John Stuart Mill na The History of Economic Thought

Svoje ekonomické názory rozvíjí J. St. Mill jako pokračování díla A. Smitha, D. Ricarda a svého otce J. Milla. Millova ekonomie představuje representativní výklad a také završuje vývoj klasické politické ekonomie v Anglii. Jeho hlavní spis Zásady politické ekonomie a použití některých v sociální filozofii (1848) se stal učebnicovým výkladem. Politickou ekonomii chápal stejně jako jeho předchůdci, tzn. vědu o tvorbě a rozdělování bohatství. Současně však zdůrazňoval nutnost zohlednění politických a zejména sociálních otázek. Proto je jeho přístup zařazován mezi reformní názory.

Základem Millovy ekonomie je teorie výroby a rozdělování. V obou vychází z teorie výrobních nákladů, jejíž konstituování na půdě klasické školy politické ekonomie završil. K tomuto výkladu se prostřednictvím A. Marshalla přihlásila i neoklasická ekonomie (pojetí výrobních nákladů a jejich cenotvorný vliv, nikoliv hodnoty jako výkladu ceny). I když ve svém hlavním díle Zásady politické ekonomie (1848) se Mill hlásí k Ricardovi a jeho odkazu, svojí teorií hodnoty navazuje jednoznačně na Smithovu důchodovou teorii, kterou Ricardo odmítá. Proto ho např. J. A. Schumpeter^[24] charakterizuje jako Smithova pokračovatele a předchůdce A. Marshalla (představitel anglické neoklasické ekonomie).

J. St. Mill věnuje ve srovnání se svými předchůdci větší pozornost problematice nákladů a jejich místu v reprodukčním procesu. Současně musíme zdůraznit, že je významně ovlivněn Sayem, což posouvá rámec jeho úvah velmi zřetelně za obvyklé hranice myšlenkových schémat teorie pracovní hodnoty.

„To, co vyrábíme nebo chceme vyrábět, je vždycky, jak správně uvedl Say, užitečnost. Práce nevytváří hmotu, tvoří užitek. …. Proto Say a jiní správně klade otázku: pokud vytváříme užitečnost a ne předměty, proč veškerá práce vytvářející užitečnost není považována za produktivní?“^[25] V následujících úvahách rozlišuje trojí druh užitečností vytvářených prací. Vedle obvyklého spojování užitečností s hmotnými statky schopnými uspokojovat potřebu – užitečnost jako vlastnost hmotného statku, zdůrazňuje užitečnost ve smyslu zvýšení kvalit ztělesňovaných v člověku. Proto je produktivní práce orientovaná na vzdělávání, pěstování duchovních hodnot i rozvíjení fyzických předpokladů a schopností ovlivňujících možnost poskytovat užitek člověku samotnému či jiným osobám. Užitek však poskytují podle Milla i služby spojené se spotřebou, odvrácením nepohodlí a strádání atd. Tyto užitky nejsou spjaty ani s hmotným statkem, ani vlastnostmi člověka.

Širší pojetí produktivnosti musel dát do souladu s tradičním chápáním bohatství v učení klasické školy. Klade si otázku, zda do bohatství započítávat vše užitečné, nebo pouze hmotné statky. Upozorňuje na to, že obvyklé chápání bohatství je spojováno s možností hromadit a uchovávat po určitou dobu. „Věci, které není možno uchovávat, nebyly nikdy považovány za bohatství.“^[26]3 Proto se přiklání k závěru, že zůstane v souladu s tradičním přístupem, když prohlásí za bohatství takový výsledek práce, který disponuje užitečností i schopností být hromaděn. Tím se ovšem i pojetí bohatství rozšiřuje za rámec hmotných statků, neboť dlouhodobý užitek muže být nepochybně vložen i do člověka. „Každá práce produkující dlouhodobý užitek vložený do člověka nebo do libovolného předmětu musí být zkoumána jako produktivní.“^[27]

Mění se rámec zkoumání tvorby statků a bohatství což se promítá i do chápání základních souvislostí tržních transakcí. Podle Milla působí ve směně síly, které zabezpečují, že výrobky se směňují za hodnotu, která každému výrobci umožňuje uhradit náklady a realizovat běžný (obvyklý) zisk. Z hlediska delšího časového období se prosazuje tendence ke ztotožnění hodnoty s výrobními náklady.

