Zpět na úvod   Názvosloví nekoordinačních anorganických sloučenin   Názvosloví ternárních a víceprvkových sloučenin   Názvosloví anorganických kyselin

3.2.3 Názvosloví anorganických kyselin

Kyseliny jsou (podle Arrheniovy a Brönstedovy teorie) sloučeniny, které jsou schopny při chemických reakcích uvolňovat proton. Obvykle jsou rozdělovány podle přítomnosti kyslíkového atomu v jejich molekulách na bezkyslíkaté a kyslíkaté.

3.2.3.1 Bezkyslíkaté kyseliny

Bezkyslíkaté kyseliny, stejně jako jejich soli, patří většinou mezi sloučeniny binární. V kapitole ternárních sloučenin jsou uváděny pro celistvost výkladu o kyselinách.

Obecný vzorec bezkyslíkatých kyselin je H_mX (H – symbol atomu vodíku, X – obecný symbol kyselinotvorného prvku, popř. vzorce skupiny prvků). Jejich názvy se tvoří z podstatného jména kyselina a z přídavného jména vytvořeného z názvu odpovídající sloučeniny s vodíkem přidáním koncovky -ová, neboť bezkyslíkaté kyseliny většinou vznikají rozpouštěním některých plynných sloučenin vodíku ve vodě. Vzorce bezkyslíkatých kyselin jsou proto totožné se vzorci původních sloučenin.

Uvedené binární sloučeniny můžeme nazvat kyselinami jen tehdy, pokud jde o jejich vodné roztoky.

Příklady:

čistá látka		vodný roztok této látky (tj. kyselina)
vzorec	název	vzorec rozpuštěné látky	název kyseliny
HF	fluorovodík	HF	kyselina fluorovodíková
HCl	chlorovodík	HCl	kyselina chlorovodíková
HBr	bromovodík	HBr	kyselina bromovodíková
HCN	kyanovodík	HCN	kyselina kyanovodíková
H2S	sulfan (dříve sirovodík)	H2S	kyselina sulfanová (dříve sirovodíková)

3.2.3.2 Jednoduché kyslíkaté kyseliny (oxokyseliny)

Jejich obecný vzorec je H_mX_xO_n (H – symbol atomu vodíku, X – obecný symbol kyselinotvorného prvku nebo centrálního atomu, O – symbol atomu kyslíku, indexy m, x, n, nabývají hodnot přirozených čísel).

Je-li počet atomů kyselinotvorného prvku nebo centrálního atomu oxokyseliny roven jedné (tj. x = 1), označují se jako jednoduché a jejich obecný vzorec lze vyjádřit H_mXO_n.

Příklady:

H₂SO₃ – kyselina siřičitá, HNO₃ – kyselina dusičná, HClO₄ – kyselina chloristá.

Názvy jednoduchých oxokyselin se skládají z podstatného jména kyselina a přídavného jména odvozeného od kyselinotvorného prvku přidáním koncovky, která vyjadřuje velikost hodnoty jeho oxidačního čísla.

Příklady určení oxidačního čísla centrálního atomu jednoduchých oxokyselin:

HIMnzO4–II 1 · 1+ 1 · z + 4 · (–2) = 0 1 + z – 8 = 0 z = 8 – 1 z = 7 oxidační číslo kyselinotvorného prvku (manganu) je z = 7, odpovídající koncovka je „-istá“ => kyselina manganistá

H2ICrzO4–II 2 · 1 + 1 · z + 4 · (–2) = 0 2 + z – 8 = 0 z = 8 – 2 z = 6 oxidační číslo kyselinotvorného prvku (chromu) je z = 6, odpovídající koncovka je „-ová“ => kyselina chromová

Při odvozování vzorců jednoduchých oxokyselin je třeba určit počet atomů vodíku a kyslíku v molekule. Počet atomů vodíku souvisí s oxidačním číslem kyselinotvorného prvku nebo centrálního atomu. Je-li oxidační číslo sudé, zapisujeme dva atomy vodíku, je-li liché, zapisujeme jeden atom vodíku. Počet atomů kyslíku lze vypočítat.

Příklady stanovení počtu atomů kyslíku ve vzorcích jednoduchých oxokyselin:

kyselina bromná HIBrIOn–II 1 · 1 + 1 · 1 + n · (–2) = 0 1 + 1 – 2n = 0 n = 1 => HBrO

kyselina siřičitá H2ISIVOn–II 2 · 1 + 1 · 4 + n · (–2) = 0 2 + 4 – 2n = 0 n = 3 => H2SO3

Tvoří-li centrální prvek v témže oxidačním čísle dvě nebo více jednoduchých oxokyselin, používá se ke zpřesnění jejich názvu číslovkové předpony vyjadřující počet vodíkových atomů (hydrogen-, dihydrogen-, trihydrogen-, tetrahydrogen-, apod.) nebo počet kyslíkových atomů (oxo,dioxo, trioxo-, tetraoxo-, atd.). Označení „mono“ se neuvádí.

