Perský a Kurdský svět

Anonym, „Bůh-Býk opylující palmu datlovou“, 2. polovina 2. tisíciletí př. n. l., keramický reliéf, naleziště: Súsy, Írán, uloženo: Musée du Louvre, Paříž, Francie.

Reliéf zachycuje zásahy člověka do procesů rozmnožování a přirozené selekce zahalené do posvátného hávu; představuje jedno z nejstarších zobrazení tohoto úkonu i kultovního obřadu, které se stalo později častým námětem asyrských reliéfů, a tak je jedním z dokladů vzájemného ovlivňování kultur na území Mezopotámie a staré Persie.

Mahmúd al-Hosejní – Anonym, „Rostam bojuje s Afrásjábem“, kolem roku 1420, polychromní malba na velmi tenkém, pečlivě vyhlazeném žlutavě bílém papíře (takzvaný samarkandský papír), obrazec rukopisné strany 23,6x15,7 cm, strana 21 Bájsonghurova rukopisu (antologie z díla perských básníků 10.–15. století o 950 stranách), který v Šírázu na zakázku prince Bájsonghura zhotovil kaligraf Mahmúd al-Hosejní, uloženo: Islámské muzeum, Berlín, Německo.

Miniatura ilustruje jednu z epizod Knihy králů (Šáhnáme), perského (íránského) národního eposu, který kolem roku 1010 vytvořil Abu’l-Kásim Mansúr Ferdousí. Rostam, jeden z největších íránských hrdinů a zdatný milenec, koná ve službách vládce Íránu pravé divy statečnosti. Je neúnavný v boji proti nepřátelům Íránu, jimž vévodí Afrásjáb. Jeden z bojovníků byl vyhozen ze sedla na zem a odtud nyní střílí na pronásledovatele, který do něj bodá kopím. Souboj pozoruje družina perských hrdinů, jak naznačuje několik postav za obzorem. Pustinu, v níž se boj odehrává, charakterizují roztroušené kameny. Bojovníci a koňská těla vynikají v popředí. Prchající kůň zdůrazňuje dramatičnost dění, zachyceného ve chvíli vyvrcholení. Znamenitě je vystižen pohyb nebojácného lučištníka, sedícího na zemi, jak napíná luk a zaklání se, jednu nohu napřaženou, druhou zapřenou o zem.

Anonym, „Bahrám Gúr s milostnicí Ázádou na lovu“, 50.–60. léta 15. století, polychromní malba na papíře, šírázský styl, strana 161 rukopisu, uloženo: Státní veřejná knihovna M. E. Saltykova-Ščedrina, Sankt-Petěrburg, Rusko.

Bahrám Gúr, princ a v letech 421 až 439 vládce ze sásánovské dynastie, je v íránské tradici, literatuře i výtvarném umění jedním z nejoslavovanějších lovců a milenců, který z lehkomyslného světáka a požitkáře vyspěl v moudrého panovníka. Miniatura ilustruje jednu z epizod Knihy králů (Šáhnáme), perského národního eposu, který kolem roku 1010 napsal Abu’l-Kásim Mansúr Ferdousí.

Mahmúd al-Hosejní – Anonym, „Chusrau pozoruje Šírín při koupeli“, kolem roku 1420, polychromní malba na velmi tenkém, pečlivě vyhlazeném žlutavě bílém papíře (takzvaný samarkandský papír), obrazec rukopisné strany 23,6x15,7 cm, strana 231 Bájsonghurova rukopisu (antologie z díla perských básníků 10.–15. století o 950 stranách), který v Šírázu na zakázku prince Bájsonghura zhotovil kaligraf Mahmúd al-Hosejní, uloženo: Islámské muzeum, Berlín, Německo.

