Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
385
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-6840-2014-48
HODNOCENÍ ÚČELNOSTI ROZVOJOVÝCH PROJEKTŮ:
TEORETICKÁ A METODOLOGICKÁ VÝCHODISKAA
PRAKTICKÁ APLIKACE
ASSESSMENT OF EFFECTIVENESS OF DEVELOPMENT PROJECTS:
THE THEORETICAL AND METHODOLOGICAL FRAMEWORK AND
PRACTICAL APPLICATION
DOC. RNDR. MILAN VITURKA, CSC.
Katedra regionální ekonomie a správy
Ekonomicko-správní fakulta
Masarykova univerzita
Depart. of Regional Economics and Administration
Faculty of Economics and Administration
Masaryk University
* Lipová 41 a, 602 00 Brno, Czech Republic
E-mail: viturka@econ.muni.cz
Anotace
Článek se zabývá teoreticko-metodologickými východisky a praktickými nástroji hodnocení účelnosti
veřejných investičních projektů v kontextu aplikace principu 3E. Hlavní pozornost je soustředěna na
dva typy projektů: projekty výstavby/rekonstrukce silničních komunikací (liniový typ) a projekty
regenerace brownfields (bodový typ). Shromážděné teoreticko-metodologické poznatky byly prakticky
využity pro vytvoření originálních metodických přístupů založených na multikriteriálním hodnocení
účelnosti uvedených typů projektů. V tomto ohledu byl jako optimální v případě silničních komunikací
definován územně orientovaný přístup a v případě brownfields pak uživatelsky orientovaný
stakeholderovský přístup.
Klíčová slova
rozvoj, veřejný projekt, účelnost, dopravní infrastruktura, brownfields, zainteresovaná strana
Annotation
The article deals with the theoretical and methodological approaches and the practical tools used for
the evaluation of the effectiveness of public investment projects, in the context of the application of the
principle 3E. The main attention is paid to two types of projects: projects of
construction/reconstruction of roads (linear type) and projects of regeneration of brownfields (point
type). The collected theoretical and methodological knowledge were practically used to create the
original methodological approaches based on multi-criteria evaluation of the effectiveness of these
types of projects. Regarding this, the territorially oriented approach was defined in the case of the
roads and the user-oriented stakeholders´ approach in the case of the brownfields.
Key words
development, public project, effectiveness, transport infrastructure, brownfields, stakeholder
JEL classification: H43, R58
1. Úvod
Hlavním cílem tohoto článku je diskuse teoreticko-metodologických východisek a navazujících
nástrojů hodnocení účelnosti veřejných investičních projektů, která je integrální součástí aplikace
všeobecně rozšířeného principu 3E (viz dále). Zásadní význam hodnocení veřejných projektů vyplývá
ze skutečnosti, že jde o neopominutelný nástroj ovlivňování společenského rozvoje. Ve srovnání s
hodnocením soukromých projektů jde ovšem o podstatně obtížnější záležitost, neboť veřejné projekty
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
386
jsou zaměřeny na více cílových skupin uživatelů. Jejich hlavním cílem pak není dosahování zisku, ale
dosahování obecného prospěchu neboli zvyšování užitků občanů plynoucích ze života ve společnosti
(Nunvářová, 2010). Uvedené skutečnosti jsou vesměs přímo zakotvené v legislativě – v České
republice jde zejména o Zákon č. 218/2000 Sb. o rozpočtových pravidlech a o změně některých
souvisejících zákonů, Zákon č. 219/2000 Sb. o majetku České republiky a jejím vystupování v
právních vztazích, Zákon č. 320/2001 Sb. o finanční kontrole ve veřejné správě a rovněž Zákon č.
137/2006 Sb. o veřejných zakázkách (chápaných ve znění pozdějších předpisů). Aplikace již
zmíněného principu 3E slučujícího hospodárnost, účelnost a efektivnost vytváří v interakci
s příslušnou legislativou primární předpoklady pro optimální alokaci zdrojů v rámci celého procesu
plánování, přípravy a realizace veřejných projektů i jim nadřízených programů. V tomto kontextu je
pak věnována hlavní pozornost dvěma skupinám investičních projektů, orientovaných na výstavbu a
rekonstrukci silniční infrastruktury a regeneraci brownfields tj. nemovitostí, které ztratily své původní
využití. Praktický důraz je položen na tvorbu a aplikaci originální metodiky akcentující jak územní,
tak stakeholderovské přístupy.
