrázek 8 ukazuje předpokládané umístění šesti obvyklých webových objektů. 30 a) Vyhledávání b) Help c) Home ( j) Externí odkazy r e) Interní odkazy f) Reklamní banner Obrázek 8: Předpokládané umístění prvků na webové stránce [6] Tato schémata považuji za velice důležitá. Mám vlastní zkušenost např. s webem, kde navigační menuje vpravo: neintuitivnost takového uspořádání je pozoruhodná. Zřejmě to souvisí i se směrem čtení obvyklého v naší kultuře: z levého horního rohu do toho protějšího. Vlevo se můžu podívat, kde vlastně jsem a co čtu, a vpravo si to přečíst. Vseje dáno samozřejmě zažitými konvencemi; tím, co bývá na webových stránkách praktikováno v největší míře. A z toho důvodu odchylky od těchto schémat způsobují překvapení, zmatení, neduvěryhodnost, uživatel se musí příliš soustředit na to, aby pochopil ovládání webu (způsob, ale i důvod), místo aby se soustředil na samotný obsah. Oblast, kde bývá předpokládán reklamní banner (obr. 8f), by neměla obsahovat žádné důležité položky, a rozhodně ne objekty, které mohou být za reklamu pokládány, např. grafická tlačítka menu, ikony atd. V této souvislosti se dokonce hovoří o „bannerové slepotě" — uživatel ignoruje vše, co je v nebo nad tímto segmentem [52, s. 27]. Barvy a jejich kombinace na stránce nejsou pouze činitelem estetickým, ale také informačním. Barvy na člověka silně působí podprahově, ale řídíme se jimi i zcela vědomě (červený klobouk muchomurky sděluje podobné informace jako určité dopravní značení). Přesto bychom se měli vyhnout použití barevného rozlišení jako jediného nosiče informace — vždy by to měl být pouze prvek pomocný, pouze zdůrazňující informaci textovou/grafickou. Harmonicky sladěné stránky jsou uživateli jednoznačně přijímány lépe, přičemž spolu s uspokojením estetických požadavků tím dosáhneme také pocitu jejich snadnějšího použití [73, 10]. Estetičnost by však vždy měla brát v potaz typografické zásady čitelnosti textu. 31 2.3.5 Navigace Cílem webové navigace je poskytnout přehled o obsahu a funkcích, které jsou z dané stránky dostupné, zpřístupnit je a umožnit pohyb mezi nimi. Na nejvyšší úrovni by to tedy měl být přehled o všem, co je celkově k dispozici na daném webu, co zde uživatelé mohou najít a provádět. Na daném webu můžeme rozdělit navigaci na globální ve smyslu celého rozsahu stránek a lokální, která slouží pro pohyb uvnitř určité části webu, např. v rámci jedné stránky či jednoho modulu [12]. Globální navigace a> o to C7> > TO C C -TO ^ O _l Obrázek 9: Umístění webové navigace [12] Běžně se ale setkáváme pouze s jediným navigačním systémem (globálním) — v horizontálním nebo vertikálním umístění. V případě lokální navigace nejsou preference uživatelů v jejím umístění nikterak vyhraněné, pouze použití rámců (frames) uživatelům nějakým způsobem imponuje [5], ale z hlediska použitelnosti i přístupnosti jsou rámce nevhodným prvkem. Další výzkum provedený v této oblasti ale dokládá, že uživatelské preference horizontální navigace výrazně pokulhávají za jejím vertikálním umístěním či za použitím indexu [8]. Aby mohl navigační systém co nejlépe plnit svoji funkci, měl by poskytnout přístup do všech koutů webu, což v případě obsáhlých stránek může být problém: na úvodní stránce bývá zobrazen obsah, který musí nějak upoutat návštěvníky (což je také jistý druh navigace), „pozvat je dovnitř". A tak je třeba vyrovnat poměr mezi navigací, která musí přehledně, strukturovaně rozčlenit a zpřístupnit celý web, a konkrétním obsahem hlavní stránky a jejími funkčními prvky. To bývá řešeno pomocí různých dynamických menu, která ve svých položkách naznačí hesla nejvyšší úrovně, a po aktivaci jedné z nich je buď nabídnut konkrétní obsah, nebo zpřístupněna další úroveň menu s jemnějším členěním atd. 32 aBcdefghu -Boty - Brambory - Balóny - Buráky - Brouci a c)Index -Vyberte kategorii-_^J N-ar.lg-act MaTl-j-s:* M-íf.lgací- ",.yy!?.^!.r!.^..^.§!g!.9.?.r!i" Nď.1g-Xt r Nď.lgacc- Nadací Y- Njf.lgací- Naučná literatura Detská literatura Učebnice Noty Nor.ljoct p N-ar.1g-xt N-3f.1j-SCí- a) Fl) '-out menu b) Drop-down mem Obrázek 10: Tři druhy menu [8] Úspora místa je tedy, zdá se, vyřešena, nicméně tato menu mají mnoho sporných aspektů, které musejí být brány v úvahu, pokud se designer rozhodne takové menu využít. Celý obsah webu zde není zřejmý na první pohled a lehce dostupný. Zejména u rozbal ovací ch menu (např. obrázek 10b) je vše skryto a uživatel tím pádem musí nejprve kliknout, aby vůbec zjistil, jaké má možnosti. Navíc v HTML prvku . Zde se skutečně může stát, že uživatel tyto varianty „neobjeví" a spokojí se s implicitním nastavením (např. citace). Alternativou tedy je vytvořit verzi pouze s odkazy, kde všechny možnosti budou na první pohled jasné, nicméně za cenu zvýšení informačního šumu na již tak dost přeplněné stránce: Výsledek hledání zobrazit jako: Citace děl | Tabulku | Výpis s ukázkami Na základě vlastních zkušeností preferuji méně použitelnou ): komentář, recenze, výpisek, citát z knihy, shrnutí/anotace, vlastní překlady do j iných jazyků, jiné. Možnost „jiné" by měla umožnit pojmenovat typ čtenářova vstupu, čímž se publikační možnosti OPACu rozmnoží například o prebásnení díla, parafráze, seznamy nejvtipnějších vět atd. - Následně by tedy měl OP AC umožnit zobrazit nejčtenější komentáře (recenze atd.), nejlépe/nejhůře hodnocené, současně se seznamem všech ostatních typů pojmenovaných textových vyjádření. Kliknutí na jméno autora komentáře zobrazí profil uživatele s dalšími možnostmi (viz níže). - Možnost hodnotit komentáře, uchovávat údaje o jejich čtenosti. Pokud například komentář nebude k dispozici ihned celý, ale bude nutné kliknutím zobrazit zbytek, čtenář byl tedy jistě komentářem nějak zaujat. - Hodnocení titulu (komentáře). Nejlépe na nějaké škále (lickertova typu), případně může být k dispozici škál několik. Vždy by mělo být na první pohled jasné, co vlastně má čtenář hodnotit, a zároveň smysl udávané odpovědi. Vhodný příklad: 69 S knihou jsem spokojen: Vůbec......Velice Informace o knize na této stránce jsou: Nedostačující......Vynikající Emocionálnost, subjektivnost těchto otázek/odpovědí je zřejmá, nicméně je vždy dobré takové informace shromažďovat a poskytovat. Extrémní hodnoty odpovědí, pokud se průzkumu zúčastní reprezentativní počet osob, o něčem vypovídat může. Na internetu j sou takováto hodnocení používána dosti často. - Možnost vytvářet sbírky. Katalog by měl umožnit čtenáři ukládat si výsledky svých hledání, které by potom mohly být pojmenovávány z důvodu následné manipulace. Takový výsledek hledání by mohl být základem (ale ne nutným) pro vytvoření sbírky. Sbírku lze ale založit prostě i tím, že čtenář najde zajímavé dílo, které uloží do nové sbírky, potom k němu může přidávat díla další. Příkladem takových sbírek může být: Chci si někdy přečíst; Vše o marťanech; Filmy, které se odehrávají na českých zámcích. Rozšíření bibliografického popisu Je pozoruhodné, jak některé OPACy trvají na zobrazení záznamu díla ve formě katalogizačního lístku, když zejména mladší generace čtenářů možná vůbec netuší, co to lístkový katalog je. Ale pro zachování kontinuity, pestrosti by tato možnost zobrazení možná mohla být zachována, stejně jako možnost zobrazit záznam v MARC formě. Tyto varianty lze obhájit i tím, že v době, kdy bude standardem pro uchování záznamu např. xml, najdou se jistě i tací čtenáři, kteří si takový záznam díla zobrazí, případně nějak zužitkují. Knihovníci by mohli doplnit současné bibliografické záznamy o některé další položky. Uvádí se, že nejpřínosnějším prvkem v tomto směruje připojovat knižní obsahy (table of contents, TOC's) k záznamům děl. Zlepší se tak pravděpodobnost nalezení dokumentu, ale i jeho prezentace čtenářům — ti se mohou podle obsahu lépe rozhodnout, zda je pro ně daný titul skutečně relevantní [15]. Dále by bylo vynikající přidat určitou pasáž textu, zejména v případě beletrie. U odborných děl to může být předmluva, anotace, shrnutí. Vhodnejšou i recenze, kritiky. Obrázek obálky může být v mnoha případech také údaj, na jehož základě čtenář o danou publikaci projeví zájem. Ve fyzické knihovně čtenář vidí podobné knihy té, kterou si našel, často hned vedle na polici, pokud to umožňuje řazení fondu. Také OP AC by měl umožnit takový přístup; nejlépe zobrazením předmětového zatřídění právě zkoumaného díla. Nebo zobrazením přiřazených předmětových hesel s interaktivní možností nalézt dokumenty buď indexované úplně stejnými, nebo pouze některými z termínů. Lze zobrazit žánrové zařazení tohoto díla. Cílem je zařadit data do struktury [37], umožnit pohodlné rozšíření dotazu a vůbec další interaktivní práci s právě zobrazeným záznamem. 