P H I L - A N T H R O P I K A    1. číslo, 5. ročník 2015/2016


Obsah:

Úvodní slovo

1. UMĚNÍ

2. ČLOVĚK A PŘÍRODA

3. FILOSOFIE, ANTROPOLOGIE

Akutní lékařská pomoc, nebo dojná kráva? (zamyšlení) Tomáš Ulrich
Jsem uprchlík, a je to v pořádku (zamyšlení) Tomáš Ulrich
Co je na člověku nejvíc zvláštní? (zamyšlení) Tomáš Ulrich

4. VÍRA A NÁBOŽENSTVÍ

                       
Autoři článků

POZVÁNKY na lidumilné a dobrodějné akce

Pokud budete chtít použít zde publikovaný text pro další šíření, zejména v jiném textu, prosíme o dodržování citačních standardů!

Úvodní slovo

Vážení návštěvníci a čtenáři.

Přeji příhodné podzimování.

tu

1. UMĚNÍ

2. ČLOVĚK A PŘÍRODA

3. FILOSOFIE, ANTROPOLOGIE

Akutní lékařská pomoc, nebo dojná kráva? (zamyšlení) Tomáš Ulrich

Bylo půl třetí v noci z pátku na sobotu a nezbývalo mi, než si na internetu najít adresu brněnské zubní pohotovosti. Cestou jsem myslel, že už to nevydržím, jak silná bolest mě brala. Při vstupu do Úrazové nemocnice to trochu polevilo. V peněžence jsem měl pouze tisícikorunu, byla to má jediná hotovost. V čekárně jsem řešil dva palčivé problémy.

Jak se o mně dozví v ordinaci?, když nemám klepat, ale vyčkat na příchod sestry: „Děkujeme za pochopení.“ Ale právě to jsem nechápal. Chodí snad sestra každých pár minut vykouknout ze zakázaného území, nebo má tak dobrý sluch a slyší každého příchozivšího? Bdí snad celou noc? Tato záhada se vysvětlila, když jsem byl konečně se objevivším personálem dotázán, jak jsem se do čekárny dostal. Dveře byly při mém příchodu průchozí, normálně se ale přes ně nedostanete a musíte zvonit na patřičný zvonek.

Druhý problém vyvstal, když jsem záhy po vstupu pochopil, že poplatek asi nezaplatím v ordinaci, ale musím si koupit kupón. Jenomže automat na kupóny funguje pouze na mince v hodnotě 10, 20 a 50 Kč. Naštěstí mají vedle další automat na proměnění. Svou tisícikorunu jsem tam vkládal všemi způsoby, ale vždy mi byla vrácena bez žádaného efektu. (Později mi bylo sděleno, že měnič je jenom na menší bankovky.) Byl jsem tedy dvojnásob nervózní, kdy si mě všimnou a jak zaplatím; naštěstí to přebylo bolení zubů. Problém s poplatkem se mi ale nepodařilo rozlousknout. Sestra ani paní doktorka neměly peníze na rozměnění. Myslíte, že mi nějak pomohly?

Asi nebyly křesťanky nebo něco podobného. Tož jsem si zaláteřil (především v duchu) a popřál jsem dobrou noc, dosti zhrzeně. Ještě jsem zkusil měnit u vrátného, marně. Nakonec jsem nešel hledat nějaký otevřený podnik, abych rozměnil tisícikorunu, ale nabroušený na nebetyčnou zhovadilost tohoto systému, který dělá z lékařů hyeny, jsem si vzal do hlavy, že se z toho vypíšu a ušetřím. Už mám v sobě první paralen.

Nikdy jsem nebyl zastáncem poplatků. Přišlo mi to nedůstojné. Ještě bych byl ochoten kývnout na příspěvek za stravu v nemocnicích apod., ale rozhodně pod 100 Kč na den. Poplatek za pohotovost mi přišel nejvíc hloupý. Slyšel jsem pár příběhů, jak doktoři dychtivě obírali své oběti o řádný třicetikorunový poplatek. Na pohotovost se ale chodí s vážnými potížemi, když je vám většinou hodně nedobře. Přijde někomu normální chtít po člověku v takové chvíli nejdříve zaplacení devadesáti korun? Mně ta bolest polevila, asi tím pohybem a jistou dávkou adrenalinu, ale na jak dlouho? „Pohotovost“ je snad od slova „pohotový“ a ne „až po hotovosti“, vlastně „až po kupónu“!



Jsem uprchlík, a je to v pořádku (zamyšlení) Tomáš Ulrich

Nezůstal jsem ve svém rodném městě Mohelnice, štěstí hledám v Brně. Řadu let jsem strávil v zahraničí (Polsko, Anglie). Přijde to někomu nenormální?

Se zděšením potkávám praktikující křesťany, tzn. že chodí do kostela atd., kteří nahlíží na současné uprchlíky ze Sýrie a z podobně postižených zemí jako na útok islámu proti Evropě. A nelze jejich postoj omluvit jako fobii (např. bezdůvodný strach z pavouků). Jejich postoj je spíš nenávistný, někdy až vražedný. To není normální!

Znáte historii židovského národa? Abrám odešel z Ur, Izraelité z Egypta, několikrát byli ve vyhnanství, nakonec (po porážce Římany) prchali, kam se dalo. Po 2. světové válce, po holokaustu, za který rozhodně nenesou vinu pouze němečtí fašisté, byla jejich situace natolik neúnosná, že vznikl Izrael. A stejně nemají ani dnes klid.

My ten klid relativně máme, zahníváme spokojeně pod praporem z červených trenek. Přitom tomu není dlouho, kdy nám také bylo těžko a okolní státy nám pomáhaly – přijaly stovky tisíc našich emigrantů. Proboha, buďme lidumilní!



Co je na člověku nejvíc zvláštní? (zamyšlení) Tomáš Ulrich

Jsem člověk, ale vlastně pořádně nevím, co to znamená, i když uplynulo mnoho času a vynaložil jsem plno úsilí, abych to zjistil, abych to věděl. Není snad mylná vidina vědění prvotním hříchem, proklatě dědičným? Nezavřeli jsme se do jistot, které jsou ve skutečnosti temnou dírou, v níž vše ztrácíme? (Aniž bychom chtěli!)

Nechci popírat, že člověk je vskutku zvláštní. Je totiž přemýšlivý, v životě si nevystačí se svými reflexy a instinkty. Myslím si, že je ale málo přemýšlivý, je málo člověkem. Dělá ze sebe někoho svrchovaného, boha, který ví nejlépe, co je (pro něho) dobré. Na člověku je nejvíc zvláštní to, že se cítí a činí zvláštním, že se zavírá do svých iluzorních jistot. Já ale nejsem přesvědčený o žádné jistotě, ke které bychom měli směřovat. Zdá se mi poctivé přiznat si, že naše vědění je ve skutečnosti víra – víra v lidské poznávací schopnosti a víra v reálnost poznávaného, v existenci jakéhosi řádu ve světě.

A proto mi nezbývá než se modlit, i když zdaleka nevím, co to znamená, aby ve světě opravdu existoval nějaký řád a abychom byli k němu co nejvíce otevření, plní „důvěrné víry“. Kéž by na člověku byla nejvíc zvláštní „Důvěrnost“!





4. VÍRA A NÁBOŽENSTVÍ

Autoři článků


POZVÁNKY na lidumilné a dobrodějné akce




© 2009-now Tomáš Ulrich | Online: | Visits: ;