Přechod na menu, Přechod na obsah, Přechod na patičku
     

Korea


Tři božstva

Anonym, „Tři božstva“, bez data, malba na hedvábí, svatyně šamanky U Okču, uloženo: soukromá sbírka, Korejská republika.

Tři božstva (Samsin) jsou jedním z nejstarších projevů původního korejského náboženství: nejprve symbolizovala trojici Hwanin, Hwanung a Tangun, tedy Nebeského vládce, jeho syna a bájného zakladatele mytického korejského státu Ko Čoson (údajně roku 2333 př. n. l.), později byla Samsin v lidových představách poženštěna a její funkcí se mimo jiné stalo ochraňování rodičky a novorozence v době sedmi týdnů po porodu. Vedle Samsin s původní, z legendy odvozenou funkcí a Samsin v roli ženského božstva existuje ve stejném významu také Samsin každého domu.

Tři krásky

Anonym, „Tři krásky“, 5.–6. století, detail fresky na východní stěně vnitřního koridoru hrobky, naleziště: hrobka Ssangjongdžon v Jonggangu, provincie Jižní Pchjongan, Korejská lidově demokratické republika.

Obraz patří mezi nejcennější nástěnné malby z období starověkého korejského státu Kogurjo.

Sillská koruna

Anonym, „Sillská koruna“, 5.–6. století, zlatý plech a nefrit, výška 32,5 cm, naleziště: hrobka „Nebeského koně“, Kjongdžu, uloženo: Národní muzeum, Kjongdžu, Korejská republika.

Nejstarší nalezená korejská koruna náleží do období království Silla (1. století př. n. l. až 10. století n. l.), kdy se ve starověké Koreji v uměleckém řemesle hojně užívalo zlata a nefritu; nefrit byl na Dálném východě obecně považován za posvátný kámen nadaný magickými schopnostmi.

Hrobka Kim Ju-sina

Anonym, Hrobka Kim Ju-sina, vojevůdce a politika státu Silla, 70. léta 7. století, naleziště: Kjongdžu, Korejská republika.

Slavný vojevůdce a státník Kim Ju-sin (595–673) byl mimo jiné strůjcem sjednocení Korejského poloostrova. Hrobky ve tvaru pahorků v tehdejší sillské metropoli Kjongdžu lemují i současné město. Z pietních důvodů nebyly až na jednu dosud otevřeny, a tak mnohé archeologické a antropologické nálezy stále spočívají uvnitř.

Observatoř Čchomsongdä

Anonym, Observatoř Čchomsongdä, postavena mezi léty 632–647, kámen, výška 900 cm, naleziště: Kjongdžu, Korejská republika.

Čchomsongdä je jednou z nejranějších kamenných observatoří na Dálném východě a její architektura zřejmě odráží astronomická a kalendářní data: dvanáct základních kamenů představuje počet měsíců v roce, třicet kamenů dny v měsíci a celkový počet 366 kamenných kvádrů stavby znamená dny v roce.

Chrámový zvon

Anonym, „Chrámový zvon“, 770 nebo 771 (z doby panování sillského krále Sondoka), bronz, výška 770 cm, největší průměr 240 cm, tloušťka stěny 26 cm, naleziště: chrám Pongdoksa, Kjongdžu, Korejská republika.

Tato památka představuje nejproslulejší a největší dochovaný korejský chrámový zvon; je bohatě zdobený lotosy, květinami, plameny a nebeskými vílami, obsahuje i text o 1400 znacích. Jeho vznik provází pověst. Při sbírce na odlití zvonu jedna žena zapřela mnichovi svého syna a dokončený zvon pak nezněl. Příčinou byla ženina lež; proto byl chlapec matce odebrán a vhozen do slitiny. Zvon prý od té doby vydává zvuk podobný dětskému pláči (proto také název „zvon Emille“, znamenající volání matky).

Písně dračích křídel

Anonym, Písně dračích křídel, kolem poloviny 15. století, úvodní stránky knihy Písně dračích křídel letících k nebi (Jongbiočchonga), uloženo: Národní muzeum, Soul, Korejská republika.

Toto dílo patří mezi hymnické básně oslavující nově nastoupivší dynastii I (Čoson); bylo sepsáno na příkaz krále Sedžonga a mělo sloužit jako vzor pro užívání nově utvořeného korejského hláskového písma Hunmindžongum („Systém správných hlásek pro vzdělání lidu“).