70 Na obrázku 37 je návrh stránky jednoho informačního zdroje. Jedná se o případ, kdy dílo nemá více vyjádření či provedení. Celý záznam začíná začleněním dokumentu do předmětové struktury; jednotlivé fasety je možné použít jako vstup do vyhledávání; podobně jako odkaz „Najít podobná díla". Ten by měl zohledňovat více parametrů pro hledání než pouze předmět. Jméno autora a další údaje v záhlaví fungují jako odkazy na zobrazení pojmů rejstříků. Slovní spojení „Zapamatovat si tuto knihu" je lepším vyjádřením pro funkci „schránka, vložit do schránky, uložit záznam, export atd.", které na první pohled nemusejí říkat nic o tom, co se se záznamem ve skutečnosti stane. Bude nabídnuto uložení do některé uživatelské sbírky. Beletrie > Literatura pro děti a mládež > Pohádky Kopretinové pohádky KopretinnvÉ pohádky n Název: Autor: Vydání Půjčit knihu: Kleofáš Havránek 1. vyd. Praha : Odeon, 2003. Kniha je momentálně půjčená do 3. 9. 2007. [Rezervovati [Zapamatovat si tuto knihuj Najít podobná díla. Čtenáři, kteří si půjčili tuto knihu, si půjčili také: - O peskovi a kočičce - Neználkovy příhody [Doporučit více knih! Recenze: Věděli jste, že i květiny mají svoje pohádky? V této knížce vám přinášíme sed... [Číst recenzi! Jak se vám kniha líbí? ©*. **© Hlasovalo 11 čtenářů, průměrná známka je 1,1. Komentáře (6): Moc hezká knížka, jen mě trochu mrzí, že tam není víc obrázků!!!! Nám se knížka moc líbila. Slyšela jsem, že má druhý díl. Nevíte někd... [Číst komentáře! [Přidat komentář! Sbírky: Toto dílo bylo zařazeno do následujících sbírek: - Knížky pro prvňáčky - Díla současných mladých autorů [Další sbírky! Obrázek 37: Zobrazení záznamu konkrétního provedení jednoho informačního zdroje Jako další položky jsou zde vidět hodnocení knihy, recenze, komentáře čtenářů. Mohou být samozřejmě vypsány rovnou v plném znění, aleje nutné počítat s tím, že stránku to znepřehlední, zpomalí to její načítání atd. 71 Doporučení dalších knih na základě přizpůsobitelnosti OPACu může být provedeno včetně náhledů obálek či s rozsáhlejšími bibliografickými údaji. Kliknutí na obrázek obálky či na zobrazení dalších stránek knihy může spustit virtuální „listování" knihou. 3.4.1 Zobrazení struktury jednoho díla V pojetí dnešních katalogizační ch pravidel se jeden bibliografický záznam tvoří pro: každé další vydání téhož díla (včetně doplněných, upravených), totéž dílo, které je k dispozici na několika různých nosičích, různé jazykové verze každý z několika nosičů, na kterých j sou části j ediného díla nosič, na kterém je několik různých děl Principem je katalogizovat fyzický objekt, nosič, nikoliv autorský výtvor na něm zaznamenaný [39]. Nový záznam vzniká i v případech, kdy tentýž produkt umělecké nebo intelektuální činnost se již v databázi nachází. To pochopitelně nebývá problém v té části případů, kdy díla vycházejí v jediném vydání a jsou vytvořena např. pouze v písemné, výtvarné, nebo audiovizuální podobě (možná až 60% případů [25, s. 6]). Zbývající část případů si ale zaslouží řešení, protože současné katalogizační praktiky se ukazují jako nadále nevyhovující. Příkladem reakce na dosavadní způsob tvorby záznamů je model FRBR — Funkční požadavky na bibliografické záznamy, vytvořený v roce 1998 studijní skupinou IFLA [30]. FRBR představuje detailně propracovaný model entit, jejich atributů a jejich vztahů (obrázek 38). 1. skupina entit (primární vztahy) Dílo je realizováno pomocí Vyjádření, které je ztělesněno v Provedení, a to je reprezentováno konkrétními Jednotkami 2. skupina entit (odpovědnost) Osoba a Korporace Entity odpovědnosti se váží ke každé entitě z 1. skupiny —jako tvůrci, realizátori, výrobci a vlastníci. 3. skupina entit (vztahy předmětu) Předmětem každého díla může být kterákoliv entita z libovolné skupiny. Obrázek 38: Stručný přehled entit FRBR Jedná se o nový přístup k popisu skutečností, které nastaly až v souvislosti s diverzifikací dokumentu. Pro názornost nyní vše popíšu na příkladě (obrázek 39). Jedno dílo (např. nějaký příběh) autor vyjádří jako román, a pro velký 72 úspěch ho sám později upraví na divadelní hru. Tím vzniká druhé dílo. Postupem času jsou vydávána další vydání románu (čili nová provedení), k narozeninám autora vyjde speciální rozšířené vydání obsahující autorův životopis, ukázky rukopisu, fotografie z představení, ukázky překladů do různých světových jazyků atd. Knihovna bude mít ve svém fondu také překlady románu do jiných jazyků (tedy další vyjádření), a také záznamy divadelního představení —jako video a jako zvukový záznam. Jeden autor. Jeden příběh. Dílo 1 (román) Vyjádření 1 (CZ) - Provedení 1 (1. vyd.) \-000 L Provedení 2 (2. vyd.) I—0 000 Vyjádření 2 (3. rozšiř.vyd.) — Provedení 2a I-0 0 L- Provedení 2b ■Vyjádření 3 (EN) L Provedení 3 (1. vyd.) \-00 Dílo 2 (divadelní hra) Vyjádření 1 (scénář) t Provedení 1 (kniha) \-0 0 Provedení 2 (text na CD) Vyjádření 2 (div. představení) I—Provedení 1 (záznam zvuku) i_ ^ !— Provedení 2 (video.mpeg) L- í?) (?) Obrázek 39: Příklad struktury FRBR Jak vidíme, celá situace je poměrně komplikovaná. Rozsáhlá (nepřehledná) bude tabulka v současném OPACu, která bude obsahovat záznam každého provedení, ale uživatelsky náročný (i když podle mě v podstatě „správný") bude FRBR strom, který by vygenerovaly některé současné prototypy FRBR OPACů. Zobrazení předchozího příkladu striktně podle pravidel by znamenalo změť termínů (vyjádření, provedení...), mnoho různých kombinací nosičů a obsahů na nich zaznamenaných. Proto si myslím, zeje nutné velice zvážit použití FRBR v plném rozsahu pro zobrazení v OPACu. Nepopírám, že v určitých případech je třeba získat přístup skutečně k přesně definovanému vyjádření, provedení, možná i jednotce (např. z vědeckých důvodů; je nutné zkoumat 6. vydání díla, které bylo „tajně" cenzurováno, aniž by to bylo uvedeno). Toje ale nutné vyvážit s případem „obyčejného" čtenáře, který definuje svůj požadavek takto: Chci dílo X, a chci si ho přečíst. Chci také dílo Y, které však nechci číst, ale poslouchat cestou vlakem. Na ostatních podrobnostech mu vůbec nemusí záležet. 73 Dalším problémem, patrným ze schématu 39 (a hlavně z praxe dnešních OPACů), jsou názvy děl v různých jazycích. K tomu, aby po zadání dotazu „kupec benátský" byly vráceny i zdroje v jiném než českém jazyce, by mělo v databázi existovat propojení různých materiálů právě na úrovni díla. Podobně by tomu mělo být i s alternativními názvy děl (každé vydání, vyjádření, provedení se může jmenovat trochu jinak), včetně dalších položek různých rejstříků (autorských, věcných). Pokud čtenář zadá svůj požadavek do OPACu přesně, bude vrácen přímo záznam příslušného díla. V případě méně přesného zadání OP AC nabídne několik záznamů seřazených podle stupně relevance. Soupis vyhledaných zdrojů bude tedy obsahovat: záznamy konkrétních provedení — v případech, že dílo má jediné vyjádření i provedení. záznamy děl — v případě, že dílo má více vyjádření/provedení (nosičů). U děl s bohatou strukturou různých vydání/provedení se ve výpise děl zobrazí obrázek obálky některého z provedení. Vydavatelské informace atd. se pochopitelně vztahují až ke konkrétnímu provedení, proto zde k dispozici nebudou. Důležitou položkou však bude znázornění druhu dokumentu/nosiče, na kterém je dílo k dispozici. To lze vyjádřit ikonami (příklady na obrázku 40), nebo i slovně. 