2. Teoreticko-metodologická východiska hodnocení
Účelnost tj. schopnost rozvrhovat prostředky pro plnění smysluplných cílů je nepochybně jedním
ze základních atributů rozvoje jednotlivců i celé společnosti (v tomto kontextu je třeba upozornit na
rozdíl mezi účelností a účelovostí, chápanou jako jednání sledující pouze jediný izolovaný účel). Její
interpretace je nepochybně značně složitou otázkou, které se budeme dále věnovat z pohledu
veřejných projektů. Hodnocení účelnosti (anglicky effectiveness) veřejných projektů je ze širšího
pohledu součástí aplikace všeobecného principu označovaného jako 3E, zahrnujícího ještě hodnocení
hospodárnosti (economy) a efektivnosti (effectivity). Pojem hospodárnost lze definovat jako takovou
alokaci veřejných prostředků, při které jsou stanovené cíle naplňovány v požadované kvalitě a čase a
při vynaložení co nejnižšího objemu finančních, lidských a věcných zdrojů – jinými slovy jsou
realizovány za minimální cenu (včetně nákladů financování). Tento princip se primárně vztahuje
pouze na vstupy a lze jej efektivně využít i na vyšší programové úrovni, např. pro rozdělování
disponibilních zdrojů. Pokud to umožňuje charakter projektu je pro analýzu hospodárnosti vhodná
metoda CMA tj. cost-minimize analysis, při jejíž aplikaci se využívají normativní resp.
standardizované cenové ukazatele (např. průměrná cena výstavby 1 km dálnice), která pak jsou
porovnávány s nabídkovými cenami. Rozdíl mezi zbývajícími pojmy účelnost a efektivnost (v praxi
dochází k jejich poměrně častému směšování) patrně nejlépe vystihuje citát P. Druckera (1967):
„Efficiency is doing things right, effectiveness is doing right things“ – tj. efektivnost znamená dělat
věci správně a účelnost znamená dělat správné věci. Efektivnost se logicky vztahuje ke vstupům i
výstupům projektu a v souladu s tím je nejčastěji vyjadřována prostřednictvím poměru výnosů a
nákladů (alternativou je použití ukazatele rozdílu mezi současnou hodnotou výstupů a současnou
hodnotou vstupů), který lze chápat jako podstatu v tomto směru nejčastěji používané metody CBA.
Tato všeobecně známá metoda modeluje přímé a nepřímé náklady plynoucí z veřejné investice
z pohledu jejích přímých uživatelů (s případným zohledněním pozitivních i negativních externalit) a
používá se zejména u projektů s předpokládanými širokými společenskými dopady. Další, praxí
mnohokrát ověřenou, metodou hodnocení efektivnosti je CUA tj. cost-utility analysis, která je
založena na porovnávání přírůstků zdrojů s relevantními (avšak vesměs zcela subjektivně
oceňovanými) změnami užitků. Tato metoda se používá zejména při posuzování možných alternativ
zkoumaného projektu (např. při hodnocení zdravotnických projektů). Z pohledu celého procesu
projektování tvoří finanční a ekonomické analýzy závěrečnou etapu předběžných i standardních studií
proveditelnosti (feasibility studies), které podrobně rozebírají podmínky a předpoklady realizace
jednotlivých investic, obvykle s důrazem na co nejkomplexněji pojaté analýzy jejich návratnosti a
rizikovosti (viz např. Archondo-Callao, 2008).
Ze zákona obvykle vyplývá povinnost územních samospráv stanovit kritéria pro hodnocení
hospodárnosti, efektivnosti a účelnosti. Tato povinnost však velmi často není naplňována či je
naplňována pouze parciálním způsobem. Tomu lze předejít zejména požíváním strategického řízení.
S tím souvisejícími základními otázkami veřejných programů a tedy i projektů se zabýval např.
