Starý přední východ

Anonym, „Urská standarta“, 2600/2500 př. n. l., raně dynastické období, dva mozaikové panely vytvořené z úlomků mušloviny, červenavých vápenců a lapisu lazuli, zasazených do bitumenu, jež zdobily dvě protilehlé delší stěny dřevěné skříňky; rozměry každého z obou mozaikových panelů jsou 20,3x48,3 cm, naleziště: hrob 779 královského pohřebiště, Ur, uloženo: British Museum, Londýn, Anglie.

Na jedné z delších mozaikových stěn je vylíčena historie válečného střetnutí Sumerů s nepřítelem, na druhé hostina uspořádaná zřejmě na oslavu vítězství, obě kratší stěny standarty ztvárňují stejnou technikou mytologické náměty. Nejvýpravnější jsou obě zobrazené části, které zachycují ve třech pásech, jež je třeba číst zdola nahoru, základní dvojtvářnost sumerského veřejného života, válku a mír. Na desce s válečnými událostmi je v dolním pásu zobrazen král se svým podkoním na válečném voze, taženém čtyřspřežím. Je to výjev plný pohybu, jehož iluze je vytvořena podobně jako dnes v kresleném filmu rozčleněním obrazu do postupných fází, které jsou naznačeny pohybem zvířat od kroku přes cval až po trysk; expresivní účin ještě zvyšují kopyta zvířat, jež nemilosrdně tepou a drtí postavy nepřátelských vojáků. Na středním pásu vítězní Sumerové s přílbami na hlavách, odění v pláštích, eskortují zajatce. Na horním pásu jsou zajatci, spoutaní a skleslí na mysli, předváděni před krále, jenž sestoupil ze svého válečného vozu, zřejmě aby vyřkl ortel nad nebohými poraženými. Na desce zachycující mírový život po vítězné válce jsou na dolním a středním pásu zobrazeni sluhové, kteří přinášejí do paláce vše, čeho je třeba k uspořádání hodovní slavnosti; v horním pásu již král odložil těžký vojenský šat a oděn pouze v pohodlné sukni z ovčí kůže sedí na trůnu a uvolněně, s pohárem v ruce a ve společnosti čestných hostů naslouchá zpěvačce, kterou doprovází harfenista. Urská standarta vypráví také o fyzickém typu Sumerů. Byli robustní, muži měli vyholenou hlavu, čímž se zřetelně odlišovali od Semitů, kteří si potrpěli na dlouhé vlasy a kadeřavý vous.

Neznámý sumerský písař, „Účetní uzávěrka“, konec 4. tisíciletí př. n. l., hliněná tabulka, 7x6,2 cm, naleziště: Uruk, Irák, uloženo: Sbírka Společnosti Bernard Quaritch, Londýn, Anglie.

Jedna z nejstarších dochovaných účetních „uzávěrek“ potvrzuje kontrolu dodávek obilí za posledních 37 měsíců. V sumerských hospodářských záznamech trval 1 měsíc 30 dnů. Proto se domníváme, že v tomto případě kontrolovali úředníci dodávky za tři roky.

Mezopotamskou společnost ovládali a spravovali především chrámoví kněží. Vlastnili spoustu pozemků a zaměstnávali zemědělce, hrnčíře, šperkaře … Brali od nich jejich výrobky a rozdělovali je ostatním. Hlavní kněží řídili veškerou činnost a ponechávali si velký podíl z výroby. Vynalezli písmo, aby mohli lépe vést správu chrámového hospodářství. Sumerové nejprve psali účty, pak teprve modlitby, básně, legendy, …

Neznámý sumerský písař, „Záznam o rozdělování piva a chlebových placek“, kolem roku 3000 př. n. l., hliněná tabulka, 10x9,5 cm, naleziště: Uruk, Irák, uloženo: Muzeum Předního východu, Berlín, Spolková republika Německo.

Vynález piva patří k řadě zásluh Sumerů a zvláště tohoto jejich odkazu si dnes považuje většina lidstva. Na archaické tabulce je záznam o rozdělování piva a chlebových placek pracovníkům v chrámovém hospodářství boha nebes Ana.

