MASARYKOVA UNIVERZITA
EKONOMICKO-SPRÁVNÍ FAKULTA
KATEDRA REGIONÁLNÍ EKONOMIE A SPRÁVY
XVII. MEZINÁRODNÍ KOLOKVIUM
O REGIONÁLNÍCH VĚDÁCH
SBORNÍK PŘÍSPĚVKŮ
Hustopeče, 18.–20. června 2014
Brno 2014
MASARYK UNIVERSITY
FACULTY OF ECONOMICS AND ADMINISTRATION
DEPARTMENT OF REGIONAL ECONOMICS AND ADMINISTRATION
17TH
INTERNATIONAL COLLOQUIUM
ON REGIONAL SCIENCES
CONFERENCE PROCEEDINGS
Hustopeče, June 18-20, 2014
Brno 2014
Editoři / Edited by:
Ing. Viktorie KLÍMOVÁ, Ph.D.
Ing. Vladimír ŽÍTEK, Ph.D.
(Masarykova univerzita / Masaryk University, Czech Republic)
Recenzenti / Reviewed by:
prof. RNDr. Viliam LAUKO, PhD.
(Univerzita Komenského v Bratislave / Comenius University in Bratislava, Slovak Republic)
doc. Ing. Markéta ŠUMPÍKOVÁ, Ph.D.
(Vysoká škola ekonomická v Praze / University of Economics, Prague, Czech Republic)
Technické zpracování / Technical processing:
Ing. Dominika TÓTHOVÁ
(Masarykova univerzita / Masaryk University, Czech Republic)
Vzor citace / Citation example:
AUTOR, A. Název článku. In Klímová, V., Žítek, V. (eds.) XVII. mezinárodní kolokvium
o regionálních vědách. Sborník příspěvků. Brno: Masarykova univerzita, 2014. s. 1–5.
ISBN 978-80-210-6840-7.
AUTHOR, A. Title of paper. In Klímová, V., Žítek, V. (eds.) 17th
International Colloquium
on Regional Sciences. Conference Proceedings. Brno: Masarykova univerzita, 2014. pp.
1–5. ISBN 978-80-210-6840-7.
© 2014 Masarykova univerzita
ISBN 978-80-210-6840-7
4
OBSAH
OD KONCEPCIÍ LOKALIZÁCIE K ENDOGÉNNEMU REGIONÁLNEMU ROZVOJU 21
prof. Ing. Jozef TVRDOŇ, PhD.
NĚKOLIK POZNÁMEK K CHÁPÁNÍ POJMŮ RŮST A ROZVOJ Z POHLEDU
EKONOMICKÝCH VĚD 29
doc. RNDr. Milan VITURKA, CSc.; Ing. Dominika TÓTHOVÁ
VYUŽITIE ZHLUKOVEJ ANALÝZY PRI SKÚMANÍ MEDZIREGIONÁLNYCH
ROZDIELOV 37
doc. Ing. Radoslav KOŽIAK, PhD.; Ing. Michal SUCHÝ;
Ing. Alena KAŠČÁKOVÁ, PhD.; RNDr. Gabriela NEDELOVÁ, PhD.
NUTS 2 REGIONS CLASSIFICATION: COMPARISON OF CLUSTER ANALYSIS
AND DEA METHOD 45
Ing. Lukáš MELECKÝ; Ing. Michaela STANÍČKOVÁ
MULTICRITERIA ANALYSIS OF REGIONAL DISPARITIES IN THE CONTEXT
OF THE EU COHESION 54
Ing. Eva POLEDNÍKOVÁ
VLIV ROZŠIŘOVÁNÍ EVROPSKÉ UNIE NA STUPEŇ DOSAHOVANÉ
KONVERGENCE 62
Ing. Petra APPLOVÁ
JSOU REGIONY ČR Z HLEDISKA MEZD A PLATŮ HOMOGENNÍ? 69
doc. Ing. Ivana KRAFTOVÁ, CSc.; prof. Ing. Jiří KRAFT, CSc.
MEASURING THE EFFICIENCY OF EU13 NUTS 2 REGIONS BASED ON RCI
APPROACH 76
Ing. Michaela STANÍČKOVÁ
REGIÓN VÝCHODNÉHO SLOVENSKA -SOCIOEKONOMICKÉ POSTAVENIE
V SLOVENSKEJ REPUBLIKE A REGIONÁLNY ROZVOJ 85
Mgr. Martin ANGELOVIČ, PhD.; Ing. Vladimír BENČ
REGIONÁLNE DISPARITY NA SLOVENSKU VO SVETLE
SOCIOEKONOMICKÝCH UKAZOVATEĽOV 95
RNDr. Slavomír BUCHER, PhD.
EKONOMICKÁ VÝKONNOSŤ VS. POPULÁCIA V JADRE A HUSTOTA
ZAMESTNANOSTI V METROPOLITNÝCH OBLASTIACH KRAJÍN OECD 106
Ing. Stanislav KOLOŠTA, PhD.; Ing. Paula BOLCÁROVÁ; Ing. Filip FLAŠKA, PhD.
KEY DRIVERS IN LIFECYCLE OF CZECH MACHINERY CLUSTER 113
prof. Ing. Karel SKOKAN, Ph.D.
KLASTER AKO INOVATÍVNY PRVOK PODPORY MIESTNEHO A
REGIONÁLNEHO ROZVOJA V OBLASTI OBNOVITEĽNÝCH ZDROJOV ENERGIE 120
doc. Ing. Radoslav KOŽIAK, PhD.; Ing. Michal SUCHÝ
APLIKACE METODY VÍCEROZMĚRNÉ HODNOCENÍ KLASTROVÝCH INICIATIV 127
Ing. Mgr. Petra MAREŠOVÁ, Ph.D.; prof. Ing. Kamil KUČA, Ph.D.
KREATÍVNE KLASTRE VO VIDIECKYCH OBLASTIACH – PRÍPADOVÁ ŠTÚDIA
ZO SLOVENSKEJ REPUBLIKY 134
Ing. Katarína MELICHOVÁ; doc. Ing. Mária FÁZIKOVÁ, CSc.
KONKURENCIESCHOPNOSŤ REGIÓNOV A PRIAME ZAHRANIČNÉ INVESTÍCIE 143
Ing. Barbora GONTKOVIČOVÁ, PhD.; Ing. Rastislav RUČINSKÝ, PhD.
5
HODNOCENÍ VLIVU PŘÍMÝCH ZAHRANIČNÍCH INVESTIC NA ROZVOJ
VYBRANÝCH REGIONŮ 150
Mgr. Monika CHOBOTOVÁ, Ph.D.
VÝVOJ PRIAMYCH ZAHRANIČNÝCH INVESTÍCIÍ VO VYBRANÝCH
REGIÓNOCH 157
Ing. Elena ŠIRÁ, PhD.; Ing. Mariana DUBRAVSKÁ, PhD.
FOREIGN DIRECT INVESTMENT FROM THE INDUSTRY ZONE ALPKA AND ITS
IMPACT ON THE REGION LABOUR MARKET 164
Ing. Sylvie KOTÍKOVÁ
REGIONAL POLICY OF THE EUROPEAN UNION, INNOVATION AND NEW
MODELS OF ENDOGENOUS GROWTH 171
Ing. Petr JIŘÍČEK
EKONOMICKÁ VÝKONNOST A VÝZKUMNÁ AKTIVITA JAKO VÝZNAMNÝ
FAKTOR EKONOMICKÉ ODOLNOSTI REGIONŮ 179
Ing. Ondřej SVOBODA, Ph.D.; Bc. Tereza KLEMENTOVÁ
VÝZKUMNÝ POTENCIÁL KRAJŮ ČR 186
Ing. Lucie KOVÁCSOVÁ
ANALÝZA VYBRANÝCH UKAZOVATEĽOV ROZVOJA INOVATÍVNEHO
PROSTREDIA V SR A ČR 194
Ing. Mariana DUBRAVSKÁ, PhD.; Ing. Elena ŠIRÁ, PhD.
REGIONÁLNÍ INOVAČNÍ SYSTÉMY A FAKTORY JEJICH ÚSPĚCHU 201
Ing. Viktorie KLÍMOVÁ, Ph.D.
VLIV INOVAČNÍHO POTENCIÁLU NA ROZVOJ ŽIVOTNÍCH PODMÍNEK
OBYVATELSTVA ZEMÍ STŘEDNÍ A VÝCHODNÍ EVROPY 209
Ing. Pavel ZDRAŽIL
POSTOJ MSP MORAVSKOSLEZSKÉHO KRAJE A ŽILINSKO-SPRÁVNÍHO KRAJE
KE ZNALOSTEM A INOVACÍM 217
Dr. Ing. Marie GABRYŠOVÁ; prof. Ing. Jozef VODÁK PhD.
HODNOCENÍ LIDSKÝCH ZDROJŮ V DEMOGEOGRAFICKÉM KONTEXTU –
VYBRANÉ VÝSLEDKY SHLUKOVÉ ANALÝZY OKRESŮ ČESKÉ REPUBLIKY 224
PhDr. Dana HÜBELOVÁ, Ph.D.
LIDSKÉ ZDROJE JAKO POTENCIÁL REGIONÁLNÍHO ROZVOJE – KOMPARACE
DLE EKONOMICKÉ AKTIVITY NA ÚROVNI KRAJŮ ČESKÉ REPUBLIKY 231
Bc. Monika HAVELKOVÁ; doc. Ing. arch. Vladimíra ŠILHÁNKOVÁ, Ph.D.
ANALÝZA PODNIKATELSKÉHO PROSTŘEDÍ 239
Ing. Milena BOTLÍKOVÁ; Ing. Josef BOTLÍK
EMPLOYING HIGHLY SKILLED PROFESSIONALS IN MULTINATIONAL
CORPORATIONS 247
Ing. Renata ČUHLOVÁ, BA (Hons)
VZDELÁVANIE V KREATÍVNYCH ODVETVIACH V NITRIANSKOM KRAJI 254
doc. Ing. Mária FÁZIKOVÁ, CSc.; Ing. Marcela CHRENEKOVÁ, PhD.;
Ing. Katarína MELICHOVÁ; Ing. Barbora BABJAKOVÁ, PhD.
VPLYV REGIONÁLNYCH ROZDIELNOSTÍ NA MOŽNOSŤ VZDELÁVANIA SA
ZAMESTNANCOV V PODNIKU 264
Ing. Marcela KORENKOVÁ, PhD.
SELFMANAGEMENT V KREATÍVNOM PRIEMYSLE 270
Ing. Janka BERESECKÁ, PhD.
6
REGIONÁLNÍ ROZLOŽENÍ STŘEDOŠKOLSKÝCH TECHNICKÝCH OBORŮ
V ČESKÉ REPUBLICE 278
doc. Ing. Ivana KRAFTOVÁ, CSc.; Bc. Adéla LAGUSOVÁ
ROLE OF LOCAL GOVERNMENT IN SUPPORTING LOCAL SOCIAL CAPITAL 286
doc. Ing. Dana ŠVIHLOVÁ, PhD.; Mgr. Ľuboslava KUBIŠOVÁ
SVAZKOVÉ ŠKOLY: PERSPEKTIVA K ZACHOVÁNÍ VENKOVSKÝCH ŠKOL? 293
Ing. Zuzana KHENDRICHE TRHLÍNOVÁ, Ph.D.; JUDr. Marek STARÝ, Ph.D.
SPOLUPRÁCE PODNIKŮ, ŠKOL A VEŘEJNÉ SPRÁVY PŘI PLÁNOVÁNÍ
LIDSKÝCH ZDROJŮ V PLZEŇSKÉM KRAJI PRO OBDOBÍ 2014–2020 299
Ing. Lukáš KAŇKA; doc. RNDr. Jiří JEŽEK, Ph.D.
ZHODNOCENÍ PODPORY VYSOKOŠKOLSKÉHO VZDĚLÁVÁNÍ V RÁMCI
OP VZDĚLÁVANÍ PRO KONKURENCESCHOPNOST 306
RNDr. Jana KOUŘILOVÁ, Ph.D.; Ing. Jana FOLKOVÁ
POSTAVENÍ OBYVATEL MORAVSKOSLEZSKA A OPOLSKÉHO VOJVODSTVÍ V
RÁMCI SKUPINY ČESKÝCH A POLSKÝCH REGIONŮ SOUDRŽNOSTI 319
doc. Ing. Pavel TULEJA, Ph.D.; Ing. Karin GAJDOVÁ
SPECIALIZACE, PROSTOROVÁ KONCENTRACE A DIVERZIFIKACE V
ČESKÝCH A SLOVENSKÝCH KRAJÍCH 326
Ing. Vladimír ŽÍTEK, Ph.D.
ROZKLAD REGIONÁLNÍ MÍRY NEZAMĚSTNANOSTI NA PŘÍKLADU ČESKÉ
REPUBLIKY 332
doc. Mgr. Ing. Michal TVRDOŇ, Ph.D.
ANALÝZA TRHU PRÁCE V OBDOBÍ NEFUNKČNÍHO INFORMAČNÍHO SYSTÉMU
O OBCÍCH ČR (NA PŘÍKLADU OBCÍ OKRESŮ BRUNTÁL A JESENÍK) 339
Mgr. Zdeněk OPRAVIL; doc. RNDr. Václav TOUŠEK, CSc.
CHARACTERISTICS OF THE LABOUR MARKET IN THE REGION OF SOUTH
BOHEMIA 347
Ing. Jaroslav VRCHOTA, Ph.D.; Ing. Monika BŘEZINOVÁ, Ph.D.
DISCRIMINATION IN THE LABOR MARKET IN THE REGION OF SOUTH
BOHEMIA 355
Ing. Jaroslav VRCHOTA, Ph.D.; Ing. Monika ŠVÁROVÁ; Bc. Klára KUBEŠOVÁ
VYUŽÍVANIE FLEXIBILNÝCH FORIEM PRÁCE NA SLOVENSKU PODĽA
ÚDAJOV Z VÝBEROVÉHO ZISŤOVANIA PRACOVNÝCH SÍL 362
Ing. Erika ĽAPINOVÁ, PhD.
REGIONÁLNÍ ROZVOJ ČR VE VZTAHU K EU 371
prof. RNDr. René WOKOUN, CSc.
THE ROLE OF THE MANAGEMENT OF THE EUROPEAN COMMISSION AT
SHAPING THE EU REGIONAL POLICY 378
prof. Ing. Mária URAMOVÁ, PhD.; PhDr. Marian ŠUPLATA, PhD.
HODNOCENÍ ÚČELNOSTI ROZVOJOVÝCH PROJEKTŮ: TEORETICKÁ
A METODOLOGICKÁ VÝCHODISKA A PRAKTICKÁ APLIKACE 385
doc. RNDr. Milan VITURKA, CSc.
THE INFLUENCE OF THE HORIZONTAL REDISTRIBUTION MECHANISM
UNDER THE GENERAL SUBSIDY UPON THE FINANCIAL SITUATION OF
VOIVODESHIPS IN POLAND – STUDY RESULTS 393
Jarosław OLEJNICZAK, Ph.D.
7
ZÁVISLOST MEZI ÚČINNOSTÍ A ÚČELNOSTÍ PROJEKTŮ - PŘÍPAD ROP JV 402
Ing. Petr HALÁMEK, Ph.D.; Ing. Richard VESELÝ
SIGNIFICANCE OF EU FUNDS IN THE CREATION OF SPORT AND RECREATION
INFRASTRUCTURE IN POLAND IN THE CONTEXT OF THE COHESION POLICY 409
Jadwiga BIEGAŃSKA; Stefania ŚRODA-MURAWSKA; Elżbieta GRZELAK-KOSTULSKA
REGIONAL DISPARITIES IN USE OF FUNDS FROM OPERATIONAL PROGRAM
ENVIRONMENT IN THE CZECH REPUBLIC 417
Ing. Veronika ŠRANKOVÁ
VEŘEJNÁ PODPORA MALÁ A LOKÁLNÍ 425
Ing. Radka MICHLOVÁ
JIHOMORAVSKÝ A MORAVSKOSLEZSKÝ KRAJ V CELOSTÁTNÍM TELEVIZNÍM
ZPRAVODAJSTVÍ: VYBRANÉ ASPEKTY 429
doc. Ing. Jan SUCHÁČEK, Ph.D.; Ing. Václav FRIEDRICH, Ph.D.;
Ing. Petr SEĎA, Ph.D.; Ing. Tereza BENÍŠKOVÁ
MARKETINGU MIEST A REGIÓNOV NA SLOVENSKU 436
doc. PhDr. Oľga BOČÁKOVÁ, PhD.; PhDr. Marcel LINCÉNYI, PhD.
NOVÉ TRENDY ONLINE MARKETINGOVÉ KOMUNIKACE JAKO PROSTŘEDEK
PRO ZVYŠOVÁNÍ ATRAKTIVITY MĚST A OBCÍ V MORAVSKOSLEZSKÉM KRAJI 441
Ing. Martin KLEPEK
THE CORPORATE ENVIRONMENT OF MUNICIPALITIES 447
Ing. Miroslava VAŠTÍKOVÁ; Ing. Kateřina MATUŠÍNSKÁ, Ph.D.
VEŘEJNÉ SLUŽBY Z POHLEDU UŽIVATELE 454
Ing. Svatava NUNVÁŘOVÁ, Ph.D.
POSTAVENIE OBECNÉHO ZASTUPITEĽSTVA V OBCIACH SLOVENSKA 462
Ing. Ivana GECÍKOVÁ, PhD.
VNÍMANIE ETIKY VOLENÝCH A VÝKONNÝCH PREDSTAVITEĽOV MIESTNEJ
SAMOSPRÁVY Z POHĽADU OBYVATEĽOV 468
doc. Ing. Viera PAPCUNOVÁ, PhD.
BONITA OBCE AKO DETERMINANT ROZVOJA 477
prof. Ing. Elena ŽÁRSKA, CSc.; Ing. Veronika FERČÍKOVÁ
MOŽNOSTI HODNOCENÍ ZADLUŽENOSTI OBCÍ NA PŘÍKLADU OBCÍ
JIHOMORAVSKÉHO KRAJE 485
Ing. Irena OPLUŠTILOVÁ, Ph.D.
FINANČNÁ AUTONÓMIA MIESTNYCH SAMOSPRÁV V REGIÓNOCH
SLOVENSKEJ REPUBLIKY 496
Ing. Filip FLAŠKA, PhD.; Ing. Stanislav KOLOŠTA, PhD.; Ing. Paula BOLCÁROVÁ
VYBRANÉ OTÁZKY PÔSOBENIA PODNIKOV S MAJETKOVOU ÚČASŤOU MIEST 504
Ing. Monika BUMBALOVÁ, PhD.; Ing. Eva BALÁŽOVÁ, PhD.
FINANCOVÁNÍ MEZIOBECNÍ SPOLUPRÁCE V ČESKÉM KRUMLOVĚ 511
Ing. Jiří DUŠEK, Ph.D.
PODPORA ROZVOJE MEZIOBECNÍ SPOLUPRÁCE V ČR 517
Ing. Marek JETMAR, Ph.D.
ÚZEMNÍ VYMEZENÍ REGIONŮ V ČESKÉ REPUBLICE VE VZTAHU K REFORMĚ
VEŘEJNÉ SPRÁVY 526
doc. JUDr. Ing. Radek JURČÍK, Ph.D.
8
VYBRANÉ SOCIOEKONOMICKÉ CHARAKTERISTIKY MIKROREGIONU
RAJHRADSKO 532
Bc. Iva DVOŘÁKOVÁ
PODMÍNKY A ŠANCE SOCIÁLNÍ KOHEZE V MÍSTNÍ AKČNÍ SKUPINĚ 539
Mgr. Eliška NOVOTNÁ, Ph.D.; Ing. Jiří VOPÁTEK, Ph.D.
VLIV INSTITUCIONÁLNÍHO PROSTŘEDÍ NA IMPLEMENTACI
MÍSTNÍ AGENDY 21 546
Ing. Zuzana KHENDRICHE TRHLÍNOVÁ, Ph.D.; Ing. Jacqueline VOCHOZKOVÁ
DLUHOVÁ PROBLEMATIKA JAKO PŘEDMĚT PLÁNOVÁNÍ SOCIÁLNÍ POLITIKY
NA REGIONÁLNÍ ÚROVNI A ROLE VEŘEJNÉ SPRÁVY V TOMTO PROCESU 553
Mgr. Jan MANDYS, Ph.D.; Mgr. Michaela NOSKOVÁ
HODNOTOTVORNÉ PROCESY V ODVETVÍ KULTÚRY 561
doc. Ing. Mária FÁZIKOVÁ, CSc.; Ing. Martin MARIŠ, PhD.; Ing. Ľubica MAJSTRÍKOVÁ
THE ROLE OF NON-PROFIT ORGANIZATIONS IN A REGIONAL DEVELOPMENT
IN A CONTEXT OF SOCIAL COHESION: THE CASE OF ICELAND 567
Ing. Mária SVIDROŇOVÁ, PhD.
ZÁHRADNÁ A KRAJINNÁ ARCHITEKTÚRA – ŠPECIFICKÉ ODVETVIE
KREATÍVNEJ EKONOMIKY 574
doc. Ing. Jana JARÁBKOVÁ, Ph.D.; Ing. Katarína MELICHOVÁ; Ing. Ľubica MAJSTRÍKOVÁ
HODNOTOVÝ REŤAZEC ZÁHRADNEJ ARCHITEKTÚRY V REGIÓNE 583
doc. Ing. Viera PETRÁŠOVÁ, CSc.; prof. Ing. Ľubica FERIANCOVÁ, PhD.
HODNOCENÍ HROZEB SPOJENÝCH S DOPADY KLIMATICKÉ ZMĚNY NA
MĚSTA A REGIONY 589
doc. Ing. arch. Vladimíra ŠILHÁNKOVÁ, Ph.D.; Mgr. Michael PONDĚLÍČEK, Ph.D.
HODNOCENÍ DOPADŮ DÁLNIC A RYCHLOSTNÍCH SILNIC Z HLEDISKA
NÁROKŮ NA ZÁBOR LESA 596
Ing. Vilém PAŘIL
FAKTORY REVITALIZACE BROWNFIELDŮ V ČESKÉ REPUBLICE 605
RNDr. Robert OSMAN; RNDr. Bohumil FRANTÁL; RNDr. Josef KUNC, Ph.D.;
Mgr. Petr KLUSÁČEK, Ph.D.; Mgr. Stanislav MARTINÁT
ANALÝZA MOŽNOSTÍ REGENERACE BROWNFIELDS: PŘÍKLAD LIBERECKÉHO
KRAJE 613
Ing. Jakub ČERNÍK; RNDr. Josef KUNC, Ph.D.
BROWNFIELDY V KARVINÉ: PŘÍLEŽITOST NEBO HROZBA? 621
Mgr. Stanislav MARTINÁT; Bc. Kateřina CYROŇOVÁ; Mgr. Petr DVOŘÁK, Ph.D.; Mgr. Petr
KLUSÁČEK, Ph.D.
ROLE OF BROWNFIELDS REGENERATION IN CONTEMPORARY REGIONAL
POLICY 632
prof. PhDr. Karel LACINA, DrSc.
DISKUZE O ENERGETICKÝCH ÚSPORÁCH A POTENCIÁLNÍ OHROŽENÍ
ENERGETICKOU CHUDOBOU NA ÚROVNI BYTOVÉHO DOMU (PŘÍPADOVÁ
STUDIE LIDICKÁ, BRNO, ČESKÁ REPUBLIKA) 637
Mgr. Petr KLUSÁČEK, Ph.D.; Mgr. Tomáš KREJČÍ; Mgr. Stanislav MARTINÁT
OBNOVITELNÉ ZDROJE ENERGIE A ZAMĚSTNANOST V ČESKÉ REPUBLICE 645
Mgr. Petr DVOŘÁK, Ph.D.; Mgr. Stanislav MARTINÁT
9
NOVÁ ENERGETICKÁ KRAJINA: VYMEZENÍ NA ZÁKLADĚ LOKALIZACE
VYBRANÝCH OBNOVITELNÝCH ZDROJŮ (PŘÍPADOVÁ STUDIE ČESKÁ
REPUBLIKA) 651
Mgr. Eva NOVÁKOVÁ
NOVÉ DOBÝVACÍ PROSTORY V REGIONÁLNÍ STRUKTUŘE ČR 660
doc. RNDr. Irena SMOLOVÁ, Ph.D.; Mgr. Milada DUŠKOVÁ
RŮST POČTU OBYVATEL V ZÁZEMÍ KRAJSKÝCH MĚST V ČR
V LETECH 2001-2011 669
Mgr. Lukáš NEVĚDĚL, Ph.D.; Bc. Jakub PAŘIL
NĚKOLIK ÚVODNÍCH POZNÁMEK K PROBLEMATICE INSTITUCIONALIZACE
METROPOLITNÍCH OBLASTÍ V KONTEXTU VÝVOJE URBANIZACE V ČESKÉ
REPUBLICE 677
Ing. Petr ŠAŠINKA
SOUVISLOSTI SUBURBANIZAČNÍCH TENDENCÍ OBCÍ V ZÁZEMÍ MĚSTA
PARDUBICE 683
Ing. Martin MAŠTÁLKA, Ph.D.; Bc. Nikola VALÍKOVÁ
PROSTOROVÁ DIFERENCIACE DEMOGRAFICKÉHO VÝVOJE: PŘÍKLAD
OKRESŮ BRUNTÁL, TRUTNOV A HODONÍN 690
Ing. Ondřej PETR
TRANSFORMAČNÍ PROCESY POST-SOCIALISTICKÝCH MĚST A PANELOVÝCH
SÍDLIŠŤ VE STŘEDNÍ EVROPĚ Z POHLEDU MÍSTNÍCH OBYVATEL 701
Ing. Petr HLAVÁČEK, Ph.D.
PŘÍČINY VZNIKU MIGRACE A REFLEXE SOUVISEJÍCÍCH TEORIÍ 708
Ing. Milan PALÁT, Ph.D.
A CONTRIBUTION TO HUMAN GEOGRAPHICAL REGIONALISATION OF THE
CZECH REPUBLIC AT THE MEZZO LEVEL 715
doc. RNDr. Marián HALÁS, Ph.D.; Mgr. Pavel KLAPKA, Ph.D.; Mgr. Petr TONEV, Ph.D.
INNER STRUCTURE OF FUNCTIONAL REGION: THEORETICAL ASPECTS 722
Mgr. Martin ERLEBACH; Mgr. Pavel KLAPKA, Ph.D.;
doc. RNDr. Marián HALÁS, Ph.D.; Mgr. Petr TONEV, Ph.D.
COST-OF-ILLNESS STUDIE – PŘEHLED LITERATURY 728
Ing. Dominika TÓTHOVÁ
ZMĚNY VE SPÁDOVOSTI DO ZDRAVOTNICKÝCH ZAŘÍZENÍ V BRNĚNSKÉ
AGLOMERACI 735
RNDR. Jaroslav MARYÁŠ, CSc.
VÝVOJ VELKOPLOŠNÉHO MALOOBCHODU OLOMOUCE A VÝZKUM
NÁKUPNÍHO CHOVÁNÍ 740
doc. RNDr. Zdeněk SZCZYRBA, Ph.D.; Mgr. David FIEDOR
CORPORATE SOCIAL RESPONSIBILITY AS A TOOL FOR SUSTAINABLE
REGIONAL DEVELOPMENT: A CASE STUDY IN MORAVIAN-SILESIAN AND
ZLÍN REGION 749
Ing. Pavel ADÁMEK, Ph.D.
REGIONAL DISPARITIES IN PRODUCTIVITY OF SMALL AND MEDIUM-SIZED
ENTERPRISES IN THE FOOD INDUSTRY 757
Ing. Martina NOVOTNÁ, Ph.D.; Ing. Tomáš VOLEK, Ph.D.; Ing. Jiří ALINA, Ph.D.
INTERNATIONAL MARKETING IN BUSINESS PRACTICE OF SMALL AND
MEDIUM-SIZED ENTERPRISES 764
Ing. Zdeněk BEDNARČÍK, Ph.D., MBA.
10
THE STAKEHOLDER APPROACH TO IMPLEMENTATION OF TOURISM
DEVELOPMENT STRATEGY 770
Mgr. Ing. Martin LUŠTICKÝ; Ing. Michal NOVÁK; Ing. Pavel ŠVANDA
POLITIKA CESTOVNÍHO RUCHU V ČR V LETECH 2007–2013 A JEJÍ
OČEKÁVANÉ MOŽNOSTI V LETECH 2014–2020 777
doc. RNDr. Jiří VYSTOUPIL, CSc.; Ing. Martin ŠAUER, Ph.D.
GOALS OF TOURISM DEVELOPMENT IN SLOVAKIA IN THE CONTEXT OF
REGIONAL DEVELOPMENT AND SELECTED TOURISM MARKETS 787
doc. Ing. Andrej MALACHOVSKÝ, PhD.
TOURISM DESTINATION GOVERNANCE V KONTEXTU TEORETICKÝCH
POZNATKŮ 796
Ing. Andrea HOLEŠINSKÁ, Ph.D.; Bc. Markéta NOVOTNÁ
REGIONÁLNÍ DISPARITY NUTS III – DÍLČÍ ANALÝZA NÁVŠTĚVNOSTI 802
Ing. Josef BOTLÍK
VÝVOJ CESTOVNÍHO RUCHU V ČESKÉ REPUBLICE 811
Ing. Libuše MĚRTLOVÁ, Ph.D.; Veronika SMITH
VYBRANÉ NÁSTROJE PODPORY CESTOVNÍHO RUCHU V JIHOČESKÉM KRAJI 817
Ing. Pavla BRŮŽKOVÁ
EKONOMICKÉ DOPADY VINAŘSKÉHO CESTOVNÍHO RUCHU V TURISTICKÉ
OBLASTI LEDNICKO-VALTICKÝ AREÁL 824
Ing. Martin ŠAUER, Ph.D.; Ing. Ondřej REPÍK
CYKLOTURISTIKA V REGIONÁLNOM ROZVOJI CESTOVNÉHO RUCHU
NITRIANSKEHO SAMOSPRÁVNEHO KRAJA 835
RNDr. Hilda KRAMÁREKOVÁ, PhD.; doc. RNDr. Alena DUBCOVÁ, CSc.;
RNDr. Jana NÉMETHOVÁ, PhD.; RNDr. Gabriela REPASKÁ, PhD.
JIHLAVA – TŘEBÍČ – RAABS CYCLE PATH: THE CHALLENGE OF REGION
DEVELOPMENT 842
RNDr. Aleš RUDA, Ph.D.; RNDr. Hana SVOBODOVÁ, Ph.D.
TOURISM IN THE CONDITION OF SMALL FAMILY FIRMS OF A SELECTED
REGION IN SLOVAKIA 849
prof. Ing. Bohuslava MIHALČOVÁ, PhD.; doc. PhDr. Mária ANTOŠOVÁ, PhD.;
prof. Ing. Adriana CSIKÓSOVÁ, CSc.
BROWNFIELDS A ROZVOJ CESTOVNÍHO RUCHU – NÁVŠTĚVNICKÉ
PREFERENCE NA PŘÍKLADU MĚSTA BRNA 857
Mgr. Tomáš KREJČÍ; Mgr. Stanislav MARTINÁT;
Mgr. Petr KLUSÁČEK, Ph.D.; Klára TOCHÁČKOVÁ
PODMÍNKY PRO ROZVOJ KONGRESOVÉHO TURISMU
V MORAVSKOSLEZSKÉM KRAJI 866
Ing. Miroslava KOSTKOVÁ Ph.D.; Ing. Milena BOTLÍKOVÁ
VLIV KONÁNÍ VELETRHŮ NA SEKTOR UBYTOVACÍCH SLUŽEB V BRNĚ 874
Bc. Šárka FRÁNKOVÁ
KNOWLEDGE OF REGIONAL BRANDS IN MORAVIAN-SILESIAN REGION 880
Ing. Michal STOKLASA; doc. Ing. Halina STARZYCZNÁ, Ph.D.;
Ing. Kateřina MATUŠÍNSKÁ, Ph.D.
REGIONÁLNÍ GASTRONOMIE V MORAVSKOSLEZSKÉM KRAJI JAKO
PROSTŘEDEK PRO PODPORU CESTOVNÍHO RUCHU 887
doc. PaedDr. Peter ČUKA, PhD.; Mgr. Klára VÁCLAVÍNKOVÁ
11
APPLICATION OF REVISED BLOOM´S TAXONOMY IN THE BRANCH OF
TOURISM 895
Mgr. Taťána KARÁSKOVÁ, M. A.
CULTURAL TOURISM AND WORLD HERITAGE 901
Ing. Patrik KAJZAR, Ph.D.
GLOBAL POLITICS: DEMOCRATIC PRACTICE AND THE THREAT LOGIC
WITHIN AND BEYOND THE TRANSATLANTIC REGION 907
Mgr. Getnet TAMENE, PhD.; doc. PhDr. Oľga BOČÁKOVÁ, PhD.
JIHOAMERICKÝ REGION A JEHO INTEGRAČNÍ PROCES: PŘÍPADOVÁ STUDIE
UNASUR A MOŽNOSTI VYUŽITÍ POZNATKŮ Z EVROPSKÉ INTEGRACE 913
Mgr. Martin HRABÁLEK, Ph.D.
VLIV DOPADŮ OZBROJENÝCH KONFLIKTŮ NA REGIONÁLNÍ ROZVOJ:
PŘÍPADOVÁ STUDIE DOPADŮ OZBROJENÉHO KONFLIKTU V SÝRII NA
LIBANON 919
Mgr. Eva TATEROVÁ, M.A.
ZMĚNA REGIONÁLNÍCH DISPARIT V JIHOAFRICKÉ REPUBLICE SE
ZAVEDENÍM NOVÉ ÚSTAVY 925
Bc. Ivo VÁLKA
12
CONTENT
SINCE THE CONCEPTS OF LOCALIZATION TO THE ENDOGENOUS REGIONAL
DEVELOPMENT 21
prof. Ing. Jozef TVRDOŇ, PhD.
A FEW REMARKS ON UNDERSTANDING OF THE TERMS OF GROWTH AND
DEVELOPMENT FROM THE PERSPECTIVES OF ECONOMIC SCIENCES 29
doc. RNDr. Milan VITURKA, CSc.; Ing. Dominika TÓTHOVÁ
USE OF CLUSTER ANALYSIS IN THE INVESTIGATION OF REGIONAL
DISPARITIES 37
doc. Ing. Radoslav KOŽIAK, PhD.; Ing. Michal SUCHÝ;
Ing. Alena KAŠČÁKOVÁ, PhD.; RNDr. Gabriela NEDELOVÁ, PhD.
NUTS 2 REGIONS CLASSIFICATION: COMPARISON OF CLUSTER ANALYSIS
AND DEA METHOD 45
Ing. Lukáš MELECKÝ; Ing. Michaela STANÍČKOVÁ
MULTICRITERIA ANALYSIS OF REGIONAL DISPARITIES IN THE CONTEXT
OF THE EU COHESION 54
Ing. Eva POLEDNÍKOVÁ
EFFECT OF EU ENLARGEMENT ON THE LEVEL OF ACHIEVED CONVERGENCE 62
Ing. Petra APPLOVÁ
ARE THE CZECH REGIONS IN TERMS OF WAGES AND SALARIES
HOMOGENEOUS? 69
doc. Ing. Ivana KRAFTOVÁ, CSc.; prof. Ing. Jiří KRAFT, CSc.
MEASURING THE EFFICIENCY OF EU13 NUTS 2 REGIONS BASED ON RCI
APPROACH 76
Ing. Michaela STANÍČKOVÁ
REGION OF EASTERN SLOVAKIA - SOCIOECONOMIC STATUS IN THE SLOVAK
REPUBLIC AND REGIONAL DEVELOPMENT 85
Mgr. Martin ANGELOVIČ, PhD.; Ing. Vladimír BENČ
REGIONAL DISPARITIES OF SLOVAKIA BASED ON SOCIOECONOMIC
INDICATORS 95
RNDr. Slavomír BUCHER, PhD.
ECONOMIC PERFORMANCE VS. THE CORE POPULATION AND THE
EMPLOYMENT DENSITY IN METROPOLITAN AREAS OF THE OECD
COUNTRIES 106
Ing. Stanislav KOLOŠTA, PhD.; Ing. Paula BOLCÁROVÁ; Ing. Filip FLAŠKA, PhD.
KEY DRIVERS IN LIFECYCLE OF CZECH MACHINERY CLUSTER 113
prof. Ing. Karel SKOKAN, Ph.D.
CLUSTER AS AN INNOVATIVE ELEMENT OF LOCAL AND REGIONAL
DEVELOPMENT IN THE FIELD OF RENEWABLE ENERGY SOURCES 120
doc. Ing. Radoslav KOŽIAK, PhD.; Ing. Michal SUCHÝ
APPLICATION OF MULTIDIMENSIONAL EVALUATION METHOD OF CLUSTER
INITIATIVES 127
Ing. Mgr. Petra MAREŠOVÁ, Ph.D.; prof. Ing. Kamil KUČA, Ph.D.
CREATIVE CLUSTERS IN RURAL AREAS – A CASE STUDY FROM SLOVAKIA 134
Ing. Katarína MELICHOVÁ; doc. Ing. Mária FÁZIKOVÁ, CSc.
13
REGIONAL COMPETITIVENESS AND FOREIGN DIRECT INVESTMENT 143
Ing. Barbora GONTKOVIČOVÁ, PhD.; Ing. Rastislav RUČINSKÝ, PhD.
EVALUATION OF THE EFFECT OF FDI ON DEVELOPMENT OF SELECTED
REGIONS 150
Mgr. Monika CHOBOTOVÁ, Ph.D.
DEVELOPMENT OF FOREIGN DIRECT INVESTMENTS IN SELECTED
COUNTRIES 157
Ing. Elena ŠIRÁ, PhD.; Ing. Mariana DUBRAVSKÁ, PhD.
FOREIGN DIRECT INVESTMENT FROM THE INDUSTRY ZONE ALPKA
AND ITS IMPACT ON THE REGION LABOUR MARKET 164
Ing. Sylvie KOTÍKOVÁ
REGIONAL POLICY OF THE EUROPEAN UNION, INNOVATION AND NEW
MODELS OF ENDOGENOUS GROWTH 171
Ing. Petr JIŘÍČEK
ECONOMIC PERFORMANCE AND RESEARCH ACTIVITY AS AN IMPORTANT
FACTOR OF ECONOMIC RESILIENCE OF REGION 179
Ing. Ondřej SVOBODA, Ph.D.; Bc. Tereza KLEMENTOVÁ
RESEARCH POTENTIAL OF THE CZECH REGIONS 186
Ing. Lucie KOVÁCSOVÁ
THE ANALYSIS OF THE CHOSEN INDICATORS OF THE INNOVATIOVE
ENVIRONMENT DEVELOPMENT IN THE SLOVAK REPUBLIC AND IN THE
CZECH REPUBLIC 194
Ing. Mariana DUBRAVSKÁ, PhD.; Ing. Elena ŠIRÁ, PhD.
REGIONAL INNOVATION SYSTEMS AND FACTORS OF THEIR SUCCESS 201
Ing. Viktorie KLÍMOVÁ, Ph.D.
THE INFLUENCE OF INNOVATION POTENTIAL ON LIVING CONDITIONS
DEVELOPMENT OF CENTRAL AND EASTERN EUROPEAN COUNTRIES
POPULATION 209
Ing. Pavel ZDRAŽIL
THE APPROACH TO KNOWLEDGE AND INNOVATION OF SMES OF
MORAVSKOSLEZSKÝ REGION AND OF ŽILINA-ADMINISTRATIVE REGION 217
Dr. Ing. Marie GABRYŠOVÁ; prof. Ing. Jozef VODÁK PhD.
EVALUATION OF HUMAN RESOURCES IN DEMO-GEOGRAPHICAL CONTEXT –
CLUSTER ANALYSIS OF THE DISTRICTS OF THE CZECH REPUBLIC 224
PhDr. Dana HÜBELOVÁ, Ph.D.
HUMAN RESOURCES AS A POTENTIAL REGIONAL DEVELOPMENT –
COMPARISON ACCORDING ECONOMIC ACTIVITY AT THE LEVEL OF
REGIONS OF THE CZECH REPUBLIC 231
Bc. Monika HAVELKOVÁ; doc. Ing. arch. Vladimíra ŠILHÁNKOVÁ, Ph.D.
ANALYSIS OF THE BUSINESS ENVIRONMENT 239
Ing. Milena BOTLÍKOVÁ; Ing. Josef BOTLÍK
EMPLOYING HIGHLY SKILLED PROFESSIONALS IN MULTINATIONAL
CORPORATIONS 247
Ing. Renata ČUHLOVÁ, BA (Hons)
EDUCATION IN CREATIVE INDUSTRIES IN THE NITRA REGION 254
doc. Ing. Mária FÁZIKOVÁ, CSc.; Ing. Marcela CHRENEKOVÁ, PhD.;
Ing. Katarína MELICHOVÁ; Ing. Barbora BABJAKOVÁ, PhD.
14
INFLUENCE OF THE REGIONAL DIFFERENCES ON THE POSSIBILITIES OF
EDUCATION OF EMPLOYEES IN THE COMPANY 264
Ing. Marcela KORENKOVÁ, PhD.
SELF MANAGEMENT IN THE CREATIVE INDUSTRIES 270
Ing. Janka BERESECKÁ, PhD.
REGIONAL DISTRIBUTION OF SECONDARY TECHNICAL FIELDS IN THE
CZECH REPUBLIC 278
doc. Ing. Ivana KRAFTOVÁ, CSc.; Bc. Adéla LAGUSOVÁ
ROLE OF LOCAL GOVERNMENT IN SUPPORTING LOCAL SOCIAL CAPITAL 286
doc. Ing. Dana ŠVIHLOVÁ, PhD.; Mgr. Ľuboslava KUBIŠOVÁ
ASSOCIATED SCHOOLS: THE PERSPECTIVE OF THE PRESERVATION OF THE
SCHOOLS IN SMALL RURAL COMMUNITIES? 293
Ing. Zuzana KHENDRICHE TRHLÍNOVÁ, Ph.D.; JUDr. Marek STARÝ, Ph.D.
THE COOPERATION BETWEEN ENTERPRISES, EDUCATIONAL INSTITUTIONS
AND PUBLIC ADMINISTRATION IN HUMAN RESOURCE PLANNING IN THE
PILSEN REGION FOR THE PERIOD 2014–2020 299
Ing. Lukáš KAŇKA; doc. RNDr. Jiří JEŽEK, Ph.D.
EVALUATION OF THE HIGHER EDUCATION SUPPORT WITHIN THE
OPERATIONAL PROGRAMME EDUCATION FOR COMPETITIVENESS 306
RNDr. Jana KOUŘILOVÁ, Ph.D.; Ing. Jana FOLKOVÁ
POSITION OF THE POPULATION OF REGION MORAVSKOSLEZSKO AND
OPOLSKIE VOIVODESHIP WITHIN GROUPS OF CZECH AND POLISH
COHESION REGIONS 319
doc. Ing. Pavel TULEJA, Ph.D.; Ing. Karin GAJDOVÁ
SPECIALISATION, SPATIAL CONCENTRATION AND DIVERSIFICATION IN
CZECH AND SLOVAK REGIONS 326
Ing. Vladimír ŽÍTEK, Ph.D.
DECOMPOSITION OF THE REGIONAL UNEMPLOYMENT RATE: THE CASE OF
THE CZECH REPUBLIC 332
doc. Mgr. Ing. Michal TVRDOŇ, Ph.D.
ANALYSIS OF LABOUR MARKET DURING THE PERIOD OF NON-FUNCTIONAL
INFORMATION SYSTEM COMMUNITIES CZECH REPUBLIC (THE EXAMPLE OF
THE BRUNTÁL AND JESENÍK DISTRICTS) 339
Mgr. Zdeněk OPRAVIL; doc. RNDr. Václav TOUŠEK, CSc.
CHARACTERISTICS OF THE LABOUR MARKET IN THE REGION OF SOUTH
BOHEMIA 347
Ing. Jaroslav VRCHOTA, Ph.D.; Ing. Monika BŘEZINOVÁ, Ph.D.
DISCRIMINATION IN THE LABOR MARKET IN THE REGION OF SOUTH
BOHEMIA 355
Ing. Jaroslav VRCHOTA, Ph.D.; Ing. Monika ŠVÁROVÁ; Bc. Klára KUBEŠOVÁ
THE USE OF FLEXIBLE FORMS OF WORK IN SLOVAKIA ACCORDING TO THE
LABOUR FORCE SURVEY 362
Ing. Erika ĽAPINOVÁ, PhD.
REGIONAL DEVELOPMENT OF THE CZECH REPUBLIC IN RELATION TO THE
EUROPEAN UNION 371
prof. RNDr. René WOKOUN, CSc.
15
THE ROLE OF THE MANAGEMENT OF THE EUROPEAN COMMISSION AT
SHAPING THE EU REGIONAL POLICY 378
prof. Ing. Mária URAMOVÁ, PhD.; PhDr. Marian ŠUPLATA, PhD.
ASSESSMENT OF EFFECTIVENESS OF DEVELOPMENT PROJECTS: THE
THEORETICAL AND METHODOLOGICAL FRAMEWORK AND PRACTICAL
APPLICATION 385
doc. RNDr. Milan VITURKA, CSc.
THE INFLUENCE OF THE HORIZONTAL REDISTRIBUTION MECHANISM
UNDER THE GENERAL SUBSIDY UPON THE FINANCIAL SITUATION OF
VOIVODESHIPS IN POLAND – STUDY RESULTS 393
Jarosław OLEJNICZAK, Ph.D.
DEPENDENCY OF EFFICIENCY AND EFFECTIVENESS IN THE REGIONAL
DEVELOPMENT PROJECTS - CASE ROP SE 402
Ing. Petr HALÁMEK, Ph.D.; Ing. Richard VESELÝ
SIGNIFICANCE OF EU FUNDS IN THE CREATION OF SPORT AND RECREATION
INFRASTRUCTURE IN POLAND IN THE CONTEXT OF THE COHESION POLICY 409
Jadwiga BIEGAŃSKA; Stefania ŚRODA-MURAWSKA; Elżbieta GRZELAK-KOSTULSKA
REGIONAL DISPARITIES IN USE OF FUNDS FROM OPERATIONAL PROGRAM
ENVIRONMENT IN THE CZECH REPUBLIC 417
Ing. Veronika ŠRANKOVÁ
STATE AID LOCAL AND SMALL 425
Ing. Radka MICHLOVÁ
SOUTH MORAVIAN AND MORAVIAN-SILESIAN REGION IN NATIONAL TV
REPORTING: SELECTED ASPECTS 429
doc. Ing. Jan SUCHÁČEK, Ph.D.; Ing. Václav FRIEDRICH, Ph.D.;
Ing. Petr SEĎA, Ph.D.; Ing. Tereza BENÍŠKOVÁ
MARKETING OF CITIES AND REGIONS IN THE SLOVAK REPUBLIC 436
doc. PhDr. Oľga BOČÁKOVÁ, PhD.; PhDr. Marcel LINCÉNYI, PhD.
NEW TRENDS IN ONLINE MARKETING COMMUNICATION AS A TOOL FOR
INCREASING ATTRACTIVENESS OF MUNICIPALITIES IN MORAVIAN-SILESIAN
REGION 441
Ing. Martin KLEPEK
THE CORPORATE ENVIRONMENT OF MUNICIPALITIES 447
Ing. Miroslava VAŠTÍKOVÁ; Ing. Kateřina MATUŠÍNSKÁ, Ph.D.
PUBLIC SERVICES – USER VIEW 454
Ing. Svatava NUNVÁŘOVÁ, Ph.D.
THE POSITION OF MUNICIPAL COUNCIL IN MUNICIPALITIES IN SLOVAKIA 462
Ing. Ivana GECÍKOVÁ, PhD.
PERCEPTIONS OF ETHICS OF ELECTED AND EXECUTIVE REPRESENTATIVES
OF LOCAL SELF - GOVERNMENT FROM THE VIEWPOINT OF INHABITANTS 468
doc. Ing. Viera PAPCUNOVÁ, PhD.
MUNICIPAL CREDITWORTHINESS AS A DETERMINANT OF DEVELOPMENT 477
prof. Ing. Elena ŽÁRSKA, CSc.; Ing. Veronika FERČÍKOVÁ
MUNICIPAL INDEBTEDNESS ASSESSMENT IN THE SOUTHERN-MORAVIAN
REGION 485
Ing. Irena OPLUŠTILOVÁ, Ph.D.
16
FINANCIAL AUTONOMY OF LOCAL GOVERNMENTS IN THE SLOVAK
REPUBLIC BY REGIONS 496
Ing. Filip FLAŠKA, PhD.; Ing. Stanislav KOLOŠTA, PhD.; Ing. Paula BOLCÁROVÁ
SELECTED ISSUES OF ENTERPRISES WITH THE MUNICIPAL PROPERTY
SHARE 504
Ing. Monika BUMBALOVÁ, PhD.; Ing. Eva BALÁŽOVÁ, PhD.
FINANCING OF INTERMUNICIPAL COOPERATION IN CESKY KRUMLOV 511
Ing. Jiří DUŠEK, Ph.D.
SUPPORT FOR THE DEVELOPMENT OF INTER-MUNICIPAL COOPERATION
IN THE CZECH REPUBLIC 517
Ing. Marek JETMAR, Ph.D.
DEFINITION OF REGIONS IN THE CZECH REPUBLIC IN RELATION TO PUBLIC
ADMINISTRATIVE REFORM 526
doc. JUDr. Ing. Radek JURČÍK, Ph.D.
SELECTED SOCIO-ECONOMIC CHARACTERISTICS OF THE MICROREGION
OF RAJHRADSKO 532
Bc. Iva DVOŘÁKOVÁ
THE CONDITIONS AND OPPORTUNITY FOR SOCIAL COHESION IN LOCAL
ACTION GROUPS 539
Mgr. Eliška NOVOTNÁ, Ph.D.; Ing. Jiří VOPÁTEK, Ph.D.
THE IMPACT OF INSTITUTIONAL ENVIRONMENT TO THE LOCAL AGENDA 21
IMPLEMENTATION 546
Ing. Zuzana KHENDRICHE TRHLÍNOVÁ, Ph.D.; Ing. Jacqueline VOCHOZKOVÁ
THE DEBT ISSUE AS THE SUBJECT OF SOCIAL POLICY PLANNING AT THE
REGIONAL LEVEL AND ROLE OF PUBLIC ADMINISTRATION IN THIS PROCESS 553
Mgr. Jan MANDYS, Ph.D.; Mgr. Michaela NOSKOVÁ
VALUE GENERATING PROCESSES IN THE CULTURAL SECTOR 561
doc. Ing. Mária FÁZIKOVÁ, CSc.; Ing. Martin MARIŠ, PhD.; Ing. Ľubica MAJSTRÍKOVÁ
THE ROLE OF NON-PROFIT ORGANIZATIONS IN A REGIONAL DEVELOPMENT
IN A CONTEXT OF SOCIAL COHESION: THE CASE OF ICELAND 567
Ing. Mária SVIDROŇOVÁ, PhD.
GARDEN AND LANDSCAPE ARCHITECTURE - SPECIFIC SECTOR OF CREATIVE
ECONOMY 574
doc. Ing. Jana JARÁBKOVÁ, Ph.D.; Ing. Katarína MELICHOVÁ; Ing. Ľubica MAJSTRÍKOVÁ
VALUE CHAIN OF GARDEN ARCHITECTURE IN THE REGION 583
doc. Ing. Viera PETRÁŠOVÁ, CSc.; prof. Ing. Ľubica FERIANCOVÁ, PhD.
THREATS ASSESSMENT OF CLIME CHANGE IMPACT INTO CITIES
AND REGIONS 589
doc. Ing. arch. Vladimíra ŠILHÁNKOVÁ, Ph.D.; Mgr. Michael PONDĚLÍČEK, Ph.D.
ENVIRONMENTAL IMPACT EVALUATION OF HIGHWAYS AND EXPRESSWAYS
IN VIEW OF FOREST APPROPRIATION 596
Ing. Vilém PAŘIL
FACTORS REVITALIZATION OF BROWNFIELDS IN THE CZECH REPUBLIC 605
RNDr. Robert OSMAN; RNDr. Bohumil FRANTÁL; RNDr. Josef KUNC, Ph.D.;
Mgr. Petr KLUSÁČEK, Ph.D.; Mgr. Stanislav MARTINÁT
17
ANALYSIS OF BROWNFIELDS REGENERATION OCCASIONS: LIBERECKÝ
REGION EXAMPLE 613
Ing. Jakub ČERNÍK; RNDr. Josef KUNC, Ph.D.
BROWNFIELDS IN KARVINÁ: OPPORTUNITY OR THREAT? 621
Mgr. Stanislav MARTINÁT; Bc. Kateřina CYROŇOVÁ; Mgr. Petr DVOŘÁK, Ph.D.; Mgr. Petr
KLUSÁČEK, Ph.D.
ROLE OF BROWNFIELDS REGENERATION IN CONTEMPORARY REGIONAL
POLICY 632
prof. PhDr. Karel LACINA, DrSc.
DISCUSSION ABOUT ENERGY SAVINGS AND POTENTIAL THREATS OF
ENERGY POVERTY AT THE LEVEL OF THE RESIDENTIAL HOUSE (CASE
STUDY LIDICKÁ, BRNO, CZECH REPUBLIC) 637
Mgr. Petr KLUSÁČEK, Ph.D.; Mgr. Tomáš KREJČÍ; Mgr. Stanislav MARTINÁT
RENEWABLE ENERGY AND EMPLOYMENT IN THE CZECH REPUBLIC 645
Mgr. Petr DVOŘÁK, Ph.D.; Mgr. Stanislav MARTINÁT
NEW ENERGY LANDSCAPE: SPATIAL DELIMITATION BASED ON THE
LOCATION OF SELECTED RENEWABLE SOURCES (CASE STUDY AREA –
CZECH REPUBLIC) 651
Mgr. Eva NOVÁKOVÁ
NEW MINING AREAS IN THE REGIONAL STRUCTURE OF THE CZECH
REPUBLIC 660
doc. RNDr. Irena SMOLOVÁ, Ph.D.; Mgr. Milada DUŠKOVÁ
POPULATION GROWTH IN THE HINTERLAND REGIONAL CITIES IN THE
CZECH REPUBLIC IN 2001-2011 669
Mgr. Lukáš NEVĚDĚL, Ph.D.; Bc. Jakub PAŘIL
SOME INTRODUCTORY REMARKS ON INSTITUTIONALIZATION OF
METROPOLITAN AREAS IN THE CONTEXT OF URBANIZATION
DEVELOPMENT IN THE CZECH REPUBLIC 677
Ing. Petr ŠAŠINKA
CONTEXTS OF SUBURBAN TRENDS IN THE PARDUBICE REGION 683
Ing. Martin MAŠTÁLKA, Ph.D.; Bc. Nikola VALÍKOVÁ
SPATIAL DIFFERENTIATION OF DEMOGRAPHIC DEVELOPMENT: THE CASE
OF BRUNTÁL, TRUTNOV AND HODONÍN DISTRICTS 690
Ing. Ondřej PETR
TRANSFORMATION PROCESSES OF POST-SOCIALIST CITIES AND HOUSING
ESTATES IN CENTRAL EUROPE FROM THE PERSPECTIVE OF LOCAL PEOPLE 701
Ing. Petr HLAVÁČEK, Ph.D.
THE CAUSES OF MIGRATION INITIATION AND REFLECTIONS ON RELATED
THEORIES 708
Ing. Milan PALÁT, Ph.D.
A CONTRIBUTION TO HUMAN GEOGRAPHICAL REGIONALISATION OF THE
CZECH REPUBLIC AT THE MEZZO LEVEL 715
doc. RNDr. Marián HALÁS, Ph.D.; Mgr. Pavel KLAPKA, Ph.D.; Mgr. Petr TONEV, Ph.D.
INNER STRUCTURE OF FUNCTIONAL REGION: THEORETICAL ASPECTS 721
Mgr. Martin ERLEBACH; Mgr. Pavel KLAPKA, Ph.D.;
doc. RNDr. Marián HALÁS, Ph.D.; Mgr. Petr TONEV, Ph.D.
COST-OF-ILLNESS STUDY – LITERATURE OVERVIEW 728
Ing. Dominika TÓTHOVÁ
18
CHANGES IN THE CATCHMENT AREAS OF MEDICAL FACILITIES IN BRNO
AGGLOMERATION 735
RNDR. Jaroslav MARYÁŠ, CSc.
DEVELOPMENT OF LARGE-SCALE RETAIL IN OLOMOUC AND SHOPPING
BEHAVIOUR RESEARCH 740
doc. RNDr. Zdeněk SZCZYRBA, Ph.D.; Mgr. David FIEDOR
CORPORATE SOCIAL RESPONSIBILITY AS A TOOL FOR SUSTAINABLE
REGIONAL DEVELOPMENT: A CASE STUDY IN MORAVIAN-SILESIAN AND
ZLÍN REGION 749
Ing. Pavel ADÁMEK, Ph.D.
REGIONAL DISPARITIES IN PRODUCTIVITY OF SMALL AND MEDIUM-SIZED
ENTERPRISES IN THE FOOD INDUSTRY 757
Ing. Martina NOVOTNÁ, Ph.D.; Ing. Tomáš VOLEK, Ph.D.; Ing. Jiří ALINA, Ph.D.
INTERNATIONAL MARKETING IN BUSINESS PRACTICE OF SMALL AND
MEDIUM-SIZED ENTERPRISES 764
Ing. Zdeněk BEDNARČÍK, Ph.D., MBA.
THE STAKEHOLDER APPROACH TO IMPLEMENTATION OF TOURISM
DEVELOPMENT STRATEGY 770
Mgr. Ing. Martin LUŠTICKÝ; Ing. Michal NOVÁK; Ing. Pavel ŠVANDA
TOURISM POLICY IN THE CZECH REPUBLIC IN 2007-2013 AND THE
PROSPECTIVE OPPORTUNITIES IN THE YEARS 2014-2020 777
doc. RNDr. Jiří VYSTOUPIL, CSc.; Ing. Martin ŠAUER, Ph.D.
GOALS OF TOURISM DEVELOPMENT IN SLOVAKIA IN THE CONTEXT OF
REGIONAL DEVELOPMENT AND SELECTED TOURISM MARKETS 787
doc. Ing. Andrej MALACHOVSKÝ, PhD.
TOURISM DESTINATION GOVERNANCE IN THE THEORETICAL CONTEXT 796
Ing. Andrea HOLEŠINSKÁ, Ph.D.; Bc. Markéta NOVOTNÁ
REGIONAL DISPARITIES NUTS III - PARTIAL ANALYSIS OF TURNOUT 802
Ing. Josef BOTLÍK
DEVELOPMENT OF TOURISM IN THE CZECH REPUBLIC 811
Ing. Libuše MĚRTLOVÁ, Ph.D.; Veronika SMITH
SELECTED INSTRUMENTS OF SUPPORT FOR TOURISM IN THE SOUTH
BOHEMIA REGION 817
Ing. Pavla BRŮŽKOVÁ
ECONOMIC IMPACTS OF WINE TOURISM IN THE TOURIST AREA OF LEDNICEVALTICE
AREA 824
Ing. Martin ŠAUER, Ph.D.; Ing. Ondřej REPÍK
BICYCLE TOURING IN REGIONAL DEVELOPMENT OF THE NITRA SELFGOVERNING
REGION 835
RNDr. Hilda KRAMÁREKOVÁ, PhD.; doc. RNDr. Alena DUBCOVÁ, CSc.;
RNDr. Jana NÉMETHOVÁ, PhD.; RNDr. Gabriela REPASKÁ, PhD.
JIHLAVA – TŘEBÍČ – RAABS CYCLE PATH: THE CHALLENGE OF REGION
DEVELOPMENT 842
RNDr. Aleš RUDA, Ph.D.; RNDr. Hana SVOBODOVÁ, Ph.D.
19
TOURISM IN THE CONDITION OF SMALL FAMILY FIRMS OF A SELECTED
REGION IN SLOVAKIA 849
prof. Ing. Bohuslava MIHALČOVÁ, PhD.; doc. PhDr. Mária ANTOŠOVÁ, PhD.;
prof. Ing. Adriana CSIKÓSOVÁ, CSc.
BROWNFIELDS AND TOURISM DEVELOPMENT – VISITORS’ PREFERENCES
EXAMPLED ON BRNO CITY 857
Mgr. Tomáš KREJČÍ; Mgr. Stanislav MARTINÁT;
Mgr. Petr KLUSÁČEK, Ph.D.; Klára TOCHÁČKOVÁ
OPTIONS FOR DEVELOPMENT OF CONGRESS TOURISM IN THE MORAVIAN
SILESIAN REGION 866
Ing. Miroslava KOSTKOVÁ Ph.D.; Ing. Milena BOTLÍKOVÁ
THE IMPACT OF TRADE FAIRS ON THE ACCOMODATION SECTOR IN BRNO 874
Bc. Šárka FRÁNKOVÁ
KNOWLEDGE OF REGIONAL BRANDS IN MORAVIAN-SILESIAN REGION 880
Ing. Michal STOKLASA; doc. Ing. Halina STARZYCZNÁ, Ph.D.;
Ing. Kateřina MATUŠÍNSKÁ, Ph.D.
REGIONAL GASTRONOMY AS A MEANS TO PROMOTE TOURISM IN THE
MORAVIAN-SILESIAN REGION 887
doc. PaedDr. Peter ČUKA, PhD.; Mgr. Klára VÁCLAVÍNKOVÁ
APPLICATION OF REVISED BLOOM´S TAXONOMY IN THE BRANCH OF
TOURISM 895
Mgr. Taťána KARÁSKOVÁ, M. A.
CULTURAL TOURISM AND WORLD HERITAGE 901
Ing. Patrik KAJZAR, Ph.D.
GLOBAL POLITICS: DEMOCRATIC PRACTICE AND THE THREAT LOGIC
WITHIN AND BEYOND THE TRANSATLANTIC REGION 907
Mgr. Getnet TAMENE, PhD.; doc. PhDr. Oľga BOČÁKOVÁ, PhD.
SOUTH AMERICAN REGION AS AN INTEGRATION PROCESS: CASE STUDY OF
UNASUR AND THE POSSIBILITY OF APPLICATION OF THE THEORIES OF
EUROPEAN INTEGRATION 913
Mgr. Martin HRABÁLEK, Ph.D.
THE IMPACTS OF ARMED CONFLICTS ON REGIONAL DEVELOPMENT: A CASE
STUDY OF IMPACTS OF ARMED CONFLICT IN SYRIA ON LEBANON 919
Mgr. Eva TATEROVÁ, M.A.
THE CHANGE OF REGIONAL DISPARITIES IN SOUTH AFRICA AFTER
IMPLEMENTATION OF NEW CONSTITUTION 925
Bc. Ivo VÁLKA
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
20
ÚVOD
Vážená kolegyně, vážený kolego,
před sebou máte sborník příspěvků
z XVII. mezinárodního kolokvia o regionálních
vědách. Letošní kolokvium se uskutečnilo
18. - 20. června v malém městečku Hustopeče
na jižní Moravě. Místo našeho setkání je dáno
nejen blízkostí Brna, kde sídlí Masarykova
univerzita, ale rovněž svou strategickou
polohou na pomezí České republiky
a Slovenska. Právě problematika rozvoje
českých a slovenských regionů je stěžejním
tématem diskutovaným na kolokviu. Ve
sborníku tak naleznete 121 článků od 179
autorů, které se zabývají úrovní a možnostmi
zvyšování socio-ekonomické vyspělosti regionů,
podporou regionálního rozvoje, významem
lidského potenciálu, ekologickým aspektům
rozvoje a problematikou hospodaření a řízení
obcí a krajů. Pozornost je věnována také
evropské integraci a regionální politice Evropské
unie, která významně ovlivňuje rozvoj českých
a slovenských regionů. Doufáme, že jak osobní
diskuse na kolokviu, tak tento sborník příspěvků
Vás obohatí o nové a cenné poznatky a přinese
Vám inspiraci a motivaci pro další práci
a výzkum.
Je nám ctí, že i v letošním roce je partnerem
kolokvia Regionální rada regionu soudržnosti
Jihovýchod. Prostřednictvím Regionálního
operačního programu Jihovýchod přispívá Rada
za pomoci evropských dotací k účelnému rozvoji
Jihomoravského kraje a Kraje Vysočina.
Podpora je směrována do oblasti dopravy,
cestovního ruchu a rozvoje měst a obcí regionu
a činnost Rady je v této souvislosti hodnocena
odbornou veřejností jako velmi úspěšná.
Regionální rada je pro nás také důležitým
partnerem, se kterým spolupracujeme
i v oblasti vzdělávání a odborné přípravy
studentů.
Tímto sborníkem bychom Vás současně rádi
pozvali na XVIII. mezinárodní kolokvium
o regionálních vědách, které je plánované na
červen 2015 a opět se uskuteční
v Jihomoravském kraji.
INTRODUCTION
Dear colleagues,
You are holding the proceedings of the
17th International Colloquium on Regional
Sciences. This year the colloquium was held in
a small town called Hustopeče in South Moravia
in June 18–20. This place has been chosen for
its vicinity of Brno, where the Masaryk
University is settled, as well as its strategic
location between the Czech Republic and
Slovakia. The issue of Czech and Slovak
regional development is the crucial topic of the
colloquium. The proceedings present 121
papers by 179 authors; the papers deal with
the level and the possible enhancement of the
social and economic development of the
regions, support for regional development, the
significance of human potential, ecological
aspects of the development, and the issue of
municipal and regional management and
economy. Attention is also devoted to European
integration and European Union regional policy,
which significantly affect the development of
Czech and Slovak regions. We hope that the
personal discussions at the colloquium and
these proceedings will provide you with new
valuable knowledge as well as inspiration and
motivation for your further work and research.
We are honoured that even in this year the
Regional Council of the South-East Cohesion
Region has agreed to partner the colloquium.
The Regional Council uses European subsidies
to support the development of the South
Moravian and the Vysočina Regions through the
Regional Operation Program South-East. The
support is mainly directed to transport, tourism
and development of towns and villages in
regions; the activities of the Regional Council
have been evaluated by the professional public
as very successful. The Regional Council is an
important partner, who we cooperate with also
in the fields of education and professional
preparation of students.
We would also like to invite you to the 18th
International Colloquium on Regional Sciences,
which is planned for June 2015 and will take
place in the South Moravian Region again.
Viktorie Klímová
Vladimír Žítek
(editoři/editors)
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
21
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-6840-2014-1
OD KONCEPCIÍ LOKALIZÁCIE K ENDOGÉNNEMU
REGIONÁLNEMU ROZVOJU
SINCE THE CONCEPTS OF LOCALIZATION TO THE ENDOGENOUS
REGIONAL DEVELOPMENT
PROF. ING. JOZEF TVRDOŇ, PHD.
Katedra verejnej správy a regionálneho rozvoja
Národohospodárska fakulta
Ekonomická univerzita v Bratislave
Dep. of Public Administration and Reg. Developmnet
Faculty of National Economy
University of Economics in Bratislava
 Dolnozemská cesta 1, 852 35 Bratislava, Slovak Republic
E-mail: jozef.tvrdon@euba.sk
Anotácia
Príspevok sa zaoberá teoretickými prístupmi k rozvoju v priestore. Poukazuje na význam teoretických
prístupov, ktoré vysvetľovali vývoj v priestore a osobitne poukazuje na vývoj myslenia v druhej
polovici 20-eho storočia až po súčasnosť. Vývoj teoretického myslenia hodnotí z hľadiska vývoja
usporiadania priestoru od koncepcií lokalizácie k endogénnemu regionálnemu rozvoju. Ďalej sa
príspevok zaoberá vývojom prístupov k endogénnemu regionálnemu rozvoju z pohľadu podpory
inovácií.
Kľúčové slová
rozvoj v priestore, koncepcie lokalizácie, endogénny regionálny rozvoj, podpora inovácií
v endogénnom regionálnom rozvoji
Annotation
The document deals with theoretical approaches about spatial development. It is focused on
significance of theoretical approaches to explain the spatial evolution and especially draws attention
to the development of thought in the second half of 20-century to the present. Development of
theoretical thinking evaluated in terms of the spatial development from the concept of localization to
the endogenous regional development. Furthermore, the document deals with evaluation of
approaches to the endogenous regional development in terms of innovation support.
Key words
spatial development, concept of localization, endogenous regional development, innovation support in
endogenous regional development
JEL classification: R11
1. Úvod
Regionálny rozvoj podľa neoklasickej alebo keynesovskej koncepcie je vyvolaný predovšetkým
vonkajšími impulzmi, pričom veľkú úlohu má lokalizácia pobočiek podnikov, prílev kapitálu, knowhow,
ako aj existencia vhodnej infraštruktúry a finančná motivácia, ktoré sa uskutočňujú
prostredníctvom vplyvov politiky na nadregionálnej úrovni, ako je príslušný štát alebo Európska únia.
V sedemdesiatych a osemdesiatych rokoch sa v niektorých štúdiách poukazovalo na obmedzenú
účinnosť a krátku trvanlivosť týchto stratégií. Kritizovaná bola najmä lokalizačná stratégia na
základe nasledujúcich charakteristík:
 nepriaznivé štrukturálne efekty (lokalizácie odvetví so štandardizovanou výrobou a externou
kontrolou);
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
22
 vytvorenie pracovných miest s nízkymi požiadavkami na kvalifikáciu;
 krátke trvanie lokalizovaných podnikov a vysoká konjunkturálna závislosť vytvorených
pracovných miest;
 nízka vnútroregionálna prepojenosť a multiplikačné účinky;
 existencia „zbytočných výdavkov“.
Slabý úspech uvedených stratégií a nižší potenciál mobilných podnikov v priemyselných krajinách
vzhľadom na globalizáciu hospodárstva ovplyvnili na konci sedemdesiatych rokov v mnohých
krajinách novú orientáciu rozvoja v priestore. Napriek rozdielnym prejavom obsahujú tieto prístupy
spoločnú výraznú orientáciu na endogénny potenciál konkrétnych regiónov. Pokiaľ neoklasický
prístup a stratégia pólov rastu stavajú do popredia mobilitu faktorov, a predovšetkým efekty
lokalizácie podnikov v regióne, endogénne prístupy si kladú otázku, či faktory a zdroje existujúce v
regióne sa budú môcť čo najlepšie využiť a aká je konkurencia schopnosť všetkých aktérov
ovplyvňovať rozvoj na lokálnej úrovni. To súvisí s druhom vyrábaných produktov, výrobnou
technológiou a organizáciou produkcie, preto má kvalita prostredia významnú úlohu.
2. Endogénny regionálny rozvoj
V ostatnom období má významné miesto v rozvoji koncepcia, zameraná na podporu komplexných
procesov, nazývaných ako „rozvoj zdola“, „endogénny rozvoj“ alebo „bottom up“. Pritom je to do
určitej miery protiklad koncepcií rozvoja, zameraných na jeho usmerňovanie a iniciovanie zhora.
I keď je potrebné uviesť, že v reálnych rozvojových procesoch ide o ich vzájomnú kombináciu.
Mnohé štúdie sa opierajú o skúsenosti lokálnych inštitúcií, zdôrazňujú úlohy zanietených miestnych
účastníkov pre formovanie a udržovanie rozvoja. Zdôrazňuje sa najmä prístup k lokálnemu rozvoju:
 ako k dlhodobému procesu a to s istou mierou zanietenia, ktorú je možné udržať desať i viac
rokov jedine tak, že účastníci tohto procesu sú na ňom priamo zainteresovaní,
 vychádza z vlastného vnútorného pochopenia lokálnych komparatívnych výhod,
 jeho stratégie sa neustále adaptujú a prispôsobujú v súlade so zmenami potrieb a možností v rámci
lokálnej ekonomiky”. 1
Táto stratégia sa zameriava na to, aby vyriešila regionálne problémy prostredníctvom využitia
potenciálu existujúceho v regióne a rešpektovania jeho špecifík. Posilnením regionálneho riadenia
„zdola“ sa spája očakávanie zvýšiť hospodársku, kultúrnu a politickú samostatnosť. Táto stratégia
rozvoja bola sformulovaná na konci sedemdesiatych a začiatkom osemdesiatych rokov ako protiklad
lokalizačnej stratégii a použila sa predovšetkým v periférnych regiónoch. Vzhľadom na toto negatívne
vymedzenie nepredstavujú ani tak vlastnú koherentnú koncepciu, ale ide skôr o zostavenie princípov
regionálnej a lokálnej politiky, ktoré boli sformulované, aby zabránili chybám stratégie orientovanej
na mobilitu. Najdôležitejšie princípy sú (Maier, Tödtling, 1998):
 Regionálny rozvoj sa nechápe len ako hospodársky rozvoj, ale aj ako kvalitatívne zlepšenie
štruktúry hospodárstva a životných podmienok. Mal by zlepšiť predovšetkým postavenie
problémových skupín a mal by byť prispôsobený sociálno-ekonomickým, prírodným a kultúrnym
charakteristickým znakom regiónu.
 Regionálni aktéri by mali byť schopní orientovať a kontrolovať proces rozvoja na vlastné ciele.
Zahŕňa to schopnosť úspešne sa prispôsobiť zmeneným rámcovým podmienkam vlastnými
silami. Dôležitými prvkami sú inovačná schopnosť v širšom zmysle a kolektívny proces učenia
sa. Navyše sa za podstatnú bude považovať široká účasť miestnych a regionálnych záujmových
skupín a prechod úloh a rozhodovacích právomocí na regionálnu úroveň.
 Regionálna politika by mala nadviazať na potenciál existujúci v regióne. Toto by sa malo využiť
a ďalej rozvíjať. Potenciálne faktory zhŕňajú prírodné zdroje (životné prostredie, nerastné
suroviny, energia), pôdu, kapitál, infraštruktúru, pracovné sily, kvalifikáciu a poznatky,
podnikateľské schopnosti, rozhodovacie funkcie, sociálno-kultúrne faktory a trhový potenciál.
1
Riadenie ekonomického rozvoja regiónov krok za krokom, Príručka pre stredoeurópskych manažérov,
Economic Innovation International, 1992 ( slovenské vydanie, Projekt USAID), str.8
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
23
 Tieto faktory a zdroje by mali byť pritom trvalejšie využívať, to znamená, že by mali vo veľkom
rozsahu zohľadňovať ekologické aspekty a aspekty životného prostredia.
 Regionálny potenciál by sa mal využívať nadrezortne, to znamená, že by sa do regionálnych
koncepcií mali výraznejšie zapojiť aj v tradičnej regionálnej politike zanedbávané odvetvia, ako
je poľnohospodárstvo, energetika, drobné živnosti a služby, a podporovať ich prepojenie. Cieľom
tohto nadrezortného prístupu je využívať lokálnu a regionálnu komplementaritu.
 Rastie význam rozvoja malých a stredných podnikov. Tieto podniky by sa mali posilniť vo svojej
inovačnej a konkurenčnej schopnosti, okrem iného aj prostredníctvom vytvárania kooperácií a
sietí v regióne. Pôžičky sa používajú predovšetkým pri modeli "industrial districts".
 Miestni a regionálni aktéri sa považujú za hybnú silu regionálneho rozvoja. Popri podnikoch sú to
ešte pracovné sily, odborové zväzy, nositelia politických rozhodnutí atď.
Jednotlivé prvky a varianty endogénnych stratégií regionálneho rozvoja boli v osemdesiatych rokoch
minulého storočia zavedené v mnohých krajinách, pritom sa obsahovo opierali o model „industrial
districts“.
Teraz ešte nemožno všeobecne zhodnotiť stratégie endogénneho rozvoja, pretože nie sú spracované
obsiahlejšie. Všeobecné zhodnotenie ani nebude jednoduché, pretože tak predpoklady, ako aj
konkrétne prejavy stratégie sa podľa definícií odlišujú. Skúsenosti doposiaľ získané z rôznych
príkladov ukazujú, že endogénne stratégie a projekty v porovnaní s tradičnými stratégiami lepšie
prihliadajú na potreby a podmienky daného regiónu a lokality. Prostredníctvom rozvoja projektov sa
spravidla ľahšie zdola a s vysokou miestnou angažovanosťou oslovia hospodárske, podnikateľské a
sociálne cieľové skupiny. V konečnom dôsledku sú aj kvalitatívne účinky zameraného na endogénny
rozvoj (kvalita pracovných miest, inovačná schopnosť podnikov) lepšie ako pri stratégiách
orientovaných na mobilitu.
Na druhej strane nesmieme prehliadnuť isté problémy aj pri tomto prístupe. Najskôr musíme
spomenúť slabiny teoretických základov. Hlavné princípy tohto prístupu sa rozvinuli väčšinou ako
negatívny obraz lokalizačnej stratégie, prípadne indukčne na príklade „industrial districts“, preto treba
povedať, že mu chýba teoretická uzavretosť a konzistencia.
Navyše praktické problémy vznikajú aj v regionálnopolitických aplikáciách, predovšetkým v
zaostávajúcich regiónoch. V protiklade k „industrial districts“, ktoré slúžili zároveň ako model
endogénneho rozvoja, je v mnohých periférnych regiónoch endogénny potenciál podnikov,
kvalifikácie a inštitúcií príliš malý, aby vyvolal hospodársky rozvoj ktorý by stál za zmienku.
Kvantitatívne účinky (rast výroby, zamestnanosti a dôchodkov) zostávajú v týchto regiónoch zväčša
skromné, a preto sa nedá očakávať výraznejšie zmenšovanie regionálnych rozdielov v úrovni
dôchodkov a nezamestnanosti. Na druhej strane v starých priemyselných regiónoch sa týmto
prístupom často v adekvátnej miere nezachytili problémy starých priemyselných odvetví vo veľkých a
často zvonka kontrolovaných podnikoch. V tomto prípade výzva vo veľkej miere spočívala v
organizačných a technologických inováciách podnikov, a to je záležitosť, ktorú zohľadňuje vo väčšom
rozsahu predovšetkým inovačný prístup.
3. Inovácie v endogénnom regionálnom rozvoji
V osemdesiatych a deväťdesiatych rokoch sa politika vo väčšine vyspelých priemyselných krajín
orientovala na oblasť technológie a inovácie. Táto inovačne orientovaná regionálna politika je síce
rovnako zameraná na potenciál existujúci v regióne, v porovnaní s endogénnym regionálnym
rozvojom sa však viac koncentruje na inovátorské a technologické schopnosti podnikov a je menej
obsiahla.
V poslednom období stúpa na dôležitosti regionálna difúzia a transfer technológií, najmä z hľadiska
regionálnej rozvojovej politiky (Bergman a kol., 1991). Podporná politika sa orientuje predovšetkým
na transfer technológií pomocou lokalizácie : „research parks“, „transfer centers“ a iných
poradenských, konzultačných inštitúcií. V každom prípade je rastúca úloha „networks“ (sietí) v tomto
procese evidentná. Predstavujú formu relatívne stabilných vzťahov k vybraným partnerom. „K tomu
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
24
patria tak formálne kooperácie s inými firmami a inštitúciami ( napr. kooperácie vo výskume a
rozvoji), ako aj dlhodobo stabilné dodávateľské vzťahy, ale aj neformálna spolupráca a pravidelná
výmena informácií. „Networks“ zaberajú strednú pozíciu medzi trhom a hierarchiou.” (Maier,
Tödtling, 1996). Majú vyššiu flexibilitu ako interná organizácia, skracujú inovačný proces a
osvedčujú sa práve v súčasnom období prudkých technologických zmien.
Prečo by mala politika podporovať len inovačné procesy a akého druhu by mali byť dané zásahy? Na
zdôvodnenie inovačnej politiky treba najskôr konštatovať, že podniky v trhovom hospodárstve sa
orientujú na nízke investície do inovačných aktivít, pretože tieto projekty sú spojené s veľkými
neistotami (trhová neistota, technologická neistota) a kvôli rýchlemu napodobňovaniu zo strany
konkurencie vznikajú často značné problémy v prisvojovaní si efektov. Sociálny efekt je často väčší
ako individuálny. Navyše sa prostredníctvom rastúcej špecializácie a deľby práce v inovačnom
procese stáva dobrá súhra súkromných a verejných aktérov čoraz významnejšou.. Z regionálneho
hľadiska možno ďalej konštatovať, že práve v zaostávajúcich regiónoch (napr. periférne regióny alebo
staré priemyselné oblasti) existuje značný inovačný deficit napr. vo forme nízkych výskumných a
vývojových výkonov, slabých výrobkových inovácií a v spomalenom zavádzaní nových postupov.
Dôvodom týchto nízkych inovačných výkonov sú špecifické bariéry, ktoré aspoň sčasti možno
ovplyvniť verejnou politikou.
Pri uplatňovaní politiky sú značné rozdiely, závisí predovšetkým od toho, či sú v popredí vo väčšej
miere technologicko-politické ciele alebo regionálnopolitické ciele. Pritom možno rozlišovať :
 podporu vysokých technológií a technologických clusters a
 zlepšenie inovačnej schopnosti podnikov v zaostávajúcich regiónoch.
Pri prvej forme uplatňovania ide o zlepšenie technologického postavenia krajiny v určitom
priemyselnom odvetví alebo dokonca o dosiahnutie technologického vodcovstva v určitej oblasti.
Vychádzajúc z existujúcich silných stránok vo výskume a vývoji v hospodárstve, platí, že treba
identifikovať existujúce a potenciálne clusters (teda hromadenie firiem, medzi ktorými sú
technologické a iné vzťahy). Úlohou regionálnej technologickej politiky je potom takéto clusters
posilniť prostredníctvom cielených investícií do základného a aplikovaného výskumu, ako aj
regionálnou koncentráciou týchto opatrení. Takéto opatrenia sa týkajú napr. vzdelávania
(vysokokvalifikované pracovné sily), zintenzívnenia spolupráce medzi výskumom a priemyslom,
zabezpečenia rizikového kapitálu a podpory špecializovaných výrobných služieb. Zriadenie
technologicky špecializovaných výskumných parkov by mohlo podporovať takýto súbor opatrení vo
vhodných lokalitách.
Pri druhej forme uplatňovania ide o zlepšenie inovačnej schopnosti podnikov v zaostávajúcich
regiónoch a o zrýchlenie difúzie technológií. „Inovačná schopnosť“ sa tu definuje širšie ako rozvoj
vysokej technológie. Zahŕňa takisto aj inovácie výrobkov (výrobkové inovácie a modifikácie), ako aj
zavedenie nových postupov a organizačných foriem v regionálnom hospodárstve. Skôr ide o rýchle
zavedenie „best practice technology“, teda transfer technológie, ako o technologické vodcovstvo a
radikálne výrobkové inovácie.
Pri tejto stratégii sa musia najprv identifikovať najdôležitejšie investičné bariéry danej ekonomiky a
podľa toho sa musia určiť opatrenia. Inovačné bariéry sú často v nedostatočnej znalosti trhu a rozvoja
technológií zo strany podnikov, v slabom prepojení uzlových miest na životné prostredie (výskum a
vývoj, marketing, podnikové plánovanie), v malom využívaní vonkajších informačných kanálov a
zdrojov v slabej alebo zastaranej kvalifikácii pracovníkov, ako aj v konvenčnom manažmente a
organizačných štruktúrach. Opatrenia sa môžu dotýkať podnikov jednak vo forme finančnej podpory
výskumno-vývojových aktivít a inovačných projektov, jednak vo forme opatrení podnikateľského
poradenstva, ako aj informačného a technologického transferu. Na druhej strane sa dané regionálne
prostredie môže zlepšiť napr. prostredníctvom výstavby dopravnej a telekomunikačnej infraštruktúry,
vzdelávacích inštitúcií a technologického transferu. Navyše sieťový prístup ukázal, že podpora a
zintenzívnenie sietí tak dovnútra regiónu, ako aj navonok môže značne zvýšiť schopnosť inovácií.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
25
Najdôležitejšou cieľovou skupinou takýchto inovačnopolitických opatrení sú spravidla malé a stredné
podniky, pretože vo vysokej miere závisia od lokalizačného prostredia, a preto sú v zaostávajúcich
regiónoch vystavené väčším investičným bariéram. Práve táto cieľová skupina si však vyžaduje
aktívnu účasť zo strany inovačnej politiky (aktívne kontakty, decentralizovanú ponuku poradenstva,
informačný a technologický transfer), pretože inovačné problémy si podniky často ani neuvedomujú.
V určitých zaostávajúcich, predovšetkým v hospodársky slabých periférnych regiónoch, ale aj vo
viacerých starých priemyselných krajinách je však hospodársky a inovačný potenciál malých a
stredných podnikov príliš malý, aby dosiahol dôležité efekty. Tu môže lokalizácia podnikov vyvolať
ešte stále významné impulzy, ale len vtedy, ak bude selektívne podporovaná.
4. Vývoj prístupov k endogénnemu regionálnemu rozvoju
Významným systémom, ktorý môže uvedené aktivity v rámci endogénneho rozvoja podporovať sú
inštitúcie verejnej správy, ako i inštitúcie podporujúce regionálny a lokálny rozvoj. Pritom táto
podpora by mala byť selektívna a kritériami selekcie by mali byť tak funkcionálne a organizačné
aspekty (rozmanitosť podnikateľských funkcií, stupeň rozhodovacej autonómie), ako aj potenciál
zameraný na rozvoj medzifiremných vzťahov v území.
Otázka lokálneho rozvoja je neustále ovplyvňovaná aj trendmi v globalizovanom svete, ako sú:
 globálne otepľovanie a jeho dôsledky akými je potreba energetickej samostatnosti (vystačíme si
sami) a nezávislosti,
 potreba rovnosti, ktorá sa vzťahuje na fakt, že sa neustále zväčšuje priepasť medzi strednou
a bohatou vrstvou.
To všetko je potrebné brať do úvahy ak hovoríme o lokálnom rozvoji, ktorý by mal mať prívlastok
udržateľný (sustainable). Vzhľadom na tieto fakty uvádza, že „lokálny ekonomický rozvoj je možné
dosiahnuť ak sa zachová alebo zvyšuje určitá životná úroveň (štandard) a to pomocou procesu
ľudského a fyzického rozvoja, založeného na princípoch rovnosti a udržateľnosti.“ V praxi to znamená
napríklad, že lokality, ktoré svoje bohatstvo získavajú na základe ich prírodného bohatstva, si musí
dávať pozor na „bezhlavé“ ťaženie, ktoré môže priviesť ich ekonomiku do slepej uličky, za situácie
vyčerpania celého jej bohatstva. Na druhej strane je sledovanie ekonomického rastu nebezpečné
z pohľadu prerozdelenia bohatstva. Na úkor ekonomického rastu môže dôjsť v komunite k veľkej
sociálnej nerovnosti, ktorá môže následne vyústiť do sociálnych nepokojov.
Ciele ekonomického rozvoja na lokálnej úrovni možno rozdeliť na:
 zlepšenie ekonomickej situácie lokálnych obyvateľov (disponibilný príjem a aktíva) a lokálnych
firiem (ziskovosť a rast)
 zvýšenie kvality života komunity ako celku (vzhľad, bezpečnosť, siete, miesta na
zhromažďovanie)
Prínosom tohto prístupu je nazeranie na komplexnú problematiku z dvoch pohľadov – prvý pohľad sa
sústreďuje na konkrétne indivíduá, ktoré tvoria komunitu a na ich ekonomickú situáciu a druhým
pohľadom sleduje rast komunity ako celku.
Z hľadiska historického vývoja uplatňovaných teoretických prístupov v oblasti endogénneho rozvoja
možno pozorovať odlišnosti pri ich realizácii. Vyplývalo to predovšetkým z toho, aká koncepcia
rozvoja sa v tom-ktorom období uplatňovala.
V 30-tych rokoch minulého storočia bol endogénny rozvoj zameraný na prilákanie podnikov využitím
nástrojov ako znižovanie daní, ponuka pôžičiek; s cieľom znížiť produkčné náklady spojené napríklad
s prenájmom pôdy, využívaním verejnej infraštruktúry a pracovnej sily. V tomto čase ešte
ekonomický rozvoj nebol subjektom akademických výskumov. V nadväznosti na uvedený endogénny
rozvoj bola táto koncepcia značne kritizovaná. Táto kritika prúdila nielen z radov vedeckých
výskumníkov ale aj zo strany aktivistov, keďže celosvetová konkurencia znamenala zostup americkej
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
26
výroby a tým sa naštartoval tzv. veľký „exodus“ firiem. Odchod priemyselnej výroby z mestských
oblastí sa začali prejavovať aj v občianskych nepokojoch.
V období od 60-tych do začiatku 80-tych rokov boli kľúčovými stratégiami prilákanie investícií
z vonka, budovanie tvrdej infraštruktúry. Iniciátorom a realizátorom týchto stratégií bol vo väčšine
prípadov verejný sektor, ktorý tieto stratégie financoval. Realizované kroky takéhoto lokálneho
rozvoja nesledovali strategický prístup, išlo skôr o plánovanie a realizovanie samostatných projektov.
Nástroje takéhoto lokálneho rozvoja boli veľké granty, daňové prázdniny, zvýhodnené úvery. Stratégie
sa opierali o lacnú pracovnú silu a lacné pozemky za účelom prilákania priamych zahraničných
investícií.
Kľúčovými stratégiami v období od polovice 80-tych rokov do polovice 90-tych rokov minulého
storočia sa stali snahy o zachovanie a rast existujúcich lokálnych podnikov, naďalej bol kladený dôraz
na prilákanie investícií avšak tieto opatrenia boli viac orientované na špecifické odvetvia alebo oblasti.
Do popredia sa dostávali stratégie, ktoré podporovali nové oblasti podnikania a nové priemyselné
odvetvia najmä high-tech odvetvia. Po prehodnotení otázky kto vlastne prosperuje z doterajších
stratégií ekonomického rozvoja sa do popredia dostali otázky rovnosti a redistribúcie. Rastie teda
záujem o verejno-súkromné partnerstvá, taktiež sa zakladajú regionálne siete (networks), industriálne
klastre.
Stratégie sa začali zameriavať na regeneráciu oblastí. V konkrétnych aktivitách teda šlo o priame
platby individuálnym veľkým a malým miestnym podnikom, lepšie zacielené metódy prilákania
investícií, zakladanie podnikateľských inkubátorov, poskytovanie vhodných priestorov a zakladanie
priemyselných zón, poradenstvo a rôzne školenia pre malé a stredné podniky, školenia v odborných
zručnostiach špeciálne pre znevýhodnených, podpora podnikateľským start-up, zvyšovanie dôrazu na
investície do mäkkej infraštruktúry.
Od druhej polovici 90-tych rokov až po súčasnosť sa stratégie zameriavali na docielenie priaznivého
podnikateľského prostredia, investície do mäkkej infraštruktúry (akými sú napríklad rozvoj ľudských
zdrojov), využitie verejno-súkromných partnerstiev, využitie súkromného sektora, zlepšenie kvality
života a bezpečnosti, vytváranie konkurenčných a nie len komparatívnych výhod. Vytvárajú sa
partnerstvá pod vedením verejného sektora. Otázka financovanie je stále kladená strane verejného
sektora, avšak narastá aj podiel financií súkromného sektora. Realizácia týchto čŕt znamenala
orientáciu na integrované lokálne a regionálne stratégie, zmena pohľadu zo sektorového rozvoja na
teritoriálny rozvoj, horizontálnu spoluprácu miestnych samospráv, taktiež spoluprácu medzi
samosprávami navzájom a networking, podporu šírenia znalostí a podporu služieb informačných
technológií pre podnikateľské subjekty, strategické plánovanie a benchmarking. Ďalej sa dôraz kládol
na redukciu administratívnej náročnosti pre podnikateľské subjekty, granty, pôžičky a existenciu
rizikového kapitálu.
Z uvedeného vyplýva, že do popredia sa dostávali stratégie, ktoré podporovali nové oblasti podnikania
a nové priemyselné odvetvia najmä high-tech odvetvia. Po prehodnotení otázky kto vlastne prosperuje
z doterajších stratégií ekonomického rozvoja sa do popredia dostali otázky rovnosti a redistribúcie.
Rastie teda záujem o verejno-súkromné partnerstvá, taktiež sa zakladajú regionálne siete (networks),
industriálne klastre.
Významnou súčasťou v súčasnosti uplatňovaných stratégiách endogénneho rozvoja je jeho zameranie
na udržateľný ekonomický rozvoj, ktorý má za cieľ zlepšovať životné prostredie a uplatňovať princíp
sebestačnosti (self-sufficiency). K ekonomickému rozvoju sa teda začína pristupovať s vyváženým
pohľadom, ktorý berie do úvahy celý rad ekonomických, environmentálnych a sociálnych
charakteristík, ktoré spoločne tvoria „komunity“, čím dochádza k zmieru v oblastiach podpora rozvoja
ekonomiky, spravodlivého rozdeľovania efektov rozvoja a zachovania prírodného prostredia. Pre
jasnejšie vymedzenie pojmu udržateľnosti sa definovali princípy ako kvalita života (ekonomika životné
prostredie - sociálna spravodlivosť), spravodlivosť a rovnosť, participácia a partnerstvo,
ekologický prístup.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
27
Z uvedeného vyplýva, že v súčasnosti preferované stratégie lokálneho rozvoja sa odrážajú od
preferovaných konceptov a identifikovaných faktorov lokálneho rozvoja, ktorými sú znalosti,
inovácie, zručnosti, kreativita.
Je potrebné zdôrazniť, že uvedené procesy vplývajúce na endogénny rozvoj majú dynamický charakter
a menia sa pod tlakom predovšetkým vonkajších vplyvov (procesy globalizácie, zmeny dynamiky
vývoja a zmeny štruktúry lokálnej ekonomiky).
5. Závery
Keď máme zhrnúť vyššie uvedené teoretické poznatky vysvetľujúce rozvoj v priestore, ako
i teoretické prístupy odrážajúce reálne procesy v regionálnej ekonomike, možno uviesť, že vývoj je
v skutočnosti v rozhodujúcej miere endogénny. Je v podstate závislý na koncentrácii usporiadania
aktérov, do ktorého je vložený socio-ekonomický a kultúrny systém, od ktorých závisí stupeň rozvoja
regionálnej ekonomiky. Ide o podnikateľské schopnosti, miestne výrobné faktory (práca a kapitál),
vzájomné zručnosti miestnych aktérov generujúcich kumulatívne získavanie poznatkov, rozhodovacie
schopnosti, ktoré umožňujú miestnej ekonomike a sociálnym aktérom vplývať na rozvojový proces,
podporiť ho, keď prechádza procesom zmien a inovácií a obohatiť ho o externé informácie a znalosti
potrebné na premeny regionálnej ekonomiky.
Dynamiku rastúcich výnosov možno definovať ako výhody, ktoré pôsobia na kapacitu firiem
a regióny nabádajú k inováciám, stávajú sa centrom súčasných teórií, čo vedie k neoSchumpeterovským
prístupom v regionálnom rozvoji, s cieľom identifikovať úlohu priestoru
v inovačných procesoch.
Endogénne faktory vplývajúce na vznik a šírenie znalostí predstavujú prínosy v podobe dynamických
výhod plynúcich z:
 priestorovej blízkosti medzi firmami, ktorá uľahčuje výmenu vedomostí, ide o koncentráciu
inovačných činností;
 blízkosti medzi firmami, definovaných ako vzájomné vzťahy spolupráce medzi miestnymi
agentmi, zdrojom kolektívneho procesu vzdelávania a socializácie (t.j. územných vzťahov medzi
subjektmi pôsobiacimi v geografickej a sociálnej blízkosti),
 inštitucionálnej blízkosti, ktorá formuje pravidlá, predpisy a normy správania, ktoré uľahčujú
spoluprácu medzi aktérmi a preto socializácia vedomostí pomáha hospodárskym aktérom (fyzické
osoby, firmy a miestne inštitúcie) rozvíjať organizačné formy, ktoré podporujú interaktívne
vzdelávacie procesy a tým podporujú vznik inovačných systémov v priestore.
Literatúra
[1] AMSTRONG, H., TAYLOR, J., (2000). Regional Economics and policy. Oxford: Blackwell Publishers.
ISBN 0-631-21713-4. 401 p.
[2] BERGMAN,E., MAIER, G., TÖDTLING, T.(eds.), (1991). Regions Reconsidered: Networks, Innovation
and Local Development in Industrialised Countries. London: Cassel.
[3] BUČEK M., REHÁK, Š., TVRDOŇ, J., (2010). Regionálna ekonómia a politika. Bratislava: Iura Edition.
ISBN 978-80-8078-362-4.
[4] BRESCHI S., LISSONI F., (2001). Knowledge spillovers and logical innovation systems: A Critical Survey.
LIUC Papers in Economics 84. Castellanza: Cattaneo University.
[5] CAMAGNI R., (2002). On the Concept of Territorial Competitiveness: Sound or Misleading? Urban
Studies, vol. 39, iss. 13, pp. 2395-2411.
[6] CAPELLO, R., (2007). Regional Economics. London: Routledge. ISBN 978-0-415-39520-5.
[7] COHEN, S. S., (1994). Competitiveness: A Reply to Krugman, BRIE Research Note.
[8] FRIEDMANN, J., (1966). Regional Development Policy – A Case of Study of Venezuela. Cambridge:
Massachusetts Institute of Technology.
[9] KEYNES, J. M., (1963). Obecná teorie zaměstnanosti, úroku a peněz. Praha: Nakladatelství československé
akademie věd.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
28
[10]KRUGMAN P., (1991). Geography and Trade. Cambridge: Massachusetts Institute of Technology.
ISBN 0-262-61086-8
[11]KRUGMAN P., (1994). Competitiveness: A Dangerous Obsession. Foreign Affairs, vol. 73, iss. 2, pp. 28–
44. DOI 10.2307/20045917.
[12]MAIER, G., TÖDLING F., (1996). Regionálna a urbanistická ekonomika 2. Bratislava: Vydavateľstvo
Elita. ISBN 80-8044-049-2.
[13]MARTIN R. L., (2004). A Study on the Factors of Regional Competitiveness. A draft final report for the
European Commision Directorate-General Regional Policy. Cambridge: University of Cambridge.
[14]OTTAVIANO, GIANMARCO I. P., PUGA D., (1997). Agglomeration in the global economy: A survey of
the ‘new economic geography’. World Economy, vol. 21, iss. 6, pp. 707–731.
[15]PORTER, M.E., (1998). Clusters and the new economics of competition. Harvard Business Review, vol. 76,
iss. 6.
[16]SCOTT, A., STORPER, M., (2007). Regions, Globalization, Development. Regional studies, vol. 41, 40th
Anniversary Classic Papers Suplement. ISSN 0034-3404.
[17]TVRDOŇ, J., (2006).Regionálny rozvoj – teoretické východiská. In Regionálna diferenciácia, regionálny
rozvoj v Slovenskej republike v kontexte integračných dosahov. Bratislava: Sociologický ústav SAV. pp. 400
– 438. ISBN 80-85544-38-5.
Príspevok bol spracovaný v rámci riešenia projektu VEGA 1/0207/13 „Budúcnosť kohéznej politiky
EÚ 2014-2020“.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
29
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-6840-2014-2
NĚKOLIK POZNÁMEK K CHÁPÁNÍ POJMŮ RŮST
A ROZVOJ Z POHLEDU EKONOMICKÝCH VĚD
A FEW REMARKS ON UNDERSTANDING OF THE TERMS OF
GROWTH AND DEVELOPMENT FROM THE PERSPECTIVES OF
ECONOMIC SCIENCES
DOC. RNDR. MILAN VITURKA, CSC.
ING. DOMINIKA TÓTHOVÁ
Katedra regionální ekonomie a správy
Ekonomicko-správní fakulta
Masarykova univerzita
Depart. of Regional Economics and Administration
Faculty of Economics and Administration
Masaryk University
 Lipová 41 a, 602 00 Brno, Czech Republic
E-mail: viturka@econ.muni.cz, d.tothova@mail.muni.cz
Anotace
Článek se zabývá vývojem chápání pojmů hospodářský růst a hospodářský rozvoj po 2. světové válce
až po současnost. Kriticky se zaměřuje především na chápání hospodářského růstu jako
nejdůležitějšího kritéria hodnocení ekonomické vyspělosti a životní úrovně jednotlivých zemí. Dále
jsou zde uvedeny praktické konsekvence vztahující se k hospodářské politice a ekonomické praxi, které
mimo jiné dokládají, jak se projevilo ekonomické dogma o nutnosti neustálého růstu HDP v
ekonomikách vyspělých i rozvojových zemí. Příspěvek dokládá, že růst vyspělosti země není možné
zaručit a hodnotit pouze na základě hospodářského růstu, ale právě na základě ekonomického rozvoje,
který chápeme jako všechny aktivity směřující ke zlepšování ekonomických, strukturálních,
technických, kulturních a sociálních fundamentů kvality života obyvatel příslušných k dané společnosti
resp. danému území.
Klíčová slova
růst, rozvoj, hospodářská politika
Annotation
The article deals with the development of conceptual understanding economic growth and economic
development after the Second World War to the present. It critically focuses on the understanding
of economic growth as the most important criterion for assessing the economic evaluation of the
economic development of individual countries. Furthermore there are mentioned the
practical consequences related to economic policy and practice which amongst others show
how reflected economic dogma of the necessity of constant GDP growth in developed and developing
(less developed) countries. The paper shows that a level of development of the country and a standard
of living cannot be guaranteed and evaluated only on the basis of economic growth, but on the basis
of economic development, that we understand as all activities aimed at improving the economic,
structural, technical, cultural and social fundamentals of quality of life of inhabitants belonging to the
society respectively to the territory.
Key words
growth, development, economic policy
JEL classification: B20, B40
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
30
1. Úvod
Pojmy růst a rozvoj nepochybně patří k nejvíce frekventovaným pojmům v rámci společenských,
zejména ekonomických věd. Tyto primárně komplementární pojmy jsou obvykle používány
v ustálených spojeních s přívlastky hospodářský (ekonomický) příp. společenský. V teorii a praxi jsou
ovšem velmi často zaměňovány a jejich významové rozdíly jsou tak, často účelově, odsouvány
do pozadí. Za významnou příčinu tohoto neuspokojivého stavu lze považovat snahu ekonomie
hlavního proudu o univerzálně platné pozitivistické vysvětlení společenského pohybu, které ignoruje
působení kvalitativních faktorů ovlivňujících dosaženou úroveň ekonomického a zejména sociálního
rozvoje. K tomu dále přistupuje farizejské přesvědčení o relativně bezproblémové přenositelnosti
základních hodnotových schémat euro-atlantického kulturního okruhu na ostatní kulturní okruhy
(Viturka et al., 2013).
V souladu s uvedenými skutečnostmi je hlavním cílem tohoto článku vyhodnotit poválečný vývoj
v chápání obou pojmů (s důrazem na identifikaci jejich nejvýznamnějších odlišností) včetně z tohoto
vývoje se odvíjejících praktických konsekvencí vztahujících se k hospodářské politice a k ekonomické
praxi vůbec. Pro naplnění stanoveného cíle je kromě analýzy dosavadního vývoje nezbytná aplikace
systémového přístupu, v jehož rámci jsou zkoumané společenské jevy a procesy chápány komplexním
resp. holistickým způsobem a se zohledněním relevantních vnitřních a vnějších souvislostí.
2. Vývoj chápání pojmů růst a rozvoj
Hlavním hospodářským cílem prosazovaným již po dlouhou dobu politiky i ekonomy je zajištění
stabilního hospodářského růstu doprovázeného nízkou inflací i nezaměstnaností. A právě z tohoto
důvodu je teoriím ekonomického růstu věnována pozornost již od dob Adama Smithe, který shledával
hlavní zdroje růstu v dělbě práce a ve svobodné tržní směně (Holman, 2000). Po 2. světové válce byla
hospodářská politika vystavěna na pozitivisticky laděných keynesiánských základech a pomocí
ovlivňování agregátní poptávky pak zajišťovala poměrně rychlý hospodářský růst a nízkou
nezaměstnanost (v souladu s tím byla tehdy plně respektována tzv. Phillipsova křivka, která
umožňovala volit mezi nízkou nezaměstnaností nebo inflací). Víra ve všeobecnou platnost
ekonomické teorie (včetně schopnosti úspěšné predikce budoucího vývoje) a v možnost efektivního
ovlivňování ekonomických agregátů skončila ekonomickou krizí v 70. letech. Tato krize mj.
zpochybnila některá ekonomická paradigmata, především mínění o stabilní Phillipsově křivce
(Caldwell, 2013). Po intervencionistické keynesiánské hospodářské politice, která nebyla již schopná
vypořádat se s nastalými ekonomickými problémy, nadešla doba změny politické orientace
i ekonomického myšlení konzervativním směrem, spojeným zejména s monetarismem, školou
racionálních očekávání, ekonomií strany nabídky či školou veřejné volby (Žídek, 2007).
K výše uvedeným informacím je potřebné poznamenat, že na keynesiánskou teorii navázali ve svém
růstovém modelu Harrod a Domar – jejich model zdůrazňuje dynamické vazby mezi zvyšováním
HDP a investicemi firem stimulované i pomocí státních zásahů do ekonomiky (Holman, 2000). Do
popředí se však postupně dostaly neoklasické modely, zejména Solowův model považující za hlavní
zdroje růstu kapitál a technologický pokrok. Na těchto modelech vystavená neoklasická teorie je
dodnes pokládána za nejvýznamnější teorii hospodářského růstu (i Solowův model byl ovšem
podroben kritice a to zejména proto, že technologický pokrok je zde považován za exogenní veličinu,
která sama o sobě pochopitelně nemůže vysvětlit jeho původ). Ve druhé polovině 80. let proto došlo
k další inovaci představované endogenními růstovými modely, které staví na internalizaci zdrojů
technologického pokroku.
Za nejzávažnější systémový problém bránící adekvátnímu začlenění pojmu rozvoj do neoklasicky
založené ekonomie hlavního proudu pokládáme silný redukcionismus této školy ekonomického
myšlení. Uvedený fakt dobře ilustruje redukce hodnoty na pouhou cenu, což ve své podstatě znamená,
že za skutečně důležité je považováno pouze to, co lze jednoduše kvantifikovat – v našem případě jde
tedy o růst vyjádřený pomocí ukazatele HDP (charakteristické je rovněž zřetelné ignorování
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
31
prostorového a do jisté míry i časového hlediska a rovněž role institucí) 2
. S tím koresponduje
„interpretačně efektivní“ využití gnoseologického rámce uzavřených fyzikálních systémů úzce
spojené s aplikací konceptu ceteris paribus, ačkoliv společenský pokrok ve skutečném světě logicky
probíhá v podmínkách otevřených systémů s významnou rolí zpětných vazeb – jak vtipně
poznamenává Sedláček (2012), svět je ceteris non paribus. Tento redukcionistický přístup pak
umožňuje formulovat „všeobecně platné univerzální zákony“, kdy nové síly nevznikají uvnitř
příslušných systémů, ale pouze v podobě externích šoků (Kovanda, 2011). Výchozí předpoklady
odpovídajících modelů tedy nejsou primárně odvozovány z reality, ale spíše z potřeby matematického
důkazu existence a stability „mystického“ stavu rovnováhy (upraveno dle Gočeva, 2005). Na druhé
straně je ovšem potřebné upozornit na potenciální nebezpečí, že opuštění modernistického pojetí
reprezentovaného ekonomii hlavního proudu a jeho nahrazení postmodernismem by z důvodu
potlačení deterministických modelů a všeobecně víry v pozitivismus tj. vědeckou poznatelnost světa
nutně vedlo k fragmentaci poznání. Podle Prigogina a Stengersové (1984) nabízí určitou možnost
syntézy modernistického a postmodernistického pojetí teorie samoorganizujících se otevřených
komplexních systémů. Tyto systémy ovšem již nelze popsat pouze prostřednictvím parciálních analýz
jejich komponent, neboť v jejich dynamice hraje důležitou roli inercie (sukcese) a historický a
institucionální vývoj (koexistence). Podle Luhmannovy samoorganizační teorie (1982) pak
společenské systémy mohou reprodukovat sami sebe za předpokladu, že mezi jejich komponentami
existuje dynamická komunikace. Rozvoj těchto systémů má emergentní charakter a je tedy spojen
s neustálým vnikáním nové kvality a v souladu s tím jej nelze predikovat (Kovanda, 2011) –
v podstatě ovšem jde o rozvoj tažený produkčními a sociálními inovacemi. Výše uvedené skutečnosti
umožňují přijmout závěr, že teoreticko-metodologická východiska ekonomie hlavního proudu
neumožňují akceptovat (kvalitativní) rozvoj jako syntetické vyjádření společenského pohybu, neboť
se nachází v rozporu s jejím paradigmatem. Již od uveřejnění významné studie tzv. Římského klubu
„Limits to Growth” (1972) se tak začala jako alternativa k jednostranným ekonomickým konceptům
prosazovat myšlenka společenského rozvoje jako multidimenzionálního konceptu, zahrnujícího
materiální, sociální, environmentální, politické i kulturní faktory, které přímo ovlivňují kvalitu života.
Její praktické naplňování se postupně stalo jednou z nejdůležitějších otázek globálního významu.
Současné chápání diskutovaných pojmů lze demonstrovat na vybraných příkladech známých definic.
Pokud jde o hospodářský růst lze uvést následující definice:
 Encyklopedie Britannica (2014) definuje hospodářský růst jako proces, při kterém v průběhu času
roste národní bohatství.
 Encyklopedie Wikipedia (2014) definuje ekonomický růst jako růst tržní hodnoty zboží a služeb
vyprodukovaných v ekonomice v průběhu času, který bývá obvykle měřen jako procentní tempo
růstu reálného hrubého domácího produktu.
 Samuelson a Nordhaus (1995) považují za ekonomický růst zvýšení celkového produktu země
během určitého období. Dále konstatují, že se většinou měří jako roční tempo růstu reálného
HDP (popř. potenciálního produktu představujícího nejvyšší možnou úroveň reálného produktu)
dané země.
V případě hospodářského rozvoje pak jde o tyto poněkud nesourodé definice:
 Encyklopedie Britannica (2014) definuje hospodářský rozvoj především jako proces, při kterém
jsou zaostalé resp. rozvojové ekonomiky transformovány do moderních průmyslových ekonomik.
Dále uvádí, že někdy bývá tento pojem používán i jako synonymum pro hospodářský růst, obecně
se pak používá k popisu změn v ekonomice země zahrnující její kvantitativní i kvalitativní
zlepšení.
 Encyklopedie Wikipedia (2014) považuje hospodářský rozvoj za takový rozvoj, který podporuje
růst životní úrovně a ekonomického zdraví. Hospodářský rozvoj může být založen
na kvantitativních i kvalitativních změnách v ekonomice a může zahrnovat více oblastí, jako např.
rozvoj lidského kapitálu, rozvoj infrastruktury, konkurenceschopnost, udržitelnost, sociální
začlenění, zdraví, bezpečnost a gramotnost.
2
V tomto kontextu tak tvrzení, že ekonomie je vědou o chování člověka (viz např. Holman, 2000) nepůsobí
zcela věrohodně.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
32
 Samuelson a Nordhaus (1995) opět spojují pojem ekonomický rozvoj spíše s ekonomicky
efektivní transformací méně vyspělých zemí. Za čtyři základní faktory rozvoje pak považují lidské
a přírodní zdroje, tvorbu kapitálu a technologie.
Celkově je možné konstatovat, že definice ekonomického růstu se do značné míry shodují a jsou za
něj považovány kvantifikovatelné změny v ekonomice vyjádřené prostřednictvím růstu HDP. Většina
výše uvedených definic chápe obsahový rozdíl mezi pojmy růst a rozvoj. Z věcného pohledu tyto
pojmy nejlépe rozlišuje Wikipedia, u zbývajících definic se v případě ekonomického rozvoje
setkáváme s dvojím uchopením tohoto pojmu: rozvoj je zde chápán buď jako pozitivní ekonomický
vývoj obsahující kvalitativní změny nebo jako proces transformace rozvojových (tj. méně vyspělých)
ekonomik.
V našem pojetí pod pojmem společenský rozvoj rozumíme všechny aktivity směřující ke zlepšování
ekonomických, strukturálních, technických, kulturních a sociálních fundamentů kvality života
obyvatel příslušných k dané společnosti resp. danému území (ve druhém případě pak hovoříme
o regionálním rozvoji). Toto pojetí tedy překonává společensky kontroverzní redukci rozvoje pouze
na jeho ekonomickou komponentu. Rozvoj je nepochybně komplexnějším (a rovněž progresivnějším)
pojmem než růst, neboť klade základní důraz na kvalitativní změny indukované především vědeckotechnickým
a dále sociálním pokrokem a jejich následné šíření prostřednictvím dělby práce
a sociálních vztahů. V této souvislosti pak lze nepochybně obecně souhlasit s tézí o převládající
pozitivní vazbě mezi hospodářským růstem a hospodářským rozvojem (chápaného jako
nejdynamičtější komponenta společenského rozvoje) 3
. Pokud však tuto tézi začneme blíže zkoumat,
zjišťujeme, že jde spíše o stochastickou než jednoznačnou závislost a otázka zda hospodářský růst
skutečně představuje optimální cíl perspektivního společenského rozvoje je tedy nejen legitimní, ale
i velmi aktuální. Jak ve svém článku podotýká Sen (1983) „hospodářský růst je jedním z aspektů
procesu ekonomického rozvoje".
Výše diskutovaný problém pochopitelně významně ovlivňuje i probíhající diskurz v rámci regionální
ekonomie, jejíž teoretické základy nicméně stále z větší části tvoří převzaté makroekonomicky
orientované teorie. Vzhledem k potížím s jejich regionální interpretací, umocňovaných nedostatkem
relevantních statistických údajů, je však v tomto směru věnována významná pozornost i tvorbě
originálních teorií, které jsou logicky orientovány spíše na hnací síly rozvoje regionů (např. teorie
učících se regionů) než na predikci jejich dalšího hospodářského růstu. Nejvýznamnější příspěvek naší
katedry v této oblasti představuje integrační teorie udržitelného regionálního rozvoje zohledňující
zákonitosti vývojové a hierarchické diferenciace společenských systémů (podrobněji viz Viturka,
2011). Tato teorie je založena na původních modelech regionálního hodnocení kvality
podnikatelského prostředí a kvality sociálního prostředí zohledňujících nejvýznamnější preference
podnikatelských subjektů resp. bydlícího obyvatelstva prostřednictvím definovaných ekonomických a
sociálních faktorů (doplněných profilovými environmentálními faktory). Tyto preference vyjadřují
odpovídající poptávku po výrobních faktorech resp. sociálních faktorech kvality života, kterou pak lze
porovnat s existující regionální nabídkou determinující potenciální míru jejího uspokojení v rámci
jednotlivých regionů.
3. Praktické (politické) konsekvence
Žádoucí tj. konsensuálně akceptované cíle společenského rozvoje jsou v rozvinutých (v podstatně
menší míře pak v rozvojových) zemích vesměs naplňovány prostřednictvím relevantních politik,
zejména hospodářské, měnové a sociální politiky doplněných environmentální politikou. Tyto politiky
jsou obvykle zarámovány výchozí doktrínou reflektující teoretické poznatky nashromážděné
společenskými i přírodními vědami. V tomto směru soustředíme naši další pozornost na dlouhodobě
orientovanou kontinentální (evropskou) hospodářskou politiku.
3
Užití termínu „převládající“ odráží specifické případy hospodářského růstu přinášejícího pro hostitelskou zemi
pouze minimální rozvojové impulzy, typický pro celou řadu rozvojových zemí.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
33
Úvodem k následujícímu textu je potřebné připomenout, že po ukončení poválečné nadvlády
keynesiánské politiky se stal všeobecným základem hospodářských politik vyspělých zemí s tržní
ekonomikou neoliberalismus, podporující pouze umírněné zásahy veřejné správy do tržní ekonomiky
(zejména zásahy napravující tzv. tržní selhání). Tento přechod nastartoval významné strukturální
změny vedoucí k vyššímu zapojení zemí do mezinárodní dělby práce (liberalizace trhů) včetně
trvalého tlaku na deregulaci ekonomiky (omezování byrokracie) a rovněž zmenšení objemu státního
sektoru (privatizace).
Snaha aplikovat liberální modely ekonomického rozvoje i na méně vyspělé země (Latinská Amerika,
Asie, některé africké země) ovšem vedly k řadě negativních jevů, kdy primárně jistě chvályhodné úsilí
vyspělých zemí poskytovat finance, technologie a koncepce tržně orientovaným rozvojovým
ekonomikám vyústily v 80. letech ke vzniku dluhové krize. Důležitým aspektem této etapy byl, na
rozdíl od meziválečného období, mnohem větší aktivismus multilaterálních institucí a vlád
věřitelských zemí (Baer, Hagris, 1997). Negativní dopady se projevily i v environmentální oblasti ve
spojení se zvyšováním produkce potravin pomocí intenzivního zemědělství. Například v Indii při tzv.
zelené revoluci došlo v 60. letech k rozsáhlé půdní a vodní degradaci v důsledku nadměrného
využívání podzemní vody, používání vysokého objemu umělých hnojiv a pesticidů (Singh, 2001).
V některých rozvojových zemích (Jižní Korea, Tchaj-wan, Honkong, Singapur) se však podařilo
skloubit západní modely růstu s domácím prostředím a tradicemi a dosáhnout tak za poměrně krátkou
dobu výrazného hospodářského pokroku. Tím došlo k zásadnímu zpochybnění po 2. světové válce
velmi populární hypotézy bludného kruhu chudoby, podle níž chudé země nemohou dosáhnout
hospodářského růstu (Holman, 2013).
I přes všechny tyto skutečnosti je v současnosti i nadále za hlavní kritérium posuzování dosažené
hospodářské úrovně považován ekonomický růst HDP. Hodnocení na základě tohoto ukazatele bývá
ale velmi často kritizováno. Např. Sedláček (2012) navrhuje „změnu terminologie“ pojmu HDP tj.
hrubý domácí produkt na hrubý dluhový produkt, jelikož HDP lze zvyšovat na základě opakujících se
mezinárodních půjček, které ovšem na druhé straně zvyšují vládní dluh. Tuto tezi podporuje i článek
Kubiszewski et al. (2013), jehož autoři uvádějí, že od roku 1950 se globální HDP zvýšil více než
třikrát, zatímco ekonomický blahobyt charakterizovaný indikátorem GPI (Genuine Progress Indicator)
od roku 1978 klesá. I když GPI nepovažují za zcela ideální ukazatel blahobytu, přesto pokládají za
potřebné nahradit HDP jiným indikátorem, který bude lépe charakterizovat ekonomický rozvoj.
Po řadě neúspěšných aplikací růstových modelů ve vyspělých i rozvojových zemích pak vyvstala
potřeba vzniků nových, rozvojově orientovaných teorií. Ty by se měly zaměřovat i na jiné
komponenty růstu než je pouze HDP a dále brát v potaz také prostorové a časové aspekty. V tomto
kontextu se dostávají do popředí regionální teorie rozvoje, které mimo jiné upřednostňují hodnocení
kvality podnikatelského a sociálního prostředí, míru adaptability ekonomiky apod. Za hlavní impuls
rozvoje pak považují nejvyspělejší regiony, které se v posledních desetiletích ukazují nejen jako
hybná sila ekonomického růstu, ale i jako důležitý prvek k přechodu ke znalostní společnosti založené
na výzkumu, technologiích a inovacích (Skokan, 2004). Z pohledu hospodářské politiky lze považovat
za přínosné zejména jejich výrazné zaměření na hodnocení rozvojových disparit, tedy na rozdíly
vyskytující se v socio-ekonomické vyspělosti regionů. Za tímto účelem bylo na naší katedře
vypracováno několik studií, které jsou dále stručně specifikovány.
V článku Viturky (2010) jsou regionální disparity identifikovány pomocí modifikace neoklasické
funkce hospodářského růstu, jejíž rozhodující součástí je zavedení externí komponenty kvalita
podnikatelského prostředí (KPP) 4
. Pozitivní přínosy této modifikace potvrzují velmi těsné regionální
vazby mezi KPP a HDP. Za hlavní nástroje snižování regionálních disparit pak jsou považovány
programy orientované na zvyšování KPP, rozvoj integračních procesů a zlepšení využívání
endogenních zdrojů ekonomického rozvoje. Hodnocením ekonomické výkonnosti regionů v rámci EU
27 se pak ve své studii věnovali Žítek a Klímová (2010). Hodnocení provádějí na základě vybraných
4
Za hlavní faktory KPP jsou zde považovány obchodní, pracovní, regionální, lokální, infrastrukturní, cenové
a environmentální faktory.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
34
ukazatelů (mimo HDP, které lze považovat za klíčové předpoklady či determinanty ekonomické
úrovně regionů a které dle názoru autorů významně akcentují principy znalostní ekonomiky (a mají
tedy do značné míry kvalitativní rozměr). Za tyto ukazatele považují disponibilní příjmy domácností,
míru nezaměstnanosti, výdaje na výzkum a vývoj, zaměstnanost ve výzkumu a vývoji a dále ve
znalostně náročných službách a v hi-tech a medium-tech odvětví průmyslu. Výzkum ukázal, že
existuje těsná vazba mezi hodnocením vyspělosti ekonomiky podle HDP a parametrů znalostní
ekonomiky.
Významným problémem limitujícím koncepční optimalizaci hospodářských politik je skutečnost, že
teoretické poznatky ekonomie hlavního proudu vesměs nejsou dováděny do prakticky použitelných
závěrů. Opomíjena je i aktivní role firem, neboť všeobecné teorie mají tendenci vnímat všechny
organizace de facto stejným způsobem jako „černé skříňky“ schopné pouze omezeného počtu reakcí
na vnější podněty (McDermott, Taylor, 1982 Walker, 1989). Na tomto místě je účelné uvést
Colanderův názor (2005), podle kterého lze hospodářské politiky vytvářet i bez plné znalosti
obecných ekonomických zákonů – tento postup pak označuje jako „muddling throw proces“. V reakci
na výše uvedené skutečnosti a názory se logicky začala stále silněji prosazovat i myšlenka o
neexistenci jediného modelu rozvoje, který by byl aplikovatelný ve všech částech světa. Tato
myšlenka koresponduje s poznáním, že idea o univerzální hierarchii potřeb člověka nebyla zatím
dostatečně podložena (Smelser, 1994).
Poptávka po nových politikách je generována i skutečností, že empirické poznatky jednoznačně
nepotvrdily předpoklad, že zvýšení HDP automaticky vede i ke zvýšení životní úrovně většiny
obyvatelstva. To platí zejména v těch případech, kdy růst HDP není doprovázen zvýšením nabídky
pracovních míst – tento typ růstu je označován jako job-less growth (příkladem takového vývoje je
např. Indie). Ze společenského pohledu ovšem obecně platí, že bez vyvážených sociálních vztahů lze
jen stěží dosáhnout vyváženého ekonomického rozvoje. V souladu s touto tézí proto považujeme
dynamickou rovnováhu mezi hospodářským rozvojem a kvalitou života za conditio sine qua non jeho
dlouhodobé udržitelnosti. S tím koresponduje nově formulovaný základní cíl hospodářské politiky, za
který je i nadále považována maximalizace společenského blahobytu, který ovšem nelze zúžit pouze
na materiální stránku (Žák, 2006). Tento závěr lze pochopitelně vztáhnout i na regionální úroveň (viz
Kožiak et. al., 2012). Výše uvedené skutečnosti je možné považovat i za významné argumenty
obhajující všeobecný smysl hospodářské politiky. K tomu je ovšem potřebné poznamenat, že
v podmínkách globalizované ekonomiky a prohlubující se nadnárodní integrace (ilustrativním
příkladem je Evropská unie) klasická národní hospodářská politika, zejména v menších zemích,
postupně ztrácí svůj původní smysl. Možným řešením této situace je její racionální transformace do
podoby strategické regionální politiky, akcentující v duchu konceptu „think global, act local“ jako
permanentní priority integraci, adaptabilitu, konkurenceschopnost, vyváženost a udržitelnost
společenského rozvoje 5
.
4. Závěr
Výše popsané skutečnosti představuje novou výzvu nejen pro regionální ekonomii, ale i pro další
regionální vědy tj. ekonomickou geografii, sociologii a územní plánování. Zásadní otázkou je
především vytvoření teoretického rámce komplexního strategického přístupu k podpoře společenského
rozvoje chápaného jako sociální kontrakt slučitelný s dlouhodobými zájmy celé společnosti (včetně
systémových pojistek proti negativním institucionálním jevům jako je „klientelistická transformace“
veřejných politik apod.). Tento integrativní koncept by měl položit principiální důraz zejména na
následující tři kritéria: hospodářský růst (pokládaný za hybnou sílu společenského pohybu), kvalitu
života (pokládanou za hlavní cíl společenského pohybu) a udržitelný rozvoj (pokládaný za ideální
směr společenského pohybu). Vzhledem k všeobecnému zpochybnění vypovídací schopnosti
ekonomických prognóz jsme v tomto kontextu přesvědčeni, že prioritní strategickou otázkou dalšího
společenského rozvoje není kvantifikace perspektivních růstových trendů, nýbrž optimalizace
5
Integrační procesy přispívají ke snižování regionálních disparit na všech hierarchických úrovních
a v dlouhodobém horizontu tak zvyšují regionální konkurenceschopnost (Viturka, Pařil, 2013).
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
35
vzájemných vztahů jeho hlavních komponent v duchu ideje harmonického rozvoje (viz např.
Territorial agenda EU 2020). Pokud pak jde o regionální politiku, považujeme v souladu s holistickým
chápáním dlouhodobé udržitelnosti rozvoje (Hooling, 2001) za nezbytné položit hlavní důraz na
vnitřní potenciál, propojenost a adaptabilitu a prioritním cílem je pak zabránit degradaci rozvojových
schopností regionů.
Literatura
[1] BAER, W., HARGIS, K., (1997). Forms of External Capital and Economic Development in Latin
America: 1820-1997. World Development, vol. 25, iss. 11, pp. 1805–1820. DOI 10.1016/S0305-
750X(97)00077-6.
[2] CALDWELL, B., (2013). Of Positivism and the History of Economic Thought. Southern economic
journal, vol. 79, iss. 4, pp. 753-767. ISSN 0038-4038. DOI 10.4284/0038-4038-2012.274.
[3] COLANDER, D., (2005). The Future of Economics: The Appropriately Educated in Pursuit of the
Knowable. Cambridge Journal of Economics, vol. 29, iss. 6, pp. 927-941. ISSN 0309-166X. DOI
10.1093/cje/bei078. DOI 10.1093/cje/bei078.
[4] ENCYCLOPAEDIA BRITANNICA, (2014). Encyclopædia Britannica Inc., [online] [cit. 2014-2-17].
Dostupné z: < http://www.britannica.com/EBchecked/topic/178400/economic-growth>.
[5] EUROPEAN UNION, (2011). Territorial Agenda of the European Union 2020 - Towards an Inclusive,
Smart and Sustainable Europe of Diverse Regions. Agreed at the Informal Ministerial Meeting of Ministers
responsible for Spatial Planning and Territorial Development.
[6] GOČEV, P., (2005). Epistomologické problémy neoklasické ekonomie. E-logos. Dostupné z: < http: //nb.
vse. cz/kfil /elogos/miscellany/gocev105.pdf>.
[7] HOLMAN, R., (2013). Ekonomie – středně pokročilý kurz. Praha: C. H. Beck.
[8] HOLMAN, R., (2000). Ekonomie – věda o chování člověka. In Ekonomika, právo a politika, pp. 53-57.
[9] HOOLING, C., (2001). Understanding the Complexity of Economic, Ecological and Social Systems.
Ecosystems, vol. 4, iss. 5, pp. 390-405. ISSN 1432-9840. DOI 10.1007/s10021-001-0101-5.
[10] KOVANDA, L., (2011). The future of economics – four possible scenarios. Politická ekonomie, vol. 59,
iss. 6, pp. 743-758. ISSN 0032-3233.
[11] KUBISZEWSKI, I. et al., (2013). Beyond GDP: Measuring and achieving global genuine progress.
Ecological Economics, vol. 93, pp. 57-68. ISSN 0921-8009. DOI 10.1016/j.ecolecon.2013.04.019.
[12] KOŽIAK, R., KRÁĽ, P., FLAŠKA, F., KRIŽO, P., (2012). GDP as the Only Indicator of EU Regional
Policy? In 15th International Colloquium on Regional Sciences. Conference Proceedings. Brno:
Masarykova univerzita. pp. 19-27. ISBN 978-80-210-5875-0.
[13] LUHMANN, N. , (1982). The differentiation of society. New York: Columbia University Press.
[14] McDERMOTT, P., TAYLOR, M., (1982). Industrial Organization and Location. Cambridge: University
Press Cambridge.
[15] MEADOWS, D., RANDERS, J., MEADOWS, L., BEHRENS, W., (1972). Limits to Growth. New York:
New American Library.
[16] PRIGOGINE, I., STENGER, I., (1984). Order out of Chaos. Man´s New Dialogue with Nature. London:
Heinemann.
[17] SAMUELSON P, NORDHAUS W., (1995). Ekonomie. Praha: Svoboda.
[18] SEDLÁČEK, T., (2012). Ekonomie dobra a zla. Praha: Nakladatelství 65. Pole.
[19] SINGH, R. B., (2000). Environmental consequences of agricultural development: a case study from the
Green Revolution state of Haryana, India. Agriculture, Ecosystems and Environment, vol. 82, iss. 1-3, pp.
97–103. ISSN 0167-8809. DOI 10.1016/S0167-8809(00)00219-X.
[20] SKOKAN K., (2004). Konkurenceschopnost, inovace a klastry v regionálním rozvoji. Ostrava: Repronis.
[21] SEN, A., (1983). Development: Which Way Now?. Economic Journal, 372, pp. 745–762.
[22] SMELSER, N., SWEDBERG, R. , (1994). The handbook of economic sociology. New York: Princeton
University Press.
[23] VITURKA, M. , (2010). New approach to evaluating disparities in the regional development. In 13th
International Colloquium on Regional Sciences. Conference Proceedings. Brno: Masarykova univerzita.
pp. 25-32. ISBN 978-80-210-5210-9.
[24] VITURKA, M., ŽÍTEK, V., KLÍMOVÁ, V., TONEV, P., (2011). Application of Microeconomic and
Macroeconomic Approach to Evaluating Disparities in the Regional development. Ekonomický časopis,
vol. 59, iss. 7, pp. 71-90. ISSN 0013-3035.
[25] VITURKA, M., (2011). Integrační teorie udržitelného regionálního rozvoje (představení a aplikace).
Politická ekonomie, vol. 59, iss. 6, pp. 794-809. ISSN 0032-3233.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
36
[26] VITURKA, M., WOKOUN, R., KREJČOVÁ, N., TONEV, P., ŽÍTEK, V., (2013). The Regional
Relationship between Quality of Business and Social Environment: Harmony or Disharmony? Ekonomika
a management, vol. 16, iss. 2, pp. 22-40. ISSN 1212-3609.
[27] VITURKA, M., PAŘIL, V., (2013). Some remarks to hierarchy of social systems. In 16th International
Colloquium on Regional Sciences. Conference Proceedings. Brno: Masarykova univerzita. pp. 102-108.
ISBN 978-80-210-6257-3. DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-6257-2013-12.
[28] WALKER, R., (1989). A requiem for corporate geography: new directions in industrial organization, the
production of place and uneven development. Geografiska Annaler, vol. 71, iss. 1, pp. 43-68. ISSN 0435-
3684. DOI 10.2307/490506.
[29] WIKIPEDIA, (2014). The Free Encyclopedia. [online] [cit. 2014-2-17]. Dostupné z: <http://en.
wikipedia.org/w/index.php?title=Economic_development&oldid= 595153012>.
[30] ŽÁK, M. , (2006). Hospodářská politika. Praha: VŠEM.
[31] ŽÍTEK, V., KLÍMOVÁ, V., (2010). Disparities in economic level of regions NUTS 2 in Europen Union.
In 13th International Colloquium on Regional Sciences. Conference Proceedings. Brno: Masarykova
univerzita. pp. 42-49. ISBN 978-80-210-5210-9.
[32] ŽÍDEK, L., (2007). Dějiny světového hospodařstvi. Plzeň: Aleš Čeněk.
Příspěvek byl zpracován v rámci projektu specifického výzkumu MUNI/A/0768/2013.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
37
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-6840-2014-3
VYUŽITIE ZHLUKOVEJ ANALÝZY PRI SKÚMANÍ
MEDZIREGIONÁLNYCH ROZDIELOV
USE OF CLUSTER ANALYSIS IN THE INVESTIGATION OF
REGIONAL DISPARITIES
DOC. ING. RADOSLAV KOŽIAK, PHD.1
ING. MICHAL SUCHÝ1
ING. ALENA KAŠČÁKOVÁ, PHD.2
RNDR. GABRIELA NEDELOVÁ, PHD.2
1
Katedra verejnej ekonomiky a regionálneho rozvoja
2
Katedra kvant. metód a informačných systémov
Ekonomická fakulta
Univerzita Mateja Bela v Banskej Bystrici
1
Depart. of Public Economy and Reg. Development
2
Depart. of Quant. Methods and Information Systems
Faculty of Economics
Matej Bel University Banska Bystrica
 Tajovského 10, 975 90 Banská Bystrica, Slovak republic
E-mail: radoslav.koziak@umb.sk, michal.suchy@umb.sk,
alena.kascakova@umb.sk, gabriela.nedelova@umb.sk
Anotácia
Slovenská republika, Česká republika, rovnako ako aj iné členské štáty EÚ, majú problémy s
medziregionálnymi rozdielmi dlhý čas. Tieto sa prejavujú rôznou formou (v rovine ekonomickej,
sociálnej, environmentálnej a iných). Rozličné makroekonomické regionálne ukazovatele sú používané
na vyjadrenie a kvantifikáciu medziregionálnych rozdielov. Predložený článok sa zaoberá
problematikou medziregionálnych rozdielov a ich meraním v Slovenskej a Českej republike na úrovni
regiónov NUTS 2 (podľa jednotného systému územnej klasifikácie regiónov), z hľadiska vybraných
makroekonomických regionálnych ukazovateľov. V článku sú vymedzené teoretické východiská
skúmanej problematiky, špecifikovaný metodologický postup využitia zhlukovej analýzy pri skúmaní
medziregionálnych rozdielov a hľadaní podobných regiónov a spoločných charakteristík týchto
regiónov, čo môže slúžiť ako podklad pre rozhodovanie sa o čo možno najefektívnejšom rozdeľovaní
finančných zdrojov v rámci regionálnej politiky nielen EÚ. Cieľom predloženej state je na základe
uskutočnenej zhlukovej analýzy identifikovať pomocou vybraných makroekonomických regionálnych
veličín zhluky, teda zoskupenia regiónov NUTS 2, ktoré sú si navzájom najviac podobné vo vnútri
zhluku a zároveň sú jednotlivé zhluky od seba čo najviac odlišné. Výstupom je návrh alternatívneho
postupu pri hodnotení medziregionálnych rozdielov, ktorý zohľadňuje nielen hrubý domáci produkt,
ale aj iné, nemenej dôležité makroekonomické regionálne ukazovatele, vytvára skupiny, zhluky
regiónov s podobnými charakteristikami a teda aj problémami a príčinami ich sociálno-ekonomického
zaostávania. Takto identifikované klastre by následne mohli byť objektom vhodne zvolených nástrojov
regionálnej politiky EÚ. To by mohlo prispieť k vyššej efektívnosti štátnych intervencií v tejto oblasti a
zrýchliť konvergenciu najmenej vyspelých regiónov k priemeru EÚ.
Kľúčové slová
NUTS 2 regióny, regionálna politika, regionálne disparity, makroekonomické ukazovatele, zhluková
analýza
Annotation
Slovak Republic, Czech Republic, as well as other EU member countries have problems with interregional
differences for a long time. These are manifested in various forms (in the plane of the
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
38
economic, social, environmental and other). Various regional macroeconomic indicators are used to
express and quantify inter-regional differences. The present article deals with inter-regional
differences and their measurement in Slovakia and Czech Republic at the NUTS 2 level (according to
a uniform system of classification of territorial regions) in terms of selected macroeconomic regional
indicators. In this paper are defined theoretical results of research, specified methodological
approach of using cluster analysis, in examining of regional differences and finding similar regions
and common characteristics of these regions, which may serve as a basis for deciding for the most
efficient allocation of financial resources for regional policy, not only of the EU. The objective of this
paper is to identify on the basis of cluster analysis through selected macroeconomic variables of
regional clusters of NUTS 2 regions, which are most similar to each other within the cluster, while the
individual clusters from each other as much different. The output is a proposal for an alternative
approach in the assessment of inter-regional disparities, which takes into account not only gross
domestic product, but also other, important regional macroeconomic indicators, creating groups,
clusters of regions with similar characteristics and therefore with similar problems and causes of
their socio-economic backwardness. So identified clusters could be suitably selected objects of the
instruments of regional policy of the EU. This could contribute to a higher efficiency of government
intervention in this area and to accelerate convergence for the least developed regions of the EU
average.
Key words
NUTS 2 regions, regional policy, regional disparities, macroeconomic indicators, cluster analysis
JEL classification: R11, C38
Úvod
Slovensko, podobne ako aj Česká republika, ale aj iné členské štáty Európskej únie, sa vyznačujú viac
alebo menej výraznejšími regionálnymi rozdielmi. Tieto rozdiely sú dané geograficky, historicky,
kultúrne, rozdielnym ekonomickým vývojom, etnickým zložením, kultúrnymi a administratívnymi
centrami, ale aj mnohými inými faktormi, ktoré pôsobili v minulosti, pôsobia však i dnes a s vysokou
pravdepodobnosťou budú mať tendenciu pretrvávať i do budúcna. Táto diferenciácia je ovplyvnená
externými kultúrnymi vplyvmi, zámernými zásahmi štátu do regiónov (najmä, ale nie len pred rokom
1989), mierou urbanizácie a industrializácie, ale aj mnohými ďalšími, špecifickými príčinami, ktoré
žiaľ nie vždy poznáme. „Ekonomická výkonnosť regiónov sa najčastejšie meria prostredníctvom
ukazovateľov ako sú regionálny HDP na obyvateľa, podiel HDP regiónu na HDP krajiny, hrubá
pridaná hodnota, produktivita práce, % ekonomicky aktívneho obyvateľstva, podiel ziskových
podnikov na celkovom počte podnikov, priame zahraničné investície v regióne a ďalšie.“ (Kološta, S.,
Bolcárová, P., Flaška, F., 2013, s. 61). „Skúmanie regionálnych disparít, ich vývoja i regionálnych
rastových faktorov je základným predpokladom pre tvorbu a realizáciu zodpovedajúcej regionálnej
politiky ako nástroja pre rozvoj jednotlivých krajov.“ (Měrtlová, 2012, s. 81).
V literatúre sa možno stretnúť s aplikáciou rôznych štatistických nástrojov a mier na meranie disparít.
„Klamár (2011) poukazuje na prácu Štiku 2004 in Klamár (2011), ktorý za základný štatistický nástroj
na meranie regionálnych disparít považuje smerodajnú (štandardnú) odchýlku, variačný koeficient,
Lorenzovu krivku, Giniho koeficient, Theilov index, Atkinsonove indexy a fuzzy zhlukovú analýzu.“
(Padová, Z., Pirová, B., Potomová, B., 2012, s. 70). V predloženom príspevku sa zameriame na
hodnotenie stavu medziregionálnych rozdielov v Slovenskej a Českej republike z hľadiska vybraných
makroekonomických ukazovateľov, pričom využitím metódy zhlukovej analýzy identifikujeme
regióny, ktoré sú si z hľadiska týchto ukazovateľov podobné, čo by mohlo do budúcna pomôcť k
efektívnejšej implementácii nástrojov regionálnej politiky a spoločnému postupu vo vzťahu k
vzájomne podobným regiónom, napriek tomu, že sa nachádzajú v rozličných častiach Európskej únie.
Motívom pre spracovanie tohto príspevku je skutočnosť, že doposiaľ je kľúčovým a rozhodujúcim
ukazovateľom pre určenie oprávnenosti čerpať finančné zdroje Európskej únie v rámci regionálnej
politiky hrubý domáci produkt na jedného obyvateľa, meraný paritou kúpnej sily, prepočítaný ako
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
39
percento z európskeho priemeru. Tento prístup nepovažujeme za optimálny a navrhujeme brať do
úvahy viac ukazovateľov, ktoré sú dostupné z oficiálnych údajov Eurostatu.
Cieľ a metódy
Pre uskutočnenie analýzy stavu medziregionálnych rozdielov v Českej a Slovenskej republike, sme
vybrali niekoľko makroekonomických regionálnych ukazovateľov, ktoré sú dostupné v oficiálnej
databáze Eurostatu za rok 2011. Výber obdobia pre uskutočnenie zhlukovej analýzy bol
determinovaný dostupnosťou čo možno najväčšieho počtu relevantných štatistických dát, ako aj preto,
že regionálny HDP na úrovni NUTS 2, je k dispozícii len do roku 2011. Napriek kritike, ktorú sme
uviedli v úvode na adresu HDP ako dominantného ukazovateľa regionálnej politiky sme toho názoru,
že tento agregát by mal byť pri analýze regionálnych rozdielov braný do úvahy, nemalo by sa od neho
abstrahovať, ale nemal by byť dominantný. V rámci zhlukovej analýzy, ktorú sme uskutočnili s
údajmi za rok 2011 sme pracovali s nasledovnými regionálnymi makroekonomickými veličinami:
hrubý domáci produkt meraný paritou kúpnej sily v prepočte na obyvateľa, vyjadrený ako percento z
európskeho priemeru, zamestnanosť vo vekovej kategórii 15 až 64 rokov, nezamestnanosť populácie
staršej ako 15 rokov, ukazovateľ rizika chudoby, tzn. podiel populácie, ktorej hrozí chudoba, podiel
ekonomicky aktívnej populácie na celkovom počte obyvateľov, disponibilné príjmy obyvateľstva,
vyjadrené v parite kúpnej sily a percento obyvateľstva, ktoré je podľa oficiálnych štatistík Eurostatu
zamestnané v tzv. high-tech sektore.
Našim cieľom je na základe uskutočnenej zhlukovej analýzy identifikovať pomocou vybraných
makroekonomických regionálnych veličín zhluky, teda zoskupenia regiónov NUTS 2, ktoré sú si
navzájom najviac podobné vo vnútri zhluku a zároveň sú jednotlivé zhluky od seba čo najviac odlišné.
Motívom pre takéto konanie je snaha prispieť k eliminácii „monopolu“ regionálneho HDP v parite
kúpnej sily, aby mohla byť adresnejšie a efektívnejšie smerovaná finančná pomoc zo štrukturálnych
fondov jednotlivým regiónom.
Výsledky
Zhluková analýza sa zaoberá tým, ako by mali byť objekty (štatistické jednotky) zaradené do určitých
skupín tak, aby bola čo najväčšia podobnosť v rámci skupín (vo vnútri skupiny) a čo najväčšia
rozdielnosť medzi jednotlivými skupinami. „Cieľom zhlukovej analýzy je minimalizovať variabilitu
premenných vo vnútri zhluku a zároveň maximalizovať variabilitu medzi zhlukmi.“ (Poledníková, E.,
Lelková, P., 2013, s. 38). „Zhluková analýza sa používa napr. pri segmentácii trhu, pričom klasifikácia
spotrebiteľov je založená na kombinácii viacerých premenných. Premennými, teda segmentačnými
kritériami môžu byť: pohlavie, vek, vzdelanie, životný štýl, náboženstvo, skúsenosti s produktom,
veľkosť spotreby, frekvencia spotreby a pod.“ (http://rimarcik.com/navigator/ca.html, 5. apríla 2014).
„Zhluková analýza je exploračný analytický nástroj, ktorého cieľom je roztriediť odlišné objekty do
skupín s maximálnym stupňom asociácie medzi objektmi v rôznych skupinách. Používa sa na
odhalenie štruktúry dát bez potreby interpretácie jej existencie. V ekonómii je užitočná napríklad na
nájdenie zákazníckych segmentov založených na spoločných charakteristikách ako sú demografické a
finančné informácie alebo spôsoby nákupu, typov podnikov či firiem s rovnakými ukazovateľmi
hospodárenia a pod.“ (Kráľ a kol.).
V našom prípade aplikujeme zhlukovú analýzu na vytvorenie niekoľkých skupín regiónov úrovne
NUTS 2 v Slovenskej a Českej republike. Motívom je ponúknuť iný, alternatívny pohľad na disparity
a postup pre hodnotenie úrovne regiónov, resp. rozhodovania o tom, ktorý región bude oprávnený
čerpať zdroje z fondov Európskej únie v rámci regionálnej politiky, resp. akom rozsahu a na aké
aktivity a projekty.
Ako už bolo uvedené v predchádzajúcom texte, pri zhlukovej analýze sme vychádzali z dostupných
štatistických údajov Eurostatu, pričom hodnoteným obdobím je rok 2011, nakoľko najnovšie údaje o
regionálnom HDP sú k dispozícii len za tento rok. Ďalším dôvodom je skutočnosť, že práve za rok
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
40
2011 bolo k dispozícii najviac regionálnych štatistických dát, ktoré sme považovali za relevantné z
hľadiska dosiahnutia cieľa nášho príspevku.
1. Vybrané ukazovatele a ich špecifikácia
Skupinu ukazovateľov, ktoré sme do zhlukovej analýzy na úrovni NUTS 2 regiónov vybrali tvoria:
 regionálny hrubý domáci produkt v prepočte na jedného obyvateľa meraný paritou kúpnej sily,
vyjadrený ako percento z priemeru Európskej únie 28,
 ukazovateľ zamestnanosti, vyjadrený v tis. osôb,
 ukazovateľ nezamestnanosti, vyjadrený v tis. osôb,
 ukazovateľ rizika chudoby, vyjadrený percentom populácie z celkového počtu obyvateľov, ktoré
je ohrozené chudobou,
 disponibilný príjem domácností, meraný v parite kúpnej sily v prepočte na obyvateľa,
 ukazovateľ podielu ľudí zamestnaných v high tech sektoroch, vyjadrený percentuálnym podielom
na celkovej populácii
 a ukazovateľ percentuálneho podielu ekonomicky aktívneho obyvateľstva na celkovej populácii.
Hodnoty jednotlivých ukazovateľov v konkrétnych regiónoch NUTS 2 v Českej republike a na
Slovensku uvádzame v tabuľke 1.
Tab. 1: Vstupné štatistické údaje pre zhlukovú analýzu v roku 2011
2011
GDP
v %
Zamestnanosť
v tis. osôb
Nezamestnanosť
v tis. osôb
Riziko
chudoby
v %
Dispon. príjem
domácností
v PKS/osobu
Zamestnanosť v
high tech sektore v
%
Podiel ek.
aktívneho
obyv. v %
Praha 171 619,6 23,7 9,1 13 500 8,8 52,1
Strední Čechy 73 600,4 32,6 9,6 11 100 5,0 50,0
Jihozápad 70 567,7 32,5 14,6 9 900 3,8 49,7
Severozápad 63 499,2 52,8 24,6 9 200 2,1 48,8
Severovýchod 67 678,2 48,7 13,8 9 600 4,5 48,2
Jihovýchod 73 753,0 59,4 14,2 9 900 4,5 48,5
Střední Morava 66 542,3 45,3 16,4 9 400 3,7 47,8
Moravskoslezsko 71 535,9 55,5 22,0 9 500 3,3 47,9
Bratislavský kraj 186 307,0 19,4 17,1 16 000 7,8 54,4
Západné Slovensko 72 828,4 99,2 18,1 10 700 4,4 50,4
Stredné Slovensko 59 559,5 106,1 20,9 10 000 2,4 49,3
Východ. Slovensko 51 608,4 140,2 24,6 8 800 3,1 46,7
Zdroj: vlastné spracovanie podľa http://epp.eurostat.ec.europa.eu/portal/page/portal/statistics/search_database,
[cit. 2014-4-6].
Výber ukazovateľov a spôsob uskutočnenej analýzy nemožno považovať za optimálny a ideálny, práve
naopak, považujeme ho za jeden z možných prístupov, ako nájsť vzájomne podobné regióny
a „naordinovať“ im vhodné nástroje regionálnej politiky. Nevylučujeme preto použitie aj ďalších
ukazovateľov, nielen ekonomického charakteru, ale v súlade s požiadavkami udržateľného rozvoja napr.
aj z environmentálnej, sociálnej oblasti, či iných.
2. Metodický postup a zhluková analýza
Pri zohľadnení iba jednej premennej (1-D) je nájdenie zhlukov veľmi jednoduché, pretože hodnoty
premennej sa nanesú na číselnú os a zhluky sa identifikujú vizuálne (napr. podľa HDP na obyvateľa).
Podobne použitím X-Y grafu možno jednoducho identifikovať zhluky pri zohľadnení 2 premenných
(2-D). V priestore (3-D) sa pomocou interaktívneho X-Y-Z grafu tiež dajú nájsť zhluky vizuálne.
Vizuálne identifikovať zhluky pri zohľadnení viac ako 3 premenných súčasne sa však už nedá. Práve
vtedy sa používa zhluková analýza. Zhluková analýza zahŕňa viacero metód, pričom rozlišujeme dve
základné skupiny: hierarchické zhlukovacie metódy a nehierarchické zhlukovacie metódy.
Hierarchické zhlukovacie metódy vychádzajú z jednotlivých objektov, ktoré reprezentujú zhluky. Ich
spájaním sa v každom kroku počet zhlukov postupne zmenšuje až sa nakoniec všetky zhluky spoja do
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
41
jedného celku. Hierarchické metódy vedú k hierarchickej (stromovej) štruktúre, ktorá sa graficky
zobrazuje ako stromový diagram (dendrogram). Stromové zhlukovacie metódy začínajú výpočtom
vzdialenosti medzi objektmi, pričom môžu byť použité rôzne miery pre ich výpočet. Po vypočítaní
vzdialenosti medzi všetkými dvojicami objektov je potrebné zvoliť pravidlo, podľa ktorého sa budú
objekty spájať do zhlukov, teda ako sa bude určovať vzdialenosť medzi zhlukmi. Jedným zo spôsobov
je Unweighted pair-group centroid (Centroid) – nevážený centroid. Vzdialenosť medzi dvoma zhlukmi
je definovaná ako vzdialenosť centroidov týchto dvoch zhlukov. Centroid je vektor priemerov (každá
súradnica je priemer príslušných súradníc objektov v zhluku). Weighted pair-group centroid (Median)
– vážený centroid (medián) je podobná metóda ako predošlá, s tým rozdielom, že veľkosti zhlukov
(počty objektov) sa berú ako váhy. Wardova metóda sa zreteľne odlišuje od všetkých ostatných
pretože na určenie vzdialenosti medzi zhlukmi využíva prístup analýzy rozptylu. S touto metódou sa
zhluky vytvárajú tak, aby sa vnútrozhlukový súčet štvorcov minimalizoval. Nehierarchické
zhlukovacie metódy nevytvárajú stromovú štruktúru. Najznámejšia nehierarchická zhlukovacia metóda
je metóda k-priemerov (k-means). Táto metóda sa vyznačuje tým, že vyprodukuje presne k-zhlukov
tak, aby bol vnútroskupinový súčet štvorcov minimálny. Najvhodnejšia je na formovanie malého
počtu zhlukov z veľkého počtu pozorovaní. Vyžaduje však intervalové premenné bez extrémnych
hodnôt (outliers). Nominálne premenné sa dajú použiť, ale môžu spôsobovať problémy. Užitočnou
metódou je neurčité zhlukovanie (Fuzzy clustering), ktoré na rozdiel od ostatných zhlukovacích metód,
umožňuje čiastočné zaradenie objektu do viacerých zhlukov a to pomocou pravdepodobnosti.
Pre naše potreby sa ako vhodnejšie javia hierarchické zhlukovacie metódy, pričom sme analýzu
uskutočnili pomocou všetkých troch vyššie uvedených pravidiel určovania vzdialeností, tzn.
centroidnou, mediánovou i Wardovou metódou. Dôvodom je skutočnosť, že nehierarchické metódy
vyžadujú vopred stanovený (nízky) počet zhlukov pri použití veľkého počtu pozorovaní. Vzhľadom
na to, že výsledky zhlukovej analýzy boli vzájomne porovnateľné pri všetkých troch metódach
merania vzdialenosti, v príspevku aj s ohľadom na limitovaný priestor uvádzame výstupy Wardovovej
metódy ako príklad možného prístupu a postupu.
3. Výstupy zhlukovej analýzy Wardovou metódou
S využitím dostupných štatistických údajov, sme uskutočnili zhlukovú analýzu, ktoré prebehla
prostredníctvom 11 krokov (stages). Prehľadne v jednotlivých krokoch je postup zhlukovej analýzy
zobrazený v tabuľke 2.
Tab. 2: Kroky zhlukovej analýzy s využitím Wardovej metódy
Agglomeration Schedule
Stage
Cluster Combined
Coefficients
Stage Cluster First Appears
Next Stage
Cluster 1 Cluster 2 Cluster 1 Cluster 2
1 5 6 ,345 0 0 6
2 4 8 ,823 0 0 7
3 3 7 1,363 0 0 4
4 2 3 2,304 0 3 6
5 11 12 3,251 0 0 7
6 2 5 4,364 4 1 9
7 4 11 5,832 2 5 10
8 1 9 7,495 0 0 11
9 2 10 9,164 6 0 10
10 2 4 12,347 9 7 11
11 1 2 18,354 8 10 0
Zdroj: vlastné spracovanie na základe vstupných dát a výstupov zo štatistického softvéru SPSS.
Zhluková analýza je založená na hľadaní dvojíc (skupín) v našom prípade NUTS 2 regiónov, ktoré sú
si vzhľadom na analyzované ukazovatele najviac podobné. V prvom kroku tak na základe najnižšieho
koeficientu (0,345) vznikla prvá dvojica 5 a 6 regiónu NUTS 2, tzn. Severovýchodu a Juhovýchodu
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
42
Českej republiky. Podobne sú si navzájom podobné v druhom kroku regióny 4 a 8, tzn. Severozápad
ČR a Moravskosliezsko. Analogicky v ďalších krokoch vznikli dvojice, resp. následne aj trojice
a väčšie skupiny, avšak platí priama úmernosť, že čím vyšší krok zhlukovej analýzy, tým vyšší
koeficient, no zároveň platí nepriama úmernosť – čím vyšší krok analýzy, tým menšia podobnosť
regiónov vo vzniknutom zhluku (skupine).
Pre lepšiu názornosť a prehľadnosť výstupov zhlukovej analýzy uvádzame obrázok 1. Z neho sú
zrejmé jednotlivé kroky klastrovej analýzy, vytváranie dvojíc, trojíc a následne početnejších skupín,
v rámci ktorých sú si príslušné regióny najviac podobné, tzn. „vzdialenosti“, teda rozdiely vo
vybraných premenných sú čo možno najmenšie. V zásade možno z dendrogramu identifikovať
niekoľko podstatných skutočností. V rámci analýzy sa jednoznačne od všetkých ostatných regiónov
významne odlišujú Praha a Bratislava, ktoré vyzvárajú spoločných zhluk (dvojicu) až v 8. kroku,
pričom ich ukazovatele sú od všetkých ostatných regiónov významne vzdialené. Najpodobnejšie,
najpríbuznejšie sú si navzájom Severovýchod a Juhovýchod ČR, Juhozápad ČR a Stredná Morava,
Severozápad a Moravskosliezsko, a tiež Východné a Stredné Slovensko. S mierne väčšími
vzdialenosťami vybraných premenných vznikol početnejší zhluk Severovýchod, Juhovýchod,
Juhozápad ČR, Stredná Morava a Stredné Čechy. Druhým podobným zhlukom je Severozápad ČR,
Moravskosliezsko, Stredné a Východné Slovensko. Z dendrogramu je tiež zrejmé špecifické
postavenie Západného Slovenska, ktoré nevytvára zhluk so žiadnym iným regiónom, nakoľko je
z hľadiska analyzovaných premenných na tom „horšie“ ako Praha a Bratislava, ale „lepšie“ ako všetky
ostatné regióny NUTS 2.
Obr. 1: Výstup zhlukovej analýzy, Wardova metóda
Zdroj: vlastné spracovanie na základe vstupných dát a výstupov zo štatistického softvéru SPSS.
Nespornou výhodou zhlukovej analýzy je možnosť využiť veľké množstvo vstupných štatistických
údajov, limitovaných len ich dostupnosťou a konzistentnosťou. Výhodou je dendrogram, ktorý
prehľadným a jednoduchým spôsobom, názorne špecifikuje vzniknuté zhluky regiónov. Takto
identifikované regionálne zhluky sú si navzájom najviac podobné a z toho je možné dedukovať, že
regióny v nich majú aj podobné problémy, ktoré by potrebovali vyriešiť, aby sa zlepšilo ich sociálnoekonomické
postavenie v komparácii s inými, vyspelejšími regiónmi Európskej únie. Tento prístup
považujeme za komplexnejší, adresnejší a aj spravodlivejší z hľadiska stanovenia oprávnenosti čerpať
finančné zdroje Európskej únie v rámci regionálnej politiky, ako len prostredníctvom jediného
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
43
ukazovateľa hrubého domáceho produktu, ktorého vypovedacia schopnosť je do určitej miery
štatisticky obmedzená.
Záver
„Za jednu z najdôležitejších politík Európskej únii z hľadiska svojho významu a objemu finančných
prostriedkov je považovaná politika súdržnosti (kohézna politika). Jej hlavným cieľom je zmierniť
ekonomické a sociálne rozdiely medzi regiónmi, tzv. regionálne disparity.“ (Laboutková, Š.,
Bednářová, P., 2012, s. 91). Regionálna politika a jej efektívna implementácia v praxi sú kľúčovým
nástrojom štátu, verejných autorít a organizácií, ako aj regionálnych a miestnych samospráv. Pomoc
a podporu, ktorú Európska únia ponúka Českej i Slovenskej republike, ak aj ostatným členským
štátom v oblasti regionálnej politiky, by sme mali využiť v maximálnej možnej miere a s čo najvyššou
efektívnosťou. Je to príležitosť, ktorú mnohé iné krajiny nemajú, napriek tomu, že by ju potrebovali
a veľmi radi využili.
V predloženom príspevku sme si za cieľ stanovili ponúknuť alternatívny postup vyjadrenia stavu
a prípadne aj vývoja medziregionálnych rozdielov prostredníctvom zhlukovej, klastrovej analýzy.
Využitie tejto matematicko-štatistickej metódy umožňuje kategorizovať jednotlivé regióny (napr.
regióny úrovne NUTS 2 alebo NUTS 3), vytvoriť tzv. zhluky, alebo tiež skupiny regiónov, ktoré sú si
navzájom najviac podobné a to z hľadiska vybraných dostupných štatistických údajov. Naproti tomu,
medzi jednotlivými skupinami regiónov, tzn. pri porovnaní jednotlivých zhlukov navzájom, sú tieto
od seba najviac odlišné. Tento prístup umožňuje jednak zohľadniť pri analýze medziregionálnych
rozdielov špecifiká viacerých regiónov, ktoré patria do konkrétnej skupiny, nakoľko je možné
očakávať, že ich budú „trápiť“ podobné problémy a spoločné príčiny zaostávania napr. v ekonomickej
výkonnosti, zároveň však tento prístup umožňuje brať do úvahy väčší počet makroekonomických
regionálnych ukazovateľov, ktoré by mali poskytnúť ucelenejší pohľad na región(y), ako ich
hodnotenie výlučnej podľa stavu a vývoja priemerného HDP, čo je postup zaužívaný a používaný viac
rokov až po súčasnosť.
Dáta, s ktorými pracujeme v príspevku, štatistický postup, ako aj zvolené metódy je potrebné chápať
ako jeden z možných prístupov k hodnoteniu disparít. Zhluková analýza umožňuje využiť väčší objem
dostupných štatistických údajov. Taktiež je možné vytvoriť klastre za viac rokov a odsledovať tak
vývoj, zaradenie konkrétneho regiónu (regiónov) do konkrétneho zhluku, resp. zmeny a presuny,
pohyby konkrétnych regiónov medzi jednotlivými klastrami. Výhodou je jednoznačne komplexnejší
prehľad o stave situácie v území, ale aj o jeho vývojových tendenciách v dlhšom časovom horizonte.
Aj z týchto dôvodov sa danou problematikou plánujeme hlbšie zaoberať i v ďalšej vedeckovýskumnej
činnosti.
Literatúra
[1] Eurostat. [online]. 2014 [cit. 2014-4-6]. Dostupné z: < http://epp.eurostat.ec.europa.eu/
portal/page/portal/statistics/search_database >.
[2] KOLOŠTA, S., BOLCÁROVÁ, P., FLAŠKA, F., (2013). Determination of the relationship between selected
indicators of economic performance and financial capacity NUTS III regions in the Slovak Republic. In 16th
International Colloquium on Regional Sciences. Conference Proceedings. Brno: Masarykova univerzita. pp.
60-64. ISBN 978-80-210-6257-3. DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-6257-2013-6.
[3] KRÁĽ, P., KANDEROVÁ, M., KAŠČÁKOVÁ, A., NEDELOVÁ, G., VALENČÁKOVÁ, V., (2009).
Viacrozmerné štatistické metódy so zameraním na riešenie problémov ekonomickej praxe. Banská Bystrica:
Univerzita Mateja Bela. ISBN 978-80-8083-840-9. 175 p.
[4] LABOUTKOVÁ, Š., BEDNÁŘOVÁ, P., (2012). Reducing regional disparities through decentralization. In
15th International Colloquium on Regional Sciences. Brno: Masarykova univerzita. pp. 81-90. ISBN 978-80-
210-5875-0.
[5] MĚRTLOVÁ, L., (2012). Comparison of the Regional Disparities of the Czech Republic Regions. In 15th
International Colloquium on Regional Sciences. Brno: Masarykova univerzita. pp. 81-90. ISBN 978-80-210-
5875-0.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
44
[6] PADOVÁ, Z., PIROVÁ, B., POTOMOVÁ, B., (2012). The analysis of regional disparities using selected
indicators in the period 2004 - 2010 in the Slovak Republic. In 15th International Colloquium on Regional
Sciences. Brno: Masarykova univerzita. pp. 69-80. ISBN 978-80-210-5875-0.
[7] POLEDNÍKOVÁ, E., LELKOVÁ, P., (2012). Evaluation of regional disparities in Visegrad four countries,
Germany and Austria using the cluster analysis. In 15th International Colloquium on Regional Sciences.
Brno: Masarykova univerzita. pp. 36-47. ISBN 978-80-210-5875-0.
[8] Zhluková analýza. [online]. 2014 [cit. 2014-4-5]. Dostupné z: < http://rimarcik.com/
navigator/ca.html>
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
45
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-6840-2014-4
NUTS 2 REGIONS CLASSIFICATION: COMPARISON OF
CLUSTER ANALYSIS AND DEA METHOD
KLASIFIKACE REGIONŮ NUTS 2: POROVNÁNÍ SHLUKOVÉ
ANALÝZY A METODY DEA
ING. LUKÁŠ MELECKÝ
ING. MICHAELA STANÍČKOVÁ
Katedra evropské integrace
Ekonomická fakulta
Vysoká škola báňská - Technická univerzita Ostrava
Department of European Integration
Faculty of Economics
VŠB – Technical University of Ostrava
 Sokolská třída 33, 701 21 Ostrava, Czech Republic
E-mail: lukas.melecky@vsb.cz, michaela.stanickova@vsb.cz
Annotation
The paper deals with the problem of searching the efficient frontier and group of similar units using
two methods – multivariate Cluster Analysis and multicriteria Data Envelopment Analysis. The main
aim of the paper is to propose the way how to choose an optimal number of groups coming to
empirical analysis. Firstly it´s necessary to find the closest characteristics for a given unit according
to a previously specified criterion of similarity. After fulfilment this criterion and creating optimal
groups of similar units, it´s possible to evaluate level of efficiency of homogenous NUTS 2 regions
within “new” EU Member States based on Regional Competitiveness Index approach; efficiency is
thus seen as a mirror of competitiveness. The idea laying behind this approach is that inefficient
regions can learn more easily from those, that are more similar; and closer similarity may show for
the inefficient regions how to achieve the improvement with less effort.
Key words
classification, cluster, cluster analysis, DEA method, efficient frontier, NUTS 2 region, RCI
Anotace
Příspěvek se zabývá problematikou hledání efektivní hranice a skupiny podobných jednotek za pomocí
dvou metod – vícerozměrné shlukové analýzy a vícekriteriální metody analýzy obalu dat. Hlavním
cílem tohoto příspěvku je navrhnout způsob, jakým vybrat optimální počet skupin vstupujících do
empirické analýzy. Za prvé je nutné najít nejbližší charakteristiky pro danou jednotku podle předem
zadaného kritéria podobnosti. Po splnění tohoto kritéria a vytvoření optimálních skupin podobných
jednotek, je možné vyhodnotit míru efektivity homogenních regionů NUTS 2 v "nových" členských
státech EU na základě přístupu Indexu regionální konkurenceschopnosti; efektivita je tak tedy
chápána jako zrcadlo konkurenceschopnosti. Myšlenka, která stojí za tímto přístupem, spočívá ve
faktu, že neefektivní regiony se mohou mnohem snadněji učit od těch, které jsou jim podobné; a blízká
podobnost může ukázat neefektivním regionům jak dosáhnout zlepšení s menším úsilím.
Klíčová slova
efektivní hranice, klasifikace, metoda DEA, NUTS 2 region, RCI, shluk, shluková analýza
JEL classification: C10, C67, R11, R13
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
46
Introduction
Although the European Union (EU) is one of the most developed parts of the world with high living
standards, there exist huge economic, social and territorial disparities between its Member States, and
especially regions. These disparities have a negative impact on the balanced development across the
EU and weaken its competitiveness in the global context. Globalization, rapid technological change,
an ageing population and new knowledge economies are external factors which are becoming a
growing threat. But there are also some internal factors which are a big challenge for the EU, e.g. the
process of enlargement, and the EU thus needs to transform its economy and society. The EU
enlargement in years 2004, 2007 and 2013 is associated with increased regional disparities what a
threat for European competitiveness and internal cohesion is. Heterogeneity of the EU Member States
and especially regions is so high in many areas. The European integration process is thus guided by
striving for two different objectives: to foster economic competitiveness and to reduce disparities
(growing after EU enlargement history) (Molle, 2007). Europe’s economic challenge is to secure its
position in global markets facing intense challenges from its competitors, but firstly the EU has to
solve its internal problems in many areas and both in “old” and “new” EU Member States. The main
aim of the paper is to recognize optimal groups of similar units for subsequent relevant efficiency
analysis of homogenous NUTS 2 regions within “new” EU Member States based on Regional
Competitiveness Index 2013 (RCI) approach.
1. Importance of understanding the efficient frontier
To find the way how to choose an optimal number of groups coming to further empirical analysis,
firstly, it´s necessary to find the closest characteristics for a given unit according to a previously
specified criterion of similarity. Similarity can be interpreted as closeness between the inputs and
outputs of the assessed unit and the proposed targets, and this closeness can be measured by using
either different distance functions or different efficiency measures. Depending on how closeness is
measured, the paper solves the problem of searching the efficient frontier and group of similar units by
using two methods – multivariate Cluster Analysis (CA) and multicriteria Data Envelopment Analysis
(DEA). This approach should guarantee to reach the closest projection point on the Pareto-efficient
frontier. Thus, proposed way leads to the closest targets by means of a single-stage procedure, which
is easier to handle than those based on algorithms aimed at identifying all the facets of the efficient
frontier. Why are we applying the methods of CA and DEA in the paper? Because for fulfilment the
criterion of similarity, it´s necessary to create optimal groups of units, and after that, it´ll be possible
to evaluate level of efficiency of homogenous NUTS 2 regions of “new” EU Member States based on
RCI 2013 approach. For meaningful and relevant measuring efficiency by DEA method, it´s necessary
to note that DEA is a methodology for the assessment of relative efficiency of a set of homogenous
decision-making units (DMUs) that use several inputs to produce several outputs. DEA models
generally provide both efficiency measures for each of the assessed DMUs and information on the
peers and target that have been used in the efficiency assessment in the case of inefficient DMUs. The
most important mentioned point is that DMUs must be homogenous, i.e. mutually comparable in the
field of inputs and outputs. How is possible to recognize that group of DMUs are in fact homogenous?
Dividing the whole group of initial DMUs to smaller group of homogeneous units could be ensured
just by using of CA or DEA.
Cluster analysis represents a group of multivariate methods whose primary purpose is to cluster
objects based on the characteristics they possess. CA classifies objects that are very similar to others
in the cluster based on a set of selected characteristics. The resulting cluster of objects should exhibit
high internal (within-cluster) homogeneity and high external (between-cluster) heterogeneity (Hair,
Black, et al., 2009). Objects in a specific cluster share many characteristics, but are very dissimilar to
objects not belonging to the cluster. The aim of CA is to minimize variability within clusters and
maximize variability between clusters and from this point of view CA seems to be convenient as one
of the methods used for creating groups of units which are relevant to efficiency analysis. There is
several clustering procedure how to form the groups of objects; in the paper we used the hierarchical
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
47
CA using the dissimilarities such as distances between objects when forming the clusters. The distance
is defined as Squared Euclidean distance suitable for categorical variable. After the determination of
the distance measure, the clustering algorithm has to be selected. The most frequently used method is
Ward’s method used in the paper. The last step of CA is interpretation of the results. The most
important is to select the cluster solution representing the best data sample.
DEA is multicriteria decision making method for evaluating efficiency of a homogenous group
(DMUs). The aim of DEA method is to examine DMU if they are efficient of inefficient by the size
and quantity of consumed resources and by the produced outputs. DEA can successfully separate
DMUs into two categories which called efficient DMUs and inefficient DMUs (Cook, Seiford, 2009).
Efficient DMUs have equivalent efficiency score. However, they don’t have necessarily the same
performance. DMU is efficient if the observed data correspond to testing whether the DMU is on the
imaginary ‘efficient frontier’. All other DMU are simply inefficient. For every inefficient DMU, DEA
identifies a set of corresponding efficient units that can be utilized as benchmarks for improvement.
But this improvement could be the best, we promotes the idea that inefficient DMUs can learn more
easily from those, that are more similar; and closer similarity may show for the inefficient DMUs how
to achieve the improvement with less effort. DEA also offers a possible way for creating similar
groups. Evaluated DMUs can be divided into groups-levels according to all efficient frontiers via
Context-Dependent DEA approach. By this stratification, into efficiency analysis we will enter more
homogenous groups of regions, which will be evaluated separately according to closer features.
The intent of frontier estimation is to deduce empirically the production function in the form of an
efficient frontier. That is, rather than knowing how to convert functionally inputs to outputs, these
methods take the inputs and outputs as given, map out the best performers, and produce a relative
notion of the efficiency of each. The problem with the existing methods is that they each measure
efficiency in a conceptually suspect, albeit computationally effective, way. If the DMUs are plotted in
their input/output space, then an efficient frontier that provides a tight envelope around all of the
DMUs can be determined. The main function of this envelope is to get as close as possible to each
DMU without passing by any others. A simple example of an efficient frontier is shown in Figure 1.
In utilizing projections from an inefficient DMU onto the efficient frontier, it is important to
understand the implications of where the projection lands. That is, it may well be that the projection
lands beyond any existing DMU or any convex combination of an existing DMU. If the efficient
frontier is split into two sections, one that represents either an observable or convex combination of
observed input-output combinations, and another that represents extrapolations of DMUs beyond
those defined in the first section, then we have what we determine as the observable portion and nonobservable
portion of the frontier, respectively. There are many instances in which it is not practical to
have a benchmark that extends beyond the scale observed by any existing DMUs (that is, to a nonobservable
point), and thus, independent projections onto the observable frontier are necessary. To
illustrate this, Fig. 1 duplicates the two-dimensional example from above with the observable portion
of the frontier represented by a thicker line than the non-observable portion. In addition, another
inefficient DMU has been added in order to illustrate that this DMUs shortest projection onto the
entire frontier lands at a non-observable point. That is, the projected output for D6 is 7.2 whereas the
largest observed output that of D4, is only 7. There may very well be instances in which the shortest
projection onto the observable frontier, in this case directly onto D4, is the best solution. Thus, it is
necessary to report both the overall efficiency score as well as the observable efficiency score. In the
case of inefficient DMUs is possible to define “peer-units” as identifications efficient targets and
range of improvements.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
48
Fig. 1: The Observable efficient frontier
Source: own elaboration, 2014
For solution of CA method we used software toll IBM SPSS Statistics 22 and for DEA method
software tool based on solving linear programming problems – Solver in MS Excel 2010, such as the
DEA Frontier 2011 is used in the paper.
2. Theoretical background of empirical analysis
Analysis starts with building a database of indicators, which are part of RCI 2013 approach. RCI 2013
approach covers a wide range of areas having impact for territorial competitiveness including
innovation, quality of institutions, infrastructure and measures of health and human capital (Annoni,
Dijkstra, 2013). RCI 2013 is thus divided into pillars according to the different input and output
dimensions of territorial competitiveness they describe. The terms ‘inputs’ and ‘outputs’ are meant to
classify pillars into those which describe driving forces of competitiveness, also in terms of long-term
potentiality, and those which are direct or indirect outcomes of a competitive society and economy
(Annoni, Kozovska, 2010). Initial variables coming into following analysis are competitiveness scores
of RCI 2013 and thus covered group of RCI 2013 input pillars and group of RCI 2013 output pillars.
RCI 2013 pillars on the side of inputs are Institutions, Infrastructure, Health, Higher Education and
Lifelong Learning, and Technological Readiness. RCI 2013 pillars on the side of outputs present
Labour Market Efficiency, Market Size, Business Sophistication, and Innovation. RCI 2013 scores for
DMUs are adjusted to positive values through Factor analysis and are shown in Tab. 3. In Tab. 1, the
main descriptive statistics of initial dataset (input and output pillars) are presented across all DMUs.
Tab. 1: Descriptive statistics of initial dataset
RCI 2013 pillars
N Range MIN MAX Sum Mean Std. Deviation Variance
Statistic Statistic Statistic Statistic Statistic Statistic Std. Error Statistic Statistic
I_Institutions 57 3.120 1.210 4.330 173.400 3.04211 .088500 .668158 .446
I_Infrastructure 57 1.230 2.750 3.980 177.710 3.11772 .040042 .302313 .091
I_Health 57 3.15 1.36 4.51 155.38 2.7260 .08933 .67446 .455
I_HigherEducation
LifelongLearning
57 2.55 2.14 4.69 187.55 3.2904 .07921 .59802 .358
I_Technological
Readiness
57 2.58 1.85 4.43 180.82 3.1723 .08723 .65853 .434
O_LaborMarket
Efficiency
57 1.55 2.96 4.51 206.70 3.6263 .05461 .41229 .170
O_MarketSize 57 1.66 2.43 4.09 171.92 3.0161 .05322 .40184 .161
O_Business
Sophistication
57 3.07 2.16 5.23 172.48 3.0260 .09567 .72233 .522
O_Innovation 57 2.52 2.51 5.03 187.60 3.2912 .07236 .54629 .298
Valid N (listwise) 57 / / / / / / / /
Source: own calculation and elaboration, 2014
Empirical analysis is applied to regional (NUTS 2) level within “new” EU Member States, i.e. 13
countries entered to the EU in years 2004, 2007 and 2013. EU13 countries cover 57 NUTS 2 regions –
Bulgaria 6 (BG), Cyprus 1 (CY), Czech Republic 7 (CZ)6
, Estonia 1 (EE), Croatia 2 (CR), Hungary 7
(HU), Lithuania 1 (LT), Latvia 1 (LV), Malta 1 (MT), Poland 16 (PL), Romania 8 (RO), Slovenia 2
6 The initial number of Czech NUTS 2 regions is 8; but in RCI 2013 approach, capital region CZ01 Prague is
merged with its neighbouring region CZ02 Central Bohemia.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
49
(SI) and Slovakia 4 (SK). The group of EU13 countries was chosen for empirical analysis because
after accession to the EU, these countries has focused attention with regard to their functioning in “EU
club of developed countries” in comparison with “old” EU Member States, i.e. EU15 countries as
previous research (Melecký, 2013) mentioned. “New” EU Member States have to align their
regulatory systems (legislation and related enforcement) with the internal Market acquis in order to be
able to fully participate in the Single internal market and thus to be a full and competitive member this
club. They must also have administrative capacity to implement the acquis. But accession to the EU is
neither a necessary nor a sufficient condition for economic growth. The combined effects of market
access and economic liberalization, not EU membership, optimize economic growth. From this point
of view, the group of EU13 countries is a homogenous unit of competitive countries, resp. regions
able to compete in comparison with EU15 countries and their regions? Does all NUTS 2 regions
within EU13 countries have the same conditions for success of the Single internal market?
3. Application of DEA for efficiency evaluation of EU13 NUTS 2 regions
In the initial phase of empirical analysis, CA was applied for finding group of similar units, based on
the value of competitiveness scores of RCI 2013 for each NUTS 2 region. The object is sorted into
clusters, so that the degree of association is strong between members of the same cluster and weak
between members of different clusters. To determine the optimum solution, in the paper is used the
most common approach – method of hierarchical cluster analysis and the clustering algorithm is
Ward’s method applying Squared Euclidean Distance as the distance or similarity measure. It helps to
obtain the optimum number of clusters we should work with. On the basis of the Ward Linkage –
Agglomeration schedule, the part “Coefficients” helped us to decide how many clusters are optimal
for representation of the data. The cluster formation should be stop when the increase in Coefficients
is large. In this case, the best interpretation of data ensures six-cluster solution in the case of RCI
2013. In following Tab. 2, it is possible to seen all obtain six clusters and membership of all evaluated
NUTS 2 regions within EU13 countries in relevant cluster; the total number of NUTS 2 region
belonging to each cluster is also marked in Tab. 2. According to membership of NUTS 2 regions, with
respect to national jurisdiction of each region, it is possible to say that the clusters seem to be created
by homogenous regions. Cluster I presents predominantly Czech NUTS 2 regions, but also by one
small region from Slovenia, Estonia and Malta. Cluster II is created by some NUTS 2 regions within
Visegrad Four (V4) countries, thus CZ, HU, PL, SK, and then one SI region. Croatian NUTS 2
regions together with one small region from Bulgaria and Romania belong to Cluster III. Cluster IV is
represented predominantly by Hungarian NUTS 2 regions, and by one small region from Latvia and
Lithuania. Cluster V is the largest cluster relative to the number of regions – 21 of all 57 regions
belong to this group. Cluster V is created by V4 regions, i.e. Polish regions are the most contained,
then Slovak, Hungarian and one Czech region. Finally, the second largest group of 12 regions, is
Cluster VI; this cluster is presented only by Romanian and Bulgarian NUTS 2 region. Graphical
representation of CA is Dendogram showing the boundaries of each cluster groups (see Appendix 1).
Tab. 2: Classification by CA – Obtain clusters of EU 13 NUTS 2 regions
Category of clusters
No. 1 No. 2 No. 3 No. 4 No. 5 No. 6
CZ03 HU10 HR03 HU32 PL31 PL62 RO21
CZ05 PL12 HR04 HU33 PL34 HU21 RO42
CZ06 CZ00 BG41 HU23 PL32 HU22 RO11
CZ07 SI02 RO32 HU31 PL33 PL11 BG31
CZ08 SK01
4 NUTS 2
regions
LT00 PL42 PL51 RO22
CY00
5 NUTS 2
regions
LV00 PL43 PL21 BG34
SI01
6 NUTS 2
regions
PL41 PL63 BG32
EE00 PL61 CZ04 BG42
MT00 PL52 SK02 RO12
9 NUTS 2
regions
SK03 PL22 RO41
SK04 RO31
21 NUTS 2 regions
BG33
12 NUTS 2
regions
Source: own calculation and elaboration, 2014
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
50
In Context-Dependent DEA method, we used a basic approach in the form of constant returns to scale
(CRS) function for obtain levels generating all the efficient frontiers (see Tab. 3). With respect to
obtained results, it´s possible to say that optimal solution is presented by three groups/levels of units.
The object is sorted into homogenous groups of DMUs (regions) based on the size and quantity of
consumed resources and by the produced outputs. Via Obtain Levels function, a continuous
calculation in Context-Dependent DEA method, initial number of 57 NUTS 2 regions was divided in
three groups – 1st
group is created by 20 regions (predominantly by Bulgarian, Romanian and
Hungarian regions; to a lesser content by one region from Cyprus, Estonia, Croatia, Malta, Poland and
Slovenia); 2nd
group is presented by 25 regions (predominantly by NUTS 2 regions within V4; then by
one region from Bulgaria, Croatia, Latvia, Lithuania, Romania and Slovenia); 3rd
group is represented
by 12 regions (predominantly by Czech and Polish regions; then by one region from Bulgaria,
Hungary and Slovakia).
Tab. 3: Classification by DEA CRS model – Obtain efficiency levels of EU 13 NUTS 2 regions
No. DMU I1
I2
I3
I4
I5
O1
O2
O3
O4
Level 1 (CRS model) – No. of DMU 20
1 BG31 1.65 2.80 2.16 2.14 2.04 2.96 2.45 2.67 2.63
3 BG33 2.89 2.85 1.90 2.88 2.02 2.97 2.45 3.10 2.88
4 BG34 1.95 2.81 1.42 2.59 2.11 3.24 2.43 2.64 2.54
5 BG41 2.18 3.03 2.87 3.40 2.62 4.10 2.84 4.66 3.69
7 CY00 3.91 2.99 4.42 3.71 3.34 4.35 3.13 3.94 3.69
15 EE00 3.88 2.79 3.16 3.98 3.94 3.70 2.46 3.64 4.20
17 HR04 2.21 3.07 2.91 2.89 3.09 3.29 3.22 3.79 3.24
18 HU10 3.05 3.61 2.61 3.78 3.81 3.95 3.59 4.72 4.40
21 HU23 3.65 2.85 1.86 3.30 3.45 3.38 2.74 2.95 3.60
23 HU32 3.59 3.00 1.36 3.13 3.31 3.30 2.86 2.71 3.12
27 MT00 4.33 2.84 4.51 2.53 4.43 3.60 2.68 4.01 3.67
31 PL22 2.96 3.46 2.91 3.80 3.21 3.59 3.78 3.06 3.17
44 RO11 2.81 2.80 2.10 2.43 2.12 4.07 2.59 2.39 3.03
46 RO21 1.97 2.79 2.16 2.42 1.85 3.94 2.55 2.35 2.59
47 RO22 2.03 2.78 1.93 2.29 1.99 3.14 2.58 2.40 2.51
48 RO31 2.21 3.10 2.00 2.42 2.13 3.31 2.95 2.16 2.58
49 RO32 1.21 3.39 2.92 4.08 2.74 4.46 3.79 4.13 4.65
50 RO41 2.44 2.75 2.33 2.35 2.07 3.44 2.61 2.18 2.90
51 RO42 1.83 2.87 1.93 2.62 2.18 3.84 2.57 2.41 3.26
53 SI02 3.80 3.33 3.71 4.64 3.64 4.45 3.48 4.53 4.43
Average values 2,73 3.00 2.56 3.07 2.80 3.65 2.89 3.22 3.34
Level 2 (CRS model) – No. of DMU 25
2 BG32 1.91 2.79 2.24 2.92 2.23 3.07 2.58 2.60 2.82
13 CZ07 3.57 3.20 3.44 3.55 3.82 3.85 3.33 2.71 3.25
14 CZ08 3.67 3.26 3.38 3.85 3.97 3.56 3.55 2.72 2.92
16 HR03 1.95 2.90 2.89 2.88 3.22 3.36 2.74 3.74 3.05
19 HU21 3.65 3.45 2.07 3.54 3.61 3.72 3.24 2.74 3.38
22 HU31 3.59 3.10 1.84 3.31 3.40 3.18 3.04 2.51 3.55
24 HU33 3.59 3.07 1.78 3.02 3.42 3.67 2.84 2.75 3.24
25 LT00 3.10 2.88 2.09 3.52 3.63 3.39 2.69 2.89 3.45
26 LV00 3.17 2.94 2.19 3.34 3.11 3.24 2.45 3.53 3.22
28 PL11 3.18 3.21 2.57 3.24 3.24 3.82 3.27 2.88 3.16
29 PL12 3.02 3.46 2.84 4.01 3.24 4.23 3.49 4.16 4.00
30 PL21 3.12 3.28 3.21 3.41 3.21 3.69 3.38 2.84 3.70
32 PL31 3.16 2.85 2.86 3.42 3.09 3.72 2.80 2.46 3.14
34 PL33 3.17 2.95 2.70 3.40 3.09 3.25 3.10 2.24 2.71
35 PL34 3.06 2.76 2.99 3.22 3.09 3.77 2.66 2.45 2.91
36 PL41 2.96 3.14 2.82 2.98 3.30 3.48 3.14 2.53 3.04
38 PL43 3.05 3.22 2.55 2.94 3.30 3.77 2.93 2.62 3.01
39 PL51 2.90 3.19 2.64 3.45 3.32 3.81 3.23 3.04 3.22
42 PL62 3.28 2.84 2.70 2.75 3.20 3.32 2.69 2.62 2.89
43 PL63 3.21 3.03 2.97 3.37 3.20 3.78 2.96 3.03 3.42
45 RO12 2.51 2.85 2.20 2.57 2.07 3.18 2.62 2.45 2.67
52 SI01 3.80 3.22 3.64 4.22 3.64 4.07 3.23 3.49 3.51
54 SK01 3.44 3.98 3.52 4.69 3.79 4.51 4.09 5.23 5.03
56 SK03 3.26 2.97 2.87 3.19 3.61 3.16 3.16 2.86 3.03
57 SK04 3.26 2.92 2.66 2.93 3.52 2.97 2.94 2.97 2.93
Average values 3.14 3.10 2.71 3.35 3.29 3.58 3.05 2.96 3.25
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
51
No. DMU I1
I2
I3
I4
I5
O1
O2
O3
O4
Level 3 (CRS model) – No. of DMU 12
6 BG42 2.84 2.91 2.36 2.63 2.19 3.10 2.52 2.49 2.64
8 CZ00 3.49 3.82 3.72 4.63 4.09 4.47 3.74 4.39 4.51
9 CZ03 3.92 3.51 3.33 3.89 3.92 4.10 3.18 2.77 3.39
10 CZ04 3.13 3.77 2.9 3.84 3.87 3.47 3.48 2.72 3.22
11 CZ05 3.90 3.43 3.59 3.95 4.06 3.98 3.33 2.70 3.43
12 CZ06 3.59 3.54 3.78 3.59 3.99 3.85 3.30 3.21 3.58
20 HU22 3.65 3.53 2.35 3.61 3.60 3.97 3.08 2.75 3.09
33 PL32 3.12 2.89 3.2 3.22 3.09 3.31 2.85 2.22 3.19
37 PL42 3.11 3.16 2.67 3.12 3.30 3.56 2.86 2.95 3.09
40 PL52 3.32 3.25 3.02 3.27 3.32 3.56 3.27 2.56 3.06
41 PL61 3.07 3.01 2.65 3.19 3.20 3.24 3.03 2.59 3.10
55 SK02 3.13 3.52 2.98 3.51 3.78 3.44 3.38 2.63 3.27
Average values 3.36 3.36 3.05 3.54 3.53 3.67 3.17 2.83 3.30
I1
Institutions, I2
Infrastructure, I3
Health, I4
Higher Education and Lifelong Learning, I5
Technological
ReadinessO1
Labour Market Efficiency, O2
Market Size, O3
Business Sophistication, O4
Innovation
Source: own calculation and elaboration, 2014
Conclusion
Measurement and evaluation of efficiency is an important issue for at least two reasons. One is that in
a group of units where only limited number of candidates can be selected, the efficiency of each must
be evaluated in a fair and consistent manner. The other is that as time progresses, better efficiency is
expected. Hence, the units with declining efficiency must be identified in order to make the necessary
improvements (Greenaway, Görg, Kneller, 2008). Nowadays, for many economic entities (also for
international organizations and territories, thus countries and regions) is the focus in increasing
efficiency the most important task. The flagship initiative for an economic efficient Europe under the
Europe 2020 strategy supports the shift towards a resource-efficient economy to achieve sustainable
growth. Continuing our current patterns of resource use and output produce is not an option.
Increasing economic efficiency is key to securing growth and jobs for Europe (Staníčková, 2013). It
will bring major economic opportunities, improve productivity, drive down costs and boost
competitiveness. But within the whole EU, there are two groups of countries – “old” and “new”
Member States having different initial, not only economic, conditions for future development. From
this point of view, it´s firstly necessary to recognize specific characteristics of both groups, their
advantages and disadvantages, for more efficient cooperation. The purpose of this paper was
recognize how to determine the appropriate group exhibiting similar features for subsequent efficiency
evaluation.
Which of two used approaches (CA and DEA) in the formation of homogenous groups, is more
suitable for subsequent efficiency analysis? With respect to characteristic of DEA method and one the
most important requirements on the relation between the number of DMUs on the one side and the
number of inputs and outputs on the other side; then with respect to classification method and
expression similarity, DEA approach based on function of Obtain Levels seems to be more convenient
way how to choose an optimal number of groups covering all evaluated regions coming into further
efficiency analysis. Because obtained results by DEA approach show that targets are the coordinates
of the efficient projection point on the frontier and thus represents levels of operation of inputs and
outputs which would make the corresponding inefficient DMU, thus NUTS 2 region perform
efficiently – but this improvement will be possible to propose based on subsequent efficiency analysis
by DEA method. Efficiency evaluation of NUTS 2 regions within EU13 countries based on above
classified 3 groups/levels is following orientation of further empirical research. Targets can thus play
an important role in practice since they may indicate keys for the inefficient regions to improve their
performance.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
52
References
[1] ANNONI, P., DIJKSTRA, L., (2013). EU Regional Competitiveness Index 2013. Luxembourg: Publication
Office of the European Union. ISBN 978-92-79-32370-6.
[2] ANNONI, P., KOZOVSKA, K., (2010). EU Regional Competitiveness Index 2010. Luxembourg: Publication
Office of the European Union. ISBN 978-92-79-15693-9.
[3] COOK, W.D., SEIFORD, L.M. , (2009). Data envelopment analysis (DEA) – Thirty years on. European
Journal of Operation Research, vol. 192, iss. 1, pp. 1-17. ISSN 0377-2217. DOI
10.1016/j.ejor.2008.01.032.
[4] GREENAWAY, D., GÖRG. H., KNELLER. R., (2008). Globalization and Productivity. Cheltenham:
Edward Elgar Publishing Limited. ISBN 978-1845423803.
[5] HAIR, J. F., BLACK, W.C. et al., (2009). Multivariate Data Analysis. New Jersey: Prentice Hall. ISBN
978-0138132637.
[6] MELECKÝ, L., (2013). Comparing of EU15 and EU12 Countries Efficiency by Application of DEA
Approach. In Vojáčková. H. (ed.) 31st International Conference Mathematical Methods in Economics.
Jihlava: College of Polytechnics Jihlava. pp. 618-623. ISBN 978-80-87035-76-4.
[7] MOLLE, W., (2007). European Cohesion Policy. London: Routledge. ISBN 978-0415438124.
[8] STANÍČKOVÁ, M., (2013). Measuring of efficiency of EU27 countries by Malmquist index. In
Vojáčková. H. (ed.) 31st International Conference Mathematical Methods in Economics. Jihlava: College
of Polytechnics Jihlava. pp. 844-849. ISBN 978-80-87035-76-4.
This paper was created under SGS project (SP2014/111) of Faculty of Economics. VŠB-Technical
University of Ostrava and Operational Programme Education for Competitiveness – Project
CZ.1.07/2.3.00/20.0296.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
53
Appendix 1: Dendogram using Ward linkage – Clusters of EU 13 NUTS 2 regions
Source: own calculation and elaboration, 2014
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
54
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-6840-2014-5
MULTICRITERIAANALYSIS OF REGIONAL DISPARITIES
IN THE CONTEXT OF THE EU COHESION
VÍCEKRITERIÁLNÍ ANALÝZA REGIONÁLNÍCH DISPARIT V
KONTEXTU SOUDRŽNOSTI EU
ING. EVA POLEDNÍKOVÁ
Katedra evropské integrace
Ekonomická fakulta
Vysoká škola báňská - Technická univerzita Ostrava
Department of European Integration
Faculty of Economics
VŠB – Technical University of Ostrava
 Sokolská třída 33,701 21 Ostrava, Czech Republic
E-mail: eva.polednikova@vsb.cz
Annotation
The paper deals with an alternative multicriteria approach to quantitative evaluation of regional
development in the context of the EU cohesion. The aim of the paper is to evaluate and compare the
development of regional disparities in Visegrad Four (V4) countries over the period 2001-2011 by
utilizing the selected multicriteria decision-making methods. Applying TOPSIS and AHP methods we
get the final ranking of V4 NUTS 2 regions based on the shortest distances to the ideal solution and
the farthest from the negative ideal solution. Also, a sensitivity analysis is carried out to study the
impact of different weights on the scores of relative closeness to ideal solution (ci) and regions’
ranking. Although some positive changes in disparities trend are observed during the examined period
(especially in Poland), disparities have still persisted between NUTS 2 regions with capital cities
(Praha, Bratislavský kraj, Mazowieckie, Közép-Magyarország) and more distant regions on the one
hand and between Czech regions and Hungarian, Polish and Slovak regions on the other hand. The
sensitivity analysis also shows that the importance of criteria influences the final ranking of regions.
In the absence of the mainstream to regional disparities evaluation, this paper can be understood as a
contribution to the discussion about the quantitative measurement of disparities between regions.
Key words
AHP, regional disparities, TOPSIS
Anotace
Tento článek se věnuje představení alternativního vícekriteriálního přístupu ke kvantitativnímu
hodnocení regionálního rozvoje v kontextu soudržnosti EU. Cílem příspěvku je zhodnotit a srovnat
vývoj regionálních disparit v zemích Visegrádské čtyřky (V4) v období let 2001-2011 s využitím
vybraných vícekriteriálních metod rozhodování. Pomocí metody TOPSIS a AHP získáme konečné
pořadí regionů NUTS 2 zemí V4, které je založeno na nejkratší vzdálenosti regionu od ideální hodnoty
a nejdelší vzdálenosti od hodnoty bazální. Dále je provedena analýza citlivosti, která sleduje vliv vah
kritérií na index relativní vzdálenosti (ci) a konečné pořadí regionů. Ačkoli lze, během zkoumaného
období, pozorovat některé pozitivní změny ve vývoji regionálních disparit (a to zejména v Polsku),
významné rozdíly stále přetrvávají mezi regiony hlavních měst (Praha, Bratislavský kraj,
Mazowieckie, Közép-Magyarország) a regiony vzdálenějšími na jedné straně a zároveň mezi českými
regiony a maďarskými, polskými a slovenskými regiony na straně druhé. Analýza citlivosti rovněž
ukazuje, že rozdílné váhy kritérií ovlivňují konečné pořadí regionů. V kontextu neexistence jednotného
přístupu k hodnocení regionálních disparit, lze tento článek vnímat jako příspěvek k diskusi o
kvantitativním hodnocení regionálních disparit.
Klíčová slova
AHP, regionální disparity, TOPSIS
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
55
JEL classification: C02, O18, R11
Introduction
The economic, social and territorial disparities in the level of regional performance are a major
obstacle to the balanced and harmonious development of the regions, but also of each country as well
as a whole EU. The quantification of regional disparities falls into important spheres of regional
policy at the state and European level. There is a general belief that differences should be kept in the
sustainable limits especially since new member states have joined the EU in the years 2004 and 2007.
Their admission has been associated with an increase in regional disparities that have negatively
affected the EU’s competitiveness and cohesion. The elimination of disparities with the support of
regional development is considered as the primary objective of the EU’s development activities. In the
European concept, the level of disparities can be regarded as a measure of cohesion. According to
Molle (2007), cohesion can be expressed as a level of differences between countries, regions or groups
that are politically and socially tolerable. We distinguish three types of regional disparities: economic,
social and territorial, see e.g. Molle (2007), Kutscherauer et al. (2010). The level of regional
disparities within the EU is evaluated by the selected regional indicators in the Cohesion Reports
published by the European Commission every 3 years, see European Commission (2010). The main
role in the support of European regional development and its funding plays the EU cohesion policy,
see e.g. Molle (2007). To create a suitable methodology that enables to identify the actual level of
region’s socio-economic development is the most important condition for developing effective
regional policy. Therefore, the evaluation of the level of regional disparities in the EU countries are
actual and important topics of many discussions and regional research studies, at the European and
national level e.g. Campo, Monteiro, Soares (2008), Wishlade, Yuill (1997), Viturka, Žítek, Klímová,
Tonev (2009), Ginevičius, Podvezko, Mikelis (2004), Kutscherauer et al. (2010), Matlovič, Klamár,
Matlovičová (2008). Regional differences in the “new” EU countries, especially in Visegrad Four
countries are analysed by e.g., Tvrdoň, Skokan (2011), Melecký, Poledníková (2012), Svatošová,
Boháčková, (2012), Tuleja (2010). Visegrad Four countries belong to the central European states
where the economic development of the last 10 years has been strongly linked to European funding.
The aim of the paper is to evaluate and compare the development of regional disparities in Visegrad
Four (V4) countries over the period 2001-2011 by utilizing the selected multicriteria decision-making
(MCDM) methods. The sense of applying the MCDM methods is to rank and describe the changes in
the V4 NUTS 2 regions reflecting their socioeconomic development in the context of the EU
cohesion.
The rest of this paper is organized as follows. The approaches of regional disparities evaluation in the
context of the EU cohesion are discussed in Section 1. In Section 2, the theoretical background of the
methods Technique for Order Preferences by Similarity to an Ideal Solution (TOPSIS) and Analytic
Hierarchy Process (AHP) are introduced. In Section 3, the empirical results of regional disparities
evaluation in V4 in the year 2001 and 2011 are presented. In the last Section, the conclusions and
remarks are provided.
1. Regional disparities evaluation in the context of the EU cohesion
The attitude of researchers towards the quantitative evaluation of regional development and disparities
is not uniformed. They use several disparity indicators that are processed by different mathematical
and statistical methods. From the point of view of low calculation difficulty, a high informative level
and the applicability of the results in practice, traffic light method (scaling), method of average
(standard) deviation, method of standardized variable, method of distance from the imaginary point
are often used for measurement of disparities (Kutscherauer et al., 2010). These methods are often
used in an integrated approach based on the calculation of a synthetic index of disparities, see e.g.
Tuleja (2010), Svatošová, Boháčková (2012). More sophisticated methods that are very useful in the
process of regional disparities evaluation are multivariate statistical methods, especially cluster
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
56
analysis and factor analysis, see e.g. Campo, Monteiro, Soares (2008), Zivadinovic, Dumicic, Casni
(2009), Poledníková, Lelková (2012), Horká (2013). An alternative and not broadly extended
approach to regional disparities evaluation represents multicriteria decision-making methods that
helps decision maker organize the problems to be solved, and carry out analysis, comparisons and
rankings of the alternatives, see e.g. Opricovic, Tzeng (2004), Tzeng, Huang (2011), Dai, Zhang
(2011), Kashi (2013).
2. Methodology
Differences in the level of socio-economic development of V4 regions and their ranking are
determined by TOPSIS method. AHP method is used to derive the weights of the regional indicators.
The multicriteria evaluation of regional development takes into account the importance of the
decision-making criteria. Therefore the sensitivity analysis is carried out to study the impact of the
weights of criteria calculated by AHP and weights of criteria equal to one, on the scores of relative
closeness to the ideal solution (ci) and regions´ranking.
2.1 The method TOPSIS
TOPSIS method is based on the determination of the best alternative that comes from the concept of
the compromise solution. The compromise solution can be regarded as choosing the best alternative
nearest to the ideal solution (with the shortest Euclidean distance) and farthest from the negative ideal
solution. TOPSIS is always used for multi-attribute decision making, by ranking the alternatives
according to the closeness between the alternative and the ideal alternative (Dai, Zhang, 2011). The
procedure of TOPSIS method includes the following steps. The first step is to construct a decision
matrix. The decision matrix consists of a set of alternatives, A={Ai | i=1,…, n}, and a set of criteria
(attributes), C={Cj | j=1,…, m}, where Y = {yij | i=1,…, n; j=1,…, m} denotes the set of performance
ratings and w={wj | j=1,…, m} is the set of weights for criteria. Procedure that converts all the criteria
so that all of them were either minimization or maximization is often implemented before the
execution of TOPSIS method. Second step is to calculate the normalized decision matrix according to
formula:
,
1
2


n
i
ij
ij
ij
y
y
r
(1)
where i=1,...,n; j=1,...,m. With regard to the defined weight of criteria, the third step of TOPSIS
method is to calculate weighted normalized decision matrix expressed as vij=wj . rij, where i=1,...,n;
j=1,...,m. The following step includes the determination of the positive ideal solution (Hj) and the
negative ideal solution that are derived as Hj=max(vij) and Dj=min(vij). Subsequently, the separation
from the ideal (di+) and the negative ideal solutions (di-) between alternatives is calculated. The
separation values can be measured using the Euclidean distance, which is given as:
  ,
1
2



k
j
jiji Hvd
(2)
 


k
j
jiji Dvd
1
2
,
(3)
Last step includes the calculation of the relative closeness to the ideal solution and rank the
alternatives in descending order. The relative closeness of the i-th alternative Ai is expressed as:
.



ii
i
i
dd
d
c
(4)
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
57
2.2 The method AHP
Analytic Hierarchy Process is used to derive the criteria weights from paired comparison in four level
hierarchic structures. The decision hierarchy structure is created; the goal of the decision is at the top
level, subcriteria (group of criteria) at second level followed by the level of criteria (criteria on which
subsequent elements depend). The lowest level represents a set of alternatives. Having the hierarchic
structure, we compare the comparative weight between the attributes of the decision elements in form
of pairwise comparison matrices. The comparisons are taken from fundamental scale that reflects the
relative strength of preferences, see following table 1.
Tab. 1: Saaty´s fundamental scale
Intensity of importance Definition
1 equal importance
3 moderate importance
5 strong importance
7 very strong importance
9 extreme importance
Source: Saaty, Vargas (2012), own processing (2014)
Let A represent an n x n pairwise comparison matrix. The diagonal elements in the matrix A are selfcompared
and thus aij=1, where i=j, i, j=1, 2, . . ., n. The values on the left and right sides of the
matrix diagonal represent the strength of the relative importance degree of the i-th element compared
to the j-th element. Let aij=1/aji, where aij>0, i ≠ j. After that, the normalization of the geometric
mean method is used to determine the importance of elements. To ensure that the evaluation of the
pairwise comparison matrix is reasonable and acceptable, a consistency check is performed.
Generally, a consistency ratio (CR) can be used as a guidance to check for consistence of matrices. If
the value of CR is below than the threshold of 0.1, then the evaluation of the criteria importance is
considered to be reasonable, see Tzeng, Huang (2011).
3. Application of MCDM methods and empirical results
Within AHP hierarchic structure, the goal is to evaluate regional disparities and assess the level of
regional development in V4, the alternatives are 35 NUTS 2 regions. These alternatives are evaluated
by three types of subcriteria and eight criteria shown in table 2. These selected indicators are most
frequently used regional indicators monitored within Cohesion Reports, see European Commission
(2010) and are available in Eurostat database.
Tab. 2: Selected indicators for regional disparities evaluation in V4
Subcriteria Criteria Abbreviation
Economic
GDP per capita (PPS) GDP
Disposable income of households (PPS) DI
Gross domestic expenditure on R&D (GERD) (% of GDP) GERD
Social
Employment rate (%) ER
Unemployment rate (%) UER
Persons aged 30-34 with tertiary education attainment (%) TE
Territorial
Density of motorway (km/1000km2
) DM
Density of railway (km/1000km2
) DR
Source: European Commission (2010), Eurostat (2014), own processing (2014)
At first, the weights of subcriteria are calculated with respect to the goal. After that criteria are
pairwise compared against the subcriteria importance. The pairwise comparison matrices reflect the
author´s preferences. According to final calculated weights of the criteria shown in table 3, indicators
GDP per capita, disposable income and unemployment rate have the highest importance in the level of
region´s development and disparities evaluation.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
58
Tab. 3: Weights of criteria (AHP)
Subcriteria Weight Criteria Weight Final weight
Economic 0.731
GDP 0.637 0.465
DI 0.258 0.189
GERD 0.105 0.077
Social 0.188
ER 0.279 0.053
UER 0.649 0.122
TE 0.072 0.014
Territorial 0.081
DM 0.750 0.061
DR 0.250 0.020
Source: own processing (2014)
Table 4 shows the final ranking of NUTS 2 regions in V4 in years 2001 and 2011 based on TOPSIS
method that reflects the weights (w) of criteria calculated by AHP. Table 4 presents and compares the
scores of relative closeness to ideal solution (ci) and the ranks of regions of those two years, which
could reveal the trends of regional disparities. On the basis of wide range value of the relative
closeness that regions achieved (interval between 0.8-0.04), the significant socioeconomic differences
between regions can be identified.
Tab. 4: Comparison of regions´ ranking by TOPSIS in the years 2001 and 2011
Weight of criteria w =calculated by AHP w=1
Year 2001 2011 2001 2011
Code Region ci Rank ci Rank ci Rank ci Rank
CZ01 Praha 0.853 1 0.805 2 0.6750 1 0.6304 1
CZ02 Střední Čechy 0.399 4 0.292 6 0.4973 3 0.3205 6
CZ03 Jihozápad 0.321 7 0.268 7 0.2582 9 0.2767 8
CZ04 Severozápad 0.243 12 0.189 18 0.2278 11 0.2206 16
CZ05 Severovýchod 0.307 8 0.242 11 0.2637 8 0.2734 9
CZ06 Jihovýchod 0.325 6 0.294 5 0.3406 5 0.3412 5
CZ07 Střední Morava 0.252 10 0.229 15 0.2243 12 0.2415 13
CZ08 Moravskoslezsko 0.219 13 0.246 8 0.2016 15 0.2579 11
HU10 Közép-Magyarország 0.508 3 0.485 3 0.4276 4 0.4238 4
HU21 Közép-Dunántúl 0.251 11 0.184 19 0.2879 7 0.2428 12
HU22 Nyugat-Dunántúl 0.277 9 0.231 14 0.2542 10 0.2351 14
HU23 Dél-Dunántúl 0.167 15 0.104 30 0.1991 17 0.1847 25
HU31 Észak-Magyarország 0.149 19 0.053 35 0.1847 18 0.1181 33
HU32 Észak-Alföld 0.153 18 0.086 33 0.2007 16 0.1586 31
HU33 Dél-Alföld 0.185 14 0.124 27 0.2209 13 0.1991 21
PL11 Łódzkie 0.103 25 0.182 20 0.1338 28 0.2007 20
PL12 Mazowieckie 0.361 5 0.450 4 0.2899 6 0.3035 7
PL21 Małopolskie 0.137 21 0.168 21 0.2089 14 0.2270 15
PL22 Śląskie 0.159 16 0.238 12 0.1773 20 0.2714 10
PL31 Lubelskie 0.100 26 0.114 29 0.1808 19 0.1912 23
PL32 Podkarpackie 0.078 31 0.100 31 0.1331 29 0.1816 26
PL33 Świętokrzyskie 0.071 33 0.099 32 0.1456 25 0.1696 29
PL34 Podlaskie 0.095 29 0.126 26 0.1498 24 0.1874 24
PL41 Wielkopolskie 0.155 17 0.221 16 0.1241 30 0.2073 19
PL42 Zachodniopomorskie 0.114 24 0.135 25 0.0859 34 0.1548 32
PL43 Lubuskie 0.078 30 0.146 22 0.1005 32 0.1742 28
PL51 Dolnośląskie 0,137 22 0.242 10 0.1736 22 0.2127 18
PL52 Opolskie 0.077 32 0.141 23 0.1540 23 0.1929 22
PL61 Kujawsko-Pomorskie 0.099 27 0.244 9 0.1349 27 0.4719 3
PL62 Warmińsko-Mazurskie 0.044 35 0.123 28 0.0983 33 0.1690 30
PL63 Pomorskie 0.131 23 0.196 17 0.1349 26 0.2165 17
SK01 Bratislavský kraj 0.699 2 0.867 1 0.5994 2 0.5231 2
SK02 Západné Slovensko 0.148 20 0.236 13 0.1767 21 0.1748 27
SK03 Stredné Slovensko 0.098 28 0.141 24 0.1048 31 0.1133 34
SK04 Východné Slovensko 0.060 34 0.085 34 0.0766 35 0.1001 35
Source: own processing (2014)
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
59
The shortest relative closeness to ideal solution is achieved by regions with capital city - Praha,
Bratislavský kraj, Közép-Magyarország, Mazowieckie and region Střední Čechy. Regions Praha,
Bratislavský kraj, Közép-Magyarország are ranked on the top positions and their ranking has not
significantly changed till year 2011. These regions achieved the highest level of socio-economic
development (especially region Praha) that implies the visible differences among regions of capital
cities and the rest of V4 regions. In the year 2011, the shortest relative closeness to ideal solution was
achieved by region Bratislavský kraj, following by region Praha. Also region Mazowieckie recorded
visible strengthening of socioeconomic development and was ranked at fourth position. This
phenomenon can be explain by the dominant position of capital city Warsaw that lies in region
Mazowieckie and statistically affects the level of development of whole region. Warsaw had the
highest dynamics of economic changes in the country and has been one of the fastest growing of
metropolitan regions in the EU over the past few years. Within the EU cohesion policy 2014-2020
region Mazowieckie is a first region that is considered as more developed region. On the other hand,
Polish regions Warmińsko-Mazurskie, Świętokrzyskie and Slovak region Východné Slovensko can be
considered as less developed compared to others. Their distances from ideal solution are the farthest
and they are ranked in the last positions in the year 2001. In the year 2011 the strong weakening of all
Hungarian regions development (with exception of Közép-Magyarország) was recorded. The regions
Észak-Magyarország, Észak-Alföld and also Slovak region Východné Slovensko have the farthest
distances from the ideal solution and they are ranked in the last positions. For the rest of regions the
greater or lesser changes in disparities trend are observed during the examined period. In the year
2011, the convergence of some Polish, Czech and Slovak regions to the ideal solution is recorded (e.g.
Warmińsko-Mazurskie, Kujawsko-Pomorskie, Łódzkie, Śląskie, Opolskie Dolnośląskie,
Moravskoslezsko, Jihovýchod, Západné Slovensko). On the contrary, Czech regions Střední Čechy,
Severozápad, Severovýchod, Střední Morava recorded visible weakening of development and their
ranking got worse in the year 2011. Nevertheless, Czech regions are mostly ordered in the first half of
the overall ranking. It indicates that disparities in the level of regional development have still persisted
between Czech Republic on the one hand and Poland, Hungary and Slovakia on the other hand in the
period 2001-2011.
Fig.1: Effect of criteria weight on scores of relative closeness to ideal solution (2001)
Source: own processing (2014)
Fig. 2: Effect of criteria weight on scores of relative closeness to ideal solution (2011)
Source: own processing (2014)
0,0
0,1
0,2
0,3
0,4
0,5
0,6
0,7
0,8
0,9
CZ01
CZ02
CZ03
CZ04
CZ05
CZ06
CZ07
CZ08
HU10
HU21
HU22
HU23
HU31
HU32
HU33
PL11
PL12
PL21
PL22
PL31
PL32
PL33
PL34
PL41
PL42
PL43
PL51
PL52
PL61
PL62
PL63
SK01
SK02
SK03
SK04
ci
ci, w={AHP}2001 ci, w={1}2001
0,0
0,1
0,2
0,3
0,4
0,5
0,6
0,7
0,8
0,9
CZ01
CZ02
CZ03
CZ04
CZ05
CZ06
CZ07
CZ08
HU10
HU21
HU22
HU23
HU31
HU32
HU33
PL11
PL12
PL21
PL22
PL31
PL32
PL33
PL34
PL41
PL42
PL43
PL51
PL52
PL61
PL62
PL63
SK01
SK02
SK03
SK04
ci
ci, w={AHP} 2011 ci, w={1} 2011
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
60
Figure 1 and figure 2 show the effect of different weights of criteria (weights of criteria calculated by
AHP and weights of criteria equal to one) on the scores of relative closeness to ideal solution (ci). As
both figures and table 4 indicate, weights of criteria have an influence on the final ranking of regions.
There are differences in the ranking of regions that are considered as more developed regions, as well
as less developed and average developed regions according to ranking reflecting different weights of
criteria. It can be said that regions with capital city Praha, Bratislavský kraj are comprehensively
developed regions because different weights of criteria had a small impact on their ranking. On the
other hand, for example region Mazowieckie achieved the worse position that can imply the higher
sensitivity of different criteria importance (especially GDP per capita).
Conclusion
By applying TOPSIS and AHP methods we get the final regions ranking based on the shortest
distances to the ideal solution and the farthest from the negative ideal solution. TOPSIS also takes into
account the relative importance of the criteria. The results of TOPSIS analysis confirm that NUTS 2
regions with capital cities (Praha, Bratislavský kraj, Mazowieckie, Közép-Magyarország) have had
significant and different socio-economic positions from the other regions in V4 in year 2001 as well as
in the year 2011. On the contrary, in comparison with the year 2001, the level of regional development
in Hungary strongly decreased and Hungarian regions together with Slovak region Východné
Slovensko were ranked in the last positions (with exception of region Közép- Magyarország) in the
year 2011. These regions should focus on the higher expenditure on research and development which
are major drivers of the economic growth and it also supports the future competitiveness that results in
the higher GDP. The public investments in the infrastructure (transport, communication, energy),
spending on the education and active labour market, including an effective utilization of subsidies
from European funds, play key roles in regions’ development. Although some positive changes in
disparities trend are observed during the examined period (especially in Poland), the regional
disparities have still persisted between dominant regions with capital cities and more distant regions
on the one hand and between Czech regions and Hungarian, Polish and Slovak regions on the other
hand.
The advantage of TOPSIS and AHP methods is that they are simple, easy to use and understand.
Because when making concept of suitable evaluation tools of regional development it is necessary to
suggest not only difficult but also simple methods which enable quick evaluation of regional
disparities by accessible tools. In comparison with the one-dimensional evaluation, multicriteria
evaluation of regional development takes into account the importance and mutual dependence of the
decision-making criteria. Due to importance of the criteria we are able to determine the shortest
distance to the ideal solution in a more realistic way. Then the final rank of regions corresponds to the
different economic, social and territorial importance of individual criteria. The sensitivity analysis
shows that the importance of criteria influences the final ranking of regions (the final ranking of
regions reflecting the weights of criteria calculated by AHP differs from the final ranking of regions
reflecting the criteria with weights equal to one).
In the absence of the mainstream in methodological approach to regional development evaluation, the
presented multicriteria evaluation can be considered as a suitable alternative of more traditional
approaches.
References
[1] European Commission, (2010). Fifth Report on Economic, Social and Territorial Cohesion. Investing in
Europe's future. Luxembourg: Publications Office of the European Union. ISBN 978-92-79-17800-9.
[2] Eurostat, (2014). Regional Statistics. [online] [cit. 2014-03-14]. Available at:
<http://epp.eurostat.ec.europa.eu/portal/page/portal/region_cities/regional_statistics/data/database>.
[3] CAMPO, C., MONTEIRO, C.M.F., SOARES, O. J., (2008). The European regional policy and the socioeconomic
diversity of European regions: A multivariate analysis. European Journal of Operational
Research, vol. 187, iss. 2, pp. 600–612. DOI 10.1016/j.ejor.2007.03.024.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
61
[4] DAI, X., ZHANG, J., (2011). The TOPSIS Analysis on Regional Disparity of Economic Development in
Zhejiang Province. Canadian Social Science, vol. 7, iss. 5, pp. 135-139. ISSN 1712-8056.
[5] GINEVIČIUS, R., PODVEZKO, V., MIKELIS, D., (2004). Quantitative evaluation of economic and
social development of Lithuanian regions. Ekonomika, vol. 65, pp. 1-15.
[6] HORKÁ, L., (2013). Factors of socioeconomic development of regions: an alternative approach to an
assessment of regions. In 16th International Colloquium on Regional Sciences. Conference Proceedings.
Brno: Masarykova univerzita. pp. 51–59. ISBN 978-80-210-6257-3. DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-6257-
2013-5.
[7] KASHI, K., (2013). Utilization of Analytic Hierarchy Process in Competency Modeling. In Conference
Proceedings of MEKON. Selected Papers, pp. 69-81. Ostrava: VŠB – Technická univerzita Ostrava.
[8] KUTSCHERAUER, A. et al., (2010). Regional disparities. Disparities in the Regional Development, their
Concept, Identification and Assessment. Ostrava: VŠB-TU Ostrava. ISBN 978- 80-248-2335-5.
[9] MATLOVIČ, R., KLAMÁR, R., MATLOVIČOVÁ, K., (2008). Development of regional disparities in
Slovakia at the beginning of the 21st in the light of selected indicators. Regionální studia, vol. 2, pp. 2–12.
[10] MELECKÝ, L., POLEDNÍKOVÁ, E., (2012). Use of the Multivariate Methods for Disparities Evaluation
in the Visegrad Four Countries in Comparison with Germany and Austria. In ICEI 2012. Proceedings of
the 1st International Conference on European Integration 2012. Ostrava: VŠB – Technical University of
Ostrava. pp. 199-209.
[11] MOLLE, W., (2007). European Cohesion Policy. London: Routledge. ISBN 978-415-43811-X.
[12] OPRICOVIC, S., TZENG, G.H., (2004). Compromise solution by MCDM methods: A comparative
analysis of VIKOR and TOPSIS. European Journal of Operational Research. vol. 156, pp. 445-455. DOI
10.1016/S0377-2217(03)00020-1.
[13] POLEDNÍKOVÁ, E., LELKOVÁ, P., (2012). Evaluation of Regional Disparities in Visegrad Four
Countries, Germany and Austria using the Cluster Analysis. In 15th International Colloquium on Regional
Sciences. Conference Proceedings. Brno: Masarykova univerzita. pp. 36-47. ISBN 978-80-210-5875-0.
[14] SAATY, T., VARGAS, G. L., (2012). Models, Methods, Concepts and Applications of the Analytic
Hierarchy Process. New York: Springer Science+Business Media. ISBN 978-1-4614-3596-9.
[15] SVATOŠOVÁ, L., BOHÁČKOVÁ, I., (2012). Methodological approaches to evaluation of regional
disparities. In 15th International Colloquium on Regional Sciences. Conference Proceedings. Brno:
Masarykova univerzita. pp. 11-18. ISBN 978-80-210-5875-0.
[16] TULEJA, P., (2010). Praktická aplikace metod hodnocení regionálních disparit. Acta Academica
Karviniensia, vol. 1, pp. 496–509. ISSN 1212-415X.
[17] TVRDOŇ, M., SKOKAN, K., (2011). Regional disparities and the ways of their measurement: The case
of the visegrad four countries. Technological and Economic Development of Economy, vol. 17, iss. 3, pp.
501-518. ISSN 2029-4913.
[18] TZENG, G. H., HUANG, J.J., (2011). Multiple attribute decision making: methods and applications. Boca
Raton: CRC Press. ISBN 9781439861585.
[19] VITURKA, M., ŽÍTEK, V., KLÍMOVÁ, V., TONEV, P., (2009). Regional analysis of new EU member
states in the context of cohesion policy. Review of Economic Perspectives, vol. 9, iss. 2, pp. 71–90. DOI
10.2478/v10135-009-0001-8.
[20] WISHLADE, F., YUILL, D., (1997). Measuring disparities for area designation purposes: Issues for the
European Union. Regional and Industrial Policy Research Paper, no. 24. United Kingdom: European
Policies Research Centre.
[21] ZIVADINOVIC, K.N., DUMICIC, K., CASNI, C.A., (2009). Cluster and Factor Analysis of Structural
Economic Indicators for Selected European Countries. WSEAS Transactions on Business and Economics,
vol. 6, iss. 7, pp. 331–341.
This paper is supported by the Student Grant Competition of the Faculty of Economics, VŠBTechnical
University of Ostrava, project registration number SP2014/126 and by the Education for
Competitiveness Operational Programme, project registration number CZ.1.07/2.3.00/20.0296. All
support is greatly acknowledged and appreciated.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
62
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-6840-2014-6
VLIV ROZŠIŘOVÁNÍ EVROPSKÉ UNIE NA STUPEŇ
DOSAHOVANÉ KONVERGENCE
EFFECT OF EU ENLARGEMENT ON THE LEVEL OF ACHIEVED
CONVERGENCE
ING. PETRA APPLOVÁ
Ústav regionálních a bezpečnostních věd
Fakulta ekonomicko-správní
Univerzita Pardubice
Institute of Regional and Security Sciences
Faculty of Economics and Administration
University of Pardubice
 Studentská 95, 532 10 Pardubice, Czech Republic
E-mail: Petra.Applova@upce.cz
Anotace
Předkládaný příspěvek shrnuje výsledky zkoumání působení postupného rozšiřování Evropské unie
(EU) na stupeň dosahované konvergence v rámci evropské integrace, přičemž konvergence, resp.
divergence je napříč zeměmi EU měřena pomocí relativního ukazatele tvorby bohatství (HDP na
obyvatele v PPS) v čase a dále pomocí shift share analýzy, která vychází z vývoje počtu zemí a regionů
soudržnosti označovaných na základě provedené klasifikační analýzy jako „zaostávající“. Závěr
článku se zabývá komparací entit spadajících do skupin tzv. „zaostávající“ s oblastmi způsobilými v
rámci cíle Konvergence, a to včetně analýzy finančních prostředků alokovaných do skupin území
„zaostávající“ ve vztahu k celkové výši alokace tohoto cíle v programovacím období 2007-2013. Dílčí
výsledky provedeného výzkumu podávají však o vlivu rozšiřování evropské integrace na stupeň
dosahované konvergence rozdílné závěry. Z tohoto důvodu nelze tudíž o míře konvergence, resp.
divergence ve vztahu k rozšiřující se EU jednoznačně rozhodnout.
Klíčová slova
rozšiřování EU, konvergence, zaostávající regiony
Annotation
This paper summarizes results achieved by examining the degree of convergence within European
integration affected by the successive enlargement of the European Union (EU). Through the EU
countries the convergence or divergence is measured by the indicator of relative wealth (GDP per
capita in PPS) in time. It can be also measured by shift share analysis which is based on the number
of countries and cohesion regions classified as „underdeveloped”. The end of article contains a
comparison between entities that belong to „underdeveloped” group and regions subordinated under
the Convergence objective, including the analysis of funds allocated to groups of „underdeveloped“
territories which related to the total amount of allocation of this objective in the programed period
2007 - 2013. However, the partial results coming from the research on the expansion of European
integration and its influence to achieved convergence show different conclusions. For this reason it´s
not possible to decide on a degree of convergence or divergence in relation to the expanding EU.
Key words
EU enlargement, convergence, underdeveloped regions
JEL classification: O57, R11.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
63
Úvod
Úkolem EU je utvářet vztahy mezi členskými státy a jejich národy takovým způsobem, který bude
zajišťovat soudržnost a solidaritu (Konsolidované znění Smlouvy o Evropské unii a Smlouvy o
založení Evropského společenství).
Mezi klíčové politiky EU patří kohezní politika, která má za cíl snižovat rozdíly mezi úrovněmi
rozvoje jednotlivých regionů tak, aby došlo právě k posílení ekonomické, sociální a územní
soudržnosti a tím k harmonickému vývoji celé EU. Příčiny vzniku a přetrvávající důležitost této
politiky tkví především v rozšiřování EU o nové členské země, často nižší ekonomické výkonnosti.
EU, resp. Evropská společenství se v rámci svého vývoje rozšiřovala již celkem sedmkrát, ovšem na
základě přístupových pohovorů s dalšími evropskými zeměmi je zřejmé, že její rozšiřování především
východním směrem bude v nejbližších letech pokračovat. Rozšiřováním EU bude tedy docházet k
rostoucím regionálním nerovnoměrnostem v rámci celé integrace, čímž budou kladeny vyšší nároky
na nezbytné dlouhodobější finanční podpory právě k eliminaci těchto regionálních rozdílností.
Ekonomická konvergence je posuzována nejčastěji ve dvou rovinách: jako konvergence sigma a beta,
kdy sigma konvergence je vnímána jako pokles rozptylu reálného důchodu na osobu napříč skupinou
daných ekonomik v čase a beta konvergence jako negativní parciální korelace mezi růstem reálného
důchodu na obyvatele v čase ve vztahu k jeho výchozí hodnotě (Barro, Wyplosz, 2008), (Young,
Higgins, Leny, 2004).
Na eliminaci regionálních nerovnoměrností a disparit bylo a je vynakládáno v rámci kohezní politiky
velké množství finančních prostředků. Taktéž i v novém programovacím období je plánováno ve
významné podpoře regionální politiky pokračovat. Je neoddiskutovatelné, že cílem politiky
soudržnosti je bezpochyby i zvyšovat efektivitu poskytovaných finančních prostředků. Z tohoto
důvodu je tedy nezbytné znát vývoj dotčených území ve vztahu k alokovaným prostředkům, tj. např.,
zda objem obdržených prostředků v ekonomikách vyvolal potřebný multiplikační efekt či naopak
nežádoucí efekt mrtvé váhy.
1. Cíl a metody
Cílem předkládaného příspěvku je určit, zda EU směřuje ke konvergenci regionů, a to v návaznosti na
proces jejího rozšiřování. Pro tento článek byly vybrány následující části výzkumu: 1) hodnocení
vývoje relativního ukazatele tvorby bohatství v rámci rozšiřující se EU ve vztahu ke konvergenci; 2)
klasifikace regionů soudržnosti a zemí do tříd, a to v závislosti na plnění kritérií pro čerpání
finančních prostředků z evropských fondů včetně analýzy vývoje skupin „zaostávající“; 3) porovnání
entit spadajících do skupin tzv. „zaostávající“ s oblastmi čerpajícími finanční prostředky v rámci
kohezní politiky programovacího období 2007-2013 (cíl Konvergence); 4) analýza finančních
prostředků alokovaných do regionů označovaných jako „zaostávající“.
K dosažení hlavního cíle je zvolena shift share analýza doplňující klasifikační analýzu zemí, resp.
regionů soudržnosti, která je založena na oprávněnosti těchto území čerpat finanční prostředky ze
strukturálních fondů a z Fondu soudržnosti (CF) v rámci cíle Konvergence kohezní politiky
programovacího období 2007-2013. Pro prvotní zkoumání dosahované úrovně konvergence v
členských státech rozšiřující se EU je analyzován a následně komparován základní ukazatel
výkonnosti, resp. tvorby bohatství, a to relativní ukazatel hrubého domácího produktu (HDP) na
obyvatele ve standardu kupní síly (v PPS) se zeměmi tzv. tradičními (EU-12). Následná klasifikační
analýza zemí a jejich regionů soudržnosti je prováděna na základě plnění kritérií pro čerpání
finančních prostředků v rámci cíle Konvergence, tj. jsou vymezeny země, regiony a phasing-out tzv.
„rozvinuté“ a „zaostávající“. V závěru příspěvku je provedena komparace zemí a regionů
nacházejících se ve skupinách definovaných jako „zaostávající“ s oblastmi podporovanými ze
strukturálních fondů a z CF v rámci cíle Konvergence. Velký význam má rovněž i objem finančních
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
64
prostředků, který byl do území „zaostávající“ alokován, z toho důvodu je komparace doplněna i o tuto
analýzu.
2. Výsledky výzkumu
Evropská integrace a její rozšiřování s sebou nese mimo jiné i zvýšený zájem o problematiku
ekonomické konvergence. Ta je v současné době v centru pozornosti ekonomických komparací, neboť
znázorňuje zmenšující se rozdíly v životní úrovni a nepřímo i v úrovni ekonomické a hospodářské
výkonnosti jednotlivých zemí a jejich regionů.
V rámci EU jsou empirická zkoumání ekonomické konvergence založena na měření konvergence
reálné a nominální, které jsou ovlivňovány celou řadou faktorů: vedle vlivů spjatých s domácí
ekonomikou (podrobněji např. Čihák, Holub, 2005), tak bezpochyby i vnějšími vlivy jako je např.
vstup dané ekonomiky do EU či do eurozóny, ale též s vlivy spojenými s obchodováním jak v rámci
členských zemí, tak i ostatních zemí světa (podrobněji např. Allington, Kattuman, Waldemann, 2005).
Změny cenových relací a cenových úrovní v zemích EU jsou již dlouhodobě podrobovány
empirickým výzkumům (podrobněji např. Funke, Koske, 2008), taktéž jsou zkoumány i dopady jejího
rozšiřování na cenovou konkurenci. Např. Dregel (2008) ve své studii uvádí, že hlavními faktory,
které mají vliv na cenovou konvergenci ve vztahu s rozšiřováním EU, v letech 1999-2004 byla
konkurence a proces „dohánění“. Přestože se odhady lišily v období před a po rozšíření, byla hypotéza
sigma i beta konvergence cenových úrovní v této studii empiricky ověřena a potvrzena.
2.1. Hodnocení vývoje ukazatele tvorby bohatství v rámci rozšiřující se EU ve vztahu
ke konvergenci
V rámci první části výzkumu byl pro zkoumání dosahované úrovně konvergence EU analyzován
pomocí harmonického průměru ukazatel HDP na obyvatele v PPS za období 1995-2012, a to za
všechny členské země Evropských společenství, resp. EU, v daném roce. Pro srovnání je uvedena též
hodnota tohoto ukazatele v rámci EU-12 zahrnující země podobné ekonomické výkonnosti (Belgie,
Dánsko, Finsko, Francie, Irsko, Itálie, Lucembursko, Německo, Nizozemí, Rakousko, Švédsko a
Velká Británie) (viz Tab. 1).
Tab. 1:Výkonnost zemí EU v letech 1995-2012
1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003
HDP na
obyvatele (v
PPS)
EU-12 18 379 19 314 20 514 21 569 22 839 24 675 25 245 26 133 26 297
EU 16 716 17 579 18 682 19 657 20 807 22 476 23 139 24 075 24 302
Variační
koeficient
HDP na
obyvatele
EU-12 0,234 0,230 0,209 0,206 0,242 0,251 0,236 0,250 0,268
EU 0,266 0,263 0,246 0,247 0,278 0,286 0,268 0,277 0,291
2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012
HDP na
obyvatele
(v PPS)
EU-12 27 536 28 368 29 800 31 409 31 165 28 967 30 367 31 269 31 801
EU 18 851 19 886 21 267 20 962 21 500 20 006 20 825 21 669 22 534
Variační
koeficient
HDP na
obyvatele
EU-12 0,277 0,286 0,318 0,327 0,310 0,298 0,317 0,325 0,326
EU 0,414 0,407 0,421 0,450 0,421 0,413 0,431 0,430 0,429
Zdroj: vlastní zpracování a výpočty autora dle Eurostat - a.
V rámci vybraných ekonomik EU-12 je u ukazatele HDP na obyvatele v celém sledovaném období
patrný růst (pouze s výjimkou krizových let 2008 a 2009). Ovšem co se týká vývoje HDP celé EU,
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
65
vyvolal velký počet nově příchozích zemí v roce 2004 značné komplikace, neboť značně prohloubil
heterogenitu v rámci EU, neboť tímto rozšířením došlo k nejvýraznějšímu dopadu na vybraný
ukazatel v celé dosavadní éře evropské integrace, tj. konkrétně nastalo snížení průměrného ukazatele
HDP na obyvatele v PPS o cca 22,4 % v porovnání s rokem předchozím (což představuje zhruba 5
451 HDP na obyvatele v PPS). Následné rozšíření EU o Bulharsko a Rumunsko nemělo na výkonnost
EU-27 tak značný vliv, přestože obě ekonomiky patří mezi země s nejnižší hospodářskou úrovní v
rámci EU (pokles vybraného ukazatele „pouze“ o cca 305 HDP na obyvatele v PPS). Bohužel z
důvodu absence dat za rok 2013 nelze určit průměrnou hodnotu současné EU-28. Avšak alespoň
přibližnou výši můžeme vyvodit na základě dosažené hodnoty Chorvatska v roce 2012, kdy by jejím
zahrnutím do analýzy došlo ke snížení průměrné hodnoty celé EU o 365 HDP na obyvatele v PPS
(průměrný ukazatel by byl nově 22 169).
Co se týká variability ve tvorbě bohatství, která je měřena pomocí variačního koeficientu HDP na
obyvatele, lze u tzv. tradičních zemí sledovat jeho převažující pozvolný růst, neboť k poklesu rozdílů
v dosahované úrovni HDP u EU-12 došlo pouze v letech 1995-1998, 2001 a poté v krizových letech
2008 a 2009, kdy však tyto výsledky byly dány výrazným poklesem tvorby bohatství v rámci celé EU.
U zemí EU variační koeficient od roku 2000 do 2004 kolísá kolem hodnoty 0,269, poté ovšem
dochází k nejvýraznějšímu zvýšení daného ukazatele, tzn. k růstu diferencí napříč členskými státy,
který je dán především vlivem rozšíření evropské integrace. Tyto rozdíly napříč ekonomikami EU
následně vzrostly i po příchodu Rumunska a Bulharska o tři roky později. Zaměříme-li se na období
po rozšíření v roce 2007, lze konstatovat, že dochází k převažujícímu pozvolnému snižování
variačního koeficientu relativního ukazatele výstupu, tj. rozdíly napříč ekonomikami jsou eliminovány
- regionální politika je účinná.
2.2 Klasifikace regionů soudržnosti a zemí do tříd a analýza vývoje skupin
„zaostávající“
S novým programovacím obdobím 2014-2020 dochází v rámci kohezní politiky k významným
změnám, a to např. ke snížení počtu cílů na dva (Investice pro růst a zaměstnanost a Evropská územní
spolupráce), znovuzavedení pravidla n+3, či k nové kategorizaci regionů podle jejich parametrů
ekonomické výkonnosti (méně rozvinuté, přechodové a více rozvinuté regiony), na základě které jsou
určeny maximální sazby spolufinancování (podrobněji např. European Commission - b). Dle
víceletého finančního rámce pro roky 2014-2020 je vyčleněno 376 mld. EUR (cca 37 % z celkového
objemu rozpočtu) na politiku soudržnosti (European Commission - c), což oproti předchozímu období
představuje snížení o cca 28,4 mld. EUR (König, 2009).
Na základě nové kategorizace regionů byla obdobně v rámci výzkumu provedena klasifikační analýza
pro regiony NUTS II a členské země, kdy byla tato území rozdělena do skupin tzv. „zaostávající“ či
„rozvinuté“ regiony/phaising-out regiony/země, a to dle plnění podmínek pro čerpání finančních
prostředků z cíle Konvergence minulého programovacího období. Následně byl pro určení
konvergence/divergence napříč oblastmi EU zkoumán počet „rozvinutých“ a „zaostávajících“ entit v
období 2000-2011. Vzhledem ke skutečnosti, že v tomto období došlo celkem dvakrát k rozšíření EU,
lze předpokládat, i s ohledem na uvedené hodnocení ukazatele tvorby bohatství, divergenci zemí a
regionů měřenou velikostí skupin „rozvinutý“ a „zaostávající“. Nicméně na druhou stranu lze
konstatovat, že snížením počtu entit „zaostávající“ ve zkoumaném období dochází bez pochyby k
naplňování cíle Konvergence napříč územími, neboť jsou eliminovány disparity uvnitř EU a dochází
ke zvyšování hospodářské úrovně daných regionů. Tab. 2 dokládá počty území, které dle stanovených
podmínek patří mezi území „zaostávající“ v rámci integračního uskupení.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
66
Tab. 2: Počty regionů, resp. zemí ve skupinách „zaostávající“ v letech 2000 - 2011
2000 2001 2002 2003 2004 2005
Regiony celkem 215 215 215 215 257 257
Zaostávající regiony 18 18 15 16 50 54
Zaostávající regiony – phasing-out 22 21 17 15 17 19
Země celkem 15 15 15 15 25 25
Zaostávající země1
2 2 1 1 10 11
2006 2007 2008 2009 2010 2011
Regiony celkem 257 271 271 271 271 271
Zaostávající regiony 52 67 67 64 68 72
Zaostávající regiony – phasing-out 17 20 23 18 24 25
Země celkem 25 27 27 27 27 27
Zaostávající země1
10 13 12 11 12 13
1
Data za Maltu nebyla k dispozici.
Zdroj: vlastní zpracování a výpočty dle Eurostat - b, c, d.
Nejvýraznějších nárůstů regionů soudržnosti dosahujících nižší úrovně výkonnosti v porovnání s celou
EU nastalo po rozšíření v květnu 2004 (meziroční nárůst o 34 „zaostávajících“ regionů NUTS II,
přičemž EU se rozšířila o 43 regionů soudržnosti) a dále po přistoupení Bulharska a Rumunska v roce
2007 (nárůst o 15 oblastí při rozšíření o 14 nových dotčených území). Zaměříme-li se detailněji na
dosažené výsledky, lze před rozšířením v roce 2004 sledovat snižování počtu „zaostávajících“ území.
V krátkém období existence EU-25 dochází spíše k růstu počtu území a regionů NUTS II patřících
mezi „zaostávající“. Obdobné tendence lze sledovat i po rozšíření EU v roce 2007 (kromě roku 2009,
kdy se krátkodobě snížil počet „zaostávajících“ regionů, regionů phasing-out i počet „zaostávajících“
zemí). Nárůst zaostávajících entit v roce 2010 lze přisoudit i důsledkům finanční krize z roku 2008,
která se v evropských zemích projevila s jistým časovým zpožděním. Výzkumem bylo mimo jiné
zjištěno, že v roce 2011 do skupiny „zaostávající“ země patřily země přistoupivší v roce 2004 (s
výjimkou Malty - data nebyla k dispozici), v roce 2007 a dále dvě země tzv. PIGS – Portugalsko a
Řecko, které do této skupiny patří již od prvního analyzovaného roku. Důležité je zmínit, že v celém
zkoumaném období se pouze tyto jmenované země objevují ve skupině „zaostávající“.
2.3 Komparace oblastí „zaostávajících“ s oblastmi způsobilými v rámci cíle
Konvergence doplněná o analýzu finančních prostředků alokovaných do entit
„zaostávající“
V programovacím období 2007-2013 bylo na konvergenci vyčleněno v rámci rozpočtu EU 282 855
mil. EUR (European Commission - d), (König, 2009), přičemž více než 75 % z tohoto objemu bylo
určeno výhradně pro regiony soudržnosti.
Při komparaci regionů soudržnosti (včetně phasing-out) nacházejících se ve skupinách „zaostávající“
(viz Tab. 2) s těmi skutečně spadajícími do cíle Konvergence je z více než 81 % patrná shoda (103
NUTS II splňuje stanovené požadavky a 99 regionů NUTS II spadá do zvoleného cíle) (European
Commision - a). Analýza alokace podpory do regionů skupiny „zaostávající“ za období 2007-2013
prokázala, že více než 30,41 % celkových výdajů poskytovaných NUTS II s HDP na obyvatele v PPS
pod 75 % průměrem EU (Eurostat - b, c, d), (European Commission - d) bylo vynakládáno
nerelevantním regionům soudržnosti, tj. ekonomikám, jejichž všechny regiony či většina z nich
nespadá mezi regiony „zaostávající“, ale mezi „rozvinuté“. V případě „zaostávajících“ phasing-out
regionů bylo dokonce alokováno téměř 40 % z celkového objemu podpory pro konvergenci phaisingout
regionů třídy „rozvinuté“ (Eurostat - b, c, d), (European Commission - d).
Při porovnání zemí ve skupině „zaostávající“ se zeměmi způsobilými čerpat finanční prostředky z CF
byla výzkumem identifikována většina zemí, pro které je čerpání z CF skutečně relevantní (s
výjimkou Portugalska). Do ekonomik, které v období 2000-2011 splnily stanovené požadavky a
spadaly mezi „zaostávající“ a tudíž jsou dle výzkumu oprávněné čerpat finanční prostředky, bylo v
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
67
předchozím programovacím období alokováno z CF více než 94,49 % z celkového objemu
vyčleněných finančních prostředků (Eurostat - d), (European Commission - d).
Je důležité poznamenat, že diference mezi počtem podporovaných (způsobilých) území a územími
splňující podmínky pro čerpání finanční pomoci se odvíjí od dosahované úrovně zvolených indikátorů
v rozhodném období, tj. před začátkem programovacího období 2007-2013.
Závěr
V programovacím období 2007-2013 čerpá finanční prostředky v rámci politiky soudržnosti z cíle
Konvergence 99 regionů NUTS II (z toho 16 tzv. phasing-out regionů) a 15 členských ekonomik, a to
s cílem snižovat rozdíly mezi úrovněmi rozvoje jednotlivých regionů a zaostalost nejvíce
znevýhodněných oblastí tak, aby došlo k harmonickému vývoji celé EU.
Prezentovaný výzkum dokládá, že v rámci EU-12 došlo v celém zvoleném horizontu k růstu
zvoleného indikátoru výkonnosti (HDP na obyvatele v PPS) pouze s výjimkou krizových let 2008 a
2009. Přitom největší meziroční nárůst byl zaznamenán v letech 1999 a 2000 a následně v
předkrizových letech 2006 a 2007. Ovšem vlivem rozšiřování EU v roce 2004 a 2007 se snížil
vybraný indikátor za celou EU (největší vliv mělo rozšíření o 10 nových ekonomik v roce 2004 –
pokles o 5 451 HDP na obyvatele v PPS), což dokládá skutečně nízkou úroveň nově vstupujících
zemí. Variabilita ve tvorbě bohatství tohoto ukazatele u EU-12 ve sledovaném období především
pozvolně rostla, neboť k poklesu rozdílů v dosahované úrovni došlo pouze v letech 1995-1998, 2001 a
poté v krizových letech 2008 a 2009, kdy však tyto výsledky byly dány výrazným poklesem tvorby
bohatství v rámci celé EU. U zemí EU vykazuje variační koeficient mezi lety 2000-2004 kolísavé
tendence, které jsou ovšem vystřídány enormním zvýšením daného ukazatele v následujícím roce,
tzn., vlivem rozšíření EU došlo k růstu diferencí napříč členskými státy. Tyto rozdíly napříč
evropskou integrací vzrostly rovněž po příchodu Rumunska a Bulharska v roce 2007. Po tomto období
lze zaznamenat převažující pozvolné snižování variačního koeficientu ukazatele výstupu, tj. rozdíly
napříč ekonomikami jsou zvolna eliminovány.
Na základě klasifikační analýzy byla následně území EU (regiony soudržnosti a země) roztříděna do
skupin „zaostávající“ či „rozvinuté“, a to dle oprávněnosti čerpat finanční prostředky z evropských
fondů v rámci cíle Konvergence. Dále bylo rovněž zkoumáno, jak se v období 2000-2011 vyvíjel
počet entit spadajících mezi skupiny „zaostávající“, neboť dochází-li ke snižování jejich počtu, jsou
bezpochyby naplňovány konvergenční cíle, tj. rozdíly napříč EU jsou snižovány. Bylo zjištěno, že k
největšímu nárůstu „zaostávajících“ regionů došlo po rozšíření EU v roce 2004 (nárůst o 34 oblastí
NUTS II a 9 zemí) a dále v roce 2007 (15 nových území a 3 země). Přitom v analyzovaném časovém
horizontu patřilo celkem 103 regionů soudržnosti (z toho 33 phasing-out) mezi regiony „zaostávající“,
přičemž více než 81 % z těchto území patřilo mezi způsobilé k čerpání. Následná analýza alokace
podpory do regionů NUTS II „zaostávající“ ovšem prokázala, že téměř 30,41 % celkových výdajů
bylo poskytnuto do oblastí mimo skupinu „zaostávající“, tj. do skupiny NUTS II „rozvinuté“, v
případě „zaostávajících“ phasing-out regionů se jedná dokonce téměř o 40 %, což značí, že pouze 60
% celkových výdajů bylo poskytnuto regionům skupiny „zaostávající“. Následná analýza zatřídění
„zaostávajících“ ekonomik, dle plnění definovaného kritéria pro čerpání z CF, potvrdila, že mezi
„zaostávající“ země patří státy přistoupivší v roce 2004, 2007 a dále překvapivě i země „tradiční“ Portugalsko
a Řecko. U skupiny „zaostávajících“ ekonomik byla navíc shledána shoda téměř v 95 % z
celkové skutečné alokace.
Pro měření stupně konvergence, resp. divergence ve vztahu k rozšiřující se EU byly v rámci výzkumu
zvoleny dva parametry, přičemž konvergence měřená pomocí vývoje variačního koeficientu
relativního ukazatele výstupu byla prokázána, konvergence založená na analýze vývoje počtu oblastí
dle stanovených kritérií prokázána ovšem nebyla. Z uvedeného důvodu je nutné problematiku
podrobit dalšímu zkoumání, které přinese průkaznější výsledky.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
68
Literatura
[1] ALLINGTON, N.F.B., KATTUMAN, P., WALDEMANN, F., (2005). One Market, One Money, One Price?
International Journal of Central Banking, pp.73-115. ISSN 1815-4654.
[2] BARRO, R. J., SALA-I-MARTIN, X., (2004). Economic growth. Cambridge, Mass.: MIT Press. ISBN 02-
620-2553-1.
[3] ČIHÁK, M., HOLUB, T., (2005). Price convergence in EU-accession countries. Économie Internationale,
vol. 102, pp. 59-82. ISSN 1240-8095.
[4] DREGER, CH., KHOLODILIN, K., LOMMATZSCH, K., SLAČÁLEK, J., WOZNIAK, P., (2008). Price
Convergence in an Enlarged Internal Market. Eastern European Economics., vol. 46, iss. 5, pp. 57-68. DOI
10.2753/EEE0012-8775460504.
[5] European Commission - A., (2013). Cohesion Policy 2007-2013. Eligible areas in the EU under the
Convergence Objective and the European Competitiveness and Employment Objektive .[online]. [cit. 2014-
02-10]. Dostupné z: <http://ec.europa.eu/regional_policy/atlas2007/index_en.htm>.
[6] European Commission – B. Cohesion policy 2014-2020. [online]. [cit. 2014-02-10]. Dostupné z:
<http://ec.europa.eu/regional_policy/what/future/index_en.cfm>.
[7] European Commission – C. Regional Policy: General presentation on proposals for Cohesion Policy 2014-
2020. [online]. [cit. 2014-02-10]. Dostupné z:
<http://ec.europa.eu/regional_policy/sources/docoffic/official/regulation/pdf/2014/proposals/regulation2014_leaflet_en.pdf>.
[8] European Commission – D. EU expenditure and revenue [online]. [cit. 2014-04-02]. Dostupné z:
<http://ec.europa.eu/budget/figures/interactive/index_en.cfm>.
[9] Eurostat - A. GDP and main components - Current prices. Data Explorer [online]. [cit. 2014-03-10].
Dostupné z: <http://appsso.eurostat.ec.europa.eu/nui/show.do>.
[10] Eurostat - B., (). Gross domestic product (GDP) at current market prices by NUTS 2 regions - Purchasing
Power Standard per inhabitant in percentage of the EU average – Data Explorer [online]. [cit. 2014-03-10].
Dostupné z WWW: <http://epp.eurostat.ec.europa.eu/portal/page/portal/statistics/search_database#>.
[11] Eurostat - C. Gross domestic product (GDP) at current market prices by NUTS 2 regions - Purchasing
Power Standard per inhabitant – Data Explorer [online]. [cit. 2014-03-10]. Dostupné z:
<http://epp.eurostat.ec.europa.eu/portal/page/portal/statistics/search_database#>.
[12] Eurostat - D. Gross national disposable income. Eurostat - Data Explorer [online]. [cit. 2014-03-10].
Dostupné z: <http://appsso.eurostat.ec.europa.eu/nui/show.do>.
[13] FUNKE, K., KOSKE, I., (2008). Does the Law of One Price Hold within the EU? A Panel Analysis.
International Advances in Economic Research, vol. 14, iss. 1, pp. 11-24. ISSN 1083-0898. DOI
10.1007/s11294-007-9126-7.
[14] KÖNIG, P., (2009). Rozpočet a politiky Evropské unie: příležitost pro změnu. Praha: C.H. Beck. ISBN 978-
80-7400-011-9.
[15] Konsolidované znění Smlouvy o Evropské unii a Smlouvy o založení Evropského společenství [online]. [cit.
2013-06-24]. Dostupné z:
<http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:C:2006:321E:0001:0331:CS:pdf>.
[16] YOUNG, A. T., HIGGINS, M. J., LEVY, D., (2004). Sigma-Convergence Versus Beta-Convergence:
Evidence from U.S. County-Level Data. Working Paper. Atlanta: Emory University.
Příspěvek byl zpracován v rámci projektu č. SGSFES-2014002 IGA Univerzity Pardubice.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
69
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-6840-2014-7
JSOU REGIONY ČR Z HLEDISKA MEZD A PLATŮ
HOMOGENNÍ?
ARE THE CZECH REGIONS IN TERMS OF WAGES AND SALARIES
HOMOGENEOUS?
DOC. ING. IVANA KRAFTOVÁ, CSC. 1
PROF. ING. JIŘÍ KRAFT, CSC.2
1
Ústav regionálních a bezpečnostních věd
Fakulta ekonomicko-správní
Univerzita Pardubice
1
Institute of Regional and Security Sciences
Faculty of Economics and Administration
University of Pardubice
 Studentská 95, 532 10 Pardubice, Czech Republic
E-mail: Ivana.Kraftova@upce.cz
2
Katedra ekonomie
Ekonomická fakulta
Technická univerzita v Liberci
2
Department of Economics
Faculty of Economics
Technical University in Liberec
 Studentská 1402/2, 466 01 Liberec, Czech Republic
E-mail: Jiri.Kraft@tul
Anotace
Cílem článku je prezentovat výsledky dílčího výzkumu, v jehož centru pozornosti jsou regionální
diference v nerovnoměrnosti příjmů zaměstnanců s vazbou na jejich vzdělanostní strukturu a na
diference v jejich regionální koupěschopné poptávce. Byla provedena strukturální analýza
statistických dat publikovaných MPSV, určen lokalizační kvocient z pohledu vzdělanostní struktury
zaměstnanců, vypočten a porovnán Giniho koeficient regionálního rozložení příjmů zaměstnanců a
zpracován model odhadu jejich koupěschopné poptávky.Větší regionální nerovnoměrnost příjmů se
projevuje v podnikatelské sféře než v nepodnikatelské sféře. Tzv. pražský efekt regionální analýzy se
projevuje i ve zkoumané problematice, ne vždy však jsou potvrzeny předpokládané výsledky.
Klíčová slova
vzdělanostní struktura zaměstnanců, regionální lokalizace, regionální rozložení příjmů, koupěschopná
poptávka zaměstnanců
Annotation
This article aims to present the results of the partial research, which are focused on regional
differences in income inequality of employees in relation to their educational structure and the
difference in their regional effective demand. A structural analysis of statistical data published by
MoLSA was carried out, localization quotient in terms of the educational structure of employees was
determined, Gini coefficient of regional distribution of wages and salaries was calculated and
compared, and estimation model of their effective demand was worked out. Bigger regional income
inequality shows itself in the business sector than non-business sector. The so-called Prague effect of
regional analysis acts also in the studied issues; however, the expected results are not always
confirmed.
Key words
educational structure of employees, regional localization, regional income distribution, effective
demand of employees
JEL classification: J31, R59
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
70
Úvod
Základní otázkou prezentovaného dílčího výzkumu je zjištění odlišností příjmů zaměstnanců
v jednotlivých krajích ČR pro určování regionálního cenového indexu. Ekonomická teorie nebere
důsledky diferenciace pracovních příjmů na lehkou váhu (Mazouch, Fischer, 2011), neboť může mít
závažné ekonomické a sociální důsledky - vliv na mobilitu obyvatel, investice, hospodářský cyklus,
zaměstnanost (Kraft aj, 2010), (Šimanová, Trešl, 2011), (Zdražil, 2013). Nežádoucí důsledky
nerovnoměrnosti důchodů si v souvislosti s ekonomickou homogenitou státu, resp. supraregionu
uvědomuje i EU a koncentruje proto prostředky, jejichž úkolem je takovéto diference potlačovat
(Kraftová, Applová, 2013). Trh práce a jeho základní atribut – cena práce – je v současnosti
poznamenána globalizačními procesy probíhajícími napříč světovou ekonomikou, českou
nevyjímajíce (Kraftová, Chládek, Minařík, 2011), (Bednářová, Kocourek, Laboutková, 2013).
Otázka důchodové nerovnoměrnost v rámci jednoho státu, kde je mobilita obyvatelstva jako reakce na
výrazné důchodové diference v podstatě jednoduchá, je o to důležitější (Matěja, 2010), (Bednářová,
Laboutková, 2012). Z výše uvedeného nelze vyvozovat, že autoři apelují na potřebu jakékoli regulace
důchodů v rámci vzdělanostních skupin v jednotlivých krajích a mezi vzdělanostními skupinami
navzájem už vůbec ne. Snaží se ale upozornit na to, že neplatí zjednodušená tržní schémata typu:
„malé množství vysokoškoláků v regionu povede k růstu jejich mezd a v důsledku toho se jejich počet
zvýší“. Problém může být totiž v tom, že v daném kraji nejsou s ohledem na jeho rozvoj právě např.
vysokoškoláci téměř vůbec potřeba. To ale v samém důsledku může nízkou úroveň mezd v daném
kraji, a tedy i koupěschopnou poptávku, trvale podvazovat a tím omezovat rozvoj veškerých
souvisejících ekonomických aktivit. Podpora rozvoje takového kraje se stává potom záležitostí státu,
resp. vlády.
Lze předpokládat, že existuje vazba mezi regionálním rozložením obyvatel podle vzdělanostní
struktury a úrovní mezd a platů, která determinuje úroveň spotřeby rodin zaměstnanců i vazba mezi
dosahovanými příjmy a úrovní cenového hladiny regionu. Regionální cenový index jako indikátor
sociálních a ekonomických disparit je hlavním výzkumným cílem projektu Regionální cenový index
jako indikátor reálných sociálních a ekonomických disparit podporovaného TAČR, prezentované
výsledky shrnují první mapování problému.
Záměrem tohoto příspěvku je ukázat výsledky dílčího výzkumu, který se týká právě regionálních
rozdílů vzdělanostní struktury obyvatel českých krajů na jedné straně, na straně druhé rozložení
příjmů zaměstnanců a jejich koupěschopné poptávky.
1. Cíl a metody
Cílem výzkumu je posoudit regionální odlišnosti v rámci ČR z hlediska vzdělanostní struktury
zaměstnanců a v souvislosti s tím odlišnosti diferenciace jejich příjmů včetně vlivu na velikost
koupěschopné poptávky a prokázat platnost jedné z tezí:
 z hlediska vymezených parametrů neexistují výrazné odlišnosti mezi českými kraji;
 z hlediska vymezených parametrů existují výrazné odlišnosti mezi Prahou na jedné straně
a ostatními kraji na straně druhé, tj. projevuje se i zde tzv. pražský efekt regionálních analýz;
 z hlediska vymezených parametrů se kraje separují do několika skupin s podobnými
charakteristikami.
Za účelem dosažení vytýčeného cíle
 byly zjištěny rozdíly ve vzdělanostní struktuře zaměstnanců českých krajů, a to jednak určením
absolutní úrovně zastoupení 5 úrovní vzdělání (základní a nedokončené; střední bez maturity;
střední s maturitou; vyšší odborné a bakalářské; vysokoškolské), jednak výpočtem lokalizačního
kvocientu regionální zaměstnanosti podle uvedených kvalifikačních skupin;
 byla určena míra rovnoměrnosti/nerovnoměrnosti mzdových příjmů zaměstnanců krajů pomocí
konstrukce Lorenzových křivek a výpočtu hodnot Giniho koeficientu pro jednotlivé české kraje;
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
71
současně byly zkoumány vztahy mezi mediány mezd podle kvalifikačních skupin a podle
regionů; (Mediány jsou v tomto výzkumu uvažovány záměrně, neboť téměř 2/3 příjmů se
nacházejí pod průměrnou hodnotou.)
 vytvořen model disponibilních příjmů, resp. koupěschopné poptávky zaměstnanců v jednotlivých
regionech pomocí mediánových hodnot mezd jednotlivých kvalifikačních skupin a velikosti
těchto skupin.
Pro analýzu je využita regionální statistika ceny práce publikovaná na portálu MPSV (MPSV, 2013),
referenčním rokem je rok 2012, za nějž jsou poslední dostupná data. Zvlášť je hodnocena
podnikatelská a nepodnikatelská sféra, neboť mezi nimi jsou v rámci krajů předpokládané (a patrné)
odlišnosti.
2. Hlavní výsledky
2.1 Vzdělanostní struktura zaměstnanců českých krajů a její regionální lokalizace
Vzdělanostní struktura českých krajů vykazuje některé rysy podobnosti, jimž se však významně
vymyká Praha, jak ukazuje obr. 1. Nejnižší podíl má skupina zaměstnanců s vyšším odborným a
bakalářským vzděláním (VO) následovaná bezprostředně skupinou se základním vzděláním (Z) - v
Praze v opačném sledu -, počty středoškolsky vzdělaných zaměstnanců bez maturity (S-) i s maturitou
(S+) jsou přibližně stejné – až na Prahu, kde skupina S+ představuje výrazně nejpočetnější skupinu
zaměstnanců. Praha současně převyšuje všechny kraje v počtu zaměstnanců-vysokoškoláků (VŠ), ani
dva další kraje s největším zastoupením této skupiny (Jihomoravský a Moravskoslezský) ji zdaleka
nedohánějí. Z hlediska vzdělanostní skupiny VŠ se „normálu“ vymyká rovněž Karlovarský kraj, a to
v opačném smyslu. Počet zaměstnanců VŠ tam odpovídá přibližně úrovni počtu skupiny VO a Z.
Obr. 1: Zastoupení zaměstnanců podle kvalifikačních skupin v jednotlivých krajích v roce 2012
(v tis. osob)
Legenda: 3- Moravskosl. k. 6- Zlínský k. 9 – Plzeňský k. 12 – K. Vysočina
1 – Hl. m. Praha 4 – Středoč. k. 7 – Jihočeský k. 10 – Ústecký k. 13 – Liber. k.
2 – Jihomor. k. 5 – Olomouc. k. 8 – Královéhr. k. 11 – Pardub. k. 14 – Karlov. k.
Z = základní
a nedokončené
S- = střední bez
maturity
S+ = střední
s maturitou
VO = vyšší odborné
a bakal.
VŠ = vysoko-
školské
Zdroj: vlastní zpracování na základě dat (MPSV, 2013)
Zajímavý pohled na regionální rozložení vzdělanostních skupin zaměstnanců v porovnání se stavem
celé ČR dávají lokalizační kvocienty, obsažené v tab. 1. Lokalizační kvocient LQ=1 sděluje, že stav
kraje v daném parametru odpovídá úrovni ČR, při hodnotě větší než 1 je skupina v kraji zastoupena
0
50
100
150
200
250
300
0 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15
Zaměstnanci Z
Zaměstnanci SZaměstnanci
S+
Zaměstnanci VO
Zaměstnanci VŠ
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
72
více, než odpovídá hodnotě ČR, opačně při hodnotě menší než 1. Z tab. 1 je patrné, že pouze Praha
dominuje ve vyšších vzdělanostních skupinách, a to výrazněji v podnikatelské sféře. Karlovarský a
Ústecký kraj naopak dosahují nejvyššího LQ u zaměstnanců se základním vzděláním.
Tab. 1: Lokalizační kvocienty zastoupení jednotlivých kvalifikačních skupiny zaměstnanců
v podnikatelské a nepodnikatelské sféře českých krajů za rok 2012
kraj
LQ Z LQ S- LQ S+ LQ VO LQ VŠ
P N P N P N P N P N
Hlavní město Praha 0,59 0,77 0,58 0,70 1,14 1,04 1,66 1,17 1,93 1,23
Středočeský kraj 1,37 1,00 1,14 0,97 0,99 0,91 0,80 0,74 0,70 0,71
Jihočeský kraj 0,89 0,69 1,16 1,03 0,98 0,94 0,94 0,90 0,72 0,93
Plzeňský kraj 1,36 1,06 1,10 1,06 0,96 1,04 0,69 1,00 0,68 0,92
Karlovarský kraj 2,12 1,11 1,20 0,88 0,83 1,21 0,65 1,00 0,36 0,76
Ústecký kraj 1,46 2,01 1,09 1,31 0,97 1,12 0,71 1,02 0,52 0,81
Liberecký kraj 1,18 1,06 1,18 0,88 0,97 1,00 0,55 0,86 0,68 0,81
Královéhradecký kraj 0,78 0,97 1,06 1,07 1,04 1,07 0,98 1,03 0,75 1,01
Pardubický kraj 0,93 0,78 1,13 1,12 1,01 0,91 0,91 0,81 0,76 0,87
Kraj Vysočina 0,72 0,78 1,21 1,28 0,97 1,06 0,59 1,04 0,54 1,01
Jihomoravský kraj 1,05 1,10 0,96 1,11 0,91 1,02 1,15 1,02 1,18 1,14
Zlínský kraj 1,00 0,65 1,17 0,89 0,98 0,70 0,93 0,76 0,90 0,87
Olomoucký kraj 0,85 0,95 1,06 1,22 0,98 1,12 0,83 1,09 0,75 1,15
Moravskoslezský kraj 0,97 1,19 1,07 1,02 0,98 0,96 0,81 1,13 0,88 1,05
Legenda:
LQ = lokalizační kvocient P = podnikatelská sféra N = nepodnikatelská sféra
Z, S-, S+, VO, VŠ = viz výše, legenda u obr. 1
Zdroj: vlastní zpracování na základě dat (MPSV, 2013)
2.2 Míra rovnoměrnosti příjmů zaměstnanců a jejich variabilita
Vypočtený Giniho koeficient pro počty zaměstnanců podle vzdělanostních skupin a jim odpovídajícím
mediánům mezd či platů (MPSV, 2013) potvrzuje nepříliš velkou odlišnost českých krajů z hlediska
průběhu Lorenzových křivek. Jsou patrné odlišné úrovně i rozdílná rozpětí v porovnání podnikatelské
a nepodnikatelské sféry, jak dokládá obr. 2, v němž jsou hodnoty Giniho koeficientů řazeny vzestupně
jak podle výsledků za podnikatelskou sféru, tak nepodnikatelskou sféru. V obou případech dosahuje
nejrovnoměrnější rozložení příjmů Praha, naopak o tři místa s nejvyšší nerovnoměrností rozložení
příjmů se dělí kraj Středočeský, Karlovarský a Ústecký. Je třeba zdůraznit, že obecně je Giniho
koeficient závislý nejen na diferencích v úrovni příjmů, ale současně počtu příjemců daného příjmu.
Při podrobnější analýze výsledků za kraje ČR lze konstatovat, že největší vliv na výsledek Giniho
koeficientu má počet zaměstnanců skupiny VŠ. Pro ilustraci lze uvést i rozdíly v úrovních
minimálních a maximálních hodnot Giniho koeficientů: v podnikatelské sféře je minimum 0,47
(Praha), maximum 0,56 (Karlovarský kraj); v nepodnikatelské sféře je minimum 0,41 (Praha),
maximum 0,47 (Ústecký kraj). Maximum Giniho koeficientu v nepodnikatelské sféře tak odpovídá
minimu tohoto ukazatele v podnikatelské sféře.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
73
Obr. 2: Porovnání Giniho koeficientu mezd a platů podle vzdělanostních skupin v krajích ČR v roce
2012
Zdroj: vlastní zpracování na základě dat (MPSV, 2013)
Nerovnoměrnost v příjmech (mzdách a platech) je rovněž výrazně ovlivněna relacemi mezi
mediánovými hodnotami; např. druhý nejnižší Giniho koeficient v podnikatelské sféře dosahuje
Zlínský kraj, jehož medián VŠ je vůči Z 1,86 násobek. Nejnižší relace mediánu VŠ vůči
Z (1,81 násobek) se vyskytuje v Libereckém kraji, v němž se ale více odchylují mediány jednotlivých
skupin, proto se v obr. 2A umísťuje na 7. pozici. Pro srovnání v Praze je tako relace 2,56 násobkem.
Za komentář stojí i příčina významné odchylky Ústeckého kraje v Giniho koeficientu nepodnikatelské
sféry, který se co do podílu počtu VŠ ani úrovně mediánu této skupiny příliš neodlišuje od
Karlovarského kraje. Důvodem odchylky je abnormálně vysoký podíl skupiny S- s nižší hodnotou
příjmového mediánu v Ústeckém kraji.
Tab. 2: Variabilita mediánů příjmů podle vzdělanostních skupin měřená variačním koeficientem
v roce 2012 (v %)
Z S- S+ VO VŠ
podnikatelská sféra s Prahou 7,00 4,49 6,40 8,96 9,83
nepodnikatelská sféra s Prahou 7,39 6,82 3,77 5,50 5,64
podnikatelská sféra bez Prahy 7,26 4,25 3,62 5,22 8,21
nepodnikatelská sféra bez Prahy 4,41 4,19 1,65 3,90 2,03
Zdroj: vlastní zpracování na základě dat (MPSV, 2013)
Pro dokreslení vlivu Prahy na variabilitu příjmových mediánů byly vypočteny variační koeficienty –
viz tab. 2, z níž je možno odvodit několik dílčích závěrů, zejména: Praha významně zvyšuje
variabilitu sledovaného ukazatele u skupiny Z, S- a S+ v nepodnikatelské sféře; u VŠ je variabilita v
podnikatelské sféře výrazně vyšší jak s Prahou, tak bez Prahy proti nepodnikatelské sféře.
2.3 Regionální odlišnosti koupěschopné poptávky zaměstnanců
Model koupěschopné poptávky zaměstnanců českých krajů byl zkonstruován na základě počtu
zaměstnanců jednak v podnikatelské, jednak v nepodnikatelské sféře a příslušných příjmových
mediánů. Stále byla sledována vzdělanostní struktura, proto výsledek, prezentovaný na obr. 3,
zachycuje nejen odlišnosti v celkovém rozsahu koupěschopné poptávky, ale také to, v jaké míře je
tvořena jednotlivými vzdělanostními skupinami.
0.4
0.42
0.44
0.46
0.48
0.5
0.52
0.54
0.56
PHA
ZLK
KHK
JMK
OLK
VYS
LIB
PAK
MSK
PLK
JČK
STČ
UST
KVK
A. Giniho koeficinet - podnikatelská
sféra
0.4
0.42
0.44
0.46
0.48
0.5
0.52
0.54
0.56
PHA
OLK
ZLK
JČK
JMK
MSK
KHK
VYS
PLK
PAK
LIB
KVK
STČ
UST
B. Giniho koeficient - nepodnikatelská
sféra
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
74
Obr. 3: Srovnání odhadu regionální koupěschopné poptávky podle vzdělanostní struktury
zaměstnanců českých krajů v roce 2012
Zdroj: vlastní zpracování na základě dat (MPSV, 2013)
Výjimečné postavení Prahy, které je zcela evidentní, způsobují skupina S+ a VŠ. Další tři kraje (velké
co do počtu obyvatel – Jihomoravský, Moravskoslezský a Středočeský) se vyznačují převahou skupin
S- a S+ se souběžným významným podílem VŠ. Ostatní kraje vykazují velmi podobnou strukturu
v rámci snižujícího se objemu regionální koupěschopné poptávky zaměstnanců. Celou řadu se
značným odstupem završuje malý Karlovarský kraj s nejmenším vlivem zaměstnanecké skupiny VŠ.
Závěr
Statistické údaje v rámci ČR dokazují vazbu mezi úrovní kvalifikační skupiny a výší příjmů.
Regionální rozložení obyvatel podle vzdělanostních skupin vykazuje ve všech krajích nízkou úroveň
a početní blízkost skupiny Z a VO. Podle očekávání se Praha svou vzdělanostní strukturou vymyká
ostatním krajům, a to zejména ve dvou ohledech: předpokládaným vysokým podílem VŠ (kterého ani
dva další kraje s vyšším zastoupením VŠ – Jihomoravský a Moravskoslezský – nedosahují), ale také
nejvyšším podílem S+, kdy tato skupina převyšuje na rozdíl od ostatních krajů skupinu S-.
Lokalizační kvocient jednoznačně dokládá výjimečnost Prahy ve skupině VO a VŠ, a to jak v
podnikatelské, tak v nepodnikatelské sféře, kde jí v obou sférách poměrně úspěšně sekunduje
Jihomoravský kraj. Ve skupině S+ se k Praze přidávají v podnikatelské sféře kraje Královéhradecký
a Pardubický. Naopak relativně nejvyšší zastoupení skupiny Z (LQ přes 2) vykazují kraje Karlovarský
a Ústecký.
Nejvyšší regionální rovnoměrnosti v rozložení příjmů podle vzdělanostních skupin, která je v ČR
ovlivněna značně velikostí skupiny VŠ, dosahuje Praha. Dalším faktorem, který významně (kromě
velikosti jednotlivých vzdělanostních skupin) míru regionální rovnoměrnosti příjmů ovlivňuje, je
relace mezi příjmovými mediány. Pokud by byla hodnota Giniho koeficientu 0,5 považována za
hranici mezi spíše rovnoměrným a spíše nerovnoměrným rozložením příjmů, pak lze konstatovat, že
v nepodnikatelské sféře jde v českých krajích o značně rovnoměrné rozložení příjmů,
v nepodnikatelské sféře inklinují k vyšší rovnoměrnosti tři kraje, a to Praha, Zlínský
a Královéhradecký kraj.
0 2 4 6 8 10 12 14 16 18 20
Karlovarský kraj
Liberecký kraj
Kraj Vysočina
Pardubický kraj
Královéhradecký kraj
Zlínský kraj
Olomoucký kraj
Plzeňský kraj
Jihočeský kraj
Ústecký kraj
Středočeský kraj
Moravskoslezský kraj
Jihomoravský kraj
Hlavní město Praha
mld měsíčně
Z
S-
S+
VO
VŠ
nezařazeno
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
75
Koupěschopná poptávka v krajích je ovlivněna početním zastoupením jednotlivých kvalifikačních
skupiny a jejich příjmovou odlišností v rámci daného kraje v porovnání s ČR jako celkem. Jestliže
v předcházejících analyzovaných parametrech se potvrzuje tzv. pražský efekt, tedy výjimečnost Prahy,
z hlediska koupěschopné poptávky by bylo možné hovořit o modelu „Praha + 3“, který je dán zejména
velikostí krajů co do počtu obyvatel. V trojici krajů s koupěschopnou poptávkou modelově přesahující
6 mld Kč měsíčně se ocitá kraj Jihomoravský, Moravskoslezský a Středočeský. Je třeba konstatovat,
že koupěschopná poptávka Středočeského kraje je více ovlivněna vyšší úrovní příjmových mediánů,
které převyšují další dva kraje uvedené trojice.
Odpověď na otázku zadanou v názvu příspěvku není jednoduché v závěru odpovědět. Přesto si autoři
dovolují na základě uvedených výsledků analýzy tvrdit, že regiony ČR nejsou z hlediska mezd a platů
homogenní.
Literatura
[1] BEDNÁŘOVÁ, P., KOCOUREK, A. a LABOUTKOVÁ, Š., (2013). Vazby lidského rozvoje na
ekonomickou, sociální a politickou dimenzi globalizace. E+M Ekonomie a management, vol. 16, iss. 2, pp.
10 – 21. ISSN 1212-3609.
[2] KRAFT, J., aj., (2010). Hospodářská krize. Vybrané makroekonomické a mikroekonomické souvislosti s
projekcí na úrovni regionů. Liberec: Technická univerzita v Liberci. ISBN 978-80-7372-678-2.
[3] KRAFTOVÁ I., CHLÁDEK T., MINAŘÍK J., (2011). Do globalization and economic cycles reduce
sector inequality of supra-regions? European Spatial Research and Policy (ESRaP), vol. 18, iss. 2, pp. 111-
128. ISSN 1231-1952
[4] KRAFTOVÁ, I., APPLOVÁ P., (2013). Variabilita ve tvorbě bohatství. In Sborník z konference Hradecké
ekonomické dny. Hradec Králové: Univerzita Hradec Králové. pp. 329-338. ISBN 978-80-7435-249-2.
[5] LABOUTKOVÁ, Š., BEDNÁŘOVÁ, P., (2012). Snižování regionálních nerovností prostřednictvím
decentralizace. In 15th International Colloquium on Regional Sciences. Brno: Masarykova univerzita.
pp. 91-100. ISBN 978-80-210-5875-0.
[6] MATĚJA, Z., (2010). Vliv vzdělání na výši mezd. In Conference Proceedings 10th IMEA.Pardubice:
University of Pardubice, ISBN 978-80-7395-254-9.
[7] MAZOUCH, P., FISCHER, J., (2011). Lidský kapitál: měření, souvislosti, prognózy. Praha: C.H. Beck.
ISBN 978-80-7400-380-6.
[8] MPSV, (2013)., Regionální statistika ceny práce. [online]. [cit. 2014-3-19]. Dostupné z: <http://
https://portal.mpsv.cz/sz/stat/vydelky>.
[9] ŠIMANOVÁ, J. , TREŠL, F., (2011). Vývoj průmyslové koncentrace a specializace v regionech NUTS3
České republiky v kontextu dynamizace regionální komparativní výhody. E+M Ekonomie a management,
vol. 14, iss. 1, pp. 38–52. ISSN 1212-3609.
[10] ZDRAŽIL, P., (2013). Komparace dopadů hospodářské krize na trhy práce vybraných států EU z bývalého
východního bloku, prostřednictvím Beveridgeovy křivky. In Conference Proceedings 13th IMEA.
Pardubice: University of Pardubice, pp. 347-354. ISBN:978-7395-696-7.
Příspěvek byl zpracován v rámci grantu TD020047 Regionální cenový index jako indikátor
reálných sociálních a ekonomických disparit financovaným v rámci programu OMEGA TA ČR.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
76
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-6840-2014-8
MEASURING THE EFFICIENCY OF EU13 NUTS 2 REGIONS
BASED ON RCI APPROACH
MĚŘENÍ EFEKTIVITY REGIONŮ NUTS 2 ZEMÍ EU13 NA ZÁKLADĚ
PŘÍSTUPU RCI
ING. MICHAELA STANÍČKOVÁ
Katedra evropské integrace
Ekonomická fakulta
Vysoká škola báňská - Technická univerzita Ostrava
Department of European Integration
Faculty of Economics
VŠB – Technical University of Ostrava
 Sokolská třída 33, 701 21 Ostrava, Czech Republic
E-mail: michaela.stanickova@vsb.cz
Annotation
Paper deals with an application of Data Envelopment Analysis methods to multicriteria efficiency
evaluation of NUTS 2 regions within “new” Member States joining the EU in 2004, 2007 and 2013.
The main aim of the paper is to analyse a level of efficiency achieved in individual NUTS 2 regions of
EU13. Empirical analysis is based on the competitiveness scores (input and output dimension)
individually achieved by all evaluated regions within Regional Competitiveness Index 2013 approach.
Using of DEA method in the form of efficiency and super efficiency model seems to be convenient
because there is not only one factor evaluated, but a set of different factors that determine the level of
regional competitiveness. DEA method is based on input and output indicators and evaluates the
efficiency how regions are able to transform their inputs into outputs. Therefore, efficiency of each
region is thus perceived like a source/mirror of competitiveness.
Key words
competitiveness, DEA method, NUTS 2 region, RCI, regional efficiency
Anotace
Příspěvek se zabývá aplikací metody analýzy obalu dat za účelem vícekriteriálního hodnocení
efektivity regionů NUTS 2 v rámci skupiny „nových“ členských států EU, jež přistoupily v letech 2004,
2007 a 2013. Hlavním cílem příspěvku je analyzovat úroveň efektivity dosahované jednotlivě každým
regionem NUTS 2 v rámci skupiny států EU13. Empirická analýza je založena na hodnotách skóre
indexu konkurenceschopnosti (dimenze vstup a výstup) dosahované jednotlivými hodnocenými regiony
v rámci konceptu Indexu regionální konkurenceschopnosti 2013. Využití metody DEA ve formě
modelu efektivity a super efektivity se jeví jako vhodné, jelikož není hodnocen pouze jeden faktor, ale
skupina rozličných faktorů určujících úroveň regionální konkurenceschopnosti. Metoda DEA je
založena na indikátorech vstupu a výstupu a hodnotí efektivitu, s jakou jsou regiony schopny
transformovat vstupy na výstupy. Z tohoto důvodu je efektivita každého regionu považována za
zdroj/zrcadlo konkurenceschopnosti.
Klíčová slova
konkurenceschopnost, metoda DEA, NUTS 2 region, RCI, regionální efektivita
JEL classification: C67, R11, R13
Introduction
The European Union (EU) is an economic and political partnership representing a unique form of
cooperation among 28 Member States today. In the EU, the process of achieving an increasing level of
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
77
competitiveness is significantly difficult by the heterogeneity of countries and regions in many areas.
The EU countries are highly heterogeneous in their sectorial specialisations and performance.
Although, the EU is one of the most developed parts of the world with high living standards, there
exist significant and huge economic, social and territorial disparities having a negative impact on the
balanced development across Member States and their regions, and thus weaken EU’s competitiveness
in a global context (Poledníková, Lelková, 2012). The European integration process is thus guided by
striving for two different objectives: to foster economic competitiveness and to reduce disparities
(which were growing after EU enlargement history) (Molle, 2007). The EU has a long viewed
enlargement process as an historic opportunity to further the integration of the continent by peaceful
means and an extraordinary opportunity to promote political stability and economic prosperity in
Europe. Since 2004, EU Membership has grown from 15 to 28 EU Member States, bringing in most
states of Central and Eastern Europe and fulfilling an historic pledge to further the integration of the
European continent by peaceful means. The carefully managed process of enlargement is one of the
EU’s most powerful policy tools, and that, over the years, it has helped to transform many European
states into functioning democracies, free market economies and more affluent countries. The EU
maintains that the enlargement door remains open to any European country be able to fulfil the EU’s
political and economic criteria for Membership. At the same time, many observers assess that EU
enlargement may soon be reaching its limits, both geographically and in terms of public enthusiasm
for further expansion.
The gradual access of new Member States into the EU was associated with increased regional
disparities (gaps) and a threat to the competitiveness and internal cohesion. Has increased integration
within the EU and the rest of the world helped the EU as a whole to become a more globally
competitive? Certainly, but different EU Member States, or groups of Member States have taken
different approaches to this integration process. From this point of view, the main aim of the paper is
to measure and evaluate the level of efficiency achieved by individual EU NUTS 2 regions within
“new” EU Member States based on competitiveness scores of these regions within Regional
Competitiveness Index (RCI) approach. Efficiency of each region is thus perceived like a mirror of
competitiveness and the differences between regions within Central and Eastern Europe and Balkan
Countries are the main orientation of this paper.
1. Relations between competitiveness and efficiency
The support of cohesion and balanced development together with increasing level of competitiveness
belong to the temporary EU’s key development objectives. In the global economy regions are
increasingly becoming the drivers of the economy and generally one of the most striking features of
regional economies is the presence of clusters, or geographic concentrations of linked industries.
Current economic fundamentals are threatened by the shifting of production activities to places with
better conditions. The regional competitiveness is also affected by the regionalization of public policy
because of the shifting of decision-making and coordination of activities at the regional level. Within
governmental circles, interest has grown in the regional foundations of national competitiveness, and
with developing new forms of regionally based policy interventions to help improve the
competitiveness of every region and major city, and hence the national economy as a whole. Regions
play an increasingly important role in the economic development of states. In relation to
competitiveness, efficiency is complementary objective, which determines the long-term development
of areas in a globalized economy. Therefore in recent years, the topics about measuring and evaluating
of competitiveness and efficiency have enjoyed economic interest. Although there is no uniform
definition and understanding of these terms, these multidimensional concepts remain ones of the basic
standards of performance evaluation and it is also seen as a reflection of success of area in a wider
comparison. Increasing competitiveness is generally considered to be the only sustainable way of
improving living standards in the long-term period (Barrell, Mason, O´Mahony, 2000).
Efficiency management is one of the major sources of sustainable national competitiveness. A
systematic understanding of the factors that affect efficiency, and subsequently also competitiveness,
is very important. Dynamic efficiency is also highly important for many economic subjects (e.g.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
78
companies, states and regions) as a whole and for the individuals involving in it. But it necessary to
distinguish between efficiency and effectiveness. Efficiency and effectiveness analysis is based on the
relationship between inputs (entries), outputs (results) and outcomes (effects). As it can be seen in Fig.
1, the efficiency is given by the ratio of inputs to outputs, but there is difference between the technical
efficiency and the allocative efficiency. The technical efficiency implies a relation between inputs and
outputs on the frontier production curve, but not any form of technical efficiency makes sense in
economic terms, and this deficiency is captured through the allocative efficiency that requires a
cost/benefit ratio. The effectiveness implies a relationship between outputs and outcomes, thus effects
of activities to the real economy and the essential conditions for national competitiveness.
Fig. 1: Relationship between efficiency and effectiveness
Source: Melecký, 2013
2. Theoretical background of empirical analysis
Measurement and evaluation of efficiency is an important issue for at least two reasons. First, in a
group of units where only limited number of candidates can be selected, the efficiency of each must be
evaluated in a fair and consistent manner. Second, as time progresses, better efficiency is expected.
Hence, the units with declining efficiency must be identified in order to make the necessary
improvements (Greenaway, Görg, Kneller, 2008). The efficiency of areas, in this case of regions, can
be evaluated in either a cross-sectional or a time-series manner, and the Data Envelopment Analysis
(DEA) is a useful empirical method for both types of efficiency evaluation. DEA is a relatively new
”data oriented” approach for providing a relative efficiency assessment and evaluating the efficiency
of a set of peer entities called Decision Making Units (DMUs) which convert multiple inputs into
multiple outputs. DEA is thus a multi-criteria decision making method for evaluating efficiency and
productivity of a homogenous group (DMUs). The aim of DEA method is to examine DMU if they
are efficient or not efficient by the size and quantity of consumed resources by the produced outputs.
In DEA approach, DMUs usually use a set of resources as inputs and transform them into a set of
outcomes as outputs. The efficiency score of DMUs in the presence of multiple input and output
factors is defined as follows (1):
weighted sum of outputs
.
weighted sum of inputs
Efficiency of DMU  (1)
In recent years, we have seen a great variety of applications of DEA for evaluating the performances
of many different kinds of entities engaged in many different activities. Because of low assumption
requirements DEA has also opened up possibilities for use in cases which have been resistant to other
approaches because of the complex (often unknown) nature of relations between multiple inputs and
multiple outputs involved in DMUs. DEA method is a convenient method for comparing regional
efficiency as an assumption for performance of territory because DEA does not evaluate only one
factor, but a set of different factors that determine degree of economic development (Melecký, 2013).
Efficiency analysis starts from building database of indicators that are part of RCI 2013 approach. RCI
covers a wide range of issues related to territorial competitiveness including innovation, quality of
institutions, infrastructure (including digital networks) and measures of health and human capital. RCI
may serve as a tool to assist EU regions in setting the right priorities to further increase their
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
79
competitiveness. Because of this reason, eleven pillars of RCI are grouped according to the different
dimensions (input versus output aspects) of regional competitiveness they describe. The terms ‘inputs’
and ‘outputs’ are meant to classify pillars into those which describe driving forces of competitiveness,
also in terms of long-term potentiality, and those which are direct or indirect outcomes of a
competitive society and economy (Annoni, Kozovska, 2010). Methodology of RCI is thus suitable for
measuring regional efficiency by DEA method. In this paper, as input indicators to DEA are not used
the initial RCI 2013 indicators (73 indicators entered RCI 2013 having passed the statistical tests), but
competitiveness scores of RCI 2013 pillars which are available at regional level. RCI 2013 scores are
adjusted to positive values through Factor analysis, since DEA does not allow negative values of the
input variables. In Appendix 1, input pillars and output pillars are specified – these are used in the
paper.
Analysis is applied to regional territory of “new” EU Member States, i.e. 13 countries joined to the
EU in 2004, 2007 and 2013. These 13 countries cover in total 57 NUTS 2 regions1
– Bulgaria 6 (BG),
Cyprus 1 (CY), Czech Republic 7 (CZ), Estonia 1 (EE), Croatia 2 (CR), Hungary 7 (HU), Lithuania 1
(LT), Latvia 1 (LV), Malta 1 (MT), Poland 16 (PL), Romania 8 (RO), Slovenia 2 (SI) and Slovakia 4
(SK). Why was this group of regions chosen for empirical analysis? Where the impact of enlargement
is seen perhaps most clearly is in the developments in intra-EU trade and, particularly, in trade in
intermediate goods. The EU13 Member States have become important suppliers of intermediate goods
to several key EU producers (Annoni, Dijkstra, 2013). Their inputs are therefore increasingly vital to
the competitiveness of final goods exports from other EU countries. In addition, EU13 countries are
themselves expanding their sourcing of intermediate goods abroad, both within the Union and
globally. Thus on the one hand EU13 companies are becoming more important sources for industries
in other EU countries, while they themselves are becoming more globalised, taking advantage of
greater openness both within the EU and towards the rest of the world to better integrate their
production structure. On the other hand, “new” EU Member States have to scope with conditions of
Single internal market and rules of EU policies, what is in some areas problematic because of their
historical heritage of mark “Countries behind Iron Curtain”. So, the main question is, what is the
current position of individual regions within the group of Central, Eastern and Balkan European
countries? Do all of these regions have the same position and conditions for competing with “old” EU
Member States?
Empirical analysis is based on a frontier non-parametric approach and aims to study efficiency and
trend of returns to scale (RTS). This is based on model introduced by A. Charnes, W.W. Cooper and
E. Rhodes in 1978, i.e. CCR model assuming constant returns to scale (CRS). In this paper, it´s used
input orientation of this model, because the attention is paid to endogenous factors of regional
competitiveness. According to the chosen model and the relationship between number of DMU and
number of inputs and outputs, the number of efficient units can be relatively large. Because there were
many efficient regions in the classification, in the paper is also designed a model of super efficiency.
The way in which DEA program computes efficiency scores can be explained briefly using
mathematical notation in model (2) (Cook and Seiford, 2009):
min - ε( ), 
  T T
qz e s e s (2)
subject to
,
   q qX s x
,
   qY s y
, , 0, 
 s s
where z is the coefficient of efficiency of unit Uq; q is radial variable indicates required rate of
decrease of intput; ε is infinitesimal constant; eT
λ is convexity condition, in the case of CRS: eT
= (1,
1
In RCI 2013, capital regions are merged with one or more of their neighbouring regions: Wien (AT), Brussels
(BE), Prague (CZ), Berlin (DE), Amsterdam (NL) and London (UK). The remaining NUTS 2 regions may
contain multiple functional urban areas, but they do break up a single functional urban area in to distinct parts.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
80
1, …, 1); s+
, and s−
are vectors of slack variables for inputs and outputs; λ represent vector of weights
assigned to individual units; xq means vector of input of unit Uq; yq means vector of output of unit Uq;
X is input matrix; Y is output matrix. In CCR model aimed at inputs the efficiency coefficient of
efficient DMU equals 1, but the efficiency coefficient of inefficient DMU is lower than 1.
In CCR model, efficiency coefficients of efficient units equal to 1. Depending on chosen model, but
also on the relationship between number of units and number of inputs and outputs, number of
efficient units can be relatively large. Due to the possibility of efficient units' classification, it is used
Andersen-Petersen's model (APM) of super efficiency. Following constant return to scale (CRS)
model is input oriented dual version of APM (3) (Andersen and Petersen, 1993):
min ,q (3)
subject to
1
; 1, 2,...,


    
n
ij j i q iq
j
j k
x s x i m
1
; 1, 2,..., r


   
n
ij j i iq
j
j k
y s y i
, , 0, 0 
   j i i qs s
1,2,..., .j n
where xiq and yiq are i-th inputs and i-th outputs of DMUq; q is efficiency index (intensity factor) of
observed DMUq; λj is dual weight which show DMUj significance in definition of input-output mix of
hypothetical composite unit, DMUq directly comparing with. The rate of efficiency of inefficient units
(q  1 ) is identical to model (1); for units identified as efficient in model (2), provides IO APM (2)
the rate of super efficiency higher than 1, i.e. q ≤ 1.
For solution of DEA method software tool based on solving linear programming problems is used in
the paper – Solver in MS Excel 2010, such as the DEA Frontier 2011.
3. Application of DEA for efficiency evaluation of EU13 NUTS 2 regions
The aim of DEA method is to examine DMU if they are efficient or inefficient by the size and
quantity consumed resources by the produced outputs. The overall evaluation of efficiency of EU13
NUTS 2 regions is presented in Tab. 1, which shows levels of regional efficiency in IO CCR model
and position of each region based on IO APM model of super efficiency (because of classification of
all evaluated DMU). In Tab. 1, all evaluated NUTS 2 regions and their efficiency coefficients in IO
APM CRS model of super efficiency are coloured by shadows of grey colour. Regions belonging to
the group of the most efficient region are marked by dark grey colour and placed at front 20th
positions
– these regions achieved level of efficiency coefficients at 1.0 in IO CCR CRS model (marked by bold
font in Tab. 1). The group of the most efficient regions is followed by the group of slight efficient
regions. Some NUTS 2 regions of all EU13 countries are included in this group. These regions
achieved level of efficiency coefficients lower than 1.0 and higher than 0.9 points and are placed from
21st
to 49th
position. Last DMUs belong to the group of inefficient NUTS 2 regions – this group is
covered by Bulgarian, Czech, Hungarian and Polish NUTS 2 regions. Level of efficiency coefficients
is lower than 0.9 in the case of inefficient regions and they are placed from 50th
to 57th
position – it´s
marked by italic font.
The best results achieved Romanian and Bulgarian regions. Generally, these regions belong to regions
with average or lower/the lowest level of efficiency. In the paper are thus detected anomalies in the
final classification of some NUTS 2 regions based on values of efficiency coefficients in IO APM
CRS model of super efficiency. DEA method evaluates the volume of inputs for given outputs, which
in case of some Bulgarian, Hungarian and Romanian regions seems to be more efficient than others,
although these regions generally belong to the less or average developed regions within the whole EU.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
81
This fact could be a prerequisite for further research on evaluation of regional efficiency by other
advanced DEA models, e.g. in 1st
phase to divide evaluated regions into groups-levels according to all
efficient frontiers via Context-Dependent DEA approach. By this stratification, into efficiency
analysis will enter more homogenous groups of regions, which will be evaluated separately according
to closer features.
In Tab. 1, trend of returns to scale (RTS) of each region is also presented – constant, increasing or
decreasing. This trend is calculated based on comparison results of efficiency within RTS orientation
– constant (CRS) and variable (VRS).