0 O3 (3* a? ®i«t ®fe o* o Obrázek 40: Příklady ikon pro znázornění vyjádření/provedení Myslím, že další informace o struktuře příslušného díla by se mohly objevit až po kliknutí na záznam, případně na konkrétní symbol provedení díla. Obrázek 41 ukazuje zobrazení struktury díla (oblast 1) včetně nějakého stručného popisu díla (název, autor), zatímco oblast 2 zobrazuje záznam konkrétního provedení. 74 DD Obrázek 41: Umístění seznamu různých provedení jednoho díla Všechny navigační funkce by měly být přístupné až z oblasti 2, dílo jako startovací bod další navigace k jiným zdrojům má nevýhodu menšího možnosti specifikace požadavku. Oblast 1 tedy umožňuje navigovat pouze v rámci jediného díla, možná až na úroveň konkrétních jednotek. To by současně řešilo problém vždy stejného přístupu k získání jednotky. Ať už dílo nějakou složitější strukturu má nebo ne, jednotky příslušných vydání (vyjádření/provedení) by mohly být okamžitě k dispozici — čtenář vidí, zda si knihu, jejíž záznam si právě prohlíží, může odnést domů, nebo si ji má rezervovat, nebo pouze uložit např. do své sbírky „Zajímavé knihy". 3.5 Zobrazení rejstříku (procházení) Rejstřík je vlastně soupis všech termínů použitých pro indexaci informačních zdrojů. Rejstříky dělíme najmenné a věcné, konkrétně existují např. tématické, autorské, geografické. Principem indexace je potom přiřazení určitého termínu k určitému informačnímu prameni. Čtenář, který neví přesně, jaký termín má zadat pro vyhledávání, může použít zobrazení rejstříku. Nejenže zde vidí, které pojmy a jména byly použity pro indexaci dokumentů, ale pokud je rejstřík strukturovaný (má vyznačeny vertikální či horizontální vazby), může čtenář využít pro lepší orientaci také této struktury. Abecedně řazené soupisy pojmů jsou vhodné snad pouze pokud žádné vazby zachyceny nejsou — např. v případě výpisu jmen autorů děl. Ovšem i ten může určité vazby obsahovat: sourozenecké/rodinné vztahy, může řešit otázku pseudonymů nebo naopak pouhé shody jmen, příbuznost k určitému směru/skupině, i když zde už to hraničí s tématickou či žánrovou problematikou. Ve své práci jsem již několikrát narazil na problematiku vytváření shluků. Tato metoda j e v současnosti stále populárnější, protože výsledky její aplikace jsou velice vstřícné k uživatelům. Jedná se o grafické vyjádření obsahu databáze, 75 což je neocenitelné zejména při celkovém pohledu na rozsáhlé strukturované databáze [35, s. 44]. Tématickou mapu databáze lze vytvořit na základě obsahové analýzy plných textů, ale méně náročnou variantou je využít stávající obsahové zpracování dokumentů v databázi (např. pomocí MDT). Takové zobrazení předmětové struktury knihovního fondu má přece velikou hodnotu již samo o sobě. Čtenář vidí, jakým způsobem knihovníci uchopili veškeré zaznamenané vědění, a jak ho dále třídili do větších detailů. Určité informace lze načerpat i pouze na základě tohoto rozdělení. Podívejme se na čtyři možné klasifikační struktury [podle 21]: - Hierarchická struktura rozděluje věci do skupin a podskupin s tím, že vše, co platí o nadřazené skupině, platí i o té podrazené. Stromová struktura se od hierarchické liší tím, že zde neplatí pravidla o dědičnosti vlastností. - Paradigmatická struktura při klasifikaci zohledňuje dva parametry, proto šiji můžeme představit jako tabulku. - Fasety se používají v případě, kdy klasifikované skutečnosti můžeme charakterizovat třemi a více aspekty. „Fasety mohou být použity k popisu celého světa znalostí, nebo oblečení ve vaší skříni, nebo čehokoliv mezi tím." [21, s. 2] Ať už bude použita kterékoliv z metod zobrazení předmětového roztřídění knihovního fondu, z hlediska jeho uživatelského rozhraní bude důležité vyřešit několik následujících problémů. Přehlednost celé struktury a pohyb v ní jsou aspekty, které musejí být nezbytně zohledněny už při návrhu celé struktury. V případě nepřehledné, nelogické, špatně pochopitelné struktury se pak ztrácí její smysl pro čtenáře, i kdyby sebelépe poskytovala přehled o daném fondu. Dále je třeba vyřešit fyzický pohyb ve struktuře a současně s ním i možnost prozkoumat jedinou položku a údaje o ní (řeší následující kapitola), také možnost vypsat konkrétní díla indexovaná touto (nebo touto a dalšími) položkami. Jednotlivé horizontální vztahy mezi položkami jsou také důležitými údaji při prohlížení fondu, ale pro přehlednost bych je zařadil až do zobrazení jediné položky. 76 r '—0 Rostliny w ^Živočichové r |— e Obojživelníci r ŕ--s Plazi n i—-s Ptáci n j—QSavci B i [---sživorodí kM □ L—-sVejcorodí ^í n --E Ryby Zvolili jste kategorie: Geografie, Živočichové, Živoroclí. -> Vypsat dokumenty s těmito charakteristikami (17). Obrázek 42: Příklad zobrazení předmětového rejstříku Na obrázku 42 uvádím příklad zobrazení předmětového rejstříku. Naznačuji také základní funkční vlastnosti: pro zachování přehlednosti jsou zobrazeny pouze indexační termíny. Možnost vypsat příslušné dokumenty se zobrazí až při najetí myší do boxu konkrétního termínu. Kliknutí zde (nebo raději až do zatrhávacího políčka vlevo) přidá termín do složeného dotazu, který je vidět na obrázku dole. Po najetí myší se také zobrazí podtržení textu — tímto odkazem čtenář přejde na zobrazení záznamu konkrétního indexačního termínu. Otevírání a zavírání skupin je řešeno kliknutím na symbol „+". Tato struktura by měla zobrazovat nanejvýš tři úrovně, aby seznam nebyl příliš dlouhý. Přechod zpět do vyšších úrovní (se současným uzavřením nižších) by mohl být realizován pomocí naznačeného tlačítka ▲ „O úroveň výše". Alternativou je také zapisovat postupné vnořování do struktury do zvláštního navigačního pruhu drobků. V určitých fázích procházení rejstříku by bylo možné využít také barev k naznačení horizontálních vztahů. Po zatržení jednoho indexačního termínu se barva pozadí jeho bloku (nebo pouze pozadí textu) změní, a stejnou barvu mohou nabýt také další termíny. Jednalo by se pouze o orientační řešení, pravidla přístupnosti by pak splnilo textové zobrazení těchto vztahů v zobrazení záznamu konkrétního indexačního termínu. 