Stiglitz který je definoval takto (1997; upraveno):
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
387
1. Proč je program nejlepším řešením.
2. Proč má program takovou podobu, jakou má.
3. Jaký vliv má program na soukromý sektor.
4. Kdo získá a kdo ztratí následkem jeho realizace.
5. Jsou zisky větší než ztráty.
6. Existují lepší alternativní programy, zejména programy s odlišným dopadem na přerozdělování.
7. Jaké překážky brání zavedení těchto alternativních programů.
Princip účelnosti se vztahuje především k výstupům, přesněji cílům, projektů a vyjadřuje míru
dosažení stanovených cílů, tj. měří vztahy mezi stanovenými cíli a jejich plněním (v zákoně o
veřejných zakázkách je proto přímo stanovena povinnost odůvodnit účelnost projektů). V duchu výše
uvedeného Druckerova citátu je v této souvislosti potřebné upozornit na mnohokrát prokázaný fakt, že
nevhodný výběr investičního projektu nelze vykompenzovat jeho efektivní realizací a vyhodnocení
jeho účelnosti tak lze pokládat za kritický faktor předinvestiční etapy. Vzhledem k limitovaným
možnostem peněžního vyjádření většiny efektů generovaných realizací veřejných projektů (zejména
synergicky či dlouhodobě působících efektů) je dále prezentované hodnocení jejich účelnosti založené
především na nepeněžních kritériích. Aplikace principu účelnosti zdůrazňuje pohled veřejné územní
správy a vytváří tak odpovídající protiváhu k uživatelsky orientované cost-benefit analýze, kterou tak
vhodným způsobem doplňuje, resp. rozšiřuje. K vzájemnému vztahu účelnosti, hospodárnosti a
efektivnosti je dále třeba poznamenat, že projekt může být hospodárný a efektivní a přitom nemusí
dosáhnout zamýšleného cíle a je tedy nezbytné jej hodnotit jako neúčelný. Hypotetickým příkladem je
realizace projektu výstavby nové dálnice s cílem povzbudit ekonomický rozvoj dotčených regionů,
kterého ovšem nemusí být (i v případě dosažení nižších než normativních stavebních nákladů –
naplnění principu hospodárnosti a dále významným úsporám času či snížení počtu dopravních nehod –
naplnění principu efektivnosti) vzhledem k nízké konkurenceschopnosti rozvojově nosných
regionálních firem a následné vlně bankrotů vyvolané externí konkurencí dosaženo 1
. Reálné příklady
popsaného vývoje lze nalézt zejména v Itálii či Belgii (Bray, 1992) nebo nověji ve východním
Německu. Z možných standardních přístupů k hodnocení účelnosti lze uvést metodu CEA (costeffectiveness
analysis) která se hojně využívá ve zdravotnictví. Ačkoliv princip účelnosti je z logiky
věci nejdůležitějším principem hodnocení veřejných projektů je nutné obecně konstatovat, že
neexistuje univerzální metoda použitelná pro všechny typy projektů. V tomto kontextu byla vyvinuta
celá řada typově specifických metod. Jejich nejčastějším společným rysem je aplikace multikriteriální
analýzy, jejíž pomocí jsou identifikovány významné dopady projektu překračující rámec
bezprostředních účinku na jeho přímé uživatele. Definovány jsou dva druhy dopadů: celkové dopady
ovlivňující širší populaci obývající určité území (region) a specifické dopady hodnocené z pohledu
hlavních zainteresovaných skupin resp. stakeholderů.
