Kapitola 13 České ekonomické myšlení

Odrazy ekonomických názorů mnohých významných myslitelů, o kterých bylo pojednáno v předchozích kapitolách, se však prosazovaly a je možno je doložit v prostředí českých zemí. Např. Tomáš Štítný ze Štítného (asi 1333-1406), jedná z významných osobností české reformace. Český náboženský a filosofický myslitel. Jihočeský zeman a laický spisovatel duchovní a naukové literatury, ovlivněné reformními názory kazatelů Konrada Waldhausera a zejména Jana Milíče z Kroměříže.^[44]

Jako příslušník drobné šlechty v mládí studoval na pražské univerzitě, ale ani po návratu na statek se nepřestal vzdělávat a zároveň navštěvoval hlavní město, kde se stýkal se vzdělanci. Před rokem 1376 ovdověl a všechny své literární snahy obrátil ve prospěch výchovy a poučení svých dětí. Když dospěly, pronajal natrvalo statek a v roce 1381 přesídlil do Prahy, aby se mohl plně věnovat své literární tvorbě.

Štítný psal v češtině široce přístupnou formou o tématech křesťanského učení. Je patrné, že byl bystrým analytikem společenských poměrů doby a mistrem českého jazyka – stal se zakladatelem české teologické a filosofické terminologie tam, kde vládla latina. Poučoval o Bohu a o stvoření světa, své traktáty pořádal do souborů. Ve všech svých pracích se Štítný vždy zásadně shodoval s oficiálním učením církve a šlo mu o mravní přerod člověka. Právě v těchto názorech a postojích byl výrazně ovlivněn názory Tomáše Akvinského, zejména v postojích k obchodu, bohatství či přepychu. Podle jeho názoru nepřísluší pánům kupčiti, ježto mají své příjmy spravedlivé. Kdo však kupectví provozuje, má míti jen tolik zisku, co by stačilo za práci jeho a jeho čeledi a na jejich potřebu a k tomu něco, čím by mohl pomáhat chudým. Co tuto částku přesahuje, je lakomství a lichva.

K proudu merkantilistického myšlení je možno zařadit brněnské měšťany a podnikatele Pavla Hynka Morgenthalera a Fabiána Šebestiána Malivského. Do stejného proudu myšlení a téže doby patří rovněž hlavní rada české komory, Jan Kristián Bořek. Jako mluvčí podnikatelské vrstvy a měšťané, usilovali o to, aby manufakturní podnikání nezůstalo výhradně v rukou šlechty. Ve svém návrhu z r. 1653 uvádí Morganthaler požadavek, aby byli do země povoláni cizí odborníci, kteří by zapracovali nezaměstnanou chudinu do nových výrobních postupů. Malivský požaduje v r. 1663 zřízení privilegované vývozní společnosti, která by se rovněž zabývala rozvojem textilních manufaktur. Ve svém elaborátu z r. 1699 usiluje Bořek o otevření cesty českému textilu a sklu na zahraniční trhy. Také on zdůrazňuje nutnost využívat volnou pracovní sílu chudiny. Kromě výše uvedeného požadavku pak doporučuje rovněž zakládání peněžních ústavů, reformu veřejné správy, zmírnění roboty a dávek, aby byli zemědělci schopni dodávat dělnictvu levnější potraviny. Mezi návrhy je dokonce splavnění Vltavy a Labe, včetně průplavu Dunaj – Vltava.

Jak bylo uvedeno v subkapitole o kameralistice, když byla založena katedra kamerálních věd v Praze (1766), byl jejím prvním profesorem Sonnenfelsův žák, Josef Ignác Buček.

Josef Ignác Buček (1741 – 1821) pocházel z Příbora, vystudoval filozofii v Olomouci a poté absolvoval studium práva na Vídeňské univerzitě. Pedagogické působení je spjato nejdříve s filozofickou fakultou pražské univerzity, v roce 1784 došlo k převodu katedry a oboru na právnickou fakultu. Základem výuky byla Sonnenfelsova učebnice a Buček dělil výklad do tří ročníků:

Buček přednášel německy a je autorem několika prací:

Vedle vlivu merkantilismu a jeho modulace v kameralistické nauce, zvýrazňující nejen peněžní bilanci zahraničního ochodu, ale kladoucí důraz na růst množství statků v zemi, je průkazný i vliv fysiokratismu. Buček přiznával zemědělství významnou stabilizační funkci. V roce 1810 byl povýšen do rytířského stavu (rytíř z Heraltic), když již v roce 1803 ukončil své pedagogické působení na pražské univerzitě.

Nástupcem Bučeka na stolici politických věd na pražské univerzitě se stal Václav Gustav Kopetz (1781 – 1857), který pocházel z Chodové Plané. I u něj je patrný vliv fyziokratických idejí, ale je rovněž autorem, který se blíže seznamoval s významnými díly západoevropských ekonomů. Seznámil se i s dílem A. Smitha, často citoval i z díla J. Ch. Sismondiho. S osobností Kopetze je spojen postupný obrat v českém ekonomickém myšlení. Vystudoval sice ve Vídni, ale byl ovlivněn především osobností Jindřicha Josefa Watterotha (1715 – 1819), který v devadesátých letech přednášel politické vědy a patřil k vyhraněným kritikům Sonnenfelse, a to zejména v národohospodářské nauce, kde současně svým žákům přibližoval dílo Smithovo.

Nejrozsáhlejším dílem Kopetze byl dvousvazkový spis Allgemeine oesterreichische Gewerbegesetzkunde (1829 – 1830). Rozsáhlý spis byl zpracován na podnět komerční dvorské komise, která mu uložila sestavit předpisy týkající se živnostenských poměrů a platné v Čechách. Stejně jako předchozí dílo, jednalo se především o problematiku správy a práva. Z hlediska charakteristiky názorů jsou významnější zachované přednáškové sešity všech tří dílů nauky, kterou přednášel na univerzitě. Je patrné, že jeho výklad se řadu let před možností veřejně se zříci Vídní předepsané Sonnenfelsovy učebnice od tohoto výkladu zásadně odchýlil.

Národní (státní) hospodářství bylo rozděleno do dvou částí. První tvořila národohospodářská teorie (zabývala se poznáváním přirozených zákonů) a druhou národohospodářská politika (odstraňování překážek rozvoje individuální iniciativy. Tím nastávala obsahová kolize s tradičním kamerálním výkladem hospodářství a role státu, neboť v první části nebyla nauka podřízena státu, naopak státu bylo vymezeno místo v nezměnitelných podmínkách působení přirozených zákonů.

Autoritou pro Kopetze při řešení problémů byl K. H. Rau (1792 – 1870), který byl znám hledáním kompromisu mezi kameralistikou a učením A. Smitha. Přesto zůstává stále zachována kameralistická převaha praktické nauky nad částí teoretickou. Je ovlivněn učením fyziokratů, které chápe jako podnět návratu umění státnického k neměnným a věcným zákonům přírody, podle kterých se vyvíjí lidé, národy i státní zřízení.

Celkově je možno hodnotit Kopetzovu pozici jako pokus o sblížení, resp. aplikace fyziokratismu na v té době vnímané obecné pravdy merkantilistické doktríny. Definitivní odklon od kameralistiky je spojen až s další generací myslitelů, stejně jako vydání díla, které by mělo charakter systematického výkladu národohospodářské nauky.