77 Problematika žánrů Jedním z možných přístupů, jak uspokojit požadavek čtenáře, který neví přesně, co chce, by mohlo být využití literárních žánrů. Literární žánr by mohl být dalším prvkem, který splní účel zpřesnění údajů o díle či jejich skupině s cílem jejich specifičtější a efektivnější selekce [38]. Může potenciálnímu čtenáři ještě více přiblížit obsah knih, pomoci vytáhnout knihu z anonymity současného bibliografického popisu. Smyslem prezentace literárních žánrů v katalogu by mělo být upoutání pozornosti čtenáře, lze v něm vzbudit zaujetí danou oblast prozkoumat. Měl by v poskytnutém dělení identifikovat svoje zájmy, nikoliv probouzet vzpomínky na nudné hodiny literatury, kdy byl nucen se různá členění učit zpaměti. Myslím, že důležité je zobrazit také věci neobvyklé, věci, které třeba nejsou ve fondu zastoupeny rozsáhlým množstvím děl. Pokud přijde čtenář, jehož cílem nebude právě sebevzdělání, ale OP AC mu ukáže, že i ve skupině „odborná literatura" může nalézt například „komiks", mohlo by ho to zaujmout. Stejně tak je potřeba ukázat, že pod slovem „epika" lze najít například anekdoty, ve skupině „drama" se nacházejí i hry pro loutkové divadlo. Zvláštní přínos by žánrové členění mohlo mít ve spojení s oborovou strukturou. Právě zde totiž specifika žánru mohou ještě lépe vyniknout. Pokud například budeme uvažovat obor psychologie v nejširším smyslu, potom kromě dokumentů žánru odborné literatury (kterých by zde mohlo být největší množství) se zde zajisté mohou vyskytnou například publicistické žánry v sekci populárně naučné literatury; historické romány tam, kde autor bude analyzovat nějaké historické události, nebo dokonce pohádky a divadelní hry v alternativních psychologických přístupech. Konkrétní uživatelské rozhraní přístupu pomocí literárního žánru by jistě mohlo mít podobu abecedního rejstříku, ale také propracovanější struktury (obrázek 43) — s obojím se lze setkat např. na wikipedii. Právě prezentace členité struktury by mohla být přidanou hodnotou pro čtenáře — jsou zde patrné vztahy mezi jednotlivými žánry, lze vypozorovat i určitá opozita. Zajímavé by bylo také zanesení a zviditelnění jistých vazeb mezi literárními druhy. Příkladem takové vazby může být kriminální drama či dramatická tvorba pro děti. Nebo pouze ukázat vzájemnou blízkost či vzdálenost, příbuznost jednotlivých žánrů. Určitý druh schematizace je podle mě nutný, protože pokud bychom měli prezentovat celou škálu prekoordinovaných indexačních termínů představujících možné žánrové kombinace, pokud by to vůbec bylo možné, byl by takový seznam značně nepřehledný. Umožnění volit kombinace žánrů (a případně i oborů) je tedy jedna cesta, 78 vizualizace těchto (již vytvořených) vazeb by mohla být cesta druhá (podobně jako činí vyhledávač kartOO). Potom by bylo zřetelné, kde nějaké kombinace mají smysl a kde nikoliv. Próza Poezie Následné rozděleni nemusí být pravidlem. r. , , .-,, Miguel de Cervantes Roman ii delsi prozy Román — Dobrodružný román —Autobiografický román - Erotický román — Historicio/ román — Román v dopisech — Pikareskm román Poeticko žánry Lyrická poezie Zalozpěv- Hymn us-Žákovská poezie Kriminální Epická poezie Detektivka - Detektivní román — Roman noir Epopej — Epos- Balada - Romance Mystický Myšlenková poezie Horor — Gotický román — Frenetická literatura Epigramy— Bajka Fantastický Básnická forma Fantasy - Science fiction - Hard science fiction - Cyberpunk— Space Pevná forma opera Sonet- Haiku Novely a povídky Hovela — Povídka Další Báseň v próze -Volnývers — Kaligramy — Akrostich Biografie Biografie -Autobiografie — Paměti - Cestopis— Legenda -Hagiografie Drama Tragedie Melodrama - Tragédie Komedie Komedie - Fraška - Groteska Filosofická literatura a ŕecnictví Esej - Traktát — Fejeton — Pamflet- Filipika - Utopie — Antiutopie -Apologie — Filosofická povídka Literatura pro děti a mládež Divadlo a hudba Harlelo/n. hlavni postav Opera - Opereta — Libreto — Báchorka Další Pohádka —Animovanýfilm — Komiks- Manga Kocourv botách Obrázek 43: Struktura žánrů podle wikipedie [59] Problematika literární žánrů se vyznačuje nepřeberným množstvím teorií, přístupů, pohledů, přičemž žádné z možných dělení nedokáže separovat dané penzum dokumentů přesně — vždy se vyskytují určité přechodné literární útvary, některá literární díla splňují charakteristiky více žánrů anebo při hodnocení záleží na úhlu pohledu hodnotícího, na jeho kulturním prostředí, vzdělání atd. Žánr je definován zejména jako obsahová charakteristika díla, morfologie v něm hraje jen pomocnou roli. Encyklopedie literárních žánrů popisuje celkem 123 různých druhů, žádnému zpřehlednění či hierarchii se 79 však nevěnuje [51]. Dokonce se můžeme setkat s názorem, že nějakou hierarchickou strukturu v oblasti literárních druhů vytvořit nelze [41, s. 35]. Přesto by měl OP AC uchopit celou problematiku tak, aby vyhovovala čtenán a jeho potřebám. Jelikož vývoj ve zpracování přirozeného jazyka není na takovém stupni, aby bylo možné přenechat rozpoznání žánru na počítači (a je otázkou, zda to někdy reálné bude), bude zřejmě nutné navrhnout nějakou strukturu dopředu a jednotlivá díla k ni připojovat. Přestože to není cílem mojí práce, z důvodu návrhu vhodného uživatelského rozhraní se pokusím určitou strukturu naznačit. Obrázek 44: Nabídka žánrů Jedná se pouze o jedno z možných dělení, OP AC by mohl umožnit přecházení mezi různými hledisky dělení, případně by po základním zvolení mezi lyrikou-epikou-dramatem bylo k dispozici několik různých pohledů. Dovedu si představit například i trojrozměrné uspořádání místo plošného. Uživatelsky přitažlivější variantou by ale nejspíše bylo při volbě „vybrat dílo podle žánru" podat rovnou přehled žánrů epických. Podkladem pro toto rozhodnutí může být například půjčovanost ostatních (neepických) forem děl, můžeme ale přihlédnout také k nářkům vydavatelů poezie apod. Přesto by veškeré žánrové dělení mělo být snadno dostupné a stejně kvalitně zpracované. Schéma na obrázku 44 reprezentuje část žánrového zobrazení sekce epiky. Jak je vidět, jednotlivé oblasti reprezentující žánry jsou velké přiměřeně podílu svého zastoupení ve fondu. Určitým způsobem je také zachycena jejich vzájemná blízkost/vzdálenost, případně průniky, hraniční formáty. Nejedná se tedy o pouhou stromovou strukturu s vertikálními vztahy, ale jsou zde patrné také horizontální vztahy, příbuznost, důležité pro navigaci. V případě, že 80 existují vazby mezi různými literárními žánry (např. dějiny-román, fantasy-krimi, povídky-publicistika), mohl by být znázorněny až při najetí myší nad jednu z oblastí, což by umožnilo aplikovat také tuto volbu. To je alternativní řešení pro případy, které jsem na obrázku naznačil dalšími podmnožinami (román historický). Další alternativou aleje dynamické chování celého modelu — po kliknutí na Dějiny se provede „zoom in" dané oblasti, a budou patrné podskupiny (studie, dokumenty, fotografické publikace...). Podobně se chová Visual search databáze Ebsco. V závislosti na koncepci celého hledání/procházení by mohla být dána k dispozici také oborová mapa příslušného žánru, která by mohla být k dispozici neustále, nebo se objevovat pouze v případech, kdy to bude mít smysl (mají pohádky nějaké obory?). Ovšem jako nejsystematičtější se mi jeví možnost dát obě mapy (obory a žánry) rovnou vedle sebe. Zamezí se tak frustraci uživatele z náhodného mizení některé z map. Navíc bude umožněna interaktivní možnost vyhledávání tím, že pokud uživatel klikne na některý obor, graficky se zvýrazní („rozsvítí") relevantní žánry. Pokud si některý vybere (nebo to prostě jenom vyzkouší), zvolený obor myší přetáhne na oblast preferovaného žánru, čímž se provede hledání takto zadaných údajů. Podle výsledku se samozřejmě dále také překreslí obě mapy — pokud bude k dispozici detailnější dělení pro interaktivní zúžení dotazu. 