Hunmindžongum

Anonym, Hunmindžongum, 40. léta 15. století, text ediktu vyhlašujícího originální korejské hláskové písmo, uloženo: Národní muzeum, Soul, Korejská republika.

V roce 1443 vyhlásil „nejosvícenější“ korejský král Sedžong, vládnoucí v letech 1418–1450, vznik originálního hláskového písma, jež bylo uvedeno do života v roce 1446. Písmo později zvané hangul se však příliš neužívalo, bylo mimo jiné označováno za „ženské“, „nízké“ a vzdělanci (až na výjimky) dávali do konce 19. století přednost klasické čínštině.

Sedící buddha Maitréja

Anonym, „Sedící buddha Maitréja“, 6.–7. století, období státu Silla, plastika (detail), zlacený bronz, výška celé plastiky 87,45 cm, uloženo: Národní muzeum, Soul, Korejská republika.

Tato plastika představuje jedno z nejproslulejších korejských zpodobení buddhy Maitréji. Vyznačuje se, podobně jako jiná sochařská ztvárnění buddhů z tohoto období, jemností rysů obličeje a subtilností postavy, což má zdůrazňovat odtrženost od pozemských starostí a strastí. Robustnost se u buddhistických soch a plastik objevuje až později, a to spíše u skulptur kamenných.

Buddhismus, který se v Koreji objevil v druhé polovině 4. století, ovlivnil jak myšlení a životní filozofii, tak i uměleckou tvorbu – od výtvarného umění po hudbu a literaturu.

Bódhisattva Kwanum s větévkou vrby

Hjeho, „Bódhisattva Kwanum s větévkou vrby“, kolem roku 1300, království Korjo, malba na hedvábí (detail), 144x62,6 cm, uloženo: Akusa-dera, Tokio, Japonsko.

Jeden z mála zachovaných obrazů z období Korjo, během něhož kvetlo jak žánrové, tak i buddhistické malířství. Za následných válek však byly obrazy spolu s většinou dalších uměleckých předmětů zničeny nebo odvezeny do Japonska. Výjev zachycuje nejpopulárnější korejské buddhistické božstvo – bódhisattvu Kwanum, ochránkyni matek a dětí, v jedné z jejích podob – s větvičkou vrby jako symbolem jara. Na obrazu byly užity později netypické syté barvy a vzdušné linie postav.

Buddha vysvětlující Avatansaka sútru

Anonym, „Buddha vysvětlující Avatansaka sútru“, kolem poloviny 14. století, zlato a stříbro na indigovém papíře, 20x36,5 cm, uloženo: Umělecké muzeum, Ho-am, Korejská republika.

Na obrazu je kromě Buddhy Šákjamuniho (vpravo) zachycena bódhisattva – žena Kwanum (čínsky Kuan-jin, japonsky Kannon, původně Avalókitéšvara), ochránkyně matek a dětí.

Svatební průvod s nevěstou

Kim Jong-hwan, „Svatební průvod s nevěstou“, 2. polovina 20. století, stylizovaná žánrová malba, tuš na papíře.

Průvod vezoucí nevěstu do domu manžela vedl většinou dívčin otec či jiný starší mužský příslušník její rodiny, doprovázeli ho sluhové a služky z rodného domu či vesnice.

Ženich a nevěsta před svatebním stolem

Kim Jong-hwan, „Ženich a nevěsta před svatebním stolem“, 2. polovina 20. století, stylizovaná žánrová malba, tuš na papíře.

Svatba v Koreji byla záležitostí celého rozvětveného příbuzenstva a zahrnovala takzvaných „šestero obřadů“. Scéna představuje mladý pár u stolu s vybranými pokrmy, jichž se však nesměl ani dotknout. Podle bohatosti pokrmů se usuzovalo na vážnost a úctu, s jakou byla nevěsta přijata v novém domově – proto byla jídla po rituálních úklonách novomanželů uložena do košů, jež byly odeslány nevěstině rodině.

Ženy hrající karty

Kim Jong-hwan, „Ženy hrající karty“, 2. polovina 20. století, stylizovaná žánrová malba, tuš na papíře.

Obrázkové karty hwatchu patřily zhruba od 14.–15. století až do konce království Čoson na počátku 20. století k nejoblíbenějším ženským zábavám. Jak je patrné i z této scény, byly karetní a deskové hry určeny ženám všech generací, zatímco houpání na houpačkách, skákání na prkně a přebírání provozovaly jen mladé dívky.