Miniatura ilustruje román Chusrau a Šírín, který v letech 1180 až 1181 napsal Iljás bin Júsuf Nizámí. Román pojednává o láskách a životních osudech přelétavého sásánovského prince a později vladaře Chusraua Parvíze (590–628) a o věrné arménské princezně, později královně Šírín. Končí krvavou tragédií: krále zavraždí jeho syn, jenž byl zamilován do nevlastní matky Šírín, a ona, věrná manželka, ukončí život vlastní rukou u lože mrtvého. Chusrau a Šírín se do sebe zamilovali, aniž se viděli. Na útěku do Íránu se Šírín dostává do zeleného údolí s lahodným pramenem, v němž se koupe, poté co zbraně pověsila na strom a odložila si šaty. Náhodou se tam ocitne Chusrau a pohledem na ni je očarován. Ona si mladíka všimne, upadne do velkých rozpaků, oblékne se, vyskočí na koně a uprchne. To je první setkání slavných milenců. Scéna se odehrává v kopcovité krajině, která je pohádkově okrášlena rozmanitými stromy. Za nejvyšší řadou pahorků se vynoří Chusrau. Je tak zabrán pohledem na česající se krásku, že si přiložil na ústa „prst úžasu“. Šírín sedí zcela vpředu. Její kůň stojí osedlán a připraven. Zbraně a šaty jsou rozvěšeny po stromě.

Mahmúd al-Hosejní – Anonym, „Chusrau a Šírín na lovu“, kolem roku 1420, polychromní malba na velmi tenkém, pečlivě vyhlazeném žlutavě bílém papíře (takzvaný samarkandský papír), obrazec rukopisné strany 23,6x15,7 cm, strana 237 Bájsonghurova rukopisu (antologie z díla perských básníků 10.–15. století o 950 stranách), který v Šírázu na zakázku prince Bájsonghura zhotovil kaligraf Mahmúd al-Hosejní, uloženo: Islámské muzeum, Berlín, Německo.

Miniatura ilustruje román Chusrau a Šírín, který v letech 1180 až 1181 napsal Iljás bin Júsuf Nizámí. Po různých protivenstvích se milenci setkají při lovu. Oba jezdci stojí proti sobě před krajinou posetou květy. V pozadí se prohání zvěř. Lovecký pes pronásleduje divokou ovci. Do zlatého nebe čnějí holé stromy a po obloze letí hejno divokých husí. Malířovo zobrazení přesahuje do obrazce písma.

Mahmúd al-Hosejní – Anonym, „Šírín navštěvuje Farháda“, kolem roku 1420, polychromní malba na velmi tenkém, pečlivě vyhlazeném žlutavě bílém papíře (takzvaný samarkandský papír), obrazec rukopisné strany 23,6x15,7 cm, strana 255 Bájsonghurova rukopisu (antologie z díla perských básníků 10.–15. století o 950 stranách), který v Šírázu na zakázku prince Bájsonghura zhotovil kaligraf Mahmúd al-Hosejní, uloženo: Islámské muzeum, Berlín, Německo.

Miniatura ilustruje epos Chusrau a Šírín, který v letech 1180–1181 napsal Iljás bin Júsuf Nizámí. Do vyprávění o Chusrauovi a Šírín je vložen příběh o Farhádově lásce ke krásné Šírín. Farhád, stavitel a sochař, hloubí pro Šírín kanál, kterým teče mléko od stád až k jejímu zámku. Zahoří k ní nehynoucí láskou. Z Chusrauova příkazu prokopává mohutnou horu. Při této práci ho navštíví Šírín a tato jeho sladká láska „s cukrovými rtíky“ mu podává pohár mléka. Farhád klečí na zemi vedle bizarní skály, ruce má složeny, za opaskem kopáč. Šírín přijela na koni a podává mu misku. Dva řádky textu jsou uprostřed obrazu a zatlačují jezdkyni na levý okraj.

Mirza ’Ali, „Madžnún na poušti“, 1529, polychromní malba na papíře, obrazec rukopisné strany 23,6x15,7 cm.

Miniatura ilustruje epos Lajlá a Madžnún, který kolem roku 1188 ztvárnil klasik perské středověké literatury Iljás bin Júsuf Nizámí. Tragický příběh o lásce dívky Lajly a mládence Kajse ze dvou znepřátelených beduínských kmenů, často přirovnávaný k lásce Romea a Julie, je námět nikoliv z perského, ale z arabského prostředí pouště. Je však po celém Předním východě velmi populární a stal se též motivem mnohých krásných knižních miniatur i tkaných hedvábných látek. Když Lajlu provdali, Kajs uprchl do pouště, kde, daleko od lidí, žil mezi zvířaty. Z nešťastné lásky přišel o rozum, proto i jméno Madžnún, což znamená „šílený láskou“.