3.6 Zobrazení jedné položky rejstříku Rejstříky, řízené slovníky, soupisy autorit, to všechno jsou seznamy pojmů, které současný knihovní systém obsahuje a v určité podobě je také prezentuje čtenářům v prostředí OPACu. V současnosti má čtenář k dispozici pouze minimum rozšiřujících údajů o daném indexačním termínu (pokud vůbec nějaké), pomocí kterých určí, zda se jedná o relevantní položku pro jeho požadavek. Mnohdy mu mohou být nabídnuty také nějaké jemu neznámé položky (jako oprava jeho překlepu, synonyma atd.), a on se bude muset nějakým způsobem rozhodnout o jejich relevanci. Na webu můžeme najít mnoho služeb, které nabízejí jednooborové nebo multioborové slovníky, databáze pojmů, encyklopedie. Existují placené, komerční varianty, ale také otevřené encyklopedie, jejichž obsah tvoří kterýkoliv návštěvník webu; nejznámější takovou encykolpedií je asi Wikipedia. Principem je vždy nějaký slovník pojmů, které jsou doplněny podrobným popisem. V encyklopedii můžeme najít profily literárních autorů, vědců, korporací, geografických lokalit, předmětů, jevů, vlastností, stavů atd. Pro uživatele OPACu by bylo jistě velice přínosné, kdyby na jednom místě získali nejen přehled indexačních termínů a jejich vazeb, přehled dokumentů, které jimi byly popsány, ale mohli by se zde dovědět definici příslušného 81 pojmu. V případě autorského záznamu bude k dispozici životopis autora, přehled jeho děl (s vyznačením těch, která jsou v knihovně dostupná) nebo obecně přehled děl, ke kterým má nějaký vztah (např. je jejich předmětem). Hypertext potom nabízí široké možnosti při zanášené vazeb vertikálních (autor — literární směr, historické období) i horizontálních (autor —jeho kolegové, přívrženci, odpůrci). V případě záznamu konkrétního preferovaného indexačního termínu nějakého tezauru používaného pro předmětné zpracování fondu by mělo být přehledně zobrazeno jeho začlenění do struktury nadřazených i podrazených pojmů. Uvedeny by měly být také variantní termíny (ekvivalenty), na jejichž základě bude jistě v některých případech celý záznam nalezen a zobrazen. Zachyceny by měly být také asociativní vazby. Všechno toto zobrazení si můžeme představit jak v tabulce (Obrázek 45), tak na interaktivní shlukové mapě (Obrázek 46). Naše knihovna > Předmětový katalog > Zobrazení pojmu „Modemy" Informační technoloqie (318) Hardware (88) Modemv (6) Interní Externí Synonymum: modulátor Příbuzné oblasti: Internet, Informační právo, Kutilství. Zobrazit dokumenty s tématikou modemy. Výklad pojmu zpracovaný knihovníky: Jedná se o technické zařízení, které převádí digitální signál na analogový, a ten je následně přenášen po telefonních linkách. Otevřená encyklopedie Naší knihovny: Modemy [Editovati Také váš počítač vydává podivné pípání a hvízdání, když se připojujete na internet? Potom zcela určitě používáte modem. Toto zařízení se začalo používat Obrázek 45: Pnklad zobrazení pojmu OPAC-encyklopedie, předmětová struktura v html 82 Obrázek 46: Příklad zobrazení shluků reprezentujících pozici pojmu v předmětové hierarchii Tvorba těchto záznamů by mohla být sice úkolem knihovníků, ale její „otevření" světu by mohlo přinést zájem aktivních čtenářů, spolupráci se školami, s vědci či s samotnými autory některých děl. Což přispěje jak k propagaci knihovny jako instituce, tak jejího fondu. Bylo by také možné motivovat některé čtenáře získáním určitých výhod v procesech knihovny tím, že by se starali o některá hesla. Použití v tomto směru běžných a nutných editačních prostředků (wiki, html) bych se nebál. Čtenáře tradičních dokumentů to například může motivovat k poznání a zvládnutí těchto technologií. Můžeme se také setkat s námitkou důvěryhodnosti takového řešení tvorby záznamů v prostředí knihovny, jejíž tradice je založena právě na kvalitě, ověření, zhodnocení poskytovaných informací. Lze ji řešit poskytnutím nějakého základního stručného výkladu pojmu dodaného knihovnou, který by tak byl také označen, a čtenáři by ho následně pouze doplňovali a rozvíjeli. Avšak zkušenosti z internetu naznačují, že není nutné se obávat nějakého úmyslného uvádění nepravdivých informací atd. Na celosvětově podporovaných službách se nepravdivá informace/chyba může udržet maximálně několik minut — vždy se najde někdo, kdo chybu opraví, upozorní na ni atd. 3.7 Uživatelský účet a související položky Knihovní systém uchovává o každém čtenáři různé údaje, především tedy ty, které souvisí s identifikací jeho osoby, a dále údaje o jeho činnosti v rámci fondu knihovny — výpůjčky, rezervace, čtenářská disciplína. K některým z těchto položek čtenář přístup nemá, jiné může pouze číst, a další může aktivně měnit. 83 V předchozích kapitolách jsem popsal několik funkcí, které jsou založeny na tom, že OP AC „pozná" uživatele a jeho charakteristiky, a tuto znalost dále používá: a) pouze ve prospěch tohoto uživatele (zobrazení vlastních výpůjček), anebo b) ve prospěch dalších uživatelů (přečtu si komentář, který napsal konkrétní čtenář), či c) kombinace obou předchozí (na základě výpůjček mých a mě podobných čtenářů jsou dalšímu podobnému čtenáři doporučeny určité zdroje). V případě (c) by se nemuselo jednat pouze o skutečné výpůjčky; některé webové služby svým uživatelům nabízejí seznam navštívených (prohlédnutých) položek. To je, myslím, také velice důležitá věc — když si čtenář vzpomene na nějaký komentář ke knize, o které ví pouze to, že si její záznam v katalogu prohlížel někdy těsně po Velikonocích. Doporučit další knihy čtenáři pak můžeme nejen funkcí „Tato díla si půjčili čtenáři, kteří si půjčili také toto dílo", ale i „Ostatní čtenáři, kteří projevili zájem o toto dílo, si prohlíželi také". Zobrazení vlastních výpůjček Zobrazení vlastních výpůjček nebo jejich historie jsou příklady základních čtenářských funkcí OPACu (a). Současná praxe je v podstatě dostačující, vylepšit by však šlo jak rozhraní tohoto soupisu zdrojů, tak i související činnosti. V případě výpisu aktuálně vypůjčených dokumentů by bylo možné zlepšit orientaci v něm například přidáním grafické reprezentace výpůjční lhůty (obrázek), a dokumenty implicitně seřadit podle doby zbývající k jejich vrácení. Soupis momentálně vypůjčených zdrojů by pokračoval již vrácenými dokumenty (historií výpůjček), avšak s přehledným oddělením. Myslím, že v případě historie je vhodné zachovat časovou souslednost jednotlivých položek i v případě, že si čtenář určité dílo půjčoval opakovaně, půjčil si různá vydání téhož díla atd. 84 Nase knihovna > Čtenářské konto > Seznam myt h výpujc ek Vyhledat knihy: podobné těm, které jsem si půjčoval ostatních čtenářů, kteří si půicuií to, co |á (můžete vybrat pouze některá díla) Duo Půjčeno D Zagorová. Hana. Vánoční koledy. Praha : BML 1999. Vrátit do 23. 7. 2005. 16.7. 2005 D Čapek. Karel Krakatit 4. vyd. Praha : Mlada fronta. 1957 Vrátit do 16 8 2005 i...............i Prodloužil 16.7. 2005 Vrácenc I Hašek. Jaroslav. Osudy dobrého vojáku Švejka. 6. vyd. Praha : Mladá fronta. 1966. 23.5. 2005 D Novak. Antoniu. Udržím škodovky. 1. vyd. Mlada Boleslav : SAN. 197 S. 3. 5. 2005 Architektonické skvosty naší vlasti. 1. vyd. Praha : Spojek architektů. 2003. 6. 5. 2005 Obrázek 47: Přiklad zobrazení seznamu výpůjček Další funkce dostupné z tohoto místa jsou „Vyhledat knihy podobné těm, které jsem si půjčoval" a „Vyhledat knihy ostatních čtenářů, kteří si půjčují to, co já". První možnost nabídne čtenáři výběr zdrojů sestavený na základě oborové, žánrové charakteristiky jeho dosavadních výpůjček. Druhá možnost pak jakoby zohlednila více ten čtenářský, pestřejší, spontánnější, přirozenější faktor volby. Implicitně fungují na všechny knihy v seznamuje možné ale i vybrat pouze některé a na základě toho provést hledání. Profil uživatele Každý registrovaný čtenář knihovny by měl mít možnost v rámci svého čtenářského konta vytvořit a spravovat si svoji „identitu" v rámci knihovny a jejího katalogu resp. svojí činnosti v něm. Samozřejmě je nutné zajistit celou věc tak, aby nebyly zveřejněny žádné údaje o čtenáři bez jeho výslovného souhlasu, který nejlépe udělí on sám prostřednictvím nastavení různých parametrů svého konta. Předpokládejme čtenáře, který si knihy v online katalogu vyhledává, rezervuje, a následně v knihovně půjčuje. K jiným účelům OP AC nikdy nevyužije, proto by měl v celém systému vystupovat maximálně jako „číslo" zvyšující o jedničku počet aktivních čtenářů knihovny. Nicméně při pohledu na život na síti internetu zjistíme, že mnozí uživatelé nejenže rádi sdílí svoje zkušenosti čije vyměňují s jinými, ale dokonce si rádi vytvářejí určité online identity s často až pozoruhodně vysokou mírou