Průvod kisäng

Anonym, „Průvod kisäng“, 2. polovina 20. století, stylizovaná žánrová malba, tuš na papíře.

Kisäng byly ženy, jež bavily svým zpěvem a tancem aristokraty, přičemž některé z nich poskytovaly i „sexuální služby“; jejich povolání bylo registrováno na místních úřadech. Na společenském žebříčku stály na nejnižších stupních hierarchie a jejich případní potomci tento status dědili. Kisäng se však dělily na několik kategorií, z nichž první dvě znamenaly jak určitou kvalitu z jejich strany, tak i privilegium významných společnic a jisté společenské uznání. Některé kisäng prosluly jako znamenité básnířky, skvělé hudebnice, malířky nebo filozofky; například Hwang Čin-i (16. století) byla dokonce žačkou slavného filozofa So Hwadama, na jehož přednášky docházela společně s mladými muži. Některé kisäng se později vdávaly, většinou však za zchudlé literáty, a mohly se stát i vedlejšími ženami.

Ženská část domu

Kim Jong-hwan, „Ženská část domu“, 2. polovina 20. století, stylizovaná žánrová malba, tuš na papíře.

Tradiční korejský dům se dělil na mužskou a ženskou (vnitřní) část. Pokud to jeho rozměry neumožňovaly, byla obě pohlaví oddělena alespoň zástěnou. Ženy však zodpovídaly za dům a jeho ochranu: udržovaly oheň, obětovaly nejrůznějším domácím duchům, božstvům plodnosti, popřípadě povolávaly šamanky, aby příslušné obřady provedly. Pro ženy byla mužská část domu tabu, zatímco muži směli do vnitřní části kdykoli vstoupit.

Rituální nádoby

Anonym, „Rituální nádoby“, 3.–4. století, období státu Silla nebo Kaja, šedá kamenina, výška 43,5 cm, respektive 38 cm, šířka 35 cm, respektive 41 cm, uloženo: Umělecké muzeum Horim, Soul, Korejská republika.

Tato dvojice hrobových předmětů z předbuddhistického období zřejmě sloužila k rituálním úkonům. Zobrazený pár ptáků, který patrně symbolizuje protikladnou jednotu ženského a mužského principu – jin a jang (ona a on), bývá častým námětem jak starověké, tak i pozdější keramiky; ptáci hrají významnou roli také v mýtech a legendách starých korejských států.

Bohyně plodnosti

Anonym, „Bohyně plodnosti“, kolem 5. století, období království Silla, kamenina, výška 6,8 cm, naleziště: Songdžu, Hwangnamdong, Korejská republika, uloženo: Státní muzeum, Soul, Korejská republika.

Tato drobná plastika se zvýrazněnými ňadry a genitáliemi je jedním z mála dokladů kultu plodnosti.

Džbán s erotickými motivy

Anonym, „Džbán s erotickými motivy“, 5.–6. století, období království Silla, kamenina, výška 34,2 cm, naleziště: Kjongdžu, uloženo: Národní muzeum, Kjongdžu, Korejská republika.

V jedné z hrobek prozkoumaných v roce 1973 byly objeveny i další podobné nádoby s postavami v erotických pozicích. V této scéně vystupuje celkem sedmnáct postav v nejrůznějších situacích; erotický kontext celého výjevu symbolicky podtrhují i had a žába. Výjev má zřejmě zakotvení v šamanském kultu plodnosti. Tyto nádoby jsou dnes velmi vzácné, neboť s postupujícím buddhismem a konfucianismem právě kolem 5.–6. století vymizely.

Poklička s erotickými motivy
Poklička s erotickými motivy

Anonym, „Pokličky s erotickými motivy“, 5.–6. století, období království Silla, kamenina, průměr 14,6 cm a 14,5 cm, naleziště: Kjongdžu, uloženo: Muzeum univerzity Ewha, Soul, Korejská republika.

Pokličky na džbány s erotickými motivy jsou rituální povahy a souvisí s šamanskými kulty; sexuální výjevy i doprovodné motivy sloužily patrně k vyjádření přání plodnosti.

Černá želva s drakem

Anonym, „Černá želva s drakem“, 6.–7. století, období státu Kogurjo, freska na kameni z hrobky v Kangso, provincie Jižní Pchjongan, Korejská lidově demokratická republika.