Na hierarchicky vyšší tj. programové úrovni lze výše diskutovaný pojem účelnost chápat především
jako přístup podporující systémové propojení typově vyhraněných skupin projektů s potenciálně
nadprůměrnými rozvojovými přínosy. Nepřekvapuje tak stále výrazněji pociťována potřeba vytvoření
koncepčně a metodicky sjednocené všeobecné informační platformy poskytující co nejkomplexnější
informace o dosaženém stavu ekonomického a sociálního rozvoje v jednotlivých regionech
(s navazujícím využitím standardně strukturované analýzy SWOT). Tuto potřebu lze efektivně
saturovat prostřednictvím využití originálního modelu hodnocení kvality podnikatelského prostředí
(KPP) v interakci s modelem hodnocení kvality sociálního prostředí (KSS), vytvořených na Katedře
regionálního rozvoje a správy Ekonomicko-správní fakulty MU v Brně. Oba modely jsou založeny na
strukturované analýze podnikatelských preferencí resp. analýze občanských preferencí (zjištěných na
základě rozsáhlých mezinárodních a domácích šetření a na ně navazujících výzkumů). Zjištěné
preference pak byly v případě KPP interpretovány pomocí obchodních, pracovních, infrastrukturních,
regionálních a lokálních, cenových a environmentálních (zohlednění negativních externalit
produkovaných firmami) faktorů a v případě KSS pak na základě sociálních, demografických,
urbanistických, infrastrukturních (zdravotní a sociální infrastruktura) a environmentálních (zohlednění
1
I přes tuto skutečnost se stále objevují absurdní (politicky podporované) projekty, jejichž navýsost
ilustrativním příkladem z České republiky je projekt výstavby plavebního kanálu Dunaj – Odra – Labe.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
388
významného fenoménu kvality života s narůstajícím vlivem na dlouhodobou konkurenceschopnost
regionů) faktorů. Uvedené modely umožňují analyzovat potenciální dopady jednotlivých typů
projektů i v podrobnějších měřítcích, což koresponduje s poměrně silnou lokalizovaností jejich
potenciálních dopadů. Tento postup nepochybně umožňuje lépe vyhodnotit hlavní směry a intenzitu
působení veřejných projektů a to jak na mikroregionální (nodální regiony), tak na mezoregionální
(krajské/metropolitní regiony) hierarchické úrovni. Dosažené výsledky aplikace obou modelů (spolu s
důkladnou verifikací a syntézou jejich vypovídací schopnosti) vyústily do vytvoření nové teorie
nazvané integrační teorie udržitelného regionálního rozvoje. Tato teorie zohledňuje působení
zákonitostí vývojové a hierarchické diferenciace společenských systémů na nadlokální úrovni
s adekvátním důrazem na jejich prostorové uspořádání a teritoriální konkurenceschopnost.
Identifikace prostorových systémů pólů a os rozvoje pak umožnila vytvořit první prostorový model
socioekonomického rozvoje České republiky (Viturka, 2011).
3. Praktická aplikace
Jak již bylo uvedeno výše, pro posouzení reálných možností a potenciálních přínosů praktické
aplikace metodiky hodnocení účelnosti byly vybrány dva typové příklady, týkající se posuzování
účelnosti výstavby a rekonstrukce silnic (liniové projekty) a regenerace brownfields (bodové
projekty), pro které jsou charakteristické dlouhodobé dopady. Výběr těchto příkladů zohledňuje dvě
základní dimenze potenciálních dopadů rozvojových projektů, tzn. územní – posouzení dopadů v
rámci odpovídajících administrativně vymezených regionů (holisticky orientovaný přístup) a
uživatelskou – posouzení dopadů v rámci odpovídajících skupin uživatelů (stakeholderovsky
orientovaný přístup). K tomu je úvodem potřebné poznamenat, že prvotní návrhy investičních
projektů jsou obvykle výsledkem politického procesu (s případným využitím týmově orientované
delfské metody nebo kontaktního brainstormingu), který subjektivně reflektuje společenské potřeby
vznikající na různých hierarchických úrovních veřejné správy a samosprávy. Jejich objektivní
posouzení a navazující stanovení relevantních cílů a jim odpovídajících projektů pak vyžaduje mít
k dispozici adekvátní teoreticky a empiricky ověřené postupy, na jejichž počátku by mělo vždy stát co
nejkomplexnější vyhodnocení jejich společenské účelnosti.
3.1. Silniční infrastruktura
Vytvořená originální metodika hodnocení společenské účelnosti investic do silniční infrastruktury
zajišťuje potřebné systémové propojení relevantních technických, ekonomických, politických,
prostorových a environmentálních faktorů. Tato metodika byla prakticky aplikována jak na hodnocení
projektů výstavby nových silnic na příkladu dálnic a rychlostních silnic (Viturka, Pařil, Tonev, 2012),
tak na hodnocení projektů rekonstrukce na příkladu páteřních silnic regionálního významu 2. třídy.
Její aplikace vychází z pěti stanovených nepeněžních kritérií, označených jako kritéria relevance,
užitečnosti, integrace, stimulace a udržitelnosti.