sdílnosti. Takoví uživatelé j sou v mnoha situacích neocenitelnými pomocníky při hledání informací — ať už tím, že svoje poznatky a názory zaznamenají a publikují, 85 neboje lze například kontaktovat a informační problém s nimi online konzultovat. OP AC by tedy měl umožnit kteroukoliv z těchto možností uspokojování informačních potřeb. Aby tedy bylo možné uživatele nějak identifikovat, případně mu umožnit například uvedení svojí osoby na seznamu čtenářů knihovny, je potřeba nabídnout mu uložení těchto údajů a zapnutí/vypnutí určitých funkcí: Zobrazovat moji identitu ve vztahu k naší knihovně v online katalogu — čtenář tím vystoupí z anonymity čísel. Primární podmínka, která poskytuje souhlas s uvedením všech následujících položek. Jméno/přezdívka —je prvním krokem ke zhmotnění ve virtuálním světě. Dále může být k dispozici upload obrázku (avatar). Kontakt — email, icq, telefon, adresa, skype, cokoliv z toho může být k dispozici ostatním čtenářům. Zobrazovat ostatním seznam mých výpůjček — vytvoří vlastně čtenářský deník online. Zobrazovat ostatním mé komentáře ke knihám. Ne vždy ale čtenář musí dávat souhlas k tomu, aby byla tato data dostupná ostatním. Lze potom samozřejmě nabídnout řízení viditelnosti i jednotlivých příspěvků, nicméně vše by mělo zůstat jednoduché a transparentní. Zobrazovat ostatním mé sbírky. Nebo vybrat pouze některé. Další publikační možnosti. Knihovna dosud byla místem, kde díla tradičně nevznikala (až na výjimky), ale kde začínala nový (veřejný) život. Nyní by se mohl OP AC stát místem vzniku nových děl, jejich prezentace veřejnosti. Mnozí čtenáři se zajisté rádi pokochají ruským klasikem, ale najdou se i lidé, které by mohla zaujmout tvorba někoho, koho možná potkávají v knihovně, ve městě, i když online katalog tato geografická omezení samozřejmě nemá. Autor sám by mohl potom svoje dílo „katalogizovat" — přiřadit mu žánr, předmětnou klasifikaci. Díla by potom mohla být k dispozici při standardním hledání v OPACu, např. ve zvláštní sekci výsledku hledání. Poptávku po publikační činnosti v dnešní době uspokojí zcela dokonale web sám o sobě; existují specializované služby zaměřené na amatérskou tvorbu (www.pismak.cz), blogy atd. Nicméně informace v nich obsažené jsou jen zřídka nějak roztříděné, dostupné v širším kontextu tvorby. Navíc knihovna jako veřejná instituce může s tvorbou svých čtenářů dále nakládat — může uspořádat setkání publikujících autorů, veřejná čtení, podle vlastního uvážení může některé práce vytisknout, svázat a zařadit do svého fondu, aby byly přístupné i čtenářům, kteří tuto formu upřednostní před čtením online. Tyto možnosti webovými službami prozatím nabízeny nejsou. 86 Uživatelským interface pro tato nastavení bude zajisté nějaký formulář s textovými a zatrhávacími políčky. Obecným pravidlem pro tyto formuláře bývá jasné označování jednotlivých políček, a jasná definice toho, jaké nastavení se tímto vstupem provede. Jelikož formulář pro výše uvedené nastavení by byl poměrně rozsáhlý, lze uvažovat také variantu soustavy jednotlivých dialogů, které společně vytvoří „průvodce" nastavením veškerých funkcí. Každá obrazovka takového dialogu by měla obsahovat část společnou a část s konkrétním nastavením parametru. Společná část umožní navigaci mezi jednotlivými kroky nastavení a současně bude indikovat aktuální pozici v právě probíhajícím nastavení, zbytek obrazovky bude tvořit nadpis právě prováděné operace, políčko jejího nastavení, popis všech aspektů tohoto nastavení, konkrétní příklad (Screenshot), případně i soupis všech hodnot, o které se jedná. Příklad nastavování viditelnosti komentářů k dílům: Jste autorem 21 komentářů. Můžete je všechny vymazat zobrazit šije (s možností editace), nastavit skrytí všech najednou nebo jednotlivě. 87 ZÁVĚR Svoji práci jsem rozdělil na tři hlavní části. Nejprve popisuji online knihovní katalog teoreticky, jeho vývoj, funkce, a uživatele. Také zmiňuji některé nedostatky současných řešení jeho uživatelského rozhraní. Ve druhé části se věnuji teorii grafického uživatelského rozhraní a vybraným webovým standardům, jejichž dodržení považuji za nezbytný aspekt rozhraní OPACu realizovaného ve webovém prohlížeči. Zabývám se také některými webovými službami, které jsou svojí podstatou blízké knihovním katalogům. Ve třetí části své práce definuji funkční bloky katalogu a každým z nich se potom zabývám podrobně. Nejdůležitějšími pasážemi mé práce jsou pak návrhy jednotlivých funkčních zlepšení současných OPACů: koncepce hlavní strany a procesu práce s katalogem, návrh propagace fondu prostřednictvím sbírek, úprava celého procesu vyhledávání a identifikace zdrojů včetně možnosti využít žánr díla jako jeden z možných přístupů při vyhledávání a prohlížení. Rozšíření a zkvalitnění popisu jednoho informačního zdroje (jeho záznamu) včetně funkcí pro zapojení čtenářů považuji za zásadní požadavek. Všechna tato vylepšení navrhuji s maximálním ohledem na běžného čtenáře či internetového uživatele, kterým OPACy slouží primárně. Proces evoluce života na Zemi tvořila období, kdy se dlouho nic neměnilo. Změny však přicházely ve skocích, nečekaně. Až budou jednou odkryty pozůstatky naší civilizace, bude OP AC charakterizován jako druh, který zanikl jenom proto, že se nevyvíjel a proto neobstál v konkurenci životaschopnějších odnoží větve informačních zdrojů? Nebo fosílie OPACu, orientačně zařazené na počátek 21. století, budou vykazovat takové změny oproti nejstarším reziduím, že z nich archeologové budoucnosti usoudí, že právě objevili důležitý evoluční skok? Změny, po kterých volají uživatelé OPACu i odborníci, budou možná jednou označeny za tolik hledaný chybějící článek, který spojuje původní knihovní katalogy s těmi, které jsou používány v budoucnosti. Můžeme ovšem také zvážit variantu, že vytvoříme žraloka — živou fosílii, která si bude žít navěky svůj život v hloubce moří, a když se náhodou objeví u pobřeží, všichni utečou z vody. 88 SEZNAM OBRÁZKŮ Obrázek 1: První elektronický katalog (vpravo). Opravdu jen ten první? .................................9 Obrázek 2: Funkce katalogu podle Frankfurtských principů....................................................11 Obrázek 3: Prohlížení autoritní báze nkp.cz (Aleph), heslo drogy...........................................14 Obrázek 4: Možné kombinace nováčka (N) a experta (E) v jedné osobě pří setkání s webem 16 Obrázek 5: Obecný systém interakce.......................................................................................20 Obrázek 6: Výřez z FRBR OPACuVirtua...............................................................................26 Obrázek 7: Setkání harmonicky vypadajícího modelu s praxí..................................................29 Obrázek 8: Předpokládané umístění prvků na webové stránce ................................................31 Obrázek 9: Umístění webové navigace....................................................................................32 Obrázek 10: Tří druhy menu....................................................................................................33 Obrázek 11: Příklad navigace pomocí drobků..........................................................................34 Obrázek 12: Příklad předmětové struktury adresáře Seznam.cz...............................................35 Obrázek 13: Google..................................................................................................................36 Obrázek 14: Formulář vyhledávání v závěrečných pracích, ISMU ........................................37 Obrázek 15: KartOO a Vivisimo —ukázka výstupu................................................................38 Obrázek 16: Úvodní stránka serveru