Tab. 1: DEA efficiency within EU 13 NUTS 2 regions
DMU
Efficiency Super Efficiency RTS Final Rank – IO APM CRS
IO CCR CRS IO APM CRS IO VRS IO CRS  IO RTS NUTS 2 Region Rank
BG31 1.00000 1.07073 1.00000 1.00000 1.00000 Constant RO32 - 2.23004 1
BG32 0.87966 0.87966 1.00000 0.87966 0.76108 Increasing BG41 - 1.25227 2
BG33 1.00000 1.01302 1.00000 1.00000 1.00000 Constant HU32 - 1.24526 3
BG34 1.00000 1.16981 1.00000 1.00000 1.00000 Constant MT00 - 1.23443 4
BG41 1.00000 1.25227 1.00000 1.00000 1.00000 Constant BG34 - 1.16981 5
BG42 0.89150 0.89150 0.95518 0.89150 0.86427 Increasing RO21 - 1.16067 6
CY00 1.00000 1.05866 1.00000 1.00000 1.00000 Constant EE00 - 1.09747 7
CZ00 0.90111 0.90111 0.91930 0.90111 1.03334 Decreasing RO42 - 1.09301 8
CZ03 0.85648 0.85648 0.87117 0.85648 0.94799 Increasing RO31 - 1.09024 9
CZ04 0.88021 0.88021 0.88098 0.88021 1.00177 Decreasing HU10 - 1.08781 10
CZ05 0.88682 0.88682 0.90605 0.88682 0.92214 Increasing HR04 - 1.08023 11
CZ06 0.88903 0.88903 0.89109 0.88903 1.01165 Decreasing RO11 - 1.07814 12
CZ07 0.95769 0.95769 0.97279 0.95769 0.94224 Increasing BG31 - 1.07073 13
CZ08 0.97881 0.97881 0.99080 0.97881 0.93720 Increasing CY00 - 1.05866 14
EE00 1.00000 1.09747 1.00000 1.00000 1.00000 Constant HU23 - 1.05087 15
HR03 0.98401 0.98401 1.00000 0.98401 0.91388 Increasing RO41 - 1.01797 16
HR04 1.00000 1.08023 1.00000 1.00000 1.00000 Constant BG33 - 1.01302 17
HU10 1.00000 1.08781 1.00000 1.00000 1.00000 Constant PL22 - 1.00993 18
HU21 0.94373 0.94373 0.97757 0.94373 1.04489 Decreasing SI02 - 1.00930 19
HU22 0.88275 0.88275 0.91720 0.88275 1.03013 Decreasing RO22 - 1.00708 20
HU23 1.00000 1.05087 1.00000 1.00000 1.00000 Constant HU31 - 0.99916 21
HU31 0.99916 0.99916 0.99923 0.99916 1.01776 Decreasing HR03 - 0.98401 22
HU32 1.00000 1.24526 1.00000 1.00000 1.00000 Constant SK01 - 0.98217 23
HU33 0.97979 0.97979 0.98969 0.97979 1.01273 Decreasing SK03 - 0.98057 24
LT00 0.93862 0.93862 0.98744 0.93862 0.90384 Increasing HU33 - 0.97979 25
LV00 0.92565 0.92565 0.98565 0.92565 0.84348 Increasing CZ08 - 0.97881 26
MT00 1.00000 1.23443 1.00000 1.00000 1.00000 Constant PL11 - 0.97807 27
PL11 0.97807 0.97807 0.98181 0.97807 0.98320 Increasing PL41 - 0.96692 28
PL12 0.95736 0.95736 0.96079 0.95736 1.00598 Decreasing PL21 - 0.96049 29
PL21 0.96049 0.96049 0.96289 0.96049 0.99119 Increasing CZ07 - 0.95769 30
PL22 1.00000 1.00993 1.00000 1.00000 1.00000 Constant PL12 - 0.95736 31
PL31 0.93838 0.93838 0.99568 0.93838 0.86238 Increasing PL34 - 0.95443 32
PL32 0.90691 0.90691 0.98839 0.90691 0.80465 Increasing PL33 - 0.95045 33
PL33 0.95045 0.95045 1.00000 0.95045 0.81898 Increasing PL52 - 0.94861 34
PL34 0.95443 0.95443 1.00000 0.95443 0.88770 Increasing PL51 - 0.94732 35
PL41 0.96692 0.96692 0.96870 0.96692 0.99219 Increasing SK04 - 0.94546 36
PL42 0.88443 0.88443 0.91650 0.88443 0.91517 Increasing HU21 - 0.94373 37
PL43 0.92325 0.92325 0.92444 0.92325 0.99473 Increasing RO12 - 0.94341 38
PL51 0.94732 0.94732 0.96734 0.94732 0.92956 Increasing LT00 - 0.93862 39
PL52 0.94861 0.94861 0.95252 0.94861 0.98436 Increasing PL31 - 0.93838 40
PL61 0.93391 0.93391 0.97649 0.93391 0.86321 Increasing PL61 - 0.93391 41
PL62 0.92978 0.92978 0.98449 0.92978 0.87324 Increasing PL62 - 0.92978 42
PL63 0.91905 0.91905 0.96617 0.91905 0.87209 Increasing LV00 - 0.92565 43
RO11 1.00000 1.07814 1.00000 1.00000 1.00000 Constant PL43 - 0.92325 44
RO12 0.94341 0.94341 0.98088 0.94341 0.88172 Increasing SI01 - 0.92109 45
RO21 1.00000 1.16067 1.00000 1.00000 1.00000 Constant PL63 - 0.91905 46
RO22 1.00000 1.00708 1.00000 1.00000 1.00000 Constant SK02 - 0.91105 47
RO31 1.00000 1.09024 1.00000 1.00000 1.00000 Constant PL32 - 0.90691 48
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
82
DMU
Efficiency Super Efficiency RTS Final Rank – IO APM CRS
IO CCR CRS IO APM CRS IO VRS IO CRS  IO RTS NUTS 2 Region Rank
RO32 1.00000 2.23004 1.00000 1.00000 1.00000 Constant CZ00 - 0.90111 49
RO41 1.00000 1.01797 1.00000 1.00000 1.00000 Constant BG42 - 0.89150 50
RO42 1.00000 1.09301 1.00000 1.00000 1.00000 Constant CZ06 - 0.88903 51
SI01 0.92109 0.92109 0.94875 0.92109 0.92251 Increasing CZ05 - 0.88682 52
SI02 1.00000 1.00930 1.00000 1.00000 1.00000 Constant PL42 - 0.88443 53
SK01 0.98217 0.98217 1.00000 0.98217 1.19833 Decreasing HU22 - 0.88275 54
SK02 0.91105 0.91105 0.91217 0.91105 0.99297 Increasing CZ04 - 0.88021 55
SK03 0.98057 0.98057 1.00000 0.98057 0.87488 Increasing BG32 - 0.87966 56
SK04 0.94546 0.94546 0.99651 0.94546 0.86778 Increasing CZ03 - 0.85648 57
Source: own calculation and elaboration, 2014
In following Fig. 1 it´s possible to see evidential differences of efficiency IO CCR CRS model among
57 NUTS 2 regions. The line at 1.0 represents the efficient frontier – at this level, DMU ratio of
consumed inputs and produced outputs is in optimum. Distance of all evaluated regions from the
efficient frontier is presented at Fig. 1, the most efficient regions are ranged at efficient line 1.0,
inefficient regions are ranged below the efficient frontier; greater distance means lower efficiency.
Fig. 1: Efficient frontier of EU 13 NUTS 2 regions based on IO CCR CRS model
Source: own calculation and elaboration, 2014
Conclusion
The EU’s enlargement has helped the EU to maintain a strong performance, in spite of increased
global competition. Challenges certainly remain, but its recent performance gives reason to believe
that the EU can leverage its strengths even as the economic environment toughens. Regions have
indeed to pick priorities for their development strategies. The economic crisis made this even more
difficult as public funding becomes scarcer. This approach, evaluation competitive
advantages/disadvantages by DEA efficiency analysis can provide a guide to what each region should
focus on taking into account its specific situation, its overall level of development and level of
efficiency of using inputs (internal factor endowment) to produced outputs (direct/indirect outcomes)
which are able to withstand competition.
References
[1] ANDERSEN, P., PETERSEN, N.C., (1993). A Procedure for Ranking Efficient Units in Data
Envelopment Analysis. Management Science, vol. 39, iss. 10, pp. 1261-1264. ISSN 0025-1909. DOI
10.1287/mnsc.39.10.1261.
[2] ANNONI, P., DIJKSTRA, L., (2013). EU Regional Competitiveness Index 2013. Luxembourg: Publication
Office of the European Union. ISBN 978-92-79-32370-6.
[3] ANNONI, P., KOZOVSKA, K., (2010). EU Regional Competitiveness Index 2010. Luxembourg: Publication
Office of the European Union. ISBN 978-92-79-15693-9.
[4] BARRELL, R., MASON, G., O´MAHONY, M., (2000). Productivity. Innovation and Economic Growth.
Cambridge: Cambridge University Press. ISBN 978-0521780315.
[5] COOK, W.D., SEIFORD, L.M., (2009). Data envelopment analysis (DEA) – Thirty years on. European
Journal of Operation Research, vol. 192, iss. 1, pp. 1-17. ISSN 0377-2217. DOI
10.1016/j.ejor.2008.01.032.
0.75
0.80
0.85
0.90
0.95
1.00
1.05
CZ03
BG32
CZ04
HU22
PL42
CZ05
CZ06
BG42
CZ00
PL32
SK02
PL63
SI01
PL43
LV00
PL62
PL61
PL31
LT00
RO12
HU21
SK04
PL51
PL52
PL33
PL34
PL12
CZ07
PL21
PL41
PL11
CZ08
HU33
SK03
SK01
HR03
HU31
BG31
BG33
BG34
BG41
CY00
EE00
HR04
HU10
HU23
HU32
MT00
PL22
RO11
RO21
RO22
RO31
RO32
RO41
RO42
SI02
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
83
[6] GREENAWAY, D., GÖRG, H., KNELLER, R., (2008). Globalization and Productivity. Cheltenham:
Edward Elgar Publishing Limited. ISBN 978-1845423803.
[7] MELECKÝ, L., (2013). Comparing of EU15 and EU12 Countries Efficiency by Application of DEA
Approach. In 31st International Conference Mathematical Methods in Economics. Jihlava: College of
Polytechnics Jihlava. p. 618-623. ISBN 978-80-87035-76-4.
[8] MOLLE, W., (2007). European Cohesion Policy. London: Routledge. ISBN 978-0415438124.
[9] POLEDNÍKOVÁ, E., LELKOVÁ, P., (2012). Evaluation of Regional Disparities in Visegrad Four
Countries. Germany and Austria using the Cluster Analysis. In 15th International Colloquium on Regional
Sciences. Conference Proceedings. Brno: Masarykova univerzita. pp. 36-47. ISBN 978-80-210-5875-0.
This paper was created under SGS project (SP2014/111) of Faculty of Economics. VŠB-Technical
University of Ostrava and Operational Programme Education for Competitiveness – Project
CZ.1.07/2.3.00/20.0296.
Appendix 1: Input and output indicators for DEA modelling – RCI 2013 scores
DMU
NUTS 2
regions
INPUTS OUTPUTS
I1
I2
I3
I4
I5
O1
O2
O3
O4
BG31 1.65 2.80 2.16 2.14 2.04 2.96 2.45 2.67 2.63
BG32 1.91 2.79 2.24 2.92 2.23 3.07 2.58 2.60 2.82
BG33 2.89 2.85 1.90 2.88 2.02 2.97 2.45 3.10 2.88
BG34 1.95 2.81 1.42 2.59 2.11 3.24 2.43 2.64 2.54
BG41 2.18 3.03 2.87 3.40 2.62 4.10 2.84 4.66 3.69
BG42 2.84 2.91 2.36 2.63 2.19 3.10 2.52 2.49 2.64
CY00 3.91 2.99 4.42 3.71 3.34 4.35 3.13 3.94 3.69
CZ00 3.49 3.82 3.72 4.63 4.09 4.47 3.74 4.39 4.51
CZ03 3.92 3.51 3.33 3.89 3.92 4.10 3.18 2.77 3.39
CZ04 3.13 3.77 2.90 3.84 3.87 3.47 3.48 2.72 3.22
CZ05 3.90 3.43 3.59 3.95 4.06 3.98 3.33 2.70 3.43
CZ06 3.59 3.54 3.78 3.59 3.99 3.85 3.30 3.21 3.58
CZ07 3.57 3.20 3.44 3.55 3.82 3.85 3.33 2.71 3.25
CZ08 3.67 3.26 3.38 3.85 3.97 3.56 3.55 2.72 2.92
EE00 3.88 2.79 3.16 3.98 3.94 3.70 2.46 3.64 4.20
HR03 1.95 2.90 2.89 2.88 3.22 3.36 2.74 3.74 3.05
HR04 2.21 3.07 2.91 2.89 3.09 3.29 3.22 3.79 3.24
HU10 3.05 3.61 2.61 3.78 3.81 3.95 3.59 4.72 4.40
HU21 3.65 3.45 2.07 3.54 3.61 3.72 3.24 2.74 3.38
HU22 3.65 3.53 2.35 3.61 3.60 3.97 3.08 2.75 3.09
HU23 3.65 2.85 1.86 3.30 3.45 3.38 2.74 2.95 3.60
HU31 3.59 3.10 1.84 3.31 3.40 3.18 3.04 2.51 3.55
HU32 3.59 3.00 1.36 3.13 3.31 3.30 2.86 2.71 3.12
HU33 3.59 3.07 1.78 3.02 3.42 3.67 2.84 2.75 3.24
LT00 3.10 2.88 2.09 3.52 3.63 3.39 2.69 2.89 3.45
LV00 3.17 2.94 2.19 3.34 3.11 3.24 2.45 3.53 3.22
MT00 4.33 2.84 4.51 2.53 4.43 3.60 2.68 4.01 3.67
PL11 3.18 3.21 2.57 3.24 3.24 3.82 3.27 2.88 3.16
PL12 3.02 3.46 2.84 4.01 3.24 4.23 3.49 4.16 4.00
PL21 3.12 3.28 3.21 3.41 3.21 3.69 3.38 2.84 3.70
PL22 2.96 3.46 2.91 3.80 3.21 3.59 3.78 3.06 3.17
PL31 3.16 2.85 2.86 3.42 3.09 3.72 2.80 2.46 3.14
PL32 3.12 2.89 3.20 3.22 3.09 3.31 2.85 2.22 3.19
PL33 3.17 2.95 2.70 3.40 3.09 3.25 3.10 2.24 2.71
PL34 3.06 2.76 2.99 3.22 3.09 3.77 2.66 2.45 2.91
PL41 2.96 3.14 2.82 2.98 3.30 3.48 3.14 2.53 3.04
PL42 3.11 3.16 2.67 3.12 3.30 3.56 2.86 2.95 3.09
PL43 3.05 3.22 2.55 2.94 3.30 3.77 2.93 2.62 3.01
PL51 2.90 3.19 2.64 3.45 3.32 3.81 3.23 3.04 3.22
PL52 3.32 3.25 3.02 3.27 3.32 3.56 3.27 2.56 3.06
PL61 3.07 3.01 2.65 3.19 3.20 3.24 3.03 2.59 3.10
PL62 3.28 2.84 2.70 2.75 3.20 3.32 2.69 2.62 2.89
PL63 3.21 3.03 2.97 3.37 3.20 3.78 2.96 3.03 3.42
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
84
DMU
NUTS 2
regions
INPUTS OUTPUTS
I1
I2
I3
I4
I5
O1
O2
O3
O4
RO11 2.81 2.80 2.10 2.43 2.12 4.07 2.59 2.39 3.03
RO12 2.51 2.85 2.20 2.57 2.07 3.18 2.62 2.45 2.67
RO21 1.97 2.79 2.16 2.42 1.85 3.94 2.55 2.35 2.59
RO22 2.03 2.78 1.93 2.29 1.99 3.14 2.58 2.40 2.51
RO31 2.21 3.10 2.00 2.42 2.13 3.31 2.95 2.16 2.58
RO32 1.21 3.39 2.92 4.08 2.74 4.46 3.79 4.13 4.65
RO41 2.44 2.75 2.33 2.35 2.07 3.44 2.61 2.18 2.90
RO42 1.83 2.87 1.93 2.62 2.18 3.84 2.57 2.41 3.26
SI01 3.80 3.22 3.64 4.22 3.64 4.07 3.23 3.49 3.51
SI02 3.80 3.33 3.71 4.64 3.64 4.45 3.48 4.53 4.43
SK01 3.44 3.98 3.52 4.69 3.79 4.51 4.09 5.23 5.03
SK02 3.13 3.52 2.98 3.51 3.78 3.44 3.38 2.63 3.27
SK03 3.26 2.97 2.87 3.19 3.61 3.16 3.16 2.86 3.03
SK04 3.26 2.92 2.66 2.93 3.52 2.97 2.94 2.97 2.93
I1
Institutions. I2
Infrastructure. I3
Health. I4
Higher Education and Lifelong Learning. I5
Technological
Readiness. O1
Labour Market Efficiency. O2
Market Size. O3
Business Sophistication. O4
Innovation
Source: own calculation and elaboration, 2014
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
85
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-6840-2014-9
REGIÓN VÝCHODNÉHO SLOVENSKA SOCIOEKONOMICKÉ
POSTAVENIE V SLOVENSKEJ
REPUBLIKE A REGIONÁLNY ROZVOJ
REGION OF EASTERN SLOVAKIA - SOCIOECONOMIC STATUS IN
THE SLOVAK REPUBLIC AND REGIONAL DEVELOPMENT
MGR. MARTIN ANGELOVIČ, PHD.
ING. VLADIMÍR BENČ
Katedra geografie a aplikovanej geoinformatiky
Fakulta humanitných a prírodných vied
Prešovská univerzita v Prešove
Depart. of Geography and Applied Geoinformatics
Faculty of Humanities and Natural Sciences
University of Presov
 Ul. 17. Novembra 1, 081 16 Prešov, Slovak Republic
E-mail: angelovič.martin@gmail.com, benc@sfpa.sk,
Anotácia
V príspevku bližšie osvetľujeme postavenie východného Slovenska v socioekonomickej štruktúre štátu.
Skúmame jednotlivé socioekonomické ukazovatele a ukazovatele regionálneho rozvoja a opierame sa
o práce publikované autormi v oblasti výskumu regionálnych disparít. Vybranými ukazovateľmi sú
ukazovatele trhu práce, ukazovatele príjmov vo forme priemernej nominálnej mesačnej mzdy,
regionálny hrubý domáci produkt a zahraničné investície. Tieto ukazovatele považujeme za kľúčové
pre analýzu socioekonomického postavenia regiónu v rámci Slovenska. Našim cieľom je zistenie
reálneho postavenia a tendencií vývoja regiónu východného Slovenska a jeho dvoch celkov,
Prešovského a Košického samosprávneho kraja, v socioekonomickej štruktúre krajiny. Časovo sa naša
analýza bude prevažne opierať o údaje z rokov 2001 až 2013. Pri analýze obyvateľstva sme z dôvodu
rozsahu príspevku boli nútení uviesť iba odkazy na relevantné zdroje venujúce sa danej problematike.
V závere ponúkame súhrn zistených faktov a návrhy možnosti podpory regionálneho rozvoja
skúmaného regiónu.
Kľúčové slová
východné Slovensko, regionálne rozdiely, demografia, trh práce
Annotation
The status of Eastern Slovakia in the socio-economic structure of the country is explained in more
detail in the article. We explore the various socio-economic and regional development indicators as
well as article is based on work published by the authors within their research on regional disparities.
Selected indicators are indicators of labor market, indicators of income in the form of average
monthly wage, regional gross domestic product and foreign investment. These indicators are
considered crucial for the analysis of socio-economic status of the region in Slovakia. Our aim is to
analyze real status and development trends of the Eastern Slovakia region and its two administrative
units: Prešov and Košice region in the socio-economic structure of the country. Analysis is based on
data from 2001 to 2013. In a conclusion, we offer a summary of the facts and we provide
recommendations for support of the regional development of the region.
Key words
eastern Slovakia, regional disparities, demographics, labor market
JEL classification: R12
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
86
Úvod
Aj napriek svojej malej rozlohe je Slovensko krajina so značnými regionálnymi rozdielmi. Východné
Slovensko (región NUTS II), ktoré je administratívne rozdelené medzi Prešovský a Košický
samosprávny kraj (regióny NUTS III), patrí medzi zaostalejšie regióny Slovenska. Príčin tohto stavu
je viacero a je možné ich hľadať na nadnárodnej, národnej aj regionálnej úrovni. V celej Európskej
únii vidíme západo-východný gradient rastu chudoby regiónov, ktorý sa v menšej mierke prejavuje aj
na Slovensku. Za tento stav sú čiastočne zodpovedné historické okolnosti, ale tiež rozhodnutia
vládnych orgánov, resp. realizovaná hospodárska politika štátu. Súčasne, globalizačné tendencie,
internacionalizácia, zvyšovanie konkurencieschopnosti iných regiónov, zvyšujú nároky na
konkurencieschopnosť miestnych podnikov a celého regiónu. Základným rysom dnešnej Európy je
polarita medzi dynamickým rozvojom metropolitných oblastí a pomalým rastom území v okrajových
oblastiach, vrátane východného Slovenska. A k hospodárskemu zaostávaniu regiónu prispieva
skutočnosť, že je rozdelený prírodnými bariérami (Tatry, Pieniny, Poloniny) a na východe vonkajšou
hranicou EÚ s Ukrajinou, ktorá sťažuje pohyb osôb, tovaru, služieb a kapitálu. V poslednom období
tiež na regionálny rozvoj a postavenie skúmaného regiónu v socioekonomickej štruktúre krajiny
vplývali dva významné faktory: vstup Slovenska do Európskej únie (EU) v roku 2004 a hospodárska
kríza, ktorej nepriaznivé dôsledky sledujeme od jej prvých prejavov v roku 2008 až do dnešných dní.
1. Metodika výskumu
Pri analýze regiónu východného Slovenska je potrebné si uvedomovať jeho vnútorné rozdiely. Sú tu
miesta s výrazným rastovým potenciálom, prevažne mestá ako Košice, Poprad, Prešov či Humenné
a potom územia takmer vyľudnené bez akejkoľvek vyššej infraštruktúry a možnosťami uplatnenia
nielen pre mladých ľudí. Tieto regióny môžeme nájsť prevažne v prihraničných oblastiach (bližšie
napr. Angelovič 2010). Pri socioekonomických analýzach je však veľmi obtiažné získať relevantné
údaje o nižších hierarchických úrovniach, napr. pri okresoch sa štatisticky nevykazuje viacero
ekonomických charakteristík.
Na základe týchto skutočností sa v našej analýze budeme snažiť poukázať na postavenie celého
regiónu Východného Slovenska v rámci Slovenska a jeho porovnanie s inými oblasťami (Stredné a
Západné Slovensko a Bratislavský kraj, regióny NUTS II). V analýzach kde nebudú dostupné údaje za
regióny NUTS II, uvádzame údaje za Prešovský a Košický kraj a ich porovnanie k ostatným krajom,
teda regiónom NUTS III. V tabuľkách budeme graficky vyčleňovať hierarchické úrovne porovnávania
(NUTS II a NUTS III). Úroveň celoštátna NUTS I bude v každej tabuľke.
Našim cieľom je zistenie súčasného postavenia regiónu Východného Slovenska a jeho dvoch celkov,
Prešovského a Košického samosprávneho kraja, v socioekonomickej štruktúre krajiny. Tiež chceme
analyzovať trendy, teda či sa socioekonomicky tento región vzmáha, alebo upadá. K naplneniu tohto
cieľa použijeme jednoduché štatistické analýzy výpočtu aritmetického priemeru vybraných
ukazovateľov za dané časové obdobie, ktoré budeme porovnávať nielen z priemerom krajiny, ale aj
medzi jednotlivými regiónmi. Táto jednoduchá metóda nám poskytuje síce jednoduchý ale ucelený
obraz o súčasnom postavení regiónu, ale aj o trendoch vývoja. Tiež chceme v závere ponúknuť náš
pohľad na možnosti regionálneho rozvoja regiónu.
2. Základná charakteristika územia
Región východného Slovenska zaberá územie o rozlohe 15 729 km2
(32% rozlohy Slovenska) na
ktorom k 31.12. 2012 žilo 1 611 407 obyvateľov. Administratívne je región rozdelený na Košický
a Prešovský samosprávny kraj. Tie sa ďalej delia na 24 okresov v ktorých je spolu 40 sídel so štatútom
mesta. Stupeň urbanizácie sa pohybuje okolo 51% (2013). Región prešiel počas svojej histórie
zložitým vývojom. Pozostáva z historických regiónov Spiša, Šariša, Zemplína a Hontu.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
87
V našom príspevku sa kvôli obmedzenému rozsahu, bližšie nevenujeme analýze obyvateľstva regiónu.
Pre hlbšie poznanie tento problematiky odporúčame napr. Bucher 2009, 2011a, 2011b; Klamár 2011,
Rosič a kol. 2011; Rosič, Kaňuk 2009.
3. Nezamestnanosť
Dôležitým ukazovateľom trhu práce je miera evidovanej nezamestnanosti. Jej „zdravá“ hodnota sa
pohybuje na úrovni okolo 4 až 6%, ktorá zodpovedá normálnym pohybom pracovnej sily.
Nezamestnanosť klesala od roku 2001 na celom Slovensku. V roku 2009 zaznamenávame jej nárast
ako dôsledok hospodárskej krízy. Údaje za rok 2010 naznačujú oživenie trhu práce, no iba na jeden
rok. V rokoch 2011 a 2012 už môžeme sledovať opätovný prepad vo všetkých sledovaných regiónoch.
V roku 2013 je zaznamenávaný mierny pokles nezamestnanosti predovšetkým v krajoch s najvyššou
mierou nezamestnanosti. Jednoduchý aritmetický priemer miery evidovanej nezamestnanosti je
najvyšší práve v oblasti východného Slovenska. Z krajov majú najvyššiu priemernú mieru
nezamestnanosti Banskobystrický, Košický a Prešovský.
Tab. 1: Miera evidovanej nezamestnanosti v % (NUTS I, II, III)
Územie / rok 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 ø za obdobie
Slovenská republika 18,6 17,5 15,6 13,1 11,4 9,4 8,0 8,4 12,7 12,5 13,6 14,4 13,5 13,0
Bratislavský kraj 5,8 5,2 4,0 3,4 2,6 2,3 2,0 2,3 4,4 4,6 5,4 5,7 6,2 4,1
Západné Slovensko 17,5 15,6 13,6 10,8 8,6 6,6 5,4 5,7 10,2 9,9 10,8 11,6 10,9 10,6
Trnavský kraj 15,5 13,0 11,1 8,8 7,2 5,2 4,3 4,3 8,4 8,2 8,9 9,4 9,2 8,7
Trenčiansky kraj 12,7 10,9 9,9 8,1 6,8 5,2 4,5 5,0 10,1 9,5 10,0 10,9 10,7 8,8
Nitriansky kraj 23,1 21,5 19,1 14,8 11,4 9,1 7,1 7,4 11,7 11,8 13,3 14,1 12,5 13,6
Stredné Slovensko 19,9 19,1 17,9 15,3 13,8 11,6 9,8 10,2 14,9 14,8 15,8 16,7 15,4 15,0
Žilinský kraj 16,4 14,7 13,2 11,1 9,3 7,0 5,6 6,2 10,9 10,9 11,9 12,8 12,5 11,0
Banskobystrický kraj 23,6 23,8 22,8 19,5 18,3 16,1 14,1 14,3 19,2 18,9 19,8 20,8 18,3 19,2
Východné Slovensko 24,7 23,6 20,8 18,2 16,6 14,4 12,5 13,2 17,8 17,3 18,9 20,1 18,3 18,2
Prešovský kraj 24,0 23,0 19,6 17,5 15,8 13,7 12,1 12,9 18,3 17,8 19,0 20,7 19,4 18,0
Košický kraj 25,6 24,3 22,2 18,9 17,5 15,2 13,0 13,5 17,3 16,8 18,8 19,6 17,2 18,4
Zdroj: http://px-web.statistics.sk/PXWebSlovak/
Najvyššie hodnoty miery evidovanej nezamestnanosti dlhodobo dosahuje Banskobystrický kraj. Po
ňom nasledujú kraje východného Slovenska: Prešovský a Košický. U oboch krajov zaznamenávame
pokles nezamestnanosti v roku 2010, ale opätovné zvýšenie v nasledujúcich dvoch rokoch až na
úroveň z rokov 2002 a 2003.
Východné Slovensko ako celok malo v roku 2013 viac ako 18% nezamestnanosť a zaznamenáva
najvyššie hodnoty nezamestnanosti s pomedzi regiónov NUTS II počas celého sledovaného obdobia.
Pri nezamestnanosti je jasne viditeľná priepasť medzi západným a juhovýchodným Slovenskom,
keďže k problémom Prešovského a Košického kraja je ešte potrebné prirátať Banskobystrický kraj.
Tri kraje juhovýchodného Slovenska majú v priemere o viac ako 7% vyššiu mieru nezamestnanosti
ako kraje západu a v priemere o 5% vyššiu mieru nezamestnanosti ako priemer Slovenska.
Problémom nezamestnanosti na Slovensku nie je len jej vysoká miera ale aj dĺžka trvania
nezamestnanosti osôb, teda dlhodobá nezamestnanosť. Za dlhodobo nezamestnanú sa považuje osoba,
ktorá v priebehu 12 mesiacov nebola v platenom zamestnaní alebo samozamestnaní, je pripravená
nastúpiť do zamestnania a podniká kroky na získanie zamestnania.
Na základe zistení Inštitútu Zamestnanosti (Dlhodobá nezamestnanosť) bola v roku 2009 najvyššia
miera dlhodobej nezamestnanosti, z pomedzi 32 skúmaných krajín Európy práve na Slovensku, kde
dosahovala mieru 6,49 %. Pri porovnaní regiónov NUTS I za tento rok, bolo Slovensko na 9 mieste.
Postavenie východného Slovenska v tomto ukazovateli je najhoršie spomedzi regiónov Slovenska a
tiež dosahuje nelichotivé výsledky aj medzi regiónmi v rámci EU.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
88
Dôsledky dlhodobej nezamestnanosti sa odzrkadľujú v nižšej možnosti zamestnania týchto osôb,
zvyšovaním nákladov na udržanie ich príjmu a financií vynakladaných na rekvalifikáciu. Dlhodobá
nezamestnanosť je často dôvodom sociálneho vylúčenia osôb a vedie k mnohým nepriaznivým
skutočnostiam.
4. Zamestnanosť
Zamestnanosť je dôležitým ukazovateľom nie len trhu práce, ale aj dôležitým indikátorom celkového
bohatstva krajiny. Čím viac ľudí v produktívnom veku pracuje tým spoločnosť viac vytvorí. Aj preto
je pre ekonómov miera zamestnanosti často dôležitejším ukazovateľom než miera nezamestnanosti.
V roku 2012 bola celková miera zamestnanosti na Slovensku 56,8%. V porovnaní regiónov NUTS II
za rok 2012 je na tom najlepšie Bratislavský kraj, kde miera zamestnanosti dosahuje 66,3%.
Bratislavský kraj presahuje priemer Slovenska takmer o 10% a spolu s regiónom západného
Slovenska (57,5% zamestnanosť), sú jedinými regiónmi, ktoré dosahujú nadpriemerné hodnoty tohto
ukazovateľa na Slovensku. Stredné a východné Slovensko dosahujú rovnakú mieru zamestnanosti,
(55,3% resp. 55,1%) čím zaostávajú nie len za priemerom EU, ktorý bol v tomto roku na úrovni
68,5% (Eurostat), ale aj za priemerom Slovenska.
Pri zamestnanosti je na Slovensku z dôvodov jej nízkej úrovne dôležitý jej rast, ktorý naznačuje
zvyšovanie socioekonomickej úrovne regiónov. Vývoj rastu zamestnanosti hodnotíme za obdobie
rokov 2001 až 2013 na základe indexu zamestnanosti, ktorý udáva nárast alebo pokles oproti
minulému roku. Jediným krajom, ktorého priemerný rast indexu nedosiahol ani 100 %, teda
zaznamenal pokles, bol Banskobystrický kraj. Najpomalšie rástla zamestnanosť
v Trenčianskom, Prešovskom a Košickom kraji. Priemer indexu zamestnanosti týchto krajov za
uvedené obdobie nepresiahol hodnotu 100,35 čo znamená že zamestnanosť rástla veľmi pomaly. Tiež
nárast zamestnanosti v Nitrianskom kraji je veľmi nízky.
Tab. 2: Index rastu zamestnanosti (rovnaké obdobie predchádzajúceho roka =100)
Územie / rok 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 ø za obdobie
Slovenská republika 101,5 100,1 100,8 100,3 102,2 102,2 102,5 102,6 95,5 98,9 101,9 99,9 99,3 100,6
Bratislavský kraj 101,5 101,4 101,7 99,7 102,0 103,6 103,3 103,2 98,8 99,0 100,8 101,9 97,0 101,1
Trnavský kraj 102,4 101,5 101,2 103,2 105,0 105,1 103,1 102,5 95,4 99,7 100,7 101,6 101,1 101,7
Trenčiansky kraj 101,5 100,9 100,8 100,3 101,6 101,3 101,4 102,1 94,0 97,7 104,9 96,1 97,6 100,0
Nitriansky kraj 100,7 98,3 101,7 102,4 102,1 102,9 101,9 105,7 92,7 98,8 100,2 100,8 97,8 100,5
Žilinský kraj 100,7 100,4 100,4 100,3 102,8 102,2 102,8 105,8 94,3 96,1 103,9 102,6 102,8 101,2
Banskobystrický kraj 102,4 100,1 99,1 97,6 100,2 98,3 103,1 98,2 95,1 101,8 100,1 95,0 101,8 99,4
Prešovský kraj 99,9 100,0 100,0 99,8 102,3 100,2 101,8 99,4 95,8 99,4 103,4 102,0 99,3 100,3
Košický kraj 103,1 97,8 100,9 99,5 102,0 103,3 102,0 102,6 95,5 98,8 102,1 97,6 99,2 100,3
Zdroj: http://px-web.statistics.sk/PXWebSlovak/
Vysoká nezamestnanosť spojená s vysokou mierou dlhodobej nezamestnanosti, nízka zamestnanosť
a jej pomalý rast sa opäť koncentrujú prevažne na východnom Slovensku, z čoho vyplýva, že
najhoršia situácia na trhu práce je práve v tomto regióne.
5. Priemerná nominálna mesačná mzda
Príjmy sú dôležitým faktorom pôsobiacim na kvalitu života obyvateľov. Tiež je možné na základe ich
nerovnomerného prerozdeľovania určiť ekonomicky poddimenzované regióny.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
89
Tab. 3: Priemerná mesačná nominálna mzda v eurách
Územie / rok 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 ø za obdobie
Slovenská republika 410 448 477 525 573 623 669 723 744 769 786 805 824 644,3
Bratislavský kraj 540 585 627 698 770 825 877 944 970 991 1001 1029 1049 838,9
Trnavský kraj 379 414 444 487 534 584 636 676 689 705 735 736 745 597,2
Trenčiansky kraj 371 404 423 462 502 544 583 630 635 657 687 724 750 567,1
Nitriansky kraj 346 379 403 440 473 511 551 606 625 636 662 661 680 536,4
Žilinský kraj 363 400 418 462 504 546 589 646 657 686 707 726 732 572,0
Banskobystrický kraj 354 386 406 442 483 520 560 600 605 635 652 675 706 540,3
Prešovský kraj 328 359 378 416 438 468 498 546 573 594 608 613 636 496,5
Košický kraj 391 433 469 512 557 595 627 672 684 716 726 735 758 605,8
Zdroj: http://px-web.statistics.sk/PXWebSlovak/index.htm
Najnižšia priemerná mesačná nominálna mzda je dlhodobo v Prešovskom kraji. Ako v jedinom kraji
dosahuje hodnotu vyššiu ako 600 eur iba v posledných troch rokoch a ako v jedinom kraji je za
sledované obdobie priemer nižší ako 500 eur. Oproti Bratislavskému kraju je takmer o polovicu nižšia
a v roku 2013 dosahuje iba 77% celoslovenského priemeru. Vývoj v druhom administratívnom celku,
tvoriacom východné Slovensko, teda v Košickom kraji, je pozitívnejší. Priemerná mesačná mzda je
v tomto regióne vyššia kvôli silnému zastúpeniu hutníckeho priemyslu v regióne, v podobe USS
Košice a dobrému postaveniu mesta Košice ako centra obchodu, služieb a cestovného ruchu.
V Košiciach navyše sídlia viaceré spoločnosti zamerané na informačné technológie a odvetvia
s vyššou priemernou mzdou.
Vývoj rastu miezd dobre ilustruje index rastu. Je to ukazovateľ, ktorý udáva nárast mzdy oproti
minulému roku. Jeho priemer za obdobie rokov 2001 až 2013 je najvyšší v Trenčianskom kraji
a najnižší v Košickom kraji. Prešovský kraj má druhú najnižšiu mieru rastu aj s inými krajmi. V tomto
ukazovateli sa opäť ukazuje zhoršujúca sa situácia v Košickom kraji.
Najhoršie z porovnania administratívnych celkov vychádzajú opäť regióny východného Slovenska.
Prešovský kraj, v ktorom najnižšia priemerná mzda rastie veľmi pomaly a Košický kraj v ktorom je
zaznamenaný najnižší rast priemernej mzdy čo potvrdzuje jeho zhoršujúce sa postavenie medzi
regiónmi Slovenska. Východné Slovensko aj v ukazovateľoch rastu zaostáva za ostatnými regiónmi
a jeho pozícia v socioekonomickej štruktúre krajiny sa zhoršuje.
6. Priame zahraničné investície
Priama zahraničná investícia predstavuje medzinárodnú investíciu, teda zámer subjektu jednej
ekonomiky (priamy investor), získať trvalý podiel v podniku so sídlom v inej ekonomike.
Zjednodušene povedané, ide o peniaze, ktoré preinvestuje zahraničný podnikateľ na Slovensku.
Rozdelenie priamych zahraničných investícií (PZI) je na Slovensku krajne nerovnomerné. Počas
deviatich rokov (2003 – 2011) bolo 64,87% všetkých PZI smerujúcich na Slovensko alokovaných do
Bratislavského kraja a ďalších viac ako 18% na územie západného Slovenska. Iba 8,88% z celkového
podielu PZI prišlo na východné Slovensko a na stredné Slovensko prišlo 8,33% PZI. Na úrovni krajov
obstál najhoršie Prešovský, kde za deväť rokov bolo sústredených iba 1,07% PZI smerujúcich na
Slovensko. Banskobystrický kraj dokázal pritiahnuť dvojnásobné množstvo PZI na úrovni 2,37%
všetkých PZI smerujúcich na Slovensko počas deviatich rokov. Rozdelenie PZI podľa krajov a oblastí
na Slovensku ilustruje tabuľka č. 4.
Tieto výrazné rozdiely sú spôsobené viacerými faktormi. Prešovský kraj, aj napriek najnižšej
priemernej mzde, nedokázal prilákať žiadnu väčšiu zahraničnú investíciu. Dôležitú úlohu pri alokácii
PZI zohrávajú aj vládne stimuly, ktoré dokážu presvedčiť investorov aby začali podnikať aj
v nevyhovujúcich podmienkach. Ako príklad môžeme uviesť KIA Motors, ktorej boli poskytnuté
výrazné finančné stimuly a prísľub dobudovania diaľnice, či posledné rokovania vlády SR v centrále
U.S. Steel a zníženie cien elektriny pre závod v Košiciach.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
90
Tab. 4: Priame zahraničné investície na Slovensku v tis. eur (NUTS I, II a III)
Územie / rok 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011
v % za
obdobie
Slovenská republika
17 238
894
20 692
595
25 086
674
29 284
029
32 411
722
36 226
446
36 469
023
37 665
095
39 641
910
100
Bratislavský kraj
11 786
073
13 524
247
14 496
771
18 386
927
19 979
993
23 879
091
24 169
988
25 182
386
26 806
640
64,87
Západné Slovensko 2 529 198 3 432 636 6 261 843 5 612 167 6 165 268 6 278 615 6 641 527 6 466 537 6 203 024 18,05
Trnavský kraj 1 201 140 1 861 529 4 445 115 3 218 428 3 302 558 3 251 024 3 439 328 3 109 697 2 769 659 9,68
Trenčiansky kraj 784 101 956 128 1 141 431 1 217 314 1 562 993 1 628 474 1 734 913 1 803 931 1 847 027 4,61
Nitriansky kraj 543 956 614 979 675 296 1 176 424 1 299 716 1 399 116 1 467 286 1 552 909 1 586 338 3,75
Stredné Slovensko 1 286 078 1 442 806 1 804 461 2 241 673 3 065 373 3 071 942 3 202 199 3 356 840 3 433 365 8,33
Žilinský kraj 819 122 939 189 1 292 007 1 645 263 2 221 821 2 195 419 2 078 715 2 283 702 2 635 227 5,86
Banskobystrický
kraj 466 956 503 616 512 453 596 409 843 552 876 523 891 499 816 171 997 493
2,37
Východné
Slovensko 1 637 544 2 292 904 2 523 598 3 043 261 3 201 086 2 996 797 2 687 294 2 916 299 2 999 525
8,88
Prešovský kraj 253 438 296 839 298 949 282 361 249 094 363 904 425 039 415 900 369 024 1,07
Košický kraj 1 384 106 1 996 064 2 224 649 2 760 899 2 951 992 2 632 892 2 262 255 2 500 399 2 630 501 7,76
Pozn. údaje za rok 2011 sú predbežné
Zdroj: http://www.nbs.sk/sk/statisticke-udaje/statistika-platobnej-bilancie/priame-zahranicne-investicie
7. Hrubý domáci produkt
Regionálny hrubý domáci produkt (HDP) na obyvateľa je podielom dvoch ukazovateľov –
regionálneho hrubého domáceho produktu (v ktorom sa uplatňuje kritérium zostavovania podľa
miesta pracoviska) a priemerného počtu obyvateľstva trvalo bývajúceho v danom regióne. Vo väčšine
regiónov nespôsobuje väčšie problémy porovnávanie týchto dvoch ukazovateľov, založených na
rozdielnych princípoch. V prípade regiónov s vysokou dochádzkou za prácou z okolitých regiónov,
ktorými sú najmä regióny hlavných miest je tento ukazovateľ nadhodnotený. Ukazovateľ regionálny
HDP na obyvateľa charakterizuje hospodársku prosperitu, resp. zaostalosť regiónu z hľadiska jeho
výrobného potenciálu. Vhodný je na hodnotenie vyspelosti ekonomiky a intenzity rozvoja regiónu
(statistics.sk).
Tvorba HDP na obyvateľa v parite kúpnej sily (PKS) je výrazne diferencovaná. Ako pri iných
ukazovateľoch aj tu je zreteľný prepad v roku 2009 ako dôsledok hospodárskej krízy (viď Tab. č. 5).
Tab. 5: Hrubý domáci produkt na osobu v PKS (NUTS I, II a III)
Územie / rok 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010
Slovenská republika 10368,5 11082,9 11499,8 12348,9 13547,7 14971,4 16825,1 18090,7 17064,2 17864,8
Bratislavský kraj 22860,6 25049,2 25861,3 27900,9 32959,0 34900,6 39774,7 41702,6 41691,8 43063,3
Západné Slovensko 9629,7 10122,8 10766,8 11709,8 12783,1 14821,7 16360,6 17295,8 16002,5 16734,2
Trnavský kraj 10595,0 11084,5 11994,2 13027,9 14645,1 18235,5 20206,7 20743,0 18861,3 20078,2
Trenčiansky kraj 9744,6 10130,2 10580,8 11436,4 11960,1 13994,4 15518,8 16394,4 15142,7 15823,3
Nitriansky kraj 8786,4 9372,0 9971,8 10914,9 12026,0 12848,2 14050,5 15334,7 14462,9 14841,1
Stredné Slovensko 8651,7 9309,6 9528,4 10081 ,3 10454,9 11613,0 13325,3 14732,0 13660,3 14564,5
Žilinský kraj 8576,5 9056,5 9196,9 9997,3 11154,2 12135,6 14115,8 15765,7 14764,0 15826,1
Banskobystrický kraj 8730,4 9574,9 9877,0 10169,7 9716,4 11059,6 12486,0 13632,0 12483,2 13215,4
Východné Slovensko 7942,0 8406,6 8567,7 9106,6 9668,6 10367,4 11500,5 12718,7 11577,4 12069,6
Prešovský kraj 6327,1 6862,4 6973,1 7390,7 7969,0 8192,4 9248,3 10619,4 9864,9 10103,7
Košický kraj 9607,8 10001,7 10215,3 10879,8 11426,2 12618,2 13832,6 14894,8 13353,2 14109,3
Zdroj: http://px-web.statistics.sk/PXWebSlovak/
Najvyššie hodnoty dosahuje Bratislavský kraj, ktorý v roku 2010 dosahuje 241% priemeru Slovenska
v tomto roku. Prevyšuje druhý najvyšší Trnavský kraj viac ako dvojnásobne a posledný Prešovský
kraj viac ako štvornásobne. Regionálne rozdiely sú veľmi výrazné. Iba dva kraje prevyšujú
celoslovenský priemer – Bratislavský a Trnavský. Najhoršie postavenie má Prešovský kraj, kde
hodnota HDP prevyšuje 10 000 eur iba dva krát počas sledovaného obdobia. V roku 2010 dosahuje
hodnota HDP v Prešovskom kraji 56,5% Slovenského HDP a Košický kraj dosahuje 78,9%.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
91
Aritmetický priemer hodnôt Prešovského kraja nedosahuje hodnotu 9 000 euro ako u jediného kraja.
Druhý najslabší je Banskobystrický kraj. Východné Slovensko je medzi oblasťami tradične najslabšie.
Zaujímavý je vývoj Košického kraja, ktorý mal v roku 2001 tretiu najvyššiu hodnotu HDP na
obyvateľa. V priebehu desiatich rokov sa však prepadol na šieste miesto! Najpomalšie rástol HDP
v Banskobystrickom (o 38%) a Košickom kraji (o 41%). Prešovský kraj v roku 2010 dosiahol 147%
hodnoty roku 2001 a je tretí najpomalší v raste HDP. Najrýchlejšie rástol HDP v Bratislavskom kraji
(o 88%) a Trnavskom kraji (o 81%).
Pri prepočítaní HDP v PKS na percentuálny podiel jednotlivých krajov sú rozdiely ešte zreteľnejšie
(Tab. č. 6). Bratislavský kraj počas celého obdobia prekračuje priemer Slovenska o viac ako 120%.
Navyše počas celého sledovaného obdobia, až na rok 2008, zaznamenáva rast. Presne opačný je vývoj
v Prešovskom kraji a Košickom kraji. Prešovský kraj, ktorý ešte v roku 2001 dosahoval 61% priemeru
Slovenska, dosahuje v roku 2010 už iba 56% Slovenského priemeru a prepadol sa o 6%. Košický kraj
zaznamenal najhlbší prepad, keď v roku 2001 dosahoval takmer 93% ale v roku 2010 už iba 79%
priemeru Slovenska.
Tab. 6: Podiel HDP na osobu v PKS v regiónoch Slovenska (NUTS I, II a III)
Územie / rok 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010
Slovenská republika 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100
Bratislavský kraj 220,45 225,97 224,91 225,86 243,35 233,17 236,87 230,52 244,32 252,36
Západné Slovensko 92,89 91,35 93,62 94,82 94,35 l99,01 97,73 95,61 93,78 98,07
Trnavský kraj 102,19 100,03 104,29 105,51 108,1 121,81 121,09 114,66 110,53 112,39
Trenčiansky kraj 94,01 91,42 92,01 92,61 88,28 93,56 92,59 90,62 88,74 88,57
Nitriansky kraj 84,76 84,57 86,7 88,37 88,75 85,77 83,72 84,77 84,76 83,07
Stredné Slovensko 83,43 83,99 82,85 81,62 77,16 77,53 78,79 81,43 80,05 81,53
Žilinský kraj 82,69 81,69 79,95 80,92 82,33 80,97 83,76 87,15 86,52 88,59
Banskobystrický kraj 84,21 86,41 85,89 82,36 71,71 73,89 73,52 75,35 73,15 73,97
Východné Slovensko 76,6 75,86 74,51 73,76 71,36 69,23 67,97 70,31 67,85 67,56
Prešovský kraj 61,01 61,91 60,63 59,84 58,8 54,7 54,58 58,70 57,81 56,56
Košický kraj 92,69 90,27 88,86 88,14 84,35 84,27 81,83 82,33 78,25 78,98
Zdroj: http://px-web.statistics.sk/PXWebSlovak/
Východné Slovensko ako oblasť NUTS II tiež zaznamenáva prepad v podiele HDP o 9% počas
desiatich rokov. Príčin tohto prepadu je viacero. Prvá je rýchle napredovanie západného Slovenska,
predovšetkým Bratislavy a druhá je zaostávanie a stagnácia vývoja na východe krajiny.
Záver
Pri analýze postavenia východného Slovenska, Prešovského a Košického kraja vo svetle vybraných
ukazovateľov je zrejmé, že východné Slovensko je socioekonomickou perifériou Slovenska. Plne sa
prejavuje západo-východný gradient chudoby a zhoršujúce sa podmienky, vyplývajúce z okrajovej
polohy územia, nie len voči Slovenským ale aj medzinárodným centrám. Východné Slovensko sa od
roku 1989 stáva perifériou nie len Slovenska, ale postupne celej EU. „Klincom do rakvy“ bol vstup
krajiny do Schengenského priestoru, čo dodalo tomuto metaforickému konštatovaniu reálnejšie
kontúry.
Regionálne rozdiely medzi krajmi sa prehlbujú a vytvárajú silné ekonomické jadro na západnom
Slovensku a socioekonomickú perifériu juhovýchodného Slovenska. Nepotvrdzuje sa nepísané
pravidlo, že ekonomicky najslabšie regióny vykazujú najvyššiu mieru rastu. Na Slovensku je to presne
naopak.
Postavenie východného Slovenska ako regiónu NUTS II je podľa našej analýzy nepriaznivé. Pri
evidovanej nezamestnanosti má východné Slovensko najvyššiu mieru počas celého sledovaného
obdobia. Dlhodobá nezamestnanosť vykazuje iba o málo lepšie hodnoty ako stredné Slovensko. Miera
zamestnanosti je rovnaká na východnom aj strednom Slovensku a zaostáva za priemerom Slovenska aj
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
92
EÚ. Produktivita práce rastie najpomalšie, je hlboko pod priemerom Slovenska a dosahuje iba zlomok
hodnoty Bratislavského kraja. Na východné Slovensko smerovalo iba 8,88% PZI alokovaných na
území Slovenska v rokoch 2003 až 2011. HDP na osobu v PKS nedosahuje na východnom Slovensku
ani 68% Slovenského priemeru. Jediným ukazovateľom, v ktorom je pozícia východného Slovenska
obstojná je prirodzený prírastok. Túto pozíciu však zatieňuje najvyššie migračné saldo.
Z hľadiska postavenia dvoch samosprávnych celkov nachádzajúcich sa na východnom Slovensku,
teda regiónov NUTS III – Prešovského a Košického kraja, je na tom lepšie Košický kraj. Prešovský
kraj mal vo väčšine prípadov najhoršie postavenie medzi všetkými krajmi, iba v niektorých
ukazovateľoch ho „predbehol“ Banskobystrický kraj. Pri priamych zahraničných investíciách,
priemernej mesačnej mzde a HDP na obyvateľa v PKS je jeho zaostávanie za ostatnými krajmi
najvýraznejšie. Problematická nie je len jeho pozícia najzaostalejšieho kraja, ale aj zhoršovanie tejto
pozície a zväčšujúci prepad oproti ostatným krajom. Ešte znepokojujúcejší je prepad Košického kraja,
ktorý vykazuje lepšie hodnoty vo všetkých ukazovateľoch ako Prešovský kraj, ale znepokojujúce je
zhoršovanie jeho pozície. Na začiatku sledovaného obdobia bolo postavenie Košického kraja vo
väčšine sledovaných ukazovateľov výrazne lepšie ako na jeho konci.
Z našej krátkej analýzy vybraných socioekonomických ukazovateľov vidieť postavenie východného
Slovenska ako najzaostalejšej oblasti krajiny, ktorej postavenie sa navyše zhoršuje. Bratislavský kraj,
spolu s Trnavským a Trenčianskym krajom, tvoria jadro ekonomiky krajiny, Nitriansky a Žilinský kraj
sú prechodom k najzaostalejším krajom východu a juhu Slovenska - Banskobystrickému, Košickému
a Prešovskému kraju. Medziregionálne rozdiely sa navyše v rámci Slovenska sa zväčšujú a to jednak
v dôsledku rýchleho rastu metropolitného regiónu Bratislavy a tiež negatívnym socioekonomickým
trendom hlavne Prešovského a Banskobystrického kraja.
Príčin zaostávania východného Slovenska je viacero. Prvá vychádza z územia, jeho polohy
a charakteru, ktoré dlhodobo formovali rozvoj územia. Východné Slovensko bolo do socialistickej
industrializácie prevažne poľnohospodárskou krajinou bez väčších priemyselných podnikov. V čase
socialistickej industrializácie sa rozdiely zotreli, ale vytriezvenie prišlo pri nástupe trhovej ekonomiky.
Prezamestnanosť, strata trhov a neefektívne riadenie priniesli nezamestnanosť a neefektivitu práce
čo vrhlo východné Slovensko do pozície periférie národnej ekonomiky. Orientácia na veľké podniky
v časoch socializmu, ktoré mali zabezpečiť zamestnanosť celých okresov, sa ukázala ako krajne
nevýhodná. Navyše východné Slovensko vykazuje nízku hustotu veľkých miest a rozdrobenú sídelnú
štruktúru v podobe veľkého počtu malých obcí. Nezanedbateľným faktorom rozvoja je depresnosť
priľahlých regiónov susediacich krajín. S regiónom východného Slovenska susedia najmenej
rozvinuté regióny Maďarska, Poľska a Ukrajiny (pozri napr. Angelovič, Klamár, Benč, 2011;
Yehorovova, 2011), ktoré svojou ekonomickou silou, potenciálom i spoluprácou nedokážu stimulovať
vo väčšej miere ekonomický rozvoj. Spolu s veľkým zastúpením rómskeho etnika a existenciou
výraznej bariéry v podobe Schengenskej hranice, exentrickou, nevýhodnou polohou a nedostatkom
veľkej dopravnej infraštruktúry je východné Slovensko v značnej konkurenčnej nevýhode, ktorá
naďalej prehlbuje jeho zaostávanie.
Možnosti naštartovania ekonomického rastu vidíme v návrhoch týchto riešení:
 zefektívnenie regionálnej politiky a alokácia finančných prostriedkov do najmenej rozvinutých
regiónov
 poskytovanie výrazných finančných stimulov pre investorov prichádzajúcich do najzaostalejších
regiónov
 dobudovanie veľkej dopravnej infraštruktúry (diaľničnej siete) a napojenie na celoeurópsku
diaľničnú sieť cez D1 a cez R4 (Miškolc)
 zlepšenie podnikateľského prostredia v na celom území so špeciálnou formou pomoci pri
podnikaní v najzaostalejších regiónech
 koordinácia rozvojových plánov na úrovni NUTS III a vytvorenie spoločného rozvojového plánu
pre NUTS II Východné Slovensko
 vytvorenie podnikateľských inkubátorov vo väčších mestách regiónu
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
93
 zlepšenie čerpania finančných prostriedkov EÚ prostredníctvom cielenej pomoci starostom pri
realizácií projektov
 zlepšiť spoluprácu obcí v už existujúcich združeniach poskytnutím školiacich programov
zameraných na podporu efektívneho riadenia združenia
Najvýznamnejšou potrebou pohraničného regiónu je však potreba podnietiť štrukturálnu zmenu
regionálnej ekonomiky smerom k rastu založenému na zvyšovaní inovačnej a konkurenčnej
schopnosti regiónu a v ňom pôsobiacich subjektov s cieľom podporovať udržateľný rast príjmov,
zamestnanosti a kvality života obyvateľov. Jednou z priorít by mala byť v spolupráci s národnými
vládami podpora dynamického podnikateľského prostredia priaznivého pre inovácie a mobilizácia
prostriedkov pre vytváranie priaznivej investičnej a inovačnej klímy prostredníctvom regionálnych
špecifických zdrojov (vedomosti, zručnosti, kompetencie, ....). Je potrebné prehlbovať integráciu a
ukotvenie kľúčových priemyselných odvetví, ktoré zvyšujú regionálnu a miestnu pridanú hodnotu.
Príkladom môže byť sektorové i multisektorové sieťovanie jednak miestnych dodávateľských
reťazcov a jednak sieťovanie výskumu – producentov – užívateľov prostredníctvom koordinácie a
interakcie medzi zúčastnenými subjektmi. Dôležitá je tiež medzinárodná spolupráca s transferom
know-how, zapájanie sa regionálnych subjektov do medzinárodných inovačných aktivít, čo by malo
podporiť vznik iniciatív vedúcich ku globálnej konkurencieschopnosti a zároveň k regionálnej
relevantnosti. Na regionálnej úrovni je nutné nielen k tomu budovať infraštruktúru, ale vytvárať rôzne
nástroje. Je potrebné ďalej budovať a zlepšovať regionálny systém pre podporu podnikania a inovácií.
Podľa nášho názoru bude, okrem vyššie uvedených aktivít, veľmi dôležité sústrediť sa na rozvoj
území s najvyšším potenciálom rastu – miest s počtom obyvateľov nad 50 tisíc. Pre tieto mestá by
mohol vzniknúť osobitný rámec podpory na národnej úrovni. Jeho cieľom by mala byť podpora
podnikania, prilákanie zahraničných investorov, propagácia regiónov a efektívnej spolupráce s obcami
blízko daného mesta.
Literatúra
[1] ANGELOVIČ, M., (2010). Charakteristika priemyslu v slovenských okresoch slovensko-ukrajinského
pohraničia. In Sborník příspěvků z XXII. sjezdu České geografické společnosti pořádaného Ostravskou
univerzitou v Ostravě 31. srpna - 3. září 2010 „Geografie pro život ve 21. Století“. Ostrava: Ostravská
univerzita v Ostravě, pp. 500-504. [online]. [cit. 2014-2-20]. Dostupné z:
<http://konference.osu.cz/cgsostrava2010/dok/Sbornik_CGS/Socioekonomicka_geografie/C>
[2] ANGELOVIČ, M., KLAMÁR, R., BENČ, V., (2011). Socio-ekonomické postavenie Východného
Slovenska v Slovenskej republike a jeho regionálny rozvoj. In Vladimír Benč, Svitlana Mytryayeva (eds.)
Slovensko a Ukrajina: Rozvoj prihraničných území (Regionálny rozvoj a cezhraničná spolupráca).
Prešov/Užhorod: Výskumné centrum Slovenskej spoločnosti pre zahraničnú politiku, n.o. ISBN 978-80-
89356-19-5.
[3] BUCHER, S., (2009). Ľudský potenciál ako faktor rozvoja regiónu NUTS II - Východné Slovensko. In
Zborník príspevkov z medzinárodnej konferencie „Význam ľudského potenciálu v regionálnom rozvoji“
[CD/ROM]. Podhájska: Východoeurópska agentúra pre rozvoj. pp. 36-44. ISBN 978-80-970277-0-4.
[4] BUCHER, S., (2011a). Hodnotenie atribútov sídelnej štruktúry regiónu NUTS II – východné Slovensko.
Geografická Revue, vol. 7, iss. 1, pp. 88 – 111.
[5] BUCHER, S., (2011b). Populačná dynamika Košického a Prešovského samosprávneho kraja v kontexte
regionálneho rozvoja. Geografické informácie, vol. 15 iss. 1, pp. 31 – 44.
[6] Dlhodobá nezamestnanosť. [online]. [cit. 2014-2-28]. Dostupné z:
<http://www.iz.sk/sk/projekty/ukazovatele-za-EU/dlhodoba-nezamestnanost-nuts-2> .
[7] Employment rate in the EU27 fell to 64.6% in 2009. [online]. [cit. 2014-1-15]. Dostupné z:
<http://epp.eurostat.ec.europa.eu/cache/ITY_PUBLIC/3-04082010-BP/EN/3-04082010-BP-EN.PDF>
[8] Eurostat. [online]. [cit. 2014-3-15]. Dostupné z: <http://www.eurostat.com>.
[9] HANZELOVÁ, E., (2007). Dlhodobá nezamestnanosť v kontexte zmien sociálneho systému a trhu práce.
[online]. [cit. 2014-3-20]. Dostupné z:
<http://www.sspr.gov.sk/texty/File/vyskum/2007/Hanzelova/Hanzelova.pdf>.
[10] MATLOVIČ R., KLAMÁR R., MATLOVIČOVÁ K., (2008). Vývoj regionálnych disparít začiatkom 21.
storočia na Slovensku vo svetle vybraných indikátorov. Regionální studia, 2/2008. ISSN 1803-1471.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
94
[11] KLAMÁR, R., (2011). Vývoj regionálnych disparít na Slovensku s osobitným zreteľom na regióny
východného Slovenska. In Prírodné vedy. Folia geographica 18. Prešov: Prešovská univerzita, Fakulta
humanitných a prírodných vied. pp. 8 – 88. ISSN 1336-6157.
[12] MATLOVIČ R., MATLOVIČOVÁ K., (2005). Vývoj regionálnych disparít na Slovensku a problémy
regionálneho rozvoja Prešovského kraja. [online]. [cit. 2014-3-26]. Dostupné z:
<http://www.fhpv.unipo.sk/~matlovicova/Region%C3%A1lne%20disparity.pdf>.
[13] Ministerstvo výstavby a regionálneho rozvoja SR. Informačný systém výstavby a regionálneho rozvoja
(ISVRR). Bratislava, [online]. [cit. 2014-3-25]. Dostupné z: http://www.ueos.sk/mvrr.sr/isvov.
[14] ROSIČ, M. a kol., (2011). Regional socioeconomic indicators and ethnicity as predictors of regional infant
mortality rate in Slovakia. International Journal of Public Health, vol. 56, iss. 55, pp. 523-531. ISSN 1661-
8556. DOI 10.1007/s00038-010-0199-3.
[15] ROSIČ, M., KAŇUK, J., (2009). Vplyv vybraných socio-ekonomických faktorov na mieru
nezamestnanosti na úrovni malých území. Geografický časopis, vol. 61, iss. 4, pp. 315-335. ISSN 0016-
7193.
[16] Slovenská agentúra pre rozvoj investícií a obchodu (SARIO). Prílev a odlev PZI. Bratislava, [online]. [cit.
2014-2-15]. Dostupné z: <http://www.sario.sk/?prilev-a-odlev-pzi >.
[17] Štatistický úrad SR. [online]. [cit. 2014-2-11]. Dostupné z:< http://www.statistics.sk >.
[18] Štatistický úrad SR. Regionálna databáza. [online]. [cit. 2013-3-22]. Dostupné z: <http://px-
web.statistics.sk/PXWebSlovak/>.
[19] Zamestnanosť – odkiaľ prídu nové pracovné miesta? [online]. [cit. 2013-8-20]. Dostupné z:
<http://www.noveidey.sk/kontakt/139-zamestnanost-odkial-pridu-nove-pracovne-miesta>.
[20] YEHOROVA, O., (2011). Sociálno-ekonomická situácia a regionálny rozvoj Zakarpatskej oblasti na
celoštátnej úrovni. In Vladimír Benč, Svitlana Mytryayeva (eds.): Slovensko a Ukrajina: Rozvoj
prihraničných území (regionálny rozvoj a cezhraničná spolupráca). Prešov/Užhorod: Výskumné centrum
Slovenskej spoločnosti pre zahraničnú politiku, n.o. ISBN 978-80-89356-19-5.
Príspevok je súčasťou riešenia grantového projektu KEGA č. 024PU-4/2012 „Geokonfliktológia –
koncepcia výučby nového predmetu a vypracovanie vysokoškolskej učebnice“ (vedúci projektu:
prof. RNDr. Robert Ištok, PhD.).
Príspevok vznikol ako súčasť podkladovej štúdie pre Stratégiu rozvoja slovensko-ukrajinskej
cezhraničnej spolupráce do roku 2020.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
95
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-6840-2014-10
REGIONÁLNE DISPARITY NA SLOVENSKU VO SVETLE
SOCIOEKONOMICKÝCH UKAZOVATEĽOV
REGIONAL DISPARITIES OF SLOVAKIA BASED ON
SOCIOECONOMIC INDICATORS
RNDR. SLAVOMÍR BUCHER, PHD.
Katedra geografie a aplikovanej geoinformatiky
Fakulta humanitných a prírodných vied
Prešovská univerzita v Prešove
Depar.t of Geography and Applied Geoinformatics
Faculty of Humanities and Natural Sciences
University of Presov
 Studentská Ul. 17. Novembra 1, 081 16 Prešov, Slovak Republic
E-mail: slavobucher@yahoo.com
Anotácia
V príspevku sa venujeme hodnotením vývoja vybraných socioekonomických ukazovateľov na území
Slovenska v období rokov 2007 – 2013. Medzi socioekonomické indikátory regionálnych nerovností,
ktoré sa snažíme v našom článku analyzovať patria – miera evidovanej nezamestnanosti, miera
evidovanej nezamestnanosti žien, priemerná mesačná mzda, počet uchádzačov o zamestnanie na 1000
ekonomicky aktívnych obyvateľov a počet dlhodobo evidovaných uchádzačov o zamestnanie na 1000
ekonomicky aktívnych obyvateľov. Na vyjadrenie vývoja socioekonomických disparít sme použili
jednoduché miery variability – ako je variačný koeficient.
Kľúčové slová
socioekonomické ukazovatele, miera nezamestnanosti, NUTS III, regionálne disparity, variačný
koeficient
Annotation
The aim of this paper is to define of selected socio-economic indicators in Slovakia during the period
2007 – 2013. Contribution focuses on changes of socio-economic indicators like unemployment rate,
unemployment rate of women population, average gross nominal wage, number of disposable job
applicants (graduates) per 1.000 economically active population and number of long-term
unemployment applicants per 1.000 economically active population. To express of the development of
socio-economic disparities, we used a simple measure of variability – such as coefficient of variation.
Key words
socio-economic indicators, unemployment rate, NUTS III, regional disparities, the coefficient of
variation
JEL classification: R120, R110
Úvod
K významným problémom súčasnej Európy patrí nezamestnanosť, ktorá je spojená s nerovnomerným
rozložením produkčných síl a hospodárskou krízou. S rastom nezamestnanosti dochádza aj
k sociálnemu vylúčeniu, chudobe a degradácii kvality života jedinca, prípadne skupiny osôb
(Angelovič, 2012).
Rast nezamestnanosti závisí od fázy ekonomického cyklu, ale zároveň je ovplyvnený nedostatočnou
ponukou a dopytom medzi školským systémom a trhom práce, demografickými, sociálnymi,
psychologickými činiteľmi. Na Slovensku sa od nástupu krízy nedarí efektívne zmierňovať dopady
nezamestnanosti nakoľko sú nedostatočne využívané nástroje aktívnej politiky štátu, čo má za
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
96
následok prehĺbenie regionálnych rozdielov socioekonomického rozvoja regiónov. Rozdielna úroveň
nezamestnanosti v jednotlivých regiónoch Slovenska má diferencovaný dosah na kvalitu života,
s ktorou sú spojené psychologické riziká dlhodobej nezamestnanosti, sociálna izolácia a pokles
životnej úrovne obyvateľstva.
V práci hodnotíme skupinu vybraných socioekonomických ukazovateľov, medzi ktoré zaraďujeme aj
nezamestnanosť. Socioekonomické ukazovatele a najmä ich kvantitatívne vyjadrenia prostredníctvom
štatistiky sledovaných hodnôt približujú sociálnu situáciu obyvateľstva sledovaných priestorových
jednotiek (obec, okres, kraj a pod.) a naznačujú trendy jej vývoja (Michaeli, Matlovič, Ištok a kol.,
2010).
Problematika socioekonomickej vyspelosti regiónov je úzko spätá s nastavením a hodnotením
nástrojov regionálnej politiky. Spôsob, akým je táto tematika ponímaná determinuje proces
regionálnej analýzy a teda aj jej výsledky, ktoré sú kľúčové pre regionálnu politiku (Horká, 2013).
K problematike regionálnej konkurencieschopnosti, regionálnym disparitám prispeli autori ako
Wokoun (2010), Huggins (2003), Skokan (2004), Turok (2003) a Angelovič (2009).
1. Cieľ a metodika práce
Cieľom tohto článku je zhodnotiť a identifikovať príčiny nezamestnanosti v samosprávnych krajoch
na Slovensku podľa vybraných faktorov, ktoré sa na jej tvorbe podieľajú. Vplyvom pôsobenia krízy sa
regionálne rozdiely v nezamestnanosti ešte viac prehĺbili. Úroveň nezamestnanosti je výrazne
podmienená ekonomickými, demografickými a sociálnymi činiteľmi. Snahou tejto analýzy bližšie
špecifikovať vybrané ukazovatele, ktoré svojou povahou pôsobia na kvalitu života a životnú úroveň
obyvateľov v jednotlivých regiónoch.
Vzhľadom k uvedeným skutočnostiam sme si zvolili pre našu analýzu nasledovný súbor
ukazovateľov, ktoré výraznou mierou ovplyvňujú ekonomické a sociálne podmienky
a konkurencieschopnosť slovenských regiónov:
 Miera nezamestnanosti – reprezentuje základný ekonomický indikátor, ktorý názorne zobrazuje
aktuálnu ekonomickú situáciu v regióne z dôvodu intenzity s akou reaguje na zmeny
v ekonomike
 Miera nezamestnanosti žien – reprezentuje gender kategóriu, ženy sú všeobecne vnímané na trhu
práce ako rizikový faktor pri hľadaní zamestnania (tehotenstvo, výchova detí) v porovnaní
s mužmi. Predpokladáme, že aj vplyvom krízy sa rozdiely medzi pohlaviami v miere
nezamestnanosti budú líšiť v neprospech nežného pohlavia
 Priemerná mesačná mzda – primárny ukazovateľ sociálnej úrovne regiónu reflektujúci
disponibilné zdroje pre uspokojovanie základných životných potrieb a zaobstaranie
spotrebiteľských štandardov
 Počet uchádzačov (absolventov) o zamestnanie na 1000 ekonomicky aktívnych obyvateľov –
významný ukazovateľ pojednávajúci o prepojenosti školstva na trh práce. Vplyvom krízy sa
výrazne prehlbuje z dôvodu pretrvávajúcej vysokej diferencovanosti požiadavkami trhu
a ponukou zručností a schopností absolventov škôl
 Počet dlhodobo evidovaných uchádzačov o zamestnanie na 1000 ekonomicky aktívnych
obyvateľov – Jedná sa o uchádzačov, ktorí sú v evidencii ÚPSVaR SR viac ako 12 mesiacov.
Dlhodobo nezamestnané osoby strácajú návyky, nemôžu sa adaptovať na nové technológie
a podmienky trhu práce. Dlhodobá nezamestnanosť prispieva k sociálnemu vylúčeniu a zvýšenej
kriminalite
Cieľom práce je taktiež poukázať na priestorovú polarizáciu krajov komparáciou vybraných
ukazovateľov, zberom sekundárnych informácií v jednotlivých regiónoch na Slovensku. Jednotlivé
údaje sme spracovali za časový horizont 2007- 2013 z databáz Slovenského štatistického úradu
(RegData).
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
97
2. Hodnotenie jednotlivých indikátorov z pohľadu priestorovej analýzy dát
Vďaka rôznorodosti prírodných podmienok a následne diferencovanému vývoju hustoty zaľudnenia
došlo k nerovnomernému rozloženiu výrobných kapacít v jednotlivých regiónoch, čo malo za
následok rozdielny vývoj socioekonomických aktivít v geografickom priestore Slovenska. Významný
vplyv na konkurencieschopnosť územia mala aj exponovanosť jednotlivých regiónov v okrajových
horských a podhorských oblastiach, ktorá počas masívnej industrializácie v 60. a 70. rokoch 20.
storočia znemožňovala výraznejšiu urbanizáciu priestoru. Faktor južnej hranice ako potenciálnej
konfliktnej zóny zohrával v časoch prvej Československej republiky dominantnú úlohu v procese
plánovania urbanizácie a industrializácie územia.
Počas relatívne krátkeho obdobia stability v národnej ekonomike, ktoré nastalo po tzv. kríze v 90.
rokoch 20. storočia a prechode z plánovaného na trhové hospodárstvo sa Slovensko v r. 2008 opäť
ocitlo pred novou výzvou v podobe globálnej hospodárskej krízy (Obr. 1).
Vývoj miery nezamestnanosti v sledovanom období 2007 – 2013 v jednotlivých krajoch bol
problémový. Charakteristickou črtou je priestorová diferenciácia miery nezamestnanosti na krajskej
a okresnej úrovni, ktorá sa počas krízy výraznejšie prehĺbila. Vo všetkých krajoch na Slovensku počet
nezamestnaných medziročne stúpol. V roku 2013 najviac uchádzačov o zamestnanie a zároveň
najvyššie hodnoty miery nezamestnanosti evidujeme v Prešovskom (19,4 %), Banskobystrickom (18,3
%) a Košickom kraji (17,2 %). Na druhej strane najnižšie hodnoty zaznamenali Bratislavský (6,2 %)
a Trnavský (9,2 %) kraj (ŠU SR, 2014).
Obr. 1: Miera evidovanej nezamestnanosti za jednotlivé kraje v rokoch 2007 - 2013
Zdroj: ŠÚ SR, 2014
Diverzitu miery nezamestnanosti v sledovanom období reflektuje aj variačný koeficient, ktorý na
úrovni krajov klesol v roku 2007 z 58,5 % na 39,6 % v roku 2012. Pokles hodnôt variačného
koeficientu symbolizuje zníženie medzi krajských rozdielov miery nezamestnanosti, na druhej strane
jeho hodnoty výrazne vzrástli v porovnaní s predkrízovou situáciou (Graf 1).
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
98
Graf 1: Miera evidovanej nezamestnanosti za roky 2007 a 2013 (%)
Zdroj: ŠU SR, 2014
Pri komparácii mier nezamestnanosti sme v jednotlivých mapách použili rovnaké intervalové rozpätie
pre roky 2007 a 2012, pričom sme vychádzali z údajov v r. 2012. Jednotlivé okresy boli následné
rozdelené do piatich kategórií (Obr. 2):
A. Vyspelé regióny (podpriemerná miera nezamestnanosti):
A1: Bratislava I, Bratislava II, Bratislava III, Bratislava IV, Bratislava V, Senec, Pezinok, Galanta,
Trnava, Púchov, Piešťany, Myjava, Skalica, Malacky, Nové Mesto nad Váhom, Hlohovec. Spolu 16
okresov (2012), v roku 2007 patrilo do tejto kategórie, ktorá je vymedzená mierou nezamestnanosti
menšou ako 9,1 % celkovo 49 okresov.
A2: Trenčín, Ilava, Košice IV, Martin, Banská Bystrica, Žilina, Košice III, Nitra, Košice II, Košice I,
Šaľa, Zvolen, Senica, Bánovce nad Bebravou, Poprad, Považská Bystrica. Spolu 16 okresov (2012),
v roku 2007 prináležalo tejto kategórií 9 okresov. Miera nezamestnanosti sa v tejto kategórii pohybuje
v rozmedzí 9,1 % až 12,7 %.
B. Prechodné regióny, ktoré môžu byť úspešné (priemerné hodnoty miery nezamestnanosti):
Topoľčany, Dunajská Streda, Prievidza, Zlaté Moravce, Ružomberok, Čadca, Liptovský Mikuláš,
Tvrdošín, Partizánske, Turčianske Teplice, Nové Zámky, Kysucké Nové Mesto, Žiar nad Hronom,
Dolný Kubín, Levice. Celkovo patrí do tejto kategórie 15 okresov, v roku 2007 ich bolo 10. Miera
nezamestnanosti je v intervale 12,7 % až 15,8 %.
C. Depresné regióny (podpriemerné hodnoty miery nezamestnanosti):
C1: Bytča, Stará Ľubovňa, Námestovo, Banská Štiavnica, Humenné, Prešov, Spišská Nová Ves,
Komárno, Brezno, Detva, Michalovce, Snina, Krupina, Stropkov, Žarnovica, Levoča. Spolu 16
okresov, v roku 2007 ich bolo 9. Miera nezamestnanosti osciluje od 15,8 % do 21,7 %.
C2: Medzilaborce, Bardejov, Svidník, Vranov nad Topľou, Gelnica, Košice-okolie, Lučenec, Veľký
Krtíš, Sobrance, Trebišov, Poltár, Sabinov, Rožňava, Kežmarok, Revúca a Rimavská Sobota. V tejto
kategórii je spolu 16 okresov s najvyššou mierou nezamestnanosti, ktorá je v rozmedzí od 21,7 % do
35,6 %. V roku 2007 sa v tejto kategórii umiestnili dva okresy (Rimavská Sobota a Revúca).
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
99
Obr. 2: Miera evidovanej nezamestnanosti v okresoch Slovenska 2007 a 2012
Zdroj: ŠU SR, 2014
Autori ako Korec (2003), Hampl (2001) vo svojich prácach upriamujú pozornosť na tzv. fenomén
západno-východného gradientu, ktorý v značenej miere determinuje makropolohu krajín V4. Regióny
lokalizované v blízkosti hraníc s Rakúskom a Nemeckom, čo je prípad aj Bratislavského kraja
(spoločná hranica s Rakúskom) majú lepšie podmienky pre svoj socioekonomický vývoj. Najmä počas
transformačného obdobia sa tieto regióny dokázali plynulejšie adaptovať na nové trendy a inovácie vo
výrobno-odvetvovej štruktúre svojho hospodárstva, čo im umožnilo prílev priamych zahraničných
investícií.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
100
Nemenej dôležitý vplyv na vývoj nezamestnanosti a socioekonomického progresu regiónov mala aj
regionalizácia Slovenska podľa Lukniša (1985) na Západoslovenský centralizačný región (ZCR)
a Východoslovenský centralizačný región (VCR). Tieto územia predstavujú aj v súčasnosti jadrové
regióny, z ktorých sa inovácie šíria do susedných regiónov. Práve regióny s najnižšou mierou
nezamestnanosti sú lokalizované v západoslovenskom centralizačnom regiónu. Okresy v tomto
regióne vďaka diverzifikovanej hospodárskej štruktúre využili svoje komparatívne výhody, ktoré
prispeli k tvorbe nových pracovných príležitostí a rozvoju podnikateľského prostredia. Geografická
blízkosť Viedne a Brna napomohla regiónu prilákať zahraničných investorov. Ekonomické impulzy sa
z tohto regiónu šírili aj na Považie, ktoré predstavuje ekonomicky, sídelne a komunikačne
najcennejšie územie severozápadného Slovenska. Tento priestor tzv. Západoslovenský centralizačný
región (ZSR) tvorí spojnicu medzi jadrovými územiami Košíc a Bratislavy.
Kritické miery nezamestnanosti vykazujú dva regióny – severovýchod Slovenska a juh stredného
Slovenska. Tieto územia majú vysoký podiel vidieckeho obyvateľstva pričom centrálne mesto okresu
sa stáva hlavným zdrojom pracovných príležitostí a periférne oblasti vykazujú čoraz väčšie
marginality spojené s nepriaznivým demografickým vývojom a štruktúrou obyvateľstva (vysoký
podiel rómskeho obyvateľstva, nízky stupeň dosiahnutého vzdelania), nedostatočná infraštruktúra,
ktorá bráni dochádzke do zamestnania.
Uplatnenie ľudí na trhu práce je podmienené rôznymi charakteristikami, ako napr. pohlavie, vek,
vzdelanie, príslušnosť k etnickej skupine. Nasledujúci ukazovateľ definuje mieru nezamestnanosti
žien v jednotlivých krajoch SR za obdobie 2007 – 2013. Ženy sú všeobecne vnímané na trhu práce
ako skupina vystavená riziku opakovanej nezamestnanosti, pričom ekonomické a sociálne rozdiely
medzi samosprávnymi krajmi tento negatívny fenomén ešte viac prehlbujú.
Bratislavský kraj dlhodobo vykazuje najnižšiu mieru nezamestnanosti žien (Graf 2), čo je významne
ovplyvnené najmä jeho ekonomickou výkonnosťou výrazne presahujúcou priemer Slovenska.
Priemerná miera nezamestnanosti žien za obdobie 207 – 2013 bola na Slovensku 12,7 %. Najnižšie
priemerné hodnoty miery nezamestnanosti žien dosahoval Bratislavský (4,5 %) a Trnavský kraj (8,5
%), najvyššie hodnoty kopírujú kraje, kde je aj najvyššia celková miera nezamestnanosti –
Banskobystrický (18,9 %), Prešovský (18,3 %) a Košický kraj (17,4 %). V sledovanom období
medziročne miera evidovanej nezamestnanosti vzrástla vo všetkých krajoch. Mierny pokles
evidovanej miery nezamestnanosti žien pozorujeme pri porovnaní rokov 2012 a 2013 vo všetkých
krajoch okrem Bratislavského kraja (Trnavský kraj z 10,48 % na 10,36 %, Trenčiansky kraj z 11,98 %
na 11,96 %, Nitriansky kraj zo 16,09 % na 14,65 %, Žilinský kraj zo 14,34 % na 13,62 %,
Banskobystrický kraj z 21,2 % na 18,68 %, Prešovský kraj z 21,08 % na 20,31 % a Košický kraj
z 20,28 % na 18,66 %).
Hodnoty miery nezamestnanosti žien v jednotlivých krajoch kopírujú ich exponovanosť v rámci
Slovenska, klasifikáciu typov ekonomických činností ako aj dôsledky ekonomickej recesie.
Vyššia nezamestnanosť žien spočíva v ich uplatnení na trhu práce, keďže počas kariéry a najmä v jej
začiatkoch musia prerušiť pracovný pomer z dôvodu materských povinností. Rodinné povinnosti
veľakrát znemožňujú ženám investovať čas a peniaze do budovania svojej kariéry, čo sa odzrkadľuje
nižším príjmom a obmedzeným pracovným postupom. Ženy vo väčšej miere pristúpia na čiastkový
pracovný úväzok, z dôvodu nižšieho dosiahnutého vzdelania alebo rodinných povinností. Vyššej
miere nezamestnanosti žien bráni aj nepriaznivá štruktúra ponuky práce na našom pracovnom trhu,
keďže je dopyt po robotníckych a remeselníckych pozíciách, na druhej strane klesá ponuka
administratívnych pozícií, kde je zamestnaných najviac žien.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
101
Graf 2: Miera evidovanej nezamestnanosti žien za roky 2007 a 2013 (%)
Zdroj: ŠU SR, 2014
Diferencovanosť priemernej mesačnej mzdy v samosprávnych krajoch Slovenska má priamy dopad na
zamestnanosť. Priemerná mesačná mzda v roku 2012 dosahovala v jednotlivých krajoch úroveň 613 –
1029 EUR, pričom na Slovensku bola 805 EUR. Najnižšiu mzdu dosahuje Prešovský (613 EUR)
samosprávny kraj (Obr. 3, Graf 3). Príčinou nízkej mzdy je nedostatok pracovných príležitostí, vysoká
miera nezamestnanosti a nízka miera informovanosti o možnostiach samozamestnania. V regiónoch
s nízkou mzdou sú ľudia odkázaný dochádzať za prácou, prípadne prijať pracovný úväzok
s minimálnou mzdou. Väčšina regiónov s podpriemernou mesačnou mzdou má vysoké zastúpenie
vidieckeho obyvateľstva, pričom štát tieto územia nepodporuje, ostávajú bez rozvojových možností,
ktoré by aspoň čiastočne pomohli riešiť ekonomickú situáciu týchto marginálnych území.
Obr. 3: Priemerná mesačná mzda zamestnanca hospodárstva SR v rokoch 2007 – 2012, kraje
Zdroj: ŠÚ SR, 2014
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
102
Graf 3: Priemerná nominálna mzda v krajoch SR v rokoch 2007 a 2012
Zdroj: ŠU SR, 2014
Vzdelanie predstavuje komparatívnu výhody na trhu práce, avšak v súčasnej krízovej ekonomika nie
je postačujúci diplom, ale konkrétna špecializácie, ktorou absolventi dokážu presvedčiť
zamestnávateľa o svojich kvalitách a nadobudnutých schopnostiach.
Vzdelanostná štruktúra uchádzačov o zamestnanie odráža nielen koncentráciu vzdelávacích zariadení
nadregionálneho a celoštátneho významu, ale aj hlavné znaky demografickej štruktúry regiónu, jeho
ekonomické postavenie, prosperitu a regionálne osobitosti sociálneho vývoja (Švecová, Rajčáková,
2010).
Graf 4: Počet uchádzačov o zamestnanie v skupine absolventov na 1000 EAO za roky 2007 a 2013
(‰)
Zdroj: ŠU SR, 2014
Vývoj počtu uchádzačov o zamestnanie (absolventov) v jednotlivých krajoch od začiatku krízy
postupne narastal. Najvyšší počet absolventov bez práce na 1000 ekonomicky aktívnych obyvateľov
pripadal v roku 2013 na Prešovský kraj (15). Počas celého sledovaného obdobia bol najnižší počet
uchádzačov z radov absolventov na 1000 EAO v Bratislavskom kraji. V roku 2007 pripadalo na 1000
ekonomicky aktívnych obyvateľov 1,7 absolventa bez práce, tento trend sa v roku 2013 zvýšil na 4,8
(Graf 4). Ak by sme chceli poukázať na príčiny tohto stavu museli by sme pristúpiť ku komplexnému
hodnoteniu vzniknutej situácie. Slovenská ekonomika v súčasnom krízovom období nedokáže
absorbovať každoročný nárast absolventov vysokých a stredných škôl. Viacerí z nich majú
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
103
nedostatočnú a často nevhodnú prax, čo bráni pri osvojovaní pracovných návykov. Na druhej strane je
potrebné hľadať príčiny aktuálneho stavu aj na strane stredných a vysokých škôl, keďže ponuka ich
programov sa často vymyká reálnym potrebám a požiadavkám zamestnávateľov a trhu práce.
Prejavuje sa to najmä v ekonomicky depresívnych regiónoch Prešovského, Banskobystrického
a Košického kraja.
Posledným ukazovateľom sme chceli priblížiť aktuálny trend vývoja dlhodobej nezamestnanosti
v jednotlivých samosprávnych krajoch na Slovensku. Na tento účel sme si zvolili ukazovateľ počtu
dlhodobo evidovaných uchádzačov o zamestnanie prepočítaný na 1000 ekonomicky aktívnych
obyvateľov (Obr. 4, Graf 5). Tento podiel je rozdielny vzhľadom na ekonomickú výkonnosť
a vyspelosť jednotlivých krajov. V roku 2013 nadobúdal tento ukazovateľ najnižšie hodnoty
v Bratislavskom (21,7 ‰) a Trnavskom kraji (38,9 ‰) na opačnom konci sú depresné kraje –
Prešovský (131,1 ‰), Banskobystrický (123,9 ‰) a Košický (117,7 ‰).
Obr. 4: Počet dlhodobo nezamestnaných osôb na 1000 EAO v rokoch 2007 – 2013, kraje (‰)
Zdroj: ŠÚ SR, 2014
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
104
Graf 5: Počet dlhodobo evidovaných uchádzačov o zamestnanie na 1000 EAO za roky 2007 a 2013
(‰)
Zdroj: ŠÚ SR, 2014
Na potvrdenie predznačených tendencií sme využili aparát najjednoduchšej bodovej metódy merania
socioekonomického rozvoja regiónov (tab. 1), kde posledný riadok znamená celkové poradie
jednotlivých krajov na základe priemerných hodnôt jednotlivých ukazovateľov. Modrá farba
symbolizuje kraje, ktoré dosiahli najlepšie hodnoty v rámci socioekonomickej analýzy indikátorov,
sivá predstavuje kraje s priemernými hodnotami a červená reprezentuje kraje, ktoré dosiahli
podpriemerné hodnoty analyzovaných socioekonomických indikátorov.
Tab. 1: Výsledky hodnotenia metódou merania regionálneho rozvoja
Názov kraja 1 2 3 4 5 Body Poradie
Bratislavský kraj 4,4 4,5 969 3,8 11,7 5 I.
Trnavský kraj 7,5 8,5 696 7,6 28,4 10 II.
Trenčiansky kraj 8,7 9,3 653 9,1 34,3 16 III.
Nitriansky kraj 11,1 12,8 624 9,1 54,3 25 V.
Žilinský kraj 10,1 11,3 663 11,1 43,5 22 IV.
Banskobystrický kraj 17,9 18,9 621 10,6 111,0 36 VII.
Prešovský kraj 17,1 18,3 572 13,6 103,1 37 VIII.
Košický kraj 16,6 17,4 693 11,6 102,9 28 VI.
Legenda: 1 – Miera evidovanej nezamestnanosti (priemer 2007 – 2013), 2 – Miera evidovanej nezamestnanosti
žien (priemer 2007 – 2013), 3 – Priemerná mesačná mzda zamestnanca hospodárstva SR, bez podnikateľských
príjmov (priemer 2007 – 2012), 4 – Počet uchádzačov o zamestnanie z radov absolventov na 1000 ekonomicky
aktívnych obyvateľov (priemer 2007 – 2013), 5 – Počet dlhodobo evidovaných uchádzačov o zamestnanie na
1000 ekonomicky aktívnych obyvateľov (priemer 2007 – 2013).
Zdroj: vlastný výskum
Záver
Dôležitým a v rámci krajín EÚ veľmi sledovaným indikátorom rozvoja regiónov je miera
nezamestnanosti. Spolu s mierou nezamestnanosti úzko súvisí aj priemerná mesačná mzda ako
najpreukázanejší indikátor regionálnych disparít. Počas sledovaného obdobia môžeme konštatovať, že
najvyššia nezamestnanosť bola v regiónoch s najnižšou priemernou mzdou a to sú Banskobystrický
a Prešovský samosprávny kraj. Na druhej strane je všeobecne známe, že k silným stránkam
regionálneho rozvoja Slovenska nepochybne patrí kvalifikovaná a naďalej relatívne lacná pracovná
sila. Komparatívna výhoda v podobe nízkej mzdy sa prejavila v spojení s realizáciou priamych
zahraničných investícií, čo súviselo s existujúcou ponukou možností pre rozvoj podnikateľských
aktivít v regiónoch ako napr. Trnavskom (PCA Slovakia, s r. o.) a Žilinskom (Kia Motors Slovakia,
s r.o.) kraji. Napriek týmto a mnohým iným investíciám Slovensko neúspešne bojuje
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
105
s nezamestnanosťou absolventov a dlhodobou nezamestnanosťou. Možností riešenia daných
problémov je viacero, avšak bez súčinnosti aktívnych opatrení regionálnej politiky na centrálnej
a regionálnej úrovni (prispôsobenie študijných odborov aktuálnej ponuke zamestnávateľov)
nemôžeme očakávať zlepšenie danej situácie.
Literatúra
[1] ANGELOVIČ, M., (2009). Regionálne disparity v Srbsku na úrovni okruhov. In Význam ľudského
potenciálu v regionálnom rozvoji. Podhájska: Východoeurópska agentúra pre rozvoj. pp. 16-23. ISBN 978-
80-970277-0-4.
[2] ANGELOVIČ, M., (2012). Vybrané teoreticko-metodologické aspekty výskumu kvality života
s prihliadnutím na prihraničné regióny. In Folia Geographica 20, vol. 54, iss. 20, pp. 80-96. ISSN 1336-
6157.
[3] HAMPL, M., (2001). Geografie transformace v České republike: celkové zhodnocení. In Regionální
vývoj: specifiká české transformace, evropská integrace a obecná teorie. pp. 27-41.
[4] HORKÁ, L., (2013). Factors of socioeconomic development of regions: an alternative approach to an
assessment of regions. In 16th International Colloquium on Regional Sciences. Conference Proceedings.
Brno: Masarykova univerzita. pp. 51-59. ISBN 978-80-210-6257-3. DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-6257-
2013-5.
[5] HUGGINS, R., (2003). Creating a UK Competitiveness index: Regional and local benchmarking.
Regional Studies, vol. 37, iss. 1, p. 89-96. ISSN 1360-0591. DOI 10.1080/0034340022000033420.
[6] KOREC, P., (2003). Population development, urbanization and regional disparities of Slovakia. Acta
Uniersitatis Carolinae: Geographica, vol. 38, iss. 1, pp. 167-180.
[7] LUKNIŠ, M., (1985). Regionálne členenie Slovenskej socialistickej republiky z hľadiska jej racionálneho
rozvoja. Geografický časopis, vol. 37, iss. 2-3, pp. 137-163.
[8] MICHAELI, E., MATLOVČ, R., IŠTOK, R., et. al., (2010). Regionálny rozvoj pre geografov. Prešov:
Prešovská univerzita v Prešove. ISBN 978-80-555-0065-2. p. 717.
[9] Regionálna štatistika, Trh práce, Evidovaná nezamestnanosť. ŠÚ SR, 2014 Regdat, 2007-2013, Dostupné
z: <http://px-web.statistics.sk/PXWebSlovak/>
[10] SKOKAN, K., (2004). Konkurenceschopnost, inovace a klastry v regionálním rozvoji. Ostrava: Repronis.
ISBN 80-7329-059-6. p. 160.
[11] ŠVECOVÁ, A., RAJČÁKOVÁ, E., (2010). Regonal disparities of unemployment in Slovakia. In 13th
International Colloquium on Regional Sciences. Conference Proceedings. Brno: Masarykova univerzita.
pp. 118-125. ISBN 978-80-210-5210-9.
[12] TUROK, I., (2004). Cities, Regions and Competitiveness. Regional Studies, vol. 38, iss. 9, pp. 1069-1083.
ISSN 1360-0591. DOI 10.1080/0034340042000292647.
[13] WOKOUN, R., (2010). Teoretické a metodologické přístupy k výzkumu regionální konkurenceschopnosti.
Regionální studia, 2/2010 pp. 2-7.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
106
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-6840-2014-11
EKONOMICKÁ VÝKONNOSŤ VS. POPULÁCIA V JADRE
A HUSTOTA ZAMESTNANOSTI V METROPOLITNÝCH
OBLASTIACH KRAJÍN OECD
ECONOMIC PERFORMANCE VS. THE CORE POPULATION AND
THE EMPLOYMENT DENSITY IN METROPOLITAN AREAS OF THE
OECD COUNTRIES
ING. STANISLAV KOLOŠTA, PHD.
ING. PAULA BOLCÁROVÁ
ING. FILIP FLAŠKA, PHD.
Katedra verejnej ekonomiky a regionálneho rozvoja
Ekonomická fakulta
Univerzita Mateja Bela v Banskej Bystrici
Depart. of Public Economy and Reg. Development
Faculty of Economics
Matej Bel University Banska Bystrica
 Tajovského 10, 975 90 Banská Bystrica, Slovak Republic
E-mail: stanislav.kolosta@umb.sk, paula.bolcarova@umb.sk, filip.flaska@umb.sk,
Anotácia
Cieľom článku bolo overiť predpoklad, či ekonomický rast v metropolitných oblastiach krajín OECD
bol negatívne ovplyvňovaný tempom rastu populácie v jadre na celkovom počte populácie a pozitívne
ovplyvňovaný tempom rastu hustoty zamestnanosti. Výsledky naznačujú, že medzi metropolitnými
oblasťami OECD sú rozdielnosti, ktoré môžu prameniť z ich národnostných špecifík spôsobujúcich
rozdiely v raste medzi krajinami OECD, kde najviac vyčnievajú Švajčiarsko, Kórea a Japonsko, čo
potvrdili aj výsledky populačných a priestorovo-zamestnanostných vzťahov pre metropolitné oblasti
OECD. Metropolitné oblasti v rámci ekonomík krajín OECD zohrávajú významnú úlohu a preto si
myslíme, že túto oblasť bude vhodné sledovať aj v budúcnosti a rozšíriť ju o ďalšie premenné, čo je
v súčasnosti problém kvôli malému množstvu ukazovateľov sledovaných za metropolitné oblasti.
Kľúčové slová
ekonomická výkonnosť, populácia v jadre, hustota zamestnanosti, metropolitná oblasť OECD
Annotation
The aim of this paper was to verify the assumption that economic growth in metropolitan areas in
OECD countries has been negatively affected by the rate of population growth in the MAs core of the
total number of MAs population and positively influenced by the growth rate of employment density.
The results indicate that among OECD metropolitan areas are differences that might stem from their
national specifics causing differences in growth among OECD countries, where the most protruding
are Switzerland, Korea and Japan, what was confirmed by the results of population and spatialrelations
employment terms to economic growth for OECD metropolitan areas. Metropolitan areas
within the economies of OECD countries play an important role and therefore we think that this area
will be appropriate to watch in the future and to extend it to other variables, which is currently a
problem because of the small number of indicators monitored for metropolitan areas.
Key words
economic performance, core population, employment density, metropolitan area of the OECD
JEL classification: R11, R12
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
107
Úvod
Ekonomická výkonnosť metropolitných oblastí krajín OECD je determinovaná rôznymi faktormi
v závislosti od ekonomického prostredia a hospodársko-politickej situácie a stability v danej krajine,
kde sa metropolitné oblasti nachádzajú. Za metropolitnú oblasť považujeme funkčné mestské územie
s počtom obyvateľov viac ako 500 000 (OECD, 2013, s. 13). Rôznorodosť a rozdielna vyspelosť
ekonomík krajín OECD má mnoho častokrát jedinečných príčin. V dôsledku globalizácie svetovej
ekonomiky možno predpokladať existenciu spoločných ekonomických tendencií v krajinách OECD.
Tie sa môžu prejavovať práve v metropolitných oblastiach, ktoré sú ekonomicky najvyspelejšie,
priťahujú kvalitný ľudský potenciál a populáciu celkovo a sú často zdrojom impulzov, ktoré sa
premietnu do fungovania väčších ekonomických celkov. Metropolitné oblasti OECD v rokoch 2000-
2010 prispeli viac ako polovicou v prieme k celkovému ekonomickému rastu OECD (OECD, 2013, s.
34). 33% celkového ekonomického rastu metropol OECD vyprodukovalo 9 metropolitných oblastí
(3.5% z metropolitných oblastí), 67% celkového ekonomického rastu metropol OECD vyprodukovalo
264 metropolitných oblastí (96.5% z metropolitných oblastí). Soul, New York, Tokyo a Londýn
prispeli najviac k ekonomickému rastu OECD ako to ilustruje obr. 1.
Obr. 1: Príspevok metropolitných oblastí k celkovému ekonomickému rastu OECD 2000-2010
Zdroj: vlastné spracovanie z údajov www.stats.oecd.org
Metropolitné oblasti môžeme rozdeliť do dvoch hlavných zón – jadrová a periférna. V niektorých
metropolách Mexika a USA podľa prepočítania populácie v jadre na celkovej populácii existuje len
jadrová oblasť. Jadrová oblasť priťahuje populáciu a ľudský kapitál. Pokiaľ v budúcnosti nedôjde
k modifikovaniu politík krajín OECD predpokladá sa výraznejší pokles podielu pracujúcich (vo veku
15-64) na populácii kvôli nepriaznivému demografickému vývoju (OECD, 2012, s. 16). Táto
tendencia sa môže týkať aj metropolitných oblastí. Populačný rast v jadre sa teda nemusí vo
všeobecnosti prejaviť na ekonomickej výkonnosti danej metropolitnej oblasti. Z toho dôvodu skôr
predpokladáme negatívny efekt tempa rastu populácie v jadre na celkovej populácii na ekonomickú
výkonnosť metropolitných oblastí.
Priemerný celkový populačný prírastok a priemerný populačný prírastok populácie v jadrových
oblastiach sa vyvýjali takmer identicky ako to ilustuje obr. 2 (korelácia na 94,07%) pričom najvyššie
hodnoty oboch ukazovateľov boli v priemere za obdobie rokov 2000-2012 v jadre ako aj v celej
metropolitnej oblasti v mexických a amerických metropolách ako Bueníto Juáres, Austin, Tijuana, Las
Vegas, Mcallen. Populačný úbytok v oboch ukazovateľoch bol najvyšší v metropolách ako
Takamatsu, Kurashiki, Bochum, Cleveland, New Orleans, Busan.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
108
Obr. 2: Priemerný celkový populačný prírastok a priemerný populačný prírastok populácie v jadre
metropolitných oblastí OECD2000-2012
Zdroj: vlastné spracovanie z údajov www.stats.oecd.org
Zapĺňaním priestoru populáciou v metropolitných oblastiach pri jej súčasnej ekonomickej prosperite
môžeme predpokladať rast počtu zamestnaných, teda aj rast hustoty zamestnanosti v metropolitnej
oblasti, ktorej rast by sa mal pozitívne prejaviť aj v ekonomickej výkonnosti kvôli napr. informačnej
hustote, hustote formálnych a neformálnych vzťahov, ekonomickej špecializácii, vysokej produktivite
práce a jej efektívnosti (OECD, 2010, s. 34, 46) vzhľadom na rozlohovo menší ekonomický priestor
metropolitných oblastí v porovnaní s regionálnou, národnou či nadnárodnou úrovňou.
Ekonomická výkonnosť sa najčastejšie meria prostredníctvom ukazovateľov ako sú HDP na
obyvateľa (HDP pc), tempo ekonomického rastu, hrubá pridaná hodnota, produktivita práce, %
ekonomicky aktívneho obyvateľstva, podiel ziskových podnikov na celkovom počte podnikov, priame
zahraničné investície v regióne a ďalšie. Štatistiky OECD na metropolitnej úrovni vykazujú len
hlavný ukazovateľ HDP pc resp. HDP.
HDP na obyvateľa v roku 2010 malo najvyššie hodnoty v metropolitných oblastiach USA, západnej
Európy a Kanady. Najnižšie hodnoty vykazovali metropolitné oblasti Mexika, Čile, Španielska. Vo
všeobecnosti najrýchlejší ekonomický rast zaznamenali v roku 2010 metropoly USA, Japonska,
Mexika, Nemecka, Kanady. Záporný ekonomický rast vykazuje 19 metropolitných oblastí z rôznych
krajín, pričom najhoršie boli na tom grécke Atény a Thesalonica.
Obr. 3: Vzťah HDP na obyvateľa a ekonomického rastu v roku 2010
Zdroj: vlastné spracovanie z údajov www.stats.oecd.org
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
109
Podľa priemerných hodnôt HDP pc a ekonomického rastu v roku 2010 sme obr. 3 rozdelili na 4
skupiny červeným krížom. Napravo od červenej vertikálnej osi bol nadpriemerný ekonomický rast u
41% metropolitných oblastí krajín OECD a nad horizontálnou červenou osou bolo 52%
metropolitných oblastí s nadpriemerným HDP pc. Vysoké hodnoty oboch ukazovateľov súčasne
vykazovali v roku 2010 metropolitné oblasti ako Ulsan, New Orleans a Baton Rouge (elipsa pravý
horný roh obr. 3); nízke hodnoty oboch ukazovateľov súčasne boli v roku 2010 v metropolitných
oblastiach Thessalonica, Concepción, Valpalasíro, Mexicalli, Tujuana, Juaréz (elipsa ľavý spodný roh
obr. 3).
Obr. 4: Histogramy HDP na obyvateľa a ekonomický rast v roku 2010
Zdroj: vlastné spracovanie z údajov www.stats.oecd.org
Histogramy rozdelenia HDP pc a ekonomického rastu za rok 2010 na obr. 4 udávajú zastúpenie
skupín jednotlivých metropolitných oblastí podľa výšky skúmaných ekonomických ukazovateľov.
Najviac metropolitných oblastí malo v roku 2010 HDP pc v intervale 34 100 – 37 730 USD (tj. cca 18
% všetkých metropolitných oblastí) a najpočetnejší interval v metropolitných oblastiach podľa výšky
ekonomického rastu bol v rozmedzí 1,79% – 3,1% (tj. cca 28% všetkých metropolitných oblastí); oba
intervaly boli nadpriemerné.
1. Cieľ a metódy
Údaje o ekonomickej výkonnosti, populácii a zamestnanosti sme čerpali z databázy 275
metropolitných oblastí OECD (OECD Regions and cities – Mertopolitan areas). Viac ako 10
metropolitných oblastí majú krajiny ako USA, Japonsko, Kórea, Mexiko, Nemecko, Francúzsko
a Veľká Británia bez ohľadu na ich rozlohu. Údaje o populácii v jadre na celkovej populácii a o
hustote zamestnanosti boli prepočítané z kompletných dát za skúmané obdobie rokov 2000-2010
(nakoľko údaje o HDP pc boli k dispozícii len do roku 2010). HDP pc bolo pre všetky metropolitné
oblasti OECD k dispozícii za rok 2010. Priemerné hodnoty ekonomického rastu boli počítané
z dostupných údajov, ktoré pred rokom 2010 neboli za všetky metropolitné oblasti OECD kompletne
vykazované.
Cieľom článku je overiť predpoklad, že ekonomický rast (eg) v metropolitných oblastiach krajín
OECD je negatívne ovplyvňovaný tempom rastu populácie v jadre na celkovom počte populácie
(Icore/pop) a pozitívne ovplyvňovaný tempom rastu hustoty zamestnanosti na km2
(Iempdens) za rok
2010 a tiež v priemere za obdobie rokov 2000-2010. Tesnosť závislosti sme prešetrili pomocou
korelačnej analýzy, pričom sme predpokladali priamu lineárnu závislosť medzi ekonomickým rastom
a tempom hustoty zamestnanosti a nepriamu lineárnu závislosť medzi ekonomickým rastom a tempom
rastu populácie v jadre na celkovom počte populácie. Významnosť korelačných koeficientov sme
testovali na hladine významnosti 0,05.
Nulová hypotéza predpokladá nulovú lineárnu koreláciu. Kvantifikáciu vplyvu prevedieme
prostredníctvom odhadu jednoduchého lineárneho regresného modelu:
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
110
egi=α–β1(Icore/pop)1i+β2(Iempdens)2i+εi n=1,2,3,...
kde egi je hodnota ekonomického rastu v i-tom regióne, α a β1 a β2 sú parametre regresnej rovnice,
(Icore/pop)1i a (Iempdens)2i je hodnota vybraných ukazovateľov populácie a zamestnanosti v i-tom
regióne, εi je náhodná zložka modelu a n je počet regiónov.
2. Výsledky
Najprv sme sa zamerali na rok 2010, tj. na obdobie po odznení prvých dôsledkov hospodárskej krízy.
Obr. 5: Vzťah ekonomického rastu a tempa rastu populácie v jadre na celkovej populácii a hustoty
zamestnanosti v roku 2010
Zdroj: vlastné spracovanie z údajov www.stats.oecd.org
Tab. 1: Výsledky regresie
Regression Statistics Coefficients P-value
Multiple R 0,351042 Intercept -1,53561 0,000368
R Square 0,123231 Icore/pop2010 1,280301 0,002205
Adjusted R Square 0,116784 Iempdens2010 0,287294 1,49E-08
Zdroj: vlastné spracovanie
Tab. 2: Výsledky korelácie
EG2010 Icore/pop2010 Iempdens2010
EG2010 1
Icore/pop2010 0,115431 1
Iempdens2010 0,304043 -0,18725 1
Zdroj: vlastné spracovanie
Na základe korelačnej matice pre rok 2010 (tab. 2) možno tvrdiť, že tempo rastu populácie v jadre na
celkovej populácii len slabo koreluje s ekonomickým rastom a len mierne slabá korelácia sa
preukázala v prípade tempa hustoty zamestnanosti. Oba regresné parametre sú štatisticky významné,
ale variabilitu ekonomického rastu vysvetľujú len na 12,3%, čo znamená, že výsledky nemôžeme
zovšeobecniť pre všetky metropolitné oblasti OECD. Najnižšie hodnoty skúmaných ukazovateľov
v porovnaní s priemernými majú grécke metropolitné oblasti ako Atény, Thessalonica (obr. 5 na
grafoch elipsa v spodnej ľavej časti), najvyššie hodnoty v porovnaní s priemernými sú
v metropolitných oblastiach Centro, Acapulco de Juaréz, Tuloca, Pachuca de Soto, Léon; mexické
metropolitné oblasti vo všeobecnosti vykazovali najvyššie hodnoty tempa rastu hustoty zamestnanosti.
Výsledky teda poukazujú len na pozitívny vplyv hustoty zamestnanosti na tempo ekonomického rastu
metropolitných oblastí OECD v roku 2010.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
111
Ďalej sme zisťovali, aký bol vzťah medzi ekonomickým rastom (eg) k tempu rastu podielu populácie
v jadre na celkovej populácii (AVGiCore/pop) a tempu rastu hustoty zamestnanosti (AVGiempdens)
metropolitnej oblasti v priemere za obdobie rokov 2000-2010.
Obr. 6: Vzťah ekonomického rastu a tempa rastu populácie v jadre na celkovej populácii a hustoty
zamestnanosti v priemere za roky 2000-2010
Zdroj: vlastné spracovanie z údajov www.stats.oecd.org
Tab. 3: Výsledky regresie
Regression Statistics Coefficients P-value
Multiple R 0,435816 Intercept 0,023486 0,908649
R Square 0,189935 AVGiCore/pop -0,49329 0,012276
Adjusted R Square 0,183979 AVGiempdens 0,482464 4,2E-13
Zdroj: vlastné spracovanie
Tab. 4: Výsledky korelácie
AVG eg AVGiCor/tp AVGiempdens
AVG eg 1
AVGiCor/tp -0,13022 1
AVGiempdens 0,413532 0,017725 1
Zdroj: vlastné spracovanie
V priemere za obdobie rokov 2000-2010 možno takmer 19% zmien v priemernom ekonomickom raste
vysvetliť zmenou v priemernom tempe rastu podielu populácie v jadre na celkovej populácii
a v priemernom tempe hustoty zamestnania. Na základe korelačnej tabuľky (tab. 4) možno tvrdiť, že
medzi priemerným ekonomickým rastom a priemerným tempom rastu hustoty zamestnanosti je
stredne silná priama lineárna korelácia a len slabá nepriama lineárna korelácia je medzi priemerným
ekonomickým rastom a priemerným tempom rastu podielu populácie v jadre na celkovej populácii.
Teda ako sme predpokladali, priemerné tempo rastu HDP rástlo s priemerným tempom rastu hustoty
zamestnania a bolo znížené o priemerné tempo rastu počtu obyvateľstva v jadre, čo ilustruje obr. 6.
Najvyššie priemerné hodnoty skúmaných ukazovateľov boli súčasne v Centro, Soul, Mérida, Gwangju
ako aj v ďalších mexických a kórejských metropolitných oblastiach. Najnižšie hodnoty skúmaných
ukazovateľov boli súčasne v metropolitných oblastiach ako Takamatsu, Kurushiki a Thessalonica.
Záver
Predpoklad, že ekonomický rast v metropolitných oblastiach krajín OECD je negatívne ovplyvňovaný
tempom rastu populácie v jadre na celkovom počte populácie a pozitívne ovplyvňovaný tempom rastu
hustoty zamestnanosti na km2
sa nám potvrdil za významný avšak skúmané ukazovatele vysvetľujú
y = -0.4669x + 0.4841
R² = 0.017
-0.04
-0.02
0
0.02
0.04
0.06
0.08
0.1
0.12
0.97 0.98 0.99 1.00 1.01 1.02
Priemernýekonomickýrast
2000-2010
Priemerné tempo rastu - populácia v
jadre na celkovej populácii 2000-2010
y = 0.4796x - 0.4662
R² = 0.171
-0.04
-0.02
0
0.02
0.04
0.06
0.08
0.1
0.12
0.9 0.95 1 1.05 1.1
Priemernýekonomickýrast
2000-2010
Priemerné tempo rastu hustoty
zamestnanosti 2000-2010
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
112
len 19% variability priemerného ekonomického rastu. Z toho dôvodu si myslíme, že v skúmaných
oblastiach sú medzi metropolitnými oblasťami OECD rozdielnosti, ktoré môžu prameniť buď z ich
národnostných špecifík spôsobujúcich rozdiely v raste medzi krajinami (OECD, 2012, s. 11) alebo
špecializácie (Bolcárová, Kološta, Kožiak, 2013, s. 2) tej ktorej metropolitnej oblasti alebo regiónu
(Kožiak, et.al., 2008, s. 3). V oboch prípadoch spomedzi krajín OECD najviac vyčnievajú Švajčiarsko,
Kórea a Japonsko, čo potvrdili aj výsledky populačných a priestorovo-zamestnanostných vzťahov (z
anglického employment density) pre metropolitné oblasti OECD. Najvyššie hodnoty skúmaných
ukazovateľov majú kórejské metropolitné oblasti Ulsan, Gwangju, Soul a mexické Centro; najnižšie
hodnoty majú japonské Kurushiki a grécka Thessalonica. Napr. v prípade priemerného ekonomického
rastu išlo o 6 násobný rozdiel, čo naznačuje veľké disparity medzi metropolitnými oblasťami
jednotlivých ekonomických celkov, v tomto prípade ázijských.
Nakoľko význam metropolitných oblastí narastá – a v budúcnosti tomu s najväčšou
pravdepodobnosťou kvôli celosvetovým urbanizačným tendenciám nebude inak (Kamal-Chaoui,
Leman, Zhang, 2009, s. 5) – myslíme si, že túto oblasť bude vhodné sledovať aj v budúcnosti
a rozšíriť ju o ďalšie premenné napr. aj v súvislosti s benchmarkingom (Meričková, Nemec,
Šumpíková, 2010; Mikušová Meričková, Nemec, 2013) či inteligentným, udržateľným a inkluzívnym
rastom (Borseková, Petríková, Vaňová, 2013). Ďalšie prešetrenie bude závislé od údajovej základne,
ktorú eviduje OECD. Tá je v súčasnej podobe zastúpená len malým množstvom ukazovateľov
(Furceri, Mourougane, 2010, s. 27) o metropolitných oblastiach s nepravidelnou a nekompletnou
aktualizáciou, čo možno považovať za všeobecný jav v mnohých indikátoroch vykazovaných OECD.
Literatúra
[1] BOLCÁROVÁ, P., KOLOŠTA, S., KOŽIAK, R., (2013). Structural convergence of regions of the SR in
relation to innovation strategy and policy of the SR. In 16th International Colloquium on Regional
Sciences. Conference Proceedings. Brno: Masarykova univerzita. pp. 182-186. ISBN 978-80-210-6257-3.
DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-6257-2013-22.
[2] BORSEKOVÁ, K., PETRÍKOVÁ, K., VAŇOVÁ, A., (2013). The role of creative economy in Slovak
Republic. AI & SOCIETY, pp. 1-11, ISSN 0951-5666.
[3] FURCERI, D., MOUROUGANE, A., (2010). Structural indicators: Critical review. OECD Journal:
Economic Studies, vol. 2010, iss. 1, pp. 201-234. ISSN 1995-2856.
[4] KAMAL-CHAOUI, L., LEMAN, E., ZHANG, R., (2009). Urban Trends and Policy in China. In OECD
Regional Development Working Papers 2009/1. ISSN 2073-7009. p. 70. DOI 10.1787/225205036417.
[5] KOŽIAK, R., ŠOFRANCOVÁ, K., URAMOVÁ, M., ŠVANTNEROVÁ, Ľ., MAKANOVÁ, M.,
ELEXOVÁ, G., (2008). Quantification of regional disparities in Slovakia from aspect of GDP per capita.
Arad, In: Studia Universitatis „Vasile Goldis“, Seria Stiinte Economice, Anul 18/2008 Partea I, pp. 1-13,
ISSN 158-2339.
[6] MERIČKOVÁ, B., NEMEC, J., ŠUMPÍKOVÁ., (2010). Is the Estonian municipal benchmarking really
better? The impacts of research methodology on research results. Public Management Review, vol. 13, iss.
4, pp. 539-550. ISSN 1471-9037.
[7] MIKUŠOVÁ MERIČKOVÁ, B., NEMEC, J., (2013). Contract Management and its Impact on Contracting
Public Services: Slovak Republic. Ekonomický časopis, vol. 61, iss. 7, pp. 690 – 700. ISSN 0013-3035.
[8] OECD, (2010). Trends in Urbanisation and Urban Policies in OECD Countries: What Lessons for China?.
ISBN 9789264092259. p. 219.
[9] OECD, (2012). Looking to 2060: Long-Term Global Growth Prospects. OECD Economic Policy Papers.
ISSN 2226-583X. p. 31.
[10] OECD, (2013). OECD Regions at a Glance 2013. OECD Publishing. ISBN 978-92-64-12172-0. p. 198.
DOI 10.1787/reg_glance-2013-en.
[11] Štatistické databázy OECD: Dostupné z: <www.stats.oecd.org a http://www.oecd-ilibrary.org/statistics>
Příspěvek byl zpracován v rámci grantu VEGA 1/0680/14 „Kreatívne odvetvia ako zdroj kľúčových
nehmotných aktív verejného sektora v kontexte inovácií a inteligentného rastu“.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
113
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-6840-2014-12
KEY DRIVERS IN LIFECYCLE OF CZECH MACHINERY
CLUSTER
HLAVNÍ HNACÍ SÍLY V ŽIVOTNÍM CYKLU STROJÍRENSKÉHO
KLASTRU
PROF. ING. KAREL SKOKAN, PH.D.
Ústav doktorských studií
Obchodně podnikatelská fakulta v Karviné
Slezská univerzita v Opavě
Institute of doctoral studies
School of Business Administration in Karvina
Silesian University in Opava
 Univerzitní nám. 1934/3 733 40 Karviná, Czech Republic
E-mail: skokan@opf.slu.cz
Annotation
Regional industry clusters as specific form of networked organisations in a given industry and
territory have become very popular tools of regional and economic policies mainly in the last
decades. In the Czech Republic their support is connected mainly with the EU structural funds since
2004. Clusters like many other entities come through their lifecycle and exhibit different development
phases of their development which are triggered by various factors and events. The objective of the
paper is to identify the main drivers which played the decisive role in the development of machinery
cluster based in Moravia Silesia region of the Czech Republic. Research methodology is based on
results of semi-structured interviews with regional key players accompanied by analysis of time series
data on cluster initiative development derived from cluster member´s annual reports. The paper
concludes there are both exogenous and endogenous factors and policies at regional and national
levels which play important role in cluster formation but at first still holds clusters are business
driven.
Key words
cluster lifecycle, main drivers, machinery
Anotace
Regionální průmyslové klastry jako specifická forma síťové organizace v konkrétním odvětví a území
se staly velmi populárním nástrojem regionální a hospodářské politiky zejména v posledních
desetiletích a v České republice je jejich podpora spojena od roku 2014 zejména se strukturálními
fondy EU. Klastry podobně jako mnoho dalších entit procházejí svým životním cyklem a vykazují
různé vývojové fáze, které jsou spouštěny konkrétními faktory a událostmi. Cílem článku je
identifikovat hlavní hnací síly, které sehrály rozhodující roli při formování strojírenského klastru
v Moravskoslezském regionu v České republice. Metodika výzkumu vychází z výsledků semistrukturovaných
rozhovorů s regionálními představiteli a zástupci firem v klastru doplněná o časové
řady vybraných ukazatelů. Článek dochází k závěru, že formování a vývoj klastru značně ovlivňují
endogenní a exogenní vlivy a zásahy národní i regionální politiky, avšak klíčovou roli sehrává
podnikatelský přístup jeho členů.
Klíčová slova
životní cyklus, hlavní hnací síly, strojírenství
JEL classification: L6, O25, R1
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
114
Introduction
Theories of regional development and regional policies cover two principal issues of regional
disparities and regional performance or competitiveness. Regional disparities are examined in
different ways to find solution for proper instruments of regional policy (Viturka, 2011) which can
contribute to the solution of regional problems. In current approaches to finding the ways for the
growth of competitiveness very often innovation, innovation infrastructure and business clusters are
mentioned.
Innovations are generally considered a key factor of the socio-economic development and important
tool for productivity increase and growth of added value (Žítek, Klímová, 2012). By Klímová (2013)
innovation infrastructure (under which we mean business incubators, science and technology parks,
research centres, etc.) contributes to creation and diffusion of new knowledge, helps to cooperation of
science and business sphere and technology transfer and supports innovation enterprise.
In regional and economic policy the term „cluster“ is usually used to explain geographical
concentrations of economic and innovation activities which are organized and managed to achieve
pre-defined goals and objectives connected mainly with achievement of higher productivity of
companies and higher competitiveness. During last decades clusters gained more importance as an
element of regional economic development and innovation strategies in EU member states (Skokan,
Poledníková, 2011). The modern ages of clusters is closely connected with Michael Porter who
described in his work Competitive advantage of nations the tight relationship between cluster
participation and the competitiveness of firms and industries and proposed the first cluster definition,
very often criticized and improved later by many authors (Porter 2003). By him clusters are
geographic concentrations of interrelated companies, specialized suppliers, etc. in similar sector as
well as related institutions. Porter´s theory of clusters has become the standard concept and was
further elaborated by many followers. Clusters are usually managed by cluster organizations and are
connected with cluster initiatives defined by Lindqvist (2013) as organized efforts to increase the
growth and competitiveness of clusters within a region, involving cluster firms, government and/or the
research community.
Clusters are expected to bring benefit not only to their business members but to the regions they
operate in and to universities as well. Firms in clusters can be more specialized and can better
cooperate than in isolation. They can also reach the higher level of innovation due to the knowledge
spill-over in a proximity, clusters also stimulate the new start-ups, etc. Cluster activities cover many
joint actions in areas of networking, human resources and training, research and development,
marketing, internationalization, financing and others (Blazek, Kuncová, 2011).
Clusters are not created from scratch but they develop gradually and they have their lifecycle. Cluster
evolution theory mainly deals with the emergence and the development of clusters. Evolutionary
approaches emphasize the unpredictability of future cluster trajectories but stress that they are
constrained by the past. Menzel and Fornahl (2010) propose the concept of cluster life cycles, a
concept that is derived from product- and industry life cycle approaches. The authors expect clusters
to move through a set of stages (emergence, growth, sustainment and maturity, decline or
transformation) all of which feature different factors that are relevant for cluster development.
Emerging clusters are usually difficult to identify because potential firms that might be part of a
cluster are scattered and the spatial and thematic boundaries are not yet defined (Menzel and Fornahl,
2010). The distinguished feature for cluster formation is the role of pre-existing economic, political
and institutional structures and the role of pioneering firms in particular regions. Firms are considered
to be attracted by the proximity to higher educational institutes and a pool of well-educated labour.
Growing clusters on the other hand are increasingly affected by demand and competition. With regard
to sustaining clusters the predominance of incremental innovations point to an increasing maturity of
the cluster. Also, the number of market entrants and the number of collaborations with higher
education institutes decline and clusters lock in (Rehak et al., 2013). Declining clusters exhibit rigid
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
115
and homogeneous networks slowing down the innovation process. Cluster transformation and renewal
requires radical innovations, a change of the institutional setup, and networks, financial resources,
proximity to research institutions and a pool of skilled labour. These factors obviously resemble
factors that have been decisive for cluster emergence. The following sections analyse the main factors
that are relevant for cluster change.
2. Objectives and Methods
The paper deals with the main factors which influenced the development of machinery and
engineering industries in old traditional region of Moravia Silesia in the Czech Republic. The
restructuring of the region after 2000 is marked by huge inflow of foreign direct investment and by the
development of clusters in traditional industries such as engineering and wood industry and also in
new industries the most important being automotive, ICT and new energy sources. In fact, already
before 1989 under communist regime the main metallurgical, mining and heavy industries were
clustered in the region with their headquarters, main suppliers and also with a specific VŠB-Technical
University offering the education at faculties of mining, engineering, metallurgy and business and
economics. Many “traditional” companies in machinery industry which were established tens of years
ago were transformed during privatization, however this tradition and entrepreneurial spirit in industry
were important for organizing the cluster initiative which lead to establishment of engineering and
machinery cluster.
The main objective of the paper is to identify the main endogenous and exogenous drivers from the
view of the region which played the decisive role in the development of machinery cluster based in
Moravia Silesia region of the Czech Republic. Research strategy is based on researcher´s own
experience in region, the results of semi-structured interviews with key regional players in Regional
administration, Regional development agency, academics and managers of important firms. The
subsidiary objective is to show the basic characteristics of recent machinery cluster development
under the heading of Czech machinery cluster using time series data on cluster initiative development
derived from cluster member´s annual reports in the period 2005 – 2012 (later data are not available
yet).
3. Main drivers in the development of machinery and engineering industry in
Moravia Silesia
Current level and state of the art of regional machinery and engineering industry is the outcome of
previous development of metallurgy and engineering. The main stages understood from the view of
cluster lifecycle concepts are described in Table 1.
Tab. 1: Main phases of industry lifecycle in machinery and engineering of Moravia Silesia
Emergence Phase Growth Phase Sustainment Phase Transformation Phase
Prior industry
structure
Entrepreneurial
environment
Pool of labour
Demand increase
Supportive
institutions and
organisations
Suppliers and
customers
Growing inflexibility
of institutional
structures
Isolation and lock in
Loss of markets
Change of political and
entrepreneurial environment
Change of cognitive
framework and firm routines
Phase 1:
Emergence of coal
mining, metal, heavy
machinery in the 19th
century
(until 1918)
Phase 2:
Gradual growth and
maturity
Breakdown due to
crisis and war
(1918 – 1945)
Phase 3:
Maturity and decline of
large state owned
companies in planned
economy
(1945-1989)
Phase 4:
Restructuring and dynamic
re-growth by privatisation
and FDIs establishment of
cluster initiative
(1989-2013)
Source: own processing
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
116
Emergence phase is connected with the beginnings of coal mining in the region, the foundation of first
ironworks in Ostrava (Vítkovice company in 1828), fast growth of metallurgy, heavy machinery and
engineering. After establishment of Czechoslovakia in 1918 the region became national industrial
centre and we can speak of growth phase. Market economy developed until 1939. These favourite
conditions were interrupted by world crisis and Nazis occupation in 1939 – 1945, however fast
growing demand for the support of Germany in world war contributed to modernization and
performance of machinery industry.
Post war development was characterized by nationalization (1945), concentration (1955-1970) of
smaller firms into so called production-economic complexes similar to today´s clusters. The main
complexes in the region were e.g. Vítkovice metal-machinery complex, Steel and iron complex,
Ostrava-Karviná mining group within which machinery companies were included and other
enterprises. The growth was supported by state investment and Comecon division of labour for
communist countries at one hand, on the other hand centrally planned economy, isolation from world
and contemporary know-how and iron curtain lead to the loss of industrial dynamics in the 80th
,
which resulted in sustainment phase of machinery and engineering industry.
Transformation phase began after 1989 and at first included privatisation of companies with different
outcomes depending on method – voucher privatisation and direct management buy-out or foreign
buy-out. It resulted in vertical disintegration of former complexes and big companies, establishment of
new companies spinned-off from former parts of complexes. Attraction of FDIs and acquisitions,
again lead to new firms establishment. Growth of productivity and employment due to modernization
of production equipment, ICT, methods of management and focus to new markets in the EU and
operating globally was the response to these changes which resulted in the establishment of Moravian
Silesian engineering cluster initiative. After first years of fuzzy existence this first Czech cluster
expanded outside the region and now covers national-wide located companies in main value chains
operating under the heading of Czech machinery cluster. The main endogenous and exogenous drivers
in the industry development during lifecycle from the view of region are summarized in Table 2.
Tab.2: Endogenous and exogenous drivers of machinery cluster development
Development
phase
Endogenous drivers Exogenous drivers
Phase 1
Emergence
Presence of coal, related manufacturers and
supportive industrial structure (mining,
metallurgy and power production) in the
region. Location of region in the
neighbourhood of Poland and Slovakia. Good
traffic connection outside the region mainly
by rails.
The expansion of industrialization in
Central Europe and demand for steel.
The development of civil engineering,
growing demand for machinery.
Developing European market.
Phase 2
Gradual growth
Knowledge accumulation and growing local
market demand, Established industrial basis
and structure in the region with a long
tradition.
Economic recovery after world crises
(1929-1933), war impact since 1939,
demand of Germany, deliveries for the
German army.
Phase 3
Sustainment
Location of VSB Technical University
covering faculties of mining, metallurgy,
engineering, later electrical engineering.
Foundation of New metallurgical plant in
Ostrava and others and demand for machinery
products, establishment of research institutes
in the region.
Communist centrally planned economy
and spatial division of labour – huge
state investment into metallurgy and
machinery, state support and demand for
export to COMECON countries.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
117
Development
phase
Endogenous drivers Exogenous drivers
Phase 4
Transformation
Establishment of self-governing region
Moravia Silesia. Presence of semi-skilled
labour force. Expansion of Universities in the
region and growth of skilled academic staff.
Learning by doing and by interacting. First
regional development strategies. Re-directing
exports from East to the West.
Modernization of production equipment in
privatized and new established companies.
Emerging efforts by regional leaders to
improve the position of regional economy.
Transformation of economy and
restructuring of regional economy by
central government policies. Low road
strategy – attraction of FDIs. Accession
to European Union. Impact of world
crisis. Political instability in the Czech
Republic, lack of national economic
strategies, unclear governmental policies.
Dependence of external decisions by
HQs of MNEs. EU strategies for R&D,
clusters and innovation
Source: own processing
4. Development of Czech Machinery Cluster initiative
The leader in implementing cluster initiatives in the Czech Republic has become Moravian-Silesian
Region, an old industrial region which restructuring after 2000 is marked by huge inflow of foreign
direct investment and by the development of clusters in traditional industries such as machinery and
wood industry and also in new industries of which the most important being automotive, ICT and new
energy sources. As follows from the previous analysis the machinery and engineering basis of so
called anchor firms for machinery cluster was created in the last century and the linkages among them
were already set up in the past and only the processes of transformation and privatisation interrupted
and restructured them. In fact, already before 1989 under communist regime the main metallurgical,
mining and heavy industries were clustered in the region with their headquarters, main suppliers and
also with a specific VŠB-Technical University offering the education at faculties of mining,
engineering, metallurgy, electrical engineering and informatics and business and economics.
The new era of clusters development started in the region as a joint initiative of Czech Investment
agency CzechInvest and VSB-Technical University of Ostrava supported by the Moravian Silesian
Regional Authority. The region was the first Czech region to carry out a study identifying clusters
(2002), and then established the first cluster in the country – the Moravian-Silesian Engineering
Cluster (2003) which was later transformed into national Czech machinery cluster. Main stages and
events of this development which was strongly influenced and supported by regional authorities and
by the financial aid from EU Structural funds are given in Table 3.
Tab. 3: Main events affecting cluster development in Moravia Silesia
Year Action
2002
Pilot project “Identification of industry grouping for state aid support in North Moravia
Silesia”
2003 Establishment of first Czech cluster “Moravian Silesian Engineering cluster”
2004–2005 Search for clusters in Moravia-Silesia (identification phase)
2006 Regional initiative ClusterNet in Morava-Silesia
2005–2008 Establishment of eight regional clusters in Moravia Silesia (CLUSTER Programme)
2008 Czech National Cluster Association
2009–2014 Development of established regional clusters (COOPERATION Programme)
Source: Own processing
In the Pilot study (see Table 3) the metal-engineering cluster was identified as the cluster of highest
potential in the region. The establishment of cluster was initiated at the regional level by Union for the
Development of the Moravian Silesian Region with additional support of Moravian Silesian Regional
Administration, and VŠB-Technical University of Ostrava (VŠB-TU) which is also the member of the
majority of MS clusters.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
118
Originally cluster was designed as a horizontal platform for the whole engineering sector in the region
with a tendency to quit metallurgy and heavy machinery in the future. These broad objectives, weak
management under the head of Union for the Development of the Moravian Silesian region and
unclear financing of its activities lead to crisis in financing, concept, specialisation and membership,
when the member base turned down from 35 to 18 members in two years. The strong impetus for
cluster development came in 2005 when the leadership took over the leading machinery company in
the region, Vítkovice machinery group.
The main activities of cluster are focused to supply chains – enabling smaller cluster members to
participate in big contracts for power industry, nuclear power and ecological engineering; purchase
alliances - cost reduction of joint purchasing based on quantity discounts; internalisation through
export and investment; cooperative projects in innovation and training engineers for nuclear power;
energy resources of the 21st century; innovation in professional training at secondary schools; HRD
for R&D teams, new talents for science and research. What is important, all these outcomes stem from
business and requests from companies and not from public sphere, they are business driven.
The development of pilot Czech cluster was not straightforward and is documented at Figure1 where
the time series of number of cluster firms and total clusters values for turnover and value added are
depicted.
Fig. 1: Demonstration of Machinery cluster development
Source: Own processing
The gradual growth of number of cluster firms is based on value chain related companies and was
interrupted in the years of financial crises. Surprisingly the volume of sales and total value added of
cluster companies did not followed the growing trend of cluster members as not all new member are
manufacturing firms with their own production.
Conclusion
Establishment of clusters in the Czech Republic became very fashionable in the last decades and was
driven mainly by the availability of EU structural funds which financed feasibility studies for their
identification and supported their projects after co called cluster establishment. The emergence of
clusters takes many forms. One example is based on companies which are already located in industry
and the region for many years. This is the case of machinery cluster in Moravia Silesia region.
Another example follows from coming or establishment of new firms in industry and regions, this is
the case of ICT or new energy sources clusters where the firms are young. However in both cases it
must be the firms which are established and operate in given industry and region at first, gradually
develop the linkages and networks and pass through various phases of their lifecycle. The existence of
these firms is the fundamental condition for cluster development. The issue is if we call them industry
groupings or clusters depending on the existence of cluster initiatives and cluster organization.
35
30
18
36
51
44
48 48
55
65 68
0
10
20
30
40
50
60
70
80
No. of firms
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
119
In majority of clusters their member firms existed and cooperated within industry and the region
before cluster initiative was organized and declared. There are many drivers, events or policy
measures of endogenous and exogenous nature at regional, national and global levels which have
strong influence upon industry and cluster lifecycle. They affect the level of performance and
competitiveness of companies both in industry and cluster. The paper identified main these factors and
drivers in machinery and engineering industry in Moravia Silesia region which played decisive role in
this industry and cluster development during their lifecycle in old industrial region. The case of Czech
machinery cluster showed the creation of cluster initiative does not guarantee the future cluster
success without involvement of key business players. Clusters were originally defined in theory as
industry driven and this fact still holds even under specific Czech conditions regardless the cluster
funding.
Literature
[1] BLAŽEK, J., KUNCOVÁ, I., (2011,). Clusters: Fashionable Term or a Real Source of Competitiveness?
Ekonomický časopis, vol. 59, iss. 3, pp. 225-242. ISSN 0013-3035.
[2] KLÍMOVÁ, V., (2013). Innovation infrastructure in Moravian regions. In 16th International Colloquium
on Regional Sciences. Conference Proceedings. Brno: Masarykova univerzita. ISBN 978-80-210-6257-3.
DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-6257-2013-24. DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-6257-2013-24.
[3] LINDQVIST, G., KETELS, C., SÖLVELL, Ö., (2013). The Cluster Initiative Greenbook 2.0. Stockholm:
Ivory Tower AB. ISBN 978-91-974783-5-9.
[4] MENZEL, M. P., FORNAHL, D. (2010). Cluster life cycles – dimensions and rationales of cluster
evolution. Industrial and Corporate Change, vol. 19, iss. 1, pp. 205-238. ISSN 0960-6491. DOI
10.1093/icc/dtp036.
[5] PORTER, M. E., (2003). The Economic Performance of Regions. Regional Studies, vol. 37, iss. 6-7, pp.
549-578. DOI 10.1080/0034340032000.108688.
[6] REHAK, S. HUDEC. O, BUCEK, M., (2013). Path dependency and path plasticity in emerging industries
Two cases from Slovakia. Zeitschrift fur Wirtschaftsgeographie, vol. 57, iss. 1-2, pp. 52-66, ISSN 0044-
3751.
[7] SKOKAN, K.; POLEDNÍKOVÁ, E., (2011). Public Aid for Clustering Firms in the Czech Regions. In
Finance and the performance of firms in science, education, and practice. Proceedings of the 5th
International Scientific Conference. Zlín: Tomáš Baťa Univerzity. pp. 423-432. ISBN 978-80-7454-020-2.
[8] VITURKA, M., ŽÍTEK, V., KLÍMOVÁ, V., TONEV, P., (2011). Application of Microeconomic and
Macroeconomic Approach to Evaluating Disparities in the Regional development. Ekonomický časopis,
vol. 59, iss. 7, pp. 71-90. ISSN 0013-3035.
[9] ŽITEK, V., KLÍMOVÁ, V., (2012). Non-technological innovations as a criterion for definition of
innovative firm. In 15th International Colloquium on Regional Sciences. Conference Proceedings. Brno:
Masarykova univerzita. pp. 331-341. ISBN 978-80-210-5875-0.
This article was supported by Eurocores GAČR project CRP/11/E025 titled Cluster life cycles –
the role of actors, networks and institutions in emerging, growing, declining and renewing
clusters.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
120
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-6840-2014-13
KLASTER AKO INOVATÍVNY PRVOK PODPORY
MIESTNEHO A REGIONÁLNEHO ROZVOJA V OBLASTI
OBNOVITEĽNÝCH ZDROJOV ENERGIE
CLUSTER AS AN INNOVATIVE ELEMENT OF LOCAL AND
REGIONAL DEVELOPMENT IN THE FIELD OF RENEWABLE
ENERGY SOURCES
DOC. ING. RADOSLAV KOŽIAK, PHD.
ING. MICHAL SUCHÝ
Katedra verejnej ekonomiky a regionálneho rozvoja
Ekonomická fakulta
Univerzita Mateja Bela v Banskej Bystrici
Depart. of Public Economy and Reg. Development
Faculty of Economics
Matej Bel University Banska Bystrica
 Tajovského 10, 975 90 Banská Bystrica, Slovak Republic
E-mail: radoslav.koziak@umb.sk, michal.suchy@umb.sk
Anotácia
V príspevku prezentujeme návrh obsahovej štruktúry strategických cieľov v oblasti rozvoja
obnoviteľných zdrojov energie (OZE). Prvá časť príspevku je venovaná rozvoju klastrových iniciatív
a ich využiteľnosti v oblasti rozvoja OZE. Príspevok identifikuje úlohu regionálnych a miestnych
samospráv v procesoch vytvárania a fungovania klastra OZE. Rozvojové ciele, ktoré prezentujeme
v druhej časti článku, sú aplikovateľné tak na celoštátnej, ako aj na regionálnej a miestnej úrovni.
Ambíciou príspevku nie je ponúknuť ucelenú koncepciu rozvoja určitého územia. Takto navrhované
koncepcie by mali rešpektovať predovšetkým miestne špecifiká. Koncepcie s absenciou miestnych
špecifík vytvárajú priestor pre značnú nepružnosť a chybnú implementáciu opatrení. Naším cieľom je
teda vytvoriť parciálnu štruktúru strategických cieľov v oblasti zavádzania a využívania technológií
OZE, ktorá by mala, v súčinnosti s analýzou miestnych charakteristík v procese tvorby strategického
dokumentu, vytvoriť funkčný a pružný nástroj na podporu aktivít v oblasti rozvoja technológií
obnoviteľných zdrojov energie s akcentom na využívanie lokálneho a regionálneho potenciálu.
Kľúčové slová
klaster, obnoviteľné zdroje energie, regionálny rozvoj
Annotation
In the paper, we are presenting our suggestion of the content of strategic objectives in the field of
development of renewable energy resources (RES). The first part of the paper deals with the
development of cluster initiatives and their possible utilization in the area of development of RES. The
article identifies the role of local and regional administration in the processes of foundation and
functioning of a RES cluster. Strategic development objectives presented in second part of work can
be applied on local, regional and national level as well. This paper has no ambition to offer a
coherent concept of spatial development, since we believe that the absence of local specifications in
such concepts makes these documents significantly inflexible and causes difficulties in their
implementation. Our aim is to offer partial structure of strategic goals in the area of implementation
and utilization of RES technologies. These goals, together with the analysis of local specifics in the
process of creation of local and regional strategic development documents, should create functional
and flexible tool for support of activities related to the development of RES technologies with an
accent on utilization of the local and regional potential.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
121
Key words
cluster, renewable energy sources, regional development
JEL classification: Q29, O300, R00
Úvod
Využívanie obnoviteľných zdrojov energie (OZE) a opatrenia vo sfére zvyšovania energetickej
efektívnosti môžu napomôcť preklenúť obdobie medzi nedostatkom primárnych energetických
surovín a vývojom a implementáciou nových, čistých zdrojov energie, akými sú jadrová fúzia
a technológie na báze vodíka. Využívanie OZE má svoje špecifiká a je preto potrebné upriamiť
pozornosť na reštrukturalizáciu infraštruktúry a súčasného systému zásobovania energiami. V tejto
oblasti je nutné podotknúť, že na rozdiel od konvenčných zdrojov, majú OZE prevažne lokálny
charakter a sú tak schopné generovať benefity využiteľné v prospech endogénneho regionálneho
rozvoja. V prvej časti príspevku sa venujeme problematike klastrov, ktoré považujeme za vhodný
nástroj podpory aktivít v oblasti obnoviteľných zdrojov energie. V druhej časti príspevku
prezentujeme štruktúru rozvojových cieľov, ktoré je vhodné brať do úvahy pri implementácii aktivít
v oblasti OZE.
Cieľom príspevku je demonštrovať vhodnosť prístupu k rozvoju sektora obnoviteľných zdrojov
energie prostredníctvom koncepcie klastrov a navrhnúť parciálnu štruktúru cieľov a opatrení, ktoré sú,
podľa nášho názoru, kľúčové pre potreby ďalšieho rozvoja OZE na miestnej a regionálnej úrovni.
V nasledujúcom texte ponúkame koncepciu pre rozvoj klastrových iniciatív pre potreby difúzie
a rozvoja technológií obnoviteľných zdrojov energie na regionálnej úrovni. Zostavená koncepcia
obsahuje opis možností využívania klastrových zoskupení a súbor rozvojových cieľov, využívajúcich
endogénny potenciál regiónu oblasti zelenej energetiky.
1. Klastrové iniciatívy v zelenej energetike
Podľa definície M. Portera (1998), autora teórie klastrov, predstavuje klaster „geografickú
koncentráciu vzájomne prepojených firiem, špecializovaných dodávateľov, poskytovateľov služieb,
firiem v príbuzných odvetviach a inštitúcií (napr. univerzity, obchodné zväzy) v určitej oblasti
(sektore), ktoré si jednak konkurujú, ale aj spolupracujú.“ (Porter, 1998,) Klastrové iniciatívy je teda
možné charakterizovať ako aktivity organizované s cieľom zvýšiť konkurencieschopnosť regiónu za
súčasnej participácie vlády, regionálnej samosprávy, podnikateľov a subjektov vedy a výskumu.
Regióny sa v globálnej ekonomike stále viac stávajú hnacími silami, „motormi“ ekonomiky. V Európe
sa dokonca hovorí o regiónoch – lokomotívach rozvoja, pretože v celosvetovom meradle dochádza ku
koncentrácii a špecializácii ekonomických aktivít, t.j. klastrovaniu.“ (Skokan, 2004) in(Kožiak, 2008)
V súčasnosti sú klastrové iniciatívy medzinárodne uznávanými aktivitami a sú považované za
významný faktor rozvoja regionálneho a národného hospodárstva. Na úrovni EÚ sú tieto aktivity
výrazne podporované a podporné schémy existujú aj na úrovni národných ekonomík členských štátov.
Zarážajúcim faktom v tejto oblasti je, že Slovensko je jediným štátom spomedzi krajín V4, ktorý
dodnes nemá spracovaný návrh podporných aktivít pre rozvoj a koordinovaný postup v oblasti
klastrových iniciatív na národnej úrovni.
Klastrová spolupráca môže byť definovaná ako kooperácia medzi geograficky koncentrovanými
subjektmi orientovanými na určitý segment. Táto kooperácia môže byť založená na verejnosúkromnom
partnerstve a členstvo môže byť definované v závislosti od špecifík daného partnerstva.
Vzájomná spolupráca takto kooperujúcich subjektov má za cieľ postupne vytvárať konkurenčnú
výhodu pre organizácie združené v klastri voči konkurentom pôsobiacim na trhu v postavení
izolovaných aktérov. Subjekty pôsobiace v takomto spoločenstve sa môžu zameriavať na svoje
ťažiskové aktivity a profitovať zo spolupráce so špecializovanými firmami v prostredí klastra. Takto
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
122
fungujúce prostredie vytvára podmienky pre rozvoj inovácií. Členovia klastra tak disponujú, oproti
ostatným subjektom trhu, nespochybniteľnou konkurenčnou výhodou v podobe možnosti rýchlejšej
reakcie na nové smery rozvoja a väčšej flexibility manažérskeho rozhodovania a konania. Šírenie
inovácií v prostredí klastrov je, vďaka spolupráci podobne zameraných firiem, omnoho rýchlejšie, čo
vytvára priestor pre ich flexibilnejšiu implementáciu a ďalší rozvoj. Prehľad o nových
technologických poznatkoch býva v tomto prostredí oveľa širší než v prípade bežne fungujúcich
firiem, čo je spôsobené vyššou kvalitou spolupráce, charakterom vzájomnej komunikácie
a existenciou menej konkurenčných vzťahov. Takéto prostredie je výbornou „živnou pôdou“ pre vznik
nových firiem a súčasne poskytuje podmienky pre ich ďalší rozvoj.
Podpora klastrových iniciatív je, na rozdiel od podpory osamotených projektov, ktorá je v trhovej
ekonomike považovaná za nežiaducu, zameraná na zvyšovanie efektívnosti ekonomických aktivít
v rámci regiónu prostredníctvom koordinácie a kooperácie. Okrem týchto pozitív majú klastrové
iniciatívy, samozrejme, aj negatívne rysy, ktoré sú však, v porovnaní s ich prínosmi, zanedbateľné.
Príkladom rozvojových aktivít v oblasti OZE môže byť nie príliš vzdialené územie okresného mesta
Güssing v rakúskej spolkovej krajine Burgenland. Rozvojové aktivity tohto územia začali v roku 1990
z iniciatívy miestnej samosprávy. „Základnou premisou týchto aktivít bolo uchovanie prostriedkov
vynakladaných obyvateľstvom na konvenčný spôsob vykurovania (v prepočte 1,5 milióna € v roku
1998) v prostredí regiónu prostredníctvom využitia regionálnych zdrojov, predovšetkým biomasy.
V pozadí tejto myšlienky stála ambícia vytvoriť energeticky samostatné mesto a neskôr preniesť
aktivity na celé územie regiónu. Nová energetická koncepcia bola prijatá mestským zastupiteľstvom
v roku 1990 a jej hlavnou požiadavkou bolo absolútne upustenie od využívania fosílnych palív pre
potreby vykurovania, výroby elektrickej energie a dopravy. Koncept postupne nadobudol platnosť
v nasledujúcom roku. Prvým krokom samosprávy bola analýza vzorcov spotreby energie a opatrenia
v oblasti zvyšovania energetickej efektívnosti, napríklad optimalizácia verejného osvetlenia. Tieto
opatrenia v priebehu niekoľkých rokov zaistili redukciu výdavkov municipality na energie v priemere
o 50%. Druhým krokom bola výstavba mestskej teplárne v municipálnom vlastníctve, spaľujúcej
drevnú štiepku získanú predovšetkým pri priemyselnom spracovaní dreva. V letnom období je tepelná
energia využívaná na chladenia a priemyselné účely. V súčasnosti je 95% verejných budov, 40%
domácností a niekoľko firiem napojených na tento zdroj. Tretím krokom bolo vybudovanie lisu
a malej esterifikačnej stanice pre spracovanie rastlinného oleja. Iniciatíva v tejto oblasti pochádza od
poslanca regionálneho zastupiteľstva. V roku 2005 produkovala táto stanica 2000 ton bionafty, čo
prevyšuje ročnú spotrebu obyvateľov mesta. Štvrtým krokom bolo vybudovanie kogeneračnej
elektrárne s kapacitou pre výrobu 2MW elektrickej a 4MW tepelnej energie spaľujúcej drevnú štiepku
získanú ťažbou dreva v regióne.“ (Sikor, 2008,)
Za 15 rokov úsilia a systematickej práce sa toto územie premenilo zo štrukturálne slabého
prihraničného územia so starnúcou populáciou a znižujúcim sa počtom obyvateľov na územie
s prívlastkom najinovatívnejší región Rakúska. Územie je v súčasnosti plne energeticky samostatné
a zisky z regionálnych zdrojov predstavujú čiastku 13,6 milióna € ročne. Program zameraný na
usídľovanie podnikov na území regiónu pomohol vytvoriť približne 1000 nových pracovných miest
v oblasti drevospracujúceho priemyslu a vytvoril podmienky pre vznik či usídlenie sa päťdesiatich
firiem v tomto segmente. Tieto úspechy boli dosiahnuté aj vďaka spolupráci s miestnymi školskými
zariadeniami a novovznikajúcimi výskumnými kapacitami. V neposlednom rade je územie mesta
vyhľadávané ekoturistami. Toto územie a ekonomické aktivity v ňom alokované spĺňajú definíciu
klastra tak, ako sme ho opísali. Navyše spĺňa podmienky endogénneho prístupu k regionálnemu
rozvoju s využitím lokálnych obnoviteľných zdrojov. Za pomoci skúseností a best practices aktérov
tejto iniciatívy je, podľa nášho názoru, podobný prístup aplikovateľný vo viacerých regiónoch
Slovenskej republiky.
Počiatočné iniciatívy v tomto smere sa na Slovensku rozbiehajú na území Trnavského samosprávneho
kraja, Košického samosprávneho kraja a na celonárodnej úrovni prostredníctvom „rodiacej sa“
iniciatívy Národného energetického klastra. Za hlavné prekážky v ďalšom rozvoji týchto aktivít
všeobecne považujeme nízku previazanosť vzdelávania, vedy a aplikovaného výskumu s praxou. Táto
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
123
prekážka má, podľa nášho názoru, vplyv na charakter inovačného potenciálu a jeho úroveň na celom
území Slovenskej republiky. Cielenou implementáciou podporných činností v podobe klastrov
a rozvoja regionálnych inovačných systémov je možné postupne zvyšovať inovačný potenciál aj
v oblasti OZE. Vhodné je tieto rozvojové aktivity alokovať v územiach, kde existujú výskumné
a vývojové kapacity, ktorých potenciál je možné využiť. Týmito kapacitami máme na mysli technicky
orientované univerzity a vysokoškolské pracoviská, akými sú napríklad Slovenská technická
univerzita, Technická univerzita vo Zvolene, Technická Univerzita v Košiciach a iné, ako aj kapacity
ostatných výskumných zariadení.
Subjekty samosprávy, predovšetkým VÚC, sa v našich podmienkach pri týchto iniciatívach zhostili
úlohy iniciátorov a koordinátorov rozvoja klastrov. Skúsenosti zo zahraničia hovoria, že iniciátormi
podobných aktivít sú zväčša koalície subjektov predovšetkým súkromnej sféry. V prípade
presadzovania koncepčného, dlhotrvajúceho prístupu sa však, tak ako v prípade Güssingu, môže stať
miestna či regionálna samospráva koordinátorom a „stmeľujúcim faktorom“ počas celého životného
cyklu projektu klastra. Postavenie samospráv v životnom cykle takto fungujúcich rozvojových aktivít
vnímame predovšetkým v podobe mediátora a moderátora komunikácie medzi subjektmi v rámci
spoločenstva, šíriteľa informácií, pripadne prevádzkovateľa menších projektov na produkciu energie
s využitím OZE.
Šírenie objektívnych informácií v podobe informačných kampaní a celospoločenských diskusií totiž
vnímame ako jednu z najdôležitejších aktivít vedúcich k úspešnej implementácii a ďalšiemu rozvoju
technológií OZE. „ V málo rozvinutých oblastiach (najmä poľnohospodárskych) sa za brzdu rozvoja
považuje mentalita ľudí z hľadiska ich nedôvery k procesom učenia sa, čo vyplýva často z nízkej
vzdelanostnej úrovne t.j. principiálny prínos vzdelania k regionálnemu rozvoju má podobu eliminácie
negramotnosti najmä v zaostalých regiónoch.“ (Flaška, Kološta, 2011,) Podľa nášho názoru je teda
v záujme samospráv vystupovať v úlohe informátora a sprostredkovať tak širokej verejnosti
objektívne informácie, čím prispejú k zvýšeniu povedomia o pozitívach a možných rizikách činností
subjektov využívajúcich technológie OZE pôsobiacich alebo plánujúcich pôsobiť v spravovanom
území.
2. Štruktúra cieľov v oblasti obnoviteľných zdrojov energie
V nasledujúcom texte prezentujeme navrhovanú štruktúru rozvojových cieľov v oblasti využívania
OZE.
Znalosť regionálneho potenciálu: Pred samotnou realizáciou akýchkoľvek aktivít je vhodné
analyzovať vhodnosť plánovaných aktivít vo väzbe na potenciál územia a miestne špecifiká. Takáto
analýza môže odhaliť kľúčové miesta pre realizáciu aktivít a zvýrazniť silné stránky a príležitosti
špecifické pre dané územie. Na takto zvýraznených výhodách je možné postaviť realistickú koncepciu
pri rešpektovaní lokálnych či regionálnych daností. Na druhej strane je prostredníctvom takto
zostavenej analýzy možné vyhnúť sa redundantnému vykonávaniu niektorých aktivít. Táto štúdia
môže byť zostavená napríklad vo forme SWOT analýzy, ktorá poskytuje jasné a zrozumiteľné
informácie všetkým zúčastneným stranám.
Prispôsobenie energetickej infraštruktúry: Primárnou úlohou tohto cieľa je prispôsobiť jestvujúcu
infraštruktúru potrebám technológií OZE v záujme podpory ich ďalšieho rozvoja. Čiastkovým cieľom
v tejto oblasti je tiež podpora dodávateľsko-odberateľského reťazca v segmente produkcie energie
prostredníctvom zelených technológií, podpora opatrení zvyšujúcich energetickú efektívnosť
a podpora alternatívnych spôsobov dopravy v záujme znižovania spotreby fosílnych palív.
Podpora podnikateľských aktivít: Napĺňanie tohto cieľa by malo byť dosahované prostredníctvom
trhovo orientovaných podporných iniciatív pre rozvoj podnikateľských aktivít typu business angels
a risk capital. Základným predpokladom fungovania týchto aktivít je vytvorenie relatívne stabilného
podnikateľského prostredia a právneho rámca bez extrémnych výkyvov spôsobovaných štátnou
byrokraciu.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
124
Dosahovanie spoločných cieľov: Pri zostavovaní rozvojových dokumentov je nutné brať do úvahy
záujmy všetkých zúčastnených strán. Samospráva ako stmeľujúci faktor rozvojovej iniciatívy v tomto
smere zohráva kľúčovú úlohu v podobe mediátora dialógu a sprostredkovateľa informácií
o možnostiach dosahovania vzájomných benefitov.
Vedenie: Kľúčovým aspektom rozvoja klastrových iniciatív je silné vedenie. Cieľom je vybrať
subjekt, ktorý je schopný ostatné subjekty motivovať pri dosahovaní spoločných cieľov so súčasným
zachovaním predom stanovenej koncepcie a realistických cieľov. Takýto vodcovský subjekt môže
pochádzať z prostredia verejného či súkromného sektora. Jeho kľúčovými atribútmi by mali byť
schopnosť motivovať ostatné subjekty, riadiť spoločný postup a vytvárať realistické ciele.
Rozvoj inovácií a vývoj technológií: Ako vieme, lídrom v tejto oblasti sú predovšetkým malé
a stredné podniky. Podľa nášho názoru by bolo možné podporou aplikovaného výskumu a vývoja
v prostredí technologicky orientovaných univerzít a vysokých škôl a rozvojom ich spolupráce so
spomínanými podnikmi vytvoriť produktívny nástroj na vznik inovácií vo sfére zelených technológií.
Vhodným nástrojom podpory týchto aktivít sa javia byť klastrové iniciatívy.
Expanzia marketingových aktivít v oblasti OZE: Vytvorením vhodného marketingového mixu
a výberom vhodného trhového segmentu je možné, pri súčasnom rešpektovaní miestnych špecifík,
vytvoriť produkt, ktorý ponúkne potenciálnym zákazníkom podnet pre umiestnenie svojich
ekonomických aktivít v území. Pre dosiahnutie tohto cieľa je pri tvorbe koncepcie vhodné postupovať
v súlade s princípmi strategického marketingového plánovania rozvoja územia.
Rozvoj pracovnej sily: Prípravu kvalifikovanej pracovnej sily považujeme za jeden z kľúčových
aspektov rozvoja inovácií. Uspokojenie dopytu trhových subjektov po kvalifikovanej pracovnej sile
a ďalší rozvoj tohto výrobného faktora je nesporne jedným z ťažiskových predpokladov rozvoja
subsegmentu obnoviteľných zdrojov energie.
Vymedzenie kompetencií a potrieb: V procese tvorby štruktúry klastra je vhodné stanoviť presnú
hierarchiu potrieb a zodpovednosti pre jednotlivé zúčastnené strany. „Lokálni aktéri môžu
identifikovať najvýraznejšie potreby vo vnútri komunity. To umožní zainteresovať kľúčové
zúčastnené strany v začiatkoch,“ (Mans, 2012,) už pri príprave koncepcie potenciálneho klastra.
Pre dosahovanie cieľov, ktoré sme stanovili, bude nevyhnutné dodržiavať určité princípy konania
v medziach, v ktorých sa budeme pri manažérskych rozhodnutiach pohybovať. Pokúsme sa teda
načrtnúť ich obsah:
 Zvyšovanie podielu OZE na konečnej spotrebe a využívaní energetického mixu,
 aplikácia endogénneho prístupu pri tvorbe dokumentov vo sfére regionálneho rozvoja,
 znižovanie závislosti na fosílnych palivách,
 znižovanie emisií skleníkových plynov,
 zvyšovanie ochrany životného prostredia a jeho kvality,
 zvyšovanie dostupnosti technológií a surovín OZE pre využitie v privátnej sfére vo všetkých
príjmových skupinách a rozširovanie ich využitia v komunálnej sfére,
 smerovanie aktivít v oblasti územného plánovania k rozširovaniu možností využívania lokálnych
obnoviteľných zdrojov v záujme diverzifikácie energetického mixu,
 podpora aktivít v oblasti energetickej efektívnosti a nízkoenergetického bývania,
 podpora komunitných projektov v oblasti rozvoja energetickej efektívnosti a OZE,
 podpora integrovaného systému dopravy a zvýšenie dostupnosti a flexibility systému hromadnej
dopravy osôb,
 podpora alternatívnych spôsobov dopravy (napr. cyklochodníky),
 podpora združovania subjektov v rámci podpory rozvoja OZE,
 podpora klastrových iniciatív,
 podpora regionálneho rozvoja pri súčasnom rešpektovaní zásad udržateľného rozvoja.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
125
Základom celistvej implementácie technológií OZE je súčinnosť všetkých piatich rozvojových cieľov
pri súčasnom rešpektovaní uvedených princípov. Keďže ciele a princípy sú aplikovateľné na rôzne
úrovne riadenia, odporúčame ich aplikovať predovšetkým na miestnej úrovni. Tým sa zabezpečí
najvyššia možná operatívnosť a flexibilita v reakcii na úroveň ich plnenia a miestne špecifiká.
Dôležitá je tiež implementácia týchto zásad na úrovni regionálnej a celonárodnej, avšak
implementáciu týchto zásad na miestnej úrovni považujeme za kľúčový element ďalšieho rozvoja
OZE vzhľadom na ich endogénny charakter a vysokú závislosť ich ceny od nákladov na prepravu,
predovšetkým v prípade biomasy. „Pri výbere spôsobu produkcie energie z biomasy je nutné vykonať
analýzu surovinovej základne. Pokiaľ chceme dosiahnuť lokálne ekonomické, sociálne a zároveň
environmentálne prínosy, mali by sme sa orientovať na surovinu dostupnú primárne v blízkom okolí a
sekundárne v regióne.“ (Flaška, Kološta, 2013)
Ďalej je užitočné postupovať pri napĺňaní cieľov v súčinnosti so susediacimi územiami a trhovými
subjektmi v rámci daného a susedných území. Ako užitočné sa v tomto prípade javia iniciatívy
zriaďovania mikroregionálnych združení. Mikroregiónom rozumieme účelové spojenie viacerých
miestnych samospráv, ktorého cieľom je dynamizovať rozvoj daného územia a riešiť sociálne,
ekonomické a environmentálne problémy v tomto území. Partnermi mikroregiónov môžu byť tiež
podnikateľské subjekty a neziskový sektor, čo považujeme za základ spolupráce na územnom princípe
v rámci riešenia spoločných problémov dotknutých subjektov v rámci územia mikroregiónu. Tieto
združenia by mali vznikať predovšetkým z iniciatívy miestnych samospráv a lokálnych aktérov.
Podľa Čapkovej (2004) je pri realizácii projektov vhodné využiť princíp tzv. pákového efektu. To
znamená alokovať obmedzené prostriedky do aktivít, ktoré majú najvyšší potenciál ďalšieho rozvoja
a možnosť prilákať potenciálnych investorov s výhľadom finančných stimulov v podobe investícií na
lokálnom či regionálnom trhu. Princíp pákového efektu je vysoko prepojený so schopnosťou
kooperácie miestnych a regionálnych aktérov pri vytváraní funkčných účelových koalícií a ich
schopnosťou operatívne reagovať na aktuálne trhové podmienky.
Ďalšou možnosťou je využitie tzv. predĺženej ruky. Ide o postup, pri ktorom sa v procese plánovania
rozvojových aktivít počíta so zainteresovaním miestnych inštitúcií. Takýto postup môže byť často
prínosom pre realizáciu projektov, vzhľadom na skúsenosti týchto inštitúcií a ich znalosti v oblasti
miestnych podmienok a špecifík.
Ďalší efektom, ktorého využitie je nutné zvážiť, je princíp synergie. Tento princíp pojednáva
o charaktere miestneho ekonomického rozvoja a chápe ho ako činnosť pôsobiacu v sústave navzájom
prepojených aktivít a projektov. Takto fungujúca sústava poskytuje omnoho produktívnejšie
prostredie a priestor pre rýchlejšie šírenie inovácií a poznatkov než v prípade izolovaných projektov.
Využitie týchto princípov v praxi logicky vyúsťuje do podpory klastrových iniciatív.
Záver
Aj keď energetický mix, v zmysle zastúpenia rôznych zdrojov, je v súčasnosti na Slovensku pomerne
dobre diverzifikovaný, považujeme za nevyhnutné uvažovať nad pôvodom energetických nosičov,
ktoré obsahuje. Diverzifikácia dodávok energie na územnom princípe, v zmysle decentralizácie
a využívania energetického potenciálu regiónu, by sa preto, podľa nášho názoru, mala stať jedným
z kľúčových prvkov budúcich energetických koncepcií. V súčinnosti s opatreniami vo sfére
energetickej efektívnosti je možné zabezpečiť zvýšenie energetickej samostatnosti územia SR
s ohľadom na environmentálne aspekty a rešpektovanie zásad trvalej udržateľnosti, to všetko so
zreteľom na ekonomickú efektívnosť. Využitie endogénneho potenciálu regiónov v zmysle využívania
lokálnych a regionálnych zdrojov obnoviteľných energetických nosičov považujeme za vhodný
spôsob podpory regionálneho rozvoja a príležitosť regiónu. Využitie klastrových iniciatív, tak ako
sme ich v práci opísali, pri aplikácii štruktúry rozvojových cieľov v druhej časti práce, je podľa nášho
názoru vhodným nástrojom na podporu takto koncipovaných aktivít. Rošírenie princípov
endogénneho rozvoja je kľúčovým aspektom napredovania zaostávajúcich regiónov v zmysle
dynamizovania konvergencie medziregionálnych rozdielov. Vhodne smerované aktivity v oblasti
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
126
difúzie technológií obnoviteľných zdrojov energie v podmienkach spolupráce subjektov súkromného
sektora, samospráv a vzdelávacích a neziskových inštitúcií sa javí byť správnym nástrojom pre
napredovanie regiónov v zmysle zásad udržateľného rozvoja. Štruktúra cieľov, ktoré v práci
prezentujeme, vychádza práve z princípov endogénneho regionálneho rozvoja. Postup pomocou takto
stanovených cieľov môže regionálnej vláde napomôcť v snahe o využitie regionálneho potenciálu
a podporiť spoločný postup pri dosahovaní strategických rozvojových cieľov v oblasti obnoviteľných
zdrojov energie. Strategické koncepcie v energetike by mali zahŕňať predovšetkým odborné analýzy
a stanovovať dlhodobé ciele, bez ohľadu na politické a individuálne záujmy. Práve túto požiadavku je
možné napĺňať prostredníctvom decentralizovaných koncepcií za použitia nami navrhovanej
štruktúry.
Literatúra
[1] ČAPKOVÁ, S., (2004). Rozvoj miestnej ekonomiky. Banská Bystrica: Ekonomická fakulta UMB. ISBN
80-8055-994-5. p. 95.
[2] FLAŠKA, F., KOLOŠTA, S., (2011). Bioenergia ako inovatívny element v regionálnom rozvoji. In
Európa 2020 – Stratégia pre inteligentnú, udržateľnú a inkluzívnu Európu. Banská Bystrica: Univerzita
Mateja Bela. ISBN 978-80-970959-0-1.
[3] FLAŠKA, F., KOLOŠTA, S., (2013). Špecifické úlohy tvorcov projektov v oblasti bioenergie v záujme
udržateľného rozvoja. In Aspekty udržatelného rozvoje : (v programovacím období 2007-2013 a
perspektivy rozvoje 2014-2020). České Budějovice : Vysoká škola evropských a regionálních studií. pp.
170-174. ISBN 978-80-87472-46-0.
[4] KOŽIAK, R., (2008). Zmierňovanie regionálnych disparít prosterdníctvom regionálnej politiky. Banská
Bystrica : Univerzita Mateja Bel. ISBN 978-80-8083-573-6. p. 138.
[5] MANS, U., (2012). Role of local governments in promoting renewable energy businesses : A contribution
to green urban economy. Bonn : ICLEI.
[6] PORTER, M. E., (1998). Clusters and the New Economics of Competition. Harvard Business Review, vol.
76, iss. 6, pp. 77-90.
[7] SIKOR, T., (2008). Public and private in natural resources : a false dichotomy?. London: Earthscan.
ISBN 978-84407-525-6.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
127
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-6840-2014-14
APLIKACE METODY VÍCEROZMĚRNÉ HODNOCENÍ
KLASTROVÝCH INICIATIV
APPLICATION OF MULTIDIMENSIONAL EVALUATION METHOD
OF CLUSTER INITIATIVES
ING. MGR. PETRA MAREŠOVÁ, PH.D.
PROF. ING. KAMIL KUČA, PH.D.
Katedra ekonomie
Fakulta informatiky a managementu
Univerzita Hradec Králové
Department of Economics
Faculty of Informatics and Management
University of Hradec Králové
 Rokitanského 62, 500 03 Hradec Králové, Czech Republic
E-mail: petra.maresova@uhk.cz, kamil.kuca@uhk.cz
Anotace
Tento příspěvek je zaměřen na problematiků klastrů a klastrových iniciativ v České republice. Klastry
jsou považovány za významnou a přínosnou formu spolupráce podniků, výzkumných institucí, institucí
terciárního vzdělávání a dalších přidružených organizací, která všem zapojeným účastníkům
umožňují, na základě kooperace, získat konkurenční výhodu oproti ostatním subjektům působícím
izolovaně. Cílem příspěvku je prezentovat výsledky případové studie zaměřené na využití vybrané
metody pro hodnocení výkonnosti klastrů. Tato studie byla zpracována pro HIT Cluster za použití
metody vícerozměrného hodnocení klastrů a klastrových iniciativ. Na základě pěti sledovaných oblastí
je zhodnoceno fungování tohoto klastru a jsou popsány jeho silné a slabé stránky. Za silné stránky lze
považovat sdílení a přenos informací. Další velké pozitivum je schopnost čerpat dotace a spolupráce
(sice ne na optimální úrovni) v oblasti inovací. Negativní jev v klastru je nerovnoměrná aktivita jeho
členů. Situace v HIT klastru odpovídá úrovni stavu klastrů v České republice.
Klíčová slova
klastry, vícerozměrné hodnocení klastrů, případová studie
Anotace
The paper focuses on the issue of evaluating the performance of clusters in Czech Republic. Clusters
are considered as important and valuable form of cooperation between enterprises, research
institutions, tertiary institutions and other related organizations, which enable to all participants gain
competitive advantage over other isolated subjects. The aim of this paper is to present the results of a
case study on the use of method: Multidimensional Evaluation of Clusters and Cluster’s Initiatives.
This study was prepared for the HIT Cluster (Hradecký informačně-technologický klastr). Based on
five monitored areas the strengths and weaknesses of the cluster are described. As strengths can be
seen sharing and transfer of information. Another big positive benefit is the ability to draw the
subsidies and cooperation (although not at an optimum level) in the area of innovation. Negative
phenomenon is unequal activity of its members in the cluster. The situation in the HIT cluster
corresponds to the situation of other existing clusters in the Czech Republic.
Key words
regional development, clusters, multidimensional evaluation of clusters
JEL classification: M2, M21
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
128
Úvod a teoretická východiska
V minulosti se jako dominantní faktory pro dosažení konkurenční výhody projevovaly materiální
vstupy. V současné době se ve společnosti výrazně prosazují faktory nehmotné, intelektuální, jako
hlavní konkurenční výhoda v rámci globalizace (Bednářová, 2007). Klastry jsou jedním z nástrojů,
který je považován za prostředek vedoucí k ekonomickému růstu.
Existuje mnoho charakteristik pojmu klastr, přičemž mezi nejznámější patří definice M. Portera, který
ve své knize Konkurenční výhoda národů uvádí (Porter, 1990): „Klastry jsou místní koncentrace
vzájemně propojených firem a institucí v konkrétním oboru.“. Podle Zelené knihy klastrových
iniciativ (2006) se klastry skládají ze společně umístěných a vzájemně propojených průmyslových
odvětví, vlády, akademie obce, finančních institucí a institucí pro spolupráci. OECD ve své definici
vymezuje klastry jako sítě vzájemně provázaných podniků, institucí produkujících znalosti,
podpůrných institucí a zákazníků propojených do výrobního řetězce, který vytváří přidanou hodnotu.
Klastrové iniciativy jsou podle Zelené knihy klastrových iniciativ organizovaný výkon podporující
růst a konkurenceschopnost klastrů v rámci regionu, rozvoj firem v klastru, státu a/nebo výzkumných
společnostech (Znalostní platforma klastrové iniciativy, 2012). Klastrové iniciativy tedy vznikají
umělým způsobem, obvykle na základě analýzy daného odvětví v regionu. Tuto analýzu pak provádí
vládní, rozvojové nebo nějaké specializované firmy.
Důvody podnikatelských subjektů, proč být členem klastru, mohou být různé. Primárním cílem často
bývá posílení pozice v daném regionu, posílení exportu a výkonnosti (zpravidla prostřednictvím
aplikace poznatků ve výzkumu a vývoji, inovací a transferu technologií), přístup k informacím a
vzdělávání. Klastry mají vliv na zlepšování konkurenceschopnosti a dosahování vyšší výkonnosti
prostřednictvím lepšího přístupu ke specializovaným dodavatelům, technologiím, informacím a
vyššího inovačního potenciálu spolupracujících firem (Porter, 1990). Vznik klastrů v ČR byl důsledek
jednak přirozených procesů, ale také iniciativ regionálních agentur, univerzit či odborných asociací
(Pavelková, Jirčíková, 2008). V současnosti existuje v České republice 62 klastrů a Evropská
klastrová observatoř (European Cluster Observatory; ECO) statisticky eviduje v Evropě více než 2
000 klastrů. Úroveň českých klastrů byla v roce 2013 porovnávána s dalšími klastry v EU pomocí
benchmarkingové analýzy. U sledovaných klastrů byla posuzována jejich zralost, kvalita a stabilita
klastrového týmu a stabilita členské základny klastru. V této oblasti byly identifikovány silné stránky
českých klastrů ve stabilitě členské základny, které jednoznačně souvisejí s častým přímým kontaktem
klastrového manažera s členy klastru, vysokou mírou spolupráce mezi členskými subjekty a jasnou
strukturou rozdělení rolí v řídícím a rozhodovacím procesu. Naopak slabou stránkou je dlouhodobé
systematické vzdělávání členů manažerského týmu klastru (CzechInvest, 2013). Pouze 17 % klastrů
dopadlo v této kategorii úspěšně, zbylé klastry by měly v této oblasti zlepšit stávající podmínky, 42 %
klastrů dopadlo nedostatečně nebo vzdělávání manažerského týmu neprovádí vůbec. V porovnání s
hodnocenými evropskými klastry se jako slabá stránkou více než poloviny klastrů v České republice
jeví organizace klastrové spolupráce a vytváření tzv. pracovních skupin. Obecně zlepšit by se měla
prezentace klastru na internetu a propagace úspěchů klastru v dalších médiích(CzechInvest, 2013).
Benchmarking není jedinou možnou metodou pro porovnání výkonnosti klastrů. Výkonnost
jednotlivých podniků lze měřit a řídit různými způsoby. Názory odborníků na použití konceptů řízení
a měření výkonnosti se různí. V současné době můžeme konstatovat, mezi doporučované metody pro
měření výkonnosti klastru v domácí nebo zahraniční odborné literatuře ještě patří (Pavelková, 2009):
BalancedScorecard (BSC), EconomicValueAdded (EVA), hodnocení klastrů podle ScottishEnterprise.
Další metodou pro hodnocení klastrů je metoda vícerozměrného hodnocení klastrů a klastrových
iniciativ. Ta vychází z českého prostředí a na základě vícekriteriální analýzy variant byla zvolena jako
nejvhodnější pro podmínky ČR. Pomocí této metody a bylo hodnoceno fungování Czech Stone
Clusteru (Marešová, Jašíková, 2012). Oblasti hodnocení jsou:
 hodnocení výkonnosti jednotlivých subjektů zapojených do činnosti klastru (zejména členských
firem),
 hodnoceni efektivnosti jednotlivých činností realizovaných v klastru,
 hodnoceni výkonnosti klastru jako celku,
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
129
 hodnocení účinnosti řízeni klastru (klastrové iniciativy),
 hodnocení klastrové politiky regionu/státu (a jeho „výkonnosti“).
1. Metodika
V textu je zpracována případová studie na informačně technologický HIT klastr (Hradecký
informačně technologický klastr), který se nachází v Královéhradeckém kraji v České republice. HIT
klastr je zájmovým sdružení právnických osob na území Královéhradeckého kraje, které podnikají v
odvětvích informačních technologií (dále jen „IT“). Členy klastru jsou kromě firem také vysoké školy,
střední školy a nestátní neziskové organizace, které se těmito technologiemi zabývají. V rámci
případové studie byla nejprve provedena analýza dostupných materiálů na webových stránkách
klastru, poté proběhlo dotazníkové šetření mezi členy klastru. Na dotazníkové šetření odpovídalo 17
členů klastru (z celkového počtu 18 členů), z toho jedna vysoká škola, střední škola a technologické
centrum Hradec Králové. Ostatní respondenti jsou podnikatelské subjekty.
Otázky také odpovídaly struktuře pěti hodnocených oblastí tak, jak jsou popsány v metodě
vícerozměrného hodnocení klastrových iniciativ. Dotazníky byly, po získání kontaktů na aktuální
členy klastru elektronicky distribuovány, a to s využitím bezplatné uživatelské licence
easyresearch.biz. Dotazníkové šetření bylo doplněno strukturovaným rozhovorem s předsedou obou
klastru, který byl zaměřen zejména na interpretaci získaných výsledků. Dotazníkové šetření probíhalo
v roce 2012.
2. Hodnocení výkonnosti HIT klastru - případová studie
2.1 Základní charakteristika HIT klastru
Členové klastru jsou právnické osoby, z toho 14 firem, univerzita, střední škola a jedna nezisková
organizace. Hradecký IT klastr sdružuje právnické osoby podnikající v oblasti informačních
technologií a dalších navazujících služeb, vysoké a střední školy a nestátní organizace, které se
informačními technologiemi zabývají. Cílem sdružení je zejména výzkum, vývoj, inovace, spolupráce
s vysokými a středními školami a výzkumnými institucemi, propagace odvětví IT a poradenství,
vzdělávání a rozvoj zaměstnanosti. Hlavní činností HIT klastru je zabezpečení služeb pro své členy
a rozvíjení obchodních možností v těchto oblastech: rozvoj lidských zdrojů, marketing, sdílení
kapacit, vývoj a inovace.
2.2 Hodnoceni výkonnosti jednotlivých subjektů zapojených do činnosti klastru
(zejména členských firem)
Do hodnocení výkonnosti jednotlivých subjektů bylo zařazeno hodnocení konkurenceschopnosti ve
svém oboru, členství v dalších sdruženích, zaměstnávání osob znevýhodněných na trhu práce a
vzájemné hodnocení aktivity v rámci klastru. Z hlediska síly konkurence v IT oboru nejvíce členů
odpovědělo, že shledává silnou konkurenci (59%), zav velmi silnou ji považuje 24 % a slabou 18 %
respondentů. Vlastní konkurenční výhodu firmy spatřují v těchto oblastech:
 větší znalost lokálního trhu, regionální příslušnost,
 orientace na přidanou hodnotu pro zákazníka,
 spojování IT a marketingu, servis, produkty,
 technologická vyspělost řešení, cenová politika,
 flexibilita, operativnost,
 dlouhodobá úzká specializace,
 stabilita, spolupráce, spolehlivost,
 expertní znalosti.
Firmy v klastru jsou také aktivní při zaměstnávání osob, které jsou nějakým způsobem znevýhodněny
na trhu práce. Nejvíce firem zaměstnává ženy na rodičovské dovolené (59 %), dále seniory (29 %) a
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
130
studenty spolu s cizinci (24 %). V případě zaměstnání některých výše zmíněných skupin, se ve většině
případů jedná o částečný úvazek. U cizinců a studentů o stáže nebo brigády. Některé firmy (pouze 2)
zaměstnávají i na plný úvazek. Firmy v HIT klastru jsou také mnohdy členy ještě dalších zájmových
sdružení (59 %), což ukazuje na to, že firmy vnímají přínos kooperace a spolupráce s dalšími subjekty.
Na druhou stranu firmy v klastru dokázali velmi jednoznačně označit 3 nejaktivnější členy klastru
(GIST, Ortex, UHK) což ukazuje na nevyrovnanost aktivity členských firem. Tato nerovnováha byla i
potvrzena při rozhovoru s předsedou klastru.
2.3 Hodnoceni efektivnosti jednotlivých činností realizovaných v klastru
V této části je pozornost zaměřena na společné inovační aktivity, výzkumné aktivity a propagaci.
Respondenti byli tázání na to, jak jsou spokojeni s těmito aktivitami v rámci klastru jako celku. 59 %
firem vyčleňuje své kapacity na vlastní výzkumnou činnost. Z rozhovoru se zástupcem klastru bylo
zjištěno, že mezi členy klastru běží projekty aplikovaného experimentální ho výzkumu. Do budoucna
je snaha o společné získávání certifikací na bezpečnost. Projektu se musí účastnit minimálně 3
členové, aby mohl být projektem klastru, tuto podmínku není obtížné pro klastr splnit. V hodnocení
této oblasti členy klastru se ukazují jistá slabá místa, zejména pasivita některých firem, které se
případně jsou ochotny zapojit, ale s velice nízkou mírou vlastní iniciace. Situace HIT klastru je
z hlediska využití propagace přes webové poměrně příznivá. Lze na nich nalézt aktuální údaje v řádu
týdnů. Z hlediska hodnocení společné propagace členy klastru je situace vnímána jako středně dobrá.
Existují ještě poměrně výrazné možnosti pro další posun v této oblasti, kterou by členové klastru
vítali. Na druhou stranu už tak jak je situace nastavena, je vnímána mnohými členy pozitivně, protože
právě společnou propagaci vnímají některé firmy jako výrazný přínos členství v klastru.
2.4 Hodnoceni výkonnosti klastru jako celku
V této oblasti je zaměřena pozornost na silné a slabé stránky fungování klastru jako celku. Mezi
přínosy členství v klastru patří:
 výměna zkušeností, sdílení znalostí a
informací,
 získání nových kontaktů,
 dobré vztahy s regionálními IT firmami,
 výměna zkušeností s členy klastru (v
oblasti vnitrofiremního života),
 rozvoj znalostí zaměstnanců pracujících na
společných projektech,
 výměna zkušeností, sdílení znalostí a
informací,
 získání nových kontaktů,
 dobré vztahy s regionálními IT firmami,
 spolupráce v rámci výzkumu,
 kontakty na potenciální zaměstnance,
 informace o fungování podobných firem,
 informace o nových technologiích,
 nové pracovní metody,
 sdílení IT kapacit,
 podpora marketingu firmy,
 zdroj nových obchodních aktivit,
 rozšíření znalostí trhu,
 vyšší zisky.
Mezi oblasti, které jsou vnímány, jako slabé stránky fungování klastru patří:
 nízká úroveň komunikace a přenosu informací,
 nejsou sdíleny zdroje (odborníci),
 různé nasazení/přínos členů,
 neexistence společných zakázek,
 málo neformálních aktivit,
 různé zázemí a možnosti členů,
 složité hledání koncensu s členy klastru,
 nedodržování termínů v rámci projektů,
 neochota uvolňovat finanční zdroje na společné aktivity.
Další významné faktory ovlivňující fungování a činnosti klastru jako celku jsou podle členů klastru:
 povinný VaV charakter projektů,
 společný dotační projekt je vysoce rizikový,
 náklady na administrativu klastru.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
131
Mezi oblasti, které by mohly zlepšit fungování klastru a které by jednotlivé firmy vítaly, patří:
 flexibilnější pravidla dotačních programů
 větší adresnost poskytování dotací, možnost vyloučit slabého člena se slabým projektem bez vlivu
na snížení dotace na kvalitní projekty
 zjednodušení a stabilita pravidel ze strany MPO
 zvýšení propojenosti jednotlivých členů klastru.
 zlepšení komunikace a obeznámenosti o fungování klastru. Více akcí (oficiálních i neoficiálních)
uskutečňovaných pod hlavičkou klastru - setkání, workshopy, konference, prezentace.
2.5 Hodnoceni účinnosti řízeni klastru (klastrové iniciativy)
Jirčíková identifikovala jako klíčové faktory pro rozvoj klastrů v České republice kvalitní
management klastrů, zajištění finančních zdrojů a fungující networking (Pavelková, Jirčíková, 2008).
Důležitá je také schopnost dosahovat společné cíle a vytvoření atmosféry důvěry. Respondenti byli
proto dotazováni na vzájemnou komunikaci a organizování aktivit v klastru.
Z hlediska přímé komunikace dochází k setkávání výkonné rady klastru jednou za měsíc, předsedkyně
klastru je v kontaktu s členy denně a členové uvedli, že se mezi sebou potkávají s frekvencí jednou za
tři měsíce. Čas, který věnovali aktivitám klastru za poslední rok, jsou znázorněny v tabulce č. 1.
Necelá polovina členů uvedla, že aktivitám klastru věnovala 6-19 dní za poslední rok, výsledky v
tabulce lze považovat za spíše negativní a aktivitu v rámci klastru nízkou.
Tab. 1: Čas věnovaný aktivitám klastru za poslední rok
počet dní počet hodin denně
do 5 dní 18% do 2 hodin 47%
6 až 19 47% 3až 6 24%
20 dní 29% více než 6 29%
Zdroj: vlastní výzkum
To co mezi sebou členové sdílení jsou zejména zaměstnanci a kontakty, nejméně pak technologie a
finanční zdroje. Za nejvýznamnější pro fungovaný klastr je považováno sdílení znalostí o pracovní
síle, trhu, dodavatelích a fungování klastru jako celku.
2.6 Hodnoceni klastrové politiky regionu/státu
V České republice představují strukturální fondy EU nejdůležitější složku financování klastrů, jak z
hlediska vlastní činnosti klastrových iniciativ, tak dalších projektů založené organizační jednotky
klastru. V rámci strukturálních fondů byl pro období 2004 – 2006 nejdůležitějším finančním zdrojem
pro klastry a klastrové iniciativy Operační program Průmysl a podnikání (OPPP), program Klastry. Na
uvedený program navazoval pro období 2007 – 2013 Operační program Podnikání a inovace (OPPI),
program SPOLUPRÁCE – KLASTRY, který je také administrován MPO (Marešová, Jašíková, 2012).
Na úrovni státu, se o klastrové iniciativy stará například Agentura pro podporu podnikání CzechInvest
a Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO). Klastrovou politikou se zabývají následující strategické
dokumenty, a to Strategie hospodářského růstu ČR. Strategie regionálního rozvoje na 2007 – 2013,
Strategie rozvoje krajů, Národní inovační strategie české republiky, Národní rozvojový plán české
republiky 2007 – 2013, Národní referenční strategický rámec ČR 2007 – 2013.
Královehradecký kraj, ve kterém se firmy z HIT klastru nachází, nevytváří dotační programy určené
přímo pro klastry. Klastry ovšem mohou využít program Regionální inovační fond
Královéhradeckého kraje – Inovační vouchery, které slouží transferu znalostí mezi výzkumnými
institucemi a podniky. Inovační vouchery jsou určené pro malé a střední podniky se sídlem
v Královehradeckém kraji. Výše dotace je 50 000 - 150 000 Kč a možný podíl dotace je 100%
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
132
způsobilých výdajů projektu. Například Hradecký IT klastr byl velice efektivní při získávání
Inovačních voucherů 2010 (realizace rok 2011). Klastru samotnému byla schválena dotace ve výši
130 000 Kč na Optimalizaci interních procesů klastru a další čtyři vouchery, v celkové hodnotě
560 000 Kč, byly přiděleny jeho členským firmám. Z jedenácti podaných žádostí o Inovační voucher
2010 byly schváleny všechny (Marešová, Jašíková, 2012). V roce 2013bylo 12 subjektů z klastru
schopno využívat nějaký dotační titul.
Graf 1: Hodnocení efektivity dotačních programů HIT klastrem
(škála 1: neefektivní - 5: efektivní)
Zdroj: vlastní výzkum
Firmy v HIT klastru se také vyjadřovaly k tomu, jak vnímají efektivitu dotačních programů v České
republice. Relativně nejlépe dopadlo hodnocení využití peněz ze strukturálních fondů EU (na
bodovací stupnici získalo hodnocení 3 a 4). Tento výsledek lze může být ovlivněn tím, že většina
získaných dotačních titulů je právě z ESF. Obecní a krajské rozpočty byly hodnoceny hůře (graf č. 1).
3. Shrnutí
HIT klastr byl hodnocen z hlediska pěti sledovaných oblastí v rámci metody vícerozměrné hodnocení
klastrových iniciativ. Napříč všemi pěti oblastmi lze charakterizovat určitá pozitiva a negativa
v klastru. Mezi přínosy členství v klastru patří především výměna zkušeností, sdílení znalostí a
informací, získání nových kontaktů a navázání dobrých vztahů s regionálními IT firmami. Za slabou
stránku fungování klastru lze označit poměrně nízkou přímou participaci mnohých členů na jeho
fungování (za nejaktivnější bylo z 19 členů označeno jen 5 členů, což však nevylučuje možnost
ostatních být aktivnější). Samotní členové považují za nejslabší stránky nedostatečnou vzájemnou
znalost jednotlivých členů, chybějící zadávání úkolů a z toho plynoucí nízkou míru spolupráce
v případě skončení běhu dotačních titulů. Silné a slabé stránky lze shrnout následovně:
a) Silné stránky fungování klastru:
 Schopnost čerpat dotace z operačních programů.
 aktivní spolupráce s akademickou sférou,
 důraz na inovace a uvědomění si významu inovací. HIT klastr vyčleňuje své kapacity ve výrazně
vyšší míře (59%),
 možnost společné propagace, 11 členů HIT klastr uvedlo, že jedna z forem propagace je
sponzoring kraje,
 stabilní členská základna.
b) Slabé stránky fungování klastru
 Nízká úroveň inovačních aktivit.
 Nízká míra komunikace mezi členy klastru a participace na aktivitách klastru.
0
1
2
3
4
5
6
7
1 2 3 4 5
Evropské fondy
Státní rozpočet
Krajské rozpočty
Obecní rozpočet
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
133
 Nerostoucí počet členských podniků.
 Neschopnost se vzájemně propagovat na svých webových stránkách.
 Přetíženost předsedy klastru.
 nevyužívání zdaleka všech možností čerpání dotací. Nevíce jsou využívány strukturální fondy EU.
Při pohledu na situaci HIT klastru a na výsledky benchmarkingové studie na klastrech v České
republice [odkaz] lze konstatovat, že tyto dvě analýzy vykazují podobné výsledky. Oblasti se ve
kterých se tyto dvě studie jednoznačně shodují jsou: stabilita členské základny, slabá společná
prezentace, nízká aktivita pracovních skupin a střední úroveň inovací. V HIT klastru je navíc
negativně hodnocena nerovnoměrná aktivita členů.
Závěr
V probíhajícím procesu globalizace a vzniku a rozvoje nadnárodních firem, je pro menší podniky
jednou z hlavních možností získání konkurenční výhody spolupráce. Jednou z forem takovéto
spolupráce jsou i klastry, které jsou stále častým tématem regionálních rozvojových dokumentů a
strategií a dostává se jim stále většího prostoru, jelikož jsou považovány za faktor, který může
významně ovlivnit rozvoj regionu. V souvislosti s konkurenceschopností jsou jednoznačně spojovány
inovace, výzkum a vývoj. I v této oblasti hrají klastry podstatnou roli, jelikož svým působením vytváří
podmínky k podněcování inovací a lepšímu využívání výzkumu a vývoje.
Cílem příspěvku bylo seznámení s využitím metody vícerozměrné hodnocení klastrových iniciativ
v HIT klastru. Z analýzy vyplynulo, že studovaný klastr splňuje základní předpoklady ke zvyšování
konkurenceschopnosti své a svých členů. V rámci členů klastru probíhá sdílení a přenos informací,
což je považováno za významný přínos pro všechny členy. Další velké pozitivum je schopnost čerpat
dotace a spolupráce (sice na optimální úrovni) v oblasti inovací. Negativní jev v klastru je
nerovnoměrná aktivita členů, kdy firmy sami uvedli tři nejaktivnější členy klastru a dále byla
negativně hodnocena pasivita mnohých jiných. V případě uvědomění si potenciálu klastru všemi
členy klastru a zlepšení spolupráce, může být dále zvyšována ziskovost, konkurenční výhoda a
postavení na trhu klastru jako celku i jeho členů.
Literatura
[1] BEDNÁŘOVÁ, D., (2007). Inovace a klastry v rozvoji regionů. České Budějovice: Jihočeská univerzita v
Českých Budějovicích. ISBN 978-80-7040-952-7.
[2] CzechInvest, (2013). Mezinárodní srovnání českých klastrů. [online]. Dostupné z:
http://www.czechinvest.org/data/files/mezinarodni-srovnani-ceskych-klastru-3878-cz.pdf.
[3] MAREŠOVÁ, P., JAŠÍKOVÁ, P., (2012). Aplikace metody vícerozměrného hodnocení klastrů, Acta
Univ. Bohem. Merid., vol. 15, iss. 1, pp. 77-90. ISSN 1212-3285.
[4] PAVELKOVÁ, D. a kol., (2009). Klastry a jejich vliv na výkonnost firem. Praha: Grada. ISBN 978-80-
247-2689-2.
[5] PAVELKOVÁ, D., JIRČÍKOVÁ, E., (2008). Klastry jako nástroj zvýšení konkurenceschopnosti firem,
E+M Ekonomie a Management, vol. 11, iss. 3, pp. 62-72.
[6] PORTER, M. E., (1990). Competitive Advantage of Nations. New York: Free Press. ISBN 0-684-84147-9
[7] Znalostní platforma klastrové iniciativy, (2012). [online]. Dostupné z: <http://www.klastr-
control.cz/index.php?page=odkazycr>
Projekt vznikl za podpory interního specifického projektu Ekonomicko-manažerské aspekty procesů
v biomedicíně na Univerzitě Hradec Králové.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
134
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-6840-2014-15
KREATÍVNE KLASTRE VO VIDIECKYCH OBLASTIACH –
PRÍPADOVÁ ŠTÚDIA ZO SLOVENSKEJ REPUBLIKY
CREATIVE CLUSTERS IN RURAL AREAS – A CASE STUDY FROM
SLOVAKIA
ING. KATARÍNA MELICHOVÁ
DOC. ING. MÁRIA FÁZIKOVÁ, CSC.
Katedra regionalistiky a rozvoja vidieka
Fakulta európskych štúdií a regionálního rozvoja
Slovenská poľnohospodárska univerzita v Nitre
Department of Regional and Rural Development
Fac. of European Studies and Regional Development
Slovak University of Agriculture in Nitra
 Trieda Andreja Hlinku 2, 949 76 Nitra, Slovak Republic
E-mail: xmelichova@is.uniag.sk, maria.fazikova@uniag.sk
Anotácia
Teoretický koncept kreatívnych odvetví ako aj výskum v oblasti tejto problematiky bol od začiatku
zameraný primárne na urbanizované prostredie. Tendencia kreatívnych firiem koncentrovať sa
v mestách bola podložená aj dlhým radom výskumných prác. Avšak v posledných rokoch sa objavujú
kontroverzné myšlienky, že aj vidiecke oblasti disponujú špecifickými lokalizačnými faktormi, ktoré
vytvárajú podmienky pre rozvoj kreatívnych klastrov. Článok skúma, či takéto kreatívne klastre
existujú aj na Slovensku a analyzuje ich dynamiku. Pri identifikácii potenciálnych kreatívnych klastrov
vo vidieckych oblastiach bola použitá štandardná metóda analýzy priestorovej koncentrácie
ekonomických činností (lokalizačný kvocient). Na príklade takto identifikovaného kreatívneho klastra,
v rámci prípadovej štúdie zameranej na hĺbkovú analýzu jeho vnútornej dynamiky, boli použité metódy
sieťovej analýzy. Výsledky výskumu preukázali, že existujú vidiecke oblasti, v ktorých sa koncentrujú
špecifické kreatívne odvetvia. Ekonomickú základňu kreatívneho klastra analyzovaného v prípadovej
štúdii tvoria odvetvie hudby, vizuálneho a scénického umenia a odvetvie remesiel, zatiaľ čo odvetvia
vydavateľstva, videa, filmu a fotografie a marketingovej komunikácie predstavujú podporné odvetvia
vo vzťahu k jadrovým kreatívnym odvetviam v kreatívnom klastri. Spoločne s ďalšími relevantnými
inštitúciami, ktorými sa ukázali byť predovšetkým miestne samosprávy, neziskové organizácie a
združenia a vzdelávacie inštitúcie, tvoria tesne prepojenú sieť. Väzby medzi nimi, ako nosiče intra
a inter-sektorových „spill-over“ procesov facilitujú budovanie sociálneho kapitálu a spoločenského
konsenzu relevantných rozvojových aktérov v regióne.
Kľúčové slová
kreatívne odvetvia, klastre, lokalizačná analýza, sieťová analýza
Annotation
Theoretical concept of creative industries as well as research in this field has been focused primarily
on the urban environment. The tendency of creative firms to concentrate in cities has been verified in
numerous studies. However in recent years, controversial ideas have been emerging that rural areas
also possess specific localisation factors, which create conditions for the development of creative
clusters. Article examines whether there are such creative clusters in Slovakia and analyses their
dynamic. A standard method of identifying spatial clusters of economic activities (location quotient)
was used to identify potential creative clusters in rural areas, where methods of social network
analysis were applied in a case study to analyse inner dynamic of the identified cluster. As we found,
there are rural areas in which specific creative industries concentrate. The economic base of creative
cluster being analysed in the aforementioned case study is comprised of music, visual and performing
art industry and crafts industry, while publishing, video, film and photography and advertising
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
135
constitute supporting industries in relation to the core creative industries in the creative cluster.
Together they form a highly cohesive cluster along with other relevant institutions, which proved to be
mainly local governments, non-profit organizations and associations and institutions of education.
These ties, as the conduit of intra and inter-sector spill-over processes facilitate building of social
capital and public consensus of relevant development actors in the region.
Key words
creative industries, clusters, localisation analysis, network analysis
JEL classification: L82, D85, R12
Úvod
Teoretický koncept kreatívnych odvetví ako aj výskum v oblasti tejto problematiky bol od začiatku
zameraný primárne na urbanizované prostredie. Väčšina autorov (Florida, 2003; Andersson,1985;
Scott, 1997) sa zhodla na tom, že rovnako kreatívne odvetvia a jednotlivci patriaci do kreatívnej triedy
majú tendenciu koncentrovať sa v mestách v kontraste s vidieckym prostredím, čo bolo potvrdené aj
kvantitatívnym výskumom (Lorenzen, V. Andersen, 2007), tvrdiac že práve mestské prostredie
disponuje jedinečným súborom lokalizačných faktorov, ktoré priťahujú kreatívnych jednotlivcov a
kreatívne odvetvia. Týmito lokalizačnými faktormi sú aglomeračné efekty, prítomnosť kultúrneho
a historického dedičstva a špecializovaná pracovná sila (Lazzarettová, 2009).V uvedených
teoretických a výskumných prácach zdôrazňujeme diskriminačný postoj ku vidieckym regiónom, v
poslednom období sa však objavujú aj štúdie tvrdiace, že aj v oblastiach vidieckeho charakteru
špecifické lokalizačné faktory vytvárajú podmienky pre vývoj kreatívnych klastrov. Munoz (2010) za
najdôležitejšie označuje systém vzdelávania, sociálne siete a hustotu interakcií, komunitnú
angažovanosť a prepojenosť, čo rozoznávame ako sociálny kapitál, ktorý Florida (2007) nielen, že
nepovažuje za faktor, ktorý podmieňuje koncentráciu kreatívnej triedy v priestore, ale dokonca túto
koncentráciu brzdí. Markussenová (2006) tvrdí, že pre umelecky zameraných členov kreatívnej triedy
je práve konektivita v zmysle sietí členov pôsobiacich a tvoriacich v rovnakých alebo príbuzných
oblastiach a dostupnosť priestorov pre stretávanie prioritnejšia v porovnaní s veľkosťou odbytového
trhu pre ich výrobky (spätná väzba od kolegov a transfer ideí a poznatkov, ktoré frekventované
interakcie a tesnejšie sociálne väzby v menších mestách a vidieckych oblastiach umožňujú).
Klasickú Porterovu (2000) definíciu klastra Evans (in Chovanec, Rehák, 2012), z pohľadu kreatívnych
odvetví považuje za veľmi úzku a tvrdí, že kreatívny klaster zahŕňa aj „neziskové organizácie, kultúrne
inštitúcie, dejiská umeleckých podujatí a individuálnych umelcov...“ a že sú kreatívne klastre
„...miestami pre život, rovnako ako prácu a miestami kde sú kultúrne produkty spotrebovávané a
produkované“. V súlade s postojom Simona Evansa, Klamer (2011) rozšíril chápanie priestoru, v
ktorom pôsobia kreatívne subjekty pri vytváraní kreatívneho obsahu, z pohľadu subjektov súkromného
sektora – podniky a podporných (verejných) inštitúcií, o sociálny priestor, ktorý vyjadruje kultúrne
hodnoty, kultúrne dedičstvo, identitu a ďalšie. Uvedené definície kreatívnych klastrov ovplyvnili aj
konceptualizáciu metodiky príspevku predovšetkým v zmysle definovania jednotlivých typov vzťahov
ako aj subjektov, ktoré boli zahrnuté do výskumu.
Cieľ a metódy
Cieľom príspevku je identifikovať potenciálne kreatívne klastre vo vidieckych regiónoch a opísať ich
vnútornú dynamiku a väzby na vonkajšie prostredie. V príspevku používame klasifikáciu navrhnutú
v rámci výskumného projektu APVV 0101-10 Kreatívna ekonomika – národohospodárske a
regionálne podmienky a stimuly, ktorú sme rozšírili o odvetvie remesiel a umeleckého vzdelávania.
Pri identifikácii potenciálnych kreatívnych klastrov sme vychádzali z hodnôt lokalizačného kvocientu
kreatívnych odvetví, pri výpočte ktorého sme použili proxy premennú – početnosť subjektov
patriacich do relevantných odvetví. Vzhľadom na použitý indikátor koncentrácie a skutočnosti, že
priestor chápeme ako diskrétnu veličinu v záujme vyriešenia problému MAUP (Modifiable area unit
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
136
problem - Arlinghause et al. (1996)), ktorý vyplýva z agregovania štatistických dát na jednotlivých
úrovniach sídelných jednotiek, pri regionalizácii územia vychádzame z metodiky podľa Slavíka
(2005), ktorá územie SR rozdeľuje do 160 mikroregiónov (nodálne regióny sa vyznačujú
koherentnejšou štruktúrou, keďže boli zostavené na základe vzájomných prepojení a vzťahov medzi
sídelnými jednotkami). Mikroregióny sme následne klasifikovali do štyroch skupín podľa stupňa
urbanizácie (Obr. 1), na základe troch parametrov: hustoty osídlenia, percenta mestského obyvateľstva
a veľkosti centrálneho sídla (Fáziková, Stehlíková, 2006) aplikáciou nehierarchickej metódy zhlukovej
analýzy (k-means algoritmu).
Obr. 1: Klasifikácia mikroregiónov SR podľa stupňa vidieckosti (2012)
Zdroj: vlastné spracovanie na základe údajov ŠÚ SR (2013)
Predmetom prípadovej štúdie bol mikroregión výrazne vidieckeho charakteru, ktorý sa vyznačoval
najvyššou hodnotou LQ kreatívnych odvetví. Výskumná vzorka predstavovala 42 subjektov zo
zadefinovaných skupín (tvorcovia kreatívneho obsahu – 29, profesijné združenia a organizácie – 1,
vzdelávacie inštitúcie – 2, inštitúcie verejnej správy – 10). Pri identifikácii potenciálnych
respondentov sme vychádzali z databázy Registra organizácií Slovenskej republiky, v rámci ktorej
sme identifikovali kľúčové subjekty v danej oblasti, ktoré sme následne oslovili. Interview s takto
vybranými respondentmi prebiehalo individuálne s každým respondentom a osobne. Počas realizácie
interview boli zistené podstatné diskrepancie údajov z RO SR a reálnou situáciou. Následne sme preto
implementovali tzv. „snowball sampling“, t.j. respondovaní kľúčoví aktéri v mikroregióne
sprostredkovali stretnutia s ďalšími relevantnými subjektmi, až kým nebol dosiahnutý kritický počet
respondentov. Definovaných bolo 7 typov vzťahov medzi respondentmi uvedených v analytickej časti
príspevku. Pri kvantifikácii väzieb v rámci kreatívneho klastra sme implementovali analytický aparát
teórie grafov. Množina subjektov, ktoré boli zahrnuté do výskumu a ich vzájomných relácií tvorí
multidigraf, pričom respondované subjekty sú vrcholmi tohto grafu a identifikované väzby medzi
subjektmi sú hranami grafu (Abas, - Híc, 2005). Na teórii grafov bola založená aj sieťová analýza,
ktorá predstavuje analýzu matice vzťahov (v teórii grafov adjacentná matica), ktorá bola kvantitatívne
vyhodnotená za pomoci softvéru UCINET 6 a vizualizovaná pomocou softvéru NetDraw. Okrem
uvedených boli použité aj nástroje softvéru ArcView.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
137
Výsledky
Vzhľadom na to, že potenciálne kreatívne klastre vo výrazne vidieckych mikroregiónoch sú
lokalizované najmä v mikroregiónoch tohto typu situovaných v bezprostrednej blízkosti Bratislavskej
aglomerácie (Babjaková, Chreneková, 2013), v záujme abstrahovať od vplyvov generovaných mestom
Bratislava (kde predpokladáme prevažné pôsobenie aglomeračných a difúznych efektov), boli
mikroregióny územne prislúchajúce Bratislavskému kraju zo základného súboru vyradené.
Obr. 2: Lokalizačný kvocient kreatívnych subjektov v mikroregiónoch SR po vyradení
mikroregiónov prislúchajúcich Bratislavskému kraju (2013)
Zdroj: vlastné spracovanie na základe údajov RO SR (2013)
Aj po abstrahovaní od vplyvu hlavného mesta krajiny, relatívne vyššie hodnoty LQ kreatívnych
odvetví vykazujú tie výrazne vidiecke mikroregióny, ktoré sú situované v blízkosti urbanizovaných
mikroregiónov. (Minimálne) nadproporčné zastúpenie kreatívnych subjektov zo súboru výrazne
vidieckych mikroregiónov bolo identifikované v troch mikroregiónoch: Slovenská Ľupča (LQ=1,13),
Pliešovce (LQ=1,07) a Rozhanovce (LQ=1,01), zvýraznených na obrázku č.2.
Obr. 3: Odvetvová štruktúra kreatívnej ekonomiky v jednotlivých typoch mikroregiónov SR a troch
potenciálnych vidieckych kreatívnych klastroch – zastúpenie subjektov (2013)
Zdroj: vlastné spracovanie na základe údajov RO SR (2013)
Skupina mikroregiónov s najvyšším stupňom vidieckosti v porovnaní s ostanými sa vyznačuje
relatívne vyšším zastúpením odvetví remeselných a hudby, vizuálneho a scénického umenia. Z troch
identifikovaných potenciálnych vidieckych kreatívnych klastrov má najdiverzifikovanejšiu odvetvovú
štruktúru mikroregión Slovenská Ľupča, ktorý sa v porovnaní s priemerom výrazne vidieckych
regiónov vyznačuje relatívne vyšším zastúpením odvetví vydavateľstva, hudby, vizuálneho
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
138
a scénického umenia, remesiel a umeleckého vzdelávania. Centrum mikroregiónu Slovenská Ľupča
bolo servisným remeselným mestom nielen pre okolité sídla, ale v tomto kontexte malo aj nadnárodný
význam. Vzhľadom na odvetvovú štruktúru a počet subjektov konštatujeme, že najvhodnejším
priestorom pre skúmanie kreatívnych klastrov vo vidieckych oblastiach je práve tento mikroregión,
keďže v ostatných identifikovaných mikroregiónoch neexistuje kritický počet týchto subjektov pre
vznik klastra.
Integrácia kreatívnych odvetví v mikroregionálnej štruktúre
Kvantifikáciou väzieb prítomných medzi jednotlivými skupinami respondovaných kreatívnych
subjektov a ďalších relevantných aktérov pôsobiacich v mikroregióne sme potvrdili viacero
teoretických predpokladov. Posudzovali sme indikátory, ktoré ilustrujú hustotu väzieb medzi
respondovanými subjektmi (vyjadruje podiel existujúcich hrán grafu na všetkých možných hranách za
daného počtu vrcholov), stupeň členov (vyjadruje počet hrán, s ktorými daný vrchol inciduje)
a tendenciu vytvárať v rámci siete lokálne sub-štruktúry (vyjadrenú koeficientom klastrovania).
Tab. 1: Kvantitatívne charakteristiky sociálneho kapitálu a formálnych väzieb v kreatívnych
odvetviach v mikroregióne Slovenská Ľupča
Typ vzťahu Hustota relácií Počet hrán
Priemerný
stupeň vrcholov
Koeficient
klastrovania
grafu
Neformálne vzťahy 0,071 542 6,159 0,375
Spolupráca na spoločných projektoch 0,029 222 2,523 0,262
Poskytovanie finančnej pomoci a sponzorstva 0,001 9 0,102 0,000
Tok informácií a poradenstva 0,020 151 1,716 0,290
Členstvo v rovnakých organizáciách 0,008 64 0,727 0,555
Zamestnanecké vzťahy 0,001 6 0,068 0,000
Dodávateľské vzťahy 0,004 30 0,341 0,000
Odberateľské vzťahy 0,010 74 0,841 0,027
Zdroj: vlastné spracovanie na základe výsledkov primárneho výskumu
Medzi subjektmi kreatívnych odvetví a ďalšími aktérmi lokalizovanými v mikroregióne Slovenská
Ľupča ako najvýznamnejšie boli identifikované neformálne vzťahy, spolupráca na projektoch
a výmena informácií a know-how, pričom respondenti uvádzajú najčastejšie práve neformálne vzťahy.
Tendenciu vytvárať zhluky majú prirodzene v rámci zoskupovania do organizácií a združení (Obr. 8).
Združujú sa predovšetkým verejné subjekty – obce (miestne akčné skupiny).
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
139
Obr. 4: Interakcie subjektov kreatívnych odvetví a relevantných subjektov v mikroregióne Slovenská
Ľupča
Zdroj: vlastné spracovanie na základe výsledkov primárneho výskumu
Z hľadiska hustoty a frekvencie interakcií (Obr. 4) najvýznamnejšie postavenie majú reprezentanti
verejného sektora, subjekty umeleckých odvetví, niektoré subjekty remesiel a nezanedbateľné
postavenie majú aj základné umelecké školy (veľkosť zobrazenia člena v sieti je odvodená od počtu
väzieb na ostaných členov). Z hľadiska vytvárania zhlukov identifikujeme tendenciu užšej spolupráce
v rámci odvetví (diferencované farbou člena) a to práve odvetví, ktoré sú v mikroregióne
najzastúpenejšie, ale aj z priestorového hľadiska (diferencované tvarom člena), čo znamená, že užšie
spolupracujú subjekty lokalizované v rovnakých obciach. Subjekty, ktoré sa nachádzajú na periférii
siete spravidla patria do odvetví videa, filmu a fotografie, marketingovej komunikácie
a vydavateľstva. Tieto odvetvia, preto môžeme z hľadiska fungovania kreatívneho klastra
v mikroregióne považovať za podporné odvetvia vzhľadom ku kľúčovým.
Podobná dynamika vzťahov platí aj v rámci spolupráce na spoločných projektoch (Obr. 7), ktorú
uskutočňujú prevažne jednotlivé obce, pričom však pri analýze zhlukovania bolo zistené, že spoločné
projekty sú realizované aj umelcami a remeselníkmi, za účasti subjektov podporných odvetví. V rámci
toku informácií a poradenstva (Obr. 9) sme tiež identifikovali niekoľko zhlukov. Transfer poznatkov
a know-how je najvýraznejší vo verejnom sektore a z hľadiska kreatívnych odvetví medzi
remeselníkmi, zatiaľ čo umelci si informácie vymieňajú navzájom aj s architektmi a remeselníkmi.
Hustota finančných tokov medzi respondentmi je relatívne nízka a v tomto kontexte dominuje
podpora občianskych združení a vzdelávacích inštitúcií zo strany miestnej samosprávy. Analýza
zamestnaneckých vzťahov nasvedčuje významné postavenie inštitúcií umeleckého vzdelávania
v územných klastroch kreatívnych odvetví. Pôsobenie kreatívnych subjektov v umeleckých školách je
pre nich výhodou z najmä z hľadiska zabezpečenia doplnkového príjmu, čo má v nadväznosti na
charakter nestálosti príjmu z predaja umeleckej tvorby veľký význam. Okrem toho im vzdelávacie
inštitúcie poskytujú vhodnú platformou pre nadväzovanie spolupráce. V tomto prípade ide
o symbiotický vzťah, nakoľko aj kreatívni pracovníci pôsobiaci vo vzdelávacích inštitúciách majú
dopad na fungovanie týchto organizácií a to prostredníctvom poskytnutia praktických skúseností pre
žiakov a ich integrácie do profesionálnej sféry.
Z hľadiska dodávateľsko-odberateľských vzťahov (Obr. 5) sme kvantitatívne preukázali, že
významným odberateľom produktov odvetvia hudby, vizuálneho a scénického umenia je aj miestna
samospráva, ktorá je tiež významným odberateľom výstupov architektonických činností. Špecifickou
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
140
formou podpory zo strany obcí je nákup výrobkov a iných výstupov kreatívnych subjektov, ktoré obce
používajú ako propagačný materiál (napr. pri návštevách mimo regiónu, v zahraničí). Architekti
lokalizovaní v mikroregióne veľmi frekventovane spolupracujú s verejným sektorom, či už pri tvorbe
územných plánov a súvisiacich strategických dokumentov, tak aj pri vypracovaní štúdií investičných
projektov realizovaných obcami. V tomto aspekte produkty odvetví ako sú marketingová
komunikácia, video, film a fotografia a vydavateľstvo sú vstupmi bázických kreatívnych odvetví a to
primárne na odbytovej strane – reklama, podpora predaja a pod.
V kreatívnom klastri absentujú odbytové kanály (galérie, kluby a pod.). Vzhľadom na skutočnosť, že
odbytový trh kľúčových kreatívnych odvetví siaha za hranice mikroregiónu je opodstatnenosť
existencie uvedených druhov odbytových kanálov v mikroregióne diskutabilná.
V rámci siete väzieb kreatívnych subjektov a ďalších relevantných rozvojových aktérov v
mikroregióne evidujeme silný sociálny kapitál medzi jednotlivými segmentmi ako aj jednotlivými
subjektmi (najvyššia hustota väzieb práve v rámci neformálnych vzťahov) a inštitucionálne zázemie,
ktoré patria aj medzi dôvody relatívne vysokého štádia vývoja analyzovaného kreatívneho klastra, čo
je najlepšie ilustrované slovami jednej starostky, ktorá tvrdí, že lokalizácia a úspešnosť týchto odvetví
„...závisí ja od schopných aktérov, ktorí sa v regióne zídu, ktorí dokážu pritiahnuť aj financie zvonka,
spolupracovať s podnikateľskými subjektmi“, s čím sa zhoduje aj časť respondentov, slovami jedného
z nich: „významná je existencia komunity a organizačne agilných ľudí a možnosti spolupráce
s obcou“.
Obr. 5: Dodávateľsko-odberateľské vzťahy v
rámci kreatívneho klastra v mikroregióne
Slovenská Ľupča
Obr. 6 Neformálne vzťahy v rámci
kreatívneho klastra v mikroregióne Slovenská
Ľupča
hudobné,vydavateľstvo,s.r.o.
architekt,SP
architekt,SZČO
výroba,úžitkovej,a,ozdobnej,keramiky,SZČO
projektovanie,a,realizácia,stavieb,s.r.o.
reklamná,a,propagačná,činnosť,,fotografické,služby,,s.r.o.
sochár,,rezbár,SP
reštaurátor,SZČO
aranžérske,práce,SZČO
Folklórna,skupina,Priechoďan,n.o.
grafika,,reklama,s.r.o.
keramikár,SZČO
architekt,SZČO
vydavateľská,činnosť ,s.r.o.
keramikárka,SZČO
keramikárka,SZČO
maľovanie,na,hodváb,,vzdelávanie,FO
výrobca,zvoncov,FO
rezbár,FO
reklama,,vydavateľstvo,,grafika,SZČO
keramikárka,SZČO
hudobné,vydavateľstvo,s.r.o.
Medzibrodské,kočovné,divadlo,OZ
ozvučovanie,a,osvetľovanie,SZČO
keramikár,FO
maliar,,sochár,SP
RTV,-,video,,film,,fotografia,SZČO
propagačná,činnosť,,grafika,,ozvučovanie,SZČO
Baláže
Brusno
Hiadeľ
Ľubietová
Lučatín
Medzibrod
Moštenica
Nemce
Podkonice
Pohronský,Bukovec
Priechod
Selce
Slovenská,Ľupča
Ochotnícke,divadlo,Priechod,OZ
keramikár,SZČO
architektonické,činnosti,s.r.o.
kameraman,,fotograf,SZČO
hra,na,klávesoch,FO
sochár,,reštaurátor,SZČO
polygrafické,práce,,tlač,,reklama,SZČO
paličkárka,FO
ZUŠ,RO
ZUŠ,RO
hudobné,vydavateľstvo,s.r.o.
architekt,SP
architekt,SZČO
výroba,úžitkovej,a,ozdobnej,keramiky,SZČO
Cech,gajdošov,OZ
keramika,FO
keramika,FO
projektovanie,a,realizácia,stavieb,s.r.o.
tkanie,pokrovcov,FO
reklamná,a,propagačná,činnosť,,fotografické,služby,,s.r.o.
rezbár,FO
historické,dýky,FO
sochár,,rezbár,SP
reštaurátor,SZČO
aranžérske,práce,SZČO
fotograf,FO
Folklórna,skupina,Priechoďan,n.o.
výroba,črpákov,FO grafika,,reklama,s.r.o.
keramikár,SZČO
výroba,hlinených,figúrok,SZČO
výšivkárka,FO
reklama,,dizajn,,maliarstvo,SZČO
keramikár,FO
architekt,SZČO
vydavateľstvo,,ozvučovanie,SZČO
vydavateľská,činnosť ,s.r.o.
rezbár,FO
reklama,a,vydavateľstvo,SZČO
keramikárka,SZČO
keramikárka,SZČO
maľovanie,na,hodváb,,vzdelávanie,FO
šperkárka,,keramikárka,FOkeramikárka,s.r.o.
marketingové,služby,SZČO
výrobca,zvoncov,FO
výroba,zvoncov,,fujarí,FO
polygrafická,výroba,FO
rezbár,FO
reklama,,vydavateľstvo,,grafika,SZČO
výrobca,gájd,,fujár,SZČO
umelecké,vzdelávanie,FO
keramikárka,SZČO
sochár,FO
keramikárka,SZČO
reklama,a,propagácia,SZČO
fotograf,SZČO
zvuková,,obrazová,postprodukcia,,ozvučovanie,SZČO
hudobné,vydavateľstvo,s.r.o.
Medzibrodské,kočovné,divadlo,OZ
ozvučovanie,a,osvetľovanie,SZČO
výroba,bižutérie,a,suvenírov,SZČO
polygrafická,výroba,,reklamná,a,propagačná,činnosť,SZČO
keramikár,FO
maliar,,sochár,SP
hudobá,produkcia,,ozvučovanie,SZČO
propagačná,činnosť,,grafika,,ozvučovanie,SZČO
marketing,a,ozvučovanie,SZČO
Baláže
Brusno
Hiadeľ
Ľubietová
Lučatín
Medzibrod
Moštenica
Nemce
Podkonice
Pohronský,Bukovec
Priechod
Selce
Slovenská,Ľupča
Ochotnícke,divadlo,Priechod,OZ
paličkárka,FO
paličkárka,,umelecké,vzdelávanie,FO
keramikár,SZČO
fotograf,SZČO
architektonické,činnosti,s.r.o.
kameraman,,fotograf,SZČO
ladenie,a,oprava,klavírov,SZČO
hra,na,klávesoch,FO
Spolok,Pokoničan,OZ
výroba,drevených,rámikov,a,drevovýroba,SZČO
sochár,,reštaurátor,SZČO
polygrafické,práce,,tlač,,reklama,SZČO
paličkárka,FO
ZUŠ,RO
ZUŠ,RO
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
141
Obr. 7: Spolupráca na projektoch v rámci
kreatívneho klastra v mikroregióne Slovenská
Ľupča
Obr. 8: Členstvo v spoločných organizáciách
v rámci kreatívneho klastra v mikroregióne
Slovenská Ľupča
Obr. 9: Tok informácií a poradenstva v rámci
kreatívneho klastra v mikroregióne Slovenská
Ľupča
Zdroj: vlastné spracovanie na základe výsledkov primárneho výskumu
Záver
Kvantitatívne boli dokázané teoretické predpoklady o lokalizačných tendenciách kreatívnych odvetví,
ktoré sa koncentrujú primárne v urbanizovanom prostredí, čím zúročujú aglomeračné výhody, ktoré
toto prostredie poskytuje. V podmienkach Slovenska je jasne definovaný kreatívny klaster
v Bratislavskej aglomerácii a jej okolí (hlavné mesto krajiny má výrazné difúzne pôsobenie na svoje
okolie). V kontexte vidieckych a periférnych regiónov Slovenska a kreatívnej ekonomiky sú výsledky
počiatočných analýz pesimistické. V týchto regiónoch však z hľadiska kreatívnych odvetví významné
postavenie majú hudba, vizuálne a scénické umenie a remeslá, ktorých lokalizácia a koncentrácia je
podmienená predovšetkým špecifickými lokalizačnými faktormi – existenciou kultúrneho dedičstva,
hmotnej a nehmotnej kultúry a génia loci daného prostredia; evidujeme tzv. „path dependency“ t.j.
závislosť súčasnej štruktúry ekonomickej základne na vývojovej trajektórii analyzovaného
mikroregiónu. Na základe výsledkov prípadovej štúdie predpokladáme, že kreatívne klastre vo
vidieckom prostredí sú založené na vzťahoch skôr neformálneho charakteru, v rámci ktorých sa
uskutočňuje aj intenzívny transfer poznatkov a „know-how“, nielen medzi kreatívnymi subjektmi
navzájom, ale aj medzi nimi a ostatnými významnými rozvojovými aktérmi v priestore, z ktorých
významné postavenie má miestna samospráva a vzdelávacie inštitúcie. Tieto poskytujú pre
kreatívnych jednotlivcov nielen zdroj doplnkového príjmu, ale aj vhodnú platformu pre spoluprácu
hudobné,vydavateľstvo,s.r.o.
architekt,SP
architekt,SZČO
výroba,úžitkovej,a,ozdobnej,keramiky,SZČO
Cech,gajdošov,OZ
keramika,FO
keramika,FO
projektovanie,a,realizácia,stavieb,s.r.o.
reklamná,a,propagačná,činnosť,,fotografické,služby,,s.r.o.
rezbár,FO
sochár,,rezbár,SP
reštaurátor,SZČO
Folklórna,skupina,Priechoďan,n.o.
výroba,črpákov,FO
grafika,,reklama,s.r.o.
keramikár,SZČO
výšivkárka,FO
reklama,,dizajn,,maliarstvo,SZČO
keramikár,FO
architekt,SZČO vydavateľská,činnosť ,s.r.o.
rezbár,FO
keramikárka,SZČO
keramikárka,SZČO
maľovanie,na,hodváb,,vzdelávanie,FO
šperkárka,,keramikárka,FO
keramikárka,s.r.o.
marketingové,služby,SZČO
výrobca,zvoncov,FO
výroba,zvoncov,,fujarí,FO
rezbár,FO
reklama,,vydavateľstvo,,grafika,SZČO
výrobca,gájd,,fujár,SZČO
umelecké,vzdelávanie,FO
sochár,FO
keramikárka,SZČO
fotograf,SZČO
hudobné,vydavateľstvo,s.r.o.
Medzibrodské,kočovné,divadlo,OZ
ozvučovanie,a,osvetľovanie,SZČO
keramikár,FO
maliar,,sochár,SP
Baláže
Brusno
Hiadeľ
Ľubietová
Lučatín
Medzibrod
Moštenica
Nemce
Podkonice
Pohronský,Bukovec
Priechod
Selce
Slovenská,Ľupča
Ochotnícke,divadlo,Priechod,OZ
paličkárka,FO
keramikár,SZČO
architektonické,činnosti,s.r.o.
kameraman,,fotograf,SZČO
ladenie,a,oprava,klavírov,SZČO
hra,na,klávesoch,FO
Spolok,Pokoničan,OZ
sochár,,reštaurátor,SZČO
paličkárka,FO
ZUŠ,RO
ZUŠ,RO
architekt,SP
Cech,gajdošov,OZ
keramika,FO
keramikár,SZČO
architekt,SZČO
keramikárka,SZČO
šperkárka,,keramikárka,FO
keramikárka,s.r.o.
výrobca,zvoncov,FO
výrobca,gájd,,fujár,SZČO
Baláže
Brusno
Hiadeľ
Ľubietová
Lučatín
Medzibrod
Moštenica
Nemce
Podkonice
Pohronský,Bukovec
Priechod
Selce
Slovenská,Ľupča
Spolok,Pokoničan,OZ
hudobné,vydavateľstvo,s.r.o.
architekt,SP
Cech,gajdošov,OZ
keramika,FO
keramika,FO
projektovanie,a,realizácia,stavieb,s.r.o.
tkanie,pokrovcov,FO
rezbár,FO
historické,dýky,FO
sochár,,rezbár,SP
Folklórna,skupina,Priechoďan,n.o.
výroba,črpákov,FO
grafika,,reklama,s.r.o.
keramikár,SZČO
výšivkárka,FO
keramikár,FO
architekt,SZČO
rezbár,FO
keramikárka,SZČO
keramikárka,SZČO
maľovanie,na,hodváb,,vzdelávanie,FO
šperkárka,,keramikárka,FO
keramikárka,s.r.o.
marketingové,služby,SZČO
výrobca,zvoncov,FO
výroba,zvoncov,,fujarí,FO
rezbár,FO
reklama,,vydavateľstvo,,grafika,SZČO
výrobca,gájd,,fujár,SZČO
keramikárka,SZČO
fotograf,SZČO
hudobné,vydavateľstvo,s.r.o.
Medzibrodské,kočovné,divadlo,OZ
ozvučovanie,a,osvetľovanie,SZČO
keramikár,FO
maliar,,sochár,SP
Baláže
Brusno
Hiadeľ
Ľubietová
Lučatín
Medzibrod
Moštenica
Nemce
Podkonice
Pohronský,Bukovec
Priechod
Selce
Slovenská,Ľupča
paličkárka,FO
paličkárka,,umelecké,vzdelávanie,FO
keramikár,SZČO
architektonické,činnosti,s.r.o.
ladenie,a,oprava,klavírov,SZČO
sochár,,reštaurátor,SZČO
paličkárka,FO
ZUŠ,RO
ZUŠ,RO
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
142
kreatívnych subjektov v regióne. Verejné subjekty sú v rámci kreatívnych klastrov vo vidieckom
prostredí výrazne integrované a významne ovplyvňujú úroveň organizovanosti a spolupráce medzi
kreatívnymi subjektmi a kreatívnymi odvetviami. Koncentrácia kreatívnych subjektov vo vidieckom
prostredí vyúsťuje v budovanie sociálneho kapitálu a spoločenského konsenzu miestnych
a regionálnych aktérov rozvoja (tzv. kreatívneho milieu), čo je fundamentálnym predpokladom
efektívneho využívania existujúcich endogénnych a exogénnych rozvojových zdrojov. Efekty
priesakov sa teda prejavujú nielen v rámci kreatívnych odvetví ako takých, ale aj v rámci širšej
ekonomiky, dokonca celej komunity, generujúc významné pozitívne externality a verejný úžitok.
Literatúra
[1] ABAS, M., HÍC, P., (2005). Diskrétna matematika. Vysokoškolské skriptá, STU Bratislava. DOI
10.1007/BF01887900.
[2] ANDERSSON, A. E., (1985). Creativity and regional development. Papers of the regional science
association., iss. 56, pp. 5-20.
[3] APVV 0101-10. Kreatívna ekonomika – národohospodárske a regionálne podmienky a stimuly (KRENAR)
[4] ARLINGHAUS, L., SANDRA et al., (1996). Practical handbook of spatial statistics. New York: CRC
Press. ISBN: 0-8493-0132-7. p. 307.
[5] BABJAKOVÁ, B., CHRENEKOVÁ, M., (2013). Creative industries in Nitra region. In Regional
economics in new perspectives. Winter seminar of regional science. Bratislava: Vydavateľstvo Ekonóm.
ISBN 978-80-225-3607-3.
[6] FÁZIKOVÁ, M., STEHLÍKOVÁ, B., (2006). Nové prístupy ku klasifikácii vidieckych regiónov = New
approaches to the classification of rural regions. Ekonomika poľnohospodárstva, vol. 6, iss. 2, pp. 23-29.
ISSN 1335-6186.
[7] FLORIDA, R., (2003). Cities and the Creative Class, In City & Community, vol. 2, iss. 1, pp. 3–19. DOI
10.1111/1540-6040.00034.
[8] FLORIDA, R., MELLANDER, Ch., STOLARICK, K., (2007). Inside the Black Box of Regional
Development: Human Capital, the Creative Class and Tolerance. CESIS Electronic Working Paper, č. 88.
[online]. [cit. 2014-3-11] Dostupné na: ‹http://www.infra.kth.se/cesis/documents/WP88.pdf›.
[9] KLAMER, A., (2011). Cultural entrepreneurship. In The Review of Austrian Economics, vol. 24, iss. 2, pp.
141-156. DOI 10.1007/s11138-011-0144-6.
[10] LAZZERETTI, L., BOIX, R., CAPONE, F., (2009). Why do Creative Industries Cluster? An analysis of
the determinants of clustering of creative industries. IERMB Working Paper in Economics, no. 09.02.
[11] LORENZEN, M., ANDERSEN, V. K., (2007). The Geography of the European Creative Class: A RankSize
Analysis, DRUID Working Paper, no. 07-17. ISBN 978- 87-7873-246-0.
[12] MARKUSSEN, A., (2006). Urban development and the politics of a creative class: evidence from the
study of artists. In Environment and Planning A., vol. 38, iss. 10, pp. 1921-1940.
[13] MUNOZ, P., O’TOOLE, M., (2011). ‘Beyond Talent, Diversity and Technology: Transforming Small
Cities into Creative Places’. Newcastle University Business School, working paper. [online]. [cit. 2014-3-
11] Dostupné z: ‹http://sustainableinnova.wordpress.com/2010/04/28/beyond-talent-diversity-and-
technology/›.
[14] PORTER, M. E., (2000). Location, competition, and economic development: Local clusters in a global
economy. In Economic development quarterly: Sage Publications, vol. 14, iss. 1, pp. 15-34.
[15] REHÁK, Š., CHOVANEC, M., (2012). Exploring creative clusters using micro-geographic data. ERSA
conference papers: European Regional Science Association [online]. [cit. 2014-2-18] Dostupné z:
‹http://ideas.repec.org/p/wiw/wiwrsa/ersa12p562.html›.
[16] SCOTT, A. J., (1997). The Cultural Economy of Cities. In International Journal of Urban and Regional
Research, vol. 21, iss. 2, pp. 323-339.
[17] SLAVÍK, V., KOŽUCH, M., BAČÍK, V., RAGAČOVÁ, M., (2005). Analýza mikroregiónov Slovenskej
republiky. Projekt riešený pre splnomocnenca vlády SR pre decentralizáciu verejnej správy, [online]. [cit.
2014-2-11]. Dostupné z: ‹http://www.komunal.eu/subory/Mikroregiony_Slovenska.pdf›.
Príspevok bol vypracovaný v rámci grantu APVV 0101-10 Kreatívna ekonomika –
národohospodárske a regionálne podmienky a stimuly
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
143
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-6840-2014-16
KONKURENCIESCHOPNOSŤ REGIÓNOV A PRIAME
ZAHRANIČNÉ INVESTÍCIE
REGIONAL COMPETITIVENESS AND FOREIGN DIRECT
INVESTMENT
ING. BARBORA GONTKOVIČOVÁ, PHD.
ING. RASTISLAV RUČINSKÝ, PHD.
Katedra obchodného podnikania
Podnikovohospodárska fakulta so sídlom v Košiciach
Ekonomická univerzita v Bratislave
Department of Business Entrepreneurship
Faculty of Business Economics with seat in Košice
University of Economics in Bratislava
 Tajovského 13, 041 30 Košice, Slovak Republic
E-mail: barbora.gontkovicova@euke.sk, rastislav.rucinsky@euke.sk
Anotace
Príspevok sa venuje stále aktuálnej téme vzťahu konkurencieschopnosti regiónov a priamych
zahraničných investícií. Nakoľko priame zahraničné investície dlhodobo patria k významným
nástrojom ekonomického rozvoja v regiónoch, na úrovni NUTS 3 analyzujeme ich vzťah k základným
ukazovateľom konkurencieschopnosti. Cieľom príspevku je posúdiť pôsobenie priamych zahraničných
investícií na konkurencieschopnosť regiónov. Pre dosiahnutie cieľa sme použili vedecko-poznávacie
metódy, konkrétne analýzu problematiky, syntézu informácií, priestorovú a časovú komparáciu.
Identifikovali sme pozitívny vzťah medzi PZI a regionálnym HDP. Čo sa týka nezamestnanosti a
priemernej mzdy je dôležité chápať ich vzťah k PZI v širších súvislostiach a nie je možné jednoznačne
konštatovať, že vyššia úroveň PZI znamená vyššie mzdy a nižšiu nezamestnanosť.
Kľúčové slová
priame zahraničné investície, konkurencieschopnosť, región, trh práce
Annotation
The paper deals with an influence of foreign direct investments (FDI) on regional competitiveness.
Foreign direct investments present the important tools for economic development in the regions in the
long term. On the example of Slovakia, at NUTS 3 we analyze their relationship to fundamental
indicators of competitiveness. The aim of this paper is to assess the effect of FDI
on the competitiveness of regions. To achieve the objective we use the scientific methods, specifically
analysis of issues, synthesis of information, spatial and temporal comparisons. We have identified a
positive relationship between FDI and regional GDP. Regarding unemployment and average wage, it
is important to understand their relationship to FDI in context and is not possible clearly state that a
higher level of FDI means higher wages and lower unemployment.
Key words
foreign direct investment, competitiveness, region, labour market
JEL classification: J31, O12
Úvod
V posledných rokoch sa venuje intenzívna pozornosť regionálnemu rozvoju a regionálnym rozdielom
najmä v súvislosti s vnímaním EÚ ako združenia regiónov. Do popredia sa začali dostávať otázky
možnosti regionálneho rozvoja, rastu regiónov a ekonomík, porovnávania samotných ekonomík
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
144
navzájom. Rozhodovanie o konkurencieschopnosti sa už netýka len podnikov, ale aj území, regiónov
resp. národov. V príspevku sa snažíme poukázať na dôležitosť aplikovania konkurencieschopnosti
regiónov s dôrazom na vplyv priamych zahraničných investícií (PZI) na konkurencieschopnosť
regiónov. Vstup veľkých zahraničných firiem má značný význam pre regionálny rozvoj. Nakoľko
tieto investície často vyvolávajú ďalšie investície v hostiteľskej krajine, a takisto multiplikačné efekty,
ktoré vyvolávajú PZI, majú výrazný vplyv na rozvoj regiónov ich alokácie. V príspevku sú použité
vedecko-poznávacie metódy, t.j. analýza problematiky, syntéza získaných informácií, časová
a priestorová komparácia.
Faktory konkurencieschopnosti regiónov
V súčasnosti sa dá tvrdiť, že nielen podniky vstupujú do konkurenčného boja a snažia sa získať čo
najlepšiu pozíciu na trhu a maximalizovať zisky, ale konkurencia sa týka aj území, regiónov
a národov. Aj napriek tomu, že tieto subjekty môžu vykazovať konkurencieschopnosť, ako vlastnosť
súvisiacu s porovnávaním ich výsledkov a predpokladov rozvoja, nie je možné úplne stotožniť
konkurenciu medzi podnikmi a medzi regiónmi resp. medzi národmi (Ručinská, 2008).
V ekonomickej teórii existujú rôzne názory na možnosti vyjadrenia konkurencieschopnosti regiónov
a území a mnoho prístupov o samotnej podstate a existencii konkurencieschopnosti území, regiónov
a národov. Pri vymedzení faktorov, ktoré determinujú konkurencieschopnosť regiónu, vychádzame
z viacerých prístupov. Podľa Portera (2003) sú zdrojom konkurencieschopnosti národov tri typy
konkurenčných výhod, ktoré členia ekonomiky na:
 ekonomiky orientované na náklady alebo na výrobné faktory,
 ekonomiky orientované na investície,
 ekonomiky orientované na inovácie.
Porterove konkurenčné výhody viažuce sa na národné ekonomiky je možné preniesť aj na územie
alebo región a považovať ich za možnosti rozvoja regiónu.
Regionálnu konkurencieschopnosť možno chápať ako výsledok spoločného úsilia o čo
najproduktívnejšie využívanie vnútorných zdrojov rozvoja v interakcii s využívaním vonkajších
zdrojov a rozvojových príležitostí, cieleného na trvalo udržateľné zvyšovanie produkčného potenciálu
regiónov (Viturka, 2007). Fínski vedci Huovari a kol. (2001) definovali regionálnu
konkurencieschopnosť ako schopnosť regiónu podporiť a pritiahnuť ekonomické aktivity do regiónu,
aby sa zvýšila životná úroveň obyvateľov. Huovari teda chápe schopnosť konkurovať iným regiónom
cez schopnosť byť ekonomicky aktívny. Problematika vzniku regionálnych nerovností a ich význam
je jednou z kľúčových otázok, ktoré rezonujú v našej spoločnosti. Z hľadiska ekonomických
ukazovateľov (prejavujú sa napr. rozdielnou výškou HDP na 1 obyvateľa v PKS, mierou
zamestnanosti, mierou nezamestnanosti, produktivitou práce, atď.) sú tieto rozdiely veľmi výrazné a
úzko súvisia aj so vzdelanostnou úrovňou obyvateľstva. Príčin nerovnomerného vývoja v regiónoch je
viacero, avšak platí, že rozdiely sú prirodzené (Slaninová, Bobenič, Seňová, 2008).
Konkurencieschopnosť regiónu je definovateľná jednak indikátormi, ktoré určujú schopnosť regiónu
konkurovať iným regiónom a taktiež výsledkami, ktoré regionálna konkurencieschopnosť priniesla
resp. vytvorila. Na základe toho rozlišujeme medzi prácami, ktoré sa zaoberajú samotnými
indikátormi regiónu a štúdiami, ktoré analyzujú výsledky regiónu (Ručinská, 2008). V skutočnosti je
veľmi obtiažne určiť, ktorý z faktorov do akej miery ovplyvňuje regionálnu konkurencieschopnosť a
to najmä z toho dôvodu, že mnohé faktory sú tak indikátormi ako aj výsledkami a zároveň sa všetky
navzájom v mnohom prelínajú alebo ovplyvňujú. Obdobne je tomu aj pri priamych zahraničných
investíciách, ktoré môžu stáť v pozícii indikátora aj výsledku.
Priame zahraničné investície
K PZI je možné pristupovať z rôznych hľadísk. Pre podniky predstavujú jednu z foriem vstupu na
zahraničný trh. Sú zložkou medzinárodného podnikania, pre ekonomiku ako celok sú faktorom, ktorý
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
145
môže prispieť k ekonomickému rastu, k tvorbe nových pracovných miest. Podľa definície MMF
(Manuál platobnej bilancie, 5. ed., paragraf 359) priama zahraničná investícia predstavuje kategóriu
medzinárodných investícií, ktorá vyjadruje zámer subjektu, ktorý je rezidentom jednej ekonomiky
(priamy investor), získať trvalý podiel v podniku so sídlom v inej ekonomike (podnik priamej
investície). Trvalý podiel vyjadruje existenciu dlhodobého vzťahu medzi priamym investorom a
podnikom priamej investície a významný stupeň vplyvu na riadenie podniku. Pri určovaní existencie
vzťahu priamej investície sa v súlade s medzinárodnými štandardami používa – kritérium 10% podielu
na základnom kapitáli alebo hlasovacích právach podniku.
PZI sú významným akcelerátorom ekonomického rastu a regionálneho rozvoja. Na druhej strane samé
o sebe sú nositeľom vzniku regionálnych rozdielností. Avšak vhodnou regionálnou politikou a
cieleným alokovaním zahraničných investícií do zaostalejších regiónov, čo vyžaduje pripravenosť a
absorpčnú schopnosť konkrétnej ekonomiky na umiestnenie v regióne, je možné výrazným spôsobom
eliminovať tento negatívny efekt (Slaninová, Bobenič, Seňová, 2008). PZI zahrňujú v sebe celú radu
pozitív. Niektoré z nich majú viac menej iba regionálny charakter, ako napr. zvyšovanie
zamestnanosti, niektoré majú význam pre krajinu ako celok, ako napr. podpora hospodárskeho rastu
(Kadeřábková, 2003).Vstup zahraničného kapitálu do ekonomiky hostiteľskej krajiny má
z makroekonomického hľadiska význam v oblasti vytvárania pracovných miest, zvýšenia kapitálovej
zásoby a zvýšenia exportnej výkonnosti krajiny. Zahraničný investor prispieva k tvorbe národného
dôchodku. Všeobecne považujeme za samozrejmosť, že investujúce firmy využívajú lepšie
technológie ako firmy v hostiteľskej krajine. Preto dochádza k zvyšovaniu kvality tovarov a služieb,
ktoré môžu byť produkované za nižšie ceny alebo vo väčšom objeme, čo v konečnom dôsledku vedie
k zvyšovaniu blahobytu spotrebiteľom (Lipsey, Sjöholm, 2004).
Analýza a výsledky
Alokácia priamych zahraničných investícií na Slovensku je veľmi nerovnomerná. Všeobecne majú
PZI tendenciu koncentrovať sa vo vyspelejších regiónoch, a tak je tomu aj v slovenskej ekonomike.
Obr.1 zobrazuje vývoj stavu PZI na Slovensku a v jednotlivých krajoch v období rokov 2003-2012.
Obr. 1: Stav PZI v jednotlivých krajoch ( v mil. EUR)
Zdroj: NBS
Rast ekonomiky Slovenska v sledovanom období bol sprevádzaný k nárastom PZI. Množstvo
významných európskych a nadnárodných spoločností využilo výhodné podmienky na Slovensku a
možnosti, ktoré krajina ponúka pre vytvorenie platformy pre obchod v strednej a východnej Európe,
ako aj v krajinách EU.V Bratislavskom kraji je sústredený najväčší objem PZI. Veľkou výhodou je
výhodné geografické umiestnenie. Ďalším z dôvodov sú PZI spojené s privatizáciou, nakoľko mnoho
podnikov, ktoré prešli do vlastníctva zahraničných investorov, sídli v Bratislave. Štatisticky sú
zaznamenané ako investície Bratislavského kraja, aj keď tieto spoločnosti môžu vykonávať svoju
činnosť na celom území Slovenskej republiky (napr. banky, poisťovne alebo SPP). Aj v súčasnosti sa
-
5,000
10,000
15,000
20,000
25,000
30,000
35,000
40,000
45,000 Bratislavský
Trnavský
Trenčiansky
Nitriansky
Žilinský kraj
Banskobystrický
Prešovský
Košický
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
146
rozdiely v celkovom objeme PZI prichádzajúcich na západné Slovensko vrátane Bratislavy a investícií
prichádzajúcich na východné Slovensko sa stále viac prehlbujú v prospech západného Slovenska.
Ekonomickú výkonnosť regiónov Slovenskej republiky analyzujeme prostredníctvom regionálneho
HDP a prostredníctvom podielu HDP na obyvateľa v parite kúpnej sily (Obr. 2 a Obr. 3).
Obr. 2: Vývoj regionálneho hrubého domáceho produktu na obyvateľa v b.c. (parita kúpnej sily)
v Slovenskej republike v rokoch 2003-2011
Zdroj: RegDat
V období rokov 2003-2008 pozorujeme rastúci charakter regionálneho HDP vo všetkých krajoch
Slovenskej republiky. Ako uvádza Ručinská (2007), v rokoch 2006 a 2007 dosahovala ekonomika
Slovenskej republiky rekordný rast HDP a zároveň aj významný pokles nezamestnanosti v Slovenskej
republike. Dopad krízy sa prejavil v roku 2009, kedy došlo medziročne k poklesu HDP a zasiahol
ekonomiku v silnej miere, keďže prepad bol silnejší ako oživenie v ďalšom roku, a to pomerne
veľkým rozdielom. Recesia sa prejavila najmä v menších a stredne veľkých výrobných podnikoch
(Spišáková, Pétrová, 2011). Najvýraznejší pokles v absolútnom vyjadrení pozorujeme pri Trnavskom
kraji. V roku 2010 však už došlo k miernemu nárastu úrovne regionálneho HDP vo všetkých krajoch.
Obr. 3: Podiel HDP na obyvateľa v parite kúpnej sily v regióne NUTS 3 k priemeru EÚ27 v roku
2011
Zdroj: RegDat, Eurostat
V roku 2011 bol najvýkonnejším regiónom Slovenska na základe HDP per capita v parite kúpnej sily
Bratislavský kraj, ktorý dosiahol viac ako 180% priemeru EÚ28. Ostatné regióny Slovenska pomerne
zaostávajú. V danom roku dosiahol viac ako 75% priemeru EÚ28 iba Trnavský kraj (84%). Regiónmi
s výkonnosťou väčšou ako 50% sú Nitriansky (67%), Trenčiansky (66%), Žilinský (65%), Košický
(58%) a Banskobystrický kraj (53%). Najviac zaostáva Prešovský kraj, ktorý dosiahol iba 44%
priemeru EÚ28. Tieto výsledky dokazujú značné regionálne disparity v slovenskej ekonomike.
-
5,000
10,000
15,000
20,000
25,000
30,000
35,000
40,000
45,000
50,000
2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011
Bratislavský Trnavský Trenčiansky Nitriansky
Žilinský kraj Banskobystrický Prešovský Košický
0%
50%
100%
150%
200%
186%
84%
66% 67% 65%
53% 44%
58%
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
147
Pre určenie vzťahu PZI a regionálneho HDP využijeme krížové korelácie. Pearsonov korelačný
koeficient meria silu štatistickej závislosti medzi dvoma číselnými premennými.
Tab. 1: Hodnoty Pearsonovho korelačného koeficientu pre vzťah PZI a regionálneho HDP
Kraj Bratislavský Trnavský Trenčiansky Nitriansky Žilinský Banskobystrický Prešovský Košický
PKK 0,970 0,634 0,945 0,952 0,990 0,934 0,888 0,944
Zdroj: vlastné spracovanie
Hodnoty krížových korelácií potvrdzujú silný vzťah medzi PZI a regionálnym HDP. Najvyššiu
hodnotu dosahuje koeficient v prípade Žilinského, Bratislavského a Nitrianskeho kraja nad 0,950.
Na základe uvedených možno konštatovať priamu pozitívnu závislosť medzi hodnotami PZI
a úrovňou regionálneho HDP.
Ďalšou oblasťou súvisiacou s konkurencieschopnosťou regiónov je ich sociálny rozvoj. Trh práce
predstavuje dôležitý kanál umožňujúci transfer pozitívnych efektov PZI od sektoru zahraničných
podnikov do súkromného domáceho sektoru. Zástancovia aktívnej podpory zahraničných investorov
argumentujú, že PZI vytvárajú nové pracovné miesta v problémových regiónoch a prispievajú ku
znižovaniu nezamestnanosti na lokálnej úrovni (Dugasová, 2011). K potvrdeniu, resp. vyvráteniu
pôsobenia PZI na nezamestnanosť možno využiť analýzu dát PZI a charakteristík trhu práce
v jednotlivých krajoch, resp. okresoch (Zamrazilová, 2007). Na kvantifikáciu sociálnych disparít
použijeme ukazovatele sociálneho rozvoja, konkrétne mieru evidovanej nezamestnanosti a priemernú
mesačnú mzdu. Efekty PZI na zamestnanosť, resp. nezamestnanosť hostiteľskej krajiny však treba
chápať v širších súvislostiach, pretože prílev PZI do daného regiónu nemusí automaticky znamenať aj
zvýšenie zamestnanosti v zmysle zvýšenia počtu pracovných miest, ale figuruje tu aj faktor
zvyšovania produktivity práce, lepšia organizácia. Vtedy sa zamestnanosť vytvára v daných
podnikoch modernizáciou, rozšírením výroby a zvýšením kvality výrobkov, ktorá zabezpečuje
plynulosť odbytu a ekonomickú efektívnosť (Kučera, 2010).
Tab. 2: Miera evidovanej nezamestnanosti v Slovenskej republike na úrovni NUTS 3 v rokoch
2003-2013
2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013
Bratislavský kraj 4,0 3,4 2,6 2,3 2,0 2,3 4,4 4,6 5,4 5,7 6,2
Trnavský kraj 11,1 8,8 7,2 5,2 4,3 4,3 8,4 8,2 8,9 9,4 9,2
Trenčiansky kraj 9,9 8,1 6,8 5,2 4,5 5,0 10,1 9,5 10,0 10,9 10,7
Nitriansky kraj 19,1 14,8 11,4 9,1 7,1 7,4 11,7 11,8 13,3 14,1 12,5
Žilinský kraj 13,2 11,1 9,3 7,0 5,6 6,2 10,9 10,9 11,9 12,8 12,5
Banskobystrický kraj 22,8 19,5 18,3 16,1 14,1 14,3 19,2 18,9 19,8 20,8 18,3
Prešovský kraj 19,6 17,5 15,8 13,7 12,1 12,9 18,3 17,8 19,0 20,7 19,4
Košický kraj 22,2 18,9 17,5 15,2 13,0 13,5 17,3 16,8 18,8 19,6 17,2
Slovenská republika 15,6 13,1 11,4 9,4 8,0 8,4 12,7 12,5 13,6 14,4 13,5
Zdroj: RegDat
Vysoká miera nezamestnanosti, ktorá sa radí k najvyšším v Európskej únii, bola a je na Slovensku
jedným z najviditeľnejších dopadov hospodárskej krízy. Kým sa v roku 2008 nachádzala pod hranicou
9%, v roku 2009 už stúpla nad 12 percent. Okrem prepúšťania v súkromnej sfére sa pod stúpajúci
počet ľudí bez práce podpísalo aj zníženie počtu úradníkov kvôli úsporným opatreniam vlády. V roku
2013 sa pohybovala nezamestnanosť na úrovni 13,5%. Obdobne ako u predchádzajúcich
ukazovateľov aj pri miere nezamestnanosti sa prejavuje dominancia Bratislavského kraja. V celom
sledovanom období 2003-2013 sa rozdiel medzi najnižšou a najvyššou mierou nezamestnanosti
pohybuje nad úrovňou 12%.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
148
Tab. 3: PZI a nezamestnanosť v Slovenskej republike na úrovni NUTS 3 v roku 2012
Kraj
PZI
(v tis. EUR)
PZI na obyv.
(v tis. EUR)
Poradie
Miera
nezamestnanosti
(%)
Poradie
Bratislavský 29 589 943 92,79 1 5,72 1
Trnavský 2 415 088 9,21 2 9,43 2
Trenčiansky 1 886 736 7,08 5 10,89 3
Nitriansky 1 612 450 5,37 6 14,08 5
Žilinský 2 522 840 8,77 4 12,79 4
Banskobystrický 1 126 316 4,04 7 20,81 8
Prešovský 490 961 1,57 8 20,66 7
Košický 2 659 671 8,83 3 19,58 6
Zdroj: RegDat, vlastné spracovanie
Keď sa pozrieme na PZI a mieru nezamestnanosti v jednotlivých krajoch, nie je možné identifikovať
priamu súvislosť. Priamu pozitívnu súvislosť môžeme vidieť len v prípade Bratislavského,
Trnavského a Žilinského kraja. Najväčšiu zásobu PZI na pracovníka vykazuje Bratislavský kraj, kde
je evidovaná aj najnižšia nezamestnanosť na Slovensku. Naopak najväčší nesúlad môžeme pozorovať
v prípade Košického kraja, ktorý je v poradí tretí, čo sa týka stavu PZI, ale miera nezamestnanosti
patrí k najvyšším hodnotám spomedzi všetkých krajov.
Tab. 4: Priemerná nominálna mzda (v EUR) v Slovenskej republike na úrovni NUTS 3 v rokoch
2003-2013
Mzda 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013
Bratislavský 627 698 770 825 877 944 970 991 1001 1029 1049
Trnavský 444 487 534 584 636 676 689 705 735 736 745
Trenčiansky 423 462 502 544 583 630 635 657 687 724 750
Nitriansky 403 440 473 511 551 606 625 636 662 661 680
Žilinský kraj 418 462 504 546 589 646 657 686 707 726 732
Banskobystrický 406 442 483 520 560 600 605 635 652 675 706
Prešovský 378 416 438 468 498 546 573 594 608 613 636
Košický 469 512 557 595 627 672 684 716 726 735 758
Slovenská republika 477 525 573 623 669 723 744 769 786 805 824
Zdroj: RegDat
Podobne ako u predchádzajúcich ukazovateľov aj vývoj priemernej nominálnej mzdy potvrdzuje
dominanciu Bratislavského kraja. V celom sledovanom období je vykazovaná najnižšia úroveň mzdy
v Prešovskom kraji. Pričom práve Prešovský kraj dlhodobo vykazuje najnižšiu úroveň PZI. Tento
vzťah potvrdzuje aj hodnota korelačného koeficientu v Tab. 5. Hodnoty krížových korelácií teda
potvrdzujú silný vzťah medzi PZI a úrovňou priemernej nominálnej mzdy.
Tab. 5: Hodnoty Pearsonovho korelačného koeficientu pre vzťah PZI a priemernej nominálnej
mzdy v roku 2012
Kraj Bratislavský Trnavský Trenčiansky Nitriansky Žilinský Banskobystrický Prešovský Košický
PKK 0,980 0,549 0,979 0,986 0,982 0,963 0,949 0,886
Zdroj: vlastné spracovanie
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
149
Záver
V príspevku sme pri analýze faktorov konkurencieschopnosti dospeli k názoru, že nie je možné
jednoznačne určiť, ktoré faktory vedia ovplyvniť regionálne výsledky a konkurencieschopnosť, preto
je dôležité venovať sa čo najväčšiemu spektru faktorov, ktoré je možné ovplyvňovať a merať podľa
potrieb regiónu. Na základe analýzy je zrejmé, že konkurencieschopnosť regiónu je ovplyvniteľná
veličina. Z množstva faktorov regionálnej konkurencieschopnosti sme sa vzhľadom na rozsah
príspevku zamerali na priame zahraničné investície. Prostredníctvom analýzy, komparácie a korelácií
sme identifikovali pozitívny vzťah medzi PZI a regionálnym HDP. Čo sa týka nezamestnanosti
a priemernej mzdy je dôležité chápať ich vzťah k PZI v širších súvislostiach a nie je možné
jednoznačne konštatovať, že vyššia úroveň PZI znamená vyššie mzdy a nižšiu nezamestnanosť,
nakoľko sme sa pri analýze stretli aj s opačnou situáciou konkrétne v prípade Košického kraja. Vzniká
tu teda priestor pre ďalší výskum smerujúci, jednak k identifikácii smeru kauzality
medzi konkurencieschopnosťou regiónov a priamymi zahraničnými investíciami a analýze na úrovni
LAU 1.
Literatúra
[1] DUGASOVÁ, B., (2011). Priame zahraničné investície a regionálny trh práce. In Regionálny trh práce
v podmienkach hospodárskej recesie: recenzovaný zborník vedeckých prác. Výstup z úlohy VEGA
č.1/0630/10. Košice: TU, EkF. pp. 44-54. ISBN 978-80-553-0836-4.
[2] Eurostat. GDP per capita, (2014) [online]. [cit. 2014-4-08]. Dostupné z:
<http://appsso.eurostat.ec.europa.eu/nui/show.do?dataset=prc_ppp_ind&lang=en>.
[3] HUOVARI, J. et al., (2001). Constructing an index for regional competitiveness. Helsinki: Pellervo
Economic Research Institute. ISBN 952-5299-38-4.
[4] KADEŘÁBKOVÁ, A., (2003). Základy makroekonomické analýzy, růst, konkurenceschopnost,
rovnováha. Praha: Linde nakladatelství s.r.o. ISBN 80-86131-36-X.
[5] KUČERA, M. et. al., (2010). Analýza nástrojov štátu pri podpore zahraničných investícií a návrh ich
optimalizácie. Bratislava: Ekonomický ústav SAV. ISSN 1337‐0812.
[6] LIPSEY, R. E., SJÖHOLM, F., (2004). The Impact of Inward FDI on Host Countries: Why Such
Different Answers? [online]. [cit. 2014-4-08]. Dostupné z:
<http://www.iie.com/publications/chapters_preview/3810/02iie3810.pdf>.
[7] MARTIN, R., (2005). Thinking about Regional Competitiveness: Some Critical Issues, Report for the East
Midlands Regional Development Agency.
[8] Národná banka Slovenska., (2014). Priame zahraničné investície [online]. [cit. 2014-4-07]. Dostupné z:
<http://www.nbs.sk/sk/statisticke-udaje/statistika-platobnej-bilancie/priame-zahranicne-investicie>.
[9] PORTER, M. E., (2003). Building the microeconomic foundations of prosperity: findings from the
microeconomic competitiveness index. In Global competitiveness report 2002-2003. World Economic
Forum.
[10] RegDat., (2014). Databáza regionálnej štatistiky. [online]. [cit. 2014-4-07]. Dostupné z: <http://px-
web.statistics.sk/PXWebSlovak/>.
[11] RUČINSKÁ, S., (2007). Ausgebremst oder durchgestartet? Die slowakische Wirtschaft unter der
Regierung Fico. Osteuropa 10/2007. pp. 67-83. ISSN 0030-6428.
[12] RUČINSKÁ, S., (2008). Konkurencieschopnosť regiónov s dôrazom na inovácie. Transfer inovácií, vol.
2008, iss. 12, pp. 181-185. ISSN 1337-7094.
[13] SPIŠÁKOVÁ, E., PÉTROVÁ, R., (2011). Vplyv hospodárskej krízy na vybrané makroekonomické
ukazovatele v krajinách V4. Transfer inovácií., vol. 2011, iss. 21, pp. 240-248. ISSN 1337-7094.
[14] SLANINOVÁ, P., BOBENIČ, V., SEŇOVÁ, A., (2014). Vplyv zahraničných investícií na zvyšovanie
konkurencieschopnosti regiónov [online]. [cit. 2008-4-09]. Dostupné z:
<http://www3.ekf.tuke.sk/konfera2008/zbornik/files/prispevky/senova>.
[15] VITURKA, M., (2007). Konkurenceschopnost regionů a možnosti jejího hodnocení. Politická ekonomie.
vol., 2007, iss. 5, pp. 637-658. ISSN 0032-3233.
[16] ZAMRAZILOVÁ, E., (2007). Přímé zahraniční investice v české ekonomice: rizika duality a role trhu
práce. Politická ekonomie, vol. 2007, iss. 5, pp. 579–602. ISSN 0032-3233.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
150
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-6840-2014-17
HODNOCENÍ VLIVU PŘÍMÝCH ZAHRANIČNÍCH INVESTIC
NA ROZVOJ VYBRANÝCH REGIONŮ
EVALUATION OF THE EFFECT OF FDI ON DEVELOPMENT OF
SELECTED REGIONS
MGR. MONIKA CHOBOTOVÁ, PH.D.
Katedra managementu a podnikání
Obchodně podnikatelská fakulta v Karviné
Slezská univerzita v Opavě
Department of Business and Management
School of Business Administration in Karvina
Silesian University in Opava
 Univerzitní.nám.1934/3, 733 40 Karviná, Czech Rebublic
E-mail: chobotova@opf.slu.cz
Anotace
Cílem tohoto příspěvku je analyzovat dopad přímých zahraničních investic (PZI) na rozvoj vybraných
regionu. Zvolenými regiony jsou Moravskoslezský a Zlínský kraj. V úvodu příspěvku jsou popsány
teoretické pohledy a poznatky na tuto problematiku. Pro analýzu současného stavu byla použita
metoda komparace. Pro zhodnocení dopadu přímých zahraničních investic byl použit koeficient
korelace, pomocí kterého byla zkoumána vzájemná závislost mezi přílivem PZI a výší regionálního
HDP, PZI a mírou nezaměstnanosti a mezi PZI a počtem ekonomických subjektů. Na základě
provedených analýz byly zjištěny rozdíly mezi sledovanými regiony ve vývoji přímých zahraničních
investic za sledované období. Z korelační analýzy, byl potvrzen vliv PZI na tvorbu regionálního HDP,
který je významný. Vztah k problematice nezaměstnanosti a počtu ekonomických subjektů se
překvapivě prokazuje jako nepodstatný. Velice silná závislost byla potvrzena mezi PZI a počtem
ekonomických subjektů u obou krajů.
Klíčová slova
přímé zahraniční investice, region, HDP
Annotation
The aim of this paper is to analyse the impact of FDI on development of the selected region. Selected
regions are Moravia and Zlín Region. In the beginning of the paper describes the theoretical
perspectives and insights on this issue. For analyse the current state was used method of the
comparison. The impact of FDI on GDP, unemployment rate and the number of enterprises was
assessed by the correlation coefficient. Based on the analysis, differences were found among the
surveyed regions in the development of foreign direct investment during the reporting period. From
the correlation analysis was confirmed by the impact of FDI on the creation of regional GDP, which
is significant. Relation to the issue of unemployment is surprisingly proved to be irrelevant. A very
strong correlation was confirmed between FDI and the number of businesses in the two regions.
Key words
foreign direct investment, region, GDP
JEL classification: R3, C4, F21
Úvod
S problematikou přímých zahraničních investic se můžeme setkat v řadě teorií. Z pohledu
regionálního rozvoje, patří mezi základní lokalizační teorie. Za první systematicky pojatou lokalizační
teorii je považována von Thünenova teorie lokalizace zemědělských činností, která považuje za hlavní
faktor lokalizace zemědělské produkce vzdálenost odbytového trhu a s tím spojené náklady na
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
151
dopravu (Damborský, Wokoun, 2010). V díle (Smitha,1966) dochází ke spojení teorie minimálních
nákladů s teorií maximálního zisku v jediný model. Optimální umístění podniku je tam, kde jsou
největší rozdíly mezi náklady a příjmy. Podle Alfreda Webera, který je tvůrcem klasické teorie
průmyslové lokalizace je nejlepším místem pro lokalizaci firmy s nejnižšími náklady. Weber řadí
mezi nejdůležitější faktory lokalizace podniku dopravní náklady, náklady na pracovní sílu a
aglomerační efekty. V době vzniku jeho myšlenek byly dopravní náklady velmi vysoké, z tohoto
důvodu byla geografická blízkost trhů velmi významná. Práce vychází z předpokladu dokonalé
konkurence, tržní cena neovlivňuje lokalizační chování podnikatele. Tato cena je všude stejná a
nehraje v modelu Alfreda Webera žádnou roli (Damborský, Wokoun, 2010). Příliv přímých
zahraničních ((PZI) investic je jeden z i indikátorů hodnotící stav ekonomiky dané země. Můžeme
konstatovat, že čím vyšší je důvěra v domácí podnikatelské prostředí, tím vyšší je podíl přímých
zahraničních investic v dané zemi. Přímé zahraniční investice pozitivně ovlivňují rozvoj české
ekonomiky a podílejí se i na rozvoji regionů. Motivační faktory investorů pro realizaci přímých
zahraničních investic jsou odlišné, obecně můžeme konstatovat, že investoři zpravidla vstupují do
ekonomiky, aby naplnili cíle, které si stanovili v rámci své podnikové strategie, vedle zisku mohou
sledovat i další cíle, např. zvýšení hodnoty firmy, snížení výrobních nákladů, zvýšení výrobní
kapacity, ovládnutí trhu apod. Se vstupem na zahraniční trh firma musí investor předpokládat možná
politická a ekonomická rizika, která se vstupem na nový trh mohou vzniknout.
(Blomstrӧm, Kokko,1998) vymezují tyto motivace pro realizaci přímých zahraničních investic:
 Vlastnictví – motivem pro investování v zahraničí je výhodná koupě kapacity (např. produkční),
tzn. že cena za jednotku této produkce je výrazně nižší, než při jejím pořízení v zemi domácího
sídla firmy,
 Lokalizace – udávající, že podmětem pro investování v zahraničí je výhodná geografická poloha
(snížení dopravních nákladů) a možnost průniků na nové trhy,
 Překonání obchodních bariér (celních a necelních) – investice řeší problémy exportu. Získávání
příslušných licencí je velmi nákladné a činí zboží nebo služby nekonkurenceschopnými. Náklady
se tedy snižují „internacionalizací“, tj. přenesením výroby dovnitř území chráněného bariérami,
 Využití lokálních výhod – motivem pro přímé zahraniční investice jsou také zdroje surovin či
kvalifikovaná pracovní síla za nižší mzdy, čili příznivé jednotkové náklady (popřípadě nižší
daně),
 OLI motivace, spojující první až třetí motivaci.
Při rozhodování o umístění investice tedy na investory působí jednak zmíněné lokalizační faktory, tak
i poskytované investiční pobídky. Problematiku investičních podmínek v ČR právně upravuje zákon č.
72/2000 Sb., o investičních pobídkách, aktuálně platí novela z roku 2012. Zákon pro každou aktivitu
stanovuje podmínky, které je nutné splnit, aby mohl investor o investiční pobídku požádat. V případě
každé aktivity platí, že podmínky musí být splněny do tří let od data udělení investičních pobídek (tj.
od vydání rozhodnutí o příslibu investičních pobídek). Podpora je zacílena jednak na výrobní projekty
ve zpracovatelském průmyslu (zákon o investičních pobídkách), dále na projekty do progresivních
technologií a aktivit s vysokou přidanou hodnotou a velkým exportním potenciálem. Podpora je
poskytována maximálně do výše dané regionální mapou intenzity veřejné podpory. Její výše tedy
závisí na regionu, ve kterém je investice realizována. Míra podpory je zvýšena o 10 % v případě
středních podniků, o 20 % v případě malých podniků. Noví i stávající investoři z oblastí
zpracovatelského průmyslu, strategických služeb a technologických center mohou získat slevu na dani
z příjmů po dobu až 10 let. Významnou inovací je institut „strategické investiční akce“, na kterou je
možné získat hmotnou podporu až do výše 5 % nákladů. Investiční pobídky jsou tedy nástrojem
aktivní politiky zaměstnanosti. Zmíněná novela zejména rozšiřuje možnosti čerpání pobídek na
technologická centra a centra strategických služeb. Noví i stávající investoři z oblastí
zpracovatelského průmyslu, strategických služeb a technologických center mohou získat slevu na dani
z příjmů po dobu až 10 let. Významnou inovací je institut „strategické investiční akce“, na kterou je
možné získat hmotnou podporu až do výše 5 % nákladů. (CzechInvest, 2013). Investiční pobídky
vytváří určité komplexní prostředí, jehož atraktivita je různými způsoby měřena, hodnocena a
sledována. Konzultační firma A. T. Kearney, provádí průzkum mezi manažery tisícovky největších
světových firem, na základě kterého stanovuje FDI Confidence Index, tedy index důvěry v realizaci
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
152
přímých zahraničních investic ve světovém měřítku v daném roce. Velice populárními investičními
lokalitami, v posledních letech jsou Čína, následuje USA, Indie, Brazílie a Německo. Země střední a
východní Evropy zaznamenaly v posledních letech mírný propad a byly nahrazeny asijskými
destinacemi (Vietnam, Indonésie, Malajsie). Roste také popularita Spojených arabských emirátů
a zemí Perského zálivu, zřejmě s ohledem na růst hodnoty energetického sektoru. Česká republika
zaujala v roce 2010 17. pozici (Kearney, 2004).
Co znamená vstup investora pro místní/regionální rozvoj? Představují významný zdroj tvorby nových
pracovních míst, které vznikají se vstupem příchozích investorů. Nové pracovní místa vznikají, také
u domácích podniků, které díky vstupu investora se stali jejich dodavateli a rozšířili svoji výrobní
kapacitu. Přímá investice může vyvolat i vznik nových firem v požadovaných odvětvích, která
v regionu nebyla zastoupena. Příchod zahraničního investora do regionu má také svá rizika může
způsobit likvidaci malých a středních podniků a vést k omezení domácí konkurence. V případě, že se
nejedná o investici „na zelené louce“, ale o převzetí podniku v důsledku restrukturalizace převzatého
podniku může dojít k restrukturalizaci podniku a k propuštění stávajících zaměstnanců. V současné
není vhodné na velkého investora pohlížet jako na klíčový subjekt regionálního rozvoje. Přítomnost
velké firmy v regionu dnes neznamená přítomnost celé nebo většinové části dané firmy, ale spíše
přítomnost dílčí části subjektů, které danou firmu tvoří. Výrobek, který byl v systému standardizované
velkovýroby vyvíjen, navrhován, vyráběn v jednom nebo několika blízkých regionech jednou firmou,
je díky globalizaci současné době produkován na mnoha místech velkým množstvím nezávislých
subjektů. Z tohoto důvodu není pro investora problém po určité době, kdy zváží všechna pozitiva
a negativa z daného regionu odejít, což je nutné považovat jako jeden z důležitých rizikových faktorů.
1. Cíl a metody
Vývoj přímých zahraničních investic v jednotlivých krajích ČR je z důvodu lepší meziregionální
srovnatelnosti sledován pomocí ukazatele objemu PZI na jednoho obyvatele kraje (v tis.
Kč/obyvatele). Rozložení PZI je možné pozorovat v rámci celé ČR, ale i na úrovni krajů a okresů.
Cílem tohoto příspěvku je zhodnotit vývoj a dopad přímých zahraničních investic ve zvolených
regionech, kterými jsou Moravskoslezský a Zlínský kraj. Hodnocení bude sledováno za časové období
od roku 2000 do 2011. K analýze vývoje budou použita data získaná z Českého statistického úřadu
(ČSÚ), z České národní banky (ČNB) a z agentury Czechinvest. Za pomocí koeficientu korelace byla
zkoumána vzájemná závislost mezi přílivem PZI a výší regionálního HDP a mezi PZI a mírou
nezaměstnanosti a mezi PZI a počtem ekonomických subjektů. Ve všech případech budou hypotézy
testovány na 95% hladině významnosti.
2. Hodnocení současného stavu v ČR
V České republice bylo od roku 1998 do 5. dubna 2013 uděleno či přislíbeno celkem 709 investičních
pobídek na projekty v celkové výši investice 625,36 mld. Kč. Z teritoriálního hlediska mají nejvyšší
podíl přímých zahraničních investic do ČR tyto země: Nizozemí (27,4%), Německo (14,9 %)
a Rakousko (13,2 %). Mezi země, jejichž celkový objem investovaného kapitálu přesahuje 100 mld.
Kč, lze řadit i Lucembursko, Francii a Švýcarsko. Ze zemí Evropské unie pochází 88,6 % z celkového
objemu PZI (k 31. 12. 2010) a zhruba 93,8 % tvoří investice z Evropy. Z mimoevropských států tak
pochází pouze 6,2 % zahraničního kapitálu a nejvýznamnějšími investory jsou Spojené státy americké
a Japonsko (ČNB, 2014).
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
153
Obr. 1: Přímé zahraniční investice v ČR - teritoriální struktura k 31.12.2011
Zdroj: vlastní zpracování dle (ČNB,2014)
V odvětvové struktuře přímých investic v České republice největší podíl zahraničního kapitálu připadá
na sektor služeb (52,8 %) z celkového objemu investovaného kapitálu, oproti tomu zpracovatelský
průmysl dosahuje (31,7 %) viz obr. 2. Ve službách má největší zastoupení finančního zprostředkování,
kromě pojišťovnictví a penzijního financování (21,2 %), následuje výroba a oprava motorových
vozidel (10,5 %) a za zmínku stojí i investice do činnosti v oblasti nemovitostí (8,5 %).
Obr. 2: Přímé zahraniční investice v ČR - odvětvová struktura k 31.12.2011
Zdroj: vlastní zpracování dle (ČNB,2014)
2.1 Hodnocení vlivu PZI ve zvolených regionech
Při zkoumání přílivu zahraničních investic do české ekonomiky je nezbytné věnovat pozornost
regionálnímu rozložení v rámci ČR. To je možné sledovat jak na úrovni krajů, tak i na úrovni okresů.
V současné době má každý region vytvořenou strategii regionálního rozvoje, ve které má cíl přilákat
do svého regionu významného investora. Zástupci regionu předpokládají, že jejich vstup bude mít
pozitivní dopad, zejména na ekonomiku regionu. V rámci příspěvku byla provedena komparace
přílivu PZI do jednotlivých regionů. V analýze regionální struktury PZI bylo vycházeno
z kumulovaného objemu investic k 31. 12. 2011. Data za tyto územní celky jsou dostupná od r. 2000
a vykazuje je každoročně ČNB. Nejvýznamnějším krajem z hlediska přílivu PZI je hlavní město
Praha, která výrazně převyšuje všechny ostatní kraje. Celkový kumulovaný objem investic v hlavním
městě dosahoval 1 257 mld. Kč, což činí zhruba 1001 tis. Kč na jednoho obyvatele (ČNB, 2013,
vlastní výpočty). Situace ostatních krajů je podstatně vyrovnanější, což dokládá také hodnota PZI na
jednoho obyvatele k 31. 12. 2011 viz obr. 1. Po Praze vykazuje nejvyšší hodnotu kraj Středočeský,
který dosahuje výše PZI 196 tis. Kč na obyvatele. Velmi dobrých hodnot dosahují také kraje
Jihočeský, Moravskoslezský Liberecký, Jihomoravský, a Plzeňský. Naopak velmi nízkou hodnotu
přílivu PZI zaznamenávají kraje Olomoucký, Karlovarský a Zlínský.
27.40%
14.90%
13.20%
6.10%
5.20%
4.80%
3.60%
3.40%
21.40%
Nizozemí
Německo
Rakousko
Lucembursko
Francie
Švýcarsko
Kypr
31.70%
21.20%
8.30%
2.50%
4%
10.50%
8.50%
7.60%
5.70%
Zpracovatelský průmysl
Finanční a pojišťovací činnost
ostatní
těžba a dovývání nerostů
profesní, vědecká a technická činnost
velkoobchod, malobch., opravy motor.
Vozidel
činnosti v oblasti nemovstostí
elektřina, ply, teplo
informační a komunikační činnosti
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
154
Obr. 1: Stav přílivu PZI do krajů na obyvatele k 31. 12. 2000-2011 (tis. Kč)
Zdroj: vlastní zpracování, data dle ČNB (2013)
Pro bližší zkoumání vlivu PZI na rozvoj regionu byly vybrány dva kraje Moravskoslezský a Zlínský.
Sledované období, ve kterém bylo provedeno pozorování, bylo od roku 2000 do 2011.
Moravskoslezský kraj
V oblasti PZI dosahuje Moravskoslezský kraj překvapivě dobrých výsledků. Podle agentury
Czechinvest, která ve své zprávě uvádí, že v tomto kraji bylo podpořeno od roku 1993 -2013 celkem
328 investičních projektů, v celkové částce 116 089,15 mil. Kč. Počet pracovních míst se navýšil
o 30 541. Moravskoslezský kraj dosáhl nejvyššího nárůstu PZI v ČR v období mezi roky 2000 a 2011
se objem PZI/ob. zvýšil z 29 na 141 tis. Kč. Největší podíl na tomto výsledku má investice přispěla
také prozatím nejvýznamnější zahraniční investice korejské automobilky Hyundai Motor Company,
která se v roce 2006 rozhodla postavit závod na výrobu osobních automobilů v Nošovicích. Tato
investice, přilákala do regionu další investory, kteří jsou subdodavatele automobilového průmyslu.
Bohužel, i přes získané a podpořené investiční projekty, se v Moravskoslezském kraji pohybuje výše
produkce na obyvatele v porovnání s ostatními kraji na průměrné úrovni. Nezaměstnanost v regionu je
po Ústeckém kraji druhá nejvyšší a v roce 2013 dosahovala 9,82%. Počet podnikatelský subjektů má
za sledované období pozvolnou rostoucí tendenci. V roce 2009 byl zaznamenán jediný pokles
v kumulativních přírůstcích v počtu podnikatelských subjektů oproti roku 2008 (ČSÚ, 2014).
Zlínský kraj
Pro komparaci s Moravskoslezským krajem byl zvolený Zlínský kraj, který dosahuje podprůměrné
hodnoty PZI 82 tis. Kč/ob. Agentura Czechinvest podpořila v tomto kraji od roku 1993 celkem
155 investičních projektů v celkové výši 33 128 mil. Kč a v kraji vzniklo celkem 8012 pracovních
míst. V tomto kraji za sledované období můžeme říct, že k většímu nárůstu PZI došlo mezi roky 2006
a 2007, další významný nárůst byl v roce 2010 viz. obr. 2. Za velikou slabinu tohoto kraje je jeho
nevhodná poloha a také špatná infrastruktura, tím se region stává pro investory nedostupným.
Nejvýznamnějším investorem v kraji je firma Continental AG podnikající v gumárenském průmyslu
v Otrokovicích (CzechInvest, 2013). V počtu podnikatelský subjektů byl v tomto kraji zaznamenán
výrazný pokles v roce 2009, kdy došlo ke snížení ekonomických subjektů o 2 503 oproti roku 2008
(ČSÚ, 2014).
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
155
Obr. 2: Vývoj PZI ve zvolených krajích za období 199 -2011 (tis. Kč)
Zdroj: vlastní zpracování, data dle ČNB (2013)
Při pozorování trendu vývoje PZI ve zvolených krajích, za pomocí směrnic regresních přímek viz obr.
č. 2, je vidět, že u Moravskoslezského kraje rostl objem PZI/ob. rychleji a výrazněji a naopak
u Zlínského kraje byl růst spíše pomalý a mírný. Pro zjišťování závislosti na PZI byly vybrány tyto
ukazatele hrubý domácí produkt, míra nezaměstnanosti a počet ekonomických subjektů. Pro
zjišťování byla použita korelační analýza. Hodnota korelačního koeficientu vyjadřuje přímou úměru
mezi zkoumanými hodnotami. Velikost koeficientu vyjadřuje míru závislosti, čím vyšší je absolutní
hodnota koeficientu, tím větší je závislost mezi veličinami. Jako první byla za pomocí korelační
analýzy zkoumána závislost mezi PZI a HDP přepočítaný na 1 obyv. Z výsledků korelační analýzy
vyplývá, že existuje závislost mezi výší PZI a velikostí HDP. Koeficient korelace dosáhl hodnoty
(0,96) a u Zlínského kraje (0,87). Test významnosti pro koeficient korelace potvrdil, že existuje
korelační vztah mezi těmito veličinami u obou krajů Moravskoslezského i Zlínského kraje. V rámci
výzkumu byla zkoumána i závislost mezi PZI a mírou nezaměstnanosti na obyv. ve věku 16- 64 let.
Korelační vztah mezi uvedenými veličinami nebyl testem významnosti prokázán ani
u Moravskoslezského kraje ani u Zlínského kraje. Hodnota koeficientu korelace byla
u Moravskoslezského kraje (-0,16) a u Zlínského kraje (0,59). Jako poslední byl zkoumán korelační
vztah mezi PZI a vývojem počtu podnikatelských subjektů na 1 obyv. v daném regionu. U obou
zvolených krajů byla prokázána závislost mezi PZI a počtem ekonomických subjektů. V případě
Moravskoslezkého kraje vyšel korelační koeficient (0,94) a u Zlínského kraje (0,86).
Závěr
Přímé zahraniční investice přispívají k regionálnímu rozvoji. Analýza působení PZI na ekonomickou
výkonnost prokázala, že objem PZI a velikost HDP se vzájemně ovlivňují. Tato skutečnost byla
zaznamenána u Moravskoslezského i Zlínského kraje. Zahraniční investice mají jednoznačně pozitivní
vliv na růst produktivity práce v české ekonomice. Podniky vlastněné zahraničním kapitálem totiž
dosahují vyšší produktivity na jednoho pracovníka, než je tomu u firem domácích. V případě vývoje
objemu PZI a míry nezaměstnanosti nebyla prokázána existence korelačního vztahu ani u jednoho ze
zvolených krajů. Lze tedy konstatovat, že tempo růstu PZI nekoresponduje s tempem růstu
nezaměstnanosti. Nepotvrzení existence tohoto vztahu se jeví jako poměrně překvapivé, zvláště pak
při zjištění, že HDP je vývojem PZI naopak významně ovlivňován. V případě ukazatelů PZI a počet
ekonomických subjektů byla u obou krajů potvrzena velice silná závislost V závěru je potřeba
zdůraznit, že kapitálově silné zahraniční podniky nabízí akademické sféře, zejména vysokým školám,
možnosti spolupráce v oblasti inovací a výzkumu a vývoje. Pro domácí dodavatelské firmy zase
kontrakt se zahraničním investorem znamená šanci zapojit se do globálních produkčních řetězců
a získat tak přístup k dalším zakázkám. Z makroekonomického hlediska přispívají zahraniční firmy
vzhledem ke své výrazné exportní orientaci ke zlepšování platební bilance a tím ke zvyšování tempa
hospodářského růstu. (Wokoun, Tvrdoň, 2010)
y = 14482x + 2992.4
R² = 0.9434
y = 2574.6x + 14129
R² = 0.8833
0
50000
100000
150000
200000
250000
1999200020012002200320042005200620072008200920102011
Moravskoslezský kraj
Olomoucký kraj
Lineární (Moravskoslezský
kraj)
Lineární (Olomoucký kraj)
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
156
Literatura
[1] BLOMSTRӦM, M. KOKKO, A., (1997). How Foreign Investment Affects Host Countries. Policy
Research Working Paper no. 1745. Washington: The World Bank. p. 44.
[2] DAMBORSKÝ, M. WOKOUN, R., (2010). Lokalizační faktory malého a středního podnikání
v podmínkách ekonomiky ČR. E+M Ekonomie a Management, vol. 13, iss. 2, pp. 32-43. ISSN 1212-3609.
[3] CzechInvest, (2014). Investiční pobídky [online]. [cit. 2014-04-5]. Dostupné z:
<http://www.czechinvest.org/data/files/brozura-k-novele-zakona-3297-cz.pdf>.
[4] CzechInvest, (2013). Udělené investiční pobídky [online]. [cit. 2014-4-7]. Dostupné z:
<http://www.czechinvest.org/data/files/1993-1-pol-2012-public-62-cz.xls.
[5] CzechInvest, (2014). Analýza dopadu pobídek na ČR [online]. [cit. 2014-4-14]. Dostupné z:
<http://www.czechinvest.org/data/files/analyza-dopadu-pobidek-na-cr-2050-cz.pdf>
[6] Český statistický úřad, (2014). [online]. [cit. 2014-03-29]. Dostupné z: <http://czso.cz. >
[7] ČNB, (2000 - 2013). Přímé zahraniční investice 1998 - 2011. [online] [cit. 2014-04-12]. Dostupné z:
http://www.cnb.cz/cs/statistika/platebni_bilance_stat/publikace_pb/pzi/index.html. >
[8] WOKOUN, R., TVRDOŇ, J. a kol, (2010). Přímé zahraniční investice a regionální rozvoj. Praha:
Oeconomica. ISBN 978-80-245-1736-0.
Příspěvek byl zpracován v rámci projektu Inovace studijních programů na Slezské univerzitě
v Opavě, Obchodně podnikatelské fakultě v Karviné r.č. CZ.1.07/2.2.00/28.0017.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
157
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-6840-2014-18
VÝVOJ PRIAMYCH ZAHRANIČNÝCH INVESTÍCIÍ VO
VYBRANÝCH REGIÓNOCH
DEVELOPMENT OF FOREIGN DIRECT INVESTMENTS IN
SELECTED COUNTRIES
ING. ELENA ŠIRÁ, PHD.
ING. MARIANA DUBRAVSKÁ, PHD.
Katedra ekopnómie a ekonomiky
Fakulta manažmentu
Prešovská univerzita v Prešove
Department of Economy and Economics
Faculty of Management
University of Prešov in Prešov
 Konštantínova 16, 080 01 Prešov, Slovak Republic
E-mail: elena.sira@unipo.sk, mariana.dubravska@unipo.sk
Anotace
Článok sa zaoberá analýzou tokov priamych zahraničných investícií vo vybraných krajinách. Pre
analýzu boli zvolené nasledovné krajiny: Česká republika, Maďarsko, Poľsko a Slovensko. V článku
popisujeme pozitíva plynúce z PZI pre krajiny. Následne analyzujeme vo vybraných krajinách mieru
nezamestnanosti a úroveň minimálnej mzdy, keďže ide o ukazovatele, ktoré sú dôležité pre investorov
pri výbere cieľových krajín. V ďalšej časti analyzujeme výšku PZI vo vybraných krajinách v období
2008 – 2012. V závere uvádzame zhrnutia z vývoja PZI v uvedených regiónoch.
Klíčová slova
priame zahraničné investície, miera nezamestnanosti, minimálna mzda
Annotation
This article deals with the development of foreign direct investments. We analyse FDI in selected
countries. We choose Czech Republic, Hungary, Poland and Slovakia for comparison. We describe
positives for countries to export FDI. Then we analyse mentioned countries through unemployment
rate and minimum wages, because these indicators are important for investors by choosing the target
countries. Than we analyse the amount of FDI in selected countries in the period of 2008 – 2012.
Last, we make conclusions about the amount of FDI flows in mentioned regions.
Key words
foreign direct investment, unemployment rate. minimum wage.
JEL classification: R11
Úvod
Priame zahraničné investície podporujú rozvoj ekonomík, zvyšujú zamestnanosť v regiónoch a
pozitívne vplývajú aj na obchodnú bilanciu. Zahraniční investori vstupujú na nové trhy z dôvodu
diverzifikácie predaja, kvôli kvalifikovanej a lacnej pracovnej sile, či už z dôvodu zvýšenia obratu,
alebo príležitostí nových trhov. Podmienkou pre vstup je však atraktívne prostredie, ktoré sa spája s
kvalitnou infraštruktúrou, s kvalifikovanou ale zároveň lacnou pracovnou silou a s množstvom
potenciálnych zákazníkov.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
158
Ciele a metodika
Cieľom príspevku je analyzovať vývoj PZI vo vybraných krajinách a následne poukázať na rozdiely,
príp. podobnosti v danej oblasti v uvedených krajinách.
Pre analýzu sme si vybrali obdobie rokov 2008 – 2012. Hodnoty PZI a iných vybraných ukazovateľov
sme analyzovali v týchto krajinách:
 Česká republika,
 Maďarsko,
 Poľsko,
 Slovenská republika.
Najskôr sme v uvedených krajinách zhodnotili mieru nezamestnanosti a úroveň minimálnych miest,
keďže aj na tieto ukazovatele sa zameriava pozornosť budúcich investorov PZI. Následne sme
hodnotili absolútne úrovne tokov PZI cez prílev a odliv PZI. Následne, pre lepšiu komparáciu
zvolených krajín sme použili prepočet tokov PZI ku HDP, aby mali závery z hodnotenia skúmaných
krajín vyššiu výpovednú hodnotu.
Údaje pre analýzu krajín v oblasti PZI a iných vybraných ukazovateľov sme čerpali zo štatistík
zverejnených Eurostatom, OECD a organizáciou UNCTAD. Teoretické podklady ku skúmanej
problematike sme čerpali z vedeckých článkov uverejnených vo svetových citačných databázach.
Výsledky
Priame zahraničné investície - PZI
V úvode tejto časti sa pokúsime zadefinovať termíny ako medzinárodný pohyb kapitálu a priame
zahraničné investície.
Prvotný podnet pre medzinárodný pohyb kapitálu vyplýva z miery zhodnotenia kapitálu
v jednotlivých krajinách. „Kapitál sa presúva z domácej krajiny do krajiny s lepšími možnosťami
zhodnotenia. Vyššie zhodnotenie kapitálu sa prejavuje v závislosti na forme investovaného kapitálu vo
vyššom zisku, vyšších dividendách, vyšších úrokoch a pod.“ (Kunešová a kol., 2006). Medzinárodný
pohyb kapitálu predstavuje presun určitej hodnoty z jedného štátu do druhého za tým účelom, aby
v nej pôsobila ako kapitál (Hečková, Chapčáková, 2012).
Podľa Kunešovej a kol. (2006) kapitál je možné do zahraničia investovať v rôznych formách.
Z hľadiska typu investovaného kapitálu rozlišujeme:
 Priame zahraničné investície,
 Portfóliové investície,
 Zahraničné vklady a úvery. (Kunešová a kol., 2006)
Z časového hľadiska je možné členiť kapitál na krátkodobý (kratšie ako 1 rok) a na dlhodobý
(investovanie na viac ako 1 rok).
Z hľadiska vlastníctva môžeme kapitál členiť na tieto skupiny:
 Súkromný kapitál (investorom je súkromný subjekt),
 Štátny kapitál (investorom je štát),
 Medzinárodný kapitál (investorom je medzinárodný subjekt). (Kunešová a kol., 2006)
Významnú formu medzinárodného pohybu kapitálu tvoria priame zahraničné investície (PZI).
V súčasnej ekonomickej teórii neexistuje jednotná definícia priamych zahraničných investícií. Podľa
OECD „Priama zahraničná investícia odráža zámer rezidenta jednej ekonomiky (priamy investor)
získať trvalú účasť v subjekte, ktorý je rezidentom v inej ekonomike ako ekonomika investora (priama
investícia).“ (OECD, 2008, s. 45). Podľa NBS (2008) „Priame zahraničné investície odrážajú trvalý
záujem rezidentského subjektu jednej krajiny (priamy investor) v rezidentskom subjekte inej krajiny
(podnik s priamymi zahraničnými investíciami). Zahŕňajú všetky transakcie uskutočňované medzi
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
159
priamym investorom a podnikom s priamymi zahraničným investíciami.“ V uvedených definíciách je
jasne vidieť dôraz na prekračovanie regionálnych hraníc pri tokoch PZI. V týchto definíciách je
prvotnou charakteristikou PZI ich transregionálne pôsobenie.
Podľa Kunešovej a kol. (2006) PZI predstavujú „nákup majetku v jednej krajine investorom druhej
krajiny, ktorý im umožní kontrolu podniku a rozhodovanie o ňom.“ Dudáš (2006) definuje PZI ako
„nákup zahraničných aktív na účely kontroly. Pod kontrolou rozumieme kontrolu hospodárenia firmy,
ktorej aktíva sa nakúpili ”(Dudáš, 2006, s. 5). Teda definície Kunešovej a Dudáša sa zhodujú v tom,
že PZI slúžia investorom aj na kontrolovanie hospodárenia firiem v zahraničí, kde majú investované
svoje aktíva.
Pri vývoze PZI chcú investori zarábať na špecifických podmienkach národnej ekonomiky. „PZI spolu
so správne nastaveným politickým pozadím môžu krajine poskytnúť finančnú stabilitu, podporiť
hospodársky rozvoj a zvýšiť blahobyt spoločnosti.“ (Kuzmišin – Šišková, 2013) Investor napr. získa
prístup k lacnej pracovnej sile. Významným stimulom sú tiež úspory, dane, clá. Všetky tieto
skutočnosti sa v konečnom dôsledku premietnu na výške zisku. Celkový ekonomický prínos, ktorý je
definovaný v zisku je v pomere s investičným rizikom (napr. ťažkosti s transfermi zisku do materskej
krajiny alebo riziko dvojitého zdanenia). Vzťah rizika a celkového možného prínosu potom usmerňuje
medzinárodný pohyb kapitálu. PZI neprinášajú výhody len investorom, ale taktiež hostiteľskej krajine.
(Kunešová a kol., 2006)
Hostiteľská krajina spravidla od PZI očakáva zvýšenie zamestnanosti, produkcie, prístup na nové trhy,
transfer nových technológií a celkové oživenie regiónu. (Kunešová a kol., 2006). „PZI sú
prostriedkom zabezpečujúcim transfer technológii, zvyšujú zamestnanosť a tiež prispievajú k
zvyšovaniu kvality pracovnej sily.“ (Kotulič a kol., 2013) Tiež môžeme tvrdiť, že „PZI vypĺňajú v
hostiteľskej krajine medzeru medzi investíciami a domácimi úsporami.“
If = (S-I) + (T-G) (Smataník, 2008)
Vývoj PZI vo vybraných regiónoch
V úvode prinášame vybrané ukazovatele hodnotených krajín. Krajiny vyvážajúce PZI sa pri výbere
cieľových krajín riadia aj aktuálnou ponukou pracovných síl, úrovňou nezamestnanosti, t.j, či je
pracovná sila k dispozícii a tiež aj výškou minimálnej mzdy, ktorá je potrebná na kalkuláciu nákladov
na prácu.
Tab. 1: Nezamestnanosť v %
2008 2009 2010 2011 2012
Česká republika 4,4 6,8 7,4 6,8 7,0
Maďarsko 7,9 10,1 11,2 11,0 11,0
Poľsko 7,2 8,3 9,7 9,8 10,2
Slovensko 9,5 12,1 14,4 13,7 14,0
Zdroj: vlastné spracovanie na základe údajov Eurostatu
V tab. 1 je uvedená nezamestnanosť v analyzovaných krajinách v období 2008 – 2012. Všetky
skúmané krajiny dosahujú pomerne vysokú mieru nezamestnanosti. Najvyššia miera nezamestnanosti
bola v celom období na Slovensku, naopak, najnižšia bola v Českej republike.
Tab. 2: Minimálna mzda v EUR
2008 2009 2010 2011 2012
Česká republika 334,83 309,10 311,39 328,61 312,01
Maďarsko 293,08 263,30 256,99 293,11 323,17
Poľsko 335,99 286,61 317,58 347,34 353,04
Slovensko 268,17 295,50 307,70 317,00 327,00
Zdroj: vlastné spracovanie na základe údajov Eurostatu
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
160
Čo sa týka vývoja minimálnej mzdy podľa tab. 2, vidíme, že v roku 2012 bola minimálna mzda vo
všetkých analyzovaných krajinách na približne rovnakej úrovni. Keďže ide o susediace krajiny, tak
v tomto ukazovateli nie sú markantné rozdiely medzi analyzovanými regiónmi. Ak by bola v niektorej
z uvedených krajín výrazne rozličná úroveň minimálnej mzdy od ostatných krajín, bol by z okolitých
krajín výrazný presun pracovných síl práve do tejto krajiny.
V nasledujúcej časti sa budeme venovať analýze PZI vo vybraných krajinách. V tab. 3 ako aj
v nasledujúcom grafe je znázornený vývoj prílevu PZI do nami analyzovaných krajín. Najväčší objem
prílevu PZI bol v Poľsku. Tam v prvých štyroch analyzovaných rokoch objem PZI rástol, no v roku
2012 sa jeho výšky výrazne znížila oproti predchádzajúcim rokom.