Kritérium relevance je obecně zaměřeno na vyhodnocení interakcí mezi reálným dopravním
významem posuzovaných silnic a jejich technickými parametry. Za hlavní indikátor je pochopitelně
považována intenzita dopravy, jejíž dosažená úroveň a vývojové tendence determinují technickou
potřebnost výstavby a rekonstrukce silnic různých kategorií. Vyčerpání kapacity silnice s negativními
dopady na plynulost a bezpečnost dopravy je pak logickým argumentem pro rekonstrukci příp.
výstavbu nové silnice vyšší kategorie (podle českého systému kategorizace je za limitní hodnotu
kapacity dvoupruhové silnice I. třídy pokládána průměrná intenzita dopravy ve výši 20 tis.
vozidel/den).
Kritérium užitečnosti vyjadřuje úspory jízdního času z pohledu přímého uživatele, které jsou v případě
výstavby dálnic a rychlostních silnic generovány jejich lepšími technicko-provozními parametry ve
srovnání s aktuálně nejrychlejším silničním spojením a v případě rekonstrukcí silnic pak odstraněním
existujících technických resp. konstrukčních závad. Pro zajištění potřebné srovnatelnosti údajů je pak
účelné aplikaci kritéria založit na relativních hodnotách, odvozených v prvním případě z poměru
projektované průměrné návrhové rychlosti a aktuální průměrné rychlosti a ve druhém případě
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
389
z poměru teoretické průměrné rychlosti a aktuální průměrné rychlosti zohledňující technický stav dané
silnice.
Kritérium integrace je orientováno na vyhodnocení strategického významu výstavby či rekonstrukce
silnic z pohledu vnitřní i vnější integrace státu a jeho regionů. V prvním případě jsou odpovídající
přínosy vyhodnoceny z pohledu zabezpečení kvalitního spojení významných sídelních center
národního a regionálního významu a ve druhém případě pak z pohledu zabezpečení kvalitního spojení
těchto center a jejich regionů se sousedními zeměmi resp. regiony. V obou případech je pochopitelně
respektována významová pozice sídelních center/regionů, přičemž jsou brány v úvahu hlavní typy
integračních procesů: integrace na bázi pracovních – mikroregionální úroveň, produkčních –
mezoregionální úroveň, řídících – makroregionální úroveň a obchodních – globální úroveň interakcí
(Viturka, Pařil, 2013).
Na výše popsaná kritéria navazují dvě kritéria zaměřená na hodnocení pozitivních i negativních
dopadů (externalit) daných projektů na podnikatelské a životní prostředí. První z nich označené jako
kritérium stimulace poskytuje jedinečné informace o potenciálních pozitivních dopadech výstavby či
rekonstrukcí silničních komunikací na regionální kvalitu podnikatelského prostředí. Aplikace kritéria
vychází z územně vázaných faktorů odrážejících investiční preference firem, kdy na základě výsledků
mezinárodních šetření doplněných vlastními analýzami bylo identifikováno celkem 16 faktorů
rozdělených do šesti výše specifikovaných skupin včetně stanovení jejich významových vah (Viturka,
et al., 2010). V našem případě se hodnocení příslušných dopadů vztahuje k faktoru kvality silnic a
železnic. Následující kritérium udržitelnosti je pak orientováno na potenciální negativní dopady
plánovaných projektů výstavby či rekonstrukcí silničních komunikací na kvalitu životního prostředí 2
.
Po řadě provedených analýz byl pro tento účel zvolen kombinovaný přístup vycházející z územního
vyhodnocení nejvýznamnějších dopadů posuzovaných dopravních projektů na obytné prostředí jimi
dotčených sídel (jako základní indikátor byla stanovena legislativně ukotvená hladina nočního hluku z
dopravy) a dále z vyhodnocení těchto dopadů z pohledu poškození nejcennějších částí přírodního
prostředí evropského a národního významu s důrazem na fragmentaci krajiny (jako základní indikátor
bylo stanoveno narušení legislativně chráněných území přírody a významných vodních zdrojů).