Anonym, „Madžnún před Lajliným stanem“, 1565, polychromní malba na papíře, obrazec strany 24,2x23,2 cm, malba z kopie Džámího díla Haft aurang (Sedm trůnů) vyhotovená pro knihovnu Abú al-Fatha sultána Ibráhíma Mírzu, uloženo: Freer Gallery of Art, Washington, USA.

Mahmúd al-Hosejní – Anonym, „Setkání Lajly a Madžnúna“, kolem roku 1420, polychromní malba na velmi tenkém, pečlivě vyhlazeném žlutavě bílém papíře (takzvaný samarkandský papír), obrazec rukopisné strany 23,6x15,7 cm, strana 345 Bájsonghurova rukopisu (antologie z díla perských básníků 10.–15. století o 950 stranách), který v Šírázu na zakázku prince Bájsonghura zhotovil kaligraf Mahmúd al-Hosejní, uloženo: Islámské muzeum, Berlín, Německo.

Miniatura ilustruje epos Lajlá a Madžnún, který kolem roku 1188 napsal Iljás bin Júsuf Nizámí. Lajlá ovdověla, a tak spojení milenců už nic nestojí v cestě. Setkávají se, dojetím pozbývají vědomí a klesnou si do náručí. Miniatura ukazuje scénu v domě milované. Milenci klesli na lože v objetí, pevně přivinuti k sobě. Madžnún se však považuje už jen za stín a myslí, že již nedokáže odolávat skutečnosti. Opět ztrácí smysly a vrací se do pouště.

Mahmúd al-Hosejní – Anonym, „Madžnún u Lajlina hrobu“, kolem roku 1420, polychromní malba na velmi tenkém, pečlivě vyhlazeném žlutavě bílém papíře (takzvaný samarkandský papír), obrazec rukopisné strany 23,6x15,7 cm, strana 354 Bájsonghurova rukopisu (antologie z díla perských básníků 10.–15. století o 950 stranách), který v Šírázu na zakázku prince Bájsonghura zhotovil kaligraf Mahmúd al-Hosejní, uloženo: Islámské muzeum, Berlín, Německo.

Miniatura ilustruje epos Lajlá a Madžnún, který kolem roku 1188 napsal Iljás bin Júsuf Nizámí. Útěk milence zlomil Lajlino srdce, Lajlá umírá. Madžnún dostává od přítele zprávu o její smrti a vydá se k jejímu hrobu. Přichází tam, objímá hrob a v pláči prosí Boha, aby ho spasil. Už je zase jen ve společnosti zvířat: páru gazel, šakalů, vlka a levharta. Dvě palmy nad hrobem shlížejí na umírajícího Madžnúna.

Mahmúd al-Hosejní – Anonym, „Bahrám Gúr skolí divokého osla“, kolem roku 1420, polychromní malba na velmi tenkém, pečlivě vyhlazeném žlutavě bílém papíře (takzvaný samarkandský papír), obrazec rukopisné strany 23,6x15,7 cm, strana 866 Bájsonghurova rukopisu (antologie z díla perských básníků 10.–15. století o 950 stranách), který v Šírázu na zakázku prince Bájsonghura zhotovil kaligraf Mahmúd al-Hosejní, uloženo: Islámské muzeum, Berlín, Německo.

Miniatura ilustruje text Osm rájů (Hašt Behešt), jehož autorem je Amír Chosrou Dihlaví (1253–1325); text je zařazen v souboru Pateřice. Bahrám Gúr při lovu na gazely koná opravdové divy loveckého umění. Divokému oslovi zde jedním zásahem šípu protkl zadní běh a hlavu. Jedna řada písma zasahuje vpravo nahoře do miniatury, takže těžiště zobrazení spočívá na levé straně, odkud Bahrám přibíhá ke koni. Vystřelil již šíp a na zemi před ním se svíjí zraněné zvíře.

Hasan ibn Kamáloddín al-Hádí al-Hosejní al-Jazdí – Anonym, „Bahrám Gúr v paláci se sedmi kopulemi“, 1495–1496, polychromní malba na papíře, jezdský styl, strana 208 rukopisu, který vytvořil kaligraf Hasan ibn Kamáloddín al-Hádí al-Hosejní al-Jazdí, uloženo: Ústav rukopisů Akademie věd Azerbájdžánu, Baku, Ázerbájdžán.