Vývoj v oblasti prílevu PZI v Českej republike je pomerne vyrovnaný. Hoci v rokoch 2009 a 2011 bo
zaznamenaný prepad výšky PZI oproti predchádzajúcim rokom, aj napriek tejto skutočnosti je to
krajina s druhým najväčším prílevom PZI za celé sledované obdobie po Poľsku. „Jednou zo silných
stránok Českej republiky je relatívne lacná a kvalifikovaná pracovná sila.“ (Wokoun – Krejčová,
2013)
Najmenší prílev PZI bol zaznamenaný v Slovenskej republike. V rokoch 2009-2012 jeho objem síce
rástol, no dosahované hodnoty boli výrazne pod hodnotami ostatných analyzovaných krajín. „Avšak
hospodárska Slovenska sa prikláňa k aktívnej podpore investorov prostredníctvom investičných
stimulov.“ (Kotulič a kol., 2013) Slovensko je aj napriek nepriaznivej situácii v nízkom objeme PZI aj
naďalej atraktívne pre investorov, pretože má nízke konkurenčné náklady na pracovnú silu a pracovná
sila je aj dostatočne vzdelaná (ako vyplýva aj z Tab. 1 a 2.). „Slovensko predstavuje relatívne malú
a otvorenú ekonomiku, ktorá spolu so súčasnou sektorovou štruktúrou predstavuje vo veľkej miere
závislosť na PZI.“ (Kuzmišin – Šišková, 2013)
Tab. 3: Prílev PZI v mil. EUR
2008 2009 2010 2011 2012
Česká republika 4665,512 2116,739 4441,009 1676,107 7660,726
Maďarsko 4574,704 1442,545 1564,181 4163,693 9741,06
Poľsko 10731,69 9352,797 10035,13 13676,51 2426,925
Slovensko 3520,665 -4,39655 1279,931 1549,788 2043,772
Zdroj: vlastné spracovanie na základe údajov UNCTAD
Graf 1: Prílev PZI
Zdroj: vlastné spracovanie na základe údajov UNCTAD
-2000
0
2000
4000
6000
8000
10000
12000
14000
Česká republika Maďarsko Poľsko Slovensko
2008 2009 2010 2011 2012
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
161
Pod odlivom PZI rozumieme investície slovenských, českých, poľských a maďarských rezidentov
v zahraničí. Tab. 4 a následne aj graf 2 nám uvádzajú hodnoty odlivu PZI v analyzovaných krajinách.
V priemere za celé sledované obdobie bol v Poľsku zaznamenaný najväčší odliv PZI. AK skúmame
jednotlivé roky, tak výrazne najvyšší odliv bol v roku 2012 dosahovaný v Maďarsku. Najnižšie
hodnoty odlivu PZI dosahuje v celom sledovanom období Slovenská republika.
Tab. 4: Odliv PZI v mil. EUR
2008 2009 2010 2011 2012
Česká republika 3126,565 686,6806 843,8672 -236,782 969,6559
Maďarsko 1615,733 1361,595 820,7738 3394,396 7650,53
Poľsko 3192,489 3398,53 5226,353 5215,376 -646,484
Slovensko 397,8506 654,0876 684,2591 354,4767 -53,1191
Zdroj: vlastné spracovanie na základe údajov UNCTAD
Graf 2: Odliv PZI
Zdroj: vlastné spracovanie na základe údajov UNCTAD
Uvedené hodnoty prílevu a odlivu PZI uvádzané za jednotlivé skúmané krajiny sú relatívne, keďže
tieto hodnoty neodzrkadľujú stav daných ekonomík, ale uvádzajú len absolútne hodnoty. Preto
v ďalších tabuľkách prinášame údaje o príleve a odlive PZI ku HDP. Takto majú údaje PZI výrazne
vyššiu vypovedaciu hodnotu. V tab. 5 sme najskôr uviedli hodnoty HDP v bežných cenách v mil.
EUR pre analyzované krajiny.
Tab. 5: HDP v mil. EUR
2008 2009 2010 2011 2012
Česká republika 163033,4 142610,2 143882,9 156994,9 142074,4
Maďarsko 111535,6 91595,67 92539,49 100311,2 90113,9
Poľsko 382891 311645,2 339769,3 371819,5 354281,3
Slovensko 68176,68 63089,21 63093,34 69479,85 66406,37
Zdroj: vlastné spracovanie na základe údajov OECD
V tab. 6 uvádzame hodnoty prílevu PZI ku HDP. Výrazne najvyššie hodnoty boli dosahované
v roku 2012 v Maďarsku, kde prílev PZI ku HDP bol viac ako 10 %-ný. Ak extrahujeme od výkyvov
vo vývoji, tak môžeme tvrdiť, že v analyzovaných krajinách boli dosahované hodnoty prílevu PZI na
HDP na úrovni cca 2- 3 %.
-1000
0
1000
2000
3000
4000
5000
6000
7000
8000
Česká republika Maďarsko Poľsko Slovensko
2008 2009 2010 2011 2012
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
162
Tab. 6: Prílev PZI ku HDP v %
2008 2009 2010 2011 2012
Česká republika 2,86 1,48 3,09 1,07 5,39
Maďarsko 4,10 1,57 1,69 4,15 10,81
Poľsko 2,80 3,00 2,95 3,68 0,69
Slovensko 5,16 -0,01 2,03 2,23 3,08
Zdroj: vlastné výpočty na základe údajov OECD a UNCTAD
Výrazne nižšie hodnoty boli dosahované pri odlive PZI ku HDP. Výrazne najvyššia hodnota odlivu
PZI ku HDP bola dosiahnutá v roku 2012 v Maďarsku na úrovni skoro 8,5 %. Najnižšie hodnoty tohto
ukazovateľa boli v celom sledovanom období dosahované v Českej republike. Ak extrahujeme od
výkyvov vo vývoji, tak môžeme tvrdiť, že v analyzovaných krajinách boli dosahované hodnoty odlivu
PZI ku HDP na úrovni cca 1 – 1,5 %, čo sú hodnoty približne o polovicu nižšie ako boli dosahované
pri príleve PZI ku HDP.
Tab. 7: Odliv PZI ku HDP v %
2008 2009 2010 2011 2012
Česká republika 1,92 0,48 0,59 -0,15 0,68
Maďarsko 1,45 1,49 0,89 3,38 8,49
Poľsko 0,83 1,09 1,54 1,40 -0,18
Slovensko 0,58 1,04 1,08 0,51 -0,08
Zdroj: vlastné výpočty na základe údajov OECD a UNCTAD
Záver
Analyzované krajiny sú svojou ekonomickou úrovňou a geografickou polohou zaujímavé pre
investorov. Pri porovnávaní úrovní ekonomík cez vybrané ukazovatele, a tiež aj pri porovnávaní tokov
PZI sme dospeli k záveru, že analyzované krajiny dosahujú porovnateľné hodnoty, ak sa údaje
interpretujú cez súhrnné ukazovatele. Pri absolútnom vyjadrení je vidieť mnohé výrazné odlišnosti
a nerovnováhu, ktoré však pri relatívnom prepočte zmiznú a údaje sú pre analyzované krajiny
porovnateľné bez výrazných výkyvov a rozdielností.
Literatúra
[1] DUDÁŠ T., (2006). Priame zahraničné investície vo svetovom hospodárstve. Bratislava: Ekonóm. ISBN
80-225-2139-6. p. 160.
[2] Eurostat statistics, (2008) [online]. [cit. 2014-3-23]. Dostupné z:
<http://epp.eurostat.ec.europa.eu/portal/page/portal/employment_unemployment_lfs/data/main_tables
[3] HEČKOVÁ, J., CHAPČÁKOVÁ, A., (2012). Súčasnosť perspektívy svetovej ekonomiky. Košice:
EQUILIBRIA. ISBN 978-80-8143-005-3
[4] KOTULIČ, R. a kol., (2013). Stock of foreign direct investment and its impact on the sustainable
development of the regions in the Slovak Republic. In 16th International Colloquium on Regional
Sciences. Conference Proceedings. Brno: Masarykova univerzita. pp. 162-167. ISBN 978-80-210-6257-3.
DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-6257-2013-7.
[5] KUNEŠOVÁ, H. a kol., (2006). Světová ekonomika nové jevy a perspektivy. Praha : C. H. Beck. ISBN 80-
7179-455-4. p.319.
[6] KUZMIŠIN, P., ŠIŠKOVÁ, A., (2013). The quality oe entrepreneurial environment as a factor of foreign
direct investments inflows. In Quality innovation prosperity / Kvalita inovácia prosperita XVII/2 – 2013.
ISSN 1338-984X.
[7] OECD Benchmark Definition of Foreign Direct Investment, 4th Edition, (2008). [online]. [cit. 2014-4-8].
Dostupné z: < http://www.oecd.org/daf/inv/mne/statistics.htm.
[8] Priame zahraničné investície. NBS, (2008). [online]. [cit. 2014-4-8]. Dostupné z:
<ttp://www.nbs.sk/_img/Documents/STATIST/SPB/PZI/PZI_2008.pdf.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
163
[9] SMATANÍK, P., (2008). Priame zahraničné investície na Slovensku (so zameraním na Continental
Matador Rubber, s.r.o.) [online]. [cit. 2014-4-1]. Dostupné z:
<www.vse.cz/vskp/show_file.php?soubor_id=20419.
[10] UNCTAD, (2014) [online]. [cit. 2014-3-21]. Dostupné z:
<http://unctadstat.unctad.org/TableViewer/tableView.aspx
[11] WOKOUN, R., KREJČOVÁ, N., (2013). Socio-economic level and regional competitiveness factors of
regions in the Czech Republic. In 16th International Colloquium on Regional Sciences. Conference
Proceedings. Brno: Masarykova univerzita. pp. 30-41. ISBN 978-80-210-6257-3. DOI
10.5817/CZ.MUNI.P210-6257-2013-3.
Tento príspevok je výstupom z projektu KEGA- 032PU-4/2013.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
164
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-6840-2014-19
FOREIGN DIRECT INVESTMENT FROM THE INDUSTRY
ZONE ALPKAAND ITS IMPACT ON THE REGION LABOUR
MARKET
DOPAD PŘÍMÝCH ZAHRANIČNÍCH INVESTIC Z PRŮMYSLOVÉ
ZÓNY ALPKA NA REGIONÁLNÍ TRH PRÁCE OKRESU LOUNY
ING. SYLVIE KOTÍKOVÁ
Katedra ekonomie
Ekonomická fakulta
Technická univerzita v Liberci
Department of Economics
Faculty of Economics
Technical University of Liberec
 Studentská 1492/2, 416 17 Liberec, Czech Republic
E-mail: sylvie.kotikova@tul.cz
Annotation
This paper aims to analyze and evaluate the impact of selected foreign direct investment in the Louny
District, based on the data from annual reports of multinational companies situated in the industrial
zone Alpka. This region contends with high unemployment and the absence of strategic employer. The
basic research question is whether and to what extent can foreign direct investment help to solve of
regional problems in the labour market in this structural afflicted region. Based on the comparative
analysis of information from companies´ annual reports and statistics from the Czech Statistical
Office and the CzechInvest association, the research results presented in the paper point at the fact, to
what extent foreign direct investment from one industrial zone could reduce the unemployment rate in
this particular district. The research results illustrate and quantify the contribution of these
investments from the start of the industrial zones until 2013. The contribution of these investments to
address the regional problem of high unemployment rates is illustrated by hypothetical unemployment
rate, in other words what would be the situation on the regional labour market in the case of the
absence of these investments in the industrial zone. Based on the comparative analysis of data from
the period 2000 - 2013 foreign direct investment from the industrial zone could reduce regional
unemployment rate by 1.7 p.p. per year on average.
Key words
foreign direct investment, labour market, regional development, unemployment rate
Anotace
Tento příspěvek má za cíl zhodnotit vliv vybraných přímých zahraničních investic na okres Louny, a
to prostřednictvím údajů z výročních zpráv nadnárodních firem lokalizovaných v průmyslové zóně
Alpka. Okres Louny se potýká s vysokou nezaměstnaností a absencí tzv. strategického zaměstnavatele.
Základní výzkumnou otázkou je, zda a především pak do jaké míry dokáží přímé zahraniční investice
napomáhat k řešení regionálních problémů na trhu práce v tomto strukturálně postiženém regionu. Na
základě komparativní analýzy informací z výročních zpráv firem a údajů ČSÚ a CzechInvestu je
kvantifikován dopad přímých zahraničních investic z konkrétní průmyslové zóny na nezaměstnanost
v okresu. Přínos těchto investic k řešení regionálního problému vysoké míry nezaměstnanosti je
ilustrován na hypotetické míře nezaměstnanosti, resp. jaký by byl stav na regionálním trhu práce
v případě neexistence těchto investic v průmyslové zóně. Na základě komparativní analýzy údajů z let
2000 – 2013 přímé zahraniční investice z průmyslové zóny dokázaly snížit regionální nezaměstnanost
v průměru o 1,7 p. b. ročně.
Klíčová slova
míra nezaměstnanosti, přímé zahraniční investice, regionální rozvoj, trh práce
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
165
JEL classification: F21, J60, J64, R11, O47
Introduction
Foreign direct investment (FDI) is a term which is commonly used within a global measuring scale.
Currently, it is already very substantial part of the Czech economy. In times of economic crisis, it
significantly supported the Czech economy when FDI employed more staff and created greater added
value than before the crisis despite the general slump of manufacturing (Šimanová, 2013).
FDI in the Czech Republic have both supporters and opponents in the context of investment
incentives. The first group consider them as a powerful engine of economic growth, the know-how
representative, new technologies and strategic employer. Foreign investment, or rather investments of
multinational corporations, help to solve the economic problems of the host region, particularly the
unemployment, e.g. FDI is involved in the unemployment almost up to 6 % in the most structurally
disadvantaged regions of Ústí nad Labem and Moravskoslezský (Šimanová, 2013).
The opponents point at the arrival of low-quality producers which are remarkable for mass production
with low added value that only take advantage of investment incentives (including support for the
creation of new working places) and do not create any lasting linkages in regions and an outflow of
FDI is very likely. Many of them may have a negative impact on technological convergence of
regions, on the other hand there is an increase of the inertia risk; i.e. the closure of the region in the
trap of technologically undemanding productions which are in high demand of labour in the intensive
industries and thus they permanently damage their competitiveness (Šimanová, Trešl, 2011).
Despite many criticism of FDI, states and regions compete how to get them as they create
comprehensive systems of investment incentives, offer the full range of the industrial zones and make
attractive localities for potential investors. Although there are negative aspects, FDI bring primarily
new working places, new technologies, knowledge and expertise to the region. These elements might
have positive impact on regional competitiveness (Pavlínek, 2004).
As a consequence of foreign direct investment introduction there is a general increase in living
standards, effective demand and additional creation of GDP. FDI also contributes to the increasing
labour productivity in the regions. These impacts are mutually linked and closely related to the
situation on the labour market which are affected by FDI.
Although this topic has become a very topical issue namely in the case of regions with the highest
capital inflows, there are no studies that quantify this impact in more details yet - at the level of
concrete industrial zones and companies. This is the purpose of this article.
1. Aim and methodology
The aim of this paper is to evaluate impact of the specific FDI and its impact on the regional labour
market of the Louny district, which is directly affected by the FDI, based on the analyse of the FDI.
Particular consequences of FDI, which have effect on the regional labour market, are shown and
analysed at the actual specific examples of foreign investors from the industrial zone Alpka are
analysed in this paper.
The statistics of the Czech Statistical office and the data of the CzechInvest are used as the main
primary sources utilized for the creation of this article.
The main method used for evaluating the impact of the below mentioned FDI is a comparative
analysis. Data of the regional labour market drawn from the state institutions, primarily from the CSO,
are compared to the information obtained from the annual reports of analyzed FDI. The impact of
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
166
analyzed FDI on the regional labour market is quantified by differences between the real rate of
unemployment:
(1)
and so-called the hypothetical unemployment rate ( ):
where U represents the real number of unemployed persons according to the CSO´s data, L represents
labour and E stands for the sum of the number of employees of analyzed FDI in each years.
A difficulty of this methodology resides in the fact that companies often take on workers from other
regions and foreigners. Unfortunately, such information is difficult to find out. Nevertheless,
according to the CSO´s data in the Ústí region, there is particularly low number of foreigners on the
labour market in the district Louny compared to other districts within the Ústí region. It makes only
6.6% in total (CSO, 2013).
Given of the above mentioned, this low employment of foreigners should not be emerged significantly
in a hypothetical calculation of the employment rate.
2. Foreign direct investment and unemployment in the district
Long-term high unemployment can be considered as a fundamental socio-economic problem of the
region. This region is characterized by one of the highest unemployment rate within the Czech
Republic – 10,7 % in 2013 making it one of the ten districts with the highest unemployment rate in the
Czech Republic (MPSV, 2014).
High unemployment rate is not the only one serious issue of this regional labour market.
Characteristic The long-term imbalance is distinctive: on one hand there is the existence of job
vacancies and on the other hand we speak of the existence of potential workers, who are unskilled for
these positions. There is a discrepancy between supply and demand in the labour market, i.e.
discrepancy between a focus of schools (or rather a supply of capacities of educational branches) and
the focus of the regional economy. This fact is supported by the statistics of the labour market.
According to the Labour Market Statistical Yearbook 2012, a proportion of job vacancies to
unemployed applicants is in the highest category (25%) by people with higher specialized education,
followed by the number of apprenticeship graduates (17,28 %) and persons with university degree
(8,67 %). It is obvious that despite the excess of labour supply over demand there is a large number of
job vacancies due to inappropriate qualifications and other reasons (MPSV, 2013).
Since 1998 investment incentives are provided in the Czech Republic primarily structurally affected
regions of type Louny district. Based on data of CzechInvest to December 31, 2013 was the situation
of FDI at 506 407,07 million CZK in the Czech Republic. 78 340,89 millions CZK (about 15.5%) was
invested in the Ústí nad Labem region. Roughly one-fifth of FDI in the Ústí nad Labem region is
located in the Louny district (CZK 17,987.89 miles), particularly in the industry zone Alpka (IZ
Alpka) 2 851.64 miles CZK where 4 investors situated their investment. Three Italian and one from
Germany. Currently 7 companies are in the IZ Alpka (March 2014). Four of them are FDI, which are
so called greenfields and were attract through investment incentives to the region. Given this statistics,
it is possible to say, that this district and especially the IZ Alpka is connected with the concentration of
FDI. This fact has effect and influence of regional labour market There are 4 branches of multinational
corporations located in the industry zone Alpka now (see the Tab. 1), (CzechInvest, 2014).
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
167
Tab. 1: Firms operating in the industry zone Alpka in 2014
Name of company
(Investor)
Size of the
factory
Country of
the investor
Number of
employees in
2013
Production
Logit (Radici Group) 24 ha Italy 150 Production of carpet yarn
Conta
(Candy Hoover Group)
16 ha Italy 152
Production of fridges and
freezers
FTE automotive
Czechia s.r.o.
7,5 ha Germany 570
Production of hydraulic
systems for brakes and
clutches
Rover Czech s.r.o
(Rover Plastic)
2 ha Italy 8 Production of plastic moldings
Source: own processing, data FTE automotive Czechia s.r.o., Conta, s.r.o. a Logit, s.r.o, Rover Czech, s.r.o.
The first corporation is the Logit, Ltd. - FDI of the Italian concern Radici Group. The second one is
again a subsidiary of the Italian investor - called Hoower Candy Group. The third firm is a subsidiary
of the contractor Candy Hoover Group - Rover Czech, s.r.o. The last is the current largest regional
employer - FTE automotive Czechia, s.r.o. It is also a company that is the most dynamically
developing company in the industrial zone Alpka (see the Fig. 1).
Fig. 1: Development of the number of employees in the analyzed FDI
Source: own processing, data FTE automotive Czechia s.r.o., Conta, s.r.o. a Logit, s.r.o, Rover Czech, s.r.o.
The figure 1 illustrates the employee numbers development of the FDI. The figure 1 shows that Logit,
s.r.o. can be described as an employer with a relatively stable number of employed people. In the
years 2000 – 2013 the company employed the average of 217 employees per year. The impact of the
crisis is evident in the 2009 on the employees reduction by 23%. The continuous decline in the
employment from 2010 to the present is caused by the trend of the labour productivity increase
(Ministry of Justice, 2014).
The dramatic development of the employees number occurred in the factory Conta, s.r.o. In 2007
Conta, s.r.o. employed 943 employees, which made the company the largest employer in the industrial
zone and strategic employer in the region. It should be noted that since 2008 the situation has inverted
dramatically – the company has turned from a strategic employer to the employer that is known for the
annual massive dismissals within this region. The number of employees has been declining year after
year. Only the part of people, who were made redundant, work in different companies in the industry
zone.
276
150
316
536
708
786
943
781
362
87
422
485
530
114
210
215
199
245
178
279
257
198
223 208 185
3
73
183
221
161 160
152275
377
570
506
10 10 10 12 8
0
100
200
300
400
500
600
700
800
900
1000
2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013
Logit Conta FTE Rover
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
168
The last FDI Italian company is the Rover Czech, s.r.o. The demonstrative effect of FDI can be
illustrated at these three Italian investors. A major factor of the localization for the arrival of new
investors is the satisfaction of the existing ones. The Italian investor Candy Hoover Group situated
their FDI in the industrial zone Alpka based on the references from another Italian investor - Radici
Group, which had already based its branch Logit, s.r.o. in the industryial zone Alpka. The firm Candy
Hoover Group was then followed by its contractor, the company Rover Plastic, which situated its
branch Rover Czech, s.r.o. to the industrial zone,and where about 10 employees have been producing
plastic moldings for the factory Conta, s.r.o. since 2009 (Kotíková, 2014).
The figure 1 also shows that only the company FTE automotive Czechia s.r.o has not been affected by
the economic crisis in terms of the employees number reduction. The company now virtually profits
from dismissals of workers from other factories in the IZ Alpka. Undoubtedly FTE automotive
Czechia s.r.o. is the only factory in the IZ Alpka which did not make any employees redundant but
even took on new employees during the economic crisis. Nevertheless it we could not be neglest the
fact, that at that time the company had tied hands. The investor was attracted to Podbořany through
varied investment incentives. The branch was established October 4, 2005, in operation got a year
later - at the same year the company got investment incentives for creating new job vacancies. There
was a particular precondition of creating 417 new job vacancies to April 18, 2009 (MPSV, 2009).
If the firm FTE automotive Czechia, s.r.o. had not obtained this investment incentive, it would be
highly likely that the company would have made people redundant as well as other companies in the
IZ. In that case the granting of this investment incentive to the enterprise FTE automotive Czechia
s.r.o. worked such as a safety measure against the increase of high unemployment rate, which in
2009 stood at 11.7% in the district. The conclusion from the obtained show that if the company had
not received this investment incentive to support creation of job vacancies, the increase of the
unemployment rate in 2008 would had been rather higher than what it actually occurred.
The Tab. 2 is dedicated to the hypothetical rate of unemployment. In this table the selected data about
the regional labour market from 2000 to 2013 are shown. It is the period when FDI began to employ
workers in the IZ Alpka.
Tab. 2: The calculation of the hypothetical unemployment rate in the case of the absence of
analysed FDI
Year
2000 17,09 7523 117 7640 17,356 0,266
2001 17,24 7521 283 7804 17,889 0,649
2002 18,58 8050 398 8448 19,499 0,919
2003 18,89 8091 515 8606 20,092 1,202
2004 15,08 7681 781 8462 16,613 1,533
2005 13,17 7457 984 8441 14,908 1,738
2006 12,11 6571 1051 7622 14,047 1,937
2007 8,93 4860 1497 6357 11,681 2,751
2008 8,84 4624 1415 6039 11,545 2,705
2009 11,7 6147 992 7139 13,588 1,888
2010 12,36 6495 939 7434 14,147 1,787
2011 12,33 6044 949 6993 14,266 1,936
2012 13,29 6004 863 6867 15,200 1,910
2013 10,7 4833 840 5673 12,560 1,860
Avarage 13,59 6564 830 7395 15,242 1,7
Source: own calculations based on date of the CSO and the data of the analysed companies
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
169
The Tab. 2 also brings also the information on the so called hypothetical number of unemployed (U +
E). In the point of the absence of analysed FDI or at their location to another region, the number of
unemployed people would be increased by the number of employees in these FDI (E). Calculations in
the column of the hypothetical number of unemployed thus form the sum of the unemployed and the
number of employees of the analysed FDI (U + E).
Based on the calculation of the hypothetical number of unemployed (U + Z) is then the hypothetical
unemployment rate ( ) calculated. The real unemployment rate (u) and hypothetical unemployment
rate ( ), or more precisely, unemployment rate that would occur without the localization of these
FDI to the IZ Alpka, is illustrated the Figure 3.
Fig. 3. Comparison of actual unemployment rate and the hypothetical unemployment rate
Source: Own processing based on data from the CSO and own calculations
The impact of FDI on the regional labour market can be clearly seen frm the Figure 3. The concrete
quantification of this effect for single years is shown in the Tab. 2 Looking at these numbers, it can be
sais that the FDI from IZ Alpka can reduce the unemployment rate by an average of 1.7 percent points
per year which can be regarded as a huge contribution regarding the fact that this reduction is caused
by only four firms located in one relatively small IZ. From the figure it is also seen that the
development of IZ Alpka follows the development of unemployment in the district Louny, but its
effect on reducing the unemployment rate is rather stable, even an increasing tendency can be
observed.
Conclusion
Disregarding the above mentioned demonstrative effect of Italian investors, one of the main reasons
for the placement of these FDI into this region have been numerous investment incentives particularly
support for the creation of new job vacancies that have been related to this region and to
the IZ Alpka. Considering the above quantified contribution of these FDI to solving of the largest
regional problem, or more precisely For the solution of high unemployment rate, it can be claimed that
granting of investment incentives to these analysed investments can be regarded as correct and
effective, because if the region was not connected with high investment incentives, there could be only
speculations about location of investments to this region. Investment incentives have been proven to
be the right motivation for investors, which have created hundreds of new job vacancies altogether.
FDI which is located in the IZ Alpka can be possibly described as stable, unlike the second IZ, which
is located in the district Louny. Last time the company Panasonic ended up its production in the IZ
Triangle and made circa 600 employees redundant. That is about 45 % of workers from the IZ. Tax
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
170
breaks expired after the period of economic crisis for companies Logit, s.r.o. and Conta, s.r.o., the
situation stabilized again and there is no indication of a tendency for leaving the IZ or to make people
redundant. FTE automotive Czechia s.r.o. has been developing dynamically and is currently
considered as the most perspective regional employer. Considering the smallest FDI firms, the Rover
Czech, s.r.o., it is not expected to end its production and leave the region. This company draws
incentives and as a Conta, s.r.o. supplier is dependent on its production and as it has already been
mentioned about Conta, s.r.o., it is also not expected to end up its production and change the locality
of its business despite the termination of the tax break.
From the results mentioned above it can be claimed that the situation would be significantly worse on
the regional labour market without these FDI, on average by 1,7 percentage points. Any business
connection would not exist with local businesses, the landscape character or the town and adjacent
areas form would not change. People would have no reason to move into the region without the
existence of such job placement. It might be said that analysed FDI have undoubtedly a positive
impact on the adjacent region. However, particular impacts and benefits are not fully quantifiable.
Changing the landscape, improving social life through sponsoring coming from these companies, or
the attractiveness of the region are difficult to quantify.
Literature
[1] CzechInvest, (2013). Investment Incentives. Database of CzechInvest, [online]. [cit. 2013-3-28]. Available
at: <http://www.czechinvest.org/investicni-pobidky-nove>.
[2] CSO. Statistical Yearbook of the Usti Region 2012 [online]. Ústí nad Labem: Czech Statistical Office, [cit.
20.03.2014]. ISBN 978-80-250-2261-0. Available at:
<http://www.czso.cz/csu/2012edicniplan.nsf/t/D0003FD8F8/$File/42.
[3] KOCOUREK, A. a ŠIMANOVÁ, J., (2013) Regionální benchmark stability přímých zahraničních investic
s příslibem investičních pobídek v ČR. In Sborník recenzovaných příspěvků z mezinárodní konference
Hradecké ekonomické dny 2013, díl II. Hradec Králové: Univerzita Hradec Králové. pp. 276 – 287. ISBN
978-80-7435-250-8.
[4] Ministry of Justice of the Czech Republic, (2013). Business register: collection of documents [online] [cit.
2011-08-10]. Available at: <http://www.justice.cz>.
[5] MoLSA, (2013). Time series. [online]. [cit. 28.03.2013]. Available at:
<http://portal.mpsv.cz/sz/stat/nz/casove_rady>.
[6] PAVLÍNEK, P., (2004). Regional Development Implications of Foreign Direct Investment in Central
Europe. European Urban and Regional Studies, vol. 11, iss. 1, pp. 47-70. ISSN 0969-7764. DOI
10.1177/0969776404039142.
[7] ŠIMANOVÁ, J., (2013) Evaluation of the Impact of Investment Incentives on Real Economic
Convergence between the Regions of the Czech Republic. In Economic Policy in the European Union
Member Countries. Ostrava: Vysoká škola báňská – Technická univerzita v Ostravě. pp. 304 – 312. ISBN
978-80-248-3095-7.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
171
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-6840-2014-20
REGIONAL POLICY OF THE EUROPEAN UNION,
INNOVATION AND NEW MODELS OF ENDOGENOUS
GROWTH
REGIONÁLNÍ POLITIKA EVROPSKÉ UNIE, INOVACE A NOVÉ
MODELY ENDOGENNÍHO RŮSTU
ING. PETR JIŘÍČEK
Katedra ekonomických studií
Vysoká škola polytechnická Jihlava
Department of Economic Studies
College of Polytechnics Jihlava
 Tolstého 16, 58601 Jihlava, Czech Republic
E-mail: jiricek@vspj.cz
Annotation
The paper analyses new theories of economic growth based primarily on endogenous development
and their impact on the concepts of the European Union regional policy. It testifies that supporting
research, development and innovations as well as investment to human capital and environmental
protection financed from the European funds are grounded in modern growth models.
Key words
innovation, growth models, endogenous development, science and research expenditures, regional
policy of the EU
Anotace
Příspěvek analyzuje nové teorie ekonomického růstu, založené převážně na endogenním rozvoji a
jejich dopad do koncepcí regionální politiky Evropské unie. Dokládá, že podpora výzkumu, vývoje a
inovací, investice do lidského kapitálu a ochrany životního prostředí, financované z evropských fondů,
mají oporu v moderních modelech růstu.
Klíčová slova
inovace, modely růstu, endogenní rozvoj, výdaje na vědu a výzkum, regionální politika EU
JEL classification: R11
1. Introduction
Innovation was considered an important growth factor already by significant Czech-Austrian
economist Josef Alois Schumpeter. This was in the time when economic growth theories in their
classical form only considered labour, land and physical capital. Schumpeter developed a theory of
creative destruction in the entrepreneurial environment whose result is creating innovation with an
impact on economic growth. The model is based on the assumption that the perfectly neoclassical
market model is constantly being destroyed and not that it is in the state of market equilibrium because
it does not substantially correspond to the monopolistic and oligopolistic organization of the market.
Economic system are perpetually developing and we can talk about, for instance, changes in the
population and its structure, technological development, changes in the amount of resources or
political changes, but according to Schumpeter only the entrepreneur can transform these quantitative
changes into qualitative economic development. The Schumpeter’s entrepreneur innovates the
production structure by creating a new product, innovates the production by inventing new production
methods, and enters a new market (Holman, 2005). In the time when Schumpeter was constructing his
innovation theory, a growth model was being created whose authors were economists Roy F. Harrod,
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
172
who published a study called “An Essay in Dynamic Theory“ in March 1939, and Evsey Domar, who
published the study “Capital Expansion, Rate of Growth and Employment“ in April 1946 (Holman,
2005). Based on both the similar studies, the reputable Keynesian model was built, stressing
exogenous sources of growth – physical capital and labour, while considering natural capital a
constant factor of production. The essence of the model was that if the economy wants to grow, it
must raise capital – i.e. invest. Until the 1980s, the reflection of this Keynesian growth theory in the
European Union regional policy was the emphasis on exogenous factors, external investment and
government regulation. In response to the growth model of the Keynesian direction the neoclassical
Solow-Swan model of economic growth was created. The growth model is based on an adjustment of
the classical Cobb-Douglas production function and in the equations it adds constant technological
advancement to capital and labour (A). Next there is an assumption of substitution of capital (K) and
labour (L) in a relation to the capital coefficient (α). The definition of the production function is in the
form (Solow, 1956):
( ) . (1)
The model also shows a conditional convergence – a poorer economy converges to a stable state faster
than a rich one, provided they have the same basic parameters. This conclusion reflects to the
regionalist theory of the neoclassical economic school.
2. The goal and methodology
The goal of the presented paper is to capture the influence of modern economic growth theories based
mainly on endogenous factors on the regional or innovation policy of the EU. The characteristic
feature of endogenous growth theories is the premise that production function shows constant yields
from additional capital inputs, unlike exogenous models which are reported with a production function
with decreasing yields. Endogenous models assume that non-decreasing earnings are caused by the
influence of positive externalities from new factors of economic growth – human or technical capital
(innovation). This assumption is utilized by the regionalist theory to justify methodologically its
concepts aimed at decreasing regional disparities and convergence of regions using the above
mentioned endogenous factors within a region. In the paper, development of individual theoretical
concepts based on endogenous growth models will be described and also some theoretical models
created in response to endogenously based concepts by representatives of the neoclassical school will
be mentioned. Further we will briefly analyse the influence of endogenous growth models in particular
on the European Union regional policy in its beginning till 1987 and then in individual programme
periods of 1988-1992, 1993-2000, 2000-2006 and 2007-2013 and for the new programme period of
2014-20. The comparison of individual models will be carried out on the level of the basic shape of
the production function with determining the meaning of individual parameters. To illustrate the
significance of supporting endogenous growth factors for the economic growth in the countries of the
European Union, graphs documenting the influence of financing research, development and
innovation in the basic form will be presented.
3. Results
3.1 Romer-Rebelo’s AK Model (1987)
After the collapse of the international financial system in the early 1970s and structural difficulties in
the EEC economy due to growing inflation and a number of current exchange devaluations, the
theoretical concepts based on both the dominating Keynesian growth model and purely neoclassical
model were not sustainable any more. These changes manifested themselves as significant structural
changes in afflicted regions with heavy industry, in the EEC countries especially in Lorraine, the
Rhineland, Wallonia and central England. The starting point for the regional policy was the theoretical
works which based economic growth on the internal resources of the region and technological
progress and reflected starting qualitative changes in material and information technologies of the
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
173
1970s. The works were based on the original theory of institutionalism by Thorstein Veblen and
Kenneth Galbraith (Holman, 2005). The first of these models was a neo-institutionalism concept of
Portuguese economists Paul Romer and Sergio Rebelo which was mathematically based from the neoclassical
Solow’s model without exogenously introducing technological progress and for the
technological constant equal to one. The production function of the model for the modified capital
coefficient α = 1 (constant yield from capital in relation to income) is in the following form (Rebelo,
1991):
(2)
Economic output is proportional to capital stock and technological constant; if we increase the
technological constant, we can increase social income Y without the influence on the change of capital
and labour ( , pro α = 1).
3.2 Lucas’s Endogenous Growth Model (1988)
Robert Emerson Lucas (*1937), an American economist, formulated a growth model that is based on
theoretical postulates of the American neo-institutional school that emphasises the significance of both
formal (private property, the law) and informal institutions as a fundamental framework for economic
and social progress. Lucas created his model on the assumptions that investments into education,
research and development financed from private or public sources lead to higher level of education. Its
rising level creates positive externalities in economy leading to increasing economies of scale and
those then lead to increasing productivity of work and growth of both product and income per capita.
In the model, production function is created in the shape:
( ) , (3)
where A is technological parameter, K physical capital, L labour, u production time, h stock of
knowledge capital, α is capital coefficient.
The model predicts that positive externalities from human capital (knowledge) lead to endogenous
growth of income due to their sharing (they have multiplicative effect) and the present value of
knowledge capital influences its accumulation in future. Knowledge capital influences productivity of
labour as well as physical capital creation, it is a reason of endogenous growth. Similarly to physical
capital, where postponing consumption leads to investment and to higher consumption in future,
incentives to study thus increase future economic growth. Both Lucas’s and the following Romer’s
models appeared in the time when the EEC policy of the 1980s responded to technological lagging
behind the USA and Japan; subsequently the first Framework Programme for Research and
Technological Development was created in 1984 and the Eureka programme in 1985.
3.3 Romer’s Endogenous Growth Model (1990)
In his model expanding the original AK model, Romer defined the influence of positive externalities
in the field of science and research. He says that research and development results regardless patent
secrets pervade economy and are intensified by the educational capacity of human capital, thereby
creating endogenous growth factor. In his model Romer defines three sectors of economy – the
research sector, the sector of intermediate products, i.e. of means of production, and the sector of final
production, i.e. of consumer goods or means of production. The definition of the production function
is in the shape (Romer, 1990):
, (4)
where K is physical capital corresponding to the amount of produced consumer goods, L labour
reflecting the number of workforce, H human capital which creates rival knowledge resulting from
education and training, A technological capital which is shown in the form of the technological index
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
174
and quantified by means of the number of patents and improvement proposals as a non-rival factor, β
substitution educational coefficient.
The essence of the model is that the consumer decides between consumption and savings under given
interest rates, there are subsidies to the sector of science and research and holders of human capital
decide whether to work or research, while the stock of knowledge, prices of improvement proposals
and wages are given. The role of the state here is the necessary form of government regulation and
namely creating and maintaining high-quality institutional environment (research, education,
qualification). In the EU this concept manifested itself by creating innovation and technological
agencies and common research institutions in the 1990s.
3.4 The Schumpeterian growth model (1992)
Howitt and Aghion’s endogenous growth model is based on vertical innovations generated by
competing research sector for the needs of entrepreneurial sector (Aghion, Howitt, 1992). The model
works with J. A. Schumpeter’s innovation theory and applies it on the present conditions of postindustrial
economy. Market equilibrium at present is determined by expectations of future research
results (future value of research results). One of these sources of expectation is creative destruction –
the outlook of future research results is influenced by the threat of destruction of the rent consequent
on the present research results. The pace of growth is a growing function of the amount of innovation,
the amount of knowledge capital and research work productivity. The model includes the falling
discount rate as the rate of return of invested research capital. A reflection of this model can be traced
in the principles of the EU Lisbon Strategy from 2000.
3.5 Jones’s semi-endogenous model (1995)
Charles I. Jones in his article Research and Development Based Models of Economic Growth (Jones,
1995) presents a model which describes the influence of technical progress on the economic growth,
which he perceives identically with previous models as an endogenous value. Technical progress is
the result of scientific research and development by competing subjects based on profit. However,
unlike the above mentioned models, this one does not perceive that economic growth is based only on
technical progress, but it becomes a growth factor only in relation to exogenous factor of population
growth. The production function definition is in the shape:
( ) , (5)
where Y is the final output of primary sector, α is production coefficient, σ is work elasticity in the
sector of final production, φ is the share of labour allocated to the final sector, K is physical capital, L
is labour, A is technological index.
In Jones’s model presentation, economic growth is influenced by the growth of productivity of factor
of production of the research and development area, but this growth does not continue unless there is
simultaneous accumulation of labour due to population growth. This model is a combination of
endogenous and exogenous growth factors and according to detected empirical results is most closely
related to present reality of the view of theories that do not accept the influence of environmental
limits on economy. Jones’s model influenced strongly the EU cohesion policy in the 21st
century
which, besides its emphasis on internal sources of the development of regions, does not ignore large
Europe-wide infrastructural projects. It is also proven by the continued existence of the Cohesion
Fund, originally limited until the emergence of the Eurozone, long-term EIB support of European
Projects in the area of European infrastructural (transport, information, energetic) networks or the
emergence of the CEF tool for the period of 2014-2020.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
175
3.6 Green-Solow’s environmental model (2004)
The model creators William Brock and Scott Taylor are representatives of the so called environmental
economy grown from neoclassical roots, in case of this model from the classical Swan-Solow model
supplemented with further factors such as the quality of the environment, pollution creation due to
economic growth and introducing exogenous technological progress as a presumption of preventing
the increase of environmental pollution. The model determines conditions of continuous growth when
technologic progress is expected to have an impact towards decreasing pollution. The definition of
production function is in the form (Brock, Taylor, 2004):
( ), (6)
where BL is efficient labour given by technological progress B with growth rate g and labour L with
the population growth n, K is physical capital.
Sustainable development is defined under the condition:
, (7)
where gA is the pace of growth of pollution preventing technological progress, g is the pace of growth
of polluting technological progress, n is the population growth rate.
The model reflects the situation in American industry when under the influence of technological
progress in the 1990s there was a decline of pollution rate. In the EU policy, it had an impact on
forming community programmes supporting renewable resources and energy savings (Altener, Save,
Coopener in the period 1993-1999; in periods 2000-2006 and 2007-2013 complex programmes IEE,
IEE 2).
3.7 Victor’s low growth model (2006)
The author of the low growth model is Canadian economist Peter Victor, concerned with
environmental economy. For mathematical description, Victor uses neoclassical Cobb-Douglas
production function where the economic output Y is dependent on the stock of physical capital K,
utilizing labour L and time t, which reflects growth of technological progress (Victor, 2006):
, (8)
where φ is the share of capital in GDP (capital coefficient).
On the grounds of empirical research the author presents the relation for a sustainable growth rate:
( ) ( ) ( ) (9)
The low growth model reflects the situation when economic growth encounters biological and
physical limits given by the influence of population growth on the world ecosystem, by limited natural
resources, and by the fact that economic growth does not lead to higher well-being but poverty is
growing. The model has become one of the bases for the sustainable development strategy, which is
an important issue in the area of the EU policies.
3.8 The Directed Technical Change Model (2010)
The author of endogenous growth model is Turkish economist Daron Acemoglu. If in the previous
environmental growth models technological progress was an exogenous value or a natural function of
time, in this model technological progress is caused endogenously. It is implied in a directed way by
means of technological change, which depends on individual characteristics of sectors inside the
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
176
economy, such as supply of jobs and possibilities of substitution of one sector production with
another. It works with empirical studies related to for example granting patents and their influence on
production economies. The directed technical change model considers two sectors of economy: the
first sector produces polluting technology and with its economic output contributes to growth of
emissions and the other technologically advanced sector produces clean products not polluting the
environment. There are research institutions which optimize their future profit from their activity by
selling patents to the first sector. The total economic output is a function of the sum of sectors using
as inputs polluting production and clean production. The production function definition is in the shape
(Acemoglu et al., 2010):
( ) , (10)
where ε is the elasticity between two sectors which can be both substitutes ( ) and complements
( ), Yc is economic output of the polluting sector, Yd is economic output of the sector preventing
pollution.
The author of the model says that if inputs are substitutes, then innovations occur only in the polluting
sector where there are maximum profits. In case of complements of the inputs of the two sectors the
price effect and the effect of the market size dominate and differences in both economic output and
innovation rate decrease. Acemoglu shows that in case of functioning market economy in the first
case the polluting sector and emissions increase above all limits and an environmental disaster occurs.
Therefore it is necessary to change the rules of the game and subsidize the clean sector or introduce
higher environmental taxes in the polluting sector and implement environmental policy. These
principles can be traced e.g. in subsidy conditions and priorities of programmes financing cohesion
policy or in the area of innovation programmes (for the period 2000-2007 namely the CIP and for the
period 2014-2020 e.g. programmes COSME and HORIZON).
Fig. 1: Expenditures on R&D in relation to GDP and EU GDP growth rate (2001-2013)
Source: Eurostat
Fig. 2: Expenditures of EU framework programmes 2001-2013
Source: Europa
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
177
4. Conclusion
In its development, regional policy reflects basic theoretical models of economic growth in concepts
of both Keynesian, neoclassical and neo-institutional schools. Until the end of 1970s exogenous
theories of Keynesian type (Harrod-Domar model) or neo-classical orientation (Solow-Swan model)
prevailed, preferring the significance of physical capital and workforce for regional development.
Regional policy was created rather in accordance with national economic policy as its integral part. In
connection with structural difficulties in economies of Western Europe, fundamental changes in
regional and structural policy took place during the 1980s, when there was an emphasis on the role of
internal sources of regions for their economic development and for creating institutions for their
activation. Besides the convergence model of R. Barr and X. Sala-i-Martin from 1992 which had
grown from neoclassical roots, endogenous theories further developed (Lucas, Romer). They were
created namely in connection with the beginning information and communication revolution, which
was the impetus of economic growth in developed countries in the 1980s and 1990s. In connection
with that, innovation, research and development, and the need to increase education with the support
in the area of regional policy as well with the goal to use local specifics proved to be an essential
factor for the economic growth. However the practice showed in many cases that when exercising
only endogenous factors in the development of regions their convergence does not occur but that it is
necessary to preserve large national or European sources which will support from the outside
significant national economic investments which regions will also benefit from. That was proven e.g.
in the extension of functioning of the EU Cohesion Fund, which should originally have cease to exist
with the entry of economically weaker EU countries to the Eurozone in 2000. Theoretical support of
this concept is provided by Jones semi-endogenous growth model. At the beginning of the 21st
century due to worsening global problems in the area of the environment and as a result of the Kyoto
Protocol there were substantial changes in the European Union in the orientation of the cohesion
policy support for the purpose of fulfilling obligations from the Kyoto Protocol and also increase of
expenditures on science, research and innovation, as illustrated by figures 1 and 2. Growth theories
accented this new phenomenon in sustainable development models by Brock and Taylor, Victor and
Acemoglu, or by the exogenous model of Brock and Taylor, which deal with the environmental factor
of economic growth. The task of innovations for sustainable development is dealt with by the model
of Aghion and Howitt, which goes back in a modernized form to the Schumpeterian theory of creative
destruction. We can say that also the present cohesion policy of the European Union strongly
emphasizes this approach to the concept for the new programming period and creation of supports
from European funds, as can be seen in the proposal of financial framework for 2014-2020.
References
[1] ACEMOGLU, D., AGHION, P., BURSZTYN, L., HEMOUS, D., (2010). The Environment and Directed
Technical Change. [online]. [cit. 2014-3-28]. Available at: <http://www.college-de-
france.fr/media/nicholas-stern/UPL40052_aghion.pdf>
[2] AGHION, P., HOWITT, P., (1992). A Model of Growth Through Creative Destruction. Econometrica,
vol. 60, iss. 2, pp. 323-351.
[3] BROCK, W., TAYLOR, S., (2004). The Green Solow Model. Working Paper, No. 2004-16. Madison:
Social Sciences and Research Institute University of Wisconsin.
[4] Europa. Development of Community research - commitments [online]. Available at:
<http://ec.europa.eu/research/fp7/pdf/fp-1984-2013_en.pdf#view=fit&pagemode=none>
[5] Eurostat, (2013). Research and development expenditure, by sectors of performance [online]. Available at:
<http://epp.eurostat.ec.europa.eu/tgm/table.do?tab=table&init=1&language=en&pcode=tsc00001&plugin=
1, http://apl.czso.cz/pll/eutab/html.h>
[6] HOLMAN, R. a kol., (2005). Dějiny ekonomického myšlení. 3th. edition. Prague: C. H. Beck. ISBN 80-
7179-380-9. p. 539.
[7] JONES, Ch., (1995). Research and Development Based Models of Economic Growth. The Journal of
Political Economy, vol. 103, iss. 4. DOI 10.1086/262002.
[8] LUCAS, R., (1988). On the mechanics of Economic Development. Journal of Monetary Economics , vol.
22, iss. 1, pp. 3-42. DOI 10.1016/0304-3932(88)90168-7.
[9] REBELO, S., (1991). Long-Run Policy Analysis and Long-Run Growth. Journal of Political Economy,
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
178
vol. 99, iss. 3, pp. 500-521. DOI 10.1086/261764.
[10] ROMER, P., (1990). Endogenous Technological Change. The Journal of Political Economy, vol. 98, iss.
5, Part 2: The Problem of Development: A Conference of the Institute for the Study of Free Enterprise
Systems, pp. S71-S102. DOI 10.1086/261725.
[11] SOLOW, R., (1956). Contribution to the Theory of Economic Growth. Quarterly Journal of Economics ,
vol. 70, iss. 1, pp. 65–94. DOI 10.2307/1884513.
[12] VICTOR, P., (2006). Managing of Growth. [online]. [cit. 2014-3-28]. Toronto: Faculty of Environmental
Studies, York University. Available at:
<http://www.yorku.ca/fes/wa/FacultyProfiles/app/profile/5174>
The paper was prepared within the grant of the Internal Grant Contest of College of Polytechnics
Jihlava No. 1200/4/6133 „Management and financing of innovation projects“.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
179
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-6840-2014-21
EKONOMICKÁ VÝKONNOST A VÝZKUMNÁ AKTIVITA
JAKO VÝZNAMNÝ FAKTOR EKONOMICKÉ ODOLNOSTI
REGIONŮ
ECONOMIC PERFORMANCE AND RESEARCH ACTIVITY AS AN
IMPORTANT FACTOR OF ECONOMIC RESILIENCE OF REGION
ING. ONDŘEJ SVOBODA, PH.D.
BC. TEREZA KLEMENTOVÁ
Ústav regionálních a bezpečnostních věd
Fakulta ekonomicko-správní
Univerzita Pardubice
Institute of Regional and Security Sciences
Faculty of Economics and Administration
University of Pardubice
 Studentská 84, 532 10 Pardubice, Czech Republic
E-mail: ondrej.svoboda@upce.cz, tereza.klementova@student.upce.cz
Anotace
Pojem ekonomická odolnost regionů se v současné době diskutuje především v souvislosti s rostoucí
pozorností k ekonomickým krizím, a to zejména v souvislosti se zkoumáním asymetrických
regionálních dopadů hospodářské krize z roku 2008. Cílem článku je pomocí analýzy dopadů této
krize ověřit hypotézy vztahující se k dvěma potenciálním determinantům ekonomické odolnosti
regionů: ekonomické výkonnosti a vědecké aktivitě regionu. Výzkum je založen na analýze 131
regionů úrovně NUTS 2 vybraných zemí Evropské Unie. Hlavní výzkumnou metodou je korelační
analýza. Výsledky ukazují, že mezi významné ukazatele vysvětlující asymetrické dopady hospodářské
krize patří produktivita práce, disponibilní důchod a výdaje na vědu a výzkum.
Klíčová slova
regionální rozvoj, ekonomická odolnost regionu, hospodářská krize, ekonomická výkonnost, výzkumná
aktivita
Annotation
The concept of economic resilience of regions is currently being discussed primarily in the context of
increasing attention to the economic crisis, especially in the context of the investigation of asymmetric
regional effects of the economic crisis in 2008. Aim of this article is to analyse the effects of the
economic crisis of 2008 to verify the hypotheses related to two potential determinants of economic
resilience of regions: economic performance and scientific activity of the region. The research is
based on an analysis of 131 regions NUTS 2 of the EU countries. The main research method is
correlation analysis. The results of the analyses confirm the hypothesis that Labour Productivity,
Disposable Income and Expenditures on R&D are very important determinants.
Key words
regional development, regional economic resilience, recessionary shocks, economic performance,
scientific activity
JEL classification: R00, R10, R11
Úvod
Odborná veřejnost, zabývající se ekonomickou odolností regionů, se shoduje v názoru, že má tento
výzkum potenciál přinést nový pohled na regionální rozvoj při současném řešení mnohých nejistot a
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
180
změn ve společnosti. Pojem odolnost regionů se objevuje nejen v odborné literatuře zabývající se
klasickými faktory regionálního rozvoje, ale lze jej dohledat i ve studiích zkoumajících reakci regionů,
jež jsou vystaveny dopadům přírodních i antropogenních mimořádných událostí značného rozsahu.
Například je možné jej nalézt jak v oblasti výzkumu spadajícího do krizového plánování zejména ve
spojitosti se zkoumáním dopadů selhání kritické infrastruktury, tak i v oblasti výzkumu zaměřujícího
se na schopnost regionů zotavit se po rozsáhlých povodních (podrobněji viz Pelling, 2011; Rose a
Liao, 2005).
Odolnost je v širším smyslu chápána jako schopnost socioekonomického systému existujícího ve
vymezeném regionu odolat a následně se úspěšně adaptovat na vychýlení ze své dosavadní
rovnováhy. Rovnováhou je v tomto smyslu pojímán žádoucí stav sledovaných veličin, který umožňuje
efektivní rozvoj regionu. Ekonomická odolnost regionu je pak nahlížena jako schopnost ekonomik
regionů reagovat vhodným způsobem na existenci vlivu množiny událostí přírodního či
antropogenního původu majících schopnost vychýlit ekonomiku regionu z ustáleného stavu. Lze tedy
konstatovat, že pojem regionální odolnost v sobě skrývá schopnost regionu efektivně odolávat různým
výzvám (jak náhlým výkyvům, tak i pomalu běžícím nežádoucím jevům).
Využitelnost pojmu zkoumala již řada regionálních analytiků (srov. např. Foster, 2007; Hill a kol.,
2011; Vogel, 2007). Například Pendall a kol. uvádí, že (Pendall a kol., 2010): „zkoumání regionální
odolnosti umožňuje odhalení potenciálních rizik rozvoje regionů zahrnujících jak přírodní a
ekonomické otřesy, tak i pomalu působící a dlouhotrvající procesy, jež mají charakter bariér dalšího
rozvoje.“ Mezi tyto procesy řadí například dlouhodobou deindustrializaci regionu, vylidňování území,
demografické změny (např. stárnutí populace) či klimatické změny atd. Regionální odolnost je tak
nahlížena jako podstata toho, proč některé regiony reagují pružně na změny ekonomické, sociální,
politické či ekologické, zatímco jiné dlouhodobě zaznamenávají zhoršení svého dosavadního rozvoje.
Z výše uvedeného lze soudit, že zkoumání regionální odolnosti může zlepšit porozumění rizikům,
která je nutné zohlednit v rámci strategického managementu regionů. Ekonomická odolnost je často
zmiňována ve vztahu k otevřenosti ekonomik. V tomto ohledu uvádí někteří autoři (například Kraft a
kol., 2011; Koutský a kol., 2012), že propojení ekonomik nepřináší jen pozitiva, ale také zvýšenou
citlivost regionů na různé hospodářské výkyvy. Vysoká otevřenost ekonomik – a z toho vyplývající
vzájemná závislost regionů – je v okamžicích hospodářských problémů příčinou zvýšené náchylnosti
ekonomik vůči poklesům. Z důvodu rostoucí otevřenosti ekonomik roste potřeba systémového a
celistvého přístupu, který si klade za cíl vysvětlit příčiny rozdílných dopadů různých exogenních
výkyvů na ekonomiky regionů.
1. Ekonomická odolnost regionu a možnosti jejího měření
Walker a kol. považují za základní vymezení pojmu odolnost (Walker a kol., 2010): „schopnost
systému odolat šoku, vyrovnat se se změnou a nadále prospívat.“ Podobnou definici uvádí Fosterová,
která definuje regionální odolnost jako (Foster, 2007): „schopnost regionu zotavit se z významné
změny.“ Za zdroj „změny“, která ohrožuje rozvoj regionu, je možné považovat jak událost mající
charakter mimořádné události velkého rozsahu (často živelního charakteru), tak i významné
celonárodní nebo nadnárodní recese. Definici ekonomické odolnosti regionu vymezuje například Hill
a kol., kteří ji vnímají jako (Hill a kol., 2011): „schopnost ekonomiky regionu zotavit se úspěšně
z vychýlení, jež mělo negativní dopad na dosavadní vývoj regionu“. Zde je nutné zdůraznit, že zdroj
„vychýlení“ je vnímán exogenně – čili pochází z vnějšího okolí regionu.
V české odborné literatuře se problematikou regionální odolnosti zabýval např. Koutský a kol.
(Koutský a kol., 2012) nebo Kraft a kol. (Kraft a kol., 2011). Koutský a kol. (Koutský a kol., 2012)
pojímá ekonomickou odolnost regionu jako „schopnost regionální ekonomiky reagovat na změnu
podmínek (i šokové povahy) a nacházet nové rovnovážné stavy“. V některých případech je odolnost
regionů nazírána nikoli jako vlastnost, ale spíš jako proces, v jehož rámci dovedou regiony vhodně
čelit nepříznivým okolnostem (např. Koutský a kol., 2012).
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
181
Častým tématem při výzkumu ekonomické odolnosti regionů je identifikace faktorů, které mají
potenciál ovlivňovat ekonomickou odolnost regionů (dále jen EOR). Martin uvádí, že nalezení a
prokázání vlivu faktorů EOR často naráží na to, že je obtížné identifikovat ty, které by byly spolehlivé
napříč odlišnými regiony (Martin, 2012).
Rozdílnost dopadů hospodářských výkyvů je ovlivněna schopností adaptace, kterou mají podniky
i pracující síla v regionu. V případě firem se jedná o to, jak snadno jsou schopny přejít k jiným
činnostem. Modifikace ekonomické činnosti však vyžaduje řadu dílčích změn, mezi něž patří nalezení
nových odbytových trhů, zajištění nových výrobních vstupů, zavedení nových technologií atd.
V případě pracujících osob jde o to, jak snadno se dovedou přizpůsobit změně vyplývající ze změny
pracovní činnosti. Pokud vyjdeme z uvedeného pohledu, pak můžeme říci, že region může být
relativně více odolný pouze v některých ohledech (např. ve vztahu k podnikům), ale v jiných ohledech
může vykazovat odolnost relativně menší (např. pokud se jedná o trh práce).
Ačkoli je stanovení možných determinantů regionální ekonomické odolnosti obtížné, lze uvést několik
možných souvislostí, které přicházejí v úvahu. Z hlediska determinantů EOR je možné předpokládat,
že regiony mající nadprůměrnou produktivitu, vysokou úroveň produktu, které mají současně vysokou
míru vědecké aktivity, jsou pravděpodobně odolnější resp. méně zranitelné (Martin, 2012). Cílem
příspěvku je přispět k ověření vlivu výše uvedených determinantů, které lze shrnout pod dva
potenciální faktory: ekonomická výkonnost a výzkumná aktivita regionu. Vzájemná souvislost
uvedených faktorů je častým tématem různých výzkumů (např. Kraftová a kol., 2013).
Pro dosažení uvedeného cíle je nutné zvolit vhodný způsob kvantifikace ekonomické odolnosti
regionů. V odborné literatuře se lze dále setkat s řadou ukazatelů, které jsou doporučovány pro
kvantifikaci ekonomické odolnosti regionů. Mezi možné ukazatele ekonomické odolnosti regionů lze
zařadit například (ESPON, 2012), (Martin, 2011):
 počet pracujících osob a míru zaměstnanosti regionu,
 zaměstnanost podle odvětví a míru ekonomické aktivity,
 hrubou přidanou hodnotu a produktivitu práce,
 počet podniků v regionu a počet podniků v exportních odvětvích,
 velikost mezd a investic.
Většinou se však za dostatečný základ pro kvantifikaci ekonomické odolnosti regionů považuje buď
regionální produkt, nebo regionální úroveň zaměstnanosti. Vzhledem k problematičnosti stanovení
regionálního produktu je často sledován vývoj regionální zaměstnanosti (Martin, 2011). Oproti
regionálnímu produktu má jak své výhody, tak i nevýhody. Jako nevýhodu lze vnímat především to,
že v sobě absentuje údaj ohledně velikosti produktivity práce. Společnou nevýhodou obou ukazatelů
je nemožnost odstínění vlivu dojíždění za prací.
Možnost kvantifikovat ekonomickou odolnost na základě dynamiky regionálního produktu je značně
omezena tím, že zveřejňování těchto údajů podléhá například u subnárodních regionů EU relativně
velkému zpoždění. Toto zpoždění odpovídá povinnosti národních statistických úřadů uveřejňovat
regionální HDP na úrovni NUTS 2 do 2 let od konce sledovaného období.
Výhodou ukazatele regionální zaměstnanosti je jeho sociální rozměr v reakci regionu na hospodářský
výkyv. Lze totiž konstatovat, že prudce klesající úroveň zaměstnanosti může být v důsledku působení
negativního hospodářského výkyvu vnímána obyvateli jako citelný znak ekonomické neodolnosti
regionu, a to i v případě, kdy regionální produkt klesl jen zanedbatelně.
Jako příklad výzkumu ekonomické odolnosti regionů založeného na zkoumání reakce regionů
z hlediska úrovně zaměstnanosti lze uvést studii anglického ekonomického geografa Martina Rona
(Martin, 2011). Ten se zaměřil na analýzu dopadů hospodářských poklesů zkoumaných
prostřednictvím dlouhodobých časových řad úrovně zaměstnanosti regionů NUTS 1 ve Velké Británii.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
182
2. Metodika výzkumu
Cílem výzkumu je ověření významu dvou potenciálních determinantů EOR: vliv ekonomické
výkonnosti regionu a vědecké aktivity na ekonomickou odolnost regionu. Z výše uvedených důvodů
byla ekonomická odolnost kvantifikována na časových řadách počtu pracujících osob v regionech
zařazených do výzkumného vzorku. Konkrétně byly zkoumány dopady hospodářské krize z roku
2008, a to na 131 regionech úrovně NUTS 2 devíti zemí EU (Rakousko, Česká republika, Německo,
Španělsko, Francie, Itálie, Polsko, Slovensko, Velká Británie). Z množiny všech regionů těchto států
byly vybrány ty, u kterých bylo možné identifikovat body zlomu (body zlomu oddělují rostoucí a
klesající části časové řady počtu pracujících osob v regionu) a současně u nich došlo vlivem
hospodářské krize k prokazatelnému poklesu odhadovaného reálného regionálního produktu (odhad
byl uskutečněn pomocí implicitního cenového deflátoru získaného z databáze UNSTAT (UNSTAT,
2013)). Celkem tak vstupovalo do výzkumu 175 regionů a po uvedené selekci bylo zařazeno do další
analýzy pouze 131 regionů (přičemž byly zastoupeny regiony ze všech uvedených států EU).
Pro účely výzkumu byly stanoveny 2 hypotézy:
H1: „Ekonomická výkonnost regionů je významným faktorem ekonomické odolnosti regionů.“
H2. „Výzkumná aktivita regionů je významným faktorem ekonomické odolnosti regionů.“
Pro ověření platnosti hypotézy je nutné prokázat statisticky významný vztah mezi ukazateli
zastupujícími ekonomickou výkonnost regionu resp. vědeckou aktivitu regionu (viz tabulka č. 1 a č. 2)
s níže popsanými ukazateli EOR. Fáze poklesu a fáze oživení byla u zkoumaných regionů
identifikována na čtvrtletních časových řadách počtu pracujících osob zkoumaných regionů. Zdrojem
dat těchto časových řad bylo výběrové šetření pracovních sil (LABOUR FOURCE SURVEY, 2013).
Ekonomická odolnost regionů byla zkoumána v období 1. čtvrtletí roku 2008 až 3. čtvrtletí 2012. Pro
účely výzkumu byla zkoumaným faktorům přiřazena sada ukazatelů (viz tabulka č. 1 a č. 2). Údaje
o regionech odpovídající v tabulkách uvedeným ukazatelům byly získány z databáze EUROSTATu
(EUROSTAT, 2012) za roky 2006 a 2007. Dvě sady dat za uvedené roky reprezentují možné zpoždění
působení determinantů na EOR (2 leté zpoždění působení odpovídá použití datových sad z roku 2006,
1 leté zpoždění odpovídá roku 2007). Uvedené dva roky je možné považovat za poslední roky, kdy
ekonomiky zkoumaných regionů nebyly ještě ovlivněny dopadem hospodářské krize z roku 2008 a
proto je možné je využít pro analýzu determinantů EOR.
Pro účely ověření hypotéz byly použity následující ukazatele kvantifikující EOR: velikost obnovení
počtu pracujících osob regionu měřená mezi 1. čtvrtletím 2008 a 3. čtvrtletím 2012 poměrem počtu
pracujících osob v uvedených okamžicích (symbol VO). Další ukazatelem EOR byla změna počtu
pracujících osob v první fázi poklesu (rychlost poklesu, symbol F1) a v první fázi oživení (rychlost
oživení, R1).
Pro ověření hypotéz byla provedena korelační analýza (pro hladinu významnosti 0.05) mezi ukazateli
zastupující faktor ekonomické výkonnosti a vědecké aktivity a výše uvedenými ukazateli EOR (F1,
R1, VO). Z důvodu neprůkaznosti normálního rozdělení vstupních dat byla použita neparametrická
varianta korelační analýzy – výpočet Spearmanova koeficientu korelace. Detailní způsob úpravy
všech použitých datových sad byl popsán v předešlém výzkumu (viz Svoboda, 2014).
3. Výsledky výzkumu
Výsledky korelační analýzy ukazující vliv jak faktoru ekonomické odolnosti, tak i vědecké aktivity
regionu shrnuje text této podkapitoly. Níže jsou popsány výsledky, které jsou podstatné pro ověření
stanovených hypotéz.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
183
Tab. 1: Výsledky korelační analýzy - Ekonomická výkonnost regionu (st. významné hodnoty tučně)
Proměnná / Rok
2007 2006
F1 R1 VO F1 R1 VO
Hrubý domácí produkt v běžných tržních cenách na obyvatele
(v PPS)
-0,402 0,088 0,418 -0,395 0,087 0,433
Tvorba hrubého fixního kapitálu na obyvatele -0,242 -0,125 -0,029 0,200 -0,084 -0,402
Produktivita práce (HPH na počet pracujících osob) -0,446 0,121 0,573 -0,063 0,450 0,363
Disponibilní důchod na obyvatele -0,356 0,302 0,535 -0,244 0,303 0,467
Zdroj: Vlastní zpracování dle LABOUR FOURCE SURVEY a EUROSTAT
Výše uvedená tabulka (tabulka č. 1) zobrazuje výsledky korelační analýzy pro ukazatele, které lze
přiřadit k faktoru „ekonomická výkonnost regionu“. Výsledky ukazují na to, že všechny zvolené
ukazatele je možné považovat za statisticky významné determinanty EOR (každý z ukazatelů
zastupujících ekonomickou výkonnost regionu statisticky významně koreluje s alespoň jedním
ukazatele EOR (F1, R1 a VO) – viz tučně zvýrazněné hodnoty.
Ukazatel „Tvorba hrubého fixního kapitálu na obyvatele“ prokázal statisticky významný vztah
s ukazatelem VO pouze pro hodnoty roku 2006. Druhý ukazatel, který prokázal citlivost na velikost
zvoleného zpoždění působení determinantů, byl ukazatel „Produktivita práce“. Tento ukazatel
prokázal statisticky významný vztah s ukazatelem EOR ve fázi růstu (R1) pouze pro hodnoty roku
2006.
Z hlediska velikosti míry těsnosti korelačního vztahu je možné uvést jako jeden z významných vztahů
vliv ukazatele „Disponibilní důchod na obyvatele“ na ukazatel VO (korelační koeficient 0,535 pro rok
2007 a 0,467 pro rok 2006). Tento ukazatel také koreluje statisticky významně s ukazatelem F1 a R1.
Vzhledem k tomu, že se v prvním případě (s F1) jedná o negativní korelaci a v druhém případě (s R1)
se jedná o pozitivní korelaci, je možné usuzovat na to, že velikost disponibilního důchodu na
obyvatele snižuje rychlost propouštění ve fázi poklesu a naopak zvyšuje rychlost zvyšování počtu
pracujících osob ve fázi oživení.
Dalším významným determinantem byl potvrzen ukazatel Produktivita práce (vyjádřena jako HPH na
počet pracujících osob) a ukazatel HDP (vyjádřen v jednotkách standardu kupní síly). První uvedený
ukazatel koreluje statisticky významně s ukazatelem VO (koeficient korelace je 0.573 pro hodnoty
z roku 2007 a 0,363 pro hodnoty z roku 2006). To potvrzuje domněnku, že regiony s vyšší
produktivitou práce mají větší schopnost regenerace po hospodářském poklesu vzhledem k počtu
pracujících osob ve srovnání s regiony méně produktivními. Druhý ukazatel (HDP) koreluje
statisticky významně s ukazatelem VO (koeficient korelace je 0.418 pro hodnoty z roku 2007 a 0,433
pro hodnoty z roku 2006). To lze také interpretovat tak, že větší schopnost regenerace počtu
pracujících osob mají regiony s vyšším HDP. Ukazatel HDP navíc koreluje negativně s ukazatelem F1
jak pro data z roku 2006 tak i pro 2007. Jelikož ukazatel F1 vyjadřuje rychlost poklesu počtu
pracujících osob v regionu, lze ukazatel HDP považovat za významnou charakteristiku regionu, která
snižuje rychlost propouštění. Stejně tak lze za významný ukazatel z hlediska EOR uvést „Tvorbu
hrubého fixního kapitálu na obyvatele“. Shrneme-li uvedená zjištění, je možné prohlásit první
hypotézu za ověřenou.
Tabulka č. 2 uvádí výsledky korelační analýzy pro oblast „výzkumná aktivita regionu“. Na základě
celkového posouzení statisticky významných vztahů je možné uvést, že se rozdílnost zpoždění
působení faktorů EOR potvrdila pouze v případě ukazatelů: „Podíl pracujících osob ve VaV na
ekonomicky aktivním obyvatelstvu“ a „Podíl výzkumníků ve VaV na ekonomicky aktivním
obyvatelstvu“. Oba ukazatele prokázaly statisticky významný korelační vztah s ukazatelem VO jen
pro zpoždění o délce jednoho roku (pro hodnoty 2007). Ostatní nalezené vztahy je možné považovat s
ohledem na velikost zpoždění za srovnatelné.
Nejsilnější statisticky významný vztah prokázal ukazatel „Počet patentových přihlášek na milion
obyvatel“, který statisticky významně koreloval s ukazatelem VO jak na základě hodnot z roku 2007
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
184
(korelační koeficient je 0,599), tak i pro rok 2006 (korelační koeficient je 0,617). Lze tedy
konstatovat, že výzkumná aktivita regionu měřená počtem patentových přihlášek pozitivně ovlivňuje
schopnost regionu odolávat a regenerovat se z hospodářského poklesu. Všechny další zkoumané
ukazatele je také možné považovat za významné ukazatele z hlediska EOR. Za univerzální ochranný
faktor je možné označit právě ukazatel „Počet patentových přihlášek na milion obyvatel“, jelikož
statisticky významně koreloval jak s ukazatelem změny počtu pracujících osob ve fázi poklesu (F1),
ale i ve fázi oživení (R1). Na základě uvedených zjištění je možné konstatovat, že i druhou hypotézu
je možné považovat za potvrzenou.
Tab. 2: Výsledky korelační analýzy - Výzkumná aktivita regionu (stat. významné hodnoty tučně)
Proměnná / Rok
2007 2006
F1 R1 VO F1 R1 VO
Celkové vnitropodnikové výdaje na VaV (v PPS) -0,470 0,105 0,477 -0,534 0,005 0,418
Podíl pracujících osob ve VaV na ekonomicky aktivním
obyvatelstvu
-0,426 -0,034 0,359 -0,434 -0,201 0,001
Podíl výzkumníků ve VaV na ekonomicky aktivním
obyvatelstvu
-0,332 0,120 0,361 -0,369 -0,039 -0,001
Počet patentových přihlášek na mil. Obyvatel -0,437 0,314 0,599 -0,423 0,337 0,617
Zdroj: Vlastní zpracování dle LABOUR FOURCE SURVEY a EUROSTAT
Závěr
Příspěvek stručně pojednává o pojmu ekonomická odolnost regionů a představuje možnosti jeho
měření. Cílem příspěvku je ověření dvou hypotéz o vztahu dvou potenciálních faktorů (ekonomické
výkonnosti a vědecké aktivitě regionů) k ekonomické odolnosti regionu. Výsledky korelační analýzy
ukazují souvislost řady ukazatelů, které lze považovat za ukazatele faktoru ekonomické výkonnosti
resp. i faktoru vědecké aktivity regionu, s ekonomickou odolností regionů měřenou reakcí regionů na
hospodářskou krizi v roce 2008 prostřednictvím vývoje počtu pracujících osob. Korelační analýzou
nalezené korelační vztahy nabývají poměrně slabé intenzity. Přesto je možné hovořit o statistické
významnosti, jelikož byly potvrzeny pro poměrně rozsáhlý vzorek 131 regionů na hladině
významnosti 0.05.
Literatura
[1] ESPON., (2012). Economic Crisis: Resilience of Regions. [online]. [cit. 2012-08-19]. ESPON & Cardiff
University Dostupné z: <http://www.espon.eu/export/sites/default/Documents/
Projects/AppliedResearch/ECR2/ECR2_inception_report.pdf>.
[2] Eurostat. General and regional statistics. [online]. [cit. 2012-10-15]. Dostupné z:
<http://epp.eurostat.ec.europa.eu/portal/page/portal/statistics/search_database>.
[3] HILL, E., ST. CLAIR, T., et al., (2011). Economic shocks and regional economic resilience. Working
Paper 2011-13, Building Resilient Regions. Institute of Governmental Studies, University of California,
Berkeley.
[4] FOSTER, K. A., (2007). A case study approach to understanding regional resilience. Working Paper
2007-08. Berkeley: Institution of Urban and Regional Development.
[5] KOUTSKÝ, J., RUMPEL, P., SLACH, O. a kol., (2012). Profilace měkkých faktorů regionálního rozvoje
jako nástroj posilování regionální odolnosti a adaptability. Certifikovaná metodika Ministerstva pro
místní rozvoj. [online]. [cit. 2012-9-09] Dostupné z: <http://zam.uur.cz/Rohrerova/Certifikovane-
metodiky/10-Koutsky-WD-61-07-1.pdf>.
[6] KRAFT, J. a kol., (2011). Východiska z krize. Cesty zmírnění negativních efektů hospodářské krize v ČR.
Liberec: Technická univerzita v Liberci. ISBN 978-80-7372-787-1.
[7] KRAFTOVÁ, I., MATĚJA, Z., ZDRAŽIL, P., (2013). Innovation Industry Drivers. In Proceedings of the
11th International Conference Liberec Economic Forum 2013. pp. 329-328. [online]. [cit. 2014-10-04].
Dostupné z: < http://www.lef-tul.cz/sekce/LEF_2013.pdf>.
[8] LABOUR FOURCE SURVEY, (2013). [online]. [cit. 2013-04-21]. Dostupné z:
<http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/zam_vsps>.
[9] MARTIN, R., (2012). Regional economic resilience, hysteresis and recessionary shocks. Journal of
Economic Geography, vol. 12, iss. 1, pp. 1 – 32. DOI 10.1093/jeg/lbr019.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
185
[10] MARTIN, R., GARRETSEN H., FINGLETON, B., (2012). Recessionary Shocks and Regional
Employment: Evidence on the Resilience of U. K. Regions. Journal of Regional Science, vol. 52, iss. 1,
pp. 109–133. DOI 10.1111/j.1467-9787.2011.00755.x.
[11] PELLING, M., (2011). Adaptation to Climate Change. From Resilience to Transformation. London:
Routledge.
[12] PENDALL, R., FOSTER, K. A., a kol., (2010). Resilience and regions: building understanding of the
metaphor. Cambridge Journal of Regions, Economy and Society, vol. 3, iss. 1, pp. 59 - 70. DOI
10.1093/cjres/rsp028.
[13] ROSE, A., LIAO, S.Y., (2005). Modelling regional economic resilience to disasters: a computable
general equilibrium model of water service disruptions. Journal of Regional Science, vol. 45, iss. 1, pp. 75
– 112. DOI 10.1111/j.0022-4146.2005.00365.x.
[14] SVOBODA, O., (2014). Vliv lidského kapitálu na ekonomickou odolnost regionů. In Mezinárodní
vědecká konference Hradecké ekonomické dny 2014 – Ekonomický rozvoj a management regionů. Hradec
Králové: Gaudeamus. pp. 457-263. ISBN 978-80-7435-366-6.
[15] SVOBODA, O., MAŠTÁLKA, M., (2013). The resilience of Czech regions to economic crisis. 16th
International Colloquium on Regional Sciences. Conference Proceedings. Brno: Masarykova univerzita.
pp. 487-493. ISBN 978-80-210-6257-3. DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-6257-2013-61.
[16] VOGEL C. et al., (2007). Linking vulnerability, adaptation, and resilience science to practice: Pathways,
players, and partnerships. In Global Environmental Change. pp. 349-364 [online]. [cit. 2012-09-15]
Dostupné z: <http://fs.wa4.lucklaboratories.com/knowledge-
base/wikiadapt/images/8/8e/Linking_vulnerability,_adaptation,_and_resilience_science_to_practice.pdf>.
[17] WALKER, B., CARPENTER, S., a kol., (2010). Resilience Management in Social-ecological Systems: a
Working Hypothesis for a Participatory Approach. In Conservation Ecology. [online]. [cit. 2012-10-02].
Dostupné z:<http://www.ecologyandsociety.org/vol6/iss1/art14/>.
[18] UNSTAT., (2013). Implicit Price Deflator [online]. [cit. 2013-08-11]. Dostupné z:
<http://unstats.un.org/unsd/snaama/dnllist.asp>.
Příspěvek byl zpracován v rámci projektu č. SGSFES-2014002 IGA Univerzity Pardubice.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
186
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-6840-2014-22
VÝZKUMNÝ POTENCIÁL KRAJŮ ČR
RESEARCH POTENTIAL OF THE CZECH REGIONS
ING. LUCIE KOVÁCSOVÁ
Katedra regionální ekonomie a správy
Ekonomicko-správní fakulta
Masarykova univerzita
Depart. of Regional Economics and Administration
Faculty of Economics and Administration
Masaryk University
 Lipová 41 a, 602 00 Brno, Czech Republic
E-mail: kovacsova@rect.muni.cz
Anotace
Cílem tohoto příspěvku je tedy zhodnotit vývoj a stav výzkumného potenciálu jednotlivých krajů České
republiky, a to jak prostřednictvím dat z Českého statistického úřadu vztahujících se k výzkumným
ukazatelům regionu, tak v souvislosti se získanými prostředky pro vybudování výzkumné infrastruktury
z Operačního programu Výzkum a vývoj pro inovace a zapojení organizací do 7. rámcového
programu. Z těchto získaných dat je následně vytvořen jeden souhrnný ukazatel pro každý kraj,
přičemž dle očekávání dopadla suverénně nejlépe Praha a z ostatních krajů vykázal nejlepší výzkumný
potenciál Jihomoravský kraj. Naopak nejhorších výsledků dosáhl ve všech sledovaných ukazatelích
Karlovarský kraj.
Klíčová slova
region, výzkum a vývoj, výzkumná infrastruktura, výzkumný potenciál
Annotation
The aim of this paper is to assess the progression and state of the research potential of the Czech
regions. First of all are processed the data from the Czech Statistical Office relating to the research
indicators of the region. Subsequently the research infrastructure of the region is reviewed in relation
to the funds from the OP R&DI received for their construction and also involvement of the
organizations in the FP7 projects. All of these data are then combined into a single indicator that
allows comparison of the research potential of all regions. As expected, Prague reached the best
results in all indicators. From other regions the South Moravian Region have the best research
potential and the worst results were achieved in all indicators the Region of Karlovy Vary.
Key words
region, research and development, research infrastructure, research potential
JEL classification: R11, R12
Úvod
Stále více důležitým faktorem pro rozvoj regionu je sektor výzkumu a vývoje, který je považován za
jeden z hlavních zdrojů pro tvorbu inovací. Klusáček a kol. (2004) uvádí oblast výzkumu a vývoje v
České republice jako jednu z identifikovaných bariér pro její rozvoj. Zajisté však není možné říci, že
je tomu takto ve všech regionech České republiky. Chceme-li účinnou a efektivní inovační politiku, je
nutné, aby byla přizpůsobena specifickým rysům jednotlivých regionů. Každý region je totiž
jedinečný a jednotlivé regiony se mezi sebou odlišují – mají rozdílné přírodní podmínky, historický
vývoj, strukturu ekonomiky, demografické charakteristiky apod. (Klímová, 2013) a to vše ovlivňuje
více či méně právě i jeho výzkumný potenciál. Hlavním výzkumným záměrem bude v konečném
důsledku zjistit, zda může být pro rozvoj regionu bariérou jeho nízký výzkumný potenciál. V první
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
187
fázi je však nutné tento potenciál nějak identifikovat a tedy analyzovat dostupné ukazatele pro tuto
oblast.
1. Výzkum a vývoj v České republice
Ještě před samotnými výsledky vztahujícím se ke krajům ČR je vhodné zmínit, jak je na tom
s podporou výzkumu a vývoje Česká republika jako celek., což ukazuje následující graf, zachycující
vývoj výdajů na tuto oblast.
Graf 1: Výdaje na výzkum a vývoj v ČR (mil. Kč)
Zdroj: ČSÚ
Jak je vidět, tak výdaje na výzkum a vývoj vykazují po celou dobu sledovaného období rostoucí trend
a nijak citelně je nezasáhla ani ekonomická krize, což dokazuje pouze nepatrný pokles těchto výdajů
v roce 2008. Zvyšování výdajů na vědu, výzkum, vývoj a inovace bylo jednou z hlavních priorit
Lisabonské strategie (European Commision, 2010) a nyní je tato priorita obsažena i v Evropské
strategii růstu - Evropa 2020 (Evropská komise, 2014). Z pohledu podílu výdajů na Vav na HDP však
Česká republika nevychází dlouhodobě příliš dobře. Uvnitř země pak existují značné meziregionální
rozdíly (Žítek a kol., 2012). Je tedy zřejmé, že tato podpora není mezi jednotlivé regiony rozdělována
rovnoměrně. Každý z nich má jiné předpoklady pro kvalitní výzkum a vývoj a to, jaký je jejich
výzkumný potenciál by měl ukázat tento příspěvek.
2. Ukazatele VaV krajů ČR
Značná část potřebných dat pro tento článek je získána z Českého statistického úřadu, a to konkrétně
ze statistik vztahujících se k oblasti vědy a výzkumu. Zde jsem pro účely další práce vybrala kromě
výdajů na VaV i následující ukazatele: počet pracovišť výzkumu a vývoje, výzkumní pracovníci
(přepočtené osoby) a udělené patenty v České republice přihlašovatelům z ČR. Všechna tato získaná
data jsou následně přepočtena na jednoho obyvatele daného kraje a z celé časové řady (roky 2001 –
2012) je pak pro účely dalšího zpracování vypočten aritmetický průměr. Výsledné hodnoty jsou
následující:
25,000.0
30,000.0
35,000.0
40,000.0
45,000.0
50,000.0
55,000.0
60,000.0
65,000.0
70,000.0
75,000.0
2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
188
Tab. 1: Ukazatele VaV pro jednotlivé kraje ČR (průměr za období 2001 – 2012 na 1 000 obyv.)
Pracoviště VaV Výzk. pracovníci
Výdaje na VaV (tis.
Kč)
Udělené patenty
Praha 0,486 8,724 14 845,0 0,084
Středočeský 0,151 2,059 5 210,4 0,023
Jihočeský 0,143 1,150 2 617,2 0,016
Karlovarský 0,063 0,186 322,8 0,008
Královéhradecký 0,193 1,107 2 180,7 0,023
Jihomoravský 0,286 3,376 5 617,0 0,029
Olomoucký 0,158 1,411 2 360,2 0,018
Moravskoslezský 0,151 1,188 2 450,2 0,017
Zlínský 0,214 1,112 2 540,4 0,020
Vysočina 0,138 0,576 1 180,5 0,012
Plzeňský 0,150 1,345 2 869,7 0,021
Ústecký 0,095 0,397 805,7 0,012
Liberecký 0,176 1,491 3 085,0 0,048
Pardubický 0,206 1,835 3 537,1 0,032
Zdroj: Vlastní zpracování na základě dat z ČSÚ
Následně jsou vypočtené hodnoty převedeny na koeficient (nazveme si jej „koeficient VaV“), a to tak,
že u každého ukazatele je nejnižší dosažené hodnotě přiřazen koeficient 1,00 a následující koeficienty
jsou vypočteny podle toho, kolikanásobně jsou dosažené hodnoty vyšší, než je tato minimální
hodnota. Vzorcem můžeme tento koeficient vyjádřit takto:
KVaV = Uij / Ui-min
kde Uij hodnota ukazatele i pro kraj j
Ui-min minimální hodnota u ukazatele i
Následný součet pak dovoluje nejen jednotlivé kraje seřadit podle jejich významnosti pro výzkum a
vývoj, ale také je možné díky němu určit, o kolik je tento význam vyšší, resp. nižší oproti ostatním
krajům.
Tab. 2: Koeficient VaV pro jednotlivé výzkumné ukazatele
Pracoviště VaV Výzk.
pracovníci
Výdaje na VaV Udělené patenty Součet
koeficientů
Praha 7,73 47,00 45,99 10,99 111,71
Středočeský 2,41 11,09 16,14 3,01 32,65
Jihočeský 2,28 6,20 8,11 2,15 18,73
Karlovarský 1,00 1,00 1,00 1,00 4,00
Královéhradecký 3,08 5,96 6,76 2,98 18,78
Jihomoravský 4,56 18,19 17,40 3,86 44,00
Olomoucký 2,52 7,60 7,31 2,38 19,81
Moravskoslezský 2,41 6,40 7,59 2,26 18,67
Zlínský 3,40 5,99 7,87 2,61 19,87
Vysočina 2,19 3,10 3,66 1,63 10,58
Plzeňský 2,38 7,24 8,89 2,77 21,29
Ústecký 1,52 2,14 2,50 1,58 7,73
Liberecký 2,81 8,03 9,56 6,27 26,67
Pardubický 3,28 9,88 10,96 4,23 28,35
Zdroj: Vlastní zpracování na základě dat z ČSÚ
Z tabulky je možné vyčíst dva extrémy. Ten první je patrný u Karlovarského kraje, který ve všech
zvolených ukazatelích vykazuje nejnižší hodnoty. Druhým extrémem je pak hlavní město Praha, která
znatelně převyšuje ostatní kraje – její součet koeficientů je více než dvojnásobně vyšší než součet u
Jihomoravského kraje, který je na pomyslném druhém místě. Výsledný součtový koeficient je
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
189
znázorněn v následujícím grafu a pro lepší názornost byla vynechána právě Praha, která by nad všemi
ostatními kraji značně vyčnívala.
Graf 2: Součet koeficientů VaV
Zdroj: Vlastní zpracování
3. Výzkumná infrastruktura a projekty
Mluvíme-li o výzkumném potenciálu, tak je zajisté vhodné do něj zahrnout i velká výzkumná centra a
výzkumné projekty. Pro účely tohoto příspěvku jsou mezi výzkumná centra zařazena ta, která získala
podporu z prioritní osy 1 Operačního programu Výzkum a vývoj pro inovace (OP VaVpI). Tato
prioritní osa s názvem „Evropská centra excelence“ je zaměřena na vytvoření omezeného počtu center
excelence, dobře vybavených VaV center s moderní, často jedinečnou infrastrukturou a kritickou
velikostí tak, aby byla schopná přispívat k propojení a větší integraci předních českých VaV týmů
s předními mezinárodními výzkumnými organizacemi a evropskými výzkumnými infrastrukturami
(MŠMT ČR, 2012). Celkem je těchto velkých vědecko-výzkumných projektů v České republice osm a
jejich výčet je uveden v následující tabulce.
0.00
5.00
10.00
15.00
20.00
25.00
30.00
35.00
40.00
45.00
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
190
Tab. 3: Seznam projektů podpořených v prioritní ose 1 OP VaVpI
Název projektu Název žadatele Sídlo žadatele / centra
Centrum excelence Telč
Ústav teoretické a aplikované mechaniky
AV ČR, v.v.i.
Praha / Telč
ELI: Extreme Light Infrastructure Fyzikální ústav AV ČR, v.v.i. Praha / Dolní Břežany
CEITEC – středoevropský
technologický institut
Masarykova univerzita Brno / Brno
Centrum excelence IT4Innovations
Vysoká škola báňská – Technická
univerzita Ostrava
Ostrava / Ostrava
CzechGlobe – Centrum pro studium
dopadů globální změny klimatu
Ústav systémové biologie a ekologie AV
ČR, v.v.i.
České Budějovice /
České Budějovice
NTIS – Nové technologie pro
informační společnost
Západočeská univerzita v Plzni Plzeň / Plzeň
Biotechnologické a biomedicínské
centrum Akademie věd a Univerzity
Karlovy
Ústav molekulární genetiky AV ČR,
v.v.i.
Praha / Vestec
Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně
– Mezinárodní centrum klinického
výzkumu (ICRC)
Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně Brno / Brno
Zdroj: vlastní zpracování na základě informací o projektech na portálu OP VaVpI
Na první pohled se může zdát zvláštní, že pouze v případech, kdy je sídlo žadatele v Praze, se centrum
realizuje v jiném kraji, nicméně tento jev je dán tím, že Praha nemůže být z tohoto operačního
programu podporována. Ve dvou z těchto tří případů je však toto centrum umístěno ve Středočeském
kraji, a to v těsné blízkosti Prahy.
Z hlediska výzkumných projektů byly vybrány projekty podpořené v rámci 7. rámcového programu
(7. RP)1
, a to konkrétně ty, kde figuruje příjemce z České republiky jako koordinátor. Všechny tyto
projekty je možné vyhledat v informačním systému Evropské komise CORDIS (Community Research
and Development Information Service) a výčet projektů použitých pro tento příspěvek byl proveden
v říjnu roku 2013. Vzhledem k většímu počtu těchto projektů zde nejsou všechny vypsány, ale je
uveden pouze počet těchto projektů v rámci kraje, a to dle sídla příjemce. Tento počet je rovnou
přičten k počtu projektů z PO 1 OP VaVpI, avšak v případě OP VaVpI není brán zřetel na sídlo
příjemce, nýbrž na sídlo centra.
Tab. 4: Počet projektů PO 1 OP VaVpI a 7. RP v krajích ČR
Kraj PO 1 OP VaVpI 7. RP Celkem
Praha - 52 52
Středočeský 2 6 8
Jihočeský 1 11 12
Karlovarský - - Královéhradecký
- - Jihomoravský
2 24 26
Olomoucký - 2 2
Moravskoslezský 1 2 3
Zlínský - - Vysočina
1 1 2
Plzeňský 1 5 6
Ústecký - - Liberecký
- - Pardubický
- - Zdroj:
vlastní zpracování
1
Tento rámcový program pro výzkum má dva hlavní strategické cíle: 1) posílit vědeckou a technologickou
základnu evropského průmyslu; 2) podnítit mezinárodní konkurenceschopnost za současné pomoci výzkumu,
jenž podporuje politickou linii EU (Evropská komise, 2007).
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
191
Zde je opět patrné, že znatelně nejvíce projektů 7. RP je realizováno u příjemců se sídlem v Praze.
Druhou pozici obsadil opět Jihomoravský kraj. Z pohledu budování velkých výzkumných center lze
konstatovat, že dvě tato centra jsou vždy na území krajů, které vykázaly po Praze nejvyšší hodnoty
součtu výzkumných koeficientů, a to kraj Jihomoravský a Středočeský. U dalších čtyř krajů je možné
očekávat, že tato centra povedou ke zlepšení ukazatelů VaV. Na druhou stranu v šesti krajích
neexistuje žádný příjemce, který by byl koordinátorem projektu financovaného ze 7. RP a ani se zde
nebuduje (nevybudovalo) velké výzkumné centrum z OP VaVpI.
Aby bylo možné tyto počty použít při formulování výzkumného potenciálu, tak je potřeba je také
převést na jednotný koeficient dle výše uvedeného vzorce, přičemž se nebudou brát v potaz kraje, kde
nebylo dosaženo žádné hodnoty. Koeficient je vypočten ze součtové hodnoty.
Tab. 5: Koeficient výzkumných projektů
Kraj Koeficient
Praha 26
Středočeský 4
Jihočeský 6
Karlovarský Královéhradecký
-
Jihomoravský 13
Olomoucký 1
Moravskoslezský 1,5
Zlínský Vysočina
1
Plzeňský 3
Ústecký Liberecký
-
Pardubický Zdroj:
vlastní zpracování
4. Výzkumný potenciál
Jak je možné vypozorovat i v následujícím grafu, tak čtyři z výše zmiňovaných šesti krajů vykazují
horší výsledky i v rámci sledovaných výzkumných ukazatelů a součet koeficientů je u nich pod
hodnotou 20, i když v případě Královéhradeckého kraje je to pouze o jeden bod. Výjimkou jsou kraje
Liberecký a Pardubický – tyto dva kraje si i přes absenci výzkumných center a projektů udržují lepší
celkovou pozici než některé mající výzkumné centrum a/nebo projekty (např. Vysočina,
Moravskoslezský i Olomoucký kraj). Graf 3 tedy zobrazuje celkovou hodnotu výzkumného potenciálu
vyjádřenou jako součet koeficientů a počtu výzkumných center a projektů. Hodnoty v grafu jsou
zaokrouhleny matematicky na celá čísla.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
192
Graf 3: Výzkumný potenciál krajů ČR
Zdroj: vlastní zpracování
Z vypočtené hodnoty výzkumného potenciálu můžeme např. usoudit, které kraje budou mít tendenci
generovat další výzkumné aktivity. Zejména ta část, která se týká výzkumných center a projektů
napovídá, zda se dá očekávat, že v daném kraji výzkumná aktivita ještě více poroste. Lze se také
zamyslet nad tím, zda kraje s nižšími dosaženými hodnotami výzkumného potenciálu začít více
podporovat či nikoliv. V tomto rozhodnutí by měl pomoci následující výzkum, jehož záměr je zmíněn
v závěru. Díky němu by mělo být možné usoudit, jestli v tomto případě nízký výzkumný potenciál
působí jako bariéra pro rozvoj tohoto regionu anebo to na jeho rozvoj nemá vliv a vývoj regionálního
HDP závisí spíš na jiném odvětví.
Zvolené ukazatele nejsou samozřejmě jedinými, které identifikují a ovlivňují výzkumný potenciál
kraje a na základě odborné diskuze a dalších poznatků bude možné tento základní parametr případně
poupravit.
Závěr
Dle očekávání vykazovala ve všech ukazatelích nejlepší výsledky Praha. To je dáno nejen faktem, že
se jedná o hlavní město, ale i mnoha dalšími faktory, jako je dobrá dopravní dostupnost (železniční,
silniční i letecká), sídlo mnoha nadnárodních firem, přítomnost řady veřejných i soukromých
vysokých škol a vědecko-výzkumných institucí apod. Nejlepší pozici v rámci ostatních krajů má
Jihomoravský kraj a u něj lze i dle dosažených výsledků očekávat, že si tuto pozici bude nadále
udržovat a zřejmě i zlepšovat. S menším odstupem pak třetí pozici zaujímá kraj Středočeský, jehož
dobrý výsledek může být ze značné části ovlivněn i vědecko-výzkumnými aktivitami Prahy, a to nejen
prostřednictvím budování velkých výzkumných center (zmíněno výše). V případě dalších osmi krajů
jsou konečné výsledky relativně hodně vyrovnané – výsledné hodnoty se pohybují zhruba v rozmezí
20 – 30. Nejhůře jsou na tom kraje Vysočina, Ústecký a Karlovarský, přičemž u prvního zmiňovaného
kraje lze v budoucnu očekávat mírné zlepšení, a to především díky vybudování Centra excelence Telč
(OP VaVpI), avšak v případě posledních dvou nic nenasvědčuje tomu, že by se jejich výzkumný
potenciál měl v blízké budoucnosti nějak zlepšit.
Na tento článek bude následně navazovat další výzkum, z jehož výsledků by mělo vyplynout, zda
vývoj uvedených výzkumných ukazatelů ovlivňuje ekonomický růst příslušného regionu (měřeno
pomocí regionálního HDP). Tento vliv se může projevovat například i tak, že v době, kdy HDP České
republiky roste, tak HDP kraje s vysokým výzkumným potenciálem roste rychleji, nebo naopak v
0.00
20.00
40.00
60.00
80.00
100.00
120.00
140.00
138
37
25
4
19
57
21 20 20
12
24
8
27 28
Koeficient výzkumných
projektů
Součet koeficientů VaV
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
193
případě poklesu ekonomické aktivity je u takového kraje tento pokles nižší než v průměru za celou
Českou republiku. Následně by bylo i zajímavé vysledovat, jestli nízký výzkumný potenciál regionu
může být bariérou pro jeho rozvoj, resp. spíše ekonomický růst.
Literatura
[1] CORDIS – Community Research and Development Information Service, (2013). EU Research Projects.
[online]. Dostupné z: <http://cordis.europa.eu/projects/home_en.html>.
[2] Český statistický úřad. [online]. Dostupné z: < http://www.czso.cz/>.
[3] European Commision, (2010). Lisbon strategy. [online]. [cit. 2014-04-09]. Dostupné z:
<http://ec.europa.eu/archives/growthandjobs_2009/objectives/index_en.htm>.
[4] Evropská komise. Evropa 2020 – Evropská strategie růstu. [online]. [cit. 2014-04-09]. Dostupné z:
<http://ec.europa.eu/europe2020/index_cs.htm>.
[5] Evropská komise, (2007). 7. RP ve stručnosti. Lucemburk: Úřad pro úřední tisky Evropských společenství.
ISBN 978-92-79-06136-3. p. 32.
[6] KLÍMOVÁ, V, (2013). Innovation infrastructure in Moravian regions. In 16th International Colloquium
on Regional Sciences. Conference Proceedings. Brno: Masarykova univerzita. pp. 198-204. ISBN 978-
80-210-6257-3. DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-6257-2013-24.
[7] KLUSÁČEK K. a kol, (2004). Závěrečná zpráva projektu evaluace RPS 4/04 Bariéry růstu
konkurenceschopnosti České republiky. [online]. [cit. 2013-01-26]. Dostupné z: <http://www.strukturalni-
fondy.cz/getdoc/fb998f25-73e0-4392-b0f6-cb99bf681e58/Bariery-rustu-konkurenceschopnosti-CR>.
[8] Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy České republiky, (2012). Operační program Výzkum a vývoj
pro inovace. [online]. [cit. 2014-04-10]. Dostupné z: <http://www.opvavpi.cz/cs/siroka-verejnost/zakladni-
dokumenty-programu/operacni-program-vyzkum-a-vyvoj-pro-inovace/>
[9] OP VaVpI, (2014.). Projekty. [online]. Dostupné z: <http://www.opvavpi.cz/cs/siroka-
verejnost/projekty.html>
[10] ŽÍTEK, V., KLÍMOVÁ, V., KOVÁCSOVÁ, L., FEIXOVÁ, B, (2012). Podpora výzkumu a transfer
technologií v Jihomoravském kraji. Auspicia, vol. VIII, č. 1, pp. 146-151. ISSN 1214-4967.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
194
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-6840-2014-23
ANALÝZA VYBRANÝCH UKAZOVATEĽOV ROZVOJA
INOVATÍVNEHO PROSTREDIA V SR A ČR
THE ANALYSIS OF THE CHOSEN INDICATORS OF THE
INNOVATIOVE ENVIRONMENT DEVELOPMENT IN THE SLOVAK
REPUBLIC AND IN THE CZECH REPUBLIC
ING. MARIANA DUBRAVSKÁ, PHD.
ING. ELENA ŠIRÁ, PHD.
Katedra ekonómie a ekonomiky
Fakulta manažmentu
Prešovská univerzita v Prešove
Department of Economic Sciences and Economy
Faculty of Management
University of Prešov in Prešov
 Konštatntínova St. 16, 080 01 Prešov, Slovak republic
E-mail: mariana.dubravska@unipo.sk, elena.sira@unipo.sk
Anotácia
Cieľom príspevku je posúdiť vybrané ukazovatele rozvoja inovatívneho prostredia v SR a ČR.
Pomocou použitých vedecko-poznávacích metód, t.j. analýzy problematiky, syntézy získaných
informácií, komparácie a dedukcie sú v príspevku hodnotené vybrané ukazovatele rozvoja
inovatívneho prostredia v oboch krajinách definované metrikou OECD. Na základe zistení môžeme
konštatovať, že Slovenská republika dosahuje veľmi slabé výsledky vo všetkých skúmaných
indikátoroch. Situácia regionálnej inovačnej štruktúry v ČR vykazuje lepšie výsledky, no aj napriek
tomu ponúkajú priestor na zlepšenie vo všetkých hodnotených oblastiach.
Kľúčové slová
inovatívne prostredie, ukazovateľe, rozvoj, Slovenská republika, Česká republika
Annotation
The aim of the proposed Paper is to review chosen indicators of the development of the innovative
environment in the Slovak and Czech republic. By using scientific-cognitive methods, i.e. issue
analysis, gained data synthesis, comparison a deduction chosen indicators of the development of the
innovative environment of both counties according to OECD metrics were reviewed. Based on the
results, we can state that Slovak republic has gained very poor results in all searched indicators.
Situation of the regional innovative structure in Czech republic has shown better results, even though
there is a place for improvement in the all rated areas.
Key words
innovative environment, indicators, development, Slovak republic, Czech republic
JEL classification: I22, O31, R58
Úvod
V súčasnosti do popredia ostro vystúpil problém pomalého ekonomického rastu zaostalých regiónov
Slovenska. Preto je potrebné poohliadnutie sa za novými myšlienkami a riešenia hľadať v nových
prístupoch a prepracovanejších koncepciách regionálnej politiky (Kotulič, Adamišin 2012).
V regionálnej dimenzii je preto veľmi dôležité zamerať sa na regionálnu podporu vytvárania,
zavádzania a rozptylu inovácií v regióne, čím sa zvyšuje jeho konkurencieschopnosť. Plánovanie takej
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
195
podpory je deklarované v regionálnych inovačných stratégiách, ktoré predstavujú koordinovanie
rozvoja v oblasti znalostnej ekonomiky (Babjaková – Jiříček 2013).
1. Cieľ a metódy
Cieľom príspevku je posúdiť vybrané ukazovatele inovatívneho prostredia v SR a ČR. V
príspevku sú použité vedecko-poznávacie metódy, t.j. analýza problematiky, syntéza získaných
informácií a dedukcia.
Nasledujúce indikátory sa používajú vo všeobecnosti pre hodnotenie inovačného prostredia
v krajinách OECD na národnej úrovni a slúžia ako kontrolný nástroj využívania verejných
i súkromných zdrojov v oblasti inovácií:
 výdavky na ľudské zdroje (celkové verejné výdavky na vzdelávanie) ako percentuálny podiel
HDP; celkové výdavky na výskum a vývoj – ako percentuálny podiel HDP;
 absolventi odboru veda a technika – celkovo - absolventi tretieho stupňa v odbore veda a technika
na 1000 obyvateľov vo veku 20-29 rokov;
 absolventi odboru veda a technika – absolventky - absolventky tretieho stupňa v odbore veda a
technika na 1000 obyvateľov vo veku 20-29 rokov;
 absolventi odboru veda a technika – absolventi – absolventi tretieho stupňa v odbore veda a
technika na 1000 obyvateľov vo veku 20-29 rokov;
 patenty EPO – počet žiadosti o patent na Patentový úrad EÚ na milión obyvateľov;
 investície rizikového kapitálu – v začiatočnej fáze – vzhľadom k percentuálnemu podielu HDP,
rozbor investičnými štádiami;
 investície rizikového kapitálu – expanzia a premiestňovanie – vzhľadom k percentuálnemu
podielu HDP, rozbor investičnými štádiami;
 výdavky na informačné technológie ako percentuálny podiel HDP;
 stupeň dosiahnuté vzdelanie mladých – celkovo – percentuálny podiel populácie od 20 do 24
rokov, ktorý má ukončený prinajmenšom druhý stupeň vzdelania – stredná škola;
 export vysokej technológie – export vysokej technológie ako podiel na celkovom exporte (MH SR
2008).
Pre potreby predkladaného článku bolo hodnotených 6 z uvedených indikátorov.
2. Výsledky
Výdavky na vzdelávanie
Nasledujúca tabulka 1 obsahuje podiel verejných výdavkov na vzdelávanie ako % z HDP. Verejné
výdavky na vzdelávanie v SR oscilujú okolo 4 % HDP.
Tab. 1: Výdavky na vzdelávanie v SR (% z HDP)
2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011
Vzdelávanie 3,9 4,0 3,7 3,9 3,5 4,3 4,5 4,0
Zdroj: MŠVVaŠ SR 2013
V porovnaní s priemerom „úspešných“ krajín dávame relatívne najmenuj verejných prostriedkov
práve na vzdelávanie. Vzdelávanie je treťou relatívne najviac podfinancovanou oblanou verejných
výdavkov (viď obrázok…). Dokonca na vzdelávanie vynakládáme z verejných zdrojov menší podiel
aj s priemerom krajín V3 (MŠVVaŠ SR 2013).
Všetky krajiny OECD vynakladajú na vzdelávanie pomerne značnú časť verejných zdrojov (viď obr.
1). OECD krajiny vynakladajú v priemere 6,1 % kolektívneho HDP na vzdelávanie v predprimárnom,
primárnom, sekundárnom a terciárnom vzdelávaní. Česká republika patrí medzi krajiny s nižšou
hodnotou podielu HDP – 4,5 %. (Ústav pro informace ve vzdělávaní 2011)
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
196
Obr. 1: Výdavky na vzdelávanie ako % HDP v rokoch 2000 a 2008
Zdroj: http://www.msmt.cz/file/23382_1_1/download/
Výsledky skúmaní naznačujú dynamické prepojenia medzi indikátormi vzdelávania a ekonomickými
faktormi vo vybraných regiónech sveta. Vysokoškolské vzdelávanie je silným motorom dlhodobého
rastu v Európe a v strednej Ázii (Akhmat et al. 2014).
Výdavky na výskum a vývoj
Z hľadiska výdavkov na výskum a vývoj (ďalej aj VaV) je Slovensko charakteristické dlhodobým
podfinancovaním. Jednou z príčin bola aj privatizácia veľkých podnikov a následné odlúčenie VaV
pracovísk od praxe. Podiel výdavkov na výskum a vývoj v Slovenskej republike dosahoval v rokoch
2002-2009 hodnotu oscilujúcu okolo 0,5 % HDP (tab.2). V roku 2010 nastal nárast výdavkov na
výskum a vývoj a dosiahli hodnotu 0,63 % HDP. Nárast pokračoval aj v roku 2011 (0,68 %) HDP.
Hodnota financovania výskumu a vývoja v SR patrí k najnižším v EÚ (merané percentami z HDP)
(Veda a technika, 2013).
Tab. 2: Výdavky na výskum a vývoj v SR
Ukazovateľ 2008 2009 2010 2011 2012*
Výdavky na VaV spolu (v tis. €) 316 459 302 994 416 369 468 439 585 225
v tom kapitálové výdavky 29 261 31 137 63 073 94 799 109 337
bežné výdavky 287 198 271 857 353 296 373 641 475 889
Podiel výdavkov na VaV z HDP (%) 0,47 0,48 0,63 0,68 0,82
Zdroj:https://www.vedatechnika.sk/SK/VedaATechnikaVSR/Rada%20vldy/Rokovanie%20vlady%20SR%2024.%
209.%202013/Stav_VaV_uspesnost/vlastny_material_12.pdf
Možno konštatovať, že v porovnaní s ostatnými štátmi EÚ sú výdavky Slovenska na výskum a vývoj
jedny z najnižších. Nižší relativný objem výdavkov na výskum a vývoj vynakladalo v roku 2011
z členských krajín EÚ už len Bulharsko (0,57 %), Cyprus (0,48 % ) a Rumunsko (0,5 %). V Rámci
EÚ výrazne vyšší percentuálny podiel výdavkov na výskum a vývoj z HDP ako je priemer vynaložilo:
Fínsko (3,78 %), Švédsko (3,37 %), Dánsko (3,09 %), Nemecko (2,84 %) a Rakúsko (2,75 %) (Veda a
technika, 2013).
Medzi najdôležitejšie faktory prispievajúce ku vývoju znalostnej ekonomiky sú práve výdaje na
výskum a vývoj, počet univerzít, vedecké indexované časopisy a výskumné publikácie, ktoré sa
následne môžu chváliť patentmi, vývoz vysokej technológie a nakoniec HDP (Meo – Usmani, 2014).
Výdavky na vedu a výskum v EÚ 27 v roku 2011 ako podiel z HDP znázorňuje obrázok 2.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
197
Obr. 2: Výdavky na vedu a výskum v EÚ 27
Zdroj: http://www.czso.cz/csu/2013edicniplan.nsf/c/2D00319FF4/$File/1804130324_25.pdf
Patenty EPO
Množstvo patentov je skôr indikátorom aplikovaného výskumu ako teoretického. Výsledky ukazujú,
že Slovensko je na tom biedne.
Tab. 3: Počty predkladaných projektov vo vybraných krajinách, roky 2010 a 2011 sú odhad
Čas/Krajina 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011
EU 27 55265,04 56904,82 57930,92 57716,45 56021,1 55673,57 54921,12* 53989,34*
Česko 112,21 108,59 153,21 185,11 207,89 175,74 183,25* 182,63*
Slovensko 20,61 31,3 40,56 37,55 35,87 28,86 27* 23,48*
Švajčiarsko 3068,41 3201,44 3308,71 3244,84 3082,4 3051,94 2999,68* 2917,96*
Zdroj: http://appsso.eurostat.ec.europa.eu/nui/show.do?dataset=pat_ep_ntot&lang=en
Pre porovnanie, Slovensko malo v roku 2009 5,32 patentu na milión obyvateľov, čo je porovnateľne
nižšie číslo ako v susednej ČR 16,73 patentu na milión obyvateľov a takmer neporovnateľné
s technologickým vodcom Európy – Švajčiarskom – 392 patentov na milión obyvateľov. Výrazný
rozdiel v počte prekladaných patentov Slovenskou a českou republikou naznačuje graf 1.
Graf 1: Počet predložených projektov na milión obyvateľov v SR a ČR
Zdroj: vlastné spracovanie podľa údajov ŠÚ SR (2014) a ČSÚ (2014), *odhad
0
5
10
15
20
ČR
SR
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
198
Investície rizikového kapitálu v začiatočnej fáze
Porovnanie dlhodobého využívania rizikového kapitálu v jednotlivých fázach vývoja podniku v
priebehu rokov 1999 - 2008 ilustrujú dva grafy (Obr. 3 a Obr. 4), na ktorých je zachytený
percentuálny podiel rizikového kapitálu na HDP vo vybraných štyroch krajinách – v Českej republike,
v Maďarsku, v Poľsku a v Slovenskej republike.
Vývoj využívania rizikového kapitálu v zárodočnej (seed) a štartovacej (start-up) fáze existencie
podniku bol v priebehu celého sledovaného obdobia takmer rovnaký vo všetkých štyroch krajinách.
Najvyšší percentuálny podiel na HDP bol pozorovaný v roku 2000 alebo 2001 a od tohto obdobia
hodnota ukazovateľa vo všetkých krajinách výrazne poklesla.
Obr. 3: Podiel rizikového kapitálu slúžiaceho na financovanie zárodočnej a štartovacej fázy
podniku na HDP krajiny (HDP v bežných cenách)
Zdroj: Spišiaková 2011
Rizikový kapitál sa tiež využíva na podporu podnikových aktivít v neskorších fázach jeho vývoja, a to
vo fáze rozširovania (development) a prefinancovania dlhu (replacement). Podiel rizikového kapitálu
na HDP sa v ostatných krajinách vyvíjal rôzne a zaznamenalo sa niekoľko výkyvov. Napr. v roku
2000 hodnota ukazovateľa Českej republiky výrazne vzrástla na 0,172% HDP a predstihla dokonca aj
Poľsko. V roku 2004 sa Maďarsku podarilo predbehnúť Poľsko. Na poslednom mieste vo využívaní
rizikového kapitálu vo fáze rozvoja podniku alebo prefinancovania dlhu bola v priebehu celého
sledovaného obdobia Slovenská republika, v ktorej podniky od roku 2006 rizikový kapitál vôbec
nevyužívajú (Spišiaková 2011).
Obr. 4: Podiel rizikového kapitálu slúžiaceho na financovanie fázy rozvoja a fázy prefinancovania
dlhu podniku na HDP krajiny (HDP v bežných cenách)
Zdroj: Spišiaková 2011
0
0,005
0,01
0,015
0,02
0,025
0,03
1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008
%HDP
Česká republika Maďarsko Poľsko Slovenská republika
0
0,02
0,04
0,06
0,08
0,1
0,12
0,14
0,16
0,18
0,2
1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008
%HDP
Česká republika Maďarsko Poľsko Slovenská republika
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
199
Vývoz vysokej technológie
Z porovnania odvetvovej štruktúry vývozu vyplýva, že Slovensko zaostáva vo vývoze high-tech
výrobkov a služieb. V roku 2012 mali v Českej republike komodity tejto skupiny dvojnásobne vyší
podiel na celkovom vývoze (8% v SR oproti 16 % v ČR). Najväčšiu časť (72 %) slovenského hightech
exportu tvorili elektronické a telekomunikačné zariadenia. Takmer polovicu českého high-tech
vývozu tvorili v roku 2012 výrobky a služby patriace do skupiny počítačov, nasledované skupinou
elektronických a telekomunikačných zariadení s podielom 35 %.
Obr. 5: Štruktúra a podiel high-tech exportu SR a ČR v roku 2012 (v % celkového exportu)
Zdroj: http://www.nbs.sk/_img/Documents/_PUBLIK_NBS_FSR/Biatec/Rok2013/09-2013/02_biatec 13-
09_peter-lalinsky.pdf
Záver
Súčasný stav v regionálnej inovačnej štruktúre možno na základe zistení považovať za nevyhovujúci.
Slovenská republika dosahuje veľmi slabé výsledky vo všetkých skúmaných indikátoroch. Situácia
regionálnej inovačnej štruktúry v ČR vykazuje lepšie výsledky, no aj napriek tomu ponúkajú priestor
na zlepšenie vo všetkých hodnotených oblastiach. V súčasnosti možno inovácie považovať za jeden z
hlavných nástrojov rozvoja znalostnej ekonomiky, zabezpečovania vysokého hospodárskeho rastu
a tým dosiahnutia úrovne najvyspelejších ekonomík EÚ. Napĺňanie cieľov a priorít Inovačnej stratégie
SR do roku 2013 s dôslednou kontrolou prispieva ku vytvoreniu predpokladov pre pozitívny rozvoj
inovačných procesov.
Literatura
[1] AKHMAT, G., ZAMAN, K., SHUKUI, T.; et al., (2014). Educational reforms and internationalization of
universities: evidence from major regions of the world. Scientometrics, vol. 98, iss. 3, pp. 2185-2205.
[2] BABJAKOVÁ, B., JIŘÍČEK, P., (2013). Regional innovation strategies and its financing. In 16th
International Colloquium on Regional Sciences. Conference Proceedings. Brno: Masarykova univerzita.
pp. 187-197. ISBN 978-80-210-6257-3. DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-6257-2013-23.
[3] České školství v mezinárodním srovnání, (2014). [online]. [cit. 2014-3-28]. Dostupné z:
http://www.msmt.cz/file/23382_1_1/download/.
[4] KOTULIČ, R., ADAMIŠIN, P., (2012). Economic effects of the foreign direct investments management on
the development of Slovak regions. In 15th International Colloquium on Regional Sciences. Conference
Proceedings. Brno: Masarykova univerzita. pp. 288-297. ISBN 978-80-210-5875-0.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
200
[5] MEO, S. A., USMANI, A. M., (2014). Impact of R&D expenditures on research publications, patents and
high-tech exports among european countries. European Review for Medical and Pharmacological
Sciences, vol. 18, iss. 1, pp. 1-9.
[6] MH SR, (2008). Upravené nové znenie návrhu Inovačnej stratégie SR na roky 2007až 2013[online]. [cit.
2014-3-28]. Dostupné z: http://www.siea.sk/oldweb/inovacie/subory/inovacna_strategia.pdf .
[7] MŠVVaŠ SR., (2014). Správa o stave školstva na Slovensku na verejnú diskusiu [online]. 2014 [cit. 2014-
3-28]. Dostupné z: http://www.minedu.sk/data/att/4761.pdf.
[8] Patent applications to the EPO by priority year at the national level, (2014). [online]. [cit. 2014-3-28].
Dostupné z: http://appsso.eurostat.ec.europa.eu/nui/show.do?dataset=pat_ep_ntot&lang=en.
[9] PETER, R., LALINSKÝ, T., (2014). Slovensko versus Česko: 20 rokov po rozvode. [online]. [cit. 2014-3-
28]. Dostupné z: http://www.nbs.sk/_img/Documents/_PUBLIK_NBS_FSR/Biatec /Rok2013/09-
2013/02_biatec13-09_peter-lalinsky.pdf.
[10] SPIŠIAKOVÁ, E., (2011). Využívanie investícií rizikového kapitálu a obchodných anjelov v krajinách V4.
Finančné trhy vol. VIII, iss. 1. ISSN 1336-5711.
[11] Správa o stave výskumu a vývoja v SR za rok 2012 s vyhodnotením úspešnosti a efektívnosti grantových
schém na podporu výskumu a vývoja financovaných z verejných zdrojov [online]. [cit. 2014-3-28].
Dostupné z: https://www.vedatechnika.sk/SK/ VedaATechnikaVSR/Rada%20vldy/
Rokovanie%20vlady%20SR%2024.%209.%202013/Stav_VaV_uspesnost/vlastny_material_12.pdf.
[12] Výdaje na vědu a výzkum v EU27 a ČR, (2014). [online]. [cit. 2014-3-28]. Dostupné z:
http://www.czso.cz/csu/2013edicniplan.nsf/c/2D00319FF4/$File/1804130324_25.pdf.
[13] Výdavky na výskum a vývoj, (2014). [online]. [cit. 2014-3-28]. Dostupné z:
http://portal.statistics.sk/showdoc.do?docid=17334.
Príspevok bol spracovaný v rámci grantu KEGA 032PU-4/2013.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
201
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-6840-2014-24
REGIONÁLNÍ INOVAČNÍ SYSTÉMY A FAKTORY JEJICH
ÚSPĚCHU
REGIONAL INNOVATION SYSTEMS AND FACTORS OF THEIR
SUCCESS
ING. VIKTORIE KLÍMOVÁ, PH.D.
Katedra regionální ekonomie a správy
Ekonomicko-správní fakulta
Masarykova univerzita
Depart. of Regional Economics and Administration
Faculty of Economics and Administration
Masaryk University
 Lipová 41 a, 602 00 Brno, Czech Republic
E-mail: klimova@econ.muni.cz
Anotace
Zavádění a šíření inovací je důležitým prvkem socio-ekonomického rozvoje a dlouhodobé
konkurenceschopnosti regionu. Inovační výkonnost regionu bývá zkoumána prostřednictvím konceptu
regionálních inovačních systémů. Cílem článku je analyzovat příčiny úspěchu dobře fungujících
regionálních inovačních systémů. Analýza je provedena prostřednictvím případových studií dvou
inovačně velmi výkonných amerických regionů, a to Silicon Valley a Route 128. Mezi hlavní příčiny
jejich úspěchu patří propodnikatelsky orientované univerzity (zejm. Stanfordova univerzita a
Massachusetts Institute of Technogy), které jsou líhní zajímavých podnikatelských nápadů. Důležitá je
také vládní podpora realizovaná prostřednictvím podpůrných programů a zakázek ve výzkumu a
vývoji. Svoji roli hraje také financování formou rizikového kapitálu a významnou úlohu tak mají i
investiční společnosti. Případové studie potvrdily, že záleží i na historickém vývoji (koncept path
dependence) a vlivu náhody.
Klíčová slova
regionální inovační systém, inovace, Silicon Valley, Route 128
Annotation
Launching and diffusion of innovations pose a key element of socio-economic development and longterm
competitiveness of regions. Innovation performance of regions is analysed through the concept
of regional innovation systems. The aim of this article is to analyse the causes of success of wellfunctioning
regional innovation systems. The analysis is carried out on the basis of case studies of two
American regions with high innovation performance, Silicon Valley and Route 128. The main causes
of their success are entrepreneurially oriented universities (especially Stanford University and
Massachusetts Institute of Technology), that are considered seedbed of interesting business ideas.
Also the government support realized through supporting programmes and research contracts is
important. Another important element is financing by venture capital and so the investment companies
play important role. The case studies confirmed that it depends also on historical development (path
dependence concept) and influence of chance.
Key words
regional innovation system, innovation, Silicon Valley, Route 128
JEL classification: O31, R11
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
202
Úvod
Inovace jsou v současné době považovány za významný a klíčový faktor rozvoje ve vyspělých zemích
a regionech a v inovacích hledají svou konkurenční výhody regiony, které chtějí být dlouhodobě
konkurenceschopné. Role inovací v regionálním rozvoji je zkoumána především v institucionálních
teoriích regionálního rozvoje. Pro tyto přístupy je charakteristický důraz na instituce a sítě interakcí
jako na stěžejní prvek formující míru učení a inovací. Rozdíly v inovační výkonnosti na agregátní
úrovni jsou spojovány s rozdíly v institucionálním nastavení. Institucionální přístupy v sobě zahrnují
několik dílčích konceptů. Inovacím v regionech se věnuje například koncept průmyslových okrsků
(nejznámější jsou italské průmyslové okrsky, které popsali Bagnasco, Becattini a Brusco).
Významnou součástí institucionálních teorií jsou i tzv. systémové přístupy či inovační systémy.
Inovační systémy byly nejdříve zkoumány na národní úrovni, později byla přidána i regionální
(Laranja a kol., 2008). Koncepty inovačních systémů slouží jako analytický rámec (nástroj) pro
analýzu inovační výkonnosti regionů (příp. států). Tento nástroj je využitelný také pro zaměření a
návrh politiky na podporu inovací. Obecně můžeme inovační systém definovat jako skupinu aktérů ve
veřejném a soukromém sektoru, jejichž aktivity a vzájemné interakce ovlivňují rozvoj a šíření inovací
na daném území (státu nebo regionu). Základní myšlenkou systémového přístupu je, že k inovacím a
technologickým změnám nedochází ve firmách izolovaně, ale že inovace závisí i na interakci s dalšími
subjekty a na prostředí, kde se pohybují. Odborná literatura rozlišuje různé typy systémů inovací,
například národní, regionální, metropolitní, prostorové a sektorové (Skokan, 2005). Za autora pojmu
regionální inovační systém jej považován Philip Cooke. V regionálních inovačních systémech platí, že
prostorová blízkost usnadňuje tvorbu, získávání, shromažďování a využívání znalostí, a to díky
existenci formálních i neformálních vztahů a sítí mezi jednotlivými aktéry inovačních procesů. Ve
výzkumu regionálních inovačních systémů se využívá také koncept znalostních základen, za jejichž
hlavní autory jsou považováni B. Asheim a M. Gertler. Koncept vychází z předpokladu, že inovační
proces může mít v různých oblastech velmi odlišnou podobu. Dle převládající znalostní základny je
možné vytvořit rámcovou typologii hospodářských odvětví, klastrů i regionálních inovačních systémů.
Rozlišují se analytická (převažují zde přírodní vědy), syntetická (technické vědy) a symbolická
znalostní základna (kreativita, kultura) (např. Blažek, Uhlíř, 2011; Adámek a kol., 2007). Protože
každý region má své specifické rysy a odlišné předpoklady pro inovace, mají odlišnou podobu i
regionální inovační systémy. Typologie regionálních inovačních systémů může být vytvořena
v závislosti na převažující znalostní základně, velikosti klíčových aktérů (firem) nebo způsobu řízení
(role centrálních institucí vs. lokální iniciativa). Jedno z členění ideálních regionálních inovačních
systémů definují Cooke, Asheim a Gertler a vychází přitom z institucionální struktury regionu (RIS
zakořeněné, zasíťované a řízené) a firemní struktury v regionu (RIS lokalistické, interaktivní
a globalizované) (např. Blažek, Uhlíř, 2011; Adámek a kol., 2007). Ne každý region však má ideální a
úplný regionální inovační systém. Bariérami regionů pro rozvoj inovací se zabývali Tödtling a Trippl
(2005) a konstatovali, že neexistuje jeden ideální model inovační politiky, ale politika musí být
přizpůsobena specifickým potřebám regionu. S konceptem inovačních systémů jsou úzce spojeny i
koncept učících se regionů a koncept triple helix. Učící se regiony považují na nejdůležitější
konkurenční výhodu regionu znalosti, a to především nekodifikovatelné, neboť ty jsou vázány na
konkrétní region a lokalitu a jsou nepřenosné (např. Lundvall a Johnson, 1994). Za autory konceptu
triple helix jsou považováni H. Etzkowitz a L. Leydesdorff. Tento analytický nástroj popisuje tři části
(šroubovice), kterými jsou univerzity (resp. vědeckovýzkumné instituce), vláda (veřejná správa) a
firmy a vztahy mezi nimi. Základem úspěchu je dosažení vzájemného porozumění o potřebách a
problémech zbývajících aktérů šroubovice a dosažení vzájemných synergií (Etzkowitz, 2002).
Cílem článku je analyzovat příčiny úspěchu dobře fungujících regionálních inovačních systémů.
Faktory úspěchu jsou zkoumány prostřednictvím případových studií dvou inovačně velmi výkonných
amerických regionů nacházejících se na opačných pobřežích Spojených států amerických, a to Silicon
Valley na východní pobřeží a Route 128 na západním pobřeží. Případové studie odráží i platnost výše
uvedených teoretických předpokladů. Zkoumané regiony je možné popsat pomocí konceptu
průmyslových okrsků. Současně je patrná i rozdílná typologie regionálních inovačních systémů.
Případové studie potvrdily rovněž platnost myšlenek konceptu triple helix. Získané poznatky mohou
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
203
sloužit i jako inspirace pro výzkum českých regionálních inovačních systémů, který u nás probíhá
(Klímová, Žítek, 2012; Winklerová, 2011).
Silicon Valley
Silicon Valley je hlavním světovým střediskem odvětví high-tech a místem, které je proslulé velmi
hustou koncentrací firem (zejm. z oblasti informačních a komunikačních technologií) a silně
proinovační atmosférou. Velmi často je dáváno jako příklad vyspělého a technologicky a inovačně
orientovaného regionu, který se ostatní regiony snaží napodobit.
Silicon Valley se nachází v severní Kalifornii jižně od San Francisca (v okolí San Francisco Bay
Area). Zahrnuje celé okresy Santa Clara (např. města Palo Alto, San Jose, Santa Clara, Sunnyvale, Los
Altos) a San Mateo (Brisbane, San Carlos, San Mateo, South San Francisco, Woodside) a částečně
okresy Alameda (Fremont, Newark) a Santa Cruz (Scotts Valley). Geografické znázornění regionu je
patrné z obrázku 1. Hranice Silicon Valley však nejsou zcela jednoznačně dány a toto území se
neustále rozšiřuje. Údaje o počtu obyvatel se liší dle toho, jak velké území je zahrnuto a pohybují se
okolo 3 mil. osob. Pro toto území je také typické vysoké zastoupení cizinců jak mezi obyvateli (v
Silicon Valley v roce 2012 cca 36 %, v Kalifornii 27 % a v USA 13 %), tak mezi podnikateli. V roce
2013 bylo v Silicon Valley přibližně 1,4 mil. pracovních míst, což je však o něco méně než v roce
2001 (1,5 mil.). Pokles pracovních míst byl částečně způsoben i hospodářskou krizí v letech 2009
a 2010, od roku 2011 již dochází k nárůstu (Silicon Valley Index, 2014).
Obr. 1: Poloha inovačního regionu Silicon Valley
Zdroj: Google Maps (2014), vlastní úpravy; Hotels & Travel. California (2014)
Úspěch Silicon Valley se nedostavil náhle, ale je za ním dlouhý historický vývoj a také množství
příznivých náhod. Za otce Křemíkového údolí je považován Fred Terman, absolvent a profesor
Stanfordovy univerzity (jen díky náhodě nepřešel na Massachusetts Institute of Technology MIT),
který v roce 1939 pobídl své studenty Billa Hewletta a Dava Packarda, aby si na svůj vynález založili
firmu a půjčil jim na to prostředky. Tak v Křemíkovém údolí vznikla první společnost – Hewlett
Packard (Silicon Valley Historical Association, 2014). Díky profesoru Termanovi vznikly i další
firmy, například Intel. I řada jiných firem vznikla v souvislosti s činností Stanfordovy univerzity,
typicky se jedná o firmy založené studenty a absolventy univerzity. Za důležitý milník rozvoje Silicon
Valley je tak nutné považovat i rok 1876, kdy podnikatel a bývalý guvernér Kalifornie Leland
Stanford založil univerzitu (opět díky smutné náhodě v jeho osobním životě) (Stanford University).
Termín „Křemíkové údolí“ použil poprvé Don C. Hoefler v roce 1971, kdy tak pojmenoval sérii svých
článků v Electronic News (CzechInvest, 2011b), pojem se však více rozšířil až v 80. letech 20. století
díky expanzi firmy IBM. Slovo „křemíkové“ vychází ze skutečnosti, že v oblasti byly koncentrovány
firmy, které se zabývaly mikroelektronikou a výrobou křemíkových čipů a polovodičů. Druhá část
názvu byla přejata ze Santa Clara Valley, což původně byla oblast s mnoha ovocnými sady, kde
působily firmy zabývající se zemědělstvím a výrobou potravin. Za svůj rozvoj vděčí Silicon Valley
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
204
také vojenskému a námořnickému výzkumu, který zde vláda prostřednictvím kontraktů financovala po
druhé světové válce. Na řešení kontraktů se podílela také Stanfordova univerzita a vznikl zde
například tranzistor nebo internet. Kromě Stanfordovy univerzity je v regionu významná ještě
University of California, Berkeley.
V Silicon Valley mají své ústředí (nebo alespoň významnou pobočku) největší světové technologické
korporace, ale současně se zde nachází i tisíce malých firem (tzv. start-ups). Z velkých společností
mají své sídlo v Silicon Valley např. Google, Yahoo, Apple, Cisco Systems, eBay, Facebook, HewletPackard
nebo Intel. Kromě výpočetní techniky a telekomunikací jsou zde zastoupeny i firmy z oblasti
biotechnologií, farmacie, elektroniky a čistých technologií. Křemíkové údolí je také oblast s největší
koncentrací rizikového kapitálu na světě a směřuje sem přibližně 40 % všech amerických investic
rizikového kapitálu. Mezi nejúspěšnější venture kapitálové společnosti patří Kleiner, Perkins
(investice do firem Amazon, Google, Sun Microsystems, Segway) a Sequoia Capital (investice do
firem Google, Apple, Yahoo, Cisco, YouTube) (CzechInvest, 2011b). V roce 2012 bylo 12 % všech
amerických patentů registrovano právě v Silicon Valley. Další ekonomické charakteristiky Silicon
Valley a jejich srovnání s Kalifornií a celými Spojenými státy jsou uvedeny v tabulce 1. Statistiky za
Silicon Valley obsahují data za dva okresy, Santa Clara a San Mateo, tvořící podstatnou část Silicon
Valley.
Tab. 1: Vybrané ekonomické charakteristiky Silicon Valley v roce 2012 (v USD)
Silicon Valley Kalifornie USA
Roční osobní příjem, per capita 70 243 47 375 44 276
Roční příjem domácností, medián 90 415 59 455 52 006
Přidaná hodnota na zaměstnance cca 160 000 cca 120 000 cca 118 000
Zdroj: Silicon Valley Index, 2014, vlastní zpracování
Silicon Valley je globální inovační ikonou přitahující politiky, výzkumníky a inovační profesionály
z celého světa, kteří se snaží porozumět příčinám jeho úspěchu a napodobit ho. Jejich snahy se pak
upírají například k budování podnikatelských inkubátorů, vědeckých parků, poskytování rizikového
kapitálu z veřejných zdrojů, tvorby sítí podnikatelských andělů, podpory spolupráce firem
prostřednictví dotací na společné výzkumné projekty nebo posilování spolupráce mezi univerzitami a
průmyslem (Etzkowitz, 2013).
Florida a Kenney (1990) uvádí dvě teorie (či důvody), které by mohly stát za úspěchem Silicon Valley
a Route 128. První z nich je skutečnost, že malé firmy jsou někdy vhodnější pro zavádění nových
high-tech než velké firmy. Druhá teorie poukazuje na fakt, že sítě nebo společenství malých firem
mohou být efektivnější formou ekonomické a technologické organizace než velké společnosti. Zde
jako příklad autoři uvádí tzv. regiony třetí Itálie. Florida a Kenney však současně obě teorie vyvrací
(např. na základě empirických poznatků o dodavatelských vazbách firem v Silicon Valley nebo
neschopnosti těchto firem produkovat hybridní inovace) a uvádí, že se jedná pouze o dvě limitovaná
území, jejichž praktiky jsou nepřenositelné a že tímto způsobem nelze transformovat celou
ekonomiku.
H. Etzkowitz (2013) zasazuje úspěch Silicon Valley do svého konceptu triple helix a uvádí, že právě
velmi dobře rozvinutá spolupráce a vztahy mezi univerzitou, vládou a průmyslem jsou hlavní příčinou
úspěchu. Jako příklad uvádí Stanfordovu univerzitu, která podněcuje zakládání spin-off firem (např.
pomocí tzv. Stanford Technology Venture Program) nebo vládní zakázky týkající se výzkumu pro
armádní potřeby zadávané po druhé světové válce. H. Etzkowitz za nejdůležitější faktor úspěchu
Silicon Valley považuje prostředí pro rozvoj a přitahování lidského kapitálu. Podnikatelsky
orientované vzdělávací instituce zajišťují přenos znalostí, které mají schopnost generovat ekonomický
růst. Region je však závislý na externích zdrojích lidského kapitálu, což může být současně
potenciální slabinou pro udržení jeho stávající pozice (Etzkowitz, 2013).
Jednou z příčin úspěchu může být i specifický systém flexibilního a propodnikatelského vzdělávání na
Stanfordově univerzitě. Škola každoročně přijímá asi 1700 studentů do bakalářského a magisterského
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
205
studia, ovšem přijímá i stejný počet doktorských studentů. Doktorské studium trvá čtyři roky a stojí
asi 250 tis. USD, což si většina rodin nemůže dovolit. Studenti tak své studium financují
prostřednictvím sponzora, půjčky nebo stipendia. Univerzita poskytuje stipendium na celé školné
studentům z rodin s příjmem pod 100 tis. USD anebo na školné, bydlení a stravování pro studenty
z rodin s příjmem pod 60 tis. USD. Stanfordova univerzita v počátku neomezuje studenty v tom, co
chtějí studovat a až do začátku třetího ročníku má každý student právo změnit svůj program a
specializaci. Často se tak stává, že student, který na počátku studuje společenské vědy, ukončí své
studium v technickém oboru a naopak (Česko-slovenská stopa v Silicon Valley, 2011).
Route 128
Route 128 je hned po Silicon Valley druhým nejvýznamnějším high-tech regionem ve Spojených
státech amerických. Nachází se ve státě Massachusetts podél silnice 128 a kvůli této lokaci se nazývá
také jako technologický pás (technology belt) nebo technologická dálnice Ameriky (America’s
Technology Highway). Hranice tohoto území nejsou opět jednoznačně vymezené, ale v širším pojetí
sem patří celý okres Greater Boston (na obr. 2 vyznačen oranžovou barvu), jehož hranice je tvořena
mezistátní silnicí I-95 a právě část silnice procházející okresem Greater Boston se označuje jako
Route 128 (obr. 2 vpravo).
Obr. 2: Poloha inovačního regionu Route 128
Zdroj: Wikitravel, 2012, vlastní úpravy; Wikipedia, 2014
Celý region Greater Boston má zhruba 8 milionů obyvatel a jeho hlavním městem je Boston. Pro
rozvoj regionu má však zvláštní význam město Cambridge, kde sídlí dvě univerzity, Massachusetts
Institut of Technology (MIT) a Harvard University. V Bostonu sídlí další významná univerzita, kterou
je Boston University. S úspěchem regionu jakožto technologického centra je však spojován především
MIT, z jehož prostorové blízkosti těží velká část úspěšných firem (nezřídka firmy založené absolventy
univerzity nebo firmy založené jako spin-off).
Se Silicon Valley mají řadu společných znaků, např. silnou koncentraci firem a vysoké investice
rizikového kapitálu. V některých aspektech se však odlišují. Route 128 prošla významnou přeměnou
struktury ekonomiky, kdy původně se zaměřovala také na minipočítače a technologie spojené
s mikroprocesory, koncem 90. let 20. století nicméně převážilo zaměření na biotechnologie
(Wonglimpiyarat, 2005). Mezi nejznámější společnosti působící v regionu patří Digital Equipment
Corporation (DEC), Wang, Polaroid, Prime Computer, Data General, Apollo Computer, Lotus
Development, LeukoSite, Transkaryotic Therapies a další. V absolutní výši jsou zde, hned po Silicon
Valley, realizovány největší investice rizikového kapitálu v USA, avšak po přepočtu na obyvatele jsou
tyto investice nejvyšší v Route 128 (CzechInvest, 2011a).
Úspěchem Route 128 se zabývala řada vědeckých článků. Wonglimpiyarat (2005) se zaměřila mimo
jiné na instituce působící v regionu. Kromě již zmíněných univerzit zmiňuje například American
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
206
Research and Development Corporation (ARD), bostonské finanční instituce nebo Massechusetts
General Hospital (Boston je významným centrem zdravotnictví a zdravotnického výzkumu). ARD
byla první firmou (1946) zaměřenou na investice rizikového kapitálu do firem financovanou
z veřejných prostředků. Jejím zakladatelem byl Georges Doriot (profesor na Harvard Business
School), který pro to získal podporu od Ralpha Flanderse (bývalého senátora) a Karla Comptona
(prezident MIT). Jejím největším úspěchem byla investice 70 tis. USD do rozjezdu podnikání Digital
Equipment Corporation (DEC), jejímiž zakladateli byli Kenneth Olsen a Harlan Anderson. O několik
let později (1968) měla investice hodnotu 355 mil. USD (MIT Museum, 2011).
Aspekty úspěchu Route 128 se dále zabývali např. Saxenian, Roberts, Rosegrant a Lampe a Gilson.
Saxenian (1990, 1999) porovnává Route 128 se Silicon Valley a v obou případech zdůrazňuje
důležitou roli geografické blízkosti a komercializace výzkumu. Dle ní je Silicon Valley více
otevřeným prostředím, kde firmy více spolupracují, zatímco v Route 128 je stupeň spolupráce nižší.
Roberts (1991) se zaměřuje na společenské sítě a na význam univerzitních spin-off firem a
inkubačních center. Rosegrant a Lampe (1992) poukazují na roli vlády při podpoře univerzitního
výzkumu. Gilson (1999) se orientuje na právní prostředí v jednotlivých státech, které může ovlivnit
koncentraci firem. Zabývá se nakládáním s duševním vlastnictvím nebo legislativou ovlivňující
mobilitu pracovníků. Jako příklad uvádí, že kalifornské zákony neumožňují vynucovat si dodržování
závazků po skončení pracovní smlouvy (v ČR známé jako konkurenční doložky), a tak je usnadněný
tok znalostí mezi firmami.
Specifickou roli v inovačním procesu hrají univerzity. Na rozdíl od českých (příp. slovenských)
univerzit zakládají americké univerzity ve větší míře různá oddělení a programy na podporu
technologického transferu a podnikání. Např. MIT má několik inkubátorů a technologických parků
pro oblast technologií. Dále realizuje tzv. MIT Industrial Liaison Program (speciální program na
rozvoj vzdělávacích programů, které budou lépe odpovídat potřebám průmyslu), MIT Technology
Licensing Office (představování nových technologií potenciálním investorům) nebo MIT Enterprise
forum (podpora podniků prostřednictvím seminářů, workshopů zaměřených na podnikatelský plán a
prezentací případových studií). Součástí Bostonské univerzity je zase Boston Technology
Commercialization Institute (transfer technologií), Boston Photonics Center (inkubátor urychlující
rozvoj technologií pocházejících z univerzity), Boston Entrepreneurial Management Instituce
(podpora studentů při podnikání) nebo Boston Community Technology Fund (rizikový kapitál).
Úspěch technologických firem po celých USA je přičítán i federálním programům SBIR a SBIC, ze
kterých si mimo jiné i Česká republika chce vzít příklad při podpoře podniků spolufinancované ze
strukturálních fondů v období 2014-2020. Program SBIR (Small Business Innovation Research)
podporuje domácí malé podniky (do 500 zaměstnanců) v jejich vědecké excelenci a technologických
inovacích prostřednictvím investic financovaných z Federálního výzkumného fondu. Na realizaci
programu SBIR se podílí různá ministerstva administrující vlastní individuální programy, které jsou
součástí SBIRu. Podmínkou podpory je komercializace výsledků. Program byl založen v roce 1982 a
jeho pokračování je naplánováno zatím do roku 2017 (SBIR, 2014). SBIC (Small Business Invesment
Corporations, někdy též SBICs) je program realizovaný americkou Small Business Administration
(SBA, vládní agentura pro podporu malého podnikání) a jednotlivé “SBIC“ jsou privátně vlastněné a
řízené investiční fondy, které získávají licenci a jsou SBA kontrolovány a které využívají svůj vlastní
kapitál a úvěry zaručené SBA k financování nadějných malých firem. Financování může mít podobu
rizikového i dluhového kapitálu a SBA nezískává žádný majetkový podíl na těchto firmách (SBA,
online).
Na zvýšení počtu vynálezů skutečně aplikovaných v praxi mělo vliv i přijetí Bay-Doleova zákona.
Bayh-Doleův zákon (nebo také dodatek k zákonu o patentech a obchodních známkách) byl navržen
senátory Birchem Bayhem a Bobem Dolem v roce 1980 a upravuje právo duševního vlastnictví na
výsledky výzkumu podpořeného federální vládou. Před přijetím tohoto zákona museli příjemci
podpory převést vlastnictví vynálezu na federální vládu. Bayh-Doleův zákon umožňuje univerzitám,
malým podnikům a neziskovým organizacím určit si, kdo bude vlastníkem vynálezu a bude mít
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
207
přednost před vládou. Před přijetím tohoto zákona vlastnila vláda asi 28 tisíc patentů, avšak pouze 5 %
z nich dokázala komercializovat (United States General Accounting Office, 1998).
Závěr
Při zkoumání obou regionů bylo zjištěno několik faktorů, které z těchto regionů vytvořily úspěšné
regionální inovační systémy. Mezi hlavní příčiny jejich úspěchu patří propodnikatelsky orientované
univerzity (zejm. Stanfordova univerzita a Massechusetts Institut of Technogy), které jsou líhní
zajímavých podnikatelských nápadů. Důležitá je i vládní podpora, která je realizována pomocí
předpisů vytvářejících kvalitní podnikatelské prostředí, zakázek ve výzkumu (zejm. vojenského) a
podpůrných programů kladoucích důraz na přenos technologií do praxe. Svoji roli hraje i přitažlivost
regionu pro kvalifikované pracovníky ze zahraničí. Důležitou roli v rozvoji obou zkoumaných regionů
hrají univerzity, které rozvíjí podnikatelské myšlení, adaptují vzdělávací programy na potřeby firem,
kladou důraz na aplikaci výsledků v praxi a přímo se podílí na podpoře začínajících podniků. Dalším
aspektem je také financování formou rizikového kapitálu, tedy formou vstupu investora do základního
kapitálu firem. Nejde pouze o dostatečné zdroje finančních prostředků, ale také o ochotu podnikatelů
přenechat část podniku investorovi.
Z analýzy případových studií vyplynulo, že za svůj úspěch vděčí Silicon Valley historickému vývoji
(viz koncept path dependence), náhodě, angažovanosti místních lidí a dalším příznivým podmínkám.
Etzkowitz přičítá inovační výkonnost Silicon Valley dobře fungující trojité šroubovici a tuto myšlenku
by jistě bylo možné aplikovat i na případ Route 128. Dále říká, že Silicon Valley je úspěch i neúspěch
(selhání) oslavován jako zkušenost, ze které se lidé učí (např. Etzkowitz, 2013). Wonglimpiyarat
(2005) připisuje úspěch regionu Route 128 jedinečné struktuře interaktivních sítí univerzit,
technologicky orientovaných firem, výzkumným organizací, dodavatelů a výrobců, kteří umí poznatky
transferovat do praxe.
Silicon Valley je ukázkovým příkladem vysoce technologicky orientovaného podnikatelského
prostředí. V mnoha případech posloužilo Silicon Valley jako model pro rozvoj dalších regionů
orientovaný na inovace a high-tech. Jako příklad lze uvést Silicon Island v Singapuru, Silicon Wadi
v Izraeli, Silicon Bog v Irsku a Silicon Glen ve Skotsku (Engel, del-Palacio, 2011). Jeho úspěch je
však dán jedinečnými podmínkami a těžko ho lze napodobit nebo přenést jeho zkušenosti. Ostatní
regiony se tak mohou spíše jen nechat inspirovat jeho dílčími prvky a pokusit se je aplikovat ve svých
vlastních podmínkách. Dobře fungující regionální inovační systémy však najdeme i v Evropě. Jako
příklad lze uvést německé Bádensko-Württembersko nebo finský region Tampere. Ve srovnání s USA
zde nehrají tak silnou roli univerzity (i když jsou také důležitým prvkem), ale spíše tradice průmyslu.
Rovněž zde není v takové míře využíván rizikový kapitál, i když Finsko má řadu fondů rizikového
kapitálu financovaných z veřejných prostředků (např. Koch, 2013; Sinno 2012).
Literatura
[1] ADÁMEK, P., CSANK, P., ŽÍŽALOVÁ, P., (2007). Regionální inovační systémy a jejich veřejná
podpora. Working paper. 7/2007. Praha: CES VŠEM.
[2] BLAŽEK, J., UHLÍŘ, D., (2011). Teorie regionálního rozvoje: nástin, kritika, implikace. Praha:
Karolinum. ISBN 978-80-246-1974-3.
[3] CzechInvest, (2011a). Boston. [online]. [cit. 2014-4-21]. Dostupné z: < www.czechaccelerator.cz >.
[4] CzechInvest, (2011b). Czech Accelerator. Průvodce pro snadnou orientaci v Silicon Valley. Praha:
CzechInvest. Dostupné z: < www.czechaccelerator.cz>.
[5] Česko-slovenská stopa v Silicon Valley. Euro. 2011, vol. 14, iss. 1, pp. 38-43. ISSN 1212-3129.
[6] ENGEL, J.S., DEL-PALACIO, I., (2011). Global Clusters of Innovation: The Case of Israel and Silicon
Valley. California Management Review, vol. 53, iss. 2, pp. 27–49.
[7] ETZKOWITZ, H., (2013). Silicon Valley at risk? Sustainability of a global innovation icon: An
introduction to the Special Issue. Social Science Information, vol. 52, iss. 4, pp. 515-538. ISSN 1461-7412.
DOI 10.1177/0539018413501946.
[8] ETZKOWITZ, H., (2002). The Triple Helix of University-Industry-Government Implications for policy
and evaluation. Working paper 11/2002. Stockholm: Sister. ISSN 1650-3821.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
208
[9] FLORIDA, R., KENNY, M., (1990). Silicon Valley and Route 128 won't save us. California
Management Review, vol. 33, iss. 1, pp. 68-88.
[10] GILSON, R. J., (1999). The Legal Infrastructure of High Technology Industrial Districts: Silicon Valley,
Route 128, and Covenants Not To Compete. New York University Law Review, vol. 74, iss. 3, pp. 575-629.
[11] Google Maps, (2014). [online]. [cit. 2014-3-21]. Dostupné z: <http://maps.google.com>.
[12] Hotels & Travel. California, (2014). [online]. [cit. 2014-3-21]. Dostupné z: <
http://www.hotelstravel.com/usca-sf-sm.html >.
[13] JENSEN, M.B., JOHNSON, B., LORENZ, E., LUNDVALL, B.A., (2007). Forms of knowledge and
modes of innovation. Research Policy, vol. 36, iss.5, pp. 680–693. ISSN 0048-7333. DOI
10.1016/j.respol.2007.01.006.
[14] KLÍMOVÁ, V., ŽÍTEK, V., (2012). Selected aspects of the innovation environment in the South Moravian
and the Moravian-Silesian Regions. In Proceedings of the 1st International Conference on European
Integration 2012. Ostrava: VŠB - Technical University. pp. 117-130. ISBN 978-80-248-2685-1.
[15] KOCH, A., (2013). In a Nutshell: Innovation in Baden-Württemberg. International Seminar on Knowledge
and Innovation. Barcelona: Association of Catalan Public Universities. [conference presentation].
Dostupné z: < http://www.acup.cat/sites/default/files/text-andreas-koch.pdf >.
[16] LARANJA, M. UYARRA, E. FLANAGAN, K., (2008). Policies for science, technology and innovation:
Translating rationales into regional policies in a multi-level setting. Research Policy, vol. 37, iss. 5, pp.
823-835. ISSN 0048-7333. DOI 10.1016/j.respol.2008.03.006.
[17] LUNDVALL, B. A., JOHNSON, B., (1994). The Learning Economy. Journal of Industry Studies, vol. 1,
iss. 2, pp. 23-42.
[18] MIT Museum, (2011). Venture Capital, American Research Development Corporation, 1946. [online]. [cit.
2014-4-10]. Dostupné z: < http://museum.mit.edu/150/78>.
[19] ROBERTS, E. B., (1991). Entrepreneurs in High Technology - Lessons from MIT and Beyond. New York:
Oxford University Press. ISBN 0-19-506704-5.
[20] SAXENIAN, A. L., (1990). A regional networks and the resurgence of Silicon Valley. California
Management Review, vol. 33, iss. 1, pp. 89–112.
[21] SAXENIAN, A. L., (1999). Comment on Kenney and von Burg „Technology, Entrepreneurship and Path
Dependence: Industrial Clustering in Silicon Valley and Route 128“. Industrial and Corporate Change,
vol. 8, iss. 1, pp.105-110. ISSN 1464-3650. DOI 10.1093/icc/8.1.105.
[22] SBA. SBIC Program: Seeking Financing for your Small Business. [online]. [cit. 2014-4-15]. Dostupné z: <
http://www.sba.gov/content/sbic-program>.
[23] SBIR, (2014). SBIR. [online]. 2014 [cit. 2014-4-15]. Dostupné z: < http://www.sbir.gov>.
[24] Silicon Valley Historical Association, (2014). [online]. [cit. 2014-3-21]. Dostupné z: <
http://www.siliconvalleyhistorical.org/>.
[25] Silicon Valley Index, (2014). [online]. [cit. 2014-3-21]. Dostupné z: <http://www.siliconvalleyindex.org/>.
[26] SINNO, F., (2012). The Finnish Innovation System: National and Sub-national Innovation Policies.
Government of South Australia.
[27] SKOKAN, K., (2005). Systémy inovací v regionálním rozvoji. Ekonomická revue, vol. VIII, iss. 4, pp. 12-
25. ISSN 1212-3951.
[28] Stanford University. [online] [cit. 2014-3-21]. Dostupné z: < www.stanford.edu>.
[29] TÖDTLING, F. TRIPPL, M., 2005 (). One size fits all? Towards a differentiated regional innovation
policy approach. Research Policy, vol. 34, iss. 8, pp. 1203-1219. ISSN 0048-7333. DOI
10.1016/j.respol.2005.01.018.
[30] United States General Accounting Office. Technology Transfer, (1998). Administration of the Bayh-Dole
Act by Research Universities. Washington.
[31] Wikipedia (2012). Interstate 95 in Massachusetts. [online]. [cit. 2014-4-20]. Dostupné z: <
http://en.wikipedia.org/wiki/Interstate_95_in_Massachusetts>.
[32] Wikitravel (2012). Massachusetts. [online]. [cit. 2014-3-28]. Dostupné z: <
http://wikitravel.org/en/Massachusetts>.
[33] WINKLEROVÁ, L., (2011). Technology transfer in the South Moravian Region. In 14th International
Colloquium on Regional Sciences. Conference proceedings. Brno: Masarykova univerzita. pp. 56-63.
ISBN 978-80-210-5513-1.
[34] WONGLIMPIYARAT, J., (2005). Boston Route 128 Revisited. International Journal of Innovation and
Technology Management, vol. 2, iss. 2, pp. 217-233. ISSN 2010-0248.
Příspěvek byl zpracován v rámci projektu specifického výzkumu Role aktérů a význam nástrojů
regionálního rozvoje v podmínkách znalostní ekonomiky (MUNI/A/0783/2013) .
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
209
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-6840-2014-25
VLIV INOVAČNÍHO POTENCIÁLU NA ROZVOJ
ŽIVOTNÍCH PODMÍNEK OBYVATELSTVA ZEMÍ STŘEDNÍ
A VÝCHODNÍ EVROPY
THE INFLUENCE OF INNOVATION POTENTIAL ON LIVING
CONDITIONS DEVELOPMENT OF CENTRAL AND EASTERN
EUROPEAN COUNTRIES POPULATION
ING. PAVEL ZDRAŽIL
Ústav regionálních a bezpečnostních věd
Fakulta ekonomicko-správní
Univerzita Pardubice
Institute of Regional and Security Sciences
Faculty of Economics and Administration
University of Pardubice
 Studentská 95, 532 10 Pardubice, Czech Republic
E-mail: Pavel.Zdrazil@upce.cz
Anotace
Význam znalostí a z nich pramenících inovací je neodmyslitelnou součástí doktríny moderního
ekonomického uvažování, přes veškerý existující potenciál však lze jejich proliferaci spatřovat
především v rámci výkonnostně orientovaných studií. Orientace výzkumu inovací v kontextu
neodvozeného cíle veškerého pokroku, tedy rozvoje kvality lidského života bývají, snad pro přílišnou
abstraktnost samotného pojmu, mnohdy spíše upozaďovány. Ambicí předkládaného příspěvku je tak
tuto niche částečně vyplnit, neboť je jeho cílem zhodnotit zda a jakým způsobem se inovační potenciál
projevuje na rozvoji životních podmínek obyvatelstva regionů zemí střední a východní Evropy.
Dosažené závěry nejsou vzhledem ke složitosti celé problematiky vůbec jednoznačné. Ačkoliv byly u
regionů s analogickou dynamikou vývoje inovačního potenciálu zjištěny jisté paralely v kontextu
dynamiky rozvoje životních podmínek obyvatelstva, nepodařilo se identifikovat logicky předpokládané
závislosti, které by zmíněný vývoj uspokojivě vysvětlovaly.
Klíčová slova
inovační potenciál, životní podmínky, střední a východní Evropa
Annotation
The impact of knowledge and their resulting in innovation is an essential part of modern economy
theory tenet. All the given potential of innovation beyond, their proliferation beholds in the terms of
performance oriented studies foremost. The innovation oriented research in the context of inherent
goal of every development, thus the development of human life quality are being much often rolled-out
instead, possibly for deep abstraction of the term itself. The ambition of this paper is to partially fill
this niche, because its goal is to evaluate whether and how is the innovation potential proven on living
conditions development of Central and Eastern European countries population. Owing to the
complexity of whole topic, the reached conclusions are not high profiled enough. Though some
likenesses among regions with similar development of innovation potential dynamics were found, in
the light of development of populations living conditions dynamics the logically expected
dependencies which should interpret the mentioned development’s ample explanation were not.
Key words
innovation potential, living conditions, Central and Eastern Europe
JEL classification: R11, O31
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
210
Úvod
Znalosti, inovace a vytváření podmínek k využívání jejich potenciálu se v rámci moderních
ekonomických přístupů etablovaly jako jedny ze základních determinant, jež svoji působností zásadně
ovlivňují ekonomickou výkonnost každého státu, potažmo regionu. V současné době je již význam
znalostí a inovací všeobecně akceptován jako stěžejní prostředek zvyšování konkurenceschopnosti,
ale také jako nástroj, jehož absence není pro žádný subjekt v tržním prostředí dlouhodobě udržitelná
(Porter, 1990). Na základě hluboké penetrace do ekonomických procesů snad již ani nelze hovořit o
dosahování žádoucího růstu a neuvažovat při tom dominantní vliv inovací; v rámci širšího pojetí tak
lze hovořit spíše o tzv. technicko-technologicko-ekonomickém pokroku, nežli o pokroku ryze
ekonomického charakteru (Kraft, Kraftová, 2012). Potenciál znalostí a z nich plynoucích inovací však
není spjat výlučně s aspektem zvyšování efektivity využívání zdrojů, ač lze tento cíl v souladu
s ekonomickou teorií považovat za primární. Disponují rovněž schopností přímo či nepřímo
ovlivňovat řadu dalších společensko-ekonomických procesů, mezi které je možno řadit udržitelný
rozvoj, sociální soudržnost, ale také požadavky na zvyšování úrovně vzdělanosti a profesní
kvalifikace obyvatelstva, jakož i všeobecné zvyšování životního standardu celé lidské společnosti.
Dnes, kdy více než kdy dříve, Evropu sužují strukturální problémy, následované dosud trvající
opatrností, pramenící z krizí oslabené důvěry, jež jsou základními bariérami dostatečné alokace
kapitálových zdrojů do nových a nezaručených projektů, je neopomíjení významu inovačního cyklu
zcela zásadní. Přitom právě vědecko-výzkumné činnosti jsou vysoce náročné na finanční i lidské
zdroje, jakož i na správné alokaci, pramenící z jejich omezenosti (Zdražil, Matěja, 2013).
Zvýšený důraz na inovace a posilování konkurenceschopnosti je aktuální globální tendencí, která je i
na nejvyšších úrovních evropských strategických dokumentů dlouhodobě významně akcentována.
Ačkoliv vize Lisabonské strategie o „nejdynamičtější a nejkonkurenceschopnější ekonomice světa
založené na znalostech, schopné udržitelného růstu, vytvářející více kvalitních pracovních příležitosti
a zachovávající sociální soudržnost“ (Evropská rada, 2000) do roku 2010 zjevně dosaženo nebylo,
anebo snad právě proto, je důraz na inovačně zaměřenou společnost kladen i nástupnickým
strategickým dokumentem Evropa 2020. Obsah nové strategie lze pro zjednodušení shrnout do pěti
cílů – zaměstnanost, investice do výzkumu a vývoje, energetická šetrnost, vzdělání a boj proti
chudobě a sociálnímu vyloučení (Evropská komise, 2010). Cíle aktuální strategie Evropa 2020 jsou
vzájemně úzce provázány, respektive lze akceptovat předpoklad, že rozvoje pracovního trhu, boje
proti chudobě a sociální exkluzi i energetické šetrnosti má být primárně dosahováno prostřednictvím
rozvoje znalostní společnosti. Znalostní společnost lze do jisté míry kultivovat vlivem protekce
výzkumu a vývoje, která musí být logicky doprovázena i určitým vývojem podílu kvalifikovaných
pracovníků v oblastech vědy a výzkumu obecně, zvláště pak ve vysoce sofistikovaných hightechnology
a knowledge-intensive sektorech, což pramení z požadavku na odborné vzdělání pracovní
síly, respektive všeobecný rozvoj lidského kapitálu. Oblast vzdělávání a vědecko-výzkumných
činností tak lze považovat za neodvozené cíle, jejichž prostřednictvím bude dosahováno i cílů
ostatních. Právě snaha o bližší porozumění těmto vztahům – jejich vývoj, intenzita a případná možnost
doporučení pro směřování politiky vedoucí k naplňování stanovených cílu - je hlavním iniciátorem
tohoto příspěvku.
1. Cíl a metody
Cílem příspěvku je zhodnotit, zda a jakým způsobem se inovační potenciál projevuje na rozvoji
životních podmínek obyvatelstva regionů vybraných zemí střední a východní Evropy. V rámci
dosažení stanoveného cíle je uvažován předpoklad, na jehož základě se analogická intenzita vývoje
inovačního potenciálu regionů odráží ve vývoji životních podmínek obyvatelstva těchto regionů
srovnatelně, a to i bez ohledu na výchozí dispozice a při abstrakci od vlivu vnějších faktorů.
Pro dosažení stanoveného cíle bude nezbytné:
 identifikovat skupiny regionů vykazujících srovnatelné tendence ve vývoji inovačního potenciálu,
 komparovat identifikované skupiny regionů z hlediska vývoje životních podmínek obyvatelstva,
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
211
 zhodnotit intenzitu vlivu faktorů považovaných za determinanty inovačního potenciálu na vývoj
ukazatelů spojených s hodnocením životních podmínek obyvatelstva.
Za referenční hladinu výzkumu byla zvolena úroveň regionů NUTS II, tedy územních celků, které
jsou v rámci cílení kohezní politiky EU protežovány. Na základě rešerše disponibility datových vstupů
bylo do výzkumu zařazeno 63 NUTS II regionů, z celkem 10 středo- a východoevropských zemí.
Z toho 9 zemí bývalého „východního bloku“ a relativně čerstvých členů EU: Estonska, České
republiky, Litvy, Lotyšska, Maďarska, Polska, Rumunska, Slovenska a Slovinska; a Rakousko. Právě
Rakousko bylo do vzorku, kromě logické geografické příslušnosti, zařazeno i z důvodu ověření, zda
existují zásadní diference mezi vývojem inovačního potenciálu a jeho vlivu na životní podmínky
obyvatelstva relativně zaostalých transformovaných ekonomik východního bloku, disponujících nižší
iniciační hladinou inovačního potenciálu, a tradičních tržních ekonomik. Další prospektivně
uvažovaný stát – Německo, na kterém by rozšíření výzkumu poskytovalo potenciál posílení relevance
zjištěných závěrů - nebylo z důvodu nedostupnosti některých stěžejních údajů do konečné analýzy
zahrnuto.
Snahou analýzy bylo zachytit co možná nejaktuálnější období, při současné akcentaci trvání
Lisabonské strategie. Inovační potenciál byl měřen pro desetileté období 2002 – 2011. U ukazatelů
hodnocení vývoje životních podmínek byla konzistence dat poněkud komplikovanější (viz kapitola
1.2), neboť například ukazatele chudoby jsou evidovány až od roku 2004, respektive u některých států
ještě o něco později. Při uvážení existence určité časové prodlevy mezi „zasetím a úrodou“ inovačního
potenciálu, se však drobný časový posun nejeví jako zcela devastující překážka.
1.1 Pojetí inovačního potenciálu
Za faktory determinující inovační potenciál regionů byly z veřejně dostupných ukazatelů,
vykazovaných statistickou databází Eurostat (Eurostat, 2014) zvoleny ukazatele, které jsou zobrazeny
v Tab. 1. Jak je z Tab. 1 zřejmé, za determinanty inovačního potenciálu bude v analýze považováno 5
ukazatelů, odvozovaných z vývoje alokovaných prostředků lidské a kapitálové povahy.
Tab. 1: Ukazatele inovačního potenciálu
ukazatel jednotka zkratka*
Výdaje na výzkum a vývoj % z HDP GERD
Zaměstnanost v oblasti výzkumu a vývoje
% z celkové zaměstnanosti, v ekvivalentu
zaměstnance na plný úvazek (FTE)
EMRD
Zaměstnanost v sektoru high-technology % z celkové zaměstnanosti EHTC
Zaměstnanost v sektoru knowledge-intensive % z celkové zaměstnanosti EKIS
Zastoupení terciárního studia (ISCED 5-6)
% účastníků systému, z celkového počtu učňů
a studentů daného regionu
EDUC
*v následujícím textu budou ukazatele reprezentovány uváděnými zkratkami (bude se týkat i zkratek v Tab. 2)
Zdroj: vlastní zpracování
Další uvažované ukazatele, na jejichž základě by bylo možné hovořit o inovačním potenciálu
analyzovaných regionů, tedy: dosažená úroveň vzdělanosti celkové populace, jakož i specifických
věkových skupin, a podíl osob předčasně opouštějících vzdělávací systém nebyly mezi vstupní
indikátory zařazeny z důvodu absence hodnot českých a slovenských regionů. Ukazatele zachycující
zaměstnanost pracovníků zabývajících se čistě výzkumem a zastoupení terciárního studia u populace
20-24 byly vyřazeny z důvodu vysoké korelace s výše uvedenými akceptovanými ukazateli.
Při zachování korelujících ukazatelů by mohlo dojít k nežádoucímu zkreslení následně aplikované
shlukové analýzy. Nejvyšší (Spearmanův) koeficient korelace pětice akceptovaných ukazatelů
dosahuje hodnoty 0,43, celá korelační analýza viz Tab. 4. Tato neparametická varianta korelační
analýzy byla rovněž využita pro následné hodnocení souvztažnosti ukazatelů inovačního potenciálu
s ukazateli životních podmínek.
Pro identifikaci skupin regionů, vykazujících srovnatelné tendence ve vývoji inovačního potenciálu
bylo vycházeno z analýzy rozptylu. Jako vhodná byla tedy využita jedna z technik hierarchického
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
212
shlukování - Wardova metoda, přičemž pro určení vzdáleností bylo využito Manhattanské metriky.
Regiony byly shlukovány na základě hodnot geometrických průměrů vývoje tempa růstu ukazatelů
v letech 2002 – 2011. Problémy datových řad související s chybějícími hodnotami byly řešeny
individuálně – zkrácením řady o krajní hodnotu nebo dosazením průměru hodnot okolních. Absence
hodnot byla však spíše ojedinělá a vzhledem k ostatní metodickým postupům se lze domnívat, že tato
malá distorse výsledky analýzy zásadně neznehodnocuje.
1.2 Pojetí životních podmínek
Pro posouzení rozvoje životních podmínek byly za relevantní ukazatele zvoleny indikátory zachycené
v Tab. 2. Ambicí článku není postihnout veškeré oblasti determinující kvalitu životních podmínek
obyvatelstva, na kterou může být nahlíženo z několika různých úhlů pohledu (Viturka, 2013),
ale vybrat pouze ty ukazatele, které jsou jednoznačně ekonomicky relevantní a souvisí s cíli strategie
Evropa 2020. I tyto ukazatele byly voleny na základě disponibility dat od statistického úřadu EU
(Eurostat, 2014). V případě ukazatele chudoby polských regionů bylo čerpáno z databáze národního
statistického úřadu (GUS, 2014). Ukazatel míry chudoby a sociálního vyloučení není pro polské
regiony v požadovaném období vykazován, tento ukazatel tedy nebyl u těchto regionů hodnocen, a to
ani v rámci korelační analýzy. U maďarských regionů nejsou na požadované úrovni (NUTS II)
vykazována žádná data týkající se míry chudoby, u maďarských regionů byla tedy u ukazatele míra
chudoby a ukazatele míra chudoby a sociálního vyloučení dosazena průměrná data - vykazovaná za
vyšší územní celky (NUTS I). Původně obsažený ukazatel míra zaměstnanosti byl z důvodu přílišné
statičnosti, respektive dynamiky, která se u naprosté většiny regionů pohybovala v rozmezí ± 0,5 %
ročně, nahrazen ukazateli nezaměstnanosti. Ukazatel hrubého domácího produktu lze sice považovat
za činitel, který s vývojem životních podmínek obyvatelstva bezprostředně nesouvisí, do analýzy byl
přesto zařazen - spíše jako obecný ukazatel vývoje ekonomické reality, který ostatní hodnocené
ukazatele, od nichž se životní podmínky odvíjejí, do jisté míry determinuje, ale také jako určitý
indikátor využívání inovačního potenciálu.
Tab. 2: Ukazatele rozvoje životních podmínek obyvatelstva
ukazatel jednotka zkratka
Míra chudoby % z celkové populace ARP
Míra chudoby a sociálního vyloučení % z celkové populace PSE
Míra nezaměstnanosti % z celkové populace (15 +) UEM
Míra dlouhodobé nezaměstnanost (12 měsíců a více) % z celkové populace (15 +) LUE
Čistý disponibilní důchod domácností na obyvatele (v PPS) NDI
Hrubý domácí produkt v běžných cenách na obyvatele (v PPS) GDP
Zdroj: vlastní zpracování
Rovněž regionální ukazatele životních podmínek byly posuzovány na základě hodnot geometrického
průměru vývoje tempa růstu ukazatelů za stanovené období. Ukazatele UEM, LUE, NDI a GDP byly
analyzovány za období konzistentní s obdobím analyzovaných ukazatelů inovačního potenciálu (2002
– 2011). Jak již bylo výše naznačeno, hodnoty ukazatelů míra chudoby a míra chudoby a sociálního
vyloučení se vztahují k období 2004 – 2012, respektive 2005 – 2012, některé země navíc začaly
s vykazováním tohoto ukazatele později, což sice není pro analýzu zcela ideální, avšak při využívání
průměrných hodnot a při uvážení předpokládané časové prodlevy mezi iniciací a vlivem inovačního
potenciálu na životní podmínky obyvatelstva, byl tento nedostatek uznán za nežádoucí, ale přiměřený.
O vývoji ukazatelů v agregaci do jednotlivých shluků bylo usuzováno na základě harmonického
průměru, přepočítaných regionálních hodnot za dané období. Prostřednictvím této aplikace byly
potlačeny vlivy odlehlých hodnot, což činí celou analýzu objektivnější.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
213
2. Výsledky
Na základě shlukové analýzy, aplikované na ukazatele vývoje inovačního potenciálu, bylo 63 NUTS
II regionů klasifikováno do 6 shluků. Pro názornost jsou tyto shluky prezentovány prostřednictvím
kartogramu (Obr. 1). Jak je z Obr. 1 jasně patrné, z hlediska vývoje inovačního potenciálu nelze,
vyjma zemí tvořených jediným NUTS II – Estonsko, Litvy a Lotyšsko, a „malého“ Slovinska,
žádnou ze zemí považovat za příliš homogenní. Avšak určité paralely mezi řadou národních regionů
vypozorovat lze. Logicky je tento fakt možné připisovat nastavení národní politiky znalostí a inovací.
Obr. 1: Výstup shlukové analýzy aplikované na vývoj inovačního potenciálu
Zdroj: vlastní zpracování, mapový podklad (Eurostat, 2014)
Detailní vývoj průměrných ročních hodnot ukazatelů inovačního potenciálu v agregaci do shluků je
zachycen v Tab. 3. Na základě porovnání skutečných hodnot jednotlivých regionů tvořících níže
uvedené shluky lze konstatovat, že ve většině případů prezentované hodnoty harmonického průměru
individuální naměřené hodnoty přibližně reflektují a zásadně tak reálné hodnoty vývoje inovačního
potenciálu ani životních podmínek nezkreslují.
Tab. 3: Vývoj inovačního potenciálu a životních podmínek obyvatelstva jednotlivých shluků (v %)
S
Počet
reg.
Inovační potenciál Životní podmínky
GERD EMRD EHTC EKIS EDUC ARP PSE UEM LUE NDI GDP
1 4 2,64 1,23 8,09 3,46 4,05 -0,80 * -6,25 -6,95 4,55 5,69
2 6 4,84 6,95 -4,56 3,11 8,26 -0,41 -0,30 -1,56 0,38 4,03 3,34
3 11 7,64 2,21 0,23 3,01 3,48 -1,62 -2,58 -0,97 -1,93 4,22 4,67
4 9 8,45 9,68 0,15 4,02 4,25 -0,44 -2,19 -0,34 -3,60 3,45 3,63
5 22 0,93 2,28 -0,49 3,05 3,81 -2,84 -1,75 -5,40 -6,07 5,02 4,95
6 11 3,84 -2,18 -6,45 4,13 3,62 0,21 0,61 0,00 -0,30 6,41 5,81
*hodnocení hodnoty počítané z poloviny prvků (absence údajů polských regionů) nebylo shledáno jako vhodné
Zdroj: vlastní zpracování
Shluk 1 je tvořen regiony s vykazujícími obecně růstové tendence u ukazatelů inovačního potenciálu vysokou
dynamiku růstu (roční průměrná hodnota 5 % a více) EHTC a vyšší dynamiku růstu (roční
průměrná hodnota 2,5 % až 4,99 %) ostatních ukazatelů, vyjma EMRD. Z hlediska vývoje životních
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
214
podmínek obyvatelstva byla zaznamenána (žádoucí) vysoká dynamika poklesu (roční průměrná
hodnota -5 % a méně) LUE a UEM, vysoká dynamika růstu GDP a vyšší dynamika růstu NDI.
Regiony Shluku 2 byly identifikovány na základě vysoké dynamiky růstu EDUC a EMRD, vyšší
dynamiky růstu GERD a EKIS, ale také vyšší dynamiky poklesu (roční průměrná hodnota -4,99% až
-2,5%) EHTC. Regiony vykazují vyšší dynamiku růstu NDI a GDP, tendence ostatních indikátorů
životních podmínek nezaznamenaly příliš dynamický vývoj. Regiony Shluku 2 jsou však jediné, které
v úhrnu vykazují nežádoucí trend ukazatele LUE. Shluk 3 lze charakterizovat jako regiony s vysokou
dynamikou růstu GERD a vyšší dynamikou růstu EDUC a EKIS. Z hlediska vývoje životních
podmínek, vykazují regiony vyšší dynamiku poklesu ukazatele PSE a vyšší dynamiku růstu GDP a
NDI. Pro Shluk 4 jsou typické regiony s vysokou dynamikou růstu EMRD a GERD a vyšší
dynamikou růstu EDUC a EKIS. Na výstupu byla naměřena vyšší dynamika poklesu LUE,
doprovázená vyšší dynamikou růstu GDP a NDI. Nejpočetnější množinu, respektive Shluk 5, lze,
z hlediska vývoje inovačního potenciálu, označit za nejméně dynamický - vyšší dynamika růstu byla
naměřena pouze u EDUC a EKIS. V aspektu hodnocení vývoje životních podmínek se však jedná o
shluk regionů vykazujících nejpozitivnější vývoj. Ukazatele UEM a LUE vykazují v úhrnu vysokou
dynamiku poklesu, ARP pak dynamiku poklesu vyšší, při současné vysoké dynamice růstu NDI a
vyšší dynamice růstu GDP. Do Shluku 5 byla klasifikována většina regionů ryze metropolitních i těch,
které hlavní město obsahují v rámci většího územního celku – vyjma metropolí Estonska, Lotyšska a
Slovinska. U těchto obecně silnějších regionů je, vzhledem k vyšším iniciačním hodnotám, nižší
dynamika vývoje inovačního potenciálu zcela racionální. Stejně tak není překvapivý nejpozitivnější
vývoj ukazatelů životních podmínek, jež je dán obvyklým unikátním postavením metropolitního
regionu v rámci sledovaných zemí. Regiony Shluku 6 jsou popsatelné vyšší dynamikou růstu EKIS,
GERD a EDUC, ale také vysokou dynamikou poklesu EHTC a klesající tendencí EMRD. V otázce
vývoje životních podmínek dosáhly regiony Shluku 6 nejvyšší dynamiky růstu NDI a GDP, současně
však byla jako u jediných zjištěna rostoucí míra chudoby, včetně uvažování sociálního vyloučení,
rovněž z hlediska ukazatelů nezaměstnanosti lze vývoj regionů považovat za nejslabší.
2.1 Souvztažnost inovačního potenciálu s životními podmínkami
V návaznosti na uvedený vývoj inovačního potenciálu typologicky podobných regionů a rozvoj
životních podmínek obyvatelstva v nich, nastává logický krok vedoucí k analýze intenzity vzájemných
vztahů mezi posuzovanými ukazateli. Sílu závislosti ukazatelů vyjádřenou korelačním koeficientem,
prezentuje Tab. 4, tučné písmo zachycuje případy, kdy byl koeficient shledán statisticky významným
při α = 0,05; podbarvená část odděluje souvztažnosti ukazatelů inovačního potenciálu (pro potřeby
validity shlukové analýzy). Významná souvztažnost mezi ukazateli životních podmínek je vzhledem
k jejich volbě očekávaná a v rámci analýzy není překážkou.
Tab. 4: Korelační koeficienty ukazatelů (Spearmanovo ρ)
GERD EMRD EHTC EKIS EDUC ARP PSE UEM LUE NDI GDP
GERD 1
EMRD 0,43 1
EHTC 0,05 -0,02 1
EKIS -0,01 0,12 -0,01 1
EDUC -0,04 0,28 0,02 -0,07 1
ARP 0,01 -0,32 0,17 -0,03 -0,03 1
PSE 0,20 -0,07 0,28 0,06 0,28 0,66 1
UEM -0,08 -0,51 0,02 -0,15 -0,19 0,40 0,25 1
LUE -0,06 -0,42 0,06 -0,05 -0,16 0,39 0,18 0,78 1
NDI -0,22 -0,55 0,24 -0,13 0,07 0,44 0,16 0,31 0,38 1
GDP -0,18 -0,58 0,22 0,06 -0,02 0,37 0,24 0,32 0,32 0,75 1
Zdroj: vlastní zpracování
Jak je z Tab. 4 jasně patrné, významné korelační vztahy – v porovnání vývoje inovačního potenciálu
vůči životním podmínkám, byly nalezeny pouze u ukazatele EMRD, který významně negativně
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
215
koreluje se všemi ukazateli životních podmínek, vyjma PSE. Ačkoliv lze negativní korelaci ukazatele
EMRD s ukazateli ARP, UEM a LUE shledat za žádoucí, negativní korelaci s NDI a GDP nikoliv.
Případná protekce ukazatele je tak do značné míry diskutabilní. Kromě uvedené závislosti se ani po
podrobné analýze individuálních regionů nezdá být mezi ostatními ukazateli žádný jednoznačně
identifikovatelný „klíč“, na jehož základě by bylo možné usuzovat o míře determinace životních
podmínek ze strany analyzovaných ukazatelů inovačního potenciálu. Lze se tak domnívat, že více než
dynamika vývoje inovačního potenciálu, má na rozvoj životních podmínek obyvatelstva vliv dosažená
iniciační úroveň stavu inovačního potenciálu. Tomuto předpokladu by nasvědčovala i celkově
nejpozitivnější dynamika vývoje životních podmínek u shluku obsahujícího metropolitní regiony
(Shluk 5), který paralelně vykazuje relativně stabilní vývoj ukazatelů inovačního potenciálu.
Závěr
Ve vzorku sledovaných 63 NUTS II regionů vybraných 10 zemí střední a východní Evropy byly,
z hlediska vývoje ukazatelů charakterizujících inovační potenciál, prostřednictvím shlukové analýzy
identifikovány poměrně různorodě se dynamicky vyvíjející skupiny regionů. U některých těchto
skupin lze vypozorovat vyšší zastoupení regionů na národní bázi, pravděpodobně zapříčiňované
nastavováním podmínek pro rozvoj znalostí a inovací primárně z národní úrovně, jež je ve vývoji
sledovaných ukazatelů částečně reflektováno. Rozhodně však nelze o identifikovaných skupinách
regionů hovořit jako o homogenních národních blocích. Na základě analýzy dynamiky vývoje
inovačního potenciálu, v kontrastu s dynamikou vývoje ekonomicky orientovaných indikátorů
životních podmínek obyvatelstva identifikovaných regionálních shluků, lze usuzovat,
že v examinovaných zemích dynamika vývoje inovačního potenciálu dynamiku rozvoje životních
podmínek obyvatelstva zásadně nedeterminuje. Naopak je možné prostřednictvím empirických
zjištění shledávat, že než samotná dynamika vývoje inovačního potenciálu, má na dynamiku rozvoje
životních podmínek obyvatelstva vliv dosažená úroveň stavu inovačního potenciálu. Tato teze je
podporována i nejdynamičtějším rozvojem ukazatelů životních podmínek u relativně rozvinutých
metropolitních regionů, kde byla naopak naměřena nejstatičtější intenzita vývoje ukazatelů inovačního
potenciálu.
Z hlediska posouzení závislostí mezi zvolenou pěticí ukazatelů inovačního potenciálu a šesticí
ukazatelů kvality životních podmínek obyvatelstva, byly statisticky významné vztahy zjištěny pouze
mezi ukazatelem zaměstnanosti v oblasti výzkumu a vývoje a všemi ukazateli životních podmínek,
vyjma ukazatele míry chudoby a sociálního vyloučení. Síla těchto vztahů však není nikterak
dominantní a navíc lze trend korelace pouze u 3 z 5 vztahů považovat za žádoucí. Případné
doporučení směřující k protekci či naopak exkluzi ukazatele tak není zcela jednoznačně obhajitelné.
Nutno objektivně konstatovat, že elementární účel dosud provedeného výzkumu, směřujícího
k identifikaci oblastí, jejichž podpora by měla potenciál přispívat ke zvyšování kvality životních
podmínek obyvatelstva, zcela naplněn nebyl. Započatý výzkum však jednoznačně vybízí k dalšímu
prohloubení představené analýzy a rozšíření tak celkového poznání poměrně aktuální problematiky.
Literatura
[1] Eurostat, (2014). Regional statstics by NUTS classification. [online]. [cit. 2014-4-4]. Dostupné z:
<http://epp.eurostat.ec.europa.eu/portal/page/portal/statistics/search_database>.
[2] Evropská komise (2010). Evropa 2020: Strategie pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění..
[3] Evropská rada (2000). Presidency Conclusions Lisbon European Council. Lisbon, 23-24. 3. 2000.
[4] GUS, (2014). Local Data Bank. [online]. [cit. 2014-4-4]. Dostupné z:
<http://www.stat.gov.pl/bdlen/app/strona.html?p_name=indeks>.
[5] KRAFT, J. KRAFTOVÁ, I., (2012). Innovation – Globalization – Growth (Selected Relations). Engineering
Economics, vol. 23, iss. 4, pp. 395-405. ISSN 1392-2785.
[6] PORTER, M., (1990). The Competitive Advantage of Nations. New York: Free Press. ISBN 0684841479.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
216
[7] VITURKA, M., (2013). Regional evaluation of social environment quality – a case study of the Czech
Republic. In 16th International Colloquium on Regional Sciences. Brno: Masarykova univerzita. pp. 65-71.
ISBN 978-80-210-6257-3. DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-6257-2013-7.
[8] ZDRAŽIL, P., MATĚJA, Z., (2013). Index vědecko-výzkumného potenciálu a dynamika jeho vývoje
v českých a slovenských regionech. In Sborník recenzovaných příspěvků z mezinárodní konference Hradecké
ekonomické dny 2013, díl II. Hradec Králové: Gaudeamus. pp. 353-360. ISBN 978-80-7435-250-8.
Příspěvek byl zpracován s podporou IGA Univerzity Pardubice v souvislosti s řešením projektu
č. SGSFES-2014002.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
217
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-6840-2014-26
POSTOJ MSP MORAVSKOSLEZSKÉHO KRAJE A
ŽILINSKO-SPRÁVNÍHO KRAJE KE ZNALOSTEM
A INOVACÍM
THE APPROACH TO KNOWLEDGE AND INNOVATION OF SMES OF
MORAVSKOSLEZSKÝ REGION AND OF ŽILINA-ADMINISTRATIVE
REGION
DR. ING. MARIE GABRYŠOVÁ1
PROF. ING. JOZEF VODÁK PHD.2
1
Katedra marketingu
Obchodně podnikatelská fakulta v Karviné
Slezská univerzita v Opavě
1
Department of marketing
Faculty of Business Administration in Karviná
Silesian University in Opava
 Univerzitní náměstí 1934/3 733 40 Karviná, Czech Republic
E-mail: gabrysova@opf.slu.cz
2
Katedra manažerských teórií
Fakulta riadenia a informatiky
Žilinská univerzita v Žilině
2
Department of Management Theories
Faculty of Management Science and Informatics
University of Zilina
 Univerzitna 8215/1 010 26 Žilina, Slovak Republic
E-mail: Jozef.Vodak@fri.uniza.sk
Anotace
Cílem článku je ukázat jaký je postoj malých a středních podniků Moravskoslezského kraje a Žilinskosprávního
kraje ke znalostem a inovacím, s uvedením společných i rozdílných hodnocení jednotlivých
oblastí problémů. Pro dosažení tohoto cíle byl v obou správních celcích proveden sekundární a
následně primární výzkum. Respondenty primárního výzkumu byly MSP ze všech částí krajů, tj.
bývalých okresů. Pro analýzu získaných odpovědí bylo použito celkem 900 dotazníků, 450
ze slovenských MSP a stejné množství z českých MSP. Tím byly vytvořeny podmínky pro srovnání
a formulaci závěrů. Výsledky analýzy a srovnání ukázaly, že zaměření podniků je orientované spíše na
technologie než na lidský faktor. Jako velmi výrazná se jeví potřeba podpory vzdělávání ale také
osvěta v oblasti inovací.
Klíčová slova
malé a střední podniky, regionální rozvoj, znalosti, inovace, primární výzkum, konkurenceschopnost
Annotation
This article aims to show what is the approach to knowledge and innovation of small and mediumsized
enterprises of the Moravian-Silesian Region and of Žilina-administrative region, indicating both
common and divergent assessments of individual problem areas. To achieve this aim the secondary
and then primary research was implemented in both administrative units. The respondents of the
primary research were the SMEs from all parts of the region, i.e. the former districts. For the analysis
of the answers a total of 900 questionnaires were collected, 450 of Slovak SMEs and the same amount
of Czech SMEs. This created the conditions for the comparison and the conclusions. The results of
analyzes and comparisons showed that the enterprises are oriented on technology rather than on the
human factor. As seems to be a very strong need to support education but also education in the field of
innovation.
Key words
SMEs, regional development, knowledge, innovation, primary research, competitiveness
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
218
JEL classification: L2, M1
Úvod
Strategie Evropa 2020 zdůrazňuje úlohu malých a středních podniků v evropském hospodářství jako
hnacích sil zaměstnanosti a růstu. Vytváření, používání a šíření znalostí a inovací má zásadní význam
pro růst, rozvoj a prosperitu společnosti. Podpora malých a středních podniků představuje významný
prvek této strategie. Lze také vnímat rostoucí vliv inovací na zvyšování efektivity procesů
probíhajících v hospodářství. Ekonomové se shodují v názoru, že vliv inovací na hospodářství je
velmi významný.
Ekonomický rozvoj je v tržních ekonomikách jednoznačně spojen s pojmem konkurenceschopnosti
jako základního měřítka dlouhodobé úspěšnosti firem a rovněž států a jejich regionů, měst i obcí.
(Wokoun, 2010). Souvisí to s poznáním, že to jsou právě regiony, které jsou základem národní
konkurenceschopnosti, neboť právě na jejich úrovni dochází k přímému střetu mezi tvůrci znalostí a
jejich uživateli. Prosperita regionu (Corvers, 2003) pak závisí především na tom, jak se podaří danému
regionu překonat případnou propast mezi těmito dvěma skupinami subjektů. Někteří autoři vidí tuto
otázku ještě šiřeji a spojují s kvalitou sociálního prostředí regionu. Viturka ve svých publikacích uvádí
…regionální konkurenceschopnost je ovlivňována nejen úrovní podnikatelského prostředí (podrobněji
Viturka a kol.,2011; Viturka, 2011), ale i úrovní kvality sociálního prostředí, přičemž její dlouhodobá
udržitelnost je podmíněna vyváženým vztahem obou komponent.
Dalším důvodem, proč je v poslední době kladen větší důraz na regionální úroveň, jsou změny ve
světové ekonomice, kdy dochází k její „regionalizaci“ na úrovni nadnárodních uskupení. To vede
k jistému omezení role národních států, které ztrácejí některé možnosti v rámci provádění
makroekonomické hospodářské politiky. Je možné deklarovat, že jednotlivé státy jsou stále více
vnímány jako regiony v rámci nadnárodních integračních seskupení vzhledem k charakteru postupů,
jimiž ovlivňují některé ekonomické jevy. (Beneš, 2006).
Po vstupu zemí východní a střední Evropy do Evropské unie vznikly nové regiony a ty stávající
získaly nové postavení. V zájmu regionů by měla být snaha o efektivní využívání finanční podpory
EU a jednotného evropského trhu tak, aby se výrazněji rozvíjela jejich hospodářská výkonnost
a ekonomická konkurenceschopnost založená na využívání znalostí.
Proto zvláštní pozornost zasluhují právě MSP, které jsou významnou složkou každého regionu a ne
vždy si dostatečně uvědomují význam znalostí a inovací.
Cíl a metody
Problematikou MSP se zabýval také mezinárodní projekt Inovace - cesta ke zvyšování konkurence
schopnosti a rozvoje regionů realizovaný společně Žilinskou univerzitou v Žilině, fakultou PEDAS
a Slezskou univerzitou v Opavě, Obchodně podnikatelskou fakultou v Karviné. Projekt byl součástí
programu přeshraniční spolupráce Slovenská republika – Česká republika 2007 – 2013. Cílem
projektu bylo poskytnout malým a středním podnikům informace a znalosti, které jim pomohou
v lepším rozpoznávání nových příležitostí, rozvoji inovačního potenciálu ve smyslu neustálého
zlepšování všech aktivit, a tím zvýšit jejich konkurenční potenciál. Naplnění cíle bylo podmíněno
znalostí skutečného stavu a potřeb MSP. Tyto informace byly získány sekundárním a hlavně
primárním výzkumem. Hlavním cílem primárního výzkumu bylo vědecky prozkoumat poptávku
po podpůrných vzdělávacích aktivitách v malých a středních podnicích v obou dotčených regionech.
Motivem pro takto stanovený cíl je předpoklad následného lepšího uplatnění na trhu práce. Vedlejší
cíle primárního výzkumu byly stanoveny takto:
 zjištění stavu obeznámení respondentů s aktuálními možnostmi podpory jejich činnosti
(na regionální i evropské úrovni),
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
219
 zjištění spokojenosti nebo nespokojenosti respondentů s podnikatelským a tržním prostředím
v regionu.
Primární dotazování bylo zahájeno pilotním dotazováním, ostré dotazování proběhlo v elektronické
podobě i jako osobní dotazování a bylo ukončeno v roce 2011. Výsledné údaje obou výzkumných
týmů byly zpracovány nejdříve za jednotlivé kraje a následně formou srovnání.
Výsledky výzkumu postoje MSP ke znalostem a inovacím
Do výzkumu se zapojilo 313 slovenských podniků1
a 372 podniků českých.2
V české republice byly
podniky z části osloveny formou osobního dotazování (51,88 %) a také prostřednictvím
elektronického dotazování (16,61 %). Členové výzkumného týmu osobně navštěvovali podniky a jen
těm, které si nepřály osobní návštěvu, byla anketa doručena elektronickou poštou. Z hlediska formy
dotazování byla situace na Slovensku odlišná. Výrazně převažovalo oslovování podniků formou
elektronického dotazování (až 82,75 %). Osobním dotazováním bylo osloveno pouze 16,61 %
podniků. (Vodák a kol., 2012)
Mezi respondenty byly MSP s různou právní formou. Nejvíce zastoupeny byly živnosti a společnosti
s ručením omezeným. Tyto dvě právní formy se také nejčastěji vyskytují mezi malými a středními
podniky. Zastoupení podniků v anketním šetření, z pohledu právní formy, je v souladu s reálným
zastoupením jednotlivých forem podnikání.
Také v oblasti působení podniků byly mezi českými a slovenskými podniky výrazné rozdíly.
U podniků v ČR převládá místní působnost (42,20 %) a regionální působnost (41,40 %). Celostátní
působnost uvedla třetina dotazovaných (33,33 %). Nejmenší zastoupení mají podniky se zahraniční
působnosti (jen 11,56 %). V případě slovenských podniků, téměř polovina těch podniků, které
se zapojily do výzkumu, má celostátní působnost a třetina působí regionálně (30,35 %). Stejně jako
u českých podniků i slovenské dotazované podniky mají nejmenší zastoupení v zahraniční působnosti
(necelých 25%). Součet odpovědi na uvedenou otázku převyšuje 100%, neboť podniky měly možnost
uvést i dvojí působení (např. regionální a zahraniční působnost).
Z pohledu inovativního chování MSP bylo důležité zjistit odpověď na otázku: Zda a jak podniky
zajišťují vzdělávání svých zaměstnanců. Mnoho firem si dnes již uvědomuje, že je vhodné investovat
do vzdělávání svých zaměstnanců. Že dávno pominula doba, kdy personální oddělení podniku přijalo
pracovníka s ukončeným vzděláním a o jeho další odborný růst se již nestaralo. Jsou však podniky,
které požadavky doby nevnímají nebo vůči změnám jsou lhostejné. V rámci realizovaného výzkumu
byly v této oblasti odhaleny velké rezervy. 60,06 % podniků v SR a 61,29 % podniků v ČR uvedlo, že
vzdělávání svých zaměstnanců zajišťuje ve vlastní režii, 27,16% podniků SR a 26,61 % podniků ČR
vzdělávání zajišťuje externě, 10,54 % podniků SR a 21,24 % ČR se vzděláváním svých zaměstnanců
vůbec nezabývá. 14,70 % podniků SR a 2,69 % podniků ČR tuto skutečnost neuvedlo a dá se
předpokládat, že patří k těm, které se otázkou dalšího vzdělávání zaměstnanců nezabývají. V této
oblasti se budou muset MSP ještě mnoho učit. Musí si uvědomit, že fungují v globálním světě, který
vytváří mnohem náročnější podmínky a výrazně dravější konkurenci. Situaci v obou krajích uvádí
následující obrázek č. 1.
1
Slovenským podnikem se myslí malé a střední podniky působící na území Žilinského kraje.
2
Českým podnikem se myslí malé a střední podniky působící na území Moravskoslezského kraje.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
220
Obr. 1: Způsoby vzdělávání zaměstnanců
Zdroj: primární výzkum OPF Karviná a PEDAS Žilina
Skutečnost, že 11,56% z dotazovaných českých a 25 % slovenských MSP vyváží své produkty nebo
služby do zahraničí, vede k předpokladům, že tyto podniky mají také potřebu komunikovat v cizím
jazyce. V podnicích na Slovensku (62,30 %) a v podnicích v ČR (66,94 %) není potřebná, resp.
klíčová komunikace v cizím jazyce. Komunikaci v cizím jazyce vidí jako potřebnou a klíčovou
v 36,74 % podniků v SR a 33,06 % podniků v ČR
Obr. 2: Význam komunikace v cizím jazyce
Zdroj: primární výzkum OPF Karviná a PEDAS Žilina
Představa zaměstnavatele a skutečné znalosti a schopnosti zaměstnanců mohou být rozdílné. Proto
následující otázka měla zmapovat úroveň schopností zaměstnanců komunikovat v cizím jazyce
ve vztahu k očekávání jejich zaměstnavatelů. Podniky (37,39 % v SR a 39,84 % v ČR), které uvedly,
že komunikace v cizím jazyce je pro ně klíčová, uvedly, že jsou převážně spokojené s úrovní
komunikace v cizím jazyce. Méně spokojených je 35,65 % podniků v SR a 33,33 % podniků v ČR.
Úplně spokojených je 13,04 % podniků v SR a 13,82 % podniků v ČR. 5,22 % podniků v SR a až
13,01 % podniků v ČR jsou úplně nespokojeny se schopnostmi zaměstnanců komunikovat v cizím
jazyce. Tuto skutečnost neuvedlo 8,70 % podniků v SR. Následující obrázek názorně vykresluje
situaci v obou sledovaných krajích.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
221
Obr. 3: Spokojenost zaměstnavatelů se zaměstnaneckou úrovní komunikace v cizím jazyce
Zdroj: primární výzkum OPF Karviná a PEDAS Žilina
Nespokojenost podniků s jazykovými schopnostmi zaměstnanců je zřejmě výsledkem celkové nízké
jazykové vybavenosti občanů České republiky. Podle průzkumu a článku „Více než polovina Čechů
neovládá žádný cizí jazyk“, zveřejněného dne 27.06.2012 (Evropská komise, 2012), klesl od roku
2005 podíl Čechů mluvících alespoň jedním cizím jazykem o 12% a dosahuje nyní 49%. Česká
republika se tak nachází pod evropským průměrem 54%. Vyplývá to z průzkumu Eurobarometer,
který se uskutečnil mezi 27 000 respondenty ze všech členských států EU. Obdobný pokles jako u nás
byl zaznamenán i na Slovensku, v Bulharsku, Polsku či Maďarsku. Oproti tomu lídry v jazykových
znalostech jsou například Lucembursko, Lotyšsko, Nizozemsko, Litva či Švédsko, kde se alespoň
jedním cizím jazykem domluví přes 90% obyvatel. (Gabryšová, 2012.)
V rámci již zmíněného projektu byly plánovány také školicí aktivity, které měly usnadnit MSP
v Moravskoslezském kraji další vzdělávání svých zaměstnanců. Proto do primárního výzkumu byla
zařazena také otázka, zda se podniky mají zájem zapojit do nabízeného vzdělávání, které bude v plné
výši hrazeno z evropských fondů. I přes velmi atraktivní podmínky, za jakých se vzdělávací akce
realizují, až 37% dotazovaných neprojevilo zájem o další vzdělávání. Také již realizované školicí
aktivity ukázaly, že mladší věkové skupiny si více uvědomují potřebu trvalého vzdělávání, z řad
střední a starší generace jsou to výjimky. Více jako polovina podniků (58,79% v SR a 66,94% v ČR)
vyjádřila zájem zapojit se do takovéhoto vzdělávání. Zájem neprojevilo víc jako 30% oslovených
podniků, konkrétně 36,10% v SR a 33,06% v ČR. Obrázek č.4 znázorňuje zájem o další vzdělávání
v podnicích zkoumaných krajů.
Obr. 4: Zájem o zapojení se do vzdělávání tohoto typu
Zdroj: primární výzkum OPF Karviná a PEDAS Žilina
Inovace jsou velmi úzce spojeny právě s trvalým vzděláváním, proto bylo nutné respondentům položit
otázku, která měla ukázat, jaký význam připisují inovacím. Pro 42,17% respondentů SR a 39,25 %
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
222
respondentů ČR představují inovace klíčovou hodnotu, naopak 15,86 % českých a 14,38 %
slovenských MSP v inovacích klíčovou nebo významnou hodnotu nevidí. Až 41,21 % respondentů SR
a 44,89 % respondentů ČR nemá jasné stanovisko a tuto problematiku neumí posoudit. Je to důkaz, že
tyto podniky vyžaduji cílenou osvětu a efektivní podporu. Podrobný výčet názorů dotázaných podniků
podává následující obrázek č. 5.
Obr. 5: Inovace představují klíčovou hodnotu nebo výhodu
Zdroj: primární výzkum OPF Karviná a PEDAS Žilina
V průběhu posledních 5 let více jak třetina podniků obou krajů (34,85 % v SR, 33,56 % v ČR)
realizovala inovace hlavně formou nákupu techniky, technologie a strojů. Více jak 15% podniků
(16,67 % v SR, 15,07 % v ČR) investovalo do IT/IKT, software a e-business. 15 % oslovených
podniků investovalo do výzkumu, vývoje, inovací a nových postupů. 12,12 % podniků v SR
realizovalo inovační řešení v oblasti služeb, obchodu a zákazníků. V případě podniků v ČR je to
až 30,82 %. Do rekonstrukce a výstavby nových prostorů investovalo 11,36 % podniků v SR a 16,44
% podniků v ČR. Značná část dotazovaných (19,18% v ČR a 24,24% v SR) neuvedla žádnou inovační
činnost. Lze se domnívat, že některé z těchto podniků zřejmě řádnou inovaci nezavedly.
Pokud podniky nechápou, jaká je skutečná hodnota inovací, těžko je budou zavádět a investovat
peníze do jejich realizace. Na otázku, zda plánují v budoucnu realizovat nějaké inovace v souvislosti
s podnikatelskou činností 47,58 % v ČR a 45,69 % v SR odpovědělo kladně. V horizontu pěti let však
nehodlá investovat do inovací 35,46 % podniků v SR a 48,12 % podniků v ČR. Část podniků neuměla
situaci posoudit, nebo na otázku neodpověděla. Podrobný výsledek zobrazuje obrázek č.6
Obr. 6: Plánované inovace/inovační řešení v horizontu 5 let
Zdroj: primární výzkum OPF Karviná a PEDAS Žilina
Výsledky výzkumu ukázaly, že situace v oblasti vnímání pojmu inovace je v ČR i SR obdobná.
Podniky tento pojem nejčastěji chápou jako zlepšování produktů a služeb a zlepšování eventuálně
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
223
zefektivnění technických nebo technologických procesů. Značná část podniků nevidí v inovacích
cestu ke konkurenceschopnosti a nepřikládá jim patřičnou důležitost.
Závěr
Výsledky výzkumu jednoznačně ukázaly potřebu všestranné podpory malých a středních podniků a to
v obou krajích (Žilinském i Moravskoslezském). Celkově se dá říct, že zaměření podniků je spíše
orientované na technologie než na lidský faktor. Jako velmi výrazná se jeví potřeba podpory
vzdělávání, ale také osvěta vedoucí ke změně myšlení a hodnocení významu i potřeby samotného
vzdělávání. Přínosem by určitě bylo i získání širších znalostí v oblasti inovací. Podniky by tak získaly
přehled o inovačních technikách, které by pak mohly aplikovat ve své hospodářské praxi. Mnoho
podniků podceňuje význam inovací a mnohé MSP nedokázaly vůbec tuto problematiku posoudit
I tento výzkum ukázal, že v oblasti inovací, hlavně jejich širším vnímání, mají podniky Žilinského
i Moravskoslezského kraje velké rezervy. Ke změnám nestačí jen finanční podpora MSP, je třeba
s těmito podniky všestranně pracovat a vést je k vnímání měnicích se podmínek a sílící konkurence.
Literatura
[1] BENEŠ, M., (2006). Konkurenceschopnost a konkurenční výhoda. Working Paper č. 5. Brno: CVKS ESF
MU.
[2] CORVERS, F., (2003). Indicators for Regional Innovation Performance. In International Conference on
Entrepreneurship and Business Incubation „Strengthening the Regional Innovation Profile“. Dostupné z:
<http://www.cisv.org>.
[3] Evropská komise, (2012). Více než polovina Čechů neovládá žádný cizí jazyk. [online]. [cit. 2014-3-17].
Dostupné z: <http://ec.europa.eu/ceskarepublika/news/120627_eurobarometr_znalost_jazyku
_cs.htm>
[4] GABRYŠOVÁ, M., (2012). Inovačné systémy a podnikanie. Žilina: AB-TLAČ Žilina. ISBN 978-80-
971206-0-3.
[5] VITURKA, M., (2011). Integrační teorie udržitelného regionálního rozvoje (představení a aplikace).
Politická ekonomie, vol. 2011, iss. 6, pp. 794-809. ISSN 0032-3233.
[6] VITURKA, M., ŽÍTEK, V., KLÍMOVÁ, V., TONEV, P., (2011). Application of Microeconomic and
Macroeconomic Approach to Evaluating Disparities in the Regional development. Ekonomický časopis,
vol. 59, iss. 7, pp. 71-90. ISSN 0013-3035.
[7] VODÁK J., SOVIÁR, J., LENDEL, V., VARMUS M., (2012). Marketing a inovativně marketingové
riadenie. Žilina: AB-Tlač Žilina. ISBN 978-80-971206-4-1.
[8] WOKOUN, R., (2010). Teoretické a metodologické přístupy k výzkumu regionální konkurenceschopnosti.
In: Regionální studia, no. 2/2010, pp. 2-7. ISSN 1803-1471.
Příspěvek byl zpracován s podporou projektu "Inovace studijních předmětů na Slezské univerzitě
v Opavě, Obchodně podnikatelské fakultě v Karviné", reg. č. CZ.1.07/2.2.00/28.0017.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
224
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-6840-2014-27
HODNOCENÍ LIDSKÝCH ZDROJŮ V
DEMOGEOGRAFICKÉM KONTEXTU – VYBRANÉ
VÝSLEDKY SHLUKOVÉ ANALÝZY OKRESŮ ČESKÉ
REPUBLIKY
EVALUATION OF HUMAN RESOURCES IN DEMO-GEOGRAPHICAL
CONTEXT – CLUSTER ANALYSIS OF THE DISTRICTS OF THE
CZECH REPUBLIC
PHDR. DANA HÜBELOVÁ, PH.D.
Ústav demografie a aplikované statistiky
Fakulta regionálního rozvoje
Mendelova univerzita v Brně
Department of Demography and Applied statistics
Fac. of Reg. Development and International Studies
Mendel University in Brno
 Třída Generála Píky 2005/7, 613 00 Brno, Czech Republic
E-mail: hubelova@mendelu.cz
Anotace
Prezentovaný článek se zabývá teritoriálním rozmístěním lidských zdrojů na úrovni okresů České
republiky. Výzkum byl realizován na základě použití statistické metody shlukové analýzy. Text se
zaměřuje především na kvalitativní stránku lidských zdrojů, kterou do značné míry ovlivňuje současný
ekonomický vývoj České republiky a stávající demografická situace. Shluková analýza ukázala, že
existují poměrně výrazné regionální (okresní) disparity. Nejvyšší kvalitu lidských zdrojů
zaznamenávají velká města a zázemí největších jader, naopak nejnižší kvalitou lidských zdrojů
disponují okresy hraniční i vnitřní periferie. Kvalitativní změna a eliminace stávajících disparit je
podmíněna příznivým fungováním klíčových faktorů, k nimž patří především optimální
socioekonomická situace, pozitivní demografický vývoj a moderní vzdělávací systém.
Klíčová slova
lidské zdroje, demografické indikátory, regionální rozvoj, okres
Annotation
Human resources can be defined as the knowledge and skills that a person has. It is probably the most
significant developing factor in coming post-industrial period. The research aim is to
comprehensively specify demographic aspects as indicators of the human resources quality and
qualitatively spatially differentiate the territory of the Czech Republic at the district level. Cluster
analysis is used for the evaluation and comparison of demographic indicators within the districts. The
analysis showed that there are quite significant regional (district) differences. These disparities are
mainly derived from differences in the development of the economic base, geographic location and
previous demographic trends that influence currently lingers.
Key words
human resources, demographic indicators, regional development, district
JEL classification: J11
Úvod
Společenskou a politickou proměnu v České republice po roce 1989 provázela také prudká změna
demografického chování obyvatel. V důsledku přechodu od plánovaného hospodářství k tržní
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
225
ekonomice došlo k vytváření nových regionálních nerovnováh založených především na rozdílném
vývoji ekonomické základny, které se následně odrážejí v disparitách kvality lidských zdrojů.
Uvedené skutečnosti se staly podnětem pro realizaci prezentované analýzy a podnítily zájem o
empirický výzkum, který by v širších symbiotických souvislostech dokázal komparovat kvalitu
lidských zdrojů na úrovni okresů České republiky. Kvalitativní hodnocení lidských zdrojů v
demogeografickém kontextu se může následně stát významným podkladem pro podobně koncipované
výzkumy, prognózování dalšího vývoje nebo komparace výsledků v časové řadě.
1. Lidské zdroje v kontextu regionálního rozvoje
Lidské zdroje jsou pokládány za jeden z hlavních faktorů regionálního rozvoje (kromě přírodních
faktorů, faktorů hmotných a nehmotných). Regiony je možno považovat za základní stavební kameny
republiky. Jejich rozvoj vychází ze „Strategie regionálního rozvoje ČR“. Materiál byl přijat vládou v
roce 2000 a vytvořil základní rámec pro formování regionální politiky České republiky.
Aktualizovaný dokument určuje orientaci politiky regionálního rozvoje České republiky v období let
2007–2013. Strategie regionálního rozvoje je konzistentní s prioritami politiky soudržnosti EU.
Pro zasazení vnímání lidských zdrojů do kontextu regionálního rozvoje je významná jedna ze
základních uvedených priorit „Strategie regionálního rozvoje ČR“, a to rozvoj a péče o lidské zdroje.
Jedná se konkrétně o celý soubor opatření vedoucích k aktivitě a zvyšování kvalifikace pracovní síly
(např. zvyšování odbornosti, rekvalifikace pracovníků, podpora sociálních a zdravotnických služeb,
omezování vylidňování venkova, omezování dlouhodobé nezaměstnanosti atd.).
2. Lidské zdroje v kontextu demogeografickém
Současná (demo)geografie nastupujícího postindustriálního období dospěla do fáze, kdy se stále více
zaměřuje na řešení úloh, které před ni staví společenská praxe. Zabývá se např. problémy životního
prostředí, řeší otázky udržitelného rozvoje společnosti, studuje záležitosti noosféry a věnuje se také
podmínkám rozvoje lidských zdrojů. Lidské zdroje v postindustriální společnosti mají pro její vlastní
rozvoj klíčový význam.
Z demogeografického aspektu disponuje lidský kapitál základními atributy, které se staly
východiskem pro volbu demografických indikátorů v samotném výzkumu:
 početnost populace, migrace,
 věková struktura obyvatelstva,
 vzdělanostní struktura obyvatelstva,
 zaměstnanost,
 sociální struktura a sociální integrace,
 sociální problémovost atd. (podrobněji Hübelová, 2013a).
3. Analýza kvality lidských zdrojů – výzkumné cíle a metodické postupy
Obecně formulovaným cílem výzkumu bylo komplexně specifikovat demografické aspekty jako
indikátory kvality lidských zdrojů a provést prostorovou diferenciaci území České republiky. Hlavním
cílem prezentovaného výzkumu bylo prostorově kvalitativně diferencovat disparity 76 okresů České
republiky na základě kvality lidských zdrojů.
Mezi nejdynamičtější složky humánní geografické sféry patří obyvatelstvo, které velmi citlivě reaguje
na změny jednotlivých částí této sféry. Z tohoto důvodu bylo o výběru demografických indikátorů
uvažováno jako o komplexu demografických ukazatelů, které by reprezentovaly teoretický model
lidský lidských zdrojů z pohledu oboru. S ohledem na aplikaci a využitelnost ve společenské praxi
byla cíleně zpracována běžně a bezplatně dostupná a každoročně inovovaná data z informačních
zdrojů Českého statistického úřadu (dále jen ČSÚ). Z celkového počtu položek, které bylo možné
získat z informační báze ČSÚ za jednotlivé okresy České republiky, bylo nutné selektovat vhodné
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
226
ukazatele, které by zapadaly do teoretické koncepce kvality lidských zdrojů v demogeografickém
kontextu (podrobněji o výběru indikátorů Hübelová, 2013b)
Tab. 1: Vybrané demografické ukazatele – indikátory
Skupina ukazatelů (indikátorů) Demografické ukazatele (indikátory)
1. Střední stav obyvatelstva,
struktura obyvatel podle pohlaví a
věku
střední stav obyvatelstva (k 1. 7. daného roku)
střední stav - muži
střední stav - ženy
počet obyvatel ve věku 0-14 let
počet obyvatel ve věku 15-64 let
počet obyvatel ve věku 65+
2. Přirozený pohyb obyvatelstva
obecná míra porodnosti
úhrnná plodnost
obecná míra úmrtnosti
kvocient novorozenecké úmrtnosti
kvocient kojenecké úmrtnosti
obecná míra smrtnosti (letality) na novotvary
obecná míra smrtnosti (letality) na nemoci oběhové soustavy
obecná míra smrtnosti (letality) na nemoci dýchací soustavy
obecná míra smrtnosti (letality) nemoci trávící soustavy
obecná míra smrtnosti (letality) na vnější příčiny
3. Mechanický pohyb
obyvatelstva
obecná míra imigrace
obecná míra emigrace
obecná míra migrace (čistá migrace)
4. Vzdělanostní struktura
obyvatelstva (pro obyvatelstvo ve
věku 15 a více let)
relativní podíl osob se základní vzdělání včetně neukončeného,
relativní podíl osob se středním vzděláním včetně vyučení bez maturity,
relativní podíl osob s úplným středním vzděláním s maturitou a
s vyšším odborným vzděláním,
relativní podíl osob s vysokoškolským vzděláním,
relativní podíl osob bez vzdělání
Zdroj: vlastní zpracování
V prezentované analýze bylo využito členění jednotek souboru (tzn. okresů České republiky) do
shluků (homogennějších skupin) podle vybraných proměnných (indikátorů) – shlukovou analýzu.
Názornou představu o rozdělení okresů České republiky podle zvolených 24 demografických
indikátorů ukazuje dendrogram na Obr. 1. Okresy byly z praktických důvodů rozděleny na deset
relativně homogenních shluků (každý z okresů je na Obr. 1 zastoupen pod předem přiřazeným
číslem).
Obr. 1: Dendrogram okresů České republiky členěných podle demografických indikátorů
Zdroj: data ČSÚ, vlastní zpracování
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
227
4. Meziokresní rozdíly – vybrané výsledky shlukové analýzy na příkladu shluků
s výrazně rozdílnou kvalitou lidských zdrojů
Každý ze shluků se vyznačuje společnými demografickým rysy, které lze nejen identifikovat, ale také
analyticko-syntetickým způsobem interpretovat v širších demografických, ekonomických či sociálních
souvislostech. Vzhledem ke zvolenému metodickému aparátu a užití vstupních demografických dat je
možné charakterizovat u jednotlivých shluků (skupin okresů) demografické a socioekonomické
chování obyvatelstva se zaměřením na kvalitu lidských zdrojů (podrobněji o kvalitativním hodnocení
jednotlivých shluků Hübelová, 2013b).
Tab. 2: Přehled okresů a charakteristika shluků na základě kvalitativního hodnocení
demografických indikátorů
Okresy Charakteristika shluků
Zlín, České Budějovice, Plzeň-město, Brno-venkov,
Olomouc, Frýdek-Místek
dobrá kvalita lidských zdrojů
Brno-město, Ostrava-město
dobrá kvalita lidských zdrojů, příznivá
vzdělanostní struktura
Nový Jičín, Hodonín, Kladno, Opava, Hradec Králové,
Liberec, Pardubice
průměrná kvalita lidských zdrojů
Znojmo, Třebíč, Břeclav, Most, Příbram, Jihlava, Náchod,
Prostějov, Vyškov, Blansko, Kroměříž, Tábor, Česká Lípa,
Mělník, Chrudim, Svitavy
průměrná kvalita lidských zdrojů, vysoká míra
nezaměstnanosti
Jičín, Rychnov nad Kněžnou, Pelhřimov, Písek,
Strakonice, Plzeň-sever, Semily, Kutná Hora
spíše podprůměrná kvalita lidských zdrojů
Šumperk, Trutnov, Karlovy Vary, Ústí nad Orlicí, Přerov,
Žďár nad Sázavou, Uherské Hradiště, Vsetín
spíše podprůměrná kvalita lidských zdrojů,
vysoká míra nezaměstnanosti s
demografickými a sociálními důsledky
Klatovy, Jablonec nad Nisou, Beroun, Louny, Nymburk,
Kolín, Havlíčkův Brod, Benešov, Bruntál, Sokolov,
Jindřichův Hradec, Cheb
dobrá demografická situace, kvalita lidských
zdrojů s územní diferenciací - především
periferie velmi nízká kvalita lidských zdrojů
Děčín, Chomutov, Teplice, Litoměřice, Ústí nad Labem,
Mladá Boleslav, Praha-východ, Praha-západ
kvalita lidských zdrojů s územní diferenciací především
periferie velmi nízká kvalita
lidských zdrojů
Plzeň-jih, Český Krumlov, Domažlice, Jeseník, Rokycany,
Rakovník, Prachatice, Tachov
výrazně podprůměrná kvalita lidských zdrojů,
nepříznivé hodnoty demografických
indikátorů, nepříznivá vzdělanostní struktura
Karviná nejméně příznivá kvalita lidských zdrojů
Zdroj: vlastní zpracování
Shluk - okresy Zlín, České Budějovice, Plzeň-město, Olomouc, Brno-venkov, Frýdek-Místek
Analyzované okresy patří z hlediska počtu obyvatel k početnějším. V charakteristikách přirozeného i
migračního pohybu vykazují přírůstky, což se projevuje ve výrazně kladném celkovém přírůstku. Z
ukazatelů reprodukce je potřeba zdůraznit především sledované indikátory měr úmrtností, které se
pohybují pod průměrnou hranicí, obecná míra porodnosti je pak průměrná. V rámci migračních
pohybů je významná hlavně hodnota migračního salda, které je pozitivní. Příčiny zvýšeného počtu
přistěhovalých do sledovaných okresů shluku můžeme vyvozovat například z míry registrované
nezaměstnanosti, která je ve většině okresů pod hranicí celorepublikového průměru. Vzdělanostní
struktura je na dobré úrovni, neboť počet absolventů vysokých škol výrazně převyšuje průměr okresů
České republiky a obecně platí pravidlo, čím vyšší vzdělání osob, tím dostupnější uplatnění na trhu
práce.
Pro analyzované okresy shluku je charakteristický přibližně jeden a půl násobek počtu obyvatel než je
tomu průměrně v okresech České republiky. Nepříznivá věková struktura je alespoň částečně
nahrazována průměrnou hodnotou úhrnné plodnosti a sníženými ukazateli měr úmrtnosti. Pro vyšší
kvalitu lidských zdrojů hovoří dobrá vzdělanostní struktura a zejména kladné migrační saldo. Vysoká
je míra imigrace osob v mladším produktivním věku, která dokazuje, že okresy jsou relativně
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
228
atraktivní z pohledu dopravní a bytové infrastruktury a pracovního nebo zdravotnického zázemí.
Uvedené indikátory společně s relativně nízkou mírou nezaměstnanosti dávají předpoklad pro budoucí
příznivý regionální rozvoj.
Shluk – okres Karviná
Ve srovnání s průměrem je v daném shluku patrné relativně malé zastoupení věkové skupiny 0-14 let,
což má za následek vysokou hodnotu indexu stáří. Uvedené skutečnosti souvisejí také s nejnižší mírou
porodnosti i úhrnné plodnosti, která společně s vysokou mírou úmrtnosti a výrazně záporným
migračním saldem znamená celkový úbytek obyvatelstva okresu Karviná. Také analyzované ukazatele
úmrtnosti nejsou ve srovnání s průměrem příznivé, jak obecná míra úmrtnosti, tak úmrtnost podle
příčin je vysoko nad průměrem. Vyšších hodnot dosahují také ukazatele novorozenecké a kojenecké
úmrtnosti. Nelze předpokládat jejich zlepšení ani v dlouhodobém časovém horizontu, neboť se nedaří
odstraňovat značnou míru strukturální nezaměstnanosti související s nabídkou pracovních míst a
ekonomickou situací regionu a širšího zázemí. Nezaměstnanost a s ni navazující pokles životní úrovně
se tak podepisuje nejen na způsobu života, ale může v dlouhodobém horizontu vést k prohlubování
sociálního vyloučení a přispět k tak zvané stigmatizaci prostoru.
Souhrnně je možné říci, že se jedná o jeden z nejohroženějších regionů resp. okresů České republiky,
který vykazuje téměř ve všech zvolených demografických ukazatelích nejméně příznivá data pro
předpokládaný rozvoj lidských zdrojů, potažmo pozitivní regionální rozvoj. Změnu stávající situace je
možno realizovat jako komplex synergicky působících opatření v oblasti ekonomické a sociální, což si
bude žádat samozřejmě větší finanční prostředky plynoucí do tohoto okresu.
Závěr a diskuze výsledků
Rok 1989 je neodmyslitelně spojen s událostí, která se stala významným mezníkem pro země
východoevropského bloku, tedy i pro Českou republiku. Kromě přeměny politického režimu či
orientace ekonomiky směrem k tržnímu hospodářství, měla transformace vliv i na změnu
demografického chování. V České republice se díky ekonomickým a sociálně-společenským změnám
postupně mění také populační chování, což nejen ovlivňuje stávající demografické ukazatele, ale i
jejich další vývoj. K tomu, abychom mohli tyto ukazatele sledovat a správně interpretovat i v
budoucnu, je třeba porozumět jejich současnému stavu a naznačit některé vývojové tendence.
Podobně jako v populaci můžeme i v ekonomickém vývoji Československa od jeho samotného vzniku
vysledovat mezníky, které měly dopad na další sféry společnosti.
 Do roku 1989 byl přirozený demografický vývoj částečně brzděn ekonomickou a politickou
situací a záměrnými zásahy státu (Koschin, 2005). Jednalo se například o cílená populační
opatření (pronatalitní politika v první polovině 70. let 20. stol.) nebo vliv centrálně řízeného
národního hospodářství. Ten se projevoval i ve srovnání nejvyšších mezd, které se od
průměrných lišily (pouze) třikrát až pětkrát, což se odráželo nejen na uniformitě populačního
chování, ale také na uniformním způsobu života a trávení volného času, včetně cestovního ruchu.
Volnočasové aktivity byly omezovány bariérami státních hranic a nabízenými možnostmi.
Projevovala se limitovaná a mnohdy politicky diferencovaná možnost vzdělávání. Působil také
poměrný dostatek pracovních příležitostí vedoucích k přezaměstnanosti a stále menší problém v
zajištění bydlení. Tyto faktory se projevily mimo jiné uzavíráním sňatků v mladém věku s
následným narozením převážně dvou dětí brzy po sobě.
 Přechod z centrálně plánované ekonomiky na ekonomiku tržní byl v počátku 90. let minulého
století nezbytný. Dvacetiletý proces strukturálních změn vedl k poklesu pracovníků primárního a
sekundárního sektoru. Výsledkem je dominance konzumně terciérní ekonomiky stojící především
na hypermarketech, informačních, finančních, poradenských a realitních službách, obchodu,
pohostinství a cestovním ruchu. Přesun ekonomicky aktivního obyvatelstva ze sektoru průmyslu
(s fyzicky náročnějšími pracovními podmínkami) do sektoru služeb (s činnostmi méně
škodlivými na zdraví) a zlepšení kvality životního prostředí, mělo pozitivní vliv na celkovou
zdravotní úroveň našeho obyvatelstva.
 Od 90. let minulého století se objevila široká paleta nových životních příležitostí, která zcela
změnila nejen společenský hodnotový žebříček, ale také vyvolala demografické změny, včetně
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
229
odlišného pojímání smyslu pracovní kariéry a přístupu k trávení volného času. Přes všechny
problémy došlo v České republice ke zkvalitnění zdravotnické péče a mimo oblast přímého
zdravotnictví se více obyvatel České republiky začalo zabývat realizací zdravého životního stylu.
Ve srovnání se situací před dvaceti lety se nabízí širší nabídka potravin a množství tehdy
neznámých zdravotně rekreačních aktivit.
 Přestože se vývoj po roce 1989 v mnoha ohledech podobá vývoji v západoevropských zemích,
vyznačují se demografické změny především rychlou dynamikou. „Uvolnění politických a
ekonomických bariér po roce 1989 dopadlo na změnu úrovně demografických procesů a ještě
zřetelněji ovlivňuje demografickou strukturu“ (Rychtaříková, 2010, s. 37). Příčin, které vedly ke
změnám demografického chování, je nepochybně ve společnosti celá řada, neboť jak uvádí
Kučera „dřívější uniformní způsob života – poměrně krátké období málo diferenciovaných
možností vzdělávání, následované sňatkem v mladém věku, brzkým narozením převážně dvou
dětí brzy po sobě jako v podstatě jediná možná životní kariéra – byl vystřídán širokou paletou
životních příležitostí“ (1994, s. 27).
V důsledku přechodu od plánovaného hospodářství k tržní ekonomice došlo k vytváření nových
regionálních nerovnováh založených především na rozdílném vývoji ekonomické základny:
 na jedné straně jsou zde oblasti s krizí tradičních průmyslových odvětví (těžký a těžební průmysl
v Podkrušnohoří a na Ostravsku, textilní průmysl v některých oblastech severních a východních
Čech),
 na druhé straně regiony s prosperujícími podniky (výroba osobních aut, vybrané elektrotechnické
závody apod.) a zejména pak velká centra s koncentrací progresivního terciéru.
Na základě výsledků kvalitativního hodnocení lidských zdrojů pomocí shlukové analýzy je možné
identifikovat některé základní charakteristiky vyplývající z demografických indikátorů, které se
projevují v prostorových disparitách okresů České republiky. Záměrem shlukové analýzy nebylo
stanovení pořadí jednotlivých shluků, přesto je patrná objektivně stanovitelná úroveň kvality lidských
zdrojů, která vykazuje následující tendence.
 Obecně se projevují výrazné disparity kvality lidských zdrojů z pohledu geografické polohy,
přičemž nižší kvalitu lidských zdrojů vykazují okresy periferie, a to ať už okresy v pohraničí
nebo v tzv. vnitřní periferii.
 Velká (krajská) města disponují dobrou kvalitou lidských zdrojů. Pozitivní je především výrazně
lepší vzdělanostní struktura obyvatelstva, ale jsou naopak postiženy stárnutím populace (index
stáří) a významným záporným migračním saldem.
 Zázemí největších jader republiky (Prahy, Brna), tzn. okresy Praha-západ, Praha-východ a Brnovenkov,
představuje perspektivní území pro další regionální rozvoj s dobrou kvalitou lidských
zdrojů (např. nadprůměrná míra porodnosti a úhrnné plodnosti, kladné migrační saldo, vysoký
podíl vysokoškolsky vzdělaných obyvatel, nízká míra nezaměstnanosti). V těchto dynamicky se
rozvíjejících lokalitách však nestačila dostatečně rychle reagovat také kapacita sociální
infrastruktury, zejména mateřských a základních škol.
 U okresů periferie je možné zaznamenat nejnižší kvalitu lidských zdrojů. Útlum tradičních
průmyslových aktivit vedl k nadprůměrné míře emigrace a nezaměstnanosti. Prostorová
koncentrace osob závislých na sociálních dávkách vytváří v dlouhodobém horizontu hrozbu
vzniku tzv. kapes chudoby, umocňuje spirálu sociálního vyloučení a zároveň přispívá k negativní
percepci a stigmatizaci prostoru. Věková struktura je sice relativně příznivá, ale jedná se spíše o
doznívání přesunu obyvatel v mladším ekonomicky aktivním věku v minulosti zaměstnaných v
průmyslu. Nepříznivá ekonomická situace se podepisuje také na extrémní míře novorozenecké a
kojenecké úmrtnosti (zejména v okresech Podkrušnohoří), jejíž hodnoty jsou varujícími ukazateli
sociálního postavení a životní úrovně obyvatel. Také vzdělanostní struktura obyvatel periferních
okresů je ve srovnání s průměrem na velmi nízké úrovni.
Ačkoliv by se na první pohled mohl zdát demografický vývoj v České republice jako relativně
kompaktně se vyvíjející celek, shluková analýza ukázala, že existují poměrně výrazné regionální
(okresní) disparity. Je patrné, že v určitých výše uvedených okresech je již v současné době poměrně
problematická kvalita lidských zdrojů, která se pravděpodobně bude v nejbližší budoucnosti i nadále
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
230
prohlubovat. Umocněno je zde riziko dalších sociálně patologických problémů (např. kriminalita,
rodinné a sociální konflikty). Řešením stávající situace by měla být včasná realizace komplexně
působících opatření v oblasti ekonomické i sociální. Kvalitativní hodnocení lidských zdrojů v
demogeografickém kontextu se může následně stát významným podkladem pro další podobně
koncipované výzkumy, prognózování následujícího vývoje nebo komparace výsledků v časové řadě.
Literatura
[1] Český statistický úřad, (2011). [online]. [cit. 2013-25-05] Dostupné z:
http://www.czso.cz/xp/redakce.nsf/i/home
[2] HÜBELOVÁ, D., (2013b). Kvalita lidských zdrojů v demogeografickém kontextu. In Sborník příspěvků z
mezinárodní vědecké konference Region v rozvoji společnost. Brno: Mendelova univerzita v Brně. pp. 105-
116.
[3] HÜBELOVÁ, D., (2013a). Human capital as a one of the key development factor. In 16th International
Colloquium on Regional Sciences. Conference Proceedings. Brno: Masarykova univerzita. pp. 72-78.
ISBN 978-80-210-6257-3. DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-6257-2013-7.
[4] KOSCHIN, F., (2005). Kapitoly z ekonomické demografie. Praha: Vysoká škola ekonomická. ISBN 80-
245-0959-8.
[5] KUČERA, T., (1994). Populace České republiky 1918-1991. Praha: ČDS, SÚ AVČR. ISBN 80-901-6747-
1.
[6] RYCHTAŘÍKOVÁ, J., (2010). Nová demografická situace v České republice od počátku devadesátých
let. Demografická situace České republiky. Proměny a kontexty 1993-2008. SLON, Praha. ISBN 978-80-
7419-024-7.
[7] Strategie regionálního rozvoje pro léta 2007-2013 MMR. [online]. 2008 [cit. 2014-14-03] Dostupné z:
<http://www.mmr.cz/cs/Podpora-regionu-a-cestovni-ruch/Regionalni-politika/Koncepce-
Strategie/Strategie-regionalniho-rozvoje-Ceske-republiky-na>.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
231
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-6840-2014-28
LIDSKÉ ZDROJE JAKO POTENCIÁL REGIONÁLNÍHO
ROZVOJE – KOMPARACE DLE EKONOMICKÉ AKTIVITY
NA ÚROVNI KRAJŮ ČESKÉ REPUBLIKY
HUMAN RESOURCES AS A POTENTIAL REGIONAL
DEVELOPMENT – COMPARISON ACCORDING ECONOMIC
ACTIVITY AT THE LEVEL OF REGIONS OF THE CZECH REPUBLIC
BC. MONIKA HAVELKOVÁ
DOC. ING. ARCH. VLADIMÍRA ŠILHÁNKOVÁ, PH.D.
Ústav regionálních a bezpečnostních věd
Fakulta ekonomicko-správní
Univerzita Pardubice
Institute of Regional and Security Sciences
Faculty of Economics and Administration
University of Pardubice
 Studentská 95, 532 10 Pardubice, Czech Republic
E-mail: MonaHavelkova@seznam.cz, vladimira.silhankova@upce.cz
Anotace
Článek se věnuje problematice lidských zdrojů v České republice (dále ČR). Na základě dat
z posledních tří Sčítání lidu, domů a bytů (dále SLDB) na našem území (roky 1991, 2001 a 2011),
představuje komparativní analýzu stavu lidských zdrojů dle ekonomické aktivity na úrovni jednotlivých
krajů ČR s cílem vyhodnotit odlišnosti v jednotlivých krajích ČR a jejich vývoj v čase. Z analýzy
vyplynulo, že podíl ekonomicky aktivních se celkově od roku 1991 ve všech krajích ČR snížil stejně tak
jako podíl zaměstnaných. Od roku 2001 se nezaměstnanost snížila pouze v Moravskoslezském kraji,
Olomouckém kraji a v Ústeckém kraji. Celkově tedy analýza ukázala na jednoznačný trend snižování
podílu ekonomicky aktivního obyvatelstva v populaci a zvyšující se podíl nezaměstnaných i z tohoto
sníženého podílu ekonomicky aktivních. Stále méně lidí tedy vytváří zdroje pro zvyšující se podíl
strávníků systému a tento trend je bohužel dlouhodobě neudržitelný.
Klíčová slova
lidské zdroje, ekonomická aktivita, zaměstnaní, nezaměstnaní, census, komparace
Annotation
This article focuses on human resources in the Czech Republic. Based on data from the last three
censuses of population and housing in our country (1991, 2001 and 2011 years) the paper shows the
comparative analysis of human resources according the economical characteristics on the level of
region in the Czech Republic. The main aim of the paper is to evaluate differences between regions
and its changes during the time. The results from the analysis show that there is decreasing level of
economically active population from the 1991 till today as well as there is decreasing level of
employed peoples. From 2001 year the unemployment decreases on in Moravskoslezský, Olomoucký
and Ústecký regions. Generally the analysis shows the trend of decreasing of economically active
population and increasing level of unemployed people. There is possible to say that less people in the
population create sources for increasing level of “eaters”. This trend is unsustainable from the long
term horizon.
Key words
Censuses of Population and Housing, human resources, comparison
JEL classification: J11
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
232
Úvod
Lidské zdroje patří mezi hlavní bohatství každého regionu. Jsou klíčové pro tvorbu a předávání
poznatků a představují jeden z faktorů, který určuje inovační potenciál každé společnosti. Lidské
zdroje jsou nezbytným předpokladem pro dosažení ekonomických, sociálních, kulturních i
environmentálních cílů a jejich význam se zvyšuje s nástupem budování znalostní společnosti,
s rozsahem inovačních změn a s hledáním konkurenčních výhod (Havelková, 2014).
Základním pramenem demografických údajů v ČR je Sčítání lidu, domů a bytů (SLDB). Jedná se o
rozsáhlý statistický průzkum, který probíhá přibližně s desetiletými odstupy a provádí ho Český
statistický úřad (Český statistický úřad, 2012).
Cílem tohoto článku je provést komparativní analýzu stavu lidských zdrojů dle ekonomické aktivity a
vyhodnotit odlišnosti v jednotlivých krajích ČR a jejich vývoj v čase z dat posledních tří SLDB
uskutečněných v letech 1991, 2001 a 2011.
Metodické limity komparace dat SLDB na úrovni krajů České republiky
Srovnatelnost výsledků v jednotlivých letech sčítání je velice problematická a může docházet ke
zkreslení výsledků. Je třeba vzít v úvahu, že od roku 1991 došlo ke změnám hranic krajů i
k metodickým změnám v určitých ukazatelích.
Nejpodstatnější změna, která nastala v roce 2011, je publikování výsledků podle obvyklého pobytu
osob, což výrazně ovlivňuje srovnatelnost, jelikož předchozí sčítání byla publikována podle trvalého
pobytu. Pro srovnání dat SLDB v čase je třeba pracovat se zpětně přepočtenými údaji. Je nutné však
upozornit, že ne všechna data ze sčítání 2011 jsou přepočtena dle trvalého pobytu a ne všechna data
z jednotlivých sčítání jsou k dispozici na webu ČSÚ (Český statistický úřad, 2014; Svatošová,
Boháčková, 2012).
I přesto, že jsou data jednotlivých sčítání přepočtena, objevuje se zde problém srovnatelnosti v čase, a
to zejména z důvodu narůstajícího počtu nezjištěných údajů. Pro představu, např. národnost v roce
2011 vyplňoval každý dle svého uvážení, nejednalo se o povinnou otázku, proto je např. u Jihočeského
kraje v roce 2011 u obyvatelstva podle národnosti 158 903 obyvatel, kteří neuvedli svoji národnost.
Přičemž v roce 2001 svoji národnost neuvedlo pouze 12 676 obyvatel a v roce 1991 pouze 757.
Komparativní analýza obyvatelstva v krajích ČR dle ekonomické aktivity
Po důkladném zvážení všech dostupných ukazatelů byly pro komparaci mezi jednotlivými kraji
vybrány tyto ukazatele: obyvatelstvo dle věkového složení, obyvatelstvo dle rodinného stavu,
obyvatelstvo dle nejvyššího ukončeného vzdělání a obyvatelstvo dle ekonomické aktivity. Tento
příspěvek reprezentuje pouze údaje dle ekonomické aktivity.
Pro lepší srovnatelnost jsou ukazatele přepočteny na procentuální vyjádření. Porovnávaná data jsou
sice přepočtena dle trvalého pobytu, ale je nutné upozornit na narůstající počet nezjištěných údajů
v jednotlivých letech sčítání, které ve větší či menší míře data zkreslují.
Jak již bylo uvedeno, pro analýzu jsou využita data ze SLDB v letech 1991, 2001 a 2011.11
11
Pro komparaci jsou využívána data z tabulkové přílohy ČSÚ číslo 4 – Vývoj vybraných ukazatelů „jednotlivých krajů“
v letech 1970 až 2011. Jednotlivé ukazatele jsou zde přepočteny na území kraje platné k 26. 3. 2011 a všechny údaje jsou zde
uvedeny podle místa trvalého pobytu, pouze data o domácnostech, domech a bytech v roce 2011 jsou vypočtena podle místa
pobytu obvyklého.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
233
Tab. 1: Velikost změn v krajích ČR v podílech obyvatel dle ekonomické aktivity
Kraj
Ekonomicky aktivní Zaměstnaní Nezaměstnaní Ekonomicky neaktivní Nepracující důchodci
∆ 2001 ∆ 2011 ∆ celkem ∆ 2001 ∆ 2011 ∆ celkem ∆ 2001 ∆ 2011 ∆ celkem ∆ 2001 ∆ 2011 ∆ celkem ∆ 2001 ∆ 2011 ∆ celkem
JHČ -1,53% -2,39% -3,92% -3,74% -3,31% -7,05% 2,21% 0,92% 3,13% 0,80% -1,47% -0,67% 2,39% 0,92% 3,31%
JHM -1,28% -1,66% -2,93% -4,86% -1,96% -6,82% 3,59% 0,30% 3,89% 0,75% -2,75% -2,00% 2,64% -0,34% 2,30%
KAR -1,60% -5,81% -7,41% -5,92% -5,81% -11,73% 4,32% 0,00% 4,32% 0,58% -2,15% -1,58% 3,16% 1,35% 4,51%
KRH -2,38% -3,04% -5,41% -4,52% -3,94% -8,47% 2,15% 0,90% 3,05% 1,64% -1,48% 0,16% 3,17% 0,65% 3,82%
LIB -1,97% -4,52% -6,50% -4,45% -6,09% -10,55% 2,48% 1,57% 4,05% 0,89% -0,77% 0,12% 2,97% 1,68% 4,65%
MOR -1,71% -1,97% -3,68% -7,97% -0,20% -8,16% 6,26% -1,78% 4,48% 0,80% -2,42% -1,61% 3,75% 0,81% 4,56%
OLM -1,01% -2,35% -3,36% -5,84% -2,03% -7,87% 4,83% -0,32% 4,50% 0,45% -1,42% -0,97% 2,65% 0,78% 3,43%
PAR -2,28% -2,16% -4,44% -5,31% -2,53% -7,84% 3,03% 0,37% 3,40% 1,73% -1,99% -0,26% 3,34% 0,39% 3,73%
PLZ -0,85% -3,37% -4,22% -3,41% -3,79% -7,20% 2,57% 0,42% 2,98% 0,08% -1,96% -1,88% 2,56% 0,14% 2,70%
STŘ -0,53% -2,93% -3,46% -3,19% -3,40% -6,58% 2,66% 0,46% 3,12% -0,21% -2,07% -2,28% 2,10% -1,48% 0,62%
ÚST -1,73% -5,35% -7,08% -8,46% -3,63% -12,09% 6,73% -1,72% 5,01% 0,50% -1,39% -0,88% 3,23% 1,00% 4,22%
VYS -2,26% -0,96% -3,23% -4,79% -2,07% -6,86% 2,53% 1,11% 3,64% 1,87% -2,15% -0,28% 3,21% 0,80% 4,01%
ZLN -2,24% -1,51% -3,75% -5,68% -2,02% -7,71% 3,44% 0,51% 3,95% 1,79% -1,74% 0,05% 3,63% 0,92% 4,55%
PRH 0,87% -5,29% -4,42% -0,57% -5,74% -6,31% 1,44% 0,45% 1,89% -2,14% -3,56% -5,69% 0,44% -1,73% -1,29%
MAX 0,87% -0,96% -2,93% -0,57% -0,20% -6,31% 6,73% 1,57% 5,01% 1,87% -0,77% 0,16% 3,75% 1,68% 4,65%
MIN -2,38% -5,81% -7,41% -8,46% -6,09% -12,09% 1,44% -1,78% 1,89% -2,14% -3,56% -5,69% 0,44% -1,73% -1,29%
MAX-MIN 3,25% 4,85% 4,48% 7,89% 5,89% 5,78% 5,29% 3,35% 3,12% 4,01% 2,79% 5,85% 3,31% 3,41% 5,94%
Pozn.: Světle modré pole znamená minimální hodnotu, tmavě modré pole znamená maximální hodnotu, rozdílem MAX-MIN získáme procento, o kolik se nejlepší a nejhorší
kraj od sebe vzájemně liší. Fialová pole jsou rozlišena dle roků.
Zdroj: vlastní zpracování z dat ČSÚ
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
234
Jak lze z tabulky 1 vidět, k nejvyšším změnám za celé sledované období došlo v jednotlivých krajích
v podílech nezaměstnaných obyvatel. Podíl nezaměstnaných se od roku 1991 v jednotlivých krajích
snížil v intervalu od -12,09 % do -6,31 %. K celkovému snížení došlo i v podílech ekonomicky
aktivních obyvatel a to v jednotlivých krajích v intervalu od -7,41 % do -2,93 %.
Mírně se od roku 1991 též snížily v krajích ČR podíly ekonomicky neaktivních obyvatel. Výjimku
tvoří Královéhradecký, Liberecký a Zlínský kraj, kde došlo od roku 1991 k mírnému zvýšení.
Nejvyšší změnu v podílu ekonomicky neaktivních obyvatel zaznamenala Praha, kde došlo
k celkovému snížení o – 5,69 %.
Ke zvýšení podílů od roku 1991 došlo u nezaměstnaných a u nepracujících důchodců. Podíly
nezaměstnaných se v jednotlivých krajích celkově zvýšily v intervalu od 1,89 % do 5,01 % a podíly
nepracujících důchodců v intervalu od 0,62 % do 4,65 %. Výjimku opět tvoří Praha, kde celkově
došlo od roku 1991 ke snížení podílu nepracujících důchodců o -1,29.
Graf 1: Změny podílů ekonomicky aktivních obyvatel v krajích ČR – ekonomicky aktivní
Zdroj: vlastní zpracování z dat ČSÚ
-3.92%
-2.93%
-7.41%
-5.41%
-6.50%
-3.68%
-3.36%
-4.44%
-4.22%
-3.46%
-7.08%
-3.23%
-3.75%
-4.42%
-8.00% -7.00% -6.00% -5.00% -4.00% -3.00% -2.00% -1.00% 0.00% 1.00% 2.00%
JHČ
JHM
KAR
KRH
LIB
MOR
OLM
PAR
PLZ
STŘ
ÚST
VYS
ZLN
PRH
∆ celkem ∆ 2011 ∆ 2001
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
235
Graf 2: Změny podílů ekonomicky aktivních obyvatel v krajích ČR – zaměstnaní
Zdroj: vlastní zpracování z dat ČSÚ
Graf 3: Změny podílů ekonomicky aktivních obyvatel v krajích ČR – nezaměstnaní
Zdroj: vlastní zpracování z dat ČSÚ
V případě ekonomické aktivity je na tom nejlépe Praha, která měla v roce 2011 nejvyšší podíl
zaměstnaných a nejnižší podíl nezaměstnaných a také nejnižší podíl nepracujících důchodců. Hned po
Praze měl v roce 2011 nejvyšší podíl zaměstnaných Středočeský kraj a nejnižší podíl nezaměstnaných
kraj Královéhradecký. V podílu zaměstnaných a nezaměstnaných v roce 2011 na tom byl nejhůře
Ústecký kraj a hned po něm kraj Moravskoslezský.
Podíl ekonomicky neaktivního obyvatelstva se ve všech krajích, až na Královéhradecký, Liberecký a
Zlínský kraj, celkově snížil. Zato podíl nepracujících důchodců se celkově zvýšil, tedy až na Prahu,
-7.05%
-6.82%
-11.73%
-8.47%
-10.55%
-8.16%
-7.87%
-7.84%
-7.20%
-6.58%
-12.09%
-6.86%
-7.71%
-6.31%
-14.00% -12.00% -10.00% -8.00% -6.00% -4.00% -2.00% 0.00%
JHČ
JHM
KAR
KRH
LIB
MOR
OLM
PAR
PLZ
STŘ
ÚST
VYS
ZLN
PRH
∆ celkem ∆ 2011 ∆ 2001
3.13%
3.89%
4.32%
3.05%
4.05%
4.48%
4.50%
3.40%
2.98%
3.12%
5.01%
3.64%
3.95%
1.89%
-3.00% -2.00% -1.00% 0.00% 1.00% 2.00% 3.00% 4.00% 5.00% 6.00% 7.00% 8.00%
JHČ
JHM
KAR
KRH
LIB
MOR
OLM
PAR
PLZ
STŘ
ÚST
VYS
ZLN
PRH
∆ celkem ∆ 2011 ∆ 2001
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
236
kde se od roku 1991 snížil. Procentuální podíly jednotlivých kritérií byly srovnány se střední
hodnotou neboli mediánem. Jeho hlavní výhodou je, že není ovlivněn extrémními hodnotami, které se
ve větší či menší míře ve srovnávaných kritériích nacházejí.
U ekonomicky aktivního obyvatelstva byly nejvyšší odchylky od mediánu mezi kraji v roce 2001 a
nejnižší v roce 2011. V případě ekonomicky neaktivního obyvatelstva byly nejnižší mezi kraji v roce
1991 a nejvyšší v roce 2011. V případě zaměstnaných a nezaměstnaných byly nejnižší odchylky mezi
kraji v roce 1991 a nejvyšší v roce 2001. U nepracujících důchodců to nelze jednoznačně určit.
Graf 4: Změny podílů ekonomicky neaktivních obyvatel v krajích ČR – ekonomicky neaktivní
Zdroj: vlastní zpracování z dat ČSÚ
Zjištění
Pokud nebudeme zahrnovat do srovnání Prahu, Ústecký a Karlovarský kraj, pak jsou kraje ČR
poměrně vyrovnané a rozdíly mezi nimi jsou malé a v čase se vyrovnávají. Ve většině sledovaných
kritérií byly za roky 1991, 2001 a 2011 nejnižší odchylky jednotlivých krajů ČR od mediánu v roce
2011. Podíly ekonomicky neaktivního obyvatelstva byly nejvíce rozdílné v roce 2011. V případě
zaměstnaných a nezaměstnaných byly nejnižší odchylky mezi kraji v roce 1991 a nejvyšší v roce
2001. Co se týče ekonomické aktivity, nejvyšší podíl nezaměstnaných měl v roce 2001 i 2011 Ústecký
kraj. V roce 1991 byl dokonce nejvyšší podíl nezaměstnaných v Praze. Nejnižší podíl zaměstnaných
měl v roce 2011 opět Ústecký kraj a v letech 1991 a 2001 kraj Moravskoslezský. Naopak nejvyšší
podíl zaměstnaných a nejnižší podíl nezaměstnaných byl v roce 2011 v Praze.
-0.67%
-2.00%
-1.58%
0.16%
0.12%
-1.61%
-0.97%
-0.26%
-1.88%
-2.28%
-0.88%
-0.28%
0.05%
-5.69%
-7.00% -6.00% -5.00% -4.00% -3.00% -2.00% -1.00% 0.00% 1.00% 2.00% 3.00%
JHČ
JHM
KAR
KRH
LIB
MOR
OLM
PAR
PLZ
STŘ
ÚST
VYS
ZLN
PRH
∆ celkem ∆ 2011 ∆ 2001
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
237
Graf 5: Kraje s nejvyšším a nejnižším podílem obyvatel dle ekonomické aktivity – ekonomicky
aktivní
Zdroj: vlastní zpracování z dat ČSÚ
Graf 6: Kraje s nejvyšším a nejnižším podílem obyvatel dle ekonomické aktivity – zaměstnaní
Zdroj: vlastní zpracování z dat ČSÚ
Graf 7: Kraje s nejvyšším a nejnižším podílem obyvatel dle ekonomické aktivity – nezaměstnaní
Zdroj: vlastní zpracování z dat ČSÚ
Závěr
Hlavním účelem sčítání je získávání informací o vývoji obyvatelstva, jeho struktuře, o podmínkách
života domácností a mimo jiné i o úrovni bydlení. Údaje ze sčítání mají široké, mnohostranné a
různorodé celospolečenské využití napříč veřejným i soukromým sektorem (Ceský statistický úřad,
2012). Pro komparaci mezi jednotlivými kraji ČR a jednotlivými roky sčítání (1991, 2001 a 2011) byl
vybrán ukazatel obyvatelstvo dle ekonomické aktivity. Srovnávaná data jsou sice přepočtena dle
trvalého pobytu, ale je nutné upozornit na narůstající počet nezjištěných údajů v jednotlivých letech
sčítání, které ve větší či menší míře data zkreslují. ČSÚ vykazuje údaje z posledních tří sčítání ve
fyzickém počtu obyvatel. Pro lepší srovnatelnost byly všechny údaje přepočteny na procentuální
vyjádření.
KAR PRH
STŘ
MOR
VYS
ÚST
40.00%
45.00%
50.00%
55.00%
60.00%
1981 1991 2001 2011 2021
MAX
MIN
KAR
PRH
PRHMOR
MOR
ÚST
35.00%
40.00%
45.00%
50.00%
55.00%
60.00%
1981 1991 2001 2011 2021
PRH
ÚST
ÚST
VYS
PRH
PRH
0.00%
3.00%
6.00%
9.00%
1981 1991 2001 2011 2021
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
238
Podíl ekonomicky aktivních se celkově od roku 1991 ve všech krajích ČR snížil. Ekonomicky aktivní
tvoří zaměstnaní a nezaměstnaní. Podíl zaměstnaných se opět ve všech krajích od roku 1991 snížil,
zato podíl nezaměstnaných zvýšil. Od roku 2001 se nezaměstnanost snížila pouze
v Moravskoslezském kraji, Olomouckém kraji a v Ústeckém kraji. Podíl ekonomicky neaktivního
obyvatelstva se ve všech krajích, až na Královéhradecký, Liberecký a Zlínský kraj, celkově snížil.
Zato podíl nepracujících důchodců se celkově zvýšil, tedy až na Prahu, kde se od roku 1991 snížil.
U ekonomicky aktivního obyvatelstva byly nejvyšší odchylky od mediánu mezi kraji v roce 2001 a
nejnižší v roce 2011. V případě ekonomicky neaktivního obyvatelstva byly nejnižší odchylky od
mediánu mezi kraji v roce 1991 a nejvyšší v roce 2011. V případě zaměstnaných a nezaměstnaných
byly nejnižší odchylky od mediánu mezi kraji v roce 1991 a nejvyšší v roce 2001 (Havelková, 2014).
Celkově tedy analýza ukázala na jednoznačný trend snižování podílu ekonomicky aktivního
obyvatelstva v populaci a zvyšující se podíl nezaměstnaných i z tohoto sníženého podílu ekonomicky
aktivních. Stále méně lidí tedy vytváří zdroje pro zvyšující se podíl strávníků systému a tento trend je
bohužel dlouhodobě neudržitelný.
Literatura
[1] Český statistický úřad, (2012). Sčítání lidu, domů a bytů 2011. Historie sčítání. [online]. [cit. 2014-04-09].
Dostupné z: http://www.scitani.cz/sldb2011/redakce.nsf/i/historie_scitani
[2] Český statistický úřad, (2014). Sčítání lidu, domů a bytů 2011. Nejčastější dotazy. [online]. [cit. 2014-01-
28]. Dostupné z: http://www.scitani.cz/sldb2011/faq.nsf/hlasodpoved?
openform&parentunid=CFBF09DC61E80A9AC12576D600398F75
[3] HAVELKOVÁ, M., (2014). Lidské zdroje jako potenciál regionálního rozvoje – komparace na úrovni
krajů České republiky. [Diplomová práce]. Pardubice: Univerzita Pardubice.
[4] SVATOŠOVÁ, L., BOHÁČKOVÁ, I., (2012). Methodological approaches to evaluation of regional
disparities. In 15th International Colloquium on Regional Sciences. Conference Proceedings. Brno:
Masarykova univerzita. ISBN 978-80-210-5875-0. pp. 11-18. ISBN 978–80–210–5875–0.
Příspěvek byl zpracován s podporou IGA Univerzity Pardubice v souvislosti s řešením projektu
č. SGFES01/2014.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
239
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-6840-2014-29
ANALÝZA PODNIKATELSKÉHO PROSTŘEDÍ
ANALYSIS OF THE BUSINESS ENVIRONMENT
ING. MILENA BOTLÍKOVÁ1
ING. JOSEF BOTLÍK2
1
Katedra managementu a podnikání
2
Katedra informatiky
Obchodně podnikatelská fakulta v Karviné
Slezská univerzita v Opavě
1
Department of Management and Business
2
Department of Informatics
School of Business Administration in Karvina
Silesian University in Opava
 Univerzitní náměstí 3, 733 40 Karviná, Czech Republic
E-mail: botlikova@opf.slu.cz, botlik@opf.slu.cz
Anotace
V současné době patří Karvinský region k restrukturalizačně ohroženým regionům. Poslední měsíce
se hovoří o ukončení těžebních prací v obci Karviná, čímž by došlo k zvýšení již tak vysoké míry
nezaměstnanosti. Z těchto důvodů je nutné vytvořit konkurenceschopný region, který bude schopen
nabídnout podnikatelům dostatečné podmínky pro jejich podnikání. Cílem článku je zmapovat na
základě dat ČSÚ, databáze ČSÚ a strategických dokumentů vývoj MSP a nalézt vztah mezi vývojem
podnikatelských aktivit a vzdělanostní strukturou. Na základě korelační analýzy byl specifikován vztah
mezi těmito charakteristikami hospodářského rozvoje regionu.
Klíčová slova
regionální rozvoj, konkurenceschopnost, obec s rozšířenou působností
Annotation
Karvina region currently belongs to the restructuring vulnerable regions. Last month, it discussed
about the end of mining operations, thereby increasing the already high unemployment. It is necessary
to create a competitive region for the following reasons. This region will be able to offer
entrepreneurs sufficient conditions for their business. This article aims to map the development of
MSP and to find the relationship between the development of business and educational structure. They
used data CSO, the CSO and strategic documents. Based on the correlation analysis was specified
relationship between the characteristics of the region.
Key words
regional development, competitiveness, municipality with extended powers
JEL classification: R23
Úvod
Článek byl tvořen v rámci projektu, kdy jedním z dílčích cílů je zmapování podnikatelského prostředí
Karvinského regionu. Na základě komparace podnikatelských aktivit realizovaných na úrovni obcí
s rozšířenou působností (dále již jen obcí ORP) na území Moravskoslezského kraje (dále jen MSK)
bude vymezeno postavení Karvinska z pohledu malého a středního podnikání (dále jen MSP).
Zhodnocení vychází z dat Českého statistického úřadu, regionálních strategických dokumentů,
Rozboru udržitelného rozvoje regionu, aj. Na základě analýzy bude zkoumána korelace mezi MSP a
vzdělanostní strukturou. Přestože existuje řada zpracovaných studií a probíhá řada výzkumů na toto
téma, kontinuální výzkum umožní vytvořit přístupy k řešení nedostatečného rozvoje, kdy např. podle
Tvrdoně (Tvrdoň, 2013) MSK a tedy i jeho jednotlivé územní celky v posledních letech
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
240
zaznamenávají výrazný propad v konkurenčním postavení mezi jednotlivými regiony. Dalším
problémem posledních dvou desetiletí je značný pokles počtu obyvatelstva v důsledku nedostatečnosti
pracovních příležitostí (Fojtíková, K, Tuleja, P., 2012). Existence dostatečně konkurenčního prostředí
umožní podnikům (od r. 2014 závodům) nabídnout takové prostředí, které umožní realizovat
podnikatelskou činnost s příznivými výsledky. Z pohledu občanů je pak konkurenční region schopen
nabídnou takové životní a pracovní podmínky, které budou zlepšovat jejich situaci.
1. Vývoj podnikatelských aktivit v Karvinském regionu
Konkurenceschopný region vytváří podmínky pro zdárnou podnikatelskou činnost. Základ
hospodářského růstu regionu je především spojován s rozvojem MSP. V dnešní době lze tyto podniky
považovat za pilíř regionálního rozvoje. Podílí se z 60% na tvorbě HDP, absorbují 60% pracovní síly
ČR. MSP lze definovat podle různých kritérií (podle převažující činnosti, právní formy atd.) Jednou
z možností je rozdělení na základě definice EU, kdy jednotlivé kategorie jsou rozděleny podle počtu
zaměstnanců a bilanční hodnoty, popř. obratu. V rámci analýzy je použito rozdělení MSP podle ČSÚ
na podniky podle počtu zaměstnanců: bez uvedení počtu zaměstnanců, bez zaměstnanců, s 1-9, s 10-
49 a 50-249 zaměstnanci a podle odvětví. Opodstatněnost velkých podniků není zanedbatelná, tyto
podniky však provádějí v regionech mnohdy jen dílčí činnosti a nejsou tak propojeny s daným
regionem.
Tab. 1: Vývoj MSP v Moravskoslezském kraji v letech 2005-2012
SO ORP Počet podnikatelských subjektů
2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 Pořadí
+ + + + + + + + 05 12
Bílovec 4 450 4 556 ↑ 4 624 ↑ 4 787 ↑ 4 810 ↑ 4 902 ↑ 5 022 ↑ 5 049 ↑ 15 16
Bohumín 4 822 4 894 ↑ 4 936 ↑ 5 095 ↑ 5 229 ↑ 5 361 ↑ 5 528 ↑ 5 462 ↓ 14 13
Bruntál 8 110 8 161 ↑ 8 239 ↑ 8 346 ↑ 7 993 ↓ 7 858 ↓ 7 930 ↑ 7 797 ↓ 8 10
Český Těšín 4 931 4 989 ↑ 5 041 ↑ 5 160 ↑ 5 189 ↑ 5 225 ↑ 5 263 ↑ 5 063 ↓ 13 15
Frenštát p R. 3 561 3 599 ↑ 3 641 ↑ 3 779 ↑ 3 855 ↑ 3 938 ↑ 4 029 ↑ 4 094 ↑ 17 17
Frýdek-Místek 20 559 20 789 ↑ 21 242 ↑ 21 922 ↑ 22 031 ↑ 22 466 ↑ 23 078 ↑ 22 824 ↓ 3 2
Frýdlant n. O. 4 361 4 442 ↑ 4 554 ↑ 4 733 ↑ 4 805 ↑ 5 022 ↑ 5 265 ↑ 5 380 ↑ 16 14
Havířov 15 254 15 339 ↑ 15 469 ↑ 15 744 ↑ 15 809 ↑ 15 893 ↑ 15 778 ↓ 14 762 ↓ 4 4
Hlučín 6 646 6 773 ↑ 7 021 ↑ 7 243 ↑ 7 324 ↑ 7 611 ↑ 7 877 ↑ 7 832 ↑ 11 9
Jablunkov 3 456 3 504 ↑ 3 575 ↑ 3 674 ↑ 3 250 ↓ 3 395 ↑ 3 550 ↑ 3 640 ↑ 19 19
Karviná 10 008 9 987 ↓ 10 101 ↑ 10 257 ↑ 10 196 ↓ 10 227 ↑ 10 144 ↑ 9 669 ↑ 5 6
Kopřivnice 7 245 7 346 ↑ 7 436 ↑ 7 658 ↑ 7 730 ↑ 7 875 ↑ 7 900 ↑ 7 758 ↓ 10 11
Kravaře 3 557 3 637 ↑ 3 747 ↑ 3 857 ↑ 3 987 ↑ 4 046 ↑ 4 125 ↑ 4 090 ↓ 18 18
Krnov 7 566 7 707 ↑ 7 836 ↑ 8 079 ↑ 7 944 ↓ 8 069 ↑ 8 194 ↑ 8 127 ↓ 9 8
Nový Jičín 9 546 9 710 ↑ 9 845 ↑ 10 054 ↑ 9 873 ↓ 9 927 ↑ 10 064 ↑ 9 824 ↓ 6 5
Odry 3 124 3 142 ↑ 3 161 ↑ 3 266 ↑ 3 222 ↓ 3 261 ↑ 3 282 ↑ 3 205 ↓ 21 21
Opava 21 003 21 335 ↑ 21 691 ↑ 22 098 ↑ 22 100 ↑ 22 529 ↑ 22 782 ↑ 22 267 ↓ 2 3
Orlová 5 341 5 270↑ ↓ 5 384 ↑ 5 556 ↑ 5 604 ↑ 5 652 ↑ 5 723 ↑ 5 488 ↓ 12 12
Ostrava 70 856 71 613 ↑ 72 897 ↑ 73 599 ↑ 74 848 ↑ 76 393 ↑ 77 465 ↑ 76 792 ↓ 1 1
Rýmařov 3 203 3 213 ↑ 3 244 ↑ 3 313 ↑ 3 265 ↓ 3 287 ↑ 3 335 ↑ 3 296 ↓ 20 20
Třinec 9 055 9 132 ↑ 9 274 ↑ 9 495 ↑ 9 420 ↓ 9 646 ↑ 9 752 ↑ 9 596 ↓ 7 7
Vítkov 2 393 2 436 ↑ 2 469 ↑ 2 540 ↑ 2 396 ↓ 2 474 ↑ 2 501 ↑ 2 496 ↓ 22 22
(šipka - vývoj meziroční změny. Pořadí: 1 – nejlepší pořadí)
Zdroj: vlastní zpracování
SO OPR Karvinského regionu Bohumín, Český Těšín a Orlová co do absolutních hodnot se v řadí
v rámci MSK mezi oblasti s podprůměrnou podnikatelskou činností, Karviná a Havířov se vyznačují
vysokým počtem podnikatelských subjektů (tab. 1). Tak jako ostatní obce ORP, vykazovaly
v absolutních hodnotách v letech 2005-2012 růst počtu podnikatelských subjektů. Přestože došlo
k meziročnímu nárůstu podniků MSP, vlivem krize a neutěšené ekonomické situace bylo v roce 2009
41 % obcí ORP MSK nuceno ukončit svou podnikatelskou činnost cca 1500 podnikatelů. Rok 2011
byl rokem nárůstu podnikatelské činností, v roce byl 2012 zaznamenán v jednotlivých obcích pokles
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
241
podnikatelských aktivit s výjimkou Karviné společně s Frýdlantem nad Ostravicí, Frenštátem,
Jablunkovem, Krnovem a Vítkovem. Nejvýraznější meziroční nárůst podnikatelských aktivit (2,05 %)
v MSK nastal v období 2008/2007, na kterém se podílely podniky bez zaměstnanců. Naopak
nejvýraznější meziroční pokles intervalu 2005-2012 byl zaznamenán v období 2012/2011. Největší
podíl na tomto poklesu měly podniky s 10-49 (-7,8 %) a 50-249 (-4,85 %) zaměstnanci. Pouhým
vizuálním srovnáním vývoje MSP a podniků nad 250 zaměstnanců se jednoznačně nedá tvrdit, že
v případě růstu ekonomiky velké firmy absorbují zaměstnance/samozaměstnance MSP a naopak. Ve
většině obcí se projevuje s nárůstem MSP stagnace velkých podniků nebo shodný trend vývoje (viz
tab. 2), což může být způsobeno migrací obyvatelstva popřípadě vyjížďkovým/dojížďkovým trendem
zaměstnání.
Tab. 2: Tabulka meziroční vývoje MSP a velkých firem (>250 zaměstnanců) v době 2005-2012
Zdroj: vlastní zpracování
Pouze 2 obce ORP Karvinského okresu dosahují v absolutních hodnotách vysoký počet
podnikatelských subjektů, ostatní jsou mírně pod průměrem, co se týká počtu MSP na 1000 obyvatel,
pak podnikatelská aktivita v okrese zaostává. Dlouhodobě obce ORP Karviná zaujímají poslední místa
mezi SO ORP v MSK, s výjimkou SO ORP Český Těšín. Meziroční růst v jednotlivých obdobích
vykazoval klesající tendence (viz tabulka 3). Co se týká meziročního nárůstu podniků na 1000/obyv.,
v obcích Karvinského okresu v obdobích 2012/2005, obdobím po vstupu ČR do EU a obdobím 2007
vykazovaly pouze ORP Orlová a Bohumín nadprůměrné hodnoty nárůstu podnikatelských aktivit.
Nejlépe si stojí v podnikání na počet obyvatel Český Těšín, který je nad průměrem vývoje MSP (viz
tabulka 3).
06/05 07/06 08/07 09/08 10/09 11/10 12/11
MSP
VP
MSP
VP
MSP
VP
MSP
VP
MSP
VP
MSP
VP
MSP
VP
Bílovec ↗ → ↗ → ↗ ↘ ↗ → ↗ → ↗ → ↗ ↗
Bohumín ↗ ↘ ↗ ↗ ↗ → ↗ → ↗ → ↗ ↘ ↘ ↗
Bruntál ↗ → ↗ ↗ ↗ → ↘ → ↘ ↘ ↗ ↗ ↘ ↘
Český Těšín ↗ → ↗ → ↗ ↗ ↗ → ↗ ↗ ↗ ↘ ↘ →
Frenštát p. R ↗ ↗ ↗ → ↗ ↗ ↗ → ↗ → ↗ ↗ ↗ ↘
F - M ↗ ↗ ↗ ↗ ↗ ↘ ↗ → ↗ ↗ ↗ ↘ ↘ →
Frýdlant n. O ↗ → ↗ → ↗ ↗ ↗ → ↗ → ↗ → ↗ →
Havířov ↗ ↗ ↗ ↗ ↗ ↘ ↗ ↘ ↗ ↗ ↘ → ↘ →
Hlučín ↗ → ↗ → ↗ → ↗ → ↗ → ↗ → ↗ →
Jablunkov ↘ → ↗ → ↗ → ↘ → ↗ → ↗ → ↗ →
Karviná ↘ → ↗ → ↗ → ↘ ↘ ↗ ↘ ↗ ↗ ↗ ↘
Kopřivnice ↗ ↗ ↗ ↗ ↗ ↗ ↗ ↘ ↗ ↗ ↗ ↘ ↘ ↘
Kravaře ↗ ↗ ↗ → ↗ → ↗ → ↗ → ↗ ↗ ↗ →
Krnov ↗ → ↗ → ↗ → ↘ → ↗ → ↗ → ↘ →
Nový Jičín ↗ ↗ ↗ → ↗ ↘ ↘ → ↗ → ↗ → ↘ ↗
Odry ↗ ↘ ↗ ↘ ↗ → ↘ → ↗ → ↗ → ↘ →
Opava ↗ ↗ ↗ ↗ ↗ ↘ ↗ ↗ ↗ ↘ ↗ ↗ ↘ →
Orlová ↘ → ↗ ↗ ↗ → ↗ → ↗ → ↗ → ↘ ↗
Ostrava ↗ ↗ ↗ ↗ ↗ ↗ ↗ ↘ ↗ ↗ ↗ ↗ ↘ ↘
Rýmařov ↗ → ↗ → ↗ → ↘ ↘ ↗ → ↗ → ↘ →
Třinec ↗ ↗ ↗ → ↗ ↗ ↘ → ↗ → ↗ → ↘ ↗
Vítkov ↗ → ↗ → ↗ → ↘ → ↗ → ↗ → ↘ →
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
242
Tab. 3: Vývoj MSP na 1000 obyvatel a meziroční nárůst podniků MSP ve sledovaném období
Podniky /1000 obyv. Meziroční změny (%)
2005 2007 2011 2012 2012/2005 2012/2007
Bílovec 172,63 178,98 193,5 195,26 36,73 9,10
Bohumín 139,65 142,58 162,0 160,61 14,89 12,65
Bruntál 207,69 211,68 207,4 205,19 -1,24 -3,07
Český Těšín 182,72 188,65 200,0 192,74 5,42 2,17
Frenštát p. R 189,49 192,17 211,2 214,28 13,05 11,50
F - M 189,02 194,32 209,6 206,66 9,27 6,35
Frýdlant n O 194,26 200,14 222,2 224,80 15,72 12,32
Havířov 154,50 157,05 169,1 159,99 3,51 1,87
Hlučín 167,79 176,19 196,1 194,73 16,02 10,52
Jablunkov 153,57 158,87 156,8 160,27 4,37 0,88
Karviná 134,89 136,61 144,9 139,97 3,62 2,46
Kopřivnice 174,43 178,67 190,8 188,26 7,86 5,37
Kravaře 168,83 177,34 193,7 191,99 13,66 8,26
Krnov 177,61 184,23 196,0 195,13 9,77 5,92
Nový Jičín 198,14 203,68 208,2 203,18 2,42 -0,25
Odry 177,99 180,89 188,3 185,37 4,04 2,48
Opava 206,18 213,41 223,6 219,01 6,13 2,62
Orlová 126,51 130,11 145,5 140,44 10,97 7,94
Ostrava 209,79 216,70 234,8 234,19 11,51 8,07
Rýmařov 189,57 195,18 204,9 203,89 7,42 4,46
Třinec 162,85 166,73 176,1 174 6,69 4,36
Vítkov 169,58 175,35 180,9 181,30 6,86 3,39
průměr 174,90 179,98 191,60 189,60 9,49 5,43
maximum 209,79 216,70 234,8 234,19 36,73 12,65
minimum 126,51 130,11 144,90 139,97 -1,24 -3,07
Zdroj: vlastní zpracování
Z tabulky 4 je viditelné, že obce Bruntálska a východ MSK (ORP Jablunkov) jsou zaměřeny na
zemědělství. Většina SO ORP se na základě procentuálního zastoupení odvětví specializuje na
poskytování služeb např. služeb restauračních, maloobchodu, velkoobchodu aj. Největší pokles
celkově v obcích SO ORP MSK byl zaznamenán v oboru služeb. (tj. restaurací, obchodů aj).
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
243
Tab. 4: Pořadí v podílů podniků v MSK v jednotlivých oborech
Zemědělství Průmysl Stavebnictví Služby
2005 2007 2012 2005 2007 2012 2005 2007 2012 2005 2007 2012
Bílovec 8 8 8 2 2 1 17 5 11 17 17 13
Bohumín 18 18 18 16 17 18 3 15 15 3 2 4
Bruntál 5 5 6 13 13 12 20 4 4 20 21 20
Český Těšín 17 17 17 22 22 22 2 16 16 2 3 5
Frenštát/R 13 13 11 4 5 4 8 13 12 8 10 9
F-M 11 12 13 12 12 10 7 19 17 7 7 10
Frýdlant/O 6 7 4 6 6 6 16 22 22 16 16 19
Havířov 21 21 21 21 21 21 6 21 18 6 4 1
Hlučín 14 14 15 3 3 5 14 2 3 14 14 14
Jablunkov 1 1 7 20 20 13 13 9 5 13 12 6
Karviná 19 19 19 19 19 19 5 18 21 5 6 2
Kopřivnice 16 16 16 7 7 7 4 20 20 4 5 3
Kravaře 15 15 14 1 1 2 21 1 1 21 20 22
Krnov 7 6 5 10 10 11 18 7 6 18 18 16
Nový Jičín 10 9 9 11 11 16 11 8 8 11 13 17
Odry 3 3 2 5 4 3 19 6 7 19 19 18
Opava 12 11 12 9 8 9 12 10 10 12 11 11
Orlová 20 20 20 17 16 17 1 14 13 1 1 7
Ostrava 22 22 22 18 18 20 10 17 19 10 9 8
Rýmařov 4 4 3 8 9 8 22 3 2 22 22 21
Třinec 9 10 10 14 15 15 9 12 14 9 8 12
Vítkov 2 2 1 15 14 14 15 11 9 15 15 15
(1 - nejvyšší počet podniků 23- nejnižší počet podniků)
Zdroj: vlastní zpracování
2. Úroveň vzdělání jako faktor ovlivňující podnikatelské aktivity
Mezi jednotlivými regiony existují prokazatelně rozdíly, a to jak v rámci úrovně technologií, velikosti
úspor, tak v úrovních vzdělání jeho obyvatel (viz obrázek 1).
Obr. 1: Vzdělanostní struktura obcí ORP MSK
tmavě hnědá –vysoká úroveň vzdělání, světle hnědá – nízká úroveň vzdělání, fialová – VŠ až světle modrá –
základní a bez vzdělání
Zdroj: Hruška et. (2012)
Jednou z podmínek realizace podnikatelských činností vedoucí k rozvoji regionu je v současné době
lidský kapitál. V mnoha strategických materiálech na úrovni regionální, národní a nadnárodní je
kladen důraz na konkurenceschopnost regionu, snahou je vytvářet sociálně stabilní a ekonomicky
výkonný regionální prostor, který bude vykazovat nízkou míru nezaměstnanosti, bude disponovat
kvalifikovanou pracovní silou s vysokou mírou vzdělanosti (Kutscherauer, 2010).
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
244
Tab. 5: Vzdělanostní struktura obyvatel +15 let v obcích ORP v MSK 2011
Sčítání
obyvatelstva
2011
Bez
základního
vzdělání
Základní
vzdělání
Středoškolské
bez maturity
Středoškolské
s maturitou
Vysoko
školské
Podíl obyvatel
+15
Bílovec 163 4426 8105 6310 2233 21 371
Bohumín 198 5395 8420 7247 2483 24 614
Bruntál 277 7209 11972 8782 2752 31 347
Český Těšín 112 3978 7629 7066 2794 21 703
Frenštát/R 47 2837 6006 5041 1842 16 059
F-M 419 15717 32310 29794 11840 91 767
Frýdlant/O 169 3208 6687 6524 2756 20 018
Havířov 433 16101 29146 23439 8416 78 526
Hlučín 246 7164 13111 9214 3350 33 697
Jablunkov 109 4150 6867 5589 1713 18 704
Karviná 443 14155 22086 16274 4618 58 868
Kopřivnice 128 5945 12886 11086 3787 34 192
Kravaře 91 3605 7618 4554 1487 17 675
Krnov 422 7428 13031 10362 2936 34 292
Nový Jičín 173 7424 14781 12448 4509 39 714
Odry 107 3531 5713 3685 1109 14 325
Opava 661 15152 29880 26710 11140 86 329
Orlová 249 8265 14289 10609 3156 36 968
Ostrava 1591 52829 89945 83945 40527 280 860
Rýmařov 107 3143 5456 3689 1017 13 331
Třinec 256 9007 16200 14898 5405 46 590
Vítkov 135 2993 4525 2759 798 11 391
Zdroj: vlastní zpracován, data ČSÚ
Naopak nízká podnikatelská aktivita a nízká vzdělanostní úroveň může předurčovat směrování
regionu do pozice regionu s patologickými jevy, tj. se zvyšováním úrovně kriminality a sociální
exkluze. Během posledních let zastávala (Muřický, 2013) ČR významnou pozici pro mnohé investory
pro svou strategickou polohou a kvalifikovanou pracovní silou.
3. Vztah vzdělanostní struktury a MSP
Na základě hodnocení vlivu vzdělání a vzdělanostní struktury na MSP pomocí Spearmanovy korelační
analýzy (1), nabývajícího hodnot v intervalu <1;-1>, byl prokazován přímý (lineární) vztah mezi
náhodnými veličinami a následnou verifikací významnosti koeficientů (viz tab. 6, 8) byla potvrzena
lineární závislost mezi jednotlivými veličinami.
(1)
∑ ( )
( )
Tab. 6: Podmínky Spearmanův koeficient
Spearmanův korelační koeficient Náhodné veličiny jiného než normálního rozdělení
Vysvětlivky n počet parametrů, xi; yi parametry
Spearmanův koeficient - 1 < rS < 1
„Naprostá“ Lineární závislost/ nezávislost závislost = ± 1, naprostá nezávislost =0
Lineární závislost Optimální hodnota
Kladné hodnoty X, Y pozitivní vývoj hodnot; obě hodnoty rostou
Záporné hodnoty Inverzní vývoj hodnot X a Y
Testování významnosti Personova korelačního koeficientu
Přijetí závislosti - významnost koeficientů > t kritická hodnota
Testovací kritérium tr = r√(n-2)/√(1-r2
)
Kritická hodnota |rs |α (n-2)
Zdroj: Vlastní zpracování
Stanovením Ho ϱ = 0 o nezávislosti dvou veličin a alternativní hypotéze H1 ϱ ≠ 0 o závislosti
zkoumaných veličin, následném testování významnosti na hladině α = 0,01 (tzn. 99 % vysvětlovaných
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
245
dat je lineárně závislých) bylo prokázáno, že vývoj MSP v MSK se bude vyvíjet pozitivně, pokud
dojde k navýšení vzdělaných obyvatel, ale i nevzdělaných obyvatel (viz tab. 7, obrázek 2).
Tab. 7: Korelační analýza - Spearmanův koeficient
MPS Bez vzdělání Základní
Středoškolské bez
maturity
Středoškolské s
maturitou
Vysokoškolské
Spearman’s 0,874** 0,937** 0,967** 0,980** 0,959**
Sig (2-tailed 00 00 00 00 00
N 22 22 22 22 22
Zdroj: Vlastní zpracování (SPSS) **α 0,01
Obr. 2: Vývoj MSP v návaznosti na vzdělání
(osa x – podnikání y – vzdělání)
Zdroj: Vlastní zpracování
Tab. 8: Tabulka testování Spearmanova korelačního koeficientu
Bez
vzdělání
Základní
Středoškolské
bez maturity
Středoškolské s
maturitou
Vysokoškolské
Testovací kritérium 7,03 11,58 16,41 21,58 14,51
Kritická hodnota 2,8
Zdroj: Vlastní zpracování
Z korelace je patrné, že růst osob prokazatelně přinese rozvoj MSP, nejtěsnější vztah je mezi vývojem
MSP a osob se středoškolském vzděláním s maturitou a bez maturity, posléze je rozvoj spojován
nejvíce s rostoucím vývojem vysokoškolsky vzdělaných obyvatel.
Závěr
V rámci výzkumu byla mapována situace v podnikatelské struktuře v ORP MSK se zaměřením na
ORP okresu Karviná a zjišťován vztah mezi počtem podnikatelských podniků a vzdělanostní
strukturou (v rámci MSK). Co se týká vývoje MSP v ORP Karvinského regionu, tyto obce provozují
v absolutním vyjádření spíše podprůměrnou podnikatelskou aktivitu oproti jiným ORP v MSK, s
výjimkou ORP Karviná, Havířov. Co se týká počtu podniků na 1000 obyvatel, disponovaly v roce
2011 nejvyššími počty podniků MSP v Karvinském regionu Český Těšín a Havířov, pravděpodobně je
to dáno lepší strukturou vzdělání, kdy jmenované obce mají vyšší počet obyvatel s ukončeným
středoškolským vzděláním ukončeným maturitou a vysokoškolsky vzdělaných na 1000 obyvatel, kteří
ovlivňují vývoj podnikatelských aktivit. Obyvatelé se středoškolským vzdělaním bez maturity, mající
těsný korelační vztah s vývojem MSP, převažují v ORP Karviná a Orlová. Celková úroveň
podnikatelských aktivit na Karvinsku se pohybuje pod průměrem ORP Moravskoslezského kraje.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
246
Literatura
[1] CzechInvest, (2006). Regionální hosdpodářská konkurenceschopnost. [online]. [cit. 2013-3-28]. Dostupné
z: http://www.czechinvest.org/data/files/prirucka-verejna-sprava-208.pdf.
[2] Český statistický úřad, (2013). [online]. [cit. 2013-3-28]. Dostupné z: www.czso.cz.
[3] FOJTÍKOVÁ, K, TULEJA, P., (2012). Demographic Progression Of The Moravian-Silesian Region. In
10th International Scientific Conference on Economic Policy in the European Union. Vendryně: Silesian
Univ Opava. pp. 66-76. ISBN:978-80-7248-788-2.
[4] HRUŠKA et. el., (2012). Socioekonomický atlas Moravskoslezského kraje [online]. [cit. 2013-3-28]
Dostupné z: https://www.ostrava.cz/cs/podnikatel-investor/ke-stazeni/development-newsletter/2012/rijen/c-
documents-and-settings-novotnaan-plocha-oer34-dokumenty-newsletter-2012-aajen-kratka-
socioekonomicka1-2-atlas-msk-socioekonomicka1-2-atlas-msk-2012.pdf.
[5] KUTSCHERAUER, A., (2010). Integrated indicators and model regions for evaluation of regional
disparities in the Czech Republic. In International Colloquium on Regional Sciences. Brno: Masarykova
univerzita. pp. 17-24. ISBN 987-80-210-5210-9.
[6] MUŘICKÝ, E., (2013). Vyšší daňové úlevy pomohou snížit nedostatek technicky vzdělaných lidí. [online].
[cit. 2013-3-28]. Dostupné z: http://hn.ihned.cz/c1-61319860-vyssi-danove-ulevy-pomohou-snizit-
nedostatek-technicky-vzdelanych-lidi.
[7] Regionální inovační strategie Moravskoslezského kraje, (2012). Návrhová část. [online]. [cit. 2013-3-28].
Dostupné z: http://verejna-sprava.kr moravskoslezsky.cz/zip/ris_msk_2010_2020.pdf.
[8] TVRDOŇ, M., (2013). Position of the Moravian-Silesian Region within the Czech NUTS 3 Regions. In
3RD International conference on Applied Social Science (ICASS 2013). Taipei, TAIWAN: Information
Enginnering Reearrch Inst. USA. pp. 400-405. ISBN 978-1-61275-052-1.
Příspěvek byl zpracován v rámci grantu 20/2014 SU v Opavě OPF v Karviné „Analýza
podnikatelského prostředí v Karvinském regionu“.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
247
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-6840-2014-30
EMPLOYING HIGHLY SKILLED PROFESSIONALS IN
MULTINATIONAL CORPORATIONS
ZAMĚSTNÁVÁNÍ VYSOCE KVALIFIKOVANÝCH PRACOVNÍKŮ
V NADNÁRODNÍCH SPOLEČNOSTECH
ING. RENATA ČUHLOVÁ, BA (HONS)
Katedra marketingu a obchodu
Ekonomická fakulta
Technická univerzita v Liberci
Department of Marketing and Business
Faculty of Economics
Technical University in Liberec
 Studentská 2, 416 17 Liberec, Czech Republic
E-mail: renata.cuhlova@tul.cz
Annotation
Competitiveness of companies is becoming increasingly depending on persons and the method of their
management. This has occurred especially during the last century when economic globalization has
led to integration of regions into economic areas and strong internationalization of labour market.
Multinational corporations (MNCs) operating on different world’s markets and employing personnel
coming from various countries are important parts of the process. The paper supports the
phenomenon with evidence of increased share of foreigners in management positions in the notable
Czech companies. A speed of migration procedure is an important factor influencing a decision of
MNCs about investment in particular countries. The government of the Czech Republic is aware of
this fact and therefore aims to gain a competitive advantage over other states through creation
effective tools supporting migration of highly skilled workers. The paper presents an overview of
Czech migration measures directed at highly skilled foreigners.
Key words
migration policy, multinational corporations, labour market, highly skilled professionals
Anotace
Konkurenceschopnost podniků se stává čím dál více závislou na lidech a způsobu jejich řízení, zvláště
potom během posledního století, kdy vlivem ekonomické globalizace dochází k integraci regionů v
hospodářské oblasti a k výrazné internacionalizaci trhu práce. Důležitým činitelem tohoto procesu
jsou nadnárodní společnosti, které operují v různých světových regionech a zaměstnávají pracovníky
pocházející z jiných zemí. Příspěvek tento fenomén dokládá na rostoucím podílu cizinců ve vedení
významných českých podniků. Pro nadnárodní firmy je rychlost migrační procedury důležitým
faktorem, který se podílí na rozhodnutí o investování v jednotlivých státech. Tuto skutečnost si vláda
České republiky uvědomuje, a proto se pomocí tvorby efektivních nástrojů na podporu migrace vysoce
kvalifikovaných pracovníků snaží získat konkurenční výhodu nad ostatními zeměmi. Příspěvek uvádí
přehled českých migračních opatření určených pro vysoce kvalifikované cizince.
Klíčová slova
migrační politika, nadnárodní firmy, trh práce, vysoce kvalifikovaní pracovníci
JEL classification: J61, 015
Introduction
The Czech economy has opened itself towards the outside world in 1989 and by entry into the
European Union in 2004 even confirmed its openness. Nowadays, the Czech Republic plays a part in
the global economy and deals with globalization world trends and internationalization of market as
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
248
other developed economies. The international competitive environment is rapidly changing and its
impact on national companies as well as whole economies is becoming stronger.
Multinational corporations (MNCs) have become an important driving factor of work environment’s
internationalization and the main centres of economic power. These companies with facilities in one
or more countries other than the home country of the headquarter (HQ) are capable of effective using
sources and assets of single national economies; efficient transferring capital, technologies, human
resources and last but not least adapting organisational, marketing and financial strategies to the new
circumstances of business environment. A choice of HQ’ strategy is affected by a whole range of
factors; undoubtedly one being is a migration policy of individual countries. Effective migration tools
bring foreign investors and skilled labour to the country which both means a long lasting benefit for
the country.
Human resource management in international environment
Companies operating in the international environment choose a model of their organizational culture
and a degree of national culture’s influence on strategies and decision rules of the firm. Perlmutter
(1969) defines three international attitudes known as the EPG framework; ethnocentric, polycentric
and geocentric. Lately, the idea has been expanded by the fourth dimension of regiocentric orientation
in the international operations’ evolution (Heenan, Perlmutter 1979). These approaches determine the
relationship between organizational strategy and human resource policies during filling the key
vacancies in subsidiaries of MNCs. It represents the foreign companies’ way of expanding abroad and
transferring employees and human resource management activities.
Ethnocentric orientation defines companies orientated towards home country. A typical feature of
these organizations is filling the key positions (jobs in the executive, senior positions and positions of
specialists) in all subsidiaries by expatriates sent from the HQ. This strategy is typical for companies
that expand to a new market and they have a lack of information regarding to local labour situation.
Increasing number of companies, also from financial reasons, applies a policy of localization; a
training and development of local employees with a target to fill the key positions by them. A view of
polycentric alias host country oriented state of mind represents another possible orientation and
illustrates easier dealing of local persons since they do not have to become adapted to a new culture,
they are acquainted with that. Developing local professionals for the key positions in their own
country is the basis of management there. The attitude is welcomed between all local employees
however job promotion is limited only within the subsidiary. Polycentric approach is usually in
regions with very diverse culture. The subsidiaries have to adapt to the local conditions and the HQ
encourages some level of subsidiaries’ autonomy. Application of unified organizational culture could
be problematic and therefore plurality and subcultures are present there. The autonomy of subsidiaries
together with common underestimation of language and cultural barriers between the subsidiary and
the HQ brings issues in mutual coordination. This may lead up to notional disintegration of MNCs in
several independent national units more loyal to their home country rather than to the employer in the
HQ. Potential of international environment’s synergy is not fully utilized. Geocentric (transnational)
strategy is oriented towards the whole world. By influencing of the HQ’ territory linked up with
national standards of foreign subsidiaries, cultures are more brought together and individual specifics
are better utilized. Regional parts of the international company work effectively and create synergy.
Implementation of organizational culture of this kind is neither short-term nor effortless. The key
positions in the whole company are filled by the best people based on their work competences and job
results without regard to the country of origin. Employees are required to have experiences with
working in multicultural environment in order to be capable of completing tasks in various regions of
the world. As Tureckiová (2004) points out, despite mentioned difficulties, more organizations select
this strategy. Regiocentric strategy is the fourth approach of international companies and it completes
the framework EPG. This orientation belongs within the polycentric and the regiocentric strategy and
in this case, international human resources are managed according to geographic areas or set regions.
Mobility of employees is going on within these regions that are usually stated by natural borders, such
as a region of Europe, South America, and Middle East.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
249
Framework EPRG explains a principle of international human resource management’s function. It is
usually a combination of strategies mentioned above in practice and the choice and application
depends on particular situation (e.g. opening new branch, company’s aims, political instability) in
specific region. According to Perlmutter’s research (1969) international companies usually go through
all these types of orientation, starting with the ethnocentric sight and reaching the geocentric one.
Types of Staffing Strategy
International human resource management in MNCs involves employees from three country types.
There is a home country where is the company’ headquarters, a host country where subsidiaries are
allocated and another third country that also provides human resources (Scullion, Collings 2006).
According to this classification, a company can employ parent country nations (PCNs), host country
nations (HCNs) and third country nations (TCNs). The chosen management strategy of a foreign
subsidiary influences where the company prefers its employees from. Each of the options has its
advantages and disadvantages for the company. PCNs send out from country of the HQ and TCNs are
usually minority of all employees. Although their recruitment is linked with substantially higher
expenses, they are the source that is very valuable and their management is the most demanding.
PCNs or so called expatriates are skilled workers sent abroad by their HQ to a foreign subsidiary.
Besides the role during entering into new markets and transferring know-how of the company since
they are cognizant of aims, policies and practices of the HQ, the expatriate operates as an agent of the
HQ in terms of direct control, establishing contacts and communication network between the HQ and
the subsidiary, simplification of mergers and acquisitions. Common dominance of PCNs in the Czech
Republic had been especially in the time of economic transformation in the first half of 90s when there
was a lack of professionals with experiences of Western way of doing business (Dvořáková et al.
2012). The term “the third country nation” refers to employee that is not from the HQ’ country and
not even from the country where he is going to work, he can therefore utilize the perspective of a
foreigner (Collings et al. 2010). Hiring these professionals is usually less costly and assimilation is
easier since TCNs commonly come from the same region where a subsidiary is allocated and therefore
the persons are aware of local cultural customs and business manners. Adaptability and willingness to
global mobility is their big asset. TCNs as international managers often create multicultural teams
proving a company’s aim to operate in global scale with competent and skilled professionals. During
decision about TCNs’ positioning, it is necessary to consider bad acceptance of certain nationality as a
company’s representation in specific social system. It may be a historical enmity between some
national groups or an unacceptability of women that occurs on some job positions, in the Japanese
social system or in the Arabic world due to still existing religious gender prejudices (Dvořáková et al.
2012). Inpatriates are another option of staffing in the international environment and the term
describes people from subsidiaries transferred to the HQ for some period of time for the purpose of
understanding firm’s aims, organizational culture and developing network. A benefit from inpatriation
is not only creation of link between the HQ and the subsidiary for cooperation but also gaining the
multicultural perspective (Collings et al. 2010).
Impacts of employing highly skilled foreigners
Previous text shows that MNCs are the noticeable factor influencing migration of highly qualified
workers. Moreover, their growing flow has become interest and present topic for many countries. As
Lowell and Findlay (2001) emphasize, the existence of certain level of highly skilled mobility is a
necessary condition for business expansion and creation of MNCs (so called “brain globalisation”).
As potential global effects of highly skilled migration are possible consider the following (Regets
2007):
 improvement of international flow of information (“brain exchanges”),
 more effective job match through global job search,
 greater employment options for professionals and researchers,
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
250
 greater ability of employers to find unique skills sets,
 formation of international research and technological clusters,
 development and increase of technologies and know-how that would be more difficult to reach in
individual’s level.
Feedback effects of international highly skilled migration persons must be deeper considered in a
country-level for both the sending and receiving countries. Due to transition to the knowledge
economy, the competitiveness is not possible to achieve without high quality of human resources
anymore. An effort to attract highly skilled workers is becoming a part of national economic strategies
and an object of competitive fight. However, it does not influence only immigration policy but also
educational programs, research funding, international investments, tax policy. It is important to realize
that positions of local workers are linked to positions of skilled foreigners. Availability of new
qualified people increases opportunities of R&D and overall economic activities for the host country
however the competition for local economically active population is higher. A loss of highly skilled
labour explains a problem called “brain drain”. The outflow of brains is considered for a form of work
migration and brain drain is understood as a cross border movement of highly educated personnel
staying abroad for longer time (IOM 2003). According to this concept, a level of education is the only
standard for differentiating the outflow of brains from migration of workers and the main difference
between these two groups is their ownership of university diploma. Despite often tendency to equate
brain drain with emigration from developing countries, it is also an issue of many developed countries.
An opposite term “brain gain“ is used in a context of developed countries and it explains a situation
when the economy advantageously gains qualified human capital without any investments in worker’s
education. Yet, the brain gain is possible to understand also in terms of developing country, namely
when outflow of skilled persons brings positive effects in long term. These impacts happen through
creation of transnational business and scientific networks to facilitate contacts and knowledge transfer
and through value of remittances to relatives and institutions in their home countries. Remittances
exceed official development assistance and together with foreign direct investment, are the largest
sources of external funding for these countries (Buch, Kuckulenz 2010). According to data from the
World Bank (2014), remittances to developing countries are estimated at $404 billion in 2013.
Definition of highly skilled professionals
Speed of migration process of potential employees is an important factor affecting a strategy of filling
job positions in a foreign subsidiary of MNCs in a role of employer. Classification of applicants is a
crucial factor in these procedures. There is no agreed definition of highly qualified workers at
international level and as a result, the term “skilled” is often interpreted in terms of completing tertiary
education or its equivalent; however required knowledge and proficiency is also possible to acquire by
experiences and practice. Definition is therefore based on educational attainment and work placement
(Salt 1997). Science and technology is the only field where unified definition of highly skilled persons
has been established. The concept “Human Resources in Science and Technology” is used by OECD,
Eurostat and therefore also Czech Statistical Office (Zaletel 2006). In the Czech Republic, the
expertise is considered according to classification CZ-ISCO, formerly classification KZAM, in terms
of education. The most common fields are: IT, healthcare, education, business and research and
development. Table 1 shows an overview of elemental specification of highly skilled personnel.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
251
Tab. 1: Basic specification of highly skilled personnel
Criterion Classification Specification
Work placement
ISCO  The International
Standard Classification of
Occupations
ISCO 1 – Legislators, senior officials and
managers
ISCO 2 – Professionals
ISCO 3 – Technicians and associate
professionals
Educational attainment
ISCED  The International
Standard Classification of
Education
ISCED 4 –
Post-secondary non-tertiary education
ISCED 5 – First stage of tertiary education1
ISCED 6 – Second stage of tertiary education2
Source: International Labour Organization 2008; UNESCO Institute for Statistics 2012
Another issue related to the labour flow is that no international system for recording skilled emigration
exists (OECD 1996). More detailed view of the first class by professional classification CZ-ISCO with
senior officers and managers can be found in Table 2 demonstrating the overall share of foreigners in
management of the most current Czech notable companies also called as the Czech TOP 100. These
data provided by Deloitte Corporate Governance Centrum (2013) report that their share has increased
from a fifth to a quarter for the last ten years. Positions of foreign managers in supervisory board and
statutory organs have strengthened. The largest difference is recorded in numbers of foreigners
between boards of directors’ members, from 18.6 % of foreigners in 2003 up to 24.8 % foreigners in
2013. This fact can be explained by increased number of companies rank among the Czech TOP 100
controlled by foreign capital and proprietors from abroad. Although the share of foreigners in statutory
and supervisory boards of companies rises, opposite tendency can be observed on executive directors’
positions. Their share decreased from 2003 (48.8 %) by three percentage points (45.6 %).
Tab. 2: Share of foreigners in management of the Czech TOP 100 companies
Czech Top 100 Share of foreigners 2003 Share of foreigners 2013
Members of board of directors 18.6 % 24.8 %
Executive directors 48.8 % 45.6 %
Statutory organs total 21.5 % 29.1 %
Members of supervisory boards 20.0 % 24.9 %
Total 20.7 % 27.0 %
Source: Deloitte Corporate Governance Centrum Czech Republic 2013
Migration policies and practices in the Czech Republic
Migration policies aiming to attract foreign highly skilled professionals to the Czech Republic are
exclusively focused on foreigners from the third countries. In consideration of membership of the
Czech Republic in the European Union, inhabitants from the EU, EHP and Switzerland have almost
the same position as Czech inhabitants and they have free movement permission for the Czech labour
market.