Amazon (výřez)..............................................................39 Obrázek 17: Předmětové kategorieknihnaserveruAmazon.com...........................................40 Obrázek 18: Záznam téže knihy na stránkách Amazon.com a aleph.mzk.cz...........................41 Obrázek 19: Tématické prohlížení (a) Ulrichsweb, (b) ProQuest............................................43 Obrázek 20: Předmětová analýza určitého článku na Web of Science ....................................43 Obrázek 21: Visual Search v databázích Ebsco.......................................................................44 Obrázek 22: Kroky vedoucí k získání určité jednotky..............................................................46 Obrázek 23: OPAC a web knihovny.........................................................................................48 Obrázek24: Některé pohledy na fond......................................................................................49 Obrázek 25: Koncepce hlavní strany OPACu...........................................................................50 Obrázek 26: Návrh stránky nástrojů OPACu............................................................................53 Obrázek 27: Sestavení sbírky ze zdrojů různých oborů............................................................56 Obrázek 28: Zobrazení dokumentů jedné sbírky plus nabídka dalších sbírek..........................57 Obrázek 29: Zobrazení bloku sbírky.........................................................................................58 Obrázek 30: Příklad formuláře pro rozšířeného hledání...........................................................59 Obrázek 31: Návrh vyhledávacího formuláře...........................................................................60 Obrázek 32: Hledání časopisu...................................................................................................62 Obrázek 33: Proces hledání s roztříděním výsledku.................................................................63 Obrázek 34: Výpis dokumentů zobrazený s ukázkami.............................................................66 Obrázek 35: Dokumenty podle jejich relevance k zadanému dotazu........................................67 Obrázek 36: Interaktivní určení relevantních dokumentů.........................................................68 Obrázek 37: Zobrazení záznamu konkrétního provedení jednoho informačního zdroje..........71 Obrázek 38: Stručný přehled entit FRBR.................................................................................72 Obrázek 39: Příklad struktury FRBR........................................................................................73 Obrázek 40: Příklady ikon pro znázornění vyjádření/provedení...............................................74 Obrázek 41: Umístění seznamu různých provedení jednoho díla.............................................75 Obrázek 42: Příklad zobrazení předmětového rejstříku............................................................77 Obrázek 44: Struktura žánrů podle wikipedie..........................................................................79 Obrázek 45: Nabídka žánrů.......................................................................................................80 Obrázek 46: Příklad zobrazení pojmu OPAC-encyklopedie, předmětová struktura v html......82 Obrázek 47: Příklad zobrazení shluků reprezentujících pozici pojmu v předmětové hierarchii.....83 Obrázek 48: Příklad zobrazení seznamu výpůjček...................................................................85 89 POUŽITÁ LITERATURA 1 ABILOCK, Debbie. Focus on the user. Knowledge quest. 2005. Vol. 33. No. 3. p. 6-7. 2 ARIYAPALA, P. G., EDZAN, N. N. Foreign postgraduate students and the online catalogue at the University of Malaya library. Malaysian Journal of Library & Information Science. 2002. Vol. 7. No. 1. p. 57-67. 3 BAKER, J. Ryan. The impact of paging vs. scrolling on reading online text passages [online]. 2003. [cit. 5. 4. 2007]. Dostupné nainternetu: . 4 BERNARD, Michael aj. A Comparison of Popular Online Fonts: Which is Best and When? [online]. 2001. [cit. 28. 3. 2007]. Dostupné na internetu: . 5 BERNARD, Michael L. Are frames ever appropriate? [online]. 2003. [cit. 2. 4. 2007]. Dostupné na internetu: . 6 BERNARD, Michael L. How should information be positioned in a typical website? [on-line]. 2003. [cit. 5. 4. 2007]. Dostupné na internetu: . 7 BERNARD, Michael, FERNANDEZ, Marissa, HULL, Spring. The Effects of Line Len-gth on Children and Adults' Online Reading Performance [online]. 2002. [cit. 19. 3. 2007]. Dostupné nainternetu: . 8 BERNARD, Michael, HAMBLIN, Chris. Cascading versus Indexed Menu Design [on-line]. 2003. [cit. 2. 4. 2007]. Dostupné nainternetu: . 9 BORCHARDT, Peter. Marketing pro veřejné knihovny. 1. vyd. Praha : Národní knihovna v Praze. 1994. 187 s. ISBN 80-7050-173-1. 10 BRADY, Laurie, PHILLIPS, Christine. Aesthetics and usability : A look at color and balance [online]. 2003. [cit. 5. 4. 2007]. Dostupné na internetu: . 11 BRISCOE, Georgia, SELDEN, Karen, NYBERG, Cheryl R The Catalog vs. the Home Page? Best Practices in Connecting to Online Resources [online]. 2003. [cit. 17. 3. 2007]. Dostupné na internetu: . 12 BUREŠ, David. Artefakty informační architektury : navigační systémy [online]. 16. 11. 2004. [cit. 28. 3. 2007]. Dostupné nainternetu: . 90 13 BUREŠ, David. Artefakty informační architektury : označovací systémy [online]. 2. 11. 2004. [cit. 28. 3. 2007]. Dostupné nainternetu: . 14 BUTTERFIELD, Kevin. Online public access catalogs. In Encyclopedia of library and information science. New York : Marcel Dekker. 2003. s. 2268-2273. 15 BYRUM, John D., Jr. Recommendations for urgently needed improvement of OPAC and the role of the National Bibliographic Agency in achieving it [online]. 2005. [cit. 5. 4. 2007]. Dostupné na internetu: . 16 CARROLL, John M. Human-computer interaction : psychology as a science of design. International journal of human-computer studies. 1997. No. 46. s. 501- 522. 17 CEJPEK, Jiří. Informace, komunikace a myšlení. 1. vyd. Praha : Karolinum. 1998. 179 s. ISBN 80-7184-767-4. 18 Core concepts in cataloging [online]. 2005. [cit. 4. 3. 2007]. Dostupné na internetu: . 19 CROW, D., JANSEN, B. J. The graphical user interface : An introduction. SIGCHI Bulletin. 1998. Vol. 30. No. 3. p. 24-28. 20 ČERNÁ, Lenka. Trendy ve vyhledávání na Internetu : Diplomová práce. Masarykova univerzita. Filozofická fakulta. Ústav české literatury a knihovnictví. Kabinet knihovnictví. 2006. 125 s. Vedoucí práce Mgr. Petr Skyřík. 21 DENTON, William. How to make a faceted classification and put it on the web [online]. 2003. [cit. 28. 2. 2007]. Dostupné nainternetu: . 22 DIX, Alan J., FINLAY, Janet E., ABOWD, Gregory D., BEALE Rüssel. Human-computer interaction. 2. vyd. Harlow : Prentice Hall. 1999. ISBN 0-13-239864-8. 23 DRAB KOVÁ, Kateřina. Poslání knihoven a jejich služby [online]. 2005. [cit. 28. 3. 2007]. Dostupné na internetu: . 24 DROBIKOVA, Barbora. Budování katalogu a uživatelský přístup [online]. 2003. [cit. 4. 3. 2007]. Dostupné na internetu: . 25 DROBIKOVA, Barbora. Nový model bibliografického univerza podle FRBR a česká katalogizační praxe [online]. 2003. [cit. 24. 4. 2007]. Dostupné na internetu: . 26 Ebscohost [online], [cit. 17. 3. 2007]. Dostupné na internetu: . 91 27 EDWARDS, Alistair D. N. The rise of the graphical user interface [online], [cit. 15. 2. 2007]. Dostupné na internetu: . 28 ESPLEY, John. Differentiating libraries through enriched user searching: FRBR implementation in Virtua [online]. 2007. [cit. 28. 3. 2007]. Dostupné na internetu: . 