Neznámí mistři, „Uruk (akkadsky), Unu(g) (sumersky) – městské jádro“, osídlení od doby obejdské kultury (6000–3500 před n. l.) až po 1. tisíciletí n. l., Uruk, dnešní Tulúl al-Varká (nebo jen Varká), Irák, letecká fotografie archeologických pozůstatků při pohledu z jihu. Snímek zachycuje tři centrálně položené svatyně města. Vpravo nahoře je okrsek Eanna: pahorek uprostřed, který vrhá silné stíny, je zikkurrat, který původně stavěl zakladatel III. urské dynastie Urnammu kolem roku 2100 př. n. l. a který pak obnovovala většina babylónských králů. Novoasyrský král Sargon II. celý okrsek restauroval koncem 8. století př. n. l. Směrem k levému okraji fotografie se rozprostírá posvátný okrsek z období Seleukovců z posledních století př. n. l. Jihozápadně odtud se zvedá pahorek se starobylým zikkurratem boha Ana, který vznikl již koncem 4. tisíciletí př. n. l. V Uruku údajně počátkem 3. tisíciletí př. n. l. vládl sumerský panovník Gilgameš (Epos o Gilgamešovi). Uruk byl jedním z největších měst rané doby dějinné na Předním východě (jeho ruiny pokrývají plochu šesti kilometrů čtverečních) i jedním z nejmocnějších mezopotamských středisek. Odkryvy v Uruku přispěly zejména k poznání sumerských dějin.

Anonym, „Žena z Uru“, konec první poloviny 4. tisíciletí př. n. l., pozdně obejdské období, keramika, výška 14 cm, naleziště: Ur v jižní Mezopotámii, dnešní Irák, uloženo: British Museum, Londýn, Anglie. Plastika ležela v hrobě vedle rukou zemřelého a byla rozlomena do dvou částí. Stopy černé barvy kolem očí a červené barvy na lících ukazují, že plastika byla po vypálení malována, vysoký účes či pokrývka hlavy je tvořena bitumenem. Malé otvory v nose a na bradě byly možná vyplněny vložkami z lapisu lazuli. Hrdé držení těla této štíhlé postavy ukazuje na to, že šlo nejspíše o nějaké ženské božstvo. Ur (sumersky; akkadsky Uri[m]) patří k nejvýznamnějším lokalitám pro poznání prehistorie a historie Mezopotámie i základů civilizace. Ur byl osídlen od doby obejdské kultury v 5. tisíciletí př. n. l. až po 4. století př. n. l.; jak dokládá zejména takzvané královské pohřebiště (bohatě vybavené milodary), význam města zřejmě kulminoval na počátku III. raně dynastického období ve 26.–25. století př. n. l.

Anonym, „Zlatá čelenka“, po roce 2600 př. n. l., mladší fáze raně dynastického období, diadém, složený z lístků a květů, jemně vytepaných ze zlatého plechu, naleziště: komorový hrob 800 na královském pohřebišti, Ur v jižní Mezopotámii, dnešní Irák, uloženo: British Museum, Londýn, Anglie.

V hrobě 800 byla pohřbena s královskou nádherou a okázalostí žena, jejíž jméno Šub-ad (podle novějšího přepisu Pú-abi) bylo uvedeno na pečetním válečku u jejího nadloktí. Na hlavě měla vsazenu zlatou čelenku a krášlily ji další osobní šperky vynikající umělecké úrovně: dva páry náušnic, náhrdelníky zhotovené ze zlata a barevných kamenů, zlaté náramky a zlaté prsteny. Na dosah ruky měla zlatou pudřenku v podobě mušle a malou schránku s různobarevnými líčidly. A protože tento hrob jako jeden z mála na královském pohřebišti unikl „návštěvě“ lupičů, obsahoval i další milodary v celkovém počtu asi 270 kusů: zlaté poháry, vázy a mísy, zlaté a stříbrné plastiky lvů a pozůstatky skvostných hudebních nástrojů, zejména lyr.

Urské pohřebiště vydalo mnohá svědectví o pozemském životě Sumerů, o vysoké kulturní vyspělosti dvorského prostředí i o významném postavení některých žen. Vypovědělo také mnohé o tom, čeho bylo konečným důsledkem, o filozofii posmrtného života. Obřady, zvláště v královských hrobech, byly velmi složité, o čemž mimo jiné svědčily lidské oběti, které v počtu od tří až do osmdesáti doprovázely zemřelé vládce do posmrtného života. V pohřební komoře královny Pú-abi u královniných már ležely dvě ženy oděné v slavnostním rouchu, v přilehlých komorách byli další lidé, deset žen ve dvou řadách, harfeník s prstními články spočívajícími na ztrouchnivělých strunách harfy, pět vojáků s přílbami, dva vozkové ve zbytcích povozu…

Anonym, „Nádoba v podobě ženy“, 6.–5. tisíciletí př. n. l., halafská kultura, keramická nádoba, výška 15 cm, naleziště: Jarimtepe, Irák, uloženo: Irácké muzeum, Bagdád, Irák.