Celkové zhodnocení společenské účelnosti zkoumaných infrastrukturních projektů výstavby a
rekonstrukce silničních komunikací je procedurálně založeno na aplikaci metody prostého součtu
pořadí, kdy konečné pořadí jednotlivých infrastrukturních projektů bylo určeno na základě
nevážených agregací dílčích pořadí získaných v rámci jednotlivých výše definovaných kritérií. Použití
tohoto benchmarkingového přístupu lze považovat za významnou uživatelskou výhodu vypracované
metodiky. Pořadí projektů v rámci souboru posuzovaných projektů lze považovat za syntetickou
informaci, kterou lze efektivně využít pro objektivizaci investičních priorit rozvoje dopravní
infrastruktury (příp. i následnou optimalizaci projektovaných tras v interakci s jejich krajinářským
vyhodnocením).
3.2. Regenerace brownfields
Tzv. brownfields představují díky negativním sociálním a environmentálním vlivům výraznou
překážku dalšího rozvoje měst a obcí (Černík, 2013) – obvyklým důvodem je kontaminace půdy
zvyšující finanční náročnost regenerace. Na druhé straně se často jedná o území se značným
potenciálem růstu, zejména když se příslušné plochy nacházejí v centrálních částech sídel a lze je
aktivovat bez vynaložení větších nákladů. Podpora regenerace brownfields se tak postupně stala
významnou prioritou pro městské instituce, motivované snahou o využití příležitosti či odvrácení
hrozeb (zejména ve druhém případě je úloha obcí nezastupitelná). Příkladem úspěšné regenerace je
komplex bývalé strojírny a slévárny Vaňkovka v Brně, kde bylo vybudováno nové nákupní centrum
(Malachová, Kunc, 2013). Projekty regenerace logicky vyžaduji důkladné průzkumy trhu resp.
místních podmínek včetně co nejpřesnější definice hlavních zainteresovaných skupin – stakeholderů.
2
K tomu je vhodné dodat, že hodnocení jednotlivých staveb podléhá procesu EIA, který je však velmi úzce
zaměřený na jednotlivé stavby a neumožňuje tak jejich objektivní komparaci (Pařil, 2013).
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
390
Z procesního pohledu se vzhledem k náročnosti řešení problematiky brownfields jeví jako vhodné
věnovat pozornost i ukazateli “kapitálové přiměřenosti projektů” poměřujícím kapitálovou sílu
žadatele s předpokládaným objemem investičních nákladů (Halámek, Opluštilová, 2010).
Individualita jednotlivých měst a obcí ovšem výrazně limituje možnosti aplikace univerzálních
přístupů k řešení dané problematiky (centrálně řízené přístupy k regeneracím jsou proto ojedinělé –
příkladem je V. Británie). Z prokázaných pravidelností lze poukázat zejména na pozitivní korelace
mezi rozvojovým potenciálem obcí a úspěšnou regenerací brownfields, která byla v našich
podmínkách potvrzena analýzou provedenou v Jihomoravském kraji (Frantál a kol., 2013).
Použitý stakeholderovský přístup pro hodnocení účelnosti projektů regenerace brownfields respektuje
skutečnost, že různí stakeholdeři mohou do tohoto procesu vnášet odlišné pohledy. To se týká zvláště
modelového příkladu brownfields lokalizovaných v centrálních částech měst (se silně limitovanou
možností jejich průmyslového využití, související i se silnou konkurencí greenfields). Případné
konflikty pak vznikají zejména mezi požadavky generovanými dlouhodobým horizontem rozvojových
vizí orientovaných na udržitelnost rozvoje (prvoplánově preferovaných veřejným sektorem) a
požadavky na okamžité efekty navrhovaných projektů (obecně preferovaných privátním sektorem).
Následující tabulka poskytuje základní informace týkající se percepce postojů nejvýznamnějších
stakeholderovských skupin – obce, vlastnící nemovitostí, podnikatelé, developeři, občané stran
účelnosti hlavních aktivit/projektů cílených na regeneraci brownfields. Jejich výběr reflektuje názory
odborníků působících v dané oblasti, cílené na Českou republiku (Ferber et. al., 2006; Doleželová,
Vejvoda, 2008; Vráblík, 2009), doplněné výsledky výběrového šetření provedeného na ESF MU a
dalšími informacemi (Kavická, 2012). Uvažovány jsou nejběžnější typy regeneračních aktivit, které se
vztahují ke třem základním způsobům využití městského území, tj. ekonomickému (E), obytnému (O)
a volnočasovému resp. společenskému (V), doplněných smíšeným využitím (E/O/V).