29 Fulltextové hledání: Informační systém Masarykovy univerzity, [online], [cit. 14. 2. 2007]. Dostupné na internetu: . 30 Funkční požadavky na bibliografické záznamy : závěrečná zpráva [online]. 25. 11. 2004. [cit. 28. 3. 2007]. Dostupné na internetu: . 31 GRAHAM, Rumi Y. Subject no-hits searches in an academic library online catalog: An exploration of two potentional ameliorations. College & research libraries. 2004. Vol. 65. No. 1. p. 36-54. 32 GRUDIN, Jonathan. The GUI shock : Computer graphics and human-computer interaction. Interactions. March + April. 2006. p. 45-47, 55. 33 Guidelines for online public acces catalogue (OPAC) displays [online]. 2003. [cit. 5. 4. 2007]. Dostupné na internetu: . 34 HALCOUSSIS, Dennis aj. An Empyrical analysis of web catalog user experience. Information technology and libraries. Vol. 21. No. 4. p. 147-157. 35 HERRERO-SOLANA, Victor aj. Graphical table of contents for library collections : The application of Universal decimal classification codes to subject maps. Information technology and libraries. 2006. Vol. 25. No. 1. p. 43-47. 36 HILDRETH, Charles R. Online catalogs design models : Are we moving in the right direction? [online]. 1995. [cit. 15. 2. 2007]. Dostupné na internetu: . Tato zpráva má celkem sedm částí uvedených níže; při citování ve svém textu uvádím vždy číslo příslušné kapitoly: 1) Introduction 2) OPAC access models 3) Conventional information retrieval systems : The boolean model 4) Advanced IR research and the probabilistic retrieval model 5) Browsing and exploring : A new paradigm for IR/OPAC system design 6) Conclusion : Outline of the next generation of online catalogs 7) References 37 HILDRETH, Charles R. The GUI OPAC : Approach with Caution. The Public-Access Computer Systems Review [online]. 1995 [cit. 15. 2. 2007]. Dostupné na internetu: . 38 HOFFMAN, Herbert H. Online Catalog Retrieval of Works by Genre. Technicalities. Vol. 23. No. 3. 2003. ISSN 0272-0884. 92 39 HOFFMAN, Herbert H. Subject acces to works in online catalog. Technicalities. 2001.Vol.21.No. 5. p. 9-11. 40 How to use KartOO [online], [cit. 25. 2. 2007]. Dostupné na internetu: . 41 HRABÁK, Josef. Úvod do studia literatury. 1. vyd. Praha : SPN. 1977. 151 s. 42 JANOVSKÝ, Dušan. Google PageRank : Vzorec, vysvětlení a odpovědi [online], [cit. 18.2. 2007]. Dostupné na internetu: . 43 KALYANARAMAN, Sriram, SUND AR, S. Shyam. The psychological appeal of personalized content in web portals: Does customization affect attitudes and behavior? Journal of communication. 2006. No. 56. p. 110-132. ISSN 0021-9916. 44 KRCAL, Martin. Tvorba webových stránek v prostředí vysokoškolských knihoven : Bakalářská diplomová práce. Masarykova univerzita. Filozofická fakulta. Ústav české literatury a knihovnictví. Kabinet knihovnictví. 2006. 88 s. Vedoucí práce Dr. Ing. Zdeněk Kadlec. 45 KRUG, Steve. Web design : Nenuťte uživatele přemýšlet! 1. vyd. Brno : Computer Press. 2003. 144 s. ISBN 80-7226-892-9. 46 KŘIVÁNEK, Petr. Analýza elektronických výukových prostředí: Bakalářská diplomová práce. Masarykova univerzita. Filozofická fakulta. Ústav české literatury a knihovnictví. Kabinet knihovnictví. 2005. 59 s. Vedoucí práce Mgr. Petr Skyřík. 47 LOHR, L. L. Designing the instructional interface. Computers in Human Behavior. 2000. Vol. 16. No. 2. p. 161-182. 48 MANN, Thomas. Why LC subject headings are more important than ever. American libraries. 2003. Vol. 34. No. 9. s. 52-54. 49 MAURER, Donna. Four modes of seeking information and how to design for them [online]. 14. 3. 2006. [cit. 17. 3. 2007]. Dostupné na internetu: . 50 MILSTEAD, Jessica L. Use of thesauri in the full-text environment [online]. 1998. [cit. 17. 3. 2006]. Dostupné na internetu: . 51 MOCNÁ, Dagmar, PETERKA, Josef. Encyklopedie literárních žánrů. 1. vyd. Praha a Litomyšl: Ladislav Horáček - Paseka. 2004. 704 s. ISBN 80-7185-669-X. 52 NIELSEN, Jakob, TAHIR, Marie. Použitelnost domovských stránek. 1. vyd. Brno : Zoner press. 2004. 323 s. ISBN 80-86815-18-8. 53 NIELSEN, Jakob. How Users Read on the Web [online]. 1997. [cit. 19. 3. 2007]. Dostupné na internetu: . 93 54 NOVOTNÝ, Eric. I don't think i click. College & Research libraries. 2004. Vol. 65.No. 6. p. 525-537. 55 NYGREN, Else. From paper to computer screen : Human information processing and user interface design. Uppsala university. Faculty of science and technology. Department of technology. 1996. 31 s. ISBN 91-554-3699-4. 56 Open Directory Project [online], [cit. 22. 2. 2007]. Dostupné na internetu: . 57 Perceptions of libraries and information resources : A report to the OCLC membership. 1. vyd. Dublin : OCLC. 2005. 290 s. ISBN 1-55653-364-0. 58 PERFETTI, Christinne. The truth about downloading time [online]. 2001. [cit. 22. 2. 2007]. Dostupné na internetu: . 59 Portál : Literatura [online], [cit. 2. 4. 2007]. Dostupné na internetu: . 60 ProQuest [online], [cit. 17. 3. 2007]. Dostupné na internetu: . 61 ŘÍČAN, Pavel. Psychologie. 1. vyd. Praha : Portál. 2005. 288 s. ISBN 80-7178-923-2. 62 SHNEIDERMAN, Ben — PLAISANT, Catherine. Designing the user interface. 4. vyd. Boston : Pearson Education. c2005. 652 s. ISBN 0-321-26978-0. 63 SOSKOVA, Michala. Analýza a vyhodnocení činností uživatelů souborného on-line katalogu Masarykovy univerzity : Bakalářská diplomová práce. Masarykova univerzita. Filozofická fakulta. Ústav české literatury a knihovnictví. Kabinet knihovnictví. 2006. 58 s. Vedoucí práce Dr. Ing. Zdeněk Kadlec. 64 SPOOL, Jared M. As the page scrolls [online]. 1998. [cit. 5. 4. 2007]. Dostupné na internetu: . 65 Statement of international cataloguing principles : Draft approved by the IFLA meeting of experts on an International cataloguing code, 1st, Frankfurt, Germany, 2003 [online]. 2005. [cit. 17. 3. 2007]. Dostupné na internetu: . 66 Statement of principles adopted by The international conference on cataloguing principles [online]. 2003. [cit. 4. 3. 2007]. Dostupné na internetu: . 67 STEINEROVA, Jela. Informačné správanie : pohľady informačnej vedy. 1. vyd. Bratislava : Centrum VTI SR. 2005. 189 s. ISBN 80-85165-90-2. 68 STEINEROVA, Jela. Prieskum používateľov akademických a vedeckých knižníc na Slovensku [online]. 2004. [cit. 22. 2. 2007 ]. Dostupné na internetu: . 94 69 STROMGREN, Pip. Charles Ammi Cutter : Library systematizer extraordinaire [online]. 2004. [cit. 4. 3. 2007]. Dostupné nainternetu: . 70 Spinar, David. Pravidla tvorby přístupného webu [online], [cit. 24. 4. 2007]. Dostupné na internetu: . 71 TANEV, Pavel. Hřebci nepatří do guláše : Rozhovor s biologem a filosofem Stanislavem Komárkem. 1. vyd. Brno : NC Publishing. 2006. 205 s. ISBN 80-239-8224-9. 72 TENNANT, Roy. Library catalogs: the wrong solution. Library journal. 2003. Vol. 128.No. 3. p. 28. 73 TRACTINSKY, N., KATZ, A. S., IKAR, D. What is beautiful is usable. 2000. Interacting with computers. Vol. 13. Iss. 2. p. 127-145. 74 Ulrich's periodical directory [online], [cit. 17. 3. 2007]. Dostupné na internetu: . 75 Vivisimo : Enterprise search products [online], [cit. 25. 2. 2007]. Dostupné na internetu: . 76 WALBRIDGE, Sharon L. Usability testing of user interface in libraries. In Encyclopedia of library and information science. New York : Marcel Dekker. 2003. s. 3022-3027. 77 Web of science [online], [cit. 17. 3. 2007]. Dostupné na internetu: . 78 WILL, Leonard. Thesauri in the age of the Internet: HILT and related projects. Catalogue & Index. 2002. No. 146. p. 8-11. 79 YEE, Martha M. Guidelines for OPAC displays [online]. 1998. [cit. 5. 4. 2007]. Dostupné na internetu: . 80 YU, Holly — YOUNG, Margo. The impact of web search engines on subject searching in OPAC. Information technology and libraries. 2004. Vol. 23. No. 4. p. 168-180. 95