Tato antropomorfní nádoba v prostředí vyspělé zemědělské kultury snad představuje Bohyni Matku-Zemi a je možná jedním z archetypů pozdějších bohyní lásky a plodnosti, které byly často rovněž zpodobovány s obnaženými ňadry, jež si podpírají vlastníma rukama.

Anonym, „Bohyně plodnosti“, kolem roku 2700 př. n. l., raně dynastická doba II v Sumeru, reliéf na zlomku nádoby, alabastr, výška 12 cm, naleziště: Tello (sumerské město Lagaš), Irák, uloženo: Irácké muzeum, Bagdád, Irák.

Sumerská bohyně plodnosti Inanna je zobrazena s dlouhými copy, na trůně. Výrazně jsou zachyceny symboly plodnosti: obilné klasy a lůžko ve výzdobě tiáry, šest falů vyrůstajících bohyni z ramenou a větev s hroznem zralých datlí v ruce.

Anonym, „Chammurapiho zákoník“, 18. století př. n. l., stéla (detail horní části), čedič, výška (celé stély) 225 cm, naleziště: Súzy (kam se dostala z Babylónu jako válečná kořist), uloženo: Musée du Louvre, Paříž, Francie.

Scéna zobrazuje starobabylónského krále Chammurapiho (1792–1750 př. n. l.), který se modlí k bohu slunce a spravedlnosti Šamašovi, jenž mu diktuje proslulý zákoník. Zákoník obsahuje rovněž jedny z nejstarších zákonných úprav vztahů mezi mužem a ženou, které navazují na nejranější známé zákony rodinného a občanského práva vytvořené Sumery koncem 3. tisíciletí př. n. l.

Anonym, „Váleček pokušení“, kolem poloviny 3. tisíciletí př. n. l., pečetní váleček (nahoře) a otisk jeho reliéfu, kámen, výška 3,2 cm, naleziště: neznámé, uloženo: British Museum, Londýn, Anglie.

Scéna zobrazuje strom života, muže, ženu a hada a může být odrazem myšlenky o „zlatém věku“ či o „biblickém ráji“, rozvedené později v textu druhé kapitoly knihy Genesis ve Starém zákoně.

Anonym, „Svody v Mezopotámii“, kolem roku 1750 př. n. l., starobabylónská doba, reliéf (zlomky), terakota, výška postavy 6,5 cm, naleziště: město Mari (dnes v Sýrii) na středním Eufratu, uloženo: Musée du Louvre, Paříž, Francie. Nejprve odmítání, potom souhlas – tak by snad bylo možno zřetězit scény zachycující dva rozdílné milenecké páry. Obě ženy se před milováním občerstvují pivem, které pijí z nádob stéblem, protože nápoj nebyl dobře procezený. Pivo patřilo v Sumeru již ve 3. tisíciletí př. n. l. k běžným nápojům, a bylo dokonce součástí každodenní naturální mzdy pro muže i ženy. V Eposu o Gilgamešovi se z divocha Enkidua stal civilizovaný člověk teprve po požití piva a chlebových placek a po milování s nevěstkou.

Anonym, „Milostná předehra“, kolem roku 1750 př. n. l., starobabylónská doba, reliéf uvnitř formy na pečení sladkých koláčů, keramika, 20x9 cm, naleziště: palácová kuchyně ve městě Mari (dnes v Sýrii) na středním Eufratu, uloženo: Muzeum Aleppo, Sýrie.

Milenci jsou zobrazeni z ptačí perspektivy na lůžku s dřevěným rámem v okamžiku před splynutím; zatímco muž je nahý, ponechala si žena trojitý náhrdelník a dva náramky.

Anonym, „Nazí milenci v pevném objetí“, 1. polovina 3. tisíciletí př. n. l., raně dynastické období III v Sumeru, hlavice 13 cm dlouhé (možná pletací) jehlice, naleziště jižní Mezopotámie.

Anonym, „Posezení u dobrého pití“, kolem roku 1750 př. n. l., otisk reliéfu staroasyrského válečkovitého pečetítka, diorit, výška 2,7 cm, naleziště: Sýrie, uloženo: Muzeum Aleppo, Sýrie.