Miniatura ilustruje příběh, jehož autorem je Amír Chosrou Dihlaví (1253–1325); text je zařazen v souboru Pateřice. Motiv byl inspirován eposem Sedm obrazů (Haft pajkar), který kolem roku 1197 napsal perský básník Iljás bin Júsuf Nízámí a jehož obsahem je přerod lehkovážného Bahráma Gúra v moudrého vladaře. Příběh vložený do eposu Sedm obrazů představuje Bahráma již jako vládce, který si podle portrétů, zahlédnutých kdysi v komnatě rodného paláce, přivedl za manželky sedm princezen ze sedmi krajů světa, pro každou vystavěl pavilon v barvě příznačné pro její vlast, každý den v týdnu navštíví jednu z princezen, a než s ní ulehne na královské lože, dá si vyprávět povídku o lásce.

Anonym, „Bahrám Gúr v černém paláci“, 1491, polychromní malba na papíře, šírázský styl, strana 196b rukopisu, uloženo: Státní veřejná knihovna M. E. Saltykova-Ščedrina, Sankt-Petěrburg, Rusko.

Miniatura ilustruje epos Sedm obrazů (Haft pajkar), který kolem roku 1197 napsal perský básník Iljás bin Júsuf Nízámí.

Mohammad Kavám al-kátib al-Šírází – Anonym, „Bahrám Gúr v bílém paláci“, 1545, polychromní malba na papíře, šírázský styl, strana 241b rukopisu, který vytvořil kaligraf Mohammad Kavám al-kátib al-Šírázi, uloženo: Státní veřejná knihovna M. E. Saltykova-Ščedrina, Sankt-Petěrburg, Rusko.

Miniatura ilustruje epos Sedm obrazů (Haft pajkar), který kolem roku 1197 napsal perský básník Iljás bin Júsuf Nízámí.

Šáh Mohammad al-kátib – Anonym, „Bahrám Gúr v santalovém paláci“, 70.–80. léta 16. století, polychromní malba na papíře, šírázský styl, strana 169 rukopisu, který vytvořil kaligraf Šáh Mohammad al-kátib, uloženo: Státní veřejná knihovna M. E. Saltykova-Ščedrina, Sankt-Petěrburg, Rusko.

Miniatura ilustruje epos Kullíját, který napsal Amír Chosrou Dihlaví (1253–1325).

Mohammad Mukím, „Bahrám Gúr ve žlutém paláci“, 1648, polychromní malba na papíře, buchárský styl, strana 147b rukopisu, uloženo: Státní veřejná knihovna M. E. Saltykova-Ščedrina, Sankt-Petěrburg, Rusko.

Miniatura ilustruje epos Sedm obrazů (Haft pajkar), který kolem roku 1197 vytvořil perský básník Iljás bin Júsuf Nízámí.

Mahmúd – Anonym, „Eskandar a Sirény“, 1431, polychromní malba na papíře, herátský styl, strana 484 rukopisu, který v Herátu vytvořil kaligraf Mahmúd, uloženo: Ermitáž, Sankt-Petěrburg, Rusko.

Miniatura ilustruje epizodu z hrdinsko-didaktického eposu Eskandar-náme, jehož autorem je Iljás bin Júsuf Nízámí. Epos ztvárňuje idealizovanou postavu Alexandra Velikého, vznikl v letech 1197 až 1203 a je zařazen v souboru pěti eposů Nízámího – Pateřice (Chamse).

Mirza ’Ali, „Núšába poznává Eskandara (Alexandra Makedonského) prostřednictvím portrétu“, polychromní malba na papíře, 23,6x15,7 cm.

Miniatura ilustruje epizodu z hrdinsko-didaktického eposu Eskandar-náme, jehož autorem je Iljás bin Júsuf Nízámí.

Mahmúd al-Hosejní – Anonym, „Humáj před portrétem Humájúny“, kolem roku 1420, polychromní malba na velmi tenkém, pečlivě vyhlazeném žlutavě bílém papíře (takzvaný samarkandský papír), obrazec rukopisné strany 23,6x15,7 cm, strana 629 Bájsonghurova rukopisu (antologie z díla perských básníků 10.–15. století o 950 stranách), který v Šírázu na zakázku prince Bájsonghura zhotovil kaligraf Mahmúd al-Hosejní, uloženo: Islámské muzeum, Berlín, Německo.