Jedna z nejstarších a nejzachovalejších nástěnných maleb ze státu Kogurjo symbolizuje spojení mužského a ženského principu: želva je ve starých mýtech Koreje považována za pramatku, drak-had je většinou její manžel; obě zvířata jsou nejstarší rodičovskou dvojicí.

Plodnost

Anonym, „Plodnost“, období dynastie I (Čoson), bílý porcelán, výška 9,5 cm, uloženo: Muzeum Univerzity Ewha, Soul, Korejská republika.

Tato plastika a podobné artefakty patrně sloužily v kultu plodnosti a souvisejí s tehdy již neoficiálními šamanskými rituály; v období království Čoson se projevovaly pouze zřídka, nicméně se částečně zachovaly v pohřebních zvyklostech.

Hrobové sloupy mangdžusok

Anonym, „Hrobové sloupy mangdžusok“, kámen, výška: kolem 1,5 m, různé lokality v Koreji.

Tyto sloupy, jež bývaly v Koreji vztyčovány ve dvojicích u hrobů (zejména panovnických) v průběhu mnoha staletí až do pozdního středověku, symbolizují možná mužský pohlavní úd.

Střešnice a výzdoba střechy paláce Čchangdok

Anonym, „Střešnice a výzdoba střechy paláce Čchangdok“, 18. století, palác Čchangdokkung, Soul, Korejská republika.

Střechy domů a paláců byly, zejména v období království Čoson, bohatě zdobeny nejrůznějšími figurálními výjevy, a to jak lidskými postavami, tak i stylizovanými zvířaty – obojí mělo napomoci ochraně obydlí před zlými duchy. Uspořádání střešnic po krajích, kde se střídají konkávní a konvexní tvary, symbolizuje jednotu mužského a ženského principu (jang a jin).

Letící fénixové

Anonym, „Letící fénixové“, asi 18. století, malba na dřevě, strop trůnního sálu, královský palác Čchangdokkung, Soul, Korejská republika.

Fénix býval na Dálném východě emblémem císařovny nebo královny, znamenal i úspěch, štěstí a dlouhověkost. Vyobrazení fénixe s drakem (dvojic fénixů, dvojic draků) symbolicky vyjadřovala manželskou shodu a lásku.

Milostná předehra

Kim Hong-do, „Milostná předehra“, 2. polovina 18. století, období království Čoson, tuš na papíře, 28x38,5 cm, uloženo: soukromá sbírka.

Kresba zachycuje předehru k intimnímu styku mezi starým mužem a ženou; podle krajiny a oblečení náleží dvojice do nižší společenské vrstvy.

Kim Hong-do (1745–asi 1818) patří k nejvýznamnějším korejským malířům; podobně jako jeho slavný současník Sin Jun-bok vytvořil na objednávku aristokracie i cyklus kreseb s naturalistickými sexuálními a erotickými motivy. Tematicky i stylově byly tyto kresby inspirovány mingskou Čínou, ale na rozdíl od Číny se v Koreji nerozšířily masově, nýbrž byly součástí soukromých sbírek 18. a 19. století. Zůstávaly oficiálně tabuizovány a teprve před několika lety vydaná jihokorejská kniha Čchunhwa (Jarní obrázky) je zpřístupnila veřejnosti.

Milování kisäng s jangbanem

Kim Hong-do, „Milování kisäng s jangbanem“, 2. polovina 18. století, období království Čoson, tuš na papíře, 28x38,5 cm, uloženo: soukromá sbírka.

Na pozadí tradiční krajiny je zobrazen sexuální styk mezi kisäng, kouřící opium, a mladým jangbanem.

Studium erotiky

Sin Jun-bok, „Studium erotiky“, 2. polovina 18. století, období království Čoson, tuš na papíře, 23,3x27,5 cm, uloženo: soukromá sbírka.

Dvě mladé dívky si v prázdném pokoji prohlížejí erotickou příručku.

Sin Jun-bok (1758–?), jeden z nejslavnějších umělců v období království Čoson, proslul zejména svými výjevy ze života jangbanů a zobrazením ženské postavy (obr. 30–31). Podobně jako jeho současník Kim Hong-do, vytvořil na objednávku aristokracie i cyklus kreseb s naturalistickými sexuálními a erotickými výjevy.

Počátek milostné noci

Sin Jun-bok, „Počátek milostné noci“, 2. polovina 18. století, období království Čoson, tuš na papíře, 23,3x27,5 cm, uloženo: soukromá sbírka.