K životu milenců i manželů patřilo odjakživa i posezení u dobrého pití. Muž a žena (manželé?) si při přípitku hledí do očí; holubička symbolizuje jejich lásku. Dva další motivy jsou nejasné: znázornění lva, jenž dostihl laň, mohlo vyjadřovatsmrt, před kterou měli lidský pár ochraňovat dva cherubové.

Anonym, Sumerští manželé, 26.–25. století př. n. l., sádra, výška 19 cm, naleziště: Nippur, dnešní Niffar, Irák, uloženo: Irácké muzeum, Bagdád, Irák.

Anonym, „Rodina lagašského krále“, kolem roku 2480 př. n. l., reliéf, terakota, výška 19 cm, naleziště: Tello, Irák, uloženo: Musée du Louvre, Paříž, Francie.

Reliéf zobrazuje lagašského krále Ur-Nanše a jeho rodinu. Vlevo nahoře stojí král s tělem zobrazeným zpředu a s hlavou z profilu, oděný v sukni z ovčí kůže a nesoucí na vyholené hlavě košík s hlínou. Před ním stojí jeho dcera princezna Lidda v čele svých bratrů, oděných v tuniky, na nichž jsou v archaickém klínovém písmu vyryta jejich jména. Výjev patrně zachycuje kladení základního kamene ke stavbě chrámu. V dolní části reliéfu sedí mezi dvorním číšníkem a svými čtyřmi syny král s pohárem v ruce. Ur-Nanše zplodil se svou chotí semitského jména početné potomstvo, které se na lagašském trůně udrželo nejméně po čtyři generace.

Anonym, „Scéna z manželského života“, 8. století př. n. l., rytina na víčku šperkovnice, steatit, výška 9 cm, naleziště: severní Sýrie, uloženo: Muzeum Damašek, Sýrie.

Po přípitku (víno se ve východním Středomoří pilo nikoli z pohárů, ale z plochých misek) se manželé odebrali na lůžko a objímají se pod pletenou přikrývkou.

Anonym, „Kojení“, kolem roku 700 př. n. l., reliéf v kameni, výška 20 cm, naleziště: jižní Anatólie, Turecko, uloženo:?

Chetitská matka kojí dítě pod datlovou palmou.

Anonym, „Bohyně pokořuje muže“, kolem roku 2200 př. n. l., otisk reliéfu staroakkadského válečkovitého pečetítka, výška 4 cm, uloženo: Irácké muzeum, Bagdád, Irák.

Bojovná bohyně Ištara stoupá do hor, kde ponižuje muže. V nížině za datlovou palmou ji radostně zdraví dva bozi. Prameny vyvěrající z tiáry jednoho z nich představují řeky Eufrat a Tigris.

Anonym, „Bohyně lásky“, kolem roku 2000 př. n. l., alabastr, výška 13 cm, naleziště: Tello, Irák, uloženo: Musée du Louvre, Paříž, Francie.

Bohyně lásky, války a planety Venuše Inanna (akkadská Ištar) byla od sumerských dob jedním z nejdůležitějších božstev mezopotamských civilizací.

Anonym, „Nahá žena (bohyně) v turbanu a s nákrčníkem si tiskne ňadra“, kolem roku 1750 př. n. l., starobabylónská doba, reliéf uvnitř formy na pečení sladkých koláčů, keramika, 18x8 cm, naleziště: palácová kuchyně ve městě Mari (dnes v Sýrii) na středním Eufratu, uloženo: Muzeum Aleppo, Sýrie.

Anonym, „Odhalující se bohyně“, kolem roku 1750 př. n. l., otisk reliéfu staroasyrského pečetítka, výška 5 cm, originál nezvěstný, kopie ve sbírkách Université de Friburg, Švýcarsko.

Bohyně se odhaluje před sedícím mužem. Lásku jako plodnost dále vyjadřují honící se páry divokých koz a holubic i oba pošťuchující se zajíci.

Anonym, „Bohyně lásky“, 14.–13. století př. n. l., reliéf na víčku šperkovnice, slonovina, výška postavy bohyně 7 cm, naleziště: Mínet el-Bejdá na sever od Ugaritu, Sýrie, uloženo: Musée du Louvre, Paříž, Francie.

Sumerskou bohyni lásky Inannu vystřídala babylónská a asyrská Ištar a ve východním Středomoří kanaánská Aštoret a foinická Astarté. Bohyně s horní částí těla obnaženou a s typicky semitským účesem sedí na pahorku a krmí dva kozlíky (symboly mužské potence), představující zamilované mládence.