In 2009, two projects supporting legal immigration of highly skilled labour, on a level of special
residence mode, were launched. The government announced its own version of the Green Card for
immigrants outside the EU with qualification demanded in the Czech Republic. It has a dual nature
which means that combines work and residence permits in one document. The project should facilitate
flexible recruitment of professionals from abroad and decrease administration for employer as well as
applicant in the same time. There are three types of permits granted through the Green Card
Programme and the Type A is intended for university degree holding applicants. Original list of 12
countries for green cards type A had been extended up to 64 countries (MVČR 2012). Blue Card,
1
Programmes providing qualifications for gaining entry into advanced research programmes and professions with high skill
requirements (e.g. medicine) and programmes designed to permit the acquisition of the practical skills and know-how for
employment in a particular occupation but do not provide direct access to advanced research programmes.
2
Tertiary studies that lead to an advanced research qualification. They typically require the submission of a thesis or
dissertation of publishable quality which is the product of original research (e.g. Ph.D.)
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
252
established by a directive from the European Commission and inspired by practices in USA, Canada
and Australia, has the similar approach. Until the end of 2012, 415 green cards were issued (Valenta
2013). In future, green cards should be replaced by employee cards that are going to be another step in
order to make migration procedures in entering Czech labour market easier. Their main asset will be
based on a single application for a work and residence permit in one time instead of individual
applications in present. The draft amendment is expected to come into effect in 2014. Since 2012, the
project Fast Track concerning to the transfer of executives, managers and specialists from established
companies with international influence to the Czech Republic has been launched. No existence of
sufficient legislation that would respond to the current need of foreign employers has been a reason
for establishment of the project. The program provides more streamlined application process for work
permits of persons coming to the Czech Republic within intra-company transfer from outside the EU.
Foreign firms benefit from cost reduction joined to the expansion to the Czech Republic (CzechInvest
2012). During the first year of this project, 54 applications were taken care of (Valenta 2013). Another
Czech project to speed up the process for the key foreign skilled workers is called the Welcome
Package. The package’s target group are statutory directors of newly established companies or
companies already operating in the Czech Republic, upper level management members and key
specialists who might be temporarily transferred by their parent companies for purpose of developing
local business or training local employees. Since 2013 when the procedure has been launched, it
focuses on effective launching process of foreign companies that choose a presence of PCNs for the
early stage in newly established subsidiaries. Afterwards, job positions are in final phase designed for
local human resources which the government takes into account. The main benefits of these projects
are following (CzechInvest 2013):
 creating job positions and reducing unemployment,
 regional development, increasing qualification in regions,
 promotion of the Czech Republic as a country where foreign investors are welcomed,
 positive references from already established companies in relation to investors,
 preliminary verification of legislation prepared by EU in a field of economic migration,
 gaining competitive advantage compared to other countries in acquisition of investors, faster
know-how transfer and building new positions on the market.
Migration projects mentioned above are still ongoing. The Proposition of Active Selection of a
Qualified Foreign Labour Force was a project lasting from 2003 until 2010 based on the Quebec
Certificate of Selection points system. It was the first try of the Czech Republic to attract highly
skilled immigrants for permanent settlement and the aim was to bring qualified educated migrants that
want to settle down in the country and to help them and their families to integrate into the Czech
society. Total number of participants was 1 806 foreign applicants and ca 1 700 their family members
(Veselá 2010).
Conclusion
International migration of skilled persons has assumed increased importance in recent years reflecting
the impact of globalisation and multinational corporations. As the World Bank (2014) points out,
when persons are able to move to where they are more productive, migration results in an increase of
the world incomes. International companies have an important impact on the labour market in the
Czech Republic that is more internationalized by their presence. Highly qualified professionals come
to hold management and director positions or as specialists and other key experts. The choice of the
company’s strategy for a foreign subsidiary’s establishment, the way of recruitment plan of skilled job
positions and how cooperative a government’s migration policy is in the intended location affects final
decision to (non)realize the investment and know-how transfer.
On the other hand, a possibility to gain highly skilled labour in time and needful place is integral part
of global strategies. A number of countries have recently liberalized their policies for the admission of
highly skilled workers and it has happened also in the Czech Republic. However, in this case we have
to point out that these migration programs are still in the beginning of their development there and the
majority of highly skilled persons coming to the Czech Republic are through international company´s
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
253
transfers or recruitments. There are still apparent barriers to entrance of highly skilled foreigners that
are not going to take job positions to the Czech inhabitants. Nevertheless, the proper common policy
would increase the Czech Republic's attractiveness for the highly skilled persons.
Literature
[1] BUCH, C. M., KUCKULENZ, A., (2010). Worker Remittances and Capital Flows to Developing
Countries. International Migration, vol. 48, iss. 5, pp. 89-117. DOI 10.1111/j.1468-2435.2009.00543.x.
[2] CzechInvest, (2012). Projekt „Fast Track“. [online]. [cit. 2014-03-28]. Dostupné z:
http://www.czechinvest.org/data/files/zrychlena-procedura-pro-vnitropodnikovu-prevadune-a-
lokalizovane-zamustnance-zahranicnich-investoru-3656-cz.pdf
[3] CzechInvest, (2013). Projekt „Welcome Package pro investory“. [online]. [cit. 2014-03-27]. Dostupné z:
http://www.czechinvest.org/data/files/welcome-package-3752-cz.pdf
[4] COLLINGS et al., (2010). Swimming Against the Tide: Outward Staffing Flows from Multinational
Subsidiaries. Human Resource Management, vol. 49, iss.4, pp. 575-598. DOI 10.1002/hrm.20374.
[5] Deloitte corporate governance centrum, (2013). Podíl cizinců ve vedení největších českých firem vzrostl
za deset let z pětiny na více než čtvrtinu. Praha: Deloitte.
[6] DVOŘÁKOVÁ, Z. et al., (2012). Řízení lidských zdrojů. Praha: C.H. Beck. ISBN 978-80-7400-347-9
[7] HEENAN, A.D., PERLMUTTER, V.H., (1979). Multinational Organization Development. Pearson
Addison Wesley, Reading, MA.
[8] INTERNATIONAL LABOUR ORGANIZATION, (2008). International Standard Classification of
Occupations. [online]. [cit. 2014-04-01]. Dostupné z:
http://www.ilo.org/public/english/bureau/stat/isco/docs/resol08.pdf
[9] LOWELL, B.L., FINDLAY, A., (2001). The Migration of Highly Skilled Persons from Developing
Countries: Impact and Policy Responses. International Migration Papers, iss.45, International Labour
Office. [online]. [cit. 2014-04-03]. Dostupné z: http://www.ilo.org/wcmsp5/groups/public/---ed_protect/-
--protrav/---migrant/documents/publication/wcms_201706.pdf
[10] Ministerstvo vnitra ČR, (2012). Zelené karty. [online]. [cit. 2014-03-19]. Dostupné z:
http://www.mvcr.cz/clanek/zelene-karty.aspx
[11] PERLMUTTER, V.H., (1969). The Tortuous Evolution of Multinational Enterprises. Columbia Journal
of World Business, vol. 4, iss. 1, pp 9–18.
[12] REGETS, M.C., (2007). Research and Policy Issues in High-Skilled International Migration: A
Perspective with Data from the United States. National Science Foundation, SRS 07-203 [online]. [cit.
2014-03-29]. Dostupné z: http://www.nsf.gov/statistics/srs07203/pdf/srs07203.pdf.
[13] SALT, J., (1997). International Movements of Highly Skilled. OECD Social, Employment and Migration
Working Papers, no. 3. OECD Publishing. DOI 10.1787/104411065061.
[14] SCULLION, H., COLLINGS, D.G., (2006). Global Staffing. London: Routledge.
[15] TURECKIOVÁ, M., (2004). Řízení a rozvoj lidí ve firmách. Praha: Grada.
[16] UNESCO Institute for Statistics, (2012). International Classification for Education. [online]. [cit. 2014-
04-02]. Dostupné z: http://www.uis.unesco.org/Education/Documents/isced-2011-en.pdf
[17] VALENTA, O., (2013). Politika získávání vysoce kvalifikovaných pracovníků ze třetích zemí do Česka.
Ergo, vol. 8, iss. 2, pp. 18-25.
[18] VESELÁ, A., (2010). Zpráva o realizaci projektu v roce 2010 a návrh na jeho ukončení. Ministerstvo
práce a sociálních věcí. [online]. [cit. 2014-03-23]. Dostupné z: http://www.komora.cz/
download.aspx?dontparse=true&FileID=4526
[19] World Bank, (2014). Migration and Remittances: Recent Developments and Outlook. [online]. [cit. 2014-
04-12]. Dostupné z: http://siteresources.worldbank.org/INTPROSPECTS/Resources/334934-
1288990760745/MigrationandDevelopmentBrief22.pdf
[20] ZALETEL, P., (2006). Competing for Highly Skilled Migrants: Implications for the EU Common
Approach o Temporary Economic Migration. European Law Journal, vol. 12, iss. 5, pp. 613-635. DOI
10.1111/j.1468-0386.2006.00337.x.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
254
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-6840-2014-31
VZDELÁVANIE V KREATÍVNYCH ODVETVIACH
V NITRIANSKOM KRAJI
EDUCATION IN CREATIVE INDUSTRIES IN THE NITRA REGION
DOC. ING. MÁRIA FÁZIKOVÁ, CSC.
ING. MARCELA CHRENEKOVÁ, PHD.
ING. KATARÍNA MELICHOVÁ
ING. BARBORA BABJAKOVÁ, PHD.
Katedra regionalistiky a rozvoja vidieka
Fakulta európskych štúdií a regionálneho rozvoja
Slovenská poľnohospodárska univerzita v Nitre
Department of Regional and Rural Development
Fac. of European Studies and Regional Development
Slovak University of Agriculture in Nitra
 Tr. A. Hlinku 2, 949 76 Nitra, Slovak Republic
E-mail: maria.fazikova@uniag.sk, marcela.chrenekova@uniag.sk
cattarinam@gmail.com, lotabare@gmail.com
Anotácia
Kreativita je jednou z charakteristík ľudského kapitálu a zároveň kľúčovým aspektom konceptu
kreatívnej ekonomiky. Cieľom príspevku je vyjadriť a zdôvodniť význam vzdelávania v kreatívnych
odvetviach. Skúmaným územím je územie Nitrianskeho samosprávneho kraja. Hodnotili sme
postavenie kreatívnych odvetví v ekonomike skúmaného regiónu a úroveň a vývoj formálneho a
neformálneho vzdelávania so zameraním na rozvoj kreatívnych zručností využiteľných v kreatívnych
odvetviach. Respondenti, predstavitelia vzdelávacích subjektov a firiem pôsobiacich v odvetví
“Hudba, vizuálne a scénické umenie”, sa vyjadrili k významu a úrovni vzdelávania v relevantných
odboroch a postaveniu vzdelávacích inštitúcií v hodnototvornom reťazci odvetvia. Nitriansky kraj je v
celkovej podnikateľskej aktivite a podnikateľskej aktivite kretívnych odvetví pod priemerom krajiny. V
tomto regióne môžeme v posledných rokoch pozorovať nárast absolventov umeleckých a umeleckoremeselných
odvetví, naopak výrazne upadajú študijné odbory, ktoré vzdelávajú v oblasti výroby
produktov kreatívnych odvetví (odevníctvo a textil, spracovanie dreva a výroba hudobných nástrojov).
V rámci definovaného hodnototvorného reťazca odvetvia je evidentný silný sociálny kapitál medzi
jeho segmentmi a jednotlivými subjektmi. Veľmi výrazná je interakcia medzi tvorcami kreatívneho
obsahu a vzdelávacími inštitúciami. Sociálny kapitál je aj jedným z faktorov jeho relatívne vysokého
štádia vývoja. Okrem toho je kardinálnym faktorom vývoja a úspešnosti analyzovaného odvetvia
v Nitrianskom kraji jeho dlhodobá tradícia a „vychovaný“ klient.
Kľúčové slová
vzdelávanie, kreatívne odvetvia, hodnototvorný reťazec, Nitriansky samosprávny kraj
Annotation
Creativity is one of the characteristics of human capital and a key aspect of the concept of creative
economy. The objective of this paper is to express and justify the importance of education in the
creative industries. The territory of Nitra Region was studied. We evaluated the status of creative
industries in the economy of the region and examined the level and the development of formal and
non-formal education with a focus on developing creative skills for creative industries.
Respondents, representatives of educational institutions and companies operating in the industry of
Music, visual and performing arts, commented on the importance and level of education in the
relevant fields and the role of educational institutions in the industry value chain.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
255
Level of Nitra region in overall business activity and the activity of creative sector is below the
average rate. In this region we can observe an increase in recent years, graduates of art and art-craft
industry , while significantly decline courses that train in the production of products of creative
industries ( textiles and clothing industry, wood processing and the production of musical
instruments). There is evident strong social capital between segments and actors of the defined
industry value chain. Very significant is the interaction between producers of creative content and
educational institutions. Social capital is also one of the factors of its relatively high stage of
development. In addition, the cardinal factor in the development and success of the sectors analyzed
in the Nitra region is long tradition and a "mannered" client.
Key words
education, creative industries, value chain, Nitra Self-governing Region
JEL classification: O18, R11, R12
Úvod
Ľudský kapitál je jedným zo základných faktorov ekonomického rastu. Ľudský kapitál je často
zamieňaný s úrovňou vzdelania, pretože vzdelanie je v užšom ponímaní považované za faktor
ľudského kapitálu (Dobeš, 2001). V širšom ponímaní však vplýva na ľudský kapitál výchova, kultúra
a celoživotné vzdelávanie. Definovať ho môžeme ako vedomosti, zručnosti, schopnosti a ďalšie
charakteristiky jedinca, ktoré sú relevantné pre ekonomickú aktivitu (OECD, 1998). Becker (1993)
rozlišuje ľudský kapitál všeobecný (univerzálne schopnosti, zručnosti a schopnosti pre každú oblasť
ľudskej činnosti) a špecifický (vedomosti, zručnosti a schopnosti špecifické pre určitý odbor alebo
aktivitu). Ľudský kapitál predstavuje kľúčový faktor ekonomického rastu najmä v endogénnych
teóriách rastu, ktoré sú založené na podpore rozvoja vnútorných faktorov (Buček, Rehák, Tvrdoň,
2010), čím rastie konkurencieschopnosť daného regiónu. Konkurencieschopnosť regiónu spočíva
v schopnosti vytvárať vysokú pridanú hodnotu vďaka inováciám. Inovácie sú výsledkom kreativity.
Kreativita, ako kľúčový aspekt konceptu kreatívnej ekonomiky, je jednou z charakteristík ľudského
kapitálu.
Pre analýzu ľudských zdrojov a ich vplyvu na kreatívne odvetvia treba hodnotiť úroveň a vývoj
vzdelávania, a to formálneho (stredné a vysoké školy) a neformálneho (základné umelecké školy) so
zameraním na rozvoj kreatívnych zručností využiteľných v kreatívnych odvetviach na úrovni krajiny a
regiónu.
Cieľ a metodika
Cieľom príspevku je vyjadriť a zdôvodniť význam vzdelávania v kreatívnych odvetviach
v Nitrianskom kraji. Tento cieľ sme, okrem iného dosiahli vyjadrením postavenia vzdelávacích
inštitúcií v hodnototvornom reťazci odvetvia “Hudba, vizuálne a scénické umenie” a zostavením
hodnototvorného reťazca jednej zo vzdelávacích inštitúcií pôsobiacich v tomto odvetví.
Na základe analýzy štúdií, správ a odborných publikácií (DCMS, 1998; KEA, 2006; UNCTAD,
2010; WIPO, 2003; UNESCO, 2006) bola stanovená klasifikácia, ktorá definuje odvetvia podľa SK
NACE rev. 2 na štvrtú úroveň. Táto klasifikácia zahŕňa kategórie umení (scénické umenie a podporné
činnosti s ním súvisiace, umeleckú tvorbu, hudobnú tvorbu a prevádzku kultúrnych zariadení), ďalej
odvetvia zamerané na služby podnikateľom (kam zaraďujeme architektonické činnosti, činnosti
reklamných agentúr, špecializované dizajnérske činnosti a predaj vysielacieho času), odvetvia
súvisiace s oblasťou médií a zábavy (výroba, distribúcia a premietanie filmov a iné podporné činnosti,
rozhlasové a televízne vysielanie, vydavateľstvá, nakladateľstvo v oblasti softvéru a počítačových
hier).
Údaje o firmách používané pri analýze pochádzajú z Registra organizácií Slovenskej republiky
(INFOSTAT) k septembru 2013, údaje o zamestnanosti zo Štatistického úradu Slovenskej republiky.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
256
Vymedzenie oblastí vzdelávania bolo uskutočnené vo väzbe na definované kreatívne odvetvia.
V oblasti formálneho vzdelávania sa zameriavame na stredné školy a vývoj počtu absolventov
odborov zameraných na kreatívne odvetvia, a to v nasledovných kategóriách: 31 – textil a odevníctvo,
32 – spracovanie kože, 33 – spracovanie dreva a výroba hudobných nástrojov, 34 – polygrafia
a médiá, 72 – publicistika, knihovníctvo, vedecké informácie, 82 – umelecká tvorba a 85 – umeleckoremeselná
tvorba. Hodnotili sme nasledovné odbory štúdia na vysokých školách: 33 – spracovanie
dreva a výroba hudobných nástrojov, 35 – architektúra, 72 – publicistika, knihovníctvo a vedecké
informácie, 81 – vedy o umení, 82 – umenie a umeleckoremeselná tvorba, vybraté pedagogické
odbory a muzeológia.
V Nitrianskom kraji je zamestnanosť v kultúrnych a kreatívnych odvetviach priemerná alebo
podpriemerná okrem scénického umenia, kde je nadpriemerná (Blahovec-Hudec, 2012). Koncentrácia
firiem v odvetví “Hudba, vizuálne a scénické umenie” je v Nitrianskom kraji (po Bratislavskom a
Košickom kraji) tretia najvyššia (Balog a kol., 2014). Na základe týchto zistení bola v Nitrianskom
kraji uskutočnená prípadová štúdia odvetvia “Hudba, vizuálne a scénické umenie”. Jedným z
významných výsledkov tejto prípadovej štúdie bolo zistenie významného postavenia vzdelávacích
inštitúcií a umeleckého vzdelávania. Preto v príspevklu analyzujeme postavenie vzdelávacích
inštitúcií a význam vzdelávania pre rozvoj odvetvia. Práca je doplnená názormi predstaviteľov firiem
a vzdelávacích subjektov na význam, úroveň a bariéry vo vzdelávaní v odvetví “Hudba, vizuálne a
scénické umenie”. Respondentmi bolo 21 firiem a 6 vzdelávacích subjektov pôsobiacich v
Nitrianskom kraji. Respondovali sme dve súkromné konzervatóriá v Nitre a Topoľčanoch, tri katedry
Univerzity Konštantína Filozofa v Nitre a jednu Základnú umeleckú školu v Nitre.
Charakteristika kreatívnych odvetví v Nitrianskom kraji
Kreatívne odvetvia sa od ostaných odvetví líšia viacerými atribútmi. V prvom rade ide o rozdielnosť
vstupov v porovnaní s inými odvetviami a o previazanosť na problematiku ochrany duševného
vlastníctva (Howkins, 2001; WIPO, 2006).
Tab. 1: Kreatívne odvetvia v krajoch SR (september 2013)
Kraj A B C D
Bratislavský 10 054 42,30% 6,20% 1,969
Trnavský 2 034 8,60% 2,70% 0,86
Trenčiansky 1 731 7,30% 2,30% 0,747
Nitriansky 1 920 8,10% 2,20% 0,698
Žilinský 1 950 8,20% 1,90% 0,615
Banskobystrický 1 781 7,50% 2,20% 0,703
Prešovský 2 100 8,80% 2,20% 0,695
Košický 2 219 9,30% 2,80% 0,879
Celkový súčet 23 789 100,00% 3,10% A
– celkový počet kreatívnych firiem
B – podiel kreatívnych firiem v krajoch
C – podiel kreatívnych firiem na celkovom zastúpení firiem v kraji
D – lokalizačný koeficient kreatívnych firiem
Zdroj: vlastné spracovanie na základe Registra organizácií SR (k septembru 2013)
Hodnotili sme postavenie kreatívnych odvetví v ekonomike Nitrianskeho kraja. Najskôr sme sa
venovali analýze kreatívnych odvetví v krajoch Slovenska. Zaujímala nás relatívna dôležitosť
kreatívnych odvetví v Nitrianskom kraji.
Podiel firiem patriacich do kreatívnych odvetví je 3,1% v rámci všetkých firiem na Slovensku.
Necelých 7% prestavujú firmy zaoberajúce sa umením, zatiaľ čo službami pre podnikateľov sa
zaoberá 54,2% firiem a médiami a zábavou 38,8% firiem. Fyzické osoby tvoria 56,8% , z
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
257
právnických osôb je najčastejšie zastúpená forma spoločnosti s ručením obmedzeným s 39,2%
podielom na celkovom počte firiem. Mikropodniky tvoria 85,11%, k malým podnikom sa radí 1,67%
a k stredným a veľkým 0,24%.
Nitriansky kraj je v celkovej podnikateľskej aktivite ale aj podnikateľskej aktivite kretívnych odvetví
pod priemerom SR (tab.1). Tento výsledok potvrdzuje aj vyjadrenie prostredníctvom lokalizačného
koeficientu (Babjaková-Chreneková, 2013).
Systém vzdelávania v kreatívnych odvetviach v Nitrianskom kraji
Systém vzdelávania pre kreatívne odvetvia zahŕňa formálne vzdelávacie inštitúcie reprezentované
stredným školstvom, poskytujúcim odborné vzdelávanie orientované na budúce povolanie
a neformálne vzdelávacie inštitúcie reprezentované základnými umeleckými školami.
Formálne vzdelávania
V Nitrianskom kraji v rámci formálneho vzdelávacieho systému poskytuje vzdelávanie v 31 odboroch
5 stredných odborných škôl a 2 konzervatóriá. Z nich je 5 súkromných, 1 cirkevná a 1 štátna škola.
Prevaha súkromných škôl poukazuje na určitú medzeru v systéme verejného vzdelávania na stredných
školách. Dve zo škôl sa venujú klasickému umeniu – hudba, tanec, scénické umenie, spev, ostatné sa
venujú výtvarnému stvárneniu, grafike a umeleckým remeslám. Vznik týchto odborov bol reakciou na
nárast počtu firiem so zameraním na služby podnikateľom. Tieto školy pokrývajú všetky oblasti
umenia. Uplatnenie na trhu práce je analyzované nižšie.
Obr. 10: Vývoj počtu absolventov odborov
zameraných na kreatívne odvetvia v NSK
Obr. 11: Vývoj miery nezamestnanosti
absolventov študijných odborov SOŠ
Zdroj: spracované podľa Hericha (2011)
Vývoj počtu absolventov v umelecky orientovaných odboroch je znázornený na obrázku 1.
Najvýraznejší úbytok v počte absolventov v rokoch 2003 – 2012 možno pozorovať v oblasti výroby
dreva a výroby hudobných nástrojov a v odbore textil a odevníctvo, teda vzdelávanie v oblasti výroby
produktov ako výstupu kreatívnej činnosti (v prípade odevníctva a textilu) alebo produktu ako nástroja
pre realizáciu kreativity (v hudbe a remeslách). Podobný trend sledujeme v celej krajine, čo je
dôsledkom jednak nezáujmu žiakov o výrobné odbory a na druhej strane úbytku na strane ponuky
práce v týchto odvetviach, ktoré upadajú a sú nahrádzané dovozom (Anonym, 2006). Mierne upadá aj
umeleckoremeselná tvorba. Naopak v sledovanom období najvýraznejšie rástol počet absolventov
v odboroch umeleckej tvorby, ktorý však v porovnaní so SR rástol pomalšie (index 2012/2007 pre SR
je 1,48 a pre Nitriansky kraj 1,29).
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
258
Podiel absolventov kreatívnych odborov v priemere za roky 2003 – 2011 je približne 6,1% všetkých
absolventov v Nitrianskom kraji. Od roku 2003 možno pozorovať znižovanie tohto podielu, ktoré je
spôsobené najmä úbytkom absolventov v študijných odboroch zameraných na výrobu konečných
výrobkov. V Nitrianskom kraji je pozitívny vývoj v počte absolventov v umeleckých odboroch
umelecká tvorba a umelecko-remeselná tvorba (v roku 2012 dosiahol 3% z celkového počtu
absolventov).
Na prudkom poklese počtu absolventov kreatívne zameraných študijných odborov sa podpísal
predovšetkým úbytok pracovných príležitostí doprevádzaný rastom nezamestnanosti absolventov.
(Herich 2011, 2012a, 2012b). Z vývoja nezamestnanosti absolventov podľa študijných odborov (obr.
2) možno pozorovať výrazný nárast nezamestnanosti v priemyselných odvetviach textil a odevníctvo
a spracovanie dreva, výroba hudobných nástrojov.
Časť absolventov kreatívnych učebných odborov a stredných škôl pokračuje v štúdiu na vysokých
školách. 1
Študijné odbory zamerané na odbory súvisiace s kreatívnymi odvetviami poskytuje v rámci
Nitrianskeho kraja Univerzita Konštantína filozofa v Nitre, kde v školskom roku 2013/2014 študuje
2623 študentov v odboroch, ktoré sa týkajú kreatívnych odvetví, čo tvorí skoro 20% všetkých
študentov. Tu treba však zdôrazniť, že 14% tvoria študenti vybraných pedagogických odborov, ostatné
odbory sú zamerané na filozofické smery súvisiace s umením a kultúrou, žurnalistikou
a masmediálnymi štúdiami.
Neformálne umelecké vzdelávanie
Základné umelecké školy poskytujú priestor pre rozvoj hudobných, výtvarných, dramatických
a pohybových zručností a možno ich považovať za prvý kontakt jednotlivcov, ktorí neskôr pokračujú
Obr. 3: Vývoj počtu ZUŠ na 1 mil. obyv. v krajoch SR Obr.4: Vývoj počtu žiakov ZUŠ v
Nitrianskom kraji
Zdroj: vlastné spracovanie na základe údajov z UIPS
vo vzdelávaní v oblasti kreatívnych činností, s umeleckým vzdelávaním. Okrem toho predstavujú
vzdelávacie inštitúcie, ktorých primárnou úlohou je rozvíjať kreativitu a kreatívne myslenie.
Pri porovnaní počtu škôl na 1 mil. obyvateľov v krajoch SR možno pozorovať zvyšovanie ich počtu,
okrem Trnavského, Prešovského a Nitrianskeho kraja. Dlhodobo najnižšie hodnoty dosahuje práve
Nitriansky kraj.
1
Na Slovensku k 31. 10. 2013 študovalo 36,2% študentov v odboroch, ktoré sa týkajú kreatívnych odvetví
(zoznam odborov je uvedený v časti Cieľ a metodika). V roku 2013 úspešne absolvovalo štúdium týchto
odborov približne 8,5% zo všetkých absolventov.
0
50
100
150
200
250
300
2003
2004
2005
2006
2007
2008
2009
2010
2011
BSK
TTSK
TSK
NSK
ZSK
BBSK
PSK
KSK
SR 0
1000
2000
3000
4000
5000
6000
2003
2004
2005
2006
2007
2008
2009
2010
2011
2012
Komárno
Levice
Nitra
Nové
Zámky
Šaľa
Topoľčany
Zlaté
Moravce
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
259
V roku 2013 navštevovali žiaci najčastejšie hudobnú (43,2%), výtvarnú (29,7%) a tanečnú (22,5%)
výchovu, najmenej žiakov navštevovalo literárno-dramatické krúžky (4,4%) a audio a multimédiá
(0,2%), pričom tento podiel je vo všetkých krajoch podobný.
V Nitrianskom kraji vývoj ZUŠ ovplyvňovalo okrem iného vlastníctvo, kde v rokoch 2005 – 2010
pôsobilo v Topoľčianskom okrese približne 10 pobočiek cirkevných ZUŠ. Celkovo však okrem
Nitrianskeho okresu klesá počet ZUŠ, ktorých počet je i tak v porovnaní so Slovenskom veľmi nízky.
Vývoj počtu žiakov v ZUŠ poukazuje na rast, pričom najvýraznejší je v Nitrianskom okrese (obr. 4).
Ponuka ZUŠ však nereflektuje požiadavky dopytu, čo môže byť spôsobené aj zmenami vo
financovaní týchto inštitúcií.
Význam a kvalita lokalizačných faktorov vzdelávacích inštitúcií
Z hľadiska zamestnaneckej a organizačnej štruktúry súkromné školy zamestnávajú väčší počet
pedagógov, pričom väčšina pracuje na čiastočný pracovný úväzok, zatiaľ čo na všetkých
respondovaných katedrách verejných vysokých škôl sú všetci zamestnanci zamestnávaní na plný
pracovný úväzok. Vzdelávacie inštitúcie zamerané na vzdelávanie v umeleckých odboroch
zaznamenávajú nedostatok kvalifikovanej pracovnej sily najmä v kontexte špecifických zručností
(neoperný spev, gitara, bicie), čo spomenuté inštitúcie riešia angažovaním externých pedagógov, ktorí
dochádzajú väčšinou z Bratislavy.
Obr. 5: Význam a kvalita lokalizačných faktorov vzdelávacích inštitúcií
Zdroj: vlastné spracovanie
Jediným nevýznamným lokalizačným faktorom pre vzdelávacie inštitúcie relevantného zamerania sú
existencia subjektov rovnakého alebo príbuzného zamerania. Väčšina z respondovaných subjektov
ťaží práve z tzv. „scarcity value“ a svojho špecifického zamerania v rámci siete vzdelávacích
inštitúcií, prípadne v rámci regiónu. Naopak za najvýznamnejšie respondenti označili veľkosť a
dynamiku lokálneho trhu a dostupnosť kvalifikovanej pracovnej sily. V meste Nitra a okolí
respondentom najviac vyhovuje koncentrácia kreatívnych profesionálov a infraštruktúra na
prezentovanie výstupov.
Postavenie vzdelávacích inštitúcií v hodnototvornom reťazci odvetvia
Respondenti pochádzajúci zo vzdelávacích subjektov a firiem pôsobiacich v odvetví “Hudba, vizuálne
a scénické umenie” sa vyjadrili k úrovni kvalifikácie svojich zamestnancov a úrovni vzdelávania
v relevantných odboroch a postaveniu vzdelávacích inštitúcií v hodnototvornom reťazci odvetvia.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
260
Respondenti hodnotia rozdielne ponukovú a dopytovú stránku vzdelávania. Ponuka a dopyt v tomto
prípade nie sú v zhode. Respondenti na jednej strane úroveň kvalifikácie ich zamestnancov hodnotili
pozitívne, pričom negatívne hodnotili skôr objem a úroveň pracovných príležitostí pre kvalifikovanú
pracovnú silu v príslušných odboroch. Časť respondentov pociťuje nedostatok talentovaných
pracovníkov. Za dôvod tejto nepriaznivej situácie v regióne považujú najmä odchod kvalifikovanej
pracovnej sily do atraktívnejších prostredí z hľadiska profesionálneho uplatnenia.
Pre stabilitu a rozvoj odvetvia “Hudba, vizuálne a scénické umenie” majú vzdelávacie inštitúcie
veľký význam nie iba na vstupe do hodnotového reťazca (ako dodávatelia kvalitného ľudského
kapitálu), ale aj na výstupe, ako významných zdroj príjmov (hlavných aj doplnkových) pre tvorcov
kreatívneho obsahu. Vysoký podiel respondentov tvoriacich kreatívny obsah zároveň pôsobí aj vo
vzdelávacích inštitúciách (ZUŠ, konzervatóriá, Univerzita Konštantína filozofa). Pôsobenie v týchto
inštitúciách je pre nich výhodou najmä z hľadiska zabezpečenia doplnkového príjmu, čo má
v nadväznosti na charakter nestálosti príjmu z predaja umeleckej tvorby veľký význam. Okrem toho
im vzdelávacie inštitúcie poskytujú priestory napr. pre zriadenie ateliéru, prezentáciu výstupov
a v neposlednom rade sú vhodnou platformou pre nadväzovanie spolupráce medzi kreatívnymi
pracovníkmi, ktorí sa na pôde vzdelávacích inštitúcií stretajú (Melichová, 2012).V tomto prípade ide
o symbiotický vzťah, nakoľko aj kreatívni pracovníci pôsobiaci vo vzdelávacích inštitúciách majú
výrazný vplyv na fungovanie týchto organizácií a to prostredníctvom poskytnutia praktických
skúseností študentom a kolegom a integrácie študentov do profesionálnej sféry. Príkladom je
množstvo prípadov kedy učitelia – výkonní herci, režiséri, dramaturgovia - angažujú študentov
v umeleckej praxi. Kanály distribúcie kreatívneho obsahu (napr. galérie, divadlá, vydavateľstvá,
centrá voľného času a ďalšie – v Nitre najvýznamnejšie Divadlo Andreja Bagara, Staré divadlo Karola
Spišiaka, Nitrianska galéria, Nitrianske múzeum) pre tvorcov kreatívneho obsahu zabezpečujú odbyt
produktov, prezentáciu výstupov a podobne ako v prípade vzdelávacích inštitúcií poskytujú priestor
pre spoluprácu kreatívnych pracovníkov, ktorá má spravidla formu ad hoc projektov. Pre subjekty
zabezpečujúce distribúciu kreatívneho obsahu spolupráca s tvorcami tohto obsahu má evidentné
ekonomické prínosy, ako aj prínos vo forme tvorby dobrého mena a zatraktívnenia vo vzťahu
k zákazníkovi – návštevník galérie, divák. Prostredníctvom distribučných kanálov sa spravidla
realizuje aj spätná väzba zo strany konečných spotrebiteľov kreatívneho obsahu smerom k jeho
tvorcom.
Do hodnototvorného reťazca vstupujú subjekty tvoriace kreatívny obsah, distribučné kanály, ktorými
sa tento kreatívny obsah dostáva ku konečným spotrebiteľom, vzdelávacie inštitúcie, inštitúcie
verejnej správy, dodávatelia a samotní spotrebitelia. Medzi nimi boli identifikované komplexné väzby
a interakcie, ktoré spravidla pôsobia v oboch smeroch.
Analýzou súboru respondovaných subjektov sme potvrdili poznatok o cyklickom charaktere
hodnototvorného reťazvca v tomto odvetví (UNESCO, 2009). V niektorých prípadoch obtiažné
diferencovať subjekty, ktoré sú zamerané výlučne na tvorbu kreatívneho obsahu a subjekty, ktoré
pôsobia v ďalších štádiách hodnototvorného reťazca. Pre viacero respondentov, ktorých zaraďujeme
do tejto skupiny je charakteristické, že sú súčasne poskytovateľmi výstupov, ale aj konzumentmi
vstupov. Napríklad majiteľ galérie aj sám umelecky tvorí; respondent, ktorý sa venuje vydavateľskej
činnosti v oblasti prípravy a zverejňovania zvukových nahrávok je spevákom, resp. členom hudobnej
kapely. Takmer všetci herci pôsobiaci v Nitrianskom kraji sú zamestnancami Divadla Andreja Bagara,
Starého divadla Karola Spišáka alebo Jókaiho divadla. Množstvo výkonných umelcov pôsobí vo
vzdelávacom procese a naopak. Tým sa vytvára previazanosť na prax. Okrem pedagógov aj samotní
študenti, resp. žiaci sa často podieľajú na akciách uskutočnených či už vzdelávacou inštitúciou, alebo
v spolupráci s inými inštitúciami, organizáciami a firmami. Obojstrannú spoluprácu rozvíjajú aj
respondované vzdelávacie inštitúcie navzájom, nakoľko absolventi Katedry výtvarnej tvorby
a výchovy a Katedry hudby často nachádzajú uplatnenie práve na umeleckých školách nižšieho stupňa
vzdelávania. Spolupráca v tomto smere je významným zdrojom inšpirácie pre inovačné aktivity
v tvorbe obsahu a pre proces vzdelávania formou konfrontácie s potrebami praxe a uplatnením
absolventov.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
261
Inštitúcie verejnej správy sú integrované do hodnototvorného reťazca vo väčšej miere ako v prípade
iných odvetví národného hospodárstva. Pramení to z faktu, že produkty kultúry a teda sčasti aj
produkty tu skúmaných odvetví sú považované za „semi-verejné“ statky. Inštitúcie verejnej správy
ovplyvňujú hodnotový reťazec odvetvia primárne prostredníctvom tvorby legislatívy, podpornými
aktivitami (napr. finančná podpora, poskytnutie priestorov za zvýhodnený nájom, resp. bez nájmu),
pričom však aj subjekty na strane tvorby kreatívneho obsahu a vzdelávacích inštitúcií vstupujú do
týchto procesov a to napríklad pri tvorbe odvetvových politík (profesionáli z odvetvia sú členmi
príslušných komisií zriaďovaných inštitúciami verejnej správy), alebo pri kooperácii na spoločných
projektoch. Inštitúcie verejnej správy významne ovplyvňujú aj fungovanie vzdelávacích inštitúcií, a to
tiež tvorbou legislatívnych opatrení, ako aj prostredníctvom schvaľovania študijných plánov, čím
priamo ovplyvňujú aj obsahovú stránku ich činnosti, ako aj významným podielom na financovaní ich
chodu.
Ako príklad uvádzame hodnototvorný reťazec jedného z aktérov odvetvia a tosúkromnej základnej
umeleckej školy “Tralaškola” v Nitre, ktorý svojím obsahom a štruktúrou reprezentuje väčšinu
vzdelávacích inštitúcií (obr.6).
Obr. 6: Hodnototvorný reťazec súkromnej ZUŠ Tralaškola Nitra
Zdroj: vlastné spracovanie
V rámci takto definovaného hodnototvorného reťazca evidujeme silné sociálne vzťahy medzi jeho
segmentmi a jednotlivými subjektmi. Sociálny kapitál je aj jedným z faktorov relatívne vysokého
vývojového štádia odvetvia “Hudba, vizuálne a scénické umenie” v Nitrianskom kraji.
Záver
Z analýzy ľudského kapitálu vyplynulo, že v Nitrianskom kraji môžeme v posledných rokoch
pozorovať nárast absolventov umeleckých a umelecko-remeselných odborov, naopak výrazne upadajú
študijné odbory, ktoré vzdelávali v oblasti výroby produktov kreatívnych odvetví (odevníctvo a textil,
spracovanie dreva a výroba hudobných nástrojov). Zaujímavé je, že dopyt po umeleckom vzdelaní
napĺňajú v prevažnej miere súkromné stredné umelecké školy. Na druhej strane však z hodnotenia
zamestnanosti absolventov umeleckých odborov je vidieť dlhodobo rastúcu nezamestnanosť. Vysoká
neistota je pre túto skupinu ľudí charakteristická.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
262
Nitriansky kraj je dlhodobo pod priemerom SR v počte základných umeleckých škôl na 1 mil.
obyvateľov. Na rastúci dopyt po umeleckom vzdelávaní zareagoval súkromný sector a to vznikom
súkromných konzervatóruií a základných umeleckých škôl. Na druhej strane však môžno konštatovať
pomerne nízky záujem o ne neformálne umelecké vzdelávanie detí aj dospelých. Príčinu vidiíme v
relatívne nízkej miere urbanizovanosti Nitrianskeho kraja, ale aj v zmene legislatívy a pravidel
financovania ZUŠ na Slovensku. Všeobecne možno konštatovať, že vstupné podmienky (počet a
kvalita stredoškolských a vysokoškolských vzdelávacích inštitúcií, tradícia, dopyt) pre rozvoj
kreatívnych odvetví sú v Nitrianskom kraji priaznivé. Stav kretívnych odvetví však tieto podmienky
nereflektuje.
Pri skúmaní najzávažnejších problémov a bariér, s ktorými sa respondované inštitúcie pri svojej
činnosti stretajú sme okrem, tých, ktoré sa prejavujú v takmer každej oblasti, a s ktorými sa stretajú aj
iné subjekty, ako napríklad vysoký stupeň byrokracie, preregulovanie väčšiny aktivít zo strany štátnej
správy (čo so sebou prináša in časové a finančné náklady) sme identifikovali aj špecifické nedostatky
systému vzdelávania v umeleckých oboroch. Najčastejšie boli uvádzané nepochopenie obtiažnosti
štúdia umeleckých odborov, čo má v konečnom dôsledku za následok aj podfinancovanie týchto
vzdelávacích inštitúcií z pohľadu respondentov. Konkrétne neadekvátny spôsob prideľovania váh
výstupom pedagógov, kedy publikačná činnosť vedecko-výskumných pracovníkov v iných oblastiach
je niekoľkonásobne vyššie hodnotená ako výstupy z umeleckej činnosti.
Na záver možno konštatovať, že výchova ku kreativite a umelecká výchova je v slovenskom
výchovno – vzdelávacom systéme podhodnotená. Slovensko sa radí medzi krajiny, ktoré v systéme
vzdelávania nevytvárajú významný priestor pre inovovanie a zavádzanie takých foriem ktoré
podnecujú komplexný rozvíjaná tvorivosť jednotlivca (EACEA, 2009). Vo všeobecnosti možno
uzavrieť, že kultúre a umeniu v príprave žiakov na nižších stupňoch štúdia sa ako z finančného
hľadiska, tak aj z hľadiska hodinovej výmery, ktorá je študijných plánoch určená pre príslušné
predmety nevenuje dostatočný priestor ani finančné zabezpečenie, čo následne spôsobuje nielen
nedostatočnú prípravu uchádzačov o štúdium na respondovaných vzdelávacích inštitúciách ale aj
nedostatočný dopyt po kultúrnych statkoch (prostredníctvom formovania spotrebiteľských
preferencií). Okrem spomenutého je kardinálnym faktorom vývoja a úspešnosti analyzovaného
odvetvia v Nitrianskom kraji jeho dlhodobá tradícia a „vychovaný“ klient.
Literatúra
[1] BABJAKOVÁ, B., CHRENEKOVÁ, M., (2013). Creative industries in Nitra region. In Regional
economics in new perspectives. Winter seminar of regional science. Bratislava: Ekonóm. ISBN 978-80-
225-3607-3.
[2] BALOG, M. a kol., (2014). Možnosti rozvoja kreatívneho priemyslu na Slovensku. Bratislava: Slovenská
inovačná a energetická agentura. ISBN 978-80-88823-56-8.
[3] BECKER, G. S., (1993). Human capital. Chicago: The University of Chicago Press.
[4] BLAHOVEC, R., HUDEC, O., (2012). Employment Analysis in the Creative Industries in Slovakia:
Spatial and Temporal Evolution in the Years 2001-2010, Region Direct 2/2012, pp. 58-89.
[5] BUČEK, M., REHÁK, Š., TVRDOŇ, J., (2010). Regionálna ekonomika a politika. Bratislava: Iura
Edition. ISBN 978-80-8078-362-4.
[6] DCMS, (1998). Creative Industries Mapping Document.
[7] DOBEŠ, M., (2001). Ľudský kapitál a výkonnosť ekonomiky. [online]. [cit. 23.1.2013]. Dostupné z:
http://www.saske.sk/stredisko/ludsky_kapital.pdf.
[8] EACEA, (2009). Umelecké a kultúrne vzdelávanie v školách v Európe.
[9] HOWKINS, J., (2001). The Creative Economy: How People Make Money From Ideas. Penguin Global,
2001. ISBN: 978-014028794. pp. 270.
[10] Infoweby.sk, (2006). Textilný a odevný priemysel na Slovensku [online] Dostupné z:
http://www.infoweby.sk/slovensko/ekonomika-a-hospodarstvo/453-textilny-a-odevny-priemysel.
[11] KEA, (2006). The Economy of Culture in Europe. European Commission [Online]. [Cit. 2012-01-30]
Directorate General for Education and Culture. Dostupné z: http://ec.europa.eu/culture/documents/chapter-
2_en.pdf
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
263
[12] MELICHOVÁ, K., (2012). Vplyv implementácie prístupu LEADER na rozvoj sociálneho kapitálu vo
vidieckych oblastiach. In Sociálne, ekonomické, environmentálne a právne aspekty v rozvoji
regiónov. Nitra. 2012. ISBN 978-80-552-0799-5.
[13] OECD, (1998). Human capital investment: An international comparison 1998.
[14] UNCTAD, (2010). Creative Economy Report.
[15] UNESCO, (2006). Understanding Creative Industries: Cultural Statistics for Public Policy-making.
[16] UNESCO, (2009). Framework for Cultural statistics (FCS). Dostupné z: http://www.uis.unesco.org
[17] WIPO, (2003). Guide on Surveying the Economic Contribution of the Copyright-Based Industries.
Tento príspevok bol spracovaný v rámci projektu KRENAR podporeného Agentúrou na podporu
výskumu a vývoja (zmluva č. APVV-0101-1.0)
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
264
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-6840-2014-32
VPLYV REGIONÁLNYCH ROZDIELNOSTÍ NA MOŽNOSŤ
VZDELÁVANIA SA ZAMESTNANCOV V PODNIKU
INFLUENCE OF THE REGIONAL DIFFERENCES ON THE
POSSIBILITIES OF EDUCATION OF EMPLOYEES IN THE
COMPANY
ING. MARCELA KORENKOVÁ, PHD.
Ústav manažmentu a informačných technológií
Fakulta prírodných vied
Univerzita Konštantína Filozofa v Nitre
Inst. of Management and Information Technologies
Faculty of Natural Sciences
Constantine the Philosopher University in Nitra
 Tr. A. Hlinku 1, 949 74 Nitra, Slovak Republic
E-mail: mkorenkova@ukf.sk
Anotácia
V súčasnosti to, čo najviac odlišuje jeden podnik od druhého sú ľudia. Práve ľudia, svojimi
vedomosťami a zručnosťami, svojim aktívnym a kreatívnym prístupom k inováciám a
samotným zákazníkom rozhodujú, či podnik bude úspešný alebo nie. Práve preto, je podpora
vzdelávania pre udržanie konkurencieschopnosti podniku veľmi dôležitá. Vzdelávanie a rozvoj
zamestnancov by malo byť súčasťou celkovej stratégie a politiky firmy a malo by ísť o ucelený,
systematický proces. Článok popisuje, do akej miery majú podniky systematický prístup k vzdelávaniu
zamestnancov. Cieľom bolo tiež zistiť, či existujú rozdiely v prístupe k vzdelávaniu zamestnancov
medzi podnikmi Bratislavského a Košického kraja. Informácie sme získavali z dotazníkového
prieskumu. Výskum ukazuje, že len málo nami skúmaných podnikov uplatňuje systematický prístup
vzdelávania svojich zamestnancov, čo hodnotíme negatívne.
Kľúčové slová
vzdelávanie zamestnancov, konkurencieschopnosť podniku, prístup k vzdelávaniu
Annotation
It is the people, what distinguishes one company from the other at most nowadays. It is the people,
who decide by their knowledge and skills, active and creative approach to innovations and customers,
if the company is successful or not. That is why the support of education is very important to keep the
competiveness of the company. Education and development of the employees should be the part of the
overall strategy and politics of the company and it should be the compact and systematic process. The
article describes to which measure the companies have the systematic approach to education of
employees. The goal was to find out if there exist any differences in the approach to education of the
employees among the companies of the Bratislava and Kosice regions. The questionnaire survey was
the source of information. According to the results of our survey, only few of the surveyed companies
apply the systematic approach to the employees´ education, which we evaluate negatively.
Key words
education of employees, competiveness of the company, approach to education
JEL classification: M12, M53
Úvod
V dobe vysokej konkurencie, kedy podniky disponujú rovnakými alebo podobnými technológiami,
rozhodujú o úspechu podniku predovšetkým procesy, za ktorými stoji človek, či už sú to inovácie,
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
265
zákazníci, výrobná ale aj predajná efektivita a ďalšie. To je dôvod, prečo by podniky mali investovať
do rozvoja svojich zamestnancov (Hudáková, M., 2014). Vzdelávanie zamestnancov je potrebné
realizovať v spojitosti s plánovaním a riadením ich kariérneho rozvoja a postupu. Len tak možno
utvárať a posilňovať lojalitu zamestnancov, ktorá je dôležitým predpokladom na to, aby často veľké
investície do formovania ľudského kapitálu nevyšli nazmar, resp. sa nepremenili na investície,
z ktorých budú čerpať úžitok iní zamestnávatelia (Novák, J., 2014). Tento nepretržitý a cieľavedomý
proces rozvoja zamestnancov od najnižších až po vedúce pozície sa odlišuje v rozsahu a forme
a samozrejme od vyčlenených finančných prostriedkov a plánovania ľudských zdrojov (Rigáňová, A.,
2013). Podnikové vzdelávanie nemá tú najlepšiu povesť, akú by mohlo mať, pretože existuje mnoho
skúseností, keď vzdelávanie nenaplnilo očakávania. Často býva dokonca vnímané ako míňanie času a
peňazí. Práve preto je potrebné dostať podnikové vzdelávanie do polohy nástroja na budovanie
efektivity a výkonnosti podniku (Burger, I., 2013).
Stratégia vzdelávania sa týka dlhodobého pohľadu na potreby organizácie a vyjadruje dôležitosť, akú
ona sama vzdelávaniu pripisuje. Na základe toho je možné identifikovať v praxi tri stratégie:
 Organizácia bez stratégie vzdelávania – uplatňuje pasívny prístup, systematicky sa procesom
vzdelávania nezaoberá, často to považuje za súkromnú vec zamestnanca, realizuje iba obligatórne
aktivity nevyhnutné pre chod organizácie a vyplývajúce z legislatívy.
 Organizácia s nesystémovou stratégiou – realizujú vzdelávanie náhodne podľa ponuky
vzdelávacích inštitúcií alebo momentálnych vnútorných požiadaviek, nie je to cieľavedomé
formovanie pracovnej sily.
 Organizácia s pozitívnou systémovou stratégiou – chápu, že konkurenčné výhody sa získavajú
prostredníctvom ľudí, aj keď je efektívnosť vynaložených investícií do vzdelávania len veľmi
ťažko vyčísliteľná, pre tieto organizácie je vzdelanie investíciou, ktorá sa oplatí (Tej, J. –
Sláviková, G. – Hrvolová, M., 2010).
Podnikové vzdelávanie sa považuje za nástroj budovania výkonnosti podniku prostredníctvom rozvoja
spôsobilosti zamestnancov. Je to podniková investícia ako každá iná a preto ju potrebujeme hodnotiť
vo svetle podnikových záujmov – aj pred rozhodnutím o realizácii a aj po realizácii (Burger, I., 2013).
Cieľ a metodika
Cieľom príspevku je predstaviť parciálne výsledky vlastného výskumu. Ten bol zameraný na zistenie,
aký je prístup vedenia (manažérov) k vzdelávaniu zamestnancov a do akej miery sa v podnikoch
realizuje vzdelávanie zamestnancov. Súčasťou výskumu bolo tiež zistiť, či existujú rozdiely
v uvedenej problematike medzi podnikmi Bratislavského a Košického kraja a tiež v podnikoch podľa
veľkosti. Na získanie podkladových údajov sme využili dotazníkovú formu. Predmetom záujmu boli
podniky Bratislavského a Košického kraja. V Bratislavskom kraji bolo 99 podnikov ochotných
spolupracovať na výskume a v Košickom kraji 62.
Podniky boli rozdelené aj podľa veľkosti do 3 skupín:
 malý podnik (0 - 49 zamestnancov) – 51,6 % (83 podnikov)
 stredný podnik (50 – 249 zamestnancov) – 41,61 % (67 podnikov)
 veľký podnik (nad 250 zamestnancov) – 6,83 % (11 podnikov)
Dosiahnuté výsledky
V úvode sme opísali tri stratégie (prístupy), ktoré podniky uplatňujú v súvislosti so vzdelávaním.
Hovorili sme o organizácii bez stratégie vzdelávania, ktorú v článku označujeme ako pasívny prístup.
Druhou stratégiou bola organizácia s nesystémovou stratégiou – tú v článku označujeme ako náhodný
prístup a poslednou stratégiou bola organizácia s pozitívnou systémovou stratégiou, ktorú v článku
označujeme ako aktívny prístup.
Na základe dosiahnutých výsledkov môžeme povedať, že väčšina manažérov (93,79 %) si uvedomuje,
že na výkonnosť a úspešnosť podniku má vplyv okrem iného aj kvalita zamestnancov a s tým spojené
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
266
ich vzdelávanie. To ale neznamená, že v súvislosti so vzdelávaním podniky uplatňujú aktívny
(systematický) prístup, ktorý sa považuje za najlepší.
Obr. 1: Prístup podnikov k vzdelávaniu zamestnancov
Zdroj: vlastné spracovanie
Na základe uvedeného môžeme povedať, že len malé percento (13,66 %) nami skúmaných podnikov
sa venuje aktívne, teda systematicky (pravidelne) vzdelávaniu zamestnancov. To znamená, že podnik
si všetky svoje vzdelávacie aktivity plánuje a požiadavky na vzdelávacie kurzy si presne špecifikuje
podľa potrieb a požiadaviek podniku. Väčšina podnikov zabezpečuje vzdelávacie aktivity len podľa
momentálnych potrieb (ak sa zistia nedostatky alebo ak nastanú nejaké zmeny). Je to nesystematický
prístup, kedy vzdelávacie aktivity sa realizujú viac-menej vtedy, ak firma dosahuje kladný
hospodársky výsledok. Pomerne veľa podnikov (38,51 %) realizuje len povinné školenia, ktoré
vyplývajú zo zákona a podniky zvyšovanie kvalifikácie ponechávajú na samotných zamestnancoch.
Tab. 1: Prístup podnikov k vzdelávaniu zamestnancov v Bratislavskom a Košickom kraji
Prístup k
vzdelávaniu
podniky Bratislavského kraja podniky Košického kraja
počet podnikov percentuálny podiel počet podnikov percentuálny podiel
aktívny 17 17,17 % 5 8,06 %
náhodný 51 51,52 % 26 41,94 %
pasívny 31 31,31 % 31 50 %
Zdroj: vlastné spracovanie
Situácia v Bratislavskom kraji je o niečo lepšia, t. j. vo väčšej miere sa podporuje systematický
(aktívny) prístup k vzdelávaniu. Podľa odpovedí respondentov za hlavný dôvod môžeme považovať,
že podniky v Bratislavskom kraji v menšej miere zápasia s nedostatkom finančných prostriedkov. To
môže znamenať, že tieto podniky majú možnosť si zo svojho rozpočtu vyčleniť viac peňazí na
vzdelávacie aktivity. Druhý dôvod, ktorý spomínajú podniky, spočíva v tom, že v Bratislavskom kraji
majú podniky viac možnosti využiť služby externých vzdelávacích firiem v porovnaní s podnikmi
Košického kraja. Tiež vo väčšej miere si uvedomujú skutočnosť, že práve kvalita zamestnancov
hovorí o úspešnosti firmy (konkurencieschopnosti). Podniky z Bratislavského kraja majú vo väčšine
prípadoch väčšiu konkurenciu a preto ak chcú obstáť v tvrdom konkurenčnom boji a majú aspoň
čiastočne vyčlenené na to prostriedky považujú to za výbornú investíciu. Tiež faktom ale zostáva, že
v Bratislavskom kraji je väčšia fluktuácia zamestnancov, čo hovorí v neprospech vzdelávania kvoli
odlivu už vzdelaných zamestnancov ku konkurencii. Za problém je možné považovať to, že polovica
podnikov z Košického kraja realizuje len povinné školenia, ktoré vyplývajú zo zákona.
V Bratislavskom kraji je situácia o niečo lepšia. Najviac podnikov aj v Bratislavskom aj v Košickom
kraji sa venuje vzdelávaniu len sporadicky, teda uplatňuje náhodný prístup.
Manažéri si síce uvedomujú význam a aj prednosti systematického (aktívneho) vzdelávania, avšak
jeho realizácii bránia určité bariéry, ktoré uvádzame na nasledovnom obrázku.
13.66%
47.83%
38.51%
aktívny prístup
náhodný prístup
pasívny prístup
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
267
Obr. 2: Bariéry vzdelávania
Zdroj: vlastné spracovanie
Na základe uvedených výsledkov môžeme povedať, že za najväčšiu bariéru manažéri považujú
obmedzený rozpočet podniku. Podľa nich ak má podnik nejaké prostriedky je prioritné investovať
skôr do obnovy technológie a techniky, čo často súvisí so zavádzaním nových produktov. Ďalšou
bariérou je veľká fluktuácia zamestnancov, z čoho vyplýva, že manažéri nemajú záruku aspoň
čiastočnej návratnosti finančných prostriedkov, ktoré by investovali do vzdelávania zamestnancov.
Veľkou bariérou je aj nezáujem zo strany zamestnancov o vzdelávacie aktivity. To môže spôsobovať
nevhodné zvolené zameranie vzdelávania.
Tab. 2: Bariéry vzdelávania v podnikoch Bratislavského a Košického kraja
Bariéry
podniky Bratislavského kraja podniky Košického kraja
počet podnikov percentuálny podiel počet podnikov percentuálny podiel
nedostatok času 11 11,11 % 3 4,84 %
obmedzený
rozpočet podniku
43 43,43 % 48 77,42 %
veľká fluktuácia
zamestnancov
29 29,29 % 0 0 %
nezáujem zo strany
zamestnancov
12 12,12 % 9 14,52 %
vo vzdelávaní
nevidia zmysel
4 4,04 % 2 3,23 %
Zdroj: vlastné spracovanie
Určité rozdiely v tejto oblasti medzi podnikmi uvedených krajoch sú. Obmedzený rozpočet podniku
síce podniky v oboch krajoch považujú za najväčšiu bariéru, avšak v podnikoch Košického kraja je
situácia oveľa horšia. Veľká fluktuácia zamestnancov ako bariéra je v podnikoch Bratislavského kraja
pomerne často zastúpená (až v 29,29 % podnikov), ale v podnikoch Košického kraja táto bariéra nie je
zastúpená vôbec. Môže to byť spôsobené väčšou nezamestnanosťou a menšími pracovnými
príležitosťami. Za ďalšiu bariéru môžeme považovať aj nezáujem zo strany zamestnancov, ktorý sa
vo väčšej miere prejavuje v podnikoch Košického kraja.
Zisťovali sme, či existuje nejaký rozdiel v prístupe podnikov ku vzdelávaniu zamestnancov
v podnikoch rôznych veľkostí.
8.70%
56.52%
18.01%
13.04%
3.73%
nedostatok času
obmedzený rozpočet
podniku
veľká fluktuácia
zamestnancov
nezáujem zo strany
zamestnancov
vo vzdelávaní nevidia
zmysel
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
268
Obr. 3: Prístup k vzdelávaniu zamestnancov v podnikoch podľa veľkosti
Zdroj: vlastné spracovanie
Na základe získaných údajov môžeme povedať, že so zväčšovaním sa podniku možnosť a aj záujem
o uplatňovanie systematického (aktívneho) prístupu k vzdelávaniu zamestnancov sa v podnikoch
zväčšuje. Naopak uplatňovanie pasívneho prístupu klesá so zväčšovaním sa podniku. Podľa našich
zistení vo veľkej miere to súvisí s už spomínanými finančnými prostriedkami. Malé podniky vo
väčšine prípadov investujú do inovácií, do obnovy techniky a technológie a samotné vzdelávanie
zamestnancov ponechávajú na samotných zamestnancoch. Naopak vo veľkých podnikoch sa takýto
prístup vôbec nerealizuje. Rozdiely medzi podnikmi Bratislavského a Košického kraja uvádzame
v nasledovnej tabuľke.
Tab. 3: Prístup k vzdelávaniu zamestnancov v podnikoch Bratislavského a Košického kraja
v členení podľa veľkosti
Veľkosť
podniku
podniky Bratislavského kraja podniky Košického kraja
aktívny
prístup
náhodný
prístup
pasívny
prístup
aktívny
prístup
náhodný
prístup
pasívny
prístup
malé p. 25 % 30,23 % 60 % 20 % 50 % 82,98 %
stredné p. 33,33 % 67,44 % 40 % 40 % 47,06 % 17,02 %
veľké p. 41,67 % 2,33 % 0 % 40 % 2,94 % 0 %
Zdroj: vlastné spracovanie
Podniky realizujú v najväčšej miere vzdelávanie v oblasti legislatívy, odborných a počítačových
kurzov. Avšak najväčší dopyt zo strany zamestnancov je po jazykových, počítačových,
marketingových, odborných kurzoch ale aj školeniach v oblasti time manažmentu, zvládania stresu,
komunikačných zručností a riešenia konfliktov. V tejto oblasti nie sú žiadne rozdiely v jednotlivých
krajoch.
Môžeme povedať, že zo strany vedenia podnikov je požadované a aj čiastočne podporované neustále
sebavzdelávanie zamestnancov a následné vzájomné učenie. Avšak problém je v tom, že často podľa
výpovedí zamestnancov nemajú na to vytvorené podmienky, ktoré by podporovali aj vzájomné
učenie. Najčastejšie sa jedná o nasledovné oblasti: cudzie jazyky, práca s počítačom, študovanie
pracovných podkladov, zákonov a vyhlášok a u vyššie postavených zamestnancov a tiež klientskych
zamestnancov sa jedna skôr o soft skills a hard skills. Väčšina manažérov uvádza, že zamestnanci
majú možnosť prísť s návrhom konkrétnej vzdelávacej aktivity, ale vo väčšine prípadov o samotných
vzdelávacích aktivitách rozhoduje vedenie.
0.00% 20.00% 40.00% 60.00% 80.00%
malé p.
stredné p.
veľké p.
77.42%
22.58%
0%
38.96%
58.44%
3%
22.73%
36.36%
41%
aktívny prístup
náhodný prístup
pasívny prístup
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
269
Záver
Kvalita vzdelávania a kvalifikované ľudské zdroje majú v súčasnom svete nezastupiteľný význam
najmä v procese vzniku a transferu znalostí, ktoré vnímame ako predpoklad dlhodobého
ekonomického rozvoja (Mesík, P., 2012). V súčasnosti to, čo dnes odlišuje úspešné podniky od
neúspešných, je množstvo informácií a znalostí, s ktorými podnik disponuje. Vzdelaní zamestnanci
môžu prispieť k atraktivite podniku a robia podnik jedinečným a tým konkurencieschopnejším. Preto
podnikové vzdelávanie sa pre udržanie konkurencieschopnosti podniku považuje za mimoriadne
dôležité. Cieľom je, aby podniky sa snažili pristupovať k vzdelávaniu zamestnancov systematicky,
lebo práve kvalifikovaný personál je pre podnik významný konkurenčný nástroj. Zmyslom
vzdelávania je podporovať ciele podniku, to znamená, že by malo byť zamerané na tie cieľové
skupiny zamestnancov podniku, ktoré v najväčšej miere môžu prispieť k ich dosiahnutiu. Teda
odporúča sa, aby sa podniky venovali aspoň vzdelávaniu zamestnancov, ktorí pôsobia na kľúčových
miestach podniku. Je to aj z toho dôvodu, že podniky väčšinou majú na vzdelávanie menej zdrojov,
ako indikujú samotné potreby.
Prístup nami skúmaných podnikov ku vzdelávacím aktivitám v súčasnosti nie je na dostatočnej
úrovni. Aj keď si podniky uvedomujú potrebu investovania do zamestnancov aj vo forme vzdelávania,
tak práve nedostatok finančných prostriedkov je ten fakt, ktorý im v najväčšej miere bráni vzdelávacie
aktivity realizovať. Situácia v Košickom kraji je oveľa horšia a súvisí to aj s tým, že kúpyschopnosť
obyvateľstva v tomto kraji je na oveľa nižšej úrovni ako v Bratislavskom kraji. To má za následok aj
menšie zisky hlavne pre menšie a stredné podniky a tým pádom aj nižší rozpočet, ktorý by mohli dať
na vzdelávacie aktivity. Ako už bolo povedané, zo strany vedenia podnikov je požadované a aj
čiastočne podporované neustále sebavzdelávanie zamestnancov. Problémom však je, že
sebavzdelávanie je vhodné na získavanie nových vedomostí, ale ak zamestnanec potrebuje získať aj
nové zručnosti (napr. hovorenie a počúvanie v cudzom jazyku, používanie strojov, prezentovanie pred
skupinou ľudí a pod.) táto forma sa nepovažuje za veľmi efektívnu. Je to z toho dôvodu, že zručnosti
sa vytvárajú pri častom opakovaní určitých úkonov, ktoré po čase si zamestnanec ani neuvedomuje
a to si vyžaduje práve nácvik týchto činností.
Je dôležité, aby podniky ak majú na to vyčlenené prostriedky, aby sa snažili nastaviť čo
najefektívnejší proces vzdelávania a rozvoja zamestnancov. Tu je potrebné, aby sa potenciál ľudí
využil čo najviac ako sa dá a to je potrebné zladiť s podnikovými cieľmi a potrebami podniku.
Literatúra
[1] BURGER, I., (2013). Potrebujeme vzdelávanie hodnotiť alebo zlepšovať? Manažér., vol. 70, iss. 3, pp. 32-
34. ISSN 1335-1729.
[2] HUDÁKOVÁ, M., (2012). Súčasné trendy vo vzdelávaní manažérov vo svete a na Slovensku. Acta
Scientifica Academiae Ostroviensis, Sectio A,. vol. 2012, iss. 1, pp. 193-200. ISSN 2300-1799.
[3] MESÍK, P., (2012). Vzdelaná spoločnosť – kľúč k rastu zamestnanosti. Manažment ľudského potenciálu
v podniku. Banská Bystrica: Univerzita Mateja Bela. ISBN 978-80-557-0361-9.
[4] NOVÁK, J. Podnikateľské vzdelávanie ako fundamentálny predpoklad fungovania trhovej ekonomiky.
[online]. [cit. 2014-04-12]. Dostupné na: <www.siov.sk/sccf/Data /Prispevky/Novak.doc>
[5] RIGÁŇOVÁ, A., (2013). Rozvoj a vzdelávanie zamestnancov. [online]. 2013 [cit. 2014-04-12]. Dostupné
na:http://www.agenturavzdelavania.sk/index_main.php?id=17&clid=1&desc=
Rozvoj%20a%20vzdel%C3%A1vanie%20zamestnancov
[6] TEJ, J., SLÁVIKOVÁ, G., HRVOLOVÁ, M., (2010). Vybrané kapitoly z manažmentu ľudských zdrojov.
Dubnický technologický inštitút v Dubnici nad Váhom. 2010. ISBN 978-80-89400-06-5.
Príspevok vznikol v rámci riešenia projektu VEGA 1/0699/14 „Princípy fiskálnej ekvivalencie vo
vzťahu k preneseným kompetenciám zo štátu na obce.“ 2014 – 2016.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
270
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-6840-2014-33
SELFMANAGEMENT V KREATÍVNOM PRIEMYSLE
SELF MANAGEMENT IN THE CREATIVE INDUSTRIES
ING. JANKA BERESECKÁ, PHD.
Katedra regionalistiky a rozvoja vidieka
Fakulta európskych štúdií a regionálneho rozvoja
Slovenská poľnohsopodárska univerzita v Nitre
Department of Regional and Rural Development
Fac. of European Studies and Regional Development
Slovak University of Agriculture in Nitra
 Tr. A. Hlinku 2, 949 76 Nitra, Slovak Republic
E-mail: janka.beresecka@uniag.sk
Anotácia
Súčasné obdobie rozvoja ľudskej spoločnosti prechádza obdobím rozsiahlej hospodárskej a
spoločenskej transformácie – od ekonomiky priemyselnej k ekonomike kreatívnej. Táto zmena je
založená na využití ľudskej inteligencie, znalostiach, kreativite. Využitie kreatívneho potenciálu
individuálnej kreativity ale aj kreativity v tímoch, vedie k progresívnemu vývoju
konkurencieschopnosti organizácie a jej ekonomickému úspechu. Cieľom článku bolo analyzovať
mieru využitia kreativity v kreatívnom priemysle záhradnej architektúry, v podnikoch s rozdielnym
rozsahom činnosti lokalizovaných v Nitrianskom kraji.
Kľúčové slová
kreativita, selfmanagement, konkurencieschopnosť
Annotation
The current period of development of human society through a period of extensive economic and
social transformation - from an industrial economy to a creative economy. This change is based on
the use of human intelligence, knowledge, creativity. Utilizing creative potential individual creativity
but also creativity in teams, leading to a progressive development of the competitiveness of the
organization and its economic success. The aim of paper was to analyze the rate of utilization of
creativity in the creative industries landscape design, in enterprises with different scope of activity
localized in the Nitra region.
Key words
creativity, self management, competitiveness
JEL classification: R11
Úvod
Na kreativitu odborníci hľadia ako na výhradne ľudskú charakteristiku, pričom kreatívne myslenie je
chápané ako bašta ľudskej dôstojnosti (Franková, 2011) ako prvok duševného zdravia (Cropley,1999
In. Franková, 2011) a spokojného žitia (Henry, 2008, In. Franková, 2011). Často sa spája
s flexibilitou, otvorenosťou, odvahou a ďalšími osobnostnými vlastnosťami, ktoré považujeme za
predpoklady a súčasne výsledky zdravej a vnútorne naplnenej osoby (Cropley,1999; Henry, 2008, In.
Franková, 2011).
Vysoko kreatívny ľudia majú výraznú potrebu riadiť seba samého, t. j. selfmanagement ( Barron a
Harrington, 1981, In. Frnková, 2011). Východiskom účinného selfmanagementu je hlboké
sebapoznaie. Vzájomné prepojenie sebapoznania a sebariadenia vyústi do kvalitných výsledkov, čo sa
však bez kreativity nezaobíde.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
271
Rozvíjaním a podporovaním individuálnej kreativity, kreativity zamestnancov podnikov, je kľúčovým
prvkom vedúcim k progresívnemu vývoju konkurencieschopnosti organizácie (Franková, 2011).
Florida (2004) prezentuje kreativitu ako teóriu 3T, avšak taktiež priznáva kreatívnym jedincom
mimoriadne dôležitú úlohu. Zároveň však poukazuje na tom, že kreativita je nielen tímový, ale aj
široký spoločenský proces, ktorý je stimulovaný spoločenským pohybom, tvorbou a využitím
networkingu v reálnych komunitách a na reálnych miestach. Amabile (2008) rozšírila tento pohľad
a skúma vplyv rôznych sociálnych a environmentálnych vplyvov na kreativitu. Potvrdila, že
nositeľom kreativity je skutočne jedinec. Tvrdí, že individuálna kreativita môže byť podporovaná,
alebo naopak blokovaná, taktiež tvrdí, že pri skupinovom riešení problémov, môžu ľudia produkovať
menej nápadov, ako pri riešení individuálnom, pritom zdôrazňuje vplyv sociálneho a organizačného
prostredia na individuálnu kreativitu.
Rhodes (1961, In. Franková, 2011)) za zaoberal členením kreativity, ktorú zatriedil do štyroch častí a
to kreatívny človek, kreatívny proces, kreatívny produkt a kreatívne prostredie. Ďalším dôležitým
prvkom je pochopenie zákazníkovho využitia produktu. MacMillan a McGrath (1997, In. Franková,
2011) naznačujú, že konkurenčná výhoda môže byť dosiahnutá iba vtedy, keď je definovaný
spotrebný reťazec.
Cieľ a metódy
Od 50-tich rokov minulého storočia až po súčasnosť, odborná verejnosť vykryštalizovala rôzne
prístupy skúmania kreativity. Bádatelia odlišného zamerania nedospeli k spoločnému záveru v tom, či
kreativita sa nachádza v osobe, produkte, podniku alebo procese. Zhodli sa však na tom, že
určujúcimi znakmi kreativity sú originalita, a určitá forma prospechu.
Cieľom článku bolo analyzovať mieru využitia kreativity v kreatívnom priemysle záhradnej
architektúry, v podnikoch s rozdielnym rozsahom činnosti lokalizovaných v Nitrianskom kraji.
V práci boli použité primárne zdroje získané na základe realizovaného štruktúrovaného interview s
vybranými aktérmi pôsobiacimi v kreatívnom priemysle v záhradnej architektúre v Nitrianskom kraji.
Sekundárne zdroje boli získané odborných publikácii od domácich a zahraničných autorov,
internetové zdroje zamerané na špecializované aktivity ku kreatívnemu priemyslu,vládne materiály ku
kultúrnej a kreatívnej ekonomike, odborné štúdie o kreativite, legislatíva SR a EÚ.
Na Slovensku vychádzame zo štrukturovaných NACE kódov pre kreatívny priemysel, ktoré
vychádzajú z rámca ustanoveného v roku 2000 pre štatistiky v oblasti kultúry (osem oblastí –
umelecké a kultúrne dedičstvo, archívy, knižnice, knihy a vydavateľská činnosť, výtvarné umenie,
architektúra, divadelné umenie a audiovizuálne médiá). Štatistický úrad Slovenskej republiky prvýkrát
predstavil štruktúru štatistických údajov pre kreatívny priemysel na konferencii Sloboda tvorivosti.
Tvorba databázy tvorivosti je proces, ktorý má svoje bariéry.
Z titulu neaktuálnej databázy Registra organizácii SR sme pri výbere vzorky použili tzv. „snowball
sampling“ („chain sampling“, „referral sampling“). Pri respondovaní kľúčových aktérov v
Nitrianskom kraji sme aktualizovali databázu a počet respondentov, pokiaľ sme nezískali dostatočný
počet respondentov pre získanie objektívneho prehľadu o situácii v odvetví záhradnej architektúry. Pri
tejto vzorke respondentov sme použili metódou dotazníkového prieskumu- štruktúrované interview.
Cieľom dotazníkového prieskumu bolo získanie podkladov pre analýzu súčasnej situácie v podpore
kreatívnej ekonomiky na rôznych úrovniach a popis situácie z pohľadu aktérov tejto ekonomiky.
Cieľová skupina boli 20 predstavitelia záhradnej tvorby. Štruktúra dotazníkového prieskumu
pozostávala z 28 otázok rozdelených do štyroch celkov:
Základné údaje o respondentovi: s popisom histórie a súčasnou pozíciou podnikateľa, s uvedením
právnej formy podnikania, počtom zamestnancov a ich kvalifikáciou, s charakteristikou ponúkaných
produktov, služieb, špecifikáciou odberateľov, spôsobom ochrany duševného vlastníctva, atď.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
272
Lokalizácia a spolupráca: horizontálna pozícia skúmaných podnikov a ich lokalizácia v rámci
Nitrianskeho kraja.
Politika a bariéry: so zisťovaním bariér rozvoja kreatívnej tvorby, zisťovaním formy a aktérov
pomoci Osobné motívy : so zameraním na zistenie významu a dôležitosti faktorov kvality života
v danom meste/obci, kde kreatívnu tvorbu realizujú.
Z tejto skupiny uplatnením užšej stratifikovanej vzorky sme vybrali dvoch aktérov, ktorí majú
rozličný rozsah činnosti v rámci kreatívneho priemyslu s identickým zameraním. Kritériom výberu
boli organizácie, ktoré sú kapitálovo silnejšie, pôsobia na trhu aspoň 7 rokov, získali verejné uznanie,
prezentujú svoje názory a výsledky práce v médiách, sú akceptované odbornou
verejnosťou, využívajú niektorú z foriem ochrany duševného vlastníctva a sú organizované
v odborných združeniach. S vybranými aktérmi bol rozšírený kvalitatívny výskum s uplatnením
konverzačnej analýzy.
Výsledky
Výsledky výskumu potvrdili, že podniky záhradnej architektúry sú priestorovo centralizované
v okresoch Nitra, Komárno, Nové Zámky, Levice. Obrázok l graficky znázorňuje výber a počet
respondovaných podnikov kreatívneho odvetvia – záhradná architektúra.
Obr. 1: Lokalizácia podnikov kreatívneho priemyslu záhradná architektúra a konkretizácia výberu
a počtu respondovaných podnikov v Nitrianskom kraji
Zdroj primárny výskum, vlastné spracovanie
Pri svojej činnosti kreatívne podniky využívajú Floridov index kreativity pozostávajúci z 3 T
rozšírený o atribúty odborníčky na kreativitu Amabile. Z výsledkov primárneho výskumu sme ich
konkretizovali, viď. tabuľka 1 na základe poznania a výsledkov primárneho výskumu.
Tab. 1: Konkretizácia Indexu kreativity - 3 T zisťovaná v respondovaných podnikoch
3T kreativity podľa Floridu (2002) 3T kreativity v kreatívnom priemysle – v záhradnej architektúre
talent tvorivosť
technológia práca, kapitál, najnovšie poznatky
tolerancia akceptácia požiadaviek klienta a až potom zhotovenie diela
Zdroj: vlastné spracovanie
Tieto dielčie výsledky boli doplnené o zisťovanie, odkiaľ čerpajú námety pre kreatívnu tvorbu, bez
analzyovania nositeľov kreativity v podniku. Závery tohoto zisťovania sú uvedené v tabuľke 2.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
273
Tab. 2: Komparácia sektorov kreatívni tvorcovia a kreatívny priemysel
Sektor
Kreatívni tvorcovia Kreatívny priemysel
Záhradná architektúra
Otázka: Odkiaľ čerpáte námety?
príroda, prírodné deje
kultúrno-historické zázemie
sociálne priaznivá klíma
záujem o prezentáciu ich tvorby v mieste tvorby
miesto tvorby nesúvisí s bydliskom, rodiskom
výnimočne príroda, okolie
kultúrno-historické zázemie
sociálne priaznivá klíma
priaznivá ekonomická situácia obyvateľstva a
firiem
väzba na domáce prostredie
odborné akcie, web, odborná literatúra
Otázka: Máte záujem o podnikanie? Je kreatívna tvorby jediným Vašim zdrojom financií?
kreatívna tvorba je ich jediným zdrojom financií
nemajú záujem o marketing a ekonomiku ich
kreatívnych aktivít, aj keď sa musia s tým zaoberať
nemajú záujem o podnikanie
kreatívna tvorba nie je ich jediným zdrojom
financií
majú záujem o podnikanie
vykonávajú činnosti súvisiace s marketingom
a propagáciou svojej činnosti
Zdroj: vlastné spracovanie
Vzhľadom na diamentrálnu rozdielnosť názorov a postojov na zdroje námetov, sme zrealizovali
hĺbkovú analýzu dvoch podnikov, ktorých výber bol cielený a indikátory výberu sú obsiahnuté
v metodike toho príspevku. Údaje v tabuľke 3 poskytujú všeobecnú charakteristiku podnikov
s opisom vybraných ukazovateľov.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
274
Tab. 3: Komparácia podnikov zabezpečujúcich záhradnú architektúru
Základné údaje
Podnik A
spoločnosť s ručením obmedzením
Podnik B
spoločnosť s ručením obmedzením
Cieľ firmy
„Pomôcť širokej verejnosti pri estetickej úprave
svojho okolia (záhrady rodinného domu, firmy, mestá
obce) pomocou prvkov drobnej architektúry (rastliny,
trávniky, závlaha, jazierko, chodníky, altánky) formou
kompletnej realizácie, alebo formou predaja a
poradenských služieb.“
„Snaha o uplatnenie jej tvorivej činnosti
v oblasti, ktorú vyštudovala a snaha o zmenu
sveta k lepšiemu“.
Ponuka služieb
1.Záhradná architektúra:
 návrhy a realizácie záhrad
2.Záhradnícke služby :
 záhradné úpravy
 údržba záhrad a záhradnícke práce
 okrasná škôlka
 realizácia záhrad svojpomocne
 výzdoba a aranžovanie
 záhradné centrum Bella Gardena
1. Poradenstvo, konzultácie, vypracovanie štúdií,
projektov rôzneho druhu, šírky, obsahu – všetko
zamerané na krajinu, architektúru, urbanizmus
a poľnohospodárstvo
Počet zamestnancov*1
, ich vzdelanie, klasifikácia, osobnostné vlastnosti
12, stredoškolské vzdelanie, v prevažnej miere ženy,
bližšie nešpecifikuje
3, vysokoškolské, v prevažnej miere ženy
„tvrdohlavosť, presvedčenie, že poskytujú dobré,
kvalitné, užitočné, ale najmä atypické projekty,
pri ktorých plne môže uplatniť svoje kreatívne
vnímanie a ktoré ocení široká verejnosť aj
v budúcnosti“
Členstvo v profesných združeniach
Slovenská komora architektov
Spoločnosť pre záhradnú a krajinnú tvorbu na Slovensku
Slovenská komora architektov
Spoločnosť pre záhradnú a krajinnú tvorbu na
Slovensku
Ochrana duševného vlastníctva
ochrannú známku "Land design" ochrannú známku "Land design"
Ocenenia
nemá Cena za architektúru (CEZAAR 2013)
Cena ZUUPS (Cena za urbanizmus 2013)
2x účasť na medzinárodnej súťaži ECTP
v Bruseli
2x nominácia na vyššie uvedené
Vysvetlivky: *1
stály zamestnanci v pracovnom pomere
Zdroj: vlastné spracovanie
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
275
1. Organizačná kultúra a 3 T v podniku A
Podnik disponuje nasledovným technickým vybavením: počítače, rotavátor, kosačky, bežné náradie.
Okrem technického vybavenia podnik vzhľadom na veľkosť, počet zamestnancov, rozsah predmetu
činnosti bezprostredne využíva aj nehnuteľný majetok. Tlak zo strany odberateľov na inováciu
vybavenia podnik pociťuje nepriamo. Odberateľa nezaujíma, s čím vykonávajú dohodnutú prácu ale
ako a hlavne za akú cenu. Je praxou overené, že čím je lepšie strojové vybavenie , tým je cena pre
odberateľa výhodnejšia.
Podnik v súčasnej dobe kladie mimoriadny dôraz na údržbu technologických zariadení, od ktorej sa
odvíja jej dĺžka využitia. Z dôvodu využívania technológii, ktorými podnik disponuje a používa ich
nie je potrebné brať ohľad na výber zamestnancov. Predstavitelia podniku uvádzajú, že „v súčasnej
dobe zamestnanec je vo vlastnom záujme vysoko flexibilný, avšak len ten, ktorý má naozaj záujem
pracovať“ .
V podniku pracuje v prevažnej miere viac žien, ktoré sú vekovo 30-40 ročné, pochádzajúce zo
Slovenska. Vzdelanostne sú to v prevažnej miere stredoškoláčky, v malej miere vysokoškolsky
vzdelaní ľudia. Toto zloženie je charakteristické pre stálych zamestnancov, ktorí počas zimného
obdobia mávajú znížený úväzok, alebo čerpajú náhradné voľno.
2. Zdroje a prostredie v podniku A
Pri zisťovaní kto a v akej miere je nositeľom kreatívnych nápadov vo vybraných podnikoch
uvádzame výstupy zo štruktrurovaného interviu:
Zdrojom kreatívnych nápadov, myšlienok a ich realizátormi sú ľudia v podniku, ktorí sa venujú
záhradníckemu centru(...). „Kreativita a nápaditosť zamestnancov je akceptovaná len do miery,
pokiaľ nie je naviazaná na výrazný finančný náklad a ktorá je nasmerovaná na udržanie, získanie
nových zákazníkov, šírenie dobré mena,(...)“.
Pri bežnej komunikácii a prejavu vzťahu podriadení, nadriadení, majitelia podniku zastávajú názor
„priateľstva, vzájomného porozumenia, avšak pri vyhrotených situáciách, ktoré nastávajú len
sporadicky vedia zdôrazniť ich pracovnú pozíciu“.
Zamestnanci v tomto podniku „majú možnosť zasahovať do tvorby produktu“, v tom ponímaní, že“
predostrú návrh“, ktorý je „následne prejednaný v kolektíve a potom prichádza k rozhodnutiu a
možnej relizácii“. Svojvoľne nemôžu zasahovať ani rozhodovať o takýchto záležitostiach. Majitelia
podniku zastávajú názor,“ že technologické postupy sú dané, tie ktoré sú úspešné, väčšina je na
papieri.“
3. Organizačná kultúra a 3 T v podniku B
Podnik pri svojej činnosti využíva nasledovné technológie, ktoré označuje za prioritné: päť
počítačov, s najnovšími stanicami s 80 GB HD, SW, automobily do terénu, laptopy, ktoré vnímajú ako
pracovné nástroje. Z titulu technologickej vybavenosti firmy nepociťujú tlak zo strany odberateľov,
myslia si, že nikoho nezaujíma na čom pracujú, ako to robia, domnievajú sa, že je najdôležitejšia cena
produktov a služieb. V súčasnom období aktualizácia programov nebola zrealizovaná z finančných
dôvodov, sú využívané predovšetkým počítačová grafika a GISy. V personálnej politike neuplatňujú
nároky na zamestnancov z titulu technických znalostí. Požadujú od zamestnancov iné hodnoty.
Personálna politika v podniku nie je orientovaná na diferenciáciu podľa veku, národnosti, či
pohlavia. Pri komunikácii so zamestnancami podnik uplatňuje „zásadu partnerstva“, medzi základné
riadiace schopností manažéra považuje „prirodzenú autoritu a rešpekt, či už svojimi znalosťami,
zručnosťami, alebo vystupovaním“.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
276
4. Zdroje a prostredie v podniku B
„Každý zamestnanec musí mať pocit dôležitosti, každý je osobnosť, každý vie niečo iné“. Pri svojej
činnosti a správnom výbere zamestnancov, ktorých členenie uvádza obrázok 2, dochádza k situácii, že
každý zamestnanec môže mať dobrý nápad a môže zasahovať do tvorby produktu. Domnievajú sa, že
„podporou dobrých nápadov rastie sebavedomie navrhovateľa a prispieva ku kvalite produktu. Zlé
nápady treba vydiskutovať, zdôvodniť, prečo sú zlé“. „Bez zdôvodnenia rastie v kolektíve
napätie(…).“ Otvorenosť je veľmi dôležitý faktor fungovania podniku. Tým, každý získa svoj
priestor na „sebarealizáciu podľa svojich schopností“.
Obr. 1: Rozlíšenie profesii zamestnancov v podniku B
vizionár riešiteľ projektu
manažér konzultant
technik poradca
Zdroj: primárny výskum, vlastné grafické spracovanie
5. Hodnotvorný reťazec podnikov
Pri tvorbe kreatívnych diel sú odberatelia služieb hnacími silami nepriamo. Vzhľadom na dostupné
média, otvorenosť trhu a cestovania sú ľudia náročnejší a kreatívnejšie vo svojich potrebách.
Odberatelia služieb na základe poznania žiadajú atypické služby. Ich diela si vyžadujú spoluprácu
s inými profesiami, napr. stavebníci, umelci, ktorí (výroba keramiky, umelecké kováčstvo), osoby
zaoberajúce sa závlahovým systémom. Údaje v nasledovnej tabuľke poukazujú na rozdielnosť
vnímania primárnych a podporných aktivít v sledovaných podnikoch.
Tab. 4: Komparácia hodnotvorného reťazca podnikov s ich rozdielnym rozsahom činnosti
Aktivity
Druh činnosti
Firma A Firma B
Primárna aktivita
Krajinná
architektúra
Projektovanie
záhrad
Sadovnícke úpravy,
množenie
a pestovanie
materiálu
Krajinná
architektúra
Marketing, nákup vstupov x x x x
Prevádzka podniku x
Distribúcia projektov x x
Predaj - marketing x x x
Servis x x
Podporná aktivita
Infraštruktúra x
Ľudské zdroje x x x x
Technologický rozvoj x x
Dodávateľsko-odberateľské
vzťahy
x x x x
Zdroj: primárny výskum, vlastné spracovanie
Záver
Z výsledkov výskumu a komparovania vyplýva, že tvorcami kreatívnych nápadov v kreatívnom
priemysle záhradná architektúra v podnikoch sú jednotlivci, ktorí sa zaoberajú v prevažnej miere
projekčnou činnosťou. Využitie kreatívnej činnosti v prevažnej miere závisí od rozsahu primárnych a
Interní zamestnanci Externí zamestnanci
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
277
sekundárnych činnosti. Projekčná činnosť, ktorá je typickou a očakávanou činnosťou v záhradnej
architektúre je vo väčšom podniku ponechaná na majiteľov. Personál zabezpečuje obslužné činnosti,
bez ktorých sa finalizácia kreatívneho produktu nezaobíde. Miera využita kreativity u týchto
zamestnancov je nízka, čo úzko súvisí aj s prístupom k zamestnancom. Kreativitu podnecuje
demokratický, t.j. participatívny štýl vedenia podniku, nakoľko za kľúčový faktor pri vedení
kreatívnych osobností je dôležitá efektívne komunikovaná vízia vodcu.
Literatura
[1] A Critique of definitions the cultural and creative industries in Public policy., (2014). [online]. [cit. 2014-
4-20]. Dostupné z:
<http://nknu.pbworks.com/f/A%25C2%25A0CRITIQUE%25C2%25A0OF%25C2%25A0DEFINITIONS
%25C2%25A0OF%25C2%25A0THE%2520CREATIVE%2520INDUSTRIES.pdf>.
[2] AMABILE,T.M., (2008). How to Kill Creativity. In Creative Management and Development. Los Angeles:
Sage. ISBN 978-1-4129-2247-0.
[3] Europe in the Creative Age., (2004) Carnegie Mellon [online]. [cit. 2014-4-20]. Dostupné z:<
http://www.creativeclass.com/rfcgdb/articles/Europe_in_the_Creative_Age_2004.pdf.>
[4] FRANKOVÁ, E., (2011). Kreativita a inovace v organizaci. Praha: Grada Publishing. ISBN 978-80-247-
3317-3.
Příspěvek byl zpracován v rámci grantu poskytnutého Agentúrou na podporu výskumu a vývoja na
základe zmluvy č. APVV-0101-10.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
278
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-6840-2014-34
REGIONÁLNÍ ROZLOŽENÍ STŘEDOŠKOLSKÝCH
TECHNICKÝCH OBORŮ V ČESKÉ REPUBLICE
REGIONAL DISTRIBUTION OF SECONDARY TECHNICAL FIELDS
IN THE CZECH REPUBLIC
DOC. ING. IVANA KRAFTOVÁ, CSC.
BC. ADÉLA LAGUSOVÁ
Ústav regionálních a bezpečnostních věd
Fakulta ekonomicko-správní
Univerzita Pardubice
Institute of Regional and Security Sciences
Faculty of Economics and Administration
University of Pardubice
 Studentská 95, 532 10 Pardubice, Czech Republic
E-mail: Ivana.Kraftova@upce.cz, st23376@student.upce.cz
Anotace
Cílem článku je prezentovat vývoj a pozici středoškolských technických oborů v ČR jako celku a
vyhodnotit rozložení těchto oborů v rámci jednotlivých krajů ČR, a to včetně míry jejich koncentrace a
specializace. Pomocí komparace statistických dat, určením indikátoru koncentrace a pomocí
strukturální analýzy jsou zjištěny posuny na trhu práce v poptávce po profesích technického zaměření,
jsou označeny „technicky orientované“ kraje z hlediska středního školství a určena jejich oborová
specializace. Ukazuje se, že realita změn českého trhu práce ne vždy koresponduje se závěry OECD.
I přes značnou podobnost ve struktuře českého regionálního školství lze v technických oborech
středních škol vysledovat jisté specializační rozdíly.
Klíčová slova
technické obory, ISCED 3, české kraje
Annotation
This article aims to present the development and position of secondary technical fields in the CR as a
whole and evaluate the distribution of these fields within the Czech regions, including their rate of
concentration and specialization. Using the comparison of statistical data, structural analysis and
calculating indicator of concentration, shifts in the labor market demand for technical occupations
are detected, "technically oriented" regions in terms of high secondary education are marked, and
their specialization is determined. It appears that reality on the Czech labor market does not always
correspond to the OECD conclusions. Despite the similarity in the structure of the Czech regional
high secondary education, some specialization differences in technical fields can be traced.
Key words
technical fields, ISCED 3, Czech regions
JEL classification: I21, R39
Úvod
Vzdělaní lidé v každém státě jsou předpokladem pro další hospodářský rozvoj, snadnější adaptabilitu
na měnící se poměry trhu práce, snadnější zvládání nových a náročnějších technologií v národním
hospodářství. (Matěja, 2009) Všeobecně se dnes má za to, že v podmínkách dnešní globalizované
společnosti založené na poznání je to právě vzdělávání, které musí zajistit účinný a hromadný přenos
stále rostoucí a trvale se rozvíjející sumy poznatků a technik. Jen tak se může vytvořit základna
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
279
dovedností potřebných pro budoucnost. Před vzděláváním stojí úkol najít a vyznačit cestu, jak
to učinit, aniž by člověk byl přehlcen nepřetržitým tokem informací, z nichž mnohé mají jen
krátkodobý význam. (UNESCO, 1996) Obdobně deklaruje vzdělání jako předpoklad k osvojení si
takových způsobů myšlení, rozhodování a chování jedince, které vedou k udržitelnému rozvoji
v osobním, pracovním i občanském životě Strategie vzdělávání pro udržitelný rozvoj České republiky
pro období let 2008 až 2015. (MŠMT, 2008)
Malé země s otevřenou ekonomikou bez významného bohatství přírodních zdrojů, jako je Česká
republika, musí na tento trend reagovat citlivěji než jiné státy, protože druhá možnost, ona často
zmiňovaná „evropská montovna“, pro ně není nijak zvlášť lákavá. Naším bohatstvím proto musí být
znalosti a schopnosti. (MŠMT, 2009) Ty pak v dlouhodobém horizontu přinášejí i změnu v odvětvové
struktuře a v příjmovém potenciálu jednotlivých - zejména průmyslových - odvětvích (Saboniene,
2010); současně působí na vztahy mezi oborovou strukturou nezaměstnanosti a volných pracovních
míst. (Zdražil, 2013) Helmut Willke ve své úvaze o společnosti vědění vymezuje jako její důležité
předpoklady právě vzdělání a zkušenost. (Wilke, 2000)Ze závěrů OECD týkajících se dovedností
potřebných pro 21. století (OECD, 2013) vyplývá např., že se (i) snižuje potřeba rutinních a
řemeslných dovedností v důsledku automatizace průmyslové výroby a nekvalifikované práce
v sektoru služeb; (ii) stále silné – třebaže oproti službám značně klesající – zastoupení zaměstnanosti
v průmyslu s sebou nese poptávku po odborných znalostech, které se však neustále proměňují; (iii)
s tím souvisí i vyslovená domněnka o „tunelování“ či vyprazdňování odborné složky některých
profesí. Bez zajímavosti není ani fakt, že podle dostupných údajů byla v polovině zemí OECD ztráta
zaměstnání spojených se střední úrovní vzdělání větší než ztráta zaměstnání spojených s nízkou úrovní
vzdělání. Lze předpokládat, že tyto trendy se – doplněné o realitu demografického vývoje – dotýkají i
stavu a změn českého středního školství.
Národní program vzdělávání je rozpracován MŠMT pro oblast regionálního školství v Dlouhodobém
záměru vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy České republiky na období 2011 – 2015 (MŠMT,
2011), jenž vymezuje základní směry a cíle dalšího vývoje, přičemž stanovuje opatření na úrovni státu
s cílem sjednotit vzdělávací politiku 14 krajů a státu. Základním mottem dokumentu je zvýšit kvalitu a
efektivitu ve vzdělávání, a tím také konkurenceschopnost ČR v mezinárodním porovnání. Postavení
ČR z hlediska podílu žáků v klasifikační skupině ISCED 3 podle zaměření prezentuje graf 1.
Graf 1: Podíl žáků ve vyšším sekundárním vzdělávání (ISCED 3) dle zaměření v roce 2011
Zdroj: vlastní zpracování podle Education at a Glance (OECD, 2013)
Graf 1 ukazuje ČR v roce 2011 jako zemi s nejvyšším podílem žáků středních odborných škol
v hodnocené skupině evropských zemí. Společně se Slovenskem přesahuje hranici 70 %, Rakousko a
0
20
40
60
80
100
ČR
Slovensko
Rakousko
Finsko
Slovinsko
Itálie
Švédsko
Norsko
Německo
Polsko
Dánsko
Španělsko
Francie
OECDprůměr
Portugalsko
Island
Řecko
Maďarsko
Irsko
odborné přípravné odborné všeobecné
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
280
Finsko se v roce 2011 ocitají právě na této hranici. Přitom průměr zemí OECD představuje 44 % podíl
žáků středních odborných škol, v souhrnu s přípravnými odbornými školami pak 46 %.
Rozvoj regionálního školství má být směrován tak, aby do struktury oborů odborného vzdělávání
s maturitní zkouškou i výučním listem byl zařazen nebo kapacitně posílen jen obor, který odpovídá
předpokládaným dlouhodobým potřebám trhu práce, a který by nahrazoval jiný nevyhovující obor
vzdělání; dále při omezování kapacit středního vzdělávání by měl být utlumen obor, jehož absolventi
mají výrazně vyšší míru nezaměstnanosti, než je průměr kraje, a nepředpokládá se vznik nových
středních škol. Konkrétně se jedná např. o doporučení snížit do roku 2013/2014 celkový počet žáků v
oborech vzdělání s maturitní zkouškou ve veřejných středních a vyšších odborných školách o 15-
20 %; dále podporovat obory s technickým zaměřením; udržovat podíl maturitních a nematuritních
oborů v poměru 70 : 30; v rámci navrhovaných 70 % dosahovat podíl mezi všeobecným a odborným
středním maturitním vzděláváním v rozmezí (25 – 32) : (38 – 45), a to s přihlédnutí ke krajským
odlišnostem. Každý záměr má být posuzován individuálně zejména vzhledem ke strategiím rozvoje
daného kraje. Tento postup může přispět k eliminaci nežádoucích regionálních nerovností
zapříčiněných neadekvátní centralizací v rozhodování. (Bednářová, Laboutková, 2013)
1. Cíl a metody
V návaznosti na nesporný význam technických oborů pro českou ekonomiku je cílem článku
prezentovat vývoj a pozici středoškolských technických oborů v ČR jako celku a vyhodnotit rozložení
těchto oborů v rámci jednotlivých krajů ČR včetně míry jejich koncentrace a specializace.
V centru pozornosti provedené analýzy jsou obory řazené do kategorie ISCED 3A - programy
s maturitou a do kategorie ISCED 3C - programy s výučním listem, a to zejména obory technického
zaměření klasifikované podle nařízení vlády č. 211/2010 Sb., o soustavě oborů vzdělání v základním,
středním a vyšším odborném vzdělávání ve znění pozdějších předpisů. Při analýze volných pracovních
míst na trhu práce se vychází z klasifikace KZAM (rok 2006), resp. CZ ISCO (rok 2011). Celkový
pohled na vývoj vzdělanostní struktury obyvatel ČR je uplatněn pro období 1950-2011, další dílčí
analýzy porovnávají rok 2006 a rok 2011. Rok 2006 byl zvolen jako referenční rok záměrně jako
kulminační, neboť šlo o jediný rok v uplynulém jedenáctiletém období, kdy došlo k nárůstu nově
přijatých žáků na střední školy. Při zpracování byla využita analýza časových řad, strukturální
analýza, lokalizační kvocient pro určení koncentrace, metoda komparace a prvky popisné statistiky
pro určení specializace krajů.
K dílčím cílům analýzy se řadí:
 určit změny ve vývoji vzdělanostní struktury obyvatel ČR za posledních cca 60 let;
 zjistit strukturu potřeb trhu práce v oblasti technických profesí pomocí počtu volných pracovních
míst a porovnat změny mezi roky 2006 a 2011;
 kvantifikovat míru koncentrace nově přijatých žáků do technických oborů v členění učebních
oborů a studijních oborů s maturitou v jednotlivých krajích ČR a určit, které kraje je možno
v tomto ohledu považovat za „technicky orientované“.
 posoudit rozložení technických oborů – míru podobnosti, resp. naopak specializace jednotlivých
krajů včetně změn mezi roky 2006 a 2011.
2. Výsledky
Výsledky analýzy jsou prezentovány v posloupnosti odrážející stanovené dílčí cíle.
2.1 Změny ve vzdělanostní struktuře obyvatel
Vzdělanostní struktura obyvatel ČR za posledních 60 let zaznamenala několik výrazných trendů: na
cca pětinu poklesla skupina obyvatel se základním vzděláním, nejvyšší nárůst vykazuje skupina
s vysokoškolským vzděláním (12,5násobek). Ve skupině středoškolsky vzdělaných obyvatel
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
281
sedminásobně vzrostl počet osob s úplným středním vzděláním, zatímco skupina osob se středním a
úplným středním všeobecným vzděláním vzrostla cca 3,5krát, tj. s poloviční dynamikou než předchozí
uvedená skupina – viz tab. 1.
Tab. 1: Vývoj struktury obyvatel ČR podle nejvyššího ukončeného vzdělání
Rok sčítání obyvatel 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
Počet obyvatel 6 757 757 7 142 962 7 700 993 7 879 910 8 137 779 8 575 198 8 947 632
Podíl obyvatel podle nejvyššího ukončeného vzdělání (v %)
Základní 83,0% 80,4% 53,1% 44,6% 33,1% 23,0% 17,6%
Střední odborné 9,8% 7,7% 28,9% 32,6% 35,4% 38,0% 33,0%
Úplné střední všeobecné 2,1% 2,9% 3,4% 3,5% 4,2% 5,0% 6,8%
Úplné střední odborné 2,9% 6,1% 10,1% 13,3% 18,6% 22,1% 20,3%
Jiné (VOŠ) . . 0,1% 0,1% 0,1% 1,3% 4,1%
Vysokoškolské 1,0% 2,2% 3,4% 5,0% 7,2% 8,9% 12,5%
Bez školního vzdělání 0,3% 0,3% 0,3% 0,3% 0,3% 0,4% 0,5%
Nezjištěno 0,9% 0,4% 0,8% 0,6% 1,1% 1,3% 5,3%
Zdroj: vlastní zpracování dle (ČSÚ, 2012)
Naznačený vývoj jasně ukazuje na akcent odborného vzdělávání v oblasti středního školství (přes
60 % obyvatel v roce 2001). Je třeba ale podtrhnout, že postupný nárůst v tomto směru ustal po roce
2001 a za deset let přivodil pokles středoškolsky odborně vzdělaných osob o cca 7 %. Jde přitom o
souhrnný pohled, bez analýzy struktury středoškolských oborů.
2.2 Potřeba technických profesí na českém trhu práce v letech 2006 a 2011
Přestože se klasifikace KZAM užívaná v roce 2006 a CZ ISCO z roku 2011 poněkud liší, lze
konstatovat, že trh práce postrádá v roce 2006 více než 50 % technických profesí z celkového počtu
volných míst, v roce 2011 už pouze cca 45 %, jak zachycuje graf 2.
Graf 2: Porovnání podílu volných pracovních míst v ČR v letech 2006 a 2011podle profesí
Pozn. kódy podle KZAM:
21-vědcii a odborníci fyzikálních a příbuzných věd
25-nulová hodnota
31-technici ve fyzikální, technických oborech
35-nulová hodnota
7-řemeslníci, kvalifikovaní výrobci, zpracovatelé
8-obsluha strojů a zařízení
Pozn. kódy podle CZ ISCO:
21-specialisté v oblasti vědy a techniky
25-specialisté v oblasti ICT
31-techničtí a odborní prac.ci v oblasti vědy a techniky
35-technici v oblasti ICT
7-řemeslníci a opraváři
8-obsluha strojů a zařízení, montéři
Zdroj: vlastní zpracování podle (MPSV, 2014)
Z hlediska úrovně vzdělání je v obou letech v menší míře neuspokojena poptávka v technických
profesích na úrovni vysokoškolsky vzdělaných odborníků (kód 21 a 25) a na úrovni bakalářů,
3.4
5.6
42.8
48.1
2006
kód 21+25
kód 31+35
kód 7+8
ostatní
4.6
5.1
35.954.5
2011
kód 21+25
kód 31+35
kód 7+8
ostatní
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
282
absolventů vyšších odborných škol a absolventů studijních oborů s maturitou (kód 31 a 35). Největší
nedostatek přetrvává v oblasti vyučených řemeslníků, opravářů, montérů a obsluhy strojů (kód 7 a 8).
V tomto směru tedy realita ČR nedopovídá v úvodu zmíněným závěrům OECD.
Pro dokreslení je vhodné konstatovat, že v poptávce po „netechnických“ profesích převažují v obou
sledovaných letech pomocní a nekvalifikovaní pracovníci, a to zhruba na úrovni kódu 7,
nezanedbatelnou část tvoří i provozní pracovníci ve službách a obchodu, v roce 2011 v této skupině
dominují pracovníci v oblasti osobních služeb. Tímto se naopak jeden ze závěrů OECD potvrzuje.
2.3 Koncentrace technických oborů v krajích ČR
Hodnocení koncentrace technických oborů se zaměřila na nově přijaté žáky v letech 2006 a 2011, a to
v členění na obory ukončené jednak výučním listem, jednak maturitou. Pro hodnocení byl využit
lokalizační kvocient, vyjadřující relaci mezi situací v příslušném kraji a ČR jako celku.
⁄ /1/
Legenda: R = region S = suma všech oborů
NP = nově přijatí TO = technické obory CR = Česká republika celkem
Graf 3 ilustruje, které kraje jsou na tom oproti celkovému stavu v ČR „hůře“ (hodnota pod 1), které
naopak „lépe“ (hodnota nad 1). Současně graf zachycuje, v kterých krajích převažují obory zakončené
vyučením, resp. maturitou a k jakým změnám mezi sledovanými dvěma roky došlo.
Graf 3: Nově přijatí do technických oborů - LQ krajů let 2006 a 2011
Zdroj: vlastní zpracování na základě dat (NUOV, 2011) a (MŠMT, 2006)
Z provedené analýzy vyplývá, že nově přijímaní žáci do učebních oborů relativně převažují v kraji
Libereckém, Zlínském, Pardubickém, Jihomoravském, Moravskoslezském a v Kraji Vysočina. Prim
v žácích technických oborů s maturitou hraje jednoznačně kraj Olomoucký, sekundují mu kraje
Pardubický, Jihomoravský a Plzeňský; v roce 2011 získává také výrazně vyšší kvocient
Moravskoslezský kraj, naopak ztrácí kraj Královéhradecký. „Technické“ kraje oplývající žáky
v učebních oborech v obou letech jsou tedy 3 (Liberecký, Zlínský a Kraj Vysočina), vedle toho
převaha žáků v oborech s maturitou je v obou letech ve 2 krajích (Olomouckém a Plzeňském).
0.70 0.80 0.90 1.00 1.10 1.20 1.30
Hl. m. Praha
Středočeský kraj
Liberecký kraj
Ústecký kraj
Karlovarský kraj
Plzeňský kraj
Jihočeský kraj
Kraj Vysočina
Pardubický kraj
Královéhradecký kraj
Olomoucký kraj
Moravskoslezský kraj
Jihomoravský kraj
Zlínský kraj
LQ2006 výuční list
LQ2006 maturita
LQ2011 výuční list
LQ2011 maturita
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
283
Zvláštní postavení májí kraje Pardubický a Jihomoravský, oba se vyznačují vyšší koncentrací nově
přijímaných žáků v obou typech oborů.
2.4 Stav a vývoj vnitřní struktury středoškolských technických oborů v českých krajích
Do analýzy byly zahrnuty obory uvedené v tab. 2. Průměrné podíly nově přijatých žáků za celou ČR
prezentují jasnou převahu oborů s kódem 23, 26 a 36, střední váhu mají obory s kódem 33 a 29;
nástup informatických oborů v roce 2011 souvisí s jejich vyčleněním ze skupiny 26.
Tab. 2: Přehled o vybraných parametrech středoškolských technických oborů v letech 2006 a 2011
Technické obory
Prům. podíly nově
přijatých žáků Kraj s podílem nově přijatých žáků
nad 5 % v roce 2011
Kraj s nárůstem nově
přijatých žáků do oboru
2006 2011
18 Informatické obory 0,00% 5,73%
PHA, KVK, PLZ, JIČ, KVY,
PAR, KRH, MSK, JIM
všechny kraje
21 Hornictví, hutn., slév. 0,29% 0,12% žádný kraj UST
23 Strojírenství, stroj. výr. 26,93% 24,88% všechny kraje PLZ,MSK,ZLN
26 Elektrot., telek. a VT 19,33% 13,40% všechny kraje žádný kraj
28 Tech. chemie, ch.silik. 2,05% 1,07% žádný kraj MSK, JIM
29 Potravinářství, potr.
chem.
6,46% 6,60%
PHA,STČ, PLZ, JIČ, KVY, PAR,
KRH,OLM, MSK, JIM, ZLN
PHA,STČ,LIB,UST,KR
H,OLM,MSK,JIM,ZLN
31 Text. Výroba, oděvn. 3,30% 0,81% žádný kraj PHA
32 Kož., obuv., zpr. plastů 0,21% 0,10% žádný kraj PHA
33 Zpr. dřeva, výr. hud.
nástr.
8,15% 7,06%
všechny kraje kromě KVK
a PLZ
STČ,KVY
34 Polygr., zpr. pap.,
filmu
1,55% 1,41% žádný kraj JIČ,PAR,MSK
36 Staveb., geod., kartog. 14,84% 17,42% všechny kraje
všechny kraje kromě
KVK,PLZ,OLM
37 Doprava a spoje 2,20% 2,23% žádný kraj
STČ,LIB,KVK,JIČ,PAR,
KRH,MSK,JIM
39 Spec., interdisc. obory 1,39% 2,86% žádný kraj
všechny kraje kromě
UST
Zdroj: vlastní zpracování na základě dat NUOV a MŠMT
Za významné kraje z hlediska příslušných oborů jsou označeny ty, jejichž podíl oboru je vyšší než 5
% (sl. 4 tab. 2). V případě oborů s kódem 23, 26, 33, 36 nelze hovořit o regionální specializaci,
naopak u oborů s podílem nově přijatých studentů pod 5 %, lze jisté specializační trendy vysledovat.
Nenulových hodnot dosahují v oboru s kódem 21 kraj Ústecký, Královéhradecký, Moravskoslezský a
Kraj vysočina); s kódem 28 kraj Liberecký a Karlovarský, s kódem 31 kraj Liberecký doplněný
tentokrát krajem Ústeckým a konečně na obor s kódem 32 se specializuje Praha, Olomoucký,
Jihomoravský a Zlínský kraj.
Určitý specializační trend (specializace ve smyslu vyšší míry zaměření ve srovnání s okolím) lze
vysledovat z informací o nárůstu jednotlivých technických oborů, kdy nedochází k nárůstu ve všech či
většině krajů, jako je tomu např. u oboru 18, 36 a 39. O specializaci by se dalo uvažovat u Ústeckého
kraje (obor 21), u Moravskoslezského (obor 28 a 34) a Jihomoravského kraje (obor 28), v případě
Prahy (obor 31 a 32), u Středočeského kraje a Kraje Vysočina (obor 33) a také u Jihočeského a
Pardubického kraje (obor 34).
Závěr
Problematika vzdělávání v technických oborech je v ČR značně diskutována. Pro jejich význam
z hlediska zajišťování ekonomické konkurenceschopnosti je pozornost věnovaná této oblasti
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
284
umocňována finančně značně dotovanými programy podpory. Změny na úrovni středních škol mají
jednak přímý dopad na trh práce, jednak bezprostředně ovlivňují i oblast univerzitního technického
vzdělávání.
V mezinárodním srovnání vyznívá ČR jako země s velmi vysokou mírou odborně zaměřených žáků
ve skupině ISCED 3 oproti všeobecnému vzdělávání, obdobně česká realita trhu práce ne vždy
koresponduje se závěry OECD, které se týkají existujících trendů trhu práce ve smyslu změn
v odborných dovednostech. Tyto skutečnosti mírně zjemňují „problém“. Na druhou stranu je ale třeba
zdůraznit, že analyzovaná čísla nezachycují a nemohou zachytit kvalitu získaného vzdělání, měřenou
absolventovými vědomostmi, dovednostmi a schopnostmi. (Na tomto místě je ale nutné zahrnout do
úvahy i základní školy, které mají dávat základy vzdělání. Jistě platí, že pevnost těchto základů
ovlivňuje pevnost, velikost, ale i flexibilitu celé „kvalifikační stavby“ jedince.)
Strategická doporučení decizní sféry reagují na větší absenci saturace poptávky po absolventech
učebních technických oborů oproti maturitním oborům. Situace v jednotlivých krajích však v tomto
ohledu není stejná. Lze vysledovat čtyři skupiny krajů – kraje soustřeďující se na technické učební
obory; kraje orientované na technické obory s maturitou; kraje, které akcentují oproti stavu ČR obě
technické středoškolské úrovně oborů a konečně čtvrtá kategorie, která se na technické obory
nekoncentruje. I přes značnou podobnost ve struktuře českého regionálního školství lze v technických
oborech středních škol vysledovat jisté specializační rozdíly.
Literatura
[1] Analýza neobsazenosti volných pracovních míst., (2014). [online]. [cit. 2014-04-03]. Dostupné z:
<http://portal.mpsv.cz/sz/stat/trh>.
[2] LABOUTKOVÁ, Š., BEDNÁŘOVÁ, P., (2012). Reducing regional disparities through decentralization. In
15th International Colloquium on Regional Sciences. Brno: Masarykova univerzita. pp. 91-100. ISBN 978-
80-210-5875-0.
[3] Bílá kniha terciárního vzdělávání [online]. 2009 [cit. 2009-04-06]. Dostupné z: <http://www.msmt.cz/bila-
kniha>.
[4] Demografická příručka 2011., (2012). [online]. [cit. 2014-02-26]. Dostupné z:
<http://www.czso.cz/csu/2012edicniplan.nsf/t/B5001FC50A/$File>
[5] Dlouhodobý záměr vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy České republiky na období 2011 - 2015.,
(2012). [online]. [cit. 2014-02-18]. Dostupné z: <http://www.msmt.cz/vzdelavani/skolstvi-v-
cr/dlouhodoby-zamer-vzdelavani-a-rozvoje-vzdelavaci-soustavy-1>
[6] MATĚJA, Z., (2009). Lidský kapitál a ukazatel hrubé míry vstupu do terciárního vzdělávání v České
republice. In Conference Proceedings IMEA. Hradec Králové: Gaudeamus. pp. 194-200. ISBN 978-80-
7041-851-2
[7] Nařízení vlády č. 211/2010 Sb., o soustavě oborů vzdělání v základním, středním a vyšším odborném
vzdělávání ve znění pozdějších předpisů.
[8] OECD., (2013). Education at a Glance 2013. DOI 10.1787/888932846310.
[9] OECD., (2013). OECD Skills Outlook 2013: First Results from the Survey of Adult Skills, OECD
Publishing. ISBN 9789264204256. DOI 10.1787/9789264204256-en.
[10] SABONIENE, A., (2010). The evaluaiton of the Potential of Lithuanian Manufacturing Industry Structure
on the basis of CI Index. Inzinerine Ekonomika-EngineeringEcnomics, vol. 21, iss. 4, pp. 399-407. ISSN
1392-2785.
[11] Střední školství. Statistická ročenka školství 2005/2006 - výkonové ukazatele., (2006). [online]. [cit. 2014-
03-28]. Dostupné z: <http://toiler.uiv.cz/rocenka/rocenka.asp>
[12] Strategie vzdělávání pro udržitelný rozvoj České republiky (2008 – 2015)., (2008). [online]. [cit. 2013-01-
05]. Dostupné z: <http://www.msmt.cz/dokumenty/strategie-vzdelavani-pro-udrzitelny-rozvoj-ceské-
republiky>.
[13] UNESCO., (1996). Learning: theTreasurewithin. Report to UNESCO ofthe International Commission on
Education for the Twenty-first Century. Paris : United Nations Educational, Scientific and Cultural
Organization. ISBN 92-3-103274-7.
[14] Vzdělávání a trh práce v krajích ČR. Nově přijatí žáci a absolventi v krajích ČR., (2011). [online]. [cit.
2014-03-28]. Dostupné z: <http://www.nuov.cz/vzdelavani-a-trh-prace-v-krajich-cr>
[15] WILLKE, H. Společnost vědění., (2000). In V jaké společnosti vlastně žijeme? 1. vyd. Praha : ISV
nakladatelství, pp. 243-262. ISBN 80-85866-59-5.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
285
[16] ZDRAŽIL, P., (2013). Komparace dopadů hospodářské krize na trhy práce vybraných států EU z bývalého
východního bloku, prostřednictvím Beveridgeovy křivky. In ConferenceProceedings IMEA. Pardubice:
University of Pardubice, pp. 347-354. ISBN:978-7395-696-7.
Příspěvek byl zpracován v rámci projektu č. SGSFES-2014002 IGA Univerzity Pardubice.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
286
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-6840-2014-35
ROLE OF LOCAL GOVERNMENT IN SUPPORTING LOCAL
SOCIAL CAPITAL
ÚLOHA MIESTNYCH SAMOSPRÁV PRI PODPORE MIESTNEHO
SOCIÁLNEHO KAPITÁLU
DOC. ING. DANA ŠVIHLOVÁ, PHD.
MGR. ĽUBOSLAVA KUBIŠOVÁ
Katedra verejnej ekonomiky a regionálneho rozvoja
Ekonomická fakulta
Univerzita Mateja Bela v Banskej Bystrici
Depart. of Public Economy and Reg. Development
Faculty of Economics
Matej Bel University Banska Bystrica
 Tajovského 10, 975 90 Banská Bystrica, Slovakia
E-mail: danka.svihlova@umb.sk, luba.kubisova@umb.sk
Annotation
Endogenous theories of regional development consider social capital as one of the important
development factors. From the perspective of the local government it should be taken into
consideration as having a significant potential for local economic and community development. This
potential can be deployed for achieving the common good. The aim of the article is to emphasise the
role of local governments in building and maintaining bridging social capital in rural areas in
Slovakia. This type of social capital plays an important role in the formation of Local Action Groups.
The methods used in this study involved literature review in the field of social capital and a survey
conducted among Local Action Groups in Slovakia.
Key words
social capital, local government, local action groups, Slovakia
Anotácia
Endogénne teórie regionálneho rozvoja považujú sociálny kapitál za jeden z dôležitých faktorov
rozvoja. Z pohľadu miestnych samospráv je potrebné sústrediť sa na jeho významný potenciál pre
miestny a komunitný rozvoj. Tento potenciál môže byť využitý na dosiahnutie spoločných cieľov.
Cieľom tohto článku je zdôrazniť úlohu miestnych samospráv pri budovaní a udržiavaní
premosťovacieho sociálneho kapitálu vo vidieckych oblastiach na Slovensku. Tento typ sociálneho
kapitálu zohráva dôležitú úlohu pri vytváraní Miestnych akčných skupín. V štúdii sme použili metódy
prehľadu a sumarizácie literatúry v oblasti sociálneho kapitálu a prieskum medzi Miestnymi akčnými
skupinami na Slovensku.
Kľúčové slová
sociálny kapitál, miestna samospráva, miestne akčné skupiny, Slovensko
JEL classification: Z130
Introduction
Endogenous theories of regional development consider social capital as a significant factor in local
economic and community development. The public/collective character of social capital has been
promoted by R. Putnam (1993), who emphasised its positive outcome on public governance and
regional development. Since the intangible factors of economic development started to be more and
more prominent in the knowledge-based economy, social capital became focus of development
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
287
economics and interdisciplinary studies that deal with the factors of uneven economic development
across nations and regions. These efforts have been supported by many governments in economically
advanced countries and supranational organisations dealing with economic development (OECD,
World Bank). It has been acknowledged that local social capital can be influenced by
local/regional/national policies and an institutional setup. As local self-governments are the key actors
in the development of their territories, it should be worthwhile to investigate what they can do to
“manage” the stock of local social capital - social capital generated by and available to a local
community. Both the theory of social capital and empirical studies in the field suggest that a right mix
of different types of social capital – bonding, bridging and linking - is essential for pursuing local and
regional development. In addition, it is important that the network of relations on a local level includes
not only individuals but also organisations (Trigilia, 2001) and policies for local development are
formulated and implemented through a close co-operation between public and private actors to be
more effective.
Results of the European Values Surveys (Kusá, Tížik, 2009) as well as other empirical studies of
social capital in Slovakia (Gajdoš, Pašiak, 2008) show that there is low level of bridging social capital,
i.e. the type of social capital that is expressed by the level of associational life, volunteering,
participation and generalized trust. Authors warn that it may lead to stagnation in local development,
as more and more external financial resources for improving the living conditions in smaller
communities can be accessed only on the basis of grant schemes that rely heavily on associational and
volunteering activities of local citizens. On the other hand, family and friendship are held to be very
important by Slovaks, which means that bonding social capital is very strong. This is the challenge for
public policies, especially on a local level, as these could be used to transform the close relations
within family and friendship networks into positive resources for local development (Trigilia, 2001).
1. Research objective and methodology
The methods used in this study involved literature review in the field of social capital and a survey
conducted among Local Action Groups in Slovakia. The article first reviews the literature on social
capital in the context of regional, local and community development to establish a potential role of
local governments in building and enhancing bridging social capital in their territories. The results of
the literature review are compared with the results of the survey among Slovak Local Action Groups.
In the survey, the representatives of all 29 Local action groups were approached with a questionnaire
containing six questions. Three of the questions were open ended and two of them had the options to
rank the importance of given factors and actors in establishing their LAG. The survey was carried out
through an electronic on-line questionnaire in April 2014. 24 filled-in questionnaires were received,
which means the return of almost 83%.
2. Social capital as a factor of local and regional development
The concept of social capital encompasses a wide range of definitions and ideas. From the point of
view of local and regional development we will focus on the definitions of the concept that underlines
its collective and public good character (as defined by Coleman, 1993, Putnam, 1993, OECD, 2001
and others) as opposed to an individualist understanding of it as a resource that can be drawn upon
primarily by an individual or a group for their own benefit (Bourdieu, P., Wacquant, 1992, p. 119 in
Kusakabe, 2012). In line with J. Coleman (1993) we consider social capital as a resource that
enhances the productivity of other three types of capital, being physical, financial and human capital,
and understand that social capital within the social structure does not serve only to actors that actively
“invest” in it, but also all other individuals that are part of the structure. This makes social capital
largely a public good, which means that it can be used by all members of the group and not only the
ones who invested in it. As a result, social capital is normally created as a by-product of other
activities rather than being a product of direct investment of individuals into it. Coleman also
demonstrated how social capital benefits formation of human capital and may be used in supporting
collective action, which makes it an attractive concept for the area of public policy.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
288
Generally conceived as a multifaceted and multidimensional phenomenon, the concept of social
capital is composed of several aspects and is applicable on a different scale. Most definitions of social
capital thus include the reference to social networks, norms and trust. The scale of the networks, i.e.
whether they are closely knit networks of family members and close friends with strong bonds or the
broad networks of acquaintances across different social and other divides, has a significant effect both
on the norms generated by such networks as well as the trust that is associated with them. Thus, most
authors dealing with the social capital concept today distinguish between bonding and bridging social
capital and acknowledge the different outcomes that each of these may bring both to individuals and
the society at large. Some authors go even further and suggest that the outcomes of social capital
should be assessed separately for each of its aspect (networks, norms and trust), as their mutual
positive correlation is quite low (Van Oorschot, Finsveen, 2010).
The theory of development has been much inspired and influenced by the collective concept of social
capital proposed by R. Putnam (1993) who defined social capital as “features of social organization,
such as trust, norms, and networks that can improve the efficiency of society through facilitating
coordinated actions” (Putnam et al., 1993, p. 167). Putnam defined social capital as an aggregate of
associational activity which can be measured by memberships in formal and informal associations and
the number of these in a region/nation. He also asserted that the performance of regional governments
was very much influenced by the associational life and the level of the civic nature of its citizens.
Putnam’s concept of social capital has received much attention due to its propensity for generating
public goods and favourable outcomes for the society as a whole. However, it has also been criticized
for being too broad to be measured, mixing the aspects of social capital with its outcomes and
ignoring the role of broader societal institutions and the role of state in its formation and shaping
(Sabatini, 2006). That is why we rather refer to the definitions and authors that take into consideration
also the institutional context within which the social networks are embedded, notably the state, as
playing a central role in the facilitation of social capital (Woolcock, 2001; Ostrom, 2003; Trigilia,
2001; Adger, 2001 in Lehtonen, 2004; Sabatini, 2006 and other). Woolcock (2001) proposes the
definition agreed on by several other authors, referring to the social capital as “norms and networks
that facilitate collective action”. He asserts that many times, the absence or weakness of formal
institutions is compensated by the creation of informal organisations.
As we have mentioned earlier, another important part of the current social capital theory is the
distinction between the two basic types of social capital - bonding and bridging (Patulny, Svendsen,
2007). These types are distinguished with respect to the different types of networks in which they
originate, and the different types of outcomes they produce. While bonding social capital is based on
close relations among similar types of persons regarding class, ethnicity, background or interest and
such networks normally comprise family members and close friends, bridging social capital denotes
the relations of “weak ties” among people with different backgrounds and the networks connecting
people across different boundaries. “Bonding networks” are characterized by so called “particularized
trust”, i.e. trust based on knowing each other, accompanied by strong norms of reciprocity and
solidarity. Bridging social capital is based on open, or inclusive, networks and is associated with so
called “generalized” trust, i. e. trust in unknown people, which is considered to be a strong variable in
economic development. Some authors distinguish also linking social capital that describes the
relations between individuals and groups in different social strata in a hierarchy where power, social
status and wealth are accessed by different groups (Cote, Healy, 2001). Woolcock (2001) extends this
to include the capacity to leverage resources, ideas and information from formal institutions beyond
the community.
The bridging social capital characteristics overlap with the theory of collective action represented by
E. Ostrom, who sees an essential role of social capital in controlling rational-choice-oriented human
nature. For Ostrom, social capital takes the forms of trustworthiness, networks and formal and
informal rules or institutions (Ostrom, Kahn, 2003). She considers trust to be the outcome of the forms
of social capital and a key link between social capital and collective action. Similarly, she
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
289
acknowledges the importance of national and regional governmental institutions in affecting the level
and type of social capital available to individuals in pursuing development efforts.
To sum up, social capital as a factor of local and regional development refers broadly to characteristics
of social structure (both formal and informal social networks) that function as a resource for
individuals and groups, combined with cultural (cognitive) components of trust, reciprocity and
mutuality, shared norms of behaviour, shared commitment and belonging and effective information
channels (CONSCISE, 2007). Participation in voluntary activities seems to be the key to creating the
cultural aspects of social capital within communities (McCulloch, A., Mohan, J. Smith, P., 2012).
From the local government perspective, then, it is important to support the “productive” social
structures, volunteering and social interaction between diverse groups.
3. The role of local governments in supporting local social capital
Local governments in Slovakia have a great deal of autonomy from both regional and state
administration and as such could be viewed as principal actors in pursuing local development.
However, their public funding may often be limited and their size limiting in this area, which makes
them “sentenced to” use all the available resources as effectively and efficiently as they can. In
relation to the use of social capital it means nurturing and drawing upon the right mix of bonding,
bridging and linking social capital both within their own territories and beyond.
However, the right mix of the three types of capitals is not so easy to strike, as their effects may vary
depending on the size of the territory and its community/communities. Excessive bonding social
capital within any community could lead to exclusion of outsiders and isolation with all its negative
consequences, so the primary role of local government would be to build and maintain bridging social
capital. This type of capital is usually associated with formal and informal associations, clubs and
churches. It is important for the local government to develop relations with all of them and encourage
their mutual cooperation. The networks of bridging social capital should also reach beyond the
community and territory and involve other neighbouring communities. Linking social capital could be
built by forming relations and keeping contacts with the representatives of regional and national
governments and non-governmental organizations. These contacts should prove as a helpful
information channel for accessing external funding and developing external networks. Research on the
role of cooperation and networks among actors in the regional development, although not connected to
the theory of social capital, has been undertaken within a region in the Czech Republic (Dušek, 2010).
Via supporting the networking and sociability within and beyond communities, local governments can
strengthen structural form of social capital that brings about the cultural/cognitive aspects such as trust
and shared norms. This can be done by providing financial and non-financial support to local
associations of citizens, organizing community events, providing the “meeting infrastructure”
(children playgrounds, parks with benches, sport facilities, etc.) and developing both formal and
informal cooperation with other municipalities in the area. As social capital is created mainly as a byproduct
of other activities, it is important that people have enough opportunities to spend their free
time with and within the community rather than going elsewhere. The cultural/cognitive aspects of
social capital can also be strengthened directly by being transparent and encouraging citizens’
participation in planning and decision-making processes. This means providing information about the
activities of local government and other actors in the community in the form of a local newspaper,
municipality website etc., which can help building local identity as well, and by providing
opportunities for people to express their ideas and views regarding their needs and expectations for
their life in the municipality in the form of polls, public hearings etc.
Supporting social capital is an explicit aim of community development. Community development
theory approaches local development in terms of local community development, i. e. increasing the
quality of interactions among people living in a specific territory (Flora, Flora, Fey, 2004 In Bernard,
2011). Švihlová (2004) understands the community development as processes leading to
empowerment of individuals and their capacity to understand and solve problems of their village or
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
290
town themselves. In the process, people form a community that gives people sense of local identity,
develop mutual relations and together build and use local resources. The author provides following
principles applied in the community development: engaging citizens into planning, decision-making
and implementation of the local development projects, forming partnerships among citizens, public
administration and businesses and building active and sustainable communities based on social equity
and mutual respect. With respect to putting these principles into practice, it is necessary that there is a
certain level and quality of local social capital, which these principles further enhance.
As for building the bridging networks, it seems to be important to bridge not only the various groups
of citizens within non-governmental sector, but all stakeholders that participate in the process of local
development. These include private businesses and public actors (regional and national authorities).
The principle of intersectoral cooperation is also being applied in regional development policies of the
European Union and reflected in the requirements for drawing the EU structural funding in rural
development (program LEADER). Here, the social capital could directly enhance chances for getting
the funding, as in order to be eligible for it, the municipalities must be a part of Local Action Group
(LAG) and have prepared integrated development strategy for their common territory. There are 29
such LAGs in Slovakia and they comprise varying number of municipalities ranging from 6 to 44. 24
(almost 83%) of their representatives responded in our survey. Most of the LAGs were formed either
from the former associations of municipalities (75%) or the associations formed a part of the LAG
(17%).
The results of the survey show that from all the potential stakeholders involved in LAG formation
(local governments, local leaders, local non-governmental organizations, local businesses, external
non-governmental organizations, external businesses, regional governments, state institutions) local
governments are considered to be the most important, followed by local non-governmental
organizations, local leaders and local businesses. On the other hand, external stakeholders’ level of
importance is low, with regional government being the most important of these. When asked about the
importance of cooperation among different actors in formation of the Local action groups, the LAG
representatives ranked as most important the cooperation among the local governments in the given
territory, followed by the cooperation of local governments with their citizens and active participation
of citizens in the local affairs.
Fig. 1: Cumulative values of importance rankings assigned to the cooperation of different actors in
formation of LAGs in Slovakia
Source: own processing of the survey results
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
291
In the graph above, the values on the y axis refer to the sum of points assigned to the option describing
the importance of cooperation of different stakeholders in establishing the LAG. Respondents could
assign points from 1 – 5, with 1 being the least important and 5 the most important. Based on the
results of the survey we can also say that it was bridging type of social capital within and beyond the
communities that was most important in setting up the LAGs; and that local governments constituted
the key part of the bridging networks both within and outside of their municipalities. On the other
hand, the role of linking social capital – that of the networks bridging the different levels of power and
hierarchy – is deemed less important, as well as bridging networks within municipalities not including
local governments.
Conclusion
Local governments may play a significant role in building and maintaining local social capital as a
resource for local development. They need to be able to distinguish between bonding and bridging
social capital and try to strike a balance between these two basic types by targeting their support more
at bridging social capital. Being aware of the local social capital enables local governments to assess
their decisions and plans with view of their potential effects on social capital, which is the first
precondition for its effective deployment as a productive resource. It is evident that there is a large
pool of external resources for improvement of living conditions in rural localities, if not for their
economic development. Although many municipal budgets are not able to cover even the basic needs
of the local community, there are possibilities to draw on external resources. As it has been noted
above, though, such funds are normally bound to the provision of voluntary work or the existence of a
development strategy that is a result of collective efforts either within the community or several
communities. In Slovakia, there are only 29 Local Action Groups, including 18.8% of all
municipalities and 11.4% of the Slovak population, which means that their positive effects, e. g.
higher engagement of local actors in public affairs, bottom-up approach, building cooperation and
local identity and receiving funding and investments, are confined only to a fraction of the territory
and the population. One of the reasons of low coverage of the rural areas of Slovakia by LAGs could
be the low level of bridging social capital as identified by the European Value Survey and other
studies. Our study confirmed that local governments can play an important role in building and
maintaining local social capital. Further research should focus more on specific guidelines for local
authorities as to how to use their competencies and instruments to enhance social capital of their
communities.
References
[1] BERNARD, J., (2011). Endogenní rozvojové potenciály malých venkovských obcí – obtížné hledání a
měření jejich vlivu. Czech Sociological Review, vol. 47, iss. 4, pp. 745 - 775. ISSN 2336-128X.
[2] COLEMAN, J., (1988). Social Capital and the Creation of Human Capital. American Journal of Sociology,
94 Supplement, pp. 52 – 120. ISSN 1537-5390. DOI 10.1086/228943.
[3] CONSCISE., (2007). The Contribution of Social Capital in the Social Economy to Local Economic
Development in Western Europe, EU Research on Social Sciences and Humanities. Final Report, European
Communities, Luxembourg. ISBN 97879075674.
[4] DUŠEK, J., (2010). Faktory regionálního růstu a rozvoje (se zaměřením na spolupráci měst a obcí
v Jihočeském kraji). České Budějovice: Vysoká škola evropských a regionálních studií, o.p.s. ISBN 978-
80-86708-94-2.
[5] European observatory on the social situauion - Social capital network., (2007). Social Cohesion, Trust and
Participation: Social Capital, Social Policy and Social Cohesion in the European Union and Candidate
Countries. Monitoring Report, European Commission.
[6] GAJDOŠ, P., PAŠIAK, J., (2008). Sociálne zdroje lokálneho a regionálneho rozvoja : sociologická sonda.
Bratislava : Sociologický ústav SAV. ISBN 978-80-85544-53-4.
[7] KUSÁ, Z., TÍŽIK, M., eds., (2009). Výskum európskych hodnôt 1991 - 1999 - 2008: Pramenno-analytická
publikácia. Bratislava: Sociologický ústav SAV.
[8] KUSAKABE, E., (2012). Social capital networks for achieving sustainable development. Local
Environment, vol. 17, iss. 10, pp. 1043–62. ISSN 1469-6711. DOI 10.1080/13549839.2012.714756.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
292
[9] LEHTONEN, M., (2004). The environmental-social interface of sustainable development: capabilities,
social capital, institutions. Ecological Economics, vol. 49, iss. 2 pp. 199-214. ISSN 0921-8009.
[10] MCCULLOCH, A., J. MOHAN, a P. SMITH., (2012). Patterns of social capital, voluntary activity, and
area deprivation in England. Environment and Planning, vol. A 44, iss. 5, pp. 1130–47. ISSN 1472-3409.
[11] Národná sieť rozvoja vidieka. Dostupné z <www.nsrv.sk>
[12] OSTROM, E., KAHN, T.K., (2003). Foundations of social capital. Cheltenham, UK, Northampton, MA:
Edward Elgar Pub. ISBN 9781849802499.
[13] PATULNY, R. V., SVENDSEN, G. L. H., (2007). Exploring the social capital grid: bonding, bridging,
qualitative, quantitative. The International Journal of Sociology and Social Policy. 2007, vol. 27, iss. 1/2,
pp. 32–51. ISSN 0144-333X. DOI 10.1108/01443330710722742.
[14] PUTNAM, R. D., LEONARDI, R., NANETTI, R. (1993). Making democracy work: Civic traditions in
modern Italy. Princeton, N.J: Princeton University Press.
[15] SABATINI, F., (2006). The Empirics of Social Capital and Economic Development: A Critical
Perspective. SSRN Working Paper Series. DOI 10.2139/ssrn.879712.
[16] ŠVIHLOVÁ, D., (2004). Trvalo udržateľný rozvoj na miestnej úrovni. Banská Bystrica : Ekonomická
fakulta UMB. ISBN 80-8055-925-2.
[17] TRIGILIA, C., (2001). Social Capital and Local Development. European Journal of Social Theory, vol. 4,
iss. 4, pp. 427-442. ISSN 1368-4310.
[18] VAN OORSCHOT, W., FINSVEEN, E., (2010). Does the welfare state reduce inequalities in people’s
social capital? International Journal of Sociology and Social Policy, vol. 30, iss. 3, pp. 182 -193. ISSN
0144-333X. DOI 10.1108/01443331011033364.
[19] WOOLCOCK, M., (2001). The place of social capital in understanding social and economic outcomes.
Canadian Journal of Policy Research, vol. 2, iss. 1, pp. 11-17. ISSN 1208-6037.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
293
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-6840-2014-36
SVAZKOVÉ ŠKOLY: PERSPEKTIVA K ZACHOVÁNÍ
VENKOVSKÝCH ŠKOL?
ASSOCIATED SCHOOLS: THE PERSPECTIVE OF THE
PRESERVATION OF THE SCHOOLS IN SMALL RURAL
COMMUNITIES?
ING. ZUZANA KHENDRICHE TRHLÍNOVÁ, PH.D.
JUDR. MAREK STARÝ, PH.D.
Katedra práva a veřejné správy
Vysoká škola finanční a správní, o.p.s.
Department of Law and Public Administration
University of Finance and Administration
 Estonská 500, 101 00 Praha, Czech Republic
E-mail: trhlinova@email.cz, starym@seznam.cz
Anotace
Nepříznivý demografický vývoj staví před většinu malých obcí, které jsou zřizovateli mateřských a
základních škol, více či méně naléhavou otázku jejich budoucí udržitelnosti. Český právní řád přitom
nabízí pozoruhodné řešení, spočívající ve zřízení tzv. svazkové školy, tj. školy, která je zřízena pro více
obcí sdružených v dobrovolném svazku obcí. Na rozdíl od slučování škol znamená zřízení školy
svazkové trvalou participaci všech zainteresovaných obcí na jejím řízení a zpravidla též fyzické
zachování výuky v jednotlivých obcích. Přestože Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy tuto
cestu ve svých metodických materiálech výrazně doporučuje a lze ji identifikovat i v řadě vyspělých
evropských států, v České republice je její využití v praxi doposud minimální (v současné době existují
na území našeho státu jen 3 takové školy). Autoři se zamýšlejí nad potenciálními výhodami tohoto
řešení a snaží se zároveň upozornit na případná rizika. Ta sice nelze podceňovat, celkově se ale
zakládání svazkových škol jeví spíše jako nadějná perspektiva, vyžadující ovšem pro futuro
intenzivnější, zejména ekonomickou podporu.
Klíčová slova
obec, svazková škola, příspěvková organizace
Annotation
Rural communities deal many problems and challenges in the context of the demographic change and
its impacts to the sustainability of local services, pre-school and primary education included. One of
the possibilities to conserve primary education in small communes is the creation of so-called
“associated schools”, it means schools that are managed by more than one community. Associated
schools can be developed by the communes integrated to the one of the form of inter-municipal
partnership alliances. Partnership of the communities on the management of associated schools can
be one of the way how to keep primary education in small communes with low numbers of pupils that
must often close schools due to the lack of financial and human resources. Associated schools permit
to ensure better quality of education and educational infrastructure. Although that Ministry of
Education of the Czech Republic recommends creation of these types of schools, there is still a strong
opposition from local leaders to create and participate on the management of associated schools.
There are only three associated schools in CR. Text presents potential advantages of associated
schools as well as some risks and limits of these types of schools. In spite of the fact that there are
some barriers and risks of the creation and functioning of associated schools, there is a perspective of
establishment of new ones. It needs however more economic and methodological support.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
294
Key words
community, associated school, contributory organizations
JEL classification: I28
Úvod
Investice do vzdělávání ve smyslu posilování kvality lidských zdrojů jsou ve všech vyspělých zemích
pokládány za prioritní pro podporu ekonomického růstu a konkurenceschopnosti. Vzdělání je
smíšeným veřejným statkem, na jeho financování se z větší míry podílí veřejné výdaje a jeho
zabezpečení je integrální součástí veřejného sektoru (Ochrana a kol., 2010). V kontextu stávající
stagnace ekonomiky, rostoucího veřejného zadlužení i diskusí nad omezováním veřejných výdajů se
znovu otevírá diskuse o cílech a záměrech investic do vzdělávání, včetně financování regionálního
školství. To vše na pozadí hlubších, koncepčních debat o samotné podobě a směřování českého
školství prakticky na všech jeho úrovních.
Finanční zajištění provozu regionálních škol, zejména základních škol v malých obcích, ale i
některých středních škol je vybranými politickými představiteli i některými odborníky považováno za
neadekvátní a neudržitelné vzhledem k současnému demografickému vývoji a k vybraným
problémům ekonomického a personálního zajištění jejich provozu (Starý, Khendriche Trhlínová,
2013). I přes významný tlak na rušení škol, které mají nižší počty žáků, k hromadnému rušení
venkovských škol nedochází. Roli zde sehrává relativně vysoká míra autonomie obcí, která umožňuje
obcím a městům zachovat malé školy i v rozporu s postoji a názory jiných věcně příslušných orgánů, a
limitované pravomoci státních institucí (zejména Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR)
nařídit obcím rušení škol nebo jejich sloučení s jinými školami (Ryšavý, 2014).
Tlak na rušení či omezování základních škol je realizován prostřednictvím fiskální politiky, tj.
prostřednictvím politiky dotačních titulů a politiky rozpočtového určení daní, tj. omezováním dotací a
finančních toků do malých obcí i do provozu a investic regionálních škol. Představitelé obcí a měst
jsou nuceni v kontextu zmíněných finančních tlaků racionalizovat výdaje spojené se zabezpečením
provozu škol na svém území. Některé obce se zaměřují na snižování nákladů a omezování výdajů, jiné
se snaží hledat jiná optimální řešení. Jednou z perspektivních, avšak praxí doposud jen velmi málo
ověřených možností, jak zachovat školy v malých obcích, je jejich zabezpečení prostřednictvím
meziobecní spolupráce. Konkrétně prostřednictvím tzv. svazků obcí, specifických právnických osob,
které vznikají dobrovolně a na základě zájmu a iniciativy jednotlivých představitelů obcí a měst na
základě §§ 49-53 obecního zřízení (zákon o obcích, 2000). Školy zřizované svazkem obcí jsou v české
terminologii definovány jako „svazkové školy“.
Cíle a metody
Přestože počet svazkových škol je zatím velmi malý, o jejich výhodách a možnostech se v současnosti
intenzivně diskutuje jak mezi zástupci malých obcí, tak i mezi představiteli krajů, ministerstev a
dalšími odborníky. Cílem příspěvku je v tomto smyslu nastínit a stručně analyzovat přínosy
svazkových škol z hlediska rozvojových potřeb malých obcí. Dílčím cílem je zhodnotit případná
rizika a problémy fungování svazkových škol.
Závěry prezentované v textu jsou výsledkem analýzy stávajících koncepčních dokumentů,
zahraničních zkušeností a právních předpisů i terénních empirických poznatků.
Institucionální podpora svazkových škol
Svazkové školy mohou být zřízeny jak pro mateřské školy, tak i základní školy. Vznik a fungování
svazkových škol je v současné době umožněno dvěma zákonnými předpisy. Jedná se jednak o tzv.
školský zákon, který definuje institut tzv. školské právnické osoby (školský zákon, 2004).
Organizačně právní forma školské právnické osoby může být podle tohoto zákona zřízena i
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
295
dobrovolným svazkem obcí (dříve měly tuto pravomoc pouze obce a kraje). Druhou možností
založení svazkové školy je vytvoření společné příspěvkové organizace podle zákona č. 250/2000 Sb.,
o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, ve znění pozdějších předpisů (zákon o rozpočtových
pravidlech územních rozpočtů, 2000). Právní úprava obou zde uvedených forem právnických osob má
v tomto okamžiku již celkem dlouhou tradici a zdá se být prosta zásadních legislativních nedostatků.
Také v odborné juristické literatuře jsou obě formy dostatečně popsány (Pospíšil a kol., 2013,).
Zajištění základních vzdělávacích potřeb sdružených obcí je možné adekvátně jak prostřednictvím
příspěvkových organizací, tak i školských právnických osob. Institut školských právnických osob je
považován za výhodnější organizační formu s ohledem na vyšší kompetence i finanční pravomoci
rezortním ministerstvem (MŠMT, 2012), naopak odborná literatura se k této formě ve vztahu
k veřejným zřizovatelům staví spíše skepticky. Jedním z důvodů je skutečnost, že zatímco
příspěvkové organizace nabyly novelou zákona o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů z roku
2009 jednoznačně vlastnické způsobilosti, která je v některých ohledech nepochybně praktická,
školská právnická osoba může svěřeným majetkem disponovat pouze klasickými obligačními tituly
nájmu či výpůjčky (Pospíšil a kol., 2013,). Je tedy velmi sporné, zda tedy školská právnická osoba
skutečně představuje „dospělejší vývojové studium“ příspěvkové organizace (Fričová, Jupa, 2014).
Školský obvod svazkové školy je územně vymezen obcemi zapojenými do dobrovolného svazku obcí.
Svazek obcí z podstaty vlastní právní subjektivity vydává zřizovací listinu nové právnické osoby
„svazkové školy“ a s každou zapojenou obcí uzavírá smlouvu o převodu činností a o přechodu práv a
povinností z pracovněprávních vztahů na svazkovou školu. Smlouva vymezuje podmínky užívání
majetku, např. budov škol, i organizační a personální zajištění provozu svazkové školy. Důležité je, že
budovy škol i zařízení škol zůstávají v majetku obce, která jej do svazku „vložila“, svazková škola
získává tento majetek jako výpůjčku. Svazková škola je pak zaregistrována v rejstříku škol a
školských zařízení. Právnický subjekt „svazkové školy“ spojuje pod jednu instituci několik škol
v příslušném mikroregionu a společně hospodaří při zachování faktické existence jednotlivých škol
v obcích.
Nový školský zákon z roku 2004 vytvořila významný předpoklad pro zřizování svazkových škol.
Jejich fungování a vytváření je však ovlivněno i dalšími motivačními a podpůrnými nástroji ze strany
státních institucí. Nutno přitom konstatovat, že tato podpora je ve srovnání s jinými zeměmi EU
nedostatečná. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR sice na jednu stranu deklaruje zájem
na vzniku a podpoře rozvíjení svazkových škol, které mají zajistit vyšší míru ekonomické efektivity
škol v malých obcích i posilování personální a pedagogické kvality na školách (MŠMT, 2012),
podpora svazkových škol je však ve skutečnosti spíše morální než faktická.
Významným katalyzátorem pro zakládání svazkových škol by přitom mohly a zřejmě i měly být
finanční kompenzace nebo dotace, které by v malých obcích a v obcích s malým počtem žáků vznik
svazkových škol hmatatelně zvýhodňovaly. Příkladem dobré praxe zde může být např. Francie, kde
dobrovolná spolupráce obcí při zajišťování vybraných veřejných statků (tedy i škol) je podporována
zvláštními dotacemi „solidarity“, které mají kompenzovat ztrátu určité samostatnosti obcí a přenos
vybraných kompetencí na společný svazek. MŠMT připravuje na podobném principu program, který
by finančně podpořil vznik svazkových škol i investice do zvyšování kapacity školských právnických
osob (Ryšavý, 2014), rozsah finanční pomoci a podmínky čerpání podpory z tohoto fondu však nejsou
zatím jasně definovány. Podpora vzniku svazkových škol je tedy v ČR spíše v rovině poradní a
argumentační, i když i zde je možné specifikovat jasné rezervy, včetně malé informovanosti výhod
svazkových škol ze strany obcí (Vondrová, 2013).
Výhody a rizika svazkových škol
V ČR fungují prozatím pouze tři svazkové školy. Jedná se o Základní a mateřskou školu regionu
Karlovarský venkov (od roku 2006), dále o Základní školu a mateřskou školu Údolí Desné (od roku
2008), k 1. lednu 2014 pak zahájila činnost svazková základní a mateřská škola mikroregionu Bez
hranic, který sdružuje obce v regionu Rakovnicka (Fričová, Jupa, 2014). Tento výčet může vytvářet
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
296
dojem relativně malého významu svazkových škol, zkušenosti stávajících svazkových škol však
naznačují řadu výhod jejich fungování i přínosů jak pro samotné obce, tak i pro pedagogy a žáky.
Relativně malý počet svazkových škol a malý zájem na jejich vzniku ze strany obcí je ovlivněn malou
mírou informovanosti a znalostí o svazkových školách i nedostatečnou podporou jejich zřizování ze
strany státních institucí. Statut svazkových škol bývá někdy v povědomí veřejnosti zaměňován
s pojmem „sloučených škol“, ve skutečnosti se ale jedná o diametrálně odlišné situace. Sloučení škol
znamená de facto i de iure zánik některých ze slučovaných škol jako příspěvkových organizací
jednotlivých obcí a převzetí jejich dosavadní kompetence a zodpovědnosti jedinou zbylou školkou
v jedné z obcí. Ostatní obce k zachované škole nemají žádné kompetence, i když stávající školská
zařízení a budovy mohou sloužit jako odloučená pracoviště „sloučené“ školy v jiné obci. (Kvačková,
2014).
U svazkových škol může (ale nemusí) být sice jedna škola vnímána jako hlavní a ostatní školy mohou
pak budit dojem jakýchsi „odloučených pracovišť“, na zabezpečení a řízení celé svazkové školy se ale
v každém případě mohou podílet všechny obce, které příslušný dobrovolný svazek obcí založily, resp.
které jsou jeho členy. Jejich úloha je ovšem symbolicky řečeno „zpřevodována“ právě svazkem, který
je jako samostatná právnická osoba jediným zřizovatelem školy. Svazkovou školu také vede jediný
ředitel, který je spíše manažerem, ředitelé na ostatních školách zůstávají, byť už nemají ředitelský
status. Výběr ředitele je v kompetenci svazku obcí, což zvyšuje potenciál transparentnosti výběrového
řízení i možnost výběru více kvalifikovaného jednotlivce.
Pokud jde o materiální zabezpečení školy, zákonná úprava je jen velmi stručná a rámcová a dává tedy
prostor pro nejrůznější řešení. Jednotlivé obce mohou potřebné majetkové hodnoty buď vložit přímo
do dobrovolného svazku (viz § 50 odst. 2 písm. d) obecního zřízení), nebo, což je zřejmě řešení
přitažlivější, je poskytnout přímo škole jakožto právnické osobě, a to cestou nájmu či výpůjčky.
Spolupráce obcí při vytváření svazkových škol by měla v prvé řadě přinášet vzájemné synergické
efekty v podobě úspor mzdových nákladů za management jednotlivých škol. Vedle mzdových úspor
hrají významnou roli i úspory za provoz škol. Účetnictví jednotlivých škol tvořících společný svazek
je vykazováno souhrnně, i když školy mohou hospodařit s vlastními prostředky a vést si oddělené
účetnictví.
Obce a jednotlivé školy nemají důvod si vzájemně konkurovat a „přetahovat“ žáky, jejich zájmem je
spíše vzájemná spolupráce a společné rozvojové strategie. Výhodou svazkové školy je určitě vyšší
flexibilita v reakci na výkyvy počtu žáků v jednotlivých obcích nebo ročnících studia. Při poklesu
počtu žáků v jedné škole pod hranici celostátně požadovaného průměrného počtu žáků ve třídě nemusí
svazkové školy žádat o výjimku pro zachování školy (kdy obce musí doplácet ze svého rozpočtu mzdy
na pedagogy), počet žáků je posuzován za celý subjekt svazkové školy a ne za jednotlivé partnerské
subjekty. Ve svazkové škole se průměr počítá z celkového součtu žáků všech školských zařízení, což
znamená vyšší průměrný počet žáků na třídu, vyšších úvazků na zaměstnance a tím i většího objemu
finančních prostředků (Vondrová, 2013).
Svazkové školy umožňují fungování různých stupňů vzdělávání i zajištění různých předmětů
v různých obcích dle specializace jednotlivých škol, navíc mohou využívat vybavení pro vzdělávání
tam, kde je pro tyto účely vhodnější (např. jedna obec bude investovat do sportovního zázemí a
vybavení školy, druhá do vybavení učeben a laboratoří, žáci tak budou např. na tělocvik docházet do
obce „A“ a na výuku přírodovědných oborů do obce „B“). Vzájemnou spoluprací se rozšiřuje prostor i
pro rozšiřování volitelných předmětů a různých typů vzdělávacích kroužků (Vondrová, 2013).
Svazkové školy harmonizují jednotlivé školské vzdělávací programy, specifické zázemí jednotlivých
škol mohou posílit kvalitu vzdělávání všech spolupracujících subjekt (Kvačková, 2014).
Svazkové školy umožňují lepší řízení lidských zdrojů pedagogických pracovníků i dalších
zaměstnanců. Kapacity jednotlivých pedagogických pracovníků mohou být efektivněji využity (např.
omezení částečných úvazků), větší (svazkové) školy mají větší kapacitu pro zaměstnání jednotlivých
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
297
specializovaných učitelů (např. na výuku cizích jazyků), kteří by na malé škole nenašli dostatečné
uplatnění. Pedagogové se v rámci větších svazkových škol mohou lépe vzájemně zastupovat (MŠMT,
2012). Učitelé budou cestovat za „svými“ žáky do jednotlivých sdružených škol, děti nemusí
„cestovat“ za učiteli, zejména v rámci specificky zaměřeného vzdělávání. Svazková škola může
rovněž zaměstnat specializované pracovníky nebo asistenty, na které by v malých venkovských
školách nebylo dostatek mzdových prostředků.
Vedle ekonomických úspor spojených se samotným provozem svazkových škol mohou tyto subjekty
získávat i další výhody finančního charakteru. Ty jsou spojeny jednak se získáváním daní
prostřednictvím rozpočtového určení daní a dále při získávání dotací. Neinvestiční příspěvky na
posílení provozních nákladů škol, které byly do roku 2013 částečně hrazeny i z dotací ostatních obcí
na dojíždějící žáky, dostává v současné době obec do svého rozpočtu z ministerstva financí
prostřednictvím krajských úřadů na žáka zapsaného ve školském zařízení bez ohledu na jeho trvalé
bydliště. Praxe ukazuje, že tento příspěvek se v obecních rozpočtech jen těžko dohledává. Výhodou
svazkové školy v organizačně právní formě školské právnické osoby je, že tento neinvestiční
příspěvek dostává školská právnická osoba přímo z ministerstva financí na celkový počet žáků ve
svazkové škole. Finanční prostředky jsou tedy určeny přímo svazkové škole a záleží na rozhodnutí
spolupracujících obcí, jak s tímto příspěvkem naloží, tedy, zda bude určen na provoz svazkové školy,
nebo zda jej využijí na investice.
Dle platného současného normativu financování regionálních škol je navíc dotace na žáky
v odloučených pracovištích vyšší než u běžných škol (MŠMT, 2012). Svazkové školy mají také
z pozice většího subjektu vyšší administrativní a organizační možnosti pro získání dotací z krajských,
národních i mezinárodních rozpočtů. Vyšší celkový počet žáků ve svazkové škole znamená početnější
cílovou skupinu v žádostech o finanční podporu z různých dotačních programů a tím i vyšší potenciál
získat dotační podporů z různých typů fondů (Kvačková, 2013).
Riziko fungování svazkových škol je v prvé řadě určeno samotnou podstatou fungování dobrovolných
svazků obcí. Svazky obcí jsou dobrovolnými sdruženími obcí, jejichž aktivity a zájmy závisí na
autoritě a osobnosti jednotlivých představitelů obcí a jejich cílech v partnerském svazku. Ne vždy je
možnost prosazení zájmů obce ze strany zapojených starostů a představitelů obcí identická, společně
budované cíle a projekty svazku mohou být rovněž významně narušeny v důsledku politické výměny
po komunálních volbách. Někteří představitelé obcí se tak obávají ztráty suverenity a nemožnosti
prosadit lokální zájmy, v důsledku by tak mohly být některé obce „přehlasovány“ a původní školy by
mohly i v rámci statutu svazkových škol zaniknout. Zpětné osamostatnění školy ze svazku škol je
navíc značně komplikované (Ryšavý, 2014).
Vzhledem k tomu, že dobrovolné svazky obcí, příspěvkové organizace i školské právnické osoby jsou
legislativně upraveny prakticky jen v základních obrysech, je nutno klást veliký důraz na přesné,
detailní a všechny potenciální konfliktní momenty jasně a srozumitelně řešící formulování všech
smluv a zakládacích dokumentů, z nichž má fungování svazkové školy vycházet. Zde bude metodická
pomoc ministerstva zřejmě nezastupitelná.
Pokud jde o stránku ekonomickou, zřízení svazkové školy by měla předcházet detailní analýza,
vyčíslující prokazatelné finanční úspory. Ty je pak možno přihodit na váhy na druhou misku proti
ztrátě řídící autonomie jednotlivých obcí. Vzhledem k tomu, že ve většině případů by bylo značně
komplikované, kdyby se žáci v rámci výuky měli pohybovat mezi jednotlivými obcemi, nepovede
zřejmě zřízení svazkové školy ve většině případů ke slučování výuky napříč původně samostatnými
školami v jednotlivých obcích a úspora mzdových nákladů tak nemusí nutně představovat až tak
významnou položku.
Závěr
Investice do vzdělání jsou v České republice na všech stupních veřejné správy v porovnání s ostatními
vyspělými zeměmi dlouhodobě podfinancované, podpora primárního vzdělávání patří dlouhodobě
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
298
mezi jedny z nejproblémovějších oblastí. Malé obce, které jsou v české sídelní struktuře převládajícím
typem sídel, mají zároveň jen omezené finanční zdroje, které by mohly investovat do provozu a
investic do vzdělávání. I přes dlouhodobé diskuse o potřebách určité míry centralizace při zajišťování
veřejných služeb, zůstává autonomie obcí a měst poměrně vysoká a slučování obcí pro výkon
vybraných agend je považováno za nepřiměřený zásah do územní samosprávy ze strany státu.
Zajímavostí je, že např. švýcarské obce a města, jejichž postavení vychází ze silné tradice demokracie
a autonomie, mají v některých kantonech meziobecní spolupráci pro oblast školství a zajišťování
základních škol definovanou jako povinnou. Některé kantony mohou ukládat meziobecní spolupráci
jako povinný nástroj i pro zajišťování dalších požadovaných služeb. Tato spolupráce má legislativní
základ v zákonech jednotlivých kantonů již od začátku dvacátého století a je vynucována i finančními
nástroji.
Při vytváření svazkových škol mohou české obce navázat na silnou tradici meziobecní spolupráce a na
zkušenosti získané při realizaci společných projektů. Vznik svazkových škol je závažným
rozhodnutím pro představitele obcí, který s sebou nese vysoké nároky jak na jednotlivé zástupce obcí,
tak i na ředitele svazkových škol. Zakládání svazkových škol vyžaduje kontinuální metodickou a
finanční podporu ze strany ústředních institucí státní správy, které by však neměly být realizovány na
úkor obcí, které svazkové školy nebudou mít zájem zřizovat.
Svazkové obce samy o sobě nezaručí zachování a rozvoj škol na venkově, ale při dobře nastavené
vzájemné spolupráci a komunikaci mezi jednotlivými starosty, rodiči a veřejností mohou být jedním
z nástrojů jejich stabilizace. Atraktivita tohoto řešení má přitom řadu konsekvencí a dozajista bude
velmi významně ovlivněna také celkovým nastavením školského systému a jeho financování, o němž
probíhají neustálé debaty a v němž lze v nedaleké budoucnosti čekat dosti zásadní změny.
Literatura
[1] FRIČOVÁ, I., JUPA, I., (2014). Svazkové školy. Moderní vyučování: časopis na podporu rozvoje škol, iss.
1-2, pp. 16-17. ISSN 1211-6858.
[2] KATZOVÁ, P., (2008). Školský zákon: komentář. Praha: ASPI. ISBN 978-80-7357-421-3.
[3] KVAČKOVÁ R., (2014). Jak se (ne)daří sloučeným školám. Lidové noviny 9.1. 2014. [online]. [cit. 2014-
4-5]. Dostupné z: <http://www.eduin.cz/clanky/lidove-noviny-jak-se-nedari-sloucenym-skolam/>
[4] MŠMT., (2012). Školy zřizované svazky obcí, nové možnosti a možnosti volby… aneb jak dělat správné
věci správně. Průvodce pro zřizovatele a ředitele škol, pro pedagogy a rodiče žáky - argumenty, p-příklady
a informace o tom, co jsou školy zřizované svazky obcí a proč a jak je (ne)zřizovat. MŠMT.
[5] OCHRANA, F., PAVEL, J., VÍTEK, L. a kol., (2010). Veřejný sektor a veřejné finance. Praha: Grada.
ISBN 978-80-247-3228-2.
[6] POSPÍŠIL, P. a kol., (2013). Právnické osoby obcí a krajů. Praha: Wolters Kluwer. ISBN 978-80-7357-
982-1
[7] RYŠAVÝ, I. (2014). Svazkových škol mnoho není, avšak bude jich asi přibývat. Moderní obec, iss.1, pp.
6-10. ISSN 1211-0507.
[8] STARÝ, M., KHENDRICHE TRHLÍNOVÁ, Z., (2013). Provision of primary education by municipalities
and towns: selected reflections. In 16th International Colloquium on Regional Sciences. Conference
Proceedings. Brno: Masarykova univerzita. pp. 459-465. ISBN 978-80-210-6257-3. DOI:
10.5817/CZ.MUNI.P210-6257-2013-57.
[9] VONDROVÁ, Š., (2013). Svazkové školy jsou optimální, ale…. Obec a finance. iss. 2, pp. 24-25. ISSN
1211-4189.
[10] Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení).
[11] Zákon č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, ve znění pozdějších předpisů.
[12] Zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání
Příspěvek byl zpracován v rámci grantu „Analýza institucionální podpory socio-ekonomického
rozvoje venkova“, který je podporován z prostředků Specifického vysokoškolského výzkumu na rok
2014, číslo 7427. VŠFS o.p.s. Praha.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
299
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-6840-2014-37
SPOLUPRÁCE PODNIKŮ, ŠKOL A VEŘEJNÉ SPRÁVY PŘI
PLÁNOVÁNÍ LIDSKÝCH ZDROJŮ V PLZEŇSKÉM KRAJI
PRO OBDOBÍ 2014–2020
THE COOPERATION BETWEEN ENTERPRISES, EDUCATIONAL
INSTITUTIONS AND PUBLIC ADMINISTRATION IN HUMAN
RESOURCE PLANNING IN THE PILSEN REGION FOR THE PERIOD
2014–2020
ING. LUKÁŠ KAŇKA
DOC. RNDR. JIŘÍ JEŽEK, PH.D.
Katedra geografie
Fakulta ekonomická
Západočeská univerzita v Plzni
Department of Geography
Faculty of Economics
University of West Bohemia
 Tylova 18, 306 14 Plzeň, Czech Republic
E-mail: kankal@kge.zcu.cz, jezekji@kge.zcu.cz
Anotace
Příspěvek se zabývá spoluprácí podnikatelské sféry, vědecko-výzkumných institucí a veřejné správy
při plánování lidských zdrojů v Plzeňském kraji pro období 2014–2020. Teoretickým základem této
formy spolupráce je koncept trojité šroubovice. Příspěvek prezentuje empirické údaje, které byly
získány na základě dotazníkového šetření realizovaného katedrou geografie Západočeské univerzity
v Plzni na přelomu let 2013 a 2014. Příspěvek poukazuje na to, že nedostatek odborných pracovních
sil si vyžaduje koncepční řešení. Jednou z možností, vedoucích k zajištění dostatečného počtu
technicky vzdělaných pracovníků je strategická spolupráce třech šroubovic – podnikatelské,
akademické a veřejné sféry.
Klíčová slova
koncept trojité šroubovice, technické vzdělávání, odborné pracovní síly, Plzeňský kraj
Annotation
The paper deals with the cooperation between enterprises, research institutions and public
administration in human resource planning in the Pilsen Region for the period 2014–2020. The
theoretical basis of this type of cooperation is the concept of the triple helix. The paper presents
empirical data that have been obtained on the basis of a survey questionnaire conducted by the
Department of Geography at the University of West Bohemia at the turn of the year 2013 and 2014.
This paper points out that the lack of technically skilled manpower requires a conceptual solution.
One of the ways to ensure an adequate number of technically skilled manpower is a strategic
cooperation of three helices – enterprises, academic sphere and public administration.
Key words
Triple Helix concept, technical education, technically skilled manpower, Pilsen Region
JEL classification: H70, I29, J01, L14
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
300
Úvod, cíl a metodika práce
Cílem tohoto příspěvku je zveřejnění dílčích výsledků průzkumu v oblasti spolupráce podniků,
vzdělávacích institucí a veřejné správy při organizaci technického vzdělávání a plánování lidských
zdrojů v Plzeňském kraji pro období 2014–2020. Teoretickým východiskem této práce je koncept
„The Triple Helix“. Empirické údaje pro účely tohoto příspěvku byly získány na základě provedeného
dotazníkového šetření realizovaného katedrou geografie Západočeské univerzity v Plzni na přelomu
let 2013 a 2014.
Otázkami spolupráce podnikatelské sféry (soukromých podniků, jejich sdružení, strategických aliancí
apod.), vědecko-výzkumných organizací (univerzit, výzkumných zařízení apod.) a veřejné správy
(národní, krajských, municipálních) při vytváření inovací se zabývá koncept „The Triple Helix“,
neboli koncept „trojité šroubovice“ či „triády“. Hlavním úkolem veřejné správy je v tomto konceptu
zajistit taková systémová opatření, směřující k podpoře oborů, které významnou měrou ovlivňují
ekonomickou prosperitu dané země. Koncept trojité šroubovice se dnes uplatňuje v řadě
nejvyspělejších zemí (Švédsko např. využilo tento koncept jako operační strategii regionálního
rozvoje).
Koncept trojité šroubovice vznikl v 90. letech 20. století (Etzkowitz, 1993; Etzkowitz a Leydesdorff,
1995 a 2000). Jeho teoretickým východiskem byly zamýšlené a nezamýšlené změny vztahů mezi
třemi klíčovými skupinami aktérů (1. věda, výzkum a vzdělávání, 2. podniková sféra, 3. veřejná
správa) s ohledem na jejich adaptabilitu vůči tržnímu prostředí, technologickým změnám,
institucionálním a politickým změnám a podobně (Blažek, 2012). Koncept představuje posun od
převládajícího bilaterálního vztahu mezi průmyslovými odvětvími a průmyslovými podniky směrem
k trilaterálním vztahům mezi podniky, univerzitami a vládami v podmínkách znalostní společnosti.
Východiskem úvah je skutečnost, že klíčovým potenciálem inovativně orientovaného ekonomického
růstu tvoří univerzity a prostřednictvím propojování univerzit (akademické sféry), podniků (soukromé
sféry) a vlády (veřejné sféry) je podněcováno utváření nových institucionálních a sociálních forem
produkce, transferu a aplikací znalostí. Koncept trojité šroubovice tak nabízí obecný rámec výzkumu
inovační dynamiky a tvorby nadnárodních (evropských), národních a regionálních inovačních politik a
strategií.
První dimenze triády (obrázek 1) představuje interní transformaci každé ze šroubovic, což může být
např. rozvoj okrajových vazeb mezi podniky prostřednictvím strategických aliancí. Druhý model
znamená ovlivňování jedné šroubovice druhou, to znamená např. změnu podmínek pro nakládání
s duševním vlastnictvím ve výzkumu a vývoji, iniciovanou národní vládou. Třetí rozměr pak
představují nové překrývající se trilaterální sítě organizací, vytvářející inovativní prostředí a generující
nové nápady a projekty. Vzniká flexibilní systém, v němž si jednotlivé sféry navzájem přebírají své
role. Jako příklad můžeme uvést situaci, kdy univerzita je zakladatelem podniků prostřednictvím
svých inkubátorů nebo když průmyslové podniky hrají roli vzdělávacích institucí pro pracovníky
univerzit. (Etzkowitz 2002; Etzkowitz 2003; Wessner 1999 a jiní)
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
301
Obr. 1: Tři dimenze trojité šroubovice
Zdroj: vlastní zpracování dle Etzkowitz (2002), 2014
Klíčovým prvkem konkurenceschopnosti firem a regionálního rozvoje se stávají inovace. Regiony
mohou rozvíjet své inovační prostředí díky regionálním inovačním systémům a inovačním strategiím,
které jsou podle Blažka (2012) nedílnou součástí soudobých institucionálních přístupů ke studiu
a konceptualizaci regionálního rozvoje. Koncept trojité šroubovice navazuje v teorii regionálního
rozvoje na koncept regionálních inovačních systémů, koncipovaný P. Cookem (1992), jehož
středobodem je tvorba znalostí (ve výzkumných ústavech a na vysokých školách) a jejich následné
uplatnění ve firmách daného regionu. Regionální inovační systém tak může působit jako stimul
posilující územní soudržnost anebo jako stabilizační prvek vzdělané pracovní síly.
Analýza potřeb trhu práce s důrazem na zajištění odborných pracovních sil
v Plzeňském kraji na období 2014–2020
Klíčovým faktorem konkurenceschopnosti české ekonomiky v posledních letech již není levná
pracovní síla, ale vzdělanost a kreativita (tvůrčí práce) pracovníků. Jak uvádí zástupci velkých firem
typu ČEZ, Škoda Auto či Siemens, tak u nás existuje nedostatek středoškolsky a vysokoškolsky
vzdělaných odborných pracovních sil. Podle jejich propočtů jim chybí cca 14 tisíc techniků (Vondrák,
2011). Vzdělávat a připravovat na povolání dostatečný počet odborných pracovních sil je tak výzvou
pro vysokoškolské instituce v regionech. V této souvislosti je klíčovou otázkou koordinace
technického vzdělávání na krajské a národní úrovni. Je tato koordinace dostatečná? Mají
podnikatelské subjekty zájem participovat na vzdělávání nových odborných pracovních sil, které jim
chybí (nejenom důsledkem nepříznivého demografického vývoje)?
Na přelomu let 2013 a 2014 bylo realizováno dotazníkové šetření, které se zabývalo problematikou
veřejné podpory technického vzdělávání v Plzeňském kraji v období 2014–2020. Kromě Západočeské
univerzity v Plzni se do průzkumu zapojil Svaz průmyslu a dopravy ČR, Česko-německá obchodní
a průmyslová komora, Okresní hospodářská komora Plzeň-jih, Okresní hospodářská komora Plzeňsko
a vládní agentura CzechInvest. Cílem tohoto průzkumu bylo zjistit, kolik pracovníků budou podniky
z Plzeňského kraje potřebovat v období 2014–2020 a jaký je jejich zájem o spolupráci při plánování
lidských zdrojů se středními a vysokými školami. Dotazníkové šetření provedla katedra geografie
Západočeské univerzity v Plzni formou elektronického dotazníku a několika strukturovaných
rozhovorů. Pro dotazníkové šetření byly vybrány podniky v rámci Plzeňského kraje podle oboru
podnikání dle klasifikace ekonomických činností (CZ-NACE) – výběr souboru podniků byl proveden
v rámci těchto oddílů:
 oddíl 26: Výroba počítačů, elektronických a optických přístrojů a zařízení;
 oddíl 27: Výroba počítačů, elektronických a optických přístrojů a zařízení;
 oddíl 28: Výroba strojů a zařízení j. n.;
 oddíl 29: Výroba motorových vozidel (kromě motocyklů), přívěsů a návěsů;
 oddíl 30: Výroba motorových vozidel (kromě motocyklů), přívěsů a návěsů;
 oddíl 33: Opravy a instalace strojů a zařízení;
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
302
 oddíl 42: Inženýrské stavitelství;
 oddíl 62: Činnosti v oblasti informačních technologií;
 oddíl 63: Informační činnosti;
 oddíl 71: Architektonické a inženýrské činnosti; technické zkoušky a analýzy;
 oddíl 72: Výzkum a vývoj;
 oddíl 95: Opravy počítačů a výrobků pro osobní potřebu a převážně pro domácnost.
Prostřednictvím online databáze firem, jejímž provozovatelem je společnost HBI Česká republika
s.r.o., bylo na území Plzeňského kraje identifikováno 610 podniků. Při vyhledávání v databázi byla
stanovena následující kritéria:
 územní vymezení: Plzeňský kraj;
 obor podnikání: dle výše uvedeného seznamu dle klasifikace CZ-NACE;
 počet zaměstnanců: podniky s více než 10 zaměstnanci;
 kontakt: podniky s uvedeným kontaktním emailem.
V rámci šetření bylo zodpovězeno celkem 166 dotazníků. Návratnost vyplněných dotazníků tak činila
celkem 27,21%. Velikostní struktura firem, které se zúčastnily dotazníkového šetření, je uvedena
v tabulce 1.
Tab. 1: Velikostní struktura firem dle počtu zaměstnanců – zodpovězené dotazníky
Počet zaměstnanců Počet firem Počet firem v [%]
10-25 45 27%
26-100 48 29%
101-500 60 36%
501-1000 8 5%
1001-3000 5 3%
Celkem 166 100%
Zdroj: Katedra geografie ZČU v Plzni, Plzeň, 2014
Při vyhodnocování dotazníkového šetření byly dotazované podnikatelské subjekty rozděleny na
výrobní (110) a nevýrobní podniky (56), přičemž do kategorie výrobní podnik byly zařazeny podniky,
v nichž více jak 50 % pracovních míst je umístěno ve výrobě. Dotazované podnikatelské subjekty
byly podle sektorů národního hospodářství rozděleny na primární sektor (5%), sekundární sektor
(74%) a terciérní sektor (21%). Na obrázku 2 je znázorněno procentuelní zastoupení dotazovaných
podniků podle sektorů národního hospodářství a podle podílu pracovníků ve výrobě a mimo výrobu.
Obr. 2: Procentuální zastoupení dotazovaných podniků podle sektorů a podle podílu pracovníků ve
výrobě a mimo výrobu
Zdroj: Katedra geografie ZČU v Plzni, Plzeň, 2014
V rámci situační analýzy dotazované firmy identifikovaly typy profesí, u kterých mají problémy
s jejich obsazováním. Z výsledků průzkumu vyplynulo, že nejhůře se na trhu práce poptávají
100.0
77.2
20.0
22.8
80.0
0
20
40
60
80
100
primér sekundér terciér
Výrobní Nevýrobní
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
303
konstruktéři, svářeči a zámečníci. Na obrázku 3 uvádíme detailní přehled sedmnácti obtížně
obsaditelných pracovních pozic, které uvedly dotazované podniky.
Obr. 3: Přehled těžko obsaditelných pracovních pozic
Zdroj: Katedra geografie ZČU v Plzni, Plzeň, 2014
Dotazované podniky dále uvedly, že pro další období 2014–2020 předpokládají, že do důchodu odejde
téměř 5400 zaměstnanců. Nejvíce se to bude týkat následujících profesí: dělník (575 zaměstnanců),
řidič (257), technicko-hospodářský pracovník (179), zámečník (89), strojní mechanik (71), střední
zdravotnický pracovník (71), strojník (45), konstruktér (37), prodavač (36), pracovník výroby (29),
operátor výroby (28), šička (28) a údržbář (27). Přibližně 62% dotázaných podniků neuvedlo přesnou
specifikaci pracovní pozice.
V Plzeňském kraji se mezi firmami v budoucnosti rovněž očekává nárůst v počtu nově vytvořených
pracovních míst. Z průzkumu vyplývá, že dotázané firmy v následujících sedmi letech předpokládají
vytvořit 1221 pracovních míst. Největší poptávka na trhu práce, podle jejich názoru, bude po profesích
jako dělník (277 zaměstnanců), strojní mechanik (270), obsluha strojů (150), pracovník výroby (64),
projektant (47), operátor (31), zámečník (30), elektromontér (30), programátor (17), konstruktér (16),
svářeč (16), montér (12), elektrikář (10) a softwarový inženýr (10). Přibližně 15% dotazovaných
podniků neuvedlo přesnou specifikaci pracovní pozice. Nejvíce tak v příštím období budou poptávány
profese s učňovským vzděláním (590 zaměstnanců), s vysokoškolským vzděláním (49), se základním
vzděláním (34) a se středoškolským vzděláním s maturitou (24). Zbylých 43% odpovědí týkajících se
požadavků na vzdělání nově příchozích zaměstnanců zůstalo bez bližší specifikace. Předpokládaný
počet nově vytvořených pracovních míst souvisí samozřejmě i s plánovaným rozšířením výroby – ve
sledovaném období předpokládá rozšíření výrobních kapacit necelých 39% dotázaných podniků.
Klíčovým faktorem pro plánování lidských zdrojů bude spolupráce mezi vzdělávacími institucemi
a podnikatelskými subjekty za podpory veřejné správy. Je však o tuto spolupráci ze strany podniků
dostatečný zájem? V rámci provedeného průzkumu byla rozlišena spolupráce mezi podniky
a vzdělávacími institucemi na dvě části: spolupráce se středními a vysokými školami. Častější je
realizace spolupráce firem se středními školami (76 ze 166 dotazovaných podniků). Zájem
o spolupráci projevilo pouhých 13% podniků. Dvě pětiny respondentů jakoukoliv formu spolupráce se
středními školami nepředpokládají. V případě spolupráce s vysokými školami je zájem o spolupráci
0 5 10 15 20 25
konstruktér
svářeč
zámečník
elektrikář
nástrojař
obsluha NC strojů
strojní mechanik
programátor
lakýrník
obráběč
frézař
brusič
seřizovač
technolog
elektrotechnik
ošetřovatel
projektant
Počet podniků
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
304
ještě nižší (11%) a nezájem o tuto formu spolupráce uvedlo 55% dotazovaných podniků. Přibližně
jedna třetina podniků v současné době již spolupracuje s vysokými školami (nejintenzivnější
spolupráce pak probíhá mezi strojními a elektrotechnickými fakultami různých vysokých škol
a univerzit).
Pro zvýšení zájmu o studium je nutné vzájemně spolupracovat v oblasti propagace technického
vzdělání u žáků a studentů. Přibližně 60% všech respondentů vyjádřilo zájem o zapojení žáků
a studentů do propagace oboru. Konkrétní formy zapojení studentů do propagace technického
vzdělávání očima zástupců podnikatelské sféry uvádíme v tabulce 2.
Tab. 2: Konkrétní formy zapojení studentů do propagace technického vzdělávání
Forma zapojení
Počet podniků
(více možných
odpovědí)
Podíl na
celkovém počtu
podniků (166)
v [%]
spolupráce se zvolenou školou při odborném výcviku 57 34
exkurze žáků a studentů do firmy 53 32
prezentace firmy a jejích výrobků na školách 39 23
články o perspektivě oboru a firmy do krajských časopisů a novin 25 15
besedy s žáky a studenty a s jejich rodiči 18 11
spolupráce odborníků z praxe při teoretické výuce odborných předmětů 18 11
školení pedagogů ve firmě 12 7
praxe ve firmě, možnost brigád, DPP 6 4
ostatní 4 2
Zdroj: Katedra geografie ZČU v Plzni, Plzeň, 2014
Nejvhodnějšími formami propagace technického vzdělávání u žáků a studentů jsou podle dotázaných
firem (1.) spolupráce se zvolenou školou při odborném výcviku, (2.) exkurze žáků a studentů do firmy
a (3.) prezentace firmy a jejích výrobků na školách.
Závěr
Stále více diskutovaným tématem ekonomického a inovačního rozvoje v České republice se stává
nedostatek odborných pracovních sil na trhu práce. Tento problém, který je důsledkem nejenom
nepříznivého demografického vývoje, si vyžaduje koncepční řešení. Jednou z možností, vedoucích
k zajištění dostatečného počtu technicky vzdělaných pracovníků je strategická spolupráce třech
šroubovic – podnikatelské, akademické a veřejné sféry. Tato spolupráce je však podmíněna
zainteresovaností všech tří sfér a jejich ochotou spolupracovat. Na základě provedeného průzkumu
podnikatelských subjektů v Plzeňském kraji jsme dospěli k poznání, že zájem ze strany podniků je
relativně malý. Zůstává otázkou, jak motivovat podniky, aby se aktivněji podílely na tvorbě
odborných pracovních sil. Včasná komunikace potřeb podnikatelských subjektů a jejich předání
příslušným orgánům veřejné správy a vzdělávacím institucím může přitom urychlit a zefektivnit
proces formování požadovaných odborných pracovních sil na trhu práce.
Literatura
[1] COOKE, P., HEIDENREICH, M., BRACZYK, H. J., (2004). Regional innovation systems: the role of
governance in a globalized world. London: Routladge. ISBN 0-415-303368-9.
[2] ETZKOWITZ, H., LEYDESDORFF, L. (1995). The Triple Helix---University-Industry-Government
Relations: A Laboratory for Knowledge-Based Economic Development. [online]. [cit. 2014-04-10].
Dostupné z: <http://www.leydesdorff.net/th1/>.
[3] ETZKOWITZ, H., (2008). The Triple Helix: university-industry-government innovation in action. New
York: Routledge. ISBN 02-039-2960-8.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
305
[4] LEYDESDORFF, L. (2012). The Triple Helix of University-Industry-Government Relations. [online]. [cit.
2014-04-10]. Dostupné z: <http://eprints.rclis.org/16559/1/The%20Triple%20Helix%20of%20
University-Industry-Government%20Relations.Jan12.pdf>.
[5] BLAŽEK, J., UHLÍŘ, D., (2011). Teorie regionálního rozvoje: nástin, kritika, implikace. Praha:
Karolinum. ISBN 978-80-246-1974-3.
[6] VONDRÁK, I., (2011). Klíčové slovo konkurenceschopnost. [online]. [cit. 2014-04-10] Dostupné
z: <http://www.vsb.cz/blog/cs/von05?id=44>.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
306
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-6840-2014-38
ZHODNOCENÍ PODPORY VYSOKOŠKOLSKÉHO
VZDĚLÁVÁNÍ V RÁMCI OP VZDĚLÁVANÍ PRO
KONKURENCESCHOPNOST
EVALUATION OF THE HIGHER EDUCATION SUPPORT WITHIN
THE OPERATIONAL PROGRAMME EDUCATION FOR
COMPETITIVENESS
RNDR. JANA KOUŘILOVÁ, PH.D.
ING. JANA FOLKOVÁ
Katedra regionálních studií
Národohospodářská fakulta
Vysoká škola ekonomická v Praze
Department of Regional Studies
Faculty of Economics
University of Economics, Prague
 nám. W. Churchilla 4, 130 67 Praha, Czech Republic
E-mail: jana.kourilova@vse.cz, folkova.jana@seznam.cz
Anotace
Cílem tohoto příspěvku je zhodnocení realizaci podpory zkvalitnění vysokoškolského vzdělávání
v rámci oblasti podpory 2.2 – Vysokoškolské vzdělání Operačního programu vzdělávání pro
konkurenceschopnost v období 2008-2011. Vysoké školy jsou hodnoceny podle úspěšnosti projektů
předkládaných v jednotlivých výzvách, objemu finančních prostředků, včetně přepočtů na studenta či
akademického pracovníka. Z analýz vyplývá větší zájem i úspěšnost v jednotlivých výzvách ze strany
veřejných vysokých škol. Z hlediska počtu podpořených projektů i celkových finančních prostředků
byla nejúspěšnější Univerzita Palackého v Olomouci, následovaná Masarykovou univerzitou v Brně a
s poměrně výrazným odstupem pak Vysokým učením technickým v Brně. V závěru jsou porovnány
finanční prostředky realizované v rámci oblasti podpory 2.2 v jednotlivých krajích ČR. Nejvíce
finančních prostředků získaly vysoké školy v Jihomoravském kraji, v přepočtu na 1 studenta byl
nejúspěšnější kraj Olomoucký.
Klíčová slova
vysoké školy, operační program, vysokoškolské vzdělávání, finanční podpora
Annotation
This paper focuses on the implementation of support for the improvement of higher education in the
area of intervention 2.2 - Higher Education within Operational Programme Education for
Competitiveness in 2008-2011. Universities are ranked by the success of the projects submitted in the
individual calls, the volume of financial resources, including conversion to a student or a staff
member. Analyzes show a greater interest and success in individual calls from the public universities.
In terms of the number of supported projects and total funding Palacky University Olomouc was the
most successful, followed by Masaryk University and the University of Technology in Brno. Finally,
the Czech regions are compared under the funds realized in the area of intervention 2.2. Universities
in Jihomoravský region obtained the most volume of funds, universities in Olomoucký region were the
most succesful in finance per a student.
Key words
universities, operational programme, higher education, financial support
JEL classification: I250, J240
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
307
Úvod
Lidské zdroje ovlivňují rozvoj regionů v širokém spektru sociálních a ekonomických aktivit. Velkou
roli sehrává vzdělání jako jedna z charakteristik obyvatel území, neboť vyšší úroveň dosaženého
vzdělání je předpokladem flexibility obyvatel a tím i konkurenceschopnosti regionu. Česká republika
zdůrazňuje vzdělání jako základní hodnotu společnosti znalostí a základ své konkurenceschopnosti.
Vzdělanostní struktura obyvatel České republiky se na rozdíl od vyspělých zemí vyznačuje relativně
nízkým podílem osob s dosaženým vysokoškolským vzděláním. Společenská poptávka po tomto
stupni vzdělávání vedla po r. 1990 a zejména pak po r. 1998, kdy byl přijat zákon č. 111/1998 Sb. o
vysokých školách, k rozvoji vysokých škol veřejných i soukromých a k velkému nárůstu počtu
studentů na vysokých školách. Rozvojem vysokoškolského vzdělávání na území ČR se zabývá např.
Bartoňová, 2007, Kleňhová, 2010, Hulík, 2010, Fischer, Mazouch, 2010, Fialová, 2011, Kouřilová,
Vlčková, 2010, Kouřilová, Krejčová, 2013. Zásadní otázkou současnosti je kvalita poskytovaného
vysokoškolského vzdělání; v České republice se vede diskuze o měření kvality vzdělání (viz např.
Bartoňová, 2013, Kotýnek, 2013, Kleňhová, 2013, Fischer, 2013 Hulík, 2014), včetně
vysokoškolského. Na zlepšení kvality vzdělávání byl zaměřen také Operační program Vzdělávání pro
konkurenceschopnost (OP VK) v programovacím období 2007-2013.
Cílem tohoto příspěvku je analyzovat a zhodnotit podporu OP VK realizovanou v oblasti 2.2
Vysokoškolské vzdělávání, a to podle počtu projektů a objemu finančních prostředků, které získaly
jednotlivé vysoké školy v rámci 5 vyhlášených výzev v období 2008-2011.
1. Současná situace
Česká republika disponuje poměrně rozsáhlou sítí vysokých škol, která je ale regionálně nevyrovnaná.
Celkem je v současnosti v ČR, podle údajů dostupných na MŠMT, 26 veřejných, 2 státní a 44
soukromých vysokých škol a univerzit. Nejvíce institucí vysokoškolského vzdělávání je lokalizováno
v hl. městě Praze, které je historicky naším nejvýznamnějším vzdělávacím centrem, dále pak v Brně.
V každém krajském městě sídlí alespoň jedna univerzita, výjimkami jsou Jihlava s Vysokou školou
polytechnickou a Karlovy Vary, v nichž se nachází detašované pracoviště Západočeské univerzity (se
sídlem v Plzni) (Kouřilová, Vlčková, 2010).
Existence a rozvoj vysokých škol v regionech přinášejí nové rozvojové možnosti do území. Ve vztahu
k rozvoji prostředí regionu se často vyzdvihuje úloha terciárního vzdělávání, zejména vysokých škol
jako důležitých center vzdělanosti, která mohou napomáhat vzniku a šíření inovací a tím
socioekonomickému rozvoji území (např. Lundvall, 2002, Peters, 2006, Hudson, 2006). Nicméně
z provedených empirických studií (např. Neave, 1979, OECD, 2005) vyplývá, že instituce terciárního
vzdělávání se stávají „motorem“ místní či regionální ekonomiky pouze za určitých podmínek, a to
zejména v růstových regionech (regionalizací vysokých škol se zabýval např. Lane, 1984).
V současnosti se zdůrazňuje zejména role institucí terciárního vzdělávání při vzniku, rozvoji a šíření
inovací v území, z nichž vycházejí koncepty triple helix, regionálních inovačních systémů či klastry
(Blažek, Uhlíř, 2011). Nelze však zapomínat, že hlavní roli, kterou vysoké školy plní, je role
vzdělávací a důležitým faktorem je kvalita a organizace vzdělávacího procesu, resp. kvalita vysoké
školy (např. Billing, 2004, Kondakci a Van den Broeck, 2009, Waeraas a Solbakk, 2009).
Poměrně razantní rozvoj vysokých škol v České republice po r. 1998 s sebou přinesl určité problémy
spojené se změnou struktury studovaných oborů, s poklesem podílu studentů technických,
technologických a přírodovědných oborů a také problémy se zajištěním a udržením kvality vzdělání
(Kouřilová, Krejčová, 2013). Právě na modernizaci, růst kvality a rozvoj vzdělávání vysokoškolského
stupně byly alokovány finanční prostředky v rámci Operačního programu Vzdělávání pro
konkurenceschopnost (OP VK), který byl finančně podporován Evropským sociálním fondem
v období 2007-2013. Prostředky tohoto operačního programu směřovaly do regionů soudržnosti cíle
Konvergence, což byly v období 2007-2013 všechny regiony ČR s výjimkou hl. města Prahy. Pražské
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
308
vysoké školy a univerzity se mohly zapojit do této oblasti podpory, pokud jejich projekt byl realizován
mimo území hl. m. Prahy.
2. Podpora vysokoškolského vzdělávání prostřednictvím OP Vzdělávání pro
konkurenceschopnost
Česká republika připravila pro čerpání prostředků z Evropského sociálního fondu v programovacím
období 2007-2013 Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost, jehož prioritní osa 2 se
zaměřovala na terciární vzdělávání a byla rozdělena na 2 oblasti podpory – na podporu vyššího
odborného a vysokoškolského vzdělávání. V tomto příspěvku se zaměřujeme pouze na podporu
vysokoškolského vzdělávání v rámci oblasti podpory 2.2 – Vysokoškolské vzdělávání. V této oblasti
podpory byl kladen důraz na „zohlednění nabídky především bakalářských studijních programů ve
vztahu k potřebám a uplatnění absolventů na trhu práce. Navazující magisterské a doktorské programy
se měly stát více výběrovými a více podporovat VaV.“(MŠMT, 2007)
Globálním cílem této oblasti podpory bylo „zvýšení kvality a prohloubení diverzifikace vysokých škol
s důrazem na požadavky znalostní ekonomiky“. Na tento globální cíl navazovaly dva specifické cíle:
1. Inovace a zvýšení kvality studijních programů vysokých škol.
2. Zvýšení uplatnitelnosti absolventů vysokých škol na trhu práce. (MŠMT, 2007)
Podporovanými aktivitami v oblasti 2.2 byly inovace studijních programů, zapojení odborníků z praxe,
zvýšení možnosti mezioborových studií, podpora praxí a stáží studentů, zvyšování odborných znalostí
akademických pracovníků či podpora spolupráce vzdělávacích institucí. Projekty spadající do této
oblasti podpory byly financovány prostřednictvím nevratné finanční pomoci. Výše spolufinancování
mohla dosahovat až 100 % způsobilých výdajů, z čehož 85 % spolufinancoval ESF a zbylých
15 % národní veřejné zdroje. Příjemcem podpory v této oblasti mohly být pouze vysoké školy (dále
VŠ) dle zákona o vysokých školách č. 111/1998 Sb., které svůj projekt realizovaly na území regionů
cíle „Konvergence“. Do cílových skupin byli zařazeni studenti VŠ, zájemci o studium na VŠ,
akademičtí pracovníci a ostatní pracovníci VŠ a pedagogičtí pracovníci primárního, sekundárního a
terciárního stupně vzdělávání v případě tvorby partnerství. (MŠMT, 2007).
Na podporu vysokoškolského vzdělávání bylo původně alokováno celkem 259,2 mil. EUR, což je při
kurzu 25 Kč více než 6,48 mld. Kč, které měly být v průběhu programového období rozděleny mezi
žadatele (MŠMT, 2007). Celková alokace nakonec činila 7,5 mld. Kč. Pro oblast podpory 2.2
Vysokoškolské vzdělávání bylo určeno v období 2008-2011 celkem 5 výzev:
 První výzva (výzva č. 7) v oblasti podpory 2.2 Vysokoškolské vzdělávání byla vyhlášena od
19. května do 19. září 2008. Alokace této výzvy byla 1,2 mld. Kč, minimální limit na finanční
podporu byl 1 mil. Kč a maximální limit 20 mil. Kč. Tato výzva byla velice široce zaměřena - od
inovací studijních programů, přes spolupráci, partnerství a mobilitu až po zvyšování odbornosti
pedagogických pracovníků VŠ. (MŠMT, 2008)
 Druhá výzva (výzva č. 15) byla vyhlášena od 8. června do 25. září 2009. Na tuto výzvu bylo
alokováno 1,7 mld. Kč, minimum na jeden projekt bylo 3 mil. Kč, maximum 25 mil. Kč. Cílem
výzvy bylo zvýšení kvality a prohloubení diverzifikace vysokých škol s důrazem na požadavky
znalostní ekonomiky (inovace studijních programů/oborů, vzdělávání pracovníků vysokých škol).
(MŠMT, 2009)
 Třetí výzva (výzva č. 18) v oblasti podpory 2.2 byla vyhlášena na období od 29. března do 28.
května 2010. Na tuto výzvu bylo alokováno 300 mil. Kč, minimum na projekt činilo 3 mil. Kč a
maximum 20 mil. Kč. Tato výzva byla zaměřena na řešení situace pedagogických pracovníků s
nedostatečnou kvalifikací, kteří byli povinni si tuto kvalifikaci k výkonu svého zaměstnání
doplnit dle novely zákona č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících a o změně některých
zákonů, a vytvoření dostatečné nabídky již existujících studijních programů/oborů v takových
formách, které jsou vhodné pro studium při zaměstnání. (MŠMT, 2010)
 Čtvrtá výzva (výzva č. 28) oblasti podpory 2.2 byla vyhlášena jako průběžná v období od 11.
ledna do 25. listopadu 2011. Průběh výzvy byl tří kolový (7. – 11. února 2011, 11. – 15. dubna
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
309
2011 a 21. – 25. listopadu 2011). Celková alokace na výzvu byla 2 mld. Kč, kdy minimum na
projekt bylo 10 mil. Kč a maximum 100 mil. Kč. Cílem výzvy byla podpora aktivit zaměřených
na zkvalitnění procesu a výsledků dosahovaných v oblasti vysokoškolského vzdělávání
s důrazem zejména na podporu spolupráce na úrovni kateder, fakult, vysokých škol a praxe.
(MŠMT, 2011a)
 Pátá výzva oblasti podpory 2.2 (výzva č. 28) byla vyhlášena od 15. března do 25. listopadu 2011.
Průběh výzvy byl dvoukolový (16. – 20. května 2011 a 21. – 25. listopadu 2011). Alokace na tuto
výzvu byla 400 mil. Kč, kdy minimum na projekt představovalo 5 mil. Kč a maximum 90 mil.
Kč. Cílem výzvy bylo zkvalitnění a rozšíření možnosti studia na vysokých školách pro studenty
se specifickými vzdělávacími potřebami (s pohybovým, smyslovým, psychickým, kognitivním a
jiným zdravotním postižením a jejich kombinací a se socio-ekonomickým znevýhodněním), a to
optimalizací podmínek umožňujících jejich studium včetně zajištění podpůrných služeb ze strany
vysokých škol. (MŠMT, 2011b)
3. Výsledky analýzy výzev 2008-2011 v oblasti podpory 2.2 – Vysokoškolské
vzdělávání
Analýza výzev byla provedena z hlediska úspěšnosti předložených projektů a účasti vysokých škol ve
výzvách a z hlediska získaných finančních prostředků. Získané výsledky byly agregovány na úrovni
jednotlivých vysokých škol a krajů. Pro porovnání jednotlivých vysokých škol byly použity
jednoduché relativní ukazatele, přepočty získaných finančních prostředků na studenta a na
akademického pracovníka. Při analýze byla využita data z Monit7+, výroční zprávy o realizaci OP VK
a výroční zprávy o činnosti jednotlivých vysokých škol.
Ve všech pěti výzvách v období 2008-2011 bylo podpořeno celkem 496 projektů, což je 36 %
z celkového počtu podaných projektových žádostí. Na následujícím grafu č. 1 je znázorněno
procentuální rozložení vyřazených, podpořených a nepodpořených projektových žádostí. Nejvíce
projektů bylo vyřazeno při věcném hodnocení, které prováděli individuální hodnotitelé1
. Vysoký počet
projektových žádostí, více než 1/3, nebyl podpořen z důvodu vyčerpané alokace pro danou oblast
podpory.
Graf 1: Projekty ve výzvách celkem
Zdroj: Data z Monit7+
Celkem se všech 5 výzev v oblasti podpory 2.2 účastnilo 49 vysokých škol. Pouze jednou žádalo 6
vysokých škol, do dvou výzev se zapojilo 12 vysokých škol, do tří 13 vysokých škol, do čtyř 9
1
Věcné hodnocení sleduje kritéria, jako jsou cílové skupiny, realizace projektů, výsledky a výstupy a jiné.
Projekty vyřazené
při formálním
hodnocení
0,1%
Projekty vyřazené
v hodnocení
přijatelnosti
10,3%
Projekty vyřazené
při věcném
hodnocení
19,0%
Nepodpořené
projekty
34.5%
Podpořené
projekty
36.2%
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
310
vysokých škol a do pěti výzev celkem 9 vysokých škol. Procentuální rozložení počtu účastí je
zobrazeno na následujícím grafu č. 2.
Graf 2: Rozložení účasti vysokých škol ve výzvách
Zdroj: Data z Monit7+
Úspěšnost jednotlivých vysokých škol ve všech sledovaných výzvách shrnuje tabulka 1. Nejvíce
projektů podala Univerzita Palackého v Olomouci, za ní následuje Masarykova univerzita v Brně, která
dosahuje z veřejných vysokých škol také druhé nejvyšší hodnoty úspěšnosti 48,1 % (procentuální podíl
podpořených projektů na celkovém počtu podaných žádostí). Nejlépe si vedla Univerzita Hradec
Králové (51,7 % podpořených projektů). Z veřejných VŠ měla nejnižší úspěšnost VŠE v Praze (resp.
Fakulta managementu v Jindřichově Hradci, 14,3 %), Univerzita obrany (16,7 %) a Jihočeská
univerzita v Českých Budějovicích (17,1 %).
Tab. 1: Úspěšnost vysokých škol (školy jsou řazeny podle počtu podaných žádostí o projekty)
Vysoká škola
podané
projekty
podpořené
projekty
úspěšnost
v %
Univerzita Palackého v Olomouci 292 134 45,9
Masarykova univerzita v Brně 154 74 48,1
Vysoké učení technické v Brně 114 36 31,6
Západočeská univerzita v Plzni 90 27 30,0
Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava 87 29 33,3
Technická univerzita v Liberci 64 25 39,1
Univerzita Pardubice 57 22 38,6
Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně 55 21 38,2
Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích 41 7 17,1
Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně 40 19 47,5
Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem 38 16 42,1
Slezská univerzita v Opavě 35 14 40,0
Univerzita Karlova v Praze 34 9 26,5
Ostravská univerzita v Ostravě 33 12 36,4
Univerzita Hradec Králové 29 15 51,7
České vysoké učení technické v Praze 29 6 20,7
Veterinární a farmaceutická univerzita Brno 26 9 34,6
Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích 14 3 21,4
Univerzita obrany 12 2 16,7
účast v 1 výzvě
12.2%
účast ve 2
výzvách
24.5%
účast ve 3
výzvách
26.5%
účast ve 4
výzvách
18.4%
účast v 5 výzvách
18.4%
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
311
Vysoká škola
podané
projekty
podpořené
projekty
úspěšnost
v %
Vysoká škola podnikání, a.s. 11 2 18,2
Moravská vysoká škola Olomouc 10 2 20,0
Janáčkova akademie múzických umění v Brně 9 4 44,4
Vysoká škola polytechnická Jihlava 7 3 42,9
Vysoká škola ekonomická v Praze 7 1 14,3
Vysoká škola obchodní a hotelová, s. r. o. 3 2 66,7
Vysoká škola Karla Engliše, a.s. 2 1 50,0
Vysoká škola zdravotnická, o.p.s. 1 1 100,0
celkem 1294 496 38,3
Pozn.: V tabulce jsou šedě vyznačeny soukromé VŠ
Zdroj: vlastní tabulka podle dat z Monit7+
Ne všechny vysoké školy v soutěži uspěly. Tabulka 2 přehledně udává vysoké školy, které neuspěly
ani v jedné z pěti zkoumaných výzev. Tyto školy dohromady předložily celkem 78 projektů.
Tab. 2: Neúspěšné vysoké školy
Vysoká škola chemicko-technologická Praha Institut Franka Dysona – realitní vysoká škola s.r.o.
Česká zemědělská univerzita v Praze Metropolitní univerzita Praha, o.p.s.
Evropský polytechnický institut, s.r.o. Soukromá vysoká škola ekonomická Znojmo, s.r.o.
Akademie STING, o.p.s Univerzita Jana Amose Komenského Praha, s.r.o.
Vysoká škola evropských a regionálních studií,
o.p.s.
Vysoká škola manažerské informatiky a ekonomiky,
a.s.
Západomoravská vysoká škola Třebíč, o. p. s. Vysoká škola finanční a správní, o.p.s.
Vysoká škola logistiky o.p.s. Filmová akademie Miroslava Ondříčka v Písku, o.p.s.
Vysoká škola tělesné výchovy a sportu
PALESTRA, s.r.o.
Vysoká škola mezinárodních a veřejných vztahů
Praha, o.p.s.
B.I.B.S., a.s. Rašínova vysoká škola s.r.o.
Pozn.: V tabulce jsou šedě vyznačeny soukromé VŠ
Zdroj: vlastní tabulka podle dat z Monit7+
V následující tabulce č. 3 jsou shrnuti úspěšní žadatelé, počty podpořených projektů a celkové finanční
prostředky, které získali. Z tabulky je zřejmé, že Univerzita Palackého v Olomouci má jak největší
počet podpořených projektů, tak největší celkový objem finančních prostředků. Za ní následuje
Masarykova univerzita v Brně se 74 podpořenými projekty a cca 1,4 mld. Kč dotací. Naopak nejméně
finančních prostředků získaly soukromé vysoké školy a Vysoká škola ekonomická v Praze (Fakulta
managementu v Jindřichově Hradci) a Univerzita obrany.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
312
Tab. 3: počty podpořených projektů a dotace jednotlivým vysokým školám
Vysoká škola počet podpořených
projektů
dotace celkem v
Kč
Univerzita Palackého v Olomouci 134 1 718 622 029
Masarykova univerzita v Brně 74 1 372 801 517
Vysoké učení technické v Brně 36 561 566 688
Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava 29 345 531 566
Západočeská univerzita v Plzni 27 355 373 715
Technická univerzita v Liberci 25 358 569 500
Univerzita Pardubice 22 438 521 778
Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně 21 452 423 572
Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně 19 207 305 891
Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem 16 216 477 200
Univerzita Hradec Králové 15 347 913 133
Slezská univerzita v Opavě 14 240 225 633
Ostravská univerzita v Ostravě 12 203 527 183
Veterinární a farmaceutická univerzita Brno 9 180 993 864
Univerzita Karlova v Praze 9 121 858 391
Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích 7 64 630 920
České vysoké učení technické v Praze 6 110 044 500
Janáčkova akademie múzických umění v Brně 4 51 646 403
Vysoká škola polytechnická Jihlava 3 26 695 553
Vysoká škola technická a ekonomická v Českých
Budějovicích 3 40 841 398
Univerzita obrany 2 17 547 838
Vysoká škola podnikání, a.s. 2 10 073 734
Moravská vysoká škola Olomouc 2 11 265 242
Vysoká škola obchodní a hotelová, s. r. o. 2 19 261 530
Vysoká škola ekonomická v Praze 1 16 943 603
Vysoká škola zdravotnická, o.p.s. 1 15 280 935
Vysoká škola Karla Engliše, a.s. 1 11 925 129
Celkem 496 7 510 835 663
Pozn.: V tabulce jsou šedě vyznačeny soukromé VŠ
Zdroj: vlastní tabulka podle dat z Monit7+
Pro porovnání úspěšnosti škol je lépe zvolit relativní ukazatel. Pro názornost byl zvolen přepočet na 1
studenta a jednoho akademického pracovníka. Počty studentů a akademických pracovníků byly
čerpány z výročních zpráv jednotlivých vysokých škol. V přepočtu na akademického pracovníka
nefiguruje údaj za ČVUT, neboť nebylo možné dohledat počet akademických pracovníků Ústavu
energetiky FS ČVUT. Výši dotací v přepočtu na studenta a na akademického pracovníka demonstrují
grafy 3 a 4, pro názornost je ponecháno pořadí vysokých škol v obou grafech podle přepočtu
finančních prostředků na 1 studenta.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
313
Graf 3: Podpora vysokých škol v přepočtu na 1 studenta v Kč
Pozn.: Světle šedě jsou vyznačeny soukromé VŠ.
Zdroj: vlastní graf podle dat z Monit7+ a výročních zpráv vysokých škol
Z grafu 3 vyplývá dominantní postavení Univerzity Palackého v Olomouci, za níž následuje Janáčkova
akademie múzických umění v Brně. Masarykova univerzita se podle tohoto ukazatele „propadla“ na
10. pozici mezi vysokými školami. Z tohoto porovnání vychází velmi dobře také soukromá Vysoká
škola obchodní a hotelová, s.r.o. Na posledním místě pomyslného žebříčku se umístila Jihočeská
univerzita v Českých Budějovicích.
0 20000 40000 60000 80000
Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích
Vysoká škola podnikání, a.s.
Univerzita obrany
Vysoká škola polytechnická Jihlava
Vysoká škola ekonomická v Praze
VŠTE v Českých Budějovicích
VŠB-TU Ostrava
Moravská vysoká škola Olomouc
Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně
Vysoká škola Karla Engliše, a.s.
Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem
Ostravská univerzita v Ostravě
Univerzita Karlova v Praze
Vysoké učení technické v Brně
Západočeská univerzita v Plzni
Slezská univerzita v Opavě
Vysoká škola zdravotnická, o.p.s.
Masarykova univerzita v Brně
Univerzita Hradec Králové
Univerzita Pardubice
České vysoké učení technické v Praze
Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně
Technická univerzita v Liberci
Vysoká škola obchodní a hotelová, s. r. o.
Veterinární a farmaceutická univerzita Brno
Janáčkova akademie múzických umění v Brně
Univerzita Palackého v Olomouci
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
314
Graf 4: Podpora vysokých škol v přepočtu na 1 akademického pracovníka v Kč
Pozn.: Světle šedě jsou vyznačeny soukromé VŠ.
Zdroj: vlastní graf podle dat z Monit7+ a výročních zpráv vysokých škol
Nejvíce finančních prostředků v přepočtu na akademického pracovníka směřovalo na Univerzitu
Hradec Králové (cca 840,4 tis. Kč), která předčila i Univerzitu Palackého (803,5 tis. Kč), jež získala
nejvíce jak v absolutním vyjádření, tak v přepočtu na jednoho studenta. Dalšími úspěšnými vysokými
školami podle výše prostředků na 1 akademického pracovníka byly Slezská univerzita v Opavě (712,8
tis. Kč), Univerzita Pardubice (672,6 tis. Kč) a Masarykova univerzita v Brně (638,5 tis. Kč). Naopak
nejméně finančních prostředků na 1 akademického pracovníka získaly Univerzita obrany (38,2 tis. Kč)
a Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích (58,4 tis. Kč). Jak již bylo zmíněno výše, u ČVUT
nebyl proveden přepočet na 1 pracovníka.
Pokud jde o soukromé vysoké školy, tak v obou porovnáních obstála nejlépe Vysoká škola obchodní a
hotelová, s.r.o. (cca 44 tis. Kč a 1 studenta a téměř 470 tis. Kč na 1 akademického pracovníka),
0 200,000 400,000 600,000 800,000
Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích
Vysoká škola podnikání, a.s.
Univerzita obrany
Vysoká škola polytechnická Jihlava
Vysoká škola ekonomická v Praze
VŠTE v Českých Budějovicích
VŠB-TU Ostrava
Moravská vysoká škola Olomouc
Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně
Vysoká škola Karla Engliše, a.s.
Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad…
Ostravská univerzita v Ostravě
Univerzita Karlova v Praze
Vysoké učení technické v Brně
Západočeská univerzita v Plzni
Slezská univerzita v Opavě
Vysoká škola zdravotnická, o.p.s.
Masarykova univerzita v Brně
Univerzita Hradec Králové
Univerzita Pardubice
České vysoké učení technické v Praze*
Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně
Technická univerzita v Liberci
Vysoká škola obchodní a hotelová, s. r. o.
Veterinární a farmaceutická univerzita Brno
Janáčkova akademie múzických umění v Brně
Univerzita Palackého v Olomouci
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
315
následovaná Vysokou školou zdravotnickou, o.p.s. (31,5 tis. Kč/student a 436,6 tis. Kč/akademický
pracovník). V obou ukazatelích byla ze 5 úspěšných soukromých vysokých škol nejhorší Vysoká škola
podnikání, a.s. (8,4 tis. Kč/student a 93,3 tis. Kč/akademický pracovník).
Pokud bychom se zaměřili na regionální úroveň, tj. na množství prostředků, které směřovaly do
vysokých škol v jednotlivých krajích ČR, pak jako „nejúspěšnější“ kraj vystupuje jednoznačně kraj
Jihomoravský s více než 2,6 mld. Kč s odstupem následovaný Olomouckým krajem (1,7 mld. Kč).
Tato pozice Jihomoravského kraje je ovlivněna zejména tím, že krajské město Brno je naším druhým
nejvýznamnějším tradičním vzdělávacím centrem.
Graf 5: Finanční podpora dle krajů v % celkové podpory
Zdroj: vlastní graf podle dat Monit7+
Lze tedy konstatovat, že více než 35 % podpory putovalo do Jihomoravského kraje. Tento kraj spolu
s Olomouckým krajem získaly dohromady 58 % veškerých finančních prostředků. Naopak nejméně
podpory získal kraj Vysočina a Středočeský kraj, což je ovlivněno nízkým zastoupením vysokých škol
v těchto krajích, v nichž chybí tradiční vzdělávací centra. V grafu chybí kraj Karlovarský, v němž je
sice lokalizováno pracoviště Západočeské univerzity, ale nebylo možné z projektů stanovit, jaký podíl
finančních prostředků byl čerpán právě na tomto pracovišti v Chebu, proto byly finanční prostředky
započítány do kraje sídla této univerzity.
Následující graf 6 porovnává postavení krajů ČR podle výše dotace na 1 studenta vysokých škol
v kraji, které byly podpořeny v rámci oblasti podpory 2.2 – Vysokoškolské vzdělávání.
Jihomoravský,
35.5
Olomoucký,
23.0
Moravskoslezsk
ý, 10.7
Plzeňský, 5.8
Pardubický, 5.8
Královéhradeck
ý, 5.0
Liberecký, 4.8
Zlínský , 3.0 Ústecký, 2.9
Jihočeský, 1.6
Středočeský,
1.5
Vysočina, 0.4
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
316
Graf 6: Finanční podpora na 1 studenta podpořených vysokých škol v kraji
Zdroj: vlastní graf podle dat Monit7+
Z grafu je patrné relativně dominantní postavení Olomouckého kraje, což je ovlivněno především
úspěšností Univerzity Palackého. Druhou vysokou školou zapojenou do této oblasti podpory je
soukromá Moravská vysoká škola Olomouc.
Ostatní kraje se rozdělily v podstatě do 4 skupin. Podle výše dotace na studenta (nad 40 tis. Kč) tvoří
trojici, po Olomouckém kraji nejúspěšnějších krajů, Liberecký, Středočeský a Pardubický kraj. Do
další skupiny patří Jihomoravský, Královéhradecký a Plzeňský kraj s výší dotace, která se pohybuje
mezi 25 až 32 tis. Kč. Moravskoslezský, Ústecký a Zlínský kraj dosáhly na dotace v rozmezí 17-20 tis.
Kč. Poslední skupinu tvoří Kraj Vysočina a Jihočeský kraj, v nichž se dotace na 1 studenta všech
podpořených vysokých škol v kraji pohybovala pod 10 tis. Kč.
Závěrečné poznámky
Cílem oblasti podpory 2.2 – Vysokoškolské vzdělávání bylo zkvalitnit studijní programy vysokých
škol a zvýšit uplatnitelnost absolventů vysokých škol na trhu práce. Dotace směřovaly na inovace
studijních programů, zejména bakalářského a doktorského studia, na spolupráci, partnerství a mobilitu,
ale také na zvyšování odbornosti pedagogických pracovníků vysokých škol. Celková alokace činila
7,5 mld. Kč a byla rozdělena mezi vysoké školy prostřednictvím projektů předkládaných do celkem 5
výzev v období 2008-2011. Pokud se podíváme na úspěšnost vysokých škol v soutěži o finanční
prostředky, pak z hlediska počtu podpořených projektů i celkových finančních prostředků byla
nejúspěšnější Univerzita Palackého v Olomouci, následovaná Masarykovou univerzitou v Brně a
s poměrně výrazným odstupem pak Vysokým učením technickým v Brně. Z veřejných vysokých škol
získala nejmenší dotace Univerzita obrany a Vysoká škola ekonomická v Praze (Fakulta managementu
v Jindřichově Hradci).
Pokud porovnáme vysoké školy podle výše dotace na 1 studenta či na akademického pracovníka,
pořadí úspěšných vysokých škol se změní. V přepočtu na 1 studenta dosáhly nejlepších výsledků
Univerzita Palackého, Janáčkova akademie múzických umění a Veterinární a farmaceutická univerzita
Brno. V přepočtu na 1 akademického pracovníka předstihla Univerzitu Palackého pouze Univerzita
Hradec Králové. Trojici nejlepších podle tohoto ukazatele doplňuje Slezské univerzita v Opavě.
Z obou srovnání vyplývá nejhorší postavení veřejné Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích,
státní Univerzity obrany a soukromé Vysoké škola podnikání, a.s.
0
10000
20000
30000
40000
50000
60000
70000
80000
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
317
Z hlediska podpořených projektů lze konstatovat, že veřejné vysoké školy byly úspěšnější, z 21
soukromých škol, které předložily své projekty ve výzvách oblasti podpory 2.2, získalo finanční
prostředky pouze pět vysokých škol, z nichž nejlépe si vedla, v celkovém objemu finančních
prostředků i v přepočtu na studenta a akademického pracovníka, Vysoká škola obchodní a hotelová, s.
r. o.
V rámci podpory vysokoškolského vzdělávání bylo v České republice vynaloženo 7,5 mld. Kč pro
celkem 26 vysokých škol a univerzit, které mají své sídlo nebo realizovaly své projekty v regionech
cíle Konvergence. Zda a do jaké míry tyto prostředky přispěly ke zkvalitnění výuky na vysokých
školách by se mělo projevit zejména v dlouhodobě lepším uplatnění jejich absolventů na trhu práce.
Literatura
[1] BARTOŇOVÁ, D., (2007). Vzestup úrovně vzdělání podle dat sčítání lidu 1961-2001 v České republice.
Demografie, revue pro výzkum populačního vývoje, vol. 53, iss. 1. ISSN 0011-8265.
[2] BARTOŇOVÁ, D., (2013). Úroveň vzdělání obyvatelstva ČR a její zjišťování aneb jak lze měřit úroveň
vzdělání. Demografie, revue pro výzkum populačního vývoje, vol. 53, iss. 2. ISSN 0011-8265.
[3] BILLING, D., (2004). International Comparisons and Trends in External Quality Assurance of Higher
Education: Commonality or Diversity? Higher Education, Vol. 47, iss. 1, pp. 113-137. ISSN 1936-4709.
[4] FIALOVÁ, L., (2011). The history of Educetion on the Territory of the Czech Republic. Demografie,
revue pro výzkum populačního vývoje, vol. 3, iss. 4. ISSN 0011-8265.
[5] FISCHER, J., (2013). K vybraným problémům statistického zachycení úrovně vzdělání a vzdělávání
populace. Demografie, revue pro výzkum populačního vývoje, vol. 55, iss. 3. ISSN: 0011-8265.
[6] FISCHER, J., MAZOUCH, P., (2010). Jaké je postavení studentů vysokých škol po dvaceti letech
transformace vysokého školství? Demografie, revue pro výzkum populačního vývoje, vol. 52, iss. 4. ISSN
0011-8265.
[7] HUDSON, CH., (2006). Regional Development Partnerships in Sweden: A Way for Higher Education
Institutions to Develop Their Role in the Processes of Regional Governance? Higher Education, Vol. 51,
iss. 3, pp. 387-410. ISSN 1936-4709.
[8] HULÍK, V., (2010). Vývoj vzdělávací soustavy po roce 1989 a jeho dopady na vzdělanostní strukturu
obyvatelstva. Demografie, revue pro výzkum populačního vývoje, vol. 52, iss. 4. ISSN 0011-8265.
[9] KLEŇHOVÁ, M., (2010). Terciární vzdělávání ve 20leté retrospektivě, Demografie, revue pro výzkum
populačního vývoje, vol. 52, iss. 4. ISSN 0011-8265.
[10] KLEŇHOVÁ, M., (2013). Odpovídá úroveň znalostí a dovedností dosaženému vzdělání a jak je možné
znalosti a dovednosti měřit? Demografie, revue pro výzkum populačního vývoje, vol. 55, iss. 3. ISS: 0011-
8265.
[11]KONDAKCI, Y., VAN DEN BROECK, H., (2009). Institutional Imperatives versus Emergent Dynamics:
A Case Study on Continuous Change in Higher Education. Higher Education, Vol. 58, Iss. 4 (Oct., 2009),
pp. 439-464. DOI 10.1007/s10734-009-9204-2.
[12] KOTÝNEK, J., (2013). Úroveň vzdělání obyvatelstva ČR a její zjišťování v širších souvislostech.
Demografie, revue pro výzkum populačního vývoje, vol. 55, iss. 3. ISSN 0011-8265.
[13] KOUŘILOVÁ, J., KREJČOVÁ, N., (2013). Vývoj vysokých škol v ČR po r. 1990. Případová studie
Vysoké školy ekonomické v Praze. Regionální studia, vol. 7, iss. 2, iss. 39-47. ISSN 1803-1471.
[14] KOUŘILOVÁ, J., VLČKOVÁ, V., (2010). Vývoj vysokého školství na území České a Slovenské
republiky. Regionální studia, vol. 4, iss. 2, pp. 34-45. ISSN 1803-1471.
[15] LUNDVALL, B. A., (2002). The University in the Learning Economy, DRUID Working Paper no 0206,
ISBN 87-7873-122-4.
[16]MŠMT., (2007). Prováděcí dokument Operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost. Praha.
Revidovaná verze, schválená Evropskou komisí dne 13. 6. 2013. [online]. [cit. 2013-12-12] Dostupné z:
<http://www.msmt.cz/strukturalni-fondy/provadeci-dokument-op-vk
[17] MŠMT., (2008). Text výzvy 7. [online]. [cit. 2013-12-12] Dostupné z: <http://www.op-
vk.cz/cs/zadatel/vyzvy-op-vk/vyzvy-op-vk/ukoncene-vyzvy/vyzvy-ipo/vyhlaseni-vyzvy-k-predkladani-
zadosti-individualnich-projektu-ostatnich-pro-oblast-podpory-2-2-vysokoskolske-vzdelavani-prioritni-osy-
2-op-vk.html>
[18] MŠMT., (2009). Text výzvy 15. [online]. [cit. 2013-12-13]. Dostupné z: <http://www.op-
vk.cz/cs/zadatel/vyzvy-op-vk/vyzvy-op-vk/ukoncene-vyzvy/vyzvy-ipo/vyhlaseni-2-vyzvy-k-predkladani-
individualnich-projektu-ostatnich-oblast-podpory-2-2-vysokoskolske-vzdelavani-prioritni-osa-2.html>
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
318
[19] MŠMT., (2010). Text výzvy 18. [online]. [cit. 2013-12-13]. Dostupné z: <http://www.op-
vk.cz/cs/zadatel/vyzvy-op-vk/vyzvy-op-vk/ukoncene-vyzvy/vyzvy-ipo/3-vyzva-k-predkladani-
individualnich-projektu-ostatnich-oblast-podpory-2-2-vysokoskolske-vzdelavani-prioritni-osa-2.html>
[20] MŠMT, (2011a). Text výzvy 28. [online]. [cit. 2013-12-13]. Dostupné z: <http://www.op-
vk.cz/cs/zadatel/vyzvy-op-vk/vyzvy-op-vk/ukoncene-vyzvy/vyzvy-ipo/4-vyzva-k-predkladani-
individualnich-projektu-ostatnich-oblast-podpory-2-2-vysokoskolske-vzdelavani-prioritni-osa-2.html>
[21] MŠMT, (2011b). Text výzvy 29. [online]. [cit. 2013-12-13]. Dostupné z: <http://www.op-
vk.cz/cs/zadatel/vyzvy-op-vk/vyzvy-op-vk/ukoncene-vyzvy/vyzvy-ipo/5-vyzva-k-predkladani-
individualnich-projektu-ostatnich-oblast-podpory-2-2-vysokoskolske-vzdelavani-prioritni-osa-2.html>
[22]NEAVE G., (1979). Education and Regional Development: an Overview of a Growing controversy.
European Journal of Education, Vol. 14, iss. 3. ISSN 0141-8211. DOI 10.2307/1503197
[23] OECD., (2005). Building Competitive Regions. Strategies and Governance. Report. OECD. ISBN 92-64-
00946-9.
[24] PETERS, M.A., (2006). Higher Education, Development, and the Learning Economy. [online]. [cit. 2010-
2010-5-2]. Dostupné z: <on-line http://www.philosophy-of-education.org/pdfs/Saturday/Peters.pdf>
[25] WÆRAAS, A, SOLBAKK, M.N., (2009). Defining the Essence of a University. Lessons from Higher
Education Branding.Higher Education, vol. 57, iss. 4 pp. 449-462.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
319
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-6840-2014-39
POSTAVENÍ OBYVATEL MORAVSKOSLEZSKAA
OPOLSKÉHO VOJVODSTVÍ V RÁMCI SKUPINY ČESKÝCH
A POLSKÝCH REGIONŮ SOUDRŽNOSTI
POSITION OF THE POPULATION OF REGION
MORAVSKOSLEZSKO AND OPOLSKIE VOIVODESHIP WITHIN
GROUPS OF CZECH AND POLISH COHESION REGIONS
DOC. ING. PAVEL TULEJA, PH.D.
ING. KARIN GAJDOVÁ
Katedra ekonomie
Obchodně podnikatelská fakulta v Karviné
Slezská univerzita v Opavě
Department of Economics
School of Business Administration in Karvina
Silesian University in Opava
 Univerzitní náměstí 1934/3 733 40 Karviná, Czech Republic
E-mail: tuleja@opf.slu.cz, gajdova@opf.slu.cz
Anotace
Stať je zaměřena na zhodnocení postavení obyvatel regionů soudržnosti Moravskoslezsko a Opolskie
v rámci skupiny českých a polských regionů soudržnosti. V průběhu stati je tak postupně analyzován
vývoj počtu obyvatel, čistého disponibilního důchodu na obyvatele, životní úrovně, míry
nezaměstnanosti a podílu vysokoškoláků na dospělé populaci. Volba výše uvedených ukazatelů
vycházela nejen z dostupnosti statistických dat poskytnutých Evropským statistickým úřadem, ale také
z poněkud omezeného prostoru, jež měli autoři stati k dispozici. Z tohoto důvodu je spíš danou stať
možno vnímat jako úvod do mnohem širší studie, již autoři připravují. Na základě provedené analýzy
pak autoři dospěli k závěru, že ačkoliv oba regiony patří spíše k méně lidnatým celkům, můžeme
především Moravskoslezský kraj označit za region, jenž z hlediska životní úrovně, disponibilních
prostředků a úrovně nezaměstnanosti patří mezi prvních devět nejvyspělejších regionů. Za jediný
kritický bod tak můžeme označit relativně nízký podíl vysokoškoláků na dospělé populaci. Naopak
Opolské vojvodství se v případě tří výše uvedených makroekonomických ukazatelů pohybuje
pravidelně v poslední třetině našeho pomyslného žebříčku. Jediným ukazatelem, v němž tak převyšuje
úroveň Moravskoslezského kraje je podíl vysokoškoláků na dospělé populaci.
Klíčová slova
čistý disponibilní důchod domácností, HDP na obyvatele v PPS, Moravskoslezsko, míra
nezaměstnanosti, NUTS 2, obyvatelstvo, Opolské vojvodství, vysokoškoláci
Annotation
This paper is focused on the evaluation of the position of the population of cohesion regions
Moravskoslezsko and Opolskie within groups of Czech and Polish cohesion regions. During this
paper there is to gradually analyze the development of population, the net disposable income per
capita, standard of the living, rate of the unemployment and the share of university graduates in the
adult population. The choice of the above indicators based not only on the availability of statistical
data provided by the European Statistical Office, but also somewhat limited space, which the authors
of the article available. For this reason, this paper is as an introduction to a much broader study,
which is prepared by authors. Based on the analysis, the authors then concluded that although both
regions belong more to the less populous units, so we can mainly Region Moravskoslezsko mark for
the region, which in terms of living standards, disposable incomes and the level of unemployment
among the top nine most developed regions. In one critical point, we can identify a relatively low
proportion of university graduates in the adult population. On the contrary Region Opolskie in the
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
320
three above-mentioned macroeconomic indicators moves periodically in the last third of our
imaginary ladder. The only indicator in which it exceeds the level of the Region Moravskoslezsko, the
proportion of university graduates in the adult population.
Key words
net disposable income of household, GDP per capita in PPS, Moravskoslezsko, Opolskie, rate of the
unemployment, NUTS 2, population, university graduates
JEL classification: J31, R23
Úvod
V rámci řešení projektu SGS/7/2012 „Vliv regionálních disparit na podnikatelské prostředí“ jsme svou
pozornost dlouhodobě věnovali analýze makroekonomického prostředí, resp. vývoji na trhu práce
buďto v Moravskoslezském kraji (dále také MSK), nebo v České republice jako takové. V rámci naší
analýzy jsme však postupně dospěli k závěru, že pokud se máme blíže věnovat problematice
regionálních disparit a jejich vlivu na podnikatelské prostředí, není možné v případě
Moravskoslezského kraje zůstat pouze na území České republiky, ale začít se blíže věnovat také
vlivům, které na vývoj v tomto kraji mají regiony, s nimiž MSK přímou sousedí. Z tohoto důvodu
jsme se v rámci námi realizovaného výzkumu zaměřili na vzájemnou komparaci a následnou deskripci
vlivu regionálních disparit na podnikatelské prostředí v regionech soudržnosti Moravskoslezsko a
Opolskie. Cílem této stati je, v rámci vymezeného prostoru, nastínit postavení obyvatelstva výše
uvedených vyšších samosprávných územních celků v rámci skupiny českých a polských regionů
soudržnosti a ukázat tak na některé možné disparity, jež se v dané oblasti objevují.
Obyvatelstvo Moravskoslezska a Opolského vojvodství
Region soudržnosti Moravskoslezsko leží v severovýchodním cípu České republiky a v rámci
administrativního členění ČR na vyšší samosprávné územní celky můžeme tento region ztotožnit
s Moravskoslezským krajem (Majerova, 2012). V současné době má tento region rozlohu 5.427 km2
,
přičemž na tomto území se nachází cca 300 obcí, z nichž 5 má status statutárního města a 3 status
městyse. Na své severní hranici pak Moravskoslezsko sousedí s regionem soudržnosti Opolskie.
Stejnojmenné polské vojvodství, jež můžeme, podobně jako v případě Moravskoslezska, ztotožnit
s výše uvedeným regionem soudržnosti je také vyšším samosprávným územní celkem Polské
republiky. Porovnáme-li rozlohu tohoto vojvodství s rozlohou Moravskoslezského kraje, pak
dospějeme k závěru, že tento jižní polský region je zhruba 1,73 násobně větší, což značí, že jeho
rozloha dosahuje 9.412 km2
. Na území Opolského vojvodství se nachází cca 35 měst.
Obr. 1: Moravskoslezsko a Opolské vojvodství
Zdroj: Evropa – NUTS2, Český statistický úřad
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
321
Budeme-li hodnotit postavení regionů Moravskoslezsko a Opolskie v rámci všech regionů soudržnosti
nacházejících se na území České republiky a Polska z hlediska počtu obyvatel, kteří zde trvale žijí,
pak můžeme konstatovat, že oba výše uvedené regiony lze zařadit mezi územní celky, jež se vyznačují
spíše menším počtem obyvatel, což však v případě českých regionů není nic překvapivého, neboť
mezi prvními jedenácti regiony soudržnosti zahrnutými do naší analýzy najdeme pouze územní celky
nacházející se na území Polské republiky. Pokud bychom tak hodnotili postavení dvou výše
uvedených regionů v rámci jednotlivých zemí, dospěli bychom k závěru, že z dlouhodobého hlediska
(průměrná hodnota ukazatele za roky 2000-2013) je Moravskoslezsko třetím nejlidnatějším regionem
soudržnosti České republiky, když většího průměrného počtu obyvatel dosahovaly v daném období
v Česku pouze regiony Jihovýchod a Severovýchod, kdežto Opolské vojvodství je druhým nejmenším
regionem Polska, za nímž se z dlouhodobého hlediska umístil pouze region soudržnosti Lubuskie.
K poněkud odlišným závěrům však dospějeme, pokud vyjdeme z nejčerstvějších dat o vývoji počtu
obyvatel v obou výše uvedených regionech. Jak je zřejmé z obr. 2, v roce 2013 bylo Opolské
vojvodství regionem soudržnosti s nejmenším počtem obyvatel ze všech námi sledovaných územních
celků, když se jeho počet obyvatel pohyboval na úrovni 1,01 mil. osob. Za hlavní příčinu tohoto
propadu můžeme označit prudký pokles počtu obyvatel regionu, o čemž svědčí také statistická data
publikovaná Evropským statistickým úřadem, z nichž vyplývá, že mezi roky 2000 a 2013 pokles počet
obyvatel Opolského vojvodství o 64 tis., což v relativním vyjádření znamená nejvyšší kumulovaný
pokles počtu obyvatel ze všech dvaceti čtyř regionů zahrnutých do naší analýzy. Konkrétně pak tento
pokles dosáhl výše 5,96 %. S druhým nejvyšším kumulovaným poklesem počtu obyvatel se pak
setkáváme u druhého námi analyzovaného regionu. V Moravskoslezském kraji tak v letech 2000-2013
kumulovaně poklesl počet obyvatel o 4,28 %, tj. o téměř 55 tis. Osob (Fojtíková, Tuleja, 2013).
Z výše uvedených dat je tedy zřejmé, že z hlediska počtu obyvatel se region soudržnosti Opolskie
dlouhodobě drží na 83,35 % počtu obyvatel Moravskoslezského kraje, přičemž v roce 2013 byl tento
podíl ještě o jeden procentní bod nižší a dosahoval tak výše 82,36 %.
Za významný ukazatel postavení obyvatelstva lze označit výši čistého disponibilního důchodu
domácností na obyvatele. Jak je zřejmé z obr. 3, zatímco v případě lidského potenciálu patřily námi
sledované regiony do druhé poloviny pomyslného žebříčku, u ukazatele zachycujícího rozdíl mezi
běžnými příjmy a výdaji, který je, pro potřeby mezinárodní komparace, vyjádřen v eurech, nalezneme
Moravskoslezsko na 9. místě pomyslného dlouhodobého žebříčku stanového porovnáním průměrných
údajů vypočtených pro roky 2000 až 2010. Moravskoslezsko se tak v případě tohoto ukazatele,
podobně jako dalších sedm českých regionů soudržnosti, nachází nad dlouhodobým průměrem 24
českých a polských regionů, když výše čistého disponibilního důchodu na obyvatele v kraji
dlouhodobě odpovídá 107,64 % dané průměrné hodnoty. Naopak Opolské vojvodství se také
v případě tohoto ukazatele nachází spíše „na chvostu“ pomyslného žebříčku, když čistý disponibilní
důchod domácností na obyvatele v tomto regionu soudržnosti dosahoval mezi roky 2000 až 2010 výše
3.668 EUR Rozdíl mezi běžnými příjmy a výdaji domácností v tomto regionu tak odpovídal 80,71 %
česko-polského průměru a 74,49 % hodnoty tohoto ukazatele dosahované v Moravskoslezském kraji.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
322
Obr. 2: Počet obyvatel v českých a polských regionech soudržnosti v roce 2013
Zdroj: Regional Statistic, Eurostat
Podíváme-li se na vývoj daného ukazatele z hlediska dynamiky růstu, pak zjistíme, že nejvyšších temp
růstu dosahovaly v námi analyzovaném období české regiony soudržnosti, přičemž region
Moravskoslezsko se v tomto žebříčku umístil na pomyslném čtvrtém místě, když v jeho případě
dosahovalo průměrné tempo růstu čistého disponibilního důchodu domácností na obyvatele v eurech
hodnoty 8,52 %, což je hodnota, která je v podstatě totožná s tempem růstu daného ukazatele v celé
České republice. Naopak Opolské vojvodství dosahovalo, ve srovnání s celopolským průměrem, o
něco vyšší dynamiky růstu, když se jeho průměrná hodnota pohybovala na úrovni 5,78 % (průměrné
tempo růstu ukazatele v Polsku dosahoval výše 5,30 %), avšak, jak je z daných údajů zřejmé, toto
tempo výrazně zaostávalo za dynamikou růstu daného ukazatele v regionu Moravskoslezsko, což se
následně projevilo také v kumulativním růstu čistého disponibilního důchodu na obyvatele, který
v českém regionu za deset let vzrostl o 87,7 %, kdežto v polském regionu soudržnosti o 63,6 %.
Dalším s významných ukazatelů, jenž může napovědět o postavení obyvatel regionů Moravskoslezsko
a Opolskie v rámci ostatních regionů tvořících Českou a Polskou republiku, je ukazatel životní
úrovně, jenž je zpravidla ztotožňován s makroekonomickým agregátem HDP na obyvatele, který je
v našem případě pro potřeby mezinárodního srovnání vyjádřen v paritě kupní síly. Z hlediska
dlouhodobého průměru životní úrovně se Moravskoslezský kraj umístil na sedmém místě, když na
jednoho obyvatele tohoto regionu připadlo v letech 2000 až 2011 v průměru 14.59 euro. Tento kraj tak
o téměř devět p.b. převýšil průměrnou hodnotu daného ukazatele pro všech 24 regionů soudržnosti
zahrnutých do naší analýzy. Současně je však zapotřebí říci, že ve srovnání s průměrem zemí EU-28
odpovídá životní úroveň obyvatel regionu Moravskoslezsko necelým 65 %. Za výrazně horší pak
můžeme označit situaci v regionu soudržnosti Opolskie, kde průměrná hodnota hrubého domácího
produktu na obyvatele vyjádřeného v standardu parity kupní síly dosáhla téměř 45 % průměru zemí
Evropské unie, což v absolutním vyjádření znamená částku 10.008 EUR. Je tedy zřejmé, že ve
srovnání s regionem Moravskoslezsko by se životní úroveň obyvatel Opolského vojvodství dala
označit za o něco vyšší než dvoutřetinovou. Současně však musíme také poznamenat, že region
Opolskie se v námi sledovaném období vyznačoval mírně vyšší dynamikou, když zde průměrné tempo
růstu HDP na obyvatele dosahovalo výše 5,07 %, což bylo o 0,16 p. b. meziročně více, než v případě
Moravskoslezského kraje. I přes tuto nižší dynamiku růstu však můžeme Moravskoslezsko označit za
region s nejrychleji rostoucí životní úrovní v Česku, z čehož vyplývá, že prvních dvanáct míst
v žebříčku sestaveném dle průměrných temp růstu obsadily polské regiony soudržnosti, což ve své
podstatě potvrzuje teoretický předpoklad o tom, že vyšších temp růstu dosahují zpravidla regiony
s nižším ekonomickým základem.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
323
Obr. 3: Čistý disponibilní důchod domácností na obyvatele v českých a polských regionech
soudržnosti (průměr, 2000-2010)
Zdroj: vlastní výpočet na základě dat Regional Statistic, Eurostat
Pokud hodnotíme postavení obyvatel Moravskoslezského kraje a Opolského vojvodství pak nesmíme
zapomenout také na ukazatele míra nezaměstnanosti. Také v tomto případě, jak je i patrné z obr. 5 se
na předních místech umísťují ve většině případů pouze české regiony soudržnosti. Moravskoslezsko
se pak v rámci tohoto pořadí umístilo na devátém místě, z čehož vyplývá, že nejenže dosahovalo
v letech 2000 až 2011 nejvyšších hodnot průměrné míry nezaměstnanosti, ale také to, že jako jediný
český region soudržnosti bylo ve výše uvedeném žebříčku předstiženo polským regionem, jímž byl
region Mazowieckie. V průběhu námi sledovaných jedenácti let dosahovala v MSK průměrná míra
nezaměstnanosti 11,78 %, což je údaj, který se nacházel pod úrovní průměrné hodnoty daného
ukazatele na všech 24 vybraných regionů soudržnosti. To se však nedá říci o hodnotě míry
nezaměstnanosti v Opolském vojvodství, kde bylo bez práce v průměru 14,10 % ekonomicky
aktivních obyvatel regionu. Oba regiony dosáhly přibližně stejného poklesu míry nezaměstnanosti.
Zatímco v MSK poklesl podíl počtu nezaměstnaných na ekonomicky aktivním obyvatelstvu o 4,80
p. b., tj. z původních 14,10 na konečných 9,30 %, v Oploském vojvodství byl tento pokles ještě o něco
vyšší, a to 5,30 %, přičemž výchozí základna v roce 2000 byla o něco vyšší, 14,60 %, avšak výsledná
hodnota v roce 2011 odpovídala hodnotě míry nezaměstnanosti v Moravskoslezském kraji, tj. 9,30 %.
Obr. 4: HDP na obyvatele v PPS v českých a polských regionech soudržnosti (průměr, 2000-2011)
Zdroj: vlastní výpočet na základě dat Regional Statistic, Eurostat
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
324
Obr. 5: Míra nezaměstnanosti v českých a polských regionech soudržnosti (průměr, 2000-2011)
Zdroj: vlastní výpočet na základě dat Regional Statistic, Eurostat
Máme-li na tomto poměrně malém prostoru hodnotit postavení obyvatelstva námi sledovaných
regionů v rámci skupiny 24 českých a polských regionů soudržnosti, pak se nám jeví jako nezbytné
podívat se také na potenciál jejich budoucího růstu. Za zajímavý ukazatel v tomto směru považujeme
indikátor podíl vysokoškoláků na celkovém počtu obyvatel ve věku 25 až 64 let. Pojďme se proto nyní
zaměřit právě na vývoj tohoto ukazatele. Pokud vyjdeme z dostupných údajů, pak dospějeme
k závěru, z nějž vyplývá, že podobně jako v případě počtu obyvatel, také v případě tohoto ukazatele se
oba sledované regiony pohybují v poslední třetině žebříčku regionů, přičemž do této skupiny patří
především české regiony soudržnosti, v nichž se podíl vysokoškoláků na celkovém počtu obyvatel
pohybuje pod či přesně na úrovni třinácti procent. Přesně této výše dosahuje i dlouhodobý průměr
(2000-2011) daného ukazatele v Moravskoslezském kraji, jenž tak o 2,86 procentního bodu zaostává
za průměrem všech 24 regionů soudržnosti. Zatímco Moravskoslezsko se nachází na pomyslném
devatenáctém místě výše zmiňovaného žebříčku, v případě Opolského vojvodství byl dlouhodobý
podíl vysokoškoláků na celkovém počtu obyvatel o 1,5 p. b. vyšší, a dosahoval hodnoty 14,5 %, což je
však opět údaj, jenž o 1,32 procentního bodu zaostává za dlouhodobým průměrem námi zvolené
skupiny regionů soudržnosti. Současně s výše uvedeným je zapotřebí poznamenat, že
Moravskoslezský kraj mezi roky 2000 až 2011 zaznamenal jeden s nejnižších kumulovaných přírůstků
námi sledovaného ukazatele (Viturka, 2010). Vyjdeme-li z dostupných údajů, pak dospějeme
k závěru, že v průběhu námi sledovaných deseti let stoupl v tomto regionu soudržnosti podíl
vysokoškolských studentů bakalářského a navazujícího magisterského stupně studia na dospělé
populaci o 5,60 p. b., přičemž průměrný kumulovaný přírůstek za všechny regiony dosahoval výše
9,45 %. Také v případě regionu Opolskie kumulovaný přírůstek nedosahoval průměru všech 24
regionů, avšak ve srovnání s Moravskoslezkem byl tento nárůstu poněkud vyšší, když dosáhl hodnoty
7,30 %.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
325
Obr. 6: Podíl vysokoškoláků na celkovém počtu obyvatel v českých a polských regionech
soudržnosti (průměr, 2000-2011)
Zdroj: vlastní výpočet na základě dat Regional Statistic, Eurostat
Závěr
Z výše uvedené analýzy je zřejmé, že ačkoliv oba regiony patří spíše k méně lidnatým celkům,
můžeme především Moravskoslezský kraj označit za region, jenž z hlediska životní úrovně,
disponibilních prostředků domácností a úrovně nezaměstnanosti patří mezi prvních devět
nejvyspělejších regionů námi analyzovaného vzorku. Za jediný kritický bod tak z pohledu
Moravskoslezska můžeme označit relativně nízký podíl vysokoškoláků na dospělé populaci, o čemž
svědčí také až pomyslné devatenácté místo v rámci daného žebříčku. Současně je však zapotřebí říci,
že jediné dva české regiony, které Moravskoslezský kraj v tomto ukazateli předstihly, jsou Praha a
region Jihovýchod, tj. centra, v nichž se také koncentruje poměrně velké množství vysokých škol.
Pokud se zaměříme na Opolské vojvodství, pak dospějeme k závěru, že toto se v případě tří výše
uvedených makroekonomických ukazatelů pohybovalo pravidelně v poslední třetině našeho
pomyslného žebříčku. Jediným ukazatelem, v němž tak toto polské vojvodství převyšovalo úroveň
Moravskoslezského kraje, je podíl vysokoškoláků na dospělé populaci, přičemž také v tomto případě
se tento region soudržnosti umístil na 16. místě žebříčku, což z něj činí třetí nejhůře hodnocený polský
region.
Literatura
[1] Evropa – NUTS2., (2014). [online]. [cit. 2014-4-13]. Dostupné z:
<http://www.czso.cz/cz/mapy/nuts2/index.htm>.
[2] FOJTÍKOVÁ, K., TULEJA, P., (2013). Demographic progression of the Moravian-Silesian region. In
Proceedings of the 10th International Scientific Conference Economic Policy in the European Union
Member Countries. Karviná: Slezská univerzita, pp. 66-76. ISBN 978-80-7248-788-2.
[3] MAJEROVA, I., (2012). International development cooperation of the Czech Republic in the context of
European development. Prague economic papers, vol. 21, iss. 1, pp. 166-185. ISSN 1210-0455.
[4] Regional Statistic., (2014). [online]. [cit. 2014-4-13]. Dostupné z:
<http://epp.eurostat.ec.europa.eu/portal/page/portal/region_cities/regional_statistics>.
[5] VITURKA, M., (2010). New approach to evaluationg disparities in the regional development. In 13th
International Colloquium on Regional Sciences. Brno: Masarykova univerzita. pp. 25-32. ISBN 978-80-
210-5210-9.
Příspěvek byl zpracován za podpory Studentské grantové soutěže SU v rámci projektu SGS/7/2012
„Vliv regionálních disparit na podnikatelské prostředí“.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
326
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-6840-2014-40
SPECIALIZACE, PROSTOROVÁ KONCENTRACE A
DIVERZIFIKACE V ČESKÝCH A SLOVENSKÝCH KRAJÍCH
SPECIALISATION, SPATIAL CONCENTRATION AND
DIVERSIFICATION IN CZECH AND SLOVAK REGIONS
ING. VLADIMÍR ŽÍTEK, PH.D.
Katedra regionální ekonomie a správy
Ekonomicko-správní fakulta
Masarykova univerzita
Depart. of Regional Economics and Administration
Faculty of Economics and Administration
Masaryk University
 Lipová 41 a, 602 00 Brno, Czech Republic
E-mail: zitek@econ.muni.cz
Anotace
Příspěvek se zabývá problematikou implementace vybraných metod hodnocení odvětvové struktury
zaměstnanosti na regionální úrovni. K nejčastěji používaným metodám patří index specializace,
lokalizační kvocient a hrubý index diverzifikace. Jejich implementací na reálných regionálních datech
za české a slovenské kraje v roce 2012, byla empiricky ověřena obecná očekávání. Index specializace
je ve všech krajích velmi nízký, lokalizační kvocient dosahuje vysokých hodnot v některých odvětvích
zejména v regionech hlavních měst a hodnoty hrubého indexu diverzifikace dokládají nízkou míru
diverzifikace. Prokázalo se, že regionální struktura zaměstnanosti má obdobné parametry v obou
zemích.
Klíčová slova
specializace, prostorová koncentrace, diversifikace, struktura zaměstnanosti
Annotation
This paper examines the issue of implementation of selected methods for evaluation ofsector
employment structure on the regional level. The most used methods are the index of specialisation, the
localisation quotient and the gross index of diversification. By their implementation on real data of
the Czech and the Slovak regions in 2012 some general expectations were verified. The values of the
index of specialisation are very low in all regions. High values of the localisation quotient are
reached in some sectors especially in capital regions and values of the gross index of diversification
prove low rate of diversification. It was proved that regional employment structure has similar
parameters in both countries.
Key words
specialisation, spatial concentration, diversification, employment structure
JEL classification: R11, R12, J21
Úvod
V centru zájmu analýz regionálního rozvoje je hodnocení odvětvové specializace, a to jak z hlediska
významu prostorové koncentrace aktivit, tak z hlediska posuzování ekonomické stability. Za tímto
účelem existuje několik metod, které jsou obvykle využívány, přičemž často bývá různě zaměňován
způsob jejich aplikace i jejich názvy. V následujícím textu je pozornost věnována především indexu
specializace a diverzifikace. Ukazatelem propojující tyto metody je lokalizační kvocient, který
nejčastěji vychází z podílu zaměstnanosti v jednotlivých odvětvích. Je to právě zaměstnanost, která se
jeví jako nejvíce vhodný ukazatel pro měření odvětvové struktury regionálních i národních ekonomik.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
327
Do analýz vstupuje buď jako součást konstrukce nějaké varianty souhrnných ukazatelů společně
s dalšími charakteristikami, tak jako je tomu v článku Viturka, Žítek, Klímová Tonev (2011), nebo
samostatně jako reprezentant velikosti odvětví, jako je tomu v případě tohoto příspěvku.
Kellman a Shachmurove (2011) ve svém článku zaměřeném na diversifikaci a specializaci v exportu a
importu vybraných rozvojových zemí konstatují, že celá řada jevů je sice předpokládána, ale současně
není dostatečně empiricky prokázána a změřena. Na regionální úrovni lze najít některé zahraniční
studie zaměřené na hodnocení diversifikace a specializace. Příkladem je práce O`Donoghue a
Townshend (2005) zaměřená na hodnocení změn ve struktuře zaměstnanosti britských měst, tzv.
TTWAs (travel-to-work areas).
Cílem tohoto příspěvku je tedy propojit teoretický základ dané problematiky se statickými daty,
charakterizujícími strukturu zaměstnanosti v odvětvích ekonomiky českých a slovenských krajů za rok
2012. Za tímto účelem jsou využity metody index specializace, lokalizační kvocient a hrubý index
diverzifikace. Jejich implantace na reálných datech umožní vyslovit závěry týkající se jednotlivých
krajů ČR a SR a současně též porovnat odvětvovou strukturu zaměstnanosti obou zemí mezi sebou
navzájem.
Specializace
Má-li být zkoumána specializace regionu, znamená to, že předmětem zájmu je odvětvová struktura
z pohledu daného regionu. Pojem specializace nelze zaměňovat s prostorovou koncentrací, která
naopak hodnotí rozložení nějakého odvětví do jednotlivých regionů, tedy z národohospodářského
hlediska. (Čadil 2010) Pro analýzu specializace lze použít index specializace, který je definován takto:
2
1
1
2
)(











n
i
i
n
i
i
X
X
IS ,
kde Xi je počet zaměstnaných v odvětví i v regionu. Index specializace nabývá hodnot od 0 do 1, čím
vyšší je hodnota indexu, tím vyšší je specializace regionu (za vysokou hodnotu lze považovat IS >
0,7). Hodnoty IS v českých krajích jsou velmi nízké, pohybují se od 0,076 v Hlavním městě Praze až
po 0,170 ve Zlínském kraji. K výraznější specializaci tedy nedochází.
Tab. 1: Index specializace v krajích ČR (2012)
PHA SČK JČK PLK KVK ULK LIK KHK PUK VYS JMK OLK ZLK MSK ČR
0,076 0,113 0,129 0,133 0,113 0,121 0,168 0,141 0,155 0,146 0,115 0,143 0,170 0,132 0,117
Pramen: data ČSÚ (2013), vlastní výpočty
Také slovenské kraje vykazují jen nízké hodnoty specializace, nejnižší Bratislavský kraj 0,089,
nejvyšší Trenčínský kraj 0,204. Hodnota IS v ČR a SR se pak liší o pouhou jednu tisícinu.
Tab. 2: Index specializace v krajích SR (2012)
BLK TTK TNK NRK ZIK BBK PVK KEK SR
0,089 0,144 0,204 0,133 0,141 0,122 0,119 0,109 0,116
Pramen: data ŠÚ SR (2014), vlastní výpočty
Lokalizační kvocient
Jak již bylo uvedeno, nachází při hodnocení prostorové koncentrace nejčastěji využití lokalizační
kvocient, který lze zapsat tímto vzorcem:
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
328





n
i
i
i
n
i
i
i
Y
Y
X
X
LQ
1
1
,
kde čitatel vyjadřuje podíl zaměstnaných v odvětví i v regionu na celkové zaměstnanosti v regionu a
jmenovatel podíl zaměstnaných v odvětví i v národní ekonomice na celkové zaměstnanosti v národní
ekonomice. Nabývá-li hodnot < 1, odvětví je v regionu zastoupeno relativně méně a statky či služby
produkované daným odvětvím jsou pravděpodobně dováženy z jiných regionů. Je-li hodnota LQ>1,
potom uvedené platí analogicky opačně. Proto bývá lokalizační kvocient používán také pro
matematické vysvětlení teorie exportní báze (Hamalová a kol. 1997).
Jak je patrné z následující tabulky, která prezentuje hodnoty lokalizačního kvocientu všech odvětví
(sekcí dle CZ-NACE) vypočtené za jednotlivé české kraje, lze identifikovat několik regionů s vysokou
koncentrací některého odvětví. Z tohoto pohledu jsou jistě významné především situace, kdy hodnota
LQ>2. Takových hodnot dosahuje v Hlavním městě Praze pět odvětví, a to Informační a komunikační
činnosti – J (2,673), Činnosti v oblasti nemovitostí – L (2,341), Profesní, vědecké a technické činnosti
– M (2,237), Peněžnictví a pojišťovnictví – K (2,235) a Kulturní, zábavní a rekreační činnosti – R
(2,161). V dalších pěti krajích pak existuje vždy po jednom odvětví s hodnotou LQ>2, v Jihočeském
kraji odvětví Výroba a rozvod elektřiny, plynu, tepla – D (2,143), v Kraji Vysočina odvětví
Zemědělství, lesnictví a rybářství – A (2,232). V dalších třech krajích se pak jedná o odvětví Těžba a
dobývání – B, s hodnotami LQ v Ústeckém kraji 2,533, v Karlovarském kraji 3,673 a
v Moravskoslezském kraji 4,000.
Tab. 3: Lokalizační kvocient v krajích ČR (2012) pro jednotlivá odvětví (sekce) dle CZ-NACE
PHA SČK JČK PLK KVK ULK LIK KHK PUK VYS JMK OLK ZLK MSK
A 0,127 0,849 1,831 1,451 0,780 0,708 0,772 1,329 1,681 2,232 0,956 1,516 0,902 0,702
B 0,172 0,367 0,332 0,588 3,673 2,533 0,564 0,328 0,000 0,899 0,348 0,231 0,000 4,000
C 0,336 0,943 1,061 1,119 0,970 1,010 1,352 1,173 1,253 1,219 0,978 1,161 1,357 1,115
D 0,825 0,763 2,143 0,997 0,818 1,964 0,320 0,957 0,984 1,139 0,996 0,498 0,610 0,953
E 0,710 0,971 0,730 1,123 1,311 1,267 1,062 1,064 0,501 1,102 1,028 1,028 1,261 1,161
F 0,984 1,000 1,253 1,027 0,911 1,208 1,009 0,843 1,063 0,983 0,994 0,980 0,983 0,831
G 1,071 1,077 1,024 0,905 0,875 0,999 0,967 0,990 1,019 0,839 0,971 0,984 0,972 1,024
H 0,896 1,370 1,004 0,991 0,975 1,137 0,877 0,936 0,939 0,834 0,953 0,953 0,834 0,943
I 1,195 1,071 1,014 1,014 1,948 0,825 1,172 1,078 0,790 1,005 0,916 0,617 0,802 0,920
J 2,673 1,113 0,580 0,785 0,354 0,384 0,627 0,804 0,737 0,504 1,174 0,525 0,470 0,673
K 2,235 1,277 0,916 0,722 0,575 0,617 0,883 0,736 0,720 0,620 0,933 0,533 0,557 0,740
L 2,341 1,073 0,347 0,643 1,201 1,287 0,459 0,973 0,645 0,574 0,807 0,475 0,813 0,720
M 2,237 0,988 0,604 0,830 0,689 0,729 0,936 0,808 0,722 0,658 1,084 0,731 0,839 0,617
N 1,575 1,138 0,573 0,665 1,014 0,892 0,873 0,477 0,574 0,633 1,096 0,880 0,847 1,304
O 1,221 0,867 1,062 0,982 1,006 1,039 0,897 1,046 0,854 0,972 1,018 1,223 0,864 0,861
P 1,200 0,964 0,804 1,029 0,883 0,896 0,819 0,901 0,926 0,970 1,141 1,033 0,929 1,027
Q 0,946 0,844 0,837 1,031 1,329 1,070 0,727 1,155 0,913 0,943 1,068 1,197 1,040 1,083
R 2,161 1,049 0,805 0,573 1,343 0,951 0,776 0,836 0,364 0,636 1,053 0,550 0,738 0,734
S 1,313 0,961 0,965 1,105 0,982 0,925 0,702 0,789 0,986 0,953 1,012 0,856 0,759 1,104
Pramen: data ČSÚ (2013), vlastní výpočty
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
329
Ze slovenských krajů dosahuje lokalizační kvocient vysoké hodnoty ve třech odvětvích
v Bratislavském kraji, a to Informační a komunikační činnosti – J (2,583), Profesní, vědecké a
technické činnosti – M (2,500), Peněžnictví a pojišťovnictví – K (2,678). Jde tedy o podobný
výsledek, jako v případě Prahy. Z ostatních krajů už pouze v kraji Trenčínském odvětví Těžba a
dobývání – B dosahuje LQ vůbec nejvyšší hodnoty 4,856.
Tab. 4: Lokalizační kvocient v krajích SR (2012) pro jednotlivá odvětví (sekce) dle SK NACE
BLK TTK TNK NRK ZIK BBK PVK KEK
A 0,201 1,713 1,012 1,763 0,855 1,199 1,285 0,893
B 0,466 0,647 4,856 0,119 0,627 0,835 0,266 0,722
C 0,489 1,247 1,654 1,156 1,185 0,987 0,949 0,893
D 0,644 1,200 0,838 1,251 1,099 0,695 0,946 1,594
E 0,345 1,360 0,868 1,266 1,054 1,267 1,388 1,169
F 0,900 1,131 0,845 1,140 1,301 1,013 1,165 0,676
G 1,217 0,906 0,933 0,959 1,067 0,924 0,907 0,865
H 1,149 1,020 0,665 0,963 0,870 1,047 0,805 1,268
I 1,491 0,608 0,736 0,750 0,850 0,723 1,367 0,954
J 2,583 0,116 0,290 0,427 0,700 0,639 0,198 1,255
K 2,678 0,499 0,374 0,465 0,493 0,627 0,595 0,550
L 1,573 0,998 0,796 0,705 1,002 0,635 0,766 0,928
M 2,500 0,510 0,435 0,714 0,482 0,657 0,528 0,603
N 1,593 1,285 0,511 0,984 0,580 0,569 0,756 1,093
O 0,946 0,785 0,813 0,975 0,861 1,338 1,213 1,116
P 0,725 1,091 0,898 0,948 1,105 1,055 1,338 1,136
Q 0,786 0,842 0,680 0,869 1,107 1,332 1,282 1,303
R 1,313 0,525 0,876 1,046 0,930 0,995 1,002 0,955
S 1,309 0,733 0,336 1,041 0,685 0,810 1,126 1,514
Pramen: data ŠÚ SR (2014), vlastní výpočty
Lokalizační kvocient nachází díky své dobré vypovídací schopnosti, resp. jasné interpretovatelnosti,
široké uplatnění v sofistikovanějších regionálních analýzách, kde zpravidla představuje určitý druh
východiska. Takovým případem může být například mapování klastrů.
Diverzifikace
Dalším jevem, který lze zkoumat v souvislosti s hodnocením rozložení odvětví v regionech, je
diverzifikace. Jedná se fakticky o alternativu specializace. Pro analýzu se používá nejčastěji hrubý
index diverzifikace, který je pro každý region definován takto:







































 
n
i
i
n
n
i
i
n
i
i
n
i
i
n
i
i
n
i
i
n
i
i
i
i
i X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
HID
11
1
1
3
1
2
1
1
1
2
1
1
1
1
......
Jak je z uvedeného vzorce patrné, vstupují do výpočtu postupně podíly zaměstnanosti v jednotlivých
odvětvích regionu. Pořadí je stanoveno v návaznosti na výpočet těchto podílů tak, že podíly jsou
seřazeny sestupně (od největšího k nejmenšímu). Pokud by byla veškerá zaměstnanost v regionu
soustředěna do jednoho odvětví, HID by dosáhl maxima, např. při 10 odvětvích v národní ekonomice
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
330
HID = 1000,0. To představuje nejvyšší specializaci a nejmenší diverzifikaci. Naopak nejvyšší míru
diverzifikace by v takovém případě představovala hodnota HID = 550,0. (Macháček, Toth, Wokoun
2011)
Klasifikace CZ-NACE i SK NACE člení zaměstnanost v ekonomice do 19 odvětví (tj. sekcí,
neuvažovány sekce T a U). To znamená, že HID leží v intervalu <1000,0; 1900,0>. Hodnoty HID
v českých krajích se pohybují mezi 1359,4 v Hlavním městě Praze a 1562,0 ve Zlínském kraji, při
neuvažování Prahy je rozptyl hodnot ještě o poznání menší. Lze tedy konstatovat (obdobně jako
v případě indexu specializace), že odvětvová diverzifikace není příliš velká (hodnoty se pohybují
mírně nad středem intervalu) a regionální rozdíly jsou nevýznamné (s výjimkou Prahy).
Tab. 5: Hrubý index diverzifikace v českých krajích (2012)
PHA SČK JČK PLK KVK ULK LIK KHK PUK VYS JMK OLK ZLK MSK
1359,4 1472,0 1511,6 1504,3 1461,9 1480,0 1550,0 1517,1 1551,2 1518,8 1471,1 1543,7 1562,0 1486,4
Pramen: data ČSÚ (2013), vlastní výpočty
Hodnoty HID slovenských krajů se pohybují v rozmezí 1432,4 v Bratislavském kraji a 1600,6
v Trenčínském kraji. Lze tedy shodně s případem českých regionů konstatovat, že regionální rozdíly
nejsou příliš významné.
Tab. 6: Hrubý index diverzifikace ve slovenských krajích (2012)
BLK TTK TNK NRK ZIK BBK PVK KEK
1432,4 1552,6 1600,6 1529,1 1548,3 1529,3 1525,2 1482,5
Pramen: data ŠÚ SR (2014), vlastní výpočty
Závěr
Z hlediska zájmu regionálních analýz zaujímá klíčové místo hodnocení odvětvové struktury. K tomuto
účelu lze využít řadu metod a nástrojů, k nejčastěji používaným patří index specializace, lokalizační
kvocient a hrubý index diverzifikace. Jejich implementací na reálných regionálních datech lze získat
zajímavé výsledky a empiricky tak ověřit obecné předpoklady. V tomto příspěvku byla použita
statická data roku 2012 za české a slovenské kraje. Jednalo se o počty zaměstnaných v jednotlivých
odvětvích (sekcích) dle CZ-NACE, resp. SK NACE. Výsledky prokázaly relativní podobnost obou
zemí, což dobře dokládá index specializace, jehož hodnota je v ČR jen o jedinou tisícinu vyšší než
v SR, na úrovni krajů jsou pak hodnoty obecně velmi nízké. Lokalizační kvocient prokázal existenci
odvětví s vysokou koncentrací zaměstnanosti zejména v Hlavním městě Praze (5 odvětví s hodnotou
LQ>2) a Bratislavském kraji (3 odvětví s hodnotou LQ>2). V ostatních krajích stojí za pozornost
odvětví Těžba a dobývání, významně koncentrované v Moravskoslezském, Karlovarském, Ústeckém
a Trenčínském kraji. Hodnoty hrubého indexu diverzifikace se pohybují mírně nad středem intervalu
možných hodnot, odvětvová diverzifikace tedy není příliš velká. Prokázalo se tedy, že regionální
struktura zaměstnanosti má obdobné parametry v obou zemích, určitou odchylku vykazují pouze
regiony hlavních měst.
Literatura
[1] ČADIL, J., (2010). Regionální ekonomie. Teorie a aplikace. Praha: C. H. Beck. ISBN 978-80-7400-191-8.
[2] ČSÚ, (2013). Zaměstnanost a nezaměstnanost podle VŠPS – roční průměry 2012. [cit. 18.7.2013]
Dostupné z: <http://www.czso.cz/csu/2013edicniplan.nsf/publ/3115-13-r_2013>.
[3] HAMALOVÁ, M. a kol. (1996) Priestorová ekonomika. Bratislava: Ekonóm. ISBN 8022507504.
[4] KELLMAN, M., SHACHMUROVE, Y., (2011). Diversification and Specialisation Paradox in Developing
Country Trade. Review of Development Economics, vol. 15, iss. 2, pp. 212-222. ISSN 1467-9361. DOI
10.1111/j.1467-9361.2011.00603.x.
[5] MACHÁČEK, J., TOTH, P., WOKOUN, R., (2011). Regionální a municipální ekonomie. Praha: Vysoká
škola ekonomická. ISBN 9788024518367.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
331
[6] O`DONOGHUE, D., TOWNSHEND, I. J. (2005) Diversification, Specialisation, Convergence and
Divergence of Sectoral Employment Structures in British Urban System, 1991-2001. Regional Studies, vol.
39, iss.5, pp. 585-601. ISSN 0034-3404. DOI 10.1080/00343400500151830.
[7] ŠÚ SR (2014). 3-8. Priemerný evidenčný počet zamestnancov podľa ekonomických činností. In Štatistická
ročenka regiónov Slovenska 2013. Bratislava: ŠÚ SR.
[8] VITURKA, M., ŽÍTEK, V., KLÍMOVÁ, V., TONEV, P. (2011) Application of Microeconomic and
Macroeconomic Approach to Evaluating Disparities in the Regional development. Ekonomický časopis,
vol. 59, iss. 7, pp. 655-668. ISSN 0013-3035.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
332
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-6840-2014-41
ROZKLAD REGIONÁLNÍ MÍRY NEZAMĚSTNANOSTI NA
PŘÍKLADU ČESKÉ REPUBLIKY
DECOMPOSITION OF THE REGIONAL UNEMPLOYMENT RATE:
THE CASE OF THE CZECH REPUBLIC
DOC. MGR. ING. MICHAL TVRDOŇ, PH.D.
Katedra ekonomie
Obchodně podnikatelská fakulta v Karviné
Slezská univerzita v Opavě
Department of Economics
School of Business Administration in Karviná
Silesian University in Opava
 Univerzitní nám. 1934/3, 733 40 Karviná, Czech Republic
E-mail: tvrdon@opf.slu.cz
Anotace
Článek se zabývá vývojem míry nezaměstnanosti v České republice, a to jak z národního, tak
i regionálního pohledu. Cílem příspěvku je zhodnotit trendy ve vývoji národní a regionální míry
nezaměstnanosti v letech 1993 až 2012. V článku byly využity čtvrtletní údaje o míře nezaměstnanosti
z databáze Českého statistického úřadu. Současně byla provedena, na základě metody HodrickPrescottova
filtru, dekompozice nezaměstnanosti na sezónní, cyklickou a strukturální složku.
Z provedené analýzy jsou patrné významné rozdíly mezi regiony české ekonomiky. Získaná data také
poukázala na fakt, že na celkové míře nezaměstnanosti má signifikantní podíl její strukturální složka.
Současně bylo zjištěno, že celkovou míru nezaměstnanosti ovlivňovala během sledovaného období její
cyklická složka, a to v obou směrech.
Klíčová slova
Česká republika, Hodrick-Prescottův filtr, míra nezaměstnanosti, regionální disparity
Annotation
This paper analyses trends in the unemployment rate in the Czech Republic, both from the national as
well as the regional perspective. The aim of this paper is to assess trends in the development of
national and regional unemployment rates between the years 1993 and 2012. We applied quarterly
data on unemployment from the Czech Statistical Office. We also performed, based on the method
Hodrick-Prescott filter, decomposition of unemployment on its seasonal, cyclical and structural
components. The analysis reveals significant differences between regions of the Czech economy. The
data also show that the structural component has remarkable share in the total unemployment rate. It
was also found that the overall unemployment rate was affected by its cyclical component in both
directions during the observed period.
Key words
Czech Republic, Hodrick-Prescott filter, regional disparities, unemployment rate
JEL classification: J14, R10
Úvod
Nezaměstnanost by se dala definovat jako jev, kdy na trhu práce existuje nesoulad mezi nabízeným a
poptávaným množstvím práce, čili poptávané množství je menší než nabízené. Tento jev se dá měřit, a
to pomocí makroekonomického ukazatele míry nezaměstnanosti. Pomocí tohoto indikátoru jsme
následně schopni vyhodnotit aktuální stav na trhu práce. Je však třeba upozornit na to, že tento
indikátor je zapotřebí vnímat v širším kontextu. Jinými slovy řečeno, pro vyhodnocení výkonnosti
trhu práce je nutné zkoumat nejen samotnou výši míry nezaměstnanosti, ale např. rozložit
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
333
nezaměstnanost do příslušných skupin dle délky jejího trvání, dle dosaženého vzdělání a v neposlední
řadě je třeba vnímat i to, že má regionální dimenzi.
Cílem tohoto článku je zhodnocení trendů ve vývoji míry nezaměstnanosti v České republice, a to jak
na národní, tak i regionální úrovni. V článku byla použita čtvrtletní data Českého statistického úřadu v
letech 1993 až 2012 u vybraných krajů České ekonomiky. Na základě provedené dekompozice
nezaměstnanosti na její sezónní, cyklickou a strukturální složku jsme hodnotili a porovnávali vývoj
míry nezaměstnanosti na národní a regionální úrovni.
1. Metodika dekompozice
Existuje hned několik možností, jak zjistit strukturální nezaměstnanost – např. OECD využívá
konceptu NAIRU (non-accelerating inflation rate of unemployment) čili takové míry nezaměstnanosti,
při níž nevznikají tlaky na růst cen a mezd v ekonomice. Tu lze extrahovat z Phillipsovy křivky
pomocí Kalmanova filtru. My jsme zvolili k dekompozici nezaměstnanosti metodu filtrování HodrickPrescottovým
filtrem, již využívá např. studie Flek et al. (2010). Jako vstupní data jsme použili
čtvrtletní data ČSÚ o míře nezaměstnanosti z výběrového šetření pracovních sil v letech 1993 až
2012. Tato data jsme následně sezónně očistili. Trendovou složku jsme zjistili aplikací HodrickPrescottova
filtru. Rozdíl mezi takto odhadnutým trendem a původní sezónně očištěnou řadou
představuje cyklickou složku nezaměstnanosti (pokud otočíme znaménko). Strukturální
nezaměstnanost jsme následně zjistili jako reziduální část celkové nezaměstnanosti po odečtení
sezónní a cyklické složky.
Filtr je charakterizován následujícím funkčním předpisem (Hájek and Bezděk (2001)):
      









 



T
t
T
t
tttttt UUUUUUMin
1
1
2
*
1
***
1
2*
 (1)
kde U představuje sezónně očistěnou míru nezaměstnanosti, U* je trendová složka nezaměstnanosti,
λ je parametr určující hladkost trendového vyhlazení, kdy pro λ = 0 se bude rovnat skutečná míra
nezaměstnanosti trendové komponentně, pro λ → ∞ trendová složka přímkou.
Jak již bylo uvedeno výše, jedinou nutnou proměnnou pro tuto metodu je sezónně očištěná míra
nezaměstnanosti. Otázkou však je určení hodnoty vyhlazovací konstanty. Zde jsme vycházeli
z předchozích studií na toto téma, kdy autoři doporučují pro roční data stanovit hodnotu vyhlazovací
konstanty stanovit na 100, pro čtvrtletní data stanovit hodnotu konstanty na 1600, u ročních dat zase
na hodnotu 14400, viz. Rozmahel (2011), Gerlach a Yiu (2004), Tvrdoň, Tuleja a Verner (2012),
Zimková a Barochovský (2007) nebo Hájek and Bezděk (2001).
2. Empirická data
Z historického pohledu je zajímavé, že po roce 1989 se musela většina transformujících se ekonomik
střední a východní Evropy vyrovnat s novým ekonomickým fenoménem - nezaměstnaností. S jistou
mírou nadsázky bychom mohli konstatovat, že od tohoto roku se začíná projevovat dlouhodobě
trvající „nadbytek“ těch, kteří pracovat buď nechtějí, anebo jim to neumožňuje nedostatečná poptávka
po práci, a to hned z několika důvodů. Zpravidla to jsou aspekty jako je vysoké zdanění práce či
přísná legislativní ochrana zaměstnanosti, kdy jsou zaměstnavatelé ostražitější při nabírání nových
pracovních sil, případně se ekonomika nachází ve stagnující či recesní fázi hospodářského cyklu (viz
Kotlán (2001).
Transitivní ekonomiky začaly být tím pádem konfrontovány s celou řadou z toho vyplývajících úkolů:
i) jakým způsobem se postarat o ty, kteří ztratí práci a zároveň ii) nevytvářet nepřiměřené fiskální
náklady a iii) minimalizovat nechuť k práci, která je s touto ochranou spojena. Trhy práce v zemích
V-4 zaznamenaly v období transformace některé stejné a některé rozdílné zkušenosti. Zatímco na
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
334
Slovensku, v Polsku a v Maďarsku bylo zaznamenáno prudké zvýšení míry nezaměstnanosti (až na
dvojciferná čísla), v České republice se udržovala na počátku 90. let oproti zbylým zemím V-4 nízká
míra nezaměstnanosti. V dalším průběhu transformačního období se v těchto zemích projevila jednak
cyklická nezaměstnanost, jednak nezaměstnanost strukturální spojená zejména s útlumem některých
odvětví či nezbytnou re-orientací exportu na západní trhy.
Obr. 1: Vývoj míry nezaměstnanosti a její dekompozic, data 1993-2012
Zdroj: Český statistický úřad; vlastní propočty
Obrázek 1 ukazuje námi provedenou dekompozici nezaměstnanosti na cyklickou a strukturální složku,
a to na příkladu české ekonomiky. Při pohledu na vývoj celkové míry nezaměstnanosti (sezónně
očištěnou) je patrné, že v případě českého trhu práce má vliv na celkovou nezaměstnanost zejména její
strukturální složka, která se navíc v období let 1993-1999 výrazně zvýšila. Zajímavý je vývoj v
předkrizovém období, kdy k výraznému snížení celkové míry nezaměstnanosti přispívala především
cyklická složka. Poté ovšem vlivem ekonomické recese došlo ke zvýšení celkové míry
nezaměstnanosti na základě růstu podílu cyklické složky, kdy její vývoj odpovídá standardní
ekonomické teorii. Nutno také dodat, že v průběhu roku 2012 se v podstatě vůbec neprojevovala na
celkové míře nezaměstnanosti její cyklická složka a můžeme tak hovořit o stavu ekonomické
stagnace.
Klíčovou otázkou je, zdali došlo k podobnému vývoji i na regionální úrovni. Nezaměstnanost v
zemích Visegrádské skupiny měla a má jak cyklický, tak strukturální charakter, přičemž v některých
regionech je dlouhodobý nedostatek určité profese, v jiných naopak existuje přebytek. Dalším
aspektem, jenž brání sladění nabídky a poptávky, je nedostatečná mobilita a flexibilita pracovní síly.
Také z tohoto důvodu růst ekonomiky zatím výrazně nepřispívá ke zlepšení situace na trhu práce v
postižených regionech. V těchto ekonomikách i nadále pokračují strukturální změny, tj. změny v
sektorové (odvětvové) struktuře hospodářství a s tím související změny v profesní a kvalifikační
struktuře pracovních sil – v průběhu transformačního procesu došlo k markantnímu přesunu pracovní
síly z primárního a sekundárního sektoru do terciálního, přičemž v rámci terciálního odvětví
zaznamenal nejstrmější nárůst obor peněžnictví a pojišťovnictví.
V některých regionech byly strukturální změny mnohem složitější, zejména díky dosavadní struktuře
ekonomiky těchto regionů. Vliv těchto strukturálních změn má v jednotlivých regionech různou
intenzitu a mezi nejvíce postižené regiony patřily regiony s velkou koncentrací těžkého průmyslu.
Proces strukturálních změn ovlivňuje výrazně i rozdíly v míře nezaměstnanosti podle regionů NUTS
III (v České republice se jedná o kraje). Velký problém pro udržení současného tempa růstu
-5
0
5
10
15
20
Česká republika
Cyklická složka Struktrální složka Míra nezaměstnanosti (sezónně očištěno)
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
335
ekonomiky představuje, kromě jiných aspektů, i dlouhodobá nezaměstnanost, která je v Česku
výrazně vyšší než v ostatních zemích EU. Jak uvádí studie Ministerstva práce a sociální věcí, mezi
základní problémy regionální nezaměstnanosti patří nízká mobilita pracovních sil, kvalifikace
uchazečů o zaměstnání, zejména těch dlouhodobě, jež neodpovídá požadavkům trhu práce, vysoký
podíl uchazečů o zaměstnání s nižším vzděláním a v neposlední řadě to je kvalifikační struktura
nabídky pracovních sil, jež neodpovídá poptávce po vytvářených pracovních místech.
Za tradičně problémové regiony bývají považovány Moravskoslezský kraj a Ústecký kraj, které
v minulosti prošly poměrně velkými strukturálními změnami, které s sebou nesly i vyšší míru
nezaměstnanosti či vyšší podíl dlouhodobé nezaměstnanosti, ve srovnání s ostatními českými regiony.
To ostatně dokládá i následující obrázek 2 ilustrující vývoj registrované míry nezaměstnanosti dle dat
získaných z Ministerstva práce a sociálních věcí. Z vývoje míry nezaměstnanosti z jednotlivých krajů
je patrné, že regionální disparity kulminovaly v období let 1999 až 2004, kdy byly rozdíly v
regionálních mírách nezaměstnanosti největší. Po opadnutí ekonomického růst sice došlo
k opětovnému nárůstu míry nezaměstnanosti, můžeme však konstatovat, že rozdíly mezi kraji již
nejsou tak markantní, jako tomu bylo v předkrizovém období. Proč tomu tak je, by nám mohla
zodpovědět dekompozice regionální míry nezaměstnanosti na její strukturální a cyklickou složku, jež
následuje v další části příspěvku.
Obr. 2: Vývoj regionální registrované míry nezaměstnanosti, data 1990-2012
Zdroj: Ministerstvo práce a sociálních věcí
Za region, který má dlouhodobě velmi nízkou míru nezaměstnanosti, je považován region hlavního
města, tj. Prahy. To ostatně dokládá i obrázek 3. Míra nezaměstnanosti se po většinu sledovaného
období pohybovala pod pěti procenty. To, co je společné pro všechny regiony, a platí to i logicky na
národní úrovni, je silný podíl strukturální složky na celkové nezaměstnanosti. V případě regionů, které
se pohybují pod úrovní národní míry nezaměstnanosti, je však strukturální nezaměstnanost nižší ve
srovnání s tzv. problémovými regiony.
0.00
2.00
4.00
6.00
8.00
10.00
12.00
14.00
16.00
18.00
20.00
1990
1991
1992
1993
1994
1995
1996
1997
1998
1999
2000
2001
2002
2003
2004
2005
2006
2007
2008
2009
2010
2011
2012
Praha
Plzeňský
Ústecký
Moravskoslezský
Jihomoravský
Česká republika
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
336
Obr. 3: Vývoj míry nezaměstnanosti a její dekompozic, region Hl. města Prahy, data 1993-2012
Zdroj: Český statistický úřad; vlastní propočty
Obr. 4: Vývoj míry nezaměstnanosti a její dekompozic, Plzeňský kraj, data 1993-2012
Zdroj: Český statistický úřad; vlastní propočty
Dalším regionem, který ve sledovaném období patřil mezi ty, jejichž míra nezaměstnanosti byla nižší,
než kolik činil národní průměr, je Plzeňský kraj. Oproti předchozímu kraji se v období let 1998-1999
výrazněji zvýšila strukturální složka, což lze chápat jako důsledek vývoje české ekonomiky.
Značně odlišný vývoj jednak míry nezaměstnanosti, jednak jejich složek byl zaznamenán v tzv.
problémových regionech, tj. v Moravskoslezském a Ústeckém kraji. Z obrázků 5 a 6 je patrné, že
období zvyšování míry nezaměstnanosti a její strukturální složky bylo delší, ve srovnání s ostatními
kraji, a trvalo až do roku 2001. Dalším jevem jsou výraznější projevy cyklické složky – v obdobích
ekonomického růstu znatelně přispívaly ke snižování míry nezaměstnanosti, naopak v obdobích
hospodářské recese měly zásadní vliv pro její zvyšování. Tyto tendence nebyly u předchozích krajů
natolik zřejmé. V posledních dvou letech sledovaného období, tj. v letech 2010 až 2012 dochází, na
rozdíl od ostatních krajů, ke snížení strukturální složky nezaměstnanosti, což by mohl být důsledek
hospodářské politiky v podobě aktivní politiky zaměstnanosti, případně dopad přílivu přímých
zahraničních investic do těchto regionů. Tento zcela jistě pozitivní jev však stojí na velmi křehkých
základech a vývoj na trhu práce se může poměrně rychle zhoršit, např. v důsledku problémů důlního
či ocelářského průmyslu.
-5
0
5
10
15
20
q1-1993
q1-1994
q1-1995
q1-1996
q1-1997
q1-1998
q1-1999
q1-2000
q1-2001
q1-2002
q1-2003
q1-2004
q1-2005
q1-2006
q1-2007
q1-2008
q1-2009
q1-2010
q1-2011
q1-2012
Strukturální složka
Cyklická složka
Míra nezaměstnanosti (sezónně očištěno)
-5
0
5
10
15
20
q1-1993
q1-1994
q1-1995
q1-1996
q1-1997
q1-1998
q1-1999
q1-2000
q1-2001
q1-2002
q1-2003
q1-2004
q1-2005
q1-2006
q1-2007
q1-2008
q1-2009
q1-2010
q1-2011
q1-2012
Strukturální složka
Cyklická složka
Míra nezaměstnanosti (sezónně očištěno)
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
337
Obr. 5: Vývoj míry nezaměstnanosti a její dekompozic, Moravskoslezský kraj, data 1993-2012
Zdroj: Český statistický úřad; vlastní propočty
Obr. 6: Vývoj míry nezaměstnanosti a její dekompozic, Ústecký kraj, data 1993-2012
Zdroj: Český statistický úřad; vlastní propočty
Závěr
Článek se zabýval vývojem míry nezaměstnanosti na národní a regionální úrovni, a to na příkladu
české ekonomiky. Jsme toho názoru, že pro vypovídající analýzu vývoje trhu práce nestačí popis
vývoje míry nezaměstnanosti, důležitá je také její dekompozice ve smyslu rozkladu na její sezónní,
strukturální a cyklickou složku. Toto lze provést několika způsoby, přičemž my jsme použili metodu
filtrování pomocí Hodrick-Prescottova filtru. Z provedené analýzy je zřejmé, že vysoký podíl na
celkové nezaměstnanosti má její strukturální složka a současně se také projevovaly cyklické vlivy,
jakožto přirozená reakce trhu práce na vývoj ekonomiky. Dalším jevem typickým pro českou
ekonomiku jsou regionální disparity. Ty se nejvíce projevovaly v letech 1999 až 2005, kdy byl
markantní rozdíl mezi regionálními mírami nezaměstnanosti. Ty, ač přetrvávají i nadále, však
v posledních letech nebyly natolik výrazné.
Literatura
[1] FLEK, V., MAREK, D., NIEDERMAYER, L., SOBÍŠEK, P., (2010). Vybrané problémy a vyhlídky
českého trhu práce. Česká bankovní asociace.
-5
0
5
10
15
20
q1-1993
q1-1994
q1-1995
q1-1996
q1-1997
q1-1998
q1-1999
q1-2000
q1-2001
q1-2002
q1-2003
q1-2004
q1-2005
q1-2006
q1-2007
q1-2008
q1-2009
q1-2010
q1-2011
q1-2012
Strukturální složka
Cyklická složka
Míra nezaměstnanosti (sezónně očištěno)
-5
0
5
10
15
20
q1-1993
q1-1994
q1-1995
q1-1996
q1-1997
q1-1998
q1-1999
q1-2000
q1-2001
q1-2002
q1-2003
q1-2004
q1-2005
q1-2006
q1-2007
q1-2008
q1-2009
q1-2010
q1-2011
q1-2012Strukturální složka
Cyklická složka
Míra nezaměstnanosti (sezónně očištěno)
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
338
[2] GERLACH, S., YIUN, M., S., (2004). Estimating output gaps in Asia: A cross-country study. Journal of
Japanese and International Economies, vol. 18, iss. 1, pp. 115–136. ISSN 0889-1583. DOI
10.1016/S0889-1583(03)00033-9.
[3] HÁJEK, M., BEZDĚK, V., (2001). Odhad potencionálního produktu a produkční mezery v České
republice. Politická ekonomie, vol. 50, iss. 4, pp. 473–491. ISSN 0032-3233.
[4] KOTLÁN, I., (2001). Alternativy stabilizační politiky. Politická ekonomie, iss. 4, pp. 514-523. ISSN 0032-
3233.
[5] ROZMAHEL, P., (2011). Measuring the business cycles similarity and convergence trends in the Central
and Eastern European Countries towards the Eu-rozone with respect to some unclear methodologi-cal
aspects. Acta Universitatis Agriculturae et Sil-viculturae Mendelianae Brunensis, vol. 59, iss. 2, pp. 237-
250. ISSN 1211-8516.
[6] TVRDOŇ, M., (2011). Impacts of the Global Economic Crisis on the European Labor Market
Performance: the Case of Visegrad Group Countries. In Recent Advances in Business Administration - 5th
WSEAS International Conference on Business Administration (ICBA´11), pp. 38-43. Puerto Morelos:
WSEAS Press. ISBN 978-960-474-269-1.
[7] TVRDON, M., TULEJA, P., VERNER, T., (2012). Economic Performance and the Labour Market in the
Context of the Economic Crisis: Experience from the Visegrad Four Countries. E+M Ekonomie a
Management, vol. 15, iss. 3, pp. 16-31. ISSN 1212-3609.
[8] ZIMKOVÁ, E. BAROCHOVSKÝ, J., (2007). Odhad potencionálného produktu a produkčnej medzery v
slovenskych podmienkach. Politická ekonomie, vol. 55, iss. 4, pp. 473-489. ISSN 0032-3233.
Tento článek vznikl v rámci Studentské grantové soutěže, projektu SGS/7/2012: „Vliv regionálních
disparit na podnikatelské prostředí”.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
339
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-6840-2014-42
ANALÝZA TRHU PRÁCE V OBDOBÍ NEFUNKČNÍHO
INFORMAČNÍHO SYSTÉMU O OBCÍCH ČR
(NA PŘÍKLADU OBCÍ OKRESŮ BRUNTÁLA JESENÍK)
ANALYSIS OF LABOUR MARKET DURING THE PERIOD OF NONFUNCTIONAL
INFORMATION SYSTEM COMMUNITIES CZECH
REPUBLIC (THE EXAMPLE OF THE BRUNTÁL AND JESENÍK
DISTRICTS)
MGR. ZDENĚK OPRAVIL
DOC. RNDR. VÁCLAV TOUŠEK, CSC.
Katedra geografie
Přírodovědecká fakulta
Univerzita Palackého v Olomouci
Department of Geography
Faculty of Science
Palacký University in Olomouc
 17. listopadu 12, 771 46 Olomouc, Czech Republic
E-mail: zdenek.opravil@upol.cz, vaclav.tousek@upol.cz
Anotace
V ČR od počátku roku 2005 funguje Informační portál Ministerstva práce a sociálních věcí, jehož
cílem bylo vytvoření elektronického portálu, na kterém si mohou zájemci hledat zaměstnání vlastními
silami. Vedlejším produktem portálu (informačního systému firmy OKsystem) jsou tzv. Statistiky, které
umožňovaly analyzovat až do úrovně obcí situaci na trhu práce do konce roku 2011. Ministerstvo se
poté rozhodlo v souladu se změnami ve výplatě sociálních dávek funkční informační systém opustit a
zároveň vybudovat systém nový. To se nezdařilo, takže nyní nejsou k dispozici data umožňující
analýzu situace na trhu práce za menší územní jednotky než okres. Autoři ve svém příspěvku proto
navrhují, jak postupovat v období nefunkčního informačního systému při analýze zaměstnanosti a
nezaměstnanosti v menších územních jednotkách (obce, správní obvody obcí
s pověřeným obecním úřadem či s rozšířenou působností).
Klíčová slova
informační systém, statistiky, trh práce, zaměstnanost, nezaměstnanost
Annotation
Since the beginning of 2005 the Information portal of Ministry of Labour and Social Affairs is
launched with the idea of creating electronic labour market, where applicants can look for jobs on
their own. The side product of the portal (information system of the company OKsystem) is the so
called Statistics, which enabled to analyse the situation on the labour market in the municipalities till
the end of 2011. The ministry decided then in accord with changes in the issue of social benefits to
leave the system and build a new one. That did not happen so far, therefore there are no data enabling
the analysis of labour market in areas smaller than districts. The authors propose in their contribution
how to act in the period of non-functional information system in analyses of employment and
unemployment in smaller spatial units (municipalities, areas of municipalities with authorised
municipal office and municipalities with extended powers).
Key words
information system, statistics, labour market, employment, unemployment
JEL classification: X12
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
340
Úvod
Uplynuly již více než 3 roky, kdy Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR (MPSV) se rozhodlo
odstoupit od smlouvy s firmou OKsystem, která dodávala ministerstvu a úřadům práce své produkty,
které se postupně staly součásti informačního systému veřejné správy (integrovaný portál MPSV,
software pro výplatu sociálních dávek a zpracování mzdové agendy, systémy pomoci v hmotné nouzi
a sociálních služeb, správu lidských zdrojů a v neposlední řadě systém zveřejňování pracovních
příležitostí). OKsystem je softwarová společnost, řešitel, dodavatel a systémový integrátor rozsáhlých
informačních systémů ve veřejné správě i podnikové sféře, zejména aplikací v oblasti zaměstnanosti
a řízení lidských zdrojů, která pro ministerstvo pracuje od roku 1993. Nové vedení MPSV v roce 2011
naznalo, že aplikace starých i nových produktů OKsystemu je finančně nákladná, a proto rozhodlo, že
bez výběrového řízení vybuduje nový informační systém pro Úřad práce ČR pod názvem AIS firma
Fujitsu Technology Solutions z řadou subdodavatelů. Na realizaci zakázky se podílely i firmy
spřízněné s vedoucími představiteli MPSV. Později Úřad pro ochranu hospodářské soutěže zrušil
společnosti Fujitsu dodatek smlouvy s ministerstvem na pokračování prací týkající se informačního
systému, a to z důvodu velkého porušení zákona o veřejných zakázkách. Ministerstvo
i nově zřízený Úřad práce ČR se proto musely vrátit k původnímu softwaru firmy OKsystem a veškeré
práce v systému AIS byly zastaveny.
Pomineme-li zbytečně vynaložené finanční náklady státního rozpočtu v řádu mld. Kč, tak „reforma“
informačního systému způsobila i to, že se ztratila většina statistických dat poskytujících informace
o situaci na regionálních trzích práce od 1. ledna 2012. Tato skutečnost negativně ovlivňuje i vrcholící
práce v ČR na zpracování Strategií komunitně vedeného místního rozvoje pro programové období
2014-2020 Místních akčních skupin (MAS). Integrovaná strategie území je celkovou střednědobou
strategií, která vychází ze záměrů dlouhodobého udržitelného rozvoje území a je součástí komunitně
vedeného místního rozvoje. Jde o ucelený rozvojový dokument, vztahující se na území působnosti
MAS. Pro nastavení správné strategie pro rozvoj území je bezpodmínečně nutné znát základní
skutečnosti o dosaženém ekonomickém a sociálním rozvoji. V případě ekonomiky u území větších
než okres je základním srovnávacím ukazatelem hrubý domácí produkt přepočtený na jednoho
obyvatele v PPS (parita kupní síly). U území rozlohou menší než okres (správní obvod obce
s rozšířenou působností, území vymezené MAS, obec atd.) o jejich ekonomickém rozvoji nejlépe
vypovídají ukazatele reprezentující regionální a lokální trh práce (např. míra nezaměstnanosti, volná
pracovní místa, podnikatelská aktivita). Bez objektivní analýzy trhu práce nelze zpracovat
odpovědnou střednědobou strategii rozvoje území.
Cílem příspěvku autorů je poradit zpracovatelům programů regionálního rozvoje jak postupovat při
získávání potřebných informací o trhu práce v současnosti, kdy integrovaný portál MPSV není plně
funkční.
1. Objektivní analýza situace na regionálních i lokálních trzích práce
Základní informace o situaci na trhu práce v obcích ČR poskytuje výše zmiňovaný Integrovaný portál
MPSV, který byl dobudován na počátku roku 2005. Údaje o počtu registrovaných uchazečů
o zaměstnání až do úrovně obcí byly poprvé publikovány v elektronické podobě od června 2001
a o dva měsíce později již byly k dispozici i údaje o míře (registrované) nezaměstnanosti, která se
počítala z ekonomicky aktivních obyvatel zjištěných v každé obci při sčítání lidu v roce 1991. V únoru
2003 počet ekonomicky aktivních z roku 1991 byl nahrazen údajem o počtu ekonomicky aktivních ze
sčítání v roce 2001. V lednu 2005 informační portál začíná sledovat v souladu se změnou metodiky
pouze dosažitelné uchazeče a také volná pracovní místa v obcích. Stejná data včetně míry
nezaměstnanosti opírající se o dosažitelné uchazeče uvádí portál i za mikroregiony vymezené
jednotlivými úřady práce, správní obvody obcí s rozšířenou působností a obvody obcí s pověřeným
obecním úřadem. Tyto údaje byly publikovány měsíčně až do konce roku 2011. V období let
2005 – 2011 poskytovalo také MPSV (mimo portál) bezúplatně pro potřeby vědecko-výzkumné práce
podrobné informace o situaci na trhu práce v obcích ČR v souboru GIS Prostorová analýza. Databáze
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
341
obsahovala 47 absolutních a 36 relativních ukazatelů o trhu práce až do úrovně obcí a v případě
velkých měst až do úrovní městských částí.