Miniatura ilustruje příběh Humáj a Humájún, jehož autorem je Chvádžúje Kermání (1281–1361); je zařazen v souboru Pateřice. Perský princ Humáj spatřil obraz Humájúny, dcery čínského císaře. Přemožen její krásou klesl v mdlobách. Portrét princezny visí v bohatě vybaveném interiéru. Vpředu na koberci je mladík, který omdlel. Upozorňuje na něj okřídlený nebeský posel. Konce jeho pásu se vlní ve výrazném pohybu. Průvodní postava přikládá na ústa levou ruku se šátkem a pravou ukazuje na obraz. Zleva nahoře vyhlíží z okna žena. Na okraji stránky, kam miniatura přesahuje, je kvetoucími keři a stromy znázorněn výhled do přírody.

Mahmúd al-Hosejní – Anonym, „Humáj spatří Humájúnu v paláci čínského císaře“, kolem roku 1420, polychromní malba na velmi tenkém, pečlivě vyhlazeném žlutavě bílém papíře (takzvaný samarkandský papír), obrazec rukopisné strany 23,6x15,7 cm, strana 644 Bájsonghurova rukopisu (antologie z díla perských básníků 10.–15. století o 950 stranách), který v Šírázu na zakázku prince Bájsonghura zhotovil kaligraf Mahmúd al-Hosejní, uloženo: Islámské muzeum, Berlín, Německo.

Miniatura ilustruje příběh Humáj a Humájún, jehož autorem je Chvádžúje Kermání (1281–1361); je zařazen v souboru Pateřice. Oba zamilovaní se vidí poprvé. Ona se dívá z okna, on se za ní ohlíží a k ústům si přiložil „prst úžasu“. Mezi oběma roste strom posetý růžovými květy, který scénu působivě oživuje a svou něžností podtrhuje.

Mahmúd al-Hosejní – Anonym, „Humáj a Humájún na milostném loži“, kolem roku 1420, polychromní malba na velmi tenkém, pečlivě vyhlazeném žlutavě bílém papíře (takzvaný samarkandský papír), obrazec rukopisné strany 23,6x15,7 cm, strana 675 Bájsonghurova rukopisu (antologie z díla perských básníků 10.–15. století o 950 stranách), který v Šírázu na zakázku prince Bájsonghura zhotovil kaligraf Mahmúd al-Hosejní, uloženo: Islámské muzeum, Berlín, Německo.

Miniatura ilustruje příběh Humáj a Humájún, jehož autorem je Chvádžúje Kermání (1281–1361); je zařazen v souboru Pateřice. V bohatě vybaveném interiéru stojí lůžko, na němž spočívá dvojice milenců. V nohách a hlavách postele hoří vysoké svíce. Na okraji postele leží složené šaty. Shrnutý závěs dovoluje pohled ven přes mříže. Na zemi přede dveřmi spí sluha v podřepu.

Mahmúd al-Hosejní – Anonym, „Boj Naurúze a Šápúra“, kolem roku 1420, polychromní malba na velmi tenkém, pečlivě vyhlazeném žlutavě bílém papíře (takzvaný samarkandský papír), obrazec rukopisné strany 23,6x15,7 cm, strana 734 Bájsonghurova rukopisu (antologie z díla perských básníků 10.–15. století o 950 stranách), který v Šírázu na zakázku prince Bájsonghura zhotovil kaligraf Mahmúd al-Hosejní, uloženo: Islámské muzeum, Berlín, Německo.

Miniatura ilustruje báseň Gol a Naurúz, jejímž autorem je Chvádžúje Kermání (1281–1361); je zařazena v souboru Pateřice. Báseň vypráví o lásce mezi Naurúzem (persky „Nový rok“), synem vládce Chorásánu, a Gol (persky „Růže“, „Květina“), dcerou řeckého císaře. Milostný příběh je propleten popisy bojů. Naurúz dorazí na obrněném koni a tyčí se zvířecí hlavou se rozmachuje proti svému sokovi na slonu, který se ho dotýká kopím. Slon je zčásti zakryt budovou, která miniaturu na levé straně uzavírá. Svah, zbarvený v jemném světle fialovém odstínu, je pokryt rozkvetlými keři. Po zlatavém nebi plují bouřné mraky.