Anonym, „Bohyně lásky i války“, 13.–12. století př. n. l., reliéf, vytepávaný zlatý plech, výška 25 cm, naleziště: Lakíš, Palestina, uloženo: Muzeum Jeruzalém, Izrael.

Bohyně lásky často bývaly i bohyněmi války. Tuto dvojtvářnost, agresivitu i něhu zde představuje nahá žena stojící na válečném oři, zatímco v rukou drží stvoly s lotosovými květy, jež symbolizují plodnost a zrození.

Anonym, Kozel s keřem, kolem roku 2650 př. n. l., mladší fáze raně dynastického období, kompozitní plastika, zlato, stříbro, lapis lazuli, obsidián, vápenec a mušlovina na dřevěném jádře, výška 45,7 cm, naleziště: komorový hrob 1237 na královském pohřebišti, Ur v jižní Mezopotámii, dnešní Irák, uloženo: British Museum, Londýn, Anglie.

Kozel, stojící vzpřímeně na svých zadních nohou před keřem s květy ve tvaru rozet, byl nalezen spolu se svým protějškem, odlišujícím se jen výškou, v takzvané velké jámě smrti, kde bylo kromě vládce pohřbeno dalších čtyřiasedmdesát osob (z toho šedesát osm žen), které jej provázely do záhrobí. Zvíře a keř se zvedají nad podlouhlým podstavcem, který je potažen stříbrným plechem a zdoben ornamentální světle červenou a bílou mozaikou. K vytvoření kmínku keře, hlavy a rohů zvířete byl použit zlatý plech, k znázornění vousů a srsti na břiše a ramenních partiích byl použit lapis lazuli, zatímco chomáče srsti na hřbetě byly vytvořeny z mušloviny. Plastika je skvělým příkladem účinku, kterého dosahovalo drobné umění v raně dynastické době tolik oblíbeným spojením různých drahocenných materiálů.

Ikonografický výklad zobrazeného motivu je obtížný, přece však je možné soudit, že znázornění kozlíka ve větvoví kvetoucího keře či opřeného o kvetoucí keř nebo posvátný strom bylo v Sumeru symbolem zamilovanosti a lásky a zřejmě souvisí i s častým sumerským rituálním námětem péče o zajištění plodnosti lidí, polí i dobytka.

Anonym, „Odpočinek v révovém loubí“, kolem roku 640 př. n. l., reliéf, alabastr, výška 230 cm, Aššurbanipalův palác, Ninive, Irák, uloženo: British Museum, Londýn, Anglie.

Asyrský král Aššurbanipal (asi 668–630 př. n. l.) oslavuje vítězství nad Elamity s vlastní ženou v zahradním altánku pod pergolou z vinné révy. Oba spočívají na dřevěném lůžku bohatě reliéfně zdobeném erotickými motivy. V dusném horku je ovívají služebníci ratolestmi z větví datlové palmy.

Anonym, „Zahrada lásky“, kolem roku 640 př. n. l., reliéf, alabastr, výška 230 cm, Aššurbanipalův palác, Ninive, Irák, uloženo: British Museum, Londýn, Anglie.

Starověké zahrady bývaly místem lásky. Jejich zobrazení ve výtvarném umění však existuje nemnoho; jeden ze vzácných obrazů se dochoval na reliéfu z Aššurbanipalova královského paláce. Stromy a keře zavlažovala voda z akvaduktu (vpravo nahoře). Chrám nahoře byl tedy obklopen rajskou zahradou.

Anonym, „Zajetí žen a dětí“, kolem roku 700 př. n. l., asyrské období, reliéf, alabastr, výřez z horní části reliéfu o rozměrech 150x200 cm, Sinacheribův palác, Ninive, Irák, uloženo: British Museum, Londýn, Velká Británie.

Asyrský voják odváží judské ženy a děti z dobytého města Lakíše do zajetí. Deportace velkých skupin obyvatelstva z dobytých území nebylo asyrským specifikem, tuto „metodu“ užívaly všechny mezopotamské státy, také Egypťané, Chetité, Římané nebo Číňané …, rovněž některé předkolumbovské civilizace v Novém světě i moderní státy v 20. a 21. století. Smysl deportací v minulosti podobný jako dnes: zbavit rozsáhlé skupiny lidí domova, zpřetrhat rodové svazky, oslabit rezistenci vůči moci, asimilovat … Nejproslulejší deportací starověkých dějin bylo přesídlení Židů z Judska do Babylónie po dobytí Jeruzaléma babylónským panovníkem Nabukadnezarem II. (604–562 př. n. l.).