Údaje o počtu uchazečů o zaměstnání a volných pracovních místech poskytovala měsíčně Správa
služeb zaměstnanosti MPSV za okresy a kraje od září 1990. Měsíční údaje byly do portálu MPSV
zpětně zahrnuty od ledna 1997. Podrobné strukturální údaje o nezaměstnaných jsou součástí
čtvrtletních dat (poprvé od 1. čtvrtletí 1999). Měsíční a čtvrtletní údaje za okresy, kraje a regiony
MPSV publikovalo i v „období temna statistiky trhu práce“ (od 1. 1. 2012). Data o uchazečích
o zaměstnání registrovaných do konce roku 2011 byla přebírána automaticky z informačního systému
OKsystem a údaje o uchazečích zaregistrovaných v letech 2012 – 2013 ručně ze systému AIS.
Měsíční statistiky byly publikovány v termínu, čtvrtletní statistiky s častým zpožděním. Měsíční
statistiky za obce nebyly k dispozici a nejsou ani doposud.
Od počátku roku 2013 přestala být publikována míra nezaměstnanosti i za okresy ČR. Na základě
dohody s Českým statistickým úřadem (ČSÚ) MPSV počínaje lednem 2013 přešlo na nový ukazatel
registrované nezaměstnanosti v ČR s názvem Podíl nezaměstnaných osob, který vyjadřuje podíl
dosažitelných uchazečů o zaměstnání ve věku 15 – 64 let ze všech obyvatel ve stejném věku. Důvody
pro změnu ukazatele registrované nezaměstnanosti bývalé vedení MPSV uvádělo následovně:
 ukazatel míry registrované nezaměstnanosti srovnával dosažitelné uchazeče o zaměstnání
s pracovní sílou tvořenou kombinací údajů z více zdrojů - dosažitelní uchazeči o zaměstnání
z evidence ÚP, zaměstnané osoby z dat Výběrových šetření (VŠPS) ČSÚ,
 údaje o zaměstnanosti z VŠPS na úrovni okresů nebyly dostatečně reprezentativní, detailní
výsledky trpěly vyšší chybovostí, pro nižší územní celky zcela chyběly (v souvislosti
s úspornými opatřeními ve státní a veřejné správě další rozšiřování VŠPS tak, aby poskytovalo
podrobnější údaje, nepřicházelo v úvahu, VŠPS mělo být naopak omezeno pouze na zabezpečení
požadavků vyplývajících z mezinárodních dohod),
 nezanedbatelným důvodem mělo být také srovnávání nebo záměna míry nezaměstnanosti MPSV a
VŠPS ČSÚ a jejich nesprávná interpretace.
Nekompetentnost bývalého vedení MPSV dovedla ČR do období roku 1990, kdy úroveň
nezaměstnanosti v okresech ČR byla počítána jako podíl uchazečů o zaměstnání z obyvatel ve věku
15 – 59 let. Míra registrované nezaměstnanosti začala být publikována až od počátku roku 1991. Nové
vedení MPSV (2014) si uvědomuje, že výpočet míry nezaměstnanosti až do úrovně obcí je velmi
důležitý, zejména s ohledem informací potřebných pro analýzu lokálních a regionálních trhů práce,
které jsou nezbytným předpokladem pro nastavení střednědobých územních programových
dokumentů. Proto podniká kroky, které by v budoucnosti mohly posunout naši statistiku trhu práce do
úrovně před rokem 2012, tzn. do úrovně srovnatelné s ostatními zeměmi Evropské unie.
Cílem našeho příspěvku je mj. i poradit analytikům trhu práce, jak postupovat při analýze trhu práce
při obtížích s deficitem potřebných dat.
V první řadě je nezbytné obrátit se na patřičnou krajskou pobočku Úřadu práce ČR o pomoc
k zajištění anonymizované databáze uchazečů o zaměstnání na studovaném území. Pracovníci trhu
práce jsou schopni z obou požadovaných informačních systémů (OKsystem a AIS) vybrat podle obcí
analyzovaného území uchazeče o zaměstnání. Volná pracovní místa lze spíše zjistit na kontaktních
místech – bývalých okresních úřadech práce než na krajských pobočkách ÚP ČR. Pro výpočet míry
nezaměstnanosti v obcích doporučujeme používat upravené údaje o ekonomicky aktivních osobách
v obcích, které pocházejí ze sčítání lidu 2011. Důvodem úpravy je skutečnost, že při posledním
sčítání řada osob neuvedla, zda je ekonomicky aktivní či ekonomicky neaktivní. Za celou Českou
republiku údaj o ekonomické aktivitě nebo neaktivitě neuvedlo 571 064 osob patnáctiletých a starších,
což je zhruba 5,5 % populace ČR. Podíl nevyplněných údajů o aktivitě překračuje v mnoha obcích
i hranice 10 %. Při úpravě je nutno vycházet z hypotézy, že nezjištěné data jsou zhruba ve stejné
struktuře jako zjištěná.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
342
Takto lze postupovat i při analýze struktury zaměstnaných podle hospodářských odvětví nebo při
stanovení pracovní síly okresů a krajů ČR. Pomocí těchto dat dostaneme i přibližnou míru
nezaměstnanosti za okresy v jednotlivých měsících roku 2013 a 2014. Takto vypočítané údaje lze bez
obav zařadit do časových řad míry nezaměstnanosti, neboť jde o data, která objektivně měří situaci na
regionálních i lokálních trzích práce.
2. Analýza trhu práce na příkladu obcí okresů Bruntál a Jeseník
Území obou okresů patří mezi ta území, kterým je v rámci české regionální politiky věnována
dlouhodobě pozornost. Řada opatření bývalých vlád ČR na počátku 90. let byla věnována řešení
situace v okresech s nejvyšší mírou nezaměstnanosti, mezi které patřil od počátku okres Bruntál
a od začátku roku 1996 i nově vzniklý okres Jeseník. Bruntálska se již dotýkalo usnesení vlády ČR
č. 759/1992 k zásadám regionální politiky vlády, kde v příloze 1 stanovilo mj., že smyslem regionální
hospodářské politiky vlády je působit tržně konformními nástroji na podporu rozvoje nových aktivit
v oblastech, které vykazovaly dlouhodobě nižší ekonomickou výkonnost. Smyslem hospodářské
politiky nemělo být mechanické přerozdělování zdrojů vytvořených ve výkonnějších regionech
do zaostalejších regionů, ale kritériem regionální podpory měla být v první řadě ekonomická
efektivnost. Vláda měla v té době k dispozici základní instrumenty regionální politiky, např.
změkčování úvěrových podmínek, garance za komerční úvěry, investiční granty, daňové úlevy,
rekvalifikační dotace, veřejné zakázky, podpora informačních a rozvojových regionálních studií atd.,
ale mnohé z těchto instrumentů nebyly využity. V příloze 2 daného usnesení vláda poprvé stanovila
nejen hospodářsky problémové oblasti ale také strukturálně postižená území.
Další usnesení vlád ČR z let 1993 – 1997 týkající se podpory regionu lze považovat za nesystémová
a teprve o usnesení č. 235/1998 lze říct, že šlo o zásadní dokument, v rámci kterého byly mj.
schváleny i Zásady regionální politiky vlády. Toto usnesení uvádělo, že „regionální politika je
koncepční a výkonná činnost státu, jejímž cílem je: a) přispívat k harmonickému a vyváženému
rozvoji jednotlivých regionů, b) snižovat rozdíly mezi úrovněmi rozvoje jednotlivých regionů,
c) podporovat hospodářský a sociální rozvoj regionů, zejména pokud jde o aktivizaci jejich
nedostatečně využívaného hospodářského a sociálního potenciálu“. Za nástroje regionální politiky
byly zvoleny státní záruky za bankovní úvěry, plné či částečně úhrady úroku z bankovních úvěrů,
poskytování dotací nebo půjček a poskytování prémií za vytvořená pracovní místa (Pileček a kol.,
2011).
Tab. 1: Vývoj základních ukazatelů trhu práce v okrese Bruntál v letech 1990 – 2012
Rok Počet uchazečů
Počet volných
pracovních míst
Míra nezaměstnanosti (%)
Uchazeči na
1 volné místo
1990 980 546 1,7 1,8
1991 4 605 264 8,1 17,4
1992 3 275 211 6,0 15,5
1993 4 753 153 8,7 31,1
1994 3 840 720 6,9 5,3
1995 3 215 678 5,8 4,7
1996 3 463 492 6,5 7,0
1997 4 518 421 8,7 10,7
1998 6 181 255 11,4 24,2
1999 8 039 188 15,6 42,8
2000 8 264 196 17,2 42,2
2001 8 622 253 16,5 34,1
2002 9 193 208 16,7 44,2
2003 9 940 288 18,2 35,5
2004 10 041 178 17,5 56,4
2005 8 035 167 15,9 51,6
2006 6 878 359 13,4 20,6
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
343
Rok Počet uchazečů
Počet volných
pracovních míst
Míra nezaměstnanosti (%)
Uchazeči na
1 volné místo
2007 5 483 445 10,7 12,3
2008 5 565 296 11,1 19,7
2009 7 977 193 15,4 42,9
2010 8 673 233 17,9 39,0
2011 8 368 220 16,9 39,8
2012 8 829 160 17,8 55,2
Zdroj: MPSV, Statistiky 1990 – 2012, Krajská pobočka ÚP ČR, 2013, vlastní zpracování.
Regiony se soustředěnou podporou státu byly podle zásad členěny na:
 strukturálně postižené regiony (průmyslové oblasti s útlumem tradičních odvětví s vysokou mírou
nezaměstnanosti),
 hospodářsky slabé oblasti (s nižší hospodářskou a životní úrovní), kam patřilo i území okresů
Jeseník a Bruntál,
 další regiony, pokud o tom rozhodne vláda (např. pohraniční oblasti podporované v rámci
programu Phare, venkovské oblasti v rámci Programu rozvoje venkova, bývalé vojenské prostory
Ralsko a Mladá a některé mikroregiony s vysokou mírou nezaměstnanosti).
Za klíčové rozhodnutí v roce 1998 lze považovat přijetí pobídkové systému podpory investic. Právě
tento pobídkový systém hrál klíčovou roli při snižování regionálních disparit na trhu práce a přispěl
k aktivizaci regionálních ekonomik, zejména ve strukturálně postižených oblastech (Toušek, V.,
Novák, V., 2012; Šerý, O., Toušek, V., 2013). V hospodářsky slabých oblastech, jako jsou Bruntálsko
a Jesenicko, pozitivní efekty pobídkového systému nebyly až tak velké (Kladivo, P., a kol., 2013).
Potvrzují to i data o situaci na trhu práce v obou okresech uvedená v tabulkách 1 a 2. Maximum
registrovaných uchazečů o zaměstnání na konci roku bylo v obou okresech zjištěno v roce 2004. Počet
nezaměstnaných na Bruntálsku překročil hranici 10 tis. a na Jesenicku 4 tis. Kromě vysoké míry
nezaměstnanosti základním nedostatkem trhu práce v obou okresech je především dlouhodobě nízký
počet nově vytvářených volných pracovních míst. Okres Bruntál byl v souboru okresů ČR okresem
s nejvyšší mírou nezaměstnanosti již v letech 1992 a 1993 (v letech 1990 a 1994 okresní míra
nezaměstnanosti byla 2. nejvyšší). Analýza dat v období ekonomické krize prokázala, že okres Bruntál
toto nelichotivé postavení opět získal na konci roku 2012, kdy míra nezaměstnanosti na Bruntálsku
dosahovala 17,8 %. Tato situace přetrvávala i na konci roku 2013, kdy okres Bruntál vykazoval 9 422
dosažitelných uchazečů a míra nezaměstnanosti se již přiblížila k hranici 20 % (19,0 %). Oproti roku
2012 se meziročně snížil i počet volných pracovních míst, který klesl na hodnotu 146 míst.
Tab. 2: Vývoj základních ukazatelů trhu práce v okrese Jeseník v letech 1990 – 2012
Rok Počet uchazečů
Počet volných
pracovních míst
Míra nezaměstnanosti
(%)
Uchazeči na
1 volné místo
1996 1 547 306 7,0 5,1
1997 2 036 289 9,3 7,0
1998 2 379 221 10,3 10,8
1999 2 856 130 13,0 22,0
2000 2 961 180 13,2 16,5
2001 3 173 231 14,8 13,7
2002 3 501 44 16,9 79,6
2003 3 753 49 18,2 76,6
2004 4 012 165 18,3 24,3
2005 3 471 180 16,9 20,1
2006 3 077 183 14,7 17,7
2007 2 437 190 11,1 12,8
2008 2 436 94 11,5 27,0
2009 3 251 93 16,9 36,7
2010 3 871 64 19,7 63,4
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
344
Rok Počet uchazečů
Počet volných
pracovních míst
Míra nezaměstnanosti
(%)
Uchazeči na
1 volné místo
2011 3 245 71 15,6 48,5
2012 3 302 37 15,8 89,2
Zdroj: MPSV, Statistiky 1990 – 2012, Krajská pobočka ÚP ČR, 2013, vlastní zpracování
Jesenicko v minulosti zejména díky lázeňství vykazovalo o něco lepší situaci na trhu práce, do konce
v letech 1998 – 2000 nepatřilo Jesenicko do žebříčku TOP 10 okresů s nejvyšší mírou
nezaměstnanosti. Na konci roku 2007 míra nezaměstnanosti v okrese poklesla na 11,1 %, nicméně to
byla 6. nejvyšší okresní hodnota v předkrizovém období. O rok později se okres Jeseník mírou
nezaměstnanosti již řadí na 2. místo mezi okresy ČR a na konci let 2009 a 2010 je okresem s nejvyšší
mírou nezaměstnanosti. Na konci roku 2011 a 2012 vyšší mírou nezaměstnanosti než Jesenicko
disponovalo zmiňované Bruntálsko. Na konci roku 2013 vyšší míru nezaměstnanosti než okres
Jeseník vykazovaly, kromě okresu Bruntál, okresy Most, Ústí nad Labem a Karviná. V okrese Jeseník
počet dosažitelných nezaměstnaných dosahoval 3 263 a míra nezaměstnanosti klesla meziročně z 15,8
% na 15,6 %.
Obr. 1: Míra nezaměstnanosti v okresech Bruntál a Jeseník a ČR v letech 1990 – 2012 (k 31.12)
Zdroj: MPSV, Statistiky 1990 – 2012, Krajská pobočka ÚP ČR, 2013, vlastní zpracování
Tab. 3: Dosažitelní uchazeči o zaměstnání a míra nezaměstnanosti v administrativních jednotkách
okresů Bruntál a Jeseník na konci roku 2011, 2012, 2013
Území
Uchazeči o zaměstnání Míra nezaměstnanosti (%)
2011 2012 2013 2011 2012 2013
okres Bruntál 8 368 8 828 9 422 16,9 17,8 19,0
SO ORP Bruntál 3 623 3 850 4 180 18,0 19,1 20,8
SO POÚ Bruntál 2 610 2 785 3 051 18,1 19,3 21,2
SO POÚ Horní Benešov 289 329 387 16,1 18,3 21,6
SO POÚ Vrbno p. Prad. 727 736 742 18,4 18,7 18,8
SO ORP Krnov 3 475 3 623 3 680 16,4 17,1 17,4
SO POÚ Krnov 2 407 2 463 2 552 15,4 15,8 16,3
SO POÚ Město Albrechtice 698 786 768 17,0 19,1 18,7
SO POÚ Osoblaha 370 374 360 26,1 26,3 25,4
SO ORP Rýmařov 1 267 1 355 1 562 15,3 16,3 18,8
okres Jeseník 3 245 3 301 3 263 15,6 15,8 15,6
SO POÚ Jeseník 1 382 1 423 1 384 13,4 13,8 12,6
SO POÚ Javorník 1 314 1 369 1 354 18,2 19,0 18,8
SO POÚ Zlaté Hory 549 509 525 16,5 15,3 15,8
Zdroj: MPSV, Statistiky 2011, Krajská pobočka ÚP ČR, 2013, 2014, vlastní zpracování
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
345
Data v tabulce 3 uvádějí míru nezaměstnanosti na konci let 2011, 2012 a 2013 nejen za území okresů
Bruntál a Jeseník, ale také za území správních obvodů obcí s rozšířenou působností (celkem 3
obvody) a obvody obcí s pověřeným obecním úřadem (celkem 10 obvodů). Obvodem POÚ s nejnižší
mírou nezaměstnanosti byl na konci každého analyzovaného roku obvod POÚ Jeseník, v němž míra
nezaměstnanosti nedosahovala ani hranice 15 %. Na konci roku 2013 míra nezaměstnanosti u tohoto
obvodu klesla až na 12,6 %. U ostatních obvodů POÚ byla míra nezaměstnanosti ve všech případech
vyšší než 15 %. V obvodě POÚ Osoblaha prosincová míra nezaměstnanosti trvale překračovala
hranici 25 %. O zhoršující se situaci na Bruntálsku vypovídají i rostoucí míry nezaměstnanosti
především v obvodech POÚ Bruntál a Horní Benešov, v kterých míra nezaměstnanosti na konci roku
2013 již překročila hranici 20 %.
Situaci na trhu práce v obcích analyzovaného území na konci roku 2012 znázorňuje obr. 2. Obce
s mírou nezaměstnanosti vyšší než 25 % v okrese Bruntál byly Jiříkov (45,1 %), Hlinka (40 %),
Slezské Rudoltice (34,1 %), Slezské Pavlovice, Lomnice, Václavov u Bruntálu, Osoblaha, Razová,
Rudná pod Pradědem, Milovice nad Opavou a Jindřichov a v okrese Jeseník Bílá Voda (34,6 %),
Kobylá nad Vidnávkou, Velká Kraš a Uhelná. Nejvíce takových obcí, a to 4 z 15, se nacházelo na
Osoblažsku.
Obr. 2: Míra nezaměstnanosti a počet ekonomicky aktivních obyvatel v okresech Bruntál a Jeseník
k 31. 12. 2012
Zdroj: MPSV, Statistiky, Krajská pobočka ÚP ČR, 2013, ArcČR ver. 3.1, vlastní zpracování
Zhoršující se situace na trhu práce v okrese Bruntál v roce 2013 se promítla i do nárůstu počtu obcí, ve
kterých byla nezaměstnána nejméně každá čtvrtá ekonomicky aktivní osoba. Z patnácti obcí okresu
s mírou nezaměstnanosti vyšší než 25 % míra překročila hranici 40 % v obcích Jiříkov (43,1 %),
Horní Životice (42,5 %) a Hlinka (41,1 %). Mírný pokles nezaměstnanosti v okrese Jeseník v roce
2013 způsobil, že u většiny obcí míra nezaměstnanosti poklesla. Vyšší než 25procentní
nezaměstnanost byla zaznamenána pouze ve Staré Červené Vodě (26,5 %), Bernarticích a Vlčicích.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
346
Oba okresy „vynikají“ nedostatkem volných pracovních míst, takže ukazatel počet uchazečů
o zaměstnání na 1 volné pracovní místo v některých letech překračoval dokonce hranici 50
nezaměstnaných. Na konci roku 2012 na Bruntálsku připadalo na 1 volné místo 55,2 uchazečů a na
Jesenicku dokonce 89,2 uchazečů. O rok později odpovídající ukazatel za okres Bruntál činil 64,5
uchazečů a za okres Jeseník byl již nižší a klesl pod hranici 50 uchazečů (46,6).
Zejména Bruntálsko se vyznačuje velkými potížemi se zaměstnáváním osob, které patří
do problémových skupin hůře se uplatňujících na trhu práce. Jedná se především o osoby se
zdravotním postižením, osoby pečující o dítě do 15 let, osoby ve věku vyšším než 50 let, osoby pouze
se základním vzděláním, dlouhodobě nezaměstnané osoby a také absolventi a mladiství. Nepříznivou
situaci na Bruntálsku dokumentuje i tab. 4, ve které jsou uvedeny podíly nezaměstnaných osob
z problémových skupin na pracovní síle okresu včetně postavení okresu v souboru okresů ČR.
V tabulce je uvedena i průměrná hodnota za celou Českou republiku. Postavení okresu Jeseník je
o něco lepší než okres Bruntál.
Tab. 4: Problémové skupiny obyvatelstva z hlediska jejich uplatnitelnosti na trhu práce
(% nezaměstnaných na pracovní síle okresu, pořadí v souboru 76 okresů ČR a Hl. m. Prahy)
Zdravotně postižení Bruntál 2,56 % - 1. místo, Jeseník 1,39 % - 29. místo, ČR 1,09 %
Pečující o dítě do 15 let Bruntál 1,35 % - 14. místo, Jeseník 0,92 % - 36. místo, ČR 0,77 %)
Osoby ve věku 50+ Bruntál 5,41 % - 1. místo, Jeseník 5,30 % - 2. místo, ČR 2,55 %)
Osoby se základním vzděláním Bruntál 6,12 % - 6. místo, Jeseník 5,69 % - 8. místo, ČR 2,64 %)
Dlouhodobě nezaměstnaní Bruntál 8,69 % - 1. místo, Jeseník 5,53 % - 12. místo, ČR 3,39 %
Absolventi a mladiství Bruntál 1,03 % - 6. místo, Jeseník 1,01 % - 7. místo, ČR 0,62 %
Zdroj: MPSV, Statistiky 2011, Krajská pobočka ÚP ČR, 2013, 2014, vlastní zpracování
3. Závěr
Analýza trhu práce v okresech Bruntál a Jeseník prokázala, že dosavadní nástroje regionální politiky
ČR použité na toto území dosud nevedly ke snížení nezaměstnanosti. Ukazuje se, že pro hospodářsky
slabé oblasti (zejména Bruntálsko a Jesenicko) bude potřeba aplikovat jiné nástroje regionální politiky
než doposud. Na tuto skutečnost musí zaměřit pozornost zejména Ministerstvo pro místní rozvoj, jinak
budou mezi těmito oblastmi a ostatními územími ČR budou nechtěně narůstat regionální disparity.
Literatura
[1] Český statistický úřad. Sčítání lidu, domů a bytů 2001, 2011 [online]. Dostupné z:
<http://www.czso.cz/sldb2011/redakce.nsf/i/home>
[2] KLADIVO, P., OPRAVIL, Z., PTÁČEK, P., ROUBÍNEK, P., TOUŠEK, V., (2013). Analýza
socioekonomického vývoje okresu Bruntál a Jeseník, rukopis.
[3] Ministerstvo práce a sociálních věcí. Statistiky: Integrovaný portál MPSV. [online]. Dostupné z:
<http://portal.mpsv.cz/sz/stat>
[4] PILEČEK, J., ČERVENÝ, M., KLÍMA, J., DUPAL, J. a KUNC, Z., (2011). Regionální politika, územní
disparity a dopady hospodářské krize v České republice. Praha: ÚRS Praha, a.s. ISBN 970-80-7369-383-1.
[5] ŠERÝ, O., TOUŠEK V., (2013). Evaluation of Changes in the Branch and Educational Structure of the
Labour Force in the Czech Republic with an Emphasis on Manufacturing and Services. Prace Komisji
Geografii Przemysłu Polskiego Towarzystwa Geograficznego, Warszawa-Kraków: Komisja Geografii
Przemysłu Polskiego Towarzystwa Geograficznego i Instytut Geografii Uniwersytetu Pedagogicznego w
Krakowie, vol.. 22, iss. 1, pp. 133-146. ISSN 2080-1653.
[6] TOUŠEK, V., NOVÁK, V., (2012). Ekonomická krize a trh práce v České republice. Regionální studia,
iss. 1, pp. 38-62. ISSN 1803-1471.
Příspěvek byl zpracován v rámci projektu CZ.3.22/2.3.00/12.03373 Spolupráce škol a veřejných
institucí v česko-polském pohraničí v oblasti vzdělávání k vyšší uplatnitelnosti na trhu práce.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
347
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-6840-2014-43
CHARACTERISTICS OF THE LABOUR MARKET IN THE
REGION OF SOUTH BOHEMIA
CHARAKTERISTIKA TRHU PRÁCE V JIHOČESKÉM REGIONU
ING. JAROSLAV VRCHOTA, PH.D.
ING. MONIKA BŘEZINOVÁ, PH.D.
Katedra řízení
Ekonomická Fakulta
Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích
Department of Management
Faculty of Economics
University of South Bohemia
 Studentská 13, 370 05 České Budějovice, Czech Republic
E-mail: vrchotal@ef.jcu.cz, brezina@ef.jcu.cz
Annotation
The aim of this paper is to analyze the current state of the labour market in the region of South
Bohemia. The main emphasis is the characteristics of the labour market developments in the last 7
years, focusing on the most prevalent forms of discrimination. Data were obtained through personal
interviews with employees MPSV, LFS, CSO, Census and data files provided by them. Whithin the
post there were characterized the most problematic districts, the proportion of high-risk groups
(women, people ZP, over 55 graduates, long-term unemployed) and detailed characteristic of the age
and educational attainment. In conclusion of the article, there are defined specific measures leading
to increase employment in South Bohemia.
Key words
labour market, discrimination, South Bohemia Region
Anotace
Cílem příspěvku je analyzovat současný stav trhu práce v regionu jižních Čech. Hlavní důraz je
kladen na charakteristiku vývoje trhu práce za posledních 7 let se zaměřením na nejčastěji se
vyskytující formy diskriminace. Data byla získána na základě osobních rozhovorů se zaměstnanci
MPSV, VŠPS, ČSÚ, SLDB a jimi poskytnutých souborů dat. V rámci příspěvku byly charakterizovány
nejproblematičtější okresy, podíl rizikových skupin (ženy, osoby ZP, starší 55, absolventi, dlouhodobě
nezaměstnaní) a detailní charakteristiky věku a vzdělání nezaměstnaných. V závěru práce jsou
definována specifická opatření vedoucí ke zvýšení zaměstnanosti na jihu Čech.
Klíčová slova
trh práce, diskriminace, Jihočeský kraj
JEL classification: I21, J64
Introduction
In nowadays society there are various differences taken as a part of our lives. However, these
differences are directly inicite to some categorization, from which, despite prejudice, stereotyping
come to discrimination. There are more types of discrimination, which can sometimes be self-evident,
or is slight, hardly traceable and knows about it mostly only affected person. The others seams that
everything is fine and does not feel the need for any engange. Today's hectic period is characterized
by rigorous competitive struggle and constantly increasing pressure on labour productivity. Therefore,
for some groups there are very difficult to take a part in the labour market.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
348
The labour market in the context of this article is understood as a place where they meet two
businesses - businesses and households, through demand and supply of labour. (Holásková, 2008)
The labour market differs from the standard product market, its asymmetry, which is caused by the
supply side having less choice than the demand side. This is due to the specific nature exchanged a
factor of production - labour (labour force), which has not the same characteristics as other goods
(Holeman, 2005). The paper focuses on the labour market and is not based on division by Mares
(1994) to primary, secondary, formal or informal, external and internal.
Unemployment is an important macroeconomic indicator, which is focused on macroeconomic policy
and the general public. Unemployed people are considered those individuals who do not have jobs
because of it, either moving to a new job, or at the current real wage can not find work (Nickell 1990).
It can differentiate into several types, which fall into three basic categories (Martin, 1990) : The
nature, Time perspective, Aspect voluntary .
The very character further by (Bobek, 2007) divided into frictional unemployment (Soukačová, 2005),
often defined as the result of a search for better jobs. Cyclical unemployment (Bobek, 2007), which is
referred to as involuntary. This type of unemployment is closely linked to the economic cycle in the
economy. It is the result of the overall excess of supply over demand in the overall market. During the
recession in the economy it leads to a decline in demand for labour, workers shall be granted and the
associated rise in unemployment. A structural unemployment (Samuelson and Nordhaus, 2007),
which is the result of a mismatch between supply and demand for labour in various market segments
there is structural unemployment. Some sectors and regions develop, thus increasing the demand for
labour, while at other places the demand decreases and thus leads to unemployment.
In terms of time it can be divided into short-term unemployment, which has mostly seasonal in nature
and related to the mismatch of job opportunities during the year. In particular strongly dependent on
the weather occurs in industries and occupations, such as agriculture, construction, or surface mining,
and associated processing, and manufacturing industries. (German, 2002) Long-term unemployment,
which involves not only economic but also social problems. It is not only loss of income and values
that could produced the work, but especially the loss of skills, work habits and motivation to work.
According to Cleveland (2000), it is more than 6 months.
The last aspect is the division between voluntary and involuntary. Voluntary unemployment,
according to Krebs (2007) appears in two cases, and if a person wants to work , but looking for higher
wage assessment than the one that prevails in the labour market or in the second case, on the contrary,
a person does not want to work and does not look for vacancies . In the first case, it is primarily an
individual who has a sufficient amount of money saved up , prefers leisure and can " afford" not to
work. In the latter case, this is particularly relevant for those who have learned to use social system
and chooses rather modest life without work. Voluntary unemployment, there is plenty of vacancies in
the labour market, but there is no interest in them. In contrast, involuntary unemployment may
become a serious problem for the economy. Arises when the labour market has not enough vacancies
and the high demand for them. Unemployed trying to find a job with a salary that is in the labour
market, normal or even lower, although vacancy can not be found. According to Holman (2005) it
may be the cause of involuntary unemployment, state intervention in the labour market, such as setting
minimum wages or trade union activity - namely preventing the decline in wages and prevent people
who would be willing to work for low wages, to get job (Human 1987, Dobre 2007).
The labour market has a significant impact by (Swift, 2005) perception and attitude toward risk
groups, which , in the professional literature (Browne, 2009; Goldscheider, 1992; Kane, 1998) can be
divided into : age limits, restrictions in terms of gender, qualification for basis of disability negative in
pack dominate in most cases. These impacts can be divided according to Giddens (1999) in to
economic and social issues. After you can accommodate a number of aspects. With the loss of jobs
there is always associated a change of social status, standard of living and social role unemployed.
There is also the risk of social isolation or social failure , all consequences of unemployment affects
not only the unemployed but also the surrounding area - primarily family. There are for many
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
349
economists, hardly understandable reasons, the long-term aim of reducing unemployment in the
regions.
Methodics
The aim of this paper is to analyze the current state of the labour market in the region of South
Bohemia. The main emphasis is the characteristics of labour market developments in the last 7 years
focusing on the most prevalent forms of discrimination.
In the Czech Republic there are currently three ways to find out information about the labour market.
Information can be obtained from the labour offices published the Employment Services
Administration of the Ministry of Labour and Social Affairs of the Czech Republic ( portal MPSV),
data based on the Labour Force Survey (LFS ) issued by the Czech Statistical Office data based on a
census of houses and flats (Census). Mostly the necessary data were obtained from these sources. The
work was also drawn from published Eurostat data, needed especially for the European Union.
Information concerning the main areas of unemployment in both the individual 's and the selected
region. Data on discrimination are based largely on the structure of the unemployed in terms of age
and education, where the selection of these two groups is based on (Arrow, 1998). The structure of
unemployed by education follows the structure of vacancies, which is divided by just learning.
Custom Data were collected through in-person consultation with employees MPSV, the Census and
UP. A subsequent processing of the acquired data and summaries. Data processing was carried out in
MS Excel, as well as subsequent outputs.
Results
Before entering the Czech Republic to the EU, the situation on the labour market in the Czech
Republic and in South County worsened since 2000. At the beginning of 2004, the unemployment rate
exceeded 11% in the Czech Republic. Since then, the unemployment rate has been over 10%.
Compared to previous years, 2006 saw an annual decrease in the unemployment rate in South
Bohemia, by 1%. The reduction takes place in the same year in all the districts. All the districts of the
region have at the end of 2006, a lower unemployment rate than the national average, except the
district of Czech Krumlov. The South Bohemian region, we can say that is one of the areas in the
Czech Republic with below-average long-term unemployment. Chart 1 shows that in 2007 and 2008,
the unemployment rate was well below 5%. The lower unemployment rate than in the South
Bohemian region had in 2007 only 3 of the 14 regions, and the city of Prague, Central Bohemia Pilsen
Region and in 2008 it was only the city of Prague. Since 2009, the unemployment rate has begun to
increase, but the value does not exceed eight percent. In this period it was the worst district of Czech
Krumlov, which is kept below 10 %, then on the contrary the Czech Budějovice district does not
exceed 6,5%.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
350
Fig. 1: The average unemployment rate in JK ( in%)
Source: Portal MPSV, the actual processing
To 31.12th 2012 there were in South County total 28,767 job seekers, which is compared to the
previous year, an increase of 2,317 people over the past seven years, however, this indicator increased
by about 8,341 people - see Figure 2 In the reporting period, the number of candidates in the 2008 first
declined, then grew an average of 10 to 12,000 in 2010, which reached its peak of 29,545 applicants,
since the number slightly decreased. The average number of unemployed in the region is for the year
23,811 applicants.
The number of unemployed women increased between 2006 - 2012 the number of 11 408 to 14 126
(24%). The trend was similar with the number of job seekers in total. The highest increase in the
number of unemployed women was recorded in 2009, when the number increased by almost four and
half percent. The last two years, the evolution of female unemployment rather grew character.
Different development was the number of job seekers with altered working ability. The share of peple
with disabilities in 2006 was 16.4 % of the total number of applicants in the South Bohemian Region.
The following year, this share increased to 19.6 %, but since 2008 the number of applicants still
declined. Last year, the share to 31.12th 13.0 % in 2012. In the reporting period, this structure
candidates in South County decreased by 3.4 %, to 3,758 applicants.
The proportion of school leavers and young people from 2006 to 2012 ranged from 7.0 to 8.2 %. The
highest proportion was reached in 2008, when their number was 1,427 applicants. Conversely, the
lowest number was recorded in 2012, when their share in the total number of applicants was 7%. We
can finde the same results in Winklerové and Švecová.
In contrast, the number of applicants over 55 years has increased. To 31 12th 2006 the group of
applicants was 12.6% (2,580 people), in the following year it was already 15.1%. Between 2008 and
2009, the number declined, but in 2010 the number of applicants has again started to rise last year, the
proportion of 15.4 %, which corresponds to 4,437 applicants.
Long-term unemployed accounted for the group of applicants in the period, which had the highest
share in the total number of job seekers in South County. Number of long-term unemployed has
increased in the years 2006 - 2012 the number 9409 13 820 In 2009, he recorded the highest increase
in the number of long term unemployed by nearly 8 %. In the last three years there is an increase in
this indicator, compared to 2010, this increase amounted to 1,683 applicants. Increase in long-term
unemployment has led to a gradual increase in their share of the total number of job- seekers from 32
% in 2008 to 48% in 2012.
0
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012
České Budějovice Český Krumlov Jindřichův Hradec
Písek Prachatice Strakonice
Tábor Jihočeský kraj
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
351
Fig. 2: Structure of the candidates in the districts of South Bohemia (in thousands)
Source: Portal MPSV, own calculations
The number of vacancies in the last seven years has changed enormously, both across the region and
in individual regions. In 2006, the number of vacancies in 5222 over the region, at the end of 2012 it
was about 1,359 more jobs. In contrast, with regard to the number of job seekers, this increase was not
particularly high. It is evident from this that the number of applicants per job in 2012 amounted to 4.4
people. As table 1 shows, the least of vacancies was in 2009 - 2012. Most vacancies were recorded in
2007. The region is the best in the Czech Budějovice region, the imaginary second place in Strakonice
region. Conversely Prachatice region was the worst. Last year in this region there were registered only
597 vacancies, it meens that one job had 3.6 candidates. For comparison, at the end of 2007, before
the economic crisis it was only 1.7 job seekers. The last two years show that the number of vacancies,
both in individual districts and throughout the region increased.
Tab. 1: Number of job vacancies in South County
2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012
České Budějovice 1 498 1 597 1 290 550 652 853 1 740
Český Krumlov 441 704 383 114 129 215 713
Jindřichův Hradec 448 644 387 116 159 170 1 010
Písek 837 1 119 421 159 176 138 830
Prachatice 406 738 317 155 194 164 597
Strakonice 803 1 219 1 038 306 372 330 765
Tábor 789 962 384 116 168 203 926
Jihočeský kraj 5 222 6 983 4 188 1 516 1 850 2 073 6 581
Source: Portal MPSV and CSO
The number of job seekers is closely related to their age, as shown in Chart 3 Previously, they were
the worst positionable group of applicants under 19 years, in recent years it has, but there are people in
the group from 20 to 34 years. To 31.12th 2006 the region recorded 7,595 candidates aged 20 to 34
years. In the past year the number of applicants increased to 10 170 The lowest value for the last seven
years was reached in 2007, when the number mentioned in the group amounted to 5,626 applicants.
The lowest numbers in the reporting period amounted group under 19 years. The number of people
over 50 also more increases, where the difference between the years 2011 and 2012 amounted to
3,831 applicants.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
352
Fig. 3: Structure of job seekers by age in JK
Source: Portal MPSV, the actual processing
The structure of job seekers by educational attainment reflects the requirements of the labour market
training the workforce on one hand and on the other hand, the educational structure of economically
active people in the various territorial units. The highest number of job seekers is permanently in a
group of vocational school graduates with no school-leaving certificate when their number increased
for 7 years from 9013 to 13,181, ie by 4168, as shown in Table 2. The most significant increase was in
vocational education between 2008 and 2009. As the second highest group we can identify candidates
with primary or no education. In comparison, as at the end of 2012, thare was recorded by 628 more
of these candidates than in 2011. The proportion of these candidates ranges in the period ranging from
23 to 27 %. The third highest group consists of high school graduation. Their number in the reporting
period increased by 1,683 candidates. The lowest number of these candidates was recorded in 2007,
when their number was 3 902 last year there were 6,434 registered candidates. The lowest values in
the reporting period amounted to graduates of colleges and universities. The difference between 2006
and 2012 amounted to 934 applicants.
Development of the number of candidates by individual educational categories in South County is
virtually unchanged. Throughout the seven years apprentices or candidates with secondary education
without GCE prevail.
Tab. 2: Structure of the job seekers' education in JK
Structure of the job seekers' by education
Basic education and
without education
Secondary without
GCE Secondary with GCE
University
2006 5 716 9 013 4 751 946
2007 4 516 7 167 3 902 867
2008 4 594 7 681 4 201 1 029
2009 6 601 12 623 6 778 1 528
2010 7 024 13 920 6 860 1 741
2011 6 644 11 935 6 125 1 746
2012 7 272 13 181 6 434 1 880
Source: Portal MPSV, the actual processing
Conclusion
Unemployment rate in the South Region in the years 2006 to 2012 corresponds to the unemployment
rate in the Czech Republic. No hige difference, but still ranks among the counties with the lowest
unemployment. It is a region that is not too linked with manufacturing and mining and quarrying, and
so you will find many jobs in other sectors. This is mainly in agriculture, logging and livestock
production and it is by- production. Neither Region is except for the occurrence of discrimination in
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
353
the labour market. Among the groups that have worsened conditions for their application at the labour
market are: a group of job seekers among 20-34 year women before and after maternity leave and job
applicants over 55 years.
In the long term the worst in the issue of unemployment in the Region is the township of Czech
Krumlov, which exhibits during the whole period the unemployment rate around 10%. Less
unemployment and long-term balance show: District and Sand. The best is in the last seven years,
Czech Budějovice district, the unemployment rate does not exceed six and half percent.
The number of job seekers in the districts of South Bohemia Region from 2006 to 2012 steadily
increased. The difference between 2006 and 2012 in the group of long-term unemployed amounted to
4,411 applicants. Number of job seekers over 55 years was in 2012 - 1857, which was more than 806
applicants in 2011. Group of graduates and youths faced with the highest unemployment in 2009 and
2010. From this period their number in 2012 fell slightly. Development of applicants with reduced
work capacity in the years 2006-2012 volatile. At the beginning of the period, their number declined,
the increase occurred in 2009 and 2010, after more years, they were re- reduction. In the reporting
period, the highest unemployment rate recorded in women. Their number in any year does not drop
below nine thousand. Last year, the value of job seekers was 14 126.
In a survey job vacancies were recorded during the period under high differences. In 2006, the number
of job vacancies 5 222 in 2009 it was only 1,516 and in 2012 the number increased to 6,581 vacancies.
From this it means that last year accounted for 4.4 per job applicants.
In the structure of unemployed divided by age the most powerful group of people from 20-34 years
old became, followed by the age group 35-49 years. In 2012, the value of the mentioned candidates
amounted to over 9 500 A group of applicants over 50 years, the number of its ranks the third in the
structure of unemployment was broken down by age.
Most of the unemployed divided by a group is vocational education and secondary education without
GCE. Their highest value was recorded in 2010, 13 920 In contrast to the most leading universityeducated
people. The lowest value of this group was 867 applicants in 2007. The article is a part of
project GAJU č. 039/2013-S and GAJU č. 079/2013-S.
References
[1] ARROW, J., Kenneth., (1998) Chat Has Econoics to Say about Racial Discrimination? The Journal of
Economic Perspectives, vol. 12, iss. 2 pp. 91-100. ISSN 0895-3309. DOI 10.1257/jep.12.2.91.
[2] BOBEK, M., BOUČKOVÁ, P., KÜHN, Z., (2007). Rovnost a diskriminace, 1. vydání. Praha: C.H.Beck,.
ISBN 978-80-7179-584-1.
[3] BROWNE, A., (2009). The Retreat of Reason. Politoval correctness and the corruption of public debate in
modern Britain. Vyd. 1. Praha: Dokořán. ISBN 978-80-7363-240-3.
[4] CLEVELAND, J., STOCKDALE, M., MURPHY, R., K., (2000). Women and men in organizations: sex
and gender issues at work. New Persey: Lawrence Erlbaum Associates. ISBN 0-8058-1268-7.
[5] DOBRE, M., DUDIAN, M., TRASCA, D., (2007). Discrimination on Labour Market. In International
Economic Conference Location. Sibiu: Lucian Blaga University. pp. 149-153. ISBN 978-973-739-428-6.
[6] GIDDENS, A., (1999). Sociologie. Praha: Argo. ISBN 80-7203-124-4.
[7] GOLDSCHEIDER, F. K., GOLDSCHEIDER, C., (1992). Gender Roles, Marriage, and Residential
Independence. Sociological Forum, vol. 7, iss. 4, pp. 679-696. ISSN 1573-7861. DOI
10.1007/BF01112321.
[8] HOLÁSKOVÁ, R., (2008). Politika zaměstnanosti. Ostava: Ostravská univerzita v Ostravě. ISBN 978-80-
7368-522-5.
[9] HOLMAN, R., (2005). Ekonomie. Vyd. 4. Praha: C. H. Beck. ISBN 80-7179-891-6.
[10] HUMAN, L., (1987). Labour – market discrimination in manufacturing sector – the impact of race, gender,
education and age on income. South African Journal of Economics, vol. 55, iss. 2, pp. 150-164. ISSN
1813-6982. DOI 10.1111/j.1813-6982.1987.tb01096.x.
[11] KANE, E. W., (1998). Men's and Women's Beliefs about Gender Inequality: Family Ties, Dependence, and
Agreement. Sociological Forum, Plenum Publishing Corporation, vol. 13, iss. 4, pp. 611-637. ISSN 1573-
7861. DOI 10.1023/A:1022895317075.
[12] KREBS, V., a kol., (2007). Sociální politika. Vyd. 4. Praha: ASPI, s.s. ISBN 978-80-7357-276-1.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
354
[13] MAREŠ, P., (1994). Nezaměstnanost jako sociální problém. Vyd. 1. Praha: Slon – sociologické
nakladatelství. ISBN 80-901-4249-4.
[14] MARTIN, J., (1990). Deconstructing Organizational Taboos: The Suppression of Gender Conflict in
Organizations. Informs.
[15] NĚMEC, O., (2002). Lidské zdroje na trhu práce. Praha: Vysoká škola ekonomická. ISBN 80-245-0350-6.
[16] NICKELL, S., (1990). Unemplyment: A Survey. The Economic Journal, vol. 100, iss. 401, pp. 391 – 439.
ISSN 1468-0297. DOI 10.2307/2234131.
[17] SAMUELSON, P. A., NORDHAUS, W. D., (2007). Ekonomie. Praha: NS Svoboda. ISBN 8020505903.
[18] SOKAČOVÁ, L., (2006). Kariéra, rodina, rovné příležitosti: výzkumy postavení žen a mužů na trhu práce.
Praha: Gender Studies. ISBN 80-86520-12-9.
[19] SWIFT, A., (2005). Politoval Philosophy. ABegginners´ Guide for Students and Politicians. Praha: Portál.
ISBN 80-7178-859-7.
[20] ŠVECOVÁ, A., RAJČAKOVÁ, E., (2012). Development of unemployment among school leavers. In 15th
International Colloquium on Regional Sciences. Conference Proceedings. Brno: Masarykova univerzita.
pp. 475-485. ISBN 978-80-210-5875-0.
[21] WINKLEROVÁ, L., (2012). Unemployment of graduates of economically oriented faculties in the South
Moravian Region. In 15th International Colloquium on Regional Sciences. Conference Proceedings. Brno:
Masarykova univerzita. pp. 466-476. ISBN 978-80-210-5875-0.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
355
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-6840-2014-44
DISCRIMINATION IN THE LABOR MARKET IN THE
REGION OF SOUTH BOHEMIA
DISKRIMINACE NA TRHU PRÁCE V JIŽNÍCH ČECHÁCH
ING. JAROSLAV VRCHOTA, PH.D.
ING. MONIKA ŠVÁROVÁ
BC. KLÁRA KUBEŠOVÁ
Katedra řízení
Ekonomická Fakulta
Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích
Department of management
Faculty of Economics
University of South Bohemia
 Studentská 13, 370 05 České Budějovice, Czech Republic
E-mail: vrchota@ef.jcu.cz, monika.svarova@gmail.com, kubesk@gmail.com
Annotation
The goal of this paper is to analyze the current state of the labor market in the South Bohemian region
characterizing the most common forms of perceived discrimination on the basis of field surveys. Data
were collected from 168 respondents during the autumn 2013. Based on the analyzed data, it was
found that most people experience discrimination around the age of 45 years and the most frequent
forms of discrimination reported are age, gender, and possibly parenthood. An interesting finding was
that discrimination in the labor market much more effect men than women.
Key words
labor market, discrimination, South Bohemia Region
Anotace
Cílem příspěvku je analyzovat současný stav na trhu práce v jihočeském regionu charakterizováním
nejčastěji vnímané formy diskriminace na základě terénního šetření. Data byla získána od 168
respondentů, během podzimu 2013. Na základě analyzovaných údajů bylo zjištěno, že nejvíce
diskriminaci vnímají lidé ve věku kolem 45 let a dále jako nejčastější formu diskriminace uvádějí věk,
pohlaví a případně rodičovství. Zajímavým zjištěním bylo, že se s diskriminací na pracovním trhu
mnohem častěji setkávají muži oproti ženám.
Klíčová slova
diskriminace, trh práce, Jihočeský kraj
JEL classification: X12
Introduction
"Work occupies in human life irreplaceable position. It is an important precondition for its dignified
existence, he brings not only material benefits, but it also gives him a sense of fulfillment and social
utility. Gives man social relations, satisfying the needs of his ambition, self-fulfillment and selfesteem
"(Buchtová et al., 2002).
In today's hectic world, characterized by very competitive fight and increasing pressure on rising labor
productivity, for some groups are more difficult to apply in the labor market. For many employers is
easier to appoint a person by social opinion "smooth" than the person chasing the shadow of
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
356
stereotypical assumptions concerning the age, gender, disability, race, etc. The paradox is that in the
course of life, each person is holder of potential discriminatory reason. Discrimination is a global
problem. (Nickell, 1990; Halásková, 2008). As noted by sociologist Manuela Tomei: "It is remarkable
that discrimination is everywhere, regardless of how the country is rich or poor or what type of
political system it has."
"Discrimination is a general term for differentiation, for a different approach. Typically to the groups
of a certain age, gender, racial or ethnic origin, to the groups who belong to a particular culture,
religion or groups that have a disadvantage, or marginal social status. These groups may be
systematically favored or disadvantaged by the laws, by regulations, publicity, prejudice, and
especially by actual behavior of people with whom these groups of people come into contact"
(Matoušek, 2003).
Anti-Discrimination Act divide discrimination into direct and indirect, harassment, sexual harassment,
instruction to discriminate and incitement to discrimination. As reported by Bobek et al. (2007), direct
discrimination is when a particular person or group of persons is treated in a comparable situation less
favorable than other people (Browne, 2009): a) on the basis of impermissible criteria (race, gender,
nationality, religion, etc.), b) without reasonable justification. For indirect discrimination, according to
the Anti-Discrimination Act is "any act or omission which, under an apparently neutral provision,
criterion or practice is at a disadvantage compared to the other person (Goldscheider, 1992). Indirect
discrimination on grounds of disability shall also mean refusal or failure to take reasonable steps to
ensure that the person with disabilities have access to a specific job, to perform work or other
promotion, in order to take advantage of career counseling or participate in other professional
education, or to be able to use the services to the public, unless such measures would impose a
disproportionate burden (Kane, 1998).
Methodology
The goal of this paper is to analyze the current state of the labor market in the South region
characterizing the most common forms of perceived discrimination on the basis of field surveys. Data
were collected from 168 respondents, during autumn 2013, thanks to an anonymous questionnaire
survey in paper and electronic form.
The questionnaire was composed of 20 questions (3 filter questions, 7 identifying, 10 thematic), the
questionnaire used both closed (13), half-closed, (4) open (1) or more criterion (2). Were distributed
70 printed questionnaires, which return was 76% (53 questionnaires). In the electronic version of the
107 respondents answered. Total counted 168 valid responses. For incomplete data were excluded two
questionnaires. The group of respondents can be described in 107 women (64 %) and 61 men (36 %),
of which 53 % were single, 41 % married, married and divorced 6 %. Furthermore, respondents can be
divided according to age see Table 1, the largest component of the group acquired under the age of 25
years.
Tab. 1: Representation of respondents
Age range Number %
15-24 years 52 31 %
25-34 years 38 23 %
35-44 years 35 21 %
45-54 years 26 15 %
55 years and more 17 10 %
Source: own research
At the same time in terms of research to take account of the progress of education of respondents,
where it represented 28 % of university graduates, 5 % college graduates, 50 % high school
graduation, 15 % of apprentices and 2 % to basic education. From the perspective of discrimination
was also significant their current form of employment, 53% were employed as standard, 11 % were
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
357
self-employed, and 9 % were unemployed, 4 % retirement and 23 % of students. Of the employed in
the private sector was 72 % and 28 % in the public sector, where according to a study by Pincus
(1996), people often encounter less discrimination.
A questionnaire survey was conducted only in the South Bohemian region. Responses were coded
according to a predetermined coding framework, followed transfer of data into electronic form. With
the help of a filter function data were categorized by gender, education, age, marital status and number
of children respondents, subsequently, each issue drawn up summarizing table. The processing and
presentation of data was used MS Excel software.
Results
Research has generally focused on forms of discrimination and general perceptions and experiences
with this issue. A total of 52 % of respondents thought that discrimination in the labor market
certainly is (see Chart 3). The fact that discrimination occurs sometimes believes 37 % of the
respondents and the other 11 % of survey participants think that discrimination is no more. Neither
respondent does not believe that discrimination in the labor market in the Czech Republic does not
exist, detailed structure is evident from Table 2. About existence of discrimination in the labor market
are convinced more women (92 %) than men (82 %).
Tab. 2: Experiences of discrimination
Overall Men Women
Yes 52 % 54 % 50 %
Rather yes 37 % 28 % 42 %
Rather no 11 % 18 % 7 %
No 0 % 0 % 0 %
Source: own research
In the fact that the labor market discrimination exists, are the most confident respondents in the age
group 45 years and over (60 %), the least voted for this option was from aged 35 - 44 years (38 %) and
54 % of respondents aged 35 - 44 years believe that discrimination more likely occurs. People from 25
to 34 years, chose this response by 33 %. Possibility that probably not exist the least occurred in
persons aged 45 years and over (5 %). Opposite opinion, most of the respondents were ages 25 - 34
years, where this variant occurred in 16 % of responses. The most varied responses were in the
category of 15 - 24 years. While women answered this question: yes (54 %), rather yes (38 %),
probably not (8 %), no (0 %). Men were more likely to believe that discrimination is no more or less
chose the answer yes. The specific composition of their answer is: yes (38 %), rather yes (38 %),
probably not (24 %), no (0 %).
Yes, labor market discrimination occurs, was the most common choice of secondary education
without GCE (58 %), the lowest among respondents with higher professional and university
education, but even though 50 % of those surveyed believe that discrimination in the labor market
occurs. „Probably“ variant was consistently collected (38 %) by secondary educated without GCE and
secondary educated with diploma. As with the previous answers, respondents answered as follows at
least a higher education (25 %). University-educated respondents hold the view that discrimination in
the labor market rather not, 13 % exist. At least this is the opinion of secondary educated.
Personal experience of discrimination in the labor market has 24 % of respondents, almost half (47 %)
heard about it and only 29 % of the respondents discrimination in the labor market did not encounter
ever (Chart 1). The survey shows that the personal discrimination encountered more men than women.
Personal experience has shown 56 % of women 15 to 34 years, namely 19 % of women aged 15 - 24
years and 37 % of women aged 25-34 years. This experience has 17 % of women aged 35-44 years
and 45 years or more. Hearsay knows about discrimination in the labor market, 52 % of women aged
15 - 24 years, 42 % aged 24 - 35 years, 50 % between 35 - 44 years and 58 % of women 45 years and
older.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
358
With no discrimination meet only 29 % of women 15 to 24 years, 21 % of 25 - 44 years, 33 % of
35 - 44 years and women at least 45 years of age and over (25 %).
Fig. 1: Encounter discrimination
Source: own research
Personal experience reported 38% of men aged 45 years and over, 33% in the age group 25-34 years
and 23 % of men 15 to 24 years. There was nobody in the range of 34 - 44 per survey not
discriminated against. Most of personal discrimination in the labor market has met women with
secondary education with GCE and women with college education, reported as both 28 %. Number of
university graduates with direct experience counts 21 %, secondary education without GCE of 17 %.
Almost half of university-educated men stated that they had personally experienced discrimination in
the labor market, which is much more than well-educated women. The smallest confirmed experience
with secondary education without GCE (14%). Men with secondary education (with GCE)
experienced personal discrimination by 22 %.
Fig. 2: Place of discrimination
Source: own research
28%
41%
31%
22%
51%
27%
24%
47%
29%
0%
10%
20%
30%
40%
50%
60%
yes, personally yes, hearsay non- encountered
men
women
global
51%
34%
5%
27%
0%
53%
41%
6%
24%
0%
50%
38%
4%
21%
0%
0%
10%
20%
30%
40%
50%
60%
looking for job in working
interview
probationary
period
in job on other
occasions
global
men
women
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
359
Following the previous question, most frequently discrimination respondents encountered already
during the job search, such experience have 20 % of those who reported personal contact with
discrimination. Furthermore, 34 % of respondents said that they were discriminated against in a job
interview. During the trial period experienced discrimination 5 % of respondents in employment and
27 % of those surveyed (Figure 2). When job search with discrimination encountered 7 % of
respondents aged 15 - 24 years, 20 % aged 25 - 34 years, 20 % older than 45 years and no respondent
aged 35 - 44 years, who confirmed the previous question personal experience. In the interview
confirming the discriminatory conduct 60 % of people over 45 years old, just 45% of respondents in
the age range 25 - 34 years, 10 % aged 25 - 34 years, 20 % aged 15 - 24 years and none aged 35 - 44
years. During the trial period you feel discriminated against, only respondents aged 25 - 34 years,
namely 10 % of them. Minimum experiences of discrimination in the workplace have respondents
aged 15 -24 years and 25 - 34 years, while most respondents older than 45 years.
The most commonly reason for discrimination in all age groups of respondents was age (Figure 2).
Overall 82 % respondents answered that. The second most frequent cause for discrimination by the
respondents was parenting, but there is a big difference in the responses of men (44 %) and women
who parenthood as a reason for discrimination marked more frequently (73 %). Another 53 % of
respondents said sex. Even here is difference in the responses of men (44 %) and women (59 %). The
fourth most frequent responses were health (34 %). Furthermore, 30 % of the respondents said
nationality, 11 % said marital status and sexual orientation said 10 % of respondents. At least reported
reasons were political opinions and religious beliefs that have received both 2 %.
Fig. 3: Discrimination area
Source: own research
On this question, the answers in the first place distinction among respondents 15 to 24 years and 45
years or more. While respondents from the category of 15 - 24 selected in 72 % parenting as the most
common reason for discrimination, persons aged 45 years and over thinks that 42 % less, particularly
so think 30 % of them. Conversely age considered the most serious, and that 95 % of respondents
aged 45 years or more in the category of 15 to 24 years, this discriminatory reason appeared in 73 %
of those surveyed. Another major distinguishing the answers of respondents aged 35 - 44 years and 45
years and more specifically the possibility of marital status, while respondents from 35 to 44 years old
82%
53%
63%
11%
2%
4%
32%
38%
10%
80%
44% 44%
15%
3%
5%
36%
34%
8%
82%
59%
73%
12%
2%
4%
30%
32%
10%
0%
10%
20%
30%
40%
50%
60%
70%
80%
90%
global
men
women
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
360
often mentioned the possibility of parenthood (85 %), the same answer said "only" 30 % of
respondents aged 45 years and over.
According to the respondents, is clearly the most discriminated group of people aged 55 and more. As
the second most discriminated group respondents consider the age group 25 - 34 years (18 %). This
answer was chosen 23 % of women, but for men with this variant appeared to fourth place, in total 10
% said so. As the third most vulnerable group the respondents consider aged 35 - 44 years, expressed
as the 17 % of respondents. It was there a noticeable difference in the responses of women and men,
chosen as 21 % of women and "only" 12 % of men. Almost the same number of women (12 %) and
men (13 %) has chosen the most discriminated category of 15 - 24 years. The remaining 7 % of the
total number of respondents referred to persons aged 65 years and over (4 %) and 35 - 44 years (3 %).
There was no one believes that discrimination does not occur in any groups.
Conclusion
Discrimination in the labor market is not only the domain of Czech Republic, is strongly rooted in
other countries of the world (Bimrose et al., 2014). Lanning (2014) in his research shows that
discrimination and wage gaps persist despite pressure from the political sphere. Even the policy of
equal pay may paradoxically further increased the wage gap. Also, the effectiveness of equal pay for
work in one company and due to sex may vary. Chalikia (2013) describes how often condemns
discrimination, but many businesses it very often tolerated.
The results show that the discrimination occurring believe all respondents, regardless of gender, age or
education. In terms of understanding discrimination as a social problem that should be addressed, it's
not so clear. In that are convinced mostly people over 45, which can be attributed to the fact that these
people are among the most vulnerable groups in the labor market. Older people encounter the problem
of age discrimination, although they are suited and often a lot of experience for the performance,
writes Nevěděl (2012).
Although the survey shows that personal experience of discrimination has more men. This finding
cannot be generalized and say that the men in the labor market are more discriminated. The result is
influenced by the low number of respondents; therefore, in this respect cannot make meaningful
conclusions. However, the finding that the personal experience of discrimination has 24 % of the
respondents is quite alarming. Older people and women are also confident about the growing trend of
discrimination.
Despite numerous legal measures such unacceptable behavior does not occur sporadically. There are
several reasons. Discrimination in almost all forms is very hard to prove. Although the burden of
proof is on the defendant, very few cases reach up to the judicial system. This is related to other
negative findings, a very low level of awareness of citizens on the right of this issue. Only 17 % of
respondents demonstrated knowledge of a specific piece of legislation. Even though, 64 % of
respondents consider protection in the Czech Republic as poor. It is therefore necessary to educate
society in this area. Too many laws and regulations may have an opposite effect, which will
discourage the employment of risk groups. It is important to ensure the quality of the protective
measures and compliance, than quantity, leading to deterioration of the situation.
References
[1] BIMROSE, J., WATSON, M., MCMAHON, M., HAASLER, S., TOMASSINI, M., SUZANNE, P. A.,
(2014). The problem with women? Challenges posed by gender for career guidance practice. International
Journal for Educational and Vocational Guidance, vol. 14, iss. 1, pp. 77-88. ISSN 1573-1782. DOI
10.1007/s10775-013-9256-9.
[2] BOBEK, M., BOUČKOVÁ, P., KÜHN, Z., (2007). Rovnost a diskriminace. Praha: C.H.Beck. ISBN 978-
80-7179-584-1.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
361
[3] BROWNE, A., (2009). The Retreat of Reason. Politoval correctness and the corruption of public debate in
modern Britain. Praha: Dokořán. ISBN 978-80-7363-240-3.
[4] BUCHTOVÁ, B., (2002). Nezaměstnanost: psychologický, ekonomický a sociální problém. Praha: Grada.
ISBN 80-247-9006-8.
[5] GOLDSCHEIDER, F. K., GOLDSCHEIDER, C., (1992). Gender Roles, Marriage, and Residential
Independence. Sociological Forum, Plenum Publishing Corporation, vol. 7, iss. 4, pp. 679-696. ISSN 1573-
7861. DOI 10.1007/BF01112321.
[6] HOLÁSKOVÁ, R., (2008). Politika zaměstnanosti. Ostava: Ostravská univerzita v Ostravě. ISBN 978-80-
7368-522-5.
[7] CHALIKIA, M. H., HINSZ, V. B., (2013). Sex-Based Salary Disparity and the Uses of Multiple
Regression for Definition and Remediation. Current Psychology, vol. 32, issue 4. ISSN 1936-4733. DOI
10.1007/s12144-013-9191-4.
[8] KANE, E. W., (1998). Men's and Women's Beliefs about Gender Inequality: Family Ties, Dependence, and
Agreement. Sociological Forum, vol. 13, iss. 4, pp. 611-637. ISSN 1573-7861. DOI
10.1023/A:1022895317075.
[9] LANNING, J. A., CHEN, J-J. J., CHEN, L-H., CHIANG, P-T., LEE., H-Y., (2014). A search model with
endogenous job destruction and discrimination: Why equal wage policies may not eliminate wage
disparity. Labour Economics, vol. 26, iss. 1, pp. 55-71. ISSN 1467-9914. DOI
10.1016/j.labeco.2013.11.001.
[10] MATOUŠEK, O., (2003). Slovník sociální práce. Praha: Portál. ISBN 78-80 -7367-368-0.
[11] NICKELL, S., (1990). Unemplyment: A Survey. The Economic Journal, vol. 100, iss. 401, pp. 391 – 439.
ISSN 1468-0297. DOI 10.2307/2234131.
[12] NEVĚDĚL, L., (2012). Selected issues of rural inhabitants´ perceptions in region among Brno – Břeclav Znojmo.
In 15th International Colloquium on Regional Sciences. Conference Proceedings. Brno:
Masarykova univerzita. pp. 522-528. ISBN 978-80-210-5875-0.
[13] PINCUS., F. L., (1996). Discrimination comes in many forms: Individual, institutional, and structural. The
American Behavioral Scientist, vol. 40, iss. 2, pp. 186-194. ISSN 1552-3381. DOI
10.1177/0002764296040002009.
[14] TOMEI, M. Work prejudice 'takes new forms'. [online]. [cit. 2012-05-01]. Dostupný z:
<http://news.bbc.co.uk/2/hi/business/6642383.stm>
This paper is supported by GAJU 79/2013/S.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
362
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-6840-2014-45
VYUŽÍVANIE FLEXIBILNÝCH FORIEM PRÁCE NA
SLOVENSKU PODĽA ÚDAJOV Z VÝBEROVÉHO
ZISŤOVANIA PRACOVNÝCH SÍL
THE USE OF FLEXIBLE FORMS OF WORK IN SLOVAKIA
ACCORDING TO THE LABOUR FORCE SURVEY
ING. ERIKA ĽAPINOVÁ, PHD.
Inštitút ekonomických vied
Ekonomická fakulta
Univerzita Mateja Bela v Banskej Bystrici
Institute of Economic Sciences
Faculty of Economics
Matej Bel University Banska Bystrica
 Cesta na amfiteater 1, 974 01 Banská Bystrica, Slovak Republic
E-mail:erika.lapinova@umb.sk
Anotácia
V príspevku budeme analyzovať mieru využívania flexibilných foriem práce na Slovensku (práca na
kratší pracovný čas, dočasná, príležitostná, sezónna práca, práca na zmeny, práca večer, v noci, cez
víkend, práca nadčas, agentúrne zamestnávanie, práca na kratší pracovný čas), pričom budeme
sledovať využívanie jednotlivými skupinami pracovníkov. Využívať budeme údaje z Výberového
zisťovania pracovných síl, realizovaného Štatistickým úradom Slovenskej republiky. Následne sa
pokúsime analyzovať príčiny rozdielov vo využívaní flexibilných foriem medzi jednotlivými skupinami.
Kľúčové slová
flexibilné formy práce, flexibilné formy organizácie pracovného času, pozitívna a negatívna flexibilita
práce
Annotation
In this paper we analyze the rate of use of flexible forms of work in Slovakia (part-time work,
temporary work, casual work, seasonal work, sift work, evening work, night work, Saturday work,
Sunday work, working at home, overtime hours, part-time employment, temporary agency
employment). We observe the use of flexible forms by different groups of workers. We will use data
from the Labour Force Survey, conducted by the Statistical Office of the Slovak Republic.
Subsequently, we will try to analyze the reasons for the differences in the use of flexible forms between
different groups.
Key words
flexible forms of employment, flexibility of working time, positive and negative flexibility of work
JEL classification: J22
Úvod
Flexibilitou trhu práce rozumieme makroekonomický pojem prispôsobenia sa trhu práce fluktuáciám a
zmenám v ekonomike a v spoločnosti. Hovorí o prispôsobení sa trhu práce ekonomickému vývoju a
jeho zmenám. Flexibilita však podľa Nekolovej (2009, s. 8) nie je schopná riešiť dlhodobé
štrukturálne problémy zamestnávateľov. V prípade štrukturálnych problémov musia spôsobiť aj
štátom garantované ochranné (legislatívna ochrana pracovných miest a príjmu) a aktivizačné (aktívna
politika zamestnanosti, systém celoživotného vzdelávania) opatrenia. Flexibilita podľa Kucharčíkovej,
Tulejovej a Tokarčíkovej (s. 8) má iba sprostredkované účinky na pokles nezamestnanosti. Podľa
autoriek tieto flexibilné modely organizácie pracovného času zvyšujú intenzitu práce, prinášajú však
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
363
nižší efekt vo vzťahu k poklesu nezamestnanosti. Bývajú spojené s reorganizáciou a racionalizáciou
práce a technologickými zmenami, čo má v konečnom dôsledku sprostredkovaný vplyv na
zamestnanosť.
Flexibilita pracovnej sily súvisí s vyššie popísanou flexibilitou trhu práce. Existuje medzi nimi
vzájomný vzťah. Viaže sa na stranu ponuky práce, na pracovnú silu, a teda súvisí s časovou,
priestorovou či funkčnou adaptabilitou pracovníka, ktorá sa vyžaduje zo strany dopytu po práci
(vynútená, negatívna) alebo je zo strany pracovníkov želaná (pozitívna). Flexibilita/adaptabilita
pracovnej sily zvyšuje šance pracovníka na trhu práce.
Flexibilita práce sa týka strany dopytu po práci, t. j. podmienok zamestnávania/najímania pracovnej
sily (pracovnoprávna a obdobná legislatíva upravujúca prijímanie a prepúšťanie pracovníkov) a
podmienok výkonu práce (závislých od charakteru práce - rozsah práce, miesto výkonu práce,
rozloženie práce v čase, pravidelnosť práce atď.). V súvislosti s formami pracovnej flexibility
hovoríme o neštandardných, atypických, neistých („prekérnych“) formách práce. Okrem povinnej
legislatívnej úpravy v tejto oblasti existujú otvorené ďalšie možnosti vyjednávania, dohodovania
o podmienkach zvyšovania/optimalizovania flexibility (o flexibilizácii) práce medzi oboma stranami
na trhu práce. S flexibilitou práce sa často spája istota/stabilita či kvalita práce, pracovných
a platových podmienok, niekedy ako protikladná, inokedy ako súbežná/sprievodná charakteristika
k flexibilite práce.
V teoretickej časti príspevku približujeme rôzne uhly pohľadu na flexibilitu a jej význam.
V analytickej časti uvádzame fakty o flexibilných formách práce a pracovného času na Slovensku.
1. Flexibilita v ekonomickej teórii, jej typy a význam
Problematika flexibilizácie sa začala diskutovať v 80-tych rokoch 20. storočia v západoeurópskych
krajinách (Atkinson 1987, Pollert 1988, pozri Wallace, 2002, s. 11) a rozvíjala sa v súvislostiach s
otázkami postindustriálneho vývoja ekonomiky. V Spojených štátoch amerických a vo Veľkej Británii
sa spájala debata o flexibilizácii s neoliberálnou dereguláciou trhu práce. O flexibilných formách sa
hovorilo ako o marginálnych či “prekérnych”.
Kotýnková (2014) hovorí o začiatkoch flexibility v spojení s neistotou na trhu práce a s konceptom
duálneho trhu práce, ktorého prijatie pochádza zo 70. rokov dvadsiateho storočia. Koncept duálneho
trhu práce vyvinutý americkými ekonómami (Piore a Doeringer, 1971) rozlišuje primárny trh práce,
vyznačujúci sa vysokou ochranou pracovného miesta, možnosťou ďalšieho kariérneho rozvoja
a dobrými pracovnými podmienkami, vysokými mzdami, mimoplatovým ohodnotením, prestížou,
možnosťami vzdelávania a väčšou perspektívou na trhu práce v prípade straty zamestnania. Ide
o pracovné miesta vytvorené v súvislosti s aplikáciou stále náročnejších technológií, ktorá je spojená
s tlakom na maximálne využitie vysoko špecializovaných a kvalifikovaných pracovných síl.
Sekundárny trh práce je charakteristický neistými pracovnými miestami, horšími pracovnými
podmienkami, nižšou pracovnoprávnou ochranou zamestnancov, nižším mzdovým ohodnotením,
malou možnosťou osobného rozvoja, opakovanou a dlhšie trvajúcou nezamestnanosťou. Na tomto
trhu sa pohybujú znevýhodnené skupiny pracujúcich.
Wallace (2002, s. 9, 10) rozlišuje flexibilitu pracovných podmienok (dočasné zamestnávanie, práca na
dobu určitú, reťazenie pracovných zmlúv, samozamestnávanie, nepravidelná práca (banka pracovného
času či sezónna práca), projektové zamestnávanie či konzutlačná a expertná činnosť). Druhým typom
flexibility, ktorú rozlišuje, je flexibilita časová, a táto má nasledovné formy: práca pohotovostná,
alebo na zavolanie, ročné konto pracovného času, kontrakt s nulovým počtom hodín (negarantuje
rozsah práce), flexibilný pracovný čas (upravujúci flexibilne hodiny začiatku a konca pracovného
času), individualizované pracovné zmluvy (individuálne upravujúce rozsah aj rozloženie pracovného
času), práca na zmeny (vrátane rotácie práce, variabilných zmien, deleného pracovného miesta),
nadčasová práca, práca cez víkend, v noci (nesociálnom pracovnom čase), skrátený pracovný čas,
čiastočný pracovný úväzok (s pevne i variabilne určenými hodinami), termínovaný pracovný čas (term
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
364
time working). Každá z vyššie zmenených foriem flexibility má dočasný alebo trvalý charakter.
Tretím typom flexibility je flexibilita pracovného miesta – práca v teréne, práca na diaľku,
teleworking, práca občasná z domu, práca z domu (domácka práca), práca na rôznych miestach, práca
bez fixného pracovného miesta (Wallace, 2002, s. 10).
Flexibilitu však podľa ďalších odborných názorov je vhodnejšie posudzovať podľa iných kritérií –
podľa toho, či ide o štruktúrovanú alebo o neštruktúrovanú formu flexibilného zamestnávania, pričom
prvá znamená väčšiu pravidelnosť, lepšiu predvídateľnosť pre zamestnanca. Ďalším hľadiskom, podľa
ktorého možno rozlišovať flexibilitu je kvantitatívna a kvalitatívna, resp. externá a interná flexibilita,
pričom prvá súvisí s najímaním a prepúšťaným ďalších pracovníkov a druhá súvisí s vnútornou
organizáciou firmy/organizácie. Z hľadiska obojstrannej prospešnosti, resp. prospešnosti flexibility
pre zamestnancov, a teda z hľadiska kontroly nad rozsahom a časovým rozvrhnutím práce samotnými
zamestnancami, možno rozlišovať pozitívnu a negatívnu flexibilitu.
Wallace (2002, s. 10) ďalej uvádza aj národné odlišnosti vo vnímaní flexibility. Kým napríklad v
Holandsku sa flexibilita a stabilita/bezpečnosť/istota spája v modeli flexikurity. Význam flexibility
pracovného času (o ktorej môžu zamestnanci obligatórne vyjednávať) a pracovných podmienok v
kontexte všeobecnej garantovanej sociálnej istoty sú v tejto krajine odlišné od iných krajín, v ktorých
flexibilita predstavuje eróziu istoty. V Švédsku je flexibilita zmieňovaná v súvislosti s podporou
participácie oboch pohlaví na pracovnom živote a na starostlivosti o deti. Vo Veľkej Británii sa
flexibilita spája s dereguláciou trhu práce.
Rod, vek, etnicita, fáza životného cyklu, stratifikácia trhu práce, formálna vs. neformálna sféra
ekonomiky, povinnosti starostlivosti o deti, regionálne aspekty (odlišné kultúrne, rodinné tradície,
vzorce správania, sociálne systémy, ekonomický vývoj) – toto sú podľa Wallace (2002, s. 20-22)
prierezové faktory, ktoré rôznou mierou v rôznych súvislostiach zohrávajú rolu v diskusiách o
flexibilite práce (osobitne o pozitívnej) a v snahe o hodnotové súdy o tejto problematike. V týchto
súvislostiach a podľa týchto kritérií je potrebné flexibilitu práce vnímať a posudzovať, pretože
motivácia k využívaniu flexibility práce a výhody či riziká z nej plynúce, sú na strane dopytu i na
strane ponuky práce veľmi rôznorodé naprieč týchto kritérií.
2. Flexibilita foriem a organizácie práce na Slovensku podľa výsledkov
Výberového zisťovania pracovných síl Štatistického úradu Slovenskej republiky
Podľa výsledkov Výberového zisťovania pracovných síl Štatistického úradu Slovenskej republiky1
pracovalo v treťom kvartáli 2013 na Slovensku na kratší pracovný čas 4,5% pracujúcich (pričom
4,07% z celkového počtu 2 334,4 tis. pracujúcich na kratší pracovný čas tvorili zamestnanci). 39%
z celkového počtu pracujúcich na kratší pracovní čas tvorili podzamestnaní, čo sú nedobrovoľne
zamestnaní na kratší pracovní čas, a zároveň pripravení zamestnať sa na viac hodín, ako v súčasnosti.
V tabuľke 1 prinášame aj štruktúru pracujúcich na kratší pracovný čas podľa pohlavia, pričom
v oboch vyššie uvedených ukazovateľoch dosahovali ženy vyšší podiel (absolútny i relatívny). Na
porovnanie podľa Výběrového šetření pracovních sil v Českej republike bolo v priemere za rok 2012
pracujúcich na kratší pracovný čas 6 % (282,5 tis. osôb).
1
Výberové zisťovanie pracovných síl je priebežným monitorovaním pracovných síl na základe priameho zisťovania vo vybraných
domácnostiach. Základ na zisťovanie tvorí stratifikovaný výber bytov, ktorý rovnomerne pokrýva celé územie Slovenskej republiky. Do
vzorky je štvrťročne zaradených 10 250 bytov, čo predstavuje 0,6 % z celkového počtu trvalo obývaných bytov v SR. Predmetom zisťovania
sú všetky osoby vo veku od 15 rokov žijúce v domácnostiach vybraných bytov bez ohľadu na to, či majú v byte trvalý, prechodný alebo
nehlásený pobyt, okrem inštitucionálneho obyvateľstva. Každá vybraná domácnosť zostáva vo vzorke päť za sebou nasledujúcich
štvrťrokov. Všetky zistené údaje sa prepočítavajú na aktuálne údaje o obyvateľstve SR prevzaté zo štatistického zisťovania o pohybe
obyvateľstva.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
365
Tab. 1: Pracujúci podľa dĺžky pracovného času ( 3. kvartál 2013)
Pracujúci
celkom muži ženy
v tis. osôb
v %
pracujúcich
v tis.
osôb
v %
v tis.
osôb
v %
2 334,4 100% 1 297,8 100% 1 036,6 100%
Pracujúci na plný pracovný čas 2 228,8 95,48% 1 255,9 96,77% 972,9 93,85%
Z toho zamestnanci 1 883,3 80,68% 1 005,0 77,44% 878,3 84,73%
Pracujúci na kratší pracovný čas 105,6 4,52% 42,0 3,24% 63,7 6,15%
Z toho zamestnanci 95,0 4,07% 36,4 2,80% 58,6 5,65%
Z toho podzamestnaní 41,1 1,76% 18,7 1,44% 22,3 2,15%
Z toho zamestnanci 38,9 1,67% 17,9 1,38% 21,0 2,03%
Vysvetlivky: Podzamestnaní sú osoby, ktoré v sledovanom týždni pracujú na kratší pracovný čas, chceli by však
odpracovať viac hodín ako v súčasnosti a sú schopné nastúpiť do nového zamestnania do dvoch týždňov.
Zdroj: vlastné spracovanie podľa výsledkov Výberového zisťovania pracovných síl, 3. kvartál 2013. Štatistický
úrad Slovenskej republiky
V tabuľke 2 sú uvedené dôvody práce na kratší pracovný čas, pričom uvádzame absolútne počty
pracujúcich na kratší pracovný čas v členení podľa dôvodov (pričom ide o vynútené aj o dobrovoľné
dôvody), a tiež relatívne podiely, a ďalej rozdelenie pracujúcich na kratší pracovný čas podľa
pohlavia. 30% zamestnaných na kratší pracovný čas uvádza ako dôvod nemožnosť nájsť si prácu na
plný pracovný čas. Absolútne vyšší počet žien uvádza nutnosť voliť tento pracovný čas kvôli
nemožnosti nájsť si prácu na plný pracovný čas (19 tis., oproti tomu mužov je 12,8 tisíc). Ďalších 31%
uvádza ako dôvod iniciatívu zamestnávateľa (z dôvodu nedostatku práce). Pätina pracujúcich na kratší
pracovný čas označuje tento typ za vyhovujúci (v štruktúre podľa pohlavia 19% mužov a takmer 22%
žien).
Tab. 2: Pracujúci na kratší pracovný čas podľa dôvodu (3. kvartál 2013)
Dôvody kratšieho pracovného času
celkom muži ženy
v tis.
osôb
v %
v tis.
osôb
v %
v tis.
osôb
v %
nemožnosť nájsť si vhodnú prácu na plný pracovný čas 32,1 30,40% 12,8 30,48% 19,2 30,14%
z iniciatívy zamestnávateľa (nedostatok práce) 32,3 30,59% 15,2 36,19% 17,1 26,84%
zo zdravotných dôvodov 10,9 10,32% a3,8 9,05% 7,1 11,15%
starajú sa o deti alebo iné odkázané osoby a2,6 2,46% - 0,00% a2,6 4,08%
majú iné osobné alebo rodinné dôvody a2,5 2,37% a0,6 1,43% a1,9 2,98%
navštevujú školu alebo odborné kurzy a1,9 1,80% a1,1 2,62% a0,8 1,26%
majú ešte inú prácu (ďalšie zamestnanie) a0,8 0,76% a0,2 0,48% a0,6 0,94%
práca na kratší čas im vyhovuje 22,1 20,93% 8 19,05% 14 21,98%
iné dôvody a0,6 0,57% a0,2 0,48% a0,4 0,63%
Vysvetlivky: údaje označené symbolom „a“ sa vyznačujú nižšou spoľahlivosťou, ich relatívna štandardná chyba
je väčšia ako 20 % (v prípade relatívnych ukazovateľov je relatívna štandardná chyba čitateľa alebo menovateľa
väčšia ako 20 %).
Zdroj: vlastné spracovanie podľa výsledkov Výberového zisťovania pracovných síl, 3. kvartál 2013. Štatistický
úrad Slovenskej republiky
Pracujúci na kratší pracovný čas sa líšia aj podľa veku. Túto kategorizáciu uvádzame v tabuľke 3.
Viac ako polovica pracujúcich na kratší pracovný čas je vo veku 25 – 49 rokov. Neexistujú výrazné
rozdiely v jednotlivých vekových kategóriách pracujúcich v tomto režime podľa pohlavia.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
366
Tab. 3: Pracujúci na kratší pracovný čas podľa veku (3. kvartál 2013)
Vekové skupiny
celkom muži ženy
v tis.
osôb
v %
v tis.
osôb
v %
v tis.
osôb
v %
15 - 24-roční 12,6 11,93% 5,7 13,57% 7 10,99%
25 - 49- roční 56 53,03% 22,4 53,33% 33,7 52,90%
50 a viacroční 37 35,04% 13,9 33,10% 23,1 36,26%
Zdroj: vlastné spracovanie podľa výsledkov Výberového zisťovania pracovných síl, 3. kvartál 2013. Štatistický
úrad Slovenskej republiky
Rovnomernejšia je štruktúra pracujúcich na kratší pracovný čas podľa vzdelania (pozri tab. 4), keď
výrazne nižší podiel 8% predstavujú vysokoškolsky vzdelaní. Ostatní pracujúci v tomto režime sú
v členení podľa vzdelania (tak v kategórii základné, učňovské a stredné bez maturity i s maturitou)
zastúpení rovnakým podielom.
Tab. 4: Pracujúci na kratší pracovný čas podľa vzdelania (3. kvartál 2013)
Vzdelanie
celkom muži ženy
v tis.
osôb
v %
v tis.
osôb
v %
v tis.
osôb
v %
základné 27,8 26,33% 12,5 29,76% 15,3 24,02%
učňovské a stredné bez maturity 35 33,14% 15,6 37,14% 19,4 30,46%
učňovské a stredné s maturitou 34,2 32,39% 11 26,19% 23,3 36,58%
vysokoškolské 8,6 8,14% a2,9 6,90% 5,7 4,55%
Vysvetlivky: údaje označené symbolom „a“ sa vyznačujú nižšou spoľahlivosťou, ich relatívna štandardná chyba
je väčšia ako 20 % (v prípade relatívnych ukazovateľov je relatívna štandardná chyba čitateľa alebo menovateľa
väčšia ako 20 %).
Zdroj: vlastné spracovanie podľa výsledkov Výberového zisťovania pracovných síl, 3. kvartál 2013. Štatistický
úrad Slovenskej republiky
Najväčšie percento pracujúcich na kratší pracovný čas pracuje v sektore služieb, pričom mierne vyšší
podiel v sektore trhových služieb (bližšie pozri tab. 5).
Tab. 5: Pracujúci na kratší pracovný čas podľa sektora ekonomickej aktivity (3. kvartál 2013)
Sektor ekonomickej aktivity
celkom muži ženy
v tis.
osôb
v %
v tis.
osôb
v %
v tis.
osôb
v %
APôdohospodárstvo a2 1,89% a1,6 3,81% a0,4 0,63%
B-E Priemysel 9,7 9,19% a3,1 7,38% 6,6 0,63%
B-F Priemysel, stavebníctvo 13,2 12,50% 5,6 13,33% 7,6 11,93%
G-N Trhové služby 46,5 44,03% 17,7 42,14% 28,8 45,21%
O-U Netrhové služby 43,9 41,57% 17,1 40,71% 26,8 42,07%
G-U Služby 90,4 85,61% 34,8 82,86% 55,6 87,28%
Vysvetlivky: údaje označené symbolom „a“ sa vyznačujú nižšou spoľahlivosťou, ich relatívna štandardná chyba
je väčšia ako 20 % (v prípade relatívnych ukazovateľov je relatívna štandardná chyba čitateľa alebo menovateľa
väčšia ako 20 %).
Zdroj: vlastné spracovanie podľa výsledkov Výberového zisťovania pracovných síl, 3. kvartál 2013. Štatistický
úrad Slovenskej republiky
Štruktúru pracujúcich na kratší pracovný čas podľa kategórií zamestnania uvádzame v tabuľke 6.
Pracujúci na kratší pracovný čas sú v nadpolovičnej väčšine pomocní a nekvalifikovaní pracovníci.
Druhou najpočetnejšie zastúpenou skupinou zamestnaní s pracovníkmi na kratší pracovný čas sú
prevádzkoví pracovníci v službách a obchode. Najmenej početné skupiny zamestnaných pracujúcich
v tomto režime sú zákonodarcovia, vedúci a riadiaci pracovníci a kvalifikovaní robotníci
v poľnohospodárstve, lesníctve a v príbuzných odboroch.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
367
Tab. 6: Pracujúci na kratší pracovný čas podľa zamestnania ( 3. kvartál 2013)
Zamestnanie
celkom muži ženy
v tis.
osôb
v %
v tis.
osôb
v %
v tis.
osôb
v %
1 Zákonodarcovia, vedúci a riadiaci pracovníci a1,5 1,42% a1,3 3,10% a0,3 0,47%
2 Vedeckí a odborní duševní pracovníci 6,4 6,06% a2,6 6,19% a3,8 5,97%
3 Technickí, zdravotnícki, pedagogickí pracovníci a príbuzné
odbory
8,5 8,05% a3,5 8,33% 5 7,85%
4 Nižší administratívni pracovníci (úradníci) 5,6 5,30% a1,1 2,62% 4,5 7,06%
5 Prevádzkoví pracovníci v službách a obchode 18,4 17,42% a3,8 9,05% 14,6 22,92%
6 Kvalifikovaní robotníci v poľnohospodárstve, lesníctve a
príbuzných odboroch a0,5 0,47% a0,5 1,19% -
7 Remeselníci a kvalifikovaní robotníci v príbuzných
odboroch
5,2 4,92% a3,1 7,38% a2,1 3,30%
8 Obsluha strojov a zariadení a2,6 2,46% a1,7 4,05% a0,9 1,41%
9 Pomocní a nekvalifikovaní pracovníci 57 53,98% 24,3 57,86% 32,7 51,33%
0 Príslušníci ozbrojených síl - - Vysvetlivky:
údaje označené symbolom „a“ sa vyznačujú nižšou spoľahlivosťou, ich relatívna štandardná chyba
je väčšia ako 20 % (v prípade relatívnych ukazovateľov je relatívna štandardná chyba čitateľa alebo menovateľa
väčšia ako 20 %).
Zdroj: vlastné spracovanie podľa výsledkov Výberového zisťovania pracovných síl, 3. kvartál 2013. Štatistický
úrad Slovenskej republiky
Štatistický úrad zisťuje údaje o zamestnaných podľa nižšie uvedených foriem organizácie pracovného
času (pozri tab. 7). Ide prevažne o negatívnu flexibilitu organizácie pracovného času (práca na zmeny,
práca v nesociálnom pracovnom čase, práca nadčas). V tabuľke uvádzame absolútne počty
pracujúcich aj relatívne podiely (na celkovom počte pracujúcich). Na zmeny, večer alebo v soboty
pracuje viac ako štvrtina pracujúcich, aj nedeľu pracuje pätina pracujúcich a 15% pracuje aj v noci.
Štatistický úrad sleduje aj údaje o pracujúcich z domu (3,46%). Prácu nadčas uvádza necelé percento
pracujúcich.
V tabuľke 8 uvádzame údaje o pracujúcich v dočasnej, príležitostnej a sezónnej práci v absolútnych
počtoch a v podieloch na celkovom počte zamestnancov. Ide o 7% z celkového počtu zamestnancov
(rovnaký údaj – 7% z celkového počtu zamestnaných v národnom hospodárstve, t. j. 351 tis. osôb
uvádza aj Štatistický úrad Českej republiky), pričom iba necelým 13%-tám táto práca vyhovuje,
v prípade 85% ide o negatívnu flexibilitu. V prípade dôvodov práce dočasnej a príležitostnej existujú
výraznejšie rozdiely medzi pohlaviami. Pre 90% mužov pracujúcich v tomto režime je nežiaduca (na
rozdiel od 80% žien), naopak vyhovuje 8% mužom a 17,5% žien. Vo viac ako 90% pracujúcich
v tomto režime ide o dĺžku trvania pracovného vzťahu maximálne do jedného roka. Presnú štruktúru
dočasne, sezónne či príležitostne pracujúcich podľa veku, pohlavia, vzdelania, zamestnania, sektora
hospodárstva či podľa dĺžky trvania tohto pracovného vzťahu uvádzame v tabuľke nižšie. Štruktúra
dočasne, príležitostne a sezónne zamestnaných podľa týchto kritérií sa približuje štruktúre pracujúcich
na kratší pracovný čas.
Tab. 7: Pracujúci podľa atypických foriem práce, so zmenenou pracovnou schopnosťou a
evidovaní na úrade práce (3. kvartál 2013)
celkom muži ženy
v tis. osôb v %
v tis.
osôb
v %
v tis.
osôb
v %
2334,4 1297,8 1036,6
Práca na zmeny
áno 627,3 26,87% 350,2 26,98% 277,1 26,73%
nie 1351,1 57,88% 691,2 53,26% 659,8 63,65%
nezistené 356,1 15,25% 256,4 19,76% 99,7 9,62%
Večerná práca
pravidelne 593,5 25,42% 351,5 27,08% 241,9 23,34%
občas 371,3 15,91% 258,5 19,92% 112,8 10,88%
nikdy 1347,2 57,71% 682,4 52,58% 664,8 64,13%
nezistené 22,4 0,96% 5,4 0,42% 17,1 1,65%
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
368
celkom muži ženy
v tis. osôb v %
v tis.
osôb
v %
v tis.
osôb
v %
2334,4 1297,8 1036,6
Nočná práca
pravidelne 364,8 15,63% 235,2 18,12% 129,6 12,50%
občas 159,2 6,82% 103,9 8,01% 55,3 5,33%
nikdy 1788 76,59% 953,3 73,46% 834,6 80,51%
nezistené 22,4 0,96% 5,4 0,42% 17,1 1,65%
Práca v sobotu
pravidelne 578,5 24,78% 330,9 25,50% 247,6 23,89%
občas 688,3 29,49% 471,3 36,32% 217 20,93%
nikdy 1045,1 44,77% 490,2 37,77% 554,9 53,53%
nezistené 22,4 0,96% 5,4 0,42% 17,1 1,65%
Práca v nedeľu
pravidelne 447,8 19,18% 258,9 19,95% 188,9 18,22%
občas 366,7 15,71% 239,1 18,42% 127,6 12,31%
nikdy 1497,4 64,14% 794,4 61,21% 703,1 67,83%
nezistené 22,4 0,96% 5,4 0,42% 17,1 1,65%
Práca vykonávaná doma
pravidelne 80,8 3,46% 39,9 3,07% 41 3,96%
občas 116,9 5,01% 64,3 4,95% 52,6 5,07%
nikdy 2114,2 90,57% 1188,3 91,56% 926 89,33%
nezistené 22,4 0,96% 5,4 0,42% 17,1 1,65%
Práca v referenčnom týždni
pracovali 2080,1 89,11% 1193,4 91,96% 886,7 85,54%
nepracovali 254,3 10,89% 104,5 8,05% 149,8 14,45%
Práca nadčas v referenčnom týždni
1 - 4 hodiny a3,5 0,15% a2,8 0,22% a0,7 0,07%
5 - 9 hodín 12,7 0,54% 9 0,69% a3,7 0,36%
10 - 14 hodín 12,7 0,54% 11,2 0,86% a1,5 0,14%
15 - 19 hodín a1,4 0,06% a1,2 0,09% a0,2 0,02%
20 a viac hodín a3,9 0,17% a2,8 0,22% a1,1 0,11%
Pracujúci so zdravotným postihnutím 42,4 1,82% 22,5 1,73% 19,9 1,92%
Pracujúci evidovaní na úrade práce ako
uchádzači o zamestnanie
59,6 2,55% 30,7 2,37% 28,9 2,79%
Vysvetlivky: údaje označené symbolom „a“ sa vyznačujú nižšou spoľahlivosťou, ich relatívna štandardná chyba
je väčšia ako 20 % (v prípade relatívnych ukazovateľov je relatívna štandardná chyba čitateľa alebo menovateľa
väčšia ako 20 %).
Zdroj: vlastné spracovanie podľa výsledkov Výberového zisťovania pracovných síl, 3. kvartál 2013. Štatistický
úrad Slovenskej republiky
Tab. 8: Zamestnanci v práci dočasnej, príležitostnej, sezónnej (3. kvartál 2013)
Zamestnanci celkom
celkom muži ženy
v tis. osôb
v %
zamestnan.
v tis.
osôb
v %
v tis.
osôb
v %
1978,3 1041,4 936,9
z toho v práci dočasnej, príležitostnej, sezónnej 141,7 7,16% 73 7,01% 68,6 7,32%
Dôvody
odborná prax a2,6 1,83% a1 1,37% a1,6 2,33%
nemožnosť nájsť si stálu prácu 121 85,39% 66 90,41% 55 80,17%
tento typ práce im vyhovuje 18,1 12,77% 6,1 8,36% 12 17,49%
Vekové skupiny 0,00% 0,00% 0,00%
15 - 24-roční 31,6 22,30% 16 21,92% 15,6 22,74%
25 - 49- roční 76,9 54,27% 42,1 57,67% 34,8 50,73%
50 a viacroční 33,2 23,43% 15 20,55% 18,2 26,53%
Vzdelanie
základné 29,7 20,96% 15,1 20,68% 14,5 21,14%
učňovské a stredné bez maturity 51,2 36,13% 30,7 42,05% 20,5 29,88%
učňovské a stredné s maturitou 46,6 32,89% 21 28,77% 25,7 37,46%
vysokoškolské 14,2 10,02% 6,2 8,49% 8 11,66%
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
369
Zamestnanci celkom
celkom muži ženy
v tis. osôb
v %
zamestnan.
v tis.
osôb
v %
v tis.
osôb
v %
1978,3 1041,4 936,9
Celková dĺžka trvania
do mesiaca (vrátane) 8,1 5,72% a3,7 5,07% a4,4 6,41%
viac ako mesiac až 3 mesiace 19 13,41% 10,5 14,38% 8,5 12,39%
viac ako 3 mesiace až 6 mesiacov 63,6 44,88% 34,2 46,85% 29,3 42,71%
viac ako 6 mesiacov až rok 38,6 27,24% 18,5 25,34% 20,1 29,30%
viac ako rok až 1,5 roka a4,3 3,03% a2,5 3,42% a1,8 2,62%
viac ako 1,5 roka až 2 roky a3,5 2,47% a0,9 1,23% a2,6 3,79%
viac ako 2 roky 4,6 3,25% a2,7 3,70% a1,9 2,77%
Sektor ekonomickej aktivity
A Pôdohospodárstvo 6,9 4,87% 4,8 6,58% a2,1 3,06%
B-E Priemysel 36,3 25,62% 22 30,14% 14,4 20,99%
B-F Priemysel, stavebníctvo 44,9 31,69% 30,4 41,64% 14,5 21,14%
G-N Trhové služby 51,4 36,27% 20,4 27,95% 30,9 45,04%
O-U Netrhové služby 38,5 27,17% 17,4 23,84% 21,1 30,76%
G-U Služby 89,9 63,44% 37,8 51,78% 52 75,80%
Zamestnanie
1 Zákonodarcovia, vedúci a riadiaci pracovníci a1,1 0,78% a0,9 1,23% a0,2 0,29%
2 Vedeckí a odborní duševní pracovníci a3,6 2,54% a1,3 1,78% a2,3 3,35%
3 Technickí, zdravotnícki, pedagogickí pracovníci a
príbuzné odbory 6,7 4,73% a3,2 4,38% a3,5 5,10%
4 Nižší administratívni pracovníci (úradníci) 8,6 6,07% a3,2 4,38% 5,5 8,02%
5 Prevádzkoví pracovníci v službách a obchode 24,8 17,50% 6,5 8,90% 18,3 26,68%
6 Kvalifikovaní robotníci v poľnohospodárstve,
lesníctve a príbuzných odboroch a2,5 1,76% a1,4 1,92% a1,1 1,60%
7 Remeselníci a kvalifikovaní robotníci v
príbuzných odboroch 13,2 9,32% 10,5 14,38% a2,7 3,94%
8 Obsluha strojov a zariadení 17,8 12,56% 11,7 16,03% 6,2 9,04%
9 Pomocní a nekvalifikovaní pracovníci 63,3 44,67% 34,4 47,12% 28,9 42,13%
0 Príslušníci ozbrojených síl - - Vysvetlivky:
údaje označené symbolom „a“ sa vyznačujú nižšou spoľahlivosťou, ich relatívna štandardná chyba
je väčšia ako 20 % (v prípade relatívnych ukazovateľov je relatívna štandardná chyba čitateľa alebo menovateľa
väčšia ako 20 %).
Zdroj: vlastné spracovanie podľa výsledkov Výberového zisťovania pracovných síl, 3. kvartál 2013. Štatistický
úrad Slovenskej republiky
Záver
V krajinách strednej Európy, ako je Slovensko, je flexibilita chápaná prevažne v negatívnom zmysle
(ako flexibilita požadovaná, vynucovaná zamestnávateľom či ako flexibilita, ktorá je výsledkom
neštandardného vývoja v ekonomike a na trhu práce, ktoré nie sú schopné generovať dostatok
štandardných pracovných miest), a je identifikovaná najmä na sekundárnom trhu práce a u menej
kvalifikovaných pracovných síl. Spája sa tiež so šedou ekonomikou či s nelegálnou prácou. Je
vnímaná negatívne, ako výsledok nedostatku štandardných foriem práce (na plný pracovný čas a na
dobu neurčitú), ako výsledok nefunkčného sociálneho systému (Wallace, 2002, s. 11).
Samozamestnávanie alebo dočasná práca sú východiskom z núdze. Naším zámerom v tomto
príspevku, i v projekte, s ktorého podporou vznikol, bolo upriamiť pozornosť na rôzne uhly pohľadu
na flexibilitu, na rôzne významy, ktoré sa s ňou spájajú, tak na makroekonomickej úrovni (otázky
ekonomického vývoja, otázky zamestnanosti, chudoby, sociálneho vylúčenia), na mikroekonomickej
úrovni (trh práce, strana dopytu po práci a ponuky práce), v rovine jednotlivcov a ich rodín
(ekonomických i mimoekonomických aspektov správania a rozhodovania), i v rovine
mimoekonomickej (kvalita práce, kvalita pracovného a mimopracovného života, hodnotové orientácie
spoločnosti) a pod. Poznaním problematiky flexibility práce v celej jej hĺbke a komplexnosti, šírením
poznatkov o nej, scitlivovaním odbornej i širokej verejnosti v otázkach flexibility práce – najmä
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
370
v zmysle pozitívnej, obojstranne výhodnej a prospešnej flexibility, je prvotným predpokladom
úspešného naštartovania procesu pozitívnej flexibilizácie práce i pozitívnej flexibilizácie na trhu
práce.
Literatúra
[1] AGUIRREGABIRIA, V., ALONSO-BORREGO, C., (2014). Labor contracts and flexibility: Evidence
from labor market reform in Spain. Economic Inquiry, vol 52, iss. 2, pp. 930-957. ISSN 1465-7295. DOI
10.1111/ecin.12077.
[2] BERG, P., KOSSEK, E. E., MISRA, K. et al., (2014). Work-life flexibility policies: Do Unions affecs
employees access and use? ILR Review, vol. 67, iss. 1, pp. 111-137. ISSN 0199-7939.
[3] FERREIRO, J., SERRANO, F., (2013). Labor Flexibility, Inequality and Financial Crisis. Journal of
economic issues, vol 47, iss. 2, pp. 567-574. ISSN 0021-3624. DOI 10.2753/JEI0021-3624470231.
[4] HANZELOVÁ, E., KOSTOLNÁ, Z., REICHOVÁ, D., (2005). Atypické formy zamestnanosti na
Slovensku: minulosť a súčasnosť. Rodina a práca, vol. 2005, iss. 3, pp. 1-31. ISSN 1336-7153.
[5] KOTÝNKOVÁ, M., (2014). Harmonizace profesního a rodinného života v kontextu soudobých trhů práce.
In Determinanty využívania flexibilizácie práce v SR z pohľadu rodiny a ich implementácia do sociálneho
systému. Zborník vedeckých štúdií. Banská Bystrica : Ekonomická fakulta a Inštitút ekonomických vied EF
UMB. ISBN 978-80-557-0696-2.
[6] KUCHARČÍKOVÁ, A., TULEJOVÁ, L., TOKARČÍKOVÁ, E. Flexibilita – cesta k znižovaniu
nezamestnanosti. [online]. [cit. 2014-4-21]. Dostupné na:
<http://fria.fri.uniza.sk/~murinova/articles/005.pdf>
[7] NEKOLOVÁ, M., (2009). Numerická flexibilita na českém trhu práce. In Fórum Sociální politiky, vol. 3,
iss. 1. ISSN 1802-5854
[8] PUTNAM, L., MYERS, K., GAILLIARD, B., (2014). Examining the tensions in workplace flexibility and
exploring options for new directions. Human relations, vol. 67, iss. 4, pp. 413 – 440. ISSN 1741-282X.
DOI 10.1177/0018726713495704.
[9] DUDOVÁ, R. et al., (2007). Souvislosti proměn pracovního trhu a soukromného, partnerského a
rodinného života, Praha : Sociologický ústav Akademie věd České republiky. ISBN 978-80-7330-119-4.
[10] Výsledky výberového zisťovania pracovných síl za 3. štvrťrok 2013, (2014). [online]. [cit. 2014-4-21].
Bratislava : Štatistický úrad Slovenskej republiky. Dostupné na:
<http://portal.statistics.sk/files/vzps133_publikacia.pdf>
[11] WALLACE, C., (2002). Households, work and flexibility. Critical Review of Literature. [online]. [cit.
2014-4-17]. Vienna : Institute for Advanced Studies. Dostupné na:
<http://www.hwf.at/downloads/open_area/pdf_reports/pdf_report_1/hwf_r1_01_literature_overview.pdf>
Príspevok bol spracovaný v rámci grantu podporeného Vedeckou grantovou agentúrou
Ministerstva školstva, vedy, výskumu a športu SR v rámci riešenia projektu VEGA č. 1/0991/12
s názvom Determinanty využívania flexibilizácie práce v SR z pohľadu rodiny a ich implementácia
do sociálneho systému.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
371
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-6840-2014-46
REGIONÁLNÍ ROZVOJ ČR VE VZTAHU K EU
REGIONAL DEVELOPMENT OF THE CZECH REPUBLIC IN
RELATION TO THE EUROPEAN UNION
PROF. RNDR. RENÉ WOKOUN, CSC.
Katedra regionálního a lokálního rozvoje
Fakulta sociálně ekonomická
Univerzita J. E. Purkyně v Ústí nad Labem
Department of Regional and Local Development
Faculty of Social and Economic Studies
J. E. Purkyne University in Ústi nad Labem.
 Moskevská 54, 400 96 Ústí nad Labem, Czech Republic
E-mail: Rene.wokoun@ujep.cz
Anotace
Zapojení České republiky do integračního procesu vytvořilo vhodné podmínky pro posílení
ekonomického růstu a tím i zvýšení ekonomické úrovně nejen celé ČR, ale i jednotlivých regionů. V
článku je předložen návrh stěžejních úkolů pro regionální rozvoj ČR ve vztahu k Evropské unii nejen
pro období 2014-2020, ale i následující období. Rovněž jsou prezentovány návrhy na zlepšení
konzistence kohezní politiky a strategií regionálního rozvoje v ČR.
Klíčová slova
regionální strategie v ČR, regionální rozvoj, kohezní politika EU
Annotation
The involvement of the Czech Republic into integration processes has created appropriate conditions
for strengthening the economic growth and thereby the increase of the economic level of the country,
but also of individual regions. In this paper, the proposal of key challenges for the regional
development in relation to the European Union is presented, not only for 2014-2020, but also the
following period. Other presented proposals may help to improve the consistency of cohesion policy
and regional development strategies in the country.
Key words
regional strategy in the Czech Republic, regional development, cohesion policy EU
JEL classification: R11
Úvod
Za posledních 25 let, zejména však po vstupu naší republiky do Evropské unie došlo k výrazným
změnám, a to i v regionálním kontextu. Regionální rozvoj se posléze stal jednou ze základních priorit
vládní politiky, i když teprve postupně docházelo k doceňování ekonomického rozvoje regionů na
centrální úrovni. Proto je na místě si položit několik otázek:
1) Jak jsou v dosavadním vývoji České republiky naplňovány základní strategické cíle regionálního
rozvoje obsažené v jednotlivých dokumentech a zpravidla v určitých periodách aktualizované, např.
ve Strategii regionálního rozvoje ČR, Národním strategickém referenčním rámci (NSRR)?
2) Dochází k růstu a konvergenci tuzemských regionů navzájem i ve vztahu k regionům EU?
Většina stanovených cílů rozvoje regionů ČR ve strategických rozvojových dokumentech byla a je
postupně, i když nerovnoměrně plněna prostřednictvím operačních programů. Hospodářská krize
plnění cílů selektivně ovlivnila.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
372
Nejdříve je třeba si položit otázku – jaké jsou implikace z členství v EU pro Českou republiku a její
regiony?
Obecně lze konstatovat, že zapojení se České republiky do integračního procesu vytvořilo některé
vhodné podmínky pro posílení ekonomického růstu a tím i zvýšení ekonomické úrovně nejen celé ČR,
ale i jednotlivých regionů. Zvláštní roli v tomto procesu má politika hospodářské a sociální
soudržnosti. (Wokoun R. a kol., 2007; Wokoun, 2007)
Česká republika měla v minulých programovacích obdobích (2004 – 2006, 2007 – 2013) a má i v
tomto programovacím období (2014 - 2020) nárok na získání prostředků na posilování hospodářské a
sociální soudržnosti. Klíčovou otázkou však v této souvislosti zůstává stupeň a efektivita jejich
využití. Je třeba vzít do úvahy makroekonomické a regionální procesy, které ovlivnily možnosti
reálného čerpání prostředků pro konkrétní regiony.
Tato skutečnost nás tedy musí zajímat zejména s ohledem na budoucnost. Za rozhodující faktor, který
v budoucnosti ovlivní schopnost České republiky dostat se na ekonomickou úroveň v současnosti
vyspělých členských států Evropské unie, lze považovat domácí hospodářskou politiku. V případě
regionálních disparit musí rozhodující roli sehrát regionální politika.
1. Návrh stěžejních úkolů pro regionální rozvoj ČR ve vztahu k Evropské unii
pro období 2014-2020
Základem každé regionální strategie, programu rozvoje obce, města a regionu a zejména regionální
části operačních programů by se v současnosti měla stát orientace na dosažení dynamické až
akcelerační rozvojové trajektorie v časovém horizontu do roku 2020, případně i v delším horizontu.
Současně by v těchto intencích formulovaná regionální strategie měla plně respektovat výchozí
principy regionální politiky ČR a rezortních politik. Oběma těmto požadavkům samozřejmě musí
vyhovovat, resp. podřídit se také vnitřní struktura obsahu regionálních strategií a navazujících
dokumentů. (Wokoun R., Malinovský J. a kol., 2008).
V těchto intencích lze navrhnout na základě induktivních, deduktivních, komparativních a
analytických metod a přístupů následující stěžejní úkoly pro strategické dokumenty regionálního
rozvoje:
 dokončení strukturálních změn, podpora venkovských a starých průmyslových regionů v jejich
úsilí se těmto změnám přizpůsobit,
 podpora přeshraniční spolupráce v pohraničních oblastech,
 dokončení napojení českých regionů na evropské dopravní sítě, nová orientace dopravních sítí,
zlepšení napojení na státy západní, střední a východní Evropy s preferováním dopravy neškodící
životnímu prostředí,
 zvyšování vzdělanostní úrovně na regionální úrovni, podpořit moderní přístupy ke vzdělání a
získávání dovedností,
 vytvoření systému zavádění inovací a přenosu know-how do podnikatelské sféry,
 komplexní podpora malého a středního podnikání s cílem zvyšování regionální
konkurenceschopnosti,
 snížení regionální diference v nezaměstnanosti podporou podnikatelských aktivit v regionech s
vysokou mírou nezaměstnaností, zvýšit zaměstnanost zejména u osob ohrožených sociální
exkluzí v problémových regionech.
K naplnění strategických představ Společenství a cílů hospodářského a regionálního rozvoje České
republiky mohou být stanoveny následující priority tímto způsobem:
 Regionální konkurenceschopnost a inovace: ty by neměly být zredukovány pouze na
technologickou oblast, ale měly by pokrývat všechny aktivity a počítat také se vzdělávací,
sociální a regionální oblastí. Podpora by měla být poskytována výzkumným a rozvojovým
centrům, malému a střednímu podnikání.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
373
 Atraktivita regionu a kvalita místa se zaměřením na rozvoj podnikatelských aktivit a
podnikatelských lokalit, logistiky, zlepšení dopravních spojení a prevence rizik.
 Adaptabilita a kvalifikace pracovních sil se zaměřením na schopnosti a kvalifikaci pro inovačně
orientovanou ekonomiku, celoživotní vzdělávání a přístup k zaměstnání pro nezaměstnané se
zaměřením na starší osoby, ženy a zdravotně postižené osoby.
 Územní spolupráce – měla by se týkat všech výše uvedených priorit.
 Horizontální priorita – podpora učení a inovačních kapacit regionů a jejich populace z pohledu
zvyšování vzdělanostní úrovně a dovedností.
Pak by mohly intervence Společenství zvýšit konkurenceschopnost:
 za prvé celé České republiky,
 a zejména za druhé jejích regionů,
a to posílením báze znalostí a inovací v podnikání, podporou výzkumu a vývoje, vyváženého rozvoje,
zlepšením dostupnosti regionů a podporu zaměstnanosti. Česká republika by měla rozvíjet výzkum a
inovace, a to zejména pomocí disponibilních zdrojů ze strukturálních fondů.
2. Návrhy na zlepšení konzistence kohezní politiky a strategií regionálního
rozvoje v ČR
Základním problémem vztahu České republiky a rozvoje jejích regionů ke kohezní politice Evropské
unie pro období 2014-2020 bude zřejmě rozporuplnost vyplývající sice z pomalého, leč doloženého
přibližování socioekonomické úrovně českých regionů regionům unijním, konkrétně na úrovni
NUTS2.
Česká republika by měla usilovat:
1) O zlepšení úrovně vzdělání pracovníků a jejich dovedností. Jde o to, že činnosti s vyšší přidanou
hodnotou mohou zvýšit poptávku po kvalifikované pracovní síle, což může ovlivnit rovněž
rychlost, s jakou budou přijímány nové technologie. Může to výrazným způsobem přispět ke
snížení rozdílu v produktivitě.
Nicméně v regionech by se měly postupně umožnit přesuny zaměstnanosti směrem ke službám, a to
především takovým, jež nevyžadují příliš vysokou úroveň vzdělání. Ty regiony, jež mají významný
podíl zemědělství, by měly pokračovat v modernizaci agrárního sektoru včetně lesnictví a případně
rybářství.
Protože průmyslová výroba je v českých a moravských regionech zpravidla velmi významným
odvětvím, je nezbytné, aby kohezní politika umožnila/podpořila výraznou změnu orientace průmyslu
směrem k aktivitám s vysokou produktivitou a produktům s vysokou přidanou hodnotou s cílem
zabránit specializaci na ta průmyslová odvětví, která jsou zvláště vystavena nevybíravé a nemilosrdné
mezinárodní konkurenci a která mají jen omezenou perspektivu růstu.
Zřejmě finančně nejnáročnější oblastí podpor je infrastruktura, a to zejména dopravní a ekologická
(environmentální). Zvláště podpora rekonstrukce a dalšího rozvoje silniční sítě a likvidace odpadů by
měla být primárním zájmem regionů soudržnosti i celé České republiky.
Zvláštní oblastí zájmu by se měl stát cestovní ruch, zejména však jeho kvalitativní rozvoj ve vhodných
regionech.
2) O důležitou podporu regionálních růstových center, a to proto, že tím vytvořená vysoká míra
produktivity může dát příslušným regionům konkurenční výhodu nejen v rámci EU, ale i celé
Evropy a rovněž i ve světě. Tato vysoká produktivita by se měla opřít o investice v oblasti
výzkumu a vývoje. Je však třeba uvést, že z pohledu zachování globální konkurenční výhody
musí být tyto regiony schopny soutěžit s dalšími světovými konkurenty, kteří do výzkumu a
vývoje a vyššího vzdělání investují ještě více. Zásadním momentem tedy by se měla stát podpora
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
374
ještě vyšších investic do inovací a lidského kapitálu, což by mohlo postupně naplňovat
lisabonskou strategii.
Uvedené diskusní záležitosti je třeba přiměřeným způsobem zohlednit při tvorbě strategických
rozvojových dokumentů ČR.
3. Dílčí shrnutí a doporučení
Na základě zjištění vzájemného vztahu národních strategií, politik a programů k regionálnímu rozvoji,
lze navrhovat doporučení v následujících oblastech:
 Koncepční a systémová spolupráce - kraje a resorty by měly explicitně stanovovat ve svých
programech vazby na cíle, priority regionálního rozvoje ČR.
 Tematické integrace - kraje a resorty by měly opět jasně stanovit svou podporu regionům se
soustředěnou podporou státu. Dále by mělo dojít k tematické integraci dotačních programů
resortů a krajů.
Pro naplnění výše uvedených doporučení lze navrhovat tato konkrétní opatření:
V rámci strategických dokumentů, např. SRR ČR by bylo vhodné vymezit akční plány na kratší
časová období, protože aktuální potřeby v jednotlivých regionech se často velmi rychle mění a kraje
následně z různých důvodů nereflektují SRR ČR jako celek. Toho lze dosáhnout např. vytvořením
centrálního metodického nástroje umožňujícího stanovení kvantitativní a kvalitativní vazby na SRR
ČR (obdobný koncept použitý u programů financovaných ze SF) nebo vyšší úrovní metodické
spolupráce mezi MMR ČR, jednotlivými resorty, kraji a obcemi.
Strategie a programy krajů naplňují cíle Strategie regionálního rozvoje ČR, i když to krajské koncepce
a strategie bohužel často explicitně nedefinují. Nejzávažnějším zjištěním z pohledu provázanosti
vládních politik, zejména regionální, a SRR na krajské programy a strategie je, že je jenom minimální
vazba konkrétních finančních alokací do regionů se soustředěnou podporou státu ze strany krajů. Tato
skutečnost je, a to i při maximálním respektu ke krajské samosprávě, alarmující a bude třeba ji
zohlednit v budoucnu tak, aby došlo k výraznějšímu propojení prioritních oblastí v krajských
programech a strategiích na SRR. Bude třeba respektovat regionální specifika, a případně zvážit jejich
implementaci do SRR v míře relevantní pro republikovou úroveň.
Pro zlepšení situace jak ve vztahu k hodnocení, tak i ve vztahu k naplňování cílů regionálního rozvoje
by bylo vhodné splnit podmínky:
 kraje jednoznačně propojí své strategie, resp. programy s prioritními oblastmi, resp. prioritami
SRR ČR;
 období platnosti strategií rozvoje jednotlivých krajů budou srovnatelná, resp. shodná se SRR ČR;
 kraje budou vyhodnocovat dopady intervencí nejenom na straně výsledků, ale především z
pohledu dopadů, zejména z pohledu řešení mikroregionálních a meziregionálních specifik.
Závěr
Celkově můžeme shrnout některé základní poznatky, doporučení a vyslovit určité otázky. Základní
otázkou je, do jakých oblastí by se měly primárně soustředit prostředky z politiky soudržnosti v
období od roku 2014 s ohledem na potřeby ČR (dopravní infrastruktura, vzdělávání, věda a výzkum,
průmysl), aby se zvýšila konkurenceschopnost ČR a jejích regionů, a to zvláště z pohledu tvorby SRR
ČR a případně rezortních rozvojových dokumentů?
Hlavní snahou České republiky by s ohledem na harmonický rozvoj celého státu a jednotlivých
regionů (regionů soudržnosti, respektive krajů), po roce 2014 mělo být co nejvíce investovat v souladu
s oblastmi podpor EU do:
 lidských zdrojů;
 výzkumu a vývoje;
 podpory znalostní ekonomiky;
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
375
 a nadále na podporu výstavby hmotné infrastruktury (zejména dopravní), protože infrastruktura je
nezbytnou podmínkou pro rozvoj všech ostatních záměrů.
Zásadními prvky pro přípravu strategických dokumentů včetně aktualizace SRR ČR z hlediska
konzistence k budoucnosti kohezní politiky by měly být následující cíle:
 zajištění inovací a nových technologií v souladu s tezemi a prvky lisabonské strategie na základě
spolupráce mezi univerzitami navzájem, mezi univerzitami a vědecko-výzkumnými institucemi,
mezi akademickou, veřejnou a podnikatelskou sférou, mezi soukromou podnikatelskou sférou
navzájem apod., včetně výměny vzájemných informací a know-how;
 propojování infrastruktury (tj. zlepšení, silniční, železniční, letecké a příp. i lodní dopravy, dále
zajištění obecní/městské infrastruktury – čistírny odpadních vod, kanalizace, odpad, životní
prostředí, a další – mělo by se jednat o tzv. „tvrdé“ infrastrukturní projekty),
 propojení obchodu a investic mezi jednotlivými regiony (kraji a mikroregiony) a místy (tj.
společné financování některých projektů z prostředků EU a z národních prostředků na regionální
či místní úrovni);
 tvorba nových pracovních příležitostí/politika zaměstnanosti;
 udržitelný rozvoj území (včetně posílení spolupráce mezi subjekty zapojenými do těchto
projektů);
 síťování měst a venkovských oblastí (networking), včetně koncentrace a koordinace nástrojů
politik zabývajících se rozvojem území s cílem zvýšení synergie vzájemných vazeb mezi městy a
venkovem.
Při formulování strategických rozvojových dokumentů, zejména SRR ČR je třeba prosadit efektivnější
koordinaci problematiky územní soudržnosti a politiky urbánního rozvoje. Při tom je třeba vycházet z
analýz a možností očekávaných oblastí podpor EU, tedy, že urbanizované regiony jsou nejen
současnými, ale i budoucími motory rozvoje v regionech, přičemž „trpí“ určitými problémy. V prvé
řadě jde o nedokončenou transformaci regionální a místní ekonomiky, za druhé se jedná o zhoršující
se demografickou a u některých měst i sociální situaci, za třetí složitou a ne zcela vyhovující dopravní
infrastrukturu a za čtvrté jen omezeně vyhovující environmentální infrastrukturu (zejména kanalizace
a ČOV).
V strategických rozvojových dokumentech ČR je třeba zvýraznit revitalizaci růstových center,
nejdůležitějších dvaceti až třiceti měst v České republice. Těmto růstovým centrům věnovat zvýšenou
pozornost, protože jejich multiplikační efekt se projeví nejenom v jejich bezprostředním urbánním
okolí, ale i v širším zázemí včetně venkovského prostoru. Právě pozitivní vliv velkých a větších měst
na rozvoj venkovských oblastí je nutno podpořit vhodnými opatřeními v budoucnosti.
Případná rizika vyplývající z orientace kohezní politiky do progresivních oblastí nemusí mít nutně v
evropském měřítku jenom za důsledek nasměrování prostředků do bohatých regionů Evropy. Jde o to,
že kohezní politika si zřejmě ponechá hlavní „tah“ na podporu zaostávajících regionů, což je jeden z
hlavních principů a cílů této politiky. Takže nelze očekávat (snad jenom s mírnými, velmi slabými
obavami) nasměrování finančních prostředků mimo území ČR. Otázka výhodnosti pro ČR je jasná –
mohou být ve SRR ČR podporovány rovněž ty regiony, které budou postupně opouštět skupinu
nejslabších regionů a které přináší České republice největší výnosy a nejvíce se podílí na tvorbě HDP.
A přitom bude podpora zaostávajících a strukturálně postižených regionů jako hlavní cíl kohezní
politiky zachována, což je nezbytné i z širších ideově-politických hledisek fungování Evropské unie.
V těchto souvislostech je třeba připomenout, že nelze předpokládat zánik kohezní politiky ani po roce
2020. Česká republika tedy může mírně významně participovat na kohezní politice, tedy čerpat
finanční prostředky pro rozvoj jak zaostávajících regionů, tak i růstových center a regionů i v
dlouhodobém horizontu.
Jinou otázkou je, jaké by mělo být optimální nastavení vah jednotlivých cílů politiky soudržnosti pro
optimalizaci příjmů ČR ze SF a FS po roce 2014 a případně po roce 2020 s ohledem na celkový objem
prostředků na kohezní politiku v rozpočtu EU. S ohledem materiály zabývající se podobnými
úvahami, lze doporučit pro rozvojové dokumenty, např. SRR ČR především následující:
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
376
1) Dobudování dopravní infrastruktury, především však dálniční sítě, rychlostních komunikací a
železničních koridorů. V regionech i významných regionálních silnic.
Doporučená alokace: 30 % finančních prostředků.
2) Zkvalitnění environmentální infrastruktury, zvláště kanalizačních sítí a čistíren odpadních vod. V
menším rozsahu likvidace odpadů a starých ekologických zátěží.
Doporučená alokace: 20 % finančních prostředků.
3) Podpora především malého a středního podnikání, a to zvláště s ohledem na inovace, přenos knowhow,
spolupráce mezi univerzitami, respektive vědecko-výzkumnými institucemi na straně jedné a
podnikatelskou sférou na straně druhé.
Doporučená alokace: 20 % finančních prostředků.
4) Podpora vzdělávání a kvalifikace pracovních sil se zaměřením na schopnosti a kvalifikaci pro
inovačně orientovanou ekonomiku, celoživotní vzdělávání. Jde především o podporu vysokých
škol, rozvoj jejich výzkumného a vývojového potenciálu ve vazbě studijní programy. V malé míře
musí jít rovněž o profesně orientované vzdělávání, například zkvalitnit a udržet učňovské školství.
V této oblasti jsou uvažovány jak investiční projekty, tak tzv. „měkké“ projekty. V podstatě jde o
podporu budování hlavní základny znalostní ekonomiky, učících se regionů, související s
naplňováním lisabonské strategie.
Doporučená alokace: 10 % finančních prostředků.
5) Řešení otázek zaměstnanosti, snižování nezaměstnanosti, sociální exkluzí, diskriminace a rovnosti
příležitostí.
Doporučená alokace: 14 % finančních prostředků.
6) Přeshraniční spolupráce.
Doporučená alokace 3 % finančních prostředků.
7) Ostatní nespecifikovaná podpora.
Doporučená alokace 3 % finančních prostředků.
Úvodní otázku výhodnosti poměru nastavení vah jednotlivých cílů např. pro aktualizaci SRR ČR lze
tedy považovat za zodpovězenou.
Nicméně je třeba v určitých časových intervalech provádět zevrubnější reflexi a zřejmě i analýzu pro
potřeby regionálních a rezortních rozvojových dokumentů, např. pro Strategii regionálního rozvoje
České republiky, s ohledem na již vzpomínané aktuální globální finanční a hospodářské problémy a
jejich dopady na celou ČR a zejména na její jednotlivé regiony. Přes nejrůznější ujišťování o malém
vlivu vnějších turbulencí na ekonomiku ČR lze předpokládat regionálně diferencované dopady, které
je třeba vyhodnotit a pokud možno zapracovat do „aktualizace“ SRR ČR.
Z řady dokumentů EU a ČR jednoznačně vyplývá výhodnost kohezní politiky pro rozvoj republiky a
jejích regionů, protože princip adicionality, tedy spolufinancování je pro ČR výhodný i přes nemalé
platby do společného rozpočtu EU. I v budoucnosti bude třeba z pohledu ČR trvat na zachování
kohezní politiky, protože platby do společného rozpočtu EU bude ČR odvádět a způsob realizace
kohezní politiky přitom umožní dlouhodobě cílevědomě rozvíjet určitá progresivní odvětví a zejména
problémové regiony v souladu s evropskými a světovými trendy – přenos know-how, propojení
výzkumu a podnikatelské sféry za účelem zavádění inovací, systematické budování infrastruktury a
její propojení na evropské systémy, rozvoj lidských zdrojů zejména propojení akademické sféry na
podnikatelskou atd.
Pouze jedině v případě vystoupení ČR z EU lze uvažovat o snížení transferu prostředků mimo český
státní rozpočet, nikoliv však o absolutní eliminaci prostředků poskytovaných na kohezní politiku,
protože by v tom případě stejně zůstala ČR součástí alespoň některých evropských struktur a „těžila“
by např. z členství v evropském hospodářském prostoru či schengenského systému jisté výhody
nejenom politické povahy, ale zejména pozitivní hospodářské efekty. Navíc lze poukázat na příspěvky
nečlenských zemí EU na kohezní politiku EU například Norska a Švýcarska (přitom Švýcarsko ani
není členem evropského hospodářského prostoru).
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
377
Pokud dojde k posunům v názorech na regionální podpory, je třeba, aby do strategických dokumentů
včetně Strategie regionálního rozvoje České republiky byla zapracována jakákoliv nová výraznější
změna při zachování nezbytné kontinuity regionální politiky ČR. Takže v zásadě by se mělo jednat o
podporu dlouhodobých úkolů jako je zlepšování konkurenčního postavení českých regionů, a to
zejména tak, aby se lépe vyrovnávaly se strukturálními a globálními změnami a rovněž, aby docházelo
ke zlepšování prostředí včetně dopravní infrastruktury a s důrazem na zaměstnanost.
Literatura
[1] WOKOUN, R., (2007). Fundamentals Problems of Regional Development in the Czech Republic and New
Challenges. In Local Development as a Driver for Growth in Central and Eastern Europe. Organisation for
Economic Cooperation and Development (OECD), MMR. ISBN 978-80-87147-03-0.
[2] WOKOUN, R. a kol., (2007). Regionální rozvoj a jeho management v České republice. Oeconomica, VŠE,
Praha. ISBN 978- 80-245-1301-0.
[3] WOKOUN, R., MALINOVSKÝ, J. a kol., (2008). Regionální rozvoj. Linde Praha a.s. ISBN 978-80-7201-
699-0.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
378
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-6840-2014-47
THE ROLE OF THE MANAGEMENT OF THE EUROPEAN
COMMISSION AT SHAPING THE EU REGIONAL POLICY
ÚLOHA MANAŽMENTU EURÓPSKEJ KOMISIE PRI FORMOVANÍ
REGIONÁLNEJ POLITIKY EÚ
PROF. ING. MÁRIA URAMOVÁ, PHD.
PHDR. MARIAN ŠUPLATA, PHD.
Katedra ekonómie
Ekonomická fakulta
Univerzita Mateja Bela v Banskej Bystrici
Department of Economics
Faculty of Economics
Matej Bel University Banska Bystrica
 Tajovského 10, 974 01 Banská Bystrica, Slovak Republic
E-mail: maria.uramova@umb.sk, marian.suplata@umb.sk
Annotation
Regionálna politika EÚ sa priamo dotýka každodenného života takmer pol miliardy Európanov a
zároveň predstavuje významnú položku ropočtu EÚ. Najvyplvňejšiu pozíciu v inštitucionálnom rámci
EÚ v oblasti regionálne politiky tradične zohráva Európska komisia. Cieľom predloženého príspevku
je vniesť “viac svetla” do rozhodovacích procesov manažmentu Európskej komisie v oblasti
regionálnej politiky, keďže ide o jednu z oblastí, ktorá je verejnosťou, vrátane odborno-akademickej,
vnímaná ako “čierna skrinka”. Predložený príspevok je založený na vlastnej, takmer šesťročnej
skúsenosti z decíznej sféry Európskej komisie. Analýza identifikovala kľúčových predstaviteľov na
manažérskych pozíciách, zodpovedných za rozhodnutia v oblasti regionálnej politiky a stručne ich
právomocí v danej oblasti. Príspevok taktiež identifikuje a analyzuje šesť fáz cyklu strategického
plánovania a programovania Európskej komisie ako aj štyri hlavné prístupy rozpočtového
manažmentu Európskej komisie v oblasti regionálnej politiky.
Key words
regional policy, management., European Commission
Anotácia
The EU regional policy costs a significant part of EU budget and is influencing daily lives of almost
half a billion of Europeans. The strongest position among in the EU institutional framework in the
regional policy traditionally plays the European Commission. The purpose of this paper is to bring
”more light” into the decision making process of the management of the European Commission in the
area of EU regional policy, as this area is often perceived as a “black box” by the public, including
professionals the academics dealing with the regional policy. The core of this paper is based on own
almost six year professional experience from the top level decision making body of the European
Commission. Our analysis identified the three main levels of the key decision makers responsible for
the management of the EU regional policy and their responsibilities. The paper also identifies and
analyzes six stages of the European Commission´s Strategic Planning and Programming Cycle and
four main European Commission´s budget management approaches of the EU regional policy.
Kľúčové slová
regionálna politika, manažment, Európska komisia
JEL classification: H1
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
379
Introduction
For the purpose of this paper we would like to briefly define the key terms which are: (1) Regional
policy; (2) Management; (3) European Commission.
Ad 1) The EU regional policy costs a significant part of EU budget and is influencing daily lives of
around 500 million of Europeans. For the purpose of this article we were studying the understanding
of the term “Regional policy” by numerous authors. To name just a few of them: Blažek – Uhlíř
(2002); Buček, M. – Rehák Š. - Tvrdoň, J. (2010); Tödling, F. – Trippl, M. (2005); Pawera and
Šmehýlová (2014); Vojtech (2014) Výrostová, E. (2010); Žítek – Klímová (2010).
Ad2) Kreitner defines the term “Management” as: „the process of working with and through others
to achieve organisational objectives in a changing environment” (Kreitner, 1995, p. 4).
“Management” can be perceived as: practical human activity, scientific discipline or a profession.
Drucker indirecly emphasizes the universal validity of management principles suggesting that the
enterprise management is only one part of the management which „does not differ from the
management of other organisation more than one dog´s breed from another” (Drucker, 1999, p. 16).
This implicitly confirms that the general managerial principles are applicable also in the area of the
European Commission and of the other EU institutions.
Ad3) The Article 17 of Lisbon Treaty defines the mission of the European Commission as following:
„The (European) Commission shall promote the general interest of the Union and take appropriate
initiatives to that end. It shall ensure the application of the Treaties, and of measures adopted by the
institutions pursuant to them. It shall oversee the application of Union law under the control of the
Court of Justice of the European Union. It shall execute the budget and manage programmes. It shall
exercise coordinating, executive and management functions, as laid down in the Treaties. With the
exception of the common foreign and security policy, and other cases provided for in the Treaties, it
shall ensure the Union's external representation. It shall initiate the Union's annual and multiannual
programming with a view to achieving inter-institutional agreements.1
”Považanová – Horeháj
distinguish between five roles of the European Commission: “1. to initiate legislation2
; 2. to create
pieces of legislation within its powers; 3. supervising function; 4. Management and implementation of
EU policies and EU budget; 5. representing EU externally.” (Považanová – Horeháj, 2012, p. 48)
Specific feature of the EU decision making process in regional as well as in other policy is that every
peace of decision and legislation is proposed by the European Commission and decided jointly by the
Council and the European Parliament (so called “co-decision proceedure”; see the Figure 1). Pawera
and Štefancová distinguish the management of the EU regional policy „on the supranational (which
includes European institutions including the European Commission) and national (which includes
national institutions)“ (Pawera – Štefancová, 2013, p. 95). Some authors look on the European
Commission from the perspective of public choice theory. (Vaubel - Klingen - Muller, 2010). In this
paper we will focus exclusively on the selected aspects of the management of the European
Commission which on our view has the strongest position among the institutional framework in the
area of EU regional policy.
Objectives and methods
The main objective of the paper is to identify and briefly analyze the role of the key decision makers
(managers) within the management of European Commission, responsible for creation and execution
of the EU regional policy and to bring more “light” into the selected managerial processes of the
European Commission in the area of EU regional policy. This area is undoubtedly one of those – by
the public, including professionals - often perceived as a “black box” of the EU decision making
process. The significant part of this paper is based on own almost six year professional experience
1
See:http://www.lisbon-treaty.org/wcm/the-lisbon-treaty/treaty-on-european-union-and-comments/title-3-
provisions-on-the-institutions/86-article-17.html
2
The European Commission is the only institution with the right to initiate EU legislation.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
380
from the top decision making body of the European Commission. The purpose of our analysis is to
identify the key decision makers responsible for the management of the EU regional policy and in
brief their scope of responsibility.
Results in brief
There is no doubt that the European Commission like any other institution needs for performing its
duties in EU regional policy management and managers. Like in most larger organisations the
European Commission has First line managers (Heads of Sectors); Middle managers (Heads of
Units); Top/senior managers. As shown by the Figure 1 each proposal in EU regional policy is
submitted by the European Commission (who as the only institution has the right for legislative
initiative) and then co-decided by the Council and the European Parliament.
Fig. 1: The European Commission in the co-decision system of the EU institutions on EU regional
policy
Source: Own work
In the following part of this paper we will focus on the role of the management of the European
Commission on the creation of the EU regional policy. For “managers” we consider the following
posts: The President, Vice-President, EU Commissioners – who are nominated by respective national
governments (political level); On the Cabinet level of the above mentioned posts. This includes Heads
of Cabinets, their Deputies, Members of Cabinets. They are nominated by the EU Commissioners or
by the Head of Cabinet. On the level of the Directorate General – Directors General, their Deputies,
Directors, Heads of units, Heads of Sectors; The level of the Commission´s General Secretariat level
(which represents more co-ordinating than decision making role) – Secretary General, its Deputies,
Directors, Heads of Units, Heads of Sectors. They are recruited by the European Personel Selection
Office.
The main mission of the Cabinet of EU Commissioner is to be a liaison between the Commissioner
and the Directorate General and therefore connect the political and executive line with aim to provide,
create and implementation of the decision of the Collegue of Commissioners. The Cabinets prepare
also the College meeting. This is done in two stages: on the level of respective Members of
Commissioners´ Cabinet, responsible for EU Regional policy (called “Spéciales”); secondly on the
EUROPEAN COMMISSION
composed of 28 Commissioners
(proposal on EU regional policy)
Council European Parliament
Jointly CO-DECIDE
on the Commission´s
proposal on EU regional
policy
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
381
level of the Heads of Cabinet (called “HEBDO” meetings3
) – see the Figure 2. The proposal on the
regional policy is always submitted by the EU Commissioner for Regional Policy, assisted by his staff
composed of Cabinet and Directorate General for Regional Policy (DG REGIO). The College
approves decisions usually by consensus. In case of need a simple majority of Commissioners decides,
however this is rarely case of the Regional Policy. The Commission takes decisions by oral, written,
empowerment, delegation or subdelegation procedure.
Fig. 2: The decision making process in EU regional policy on the College of Commissioners and
their Cabinet level
Source: Modified according information sources from the European Commission, 2014.
Management of the EU regional policy is executed on two levels – on the level of the College of EU
Commissioners (assisted by their Cabinets) and on the level of the DG REGIO. On the level of the
College we identified the following decision makers dealing with the Regional Policy (see the Table
1).
Tab. 1: EU regional policy management staff in the European Commission (according to
hierarchy).
TITLE OF DECISION MAKERS NUMBER OF PERSONS KEY RESPONSIBILITIES IN
EU REGIONAL POLICY
College of EU Commissioners 28 Members (1 Commissioner
exclusively responsible for the
Regional Policy)
Approval of strategic documents
(in College meetings)
Heads of Commissioners´
Cabinets (+ its deputy)
28 persons (1 person per Cabinet) 2nd stage of the preparation of
College meetings („HEBDO“
meetings)
Members of Commissioners´
Cabinet responsible for EU
Regional policy
28 persons (1 person per Cabinet) 1st stage of preparation of College
meetings („Specials“ meetings)
Director General (+ its deputy) 1 (+1) person Overall management of the DG
REGIO
Directors (+ their deputies) 8 (+8) persons Management of DG REIO
Directorates
Heads of Units (+ their deputies) 35 (+35) persons Management of DG REGIO Units
Source: Own work
3
HEBDO meetings usually take place each Monday, before the College meeting which usually takes place each
Wednesdays in Brussels and once per month on Tuesday in Strasbourg. „Spéciales“ (Special Chefs meetings)
might take place during the whole working week.
week n-1 Week n week n+1
Spéciales
College
meeting
O.J
Projet de P.V.
H
e
b
d
o
C.R.
Spéciales
College
meeting
O.J
H
e
b
d
o
C.R.
L.P.P.
Decision-making within the Commission
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
382
The DG REGIO is divided into 10 Directorates and 37 Units. After the enlargement of the EU in
2004 and 2007, the DG REGIO was gradually increasing the number of staff. In 2004 there were only
510 officials; however this number of posts increased to 622 officials in 2008 and then decreased to
615 officials in 2010. However, as a consequence of the pressure of the EU Commissioner for Budget
a so called „zero-growth“ policy was adopted which in practical terms meant a continuous decrease of
staff. In DG REGIO currently (as of March 2014) works 557 officials of which 546 persons hold
permanent and 11 persons temporary posts. Total budget allocation for the EU regional policy in
2014-2020 (executed by DG REGIO) represents 351,8 billion €.
In 2000, the European Commission introduced so called „Strategic planning and programming cycle“.
It became the basis of so called „Activity-Based Management“ (introduced in 2001). Since then the
programming and planning of the European Commission in the area of regional policy (This includes
setting-up of political priorities and implements them into operational objectives, allocates the
financial and human resources etc.) operates on annual cycle. There are the following stages of the
annual cycle (see the Figure 3):
1. The Orientation debate in the College4
of the EU Commissioners;
2. Annual Policy Strategy of the European Commission for the budget year. It is laid down about
ten months ahead. Based on the Annual Policy Strategy – the European Commission takes
decision on its priority initiatives. This also includes decision on the allocation of human and
financial resources. The Annual Policy Strategy is then consulted in the Council and in the
European Parliament.
3. Commission Legislative and Work Programme (CLWP) is prepared every year, in November, by
the College of Commissioners. It sets out all the legislative and other objectives of the European
Commission which are meant to be achieved during the year.
4. Annual Management Plans – are prepared from September to December each year. Its aim is to
translate the priorities of the European Commission, set up in the Annual Policy Strategy and the
long-term objectives of respective Directorates General into a set of objectives which should be
achieved within the reference year. The Annual Management Plans takes into account the
resources of the (preliminary) proposed EU Budget.
5. The Mid Term Review and the Annual Activity Report5
are the key instruments to control the
level of achievement of the policy objectives of the Annual Management Plan.
4
The College is currently composed of 28 Members of the European Commission; Each of EU Member States
is represented by 1 Commissioner.
5
According to Article 60 (7) of the Financial Regulation, the Annual Activity Report serves also as
a management report of the Director General on the performance of his duties as an „Authorising Officer.“
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
383
Fig. 3: Six stages of the European Commission´s Strategic Planning and Programming Cycle
Source: Own work.
Due to increase of the European Commission´s execution duties after the European Union
enlargement in 2004 and 2007 and the increasing number of appropriations to be handled, the
Commission adopted the following budget management approaches6
(see the Figure 4):
 Centralized management – serves mainly for administrative expenditure and internal policies
 Shared management – concerns the Structural Funds and the European Agriculture Guarantee
Fund;
 Decentralized management – concerns the pre-accession funds and external actions;
 Joint management – concerns co-operation with other international organisations.
Fig. 4: European Commission´s budget management approaches (executed by DG REGIO).
Source: Own work
In the DG REGIO the responsible unit for the strategic planning cycle is the Unit A1. Its
responsibilities among other issues include:
 Contribution of the DG REGIO Director General to the Commission´s annual policy strategy;
 Drafting proposals on the Preliminary Draft Budget;
 Preparation of the implementation of the Annual Management Plan
 Preparation and follow-up of the Work Programme;
 Preparation of the Annual Activity Report
 Implementation of the Control Standards within DG REGIO
 Coordination of the Annual Risk Analysis of the DG REGIO
6
As laid down in the Article 53 of the European Commission´s Financial Rregulation.
1. The Orientation
Debate (the
College)
2. The
Annual
Policy
Strategy
3. Commission
Legislative and
Work Programme
4.
Annual
Manage
ment
Plans
5. Mid
Term
Review
6.
Annual
Activity
Report
Strategic
Planning and
Programming
Cycle
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
384
The College of the European Commission delegates the powers of budgetary implementation to
Directors-General and Heads of Service. After the delegation they become Authorising officers by
delegation7
. They may further delegate powers to authorising officers by subdelegation. In case of
absence both the Director and the Head of Unit in charge, the temporary replacement is developed
through ascendant solution (Deputy Director General or, as the last instance, the Director General
personally).
Conclusions
In our paper we identified and analyzed the role of following three main levels of managerial decision
making process at the creation and execution of EU regional policy: first, the political level is
represented by the Commissioner for Regional Policy and the College of 28 Commissioners;
secondly, the level of Commissioners´ Cabinets (composed of altogether 28 persons on Head of
Cabinet level and 28 persons on the Member of Cabinet level) and finally, the management of the
Directorate General for Regional Policy which includes 9 (+9 deputy) senior managers and 35 (+35
deputy) middle managers. The analysis also revealed and analyzed six stages of the European
Commission´s Strategic Planning and Programming Cycle and four main European Commission´s
budget management approaches (executed by DG REGIO) – centralized, decentralized, shared and
joint approach. We also identified several outstanding challenges for the improvement of of the
decision making process such as: lack of clarity in the system of decision making process which in
some ways differs from the national administrative system and demanding administrative operations.
References
[1] BUČEK, M., REHÁK, Š., TVRDOŇ, J., (2010). Regionálna ekonómia a politika, Bratislava: Iura Edition,
2010. ISBN 978-80-8078-362-4.
[2] DRUCKER, P. F., (2001). Management Challenges for the 21st Century. Management Press, Praha 2001.
ISBN 80-7261-021-X.
[3] KREITNER, R., (1995). Management. 6th edition. Boston, Massachusetts. ISBN 0-39571677-2.
[4] Lisbon Treaty., (2010) [online]. Available online: <http://www.lisbon-treaty.org/wcm/the-lisbon-
treaty/treaty-on-european-union-and-comments/title-3-provisions-on-the-institutions/86-article-17.html>.
[5] PAWERA, R., ŠTEFANCOVÁ, V., (2013). Manažment regionálnej politiky Európskej únie – nadnárodné
orgány. In Nové trendy, smerovanie a vízie v treťom tisícročí. Politicko-ekonomické atributy.(Súbor
vedeckých prác.) TU AD Trenčín. ISBN: 978-80-8075-594-2.
[6] PAWERA, R., ŠMEHÝLOVÁ, Z., (2014). Rozvoj regiónov a politika súdržnosti. In Slováci jako občania
v Európskom dome: Analýza možností ďalšieho rozvoja životnej úrovne občanov SR (Vedecké štúdie).
Brno, Tribun EÚ. ISBN 978-80-263-0582-8.
[7] POVAŽANOVÁ, M. – HOREHÁJ, J. 2012. Európska Únia 1, 2012. 155 s. ISBN 978-80-557-0404-3.
[8] SKOKAN, K. Konkurenceschopnost, inovace a klastry v regionálním rozvoji. Vyd. 1. Ostrava: Repronis,
2004, 159 s. ISBN 8073290596.
[9] TŐDLING, F., TRIPPL, M., (2005). One size fits all? Towards a differentiated regional innovation policy
approach. Research Policy. 2005, vol. 34, iss. 8, pp. 1203-1219. ISSN 0048-7333.
[10] VAUBEL, R., KLINGEN, B., MULLER, D., (2012). There is life after the Commission: An empirical
analysis of private interests representation by former EU Commissioners, 1981 – 2009. Review of
International Organisations, vol. 7, iss. 1, pp 59-80. ISSN 1559-7431. DOI 10.1007/s11558-011-9128-3.
[11] VOJTECH, F., (2014). Regionálna politika Európskej únie. Trnava. ISBN 978-80-8105-564-5.
[12] ŽÍTEK, V., KLÍMOVÁ, V., (2010). Disparities in economic level of regions NUTS 2 in Europen Union. In
13th International Colloquium on Regional Sciences. Conference Proceedings. Brno: Masarykova
univerzita. pp. 42-49. ISBN 978-80-210-5210-9.
This paper was supported by the research project „Teaching economics in foreign languages as
a precondition for quality university education and for development of scientific research activities
in the European region.“ (KEGA MŠ SR č. 032 UMB-4/2013).
7
According the Article 59 of the Financial Regulation
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
385
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-6840-2014-48
HODNOCENÍ ÚČELNOSTI ROZVOJOVÝCH PROJEKTŮ:
TEORETICKÁ A METODOLOGICKÁ VÝCHODISKAA
PRAKTICKÁ APLIKACE
ASSESSMENT OF EFFECTIVENESS OF DEVELOPMENT PROJECTS:
THE THEORETICAL AND METHODOLOGICAL FRAMEWORK AND
PRACTICAL APPLICATION
DOC. RNDR. MILAN VITURKA, CSC.
Katedra regionální ekonomie a správy
Ekonomicko-správní fakulta
Masarykova univerzita
Depart. of Regional Economics and Administration
Faculty of Economics and Administration
Masaryk University
 Lipová 41 a, 602 00 Brno, Czech Republic
E-mail: viturka@econ.muni.cz
Anotace
Článek se zabývá teoreticko-metodologickými východisky a praktickými nástroji hodnocení účelnosti
veřejných investičních projektů v kontextu aplikace principu 3E. Hlavní pozornost je soustředěna na
dva typy projektů: projekty výstavby/rekonstrukce silničních komunikací (liniový typ) a projekty
regenerace brownfields (bodový typ). Shromážděné teoreticko-metodologické poznatky byly prakticky
využity pro vytvoření originálních metodických přístupů založených na multikriteriálním hodnocení
účelnosti uvedených typů projektů. V tomto ohledu byl jako optimální v případě silničních komunikací
definován územně orientovaný přístup a v případě brownfields pak uživatelsky orientovaný
stakeholderovský přístup.
Klíčová slova
rozvoj, veřejný projekt, účelnost, dopravní infrastruktura, brownfields, zainteresovaná strana
Annotation
The article deals with the theoretical and methodological approaches and the practical tools used for
the evaluation of the effectiveness of public investment projects, in the context of the application of the
principle 3E. The main attention is paid to two types of projects: projects of
construction/reconstruction of roads (linear type) and projects of regeneration of brownfields (point
type). The collected theoretical and methodological knowledge were practically used to create the
original methodological approaches based on multi-criteria evaluation of the effectiveness of these
types of projects. Regarding this, the territorially oriented approach was defined in the case of the
roads and the user-oriented stakeholders´ approach in the case of the brownfields.
Key words
development, public project, effectiveness, transport infrastructure, brownfields, stakeholder
JEL classification: H43, R58
1. Úvod
Hlavním cílem tohoto článku je diskuse teoreticko-metodologických východisek a navazujících
nástrojů hodnocení účelnosti veřejných investičních projektů, která je integrální součástí aplikace
všeobecně rozšířeného principu 3E (viz dále). Zásadní význam hodnocení veřejných projektů vyplývá
ze skutečnosti, že jde o neopominutelný nástroj ovlivňování společenského rozvoje. Ve srovnání s
hodnocením soukromých projektů jde ovšem o podstatně obtížnější záležitost, neboť veřejné projekty
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
386
jsou zaměřeny na více cílových skupin uživatelů. Jejich hlavním cílem pak není dosahování zisku, ale
dosahování obecného prospěchu neboli zvyšování užitků občanů plynoucích ze života ve společnosti
(Nunvářová, 2010). Uvedené skutečnosti jsou vesměs přímo zakotvené v legislativě – v České
republice jde zejména o Zákon č. 218/2000 Sb. o rozpočtových pravidlech a o změně některých
souvisejících zákonů, Zákon č. 219/2000 Sb. o majetku České republiky a jejím vystupování v
právních vztazích, Zákon č. 320/2001 Sb. o finanční kontrole ve veřejné správě a rovněž Zákon č.
137/2006 Sb. o veřejných zakázkách (chápaných ve znění pozdějších předpisů). Aplikace již
zmíněného principu 3E slučujícího hospodárnost, účelnost a efektivnost vytváří v interakci
s příslušnou legislativou primární předpoklady pro optimální alokaci zdrojů v rámci celého procesu
plánování, přípravy a realizace veřejných projektů i jim nadřízených programů. V tomto kontextu je
pak věnována hlavní pozornost dvěma skupinám investičních projektů, orientovaných na výstavbu a
rekonstrukci silniční infrastruktury a regeneraci brownfields tj. nemovitostí, které ztratily své původní
využití. Praktický důraz je položen na tvorbu a aplikaci originální metodiky akcentující jak územní,
tak stakeholderovské přístupy.
2. Teoreticko-metodologická východiska hodnocení
Účelnost tj. schopnost rozvrhovat prostředky pro plnění smysluplných cílů je nepochybně jedním
ze základních atributů rozvoje jednotlivců i celé společnosti (v tomto kontextu je třeba upozornit na
rozdíl mezi účelností a účelovostí, chápanou jako jednání sledující pouze jediný izolovaný účel). Její
interpretace je nepochybně značně složitou otázkou, které se budeme dále věnovat z pohledu
veřejných projektů. Hodnocení účelnosti (anglicky effectiveness) veřejných projektů je ze širšího
pohledu součástí aplikace všeobecného principu označovaného jako 3E, zahrnujícího ještě hodnocení
hospodárnosti (economy) a efektivnosti (effectivity). Pojem hospodárnost lze definovat jako takovou
alokaci veřejných prostředků, při které jsou stanovené cíle naplňovány v požadované kvalitě a čase a
při vynaložení co nejnižšího objemu finančních, lidských a věcných zdrojů – jinými slovy jsou
realizovány za minimální cenu (včetně nákladů financování). Tento princip se primárně vztahuje
pouze na vstupy a lze jej efektivně využít i na vyšší programové úrovni, např. pro rozdělování
disponibilních zdrojů. Pokud to umožňuje charakter projektu je pro analýzu hospodárnosti vhodná
metoda CMA tj. cost-minimize analysis, při jejíž aplikaci se využívají normativní resp.
standardizované cenové ukazatele (např. průměrná cena výstavby 1 km dálnice), která pak jsou
porovnávány s nabídkovými cenami. Rozdíl mezi zbývajícími pojmy účelnost a efektivnost (v praxi
dochází k jejich poměrně častému směšování) patrně nejlépe vystihuje citát P. Druckera (1967):
„Efficiency is doing things right, effectiveness is doing right things“ – tj. efektivnost znamená dělat
věci správně a účelnost znamená dělat správné věci. Efektivnost se logicky vztahuje ke vstupům i
výstupům projektu a v souladu s tím je nejčastěji vyjadřována prostřednictvím poměru výnosů a
nákladů (alternativou je použití ukazatele rozdílu mezi současnou hodnotou výstupů a současnou
hodnotou vstupů), který lze chápat jako podstatu v tomto směru nejčastěji používané metody CBA.
Tato všeobecně známá metoda modeluje přímé a nepřímé náklady plynoucí z veřejné investice
z pohledu jejích přímých uživatelů (s případným zohledněním pozitivních i negativních externalit) a
používá se zejména u projektů s předpokládanými širokými společenskými dopady. Další, praxí
mnohokrát ověřenou, metodou hodnocení efektivnosti je CUA tj. cost-utility analysis, která je
založena na porovnávání přírůstků zdrojů s relevantními (avšak vesměs zcela subjektivně
oceňovanými) změnami užitků. Tato metoda se používá zejména při posuzování možných alternativ
zkoumaného projektu (např. při hodnocení zdravotnických projektů). Z pohledu celého procesu
projektování tvoří finanční a ekonomické analýzy závěrečnou etapu předběžných i standardních studií
proveditelnosti (feasibility studies), které podrobně rozebírají podmínky a předpoklady realizace
jednotlivých investic, obvykle s důrazem na co nejkomplexněji pojaté analýzy jejich návratnosti a
rizikovosti (viz např. Archondo-Callao, 2008).
Ze zákona obvykle vyplývá povinnost územních samospráv stanovit kritéria pro hodnocení
hospodárnosti, efektivnosti a účelnosti. Tato povinnost však velmi často není naplňována či je
naplňována pouze parciálním způsobem. Tomu lze předejít zejména požíváním strategického řízení.
S tím souvisejícími základními otázkami veřejných programů a tedy i projektů se zabýval např.
Stiglitz který je definoval takto (1997; upraveno):
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
387
1. Proč je program nejlepším řešením.
2. Proč má program takovou podobu, jakou má.
3. Jaký vliv má program na soukromý sektor.
4. Kdo získá a kdo ztratí následkem jeho realizace.
5. Jsou zisky větší než ztráty.
6. Existují lepší alternativní programy, zejména programy s odlišným dopadem na přerozdělování.
7. Jaké překážky brání zavedení těchto alternativních programů.
Princip účelnosti se vztahuje především k výstupům, přesněji cílům, projektů a vyjadřuje míru
dosažení stanovených cílů, tj. měří vztahy mezi stanovenými cíli a jejich plněním (v zákoně o
veřejných zakázkách je proto přímo stanovena povinnost odůvodnit účelnost projektů). V duchu výše
uvedeného Druckerova citátu je v této souvislosti potřebné upozornit na mnohokrát prokázaný fakt, že
nevhodný výběr investičního projektu nelze vykompenzovat jeho efektivní realizací a vyhodnocení
jeho účelnosti tak lze pokládat za kritický faktor předinvestiční etapy. Vzhledem k limitovaným
možnostem peněžního vyjádření většiny efektů generovaných realizací veřejných projektů (zejména
synergicky či dlouhodobě působících efektů) je dále prezentované hodnocení jejich účelnosti založené
především na nepeněžních kritériích. Aplikace principu účelnosti zdůrazňuje pohled veřejné územní
správy a vytváří tak odpovídající protiváhu k uživatelsky orientované cost-benefit analýze, kterou tak
vhodným způsobem doplňuje, resp. rozšiřuje. K vzájemnému vztahu účelnosti, hospodárnosti a
efektivnosti je dále třeba poznamenat, že projekt může být hospodárný a efektivní a přitom nemusí
dosáhnout zamýšleného cíle a je tedy nezbytné jej hodnotit jako neúčelný. Hypotetickým příkladem je
realizace projektu výstavby nové dálnice s cílem povzbudit ekonomický rozvoj dotčených regionů,
kterého ovšem nemusí být (i v případě dosažení nižších než normativních stavebních nákladů –
naplnění principu hospodárnosti a dále významným úsporám času či snížení počtu dopravních nehod –
naplnění principu efektivnosti) vzhledem k nízké konkurenceschopnosti rozvojově nosných
regionálních firem a následné vlně bankrotů vyvolané externí konkurencí dosaženo 1
. Reálné příklady
popsaného vývoje lze nalézt zejména v Itálii či Belgii (Bray, 1992) nebo nověji ve východním
Německu. Z možných standardních přístupů k hodnocení účelnosti lze uvést metodu CEA (costeffectiveness
analysis) která se hojně využívá ve zdravotnictví. Ačkoliv princip účelnosti je z logiky
věci nejdůležitějším principem hodnocení veřejných projektů je nutné obecně konstatovat, že
neexistuje univerzální metoda použitelná pro všechny typy projektů. V tomto kontextu byla vyvinuta
celá řada typově specifických metod. Jejich nejčastějším společným rysem je aplikace multikriteriální
analýzy, jejíž pomocí jsou identifikovány významné dopady projektu překračující rámec
bezprostředních účinku na jeho přímé uživatele. Definovány jsou dva druhy dopadů: celkové dopady
ovlivňující širší populaci obývající určité území (region) a specifické dopady hodnocené z pohledu
hlavních zainteresovaných skupin resp. stakeholderů.
Na hierarchicky vyšší tj. programové úrovni lze výše diskutovaný pojem účelnost chápat především
jako přístup podporující systémové propojení typově vyhraněných skupin projektů s potenciálně
nadprůměrnými rozvojovými přínosy. Nepřekvapuje tak stále výrazněji pociťována potřeba vytvoření
koncepčně a metodicky sjednocené všeobecné informační platformy poskytující co nejkomplexnější
informace o dosaženém stavu ekonomického a sociálního rozvoje v jednotlivých regionech
(s navazujícím využitím standardně strukturované analýzy SWOT). Tuto potřebu lze efektivně
saturovat prostřednictvím využití originálního modelu hodnocení kvality podnikatelského prostředí
(KPP) v interakci s modelem hodnocení kvality sociálního prostředí (KSS), vytvořených na Katedře
regionálního rozvoje a správy Ekonomicko-správní fakulty MU v Brně. Oba modely jsou založeny na
strukturované analýze podnikatelských preferencí resp. analýze občanských preferencí (zjištěných na
základě rozsáhlých mezinárodních a domácích šetření a na ně navazujících výzkumů). Zjištěné
preference pak byly v případě KPP interpretovány pomocí obchodních, pracovních, infrastrukturních,
regionálních a lokálních, cenových a environmentálních (zohlednění negativních externalit
produkovaných firmami) faktorů a v případě KSS pak na základě sociálních, demografických,
urbanistických, infrastrukturních (zdravotní a sociální infrastruktura) a environmentálních (zohlednění
1
I přes tuto skutečnost se stále objevují absurdní (politicky podporované) projekty, jejichž navýsost
ilustrativním příkladem z České republiky je projekt výstavby plavebního kanálu Dunaj – Odra – Labe.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
388
významného fenoménu kvality života s narůstajícím vlivem na dlouhodobou konkurenceschopnost
regionů) faktorů. Uvedené modely umožňují analyzovat potenciální dopady jednotlivých typů
projektů i v podrobnějších měřítcích, což koresponduje s poměrně silnou lokalizovaností jejich
potenciálních dopadů. Tento postup nepochybně umožňuje lépe vyhodnotit hlavní směry a intenzitu
působení veřejných projektů a to jak na mikroregionální (nodální regiony), tak na mezoregionální
(krajské/metropolitní regiony) hierarchické úrovni. Dosažené výsledky aplikace obou modelů (spolu s
důkladnou verifikací a syntézou jejich vypovídací schopnosti) vyústily do vytvoření nové teorie
nazvané integrační teorie udržitelného regionálního rozvoje. Tato teorie zohledňuje působení
zákonitostí vývojové a hierarchické diferenciace společenských systémů na nadlokální úrovni
s adekvátním důrazem na jejich prostorové uspořádání a teritoriální konkurenceschopnost.
Identifikace prostorových systémů pólů a os rozvoje pak umožnila vytvořit první prostorový model
socioekonomického rozvoje České republiky (Viturka, 2011).
3. Praktická aplikace
Jak již bylo uvedeno výše, pro posouzení reálných možností a potenciálních přínosů praktické
aplikace metodiky hodnocení účelnosti byly vybrány dva typové příklady, týkající se posuzování
účelnosti výstavby a rekonstrukce silnic (liniové projekty) a regenerace brownfields (bodové
projekty), pro které jsou charakteristické dlouhodobé dopady. Výběr těchto příkladů zohledňuje dvě
základní dimenze potenciálních dopadů rozvojových projektů, tzn. územní – posouzení dopadů v
rámci odpovídajících administrativně vymezených regionů (holisticky orientovaný přístup) a
uživatelskou – posouzení dopadů v rámci odpovídajících skupin uživatelů (stakeholderovsky
orientovaný přístup). K tomu je úvodem potřebné poznamenat, že prvotní návrhy investičních
projektů jsou obvykle výsledkem politického procesu (s případným využitím týmově orientované
delfské metody nebo kontaktního brainstormingu), který subjektivně reflektuje společenské potřeby
vznikající na různých hierarchických úrovních veřejné správy a samosprávy. Jejich objektivní
posouzení a navazující stanovení relevantních cílů a jim odpovídajících projektů pak vyžaduje mít
k dispozici adekvátní teoreticky a empiricky ověřené postupy, na jejichž počátku by mělo vždy stát co
nejkomplexnější vyhodnocení jejich společenské účelnosti.
3.1. Silniční infrastruktura
Vytvořená originální metodika hodnocení společenské účelnosti investic do silniční infrastruktury
zajišťuje potřebné systémové propojení relevantních technických, ekonomických, politických,
prostorových a environmentálních faktorů. Tato metodika byla prakticky aplikována jak na hodnocení
projektů výstavby nových silnic na příkladu dálnic a rychlostních silnic (Viturka, Pařil, Tonev, 2012),
tak na hodnocení projektů rekonstrukce na příkladu páteřních silnic regionálního významu 2. třídy.
Její aplikace vychází z pěti stanovených nepeněžních kritérií, označených jako kritéria relevance,
užitečnosti, integrace, stimulace a udržitelnosti.
Kritérium relevance je obecně zaměřeno na vyhodnocení interakcí mezi reálným dopravním
významem posuzovaných silnic a jejich technickými parametry. Za hlavní indikátor je pochopitelně
považována intenzita dopravy, jejíž dosažená úroveň a vývojové tendence determinují technickou
potřebnost výstavby a rekonstrukce silnic různých kategorií. Vyčerpání kapacity silnice s negativními
dopady na plynulost a bezpečnost dopravy je pak logickým argumentem pro rekonstrukci příp.
výstavbu nové silnice vyšší kategorie (podle českého systému kategorizace je za limitní hodnotu
kapacity dvoupruhové silnice I. třídy pokládána průměrná intenzita dopravy ve výši 20 tis.
vozidel/den).
Kritérium užitečnosti vyjadřuje úspory jízdního času z pohledu přímého uživatele, které jsou v případě
výstavby dálnic a rychlostních silnic generovány jejich lepšími technicko-provozními parametry ve
srovnání s aktuálně nejrychlejším silničním spojením a v případě rekonstrukcí silnic pak odstraněním
existujících technických resp. konstrukčních závad. Pro zajištění potřebné srovnatelnosti údajů je pak
účelné aplikaci kritéria založit na relativních hodnotách, odvozených v prvním případě z poměru
projektované průměrné návrhové rychlosti a aktuální průměrné rychlosti a ve druhém případě
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
389
z poměru teoretické průměrné rychlosti a aktuální průměrné rychlosti zohledňující technický stav dané
silnice.
Kritérium integrace je orientováno na vyhodnocení strategického významu výstavby či rekonstrukce
silnic z pohledu vnitřní i vnější integrace státu a jeho regionů. V prvním případě jsou odpovídající
přínosy vyhodnoceny z pohledu zabezpečení kvalitního spojení významných sídelních center
národního a regionálního významu a ve druhém případě pak z pohledu zabezpečení kvalitního spojení
těchto center a jejich regionů se sousedními zeměmi resp. regiony. V obou případech je pochopitelně
respektována významová pozice sídelních center/regionů, přičemž jsou brány v úvahu hlavní typy
integračních procesů: integrace na bázi pracovních – mikroregionální úroveň, produkčních –
mezoregionální úroveň, řídících – makroregionální úroveň a obchodních – globální úroveň interakcí
(Viturka, Pařil, 2013).
Na výše popsaná kritéria navazují dvě kritéria zaměřená na hodnocení pozitivních i negativních
dopadů (externalit) daných projektů na podnikatelské a životní prostředí. První z nich označené jako
kritérium stimulace poskytuje jedinečné informace o potenciálních pozitivních dopadech výstavby či
rekonstrukcí silničních komunikací na regionální kvalitu podnikatelského prostředí. Aplikace kritéria
vychází z územně vázaných faktorů odrážejících investiční preference firem, kdy na základě výsledků
mezinárodních šetření doplněných vlastními analýzami bylo identifikováno celkem 16 faktorů
rozdělených do šesti výše specifikovaných skupin včetně stanovení jejich významových vah (Viturka,
et al., 2010). V našem případě se hodnocení příslušných dopadů vztahuje k faktoru kvality silnic a
železnic. Následující kritérium udržitelnosti je pak orientováno na potenciální negativní dopady
plánovaných projektů výstavby či rekonstrukcí silničních komunikací na kvalitu životního prostředí 2
.
Po řadě provedených analýz byl pro tento účel zvolen kombinovaný přístup vycházející z územního
vyhodnocení nejvýznamnějších dopadů posuzovaných dopravních projektů na obytné prostředí jimi
dotčených sídel (jako základní indikátor byla stanovena legislativně ukotvená hladina nočního hluku z
dopravy) a dále z vyhodnocení těchto dopadů z pohledu poškození nejcennějších částí přírodního
prostředí evropského a národního významu s důrazem na fragmentaci krajiny (jako základní indikátor
bylo stanoveno narušení legislativně chráněných území přírody a významných vodních zdrojů).
Celkové zhodnocení společenské účelnosti zkoumaných infrastrukturních projektů výstavby a
rekonstrukce silničních komunikací je procedurálně založeno na aplikaci metody prostého součtu
pořadí, kdy konečné pořadí jednotlivých infrastrukturních projektů bylo určeno na základě
nevážených agregací dílčích pořadí získaných v rámci jednotlivých výše definovaných kritérií. Použití
tohoto benchmarkingového přístupu lze považovat za významnou uživatelskou výhodu vypracované
metodiky. Pořadí projektů v rámci souboru posuzovaných projektů lze považovat za syntetickou
informaci, kterou lze efektivně využít pro objektivizaci investičních priorit rozvoje dopravní
infrastruktury (příp. i následnou optimalizaci projektovaných tras v interakci s jejich krajinářským
vyhodnocením).
3.2. Regenerace brownfields
Tzv. brownfields představují díky negativním sociálním a environmentálním vlivům výraznou
překážku dalšího rozvoje měst a obcí (Černík, 2013) – obvyklým důvodem je kontaminace půdy
zvyšující finanční náročnost regenerace. Na druhé straně se často jedná o území se značným
potenciálem růstu, zejména když se příslušné plochy nacházejí v centrálních částech sídel a lze je
aktivovat bez vynaložení větších nákladů. Podpora regenerace brownfields se tak postupně stala
významnou prioritou pro městské instituce, motivované snahou o využití příležitosti či odvrácení
hrozeb (zejména ve druhém případě je úloha obcí nezastupitelná). Příkladem úspěšné regenerace je
komplex bývalé strojírny a slévárny Vaňkovka v Brně, kde bylo vybudováno nové nákupní centrum
(Malachová, Kunc, 2013). Projekty regenerace logicky vyžaduji důkladné průzkumy trhu resp.
místních podmínek včetně co nejpřesnější definice hlavních zainteresovaných skupin – stakeholderů.
2
K tomu je vhodné dodat, že hodnocení jednotlivých staveb podléhá procesu EIA, který je však velmi úzce
zaměřený na jednotlivé stavby a neumožňuje tak jejich objektivní komparaci (Pařil, 2013).
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
390
Z procesního pohledu se vzhledem k náročnosti řešení problematiky brownfields jeví jako vhodné
věnovat pozornost i ukazateli “kapitálové přiměřenosti projektů” poměřujícím kapitálovou sílu
žadatele s předpokládaným objemem investičních nákladů (Halámek, Opluštilová, 2010).
Individualita jednotlivých měst a obcí ovšem výrazně limituje možnosti aplikace univerzálních
přístupů k řešení dané problematiky (centrálně řízené přístupy k regeneracím jsou proto ojedinělé –
příkladem je V. Británie). Z prokázaných pravidelností lze poukázat zejména na pozitivní korelace
mezi rozvojovým potenciálem obcí a úspěšnou regenerací brownfields, která byla v našich
podmínkách potvrzena analýzou provedenou v Jihomoravském kraji (Frantál a kol., 2013).
Použitý stakeholderovský přístup pro hodnocení účelnosti projektů regenerace brownfields respektuje
skutečnost, že různí stakeholdeři mohou do tohoto procesu vnášet odlišné pohledy. To se týká zvláště
modelového příkladu brownfields lokalizovaných v centrálních částech měst (se silně limitovanou
možností jejich průmyslového využití, související i se silnou konkurencí greenfields). Případné
konflikty pak vznikají zejména mezi požadavky generovanými dlouhodobým horizontem rozvojových
vizí orientovaných na udržitelnost rozvoje (prvoplánově preferovaných veřejným sektorem) a
požadavky na okamžité efekty navrhovaných projektů (obecně preferovaných privátním sektorem).
Následující tabulka poskytuje základní informace týkající se percepce postojů nejvýznamnějších
stakeholderovských skupin – obce, vlastnící nemovitostí, podnikatelé, developeři, občané stran
účelnosti hlavních aktivit/projektů cílených na regeneraci brownfields. Jejich výběr reflektuje názory
odborníků působících v dané oblasti, cílené na Českou republiku (Ferber et. al., 2006; Doleželová,
Vejvoda, 2008; Vráblík, 2009), doplněné výsledky výběrového šetření provedeného na ESF MU a
dalšími informacemi (Kavická, 2012). Uvažovány jsou nejběžnější typy regeneračních aktivit, které se
vztahují ke třem základním způsobům využití městského území, tj. ekonomickému (E), obytnému (O)
a volnočasovému resp. společenskému (V), doplněných smíšeným využitím (E/O/V).
Tab. 1: Nejvýznamnější stakeholdeři a jejich percepce účelnosti regenerace brownfields
hlavní typy aktivit na využití
území
obce
vlastníci
nemovit.
podnikatelé developeři občané
E – služby ▲ ▲ ▲ ▲ ☼
E – obchod ☼ ▲ ▲ ☼ ▼
O – bydlení ▼ ▼ ▼ ▼ ☼
V – volnočasové aktivity ☼ ☼ ☼ ▼ ▲
E/O/V – smíšené využití ▲ ☼ ▲ ☼ ▲
Legenda: pozitivní ▲, spíše pozitivní ▲, nejednoznačná ☼, spíše negativní ▼, negativní ▼.
Zdroj: vlastní výzkum.
K vypovídací hodnotě údajů uvedených v tabulce je třeba poznamenat, že jde o silně generalizované
informace, které se mohou s praxí (v souladu s konkrétními podmínkami) i výrazně rozcházet. Tyto
informace jsou dále doplněny stručnými specifikacemi rozhodujících zájmů hlavních stakeholderů:
 obce – komplexní regenerace v intencích platné legislativy s důrazem na potlačování negativních
tendencí – nezaměstnanost, nepříznivý demografický vývoj, zhoršující se kvalita životního
prostředí (možná modifikace zájmů v důsledku lobbistických tlaků);
 vlastníci – zhodnocení nemovitostí příp. u soukromých vlastníků zachování stávajícího, i
společensky pochybného, využití při nízké poptávce (systematická klasifikace postojů vlastníků
je vzhledem k jejich různorodým zájmům velmi obtížná);
 podnikatelé – optimální využití rozvojového potenciálu místa spojené s objevováním nových
příležitostí příp. s hledáním perspektivních synergií (možné rozpory se zájmy obcí příp. velkých
developerů);
 developeři – co nejrychlejší ekonomická návratnost investice, indukující preferenci tržních služeb
s nejvyšší ziskovostí na m2
– např. kanceláře finančních, informačních a dalších specializovaných
služeb (poměrně častá snaha o manipulace územně-plánovacích procesů);
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
391
 občané – silný tlak na regeneraci za účelem zvýšení urbanistické kvality městského prostředí resp.
potlačení negativních vlivů brownfields (odpor vůči jednostranně orientovaným investorským
záměrům).
4. Závěr
Hodnocení účelnosti veřejných projektů je komplikováno skutečností, že příslušné metodické
postupy nejsou dosud rozvinuty na vyhovující úrovni a neumožňují tak získat ucelené informace.
Podle názorů řady odborníků lze tyto nedostatky významně snížit pomocí aplikace metod kladoucích
důraz na hodnocení územních dopadů (viz např. ESPON, 2012). V rámci EU je tento přístup
používán pro hodnocení rozvojových programů Politiky hospodářské, sociální a územní soudržnosti.
Jak dále ukázaly výše komentované případové studie výstavby/rekonstrukce silnic a regenerace
brownfields na projektové úrovni hodnocení účelnosti projektů lze považovat za adekvátní nástroj
zvyšování racionality rozhodovacích procesů i na regionální a lokální úrovni (v případě
individualizovaných lokálních projektů se jako významný předpoklad jejich úspěšné realizace
logicky prosazuje účelná koordinace projektů v rámci relevantních stakeholderovských skupin).
Z metodologického pohledu je pak potřebné upozornit zejména na vysoce aktuální potřebu
kombinace peněžních a nepeněžních kritérií hodnocení projektů, neboť tímto způsobem lze
zabezpečit potřebnou komplexnost resp. vypovídací schopnost hodnocení (včetně zohlednění
dlouhodobých efektů v intencích konceptu udržitelného rozvoje).
Literatura
[1] RCHONDO-CALLAO, R., (2008). Applying the HDM-4 Model to Strategic Planning of Road Works.
Washington: The World Bank Group.
[2] BRAY, J., (1992). The rush for roads: a road programme for economic recovery? London: Transport.
[3] ČERNÍK, J., (2013). Structural problems in Northeast Bohemia: focused on brownfields. In 16th
International Colloquium on Regional Sciences. Conference Proceedings. Brno: Masarykova univerzita. pp.
256-263. ISBN 978-80-210-6257-3. DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-6257-2013-31.
[4] DOLEŽELOVÁ, L., VEJVODA, O., (2008). Brownfieldy – pohled do strategií vlastníků lokalit. Urbanismus
a územní rozvoj, iss. 6, pp. 14–20. ISSN 1212-0855.
[5] DRUCKER, P., (1967). The effective executive. New York: Harper  Row.
[6] FINKA, M., JAMECNÝ, L., (2007). Sanácia a rozvoj európskych banských regiónov. In Člověk , stavba a
územní plánování II. Sborník ke kolokviu FS ČVUT, pp. 6-14.
[7] FERBER, U., NATHANAIL, P., JACKSON, J., GORSKI, M., KRYZWON, R., DROBIEC, L.,
PETRÍKOVÁ, D., FINKA, M., (2006). Brownfields příručka. Praha: Leonardo da Vinci pilot project.
[8] FRANTÁL, B., KUNC, J., NOVÁKOVÁ, E., KLUSÁČEK, P., MARTINÁT, S., OSMAN, R., (2013).
Location matters! Exploring brownfields regeneration in spatial context (a case study of the South Moravian
region, Czech Republic). Moravian Geographical Report, iss. 2, pp. 5-19. ISSN 1210-8812.
[9] HALÁMEK, P., OPLUŠTILOVÁ, I., (2010). Capital adequacy of the municipal projects financed from ROP
SE. In 13th International Colloquium on Regional Sciences. Conference Proceedings. Brno: Masarykova
univerzita. pp. 215-223. ISBN 978-80-210-5210-9.
[10] KAVICKÁ, P., (2012). Možnosti regenerace brownfields v ČR [diplomová práce]. Brno: Masarykova
univerzita.
[11] MALACHOVÁ, A., KUNC, J., (2013). Brownfield development projects: Brno City case studies. In 16th
International Colloquium on Regional Sciences. Conference Proceedings. Brno: Masarykova univerzita. pp.
245-255. ISBN 978-80-210-6257-3. DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-6257-2013-30.
[12] NUNVÁŘOVÁ, S., (2010). Choice Instruments of Public Services’ Quality Management. In 13th
International Colloquium on Regional Sciences. Conference Proceedings. Brno: Masarykova univerzita. pp.
206-214. ISBN 978-80-210-5210-9.
[13] PAŘIL, V., (2013). Environmental impact evaluation of chosen infrastructure transport projects with
emphasis on appropriation of land. In 16th International Colloquium on Regional Sciences. Conference
Proceedings. Brno: Masarykova univerzita. pp. 494-500. ISBN 978-80-210-6257-3.
DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-6257-2013-62.
[14] STIGLITZ, J. E., (1997). Ekonomie veřejného sektoru. Praha: Grada.
[15] ESPON., (2012). Territorial Impact Assessment of Policies and EU Directives. Luxembourg: The Espon 2013
Programme.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
392
[16] VITURKA, M., HALÁMEK, P., KLÍMOVÁ, V., TONEV, P., ŽÍTEK, V., (2010). Kvalita podnikatelského
prostředí, regionální konkurenceschopnost a strategie regionálního rozvoje. Praha: Grada. ISBN 978-80-247-
3638-9.
[17] VITURKA, M., (2011). Integrační teorie udržitelného regionálního rozvoje (představení a aplikace). Politická
ekonomie, 2011, iss. 6, pp. 794-809. ISSN 0032-3233.
[18] VITURKA, M., PAŘIL, V., TONEV, P., (2012). A contribution to the evaluation of the social impact of
projects of express roads construction. In 15th International Colloquium on Regional Sciences. Conference
Proceedings. Brno: Masarykova univerzita. pp. 250-256. ISBN 978-80-210-5875-0.
[19] VITURKA, M., PAŘIL, V., (2013). Some remarks to hierarchy of social systems. In 16th International
Colloquium on Regional Sciences. Conference Proceedings. Brno: Masarykova univerzita. pp. 102-108.
ISBN 978-80-210-6257-3. DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-6257-2013-12.
[20] VRÁBLÍK, P., (2009). Regenerace brownfieldů v modelové oblasti Podkrušnohoří a možnost jejich
revitalizace. Ústí n. L.: FŽP UJEP.
Příspěvek byl zpracován v rámci projektu specifického výzkumu MUNI/A/0768/2013.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
393
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-6840-2014-49
THE INFLUENCE OF THE HORIZONTAL REDISTRIBUTION
MECHANISM UNDER THE GENERAL SUBSIDY UPON THE
FINANCIAL SITUATION OF VOIVODESHIPS IN POLAND –
STUDY RESULTS
JAROSŁAW OLEJNICZAK, PH.D.
Department of Finance
Faculty of Economic Sciences
Wroclaw University of Economics
 Komandorska street 118/120, 53-345 Wroclaw, Poland
E-mail: jaroslaw.olejniczak@ue.wroc.pl
Annotation
The main objective of this paper was to conduct the analysis and the assessment of the significance of
a equalisation and regional part of the general subsidy for the voivodeships in Poland. The study
procedure encompass the analysis of the horizontal redistribution scale in the all 16 regions in
Poland, the analysis of the financial situation of the voivodeships in the years 2008-2012, using the
databases of the Ministry of Finances, and also the comparative analysis of initial indicators and the
corrected indicators obtained as a result of excluding income streams resulting from the equalisation
mechanism. Therefore, for the better understanding the importance of the subsidy redistribution
mechanism, it was necessary to reduce the calculation elements of the indicators by their value. In the
majority of cases omitting the subsidy in the calculation resulted in the deterioration of the budgetary
indicators in the half of voivodeships. It should be noticed that in the most extreme cases, the volume
of subventions received was as much as twice the size of own revenue. This may attest to the striking
maladjustment between the structure of regional income and the regional financing demands. It must
be also noted that the outflow of proceeds under the pending ‘Robin Hood tax’ regulations – in the
case of the Mazovian Voivodship(mazowieckie) – reached as much as a third of regional revenue,
overall. This has the effect of greatly reducing the level of financing available for self-governing
regions. In the Mazovian Voivodeship, the adopted fiscal solution resulted in liquidity loss.
Key words
equalisation, regional self-government budget, Robin Hood Tax
JEL classification: H2, H7
Introduction
The second stage of public finance decentralisation in Poland, introduced in 1998, established the
legal framework of territorial self-government administration at voivodeship level. The new
legislation determined the distribution of competences between regional bodies of state
administration, represented by voivodes (regional governors), and those of regional self-government
administration – the assembly and the regional executive board. Regional self-government bodies are
responsible for the proprietary tasks as formulation of regional development strategies,
implementation of regional development strategies, public education, including higher education,
health promotion and protection, culture and protection of cultural heritage, welfare policy,
modernization of rural areas, spatial development, water management, regional roads and
transportation, countering the unemployment.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
394
The use of the term ‘proprietary task’ stipulates that the voivodeship is the sole executor of the tasks
presented above, with the power to decide on the manner of execution, and held responsible for their
proper realization. At the region (voivodeship) level, the activities undertaken in the areas defined in
the Act (Act on the Regional Self-Government) may go beyond the territorial boundaries of
individual districts (poviats - the second level of local government administration). It should be
noted that the above tasks are defined in the respective legislative decisions that specify the legal
framework of administration in the aforementioned areas. Thus, in general, it may be observed that
regional self-government is, first and foremost, responsible for interregional and transfrontier
relations. At the same time, regional self-government bodies are responsible for the realization of
tasks conferred to them by the respective legislative regulations of central administration, such as the
management and maintenance of geodesic and cartographic repositories etc. They are also authorised
to negotiate and perform other tasks, at the behest of the regional governor or other territorial selfadministration
units.
The 1998 reform of the territorial administration system was, undeniably, influenced by the intent to
continue the adopted public finance decentralisation approach, with the main emphasis on supporting
the independence of regional self-administration bodies. In this context, the independence is defined
as: the ability to autonomously decide on the regional budget, with the corresponding set of
responsibilities; or the ability to make autonomous decisions with respect to the objectives, the manner
and the volume of public purse expenditures, within the limits set down for the region; or the ability to
decide on their income structure.
The objective and study method
The essential objective of this paper is finding an answer to the question, whether in the case of
voivodeships in Poland horizontal redistribution mechanism constitutes a significant support for their
financial management. Therefore, to answer the above question, it will be important, first of all, to
conduct the analysis of the development of basic budgetary indicators describing financial
management the voivodeships in the years 2008-2012 (the data of the Ministry of Finances); second of
all, it is important to analyse the influence of the equalisation mechanism being part of the general
subsidy upon the formation of the above-mentioned indicators (data of the National Statistic Office).
The result of the above-mentioned analyses will be an answer to the question, whether in the case of
the all regions in Poland, the equalisation mechanism inherent to the general subsidy exerts a
significant influence upon their financial management. Indirectly, it will constitute an answer to the
question concerning the necessity and usefulness of the existence of the horizontal redistribution
mechanism in voivodeships.
The study procedure will encompass the analysis of the horizontal redistribution scale in the all 16
regions in Poland, the analysis of the financial situation of the voivodeships in the years 2008-2012,
using the databases of the Ministry of Finances, and also the comparative analysis of initial indicators
and the corrected indicators obtained as a result of excluding income streams resulting from the
equalisation mechanism.
Main theoretical and law issues
A. Budgetary indicators used for the assessment of the financial condition of selfgovernment
(Olejniczak, 2014).
In order to make it possible to conduct the comparison of financial situation of the units of territorial
self-government, the Ministry of Finances presents a set of indicators calculated for the units of
territorial self-government every year. The group of budgetary indicators includes seven indicators,
describing mainly the general structure (current, on property and proprietary) of revenues and
expenses (Ministry of Finance). Among the budgetary indicators analysed in this paper, we include,
first of all, the indicator – expressing the share of current yields in total revenues.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
395
(1)
Where: Tr – total revenues, Cy – current yields (revenues not belonging to the category of proprietary revenues).
shows what part of total revenues is constituted by current yields. It should be pointed out that it is
nothing else, but the level of current yields that the scale and the scope of the tasks performed by a
self-government depends. The reason for that fact is the general principle set forth in The Act on
Public Finances, namely that the current expenses of a self-government should not exceed the level of
its current yields. The act stipulates that so-called operational deficit is no permitted under the act in
question. Correction by the size of equalization elements of the subsidy (S) makes it possible to
answer the question, concerning the impact of the subsidy mechanism upon the level of revenues – to
what degree, equalisation and balancing part of the subsidy exert influence upon increasing the
possibilities of financing current expenses in the regions. The corrected will, therefore, have the
following value:
(2)
Next indicator proposed by the Ministry of Finances is Ce2 – expressing the share of proprietary
revenues in total revenues. It shows what part of the total revenues (Tr) is constituted by proprietary
revenues (Pr), which means, therefore, revenues excluding, among others, subsidies and grants.
Amounts contributing to the budgets of self-government from the two parts of the subsidy discussed
before may significantly ‛deteriorate‛ the state of the revenue independence of regions, and the reason
for that fact is that they exert influence upon increase in the level of revenue in general. Separating the
subsidies from the total amount of revenues should make it possible to achieve the better
comparability of financial data between regions and their actual level of self-financing.
(3)
The corrected indicator will, in turn, have the following form
(4)
Another discussed indicator is Ce3 – reflecting the share of operating surplus in total revenues.
Operating surplus is the positive result of comparing current yields (Cy) with current expenses (Ce).
(5)
Operating surplus indicates the potential abilities and possibilities of a unit of territorial selfgovernment
in terms of meeting its liabilities, and also of financing investment expenses. The share of
operating surplus in total revenues (Ce3) determines the degree to which a unit could incur new
liabilities in relation to the actual revenues. Correcting this indicator by the value of equalisation and
regional part will make this indicator show the actual ability of a voivodeship in terms of meeting its
liabilities. The modified equation will, therefore, be as follows:
(6)
Nextr one of the analysed indicators is Ce6. It reflects the share of and income from property
sale (Ps) in total revenues. The higher value of this indicator in comparison with the previous one (Ce3)
proves that a voivodeship, apart from generating a positive result, has also obtained additional
revenues from property sale. This indicator may be expressed in the following form:
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
396
(7)
In turn, the corrected indicator will have the following form:
(8)
The last one of indicators is so-called self-financing indicator (Ce7), being the proportion of the sum of
operating surplus and property revenues (Pr) to expenses on property (Pe). The value of it shows the
degree to which a voivodeship finances its investments with the use of its own means. The higher this
proportion is, the smaller the risk of losing financial liquidity in connection with the excessive debt
service costs, however, the high value of it may also prove a low level of the implemented investments
in proportion to its own possibilities. It may be expressed in the following way:
(9)
In turn, after correcting by the value of equalisation and regional part of the subsidy, it will have the
following form:
(10)
B. Regions revenues – equalisation part
The problem of providing the regions with revenue adequate to the tasks delegated to them is of
particular importance in the context of financial independence. In accordance with the
recommendations presented in art. 14) of draft European Charter of Regional Self-Government,
adopted at the 4th
session of the Congress of Local and Regional Authorities of Europe (Strasbourg, 3-
5 June 1997), the funding system for the regions shall provide them with a foreseeable amount of
revenue commensurate with their competences and allowing them to conduct their own policies.
The self-government voivodship authorities in Poland have limited sources of own revenue. These
include, among others: proceeds from regional budget entities, payments from regional budget
organizations, proceeds from regional assets, bequests, endowments, donations, proceeds from fines
and other financial measures imposed by law, and other. But the main financing sources for regions
come in the form of share in the income tax revenues levied from natural persons registered as
residents in the region and established at 1.60%, and the share in the income tax revenues levied from
legal persons residing in the region – established at 14.75% of total revenue.
Consequently, as suggested by the above, the self-government voivodship authorities have little
influence over their income levels. This raised the necessity to provide some statutory system for
supplementary financing, in the form of equalisation subventions and regional subventions (Act on
the Revenues of the Units of Territorial Self-government).
The equalisation part of the general subvention is designed to level the disproportions of income
potential between regions. It is defined as sum of basic quota and supplementing quota. The basic
quota is granted to those voivodships where the tax revenue index per capita (W) is found below the
level calculated for all regions (Ww). The amount of basic quota due is calculated as 72% of the
difference between Ww and W indexes multiplied by the number of the region’s inhabitants.
The supplementing quota, on the other hand, is received by voivodships with population less than
3 million inhabitants. It is calculated as 9% of the Ww index multiplied by the number of inhabitants.
The population count, in this approach, is calculated regressively – the higher the population, the
lower is the associated increase of population level.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
397
The second part of the general subvention – the regional subvention – is determined as the sum of
payments collected from voivodships under the so called “Robin Hood tax”. This particular taxation
mechanism applies to regions with W index surpassing the 110% of the Ww index, and the amount
due is calculated as the product of the region’s population count by 80% of the surplus of W index
over the 110% of the Ww index – for regions with W found no higher than 170% of the Ww index –
or as 48% of the Ww index, supplemented by 95% of the surplus of W index over the 170% of the
Ww index – for regions with W found in excess of the 170% of the Ww index.
The resulting quota is then divided into the following: 20% between regions with unemployment
level found below 110% of the mean national unemployment rate; 40% between regions with regional
road area per region inhabitant found in excess of the mean national per capita level; 10% between
regions with GDP per inhabitant lower than 75% of the national GDP per capita; 15% between
regions based on reported levels of expenditure on regional rail passenger transportation for the
previous year; 15% between regions where planned revenue from equalisation part and from regional
part of general subvention per budget year, adjusted by planned state budget contribution, is lower
than the corresponding value calculated per base year.
Survey results
The significance of horizontal equalisation of financial resources between self-governing regions is
best illustrated in the correlation between the volume of financing and the volume of own proceeds in
individual regions. The reported figures show the colossal effects of state subventions in five of the
sixteen voivodeships. In the most extreme cases, the volume of subventions received was as much as
twice the size of own revenue. This may attest to the striking maladjustment between the structure of
regional income and the regional financing demands. At the same time, it must be noted that the
outflow of proceeds under the pending ‘Robin Hood tax’ regulations – in the case of the Mazovian
Voivodship – reached as much as a third of regional revenue, overall. This has the effect of greatly
reducing the level of financing available for self-governing regions. In the Mazovian Voivodeship, the
adopted fiscal solution resulted in liquidity loss. Consequently, the present administrative regulations
will be revised by 2016 by the power of Constitutional Tribunal decision, in order to satisfy the
financial demands of those regions which at present are the net payers of the ‘Robin Hood tax’.
Tab. 1: The correlation between the volume of financing and the volume of own proceeds
Region Year 2008 2009 2010 2011 2012
Dolnośląskie 9,6% 11,5% 11,6% 9,7% 5,1%
Kujawsko-pomorskie 54,0% 78,0% 93,4% 67,7% 60,6%
Lubelskie 77,6% 117,6% 176,1% 111,1% 98,5%
Lubuskie 68,0% 80,7% 98,7% 70,7% 95,7%
Łódzkie 26,0% 32,5% 35,7% 22,5% 16,8%
Małopolskie 15,3% 20,7% 22,4% 13,5% 19,3%
Mazowieckie -28,7% -36,3% -46,3% -34,1% -36,2%
Opolskie 36,2% 62,3% 87,4% 56,2% 68,1%
Podkarpackie 82,5% 103,9% 162,6% 100,1% 115,4%
Podlaskie 67,4% 94,9% 148,3% 106,3% 124,5%
pomorskie 16,3% 25,0% 26,8% 19,9% 16,2%
Śląskie 3,2% 10,0% 9,7% 12,0% 7,8%
Świętokrzyskie 52,7% 82,5% 99,4% 64,3% 88,4%
Warmińsko-mazurskie 77,1% 129,3% 162,7% 118,8% 119,6%
Wielkopolskie 5,5% 8,1% 9,8% 4,6% 5,3%
Zachodniopomorskie 55,5% 79,3% 102,2% 67,7% 64,6%
Source: Own calculations based on MF (Ministry of Finance) data
The volumes presented in table 2 show explicitly that, for some regions, the equalisation mechanism is
an invaluable source of financing. As many as seven out of the sixteen Polish regions report their
adjusted indicators of the share of current yields in total revenues (Ce1s) to be lower by ca. 10
percentage points. This suggests that horizontal equalisation in those regions has the effect of
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
398
significantly improving their ability to perform the current tasks delegated to them. It must also be
noted that the significance of the equalization mechanism has grown steadily since the early months of
the recent financial crisis, as attested by the noticeable increase of the difference between the base and
the adjusted indicators. In the case of the Mazovian Voivodship, the lack of significant adjustment of
the indicator may be attributed to the fact that the region is a net payer of the Robin Hood tax, while
the adjustment applies solely to the relative quotas of the regional part of the subventions.
Tab. 2: The share of current yields in total regions revenues
Region Ce1 Ce1s
2008 2009 2010 2011 2012 2008 2009 2010 2011 2012
Dolnośląskie 87,00% 60,90% 83,90% 80,60% 74,40% 86,1% 59,2% 82,9% 79,6% 73,7%
Kujawsko-pomorskie 88,30% 68,60% 70,70% 81,70% 83,30% 84,8% 61,5% 62,7% 77,0% 79,3%
Lubelskie 87,50% 72,10% 79,80% 71,80% 78,50% 82,4% 62,6% 68,0% 62,4% 71,0%
Lubuskie 83,30% 46,10% 68,10% 71,10% 77,40% 77,4% 37,2% 56,9% 63,1% 70,5%
Łódzkie 88,70% 54,30% 79,10% 75,00% 71,80% 86,8% 50,2% 75,3% 72,2% 69,6%
Małopolskie 81,50% 56,50% 60,90% 60,70% 70,30% 79,7% 53,5% 57,8% 58,4% 67,9%
Mazowieckie 95,40% 86,50% 85,80% 84,80% 87,00% 95,2% 85,8% 84,9% 84,7% 86,8%
Opolskie 70,90% 54,70% 61,90% 63,30% 75,80% 65,3% 47,9% 52,9% 56,2% 70,2%
Podkarpackie 86,40% 74,90% 76,30% 72,80% 74,70% 80,9% 67,1% 65,3% 63,3% 65,8%
Podlaskie 84,80% 57,70% 77,90% 70,70% 72,00% 79,4% 48,2% 67,3% 61,7% 62,9%
pomorskie 78,60% 53,90% 77,60% 73,30% 70,10% 76,4% 50,6% 74,5% 70,6% 67,7%
Śląskie 85,40% 67,80% 70,70% 82,10% 77,50% 85,1% 66,6% 69,2% 80,8% 76,6%
Świętokrzyskie 88,40% 64,40% 70,50% 70,80% 61,60% 84,9% 56,8% 59,9% 63,4% 51,8%
Warmińsko-mazurskie 83,90% 65,50% 85,20% 75,10% 70,50% 77,5% 56,5% 76,5% 65,0% 60,2%
Wielkopolskie 88,30% 47,60% 72,40% 68,80% 76,20% 87,8% 46,4% 71,0% 68,1% 75,6%
Zachodniopomorskie 86,00% 52,80% 63,00% 65,20% 63,20% 81,7% 45,2% 51,9% 57,2% 55,3%
Source: Own calculations based on MF (Ministry of Finance) and NSO(National Statistical Office) data
With respect to the second indicator – the share of proprietary revenues in total revenues (Ce2s)– it can
be observed that regions reported increases in their financial independence indicators after deducting
the redistribution elements of the regional subvention quota (table 3). For some regions, this increase
was as much as 10 p.p. This means that, after considering the share of subvention in total revenues,
and depending on the volume of subventions received (which are, in part, unrelated to the region’s
revenues, since their volume may also be related to infrastructural indicators), there will be significant
differences between individual regions, even if they report similar levels of proprietary revenues. This
may have a negative effect on the comparability of the regions’ revenue potential calculated using the
above indicators. Also in this respect, the Mazovian Voivodship reported ca. 3 p.p increase of the
indicator, based on their share of the regional part of the subvention received.
Tab. 3: The share of proprietary revenues in regions total revenues
Region Ce2 Ce2s
2008 2009 2010 2011 2012 2008 2009 2010 2011 2012
Dolnośląskie 67,90% 36,30% 52,40% 52,00% 54,90% 72,6% 37,9% 55,8% 54,7% 56,5%
Kujawsko-pomorskie 42,90% 23,60% 23,00% 30,00% 31,80% 55,8% 29,0% 29,2% 37,7% 39,4%
Lubelskie 37,20% 21,70% 21,00% 22,60% 26,30% 52,3% 29,1% 33,3% 30,2% 35,4%
Lubuskie 38,40% 17,40% 26,40% 30,60% 24,40% 51,9% 20,3% 35,7% 39,0% 31,9%
Łódzkie 57,00% 25,80% 43,00% 44,30% 43,40% 66,9% 28,1% 50,7% 49,3% 46,8%
Małopolskie 58,90% 31,20% 32,90% 40,10% 38,30% 64,7% 33,3% 35,6% 42,4% 41,3%
Mazowieckie 83,40% 67,10% 69,30% 72,60% 69,60% 86,62% 70,86% 73,93% 73,15% 70,49%
Opolskie 44,30% 21,00% 21,80% 28,70% 27,90% 52,8% 24,2% 26,9% 34,2% 34,4%
Podkarpackie 35,20% 22,70% 19,50% 25,90% 22,70% 49,6% 29,7% 28,6% 35,0% 30,8%
Podlaskie 38,80% 19,50% 21,90% 22,10% 19,70% 52,6% 23,9% 32,4% 28,8% 26,1%
pomorskie 56,10% 27,20% 45,30% 46,70% 46,70% 61,8% 29,2% 51,5% 51,4% 50,5%
Śląskie 66,60% 37,10% 48,90% 55,30% 51,10% 68,0% 38,6% 51,3% 59,3% 53,2%
Świętokrzyskie 43,60% 21,30% 26,40% 31,50% 23,00% 56,6% 25,8% 35,9% 39,5% 28,9%
Warmińsko-mazurskie 36,50% 16,00% 22,60% 24,30% 21,50% 50,8% 20,1% 35,8% 34,1% 29,0%
Wielkopolskie 65,80% 28,90% 49,40% 52,60% 48,70% 68,3% 29,6% 51,9% 53,9% 50,0%
Zachodniopomorskie 42,60% 17,50% 22,60% 27,70% 27,20% 55,8% 20,3% 29,4% 34,1% 33,0%
Source: Own calculations based on MF (Ministry of Finance) and NSO (National Statistical Office) data
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
399
In the case of the indicator reflecting the share of operating surplus in total revenues Ce3, the
adjustment suggests that more than a half of Polish regions are unable to generate any surplus
whatsoever, and have no potential to meet their liabilities on their own (table 4). In the case of the
Mazovian Voivodship as the (usually) sole example of a net payer of both the regional and the
compensatory part, it must be observed that the respective indicator will be elevated (for this
particular region, total revenues are not adjusted against total fiscal contribution, but only against the
regional part of the subvention). Similar adjustments were observed for Lower Silesia (dolnośląskie)
and Great Poland (wielkopolskie) in the period when those two regions were net payers of the ‘Robin
Hood tax’, but the effect of those payments on the adjusted indicator were marginal. The increase of
the self-financing indicator for Mazovia region, reported at times to be even more than 30 p.p., clearly
attests to the negative impact of the ‘Robin Hood tax’ on the region’s financial standing. In general,
however, it may be concluded that the volumes of adjusted indicators clearly attest to the significance
of the equalisation mechanism for less-developed regions.
Tab. 4: The share of operating surplus in regions total revenues
Region Ce3 Ce3s
2008 2009 2010 2011 2012 2008 2009 2010 2011 2012
Dolnośląskie 23,10% 7,10% 2,50% 9,20% 21,50% 17,8% 3,0% -3,8% 4,4% 19,3%
Kujawsko-pomorskie 19,20% 13,00% 6,20% 9,80% 12,00% -5,1% -6,7% -19,3% -13,2% -9,0%
Lubelskie 26,30% 12,10% 13,90% 10,70% 10,00% -3,6% -18,1% -36,6% -19,3% -21,4%
Lubuskie 18,00% 6,90% 8,30% 7,30% 7,50% -10,9% -8,4% -24,0% -18,3% -20,7%
Łódzkie 21,90% 9,70% 15,30% 7,90% 6,10% 8,3% 1,5% -0,1% -2,3% -1,3%
Małopolskie 27,40% 8,90% 3,20% 9,50% 10,60% 20,3% 2,6% -4,5% 4,4% 3,5%
Mazowieckie 20,80% 8,30% 2,80% 5,40% 9,50% 46,30% 34,53% 37,19% 30,36% 35,17%
Opolskie 11,40% 5,10% 1,80% 1,00% 9,30% -5,6% -9,2% -21,3% -18,0% -11,9%
Podkarpackie 24,00% 13,20% 15,20% 13,90% 14,00% -7,2% -13,6% -24,3% -16,2% -16,6%
Podlaskie 25,90% 16,80% 19,70% 12,90% 9,80% -0,3% -2,0% -18,8% -13,8% -19,6%
pomorskie 22,20% 6,40% 10,10% 13,20% 8,30% 14,4% -0,4% -2,4% 4,4% 0,8%
Śląskie 20,70% 7,80% 15,40% 18,50% 11,10% 19,0% 4,3% 11,1% 12,7% 7,4%
Świętokrzyskie 37,00% 17,90% 10,80% 13,10% 13,60% 18,2% 0,4% -21,1% -9,0% -8,5%
Warmińsko-mazurskie 20,20% 6,70% 16,90% 8,70% 9,70% -11,2% -17,6% -31,4% -28,3% -21,6%
Wielkopolskie 17,20% 11,80% 13,90% 10,90% 10,20% 14,1% 9,7% 9,5% 8,7% 7,8%
Zachodniopomorskie 21,30% 9,40% 9,30% 8,50% 8,10% -3,1% -5,2% -17,9% -12,7% -11,5%
Source: Own calculations based on MF (Ministry of Finance) and NSO (National Statistical Office) data
Another indicator under scrutiny is the share of operational surplus and proceeds from property sale in
total revenue. For the whole period under study, the Ce6s indicators were higher than the corresponding
Ce3s indicators only for three of the analysed regions, namely: Mazovia, Silesia(śląskie) and Great
Poland. This may suggest that only those three regions, apart from being able to generate surplus
earnings, reported additional profits from sale of their property. In turn, negative values of the
indicator (also for the whole period) were reported by 8 regions, suggesting that their proceeds from
fixed asset sale were not adequate to cover the operational deficit. It must also be noted that
differences between the adjusted indicators Ce6s and Ce3s were found in surplus of 0.1 p.p. in more than
those 3 regions, but were definitely highest for Mazovia (up to 3 p.p.).
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
400
Tab. 5: The self-financing indicator
Region Ce7 Ce7s
2008 2009 2010 2011 2012 2008 2009 2010 2011 2012
Dolnośląskie 123,3% 88,9% 39,3% 55,6% 98,4% 101,1% 80,9% 26,4% 45,8% 92,6%
Kujawsko-pomorskie 92,8% 95,0% 90,9% 84,4% 97,2% 23,2% 55,5% 36,1% 23,4% 31,8%
Lubelskie 82,3% 109,9% 94,6% 87,9% 79,2% 21,1% 39,7% -8,0% 31,1% 14,1%
Lubuskie 109,5% 95,6% 83,4% 98,0% 94,8% 27,1% 73,5% 29,4% 39,5% 21,3%
Łódzkie 92,0% 88,5% 78,3% 64,7% 77,7% 50,8% 75,1% 45,1% 45,0% 61,2%
Małopolskie 101,6% 91,7% 79,0% 87,8% 99,4% 81,7% 80,4% 65,2% 78,1% 81,2%
Mazowieckie 55,9% 68,7% 88,2% 78,6% 105,0% 108,0% 145,5% 254,8% 173,2% 222,2%
Opolskie 119,1% 85,9% 76,1% 86,6% 102,0% 71,9% 63,6% 39,8% 49,7% 44,2%
Podkarpackie 125,1% 79,7% 78,8% 92,1% 94,6% 28,3% 30,7% 14,4% 34,0% 31,4%
Podlaskie 155,2% 118,0% 119,8% 86,4% 88,1% 56,5% 81,1% 26,9% 38,3% 30,9%
pomorskie 113,1% 86,5% 61,5% 82,2% 91,2% 89,3% 75,3% 38,5% 63,1% 73,1%
Śląskie 77,1% 75,8% 89,4% 81,5% 86,9% 72,4% 68,8% 79,9% 66,6% 76,5%
Świętokrzyskie 181,3% 107,5% 83,9% 94,1% 76,4% 95,7% 72,2% 29,2% 49,0% 46,5%
Warmińsko-mazurskie 147,2% 92,6% 88,7% 89,4% 78,8% 32,7% 46,2% -14,0% 12,8% 27,1%
Wielkopolskie 84,6% 102,6% 88,2% 83,4% 91,1% 74,0% 98,8% 77,9% 78,6% 84,2%
Zachodniopomorskie 102,7% 97,4% 87,1% 74,7% 90,8% 33,8% 73,6% 43,6% 42,3% 55,2%
Source: Own calculations based on MF (Ministry of Finance) and NSO (National Statistical Office) data
The last of the indicators under analysis is the so-called self-financing indicator, representing the share
of own resources in the financing of regional investments(Ce7). For the majority of regions, this
indicator, when adjusted by revenue from horizontal equalisation quotas, dropped considerably. In
some cases, the drop was well below 100 percentage points. Increase was observed mainly for
Mazovia – in the absence of equalisation mechanisms, this region would surely profit from full
liquidity of investment financing.
Conclusions
The main objective of this paper was to conduct the analysis and the assessment of the significance of
a equalisation and regional part of the general subsidy for the voivodeships in Poland. In the majority
of cases omitting the subsidy in the calculation resulted in the deterioration of the budgetary indicators
in the half of voivodeships. It should be noticed that in the most extreme cases, the volume of
subventions received was as much as twice the size of own revenue. This may attest to the striking
maladjustment between the structure of regional income and the regional financing demands. It must
be also noted that the outflow of proceeds under the pending ‘Robin Hood tax’ regulations – in the
case of the Mazovian Voivodship – reached as much as a third of regional revenue, overall. This has
the effect of greatly reducing the level of financing available for self-governing regions. In the
Mazovian Voivodeship, the adopted fiscal solution resulted in liquidity loss. However, in the face of
the present ‘Robin Hood tax’, the Mazovian Voivodship found itself on the verge of bankruptcy last
year, and refused to contribute, pending future development of the debate. To sum up, both the
negative and positive effects of the horizontal equalisation mechanism can be demonstrated with
respect to financial position of the regions in Poland.
References
[1] Act on the Regional Self-Government., Dz.U. 1998. 91. 576
[2] Act on the Revenues of the Units of Territorial Self-government, Dz.U.2010.10.86
[3] Ministry of Finance. [online]. [cit. 2014-03-14]. Available at: <http://www.finanse.mf.gov.pl/budzetpanstwa/finanse
samorzadow/opracowania>
[4] National Statistical Office, Local Data Bank. [online]. [cit. 2014-03-14]. <Available at
www.stat.gov.pl/bdl/app/strona.html?p_name=indeks>
[5] OLEJNICZAK J., (1994). The Influence of the Equalisation Mechanism under the General Subsidy upon
the Financial Situation of Communes as Exemplified by the Urban Communes of Lower Silesia
Voivodeship – Study Results. In Economic Development and Management of Regions, HED, Part V,
pp.91-104, ISBN 978-80-7435-370-3.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
401
[6] The Act on Public Finances Dz.U.2009.157.1240
[7] European Charter of Regional Self-Government, adopted at the 4th
session of the Congress of Local and
Regional Authorities of Europe., (1997) [online]. [cit. 2014-02-27]. Available at:
<www.coe.int/t/dgap/localdemocracy/default_en.asp>
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
402
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-6840-2014-50
ZÁVISLOST MEZI ÚČINNOSTÍ A ÚČELNOSTÍ PROJEKTŮ PŘÍPAD
ROP JV
DEPENDENCY OF EFFICIENCY AND EFFECTIVENESS IN THE
REGIONAL DEVELOPMENT PROJECTS - CASE ROP SE
ING. PETR HALÁMEK, PH.D.
ING. RICHARD VESELÝ
Katedra regionální ekonomie a správy
Ekonomicko-správní fakulta
Masarykova univerzita
Depart. of Regional Economics and Administration
Faculty of Economics and Administration
Masaryk University
 Lipová 41 a, 602 00 Brno, Czech Republic
E-mail: halamek@econ.muni.cz, rvesely@mail.muni.cz
Anotace
Příspěvek se zabývá vazbou mezi účinností (efektivností) a účelností regionálních rozvojových
projektů. Navržený teoretický přístup je ilustrován na souboru projektů registrovaných jako žádosti o
podporu v operačním programu ROP Jihovýchod. Účinnost je měřena prostřednictvím identifikace
investičních nákladů na jednotku výstupu, účelnost prostřednictvím standardizovaně zpracované CBA.
Závislost je identifikována prostřednictvím korelační analýzy.
Klíčová slova
hodnocení projektů, účinnost (efektivnost), účelnost
Annotation
The paper deals with the relation between efficiency and effectiveness of regional development
projects. The suggested theoretical approach is illustrated on a set of projects registered as a request
for assistance from Regional Operating Program South-East. Efficiency is measured by identifying
the investment cost per unit of output, efficiency by standardized cost-benefit analysis. A potential
dependency is identified by means of correlation analysis.
Key words
project evaluation, efficiency, effectiveness
JEL classification: H72
Úvod
Pro úplnost je v úvodu uvedena definice pojmů účinnost (efektivnost) a účelnost. Dle zákona o
finanční kontrole lze účinnost (efektivnost) definovat jako takové použití veřejných prostředků,
kterým se dosáhne nejvýše možného rozsahu, kvality a přínosu plněných úkolů ve srovnání s
objemem prostředků vynaložených na jejich plnění. Účelnost potom jako takové použití veřejných
prostředků, které zajistí optimální míru dosažení cílů při plnění stanovených úkolů (Zákon o finanční
kontrole ve veřejné správě a o změně některých zákonů č. 320/2001 Sb., v platném znění, paragraf 2,
bod n) a o)). Tyto termíny jsou spolu s hospodárností (nejnižší cena umožňující zajištění definovaného
výstupu) součástí pravidla 3E (účinnost / účelnost / hospodárnost) a měly by hrát klíčovou roli při
hodnocení projektových návrhů ucházejících se o podporu z prostředků strukturálních fondů. Základní
příručka pro hodnocení intervencí financovaných ze strukturálních fondů Evalsed (Evropská komise,
2013, s. 99) definuje pojem účinnost (efficiency) jako získání definovaného výstupu za minimální
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
403
cenu nebo maximalizaci výstupu vzhledem k disponibilním zdrojům. Účelnost (effectiveness) je
potom definována poměrně volně jako „dosažení cílů“, cíle mohou být vyjádřeny kvantitativně ve
vztahu k očekávaným výstupům nebo výsledkům.
Jakkoli jsou tyto pojmy již zaužívané a rozšířené, jejich použití v praxi je často velmi obtížné.
Nejkritičtějším krokem hodnocení účinnosti (efektivnosti) veřejných intervencí je návrh a správné
sestavení kritérií, která budou pro hodnocení použita. S ohledem na definici pojmů by vhodné
ukazatele měly vždy představovat podíl výstupů nebo výsledků a použitých vstupů. Diskutabilní
přístup k hodnocení efektivnosti bez použití poměrových ukazatelů byl použit například při hodnocení
rozvojové pomoci poskytované Českou republikou Srbsku (Tomšíková, L., Šilhánková, V., 2013)
pouze na základě sledování vybraných makroekonomických trendů a ukazatelů kvality života.
V současnosti se již ozývají i hlasy, že účinnost a účelnost projektů není možné přesně změřit a tedy
že tyto termíny ztrácejí svůj smysl (Kváča, V., 2010).
Hodnoty uvedených pojmů budou kalkulovány pro vybraný soubor žádostí (projektových návrhů)
ucházejících se o podporu z prostředků programu ROP Jihovýchod. S ohledem na problematiku
indikátorů používaných pro evaluaci ROP JV je zkoumaná oblast zúžena na typově srovnatelné
projekty. Vzhledem k zaměření posledních a počtu dostupných projektů byla zvolena podpora
výstavby a technického zhodnocení mateřských škol.
Cíle výzkumu a použitá metodika
Cílem příspěvku je identifikace korelace mezi účinností a účelností projektů. V ryze teoretické rovině
je poměrně jasné, že účinnost a účelnost projektů jsou dva zcela rozdílné pojmy. Pokud je projekt
realizován s velkým výstupem na jednotku investice (např. za málo peněz je postavena školka pro
velký počet dětí), ještě není rozhodnuto o jeho účelnosti (např. jestli tato školka bude dětmi opravdu
využívána). V praxi však lze předpokládat, že existuje pozitivní korelace mezi účinností a účelností
projektu. Silnou korelaci lze očekávat zejména u projektů financovaných z veřejných výdajových
projektů, které by měly respektovat principy 3E (tedy být jak účinné, tak účelné).
Účinnost projektů (E1) bude měřena jako poměr výstupů ke vstupům. Jako vstupy budou použity
celkové výdaje (TC) projektu k datu registrace projektu. Jako výstupy budou použity vybrané
indikátory výstupů (OI).
úč ( 1)=
indikátory výstupů (OI)
é ý ( )
Nejsnáze dostupné indikátory výstupů jsou monitorovací indikátory projektu dostupné v projektových
žádostech, případně v systémech pro monitorování programu (MONIT7+, eCBA). Pro měření
projektů ve zvolené oblasti (výstavba a technické zhodnocení mateřských škol) jsou používány
zejména indikátory 65.11.01 Plocha regenerovaných a revitalizovaných objektů určených pro
vzdělávání - města (m2
), 65.12.03 Plocha nově vybudovaných objektů pro vzdělávání (m2
) a 65.15.01
Plocha regenerovaných a revitalizovaných objektů určených pro vzdělávání - venkov (m2
).
Účelnost projektů je měřena prostřednictvím analýzy nákladů a výnosů, která je u projektů
ucházejících se o podporu z prostředků ROP JV prováděna standardizovaným způsobem (pro
zpracování socio-ekonomické analýzy je k dispozici sada oceněných dopadů, které jsou pro
hodnocené projekty povinně volitelné, vlastní výpočet a zpracování analýzy probíhá ve specializované
aplikaci). Klíčovým dopadem hodnocených projektů je počet uživatelů vybudované infrastruktury ve
všech letech hodnocení (použito referenční období 20 let). Jako ukazatel účelnosti projektu byl zvolen
index rentability kalkulovaný ze socio-ekonomického toku projektu (E2) jako podíl socio-ekonomické
čisté současné hodnoty (ENPV) a diskontované hodnoty celkových výdajů projektu (dTC).
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
404
úč ( )=
á č á č á ( )
é é ý ( )
Hodnocení účinnosti projektů
Na základě popisu projektů bylo vytipováno 59 projektů žádajících o podporu z prostředků ROP JV
na řešení výstavby nových nebo technické zhodnocení stávajících prostor s využitím pro předškolní
vzdělávání (mateřské školky). Kontrolou položkových rozpočtů jednotlivých projektů (data dostupná
v systému pro Finanční a ekonomické hodnocení projektu, k datu 10. 4. 2014) bylo ověřeno jejich
zaměření na výstavbu nebo technické zhodnocení objektů pro předškolní vzdělávání. Zvoleným
kritériem byl podíl rozpočtu v min. objemu 90% z celkových výdajů, resp. schopnost identifikace
výdajů výstavbu nebo technické zhodnocení projektů (celkem bylo vyřazeno 9 projektů zaměřených
např. na nákup vybavení, výstavbu hřišť nebo přístupových komunikací).
Dále byly u jednotlivých projektů na základě dat v MONIT7+ (výstupní sestava R18 Monitorovací
indikátory projektů, aktuální stav k 1. 4. 2014) ověřovány hodnoty výstupů tak, aby mohly vstoupit do
výpočtu účinnosti. Tento krok se ukázal pro celé hodnocení nejkritičtější. Přestože Národní číselník
indikátorů přináší poměrně jasnou definici použitých ukazatelů 65.11.01 Plocha regenerovaných a
revitalizovaných objektů určených pro vzdělávání - města (m2
), 65.12.03 Plocha nově vybudovaných
objektů pro vzdělávání (m2
) a 65.15.01 Plocha regenerovaných a revitalizovaných objektů určených
pro vzdělávání - venkov (m2
), v praxi se tyto hodnoty poměrně liší (definice indikátorů se
v dokumentech pro žadatele a příjemce nepodařilo dohledat).
Tab. 1: Definice indikátorů, občanská infrastruktura pro vzdělávání
indikátor definice
65.11.01
Počet m2
užitné plochy objektu, který bude v rámci realizace projektu rekonstruován /
revitalizován / regenerován a bude sloužit pro rozvoj vzdělávání ve městech (obcích nad
5000 obyvatel včetně). Tento indikátor lze naplnit pouze v souvislosti se stavební
rekonstrukcí (nedá se tedy použít, pokud dojde pouze k pořízení vybavení objektu). Při
rekonstrukci jen části objektu se uvádí jen plocha rekonstruované části (pokud bude
modernizováno jedno patro objektu, pak se uvádí užitná plocha daného patra, ne celková
užitná plocha objektu).
65.12.03
Počet m2
užitné plochy nově vybudovaných objektů pro vzdělávání. Tento indikátor lze
naplnit pouze v souvislosti s výstavbou (nedá se tedy použít, pokud dojde pouze k
pořízení vybavení objektu).
65.15.01
Počet m2
užitné plochy objektů, které byly v rámci realizace projektu rekonstruovány,
revitalizovány a regenerovány a budou sloužit pro účely vzdělávání obyvatelstva ve
venkovských oblastech = obce v rozmezí 500-4 999 obyvatel. Tento indikátor lze naplnit
pouze v souvislosti se stavební rekonstrukcí (nedá se tedy použít, pokud dojde pouze k
pořízení vybavení objektu). Při rekonstrukci jen části objektu se uvádí jen plocha
rekonstruované části (pokud bude modernizováno jedno patro objektu, pak se uvádí
užitná plocha daného patra, ne celková užitná plocha objektu).
Zdroj: Národní číselník indikátorů (stav k 31. 12. 2013)
Dle informací k projektům dostupných v systému pro Finanční a ekonomické hodnocení projektů
(zejména oddíl Stručný popis projektu a Popis technického řešení projektu) byly hodnoty uváděných
indikátorů ověřovány. Velký počet žadatelů do plochy objektů započítává i hřiště, travnaté a zpevněné
plochy, obslužné komunikace, apod. Případně liší se také definice plochy, některé projekty uvádí
v indikátorech zastavěnou plochu nebo celkovou plochu (správnou hodnotou indikátoru je užitná
plocha objektů). Do hodnocení byly zařazeny pouze projekty, kde bylo možné hodnoty indikátoru
ověřit nebo případně stanovit jejich správnou výši. Užitná plocha, která procházela pouze technickým
zhodnocením (dle různých přístupů označováno též jako rekonstruovaná / regenerovaná nebo
revitalizovaná plocha) byla vynásobena koeficientem „změna stavu“, který vyjadřuje míru
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
405
provedených stavebních úprav (koeficient je pro každý projekt dostupný v systému pro finanční a
ekonomické hodnocení projektů a pohybuje se stupnici od 0% - pouze vybavení po 100% totální
rekonstrukce). Výsledkem tak byl soubor 34 projektů s definovanou hodnotou indikátoru na výstupu vytvořená
užitná plocha pro předškolní vzdělávání (m2
). Jednotlivé projekty jsou ve výstupech
anonymizovány jejich přeznačením písmeny A až AH.
Obr. 1: Účinnost projektů (počet vytvořených m2
užitné plochy pro předškolní vzdělávání na
investici v objemu 100.000,- Kč)
Zdroj: vlastní zpracování
Jako jednotka ukazatele účinnosti E1 byl zvolen počet m2
vytvořených za využití investice v objemu
100.000,- Kč. Získané hodnoty se pohybovaly v rozmezí od 6,2 m2
/100.000,- Kč do 1,8 m2
/100.000,Kč
(vyjádřeno prostřednictvím jednotkových nákladů to představuje 16.095,- Kč/m2
až 55.802
Kč/m2
). Průměrná hodnota činí 3,9 m2
/100.000,- Kč (26.581,- Kč/m2
). Pro ilustraci byly hodnoty
srovnány s ukazateli průměrné rozpočtové ceny na měrovou a účelovou jednotku publikovanými ÚRS
Praha. Dle třídění JKSO byla použita hodnota pro budovy pro výuku a výchovu v objemu 5.413,-
Kč/m3
obestavěného prostoru (ÚRS Praha, 2013, s. 6). Částka byla dále upravena o DPH (všechny
hodnoty dat ve zkoumaném souboru jsou včetně DPH v základní sazbě) a převedena na jednotku
užitné plochy s využitím minimální hodnoty světlé výšky pro základní a střední školy 3300 mm
(Vyhláška č. 268/2009 Sb. o technických požadavcích na stavby ve znění 20/2012 Sb., §49, odstavec
1, bod b), s ohledem na definici této hodnoty jako „minimální“ nebyla použita hodnota 3000 mm
předepsaná pro mateřské školy (Vyhláška č. 268/2009 Sb. o technických požadavcích na stavby ve
znění 20/2012 Sb., §49, odstavec 1, bod b). Výsledná hodnota takto získané průměrné ceny na
jednotku užitné plochy činí přibližně 21.600,- Kč/m2
, při vyjádření ve smyslu ukazatele E1 potom 4,6
m2
/100.000,- Kč. Tuto hodnotu lze použít jako kriteriální hranici (požadovaná minimální hodnota) pro
identifikaci účinných (efektivních) projektů.
Hodnocení účelnosti projektů
Data za hodnocení účelnosti projektů jsou dostupná u všech projektů registrovaných v ROP JV.
Primárním požadavkem na výsledky socio-ekonomické analýzy těchto projektů je pozitivní dopad
vyjádřený kladnou hodnotou použitého ukazatele index rentability (ENPV/I > 0). Záporné hodnoty
indikují negativní dopad realizace projektu, nulová hodnota potom neutrální stav (realizace projektu
společnosti nic nepřináší, ale ani nebere).
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
406
Obr. 2: Účelnost projektů (ENPV/I)
Zdroj: vlastní zpracování
Průměrná hodnota zkoumaného vzorku se pohybuje kolem -8,8 %. Tento výsledek indikuje jak
poměrně nízkou kvalitu (viděno optikou ukazatelů CBA) předkládaných projektů, tak i nízkou váhu
hodnocení účelnosti při výběru projektů (ve sledované prioritní ose 3 je váha výsledků ekonomické
analýzy 22%). Extrémní hodnoty vzorku se pohybují mezi -123,8 % (dolní extrém) a +183,3 % (horní
extrém).
Výsledky
S ohledem na charakteristiku zkoumaných ukazatelů E1 (účinnost) a E2 (účelnost) je použit výpočet
Pearsonova korelačního koeficientu (vlastní výpočet včetně identifikace křivky trendu je zpracován
v prostředí Microsoft Excel). V dvojrozměrném bodovém grafu X,Y je účinnost (E1) vynesena na osu
y, účelnost (E2) na osu x. Získané hodnoty korelace (Pearson) činí pro celý soubor zkoumaných
projektů 0,29. Získaná hodnota potvrzuje velmi slabou pozitivní korelaci mezi účinností a účelností
projektů. Míra korelace však zůstává hluboko za očekáváním (očekávané hodnoty byly min. 0,6 až
0,7). Takto velmi slabá vazba může být zapříčiněna mnoha skutečnostmi od počátku projektové
přípravy až po konečné schválení projektu ke spolufinancování. Nejsignifikantnějším důvodem se jeví
malé zastoupení účinnosti a účelnosti v celkovém hodnocení projektů. Zatímco účelnost zabírá až
22 % ze sto-bodové hodnotící škály, účinnost bývá zastoupena jen v některých specifických kritériích,
obvykle s vahou 5 %. V případě evaluovaných projektů mateřských škol účinnost hodnocena nebyla.
Přitom projektu stačí obvykle k úspěchu překročit minimální hranici 50 bodů.
Poměrně výrazným překvapením je pohled na výsledky korelace zpracované odděleně za podpořené a
nepodpořené projekty. S ohledem na proces výběru projektů (přednost by měly mít ty účinnější a
účelnější) bylo možné očekávat, že korelace podpořených projektů bude výrazně vyšší, než
nepodpořených. Hodnocený soubor však vykazuje u podpořených projektů hodnotu shodnou
s hodnoceným souborem 0,29; u nepodpořených již poměrně silnou korelaci 0,6.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
407
Obr. 3: Korelace účinnosti (E1) a účelnosti projektů (E2)
Zdroj: vlastní zpracování
V souvislosti se zkoumáním účinnosti a účelnosti projektů je nutno aplikovat na hodnocený vzorek i
obecná pravidla pro projekty financované ze strukturálních fondů. Všechny podpořené projekty by se
měly nacházet v prostoru vpravo od linie minimální požadované hodnoty ENPV/I a současně nad
hranicí požadované minimální účinnosti definované průměrnými rozpočtovými ukazateli. Tuto
podmínku ze zkoumaného vzorku splňuje pouze 16% podpořených projektových návrhů.
Závěr
Největším problém hodnocení účinnosti a účelnosti projektů je absence srovnatelných dat, na základě
kterých by tyto projekty mohly být hodnoceny. I v případě návrhu jednotných ukazatelů je na příkladu
projektů z ROP JV patrné, že jejich srovnání je velmi obtížné a vyžaduje ověření všech položek pro
konkrétní projekty. Vlastní výsledky provedené analýzy potvrzují existenci velmi slabé korelace mezi
účinností a účelností projektů, jakkoli její hodnoty zůstávají hluboko za očekáváním. Dalším zjištěním
je poměrně nízká hodnota účinnosti a účelnosti podpořených projektů, požadované hranice pro obě
kritéria nesplňuje ani pětina z hodnoceného souboru. Pro aplikační praxi vyplývají z provedené
analýzy jednoznačná doporučení – zaměřit se na větší význam kritérií účinnosti a účelnosti pro výběr
projektů.
Literatura
[1] EVALSED., (2013) The resource for the evaluation of Socio-Economic Development - Source Book,
Evropská komise - DG Regional Policy, Brusel.
[2] KVÁČA, V., (2010) Funguje to, co děláme? aneb možnosti kontrafaktuálních evaluačních přístupů
zjišťování skutečných účinků veřejných politik. MPSV ČR, Dostupné na:
<http://cie.ireas.cz/download/workshop2a_prezentace.pdf>
[3] Národní číselník indikátorů, NOK MMR., (2013). Dostupné na: <http://www.strukturalni-
fondy.cz/cs/Fondy-EU/Narodni-organ-pro-koordinaci/Monitorovani-(1)/Monitorovani-vecneho-
pokroku/Narodni-ciselnik-indikatoru-aktualizace>
[4] Systém pro finanční a ekonomické hodnocení projektů eCBA 1.0, verze Jihovýchod, eCBA s.r.o., (2014).
Dostupné na: <https://online.ecba.cz/jihovychod>
[5] TOMŠÍKOVÁ, L., ŠILHÁNKOVÁ, V., (2013). Regional development and development assistance on
example selected country of the Balkan - Serbia. In 16th International Colloquium on Regional Sciences.
Conference Proceedings. Brno: Masarykova univerzita. pp. 344-351. ISBN 978-80-210-6257-3.
DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-6257-2013-42.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
408
[6] Vyhláška č. 268/2009 Sb. o technických požadavcích na stavby ve znění 20/2012 Sb.
[7] Výstupní sestava R18 pro ROP Jihovýchod monitorovacího systému strukturálních fondů MONIT7+.
[8] Zákon č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole ve veřejné správě a o změně některých zákonů (zákon o
finanční kontrole), v platném znění.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
409
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-6840-2014-51
SIGNIFICANCE OF EU FUNDS IN THE CREATION OF
SPORT AND RECREATION INFRASTRUCTURE IN POLAND
IN THE CONTEXT OF THE COHESION POLICY
JADWIGA BIEGAŃSKA
STEFANIA ŚRODA-MURAWSKA
ELŻBIETA GRZELAK-KOSTULSKA
Department of Urban Studies and Regional Development
Faculty of Earth Sciences
Nicolaus Copernicus University
 ul. Lwowska 1, 87-100 Torun, Poland
E-mail: jadwigab@umk.pl, steffi@umk.pl, grzelak@umk.pl
Annotation
The paper aims at analyzing the significance of EU funds in the creation of sport and recreation
infrastructure in Poland in the context of the Cohesion Policy. The research has been conducted on
the basis of data derived from the official websites of the Regional Operational Program for
Kujawsko-Pomorskie Voivodship 2007-2013 (ROP WKP). The information on applications approved
by the European Commission in the 2007-2013 programming period available at the websites have
been currently upgraded and monitored. In order to achieve the aim of a research analysis have
included all investments in sport and recreation infrastructure financed from EU funds. From
database, which contained 6,117 applications implemented under the Cohesion Policy, 227
applications related to sport and recreation infrastructure have been analyzed. It has been proved in
the paper that EU funds have contributed significantly to the creation of sport and recreation
infrastructure improving, among others, quality of life.
Key words
Poland, Cohesion Policy, EU funds, sport and recreation infrastructure, quality of life.
JEL classification: O21, R1, R5.
1. Introduction
Cohesion Policy pursued by the European Union (EU) supports all actions, which tend to align
economic and social conditions in all regions of the EU. The implementation of the Cohesion Policy
has been carried out through operational programs, i.e. financial support granted NUTS 3 regions
where per capita income does not exceed 75% of the EU average. The main objectives supported
within the Cohesion Policy are as follows: convergence (i.e. cohesion), improving the competitiveness
of regions, and European territorial cooperation. Among objectives mentioned above until 82% of
total financial support has been allocated to the convergence in the field of infrastructure development,
economic and population potential of the poorest regions.
Such proportions in financial support reflect the actual needs of regions benefiting from the EU aid.
We should remember that in the countries of Central and Eastern Europe (ECE), which have been
presently the main beneficiaries of the EU aid, since the end of the World War II until the beginning
of transition, most investments had been related to the development of industry (Szymańska, 2004).
As a consequence it has been observed the underdevelopment of infrastructure, especially social one,
in ECE countries compared to the countries of Western Europe.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
410
Infrastructure is the essential element of the space of every country. It creates appropriate conditions
for living and enables proper functioning of all sectors of economy. Additionally, level of
infrastructure development measured by various indicators is considered one of the most important
determinants of socio-economic development (Lijewski, 2004). The low or high degree of the
saturation of technical or social infrastructure may in fact hinder or stimulate most economic
initiatives and significantly affect the attractiveness of settlements (Frenkel, 1999; Szymańska,
Biegańska, 2011, 2012). Capital expenditure on infrastructure becomes the starting point for the
transformation of regions, the modification of the directions of population flows (as pulling and
pushing factor), growth in economic investments, more effective usage of tourist and recreational
advantages, but mainly for the improvement of quality of life (QOL) (cf. Heffner 2001, Bański 2008),
which besides the competitiveness of regions is one of the most important priorities of the EU
Cohesion Policy.
The concept of QOL which has been intensively developed within social sciences since 1970s
(Campbell, 1976; Campbell et al., 1976; Diener, Suh, 1997; Susniene, Jurkauskas, 2009; Wnuk,
Marcinkowski, 2012) has lately become the subject of the increasing interest of state and local
governments. In turn, improving quality of life and reducing disparities in the material and social
circumstances of the different groups of population is the primary objective of the contemporary
concepts of socio-economic development (GUS, 2013; Środa-Murawska, 2013).
Quality of life is one of important concepts widely discussed among the scientists (e.g., Susniene,
Jurkauskas, 2009; Trzebiatowski, 2011; Walczak, Tomczak, 2011; Wnuk, Marcinkowski, 2012),
practitioners and decision-makers of social life. However, the notion is significant, there has not been
still developed its universal definition. According to the most commonly used definition, proposed by
World Health Organization (WHOQOL Group, 1997: 1), ‘quality of life’ is
“individual’s perception of their position in life in the context of the culture and value systems in
which they live and in relation to their goals, expectations, standards and concerns. It is a broad
ranging concept affected in a complex way by the person’s physical health, psychological state, level
of independence, social relationships, personal beliefs and their relationship to salient features of
their environment.”
Considering quality of life most researchers distinguish its objective and subjective indicators/criteria
(Campbell, 1981; Trzebiatowski, 2011). Objective quality of life includes the conditions of the
existence of particular social groups, i.e. material life conditions, health, education, economic activity,
leisure time and social relations, personal safety, the quality of state and its ability to provide people
with basic rights and the manners of the implementation of rights, as well as the quality of natural
environment and the quality of infrastructure in the place of residence. In turn, subjective criteria
relate to the perception of quality of life. Therefore they are connected with satisfaction that people
gain from the various aspects of life as a whole, as well as from psychical well-being and experienced
emotional states (GUS, 2013).
Taking into account the objective and subjective criteria we can assume that infrastructure, including
sport and recreation one, may positively affect quality of life. Accessibility of sport and recreation
facilities, their equipment, the animation of sport and cultural events influence on the one hand the
quality of infrastructure, on the other hand, on way of spending leisure time and social inclusion.
Thus, the EU Cohesion Policy including investments among others in the field of sport and recreation
infrastructure has contributed to improving quality of life.
In the contemporary world sport is actually one of the most significant civilization, cultural and social
values (Ministerstwo Sportu, 2007). It is estimated that at the turn of 21st
century sport in various
forms was practiced or was connected with the activity of more than billion people in the World
(Godlewski, 2004, 2011). Sport as the field of life whose potential has been increasing has appeared
more and more often in the development documents of countries, regions and cities (Motek, Bogacka,
2012). The essential role of sport has been also noticed in the EU institutions. In “White Paper on
Sport” (Biała ksiąga na temat sportu, 2007), which is the result of the work of the European Council
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
411
widely consulted with Olympic committees, sport federations and the Member States since 2005,
attention is mainly focused on two aspects of sport: economic – connected with the role of sport in the
creation of economic growth and new jobs, and social – in which sport is treated as social
phenomenon stimulating such values as peace, tolerance, mutual understanding, and education. In this
sense, sport enables the achievement of strategic objectives within shaping active citizenship and wellbeing
in the EU states.
As noticed in the Strategy for the Development of Sport in Poland until Year 2015 (Strategia Rozwoju
Sportu w Polsce do Roku 2015, 2007), sport has not been the priority area of state policy in the recent
decades. It has resulted in the decrease in physical activity among society. According to the WHO
research (WHO, 2002, cf. Ministerstwo Sportu, 2007), only 7% of Poles take regular physical activity
and 48% - do not practice any physical activity or do it incidentally. Thus, despite the relatively high
popularity of sport and sport events, the advantages of physical activity are still underestimated or
unknown among Poles. Additionally, considering the increasing life expectancy of population (cf.
Grzelak-Kostulska, Hołowiecka, 2009, 2010; Biegańska, 2013) the observed trend is particular threat
to health and quality of life (Ministerstwo Sportu, 2007).
One of the main reasons of not enough physical activity among Poles has been noticed in the not
satisfying condition of sport infrastructure. In the years 1995-2007, i.e., before the National Cohesion
Strategy 2007-2013 started, 3,200 sport facilities had been completed. Anyhow, in accordance with
the opinion of the Ministry of Sport in Poland, even then facilities for qualified sport and recreation
activity did not fulfill European standards, neither in quantitative nor qualitative terms. Large part of
facilities was neglected and hardly accessible for persons with disabilities (Ministerstwo Sportu,
2007). Therefore, building modern sport infrastructure has been accepted as one of the priority
required actions.
2. Materials and methods
The study covers the years 2007-2013, i.e., when the National Cohesion Policy was implemented.
The research has been conducted in the Kujawsko-Pomorskie voivodship (WKP) (administrative
region of the 1st
order in Poland), which is located in the central part of Poland. The analyzed
voivodship is inhabited by 2.1 mln persons (10th
place among 16 voivodships in Poland), which
represents 5.4% of total Polish population number. The area of analyzed voivodship comprises 18.0
thousand sq. km, which constitutes as much as 5.7% of the total area of Poland (10th
place among 16
voivodships in Poland). According to the administrative division of Poland, the WKP includes 92
rural, 35 urban-rural and 17 urban gminas (administrative regions of the 3rd
order) (state as of 2013).
The research has been curried out on the basis of data derived from the official websites of the
Regional Operational Program for Kujawsko-Pomorskie Voivodship 2007-2013 (ROP WKP)
(http://www.mojregion.eu/regionalny-program-operacyjny-wojewodztwa-kujawsko-pomorskiego/oprogramie.html).
The information on applications (projects) approved by the European Commission in
the 2007-2013 programming period available at the websites have been currently upgraded and
monitored. The information has included as follows: full name of beneficiary, the title of application,
area where the application has been implemented, operational program, in which application has been
approved, value of financial support, and the total value of projects.
In the context of the Cohesion Policy, it should be noted that Poland, as one of the countries which
joined the EU relatively recently (2004), has tended to improve the condition and the accessibility of
infrastructure benefited firstly from the Instruments of Pre-Accession Assistance (IPA). In the years
2004-2006, the projects related to sport infrastructure were implemented mainly through such
instruments as Integrated Regional Operation Program, Sectoral Operational Program
‘Restructurization and Modernization of the Food Sector and Rural Development’ and seven programs
of transborder cooperation (Interreg) (Ministerstwo Rozwoju Regionalnego). Finally, in the years
2007-2013, Poland took part fully in the implementation of the Cohesion Policy. In this programming
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
412
period sport and recreation infrastructure might have been supported from the following programs:
Operational Program ‘Infrastructure and Environment’ and Rural Development Program for 2007-
2013 (Ministerstwo Rozwoju Regionalnego; Łączak, 2010). Great opportunities related to investments
in sport and recreation infrastructure were also offered by regional operational programs. What is
worth emphasizing, every voivodship in Poland within their own operational programs provided some
funds for this type of infrastructure (Ministerstwo Rozwoju Regionalnego).
The paper aims at analyzing the significance of EU funds in the creation of sport and recreation
infrastructure in Poland in the context of the Cohesion Policy.
In order to achieve the aim of research analysis has included all projects in sport and recreation
infrastructure financed from EU funds. From database which contained 6,117 applications
implemented under the Cohesion Policy in the WKP 227 applications related to sport and recreation
infrastructure have been considered. These applications have been analyzed in the context of the
degree of realization in the projects investment in sport and recreational infrastructure; operational
programs, in which the projects has been approved; beneficiaries, which achieved financial support for
the realization of the projects; value of financial support; and the total value of the projects.
3. Research results
The main objectives, which have been realized in RPO WKP in 2007-2013, have been: (a) the
improvement of voivodship competitiveness as the field of economic activity, investment location,
attractiveness for living and spending leisure time for residents and tourists, (b) the increase in the
competitiveness of the WKP economy, (c) the improvement of residents’ standard and quality of life.
The RPO WKP has been implemented through realization of eight main objectives defined as priority
axes. Among eight priority axes important position has been ascribed sport infrastructure, which has
been implemented and financed mainly within the development of social infrastructure and the
support for tourism development (Grzelak-Kostulska, Hołowiecka, 2013), and to the lesser extent in
the other axes. It is worth mentioning that support for sport infrastructure implemented in the WKP in
the years 2007-2013 has been also dictated by the observations made in the period of the
implementation of pre-accession funds in the years 2004-2006. Then the largest demand in
comparison with the allocation referred to (besides environment protection infrastructure, health
protection infrastructure, educational infrastructure) sport infrastructure (RPO WKP 2007-2013).
Among 6,117 applications approved in the WKP in the analyzed period 290, i.e., 5% of total their
number has concerned sport. In turn, in the total number of applications related to sport, 227
applications, i.e. 78.3% of all applications concerning sport, has been connected with investment in
sport and recreation infrastructure. Such proportions seem to confirm the notice about deficiency in
the accessibility and appropriate standard of sport infrastructure in the analyzed voivodship.
Most applications, i.e., 189 (83.3%), for investment in sport and recreation infrastructure in the
analyzed voivodship, has been accepted within Rural Development Program. It should be noted that
main beneficiaries in the program might have been rural areas and little towns, and financial support
for sport and recreation infrastructure might have been achieved after application within Axis 3 related
inter alia to quality of life (cf. Ministerstwo Rolnictwa i Rozwoju Wsi). It indicates that large demand
for this type of infrastructure is observed mainly in small-sized settlements. Besides Rural
Development Program, 38 applications have been accepted within the Regional Operational Program
of Kujawsko-Pomorskie Voivodship.
Applications related to sport and recreation infrastructure have been also analyzed by the degree of
realization in the project investment stricte in sport and recreational infrastructure. Among 227
applications, most of them, i.e., 132 (58.1%) have been fully intended for the realization of investment
in sport and recreation infrastructure, 94 applications (41.4%) - only partly and one application (0.4%)
- only in some little degree.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
413
In the research the structure of beneficiaries, which have achieved financial support for investment in
sport and recreation infrastructure in the WKP, has been also analyzed. As it has been shown in Table
1, the vast majority of applications related to sport and recreation infrastructure has been realized by
local government units, i.e. gmina, poviat (administrative region of the 2nd
order in Poland) and
voivodship, which in the years 2007-2013 acquired financial support from EU for 88.1% of all
analyzed projects. Against the background of local government units, the most active within
acquisition of EU funds have been gminas, which gained financial support for 82.8% of all analyzed
projects. Additionally, 5.3% of all applications related to sport and recreation infrastructure have been
realized by institutions for which sport is statutory activity, 4.8% by non-governmental organizations
(NGOs) active in sport, and 1.8% by private firms for which the main field of activity is sport.
Considering applications in the context of the type of beneficiary it should be emphasized that
dominant activity in this area observed among local government units, mainly gminas, has resulted
from their duties described in the regulations on local government. For example according to the Act
of 8 March 1990 on local government (published in Dz.U. 1990 No. 19) one of the duties of gmina
includes the fulfillment of the needs of community inter alia in physical activity, recreational areas
and sport facilities (cf. Basińska-Zych, Lubowiecki-Vikuk, 2010; Godlewski, 2011). As mentioned
above, large responsibility for the accessibility and high standard of sport and recreation infrastructure
ascribed local governments reflects also the vision of Ministry of Sport in Poland (cf. Ministerstwo
Sportu, 2007). It should be also noticed that local government units in the WKP applying actively for
EU funds among others for sport and recreation infrastructure, in the same projects often asked for
financial support for investment in the improvement of educational infrastructure and in the same time
the quality of educational services (their assumption has been that new or modernized sport and
recreation infrastructure should be a part of educational infrastructure) and for the tourist
infrastructure and in the same time the improvement of the quality of tourist services. The observation
has been confirmed by the data set in Table 1, on the basis of which we can conclude that local
government units in the analyzed voivodship against the background of the other beneficiaries has had
the largest number of applications related to sport and infrastructure approved but in the same time
they have implemented the lowest share of applications related fully to this type of infrastructure.
Tab. 1: Structure of applications related to sport and recreational infrastructure in the WKP in the
years 2007-2013 by beneficiary and degree of realization in the project investment in sport and
recreation infrastructure
Beneficiary A B1 B2 B3 C1 C2 C3 all**
Gminas 188 106 82 0 56.4 43.6 0.0 82.8
Poviats 6 2 4 0 33.3 66.7 0.0 2.6
Voivodship 6 4 2 0 66.7 33.3 0.0 2.6
Institutions 12 8 4 0 66.7 33.3 0.0 5.3
NGOs 11 8 2 1 72.7 18.2 9.1 4.8
Firms 4 4 0 0 100.0 0.0 0.0 1.8
Total 227 132 94 1 58.1 41.4 0.4 100.0
Explanation: A – number of all applications (projects); B1 – number of projects fully related to sport and
recreation infrastructure; B2 - number of projects partly related to sport and recreation infrastructure; B3 number
of projects only in some little degree related to sport and recreation infrastructure; C1 – percentage of
projects fully related to sport and recreation infrastructure (every beneficiary as 100%); C2 – percentage of
projects partly related to sport and recreation infrastructure (every beneficiary as 100%); C3 – percentage of
projects only in some little degree related to sport and recreation infrastructure (every beneficiary as 100%); D percentage
of projects related to sport and recreation infrastructure by beneficiary (all projects as 100%)
Source: Own elaboration on the basis of data derived from RPO WKP for the years 2007-2013
In order to analyze the significance of EU funds for the creation of sport and recreation infrastructure
we also considered the value of financial support for projects (in PLN) and the total value of projects
related to this type of infrastructure (in PLN) (Table 2).
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
414
Tab. 2: Structure of applications (projects) related to sport and recreation infrastructure in the
WKP in the years 2007-2013 by beneficiary and (A) value of financial support from EU for projects
(in PLN); (B) total value of projects (in PLN); (C) percentage of financial support from EU in the
total value of projects (in %)
Beneficiary A B C
Gminas 158,928,129 296,143,113 53.7
Poviats 20,302,661 37,829,372 53.7
Voivodship 48,979,346 181,484,967 27.0
Institutions 29,795,963 43,494,318 68.5
NGOs 4,993,682 98,64,141 50.6
Firms 1,606,709 2,833,376 56.7
Total 264,606,490 571,649,287 46.3
Source: Own elaboration on the basis of data derived from RPO WKP for the years 2007-2013
The value of the financial support of all analyzed projects approved and implemented in the WKP in
the years 2007-2013 has amounted to 264,606,490 PLN, i.e., 46.3% of the total value of financial
support in the projects related to sport and recreation infrastructure (and 3% of the financial support of
all projects implemented in the WKP). Among all beneficiaries the largest financial support
(158,928,129 PLN) for sport and recreation infrastructure has been gained by gminas, the largest value
has been also registered for the total value of their applications (296,143,113 PLN). In turn, the
highest share of financial support in the total value of applications related to sport and recreation
infrastructure have been achieved by institutions (68.5%), then by firms (56.7%), gminas (53.7%),
poviats (53.7 %), NGOs (50.6%), and voivodship (27.%).
4. Conclusion
In the following paper we have shown that EU funds have contributed significantly to the creation of
sport and recreation infrastructure in Poland. Considering fact that sport has not been the priority area
of state policy in the recent decades and responsibility for the provision and the high standard of sport
infrastructure has been mainly the part of the duties of local government units, especially of gminas,
which has to cope with other numerous statutory tasks, great interest in EU funds – unfortunately not
adequate to approved financial support, was observed during the implementation of pre-accession
instruments in the years 2004-2006. The next 2007-2013 programming period, connected with the
implementation of the National Cohesion Policy, has created new opportunities for the improvement
of sport and recreation infrastructure in Poland, including the Kujawsko-Pomorskie voivodship, and
has enabled to overcome the distance in the relation to Western European standards in this scope.
The greatest activity within the gain of the EU funds for the improvement of the accessibility and
standard of sport and recreation infrastructure has been observed in local government units, mainly in
gminas, which achieving financial support for this type of infrastructure have been tending to improve
competitiveness, create recognizable image, but first of all improve their residents’ quality of life, both
in objective and subjective dimensions, mainly in rural areas and little towns.
The development of sport as the important field of life having great social (e.g., for quality of life, the
accessibility of infrastructure and services), economic (especially within the creation of new jobs,
dynamic development of tourism) and branding (branding of cities, regions and countries) mainly
depends on the accessibility and the high standard of sport and recreation infrastructure. The
conducted research has shown that Poland as well as the Kujawsko-Pomorskie voivodship have been
on the best track to achieve the best results in this field, while implementing the EU cohesion policy.
References
[1] BAŃSKI, J., (2008). Wiejskie obszary sukcesu gospodarczego, Studia Obszarów Wiejskich, Wyd.
Bernardinum, Warszawa, XIV.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
415
[2] BASIŃSKA-ZYCH, A., LUBOWIECKI-VIKUK, A.P., (2010). Interwencjonizm samorządowy w
obszarze turystyki i rekreacji w wybranych państwach Unii Europejskiej, Oeconomia, vol. 9, iss. 4, pp. 25-
37. ISSN 2353-4435.
[3] Biała księga na temat sportu., (2007). Available at: <http://eur-lex.europa.eu/legal-
content/PL/ALL/;jsessionid=HMLYT9SQ1vJpkz7d1dkPBTnX1G0WVnqwCQnLswnyTdlZYYVGlklc!-
2095688871?uri=CELEX:52007DC0391>
[4] BIEGAŃSKA, J., (2013). Rural areas in Poland from a demographic perspective, Bulletin of Geography.
Socio-economic Series, iss. 20, pp. 7–22. DOI 10.2478/bog-2013-0008.
[5] CAMPBELL, A., (1976). Subjective measures of well-being, American Psychologist, iss. 2.
[6] CAMPBELL, A., (1981). The sense of well-being in America: recent patterns and trends, McGraw-Hill,
New York.
[7] CAMPBELL, A., CONVERSE, P., RODGERS, W., (1976). The quality of American life, Russel Sage
Fundation, New York.
[8] DIENER, E., SUH, E., (1997). Measuring quality of life: economic, social, and subjective indicators,
Social Indicators Research, 1997, vol. 40, iss. 1, pp. 189-216. ISSN 1573-0921. DOI
10.1023/A:1006859511756.
[9] FRENKEL, I., (1999). Infrastruktura wiejska w układach przestrzennych i jej wpływ na poziom życia
mieszkańców wsi. In Wpływ infrastruktury wiejskiej na stopę życiową mieszkańców (ze szczególnym
uwzględnieniem problemów biedniejszej części ludności), Wyd. IRWiR PAN, Warszawa, pp. 13-32.
[10] GRZELAK-KOSTULSKA, E., HOŁOWIECKA, B., (2009). Zmiany czasu trwania życia w Polsce na tle
Europy. In Przyszłość demograficzna Polski. Acta Universitatis Lodziensis. Folia Oeconomica,
Uniwersytet Łódzki, Łódź, iss. 231, pp. 491-512.
[11] GRZELAK-KOSTULSKA, E., HOŁOWIECKA, B., (2010). Przestrzenne zróżnicowanie czasu trwania
życia. In Zmiany obszarów miejskich i wiejskich w świetle wybranych analiz demograficznych i
funkcjonalno-przestrzennych, Wydawnictwo Naukowe Uniwersytetu Mikołaja Kopernika, Toruń, pp. 35-
50.
[12] GRZELAK-KOSTULSKA, E., HOŁOWIECKA, B., (2013). Fundusze strukturalne jako czynnik
stymulujący rozwój sektora turystycznego w regionie kujawsko-pomorskim. In Środki unijne w
gospodarce turystycznej, Uniwersytet Szczeciński, Szczecin, II, pp. 73-90.
[13] GODLEWSKI, P., (2004). Podmiotowość sportu a procesy globalizacyjne. In Podmiotowość w edukacji
ery globalnego społeczeństwa informacyjnego, Warszawa-Poznań, pp. 323-327.
[14] GODLEWSKI, P., (2011). Globalny i lokalny wymiar współczesnego sportu, Zeszyty Naukowe
Uniwersytetu Szczecińskiego, Ekonomiczne problemy usług, iss. 78, pp. 23-32.
[15] GUS., (2013). Jakość życia, kapitał społeczny, ubóstwo i wykluczenie społeczne w Polsce, Warszawa.
[16] HEFFNER, K., (2001). Transformacja układów osadniczych wsi a wielofunkcyjny rozwój obszarów
wiejskich. In Wieś i rolnictwo na przełomie wieków, Wyd. IRWiR PAN, Warszawa, pp.109-132.
[17] LIJEWSKI, T., (2004). Infrastruktura. In Fierla, I. (ed.), Geografia gospodarcza Polski, PWE, Warszawa,
pp. 246-284.
[18] ŁĄCZAK, A., (2010). Wsparcie budowy i modernizacji obiektów rekreacyjno-sportowych z funduszy
europejskich. In Studia Lubuskie, Tom VI, pp. 313-329.
[19] Ministerstwo Rolnictwa i Rozwoju Wsi. [online]. Available at: <http://www.minrol.gov.pl/pol/Wsparcie-
rolnictwa-i-rybolowstwa/PROW-2007-2013/Dzialania-PROW-2007-2013>
[20] Ministerstwo Rozwoju Regionalnego. [online]. Available at:
<https://www.mrr.gov.pl/aktualnosci/fundusze_europejskie_2007_2013/Strony/finansowanie_sportu_z_unijnyc
h_funduszy.aspx?N=T>
[21] Ministerstwo Sportu., (2007). Strategia Rozwoju Sportu w Polsce do Roku 2015, Warszawa.
[22] MOTEK, P., BOGACKA, E., (2012). Pozycja konkurencyjna Poznania w sporcie. In Pozycja
konkurencyjna Poznania wśród metropolii krajowych i międzynarodowych, Biblioteka Aglomeracji
Poznańskiej, Poznań, iss. 22, pp. 145-162.
[23] Narodowa Strategia Spójności. [online]. Available at:
<http://www.funduszeeuropejskie.gov.pl/wstepdofunduszyeuropejskich/strony/nss.aspx, DoA: 21 March 2014>
[24] Regionalny Program Operacyjny Województwa Kujawsko-Pomorskiego. [online]. Available at:
<http://www.mojregion.eu/regionalny-program-operacyjny-wojewodztwa-kujawsko-pomorskiego/oprogramie.html,
DoA: 21 March 2014>
[25] Regionalny Program Operacyjny Województwa Kujawsko-Pomorskiego na lata 2007-2013. [online].
Available at: <http://www.mojregion.eu/tl_files/mojregion/dokumenty-
rpo/Wazne%20dokumenty/Dokumenty%20programowe/Zal%20do%20uchwaly%2070-1519-
11%20z%20dn.%2014.12.2011%20_zm%20RPO%20WK-P%202011.pdf, DoA: 1 April 2014>
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
416
[26] SUSIENE, D., JURKAUSKAS, A., (1999). The Concepts of Quality of Life and Happiness – Correlation
and Differences. In Inzinerine Ekonomika-Engineering Economics(3), Work Humanism, pp 58-66. ISSN
1392-2785
[27] SZYMAŃSKA, D., (2004). Changes in the Employment structure and the functions of Polish towns in the
years 1984-2000. Current Politics and Economics of Russia, Eastern and Central Europe, vol. 19, iss. 4,
pp. 7-27.
[28] SZYMAŃSKA, D., BIEGAŃSKA, J., (2011). Obszary wiejskie w Polsce w świetle analizy wybranych
elementów infrastruktury i mieszkalnictwa. In Regionalne zróżnicowanie rozwoju społecznogospodarczego
na obszarach wiejskich, Bogucki Wydawnictwo Naukowe, Poznań, iss. 14, pp. 57-74.
[29] SZYMAŃSKA, D., BIEGAŃSKA, J., (2012). Infrastructure's and housing's development in the rural areas
in Poland - some problems. Journal of Infrastructure Development, vol. 4, iss. 1, pp. 1-17. DOI
10.1177/0974930612449533.
[30] ŚRODA-MURAWSKA, S., (2013). Przestrzenne zróżnicowanie poziomu rozwoju społecznogospodarczego
Niemiec, Nierówności społeczne a wzrost gospodarczy, Uniwersytet Rzeszowski, Rzeszów,
iss. 31, pp. 308-317.
[31] TRZEBIATOWSKI, J., (2011). Jakość życia w perspektywie nauk społecznych i medycznych –
systematyzacja ujęć definicyjnych, Hygeia Public Health, vol. 46, iss.1, pp. 25-31.
[32] Ustawa o samorządzie terytorialnym z dnia 8 marca 1990 r. [online]. Available at:
<http://isap.sejm.gov.pl/Download;jsessionid=E7961239290E8F4FFBC0ADD1964BA777?id=WDU1990
0160095&type=2>
[33] WALCZAK, M., TOMCZAK, M., (2011). Poczucie jakości życia jako efekt zaspokojenia potrzeb
psychologicznych i zróżnicowania motywacji do aktywności fizycznej, Zeszyty Naukowe Uniwersytetu
Szczecińskiego, Ekonomiczne problemy usług, iss. 78, pp. 219-240.
[34] WHO., (2002). The world health report 2002 - Reducing Risks, Promoting Healthy Life, Geneva.
[35] WHOQOL., (1997). Measuring Quality of Life. [online]. Available at:
<http://www.who.int/mental_health/media/68.pdf>
[36] WNUK, M., MARCINKOWSKI, J.T., (2012). Jakość życia jako pojęcie pluralistyczne o charakterze
interdyscyplinarnym, Problemy Higieny i Epidemiologii, vol. 93, iss. 1, pp. 21-26.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
417
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-6840-2014-52
REGIONAL DISPARITIES IN USE OF FUNDS FROM
OPERATIONAL PROGRAM ENVIRONMENT IN THE
CZECH REPUBLIC
REGIONÁLNÍ DISPARITY ČERPÁNÍ PROSTŘEDKŮ
Z OPERAČNÍHO PROGRAMU ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ V ČESKÉ
REPUBLICE
ING. VERONIKA ŠRANKOVÁ
Katedra regionální ekonomie a správy
Ekonomicko-správní fakulta
Masarykova univerzita
Depart. of Regional Economics and Administration
Faculty of Economics and Administration
Masaryk University
 Lipová 41 a, 602 00 Brno, Czech Republic
E-mail: 253657@mail.muni.cz
Annotation
An unsatisfactory environmental situation is one of the reasons of unsteady regional development and
emergence of regional disparities in the Czech Republic. The article is aimed at the regional
disparities in the use of the financial resources from the Operational Program Environment in the
Czech Republic in the programing period 2007 – 2013. The analysis is based on the dependence
between the data from Ministry of Environment of the Czech Republic that are published during the
implementation of the Operational Program Environment and the regional statistical data from the
Czech Statistical Office focused on environmental issues. Results show that the allocation of the
financial resources from the Structural Funds is distributed quite unevenly along the individual
regions NUTS 3 in the Czech Republic. Moreover, some regions NUTS 3 show funding
disproportional with the state of their environment. Consequently, differentiation between regions
might deepen in the future.
Key words
regional disparities, Operational program Environment, structural funds, environment, NUTS 3
Anotace
Neuspokojivý stav životního prostředí je jedním z důvodů nerovnoměrného regionálního rozvoje a
vzniku regionálních disparit v České republice. Příspěvek se zaměřuje na regionální rozdíly v čerpání
finančních prostředků z Operačního Programu Životní Prostředí v České republice v programovém
období 2007 – 2013. Analýza je založena na závislosti mezi daty Ministerstva Životního Prostředí,
které jsou publikovány během realizace Operačního Programu Životní Prostředí a údaji
z regionálních statistik Českého statistického úřadu, zaměřených na environmentální problematiku.
Výsledky ukazují, že přidělování finančních prostředků ze Strukturálních Fondů je rozloženo zcela
nerovnoměrně mezi jednotlivými kraji České republiky. Navíc, některé kraje vykazují financování
nevyvážené se stavem jejich životního prostředí. Tudíž by se mohly nerovnosti mezi regiony
v budoucnu prohlubovat.
Klíčová slova
regionální disparity, Operační program Životní prostředí, strukturální fondy, životní prostředí, kraje
JEL classification: Q53, R58
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
418
Introduction
The European Cohesion Policy is based on a financial solidarity between the regions of the European
Union Member States. Through the European policy of economic and social cohesion, the European
Union is trying to achieve steady economic and social development of these regions. This policy is
mainly focused on the poorer regions which receive the most of the support. Within help of the
Structural Funds, the resources are allocated with the intention to reduce social and economic
disparities between regions.
Any disparity is generally understood as an inequality, diversity or difference in certain phenomenon.
Regional (spatial) disparities reflect differences in expression level of intensity of the investigated
economic phenomenon observed in the regions of the country (OECD, 2002). In the regional context,
the Ministry of regional development CZ defines regional disparities as unjustified regional
differences in the level of economic, social and environmental development. This definition also
reflects the areas (economic, social and environmental) in which regional disparities may arise.
According the segmentation of the horizontal perspective of regional disparities, the area of
environmental issues belong to spatial disparities which are associated with positional relationships in
the wider context of geographic, natural, transport and technical conditions. Disparities in
environment are fundamental in reflecting the actual state of environment and they are measurable by
objective and subjective indicators. (Alois Kutscherauer et all, 2010)
In the terms of disparities, the objectives of the regional policy in the Czech Republic are focused on
reducing unfavorable regional differences and supporting development of specifically problematic
territories. (Žítek, Klímová, 2008) One of the main reasons of the uneven development of regions and
emergence of regional disparities in the Czech Republic is a persistently unsatisfactory environmental
situation (especially in regions: Moravia-Silesia and the North-West, large cities – Prague, Brno,
Plzen, Usti nad Labem, Pardubice-Hradec Kralove). (MRD, 2007) It is reasonable that the regional
policy also tries to find a solution to the insufficient quality of the environment. The Operational
Program Environment (OPE) represents the possibility to finance environmentally based projects and
thereby to improve the quality of the environment in the Czech Republic.
Objectives and methods
The article is focused on the regional disparities in use of financial resources from OPE in the Czech
Republic in programing period 2007 – 2013. The analysis is aimed at monitoring the regional
disparities between regions NUTS 3 in financing from OPE and the chosen indicators of the quality of
environment. Due to differences in economic development and the subsistent interregional
discrepancies at the regional level is likely that the possibility of co-financing from OPE could show a
regional diversity. The regional policy is based on principle of concentration, which means that
greater part of the financial resources from the Structural Funds are concentrated on the
poorest regions with the most difficulties.(ec.europe.eu) Considering this fact, the financial resources
from OPE should be allocated to the regions with the greatest problems, in terms of the individual
components of the environment and according to the state of environment in these regions.
The aim of the article is to evaluate regional disparities in the use of financial support from the OPE,
which funds activities to improve quality of environment in the Czech Republic. The purpose of the
OPE should be to reduce the regional disparities, in terms of the quality of environment. The intention
is to find out if the financial support from Structural Funds in frame of OPE is concentrated in regions
with the greatest problems in terms of the state of environment, or if the location of the approved
projects is random and the allocation is affected by other factors. The analysis is based on dependence
of the regional statistical data from the Czech Statistical Office (CZSO) on the data from the Ministry
of Environment of the Czech Republic (MoE), which is responsible for the program implementation.
Initial data for the analysis are the amount of subsidy of approved projects allocated to the regions
NUTS 3 in the Czech Republic (beside Priority axis 8 Technical assistance). For comparison with
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
419
subsidy one economic indicator (regional GDP per capita) and several environmental indicators were
selected (investment in environment, number of industry companies, share of cleaned waste water
from water discharge into sewer, share of population supplied with water from conduit, population
overexposure to high concentration of PM10 - particulate matter 10 micrometer – highest 24 hour
concentration, waste production of industry companies, area of protected natural areas). The aim of
the analysis is to determine if there is any connection between the state of the environment in the
individual regions and utilization of the financial subsidies from OPE and if it is possible to find a
relationship with the economic development of regions. The analysis provides information if the
financial resources of the OPE are concentrated in the most affected areas in terms of the environment.
1. The Operational Program Environment
The Operational Program Environment (OPE) is one of the thematic operational programs included in
the Convergence objective and in terms of the financial resources it is the second biggest Czech
operational program. OP Environment contains 8 priority axes dividing the operational program into
logical units, which are further elaborated through areas of intervention, or even sub-areas of
intervention to define what types of projects may be supported under the respective priority axis.
The OP Environment is focused on improving the quality of the environment and thereby the health of
the population. It contributes to improving the quality of the air, water and soil; deals with waste
management and industrial pollution; supports landscape cultivation and use of renewable energy
sources as well as the construction of the infrastructure for environmental education and awareness.
(MoE, 2013)
The total allocation of the financial resources for OP Environment from the European Funds is 4.92
bn. EUR, which amounts to approximately 18.4% of all resources assigned for the Czech Republic
from the EU funds. 85.7% of the allocation of financial resources is funded from the European
Regional Development Fund (ERDF - 702 482 212 EUR) and 14.3% of financial resources from
Cohesion Fund (CF - 4 215 384 886 EUR). The Managing Authority for the OP Environment is the
Ministry of the Environment of the Czech Republic (MoE) which is responsible for the program
implementation and the intermediate body is State Environmental Fund (SEF). (MoE, 2013)
Figure 1 depicts the share of the individual priority axes of the Operational Program Environment, the
data are based on programing document (MoE, 2013).
Fig. 1: Share of the Individual Priority Axes of the Operational Program Environment
1. Improvement of water management
infrastructure and reduction of floods risk
2. Improvement of air quality and reduction of
emissions
3. Sustainable use of energy sources
4. Improvement of waste management and
rehabilitation of old ecological burdens
5. Limitation of industrial pollution and
environmental risks
6. Improvement of state of nature and landscape
7. Development of infrastructure for
environmental education, consultancy and
awareness raising
8. Technical assistance
Source: Ministry of Environment 2013, own design
In the OPE a total number of 17 481 projects with the request for support of almost 11 bn. EUR was
received from the beginning of the period until the end of 2012. By the end of the year 2012 the
projects in the amount of 5.3 bn. EUR were recommended for funding, from which the projects
40.4%
12.9%
13.7%
15.8%
1.2% 12.2%
0.9% 2.9%
1
2
3
4
5
6
7
8
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
420
amounting to 4.3 bn. EUR were rejected or withdrawn by the applicants and the projects in the amount
of EUR 1.2 billion were in the process of assessment and evaluation. In the end of 2012 the projects in
the amount of 91 % of the allocation of the whole programming period were recommended for
funding. The situation is worse with the projects with the decision of grant of subsidy. In the end of
2012 the decision of grant of subsidy was issued for 59 % of the recommended projects to 40 % of
allocation (2.3 bn. EUR). For this reason, there is a risk that by the end of 2013 part of the liability
could be automatically cancelled. (MoE, SEF, 2013). Table 1 shows the financial allocation of the
OPE. Currently the approved projects comprise almost the whole allocation from the Structural Funds,
but the amount of paid out funds implicate only 27% of a total allocation of approved projects.
Tab. 1: Financial allocation of the Operational Program Environment 2007 - 2013
Priority
axis
Fund
Community
contribution (CZK)
Approved projects
(CZK)
Approved
projects (%)
Approved projects paid
out funds (CZK)
1 CF 54 565 880 627,44 53 477 008 274,15 98,00% 25 122 984 061,65
2 CF 17 400 966 788,80 16 785 712 879,66 96,46% 3 010 621 875,75
3 CF 18 466 332 115,28 17 768 675 774,52 96,22% 12 881 881 209,73
4 CF 21 307 306 282,64 17 849 330 672,91 83,77% 9 672 470 398,69
5 ERDF 1 663 020 654,96 1 375 070 046,90 82,69% 595 545 705,99
6 ERDF 16 448 189 758,00 14 041 396 424,83 85,37% 6 716 367 004,39
7 ERDF 1 164 901 484,32 1 058 140 991,20 90,84% 594 114 027,80
8 CF 3 929 675 457,68 N/A N/A N/A
In total CF+ERDF 134 946 273 169,12 122 355 335 064,17 90,67% 33 471 000 222,35
In total
CF
CF 115 670 161 271,84 105 880 727 601,24 91,54% 50 687 957 545,82
In total
ERDF
ERDF 19 276 111 897,28 16 474 607 462,93 85,47% 7 906 026 738,18
Financial amounts are converted at the exchange rate of 31.3.2014 - 27.44 CZK/EUR
Source: Ministry of Environment: Operational Program Environment – Program document 2013, List
of approved projects 2014, own design and calculations
2. Disparities in use of financial subsidies from OPE
Differences in the economic development and subsistent regional discrepancies in the regions NUTS 3
could influence the use of Structural Funds from OPE and therefore regional disparities may occur. It
should be noted that the location of the implementation of the projects may not always correspond
with the municipality of the project, whereas large segment of the beneficiaries are municipalities
usually carrying out activities of projects on their territory.
From the graphically expressed differentiation of the regions NUTS 3 (fig. 2), in terms of total subsidy
of approved projects, it is evident that South-Moravian, then Central Bohemia and Moravian-Silesian
regions received the highest amount of financial resources from OPE. In case of South-Moravian
(10.4 bn. CZK) and Central Bohemia (9.5 bn. CZK) region, the amount of structural help is affected
by the Priority axis 1, which is focused on improvement of condition of both surface and underground
water, the quality and supply of the population's drinking water and reduction the risk of floods. This
priority axis has the biggest community contribution (40.4% of whole allocation) and represents the
relevant share of allocation (43.7% of all subsidies of all approved projects) in the most of the regions.
The Priority axis 2, which is aimed at improvement of air quality and reduction of emissions,
represent the most important share on total subsidy in Moravian-Silesian region (6.7 bn. CZK).
Because the condition of air pollution is very critical in Moravian-Silesian region, extensive subsidy
for improvement of the air quality responds to the needs of this region.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
421
The least of structural help is concentrated to Karlovy Vary region (2.6 bn. CZK) and Prague (3.2 bn.
CZK), although some regions in Karlovy Vary region are considered as regions with concentrated
state support and Prague with the highest concentration of industry belongs to the polluted areas in the
Czech Republic. Whole territory of Usti nad Labem region (7.1 bn. CZK) belongs to regions with
concentrated state support and areas with polluted environment, but its amount of subsidy is only half
of total subsidy in Moravian-Silesian region.
The major segment in most of the regions represents also the Priority axis 4 (focused on waste
management rehabilitation of existing ecological burdens), Priority axis 3 (aimed at renewable energy
sources) where the relative share of total subsidies is considerable in all regions. Slightly significant
share comprise the Priority axis 6 (focused on prevention of reduction of the biodiversity and increase
of the ecological stability of the landscape).
Fig. 2: Map of total subsidy allocated to regions NUTS 3 in OPE 2007- 2013
Source: Own design and calculation based on data from MoE, 2014
Figure 3 shows variation (standard deviation) in the relative representation of the regions on the total
subsidy in frame of the priority axis. The lowest variability among the regions is shown by Priority
axis 3, which means the relative equability in use of the funds across the Czech Republic. Priority axis
4 distribution is also relatively even between regions NUTS 3. The highest variability is in Priority
axis 2, which is caused by almost 40% share on subsidy in Moravian-Silesian region.
Fig. 3: Variability of regions NUTS 3 in priority axis OPE 2007 - 2013
Source: Own design and calculation based on data from MoE, 2014
The following figure (fig. 4) shows relationships between economic and environmental indicators and
the subsidy of approved projects supported under the respective priority axis of OPE. Due to the
0%
10%
20%
1 2 3 4 5 6 7
Variation
Priority axis
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
422
availability of relevant statistical data from CZSO, it is possible monitor only selected indicators on
the regional level NUTS 3.
Fig. 4: Relationships between selected indicators and use of Structural Funds in OPE in NUTS 3
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
423
PHA - The capital city Prague, JHC - South Bohemia region, JHM - South-Moravian region, KVK - Karlovy
Vary region, HKK - Hradec Kralove region, LBK - Liberec region, MSK - Moravian-Silesian region, OLK Olomouc
region, PAK - Pardubice region, PLK - Plzen region, STC - Central Bohemia region, ULK - Usti nad
Labem region, VYS - Vysocina region, ZLK - Zlin region
Source: Own design and calculation based on data from MoE, 2014 and CSZO 2007 - 2012
The first monitored dependence is the relationship between the regional GDP per capita (Prague with
GDP per capita 771 773 CZK is omitted for better comparison) and the amount of subsidy of
approved project. From the figure (a) it is obvious that the financial support is concentrated in the
regions with higher regional GDP. Although there is no strong dependence between these two
indicators, it is questionable whether these regions (especially South-Moravian and Central Bohemia
regions) really need the financial assistance to a considerable extent.
The figure (b) determines the relationship between the investment in the environment (national
resources) and the resources from the Structural Funds. If it could be assumed that the national funds
reflect the real needs of the individual regions NUTS 3 in the field of environment, then the funding
from the OPE is allocated randomly without significant regularity. It is evident that MoravianSilesian,
Central Bohemia and South-Moravian regions are more successful in request for financial
resources from OPE than other regions, despite the fact they are receiving almost 35% of national
resources invested in environment during period 2007 – 2012.
The only monitored indicator which shows strong dependence on the total approved subsidies is the
number of industrial companies (figure c). Since the result of concentrated industrial production leads
to environmental pollution, the financial resources from the Structural Funds are more allocated to the
regions with intensive industrial production.
Figure (d) shows how the subsidy in the Area of intervention 1.1 focused on reduction of water
pollution is related to share of the cleaned waste water from water discharged into sewer. Although
almost all regions embody that more than 90% water is cleaned, the subsidy of area of intervention 1.1
is allocated randomly among the regions NUTS 3. In comparison with other regions NUTS 3
Vysocina with only 87% cleaned water does not get as much financial resources as it is needed.
Figure (e) determines relation between share of population supplied with water from conduit and the
financial resources from the Structural Funds to the Area of intervention 1.2 aimed at drinking water
quality improvement. From the figure it is obvious that the amount of funds rises with declining
supply of water. Only South-Moravian region shows the highest subsidy, even if it does not belong to
regions with compelling problems of water supply.
The next figure (f) represents the relationship between population overexposure to high concentration
of PM10 and structural help from the Area of intervention 2.2 focused on reduction of emissions.
Although the resources are allocated quite randomly, most of the funds are concentrated to MoravianSilesian
region with extremely critical state of air pollution.
The figure (g) shows that allocation to Area of intervention 4.1 aimed at waste management rises with
increasing waste production of industry companies among the regions NUTS 3. Exceptions are
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
424
Moravian-Silesian region and Prague, waste production of which is much higher than the rest of the
regions and the allocated subsidy does not respond to the tendency of the other regions.
The last figure (h) determines the funding of the Priority axis 6 and the protected nature areas in the
regions. Subsidy of the Priority axis 6 generally reflects the area of protected areas in each region.
Despite of this, South-Moravian and Central Bohemia region apply for more resources than other
regions, in frame of protected areas. The Priority axis 6 has relatively diversified range of supported
activities but the presence of protected areas plays a relatively important role.
Conclusion
The allocation of the financial resources from the Structural Funds on the projects focused on
improvement of the quality of the environment is distributed quite unevenly along the regions NUTS 3
in the Czech Republic. These regions embody considerable regional disparities in use of funds from
the Operational Program Environment, although the purpose of the OPE should be to reduce regional
disparities in terms of quality of the environment. Regarding to the principle of concentration, the
funds from OPE should be allocated to the regions with the significant environmental problems, but
the initial analysis suggests that the funding does not always follow this principle. In addition, some
regions NUTS 3 are more successful in use of the financial assistance from the Structural Funds in
comparison with the state of the environment in these regions. Therefore, the differentiation between
the regions might deepen in the future.
References
[1] Czech Statistical Office., (2014). Public database. [online]. [cit. 2014-04-04]. Available at:
<http://vdb.czso.cz/vdbvo/en/uvod.jsp>
[2] European Comission., (2014). Regional Policy. [online]. [cit. 2014-04-04]. Available at:
<http://ec.europa.eu/regional_policy/how/principles/index_en.cfm>
[3] GaREP. Methodic support of regional development in the Czech Republic, (2014). [online]. [cit. 2014-04-
04]. Available at: <http://www.regionalnirozvoj.cz/index.php/diskuze.437/items/definice-pojmu-
disparita.html>
[4] KUTSCHERAUER, A., AT ALL., (2010). Regional Disparities. Disparities in the Regional Development,
their Concept, Identification and Assessment. Ostrava: EkF VŠB-TU. ISBN: 978-80-248-2335-5.
[5] Ministry of Environment of the Czech Republic, State Environmental Fund., (2013). OPE: Annual report
for year 2012 [online]. [cit. 2014-04-04]. Retrieved from WWW: <http://www.opzp.cz/soubor-ke-
stazeni/49/14862-vyrocni_zprava_opzp_2012_vc_priloh.pdf>
[6] Ministry of Environment of the Czech Republic., (2013). Operational Program Environment – Program
document [online]. [cit. 2014-04-04]. Available at: <http://www.opzp.cz/soubor-ke-stazeni/51/15458-
pd_opzp_brezen_2014.pdf>
[7] Ministry of Environment of the Czech Republic., (2014). OPE: List of beneficiaries to date 31. 1. 2014
[online]. [cit. 2014-04-04]. Available at: <http://www.opzp.cz/sekce/504/prehledy-schvalenych-projektu/>
[8] Ministry of Regional Development of the Czech Republic., (2007). National strategic reference framework
of the Czech Republic 2007 – 2013. [online]. [cit. 2014-04-04]. Retrieved from WWW:
<http://www.strukturalni-fondy.cz/getmedia/dffd7e3a-7026-4b63-b6d9-b0eac30b581d/Narodni-
strategicky-referencni-ramec-EN-cervenec>
[9] OECD. Geographic Concentration and Territorial Disparity in OECD Countries., (2002). Paris: OECD
Publications Service, 2002.
[10] ŽÍTEK, V., KLÍMOVÁ V. Regionální politika. Brno: Masarykova univerzita, 2008. ISBN 978-80-210-
4761-7.
This paper was created as a part of the specific research project no. MUNI/A/0768/2013 “The
theoretical-methodological basis of regional assessment of development projects and their
verification on the selected examples“ at Masaryk University.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
425
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-6840-2014-53
VEŘEJNÁ PODPORA MALÁ A LOKÁLNÍ
STATE AID LOCAL AND SMALL
ING. RADKA MICHLOVÁ
Katedra regionálních studií
Národohospodářská fakulta
Vysoká škola ekonomická v Praze
Department of Regional Studies
Faculty of Economics
The University of Economics
 Nám. W. Churchilla 4, 130 67 Praha,Czech Republic
E-mail: radka.michlova@seznam.cz
Anotace
Snahou článku je představit koncept veřejné podpory, jež je nepříliš diskutovaný, navzdory faktu, že je
všeobecným pravidlem ovlivňujícím toky veřejných zdrojů všech států evropského společenství a jejich
obyvatel. Veřejná podpora, tj. podpora, jež vykazuje určité selektivní znaky a je poskytována
z veřejných zdrojů je neslučitelná s vnitřním trhem Společenství.
Aplikace unijní legislativy je demonstrována na úzkém vymezení veřejné podpory s cílem prokázat
nejednoznačnost definice a paradoxy ve využití v našem systému.
Klíčová slova
veřejná podpora, veřejné subjekty, projekt EU
Annotation
The aim of the article is to introduce the less discussed concept of state aid, which affects the public
resources of all European countries and its residents. State aid is an aid that is selective and is
provided from public sources. It is incompatible with the internal market of the European Union.
Application of EU legislation in Czech Republic is demonstrated on a narrow definition of state aid in
order to demonstrate the definitions, which is not clear, and paradoxes in use.
Key words
state aid, public autonomies, EU project
JEL classification: R58
Úvod
Podstatou článku je shrnutí základních pravidel veřejné podpory, jež je obsahově rozsáhlý koncepční
nástroj uplatňovaný a vymahatelný na území Evropské unie a jejíž aplikace je v České republice
nejčastěji vnímána v rámci kohezní politiky.
Uplatnění základních principů veřejné podpory popisované v tomto článku je pro všechny subjekty
veřejné správy shodné. Zúžení polemiky veřejné podpory demonstrované dále uvedeným příkladem
na územní rozpočty je v podstatě zjednodušením problematiky, která na základních principech
rozhodování představí nejasnosti v aplikaci veřejné podpory.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
426
1. Vymezení veřejné podpory
Předkládaná práce je zaměřená na problematiku veřejné podpory1
(z angl. překladu state aid, dále jen
veřejná podpora nebo také VP) v souladu s unijním právem. Veřejná podpora, vymezená článkem 107
Lisabonské smlouvy (původně Článek 87 Smlouvy o ES) je podpora poskytována v jakékoli formě
státem a ze státních2
prostředků, které narušují nebo mohou narušit hospodářskou soutěž tím, že
zvýhodňují určité podniky, nebo určitá odvětví výroby, či ovlivňují obchod mezi členskými zeměmi.
Takto vymezená podpora je neslučitelná s vnitřním trhem společenství. (Evropská unie, 2010). Pro
neslučitelnost s vnitřním trhem je důležitý předpoklad, že poskytované zdroje jsou zdroji z veřejných
rozpočtů (tj. národní, regionální, municipální, veřejných bank, ale i strukturálních fondů apod.).
Vymezení, dané článkem 107 Lisabonské smlouvy, uvedené výše tvoří limitní hranice veřejné
podpory, jež je svým obsahem jednoznačně pojmově determinující, ale zároveň aplikačně vágní. Je
třeba zdůraznit, že takto určená veřejná podpora zahrnuje také daňové úlevy, dary nemovitostí,
výpůjčku nemovitostí, prodej za cenu nižší než tržní či dokonce vzdání se práva nebo prominutí
pohledávky apod., a to vše z vymahatelnosti pohledu unijního práva, nikoliv české legislativy
(Pospíšil, 2010). Veřejná podpora je všeobecným nástrojem uplatňovaným ve všech členských státech
EU.
Veřejná podpora, pokud je vnímána, je především chápána v rámci konkrétního použití strukturálních
fondů v jednotlivých cílech podpory. V rámci operačních programů, v základě zakotveno již
v implementačních dokumentech, je uvedeno vymezení (v širším smyslu dle čl. 107 Smlouvy) a
uplatnění VP v daném programu. V dokumentech jsou uvedeny výjimky z tohoto pravidla3
, jež je
možné využít v daném programu, tzn., že na konkrétní situace splňující podstatu výjimky, je možné
získat veřejné zdroje, i když projekt/aktivita splňuje alespoň jednu ze základních definic VP.
Neefektivitu ale i průkaznost rozvoje a růstu, jakožto důsledku v rámci současného konceptu veřejné
podpory, si uvědomuje i Evropská komise, proto její ambicí je racionalizace a modernizace tohoto
pojetí a právního vymezení. V květnu 2012 vydává sdělení pod názvem: „Modernizace státní podpory
v EU“ (Evropská komise, 2012), jež dává prostor k širšímu dialogu zúčastněných stran. Jedním z bodů
tohoto dokumentu je: „Tato podpora bude nejlépe sloužit hospodářskému růstu pouze tehdy, bude-li
se zaměřovat na odstranění tržního selhání, a bude-li tedy doplňovat soukromé investice, nikoli je
nahrazovat. Žádoucí cíle, které si veřejná politika klade, dosáhne státní podpora efektivně pouze
tehdy, bude-li mít motivační účinky4
, tj. bude-li příjemce podpory podněcovat k výkonu činností, do
kterých by se bez této podpory nepouštěli.“ (Evropská komise, 2012, str. 4)
Evropská komise se tímto snaží o naplnění důsledné kontroly, jejímž cílem je zabránění mrhání
veřejnými prostředky vytěsňováním investic v tržním prostředí. Veřejná podpora by měla být
směřována tam, kde bude znamenat jednoznačný přínos, což v konečném důsledku s sebou nese
nutnost konkrétního vymezení tržního selhání.
1
Veřejná podpora (VP) je definována v článku 107 Smlouvy takto: „nestanoví-li tato Smlouva jinak, jsou
s vnitřním trhem neslučitelné jakékoliv formy podpory poskytované státem nebo ze státních prostředků (pozn.
autora: jedná se o prostředky regionální, místní, národní apod.), které zvýhodňováním určitých podniků nebo
určitých odvětví výroby narušují soutěž nebo hrozí narušením soutěže, pokud nepříznivě ovlivňují obchod mezi
členskými státy.“ Obecné znaky VP jsou: 1) podpora je poskytnutá z veřejných zdrojů, 2) udělení podpory
přináší výhodu pro daný podnik nebo odvětví výroby, 3) podpora je selektivní – zvýhodňuje určité podniky nebo
odvětví výroby, 4) podpora narušuje nebo hrozí narušením hospodářské soutěže a ovlivňuje obchod mez
členskými státy (zde se nehledí na to, zda v dané oblasti existuje tzv. relevantní trh, a jako další hledisko se poté
bere v potaz ovlivnění obchodu mezi členskými státy).
2
pojem státní v textu nahrazován pro tuto práci ekvivalentním pojmem veřejný
3
pravidlem je neslučitelnost s vnitřním trhem
4
Motivační efekt je jedno z aplikačních pravidel poskytování výjimek z VP. Příjemce veřejné podpory musí
prokázat motivační efekt, čímž je myšleno, že podpora napomáhá rozvoji regionu a bez jejího získání by
rozvojová aktivita nemohla vzniknout (Regionální rada regionu soudržnosti Střední Čechy, 2013)
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
427
2. Aplikační případ
Aplikační případ bude představen na bázi užšího vymezení pojetí veřejné podpory za pomoci
dotovaného projektu ze Strukturálních fondů. Vezměme příklad Regionálního operačního programu
Severozápad, jež je nad rámec svých vymezených regulí blíže determinován rozsahem podpory
v regionu NUTS II Severozápad (kraj Karlovarský a Ústecký) - příhraniční region. Představovaný
projekt směřuje svých obsahem do oblasti podpory 4.1 Budování a rozvoj atraktivit a infrastruktury
cestovního ruchu.
Předmětem projektu je rekonstrukce památkově chráněného objektu se zachováním jeho historické
podstaty a využitím pro jedinečné výstavní a galerijní prostory. Žadatelem, resp. příjemcem podpory
je veřejný subjekt prostřednictvím své neziskové příspěvkové organizace. Základním cílem projektu je
rekonstrukce a zpřístupnění architektonicky a památkově cenného objektu pro obyvatele a hosty
Karlovarského kraje. Vedle tohoto základního cíle projekt sleduje i vybudování uměleckého centra s
mezinárodní působností s důrazem na fotografické umění a multimediální technologie.
Projekt byl zařazen mezi projekty se sníženou podporou v rámci ROP, tudíž splňuje definiční znaky
veřejné podpory (bližší vysvětlení níže). Program omezuje výjimky z veřejné podpory, kterými jsou
regionální investiční podpora, notifikovaná podpora a služby obecného veřejného zájmu. V takových
případech je podpora limitována na 40% z celkových způsobilých výdajů (resp. 50%, či 60%
v závislosti na velikosti subjektu5
). V tomto případě je tedy dotace (40%) z veřejných prostředků,
zbylá hodnota nákladů projektu (60%) opět hrazena veřejnými zdroji. (ROP Severozápad, 2010)
Veřejná podpora u tohoto projektu byla stanovena na základě splnění těchto definičních znaků:
podpora je poskytnuta z veřejných zdrojů a podpora narušuje, nebo hrozí narušením hospodářské
soutěže a ovlivňuje obchod mezi členskými státy (bez ohledu na relevantní trh). Tímto bylo
jednoznačně řečeno, že lokalizace projektu v blízkosti hranice a jedinečnost projektu (myšleno
unikátní zaměření vystavovaných objektů) je důvodem pro vyčlenění z možnosti „plnohodnotného
dotování“. Ona ojedinělost a výjimečnost projektu, která s sebou nese pravděpodobnost návštěv
zahraničními turisty (podstata cestovního ruchu - návštěvnost meziregionální a nadnárodní), je
hlavním důvodem pro domnělý předpoklad hrozby narušení mezinárodního obchodu. Procentní
snížení kofinancování takového projektu je pro veřejný sektor, resp. žadatele, kterým je provozně
dotovaná příspěvková organizace územního celku, takřka existenční.
Je tedy otázkou, zda by měla být dána přednost potenciálu příležitosti, jež by mohl region výrazně
prorůstově (minimálně z hlediska cestovního ruchu) podpořit, či z opatrnosti před narušením
evropského obchodu v oblasti kultury a intuitivního vnímání raději omezit výši poskytnuté podpory.
Naopak v případě jednoznačného využití veřejné podpory na příkladu projektu výstavby lyžařského
vleku v Krušných horách veřejným subjektem v komparaci se shodnou aktivitou vytvářenou
soukromým sektorem, si můžeme představit paradoxy veřejné podpory (výjimku v podobě regionální
investiční podpory) pro veřejný sektor (územní samosprávu).
Aktivita vykazuje jednoznačně prvky podnikatelského plánu s cílem zisku. Veřejná podpora je
naplněna v základních definicích, tj. poskytnutí zdrojů z veřejných prostředků, selektivita podpory
(zvýhodnění jednoho odvětví) a hrozba narušením hospodářské soutěže či mezinárodního obchodu na
příkladu snížení provozních nákladů oproti konkurenci.
Na tomto místě je důležité uvést nutnost prokázání motivačního efektu příjemce dotace, jež napomáhá
rozvoji regionu a bez jejího získání by rozvojová aktivita nemohla vzniknout. (Regionální rada
regionu soudržnosti Střední Čechy, 2013). Soukromý sektor, je podněcován k realizaci aktivity
primárně budoucím ziskem a dále možností dalšího rozvoje, společenskou prestiží apod. Naopak
55
Velký podnik 40%, střední podnik 50% a malý podnik 60%, při čemž veřejný subjekt (územní samospráva) je
vždy považován za podnik velký
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
428
u samosprávy nelze motivační efekt jednoznačně prokázat, neboť z principů svého fungování
(definovaných zákonem) není předurčena k tomu, aby jejím cílem byl zisk, ale svými aktivitami
hierarchizuje rozpočtové priority a investiční potřeby obce.
Pokud samospráva realizuje aktivity, kterých by byl schopen soukromý sektor za pomoci motivačního
efektu, pak nejenže vytěsňuje soukromé investice, ale zároveň mění priority rozvojových projektů
přesunem zdrojů z rozpočtu. Veřejná podpora je v tomto případě neefektivní a popírá smysl
motivačního efektu.
Závěr
Objektivní zhodnocení veřejné podpory, resp. naplnění definičních znaků veřejné podpory přísluší na
našem území Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, pro který se stává problematika veřejné
podpory jednou z pilířů jejich činnosti. Ovšem i tato instituce se ve výčtu typových příkladů podpory,
u nichž není patrné ovlivnění obchodu mezi členskými státy (viz. Aplikační příklad) omezuje na
nejednoznačné využití adjektiv „malé“ a „lokální“. Pod tímto je myšleno, že cílem podpory jsou
„malá a lokální muzea či galerie, malé vysoké školy, městské domy na malém městě“ apod. (ÚOHS,
2014). Tímto se veřejná podpora stává selektivní a diskriminující.
Koncept veřejné podpory je definován jako univerzální pravidlo pro všechny státy evropského
společenství. Obecná platnost a vymahatelnost se vytrácí se zaváděním výjimek, rozličných výkladů
a stanovisek (což je mimo jiné ambicí článku) tohoto pravidla, čímž dochází ke ztrátě univerzálnosti
všeobecného normativu alespoň pro veřejný sektor, resp. pro územní samosprávu. Další otázkou je
intervence do tržního prostředí municipalit či krajů v případě příjmu veřejné podpory na projekty, jež
generují zisky. Finanční toky provozní fáze pak nemusí být nastaveny v souladu s tržní hodnotou,
čímž opět projekt zakládá veřejnou podporu. S tímto souvisí otázky, zda by tyto subjekty vůbec měly
či neměly podnikat, ve smyslu hospodářské činnosti.
Nicméně celý koncept veřejné podpory je složitější a zasahuje do všech činností veřejné správy, než je
zde naznačeno. V současné době nenalézáme kvalitní legislativní oporu v národním právním řádu
a také převládá nízká informovanost zastupitelských orgánů široce atomizovaného systému obcí na
území České republiky.
Diskuze nad touto problematikou by se také měly zaměřit nad racionalitou veřejné podpory alespoň ve
smyslu příjmu ze strukturálních fondů pro veřejné subjekty (municipality, kraje, jimi zřízené
příspěvkové organizace apod.), k čemuž by mohl i tento článek přispět.
Literatura
[1] Evropská komise., (2012). Modernizace státní podpory v EU. In Sdělení komise Evropskému parlamentu,
Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů. V Bruselu dne 8.5.2012.
COM(2012) 209 final.
[2] Evropská unie., (2010). Smlouva o Evropské unii a smlouvy o fungování Evropské unie. Lucemburk: Úřad
pro publikace Evropské unie. ISBN 978-92-824-2572-5.
[3] POSPÍŠIL, P., MÜLLER, K., (2010). Vybrané problémy práva veřejné podpory z praxe územních
samosprávných celků [online]. iHNed. Praha, 19. 11. 2010. [cit. 2011-10-13] Dostupné z:
<http://pravniradce.ihned.cz/c1-48223960-vybrane-problemy-prava-verejne-podpory-z-praxe-uzemnich-
samospravnych-celku>
[4] Regionální rada regionu soudržnosti Střední Čechy. Veřejná podpora [online]. Praha. Leták pro žadatele.
[cit. 2013-10-19] Dostupné z: <http://www.strukturalni-fondy.cz/getmedia/3a99fb56-6e62-4adc-a76e-
f0aa1f908310/verejna_podpora-pdf_3a99fb56-6e62-4adc-a76e-f0aa1f908310.pdf>
[5] ROP Severozápad., (2010). Veřejná podpora [online]. 22. 11. 2010. [cit. 2014-4-14] Dostupné z:
<http://www.nuts2severozapad.cz/pro-zadatele/verejna-podpora>
[6] ÚOHS. Případy, kdy bylo, resp. nebylo shledáno naplnění některého z definičních znaků veřejné podpory.
In Definiční znaky veřejné podpory [online]. [cit. 2014-4-14] Dostupné z:
<http://www.uohs.cz/download/Sekce_VP/VP_update/4_Priklady_cinnosti.doc>
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
429
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-6840-2014-54
JIHOMORAVSKÝ A MORAVSKOSLEZSKÝ KRAJ
V CELOSTÁTNÍM TELEVIZNÍM ZPRAVODAJSTVÍ:
VYBRANÉ ASPEKTY
SOUTH MORAVIAN AND MORAVIAN-SILESIAN REGION IN
NATIONAL TV REPORTING: SELECTED ASPECTS
DOC. ING. JAN SUCHÁČEK, PH.D.1
ING. VÁCLAV FRIEDRICH, PH.D.2
ING. PETR SEĎA, PH.D.2
ING. TEREZA BENÍŠKOVÁ1
1
Katedra regionální a environmentální ekonomiky
2
Katedra matematických metod v ekonomice
Ekonomická fakulta
Vysoká škola báňská - Technická univerzita Ostrava
1
Depart. of Regional and Environmental Economics
2
Department of Mathematical Methods in Economics
Faculty of Economic
VŠB-Technical University of Ostrava
 Sokolská třída 33, 701 21 Ostrava, Czech Republic
E-mail: jan.suchacek@vsb.cz, vaclav.friedrich@vsb.cz
petr.seda@vsb.cz, tereza.beniskova@vsb.cz
Anotace
Ačkoliv televizní zpravodajství představuje značně důležitou kategorii, jeho prostorové implikace
bývají často opomíjeny. V tomto článku se pokoušíme prozkoumat vybrané aspekty televizních portrétů
Jihomoravského a Moravskoslezského kraje. Cílem článku je tematická analýza a komparace
příspěvků z celostátních televizních zpravodajství vztažených k Jihomoravskému a Moravskoslezskému
kraji. Tyto regiony jsou charakterizovány rozdílnými kvalitami, což se odráží také v televizním
zpravodajství. Zatímco témata vztažená k Moravskoslezskému kraji byla především hospodářského a
environmentálního charakteru, pro Jihomoravský kraj bylo typických více témat zachycujících život
tohoto regionu. K vyjádření rozdílů v televizním zpravodajství vztaženém k oběma zkoumaným
regionům se ukázala jako užitečná korespondenční analýza.