Mahmúd al-Hosejní – Anonym, „Naurúz a Gol na milostném loži“, kolem roku 1420, polychromní malba na velmi tenkém, pečlivě vyhlazeném žlutavě bílém papíře (takzvaný samarkandský papír), obrazec rukopisné strany 23,6x15,7 cm, strana 741 Bájsonghurova rukopisu (antologie z díla perských básníků 10.–15. století o 950 stranách), který v Šírázu na zakázku prince Bájsonghura zhotovil kaligraf Mahmúd al-Hosejní, uloženo: Islámské muzeum, Berlín, Německo.

Miniatura ilustruje báseň Gol a Naurúz, jejímž autorem je Chvádžúje Kermání (1281–1361); je zařazena v souboru Pateřice. V bohatě vybaveném interiéru stojí lůžko, na němž spočívá dvojice milenců. V místnosti spí ještě služebná, leží na zemi na rohoži, přikryta jen pláštěm. Přede dveřmi, pod nočním nebem spí v podřepu sluha. Vedle něj je zabodnuta vysoká tyč, na níž plane oheň.

Mahmúd al-Hosejní – Anonym, „Šejch San’án a dívka“, kolem roku 1420, polychromní malba na velmi tenkém, pečlivě vyhlazeném žlutavě bílém papíře (takzvaný samarkandský papír), obrazec rukopisné strany 23,6x15,7 cm, strana 96 Bájsonghurova rukopisu (antologie z díla perských básníků 10.–15. století o 950 stranách), který v Šírázu na zakázku prince Bájsonghura zhotovil kaligraf Mahmúd al-Hosejní, uloženo: Islámské muzeum, Berlín, Německo.

Miniatura ilustruje dílo Mantiqu’t-tajr (Řeč ptáků), jehož autorem je básník Faríd ud-dín ’Attár (zemřel 1229). Šejch San’án, zbožný derviš, se zamiloval do křesťanské dívky a z lásky je ochoten stát se křesťanem. Prohřešuje se proti přikázání proroka a pije víno, které mu dívka nabízí. Vyprávění názorně předvádí mystickou představu, že víra je obětována v lásce. „Kdo v lásce našel pevný bod, ten překonal pochyby a islám.“ V popředí je vidět květinami posetý břeh u vody. Derviš klečí pod mohutným stromem a vztahuje ruce po nabízené číši vína. Nádoba vlevo dole také nasvědčuje, že jde o víno. Dívka sedí poněkud výše, na hlavě má ozdobu z per, která, stejně jako její bohatý oděv, zvýrazňuje protiklad k prostému zjevu starého muže.

Mír Hosejn al Hosejní al-Mashúr bin Mír Kulangí – Abdulláh, „Milenci“, 1575–1576, polychromní malba na papíře, buchárský styl, strany 2b–3 rukopisu, který vytvořil kaligraf Mír Hosejn al Hosejní al-Mashúr bin Mír Kulangí, uloženo: Státní veřejná knihovna M. E. Saltykova-Ščedrina, Sankt-Petěrburg, Rusko.

Miniatura ilustruje dílo Bostán (Ovocný sad), které v letech 1257 vytvořil jeden z nejoblíbenějších perských básníků Šejch Abú Abdilláh Mušarifuddín bin Muslih Sa’dí (1213–kolem 1292).

Šáh Mohammad al-kátib – Anonym, „Chizrchán a Duvalrání“, 70. až 80. léta 16. století, polychromní malba na papíře, šírázský styl, strana 345b rukopisu, který vytvořil kaligraf Šáh Mohammad al-kátib, uloženo: Státní veřejná knihovna M. E. Saltykova-Ščedrina (PNS 67), Sankt-Petěrburg, Rusko.

Miniatura ilustruje dílo Kullíjat, které vytvořil Amír Chosrou Dihlaví (1253–1325)

Riza-i Abbássí, Milenci, 1630, polychromní malba na papíře, 18,1x11,9 cm, uloženo: Metropolitan Museum of Art, New York, USA.

Za perské dynastie Safíjovců nastalo období rozkvětu íránského a iráckého islámského umění, které vyvrcholilo koncem 16. a začátkem 17. století, kdy se stal hlavním městem říše i kulturním centrem Isfahán; Rizá-i Abbásí, patřil k nejvýznamnějším figuralistům a představitelům isfahánské školy a autorům obrazů s erotickými motivy.