Žaludek a bulbus duodena

Nádory žaludku

Mezi nejčastější nádory žaludku patří karcinomy. Vyskytují se převážně u mužů, nejvíce v 6.decenniu. Patří mezi nejčastější rakovinná onemocnění. Obvykle vyrůstají na malém ohbí antra a v pyloru, vzácněji jsou lokalizovány v kardii a v ostatních částech žaludku.

Makroskopicky se vyskytují ve formě polypózní, ploché (většinou s ulcerovaným povrchem) a infiltrující. Podle hloubky invaze ve stěně žaludku se rozlišuje časný a pokročilý karcinom. Časný postihuje sliznici nebo sliznici a přilehlou část submukózy, ale neprorůstá do muscularis propria. Pokročilý karcinom prorůstá do muscularis propria nebo hlouběji.

Pro histologické hodnocení obou typů karcinomů žaludku se nejčastěji používá Laurenova klasifikace. Rozlišuje 1) intestinální typ adenokarcinomu (přibližně 53 % všech karcinomů žaludku) s okolní těžkou chronickou gastritidou, 2) difuzní adenokarcinom (33 % všech nádorů), je vždy málo diferencovaný. Difuzní růst je provázen zmnožením vaziva, jež se označuje jako desmoplastická reakce. Podmiňuje ztluštění a rigiditu stěny žaludku. Dříve se označoval jako skirhus. V okolí karcinomu se nachází mírná chronická povrchová gastritida; 3) mucinozní karcinom (méně obvyklý) s hojným extracelulárním hlenem, který ovlivňuje makroskopický vzhled nádorové tkáně (gelatinózní karcinom).

Karcinom žaludku může prorůstat per continuitatem na serózu a vést k diseminaci po peritoneu. Lymfatickou cestou metastazuje do regionálních a později dalších lymfatických uzlin, zejména levé supraklavikulární uzliny – Virchowovy uzliny. Krevní cestou se šíří do jater a vzácně do kostí, kde se chová osteolyticky.

Klinicky se karcinom žaludku projevuje úbytkem váhy, bolesmi, anorexií, zvracením, krvácením do zažívacího traktu a anemií. Dlouho může být symptomatický.