Příklady:

HPO3	kyselina hydrogenfosforečná	trioxofosforečná
H3PO4	kyselina trihydrogenfosforečná	tetraoxofosforečná
HIO4	kyselina jodistá	kyselina tetraoxojodistá
H3IO5	kyselina trihydrogenjodistá	kyselina pentaoxojodistá
H5IO6	kyselina pentahydrogenjodistá	kyselina hexaoxojodistá
HReO4	kyselina rhenistá	kyselina tetraoxorhenistá
H3ReO5	kyselina trihydrogenrhenistá	kyselina pentaoxorhenistá

K označení některých kyselin se dosud používají odlišně utvořené názvy.

Příklady:

HOCN	kyselina kyanatá	H2S2O6	kyselina dithionová
HNCO	kyselina isokyanatá	H2SxO6 (x = 2 – 6)	kyselina polythionová
H2NO2	kyselina nitroxylová	H2S2O4	kyselina dithioničitá

Upouští se od názvů kyselin s použitím předpon meta- a ortho-, kdy předpona meta- se používá u kyselin tvořených blíže nevyčíslenými bloky molekul, zatímco předpona ortho- znamená, že počet molekul tvořících kyselinu je přesně znám.

Příklady:

(HBO2)x	kyselina metaboritá
H3BO3	kyselina orthoboritá
(HPO3)x	kyselina metafosforečná
H3PO4	kyselina orthofosforečná
(H2SiO3)x	kyselina metakřemičitá
H4SiO4	kyselina orthokřemičitá

Rovněž se nedoporučuje dříve používaná předpona pyro-, označující v zastaralé chemické literatuře kyseliny vytvořené ze dvou molekul kyseliny vystoupením jedné molekuly vody.

Příklady:

vzorec kyseliny	zastaralý název dnes nepoužívaný	název podle současného chemického názvosloví
H4P2O7	kyselina pyrofosforečná	kyselina difosforečná
H2S2O7	kyselina pyrosírová	kyselina disírová
H2S2O5	kyselina pyrosiřičitá	kyselina disiřičitá

Pro některé kyseliny se kromě systematických názvů dosud používají i názvy triviální.

Příklady:

vzorec	triviální název	chemický název
H2SO4	vitriol	koncentrovaná kyselina sírová
HNO3:HCl (1:3)	lučavka královská	směs kyseliny dusičné a kyseliny chlorovodíkové v poměru 1:3 (objemy komerčních koncentrovaných roztoků)
	oleum, dýmavá kyselina sírová	25 až 65-procentní roztok oxidu sírového v 98-procentní kyselině sírové
H2S2O8	kyselina persírová	kyselina peroxodisírová

3.2.3.3 Polykyseliny

Názvosloví polykyselin, tj. oxokyselin, které ve svých molekulách obsahují dva nebo více centrálních atomů (x = 2, 3, 4, 5, …), je založeno na stejném principu jako názvosloví jednoduchých oxokyselin. Názvy se skládají z podstatného jména kyselina a přídavného jména odvozeného od aniontu polykyseliny (se zakončením „–ová“), jejichž názvy byly podrobně diskutovány v kapitole 2.4.2.

Způsob odvození vzorců a názvů polykyselin uvádí následující příklady:

odvození vzorce polykyseliny: kyselina dihydrogen dichromová	odvození názvu polykyseliny: H5IP3zO10-II
H2ICr2VIOn-II	5 · 1 + 3 · z + 10 · (–2) = 0
2 · 1 + 2 · 6 + n · (–2) = 0	5 + 3z – 20 = 0
2 + 12 – 2n = 0	z = 5
n = 7
H2Cr2O7	kyselina pentahydrogentrifosforečná (dekaoxotrifosforečná)

Další příklady:

H6Si2O7	kyselina hexahydrogendikřemičitá (k. heptaoxodikřemičitá)
H6W6O21	kyselina hexahydrogenhexawolframová (k. 21-oxohexawolframová)
H2(Mo2VMo4VIO18)	kyselina dihydrogendimolybdeničnano-tetramolybdenová kyselina 18-oxodimolybdeničnano-tetramolybdenová
	H5P3O10 kyselina katena-trifosforečná
	H2Cr2O7 kyselina dichromová

 

kyselina katena-chromano-arseničnano-fosforečná
	strukturní vzorec
H4(O3CrVIOAsVO2OPVO3)	funkční vzorec
H4 (CrVIAsVPVO10)	molekulový vzorec
kyselina cyklo-arseničnano-chromano-sírano-fosforečná
	strukturní vzorec
H2(OAsVO2OCrVIO2OSVIO2OPVO2)	funkční vzorec
H2(AsVCrVISVIPVO12)	molekulový vzorec

3.2.3.4 Deriváty oxokyselin

Deriváty oxokyselin se odvozují od oxokyselin náhradou jednoho nebo více atomů oxokyseliny za jiný atom nebo skupinu atomů.