Klíčová slova
NUTS III regiony, Moravskoslezský kraj, Jihomoravský kraj, média, TV zprávy, korespondenční
analýza, gatekeeping
Annotation
Albeit TV reporting constitutes enormously important category, its spatial implications are often
neglected. In this article we will attempt to examine selected aspects of TV portrayals of South
Moravian and Moravian-Silesian regions. The objective of this article is to analyse and compare the
thematic contributions of national TV reporting related to South Moravian and Moravian-Silesian
regions. These regions can be characterised by different qualities, which finds its projection also in
TV reporting. While the topics related to Moravian-Silesian region proved to be mainly of economic
and environmental character, in case of South Moravia the researched themes were much more
motley. To express differences in TV reporting related to both examined regions, correspondence
analysis turned out useful.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
430
Key words
NUTS III regions, Moravian-Silesian Region, South Moravian Region, media, TV news reporting,
correspondence analysis, gatekeeping
JEL classification: R10, M30, B50
1. Úvod
21. století bývá často a oprávněně nazýváno stoletím informací. Uspokojování informačních potřeb v
současné době představuje důležitou oblast, která dokonce bývá přirovnávána k uspokojování
fyziologických potřeb. Méně pozornosti bývá obvykle věnováno informacím v prostorovém průmětu.
To se týká také reflexe života měst a regionů České republiky ve sdělovacích prostředcích.
Sdělovací prostředky zprostředkovávají informace selektivně, zobrazují tedy pouze dílčí výseče
značně komplexní reality. Obyvatelstvo je tak nejen informováno, ale zároveň je usměrňováno jeho
chování a vnímání reality. Mnozí lidé, ať už uvědoměle či neuvědoměle, dokonce přijímají médii
vnucené názory či preference. Děje se tak prostřednictvím akcentace (agenda-setting) anebo ignorace
(agenda-cutting) určitých témat, způsobem interpretace jevů a událostí a také jejich vysvětlením a
hodnocením, což má kromě jiného fatální vliv také na otázku územní image a potažmo tvorbu
mentálních map.
Posláním sdělovacích prostředků by mělo být poskytovat objektivní, ověřené, vyvážené, přesné a
nestranné informace o událostech v jednotlivých teritoriích. Současná média však fungují spíše jako
spolutvůrci prostředí, ve kterém žijeme. Již zmíněné strategie agenda-setting či agenda-cutting jsou
přitom v hojné míře využívány (Sucháček, 2013).
Je přitom velmi důležité, že pouze málokdo bude mít čas a energii dobírat se pravdy a snažit se dostat
až k základním zdrojům informací poskytovaných sdělovacími prostředky. Takto se snižuje možnost
kontroly, zdali média naplňují své poslání, tedy objektivní a nezaujaté zpravodajství. Vedle toho je
kvalita informace značně závislá na způsobu interpretace a vysvětlení událostí či jevů (Sucháček a
Seďa, 2011).
V této souvislosti je důležitá koncepce gatekeepingu neboli procesu výběru informací vpuštěných do
sdělovacích prostředků. Výběr událostí pro zpracování a zařazení do mediálních relací má určitá
rutinní pravidla (Galtung a Ruge, 1965). Tito autoři určili několik faktorů, které v součinnosti s
novinářskou rutinou předurčují událost ke zpravodajskému zpracování:
 Frekvence - událost vyvinutá během jednoho dne má větší šanci stát se zprávou než událost
rozvíjející se delší časový úsek
 Jednoznačnost - jasnější událost (povodeň) má větší šanci být zprávou než ta vyžadující vysvětlení
(např. postupná eroze půdy)
 Etnocentrismus - čím je událost více blízká hodnotám dané kultury (v Evropě např. stávka,
fotbal), tím spíše se stane zprávou než kulturně nesrozumitelná událost (např. islámský svátek)
 Souznění - čím více událost vychází vstříc přáním a tužbám publika (i nevědomým), tím spíše se
stane zprávou
 Překvapení - čím je událost nečekanější (např. atentát), tím spíše se stane zprávou.
 Kontinuita - pokud o události už média jednou informovala, roste pravděpodobnost, že o ní budou
informovat znovu
 Vztah k elitním národům - o sněhové kalamitě v USA, Číně či Rusku se bude informovat spíše
než o kalamitě v Mongolsku
 Vztah k elitním osobám
 Personalizace - události, které lze převést na vyprávění o osobnostech, zejména vlivných a
slavných, se spíše stanou zprávou
 Negativita - čím je událost negativnější, tím spíše bude sdělovacími prostředky zachycena
 Práh pozornosti - ostatní faktory musí mít určitou základní míru intenzity
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
431
Předchozí výzkumy realizované na datech z ČR mimo jiné ukázaly, že počet na kraje orientovaných
příspěvků vztažený vůči počtu obyvatel v celostátním televizním zpravodajství klesá s narůstající
vzdáleností příslušného krajského města od Prahy (Sucháček, Seďa a Friedrich, 2013a). Ukázalo se
také, že struktura příspěvků soukromých televizí nese významnou obsahovou podobnost a značně se
odlišuje od příspěvků ve veřejnoprávní České televizi (Sucháček, Seďa a Friedrich, 2013b) a že se
mediální obrázek krajských měst vyznačuje velmi nediferencovaným charakterem (Sucháček, 2013).
2. Cíl a metody
Empirická analýza byla provedena na datech zakoupených od společnosti Media Tenor, s.r.o. Tato
společnost se zabývá systematickou a kontinuální analýzou mediálních zpráv v České republice a
nabízí tedy komplexní analytické služby zaměřené na obsahovou analýzu médií. Z tohoto pohledu je
možné analyzovat jak kvalitativní tak kvantitativní aspekty příspěvků v médiích. Společnost Media
Tenor, s.r.o. poskytuje své služby především soukromým společnostem, politickým stranám, PR
agenturám, lokálním vládám, výzkumníkům, ale také editorům médií.
V tomto příspěvku jsou analyzovány příspěvky televizního zpravodajství tří největších televizních
stanic v České republice. Konkrétně se jedná o následující večerní zpravodajské relace: Události a
Události, komentáře vysílané Českou televizí, Zprávy TV prima a Televizní noviny TV Nova. Náš
výzkum pokrývá období od roku 2004 do roku 2011. Je tedy možné získat základní pohled na
vývojové tendence během tohoto období.
Náš výzkum je zaměřen na obsahovou strukturu příspěvků, které se objevují v televizním
zpravodajství a jsou vztaženy k NUTS III regionům v České republice. Cílem článku je tematická
analýza a komparace příspěvků z celostátních televizních zpravodajství vztažených
k Jihomoravskému a Moravskoslezskému kraji. Pro účely tohoto příspěvku byla formulována základní
výzkumná hypotéza H1:
Existuje významný rozdíl mezi tematickým zaměřením příspěvků celostátních televizních médií
v Moravskoslezském kraji a Jihomoravském kraji.
Pro ověření této výzkumné hypotézy byla využita metoda korespondenční analýzy. Korespondenční
analýza je vícerozměrná deskriptivní statistická metoda navržená původně Hirschfieldem, viz
(Hirschfield, 1935) a později rozvedena Greenacrem, viz (Greenacre, 1983), která umožňuje
determinovat vzájemný vztah mezi dvěma či více kategoriálními proměnnými v kontingenční tabulce
nebo soustavě tabulek.
Základní podoba korespondenční analýzy představuje algoritmus, který zkoumá korespondence mezi
řádky a sloupci kontingenční tabulky. Tyto řádky a sloupce představují kategorie (hodnoty) dvou
obvykle nominálních proměnných, mezi kterými předpokládáme závislost (asociaci). Kontingenční
tabulka má rozměr m nx , kde m je počet sloupců (hodnot první proměnné) a n pak představuje počet
řádků (hodnot druhé proměnné) v kontingenční tabulce. Samotná kontingenční tabulka je vhodná
k tomu, abychom mohli změřit a testovat míru asociace mezi proměnnými. Základní mírou asociace
mezi oběma proměnnými je takzvaná chí-kvadrát (χ2
) statistika, ze které vychází neparametrický
Pearsonův chí-kvadrát test nezávislosti. K dalším testům a ukazatelům v kontingenční tabulce patří
například Fisherův exaktní test (v případě maločetných souborů) nebo Cramerův koeficient
kontingence, viz (Meloun, 2006).
Princip korespondenční analýzy spočívá v rozložení chí-kvadrát statistiky vypočítané z kontingenční
tabulky v ortogonální faktory. Vzhledem k tomu, že korespondenční analýza je pouze deskriptivní
technikou, je možné ji aplikovat bez ohledu na to, zda je chí-kvadrát statistika významná či nikoliv.
Pokud je počet kategorií relativně vysoký a předpoklady chí-kvadrát testu nejsou splněny, není tento
test schopen detekovat závislost mezi proměnnými jednoznačně.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
432
Metoda korespondenční analýzy je schopna zobrazit vztah mezi dvěma proměnnými z kontingenční
tabulky také graficky, a to vytvořením dvourozměrného grafu pro dva nejsilnější ortogonální faktory
(tzv. dimenze) vzniklé rozkladem chí-kvadrát statistiky. Korespondenční graf nám dovoluje
vizualizovat vzájemný vztah mezi kategoriemi každého znaku zvlášť i obou znaků navzájem. Jinými
slovy, s pomocí empiricky odvozených dimenzí je možné v prostoru vidět, které kategorie jsou
v prostoru umístěny blízko sebe a které naopak daleko. To znamená, že je vidět, které jednotlivé
kategorie daných proměnných jsou si podobné a které nikoli.
Korespondenční analýzu je možné využít pro nominální, ordinální a také intervalová data, ačkoli
vytváření diskrétních kategorií ze spojitých proměnných se nedoporučuje. Vzhledem k tomu, že
v typické kontingenční tabulce jsou data v řádcích a sloupcích v podobě nesetříděných kategorií,
obvykle se pracuje s nominálními proměnnými.
3. Výsledky
Statistická analýza byla pro účely tohoto příspěvku provedena na datech reprezentujících jednotlivé
příspěvky v televizním zpravodajství tří největších televizí v České republice vztažené k regionům
NUTS III v období od dubna 2004 do prosince 2011. Všechny příspěvky byly rozděleny do celkem 30
tematických kategorií, které byly sloučeny z důvodu snadnější interpretace do 10 pilířů (sociální,
environmentální, ekonomický, vzdělávání, veřejný sektor, evropský a mezinárodní, bezpečnost,
nehody, sport a justice). Celkově je za celou Českou republiku vyhodnoceno a kategorizováno 54 667
příspěvků, z toho 4660 příspěvků (8,5 % z celkového množství) se týká kraje Moravskoslezského a
5717 příspěvků (10,5 %) pak kraje Jihomoravského. Z datového souboru byly pro potřeby
korespondenční analýzy vybrány pouze příspěvky, které se týkají NUTS III regionů Moravskoslezský
a Jihomoravský kraj.
Data byla analyticky zpracována v podobě kontingenčních tabulek (pilíř x kraj), při využití metody
korespondenční analýzy. Veškeré výpočty byly provedeny v prostředí programů MS Excel a IBM
SPSS Statistics.
3.1 Popis dat
V prvním kroku naší analýzy jsme původních 30 tematických kategorií z datového souboru získaného
od společnosti Media Tenor, s.r.o., rozdělili do 10 tematických pilířů za účelem zjednodušení jejich
interpretace. V Tab. 1 jsou uvedeny procentuální podíly jednotlivých tematických pilířů v uvedených
dvou krajích vyjádřeny v podobě kontingenční tabulky podmíněných sloupcových relativních četností.
Tab. 1: Procentuální podíly jednotlivých tematických pilířů v jednotlivých krajích
Kraj
Celkem
Jihomoravský
kraj
Moravskoslezský
kraj
Tematický pilíř
sociální pilíř 21,5% 15,8% 18,9%
environmentální pilíř 4,2% 6,5% 5,2%
ekonomický pilíř 8,3% 14,1% 11,0%
správa věcí veřejných 8,7% 5,6% 7,2%
výzkum a vývoj, vzdělávání 1,8% 1,0% 1,5%
evropský a mezinárodní kontext 2,3% 1,0% 1,6%
bezpečnostní pilíř 29,5% 27,5% 28,5%
nehody, události 16,2% 24,1% 19,8%
spravedlnost 5,8% 3,5% 4,8%
sportovní pilíř 1,7% 0,9% 1,4%
Celkem
100,0%
(5717)
100,0%
(4660)
100,0%
(10377)
Zdroj: vlastní zpracování
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
433
Srovnáme-li procentuální podíly obou krajů, je zřejmé, že tematické profily obou krajů jsou podobné.
V obou krajích dominují tematické pilíře sociální, bezpečnostní a nehody, události. Naopak
největšímu nezájmu médií se v obou krajích „těší“ tematické pilíře výzkum, vývoj a vzdělávání,
evropský a mezinárodní kontext a sportovní. Přesto je mezi oběma kraji určitý rozdíl v mediálním
zájmu, což prokáže i test provedený v následujícím odstavci. V Jihomoravském kraji je nadprůměrný
zájem (tedy zájem výrazně vyšší než průměr obou krajů) věnován například pilíři spravedlnosti,
sociálnímu nebo správě věcí veřejných, v Moravskoslezském kraji jsou zdůrazňovány mimo jiné pilíře
ekonomický, environmentální nebo nehody a události. (Tyto závěry graficky potvrzuje také výsledek
korespondenční analýzy – viz dále).
Dalším krokem naší analýzy tedy bude kvantifikace potenciální závislosti mezi kraji a tematickými
pilíři z Tab. 1 v podobě chí-kvadrát testu nezávislosti a Cramerova koeficientu kontingence. Výsledky
jsou uvedeny v Tab. 2.
Tab. 2: Měření závislosti v kontingenční tabulce
hodnota volnost p-hodnota
Pearsonův Chí-kvadrát test 190,625 9 0,000
Cramerův koeficient kontingence ,136
Rozsah souboru 10377
Zdroj: vlastní zpracování
Na základě výsledků Pearsonova chí-kvadrát testu nezávislosti je možné konstatovat, že existuje
statisticky významná závislost mezi tematickými pilíři a oběma zkoumanými kraji. Hodnota
Cramerova koeficientu kontingence identifikuje však pouze slabou míru závislosti, což souhlasí s výše
učiněným závěrem, že tematické profily obou krajů jsou podobné. Získané výsledky testu nás nicméně
opravňují k využití nástroje korespondenční analýzy, která byla popsána v kapitole 3.
3.2 Výsledky korespondenční analýzy
Za účelem grafické prezentace závislosti mezi jednotlivými tematickými pilíři a oběma regiony byla
zvolena metoda korespondenční analýzy, která je tvořena dvěma dimenzemi a je tedy zobrazena ve
dvourozměrném prostoru, viz Obr. 1. Korespondenční analýza rozkládá chi-kvadrát statistiku do dvou
ortogonálních faktorů (dimenzí) a vystihuje téměř 87 % informací z původní kontingenční tabulky,
což je hodnota relativně vysoce nadprůměrná.
Z výsledků na Obr. 1 vyplývají některé poměrně zřejmé vztahy mezi jednotlivými tematickými pilíři a
kraji. Kolem obou krajů se seskupily tematické pilíře, které jsou danému kraji blízké, resp. výrazně
bližší než druhému kraji. Moravskoslezský kraj, který lze identifikovat v pravé dolní části Obr. 1, je
těsně svázán zejména s ekonomickým a environmentálním pilířem, ale také zprávami, které se týkají
nehod a událostí.
Jihomoravský kraj se na Obr. 1 naopak nachází v jeho levé horní části. Pro tento kraj je typické těsné
spojení s pilířem spravedlnosti, sociálním a sportovním pilířem, ale také výzkumem, vývojem a
vzděláváním, správou věcí veřejných a také pilířem evropským a mezinárodním.
Bezpečnostní pilíř se umístil v prostoru mezi oběma kraji, je tedy zřejmá obdobná vazba na oba kraje.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
434
Obr. 1: Bodový graf vztahů mezi jednotlivými tematickými pilíři a kraji
Zdroj: vlastní zpracování
Závěr
Tento příspěvek ukázal možnosti vícerozměrných statistických metod, konkrétně deskriptivní
korespondenční analýzy, při zkoumání prostorových vztahů mezi regiony z pohledu konkrétních
kvalitativních kritérií. V tomto případě jsme analyzovali četnostní rozdělení televizních příspěvků
mezi jednotlivými tematickými panely v závislosti na kraji (regionu NUTS III). Zaměřili jsme se
přitom na dva dominantní kraje východní části České republiky (dřívější tzv. Moravskoslezské země),
a to Jihomoravského kraje a Moravskoslezského kraje.
Přestože tematické profily obou krajů v celostátním televizním zpravodajství jsou obdobné a také
úhrnné počty příspěvků jsou v obou krajích srovnatelné, lze vysledovat rozdíly mezi oběma kraji
z pohledu zpravodajství o nich. Tyto rozdíly pomohla zdůraznit a vizualizovat právě korespondenční
analýza.
Zatímco Moravskoslezský kraj vykazuje největší blízkost ekonomickému pilíři, což koresponduje
s velkými ekonomickými problémy tohoto kraje (nezaměstnanost, jednostranná orientace na těžký
průmysl v minulosti), Jihomoravský kraj s Brnem jako sídlem Ústavního a Nejvyššího správního
soudu a také kanceláří ombudsmana) má logicky nejblíž pilíři spravedlnost.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
435
Literatura
[1] GALTUNG, J., RUGE, M., (1965). The Structure of Foreign News. The Presentation of the Congo, Cuba
and Cyprus Crises in Four Norwegian Newspapers. Journal of Peace Research, vol. 2, iss. 1, pp. 64-91,
ISSN 0022-3433. DOI 10.1177/002234336500200104.
[2] GREENACRE, M., (1983). Theory and Applications of Correspondence Analysis. London: Academic
Press. ISBN 0-12-299050-1.
[3] HIRSCHFELD, H. O., (1935). A connection between correlation and contingency, Mathematical
Proceedings of the Cambridge Philosophical Society, vol. 31, iss. 4, pp. 520–552. ISSN 0305-0041. DOI
10.1017/S0305004100013517.
[4] MELOUN, M., MILITKÝ, J., (2006). Kompendium statistického zpracování dat. Praha: Academia. ISBN
80-200-1396-2.
[5] SUCHACEK, J., SEDA, P., (2011). Territorial Marketing in the Czech Republic: Between PathDependency
and Learning. In Liberec Economic Forum 2011. Liberec: Technical University of Liberec,
pp. 439-447. ISBN 978-80-7372-755-0.
[6] SUCHACEK, J., SEDA, P., FRIEDRICH, V., (2013a) Media as an external factor influencing marketing
milieu of Czech towns: A quantitative perspective. In Liberec Economic Forum 2013. Liberec: Technical
University of Liberec, pp. 532-541. ISBN 978-80-7372-953-0.
[7] SUCHACEK, J., SEDA, P., FRIEDRICH, V., (2013b). Regions and media from quantitative and
qualitative perspectives: the case of Czech Republic. Acta Universitatis Agriculturae et Silviculturae
Mendelianae Brunensis, vol. 61, iss. 7, pp. 329–336. ISSN 1211-8516. DOI
10.11118/actaun201361072811.
[8] SUCHACEK, J., (2013). Regional capitals in media: quantitative and qualitative aspects. In 16th
International Colloquium on Regional Sciences. Brno: Masarykova univerzita. pp. 563-569. ISBN 978-
80-210-6257-3. DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210‐6257‐2013‐71.
Příspěvek byl zpracován v rámci projektu SGS SP2014/103 na EkF VŠB-TU Ostrava.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
436
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-6840-2014-55
MARKETINGU MIEST A REGIÓNOV NA SLOVENSKU
MARKETING OF CITIES AND REGIONS IN THE SLOVAK
REPUBLIC
DOC. PHDR. OĽGA BOČÁKOVÁ, PHD.
PHDR. MARCEL LINCÉNYI, PHD.
Katedra politológie
Celouniverzitné pracovisko
Trenčianska univerzita A. Dubčeka v Trenčíne
Department of Political Science
University Department
Trenčín University of Alexander Dubček in Trenčín
 Študentská 2, 911 50 Trenčín, Slovak republic
E-mail: bocakova@tnuni.sk, marcel.lincenyi@gmail.com
Anotácia
Marketing sa v posledných rokoch etabloval vo verejnej správe na Slovensku, či už na úrovni štátnej
správy, respektíve samosprávy. V príspevku sa zameriavame predovšetkým na uplatňovanie
marketingu miest a regiónov v územnej samospráve. Cieľom analýzy je zistiť implementáciu
marketingových aktivít v krajských mestách v Slovenskej republike. Zo zistení vyplynulo, že marketing
je využívaný vo všetkých krajských mestách na Slovensku, avšak v rôznej forme, rozsahu a s odlišnou
zodpovednosťou. Ďalej poukazujeme na diskrepantné chápanie marketingovej komunikácie
v jednotlivých mestách vzhľadom k tomu, že na mestských úradoch je diferentný počet pracovísk
s heterogénnou zodpovednosťou v rámci organizačnej štruktúry. V závere zdôrazňujeme potrebu
diskusie o cieľoch a úlohách aktivít mestského a regionálneho marketingu.
Kľúčové slová
samospráva, marketing, implementácia
Annotation
Marketing has in recent years established itself in public administration in Slovakia, whether at state
level, or local government level respectively. This paper mainly focuses on the application of
marketing to cities and regions in local government. The objective of the analysis is to assess the
implementation of marketing activities in regional towns in the Slovak Republic. The findings showed
that marketing is used in all regional cities in Slovakia, but in a different form, scale and with
different levels of responsibilities. Furthermore, we will point out the discrepancies and
inconsistencies of understanding marketing communication in different towns due to the fact that the
number of local authorities vary from town to town; the number of departments and the level
of responsibilities within the organizational structure too differ. In conclusion, we emphasize the need
to discuss the objectives and tasks of the activities of urban and regional marketing.
Key words
local government, marketing, implementation
JEL classification: M30
Úvod
Prezidentské voľby v roku 2014 v Slovenskej republike sú dôkazom toho, že voľby v súčasnosti
nevyhráva ideológia, program kandidáta, alebo strany, ale profesionálny marketing. Politický
marketing sa využíva nielen v prezidentských a parlamentných kampaniach, ale vo voľbách do
orgánov samospráv a obcí. V súčasnosti sa marketing v politike okrem volieb či referend uplatňuje
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
437
počas rôznych informačných či imidžových kampaní politických subjektov a konkrétnych politikov.
Politický marketing sa tak stal súčasťou štátnych inštitúcií, ako aj úradov regionálnych miest a obcí.
Marketing miest sa začal v teórii rozvíjať najmä v Holandsku na univerzitách a Rotterdame
a v Gröningene od 80. rokov minulého storočia. V 90. rokoch sa už možno aj v praxi stretnúť s viac či
menej ucelenými koncepciami mestského marketingu a manažmentu, predovšetkým v Nemecku
a Holandsku, kde sa pojem Stadmarketing/management stal veľmi moderným a rozšíreným.
V súčasnosti marketing územnej samosprávy (obce, mesta, regiónu) už nie je takým neznámym
pojmom ani v Slovenskej republike. (citácia 8, 2011)
V praxi sa okrem pojmu marketing miest používajú aj termíny City-marekting, City-manažment,
mestský manažment, urbanistický manažment alebo marketing mestských častí. Všeobecne a jednotne
platná definícia tohto pojmu nie je, preto nie je možné presne vymedziť jej jednotlivé zložky.
Neexistencia jednotnej teórie marketingu miest vedie k tomu, že je viacero odlišných definícií
a organizačných modelov, ktoré sa skrývajú pod pojmom marketing miest. Podľa Schallera
rozlišujeme tri pojmy: mestský marketing, city-marketing a city-manažment. (citácia 2, 2011)
Za jeden zo základných predpokladov úspešnej regionálnej politiky možno podľa K. Lacinu označiť
stanovenie strategických cieľov a efektívnej komunikácie medzi hlavnými aktérmi regionálneho
rozvoja. „Podstatu regionálneho manažmentu tvorí realizácia šiestich komponentov ovplyvňujúcich
úspešnosť dlhodobých aktivít podnikateľského typu.“ (citácia 7, 2012) „V oblasti marketingu sa
marketingová stratégia orientuje na dosiahnutie konkrétnych marketingových cieľov v náležitom
marketingovom prostredí.“ (citácia 1, 2013)
Veľmi dôležitým prvkom marketingovej politiky je správne nastavenie marketingového mixu,
predovšetkým komunikačného mixu. Lincényi, a Getnet (citácia 9, 2013) poukazujú nato ako
komunikácia v masových médiách je schopná ovplyvniť politiku.
1. Cieľ a metódy
O otázke prenosu marketingu do verejnej správy sa v rozvinutých trhových ekonomikách diskutuje už
viac ako 20 rokov. V súčasnosti sa marketingové aktivity v jednotlivých regiónov a mestách na
Slovensku síce vykonávajú, nie je ale jasné, o aké aktivity presne ide, kto ich realizuje, kto za ne
zodpovedá a aké právne formy mestského a regionálneho marketingu existujú.
Na Slovensku sa územná samospráva delí na miestnu územnú samosprávu (obce a mestá) a regionálnu
územnú samosprávu (vyššie územné celky). „Z územnosprávneho hľadiska sa Slovensko delí na 8
krajov (od roku 1992), ktoré sú zároveň od roku 2002 samosprávnymi krajmi. V Ústave SR tieto
samosprávne kraje nesú názov Vyššie územné celky (VUC): Bratislavský, Nitriansky, Trnavský,
Trenčiansky, Žilinský, Banskobystrický, Prešovský a Košický.“ (citácia 6, 2014) V roku 2001 došlo
k prechode pôsobnosti v zmysle zákona č. 416/2001 o prechode niektorých pôsobností z orgánov
štátnej správy na obce a na vyššie územné celky. (citácia 15, 2014)
My sme sa v rámci výskumnej oblasti zamerali predovšetkým na krajské mestá na Slovensku v rámci
miestnej územnej samosprávy, ktorých zástupcovia významné komunikujú s predstaviteľmi
regionálnej územnej samosprávy. Z vyššie uvedeného sme si za hlavný cieľ príspevku stanovili
analýzu implementácie marketingovej komunikácie v krajských mestách na Slovensku.
Stanovili sme si hlavnú výskumnú otázku: Ktoré mestské úrady z krajských miest majú zriadené
samostatné odbory, respektíve oddelenia, ktoré majú v náplni práce koordináciu marketingoch aktivít?
V rámci výskumu sme analyzovali oficiálne internetové stránky ôsmych krajských miest na
Slovensku, pričom sme sa zamerali na organizačné štruktúry pracovísk mestských úradov.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
438
2. Výsledky
Z analýzy vyplynulo, že marketing je v súčasnosti implementovaný v štruktúrach mestských úradov
všetkých krajských miest na Slovensku vzhľadom k tomu, že pri každom úrade existuje samostatný
útvar, úsek, odbor, ktorý sa venuje pozitívnej prezentácii mesta s verejnosťou.
Odlišná je v prvom rade zodpovednosť za tieto aktivity. Väčšina týchto oddelení, respektíve útvarov
priamo patrí pod kanceláriu primátora. Samostatný útvar majú na Mestskom úrade v Banskej Bystrici
(Tab. 3), na Mestskom úrade v Žiline (Tab. 6) a taktiež na Mestskom úrade v Prešove (Tab. 8). Na
Mestskom úrade v Banskej Bystrici (Tab. 4), v Trenčíne a Košiciach (Tab. 7) je časť pracovísk
riadená priamo primátorom a za časť aktivít zodpovedá samostatné pracovisko.
Rôzna je taktiež forma a rozsah týchto pracovísk. Najviac marketingovo orientovaných pracovísk sme
našli na Magistráte hlavného mesta SR (Tab. 1) a taktiež na Mestskom úrade v Banskej Bystrici (Tab.
4). Na všetkých úradoch majú hovorcu, respektíve referát komunikácie. O odlišnom chápaní
marketingovej komunikácie v jednotlivých mestách svedčí fakt, že na mestských úradoch je nielen iný
počet týchto pracovísk, ale rôzne sú aj ich názvy.
Tab. 1: Analýza organizačnej štruktúry Magistrátu hlavného mesta SR Bratislavy
Kancelária primátora Oddelenie
zahraničných
vzťahov a
protokolu
Oddelenie
marketingu a
vzťahov s
verejnosťou
Referát
marketingu
Referát mediálnej
komunikácie
Referát vzťahov
s verejnosťou
Hovorca mesta
Zdroj: Vlastné spracovanie z verejných podkladov (Citácia 3, 2014)
Tab. 2: Analýza organizačnej štruktúry Mestského úradu Trnava
Kancelária primátora Úsek
komunikácie a
marketingu
Referát
komunikácie
protokolu
Referát
propagácie a CR
Referát
zahraničných
vzťahov
Zdroj: Vlastné spracovanie z verejných podkladov (Citácia 13, 2014)
Tab. 3: Analýza organizačnej štruktúry Mestského úradu Nitra
Útvar propagácie a
cestovného ruchu
Referát
propagácie a
redakcie
Referát
cestovného ruchu
Zdroj: Vlastné spracovanie z verejných podkladov (Citácia 14, 2014)
Tab. 4: Analýza organizačnej štruktúry Mestského úradu Banská Bystrica
Kancelária primátora hovorkyňa
primátora
tlačová
tajomníčka
Odbor propagácie mesta Informačné
centrum
Oddelenie
cestovného ruchu
Oddelenie
kultúry
Oddelenie športu
Zdroj: Vlastné spracovanie z verejných podkladov (Citácia 11, 2014)
Tab. 5: Analýza organizačnej štruktúry Mestského úradu Trenčín
Kancelária primátora hovorca
Útvar kultúrnoinformačných
služieb
Kultúrno-
informačné
centrum
Kultúrne
strediská
Kultúrne
podujatia
Zdroj: Vlastné spracovanie z verejných podkladov (Citácia 4, 2014)
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
439
Tab. 6: Analýza organizačnej štruktúry Mestského úradu Žilina
Odbor tlačový a
zahraničných vecí
Referát tlačový Referát
zahraničných
vecí a protokolu
Zdroj: Vlastné spracovanie z verejných podkladov (Citácia 5, 2014)
Tab. 7: Analýza organizačnej štruktúry Magistrátu mesta Košice
Kancelária primátora
mesta Košice
Referát styku s
verejnosťou a
médiami
Oddelenie strategického
rozvoja
Referát
marketingu,
kultúry a styku so
zahraničím
Zdroj: Vlastné spracovanie z verejných podkladov (Citácia 10, 2014)
Tab. 8: Analýza organizačnej štruktúry Mestského úradu Prešov
Sekcia vnútornej správy a
verejných činností
Kancelária
primátora
a prednostu
hovorca
primátora mesta
Sekcia strategického
rozvoja
Oddelenie
podnikateľskej
činnosti,
cestovného ruchu
a mestského
informačného
centra (MIC)
Zdroj: Vlastné spracovanie z verejných podkladov (Citácia 12, 2014)
Záver
Ak by sme chceli vyhodnotiť situáciu s aplikáciou regionálneho a mestského marketingu
v podmienkach slovenských miest, je možné konštatovať, že sa nachádzame v situácii, ktorú napríklad
Nemecko či Rakúsko riešili približne pred 15-20 rokmi. V súčasnosti sa marketingové aktivity
v jednotlivých regiónov a mestách síce vykonávajú, nie je ale jasné, o aké aktivity presne ide, kto ich
realizuje, kto za ne zodpovedá a aké právne formy mestského a regionálneho marketingu existujú.
Tieto aktivity sa vykonávajú náhodne a sú nekoordinované. (citácia 8, 2011)
Väčšina napríklad nemeckých miest zapája do procesu marketingu v regiónoch a mestách externých
poradcov, ktorí disponujú potrebným odborným a metodickým know-how. Hlavným nositeľom
procesu mestského marketingu tam zostáva rovnako prevažne samospráva. Potvrdilo sa, že pokiaľ
bolo zverené vedenie projektu osobe, ktorá nezastáva žiadnu politickú funkciu, zabránilo sa tým
dominovaniu politického zmýšľania (napríklad s ohľadom na blížiace sa voľby). V mnohých mestách
vystupujú do popredia ťažkosti, keď riadenie mestského marketingu bolo pridelené úradu ako
pridružená úloha popri každodennej práci. Výhodou však je, že mestský marketing sídli na ústrednom
mieste, napríklad na útvare priamo podriadenému primátorovi.
Ak chceme, aby aktivity v rámci mestského a regionálneho marketingu boli úspešné, musia byť
akceptované všetkými zložkami, ktoré s ním prichádzajú do kontaktu. Je nevyhnutné diskutovať
o jeho cieľoch a úlohách a jednotlivé projekty musia byť posudzované z pohľadu prínosu
a uskutočniteľnosti.
Súčasnosť ukazuje, že marketing samosprávy bude dôležitým predpokladom pre jej budúci
prosperujúci vývoj. Boj bude prebiehať nielen o rozpočtové zdroje, podnikateľov, investorov, ale aj
o obyvateľov, ktorí budú mať možnosti vybrať si miesto svojho žitia.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
440
Literatúra
[1] BEDNARČÍK, Z., (2013). The importance of strategic marketing management in companies for increase
in theirs competitivenes. In 16th International Colloquium on Regional Sciences. Conference Proceedings.
Brno: Masarykova univerzita. pp. 587-592. ISBN 978-80-210-6257-3.
DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-6257-2013-74.
[2] BUČEK, M., HAMALOVÁ, M., KUDEROVÁ, E., (2000). Študijné a informačné publikácie č. 2.
Bratislava : Ekonomická univerzita v Bratislave. ISBN 80-225-1336-9.
[3] Bratislava: Kancelária primátora., (2014). [online]. [cit. 2014-4-14]. Dostupné z:
<http://www.bratislava.sk/vismo/o_utvar.asp?id_org=700000&id_u=2597&p1=11050151>.
[4] Mesto Trenčín: Kontakty., (2014). [online]. [cit. 2014-4-14]. Dostupné z:
<http://www.trencin.sk/index.php?s-cv-contentID=13764&s-cv-embeddedID=kontakty >.
[5] Mesto Žilina: Kontakty na zamestnancov., (2014). [online]. [cit. 2014-4-14]. Dostupné z:
<http://www.zilina.sk/mestsky-urad-v-ziline/>.
[6] KUBÍČKOVÁ, D., (2014) Európska únia a regionálna politika Slovenskej republiky. In Udržitelný rozvoj
V. – Udržitelný rozvoj 10 let po vstupu České republiky do Evropské unie. České Budějovice: Vysoká škola
evropských a regionálních studií. V tlači.
[7] LACINA, K., (2012). Utilization of Management and Marketing Approaches in Regional Development. In
15th International Colloquium on Regional Sciences. Conference Proceedings. Brno: Masarykova
univerzita. pp. 120-127. ISBN 978-80-210-5875-0.
[8] LINCÉNYI, M., FABUŠ, M., OTRUBČÁK, P., (2011). Marketing:Vybrané kapitoly. Trenčín :
Trenčianska univerzita Alexandra Dubčeka v Trenčíne. ISBN 978-80-8075-514-0.
[9] LINCÉNYI, M., TAMENE, G., (2013). The Media a Public Opinion in Influencing and Setting Policy: the
case of Slovakia. Journal on Law, Economy and Management, vol. 3, iss. 1, pp 95-99.
ISSN 2048-4186.
[10] Magistrát mesta Košice., (2014). [online]. [cit. 2014-4-14]. Dostupné z:
<http://www.kosice.sk/clanok.php?file=gov_op2011_magistrat.htm>.
[11] Mesto Banská Bystrica: Odbor propagácie mesta. [online]. [cit. 2014-4-14]. Dostupné z:
<http://www.banskabystrica.sk/index.php?id_menu=22758>.
[12] Mesto Prešov: Sekcie MsÚ., (2014). [online]. [cit. 2014-4-14]. Dostupné z:
<http://www.presov.sk/portal/?c=12&ctg=60>.
[13] Mesto Trnava: Štruktúra mestského úradu., (2014). [online]. [cit. 2014-4-14]. Dostupné z:
<http://www.trnava.sk/sk/clanok/struktura-mestskeho-uradu>.
[14] Útvar propagácie a cestovného ruchu., (2014). [online]. [cit. 2014-4-14]. Dostupné z:
<http://www.nitra.sk/stranka.php?cat.185>.
[15] VOJTECH, F., (2012). Ekonomická udržateľnosť regionálnej samosprávy na Slovensku. In Regionálna
samospráva, rok pred voľbami, Trnava: Univerzita sv. Cyrila a Metoda v Trnave. ISBN 978-8105-433-4.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
441
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-6840-2014-56
NOVÉ TRENDY ONLINE MARKETINGOVÉ KOMUNIKACE
JAKO PROSTŘEDEK PRO ZVYŠOVÁNÍ ATRAKTIVITY
MĚST A OBCÍ V MORAVSKOSLEZSKÉM KRAJI
NEW TRENDS IN ONLINE MARKETING COMMUNICATION AS A
TOOL FOR INCREASING ATTRACTIVENESS OF MUNICIPALITIES
IN MORAVIAN-SILESIAN REGION
ING. MARTIN KLEPEK
Katedra marketingu
Obchodně podnikatelská fakulta v Karviné
Slezská univerzita v Opavě
Marketing department
School of Business Administration in Karviná
Silesian University in Opava
 Univerzitní nám. 1934/3, 733 40 Karviná, Czech Republic
E-mail: klepek@opf.slu.cz
Anotace
Tento příspěvek se zabývá marketingem měst a obcí a jeho moderními formami, které probíhají v
online prostředí pomocí sociálních médií. Jedná se o komplementární součást komunikačního mixu,
jejíž význam neustále narůstá tak, jak roste množství lidí, kteří jsou považováni za členy internetové
populace v České republice. Důležitost marketingu v prostředí veřejné správy již mnozí autoři jasně
prokázali. Cílem tohoto příspěvku je zhodnotit využívání sociálních médií v komunikaci municipalit a
na základě výzkumu současné situace na území Moravskoslezského kraje odkrýt možnosti budoucího
vývoje pro všechny územně samosprávní celky v České republice. V teoretické části je často použita
analogie k podnikohospodářské sféře, jelikož se téma online komunikace obce v odborných a
vědeckých publikací nevyskytuje tak frekventovaně, jak by si zasluhovalo. V praktické části byly
využity statistické metody, jako jsou průměry, frekvence, korelace a shluková analýza. Data byla
zpracována pomocí softwaru SPSS. Analýza současného stavu ukazuje na značné mezery ve využívání
sociálních médií jako komunikačního nástroje v prostředí měst a obcí. Rovněž byly nalezeny subjekty,
které užívají tento nástroj velmi dobře a budují úspěšně svou image komunikující samosprávy, čímž
zvyšují svou atraktivitu. Tyto obce pak byly vybrány pro podrobnější analýzu tak, aby mohly posloužit
jako modelové příklady ostatním.
Klíčová slova
komunikace měst a obcí, marketing území, online marketing, place marketing, sociální média
Annotation
This paper deals with municipality marketing and its modern forms which are happening online via
social media. This complementary part of a communication mix is constantly growing together with
an increase of internet population in the Czech Republic. Many authors already showed the
importance of marketing in public sector. The overall objective of this paper is to evaluate the options
of communication of the municipalities by using social media and discover possible future
developments for all local authorities in the Czech Republic on the basis of research of the current
situation in the Moravian-Silesian region. The topic of online communication on local level does not
occur frequently in expert and academic publications even though it deserves it. That is why in the
theoretical part an analogy to the business – economic sphere is used. In the practical part are used
statistics methods such as average, frequencies, correlation analysis and cluster analysis. The data
were processed by SPSS software. The analysis of present state shows significant gaps in using social
media as a tool for communication on the level of local bodies. At the same time there were found
subject which use such communication tool in a very good way and successfully build the image of a
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
442
city which communicates - by doing this they increase their attractiveness. These cities were chosen
for more detailed analysis so that they can be used as model examples for the rest.
Key words
communication of municipalities, territorial marketing, online marketing, place marketing, social
media
JEL classification: M31
Úvod
V současném světě moderních technologií a dramatického rozšíření internetového připojení, by ani
veřejná správa neměla zůstávat pozadu v komunikaci s klíčovými subjekty. Inspirace veřejného
sektoru u sektoru soukromého může vést v mnoha případech ke zvýšení efektivity procesu řízení
složek územně samosprávních celků. Promyšlené a cílevědomé budování vztahu s občany pomocí
konzistentní marketingové komunikace je v současné době technicky jednodušší než kdykoliv
předtím. Tato výhoda se však v mnohých případech nesetkává s odpovídajícím využitím.
1. Teoretická východiska marketingové komunikaceobce
Marketing obce či místa je proces plánování a designování obce tak, aby uspokojovala potřeby svých
zákazníků, také zvaných cílových segmentů (Guo a Liu, 2006). Je zcela jasné, že vliv na atraktivitu
obce bude mít také marketing vyšších samosprávních celků, což je také důvod proč je nemožné
uchopit téma marketingu místa z globálního pohledu. Ovlivňují jej totiž v každé zemi jiné národní a
regionální politické systémy (Petrea et al., 2010). Celkově pak atraktivita místa působí na investory,
návštěvníky, podnikatele a obyvatele (Giles, Bosworth, Willet, 2013; Mazureková 2013). Tento
příspěvek se zaměřil na marketingovou komunikaci obce prostřednictvím Facebooku. Tematicky
podobný, ale týkající se využití sociálních sítí na úrovni ministerstev a krajů v České republice,
publikovali Mandys a Školudová (2012).
Marketingová komunikace může být nástrojem odlišení, což ve firemní praxi znamená budování
konkurenční výhody (Porter, 1985). Reakce podniku na všechny podněty z jeho okolí na externí
zájmové skupiny i jednotlivce jsou klíčové pro úspěšné řízení organizace (Bednarčík, 2010). Stejně
tak na úrovni města je správné využití komunikačních nástrojů cestou ke zvyšování atraktivity v očích
jeho zákazníků. Ve vnímání občana jako zákazníka existují oproti soukromé sféře jisté odlišnosti.
Olšová a Zábranská (2009) vidí rozdíly především v naplňování ekonomických cílů, což převládá
v soukromém sektoru a ve vykonávání veřejného zájmu, který zase přísluší dominantně samosprávě.
Současné trendy v marketingové komunikaci jsou ovlivněny technologickým vývojem (rozšiřování
internetového připojení do nových typů zařízení) a také snahou korporací o udržení zákazníků ve
vysoce konkurenčním prostředí globálních trhů za pomoci vztahového marketingu. Tyto trendy je
možné analogicky využívat i v prostředí komunikace obce, a to přesunem na platformy, které občané
budou více a více využívat, a tvorbou obsahu, který stimuluje formování komunit. Z těchto komunit se
mohou rodit patrioti, kteří pak budou výrazně ovlivněni ve svém dalším rozhodování směrem k obci
(menší ochota se stěhovat, založení vlastního podnikání v obci, vznik různých iniciativ neziskového
charakteru, atd.). Rovněž se tito lidé stávají názorovými vůdci a advokáty značky (města), jejíž dobré
jméno šíří za hranice komunit.
Z tohoto důvodu byly pro analýzu vybrány sociální sítě, které jednak splňují první bod současného
vývoje (online platforma), a jednak je možné je využít právě k tvorbě komunit kolem určitých
subjektů. Facebook byl vybrán proto, že je u nás nejrozšířenější sociální sítí (Kozel, Mynářová a
Svobodová, 2011). Využívá jej polovina internetové populace, která u nás tvoří okolo 6,8 milionu lidí.
Jedná se především o mladší obyvatele, ale dá se předpokládat, že jeho služeb bude v budoucnu
využívat většina naší populace. Další výhodou je, že nabízí zapojení občanů do diskuse a pohled
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
443
zástupců veřejné správy měst a obcí na zpětnou vazbu a reakce spoluobčanů. Oproti klasickým
médiím je hlavní výhodou oboustranný tok komunikace a prakticky nulové náklady (Zhou a Wang,
2013). Předstupněm byly www stránky, které ovšem často plní roli informační, a nikoliv
komunikační.
2. Cíl a metody
Cílem tohoto příspěvku je zhodnotit využívání webových stránek a Facebooku v komunikaci obcí a na
základě výzkumu současné situace na území Moravskoslezského kraje odkrýt možnosti budoucího
vývoje pro další územně samosprávní celky.
K naplnění tohoto cíle bylo nutné prozkoumat sekundární zdroje týkající se online komunikace obcí a
měst a odhalit pomocí kvantitativního výzkumu některé aspekty jejich komunikace na území
Moravskoslezského kraje. Zásadní otázky výzkumu se týkaly množství obcí, které využívají webové
stránky, zda využívají některou ze současných sociálních sítí, zda využívají Facebook ke komunikaci
s občany a případně jakým způsobem na něj na webu odkazují. Další část se týkala zjištění počtu
fanoušků a také počtu lidí, kteří o daném profilu obce ve sledovaném období dále mluví, což je
nesrovnatelně důležitější ukazatel, něž-li samotný počet fanoušků. Měří totiž aktivitu v posledních
sedmi dnech (Insidefacebook.com, 2014), proto jej výrazně ovlivňuje činnost administrátora a reakce
uživatelů v krátkém období. Rozložení pozorování do jednoho měsíce a zprůměrování hodnot tento
deficit částečně limitovalo. Tyto indikátory pak vedly k nalezení nejúspěšnějších obcí, ke kterým byla
dopracována podrobnější analýza. Ta se týkala toho, jak často zveřejňuje obec informace a jakým
způsobem (obrázek, video, odkaz).
Sběr dat probíhal formou návštěvy oficiální webové stránky a profilu na sociální síti v průběhu března
2014. Za pomoci proškolených dobrovolníků z řad studentů Obchodně podnikatelské fakulty Slezské
univerzity bylo shromážděno 229 záznamů. V Moravskoslezském kraji je v současnosti 300 obcí,
z toho 22 s rozšířenou působností. Velikost vzorku je tedy vzhledem k základnímu souboru dostačující
pro vyvozování závěrů v intervalu spolehlivosti 95 % a povolené chyby 3,16 %. Výběrové šetření
bylo provedeno na základě systematického výběru, který využívá selekci každého n-tého člena
z předem seřazeného souboru (Kozel, 2006). Byla vybrána každá druhá a třetí položka, tedy dvě
třetiny (200), ze seznamu základního souboru, který byl seřazen dle příslušnosti obce k jedné z dvaceti
dvou obcí s rozšířenou působností. Doplnění vzorku pak probíhalo za kontroly průměrného počtu
obyvatel základního a výběrového souboru. Tímto procesem byla zajištěna reprezentativnost vzorku
jak z pohledu geografického, tak z pohledu demografického.
Mezi statistické metody použité k vyhodnocení výsledků patří Pearsonův korelační koeficient (r),
který slouží pro vyhodnocení vnitřního lineárního vztahu mezi dvěma proměnnými (Meloun, Militký
a Hill, 2012) a dále jeho obdoba bodově biseriální korelační koeficient (rpb), který je vhodné použít,
když jedna z proměnných nabývá pouze dvou diskrétních hodnot (Field, 2009). Pro zpřehlednění
situace mezi obcemi v Moravskoslezském kraji byla provedena nehierarchická shluková analýza.
Cílem shlukové analýzy je klasifikovat objekty do relativně homogenních skupin na základě známých
proměnných (Malhotra a Birks, 2007). V tomto případě bylo hlavním cílem zjednodušit pohled na
daný datový soubor a poukázat na jeho strukturu.
3. Výsledky
Webovou prezentaci na vlastní stránce využívají všechny zkoumané obce, čímž splňují své zákonné
povinnosti. Na základě subjektivní zkušenosti z práce se vzorkem je nutné upozornit, že se mnohdy
jedná o několik let neaktuální a zastaralé weby. Facebook jako nástroj komunikace s občany využívá
pouze 15,3 % subjektů a jeho přímé propojení na webové stránky pak 71,4 % z nich. Obce, které se
rozhodly s Facebookem pracovat, tedy umí tuto skutečnost komunikovat na svých webových
portálech. Město Příbor pak jako jediné využívá odkazu na jinou sociální síť, kterou je Twitter.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
444
Množství lidí, kteří se jako fanoušci připojili k profilu na sociální síti, koreluje s velikostí obce
(korelační koeficient r = 0,977). Rovněž množství lidí, kteří se zapojují do interakce (sdílejí obsah
uveřejněný městem, komentují statusy, obrázky a videa) koreluje s počtem fanoušků (r = 0,954).
Tento vzájemný vztah, ale ještě neříká nic o kauzalitě. Jak ukazuje korelace (bodově biseriální
koeficient korelace rpb = 0,139) mezi velikostí obce a dichotomickou proměnnou Facebook (zda má
obec svůj profil na sociální síti) neplatí pravidlo čím větší obec, tím větší pravděpodobnost užívání
této sociální sítě. Vybrané výsledky šetření ukazuje tabulka č. 1.
Tab. 1: Vyhodnocení výzkumu
Sledovaná skutečnost Ano (%) Ne (%)
Existuje profil obce na Facebooku 15,3 84,7
Na webové stránce je propojení na profil na Facebooku 10,9 89,1
Web je členěn podle typu návštěvníka stránky 17 83
Obec nabízí na webu diskusní fórum 10,9 89,1
Na webu se zveřejňují aktuality a novinky z dění v obci 90 10
Na webu jsou uvedeny kontakty na pověřené osoby v obci 92,6 7,4
Zdroj: vlastní zpracování
Webové stránky, které jsou členěny dle typu návštěvníka (podnikatel, investor, občan, atd.) se
vyskytují u 17 % obcí. Toto členění ukazuje na snahu o přizpůsobení obsahu a dostupnosti informací
specifickým uživatelům webu. Reflektuje také souhru v marketingovém mixu, kdy je komunikace
v souladu s nabízenými produkty (v tomto případě službami) pro konkrétní segmenty.
Pouze 10,9 % zkoumaných obcí nabízí uživatelům diskusní fórum. Facebook je platformou pro
diskusi a dialog, a proto by vyšší míra užívání vykompenzovala absenci diskusních fór. Zřízení účtu
obce na sociální síti ovšem není jednorázovým krokem. Správa profilu vyžaduje adekvátní přísun
sdílených zpráv, odkazů, fotografií a článků. Z tohoto pohledu je nutné zajistit odpovídající obsah.
Z dat vyplývá, že 90 % uveřejňuje aktuality, novinky a zprávy o dění v obci. Převážná většina obcí
tedy má dostatek materiálu pro sdílení na sociální síti.
Obce byly pomocí shlukové analýzy rozděleny do čtyř kategorií na základě pěti pozorovaných
proměnných: Uživatelsky členěný web, Facebook stránka, Propojení webu na Facebook stránku,
Aktuality na webové stránce a Kontakty na webové stránce. První kategorie (viz. obrázek č.1) je
nejpočetnější (57,6 %) a skládá se z obcí, které na své www stránce aktuality i kontakty, ale webové
stránky nejsou uživatelsky členěné, není zde odkaz na profil na Facebooku a to proto, že tyto obce
žádný profil nemají. Tato velká skupina má potencionál působit na sociální síti a zkvalitnit tak svou
image. Druhá kategorie (14,4 %) nespravuje profil na Facebooku, tyto obce nemají uživatelsky
členěný web, 60,6 % z nich nevede aktuality a 48,5 % neuvádí na webu kontakty na pověřené osoby.
Tato skupina je na tom, co se týká online komunikace, nejhůře z pozorovaných. Třetí kategorie
(12,2 %) se výrazně podobá první s tím rozdílem, že tyto obce využívají uživatelsky členěný web.
Jsou tedy o jeden malý krůček před první skupinou. Poslední shluk (15,7 %) tvoří obce, které
disponují profilem na sociální síti Facebook (97,3 %), ve velké míře také mají uživatelsky členěný
web (72,2 %), uvádějí kontakty na pověřené osoby (97,2 %) a umisťují na stránky aktuality a novinky
(91,7 %). V této skupině pak můžeme hledat obce pro podrobnější analýzu komunikace.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
445
Obr. 1: Shluková analýza obcí dle jejich online komunikace
Zdroj: vlastní zpracování
V posledním kroku bylo vybráno pět obcí, které měly v průběhu března 2014 stabilně nejaktivnější
fanoušky, což se projevuje na statistice „mluví o tom“ v poměru k celkovým fanouškům. Díky tomu
bylo možné vytipovat i malé obce, které v absolutních číslech následovatelů nemohou těm větším
konkurovat. Mezi tyto města patří Český Těšín, Nový Jičín, Karviná, Příbor a Hrádek. Právě Příbor a
Hrádek jsou typickým příkladem menších subjektů, které přistupují ke komunikaci v online prostředí
velmi dobře.
Tab. 2: Aktivity vybraných obcí na Facebooku
Obec Počet
obyvatel
Počet
fanoušků
Poměr počtu
obyvatel a
fanoušků
Počet příspěvků
za měsíc březen
Průměrný počet
aktivních k počtu
fanoušků
Český Těšín 25782 808 3,1 % 30 21,5 %
Karviná 64483 10704 16,6 % 39 10,3 %
Nový Jičín 26076 5703 21,9 % 27 7,5 %
Příbor 8697 316 3,6 % 23 6,9 %
Hrádek 1814 309 17,0 % 7 4,6 %
Zdroj: vlastní zpracování
Jak ukazuje tabulka č.2, Český Těšín a Nový Jičín jsou města o podobné velikosti. Přesto má Těšín
mnohem menší počet fanoušků na Facebooku. Nalezení proměnných ovlivňujících tuto skutečnost je
námětem pro další výzkum v této oblasti. Nový Jičín je dobrým příkladem, kdy se poměr počtu
obyvatel a fanoušků pohybuje nad dvaceti procenty. Při podrobnějším subjektivním hodnocení profilu
je zřejmé, že využívá častěji než ostatní města umístění profesionálních fotografií z aktuálního dění ve
městě. Karviná disponuje největším počtem fanoušků z tohoto užšího výběru a má tak potenciál
komunikovat s největším počtem lidí. Častěji využívá sdílení odkazů na externí média (Karvinský
deník). Rovněž je nejaktivnější v počtu příspěvků ve sledovaném období. Fanoušci Hrádku jsou
zastoupeni oproti ostatním obcím v nejmenším součtu, ale přesto dokážou i při nízkém počtu
příspěvků vygenerovat aktivitu srovnatelnou s těmi většími. Město Příbor se počtem fanoušků
přibližuje Hrádku, ale v poměru k počtu obyvatel se podobá spíše Českému Těšínu. V počtu příspěvků
je na tom podobně jako ostatní větší města. Příbor je specifický v tom, že existuje neoficiální profil
města na Facebooku, který sleduje 460 osob a frekvence příspěvků v březnu byla totožná s oficiálními
stránkami města. Rovněž existuje neoficiální webová stránka města, takže se komunikace města tříští
na více kanálů.
Závěr
Na základě provedených analýz byly zjištěny značné mezery v užívání sociálních médií jako
komunikačního nástroje v prostředí měst a obcí. Existují však také příklady, které tento nástroj
využívají velmi dobře a budují úspěšně svou image komunikujícího města. Překvapující je náhodnost
využívání Facebooku bez závislosti na velikosti obce. Toto zjištění je v rozporu s představou, že čím
větší obec, tím větší skupina obyvatel, kteří jsou ochotni komunikovat a tím větší vůle vedení města
tento komunikační kanál zřídit. Možným zdůvodněním je neznalost správy a řízení komunikace na
57,6 %
14,4 %
12,2 %
15,7 %
Shluk 1 Shluk 2 Shluk 3 Shluk 4
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
446
sociálních sítích mezi osobami pověřenými ve strukturách municipalit. Nejlepšími výsledky v této
oblasti se za dané období mohou pochlubit města Český Těšín, Nový Jičín, Karviná, Příbor a obec
Hrádek. Tyto municipality velmi efektivně využívají moderní trendy v marketingové komunikaci
směrem ke svým občanům a budují tak svou image, čímž zvyšují celkovou atraktivitu lokality. Z
výběru úspěšných obcí je možné usuzovat rozdílné přístupy ke komunikaci na sociálních sítích, který
ovšem vede ve všech případech ke stejnému výsledku a tím je stimulace dialogu a diskuse a zapojení
občanů do oboustranné interakce. Tyto vybrané obce mohou posloužit ostatním municipalitám při
využití benchmarkingu (měření a analýza procesů a výkonů prostřednictvím systematického
porovnávání s nejlepšími srovnatelnými subjekty) jako nástroje zvyšování atraktivity samosprávného
celku.
Literatura
[1] BEDNARČÍK, Z., (2013). The importance of strategic marketing management in companies for increase
in theirs competitivenes. In 16th International Colloquium on Regional Sciences. Brno: Masarykova
univerzita. pp. 252-258. ISBN 978-80-210-6257-3. DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-6257-2013-74.
[2] FIELD, A., (2009). Discovering statistics using SPSS. London: SAGE. ISBN 978-1-84787-906-6.
[3] GILES, E.L., BOSWORTH, G., WILLET, J., (2013). The role of local perception in the marketing of rural
areas. Journal of Destination Marketing & Management, vol. 2, iss. 1, pp. 4-13. ISSN 2212-571X, DOI
10.1016/j.jdmm.2012.11.004.
[4] GUO, G.Q., LIU, Y.P., (2006). The new development of the research on city marketing. Contemporary
Economy & Management, vol. 28, iss. 2, pp. 5-12. ISSN 1673-0461.
[5] Insidefacebook.com., (2014). [online]. [cit. 2014-3-28]. Dostupné z:
<http://www.insidefacebook.com/2012/01/10/people-talking-about-this-defined/>
[6] KOZEL, R., (2006). Moderní marketingový výzkum. Praha: Grada Publishing. ISBN 80-247-0966-X.
[7] KOZEL, R., MYNÁŘOVÁ, L. a SVOBODOVÁ, H., (2011). Moderní metody a techniky marketingového
výzkumu. Praha: Grada Publishing. ISBN 978-80-247-3527-6.
[8] MALHOTRA, N., BIRKS, D., (2007). Marketing Research: An Applied Orientation. Edinburgh: Prentice
Hall. ISBN 978-0-273-70689-2.
[9] MANDYS, J., ŠKOLUDOVÁ, J., (2012). Social networks and its use in public administration. In 15th
International Colloquium on Regional Sciences. Brno: Masarykova univerzita. pp. 615-624. ISBN 978-
80210-5875-0.
[10] MAZUREKOVÁ, M., (2013). The regional competitiveness increase by the implemantation of the
innovative marketing approaches – Branding of Niagara Region. In 16th International Colloquium on
Regional Sciences. Brno: Masarykova univerzita. p. 384-393. ISBN 978-80-210-6257-3. DOI
10.5817/CZ.MUNI.P210-6257-2013-48.
[11] MELOUN, M., MILITKÝ, J., HILL, M., (2012). Statistická analýza vícerozměrných dat v příkladech.
Praha: Academia. ISBN 978-80-200-2071-0.
[12] OLŠOVÁ, P., ZÁBRANSKÁ, A., (2009). Občan – Zákazník? In 12th International Colloquium on
Regional Sciences. Brno: Masarykova univerzita, 2009. pp.65-71. ISBN 978-80-210-4883-6.
[13] PETREA, R., PETREA, D., OLAU, P.E., FILIMON, L., (2013). Place branding as efficient management
tool for local government. Transylvanian Review of Administrative Sciences. Special Issue, pp. 124-140.
ISSN 2247-8310.
[14] PORTER, M., (1985). Competitive advantage. New York: Free Press. ISBN 0-684-84146-0.
[15] ZHOU, M., WANG, T., (2014). Social media: A new vehicle for city marketing in China. Cities, vol. 37,
iss. 2, pp. 27-32. ISSN 0264-2751. DOI 10.1016/j.cities.2013.11.006.
Příspěvek vznikl za podpory projektu „Cíleným výzkumem v oblasti malého a středního podnikání k
dosažení konkurenceschopné znalostní ekonomiky“, reg. č.CZ.1.07/2.3.00/20.0016.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
447
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-6840-2014-57
THE CORPORATE ENVIRONMENT OF MUNICIPALITIES
PODNIKATELSKÉ PROSTŘEDÍ OBCÍ
ING. MIROSLAVA VAŠTÍKOVÁ
ING. KATEŘINA MATUŠÍNSKÁ, PH.D.
Katedra marketingu
Obchodně podnikatelská fakulta v Karviné
Slezská univerzita v Opavě
Department of Marketing
School of Business Administration in Karviná
Silesian University in Opava
 Univerzitní nám. 1934/3, 733 40 Karviná, Czech Republic
E-mail: vastikova@opf.slu.cz, matusinska@opf.slu.cz
Annotation
This article presents outputs of a primary research aimed on the analysis of the corporate
environment quality and standards of communication between the municipality and resident small and
medium enterprises (SME). An inductive approach, theoretical discourse on the role of the
municipality in creation of corporate environment that is based on marketing of municipalities and
descriptive primary research with analysis of obtained results was used in the article. Municipalities
were divided into two basic categories according to the number of inhabitants (up to 6 thousand
inhabitants and over 6 thousand inhabitants) for the marketing research purposes.
Key words
corporate environment of a municipality, small and medium enterprises (SME), marketing research
Anotace
Článek byl primárně zaměřen na prezentaci výsledků primárního marketingového šetření
posuzujícího kvalitu podnikatelského prostředí obce a úrovně komunikace obce
s organizacemi malého a středního podnikání se sídlem na jejich území. Článek obsahuje
teoretické pojednání o úloze obcí ve vytváření podnikatelského prostředí a analýzu získaných výsledků
z primárního šetření. Pro potřeby výzkumy byly obce rozděleny do dvou kategorií dle počtu obyvatel
(obce do 6 000 obyvatel a obce nad 6 000 obyvatel).
Klíčová slova
podnikatelské prostředí obce, malí a střední podnikatelé, marketingový výzkum
JEL classification: M31, H40
Introduction
Business in the field of small and medium enterprises is influenced by a whole range of factors. Some
of them affect the entire SME sector without exception; particularly the economic environment where
the phase of the economic cycle and the related purchasing power of inhabitants bring considerable
difficulties to small and medium enterprises. Other factors that comprehensively affect the
development of SMEs include the political and legislative environment. According to Kotler (2011),
the “macro-environment” of an enterprise also includes the demographic, cultural and social, natural
or technological environment. In those environments, the level of the effect of the factors of the
macro-environment differs and depends on the specifics of the industry where such enterprises
operate. The function of the macro-environment presents unpredictable impacts of the surroundings.
The macro-environment takes effect differently and continually. It is not possible to influence it, but
only to adapt to this environment in a flexible way. (Kozel, 2006, p. 16)
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
448
SMEs are not only influenced by their macro-environment, but also by the micro-environment. The
marketing micro-environment (the sector of the company business activity or it could also be said
micro-surroundings) includes circumstances, influences and situations which can be changed
significantly by the company activity. (Jakubíková, 2008, p. 83) In this article, we will discuss one of
many components of micro-environment: the place where the company is based, i.e. the municipality
(the city). There is a rule that the image of a company is partially related to the municipality where it
operates and vice versa: a desirable image of a municipality, including all its marketing activities,
helps create the business environment and thus may also promote the business activity of the
company.
1. The Business Environment of the Municipality and Small and Medium
Enterprises
The enterprisers are said to be the persons who make a good thing of initiative and risk. (Staňková,
2007, p. 1) The small and medium enterprises are regulated in the Czech Republic according to the
small and medium enterprises support law. The liberal business environment, providing the same
conditions to all business subjects, is the crucial presumption for prosperous business activities.
(Pražská, 2002, p. 58) Satisfactory definition of territorial marketing becomes increasingly
complicated task also due to the fact that municipality/region represents much more complex unit than
enterprise itself Common signs of territorial marketing can be thus found rather in used instruments,
methods, concepts or common objectives. (Suchanek and Sed´a 2011) The business environment of a
municipality is formed by three subsystems that mutually influence one another: (Vaštíková and
Janečková 1999)
 The municipality itself.
 Organizations operating within the municipality.
 Historical and cultural factors, habits, traditions and customs of its inhabitants.
First and foremost, it is a municipality that co-creates the terms and conditions for the activity of
businesses in its territory. From this point of view, the municipality is an enterprise as it shows the
activity that creates a current or future gain. In spite of that, it is an organization where the allocation
of resources is mainly executed through administrative orders. The municipality is a special type of
organization particularly as it performs the functions of a local autonomy and public administration
within the scope of the activity defined by the Act on Municipalities and some other regulations. Thus
it is obvious that the municipality can choose neither the line, nor the place of business. This affects
the mission of the organization (municipality) and represents a particular specific characteristic when
creating business environment and an image of the organizational culture of the municipality.
On the other hand, some dominant businesses, large enterprises or companies that are the largest
employer in the municipality may influence the municipality. If so, they indirectly affect the
inhabitants and thus the atmosphere in the city or the municipality. Entrepreneurs create the gross
domestic product of the municipality and participate in the economic and social environment, a factor
of the municipality’s image. Small and Medium Enterprises represent 99.84 % of all active companies
in the Czech Republic. (The role of small and medium enterprises in society, 2013). Small and
Medium Enterprises are usually in close relation in the region where they are located. Enterprisers live
mostly in this region. Firstly they provide employment and economical benefits to this region, but also
support many regional charitable and other events. (Veber, Srpová et al., 2005, p. 21). It is now well
established that small and medium-sized enterprises (SMEs) play a vital role in the process of
transition to a market economy. As the large firm sector, the prevalent form of organisation under
central planning, underwent restructuring and decline, thousands of new SMEs took advantage of
liberalised entry conditions and entered the market. They responded rapidly to systemic shocks,
produced goods and services demanded by the population and, in the process, contributed to the
generation of new jobs and incomes. (Gashi et al., 2014)
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
449
Businesses thus affect the economic and social environment of the municipality both in the short and
long term by creating the structure of the economy of the municipality (the region), its business
culture, or the “entrepreneurial spirit” of the locality.
The business environment also includes public organizations of municipalities and cities as a part of
the social infrastructure that may attract entrepreneurs to the municipality and keep them there.
The business environment of the municipality is also formed by the historical and cultural factors,
habits, traditions and customs of its inhabitants, which retroactively influences the business culture of
the municipality as a whole and its image. Creating a balanced municipality, as it is usually defined by
the vision of the municipality and its marketing strategy, cannot ensure the best management of the
municipality in case that its activities remain limited to the city council and the municipal
management. Therefore, the management of the municipality cannot do without cooperation –
partnership of all subjects representing the product of the municipality, and thus businesses.
2. Primary Marketing Research
The party ordering the research was interested in whether or not entrepreneurs are satisfied with the
business environment in their municipality and with the level of marketing communication of the
municipality where they are based. We determined a descriptive objective of the research: a
description and characteristics of the aforementioned factors with regard to the size of the
municipality, according to its population. The respondents were small and medium enterprises in the
profit sector based in the Czech Republic. The total sample of respondents included 165 businesses
based in 48 municipalities and cities in the Czech Republic. The interviewers were students of the
School of Business Administration in Karviná. Random sampling was applied.
The set of 48 municipalities included municipalities of different sizes (as to the population). For a
better comparison, we divided this set into two groups:
 A group of small municipalities with a population of up to 6 thousand – 23 municipalities. 47
respondents were based in this group (28.49 %).
 A group of large municipalities with a population exceeding 6 thousand - 25 municipalities. 118
respondents were based in this group (71.51 %).
These size criteria have been already used in realization of previous marketing research relating to
marketing of municipalities.
At the same time, we determined the following three research hypotheses:
 H1: The respondents in the small municipality group will be more interested in the municipal
activities than the respondents in the large municipality group.
 H2: The respondents in the large municipality group will evaluate the level of the municipal
marketing communication higher than the respondents in the small municipality group.
 H3: The respondents´ membership of the group of large municipalities or small municipalities has
no effect on the evaluation of the business environment.
Nonparametric tests of hypotheses – testing of the independence of the qualitative characters – will be
used for testing Hypothesis No. 1 and Hypothesis No. 3. The function in MS Excel CHITEST was
used. The testing was proceeding at the relevancy level =0.05.
3. Research Information Analysis
As mentioned above, it is necessary to get the entrepreneurs involved in the activities of the
municipality in order to make the municipality participate effectively in the establishment of the
business environment.
The majority of the addressed respondents (53.33 %) are only interested in the activities in the
municipality within their civic awareness, which is not very gratifying. 35.76 % of respondents show
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
450
an active interest and only 2 businesses are directly involved in the activities of their municipality.
However, the most dismal is the finding that almost ten percent of all entrepreneurs (9.7 %) are not
interested in the municipal activities at all.
We wanted to know whether the reality would differ for entrepreneurs based in a small municipality
(up to 6 thousand inhabitants). It is obvious that according to the expectations, there was a greater
interest of the entrepreneurs in the activity of the municipality in this group. 19 companies, i.e. 40.43
%, were actively interested in the activity of the municipality. It was 40 companies (33.9 %) in the
group of large municipalities. Only 3 businesses were not interested in the municipal activity (6.38
%), while the proportion was 11.01 % for businesses based in municipalities with more than 6
thousand inhabitants.
Based on the results of the statistical testing of H1 with the aim to map the effect of the size of the
municipality on the interest of the entrepreneurs in its activity, there is no unambiguous relation
between the defined characters; see Table 1. Therefore, the H1 hypothesis was dismissed.
Tab. 1: Testing of the independence of the qualitative characters – the municipality size and the
interest in the municipality activity
Partial hypotheses
H0: dependence between the municipality size and the interest in the
municipality activity
H1: independence between the municipality size and the interest in the
municipality activity
p-value (result of CHITEST
in MS EXCEL)
0.429788459
Hypotheses interpretation H0 is accepted: p-value > α (0,05)  independence between the size and the
interest in the municipality activity
Source: Authors´ work
The following set of questions in our survey focused on the field of marketing communication of the
municipality. The respondents were asked to assess the standard of the municipal website, the
municipal promotional material and social public events organized by the municipality. They were
asked to use a range of marks for the assessment, just like at school. The results of this survey in both
groups are presented in Table 2. This question was not replied by 6 respondents, i.e. 3.64 %.
Tab. 2: Selected marketing communication tools evaluation (all respondents)
Marketing communication tools
Evaluation
Average %
1 2 3 4 5
Web sites of the municipality 54 58 25 8 2 1.95
89.09
Promotional materials of the municipality 15 54 54 18 6 2.63
Social and public gatherings which are
arranged by the municipality
41 56 37 11 2 2.16
I don’t know, no interest 12 7.27
Source: Authors´ work
The municipal websites had the best results, with the average mark of 1.95. Social and public events
organized by the municipality were second, with the average mark of 2.16. Promotional materials
received the worst mark – with the average mark of 2.63.
In the group of businesses based in small municipalities, the order in the assessment of the
communication mix tools changed a bit as compared with the total assessment of the respondents from
both groups. Social and public events organized by the municipality received the average mark of
1.89. This evaluation meets the expectations as such events are usually the “events of the year” in
small municipalities and people pay a lot of attention to their preparation. It is also gratifying that the
quality of websites was evaluated quite well, with the average mark of 2, which shows that even small
municipalities have quality website administrators. Promotional materials received the worst
evaluation again: 2.58. Table 5 shows the assessment of the selected elements of marketing
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
451
communication by entrepreneurs based in large municipalities (over 6 thousand inhabitants). This
question was not replied by 6 respondents, i.e. 5.09 %.
Respondents based in municipalities with more than 6 thousand inhabitants marked the websites
higher than the respondents from the small municipality group, as expected. This confirms the
estimate that larger cities and municipalities may allocate more budgetary resources and thus provide
a better quality of processing. Our H2 hypothesis was thus confirmed. Promotional materials were
placed on the second position (the small municipality group respondents evaluated those worse). The
respondents from this group consider the quality of social public events organized by the municipality
to be the worst, as compared with the evaluation by entrepreneurs from small municipalities.
When evaluating the overall level of the selected tools of marketing communication, our H2
hypothesis was not confirmed because the respondents from the group of municipalities with the
population below 6 thousand evaluated the level of the selected marketing communication tools better.
In our opinion, the business environment of a municipality should also include whether or not the
municipality provides links to the companies based in its territory on its website. Data imply that there
is a lot to improve on the part of the municipalities, in both size categories. We believe that a better
connection of the municipality with the businesses would bring benefits to both parties and also
contribute to increasing mutual understanding. The availability of more comprehensive information on
the municipal website should also be for the benefit of the municipality and should mean a practical
step to the required business environment of a better quality for entrepreneurs.
We asked the respondents about the relationship of their organization with the municipality from the
business activity aspect. The entire set of the addressed SMEs mainly relates to the municipalities as
two independent subjects (84.85 %), i.e. 140 businesses. As for businesses in municipalities with more
than 6 thousand inhabitants, this share is even higher – 90.67 %. 10.91 % (18 companies) provide
their products and services to the municipality on the basis of a business contract. This share is even
higher in companies based in small municipalities where 10 companies, i.e. 27.21 % deliver their
products to the municipality. This fact confirms the presumption that the cooperation of the business
sphere with the municipality and the quality of the business environment is better in small
municipalities than in the large ones. Businesses, i.e. 1.82 %, cooperate with the municipality within
the meaning of a joint business activity, out of which 2 businesses are based in the group of
municipalities with less than 6 thousand inhabitants.
The survey also showed that one company, in the group of municipalities with a population exceeding
6 thousand, cooperates with the municipality on the basis of the PPP method.
The main objective of the survey was to examine how the addressed entrepreneurs evaluate the level
of the business environment in their municipality. The positive finding of our survey is that a total of
67.88 % of the addressed respondents are pleased with the business environment in their municipality.
However, only 3.03 %, i.e. only 5 companies, consider those to be very good conditions for business.
A total of 102 businesses are pleased, however, they see some areas for improvement. On the other
hand, 34 companies (20.60 %) consider the business environment conditions in their municipality to
be unsatisfactory. This opinion of about a fifth of all respondents does not only bring a topic for
contemplation, but also a new foundation for the implementation of corrective measures taken in this
area.
The share of satisfied respondents is a bit higher in the group of entrepreneurs based in small
municipalities – 70.22 %; however, only 2 companies are completely satisfied (4.26 %). Nevertheless,
the share of unsatisfied entrepreneurs is also lower than in the set of all companies, i.e. 14.89 %. These
results imply that the conditions for business on the part of the municipality are better in small
municipalities. However, with regard to the low number of respondents and mainly the number of
municipalities in both groups of the survey, we can only consider the informative value of those data
to be indicative.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
452
The statistical testing of the determined research hypothesis – H3 – confirmed the presumption that
the respondents´ membership of the group of large or small municipalities has no effect on the
evaluation of the business environment (Table 3). Thus, the H3 hypothesis was confirmed.
Tab. 3: Testing of the independence of the qualitative characters – the municipality size and
corporate environment
Partial hypotheses H0: independence between the municipality size and the corporate
environment evaluation
H1: dependence between the municipality size and the corporate environment
evaluation
p-value (result of CHITEST
in MS EXCEL) 0.417920158
Hypotheses evaluation H0 is accepted: p-value > α (0,05)  independence between the municipality
size and the corporate environment evaluation
Source: Authors´ work
The evaluation of the business environment by respondents based in larger municipalities (cities) with
more than 6 thousand inhabitants is considerably lower, in all types of responses than in the
aforementioned group of respondents. We can only guess what the reasons of this phenomenon are:
whether it is a higher concentration of the competitive environment, aggravated mutual
communication of the business sector with the municipality or the lack of interest of both parties in
dealing with this situation.
In the last free question, the respondents were asked to propose measures that the municipality could
take, in their opinion, to improve the business environment. The responses included a whole range of
various opinions, out of which we selected those that most respondents agreed upon:
 Focus on the possibilities of more intense cooperation between the municipality and the local
businesses in potential joint projects.
 Place information about the companies in the territory of the municipality on its website for free.
 Organize joint meetings of entrepreneurs and the local government, or invite representatives of
agencies such as CzechTrade, CzechInvest, etc.
There are strong relations between prosperous local economy creation and high quality municipality
environment maintainance. These two elements are interactive and dependent on each other. The
problems which influence the economy of municipalities and local small and medium enterprises are
still urgent and substantial. It could be said as the common platform for mutual partnership.
We propose following steps:
 To create the programs of supporting services which give support to local employers in the form
„the care after“. This support is realized after investment which represents new jobs or the benefit
for municipality (for example financing from the EU funds etc.).
 To create the „special business panel“ on the web pages of municipalities. This panel should
operate as the probing and interactive area to find out the enterprises´ opinions relating to
services of municipal council.
 The cooperation between two sides – the enterprises and municipality in the area of the PR tools
use in practice. For example it could be the video-clip creation showing the local tourist places of
interest and local enterprises products and services. This presentation should be placed on the
municipal web pages or municipal facebook.
 The common participation in Event marketing realization.
Conclusions
Our survey showed that there are many areas of improvement in establishing high-quality business
environment in the municipalities for SMEs, not only on the part of the municipalities, but also on the
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
453
part of the entrepreneurs who should get more interested in the activity of the municipality, namely in
an active way, which 64.24 % of all addressed respondents fail to do. The entrepreneurs critically
assess the level of marketing communication of their municipality, with respect to the sample of
selected tools. Against the presumptions, the level is better in the group of small municipalities of up
to 6 thousand inhabitants than in the large municipality group (above 6 thousand inhabitants). The
survey brought a positive finding: a total of 67.88 % of all addressed entrepreneurs expressed their
satisfaction with the business environment in their municipality. In the group of large municipalities,
66.95 % of businesses were satisfied and in the group of small municipalities, 70.22 % of the
addressed respondents were satisfied with the business environment of their municipality.
It is obvious that the conditions for a “balanced municipality” that would also fulfil the role of a key
factor in the development of SMEs are rather created in small municipalities than the large ones. The
results provide both a range of questions to discuss the causes of the present situation and, first and
foremost, the possibilities of correcting the found out situation. We recommend to realize this type of
marketing research repeatedly. It is possible to reach for the progress in the specific area of
relationships in case of systematic monitoring and the resulting proposals implementation.
References
[1] GASHI, P., HASHI, I., PUGH, G., (2014). Export behaviour of SMEs in transition countries. Small
Business Economics, vol. 42, iss. 2, pp. 407 - 435. ISSN 0921-898X. DOI 10.1007/s11187-013-9487-7.
[2] JAKUBÍKOVÁ, D., (2008). Strategický marketing. Praha: Grada Publishing. ISBN 978-80-247-2690-8.
[3] JANEČKOVÁ, L., VAŠTÍKOVÁ, M., (1999). Marketing měst a obcí. Praha: Grada Publishing. ISBN 80-
7169-750-8.
[4] KOTLER, P., (2000). Marketing Management. Praha: Grada Publishing. ISBN 80-247-0016-6.
[5] KOZEL, R., et al., (2006). Moderní marketingový výzkum. Praha: Grada Publishing. ISBN 80-247-0966-X.
[6] PRAŽSKÁ, L., JINDRA, J., et al., (2002). Obchodní podnikání – Retail management. Praha: Management
Press. ISBN 80-7261-059-7.
[7] Role malého a středního podnikání ve společnosti. ipodnikatel.cz., (2011) [online]. [cit. 2014-4-5].
Dostupné z: <http://www.ipodnikatel.cz/O-podnikani-obecne/role-maleho-a-stredniho-podnikani-ve-
spolecnosti.html>
[8] STAŇKOVÁ, A., (2007). Podnikáme úspěšně s malou firmou. Praha: C. H. Beck.
ISBN 978-80-7179-926-9.
[9] SUCHACEK, J., SEĎA, P., (2011). Territorial Marketing in the Czech Republic: Between PathDependency
and Learning. In 10th International Conference of Liberec Economic Forum. Liberec:
Technical University, pp. 439-447. ISBN 978-80-7372-755-0.
[10] VAŠTÍKOVÁ, M., (2011). Marketing obcí – distanční studijní opora. Karviná. SU OPF. ISBN 978-80-
7248-695-3.
[11] VEBER, J., SRPOVÁ, J., et al., (2005). Podnikání malé a střední firmy. Praha: Grada Publishing. ISBN
80-247-1069-2.
This paper is one of the research outputs of project OP VK No. CZ.1.07/2.2.00/28.0017 Project
„Innovation of study programes at Silesian university in Opava, School of Business Administration
in Karvina“.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
454
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-6840-2014-58
VEŘEJNÉ SLUŽBY Z POHLEDU UŽIVATELE
PUBLIC SERVICES – USER VIEW
ING. SVATAVA NUNVÁŘOVÁ, PH.D.
Katedra regionální ekonomie a správy
Ekonomicko-správní fakulta
Masarykova univerzita
Depart. of Regional Economics and Administration
Faculty of Economics and Administration
Masaryk University
 Lipová 41 a, 602 00 Brno, Czech Republic
E-mail: nunvar@econ.muni.cz
Anotace
Článek prezentuje aspekty poskytování veřejných služeb a jejich kvality. Podrobněji se věnuje Mystery
shoppingu jako jedné z metod zvyšování kvality veřejných služeb. Identifikovány jsou kategorie, které
mají vliv na vnímání kvality poskytované veřejné služby zákazníkem u využívání služeb městského
úřadu.
Klíčová slova
veřejná služba, kvalita veřejných služeb, mystery shopping, územní samosprávný celek
Annotation
The paper presents aspects of providing of public services and their quality. The paper deals in detail
with Mystery Shopping as a method of improving the quality of public services. They are identified
categories that have an impact on the perception of quality of public services by using the services at
the municipal office.
Key words
public service, public service quality, mystery shopping, local government
JEL classification: H7
Úvod
Posláním organizací veřejného sektoru je poskytování kvalitních služeb občanům či zvyšování kvality
života v daném území nebo obojí. V posledních letech se ve veřejné správě prosazuje koncept veřejné
služby jako služby občanovi. V důsledku toho se začaly i pro fungování veřejných organizací v České
republice používat metody, které do té dříve byly známy spíše z fungování firem. Metod zvyšujících
kvalitu služeb je mnoho. Mezi ty známější patří CAF (Společný hodnotící rámec), benchmarking, ISO
normy, Místní agenda 21 (Zdravá města). Některé veřejné organizace se vydávají i cestou zlepšování
svých služeb prostřednictvím nejrůznějších elektronických a webových nástrojů (např. objednávání
přes internet, sms zprávy, digitalizace archívů). Metody zvyšování kvality služeb obvykle vznikají v
tržním prostředí firem a následně jsou aplikovány i při činnosti veřejných organizací. Jednou z metod
zvyšování kvality služeb, která vznikla v tržním prostředí a je využitelná v prostředí veřejného
sektoru, je i Mystery shopping. Jde o metodu, která se zaměřuje na zprostředkování zážitku uživatele
při jeho průchodu službou a umožňuje poskytovateli služby dozvědět se slabá místa poskytované
služby a možnosti jejich zlepšení.
Cílem článku je představit oblast kvality veřejných služeb a stručně prezentovat možnosti použití
Mystery shoppingu při hodnocení kvality služeb městského úřadu.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
455
Veřejné služby
Veřejná služba je služba, která je poskytována ve veřejném zájmu a financována z veřejných
prostředků. Veřejné služby jsou obvykle služby, které jsou určeny jak jednotlivcům, ale obvyklejší je
jejich určení širšímu okruhu uživatelů, či společnosti jako celku. Díky tomu jsou často
spolu/financovány z veřejných prostředků, které jsou získávány prostřednictvím daní od občanů.
Veřejné služby jsou poskytovány obvykle v takových oblastech, které nejsou (např. finančně)
atraktivní pro subjekty ze soukromého sektoru, případně takové služby, kde je vhodná regulace
poskytované služby (např. její ceny, kvality či rozsah) prostřednictvím veřejné organizace. Veřejné
služby pak mohou být dostupné širokému okruhu uživatelů bez ohledu na jeho sociální situaci,
postavení a příjmy.
Poskytovateli veřejných služeb jsou organizace ze soukromého i veřejného sektoru. Obecně jsou však
veřejné služby poskytovány veřejnou správou a z ní odvozených organizací veřejného sektoru. Poslání
organizací veřejného sektoru lze pak spatřovat především v poskytování kvalitních služeb občanům
nebo ve zvyšování kvality života v daném území, přičemž poskytování kvalitních veřejných služeb
může být zároveň chápán jako jeden z předpokladů zvyšování kvality života občanů. Poskytovatelem
veřejných služeb jsou instituce veřejné správy. Osborne a Gaebler (1993) dávají pohled na to, jak by
měla veřejná správa fungovat, aby mohla poskytovat kvalitní veřejné služby:
 řídit, nikoliv přikazovat,
 umožnit komunitám řešit své vlastní problémy namísto toho, aby jim jen poskytovala služby,
 podporovat konkurenci místo monopolního prostředí,
 být řízená prostřednictvím cílů,
 orientovat se na výsledky, místo na náklady,
 zaměřovat se na požadavků občanů/zákazníků, místo zaměřování se na byrokracii,
 spíše vytvářet finanční zdroje, než je utrácet,
 soustředit se na prevenci krizí a problémů, než jen na jejich následné řešení,
 decentralizovat pravomoci,
 upřednostňovat řešení problémů s využitím kapacit soukromého sektoru a tržních principů před
řešením prostřednictvím veřejných programů.
Způsoby poskytování veřejných služeb se postupně vyvíjely, co se měnilo a jak je shrnuto v přehledu
(viz tab. 1).
Tab. 1: Reformní změny řízení veřejné správy v oblasti přístupů k poskytování veřejných služeb
Období
Vztah mezi veřejným a
soukromým sektorem
Znaky systému poskytování veřejných služeb
do 70. let 20.
století
řídící a kontrolní Centralizace
Monopolizace
Regulace
Řízení procesů
Uniformní poskytování veřejných služeb
Tradiční přístupy k poskytování veřejných služeb – interní formy
70. – 80. léta 20.
století
konkurenční Decentralizace
Demonopolizace
Výkonově orientované řízení
Individualizace v poskytování služeb
Vznik nových (moderních) přístupů k poskytování veřejných
služeb
konec 20. Stol.
dosud
partnerský Decentralizace
Demonopolizace
Deregulace
Efektivnost
Individualizace v poskytování služeb
Rozvoj moderních přístupů k poskytování veřejných služeb
Zdroj: Malíková, Lacko. 2013, s. 94, upraveno.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
456
Kvalita veřejných služeb a jejich uživatelé
Kvalita je pojem, který je v literatuře hojně zmiňovaný i vysvětlovaný, i přes to neexistuje jediná
univerzální a všeobecně přijímaná definice. Pojem kvalita je totiž používán na různých úrovních i
v odlišných kontextech. Kvalita může být spojována s produkty (výrobky), službami nebo s uživateli a
její definice se měnila i v souvislosti s vývojem jednotlivých koncepcí kvality a rozvojem výroby.
Prvotně se kvalita sledovala s technickými požadavky na výrobky, tedy s odhalováním vad výrobků
(jejich vybraných vzorků). K tomu se připojilo využívání statistických postupů (hledání odchylek
vyrobených produktů od definovaných parametrů, které měla produkce splňovat a identifikace příčin
těchto odchylek). Od cca 50. let 20. století se rozvíjí a rozšiřuje spojení kvality s požadavky uživatele.
V současnosti je pojem kvalita nejčastěji spojován se snahou o dosažení maximální spokojenosti
zákazníka.
Ve veřejném sektoru se problematika kvality služeb a spokojenosti občanů/zákazníků objevuje
posledních cca 20 let a její význam postupně roste. Téma kvality veřejných služeb je téměř vždy
předmětem modernizací či reforem veřejného sektoru (Nunvářová, 2013). Požadavky na zvyšování
výkonnosti či poskytování hodnoty za zaplacené daně jsou běžnou součástí komunikace společnosti.
Kvalita služeb (tržní i veřejných) je dnes považována za důležitou (klíčovou) determinantu
konkurenceschopnosti a dlouhodobé prosperity organizací.
Stejně jako v tržním sektoru, i v sektoru veřejném zaznamenal pojem kvalita svůj vývoj. Beltrami (in
Caddy, Vintar, 2002, s. 21) jej klasifikuje do tří různých fází:
 kvalita ve smyslu respektu norem a procedur,
 kvalita ve smyslu účinnosti a
 kvalita ve smyslu uspokojení zákazníka.
Řada organizací veřejného sektoru se v praxi se svým pojetím kvality nachází spíše v prvních dvou
uvedených fázích. V posledních cca 10 letech se však prosazují tendence k prosazování i třetí fáze,
tedy orientaci na zákazníka a k chápání kvality jako takového obsahu služby, který vede ke
spokojenosti zákazníka. Míra této orientace se však v jednotlivých oblastech veřejného sektoru i
v rámci jednotlivých veřejných organizací významně liší.
Na kvalitu lze také pohlížet jako na „rozdíl mezi očekáváním zákazníků týkajících se služeb a jejich
vnímáním aktuálního výkonu služeb“ (Zeithaml, Parasuraman, 2004, s. xi). Pro chápání kvality je
důležité i to, zda je stejným způsobem vnímána pracovníky (kteří službu poskytují) a zákazníky (kteří
službu využívají). V praxi pak někdy dochází k situacím, kdy organizace proklamuje, že má zájem
poskytovat kvalitní služby, naplňovat potřeby a přání zákazníků. Přístup poskytovatele je však odlišný
od potřeb uživatelů. Lze to vysvětlit anglickým pojmy, kdy zákazník má zájem o „user-driven“
služby, ale dostává spíše „producer driven quality“. (Grönroos, 2007) Na základě těchto rozdílů pak
v praxi může docházet k zásadním rozdílům v očekáváních a nabídce služeb. Nesoulad může vést až
k paradoxu, kdy organizace naplňuje své parametry kvality, přes které nejsou zákazníci spokojeni.
„Osvojení si uživatelského pohledu na kvalitu služeb a budování zákaznicky orientované kultury je
proto v současnosti aktuálním problémem, a to jak v sektoru tržním, tak v sektoru veřejném“
(Lukášová, 2009, s. 11).
Posuzování kvality je u veřejných služeb mnohem obtížnější a komplexnější než v soukromém
sektoru. Zatímco v soukromém sektoru uspokojení potřeby a přání zákazníka vede k růstu prodejů a
tím i zisků, u veřejných služeb se toto může stát kontraproduktivním. Růst jejich kvality může vést
např. k rostoucí poptávce po službě, což zvyšuje výdaje na službu proti limitovaným zdrojům
(Halásek, 2004, s. 52), tj. veřejným zdrojům pocházejícím především z daní placených veřejností,
občany. Občané pak logicky očekávají, že instituce využívají jimi svěřené veřejné prostředky (majetek
a finance) co nejlépe. Vzhledem k tomu, že veřejná služba má odlišné charakteristiky od soukromého
statku, je vhodné aby se organizace poskytující veřejné služby zaměřily na kvalitu komunikace,
kvalitu specifikace a vymezení služby, kvalitu poskytování a kvalitu personálu a systému organizace.
(Halásek, 2004, s. 54)
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
457
Ze všech definic je v současnosti zřejmé, že zákazník a jeho požadavky na výrobek či službu jsou tím
nejdůležitějším hodnotitelem kvality.
Různě jsou v literatuře také používány pojmy týkající se názvu uživatele služeb. Jedná se totiž o
veřejné služby. Díky jejich odlišnostem a zaměřením a odvětvím pak jsou využívány pojmy veřejnost,
občan, uživatel, klient, zákazník, partner. Pojmy klient nebo zákazník začaly být ve veřejném sektoru
používány v souvislosti s užíváním metod a nástrojů pocházejících z tržního prostředí firem.
Nahrazování pojmu občan při poskytování veřejných služeb pojmem zákazník (klient) bylo významné
v západních vyspělých zemích v období, které se označuje jako New Public Management (v cca 80. –
90. letech 20. století) (Osborne, Gaebler, 1993) a které je specifické svým zaměřením na efektivnost a
výkonnost veřejných organizací a na hospodárné využívání veřejných prostředků spojené se snahou
dodávat hodnotu za peníze (tzv. value for money).
Později byl tento přístup zaměřený především na zákazníka a efektivnost a výkonnost veřejných
institucí kritizován (např. hnutím označovaným Good Governance1
). Organizace veřejného sektoru
totiž nejsou pouze poskytovatelem veřejných služeb, ale mají být zároveň demokratickým zástupcem
občanů, uživatelů veřejných služeb (Thomas, 2012). A občan ve vztahu k organizacím veřejného
sektoru vystupuje ve více rolích, které se na jedné straně prolínají a zároveň mohou být ve vzájemném
konfliktu. Bocci (2005 in Lukášová, 2009, s. 15, upraveno) tyto role vymezuje takto:
 občan jako zákazník, jehož zájem je uspokojení jeho potřeb, prostřednictvím kvalitně
poskytnutých veřejných služeb,
 občan jako plátce (vlastník) daní, občan platí daně a prostřednictvím státu je může využívat
k uspokojování svých potřeb, občan jen obvykle nemůže přímo ovlivnit, kde budou jeho
prostředky využity a s jakým užitkem,
 občan jako osoba nadaná právy, které mu přiznávají ústavní zákony (vč. Listiny základních práv a
svobod), usiluje o růst kvality jeho života a blahobytu,
 občan jako partner veřejné správy, který má zájem podílet se na rozhodování o věcech veřejných.
Z těchto rolí vyplývají i různá očekávání, které občané (uživatelé) mají a která je třeba při
rozhodování o alokaci veřejných prostředků mít na zřeteli. Organizace veřejné správy vedle toho mají
i povinnost respektovat regulaci a pravidla daná zákonnými normami. Na jednu stranu tedy mají
veřejné organizace poskytovat kvalitní veřejné služby a uspokojovat v maximálně možné míře potřeby
občanů a na straně druhé se mají pohybovat v zákonném rámci, který není možné překročit i přes to,
že by si to uživatelé (případně i poskytovatel) služeb přáli. Tím, že veřejné služby jsou poskytovány
často bezplatně (nebo za nižší než reálné náklady) z prostředků od daňových poplatníků, je třeba k
rozhodování o jejich alokaci přistupovat hospodárně, účelně a efektivně. Důsledkem pak může být, že
občan v roli zákazníka může požadovat kvalitní poskytování veřejných služeb a zároveň v roli plátce
daní může mít zájem platit co nejméně prostředků na daních. (Nunvářová, 2014)
Veřejnost jako sdružení občanů je široce vymezená. Lze v ní však identifikovat různě velké skupiny
občanů s podobnými zájmy a potřebami. Pokud je možné tyto skupiny identifikovat je možné i lépe
cílit poskytování veřejných služeb. Ty pak mohou být poskytovány individuálně jednotlivému
občanovi/zákazníkovi (např. lékařský zákrok), skupině občanů (např. různé sociální služby –
pečovatelská služba pro staré lidi), či veškeré veřejnosti (např. ochrana života, rovnost před zákonem).
1
V konceptu Good Governance zazněla obava ze vzniklého demokratického deficitu při tvorbě a výkonu
rozhodnutí v institucích veřejné správy. Decentralizace, která byla u některých veřejných poskytovatelů služeb
široce uplatňována vedla k roztříštění odpovědnosti, protože jednotlivé organizace usilovali spíše o vlastní
efektivnost, přičemž se vytrácela efektivnost veřejného sektoru jako celku. Podobně pokud jednotlivé organizace
rozhodují pouze na základě efektivnosti, účinnosti a hospodárnosti, vytrácí se vazba mezi politickými cíli a
snižuje se legitimnost demokraticky zvolených vlád (zástupců občanů) a rozhodování o cílech, směrech a
realizaci jednotlivých veřejných politik tak přechází z volených politiků na jmenované úředníky (manažery).
Koncept Good Governance kritizoval i další hodnoty, cíle a nástroje uplatňované v rámci New Public
Managementu, tato kritika vyústila v principech, která jsou doporučovaná k aplikaci. (Hrabalová, 2005, s. 117 –
120)
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
458
Standardy služeb
V souvislosti s veřejnými službami a jejich kvalitou jsou používány standardy služeb. Za standard
veřejné služby lze považovat minimální úroveň kvalitativních a kvantitativních parametrů veřejné
služby vymezené určitým předpisem (normou, zákonem). Standardizace služeb je hlavním nástrojem
řízení kvality veřejných služeb na centrální úrovni řízení kvality služeb. Usnesení vlády (č. 164/2002)
hovoří o standardizaci veřejných služeb ve smyslu stanovení obsahu standardu veřejné služby a
zakotvení povinnosti krajů a určených obcí jako garantů vybraných veřejných služeb vytvářet
podmínky pro poskytování těchto služeb občanům. (Nunvářová, 2008) Standardy jsou obvykle
definovány tak, aby bylo možné opakovaně poskytovat služby se stejnými vlastnostmi, které uspokojí
uživatele v co nejvyšší možné míře. Účelem standardizace je zabezpečit, aby veřejné služby byly pro
občany vždy dostupné v alespoň minimální zaručené úrovni. Přičemž cílem jednotlivých
poskytovatelů by mělo zároveň být poskytovat maximální možnou kvalitu služeb, která zajistí, že
budou jejich uživatelé spokojeni.
Některé veřejné služby mají v České republice již standardy vymezeny, např. v zákonech. Parametry
takovýchto služeb jsou dány spíše kvantitativně, tj. upravují minimální časovou, prostorovou,
informační, případně ekonomickou dostupnost služby. Vymezení přesných parametrů veřejných
služeb se může zdát výhodné, zaručuje např. celostátní územní celistvost a jednotu při zajišťování
veřejných služeb. Z druhého pohledu je však přesně nastavený systém standardů v zákonech značně
nepružným (změna legislativy si často vyžádá několik týdnů až měsíců). V případě nevhodného
nastavení parametrů dosáhne standardizace očekávaných výsledků jen obtížně. (Nunvářová, 2008)
Standardy tak bývají definovány spíše na obecné úrovni, díky které je umožněna jejich použitelnost
pro jakoukoli veřejnou službu bez ohledu na její charakter, velikost či zvolenou právní formu
poskytovatele služby. Při takto zvolené obecnosti standardu se očekává, že poskytovatel služby sám
definuje další důležitá kritéria, tedy např. specifikuje cílové skupiny uživatelů, omezí kapacitu služby,
zajistí dodržení práv uživatelů. Vrcholem pak může být i zapojení uživatelů do samotného vytváření
(definování) standardu služby, neboť ten často velmi dobře ví, jak by bylo možné službu zlepšit. To
zároveň může pomoci ujasnit očekávání uživatelů, která na službu mají.
Standardy služeb bývají také spojovány s aplikací různých systémů řízení kvality organizací (i těch
veřejných). Dokladem o uplatňování standardů pak může být vydaný certifikát, který organizace může
získat od autorizovaného certifikačního orgánu, který zkoumá příslušnou dokumentaci a prověřuje
postupy poskytování služeb. Certifikát dokladuje, že služby jsou poskytovány podle jasně
definovaných, průhledných a opakovatelných postupů. Certifikované veřejné společnosti (v rámci
ověření ISO norem řady 9 000 – Systémy managementu kvality) se vyskytují např. ve zdravotnictví,
veřejné správě či školství.
Metody zvyšování kvality
Existuje pestrá škála metod, kterými lze zvyšovat kvalitu veřejných služeb. Tyto metody jsou v ČR
předmětem zvýšeného zájmu posledních několika let. Za pilotní projekt zvyšování kvality veřejných
služeb lze považovat projekt s názvem „Cena a výkon“ (realizovaný 2000 – 2002), který porovnával
prostřednictvím metody benchmarking ukazatele z oblasti svozu a likvidace komunálního odpadu.
Známou a používanou (viz Nunvářová, 2014) metodou je i CAF (Common Assesment Framework –
Společný hodnotící rámec). Lze se však setkat i s pestřejší škálou používaných metod zvyšování
kvality veřejných služeb, např. místní agenda 21, ISO normy, Ecomanagement a audit scheme
(EMAS), Model excelence EFQM, Balanced Scorecard, Benchlearning, procesní řízení, charta
občana, Six Sigma, Kaizen, Mystery shopping. (Nunvářová, 2010)
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
459
Projekt Mystery shopping
Mystery shopping je jednou z mnoha metod zvyšování kvality služeb, respektive spokojenosti
uživatele se službou. Lze říct, že jde o zprostředkování komplexního zážitku uživatele služby (občana,
žadatele, uživatele). Jde o přímou interakci pracovníka s uživatelem služby, která má diskrétním a
profesionálním způsobem vyhodnotit kvalitu poskytovaných služeb. Jde o simulaci využívání běžně
poskytované služby průměrným (běžným, obvyklým) uživatelem za účelem zjištění silných a slabých
stránek poskytované služby.
Prostřednictvím metody je možné zjistit pohled, pocity a potřeby uživatele služby. Ukazuje službu
očima uživatele. Poskytuje nezaujatý pohled na službu, což může pomoci odhalit skryté nedostatky
služby, které uživatelé vnímají a které by poskytovatele služby třeba ani nenapadly. Smyslem metody
je zjistit úroveň péče, která je uživatelům služby poskytována. Zároveň odhaluje přednosti služby a
zároveň i slabiny, které je možné napravit. Jedním z rysů metody je to, že osoba poskytující službu v
daný okamžik neví, že dochází k prověřování, a v důsledku toho nedochází ke zkreslení jejího chování
a jednání s uživatelem. Díky těmto specifikům může metoda prověřit službu do hloubky.
Mystery shopping je metoda, která je běžně používána v prostředí firem. Ve firemním prostředí jde o
dlouhodobě prověřenou techniku, jejíž výsledky jsou podkladem pro změny v péči o zákazníky. Její
použití ve veřejném sektoru není zatím příliš běžné, ale je možné. Pro zlepšování kvality veřejných
služeb ve veřejném sektoru je metoda aplikována stále častěji.
Průběh Mystery shoppingu lze popsat tak, že předem vyškolený, fiktivní uživatel služby (tzv. mystery
shopper, někdy nazývaný též mystery client či „falešný zákazník“) projde podle předem definovaného
scénáře službou způsobem nevyvolávající zvláštní pozornost či zachází ze strany poskytovatelů služeb
a prakticky testuje kvalitu poskytované služby. Přitom si mystery shopper všímá specifických prvků.
Po průchodu službou mystery shopper vyplní podrobný záznamový arch poskytující odpovědi na
skutečnosti, kterých si všímal během procesu poskytování služeb. Následuje vyhodnocení zjištění
všech průchodů službou a navržení kritických míst služby a oblastí zlepšení.
Kvalita poskytované služby je hodnocena na základě jedné interakce konkrétního mystery shoppera.
Vyslaných shopperů k prověření jedné služby bývá zpravidla více, neboť každý z nich si všímá jiných
aspektů poskytované služby. Spojením jejich výsledků a zjištění pak může dojít k objektivizování
jejich subjektivních pohledů.
Zásadním předpokladem použití metody je její utajení. O jejím použití má být informováno minimum
lidí, ideálně jen jednotlivci z nejvyššího vedení organizace, neboť prozrazení může mít významný vliv
na přizpůsobení chování zaměstnanců poskytujících službu. Pak prověřování nedostatků reálně
(běžně) poskytované služby ztrácí smysl.
V roce 2013 byl autorkou realizován projekt Mystery shoppingu na městském úřadu, který má svěřen
výkon veřejné správy jako obec s rozšířenou působností. Projekt se uskutečnil v rámci výuky
předmětu Řízení a kontrola ve veřejné správě ve spolupráci se studenty tohoto předmětu, kteří dostali
příležitost vyzkoušet si roli mystery shopperů. Jedním z cílů projektu bylo vyzkoušení si této metody
samotnými studenty a propojení získané teorie z předmětu s praxí konkrétního úřadu. Dalším cílem
však bylo zjistit slabá místa, která při poskytování služeb úřad má a výsledky poskytnout
představitelům úřadu k možným zlepšením služeb.
Při realizaci projektu se ukázalo, že klíčová je definice prověřovaných kategorií2
podmínek
poskytování služeb. Uplatněná kategorizace je shrnuta v tabulce č. 2. Prověřování poskytované služby
bylo prováděno třemi způsoby a to prostřednictvím osobní návštěvy, telefonického hovoru a emailem.
Kategorie „pracovník“ a „průchod službou“ byly součástí prověřování i u telefonického a
2
Více o různých aspektech kritérií spokojenosti viz Lukášová, 2009, s. 48.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
460
elektronického způsobu hodnocení. Otázky se zde však opakovaly, proto nejsou tyto kategorie
v přehledu u těchto způsobů hodnocení uvedeny.
Tab. 2: Hodnocené oblasti v projektu Mystery shopping na městském úřadě
Způsob
hodnocení
Kategorie Příklady otázek
Osobní
Značení úřadu a otevírací doba Vyhovovala Vám otevírací doba?
Prostředí a vybavenost úřadu jako
celku
Bylo na úřadě čisto?
Byl bezbariérový vstup na úřad funkční?
Prostředí, kde se bezprostředně
vyřizuje služba
Měli jste si kam sednout?
Bylo jasné, kdy na Vás přijde řada?
Bylo prostředí příjemné k pobytu?
Pracovník
Představil se?
Choval se ochotně a vstřícně?
Choval se zdvořile a nekonfliktně?
Průchod službou
Byly Vaše dotazy zodpovězeny jasně a srozumitelně?
Byla doba, za kterou jste službu vyřídili přiměřená?
Telefonické
Získání základních informací
Bylo snadné získat telefonní číslo na konkrétního
pracovníka?
Hovor
Bylo možné se dovolat?
Byla doba potřebná pro přepojení přiměřená?
Elektronické
Získání základních informací
Bylo snadné najít internetové stránky úřadu?
Bylo na stránkách úřadu snadné najít email?
Bylo snadné ve struktuře stránek najít, který
odbor/oddělení službu vyřizuje?
Emailová komunikace
Byla komunikace gramaticky správná?
Komunikace byla po stránce dalších formalit správná a
vhodně strukturovaná?
Zdroj: vlastní zpracování
Závěr
V posledních letech, více než dříve, se obrací pozornost veřejných organizací na kvalitu
poskytovaných služeb. Pro veřejné organizace je obtížnější měření výkonnosti, neboť nemají
k dispozici ukazatel zisku a musí hledat jiná měřítka. Jednou z možností je zaměřit se na měření
spokojenosti uživatelů, které může dát informaci o výkonu klíčových oblastí organizace. Mystery
shopping je metodou, která dává vedení organizace zprávu o dosahovaných výsledcích a spokojenosti
uživatelů s poskytovanými službami.
Samo použití Mystery shoppingu ve veřejných organizacích je možné a doporučení hodné. Vždy je
však mít na zřeteli, že jde pouze o jednu z mnoha použitelných metod, která má svá pozitiva i rizika.
Mystery shopping dokáže zprostředkovat a zobjektivizovat zážitek, který zákazník či občan má při
průchodu službou. Na základě tohoto zážitku je pak možné zvyšovat kvalitu poskytované služby. Je
možné zaměřit se na samotnou veřejnou službu, ale možné je i pracovat v širším kontextu a věnovat se
kultivaci organizační kultury, v tomto případě zákaznicky orientované kultury.
Metoda Mystery shopping měří spokojenost s jednotlivými transakcemi (průchody službou). Přináší
tak spíše informace o charakteru a specifičnosti konkrétní služby, vyjadřuje se např. k přehlednosti
značení v budově, dodržování předepsaných postupů, dodržování organizační kultury a standardů
chování pracovníky a především jejich přístupu k uživatelům služeb (vstřícnost, odborné znalosti,
připravenost na dotazy, ochota komunikovat s uživatelem a další). Provádí se prostřednictvím
vyškolených osob, ty však obvykle nejsou odborníky na oblast služeb, které prověřují, a nelze tedy
jejich výsledky obvykle použít k hodnocení kvality samotné práce (jejich obsahu a věcné správnosti)
jednotlivých osob poskytujících službu. Obtížnější je tak posuzovat, např. zda úředník postupoval
v daném případě tak, jak dle zákonů měl a zda poskytl úplné a potřebné informace.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
461
Zdůraznit je také třeba fakt, že použití metody Mystery shoppingu by nemělo být samotným cílem
organizace. Využívání metody Mystery shoppingu ve veřejných organizacích je záležitostí několika
málo let (v ČR) či desítek let (ve státech s vyspělými ekonomikami), jde tedy o moderní metodu řízení
a může se jevit jako atraktivní. Dříve je však vhodnější definovat cíle a směr, kterým chce organizace
dále kráčet a čeho chce dosáhnout a až následně volit metody, kterými bude cíle/cílů dosaženo. Je
třeba zdůraznit, že Mystery shopping není způsobem prověřování chování zaměstnanců za účelem
jejich hodnocení, ale je metodou zlepšující kvalitu služeb.
Literatura
[1] CADDY, J., VINTAR, M., (2002). Building Better Quality Administration for the Public: Case Studies
from Central and Eastern Europe. NISPAcee. Bratislava. ISBN 80-89013-07-4.
[2] GRÖNROOS, C., (2007). Service management and marketing: customer management in service
competition. 3rd ed. Hoboken, NJ: J. Wiley. Public policy and management. ISBN 978-047-0028-629.
[3] HALÁSEK, D., (2004). Standardizace veřejných služeb. VŠB – TU. Ostrava. ISBN 80-248-0685-1.
[4] HRABALOVÁ, S., KLÍMOVÁ, V., NUNVÁŘOVÁ, S., (2005). Metody a nástroje řízení ve veřejné
správě. Brno: Masarykova univerzita. ISBN 80-210-3679-6.
[5] LUKÁŠOVÁ, R. a kol., (2009). Měření spokojenosti občanů s veřejnými službami jako součást řízení
kvality v organizacích veřejného sektoru. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita. ISBN 978-802-1051-126.
[6] LUKÁŠOVÁ, R., (2010). Organizační kultura a její změna. 1. vyd. Praha: Grada. Expert (Grada). ISBN
978-80-247-2951-0.
[7] MALÍKOVÁ, Ľ., LACKO., T., (2013). New public management a Slovensko: podoby a aplikácia
princípov. V Bratislave: Univerzita Komenského. ISBN 978-802-2335-157.
[8] NUNVÁŘOVÁ, S., (2014). Moderní přístupy k řízení územní veřejné správy. Ekonomicko-správní fakulta.
Masarykova univerzita. Brno. Dizertační práce.
[9] NUNVÁŘOVÁ, S., (2008). Selected Aspects of the Measurement of Customer´s Satisfaction with Public
Services. International Journal of Interdisciplinary Social Sciences, Melbourne: Commonground
Publishing, Ltd., vol. 3, iss. 6, pp. 77 - 85. ISSN 1833-1882.
[10] NUNVÁŘOVÁ, S., (2010). Choice Instruments of Public Services’ Quality Management. In 13th
International Colloquium on Regional Sciences. Conference Proceedings. Brno: Masarykova univerzita.
pp. 206-214. ISBN 978-80-210-5210-9.
[11] NUNVÁŘOVÁ, S., (2013). Changes in public administation. In 16th International Colloquium on
Regional Sciences. Conference Proceedings. Brno: Masarykova univerzita. pp. 473-480. ISBN 978-80-
210-6257-3. DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-6257-2013-59.
[12] OSBORNE, D., GAEBLER, T., (1993) Reinventing government: how the entrepreneurial spirit is
transforming the public sector. 4th ed. New York, N.Y.: Plume, xxii, 405 p. ISBN 04-522-6942-3.
[13] THOMAS, J. C., (2012). Citizen, customer, partner: engaging the public in public management. Armonk,
N.Y: Sharp. ISBN 978-076-5627-216.
[14] Usnesení vlády ČR č. 164/2002.
[15] ZEITHAML, V. A., PARASURAMAN, A., (2004). Service quality. Cambridge, Mass.: Marketing Science
Institute, xvii, 86 p. ISBN 09-657-1143-9.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
462
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-6840-2014-59
POSTAVENIE OBECNÉHO ZASTUPITEĽSTVA V OBCIACH
SLOVENSKA
THE POSITION OF MUNICIPAL COUNCIL IN MUNICIPALITIES IN
SLOVAKIA
ING. IVANA GECÍKOVÁ, PHD.
Katedra verejnej správy
Ústav verejnej správy
Vysoká škola ekonómie a manažmentu verejnej správy
Department of Public Administration
Public Administration Institute
School of Economics and Management of Pub.Admin.
 Furdekova 16, 851 04 Bratislava, Slovak Republic
E-mail: ivana.gecikova@vsemvs.sk
Anotácia
Obecné zastupiteľstvo je orgánom obce s viacerými významnými kompetenciami v oblasti určovania
zásad nakladania s majetkom obce, schvaľovania rozpočtu obce a jeho úprav, ako aj záverečného
účtu. Medzi významné kompetencie, ktorými môže obecné zastupiteľstvo rozhodovať a súčasne riadiť
rozvoj obce, je schvaľovanie rozvojových dokumentov, akými sú územný plán obce či program
hospodárskeho a sociálneho rozvoja obce a iné. Z hľadiska rozhodovania je preto dôležitá štruktúra
poslancov, ktorí obecné zastupiteľstvo tvoria. Príspevok poukazuje na štruktúru poslancov
zastupiteľstva vo vybraných obciach Slovenska, najmä z hľadiska ich profesijného zamerania,
vzdelania či dĺžky pôsobenia vo funkcii poslanca. Príspevok prezentuje, ako si obecné zastupiteľstvá v
respondovaných obciach kreujú svoje odvodené orgány, ktoré im pomáhajú pri tvorbe rozvojových
rozhodnutí.
Kľúčové slová
obecné zastupiteľstvo, poslanec, verejná funkcia, rozvoj, komisie
Annotation
The municipal council is the body of municipality with several important competencies in area of
determining the principles of municipal property management, of approval of the municipal budget
and its changes, as well as the final account. Significant competencies with which the municipal
council may manage and decide about municipality development, is the approval of development
documents, such as landscape plan or program of economic and social development of the
municipality and others. In terms of decision-making is therefore important structure of councilors
who constitute the local council. The contribution highlights the structure of council members in
selected municipalities in Slovakia, particularly in terms of their professional careers, education or
length of tenure as a Member. The paper presents as a municipal councils in responded municipalities
establish their derived, which assists them in making development decisions.
Key words
municipal council, Member, public function, development, commissions
JEL classification: H70, H11
Úvod
Rozhodnutia, ktoré ovplyvňujú rozvoj obce, prijímajú orgány obecnej samosprávy. Jedným z týchto
orgánov je aj obecné zastupiteľstvo, ktoré má zo zákona zverenú zodpovednosť za nakladanie
s majetkom obce, za rozhodovanie o alokácii a použití finančných zdrojov či schvaľovanie
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
463
významných rozvojových dokumentov obce. Okrem toho je obecné zastupiteľstvo aj jedným z
aktérov, ktorí majú oprávnenie kontrolovať, či sa realizujú navrhované aktivity či schválené
uznesenia. Na základe výsledkov realizovanej kontroly má zastupiteľstvo povinnosť schváliť
opatrenia na stabilizáciu existujúceho stavu či prijať nápravné opatrenia na zabránenie nepriaznivého
stavu. O tom, ako sa zastupiteľstvo rozhoduje a či je skutočne orgánom, ktorý zodpovedne koordinuje
rozvoj v obci, rozhoduje štruktúra poslancov, ktorí boli do zastupiteľstva zvolení a ktorí tieto
rozhodnutia prijímajú.
Cieľ a metódy
Obecné zastupiteľstvo v podmienkach Slovenska predstavuje kolektívny orgán obce, ktorý plní
funkciu vrcholového manažmentu s rozhodujúcou právomocou. Briestenský (2011) píše, že obecné
zastupiteľstvo z hľadiska jeho pôsobnosti má strategické pôsobenie, nakoľko rozhoduje o základných
otázkach života obce. Medzi jeho najvýznamnejšie kompetencie sa považujú najmä tie, ktoré súvisia
s hospodárením a nakladaním s majetkom obce, schvaľovaním rozpočtu obce a jeho úprav; kontrolou
čerpania rozpočtu a schvaľovaním záverečného účtu obce rozhodovaním o zavedení a zrušení
miestnej dane a ukladaním miestneho poplatku, uznášaním sa na nariadeniach s rozhodovaním o
prijatí úveru alebo pôžičky, vyhlasovaním miestneho referenda, so schvaľovaním rozvojových
dokumentov obce (územný plán, program hospodárskeho a sociálneho rozvoja obce, komunitný plán
rozvoja atď.) (Papcunová, Balážová, 2006; Rosenbloom, Kravcuk, Clerkin, 2009; Hamalová,
Belajová, Šebová, 2011).
Obecné zastupiteľstvo je zložené z poslancov. Poslancov obecného zastupiteľstva volia na štvorročné
obdobie obyvatelia obce, ktorí majú na jej území trvalý pobyt. Voľby poslancov sa uskutočňujú na
základe všeobecného, rovného a priameho volebného práva tajným hlasovaním. Starostu obce
(primátora mesta) volia obyvatelia obce, ktorí majú na jej území trvalý pobyt, na základe
všeobecného, rovného a priameho volebného práva tajným hlasovaním na štvorročné obdobie (zákon
č. 369/90 Zb. o obecnom zriadení v z.n.p.).
Za poslanca obecného zastupiteľstva môže byť zvolený volič, u ktorého nenastali prekážky vo výkone
volebného práva a ktorý najneskôr v deň volieb dovŕšil 18 rokov veku. Výkon ich funkcie sa považuje
za výkon verejnej funkcie. Odborné a vedomostné požiadavky sa na tieto verejné funkcie nevyžadujú
(Belajová, 2011; Tej, Kokčin, 2013).
Poslanec obecného zastupiteľstva sa ujíma svojho mandátu zložením sľubu na prvom zasadnutí
obecného zastupiteľstva, ktorého sa zúčastní. Medzi jeho ďalšie povinnosti patrí zúčastňovať sa
zasadnutí obecného zastupiteľstva a jeho orgánov (rada, komisie), do ktorých bol zvolený, dodržiavať
štatút obce, rokovací poriadok obecného zastupiteľstva, zásady odmeňovania poslancov a obhajovať
záujmy obce a jej obyvateľov (§ 25 zákona č. 369/1990 Zb. o obecnom zriadení ).
Množstvo originálnych a prenesených kompetencií, ktoré obce vykonávajú, ako aj vysoká miera
zodpovednosti pri prijímaní rozhodnutí obce je ovplyvnená štruktúrou poslancov, ktorý tvoria
zastupiteľský zbor obce . Cieľom príspevok je identifikovať, aká sa je súčasná štruktúra poslancov
v zastupiteľstvách vybranej vzorky obcí Slovenska a či si tvoria obce pomocné orgány, ktoré im
pomáhajú pripravovať odborné stanoviská k riešeným úlohám a tým prispievať k ich objektívnemu
rozhodovaniu.
V mesiacoch október – december 2011 bol realizovaný dotazníkový výskum, ktorého cieľom bolo
zistiť štruktúru poslancov obecných zastupiteľstiev (ďalej OZ) zvolených v komunálnych voľbách
27.11.2010. Okrem skúmania základných znakov poslancov, akými sú pohlavná štruktúra, vek
a vzdelanie poslancov, bola skúmaná aj dĺžku ich pôsobenia v samospráve, t.j. koľké funkčné obdobie
pôsobia v pozícii poslanca zastupiteľstva a či obecné zastupiteľstvo kreuje pomocné orgány, najmä
komisií OZ.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
464
Dotazník bol rozposlaný 400 obciam rôznej veľkosti, pričom výber vzorky bol náhodný. Z celkového
počtu zaslaných dotazníkov sa vrátilo späť 342, čo predstavuje 85,5 % návratnosť. Po kontrole
vyplnenia dotazníkov, boli niektoré dotazníky vylúčené pre neúplnosť. Konečný počet správne
vyplnených hárkov bol 285. Štruktúra obcí zapojených do prieskumu je prezentovaná v obrázku 1.
Obce boli následne boli rozdelené do siedmych veľkostných kategórií, a to podľa počtu obyvateľov,
pričom zvlášť sme sledovali aj mestské časti miest Bratislava a Košice. V skupine malých obcí do 299
obyvateľov bolo zastúpených 11 obcí, čo predstavuje 3,88 % podiel; 80 obcí bolo v skupine od 300 do
999 obyvateľov s 28,1 % podielom; v skupine obcí od 1000 do 2999 obyvateľov bolo 111 obcí (38,95
% podiel); v skupine obcí od 3000 do 4999 obyvateľov bolo 21 obcí s podielom 7,72 %; v skupine
obcí nad 5000 obyvateľov bolo 8 obcí s podielom 3,13 %. Do výskumu bolo zahrnutých aj 36 miest
(12,63 % podiel na celkovom počet skúmaných obcí) a 18 mestské časti s 6,23 % podielom.
Obr. 1: Štruktúra obcí zapojených do prieskumu podľa veľkostnej kategórie obce (v %)
Zdroj: vlastný výskum, vlastné spracovanie
V skúmaných obciach v čase výskumu žilo 2 155 840 obyvateľov, čo predstavuje 39,84 % obyvateľov
Slovenska. Ich najvyšší podiel zo skúmanej vzorky obcí bol v mestách (59,8 %). V obecných
zastupiteľstvách skúmaných obcí pôsobilo 2863 poslancov, čo v priemere predstavuje 6 poslancov na
1000 obyvateľov.
Tab. 1: Základná charakteristika obcí zapojených do výskumu
Veľkosť obce
Počet obcí
Počet obyvateľov
v skúmaných obciach
Počet poslancov
zastupiteľstiev
do 299 11 2 295 54
300 - 999 80 50 971 511
1000 – 2999 111 190 505 955
3000 – 4999 21 80 138 224
nad 5000 8 47 240 101
mestá 36 1 288 546 679
mestské časti 18 496 145 339
Výskumná vzorka spolu 285 2 155 840 2 863
Zdroj: vlastný výskum
V skúmanej vzorke obcí bolo hodnotených celkom 2863 poslancov zastupiteľstiev. Počet poslancov
sa pohyboval v rozpätí od 4 – 45 poslancov. Rozsah počtu poslancov je daný zákonom. Zastupiteľstvo
vždy v predchádzajúcom volebnom období stanoví presný počet poslancov OZ formou uznesenia OZ
na nasledujúce funkčné obdobie.
do 299 (1)
4%
300 - 999
(2)
28%
1000 –
2999 (3)
39%
3000 –
4999 (4)
7%
nad
5000
(5)
3%
mestá * (6)
13%
mestské
časti (7)
6%
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
465
Výsledky
Z výsledkov uvádzaných v tabuľke 2 vyplýva, že na jednu obec výskumnej vzorky obcí v priemere
pripadá 12 poslancov, pričom v malých obciach do 299 obyvateľov je to len 5 poslancov a v mestách
a mestských častiach je to až 19 poslancov. S rastúcim počtom obyvateľov v obciach počet klesá
poslancov na 1000 obyvateľov vyplynulo. Kým v malých obciach na 1000 obyvateľov pripadá 24
poslancov, tak v mestách je to len 1 poslanec. Väčšiu obslužnosť poslancov je vidieť aj pri počte
obyvateľov pripadajúcich na jedného poslanca. V malých obciach pripadá na jedného poslanca 43
obyvateľov, v mestských častiach Bratislavy a Košíc to bolo 1464 obyvateľov a v mestách je to až
1898 obyvateľov.
Tab. 2: Počet poslancov a ich priemerný vek v skúmaných obciach
Ukazovateľ
Kategória obce
počet poslancov
spolu (abs.)
priem. počet
poslancov na
obec
počet poslancov
na 1000
obyvateľov
počet
obyvateľov na
1 poslanca
priem. vek
poslancov
do 299 54 5 24 43 37
300 - 999 511 6 10 100 43
1000 – 2999 955 9 5 199 36,84
3000 – 4999 224 11 3 358 34,21
nad 5000 101 13 2 468 46,19
mestá 679 19 1 1898 37,61
mestské časti 339 19 1 1464 31,52
Spolu 2863 12 6 647 38,05
Zdroj: vlastný výskum, vlastné spracovanie
Priemerný vek poslancov v nami skúmanej vzorke obcí bol 38 rokov. Vekové rozpätie celej skupiny
poslancov sa pohybuje od 22 do 76 rokov. Zistili sme, že najnižší priemerný vek poslancov je
v mestských častiach - 31,5 roka, v mestách - 37,6 v obciach do 299 obyvateľov je priemerný vek
poslancov 37. Najvyšší priemerný vek mali poslanci (46 rokov) mali poslanci v skupine obcí nad 5000
obyvateľov.
Tab. 3: Pohlavná štruktúra poslancov v OZ sledovaných obcí
Ukazovateľ
Kategória
obce
% podiel
mužov
% podiel
žien
priem. počet
poslancov mužov
na obec
priem. počet
poslancov žien
na obec
počet poslancov mužov
na 1000
obyvateľov
počet
poslancov žien
na 1000
obyvateľov
do 299 74,07 25,93 3,64 1,27 17,43 6,10
300 - 999 74,56 25,44 4,76 1,63 7,47 2,55
1000 – 2999 74,35 25,13 6,40 2,16 3,73 1,26
3000 – 4999 76,79 23,21 8,19 2,48 2,15 0,65
nad 5000 66,34 30,69 8,38 3,88 1,42 0,66
mestá 76,88 23,12 14,50 4,36 0,41 0,12
mestské časti 68,44 34,51 12,89 6,50 0,47 0,24
Spolu 74,19 25,88
Zdroj: vlastný výskum, vlastné spracovanie
Z hodnotenia pohlavnej štruktúry poslancov vyplýva výrazný nepomer medzi zastúpením mužskej
a ženskej časti poslancov, a to v pomere 3 : 1. Celkový podiel mužov v zastupiteľstvách predstavoval
viac ako 74 % a žien necelých 26 %. Tento nepomer žien v zastupiteľstvách je do určite miery
ovplyvnený nižším záujmom žien o výkon funkcie poslankyne.
Výkon funkcie poslanca ovplyvňujú výraznou mierou aj skúsenosti, ktoré poslanec nadobudol pri
výkone tejto funkcie v predchádzajúcom období. Najvyšší počet poslancov skúmaných obcí pôsobí o
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
466
v prvom funkčnom období (22,53 %) a v druhom funkčnom období (15,30 %). Veľkostná štruktúra
obcí nemala vplyv na počet funkčných období poslancov.
Tab. 4: Funkčné obdobie poslancov
Funkčné
obdobie
Veľkosť obce
1. FO 2. FO 3. FO 4. FO viac ako 4 FO neudané
do 299 22 17 3 6 1 5
300 - 999 82 238 87 52 33 19
1000 – 2999 341 96 63 45 35 375
3000 – 4999 53 10 4 5 3 149
nad 5000 15 6 6 5 6 63
mestá 104 53 34 22 20 446
mestské časti 28 18 4 1 0 288
Spolu 645 438 201 136 98 1345
Zdroj: vlastný výskum, vlastné spracovanie
Obecné zastupiteľstvo má zo zákona právo zriaďovať rôzne stále alebo dočasné poradné, iniciatívne a
kontrolné orgány, medzi ktoré patria najmä komisie zastupiteľstva. Tieto komisie sú zložené z
poslancov a z ďalších osôb zvolených obecným zastupiteľstvom, ktoré nemusia byť poslancami
obecného zastupiteľstva, avšak svojimi odbornými vedomosťami či praktickými skúsenosťami sú pre
činnosť zastupiteľstva nápomocné. Zloženie a úlohy komisií vymedzuje obecné zastupiteľstvo. Hoci
v praktickej rovine síce primárne podklady k rokovaniu zastupiteľstva pripravujú odborní zamestnanci
obecného/mestského úradu, ale skúsenosti poukazujú, že ak sa poslanci aktívne zapájajú už
v prípravnej fáze tvorby podkladov k rokovaniu prostredníctvom práce v komisiách, vznikajúce
pripomienky sa môžu zapracovať priebežne, čím sa zvyšuje celková efektívnosť činnosti
zastupiteľstva. Miestna samospráva ako predstaviteľ miestnej vlády tak môže lepšie reagovať na
želania občanov a byť efektívnejšia pri poskytovaní služieb (Blair, 2000).
Z výsledkov prezentovaných v tabuľke 5 vyplynulo, že 27 respondovaných obcí nemá
zriadené žiadne komisie. Jedná sa najmä o obce s malým počtom obyvateľov (do 299
obyvateľov). V ostatných obciach sa pohyboval počet komisií od 1 až po 11, v závislosti od
veľkosti obce a počtu poslancov zastupiteľstva. Najčastejšie si obce zriaďovali komisie:
finančnú, majetkovú, na ochranu verejného záujmu, poriadkovú, životného prostredia,
výstavby a územného plánovania, sociálnu a ďalšie. Zriaďovanie komisií je vo výhradnej
kompetencii zastupiteľstva a preto každá samospráva sa rozhoduje pri tvorbe komisií na
základe vlastných potrieb a špecifických podmienok v obci. Z výskumu vyplynulo, že členmi
komisií sú okrem poslancov aj iní občania obce, ktorí nie sú poslancami, ale majú odborné
vedomosti a zručnosti v príslušnej oblasti. OZ tak môže zastupiteľstvo podporiť odbornosť
rozhodovania v komisiách schválením iných osôb – odborníkov, aj z radov občanov.
Tab. 5: Počet komisií zriadených pri OZ v skúmanej vzorke obcí
Komisie
Veľkosť obce
Počet komisií zriadených pri OZ Počet obcí
s nezriadenými
komisiami1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 Spolu
do 299 2 1 2 0 1 0 0 0 0 0 0 6 5
300 - 999 7 13 15 14 10 4 3 0 0 0 0 67 14
1000 – 2999 5 1 21 23 22 16 6 4 4 1 0 103 7
3000 – 4999 1 0 0 3 4 7 2 3 0 0 0 20 1
nad 5000 0 0 0 3 1 3 0 1 0 0 0 8 0
mestá 0 0 0 1 4 7 5 10 2 3 1 33 0
mestské časti 0 0 0 4 3 3 0 5 1 2 0 18 0
Spolu 15 15 38 48 45 40 16 23 7 6 1 254 27
* jedna obec neposkytla požadované údaje
Zdroj: vlastný výskum, vlastné spracovanie
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
467
Záver
Výsledky realizovaného výskumu poukázali, že obecné zastupiteľstvá v obciach Slovenska majú
rôznu štruktúru, ktorá však nie je ovplyvnená ani veľkostnou skupinou obce a ani tým, či sa jedná
o mesto alebo o dedinu. Štruktúra poslancov predstavuje výsledok rozhodovania sa voličov pri
komunálnych voľbách. Výsledkom voľby je potom existujúca štruktúra poslancov zastupiteľstva.
Z hľadiska pohlavnej štruktúry v obecných zastupiteľstvách neustále prevláda zastúpenie poslancov mužov
oproti poslankyniam - ženám. Veľkosť obce v tomto prípade nebola rozhodujúcim faktorom.
Pri rozhodnutiach poslancov je dôležitá aj ich profesijná orientácia a odborné vzdelanie. Tieto
informácie nám však poslanci v dotazovaných obciach odmietli poskytnúť a tak kvalita poslancov
bola posudzovaná cez dĺžku ich funkčného pôsobenia ako poslanca zastupiteľstva. Výsledky výskumu
poukázali, že výrazná časť poslancov zastávala tento mandát prvý krát a druhý krát. Máme za to, že
pokiaľ je poslanec vo výkone mandátu prvýkrát, potrebuje omnoho väčší priestor naštudovať
problematiku fungovania miestnej samosprávy ako funkčne starší poslanci. Poslanci v druhom
funkčnom období majú už určité vedomosti, ktoré môžu pri prijímaní rozhodnutí.
V prípade, že sú poslanci vo výkone mandátu prvý krát alebo sú menej skúsení, môžu sa pri prijímaní
svojich rozhodnutí opierať o odborné stanoviská, ktoré im predkladajú odborné komisie
zastupiteľstva. Počet komisií, ktoré si obce zriaďujú sa pohyboval spravidla v intervale od jednej
komisie až po 11. Výsledky výskumu ale poukázali, že zriaďovať komisie ako odborné, poradné
a iniciatívne orgány zastupiteľstva nie je pravidlom v každej obci a obci využívajú fakultatívnosť
zriaďovania takýchto orgánov. Z respondovaných obcí 27 nemá zriadené žiadne komisie, pričom
najviac takýchto obcí sa nachádza v kategóriách obcí s vyšším počtom obyvateľov.
Závery, ku ktorým sme dospeli počas realizácie a vyhodnocovania dotazníkového výskumu, sa
dotýkajú najmä budúcich kandidátov na post poslancov, ako aj samotných voličov. Je potrebné si
uvedomiť, že obecné zastupiteľstvo má rozhodujúce kompetencie v oblasti nakladania s majetkom
a financiami obce, a preto je mimoriadne dôležité zvážiť, ktorý kandidát bude túto významnú funkciu
zastávať, aby v konečnom dôsledku bola obec schopná plniť všetky jej úlohy a kompetencie.
Literatúra
[1] BELAJOVÁ, A., (2012). Dôvody a podmienky pre profesionalizovanie výkonu verejnej správy na
Slovensku. In: Kvalita samosprávneho manažmentu na miestnej úrovni. Zborník príspevkov z vedeckého
workshopu. Trenčín: IAV, pp. 3-12. ISBN 978-80-89600-09-0
[2] BLAIR, H., (2000). Participation and Accountability at the Periphery: Democratic Local Governance in
Six Countries. World Development, vol. 28, iss. 1, pp. 21–39. ISSN 0305-750X. DOI 10.1016/S0305-
750X(99)00109-6.
[3] BRIESTENSKÝ, L., (2011). Obecná samospráva – vybrané otázky pre novozvolených poslancov. Právo
pre ROPO a obce, vol. 2011, iss. 3, pp. 27. ISSN 1337-7523.
[4] HAMALOVÁ, M., BELAJOVÁ, A., ŠEBOVÁ, M., (2011). Komunálna ekonomika a politika. Prvé
vydanie. Bratislava: Sprint dva. ISBN 978-80-89393-38-1.
[5] PAPCUNOVÁ, V., BALÁŽOVÁ, E., (2006). Majetok obcí. Nitra: Municipalia. SAPV. ISBN 80-89162-
19-3
[6] ROSENBLOOM, D.H., KRAVCUK, R.S., CLERKIN, R.M., (2009). Public Administration.
Understanding Management, Politics, and Law in the Public Sector. USA, New York: McGraw-Hill
Companies, Inc. ISBN 978-007-126381-8.
[7] TEJ, J., KOKČIN, P., (2013). Možnosti manažmentu výkonnosti v miestnej samospráve. In: Teória a prax
vo verejnej správe. Košice: UPJŠ, pp. 364-373. ISBN 978-80-8152-058-7.
[8] Zákon č. 369/90 Zb. o obecnom zriadení v z.n.p.
Poznámka: Príspevok vznikol v rámci riešenia projektu IGA VŠEMVS 2/2010 „Kvalita
samosprávneho manažmentu na miestnej úrovni“ 2010 – 2012.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
468
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-6840-2014-60
VNÍMANIE ETIKY VOLENÝCH A VÝKONNÝCH
PREDSTAVITEĽOV MIESTNEJ SAMOSPRÁVY Z POHĽADU
OBYVATEĽOV
PERCEPTIONS OF ETHICS OF ELECTED AND EXECUTIVE
REPRESENTATIVES OF LOCAL SELF - GOVERNMENT FROM THE
VIEWPOINT OF INHABITANTS
DOC. ING. VIERA PAPCUNOVÁ, PHD.
Ústav manažmentu a informačných technológii
Fakulta prírodných vied
Univerzita Konštantína Filozofa v Nitre
Inst. of Management and Information Technologies
Faculty of Natural Sciences
Constantine the Philosopher University in Nitra
 Tr. A. Hlinku 1, 949 74 Nitra, Slovak Republic
E-mail: vpapcunova@ukf.sk
Anotácia
V prostredí verejnej správy existuje etická infraštruktúra, ktorej súčasťou je presadzovanie určitých
etických noriem správania. V podmienkach Slovenska existujú etické štandardy a kódexy správania sa
pre volených a výkonných pracovníkov verejnej správy. Tieto normy nie sú síce kodifikované, ale na
druhej strane tým môžu pružnejšie reagovať na prípadné zmeny alebo nové okolnosti. Dodržiavanie
etických noriem nekontroluje žiadny špeciálny kontrolný orgán, ale verejná mienka. Práve verejná
mienka je tým nástrojom, ktorý „kontroluje“ dodržiavanie etických noriem a kódexov. Cieľom
príspevku je zhodnotiť ako vnímajú etiku volených a výkonných predstaviteľov miestnej samosprávy
obyvatelia.
Kľúčové slová
obyvateľstvo, etická infraštruktúra, poslanci zastupiteľstva, starosta
Annotation
In the area of public administration, there is an ethical infrastructure, which includes the promotion
of certain ethical norms of behavior. In Slovakia there are ethical standards and codes of conduct for
elected and executive staff in the public administration. These standards are not codified, although, on
the other hand it can react more flexibly to any changes or new situations. Adherences to ethical
standards doesn´t control any special control body, but the public opinion. Public opinion is just the
tool that "control" adherence to ethical standards and codes. The aim of this paper is to evaluate
perceptions of ethics of elected and executive representatives of local – self – government from the
viewpoint of inhabitants.
Key words
inhabitants, ethic infrastructure, members of council, mayor
JEL classification: H70, H11
Úvod
Etická infraštruktúra môže byť definovaná ako súbor nástrojov a postupov zameraných na elimináciu
nežiaduceho správania a orientovaných na vytváranie motivácie pre správne a maximálne etické
konanie. Výsledkom efektívne fungujúcej etickej infraštruktúry je vytvorenie takého prostredia, ktoré
poskytuje rámec znalosti príslušných procesov a pravidiel fungovania organizácie. Na ich základe
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
469
potom zamestnanci verejnej správy posudzujú a zvažujú správnosť alebo nesprávnosť svojho
správania (Sičáková - Slimáková, 2001).
Etika verejnej správy je založená na presvedčení, že etické činnosti a etické vedomie jednotlivcov
môže mať pozitívne dôsledky na fungovanie politického/administratívneho systému a súčasne môže
prispievať k uspokojeniu osobných potrieb v súlade s morálnymi princípmi. Vymedzenie etického
správania v administratíve je veľmi zložité nielen z dôvodu inštitucionálnych obmedzení, ale aj
z dôvodu neistoty a konkurencie v zamestnaní. Etika vo verejnej správe je stále v štádiu vývoja v
rámci širšej oblasti verejnej správy (Plant, 2008).
Návodom, ktorý môže dobre slúžiť pre etické správanie sa pre volených a výkonných pracovníkov sú
etické štandardy a kódexy.
Na etický kódex môžu (ale nemusia, záleží to od hĺbky ich spracovania) nadväzovať ďalšie kódexy
správania sa, ktoré relatívne jasne definujú a špecifikujú povinnosti zamestnanca vo verejnej správe,
jeho zodpovednosť a kompetencie, práva a povinnosti vrátane ponímania jednotlivých etických
princípov (Geffert, 2010).
V podmienkach Slovenska existujú etické kódexy správania sa zamestnancov v samospráve. V rámci
miestnej a regionálnej samosprávy ide o dokument Etický kódex, ktorý si vypracováva každá
samospráva sama a môže byť vypracovaný pre volených predstaviteľov a aj zamestnancov. Cieľom je
vymedzenie profesionálne významných požiadaviek na osobnosť, postoje a správanie sa zamestnanca
samosprávy.
Podpisom alebo prihlásením sa k etickému kódexu sa jednotlivec alebo firma zaväzuje
k dodržiavaniu konkrétnych pravidiel a postupov. Aj keď kódex nemá právnu platnosť, jeho porušenie
môže viesť k určitému postihu (etický kódex by nemal viesť k prísnym materiálnym sankciám,
v niektorých prípadoch je ale stanovené, že za porušenie pravidiel môže byť odobraté osobné
hodnotenie zamestnancovi) resp. aj ku krajnému trestu vo forme vylúčenia z profesnej asociácie
(Šiller, 2013).
Cieľ a metódy
Cieľom príspevku je poukázať na vnímanie etiky a morálky volených a výkonných zástupcov miestnej
samosprávy v podmienkach Slovenska z pohľadu obyvateľov. V období september – november 2011
sme uskutočnili dotazníkový prieskum, ktorý bol z časti zameraný aj na hodnotenie volených
a výkonných pracovníkov z hľadiska etických a morálnych princípov. Obyvatelia hodnotili prácu
starostu a poslancov, ktorí boli zvolení v komunálnych voľbách 27.11.2010.
Dotazníkového výskumu sa zúčastnilo 442 obyvateľov. Z celkového počtu obyvateľov bolo 89 žien
(77,8%), 96 mužov (21,7%) a 2 obyvatelia neodpovedali na otázku (0,5%).
Obr. 1: Štruktúra obyvateľov (v %) Obr. 2: Veková štruktúra obyvateľov (v %)
Prameň: dotazníkový prieskum, vlastné spracovanie Prameň: dotazníkový prieskum, vlastné spracovanie
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
470
Pri hodnotení vekovej štruktúry bol podiel respondovaných obyvateľov vo veku do 25 rokov 26,5%,
vo veku 26 – 40 rokov 57,0%, vo veku 41 – 55 rokov 15,6% % a vo veku 56 – 65 rokov 0,5%.
U respondentov bola sledovaná aj ich vzdelanostná úroveň. Najväčší počet obyvateľov malo ukončené
I. stupeň vysokoškolského štúdia (406 obyvateľov, čo predstavovalo 91,9%). Úplne stredoškolské
vzdelanie s maturitou malo 27 obyvateľov (6,1%), iba 7 obyvateľov malo ukončené vysokoškolské
vzdelanie II. stupňa.
Obr. 3: Vzdelanie obyvateľov (v %)
Prameň: dotazníkový prieskum, vlastné spracovanie
Výsledky
Systém slobodnej voľby samosprávneho manažmentu s rozhodujúcou právomocou ovplyvňuje jeho
kvalitu aj v ďalších rokoch a funkčných obdobiach. Je takmer nutné, aby si obyvatelia ujasnili a
utriedili vlastnosti a hodnoty preferované pri výbere a voľbe predstaviteľov miestnych samospráv
(Gecíková, 2013, Belajová, 2012, Tej, 2012).
Pri voľbe starostu/primátora sa obyvatelia rozhodujú na základe rôznych kritérií. Častokrát si voliči
vyberajú svojho kandidáta aj na základe jeho morálnych vlastností. Aj keď z výsledkov
dotazníkového prieskumu vyplynulo, že najdôležitejšou vlastnosťou pri voľbe starostov/primátorov je
podľa voličov jeho dôveryhodnosť (toto kritérium je dôležité pri voľbe až pre 67,6% voličov), až pre
až 64,9% voličov je najdôležitejším kritériom výberu svojho kandidáta práve jeho etický a morálny
charakter. Iba pre 0,7% voličov otázka morálnych a etických princípov kandidáta nie je najdôležitejší
aspekt pri výbere kandidáta na post starostu/primátora.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
471
Obr. 4: Kritéria zohľadňujúce pri voľbe starostu (v %)
Vysvetlivky: a- odbornosť a vzdelanie, b – osobnosť kandidáta (prirodzená autorita), c – skúsenosti s pôsobením
v samospráve, d – je to môj známy/príbuzný, e – dôveryhodnosť, f – etické a morálne vlastnosti, g – politická
príslušnosť, h – voľba „menšieho zla“
Prameň : dotazníkový prieskum, vlastné spracovanie
Napriek tomu, že až 64,9% obyvateľov si vyberá svojho kandidáta na post starostu na základe
etických a morálnych vlastností, ich následný pohľad na jeho pôsobenie vo funkcii z hľadiska
dodržovania etických princípov sa počas obdobia výkonu jeho funkcie môže z pohľadu voličov meniť.
Potvrdzujú to aj výsledky prieskumu, kde 7,9% obyvateľov si myslí, že ich súčasný starosta berie
úplatky a 21,9% obyvateľov si myslí, že v prípade ponúknutia úplatku by bol starosta skôr
podplatiteľný ako nie. Na druhej strane je však aj pozitívne zistenie, že 16,7% obyvateľov si myslí, že
ich starosta by skôr odmietol úplatok ako by ho prijal.
Porušenie etických zásad resp. uprednostnenie osobného záujmu pred verejným záujmom u starostu
môže nastať aj v prípade presadzovania záujmov svojich príbuzných resp. známych. V prípade nášho
výskumu však túto skutočnosť potvrdilo iba 7,0% obyvateľov, ktorí si myslia, že súčasný starosta má
osobný prospech z výkonu svojej funkcie a iba 5% obyvateľov sa domnieva, že starosta presadzuje
záujmy svojich príbuzných resp. známych na úkor verejného záujmu.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
472
Obr. 5: Spokojnosť s výkonom funkcie súčasného starostu (v %)
Vysvetlivky: i – schopnosť zabezpečiť finančné zdroje, j - schopnosť pritiahnuť podnikateľské subjekty, k –
presadzovanie záujmov svojich príbuzných/blízkych, l – branie úplatkov, m – osobný prospech, n - dobrá
komunikácia s poslancami OZ/MZ, o – slušná komunikácia s pracovníkmi obecného úradu, p – výmena
pracovníkov obce po nástupe do funkcie
Prameň : dotazníkový prieskum, vlastné spracovanie
Napriek skutočnosti, že obyvatelia sú presvedčení, že si do funkcie starostu/primátora vyberajú
najlepšieho kandidáta, počas výkonu jeho funkcie prichádzajú aj na to, že sú určité vlastnosti, ktoré
mu pri výkone jeho funkcie chýbajú.
Obyvatelia identifikovali ako problém, že by starosta mal prejaviť vyššiu pracovnú zaangažovanosť
(8,4%) a preukázať vyššiu schopnosť zabezpečiť finančné zdroje (7,9%).
Z hľadiska transparentnosti výkonu svojej funkcie a teda dodržiavania etických princípov si 10,4%
obyvateľov myslí, že ich súčasnému starostovi/primátorovi určite chýba aj táto vlastnosť pri výkone
jeho funkcie a dokonca 16,3% obyvateľov si myslí, že skôr mu chýba než nechýba transparentnosť
pri výkone jeho funkcie.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
473
Obr. 6: Vlastnosti, ktoré súčasnému starostovi chýbajú (v %)
Vysvetlivky: i – vzdelanie, j – ústretovosť, k – počúvanie občanov a ich potrieb, l – schopnosť zabezpečiť
finančné zdroje, m - schopnosť pritiahnuť podnikateľské subjekty, n – transparentnosť, o – vyššia pracovná
zaangažovanosť, p - dobrá komunikácia s poslancami OZ/MZ
Prameň : dotazníkový prieskum, vlastné spracovanie
Ďalšími volenými predstaviteľmi obcí a miest sú poslanci zastupiteľstiev. Tým, že poslanci majú
možnosť svojimi rozhodnutiami výraznou mierou ovplyvňovať rozvoj obce, je otázka transparentnosti
výkonu ich mandátu dôležitým aspektom z pohľadu obyvateľov. Preto už pri samotnom výbere sú pre
niektorých obyvateľov kritériom výberu aj ich etické a morálne vlastnosti. Aj keď z výsledkov
výskumu vyplynulo, že viac ako 61,3 % obyvateľov pri voľbe preferuje poslancov, ktorí sú vzdelaní
a od ktorých očakávajú odbornejšie riešenie vzniknutých problémov, pre určitú skupinu obyvateľov je
dôležitá aj ich dôveryhodnosť resp. etické a morálne vlastnosti. Potvrdzujú to aj výsledky prieskumu,
v ktorom až 63,8% obyvateľov si vyberá kandidáta za poslanca na základe jeho dôveryhodnosti alebo
na základe jeho etických a morálnych vlastností (61,8% obyvateľov).
Obr. 7: Kritéria, ktoré sa zohľadňujú pri voľbe poslancov OZ (v %)
Vysvetlivky: a- odbornosť a vzdelanie, b – osobnosť kandidáta (prirodzená autorita), c – skúsenosti s pôsobením
v samospráve, d – je to môj známy/príbuzný, e – dôveryhodnosť, f – etické a morálne vlastnosti, g – politická
príslušnosť. h - iné
Prameň : vlastný výskum, vlastné spracovanie
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
474
Pre miestnu samosprávu v podmienkach Slovenska je typické, že voliči sa len málo zaujímajú po
voľbách o svojich poslancov a preto bolo pre nich pomerne ťažké zhodnotiť spokojnosť s výkonom
ich funkcie. Potvrdzujú to aj výsledky prieskumu, kde v priemere 20% obyvateľov nevedelo zhodnotiť
výkon práce svojich poslancov, ktorých si zvolili v priamych voľbách.
Z tých obyvateľov, ktorí boli schopní zhodnotiť prácu poslancov najčastejšie uvádzali, že pri výkone
svojho mandátu si poslanci určite presadzujú predovšetkým záujmy svojich príbuzných resp. blízkych
(16,5% obyvateľov) a s tým následne súvisí aj skutočnosť, že teda z výkonu svojho mandátu majú
osobný prospech (19,9% obyvateľov). Zvyčajne v takejto súvislosti môžu obyvatelia vnímať aj možné
porušenie etických princípov resp. netransparetnosť pri výkone mandátu poslancov.
Obr. 8: Spokojnosť s poslancami OZ (v %)
Vysvetlivky: a – spôsob komunikácie s občanmi, b – presadzovanie záujmov občanov, c- plnenie predvolebných
sľubov, d – odborný prístup k plneniu úloh, e – ústretovosť, f – počúvanie občanov a ich potrieb, g - schopnosť
zabezpečiť finančné zdroje, h – schopnosť pritiahnuť podnikateľské subjekty, i – presadzovanie záujmov svojich
príbuzných/blízkych, j – osobný prospech, k – komunikácia so starostom/primátorom
Prameň : dotazníkový prieskum, vlastné spracovanie
Obdobne ako pri starostovi, aj pri poslancoch nás zaujímalo, či obyvatelia vedia identifikovať
vlastnosti, ktoré poslancom pri výkone mandátu chýbajú. Najčastejšou vlastnosťou, ktorá poslancom
chýba z pohľadu obyvateľov je schopnosť podieľať sa na prilákaní podnikateľských subjektov
(16,1%), schopnosť podieľať sa na zabezpečení finančných zdrojov pre obce (14,9%), ako aj
schopnosť počúvať občanov a riešiť ich potreby (11,3%).
Na druhej strane však obyvatelia vedeli presne identifikovať, ktoré vlastnosti poslancom rozhodne
nechýbajú. Je to predovšetkým osobný prospech (28,1% obyvateľov) a s tým súvisiace presadzovanie
záujmov svojich príbuzných resp. blízkych (25,6% obyvateľov), čo v konečnom dôsledku môže viesť
aj k netransparentnosti výkonu mandátu resp. k možnému porušeniu etických princípov poslanca.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
475
Obr. 9: Vlastnosti, ktoré chýbajú súčasným poslancom OZ (v %)
Vysvetlivky: h – počúvanie občanov a ich potrieb, i – schopnosť zabezpečiť finančné zdroje, j - schopnosť
pritiahnuť podnikateľské subjekty, k – presadzovanie záujmov svojich príbuzných/blízkych, l – osobný
prospech, m – komunikácia so starostom/primátorom, n – iné
Prameň : vlastný výskum, vlastné spracovanie
V neposlednom rade nás zaujímalo dodržiavanie etických princípov aj z hľadiska pracovníkov úradu.
Pri každodennom riešení svojich problémov sa obyvatelia častejšie stretávajú s pracovníkmi úradu ako
s poslancami alebo starostom obce.
Iba 5,0% respondentov je presvedčených, že pracovníci nemajú žiadny osobný prospech z práce na
úrade, 26,7% nevedelo na túto otázku odpovedať a iba 11,1% respondentov si myslí, že pracovníci
úradu majú osobný prospech z práce na úrade.
Zaujímavá je skutočnosť, že až 45,5% respondentov sa nevedelo vyjadriť, či by boli pracovníci
schopní zobrať úplatok. Z uvedeného hodnotenia je možné dedukovať, že zrejme títo respondenti pri
styku s pracovníkmi úradu neponúkali úplatok pracovníkom úradu. Pozitívom je, ale skutočnosť, že
16,3 % respondentov je presvedčených, že by určite resp. skôr nie ako áno s úplatkom neboli úspešní.
Na druhej strane 12,7% respondentov je presvedčených, resp. uviedli, že skôr áno ako nie by boli
pracovníci úradu schopní prijať úplatok za prednostné vyriešenie ich problému.
Obr. 10: Hodnotenie pracovníkov obecného/mestského úradu (v %)
Vysvetlivky: a- spôsob komunikácie s občanmi, b – zodpovedný prístup k plneniu úloh, c – odbornosť, d –
ústretovosť, e – osobný prospech z práce na úrade, f – neštítia sa zobrať úplatok
Prameň : dotazníkový prieskum, vlastné spracovanie
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
476
Záver
Z výsledkov dotazníkového prieskumu vyplynulo, že až 64,9% obyvateľov si vyberá svojho kandidáta
na post starostu a 61,8% obyvateľov si vyberá svojho kandidáta na post poslanca na základe ich
etických a morálnych vlastností. Počas výkonu ich mandátu však vnímajú aj to ako sa menia ich
morálne resp. etické princípy. Potvrdzujú to aj výsledky prieskumu, v ktorom obyvatelia uvádzali, že
si myslia, že ich súčasný starosta berie úplatky (7,9% obyvateľov) a 21,9% obyvateľov si myslí, že
v prípade ponúknutia úplatku by bol starosta skôr podplatiteľný ako nie. Obdobne hodnotili aj výkon
mandátu poslancov.
Iná situácia nastala pri hodnotení pracovníkov obecných úradov, kde 9,3% obyvateľov si myslí, že by
pracovníci boli schopní zobrať od nich úplatok. Súvisí to zrejme aj so skutočnosťou, že pracovníci sú
predovšetkým výkonní pracovníci a nemajú možnosť rozhodovať tak ako je to v prípade starostu
alebo poslancov.
Ak už hovoríme o etických kódexoch resp. štandardoch nemali by sme zabudnúť na manažérsku etiku
ako neoddeliteľnú súčasť efektívneho riadenia verejnej správy. Práve manažéri v podmienkach
územnej samosprávy (predovšetkým starostovia/primátori, resp. predsedovia VÚC) by mali
zabezpečiť na jednej strane efektívne a transparentné fungovanie riadenej inštitúcie a na druhej strane
spokojného občana.
Literatura
[1] BELAJOVÁ, A., (2012). Dôvody a podmienky pre profesionalizovanie výkonu verejnej správy na
Slovensku. In Kvalita samosprávneho manažmentu na miestnej úrovni. Zborník príspevkov z vedeckého
workshopu. Trenčín: IAV, pp. 3-12. ISBN 978-80-89600-09-0
[2] GECÍKOVÁ, I., (2013). The quality of elected representatives on local level in the Slovak republic. In
Economic Annals - XXI, vol. 21, iss. 7-8, 1, pp. 38-41. ISSN 1728-6220.
[3] GEFFERT, R., (2010). Etika vo verejnej správe. Košice: UPJŠ. ISBN 978-80-7097-826-9. Dostupné z:
<http://wshe.ic.cz/PEDAGOGIKAMGR/SilerSkripta/Etika%20ve%F8ejn%E9%20slu%9Eby.pdf>
[4] PLANT, JF., (2008). Irony and Public Administration Ethics. Public Integrity, vol. 10, iss. 3, pp. 273-285,
Academic Search Complete, EBSCOhost, viewed 10 July 2013.
[5] SIČÁKOVÁ, E., SLIMÁKOVÁ, Ľ., (2012). Etika, etická infraštruktúra ako prevencia korupcie.
Bratislava: Robert Vico – vydavatelstvo. ISBN 80-89041-12-4.
[6] ŠILER, V., (2004). Etika veřejné služby. Ostrava: Ostravská univerzita.
[7] TEJ, J., HORVÁTHOVÁ, M., (2012). Využitie časovej štúdie v monitoringu činností predstaviteľov
miestnej samosprávy. In Kvalita samosprávneho manažmentu na miestnej úrovni. Trenčín: IAV, pp. 37-45.
ISBN 978-80-89600-09-0.
Príspevok vznikol v rámci riešenia projektu VEGA 1/0699/14 „Princípy fiskálnej ekvivalencie vo
vzťahu k preneseným kompetenciám zo štátu na obce.“ 2014 - 2016
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
477
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-6840-2014-61
BONITA OBCE AKO DETERMINANT ROZVOJA
MUNICIPAL CREDITWORTHINESS AS A DETERMINANT OF
DEVELOPMENT
PROF. ING. ELENA ŽÁRSKA, CSC.
ING. VERONIKA FERČÍKOVÁ
Katedra verejnej správy a regionálneho rozvoja
Národohospodárska fakulta
Ekonomická univerzita v Bratislave
Dep. of Public Administration and Reg. Developmnet
Faculty of National Economy
University of Economicsin Bratislava
 Dolnozemská cesta 1, 852 35 Bratislava, Slovak Republic
E-mail: elena.zarska@euba.sk, veronika.fercikova@gmail.com
Anotácia
Bonita obce všeobecne zahŕňa hlavne dobrú kvalitu, vysokú hodnotu alebo povesť. Predstavuje
zhodnotenie a kumulované vyjadrenie kvalitatívnych a kvantitatívnych parametrov obce a môžeme ju
hodnotiť na úrovni celoštátnej, veľkostnej a územnej. Je tvorená (podmienená) tromi aspektmi –
hospodárením obce podľa rozpočtu, majetkom obce, rozvojovými podmienkami obce. Pri jej stanovení
je možné využiť viacero metód – najčastejšie ide o finančnú a majetkovú analýzu. Hodnotenie sa
interpretuje na určitej škále – bonita zlá, nízka, problematická, dobrá, vysoká. Bonita má výraznú
relevanciu k rozvojovým možnostiam a udržateľnosti rozvoja, k efektívnosti a stabilite fungovania
obce a tiež je východiskom pre komparáciu obcí benchmarkingovým prístupom. Príspevok na základe
metodického postupu uplatnenému aj v Českej republike upraveného o výber relevantných
ukazovateľov k cieľu skúmania a rozvinutého o ďalšie ukazovatele analyzuje a hodnotí bonitu 32
vybraných obcí SR. Cieľom skúmania je overenie dvoch závislosti: medzi veľkosťou obce a hodnotou
bonity; prosperitou územia a hodnotou bonity. Na základe ukazovateľov tvoriacich bonitu je možné
hodnotiť aj kapacity obce pre miestny rozvoj.
Kľúčové slová
bonita obce, segmenty bonity, miestny rozvoj
Annotation
Creditworthiness of municipality generally consists mainly of good quality, high value or reputation.
It is an assessment and cumulative expression of qualitative and quantitative parameters of the
municipality and it can be assessed at the national, territorial and size level. It is created (determined)
by three aspects - management of the municipality under budget, municipal property and developing
conditions of the municipality. During its determination, it is possible to use multiple methods - most
often it concerns the financial and equity analysis. The rating is interpreted at a certain scale – bad,
low, problematic, good, high. Creditworthiness has a strong relevance to development opportunities
and sustainable development , the efficiency and stable operation of the municipality and also
provides the basis for comparing municipal benchmarking approach. The paper based on the
methodology applied also in the Czech Republic, amended by the selection of relevant indicators for
objective examination and developed by other indicators analyzes evaluates the creditworthiness of
the 32 selected municipalities in Slovakia . The aim of the study is to verify the two dependencies: the
size of the village and the value of creditworthiness; prosperity of area and value of assessments.
Based on the indicators constituting the creditworthiness can also evaluate the capacity of
municipalities for local development.
Key words
municipality creditworthiness, segments of creditworthiness, local development
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
478
JEL classification: H72, R58
Úvod
Pre miestne rozvojové procesy sa významným aktérom stala obec ako samosprávna územná jednotka
disponujúca vlastným majetkom, finančnými zdrojmi, ľudským potenciálom a legislatívne
vymedzenými kompetenciami. Túto pozíciu jej dali decentralizačné a demokratizačné procesy,
ktorých výsledkom je posilnenie samosprávnosti riadenia, čo však predstavuje aj rastúcu
zodpovednosť a právomoci spravovania zvereného územia. Zvládnutie danej úlohy je podmienené
poznaním základných determinantov, určujúcich schopnosť a možnosť plne zabezpečovať celý rozsah
výkonu pri požadovanej kvalite a efektívnosti. Jedným z takýchto determinantov je aj bonita obce.
Prečo ju možno vymedziť ako determinant miestneho rozvoja? Bonita hodnotí stav obce na základe
kvalitatívnych a kvantitatívnych parametrov, ktoré vyjadrujú a merajú finančnú kondíciu obce
(finančná bonita), kvalitu manažmentu aktív (majetková bonita) a hodnotia predpoklady rozvoja vo
väzbe na vybavenosť obce a na aktivizáciu miestnych potenciálov (rozvojová bonita). Všetky tieto
faktory podmieňujú zachovanie rozvoja a dosahovanie (zvyšovanie) konkurencieschopnosti obce.
Cieľ a metódy
Cieľom skúmania je na základe zvoleného metodického postupu vypočítať bonitu obcí a zhodnotiť
dosiahnuté výsledky vo vzťahu k územnej a veľkostnej úrovne bonity. Pre skúmanie sú stanovené
dve hypotézy: 1) existuje priama závislosť medzi hodnotou bonity a veľkosťou obce a 2) existuje
priama závislosť medzi hodnotou bonity a prosperitou územia. Pre dosiahnutie stanoveného cieľa
a overenie hypotéz sú použité viaceré vedecké metódy skúmania. Na základe štúdia zahraničných
a domácich zdrojov metódou historicko-logickou a abstrakcie bol špecifikovaný metodický postup
s výberom relevantných ukazovateľov pre výpočet jednotlivých segmentov bonity obce a voľbou
bodovacej metódy pre hodnotenie jednotlivých ukazovateľov. Metódy analýzy a komparácie umožnili
vyhodnotiť obe stanovené závislosti cieľa skúmania. Objektom skúmania je 32 obcí SR, pričom
z každého vyššieho územného celku sú 4 obce (8 VÚC) a obce reprezentujú jednu zo 4 veľkostných
skupín: do 1000, do 5 000, do 20 000 a nad 20 000 obyvateľov. Súčasne skupina 4 obcí je z jedného
okresu VÚC.
Výsledky
Charakteristika bonity obce a spôsob jej merania
Bonita obce je menej rozpracovaná kategóriou. Je jedným z najmladším nástrojov, ktorý ešte
neprenikol do bežnej činnosti a „slovníka“ obce. Niekedy je stotožňovaná s ratingom obce, ktorý je
známejší, používanejší nástroj – hodnotiaci schopnosť uhrádzať svoje záväzky v krátkodobom
a dlhodobom horizonte, je určitou „značkou“ solventnosti a dôveryhodnosti obce. Jeho význam treba
vidieť v prvom rade v podobe (marketingového) nástroja zameraného na potenciálnych investorov
a na udržanie si existujúcich podnikateľov, no má svoju hodnotu aj ako informačný nástroj pre
potenciálnych obyvateľov. Nezanedbateľná je jeho úlohu politického nástroja predstaviteľov miest
a obcí v predvolebnom období pri znovu uchádzaní sa o volené posty. Bonita obce je obsahovo širšie
koncipovaná, umožňuje hodnotiť komplexne situáciu obce na základe troch jej súčasti – finančnej
bonity, majetkovej a rozvojovej bonity. Jednou z komplexnejších štúdií o bonite je práca autorov
Halásek a kol. (2002). Táto štúdia v podmienkach ČR bola základom rozsiahlejšieho výskumu autorov
Halásek a kol. (2005). Obe štúdie motivovali výskum prezentovaný v príspevku. Na súbore
vybraných 32 obcí sa realizoval výpočet bonity obce. Hodnota celkovej bonity je súčtom hodnôt
finančnej, majetkovej a rozvojovej bonity. Každý segment bonity umožňuje na báze použitých
ukazovateľov vypovedať o slabých miestach, rezervách, ale aj silných stránkach, ktoré treba obcou
udržať. Ukazovatele sú zvolené tak, aby už svojou konštrukciou hodnotili efektívnosť narábania
s finančnými prostriedkami finančnou silou a kapacitou obce (Žárska a kol., 2007; Peková, 2011) a
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
479
využívanie a zhodnocovanie majetku (Papúncová a Balážová, 2006). Vybrané ukazovatele a ich
výpočet je v tabuľke 1.
Tab. 1: Ukazovatele finančnej a majetkovej bonity
Ukazovateľ pre finančnú bonitu Výpočet
Daňová sila daňové príjmy/obyvateľ*
Finančná sila (daňové príjmy + bežné granty a transfery)/obyvateľ
Miera sebestačnosti (príjmov) 1 vlastné príjmy/celkové príjmy
Miera sebestačnosti (príjmov) 2 (vlastné príjmy+bežné granty a transfery)/celkové príjmy
Miera samofinancovania vlastné príjmy/bežné výdavky
Dlhová kapacita bežné príjmy/(bežné výdavky + splácanie úverov)
Ukazovateľ pre majetkovú bonitu Výpočet
hrubá majetková sila obce Celková hodnota majetku/obyvateľ
čistá majetková sila obce (celková hodnota majetku -záväzky**)/obyvateľ
hrubý príjmový efekt majetku vlastné príjmy/ celková hodnota majetku
čistý príjmový efekt majetku príjmy z majetku***/ celková hodnota majetku
reprodukčná schopnosť obce kapitálové príjmy/ celková hodnota majetku
reprodukčná sila obce kapitálové výdavky/ celková hodnota majetku
*Počet obyvateľov k 1.1. príslušného roka
**záväzky = (krátkodobé + dlhodobé +bankové úvery a výpomoci) INEKO (Datacentrum MFSR)
*** príjmy z majetku = príjmy z podnikania + príjmy z vlastníctva majetku (prenájmy)
Zdroje pre výpočty: MF SR (INEKO), záverečné účty, rozpočty, výročné správy 32 miest a obcí SR
Výpočet finančnej a majetkovej bonity sa realizoval na týchto 12 ukazovateľov, ktoré boli
vypočítané pre roky 2010,2011 a 2012, z nich sa urobil aritmetický priemer a každý ukazovateľ
obce bol reprezentovaný týmto priemerom. Pre stanovenie bonity bolo potrebné prideliť bodové
hodnotenie na základe tabuľky 2. Metodika je závislá od toho, či sa počíta bonita na územnej
alebo veľkostnej úrovni (viď nižšie).
Tab. 2: Bodové hodnotenie odchýliek od strednej úrovne
-5 menej než 50% priemeru územia
-4 50% - 59% priemeru územia
-3 60% - 69% priemeru územia
-2 70% - 79% priemeru územia
-1 80% - 89% priemeru územia
90% - 99% priemeru územia
0 priemer území
100% - 109% priemeru územia
1 110% - 119% priemeru územia
2 120% - 129% priemeru územia
3 130% - 139% priemeru územia
4 140% - 149% priemeru územia
5 viac než 150% priemeru územia
Zdroj: Halásek , Birner, Legátová 2005, s. 21
Pre hodnotenie rozvojovej bonity boli vybrané ukazovatele, s ktorými narábala českých autorovštúdia
z roku 2005 s úpravami a doplnením o ďalšie, ktoré sú relevantné pre hodnotenie podmienok rozvoja.
Inšpiráciou mohla byť aj štúdia „Creditworthiness-Handbook-for-Municipalities“, tá však kládla
dôraz na ukazovatele vonkajšej bonity vrátane demografického vývoja. Vybraných 10 ukazovateľov
(tabuľka 3) zodpovedá v podmienkach SR vlastným kompetenciám obcí (vnútorná bonita) a druhá
skupina ukazovateľov (vonkajšia bonita) preneseným kompetenciám, resp. hodnotí vybavenosť, ktorú
obce môžu len čiastočne ovplyvňovať (spolu so štátnou správou), resp. vytvárať podmienky
a iniciovať s ďalšími aktérmi v území.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
480
Tab. 3: Ukazovatele rozvojovej bonity
Ukazovateľ Zložky ukazovateľa Bodová hodnota
Vnútorná
rozvojová
bonita
Územný plán Existuje vôbec? 1 b.
Je aktuálny? (nemá viac ako 5r alebo
nie je potrebné ho meniť)
2 b.
Strategické
dokumenty
koľko? 1 ak PHSR max 5 ak aj iné b.
Spolupráca s inými
subjektmi na rozvoji
Existuje spolupráca s obcami (reálne
dokumenty)?
1 b. za projekt, max. 5 b.
Existuje spolupráca s podnikateľmi
(reálne projekty, aktivity)?-klástre
(vínne cesty, kúpeľný klaster,
priemyselný park, podnikateľský
inkubátor, MASky,
1 b. za projekt, max. 5 b.
Žiadosti o projekty Úspešné žiadosti o dotácie (počas 3
rokov)
1 b. za projekt, max 5 b.
Významná značka
(branding)
Napr. Osrblie – biatlon 1 b. max 3 body (podľa
významnosti)
Vonkajšia
rozvojová
bonita
Vybavenosť
technickou
infraštruktúrou
Vodovod 1 b.
Kanalizácia napojená na ČOV 3 b.
Plynofikácia 2 b.
Vybavenosť
sociálnou
infraštruktúrou
Materská škola 1 b.
Základná škola (1. stupeň) 1 b.
Základná škola (2. stupeň) 2 b.
Zdravotné zariadenie ambulantné 1b. max 5b.
zdravotné zariadenie pobytové - ročné 1b. max 5b.
zdravotné zariadenie pobytové -
týždenne
1b. max 5b.
Zdravotné zariadenie terénne 1b. max 5b.
Kultúrna vybavenosť kultúrny dom, kino, divadlo 1 b. za každé zariadenie max 3b.
Významné podniky Podniky s viac ako 10 zamestnancami 1 bod za podnik, max. 5 b.
Dopravná poloha vzdialenosť od krajského mesta (v
min.)
do 15 minút + 3 body
do 30 minút + 2 body
do 45 minút + 1 bod
do 60 minút 0 bodov
do 90minút – 3 body
do 120 minút – 5 bodov
Bonus za železnicu (funkčnú trať) 1b.
Zdroje pre výpočty: územné plány, PHSR, webové stránky miest a obcí, www.mapy.sk, www.vsportal.sk
Zdroj: spracované podľa Halásek – Birner – Legátová 2005, s. 33 + doplnené autorkami
Hodnotenie bonity na územnej úrovni a overenie prvej hypotézy
Porovnávanie a hodnotenie bonity obce v územnom celku (okrese) je možné realizovať po výpočte
priemernej hodnoty bonity okresu. Táto sa vypočíta pre jednotlivé súčasti (finančnú, majetkovú
a rozvojovú) na základe hodnôt ukazovateľov obcí. Pre každý ukazovateľ (22 ukazovateľov) sa
vypočíta priemerná hodnota (vypočítaním priemeru za 4 obce reprezentujúce okres) a s touto
hodnotou je porovnávaná hodnota ukazovateľa obce s pridelením bodov na základe tabuľky 3.
Získané body sa sčítajú pre jednotlivé bonity. Súčet finančnej, majetkovej a rozvojovej bonity tvorí
celkovú hodnotu bonity obce. Pri výpočte je možné niektoré ukazovatele, resp. niektorú z bonít
bonifikovať vyššou váhu alebo aj váhu znížiť. V uvádzanom prístupe je znížená váha rozvojovej
bonity na 0,6, aby 10 ukazovateľov rozvojovej bonity bolo vo váhe so 6 ukazovateľmi finančnej a aj
majetkovej bonity. Z hodnôt celkovej bonity sa urobí poradie.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
481
Tab. 4: Územná bonita obcíkraj
okres
veľkostná
skupina* obec/mesto
Finančná
bonita
Majetková
bonita
Rozvojová
bonita**
Celková
bonita Poradie
Bratislavsk
Pezinok
do 1 000 Dubová 4 10 -13,2 0,8 3
do 5 000 Slovenský Grob -4 -14 -4,8 -22,8 4
do 20 000 Modra 3 -5 8,4 6,4 2
nad 20 000 Pezinok 0 -2 10,8 8,8 1
Trnavský
Senica
do 1 000 Plavecký Peter 8 4 -16,2 -4,2 2
do 5 000 Jablonica -3 -13 -6 -22 4
do 20 000 Šaštín-Stráže -1 6 -9,6 -4,6 3
nad 20 000 Senica -1 5 14,4 18,4 1
Žilinský
Liptovský
Mikuláš
do 1 000 Beňadiková -6 -14 -15 -35 4
do 5 000 Važec 0 7 -16,8 -9,8 3
do 20 000 Dolný Kubín 2 0 8,4 10,4 2
nad 20 000 Liptov. Mikuláš 3 3 20,4 26,4 1
Nitriansky
NovéZámky
do 1 000 Podhájska 7 16 -10,2 12,8 1
do 5 000 Palárikovo -13 -4 3,6 -13,4 4
do 20 000 Štúrovo 6 -10 5,4 1,4 3
nad 20 000 Nové Zámky 2 -6 10,8 6,8 2
Trenčiansky
Prievidza
do 1 000 Kocurany -5 21 -13,8 2,2 2
do 5 000 Bojnice -1 -5 3,6 -2,4 3
do 20 000 Handlová -2 -6 10,8 2,8 1
nad 20 000 Prievidza 2 -17 3,6 -11,4 4
Banskobyst
Brezno
do 1 000 Horná Lehota 10 -9 -10,8 -9,8 3
do 5 000 Heľpa -7 3 0 -4 2
do 20 000 Čierny Balog 0 -9 -9,6 -18,6 4
nad 20 000 Brezno -2 -1 11,4 8,4 1
Prešovský
Poprad
do 1 000 Gerlachov -5 -14 -5,4 -24,4 4
do 5 000 Vysoké Tatry 8 -3 6,6 11,6 1
do 20 000 Svit -5 5 -1,2 -1,2 3
nad 20 000 Poprad 5 -5 8,4 8,4 2
Košický
Trebišov
do 1 000 Veľké Ozorovce 0 -2 -16,2 -18,2 3
do 5 000 Čierna nad Tisou 0 -15 -7,8 -22,8 4
do 20 000 Sečovce 2 7 8,4 17,4 2
nad 20 000 Trebišov 2 10 21,6 33,6 1
*veľkostné skupiny sú vytvorené na základe počtu obyvateľov
**rozvojová bonita je počítaná na základe 10 ukazovateľov a jej váha bolo znížená koeficientom 0,6 na úroveň
váhy finančnej a majetkovej, ktoré sú počítané na základe 6 ukazovateľov.
Zdroj: vlastné spracovanie
Na základe dosiahnutých výsledkov a poradí obcí (Tabuľka 4) je možné konštatovať, že hypotéza 1
„existuje priama závislosť medzi hodnotou bonity a veľkosťou obce“ sa potvrdila len čiastočne.
V piatich okresoch má najvyššiu bonitu najväčšie (okresné) mesto, no v troch okresoch tomu tak nie
je. V okrese Nové Zámky reprezentujúceho Nitriansky kraj dosiahla najvyššiu hodnotu obec
Podhájska (známa termálnou vodou), ktorá má z obcí okresu najvyššiu finančnú aj majetkovú bonitu
a je treba konštatovať, že kúpalisko aj s viacerými obslužnými a ubytovacími zariadeniami je
v obecnom vlastníctve, čiže je tu dobré zhodnocovanie a manažment majetku. V okrese Prievidza
Trenčianskeho kraja má najvyššiu hodnotu mesto Handlová a okresné mesto Prievidza je až na 4.
mieste, na ktoré ho stiahla majetková bonita. Hypotéze nezodpovedá ani situácia v okrese Poprad za
Prešovský kraj, kde veľkosťou až tretie mesto Vysoké Tatry má najvyššiu bonitu, čo dosiahlo vyššou
finančnou bonitou ako okresné mesto Poprad. Výsledky dokumentujú ešte jednu skutočnosť, že
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
482
v dvoch okresov – Liptovský Mikuláš a Poprad má najmenšia obec (do 1 000 obyvateľov) najhoršiu
hodnotu bonity (Beňadiková a Gerlachov), pričom všetky hodnoty ich bonít sú záporné.
Hodnotenie bonity na veľkostnej úrovni a overenie druhej hypotézy
Porovnávanie a hodnotenie bonity obcí v rovnakej veľkostnej skupine tzv. veľkostná bonita
predstavuje korektnejší prístup, pretože obce rovnakej veľkostnej skupiny zdieľajú viacero podobných
znakov – mechanizmy financovania obcí (podielové dane, dotácie) majú väčšinou zabudované
veľkostné kritériá, resp. kritérium je počet obyvateľov, tiež daňové systémy sú kodifikované od počtu
obyvateľov (sadza dane z nehnuteľností), ako aj hodnota (cena, nájom) nehnuteľností sa odvíja od
veľkosti obce, podobným znakom je veľakrát infraštruktúrna poddimenzovanosť malých obcí,
veľkosť rozpočtu determinujúca možnosť prijímania úverov, grantov a pod.
Výpočet základu pre stanovenie bonity obce podľa veľkostných skupín je analogický
s predchádzajúcim postupom, no v tomto prípade základ pre výpočty jednotlivých bonít sú
spriemerované hodnoty 22 ukazovateľov obcí jednej veľkostnej skupiny (8 obcí), kde pre každý
ukazovateľ sa vypočíta priemerná hodnota a tá je postupne podľa jednotlivých ukazovateľov
porovnávaná odchýlkou od strednej úrovne a podľa percentuálnej veľkosti tejto odchýlky sa pridelí
príslušný počet bodov (tabuľka 3). Na základe hodnôt finančnej, majetkovej a rozvojovej bonity sa
vypočíta celková bonita a priradí poradie (viď tabuľka 5).
Bonita vo veľkostných skupinách umožňuje obciam/mestám sa identifikovať v rámci svojej skupiny,
nielen zhodnotiť svoju pozíciu, ale vidieť aj ktorá súčasť bonity „spôsobila“ získané poradie a kde
treba upriamiť pozornosť v ďalšej činnosti. Prezentované výsledky ukazujú, že najvyššie bonity vo
svojej veľkostnej skupine dosiahli – Podhájska, Vysoké Tatry, Svit a Poprad. Obec Podhájska
a mesto Vysoké Tatry mali najvyššiu bonitu aj v rámci svojho územia okresu, čo svedčí o tom, že
dobre manažujú svoje finančné prostriedky a majetok a zhodnocujú svoj rozvojový potenciál.
V súvislosti s druhou hypotézou „ existuje priama závislosť medzi hodnotou bonity a prosperitou
územia“, ak by sme prosperitu územia (vyššieho územného celku) odvíjali od hodnôt HDP na
obyvateľa, miery nezamestnanosti, hustoty podnikateľskej aktivity, miery sociálnej odkázanosti apod.
a dali do vzťahu k poradiu obcí/miest na základe celkovej bonity v tabuľke 5, tak je možné
konštatovať, že sa hypotéza nepotvrdila (najnižší súčet poradí majú obce Prešovského kraja, potom
nasledujú Trenčianskeho kraja a Nitrianskeho, pričom obce Bratislavského a Banskobystrického kraja
majú rovnaký súčet poradí na štvrtom až piatom mieste a na poslednom mieste sú obce Košického
kraja. V hodnotení sociálno –ekonomickej úrovne je pritom Bratislavský kraj na prvom mieste a na
druhom konci poradia sú okrem Košického kraja aj kraj Prešovský a Banskobystrický. Konštatovanie
sa opiera o údaje základných charakteristík regiónov Štatistického úradu SR.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
483
Tab. 5: Veľkostná bonita obcí
Veľkostná
skupina* Obec/mesto
Finančná
bonita
Majetková
bonita
Rozvojová
bonita**
Celková
bonita Poradie
do 1000 Dubová 1 1 4 6 4
Plavecký Peter 1 4 1 6 4
Beňadiková -9 -17 -7 -33 7
Podhájska 1 8 9 18 1
Kocurany -5 19 -5 9 2
Horná Lehota 8 -13 13 8 3
Gerlachov -1 -13 -4 -18 5
Veľké Ozorovce -3 -3 -16 -22 6
do 5 000 Slovenský Grob 0 -16 1 -15 4
Jablonica 0 -12 -6 -18 6
Važec 2 -4 -20 -22 7
Palárikovo -10 -11 4 -17 5
Bojnice -1 2 9 10 2
Heľpa -6 0 9 3 3
Vysoké Tatry 14 4 10 28 1
Čiena nad Tisou 2 -13 -14 -25 8
do 20 000 Modra 4 -2 -1 1 3
Šaštín-Stráže -1 7 -19 -13 6
Dolný Kubín 1 -8 5 -2 4
Štúrovo 2 -9 8 1 3
Handlová 1 0 13 14 2
Čierny Balog -1 -7 -10 -18 7
Svit 1 18 4 23 1
Sečovce -1 3 -8 -6 5
nad 20 000 Pezinok -1 -6 -5 -12 5
Senica -2 13 4 15 2
Liptov. Mikuláš 2 -1 4 5 3
Nové Zámky -2 -7 -3 -12 5
Prievidza 1 -16 -1 -16 6
Brezno -3 6 2 5 3
Poprad 9 8 4 21 1
Trebišov -2 6 -1 3 4
*veľkostné skupiny sú vytvorené na základe počtu obyvateľov
**rozvojová bonita je počítaná na základe 10 ukazovateľov a jej váha bolo znížená koeficientom 0,6 na úroveň
váhy finančnej a majetkovej, ktoré sú počítané na základe 6 ukazovateľov.
Zdroj: vlastné spracovanie
Výsledky prezentované v tabuľkách 4 a 5 umožňujú formulovať niekoľko čiastkových záverov:
 najlepšie hodnoty bonity dosahovali obce podľa ukazovateľov finančnej bonity,
 najhoršie výsledky mali obce do 1 000 obyvateľov v rozvojovej bonite, čo vyplýva jednak z ich
infraštruktúrnej poddimenzovanosti a zlou dopravnou polohou (vonkajšia bonita), čo však možno
aj v podmienkach malých obcí (čiastočne) kompenzovať zlepšením hodnôt vnútornej rozvojovej
bonity,
 veľkosť obce nemusí byť determinant veľkosti bonity – závislosť sa potvrdila len u kategórie obcí
nad 20 000 obyvateľov, ktorú reprezentovali okresné mestá – tie sú už dlhé obdobie spádovými
mestami, administratívnymi centrami s koncentráciou ekonomických aktivít a dobrou dopravnou
dostupnosťou – pozície ostatných obcí sa môžu odvíjať od schopnosti a kvality využívania
(zhodnocovania) svojich potenciálov, čím „malé“ nemusí byť nízke alebo zlé,
 dve vybrané obce – Podhájska a Vysoké Tatry dosiahli najvyššiu bonitu tak v území ako aj vo
svojej veľkostnej skupine, čo pre ostatné obce môže predstavovať určitý benchmark pre
porovnávanie,
 nepreukázala sa ani závislosť hodnôt bonity obce od prosperity územia kraja (sociálnoekonomickej
úrovne), čo je dané ukazovateľmi, z ktorých sa bonita počíta. Vybraný súbor 22
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
484
ukazovateľov „nie je citlivý“ na ekonomické a sociálne charakteristiky územia (produkčnosť,
nezamestnanosť, sociálna odkázanosť, ...),ale hodnotí kvalitu a efektívnosť fungovania obce.
Záver
Prezentovaný výskum je realizovaný na súbore 32 obcí SR, ktoré nepredstavujú reprezentatívnu
vzorku, čo podmieňuje aj relevantnosť niektorých záverov. Predstavuje však dobré východisko pre
ďalšie analýzy, resp. aj formulovania odporúčaní pre hodnotenie kvality a efektívnosti fungovania
obcí. Dosiahnutá bonita obcí môže slúžiť pre predstaviteľov vybraných obcí ako hodnotiaci nástroj,
z ktorého je možné odvodiť slabé miesta v narábaní s finančnými prostriedkami, využívaní majetku
ako aj elimináciou nedostatočných vnútorných a vonkajších predpokladov zvyšovať svoju
konkurencieschopnosť a zachovávať udržateľný rozvoj. Porovnávanie svojich hodnôt bonity, resp.
ukazovateľov, ktoré ju tvoria, s inými obcami umožňuje implementovať „najlepšiu prax“ v prospech
svojich občanov. Z tohto pohľadu je bonita obce hodnotiacim nástrojom aj pre občana, pretože mu
umožňuje vidieť pozíciu svojej obce ako výsledok kvality práce ním volených zástupcov.
Literatúra
[1] HALÁSEK, D., PILNÝ, J., TOMÁNEK, P., (2002). Určovaní bonity obcí. Ostrava: Vysoká škola bánska –
Technická univerzita. ISBN 80-248-0159-0
[2] HALÁSEK, D., BINER, J., LEGÁTOVÁ, J., (2005). Případová studie – Ekonomický potenciál obcí.
Přerov –Brno: Ministerstvo pro místní rozvoj ČR – WB 29-04.
[3] Handbook for municipalities., (2009). [online]. Dostupné z:
<http://www.ppiaf.org/sites/ppiaf.org/files/publication/Creditworthiness-Handbook-for-
Municipalities.pdf>.
[4] Network od Associations of Local Authorities of South-East Europe. Guidelines on Local Government
Borrowing and Recent Developments in South East Europe. [online]. Dostupné z:
<http://www.nalas.eu/borrowing/4_1.html>.
[5] PAPCÚNOVÁ, V. , BALÁŽOVÁ, E., (2006). Majetok obcí. Nitra: Slovenská akadémia.
poľnohospodárskych vied. ISBN 80- 89162-19-3
[6] PEKOVÁ, J., (2011). Finance územní samosprávy. Praha: Wolters Kluwer. ISBN 978-80-7357-614-1.
[7] ŽÁRSKA, E. A KOL., (2007). Komunálna ekonomika a politika. Bratislava : Vydavateľstvo Ekonóm.
ISBN 978-80-225-2293-9.
Príspevok bol spracovaný v rámci grantu VEGA č.1/1319/12 Optimálna samosprávna jednotka –
kompetentný aktér a efektívny správca veci verejných.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
485
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-6840-2014-62
MOŽNOSTI HODNOCENÍ ZADLUŽENOSTI OBCÍ NA
PŘÍKLADU OBCÍ JIHOMORAVSKÉHO KRAJE
MUNICIPAL INDEBTEDNESS ASSESSMENT IN THE SOUTHERNMORAVIAN
REGION
ING. IRENA OPLUŠTILOVÁ, PH.D.
Katedra regionální ekonomie a správy
Ekonomicko-správní fakulta
Masarykova univerzita
Depart. of Regional Economics and Administration
Faculty of Economics and Administration
Masaryk University
 Lipová 41 a, 602 00 Brno, Czech Republic
E-mail: oplustii@econ.muni.cz
Anotace
Příspěvek se zabývá hodnocením zadluženosti obcí, možností využití různých ukazatelů zadluženosti.
Metodika je založena na hodnocení ukazatelů zadluženosti jak těch využívaných Ministerstvem financí
ČR tak i zvolených dalších dvou ukazatelů postihujících jak roční náklady na dluhovou službu tak
celkové zadlužení obce. Výpočty jsou provedeny za rok 2012. Výsledkem výzkumu je identifikace obcí
s problematickým zadlužením. Dalším výstupem výzkumu je též identifikace problémových míst při
hodnocení výsledků jednotlivých ukazatelů a zhodnocení vhodnosti jejich použití.
Klíčová slova
rozpočet obce, deficit, dluh, hodnocení zadluženosti
Annotation
The paper deals with the municipal indebtedness, with the possibility of using different indebtedness
indicators. The methodology is based on the evaluation indebtedness indicators as those used by the
Ministry of Finance as well as other two indicators affecting both the annual cost of debt service and
total debt of the municipality. Calculations are made for the outcomes of fiscal year 2012. Outcome of
the research is to identify communities with problematic debt. Another outcome of the research is also
identifying bottlenecks in the assessment of individual indicators and assess their suitability.
Key words
municipal budget, deficit, debt, debt rating
JEL classification: H72
Úvod
Zadluženost obcí je častým zájmem zkoumání. Obce začaly znovu využívat návratné finanční
prostředky po obnovení obecní samosprávy v roce 1990, tempo růstu zadlužení obcí v devadesátých
letech bylo poměrně vysoké. Základní příčiny tohoto vysokého tempa růstu lze podle Pekové
(2011:484) spatřovat zejména v následujících oblastech: (1) Finančně nákladné investice v lokálním
veřejném sektoru, související mj. s vracením majetku do vlastnictví obcí ve stavu a struktuře, který ne
vždy odpovídal jejím potřebám. Obce však nedisponovaly dostatečnými finančními zdroji na realizaci
takových investic z vlastních prostředků, další možností však bylo odsouvání nutných investic na
pozdější období. (2) Malá zkušenost obcí se zadlužením, respektive se zátěží dluhové služby na
rozpočet obce. (3) Poměrně snadná dostupnost úvěrů pro obce jakožto málo rizikové dlužníky bank.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
486
Zadlužování obcí primárně souvisí s jejich potřebou financovat rozvojové investice, tedy kapitálové
výdaje; oproti tomu dluhové financování provozních výdajů svědčí o velmi špatné finanční kondici
obce. Výdajovým potřebám obcí na části sledovaného území se ve svém článku věnují Petr, Pařil
(2012).
V současné době se výše zadluženosti obcí pohybuje na úrovni 92,2 mld. Kč (Ministerstvo financí
ČR, 2014). Zadluženost obcí je sledována např. z důvodů snahy o naplňování Maastrichtského kritéria
výše podílu veřejného dluhu (jehož jsou dluhy obcí součástí) na hrubém domácím produktu, nicméně
podíl zadlužení obcí na veřejném dluhu není vysoký (kolem 6 %). Podstatnějším důvodem je zabránit
nadměrnému zadlužení konkrétní obce.
1. Cíl a metodika výzkumu
Ke sledování a hodnocení zadluženosti obcí lze využívat celou řadu ukazatelů postihujících jak roční
náklady související se zadlužením tak celkový dluh obce (případně ukazatele likvidity). V tomto
příspěvku jsou zkoumány ukazatele v současné či nedávno minulé době využívané Ministerstvem
financí ČR a také vybrané další ukazatele. Hodnocení zadluženosti bývá standardní součástí
hodnocení finanční kondice obce. Touto problematikou se v českém prostředí zabývá mj. ve své
disertační práci autorka článku (Opluštilová, 2012). Problematika hodnocení finanční kapacity obcí
v Jihomoravském kraji je předmětem zkoumání studie pro Regionální rozvojovou agenturu jižní
Moravy (eCBA, 2014).
Výpočty vybraných ukazatelů jsou provedeny pro obce Jihomoravského kraje pro všech 672 obcí.
Výsledky jsou hodnoceny a interpretovány v rozdělení dle vybraných velikostních skupin, oproti
velikostním kategoriím standardně využívaných Českým statistickým úřadem jsou vzhledem
k nízkému počtu subjektů sloučeny velikostní kategorie nad 10 000 obyvatel do jedné, do které však
není zahrnuto statutární město Brno (vzhledem k jeho naprosto odlišné velikosti od ostatních měst
výsledky za toto město vstupují pouze do souhrnných výpočtů za obce celkem).
Výzkum čerpá data z veřejně dostupných zdrojů - informace o počtu obyvatel obcí jsou převzaty
z ČSÚ, finanční data jsou čerpána z výkazů pro hodnocení plnění rozpočtu ÚSC a z rozvah obcí, které
jsou publikovány v databázích ARIS a ÚFIS Ministerstva financí ČR (některá finanční data za
statutární město Brno byla čerpána ze závěrečných účtů statutárního města Brna za příslušný rok).
Zadluženost obcí v Jihomoravském kraji
Následující grafy ilustrují současnou úroveň zadlužení obcí v Jihomoravském kraji. Celkový dluh
obcí, do nějž jsou zahrnuty úvěry, půjčky, návratné finanční výpomoci, komunální dluhopisy a
směnky, se pohybuje ve výši přibližně 10 mld. Kč. Na zadluženosti obcí se nejvíce podílejí úvěry.
V letech 2009 a 2010 se na druhém místě umístily komunální dluhopisy (emitovalo je Brno a v roce
2011 došlo k jejich splacení). Návratné finanční výpomoci mezi rozpočty se na celkové zadluženosti
podílejí pouze minimálně.
Obr. 1: Struktura zadluženosti obcí JMK
Zdroj: ČSÚ: počet obyvatel v obcích k 1. 1. 2009, 2010, 2011, 2012; databáze ARIS, ÚFIS MFČR;
Závěrečné účty statutárního města Brna za roky 2009-2012. Vlastní zpracování.
0
2
4
6
8
10
12
úvěry komunální dluhopisy návratné finanční
výpomoci
ostatní dluhy celkový dluh
miliardyKč
2009
2010
2011
2012
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
487
Podíl zadlužených obcí je rostoucí s rostoucí velikostní kategorií (s mírným poklesem v kategorii
5000-9999 obyvatel v letech 2010 a 2011 a opětovným růstem v roce 2012). Celkově je
v Jihomoravském kraji zadluženo přes padesát procent obcí.
Obr. 2: Podíl zadlužených obcí JMK dle velikostních kategorií
Zdroj: ČSÚ: počet obyvatel v obcích k 1. 1. 2009, 2010, 2011, 2012; databáze ARIS, ÚFIS MFČR;
Závěrečné účty statutárního města Brna za roky 2009-2012. Vlastní zpracování.
Průměrná výše zadlužení v přepočtu na obyvatele dle velikostních kategorií zaznamenaná
v následujícím grafu nevykazuje velmi výrazné rozdíly. Průměr za všechny obce výrazně zvyšuje
zadluženost statutárního města Brna (pokles jeho zadlužení v roce 2011 byl z důvodu splacení emise
komunálních dluhopisů).
Obr. 3: Průměrná výše zadluženosti na 1 obyvatele zadlužených obcí JMK dle velikostních kategorií
Zdroj: ČSÚ: počet obyvatel v obcích k 1. 1. 2009, 2010, 2011, 2012; databáze ARIS, ÚFIS MFČR;
Závěrečné účty statutárního města Brna za roky 2009-2012. Vlastní zpracování.
Hodnocení zadluženosti obcí dle Ministerstva financí ČR
V České republice obce (a kraje) nejsou nikterak omezovány ve svém rozhodování zadlužit se,
spoléhá se tedy pouze na pravidla finančního trhu (za určitou výjimku lze považovat nutnost souhlasu
Ministerstva financí při emisi komunálních dluhopisů, za nepřímou formu usměrňování zadlužení obcí
lze považovat i zákaz ručení za závazky jiných subjektů s taxativně vymezenými výjimkami
uvedenými v zákoně o obcích). V minulosti však byly využívány určité nepřímé nástroje regulace
zadlužení. První nepřímá regulace zadluženosti obcí byla učiněna v roce 1997, a to pomocí kritérií pro
poskytování účelových dotací obcím, kdy v zásadách pro poskytování dotací v letech 1998 – 2000
bylo stanoveno, že se u žadatelů bude přihlížet k tomu, zda podíl dluhové služby na běžných příjmech
rozpočtu nepřekračuje 15 %.
V letech 2004-2007 byl využíván výpočet ukazatele dluhové služby (stanoveno vládním usnesením č.
346/2004). Způsob výpočtu ukazatele viz následující tabulka.
0%
20%
40%
60%
80%
100%
0-199 200-499 500-999 1000-1999 2000-4999 5000-9999 10000-99999 obce celkem
2009 2010 2011 2012
0
5
10
15
20
25
0-199 200-499 500-999 1000-1999 2000-4999 5000-9999 10000-99999 Brno obce celkem
tisíceKč
2009 2010 2011 2 012
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
488
Tab. 1: Výpočet ukazatele dluhové služby MF ČR
Číslo
řádku
Název položky Odkaz na rozpočtovou skladbu
1 daňové příjmy (po konsolidaci) třída 1
2 nedaňové příjmy (po konsolidaci) třída 2
3 přijaté dotace v rámci souhrnného dotačního vztahu položka 4112 + 4212
4 dluhová základna ř. 1 + ř. 2 + ř. 3
5 Úroky položka 5141
6 splátky jistin a dluhopisů položky 8xx2 a 8xx4
7 splátky leasingu položka 5178
8 dluhová služba ř. 5 + ř. 6 + ř. 7
9 UKAZATEL DLUHOVÉ SLUŽBY ř. 8 děleno ř. 4
Zdroj: MF ČR (2008).
Ukazatel dluhové služby vyjadřoval, jaký podíl vybraných běžných příjmů musí obec použít na
splácení svých dluhů a kolik prostředků obci tedy zůstane na úhradu provozu obce, jako kritická byla
stanovena hranice třicetiprocentního podílu dluhové služby na (vybraných) běžných příjmech. Obce (a
kraje), které překročily stanovenou výši ukazatele dluhové služby, byly vyzvány přijmout taková
opatření, aby v příštím období třicetiprocentní výši podílu nepřekročily. V případě, že k překročení
došlo i v následujícím roce, Ministerstvo financí předalo seznam těchto obcí a krajů poskytovatelům
prostředků ze státního rozpočtu a státních fondů, aby při projednávání žádostí těchto obcí a krajů o
dotaci, o půjčku nebo o návratnou finanční výpomoc přihlédli k této skutečnosti. Překročení 30 %
výše ukazatele dluhové služby tedy neznamenalo automaticky ztrátu možnosti získat státní dotaci,
bylo pouze jedním z kritérií, která použijí orgány poskytující dotace při konečném výběru těch obcí a
krajů, které obdrží státní účelovou dotaci.
Překročení stanovené hranice ukazatele dluhové služby výhradně vlivem zohledňujících ukazatelů
nebylo považováno za problémové, jednalo se o tyto zohledňující ukazatele: (1) kontokorentní účet,
(2) revolvingový úvěr, (3) jednorázová splátka úvěru nebo půjčky, (4) zapojení do programů Phare,
Sapard a Strukturálních fondů (přijetí úvěru určeného na spoluúčast a předfinancování), (5)
zadluženost vzniklá z důvodů odstranění škod po povodni, (6) přijetí hypotečního úvěru na obecní
bytovou výstavbu (splátky tohoto úvěru obec hradí z nájemného vybraného od občanů). Zohledňující
ukazatele (1) - (3) reagují na základní omezení ukazatele dluhové služby, totiž že nepostihuje celkové
zadlužení obce, ale pouze náklady (výdaje) na zadlužení za daný kalendářní rok. Kromě
zohledňujících faktorů vymezených výše lze zmínit problémy s interpretací ukazatele u obcí, které
mají sice vysoké zadlužení, ale mají odložené splácení a v daném roce jsou výdaje na dluhovou službu
minimální. V případě ukazatelů (4) a (5) je předpoklad hrazení dluhu způsobem, který nezatěžuje
rozpočet obce. Vzhledem o omezení vypovídací schopnosti tohoto ukazatele bylo od plošného
sledování tohoto ukazatele upuštěno.
V současné době je využíváno nelegislativní opatření ke sledování (nikoliv k regulaci) zadluženosti
obcí – tzv. Monitoring hospodaření obcí. Toto opatření bylo přijato usnesením vlády č. 1395/2008,
kterým bylo zároveň zrušeno sledování zadluženosti obcí a krajů pomocí ukazatele dluhové služby.
Monitoring hospodaření obcí využívá soustavu 16 informativních a 2 monitorujících ukazatelů (tzv.
SIMU) vypočítaných na základě dat z výsledku rozpočtového hospodaření obce a z účetních výkazů
obcí a jimi zřízených příspěvkových organizací (blíže viz Ministerstvo financí ČR: 2012).
Monitorující ukazatele jsou následující:
 (ukazatel č. 13) podíl cizích zdrojů k celkovým aktivům (v %) - míra zadlužení majetku (stálých i
oběžných aktiv),
 (ukazatel č. 18) celková (běžná) likvidita - podíl oběžných aktiv a krátkodobých závazků. Nízký
poměr naznačuje, že daná obec není schopna splatit své krátkodobé závazky (dostává se do
platební neschopnosti).
MF od roku 2008 každoročně provádí výpočet soustavy informativních a monitorujících ukazatelů za
všechny obce. Do výpočtů vstupují nejen data za obce, ale u vybraných ukazatelů i za jimi zřízené
příspěvkové organizace. (Výpočty těchto ukazatelů v tomto příspěvku jsou oproti tomu provedeny
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
489
pouze z dat za obce.) Obce, jejichž ukazatel celkové likvidity je k 31. 12. daného roku v intervalu <0;
1> a zároveň podíl cizích zdrojů k celkovým aktivům vyšší než 25 %, jsou osloveny dopisem ministra
financí a požádány o zdůvodnění tohoto stavu a o stanovisko zastupitelstva dané obce. MF také
vyhodnocuje hospodaření ostatních obcí s ukazatelem celkové likvidity v intervalu <0; 1> s pomocí
výše ostatních vypočítaných ukazatelů, přitom pozornost je věnována zejména těm obcím, jejichž
ukazatel celkové likvidity opakovaně dosahuje hodnot v intervalu <0; 1>. Jako monitorující byly tedy
zvoleny ukazatele postihující schopnost obce dostát svým krátkodobým i dlouhodobým závazkům.
Samotný výsledek těchto ukazatelů nevyjadřuje míru finančního zdraví obcí, jsou pouze stanoveny
hranice, jejichž překročení velmi pravděpodobně znamená zvýšené riziko možných problémů
souvisejících se splácením dluhů obce. Záměrem sledování SIMU je nabídnout pomoc obcím, u nichž
budou i po vyhodnocení všech dostupných podkladů identifikovány vážné problémy s jejich platební
schopností, a to formou analýzy vzniklých problémů a návrhu doporučení, jak postupovat při jejich
řešení.
2. Výsledky
Kromě výše zmíněných přístupů lze zadluženost obcí hodnotit i dalšími možnými ukazateli, jako např.
podíl dluhové služby a dluhové kapacity či podíl celkového dluhu a provozního salda rozpočtu.
Následující pasáže prezentují výsledky těchto ukazatelů za obce Jihomoravského kraje.
A. Ukazatel dluhové služby. Tento ukazatel postihuje roční náklady na zadlužení (dluhovou službu)
k vybrané kategorii příjmů (v pojetí MF ČR v letech 2004-2007 k vybraným běžným příjmům).
Výsledky tohoto ukazatele za obce Jihomoravského kraje, které v roce 2012 vykazovaly kladnou výši
dluhové služby, prezentuje následující graf.
Obr. 4: Rozložení hodnot ukazatele dluhové služby dle velikostních kategorií obcí JMK – výsledky
za obce s kladnou výší dluhové služby (2012)
Zdroj: ČSÚ: počet obyvatel v obcích k 1. 1. 2012; databáze ÚFIS MFČR; Závěrečný účet statutárního města
Brna za rok 2012. Vlastní zpracování.
Jak je patrné, naprostá většina obcí nedosahuje zvolené kritické hodnoty 30%. Procentní zastoupení
obcí, které se přes tuto výši dostaly, má klesající tendenci s rostoucí velikostní kategorií, výjimkou je
velikostní kategorie 5000-9999 obyvatel (viz následující graf). Toto je však způsobeno faktem, že
v této velikostní kategorii se nachází pouze 13 měst, z nichž jedno (Moravský Krumlov) překročilo
stanovenou hranici (UDS = 35%).
0%
5%
10%
15%
20%
25%
30%
1. decil 2. decil 3. decil 4. decil 5. decil 6. decil 7. decil 8. decil 9. decil
0-199
200-499
500-999
1000-1999
2000-4999
5000-9999
10000-99999
obce celkem
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
490
Obr. 5: Obce JMK s UDS >0, podíl na počtu obcí s kladnou výší dluhové služby (2012)
Zdroj: ČSÚ: počet obyvatel v obcích k 1. 1. 2012; databáze ÚFIS MFČR; Závěrečný účet statutárního města
Brna za rok 2012. Vlastní zpracování.
Ukazatel dluhové služby z důvodů omezení jeho vypovídací schopnosti přestalo MF ČR v původní
podobě sledovat. Nicméně se stal jedním z informativních ukazatelů Monitoringu hospodaření obcí,
ovšem v pozměněné podobě (do dluhové služby nejsou dále zahrnovány leasingové splátky; dluhová
služba je vztažena k celkovým příjmům obce).
B. Podíl dluhové služby a dluhové kapacity. Na rozdíl od ukazatele dluhové služby tento ukazatel
nepočítá podíl nákladů na zadlužení k vybrané kategorii příjmů, ale přímo k disponibilním
prostředkům z provozního rozpočtu daného roku. Do dluhové služby vstupují roční výdaje související
se splácením dluhů (placené úroky, splátky jistin a poměrná výše splátek emitovaných dluhopisů).
Dluhová kapacita je vyjádřena jako upravený přebytek běžného rozpočtu, (rozdíl běžných příjmů a
běžných výdajů, do běžných výdajů pro tyto účely nejsou zahrnuty výdaje na dluhovou službu).
Ukazatel vyjadřuje, zda a s jakou rezervou je obec schopna hradit své závazky související se
zadlužením z přebytku svého běžného rozpočtu. Ukazatele je možné využít pro srovnání schopnosti
obcí splácet své dluhy, pro hodnocení vývoje hospodaření obce a také pro plánování budoucích aktivit
obce.
Obr. 6: Rozložení hodnot podílu dluhové služby a dluhové kapacity dle velikostních kategorií obcí
JMK (2012)
Zdroj: ČSÚ: počet obyvatel v obcích k 1. 1. 2012; databáze ÚFIS MFČR; Závěrečný účet statutárního města
Brna za rok 2012. Vlastní zpracování.
Vzhledem k vysokému počtu obcí, které vykazují nulovou zadluženost (a ukazatel je tedy roven nule),
jsou další výpočty provedeny pouze pro zadlužené obce, které vykazují kladné hodnoty ukazatele.
Hodnoty průměru a mediánu ukazatele těchto obcí prezentuje následující graf. Obce se zápornou
hodnotou ukazatele (tedy se záporným provozním saldem) nebyly do výpočtu zahrnuty, protože by
neadekvátně snižovaly výsledné hodnoty za velikostní kategorie.
0%
2%
4%
6%
8%
10%
12%
0-199 200-499 500-999 1000-1999 2000-4999 5000-9999 10000-
99999
obce celkem
0%
20%
40%
60%
80%
100%
120%
140%
160%
1. decil 2. decil 3. decil 4. decil 5. decil 6. decil 7. decil 8. decil 9. decil
0-199
200-499
500-999
1000-1999
2000-4999
5000-9999
10000-99999
obce celkem
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
491
Obr. 7: Průměr a medián kladných hodnot ukazatele podílu dluhové služby a dluhové kapacity
Zdroj: ČSÚ: počet obyvatel v obcích k 1. 1. 2012; databáze ÚFIS MFČR; Závěrečný účet statutárního města
Brna za rok 2012. Vlastní zpracování.
V následujícím grafu je představeno zastoupení obcí, které vykazují potenciálně problémovou
finanční situaci. Jedná se o obce, jejichž hodnota ukazatele je záporná, tedy obce, které vykazují
deficit v provozní části rozpočtu a navíc musí v daném roce vynakládat prostředky na dluhovou
službu. Dále jsou zahrnuty obce s kladným saldem provozního rozpočtu, který je však nižší než
dluhová.
Obr. 8: Procentní zastoupení obcí se záporným výsledkem podílu dluhové služby a dluhové kapacity
nebo s výsledkem větším než 1
Zdroj: ČSÚ: počet obyvatel v obcích k 1. 1. 2012; databáze ÚFIS MFČR; Závěrečný účet statutárního města
Brna za rok 2012. Vlastní zpracování.
C. Podíl celkového dluhu a provozního salda rozpočtu. Ukazatel vyjadřuje, za kolik let by byl
celkový dluh splatný ze salda běžného rozpočtu obce. Pokud by výpočet vycházel pouze z výše
provozního salda za daný kalendářní rok, nebral by v úvahu jeho možné výkyvy následujících či
předchozích letech. Proto byl ukazatel vypočítán s využitím průměrné výše provozního salda za roky
2009-2012. Ukazatel nebere v úvahu splátkové kalendáře jednotlivých dluhů obce (úvěrů, půjček,…);
na druhou stranu umožňuje jednoduché vyjádření schopnosti obce hradit své dluhy z úspor v provozu.
Poskytuje základní informace využitelné pro plánování budoucích výdajů obce při znalosti zatížení
budoucích rozpočtů současným dluhovým zatížením.
Následující obrázek prezentuje hodnoty průměru a mediánu ukazatele dle velikostních kategorií.
Nelze vysledovat jednoznačný trend, významnou odchylku v hodnotě mediánu vykazují obce ve
velikostní kategorii 5000-9999 obyvatel. Důvodem může být fakt, že se jedná o města plnící funkce
srovnatelné s většími městy, ale nedisponují dostatečnými zdroji; dalším důvodem mohou být
rozsáhlejší úkoly v oblasti přenesené působnosti bez dostatečného krytí příspěvkem od státu.
0%
20%
40%
60%
80%
100%
120%
0-199 200-499 500-999 1000-1999 2000-4999 5000-9999 10000-
99999
obce celkem
median průměr
0%
10%
20%
30%
40%
0-199 200-499 500-999 1000-1999 2000-4999 5000-9999 10000-
99999
obce celkem
podíl na celkovém počtu obcí podíl na počtu obcí s kladnou dluhovou službou
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
492
Obr. 9: Průměrné výsledky podílu celkového dluhu obce v roce 2012 a průměrného provozního
salda za roky 2009-2012 – výsledky za zadlužené obce JMK celkem
Pozn.: Aritmetický průměr a medián je vypočten z kladných hodnot výsledků ukazatele.
Zdroj: ČSÚ: počet obyvatel v obcích k 1. 1. 2012; databáze ARIS, ÚFIS MFČR; Závěrečný účet statutárního
města Brna za rok 2012. Vlastní zpracování.
Vzhledem k vysoké variabilitě výsledků ukazatele přináší následující graf pohled na rozložení
výsledků ukazatele dle decilů. Do tohoto grafu byly zahrnuty pouze obce s kladnou výší ukazatele,
tedy ty obce, které jsou zadlužené a zároveň vykazují kladný průměrný přebytek provozního rozpočtu.
Celkem se jednalo o 356 obcí, (dalších 11 obcí vykazuje zadlužení, avšak nedosahuje úspor
v provozním rozpočtu - viz tabulka níže). Z nich 301 dosahuje výsledku do hodnoty 5 (tedy schopnost
splatit své dluhy z provozního rozpočtu do pěti let), což představuje přibližně 82 % zadlužených obcí.
(do deseti let je schopno své dluhy splatit přibližně 91 % zadlužených obcí).
Obr. 10: Rozložení kladných výsledných hodnot ukazatele UZ2 dle velikostních kategorií obcí JMK
Zdroj: ČSÚ: počet obyvatel v obcích k 1. 1. 2012; databáze ARIS, ÚFIS MFČR; Závěrečný účet statutárního
města Brna za rok 2012. Vlastní zpracování.
Za velmi závažný lze označit stav těch obcí, které vykazují zadluženost a přitom nedosahují úspor
v provozním rozpočtu, tedy negenerují ve svém rozpočtu prostředky na tyto splátky. Seznam těchto
obcí prezentuje následující tabulka. V roce 2012 do této kategorie spadlo 11 obcí.
Tab. 2: Zadlužené obce JMK se zápornou průměrnou výši salda provozního rozpočtu
Název obce IČO Počet obyvatel
Zadluženost k 31.
12. 2012
v tis. Kč
Průměrné provozní
saldo 2009-2012
v tis. Kč
Bavory 600148 405 -21,33 307,11
Dolní Kounice 281701 2 454 -186,45 33 490,12
Hnanice 600351 327 -677,20 1 282,63
Ketkovice 375322 616 -7,91 855,81
Křtiny 4600 782 -416,09 3 664,53
Morašice 5165 234 -322,68 1 739,98
Onšov 636894 75 -25,27 1 312,35
Skalka 4982 172 -700,01 2 200,00
0
2
4
6
8
0-199 200-499 500-999 1000-1999 2000-4999 5000-9999 10000-
99999
obce
celkem
medián průměr
0
2
4
6
8
10
12
14
1. decil 2. decil 3. decil 4. decil 5. decil 6. decil 7. decil 8. decil 9. decil
0-199
200-499
500-999
1000-1999
2000-4999
5000-9999
10000-99999
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
493
Název obce IČO Počet obyvatel
Zadluženost k 31.
12. 2012
v tis. Kč
Průměrné provozní
saldo 2009-2012
v tis. Kč
Terezín 488461 400 -3 656,08 6 921,90
Uhřice 368661 253 -392,38 1 110,00
Velatice 4844 648 -1 453,06 143,14
Zdroj: ČSÚ: počet obyvatel v obcích k 1. 1. 2012; Územně identifikační registr základních územních jednotek,
2011, databáze ARIS, ÚFIS MFČR; Vlastní zpracování.
D. Podíl cizích zdrojů k celkovým aktivům obce vypovídá o míře zadlužení majetku obce. Omezení
ukazatele vyplývalo ze skutečnosti, že až do r. 2011 byly v účetnictví obce evidovány pouze
pořizovací ceny majetku, nebylo totiž účtováno o opotřebení dlouhodobého majetku. Oprávky obce
účtují od r. 2011, o odpisech obce účtují až od 1. 1. 2012. MF využívá pro výpočty brutto hodnoty
aktiv, zde jsou do výpočtů zahrnuty netto hodnoty. Následující graf prezentuje hodnoty aritmetického
průměru a mediánu ukazatele obcí dle velikostních kategorií.
Obr. 11: Výsledky ukazatele podílu cizích zdrojů k celkovým aktivům dle velikostních kategorií
Zdroj: ČSÚ: počet obyvatel v obcích k 1. 1. 2012; databáze ÚFIS MFČR; Závěrečný účet statutárního města
Brna za rok 2012. Vlastní zpracování.
Dle Monitoringu hospodaření obcí dle ministerstva financí lze za rizikovou hodnotu označit podíl
cizích zdrojů na aktivech celkem větší jak 25 %. Procentní zastoupení obcí vykazujících tuto
rizikovou hodnotu prezentuje následující graf.
Obr. 12: Podíl obcí JMK s podílem cizích zdrojů na celkových aktivech větším než 25 %
Zdroj: ČSÚ: počet obyvatel v obcích k 1. 1. 2012; databáze ÚFIS MFČR; Závěrečný účet statutárního města
Brna za rok 2012. Vlastní zpracování.
E. Ukazatel běžné likvidity. Ukazatel postihuje schopnosti obce dostát svým krátkodobým závazkům
ze svých likvidních prostředků. Udává, nakolik jsou krátkodobé závazky obce kryty oběžnými aktivy.
Následující obrázek prezentuje hodnoty mediánu dle velikostních kategorií; jak je patrné, výsledky
obcí mají klesající tendenci s rostoucí velikostní kategorií.
0%
2%
4%
6%
8%
10%
12%
0-199 200-499 500-999 1000-1999 2000-4999 5000-9999 10000-
99999
obce celkem
median průměr
0%
2%
4%
6%
8%
10%
0-199 200-499 500-999 1000-1999 2000-4999 5000-9999 10000-99999 obce celkem
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
494
Obr. 13: Hodnoty mediánu běžné likvidity dle velikostních kategorií obcí JMK
Zdroj: ČSÚ: počet obyvatel v obcích k 1. 1. 2012; databáze ÚFIS MFČR; Závěrečný účet statutárního města
Brna za rok 2012. Vlastní zpracování.
Ukazatel běžné likvidity využívá též Monitoring hospodaření obcí dle ministerstva financí. Za
rizikovou hodnotu je považována hodnota v intervalu <0;1>, tedy stav, kdy není hodnota oběžných
aktiv vyšší než hodnota krátkodobých závazků. O procentním zastoupení obcí, jejichž hodnota
ukazatele spadá do uvedeného intervalu, informuje následující obrázek. Celkem se jedná o přibližně 8
% obcí.
Obr. 14: Procentní zastoupení obcí s hodnotou běžné likvidity v intervalu <0;1>
Zdroj: ČSÚ: počet obyvatel v obcích k 1. 1. 2012; databáze ÚFIS MFČR; Závěrečný účet statutárního města
Brna za rok 2012. Vlastní zpracování.
Do výsledků tohoto ukazatele může však velmi negativně zasáhnout výše účtu 374 – krátkodobé
přijaté zálohy na transfery. Do krátkodobých závazků jsou od r. 2010 nově zařazeny právě tyto
krátkodobé zálohy. Pokud je záloha vyúčtovávaná v jiném účetním období než její přijetí, promítne se
do celkové výše krátkodobých závazků k 31. 12. daného roku a tudíž zhoršuje výsledek ukazatele.
Závěr
Zadluženost obcí lze hodnotit s využitím různých ukazatelů zadluženosti (a pomocně i likvidity), při
hodnocení jejich výsledků je však třeba znát a brát v úvahu omezení jejich vypovídací schopnosti.
Špatné výsledky ukazatele indikují vysokou pravděpodobnost problému se zadlužením obce, pro
správné vyhodnocení situace však je nutno provést detailnější analýzu finanční situace subjektu.
Zadluženost obcí v Jihomoravském kraji dle zvolených ukazatelů se jeví ve většině případů jako
bezproblémová; větší pozornost by si však zasluhovala analýza zadluženosti a finanční pozice obcí
(uvedených v tabulce 2), které nevykazují dostatek úspor v provozní části rozpočtu na pokrytí své
roční dluhové služby, v horším případě nejsou vůbec schopny vytvořit provozní přebytek v rozpočtu.
0
10
20
30
40
50
60
1. decil 2. decil 3. decil 4. decil 5. decil 6. decil 7. decil 8. decil 9. decil
0-199
200-499
500-999
1000-1999
2000-4999
5000-9999
10000-99999
0%
2%
4%
6%
8%
10%
12%
14%
16%
18%
0-199 200-499 500-999 1000-1999 2000-4999 5000-9999 10000-
99999
obce celkem
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
495
Literatura
[1] Aktuální znění zákonů a vyhlášek České republiky – systém ASPI – automatizovaný systém právních
informací., (2014). Wolter Kluwers.
[2] Český statistický úřad., (2009). Počet obyvatel v obcích k 1.1.2009, ČSÚ. [online]. [cit. 2014-3-11].
Dostupné z: <http://www.czso.cz/csu/2009edicniplan.nsf/publ/1301-09-k_1_1_2009>.
[3] Český statistický úřad., (2010). Počet obyvatel v obcích k 1.1.2010, ČSÚ. [online]. [cit. 2014-3-11].
Dostupné z: <http://www.czso.cz/csu/2010edicniplan.nsf/publ/1301-10->.
[4] Český statistický úřad., (2011). Počet obyvatel v obcích k 1.1.2011, [online]. [cit. 2014-3-20]. Dostupné z:
< http://www.czso.cz/csu/2011edicniplan.nsf/publ/1301-11-r_2011 >.
[5] Český statistický úřad., (2012). Počet obyvatel v obcích k 1.1.2012, ČSÚ. [online]. [cit. 2014-3-11].
Dostupné z: < http://www.czso.cz/csu/2012edicniplan.nsf/publ/1301-12-r_2012 >.
[6] Český statistický úřad., (2011). Územně identifikační registr základních územních jednotek, ČSÚ, [online].
[cit. 2012-3-12]. Dostupné z: <http://www.czso.cz/csu/rso.nsf/i/prohlizec_uir_zsj>.
[7] Databáze ARIS MFČR. Dostupné z: <http://wwwinfo.mfcr.cz/aris/>.
[8] Databáze ÚFIS MFČR. Dostupné z: <http://wwwinfo.mfcr.cz/ufis/>.
[9] eCBA s.r.o., (2014). Finanční kapacita obcí Jihomoravského kraje -výzkum 2009-2012. Brno.
[10] Ministerstvo financí České republiky., (2012). Monitoring hospodaření obcí. [online]. [cit. 2014-3-11].
Dostupné z: <http://www.mfcr.cz/cs/verejny-sektor/regulace/hospodareni-kraju-a-obci/monitoring-
hospodareni-obci>.
[11] Ministerstvo financí České republiky., (2008). Regulace zadluženosti obcí a krajů – ukazatel dluhové
služby. [online]. [cit. 2011-3-12]. Dostupné z:
<http://www.mfcr.cz/cps/rde/xchg/mfcr/xsl/zpravy_mf_12197.html?year=2008>.
[12] Ministerstvo financí České republiky., (2014). Zadluženost územních rozpočtů v roce 2013 [online]. [cit.
2014-4-29]. Dostupné z: <http://www.mfcr.cz/cs/verejny-sektor/monitoring/zadluzenost-uzemnich-
rozpoctu/2013/zadluzenost-uzemnich-rozpoctu-v-roce-201-17755>
[13] OPLUŠTILOVÁ, I., (2012). Finanční zdraví obcí a jeho regionální diferenciace. Disertační práce. Brno:
Masarykova univerzita.
[14] OPUŠTILOVÁ, I., HALÁMEK, P., (2013). Financial condition of municipalities in the South Moravian
Region. In 16th International Colloquium on Regional Sciences. Conference Proceedings. Brno:
Masarykova univerzita. pp. 411-420. ISBN 978-80-210-6257-3. DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-6257-2013-
51.
[15] PEKOVÁ, J. Finance územní samosprávy: teorie a praxe v ČR. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2011. ISBN
978-80-7357-614-1.
[16] PETR, P, PAŘIL, V., (2012). Chosen problems in municipal budget structure in view of its relevant needs.
In 15th International Colloquium on Regional Sciences. Conference Proceedings. Brno: Masarykova
univerzita. pp. 645-655. ISBN 978-80-210-5875-0.
[17] Statutární město Brno., (2010). Závěrečný účet statutárního města Brna za rok 2009 – Vyúčtování
hospodaření a finanční vypořádání. [online]. [cit. 2014-3-11]. Dostupné z:<http://www.brno.cz/sprava-
mesta/dokumenty-mesta/rozpocet/plneni-rozpoctu-statutarniho-mesta-brna/zaverecny-ucet-statutarniho-
mesta-brna-za-rok-2009-vyuctovani-hospodareni-a-financni-vyporadani/>.
[18] Statutární město Brno., (2011). Závěrečný účet statutárního města Brna za rok 2010 – Vyúčtování
hospodaření a finanční vypořádání. [online]. [cit. 2014-3-11]. Dostupné z:<http://www.brno.cz/sprava-
mesta/dokumenty-mesta/rozpocet/plneni-rozpoctu-statutarniho-mesta-brna/zaverecny-ucet-statutarniho-
mesta-brna-za-rok-2010-vyuctovani-hospodareni-a-financni-vyporadani/>.
[19] Statutární město Brno., (2012). Závěrečný účet statutárního města Brna za rok 2011 – Vyúčtování
hospodaření a finanční vypořádání. [online]. [cit. 2014-3-11]. Dostupné z:<http://www.brno.cz/sprava-
mesta/dokumenty-mesta/rozpocet/plneni-rozpoctu-statutarniho-mesta-brna/zaverecny-ucet-statutarniho-
mesta-brna-za-rok-2011-vyuctovani-hospodareni-a-financni-vyporadani/>.
[20] Statutární město Brno., (2013). Závěrečný účet statutárního města Brna za rok 2012. [online]. [cit. 2014-3-
11]. Dostupné z: <http://www.brno.cz/sprava-mesta/dokumenty-mesta/rozpocet/plneni-rozpoctu-
statutarniho-mesta-brna/zaverecny-ucet-statutarniho-mesta-brna-za-rok-2012/>.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
496
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-6840-2014-63
FINANČNÁ AUTONÓMIA MIESTNYCH SAMOSPRÁV
V REGIÓNOCH SLOVENSKEJ REPUBLIKY
FINANCIAL AUTONOMY OF LOCAL GOVERNMENTS IN THE
SLOVAK REPUBLIC BY REGIONS
ING. FILIP FLAŠKA, PHD.
ING. STANISLAV KOLOŠTA, PHD.
ING. PAULA BOLCÁROVÁ
Katedra verejnej ekonomiky a regionálneho rozvoja
Ekonomická fakulta
Univerzita Mateja Bela v Banskej Bystrici
Depart. of Public Economy and Reg. Development
Faculty of Economics
Matej Bel University Banska Bystrica
 Tajovského 10, 975 90 Banská Bystrica, Slovak Republic
E-mail: filip.flaska@umb.sk, stanislav.kolosta@umb.sk, paula.bolcarova@umb.sk
Anotácia
Cieľom príspevku bolo vyhodnotiť vývoj finančnej sebestačnosti miestnych samospráv v Slovenskej
republike za regióny NUTS III v období rokov 2002 až 2012. Zámerom bolo odhaliť regióny, v ktorých
sú miestne samosprávy dlhodobo najmenej finančne autonómne a identifikovať možné príčiny daného
stavu. Dlhodobo podpriemerné hodnoty miery finančnej sebestačnosti vykazovali miestne samosprávy
v prešovskom, v košickom regióne a tiež podpriemerné hodnoty vykazovali miestne samosprávy
v banskobystrickom regióne. Uvedené regióny sa vyznačujú aj vysokou mierou nezamestnanosti
v porovnaní s ostatnými regiónmi SR. V príspevku je kvantifikovaná miera závislosti medzi finančnou
sebestačnosťou miestnych samospráv v regiónoch NUTS III a HDP na obyvateľa a mierou
nezamestnanosti v regiónoch NUTS III. Na základe parciálnych výsledkov analýzy možno dedukovať,
že rast HDP na obyvateľa a zníženie nezamestnanosti v spomenutých regiónoch by mohli napomôcť
k rastu miery finančnej sebestačnosti miestnych samospráv.
Kľúčové slová
finančná autonómia, miestne samosprávy, regióny, HDP na obyvateľa, nezamestnanosť.
Annotation
The aim of this paper was to evaluate the financial autonomy of local governments in the Slovak
Republic by NUTS III regions from 2002 to 2012. Intention was to reveal regions where local
governments are long term the least financially autonomous and identify possible causes of this
condition. Below-average figures of the financial autonomy reached local governments in the Prešov
region, Košice region and also below-average values showed local governments in the Banská
Bystrica region. These regions are characterized by a high unemployment rate compared to the other
regions of Slovakia. The paper quantifies the dependency ratios between the financial autonomy of
local governments in NUTS III regions and GDP per capita and unemployment rates in NUTS III
regions. Based on partial results of analysis can be deduced that the increase of GDP per capita and
reduction of unemployment rate at mentioned NUTS III regions in the Slovak Republic could help to
increase the level of financial autonomy of local governments.
Key words
financial autonomy, local governments, regions, GDP p.c., unemployment.
JEL classification: H71, H72, R11
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
497
Úvod
Od roku 1989 prešla Slovenská republika spoločenskými, politickými a ekonomickými zmenami.
Súčasťou transformačného procesu sa stala aj decentralizácia verejnej správy a s ňou spojená fiškálna
decentralizácia. Vplyvom mnohých systémových zmien vzrástol význam miestnych samospráv
(Obr. 1) najmä od roku 2002, pretože došlo k presunu viacerých kompetencií z orgánov štátu
na miestne samosprávy. Prirodzenou reakciou na presun časti úloh štátu na miestne samosprávy bola
decentralizácia finančných zdrojov v záujme posilnenia finančnej sebestačnosti miestnych samospráv.
Obr. 1: Celkové príjmy a celkové výdavky miestnych samospráv v SR v tis. EUR
Zdroj: Vlastné spracovanie na základe údajov Ministerstva financií SR
Veľmi dôležitým faktorom determinujúcim municipálnu ekonomiku je finančný systém miestnej
samosprávy, ktorý možno definovať ako vyváženú, kompaktnú sústavu finančných zdrojov,
prostredníctvom ktorých môžu orgány samosprávy dosahovať plnenie cieľov sociálno-ekonomického
rozvoja a realizovať svoje kompetencie (Švantnerová, Kožiak, 2005).
Finančný systém miestnej samosprávy by mal spĺňať niekoľko princípov, aby fungoval efektívne.
Medzi tieto princípy zaraďujeme transparentnosť, stabilitu, účinnosť finančného systému, jeho
administratívnu nenáročnosť a určitý stupeň finančnej autonómie a zodpovednosti. Zjednodušene
možno povedať, že finančná autonómia miestnych samospráv závisí predovšetkým od schopnosti
miestnych samospráv získavať príjmy do svojich rozpočtov. Finančnú sebestačnosť budeme
v príspevku považovať za ekvivalent pojmu finančná autonómia.
Zameriame sa na meranie finančnej sebestačnosti miestnych samospráv v regiónoch NUTS III. Našim
zámerom je poukázať na regióny, v ktorých miestne samosprávy v priemere vykazujú najnižší stupeň
finančnej autonómie.
1. Cieľ a metódy
Cieľom príspevku je vyhodnotiť vývoj finančnej sebestačnosti miestnych samospráv v Slovenskej
republike za regióny NUTS III v období rokov 2002 až 2012. Pri výpočtoch bol použitý často
používaný ukazovateľ pre kvantifikáciu finančnej autonómie miestnych samospráv - miera finančnej
sebestačnosti, ktorý dáva do pomeru vlastné príjmy s celkovými príjmami miestnych samospráv. Čím
je podiel vlastných príjmov samospráv na celkových príjmoch samospráv väčší, tým je miestna
samospráva viac finančne autonómna a naopak (Horváthová, 2009). Pre výpočet tohto ukazovateľa je
veľmi dôležité jasné vymedzenie vlastných príjmov. Základným nástrojom finančného hospodárenia
miestnych samospráv je ich rozpočet. Príjmy rozpočtu pozostávajú z vlastných a cudzích zdrojov,
0
500000
1000000
1500000
2000000
2500000
3000000
3500000
4000000
4500000
2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012
Celkové príjmy miestnych samospráv v SR v tis. EUR
Celkové výdavky miestnych samospráv v SR v tis. EUR
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
498
pričom cudzie zdroje tvoria účelové a neúčelové dotácie a úvery. Vlastné zdroje delíme na daňové,
ktoré tvoria podstatnejšiu časť. Ďalšími zložkami vlastných príjmov sú nedaňové príjmy a ostatné
príjmy.
V najužšom ponímaní sú za vlastné príjmy považované len tie príjmy, ktorých výška je bezprostredne
ovplyvňovaná prijatými rozhodnutiami miestnych vlád, napr. na základe daňovej právomoci a
právomoci stanovovať výšku poplatku za poskytované služby (Jílek, 2009). V širšom zmysle sú za
vlastné príjmy považované aj zákonom stanovené podiely na centrálnych daniach.
V príspevku budeme vychádzať z vymedzenia vlastných príjmov v širšom zmysle a budeme
rešpektovať platnú legislatívu, v rámci ktorej sú explicitne zaradené príjmy z podielovej dane
k vlastným príjmom miestnych samospráv. Vlastné príjmy obcí ako subjektu územnej samosprávy sú
(podľa zákona č. 583/2004 Z.z. o rozpočtových pravidlách územnej samosprávy) výnosy z miestnych
daní a poplatkov podľa osobitného predpisu (zákon č.582/2004 Z. z. o miestnych daniach a miestnom
poplatku za komunálne odpady a drobné komunálne odpady), nedaňové príjmy z vlastníctva
a z prevodu vlastníctva majetku obce a z činnosti obce a jej rozpočtových organizácií, výnosy
z finančných prostriedkov obce, sankcie za porušenie finančnej disciplíny uložené obcou, dary a
výnosy dobrovoľných zbierok v prospech obce, podiely na daniach v správe štátu podľa osobitného
predpisu a príp. iné príjmy ustanovené osobitnými predpismi. Za vlastné príjmy miestnych samospráv
budeme považovať daňové príjmy vrátane podielovej dane, nedaňové príjmy, vlastné kapitálové
príjmy (okrem kapitálových grantov a transferov). Rovnako aj Žárska (2009) za vlastné príjmy obce
považuje všetky príjmy okrem dotácií, grantov a úverov.
Miera finančnej sebestačnosti je kvantifikovaná za miestne samosprávy v regiónoch NUTS III
v období rokov 2002 až 2012 na základe údajov získaných z DataCentra. DataCentrum je samostatnou
rozpočtovou organizáciou so sídlom v Bratislave, ktorej zriaďovateľom je Ministerstvo financií SR a
plní funkciu informačného centra pre tento rezort. DataCentrum sústreďuje údaje z finančných
výkazov miestnych samospráv v SR. Výstupy z DataCentra nám boli poskytnuté v súlade so zákonom
č. 540/2001 Z.z. o štátnej štatistike v znení neskorších predpisov, t.j. boli vybrané tie ukazovatele,
ktoré agregujú najmenej tri subjekty, to znamená, že z údajov boli vylúčené tie, ktoré predložili menej
ako tri subjekty. Uvedená skutočnosť mala zanedbateľný vplyv na poskytnutú údajovú základňu, ktorá
je rozsiahla a podrobná. Výsledky majú silnú vypovedaciu schopnosť. Výsledné hodnoty miery
finančnej sebestačnosti miestnych samospráv v rámci regiónov NUTS III sme vypočítali ako priemer
hodnôt za jednotlivé veľkostné kategórie miestnych samospráv v danom regióne a v danom roku.
Predpokladáme závislosť medzi finančnou sebestačnosťou miestnych samospráv a mierou
nezamestnanosti a HDP na obyvateľa v regiónoch NUTS III.
Zisťovali sme, či existuje závislosť medzi finančnou sebestačnosťou od miery nezamestnanosti a HDP
na obyvateľa v regiónoch NUTS III. Tesnosť závislosti sme prešetrili pomocou korelačnej analýzy,
pričom sme predpokladali priamu lineárnu závislosť. Významnosť korelačných koeficientov sme
preverili jednostranným t-testom podľa vzťahu:
√
√
kde je párový korelačný koeficient a n je počet pozorovaní. Nulová hypotéza predpokladá nulovú
lineárnu koreláciu. Ak výsledkom testovania bude zamietnutie nulovej hypotézy, potvrdí sa
signifikantnosť relácie medzi HDP p.c., resp. mierou nezamestnanosti v regióne a finančnou
sebestačnosťou miestnych samospráv regiónu. Kvantifikáciu vplyvu prevedieme prostredníctvom
odhadu jednoduchého lineárneho regresného modelu:
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
499
kde je hodnota finančnej sebestačnosti v i-tom regióne, a sú parametre regresnej rovnice, je
hodnota HDP p.c., resp. miery nezamestnanosti v i-tom regióne, je náhodná zložka modelu a je
počet regiónov.
Časové obdobie, za ktoré sme údaje analyzovali, sme rozdelili do dvoch období, a to na obdobie
rokov 2005-2008, kedy ekonomika v regiónoch SR rástla a na obdobie od roku 2009, (kedy sa naplno
začali prejavovať účinky hospodárskej krízy aj v miestnych samosprávach), do roku 2011, nakoľko
údaje o HDP na obyvateľa v regiónoch NUTS III boli prístupné len do tohto roku. Začiatok intervalu
prvého obdobia t.j. rok 2005 sme zvolili preto lebo od roku 2005 sa významne zmenil systém
financovania miestnych samospráv. Panelové údaje sme transformovali na prierezové, pričom pre
elimináciu trendu inkorporovaného v premenných, a teda dosiahnutie časovej invariantnosti údajov,
sme zvolili prepočet hodnôt ukazovateľov za jednotlivé regióny k ich priemernej hodnote za
Slovenskú republiku v danom roku.
2. Výsledky
Miera finančnej sebestačnosti miestnej samosprávy vyjadruje pomer jej vlastných príjmov na
celkových príjmoch. Ak je výsledok bližšie k 1 znamená to, že samospráva si dokáže väčšinu
finančných zdrojov zabezpečiť z vlastných príjmov. Základom pre pozitívny vývoj miery finančnej
sebestačnosti je rýchlejší rast vlastných príjmov ako cudzích.
Priemerná miera finančnej sebestačnosti miestnych samospráv v SR dosahovala počas sledovaného
obdobia najnižšie hodnoty v rokoch 2002-2004, čo súviselo s procesom fiškálnej decentralizácie –
miestne samosprávy boli prijímateľom tzv. decentralizačných dotácií v súvislosti s financovaním
nových kompetencií miestnych samospráv. Základným pilierom nového systému financovania
miestnych samospráv od roku 2005 sa stalo zníženie finančnej závislosti samospráv prostredníctvom
zrušenia účelových dotácií pri samosprávnych (originálnych) kompetenciách a ich nahradením
podielovou daňou. V podmienkach Slovenskej republiky boli podielovými daňami daň z príjmov
právnických osôb, daň z príjmov fyzických osôb a cestná daň. Od roku 2005 bola ako jediná
podielová daň stanovená daň z príjmov fyzických osôb a to na základe § 4 ods. 1 zákona č. 564/2004
Z. z.. (daň je vyberaná a spravovaná daňovými úradmi, ktoré ju rozdeľujú pre obce a vyššie územné
celky a poukazujú mesačne podľa nariadenia vlády č. 668/2004 Z. z.) Došlo tak k zmene oproti
predchádzajúcemu spôsobu určenia podielových daní, ktoré boli určované každoročne v zákone o
štátnom rozpočte na nasledujúci rok s určením absolútnej hodnoty podielu z celkového výnosu (daň z
príjmov fyzických osôb), alebo určením podielu na celkovom výbere príslušnej dane (daň z príjmov
právnických osôb, cestná daň). Na základe uvedeného sa stalo zrejmým, aký objem prostriedkov
nebude každoročne príjmom štátneho rozpočtu, ale bude smerovať priamo do rozpočtov miestnych
samospráv a vyšších územných celkov. Fiškálna decentralizácia priniesla zásadnú zmenu. Kým do
roku 2005 závisela časť príjmov samosprávy od toho, aký podiel daní jej každoročne prisúdili
poslanci parlamentu v rámci štátneho rozpočtu, od roku 2005 je tomu inak, čo sa prejavilo aj na
výsledných hodnotách miery finančnej sebestačnosti. Nový systém financovania bol postavený na
pevne stanovených kritériách, podľa ktorých sa daň z príjmu fyzických osôb prerozdeľuje medzi
jednotlivé obce a mestá a stáva sa ich významným vlastným príjmom (napriek skutočnosti, že svojou
povahou má bližšie k neúčelovému transferu).
Reformou systému financovania územných samospráv sa upravili rozpočtové pravidlá, kompetencie
územnej samosprávy, nastavil sa nový systém a štruktúra miestnych daní, bol upravený vzorec na
výpočet podielu obcí, miest a samosprávnych krajov na výnose dane z príjmov fyzických osôb, ktorá
sa v období rokov 2005 – 2011 delila medzi obce, vyššie územné celky a štát v pomere 70,3 %,
23,5 % a 6,2 %. Pre rok 2012 (ktorý je posledným rokom nášho sledovaného obdobia bol podiel
na výnose dani z príjmu fyzických osôb upravený pre územnú samosprávu z 93,8 % na úroveň 87,3
%, z toho pre obce zo 70,3 % na 65,4 % a vyššie územné celky z 23,5 % na 21,9 %. V období rokov
2005 – 2008 bol zaznamenaný rast celkového výnosu dane z príjmov fyzických osôb a v danej
súvislosti vzrástol aj celkový výnos pre miestne samosprávy. Výpadok výnosu z podielovej dani v
dôsledku hospodárskej krízy spôsobil výraznejší pokles finančnej sebestačnosti, ktorý sa prejavil
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
500
najmä v rokoch 2009 a 2010. Veľmi dôležitým faktorom, ktorý má zároveň vysoký dopad na
získavanie príjmov miestnych samospráv, je legislatívne prostredie. Okrem legislatívneho prostredia
na schopnosť miestnych samospráv získavať finančné prostriedky pôsobia aj ďalšie externé ale aj
interné faktory (Poliak, 2012). Medzi interné faktory zaraďujeme predovšetkým daňovú politiku
(Poliak, 2013), majetkovú politiku, podnikateľskú činnosť a ďalšie faktory (napr. úroveň
manažmentu, veľkostná kategória obce, politické rozhodnutia na miestnej úrovni). Medzi externé
faktory patrí okrem zmien v legislatíve najmä vývoj nezamestnanosti, zameranie fiškálnej politiky
štátu ako aj ekonomická výkonnosť regiónu.
Graf 1: Vývoj miery finančnej sebestačnosti miestnych samospráv v regiónoch NUTS III v období
rokov 2002 – 2012
Zdroj: Vlastné spracovanie na základe údajov DataCentra
Nadpriemerné hodnoty miery finančnej sebestačnosti dosahovali miestne samosprávy v bratislavskom
regióne (BA) a prevažne nadpriemerom sa držal aj trenčiansky región (TN). Naopak dlhodobo
najnižšie hodnoty dosovahli miestne samosprávy v prešovskom (PO) a v košickom regióne (KE).
Podpriemerné hodnoty dosahovali aj miestne samosprávy v banskobystrickom regióne (BB).
Najnižšie hodnoty v celom sledovanom období sme zaznamenali v rámci miestnych samospráv
v prešovskom regióne, ktorý je známy aj nízkou ekonomickou výkonnosťou a vysokou
nezamestnanosťou. Z údajov Štatistického úradu SR (ŠÚ SR) sme zisťovali vývoj HDP na obyvateľa
a vývoj miery nezamestnanosti v regiónoch NUTS III. Údaje o HDP na obyvateľa za regióny NUTS
III boli dostupné len do roku 2011.
Z výsledkov vyplýva, že najvyššie hodnoty finančnej sebestačnosti dosahovali miestne samosprávy
v bratislavskom regióne nasledované trenčianskym regiónom. Najvyššie hodnoty HDP na obyvateľa
súčasne s najnižšou mierou nezamestnanosti dosiahol bratislavský región, nasledovaný trenčianskym
a trnavským regiónom. Domnievame sa, že to mohlo byť spôsobené aj geografickou blízkosťou
spomínaných dvoch regiónov k regiónu s metropolitnou oblasťou, ktorá vykazuje nadpriemerné
hodnoty skúmaných ukazovateľov nielen v rámci SR. Naopak najnižšie hodnoty HDP na obyvateľa
súčasne s najvyššou mierou nezamestnanosti v celom sledovanom období boli zaznamenané
v prešovskom regióne.
V predchádzajúcej práci (Kološta, Bolcárová, Flaška, 2013) sme odhalili závislosť medzi
ukazovateľmi finančnej kapacity a vybranými ukazovateľmi ekonomického rastu v rokoch 2008-2010.
Na základe uvedených poznatkov a výsledných hodnôt sledovaných ukazovateľov sme predpokladali,
že finančná sebestačnosť miestnych samospráv v regiónoch NUTS III je závislá od úrovne HDP na
obyvateľa ako aj od miery nezamestnanosti v regiónoch NUTS III. Následne sme preto kvantifikovali
mieru závislosti medzi finančnou sebestačnosťou miestnych samospráv v regiónoch NUTS III a HDP
0.2
0.3
0.4
0.5
0.6
0.7
0.8
0.9
2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012
1 BA
2 TT
3 TN
4 NR
5 ZA
6 BB
7 PO
8 KE
Priemer SR
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
501
na obyvateľa a mierou nezamestnanosti za regióny NUTS III. Rok 2005 ako prvý rok pre regresnú
analýzu sme logicky zvolili z dôvodu, že od tohto roku začal platiť nový systém financovania
miestnych samospráv. Domnievame sa, že miestne samosprávy v regiónoch budú môcť získať viac
finančných prostriedkov v podobe vlastných príjmov, pokiaľ na ich území budú prosperovať
a rozvíjať sa podnikateľské subjekty, pretože to pomôže znížiť nezamestnanosť a umožní aj miestnym
samosprávam získať vyššie daňové príjmy (umožní zvýšiť sadzby miestnych daní), ako aj nedaňové
príjmy (napríklad príjmy z prenájmu majetku) a pod.. Tento predpoklad platí aj na našej vzorke
siedmich regiónov NUTS III (bratislavský región sme z regresnej analýzy vylúčili, nakoľko hodnoty
ukazovateľov sú extrémne v porovnaní so zvyšnými regiónmi). Z tabuľky 1 vyčítame, že finančná
sebestačnosť stredne silne nepriamo koreluje s výškou nezamestnanosti a stredne silne priamo
koreluje s HDP na obyvateľa (p.c.) v regiónoch NUTS III v období rokov 2005-2008 pričom v období
rokov 2009 až 2011 došlo k zosilneniu tejto relácie ako to ilustruje korelačná tabuľka.
Tab. 1: Korelácia – finančná sebestačnosť, nezamestnanosť, HDP p.c.
Pred krízou v období 2005-2008 V období 2009 -2011
seb nezam HDP pc seb nezam HDP pc
seb 1 1
nezam -0,60923* 1 -0,51921 1
HDP pc 0,468279 -0,70252 1 0,643517* -0,85219 1
*významné na 10%-nej hladine významnosti
Zdroj: vlastné spracovanie
Pomocou regresnej analýzy sme sa pokúsili odhaliť mieru a signifikantnosť vplyvu nezamestnanosti
a HDP p.c. na finančnú sebestačnosť miestnych samospráv v regiónoch NUTS III v SR bez
Bratislavského regiónu. Výsledky sú zobrazené v tabuľke 2.
Tab. 2: Výsledky regresie
1. Vzťah medzi nezamestnanosťou a mierou finančnej sebestačnosti NUTS III 2005-2008
Coefficients t Stat P-value Regression Statistics Significance F
Intercept 1,053967 44,28637 5,13E-26 Multiple R 0,609234 0,00058
nezam -0,07921 -3,91745 0,00058 R Square 0,371166
2. Vzťah medzi HDP pc a mierou finančnej sebestačnosti NUTS III 2005-2008
Coefficients t Stat P-value Regression Statistics Significance F
Intercept 0,828046 15,66808 9,26E-15 Multiple R 0,468279 0,011964
HDP pc 0,166026 2,70237 0,011964 R Square 0,219285
3. Vzťah medzi nezamestnanosťou a mierou finančnej sebestačnosti NUTS III 2009-2011
Coefficients t Stat P-value Regression Statistics Significance F
Intercept 1,065142 25,64279 3,33E-16 Multiple R 0,519213 0,015865
nezam -0,09813 -2,64811 0,015865 R Square 0,269582
4. Vzťah medzi HDP pc a mierou finančnej sebestačnosti NUTS III 2009-2011
Coefficients t Stat P-value Regression Statistics Significance F
Intercept 0,750077 12,89386 7,63E-11 Multiple R 0,643517 0,001647
HDP pc 0,252446 3,664635 0,001647 R Square 0,414115
Zdroj: vlastné spracovanie
V modeloch 1 až 4 môžeme na 5%-nej hladine významnosti potvrdiť signifikantnosť ako parametrov,
tak aj modelu ako celku. Pomocou ukazovateľa miery nezamestnanosti v regióne sa nám podarilo
vysvetliť 37,11% variability miery finančnej sebestačnosti v období pred hospodárskou krízou, pričom
jednopercentne nižšia nezamestnanosť v regióne znamená zvýšenie miery finančnej sebestačnosti
v tomto konkrétnom regióne približne o 0,079 percentuálnych bodov a v období po odznení prvých
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
502
dôsledkov hospodárskej krízy približne o 0,098 percentuálnych bodov. Podobne môžeme
interpretovať aj modely 2 a 4 pričom pri jednopercentnom zvýšení úrovne HDP p.c. došlo k zvýšeniu
miery finančnej sebestačnosti o 0,166 percentuálneho bodu pred krízou a o 0,252 percentuálneho
bodu v období od 2009 -2011. Signifikantnosť parametrov modelov potvrdzuje fakt, že výber
ukazovateľov nepodmieňuje existenciu vplyvu makroekonomických ukazovateľov na mieru finančnej
sebestačnosti miestnych samospráv regiónov NUTS III v Slovenskej republike.
Záver
Dlhodobo najnižšie hodnoty miery finančnej sebestačnosti vykazovali miestne samosprávy
v prešovskom, v košickom regióne a tiež podpriemerné hodnoty vykazovali miestne samosprávy
v banskobystrickom regióne. Z výsledkov vyplýva, že najvyššie hodnoty finančnej sebestačnosti
dosahovali miestne samosprávy v bratislavskom regióne nasledované trenčianskym regiónom.
Domnievame sa, že miestne samosprávy v regiónoch budú môcť získať viac finančných prostriedkov
v podobe vlastných príjmov, pokiaľ na ich území budú prosperovať a rozvíjať sa podnikateľské
subjekty, pretože to pomôže znížiť nezamestnanosť a umožní aj miestnym samosprávam získať vyššie
daňové príjmy (umožní zvýšiť sadzby daní), ako aj nedaňové príjmy (napríklad príjmy z prenájmu
majetku) a v neposlednom rade to ovplyvní aj sťahovanie obyvateľov za prácou. Tento predpoklad
sme uplatnili na vzorke siedmich regiónov NUTS III (bratislavský región sme z regresnej analýzy
vylúčili, nakoľko hodnoty ukazovateľov sú extrémne v porovnaní so zvyšnými regiónmi). Panelové
údaje sme transformovali na prierezové, pričom pre elimináciu trendu inkorporovaného v
premenných, a teda dosiahnutie časovej invariantnosti údajov, sme zvolili prepočet hodnôt
ukazovateľov za jednotlivé regióny k ich priemernej hodnote za Slovenskú republiku v danom roku.
Zistili sme, že finančná sebestačnosť miestnych samospráv stredne silno nepriamo koreluje s výškou
nezamestnanosti a stredne silne priamo koreluje s HDP na obyvateľa v regiónoch NUTS III v období
rokov 2005-2008 pričom v období rokov 2009 až 2011 došlo k zosilneniu tejto relácie. Na základe
výsledkov našej analýzy môžeme dedukovať, že vyprodukovaná väčšia hodnota HDP na obyvateľa
a nižšia miera nezamestnanosti v regiónoch NUTS III v Slovenskej republike by mohli napomôcť
k rastu miery finančnej sebestačnosti miestnych samospráv v regiónoch NUTS III.
Uvedené výsledky považujeme za parciálne nakoľko pre vyvodenie záverov považujeme za potrebné
ďalej skúmať aj vývoj miery finančnej sebestačnosti po očistení vlastných príjmov miestnych
samospráv od podielovej dane a vlastných kapitálových príjmov.
Literatúra
[1] BOLCÁROVÁ, P., KOLOŠTA, S., FLAŠKA, F., (2013). Determination of the relationship between
selected indicators of economic performance and financial capacity NUTS III regions in the Slovak
Republic. In 16th International Colloquium on Regional Sciences. Conference Proceedings. Brno:
Masarykova univerzita. pp. 182-186. ISBN 978-80-210-6257-3.
DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-6257-2013-6.
[2] HORVÁTHOVÁ, L., (2009). Dopad fiškálnej decentralizácie na miestne rozpočty v SR In XIV. Ročník
mezinárodní odborné konference. Teoretické a praktické aspekty veřejných financí. Praha: VŠE. ISBN 978-
80-245-1513-7.
[3] JÍLEK, M., (2008). Fiskálni decentralizace, teorie a empirie. 1.vyd. Praha: ASPI – Wolters Kluwer. ISBN
978-80-7357-355-3
[4] Nariadenie vlády SR č. 668/2004 Z.z. o rozdeľovaní výnosu dane z príjmov územnej samospráve v znení
neskorších predpisov
[5] POLIAK, L., (2012). Finančná autonómia obcí v Slovenskej Republike, Manažment v teórii a praxi, vol. 8,
iss. 1-2, pp. 54-62, Ekonomická univerzita v Bratislave. ISSN 1336-7137.
[6] POLIAK, L., (2013). Are municipalities really financially autonomous? The case of Slovak and Czech
republic, In Young V4 Science 2013“, pp.120-124, Bratislava: Vysoká škola ekonómie a manažmentu
verejnej správy, ISBN 978-80-89654-01-7.
[7] Štatistické databázy Štastistického úradu SR. Dostupné z: <http://slovak.statistics.sk>
[8] ŠVANTNEROVÁ, Ľ., KOŽIAK, R., (2005). Ekonomika miestnej samosprávy. Univerzita Mateja Bela,
Ekonomická fakulta v Banskej Bystrici. ISBN 80-8083-117-3.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
503
[9] Výsledky rozpočtového hospodárenia obcí v SR 2002–2012. Dostupné z: < http://www.finance.gov.sk>
[10]Výstupy z databáz DataCentra. Dostupné na objednávku z: <http://www.datacentrum.sk>
[11]Zákon č. 540/2001 Z.z. o štátnej štatistike v znení neskorších predpisov
[12]Zákon č. 564/2004 Zz. o rozpočtovom určení výnosu dane z príjmov územnej samospráve a o zmene a
doplnení niektorých zákonov v znení neskorších predpisov
[13]Zákon č. 582/2004 Z.z. o miestnych daniach a miestnom poplatku za komunálny odpad a drobný stavebný
odpad v znení neskorších predpisov
[14] Zákon č. 583/2004 Z.z. o rozpočtových pravidlách územnej samosprávy v znení neskorších predpisov
[15]ŽÁRSKA, E., (2009). Finančná kapacita obce ako determinant rozvoja. In Teoretické a praktické aspekty
veřejných financí. Praha: VSE. ISBN 978-80-245-1513-7.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
504
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-6840-2014-64
VYBRANÉ OTÁZKY PÔSOBENIA PODNIKOV
S MAJETKOVOU ÚČASŤOU MIEST
SELECTED ISSUES OF ENTERPRISES WITH THE MUNICIPAL
PROPERTY SHARE
ING. MONIKA BUMBALOVÁ, PHD.
ING. EVA BALÁŽOVÁ, PHD.
Katedra verejnej správy
Fakulta európskych štúdií a regionálneho rozvoja
Slovenská poľnohospodárska univerzita v Nitre
Department of Public Administration
Fac. of European Studies and Regional Development
Slovak Agricultural University in Nitra
 Tr. A Hlinku 2, 949 76 Nitra, Slovak Republic
E-mail: monika.bumbalova@uniag.sk, eva.balazova@uniag.sk
Anotácia
Miestne samosprávy v podmienkach Slovenska môžu samostatne hospodáriť so svojim majetkom.
Jednou z foriem, akou samosprávy majetok využívajú je zakladanie podnikov s majetkovou účasťou.
Napriek tomu, že toto právo je zakotvené v platnej legislatíve, v podmienkach Slovenska neexistuje
priama právna úprava hospodárenia podnikov s majetkovou účasťou miest, čo v praxi vedie k
vzniku množstva problematických oblastí. Cieľom príspevku bolo analyzovať vybrané determinanty
hospodárenia podnikov s majetkovou účasťou miest a podpornou argumentáciou zadefinovať postoje
k vybraným otázkam hospodárenia týchto podnikov. Kľúčovou metódou bola Delfská metóda
postavená na dosahovaní názorového konsenzu expertov z teoretického prostredia a praxe. Analýzou
bolo zistené, že podniky s majetkovou účasťou miest majú zväčša formu s.r.o. Účelom zakladania
podnikov bola najmä správa mestského majetku a komerčné aktivity nesúvisiace s výkonom
kompetencií, čo je do budúcnosti žiaduce zmeniť. Mestá majú tendenciu byť 100%-ným vlastníkom
najmä pri s.r.o. a tento trend by mal zostať zachovaný. V prípade výsledku hospodárenia, až tretina
podnikov dosahovala stratu, pričom medzi expertami panuje názor, že tieto podniky by mali byť v
budúcnosti zlikvidované alebo transformované. Podiely na zisku do mestských rozpočtov odvádzajú
najmä podniky zamerané na výkon kompetencií a nakladanie so ziskom (jeho odvádzanie do rozpočtu
mesta alebo spätné investovanie do podniku) by sa malo odvádzať od okolností, rozhodnutím
poslancov MZ. Zo sledovaných podnikov až 64% je na rozpočty miest naviazané dodávateľskoodberateľskými
vzťahmi. Ceny za služby poskytované podnikmi mestu by mali byť odvodené od
reálnych nákladov a výhodné pre obe strany. Implementácia spomenutých zásad by mala viesť
k efektívnejšiemu hospodáreniu podnikov s majetkovou účasťou miest.
Kľúčové slová
podniky s majetkovou účasťou miest, majetok miest, manažment samospráv
Annotation
Local self-governments in Slovakia have the right to manage their property, while setting up an
enterprise with the municipal property share is one of the eligible forms. Despite the fact that law
stipulates this right, there is no direct legislation covering the enterprises, what in practice leads to
many issues. The objective of this paper was to analyze selected determinants of the enterprises and to
define approaches towards selected issues of their management. Delphi method, based on reaching
consensus of experts from the theory and practice, was the key method used in the study. The analysis
proved that the enterprises have usually a form of ltd. and they are mainly oriented on the municipal
property management and commercial activities, not connected to the self-government competencies.
Preferably this will change in the future. Municipalities usually own 100% of ltd. enterprises and this
trend should be preserved. Almost one third of the enterprises reached a loss, what lead to the
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
505
conclusion that these enterprises need to be either liquidated or transformed. Especially those
enterprises oriented on self-government competencies pay a share on their profit to the municipal
budgets, while the members of municipal council should adopt the decision about profit. 64% of
enterprises are linked to the municipal budgets by the supplier relations, while prices for the provided
services should be based on the real costs and, additionally, beneficial for both parts. Implementation
of the approaches should lead to the more effective management of these enterprises.
Key words
enterprises with the municipal property share, municipal property, management of self-government
JEL classification: H70
Úvod
Vo viacerých krajinách, najmä západnej a strednej Európy, je miestna samospráva nezávislá a priame
zásahy štátu do jej kompetencií sú zakázané (Alekseev, 2013). Navyše, v prostredí moderných
liberálnych demokracií, sa ukazuje neustále narastajúca tendencia smerujúca k aplikácii systému
subsidiarity (Paulíčková, 2010). Na druhej strane stojí teória, že zabezpečenie finančných potrieb
miestnej samosprávy by malo byť nastavené proporcionálne k výkonu jej kompetencií a úloh
(Oplotnik- Brezovnik- Vojinovic, 2012, Klimovský, 2008 a iní).
Úroveň miestnej samosprávy na Slovensku prešla procesom decentralizácie a to jednak
decentralizácie kompetencií a jednak fiškálnou decentralizáciou (Hamalová – Belajová, 2011).
Ekonomická autonómnosť slovenských miestnych samospráv je medzi iným identifikovaná ich
právom vlastniť majetok a hospodáriť s ním (zákon č. 369/1990 Zb.). Jedným zo zákonom
povolených foriem nakladania s majetkom miestnych samospráv je práve jeho vklad do obchodných
spoločností, ktoré si mestá a obce môžu zakladať a prostredníctvom nich vykonávať podnikateľskú
činnosť. Teória nakladania s obecným majetkom hovorí, že na podnikateľské účely samosprávy
spravidla využívajú dlhodobý hmotný majetok, ktorý majú k dispozícii po zabezpečení originálnych
a prenesených kompetencií a verejno-prospešných služieb alebo majetok zámerne vyčlenený na
podnikateľské účely (Žárska et al. 2007, s. 26).
Príjmy samosprávnych rozpočtov generované prostredníctvom využívania samosprávneho majetku na
podnikateľské účely prispievajú k zvyšovaniu finančnej nezávislosti samospráv (Paulíčková, 2010)
a tiež sú dôkazom vysokej úrovne manažmentu, keďže predstavujú spôsob generovania vlastných
financií bez zvyšovania daní a poplatkov pre občanov (Transparency International, 2007).
Na druhej strane, negatívnu stránku predstavuje fakt, že slovenský právny systém nevytvára
dostatočnú východiskovú bázu pre fungovanie takýchto podnikov (Bumbalová, 2013), čo následne
vedie k tomu, že v praxi existuje množstvo aspektov a otázok, ktoré nie sú zastrešené legislatívne ani
v teoretických, či praktických prístupoch.
Predkladaný príspevok si kladie za úlohu reagovať práve na tieto aspekty a to prostredníctvom
identifikácie stavu v oblasti hospodárenia podnikov s majetkovou účasťou miest, formulácie
výskumných otázok a následným dosiahnutím názorového konsenzu viacerých odborníkov z teórie
a praxe danej oblasti na konkrétnu otázku.
2. Cieľ a metódy
Príspevok sa zaoberá hodnotením vybraných identifikačných, majetkových, ekonomických a
finančných determinantov využívania majetku miest na podnikateľské účely prostredníctvom
podnikov s majetkovou účasťou miest. Cieľom príspevku bolo zadefinovať postoje a štandardy
smerom k vybraným zásadným otázkam zakladania, fungovania a hospodárenia podnikov s
majetkovou účasťou miest.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
506
Údaje použité v príspevku boli zozbierané prostredníctvom dotazníkového prieskumu. Základný súbor
predstavovali všetky samosprávy so štatútom mesta a návratnosť dotazníka bola 31,2%. Pre účely
hodnotenia a analýzy boli skúmané determinanty využívania majetku miest na podnikateľské účely
klasifikované podľa ich povahy na dve základné skupiny a to na identifikačné determinanty a na
determinanty, ktoré vychádzajú z vlastníckych, ekonomických a obchodných vzťahov medzi mestami
a podnikmi s majetkovou účasťou (tabuľka 1).
Tab. 1: Klasifikácia determinantov
Oblasť Determinanty
Identifikačné
determinanty
celkový počet podnikov s majetkovou účasťou mesta založených mestom, rok
založenia podniku, právna forma podniku
Determinanty
vlastníckych
ekonomických
a obchodných vzťahov
výška základného imania vloženého do podniku mestom, podiel mesta na základnom
imaní, výsledky hospodárenia podniku za roky 2009-2011, príjmy z podniku plynúce
do mestského rozpočtu za roky 2009-2011 a hodnota tovarov a služieb, ktoré podnik
vyfakturoval mestu za obdobie rokov 2009-2011
Zdroj: vlastné spracovanie
V rámci hodnotenia vybraných determinantov boli sformulované výskumné otázky, ktoré na základe
ich povahy nebolo možné zodpovedať zo získaných údajov. Tieto výskumné otázky boli následne
hodnotené prostredníctvom Delfskej metódy založenej na zisťovaní názorov expertov a dosahovaní
názorového konsenzu. Výskumu sa zúčastnilo 7 expertov pričom 3 predstavujú zástupcov
z akademického prostredia a 4 z praxe. Názorový konsenzus v odpovediach expertov bolo možné
dosiahnuť v rámci prvého kola rozposielania výskumných otázok, keďže nijaký z názorov svojou
povahou neodporoval ostatným, respektíve ich nepopieral.
3. Výsledky
Posudzované determinanty, ktoré majú ekonomický a obchodný charakter boli sledované za
referenčné obdobie od roku 2009 do 2011, pri identifikačných a vlastníckych determinantoch je
časový rámec irelevantný. Analýza jednotlivých determinantov vyústila do formulácie 5 výskumných
otázok, následne zodpovedaných prostredníctvom Delfskej metódy.
3.1 Hodnotenie vybraných identifikačných determinantov využívania majetku miest na
podnikateľské účely
Prvým aspektom na vyhodnocovanie bol rok založenia podnikov. Obdobie častejšieho zakladania
podnikov bolo v polovici deväťdesiatych rokov a tiež okolo roku 2006. Spoločenské zmeny, ktoré
mohli tento vývoj ovplyvniť boli prechod z centrálne riadeného na trhové hospodárstvo a tiež fakt, že
v roku 2004 Slovensko vstúpilo do Európskej únie. Tendencie z roku 2006 zas môžu súvisieť
s vrcholiacou fiškálnou decentralizáciou, kedy sa ukončil proces prenosu kompetencií a to aj tých,
ktoré súvisia s využívaním majetku a samosprávy mohli svoj majetok plnohodnotne využívať.
Tendencia zakladania podnikov s majetkovou účasťou miest je v posledných rokoch relatívne nízka,
čo môže napovedať finančné problémy, ktorým samosprávy v ostatných rokoch čelia.
Právna forma podnikov s majetkovou účasťou miest patrí k významným determinantom, od ktorých
sa odvíja podnikanie miest. Pri porovnaní údajov ohľadne právnej formy so zameraním podnikov bolo
zistené, že až 64% akciových spoločností má zameranie iné, ako sú základné kompetencie samospráv,
išlo napríklad o športové kluby, hotely, prípadne lokálne televízie. To značí, že za účelom
poskytovania verejných služieb resp. za účelom výkonu samosprávnych kompetencií, majú mestá
tendenciu zakladať skôr spoločnosti s ručením obmedzeným. Dôvodom môže byť napríklad otázka
ručenia, nižšia administratívna náročnosť zakladania takejto spoločnosti a v neposlednom rade tiež
nižšie základné imanie potrebné na založenie spoločnosti.
Zameranie podnikov s majetkovou účasťou miest, resp. ich orientácia na poskytovanie verejných
služieb pre obyvateľstvo predstavuje ďalší z podstatných aspektov ich fungovania. Po zjednodušení
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
507
definície indikátora a jeho rozdelení na dve skupiny bolo zistené, že približne polovica podnikov sa
zaoberá aktivitami priamo súvisiacimi so samosprávnymi kompetenciami a druhá polovica podnikov
má hlavný predmet činnosti orientovaný inak. Priame poskytovanie verejných služieb pre
obyvateľstvo, ktoré boli v dotazníku označené ako komunálne služby však uviedlo len 9% podnikov,
ďalších 13% v kombinácii s iným zameraním. Z tohto vyplýva, že mestá si svoje podniky
s majetkovou účasťou nezakladajú primárne za účelom poskytovania služieb pre obyvateľstvo, ale
hľadajú spôsoby manažovania správy majetku (33% podnikov), prípadne sa snažia o generovanie
vlastných finančných prostriedkov prostredníctvom ziskov podnikov, pôsobiacich na voľnom trhu,
mimo sféry verejných služieb.
Otázka zamerania podnikov s majetkovou účasťou miest na výkon samosprávnych kompetencií sa
javí byť kľúčovou, medzi iným, aj pre potreby zadefinovania takýchto podnikov. Preto predstavuje
prvú z výskumných otázok, ktoré boli predložené expertom v rámci Delfskej metódy.
Dominantný názor, presadzovaný medzi expertmi bol jednoznačne pozitívny, a teda, že mestá by sa
mali zameriavať na zakladanie podnikov orientovaných na výkon samosprávnych kompetencií.
Podporným argumentom pre takéto stanovisko bola napríklad aj právna úprava, konkrétne zákon
o obecnom majetku, ktorý uvádza, že obec je povinná využívať majetok na samosprávne účely,
následne na verejné účely a až následne na podnikateľskú činnosť.
3.2 Hodnotenie majetkových, ekonomických a finančných determinantov využívania
majetku miest na podnikateľské účely
Prvým sledovaným údajom je absolútna výška základného imania vkladaná do podnikov. Vzhľadom
na veľké rozdiely medzi jednotlivými základnými imaniami boli tieto údaje analyzované
v nadväznosti na ďalší indikátor, podiel mesta na základnom imaní. Základné imanie vyššie ako
1 000 000 EUR bolo dominantne použité pri podnikoch s mestským podielom nižším ako 50%.
Následná implikácia teda je, že vyššie základné imanie bolo zväčša použité jednak pri akciových
spoločnostiach a jednak pri podnikoch s nižšou účasťou samosprávy a pravdepodobne s vyššou
participáciou súkromného sektora. Pri hodnotení výšky základného imania je potrebné brať ohľad aj
na vzťah medzi základným imaním a možným znehodnotením majetku samospráv vloženým do
podniku v prípade konsolidácie záporného výsledku hospodárenia. Väčšia pozornosť tomuto javu
bude venovaná v odseku hodnotiacom výsledky hospodárenia.
Z hľadiska podielu mesta na základnom imaní spoločnosti treba zdôrazniť, že je väčšia tendencia zo
strany miest byť 100% vlastníkom spoločností s ručeným obmedzením, ako akciových spoločností.
V prípade akciových spoločností mestá vložili 100% základného imania iba v 21% prípadov, zatiaľ čo
pri spol. s r.o. to bolo až 73,8%.
Na základe zistených faktov boli sformulované ďalšie výskumné otázky týkajúce sa jednak vzťahu
medzi mierou majetkovej účasti a zameraním podniku a jednak toho či by mala byť preferovaná
majetková účasť v podnikoch majoritná, teda s rozhodujúcim vplyvom, alebo menšinová (menej ako
50%).
Ústredný názor, ktorý sa medzi odpoveďami expertov vyskytol v prípade tejto otázky bol taký, že pri
zakladaní podnikov s majetkovou účasťou miest by mestá mali brať do úvahy všetky možné aspekty,
pričom by sa mali snažiť dosiahnuť čo najväčšiu efektívnosť. V prípade druhej časti otázky, medzi
expertmi dominoval názor, že obce by primárne mali byť 100% vlastníkmi podnikov s majetkovou
účasťou miest. Menšie podiely experti pripustili len v prípade, že ide o spoluprácu medzi viacerými
obcami, pričom v spoločnosti, kde je spoluvlastníkom subjekt súkromného sektora pripustili jedine
vtedy, ak budú splnené viaceré podmienky (napr. právo veta) zo strany mestského zastupiteľstva.
Dôležitým sledovaným javom v rámci analýzy je nepochybne podnikateľská úspešnosť jednotlivých
podnikov hodnotená na základe výsledkov hospodárenia, ktoré sa týmto podnikom podarilo
dosiahnuť. Z analyzovaných údajov vyplynulo, že až tretina podnikov končila hospodárske roky 2009
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
508
-2011 so stratou, pričom tieto straty dosahovali v priemere veľmi vysoké hodnoty. Z tohto dôvodu
treba uviesť, že podniky, ktoré dlhodobo dosahujú stratu musia stratu konsolidovať, odpisovať zo
základného imania. Vzhľadom na to, že ide o podniky, ktorých základné imanie bolo zložené mestom,
podniky dosahujúce stratu, znehodnocujú mestský majetok. Efekty takéhoto nakladania s majetkom
nie sú zväčša viditeľné z krátkodobého hľadiska, avšak z dlhodobého hľadiska môžu spôsobovať
značné problémy. Pri pohľade z druhej strany, teda zo strany podnikov, ktoré dosahovali zisk, je viac
ako 55% takých, ktoré sú stopercentnými dcérami mesta a len 20% týchto podnikov malo majetkovú
účasť mesta nižšiu ako 50%. Z tohto dôvodu nie je opodstatnené konštatovanie, že podniky, ktoré sú
z majoritnej časti vlastnené mestami sú menej konkurencieschopné, prípadne ekonomicky menej
výkonné v porovnaní s podnikmi, kde majú mestá len minoritné podiely, a teda sú riadené prevažne
manažérmi zo súkromného sektora.
Vzhľadom na súvislosti medzi hospodárskym výsledkom a zameraním podniku možno konštatovať,
že z podnikov, ktoré v roku 2011 dosahovali zisk bolo 47% takých, ktoré za hlavný predmet
podnikania uviedli činnosti, priamo súvisiace s výkonom samosprávnych kompetencií. Väčšina
podnikov, ktoré v roku 2011 dosiahli zisk, konkrétne 53%, sa venujú iným, ako samosprávnym
činnostiam napr. v oblasti médií, lesného hospodárstva alebo sieťových odvetví. Týmito faktami sa
ešte potvrdilo konštatovanie, že mestá majú skôr tendenciu zakladania podnikov, ktoré sa nevenujú
samosprávnym kompetenciám, pričom jednou z ich primárnych úloh sa zdá byť generovanie
vlastných finančných prostriedkov pre samosprávy.
Tretia výskumná otázka kladená expertom vychádzala z tejto časti analýzy a týkala sa postupu pri
rozhodovaní o podnikoch s majetkovou účasťou miest, ktoré dlhodobo (dlhšie ako 3 roky) dosahujú
stratu, majúc na pamäti znehodnocovanie majetku mesta konsolidáciou tejto straty na jednej strane,
ale aj poskytovanie služieb mestu na strane druhej. Odpovede na túto otázku primárne poukazovali na
konfliktnosť súkromného a verejného aspektu v podnikoch s majetkovou účasťou miest, teda aspektu
ziskovosti na jednej strane a poskytovania verejných služieb na strane druhej. V zásade sa však experti
zhodli na výrazne negatívnych vplyvoch takéhoto hospodárenia na obec a na jej rozvoj a preto uviedli,
že pri stratovom podniku je potrebné pristúpiť k jeho likvidácii resp. transformácii. Objavil sa tiež
motív vyvodenia osobnej zodpovednosti za takúto situáciu, ktorý momentálne v podmienkach
Slovenska absentuje.
Z hľadiska finančnej previazanosti medzi podnikmi s majetkovou účasťou miest a rozpočtom
samospráv je významný tiež údaj o výške príjmov do mestského rozpočtu plynúcich z podielu na
zisku podniku. Na základe dotazníka bolo zistené, že podniky, ktoré do mestských rozpočtov
odvádzajú finančné prostriedky, patria skôr k podnikom, v ktorých je podiel mesta na základnom
imaní menší ako 50%, avšak tieto podniky sa primárne venujú činnostiam, ktoré patria
k samosprávnym kompetenciám.
V rámci charakteristiky podnikov, ktoré odvádzajú podiely na zisku do mestských rozpočtov, je
dôležité uviesť, že až 82% z nich bolo založených pred rokom 2004. Naopak, z podnikov založených
po tomto roku, len 3 odvádzajú podiely na zisku do mestského rozpočtu. Možno predpokladať, že
vzhľadom na dlhšie pôsobenie na trhu, si staršie podniky vytvorili finančne stabilnejšiu pozíciu,
a teda existuje možnosť, že aj novšie podniky sa vlastným napredovaním a vývojom situácie na trhu
po čase dostanú na ich úroveň.
V takomto prípade však treba vziať do úvahy aj druhú stranu a síce fakt, že dlhodobým úspešným
hospodárením podniku s majetkovou účasťou miest si tento podnik generuje vlastné prostriedky, ktoré
síce pôvodom vychádzajú z verejných financií, avšak po ich zhodnotení na trhu nemajú viac povahu
verejných prostriedkov, ale súkromných. Preto pri podnikoch dlhodobo pôsobiacich na trhu je otázka
odvádzania podielu na zisku diskutabilná.
Finančná napojenosť takýchto podnikov na mestské rozpočty bola predmetom štvrtej výskumnej
otázky kladenej expertom. Konkrétne sa týkala ich názoru na fakt či by miera majetkovej účasti mesta
v podniku s majetkovou účasťou miest mala súvisieť s tým či sú takéto podniky orientované skôr na
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
509
odvádzanie podielu na zisku mestám, alebo na opätovné investovanie do podniku a tiež, či by poslanci
mestského zastupiteľstva mali mať možnosť ovplyvňovať toto rozhodnutie a akým spôsobom.
Experti sa zhodli na tom, že neexistuje jeden všeobecne vhodne aplikovateľný variant a vždy by sa
mal zvážiť najvhodnejší model, pričom najväčší dôraz by sa mal klásť na typ podniku a na zámer
s akým bol podnik zakladaný. Obe stratégie môžu prinášať nesporné výhody, ktoré sa v konečnom
dôsledku odzrkadľujú na celkovom ekonomickom rozvoji (napr. investície do podniku môžu z
dlhodobého hľadiska viesť k tvorbe nových pracovných miest a odvádzanie podielu na zisku zas
k zabezpečovaniu kvalitnejších služieb).
Všetci experti sa zhodli na tom, že na tomto rozhodnutí by sa mali podieľať predstavitelia
samosprávy, avšak bol spomenutý názor, že by malo ísť len o poslancov, ktorí sú členovia dozornej
rady podniku, aby sa eliminoval politický aspekt a zachoval aspekt odbornosti. Takéto rozhodnutie
poslancov by malo byť zakomponované do Zásad hospodárenia s majetkom mesta.
Posledným indikátorom finančnej povahy, ktorý bol v rámci dotazníkového prieskumu sledovaný bola
výška finančných prostriedkov, v akej podnik vyfakturoval mestu realizované služby počas rokov
2009 až 2011. Z podnikov, ktoré na dotazník reagovalo, 64% je na rozpočty miest napojených
dodávateľsko - odberateľskými vzťahmi.
Je teda možné konštatovať, že jedným z dôvodov, pre ktoré si mestá zakladajú podniky s majetkovou
účasťou miest je práve poskytovanie služieb mestám. Otázne však je či tieto služby priamo súvisia
s výkonom samosprávnych kompetencií, a teda či ide o poskytovanie verejných služieb obyvateľom.
Odpoveď nie je jednoznačná, keďže len približne polovica podnikov, ktoré služby vyfakturovali,
uviedla ako svoj hlavný predmet také činnosti, ktoré sa priamo dotýkajú niektorých zo samosprávnych
kompetencií. Druhá polovica podnikov, ktoré mestám fakturujú svoje služby sú napr. televízie,
prevádzky spadajúce do oblasti cestovného ruchu, teplárenské spoločnosti atď.
V rámci problematiky poskytovania služieb mestu zo strany podnikov s majetkovou účasťou miest sa
otvára tiež otázka stanovenia ceny za takéto služby. Na základe rozhovoru s predstaviteľom
samosprávy bolo zistené, že mestá majú spravidla so svojimi podnikmi uzatvorené zmluvy
dlhodobejšieho charakteru (približne 5 rokov) pričom vývoj cien je v rámci takejto zmluvy ošetrený
jedine z hľadiska medziročnej inflácie. Ceny služieb, ktoré si podniky s majetkovou účasťou miest
fakturujú zväčša nie sú testované trhom v prirodzenom konkurenčnom prostredí. Z tohto dôvodu
môžu nastať napríklad tieto prípady:
 ceny sú nastavené príliš nízko, v prospech samosprávy a tým pádom je eliminovaná schopnosť
firiem reprodukovať majetok firmy,
 ceny sú nastavené vysoko, ale vzhľadom na zmluvy uzatvorené na dlhé obdobie nemôžu mestá
flexibilne reagovať na zmeny situácie na trhu.
Mechanizmus stanovenia ceny za služby v prípade, že ide o dodávateľsko - odberateľský vzťah medzi
mestom a podnikom s majetkovou účasťou mesta predstavoval podstatu poslednej piatej výskumnej
otázky.
Odpovede naznačujú, že ceny služieb poskytovaných podnikmi s majetkovou účasťou miest by mali
byť odvodené od reálnych nákladov, ktoré sú porovnané s cenami na voľnom trhu a sú postavené na
objektívnej ekonomickej analýze. Táto analýza však musí brať do úvahy cieľ, pre ktorý podnik
vznikol. Všeobecne tiež platí, že ceny služieb poskytovaných priamo mestu by mali byť výhodné pre
obe strany.
Závery
Podniky s majetkovou účasťou miest sú v súčasnosti rozšíreným javom nielen v podmienkach
Slovenska, ale aj v zahraničí. Napriek tomuto faktu existuje množstvo aspektov spojených
s fenoménom podnikania miest, ktoré nie sú podložené aktuálnou legislatívou, prípadne zaužívanými
štandardami a postupmi v rámci tzv. dobrej praxe. Vykonaná analýza determinantov (identifikačných,
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
510
vlastníckych, ekonomických a obchodných) vzťahujúcich sa na podnikanie s majetkovou účasťou
miest viedla k formulácii viacerých problémov ich fungovania.
V rámci identifikačných determinantov bola nastolená otázka zamerania podnikov s majetkovou
účasťou miest, ktorá viedla k formulácii názoru, že takéto podniky by mali byť vo svojej podstate
orientované na výkon samosprávnych kompetencií. So zameraním podnikov priamo súvisela aj
problematika závislosti medzi mierou majetkovej účasti a zameraním podniku, pri ktorej neexistuje
jednoznačná odpoveď, pričom dôraz by za každých okolností mal byť kladený na dosiahnutie
maximálnej možnej efektívnosti. Všeobecná prax by však mala byť taká, že okrem výnimočných
prípadov, by mali byť mestá 100%-nými vlastníkmi podnikov, v ktorých majú majetkovú účasť.
Z analýzy ekonomických determinantov vyplynul názor, že podniky, ktoré viac ako tri roky dosahujú
ako výsledok hospodárenia stratu, by mali podstúpiť likvidáciu resp. transformáciu a to aj napriek
tomu, že pre mesto poskytujú verejné služby.
V rámci obchodných determinantov, experti identifikovali vzťah medzi mierou majetkovej
zainteresovanosti podnikov a faktu či tieto podniky odvádzajú podiely na zisku zakladateľským mestá,
alebo tieto prostriedky využívajú ako investície pre ďalšiu svoju činnosť a rozvoj. V prípade tejto
otázky je kľúčovým účel, na aký boli podniky zakladané, pričom toto rozhodnutie by malo byť
v kompetencii tých poslancov mestského zastupiteľstva, ktorí sú členmi dozornej rady podniku.
Rozhodnutie poslancov by malo byť zakotvené v Zásadách hospodárenia s majetkom mesta. V rámci
príspevku bola pozornosť venovaná aj otázke stanovovania ceny za služby poskytované mestu
podnikom s majetkovou účasťou tohto mesta. Ceny služieb by mali byť odvodené od reálnych
nákladov, postavené na objektívnej ekonomickej analýze, pričom by malo ísť o ceny výhodné pre obe
strany.
Zadefinované štandardy fungovania podnikov, napriek tomu, že nemajú oporu v platnej legislatíve, by
pri ich implementácii mali slúžiť k zefektívneniu fungovania podnikov s majetkovou účasťou miest.
Stabilnejšie postavenie týchto podnikov by viedlo k efektívnejšiemu hospodáreniu s majetkom miest,
čo by sa v konečnom dôsledku odrazilo v zlepšení finančnej situácie slovenských samospráv.
Literatúra
[1] ALEKSEEV I. A., (2013). Comparative – Legal Analysis of the Legal Responsibility of the Bodies and
Official Functionaries of Local Self-Government in Foreign Countries. Middle-East Journal of Scientific
Research, vol. 17, iss. 11, pp. 1525-1531. ISSN 1990- 9233. DOI 10.5829/idosi.mejsr.2013.17.11.12326.
[2] BUMBALOVÁ, M., (2013). Efekty determinantov zhodnocovania majetku obcí v miestnom ekonomickom
rozvoji: dizertačná práca, Nitra: SPU.
[3] HAMALOVÁ, M., BELAJOVÁ, A., (2011). Komunálna ekonomika a politika, Bratislava: VŠEMVS.
ISBN 978-80-89393-38-1.
[4] KLIMOVSKÝ, D., (2008). Základy verejnej správy, Košice: UPJŠ. ISBN 978-80-7097-713-2.
[5] OPLOTNIK, Z.J., BREZOVNIK, B., VOJINOVIC, B., (2012). Local Self-government Financing and
Costs of Municipality in Slovenia. Transylvanian Review of Administrative Science. 37E, pp. 128- 142.
ISSN 1842- 2845.
[6] PAULIČKOVÁ, A., (2010). Economic Crisis and Enhanced Competitiveness of Municipalities. Danube. 2,
vol. 2010, iss. 4, pp. 31-39. ISSN 18046746a.
[7] Transparency International., (2007). Nakladanie s majetkom v krajských mestách SR. Hodnotiaca správa.
[online]. [cit. 2012-3-28] Dostupné z
<http://backup.transparency.sk/aktuality/finalnakladaniesprava1.pdf.>.
[8] ŽÁRSKA, E. et al., (2007). Komunálna ekonomika a politika, Bratislava: Ekonóm. ISBN 978-80-225-
2293-9.
[9] Zákon č. 369/ 1990 Zb. o obecnom zriadení v znení neskorších predpisov.
Príspevok bol spracovaný v rámci grantu podporeného Kultúrnou a edukačnou grantovou
agentúrou Ministerstva školstva, vedy, výskumu a športu Slovenskej republiky na základe projektu s
názvom Ekonomika a manažment verejných služieb podľa zmluvy č. 031SPU-4/20.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
511
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-6840-2014-65
FINANCOVÁNÍ MEZIOBECNÍ SPOLUPRÁCE V ČESKÉM
KRUMLOVĚ
FINANCING OF INTERMUNICIPAL COOPERATION IN CESKY
KRUMLOV
ING. JIŘÍ DUŠEK, PH.D.
Katedra managementu a marketingu služeb
Vysoká škola evropských a regionálních studií, o.p.s.
Management and Marketing Services Department
College of European and Regional Studies
 Žižkova 4/6, 370 01 České Budějovice, Czech Republic
E-mail: dusek@vsers.cz
Anotace
Příspěvek se zabývá aktuální tématikou meziobecní spolupráce v regionu Jihočeského kraje. Nynější
pojetí regionální politiky jako činnosti, jejímž úkolem je přispívat ke snižování disparit mezi úrovněmi
rozvoje jednotlivých regionů a zabezpečování jejich harmonického rozvoje, zdůrazňuje i vyžaduje
nutnost spolupráce měst, obcí, mikroregionů a regionů při rozvoji daného prostoru. Hlavním cílem
příspěvku je celková analýza problematiky meziobecní spolupráce v kontextu regionálního rozvoje a
regionální politiky města Český Krumlov. Analyzováno je jak vlastní zapojení města Český Krumlov
do meziobecní spolupráce, tak financování městem uskutečňovaných forem spolupráce.
Klíčová slova
Český Krumlov, meziobecní spolupráce, obec, regionální politika, regionální rozvoj, rozpočet obce
Annotation
The paper deals with current topic of the issue of intermunicipal cooperation in the South Bohemia
Region. In the current concept of regional politics as an activity, the main purpose of which is to
reduce disparities in development of individual regions and to ensure their harmonious development,
emphasis is also laid on cooperation of towns, municipalities, microregions and regions in
development of a given area. The primary aim of the paper is overall analysis of the issue of
intermunicipal cooperation in the context of regional development and regional policy of the town of
Český Krumlov. It is analyzed involvement of the town of Český Krumlov into intermunicipal
cooperation and also funding of all forms used by the town.
Key words
budget of municipality, Český Krumlov, intermunicipal cooperation, municipality, regional
development, regional policy
JEL classification: R11
Úvod
Menší obce a města se v současné době potýkají s problematikou získávání financí pro svůj rozvoj a
udržování majetku, se kterým disponují. Alokace veřejných financí je proto každoroční otázkou pro
všechny starosty a zastupitelstva obcí. Tomuto neutěšenému stavu příliš nenahrávají ani poměrně
časté změny rozpočtového určení daní, kdy obce nemají dlouhodobě jistotu určité výše příjmů. Dále
legislativní změny přenášejí na menší města a obce více pravomocí a povinností, avšak bez
odpovídajícího finančního zabezpečení. Vzhledem k poměrně roztříštěné sídelní struktuře ČR tak
mohou obce do budoucna stát před zásadním dilematem, zda budou fungovat samostatně či budou
existenčně nuceny se slučovat a vytvářet větší celky. Pro obce se tak nabízí i otázka větší míry
spolupráce či partnerství nejen v rámci ČR, ale i se zahraničními regiony, díky nimž by mohly získat
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
512
další finanční prostředky na svůj rozvoj. Už dnes je ale zajímavé analyzovat nejen míru zapojení
jednotlivých municipalit do meziobecní spolupráce, ale i výši výdajů, které na ni směřují, protože to
do značné míry vyjadřuje postoj obce k meziobecní spolupráci a priority jejího budoucího rozvoje.
Při studiu spolupráci mezi obcemi však je třeba brát v úvahu různé variace jak v institucionálním
kontextu, tak i při tvorbě politik místní správy ( Hulst, van Montfort, 2007).
Každé místo má totiž své neopakovatelné kombinace určitých vlastností, které vytvářejí potenciály
pro směřování rozvoje. Využitelnost těchto potenciálů je závislá na smysluplné aktivitě obyvatel,
poloze místa a na velikosti kapitálu, který je k dispozici. Kombinace těchto vstupů do jisté míry
předurčuje i optimální strategii chování obcí i celých regionů ve využívání svých dispozic. Rozvojové
podmínky mají prostorové a velikostní souvislosti, najdeme však řadu obcí, které se i přes obtížné
podmínky dokážou úspěšně rozvíjet. Úspěšný rozvoj je nejčastěji důsledkem vnitřní aktivizace (lidské
zdroje) a komplexního přístupu k rozvoji. Nedostatek finančních prostředků bývá často spíše
zástupným problémem pro zdůvodnění neaktivity (Binek, 2010). Na druhou stranu nelze pominout, že
finanční nástroje jsou významnou skupinou nástrojů regionálního rozvoje, což uvádí a dále rozvíjí
např. Klok, 1995 nebo Clark a Mountford, 2009, v České republice pak například Mates a Wokoun,
2006.
Zapojení Českého Krumlova do meziobecní spolupráce
Na základě výzkumu bylo v případě města Český Krumlov nalezeno celkem jedenáct různých forem
meziobecní spolupráce, které město v roce 2013 využívá, což je proti minulému výzkum
prováděnému v letech 2008-2009 značný nárůst (blíže viz Dušek, 2010). Jde jak o formy standardní,
tak také o způsoby spolupráce zcela netradiční a v odborné literatuře nepopsané, jako jsou například
spřátelená města, která se v Českém Krumlově vydělují samostatně v rámci spolupráce s obcemi
jiných států. Vyjdeme-li z tradičního modelu členění meziobecní spolupráce dle Galvasové, 2007, lze
rozčlenit spolupráci Českého Krumlova následovně:
 Meziobecní spolupráce na regionální úrovni
o Nadace Jihočeské cyklostezky,
o Regionální svazek obcí Vltava.
 Spolupráce obcí se subjekty v území
o Svaz měst a obcí Jihočeského kraje,
 Národní struktury spolupráce obcí
o České dědictví UNESCO,
o Sdružení historických sídel Čech, Moravy a Slezska,
o Svaz měst a obcí České republiky,
 Spolupráce s obcemi jiných států
o Euroregion Šumava – Jihozápadní Čechy,
o Organizace měst zapsaných na listinu UNESCO,
o Partnerská města,
o Společnost tří zemí,
o Spřátelená města.
Poznámka: Od roku 2009 se město již nezapojuje do spolupráce v rámci MAS, neboť v tomto roce
byla zahájena likvidace MAS Českokrumlovsko.
Financování meziobecní spolupráce v Českém Krumlově
Při procesu spolupráce je nutné financovat běžné náklady společné činnosti i náklady společně
realizovaných aktivit. Je nezbytné zformulovat finanční strategii partnerství, která musí řešit otázku
nákladů vznikajících při realizaci partnerství, jejich úhradu a způsoby získávání finančních zdrojů.
Náklady činnosti partnerství je možné hradit dvěma způsoby, a to úhradou z vlastních zdrojů členů
partnerství ve formě jednorázových či pravidelných příspěvků (popř. ve formě naturálních vkladů),
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
513
nebo úhradou z jiných veřejných či soukromých zdrojů. Hlavním zdrojem příjmů většiny sdružení
jsou však obvykle pravidelné členské příspěvky (Galvasová, 2007).
Stejně je tomu i u většiny sdružení a organizací, ve kterých participuje město Český Krumlov. Jejich
příjmy tvoří převážně pravidelné členské příspěvky s tím, že výše poplatku je vždy stanovena jejich
nejvyšším orgánem. Tím je obvykle sněm či valné hromada a o jeho výši bývá rozhodováno nejčastěji
každoročně. Samotná suma, kterou jednotliví členové odvádí do společného rozpočtu organizace, je
kalkulována buďto pomocí smluveného vzorce s pevnou částkou a doplatkem dle počtu obyvatel,
nebo jde jednoduše o předem pevně danou sumu.
Příklady způsobu financování vybraných forem spolupráce:
 Činnost pracovní skupiny Nadace Jihočeské cyklostezky je realizována na dobrovolném a
bezplatném základě, vize financování vychází z připravované fundraisingové strategie, která se
opírá o finanční prostředky z grantů a dotací, doplňovaných z příspěvků obcí, sponzorů a dalších
subjektů. Základní nadační jmění je 500 000 Kč a je tvořeno příspěvky zřizovatelů.
 Činnost různých regionálních svazků a spolků je realizována prostřednictvím každoročních
členských příspěvků. Jejich výše je výsledkem jednání v tom kterém svazku či sdružení a je do
jisté míry i projevem vzájemné solidarity, kdy větší municipalita přispívá více než malá.
 Odlišně je financována spolupráce obcí formou partnerských měst, kdy se každoroční suma odvíjí
podle plánovaných aktivit. Pořádá-li daný rok město společnou akci jako je
„Setkání partnerských měst“, je v rozpočtu vyhrazena vyšší částka. U spřátelených měst (Pasov a
Linec), kde není spolupráce žádným způsobem institucionalizovaná, probíhá financování ad hoc
způsobem.
