26. 2.
2011
K předchozím linkům ještě jeden
Ten však musím doplnit komentářem, protože jsem tam stihl říct asi jen třetinu ze zamýšlené odpovědi. Většinu času jsme kroužili kolem toho, jak moc já jsem přesvědčen o vině a jak moc souhlasím s výrokem soudu. Myslím, že je to dokonce ta nejméně podstatná část. Pokusím se to tedy uvést do souvislosti:
0. Mám nějaký názor na autorství mailů. Osobní věc, která nepadá na váhu oficiálního rozhodování stejně jako pochybnosti o práci s argumenty technické povahy při dokazování skutku u soudu. Není to důležité a mrzí mne, že to zabralo podstatnou část rozhovoru.
To podstatné je, že
1. Respektuji rozhodnutí soudu. Jak jsem již dříve několikrát opakoval, jsem odhodlaný postupovat nekompromisně a v souladu se všemi možnostmi, které mi zákony i předpisy MU umožní. Musím však vyčkat na okamžik, až bude rozsudek pravomocný.
2. Čekání na pravomocnost rozsudku nemusí být dobou nečinnosti.
3. Pracovně právní důsledky budou závislé na konečné podobě pravomocného rozsudku a záležitost budu samozřejmě konzultovat s právníky. Za předpokladu, že se radikálně nezmění směrem k přísnějšímu potrestání, současný zákoník práce neposkytuje nástroj k okamžitému ukončení pracovního poměru.
4. Tedy, nabude-li rozhodnutí o vině právní moci, bude to záležitost pro Etickou komisi MU a konzultace s právníky.
Je mi líto, že se to nedá vyřešit všechno přes víkend a budeme muset čekat na výsledky dalšího dějství.