Pokud by tato podmínka nebyla splněna, projevil by se důsledek na straně nabídky. Z hlediska popisu mechanismu fungování je výklad shodný se Smithem či Ricardem. Rozdíl je ve ztotožnění výrobních nákladů s bází, kolem které oscilují tržní ceny. Odchylky tržní ceny od výrobních nákladů působí jako impulsy pro rozšiřování či omezování nabízeného množství výrobků. Směna, která probíhá na základě výrobních nákladů, je podle Milla podmínkou stabilní rovnováhy. Ve směně splňující uvedenou podmínku mají směňované výrobky svoji přirozenou hodnotu.^[28]

Uvedený Millův postoj by mohl vzbuzovat představu o jinak shodném chápání hodnoty se svými předchůdci. Ve skutečnosti je Millovo pojetí zřetelně posunuto od hodnoty ke směnné hodnotě samotné, což zcela přesvědčivě ilustruje citace: „Hodnota věci je označení pro to množství libovolné jiné věci nebo obecně věcí, za které se směňuje.“ ^[29]

Ztotožnění hodnoty s výrobními náklady bylo podnětem k hodnocení z pozic stoupenců hodnotové teorie, a to zejména pracovní, ale i z pohledu těch, kteří hodnotový přístup nesdíleli. Hodnocení byla pochopitelně odlišná až protikladná. Zvýraznění výrobních nákladů jako onoho obsahu, jehož je cena nositelkou, tzn. obsahu který vyjadřuje, umožnilo hodnotovému přístupu přesně kvantifikovat hodnotovou bázi pomocí tržních cen, za které byly jednotlivé výrobní faktory pořizovány. Současně mohla být a zůstala uchována logika přístupu k ceně (navíc současně umožňující novým způsobem interpretovat dříve kontroverzní otázky rozdělování a charakteru důchodů). Millovo řešení hodnototvorných zdrojů odstraňuje antagonismus jednotlivých důchodů, které vystupují jako plně rovnocenné a opodstatněné co do svého původu a zdroje. Přesto však u Milla zůstal zachován prvek vykořisťování v teorii rozdělování.

J. St. Mill vycházel z přesvědčení, že zákony výroby a zákony rozdělování mají odlišný charakter. Svobodu a soukromé vlastnictví považuje za nezastupitelné pilíře společnosti a jejího pokroku. Kapitalismus však nechápe jako přirozený řád, tíživé životní podmínky dělnictva spojuje se společenskými poměry a jejich uspořádáním. Zatímco zákony výroby jsou srovnatelné se zákony přírody, zákony rozdělování odráží procesy závislé na společenských poměrech a zvycích, které se vyvíjí a mohou být měněny.

Pokud jde o jednotlivé důchody, přikláněl se k Ricardovu chápání mzdy jako existenčního minima. Při interpretaci zisku ale ustupuje od jeho výkladu jako přebytku nad náklady, naopak zdůrazňuje, že zisk je složkou nákladů. Součásti zisku je:

Renta, jako kategorie není vázána (jako u Ricarda) na vlastnictví půdy různé kvality. Pojetí je širší a je označením pro rozdíl mezi tržní cenou a výrobními náklady. Jestliže jsou na trhu totožné výrobky, které jsou vyráběné s různými náklady, pak cena je dána nejvyššími z těchto nákladů. Výrobky s nižšími náklady přináší rozdíl mezi tržní cenou a náklady – rentu. V této souvislosti upozorňuje na rozdíl mezi zemědělstvím, kde s klesajícími výnosy rostou náklady a průmyslem, kde (obdobně jako Seniora) se prosazuje výnos stoupající. Průmyslový výrobce má zájem na snížení tržní ceny aby mohl vyrábět více a snížení nákladů v důsledku rostoucího rozsahu výroby mu přinese zvýšení zisku.

Na rozdíl od ostatních osobností klasické politické ekonomie vyústila Millova teorie rozdělování do návrhů reforem, které měly zahrnovat:

Příspěvek k rozvoji ekonomické teorie přinesl Mill i v teorii mezinárodní směny svojí interpretací mezinárodní hodnoty. Navázal na Ricardovu teorii komparativních výhod a obohatil ji o vysvětlení rozdělení výhod z obchodu mezi jednotlivé země. Teorie reciproční poptávky vysvětluje, že mezinárodní hodnota (směnný poměr) se utváří v intervalu, jehož hranice tvoří národní náklady a v intervalu se pohybuje v závislosti na vzájemné poptávce.

Mezi zajímavé osobnosti poloviny 19. století patří nepochybně i John Elliott Cairnes, autor spisu Nový výklad vůdčích zásad politické ekonomie (1874), který je považován za jeho hlavní dílo. Spis vychází v období nástupu marginalistické revoluce a proto je součástí i kritické odmítání nového myšlenkového přístupu k hodnotě (užitečnostní výklad subjektivní hodnoty). S jeho jménem je však spojována především teorie nekonkurenčních skupin, která upozorňuje na nedokonalost konkurence trhu práce. Zdůrazňuje, že tento trh je segmentován do čtyř základních skupin a konkurence probíhá pouze uvnitř těchto skupin. Vzájemná konkurence mezi skupinami je omezena, neexistuje, protože např. nekvalifikovaní se nemohou ucházet o kvalifikovanou práci. Kvalifikovaní dělníci nemají zájem o práce nekvalifikované, méně placené.

V klasické politické ekonomii patřil k vyhraněným stoupencům teorie mzdového fondu, podle které rozsah mzdových prostředků je při dané úrovni výkonu ekonomiky a vybavenosti výroby kapitálem objektivně dán. Proto výše mezd je závislá na rozsahu zaměstnanosti. Jediným řešením dělnických problémů je podle Cairnese výrobní družstevnictví.