P H I L - A N T H R O P I K A    3. číslo, 4. ročník 2014/2015


Obsah:

Úvodní slovo

1. UMĚNÍ

Hans Christian Andersen – život jako pohádka (zamyšlení) Tomáš Ulrich

2. ČLOVĚK A PŘÍRODA

3. FILOSOFIE, ANTROPOLOGIE

4. VÍRA A NÁBOŽENSTVÍ

Lhostejno (zamyšlení) Tomáš Ulrich
                       
Autoři článků

POZVÁNKY na lidumilné a dobrodějné akce

Pokud budete chtít použít zde publikovaný text pro další šíření, zejména v jiném textu, prosíme o dodržování citačních standardů!

Úvodní slovo

Vážení návštěvníci a čtenáři.

Nejnovější předkládané číslo je skromné, volně navazuje na téma povídky Abak z minulého čísla a na téma víry. Děkuji za trpělivou četbu a případné vzkazy v komentáři.

Modlitba je pohádka zevnitř.
tu

1. UMĚNÍ

Hans Christian Andersen – život jako pohádka (zamyšlení) Tomáš Ulrich

Druhého dubna by dánský spisovatel H. Ch. Andersen (1805–1875) oslavil 210. výročí svého narození. Na mnoha místech po celém světě proběhly Dny i Noci s Andersenem, při kterých se četlo, koukalo, pohádkovalo.
Proč jsou pohádky pohádkami? Protože často příliš dobře, neskutečně příjemně, dopadnou. Život nebývá pohádkou, pohádka není normálním životem. Víme ale vůbec, co je normální život, co je život?!?

„Život plyne jak voda a smrt je jako moře.“ Život je jako velká řeka (životodárná i nebezpečná). A přitom by mělo být snadné žít u řeky, mít ji každodenně na očích, vnímat její hlas, stát se součástí velkého příběhu, možná pohádky. Vnímáme hlas „řeky“?

Moderní doba přináší moderní prostředky: regulace vodních toků, protipovodňové zábrany, přehrady, průplavy, umělé kanály, balenou kojeneckou vodu, vodu na internetu, v mobilu, zlaté hodinky s vodotryskem. Žijeme lépe, více nebo pohádkověji?
Možná že život je Prométheův oheň ukradený bohům – nekonečný dar i trest, požehnání i prokletí.

Miluji pohádky. Nemám nejoblíbenější, ale blízké mi jsou ty méně „naivní“, ty více ze života nebo o životě, ať už jako geniální lidová tvorba nebo důmyslnost přemýšlivého autora. Takových pohádek jsou tisíce, možná miliony: Pohádky tisíce a jedné noci, od Jana Wericha, Boženy Němcové, K. J. Erbena, H. CH. Andersena, Oscara Wilda, bratří Grimmů, Exupéryho Malý princ atd.
A kterou pohádku máte rádi Vy?


2. ČLOVĚK A PŘÍRODA

3. FILOSOFIE, ANTROPOLOGIE

4. VÍRA A NÁBOŽENSTVÍ

Lhostejno (zamyšlení) Tomáš Ulrich

Impulsem k napsání tohoto zamyšlení byl smutek nad možná zanedbatelnou lhostejností cestujících i průvodčí, kteří nechávají zbytečně svítit některé zářivky ve vlaku; v zimě k tomu přibývá ještě „topení pánu Bohu do oken“.

Život se skládá z maličkostí, avšak velkolepým způsobem – jako např. semínka borovice, nesoucí základ celého statného stromu. Pokud ale nespadnou na příhodnou půdu, nedostane se jim přiměřené vláhy, dostatku tepla apod., nejsou sama o sobě ničím. Příroda je plná takovýchto zázraků, kdy z malého nic postupně vzniká veliké něco. A věru nevím, který z těchto zázraků je největší.

Největším zázrakem by mělo být, že se vůbec „je“, že všechno, co existuje, je!
Pro teď není třeba dalšího hodnocení, porovnávání, škálujícího systematizování. Zamyslel jsem se ale nad tím, zda člověk může být se vším, co je, nějak ve spojení, aby se nermoutil pro věci, které v širším kontextu třeba nejsou takové, jak se jeví, aby vnímal život plněji, v plné souvislosti – asi jako Bůh „byl vším“, než se stal pro křesťany „především člověkem“ v Kristu Ježíši? Nezavedla církev člověka na scestí podceňováním ostatní přírody, byvši zahleděná do lavic kostelů, zda jsou plné, a do bohatství svých klášterů a prosperujících farností? „Vypořádání“ státu s církvemi a církví se státem je toho bohužel smutným dokladem. Církev tak možná bude mít tučná konta, ale „prázdné, děravé ruce“.

Každý, kdo omezuje své „zorné pole“ na pouhý výsek „celé skutečnosti“, je lhostejný. A pokud jde o křesťany: Kdo nevidí „celého“ Otce (skrze Syna), nevidí ani Krista! Církev se stává namísto svátostné monstrance fetiší.




Autoři článků


POZVÁNKY na lidumilné a dobrodějné akce




© 2009-now Tomáš Ulrich | Online: | Visits: ;