Tab. 1: Nejvýznamnější stakeholdeři a jejich percepce účelnosti regenerace brownfields
hlavní typy aktivit na využití
území
obce
vlastníci
nemovit.
podnikatelé developeři občané
E – služby ▲ ▲ ▲ ▲ ☼
E – obchod ☼ ▲ ▲ ☼ ▼
O – bydlení ▼ ▼ ▼ ▼ ☼
V – volnočasové aktivity ☼ ☼ ☼ ▼ ▲
E/O/V – smíšené využití ▲ ☼ ▲ ☼ ▲
Legenda: pozitivní ▲, spíše pozitivní ▲, nejednoznačná ☼, spíše negativní ▼, negativní ▼.
Zdroj: vlastní výzkum.
K vypovídací hodnotě údajů uvedených v tabulce je třeba poznamenat, že jde o silně generalizované
informace, které se mohou s praxí (v souladu s konkrétními podmínkami) i výrazně rozcházet. Tyto
informace jsou dále doplněny stručnými specifikacemi rozhodujících zájmů hlavních stakeholderů:
§ obce – komplexní regenerace v intencích platné legislativy s důrazem na potlačování negativních
tendencí – nezaměstnanost, nepříznivý demografický vývoj, zhoršující se kvalita životního
prostředí (možná modifikace zájmů v důsledku lobbistických tlaků);
§ vlastníci – zhodnocení nemovitostí příp. u soukromých vlastníků zachování stávajícího, i
společensky pochybného, využití při nízké poptávce (systematická klasifikace postojů vlastníků
je vzhledem k jejich různorodým zájmům velmi obtížná);
§ podnikatelé – optimální využití rozvojového potenciálu místa spojené s objevováním nových
příležitostí příp. s hledáním perspektivních synergií (možné rozpory se zájmy obcí příp. velkých
developerů);
§ developeři – co nejrychlejší ekonomická návratnost investice, indukující preferenci tržních služeb
s nejvyšší ziskovostí na m2
– např. kanceláře finančních, informačních a dalších specializovaných
služeb (poměrně častá snaha o manipulace územně-plánovacích procesů);
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
391
§ občané – silný tlak na regeneraci za účelem zvýšení urbanistické kvality městského prostředí resp.
potlačení negativních vlivů brownfields (odpor vůči jednostranně orientovaným investorským
záměrům).
4. Závěr
Hodnocení účelnosti veřejných projektů je komplikováno skutečností, že příslušné metodické
postupy nejsou dosud rozvinuty na vyhovující úrovni a neumožňují tak získat ucelené informace.
Podle názorů řady odborníků lze tyto nedostatky významně snížit pomocí aplikace metod kladoucích
důraz na hodnocení územních dopadů (viz např. ESPON, 2012). V rámci EU je tento přístup
používán pro hodnocení rozvojových programů Politiky hospodářské, sociální a územní soudržnosti.
Jak dále ukázaly výše komentované případové studie výstavby/rekonstrukce silnic a regenerace
brownfields na projektové úrovni hodnocení účelnosti projektů lze považovat za adekvátní nástroj
zvyšování racionality rozhodovacích procesů i na regionální a lokální úrovni (v případě
individualizovaných lokálních projektů se jako významný předpoklad jejich úspěšné realizace
logicky prosazuje účelná koordinace projektů v rámci relevantních stakeholderovských skupin).
Z metodologického pohledu je pak potřebné upozornit zejména na vysoce aktuální potřebu
kombinace peněžních a nepeněžních kritérií hodnocení projektů, neboť tímto způsobem lze
zabezpečit potřebnou komplexnost resp. vypovídací schopnost hodnocení (včetně zohlednění
dlouhodobých efektů v intencích konceptu udržitelného rozvoje).
Literatura
[1] RCHONDO-CALLAO, R., (2008). Applying the HDM-4 Model to Strategic Planning of Road Works.
Washington: The World Bank Group.
[2] BRAY, J., (1992). The rush for roads: a road programme for economic recovery? London: Transport.
[3] ČERNÍK, J., (2013). Structural problems in Northeast Bohemia: focused on brownfields. In 16th
International Colloquium on Regional Sciences. Conference Proceedings. Brno: Masarykova univerzita. pp.
256-263. ISBN 978-80-210-6257-3. DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-6257-2013-31.