Mladá žena si jednou rukou rozpouští vlasy, druhou hladí partnera, s nímž zřejmě stráví milostnou noc.

Piknik jangbanů s kisäng

Sin Jun-bok, „Piknik jangbanů s kisäng“, 2. polovina 18. století, období království Čoson, tuš a barvy na papíře, 28,2 x 35,2 cm, uloženo: Umělecké muzeum Kunsong, Korejská republika.

Scéna zachycuje kromě jangbanů (aristokratů) a dvou kisäng (gejš), jež zde uvolněně odpočívají, i služku přinášející víno k občerstvení. Všichni pozorně naslouchají hudební produkci dívky hrající na kajagum. Součástí podobných setkání bývaly i básnické soutěže, jejichž vítěze odměňovaly společnice svou přízní.

Schůzka za měsíční noci

Sin Jun-bok, Schůzka za měsíční noci, přelom 18. a 19. století, tuš na papíře, 28,2x35,2 cm, uloženo: Státní muzeum (Národní památka č. 135), Kansong, Korejská republika.

Scéna zachycuje milostné setkání jangbana a kisäng; schůzka je tajná, neboť žena má tvář napůl zahalenou kapucí.

Zvuk luku

Jun Hjo-džung, Zvuk luku, 1942, plastika, dřevo, 165,8x119x36 cm, uloženo: Muzeum moderního umění, Kwačchon, Korejská republika.

Moderní korejské umění od počátku 20. století zavrhlo staré styly a za svůj přijalo, jak v malířství, tak i v sochařství, styl podobný „socialistickému realismu“. Tato plastika, vytvořená ještě za války, je prototypem později poměrně častých a málo pozměněných portrétů ženy, jež existují v menších stylových či ideologických variantách jak v severní, tak i jižní části Korejského poloostrova. Kromě takovýchto soch se v posledních desetiletích objevuje i abstraktní umění, jež však naturelu Korejců příliš nevyhovuje.

Sen devíti z oblaků I

Anonym, „Sen devíti z oblaků I“, ilustrace doprovázející korejské vydání románu Sen devíti z oblaků (Kuunmong, kolem roku 1690), jehož autorem je Kim Man-džung (1637–1692).

Hlavní postava tohoto románu se setkává s osmi ženami předurčenými mu v předchozím životě; postupně je ukázáno „osm tváří“ ženy a právě proto, že se celý děj odehrává ve snu pochybujícího mnicha, má kniha nejen milostný náboj, ale je také nepřímou oslavou ženskosti.

Sen devíti z oblaků II

Anonym, „Sen devíti z oblaků II“, ilustrace doprovázející korejské vydání románu Sen devíti z oblaků (Kuunmong, kolem roku 1690), jehož autorem je Kim Man-džung.

Sen devíti z oblaků III

Anonym, „Sen devíti z oblaků III“, ilustrace doprovázející korejské vydání románu Sen devíti z oblaků (Kuunmong, kolem roku 1690), jehož autorem je Kim Man-džung.

Sen devíti z oblaků IV

Anonym, „Sen devíti z oblaků IV“, ilustrace doprovázející korejské vydání románu Sen devíti z oblaků (Kuunmong, kolem roku 1690), jehož autorem je Kim Man-džung.

Sen devíti z oblaků V

Anonym, „Sen devíti z oblaků V“, ilustrace doprovázející korejské vydání románu Sen devíti z oblaků (Kuunmong, kolem roku 1690), jehož autorem je Kim Man-džung.

Pavilon zamilovaných

Anonym, „Pavilon zamilovaných“, Namwon, pavilon Kwanghannu, Korejská republika.

Na tomto místě se údajně měli setkat mládenec I To-rjong a dívka Čchun-hjang, hrdinové nejslavnějšího korejského milostného románu Vyprávění o dívce Čchun-hjang (Čchun-hjang čon). Láska urozeného synka a dcery kisäng dojímala široké vrstvy nejprve formou ústního podání, jež bylo zapsáno v několika verzích až v 18. století.

prof. PhDr. Jaroslav Malina, DrSc. a kolektiv |
ÚAntr Biol – Přírodovědecká fakulta, Masarykova univerzita |
Návrat na úvodní stránku webu, přístupnost |
Stránky Přírodovědecké fakulty MU
| Technická spolupráce:
| Servisní středisko pro e-learning na MU
| Fakulta informatiky Masarykovy univerzity, 2009  

Technické řešení této výukové pomůcky je spolufinancováno Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.