• a) Názvy halogenidů se tvoří v souhlasu s názvy atomových skupin (viz kapitola 2.4.3), jež se obvykle vyjadřují v genitivu.

Příklady:

NOBr	bromid nitrosylu
SOF4	tetrafluorid  thionylu
PSCl3	trichlorid thiofosforylu

Není-li možno u halogenderivátů použít názvu atomové skupiny, označujeme tyto sloučeniny jako halogenid-oxidy.

Příklady:

XeF2O	difluorid-oxid xenoničitý
BiOCl	oxid-chlorid bismutitý

• b) Názvy amidů kyselin se tvoří rovněž pomocí názvů atomových skupin nebo připojením názvu amid před název příslušné kyseliny vyjádřené v genitivu. Počet atomových skupin se vyjaduje číslovkovou předponou.

Příklady:

SO2(NH2)2	diamid sulfurylu nebo diamid kyseliny sírové (sloučenina je odvozena náhradou dvou OH skupin dvěma skupinami NH2, název atomové skupiny SO2 je sulfuryl)
PO(NH2)3	triamid fosforylu nebo triamid kyseliny fosforečné (sloučenina je odvozena náhradou tří OH skupin třemi skupinami NH2, název atomové skupiny PO je fosforyl)

• c) Obdobně se tvoří i názvy imidů, nitridů, hydrazidů a hydroxylamidů, které vznikají náhradou OH skupin těmito skupinami:
• imido (= NH),
• nitrido (N),
• hydrazido (–NH–NH₂),
• hydroxylamido (– NH₂O).

NH(SO3H)2	kyselina imido-bis(sírová)
N(SO3H)3	kyselina nitrido-tris(sírová)
NH2NH · SO3H	kyselina hydrazidosírová

• d) Estery anorganických kyselin vznikají reakcí kyseliny s alkoholem za vzniku esteru a vody. Přitom z molekuly kyseliny se odštěpí skupina OH– a z molekuly alkoholu se odštěpí kation H+.
• Názvy esterů anorganických kyselin se tvoří opisem připojením názvu ester před název oxokyseliny vyjádřený v genitivu. Slovu ester předřazujeme název alkylu (např. CH₃ – methyl, C₂H₅ – ethyl, C₃H₇ – propyl, C₄H₉ – butyl, …) vzniklého odtržením OH skupiny od reagujícího alkoholu. Počet těchto skupin se vyjadřuje číslovkovou předponou.

Příklady odvození názvů esterů:

H2SO4	kyselina sírová	HSO3+	jednovazný zbytek kyseliny sírové, tvořící část esteru	(CH3O)SO3H	methylester kyseliny sírové
CH3OH	methanol	CH3O-	zbytek methanolu, tvořící část esteru
		CH3–	methyl
		SO22+	dvojvazný zbytek kyseliny sírové, tvořící část esteru	(C2H5O)2SO2	diethylester kyseliny sírové
C2H5OH	ethanol	C2H5O-	zbytek ethanolu, tvořící část esteru
		C2H5–	ethyl
H3BO3	kyselina boritá	B3+	trojvazný zbytek kyseliny borité, tvořící část esteru	(C4H9O)3B	tributylester kyseliny borité
C4H9OH	buthanol	C4H9O-	zbytek butanolu, tvořící část esteru
		C4H9–	butyl

• e) Peroxokyseliny vznikají od oxokyselin záměnou atomu O^2– za skupinu O₂^2–. Názvy peroxokyselin se tvoří připojením předpony „-peroxo“ k názvu oxokyseliny a doplněním číslovkové předpony označující počet peroxoskupin.

Příklady:

HNO3	kyselina dusičná		HNO2(O2) HNO4 NO2(OOH)		kyselina peroxodusičná
H2SO4	kyselina sírová		H2SO3(O2) H2SO5 HSO3(OOH)		kyselina peroxosírová
			H2SO2(O2)2 H2SO6 SO2(OOH)2		kyselina diperoxosírová

• f) Thiokyseliny vznikají od oxokyselin záměnou atomu O^2– za atom S^2–. Názvy thiokyselin se tvoří připojením předpony „-thio“ k názvu příslušné oxokyseliny a doplněním číslovkové předpony označující počet thioskupin.

Příklady:

H2SO4	kyselina sírová		H2S2O3	kyselina thiosírová
			H2S3O2	kyselina dithiosírová
H2MoO4	kyselina molybdenová		H2MoS2O2	kyselina dithiomolybdenová
HOCN	kyselina kyanatá		HSCN	kyselina thiokyanatá
HNCO	kyselina isokyanatá		HNCS	kyselina isothiokyanatá
H3AsO4	kyselina arseničná		H3AsS4	kyselina tetrathioarseničná