 Metodu vzorce využívá Svaz měst a obcí ČR i Svaz měst a obcí Jihočeského kraje. V prvním
případě je pevná část kalkulována dle typu obce (tj. jde-li o obec, městys, město či statutární
město, popř. hl. město Prahu) v rozmezí od 2,2 tisíc Kč do 10 tisíc Kč a pohyblivá část je poté
násobkem počtu obyvatel hodnotou 1,80 Kč. V druhém případě je pevná část stanovena na
4 tisíce Kč pro obec a 7,5 tisíc Kč pro sdružení obcí, kdy v případě sdružení se částka vztahuje na
jeho prvních deset tisíc obyvatel a na každých dalších započatých deset tisíc se připočítává 5 tisíc
Kč. Variabilní platba je následně kalkulována pomocí hodnoty 1,50 Kč na obyvatele.
 Organizace České dědictví UNESCO je určitou výjimkou z pohledu financování. Významnou část
příjmů svazku tvoří totiž kromě pravidelných členských příspěvků také dotace získávané
nejčastěji z národních výdajových programů. Např. v letech 2010-2012 České dědictví UNESCO
získalo na každoročních poplatcích svých členů 2 565 tisíc Kč a od Ministerstva kultury ČR za
stejné období dotace v souhrnné výši 1 850 tisíc Kč.
Tab. 1: Výdaje města Český Krumlov na aktivity v oblasti meziobecní spolupráce (v tis. Kč)
Forma spolupráce
2006
2007
2008
2009
2010
2011
2012
2013
2014
*
Celkem
Partnerská města 700 450 390 390 510 180 70 70 70 2830
České dědictví UNESCO 50 75 75 75 75 75 75 75 75 650
SMO ČR, SMOJK 50 56 56 56 56 56 56 56 56 498
Euregion Šumava 43 42 42 83 45 45 45 45 45 435
Organizace měst zapsaných na listinu UNESCO 28 28 29 25 30 30 30 30 30 260
Regionální svazek obcí Vltava 15 15 15 15 15 15 15 15 15 135
Sdružení historických sídel Čech, Moravy a
Slezska
14 14 14 14 14 14 14 14 14 126
Společnost tří zemí - - - 15 15 15 15 15 15 90
Nadace Jihočeské cyklostezky 14 příspěvek nehrazen bez udání důvodu 14
Spřátelená města - - - - - - - - - 0
Celkem 914 680 621 673 760 430 320 320 320 5024
* odhad autora
Zdroj: Vlastní průzkum, 2014.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
514
Při porovnání výdajů na meziobecní spolupráci je zřejmý vliv volebního cyklu komunálních voleb,
neboť zde můžeme zaznamenat dvě skokové fáze snižování výdajů. Bezprostředně po volbách v roce
2006 (starosta Ing. Luboš Jedlička - ODS) a následně po dalších komunálních volbách 2010 (starosta
Mgr. Dalibor Carda - ČSSD) zredukovalo vedení města výdaje na meziobecní spolupráci o desítky
procent zejména v oblasti partnerských měst, kde došlo k poklesu mezi léty 2006 a 2014 o 90 %.
Celkově se tak výdaje na meziobecní spolupráci pohybují v roce 2014 na úrovni 35 % roku 2006. U
ostatních forem spolupráce se pohybují výdaje v letech 2006-2014 na přibližně konstantní úrovni.
Nutno doplnit, že aktivity meziobecní spolupráce v rámci kooperace s 6 partnerskými městy (Itálie San
Gimignano, Německo - Hauzenberg, Rakousko - Vöcklabruck, Slovinsko - Slovenj Gradec, USA
- Miami Beach, Velká Británie - Llanwrtyd Wells) jsou další specifickou formou spolupráce, na
kterou se město pokouší též aktivně získávat finance z jiných než svých zdrojů. Město tak získalo na
související akce grant od Společnosti tří zemí ve výši 20 tisíc Kč v roce 2007 nebo z Dispozičního
fondu OP Přeshraniční spolupráce ČR-Bavorsko dotaci přes 75 tisíc Kč v roce 2010. Mimoto lze ještě
uvést sponzorství soukromých firem, které se obvykle zakládá na uzavřené smlouvě o reklamě a
propagaci. Město daným firmám zajistí v rámci dotčené akce reklamu a za to mu firma přispěje na
pokrytí části jejích nákladů. Tento způsob financování lze dohledat například u akce „Olympiáda
partnerských měst“ z roku 2011, kdy byl projekt podpořen společnostmi Čevak, a. s. a Linde Pohony,
s. r. o. Město se snaží podporovat kooperaci subjektů jednotlivých partnerských měst pomocí různých
dotačních titulů, jmenovat lze např. Program podpory zahraniční spolupráce města Český Krumlov,
který vznikl na základě opatření dokumentu „Strategického plánu rozvoje města Český Krumlov“.
Program tak od doby svého fungování, tedy od roku 2009 do roku 2012 vyplatil žadatelům o podporu
souhrnnou částku přesahující 309 tisíc Kč.
Unikátním rozvojovým nástrojem Českého Krumlova, ojedinělým v ČR, je zvláštní fond Českokrumlovský
rozvojový fond, jehož hlavním posláním je zajištění kvalitních oprav historicky
cenných objektů ve městě Český Krumlov, s následným zajištěním optimálního funkčního a
finančního využití, a to v souladu s cíli rozvoje města. Využíván je fond i v oblasti podpory
meziobecní spolupráce Českého Krumlova. Českokrumlovský rozvojový fond byl založen v roce
1991 jako obchodní společnost ve stoprocentním vlastnictví města Český Krumlov, které na počátku
do jejího majetku bezúplatně vložilo zhruba pět desítek vybraných nemovitostí - domů, budov a
pozemků v historickém centru města. Smyslem založení společnosti bylo prostřednictvím
samostatného podnikatelského subjektu města realizovat zejména tyto úkoly a cíle (Českokrumlovský
rozvojový fond, 2014):
 Zajistit kvalitní opravu historicky cenných objektů při zachování jejich kulturně-historické
hodnoty.
 Nalézt a zajistit jejich optimální funkční a ekonomické využití v souladu s cíli rozvoje města.
 Podílet se na podpoře, organizaci a koordinaci rozvoje cestovního ruchu ve městě a jeho okolí.
 Přitáhnout do města a regionu kvalitní domácí a zahraniční investory.
Závěr
Současné modely dobrovolného sdružování obecních prostředků se jeví jako bezperspektivní nejen
proto, že menší sídla disponují nízkou rozpočtovou kapacitou, ale také z důvodu, že jejich radnice
neoplývají zřetelnější ochotou postupovat významnější příspěvky do společné pokladny. To většinou
má za následek, že různé svazky a sdružení vytvořené za účelem rozvoje mikroregionů hospodaří jen
s nepatrnými částkami v řádech statisíců. Hlavním motivátorem integrace obcí však stále zůstává
perspektiva rychlého získání finančních prostředků z unijních fondů. Sdílení části daňových
prostředků prostřednictvím rozpočtového určení daní by přispělo k posílení efektivního řešení
problémů malých obcí se zvýšením účinnosti fungování místních samospráv. Dále k podpoření zájmu
místních samospráv o potřeby a projekty mikroregionů a v neposlední řadě k vyřešení neudržitelné
poptávky místních akčních skupin po dalších zdrojích (Balek, 2012).
Meziobecní spolupráce města Český Krumlov se uskutečňuje především skrze spolupráci smluvní a
institucionalizovanou. Ad hoc spolupráce je v případě města věcí spíše výjimečnou např. v oblasti
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
515
spřátelených měst. I když „Strategický plán rozvoje města Český Krumlov“ upravuje částečně
i strategii města v oblasti spolupráce obcí, nelze jednoznačně říci, že by skutečná politika Českého
Krumlova tuto vizi zcela naplňovala. Samozřejmě určité dílčí cíle a obecné směřování jsou
s dokumentem v souladu. To se týká například spolupráce s historickými městy (např. i těmi
zapsanými na Seznamu světového dědictví UNESCO) či vzniku grantového nástroje na podporu
zahraniční spolupráce v podobě tzv. „Programu podpory zahraniční spolupráce města Český
Krumlov“, ovšem další v dokumentu uvedená opatření zůstávají stále nenaplněná. Zde jde přednostně
o proklamovanou optimalizaci členství města v jednotlivých sdruženích a využití možností,
které z členství vyplývají. Na druhé straně však je nutné objektivně konstatovat, že i když nedošlo
v posledních letech k optimalizaci kvantitativní, tak k finanční bezesporu ano, což dokládá razantní
pokles výdajů města na oblast meziobecní spolupráce, zejména v oblasti partnerských měst.
Na základě provedeného výzkumu lze jen konstatovat značné rozdíly z hlediska komparace výdajů na
meziobecní spolupráci a skutečnými přínosy této spolupráce.
 V případě partnerských měst je hlavní přínos v podobě výměny zkušeností, informací, propagaci
v oblasti cestovního ruchu, z pohledu autora je však velmi diskutabilní výběr jednotlivých
partnerských měst, jako je např. americké Miami Beach apod. Naštěstí se město nezapojilo do
dalších exotických nabídek (Čína, Izrael), které se v poslední době v jihočeském regionu
objevují. Sporný přínos této formy spolupráce se tak v posledních letech projevuje razantním
snižování finančních prostředků o téměř 90 % od roku 2006, intenzita spolupráce s jednotlivými
partnerskými městy se tak posouvá spíše do deklaratorní roviny.
 Významný výdaj meziobecní spolupráce je zapojení do organizací sdružujících národní i
mezinárodní municipality zapsané v UNESCO – ať již v rámci Českého dědictví UNESCO nebo
Organizaci měst zapsaných na listinu UNESCO. Výdaje v tomto případě dosahují celkové roční
výše 105 tis. Kč, což je sice poměrně vysoká částka, ale vzhledem k významu UNESCA se jedná
o životně důležitý výdaj směřující k podpoře města a vysoké prestiži.
 Třetím nejvyšším výdajem jsou platby za členství ve Svazu měst a obcí Jihočeského kraje a Svazu
měst a obcí České republiky v celkové roční výši na úrovni 56 tis. Kč, jejichž význam primárně
spočívá ve společném hájení zájmů a práv jednotlivých členů, ostatní přínosy těchto forem
spolupráce jsou ve vztahu k Českému Krumlovu zanedbatelné.
 Obdobnou výši výdajů jako v předchozím případě lze najít i u příspěvku v rámci Euroregionu
Šumava, který oproti předcházejícím formám spolupráce vyvíjí celou řadu aktivit, jejich zacílení
však není primárně na město Český Krumlov.
 U ostatních forem spolupráce se výše finančních příspěvků pohybuje na úrovni 0-15 tis. Kč,
v těchto případech by mělo město zvážit další zapojení do těchto forem spolupráce, které sice
nejsou finančně nákladné, jejich praktický ani teoretický význam je však jen obtížné nalézt, není
v nich proto třeba dále pokračovat.
Z hlediska budoucího rozvoje meziobecní spolupráce by se mělo město Český Krumlov zaměřit nejen
na zoptimalizování současných forem meziobecní spolupráce, ale využít i potenciál dvou
nejvýznamnějších forem spolupráce – mikroregionů a místních akčních skupin. Zatímco
mikroregionální spolupráci nevyužívá Krumlov v rámci Regionálního svazku obcí Vltava dostatečně,
tak místní akční skupina a metoda LEADER na Českokrumlovsku v minulosti zcela selhaly a tato
oblast je tak jedním z mála „bílých míst“ Jihočeského kraje. Budoucí směřování Krumlova v této
oblasti bezesporu ovlivní komunální volby 2014 a personální změny z nich vyplývající. Porovnáme-li
závěrem oblast financování meziobecní spolupráce, lze konstatovat, že struktura výdajů je v Českém
Krumlově podobná ostatním městům srovnatelné velikosti, kdy např. v Příbrami je též finančně
nejnáročnější spolupráce s partnerskými městy, kdy se roční výdaje pohybují na úrovni cca 600 000
Kč, členství ve Svazu měst a obcí ČR město Příbram přijde ročně na cca 70 000 Kč. Výdaje v oblasti
mikroregionální spolupráce jsou pak řádově okolo 10 000 Kč ročně, což je vzhledem k rozpočtu města
zanedbatelná částka. Při velikosti ročního rozpočtu Českého Krumlova na úrovni 308 mil. Kč je výše
výdajů v oblasti meziobecní spolupráce minimální (pouhých 0,1 %), z čehož ale vyplývají i poměrně
nízké přínosy této spolupráce. Je škoda, že Český Krumlov není aktivním iniciátorem rozvoje
meziobecní spolupráce ve svém regionu, jako je tomu například u jiných jihočeských měst (České
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
516
Velenice, Jindřichův Hradec, Prachatice, Strakonice, Třeboň, atd.), která rozvojem meziobecní
spolupráce podporují nejen rozvoj celého regionu, ale i rozvoj svůj.
Literatura
[1] BALEK, J., (2012). Nové RUD a mikroregionální integrace malých obcí. Moderní obec, iss. 2, pp. 11.
ISSN 1211-0507.
[2] BINEK, J., et al., (2010). Rozvojové možnosti obcí. Praha : Ministerstvo pro místní rozvoj ČR. ISBN 978-
80-87147-29-0.
[3] CLARK, G., MOUNTFORD, D., (2007). Investment Strategies and Financial Tools for Local
Development. OECD Publishing. ISBN 978-92-6403-985-8.
[4] Českokrumlovský rozvojový fond. Vznik a poslání společnosti., (2014). [online]. [cit. 2014-4-11].
Dostupné z WWW: <http://www.ckrumlov.info/docs/cz/kpr768.xml>.
[5] DUŠEK, J., (2010). Faktory regionálního růstu a rozvoje (se zaměřením na spolupráci měst a obcí v
Jihočeském kraji). České Budějovice : Vysoká škola evropských a regionálních studií. ISBN 978-80-
86708-94-2.
[6] GALVASOVÁ, I., et al., (2007). Spolupráce obcí jako faktor rozvoje. Brno : Georgetown. ISBN 80-251-
20-9.
[7] HULST, R., van MONTFORT, A., (2007). Inter-Municipal Cooperation in Europe. Dordrecht : Springer.
ISBN 978-1-4020-5378-8.
[8] KLOK, P. J., (1995). A Classification of Instruments for Environmental Policy. In Environmental Policy in
Search of New Instruments. Dordrecht : Kluwer Academic Publishers, pp. 21-36. ISBN 978-07-9232-949-
7.
[9] MATES, P., WOKOUN, R., (2006). Management regionální politiky a reforma veřejné správy. Praha :
Linde Praha. ISBN 80-7201-608-3.
Příspěvek byl zpracován v rámci interního grantu IGA VŠERS 1/2014.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
517
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-6840-2014-66
PODPORA ROZVOJE MEZIOBECNÍ SPOLUPRÁCE V ČR
SUPPORT FOR THE DEVELOPMENT OF INTER-MUNICIPAL
COOPERATION IN THE CZECH REPUBLIC
ING. MAREK JETMAR, PH.D.
Svaz měst a obcí České republiky Unions of Towns and Municipalities of the CR
 5. května 1640/65, 140 21 Praha, Czech Republic
E-mail: jetmar.mos@smocr.cz
Vysoká škola regionálního rozvoje, s.r.o. College of Regional Development
 Žalanského 68/54, 163 00 Praha, Czech Republic
E-mail: jetmar.marek@seznam.cz
Anotace
Článek se zabývá problematikou podpory meziobecní spolupráce v České republice. Přináší
informace o průběhu realizaci projektu Systémová podpora rozvoje meziobecní spolupráce v ČR v
rámci území správních obvodů obcí s rozšířenou působností a o základních zjištěních z doposud
realizovaných šetření. Ze získaných poznatků vyplývá vysoký zájem obcí a měst o problematiku
meziobecní spolupráce, vysoký potenciál k jejímu dalšímu rozvoji. Jako příznivé se jeví i vytvoření
nové formy meziobecní spolupráci v území obcí s rozšířenou působností (ORP) – budoucím „malých“
okresech, která by výrazně posílila postavení obcí.
Klíčová slova
obce, města, meziobecní spolupráce
Annotation
The article deals with the support of inter-municipal cooperation in the Czech Republic. It provides
information on the progress of the System project to support the development of inter-municipal
cooperation in the Czech Republic within the administrative districts of municipalities with extended
powers. The article presents the major findings of the research carried out so far. The findings show a
high interest of municipalities and cities in the issue of inter-municipal cooperation, a high potential
for further development. As seems to be favorable and the creation of new forms of inter-municipal
cooperation in the territory territorial district of municipality with extended power (future “small”
district), which would greatly enhance the status of all municipalities (towns and villages).
Key words
municipalities (towns, villages), inter-municipal cooperation
JEL classification: R38, R58
Úvod
Česká republika je charakteristická velmi rozdrobenou sídelní strukturou, v mezinárodním srovnání
srovnatelnou jen se státy jako jsou např. Slovensko či Francie (Hampl, Műller, 1998). K 1. 1. 2013
existuje na území Česka dle databáze Ministerstva vnitra 6253 obcí, zatímco například v Dánsku po
reformě veřejné správy v roce 2007 jen 98 obcí.
Existence velkého počtu obcí lze na jednu stranu vnímat jako pozitivní, jedná se především o možnost
demokratické participace na správě věcí veřejných, zásadní je i přiblížení základní (samo)správy
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
518
občanům, na druhou stranu však s sebou fragmentace obcí přináší řadu problémů. Problémem je slabé
finanční a ekonomické zázemí malých obcí limitujících jejich další rozvoj, zajištění základního
standardu služeb či nedostatečná kvalita veřejných služeb (Blažek, 2002), jejichž dostupnost však ve
svém důsledku garantuje občanům vláda. Hampl a Dostál (2007) podobně jako negativa uvádí
neschopnost nejmenších obcí provádět velké investiční projekty, zajistit základní služby (veřejná
doprava, sběr odpadu a jeho svoz/likvidace) a jako problematickou hodnotí také často malou
kvalifikovanost vedení úřadu.
Je zřejmé, že řešením těchto výzev není vzhledem k vysokému zastoupení sídel administrativní
slučování obcí, tak jak se uskutečnilo v řadě západoevropských zemí. Zánik samostatného postavení
menších obcí by vedl k další ztrátě zájmu občanů o veřejné záležitosti a k riziku konzervace ne-li
zhoršení dosaženého stupně rozvoje a vybavenosti malých obcí. Řešením je podpora stávajících forem
meziobecní spolupráce (DSO), včetně uplatnění nových forem, které by posílily postavení obcí a měst
jako klíčového partnera státu a jeho orgánů a organizacím působících v území, tak i krajů a
ekonomických a sociálních partnerů. K problematice možnosti uplatnění meziobecní spolupráce v ČR
se vyjadřuje Jetmar a Hužera (2013), k rozvoji nových forem meziobecní spolupráce včetně
spolupráce v území ORP pak Jetmar (2013a,b).
Jednou z cest, jak zájem o meziobecní spolupráci posílit, vnést téma do veřejné debaty, identifikovat a
prosadit nové formy meziobecní spolupráce je i realizace projektu „Systémová podpora rozvoje
meziobecní spolupráce v ČR“ (dále také Projekt), který realizuje Svaz měst a obcí ČR (dále také
Svaz).
Zaměření projektu
Na podzim roku 2013 se podařilo v České republice zahájit realizaci projektu „Systémová podpora
rozvoje meziobecní spolupráce v ČR“ jehož cílem je vytvořit podmínky pro dlouhodobý rozvoj
meziobecní spolupráce v ČR. Zaměření projektu vychází jak z domácích zkušeností, tak i z analýzy
zahraničních zkušeností, z nichž jednoznačně vyplývá, že spojení sil umožní zkvalitnit a zefektivnit
zajišťování veřejné služby i získat pro obce a města další finanční prostředky pro jejich rozvoj.
Z dlouhodobého hlediska je cílem projektu docílit podpory státu pro meziobecní spolupráci. Stát by
měl výrazně finančně podporovat obce, které budou spolupracovat v území na zajištění svých
zákonných kompetencí. Projekt umožňuje vytvořit pro podporu spolupráce obcí odborné a
administrativní zázemí ve všech územích správních obvodů obcí s rozšířenou působností. Malé týmy
pracovníků, za výrazné podpory motivujících starostů z daného území a metodické podpory ze strany
Svazu měst a obcí ČR, umožní vytvořit ucelené materiály za jednotlivá území, které se stanou
impulsem k dalšímu rozvoji meziobecní spolupráce. Stanou se podkladem pro diskusi zástupců obcí,
jak řešit dostupnost základních škol nebo sociálních služeb v území, jaké jsou možnosti řešení
dopravní obslužnosti, jak společně zadávat výběrová řízení, jak výhodně řešit odpadové hospodářství,
jak společně nakupovat energie či jiné služby apod. Týmy pracovníků v území se mohou stát
zárodkem pro oživení činnosti stávajících DSO nebo pro tvorbu nových funkčních svazků.
Projekt je určen pro všechny obce, zvláště pak pro ty, které nemají dostatek kapacit pro zajištění
požadavků na ně kladených. Podpora rozhodně není omezena pouze na členskou základnu Svazu.
Prostřednictvím proškoleného personálu ve 204 vybraných obcích nebo svazcích obcí v území SO
ORP jsou vypracovány specifické analýzy a návrhy řešení rozvoje a koordinace služeb s potenciálem
úspor ze společné činnosti (např. nákup energií, napojení na veřejnou dopravu, svazkové mateřské či
základní školy, stacionáře atd.), které mají přinést podněty k rozvoji meziobecní spolupráce.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
519
Zajištění realizace projektu
Realizace projektu je uskutečněna prostřednictvím aktivit konkrétních obcí a měst, které se hlásá
k filosofii a cílům Projektu, podílejí se na jeho aktivitách.
Pro potřeby organizování diskusí a jednání o zaměření meziobecní spolupráce a zpracování
podkladových dokumentů k oživení těchto debat byl pro každé podporované území u smluvního
partnera vytvořen realizační tým. Ten je zodpovědný plnění úkolů uvedených v projektové žádosti.
Realizační tým se skládá z následujících osob:
a) Koordinátor meziobecní spolupráce
Náplní práce zaměstnance smluvního partnera je:
 komunikace se zástupci dotčených obcí a partnery v území správního obvodu obce s rozšířenou
působností,
 objasňování cílů meziobecní spolupráce ve správním obvodu obce s rozšířenou působností,
 zdůrazňování přínosů pro participující obce,
 identifikace dalších klíčových aktérů (tj. možných budoucích partnerů v území správního obvodu
obce s rozšířenou působností), podpora porozumění a sounáležitosti,
 vytváření vazeb mezi obcemi, přispívání k řešení konkrétních problémů,
 moderování veřejných debat a jednání,
 napomáhání vzájemnému konsensu,
 pomáhání v identifikaci společných zájmů,
 hledaní vhodných řešení, pomáhání při formulaci závěrů,
 nastavování vazeb mezi obcemi a koordinuje případný proces institucionalizace meziobecní
spolupráce ve variantě zvolené představiteli obcí z daného území,
 komplexní řízení projektu na úrovni Smluvního partnera (plnění úkolů, soulad s harmonogramem
a reporting výstupů směrem ke Svazu),
 řízení činnosti dalších členů Realizačního týmu (rozdělování úkolů, kontrola výstupy, atd.),
zaměstnanec také plní další úkoly spojené s realizací Projektu.
b) Pracovník pro analýzy a strategie
Náplní práce zaměstnance smluvního partnera je:
 analyzování a definování věcného potenciálu meziobecní spolupráce v příslušném správním
obvodu obce s rozšířenou působností,
 nastavování priorit vzájemné spolupráce,
 příprava veškerých analytických podkladů a syntézy pro setkání zástupců obcí,
 zpracovávání situačních analýz rozvojových strategií a hodnocení dostupnosti vybraných
veřejných služeb v území,
 tvoří návrhy, strategie a koncepce pro Územní obvod,
 zaměstnanec též plní další úkoly spojené s realizací Projektu.
c) Asistent
Zaměstnanec působí jako asistent koordinátora meziobecní spolupráce, pracovníka pro analýzy a
strategie a odborníka na vybranou samosprávnou oblast, přičemž náplní práce zaměstnance je:
 zajišťování technické podpory činnosti Realizačního týmu,
 vedení projektové dokumentace,
 podílení se na zpracování zpráv o činnosti a na dílčích výstupech,
 organizační zajišťování setkání představitelů obcí,
 organizační zajišťování jednání s dalšími partnery,
 další administrativní činnosti spojené s fungováním Realizačního týmu,
 zaměstnanec také plní další úkoly spojené s realizací Projektu.
d) Odborník na vybranou samosprávnou oblast (tematický expert)
Zaměstnanec vykonává práci spojenou s konkrétním zvoleným Volitelným tématem, přičemž
konkrétní náplní práce zaměstnance je:
 definování věcného potenciálu meziobecní spolupráce,
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
520
 rozpracování a navržení vhodných řešení, stejně jako vytvoření strategie a koncepce pro Územní
obvod, které budou moci být v alternativách předloženy představitelům obcí v Územním obvodu,
zaměstnanec také plní další úkoly spojené s realizací Projektu,
 výše úvazku je odvyslá od počtu obcí tvořících dané území ORP.
V projektu jsou zpracovávána důležitá témata spojená se samostatnou působností obcí, vyplývající ze
zákona o obcích - jako je předškolní a základní školství, sociální služby a nakládání s odpady (tzv.
základní témata) a jedno případně dvě volitelná témata, které odráží individuální rozvojové potřeby
měst a obcí v území ORP. V těch územích, kde je město s více než 25 tis. obyvateli, se jako jedno z
možných volitelných témat doporučuje meziobecní spolupráce v aglomeraci. Zároveň všechny
uvedené oblasti obsahují průřezové téma, kterým je zefektivnění výkonu veřejné správy (mj. i s
důrazem na úspory a finanční výhodnost vzájemné spolupráce).
Při tvorbě analýz a rozvojových strategií je poskytována ze strany Svazu metodická podpora
prostřednictvím vytvořeného týmu odborníků – analytiků a metodiků, kteří se specializují na základní
témata, případně na procesy meziobecní spolupráce. Prostřednictvím projektuje obcím, městům a
dobrovolným svazkům poskytována podpora v oblasti právního rámce spolupráce, úpravy, zakládání
či transformace svazků.
Stávající výsledky projektu
Smlouva mezi poskytovatelem Ministerstvem práce a sociálních věcí ČR jako poskytovatele dotace a
Svazem měst a obcí ČR jako příjemcem byla uzavřena dne 9. září 2013. V průběhu léta a podzimu
došlo k vytvoření vedoucího realizačního týmu, který zajišťuje jak technickou realizaci projektu, tak i
prostřednictvím tzv. regionálních koordinátorů vazbu na územní týmy zaměstnávané smluvními
partnery. Celkem bylo vytvořeno 14 pozic koordinátorů, z nichž každý dostal do vínku cca 16 území
ORP. Regionální koordinátoři identifikovali v každém území ORP smluvní partnery Svazu (vždy
pouze jednoho pro každé území), kteří by se stali nositeli projektu v území. Podmínkou jejich zapojení
byla jak identifikace s cíli projektu tak i schopnost vést komunikaci s obcemi tvořícími území daného
ORP. Následně se zapojili do debaty o meziobecní spolupráci a monitoringu tvorby analýz a návrhů
rozvoje meziobecní spolupráce.
Od října pak probíhal proces identifikace nositelů projektů tj. konkrétních obcí měst, případně
dobrovolných svazků obcí (DSO). Podmínkou způsobilosti byl veřejnoprávní charakter nositele
projektu v území tj. smluvního partnera. Jiné formy spolupráce vytvářené podle občanského či
obchodního zákoníku nebyly z povahy projektu přípustné. Největší počet smluv mezi Svazem a
nositeli projektu byl uzavřen v období listopad 2013 až leden 2014. V případě území ORP
v Moravskoslezském kraji byly díky brzké činnosti tzv. pilotní regionální koordinátorky, která začala
v území působit již od července 2014, smlouvy uzavírány říjnu a listopadu. Rychlé navázání
smluvních vztahů probíhalo rovněž v kraji Jihomoravském a Plzeňském. Většina regionálních
koordinátorů započala svou činnost cca od srpna a září 2013 a tomu odpovídají i pozdější termíny
uzavírání smluv.
Tab. 1: Zastoupení smluvních partnerů
Stav k: Obec Obec Obec ORP DSO
31.říjnu 2013 8 4 4 11
30.listopadu 2013 46 17 29 41
31.prosinci 2013 26 10 16 15
31.lednu 2013 16 6 10 14
28.únoru 2013 1 0 1 3
31.březnu 2013 2 1 1 2
Celkem 99 38 61 86
Celkový počet smluvních partnerů k 31. březnu 2014: 185
Zdroj: SMO ČR, Projektová kancelář, odborný tým
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
521
Při identifikaci partnerů v území regionální koordinátoři uskutečnili celou řad schůzek, jak s městem
ORP, tak s místními DSO i dalšími městy a obcemi v konkrétním území ORP. Při uzavírání smluv se
dlouhodobě udržoval poměr 1:1 mezi smluvními partnery tvořenými městy a obcemi na jedné straně a
DSO na straně druhé. Stav k 31. březnu byl lehce vychýlen ve prospěch měst a obcí 54 % ku 46 %
DSO. Podíl obcí s rozšířenou působností jako smluvního partnera Projektu činí 33 %.
Kartogram 1: Stav uzavřených smluv
Zdroj: SMO ČR, Projektová kancelář, odborný tým
První zjištění učiněná prostřednictvím projektu
V průběhu prosince až února, před vlastním spuštění analytických prací a debat o meziobecní
spolupráci), proběhlo v území základní zjištění postojů obcí a měst k meziobecní spolupráci,
prostřednictvím řízeného rozhovoru (výjimečně formou dotazníku, tzv. Dotazník 1). Smyslem této
aktivity zajišťované realizačními týmy Smluvních partnerů bylo rovněž zajistit informovanost všech
obcí v území daného ORP o cílech a záměrech Projektu, přesvědčovat starosty obcí k jejich aktivnímu
zapojení do Projektu. Z monitorovacích zpráv z území k 28. 2. vcelku jednoznačně vyplývá vysoký
zájem oslovených obcí (jejich představitelů) zapojit se Projektu – avízovaný zájem kolísá mezi 60 –
75 %, u některých menších ORP se podíl blíží 100 %. Obecně uspokojivý je i zájem starostů osobně
se podílet na prohlubování meziobecní spolupráce na území daného ORP - zde je patrná vyšší aktivita
starostů v menších ORP, ve větších ORP je o něco větší podíl starostů, kteří se nechtějí zapojit.
Z monitoringu neformálních setkávání starostů v území ORP dále plyne, že ve všech územích ORP
proběhlo již několik těchto setkání, kde byly široce diskutovány představy jednotlivých starostů o
významu a možnostech meziobecní spolupráce a jejich vlastního zapojení do Projektu.
Dotazník 1 byl koncipován jako „uvozující podkladový materiál“ pro vstupní analýzu stávající MOS
v jednotlivých území ORP. Šlo o to, aby se koordinátor MOS seznámil s názory starostů na
problematiku meziobecní spolupráce v podmínkách daného území ORP a zároveň objasnil smysl a
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
522
cíle našeho projektu. Proto se v metodickém pokynu kladl velký důraz na využití formy „řízeného
rozhovoru“ koordinátora MOS se starosty. Z monitoringu vyplývá vysoká oslovenost obcí formou
řízeného rozhovoru - u menších a středně velkých ORP podíl kolísá kolem 85-100 %, pouze u
některých velkých ORP (počet nad 80 obcí) je tento podíl nižší. Celkově se zapojilo více než 5000
obcí.
Smyslem vstupního šetření bylo „zmapování“ stávajících zkušeností a názorů starostů na
problematiku spolupráce obcí v různých oblastech samostatné působnosti obcí. Šetření se soustředilo
na zjištění spokojenosti se spoluprací sousedících obcí.
Graf 1: Odpovědi na otázku: Jak hodnotíte spolupráci mezi sousedními obcemi (tedy s těmi, se
kterými sousedí vaše katastrální území)?
Zdroj: SMO ČR, Projektová kancelář, odborný tým, výsledky terénního šetření
Pro naplnění cílů projektu je nezbytné dobře posoudit ochotu či naopak případnou averzi či nechuť k
vzájemné spolupráci sousedících obcí. Z grafu č. 1 charakterizuje spokojenost obcí se spoluprací.
K údajům za celou ČR je jako kontrast zařazeno území Jihočeského kraje – JČ, venkovské ORP
s větším počtem obcí, a Moravskoslezského kraje – MS, převážně urbanizované území, tvořené
územně malými ORP s malým počtem obcí.
Situace v celé ČR je velmi pozitivní. Jako výbornou vzájemnou spolupráci hodnotí cca 33 % všech
odpovědí (obdobně v případě JČ, v MS poněkud méně 28 %), jako velmi dobrou pak cca 37 % a jako
dobrou cca 22 %. Z pohledu celé ČR obce hodnotí „úroveň sousedských vztahů„ jako dobrou až
výbornou v cca 93 % odpovědí. Rozdíly mezi ČR a oběma kraji nebyly podstatné. Vysoký podíl
pozitivních odpovědí představují dobré východisko pro nastartování procesu formování tzv.
komunikační platformy pro proces prohlubování meziobecní spolupráce, tedy pro neformální
setkávání starostů v území ORP organizovaných koordinátory meziobecní spolupráce a motivujícími
starosty. Stav v urbanizovaném a venkovském regionu nevykazuje výraznější rozdíly.
Jednou ze zkoumaných oblastí byla spokojenost obcí se spoluprací s okolními obcemi dle vybraných
oblastí samostatné působnosti obcí. Velmi vysoké preference jsou u oblasti školství (cca 65 % obcí) a
dobrovolných hasičů (spojeno i s problematikou pomoci při krizových situacích), vysoké jsou i
preference oblasti kultury, sportu a spolkové činnosti – zde respondenti z Jihočeského kraje vykazují
mírně vyšší preferenci než Moravskoslezký kraj i celá ČR. Z pohledu projektu jsou nadějné preference
sousedské spolupráce i v sociální oblasti (priority obcí JČ se opětovně pohybují nad průměrem ČR i
0%
10%
20%
30%
40%
50%
60%
70%
80%
90%
100%
ČR MS JČ
%podílnavšechodpovědích
5 - nedostatečná
4 - dostatečná
3 - dobrá
2 - velmi dobrá
1 - výborná spolupráce)
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
523
MS) i v odpadovém hospodářství. Rozdíly však nejsou zásadní. Lze předpokládat budoucí ochotu obcí
spolupracovat v těchto oblastech i v úrovni celého území ORP.
Graf 2: Odpovědi na otázku: Ohodnoťte oblasti dle vašeho názoru naprosto vhodné a velmi vhodné
pro meziobecní spolupráci
Zdroj: SMO ČR, Projektová kancelář, odborný tým, výsledky terénního šetření
Starostové v šetření rovněž představili své zkušenosti a svoje názory na některé bariéry (překážky a
obtíže) při praktické realizaci meziobecní spolupráce. Jako významnou až velmi významnou bariéru
vidí starostové nedostatek financí a v nedostatečnou či složitou legislativu, v menší míře pak v nízké
podpoře ze strany státu.
Graf 3: Odpovědi na otázku: Jaké vidíte největší bariéry meziobecní spolupráce?
Zdroj: SMO ČR, Projektová kancelář, odborný tým, výsledky terénního šetření
Špatné fungování, řízení či právní formu spolupráce vidí starostové jako velmi významnou (či
významnou) bariéru pouze v 10 % odpovědí a neochotu, nezájem či neplnění dohod vidí jako
významnou bariéru cca 8- 10 % odpovědí, pouze v MS kraji je mírně vyšší (cca 14 %). V
0.00%
10.00%
20.00%
30.00%
40.00%
50.00%
60.00%
70.00%
80.00%
90.00%
%
v
š
e
c
h
r
e
s
p
o
n
d
e
n
t
ů
oblasti spolupráce
MS
JČ
ČR
0%
10%
20%
30%
40%
50%
60%
70%
80%
90%
100%
%zcelkovéhopočtuodpovědí
JČ MS ČR
Jiné
Nedostatečná či složitá legislativa
Nedostatek financí
Nízká podpora ze strany státu
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
524
mezikrajském porovnání nejsou výrazné odchylky od republikového průměru, pouze u JČ je mírně
vyšší podíl u nedostatku financí při menším podílu nízké podpory ze strany státu.
Co se týče formy meziobecní spolupráce, tak vedle klasické neformální spolupráce mezi obcemi a
stávajícího svazku obcí, starostové jako další v pořadí s preferencí nejvhodnější formy spolupráce,
označili Shromáždění představitelů obcí, které je podporováno i v rámci Projektu.
Při zjišťování názoru starostů byla položena i otázka ohledně přínosnosti institutu okresního
shromáždění. Přestože více než 10 let již tento institut neexistuje, byly cca 2/3 respondentů připraveny
se k tomuto institutu vyjádřit a považovaly ho za přínosný.
Graf 4: Odpovědi na otázku: Jaký máte názor na institut okresního shromáždění
Zdroj: SMO ČR, Projektová kancelář, odborný tým, výsledky terénního šetření
Toto zjištění, ve spojitosti s vysokým podílem pozitivního ocenění institutu okresního shromáždění
(které za existence okresních úřadů bylo tvořeno představiteli obcí a měst z území daného okresu a
bylo platformou k prosazování společného zájmu obcí ve vztahu k okresnímu úřadu, potažmo státu),
vytváří dobré výchozí podmínky pro moderování celého procesu prohlubování meziobecní spolupráce
v zajišťování dostupnosti vybraných veřejných služeb v rámci Projektu.
Závěry
V ČR se rovněž prostřednictvím projektu „Systémová podpora rozvoje meziobecní spolupráce v ČR v
rámci území správních obvodů obcí s rozšířenou působností” opětovně oživuje debata o podpoře
meziobecní spolupráce, jejích přínosech pro zajištění dostupnosti veřejných služeb zajišťovaných
městy a obcemi v samostatné působnosti. Zdá se, že podmínky pro její rozvinutí jsou příznivé. Obce a
města mají pozitivní zkušenosti se stávající meziobecní spoluprací. Z jejich strany je doceňován
význam meziobecní spolupráce jako mechanismu umožňujícího prosazování svých zájmů i pro
efektivnější zajištění veřejných statků a služeb, za jejichž dostupnost nesou zodpovědnost. Tento
postoj je zásadní vzhledem k zájmu nové vlády přistoupit k dokončení druhé fáze reformy veřejné
správy. Je zde obrovská příležitost prosadit systémovou podporu meziobecní spolupráce jako vládní
politiky, podobně jako je tomu v jiných zemí s obdobnou sídelní strukturou (typicky Francie), uzavřít
debaty o možném administrativním snižování počtu obcí. Dosavadní zjištění, vyplývající
z předběžných šetření, naznačují připravenost komunální scény tuto otázku otevřít.
0%
10%
20%
30%
40%
50%
60%
70%
80%
90%
100%
ČR MS JČ
%podílzevšechodpovědí
Nebyla to dobrá platforma
pro spolurozhodování obcí v
rámci okresu, protože :
Byla to dobrá platforma pro
spolurozhodování obcí v
rámci okresu, ale problémem
bylo nepřímé zastoupení
zejména malých obcí (bylo
stanoveno směrné číslo počtu
obyvatel na 1 hlas).Byla to dobrá platforma pro
spolurozhodování obcí v
rámci okresu.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
525
Svaz měst a obcí ČR prostřednictvím projektu Systémová podpora rozvoje meziobecní spolupráce v
ČR v rámci území správních obvodů obcí s rozšířenou působností (číslo projektu:
CZ.1.04/4.1.00/B8.00001), podpořeného z prostředků ESF a státního rozpočtu prostřednictvím OP
LZZ, usiluje o zahájení diskuse o možnosti meziobecní spolupráce na bázi samostatné působnosti
v území ORP. Bude podporovat i využití poznatků a příkladů dobré praxe ze zahraniční v českém
kontextu. Stimulace meziobecní spolupráce může vést ke vzniku nové formy DSO, který by působil
území ORP vytvořil by tak pevný základ k hájení zájmů měst a obcí při jednáních se státem krajem,
dalšími partnery v území. Další úlohou by bylo zajišťování nabídky konkrétních veřejných služeb dle
preferencí území.
Literatura
[1] BLAŽEK, J., (2002). System of Czech local government financing as a framework for local development:
12 years of trial and error approach. Acta Universitatis Carolinae – Geographica, vol. 37, iss. 2, pp. 157-
173. ISSN 0300-5402.
[2] HAMPL, M., DOSTÁL, P., (2007). Geography and territorial administration in the Czech Republic: Issues
of fragmentation and rescaling. Acta Universitatis Carolinae - Geographica, vol. 42, iss. 1-2. ISSN 2336-
1980.
[3] HAMPL, M., MÜLLER, J., (1998). Jsou obce v České republice příliš malé? Geografie – Sborník české
geografické společnosti, vol. 103, iss.1, pp. 1-12. ISSN 1212-0014.
[4] JETMAR, M., HUŽERA,J., (2013). Význam a postavení územního obvodu ORP ve struktuře regionálního
rozvoje, Svazek obcí územního obvodu ORP. Regionální rozvoj mezi teorií a praxí, iss. 2, pp. 12. Civitas
per Populi a Vysoká škola regionálního rozvoje Praha. ISSN 1805-3246.
[5] JETMAR, M., (2013a). The importance of the territorial district of municipality with extended power
(ORP) for regional development and its possible use in solving common tasks within the original
competence of municipalities. In 16th International Colloquium on Regional Sciences. Conference
Proceedings. Brno: Masarykova univerzita. pp. 358-365. ISBN 978-80-210-6257-3.
DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-6257-2013-44.
[6] JETMAR, M., (2013b). Nová forma meziobecní spolupráce v územním obvodu ORP a její možnosti
využití pro společné řešení úkolů v samostatné působnosti obcí. In Region v rozvoji společnosti 2013.
Brno: Mendelova univerzita v Brně. ISBN 978-80-86131-82-5.
Článek byl vytvořen v souvislosti s realizací projektu Systémová podpora rozvoje meziobecní
spolupráce v ČR v rámci území správních obvodů obcí s rozšířenou působností (číslo projektu:
CZ.1.04/4.1.00/B8.00001), podpořeného z prostředků ESF a státního rozpočtu prostřednictvím OP
LZZ.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
526
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-6840-2014-67
ÚZEMNÍ VYMEZENÍ REGIONŮ V ČESKÉ REPUBLICE VE
VZTAHU K REFORMĚ VEŘEJNÉ SPRÁVY
DEFINITION OF REGIONS IN THE CZECH REPUBLIC IN
RELATION TO PUBLIC ADMINISTRATIVE REFORM
DOC. JUDR. ING. RADEK JURČÍK, PH.D.
Ústav práva a humanitních věd
Provozně ekonomická fakulta
Mendelova univerzita v Brně
Department of Law and Social Science
Faculty of Business and Economics
Mendel University in Brno
 Zemědělská 1, 602 00 Brno, Czech Republic
E-mail: jurcik@mendelu.cz
Anotace
V příspěvku autor analyzuje územní členění České republiky z hlediska územní samosprávy, (členění
na vyšší územní samosprávné celky), kraje jako správní obvody podle zákona o územním členění státu
a členění České republiky z hlediska EU na NUT2. V rámci roztříštěnosti územního členění státu a
různých územních vymezení nadkrajů, velkých a malých krajů, územních obvodů okresů a obcí
s rozšířenou působností je poukázáno na praktické problémy při výkonu veřejné moci. V daných
souvislostech autor dává doporučení ke sjednocení územního členění a souvislosti s regionální
politikou.
Klíčová slova
územní členění, kraj, reforma veřejné správy, regiony, NUT2, regionální politiky
Annotation
This paper deals with analyse of regional division of the Czech Republic with a view to municipal
authorities (region´s divisions), regions as administrative districts according to Law on regional
division and division of the Czech Republic with the view of the EC on NUTS 2. In the framework
fragmentation of regional division of the Czech Republic and different regional divisions state
regions, large regions and small regions, district and municipalities with extended powers we point
out practical problems concerning execution of public power. In framework of above mentioned
conditions author gives recommendations for the unification of regional division and author point out
on regional politics.
Key words
regional division, region, reform of public administration, districts, NUTS2, regional politics
JEL classification: R11, R50, H77
Úvod
Tento příspěvek se zabývá územním vymezením regionů v České republice podle jejich
administrativních hranic a klade si za cíl identifikovat přetrvávající nevyřešené otázky související
s reformou veřejné správy a rovněž na to, že pokud není vyřešeno územní členění, může to
způsobovat rovněž nejistotu v rámci realizace regionálních politik a v ideálním případě by v rámci
neustále probíhajících změn mělo být i ve vztahu k vyjasnění kompetencí sjednocení území krajů a
nadkrajů a rovněž okresů ve vztahu k obcím s rozšířenou působností.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
527
1. Regionální a evropské členění České republiky
Regionální členění každého státu je významným aspektem nastavení funkčních ekonomických vazeb
každého státu (Cooke, P., Piccaluga, A., 2006). Česká republika má vícero územních rozdělení na
územní celky. Jiné územní členění je pro samosprávné kraje, jiné pro výkon části veřejné moci, jiné
z pohledu regionů NUTS2 (regionů soudržnosti). Problémem je tedy nadále přetrvávající duální stav v
podobě pojetí krajů jako vyšších územně samosprávných celků na straně jedné a krajské členění státu
jako některých správních obvodů na straně druhé. Tato situace je zapříčiněna historickým vývojem
organizace správy na našem území. Zákonem č. 280/1948 Sb., o krajském zřízení, došlo k vytvoření
14 krajů, které však byly po 11 letech své existence, zejména pro malou rozlohu, zákonem č. 36/1960
Sb., o územním členění státu, ve znění pozdějších předpisů, nahrazeny 7 kraji novými. V této
souvislosti lze hovořit o tzv. „velkých krajích“. Zvláštní postavení získalo hl. město Praha. Zákon
rozčlenil území ČR na správní obvody v rovině krajů a okresů a je ve své podstatě zákonem
geografickým, který vymezuje pouze územní plochy státu a sám k nim neváže žádné úřady či jiné
veřejnoprávní instituce. Teprve až zvláštní zákony do takto vymezených území krajů umístily veřejněmocenské
orgány krajské úrovně. V České republice nadneseně řečeno existují stále tři druhy krajů:
 Nadkraje – členění z hlediska EU, jsou vymezeny jednotkou NUTS 2 (Měrtlová, L., 2011).
 Velké kraje – kraje jako správní obvody.
 Malé kraje – územní samosprávné celky.
Ústavní zákon č. 347/1997 Sb., o zřízení vyšších územních samosprávných celků, s účinností od 1.
ledna 2000 vytvořil celkem 14 krajů, jako vyšší územně samosprávné celky. Ústavodárce v tomto
ohledu volil zcela jednoznačně inspiraci v krajském uspořádání z roku 1948. Jejich území je určeno
vymezením okresů podle zákona č. 36/1960 Sb. Je třeba poukázat na skutečnost, že kraje byly zřízeny
jako jednotky územní, krajské samosprávy za účelem výkonu veřejné správy v podmínkách jejího tzv.
smíšeného modelu. Nově vzniklé kraje se tedy územně liší od dřívějších velkých krajů, v nichž
působily do roku 1990 krajské národní výbory. O důsledku vzniku dvojího krajského uspořádání se
vědělo, problém tkvěl v tom, že případným zrušením zákona č. 36/1960 Sb. by některé orgány státní
správy a zejména a především soudy ztratily územní základ své působnosti. Problematika duálního
členění nalézá své praktické problémy v rovině správního soudnictví. Vycházíme-li z předpokladu, že
žalobu ve správním soudnictví lze podat proti pravomocnému rozhodnutí správního orgánu, který ve
věci rozhodl v posledním stupni (§ 68 a § 69 s. ř. s.), místní příslušnost je určena § 7 odst. 2 s. ř. s.
obecně skrze místo sídla tohoto správního orgánu. Nejčastěji těmito orgány budou krajské úřady, na
kterých hodlám demonstrovat přetrvávající nejednotnost. Jsou kraje, kdy žalobce podává žalobu proti
jejich rozhodnutí ke správnímu soudu, který má své sídlo na území kraje jiného. Např. o žalobách
proti rozhodnutím Krajského úřadu Pardubického kraje rozhoduje Krajský soud v Hradci Králové,
proti žalobám Krajského úřadu Libereckého kraje rozhoduje Krajský soud v Ústí nad Labem.
Další poznámka směřuje k vlastnímu uspořádání krajů jako vyšších územně samosprávných celků.
Zatímco velké kraje podle zákona č. 36/1960 Sb. byly vzájemně shodné co do rozlohy a počtu
obyvatel, u krajů podle ústavního zákona č. 347/1997 Sb., tomu tak není. Vzniká tak problém
souměřitelnosti jednotlivých krajských samospráv. Z toho vyplývají rovněž regionální disparity
(Kutscherauer, A., 2011).
Za další problém a prvek nepřehlednosti lze považovat vznik tzv. regionů soudržnosti jako
významného prvku pro rozvoj regionů (Wokoun, R., Peluch, M., 2011), které jsou vymezeny na
základě zákona č. 248/2000 Sb., o podpoře regionálního rozvoje, ve znění pozdějších předpisů.
Regionem je územní celek vymezený pomocí administrativních hranic krajů, okresů, správních
obvodů obcí s pověřeným obecním úřadem, správních obvodů obcí s rozšířenou působností, obcí nebo
sdružení obcí. Kraje jsou totiž ve většině případů svou rozlohou i počtem obyvatelstva
poddimenzované ve vztahu k čerpání prostředků věnovaných na podporu politiky soudržnosti
Evropskou unií. Na základě tohoto zákona proto došlo k rozčlenění území ČR na 8 vzniklých
„nadkrajů“ (regionů soudržnosti, Měrtlová, L., 2011) organizovaných podle euroregionů NUTS 2. Z
těchto regionů soudržnosti se pouze Praha, Střední Čechy a Ostravsko územně kryjí se
samosprávnými kraji, některé regiony soudržnosti sestávají z dvou krajů (např. Zlínský a Olomoucký
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
528
kraj, či Jihomoravský kraj a Vysočina). V jednom případě ze tří krajů. Kritérium zařazení do jednotek
NUTS je počet obyvatel, kteří na daném území mají trvalé bydliště. Regiony NUT 1 mají mít 3 – 7
mil. obyvatel, regiony NUTS 2 v rozmezí 800 tis. – 3 mil. obyvatel a regiony NUTS 3 by neměly
přesáhnout 150 – 800 tis. obyvatel. Vymezení územních jednotek NUTS v ČR pro potřeby statistické
a analytické a pro potřeby EU. Uvedené rozčlenění bylo provedeno usnesením vlády České republiky
č. 707 ze dne 26. října 1998 k návrhu na vymezení územních jednotek NUTS v ČR pro potřeby
statistické a analytické a pro potřeby EU, dle kterého vláda doporučila předsedovi ČSÚ, aby po
dohodě se Statistickým úřadem Evropských společenství (Eurostatem) vymezil statistické územní
jednotky NUTS na území České republiky dle návrhu předloženého vládě. EU dopisem ze dne 22.
ledna 1999 sdělil generální ředitel Eurostatu pan Y. Franchet, že po konzultaci s hlavními uživateli
regionální statistiky v Komisi, přijímá Eurostat návrh na regionální průřezy České republiky (jedna
územní jednotka na úrovni NUTS 1, 8 jednotek na úrovni NUTS 2 a 14 jednotek na úrovni NUTS
3).Tato klasifikace doznala změn, když s účinností od 1. ledna 2008 byla sdělením Českého
statistického úřadu č. 201/2007 Sb., o aktualizaci Klasifikace územních statistických jednotek (CZNUTS),
jímž Český statistický úřad podle § 19 odst. 2 zákona č. 89/1995 Sb. , o státní statistické
službě, ve znění pozdějších předpisů, sdělil zavedení aktualizované Klasifikace územních statistických
jednotek.
Tab. 1: Název a počty územních jednotek v ČR
Název Počty Vykonává působnost: Charakteristika
kraje 14
Státní správa a
samospráva
Silné postavení a vliv
hejtmanů
Velké kraje 7 Veřejná moc
Slábnoucí role, postupné
„slučování“ nadkrajů s
kraji
Nadkraje 8
Vyrovnání disparit
(nerovností) mezi regiony
Regiony soudržnosti
Okresy 76 Veřejná moc
Okresní úřady neexistují,
území okresů definuje
území krajů
Počet obcí s rozšířenou
působností (tzv. malé
okresy)
205 Státní správa
Silné postavení, možné
sjednocení s okresy
Zdroj: vlastní zpracování
Z tabulky č. 1 vyplývá, že je nesoulad mezi počtem krajů, nadkrajů a velkých krajů a rovněž územní
nesoulad mezi okresy a obcemi s rozšířenou působností. Toto členění má význam pro rozdílné správní
obvody orgánů veřejné moci a nenapomáhá realizaci a efektivnosti funkcí státu.
Tab. 2: Správní obvody obcí s rozšířenou působností (SO ORP) od 1. 1. 2013ve Středočeském kraji
Název SO ORP
Počet obcí
Katastr.
výměra
v km2
Počet obyvatel Počet obcí, ve kterých se nachází
cel-
kem
z
toho
měst
celkem
ve věku
15 - 64
let
pošta matrika škola
zdrav.
zař.
1 2 5 6 7 10 11 12 13
Středočeský kraj 1 145 83 11 015 1 291 816 878 467 399 197 391 359
Benešov 51 6 690 57 815 39 382 16 7 18 17
Beroun 48 3 416 58 157 39 135 20 7 20 18
Brandýs nad Labem
-Stará Boleslav
58 5 378 95 579 64 743 23 9 23 27
Čáslav 37 1 274 25 125 17 094 12 3 10 11
Černošice 79 9 580 128 326 86 383 37 23 39 36
Český Brod 24 1 184 19 545 13 198 5 2 7 3
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
529
Název SO ORP
Počet obcí
Katastr.
výměra
v km2
Počet obyvatel Počet obcí, ve kterých se nachází
cel-
kem
z
toho
měst
celkem
ve věku
15 - 64
let
pošta matrika škola
zdrav.
zař.
1 2 5 6 7 10 11 12 13
Dobříš 24 2 318 21 536 14 592 11 4 9 9
Hořovice 37 3 246 29 027 19 577 11 6 14 8
Kladno 48 5 351 120 572 81 930 23 12 26 22
Kolín 69 5 584 79 877 53 953 23 10 22 20
Kralupy nad
Vltavou
18 2 131 30 399 20 757 8 3 8 6
Kutná Hora 51 3 643 49 234 33 526 21 11 13 13
Lysá nad Labem 9 2 121 23 427 15 966 5 2 4 5
Mělník 39 3 457 43 144 29 239 19 8 19 15
Mladá Boleslav 98 7 810 107 892 74 762 32 17 23 26
Mnichovo Hradiště 22 1 213 16 578 11 319 7 2 6 3
Neratovice 12 2 113 30 605 21 399 7 4 9 6
Nymburk 39 3 355 39 178 26 431 12 7 16 10
Poděbrady 35 2 349 30 531 20 410 8 5 11 6
Příbram 75 3 925 70 150 48 464 18 13 18 21
Rakovník 83 3 896 55 411 38 215 28 18 24 26
Říčany 52 3 377 60 009 40 277 12 6 17 16
Sedlčany 22 3 449 22 219 15 224 8 7 12 11
Slaný 52 3 369 39 412 26 776 16 4 11 9
Vlašim 48 2 496 25 756 17 526 10 5 7 8
Votice 15 1 289 12 312 8 189 7 2 5 7
Zdroj: Správní obvody obcí s rozšířenou působností k 1. 1. 2013, 2013.
Z tabulky č. 2 vyplývá, že stejně jako u duality krajů se do popředí dostávají kraje jako územní
samosprávné celky, tak v případě „souboje“ územního členění mezi okresy a obcemi s rozšířenou
působností vítězí v mnoha směrech územní vymezené dle obcí s rozšířenou působností.
2. Historické důvody duality územního členění
Česká republika se v rámci postkomunistických států střední Evropy řadí k zemím, které reálnou
reformu veřejné správy zahájily nejpozději. Zásadní změny byly uskutečněny až v letech 2001
(vznikem krajské samosprávy) a 2003 (zrušením okresních úřadů a vznikem správních obvodů obcí s
rozšířenou působností). Přesto některé změny v této oblasti nastaly již v roce 1990.
Bezprostředně po změně politické situace v roce 1989 došlo ke zrušení krajských národních výborů,
avšak kraje jako územní jednotky zůstaly nadále zachovány. Kraje z období před rokem 1990 také
zůstaly (a dosud zůstávají) územní jednotkou působnosti řady orgánů a institucí (soudy, policie, aj.).
Beze změny byly převzaty i okresy, pouze okresní národní výbory byly transformovány na okresní
úřady. V průběhu celých 90. let 20. století nastala na okresní úrovni jediná významnější změna, a sice
obnovení okresu Jeseník v roce 1996. Jinak docházelo pouze k přesunům několika málo obcí mezi
sousedními okresy. Nových 14 krajů zahájilo činnost 1. 1. 2001. Byly poskládány ze stávajících
okresů (platných od roku 1960, resp. 1996). To způsobilo značnou velikostní nevyrovnanost, mnohem
větší, než jakou vykazovaly kraje existující v letech 1949-60 (jichž byl stejný počet a měly úplně
stejná sídla; jediným rozdílem bylo, že Praha neměla postavení kraje). Ustavení vyšších územně
správních celků (krajů) bylo tzv. I. etapou reformy veřejné správy. V roce 2002 vyvrcholily přípravy
tzv. II. etapy, jejíž podstatou je zrušení okresních úřadů a jejich nahrazení novými správními
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
530
obvody obcí s rozšířenou působností (někdy nazývané jako malé okresy; těch je celkem 206, vč.
Prahy), to vše s účinností od 1. 1. 2003. Po ukončení činnosti okresních úřadů byla významná část
jejich kompetencí přenesena právě na tyto obce s rozšířenou působností. Je ovšem třeba zdůraznit, že
současně nebyly zrušeny dosavadní okresy jako územní jednotky. Ty jsou nadále spolu s obcemi
základem územního členění státu. Je zřejmé, že okresy lze tedy i nadále používat k identifikaci
příslušnosti jednotlivých sídelních lokalit a současně se používá rovněž územní členění nadkrajů,
zejména pro oblast justice a některých dekoncentrovaných orgánů státní správy. Současně územím
okresů má svoji územní působnost vymezena řada specializovaných orgánů státní správy a rovněž toto
území okresů je významné i proto, že u velkých i malých krajů se jejich území vymezuje územím
okresů.
3. Deficity územního členění
Vycházíme-li z premisy, že organizace územní správy státu a veřejné správy by měla být pokud
možno jednotná a přehledná, pak musíme říci, že „mnohost krajů“ jistě není naplněním principu dobré
správy v organizačním pojetí. Kraje jsou odlišně vymezeny pro výkon samosprávy a část státní
správy. Jiné je kupř. nastavení krajů pro výkon justice a odlišné je rovněž i jejich nastavení z hlediska
regionální podpory. Regiony NUTS 2 jsou přitom základem pro poskytování prostředků z EU.
Osobně se domnívám, že cesta k nápravě by měla být v rovině sjednocování, event. přehodnocení
dosavadních právních úprav, tak aby složení a struktura regionálního členění státu byla co nejvíce
přehledná a jednoduchá. V souvislosti s krajskou strukturou v České republice lze tedy konstatovat:
 krajská struktura ČR nenaplňuje princip regionálního členění Evropské unie.
 krajská struktura plně nerespektuje historické hranice.
 v krátkodobém a střednědobé perspektivě nemožno očekávat změny v krajské struktuře s tím, že
s největší pravděpodobností se existující krajské územně samosprávné struktuře spíše přizpůsobí
státní správa.
 kraje jako územní samosprávné celky jsou nevyvážené co do rozlohy a počtu obyvatel.
De lege ferenda lze diskutovat o následujících otázkách, a to, zda by bylo vhodné: sloučit velké a malé
kraje. Diskuse sloučit nadkraje a malé kraje – v této souvislosti lze uvést, že využívání strukturálních
fondů se předpokládá pro ČR i do budoucna. Tomuto doporučení brání malý počet obyvatel některých
krajů, které nemohou z pohledu a pravidel EU působit jako samostatné regiony soudržnosti. Lze
rovněž doporučit započít diskusi o územním vztahu okresů pro výkon státní správy (soudních okresů,
policejních, apod.) a území obcí s obecním úřadem s rozšířenou působností. Tento vztah je v nauce
ignorován.
4. Význam sjednocení a dokončení územního členění pro realizaci regionálních
politik a k efektivnějšímu zajišťování veřejných služeb
V rámci realizace veřejných politik lze uvést, že nepůsobí funkčně jiná struktura krajů, velkých krajů a
nakrajů např. v oblasti zajišťování bezpečnosti je jiná územní působnost krajských soudů a krajských
státních zastupitelství (členěno dle velkých krajů) a policejní správy (členěno dle krajů). V dané
souvislosti se rovněž sluší poukázat na skutečnost, že pro regionální struktury má význam nejenom
výkon veřejné moci jako takový (byť mezi veřejné politiky lze řadit i zajišťování bezpečnosti),
nicméně rovněž z pohledu koordinace veřejných politik např. v oblasti veřejného investování
(Ochrana, F., Maaytová, A., 2012) a regionálních politik (Tvrdoň, J., 2009). V dané souvislosti lze
připomenout významný dopad koordinovaného zadávání veřejných zakázek pro prosazování politik
zaměstnávání místně nezaměstnaných lidí a sociálních politik (zdravotně postižených lidí), když může
hrát roli např. systémové nastavování podmínek veřejných zakázek. V rámci nich lze nastavovat
sociální, environmentální a regionální aspekty a rovněž touto politikou podporovat sociální a
ekonomický rozvoj obcí a regionů (Viturka, M., 2013). V rovině praktické se i v důsledku
nepřehledného územního členění projevilo disfunkčnost v rámci spolupráce např. krajských poboček
úřadů práce a regiony ohledně nastavování podmínky zaměstnání určitého počtu místně
nezaměstnaných při zadávání veřejné zakázky v daném regionu (Jurčík, R., 2007). V daném směru lze
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
531
tedy doporučit vést diskuse o sjednocení územního členění i pro lepší realizaci regionální inovační
strategie a plánování (Jučík, R. 2013) a spolupráce při řešení místní nezaměstnanosti a hlubšího
rozvoje malého a středního podnikání (Skokan, K., 2013). Lze nepochybně nalézt i další příklady, kdy
rozdílné územní členění způsobuje problémy v rámci rozvoje regionů.
Závěr
V současné době se využívá pro územní členění dekoncentrovaných orgánů státní správy 14 krajů
(policie, krajské pobočky Úřadu práce, finanční a celní úřady, katastrální úřady), otázka obvodů soudů
a státních zastupitelství na uvedené čeká, což by však vedlo např. k nárůstu krajských soudů z 8 na 14,
což je na hranici ekonomických možností ČR. Otázka krajské struktury přes její diferenciaci se již
nezadržitelně vyvíjí ve prospěch krajského členění na 14 krajů. Nevyřešenou zůstává vztah okresů a
územních obvodů obcí s rozšířenou působností, v jejich rámci se vykonává převážná část veřejné
správy na nejnižší úrovni. V současné době si nelze představit, že by se kupř. soudní struktura na
úrovni okresních soudů přizpůsobila územnímu členění správních obvodů obcí s rozšířenou
působností. V takovém případě bychom se mohli setkat se situací jako za tzv. 1. republiky, kdy na
jednom soudu působil jeden trestní a jeden civilní soudce. S jednocení územní struktury se však jeví
jako nezbytné pro zefektivnění fungování výkonu veřejné moci jako takového v České republice.
Literatura
[1] COOKE, P., PICCALUGA, A., (2006). Regional development in the knowledge economy. London and
New York: Routledge Taylor & Francis Group. ISBN 0415578639.
[2] JURČÍK, R., (2007). The economic impact of the EC procurement policy Agricultural economicsZemedelska
ekonomika, vol. 53, iss.7, pp. 333-337. ISSN 0139-570X
[3] JURČÍK, R., (2013). Regional Innovation Strategy of the South Moravian Region as Local Self
Government Entity and Economic Influence Of Small and Medium Size Enterprises in This Strategy. In
Proceedings Resilient Territories: Innovation And Creativity For New Modes Of Regional Development
19th APDR WORKSHOP. 1. vyd. Faro, Portugalsko: Faculty of Economics, University of Algarve Faro
(Portugal), pp. 171--179. ISBN 978-989-96353-9-5.
[4] KUTSCHERAUER, A., (2011). Disparities in long-term development of regions in the Czech Republic. In
14th International Colloquium on Regional Sciences. Brno: Masaryova univerzita. pp. 25-36. ISBN 978-
80-210-5513-1.
[5] MĚRTLOVÁ, L., (2011). Comparing NUTS II Southeast regions. 14th International Colloquium on
Regional Sciences. Brno: Masarykova univerzita. pp. 25-36. ISBN 978-80-210-5513-1.
[6] OCHRANA, F., MAAYTOVÁ, A., (2012). Východiska pro vytváření transparentního a nekorupčního
systému zadávání veřejných zakázek. Ekonomický časopis, vol.60, iss. 7, pp. 732-745. ISSN 0013-3035.
[7] Správní obvody obcí s rozšířenou působností k 1. 1. 2013., (2013). [online]. [cit. 2014-4-1]. Dostupné z:
<http: http://www.czso.cz/csu/2013edicniplan.nsf/publ/1302-13-r_2013 >.
[8] SKOKAN, K., (2013). The history of modern business. E&M Ekonomie a management, vol. 16, iss. 4, pp.
170-170. ISSN 1212-3609.
[9] TVRDOŇ, J., (2009). The regional policy within knowledge economy – theoretical-methodological
circumstances. In 3rd Central European Conference in Regional Science. Kosice, pp. 846-856. ISBN 978-
80-553-0363-5.
[10] VITURKA, M., (2013). Regional evaluation of social environment quality – a case study of the Czech
Republic. In 16th International Colloquium on Regional Sciences. Brno: Masarykova univerzita. pp. 65-71.
ISBN 978-80-210-6257-3. DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-6257-2013-7.
[11] WOKOUN, R., PELUCHA, M., (2011). Knowledge Economy as the modern phenomenon of
competitiveness of States and Regions. In 14th International Colloquium on Regional Sciences. Brno:
Masarykova univerzita. pp. 25-36. ISBN 978-80-210-5513-1.
Příspěvek byl zpracován v rámci grantu IGA č. 19/2014
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
532
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-6840-2014-68
VYBRANÉ SOCIOEKONOMICKÉ CHARAKTERISTIKY
MIKROREGIONU RAJHRADSKO
SELECTED SOCIO-ECONOMIC CHARACTERISTICS OF THE
MICROREGION OF RAJHRADSKO
BC. IVA DVOŘÁKOVÁ
Katedra regionální ekonomie a správy
Ekonomicko-správní fakulta
Masarykova univerzita
Depart. of Regional Economics and Administration
Faculty of Economics and Administration
Masaryk University
 Lipová 41 a, 602 00 Brno, Czech Republic
E-mail: iva.dvorakova@mail.muni.cz
Anotace
Článek se zabývá územím mikroregionu Rajhradsko, které se nachází v Jihomoravském kraji.
Mikroregion Rajhradsko je dobrovolný svazek pěti obcí, který vznikl za účelem dlouhodobé
spolupráce na celkovém rozvoji území. Hlavním cílem příspěvku je analýza demografických a
ekonomických údajů daného mikroregionu a jejich následná interpretace. V textu je analyzován vývoj
obyvatel v jednotlivých obcích mikroregionu v letech 2002 až 2012, včetně současné vzdělanostní
struktury obyvatelstva. Pozornost je věnována také podnikatelským subjektům, u kterých převažuje
činnost velkoobchodní a maloobchodní následovaná stavebnictvím a průmyslem. Přestože
mikroregion Rajhradsko se prezentuje jako turistický region, je zde zastoupení subjektů podnikajících
v činnostech spojených s cestovním ruchem poměrně malé.
Klíčová slova
mikroregion Rajhradsko, mikroregion, dobrovolný svazek obcí, Jihomoravský kraj, ekonomická
aktivita
Annotation
The article deals with the territory of the microregion of Rajhradsko which is located in the South
Moravian Region. The Rajhradsko microregion is voluntary association of five municipalities that
was established for the purpose of long-term cooperation with development of the region. The main
objective of this contribution is to analyze demographic and economic data of the microregion and
subsequently to interpret them. The development of the population in each municipality of the
microregion between 2002 and 2012 as well as the current educational structure of the population is
broken down in the text. The attention is also paid to business entities where wholesale and retail
followed by construction industry predominate. Although the Rajhradsko microregion represents itself
as a tourism region, the representation of enterprises related to tourism is rather small.
Key words
Rajhradsko microregion, microregion, voluntary association of municipalities, South Moravian
Region, economic activity
JEL classification: R12
Úvod
Postupný rozvoj území související s vytvářením lepších životních podmínek pro obyvatele, či se
zvýšením atraktivnosti daného území za účelem přilákání nových podnikatelských subjektů se stává
hlavní prioritou většiny obcí. Ovšem realizace rozsáhlejších projektů je především u malých obcí
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
533
náročné, někdy až nemožné. Tento problém se tak snaží řešit prostřednictvím spolupráce s dalšími
subjekty v území.
Pokud obce mají v úmyslu realizovat společné záměry, tak se jim naskýtá možnost založit společnou
právnickou osobu, na kterou mohou převést výkon určité činnosti nebo poskytování služby. Obec tak
může spolupracovat s jinými obcemi na základě meziobecní spolupráce, nebo může navazovat
spolupráci s dalšími veřejnými nebo soukromými subjekty v daném území (Jetmar, 2013). V České
republice obce při vzájemné spolupráci nejčastěji volí formu dobrovolného svazku obcí (DSO). Jeho
členy mohou být pouze obce a vykonávaná činnost DSO musí spadat pod samostatnou působnost obcí
nebo se musí jednat o činnosti spojené s prosazováním společných zájmů obcí. DSO zakládají
většinou obce, které se nacházejí na uceleném území, které je určeno přírodními, historickými či
technickými hranicemi nebo jinými prvky, ale není to vždy pravidlem. DSO lze dělit na
monotematické svazky a mikroregiony. Monotematické svazky jsou zakládány za účelem realizace
nějaké specifické činnosti (např. výstavba silnice) a po ukončení akce svazky obvykle zanikají.
Naopak mikroregiony vznikají za účelem dlouhodobější spolupráce, kdy cílem spolupráce je celkový
rozvoj území (Galvasová a kol., 2007).
Dle řádovostní hierarchizace lze regiony dělit na subregiony, mikroregiony, mezoregiony a
makroregiony. Mikroregiony jsou menší území, ve kterých, na rozdíl od subregionů, již obyvatelé
mohou realizovat všechny své potřeby. V rámci České republiky jsou mikroregiony dále děleny na
mikroregiony 1. řádu a mikroregiony 2. řádu. V mikroregionech 1. řádu je již většinou plně vyvinuta
základní občanská vybavenost a jejich centry se obvykle stávají obce s rozšířenou působností.
Mikroregiony 2. řádu jsou obdobné jako okresy. V těchto mikroregionech je již občanská vybavenost
na vyšší úrovni, v centrech se vyskytují střední školy, divadla, polikliniky apod. (Pápol a kol. 2006).
Možnosti rozvoje území se také ale odvíjejí od potenciálu, kterým dané území disponuje. Potenciál
určitého území je představován kombinací vlastností, kterými území disponuje, ale jejichž využití je
ovlivňováno aktivitou obyvatel, polohou místa a velikostí disponibilního kapitálu. Obce, potažmo i
regiony, jsou ovlivňovány kombinací těchto vstupů při stanovování optimální strategie (Binek a kol.,
2010, str. 17).
Cíl a metodika
Cílem příspěvku je analyzovat vybrané socioekonomické charakteristiky mikroregionu Rajhradsko a
jeho členských obcí. K tomu byly využity dostupné demografické údaje týkající se stavu obyvatelstva
v jednotlivých obcích v letech 2002 až 2012 a jeho rozdělení podle věku a dosaženého vzdělání. U
ekonomických ukazatelů byla věnována pozornost podnikatelským subjektům a jejich rozdělení podle
právní formy a převažující činnosti, ale také nezaměstnanosti a počtu ekonomicky aktivního
obyvatelstva v mikroregionu.
Mikroregion Rajhradsko
Mikroregion Rajhradsko se nachází přibližně 12 kilometrů jižně od Brna, na pomezí Bobravské
vrchoviny a Dyjskosvrateckého úvalu. Je tvořen obcemi Rajhradice, Opatovice, Holasice, Popovice a
městem Rajhrad, které celkem zaujímají plochu přibližně 27 km2
(mikroregion Rajhradsko, 2014).
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
534
Obr. 1: Mikroregion Rajhradsko
Zdroj: Mapový server, 2014
Mikroregion vznikl 16. prosince 2003, kdy sdružení obcí založily obce Rajhrad, Opatovice a
Popovice. O čtyři roky později se ke sdružení připojily i obce Rajhradice a Holasice (mikroregion
Rajhradsko, 2014). Dobrovolný svazek obcí byl založen především za účelem rozvoje cestovního
ruchu, cykloturistiky, dopravní infrastruktury, občanské vybavenosti a všeobecné ochrany životního
prostředí (RIS, 2014). Spolupráce obcí má také napomáhat ke koordinaci územních plánů a
strategického rozvoje území, podpoře kultury a sportu, společenského života, zdravotnictví, ale také k
rozvoji podnikání a sociálních služeb či zabezpečování čistoty obcí. Nejvyšším orgánem mikroregionu
Rajhradsko je valné shromáždění, které se schází nejméně jednou za rok a je tvořeno zástupci všech
členů svazku. Dalším orgánem je tříčlenná revizní komise, která zasedá minimálně dvakrát do roka.
Členové tohoto kontrolního orgánu jsou voleni na období dvou let valným shromážděním, které má i
pravomoc jej odvolávat. Funkci statutárního orgánu plní předseda, který jedná jménem svazku.
Předseda je volen rovněž na dva roky. Při jeho nepřítomnosti jej zastupuje místopředseda, pro kterého
také platí ustanovení o předsedovi (mikroregion Rajhradsko, 2014).
Všech pět obcí se rovněž nachází v Regionu Židlochovicko a je součástí místní akční skupiny zvané
Podbrněnsko. MAS Podbrněnsko sdružuje občany, neziskové organizace, podnikatele a obce, které se
nacházejí na území regionů Pohořelicko a Židlochovicko. Cílem této MAS je zvelebování regionů a
obcí nacházejících se na jejím území a podpora malých a středních podnikatelů včetně pomoci
neziskovým subjektům (MAS Podbrněnsko, 2014).
Výsledky
Počet obyvatel v jednotlivých obcích za posledních deset let narůstal. U většiny obcí je možné
sledovat změny v desítkách obyvatel, ale například u města Rajhrad se jedná až o stovky obyvatel.
V procentním vyjádření se počet obyvatel Rajhradu zvýšil o 23 %. Největší procentní nárůst byl však
zjištěn u obce Popovice (80 %).
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
535
Tab. 1: Vývoj počtu obyvatel v letech 2002-2012 (k 31. 12.)
2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012
Holasice 863 872 883 881 889 901 897 903 899 950 1 026
Opatovice 965 962 968 976 972 982 987 974 976 999 1 033
Popovice 261 289 324 288 248 323 324 352 317 358 365
Rajhrad 2 707 2 697 2 722 2 775 2 824 2 870 2 904 3 012 3 126 3 193 3 335
Rajhradice 1 184 1 204 1 213 1 204 1 200 1 229 1 207 1 226 1 255 1 290 1 314
Zdroj: vlastní zpracování dle Český statistický úřad (2014)
Jako první je možné, dle údajů uvedených v tabulce, sledovat změny, kterými prošla obec Holasice.
Tato obec zaznamenala za posledních deset let nárůst celkem o 163 obyvatel (19 %). Tento nárůst byl
z převážné části způsoben migrací obyvatelstva, přirozený přírůstek tvořil jen nepatrnou část. U obce
Opatovice není nárůst obyvatel již tak velký (7 %). Ve srovnání s Holasicemi není přírůstek ani
poloviční. Za posledních deset přibylo v obci celkem 68 obyvatel. Stejně jako v obci Holasice i
v Opatovicích jsou větší změny v počtu obyvatel viditelné až od roku 2011. Nejmenší obec
mikroregionu, obec Popovice zaznamenala za sledované období přírůstek přesně o 104 obyvatele. U
Popovic docházelo v průběhu let, vzhledem k velikosti obce, k celkem velkým skokovým změnám,
jak v pozitivním, tak negativním slova smyslu. Do roku 2004 docházelo stále k nárůstu. Během
dalších šesti let lze pozorovat neustálé výkyvy, které se ustálily až v roce 2010. Největší změnou, co
se týče absolutního počtu obyvatel, prošlo město Rajhrad. Během sledovaných deseti let se počet
obyvatel zvýšil celkem o 628 osob. Od roku 2009 se stav obyvatel zvyšuje přibližně o 100 obyvatel za
rok. Jako poslední prošla změnami v počtu obyvatel i obec Rajhradice, jejíž stav obyvatel se od roku
2002 navýšil o 130 obyvatel (11 %).
Důležitý ovšem není pouze vývoj počtu obyvatel, ale také jejich věk. Následující graf ukazuje věkové
složení obyvatel nacházejících se v mikroregionu Rajhradsko.
Obr. 2: Věkové složení obyvatelstva mikroregionu Rajhradsko k 31. 12. 2012
Zdroj: vlastní zpracování dle Český statistický úřad (2014)
Průměrný věk obyvatel v mikroregionu Rajhradsko je 40,02 let, což je lehce pod věkovým průměrem
ČR, který ke konci roku 2011 dle Českého statistického úřadu činil 41,1 let. Co se týká věkového
průměru, tak je na tom nejlépe obec Holasice, kde průměrný věk obyvatel dosahuje 38,4 let. Naopak
nejvyšší průměrný věk je v rámci mikroregionu zaznamenán v obci Opatovice, kde činí 41 let. V grafu
lze vidět, že ve věkovém rozmezí od 15 do 64 let se v mikroregionu Rajhradsko nachází celkem 4 771
obyvatel. Nad hranicí 65 let je to celkem 1 120 obyvatel, což je o něco méně obyvatel, než těch, kteří
se nachází ve věkové skupině 0 až 14 let.
1182
4771
1120
0-14
15-64
65+
Průměrný věk: 40,02
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
536
Tab. 2: Obyvatelstvo dle dosaženého vzdělání k 26. 3. 2011
Holasice Opatovice Popovice Rajhrad Rajhradice celkem
bez vzdělání 1 4 0 13 2 20
základní vč. neukonč. 145 179 40 432 222 1 018
střední bez maturity 311 377 92 955 471 2 206
střední s maturitou 185 188 64 766 232 1 435
nástavbové 17 17 5 80 18 137
vyšší odborné 8 5 3 49 4 69
bakalářské 13 14 4 61 17 109
magisterské 41 41 40 321 64 507
Zdroj: vlastní zpracování dle Český statistický úřad (2014)
Dle údajů z výše uvedené tabulky lze vidět, že nejčastějším dosaženým vzděláním u obyvatel
mikroregionu a zároveň i v každé členské obci je vyučení, tedy vystudování střední školy bez
maturity. Jako další následuje úplné střední vzdělání, tedy s maturitou. Překvapivé je, že třetím
nejčastějším dosaženým vzděláním je základní vzdělání včetně neukončeného, kterého dosáhlo
v rámci mikroregionu celkem 1 018 osob. Je nutné ovšem zmínit i poměrně vysoký počet osob
s vysokoškolským vzděláním, tedy celkem 616 obyvatel, z nichž většina dosáhla magisterského
vzdělání.
Tab. 3: Ekonomicky aktivní obyvatelstvo a míra nezaměstnanosti v obcích mikroregionu
Rajhradsko
rok 2011 Holasice Opatovice Popovice Rajhrad Rajhradice celkem
nezaměstnanost 5,4% 7,8% 5,2% 6,2% 6,7% 6,3%
EAO 447 513 145 1 631 659 3 395
Zdroj: vlastní zpracování dle Český statistický úřad (2014)
S dosaženým vzděláním souvisí také míra nezaměstnanosti v mikroregionu. V tabulce 3 lze vidět, že
v roce 2011 dosahovala registrovaná míra nezaměstnanosti v mikroregionu Rajhradsko 6,3%, což je
o něco málo méně než celorepublikový průměr, který v té době dle Českého statistického úřadu činil
6,7%. Této hranice v rámci mikroregionu dosahuje pouze obec Rajhradice a o jeden procentní bod ji
převyšuje obec Opatovice s mírou nezaměstnanosti 7,8%.
S mírou nezaměstnanosti je také spojen nedostatek pracovních příležitostí, zvláště v případě menších
obcí. Jediným řešením je tedy dojížďka do zaměstnání nebo založení vlastní živnosti. V následujícím
grafu je možné vidět zastoupení jednotlivých právních forem podnikatelů na území mikroregionu
Rajhradsko.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
537
Obr. 3: Rozdělení podnikatelských subjektů v mikroregionu dle právní formy
Zdroj: vlastní zpracování dle Český statistický úřad (2014)
V největší míře je v mikroregionu zastoupeno živnostenské podnikání. Jako další jsou v mikroregionu
téměř stejným dílem zastoupeny obchodní společnosti, svobodná povolání (tedy fyzické osoby, které
podnikají podle jiného než živnostenského zákona a zákona o zemědělství) a ostatní právní formy.
Akciové společnosti se v mikroregionu nacházejí pouze čtyři, a to dvě v obci Holasice a dvě ve městě
Rajhrad. V Holasicích se jedná o firmu DIVORSIO a.s., která pronajímá a spravuje vlastní a pronajaté
nemovitosti a firmu JMB investment a.s. zabývající se zprostředkovatelskou činností realitních
agentur. V Rajhradě má sídlo firma Evropská úvěrová a.s. zabývající se pronájmem nemovitostí a
firma CORAL SYSTEMS, a.s., která vyrábí elektronické součástky.
Obr. 4: Rozdělení podnikatelských subjektů v mikroregionu dle převažující činnosti
Zdroj: vlastní zpracování dle Český statistický úřad (2014)
8 4
136
6
1133
120
25
120
státní organizace
akciová společnost
obchodní společnost
družstevní organizace
živnostníci
svobodná povolání
zemědělští podnikatelé
ostatní právní formy
zemědělství,
lesnictví, rybářství,
66
průmysl, 220
stavebnictví, 245
velkoobchod a
maloobchod; opravy
a údržba
motorových vozidel,
312
doprava a
skladování, 76
ubytování,
stravování a
pohostinství, 76
informační a
komunikační
činnosti, 20
peněžnictví a
pojišťovnictví, 65
činnosti v oblasti
nemovitostí, 48
profesní, vědecké a
technické činnosti,
148
administrativní a
podpůrné činnosti,
18
veřejná správa a
obrana; povinné
soc. zabezpečení, 7
vzdělávání, 20
zdravotní a sociální
péče, 10
kulturní, zábavní a
rekreační činnosti,
34
ostatní činnosti, 133 nezjištěno, 63
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
538
Jak je z předchozího grafu patrné, nejvíce podnikatelských subjektů v mikroregionu provozuje
činnosti spadající do oboru velkoobchod a maloobchod. Společně s průmyslem a stavebnictvím
představují celkem 50% všech podnikatelských subjektů v mikroregionu Rajhradsko. Naopak celkem
malá je skupina podnikatelů provozující činnost v zemědělství, lesnictví a rybářství. I když na
převážné většině území mikroregionu se nachází právě orná půda, tak se zde nachází pouze
66 podnikatelských subjektů provozující tuto činnost. Ne mnoho podnikatelských subjektů také
provozuje činnosti spojené s cestovním ruchem. V ubytování, stravování a pohostinství podniká
celkem 76 subjektů, z nichž 41 se nachází přímo v Rajhradě. A stejné je to i v oblasti kulturní, zábavní
a rekreační činnosti, ve které podniká celkem 34 subjektů, rovněž s velkou převahou se sídlem
v Rajhradě.
Závěr
V rámci mikroregionu Rajhradsko spolupracuje celkem pět obcí, z nichž největší na rozlohu i počet
obyvatel je město Rajhrad. U téměř všech obcí došlo v letech 2002 až 2012 k nárůstu obyvatel.
Největší nárůst lze připsat městu Rajhrad, kde přibylo celkem 628 obyvatel. Tato změna je z velké
části pravděpodobně způsobena v poslední době rostoucí výstavbou bytů a rodinných domů. Věkový
průměr za celý mikroregion, který činí 40 let, se nachází lehce pod hranicí celorepublikového
průměru. Co se týká vzdělanostní struktury obyvatel mikroregionu, tak u největší části obyvatelstva je
nejvyšší dosažené vzdělání střední škola bez maturity a následně střední škola s maturitou. Problém je,
že ve většině obcí se nenachází ani základní škola nebo jen první stupeň a je tedy nutné za vzděláním
dojíždět. S tím rovněž souvisí i míra nezaměstnanosti v mikroregionu, která se svými 6,3% přibližuje
průměru za celou Českou republiku. U rozdělení podnikatelských subjektů bylo možné vidět, že
převážná část podniká v oblasti velkoobchodu a maloobchodu a opravě a údržbě motorových vozidel.
Společně se stavebnictvím a průmyslem tvoří celkem 50% všech podnikatelských subjektů
v mikroregionu. I přesto, že mikroregion Rajhradsko podle údajů, které uveřejňuje na svých
internetových stránkách, působí jako turistická oblast, tak počet subjektů podnikajících v oblasti
cestovního ruchu je poměrně malý. Celkem provozuje činnosti v oblasti ubytování, stravování
a pohostinství včetně kulturní, zábavní a rekreační činnosti pouhých 7% ze všech podnikatelských
subjektů. Co se týká právní formy jednotlivých podnikatelských subjektů, tak zde převažují
živnostníci, kteří tvoří celých 73%. Naopak akciové společnosti se v mikroregionu vyskytují pouze
čtyři a to v obci Holasice a městě Rajhrad.
Literatura
[1] BINEK, J. a kol., (2010). Rozvojové možnosti obcí.. Praha: Ministerstvo pro místní rozvoj ČR. ISBN 978-
80-87147-29-0.
[2] Český statistický úřad., (2014). [online]. [cit. 2014-04-02]. Dostupné z: <http://www.czso.cz/>
[3] GALVASOVÁ, I. a kol., (2007). Spolupráce obcí jako faktor rozvoje. Brno: Georgetown. ISBN 978-80-
86251-20-2.
[4] JETMAR, M., (2013). The importance of the territorial district of municipality with extended power (ORP)
for regional development and its possible use in solving common tasks within the original competence of
municipalities. In 16th International Colloquium on Regional Sciences. Conference Proceedings. Brno:
Masarykova univerzita. pp. 358-365. ISBN 978-80-210-6257-3. DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-6257-2013-44.
[5] Mapový server., (2013). [online]. [cit. 2014-03-28]. Dostupné z: <http://mapy.crr.cz>
[6] MAS Podbrněnsko: slunečný kraj., (2014). [online]. [cit. 2014-03-28]. Dostupné z:
<http://www.podbrnensko.cz/>
[7] Mikroregion Rajhradsko., (2014). [online]. [cit. 2014-04-01]. Dostupné z: <http://www.mikroregion-
rajhradsko.cz/>
[8] PÁPOL, T., PAVLAS, M. a kol., (2006). Problémy mikroregionů při tvorbě společných projektů. Hradec
Králové: Civitas per populi. ISBN 80-903813-1-6.
[9] RIS: Regionální informační servis., (2012-2014) [online]. [cit. 2014-04-01]. Dostupné z:
<http://www.risy.cz/>
Příspěvek byl zpracován v rámci projektu specifického výzkumu Role aktérů a význam nástrojů
regionálního rozvoje v podmínkách znalostní ekonomiky (MUNI/A/0783/2013) .
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
539
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-6840-2014-69
PODMÍNKY A ŠANCE SOCIÁLNÍ KOHEZE V MÍSTNÍ
AKČNÍ SKUPINĚ
THE CONDITIONS AND OPPORTUNITY FOR SOCIAL COHESION IN
LOCAL ACTION GROUPS
MGR. ELIŠKA NOVOTNÁ, PH.D.
ING. JIŘÍ VOPÁTEK, PH.D.
Katedra společenských věd
Fakulta managementu v Jindřichově Hradci
Vysoká škola ekonomická v Praze
Departnemt of Social Sciences
Facultyof Management
University of Economics, Prague
 Jarošovská 1117/II, 377 01 Jindřichův Hradec, Czech Republic
E-mail: novotnae@fm.vse.cz, vopatek@fm.vse.cz
Anotace
Cílem článku je zjistit, zda v konkrétní kolektivitě místní akční skupiny existují podmínky pro sociální
kohezi jejich členských obcí, což je předpokladem její úspěšnosti. Pro sekundární analýzu dat jsme
použili metody popisné statistiky, jednoduchého koeficientu, Pearsonův χ2
-test nezávislosti včetně
reziduální analýzy a kvalitativního výzkumu. Dospěli jsme k poznání malých stávajících podmínek a
absence vnímané sociální koheze, avšak poměrně vysokých šancí zvýšení sociální koheze v budoucnu.
To je nadějí pro existenci a rozvoj této místní akční skupiny.
Klíčová slova
sociální koheze, přemosťující sociální kapitál, důvěra, meziúroveň, místní akční skupina, podmínky,
demografická situace, ekonomika, infrastruktura, občanská participace, šance
Annotation
The aim of the article is to determine whether in particular local action groupsthere exist conditions
for social cohesion of their member municipalities, which is a condition for their success. For the
secondary data analysis methods we used descriptive statistics, simple coefficient, Pearson's chisquared
test (χ2) of independence including residual analysis and qualitative research.We succeeded
in recognizing small existing conditions and the absence of perceived social cohesion. Nevertheless,
there is a relatively high chance of reaching social cohesion in the future. This is hope for the
existence and development of these local action groups.
Key words
social cohesion, bridging social capital, trust, inter-level, local action groups, conditions,
demographic situation, economy, infrastructure, civil participation, opportunity
JEL classification: R11, Z13
Úvod
Globalizační procesy současného postmoderního světa rozrazily dveře a otevřely dokořán okna
uzavřených mikrosvětů lokálních společenství, v nichž byli lidé svázáni silnými vazbami, založenými
na vzájemné důvěře. Ta byla založena na znalostech očekávaného jednání, které pramenily ze sdílené
minulosti a ústily ve sdílenou budoucnost. Globalizace otevřela možnosti v makroprostoru s volným
pohybem riskujících aktérů, kteří, opouštějíce tradiční zdroje sociální koheze, pozbývají své
kolektivní identity a stávají se sobě i druhým anomickými cizinci. Otevřený chaotický makroprostor,
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
540
vyznačující se volným pohybem osob, věcí a služeb, dává globálním baumanovským nomádům šance
a svobody za cenu ztrát zakotvenosti v mikrospolečenstvích, jistoty identity a bezprostředních vztahů
face to face (Bauman, 1995). Slabé vazby k ostatním, stejně mannheimovsky distancovaným
cizincům, již nestojí na důvěře v druhého člověka, ale na důvěře v lidstvo obecně (Mannheim, 1991).
Tato generalizovaná důvěra již k sobě v makroprostoru váže aktéry mnohem volněji než dosavadní
partikularizovaná důvěra, příznačná pro mikrosvěty. Čím více lidí, a čím častěji, se účastní
globalizačních procesů a stává se aktéry sociální mobility a migrace, tím více jich hledá svoji identitu
v Tönniesově představě o tradičním lokálním společenství, do něhož ovšem již není návratu.
Nostalgická touha po společenství, které poskytuje prostředí pro dobrý život, se pak promítá do
tendencí účastnit se rozmanitých nových sociálních hnutí a vytvářet různé formy sociální koheze,
např. sociální komunity, dobrovolné svazky obcí apod. Ty představují mezoúroveň každodennosti
postmoderního aktéra (Musil, 2005). V ní si společenství vytvářejí své přemosťující sociální kapitály a
konstruují důvěru v tento svět.
Jednou ze současných forem sociální koheze jsou místní akční skupiny (dále jen MAS). V nich se
dobrovolně sdružují rozmanití aktéři, které spojuje idea dobrého sousedství a života ve sdíleném
území. I když jde o spojení jednotlivců, komerčních a občanských organizací, zásadně důležitými a
nejpočetnějšími členy jsou obce. V České republice je 174 MAS a 91% z nich je členem Národní sítě
Místních akčních skupin ČR. MAS byly do doby nabytí nového občanského zákoníku a zákona o
obchodních korporacích zakládány jako obecně prospěšné společnosti (56) nebo jako občanská
sdružení (112) nebo jako zájmové sdružení právnických osob (6) (Národní síť Místních akčních
skupin ČR). Posláním MAS je spolupráce na rozvoji zejména venkova a zemědělství, jejich role je
ovšem mnohdy širší, neboť řada MAS poskytuje poradenství svým obcím, případně mikroregionům,
které do území MAS spadají a jsou jejím členem. Mezi další oblast jejich zájmu patří i kulturní a
hospodářský rozvoj, cestovní ruch, ochrana životního prostředí, meziregionální a mezinárodní
spolupráce, rozvoj multifunkčního zemědělství a nepochybně i podpora malého a středního podnikání.
Jednou z místních akčních skupin v ČR je malá MAS Lužnicko v jižních Čechách, která se rozkládá
na území o velikosti 123,6 km2
s hustotou zalidnění 125 obyvatel na 1 km2
. Existuje krátce, pouhé 2
roky. Vznikla smlouvou o založení obecně prospěšné společnosti s cílem poskytovat obecně
prospěšné služby vedoucí k rozvoji území. MAS má celkem 16 členů: 9 obcí (v nichž žije téměř
15 500 obyvatel, cca 87% z nich je soustředěno do tří obcí), 3 občanské a 1 komerční organizace a 3
jednotlivce. Obce spolu sousedí a všechny jsou v bezprostřední blízkosti města Tábor s téměř 36 000
obyvatel, které není členem MAS a spolu se Sezimovým Ústí a Planou nad Lužnicí, členy MAS
Lužnicko, vytváří městkou aglomeraci.
Cíle a metody
Každá z obcí disponuje určitými podmínkami pro sociální kohezi svých obyvatel a v souvislosti
s MAS si klademe první výzkumnou otázku: „Existují demografické a ekonomické podmínky pro
sociální kohezi jejich členů?“. K této výzkumné otázce formulujeme pracovní hypotézy: „V území
MAS Lužnicko existují demografické podmínky pro sociální kohezi jejich členů“ a „V území MAS
Lužnicko existují minimální ekonomické podmínky pro sociální kohezi jejich členů.“ První
hypotéza vychází z předpokladu, že demografická situace členských obcí je podobná a druhá hypotéza
se opírá o předpoklad, že zázemí pro život obyvatel v území MAS Lužnicko představuje blízké
relativně velké město Tábor, tzn., že obyvatelé hledají uspokojení těch svých potřeb, které nejsou
saturovány v jejich obci, především v něm a nikoliv v sousedních obcích. Ke druhé výzkumné otázce
nás vede skutečnost výrazného podílu občanských organizací na udržování komunitního života
(Potůček a kol., 2002) a teorie dobrovolných sdružení a občanské participace, podle které je
indikátorem sociální důvěry členství v dobrovolných organizacích (Sedláčková, Šafr, Häuberer,
2009): „Existují v území MAS Lužnicko dobrovolné organizace a skupiny, které vytvářejí podmínky
pro občanskou participaci a sociální kohezi jejich členů?“ K této výzkumné otázce formulujeme
pracovní hypotézu: “V území MAS Lužnicko existují především tradiční maskulinní dobrovolné
organizace, které vytvářejí předpoklady pro občanskou participaci a sociální kohezi pouze
některých skupin členů.“ Hypotéza se opírá o vlastní zkušenosti autorů a výzkumného týmu.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
541
Nezbytnou podmínkou sociální koheze jsou společné aktivity jejich aktérů. Těch se týká třetí
výzkumná otázka: „Existují v území MAS Lužnicko takové kulturní a volnočasové akce, které
vytvářejí podmínky pro občanskou participaci a sociální kohezi?“ Pracovní hypotéza, vztahující se
k této otázce zní: „V území MAS Lužnicko vytvářejí podmínky pro občanskou participaci a sociální
kohezi především kulturní tradiční akce a sportovní akce.“ Tato hypotéza vychází z poznatků
výzkumu, který tým realizoval v roce 2013 v MAS Česká Kanada (Místní akční skupina Česká
Kanada, o. p. s.). Poslední výzkumná otázka se vztahuje k vnímané sociální kohezi, tj. k pocitům
přináležitosti a morálního závazku vyplývajícího ze členství (Šafr, Bayer, Sedláčková, 2008):
„Vnímají starostové obcí MAS Lužnicko jako příležitost k sociální kohezi členů?“ Prostřednictvím
zvolených metod budeme hledat odpovědi na uvedené čtyři výzkumné otázky a verifikovat každou ze
čtyř pracovních hypotéz.
Článek vychází ze sekundární analýzy dat, která nebyla sebrána pro účely zkoumání sociální koheze,
ale několikačlenný výzkumný tým připravoval podklady pro strategický dokument MAS Lužnicko.
Sekundární analýze jsou podrobena pouze ta data, která autoři považují pro sociální kohezi za
relevantní; jsou to data, která představují indikátory dvou ze čtyř sociálních teorií determinant sociální
důvěry – komunitní a občanské participace(Sedláčková, Šafr, Häuberer, 2009). Data byla sebrána na
podzim roku 2013 metodami analýzy dokumentů a polostandardizovaných dotazníků pro starosty
obcí. Pro účely článku jsou zpracována metodami popisné statistiky a je použit Pearsonův χ2
-test
nezávislosti (včetně reziduální analýzy). Pro měření podmínek občanské participace a sociální koheze
devíti členských obcí místní akční skupiny (druhá a třetí výzkumná otázka) byl zkonstruován
jednoduchý koeficient, který nabývá hodnot 0 (žádné podmínky pro sociální kohezi) až 1 (maximální
podmínky pro sociální kohezi)1
. K zodpovězení čtvrté výzkumné otázky byla použita metoda
kvalitativní analýzy textu, který byl podkladem pro SWOT analýzu. Posuzovali jsme, zda starostové v
existenci MAS Lužnicko spařují výhody a příležitosti pro svoji obec.
Výsledky
Demografické podmínky pro sociální kohezi členů MAS Lužnicko
V území MAS Lužnicko se od roku 2007 zvýšil počet obyvatel o 6% na téměř 15 500 tisíce. Současně
se ve stejném časovém období nepatrně zvýšil průměrný věk obyvatel o 0,2 na 42,1 let, což je nad
republikovým průměrem 41,3 let. Je to nepochybně důsledek nárůstu obyvatel ve věku 65 let o téměř
16% na necelé 3 000 a vyšším projevem demografického stárnutí zejména v obci Sezimovo Ústí
(ovlivněno i existencí domu s pečovatelskou službou). Pozitivní však nepochybně je navýšení
obyvatel ve věku 0 – 14 let o téměř 13% na necelé 2 400. K mírnému navýšení (o cca 2 %) došlo též
ve věkové kohortě 15 – 64 let, která je z hlediska ekonomiky klíčová, a také vzrostl počet
zaměstnanců o cca 3,3%. Věková struktura se v jednotlivých členských obcích MAS mírně odlišuje.
Tab. 1: Zastoupení věkové kohorty za celé území MAS Lužnicko za rok 2012
Věková kohorta Interval zastoupení Celkové zastoupení Medián
0 – 14 13 % – 21 % 15 % 16 %
15 – 64 61 % – 73 % 66 % 68 %
65+ 11 % - 25 % 19 % 14 %
Zdroj: vlastní výpočet
Vzhledem k dostatečnému počtu obyvatel ve všech zkoumaných obcích a věkových kategoriích má
metoda Pearsonův χ2
-test nezávislosti více než dostatečně splněné předpoklady svého použití. Použitá
metoda prokázala na 5% hladině významnosti, že se věková struktura ve zkoumaných obcích liší2
.
1
Při výskytu sledované jednotky (organizace, skupiny či akce) v jedné obci z devíti nabývá koeficient hodnoty
0,11, dvou obcích 0,22 a všech obcích 1,00.
2
p-hodnota byla 3,510-59
.Nejvýraznější odchylky vykazuje obec Sezimovo Ústí, kde je výrazně zastoupena
věková kohorta 65+ (Pearsonovo upravené reziduum je 17,1), ostatní věkové kohorty jsou současně zastoupeny
méně (Pearsonovo upravené reziduum je -5,7 v kategorii 0 – 14 a -9,9 v kategorii 15 – 64). Naopak v případě
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
542
Tab. 2: Komparace věkové struktury devíti členských obcí MAS Lužnicko za rok 2012
Počet obyvatel dle
věkové kohorty
Obec (město)
Celkem
Ch No Pl Ra RŽ SÚ Tu Ús ZT
0 – 14
395
(17 %)
48
(16 %)
657
(17 %)
78
(15 %)
62
(16 %)
990
(14 %)
32
(13 %)
70
(21 %)
31
(18 %)
2 363
(15 %)
15 – 64
1 582(
67 %)
208
(71 %)
2 689
(70 %)
343
(67 %)
278
(72 %
4 491
(61 %)
182
(73 %)
232
(68 %)
113
(67 %)
10 118
(66 %)
65+
383
(16 %)
39
(13 %)
495
(13 %)
91
(18 %)
48
(12 %)
1 834
(25 %)
35
(14 %)
39
(11 %)
26
(15 %)
2 990
(19 %)
Poznámka: U každé věkové kohorty je v závorce uveden podíl na celkovém počtu obyvatel.
Ch – Chýnov; No – Nová Ves u Chýnova;Pl – Planá nad Lužnicí;Ra – Radenín; RŽ – Radimovice u Želče; SÚ –
Sezimovo Ústí; Tu – Turovec;Ús –Ústrašice;ZT – Zhoř u Tábora
Zdroj: Český statistický úřad. Statistický průvodce obcemi Jihočeského kraje 2012
Demografická situace je ovlivněna migrací, statistické údaje nám neumožňují rozlišit migraci mezi
obcemi uvnitř MAS a migraci mezi MAS a okolím. V roce 2012 vykázalo území MAS Lužnicko
pozitivní celkové migrační saldo +52 osob (Český statistický úřad. Statistický průvodce obcemi
Jihočeského kraje 2012), což považujeme pro sociální kohezi za příznivé.
Poznatky nás vedou k verifikaci pracovní hypotézy „V území MAS Lužnicko existují demografické
podmínky pro sociální kohezi jejich členů“. Těmito podmínkami rozumíme především podobnou
věkovou strukturu obyvatel členských obcí, s důrazem na nejmladší generaci.
Ekonomické podmínky pro sociální kohezi členů MAS Lužnicko
Území MAS Lužnicko nespadá do hospodářsky slabé oblasti či regionu(Jihočeský kraj, Program
rozvoje Jihočeského kraje – 2014 - 2020). Ekonomická situace je předurčena demografickou situací a
“Ekonomický růst usnadňuje dosažení sociální soudržnosti.“ (Ministerstvo práce a sociálních věcí
ČR).
Počet ekonomických subjektů v území se od roku 2007 zvýšil o téměř 10% na 3 740, což se pozitivně
projevilo ve snížení závislosti na externím pracovním trhu. Za prací dojíždí ze své obce více než cca
pětina ekonomicky aktivního obyvatelstva, mezi rokem 2001 a 2011 je pokles o více než 31%3
(Český
statistický úřad. Sčítání lidu, domů a bytů v roce 2001 a 2011). Zjistili jsme tedy, že v posledních
letech přibylo ekonomických subjektů, ubylo vyjíždějících za prací a vzrostla nezaměstnanost.
Technickou infrastrukturu v území představuje vodovodní síť (veřejný vodovod nemá pouze jedna
z obcí), kanalizační síť (s pokrytím 80% domácností a více), plynofikace (není ve čtyřech obcích a ve
třech obcích je pouze částečná), připojení k internetu (počet poskytovatelů 1 až 6) a signál mobilních
operátorů (počet operátorů 1 až 4). V MAS Lužnicko nevznikla žádná technická infrastruktura jako
výsledek společného projektu, nejsou zde více obcemi sdílené vodovody, kanalizace či čistírny
odpadních vod. Přitom mnohé z nich uvažují o investičních záměrech, které se týkají právě
kanalizační sítě a ČOV a také veřejných vodovodů. Tyto záměry, spolu s rozšířením plynofikace, se
přímo nabízejí pro společné projekty, které by posílily sociální kohezi.
Mezi obcemi MAS Lužnicko existuje hustá síť silnic, která vytváří dobré podmínky pro individuální
automobilovou dopravu. Velkou slabinou je však veřejná autobusová doprava: je nedostatečná
Plané nad Lužnicí jsou více zastoupeny obě mladší kategorie (Pearsonovo upravené reziduum je 3,6 v kategorii
0 – 14 a 6,9 v kategorii 15 – 64), kategorie nad 65 let je zastoupena méně (Pearsonovo upravené reziduum je -
11,7) než je obvyklé ve zkoumaných obcích. Méně výrazné odchylky jsou pak k nalezení u kategorie 65+ i
v dalších obcích, to je zřejmě již způsobeno výrazným navýšením této kategorie v případě obce Sezimovo Ústí.
3
To může ovšem být též důsledek růstu nezaměstnanosti, která se v roce 2011 zvýšila u sledovaných obcí na 5
% až 17,9 %.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
543
v menších obcích MAS, především večer a o víkendech. Přitom právě menší obce jsou na ni
odkázány, zatímco větší Sezimovo Ústí, Planá nad Lužnicí i Chýnov nemají s touto dopravou
problémy; první dvě těží z výhodné polohy, možnosti využít autobusové i vlakové dopravy a integrace
do systému městské hromadné dopravy táborské aglomerace. Všechny tři tyto obce jsou napojeny i na
železniční síť. Bez plné dopravní obslužnosti lze těžko o sociální kohezi v území uvažovat. Všechny
členské obce MAS Lužnicko deklarují ochotu se do integrace systému městské hromadné dopravy
táborské aglomerace zapojit. Právě úspěšnost tohoto úsilí by vytvořila dobré podmínky pro růst
sociální koheze.
Pracovní hypotéza „V území MAS Lužnicko existují minimální ekonomické podmínky pro sociální
kohezi jejich členů“ se nepotvrdila, podmínky nelze považovat za minimální. Podmínkami rozumíme
především nárůst ekonomických subjektů a úbytek vyjíždějících za prací v posledních letech, šance
pak spatřujeme v realizaci společných projektů týkajících se technické a dopravní infrastruktury.
Dobrovolné organizace a skupiny, které vytvářejí podmínky pro občanskou participaci
a sociální kohezi členů MAS Lužnicko
Nejvíce dobrovolných skupin a organizací se vyskytuje ve třech z devíti obcí místní akční skupiny, a
to v těch největších (Chýnov, Planá nad Lužnicí a Sezimovo Ústí), přičemž alespoň jedna skupina či
organizace působí v každé z devíti obcí. Škála těchto subjektů, působících pouze v jedné obci
(koeficient 0,11) je relativně pestrá a jejich existence otevírá určité možnosti pro budoucí sociální
kohezi4
.
Náznaky podmínek pro sociální kohezi lze spatřovat v tom, že ve dvou z devíti obcí působí Český
zahrádkářský svaz a sdružení maminek5
; ve třech obcích hudební a taneční skupiny a ve čtyřech
obcích jak myslivecká sdružení, tak tělovýchovné jednoty (koeficienty 0,22 – 0,44). Výrazně
největším zdrojem integrace jsou ovšem sbory dobrovolných hasičů, které jsou činné ve všech obcích
s výjimkou jedné (koeficient 0,89).
Obr. 1: Podmínky sociální koheze spočívající v existenci dobrovolných organizací a skupin v MAS
Lužnicko (žádné podmínky 0,00, maximální podmínky 1,00)
Zdroj: vlastní výpočet na základě dotazníkového šetření
Poznatky nás vedou k verifikaci pracovní hypotézy “V území MAS Lužnicko existují především
tradiční maskulinní dobrovolné organizace, které vytvářejí předpoklady pro občanskou participaci a
4
skupina výtvarníků, ochotníků, loutkářů, mažoretky, pěvecký sbor, klub přátel ZŠ, sbor pro občanské
záležitosti, klub III. věku; cyklistický klub, motorsport, tenisté, rybáři, Junák.
5
mateřské centrum a klub maminek
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
544
sociální kohezi pouze některých skupin členů“, neboť myslivecká sdružení, tělovýchovné jednoty a
sbory dobrovolných hasičů jsou právě takovými organizacemi.
Kulturní a volnočasové akce, které vytvářejí podmínky pro občanskou participaci a
sociální kohezi členů MAS Lužnicko
Kulturní a volnočasové akce se konají ve všech obcích místní akční skupiny. Jejich spektrum je
omezené - jedná se výrazně především o tradiční kulturní akce a o sportovní akce6
. Náznaky
podmínek pro sociální kohezi lze spatřovat v tom, že ve třech z devíti se dodržuje zvyklost
velikonočního řehtání, ve čtyřech obcích staví mládež máj a konají se v nich také koncerty, divadla,
výstavy a besedy (koeficient 0,33 a 0,44). Významnými podmínkami pro občanskou participaci a
sociální kohezi jsou ovšem především slavení masopustu a pálení čarodějnic, sportovní utkání a
hasičské soutěže, taneční zábavy, plesy a karnevaly a rozsvícení vánočního stromu s programem
(koeficient 0,78 a 0,89).
Obr. 2: Podmínky sociální koheze spočívající v kulturních a volnočasových akcích v MAS Lužnicko
(žádné podmínky 0,00, maximální podmínky 1,00)
Zdroj: vlastní výpočet na základě dotazníkového šetření
Poznatky nás vedou k verifikaci pracovní hypotézy „V území MAS Lužnicko vytvářejí podmínky pro
občanskou participaci a sociální kohezi především kulturní tradiční akce a sportovní akce“, neboť
především takové akce se v území konají.
Vnímání MAS Lužnicko starosty obcí jako příležitosti k sociální kohezi jejich členů
Starostové jsou vesměs silně skeptičtí k sociální kohezi obyvatel vlastní obce. Vypovídali o nezájmu
lidí sdružovat se, o malé snaze zapojovat se do života obce a o naprostém nezájmu nově
přistěhovalých obyvatel o život v obci. Není tudíž překvapujícím, že tím spíše sociální koheze
obyvatel devíti obcí místní akční skupiny není starosty vesměs vůbec vnímána. Když uvažovali o
přednostech a nadějích vlastní obce do budoucna, MAS Lužnicko byla zcela mimo tyto úvahy.
Vnímaná sociální koheze v podstatě neexistuje.
6
Ojediněle (koeficient 0,11) v obcích pořádají vynášení Morany, dechovkový festival či svatováclavské
slavnosti – i takové akce však mohou představovat určitý potenciál sociální koheze území MAS.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
545
Závěr
Právě proto, že „sociální soudržnost je spíše ideálem, ke kterému společnost směřuje, než cílem,
kterého je schopna plně dosáhnout“ (Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR) věnujeme ve výzkumné
praxi pozornost tomu, kde na cestě k sociální kohezi se konkrétní kolektivita nalézá a tomu, zda v ní
pro sociální kohezi vůbec existují podmínky.
Zjistili jsme, že v území Místní akční skupiny Lužnicko existují v určité omezené míře podmínky pro
sociální kohezi jejích členů. Jsou to podmínky jak demografické a ekonomické, tak občanské
participace. Pokud management MAS využije znalosti této situace ve své práci a zaměří se na podporu
místních ekonomických subjektů, na společné projekty členských obcí v oblasti technické a dopravní
infrastruktury, na podporu často se vyskytujících dobrovolných organizací a jejich společných aktivit,
na propojování obdobných obecních akcí a na děti v území, tak naplní šance, které podmínky skýtají.
Přemosťující sociální kapitál se rozšíří, v území vzroste generalizovaná důvěra a s rostoucí sociální
kohezí se otevřou vyhlídky místní akční skupiny na úspěšnou existenci.
Literatura
[1] BAUMAN, Z., (1995). Úvahy o postmoderní době. Praha: Sociologické nakladatelství. ISBN 80-85850-
12-5.
[2] MANNHEIM, K., (1991). Ideologie a utopie. Bratislava: Archa Bratislava. ISBN 80-7115-022-3.
[3] MUSIL, J., (2005). Současné pojetí sociální soudržnosti a Česká republika. In Pojetí sociální Soudržnosti
v soudobé sociologii a politologii. Praha: UK CESES. ISSN 1801-1519.
[4] POTŮČEK, M. a kol., (2002). Průvodce krajinou priorit pro Českou republiku. Praha: Gutenberg Praha.
ISBN 80-86349-06-3.
[5] ŠAFR, J., BAYER, I., SEDLÁČKOVÁ, M., (2008). Sociální koheze. Teorie, koncepty a analytická
východiska. Sociologický časopis, vol. 2008, iss. 2. ISSN 0038-0288.
[6] Český statistický úřad. Sčítání lidu, domů a bytů v roce 2001. Dostupné z:
<http://www.czso.cz/sldb/sldb2001.nsf/okresy/CZ0317>
[7] Český statistický úřad. Sčítání lidu, domů a bytů v roce 2011. Dostupné z:
<http://www.czso.cz/csu/2013edicniplan.nsf/p/12000-13>
[8] Český statistický úřad. Statistický průvodce obcemi Jihočeského kraje 2012, archiv 2007 – 2012. Dostupné
z:<http://www.cbudejovice.czso.cz/csu/2012edicniplan.nsf/krajp/311312-12-xc>
[9] Jihočeský kraj. Program rozvoje Jihočeského kraje – 2014-2020 – vymezení hospodářsky slabých oblastí –
verze červenec 2013. Dostupné z URL <http://www.kraj-
jihocesky.cz/index.php?par[id_v]=1598&par[lang]=>
[10] Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR. Dostupné z: <http://www.mpsv.cz>
[11] Místní akční skupina Česká Kanada, o. p. s. Dostupné z: <http://www.masck.cz>
[12] Národní síť Místních akčních skupin ČR. Dostupné z: <http://nsmascr.cz/seznam-mistnich-akcnich-
skupin/>
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
546
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-6840-2014-70
VLIV INSTITUCIONÁLNÍHO PROSTŘEDÍ NA
IMPLEMENTACI MÍSTNÍ AGENDY 21
THE IMPACT OF INSTITUTIONAL ENVIRONMENT TO THE LOCAL
AGENDA 21 IMPLEMENTATION
ING. ZUZANA KHENDRICHE TRHLÍNOVÁ, PH.D.
ING. JACQUELINE VOCHOZKOVÁ
Katedra regionálních studií
Národohospodářská fakulta
Vysoká škola ekonomická v Praze
Department of Regional Studies
Faculty of Economimics
University of Economics, Prague
 W. Churchilla 4, 130 67 Praha, Czech Republic
E-mail: trhlinova@email.cz, Jacqueline.v@seznam.cz
Anotace
Příspěvek představuje základní principy místní Agendy 21, včetně přínosů její aplikace do zvyšování
kvality řízení ve veřejném sektoru. Specifická pozornost je věnována současnému stavu aplikace místní
Agendy 21 v ČR, včetně zhodnocení pozitivních dopadů její implementace do dlouhodobého rozvoje
obcí, měst a regionů. Příspěvek zároveň ukazuje na určité bariéry a omezení, se kterými se jednotlivé
obce, města a kraje potýkají při procesu zavádění místní Agendy 21 do praxe. Představena je zejména
role participace, komunikace a partnerství mezi různými typy aktérů v dané lokalitě nebo regionu pro
úspěšné využívání metodiky místní Agendy 21, včetně institucionální podpory národních organizací a
struktur. Přínosy i limity zavádění projektu místní Agendy 21 jsou představeny na příkladu města
Litoměřice, které z hlediska metodiky zavádění a přenosu zkušeností patří mezi města tzv. dobré praxe.
Klíčová slova
Místní Agenda 21, partnerství, kvalita ve veřejné správě
Annotation
The paper presents basic principles of Local Agenda 21, including its impacts to the public
management quality improvement. Specific attention is paid to the actual process of implementation of
the Local Agenda 21 in the Czech Republic. It analyses positive effects of its implementation to the
sustainable development of communes, cities and regions. The contribution presents some limits and
constraints that are faced by municipalities and regions in the process of implementation of Local
Agenda 21. Paper introduces also the importance of participation, communication and partnership in
between different stakeholder for the long term success of development strategies. Institutional
support of national organisations and networks is also presented in this analysis. Impacts and limits
of the Local Agenda 21 implementation are presented on the case study of the Town Litoměřice that is
considered as a “town of good practices” in the process of implementation of Local Agenda 21.
Key words
Local Agenda 21, partnership, public administration quality
JEL classification: Q01
Úvod
Místní Agenda 21 může být chápána jako určitý soubor principů a doporučení jak přistupovat k řešení
vybraných rozvojových problémů obcí, měst a regionů, např. v oblasti sociální, environmentální,
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
547
vzdělávací apod. Místní Agendu 21 (dále v textu též MA 21) lze definovat jako nástroj, popř.
metodiku plánování rozvoje na lokální i na regionální úrovni, která v sobě zahrnuje prvky
strategického řízení i řízení kvality (Maier, 2012).
Podstatou metodiky MA21 je řešení vybraných problémů v území na bázi širokého partnerství,
metodika MA21 je v souladu se základními principy konceptu vládnutí, resp. dobrého vládnutí a
posilování demokracie. Integrace různých typů subjektů do řízení věcí veřejných má přispět k hledání
nových a inovativních způsobů řešení rozvojových problémů obcí, měst i regionů a k vyšší
informovanosti územní samosprávy o potřebách a prioritách obyvatel a dalších aktérů i o dílčích,
popř. skrytých problémech v území (Khendriche Trhlínová, 2014). Pokud se obec, město nebo kraj
rozhodnou aplikovat metodiku místní Agendy 21 do praxe řízení, zavazují se zároveň, že budou
rozvíjet partnerství se širokou škálou subjektů na identifikaci priorit rozvoje území a podporovat
dlouhodobé zvyšování kvality života v příslušné lokalitě nebo regionu.
Metodika MA 21 v sobě zahrnuje metodické pokyny pro územní samosprávy, které definují, jak mají
s veřejností pracovat. Aplikace MA 21 může prostřednictvím této metodiky přispívat k dlouhodobému
posilování transparentnosti řízení a tedy i kvalitě řízení organizací veřejné správy. Naplňování
metodiky MA 21 může přispět i k vyšší míře sounáležitosti obyvatel s místní komunitou a posilování
politické i občanské kultury.
Naplnění těchto předpokladů v praxi však není automatické, reálné dopady aplikace metodiky MA 21
závisí na celé řadě faktorů, kromě jiného na politickém klima příslušné samosprávy, na lidských
zdrojích, na finančních zdrojích i na socio-kulturních předpokladech jednotlivých lokalit a zemí.
Zkušenosti z jednotlivých obcí, měst a regionů v ČR i v dalších zemích ukazují, že využití stejné
metodiky má v konkrétních obcích a regionech odlišné dopady. Jedním z faktorů, které ovlivňují
pozitivní dopady aplikace MA 21 v rozvoji obcí, měst a regionů je i institucionální a finanční podpora
jejího zavádění ze strany centrálních i mezinárodních institucí. Česká republika prošla z hlediska
rozsahu a zaměření této podpory v minulých letech dynamickým vývojem. Proměna pohledu
vybraných organizací veřejné správy na význam a podporu zavádění metodiky MA21 ovlivnila
významným způsobem intenzitu zavádění MA 21 v územních samosprávách i cíle, které mají být
prostřednictvím zavádění této metodiky dosaženy. Příspěvek se v tomto smyslu zaměřuje na
představení institucionální podpory zavádění metodiky MA 21 v ČR a na její vývojové tendence.
Cíle a metody
Cílem příspěvku je zhodnotit institucionální rámec zavádění místní Agendy 21 v ČR z hlediska
aktuálních potřeb a priorit rozvoje územních samospráv. Dílčím cílem je analyzovat, jak tato
institucionální podpora ovlivňuje předpokládané pozitivní dopady aplikace MA 21, především
v oblasti posilování kvality řízení ve veřejné správě. Pro zpracování příspěvku byla zvolena
deskriptivní metoda založená na analýze stávající odborné literatury, dokumentů a koncepcí
analyzujících strav implementace místní Agendy 21 v ČR. Zároveň byly pro zpracování příspěvku
využity znalosti získané z vlastních sondážních šetření mezi zástupci Národní sítě zdravých měst,
zástupci vybraných obcí a měst. Zdrojem informací byly také rozhovory s koordinátory MA 21 v
některých obcích, městech a krajích zapojených do projektu MA21 v ČR.
Mezinárodní instituce a organizace
Místní Agenda 21 je mezinárodně univerzální metodikou, která byla sestavena mezinárodním teamem
expertů na základě iniciativy OSN. Primárním předmětem zájmu mezinárodního společenství byly
otázky životního prostředí, resp. hledání řešení zmírňování negativních dopadů lidské činnosti na
životní prostředí, hledání optimálních cest k využívání nerostného bohatství a zvyšování kvality
životního prostředí ve vyspělých i rozvojových zemích. Tyto otázky byly diskutovány nejen vědci a
akademickými pracovníky: Od osmdesátých let minulého století se do diskuse o potřebách zachování
životního prostředí zapojují i další aktéři, mimo jiné politické a kulturní elity i jednotliví občané, kteří
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
548
se v dané problematice angažují prostřednictvím dobrovolných neziskových organizací. Na
mezinárodní úrovni převzala iniciativu za hledání nástrojů a metod ochrany ŽP a hospodaření
s nerostným bohatstvím Organizace spojených národů (dále OSN).
Postupně se k diskusím o problematice životního prostředí a hospodaření s nerostnými surovinami
přidává i otázka sociální a demografická. Dopady lidských aktivit na životní prostředí ovlivňují
kvalitu života v jednotlivých regionech a jsou jedním z faktorů migrace jak v rámci národních států,
tak i mezinárodních společenství. Ukazuje se, že řešení základních otázek životního prostředí má
přímou vazbu i na ekonomiku jednotlivých oblastí (Maier, 2012). Úspěšné řešení vybraných
negativních dopadů pak závisí i na kvalitě veřejné správy a její schopnosti vybrané problémy
předvídat a řešit.
Valné shromáždění OSN se v roce 1983 usneslo, že bude zřízena Světová komise pro životní prostředí
rozvoj (World Commission on Environment and Development), která má za úkol najít rovnováhu
mezi životním prostředím, hospodářstvím a sociálními otázkami tak, aby mohly na Zemi žít další
generace. Výsledkem práce této komise je závěrečná zpráva, která konstatuje, že hospodářský rozvoj,
účinná ochrana životního prostředí a sociální sféra by si neměly odporovat, nýbrž by se měly
vzájemně podporovat. Tuto myšlenku obsahuje komisí navržený koncept udržitelného rozvoje, který
je v závěrečné zprávě přímo definován a jeho definice zní: „Udržitelný rozvoj je takový rozvoj, který
zajistí potřeby současných generací, aniž by bylo ohroženo splnění potřeb generací příštích, a aniž by
se to dělo na úkor jiných národů.“(Ministerstvo životního prostředí, 2014). V současné době existují
různé definice udržitelného rozvoje, které však vycházejí z této původní definice.
Definování konceptu udržitelného rozvoje byl první krok, který měl pomoci lepšímu řízení ve veřejné
správě. Koncept udržitelného rozvoje v sobě zahrnuje moderní manažerské metody inspirované
soukromým sektorem, včetně doporučení pro uplatnění nástrojů pro strategické plánování ve veřejné
správě. V roce 1992 iniciuje OSN tzv. Konferenci OSN o životním prostředí a rozvoji (United Nations
Conference on Enviroment and Development, Rio den Janeiro). Cílem bylo shrnout dosavadní praxi
uplatňování konceptu udržitelného rozvoje v praxi a hledat řešení pro jeho intenzivnější využití.
Konference se zúčastnili zástupci ze 179 zemí, kteří diskutovali problematiku rozvoje území,
životního prostředí a koncept udržitelného rozvoje a výsledkem bylo schválení mnoha set stránkového
dokumentu Agenda 21. Agenda 21 je unikátní, strategický dokument, který zahrnuje hlavní globální
problémy a snaží se najít pomoc a řešení těchto problémů v aplikaci udržitelného rozvoje
(Ritschelová, 2006, 108 - 110).
Udržitelný rozvoj se nemá používat pouze na řešení globálních problémů, ale má být implementován
do každodenních rozhodovacích procesů po celém světě, proto je v dokumentu Agendy 21 kapitola 28
s názvem „Iniciativy místních úřadu na podporu Agendy 21“. Kapitola 28 dala základ pro vznik
metodiky tzv. místní (lokální) Agendy 21, neboť se v kapitole konstatuje, že problémy, které definuje
Agenda 21, mají své kořeny na místní úrovni a je zapotřebí, aby tyto problémy byly řešeny v místě
vzniku. Místní Agenda 21 představuje nástroj, který slouží k lepší správě věcí veřejných, ke
strategickému řízení a k implementaci udržitelného rozvoje. (Fairtrade ČR, 2003, 9). Místní agenda je
v praxi konkrétním programem (strategií), která je vytvářena na základě konsensu všech místních
aktérů a která prostřednictvím participace s veřejností na přípravě konkrétních projektů napomáhá
zavádět principy udržitelného rozvoje do praxe řízení územních samospráv. Místní Agenda 21 může
být chápána jako určitý strategický plán, který zohledňuje sociální, ekonomické i environmentální
sociální aspekty a reaguje na specifické místní nebo regionální problémy a potřeby. Implementace
MA 21 je neustálým procesem, který podporuje posilování kvality života.
Zavádění MA 21 je dobrovolné, obce, města, popř. regiony ji využívají na základě vlastního
dobrovolného rozhodnutí. MA 21 je univerzálním konceptem využitelným ve vyspělých i
rozvojových zemích, k jejímu zavádění přistupují v současnosti země nejen v Evropě, ale i Asii,
Africe, Austrálii a Jižní a Severní Americe. Na evropském kontinentu začal být koncept udržitelného
rozvoje a MA 21 podporován Světovou zdravotní organizací (WHO) v rámci projektu Zdravé město
(Healthy Cities Project). Cílem projektu Zdravých měst je podporovat aplikaci zásad udržitelného
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
549
rozvoje do praxe řízení obcí a měst. V současné době se k projektu Zdravých měst hlásí více než 30
evropských zemí, kde jsou principy udržitelného rozvoje propagovány prostřednictvím tzv. Národní
sítě zdravých měst. V ČR vzniká národní síť „Zdravých měst“ v roce 1994 a jejím cílem je mimo jiné
podporovat implementaci MA 21 do praxe řízení obcí a měst. Národní síť zdravých měst zároveň ve
spolupráci s mezinárodními partnery zprostředkovává metodickou pomoc a vzájemné kontakty a sítě
zainteresovaných subjektů (Khendriche Trhlínová, 2014).
Zapojení do národní sítě zdravých měst není povinné, obce, města i kraje mohou metodiku využívat i
bez účasti v této organizaci. Nicméně většina obcí a měst v ČR implementující místní Agendu 21 a
udržitelný rozvoj se zároveň zapojila do tohoto projektu. Zapojení do projektu Zdravé město
umožňuje lepší výměnu názorů a sdílení problémů i příkladů dobré praxe při implementaci MA 21.
Výsledkem zapojení do projektu je v mnohých obcích a městech rostoucí rozsah nových rozvojových
projektů a programů řešících vybrané problémy (nezaměstnanost, bezpečnost, sociální exkluze,
vzdělávání apod.). V rámci projektu zdravých měst probíhají pravidelně i světové dny jako např. Den
Země, Dny Zdraví, Den bez tabáku či Evropský týden mobility. V rámci světového dne si město určí,
na jakou věkovou skupinu obyvatel se zaměří a pro ně připraví speciální program. Zkušenosti z těchto
kampaní i dalších projektů obcí a měst jsou pak sdíleny v rámci mezinárodního setkávání zástupců
jednotlivých národních sítí zdravých měst.
Podpora zavádění místní Agendy 21 na národní úrovni
Přestože se vláda ČSFR (a později i ČR) zavázala k naplňování principů udržitelného rozvoje v praxi
řízení ve veřejném sektoru a k podpoře zavádění místní Agendy 21 již v roce 1992, nebyla její
implementace až do roku 2003 ze strany národních institucí cíleně iniciována. Do roku 2003 se na
vládní úrovni s konceptem udržitelného rozvoje a podporou místní Agendy 21 nepracovalo
(Ministerstvo životního prostředí, 2003). Zavádění MA 21 bylo iniciováno ad hoc „zdola“ některými
obcemi, městy a později i dobrovolnými sdruženími obcí, jejichž představitelé se o konceptu MA 21
dozvěděli a měli zájem na jejich implementaci (např. Kladno, Brno, Boskovice, Třeboň, Třebíč).
Zavádění MA 21 bylo představiteli měst často konzultováno a připravováno ve spolupráci se
zahraničními vládními i neziskovými organizacemi (např. z V. Británie, Švédska a dalších zemí),
proces zavádění MA 21 nebyl více méně koordinován a záleželo na představitelích měst, jak daný
koncept uplatní v praxi řízení. Období 1992 - 2003 je charakteristické spíše ojedinělými iniciativami
zavádění MA 21, počet subjektů, které danou metodiku znaly a měly zájem ji implementovat, byl
relativně malý.
Určitým milníkem v dynamice implementace MA 21 v ČR je rok 2003. V tomto roce 2003 byla
zřízena Rada vlády pro udržitelný rozvoj, jež je stálým, poradním, iniciačním a koordinačním
orgánem vlády České republiky pro oblast udržitelného rozvoje a strategického řízení. Rada je tvořena
ze zástupců územní samosprávy, neziskového sektoru, ústředních orgánů veřejné správy, sociálních
partnerů a akademické obce, jejichž hlavním úkolem je podpora implementace udržitelného rozvoje v
ČR, dále i vypracovávání situačních zpráv o stavu implementace a plnění cílů v rámci udržitelného
rozvoje, definování indikátorů naplňování těchto principů v praxi a další (Ministerstvo životního
prostředí, 2014). Význam této instituce pro implementaci MA 21 je zejména ve fázi koncepční a
podpůrné. Zřízením této instituce byla formálně uznána role základních východisek a principů
udržitelného rozvoje. Toto uznání pak může být vzorem i pro praxi řízení územních samosprávných
celků. Vedle toho byla schválena i Strategie udržitelného rozvoje (aktualizována v roce 2010 pod
novým názvem Strategický rámec udržitelného rozvoje České republiky), kde jsou jednotlivé principy
udržitelného rozvoje konkretizovány v sadě indikátorů hodnocení udržitelného rozvoje. Tyto
indikátory mohou být významným vodítkem pro obce, města a kraje při přijímání konkrétních
opatření v rámci jejich politik. Vedle metodické pomoci MŽP, Rady vlády a organizace TIMUR byly
zároveň vyčleněny finančními prostředky na podporu zavádění MA 21 do praxe. Prostřednictvím
pracovní skupiny pro místní Agendu 21, která byla zřízena v dubnu 2004 Radou vlády, byla
posilována informovanost o MA 21 v obcích, městech a krajích tak, aby se místní Agenda 21 stala
běžně používaným nástrojem veřejné správy (Ministerstvo životního prostředí, 2014). Vymezení
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
550
finanční pomoci bylo důležitým impulsem umožňujícím aplikovat danou metodiku i v menších
obcích, popř. v lokalitách se zvýšenými ekonomickými a sociálními problémy.
Ministerstvo životního prostředí jako zastřešující orgán pro místní Agendu 21 zřídilo v roce 2005
příspěvkovou organizaci CENIA, která provozuje oficiální databázi obcí, měst, mikroregionů, krajů a
ostatních subjektů aplikujících místní Agendu 21. Databáze souží jako informační kanál o plnění
kritérií jednotlivými subjekty, dále o projektech a činnostech v rámci MA 21. Tyto kroky měly rovněž
pozitivní dopad na obce, města a regiony, které se zapojily do aplikace místní Agendy 21. V letech
2006 – 2009 hovoříme o tzv. druhé vlně rozšíření aplikace MA 21 v ČR (Petrovová, Kašpar, 2006, 5).
Od roku 2006 se počet oficiálně zaregistrovaných subjektů téměř zčtyřnásobil a v roce 2013
evidujeme 153 municipalit a 31 ostatních subjektů, kam můžeme zařadit např. ekologická a komunitní
centra. Během ledna až dubna 2014 se celkový počet oficiálně zaregistrovaných municipalit zvýšil na
165. (CENIA, 20014). Tento trend můžeme vidět na následující tabulce.
Tab. 1: Počet oficiálně zaregistrovaných obcí a měst aplikujících místní Agendu 21
Rok
Počet registrovaných
sídel
Rok
Počet registrovaných
sídel
2006 40 2011 143
2007 69 2012 143
2008 109 2013 153
2009 133 Duben 2014 165
2010 108
Zdroj: Informační systém statistiky a reportingu, CENIA, 2014
Dalším významným impulsem pro zlepšování práce obcí, měst a krajů s metodikou MA 21 ze strany
národních institucí bylo schválení oficiální struktury kritérií pro místní Agendu 21 v ČR v roce 2006.
Zároveň Ministerstvo vnitra uznalo místní Agendu 21 jako novou oficiální metodu zvyšování kvality
ve veřejné správě. Strategická podpora implementace MA 21 je vyjádřena i v Koncepci podpory
místní Agendy 21 v ČR do roku 2020 a akčním plánu pro období 2012 – 2013, která kromě jiného
vymezuje hlavní současné problémy, se kterými se obce a města v implementaci potýkají (např.
financování), a definuje různá opatření, které pomohou řešit tyto. V koncepci jsou stanovené priority,
které mají být do roku 2020 naplněny tak, aby docházelo k rozvoji a prohlubování činností v rámci
MA 21 v ČR (Ministerstvo pro místní rozvoj, 2014).
Jak již bylo zmíněno výše, byla v roce 2006 schválena oficiální struktura kritérií, která musí být
naplňována jednotlivými subjekty, které mají zájem MA 21 aplikovat. Bylo vymezeno pět kategorií
kritérií: „zájemci“, kategorie D, C, B a A“. Subjekt, který se zaregistruje do oficiální databáze MA 21,
automaticky dostane status zájemci a do jednoho roku od své registrace musí splnit kritéria pro postup
do další kategorie a tento systém je stejný pro postupy do vyšších kategorií (Petrovová, Kašpar, 2006,
6-7). Obce, města a kraje však často zůstávají v jedné kategorii v delším horizontu s ohledem na cíle a
zájmy, se kterými MA 21 aplikují. Nejvyšší kategorií z hlediska stupně zavádění MA 21 je kategorie
A, kde jsou územní samosprávy hodnoceny v deseti oblastech s důrazem na transparentnost řízení a
kvalitu řízení. V roce 2013 proběhla první, úspěšná obhajoba kategorie A v Chrudimi. V dubnu 2014
bylo v oficiální databázi celkem 165 obcí zapojených do MA 21 a zařazených do těchto kategorií:
Tab. 2: Počet obcí a měst v jednotlivých kategoriích
Kategorie Počet sídel Kategorie Počet sídel
Zájemci 97 B 5
D 23 A 1
C 39
Zdroj: Databáze CENIA, 2014
Podpora zavádění místní Agendy 21 na úrovni obcí, měst a krajů
Aplikace MA 21 není jednoduchý úkol, jedná se o dlouhodobý, intenzivní proces, který sebou přináší
řadu komplikací, problémů a práce. Vedle státu a národních institucí je pro obce a města významným
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
551
partnerem i kraj, který je určitým prostředníkem mezi zájmy a potřebami obcí a měst a státu. Úspěšná
implementace místní Agendy 21 vyžaduje silnou politickou podporu představitelů jednotlivých obcí a
měst, neboť proces aplikace MA 21 do praxe znamená i nové přístupy a metody rozhodovacích
procesů. Posiluje se role občanů, podnikatelského i neziskového sektoru na správě věcí veřejných,
aplikace MA 21 vyžaduje, aby občané, partneři a další aktéři byli přizváni do rozhodovacích procesů v
rámci kulatých stolů a do definování hlavních problémů daného místa. Občané, partneři a další aktéři
jsou zapojování do rozhodování metodou komunitního nebo strategického plánování, kdy jsou cíleně
oslovováni, aby vyjádřili svůj názor a připomínky ke vznikajícím dokumentům a projektům. Z výše
uvedeného vyplývá, že jsou zastupitelé v rozhodování více kontrolováni i konfrontováni. Politická
podpora je důležitá i v rozhodování o přidělení finančních prostředků na jednotlivé projekty, které
jsou realizovány v rámci strategií MA 21, neboť výsledné rozhodnutí o podpoře projektů souvisí
s preferencemi politických zástupců, kteří o nich hlasují. Výměna politických reprezentantů
v kontextu voleb pak může být limitujícím faktorem pro kontinuitu projektů i celého projektu MA 21.
Aplikace a přínosy metody MA 21 musí být v případě obměny politických reprezentantů vždy znovu
obhajovány vysvětlovány (zejména ze strany koordinátora projektu). S tímto problémem se potýká po
volbách každá obec, popř. kraj ve větším či menším měřítku, tento problém je řešen i u obcí a měst,
které dosahují v plnění principů MA 21 nejvyšších kritérií (tedy i města Litoměřice).
Dosahování pozitivních dopadů do rozvoje obcí, měst a krajů, popř. do řešení jejich specifických
problémů nezáleží jen na politické podpoře, ale i na dalších pracovnících, které metodiku aplikují do
praxe. Vedle politika, který je v daném sídle nebo kraji zvolen pro koordinaci MA 21 a který je
odpovědný za zajištění politické podpory projektu, je důležitým aktérem v koordinaci MA 21 i tzv.
koordinátor pro MA 21. Koordinátor je často jediným pracovníkem, který je zodpovědný za realizaci
MA 21 a záleží na jeho kompetencích a schopnostech jaké projekty a strategie budou akceptovány,
popř. jaká pozornost bude MA 21 v dané lokalitě věnována. Koordinátor musí na začátku
implementace místní Agendy 21 vysvětlovat politikům, občanům a dalším subjektům, co proces
místní Agendy 21 znamená, co přináší. Dále vytváří a navazuje partnerství s neziskovým sektorem, s
občany a dalšími organizaci, které v daném území působí. Koordinátor je zodpovědný za posilování
partnerství mezi jednotlivými zainteresovanými subjekty v procesu aplikace MA 21. V neposlední
řadě koordinátor připravuje osvětové akce, kampaně, kulaté stoly, diskusní fóra apod. Koordinátor ve
své práci často naráží na řadu překážek a problémů finančního i organizačního charakteru, které se
objevují ve všech lokalitách aplikujících MA 21 (Petrovová, Kašpar, 2006, 8).
Politická podpora a zájmy a preference jednotlivých představitelů územních samospráv se promítají i
do oblastí aktivit, které budou v rámci dané lokality podporovány. V rámci implementace principů
udržitelného rozvoje za pomoci místní Agendy 21 probíhá celá řada celosvětových projektů v oblasti
zdravotní péče, sociálního začlenění, energetiky, vzdělávání, bezpečnosti apod. Obce, města a kraje,
která aplikují MA 21 do praxe, se mohou do těchto projektů zapojit a záleží na politickém rozhodnutí,
na kterou oblast se v rámci svých priorit zaměří. Např. město Litoměřice se ve svých projektech
orientuje významně na udržitelnou energii. V tomto smyslu se zapojilo do kampaně mezinárodní
kampaně Display, která se zaměřuje na energetickou náročnost veřejných budov. Cílem projektu je
zjištění a zveřejňování energetické náročnosti veřejných budov v daném městě. V Litoměřicích se
nyní můžeme setkat s označenými budovami, které nás informují o jejich energetické náročnosti.
Mezi další významné projekty, které souvisejí s místní Agendou 21 a udržitelným rozvojem, do
kterých se město Litoměřice zapojilo a které považuje za významné z hlediska kvality života obyvatel,
patří projekt Sun Flower či Awere&Fair neboli v Fair Trade, kdy města informují o rozvojové pomoci
a podpoře a zároveň podporují myšlenku a produkty Fair Trade. Město Litoměřice aktivně podporuje
myšlenku a produkty Fair Trade, neboť každoročně pořádá vzdělávací akce, festival, na kterém jsou
prezentovány myšlenky a produkty Fair Trade. Díky této snaze bylo město oceněno titulem Fair
Trade. Tímto titulem se může v ČR honosit celkem 6 měst mezi, která patří např. Mladá Boleslav,
Vsetín, Český Krumlov, Hodonín a Volyně (Fairtrade ČR, 2013).
V rámci procesu implementace MA 21 mají být navazována partnerství mezi veřejným,
podnikatelským i neziskovým sektorem tak, aby se jednotliví partneři pravidelně zapojovali do dění v
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
552
dané lokalitě v rámci informačně-vzdělávacích kampaní a zároveň se aktivně podíleli na vytváření a
spolurozhodování o strategických plánech a projektech. Úspěšnost těchto partnerství je ovlivněna
intenzitou a kvalitou komunikace. Zkušenosti ukazují, že komunikace a komunikační strategie jsou
oblastí, která při implementaci MA 21 nejsou často dostatečně rozvinuté. Především občané nejsou
často dostatečně informováni o možnostech zapojení se do správy věcí veřejných v kontextu MA 21,
např. do diskuzí, kulatých stolů apod. Praktický příklad komunikace lze představit na městě
Litoměřice. Město Litoměřice patří mezi jednu z nejlepších municipalit v rámci místní Agendy 21 a
hned od začátku implementace místní Agendy 21 se město Litoměřice aktivně snaží pracovat a
komunikovat se svými občany, partnery, zástupci ze soukromého sektoru. Toto město pravidelně
několikrát ročně pořádá kulaté stoly na aktuální témata, které trápí město (např. doprava, parkování na
sídlištích, atd.). Největší diskusní akce ve městě Litoměřice je setkání všech obyvatel na diskusním
fóru tzv. „10P“, kde se každý občan může vyjádřit k největším problémům města, které ho trápí.
Výsledkem této akce je stanovení největších problémů města z pohledu obyvatelstva, které je následně
ověřeno v anketě mezi občany. Město Litoměřice se snaží aktivně problémy občanů řešit a aktivně
přistupuje ke vzniklým problémům v rámci místní Agendy 21. I přesto občané často nevědí, že se
mohou zúčastnit kulatých stolů, diskuzí, osvětových kampaní či informačně-vzdělávacích akcí,
základní princip MA 21 tak není často naplněn. V tomto smyslu by bylo vhodné doplnit
institucionální podporu implementace MA 21 i o metodiku a vzdělávání v oblasti komunikace. Bylo
by vhodné, aby jednotliví koordinátoři prošli odborným školením zaměřeným na měkké dovednosti,
včetně komunikace.
Závěr
Aplikace metodiky MA 21 je dlouhodobým procesem, jehož úspěšnost závisí na řadě faktorů. Vedle
politické podpory a zájmu jednotlivých místních aktérů se na pozitivních dopadech aplikace MA 21
podílí i institucionální podpora ze strany státu a mezinárodních organizací. Přestože územní
samosprávy mají významnou autonomii a kompetence k realizaci MA 21, ukazuje se, že finanční,
metodická i organizační podpora státu je důležitým faktorem při realizaci projektů místního
partnerství. Stávající podpora je do určité míry dostatečná, větší medializace projektu MA 21 i
informační a metodická podpora by však mohly přispět k rozvoji uplatňování této metodiky v praxi.
Literatura
[1] Cenia. Databáze Místní agendy 21. [online]. [cit. 2014-4-3]. Dostupné z:
<http://ma21.cenia.cz/Datab%c3%a1zeMA21prohl%c3%ad%c5%been%c3%ad/Statistiky/z%c3%a1kladn%c
3%adstatistikykMA21/tabid/759/language/cs-CZ/Default.aspx>.
[2] Fairtrade ČR, (2013). Litoměřice, držitel statusu Faitradové město. In Fairtradová města [online]. [Cit. 2014-
4-3]. Dostupné z: < http://www.fairtradovamesta.cz/kde_jsou_fer/mesta>
[3] KHENDRICHE TRHLÍNOVÁ Z., (2014). Partnerství v rozvoji obcí, měst a regionů. Praha: Auditorium.
ISBN 978-80-87284-44-5.
[4] MAIER K., (2012). Udržitelný rozvoj území. Praha: Grada Publishing. ISBN 978-80-247-4198-7.
[5] Ministerstvo pro místní rozvoj ČR. Koncepce podpory místní Agendy 21 v ČR do roku 2020 a akční plán pro
období 2012 – 2013. [online]. [cit. 2014-4-3]. Dostupné z: <http://www.mmr.cz/getmedia/93d9e2b3-c631-
4a12-9aba-6982f3c07490/Koncepce-MA21.pdf>
[6] Ministerstvo životního prostředí, (2014). Udržitelný rozvoj. [online]. [cit. 2014-4-3]. Dostupné z:
<http://www.mzp.cz/cz/udrzitelny_rozvoj>.
[7] Ministertvo životního prostředí, (2003). Metodika pro místní agendy 21 v České republice – strategie, postupy
a technické uplatnění MA 21 na místní a regionální úrovni ČR. Praha: Ministerstvo životního prostředí. ISBN
80-7212-505-2.
[8] PETROVÁ, M., KAŠPAR, J., (2006). Místní agenda 21, informace, postupy a kritéria. Praha: Ministerstvo
životního prostředí. ISBN 80-7212-435-8.
[9] RITSCHELOVÁ I. a kol., (2006). Politika životního prostředí (vybrané kapitoly). Ústí nad Labem: Univerzita
Jana Evangelisty Purkyně. ISBN 80-7044-779-6.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
553
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-6840-2014-71
DLUHOVÁ PROBLEMATIKA JAKO PŘEDMĚT PLÁNOVÁNÍ
SOCIÁLNÍ POLITIKY NA REGIONÁLNÍ ÚROVNI A ROLE
VEŘEJNÉ SPRÁVY V TOMTO PROCESU
THE DEBT ISSUE AS THE SUBJECT OF SOCIAL POLICY PLANNING
AT THE REGIONAL LEVEL AND ROLE OF PUBLIC
ADMINISTRATION IN THIS PROCESS
MGR. JAN MANDYS, PH.D.1
MGR. MICHAELA NOSKOVÁ2
Ústav správních a sociálních věd1
Ústav ekonomických věd2
Fakulta ekonomicko-správní
Univerzita Pardubice
Institute of Administrative and Social Sciences1
Institute of Economic Sciences2
Faculty of Economics and Administration
University of Pardubice
 Studentská 95, 532 10 Pardubice, Czech Republic
E-mail: jan.mandys@upce.cz, michaela.noskova1@student.upce.cz
Anotace
Zadluženost obyvatel České republiky přestává být problémem několika jednotlivců, avšak týká se
stále většího počtu osob z různého spektra společenského žebříčku. Cílem příspěvku je pak ukázat roli
veřejné správy v procesu plánování místní sociální politiky právě. Tento teoretický problém je
diskutován na konkrétním příkladu práce vybraných pracovních skupin, která se orientuje na
dluhovou problematiku. Příspěvek pro analýzu problému využívá výstupy z komunitního plánování
sociálních a souvisejících služeb ve městě Pardubice. Výsledkem analýzy je pak stručná definice role
veřejné správy v procesu plánování sociální politiky na regionální úrovni s důrazem na to, že veřejná
správa a regionální management musejí umět nést zodpovědnost za svá rozhodnutí a za spokojenost
občanů s místem, které spravují.
Klíčová slova
dluhy, sociální politika, komunitní plánování
Annotation
Indebtedness of the population of the Czech Republic ceases to be a problem of a few individuals, but
relates to an increasing number of people from different spectra of the social ladder. The aim of this
paper is then to show the role of public administration in the planning process of local social policy.
This theoretical problem is discussed on the specific example of the work of selected working groups,
which focuses on the debt issue. The paper uses for problem analysis the outputs of community
planning and related services in Pardubice. The result of the analysis is a brief definition of the role
of public administration in the process of social policy planning at the regional level, with emphasis
on the public administration and regional management must be able to take responsibility for their
decisions and for citizens' satisfaction with the place they manage.
Key words
debts, social policy, community planning
JEL classification: Z13, H83; R58
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
554
Úvod
V současnosti není problematika zadlužování výsadou pouze osob s nižšími příjmy a s nižším
společenským statusem. Zadlužují se osoby napříč společenskými vrstvami a ve své obecné rovině se
jedná o prohlubující se problém, který vedle dopadů na jedince či jeho rodinu dopadá na celou
ekonomiku. Proto je dluhová problematika předmětem zájmu sociální politiky a jako klíčové téma
provází plánovací procesy týkající se efektivní sociální sítě na území daného regionu.
Pro plánování sociální politiky na regionální úrovni se v současnosti využívá nejčastěji dvou přístupů.
Tím nejobvyklejším je to, že obec má vytvořený komunitní plán sociálních a v některých případech
i souvisejících služeb1
. Tím druhým přístupem je zahrnutí sociální problematiky do strategického
plánu obce. Z hlediska teorie by oba přístupy měly být v souladu, byť je nutné na tomto místě
poznamenat, že ne vždy se daří tyto procesy efektivně propojovat. Vedle komunitního plánování pak
nesmíme zapomínat na střednědobé plánování sociálních služeb na úrovni krajů. Ve své podstatě jde
o velmi podobné principy, pouze se liší míra zapojených zájmových subjektů.
V případě plánování na obcích je však klíčovým aktérem místní komunita (viz dále). Komunita má
do celého procesu přinést větší efektivitu s akcentem na maximální užitečnost dopadů pro místní
společenství. Ne vždy se daří zapojovat všechny složky systému tohoto procesu ve vyvážené míře,
což může přinášet dilemata faktické užitečnosti a přínosu této metody. Veřejná správa zaujímá hlavní
úlohu garanta a organizátora procesu plánování místní sociální politiky. To znamená, že nese
odpovědnost za to, do jaké míry osloví ke spolupráci místní komunitu zastoupenou veřejností,
uživateli, poskytovateli sociálních služeb a další zainteresované či zájmové instituce. Souhrnně pak
tento komunitní model nazýváme triádou.
Následující text stručně představí na výstupech z pracovních skupin komunitního plánování, jak
se dluhová problematika objevuje jako významné téma a v neposlední řadě upozorní na místo veřejné
správy v procesu plánování sociální politiky jako takové, bez ohledu na téma, kterým se aktuálně
zabývá.
1. Zadlužení jako problém současné společnosti
Z obecného hlediska zadlužení obyvatel můžeme dělit na ekonomické a mimoekonomické.
Ekonomické příčiny (individuálně obtížně ovlivnitelné) jsou spojeny s poklesem celé ekonomiky,
nárůstem nezaměstnanosti, inflací apod. I přes negativní ekonomické tendence však v celé společnosti
dochází ke zvyšování spotřeby, podléhání masmédiím a konzumnímu způsobu života, s často velkou
mírou nezodpovědnosti, které si vyžadují stále větší finanční nároky.
Podle Dubské (2008) je motivem českých domácností k zadlužování významná orientace na spotřebu,
růst životního standardu a reálné mzdy. Dále sem patří změněný náhled na dluhy, příklon k osobnímu
vlastnictví bytů nebo snadná dostupnost úvěrů. Na straně poskytovatelů půjček pak můžeme sledovat
základní tendence jakými je silný marketing a v některých případech i ochota slevit ze svých marží.
Zároveň si musíme uvědomit, že v naší společnosti se výrazně projevila orientace směrem ke
konzumu a stálému uspokojování potřeby hédonismu a také životní úroveň v letech 1997 až 2007
stoupala. Sutton (2010) tvrdí, že jsou dluhy silnými finančními nástroji, které umožnily celé řadě lidí,
aby zažívali historicky nejvyšší standard. Podle něj na dluhy není možné nahlížet pouze negativně, ale
problémem je nedostatek finančního vzdělání a rozpočtové odpovědnosti státu. V osobní rovině
je nejdůležitější být finančně zodpovědný a používat moc dluhu inteligentně.
V roce 2007 se podle Exekutorské komory České republiky (Dubská, 2008) staly poprvé výraznou
příčinou nárůstu počtu nově nařízených exekucí nesplácené úvěry u bankovních i nebankovních
1
Související službou je v tomto pojetí myšleno zapojení dalších pomáhajících organizací, které nejsou
registrovanou sociální službou, avšak mají společenský přesah do sociální oblasti. Typickým příkladem jsou
mateřská centra, osobní asistenti či asistenti pedagoga na školách apod.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
555
finančních institucí. Asi tři čtvrtiny všech přikázaných exekucí byly provedeny vůči fyzickým
osobám, zbytek pak vůči osobám právnickým. Je tak zjevné, že lidé začínají být méně schopni splácet
své úvěrové závazky. V minulých letech připadaly nařízené exekuce ve velké většině na drobné
pohledávky věřitelů typu zdravotních pojišťoven, dopravních podniků, distributorů energií,
vodárenství, telekomunikačních operátorů, apod. Počet nařízených exekucí v roce 2007 stoupl podle
Exekutorské komory ČR o 118 tisíc na 427 800 případů - v absolutních číslech jde o rekordní nárůst
od doby jejich zavedení v roce 2001. Počet nařízených exekucí přesáhl původně očekávaných 350
tisíc. Asi 3/4 všech přikázaných exekucí byly provedeny vůči fyzickým osobám, většinou dosahovaly
dlužené částky maximálně několika stovek tisíc, jen zcela výjimečně šlo o dluhy milionové.
České domácnosti dlužily koncem roku 2009 bankám téměř bilion korun (973,5 mld. korun). Mimoto
měly od ostatních poskytovatelů aktiv napůjčováno podle statistik leasingových společností
a ostatních finančních zprostředkovatelů (společnosti splátkového prodeje) dalších 104,1 mld. korun.
Nejcharakterističtějším rysem zadlužování českých domácností byla v dekádě od roku 2000 jeho
rychlost (Dubská; 2012).
2. Dluhy jako předmět zájmu komunitního plánování ve městě Pardubice
Z předchozí kapitoly je zřejmé, že zadlužování jednotlivců a rodin je celospolečenský problém. Přesto
se však konkrétní problémy s tímto fenoménem spojené dotýkají i místní samosprávy, neboť
v případě, že se jedinec či rodina dostane do krizové situace, je to právě obec, kde problém může
eskalovat až do patologického chování.
Posláním komunitního plánování je zajišťování dostupnosti sociálních služeb. Konkrétně se jedná
o zjištění stavu poskytování sociálních služeb v dané lokalitě a zároveň potřeb, které nejsou naplněny.
Tyto dva parametry jsou srovnány s množstvím finančních prostředků, které obec na sociální služby
vynakládá. Komunitní plánování sociálních služeb je tedy metoda, kterou lze na úrovni obcí nebo
krajů plánovat sociální služby tak, aby odpovídaly místním specifikům i potřebám jednotlivých
občanů. Komunitní plán vzniká v procesu vzájemných konzultací a je konsenzem mezi tím, co je
možné, a tím, co bylo označeno jako potřebné či prioritní. (Kolektiv autorů, 2012; Rosecký, D.;
Oriniaková, 2003).
V rámci komunitního plánování sociálních a sociálních služeb ve městě Pardubice se dluhovou
problematikou zabývají monetárně dvě pracovní skupiny:
 „Osoby ohrožené sociálním vyloučením a v obtížné životní situaci.“ (Ad1)
 „Rodiny s dětmi a mládež.“ (Ad2)
Ad1) Tato pracovní skupina se zabývá cílovou skupinou, do níž primárně spadají osoby bez přístřeší,
lidé ohrožení drogou nebo jinou závislostí, lidé dlouhodobě nezaměstnaní, osoby ve výkonu trestu
nebo vracející se z výkonu trestu, oběti domácího násilí, oběti trestných činů, lidé v krizi nebo jiné
obtížné situaci a osoby opouštějící zařízení ústavní péče a náhradní rodinné péče. SWOT analýza,
která je jedním z klíčových vstupů komunitního plánu v souvislosti se zadlužováním identifikuje dvě
zásadní hrozby, které se váží k diskutovanému tématu. Jedná se o fakt, že: „Přibývá seniorů bez
domova a invalidních důchodců (bez finančních prostředků)“ a „Zadluženost osob (všechny věkové
kategorie - zadluženým se nevyplatí pracovat)“ (Magistrát města Pardubice, 2012; s. 44). V rámci
komentáře v citovaném dokumentu se pak uvádí, že sociální síť ve městě není nastavena na nárůst
osob bez finančních prostředků a zároveň osob bez nároku na ně. Celá řada uživatelů (i těch
potencionálních) pak nebude mít zdroje na jejich financování. S tím souvisí to, že v dané oblasti
neexistuje možnost, jak zlepšovat situaci cílové skupiny na trhu práce a to i bez ohledu, že vzhledem
k dluhům se cílové skupině nevyplatí legálně pracovat.
To dokladují dílčí závěry z výzkumu mezi Pardubickými bezdomovci, realizovaného prostřednictvím
hloubkových polostrukturovaných rozhovorů, jichž se zúčastnilo celkem 24 respondentů napříč
sociálními službami. Jak uvádí Mandys (2011), jen obtížně lze mezi bezdomovci nalézt někoho, kdo
nějaké dluhy nemá. Tyto případy můžeme odhadovat v řádu jednotek. Ve výzkumném vzorku byl
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
556
pouze jeden respondent, který uvedl, že nemá žádné dluhy, ale momentálně není v evidenci úřadu
práce ani úřadu poskytující sociální dávky a sám si zdravotní a sociální pojištění neplatí. Podle všeho
si respondent neuvědomuje, že mu dluh již vznikat začal. Podobně je na tom ještě jedna respondentka,
která si vznikající dluhy na zdravotním a sociálním pojištění sama uvědomuje. V době výzkumu
si zařizovala potřebné doklady a usilovala o evidenci u úřadů, aby se částka nezvyšovala. Ze zbylých
respondentů celkem osm nemá žádný přehled, jak vysoké mají dluhy, ale uvědomují si, že to budou
pravděpodobně statisíce. Všichni respondenti dluží zejména v těchto oblastech, jako výživné, pokuty
(hromadná doprava, městská a státní policie), poplatek spojený s pobytem na záchytné protialkoholní
stanici, zdravotní a sociální pojištění, půjčky (nejčastěji za elektrospotřebiče apod.), dluhy na
nájemném nebo dluhy spojené s výkonem trestu odnětí svobody a náhradou škody, kterou trestním
jednáním způsobili.
Nejnižší částka, kterou respondenti dluží, činila 60 000,- korun a respondentka uvedla, že již podnikla
kroky, aby dluh dále nerostl (dohodla splátkový kalendář, doložila svou situaci a po částech dluh
splácí). Průměrnou dlužnou částku můžeme identifikovat v intervalu 500 000,- až 600 000,- korun
s tím, že nejsou započítány úroky z prodlení a respondenti nedělají nic pro zastavení nárůstu dluhu
(často ani z podstaty své situace nemohou a neumějí). Nejvyšší dlužná částka, kterou respondent
evidoval, byla takřka 800 000,- korun. Stejně jako většině ostatních, mu dluhy neustále narůstají.
Pouze čtyři respondenti z těch, kteří dluží nějakou finanční částku, podnikají kroky k tomu, aby tuto
věc vyřešili. Jsou to respondenti, kteří žijí v azylovém domě a jeden v zahradním domku. Pouze ve
dvou případech je však perspektiva oddlužení v nějakém představitelném časovém horizontu.
Ad2) Tato pracovní skupina se zabývá cílovou skupinou, kam spadají primárně rodiny s dětmi –
rodiny v krizových situacích, např. neúplných rodin s nezaopatřenými dětmi, situací dětí, jejichž
rodinné prostředí je nevyhovující nebo dětí, které potřebují speciální péči, zároveň se pracovní
skupina zabývá také rodinou v situacích standardních, jako je například rodičovská dovolená. SWOT
analýza identifikuje pro potřeby tohoto textu jednu zásadní hrozbu: „Chudoba a zadlužování rodin“
(Magistrát města Pardubice, 2012; s. 44). V rámci komentáře citovaného dokumentu, vidí skupina
velký problém ve stále se prohlubující chudobě a zadlužování rodin a zhoršené socioekonomické
situaci společnosti jako takové, která dopadá na velkou část klientů nejen sociálních služeb. V této
souvislosti by bylo nezbytné zefektivnit spolupráci s Úřadem práce Pardubice, který by mohl výrazně
pomoci situaci klientů řešit a podpořit tak dlouhodobou práci sociálních pracovníků s konkrétními
klienty. Aktuálně skupina zaznamenává nejednotnost v přístupu pracovníků Úřadu práce, v některých
případech nejednotnost v interpretaci zákona a nepřijímání žádostí dávky hmotné nouze. Pracovní
skupina navrhuje setkání s pracovníky Úřadu práce na platformě komunitního plánování, případně
dále na úrovni města. Skupina dále doporučuje zefektivnit systém vzdělávání občanů v oblasti
finanční gramotnosti.
Téma zadlužování jednotlivců, rodin a boj proti chudobě se v rámci strategie města následně objevuje
v akčních plánech pracovních skupin komunitního plánování. Statutární město Pardubice považuje
tuto problematiku za natolik závažnou, že po vzájemné konzultaci řídícího týmu, koordinační skupiny
a odborem sociálních věcí byla témata z jednotlivých akčních plánů pracovních skupin přesunuta do
společných cílů. Jakým způsobem se primárně tyto dvě pracovní skupiny se společným problémem
vypořádávají, ukazuje následující tabulka.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
557
Tab. 1: Společný cíl v rámci plnění akčních plánů ve městě Pardubice
Boj proti chudobě a zadlužování rodin
Definice problému Problematika zadluženosti cílových skupin PS KPSS v posledních letech narůstá a
stále bude narůstat včetně počtu osob, které nedosáhnou oddlužení. To představuje
jeden ze základních problémů sociální práce, neboť zadlužené uživatele prakticky
nelze motivovat ke změně. S tím se pojí budoucí problémy, kdy lidé s dluhy v
seniorském věku, ale i nižším nebudou mít adekvátní finanční prostředky pro
přežití, tzn. nárůst chudoby a s tím spojených sociálně-patologických jevů. V
současné době neexistuje systémová pomoc osobám s dluhy. Většina organizací
řeší problém individuálně. Na dluhové poradenství se specializuje Občanská
poradna Pardubice, kde je průměrná čekací lhůta 14 dní. Některé organizace
poskytují komplexní dluhové poradenství, ale pouze pro uživatele svých služeb.
Aktivity řešení  Je nezbytné zjistit informace z krajského úřadu, jaká je provázanost sociální
politiky v této oblasti na úrovni kraje a města.
 Informací je po organizacích mnoho, neexistuje však ucelený koncept
poradenství včetně zaměření do oblastí jako např. vzdělávání veřejnosti
(nutnost zvyšovat finanční gramotnost), dlouhodobého vzdělávání sociálních
pracovníků.
 V současné době pracovní skupiny neví, jakým způsobem konkrétně téma
 uchopit. Výsledkem je tedy hledání cesty, jakým způsobem dluhovou
problematiku uchopit komplexně tak, aby byl systém efektivní v rámci všech
zapojených organizací a dalších souvisejících subjektů se zaměřením na dvě
úrovně problematiky:1. finanční gramotnost; 2. dluhové poradenství jako tako
takové. Je otázkou, zda hledat organizaci, která bude realizovat a zajišťovat
aktivity s problematikou spojené, či problém bude řešen v rámci všech
organizací.
 Pokusit se využít veřejných medií k přenosu důležitých informací o financích,
a to směrem k občanům pardubického regionu.
 Mapovat a propagovat informace o možnostech zaměstnaní/nosti.
 Možnosti setkávání odborných pracovníků, zjišťovat aktuální projekty,
informace k prevenci zadlužování a osvětě finanční gramotnosti, aj.
Zdroj: Magistrát města Pardubice; 2014
3. Role veřejné správy při plánování sociální politiky
Řešení problémů zadlužených osob či rodin (domácností) se odvíjí od celé řady proměnných, mezi
něž například patří: Ohrožení nebo ztráta bydlení, chudoba, ztráta zaměstnání, ohrožení závislých
osob (nejčastěji dětí), tendence neadekvátně řešit vzniklou situaci a další faktory sociální exkluze.
Zákon číslo 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů ukládá veřejné správě
dle paragrafu 92 až 96 jasně definované činnosti, které má v oblasti sociálních služeb (sociální
politiky) vykonávat. Jedná se nejenom o činnosti související s poradenskou a další odbornou činností
v sociální práci, ale zákon ukládá povinnosti kontrolní a koordinační.
Na tomto základě musíme konstatovat, že veřejná správa na všech úrovních musí dluhovou
problematiku akceptovat jako jeden z nejpalčivějších sociálních problémů dneška. Pokud tématiku
role veřejné správy v procesu plánování sociální politiky zobecníme nad rámec řešení dluhů, můžeme
v celém systému nacházet následující skutečnosti.
Politická reprezentace promítá své vize o fungování sociálního prostředí do konkrétních projektů.
Tyto vize jsou pak realizovány prostřednictvím příslušných odborů místní samosprávy. V kontextu
této úvahy může docházet k většímu či menšímu nesouladu mezi vizí politika a definovanou potřebou
občanů, uživatelů sociálních služeb a v neposlední řadě poskytovatelů. Poskytovatel sociálních služeb
v celém procesu hraje ambivalentní roli. Jednak musí respektovat a hájit zájmy svých uživatelů na
straně jedné, na straně druhé pak musí naplňovat zakázku veřejné správy, která je stěžejním
donátorem (poskytovatelem dotací) aktivit pomáhajících organizací.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
558
Plánování sociálních služeb nelze realizovat pod patronací jiného subjektu, než je veřejná správa.
Vzhledem k organizačnímu zajištění a nezastupitelné úlohy místní samosprávy není možné
předpokládat, že by si nějaká nezisková organizace či soukromá osoba zajišťovala koordinaci
komunitního plánování, neboť by řízení jiným subjektem bylo neefektivní. Místní samospráva jako
jediná disponuje jak politickým, tak finančním kapitálem. Tento kapitál ji opravňuje nést hlavní
odpovědnost za dostupnost sociálních a souvisejících služeb na svém území (tedy za optimální
regionální sociální politiku). Jak již bylo řečeno v úvodu, veřejná správa tedy představuje kvazi hybný
motor celého procesu plánování, který by nebylo možné realizovat bez zájmu politické reprezentace
a schopnosti vykonávajících úředníků.
Role veřejné správy se do značné míry odvíjí od toho, jakou podobu má síť sociálních služeb mít, kam
regionální management směřuje své vize a zároveň finanční prostředky ze svého rozpočtu. Důležitou
proměnnou je v tomto případě v našich podmínkách diskreditovaný pojem politická odpovědnost.
Pouze jasná pravidla a systémy pro uvedená témata, mohou pomoci jasně vymezit místo veřejné
správy v celém systému komunitního plánování a mohou ukázat roli regionálního managementu
s ohledem na faktickou realizaci sociální politiky (Mandys, 2012). V rovině těchto úvah je rolí veřejné
správy být tvůrcem a grantem celého procesu, neboť veřejná správa jako taková disponuje základním
kapitálem pro realizaci a následný rozvoj sociální politiky.
Že veřejná správa někdy jen obtížně dokáže naplňovat svou klíčovou roli, názorně ukazují výsledky
studie „Situace v sociálních službách ve městě Pardubice“ (Mandys a kol; 2012). Celkem se výzkumu
zúčastnilo 827 respondentů. Pro potřeby tohoto textu je důležité zapojení volených zástupců do této
analýzy. Z celkového počtu 39 zastupitelů bylo ochotno odpovídat 18 respondentů. Z hlediska triády a
jeho článku zadavatele tvoří politický aspekt právě zastupitelé města. Zastupitelé měli ve výzkumu
reflektovat znalost svých voličů. Dle jejich názorů se o sociální oblast veřejnost zajímá následovně
(seřazeno za sebou dle pořadí):
1. Sport, doprava a zdravotnictví
2. Životní prostředí.
3. Kultura.
4. Školství,
5. Bezpečí v obci, pracovní příležitosti.
6. Sociální věci.
7. Sousedské vztahy.
Z těchto preferencí je jasné, jak zajímavé téma pro regionální reprezentaci sociální politika fakticky
představuje. Od toho se pak odvíjí praktické postoje veřejné správy k řešení dané problematiky.
Zakázka na síť sociálních služeb má být tvořena shora s přihlédnutím k informacím, které předloží
pracovní skupiny. Tyto informace by měly reflektovat aktuální dění v sociální síti, dle zaměření
jednotlivých pracovních skupin komunitního plánování. Jedná se zejména o informace, jež souvisí
s tím, že se například nedostává nějakého druhu služby, že poptávka po určité službě převyšuje
nabídku, nebo naopak nejsou využity všechny kapacity vybrané služby apod. Po předání těchto
informací je pak na zadavateli, který řekne, které projekty, a do jaké výše je ochoten podpořit.
Zjednodušeně můžeme říci, že zadavatel tímto vysílá signál, který projekty (služby) považuje
vzhledem k objemu finančních prostředků, jež může z rozpočtu uvolnit na sociální oblast, za prioritní.
Poskytovatelé sociálních služeb by tedy neměly být tím, kdo říká, jaká služba si podporu zaslouží,
a která ne. Pouze by měli zhodnotit stávající stav a vytvořit doporučení pro další období.
Jako zásadní se pak jeví, že v sociální politice chybí dostupná a relevantní data, která by byla zároveň
systematicky sbíraná. Relevantních výzkumů s dostupnými daty, jež by nebyly pouhou součástí
závěrečných prací studentů humanitních oborů, není mnoho. Z tohoto důvodu je nezbytné
systematizovat datovou základnu o sociální politice na sledovaném území a vytvořit databázi
relevantních dat.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
559
4. Závěr
Pakliže analyzujeme dluhovou problematiku, tak je zřejmé, že většina osob nemá perspektivu své
dluhy řádně platit. Pokud subjektivně posuzují výnosy z toho, že dluhy splácejí a porovnají si, kolik
finančních prostředků jim zbude na pokrytí individuálních potřeb, nenacházejí motivaci pro legální
práci a raději pracují „na černo“ bez predikce, co jim toto konání přinese v dalších fázích života, např.
stáří (ztráta nároku na výplatu starobního důchodu, výplata pouze existenčního minima apod.).
Veřejná správa musí hledat kompromis mezi uspokojením věřitelů a motivačními pobídkami
dlužníků. Zároveň je nezbytné na úrovni vládní politiky transformovat systém pomoci zadluženým
osobám tak, aby do budoucna nevznikal problém, co se starými (často nemocnými) lidmi bez
finančních prostředků. Zde je nezbytné si uvědomit, že pobytové služby, na něž budou tyto osoby
vzhledem ke svému životnímu stylu odkázány, patří k finančně nejnákladnějším druhům služeb
vůbec.
Veřejná správa by ve své roli měla vhodně doplňovat role ostatních zainteresovaných stran a měla by
jim být rovna. Této rovnosti však nelze dosáhnout, neboť veřejná správa naplňuje politické vize
jednotlivých vládních stran, bez ohledu na typ úrovně veřejné správy a jako jediná disponuje
největším kapitálem pro praktický výkon sociální politiky. Tyto uvedené aspekty ji však zavazují
k tomu, aby svou moc nezneužívala a snažila se maximálně naplňovat princip rovnosti.
Zapojení místní komunity do řešení problémů je sice procesem náročným, avšak představuje velmi
efektivní metodu, jak problémy reálně vyřešit. Zapojení zájmových subjektů dále zvyšuje
odpovědnost, posiluje pocit sounáležitosti a šetří finanční prostředky.
Plánování sociální politiky je tedy důležitým procesem a veškeré oblasti zájmu sociální politiky by si
měly být rovny. Záleží spíše na subjektivním hodnocení, který problém považuje regionální
management za důležitější pro svůj zájem ho řešit. Předmětem tohoto zájmu je totiž lidský život,
kvalita či spokojenost se životem a místem, kde lidský jedinec prožívá svůj život. Proměnná lidského
života je pak velmi složitě objektivizovatelnou kategorií a záleží tedy čistě na hodnotiteli, kterým
složkám připisuje zásadní význam.
V případě, že bychom hledali definici pro roli veřejné správy, musíme vycházet z toho, že současná
veřejná správa se teprve své roli efektivního plánovače učí. Někdy s většími, jindy s menšími úspěchy.
Klíčovou determinantou úspěchu je pak odpovědnost úředníků za realizovanou strategii a
odpovědnost politické reprezentace za respekt k potřebám společnosti.
Literatura
[1] DUBSKÁ, D., (2012). České domácnosti Dluží bilion. Krátká tematická analýza. [online]. [cit. 2014-4-10].
Dostupné z: <http://www.czso.cz/csu/csu.nsf/informace/ckta120310.doc>.
[2] DUBSKÁ, D., (2008). Úspory a zadluženost: ocitly se české domácnosti v dluhové pasti? Praha: Český
statistický úřad. Souborné informace. ISBN 978-80-250-1743-2.
[3] Kolektiv autorů., (2004) Průvodce procesem komunitního plánování. [online]. [cit. 2014-4-10]. MPSV
Praha. Dostupné z: <http://www.mpsv.cz/cs/847>
[4] Magistrát města Pardubice., (2012). Komunitní plán sociálních a souvisejících služeb města Pardubic na
období 2013 – 2014. Magistrát města Pardubice, Odbor sociálních věcí.
[5] Magistrát města Pardubice., (2014). Společné cíle pracovních skupin. Oblasti plnění „Akčního plánu“ pro
období 1. 4. 2014 – 31. 3. 2015. Pracovní dokument. Magistrát města Pardubice, Odbor sociálních věcí.
[6] MANDYS, J., (2013). Role veřejné správy při plánování a rozvoji sociální politiky na regionální úrovni. In
Profesionalita, perspektivy a rozvoj sociální práce: sborník z konference IX. Hradecké dny sociální práce
Hradec Králové 27. až 28. září 2013. Hradec Králové: Gaudeamus, (v tisku).
[7] MANDYS, J., (2011). Životní styl lidí bez domova. Disertační práce. Ostrava: Ostravská univerzita
v Ostravě.
[8] MANDYS, J., JIRAVA P., KAŠPAROVÁ, M., KŘUPKA, J., DUPLINSKÝ, J., (2012). Situace
v sociálních službách na území města Pardubice. Závěrečná výzkumná zpráva. Pardubice: Univerzita
Pardubice.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
560
[9] ROSECKÝ, D.; ORINIAKOVÁ, P., (2003). Komunitní plánování sociálních služeb. [online]. [2014-4-10].
Plzeň. Centrum pro komunitní práci. Dostupné z:
<http://socialnirevue.cz/media/docs/Rosecky_Oriniakova_Komunitni_planovani_socialnich_sluzeb.pdf>
[10] SUTTON, G., (2010). Jak se zbavit dluhů: místo dluhů získejte dobrý kredit. Vyd. 1. Překlad Eva
Křístková. Praha: Pragma. Poradci bohatého táty. ISBN 978-80-7349-129-1.
Příspěvek byl zpracován v rámci Studentské grantové soutěže č.: SGFES_2014002 Vědeckovýzkumné
aktivity v oblasti „Hospodářská politika a správa“.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
561
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-6840-2014-72
HODNOTOTVORNÉ PROCESY V ODVETVÍ KULTÚRY
VALUE GENERATING PROCESSES IN THE CULTURAL SECTOR
DOC. ING. MÁRIA FÁZIKOVÁ, CSC.
ING. MARTIN MARIŠ, PHD.
ING. ĽUBICA MAJSTRÍKOVÁ
Katedra regionalistiky a rozvoja vidieka
Fakulta európskych štúdií a regionálneho rozvoja
Slovenská poľnohospodárska univerzita v Nitre
Department of Regional and Rural Development
Fac. of European Studies and Regional Development
Slovak University of Agriculture in Nitra
 Trieda Andreja Hlinku 2, 949 76 Nitra, Slovak Republic
E-mail: maria.fazikova@uniag.sk, martin.maris@uniag.sk, l.majstrikova@gmail.com
Anotácia
Príspevok sa zaoberá analýzou odvetví kultúrneho sektora s úzkym prepojením na odvetvia
kreatívneho sektora. Oba sektory spolupôsobia pri vytváraní hodnôt v rámci kreatívnej ekonomiky. Na
príklade dvoch prípadových štúdii: 1)Divadlo Andreja Bagara v Nitre a 2)M ART PRINT, Veľké
Zálužie) poukazujeme na hodnototvorný reťazec pri vytváraní špecifického produktu so svojou
pridanou hodnotou pre trh. V prípadovej štúdii 1) sa na tvorbe výsledného produktu – divadelné
predstavenie, nepodieľajú len priami aktéri, ale aj akcesorické podporné činnosti. V prípadovej štúdii
2) sú výsledným produktom umelca Ing. Štěpánka, tlač grafických listov, vydavateľská činnosť
a organizovanie vernisáži v galérii. Hodnototvorný reťazec v oboch prípadových štúdiách poukazuje
na relatívne veľké množstvo článkov na inputovej a outputovej strane, ktoré sú zapojené do
hodnotvorného procesu.
Klúčové slová
kultúrny sektor, kreatívna ekonomika, hodnototvorný reťazec
Annotation
The paper deals with the analysis of the cultural sector with close links to the creative sector. Both
sectors work together to create value within the creative economy. The example of two case studies: 1)
Andrej Bagar Theatre in Nitra and 2) ART PRINT Veľké Zálužie, points out the value creation chain
in creating a specific product with its added value to the market. In case study 1) the formation of the
final product - a theatrical performance, not involved only direct actors but also ancillary support
activities. In case study 2) are the end product of an artist Ing. Štěpánek, print of engravings,
publishing and organizing the opening of the gallery. The value chain creation in both case studies
points to a relatively large number of articles on input and output side involved in value chain
process.
Key words
cultural sector, creative economy, value chain creation
JEL classification: Z11
Úvod
Odvetvia kultúrneho a kreatívneho sektoru predstavujú dve úzko spojené nádoby, ktorých spoločným
výstupom je špecifický produkt s vlastnou pridanou hodnotou pre trh. Ak uvažujeme globálne, ako
hnací motor znalostnej ekonomiky, kreatívny a kultúrny sektor zohráva čoraz viac kľúčovú úlohu pri
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
562
priťahovaní talentu a investícii, tvorbe medzinárodnej reputácie a katalýze inovačných aktivít v rámci
iných sektorov ekonomiky. Kreatívna ekonomika je často charakterizovaná ako výsledok produktu
založeného na synergii ľudskej tvorivosti, mobility, technologickej vyspelosti a záujmu človeka o
humanizáciu spoločnosti. V ďalšom výskume sa treba zamerať nielen na niekoľko väčších
kozmopolitných centier, ktoré sú často vnímané ako kľúčové, kreatívne, ekonomické hnacie sily a na
druhej strane veľa malých, periférnych miest, ktoré sú vnímané ako ekonomický neúspech. Takýto
pohľad však len prehlbuje priestorovú nerovnováhu, ktorá v konečnom dôsledku neprispieva k
udržateľnému rastu. Kreativitu možno nájsť vo všetkých odvetviach a miestach, vrátane periférie.
(Milotová, Chreneková; 2012)
Cieľ a Metódy
Cieľom príspevku je posúdiť a zhodnotiť komplexicitu hodnototvorných procesov na príklade dvoch
prípadových štúdii z odvetvia kultúrneho prostredia. Procesy na inputovej a outputovej strane
predstavujú systém odberateľsko-dodávateľských väzieb medzi jednotlivými článkami
hodnototvorného reťazca. Výsledky obsiahnuté v oboch štúdiách pochádzajú z primárneho výskumu
uskutočneného na základe interview s pomocou dotazníka s vedúcimi predstaviteľmi oboch
respondovaných inštitúcii. V prvej prípadovej štúdie išlo o riaditeľa DAB Nitra – Ján Greššo
a v druhej prípadovej štúdii, majiteľa galérie a tlačiarne M ART PRINT – Ing. Martina Štěpánka.
Výsledky interview sa použili pri zostavovaní hodnototvorného reťazca a analýze dodávateľskoodberateľských
väzieb, trhu a zákazníkov.
Výsledky
1. Hodnototvorný reťazec kultúrneho odvetvia
Hodnototvorný reťazec zobrazuje činnosti v rámci firmy, ktoré navrhujú, vyrábajú, predávajú,
dodávajú a podporujú firemný produkt. Porter (1985) charakterizuje hodnototvorný reťazec ako
spojenie hodnotvorných činností a marže. Hodnototvorné činnosti sú fyzicky a technologicky odlišné
činnosti, ktoré firma vykonáva a prerozdeľuje ich na primárne a podporné činnosti. Primárne činnosti
sú činnosti zahrnuté do fyzickej tvorby produktu, jeho predaja a distribúcii zákazníkovi, a na ich
podporu slúžia podporné činnosti. Marža predstavuje rozdiel medzi celkovou hodnotou a celkovými
nákladmi na vykonanie všetkých potrebných činností.
Hodnototvorný reťazec kultúry, ako odvetvia, má niekoľko charakteristických čŕt:
 tvorba hodnoty a jej validácia na nehmotné aktíva má cyklický charakter (dôležitosť spätnej
väzby),
 kultúrny cyklus identifikujeme na 5 stupňov:
1. Tvorba: vznik a autorizácia myšlienky a obsahu. Na tomto stupni vzniká „surovina“ pre
kultúrny priemysel.
2. Produkcia: spojenie všetkých elementov (zásobovanie, zariadenia, profesionáli), ktoré sú
potrebné pre realizáciu kultúrnej myšlienky a jej obsahu.
3. Rozširovanie diela (disseminácia): prinášanie produktov kultúry spotrebiteľom.
4. Predvádzanie/prijímanie: predstavuje miesto spotreby a jeho prínos pre spotrebiteľov.
Prijímanie znamená transfer vedomostí a zručností, ktoré neobsahujú žiadne obchodné
transakcie, ale ktoré sa vyskytujú iba v procese prenosu nehmotného kultúrneho dedičstva z
generácie na generáciu.
5. Spotreba/účasť: znamená aktivity spotrebiteľov a účastníkov spotrebujúcich produkty kultúry
pri zúčastňovaní sa na kultúrnych aktivitách (napr. čítanie kníh, návšteva divadelných
predstavení, návšteva galérií, počúvanie rádia).
 stupne kultúrneho cyklu sú cyklicky prepojené, čiže vzťahy majú sieťový charakter (umožňuje
vznik nových foriem produkcie, zvyčajne na základe novej technológie)
 kultúrny cyklus má priestorové aspekty (aktivity sa môžu koncentrovať na jednom mieste, v
regióne alebo v krajine, iné sú rozšírené celosvetovo)
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
563
 medzi zložkami reťazca (subjekty tvoriace kreatívny obsah, distribučné kanály, koneční
spotrebitelia, vzdelávacie inštitúcie, inštitúcie verejnej správy, dodávatelia) identifikujeme
komplexné väzby a interakcie, ktoré spravidla pôsobia v oboch smeroch
 subjekty tvoriace kreatívny obsah sú charakteristické diverzifikovanou činnosťou
 výrazná interakcia medzi tvorcami kreatívneho obsahu a vzdelávacími inštitúciami (častokrát ide
o symbiotický vzťah)
 kanálmi distribúcie sú napríklad galérie, divadlá, vydavateľstvá, centrá voľného času
 inštitúcie verejnej správy sú integrované vo väčšej miere, čo pramení z faktu, že produkty kultúry
sú považované za „semi-verejné“ statky
 silný sociálny kapitál
Prípadová štúdia – hodnototvorný reťazec „Divadlo Andreja Bagara (DAB)“
Divadlo Andreja Bagara v Nitre (DAB) je najvýznamnejším aktérom odvetvia kultúry v Nitrianskom
samosprávnom kraji a uznávanou konštantou v stavbe slovenského profesionálneho divadla. Svoje
meno nesie po významnom slovenskom hercovi, režisérovi, pedagógovi a organizátorovi divadelného
života - Andrejovi Bagarovi. Dramaturgia DAB vychádza v ústrety domácemu aj zahraničnému
publiku a zohľadňuje jeho rôznorodosť. Tematická a žánrová pestrosť sa prelína s vysokou
náročnosťou i atraktívnosťou javiskového diela. V konkrétnych inscenáciách sa odzrkadľuje
originalita režijných osobností, ich výrazný rukopis, estetický štýl, poetika a svojská interpretácia diel.
V repertoári nechýbajú základné piliere svetovej klasiky a modernej drámy 20. storočia. Divadlo sa
pravidelne venuje uvádzaniu diel pre deti a mladého diváka. Za prirodzenú povinnosť považuje
uvádzanie diel slovenských autorov, súčasníkov aj klasikov.
Na tvorbe výsledného produktu – divadelného predstavenia – sa podieľajú priami aktéri, ktorými sú
dramaturgia divadla, jeho vedenie a umelecký kolektív. Nemenej dôležité, v prípade takého veľkého
divadla, ako je DAB, sú podporné činnosti zabezpečované internou infraštruktúrou divadla a externí
dodávatelia.
Externí dodávatelia
Na začiatku hodnotového reťazca – na vstupoch do hodnototvorného procesu stoja dve hlavné skupiny
dodávateľov. Sú to dodávatelia materiálnych vstupov, ako sú energie, služby, materiály potrebné na
tvorbu scény, kostýmov, dodávatelia ozvučovacích a osvetľovacích technológií. Ďalej sú to služby,
ako napr. tlač informačných a propagačných materiálov. Títo sú lokalizovaní v priestore celého
Slovenska, ale aj v zahraničí. V hodnotovom reťazci sa nedá presne rozlíšiť, do ktorej časti
hodnototvorného postupu externé dodávatelia hmotných vstupov a služieb vstupujú. Napr. dodávatelia
materiálov na tvorbu scény a kostýmov vstupujú do hodnotového reťazca na jeho začiatku,
dodávatelia energií sa nachádzajú vo všetkých jeho segmentoch, a napr. tlačiarenské služby vstupujú
do reťazca v jeho distribučnej časti. Druhú skupinu tvoria dodávatelia nemateriálnych vstupov ako sú
autori divadelných predlôh, režiséri, scénografi, orchestre, nahrávacie štúdiá, kostýmoví výtvarníci,
externí herci. Títo sú, vzhľadom na jazykovú obmedzenosť predovšetkým z priestoru Slovenska.
Dodávatelia nemateriálnych vstupov sa taktiež nachádzajú vo všetkých sekvenciách reťazca. Napr.
externí režiséri, nahrávacie štúdia, orchestre, výtvarníci, pôsobia najmä v sekvencii produkcie, externí
herci, tanečníci alebo hudobníci pôsobia vo všetkých jeho sekvenciách, aj keď váha ich práce spočíva
najmä v sekvencii prezentácie.
Interná infraštruktúra
Distribúcia v hodnotovom reťazci predstavuje marketing divadla, ktorého výsledkom je predaj
vstupeniek na predstavenie. V tejto časti reťazca je divadlo veľmi úspešné. Obsadenosť jeho
predstavení je 90%, čo je vysoko nad slovenský priemer. Zásluhu na tom má samotná dramaturgia
divadla, spôsob naštudovania, aj kvalita umeleckého súboru. Z manažérskej stránky je však
zodpovedné za marketing obchodné oddelenie divadla, ktoré pre predaj vstupeniek využíva najmä
priamy marketing. Komunikuje najmä s firmami, školami a inými inštitúciami, ktoré sú jeho
dlhodobými zákazníkmi. Prostredníctvom takýchto dlhodobých vzťahov distribuuje väčšinu
vstupeniek na predstavenia. Okrem toho sa snaží rozširovať portfólio divákov prostredníctvom
reklamy v médiách, ako aj prostredníctvo rôznych PR aktivít. Divadlo teda realizuje najmä stratégiu
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
564
využitia trhu, t.j. usiluje sa upevniť si postavenie na danom trhu, ale aj stratégiu rozšírenia trhu, keď sa
usiluje získať nové trhy pre svoje produkty v iných regiónoch aj v iných štátoch. Pre umelcov je
dôležité budovať si vzťahy so sprostredkovateľmi umenia (umelecké školy, médiá, premiéry, kritici) a
s publikom. Tieto mu pomáhajú zhodnocovať nehmotné aktíva. Významnou súčasťou hodnotového
reťazca v scénickom umení je propagácia a vzťahy s verejnosťou a s médiami. Túto činnosť
zabezpečuje propagačné oddelenie DAB. Propagáciu zabezpečuje DAB niekoľkými kanálmi. Je to
predovšetkým prostredníctvom zájazdov na iných divadelných scénach. Ďalej je to prostredníctvom
účasti na divadelných festivaloch. Divadlo vyvíja aj iné PR aktivity ako napr. Reprezentačný ples v
divadle, módna prehliadka dvoch svetov: divadla a módy, autogramiáda hercov DAB, deň otvorených
dverí, deň detí. Divadlo si buduje svoju značku aj inými aktivitami, ako napr. „Vianočný balíček z
DAB“ – darčekové balenie vstupeniek na muzikál Tisícročná včela s medom, ozdobnou sviečkou a
medovinou. Divadlo poskytuje svoje priestory pre rôzne výstavy. Veľká sála je často prenajímaná na
prezentáciu predstavení iných divadiel. V rámci PR divadlo spolupracuje s nákupno-zábavnými
centrami , s rádiami a televíziami a printovými médiami. Divadlo spolupracuje s obcou kritikov, ktorí
sa zúčastnili na všetkých premiérach. Významnou súčasťou PR DAB je priamy marketing zacielený
na konkrétne inštitúcie, ktoré sú pravidelne oslovované s ponukami na návštevu divadelných
predstavení. Táto forma marketingu prináša divadlu nemalý finančný efekt, ale aj nových
návštevníkov. Divadlo sa propaguje prostredníctvom internetovej stránky www.dab.sk ako aj na
sociálnej sieti Facebook.
Ekonomické služby zabezpečujú ekonomický a právny servis, sú zodpovedné za správne nakladanie s
finančnými prostriedkami ako aj za personálnu prácu.
Umelecko-technická podpora je zabezpečovaná umelecko-technickou prevádzkou. Jej úlohou je
zabezpečovať stavby scénických dekorácií na všetky predstavenia doma i na zájazdoch, profesionálne
osvetlenie a ozvučenie veľkej sály a ostatných hracích priestorov vybavených modernou divadelnou
technikou. O odborné líčenie, maskovanie a parochne sa starajú kvalifikovaní vlásenkári a maskéri, o
prípravu a údržbu kostýmov a rekvizít garderobierky a rekvizitári. Služby pre verejnosť: možnosť
zapožičania niektorých komponentov divadelnej techniky s odbornou obsluhou. Umelecko-dekoračná
podpora je poskytovaná umelecko-dekoračnými dielňami. Všetky divadelné dekorácie na predstavenia
DAB podľa návrhov scénických výtvarníkov vyrábajú pracovníci stolárskej, zámočníckej, čalúnnickej
a maliarskej dielne. Divadelné kostýmy na vysokej profesionálnej úrovni pripravuje pánska a dámska
krajčírska dielňa.
Obr. 1: Hodnototvorný reťazec Divadla Andreja Bagara
Zdroj: vlastné spracovanie, 2013
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
565
Prípadová štúdia - hodnototvorný reťazec Ing. Martin Štěpánek M ART PRINT
Ing. Štepánek pôsobí v obci Veľké Zálužie (okres Nitra), kde sa v rámci svojej hlavnej pracovnej
náplne venuje tlači grafických listov a ako vedľajšie činnosti môžeme zadefinovať rámovanie
obrazov, vydavateľskú činnosť (bibliofilská edícia) a prevádzkovanie galérie (v rámci ktorej
organizuje vernisáže). Galéria bola založená v polovici roku 2008. Príčinami boli najmä zmena
trvalého bydliska do Veľkého Zálužia, kde pri rodinnom dome bola veľká hospodárska budova (pre
pôvodné činnosti stačila len malá výmera budovy), ktorá mala veľký nevyužitý priestor a aj potreba
prezentovať diela umelcov, organizovať ich stretnutia a workshopy. Taktiež bola vízia pozdvihnutia
kultúrneho povedomia občanov vo Veľkom Záluží, avšak tento cieľ nebol naplnený.
Zo schémy hodnototvorného reťazca vyplýva pomerne široko diverzifikované portfólio produktovej
činnosti zakladajúcej sa na tlači grafických listov a rozvíjajúca sa o rámovanie, prevádzkovanie
galérie a vydavateľskú činnosť. Zadávateľmi pre tieto činnosti sú umelci, ktorí si objednávajú tlač
grafických listov, rámovanie, ale aj možnosť vystavovať svoje diela. Takisto aj fyzické osoby majú
možnosť si dať zarámovať svoje umelecké diela.
Hlavnými dodávateľmi pre tlač sú dve zahraničné firmy z Holandska a Rakúska, ktoré môžeme
označiť za exkluzívne, z hľadiska ich ponúkaného tovaru, keďže dodávajú špeciálny papier a farby.
Na Slovensku neexistujú firmy, ktoré by disponovali vhodným tovarom pre túto činnosť, keďže dopyt
po týchto produktoch je minimálny. Hlavným dodávateľom pre rámovanie je firma z Topoľčian, ktorá
dodáva nielen rámy, ale aj rôzne iné materiály a nástroje potrebné na činnosť. Ďalším dodávateľom je
firma zo Žiaru nad Hronom, ktorá poskytuje spojovací materiál, avšak jej služby Ing. Štěpánek
využíva približne raz za dva roky, pretože v rámci jednej dodávky si objedná tovar na dlhý časový
horizont. V oblasti prevádzkovania galérie sa vystavujú rôzne umelecké diela, nielen od grafikov, ale
aj od rôznych sochárov a maliarov. Každá otváracia vernisáž je spojená s kultúrnym programom a
občerstvením. Toto občerstvenie je zabezpečené pomocou cateringovej firmy. Na vytvorení vhodného
kultúrneho programu sa podieľajú umelecké školy z Nitry, ale aj herci a speváci, ktorí sú poväčšine v
priateľskom vzťahu s vystavujúcim umelcom alebo prevádzkovateľom galérie. Pre vydavateľskú
činnosť nie sú potrební iní dodávatelia, keďže sa využíva rovnaký materiál ako na tlač grafických
listov.
Odberateľmi grafických listov sú umelci, ktorí aj zadávajú požiadavku na tlač. Tento istý proces sa
opakuje aj v prípade rámovania, keďže umelci, resp. fyzické osoby, ktoré si dajú zarámovať svoje
umelecké diela, si ich následne aj vyzdvihnú. Počas vernisáži si záujemcovia môžu vystavované diela
zakúpiť. Kupujúcimi sú najmä zberatelia umenia, ale aj fyzické osoby, ktoré hľadajú dekorácie do
svojich priestorov. Vo vydavateľskej činnosti sa Ing. Štěpánek sústreďuje najmä na tlač kalendárov,
ktoré obsahujú grafiky od rôznych známych umelcov. Keďže hodnota jedného výtlačku je vysoká,
zákazníkmi sú solventné firmy, ktoré produkt využívajú na reklamné účely.
Obr. 2: Hodnototvorný reťazec - Ing. Martin Štěpánek M ART PRINT
Zdroj: vlastné spracovanie, 2013
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
566
Záver
V oboch sledovaných prípadoch môžeme pozorovať cyklickosť reťazca, čiže vstup a výstup sú
prepojené cez spätnú väzbu. U Ing. Štěpánka sú často krát umelci a fyzické osoby zadávateľmi
objednávky a zároveň aj ich odberateľmi. V prípade divadla publikum poskytuje spätnú väzbu nielen
hercom po predstavení, ale aj dramaturgom, vedeniu divadla a autorom predstavenia. Odlišnosti medzi
DAB a činnosťou Ing. Štěpánka sú najmä vo veľkosti podniku, jeho štruktúre a v trhu. DAB má
zložitú štruktúru, čo je viditeľné aj v hodnototvornom reťazci, zatiaľ čo Ing. Štepánek má jednoduchú
organizačnú štruktúru, keďže v podniku pracuje spolu so svojim synom a pracovníčkou na dohodu.
Trh pre divadlo je lokalizovaný pre región, keďže aj väčšina dodávateľom pochádza z Nitrianskeho
samosprávneho kraja. Takisto aj zákazníci, čiže diváci sú väčšinou z regiónu, čo je dané jazykovou
bariérou a nutnosťou cestovať do divadla. Dochádza k skupinovej spotrebe. Na druhej strane Ing.
Štěpánek využíva širší trh, keďže v rámci regiónu by nemal dostatok odberateľov a ani dodávateľov,
a tak cestuje za svojimi zákazníkmi aj mimo regiónu, čím dochádza k individuálnej spotrebe.
Literatúra
[1] FÁZIKOVÁ, M., CHRENEKOVÁ, M., MELICHOVÁ, K. Divadlo Andreja Bagara (DAB). [výzkumná
studie v rámci grantu APVV 0101-10].
[2] MARIŠ, M., MAJSTRÍKOVÁ, Ľ. M. Art print. [výzkumná studie v rámci grantu APVV 0101-10].
[3] MILOTOVÁ, B., CHRENEKOVÁ, M., (2012). Kreativita na vidieku. In IX. national and regional
economics. Košice : Technical University, pp. 309-317. ISBN 978-80-553-1215-6.
[4] MILOTOVÁ, B., CHRENEKOVÁ, M., (2013). Creative industries in Nitra region .In Regional economics
in new perspectives. Winter seminar of regional science. Bratislava: Ekonóm. ISBN 978-80-225-3607-3.
[5] PORTER, E.M., (1985). Competitive Advantage. New York: Free Press. ISBN 978-4165-9584-7.
Príspevok bol spracovaný v rámci grantu APVV 0101-10 Kreatívna ekonomika –
národohospodárske a regionálne podmienky a stimuly.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
567
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-6840-2014-73
THE ROLE OF NON-PROFIT ORGANIZATIONS
IN A REGIONAL DEVELOPMENT IN A CONTEXT OF
SOCIAL COHESION: THE CASE OF ICELAND
ROLA NEZISKOVÝCH ORGANIZÁCIÍ V ROZVOJI REGIÓNOV
Z HĽADISKA SOCIÁLNEJ SÚDRŽNOSTI: PRÍPAD ISLANDU
ING. MÁRIA SVIDROŇOVÁ, PHD.
Katedra verejnej ekonomiky a regionálneho rozvoja
Ekonomická fakulta
Univerzita Mateja Bela v Banskej Bystrici
Depart. of Public Economics and Reg. Development
Faculty of Economics
Matej Bel University Banska Bystrica
 Tajovského 10, 974 01 Banská Bystrica, Slovak Republic
E-mail: maria.svidronova@umb.sk
Annotation
The non-profit sector is not only a supplement for public sector and business sector but non-profit
organizations are equal partners in the provision of public services, especially in the local
communities where they better reflect the particular problems and requirements. Operation of nonprofit
organizations at the community level involves citizens and initiates cooperation with the
government at the local level. In this paper we map the non-profit sector, its operation and
contribution to regional development in the context of social cohesion in specific conditions in
Iceland. The paper is a part of the project "Love your hater", which promotes the exchange of
experiences among NGOs in Slovakia and Iceland in their management and financing, as well as
exchange of experience on specific activities aimed at mitigation of racism and discrimination and
improving living conditions in the regions.
Key words
non-profit organizations, third sector, regional development, social cohesion
Anotácia
Neziskový sektor nie je len doplnkom pre verejný sektor a ziskový sektor, ale neziskové organizácie sú
rovnocenným partnerom pri poskytovaní verejných služieb, najmä v miestnych komunitách, kde lepšie
reflektujú na konkrétne problémy a požiadavky. Pôsobením na úrovni komunít tak neziskové
organizácie aktivizujú občanov a spolupracujú s vládou na miestnej úrovni. V príspevku mapujeme
neziskový sektor, jeho fungovanie a prínos v rozvoji regiónov z hľadiska budovania sociálnej
súdržnosti v špecifických podmienkach na Islande. Príspevok je súčasťou projektu „Love your hater“,
ktorý podporuje výmenu skúseností medzi neziskovými organizáciami na Slovensku a na Islande v
oblasti ich manažmentu a financovania, ako aj výmenu skúseností v oblasti špecifických aktivít
zameraných na zmierňovanie rasizmu a diskriminácie a zlepšovania životných podmienok v
regiónoch.
Klíčová slova
neziskové organizácie, tretí sektor, regionálny rozvoj, sociálna súdržnosť
JEL classification: L31, O18, P48
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
568
Introduction
Non-profit organizations have many names as the scope of their activities is so diverse that it is not
possible to define these organizations by a single term. Therefore a broader description of the
characteristics of non-profit organizations is preferred. Worldwide a definition by Anheier and
Salamon (1999) has been accepted. This definition is also called the structural-operational definition
and it describes the non-profit organization with five main characteristics: institutionalization,
independence, non-profit, self-government, voluntary participation. In many countries within this
definition usually belong civic associations, foundations, public benefit organizations but also other
legal types that vary from country to country. The definition might be not unified but the importance
and role of non-profit organizations (NPOs) is more than clear. They provide public services with the
ability to respond to demand heterogeneity, e.g. they provide services that public sector is not capable
to provide in full quality and quantity and private sector is not interested in providing these services as
they are not profitable (Weisbrod, 1988; Pestoff, 2006). NPOs do not only provide public services but
they are also watch dogs of the society and builders of active citizenship (Kuvíková in Zimmer, 2004).
In this paper we mostly focus on this part of the role of NPOSs in the society, their watch dog
activities and active participating in the civil society that influences the social cohesion in any country.
In Scandinavia there are countries where state organize and finance education, social and health care.
Non-profit organizations in these countries are in addition to state care. Under the influence of
economic pressure and social reforms from the last few years the governments of these countries have
started to work more closely with NPOs. Non-profit sector in Iceland have been shaped by several
theories (for general description of the theories see e.g. Škarabelová – Vaceková, 2013) and it fits into
several models as characterised by Salamon – Anheier (in Kuvíková, 2004) and Hyánek (2012). In the
past it was mostly typical by a strong role of the state that serves its own interests or the interests of
economic elites. In this so-called “etatistic” model NPOs are as representatives of marginal interest
pushed to the periphery. Under the mentioned economic pressure in 1990s´ it turned into the "social
democratic" welfare state of the Nordic countries characterized by universalism and a separation of
welfare provision from the market system. Lately we can talk about the "corporatist" welfare state
more common on the continent of Europe in which the state supplies welfare assistance but a strong
state retains NPOs as a reserve to avoid more radical demands for government subsidies. The result is
quite extensive for-profit sector with a current existence of social programs supported by the state.
Other authors (Hrafnsdóttir, Kristmundsson, 2010) describe non-profit sector in Iceland as
“supplementary relations” that reflect the situation when non-profits simply are responding to unmet
demands for public goods not fulfilled by the government. One of such unmet demands is a need to
build a social cohesion within Iceland.
In developed countries the changes caused by globalisation are increasing and reflecting into changes
in the cohesion of society. These include changes in technology, decision-making, social structure and
social protection system. Iceland is facing an increasing number of immigrants: 7 071 immigrants out
of the population of 321 857 mean only 2.2 % but mostly they are concentrated in the capital,
Reykjavik. The immigrants bring with themselves their culture and traditions which lead into growing
diversity of society, including growing the risk of fragmenting society and deepening the processes of
social exclusion. The immigrants are from various parts of the world, top ten countries are shown in
Table 1.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
569
Tab. 1: Migration to Iceland from top ten countries
Poland 1315
Denmark 1112
Norway 757
Sweden 604
United States 368
Germany 317
United Kingdom 265
Spain 202
Lithuania 158
France 122
Source: Statistics Iceland, www.statice.is
As we can see, the most dominant population of immigrants is from Poland that has very different
culture compared to Iceland. The following three Nordic countries (Denmark, Sweden, and Norway)
might not have big problems with melting within the Icelandic society; other countries represent again
different cultures. Members of particular communities or groups may be discriminated which
ultimately undermines the cohesion of society as a whole. Immigrants are also seen as a thread on the
labour market, especially after the economic crisis in 2008 - 2009 when the nationalization of the
leading banks followed the collapse of the banking system in Iceland and the country had to apply for
a financial aid to International Monetary Fund (Hrafnsdóttir, Kristmundsson, 2010). In year 2009 the
unemployment was 7.2 %, an increase by 4.2 % compared to previous year and in 2010 it was even
higher on the level of 7.6 % (Statistics Iceland). Naturally, the Icelandic society became more aware
of immigrants and hostile attitude started to prevail.
We agree with Vašečka (2003) who says that in a state inhabited by diverse communities with
different cultures and traditions it is very important and effective binder stable social structure and
related kinship relationships expressed as a common group identity, relations of solidarity manifested
in the social protection system and relations of cooperation manifested by group action when
addressing common challenges and problems. With the increasing diversity and differentiation of
society is also growing a diversity of needs and interests of communities and socially, culturally or
ethnically different groups. The need for effective cooperation and forming social cohesion has come
to the fore. Parliament or state institutions are not often suitable for dialogue whose purpose is to find
the underlying problem and find its solution before there is some degree of conflict or serious social
problem. As an effective tool seems to be develop platforms, especially on the ground of nongovernmental
and non-profit third sector organizations that provide welfare services to ease the
possible conflicts (Kuvíková - Raguseo, 2008). Also Weisbrod (1988) argues that preferences of
heterogeneous groups are not reflected in public policies and sooner or later, minorities will unite in
different types of associations (NGOs, NPOs platforms) to meet their own needs and eventually they
will force government to respond to them by establishing new public programs.
The non-profits provide important services and do steps in order to combat xenophobia and
intolerance in everyday interpersonal relationships and activities of extremist groups. NPOs enter into
a public space where it is necessary to present and defend an interest group (e.g. group of immigrants),
look openly at the problems and seek their solutions.
1. Goal and methodology
The goal of this paper is to map the non-profit sector, its operation and contribution to regional
development in the context of social cohesion in specific conditions in Iceland. We do not have the
ambition to measure the impact of the NPOs operation on the decrease of negative phenomena
connected with social incohesion; our qualitative research was mostly oriented to identifying
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
570
successful organizations whose activities have brought positive results in the society. Furthermore we
try to use the case of Iceland as a positive example in solving problems of social cohesion in Slovak
republic. Iceland was chosen for several reasons; one of them is a partnership of the author of this
paper with an Icelandic NPO Island Panorama that works to build a tolerant, non racial, non
prejudiced, non discriminative society where social justice and equality exist for all. Another reason is
the fact when the first refugees came to Iceland (about 34 years ago), the country started to solve the
issue immediately and the government took steps by implementing laws and also by involving
municipalities into creating the conditions for foreigners and educating natives about accepting the
differences. Later on this role has been taken over by non-profit organizations in co-operation with the
government (similar situation as in Slovakia, where the strong state took care about everything during
the communism and after the change of regime the civil society had to learn how to solve many issues
by themselves but unlike in Iceland, in Slovakia the support for NPOs and co-operation from the
government side was not so significant in the beginnings).
As for the methods we used semi-structured interview with CEOs or directors of selected non-profit
organizations in Iceland. These non-profits act in the areas of human rights and welfare in order to
build social cohesion in the country either as service organizations or as watch dog (campaigning)
organizations. The non-profits were selected based on the recommendation of the Human Rights
Office in the Reykjavik City Hall who co-operates with other NPOs and on the recommendation of the
Human Rights Centre that is an umbrella organization for NPOs active in this field. During December
2013 we visited thirteen recommended organizations and conducted semi-structured interviews with
their chairmen or directors in order to learn about their operation and contribution to regional
development in the context of social cohesion. Thus we use the answers with a method of good
practices as examples for further inspiration what can be done in this area by non-profits in other
countries.
Most of the respondents have a legal form of an association (7 organizations), then 4 are established as
charities and last 2 participants have a form of public benefit organization. Nearly all participating
organizations are active for more than 15 years (84 %), more detailed structure of the age of the
respondents can be seen in chart 1:
Fig. 1: Length of experience of the respondents
Source: own research, 2013.
As we can see on the chart the responding NPOs have been active in the “market” of non-profit
services for a long time. Based on this fact we can say they are stable in their operation, well-known
and respected as a partner for government. We believe that particular activities of researched NPOs
can be used as an inspiration in the countries of Central and East Europe as well.
8%
8%
23%
61%
less than 5 years 10 - 15 years 15 – 20 years More than 20 years
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
571
2. Results
Based on our research we are bringing the results about the operation of NPOs but also information
about the funding and the co-operation with the government in building the social cohesion. Due to
the limited scope of this paper the selected operation of NPOs is structured in Table 2 as the most
important and/or dominant activities these organizations do in order to fulfill their mission. Their
mission and core work activities directly or indirectly influences the social cohesion, Table 2 briefly
summarises the answers that can be seen as an examples of good practices and serve as an inspiration
for non-profit organization in other countries with similar mission and core work that seek to solve
problems with immigrants, racism and discrimination and other issues that threaten the social
cohesion in their countries.
Tab. 2: Operation of the respondents – activities of good practice
Human rights area
Infusion into human rights awareness raising
Organising a week long campaign against racism with
participation of many volunteers and wide public
Free legal counselling for foreign nationals (help immigrants with
general information, obligations and rights in Iceland, work-related
issues etc.)
Control of the activities of government and municipality,
commenting on legislation, drawing attention to causes
Networking with other NPOs in creating joint programmes and
campaigns
Creating a meeting place which supports cultural connections
between Iceland and the other Nordic countries but also invites
different nationalities who came to live to Iceland to explore
Icelandic history and culture
Increasing communication and co-operation between immigrants
and Icelanders and encourages a harmonious multicultural society
in Reykjavik by coordinating events and supporting cultural
groups seeking to organize their own events and projects
Heritage language instruction
Research of the law in Iceland, in the Nordic countries and of the
EU law focused on the extent to which anti-discrimination law in
Iceland meets the current requirements of EU law
Welfare services area (social care, health
care, education)
Changed the law and the regulations of the society and created a
wake up moment about the rights of children from marginalised
groups (e.g. divorced parents, immigrant parents etc.)
Establishing a multi-functional service centre that provides wide
range of services which helps to raise funds in more effective way
Creating an action plan that empowers the co-operation between
city of Reykjavik agencies, government and NPOs
Building long-term contracts with the government
Support multiculturalism and combat racism and discrimination at
public schools in collaboration with the management of these
schools.
Source: own research, 2013.
As the table 2 shows, the NPOs in Iceland use a variety of actions and tools in order to support the
social cohesion. Either it is direct provision of services to immigrants and minority groups to help
them with the inclusion and thus prevent in emergence of any conflicts or the activities of watch-dog
and campaigning organization that comment on legislation and draw attention to different causes. In
their first stages of operation campaigning organizations were informal and unstructured but have
developed over time into large formal organizations and even into umbrella organizations and multifunctional
centres. We found this as a very important step so the NPOs can benefit from the ability to
co-operate with each other, networking and joint project with other NPOs and/or with the government
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
572
can be very beneficial in building the social cohesion. Also Hamalová et al (2012) see co-operation
and partnership as a strategic tool in realisation of development incentives in regions.
These activities must be financed as any other activities in any sphere, commercial or non-profit; the
costs must be always covered. Non-profit organizations globally are aware of the need to diversify
their funding (Vaceková, 2013). Participating NPOs have the structure of the funding as follows:
Fig. 2: Funding of the respondents
Source: own research, 2013.
From the chart 2 it is obvious that respondents do not use only public sources although they provide
public services. The respondents use public subsidies either from state or local level or both at the
level of 26 %; another public funding is distributed via contracts or joint processes (18 %). This means
that bigger part of the funding is from private sources (46 %), e.g. self-financing and donations from
companies and individuals. Therefore the demands on public budgets (state or municipality) are
decreased and these NPOs find also other sources for financing their activities that contribute to social
cohesion.
Conclusion
In this paper we have shown the role of non-profit organization in Iceland in building the social
cohesion. It was also thanks to the non-profit sector that the economic crisis from 2008 did not last for
too long. The activities of NPOs among other things helped to stabilise the situation, the government
did not have to solve open conflicts; they found other sources of funding which decreased the demand
on public budgets and more financial aid could be directed into solving the unemployment (the rate of
7.6 % in 2010 was decreased to 7.1 % in 2011 and dropped even more in following years to 6 % in
2012 and 5.4 % in 2013). With their activities NPOs are changing the view on immigrants so these are
not perceived as a thread and they also help immigrants to integrate into Icelandic society. Some of
the NPOs have become highly influential in policy making in Iceland when they have formed a
network of organizations that have gained a powerful role in the policy-making process influencing
new legislation.
As for Slovakia, Vašečka (2003) predicts that in the horizon 2020 the importance of not only social
but also a variety of intercultural and interethnic conflicts and problems will increase. In Slovakia
there are a few communities, e.g. Roma, Jewish, Ruthenia, Carpathian Germans etc., and new
26.35%
18.27%
23.65%
5.77%
6.15%
10.00%
0.58%
0.19%
Government - state or municipal subsidies
Government - public contracts or joint projects
with state/municipality
Self-financing
Grants (private foundations
Donations from individuals
Sponsorship (donation from companies)
Foreign sources, including EU grants
Bank loans
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
573
communities have started to emerge (Vietnamese, Muslims). To search social contract and raise the
level of social cohesion, a platform of civil society organizations of the third sector is needed. This
platform would address the challenges of building a non-ethnic global society in Slovakia. One of the
important steps is to learn the communities (and all citizens) that the state cannot provide public
services and social protection in full range; the changes in state social support are necessary. The
inspiration can be found in the case of Iceland where different communities and different cultural and
social groups formed thanks to the activities of NPOs. They learnt to formulate, implement and
enforce their needs and interests and they found a way of communicating with each other and with the
government so the social cohesion within the country is strengthened.
References
[1] External migration by sex, countries and citizenship 1986-2013., (2012). [online]. [cit. 2014-3-28].
Dostupné z: < http://www.statice.is/>.
[2] HAMALOVÁ, A., BELAJOVÁ, A. KOVÁCSOVÁ, I., (2012). Attitudes of the self-government and
entrepreneurs to the partnerships cooperation and examples of good practice. In 15th International
Colloquium on Regional Sciences. Conference Proceedings. Brno: Masarykova univerzita. pp. 353-362.
ISBN 978-80-210-5875-0.
[3] HRAFNSDÓTTIR, S. KRISTMUNDSSON, Ó. H., (2010). Challenges in the Icelandic Non-Profit Sector.
In ISTR 9th International konference. Facing Crises: Challenges and Opportunities Confronting the Third
Sector and Civil Society. WORKING PAPERS SERIES VOLUME VII. Istanbul: Kadir Has University.
[4] HYÁNEK, V., (2012). Neexistující sektor? Scientia et Societas. Praha: NC Publishing, vol. 4, pp. 4 -22.
ISSN 1801 -7118.
[5] KUVÍKOVÁ in Zimmer, ZIMMER, A. PRILLER, E., (2004). Future of civil society. Making Central
European Nonprofit-Organizations work. Wiesbaden: VS Verlag. ISBN 3-8100-4088-6.
[6] KUVÍKOVÁ, H., (2004). Neziskové organizácie v Európskej únii. Ekonomická fakulta UMB. ISBN 80-
8055-937-6.
[7] KUVÍKOVÁ, H., RAGUSEO, D., (2008). The Economic Rationale of Non-profit Organizations in the
Delivery of Welfare Services. Ekonomický časopis / Journal of Economics, vol. 56, iss. 8, pp. 764-780.
ISSN 0013-3035.
[8] PESTOFF, V., (2006). Co-Production, the Third Sector and the Delivery of Public Services: An
Introduction. Public Management Review, vol. 8, iss. 4, pp. 493 – 519. ISSN 1471-9045.
[9] SALAMON, L.M., ANHEIER, H., (1999). In search of the non-profit sector. Voluntas: International
Journal of Voluntary and Nonprofit Organizations, vol. 3, iss. 2, pp. 125–151. ISSN 1573-7888. DOI
10.1007/BF01397770.
[10] VACEKOVÁ, G., (2013). Financial controlling in non-profit organizations. The case of Slovak Republic.
Risk Governance and Control: Financial Markets & Institutions, vol. 3, iss. 2, pp. 49-57. ISSN 2077-
429X.
[11] VACEKOVÁ, G., ŠKARABELOVÁ, S., (2013). The role of third sector organizations in rural
development. In 16th International Colloquium on Regional Sciences. Conference Proceedings. Brno:
Masarykova univerzita. pp. 549-556. ISBN 978-80-210-6257-3. DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210- 6257-
2013-69.
[12] VAŠEČKA, I., (2003). Sociálna súdržnosť, sociálne vzťahy, sociálna štruktúra. In Vízia vývoja Slovenskej
republiky do roku 2020. První. Bratislava: Inštitút pre verejné otázky. ISBN 80-88935-42-3.
[13] WEISBROD, B.A., (1988). The Nonprofit Economy. Cambridge: Harvard University Press.
The paper is a part of the project FB-1-07 “ Love your hater” supported by the programme Active
Citizenship and Inclusion within the EEA Financial Mechanism 2009-2014, funded by Iceland,
Liechtenstein and Norway, in Slovakia realized by consortium led by the Ekopolis Foundation, in
partnership with the Children of Slovakia Foundation and the Socia Foundation and Human
rights and democracy.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
574
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-6840-2014-74
ZÁHRADNÁ A KRAJINNÁ ARCHITEKTÚRA – ŠPECIFICKÉ
ODVETVIE KREATÍVNEJ EKONOMIKY
GARDEN AND LANDSCAPE ARCHITECTURE - SPECIFIC SECTOR
OF CREATIVE ECONOMY
DOC. ING. JANA JARÁBKOVÁ, PH.D.
ING. KATARÍNA MELICHOVÁ
ING. ĽUBICA MAJSTRÍKOVÁ
Katedra regionalistiky a rozvoja vidieka
Fakulta európskych štúdií a regionálneho rozvoja
Slovenská poľnohospodárska univerzita v Nitre
Department of Regional and Rural Development
Fac. of European Studies and Regional Development
Slovak University of Agriculture in Nitra
 Trieda A. Hlinku 2, 949 76 Nitra, Slovak republic
E-mail: jana.jarabkova@uniag.sk, xmelichova@is.uniag.sk, xmajstrikova@is.uniag.sk,
Anotácia
Cieľom príspevku je poukázať na špecifiká odvetvia záhradnej a krajinnej architektúry ako jedného z
kreatívnych odvetví. Odvetvie je charakterizované na základe veľkosti a typu firiem, zamerania ich
činnosti, štruktúry, lokalizácie a faktorov, ktoré ju ovplyvnili, spolupráce v odvetví a vzájomných
väzieb a pozitívnych efektov plynúcich z rozvoja uvedeného odvetvia v Nitrianskom kraji. V príspevku
sú prezentované výsledky kvalitatívneho prieskumu aplikovaného vo firmách záhradnej a krajinnej
architektúry a výsledky detailného interview vo vybraných podnikateľských subjektoch.Realizovaný
výskum potvrdil, že odvetvie záhradnej a krajinnej architektúry patrí k typickým predstaviteľom
kreatívnych odvetví.
Kľúčové slová
kreatívne odvetvia, záhradná a krajinná architektúra, špecifické znaky
Annotation
The aim of this article is to highlight the specifics of Garden and Landscape Architecture´s sector as
one of the creative industries. Sector is characterized by the size and type of companies, orientation
their activities, the structure, location and factors that affected the location, cooperation in the sector
and their relationship and positive effects resulting from the development of that sector in the Nitra
region. This article presents the results of qualitative research applied in firms of Garden and
Landscape Architecture and the results of detailed interviews made in selected business entities. The
research confirmed that Garden and Landscape Architecture is a typical representative of creative
industries.
Key words
creative industries, garden and landscape architecture, specific characteristics
JEL classification: R11
Úvod
Kreatívne odvetvia definovala DCMS (1998) ako odvetvia, ktoré majú svoj pôvod v individuálnej
tvorivosti, zručnostiach a talente, a ktoré majú potenciál pre generovanie bohatstva a pracovných
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
575
miest prostredníctvom vytvárania a využívania duševného vlastníctva. Ich vymedzenie a ďalšia
klasifikácia sa stala predmetom mnohých výskumov najmä z dôvodu deklarovaných ekonomických
prínosov (rast zamestnanosti a zvyšujúci sa podiel na HDP). Podľa vyjadrení niektorých politikov
prispievajú kreatívne odvetvia k väčšej konkurencieschopnosti a sociálnej kohézii miest a regiónov.
Ako uvádza Melichová (2014) kreatívne odvetvia sa od ostatných líšia viacerými znakmi.
Významným atribútom je napríklad využívanie kreativity ako významného vstupného faktora
(DCMS, 1998; Howkins, 2001), prepojenosť s problematikou ochrany duševného vlastníctva
(Howkins, 2001; WIPO, 2003), charakteristická štruktúra a povaha podnikov (prevažujú malé
a stredné podniky), vysoká miera turbulencie a volality, v zmysle vzniku a zániku podnikov alebo
vysoká miera dopytovej neistoty vyvolaná tým, že podnik produkujúci kreatívny, resp. kultúrny obsah
nevie vopred určiť reakciu spotrebiteľa na produkt, čo vyúsťuje do vysokého podnikateľského rizika.
Vnímanie a klasifikácia kreatívnych odvetví v príspevku nadväzuje na riešenie výskumnej úlohy
KRENAR. Výstupy výskumu poukázali na nevyhnutnosť spresnenia klasifikácie kreatívnych odvetví
v podmienkach Slovenska a k typickým predstaviteľom kreatívnych odvetví boli zaradené:
architektúra, digitálne médiá a zábava, hudba, vizuálne a scénické umenie, marketingová
komunikácia, módny dizajn, rádio a televízia, vydavateľstvo v oblasti softvéru, video, film
a fotografia, vydavateľstvo, remeslá a umelecké vzdelávanie (Balogh, 2014).Osobitým kreatívnym
odvetvím, ktoré reprezentujetvorivé činnosti založené na princípoch umeleckých disciplín patrí
záhradná a krajinná architektúra. Krajinný architekt je podľa Dobruckej (2014) tvorcom myšlienky,
ktorá „dáva hmote zmysel“, vnáša do hmoty duchovný rozmer (umenie, filozofiu) a umožňuje
pozorovateľom zažiť dielo, prežiť moment hlbokých pocitov a vnemov. Záhradná architektúra
dokáže významne ovplyvniť tvorbu krajiny a tak nepriamo vplývať na potenciál využitia nielen pôdy
v zastavaných častiach územia. Tiež úpravou a tvorbou nových plôch v území môže významne
ovplyvniť jej využitie tak ako v pôdohospodárstve, tak aj v iných odvetviach významných pre
Slovensko (napríklad cestovný ruch). Záhradná architektúra na rozdiel od umeleckej tvorby sochárov,
maliarov, umeleckých remeselníkov vstupuje do života obyvateľov cez diela, ktoré sú vystavené
pozornosti spoločnosti a slúžia väčšiemu počtu obyvateľov ako individuálne diela vystavované
v galérii alebo na výstave (Petrášová a Beresecká, 2013).
Cieľ a metódy
Cieľom príspevku je zhodnotiť špecifiká jedného z odvetví kreatívnej ekonomiky – záhradnej
a krajinnej architektúry na vybranej vzorke firiem v Nitrianskom kraji a jeho prínosy pre analyzované
územie. Osobitosti odvetvia sme identifikovali vzhľadom na typ podniku, dôvody pre jeho založenie,
lokalizáciu, ekonomickú činnosť, ktorú realizujú, využívanie ochrany duševného vlastníctva, zdroj
inšpirácie pre tvorbu, dodávateľsko-odberateľské vzťahy, miesto podnikania, vzájomné väzby na
vzdelávacie inštitúcie a profesijné zväzy, osobné motívy pre podnikanie na súčasnom mieste
a problémy spojené s podnikaním v tomto odvetví. Údaje o počte podnikateľských subjektov a ich
štruktúre sme získali z Registra ekonomických subjektov SR (ŠÚSR) a na základe spoločnej metodiky
(výskumná úloha APVV Kreatívna ekonomika - národohospodárske a regionálne podmienky
a stimuly) sme uskutočnili interview v 20 firmách NSK, ktoré sa zameriavajú na podnikanie
v záhradnej a krajinnej architektúre. Interview sa realizovalo osobne vo vybraných obiach
Nitrianskeho samosprávneho kraja, s využitím štruktúrovaného dotazníka, rozdeleného na štyri hlavné
časti, ktorých cieľom bolo identifikovať charakteristické znaky firiem, faktory ovplyvňujúce
lokalizáciu a spoluprácu firiem, osobné motívy, ktoré viedli k rozhodnutiu podnikať v danom odvetví
a na danom mieste, bariéry v podnikaní a reálne možnosti podpory podnikania v odvetví záhradnej a
krajinnej architektúry.
Respondovanie prebiehalo v období október – december 2013. Pre účely spracovania prípadovej
štúdie o vybraných firmách sme absolvovali ďalšie doplňujúce interview v troch firmách.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
576
Výsledky
Vybraná vzorka firiem v odvetví záhradnej a krajinnej architektúry pozostávala z 20 podnikateľských
subjektov lokalizovaných v Nitrianskom kraji. Najstaršia respondovaná firma bola založená v roku
1995 a najmladšia v roku 2012. Z hľadiska právnej formy podnikania medzi firmami prevažovali
fyzické osoby (70 %), ktoré podnikajú na základe živnostenského oprávnenia. 30 % respondentov
tvorili obchodné spoločnosti, v rámci ktorých bola zastúpená len jedna forma, a to spoločnosť
s ručením obmedzeným. Počas respondovania sme sa stretli aj s prípadmi duplicitnej právnej formy
(podnikateľ podniká ako fyzická a zároveň ako právnická osoba) z dôvodu naplnenia legislatívnych
podmienok pre podnikanie (výška obratu, platba DPH) a čerpania výhod vyplývajúcich z právnej
formy podnikania. Pre 3/4 podnikateľov je práca vo firme jediným zamestnaním a hlavným zdrojom
príjmov. Typickým znakom respondovaných firiem je ich rodinný charakter. Rodinný podnik vedú
manželia ako spoločníci, alebo jeden z manželov a jednotlivé manažérske kompetencie majú
vzájomne oddelené. Zamestnancami podniku sú často ďalší rodinní príslušníci alebo pracovníci
z blízkeho okolia, o ktorých majú majitelia firmy dobré referencie.
Majitelia firiem pozitívne hodnotia na svojich zamestnancoch najmä ich flexibilitu, ochotu učiť sa
a získavať skúsenosti a u firiem, ktoré pôsobia na trhu dlhšiu dobu aj vernosť a skúsenosť
anagažovaných pracovníkov. V nedostatkoch zamestancov rezonovala často chýbajúca kvalifikácia
zamestnancov, pričom majitelia firiem paradoxne neuvádzali vyšší stupeň vzdelania, ale
neodpovedajúcu dosiahnutú kvalifikáciu zamestancov potrebám praxe, najmä na úrovni
stredoškolského vzdelania. Zaujímavé je tiež, že prax poukazuje na potrebu získavania
univerzálnejších vedomostí a zručností, nie na úzko špecializované odbory. V mnohých prípadoch by
privítali organizovanie vzdelávacích kurzov, školení zamestnancov alebo odborných praxí . Prehľad
predností a nedostatkov zamestnancov, ktoré uviedli firmy podnikajúce v záhradnej a krajinnej
architektúre uvádza tabuľka 1.
Tab. 1:Prednosti a nedostatky zamestnancov firiem záhradnej a krajinnej architektúry
Prednosti zamestancov firiem Nedostatky zamestnancov firiem
 Jednoduchá „ovladateľnosť“
 zodpovednosť, vernosť, skúsenosť súčasných
zamestnancov
 flexibilita v rámci pracovnej doby,
 rýchla adaptácia na vybrané činnosti
vzhľadom na vek,
 vzdelanie v odbore – kvalifikovaní.
 Nezodpovedný prístup k práci
 Chýbajúca sebareflexia
 neodpovedajúca kvalifikácia zamestnancov,
 vysoká potreba variabilných kvalifikačných
predpokladov pre výkon prác (univerzálnosť) záhradnícke,
murárske,inštalatérske práce, a pod.
 príliš úzka špecializácia zamestnancov,
 manuálne náročná práca,
 nedostatok tvorivosti u zamestnancov v realizácii,
 chýbajúca sebakontrola v rámci výkonu,
 chýbajúce skúsenosti,
 "niekedy príliš veľa informácií škodí",
 vzájomná komunikácia pri práci znižuje výkon,
 vedomosti získané štúdiom na strednej škole nie sú
adaptované na potreby praxe, pričom
vysokoškolské vzdelanie na výkon daných činností
nie je potrebné,
 chýba vzdelávanie pre pre pomocné práce v odbore.
Zdroj: Vlastné zisťovanie, 2013.
Prevažne uvádzaným dôvodom pre založenie firmy je dosiahnutie vzdelania (stredoškolského alebo
vysokoškolského) v odbore záhradná a krajinná architektúra a získanie praktických skúseností
majiteľov firiem. Vzhľadom na osobné záujmy a snahu podnikateľov, overiť si získané vedomosti
a zručnosti v praxi, boli viaceré firmy založené už počas štúdia. Ojedinele boli dôvodmi pre
založenie firmy aj strata alebo zmena pracovného miesta.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
577
Sídlom firiem sú najmä mestá Nitra, Zlaté Moravce, Nové Zámky, Topoľčany a Vráble ale časť firiem
je lokalizovaná aj vo vidieckych obciach Topoľčianky, Žitavce, Svätoplukovo, Tekovské Nemce
a Nevidzany. K lokalizácii podniku v mestách a na vidieku viedli podnikateľské subjekty zhodne
najmä rodinné dôvody, osobné väzby a kontakty, ktoré podnikateľom pomohli v začiatkoch
podnikania (znalosť lokálneho trhu, referencie pri získavaní zákaziek) a vhodné podmienky pre
podnikanie (sociálna a technická infraštruktúra). Osobitným dôvodom pre lokalizáciu firiem na
vidieku sú najmä vlastníctvo nehnuteľnosti (rodinný dom, záhrada, pôda), v niektorých prípadoch
lokalizácia skladových priestorov(Milotová - Chreneková, 2012).
Ekonomická činnosť firiem sa zameriava predovšetkým na služby v odbore záhradníctvo konkrétne
návrhy okrasných záhrad, údržba a realizácia záhrad, predaj produktov pre záhrady, realizácia
drobných stavebných prác. Služby sú určené majiteľom rodinných domov, objektov individuálnej
rekreácie a firmám. Okrem uvedených aktivít uvádzajú niektoré firmy aj ďalšie činnosti: projekcia v
oblasti sadových úprav, realizcia úprav verejnej a súkromnej zelene, pasport a inventarizácia zelene,
návrhy úprav verejných priestranstiev, údržba verejných priestranstiev a miestnych komunikácií,
veľkoobchodný a maloobchodný predaj záhradnej techniky a tovaru rastlinného pôvodu, predaj
a montáž závlahových systémov, poradenské služby, služby súvisiace s výzdobou exteriérov
a interiérov.
Činnosti spojené so záhradnou a krajinnou architektúrou sú tvorivé činnosti založené na princípoch
umeleckých disciplín, najmä na princípe priestorovej kompozície. Vzhľadom k tomu je nevyhnutné
myšlienku a dielo chrániť. V praxi si mnohí majitelia firiem neuvedomujú potrebu ochrany duševného
vlastníctva, o čom svedčí aj fakt, že len jedna z firiem používa ako značku originality registrovanú
ochrannú známku. Za ochranu duševného vlastníctva možno považovať v záhradnej a krajinnej
architektúre aj autorizáciu diela krajinným architektom, ktorý je registrovaný v Zozname
autorizovaných krajinných architektov vedeným Slovenskou komorou architektov. K 30.11.2013 bolo
v v uvedenom Zozname registrovaných na Slovensku celkom 46 autorizovaných krajinných
architektov, z toho 7 (15,22 %) v Nitrianskom kraji a medzi respondovanými firmami 3 (6,52
%). Registráciou získava krajinný architekt v zmysle § 4a benefity v podobe oprávnenia vykonávať
niektoré činnosti ako napr. predprojektová činnosť, spracúvať krajinoekologické plány, časti
územných plánov, vykonávať komplexnú projektovú dokumentáciu, odborný autorský dozor alebo
vyhotovovať odborné posudky. Slabší záujem o registráciu v Zozname autorizovaných krajinných
architektov súvisí najmä s náročnými kritériami na absolvovanie autorizačnej skúšky (preukázanie
min. 3 ročnej odbornej praxe, predloženie portfólia prác , ktorých je uchádzač autorom alebo
spoluautorom, absolvovanie písomného testu a verejnej rozpravy) a výškou príspevkov, ktoré je
povinný autorizovaný architekt odvádzať Slovenskej komore architektov za kalendárny rok (základný
príspevok vo výške 60 EUR a ďalší príspevok vo výške 1 % základu dane z príjmov fyzických osôb)
za práve uplynulé zdaňovacie obdobie).
Tab. 2: Prehľad o počte autorizovaných krajinných architektoch v SR
Kraj Počet autorizovaných
krajinných
architektov
Podiel autorizovaných
krajinných architektov
NR kraj 7 15,22%
BA kraj 19 41,30%
PE kraj 5 10,87%
KE kraj 3 6,52%
TT kraj 6 13,04%
TN kraj 2 4,35%
ZA kraj 3 6,52%
BB kraj 1 2,17%
Spolu 46 100,00%
Zdroj: Slovenská komora architektov, 2013.
Námety pre svoju tvorivú činnosť čerpajú záhradní a krajinní architekti prekvapujúco najmä zo
sekundárnych zdrojov – webové stránky, knižné publikácie, odborné časopisy, výstavy, práce
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
578
študentov a firemní partneri. Len malá časť respondentov uviedla, že čerpá námety priamo z prírody,
inšpiruje sa samotným miestom pre tvorbu alebo na základe diel iných autorov, ktoré mali možnosť
vidieť počas odborných exkurzií, ktoré organizuje Spoločnosť pre záhradnú a krajinnú tvorbu.
Členmi uvedeného profesijného zväzu je 1/5 respondentov a výhodou členstva je podľa ich
vyjadrenia „okrem inšpirácie pre tvorbu, najmä diskusné fórum na odbornej úrovni, získanie
aktuálnych informácií z odboru, o medzinárodných trendoch a organizovanie inšpiratívnych
odborných exkurzií.“
Z hľadiska dodávateľsko-odberateľských vzťahov firmy z oblasti záhradnej a krajinnej architektúry
spolupracujú s relatívne homogénnou skupinou dodávateľských firiem, ktoré im poskytujú materiál
a zabezpečujú nevyhnutné činnosti súvisiace s projekčnými a realizačnými prácami. V rámci
projekčnej činnosti spolupracujú firmy najmä s ďalšími projekčnými firmami , autorizovanými
architektmi a geodetickými firmami. Pri realizácii projektov s firmami z oblasti stavebníctva, firmami
zabezpečujúcimi ťažbu kameňa, dopravnými firmami, firmami zabezpečujúcimi zemné práce,
drobnými remeselníkmi, umelcami, firmami zaoberajúcimi sa výsadbou, pestovaním a predajom
rastlín, obchodnými firmami so sortimentom záhradnej techniky a veľkoobchodnými skladmi. Tretina
firiem pôsobí prevažne na lokálnom trhu a spolupracuje s dodávateľmi a odberateľmi z blízkych obcí
a miest. Pôsobnosť ostatných firiem presahuje hranice Nitrianskeho kraja a podnikateľské subjekty
spolupracujú v rámci dodávateľsko-odberateľských vzťahov s firmami , domácnosťami a obcami
často v Bratislavskom kraji a v Trnavskom kraji. Výnimočne spolupráca firiem presahuje hranice SR
(Rakúsko a Maďarsko v rámci odberateľských vzťahov) a Česká republika, Holandsko, Belgicko
a Poľsko najmä v rámci dodávateľských vzťahov (nákup záhradnej techniky a rastlinných
polotovarov). Konečnými zákazníkmi – odberateľmi služieb firiem záhradnej a krajinnej architektúry
sú obce, firmy a domácnosti. Ich štruktúra je rôznorodá a nie je možné ju užšie vymedziť. V rámci
distribúcie produktu sa využívajú najmä priame odbytové cesty. V niektorých prípadoch využívajú
firmy aj nepriame odbytové cesty, a to Internet – vlastné webové stránky firiem, objednávkový systém
služieb a produktov alebo virtuálne predajne záhradníckeho sortimentu. Ojedinele sa zúčastňujú firmy
regionálnych a národných výstav a veľtrhov, ktoré podporujú predovšetkým predaj tovarov, nie
služieb.
Takmer všetky podnikateľské subjekty uviedli, že obec alebo mesto, v ktorom podnikajú im vyhovuje,
pritom za najvýznamnejšie faktory pre svoju činnosť označili zhodne dostupnosť dodávateľských
firiem, veľkosť a dynamiku lokálneho trhu a blízkosť ďalších trhov.
Tvorbu kreatívneho obsahu (produktu) firiem zaoberajúcich sa záhradnou a krajinnou architektúrou
ovplyvňujú aj vzdelávacie inštitúcie a profesijné a odvetvové zväzy. V Nitrianskom kraji pôsobí
Fakulta záhradníctva a krajinného inžinierstva Slovenskej poľnohospodárskej univerzity v Nitre, ktorá
pripravuje odborníkov v študijnom odbore záhradná a krajinná architektúra a dve stredné odborné
školy so zameraním na študijný odbor záhradníctvo (Kravany nad Dunajom, Topoľčany). Získané
vysokoškolské a stredoškolské vzdelanie v odbore má priamy vplyv na tvorbu v záhradnej a krajinnej
architektúre. Po ukončení štúdia je dôležité byť informovaný o trendoch v danej oblasti, mať
možnosť komunikovať s odborníkmi a firmami podobného zamerania, inšpirovať sa a konfrontovať
svoje myšlienky a nápady s praxou. Dôležitú úlohu v tomto procese zohrávajú profesijné a odvetvové
zväzy. Za významnú považujú respondované firmy najmä Spoločnosť pre záhradnú a krajinnú tvorbu,
ktorá má 119 členov, z nich je 23 (19,3 %) lokalizovaných NSK. Profesijné zväzy tak zohrávajú
vyznámnú úlohu v celoživotnom vzdelávaní svojich členov. Osobitné postavenie v tvorbe kreatívneho
produktu v záhradnej a krajinnej architektúre má Slovenská komora architektov, ktorá odborne
garantuje aktivity krajinných architektov. Zároveň vytvára priestor pre ich vzájomnú spoluprácu a tiež
prispieva k postupnému posilňovaniu kvality služieb v odbore.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
579
Tab. 3: Vzdelávacie inštitúcie so zameraním na záhradníctvo, záhradnú a krajinnú architektúru
v Nitrianskom kraji
Názov inštitúcie Študijný odbor Obec/mesto
FZKI SPU v Nitre Odbory: Záhradníctvo, Krajinné inžinierstvo,
Záhradná a krajinná architektúra, Krajinné
plánovanie a tvorba krajiny
Nitra
Stredná odborná škola 3- ročné učebné odbory: Viazač - aranžér kvetín,
Pracovník pre záhradnú tvorbu a zeleň, Vinohradník,
2-ročné nadstavbové štúdium: Záhradníctvo
Kravany nad Dunajom
Stredná odborná škola 4-ročný študijný odbor Agropodnikanie zameranie
Záhradnícka výroba
3-ročný učebný odbor Záhradník
Topoľčany
Zdroj: Vlastné spracovanie, 2014.
Obr. 1: Vekové zloženie podnikateľov v odvetví záhradná a krajinná architektura
Zdroj: Vlastné spracovanie, 2014
Obr. 2: Podnikatelia v záhradnej a krajinnej architektúre podľa dosiahnutého vzdelania
Zdroj: Vlastné spracovanie, 2014
Vzdelanostná štruktúra respondentov potvrdila, že Slovenská poľnohospodárska univerzita zohráva
významnú úlohu pri príprave odborníkov, ktorí sa uplatňujú v praxi v odbore záhradná architektúra.
Z respondovaných firiem až 76 % majiteľov podniku ukončilo vysokoškolské štúdium 2. stupňa na
SPUv Nitre. Z nich na Fakulte záhradníctva a krajinného inžinierstva 41 %. V odbore záhradná
architektúra ukončilo vysokoškolské štúdium ďalších 12 % podnikateľov na Záhradníckej fakulte MU
Brno. Možno konštatovať, že majitelia firiem v odvetví záhradnej a krajinnej architektúry sú prevažne
kvalifikovaní odborníci s vysokoškoským vzdelaním v odbore.
Z hľadiska vekovej štruktúry prevažujú podnikatelia v produktívnom veku, medzi respondentmi bola
najviac zastúpená skupina vo veku 31 – 40 rokov (39 %).Vo vzorke respondentov boli rovankou
mierou zastúpení muži s ženy.
do 30
rokov
5%
31 - 40
rokov
39%
41 - 50
rokov
28%
51 - 60
rokov
22%
nad 60
rokov
6%
Gymnáziu
m
6%
FZKI SPU
41%
Zahradníc
ka fakulta
MU Brno
12%
Ostatné
fakulty
SPU
35%
VŠE
Ostrava
6%
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
580
Väčšina respondentov (83 %) pochádza z Nitrianskeho kraja. Z toho 39% respondentov uvádza, že sa
narodila v Nitre, 11 % v Zlatých Moravciach a ďaľší v mestách Vráble, Topoľčany, Topoľčianky,
Šurany, Levice, Nová Baňa a obci Topoľčianky. Miesto narodenia je v mnohých prípadoch (75 %)
zároveň miestom podnikateľskej aktivity respondentov. Dôvodom prečo sa podnikatelia rozhodli žiť
v danom meste resp. obci je najmä rodinné zázemie, ktoré je dôležité najmä pre mladé rodiny s deťmi.
Blízka rodina pomáha podnikateľom vytvárať dostatočný časový priestor pre podnikanie. Osobné
väzby na miesto narodenia uľahčujú začiatok podnikania (mnohé firmy v záhradnej architektúre
začínali so spracovaním projektov a ich realizáciou pre príbuzných a známych), umožňujú rýchlejšie
sa presadiť na lokálnom trhu, ktorý dôverne poznajú. Vybraní respondenti uviedli, že ich
rozhodovanie o mieste, kde sa usadia a začnú podnikať, ovplyvnilo aj vlastníctvo nehnuteľnosti v obci
alebo príležitosť zamestnať sa.
Za významné atribúty mesta alebo obce pre svoj osobný život považujú opýtaní najmä znalosť
prostredia a osobné kontakty. V závislosti od lokalizácie bydliska a miesta podnikania (mesto alebo
vidiecka obec) uvádzajú aj atribúty ako „pohoda vidieckeho prostredia“, „nezdevastované prostredie“
, inšpiratívne okolie, príroda, dobrá komunikačná dostupnosť obce a blízkosť miest s občianskou
infraštruktúrou. V mestách sa javia ako dôležité pre osobný život respondentov predovšetkým
občianska vybavenosť a možnosti kultúrneho vyžitia. Kvalitu obce a mesta ako miesta pre osobný
život hodnotili respondenti podobne, skôr spokojnejší sú respondenti žijúci vo vidieckych obciach,
ktorí hodnotili kvalitu života v obci mierne vyššie ako v mestách (v bodovom rozpätí 6-8, priemerne
až nadpriemerne ). V mestách sa hodnotenie pohybovalo v rozpätí bodov 5-8. Za dôležité pre svoj
osobný život a záujmovú činnosť považujú respondenti možnosť komunikovať s ľuďmi s podobnými
hodnotami a záujmami, estetickú hodnotu obce/mesta, inšpiratívnoť okolitej prírody a parkov pre
tvorbu. V mestách oceňujú najmä občiansku vybavenosť a možnosti kultúrneho života. Pre 2/3
respondentov je dôležitá aj tolerantnosť prostredia k ich tvorbe. Z uvedených faktorov najväčší
význam prikladajú okolitému prostrediu (príroda a parky), estetickej hodnote obce/mesta a občianskej
vybavenosti obce.
Problémy súvisiace s podnikaním v odbore záhradná a krajinná architektúra a očakávania
z pohľadu respondovaných firiem
Za najvýznamnejšie bariéry v podnikaní v odbore záhradnej a krajinnej architektúry označili maijtelia
firiem v skupine ekonomických faktorov najmä hospodársku krízu, ktorá zapríčinila pokles dopytu po
službách, tlak na znižovanie cien za služby a uprednostňovanie nízkej ceny pred kvalitou produktu.
Vo všeobecnosti za problematické tiež považujú: limitovaný trh, konkurenčný tlak, slabú podporu
malých podnikateľov zo strany štátu,nedostatočné stimuly pre mladé firmy, vysoké daňové
a odvodové zaťaženie malých podnikateľov a vo vybraných firmách aj realtívne vysokú investičnú
náročnosť na vybavenie firmy záhradnou technikou.V tejto súvislosti firmy očakávajú posilnenie
podpory podnikania malých firiem, spravodlivejšiu politiku podpory podnikania pre samostatne
zárobkovo činné osoby, zníženie daňového a odvodového zaťaženia a výraznejšie stimuly
predovšetkým pre „mladé firmy“.
Z legislatívneho hľadiska vnímajú podnikatelia negatívne predovšetkým nejednoznačné právne
normy(napr.príkazná zmluva problematicky aplikovateľná v praxi) a frekvenciu zmien v legislatíve.
Absentuje aj systém celoživotného vzdelávania a poradenstvo v odbore. Riešením by mohlo byť:
rozšírenie ponuky doplnkového vzdelávania (kurzy), celoživotné vzdelávanie v odbore, a
vybudovanie systému odborného poradenstva na regionálnej úrovni.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
581
Obr. 3: Riziká spojené s podnikaním v odvetví záhradnej a krajinnej architektúry
Zdroj: Vlastné spracovanie, 2014.
Podnikanie v záhradnej a krajinnej architektúre komplikujú aj špecifické podmienky pre realizáciu
aktivít, ktorým sa realizačné činnosti vo firmách nevyhnutne prispôsobujú, a to zmeny klimatických
podmienok a sezónnosť. Nakoľko sa realizácia prevažnej väčšiny diel v záhradnej a krajinnej
architektúry uskutočňuje v exteriéri, závisí priamo od uvedených faktorov. Časť podnikateľov
považuje za ohrozenie svojej čnnosti „nedostatočnú ochranu duševného vlastníctva – vytvoreného
diela (projektu)“ zo strany štátu, nakoľko dielo podľa vyhotoveného návrhu „realizuje iný
podnikateľský subjekt“.Uvedené vnímanie je špecificképre firmy podnikajúce v záhradnej a krajinnej
architektúre (na rozdiel napr. od stavebnej architektúry) vzhľadom na úzku prepojenosť návrhovej
a realizačnej činnosti v tomto odvetví. Firmy, ktoré sa zaoberajú najmä údržbou zelene pociťujú
klesajúcizáujem samospráv o odbornú starostlivosť a údržbu verejnej zelene, čo spájajú
s hospodárskou recesiou a obmedzovaním výdavkov obcí na uvedené aktivity v rámci ich rozpočtov.
Podnikatelia v tejto súvislosti očakávajú od obcí zvýšenú angažovanosť v iniciatíve LEADER, ktorá
v minulosti obciam vytvorila priestor pre financovanie revitalizácie verejných priestranstiev
a umožnila firmám v záhradnej a krajinnej architektúre uchádzať sa o verejné zdroje. Potenciálnu
pomoc zo strany samosprávy vidia firmy aj v konkrétnych podporných aktivitách ako napr. „priame
zakázky miestnej samosprávy na služby firiem záhradnej a krajinnej architektúry“ alebo „možnosť
výhodnej likvidácie bioodpadu zo strany obce“.
Záver
Realizovaný výskum potvrdil, že odvetvie záhradnej a krajinnej architektúry patrí k typickým
predstaviteľom kreatívnych odvetví. V súlade s atribútmi charakteristickými pre kreatívne odvetvia
(DCMS, 1998; Howkins, 2001) sú činnosti záhradnej a krajinnej architektúry tvorivé činnosti
založené na pricípoch umeleckej tvorby. I keď je výstupy tvorivej činnosti sú vo všeobecnosti
autorsky chránené, firmy v odbore záhradnej a krajinnej architektúry ochrane duševného vlastníctva
neprikladajú väčšiu dôležitosť. Z hľadiska štruktúry firiem reprezentujú odvetvie prevažne malé
podniky (s počtom stálych zamestnancov do 3), rodinného typu, ktorých aktivita je priamo závislá na
angažovaných jednotlivcoch. Majitelia firiem zaoberajúcich sa záhradnou a krajinnou architektúrou
sú vzdelaní v príslušnom odbore ale od svojich zamestnancov vyžadujú skôr univerzálne zručnosti, čo
súvisí s veľkosťou firmy a charakterom pracovných činností, ktoré vykonávajú. Tvorivá činnosť sa vo
firme koncentruje do návrhov projektov a s realizáciou diela podiel tvorivosti klesá.Ekonomická
činnosť respondovaných firiem sa zameriava najmä na návrhy okrasných záhrad, údržbu a realizáciu
záhrad, predaj produktov pre záhrady a realizáciu drobných stavebných prác.Z hľadiska dodávateľskoodberateľských
vzťahov firmy z oblasti záhradnej a krajinnej architektúry spolupracujú s relatívne
homogénnou skupinou dodávateľských firiem, ktoré im poskytujú materiál a zabezpečujú nevyhnutné
činnosti súvisiace s projekčnými a realizačnými prácami. Často ide o lokálne firmy. Odberateľmi ich
Riziká
legislatívne
ostatné
špecifické
ekonomické
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
582
služieb sú obce, firmy a domácnosti. Lokalizáciu firiem v priestore ovplyvnili najmä rodinné dôvody,
osobné väzby a kontakty, ktoré podnikateľom pomohli v začiatkoch podnikania (znalosť lokálneho
trhu, referencie pri získavaní zákaziek) a vhodné podmienky pre podnikanie (sociálna a technická
infraštruktúra). Mierne rozdiely v lokalizačných faktoroch sa prejavili medzi mestom a vidieckou
obcou. Bariéry v podnikaní vnímajú predovšetkým v ekonomickej a legislatívnej oblasti ale aj
v zmenách klimatických podmienok, sezónnosti odvetvia ako aj v ďalších externých faktoroch, ktoré
ovplyvňujú podnikanie v záhradnej a krajinnej architektúre.
Literatúra
[1] BALOGH, M. a kol., (2014). Možnosti rozvoja kreatívneho priemyslu na Slovensku. Slovenská inovačná
a energetická agentúra: Bratislava. ISBN 978-80-88823-57-5.
[2] Department for Culture, Media, and Sport (DCMS)., (1998). Creative Industries Mapping Document.
London: Department for Culture, Media, and Sport.
[3] DOBRUCKÁ, A., (2014). Autorizovaní krajinní architekti sa predstavujú.[online]. [cit. 2014-2-15].
Dostupné z: <http://www.archinet.sk/>.
[4] HOWKINS, J., (2001). The Creative Economy: How People Make Money From Ideas. Penguin Global,
ISBN: 978-014028794. 270 p.
[5] MELICHOVÁ, K., (2014). Priestorová dimenzia kreatívnej ekonomiky a jej aspekty vo vidieckych
a periférnych regiónoch. Nitra: Slovenská poľnohospodárska univerzita.
[6] MILOTOVÁ, B., CHRENEKOVÁ M., (2012). Kreativita na vidieku. In National and regionaleconomics
IX. Košice: Technical University, pp. 309-317. ISBN 978-80-553-1215-6.
[7] PETRÁŠOVÁ, V., BERESECKÁ, J., (2013). Záhradná architektúra - príležitosť zvýšenia zamestnanosti
na vidieku. In Význam ľudského potenciálu v regionálnom rozvoji. Podhájska: Východoeurópska agentúra
pre rozvoj n.o., pp. 63-74. ISBN 978-80-89608-13-3.
[8] World Intellectual Property Organisation (WIPO)., (2003). Guide on Surveying the Economic Copyrightbased
Industries. Geneva: WIPO.
Tento príspevok vznikol v rámci riešenia výskumnej úlohy na tému Kreatívna ekonomika národohospodárske
a regionálne podmienky a stimuly s podporou Agentúry pre vedu a výskum
SR -APVV-0101-10.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
583
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-6840-2014-75
HODNOTOVÝ REŤAZEC ZÁHRADNEJ ARCHITEKTÚRY
V REGIÓNE
VALUE CHAIN OF GARDEN ARCHITECTURE IN THE REGION
DOC. ING. VIERA PETRÁŠOVÁ, CSC.1
PROF. ING. ĽUBICA FERIANCOVÁ, PHD.2
1
Katedra regionalistiky a rozvoja vidieka
Fakulta európskych štúdií a regionálneho rozvoja
2
Katedra záhradnej a krajinnej architektúry
Fakulta záhradníctva a krajinárstva
Slovenská poľnohospodárska univerzita v Nitre
1
Department of Regional and Rural Development
Fac. of European Studies and Regional Development
2
Department of Garden and Land Architecture
Horticulture and Landscape Engineering Faculty
Slovak University of Agriculture in Nitra
 Trieda Andreja Hlinku 2, 949 76 Nitra, Slovak Republic
E-mail: viera.petrasova@uniag.sk, lubica.feriancova@uniag.sk
Anotace
Kreatívna tvorba záhradnej architektúry má v súčasnosti vplyv na rozvoj regiónu dvomi spôsobmi.
V prvom rade vytvorením diel krajinnej architektúry, sadovníckymi úpravami, projektmi záhrad, ale
tiež vytváraním prostredia pre rozvoj niektorých podnikateľských aktivít. Ide najmä o cestovný ruch,
záhradníctvo a sadovníctvo. Záhradná tvorba môže zabezpečiť rozvoj podnikania na pôde a tým
nahradiť zníženú produkciu poľnohospodárskych komodít a prispieť k regionálnemu rozvoju.
Podnikanie v záhradnej architektúre Nitrianskeho kraja je limitované v súčasnom období nedostatkom
financií u potenciálnych klientov, ale tiež bariérami vytvorenými pre podnikanie v Slovenskej
republike. Početnosť firiem záhradných architektov v Nitre umožňuje ich rozvoj na báze partnerskej
spolupráce bez silnej konkurencie medzi sebou. Zároveň umožňuje špecializáciu záhradných
architektov pre poskytovanie tovarov a služieb. Firmy záhradných architektov z hľadiska kreatívnej
tvorby sa špecializujú na umelecký a odborný štýl tvorby, čím si vytvárajú rôzne príležitosti v
podnikaní. Ich súčasné problémy v rámci podnikania súvisia s bariérami politiky štátu vo vytvorenom
podnikateľskom prostredí v SR. Tieto firmy pôsobia v regióne na základe nových hodnotových
reťazcov.
Klíčová slova
záhradná architektúra, hodnotový reťazec, kreativita
Annotation
Creative garden architecture currently affects regional development in two ways. Firstly, it results in
landscape architecture outputs, horticulture arrangements, and garden projects. Secondly, it
constitutes an environment for the development of certain business activities, namely tourism and
horticulture. Garden architecture is able to secure the development of land-based economy, replacing
the decreased production of agricultural commodities, and thus contributing to regional development.
Garden architecture businesses in the Nitra region are currently limited by the lack of their potential
clients’ financial resources as well as the barriers to entrepreneurship created in the Slovak Republic.
The number of the businesses in the region enables them to develop mutual cooperation without the
need for strong competition. On the contrary, it encourages the diversification of business activities,
various levels of their specialization and potential development of partnerships in a region. The
number of the businesses in the region enables them to develop mutual cooperation without the need
for strong competition. It also encourages their specialization in provision of products and services.
From the viewpoint of creative activities, the garden architecture businesses specialize in artistic and
professional style of their production, thus opening various business opportunities. These businesses
active in the region on the basis of new value chains.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
584
Key words
garden architecture, value chain, creativity
JEL classification: E29
Úvod
Optimalizácia využitia konkrétneho územia je podmienená neustále prebiehajúcim procesom tvorby a
údržby krajiny. Špeciálne sa problematikou projektovania využitia krajiny zaoberajú krajinní a
záhradní architekti. Kým záhradníctvo a sadovníctvo sú technické disciplíny záhradná architektúra je
umelecká tvorba. Podobne je rozdiel medzi krajinnou ekológiou, krajinným inžinierstvom, krajinným
plánovaním a krajinnou architektúrou. Zatiaľ čo krajinná ekológia a krajinné plánovanie sú postavené
na exaktných výsledkoch vlastného vedeckého výskumu konkrétneho prostredia (krajiny) a krajinné
inžinierstvo zasa stojí na technických disciplínach, krajinná architektúra stavia svoje diela na spojení
filozofie s prostredím – hmotou. Inak povedané, vnáša do prostredia myšlienku, zmysel, vnemy.
Krajinné inžinierstvo môže zvyšovať pridanú hodnotu územia pre rozvoj podnikania a udržania
vzácných území v krajine. Záhradný a krajinný architekt sa stávajú dôležitými aktérmi politiky
využitia územia a môžu tak priamo vplývať na rozvoj konkurencieschopnosti podnikateľského
prostredia v území. Vplývajú tak isto priamo a nepriamo na tvorbu pracovných miest v území a môžu
nahradiť vytváraním vyššej pridanej hodnoty svojou kreativitou pre využitie pôdy aj
poľnohospodársku produkciu v regióne (Kol.2011). Cieľom našej práce je poukázať na tento dôležitý
aspekt ich tvorby, ktorý je rozdielny od tvorby umelcov vytvárajúcich individuálne diela v sochárstve,
maľbe, ale aj od tvorby architektonických diel vo forme jednotlivých stavieb.
V odbornej literatúre možno identifikovať niekoľko prístupov interpretujúcich kľúčové aspekty
kreativity. Vo všeobecnom ponímaní však všetky zdôrazňujú vlastnosti ako originálnosť, užitočnosť a
inovačnosť. K viacdimenziálnemu chápaniu kreativity sa prikláňa aj Florida (2002). Autor
identifikuje tri typy kreativity:
1. technologickú (inovácie),
2. ekonomickú (podnikavosť, užitočnosť),
3. umeleckú a kultúrnu (originálnosť).
Tieto tri typy kreativity sú navzájom závislé. Aby bolo možné v regióne generovať ekonomickú
aktivitu, musia byť vytvorené podmienky na stimulovanie inovácií, umenia a kultúry. Zámerom
tvorby diel v krajine je využitie multidimenzionálneho a interdisciplinárneho prístupu a to:
 analýza podmienok a faktorov, ktoré v priebehu posledných 10 rokov vývoja vplývali na rozvoj
regiónov a sídel;
 analýza zmien, ktoré vytvorili novú politickú, hospodársku a správnu situáciu a ich sociálnopriestorové
dopady s identifikáciou bariér a príležitostí pre podnikanie vo vybranom odvetví;
 preskúmanie rôznych podôb osobných motívov k podnikaniu v kreatívnom odvetví (analyzovať
tak horizontálnu – sociálno-priestorovú diferenciáciu ako i vertikálnu sociálno-ekonomickú
diferenciáciu)
 osobitne analyzovať pozitívne a negatívne disponibility SR smerom k vybraným odvetviam a ich
vplyv na rozvojové možnosti podnikov a následne regiónov.
Materiál a metódy
Materiál pre analýzu súčasnej situácie problematiky a odvetvia sa získali zo sekundárnych zdrojov.
Údaje pre výskum sa získali z primárnych zdrojov.
1) Primárne zdroje : Sú tvorené údajmi získanými na základe štruktúrovaného interview s vybranými
aktérmi pôsobiacimi v oblasti záhradnej architektúry Nitrianskeho kraja
Cieľom dotazníkového prieskumu bolo získanie podkladov pre analýzu súčasnej situácie v podpore
kreatívnej ekonomiky na rôznych úrovniach pôsobenia firiem v regionálnej politike a popis situácie
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
585
z pohľadu aktérov tejto ekonomiky. Cieľová skupina boli 20 predstavitelia podnikateľov z oblasti
záhradnej tvorby v Nitrianskom kraji.
Štruktúra dotazníkového prieskumu bola rozdelená do otázok:
 Základné údaje o respondentovi s popisom histórie a súčasnou pozíciou podnikateľa,
 Miesto pôsobenia podnikateľov rôznej podnikateľskej formy, priestor pre ich kreatívnu tvorbu,
 Ekonomika: pozícia podnikateľského subjektu v ekonomike regiónu, závislosť od cudzích
zdrojov...
 Politika: bariéry a príležitosti politík na rôznych úrovniach vertikálneho usporiadania štátu,
 Lokalizácia a spolupráca, horizontálna pozícia skúmaných podnikov a ich lokalizácia v rámci
Nitrianskeho kraja.
2) Sekundárne zdroje sú získané z týchto zdrojov:
 knižné publikácie od domácich a zahraničných autorov,
 internetové zdroje zamerané na špecializované aktivity ku kreatívnemu priemyslu,
 vládne materiály ku kultúrnej a kreatívnej ekonomike,
 odborné štúdie o kreativite,
 legislatíva SR a EÚ.
Výsledky
Lokalizácia a spolupráca firiem záhradnej architektury v Nitrianskom kraji
Z priestorového hľadiska najväčší počet subjektov daného sektora je lokalizovaný v okresoch Nitra,
Topoľčany, Komárno a Nové Zámky. Aj keď v rámci regiónu existujú disparity v rozmiestnení
sledovaných subjektov, môžeme konštatovať, že v rámci okresov Nitrianskeho kraja je lokalizácia
odvetvia pomerne rovnomerná, s výnimkou okresu Nitra. Výraznú koncentráciu subjektov
identifikujeme, až keď sa presunieme na úroveň základných územných jednotiek – obcí, kedy
zisťujeme výraznú koncentráciu subjektov v okresných mestách, opäť Nitra (Obr.1).
Obr. 1: Počet firiem kreatívneho odvetvia záhradná architektúra v okresoch Nitrianskeho kraja v
roku 2013
Zdroj: Vlastné spracovanie na základe údajov ŠÚ SR, RO SR 2013
Z hľadiska veľkosti predstavujú podniky záhradnej a krajinnej architektúry malé podniky s počtom
zamestnancov 4 -12 (45% firiem) a mikropodniky s počtom zamestnancov max. 3 (55 %). V rámci
mikropodnikov sú zaradené aj fyzické osoby, ktorí nevytvárajú žiadne pracovné príležitosti resp.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
586
zamestnávajú najmä na pomocné práce v období sezóny pracovníkov na dohodu o vykonaní práce.
Pre celé odvetvie je charakteristický nízky podiel vytvorených stálych pracovných miest. Ak ich firmy
vytvárajú, tak najmä v oblasti projekčnej, ktorá vyžaduje kvalifikáciu v odbore. Inak prevažujú
sezónne pracovné miesta, ktoré nevyžadujú vyššiu kvalifikáciu a slúžia ako doplnkový príjem k
ďalšej, často hlavnej pracovnej činnosti pracovníka resp. často sú obsadzované stredoškolskými a
vysokoškolskými študentmi, ktorí vykonávajú uvedenú činnosť brigádnicky vo svojom voľnom čase.
K lokalizácii podniku v mestách a na vidieku viedli podnikateľské subjekty zhodne najmä rodinné
dôvody, osobné väzby a kontakty, ktoré podnikateľom pomohli v začiatkoch podnikania (znalosť
lokálneho trhu, referencie pri získavaní zákaziek) a vhodné podmienky pre podnikanie (sociálna a
technická infraštruktúra). Osobitným dôvodom pre lokalizáciu firiem na vidieku sú najmä vlastníctvo
nehnuteľnosti (rodinný dom, záhrada, pôda), v niektorých prípadoch lokalizácia skladových
priestorov.
Ekonomická činnosť firiem sa zameriava predovšetkým na služby v odbore záhradníctvo konkrétne
návrhy okrasných záhrad, údržba a realizácia záhrad, predaj produktov pre záhrady, realizácia
drobných stavebných prác. Služby sú určené majiteľom rodinných domov, objektov individuálnej
rekreácie a firmám. Okrem uvedených aktivít uvádzajú niektoré firmy aj ďalšie činnosti: projekcia v
oblasti sadových úprav, realizácia úprav verejnej a súkromnej zelene, pasport a inventarizácia zelene,
návrhy úprav verejných priestranstiev, údržba verejných priestranstiev a miestnych komunikácií,
veľkoobchodný a maloobchodný predaj záhradnej techniky a tovaru rastlinného pôvodu, predaj a
montáž závlahových systémov, poradenské služby, služby súvisiace s výzdobou exteriérov a
interiérov.
Z hľadiska dodávateľsko-odberateľských vzťahov firmy z oblasti záhradnej a krajinnej architektúry
spolupracujú s relatívne homogénnou skupinou dodávateľských firiem, ktoré im poskytujú materiál a
zabezpečujú nevyhnutné činnosti súvisiace s projekčnými a realizačnými prácami. V rámci projekčnej
činnosti spolupracujú firmy najmä s ďalšími projekčnými firmami. autorizovanými architektmi a
geodetickými firmami. Pri realizácii projektov s firmami z oblasti stavebníctva, firmami
zabezpečujúcimi ťažbu kameňa, dopravnými firmami, firmami zabezpečujúcimi zemné práce,
drobnými remeselníkmi, umelcami, firmami zaoberajúcimi sa výsadbou, pestovaním a predajom
rastlín, obchodnými firmami so sortimentom záhradnej techniky a veľkoobchodnými skladmi. Tretina
firiem pôsobí prevažne na lokálnom trhu a spolupracuje s dodávateľmi a odberateľmi z blízkych obcí
a miest. Pôsobnosť ostatných firiem presahuje hranice Nitrianskeho kraja a podnikateľské subjekty
spolupracujú v rámci dodávateľsko-odberateľských vzťahov s firmami, domácnosťami a obcami často
v Bratislavskom kraji a v Trnavskom kraji. Výnimočne spolupráca firiem presahuje hranice SR
(Rakúsko a Maďarsko v rámci odberateľských vzťahov) a Česká republika, Holandsko, Belgicko a
Poľsko najmä v rámci dodávateľských vzťahov (nákup záhradnej techniky a rastlinných polotovarov).
Obr. 2: Schéma hodnotového reťazca tvorby záhradných architektov
Zdroj: vlastné spracovanie
Odberateli
aDodávatelia Tvorba
Integrácia a Koordinácia
Pridaná hodnota
Riadenie vzťahov so
zákazníkmi
Požiadavky
na kreativitu
Spolupráca Hodnota
ponuky
Cieľová
ponuka
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
587
Firmy vytvárajú hodnotový reťazec, kde kreativita si najviac nachádza miesto vo vzťahu ku
požiadavkam dodávateľov (Obr.2). Každá firma má svoju špecializáciu napr. závlahový systém
kombinovaný s dielami formy vodotryskov, vodopádov alebo riešenie altánkov, kde sa opäť prejavuje
kreativita remeselníkov najmä s drevom. Kvôli individuálným požiadavkám odberateľov, ale tiež
kvôli prírodným možnostiam krajiny sa vytvárajú zložité hodnotové vztahy. Konečná hodnota
produktov a služieb týchto architektov je ovplyvnená primárnymi a sekundárnymi činnosťami, ktoré
sú spracované vo fome hodnotového reťazca podniku v odvetví záhradnej architektury (Obr. 3).
Zložité vzťahy sú spracované prehľadne tak, aby sa mohli tiež identifikovať najvýznamnejšie činnosti
vplývajúce na výslednú hodnotu diela a tiež ich väzby medzi sebou.
Obr. 3: Hodnotový reťazec podnikov odvetvia záhradnej architektury
Zdroj: vlastné spracovanie
Bariéry podnikania firiem záhradných architektov
Na základe opakovaných dotazov pre respondentov nielen písomnou, ale aj osobnou formou, títo
spresnili, že pre nich je problematické: vysoké odvodové zaťaženie, relatívne vysoký počet procedúr
potrebných pre začatie podnikania, s tým spojený problém individuálnych (separátnych) štátnych
registrov uchovávajúcich údaje o podnikateľoch, relatívne vysoký minimálny objem kapitálu
potrebného pre začatie podnikania, dlhoročný problém komplikovanej a rýchlo sa meniacej
legislatívy, absencia hodnotenia dopadov regulácií na podnikateľské prostredie...
Konkrétne respondenti uvádzajú na otázku, aké sú najčastejšie problémy, ktorým Vaša firma čelí pri
podnikaní v súčasnom období, že je problematické zamestnávanie na práce v teréne, kde potrebujú
pracovníkov pre sezónne práce s dostatočnou kvalifikáciou. Takúto zamestnanosť však obmedzujú
súčasné predpisy s vysokým odvodovým zaťažením a požadujúce neopakované dohody o vykonaní
práce, uvedené v tab. 1.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
588
Tab. 1: Najväčšia bariéra v podnikaní respondentov
Otázka:
Aké sú najčastejšie problémy,
ktorým vaša firma čelí
v podnikaní?
Vyhodnotenie:
Nevyhovujúca legislatíva, zaťaženosť odvodmi,
(Odvody sú platby poistného do povinného sociálneho a zdravotného
poistenia. Podnikatelia si ich platia sami; v prípade zamestnancov ich platí
zo mzdy z väčšej časti za daného zamestnanca jeho zamestnávateľ, z menšej
časti ich platí zamestnanec sám. Dohody o prácach vykonávaných mimo
pracovného pomeru sú dohody, ktorými sa zakladajú pracovnoprávne
vzťahy podľa Zákonníka práce iné než pracovný pomer. Upravené sú v § 223
a nasl. Zákonníka práce. Sú to: dohoda o vykonaní práce; dohoda o
pracovnej činnosti; dohoda o brigádnickej práci študentov vysoká
administratíva).
Nedostatok financií u klientov
Nedostatočné kvalifikácia pre práce v sadovníctve
Zdroj: vlastné spracovanie
Firmy v záhradníctve sa zatiaľ nezaoberajú možnosťou rozširovať svoje aktivity. Prevláda medzi nimi
spolupráca na základe ich špecializácie v tomto obore. Z toho vyplýva aj nezáujem zamestnávať
odborníkov bez možnosti stálej celoročnej práce. Preto je možné uvažovať aj s tým, že pracovníci
z poľnohospodárstva by mohli byť v prípade nedostatku práce alternatívne v sezóne zamestnaní vo
firmách záhradnej tvorby.
Záver
Je našou úlohou presadiť, že regionálni aktéri by mali byť schopní orientovať a kontrolovať proces
regionálneho rozvoja na ciele znižujúce aj sociálne dopady zo zníženia produkcie v pôdohospodárstve.
Zahŕňa to schopnosť úspešne sa prispôsobiť zmeneným rámcovým podmienkam vlastnými silami.
Dôležitými prvkami sú inovačná schopnosť v širšom zmysle a kolektívny proces učenia sa. Navyše sa
za podstatnú sa bude považovať široká účasť miestnych a regionálnych záujmových skupín a prechod
úloh a rozhodovacích právomoci na regionálnu úroveň. Do týchto cieľov môžeme zahrnúť aj podporu
kreatívneho odvetvie – záhradnej architektúry. Táto sa môže v niektorých regiónoch stať odvetvím
zvyšujúcim zamestnanosť aj netradičnými prácami na pôde.
Literatúra
[1] FLORIDA, R., (2002). The Rise of the Creative Class: And How It´s Transforming Work, Leisure and
Everyday Life. Dostupné z:
<http://www.creativeclass.com/richard_florida/books/the_rise_of_the_creative_class>
[2] Vláda SR, (2011). Východiská koncepcie na podporu kultúrneho a kreatívneho priemyslu v Slovenskej
republike.
Táto práca bola podporovaná Agentúrou na podporu výskumu a vývoja na základe zmluvy č.
APVV-0101-10.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
589
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-6840-2014-76
HODNOCENÍ HROZEB SPOJENÝCH S DOPADY
KLIMATICKÉ ZMĚNY NA MĚSTAA REGIONY
THREATS ASSESSMENT OF CLIME CHANGE IMPACT INTO CITIES
AND REGIONS
DOC. ING. ARCH. VLADIMÍRA ŠILHÁNKOVÁ, PH.D.
MGR. MICHAEL PONDĚLÍČEK, PH.D.
Katedra regionalistiky
Vysoká škola regionálního rozvoje
Institute of Regionalism
College of Regional Development
 Žalanského 68/54, 163 00 Praha, Czech Republic
E-mail: vladimira.silhankova@vsrr.cz, michael.pondelicek@vsrr.cz
Anotace
Článek se věnuje problematice reálných dopadů klimatické změny na fungování obcí, měst a regionů a
na bezpečnostní důsledky, které tyto změny vyvolávají. Článek se zaměřuje na hledání cesty, jak
definovat a měřit hrozby, které se mohou s postupujícími důsledky změny klimatu projevit ve městech,
obcích a regionech Česka. Na základě analýzy stávajících teoretických poznatků byla navržena
typologie hrozeb spojených se změnami klimatu pro obce, města a regiony v Česku. Tato typologie
slouží jako podklad pro hodnocení hrozeb spojených se změnou klimatu expertní metodou DELPHI2
(ověřeno na pilotní studii pro město Hradec Králové). Práce prokázala, že lze sestavit obecně
použitelný soubor hrozeb, které jsou spojeny s bezpečnostními dopady klimatické změny na obce,
města a regiony v Česku a prostřednictvím tohoto souboru vyhodnotit typ a velikost hrozeb pro dané
území. Vyhodnocení typu a míry hrozby je jen prvním krokem, na který musí navázat zpracování
návrhu opatření tzv. cestovních map vedoucích k resilienci a adaptaci obcí, měst a regionů na
důsledky klimatické změny.
Klíčová slova
klimatická změna, hodnocení hrozeb, města a regiony
Annotation
The paper is focused on real impact of clime change into villages, cities and regions operating and its
security aftereffects. The paper aims into definition and measurement of threats whose could appear
in villages, cities and regions in Czechia as a result of clime change. On the base of theoretical
knowledge analysis there was create the typology of threats connected with clime change for villages,
cities and regions in Czechia. This typology works as basic set for threats connected with clime
change evaluation by expert method DELPHI2 (evaluated on pilot project in City of Hradec Králové).
The work demonstrates that there is possible to create set of threats connected with security impact of
clime change into villages, cities and regions in Czechia and there is possible via this set to evaluate
the type and dimension of threats for given area. The evaluation of the type and dimension of threats
is only the first step. There must be created proceedings proposals so called “road map” towards
resilience and adaptability of villages, cities and regions as a result of clime change.
Key words
clime change, threats assessment, cities and regions
JEL classification: Q56
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
590
Úvod a cíl práce
Otázky spojené s problematikou změny klimatu se přesunuly z pracovišť meteorologů a klimatologů
nejen do oblasti politické, ale stále více se v této souvislosti hovoří i o dopadech na rozvoj měst a
regionů (Picket et al., 2014; Desouza, 2013). Už není kladena otázka, zda klimatický změna probíhá či
nikoli, ani zdali se jedná o globální oteplení nebo o úvodní oteplení před globálním ochlazením.
(Svoboda, 2009) Problematika se posouvá do nové roviny, a tou je otázka, jaké budou dopady
klimatické změny na život a rozvoj jednotlivých měst a regionů, neboť jedno je jisté, ať bude, jak
bude, bude jinak. (Sádlo, 2008) Naším úkolem je tedy nejen zkoumat, „jak bude“, ale zejména jaké
tyto změny budou mít dopady na život v konkrétním území – městě nebo regionu, a samozřejmě, a to
zejména, jaké budou dopady těchto změn na bezpečnostní situaci. Jaké nové hrozby se s postupující
klimatickou změnou objeví (a možná již objevují), co tyto nové hrozby mohou vyvolat a jak jim
můžeme čelit.
Článek je zaměřen na hledání cesty, jak definovat a měřit hrozby, které se mohou s postupujícími
důsledky změny klimatu projevit ve městech, obcích a regionech Česka.
Na základě analýzy stávajících teoretických poznatků v oblasti krizového managementu,
environmentálních přístupů a dalších souvisejících oblastí bude navržena typologie hrozeb spojených
se změnami klimatu pro města a regiony v Česku. Tato typologie pak poslouží jako podklad pro
hodnocení hrozeb spojených se změnou klimatu pro pilotní území (město Hradec Králové), které bude
provedeno expertní metodou DELPHI2.
Typologie hrozeb s dopady do území
Problematice definování hrozeb se věnuje celá řada autorů (Antušák, 2009; Šenovský et al., 2007),
kteří v obecné rovině hodnotí hrozbu jako „libovolný subjekt, který svým působením může poškodit
nebo zničit konkrétní chráněnou hodnotu nebo zájem jiného subjektu nebo jev či událost jako
bezprostřední příčina poškození nebo zničení konkrétní chráněné hodnoty nebo zájmu“.(Antušák,
2009) Tyto obecné hrozby jsou pak rozděleny tematicky na (Antušák, 2009):
 Přírodní (naturální, živelné) hrozby jsou definovány jako extrémní geofyzikální události, které
pocházejí z oblasti biosféry, litosféry, hydrosféry nebo atmosféry, schopné způsobit katastrofy a
pohromy.
 Antropogenní hrozby, které na rozdíl od přírodních hrozeb, přímo souvisejí s činností člověka.
Antropogenní hrozby jsou členěny na hrozby technogenní – technické, technologické,
průmyslové, ekologické, agrogenní a sociogenní. Tyto hrozby mají zpravidla nevojenský
charakter, kromě posledních zmíněných, které mohou mít charakter bezpečnostních a v některých
případech i vojenských.
 Sociální, společenské a ekonomické hrozby jsou hrozby, které mohou ohrozit bezpečnost
jednotlivce, rodiny, organizace, státu či aliance. Podle stupně nebezpečnosti a ničivosti mohou
mít formu nevojenských ohrožení (některé formy ekonomických hrozeb, lehčí formy sociálních
nepokojů), formy bezpečnostních ohrožení (mezinárodních, vnějších, vnitřních), či dokonce
vojenských forem ohrožení.
Výše uvedená typologie hrozeb není pro potřeby zkoumání hrozeb spojených se změnami klimatu
dostatečně podrobná, a proto bylo třeba ji pro potřeby konkrétní analýzy území ji dále rozpracovat.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
591
Tab. 1: Typy hrozeb pro města a regiony spojených se změnami klimatu
Typ hrozby Popis, poznámka
1) Přírodní hrozby:
a) Extrémy počasí1
Témavoda
Lokální
přívalové deště
Druh deště s obrovským množstvím srážek, které spadnou za krátkou dobu.
Obvykle trvá asi 5 minut. Jde o hlavní příčinu přívalové neboli bleskové povodně.
Krupobití
Padání krup, které jsou jedním z druhů atmosférických srážek. Jedná se o ledové či
sněhové hrudky pokryté vrstvou či několika vrstvami zmrzlé vody dopadající na
zemský povrch. Jejich velikost dosahuje od 5 mm až do několika centimetrů v
průměru.
Lokální
povodeň
Přívalové povodně způsobené krátkodobými srážkami s velkou intenzitou
představují lokální ohrožení, jehož výskyt je možný na celém území státu s
možnými katastrofálními důsledky na menších vodních tocích odvodňujících
zejména sklonitá území; závažnost ohrožení zvětšuje obtížnost přesnějších
předpovědí těchto událostí. Může se vyskytovat i tam, kde je znemožněno nebo
silně omezeno vsakování vody do půdy (např. na rozsáhlých zpevněných plochách,
především v městské zástavbě, s poddimenzovanou nebo ucpanou kanalizací).
Plošná povodeň
Přírodní jev způsobený rozlitím nadměrného množství vody v krajině mimo koryta
vodních toků.
Témasucho
Nedostatek
srážek
Omezení množství vody v půdním horizontu i v půdním komplexu významně
ovlivní absorpci půdy a schopnost rostlin uvolňovat živiny, samozřejmě dochází
také k omezení fotosyntézy rostlin a hutnění půd, v extrémním případě může dojít i
úhynu živočichů a rostlin.
Dlouhotrvající
sucho
Nedostatek srážkové vody, podzemní vody anebo jejich kombinace. Jeho
důsledkem dochází k odumírání rostlinstva v zasažené oblasti a k následnému
vymírání živočichů, či ke zhroucení celého ekosystému.
Požáry vzniklé
přírodními
vlivy
(v následku
sucha)
Požárem se obecně rozumí každé nežádoucí hoření, při kterém došlo k usmrcení
nebo zranění osob nebo zvířat, ke škodám na materiálních hodnotách nebo životním
prostředí a nežádoucí hoření, při kterém byly osoby, zvířata, materiální hodnoty
nebo životní prostředí bezprostředně ohroženy". Za požár se také považují výbuchy
směsi hořlavých plynů nebo par hořlavých kapalin či prachů s plynným
oxidantem.(Šenovský et al., 2007)
Téma
vítr
Bouře, smrště,
vichřice, větrné
poryvy, tornáda
Je soubor atmosférických jevů vázaných na hlubokou cyklónu (tlakovou níži) nebo
též označení pro samotnou cyklónu, v níž se tyto jevy vyskytují, jedná se především
o silné větry, které vyvrací stromy a poškozují budovy; jsou provázeny rozsáhlými
oblastmi konvekčních bouří s intenzívními srážkami a bouřkami na studené frontě.
Témamráz
Sněhová
kalamita
Vyjadřuje plošnou pohromu způsobenou především nepříznivými klimatickými
vlivy, např. sněhem, ledem a větrem. Sekundárně pak vznikají velké dopravní
komplikace, (zpoždění HD, enormní nárůst dopravních nehod), popadané sloupy
elektrického rozvodu, nárůst úrazů díky zvýšeným pádům na zem (zlomeniny),
zamrzání různých sypkých substrátů v železničních vozech, nárůst počtu
vodovodních poruch, plošná poškození lesních porostů (plošné polomy atd.) apod.
Námraza a
ledovka
Námraza se projevuje vznikem ledových krystalů na povrchu objektů o teplotě 0 °C
a nižší nebo srážením vzdušné vlhkosti na dostatečně prochlazeném zemském
povrchu nebo předmětech. Ledovka je hladká, průhledná a homogenní vrstva ledu,
vznikající, když mrznoucí déšť nebo mrholení dopadá na zem nebo jiný povrch.
Ledové bariéry
na tocích
Jevy na vodních tocích v zimním období způsobené ledovými nápěchy nebo
zácpami, které mohou vzniknout na vodních tocích všech kategorií; když jsou
dlouhá mrazová období střídaná teplotními inverzemi nebo prudkým oteplením.
Holomrazy
Holomráz je stav počasí, kdy teploty spadají pod nulu a ochlazují povrch. Počasí je
bez sněhových srážek, které nemohou vytvořit přirozenou tepelnou izolaci půdy,
která se neustále ochlazuje, což umožňuje eskalaci zimy.
Teplotní
inverze
Meteorologický jev, kdy teplota vzduchu v některé vrstvě dolní atmosféry s výškou
neklesá, ale stoupá. Jedním z následků inverze teploty vzduchu je výrazné zvýšení
koncentrace škodlivin z výfuků a komínů v nehybné přízemní vrstvě vzduchu.
1
definice jednotlivých typů jevů zpracovány s využitím Systému integrované výstražné služby (SIVS) a
Informační zprávy hlásné a předpovědní povodňové služby ČHMÚ
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
592
Typ hrozby Popis, poznámka
b) Tektonická činnost2
Zemětřesení
Náhlý pohyb zemské kůry, vyvolaný uvolněním napětí – např. z neustálých pohybů
zemských desek – podél zlomů.
Sesuvy půdy, bahnotoky
Soubor pohybů a pochodů působících na svahu. Dělí se na gravitační svahové
pohyby a fluviální svahové pohyby.
c) Jiná přírodní ohrožení3
Výrazné zhoršení kvality
ovzduší (smogové
situace)
Chemické znečištění atmosféry, způsobené lidskou činností. Jev, během kterého je
atmosféra obohacena o složky, které v ní normálně nejsou a které jsou škodlivé pro
zdraví.
Větrná eroze
Rušivou činnost větru lze rozdělit na „korazi“ = obrus třením větrem
transportovaného materiálu a „deflaci“ = větrný odnos sypkého zvětralého povrchu.
Koroze je závislá na síle větru, množství a hrubosti unášeného materiálu a na úhlu
dopadajícího větru.
Vodní eroze
Eroze způsobená deštěm, kdy dochází k oddělování malých půdních částic dopadem
dešťových kapek. Pokud množství srážek převýší infiltraci půdy, dochází ke splachu
částic proudící vodou.
Neznámé vlivy na zdraví
obyvatelstva
Mezi neznámé vlivy lze počítat synergentní vlivy na obyvatele například ovzduší a
vody, dále pak skrytou radiaci, vlivy neznámých sloučenin ve vodě (např. enzymů)
apod.
Únik plynu ze zemského
nitra
Událost spojená s nežádoucím uvolněním radioaktivních látek nebo ionizujícího
záření (radon).
2) Antropogenní hrozby:
a) Technogenní v následku extrémů počasí4
Chemické havárie Havárie s únikem nebezpečné látky.
Havárie ropovodů Únik ropy z ropovodu.
Havárie plynovodů
Havárie při úniku nebezpečné látky. U plynovodů jde především o plynnou látku
(zemní plyn), případně o kapalné látky (např. metanol).
Havárie teplovodů
Přerušení dodávky tepelného média (horkovodu nebo parovodu) a dodávky teplé
užitkové vody.
Havárie vodovod. řadů Únik vody z potrubí, přerušení dodávek pitné, případně užitkové vody.
Havárie kanalizace a
vyřazení ČOV z provozu
Narušení odvodu splaškových vod z urbanizovaného území, vytékání splaškových
vod z kanalizační soustavy na povrch, případně vytváření „jezer“ splaškové vody
v důsledku jejího úniku z kanalizační soustavy, a to buď v důsledku technické
poruchy (ucpávky) na kanalizačním systému nebo v důsledku jejího přetížení např.
přívalovými dešti. Vyřazení ČOV z provozu a vypouštění nepřečištěných
splaškových vod do vodotečí v důsledku tech. problémů nebo přetížení ČOV.
Narušení svozu a
likvidace odpadu
Omezení nebo zastavení svozu TKO z urbanizovaných částí a hromadění se
odpadků na ulicích, případně v objektech, čehož následkem mohou být problémy
hygienické, epidemiologické apod.
Narušení a rozpad
energetických sítí
(blackout)
Rozsáhlý výpadek dodávky elektřiny na určitém území. Vznik nerovnovážného
stavu např. v důsledku poruchy části přenosové soustavy může vyvolat dominový
efekt, kdy na jedné straně je automaticky omezována spotřeba elektřiny z důvodu
přetížení soustavy a na druhé straně v důsledku jejího odlehčení jsou odpojovány od
sítě nezatížené odlehčené výrobní zdroje. Blackoutu často předchází rozpad
elektrické rozvodné soustavy a vznik ostrovních provozů.
Narušení a rozpad
telekomunikačních sítí
Rozsáhlý výpadek telekomunikačních sítí (např. telefonické sítě, internetu)na
určitém území v důsledku n´mimořádné události.
Destrukce staveb
nezbytných pro
fungování území
Narušení, poškození, vyřazení z fungování nebo destrukce staveb jako jsou
nemocnice, zdravotnická či sociální zařízení, úřady veřejné správy apod., které
zajišťují veřejné služby nezbytné pro fungování území.
2
definice jednotlivých typů jevů zpracovány s využitím Demek, 1983
3
definice jednotlivých typů jevů zpracovány s využitím Výkladový slovník environmentálních výrazů
4
definice jednotlivých typů jevů zpracovány s využitím Předcházíme rizikům, 2012
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
593
Typ hrozby Popis, poznámka
Narušení a destrukce
dopravních tras a uzlů
Narušení, poškození, vyřazení z fungování nebo destrukce dopravních tras (narušení
nebo zavalení průjezdních profilů důležitých komunikací) a uzlů (nádraží, mosty,
čerpací stanice pohonných hmot atd.) tak, že bude narušena minimální konektivita
dopravní sítě a znemožněn nebo pod kritickou mez omezen provoz na ní.
b) Ekologické (environmentální)5
Nadměrná emise
škodlivých látek do
ovzduší
Vypouštění látek např. prachu, záření, tepla do ovzduší. Množství emisí se udává v
hmotnostních nebo objemových jednotkách vypouštěné škodlivé látky za určitou
dobu, většinou za rok.
Masový úhyn živých
organismů
Jde vždy o masový úhyn živých organismů v nějakém prostoru, kdy důvod nebo
příčina nemusí být jasné a zjevné.
c) Agrogenní6
Degradace kvality půdy
Pokles kvality půdy erozí nebo vymýváním, v případě zvýšení teplot a srážek i
aridizací, nebo poškození kvality půdy hutněním.
Zhoršování kvality vody
ve vodních zdrojích
Zhoršování kvality vody ve vodních zdrojích může být způsobeno snížení obnovy
vodních zdrojů a současně i jejich kontaminací z povrchového oběhu vod, zejména
v rámci srážkového cyklu. Vodní zdroje lze nevědomě kontaminovat na relativně
dlouhou dobu i banálním uskladněním odpadu na nevhodném místě.
Vysychání vodních
zdrojů
Vysychání zdrojů podzemních vod je převážně způsobeno omezením průsaků
povrchových vod do podzemního kolektoru a současně i omezením srážek a průtoků
vodotečí na povrchu, k vysychání zdrojů může dojít i nadměrným čerpáním
v místech zástavby.
Zhoršení zemědělské
produkce
K poklesu zemědělské produkce dochází zejména změnami klimatu a klimatickými
extrémy, z nichž na řadu (holomrazy, ledovka, průtrž mračen) nelze reagovat např.
jako na sucho závlahami…
3) Sociální, společenské a ekonomické hrozby7
a) Bezpečnostní
Masová a násilná
migrace
Jsou nedobrovolné (násilné, vynucené) přesuny, kdy jsou celé skupiny (národnostní,
náboženské apod.) donucovány ke stěhování, z důvodu např. politických,
bezpečnostních, územně-technických apod.
Šíření poplašných zpráv,
alarmismus, manipulace
veřejným míněním
Nadměrné nebo přehnané informování o skutečné, či domnělé hrozbě. Alarmista
preferuje zastrašování a donucování namísto smysluplné diskuse a je často
motivována touhou, aby se dostal do popředí diskuse či zájmu.
Organizovaný zločin
Trestná činnost, kterou nepáchají jedinci, ale organizované skupiny. Jejich cílem je
co největší zisk, příp. jiné výhody (vliv), čehož dosahují metodami ilegálního
podnikání a pronikání do legální ekonomiky, zejména v oblastech obchodu s
drogami, zbraněmi, lidmi, rizikovým materiálem, praní špinavých peněz, padělání
apod.
b) Vnitrobezpečnostní
Sociální konflikty,
protesty, rabování
Zřetelný nesouhlas nebo jasně vyjádřený odpor proti nějaké skutečnosti nebo osobě.
Skupina více osob vyjadřující protesty se obvykle nazývá protestní shromáždění. V
praxi mohou být slovní protesty doplněny dalšími formami vyjádření nesouhlasu,
jednou z nich je například hladovka, pálení státní vlajky apod.
Rabování je nekontrolované braní cizích věcí a zboží během katastrofické události,
či občanských nepokojů včetně války v období anarchie, kdy státní složky
dohlížející na pořádek nejsou schopny nebo ochotny zasáhnout. Dopouští se ho buď
jednotlivé osoby či větší počet lidí. Jedná se o speciální formu krádeže, která je
prováděna v čase nouze, při snížené obranyschopnosti napadených majitelů. Účel
rabování může být stejný jako u běžné krádeže (nezákonné sebeobohacování), může
jít ale i o získání základních komodit pro přežití.
c) Ekonomické
Nerovnoměrnost
ekonomického vývoje
Regionální rozdíly v úrovni ekonomického a sociálního rozvoje regionů.
Disparitami, které je třeba řešit, jsou rozdíly vyvolané subjektivní lidskou činností,
5
definice jednotlivých typů jevů zpracovány s využitím Demek, 1983
6
definice jednotlivých typů jevů zpracovány s využitím Výkladový slovník environmentálních výrazů
7
definice jednotlivých typů jevů zpracovány s využitím Antušák, 2009
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
594
Typ hrozby Popis, poznámka
(regionální disparity) nikoliv rozdíly vzniklé z objektivních příčin, například na základě přírodních
podmínek.