[4] DOLEŽELOVÁ, L., VEJVODA, O., (2008). Brownfieldy – pohled do strategií vlastníků lokalit. Urbanismus
a územní rozvoj, iss. 6, pp. 14–20. ISSN 1212-0855.
[5] DRUCKER, P., (1967). The effective executive. New York: Harper & Row.
[6] FINKA, M., JAMECNÝ, L., (2007). Sanácia a rozvoj európskych banských regiónov. In Člověk , stavba a
územní plánování II. Sborník ke kolokviu FS ČVUT, pp. 6-14.
[7] FERBER, U., NATHANAIL, P., JACKSON, J., GORSKI, M., KRYZWON, R., DROBIEC, L.,
PETRÍKOVÁ, D., FINKA, M., (2006). Brownfields příručka. Praha: Leonardo da Vinci pilot project.
[8] FRANTÁL, B., KUNC, J., NOVÁKOVÁ, E., KLUSÁČEK, P., MARTINÁT, S., OSMAN, R., (2013).
Location matters! Exploring brownfields regeneration in spatial context (a case study of the South Moravian
region, Czech Republic). Moravian Geographical Report, iss. 2, pp. 5-19. ISSN 1210-8812.
[9] HALÁMEK, P., OPLUŠTILOVÁ, I., (2010). Capital adequacy of the municipal projects financed from ROP
SE. In 13th International Colloquium on Regional Sciences. Conference Proceedings. Brno: Masarykova
univerzita. pp. 215-223. ISBN 978-80-210-5210-9.
[10] KAVICKÁ, P., (2012). Možnosti regenerace brownfields v ČR [diplomová práce]. Brno: Masarykova
univerzita.
[11] MALACHOVÁ, A., KUNC, J., (2013). Brownfield development projects: Brno City case studies. In 16th
International Colloquium on Regional Sciences. Conference Proceedings. Brno: Masarykova univerzita. pp.
245-255. ISBN 978-80-210-6257-3. DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-6257-2013-30.
[12] NUNVÁŘOVÁ, S., (2010). Choice Instruments of Public Services’ Quality Management. In 13th
International Colloquium on Regional Sciences. Conference Proceedings. Brno: Masarykova univerzita. pp.
206-214. ISBN 978-80-210-5210-9.
[13] PAŘIL, V., (2013). Environmental impact evaluation of chosen infrastructure transport projects with
emphasis on appropriation of land. In 16th International Colloquium on Regional Sciences. Conference
Proceedings. Brno: Masarykova univerzita. pp. 494-500. ISBN 978-80-210-6257-3.
DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-6257-2013-62.
[14] STIGLITZ, J. E., (1997). Ekonomie veřejného sektoru. Praha: Grada.
[15] ESPON., (2012). Territorial Impact Assessment of Policies and EU Directives. Luxembourg: The Espon 2013
Programme.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
392
[16] VITURKA, M., HALÁMEK, P., KLÍMOVÁ, V., TONEV, P., ŽÍTEK, V., (2010). Kvalita podnikatelského
prostředí, regionální konkurenceschopnost a strategie regionálního rozvoje. Praha: Grada. ISBN 978-80-247-
3638-9.
[17] VITURKA, M., (2011). Integrační teorie udržitelného regionálního rozvoje (představení a aplikace). Politická
ekonomie, 2011, iss. 6, pp. 794-809. ISSN 0032-3233.
[18] VITURKA, M., PAŘIL, V., TONEV, P., (2012). A contribution to the evaluation of the social impact of
projects of express roads construction. In 15th International Colloquium on Regional Sciences. Conference
Proceedings. Brno: Masarykova univerzita. pp. 250-256. ISBN 978-80-210-5875-0.
[19] VITURKA, M., PAŘIL, V., (2013). Some remarks to hierarchy of social systems. In 16th International
Colloquium on Regional Sciences. Conference Proceedings. Brno: Masarykova univerzita. pp. 102-108.
ISBN 978-80-210-6257-3. DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-6257-2013-12.
[20] VRÁBLÍK, P., (2009). Regenerace brownfieldů v modelové oblasti Podkrušnohoří a možnost jejich
revitalizace. Ústí n. L.: FŽP UJEP.
Příspěvek byl zpracován v rámci projektu specifického výzkumu MUNI/A/0768/2013.