Nezákonné obchody a
toky financí (nezákonné
čerpání dotací, pojistné
podvody apod.)
Nezákonné obohacování (defraudace) - přisvojení si věcí nebo finančních
prostředků osobou nebo osobami, kterým byli svěřeny do péče/správy nebo
k rozdělení za veřejně prospěšným účelem.
Pojistný podvod je jednání, kterého se dopouštějí fyzické nebo právnické osoby za
účelem získání výhody nebo obohacení se na úkor pojišťovny.
Zdroj: vlastní zpracování
Pilotní hodnocení hrozeb spojených se změnou klimatu v Hradci Králové
Hodnocení výše popsaných hrozeb spojených se změnou klimatu bylo ověřováno na pilotní studii pro
město Hradec Králové. (Šilhánková a Pondělíček, 2013) Ověřování bylo provedeno expertní metodou
DELPHI2. Definované hrozby hodnotilo v prvním kole pět expertů: environmentalista, urbanista,
specialista na technickou infrastrukturu, sociální geograf a specialista na bezpečnost. Agregované
výsledky prvního kola byly verifikovány ve 2. kole hodnocením interního a externího specialisty na
bezpečnost. Každý typ hrozby byl zhodnocen na pětistupňové škále od +2 (velmi velká hrozba) do -2
(velmi malá - žádná hrozba). Dvoukolové hodnocení expertů bylo agregováno do následující tabulky:
Tab. 2: Hodnocení hrozeb spojených se změnou klimatu v Hradci Králové (zkráceno)
Typ hrozby Hodnocení
1) Přírodní hrozby:
a) Extrémy počasí
Témavoda
Lokální přívalové deště +1
Krupobití +1
Lokální povodeň +2
Plošná povodeň +1
Téma
sucho
Nedostatek srážek +2
Dlouhotrvající sucho +2
Požáry vzniklé přírodními vlivy (v následku sucha) +1
Bouře, smrště, vichřice, větrné poryvy, tornáda +1
Témamráz
Sněhová kalamita 0
Námraza a ledovka 0
Ledové bariéry na tocích 0
Holomrazy 0
Teplotní inverze 0
Zdroj: vlastní zpracování
Výsledky hodnocení pilotní studie v Hradci Králové
Na základě provedené analýzy a výše uvedeného hodnocení hrozeb lze konstatovat, že nejvyšší
ohrožení města Hradec Králové v důsledku dopadů klimatické změny lze spatřovat v oblasti vody, ať
již jejího nedostatku, tak i přebytku. Jako hrozby v nejvyšší kategorii tedy jako velmi velká hrozba
byly vyhodnoceny: lokální povodeň, nedostatek srážek, dlouhotrvající sucho a vysychání vodních
zdrojů. (Šilhánková a Pondělíček, 2013)
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
595
Závěr
Práce prokázala, že lze sestavit obecně použitelný soubor hrozeb, které jsou spojeny s bezpečnostními
dopady klimatické změny na obce, města a regiony v Česku a prostřednictvím tohoto souboru
(existujícími expertními hodnotícími technikami) vyhodnotit typ a velikost hrozeb pro dané území. Je
samozřejmé, že navržená sada hrozeb může v různých obcích, městech či regionech nabývat mírně
odlišnou podobu reflektující místní podmínky. Stejně tak je patrné, že vyhodnocení typu a míry
hrozby je jen prvním krokem, na který musí navázat zpracování návrhu opatření tzv. cestovních map
vedoucích k resilienci a adaptaci obcí, měst a regionů na důsledky klimatické změny. Proto, aby tyto
cestovní mapy byly účinné, musí být založeny na důkladné analýze území, kterou představila tato
práce.
Literatura
[1] ANTUŠÁK, E., (2009). Krizový management. Hrozby, krize, příležitosti. 1.vyd. Praha: Wolters Kluwer
ČR. ISBN 978-80-7357-488-8
[2] DEMEK, J., (1983). Obecná geomorfologie. [Díl] 3. 1. vyd. Praha: SPN.
[3] DESOUZA, K. C., (2013). Designing, planning, and managing resident cities: A conceptual Framework.
Cities, vol. 35, iss. 12, pp. 89-99. ISSN 0264-2751. DOI 10.1016/j.cities2013.06.003.
[4] PICKET, S. T.A., MACGRATH, B., CADENASSO, M.L., FELSON, A. J., (2014). Ecological resilience
and resilient cities. Building Research and Informantion, vol. 42, iss. 2, pp. 143-157. ISSN 0961-3218.
DOI 10.1080/09613218.2014.850600.
[5] Předcházíme rizikům 2012. [online]. [cit. 2013-12-14]. Dostupné z:
<http://www.hzscr.cz/clanek/rizika.aspx>
[6] SÁDLO, J. et al., (2008). Krajina a revoluce: významné přelomy ve vývoji kulturní krajiny českých zemí.
3., upr. vyd. Praha: Malá skála. ISBN 978-80-86776-06-4.
[7] SVOBODA, J., (2009). Utajené dějiny podnebí: řídilo počasí dějiny lidstva?. Vyd. 2., dopl. Praha: Levné
knihy. ISBN 978-80-7309-799-8
[8] Systém integrované výstražné služby (SIVS) a Informační zprávy hlásné a předpovědní povodňové služby
ČHMÚ.,(2013). [online]. [cit. 2013-12-12]. Dostupné z:
<http://portal.chmi.cz/files/portal/docs/meteo/om/sivs/sivs.html>
[9] ŠENOVSKÝ, M., ADAMEC, V., ŠENOVSKÝ, P., (2007). Ochrana kritické infrastruktury. 1. vyd. V
Ostravě: Sdružení požárního a bezpečnostního inženýrství. SPBI Spektrum. Červená řada; 51. ISBN 978-
80-7385-025-8.
[10] ŠILHÁNKOVÁ, V., PONDĚLÍČEK, M. et al., (2013). Hradec Králové ve stínu klimatické změny.
Závěrečná zpráva projektu 2013/1213 „Klimatická resilience města Hradec Králové prostřednictvím
aktivního ekoporadenství“ Hradec Králové 2013.
[11] Výkladový slovník environmentálních výrazů [online] [cit. 2013-12-14]. Dostupné z:
<http://www.enviweb.cz/eslovnik>
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
596
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-6840-2014-77
HODNOCENÍ DOPADŮ DÁLNIC A RYCHLOSTNÍCH SILNIC
Z HLEDISKA NÁROKŮ NA ZÁBOR LESA
ENVIRONMENTAL IMPACT EVALUATION OF HIGHWAYS AND
EXPRESSWAYS IN VIEW OF FOREST APPROPRIATION
ING. VILÉM PAŘIL
Katedra regionální ekonomie a správy
Ekonomicko-správní fakulta
Masarykova univerzita
Depart. of Regional Economics and Administration
Faculty of Economics and Administration
Masaryk University
 Lipová 41 a, 602 00 Brno, Czech Republic
E-mail: vilem@mail.muni.cz
Anotace
Následující článek je zaměřen na hodnocení dopadů vybraných dopravních projektů pozemních
komunikací v České republice na životní prostředí s důrazem na problematiku záboru půdy. Jsou zde
zkoumány především expresní koridory a cílem je určení možností jejich vzájemné komparace
vzhledem k ostatním rozvojovým souvislostem expresní infrastruktury, především ve vztahu
k poptávce. Zkoumány budou stávající dopravní tepny i plánované projekty, které vycházejí z dopravní
sektorové strategie Ministerstva dopravy ČR.
Klíčová slova
dopravní infrastruktura, expresní doprava, dopady na životní prostředí, zábor lesa
Annotation
Following article is aimed on environmental impact evaluation of chosen ground transport
infrastructure projects in Czech Republic with emphasis on the appropriation of land. The subject of
this article is to analyze express transport corridors and the objective is to identify opportunities of
project comparison in the relation with the other development circumstances, e.g. in the relation with
demand. Analysis includes both current transport projects and even planned projects that come from
the long-term transport sector strategy from Ministry of Transport in Czech Republic.
Key words
transport infrastructure, express transport, environmental impact evaluation, forest appropriation
JEL classification: Q51, R42
Úvod
Následující článek pojednává o dvou oblastech veřejného sektoru, ve kterých lze nalézt v obou
případech jak vládní selhávání, tak i v případech zavádění tržních principů tržních selhání nebo spíše,
jak konstatuje Svoboda (2007), tržních nedokonalostí, neboť trh je v mnoha případech nejlepším
známým, nikoliv však dokonalým nástrojem alokace. Tato selhání či nedokonalosti jsou v tomto
článku reflektována ve dvou oblastech, které spolu velmi úzce souvisejí, avšak místo jejich
synergického působení naopak dochází ke konfliktu zájmů i cílů. Těmito oblastmi jsou doprava (zde
silniční) a životní prostředí. Problematika dopravy a s ní související infrastruktury je významnou částí
národního hospodářství financovanou veřejným sektorem, ale sloužící všem typům spotřebitelů, tedy
organizacím, firmám, podnikatelům i obyvatelstvu. Důvodem veřejného financování dopravy je
skutečnost, že jde o statek, který tenduje k dosažení kritérií nerivalitní spotřeby a nevylučitelnosti ze
spotřeby, což je základní předpoklad pro konstatování veřejného statku (Strecková, Malý, 1998). Na
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
597
druhou stranu ale nejde o čisté veřejné statky, neboť jedno ze dvou výše uvedených kritérií nemusí
jednotlivé projekty či úseky dopravní infrastruktury naplňovat a je tedy vhodnější je řadit mezi statky
smíšené. Význam fenoménu silniční dopravy reflektuje pohled na výdaje do dopravní infrastruktury v
České republice, které se v období let 2000 až 2011 pohybovali v rozmezí 18 až 68 mld. Kč ročně
(přičemž průměr činil 45 mld. Kč), a to při abstrahování od místních komunikací (MD, Ročenky
dopravy, 2000-2011). Důležité je také zmínit, že poměr investic do silniční dopravní infrastruktury
vhledem k provozním výdajům na její údržbu a drobné opravy se v tomto období pohyboval v poměru
7:3, což mimo jiné vypovídá o míře indukce investic (do nových dopravních projektů) na výdaje na
opravu a údržbu těchto komunikací, s jejichž navýšením je nutné počítat i v následujících letech při
tvorbě veřejných rozpočtů (v případě II. a III. tříd; Pařil, 2013b). Proto je důležité prověřovat
kapitálovou přiměřenost nejen jednotlivých projektů, ale i investorů z řad veřejného sektoru
(Halámek, Opluštilová, 2010).
Dopady dopravní infrastruktury mají vliv na celou řadu oblastí, které můžeme rozdělit do několika
skupin. První skupinu tvoří vlivy ekonomického charakteru – např. vliv investic do dopravy na
ekonomický rozvoj (Gramlich, 1994; de la Fuente, 2010; Lakshmanan, 2011; Komínek, 2009) nebo
vliv na rozvoj podnikání či umístění nových firem ve vztahu k dopravní infrastruktuře (Holl 2004,
2011). Další skupina dopadů zahrnuje vlivy urbanizační (dopady na území, obyvatelstvo a jeho
rozmístění v něm) např. dopady na územní rozvoj či vztah k prostorovému plánování (Chandra,
Thompson, 2000; Kučera, 2013) či rozmístění obyvatelstva v metropolitních oblastech (Duranton,
Turner 2010; Linneker, Spence 1992, 1996). Další skupinou dopadů zachycuje vlivy na
environmentální charakteristiky území či environmentální zátěž obyvatelstva (Kutáček, 2009;
Řiháček, 2007; Mullerová, 2012; Pařil, 2013a, 2013b). Poslední skupinu lze charakterizovat jako
dopravně geografickou, ta se zabývá dopravní dostupností (Mulíček et al., 2011), dopravní
regionalizací (Kraft, 2012; Marada, 2003) či vyjížďkou za prací 4i slu6bami (Kunc et al., 2012;
Klapka et al., 2013; Kučera, 2013). Na základě výstupů z těchto dílčích analýz je pak možné směřovat
k identifikaci priorit či samotného účelu jednotlivých dopravních projektů v konfrontaci s jejich
očekávanými ekonomickými přínosy, ale i environmentálními či územními vlivy (např. Viturka et al.,
2012a, 2012b) – hodnocení účelnosti je však velmi spíše dlouhodobým cílem, který není možné ověřit
bez hodnocení silničních projektů v delším časovém horizontu odpovídajícímu i několika desetiletím.
Hodnocení environmentálních vlivů dopravy je v odborné literatuře většinou zaměřeno na hodnocení
určitých složek životního prostředí v případě vybraného projektu, úseku nebo lokality. V případě
aplikované praxe jde pak detailní analýzu environmentálních dopadů jednoho vybraného projektu
v rámci procesu EIA, v případě dopravních koncepcí či politiky pak procesu SEA, který je formulován
obecněji a jako hlavní zjištění konstatuje vybrané nejproblematičtější detaily (MŽP, 2013). Tyto
přístupy nicméně neumožňují komplexní komparativní srovnání jednotlivých dopravních projektů ze
stejné kategorie či alternativních řešení při využití různých dopravních modů. Tento článek se tedy
ubírá prvním zmíněným směrem a snaží se vybranou přírodně cennou složku životního prostředí
hodnotit u všech dopravních projektů daného typu, přičemž v analýze dále jde o výběr dálnic a
rychlostních silnic v ČR, a dále silnic II. tříd v regionu soudržnosti Jihovýchod, tedy o projekty
různých úrovní stejného dopravního modu. Nejčastější současný způsob hodnocení projektů dopravní
infrastruktury je využití analýzy nákladů a výnosů, jejímž východiskem je ocenění přímých i
nepřímých nákladů a výnosů (Florio, 2008; Halámek 2011). Nicméně tento způsob podléhá především
u identifikace nepřímých nákladů a výnosů řadě metodických úskalí (Sieber, 2009) při možnosti
značného ovlivnění výsledku hodnotitelem dle zvolené metody ocenění. Tento příspěvek bude
reflektovat pouze velmi striktně vymezený užší výnosově-nákladový přístup, který vychází z
normativního tvrzení, že pouze a jen výnosy a náklady spojené se spotřebou zboží a služeb mohou být
brány v úvahu při použití ekonomického aparátu ve společenském rozhodování (Rosenthal, Nelson
1992; Weikard, 2005).
Hlavním cílem tohoto článku je tedy identifikovat možnost komparativního hodnocení projektů
expresní silniční infrastruktury i ve srovnání s regionální silniční infrastrukturou dle reálných či
potenciálních dopadů na zábor lesních pozemků jakožto potenciálně důležitých ekosystémů
zajišťujících mnoho ekostabilizačních funkcí.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
598
1. Metodika hodnocení
Následující metodika hodnocení dopadů dálnic, rychlostních silnic a silnic II. třídy vychází z několika
zdrojů informací. Základním geografickým nástrojem potřebným ke zmapování nároků silniční
dopravní infrastruktury je webový portál http://geoportal.gov.cz, ze kterého byla čerpána data o vedení
jednotlivých silnic v území (doplněním jsou samozřejmě publikace týkající se jednotlivých projektů
dálnic a rychlostních silnic, ŘSD, 2006a-b, 2007, 2010a-b, 2012a-g). Základním přístupem pro
hodnocení záboru lesů z pohledu dopravní infrastruktury je hodnocení rozsahu kolizních úseků, a to
z pohledu délky kolizních úseků, tak i z pohledu plochy kolizních úseků, neboť ta se dle typu
komunikace a množství souvisejících staveb jako jsou dálniční sjezdy, mimoúrovňové křižovatky,
odpočívky či benzínové stanice apod. mohou lišit i při komparaci silnic stejné úrovně. Tyto dva
základní ukazatele pak jsou nahlíženy z pohledu absolutních dopadů, ale i z pohledu relativního, tedy
intenzita kolizních úseků vzhledem k délce komunikace vyjádřená jako procento z celkové délky dané
komunikace. Posledním kritériem je pak finanční hodnota lesní plochy, které je při závěrečném
hodnocení dána dvojnásobná váha z důvodu, že jako jediné kritérium reflektuje i významnost
narušených lesních pozemků. V hodnocení je tedy zahrnuto pět kritérií: absolutní délka, absolutní
plocha, relativní délka kolizních úseků, relativní plocha kolizních úseků a hodnota záboru lesa. Dle
těchto jednotlivých kritérií jsou pak analyzované projekty dopravní infrastruktury posuzovány
prostřednictvím aplikace metody prostého součtu pořadí, kdy konečné pořadí Pc je určeno na základě
nevážených agregací dílčích pořadí pd získaných v rámci jednotlivých kritérií (nevýhodou metody je
zejména nezohlednění rozdílů ve významovém postavení kritérii tento problém lze částečně řešit
expertním stanovením příslušných vah, které je však na druhé straně zatíženo značnou subjektivitou),
což lze zapsat takto (Viturka et al., 2012):


n
i
dp
1
cP (1)
Východiskem přístupu ekonomického či peněžního ohodnocení záboru lesa je předpoklad, že ve
sledovaném úseku komunikace při svých okrajích z obou stran přiléhá k zalesněným plochám,
přičemž nemusí jít nutně o pozemky určené k plnění funkcí lesa (PUPFL, zákon č. 289/1995 Sb. o
lesích), ale důležitý je aktuální stav. Východiskem tedy je skutečnost, že nebýt dané silniční
komunikace byl by se na daném pozemku či ploše s největší pravděpodobností vyskytoval les, čili že
pozemek pod danou komunikací by bez její existence byl zařazen do lesních pozemků nebo do
kategorie nelesních pozemků s lesním porostem. Metodika hodnocení pak spočívá v podstatě v
následujícím přístupu, který vychází z vyhlášky 3/2008 Sb. Ministerstva financí o oceňování majetku,
tzv. oceňovací vyhlášky (dle příloh č. 24, 25, 39; MF, 2008), a dále dle Vyhlášení průměrné ceny
dřeva pro rok 2014 k výpočtu poplatku za odnětí lesních pozemků (MZ, 2013). Vývoj průměrné ceny
dřeva od roku 1996 do roku 2014 je znázorněn v obrázku č. 1.
Obr. 1: Vývoj průměrné ceny dřeva v ČR (Kč/m3
)
Zdroj: MZ, 2013
Dle výše zmíněné legislativy je poplatek za odnětí lesních pozemků vypočítáván dle následujícího
vzorce:
400
600
800
1,000
1,200
1996199719981999200020012002200320042005200620072008200920102011201220132014
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
599
OLP = PP x CD x f; (2)
kde OLP je poplatek za odnětí lesních pozemků (1129 Kč/m3
pro rok 2014); PP je průměrná roční
potenciální produkce lesů v České republice (která je dlouhodobě stabilní a činí 6,3 m3
/ha); f je faktor
váhy lesů. Je však nutné podotknout z důvodu zachycení hodnoty potenciálních lesních pozemků,
které však trvale slouží jako komunikace, je nutné využít vzorec pro trvalé odnětí, u kterého je využito
koeficientu 0,02, což v podstatě reflektuje vynětí lesních pozemků na období 50 let (i tento koeficient
je tedy u některých typů lesních porostů svým způsobem podhodnocený a reálně reflektuje pouze
smrkové lesy (u např. dubových porostů není možné očekávat obnovu lesa během takto krátkého
období). Takto modifikovaný vzorec pak vypadá následovně:
(3)
V čitateli výše uvedeného vzorce je posledním činitelem faktor váhy lesa, který odráží ekologickou
kvalitu daného lesního porostu. Tento faktor reflektuje následující oblasti: území chráněná dle zákona
č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny, dále zákona č. 254/2001 o vodách (vodní zákon), a dále
zahrnuje i území významná z mezinárodního pohledu - především území vymezená organizací
UNESCO jako biosférické rezervace a geoparky, a dále území vymezená Ramsarskou úmluvou jako
významné mokřady (v ČR přijata jako Sdělení federálního ministerstva zahraničních věcí 396/1990
Sb.). Z pohledu zákona o ochraně přírody a krajiny byly hodnoceny kolizní úseky se zvláště
chráněnými územími velkoplošnými i maloplošnými, dále území zahrnutá do Natury 2000, tedy
evropsky významné lokality a ptačí oblasti. Z pohledu vodního zákona pak byly hodnoceny kolizní
úseky s chráněnými oblastmi přirozené oblasti akumulace vod a ochranná pásma vodních zdrojů
(zdrojem pro zmapování této komponenty významných území byl informační portál
http://heis.vuv.cz). V jednotlivých kolizních úsecích pak byla cena lesa modifikována dle faktoru váhy
lesa (tedy násobena příslušným koeficientem). Ceny byly tedy modifikovány následujícím způsobem:
národní přírodní rezervace (faktor váhy lesa 20, tato váha byla změněna a odpovídá váze první zóny
národního parku, neboť v NPR či NPP jde v podstatě o stejnou míru ochran, ale jen v menším
územním rozsahu) a jejich ochranná pásma (faktor váhy lesa 16); národní přírodní památky (faktor
váhy lesa 20) a jejich ochranná pásma (faktor váhy lesa 16); chráněné krajinné oblasti (pro ZCHÚ je
faktor váhy lesa obecně stanoven 16); přírodní rezervace a jejich ochranná pásma (faktor váhy lesa
16); přírodní památky a jejich ochranná pásma (faktor váhy lesa 16); ptačí oblasti (faktor váhy lesa 20,
byl stanoven jako koeficient korelující s NP); z hlediska Natury 2000 pak evropsky významné lokality
(faktor váhy lesa 16, byl stanoven jako koeficient korelující se ZCHÚ); chráněné oblasti přirozené
akumulace vod (faktor váhy lesa 12); ochranná pásma vodních zdrojů (faktor váhy lesa 20); z hlediska
mezinárodní ochrany pak ramsarské mokřady (faktor váhy lesa 20, byl stanoven jako koeficient
korelující s NP); UNESCO biosférické rezervace (faktor váhy lesa 20, byl stanoven jako koeficient
korelující s NP); geopark UNESCO (faktor váhy lesa 6, byl stanoven jako koeficient korelující s lesy
příměstskými se zvýšenou zdravotně rekreační funkcí). Při případném souběhu několika typů ochrany
jsou pak jednotlivé koeficienty sčítány.
2. Výsledky hodnocení
V následující části článku budou představeny základní výsledky provedené analýzy. V tabulce č. 1
jsou zobrazeny výsledky pro jednotlivé projekty dálnic a rychlostních silnic ve výše uvedených pěti
kritériích. Pro poskytnutí komplexní informace o daném silničním projektu je zde v prvních dvou
sloupcích uvedena také celková délka dané komunikace a celková plocha, kterou komunikace zaobírá.
Všechny sledované projekty jsou zde analyzovány z pohledu dokončeného projektu, tedy včetně
úseků ve výstavbě i úseků plánovaných. U kritéria délky kolizního úseku se hodnoty pohybují od 1 do
65 km, což u jednotlivých projektů představuje 2,17 až 30 %. Průměrná intenzita záboru lesa
vzhledem k délce komunikace je pak 12,62 %. Z pohledu kritéria zabrané lesní plochy se hodnoty
pohybují od 21 tis. m2
(R46) až do 2,6 mil. m2
(D1), což odpovídá 1 až 29 %. Zajímavou skutečností
zajisté je, že procentuální vyjádření u záboru lesní plochy je nižší než u sledované délky kolizního
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
600
úseku a to i přesto, že do plochy byly započítány i související stavby jako odpočívky či exity. Tuto
skutečnost však lze poměrně snadno interpretovat tak, že ty úseky, které se dostávají do konfliktu
s lesními porosty z pohledu zastavěné plochy minimalističtější než ostatní úseky dané komunikace,
tzn., že většina úseků šestiproudých nebo většina mimoúrovňových křižovatek či exitů a odpočívek se
nachází mimo tyto konfliktní zóny. Dle posledního kritéria se pak hodnota záboru lesa pohybuje od 12
mil Kč až po 2,23 mld. Kč, přičemž celková hodnota takto zabraných lesních pozemků činí při
stanovené metodice 11,74 mld. Kč.
Tab. 1: Zábor lesa způsobený dálnicemi a rychlostními silnicemi v ČR
Silnice
Komunikace celkem Kontaktní zóna
Hodnota (Kč)Délka (km) Plocha (m2
) Délka (km) Plocha (m2
) Délka (%) Plocha (%)
D1 376,70 18 759 887 65,14 2 589 058 17,29% 13,80% 2 226 417 212
R1 82,83 4 462 956 4,32 161 359 5,21% 3,62% 314 078 339
D2 60,70 2 561 167 4,25 129 656 7,00% 5,06% 202 884 148
D3-vV 167,45 5 683 030 23,11 833 776 13,80% 14,67% 368 713 691
D3-vZ 171,40 5 912 165 28,82 1 013 389 16,81% 17,14% 444 684 581
R4 85,60 3 452 379 16,67 857 413 19,47% 24,84% 842 553 443
D5 151,20 7 760 944 36,27 1 232 676 23,99% 15,88% 610 675 226
R6 167,20 6 466 129 24,74 764 853 14,80% 11,83% 868 652 144
R7 95,15 3 537 669 6,83 252 776 7,18% 7,15% 274 781 525
D8 92,21 4 262 389 7,56 286 908 8,20% 6,73% 399 398 447
R10 72,59 3 290 958 11,76 404 212 16,20% 12,28% 475 241 167
D11 154,30 5 923 416 20,80 804 605 13,48% 13,58% 817 942 363
R35-vJ 283,69 10 106 003 21,47 820 551 7,57% 8,12% 715 085 572
R35-vS 278,87 9 957 794 23,00 865 892 8,25% 8,70% 757 514 215
R35vSS
279,31 9 936 435 36,16 1 262 893 12,95% 12,71% 1 075 479 893
R43 82,08 2 497 175 24,51 722 898 29,85% 28,95% 206 513 617
R46 38,77 1 680 208 0,84 21 747 2,17% 1,29% 12 374 391
R48 74,63 3 072 414 8,09 234 180 10,84% 7,62% 143 477 100
R49 59,65 1 830 307 8,92 262 982 14,95% 14,37% 222 273 582
R52-vV 13,37 394 504 2,15 63 484 16,09% 16,09% 153 524 500
R52-vZ 45,17 1 676 391 1,69 49 737 3,73% 2,97% 15 208 091
R55 100,94 3 547 243 11,20 330 160 11,10% 9,31% 562 830 796
R56 18,80 1 068 171 1,76 53 772 9,38% 5,03% 33 373 642
Celkem 2 952,58 117 839 729 390,05 14 018 971 x x 11 743 677 685
Zdroj: www.geoportal.gov.cz, vlastní zpracování.
V následující tabulce č. 2 je pak znázorněno celkové hodnocení projektů dálnic a rychlostních silnic
dle výše vymezených pěti kritérií a je zde určeno jejich pořadí prostřednictvím prostého součtu pořadí
z jednotlivých kritérií. Tyto projekty jsou pak rozděleny do tří skupin. První skupinu tvoří projekty
s minimální zátěží na zábor lesních porostů (0 až 40 bodů), druhá skupina představuje střední zátěž
(40 až 90 bodů) a poslední skupina pak zobrazuje projekty s největší zátěží na tuto složku životního
prostředí (nad 90 bodů)1
. Poněkud na první pohled překvapivě se ve třetí skupině vyskytují ne příliš
dlouhé komunikace R43 či R4. R43 přitom v relativních kritériích dosahuje vůbec nejvyšších hodnot.
Bez povšimnutí by také nemělo zůstat srovnání jednotlivých variant vybraných projektů. V případě
realizace R52 je varianta západní umístěno o celou kategorii lépe než varianta východní. Zde je ovšem
nutné podotknout, že východní varianta byla vzhledem ke své délce velmi znevýhodněna relativními
ukazateli. V dalším případě silnice R35 jsou pak varianty jižní a severní ve střední skupině, zatímco
varianta super severní v poslední skupině. Umístění super severní varianty pouze dokresluje účelovost
takto plánovaného návrhu. Naproti tomu severní varianta je jen těsně pod hranicí střední nejméně
1
Je také nutné poznamenat, že silnice R63 a již vystavěný a funkční úsek silnice R52 nemají žádný dopad na
tuto složku životního prostředí, proto také v tabulce nejsou zahrnuty.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
601
šetrné kategorie silnic a od jižní varianty ji dělí tři pozice. Poslední srovnání nabízí také východní
varianta D3, která se jeví o kategorii šetrnější než varianta západní.
Tab. 2: Hodnocení dopadů záboru lesa způsobený dálnicemi a rychlostními silnicemi v ČR
Silnice Délka (km) Plocha (m2
) Délka (%) Plocha (%) Hodnota (Kč) Počet bodů Pořadí
R46 1 1 1 1 1 6 1
R52-vZ 2 2 2 2 2 12 2
R56 3 3 9 4 3 25 3
D2 5 5 4 5 6 31 4
R1 6 6 3 3 10 38 5
R48 9 7 10 8 4 42 6
R7 7 8 5 7 9 45 7
D8 8 10 7 6 12 55 8
R52-vV 4 4 17 20 5 55 9
R49 10 9 16 17 8 68 10
R55 11 11 11 11 15 74 11
R35-vJ 15 16 6 9 17 80 12
R10 12 12 18 13 14 83 13
D3-vV 17 17 14 18 11 88 14
R35-vS 16 19 8 10 18 89 15
R43 18 13 23 23 7 91 16
D11 14 15 13 15 19 95 17
R6 19 14 15 12 21 102 18
D3-vZ 20 20 19 21 13 106 19
R35-vSS 21 22 12 14 22 113 20
R4 13 18 21 22 20 114 21
D5 22 21 22 19 16 116 22
D1 23 23 20 16 23 128 23
Zdroj: www.geoportal.gov.cz, vlastní zpracování.
V následující části článku je provedena analýza vybraných silnic II. třídy v regionu soudržnosti
Jihovýchod při zachování výše zmíněné metodiky. V tabulce č. 3 jsou uvedeny základní výsledky dle
pěti výše stanovených kritérií včetně doplňující informace o celkové délce a ploše komunikace.
Tab. 3: Zábor lesa způsobený silnicemi II. třídy v regionu soudržnosti Jihovýchod
Silnice
Komunikace celkem Kontaktní zóna
Hodnota (Kč)Délka (km) Plocha (m2
) Délka (km) Plocha (m2
) Délka (%) Plocha (%)
II/152 97,00 1 195 407 5,50 66 547 5,67% 5,57% 23 312 941
II/360 87,00 1 047 557 9,11 107 953 10,47% 10,31% 94 374 718
II/374 62,00 712 989 12,80 147 154 20,64% 20,64% 170 597 114
II/377 41,96 482 529 10,87 124 959 25,90% 25,90% 84 928 839
II/379 72,84 896 944 23,51 291 500 32,28% 32,50% 280 146 421
II/380 54,14 676 788 3,96 49 513 7,32% 7,32% 56 346 809
II/385 49,00 576 905 3,00 35 066 6,13% 6,08% 31 105 189
II/394 10,45 130 588 1,33 16 588 12,70% 12,70% 15 608 820
II/405 29,39 337 997 1,65 18 998 5,62% 5,62% 8 518 241
II/413 45,74 534 371 0,98 11 213 2,13% 2,10% 10 698 923
II/602 114,49 1 350 679 17,48 204 584 15,27% 15,15% 89 799 616
Celkem 664,00 7 942 751 90,18 1 074 072 x x 865 437 630
Zdroj: www.geoportal.gov.cz, vlastní zpracování.
Výsledky kolizí silnic II. třídy s lesními pozemky (či porosty) ukazují, že pro kritérium dílky
kolizního úseku se hodnoty pohybují mezi 1 až 24,5 km, což představuje 2 až 32 % z celkové délky
daných komunikací. U kritéria záboru lesních ploch se pak výsledky pohybují mezi 11 tis. až 291 tis.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
602
m2
, což představuje 2 až 33 %. V případě silnic II. třídy jsou tedy výsledky relativních kritérií velmi
podobné ve srovnání s projekty dálničních či rychlostních komunikací. Mírná odlišnost v řádu
jednoho procenta je pak i zde samozřejmě způsobena technickým provedením komunikace (tedy např.
II/S7,5 či II/S8,5 apod.). Průměrné hodnoty v případě procentuálně vyjádřené délky i plochy se
pohybují těsně nad 13%. U kritéria celkové hodnoty zabrané lesní půdy se částky pohybují mezi 8,5
až 280 mil. Kč., přičemž celková hodnota takto zabrané půdy činí na vybraných komunikacích 865
mil. Kč.
Tab. 4: Hodnocení dopadů zábor lesa způsobený silnicemi II. třídy v regionu soudržnosti
Jihovýchod
Silnice Délka (km) Plocha (m2
) Délka (%) Plocha (%) Hodnota (Kč) Počet bodů Pořadí
II/413 1 1 1 1 2 8 1
II/405 3 3 2 3 1 13 2
II/394 2 2 7 7 3 24 3
II/385 4 4 4 4 5 26 4
II/380 5 5 5 5 6 32 5
II/152 6 6 3 2 8 33 6
II/360 7 7 6 6 9 44 7
II/377 8 8 10 10 7 50 8
II/602 10 10 8 8 8 52 9
II/374 9 9 9 9 10 56 10
II/379 11 11 11 11 11 66 11
Zdroj: www.geoportal.gov.cz, vlastní zpracování
Při pohledu na celkové hodnocení, které zobrazuje tabulka č. 4, je opět možné rozlišit tři základní
skupiny se šetrnějšími (0 až 19 bodů), středními (20 až 49 bodů) a významnými dopady (50 a více
bodů) a zábor lesních pozemků (či porostů), přičemž bodová škála pro jednotlivé kategorie je zde
stanovena odlišně oproti dálničním a rychlostním komunikacím z důvodu odlišného počtu
analyzovaných komunikací, a tedy odlišného rozpětí součtů dle jednotlivých kritérií. V první
nejšetrnější kategorii jsou v podstatě nejkratší komunikace, což není překvapující zjištění. Nicméně
zajímavou skutečností je, že dvě nejdelší komunikace II/602 a II/152 se nevyskytují na posledních
místech, přičemž komunikace II/152 dokonce zaujímá místo ve střední kategorii.
Závěr
Závěrem lze konstatovat, že v kategoriích absolutních ukazatelů záboru lesních pozemků či nelesních
pozemků s lesními porosty prostřednictvím silniční infrastruktury lze sledovat poměrně jasnou
korelaci s celkovou délkou dané komunikace. Nicméně i zde mohou být určité odchylky především u
rychlostních komunikací způsobené mnohem většími nároky na doprovodnou infrastrukturu včetně
mimoúrovňového křížení, exitů, odpočívek či čerpacích stanic a dle jejich rozmístění pak může být
dopad na tuto specifickou složku životního prostředí poměrně významně ovlivněn. Dále také
samozřejmě záleží na technickém provedení dané komunikace, tedy na šířce analyzovaného úseku i to
především u rychlostní infrastruktury může způsobit značné odchylky. Z pohledu srovnání
jednotlivých variant vybraných dálničních projektů, jejichž části by teprve měly být realizovány, je
vhodné konstatovat, že v případě R35 se jako nejšetrnější varianta jeví varianta jižní, jako nejméně
šetrná pak varianta superseverní. V případě realizace severní varianty tak dojde k environmentální
újmě při dané metodice o 42 mil. Kč větší než v případě varianty jižní, a to pouze z pohledu dané
složky životního prostředí (a při respektování výše uvedeného striktně výnosově nákladového
přístupu, tedy zvažování pouze potenciální tržní produkce). Při komparaci jednotlivých sledovaných
kategorií je vhodné srovnání mezi průměrnou rozlohou zabrané lesní plochy připadající na jeden
kilometr délky komunikace. V případě dálnic a rychlostních silnic činí průměrná hodnota 4 748
m2
/km, zatímco v případě silnic druhých tříd činí 1 618 m2
/km. Dalším srovnáním těchto dvou
kategorií je pak průměrná hodnota újmy na jeden kilometr délky, které v prvním případě činí téměř 4
mil Kč, zatímco ve druhém případě 1,3 mil. Kč. Tato skutečnost je pak velmi významná, poku je
bráno na vědomí, že některé úseky zde analyzovaných silnic II tříd (II/385) vykazují téměř
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
603
dvojnásobnou intenzitu dopravy ve srovnání s vybranými úseky některých rychlostních komunikací
(R6). Tento fakt samozřejmě může přispět obohacení metodické základny využitelné pro přijímání
rozhodnutí ovlivňujících dopravní plánování. Posledním důležitým konstatováním je skutečnost¨, že
v metodice uplatněné v tomto článku byl využit striktně výnosově nákladový přístup. Při modifikaci
tohoto přístupu a započítání i dalších externích nákladů dopravy a jejích vlivů na životní prostředí jako
vliv na klima či vliv na kvalitu ovzduší (by samozřejmě hodnota celkové újmy významně narostla, viz
např. IER, 2006). Tyto náklady však nebyly předmětem tohoto článku.
Literatura
[1] DE LA FUENTE, A., (2010). Infrastructures and Productivity: an Updated Survey, Mimeo, Instituto de
Análisis Económico, CSIC, Barcelona.
[2] DURANTON, G., TURNER, M.A., (2010). Urban Growth and Transportation. Mimeo, University of
Toronto, p. 34. <http://homes.chass.utoronto.ca/~mturner/papers/published/-
Duranton_Turner_RES_2012.pdf.>
[3] FLORIO, M., MAFFII, S., ATKINSON, G., DE RUS, G., EVANS, D., PONTI, M., GENCO, M.,
PAROLIN, R., VIGNETTI, S., BOLATTI, J., GIGLIO, M., PANZA, G., SARTORI, D., (2008): Guide to
Cost-benefit Analysis of Investment Projects. Brussels: European Commission, p. 259.
[4] GRAMLICH, E. M., (1994). Infrastructure investment: a review essay. Journal of Economic Literature 32,
pp. 1147–1175.
[5] HALÁMEK, P., OPLUŠTILOVÁ, I., (2010). Capital adequacy of the municipal projects financed from ROP
SE. In 13th International Colloquium on Regional Sciences. Conference Proceedings. Brno: Masarykova
univerzita. pp. 215-223. ISBN 978-80-210-5210-9.
[6] HALÁMEK, P., (2011). Use of CBA as a tool for OP´s implementation in the Czech Republic. In 14th
International Colloquium on Regional Sciences. Conference Proceedings. Brno: Masarykova univerzita. pp.
90-99. ISBN 978-80-210-5513-1.
[7] HOLL, A., (2004). Transport infrastructure, agglomeration economies, and firm birth: empirical evidence
from Portugal. Journal of Regional Science 44, pp. 693–712. DOI 10.1111/j.0022-4146.2004.00354.x.
[8] HOLL, A., (2011). Factors influencing the location of new motorways: large scale motorway building in
Spain. Journal of Transport Geography 19, pp. 1282–1293. DOI 10.1016/j.jtrangeo.2011.06.006.
[9] CHANDRA, A., THOMPSON, E., (2000). Does public infrastructure affect economic activity? Evidence
from the rural interstate highway system. Regional Science and Urban Economics 30, pp. 457–490.
[10] IER, (2006). Developing Harmonised European Approaches for Transport Costing and Projects Assessment
(HEATCO). Stuttgart. University of Stuttgart.
[11] KLAPKA, P., HALÁS, M., TONEV, P., (2013). Functional regions : Concept and types. In 16th
International Colloquium on Regional Sciences. Conference Proceedings. Brno: Masarykova univerzita. pp.
94-101. ISBN 978-80-210-6257-3. DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-6257-2013-11.
[12] KOMÍNEK, T., (2009). Orientované vyhodnocení rozvojových vlivů dálnic (aplikace na příkladě českých
dálnic D1 a D2)
[13] KRAFT, S., (2012). A Transport classification of settlement centres in the Czech Republic using cluster
analysis. Moravian Geographical Reports, 20, pp. 38-49.
[14] KUČERA, J., (2013). Brno – komplexní dopravní analýza, Brno, Masarykova univerzita.
[15] KUNC, J., FRANTÁL, B., TONEV, P., SZCZYRBA, Z., (2012). Spatial patterns of daily and non-daily
commuting for retail shopping: The Case of the Brno City, Czech Republic. In Moravian geographical
reports, Brno: ÚGN, 2012, vol. 20, iss. 4, pp. 39-54. ISSN 1210-8812.
[16] KUTÁČEK, S., (2009). Aplikace teorie externalit na vybraný segment odvětví dopravy. Brno: Masarykova
univerzita.
[17] LAKSHMANAN, T.R., (2011). The broader economic consequences of transport infrastructure investments.
Journal of Transport Geography, vol. 9, iss. 1, pp. 1–12. DOI 10.1016/j.jtrangeo.2010.01.001.
[18] LINNEKER, B., SPENCE, N., (1992). Accessibility measures compared in an analysis of the impact of the
M25 London Orbital Motorway on Britain. Environment and Planning A 24, pp. 1137–1154.
[19] MARADA, M., (2003). Transport typology of settlement centres of Czechia from public passenger transport
point of view. Acta Universitatis Carolinae Geographica, vol. 2003, iss. 1, pp. 259-269.
[20] Ministerstvo dopravy ČR (2011). Ročenky dopravy 2000 až 2011. [online]. [cit. 2014-4-1] Dostupné z:
<https://www.sydos.cz/cs/rocenky.htm>
[21] Ministerstvo financí (2013). Vyhláška 3/2008 Sb., o oceňování majetku, oceňovací vyhláška, dle novelizace
450/2012 Sb. [online]. [cit. 2013-4-5]. Dostupné z: <http://portal.gov.cz>
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
604
[22] Ministerstvo zemědělství (2013). Vyhlášení průměrné ceny dřeva pro tok 2014 k výpočtu poplatku za odnětí
lesních pozemků ze dne 17. 11. 2013, č. j.: 76515/2013.
[23] Ministerstvo životního prostředí (2013). SEA - Dopravní politika ČR 2014-2020 s výhledem do roku 2050.
[online]. [cit. 2013-4-1].Dostupné z: <http://portal.cenia.cz/eiasea/detail/SEA_MZP141K>
[24] MULÍČEK, O., OSMAN, R., SEIDENGLANZ, D., (2011). Městská chronopolis. In Třetí město. Červený
Kostelec, Brno: Nakladatelství Pavel Mervart, Masarykova univerzita, pp. 13-42. ISBN 978-80-7465-015-4.
[25] MULLEROVÁ, J., (2012). Vliv hluku na cenu bydlení. Brno: Masarykova univerzita.
[26] PAŘIL, V. (2013a). Current Czech highways environmental impacts assessment - chosen approaches. In New
Economic Challenges - 4th International PhD Student Conference. 2013. vyd. Brno: Masarykova univerzita,
pp. 186-195. ISBN 978-80-210-6301-3.
[27] PAŘIL, V., (2013b). Environmental Impact Evaluation of Chosen Infrastructure Transport Projects with
Emphasis on Appropriation of Land. In 16th International Colloquium on Regional Sciences. Brno:
Masarykova univerzita, pp. 494-500. ISBN 978-80-210-6257-3. DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-6257-2013-62.
[28] ROSENTHAL, D. H.; NELSON, R. H., (1992). Why Existence Values Should Not Be Used in Cost-Benefit
Analyses. Journal of Policy Analysis and Management, iss. 11, pp. 116–121. DOI 10.2307/3325135.
[29] Ředitelství silnic a dálnic ČR (2006a). Dálnice D5, p. 9.
[30] Ředitelství silnic a dálnic ČR (2006b). Dálnice D8, 2006, p. 9.
[31] Ředitelství silnic a dálnic ČR (2007). Dálnice D11, p. 7.
[32] Ředitelství silnic a dálnic ČR (2010a). Dálnice D1, p. 9.
[33] Ředitelství silnic a dálnic ČR (2010b). Dálnice D3, p. 28; aktualizováno 2012, p. 40.
[34] Ředitelství silnic a dálnic ČR (2012a). Dálnice D47, p. 28.
[35] Ředitelství silnic a dálnic ČR (2012b). Pražský okruh, p. 36.
[36] Ředitelství silnic a dálnic ČR (2012c). Rychlostní silnice R4, p. 28.
[37] Ředitelství silnic a dálnic ČR (2012d). Rychlostní silnice R6, p. 64.
[38] Ředitelství silnic a dálnic ČR (2012e). Rychlostní silnice R7, p. 40.
[39] Ředitelství silnic a dálnic ČR (2012f). Rychlostní silnice R35, p. 36.
[40] Ředitelství silnic a dálnic ČR (2012g). Rychlostní silnice R48, p. 42.
[41] ŘIHÁČEK, T., (2007). Zvukové prostředí města a jeho vliv na prožívání. Brno: Masarykova univerzita.
[42] SIEBER, M., (2009). Stínové ceny v české ekonomice. Praha: Vysoká škola ekonomická v Praze.
[43] STRECKOVÁ, Y., MALÝ, I. a kol., (1998). Veřejná ekonomie pro školu i praxi. Brno: Computer Press.
ISBN 80-7226-112-6, s. 214.
[44] SVOBODA, F., (2007). Za obzor neoklasické ekonomie: Cesta k principům nové institucionální ekonomie.
Politická ekonomie, vol. 55, iss. 4, pp. 561-579. ISSN 0032-3233.
[45] VITURKA, M., PAŘIL, V., TONEV, P., (2012a). Nová metoda komparativního hodnocení účelnosti projektů
výstavby dopravní infrastruktury. Urbanismus a územní rozvoj, Brno: ÚÚR - MMR ČR, 2012, XV, iss. 2,
pp. 28-34. ISSN 1212-0855.
[46] VITURKA, M., PAŘIL, V., TONEV, P., (2012b). A contribution to the evaluation of the social impact of
projects of express roads construction. In 15th International Colloquium on Regional Sciences. Conference
Proceedings. Brno: Masarykova univerzita. pp. 250-256. ISBN 978-80-210-5875-0.
[47] WEIKARD, H. P., (2005). Why Non-use Values Should Not Be Used. Wageningen: Department of Social
Sciences, Wageningen University, 2005, pp. 7-20.
Příspěvek byl zpracován v rámci projektu specifického výzkumu MUNI/A/0768/2013.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
605
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-6840-2014-78
FAKTORY REVITALIZACE BROWNFIELDŮ V ČESKÉ
REPUBLICE
FACTORS REVITALIZATION OF BROWNFIELDS IN THE CZECH
REPUBLIC
RNDR. ROBERT OSMAN
RNDR. BOHUMIL FRANTÁL
RNDR. JOSEF KUNC, PH.D.
MGR. PETR KLUSÁČEK, PH.D.
MGR. STANISLAV MARTINÁT
Oddělení environmentální geografie
Ústav geoniky AV ČR, v. v. i.
Department of environmental geography
Institute of Geonics AS CR, v. v. i.
 Drobného 28, 602 00 Brno, Czech Republic
E-mail: osman@geonika.cz, frantal@geonika.cz
kunc@econ.muni.cz, klusacek@geonika.cz, martinat@geonika.cz
Anotace
Příspěvek se zabývá opětovným využitím brownfieldů v České republice. Na základě analýzy informací
o znovu využití reziduálních prostorů jsou ukázány hlavní proměny v současném managementu
prostoru. Příspěvek je založen na komparaci dvou datových souborů - konkrétně databázi stávajících
brownfieldů spravované agenturou CzechInvest a vlastní databázi již revitalizovaných brownfieldů.
Příspěvek je rozdělen do tří částí, v první je analyzována struktura souboru revitalizovaných
brownfieldů, v druhé je prostřednictvím komparativní analýzy tato struktura porovnána se strukturou
souboru stávajících brownfieldů a ve třetí jsou analyzovány samotné faktory revitalizace brownfieldů.
Příspěvek si tak klade za cíl odpovědět na otázky jakých funkcí brownfieldy po revitalizaci nabývají a
jaké faktory rozhodují o jejich znovuvyužití.
Klíčová slova
management prostoru, faktory, revitalizace, brownfield
Annotation
The paper deals with reuse of brownfields in the Czech Republic. Based on the analysis of information
about re-use of residual spaces are shown major changes in the current management space. The
paper is based on a comparison of two data files - specifically, the existing brownfields database
managed by the CzechInvest and own database of brownfields that have already been revitalized. The
paper is divided into three parts, the first part of the paper analyzes the structure of a revitalized
brownfields, in the second part of the paper, the structure of this file is compared with the structure of
existing brownfields and the third part analyzes the factors revitalization of brownfields. The paper
aims to answer the question what functions take the brownfields after revitalization and what factors
determine their reuse.
Key words
space management, factors, revitalization, brownfield
JEL classification: R110, R120, P230, P250
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
606
Úvod
Prostorové procesy v sobě odráží ty společenské a obráceně. Správa a management prostoru
představuje konkrétní materializaci společenských hodnot v prostoru (Lefebvre 1991; Soja 1996). Tak
jak se v jednotlivých historických obdobích proměňoval význam prostoru, tak se proměňovaly i
způsoby zacházení s ním (Gregory 1994). S koncem moderny a nástupem těžko uchopitelné
postmoderny dochází k významové proměně prostoru (Giddens 2003), kterou lze identifikovat
například ve společenských procesech demilitarizace, deagrarizace či průmyslové restrukturalizace,
která opět výrazně mění současnou správu prostoru. Zatímco v západní Evropě (Velká Británie,
Francie, Západní Německo) se tyto procesy začaly projevovat již v 70. letech 20. století, probíhaly
v delším časovém období a jejich důsledky měly nižší intenzitu, v postsocialistických zemích se
začínají objevovat se zpožděním až po roce 1989 a jejich průběh je daleko intenzivnější (Frantál a kol.
2013). Jedním z důsledků těchto procesů je obrovský nárůst (ekonomicky1
) nevyužívaných prostorů
tzv. brownfieldů. Definice takových prostorů nebývá zpravidla zcela jednoznačná. Bývá místně i
časově proměnlivá a každý stát si ji upravuje dle národního kontextu (blíže např. Oliver a kol. 2005).
Pro účely tohoto příspěvku bude za brownfield považován veškerý prostor, který byl v minulosti
ekonomicky využíván, aktuálně není plně využit, může být prázdný, opuštěný nebo dokonce
kontaminovaný, a proto není k dispozici pro další využití bez dalšího zásahu (Alker a kol 2000: 49).
Brownfield tak jako produkt vzájemných vztahů mezi konkrétní lokalitou, její historií, sociálními a
ekologickými procesy (Bjelland 2002) představuje určitou zprávu o stavu společnosti. Co je však
analyticky ještě zajímavější, a co nabízí o poznání kritičtější materiál pro reflexy současné společnosti,
jsou otázky spojené s tím, co se s těmito nevyužitými prostory děje dále, jaké se jim dostává
pozornosti, kdo se o ně stará, co se v nich odehrává, v co se proměňují. Cílem tohoto příspěvku je
zodpovědět dvě z těchto otázek: i) jakých nových funkcí brownfieldy po revitalizaci nabývají; ii) jaké
faktory rozhodují o jejich znovuvyužití.
Datový soubor a metody výzkumu
Příspěvek se opírá o komparaci dvou datových souborů. Prvním z nich je databáze agentury
CzechInvestu, která ve spolupráci s jednotlivými kraji započala v roce 2005 Vyhledávací studii pro
lokalizaci brownfieldů. Celý projekt trval přes dva roky a jeho výstupem byla databáze 2355
brownfieldů (Vyhledávací studie pro lokalizaci brownfieldů 2007). Druhým datovým souborem je
databáze 101 revitalizovaných brownfieldů, která byla sestavena pro účely tohoto příspěvku.
Informace o jednotlivých případech byly získávány prostřednictvím internetu pomocí zadávání
klíčových slov do vyhledavačů. Těmito klíčovými slovy byly „revitalizace“, „regenerace“,
„konverze“, „obnova“, „brownfield“, „území“ a jejich kombinace. Za regenerovaný brownfield byly
pokládány pouze takové případy, které vyhovovaly výše zmíněné definici, tedy v minulosti byly
(ekonomicky) využity, následně prošly obdobím2
bez plného využití a v současnosti jsou opět
(ekonomicky) využívány. Informace o takto vybraných případech, byly sbírány ve struktuře, která
odpovídala databázi CzechInvestu, tak aby byla možná jejich následná komparace. Nad rámec této
struktury bylo sledováno ještě 15 předdefinovaných charakteristik revitalizovaných území (viz tabulka
3), které jsou v odborné literatuře pokládány za hlavní faktory úspěšné revitalizace brownfieldů
(Bacot, OʾDell 2006; Nijkamp a kol 2002). U každého revitalizovaného území tak bylo hodnoceno,
zda se u něj kvalita určité charakteristiky vyskytuje. Pokud tomu tak bylo, byl mu přidělen jeden bod,
v opačném případě nikoli. Jelikož bylo celkově sledováno 15 charakteristik, mohl každý nově využitý
brownfield získat až 15 bodů. Na základě těchto dat bylo ověřováno uplatnění jednotlivých faktorů při
revitalizaci konkrétních brownfieldů v kontextu České republiky. Data byla sbírána pouze s ohledem
na územní strukturu. Neexistence staršího monitoringu úspěšně revitalizovaných brownfieldů
1
Spojení „ekonomické využití“ je v tomto kontextu používáno v širším významu než pouze „zisk generující“.
Jde o zdůraznění zapojení prostoru do společenských funkcí, v jejichž rámci jsou z jeho využití odváděny daně,
nájmy byť třeba i symbolické atp.
2
Délka tohoto období byla arbitrárně stanovena minimálně na 1 rok a to z důvodu odlišení revitalizace od pouhé
rekonstrukce.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
607
neumožňovala sledovat jakoukoliv jinou strukturu výběrového vzorku. Databáze tak obsahuje případy
ze všech krajů (NUTS III) a zároveň z 65 okresů (NUTS IV) České republiky.
Struktura revitalizovaných brownfieldů
V prvním kroku bude analyzován soubor revitalizovaných brownfieldů. Tato databáze obsahuje 101
unikátních položek lokalizovaných v 71 % na území města a 29 % ve venkovském sídle. Z pohledu
původního využití jsou nejčastěji zastoupeny brownfieldy sloužící původně zpracovatelskému
průmyslu (45 %), vojenským účelům (21 %) a zemědělství (16%). Pouze tyto tři druhy původního
využití společně představují více než 80 % všech sledovaných případů. Z pohledu nového využití po
revitalizaci je nejčastěji zastoupena poměrně široká kategorie občanské vybavenosti3
, která však
představuje pouze 18 % všech revitalizovaných lokalit. Ta je následována smíšenou zónou
kombinující prostory pro obchod, služby, bydlení a administrativu (16 %), průmyslovou zónu (11 %),
sportovními a rekreačními areály (11 %) a prostory pro zpracovatelský průmysl (11 %). Z prostého
srovnání původního a současného využití revitalizovaných lokalit je zjevná změna od aktivit
produkčních k těm spotřebním, což dokládá průběh širších procesů demilitarizace, deagrarizace a
průmyslové restrukturalizace. Přestože průmysl figuruje v kategoriích původního i současného
využití, jeho charakter a dokonce i prostorový vzorec se zcela proměnil. Zatímco v případě původního
využití byly průmyslové lokality v 31 případech ze 45 (69 %) situovány uvnitř sídla, v případě
současného využití jsou v 18 případech z 22 (82 %) lokalizovány na jeho okraji. Nově se oproti
původnímu využití objevily aktivity spojené s rekreací, turistikou, trávením volného času,
maloobchodem, službami, sdílením a šířením know-how nebo alternativními způsoby výroby energie.
Podrobná struktura výběrového vzorku revitalizovaných brownfieldů je uvedena v tabulce číslo 1.
3
Jde především o kulturní, společenská a vzdělávací centra, centra setkávání, zábavní centra, výstavní plochy,
exhibiční prostory, muzea, divadla, obecní nebo městské úřady.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
608
Tab. 1: Základní charakteristika souboru revitalizovaných brownfieldů v České republice
charakteristika kategorie abs. rel. [%]
lokalizace město 72 71,3
venkov 29 28,7
původní využití
zpracovatelský průmysl 45 44,6
vojenský areál 21 20,8
zemědělství 16 15,8
těžební průmysl 5 5,0
občanská vybavenost 5 5,0
církevní objekt 3 3,0
kulturní památka 2 2,0
skládka 2 2,0
sklad 1 1,0
doprava 1 1,0
současné využití
občanská vybavenost 18 17,8
smíšená zóna (obchod, služby, byty, administrativa) 16 15,8
průmyslová zóna 11 10,9
sportovní a rekreační areál 11 10,9
zpracovatelský průmysl 11 10,9
obchod a služby 8 7,9
technologické a podnikatelské inkubátory, inovační centra 7 6,9
ubytovací zařízení, hotel, penzion 7 6,9
bydlení 5 5,0
doprava 2 2,0
fotovoltaická elektrárna 2 2,0
zdravotnické zařízení 2 2,0
sběrný dvůr 1 1,0
rozloha (ha)
> 50,1 9 8,9
10,1 - 50 11 10,9
5,1 - 10 11 10,9
3,1 - 5 7 6,9
1,1 - 3 30 29,7
< 1 33 32,7
typ lokality
zastavěný areál uvnitř města (budovy a objekty) 44 43,6
zastavěný areál na okraji města (budovy a objekty) 21 20,8
zastavěný areál na okraji obce (budovy a objekty) 14 13,9
zastavěný areál uvnitř obce (budovy a objekty) 13 12,9
řidčeji zastavěný areál na okraji města 5 5,0
nezastavěný areál na okraji obce 2 2,0
nezastavěný areál na okraji města 1 1,0
liniový prvek mimo zastavěné území 1 1,0
stav znečištění po kompletní dekontaminaci 51 50,5
původně bez kontaminace 33 32,7
pravděpodobná kontaminace 17 16,8
majoritní vlastník
právnická osoba 47 46,5
obec 42 41,6
fyzická osoba 6 5,9
kraj 2 2,0
občanské sdružení 2 2,0
stát 2 2,0
investiční náklady (mil. korun)
> 500,1 14 13,9
200,1 - 500 12 11,9
100,1 - 200 23 22,8
50,1 - 100 16 15,8
20,1 - 50 16 15,8
< 20 20 19,8
celkem 101 100,0
Zdroj: vlastní zpracování
Celkové náklady na revitalizaci všech lokalit v souboru se blíží 30 miliardám českých korun s
průměrnou hodnotou 288 miliónů za jeden projekt. Pod hodnotou průměru zůstalo 80 % projektů a
medián výběrového souboru činil 100 miliónů korun českých. Cenu půl miliardy přesáhlo 14 projektů.
Lokalizace investičních nákladů pak jednoznačně potvrdila asymetrii mezi venkovem a městy. Výše
průměrných nákladů na jeden projekt (288 miliónů korun českých) dosáhl pouze jediný venkovský
projekt společně s 20 projekty realizovanými ve městech. Výše mediánu (100 miliónů korun českých)
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
609
pak dosáhlo 7 venkovských spolu s 42 městskými revitalizacemi. Z pohledu celkových nákladů 29,1
miliardy korun tak na města připadlo 26,9 miliardy (92 %) a na venkov 2,2 miliardy (8 %). Zatímco
průměrná cena regenerace brownfieldu ve městech činila 373 miliónů, na venkově pouhých 76
miliónů. Se značnou mírou zjednodušení lze říci, že většina současných využití se přímo váže na místa
zvýšených koncentrací aktivit (zastavěné areály uvnitř měst a obcí). Mezi typické představitele aktivit
předpokládající koncentrační a aglomerační efekt patří obchody a služby, zdravotnická zařízení,
občanská vybavenost a smíšené zóny. Zároveň z toho vyplývá omezené množství aktivit vhodných
pro nezastavěné území na okrajích sídel, či v otevřené krajině. Jako využití nejméně vázaná na
koncentrace aktivit se ukázaly sportovní a rekreační areály, technologické a podnikatelské inkubátory
a inovační centra. Jistý potenciál v tomto ohledu mají i fotovoltaické elektrárny, či jiné typy
alternativních zdrojů elektřiny.
Které brownfieldy jsou revitalizovány?
V druhém kroku bude porovnána struktura výše analyzovaného souboru revitalizovaných brownfieldů
se strukturou souboru stávajících brownfieldů spravovaného agenturou CzechInvest. Ta obsahuje
2355 brownfieldů o celkové rozloze 10 326 hektarů (0,13 % ČR). Z pohledu počtu jsou v ní nejčastěji
zastoupeny brownfieldy s původně zemědělským (34,9 %) a průmyslovým (33,3 %) využitím. Z
pohledu rozlohy největší plochu zabírají brownfieldy průmyslové (42,8 %) následovány vojenskými
(23,2 %) a zemědělskými (17,8 %). Lokality využívané původně k vojenským účelům přitom
vykázaly bezkonkurenčně největší průměrnou rozlohu 15,9 ha na jeden brownfield.
Tab. 2: Srovnání struktury souboru stávajících a revitalizovaných brownfieldů
stávající brownfieldy revitalizované brownfieldy
databáze CzechInvestu vlastní databáze
původní využití četnost [%] rozloha [%] průměr [ha] četnost [%] rozloha [%] průměr [ha]
zemědělství 34,9 17,8 2,2 15,8 3,0 4,4
průmysl 33,3 42,8 5,6 49,5 65,0 30,8
občanská vybavenost 12,9 4,0 1,4 9,9 0,5 1,2
vojenský areál 6,4 23,2 15,9 20,8 31,0 35,0
bydlení 4,0 0,9 0,9 0,0 0,0 ubytovací
zařízení 0,9 0,2 1,0 0,0 0,0 jiné
7,5 11,1 6,5 4,0 0,4 2,6
celkem 100,0 100,0 4,4 100,0 100,0 23,5
Zdroj: CzechInvest, vlastní zpracování
Z komparace obou souborů jednoznačně vyplývá nad proporční zastoupení původně průmyslově a
vojensky využívaných lokalit v souboru již revitalizovaných brownfieldů. Zatímco v souboru
současných brownfieldů je podíl lokalit s původně průmyslovým využitím pouze třetinový (33,3%), v
souboru již revitalizovaných tento podíl dosahuje téměř poloviny (49,5 %). Při srovnání rozlohy je
tento rozdíl ještě výraznější. Stávající brownfieldy s původně průmyslovým využitím představují 43 %
rozlohy souboru, kdežto revitalizované dokonce 65 % rozlohy souboru. Obdobně je to i s původně
vojensky využívanými lokalitami. Zatímco v souboru stávajících brownfieldů představují pouze 6 %
případů a 23 % rozlohy, v souboru revitalizovaných brownfieldů 21 % případů a 31 % rozlohy. Lze
konstatovat, že lokality s původně průmyslovým a vojenským využitím jsou revitalizovány s vyšší
četnosti než lokality s jinými druhy původního využití. Naopak revitalizace původně zemědělských či
residenčních lokalit se s ohledem na strukturu souboru stávajících brownfieldů objevovaly mezi
revitalizovanými s četností výrazně nižší. Zatímco v souboru stávajících brownfieldů představuje
zemědělství kategorii s nejvyšší četností (34,9 %) v souboru revitalizovaných pouhou šestinu (15,8
%). U kategorií bydlení nebo ubytovací zařízení se dokonce v souboru revitalizovaných neobjevuje
žádný případ. Lze tedy současně konstatovat, že brownfieldy s původním zemědělským či
residenčním využitím byly revitalizovány s nižší četností než lokality jiných funkcí.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
610
Významnější diference mezi oběma sledovanými soubory lze nalézt i z pohledu rozlohy jednotlivých
lokalit. Revitalizované brownfieldy vykázaly ve většině kategorií vyšší průměrnou rozlohu na jeden
projekt než brownfieldy stávající. Tento rozdíl byl nejzřetelnější v případě původně průmyslového
využití, kde průměrná rozloha lokality v souboru stávajících brownfieldů představuje pouze 5,6 ha,
kdežto v souboru revitalizovaných přesahuje 30 ha. Obdobnou situaci lze nalézt i v kategorii původně
vojensky využitých lokalit, kde je průměrná rozloha jednoho revitalizovaného projektu dvakrát větší
(35 ha) než v souboru lokalit nerevitalizovaných (15,9 ha). Na základě těchto dat lze tvrdit, že
minimálně v těchto kategoriích původního využití jsou častěji revitalizovány brownfieldy prostorově
rozsáhlejší, což je možné interpretovat prostřednictvím jejich významného bariérového efektu, jejich
symbolické hodnoty a společenským tlakem na jejich řešení.
Jaké jsou důvody jejich výběru?
V třetím a posledním kroku budou analyzovány hlavní faktory revitalizace brownfieldů. V rámci
tvorby databáze úspěšně revitalizovaných brownfieldů v České republice byly sledovány i jednotlivé
faktory tohoto úspěchu. Konkrétně byla úspěšnost hodnocena pomocí 15 předefinovaných faktorů (viz
tabulka 3). Každý brownfield tak mohl dostat až 15 bodů, což při velikosti výběrového souboru o 101
případech představuje maximální teoreticky možnou hodnotu 1515 bodů. Celkový počet udělených
bodů však čítá pouze 789 bodů, což odpovídá 52 % všech teoreticky možných. Nejčastěji byl
zastoupen faktor blízkosti železnice (11,5 %), podpora ze strany místní samosprávy (10,8 %) a
dekontaminace (10,6 %). Naopak s nejnižší frekvencí byl využíván faktor obdobného typu využití po
regeneraci (2,5 %) a historická hodnota území či objektů (3,0 %).
Zajímavý pohled poskytuje srovnání faktorů mezi brownfieldy lokalizovanými ve městech a na
venkově. Zatímco úspěšně revitalizovaným lokalitám ve městech bylo uděleno 599 bodů (75,9 %),
těm venkovským pouze 190 (24,1 %). Proporčně se většina faktorů v obou kategoriích uplatňovala
srovnatelně, výraznější rozdíl je patrný pouze u dvou: území s vysokou nezaměstnaností a dlouhodobá
snaha o regeneraci území. První ze jmenovaných faktorů se ve větší míře uplatňuje na venkově (8,9
%) než ve městech (5,8 %), druhý naopak ve městech (4,8 %) než na venkově (1,6 %).
Pravděpodobně k největší diferenciaci jednotlivých faktorů dochází na základě výše investičních
nákladů na revitalizaci. Lokalizace brownfieldu v území s vysokou nezaměstnaností se uplatnila u 52
případů z oněch 101, tedy u více než poloviny revitalizovaných brownfieldů, což představuje 6,6 % ze
všech přidělených bodů. Ovšem zatímco výskyt tohoto faktoru v kategorii investičních nákladů do 20
miliónů českých korun představoval 13,8 % případů, v kategorii 20-50 miliónů 7,5 % případů,
v kategorii 50-100 milionů 8,4 % případů, v kategorii 100-200 miliónů 5,7 % případů, v kategorii
200-500 milionů 3,9 % případů a v kategorii nad půl miliardy českých korun už pouze 3,3 % případů.
Jinými slovy lze tvrdit, že faktor zvýšené míry nezaměstnanosti měl větší vliv na revitalizace méně
nákladných brownfieldů. Opačnou logikou se pak řídily faktory blízkosti dálnice či rychlostní
komunikace a dlouhodobá snaha o revitalizaci území. Jejich význam se uplatňoval především v
případě finančně nákladnějších kategoriích, zatímco u investičně méně náročných projektů jejich
význam mizel, popřípadě se stával zcela zanedbatelným.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
611
Tab. 3: Faktory revitalizace brownfieldů
faktory revitalizace abs. rel. [%]
blízkost železnice 91 11,5
podpora ze strany místní (regionální) samosprávy 85 10,8
dekontaminace 84 10,6
potenciál pro komerční využití 75 9,5
podpora dotačními tituly 62 7,9
blízkost dálnice či RK 59 7,5
blízkost centra města/obce 55 7,0
území s vysokou nezaměstnaností 52 6,6
podpora ze strany centrálních orgánů 51 6,5
blízkost státní hranice 40 5,1
turistická atraktivita 33 4,2
dlouhodobá snaha o revitalizaci území 32 4,1
potenciál pro rozvoj lidských zdrojů (sociokulturní oblast) 26 3,3
historická hodnota 24 3,0
stejný či podobný typ využití po regeneraci (návaznost na tradice) 20 2,5
celkem 789 100,0
Zdroj: vlastní zpracování
Závěr
Na základě analyzovaných dat je možné učinit dílčí závěry o proměně správy a managementu
současného prostoru v České republice. Na první sledovanou otázku po nových funkcích brownfieldů
je odpověď poměrně snadná. Jedná se především o občanskou vybavenost, služby a obchod
v kombinaci s průmyslovými aktivitami, které se však neobnovují ve svých původních lokalizacích ve
vnitřních částech měst, ale nově se organizují v průmyslových zónách a parcích na jejich okrajích (viz
tabulka 1). Přesto je při srovnání původního a současného využití revitalizovaných lokalit zjevná
změna od aktivit produkčních k těm spotřebním, což odpovídá důsledkům procesů demilitarizace,
deagrarizace a průmyslové restrukturalizace. Alokace investičních nákladů potvrdila výraznou
asymetrii mezi venkovem a městy a to jednoznačně ve prospěch měst. Většina současných využití se
přímo váže na zastavěné areály uvnitř měst a obcí. Mezi typické představitele aktivit předpokládající
koncentrační a aglomerační efekt patří obchody a služby, zdravotnická zařízení, občanská vybavenost
a smíšené zóny.
Odpověď na druhou sledovanou otázku po hlavních faktorech revitalizace je o poznání obtížnější.
V největší míře se uplatnila blízkost železnice, následována podporou ze strany samosprávy,
dekontaminací, potenciálem pro komerční využití a podporou dotačními tituly (viz tabulka 3). Svou
roli rozhodně hraje i původní využití brownfieldů. Lze konstatovat, že lokality s původně
průmyslovým a vojenským využitím jsou revitalizovány s vyšší četnosti než lokality s jinými druhy
původního využití a současně, že brownfieldy s původním zemědělským či residenčním využitím byly
revitalizovány s nižší četností než lokality jiných funkcí. Svůj význam sehrává i velikost brownfieldu.
Minimálně u původně průmyslově a vojensky využitých lokalit jsou častěji revitalizovány ty
prostorově rozsáhlejší. Faktor zvýšené míry nezaměstnanosti se ve větší míře uplatnil u revitalizací
investičně méně nákladných brownfieldů. Faktory blízkost dálnice či rychlostní komunikace a
dlouhodobá snaha o revitalizaci území se naopak ve větší míře uplatňovali u investičně nákladnějších
revitalizací.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
612
Literatura
[1] ALKER, S., JOY, V., ROBERTS, P., SMITH, N., (2000). The definition of brownfi eld. Journal of
Environmental Planning and Management, vol. 43, iss. 1, pp. 49–69. ISSN 0964-0568. DOI
10.1080/09640560010766.
[2] BACOT, H., O’DELL, C., (2006). Establishing indicators to evaluate brownfield redevelopment.
Economic Development Quarterly, vol. 20, iss. 2, pp. 142–161. DOI 10.1177/0891242405285749.
[3] BJELLAND, M., (2002). Until Justice and Stewardship Embrace: Or, How a Geographer Thinks About
Brownfield Sites. Christian Scholar’s Review, vol. 31, iss. 4, pp. 393–412.
[4] FRANTÁL, B., KUNC, J., NOVÁKOVÁ, E., KLUSÁČEK, P., MARTINÁT, S., OSMAN, R., (2013).
Location Matters! Expploring Brownfields regeneration in a Spatial Context (Case Study of the South
Moravian Region, Czech Republic). Moravian Geographical Report, vol. 21, iss. 2, pp. 5–19. ISSN 1210-
8812.
[5] GIDDENS, A., (2003). Důsledky modernity. Sociologické nakladatelství, Praha.
[6] GREGORY, D., (1994). Geographical Imaginations. Wiley-Blackwell, Cambridge.
[7] KLUSÁČEK, P., KREJČÍ, T., MARTINÁT, S., KUNC. J., OSMAN, R., FRANTÁL, B., (2013).
Regeneration of agricultural brownfi elds in the Czech Republic – Case study of the South Moravian
Region. Acta Universitatis Agriculturae et Silviculturae Mendelianae Brunensis, vol. 61, iss.2, pp. 549–
561.
[8] LEFEBVRE, H., (1991). The Production of Space. Blackwell Publishing, Oxford.
[9] NIJKAMP., P., RODENBURG, C. A., WAGTENDONK, A. J., (2002). Success factors for sustainable
urban brownfield development: A comparative case study approach to polluted sites. Ecological
Economics, vol. 40, iss. 2, pp. 235–252. DOI 10.1016/S0921-8009(01)00256-7.
[10] OLIVER, L., FERBER, U., GRIMSKI, D., MILLAR, K., NATHANAIL, P., (2005). The scale and nature
of European brownfields. In CABERNET 2005 – International Conference on Managing Urban Land LQM
Ltd, Nottingham, UK, Belfast, Northern Ireland, UK. [online] Available at:
<http://www.cabernet.org.uk/resourcefs/417.pdf>
[11] SOJA, E., W., (1996). Thirdspace: journeys to Los Angeles and other real-and-imagined places.
Blackwell, Malden.
[12] Vyhledávací studie pro lokalizaci brownfi eldů., (2007): Ministerstvo průmyslu a obchodu České
republiky, [online] Available at: <http://www.czechinvest.org/data/files/nsb-595.pdf>
Příspěvek byl zpracován v rámci projektu „Nové metody zefektivnění regenerace brownfields
umožňující optimalizaci rozhodovacích procesů“, který je financován Technologickou agenturou
České republiky (TD020259).
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
613
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-6840-2014-79
ANALÝZA MOŽNOSTÍ REGENERACE BROWNFIELDS:
PŘÍKLAD LIBERECKÉHO KRAJE
ANALYSIS OF BROWNFIELDS REGENERATION OCCASIONS:
LIBERECKÝ REGION EXAMPLE
ING. JAKUB ČERNÍK
RNDR. JOSEF KUNC, PH.D.
Katedra regionální ekonomie a správy
Ekonomicko-správní fakulta
Masarykova univerzita
Depart. of Regional Economics and Administration
Faculty of Economics and Administration
Masaryk University
 Lipová 41 a, 602 00 Brno, Czech Republic
E-mail: cernik@mail.muni.cz, kunc@econ.muni.cz
Anotace
Za brownfields považujeme území, jež jsou deprimována po svém předchozím využití. V současnosti
pozbyla tato území a objekty, které se na nich nachází, využití a vytváří tak překážku v dalším
rovnovážném rozvoji území. Cílem předkládaného příspěvku je, na základě faktorové analýzy hlavních
komponent ovlivňujících regeneraci brownfields, identifikace socio-ekonomických, prostorových a
demografických faktorů, jež mají vliv na regeneraci brownfields na příkladu Libereckého kraje.
Z výsledků je patrné, že zvolené ukazatele mají prokazatelný vliv pouze na regeneraci brownfields
zemědělského původu. Vzhledem k charakteru analyzovaných dat se lze domnívat, že u pozůstatků
jiných činností hrají významnější roli tzv. měkké faktory, především aktivní participace dotčených
stran, jejich osobní motivace, inspirace dobrými příklady regenerace, apod.
Klíčová slova
brownfields, regenerace, faktorová analýza, Liberecký kraj, Česká republika
Annotation
Brownfield is any land degenerated by it´s previous use. Such areas (and structures in this area) may
currently be vacant and it represents a barrier in future balanced development of the area and
surroundings. This contribution targets on describing the ability of brownfields remediation by using
the Principal Component Analysis of socio-economic, spatial and demographic indicators. As a study
area was set up the Liberece region. From results it is clear that selected indicators can satisfactorily
describe the ability for remediation only by agricultural brownfields. Regarding to the type of
analysed data we can presuppose a significant influence of soft factors on brownfield remediation.
Such factors may describe the role of active participation of stakeholders, private motivating factors,
inspiration in case of best practices, etc.
Key words
brownfileds, regeneration, factor analysis, Liberecký region, the Czech Republic
JEL classification: R1, R5, Q2, Q3
Úvod
Prapůvod lokalit brownfields je možné hledat v oblastech těžby primárních energetických surovin
(především uhlí), které měly rozhodující vliv na rozvoj průmyslových oborů v době vrcholící
průmyslové revoluce ve 2. polovině 19. století (Knox, 1984; Cumbers et al., 2006). Dalším průvodním
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
614
jevem tohoto období bylo extenzivní rozšiřování továrenských provozů a výstavba navazujících,
obslužných, administrativních či obytných komplexů v zázemí továren v závislosti na kvantitativním
nárůstu výroby (Coe et al., 2007; Kunc et al., 2014). Tento přirozený trend byl v období centrálně
plánovaného hospodářství v letech 1948-1989 vystupňován do absurdních poloh, kdy preference
průmyslových aktivit, zejména těžkého průmyslu, měla za následek necitlivé zásahy do urbanistické
struktury měst a obcí, zvýšené riziko kontaminace a obecné zhoršení životního prostředí (Klusáček,
2005; Barta et al., 2006; Filip a Cocean, 2012; Frantál et al., 2013).
Podobně jako jiné země se Česká republika řadí ke státům s výraznou industriální minulostí, jejíž
pozůstatky jsou dodnes jasně patrné (Kunc et al., 2014). Po pádu socialismu v roce 1989 a
přeorientování na tržní ekonomiku došlo k výrazné restrukturalizaci hospodářství, jež doprovázela i
reorganizace využití území. Byla zavřena a opuštěna řada průmyslových podniků (Klusáček 2005),
zaniklo velké množství zemědělských družstev (Svobodová a Věžník, 2009) a došlo k odsunu
sovětských vojsk a redukci stavu české armády (Hercik et al, 2011). Ve venkovském, ale i městském
prostoru přestala být využívána řada zařízení občanské vybavenosti (maloobchodní jednotky, kulturní
a společenská zařízení, objekty cestovního ruchu a volného času či residenční objekty apod.) (Kuda a
Smolová, 2007; Andráško, 2010; Szczyrba et al., 2013).
Na území Libereckého kraje se změna ekonomické orientace projevila především v podobě zániku
mnoha textilních závodů, ale i podniků sklářského a strojírenského průmyslu (Kunc, 2000; Černík,
2013). Výsledkem této proměny je řada chátrajících objektů a areálů, jež jsou v současnosti nevyužity
nebo využity zcela marginálně vzhledem ke svým dimenzím. Cílem příspěvku je, na základě
faktorové analýzy hlavních komponent ovlivňujících úspěšnou regeneraci brownfileds, identifikovat
socio-ekonomické, prostorové a demografické faktory, jež mají vliv na regeneraci brownfields, a to na
modelovém příkladu Libereckého kraje.
Studované území a zdroje dat
Modelovým regionem bylo zvoleno území Libereckého kraje, jež svojí členitostí terénu a předchozí
odvětvovou skladbou průmyslu, čerpající z dlouholeté textilní a sklářské tradice v regionu, vytváří
poměrně specifický prostor pro analyzování zkoumaného jevu. Tyto skutečnosti je však třeba brát
v potaz při případném zobecňování výsledků na celé území ČR. Liberecký kraj je druhým nejmenším
krajem České republiky jak rozlohou (3 163 km2
) tak i počtem obyvatel (439 tis. obyvatel)1
. Část
krajské hranice tvoří státní hranice s Polskem a v menší míře s Německem. V kraji se nachází 216
obcí, kdy ve více jak polovině z nich (114) jsou evidovány brownfields.
Jako zdrojová data byly použity údaje z veřejně dostupných databází spravovaných orgány veřejné
správy. Agentura CzechInvest zmapovala brownfields na celém území České republiky v rámci
vytváření Národní strategie regenerace brownfieldů (2008), kde bylo lokalizováno 2355 brownfields,
z nichž 275 se nachází na území Libereckého kraje. Dalším klíčovým zdrojem byla Databáze lokalit
typu brownfields, spravovaná Agenturou regionálního rozvoje Libereckého kraje od roku 2007,
čítající 346 záznamů. Celkem bylo k analýze využito 378 jedinečných záznamů. Údaje z databází byly
aktualizovány ke konci roku 2013. Díky aktualizaci bylo možné identifikovat brownfields, u kterých
došlo ve sledovaném období (jež se kryje s plánovacím obdobím EU 2007-2013) k novému využití
nebo revitalizaci. Byl tak získán kontrolní soubor lokalit, s nímž byl v další fázi testování srovnáván
vytvořený model indikující potenciál brownfields k regeneraci.
Metodologie práce a výsledky
Pro analýzu faktorů ovlivňujících úspěšnou regeneraci brownfields bylo zvoleno celkem 20 faktorů
zachycujících socio-ekonomické, demografické a prostorové charakteristiky prostředí výskytu
jednotlivých brownfields. První skupina analyzovaných veličin přímo zohledňuje rozlohu brownfields
(např. rozloha brownfields vůči celkové výměře obce) nebo popisuje urbánní specifika jednotlivých
1
Počet obyvatel podle oblastí, krajů a okresů v roce 2012, ČSÚ.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
615
územních celků (např. poměr zalesněné plochy na celkové rozloze obce). Další ukazatele avizují
demografickou (podíl obyvatel ekonomicky aktivního věku) a ekonomickou aktivitu v ORP (např.
počet živnostníků na 1000 obyvatel). V poslední skupině analyzovaných faktorů je zohledněna
perifernost jednotlivých brownfields v podobě vzdáleností lokalit od vybraných typů dopravní
infrastruktury. Skladba užitých faktorů byla inspirována předchozími výzkumy na toto téma (Frantál
et al., 2013; Oliver et al., 2005).
V první fázi analýzy byly hodnoty jednotlivých sledovaných proměnných, zachycených v odlišných
jednotkách, transformovány na nové proměnné, jejichž indexace (hodnoty nových proměnných se
pohybovaly v rozsahu 0 – 1) umožňovala provést faktorovou analýzu. V této fázi byly použity dva
vzorce, jejichž aplikace se odvíjela od směru, kterým roste kvalita pozorovaného jevu.
Pro jevy, jejichž kvalita roste s rostoucí hodnotou, byl použit vzorec:
( )
( )
Pro jevy, jejichž kvalita klesá s rostoucí hodnotou, byl použit vzorec:
( )
( )
Vzhledem k relativně vysokému počtu analyzovaných proměnných byl za účelem větší přehlednosti
jejich počet redukován pomocí analýzy hlavních komponent s rotací Varimax (Bernard, 2011, Frantál
et al., 2013). Díky provedené analýze bylo možné redukovat proměnné na čtyři nezávislé dimenze
(viz. tabulka 1).
Adekvátnost zvolených dimenzí je možné verifikovat pomocí Kaiser-Meyer-Olkinova testu, jímž jsou
testovány parciální korelace proměnných. V našem případě je KMO=0,582, což nás opravňuje k další
práci se zvoleným modelem. Celková míra vysvětlovaného rozptylu vykazuje 63 %.
Tab. 9: Faktorová analýza hlavních komponent faktorů ovlivňujících úspěšnou regeneraci
brownfields - faktorové plnění dimenzí
Faktor
Dimenze
ekonomické
aktivity
Dimenze
demografického
rozvoje
Dimenze
perifernosti
Dimenze
územní
devastace
Urbánní podíl BF na devastaci v obci (rozloha
daného BF /zastavěné území obce)
0,132 0,047 0,034 0,888
Podíl na devastaci (rozloha daného BF /rozloha
všech BF v obci)
0,021 -0,070 0,030 0,654
Podíl BF na ploše obce (rozloha daného BF
/celková výměra obce)
0,137 0,042 0,030 0,905
Podíl na regionální devastaci (rozloha daného
BF/BF v ORP)
-0,059 -0,142 -0,021 -0,038
Míra Urbanizace (zastavěná plocha/celková plocha
obce)
-0,145 -0,038 0,682 -0,010
Míra zalesnění (zalesněná plocha/celková plocha
obce)
-0,006 -0,155 0,675 -0,019
Míra zemědělství (zemědělská plocha/celková
plocha obce)
-0,051 -0,063 0,420 -0,053
Míra zdevastování (BF/zastavěná plocha obce) 0,145 0,202 0,340 -0,064
Míra celkového zdevastování (BF/celková rozloha
obce)
-0,042 0,140 0,890 -0,088
Podíl na regionální devastaci (BF v obci/BF v
ORP)
0,003 0,235 0,444 -0,004
Družstva na 1000 obyvatel (2010) 0,948 -0,044 -0,051 -0,012
Podnikající fyzické osoby v ORP na 1000 obyvatel
(2010)
0,901 -0,048 -0,049 -0,004
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
616
Faktor
Dimenze
ekonomické
aktivity
Dimenze
demografického
rozvoje
Dimenze
perifernosti
Dimenze
územní
devastace
Fyzické osoby podnikající dle jiných zákonů než
živnostenského a zákona o zemědělství v ORP na
1000 obyvatel (2010)
0,714 0,030 -0,065 -0,038
Obchodní společnosti v ORP na 1000 obyvatel
(2010)
0,893 -0,044 -0,044 -0,004
Právnické osoby v ORP na 1000 obyvatel (2010) 0,971 -0,034 -0,047 -0,006
FO podnikající dle živnostenského zákona v ORP
na 1000 obyvatel (2010
-0,960 0,031 0,031 0,001
Samostatně hospodařící rolníci v ORP na 1000
obyvatel (2010)
0,010 0,533 0,170 -0,165
Hustota zalidnění obce 0,019 -0,062 -0,001 -0,007
Počet obyvatel obce k 1.1.2010 -0,133 -0,249 -0,096 0,090
Průměrný přirozený přírůstek v ORP za 10 let -0,049 -0,023 -0,072 0,197
Průměrná míra nezaměstnanosti v ORP za 10 let 0,070 -0,148 0,163 -0,180
Změna zastavěné plochy v obci za 10 let -0,132 0,181 -0,148 0,065
Počet dokončených bytů v obci za rok 2011 0,042 -0,236 -0,182 0,201
Podíl obyvatel ve věku 0 - 14 let na celkovém počtu
obyvatel
0,045 -0,846 0,153 -0,061
Podíl obyvatel ve věku 65 let a více na celkovém
počtu obyvatel
-0,015 0,955 -0,117 0,032
podíl ekonomicky aktivního obyvatelstva 0,005 0,944 -0,085 0,012
Počet hromadných ubytovacích zařízení -0,130 -0,023 0,136 -0,021
Vzdálenost do ORP 0,046 -0,182 -0,012 0,029
Vzdálenost rychlostní silnice/dálnice 0,059 -0,069 0,051 -0,056
Vzdálenost železniční zastávky -0,013 -0,078 0,053 -0,043
Vzdálenost silnice 1. třídy 0,068 0,095 -0,130 -0,053
Železniční stanice v obci 0,057 -0,015 0,023 -0,271
Poznámka: Analýza hlavních komponent, rotované řešení metodou Varimax. Vyznačené hodnoty jsou nejvyšší
absolutní korelace položek.
Zdroj: vlastní výpočty
Jsme si vědomi skutečnosti, že náplň jednotlivých dimenzí zcela přesně neodpovídá zvoleným
názvům, avšak pro interpretace výsledků je uvedené členění využitelné. Lze vidět, že dimenze
ekonomické aktivity je sycena pouze charakteristikami orientovanými na počty podnikatelských
subjektů. Míry plnění dimenze jednotlivými faktory jsou téměř totožné, což není překvapující
vzhledem k vysoké míře vzájemné korelace mezi faktory samotnými. Za povšimnutí stojí, že počet
živnostníků ovlivňuje dimenzi sice ve stejné míře, ale opačným směrem než ostatní faktory. Dimenze
demografického rozvoje je sycena především hodnotami zpracovávajícími věkové rozložení
obyvatelstva, především je ovlivněna počtem obyvatel v ekonomicky aktivním a postproduktivním
věku. Do této dimenze je započítáván i počet hospodařících rolníků, který vykazuje zvýšenou korelaci
s postproduktivním obyvatelstvem. Dimenze perifernosti je převážně plněna faktory popisujícími
podíl zemědělského, zalesněného a zdevastovaného území na zastavěné nebo celkové výměře obce,
resp. ORP. Vzhledem k podobné konstrukci faktorů vykazují i jejich míry plnění určitou korelaci.
Dimenze územní devastace je nejvíce sycena faktory popisujícími územní významnost dané lokality
v obci. Mezi těmito faktory je opět silná korelace, což ovlivňuje podobnou míru sycení dimenze.
V následující části analýzy byly vypočítány parciální hodnoty jednotlivých dimenzí u všech lokalit
brownfields, jež jsou díky použité metodice vzájemně porovnatelné, což výrazně ulehčuje práci
v dalších fázích analýzy. Při porovnání průměrných hodnot jednotlivých dimenzí u regenerovaných a
stále chátrajících brownfields je patrné, že obě skupiny vykazují opačné tendence ve všech případech
(viz. tabulka 2). Díky užitému typu analýzy indikuje vyšší hodnota v dimenzi vyšší kvalitu jevu, což
umožňuje konstatovat souvislost všech dimenzí s aktuálním využitím brownfields. Z výsledků je
patrné, že v oblastech, kde se nachází regenerované brownfields, je průměrně o poznání menší
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
617
ekonomická aktivita, což je v rozporu s původními předpoklady. Naopak dle druhé dimenze jsou
regenerovaná brownfields často v oblastech s vyšším podílem ekonomicky aktivního obyvatelstva a
dle dalších dimenzí a opět oproti předpokladům proběhly na Liberecku regenerace spíše v odlehlejších
a územně zdevastovanějších oblastech.
Tab. 2: Průměrné hodnoty dimenzí u BF
Dimenze
ekonomické
aktivity
Dimenze
demografického
rozvoje
Dimenze
perifernosti
Dimenze územní
devastace
Neregenerované BF 0,019 -0,018 -0,015 0,011
Regenerované BF -0,142 0,135 0,115 -0,080
Zdroj: Vlastní výpočty
Podrobnější analýza zohledňující předchozí využití lokality přináší přesnější výsledky (viz tabulka 3).
Pro většinu zjištěných hodnot dimenzí, které nabývají výrazně odlišné hodnoty u regenerovaných a
neregenerovaných brownfields, lze nalézt přijatelné vysvětlení. Rozdíl u zemědělských brownfields
v dimenzi perifernosti může být způsoben větší dostupností zemědělsky využitelné půdy ve větší
vzdálenosti od regionálních center, frekventovaných dopravních tepen a obecně oblastí s větší
hustotou obyvatelstva, kde je většina půdy využita pro výstavbu.
Příčiny rozdílných hodnot u dimenze územní devastace lze hledat v rozloze původních rozsáhlých
průmyslových areálů, jež disponují množstvím prostor, které v současnosti málokdy využije pouze
jeden investor. Regenerace těchto komplexů vyžaduje odlišný přístup, který je velmi blízký
developerskému zacházení s průmyslovou zónou, kdy je areál (a leckdy i jednotlivé budovy)
rozčleněn na několik úseků, jež jsou postupně pronajímány nebo prodávány investorům. Tento model
není v tuzemských podmínkách dosud natolik obvyklý aby zastínil situaci, kdy investor vyhledá
objekt, jenž je schopen pro své účely využít celý. Právě z tohoto faktu pramení nižší hodnoty v této
dimenzi u regenerovaných brownfields.
Brownfields, jakožto pozůstatky cestovního ruchu, tvoří pravděpodobně nejméně „čitelnou“ skupinu
analyzovaných zdevastovaných území. Autoři díky znalostem regionu i struktury místních
regenerovaných brownfields mohou konstatovat, že většina znovu využitých pozůstatků rekreace
k tomuto účelu v současnosti neslouží a jejich využití odpovídá spíše občanské vybavenosti. Zároveň
se jedná o kategorii, v níž významnou roli sehrály dotace poskytované v rámci Regionálního
Operačního programu Severovýchod. Tato skutečnost výrazně zkresluje získaná data, což znemožňuje
přesnější interpretaci. Snad jen u dimenze územní devastace lze připustit obdobnou interpretaci jako u
průmyslových lokalit, že regenerované brownfieldy představují méně rozlehlá území v obci (vůči
rozloze obce i případných ostatních brownfields v ní), což může pramenit z menší rizikovosti investice
do menší nemovitosti.
Tab. 3: Hodnoty dimenzí u ne/regenerovaných brownfields dle předchozího využití
Dimenze
ekonomické
aktivity
Dimenze
demografického
rozvoje
Dimenze
perifernosti
Dimenze
územní
devastace
Zemědělství neregenerované 0,082 -0,130 -0,086 0,006
regenerované -0,103 0,807 0,841 0,266
Občanská
vybavenost
neregenerované 0,032 0,103 0,006 0,059
regenerované -0,134 0,168 0,064 0,111
Bydlení neregenerované -0,018 0,424 -0,117 0,073
regenerované -0,507 0,433 -0,128 0,148
Průmysl neregenerované 0,011 -0,171 0,054 -0,042
regenerované -0,069 -0,128 -0,104 -0,322
Rekreace neregenerované -0,601 0,510 -0,306 -0,064
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
618
regenerované -0,607 -1,214 0,392 -0,610
Poznámka: Zvýrazněná pole se u regenerovaných a neregenerovaných brownfields liší o více než 0,3 bodu.
Zdroj: Vlastní výpočty
Závěr a doporučení
Analýza vlivu prostorových, socio-ekonomických a demografických ukazatelů neprokázala vazbu
mezi jejich reálnou existencí a šancí na regeneraci. Jednou ze základních příčin této skutečnosti může
být neúplnost použitých ukazatelů v datovém souboru, který byl výrazně zaměřen na územní
ukazatele, avšak neobsahoval faktory zohledňující prosperitu a ekonomickou aktivitu v regionu
(Frantál et al., 2013). Soubor zároveň nedisponoval podrobnějšími daty o místním trhu
s nemovitostmi, jehož jsou brownfields nedílnou součástí (Adams et al., 2001). Pro získání těchto dat
bude nutné analyzovat samotný realitní trh, což představuje samostatný úkol vzhledem k množství
faktorů, jež tento trh ovlivňují.
Vzhledem k charakteru zdrojových datových souborů spravovaných veřejnou správou se lze
domnívat, že veřejné investice do zjištěných regenerovaných brownfields, forma jejich čerpání a
samotná možnost čerpání veřejných dotací měly na trh s nemovitostmi (především pak s brownfields)
vliv do té míry, že důsledkem je pravděpodobné zkreslení celého zkoumaného datového souboru.
Zároveň je nutné vzít v potaz, že zpracovávaná data nemusí vyčerpávajícím způsobem popisovat
situaci v problematice brownfields v kraji. Existuje bezpochyby řada lokalit, které nejsou
z libovolného důvodu evidovány v žádné veřejné databázi, ať již se jedná o lokality zdevastované či
regenerované.
Z provedené analýzy neplynou jednoznačné výsledky, které by samy podchycovaly schopnost
regenerace brownfields pouze na základě zvolených ukazatelů. Lze se domnívat, že nejasnosti
v interpretaci by bylo možné odstranit hlubší analýzou tzv. měkkých faktorů regenerace. Jedná se o
roli veřejné správy během celého procesu regenerace - ať již o prvotní vymezení problematiky
brownfields ve strategických dokumentech, identifikace ploch brownfields coby rozvojových území či
jejich následná propagace mezi investory. Yount a Meyer (1999) uvádějí, že právě jasné a
srozumitelné rozvojové dokumenty na místní úrovni a aktivní přístup místní veřejné správy, hrají při
výběru brownfields jako lokalit pro umístění investic významnou roli.
Z dosažených výsledků lze nicméně vyvodit několik závěrů týkajících se především brownfields
zemědělského původu. V prvé řadě je to samotná schopnost modelu vysvětlit jejich šanci k regeneraci.
Většina regenerovaných brownfields tohoto typu je v současnosti využíváno k zemědělským účelům.
Jiné typy současného využití byly ve sledovaném období ve větší míře podporovány z veřejných
zdrojů, ať již se jedná o průmysl (Operační Program Podnikání a Inovace), občanskou vybavenost a
cestovní ruch (Regionální Operační program) nebo bydlení (mnohdy financované přímo místní
samosprávou). Údaje o regenerovaných zemědělských brownfields lze tedy považovat za nejméně
zkreslené vlivem veřejné podpory. Lze například konstatovat, že regenerovaná zemědělská
brownfields se zpravidla nacházejí v odlehlých obcích s významným podílem zemědělských a
zalesněných ploch. V obcích s regenerovanými zemědělskými brownfields je zároveň dlouhodobý
kladný přirozený přírůstek obyvatel. Samotné nově využívané lokality jsou spíše většího rozsahu.
Opačné tvrzení lze pronést u regenerovaných průmyslových brownfields, jež naopak v okolním
prostředí nevynikají svou rozlohou, a to jak vůči území obce, tak i s ohledem na celkovou
zdevastovanou plochu v obci v případě, že se v ní nachází více brownfields. Plochy, jež byly
v minulosti využívány k cestovnímu ruchu a rekreaci, nacházejí nové využití především v odlehlejších
oblastech, jež nejeví žádné známky devastace území (malý počet brownfields v okolí). Tato
skutečnost koresponduje s obecnými požadavky na infrastrukturu cestovního ruchu, jež je ve
studovaném regionu výrazně orientována na přírodní památky.
Jak bylo naznačeno výše, v budoucí práci bude nutné podrobit výzkumu místní politické, společenské
a podnikatelské prostředí, jehož specifika hrají důležitou roli v procesu regenerace brownfields. Díky
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
619
nově získaným údajům nabude stávající datový soubor větší kompaktnosti, v důsledku čehož bude mít
provedená faktorová analýza vyšší vypovídací schopnost. Zároveň považujeme za důležité analyzovat
strany zainteresované v procesu regenerace brownfields, jejichž osobní angažovanost hraje při této
činnosti často významnou roli. Představené téma je jednou z možností, jak lépe podchytit celou
problematiku regenerace brownfields.
Literatura
[1] ADAMS, D., DISBERRY, A., HUTCHISON, N., MUNJOMA, T., (2001). Ownership constraints to
brownfield redevelopment. Environmental and Planing, vol. 33, iss. 3, pp. 453 – 477. DOI
10.1068/a33200.
[2] ANDRÁŠKO, I., (2010). Urban-rural complementarity as an aspect of local and regional development. In
13th International Colloquium on Regional Sciences. Conference Proceedings. Brno: Masarykova
univerzita. pp. 300-306. ISBN 978-80-210-5210-9.
[3] BARTA, G., BELUSZKY P., CZIRFUSZ, M., GYÖRI, R., KUKELY, G., (2006). Rehabilitating the
Brownfield Zones of Budapest. Discussion Papers 51, Budapest: Centre for Regional Studies of Hungarian
Academy of Sciences, pp. 75. ISSN 0238–2008.
[4] BERNARD, J.,, (2011). Endogenní rozvojové potenciály malých venkovských obcí - obtížné hledání a
měření jejich vlivu. Sociologický časopis, vol. 47, iss.4, pp. 745-775. ISSN 0038-0288.
[5] COE, N. M., KELLY, P. F. & YEUNG, H. W. C., (2007). Economic Geography. A Contemporary
Introduction. Oxford: Blackwell. ISBN 978-1405132190.
[6] CUMBERS, A., BIRCH K. & MACKINNON D., (2006). Revisiting the Old Industrial Region: Adaptation
and Adjustment in an Integrating Europe. CPPR Working Paper 1. Glasgow: Centre for Public Policy for
Regions.
[7] ČERNÍK, J., (2013). Structural problems in Northeast Bohemia: focused on brownfields. In 16th
International Colloquium on Regional Sciences. Conference Proceedings. Brno: Masarykova univerzita.
pp. 256-263. ISBN 978-80-210-6257-3. DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-6257-2013-31.
[8] ČSÚ. Počet obyvatel podle oblastí, krajů a okresů v roce 2012. Dostupné na:
<http://www.czso.cz/csu/2012edicniplan.nsf/publ/4001-12-q4_2012>
[9] FILIP, S., COCEAN, P., (2012). Urban Industrial Brownfields: Constraints and Opportunities in Romania.
Carpathian Journal of Earth and Environmental Sciences, vol. 7, iss. 4, pp. 155-164. ISSN 1844-489X.
[10] FRANTÁL, B., KUNC, J., NOVÁKOVÁ, E., KLUSÁČEK, P., MARTINÁT, S., OSMAN, R., (2013).
Location matters! Exploring brownfields regeneration in a spatial context (case study of the South
Moravian Region, Czech Republic). Moravian Geographical Reports, vol. 21, no 2, pp. 5-19. ISSN 1210-
8812. DOI 10.2478/mgr-2013-0007.
[11] HERCIK, J., ŠERÝ, O., TOUŠEK, V., (2011). Post-military areas in the Czech Republic and their
revitalization – examples of the towns of Hodonín and Uherské Hradiště. Acta Universitatis Palackianae
Olomucensis Facultas Rerum Naturalium, Geographica, vol. 42, iss. 2, pp 107-119. ISSN 1212-2157.
[12] KLUSÁČEK, P., (2005). Downsizing of Bituminous Coal Mining and the Restructuring of Steel Works
and Heavy Machine Engineering in the Ostrava Region. Moravian Geographical Reports, vol. 13, iss. 2,
pp. 3-12. ISSN 1210-8812.
[13] KNOX, P., AGNEW, J. & MCCARTHY, L., (2008). The Geography of the World Economy. 5th
edition.
London: Routledge. ISBN 978-0340948354.
[14] KUDA, F., SMOLOVÁ, I., (2007). Technické a geografické aspekty integrace neprůmyslových
brownfieldů do území. Ostrava: Vysoká škola báňská - Technická univerzita Ostrava. ISBN 978-80-248-
1371-4.
[15] KUNC, J., (2000). Změny v rozmístění textilního, oděvního a kožedělného průmyslu v České republice
v období let 1989 – 1999. (Rigorózní práce). Brno: Masarykova univerzita.
[16] KUNC, J., MARTINÁT, S., TONEV, P., FRANTÁL, B., (2014). Destiny of urban brownfields: Spatial
patterns and perceived consequences of post-socialistic deindustrialization. Transylvanian Review of
Administrative Science, vol. 41E, pp. 109-128. ISSN 1842-2845.
[17] OLIVER, L., FERBER, U., GRIMSKI, D., MILLAR, K., NATHANAIL, P. (2005). The scale and nature
of European brownfields. In CABERNET- International Conference on Managign Urban Land LQM Ltd.
Nottingham, UK, Belfast, Norhern Irland, UK. [online]. [cit. 2014-3-28]:
<http//www.cabernet.co.uk/resourcefs/417.pdf>
[18] SVOBODOVÁ, H., VĚŽNÍK, A., (2009). To the problems of agricultural brownfields in the Czech
Republic, case study of the Vysočina Region. Agricultural Economics (Zemědělská ekonomika), vol. 55,
iss. 11, pp. 550–556. ISSN 0139-570X.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
620
[19] SZCZYRBA, Z., FIEDOR, D., KUNC, J., (2013). Services in the rural regions of Czechia – quantitative
assessment of changes in the elapsed transformation period (contribution to the study of rural space). In
16th International Colloquium on Regional Sciences. Conference Proceedings. Brno: Masarykova
univerzita. pp. 212-222. ISBN 978-80-210-6257-3. DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-6257-2013-26.
[20] YOUNT, K.., MEYER, P. B., (1999). Project scale and private sector environmental decision making:
Factors affecting investments in small- and large-scale brownfield projects. Urban Ecosystems, vol. 3, iss.
2, pp. 179-193. ISSN 1083-8155. DOI 10.1023/A:1009584115413.
Příspěvek byl zpracován v rámci projektu „Teoreticko-metodologická východiska regionálního
hodnocení rozvojových projektů a jejich verifikace na vybraných příkladech“ financovaného
Ekonomicko-správní fakultou Masarykovy univerzity (MUNI/A/0768/2013) a v rámci projektu
„Nové metody zefektivnění regenerace brownfields umožňující optimalizaci rozhodovacích
procesů“, který je financován Technologickou agenturou České republiky (TD020259).
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
621
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-6840-2014-80
BROWNFIELDY V KARVINÉ: PŘÍLEŽITOST NEBO
HROZBA?
BROWNFIELDS IN KARVINÁ: OPPORTUNITY OR THREAT?
MGR. STANISLAV MARTINÁT1
BC. KATEŘINA CYROŇOVÁ2
MGR. PETR DVOŘÁK, PH.D.1
MGR. PETR KLUSÁČEK, PH.D.3
1
Oddělení environmentální geografie
Ústav geoniky AV ČR, v. v. i.
1
Department of environmental geography
Institute of Geonics AS CR, v. v. i.
 Studentská 1768 708 00 Ostrava, Czech Republic
E-mail: martinat@geonika.cz, dvorak@geonika.cz
2
Obchodně podnikatelská fakulta v Karviné
Slezská univerzita v Opavě
2
School of Business Administration in Karviná
Silesian University in Opava
 Univerzitní náměstí 1934/3, 733 40 Karviná, Czech Republic
E-mail: O120925@opf.slu.cz
3
Oddělení environmentální geografie
Ústav geoniky AV ČR, v. v. i.
3
Department of environmental geography
Institute of Geonics AS CR, v. v. i.
 Drobného 28, 602 00 Brno, Czech Republic
E-mail: klusacek@geonika.cz
Anotace
Brownfieldy jsou stále více diskutovaným tématem mezi výzkumníky i veřejnou správou. Zvláště
v periferních oblastech a v regionech postižených strukturálními změnami je problém brownfieldů
s ohledem na jejich omezenou atraktivitu pro investory velmi specifický. Příspěvek se snaží
komentovat problematiku brownfieldů ve výše uvedeném typu území na příkladě města Karviná. Ve
své teoretické části příspěvek diskutuje nad ekonomickými, sociálními a environmentálními aspekty
regenerace brownfieldů, na což navazuje prostorová analýza těchto ploch na území Karviné, v jejímž
rámci zkoumána jejich velikost, předchozí využití, typ vlastnictví, kontaminace a umístění v rámci
města. Jsou formulována specifika regenerace těžebních brownfieldů. V poslední části příspěvku je
vyhodnoceno tematické dotazníkové šetření provedené mezi obyvatelstvem města (n=150), v němž byly
zjišťovány preference budoucího využití brownfieldů a obecně percepce těchto ploch místními
obyvateli. V závěru jsou formulována doporučení jak veřejné správě, tak investorům, jak přistupovat
k problematice brownfieldů.
Klíčová slova
brownfieldy, Karviná, Česká republika, regenerace
Annotation
Brownfields are increasingly discussed topic among researchers and public administration
representatives as well. Especially in peripheral areas and in regions affected by structural changes is
an issue of brownfields due to their limited attractiveness for investments very specific. This paper
aims to comment the issue of brownfields in the above type of area on the example of city of Karviná.
The theoretical part of the paper discusses the economic, social and environmental aspects of
brownfield regeneration. Then spatial analysis of these areas brownfields on the area studied city is
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
622
carried on from the point of view of their size, previous use, type of ownership, contamination and
location within the city. The specifics of regeneration of mining brownfields are then formulated. In
the last part of the paper thematic survey conducted among the population of the city of Karviná (n =
150) is evaluated. The survey aimed to determine preferences for future use of brownfields and
general perception of these areas by local population. Within the conclusion recommendations on
how public administration and investors should approach the issue of brownfields, are formulated.
Key words
brownfieldy, Karviná, Czech Republic, regeneration
JEL classification: O18
Úvod
Problematika regenerace brownfieldů je stále častěji diskutovaným tématem jak ze strany zástupců
veřejné a státní správy, tak i ze strany výzkumníků. Tímto problémem za bývají jak geografové,
ekonomové, sociologové, urbanisté , tak i technicky orientovaní vědci. Nicméně i samotné spektrum
sociálně-prostorově zaměřeného výzkumu brownfieldů je velmi široké. Od vědců zabývajících se
shromažďováním informací o brownfieldech a tvorbou jejich databází (např. Vojvodíková et al.
2011), přes studie analyzující proces regenerace brownfieldů a přístupy veřejné správy v různých
regionech (např. Klusáček et al. 2011) či státech, až po výzkumníky, kteří se s ohledem na limitované
zdroje pro regeneraci brownfields věnují jejich prioritizaci či klasifikaci (Chrysochoou et al., 2009;
Doleželová et al., 2014). Z pohledu geografa je nezbytné konstatovat, že ke všem uvedeným tématům
geografie jako věda svými poznatky o prostorových souvislostech a vztazích mezi přírodními a
sociálně-ekonomickými složkami krajinné sféry významně přispívá. Přestože geografický
(lokalizační) kontext regenerace brownfields bývá často podceňován, je možné říci, že prostorový
aspekt regenerace brownfieldů je velmi důležitý (Frantál, et al. 2013).
Tento příspěvek se zabývá problematikou brownfieldů v Karviné, tedy městě, ve kterém s ohledem na
svou průmyslovou historii posledních více než 150 let nalezneme pozůstatky průmyslových a
těžebních aktivit téměř na každém kroku. V první části příspěvku jsou diskutovány teoretické
koncepty související s regenerací těchto ploch, druhá část je věnována případové studii, která
analyzuje hybné síly vzniku brownfieldů v Karviné, jejich prostorové rozmístění a výhledy na jejich
regeneraci. Ve třetí části příspěvku jsou analyzovány vybrané výsledky anketárního šetření
věnovaného percepci brownfieldů, které bylo realizováno mezi obyvateli města. V závěrečné části
jsou formulována doporučení pro regeneraci brownfieldů v Karviné.
Národní strategie regenerace brownfieldů (CzechInvest, 2008) hovoří o brownfieldech jako o
nemovitostech (pozemcích, objektech, areálech), jež jsou nedostatečně využívány, zanedbány a
mohou být i kontaminovány. Vznikají jako pozůstatek průmyslové, zemědělské, rezidenční, vojenské
či jiné aktivity. Jmenovaná strategie také upozorňuje, že brownfield nelze vhodně a efektivně
využívat, aniž by proběhl proces jeho regenerace. Navzdory faktu, že pojem brownfield je definován
v kontextech různých evropských zemí odlišně (Frantál et al. 2012), v České republice existuje
základní a všeobecně uznávaná shoda nad definicí tohoto pojmu. Jak uvádí Vyhledávací studie pro
lokalizaci brownfieldů v České republice, zpracovaná agenturou CzechInvest v letech 2005-2007
(CzechInvest, 2008), na území země se nachází 2 355 brownfieldů na celkové ploše 10 326 hektarů,
nicméně kvalifikované odhady hovoří o počtech těchto ploch i jejich rozloze v přibližně čtyřnásobné
míře (až 11 700 lokalit o rozloze až 38 000 hektarů). Rozmístění těchto ploch v rámci okresů a
regionů České republiky značně nerovnoměrné, což je způsobeno rozdílným historickým
ekonomickým vývojem těchto oblastí. Nicméně obecně lze konstatovat, že hybné síly vzniku
brownfields jsou v principu stejné. Od důsledků proměn centrálně plánované ekonomiky na
ekonomiku tržní od začátku 90. let 20. století a klesající konkurenceschopnost jednotlivých odvětví,
přes důsledky obecného přesunu základních společenských paradigmat od společnosti industriální
k post-industriální, až po důsledky globálních trendů (např. Rydvalová a Žižka, 2006).
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
623
Souvislosti existence brownfieldů nejsou limitovány jen na danou plochu. Jak uvádí Kunc et al.
(2014), je nepochybné, že širší zázemí daného plochy brownfieldu fakt opuštěnosti, zanedbanosti či
zdevastovanosti významně ovlivňuje jak sociálně (sociálně-patologické jevy, nezaměstnanost),
ekonomicky (např. snížení cen pozemků a nemovitostí v zázemí - Sun a Jones, 2013) i
environmentálně (reálná či jen potenciální kontaminace), ale i psychologicky (špatná pověst území a
jeho stigmatizace). Všechny tyto souvislosti působí na obyvatelstvo, což činí percepci brownfieldů
značnou specifickou. Jak ve svých studiích o percepci urbánních brownfieldů prokázal Kunc et al.
(2011, 2014), diference v percepci brownfieldů v jednotlivých městech (v tomto případě na příkladu
Brna a Ostravy) je dána jednak úspěšností, s jakou města prošla procesem transformace své
ekonomiky v posledních dvou dekádách, ale také vzdělanostní úrovní obyvatelstva, která s předešlým
tvrzením úzce souvisí. Kunc et al. (2014) rovněž upozorňuje na odlišné preference obyvatel týkající se
jednotlivých možností budoucího využití ploch brownfieldů. Naproti tomu Klusáček et al. (2011)
obrátil svou pozornost k veřejné správě a jejím postojům při regenerace brownfields (na příkladě
Tanvaldska). Poněkud jiný přístup k problematice zvolil Alexandrescu et al. (2014), který na příkladě
zkoumání jednotlivých projektů regenerace brownfields v České republice, Polsku a Rumunsku a
jejich míře podpory veřejnou správou (a obecně aktéry) upozorňuje na zásadní význam lokálních
socio-ekonomických podmínek a také na význam systémové ukotvenosti jednotlivých institucí
zabývajících se procesem regenerace brownfieldů.
1. Metodika a použitá data
Nezbytným krokem, který musí předcházet úvahám o prostorových souvislostech předpokladů vzniku
a také regenerace brownfieldů, je vybudování databáze těchto ploch. S ohledem na neexistenci
takovéto centrální databáze na příslušných úřadech veřejné správy v Karviné, byla tato databáze
budována kombinací několika zdrojů informací. Šlo zejména o databázi brownfieldů vypracovanou
agenturou CzechInvest, databázi brownfieldů vedenou na krajském úřadě Moravskoslezského kraje
(2014) vedenou Agenturou pro regionální rozvoj v Ostravě, informace z Integrovaného plánu rozvoje
města Karviná (2008) a podkladové materiály poskytnuté na Magistrátu města Karviné, což bylo
doplněno podrobným terénním šetřením v průběhu zimních měsíců roku 2014. Ke všem zjištěným
plochám brownfieldů byly přiřazovány informace týkají se jejich rozlohy, vlastnictví, dřívějšího
využití, ale i budoucího plánovaného využití. Pro shromáždění těchto údajů byl využit vedle výše
uvedených databází také místní tisk. Zjištěné plochy byly roztříděny podle městských částí, v nichž
jsou lokalizovány a pro jednotlivé městské části byly shromážděny základní socio-ekonomické údaje.
V druhé fázi výzkumu bylo realizováno dotazníkové šetření mezi obyvateli Karviné, jehož cílem bylo
zjistit jejich názory na místní brownfieldy a preference možností jejich regenerace. V průběhu února a
březnu roku 2014 byli oslovováni obyvatelé města starší 18 let v ulicích města. Celkem bylo
provedeno 150 semi-strukturovaných rozhovorů, při nichž byl vyplňován dotazník obsahující 16
otázek. Při identifikace respondentů byla respektována vyvážená věková, vzdělanostní a genderová
struktura respondentů a míra návratnosti dotazníků se v důsledku přímého dotazovaní pohybovala
okolo 90 %. Pro identifikaci předpokladů vzniku brownfieldů v Karviné byla využita literaturu
zabývající se vývojem a specifiky industrializace území Karvinska (Dohnal 1968, Kijonka a Rebrová
2005, Chmiel 2010).
2. Předpoklady vzniku brownfieldů v Karviné
Karviná je slezským městem ve východní části České republiky, kde na ploše 57,5 hektarů žije 57
tisíc obyvatel (2014). Významným specifikem města je hornictví a těžký průmysl, které již více než
150 let formují zdejší specifické urbánní struktury (hromadné formy bydlení jak ve formě starých
hornických kolonií, tak panelových sídlišť, ve kterých v současné době žije více než 90 % obyvatel
města), ale i demografické a sociální struktury. Tento dlouhodobý trend koexistence města, hornictví
(a těžkého průmyslu) a masové imigrace obyvatelstva v dekádách těžebního boomu, jehož počátky lze
spatřovat již od počátků industrializace na konci první poloviny 19. století, zanechal své stopy
prakticky ve všech částech urbanistické struktury dnešní Karviné. Tyto proměny byly nejintenzivnější
v období centrálně plánované ekonomiky v důsledku masivní podpory těžby uhlí a těžkého průmyslu
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
624
na úkor ostatních odvětví v období socialismu. Nejdrastičtější projevy za sebou zanechala těžba
v městské části Doly (dřívější centrum Karviné), které bylo v 50.-60. letech 20. století v důsledku
poddolování zcela zničeno a centrum město přesunuto východně na území dnešního Fryštátu a dále
v městských částech Louky a Darkov (v jižním sektoru města). Po společensko-politických změnách
v roce 1989 dochází k dramatickému omezování těžby v ostravské části Ostravsko-karvinského revíru
a centrum těžby se přesouvá na Karvinsko, kde dnes společnost OKD provozuje dva doly – Důl
Karviná (lokalita ČSA v západním sektoru města), Důl Darkov (v jižní části města), zbylé dva doly
(Důl ČSM, Důl Karviná – lokalita Lazy) již leží na katastrech sousedních obcí (Stonavy a Orlové),
nicméně i jejich důlní pole na území Karviné zasahují. OKD je dodnes nejvýznamnějším
zaměstnavatelem nejen v Karviné, ale patří s cca 17 tisíci zaměstnanci k i nejvýznamnějším
zaměstnavatelům v Moravskoslezském kraji. O významu industriálních aktivit ve městě hovoří
zaměstnanost v průmyslu, která ještě na začátku 90. let 20. století tvořila 50,3 % ekonomicky
aktivního obyvatelstva, dodnes se snížila o téměř polovinu (26,5 % v roce 2011), nicméně přesto stále
tvoří významnou položku v zaměstnanosti obyvatelstva. V tomto kontextu je nezbytné zmínit velmi
vysokou míru nezaměstnanosti (14,4 % na konci roku 2013), která v kombinaci s místním silně
znečištěným životním prostředí vytváří předpoklady pro silnou emigraci obyvatelstva do jiných měst a
regionů České republiky (za poslední tři dekády klesl počet obyvatel Karviné o 27 %). Je nezbytné
zmínit i tradici karvinské kovovýroby a strojírenství, ale i železářství (Kavoz, Kovona, Jäkl), jejichž
tradice je také v území města již více než stoletá.
3. Prostorová analýza brownfieldů v Karviné
Na území města Karviné bylo na základě výše uvedených databází a provedeného terénního šetření
zjištěno na celkové rozloze 120 hektarů 28 ploch, které lze označit jako brownfieldy. Je nutné
podotknout, že důsledky těžby uhlí ve sledovaném prostoru (poklesy terénu v důsledku poddolování,
změny hydrologických poměrů atd.) se nekryjí pouze s vymezenými brownfieldy (areály dolů a
podniků), zejména v městských částech Doly, Darkov a Louky jde o území mnohem širší, nicméně
pro účely tohoto výzkumu byly nebyly s ohledem na svá specifika a nejasné vymezení tyto rozsáhlé
plochy brány v úvahu. Vyjdeme-li k tohoto tvrzení, pokrývají zjištěné brownfieldy 2,1 % rozlohy
města. Jak napovídá tabulka 1, rozložení brownfieldů v rámci městských částí Karviné je značně
nerovnoměrné.
Tab. 1: Brownfieldy v městských částech Karviné
městská
část
počet
brownfieldů
(2014)
rozloha
brownfieldů
(2014, ha)
podíl na rozloze
městských částí
(%)
podíl na celkové
rozloze brownfields ve
městě (%)
rozloha a počet
obyvatel
(2011)
(obyvatel; km2)
Darkov 1 3 0,6 2,5 301 541,8
Doly 8 50,78 3,1 42,0 325 1643,4
Fryštát 2 0,7 0,3 0,6 1547 256,1
Hranice 5 13,21 5,1 10,9 8152 259,5
Louky 3 3,43 0,3 2,8 407 991,7
Nové
Město
4 26,1 10,9 21,6 17163 240,1
Ráj 2 18,8 2,4 15,5 16088 771,3
Staré
Město
3 4,97 0,6 4,1 810 849,9
Mizerov 0 0 0 0,0 12077 198,3
Zdroj: databáze brownfieldů agentury CzechInvest, databáze brownfieldů Moravskoslezského kraje, Integrovaný
plán rozvoje města Karviná (2008), podkladové materiály poskytnuté Magistrátemu města Karviné, vlastní
terénní šetření
Nejvíce brownfieldů se nachází na území městské části Doly, což je území v západní části
sledovaného prostoru, které se kryje s dřívější lokalizací původního centra Karviné. Zde se tyto plochy
rozkládají na téměř 51 hektarech a jde zejména o plochy, jejichž dřívější funkce měla souvislost
s místní dlouholetou těžbou černého uhlí. Je zde možné nalézt areály bývalých dolů (Jindřich,
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
625
Gabriela, Barbora a jiné), bývalé hornické kolonie (U Františky, U Barbory), či areály v rámci
stávajících dolů, jejichž funkčnost je omezená či jsou zcela opuštěny (autobusové nádraží u Dolu
ČSA, koksovna stejného dolu atd). Jak vyplývá z tabulky 2, v území městské části Doly žije velmi
malý počet obyvatel a ohledem na jeho perifernost jejich počet neustále klesá (v posledních 20 letech
o 75 % - viz tabulka 2). Mezi obyvatelstvem tohoto území, kde je majoritním vlastníkem pozemků i
budov společnost OKD, převažuje sociálně slabé obyvatelstvo. Městskou částí s prostorově
významnými brownfieldy (tvoří více, než pětinu rozlohy brownfieldů v Karviné) je i Nové Město.
Tato část města je populačně největší městkou částí (žije zde 17 tisíc obyvatel), kde byly mimo jiné
soustředěny rozsáhlé průmyslové provozy karvinského podniku Kovona, která se soustřeďovala na
kovovýrobu. Její nástupce pod stejnojmenným názvem funguje v omezené míře dodnes, nicméně část
reálu pod názvem Průmyslový park (na ulici Závodní) je využíván jen v omezené míře. Z dalších
ploch v Nové Městě lze zmínit betonárnu a panelárnu jako pozůstatek po výstavbě zdejšího sídliště a
kulturní dům Kovony, který býval využíván pro organizaci společenský akcí, nicméně v současné
době je opuštěn. Více než desetinový podíl na rozloze brownfieldů v celém městě nalezneme také
v městské části Ráj (celkem 18,8 hektarů) a městské části Hranice (13,3 hektarů). V městské části
Hranice se jedná především o plochy po průmyslu (část areálu Jakl či bývalý Okresní stavební podnik)
či po bydlení (Vagónka – původně vilová čtvrť pro úředníky Jäklových železáren z 20. let 20. století,
poté na dlouhá léta bydlení pro sociálně slabé, v roce 2011 zbořeno). Odlišný typ brownfieldů
najdeme v městské části Ráj, rozložené v jihovýchodních partiích města. Zde jde o největší
registrovaný brownfield v rámci města (15,5 hektarů), a to areál bývalé posádky protivzdušné obrany
Armády České republiky pod názvem Černý les a místní zemědělskou farmu. V centrální části
Karviné, tedy v městské části Fryštát, najdeme především brownfieldy, které mají historickoarchitektonickou
hodnotu (Janáčkův mlýn a Larischovy konírny).
Tab. 2: Vybrané charakteristiky městských částí Karviné
městská
část
hustota
zalidnění
(2011,
obyvatel
/km2
)
změna počtu
obyvatel
(2001-2011, v
%)
změna počtu
obyvatel
(1991-2011, v %)
změna počtu
domů
(2001-2011, v
%)
index stáří
(2011,
65+/0-14)
podíl
ekonomicky
aktivního
obyvatelstva
(2011)
Darkov 55,6 -25,9 -74,8 -19,0 191,7 45,2
Doly 19,8 -59,9 -75,0 -54,0 84,9 37,2
Fryštát 604 8,5 13,0 9,8 169,0 43,8
Hranice 3 141 -9,4 -18,8 17,8 125,4 45,9
Louky 41 -10,2 -39,1 -6,2 204,8 46,9
Nové
Město
7 149,5 -11,6 -11,4 1,0 111,6
41,9
Ráj 2 085,9 -14,1 -14,5 7,6 153,5 46,7
Staré
Město
95,3 -5,3 0,0 6,8 142,7
45,7
Mizerov 6 089,9 -14 -18,5 0,4 137,8 47,1
Karviná 988,7 -12,7 -16,9 1,2 132,0 45,1
Zdroj: Český statistický úřad (Sčítání lidu, domů a bytů 1991, 2001, 2011 – www.czso.cz)
Tabulky 3-6 nabízí další pohled na brownfieldy v Karviné podle nejrůznějších kategorií. Z analýzy
databáze vyplývá, že nejčetněji vyskytujícím se brownfieldem je zde velikostní kategorie 1-3 hektary,
nicméně z pohledu celkové rozlohy brownfieldů v jednotlivých velikostní kategoriích lze konstatovat,
že nejvíce prostoru (více než pětinu) zabírají ploch o velikosti 5-10 hektarů. Nejčastější předchozím
využitím stávajících ploch brownfieldů v Karviné je početně i rozlohou průmysl (viz tabulka 4). Tato
informace není nijak překvapivá. Je však nutné podotknout, že absence poddolovaných ploch jako
následku těžby uhlí v území stojí mimo analyzovanou databázi, a proto tedy brownfieldy po těžbě
zabírají „jen“ necelou třetinu brownfieldových ploch, zejména v již zmíněném Darkově a Dolech.
V kontextu dramatických propadů zemědělských aktivit v posledním období není překvapivý výskyt
zemědělských brownfieldů v městských částech Louky a Ráj (bývalé zemědělské farmy), opuštěných
skleníků ve Starém Městě. Do stejné kategorie jsou řazeny i historicky cenné Larischovy konírny
(Fryštát). Předchozí využití ve službách (tabulka 4) bylo identifikováno ve čtyřech případech, nicméně
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
626
jejich řazení do této kategorie je značně variabilní s ohledem na jejich specifika (autobusové nádraží u
Dolu ČSA v Dolech, opuštěný kostel sv. Barbory v poddolované části městské části Louky či
vodárenská věž v městské části Hranice). Do jisté míry mají tedy i tyto plochy souvislost
s průmyslovými a těžebními aktivitami. Jakkoli nepřehledná je situace karvinských brownfieldů
s ohledem na jejich dřívější využití, o to jasnější je rozložení těchto ploch s ohledem na typ vlastnictví.
V drtivé většině převažují plochy vlastněné soukromými vlastníky (v případě území po těžbě jde
téměř výhradně o vlastníka místních dolů, společnost OKD), brownfieldy ve veřejném vlastnictví byly
identifikovány pouze dva (Larischovy konírny ve Fryštátě a Vagónka v Hranicích). Smíšené
vlastnictví brownfieldů je v Karviné spíše výjimkou a týká se areálů v okolí bývalého dolu Barbora
v městské části Doly.
Tab. 3: Brownfieldy v Karviné podle velikostních kategorií
podle velikosti do 1 ha 1-3 ha 3-5 ha 5-10 ha 10 a více ha
počet ploch 3 11 6 5 4
rozloha ploch (ha) 1,5 20,5 21,9 25,7 51,4
podíly rozlohy ploch (%) 1,2 16,9 18,1 21,2 42,5
Zdroj: vlastní výzkum i zpracování
Tab. 4: Kategorie brownfieldů v Karviné podle předchozího využití
podle předchozího využití kultura bydlení těžba průmysl služby armáda zemědělství
počet ploch 1 3 5 9 5 1 4
rozloha ploch (ha) 1 9,7 37,9 42,2 7,14 15,5 7,6
podíly rozlohy ploch (%) 0,8 8,0 31,3 34,9 5,9 12,8 6,3
Zdroj: vlastní výzkum i zpracování
Tab. 5: Kategorie brownfieldů v Karviné podle typu vlastnictví
podle typu vlastnictví smíšené soukromé veřejné
počet ploch 3 23 2
rozloha ploch (ha) 19,9 97,1 4
podíly rozlohy ploch (%) 16,4 80,2 3,4
Zdroj: vlastní výzkum i zpracování
Pohled na kategorie brownfieldů v Karviné podle intenzity současného využití a kontaminace nabízí
tabulka 6. Alespoň částečné využití ploch bylo identifikováno v případě jen jedné třetiny ploch. Jde
výhradně o plochy dříve využívané pro jiné než těžební účely (zejména plochy po průmyslu, ale i
zemědělství). Lze konstatovat, že využívání těžebních brownfieldů je značné specifické a
problematické jednak s ohledem na jejich periferní polohu v rámci zkoumaného území, tak s ohledem
na environmentální problémy, které výskyt tohoto typu ploch provází (již zmíněné poddolování a
související poklesy, zamokření ploch v důsledku změn hydrologie území či kontaminace). Tuto
domněnku potvrzují údaje zjištěné v databázích, kdy právě tyto těžební brownfieldy jsou v Karviné
označeny jako ty s předpokládanou kontaminací (viz tabulka 6).
Tab. 6: Kategorie brownfieldů v Karviné podle současného využití a kontaminace
podle současného
využití
částečně
využito
nevyužito podle
kontaminace
předpokládaná nepředpokládaná
počet ploch 9 19 počet ploch 10 18
rozloha ploch
(ha)
36,9 84,1
rozloha ploch
(ha)
60,3 60,7
podíly rozlohy
ploch (%)
30,5 69,5
podíly rozlohy
ploch (%)
49,8 51,2
Zdroj: vlastní výzkum i zpracování
Obrázek 1 prezentuje prostorové rozmístění jednotlivých brownfieldů v Karviné v závislosti na jejich
konkrétní lokalizaci v rámci města, jejich velikosti, předchozím využití, typu vlastnictví a
kontaminaci. Je možné konstatovat, že zatímco v rámci zastavěné části města jsou lokalizovány
brownfieldy, jejichž dřívější využití bylo většinou v průmyslu (jak především ve strojírenství, tak i
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
627
menší míře v energetice či potravinářství), těžební brownfieldy jsou umístěny v západní části území
(městské části Doly). Zemědělské brownfieldy nalezneme zejména v okrajových částech města.
Obr. 1: Lokalizace a charakteristiky identifikovaných brownfieldů v Karviné
Zdroj: vlastní výzkum i zpracování
4. Výsledky dotazníkového šetření
Nedílnou součástí výzkumů týkajících se problematiky brownfieldů je jejich percepce místním
obyvatelstvem. V tomto příspěvku jsou s ohledem na omezený rozsah analyzovány odpovědi pouze na
dvě otázky (z celkových 16) uvedené v dotazníkovém šetření. První hodnocená otázka směřovala
k identifikaci konkrétní lokality, která se respondentům vybaví s souvislosti s pojmem brownfield.
Otázka byla formulována jako volná a je nutno konstatovat, že její hodnocení přineslo do značné míry
překvapivé skutečnosti (viz graf 1). Respondenti v rámci města označili celkem 14 lokalit, z nichž
téměř třetina respondentů zmiňovala ve svých odpovědí lokalitu Vagónka, tedy území, které dříve
sloužilo pro bydlení a pětina areály Kovony a bývalého Okresního stavebního podniku (OSP). Tento
výsledek je značně překvapivý, neboť ve městě s velkým množství těžebních brownfieldů a tradicí
hornictví se daly předpokládat spíše odpovědi směřující tímto směrem (pouze 9 % respondentů
označila bývalý důl Barbora, ostatní těžební brownfieldy nebyly uvedeny v odpovědích vůbec).
Nicméně popularita areálu Vagónka má svou pravděpodobnou příčinu ve své aktuálnosti, akutnosti
řešení a debatách souvisejících s demolicí budov v této lokalitě, dříve obývané především Romy.
Dalším argumentem je periferní lokalizace těžebních brownfieldů v západním sektoru města, které je
obydleno spíše sporadicky (žije zde cca 300 osob) a tedy není obyvatelům města téměř každodenně
„na očích“ (na rozdíl od dalších dvou nejčastěji zmiňovaných lokalit).
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
628
Graf 1: Přehled odpovědí na otázku: „Jaká lokalita se vám v Karviné vybaví v souvislost s pojmem
brownfield?“
Zdroj: vlastní výzkum i zpracování (n=150)
V další otázce jsme se zaměřili na potenciální možnosti využívání těžebních brownfieldů v Karviné,
která, jak plyne z výše uvedených poznatků, nejsou mezi obyvateli města příliš populární. Jednotlivé
varianty regenerací byly respondentů překládány ve formě výčtu. Respondenti poté hodnotili (viz graf
2) čísly od 1 do 5 (1 = největší důležitost a 5 = nejmenší důležitost). Pro každou z nabízených
možnosti byla z výsledků vypočítána průměrná preference respondentů pomocí aritmetického
průměru. Tedy, čím více se výsledná hodnota dané možnosti blížila jedné, tím preferovanější to byla
možnost regenerace. Jak vyplývá z grafu 2, nejvíce preferencí získala možnost regenerace těžebních
brownfieldů na nové areály pro výrobu. Tento výsledek lze interpretovat v kontextu sociálních
problémů, vysoké míry nezaměstnanosti a nedostatku pracovních příležitostí v Karviné. Druhou
nejpreferovanější možností regenerace těžebních brownfieldů se stala přeměna na zelené plochy.
Naopak za nejméně preferovanou možnost bylo označováno bydlení.
22
12
20
43
13
26
23
7
4
1
1
5
2
1
1
23
0 10 20 30 40 50
Bez odpovědi
Janečkův mlýn
Larischovy konírny
Vagónka
Areál Barbora
KOVONA
Bývalý OSP
KAVOZ
Bývalá panelárna
Sovinec
Farma Ráj
Kasárny Černý Les
Zemědělský statek v Loukách
Kostel Sv. Barbory
Vodárenská věž
Jiné
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
629
Graf 2: Potenciální varianty využívání těžebních brownfieldů v Karviné
Zdroj: vlastní výzkum i zpracování (n=150)
Závěr
V Karviné bylo identifikováno 28 ploch brownfieldů na celkové ploše 121 hektarů. Byla provedena
analýza vytvořené databáze a vytvořeny jednotlivé kategorie brownfieldů podle předchozího využití,
stávajícího využití, vlastnictví či velikosti. Zatímco brownfieldy po těžbě jsou v důsledku přírodních
podmínek a historického vývoje lokalizovány především v jižních a západních periferních partiích
Karviné (městské části Darkov a Doly), průmyslové brownfieldy nalezneme v blízkosti pásu
panelových sídlišť vybudovaných v období socialismu (Nové Město, Hranice). Specifikem centrálních
partií města (Fryštát) jsou brownfieldy s významným architektonickým a kulturním dědictvím
(Janáčkův mlýn, Larischovy konírny). Provedené dotazníkové šetření potvrdilo relevantnost
předpokladu, že urbánní brownfieldy tvoří významný prvek ve strukturách města a obyvatelstvo jejich
existenci vnímá velmi intenzivně. Na druhou stranu je možné konstatovat, že vnímání budoucnosti
těžebních brownfieldů v Karviné je značně problematické, neboť jsou velmi silně spojovány
s průmyslovými aktivitami jako nejpreferovanější variantou nového využití. Nicméně
pravděpodobnost masového využití této varianty je velmi nízká s ohledem na dostupnost existujících
průmyslových zón v rámci intravilánu města (Průmyslový park v Novém Města či Průmyslová zóna
Nová Pole ve Starém Městě). Je otázkou, nakolik je plánovaná výstavba průmyslové zóny Nad
Barborkou v městské části Doly (a její naplnění investory) realitou, či jen politickou proklamací
představitelů města a kraje.
Regenerace brownfieldů je široce diskutovanou tématikou, která v souvislosti se stále intenzivnějším
trendem zastavování volných ploch v krajině vybízí ke koncepčnější a systematičtější podpoře. Je
nepochybné, že v regionech s koncentrací sociálních, ekonomických a environmentálních problémů,
jako je tomu například na Karvinsku, je zájem soukromých investorů o investice do regenerací
brownfieldů velmi omezený. O to důležitější jsou zde projekty veřejné správy, které by měly fungovat
jako vzorové a vybízet soukromé investory k obdobným investicím. Je nepochybné, že vzdělávání
(nejen dětí, ale i dospělých) v oblasti regenerace brownfieldů je v současné době na relativně nízké
úrovni a právě osvěta upozorňující na environmentální, ale i sociální problémy koncentrující se
v území s existencí brownfieldů, stále do velké míry chybí. Chybí také koncepční politika státu a měst
zaměřená na alespoň prozatímní využívání ploch brownfieldů v případech, kdy to hygienické a
environmentální podmínky dovolují (Haase a Rall, 2011; Martinát et al., 2014). Na tomto místě lze
zmínit několik projektů regenerace brownfieldů, které byly již v Karviné realizovány, a které vzbudily
rozsáhlé diskuse o jejich prospěšnosti. Zatímco projekt Průmyslové zóny Nové Pole ve Starém Městě
je v kontextu stovek nově vytvořených pracovních míst vnímán velmi pozitivně, výstavba golfového
2.12
3.55
3.98
2.4
2.67
0 0.5 1 1.5 2 2.5 3 3.5 4 4.5
Nové areály pro výrobní činnost
Nové areály pro služby
Bydlení
Městská zeleň
Volnočasové a sportovní aktivity
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
630
hřiště Gold Resort Lipiny ve Fryštátě na místě poddolovaných území je vnímána o poznání hůře.
Z dalších projektů, které jsou v současné době v přípravě jde například o projekt Darkovské moře,
jehož cílem je vybudování rekreační zóny okolo umělého jezera v městské části Darkov, která byla
těžce postižena těžebními aktivitami. Zajímavým je i připravovaný projekt pod názvem „Po stopách
původní Karviné“, jehož cílem je vybudovat naučné stezky a cyklostezky v oblastech postižených
těžbou v městské části Doly a umožnit tak jejich alespoň částečné opětovné využití. Z dalších projektů
lze zmínit již uvedený plán na vybudování průmyslové zóny s názvem Nad Barborou opět v městské
části Doly. Závěrem je nezbytné dodat, že i v případě využívání území s těžebními brownfieldy či
areály je nezbytné brát v úvahu také environmentální aspekty jejich nového využití tak, aby jejich
regenerace stávající neutěšený stav ještě více nenarušily. Při plánování, přípravě projektů regenerace,
při jejich realizaci i následném provozu je také nezbytné brát v potaz názory místních obyvatel a
varianty nového využití těchto ploch široce diskutovat s veřejností, aby bylo nové využití ploch
akceptováno a tím ulehčeny počátky jejich „nového“ využívání
Literatura
[1] ALEXANDRESCU, F., MARTINÁT, S., KLUSÁČEK BARTKE, S., (2014). The Path From Passivity
Toward Entrepreneurship: Public Sector Actors in Brownfield Regeneration Processes in Central and
Eastern Europe. Organization & Environment. ISSN 1086-0266. DOI 10.1177/1086026614529436.
[2] CZECHINVEST., (2008). Národní strategie regenerace brownfieldů. Praha: Ministerstvo průmyslu a
obchodu.
[3] DOHNAL, M. , (1968). Sborník příspěvků k dějinám a výstavbě města. Karviná: Městský národní výbor.
[4] DOLEŽELOVÁ, L., HADLAČ, M., KADLECOVÁ, M., MARTINÁT, S., POLEDNIK, M., (2014).
Redevelopment potential of brownfields: A-B-C model and its practical application. E+M Ekonomie a
managemen, 2014, vol. 18, iss. 2 (in print). ISSN 1212-3609.
[5] Integrovaný plán rozvoje města Karviná., (2008). Změnová verze. [online]. [cit. 2014-4-13]. Dostupné z:
<http://www.karvina.cz/portal/page/portal/uvodni_stranka/magistrat/zakladni_dokumenty/rozvoj_mesta/IN
TEGROVAN%C3%9D%20PL%C3%81N%20ROZVOJE%20M%C4%9ASTA%20KARVIN%C3%81.pd
f>.
[6] Databáze brownfields Moravskoslezského kraje., (2012). [online]. [cit. 2014-4-14]. Dostupné z:
<http://podnikatel.kr-moravskoslezsky.cz/databaze_brownfields.html>.
[7] FRANTÁL, B., KLUSÁČEK, P., KUNC, J., MARTINÁT, S. Report on results of survey on brownfield
regeneration and statistical analysis. Deliverable D3.1 of the TIMBRE FP7 project no. 265364 - Tailored
Improvement of brownfileds regeneration in Europe - www.timbre-project.eu.
[8] FRANTÁL, B., KUNC, J., NOVÁKOVÁ, E., KLUSÁČEK, P., MARTINÁT, S., OSMAN, R., (2013).
Location Matters Exploring Brownfields Regeneration in a Spatial Context (A Case Study of the South
Moravian Region, Czech Republic). Moravian Geographical Reports, vol. 21, iss. 2, p. 5-19. ISSN 1210-
8812. DOI 10.2478/mgr-2013-0007.
[9] HAASE, D., RALL, E. L., (2011). Creative intervention in a dynamic city: A sustainability assessment of
an interim use strategy for brownfields in Leipzig, Germany. Landscape and Urban Planning, vol. 100, iss.
3, pp. 189-201. ISSN 0169-2046. DOI 10.1016/j.landurbplan.2010.12.004.
[10] CHMIEL., (2010). J. Karviná – Darkov. Český Těšín: Pro Print. ISBN 80-238-7442-X.
[11] KIJONKA, E., REBROVÁ, A., (2005). Karviná: město v kráse památek. Karviná: Magistrát města
Karviné. ISBN 80-239-5483-0.
[12] KRZYSZTOFIK, R., KANTOR-PIETRAGA, I., SPÓRNA, T., (2013). A dynamic approach to the
typology of functional derelict areas (sosnowiec, Poland). Moravian Geographical Reports, vol. 21, iss. 2,
pp. 20 – 35. ISSN 1210-8812. DOI 10.2478/mgr-2013-0008.
[13] KLUSÁČEK, P., KREJČÍ, T., MARTINÁT, S., KUNC, J., OSMAN, R., FRANTÁL, B., (2014).
Regeneration of agricultural brownfields in the Czech Republic – case study of the Czech Republic. Acta
Universitatis Agriculturae Mendelulianae Brunensis. 2013, vol. 61, no 2, p. 549-561. ISSN: 1211-8516
[14] KLUSÁČEK, P., KREJČÍ, T., KUNC, J., MARTINÁT, S., NOVÁKOVÁ, E., (2011). The post-industrial
landscape in relation to local self-government in the Czech Republic. Moravian Geographical Reports, vol.
19, iss. 4, pp. 8-28. ISSN 1210-8812.
[15] KUNC, J., KLUSÁČEK, P., MARTINÁT, S., (2011). Percepce a lokalizace urbánních brownfields:
podobnosti a rozdíly na příkladu Brna a Ostravy. Urbanismus a územní rozvoj, vol. 14, iss. 1., pp. 13-17.
ISSN 1212-0855.
[16] KUNC, J., KUNC, J., NAVRÁTIL, J., TONEV, P., FRANTÁL, B., KLUSÁČEK, P., MARTINÁT, S.,
HAVLÍČEK, M., ČERNÍK, J., (2014). Perception of urban renewal: Reflexions and coherences of sociospatial
patterns (Brno, Czech Republic). Geographia Technica, vol. 9, iss. 1, pp. 66 - 77. ISSN 1842-5135
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
631
[17] KUNC, J., KUNC, J., MARTINÁT, S., TONEV, P., FRANTÁL, B., (2014). Destiny of urban brownfields:
Spatial patterns and perceived consequences of post-socialistic deindustrialization. Transylvanian Review
of Administrative, vol. 41, iss. E, pp. 109 – 128. ISSN 1842-2845
[18] MARTINÁT, S., MARTINÁT, S., KŘEJČÍ, T., KLUSÁČEK, P., DOHNAL, T., KUNC, J., (2014).
Brownfields and tourism: contributions and barriers from the point of view of tourists. Proceedings of
conference Public recreation and landscape protection - with man hand in hand? (RaOP 2014). Brno:
Mendel University, Brno.
[19] RYDVALOVÁ, P., ŽIŽKA, M., (2006). Ekonomické souvislosti revitalizace brownfields. Politická
ekonomie, vol. 5, pp. 632-644. ISSN 0032-3233.
[20] SUN, W., JONES, B., (2013). Using multi-scale spatial and statistical analysis to assess the effects of
brownfield redevelopment on surrounding residential property values in milwaukee county, USA.
Moravian Geographical Reports, vol. 21, iss. 2, pp. 56-64. ISSN 1210-8812.
[21] VOJVODÍKOVÁ, B., POTUŽNÍK POTUŽNÍK, M., BÜRGERMEISTEROVÁ, R., (2011). The database
on brownfields in ostrava (Czech Republic): Some approaches to categorization. Moravian Geographical
Reports, vol. 19, iss. 4, pp. 50-60. ISSN 1210-8812.
Příspěvek byl zpracován v rámci projektu financovaného programem Omega Technologické
agentury České republiky pod názvem „Nové metody zefektivnění regenerace brownfields
umožňující optimalizaci rozhodovacích procesů“ (TD020259). Příspěvek vznikl také
s institucionální podporou Ústavu geoniky AV ČR, v.v.i. (RVO:68145535).
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
632
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-6840-2014-81
ROLE OF BROWNFIELDS REGENERATION IN
CONTEMPORARY REGIONAL POLICY
MÍSTO REGENERACE BROWNFIELDŮ V SOUDOBÉ REGIONÁLNÍ
POLITICE
PROF. PHDR. KAREL LACINA, DRSC.
Katedra veřejné správy
Fakulta sociálních studií
Vysoká škola finanční a správní
Department of Public Administration
Faculty of Social Studies
Economics and Administration University
 Estonská 500, 101 00 Praha, Czech Republic
E-mail: kar.lacina@seznam.cz
Annotation
The existence of brownfields represents one of relatively significant problems complicating the
longer-term municipalities and the whole regions development programs implementation. That is why
their regeneration is considered generally to be topical. We are able to utilize in the Czech Republic
the experience of the problem solution in some other European countries where the regeneration has
a rich tradition - mainly from the United Kingdom and the Federal Republic of Germany.
Key words
brownfields, regeneration, protection of environment, derelict soil, municipalities and regional
development plans, infrastructure construction
Anotace
Existence brownfieldů představuje poměrně závažný problém komplikující implementaci
dlouhodobých programů rozvoje obcí a celých regionů. Z uvedených důvodů je regenerace
browfinfieldů pokládána za aktuální proces. V České republice můžeme využívat zkušenosti z řešení
dané problematiky v některých evropských zemích, které mají s regenerace bohaté tradice –
především ze Spojeného království Velké Británie a Severního Irska a ze Spolkové republiky Německo.
Klíčová slova
brownfieldy, regenerace,ochrana životního prostředí, kontaminovaná půda,municipální a regionální
rozvojové plány,budování infrastruktury
JEL classification: X12
1 . Negative influence of brownfields existence on municipalites and regions
development
Brownfields in the EU member states are generally considered to be a relatively large localities (with
buildings of different quality) that are now outdated.As Ing.arch. Vlaďka Jankových – Kirschner
stresses „ the term brownfields was formed as the contraposition to the term greenfields. They are
devastated areas having problems with their further utilization often due to the necessity of high
investment into them.. They cause predominantly environmental, space, economic and socioeconomic
problems“ (Jankových, 2005).
Brownfields are also represented by spaces which were used for various agricultural and construction
activities in the past. . According to National Brownfields Database „brownfield is an area utilized in
the past for industrial, agricultural, construction or other activity ;it could be devastated …what is
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
633
decreasing its attraction for the future utilization“ (CzechInvest, 2008) One of brownfields features is
the fact that many of them are contaminated nowadays by different chemical substances. Vast
majority of brownfields could be, therefore, characterized as territories derelict especially due to the
changes in selected industrial activities as well as the restructure of agricultural production.
What concerns the contemporary EU classification, brownfields are characterized either as “derelict
and vacant lands“ [ typically for Scotland ] or “formally technically equipped lands“ [in
England].Some of brownfields are also represented by the dumps of waste.
The majority of brownfields are:
 former mining areas;
 former metallurgical and other factories;
 former military bases and other spaces used by the army that are now often devastated;
 former agricultural facilities.
There is the consensus in the European Union Member States that brownfields represent the threats
predominantly from the point of view of the protection of environment. Their negative influence is,
however, much greater.
It is quite clear that if brownfields are not regenerated their existence would:
 diminish the competitiveness not only of individual municipalities but also of the whole regions;
 diminish the quality of life of those municipalities and regions;
 contribute to the acceleration of the migration of these territories inhabitants into regions with
better environmental conditions;
 diminish the potential investors interest in industrial and other entrepreneurial activities;
 diminish the interests of tourists in such territories influencing – among others - negatively the
volume of financial resources for municipalities and regions development;
 diminish these territories presentation and promotion in exhibitions and other opportunities.
2. Ways of brownfields effective regenerations
„The aim of brownfields regeneration is to increase the attraction and the value of individual localities
to the level compatible with the construction in the greenfield” (CzechInvest, 2008).
The experiences accumulated in European countries brownfields regenerations for decades confirm
that there are three possible ways of this process implementation:
 Complete regeneration made exclusively only by the public administration (i.e. local government)
authorities - on the basis of projects invested from public finances.
 Regeneration established by private developers - completely through projects financed from
private resources.
 The unification of financial, other material and human potential of the public and private sectors
on the basis of the municipalities and regions stakeholders close cooperation - based on projects
financed from the public and private resources.
If the brownfields regeneration has been effective and efficient as well as if it respects the sustainable
development principles the useful regeneration could be implemented, for example, on the basis of the
Public - Private - Partnership approach. In such a way elected representatives of communities are fully
responsible for:
 all decontamination activities;
 the reconstruction of some old buildings situated on the brownfield and for the construction of
new ones;
 the infrastructure construction as well as
 making decisions concerning the possibly most effective utilization of the regenerated territory.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
634
3. Some concrete examples of brownfields regeneration in EU member states
A great experience from brownfields regeneration was accumulated predominantly in the United
Kingdom. The first experience was made in the Central England - in the territory called “Black
Country “- even in the period before the Second World War. The role of local government offices and
authorities in brownfields regeneration was strengthened here in the beginning of the 1990s by the
new Environmental Protection Act. Simultaneously the Agenda 21 principles started to be
implemented in England, Scotland and Wales since that time - including in the sphere of brownfields
regeneration. This orientation was further strengthened in April 2004 when the European Union
Direction Nr. 2004/35/ES was approved in the EU level and started to be implemented in the British
legal system. All mentioned legal standards underlined the local government representatives duty to
identify the contaminated localities and to take care for their regeneration.
The mentioned activities are directed in the United Kingdom by the Development Agencies. A very
active among them is the Scottish Development Agency (SDA) established in year 1974. It is
predominantly oriented to the regeneration of localities damaged by the coal and slate mining and also
in localities were the dominated position had the heavy industry for centuries. Vast majority of such
regeneration projects are financed from the public financial resources till now. Every year about 150
million EURO are invested into the brownfields regeneration only in Scottland. The Scottish
Development Agency cooperates closely with the organization named “ Scottish Homes” that
constructs – mainly around a very famous town Glasgow and in the Lanarkshire county - cheaper
social flats in the regenerated areas.
Effective steps in the brownfields regenerations were made also in England, especially thanks to the
activities of the organization called English Partnership established in the year 1994. Its principal duty
is to identify all facilities capable for their regeneration and consecutively offered for:
 the modern industrial activities;;communal flats construction;
 recreation of the local inhabitants.
All these activities are considered to be very expensive but significant. That is why several Regional
Development Agencies implementing the mentioned activities were founded in the year 1999. The
idea of Public – Private - Partnership in brownfields regeneration was implemented in England
through the Land Restoration Trust established by the alliance of English Partnerships, Environmental
Agency, the Forest Commission and the organization Groundwork. This alliance regenerated about
10 000 hectars of brownfields in the period of ten years.
What concerns the restoration activities in Wales, it is coordinated by the Welsh Development
Agency( WDA ) closely cooperated with the local government offices and authorities. More than
1 300 such localities were regenerated and offered for different utilization only in the period till year
2000. This organization continued in the construction of approximately 60% of new houses in the
regenerated localities during the first decade of the 21st
century.
Except of the United Kingdom a great experience from the brownfields regeneration was
accumulated in the Federal Republic of Germany, predominantly in the Northern Rhine - Westvallen
region.) This region represented the centre of the German mining and metallurgical industry since the
half of the 19th
century and it has this position de facto till now. An interesting brownfields
regeneration was implemented in the territory of the river Emsher basin (in the territory of about
800 000 km2).Nearly 60% of the restoration costs were settled here by the European Union from its
structural funds. About 500 hectars of restored land were offered to 1 300 industrial enterprises for
their utilization and approximately 1 300 flats were constructed there. What concerns other EU
member states, some precious experiences from brownfields restoration were achieved also in the
northern and eastern French regions - most of them in the Nord - Pas de Calais and in the Lotrin
regions.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
635
4. European Union and brownfields regeneration
The European Union pays a relatively great attention to the support of mentioned regeneration
activities also in this time. Nowadays the EU members states are able to get supports predominantly in
the Operational Program “Industry and Business “ (the Priority Nr. 1 called “Entrepreneurial
Environment Development “). The program underlines the significance of:
 new building construction in the regenerated areas;
 modernization of buildings constructed in previous periods in that localities;
 possible brownfields transformation into greenfields.
Other possible source of financial supports for brownfields regenerations is the EU Cohesion fund
from which money for activities aimed mainly at the improvement of the environmental situation are
provided. Last but not least some money is possible to achieve in the form of credits from the
European Investment Bank as well as from the European Bank for Reconstruction and Development.
EU member states are obliged to work out the National strategies of brownfields regeneration. The
European Union authorities underline the position that those strategies could be successful only if
their implementation is based on the consensus of all decisive political and other active forces of
national states. Moreover, it was underlined for several times that such a consensus – it means the
consensus of all stakeholders - is extremely important for the brownfields concrete regeneration
activities in the regions and localities.
5. Conclusion
The following conclusions could be adopted on the basis of the experience from the brownfields
regeneration:
Brownfields regeneration represents the significant problem that is solved in the European continent
approximately during the last fifty years. Nevertheless, the supranational European strategy was
worked out and specified only since the second half of the 1970s, first of all thanks to the United
Kingdom and Ireland membership in the European Communities.
Brownfields regeneration is made in the EU member states on the basis of the implementation of :
 projects financed from the public financial resources;
 projects financed by private entrepreneurs;
 projects implemented on the basis of public and private resources unification (predominantly
through the Public – Private - Partnership scheme).
The financing from the public resources (municipal, regional with the EU national state financial
support) is , unfortunately , prevailing till now.
The experience of states with a relatively great number of regenerated areas show the fact that
regenerated areas could be utilized especially for the following activities:
 construction of industrial zones and scientific parks;
 construction of communal houses (mainly for id families with low life standards);
 sport activities and leisure time facilitie;,
 business activities;
 offices rooms construction,;- building the parks.
The leading role in brownfields regeneration activities is played - from different reasons - by the
public sector, first of all by the local government offices and authorities developing their activities in
the local and regional levels. It is one of the lessons made in the EU members states fully possibly
implemented in other countries will limited experience from the brownfields regeneration.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
636
There is a very interesting recommendation in some European Union member states that the approval
of the buildings construction in greenfields should be accompanied by the same area of brownfields
regeneration (for example the construction of buildings in 1 hectar of greenfields should be
compensated by the regeneration of 1 hectar of the brownfield).
References
[1] JANKOVÝCH KIRSCHNER, V., (2005). Klasifikace brownfields. [studie k disertační práci]. Dostupné z:
<http://www.brownfields.cz/wp-content/uploads/2007/11/studie-vjk-vladka-2005.pdf >
[2] CzechInvest., (2008). Národní databázebrownfieldů. Dostupné z <http://www.brownfieldy.cz/>
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
637
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-6840-2014-82
DISKUZE O ENERGETICKÝCH ÚSPORÁCH A
POTENCIÁLNÍ OHROŽENÍ ENERGETICKOU CHUDOBOU
NA ÚROVNI BYTOVÉHO DOMU (PŘÍPADOVÁ STUDIE
LIDICKÁ, BRNO, ČESKÁ REPUBLIKA)
DISCUSSION ABOUT ENERGY SAVINGS AND POTENTIAL
THREATS OF ENERGY POVERTY AT THE LEVEL OF THE
RESIDENTIAL HOUSE (CASE STUDY LIDICKÁ, BRNO, CZECH
REPUBLIC)
MGR. PETR KLUSÁČEK, PH.D.
MGR. TOMÁŠ KREJČÍ
MGR. STANISLAV MARTINÁT
Oddělení environmentální geografie
Ústav geoniky AV ČR, v. v. i.
Department of environmental geography
Institute of Geonics AS CR, v. v. i.
 Drobného 28, 602 00 Brno, Czech Republic
E-mail: petr.klusacek@centrum.cz, krejci@geonika.cz, martinat@geonika.cz
Anotace
Předkládaný příspěvek se věnuje problematice energetických úspor a energetické chudoby na úrovni
bytového domu. Pozornost je zaměřena na proces hledání cest vedoucích k energetickým úsporám a
dále na to, zda některé investice nemohou vytvářet ohrožení energetickou chudobou u některých
skupin aktérů. Výsledky ukazují, že veřejná finanční podpora energetických úspor může paradoxně
způsobovat za jistých podmínek vážné finanční problémy (zamítnutí finanční dotace) a může tak
vytvářet i další ekonomický tlak na skupinu aktérů potenciálně ohrožených energetickou chudobou.
Klíčová slova
energetické úspory, energetická chudoba, bytový dům, Brno, Česká republika
Annotation
The contribution deals with issues of energy savings and energy poverty at the level of the residential
house. The attention is focused on the process of searching of methods leading to energy savings and
furthermore on the question, if some investments can create threats of energy poverty among some
groups of actors. The results show that even public financial support for energy savings can cause at
some conditions (rejection of financial support) serious financial problems and it can create further
economic pressure on groups of actors who are potentially threatened by energy poverty.
Key words
energy savings, energy poverty, residential house, Brno, Czech Republic
JEL classification: O18
Úvod
Otázky spojené s problematikou efektivního využití energetických zdrojů a s možnými způsoby úspor
energie jsou velmi často diskutovány odbornou i laickou veřejností na různých hierarchických
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
638
úrovních (globální, EU, stát, kraj, obce, bytový či rodinný dům). Téma je velmi frekventované a
populární, přičemž pozornost je mu věnována z nejrůznějších perspektiv – například: (I) v politické
rovině je vyzdvihován význam energetických úspor jako možné cesty vedoucí ke snížení energetické
závislosti na potenciálně rizikových zemích a regionech (Stegen, 2011; Mareš a Laryš, 2012;
Kropatcheva, 2014), (II) v ekonomické rovině je často diskutována role ekonomických přínosů
plynoucích z energetických úspor (Garrido-Soriano, 2012 nebo Elsawaf, Abdel-Salam a Abaza, 2013),
(III) v sociální rovině je pak pozornost zaměřena na problematiku energetické chudoby a na skupiny
obyvatelstva, které jsou touto formou chudoby nejvíce ohroženy (Nussbaumer, Bazilian a Modi, 2012
nebo Bouzarovski, Petrova a Sarlamanov, 2012), (IV) v environmentální rovině se pozornost soustředí
na roli, kterou úspory energií mohou sehrát v rámci hrozících změn klimatu (Zhang, 2010; Jinpeng
2011). Zvyšování cen energií pochopitelně vyvolalo i diskuzi na téma možností energetických úspor
spojených s oblastí bydlení (např. Mata, Kalagasidis a Johnsson, 2013; Ballarini, Corgnati a Corrado,
2014).
V případě, že bytový či rodinný dům patří jednomu vlastníkovi, tak je situace v oblasti rozhodovacích
procesů poměrně jednoduchá – vlastník je obvykle schopen na základě svých rozumových schopností,
životních zkušeností a dostupných informací (např. informace z odborných a neodborných zdrojů,
poradenství specializovaných firem apod.) rozhodnout o tom, zda a jakým způsobem budou
provedena opatření vedoucí k energetickým úsporám. Ze sociálního i prostorového hlediska ovšem
mnohem zajímavější situace nastávají v případech, kdy nejsou bytové domy ve vlastnictví pouze
jednoho vlastníka, ale jsou ve vlastnictví více vlastníků (ať již formou družstevního či osobního
vlastnictví), kteří jsou nuceni kolektivně rozhodovat o všech významných problémech spojených
s bydlením – včetně potřebnosti, způsobu provedení a rozsahu energetických úspor, žádosti o dotace
na zateplení domu apod. Velmi často pak bývá v případech kolektivního vlastnictví poměrně složité
nalézt kompromisní a vyvážené řešení, které by uspokojilo většinu nebo dokonce všechny
zainteresované aktéry. Realizace některých finančně náročných investic do energetických úspor a
alternativních zdrojů energie může vést k zadlužení a ke zvýšení nákladů na bydlení, což pak může
některé aktéry vystavit dokonce i nebezpečí energetické chudoby. Cílem příspěvku je analyzovat a
dokumentovat složitost uvedeného procesu hledání kompromisů spojených s energetickými úsporami
na úrovni bytového domu, a to za pomoci případové studie jednoho bytového domu z centra Brna,
který prošel v nedávné době rozsáhlou modernizací, včetně realizace četných opatření vedoucí
k úsporám energie. Příspěvek se snaží iniciovat intenzivnější diskuzi na téma energetických úspor a
energetické chudoby v rámci České republiky.
Metodologie a představení případové lokality
Problematikou výzkumu města Brna a bydlení se zabývali již v minulosti i autoři tohoto příspěvku
(např. Klusáček et. al. 2009 či Steinführer et. al 2010). Zatímco předchozí příspěvky využívaly
zejména klasických geografických metod (statistické a kartografické analýzy statistických dat), tento
příspěvek je atypický, neboť je založen zejména na vlastním zúčastněném pozorování (účast na
shromáždění vlastníků Společenství vlastníků pro bytový dům Lidická, na schůzích výboru tohoto
společenství), na analýze vybraných dokumentů spojených s modernizací domu a jeho zateplením, a
na rozhovorech, které se uskutečnily s aktéry participujícími na tomto procesu. Zatímco naše
předchozí studie o Brně se pohybovaly na úrovni základních sídelních jednotek, tak tento příspěvek
jde na úroveň nižší.
Před vlastní analýzou informací spojených s energetickými úsporami a energetickou chudobou je
třeba alespoň stručně představit případovou lokalitu. Studovaný dům Lidická je lokalizován ve
vnitrobloku v tzv. „klidové zóně“ (viz Obr. 2. a 3), přičemž tento dům je dostupný z ulice pouze
prostřednictvím průjezdu „předního“ domu. Oba domy prošly i velmi podobným vývojem: byly
vystavěny ve funkcionalistickém stylu v meziválečném období soukromým kapitálem, přičemž před 2.
světovou válkou byly v „předním“ domě byty, zatímco „zadní“ dům byl využíván jako kancelářské
prostory; v období krátce po roce 1948 byly oba domy zestátněny a přebudovány na byty, přičemž ve
státním vlastnictví byly až do konce roku 1989. V období po roce 1989 přešly studované domy
nejprve do vlastnictví města a na konci 90. let 20. století došlo k jejich privatizaci – obyvatelé obou
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
639
domů vytvořili společné bytové družstvo o 22 členech (s rovnocenným zastoupením družstevníků z
obou domů), přičemž ne všichni obyvatelé studovaných domů do družstva vstoupili, a to z různých
důvodů (nedůvěra k osobám zvoleným do orgánů družstva – personální animozity, obavy z možných
rizik spojených s fungováním družstva, neochota přijmout odpovědnost za správu družstevního
majetku apod.). Bytové družstvo začalo spravovat nejen družstevní byty v obou domech, ale
vylepšovalo svoji finanční situaci i prostřednictvím pronájmů několika nájemních bytů a nebytových
prostor (jedná se o komerční provozovny služeb a maloobchodu, sklady). Na konci roku 2009 bytové
družstvo splatilo úvěr a družstevní byty v obou domech byly převedeny do osobního vlastnictví,
přičemž příslušný katastrální úřad rozhodl, že studovaný „zadní“ dům musí získat vlastní číslo
popisné, neboť „není spojen s předním domem společnou zdí“. Aby byl zápis ze zákona možný, tak
bylo na „přední dům“ uvaleno věcné břemeno, které zajišťuje obyvatelům zadního domu možnost
procházet skrze průjezd předního dvoru a přes přední a zadní dvůr. V důsledku výše uvedeného
rozhodnutí katastrálního úřadu vznikla dvě společenství vlastníků, přičemž každé z nich si začalo řešit
problémy svého domu samostatně (v obou domech je sice jedním z vlastníků družstvo, takže lidé
z předního domu vlastní prostřednictvím družstva část zadního domu a naopak, ale na schůzi družstva
byl přijat kompromis, že za družstvo na shromáždění vlastníků vždy hlasuje člen představenstva
z příslušného domu, aby si domy vzájemně neblokovaly odhlasování potřebných modernizací a
důležitých oprav). Tento kompromis umožnil to, že o modernizaci a energetických úsporách v zadním
domě na Lidické si mohli rozhodnout pouze vlastníci z tohoto studovaného domu. V dalších částech
se text zaměřuje na diskuze o energetických úsporách v rámci „zadního“ domu na ulici Lidická a na
některé problémy a komplikace, které bylo nutné řešit v rámci realizační části jednotlivých opatření.
Komplikované poměry fyzických a vlastnických struktur ve zkoumané lokalitě jsou schematicky
zobrazeny na obrázku č. 1.
Obr. 1: Schématický plán vlastnických struktur ve studované lokalitě „zadního“ domu na ulici
Lidická v Brně
Pramen: Vlastní návrh
Zdroj: vlastní návrh
Diskuze o možných řešeních modernizace a energetických úspor v rámci případové lokality
„zadního“ domu na ulici Lidická v Brně
V této pasáži je přiblížena část diskuzí, které proběhly mezi vlastníky v rámci „zadního“ domu na ulici
Lidická. Stav domu při převodu do osobního vlastnictví byl nepříliš uspokojivý – jednalo se o dům o
pěti nadzemních podlažích, ve kterém kromě fatálního stavu společných instalací, zatékající střechy,
odpadávající původní omítky, neexistujícího výtahu apod., byl „tepelný“ komfort pro bydlení
v zimním období velice špatný. Původní dřevěná kastlová okna z 30. let 20. století´ a nezateplené
stěny způsobovaly velké energetické ztráty, že výše lokalizované byty bylo možné vytopit na teplotu
maximálně 17 stupňů Celsia. Nevyhnutelným řešením zanedbaného stavu domu byla jeho kompletní
Přední dům
na ulici Lidická
Celkem 12
vlastníků, přičemž
největší majetkový
podíl má družstvo a
dalších 11 podílů
mají vlastníci bytů,
kteří jsou současně
družstevníky.
„Zadní“ dům
na ulici Lidická
Celkem 13
vlastníků, přičemž
největší majetkový
podíl má družstvo a
dalších 12 podílů
mají vlastníci bytů,
ze kterých je 11
družstevníky.
Přední dvůr
Ve vlastnictví
družstva, které tvoří
11 družstevníků
z předního domu a
11 družstevníků ze
zadního domu.
Jednopodlažní
přístavba
zadního domu
1 bytová jednotka
Zadní dvůr
Ve vlastnictví
družstva jako
přední dvůr.
Ulice Lidická
centrum města Brna
s frekventovanou
tramvajovou a
automobilovou
dopravou lokalita
leží
v městské části
Brno-střed
Okolní zastavěné i nezastavěné pozemky (OZNP)
tvoří okolní bytové i nebytové objekty a pozemky k nim náležející
Okolní zastavěné i nezastavěné pozemky (OZNP)
tvoří okolní bytové i nebytové objekty a pozemky k nim náležející
O
Z
N
P
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
640
rekonstrukce, ale pochopitelně bylo velmi obtížné najít konkrétní způsob, jakým tuto rekonstrukci
provést. Jednání se vlekla dlouho a někteří vlastníci zvolili vlastní řešení – například rodina s malým
dítětem v 1. nadzemním podlaží si nechala vyměnit dřevěná okna za plastová na vlastní náklady,
zatímco jiná rodina s malých dítětem v 5. nadzemním podlaží se odstěhovala, přičemž vlastník tento
fakt komentoval na shromáždění vlastníků slovy „Musíme s tím už něco udělat, neboť já musím svůj
byt pronajímat, protože tam nemohu bydlet se svou ženou a malým dítětem, když jsou tam v zimě
takové nízké teploty!“ Je zajímavé, že příčiny vystěhování z domu nebyly pouze energetické, ale i
neexistence výtahu způsobila to, že se v minulosti museli z domu vystěhovat obyvatelé, kteří nebyli
schopni chodit po schodech do vyšších pater domu. Z tohoto důvodu část vlastníků (především starší
osoby a vlastníci z vyšších pater) toužila po vybudování výtahu, který by zvýšil komfort jejich
bydlení. Pochopitelně vlastníci z nižších pater zase poukazovali na náklady spojené s výstavbou a
provozem výtahu (i náklady na elektřinu). V této situaci si vlastníci na prvním shromáždění zvolili
tříčlenný výbor společenství (ve složení architekt, grafik a ekonomka) a pověřili ho, aby rozpracoval
možné varianty řešení a předložil je shromáždění vlastníků ke schválení.
Výbor provedl finanční kalkulaci a zjistil, že pokud společenství využije finanční prostředky ze svého
účtu a vezme si úvěr od banky (až do maximální výše bez zástavy jednotlivých bytů), tak stačí pouze
na realizaci oprav a zateplení budovy a pouze na nezbytné opravy staré střechy. Pro tuto první
variantu řešení, při které by na výtah nezbyly finanční prostředky, bylo třeba získat 75 % podporu
vlastníků. Výbor rozpracoval i druhou variantu, která počítala s tím, že se získají peníze za prodej
půdy pro výstavbu půdních bytů. Problémem bylo, že developerské společnosti měly zájem o
výstavbu dvou dalších pater, ale sousední domy odmítaly zvýšení výškové hladiny zadního domu,
protože by se jim omezily možnosti výhledu. Z hlediska snadného získání stavebního povolení se
zdála být snadno realizovatelná varianta s jedním novým podlažím v prostoru bývalé půdy. To však
vylučovalo možnost získat pro akci nějakou developerskou firmu, protože stavět jedno patro
v relativně komplikované poloze v rámci vnitrobloku přišlo zástupcům developerských společností
jako neefektivní. Proto výbor kontaktoval vlastníky, kteří vlastní byty v podlaží pod půdou, s
dotazem, zda by se nechtěli stát investory a využít půdu pro mezonetové byty. Z těchto vlastníků
reagoval jeden pozitivně, ale bylo nutné získat jednoho až dva další investory. Proto byli osloveni
další vlastníci z domu, přičemž dva z oslovených vlastníků se rozhodli, že mají o tuto investici do
druhého bytu v domě zájem. Výbor po dlouhých jednáních s jednotlivými vlastníky připravil návrh
formulace hlasování, která obsahovala zájmy všech zúčastněných aktérů (např. vlastníci z 1.
nadzemního podlaží požadovali kompenzaci za výtah v podobě odsouhlasení kočárkárny v suterénu,
vybudování zvukotěsné a tepelně-izolační přepážky v zádveří tří bytů v 1. nadzemním podlaží a
rozpočítávání nákladů na provoz a opravy výtahu od 2. nadzemního podlaží výše; vlastníci bytů z
patra pod půdou chtěli mít jistotu, že jim budou opraveny případné škody vzniklé v důsledku
stavebních prací). Druhá varianta řešení však vedla ke změně vlastnických podílů, a proto vyžadovala
100 % souhlas všech vlastníků. Tento souhlas se nakonec podařilo po dlouhých a komplikovaných
jednáních vyjednat a všichni vlastníci tak podpořili velkorysejší variantu modernizace a rekonstrukce
bytového domu. Svoji roli nepochybně sehrála i příznivá vlastnická struktura (viz Tab. 1), neboť
v době rozhodování byla většina vlastníků ekonomicky aktivní (zaměstnanci či OSVČ) a pouze jeden
manželský pár patřil do skupiny důchodců.
V rámci přípravných diskuzí se odehrály debaty i o možných variantách zdrojů energie a
energetických úspor. Na prvním shromáždění vlastníků se ozvaly hlasy požadující odpojení od
teplárny, protože „parovodem dodávají drahé teplo“ a výbor byl vlastníky vyzván, aby určil
alternativy i v této oblasti. Výbor zjistil, že odpojení od tepláren by získalo všechna potřebná povolení
pouze v případě, že by se přešlo na ekologičtější typ vytápění, než jakým je dálkové vytápění. V této
souvislosti je možné zmínit, že v některých případech dochází v souvislosti s odpojením od tepláren i
k soudním sporům (Šebelka, 2012). V případě studované lokality nebyla tedy reálná možnost přejít na
„levnější“ vytápění plynem, ale jako jediná varianta přicházelo do úvahy využití tepelného čerpadla.
Výbor kontaktoval v rámci družstva zástupce předního domu a byla diskutována varianta tepelného
čerpadla s vrty na předním dvoře, která by umožnila odpojit se od tepláren přednímu i zadnímu domu.
Z nabídky firem vyplynulo, že tepelné čerpadlo s využitím vrtů by bylo komplikovaná a velmi
nákladná investice s nejistou perspektivou (firma dokázala garantovat bezproblémový provoz zařízení
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
641
v časovém horizontu deseti let, ale nemohla zaručit, že zařízení bude spolehlivě fungovat i po tomto
období). Hlasy volající po odpojení od tepláren je možné vnímat jako hlasy usilující o energetickou
nezávislost (z jiné perspektivy je to možné vnímat i jako určitou formu energetického separatismu),
přičemž je zajímavé, že toto volání po energetické nezávislosti se ozvalo i v rámci zadního domu – tři
vlastníci (investoři), kteří se rozhodli investovat do nového bydlení v 6. nadzemním podlaží,
vystoupili s představou, že by měli vlastní zdroj tepla (plyn) aspoň v těchto nových bytových
jednotkách (argumentovali i tím, že se nebudou muset hledat nápojné body na topení v bytech o patro
níže). Tato varianta se opět ukázala z hlediska povolení jako problematická a navíc tito tři vlastníci
(investoři) ji přestali prosazovat, když zjistili, že by se museli i přesto podílet na hrazení nákladů na
společné teplo podle příslušné vyhlášky č.372/2001 Sb. (Sůra, 2014). Z hlediska alternativních zdrojů
energie je zajímavá skutečnost, že jeden z vlastníků (investorů) do půdních bytů si nechal zpracovat
záměr i na využití solárních kolektorů sloužících k výrobě teplé užitkové vody, ale nakonec od svého
úmyslu ustoupil, když zjistil, že technické zařízení by zabralo část z jeho nového bytu.
V oblasti úspor energie bylo třeba přijmout řadu zásadních rozhodnutí, přičemž nejdůležitější bylo
rozhodnutí, zda dům zateplit silnější vrstvou zateplovacího materiálu a využít dotační program Zelená
úsporám (2011) nebo zda zateplit dům tenčí vrstvou zateplovacího materiály a administrativně
náročnému dotačnímu programu se raději vyhnout. Variantu bez využití dotace doporučoval
vlastníkům stavební expert, který byl najatý na přípravu stavby a jako stavební dozor, přičemž
argumentoval tím, že při výskytu nedostatků při administrativním vykazování i realizaci projektu
hrozí, že dotace z programu Zelená úsporám nebude nakonec přidělena (což se v realizační fázi
ukázala jako téměř prorocká slova). Vlastníci se ovšem rozhodli využit program Zelená úsporám a
realizovat důkladnější zateplení domu. Výbor byl pověřen, aby najal specializovanou firmu, která se
zabývá vyřizováním dotací z tohoto programu. Z hlediska zateplení byla důležitá ještě otázka výměny
oken – zde komplikace způsobilo to, že rodina vlastníka s malým dítětem, která si nechala vyměnit
nová plastová okna dva roky před rekonstrukcí na vlastní náklady, tak nechtěla znovu vyměňovat
okna v tak krátkém čase. Podobně výměnu oken odmítal i vlastník, který si na své náklady nechal
repasovat stará dřevěná kastlová okna (cena repasování byla dvojnásobná oproti pořízení a instalaci
nových plastových oken) s tím, že konstatoval „plasťáky do svého bytu nechci“. Výbor se snažil
vyhovět všem těmto požadavkům (např. jeden vlastník si nechal nainstalovat hliníkové okno se
skrytým rámem, aby se mu nesnížila světlost v jedné místnosti v důsledku instalace plastového okna
se širokým rámem), a proto bylo výborem navrženo a na shromáždění vlastníků schváleno, že bytům,
kde proběhla výměna oken, bude proplacena částka z fondu oprav, jak kdyby se tam instalovaly
plastová okna pořízená v rámci zateplovací akce za množstevní slevu (to znamená, že vlastníkovi,
který si platil nákladné repasování dřevěných oken, byla zaplacena přibližně polovina jím vynaložené
částky). Vstřícnost vůči individuálním potřebám jednotlivých vlastníků přinesla komplikace z hlediska
programu Zelená úsporám, neboť energetický audit bylo nutné nechat kalkulovat na jednotlivé typy
oken a u každého typu musely být předložena příslušná technická dokumentace (např. prostupnost
tepla).
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
642
Tab. 1: Základní informace o vlastnické struktuře v rámci případové lokality „zadního“ domu
Lidická
Přehled
vlastníků
Vlastníci,
kteří
investovali
do nového
bydlení v
6. NP
Vlastníci,
kteří žijí
v domě s
malými
dětmi
Věková kategorie
vlastníka/vlastníků
(v případě
manželů)
Ekonomická
aktivita
vlastníka/vlastníků
(v případě
manželů)
Členský
podíl ve
družstvu
Vlastnický
podíl na domě
před
rekonstrukcí
(%)
Vlastník č. 1 družstvo
- - - - - 22,87%
Vlastník č. 2 byt
3+1 50 - 60 let ekonomicky aktivní 1 9,80%
Vlastník č. 3 byt
3+1 1 50 - 60 let ekonomicky aktivní 1 9,66%
Vlastník č. 4 byt
3+1 50 - 60 let ekonomicky aktivní 1 8,92%
Vlastník č. 5 byt
3+1 61 a více let důchodci 1 8,89%
Vlastník č. 6 byt
2+1 1 30 - 40 let ekonomicky aktivní 1 6,44%
Vlastník č. 7 byt
2+1 1 30 - 40 let ekonomicky aktivní 1 6,30%
Vlastník č. 8 byt
2+1 1 1 30 - 40 let ekonomicky aktivní 1 6,27%
Vlastník č. 9 byt
2+1 30 - 40 let ekonomicky aktivní 6,24%
Vlastník č. 10
- byt 2+1 1 30 - 40 let ekonomicky aktivní 1 5,10%
Vlastník č. 11
- byt 1+1 50 - 60 let ekonomicky aktivní 1 4,16%
Vlastník č. 12
- garsoniéra 30 - 40 let ekonomicky aktivní 1 2,69%
Vlastník č. 13
- garsoniéra 30 - 40 let ekonomicky aktivní 1 2,66%
3 3 11 100,00%
Zdroj: vlastní zpracování
Realizační fáze a její výsledky
Realizační fáze byla poznamenána klasickými problémy, které provázejí téměř každou stavbu (např.
tlak stavební firmy na proplácení víceprací či nízká kvalita některých stavebních prací a nutnost oprav
a reklamací). V rámci stavebních prací se snížil i tepelný komfort bydlení, protože stavební firma měla
rozestavěnou výtahovou šachtu ve schodišťovém prostoru v období zimy (byla vybourána okna a
vstupní dveře), kdy naneštěstí přišly arktické mrazy a bulo nutné stavební práce úplně přerušit. Do
schodišťového prostoru tak vnikal velmi studený vzduch, což jeden z vlastníků komentoval výstižně
slovy: „Toto je dům hrůzy. Musel jsem poslat manželku s dcerkou pryč, protože v kuchyni mám 5
stupňů Celsia, i když tam topím naplno. Mohl bych tam ubytovat snad tučňáka ze ZOO.“ Nicméně
výsledek regenerace domu je navzdory obtížím z období realizace stavby relativně uspokojivý (Obr. 2
a 3).
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
643
Obr. 2 a 3: Pohled na západní fasádu „zadního“ domu na ulici Lidická před rekonstrukcí a po jejím
provedení
Autor: Vojtěch Šíp
Z hlediska energetický úspor byla zajímavá zkušenost s programem Zelená úsporám. Tam nejprve
došlo k pozastavení administrace žádosti domu o dotaci, přičemž argumentem k tomuto pozastavení
bylo zvětšení podlahové plochy o cca 14 m2
(toto nastalo změnou dispozice v nově dostavovaném 6.
NP – konkrétně se zde jednalo o přestavění původně plánované terasy na obytný prostor). Finanční
prostředky z dotace se nakonec podařilo získat dva roky od podání žádosti, a to až na základě odvolání
proti pozastavení administrace, které bylo směřováno na ombudsmana pro program Zelená úsporám.
Zbývá dodat, že v rámci modernizace domu byly realizovány klasická opatření otopného systému
(termoventily, měřáky spotřeby tepla na radiátorech s dálkovým odečtem).
Závěr
V rámci zkoumané lokality byly realizovány některá významná opatření vedoucí k úsporám energie
(výměna oken, zateplení vnější obálky domu, opravy otopného systému). Některé vize se naproti tomu
nepodařilo uskutečnit (tepelné čerpadlo, využití solární energie), neboť prosazení těchto záměrů
narazilo na ekonomické a technické limity (neochotu vlastníků se více zadlužit, obtížnost technického
provedení v rámci dané lokality zvyšující pořizovací cenu zařízení). Regeneraci bytového domu lze
hodnotit celkově pozitivně, ale stav po rekonstrukci si v žádném případě nelze představovat jako
naprostou idylu bez výskytu energetických a jiných problémů. Naopak investice do regenerace vedly
ke zvýšení nákladů na bydlení, neboť je třeba splácet úvěr poskytnutý bankou. Zvýšené náklady
vyvolávají tlak na vlastníky k dalším úsporným opatřením, což může vést až k úsměvným
energetickým konfliktům na téma „kdy začít topnou sezónu“ – obvykle k tomu dochází na počátku či
na konci topné sezóny, kdy část vlastníků argumentuje, že je možné ušetřit vypnutím otopného
systému, zatímco jiné skupiny vlastníků chtějí topit (např. rodiny s malými dětmi), aby nemuseli ve
svých bytech využívat elektrické přímotopy. Přirozeně tlak na šetření je větší obvykle ze strany
vlastníků s nižšími příjmy nebo vlastníků zadlužených - lze tedy konstatovat, že energetickou
chudobou jsou ve zkoumané lokalitě ohroženi především lidé s určitými finančními problémy.
K energetické chudobě mohou paradoxně v některých případech napomoci i dotace z veřejných
prostředků jakým je například program Zelená úsporám, neboť příklad studované lokality ukazuje, že
při nedodržení poměrně komplikovaných dotačních pravidel hrozí riziko neposkytnutí finanční dotace,
a tím i vážné finanční problémy a další ekonomický tlak na skupinu aktérů potenciálně ohrožených
energetickou chudobou. V tomto směru situace může vést až k fatálnímu zadlužení a k podobným
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
644
problémům jaké jsou v České republice již známy ze zkušeností se špatným využíváním dotací na
úrovni obcí či krajů.
Literatura
[1] BALLARINI, I., CORGNATI, S. P., CORRADO, V., (2014). Use of reference buildings to assess the
energy saving potentials of the residential building stock: The experience of TABULA project, Energy
Policy, vol. 68, pp. 273-284. DOI 10.1016/j.enpol.2014.01.027.
[2] ELSAWAF, N., ABDEL-SALAM, T., ABAZA, H., (2013). Economic evaluation and calculations of
energy savings by upgrading the heating systems in pre manufactured homes. Energy and Buildings, vol.
59, pp. 187-193. DOI 10.1016/j.enbuild.2012.12.036.
[3] GARRIDO-SORIANO, N., ROSAS-CASALS, M., IVANCIC, A. ÁLVAREZ-DEL CASTILL, D.,
(2012). Potential energy savings and economic impact of residential buildings under national and regional
efficiency scenarios. A Catalan case study, Energy and Buildings, vol. 49, pp. 119-125. DOI
10.1016/j.enbuild.2012.01.030.
[4] JINPENG, G., (2011). On China's Energy Saving and Emission Reduction and International Law
Analysis about Global Climate Change, Energy Procedia, vol. 5, pp. 2568-2575.
[5] KLUSÁČEK, P., MARTINÁT, S., MATZNETTER, W., WISBAUER, A., (2009). The Urban
Development in the Selected Czech and Austrian City Regions, Acta Universitatis Palackianae
Olomucensis – Geographica, vol. 40, iss. 2, pp. 27-57. ISSN 0231-9365
[6] KROPATCHEVA, E., (2014). He who has the pipeline calls the tune? Russia's energy power against the
background of the shale “revolutions”, Energy Policy, vol. 66, pp. 1-10. DOI
10.1016/j.enpol.2013.10.058.
[7] MAREŠ, M., LARYŠ, M., (2012). Oil and natural gas in Russia's eastern energy strategy: Dream or
reality? Energy Policy, vol. 50, pp. 436-448. DOI 10.1016/j.enpol.2012.07.040.
[8] MATA, E., KALAGASIDIS, A.S., JOHNSSON, F., (2013). Energy usage and technical potential for
energy saving measures in the Swedish residential building stock. Energy Policy, vol. 55, pp. 404-414.
DOI 10.1016/j.enpol.2012.12.023.
[9] NUSSBAUMER, P., BAZILIAN, M., MODI, V., (2012). Measuring energy poverty: Focusing on what
matters. Renewable and Sustainable Energy Reviews, vol. 16, iss. 1, pp. 231-243. DOI
10.1016/j.rser.2011.07.150.
[10] ŠEBELKA, J., Město nás nechce odpojit od teplárny, vadí družstvu. Žalobu řeší soud, Online, dostupné
na: http://liberec.idnes.cz/soudni-spor-o-odpojeni-od-teplarny-v-liberci-fmq-/liberec-
zpravy.aspx?c=A120720_164226_liberec-zpravy_oks
[11] STEGEN, K.S., (2011). Deconstructing the “energy weapon”: Russia's threat to Europe as case study,
Energy Policy, vol. 39, iss.10, pp. 6505-6513. DOI 10.1016/j.enpol.2011.07.051.
[12] STEINFÜHRER, A., BIERZYŃSKI, A.,GROßMANN, K, HAASE, A., KABISCH, S., KLUSÁČEK. P.,
(2010). Population Decline in Polish and Czech Cities During Post-socialism? Looking Behind the
Official Statistics, Urban Studies, vol. 47, iss.11, pp. 2325–2346. DOI 10.1177/0042098009360224.
[13] SŮRA, J. Spravedlivější rozúčtování tepla nebude, resort vyhlášku nakvap stáhl. Dostupné z:
<http://ekonomika.idnes.cz/spravedlivejsi-rozdelovani-nakladu-na-vytapeni-ministerstvo-odlozilo-1a1-
/ekonomika.aspx?c=A140110_200711_ekonomika_zt>
[14] ZELENÁ ÚSPORÁM., (2011). Dostupné z: <http://www.zelenausporam.cz/>
[15] ZHANG, Z., (2010). Is it fair to treat China as a Christmas tree to hang everybody's complaints? Putting
its own energy saving into perspective, Energy Economics, vol. 32, Supplement 1, pp. S47-S56. DOI
10.1016/j.eneco.2009.03.012.
Příspěvek byl zpracován s institucionální podporou Ústavu geoniky AV ČR, v.v.i. (RVO:68145535).
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
645
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-6840-2014-83
OBNOVITELNÉ ZDROJE ENERGIE A ZAMĚSTNANOST
V ČESKÉ REPUBLICE
RENEWABLE ENERGY AND EMPLOYMENT IN THE CZECH
REPUBLIC
MGR. PETR DVOŘÁK, PH.D.
MGR. STANISLAV MARTINÁT
Oddělení environmentální geografie
Ústav geoniky AV ČR, v. v. i.
Department of Environmental Geography
Institute of Geonics, Academy of Sciences of the CR
 Studentská 1768, 708 00 Ostrava, Czech Republic
E-mail: dvorak@geonika.cz, martinat@geonika.cz
Anotace
Rozvoj obnovitelných zdrojů energie prioritně cílí na environmentální témata jako je klimatická
změna, nebo otázky energetické bezpečnosti a dostupnosti zdrojů, avšak má svůj otisk také v podobě
vzniku nových pracovních míst a vzniku celého nového ekonomického sektoru. Předložený příspěvek
se zabývá obnovitelnými zdroji energie a jejich dynamickým rozvojem, který dokumentuje na
zvyšujícím se počtu pracovních příležitostí v tomto sektoru. Podrobně analyzuje vývoj zaměstnanosti
v hlavních sektorech „zelené energetiky“ v podmínkách České republiky a dává je do souvislosti s
vývojem v celé Evropské unii a také s hlavními faktory ovlivňujícími strukturu obnovitelných zdrojů
energie v ČR. Cílem příspěvku je diskuse o přínosu OZE na zaměstnanost a zprostředkovaně i
konkurenceschopnost ČR.
Klíčová slova
obnovitelné zdroje energie, zaměstnanost, Česká republika
Annotation
Development of renewable energy sources is primarily focused on environmental topics such as the
climate change, or energy security and source availability. Moreover, it reflects new jobs
opportunities and establishment of new economy sectors. The contribution deals with renewable
energy sources and their dynamic development, which is documented by increasing number of
potential jobs in this sector. The employment progress in main branches of “green economy” of the
Czech Republic is analysed, and the collected data with main European trends and the main factors
influencing structure of renewable energy sources in the Czech Republic are compared. The main
goal of the contribution is to discuss the renewable energy sources benefits for employment and
indirectly the Czech Republic competitiveness as well.
Key words
renewable energy source, employment, the Czech Republic
JEL classification: Q2, O13, O33, J21
Úvod
Význam obnovitelných zdrojů energie se neustále zvyšuje v celé Evropské unii a Česká republika není
z tohoto pohledu výjimkou. Na environmentální výzvy, kterým čelí současná společnost
(vyčerpatelnost fosilních zdrojů, spojitost používání fosilních paliv a globální klimatické změny,
energetická bezpečnost apod.) se Evropské komise rozhodla reagovat strategií “Evropa 2020”, ve
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
646
které počítá s dvacetiprocentním podílem energie z obnovitelných zdrojů na celkové spotřebě energie
a 10% podílem “zelené” obnovitelné energie používané v dopravě do roku 2020. Důležitými cíli
zejména z hlediska ochrany klimatu jsou i 20% snížení emisí skleníkových plynů (oproti roku 1990) a
20% zvýšení energetické účinnosti (Evropa 2020. Strategie pro inteligentní růst a podporující
začlenění). Aktuální otázkou evropské energetické politiky dnes již není proč, ale kdy a jakým
způsobem transformovat energetiku založenou na fosilních palivech na energetiku zaměřenou na
obnovitelné zdroje a zmiňovanou strategii převést z proklamací ve skutečnost.
1. Metodika a použitá data
Vzhledem k neexistenci databáze, která by zachycovala změny zaměstnanosti v sektoru obnovitelné
energetiky v České republice, byla využita každoročně aktualizovaná francouzská databáze
EurObserv'ER, která zaznamenává přímé i nepřímé pracovní pozice v obnovitelných zdrojích energie
v jednotlivých členských zemích EU. Doplňující informace o nákladech spojených s podporou
obnovitelných zdrojů byly pak převzaty z materiálů Energetického regulačního úřadu. Cílem
příspěvku je analýza přínosu obnovitelných zdrojů energie na zaměstnanost a zprostředkovaně i
konkurenceschopnost ČR. Tomu odpovídá i volba použitých metod, které se opírají jednak o analýzu
dokumentů, strategií, ale i tematické odborné literatury (Hillebrant et al., 2006, ….). Statistické údaje
byly vyhodnoceny standardními humánně-geografickými metodami.
2. Vývoj „zelené energetiky“ v ČR a její cena
V České republice je fenomén obnovitelných zdrojů energie (OZE) více viditelný od roku 2005, kdy
byl přijat zákon o podpoře obnovitelných zdrojů č.180/2005 Sb., který zavádí do českého prostředí
mimo jiné i institut podpory výroby elektřiny a tepla prostřednictvím tzv. feed-in tarifů a zelených
bonusů (Willigas a Patt, 2010). Od tohoto přelomového roku je nárůst OZE signifikantní (viz obr. 1) a
obnovitelné zdroje tak hrají stále významnější roli v energetickém mixu ČR. V roce 2013 již tyto
zdroje tvořily 14,53 % hrubé domácí výroby elektřiny v ČR a celkově se podílely na výrobě cca 10,2
TWh elektrické energie (Energostat).
Obr. 1: Vývoj výroby elektřiny z OZE a její podíl na hrubé domácí výrobě elektřiny v ČR
Zdroj: Obnovitelné zdroje energie v roce 2012, Roční zpráva o provozu ES ČR pro rok 2012), vlastní zpracování
Takto prudký nárůst zelené energetiky, doprovázený mnoha pochybnostmi spojenými zejména s tzv.
solárním boomem mezi roky 2009 a 2010, vyvolal silný tlak na změnu legislativního rámce podpory
obnovitelných zdrojů a přehodnocení celého nastavení finanční podpory. Postupně byly omezovány
přímé platby a úžeji specifikovány podporované typy zdrojů, byla např. uvalena nová daňová
povinnost pro provozovatele fotovoltaických elektráren, rušeny daňové zvýhodnění a od roku 2014
byla zrušena podpora pro nově vznikající solární a bioplynové elektrárny zcela.
0%
2%
4%
6%
8%
10%
12%
0
2
4
6
8
10
12
2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012
TWh
Fotovoltaické
elektrárny
Větrné elektrárny
Biologicky rozložitelné
části odpadů
Bioplyn celkem
Biomasa celkem
Vodní elektrárny
podíl OZE na hrubé
domácí spotřebě
elektické energie
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
647
Výše příspěvku na politiku obnovitelných zdrojů má stoupající trend a v současnosti již společně
s náklady na distribuci tvoří asi 50 % celkové ceny elektřiny. V České republice, na rozdíl např. od
Německa (Frondel et al., 2010), kde většinu nákladů na politiku OZE platí domácnosti (velcí
odběratelé platí doposud jen 0,5 €/MWh, maximálně 500 tis. €/rok), přispívají všichni odběratelé
elektrické energie stejně a neexistuje pro ně ani žádný strop maximálního příspěvku. Výše příspěvku
na zelenou energii od roku 2009 každoročně rostla o desítky procent (viz obr. 2). Strmý nárůst výdajů
se podařilo zmírnit jen díky podpoře ze státního rozpočtu, která je poskytována od roku 2011. Vysoké
ceny za energie vyvolaly jednání, jehož iniciátory byly zástupci energeticky náročných průmyslových
odvětví (hutnictví, strojírenství, sklárny, chemie), které mělo za výsledek snížen příspěvek od
odběratelů elektrické energie od roku 2014 na 495 Kč/MWh. Nicméně adekvátně tomuto snížení
musíme počítat s navýšením podpory ze státního rozpočtu a tedy s prohloubením případného deficitu
veřejných financí.
Obr. 2: Vývoj příspěvků na OZE v ČR v letech 2008 - 2013
Zdroj: Energetický regulační úřad (dostupné na http://www.eru.cz/cs/statistika), vlastní zpracování
Celkové náklady na politiku obnovitelných zdrojů v roce 2013 v České republice byly odhadnuty na
44,4 miliard Kč, z čehož 24,6 miliard zaplatí velkoodběratelé, 11,6 miliard bude ze státního rozpočtu a
8,2 miliard od domácností (Energetický regulační úřad, 2013). Příspěvek ze státního rozpočtu není
nikterak malý, když si uvědomíme, že jde o přibližně o 1 % z plánovaných výdajů státního rozpočtu
ČR na rok 2013 a i pro české domácnosti je částka necelých 1 900 Kč za rok poměrně velkou zátěží.
Avšak zásadní roli pro financování rozvoje obnovitelných zdrojů v České republice mají velcí
odběratelé, což sebou přináší negativní jevy v podobě oslabení konkurenceschopnosti českého
průmyslu (a to jak v evropském, tak celosvětovém měřítku), což vede k poklesu ziskovosti firem,
omezení jejich investic do rozvoje a výzkumu nových technologií a potenciálně i ke zvýšení
nezaměstnanosti v důsledku redukce provozů. V řeči HDP odhadla studie s názvem Dopady
obnovitelných zdrojů na ekonomiku (2012) přínos OZE k růstu HDP v roce 2010 na 0,8 %, avšak
současně také poukazuje na významnou roli přímých investic, které se v současnosti ani v budoucnosti
již nedají očekávat, a proto pro další období hovoří o poklesu podílu a zanedbatelném významu OZE
pro tvorbu HDP.
3. Zaměstnanost v sektoru obnovitelných zdrojů
Sektor zaměřující se na obnovitelné zdroje je v EU jedním z nejdynamičtěji rostoucích odvětví. V
roce 2010, kdy byla přijata evropská energetická strategie, zaměstnával přímo, nebo zprostředkovaně
1 114 210 pracovníků, v roce 2012 již 1 218 230 (The State of Renewable Energies in Europe, 2011,
2013), přičemž se dá očekávat další nárůst, který strategie Evropa 2020 odhaduje o více než 600 000
0
5
10
15
20
25
30
35
40
45
50
0
100
200
300
400
500
600
700
800
2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013
Výšepříspěvku(Kč/MWh)
Celková výše příspěvku (mld. Kč)
výše příspěvku na OZE se
započtením příspěvku ze
státního rozpočtu (Kč/MWh)
výše příspěvku na OZE bez
započtení příspěvku ze
státního rozpočtu (Kč/MWh)
výše příspěvku na OZE celkem
(mld. Kč)
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
648
pracovníků. Když přičteme plnění cíle 20% zvýšení energetické účinnosti, pak jde celkem o více než 1
milion nových pracovních míst v porovnání se situací v roce 2010.
Nejrozvinutější je sektor obnovitelných zdrojů v sousedním Německu, které patří v zelené energetice
nejen k evropským, ale i ke světovým lídrům. V rámci obnovitelných zdrojů je zde dlouhodobě
evidováno téměř 1/3 ze všech unijních pracovních míst v tomto sektoru a ¼ obratu v zelené
energetice v Evropě. Pro představu v roce 2012 sektor OZE zaměstnával 377 800 pracovníků, přičemž
při detailnějším pohledu na strukturu ekonomických aktivit významně vedla výroba zařízení pro
zelenou energetiku (nezanedbatelná část produkce jde na export) a jejich instalace s 227 100 místy,
následována zaměstnanci zabezpečujícími provoz a údržbu zařízení (80 700 míst) a pracovníky
v sektoru biopaliv (60 600 míst), které doplňovalo 9 400 zaměstnanců výzkumu a administrativy
zajišťující např. veřejnou propagaci (O’Sullivan, et al., 2013). Většina pracovních míst je ve výrobě a
instalaci, přičemž nejvíce se na nich podílí firmy pracující v sektoru větrné energetiky (98 600 míst) a
fotovoltaiky (78 900 míst).
Tab. 1: Celkový vývoj zaměstnanosti a obrat v sektoru OZE v ČR mezi lety 2008 a 2012
2008 2009 2010 2011 2012
Celkový počet zaměstnanců 7 400 9 800 20 200 12 200 14 525
Obrat sektoru OZE (mil. €) 565 2 025 4 612 2 185 1 645
Zdroj: The State of Renewable Energies in Europe. 9th, 10th, 11th, 12th. 13th EurObserv’ER Report, vlastní
zpracování
Zaměstnanost v zelené energetice České republiky je dána jednak její velikostí, ekonomickou
strukturou i fyzickogeografickými podmínkami. Celkový vývoj od roku 2008, tedy od počátku
významného posilování zelené energetiky u nás, je uveden v tabulce 1. Z ní je patrná kulminace počtu
míst v roce 2010, tedy v roce, kdy končila štědrá podpora fotovolaaických elektráren. Následný
prudký propad o 40 % částečně zmírnil jen nárůst vykazovaných pracovních příležitostí v sektoru
biomasy (viz obr. 3). V průběhu roku 2012 došlo k celkovému nárůstu o 2 325 míst na 14 525, a to
zejména opět díky zvýšení zaměstnanosti v sektoru biomasy, biopaliv a bioplynu, tedy díky odvětvím,
které mají pro výrobu energie řadu příznivých ekologických, krajinářských i regionálně-rozvojových
dopadů, a jejichž potenciál zatím není plně využit (Martinát et al., 2013a). O struktuře míst z hlediska
rozdělení podle ekonomických aktivit nejsou za ČR dostupné aktuální informace, dá se však
předpokládat, že většina míst se soustřeďuje do provozu a obsluhy obnovitelných zdrojů, menší část
pak do výroby zařízení a jejich instalací. V rámci EU je Česká republika z pohledu absolutních čísel o
počtu zaměstnanců v OZE v současnosti na 17. místě. Její pozice, kromě roku 2010, kdy byla na 12.
místě, je od roku 2008 stabilní.
Obr. 3: Vývoj zaměstnanosti v hlavních sektorech „zelené energetiky“ v ČR v letech 2008 - 2012
Zdroj: The State of Renewable Energies in Europe. 9th, 10th, 11th, 12th. 13th EurObserv’ER Report, vlastní
zpracování
0
1000
2000
3000
4000
5000
6000
7000
8000
9000
2008 2009 2010 2011 2012
biomasa
větrná energetika
fotovoltaika
biopaliva
geotermální
systémy
solární termické
systémy
bioplyn
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
649
Při detailním pohledu na strukturu a vývoj zaměstnanosti v české „zelené energetice“ (obr. 3) můžeme
konstatovat velkou dynamiku u třech sektorů – u fotovoltaiky, biopaliv a biomasy, které současně
patří mezi největší co do počtu pracovních míst, neboť zaměstnávají více než 2/3 všech pracovníků
působících v OZE. Historicky nejvyššího počtu 8 000 pracovníků dosáhla fotovoltaika v roce 2010
(pro srovnání Slovensko mělo ve všech sektorech OZE celkem 7 030 pracovníků), což je dáno tzv.
solárním boomem“ a s jeho koncem v roce 2011 přišel strmý propad o více než 81 % až na 1500 míst
a vzhledem k jisté stabilizaci sektoru se dá tato hodnota očekávat i v příštích letech. Jako významný
zaměstnavatel se v uplynulých dvou letech profiluje sektor biomasy, ve kterém bylo evidováno v roce
2012 téměř 6,5 tisíc pracovních míst. Společně se sektorem biopaliv (2 925 míst) a sektorem bioplynu
(1 000 míst) v něm v současnosti nachází práci více než 2/3 zaměstnanců OZE. Tato pracovní místa
jsou ve velké míře soustředěna do venkovských oblastí což napomáhá jejich ekonomické a sociální
stabilizaci (Martinát et al., 2013b, Novotná et al., 2013). V případě geotermálních a solárně
termických systémů jde zejména o projekci a instalaci tepelných čerpadel a solárních kolektorů.,
Významnější přínos těchto odvětví pro zaměstnanost je patrný od roku 2010 (zaměstnávají společně
asi 2 000 pracovníků). Zejména z celoevropského pohledu stojí za zmínku i větrná energetika, která
měla v roce 2012 pouze 500 zaměstnanců. Takto malý význam sektoru větrné energetiky pro
zaměstnanost je dán malým rozsahem tohoto sektoru, ztíženou pozicí pro rozvoj díky malé akceptaci
regionální správou i neexistenci větších výrobních kapacit na území ČR (Frantál a Kunc, 2011).
V celé Evropské unii jsou nejvýznamnějšími sektory obnovitelných zdrojů biomasa, větrná energetika
a fotovoltaika. Dlouhodobě nejstabilnější pozici má biomasa, která poskytuje okolo 280 tisíc
pracovních míst, a to bez výraznějšího nárůstu, či poklesu. Sektor větrné energetiky postupně roste,
což je dáno zejména přípravou a realizací rozsáhlých offshore větrných parků lokalizovaných na
příbřežní vodní ploch moří. Fotovoltaika zaznamenala maximum poskytovaných pracovní míst v roce
2011 (o jeden rok později než v případě ČR), propad o více než 60 tisíc pracovních míst můžeme dát
do souvislosti jednak s krachem mnoha výrobců fotovoltaických panelů a částečně i s odklonem
politické podpory tohoto sektoru. Za větší pozornost stojí ještě sektor biopaliv, který dlouhodobě
vykazuje asi 10 % míst z celkového počtu evidovaných v OZE, u ostatních sektorů (bioplyn,
geotermální energie, malé hydroelektrárny, solární termické systémy) jde již o řádově nižší počty
míst, avšak rostoucích po celé sledované období.
Závěr
Obnovitelné zdroje energie jsou v České republice, ale i v celé Evropské unii pod silnou
institucionální, legislativní i finanční podporou, která mimo environmentálních benefitů a omezení
závislosti na fosilních zdrojích energie, přispívá i k růstu HDP a vytváří nové pracovní příležitosti.
Celkově nejvýznamnější pozici mají v ČR bioenergie - tedy biomasa, bioplyn a biopaliva, které
nejlépe z OZE reflektují přírodní potenciál ČR a mají i nejvýznamnější multiplikační efekty
pro zemědělství a na rozvoj venkova (Martinát et al., 2009). Význam fotovoltaiky a zejména větrné
energetiky jako velkých zaměstnavatelů je v ČR v porovnání s EU významně nižší, což je dáno hlavně
převládajícími přírodními podmínkami a faktem, že je Česká republika vnitrozemský stát. Nicméně i
v případě vnitrozemských států je patrný významný potenciál pro výrobu energie z obnovitelných
zdrojů, a to zejména z pohledu využívání biomasy (Dražić et al., 2012).
Politika podpory obnovitelných zdrojů si vyžaduje nemalé investice, na druhé straně přináší nové
pracovní příležitosti, inovace a nové technologie. Z hlediska globální konkurenceschopnosti a
nákladů pro průmysl je však její přínos pro Českou republiku i Evropskou unii díky zvyšovaní cen
energií přinejmenším diskutabilní.
Literatura
[1] BUFKA, A., ROSECKÝ, D., (2013). Obnovitelné zdroje energie v roce 2012. Ministerstvo průmyslu a
obchodu. [online]. [cit. 2014-3-11]. Dostupné z: <http://www.mpo.cz/dokument144453.html>.
[2] Dopady obnovitelných zdrojů na ekonomiku. Next Finance s.r.o., (2012). [online]. [cit. 2014-3-10].
Dostupné z:
<http://www.google.cz/url?sa=t&rct=j&q=&esrc=s&source=web&cd=2&cad=rja&uact=8&ved=0CDYQF
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
650
jAB&url=http%3A%2F%2Ffiles.tretiruka.cz%2F200003567-
2e2002f1a1%2Fstudie%2520podpora%2520OZE_statni_rozpocet_tretiruka.pdf&ei=M6JPU4jkLc3Lsga1n
YCYDA&usg=AFQjCNFj_vQAIDs_4XOn1_vDAXq6Wlepgw&sig2=ajorKO-
aKtDpCXIVbJtOlQ&bvm=bv.64764171,d.Yms>.
[3] DRAŽIĆ, D. et al., (2012). New post-exploitation open pit coal mines landscapes - potentials for
recreation and energy biomass production: A case study from Serbia. Moravian Geographical Reports. vol.
20, iss. 2, pp. 2-16.
[4] Energostat., (2014). Obnovitelné zdroje. [online]. [cit. 2014-3-30]. Dostupné z:
<http://energostat.cz/obnovitelne-zdroje.html >.
[5] Evropa 2020., (2010). Strategie pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění, [online]. [cit.
2014-4-10]. Dostupné z: <http://www.vlada.cz/assets/evropske-zalezitosti/evropske-politiky/strategie-
evropa-2020/Evropa_2020_cz_Sdeleni_EK.pdf>.
[6] FRANTÁL, B., KUNC, J. (2011). Wind turbines in tourism landscapes: Czech experience. Annals of
tourism research, vol. 38, iss. 2, pp. 499-519. DOI 10.1016/j.annals.2010.10.007.
[7] FRONDEL, M. et al., (2010). Economic impacts from the promotion of renewable energy technologies:
The German experience. Energy Policy, vol. 38, iss. 8, pp. 4048-4056.
[8] MARTINÁT, S. et al., (2009). New rural spaces: Conflicts, opportunities and challenges. Moravian
Geographical Reports. vol. 17, iss. 4, pp. 44-45.
[9] MARTINÁT, S. et al., (2013a) Spatial consequences of biogas production and agricultural changes in the
Czech Republic after EU accession: Mutual sambiosys, coexistence or parasitism? Acta Universitatis
Palackianae Olomucensis – Geographica, vol. 44, iss. 2, pp. 75-92.
[10] MARTINÁT, S. et al., (2013b) Importance of Agricultural Anaerobic Digestion Plants for Agriculture and
Rural Development: Notes on Researches Carried out in the Czech Republic and Slovakia. The Sixth
International Conference Rural Development, vol. 6, Book 2 , pp. 168-176.
[11] NOVOTNÁ, M., et al., (2013). Changes in migration to Rural regions in the Czech Republic: Position and
perspectives Moravian Geographical Reports. vol. 21, iss. 3, pp. 37-54.
[12] O’SULLIVAN, M. et al., (2013). Gross employment from renewable energy in Germany in 2012 - a first
estimate. [online]. [cit. 2014-4-15]. Dostupné z: <http://www.erneuerbare-
energien.de/fileadmin/Daten_EE/Dokumente__PDFs_/bruttobeschaeftigung_ee_2012_en_bf.pdf.
[13] Roční zpráva o provozu ES ČR pro rok 2012., (2013). [online]. [cit. 2014-3-10]. Dostupné z:
<http://www.eru.cz/cs/elektrina/statistika-a-sledovani-kvality/rocni-zpravy-o-provozu>.
[14] The State of Renewable Energies in Europe. 9th EurObserv’ER Report., (2009). [online]. [cit. 2014-3-10].
Dostupné z: < http://www.energies-renouvelables.org/observ-er/stat_baro/barobilan/barobilan9.pdf>.
[15] The State of Renewable Energies in Europe. 10th EurObserv’ER Report., (2010). [online]. [cit. 2014-3-
10]. Dostupné z: < http://www.energies-renouvelables.org/observ-er/stat_baro/barobilan/barobilan10.pdf>.
[16] The State of Renewable Energies in Europe. 11th EurObserv’ER Report., (2011). [online]. [cit. 2014-3-
10]. Dostupné z: < http://www.energies-renouvelables.org/observ-er/stat_baro/barobilan/barobilan11.pdf>.
[17] The State of Renewable Energies in Europe. 12th EurObserv’ER Report., (2012). [online]. [cit. 2014-3-
10]. Dostupné z: < http://www.energies-renouvelables.org/observ-er/stat_baro/barobilan/barobilan12.pdf>.
[18] The State of Renewable Energies in Europe. 13th EurObserv’ER Report., (2013). [on line]. 2013 [cit.
2014-3-10]. Dostupné z: < http://www.energies-renouvelables.org/observ-
er/stat_baro/barobilan/barobilan13.pdf>.
[19] WILLIGES, K., LILLIESTAM, J., & PATT, A., (2010). Making concentrated solar power competitive
with coal: the costs of a European feed-in tariff. Energy Policy, vol. 38, iss.6, pp. 3089 – 3097. DOI
10.1016/j.enpol.2010.01.049.
Příspěvek byl zpracován v rámci projektu OPVK pod názvem „Energetika v krajině: inovace,
dynamizace a internacionalizace výzkumu“ (CZ.1.07/2.3.00/20.0025) a s podporou RVO:68145535
(institucionální podpora Ústavu geoniky AV ČR v.v.i.).
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
651
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-6840-2014-84
NOVÁ ENERGETICKÁ KRAJINA: VYMEZENÍ NA
ZÁKLADĚ LOKALIZACE VYBRANÝCH OBNOVITELNÝCH
ZDROJŮ (PŘÍPADOVÁ STUDIE ČESKÁ REPUBLIKA)
NEW ENERGY LANDSCAPE: SPATIAL DELIMITATION BASED ON
THE LOCATION OF SELECTED RENEWABLE SOURCES (CASE
STUDY AREA – CZECH REPUBLIC)
MGR. EVA NOVÁKOVÁ
Oddělení environmentální geografie
Ústav geoniky AV ČR, v. v. i.
Department of environmental geography
Institute of Geonics AS CR, v. v. i.
 Drobného 28, 602 00 Brno, Czech Republic
E-mail: novakova@geonika.cz
Anotace
Význam energie generované z obnovitelných zdrojů v České republice neustále roste. S rozvojem
jednotlivých sektorů obnovitelných zdrojů energií však stoupá i ovlivnění krajiny přilehlé k těmto
zdrojům. Příspěvek se zabývá územním vymezením nové energetické krajiny, která dosud byla na
území České republiky popisována pouze v teoretické rovině. Na základě GIS analýzy, která využila
vrstvu větrných elektráren, bioplynových stanic a velkých fotovoltaických elektráren s kapacitou
výkonu nad 5MW byla vytvořena základní databáze zařízení vyrábějících energii z obnovitelných
zdrojů. Na základě této vrstvy byly vymezeny oblasti vlivu těchto zařízení, a tím i územní rozsah nové
energetické krajiny, který má význam nejen z vědeckého hlediska, ale může přinést cenné informace i
pro představitele veřejné správy, investory a občany. Výsledky této studie přinášejí poznatky o výskytu
nové energetické krajiny na území České republiky. Článek by se měl stát východiskem pro další
vědecké výzkumy a odborné diskuze, které by měly vést nejen k budoucímu zpřesňování a modifikacím
vytvořené metodiky, tak i k detailnějšímu budoucímu vymezení nové energetické krajiny, jež by mohlo
napomoci ke zkvalitnění rozhodovacích procesů spjatých s územním plánováním na různých
hierarchických úrovních (národní, regionální, lokální).
Klíčová slova
nová energetická krajina, obnovitelné zdroje, větrné elektrárny, bioplynové stanice, fotovoltaické
elektrárny
Annotation
The contribution deals with the definition and the spatial delimitation of the new energy landscape
which has been described in the Czech Republic only in theory yet. The primary database was created
by means of GIS analyses based on combination three layers with installations producing energy from
renewable sources - wind power plants, biogas plants and photovoltaic power plants with production
capacity over 5MW. On the basis of this layer were spatially delimited areas of influence of these
devices, and thus the theoretical range of the new energy landscape. The result of this study brings
new knowledge about spatial distribution of new energy landscapes on the territory of the Czech
Republic. The article should be starting point for future scientific researches and discussions, which
should help not only to the improvements and modifications of the original methodology, should
support the improvement of the decision-making processes associated with spatial planning at the
different hierarchical levels (national, regional, local).
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
652
Key words
new energy landscape, renewable resources, wind power plants, biogas plants, photovoltaic power
plants
JEL classification: Q24
Úvod
Výroba elektřiny a průmysl celkově jsou velkou měrou zodpovědní za změny celkového složení
atmosféry a tím i za změněné podmínky v ovzduší. Vzhledem k očekávaným negativním důsledkům
z toho plynoucím se již v roce 1988 konala první Světová klimatická konference, která vyzvala
průmyslově vyspělé státy ke snížení emisí oxidu uhličitého o 20 %. Následovalo vyjednávání
Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu – výsledný text byl schválen v roce 1992 a za hlavní cíl byla
označena ...stabilizace atmosférické koncentrace skleníkových plynů na takové hladině, která předejde
nebezpečnému antropogennímu narušení klimatického systému... (Ministerstvo životního prostředí,
2010). Až v roce 1997 byl přijat Kjótský protokol, který obsahoval závazné kroky ke snížení emisí a
také jejich časový rámec. Průmyslové rozvinuté země se zavázaly snížit produkci emisí celkově o 5,2
%. Pro Českou republiku z toho vyplynul cíl snížení vlastních emisí o 8 %. Dalšími jednáními byla
prodloužena platnost Kjótského protokolu až do roku 2020 a zúčastněné vyspělé státy se(např. bez
USA a Kanady) dohodly na snížení emisí o 18 % oproti roku 1990.
Snahy o snižování emisí jsou velmi silně podporovány Evropskou unií. S touto snahou souvisí
podpora neuhlíkových technologií a rozvoje obnovitelných zdrojů energie celkově. Státy EU přijaly
cíl do roku 2020 zvýšit podíl obnovitelných zdrojů na spotřebě energie na 20 % (Bosch a kol, 2009).
Hlavním lídrem v produkci energie z obnovitelných zdrojů v rámci EU jsou skandinávské a pobaltské
státy a Rakousko, z hlediska naplňování cílové kvóty (která je pro každý stát se zohledněním
přírodních podmínek jiná) je ve velmi dobré pozici i Rumunsko (tab. 1).
Tab. 1: Podíl obnovitelné energie
země 2011 Cíl 2020 Plnění cílů [%]
1 Estonsko 25,9 25 103,6
2 Švédsko 46,8 49 95,5
3 Rakousko 30,9 34 90,9
4 Rumunsko 21,4 24 89,2
5 Litva 20,3 23 88,3
19 Česká republika 9,4 13 72,3
Zdroj: Eurostat
Masivní podpora obnovitelných zdrojů s sebou nese i významné změny v krajině. Dlouze
diskutovaným problémem jsou změny krajinného rázu (Amir, Gidalizon, 1990, Voivontas a kol.,
1998). Diskuze na toto téma byla v České republice velmi aktivní od počátku výstavby větrných
elektráren, které jsou díky své výšce viditelné z velké vzdálenosti a mimo jiné narušují historicky
zažitá panoramata. Vhodná lokalizace větrných elektráren byla důkladně probírána např. Loew
(2009), Manchado a kol. (2013), Mroczek (2013), Frantál a kol. (2007), Vorel a kol (2006). Obdobná
avšak mírnější debata se odehrává i nad poli solárních elektráren (Klusáček, Martinát, Dvořák, 2013,
Brachert, Hornych, Franz, 2013), které byly v podmínkách České republiky instalovány často na
zemědělské půdě, neboť zde nebyly žádné systematické nástroje (finanční, plánovací), který by
podporovaly jejich budování například na brownfields, kterých je i ve venkovských oblastech značné
množství (viz Klusáček et al 2013).
Vliv těchto staveb na krajinu je neoddiskutovatelný, jejich výstavbou dochází k přeměně krajiny.
Vzniká, respektive z prostorového hlediska se rozšiřuje, stávající energetická krajina. Zatímco
klasické zdroje výroby elektřiny (tepelné a jaderné elektrárny) jsou obvykle prostorově velmi
koncentrované, obnovitelné zdroje elektřiny vykazují značnou prostorovou dekoncentrovanost. Pojem
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
653
energetická krajina (energy landscape) se dlouho používá v biofyzice a příbuzných oborech, avšak až
v posledních letech byl přejat některými geografy - rozumí se jím krajina, která byla významně
ovlivněna jak funkčně tak vizuálně energetickým průmyslem (Frantál, Martinát, Dvořák, 2011). Česká
krajina je takto významně ovlivněna díky historické orientaci na energeticky náročné typy
průmyslových výrob.
Nová energetická krajina je typ krajiny, jejíž vznik podnítil novodobý rozvoj obnovitelných zdrojů
energie, a který má předpoklad k dalšímu rozšiřování. Tato krajina vzniká v okolí obnovitelných
zdrojů energie – větrných elektráren, fotovoltaických elektráren, bioplynových stanic či vodních
elektráren. Za novou energetickou krajinu považujeme i krajinu, která vznikla z důvodu podpory
obnovitelných zdrojů – typicky výsadba speciálních energetických plodin určených na následné
spalování či zplyňování.
Na území České republiky lze vymezit dvě časové etapy masivního rozšiřování nové energetické
krajiny. První etapa začíná s novým tisíciletím instalací prvních větrných elektráren. Druhá etapa pak
navazuje kolem roku 2006 masivním rozšířením solárních elektráren a podporou výstavby
bioplynových stanic (Graf 1).
Graf 1: Vývoj produkce elektrické energie z OZE
Zdroj: Ročenka Českého statistického úřadu
Ač již byly publikovány některé teoretické příspěvky na téma původní i nové energetické krajiny,
zatím žádný se nepokusil ani o základní územní vymezení v rámci České republiky. Vzhledem
k reálnému předpokladu dalšího rozvoje v souvislosti s rozvojem nových technologií a s ohledem na
posílení významu energie z obnovitelných zdrojů jako zdroje rychlého, vhodného pro stabilizaci a
doplnění přenosového gridu (Blaschke, Bieracher, Gadocha, Schardinger 2012), a také s přihlédnutím
k nutnosti naplňovat cíle, ke kterým se Česká republika zavázala v rámci EU, je nutné očekávat, že
tento typ krajiny se bude i v budoucnu dále rozšiřovat.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
654
1. Cíl, metody a použitá data
Cílem příspěvku je
 územní vymezení jednotlivých typů tzv. nové energetické krajiny, která vznikla v posledních dvou
dekádách rozvojem zdrojů obnovitelné energie a
 zhodnocení jejího prostorového rozmístění, které by mělo odrážet jednak přírodní podmínky, tak i
s ohledem na charakter vyráběné elektřiny – doplňovat grid, být v blízkosti spotřebitele a tím i v
oblastech s větší koncentrací obyvatelstva.
Příspěvek si klade za cíl přispět k současně čistě teoretické debatě o energetické krajině základním
územním vymezením této nové energetické krajiny pro případové území České republiky. Vstupním
předpokladem vyplývajícím z dosavadních teoretických koncepcí je, že by se měla vyskytovat v celé
České republice více méně rovnoměrně (Nadaï, van der Horst 2010). Pro analýzy zaměřené na novou
energetickou krajinu byly použity vrstvy stávajících větrných elektráren (VTE), bioplynových stanic
(BPS) a fotovoltaických (FVE) elektráren s kapacitou výkonu nad 5MW.
Energetická krajina je pro účel tohoto článku definována umístěním zdroje pro výrobu obnovitelné
energie a jeho okolím. Za výrobní zařízení je považována větrná či fotovoltaická elektrárna a
bioplynová stanice. Pro každý typ výrobního zařízení byly nastaveny parametry dle ovlivnění okolní
krajiny. Tyto parametry souvisí primárně s výškou, resp. rozlohou u FVE, objektu a tím jeho
viditelností. Vzhledem k nesnadnému získání přesné lokalizace všech zdrojů obnovitelné energie bylo
přistoupeno k mírné generalizaci. Vrstva VTE byla vytvořena na Ústavu geoniky AV ČR
z dostupných dat na internetu a je aktuální k 31. 12. 2011. Každý větrný park/farma je reprezentován
jedním bodem, který se nachází uvnitř areálu parku. Stejně tak byly nadefinovány FVE, zde bylo
dalším kritériem množství vyrobené elektřiny. Mezní hodnotou byl určen instalovaným výkon nad 5
MW, vstupní data byla aktuální k 1. 1. 2013. Všechny zkoumané FVE dohromady nezaujímají ani
desetinu procenta rozlohy České republiky, přesto je díky boomu v nedávné minulosti nelze
opomenout. Také bioplynové stanice jsou reprezentovány bodovou vrstvou, která je vztažena ke
katastru a aktuální k 1. 9. 2012.
Do analýz nevstupovaly žádné další zdroje. Vodní elektrárny nebyly zahrnuty z důvodu minimální
výstavby nových zdrojů po roce 1989. Spalovny komunálních odpadů a pevné biomasy vznikají velmi
často přestavbou stávajících zařízení, nebyly proto také do analýz zahrnuty. Druhým důvodem
k vyjmutí z analýz jsou výsledky zatím ojedinělých studií, které ukazují, že rozšíření spalování
biomasy doprovází i snížení kvality ovzduší v jejich okolí a zvýšená eroze v území, kde dochází
k pěstování energetických plodin. Další zdroje obnovitelné energie byly z analýz vyloučeny kvůli
svému marginálnímu zastoupení v rámci celkové produkce energie a také poslední důležitá část nové
energetické krajiny nebyla do analýzy zahrnuta. Jedná se o plochy využívané pro pěstování
energetických plodin, jejichž vymezení postrádá logické opodstatnění z důvodu jejich vysoké
prostorové i výměrové variability.
2. Vymezení nové energetické krajiny
Určení rozlohy energetické krajiny v okolí větrných elektráren bylo díky mnoha studiím zabývajícím
se jejich lokalizací a dopadem na krajinný ráz poměrně jednoduché (del Carmen, 2009, Möller 2006,
Cetkovský, Frantál, Štekl et al., 2010). Díky svému primárně výškovému charakteru ovlivňuje stavba
větrné elektrárny rozlehlé okolní území. Za dotčené území je považován okruh 10 kilometrů od
elektrárny, tzv. okruh zřetelné viditelnosti (Loew, 2009) či dobré viditelnosti dle Skleničky (2005),
kde lze očekávat přímou viditelnost gondoly a velké části vrtule. Okruh byl zadán u všech stávajících
elektráren stejný, bez ohledu na instalovaný typ, neboť existuje předpoklad, že zastaralé nižší větrné
elektrárny mohou být v budoucnu nahrazeny výkonnými vyššími typy. Takto zasažené území se
nachází zhruba na 12 % území České republiky.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
655
Vzhledem ke skutečnosti, že se část elektráren nachází ve výškově hodně členitém reliéfu, byly pro
reálnější výstup spočítány viditelnosti elektráren vždy v každém okruhu zřetelné viditelnosti. Výpočet
viditelnosti probíhal v programu ArcMap za pomoci nástroje Hillshade, který umožňuje i zadání
výšky pozorovaného bodu. Vzhledem k zanedbání aktivního povrchu a zástavby lze předpokládat, že
tyto plochy viditelnosti budou reálně menší. Po započtení viditelnosti elektráren se plocha krajiny jimi
ovlivněné zmenšila na 10,32 % (Tab. 1). Pro výpočet byly použity vrstevnicové vrstvy z ArcČR500.
Tab. 1: Ovlivnění krajiny v okolí větrných elektráren a bioplynových stanic
Průměrná výška [m] Dotčené území kolem
stanice [km]
Podíl dotčeného území
z celkové rozlohy ČR [%]
Větrné elektrárny 100 (stožár) 10 12,48
Bioplynové stanice 10 3 10,96
Solární elektrárny 3 5 3,48
celkem 23,24
Zdroj: vlastní zpracování
Druhou posuzovanou stavbou je výškově průměrná bioplynové stanice, jejíž fermentory zřídka
přesahují 10 metrů. Narušení okolního prostředí krajiny je relativně menší, neboť vznikají převážně v
místech, kde má zástavba historicky své místo (obvykle nízkopodlažní zástavba typická pro
venkovské oblasti), ovšem svojí výškou ji zpravidla bioplynové stanice přerůstají. Na základě
porovnání území dotčených větrnými elektrárnami a terénním šetřením bylo dotčené území kolem
bioplynové stanice odhadnuto na okruh 3 km. Prostorová distribuce bioplynových stanic je mnohem
rovnoměrnější, avšak vzhledem k jejich velkému počtu je ovlivněné území srovnatelně velké jako u
větrných elektráren, tj. 10,96 % rozlohy státu.
Poslední vrstvou, která vstupovala do výpočtů, je vrstva solárních elektráren s instalovaným výkonem
nad 5 MW. Solární elektrárny nepřesahují zpravidla výši 2 metrů, avšak svojí rozlohou a také polohou
ovlivňují poměrně rozsáhlé okolí. Jejich dosah vlivu byl stanoven na 5 kilometrový radius. Území
ovlivněné výstavbou solárních elektráren se nachází na 3,48 % rozlohy státu (Obr.1).
Obr. 1: Vymezení nové energetické krajiny
Zdroj: vlastní zpracování
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
656
Veškeré výpočty a vytyčování obalových zón kolem zájmových stanic probíhaly v program ArcMap.
Zde byly vypočítány i přesahy jednotlivých vrstev a celková rozloha nové energetické krajiny byla
určena jako 23,24 % celkové rozlohy státu. Můžeme tedy říci, že čtvrtina rozlohy České republiky
byla ovlivněna výstavbou zdrojů obnovitelné energie v posledních max. 20 letech. Druhou otázkou je,
zda splňuje lokalizace obnovitelných zdrojů energie základní výchozí předpoklady, a to nacházet se
v blízkosti uživatelů a vyskytovat se v místech s nejvhodnějšími přírodními podmínkami.
3. Zhodnocení lokalizace nové energetické krajiny
Předpokladem zahuštění gridu a vytvoření pohotovostní energie, vždy schopné rychle reagovat na
proměnlivé potřeby trhu je umístění zdroje obnovitelné energie blízko místa spotřeby. Pro toto
porovnání byly obce rozděleny do standardních velikostních kategorií dle počtu obyvatel. Stejným
způsobem byly rozděleny i obce, které mají na svém katastru novou energetickou krajinu, tj. jsou
v přímém kontaktu s některým z obnovitelných zdrojů energie. Jak vyplývá z grafu 2, křivky
zastoupení jednotlivých velikostí obcí jsou obdobné. Můžeme vysledovat mírný trend v podpoře
bioplynových stanic menšími městy s 20 až 50 tis. obyvatel. Naopak podpora větrné energie leží na
opačném konci spektra – v menších obcích o 200 až 500 obyvatelích, kde vybudování větrné
elektrárny přináší nemalé finanční prostředky do obecního rozpočtu. Druhý bod pro podporu větrné
energetiky v malých obcích je předpokládaná lokalizace VTE ve výše položených, odlehlejších, méně
exponovaných oblastech, kde se vyskytují převážně menší obce a sídla.
Graf 2: Rozdělení obcí dle počtu obyvatel
Zdroj: dle dat ze Statistické ročenky a vlastní zpracování
Celkově se nová energetická krajina nachází na pětině rozlohy České republiky, a zároveň také počet
obcí, na jejichž katastru se vyskytuje (1245 obcí), odpovídá pětině celkového počtu obcí, celkový
počet obyvatel žijící v oblastech nové energetické krajiny se blíží k 5 200 000 osob, což odpovídá 50
% celkového počtu
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
657
Obr. 2: Větrné elektrárny na podkladu potenciálu větru
Zdroj: vlastní zpracování
Druhým faktorem hodnotícím lokalizaci je poloha zdrojů z hlediska přírodních podmínek – zde se
jedná pouze o větrné a solární elektrárny. Potenciál větru je na území České republiky poměrně slušný
(Obr. 2). Ač lze vysledovat určitou závislost výstavby na přírodních podmínkách, mnohé vhodné
oblasti jsou dosud nevyužity. Zcela jasnou příčinou tohoto rozložení je ovlivnění lokalizace VTE
politickou mocí. Některé kraje (typicky Moravskoslezský), ač mají pro rozvoj větrné energetiky
potenciál mocný, odmítají výstavbu VTE na svém území, čímž jsou vytvářeny hranice rozvoje
odpovídající hranicím krajů a ne hranicím limitních přírodních podmínek.
Také pro využití sluneční energie má Česká republika poměrně slušný potenciál. Z hlediska
přirozených přírodních podmínek by se dalo očekávat nejvíce velkých solárních elektráren na jihu
Moravy, kde je roční úhrn hodin slunečního svitu až o 600 hodin větší než v oblastech s minimálním
svitem, resp. dopad globálního záření je o 500 MJ/m2
za rok větší (Obr. 3A). Navíc je zde předpoklad
výstavby (hlavně mimo oblasti s nejintenzivnější insolací) ve vyšší nadmořské výšce, neboť ta je také
jedním z důležitých činitelů ovlivňující množství dopadajícího záření (stejně jako např. oblačnost a
místní podmínky – lokální zastínění, znečištění ovzduší, časté ranní mlhy, …). Nad 700 m n. m. lze
připočíst 5% nárůst globálního záření.
Obr. 3: Solární elektrárny A – Globální záření B – Nadmořská výška
Zdroj: vlastní zpracování
Díky vhodným přírodním podmínkám v celé České republice a štědrým výkupním cenám za solární
energii jsou v podstatě popírána obě zmíněná pravidla – ač se dá mluvit o určitém seskupení v oblasti
J-JV Moravy, není toto zahuštění nijak výrazné, a ani nadmořská výška nehrála ve výstavbě velkých
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
658
solárních elektráren roli (Obr. 3B). Všechny (krom jedné) jsou vystavěny v nadmořské výšce do
500 m.
4 .Závěry
Energetická krajina obklopuje lidstvo již dlouhá desetiletí, avšak změny v posledních dvou dekádách
vyvolaly vlnu nesouhlasu a rozhořčení nad novými změnami v krajině spojenými s rozvojem
obnovitelných zdrojů. Za pozitivní skutečnost v tomto kontextu lze označit i vznik široké základny
odborných prací na téma umisťování staveb a hodnocení jejich vlivu na krajinný ráz. Faktem je, že ač
se nová energetická krajina nachází na pětině území České republiky, v jejím dosahu žije polovina
veškeré populace. Tento nesoulad je dán umísťováním staveb (bioplynové stanice, solární elektrárny)
v relativní blízkosti sídel, kde jsou obvykle relativně dobré možnosti připojení k přenosové soustavě.
Novou energetickou krajinu můžeme nalézt ve všech částech České republiky. Její původ, závislý na
zdroji obnovitelné energie, je podmíněn přírodními podmínkami (větrné elektrárny), politickou situací
(větrné a solární elektrárny) i blízkostí surovin a koncových spotřebitelů (bioplynové stanice).
Jednotlivé kraje podporují různé formy obnovitelné energie, avšak v konečném srovnání je nová
energetická krajina rozdělena v obcích rovnoměrně a kopíruje křivku rozdělení obcí do velikostních
kategorií.
Při důkladnějším zkoumání nové energetické krajiny z hlediska jejího původu, již můžeme vysledovat
odlišnosti jednotlivých kategorií. Nová energetická krajina v okolí větrných elektráren se vyskytuje na
území České republiky nerovnoměrně. Její výskyt je podmíněn nejen přírodními podmínkami, ale
z velké míry také politickou vůlí v jednotlivých krajích. Krajina kolem větších solárních elektráren je
také rozmístěna nerovnoměrně. Za touto nerovnoměrností však nestojí žádné původně předpokládané
objektivní důvody – ani nadmořská výška, ani počet hodin slunečního svitu. Naopak nová energetická
krajina kolem bioplynových stanic je rozmístěna v rámci státu poměrně rovnoměrně. Velká hustota
této krajiny je dána mimo jiné i poměrně snadnou finanční dostupností výstavby bioplynových stanic.
Literatura
[1] AMIR, S., GIDALIZON, E., (1990). Expert based Method for the Evaluation of Visual Absorption
Capacity of the Landscape. Journal of Environmental Management, vol. 30, iss. 3, pp. 251 - l63. DOI
10.1016/0301-4797(90)90005-H.
[2] BLASCHKE, T., BIBERACHER, M., GADOCHA, S., SCHARDINGER, I., (2012). ‘Energy landscapes’:
Meeting energy demands and human aspirations. Biomass and Bioenergy XXX, pp. 1-14.
[3] BOOSCH, J., JOHNSON, F. X., CLÉMENT, E., MERTENS, R., ROUBANIS, N., (2009). Panorama of
energy. Energy statistics to support EU policies and solutions. Luxembourg: Office for Official
Publications of the European Communities.
[4] BRACHERT, M., HORNYCH, C., FRANZ, P., (2013). Regions as Selection Environments? The
Emergence of the Solar Industry in Germany from 1992 to 2008. European Planning Studies, vol. 21, iss.
11, pp. 1820 – 1837. DOI 10.1080/09654313.2012.753688.
[5] CETKOVSKÝ, S, FRANTÁL, B., ŠTEKL, J., et al., (2010). Větrná energie v České republice: hodnocení
prostorových vztahů, environmentálních aspektů a socioekonomických souvislostí. Studia Geographica,
101. Ústav geoniky AV ČR, Brno.
[6] DEL CARMEN TORRES SIBILLE, A., CLOQUELL-BALLESTER, V-AN., CLOQUELL-BALLESTER,
V-AG., DARTON, R., (2009). Development and validation of a multicriteria indicator for the assessment
of objective aesthetic impact of wind farms. Renewable and Sustainable Energy Reviews 13, pp. 40 – 66.
[7] Ekolist.cz, (2013). Místo chleba panely. Solární elektrárny zabírají v ČR 4000 hektarů zemědělské půdy
[online]. Publikováno 28. 3. 2013 [cit. 2013-10-15]. Dostupné z:
<http://ekolist.cz/cz/zpravodajstvi/zpravy/misto-chleba-panely-solarni-elektrarny-zabiraji-v-cr-4000-
hektaru-zemedelske-pudy>
[8] FRANTÁL, B., KALLABOVÁ, E., NOVÁKOVÁ, E., (2007). Vybrané metodické přístupy k lokalizaci
větrných elektráren v krajině. Větrné elektrárny v Jihomoravském kraji. Brno: Veronica, pp. 17-20.
[9] FRANTÁL, B., MARTINÁT, S., DVOŘÁK, P., (2011). Energetika v krajině: inovace, rozvoj a
internacionalizace výzkumu. Poster. Průmyslová krajina.
[10] LÖW, a kol. (2009): Výstavba větrného parku VP Blatnice, Kraj vysočina. Posouzení krajinného rázu.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
659
[11] MANCHADO, C., OTERO, C., GOMEZ-JAUREGUI, V., ARIAS, R., BRUSCHI, V., CENDRERO, A.,
(2013). Visibility analysis and visibility software for the optimisation of wind farm design. Renewable
Energy, vol. 60, pp. 388 – 401. DOI 10.1016/j.renene.2013.05.026.
[12] KLUSÁČEK, P., KREJČÍ, T., MARTINÁT, S., KUNC, J., OSMAN, R., FRANTÁL, B., (2013).
Regeneration of agricultural brownfields in the Czech Republic – Case study of the South Moravian
Region. Acta Univ.Agric. Silvic. Mendel. Brun, vol. 61, iss. 2, pp. 549-561. Available at
<http://acta.mendelu.cz/pdf/actaun201361020549.pdf>. DOI 10.11118/actaun201361020549.
[13] KLUSÁČEK, P., MARTINÁT, S., DVOŘÁK, P., (2013). Re-use of brownfields for development of solar
energy in the Czech Republic (current state from investors perspective). In 16th International Colloquium
on Regional Sciences. Conference Proceedings. Brno: Masarykova univerzita. pp. 264-271. ISBN 978-80-
210-6257-3. DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-6257-2013-32.
[14] Ministerstvo životního prostředí ČR. Kjótský protokol k Rámcové úmluvě OSN o změně klimatu, (2010).
[online]. Publikováno 15. 2. 2010 [cit. 2013-11-25]. Dostupné z <http://www.mzp.cz/cz/kjotsky_protokol>
[15] MÖLLER, B., (2006): Changing wind-power landscapes: regional assessment of visual impact on land use
and population in Northern Jutland, Denmark. Applied Energy 83, pp. 477 – 494. DOI
10.1016/j.apenergy.2005.04.004.
[16] MROCZEK, B., KURPAS, D., KLERA, M., (2013). Sustainable Development and Wind Farms. Problemy
Ekorozwoju, vol. 8, iss. 2, pp. 113-122.
[17] NADAÏ , A., VAN DER HORST, D., (2010). Landscapes of energies. Landscape Research 35, s. 143 –
155. DOI 10.1080/01426390903557543.
[18] ROSCIONI, F., RUSSO, D., DI FEBBRARO, M., FRATE, L., CARRANZA, M. L., LOY, A., (2013):
Share of renewable energy up to 13% of energy consumption in the EU27 in 2011. Eurostat News Releases
[online]. Publikováno 26. 4. 2013 [cit. 2013-11-27]. Dostupné z
<http://epp.eurostat.ec.europa.eu/cache/ITY_PUBLIC/8-26042013-AP/EN/8-26042013-AP-EN.pdf >
[19] SKLENIČKA, P., (2005). Vyhodnocení možnosti umístění větrných elektráren a dalších vertikálních staveb
na Frýdlantsku, Hrádecku a Chrastavsku z hlediska ochrany přírody a krajiny. Liberecký kraj.
[20] VOIVONTAS, D., ASSIMACOPOULOS, D., MOURELATOS, A., COROMINAS, J., (1998). Evaluation
of renewable energy potential using a GIS decision support system. Renewable Energy, vol. 13, iss. 3, pp.
333-344. DOI 10.1016/S0960-1481(98)00006-8.
[21] VOREL, I. et al., (2006). Metodický postup posouzení vlivu navrhované stavby, činnosti nebo změny využití
území na krajinný ráz. Praha.
[22] ZIMMERER, K. S., (2011). New Geographies of Energy: Introduction to the Special Issue, Annals of the
Association of American Geographers, vol. 101, iss. 4, pp. 705-711. DOI 10.1080/00045608.2011.575318.
Příspěvek byl zpracován v rámci projektu OPVK pod názvem „Energetika v krajině: inovace,
dynamizace a internacionalizace výzkumu“ (CZ.1.07/2.3.00/20.0025).
RVO:68145535
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
660
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-6840-2014-85
NOVÉ DOBÝVACÍ PROSTORY V REGIONÁLNÍ
STRUKTUŘE ČR
NEW MINING AREAS IN THE REGIONAL STRUCTURE OF THE
CZECH REPUBLIC
DOC. RNDR. IRENA SMOLOVÁ, PH.D.
MGR. MILADA DUŠKOVÁ
Katedra geografie
Přírodovědecká fakulta
Univerzita Palackého v Olomouci
Department of Geography
Faculty of Science
Palacký university in Olomouc
 tř. 17. Listopadu 12, 771 46 Olomouc, Czech Republic
E-mail: irena.smolova@upol.cz, milada.duskova@gmail.com
Anotace
Základem těžební činnosti u nás je předchozí schválení chráněného ložiskového území a následně
dobývacího prostoru. Po roce 1989 došlo v politice vyhlašování dobývacích prostorů k zásadní
komoditní reorientaci. Postupně byly rušeny prakticky všechny dobývací prostory stanovené pro těžbu
rud a výrazně se omezila plocha pro těžbu uhlí, které představovalo plošně nejrozsáhlejší území
s přímými socioekonomickým a environmentálním dopady na rozvoj obcí a regionů. V současné době
je necelých tisíc dobývacích prostorů na území, jejichž plocha dosahuje podílu jednoho procenta
rozlohy státu. V posledních deseti letech ve struktuře nově schvalovaných dobývacích prostorů
dominují ropa, zemní plyn a kaolin. Příspěvek hodnotí regionální rozdíly a přístupy k procesu
schvalování nových dobývacích prostorů na úrovní státní správy a samosprávy. Hodnoceno je období
od roku 1990 do současnosti.
Klíčová slova
těžba surovin, dobývací prostory, Česká republika
Annotation
The basis of mining activity in our country is conditioned by the prior approval of the protected
deposit area and subsequently by the mining area. After 1989, the announcement policy of mining
areas was fundamentaly changed. The most significant changes were related to the commodity
reorientation. Basically all mining areas oriented on the extraction of ores were gradually being
abolished. Mining areas for the extraction of coal were also significantly narrowed down. Regarding
the spaciousness, this area represented the most extensive one with direct socioeconomic and
environmental impact on the development of municipalities, towns and regions. Nowadays in the
Czech Republic, there are almost thousand mining areas that cover one per cent of the whole
country's area. In the last decade, the structure of the newly approved mining areas is dominated by
oil, natural gas and kaolin. This paper assesses regional differences and approaches to the process of
approving new mining areas at the level of state and local governments. The assessment focuses on
the period from 1990 onwards.
Key words
mining, mining areas, Czech Republic
JEL classification: R11, R14, R51
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
661
1. Úvod
Česká republika patří v Evropě k zemím, kde těžební průmysl má svou dlouholetou tradici. Zatímco
v období socialismu dosahovala těžba nerostných surovin u nás extenzivních rozměrů, vývoj po roce
1989 byl ve znamení postupného rušení těžebních lokalit a dobývacích prostorů. V přímé souvislosti
s tímto vývojem, zaznamenal těžební průmysl a s ním svázaná sekundární odvětví výrazného propadu
(zaměstnanosti, výkonu ad.). Česká těžební krajina a český těžební průmysl se začaly dramaticky
měnit.
Jak ukazují četné příklady (Boshman, Lambooy 1999, Szczyrba, Toušek 2004, Hassink, Shin 2005,
Smolová 2008, Koutský 2011), které se věnují regionálním dopadům postindustriální fáze vývoje
hospodářství a společnosti, je úpadek těžby ve prospěch rozvoje nových odvětví logický. A to přesto,
že v globálním měřítku spotřeby surovin má těžba stále svou nezastupitelnou úlohu a je tedy klíčem
k existenci civilizace. Žijeme však v globalizovaném světě, kde nerostné suroviny jsou tržní
komoditou o proměnlivé tržní ceně a lze je importovat na velké vzdálenosti. Není tak bezpodmínečně
nutné zachovávat těžbu vlastních surovinových zdrojů, když ekonomicky lépe dosažitelné jsou jiné
zdrojové oblasti. Ponechme stranou často diskutované otázky energetické bezpečnosti (Dančák,
Závěšický 2007) Na druhou stranu nezanedbatelným ve vývoji české surovinové politiky po roce 1989
byla postupná integrace ČR do jednotného ekonomického prostoru EU.
2. Cíle a metody
Cílem příspěvku je dokumentovat změny ve struktuře dobývacích prostorů, které nastaly v České
republice po roce 1989, kdy těžba nerostných surovin prošla zásadní restrukturalizací a útlumem.
Proces probíhal diferencovaně, jak podle typu surovin, tak regionálně. S ohledem na změny
v legislativě, zejména nezbytnost procesu EIA při schvalování nových dobývacích prostorů a
rozšiřování stávajících, dochází k výrazným diferenciacím mezi regiony ČR. I když je proces
objektivně ovlivněn přírodním potenciálem území, začínají se výrazněji diferencovat regiony i
přístupem v rámci schvalovacích procesů.
Hlavními metodami využitými při zpracování příspěvku jsou analýza legislativních nástrojů a vlastní
šetření, analýzy posudků EIA (informace o nově schválených dobývacích prostorech, ve kterých jsou
zveřejňovány i jinak obtížně získatelné informace o objemech těžby a záměrech společnosti, včetně
způsobů následné rekultivace těžbou dotčených ploch) a analýzy dat České geologické služby a Státní
báňské správy České republiky (data o dobývacích prostorech a nově schválených dobývacích
prostorech). Jako problematické se ukázalo získání informací o zrušených dobývacích prostorech.
Většina z obvodních báňských úřadů sice zrušené dobývací prostory eviduje, ale informace
neposkytuje. Za období 1993 – 2005 byla data získána z Věstníků Českého báňského úřadu, pro roky
1990 až 1992 a rok 2006 byla data poskytnuta Obvodním báňským úřadem v Ostravě.
3. Změny v regionálním rozložení těžby surovin v ČR po roce 1989
Hodnocení vývoje těžby nerostných surovin v České republice v období po roce 1989 lze vedle
hodnocení vývoje objemů těžených surovin, vývoje zaměstnanosti či změnách ve struktuře
těžených surovin, hodnotit také na úrovni změn v prostorovém rozložení těžených lokalit včetně
geografického aspektu rozložení nově stanovovaných dobývacích prostor, které jsou v souladu
s horním zákonem schvalovány pro těžbu výhradních ložisek nerostů.
Proces transformace ekonomiky s sebou přinesl i výrazné změny v rozloze a struktuře dobývacích
prostorů na území České republiky. Ve srovnání s rokem 1992 došlo k celkovém poklesu počtu i
rozlohy dobývacích prostorů, výrazně diferencovaně podle typů nerostných surovin. Celkově
klesl počet dobývacích prostorů o šestinu a celková rozloha o třetinu (viz tab. č. 1). Celkově však
bylo rušeno dobývacích prostorů mnohem víc, ale ztrátu částečně kompenzovalo od poloviny 90.
let 20. století schvalování nových dobývacích prostorů.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
662
Tab. 1: Vývoj počtu a celkové plochy dobývacích prostorů v ČR podle jednotlivých druhů
nerostných surovin v letech 1992 - 2013
Těžená surovina Počet dobývacích prostorů Celková plocha dobývacích prostorů
(v km2
)
1992 2013 Index
2013/1992
(%)
1992 2013 Index
2013/1992
(%)
černé uhlí 50 15 30,0 858,7 222,1 25,9
hnědé uhlí a lignit 62 30 48,4 531,3 281,5 53,0
ropa a zemní plyn 25 123 492,0 267,8 442,7 165,3
rudy 31 4 12,9 45,3 2,8 6,2
radioaktivní suroviny 21 11 52,4 136,5 66,6 48,8
kaolin 13 34 261,5 9,0 15,2 168,9
stavební kámen1)
354 369 104,2 23,0 63,5 276,1
písky a štěrkopísky2)
237 173 73,0 146,0 114,1 78,2
vápence a dolomity 30 48 160,0 19,2 25,8 134,4
cihlářské suroviny 176 81 46,0 37,0 18,4 49,7
ostatní 149 87 58,4 87,8 47,9 54,6
celkem 1 148 975 84,9 2 161,5 1 299,6 60,1
Poznámky: 1) včetně kamene pro hrubou a ušlechtilou kamenickou výrobu
2) včetně sklářských s slévárenských písků
Zdroj: Makarius, R. ed. (1994, 2014); databáze Českého báňského úřadu; vlastní výpočty
Ve srovnání se stavem v roce 1992 nejvíce poklesl počet dobývacích prostorů pro rudy, zatímco
v roce 1992 jich bylo 52 a zaujímaly celkovou plochu 181,8 km2
, v současné době jich je jenom
15 a zaujímají plochu 69,4 km2
. Nejvíce se na poklesu podílela ložiska polymetalických rud,
zejména v souvislosti se schváleným útlumovým programem v rudném hornictví, pokles na
přibližně poloviční stav nastal v případě ložisek uranových rud.
K výraznému poklesu došlo také u počtu a celkové plochy dobývacích prostorů stanovených pro
těžbu černého a hnědého uhlí včetně lignitu. Zatímco v roce 1992 bylo pro těžbu uhlí stanoveno
celkem 112 DP o celkové rozloze téměř 1400 km2
, ke konci roku 2013 jich zůstalo pouze 45 a
zaujímají plochu 503,6 km2
. K největšímu poklesu došlo v důsledku zrušení dobývacích prostorů
v uzavíraných černouhelných revírech (Kladensko, Rosicko-oslavansko, Žacléřsko-svatoňovicko)
již na počátku transformačního období, tj. v letech 1992 a 1993.
V období let 1990 – 1996 byly postupně rušeny dobývací prostory stanovené pro těžbu černého
uhlí v Ostravsko-karvinském revíru. Ještě na počátku 90. let 20. století bylo prakticky celé území
okresů Ostrava-město a Karviná pokryté dobývacími prostory, které tvořily na sebe navazující
polygony. Přitom většina dobývacích prostorů pro černé uhlí byla stanovena již v 60. a 70. letech
20. století. V souladu s útlumovým programem byly jednak uzavírány doly, ale také odepisovány
zásoby a rušeny dobývací prostory. Obrázky 1a až 1d dokumentují vývoj v Ostravsko-karvinském
revíru v průřezu let 1990, 1995, 2000 a 2006, kdy se těžba černého uhlí postupně přesouvala
z ostravské části na karvinskou a stanovené dobývací prostory pro černé uhlí byly zrušeny a nově
byly ve stejných hranicích stanoveny dobývací prostory pro zemní plyn vázaný na uhelné sloje a
hořlavý zemní plyn.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
663
Obr. 1: Vývoj ploch a struktury dobývacích prostorů na Ostravsku v letech 1990 – 2006
a) stav k 31. 12. 1990 b) stav k 31. 12. 1995 c) stav k 31. 12. 2000 d) stav k 31. 12. 2006
Zdroj: databáze Českého báňského úřadu; OKD, a.s.; vlastní databáze.
V současné době jsou pro těžbu černého uhlí stanoveny dobývací prostory na území 6 okresů
(Karviná, Nový Jičín, Frýdek Místek, Ostrava, Trutnov a Rakovník), z toho 10 je pouze pro těžbu
černého uhlí, 3 pro těžbu černého uhlí společně s metanem, jeden pro černé uhlí společně se
zemním plynem (DP Karviná - Doly 1) a jeden pro černé uhlí společně se žáruvzdornými jílovci
(DP Rynholec na Rakovnicku). V případě dobývacích prostorů stanovených pro těžbu hnědého
uhlí došlo k jejich rušení postupně v letech 1992 až 2001. Ke zrušení většiny z nich došlo
v souvislosti se s vládou schválenými územní limity v roce 1991. Pro těžbu lignitu je v současné
době schválený pouze jediný DP (DP Hodonín). V současné době je plošně největším dobývacích
prostorem v ČR DP Trojanovice (63, 2 km2
), který je zároveň jedním z nejdiskutovanějších.
4. Současná struktura dobývacích prostorů v ČR
V současné době celkově zaujímají dobývací prostory na území ČR rozlohu 1 299,6 km2
(1,65 %
rozlohy státního území). Z celkového počtu 975 dobývacích prostorů na území ČR (k 31. 12.
2013) je 597 aktivních, tj. těžených, zbývající jsou buď v průzkumu a otvírce (90 DP), rezervní
(69 DP), uzavírané (8 DP) nebo se zastavenou (118 DP) či ukončenou těžbou i likvidací (80 DP).
Největšími dobývacími prostory v průzkumu a otvírce jsou DP Trojanovice (černé uhlí), DP
Staříč (černé uhlí, metan) a dobývací prostory schválené pro těžbu zemního plynu (hořlavý zemní
plyn a zemní plyn vázaný na uhelné sloje) na Ostravsku. Příkladem jsou DP Petřvald III a IV
(16,0 + 18,5 km2
), DP Vítkovice I (18,4 km2
) či DP Slezská Ostrava IV I (13,3 km2
). Jedná se o
dobývací prostory, které byly v minulosti využívány k těžbě černého uhlí a po ukončení jeho
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
664
těžby v rámci útlumových programů společnost OKD, a.s. požádala po zrušení DP na černé uhlí o
stanovení DP pro zemní plyn. V kategorii rezervní ložisko je evidováno celkem 69 dobývacích
prostorů. Příkladem je DP Komořany u Mostu (14,4 km2
) schválený pro těžbu hnědého uhlí,
Vinařice u Suchomast (1,5 km2
) pro těžbu cementářských surovin či DP Podbořany (1,1 km2
) pro
těžbu kaolinu.
V současné době je na území České republiky nejvíce dobývacích prostorů schválených pro těžbu
stavebních surovin, tj. stavebního kamene, cihlářských surovin a štěrkopísků a písků a jejich počet se
zejména v posledních pěti letech dále zvyšuje.
5. Legislativní proces schvalování nových dobývacích prostorů
Zákon „O ochraně a využití nerostného bohatství“ (č. 44/1988 Sb.) rozděluje nerosty na vyhrazené a
nevyhrazené. Zákonem je nerostné bohatství na území ČR ve vlastnictví státu a tvoří ho ložiska
vyhrazených nerostů (tzv. „výhradní ložiska“). U výhradních ložisek nerostných surovin stanovuje
Ministerstvo životního prostředí ČR (MŽP) na základě horního zákona chráněné ložiskové území
(CHLÚ), ve kterém jsou omezeny stavební aktivity nesouvisející s dobýváním výhradního ložiska.
Celkem bylo na území ČR k 31. 12. 2013 evidováno 1524 lokalit výhradních ložisek nerostů, z toho
pětinu tvoří ložiska stavebního kamene a téměř 15 % ložiska štěrkopísků a písků (sklářských a
slévárenských).
Pokud je při prováděném geologickém průzkumu zjištěn výskyt vyhrazeného nerostu v množství a
jakosti, které umožňují důvodně očekávat jeho nahromadění, vydá MŽP ČR osvědčení o výhradním
ložisku, které zašle Ministerstvu průmyslu a obchodu ČR (MPO ČR), krajskému úřadu, příslušnému
obvodnímu báňskému úřadu (OBÚ), orgánu územního plánování, stavebnímu úřadu a organizaci, pro
niž bylo provedeno vyhledávání nebo průzkum ložiska. Na základě výsledků průzkumu ložiska se
stanoví dobývací prostor, který může zahrnovat jedno nebo více ložisek nebo, je-li to vzhledem k
rozsahu ložiska účelné, jen část výhradního ložiska. Stanovení dobývacího prostoru je přitom
zahájením procesu, na jehož konci je povolení hornické činnosti, a tím i začátek těžby nerostných
surovin.
V současné době se tak při procesu povolování geologického průzkumu, stanovení dobývacího
prostoru a povolení vlastní těžby účastní Český báňský úřad (ČBÚ), MŽP ČR, MPO ČR a další
těžbou zainteresované subjekty v regionu. V první fázi se povolování geologických prací účastní MŽP
ČR, které povoluje ve správním řízení geologické práce pro vyhledávání a průzkum vyhrazených
nerostů. V jejich rozhodnutí je stanoveno území, nerost a podmínky provádění prací. Povolení
zaručuje podnikateli výlučné právo provádět práce za daných podmínek a přednost pro získání
předchozího souhlasu ke stanovení dobývacího prostoru, ale nezakládá automatický nárok na
oprávnění dobývat nalezené a průzkumem ověřené ložisko nerostů. V případě, že se při průzkumu
zjistí množství a jakost nerostu, která umožňuje zařazení nerostu mezi vyhrazené, vydává MŽP ČR
osvědčení o výhradním ložisku a k jeho ochraně před znemožněním nebo ztížením jeho využívání
stanoví také chráněné ložiskové území. Následně vydává MŽP souhlas k podání návrhu na stanovení
dobývacího prostoru, který opravňuje báňského podnikatele k podání žádosti o stanovení dobývacího
prostoru. Dobývací prostor stanoví příslušný OBÚ v součinnosti s dotčenými orgány státní správy,
zejména v dohodě s orgány životního prostředí a s orgánem územního plánování a stavebním úřadem.
Účastníky řízení jsou vedle navrhovatele fyzické a právnické osoby, jejichž práva k nemovitostem
mohou být rozhodnutím o dobývacím prostoru přímo dotčena, obec, v jejímž územním obvodu se
dobývací prostor nachází, a obce, jejichž územní obvody mohou být stanovením dobývacího prostoru
dotčeny. Stanovení dobývacího prostoru je i rozhodnutím o využití území v rozsahu jeho vymezení na
povrchu. V rozhodnutí jsou báňskému podnikateli uloženy podmínky pro následnou hornickou
činnost. Počínaje rokem 1992 podléhá schvalování nového dobývacího prostoru posouzení z hlediska
vlivů na životní prostředí (podle zákona ČNR č. 244/1992 Sb., o posuzování vlivů na životní
prostředí, proces EIA). Hornickou činnost, zahrnující otvírku, přípravu a dobývání výhradních ložisek,
zajištění a likvidaci důlních děl a lomů, povoluje příslušný OBÚ. Jde o řízení obdobné povolování
staveb, obdobně se rozhoduje také o zajištění a likvidaci důlních děl a lomů při ukončení těžby. Řeší
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
665
se i sanace pozemků dotčených těžbou a jejich rekultivace. K tomu se schvaluje objem finanční
rezervy pro sanace a rekultivace. Povinnost tvořit takovou rezervu stanoví zákon.
Podnikatel, kterému byl stanoven dobývací prostor, může zahájit těžební práce až na základě povolení
hornické činnosti, vydané obvodním báňským úřadem. Povolení hornické činnosti podléhá správnímu
řízení, při kterém se posuzují plány otvírky, přípravy a dobývání ložiska, včetně plánů na sanace a
rekultivace po ukončení těžby. V odůvodněných případech může obvodní báňský úřad stanovení
dobývacího prostoru a povolení hornické činnosti spojit do jediného správního řízení.
Pro těžbu ložisek nevyhrazených nerostů, která jsou součástí pozemku, je potřebné územní
rozhodnutí, vydané příslušným stavebním úřadem a povolení činnosti prováděné hornickým
způsobem, udělené příslušným obvodním báňským úřadem v řízení za podmínek obdobných jako v
řízení o hornické činnosti.
Základem efektivní strategie ochrany životního prostředí je podle zahraničních zkušeností princip
prevence zabraňující vzniku trvale neudržitelných zásahů a minimalizující dopady antropogenní
činnosti na životní prostředí. Jedním z nejvýznamnějších nástrojů prevence při povolování hornické
činnosti je přijetí a schválení procesu posuzování vlivů na životní prostředí.
V České republice bylo základem pro zavedení procedury posuzování vlivu na životní prostředí
především ustanovení zákona č. 17/1992 Sb.1
, ve kterém bylo mimo jiné stanoveno, že území nesmí
být zatěžováno lidskou činností nad míru únosného zatížení, že každý je povinen předcházet
znečišťování nebo poškozování životního prostředí a minimalizovat nepříznivé důsledky své činnosti
na životní prostředí. Dále také byla uzákoněna povinnost každého, kdo využívá území nebo přírodní
zdroje, projektuje, provádí nebo odstraňuje stavby, takové činnosti provádět jen po zhodnocení jejich
vlivů na životní prostředí a zatížení území, a to v rozsahu stanoveném tímto zákonem a zvláštními
předpisy. V České republice se v první fázi posuzování vlivu na životní prostředí nejčastěji aplikovalo
při plánování velkých investičních záměrů.
6. Nové dobývací prostory v ČR – schválené po roce 1989
Nové dobývací prostory podléhají při schvalování mimo jiné posuzování jejich vlivu na životní
prostředí. Vlastní zákon o posuzování vlivů na životní prostředí byl přijat v roce 19922
a odborné
posuzování odborné způsobilosti řešila vyhláška MŽP ČR3
. Zákon i vyhláška byly v následujících
letech novelizovány a v současné době je platná legislativa v podobě právních norem, které nabyly
účinnosti 1. května 2004 (zákon č. 93/2004 Sb. o posuzování vlivů na životní prostředí), které jsou v
souladu s právem Evropských společenství4
.
Posuzování vlivů na životní prostředí podléhají v tomto zákoně vymezené záměry a koncepce, jejichž
provedení by mohlo závažně ovlivnit životní prostředí. Do první kategorie, tj. záměrů vždy
podléhajícím posouzení, náleží z problematiky těžby surovin těžba ropy v množství nad 50 t/den a
zemního plynu v množství nad 50 tis. m3
/den. U těžby černého uhlí a ostatních surovin je v první
kategorii posuzováno schválení nového dobývacího prostoru nebo změna stávajícího. V případě
uranu je vždy posuzována jakákoliv změna v těžbě včetně ukončení těžby a úpravy uranové rudy
(chemická úprava a jiné technologie, odkaliště a kalová pole). Zároveň podléhají posuzování nová
1
Zákon č. 17/1992 Sb., o životním prostředí, ve znění pozdějších předpisů
2
Zákon ČNR č. 244/1992 Sb. o posuzování vlivů na životní prostředí
3
Vyhláška MŽP ČR č. 499/1992 Sb. o odborné způsobilosti pro posuzování vlivů na životní prostředí a způsobu
a průběhu veřejného projednání posudku.
4
Směrnice Rady ze dne 27. června 1985 o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na
životní prostředí (85/337/EHS). Směrnice Rady 97/11/ES ze dne 3. března 1997, kterou se mění směrnice
85/337/EHS o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí. Směrnice
2001/42/ES Evropského parlamentu a Rady ze dne 27. června 2001 o posuzování vlivů některých plánů a
programů na životní prostředí.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
666
zařízení na skladování ropy a ropných a chemických produktů s kapacitou vyšší než 100 tis. tun za
rok.
Ve druhé kategorii, tj. záměry vyžadující zjišťovací řízení, jsou zařazeny hlubinná těžba uhlí nad 100
tis. tun za rok pokud vlivy zasahují mimo schválený dobývací prostor, těžba lignitu nad 200 tis. tun
ročně, těžba a úprava rud včetně odkališť, kalových polí, hald a odvalů (chemické, biologické a jiné
technologie), zvýšení povrchové těžby nerostných surovin nad 1 mil. tun/rok, těžba nerostných
surovin v kategorii 10 tis. až 1 mil. tun/rok. Posuzována je také těžba v korytech nebo údolních nivách
vodních toků, odkaliště, kalová pole, haldy a odvaly při úpravě nerudních surovin, budování
podzemních prostor pro skladování nebo umístění technologických zařízení (provozů) s objemem
vyšším než 10 tis. m3
.
Účelem posuzování vlivů na životní prostředí je získat objektivní odborný podklad pro vydání
rozhodnutí, popřípadě opatření podle zvláštních právních předpisů a přispět tak k udržitelnému
rozvoji společnosti. Stále diskutabilní stále zůstává otázka platby nákladů spojených s posuzováním
vlivů záměrů na životní prostředí, s výjimkou nákladů spojených s veřejným projednáním a
zveřejňováním, kterou podle zákona hradí oznamovatel, tj. v případě rozšiřování těžby či schvalování
nových dobývacích prostorů těžební společnost, která má záměr v dané lokalitě těžit.
Vliv těžby nerostných surovin na krajinu je natolik zásadní, že je řešen i na úrovni vlády. Po roce
1989 byla v České republice přijata řada vládních usnesení, která řešila otázky spojené se shlazováním
následků hornické činnost, ale byla také spojena s otázkami možného oživení těžbou postižených
regionů. Prioritně byla řešena území nejvíce strukturálně postižených regionů, tj. Ústeckého a
Moravskoslezského kraje. S ohledem na skutečnost, že vážně narušena byla i území v jiných krajích,
byla vládou přijata i některá nařízení zabývající se konkrétními regiony. Příkladem je Usnesení Vlády
ČR č. 490/1991 zabývající se otázkou ozdravění životního prostředí v okrese Sokolov, součástí
usnesení bylo schválení Programu ozdravění životního prostředí okresu Sokolov na léta 1992 až 1995
s výhledem do roku 2000 a ministru pro hospodářskou politiku a rozvoj ČR bylo uloženo vycházet při
koncipování energetické politiky ze závazných linií omezení těžby a výsypek (viz územní limity
těžby) a neuvažovat o otvírce nových lomů (například bylo zamítnuto původně plánované otevření
lomu Čankov na Karlovarsku).
Ekologický dohled nad těžbou nerostných surovin má v České republice MŽP ČR, které z
hlediska závažnosti dopadů těžby, úpravy nerostných surovin a stavebních zásahů na stabilitu
horninového prostředí hodnotí vážnost narušení horninového prostředí následovně. Jako rizikové
hodnotí čtyři skupiny aktivit, a to jako první těžbu a zpracování energetických surovin (uhlí a
uranu), jako druhou těžbu stavebních a nerudních surovin, třetí těžbu v chráněných krajinných
oblastech a jako čtvrtou riziko spojené se sesuvnými a poddolovanými územími a stará důlní díla
s úniky metanu. Svým dohledem se snaží environmentálně problematické aktivity v území
omezovat s využitím všech dostupných právních nástrojů. I přes to však na výjimku povoluje
těžební činnost, která pro dané území znamená zvýšená rizika. Klasickým případem je povolování
těžby nerostných surovin ve velkoplošných chráněných územích, kterými jsou chráněné krajinné
oblasti či dokonce národní parky. Svou roli přitom sehrává “těžařská loby”, zájmy energetických
společností či provázanost politiky se soukromým podnikáním. Situaci nahrává i častý nezájem
lokálních municipalit a občanů pokud se jich těžba v konkrétních případech osobně nedotýká. Na
druhé straně jsou některé všeobecně známé a medializované kausy (např. těžba černého uhlí na
Frenštátsku, prolomení územní limitů v Podkrušnohoří či těžba stavebního kamene v lokalitě
Tlustec), ve kterých se aktivně angažují občanská sdružení, nevládní organizace a zakládají se
účelová sdružení.
Celkové bylo na území České republiky v letech 1990 až 2013 schváleno 276 nových dobývacích
prostorů na celkové ploše 306,5 km2
. Největší nárůst (ve srovnání s rokem 1992) počtu i rozlohy
dobývacích prostorů nastal v případě prostorů stanovených pro těžbu ropy, zemního plynu a zemního
plynu vázaného na uhelné sloje (celkem 105 nových DP), což souvisí s novými objevy ložisek v
Dolnomoravském úvalu, Ždánickém lese či jihovýchodním okraji Českého masivu.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
667
Obr. 2: Struktura aktuálního využití dobývacích prostorů v ČR schválených v letech 1990 - 2013
Zdroj: Databáze Českého báňského úřadu, vlastní výpočty
Obr. 3: Vývoj regionální struktury dobývacích prostorů v ČR k 31. 12. 2013
Zdroj: vlastní zpracování
Na regionální úrovni, což dokumentuje obr. č. 3 největší změna nastala v Ostravské pánvi (okresy
Ostrava, Karviná, Frýdek- Místek), kde byla vyhlášena největší celková plocha nových dobývacích
prostorů, nejedná se však o nový prvek, protože téměř všechny byly vyhlášeny pro jinou surovinu
(hořlavý zemní plyn a metan) v místech zrušených dobývacích prostor pro těžbu černého uhlí (viz
kapitola 3). Novým prvkem jsou dobývací prostory schvalované na jižní Moravě, absolutně nejvíce
jich bylo ve sledovaném období let 1990 – 2013 schváleno v okrese Hodonín (34 nových DP) a
Břeclav (30 DP) a Vyškov (18 DP). Více jak 10 nových DP bylo schváleno v 5 okresech ČR
(Hodonín, Břeclav, Vyškov, Ostrava – město a Litoměřice). Na straně druhé na území 15 okresů za
23 let nebyl schválen ani jeden nový DP.
ložisko v průzkumu, otvírce
ložisko těžené
zastavená těžba
rezervní ložisko
ukončená těžba
ukončená likvidace
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
668
7. Závěr
Příspěvek hodnotí vývoj těžby nerostných surovin v České republice v období po roce 1989 na
úrovni změn v prostorové struktuře těžených lokalit a rozložení nově stanovovaných dobývacích
prostorů. Srovnáváme-li současný stav těžených a potenciálně určených těžbě lokalit, pak ve
srovnání s rokem 1992 došlo k celkovém poklesu počtu i rozlohy dobývacích prostorů. Celkově
klesl počet dobývacích prostorů o šestinu a celková rozloha o třetinu. Ve skutečnosti bylo rušeno
daleko více dobývacích prostorů, ale ztrátu částečně kompenzovalo schvalování nových
dobývacích prostorů od druhé poloviny 90. let minulého století.
V politice vyhlašování dobývacích prostorů došlo po roce 1989 k zásadní komoditní reorientaci.
Postupně byly rušeny prakticky všechny dobývací prostory stanovené pro těžbu rud a výrazně se
omezila plocha pro těžbu uhlí, které představovalo plošně nejrozsáhlejší území s přímými
socioekonomickým a environmentálním dopady na rozvoj obcí a regionů. V posledních deseti letech
dominují ve struktuře nově schvalovaných dobývacích prostorů ropa, zemní plyn a kaolin.
Literatura
[1] BOSHMAN, R., LAMBOOY, J., (1999). Why do old industrial regions decline? An exploration of
potential adjustment strategies, Dublin.
[2] DANČÁK, B., ZÁVĚŠICKÝ, J., (2007). Enegetická bezpečnost a zájmy České republiky. Brno.
[3] HASSINK, R., SHIN, D., (2005). The restructuring of old industrial areas in Europe and Asia, Enviroment
and Planning A, vol. 37, pp. 571-580.
[4] KOUTSKÝ, J., (2011). Staré průmyslové regiony – vývojové tendence – možnosti rozvoje, Ústí nad
Labem.
[5] MAKARIUS, R. ed., (1194). Hornická ročenka 1993. Ostrava: Český báňský úřad a zaměstnavatelský
svaz důlního a naftového průmyslu, Společenstvo těžařů ČR, Ostrava: Montanex, s. r. o.
[6] MAKARIUS, R. ed., (2014). Hornická ročenka 2013. Ostrava: Český báňský úřad a zaměstnavatelský
svaz důlního a naftového průmyslu, Společenstvo těžařů ČR, Montanex, s. r. o.
[7] SMOLOVÁ, I., (2008). Těžba nerostných surovin na území ČR a její geografické aspekty. Olomouc:
Univerzita Palackého v Olomouci.
[8] SZCZYRBA, Z., TOUŠEK, V., (2004). Vyjížďka a dojížďka do zaměstnání v České republice; změny
v období transformace. In Przekształcenia regionalnych struktur funkcjonalno-przestrzennych VIII/2.
Wrocław : Uniwersytet Wroclawski, pp. 21-31.
[9] Usnesení Vlády ČR ze dne 13. 12. 1999 č. 1311 k Surovinové politice v oblasti nerostných surovin a jejich
zdrojů.
[10] Zákon č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon), ve znění zákona č. 541/1991
Sb., zákona ČNR č.10/1993 Sb., 132/2000 Sb., 286/2000 Sb., 366/2000 Sb., 315/2001 Sb., 61/2002 Sb.,
320/2002 Sb., 150/2003 Sb. a 3/2005 Sb.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
669
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-6840-2014-86
RŮST POČTU OBYVATEL V ZÁZEMÍ KRAJSKÝCH MĚST V
ČR V LETECH 2001-2011
POPULATION GROWTH IN THE HINTERLAND REGIONAL CITIES
IN THE CZECH REPUBLIC IN 2001-2011
MGR. LUKÁŠ NEVĚDĚL, PH.D.
BC. JAKUB PAŘIL
Ústav demografie a aplikované statistiky
Fakulta regionálního rozvoje a mezinárodních studií
Mendelova univerzita v Brně
Department of Demography and Aplied Statistics
Fac. of Reg. Development and International Studies
Mendel University in Brno
 Třída Generála Píky 7, 613 00 Brno, Czech Republic
E-mail: lukas.nevedel@mendelu.cz, 39458@node.mendelu.cz
Anotace
Předmětem této práce je výzkum aktuálního suburbánního prostoru všech krajských měst v České
republice v letech 2001 - 2011. Práce se zaměřuje na porovnávání vývoje počtu obyvatel obcí, které se
nachází v zázemí krajských měst České republiky. Hlavní metodou práce je komparace časové řady.
Výsledkem práce jsou předložené komparativní kartogramy pro 13 krajských měst. Suburbanizační
tendence se u zkoumaných měst projevují v různém čase (prvně Praha, následovalo Brno či Plzeň,
z menších krajských měst pak České Budějovice), u některých tyto procesy nebyly dle zvolené metodiky
dosud statisticky zaznamenané (např. Ostrava). V jiných případech nebylo možno nalézt jádro
suburbanizace či jej ztotožnit s krajským centrem (například v případě Ústeckého kraje či
Karlovarského kraje).
Klíčová slova
krajská města, zázemí, demografie, obyvatelstvo
Annotation
The subject of this thesis is research of the current suburban area of all the the regional capitals
in the Czech Republic in between 2001 and 2011. The work focuses on comparing of development
of population in small towns and villages, which are located in proximity of the the regional cities
of Czech Republic. The main method of the work is a comparison of a time series. The results are
portrayed as comparative cartograms of 13 regional centres. These towns show suburbanisation
tendencies at different points of time; Prague is the first, followed by Brno, Plzeň, and České
Budějovice from the group of smaller regional centres. On the other hand, for some centres such as
Ostrava these tendencies were not statistically proven by the method of research which was used. In
other cases, it was not possible to find the nucleus of suburbanisation or to identify it with the
regional centre. This was the case for the regions of Ústí nad Labem or Karlovy Vary.
Key words
the regional cities, hinterland, demographics, population
JEL classification: J11
Úvod
Suburbanizace je výrazný fenomén, který v průběhu minulého století formoval strukturu zázemí měst
a jejich zázemí napříč celou západní Evropou a Severní Amerikou. Je to proces, v jehož průběhu
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
670
dochází k přesunu obyvatelstva z jádrových měst do jejích bezprostředního administrativního okolí.
Také můžeme říci, že jde o „rozvolňování“ či „řídnutí“ zástavby. V takto uspořádaných oblastech
samozřejmě vznikla celá škála nových socioekonomických jevů.
Cíl a metody
Cílem této práce, je vymezení suburbánního prostoru všech krajských měst České republiky, a to mezi
roky 2001 – 2011, a popis průběhu tvorby těchto oblastí ve dvou na sebe navazujících intervalech.
Hlavní použitou metodou je komparace demografického vývoje na základě dat z veřejné databáze
Českého statistického úřadu.
Všechna demografická data, jako například v této práci sledovaný počet obyvatel, jsou uchovávaná
v podobě chronologicky uspořádaných údajů, neboli jsou uspořádána do tzv. časových řad. Časovou
řadou nazýváme řadu pozorovaných hodnot statistického znaku seřazenou zpravidla v přirozené
souvislé časové posloupnosti ve směru od minulosti k přítomnosti. Nezbytnou podmínkou
srovnatelnosti údajů v časové řadě je jejich shodné věcné a prostorové vymezení v celém předmětném
časovém úseku (Minařík, 2008).
Pro vymezení sledovaného území, jsou použity územně správní jednotky „okres a kraj“, jako ukazatel
suburbánního vývoje je určen vývoj počtu obyvatel mezi roky 2001 – 2011. Pro účel této práce jsou
hodnotu přírůstku obyvatelstva rozděleny do dvou období a to konkrétně „vývoj počtu obyvatel mezi
roky 2001 až 2006“ a „vývoj počtu obyvatel mezi roky 2006 až 2011“. Jako podklad pro vymezení
těchto oblastí byly využity výsledky výzkumu Perlína (2013).
Konkrétní sledovaná území pro daná města jsou tedy následující:
 Brno: okresy Brno, Brno – venkov, Blansko, Vyškov a Břeclav.
 České Budějovice: okres České Budějovice.
 Hradec Králové: okres Hradec Králové.
 Jihlava: okres Jihlava.
 Karlovy Vary: okresy Karlovy Vary a Sokolov.
 Liberec: okresy Liberec, Jablonec nad Nisou a Semily.
 Olomouc: okresy Olomouc, Prostějov a Šumperk
 Ostrava: okresy Ostrava, Frýdek-Místek, Nový Jičín, Karviná a Opava.
 Pardubice: okresy Pardubice a Chrudim.
 Plzeň: okres Plzeň, Plzeň - sever, Plzeň - jih, Rokycany, Tachov.
 Praha: V případě Prahy bude do zkoumaného území spadat celý Středočeský kraj, tzn. okresy
Benešov, Beroun, Kladno, Kolín, Kutná Hora, Mělník, Mladá Boleslav, Nymburk, Praha-východ,
Praha-západ, Příbram, Rakovník.
 Ústí nad Labem: okresy Ústí nad Labem, Teplice, Most, Chomutov, Děčín a Litoměřice.
 Zlín: okresy Zlín a Kroměříž (Perlín, 2013).
Pohyb obyvatelstva z měst na venkov se nazývá suburbanizace, jde o přesun obyvatel, jejich aktivit
a některých funkcí z jádrového města do zázemí. Jedná se o typický proces rozšiřování území města,
který můžeme zaznamenat jak u většiny měst vyspělých zemí, tak v historickém vývoji našich měst.
Termín suburbanizace je odvozen z anglického slova suburb, tedy předměstí, které vzniklo jako
složenina z latinského základu urbs znamenající město a předpony sub, která označuje umístění vedle,
za nebo pod městem (Ouředníček, Temelová, 2008).
Podle Ouředníčka a Temelové (2008) můžeme suburbanizaci také chápat jako transformaci sociálního
a fyzického prostředí z venkovského na (před)městské, (sub)urbánní. Na suburbanizaci lze nahlížet
jako na změnu v rozmístění obyvatelstva a v prostorové struktuře příměstských území i jako na
proměnu způsobu života "suburbanizujících" se obyvatel.
Díky suburbanizaci se stále větší část území a společnosti dostává do kontaktu s městskými funkcemi
a městským způsobem života. Nové obyvatelstvo suburbánních lokalit s sebou přináší zvyky, způsoby
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
671
chování a trávení volného času, které ovlivňují původní (venkovské) obyvatelstvo příměstských
oblastí (Hübelová, 2013). Toto prostorové šíření (difúze) městských prvků a městského způsobu
života je označováno jako nepřímá urbanizace.
Výsledky
Mezi lety 2001 a 2006 se začaly dynamičtěji projevovat uvedené demografické změny (vnitřní
migrace). V případě Brna se tento proces projevoval nejsilněji u severní a jižní hranice města,
postupem času se však začal vyskytovat i v širším okolí okresu Brno-venkov, kde se postupně
zformovalo suburbánní zázemí Brna.
Obr. 1: Vývoj počtu obyvatel v zázemí města Brna mezi roky 2001-2006 (vlevo) a 2006-2011
Zdroj: veřejná databáze Českého statistického úřadu, vlastní zpracování
Na příkladu města České Budějovice můžeme vidět, že i u relativně malých krajských měst s počtem
obyvatel pod 100 000 může docházet k výrazným suburbanizačním procesům, především
u jihovýchodní hranice města docházelo k růstu sledované hodnotě napříč všemi sledovanými
obdobími, v posledních letech se suburbánní zóna značně rozrostla na východ a také na sever od města
České Budějovice. Podíváme-li se na graf z následujícího obrázku, můžeme také vidět, že v roce 2011
dochází ke zpomalení nárůstu počtu obyvatel. Dá se však předpokládat že alespoň mírně tato veličina
poroste i během několika následujících let.
Obr. 2: Vývoj počtu obyvatel v zázemí města České Budějovice mezi roky 2001-2006 (vlevo) a 2006-
2011
Zdroj: veřejná databáze Českého statistického úřadu, vlastní zpracování
Ve sledovaných obdobích dochází u města Hradce Králové v dané oblasti k nárůstu počtu obyvatel
a to především v bezprostřední blízkosti města, avšak není to tak jednoznačný vývoj jako v některých
dalších sledovaných městech (např. u srovnatelných Českých Budějovic, viz předchozí obrázek).
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
672
Obr. 3: Vývoj počtu obyvatel v zázemí města Hradec Králové mezi roky 2001-2006 (vlevo) a 2006-
2011
Zdroj: veřejná databáze Českého statistického úřadu, vlastní zpracování
Obr. 4: Vývoj počtu obyvatel v zázemí města Jihlava mezi roky 2001-2006 (vlevo) a 2006-2011
Zdroj: veřejná databáze Českého statistického úřadu, vlastní zpracování
V případě centra kraje Vysočiny došlo k vytvoření suburbanním zázemí, které je lokalizováno pouze
v několika obcích na severu okresu Jihlava.
Obr. 5: Vývoj počtu obyvatel v zázemí města Karlovy Vary mezi roky 2001-2006 (vlevo) a 2006-2011
Zdroj: veřejná databáze Českého statistického úřadu, vlastní zpracování
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
673
V případě krajského města Karlovy Vary dochází sice k odlivu obyvatelstva z jádrového města, ale
ani v jedno ze sledovaných období nedochází k formaci jednoznačného suburbánního zázemí města,
jedinou oblastí ve které můžeme pozorovat růst je severovýchodní část kraje, která navazuje na
růstové oblasti v Ústeckém kraji a lze zde tak sledovat růst propojenosti těchto území.
Obr. 6: Vývoj počtu obyvatel v zázemí města Liberec mezi roky 2001-2006 (vlevo) a 2006-2011
Zdroj: veřejná databáze Českého statistického úřadu, vlastní zpracování
V případě krajského města Liberec můžeme sledovat napříč všemi obdobími tvorbu malého
suburbánního zázemí v bezprostřední blízkosti krajského města, nutné je však podotknout, že zde po
roce 2001 také dochází k nárůstu populace v jádrovém městě.
V případě krajského města Olomouce dochází k mírnému přesun obyvatelstva z jádrového města
do jeho zázemí. Tento přesun je však minimální a většina migrujícího obyvatelstva směřuje do obcí
v bezprostřední blízkosti města. Okresy nacházející se ve větší vzdálenosti od Olomouce nejsou tímto
procesem výrazně ovlivněny. Na závěr je tedy možné říci, že v oblasti také dochází k přesunu
obyvatelstva z jádrového města na venkov, tento jev se zde však projevuje v mnohem menší míře než
u některých jiných sledovaných měst (viz např. velikostně srovnatelné České Budějovice).
Obr. 7: Vývoj počtu obyvatel v zázemí města Olomouc mezi roky 2001-2006 (vlevo) a 2006-2011
Zdroj: veřejná databáze Českého statistického úřadu, vlastní zpracování
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
674
Obr. 8: Vývoj počtu obyvatel v zázemí města Ostrava mezi roky 2001-2006 (vlevo) a 2006-2011
Zdroj: veřejná databáze Českého statistického úřadu, vlastní zpracování
I přes, nebo právě proto že se v oblasti nachází hned několik větších měst, nebyla ve sledovaných
obdobích zaznamenána téměř žádná oblast valné většiny Moravskoslezského kraje s výraznějším
nárůstem sledované hodnoty, výjimku tvoří pouze několik obci u severní a jižní hrance města Ostrava.
Vzhledem k počtu obyvatel, kteří v metropoli žijí je tento přesun obyvatelstva na venkov minimální.
Obr. 9: Vývoj počtu obyvatel v zázemí města Pardubice mezi roky 2001-2006 (vlevo) a 2006-2011
Zdroj: veřejná databáze Českého statistického úřadu, vlastní zpracování
V případě krajského města Pardubice můžeme sledovat tvorbu suburbánního zázemí především v jeho
bezprostřední blízkosti, konkrétně na jihozápadě okresu Pardubice a poté především na severu tohoto
okresu. Zde je nutné zmínit, že v bezprostřední blízkosti právě severních hranic sledovaného území se
také nachází krajské město Hradec Králové, které má na tento vývoj také silný vliv.
Obr. 10: Vývoj počtu obyvatel v zázemí města Plzeň mezi roky 2001-2006 (vlevo) a 2006-2011
Zdroj: veřejná databáze Českého statistického úřadu, vlastní zpracování
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
675
Město Plzeň patří mezi česká města, která jsou těmito aktuálními demografickými a socioekonomickými
procesy nejsilněji ovlivněna. Především po roce 2001 až do konce sledovaného období
můžeme vidět v jeho zázemí velice silní růst počtu obyvatel, nutné je však zmínit že v posledním
období dochází k silnému nárůstu v samotném krajském městě, což by mohlo poukazovat na
oslabování suburbanizačních procesů a pomalý návrat obyvatelstva do města.
Obr. 11: Vývoj počtu obyvatel v zázemí města Praha mezi roky 2001-2006 (vlevo) a 2006-2011
Zdroj: veřejná databáze Českého statistického úřadu, vlastní zpracování
Praha je zdaleka nejlidnatějším a také nejrozvinutějším městem České republiky a jak je možné vidět
na datech, je také městem s daleka nejrozvinutějším suburbánním zázemím, které se svým rozsahem
a intenzitou může jako naše jediné město srovnávat s mírou suburbanizace v metropolích západní
Evropy a Severní Ameriky.
Obr. 12: Vývoj počtu obyvatel v zázemí města Ústí nad Labem mezi roky 2001-2006 (vlevo) a 2006-
2011
Zdroj: veřejná databáze Českého statistického úřadu, vlastní zpracování
Ve vymezené oblasti se ve všech sledovaných obdobích sice nachází rychle rostoucí obce, nedochází
zde však k tradiční koncentraci těchto obcí v bezprostřední blízkosti sledovaného města, je tak velmi
obtížné či až nemožné určit, zda-li je růst v těchto obcích ovlivněn předpokládanými procesy
probíhajícími ve městě Ústí nad Labem a ne procesy z jiných velkých měst v této oblasti.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
676
Obr. 13: Vývoj počtu obyvatel v zázemí města Zlín mezi roky 2001-2006 (vlevo) a 2006-2011
Zdroj: veřejná databáze Českého statistického úřadu, vlastní zpracování
V případě města Zlín není možné, za pomocí dat použitých po účely této práce, vymezení
jednoznačného zázemí.
Závěr
První náznaky suburbanizačních procesů v zázemí velkých měst, se u nás začaly projevovat až po roce
1989, kdy u nás došlo k rozsáhlým společenským, ekonomickým a politickým změnám. Jak se ovšem
ukázalo ze zpracovávaných dat, tak se tyto změny ve většině případu projevily až v období mezi roky
2001 až 2006 či později, kdy můžeme u našich krajských měst pozorovat přesun obyvatelstva do
jejich zázemí. Nejvíce patrný je tento trend u velkých měst jakými jsou například Brno či Plzeň, kde je
možné sledovat postupný přesun obyvatel do obcí v bezprostřední blízkosti těchto měst. Postupem
času se tyto „růstové oblasti“ rozšiřují do větších vzdáleností od jádra. Nejviditelnější je tento jev
v okolí Prahy, kde dochází k opravdu masové migraci obyvatelstva, která může být srovnávána se
situací v zázemí západoevropských či severoamerických metropolí. Naopak u menších krajských
měst, jakým je například Zlín či Jihlava, dochází k přesunu jejich obyvatelstva na venkov pouze ve
velmi malé míře. Jejich suburbánní zázemí je tak velmi malé a většinou sestává pouze z několika obcí.
Zajímavé jsou také projevy suburbanizačního procesu v zázemí města Ústí nad Labem. Tam
nedochází k tradiční koncentraci „růstových“ obcí v jeho bezprostřední blízkosti, ale naopak zde
dochází k tvorbě suburbánního zázemí na ploše téměř celého Ústeckého kraje. Dokonce je zde možné
pozorovat propojení s podobně formovaným zázemím města Karlovy Vary. Tento jev může být
vysvětlen existencí velkého počtu rozsáhlejších měst, jež se mohou navzájem ovlivňovat. Dalším
možným faktorem je geografické struktura oblasti, která tříští celistvost suburbánního zázemí
zkoumaných krajských měst.
Literatura
[1] HÜBELOVÁ, D., (2013). Human capital as a one of the key development factor. In 16th International
Colloquium on Regional Sciences. Conference Proceedings. Brno: Masarykova univerzita. pp. 72-78.
ISBN 978-80-210-6257-3. DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-6257-2013-8.
[2] MINAŘÍK, B. (2008). Statistika I Popisná statistika - druhá část. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická
univerzita. ISBN 978-80-7375-152-4.
[3] OUŘEDNÍČEK, M.,TEMELOVÁ, J. (2008). Současná česká suburbanizace a její důsledky. Praha:
Ministerstvo vnitra České republiky. [online]. [cit. 2014-01-23]. Dostupné z:
<http://www.mvcr.cz/clanek/soucasna-ceska-suburbanizace-a-jeji-dusledky.aspx>
[4] PERLÍN, R. (2013). Vymezení venkova. In Seminář Výzkumného centra RURAL. Praha: Univerzita
Karlova. [online]. [cit. 2014-01-23]. Dostupné z: <http://geography.cz/wp-
content/uploads/2013/02/Perl%C3%ADn-vymezen%C3%AD-venkova-pro-pot%C5%99eby-PRV.pdf>
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
677
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-6840-2014-87
NĚKOLIK ÚVODNÍCH POZNÁMEK K PROBLEMATICE
INSTITUCIONALIZACE METROPOLITNÍCH OBLASTÍ V
KONTEXTU VÝVOJE URBANIZACE V ČESKÉ REPUBLICE
SOME INTRODUCTORY REMARKS ON INSTITUTIONALIZATION
OF METROPOLITAN AREAS IN THE CONTEXT OF URBANIZATION
DEVELOPMENT IN THE CZECH REPUBLIC
ING. PETR ŠAŠINKA
Katedra regionální ekonomie a správy
Ekonomicko-správní fakulta
Masarykova univerzita
Depart. of Regional Economics and Administration
Faculty of Economics and Administration
Masaryk University
 Lipová 41 a, 602 00 Brno, Czech Republic
E-mail: 206708@mail.muni.cz
Anotace
Akcelerace urbanizace ve vyspělých zemích ve 20. století se za posledních 50 let stala celosvětovým
fenoménem přinášejícím řadu problémů a výzev. Vztahy města a jeho zázemí tak postupně doznaly
zásadních proměn. V postsocialistických zemích probíhal vývoj urbanizace za působení specifických
faktorů, které na základě historické paměti ovlivnily a dodnes ovlivňují utváření funkčních regionů.
Cílem příspěvku je poukázat na specifika vývoje urbanizace v České republice a v následné diskusi
zmínit dosud opomíjenou institucionalizaci metropolitních oblastí (ukotvení metropolitních oblastí
v procesu prostorového plánování, potažmo v systému české veřejné správy), která může být i
z ekonomického pohledu výhodná pro všechny zainteresované subjekty.
Klíčová slova
urbanizace, metropolitní oblasti, institucionalizace, Česká republika
Annotation
The acceleration of urbanization in developed countries in the 20th century has become during last 50
years a global phenomenon bringing many challenges. Relations between city and its surroundings
have been consequently evolved by many essential changes. In post-socialistic countries the
development of urbanization was affected by specific factors which influence – on the basis of
historical memory – creating of functional regions. The goal of this paper is to point out the specifics
of the urbanization development in the Czech Republic and to show that the institutionalization of
metropolitan areas (anchoring metropolitan areas in the process of spatial planning), which may be
advantageous even from an economic point of view for all stakeholders.
Key words
urbanization, metropolitan areas, institutionalization, Czech Republic
JEL classification: R58
Úvod do problému
Metropolitní oblasti1
patří v současnosti k nejvýznamnějším prvkům osídlení. Tyto oblasti lze obecně
charakterizovat jako vysoce urbanizovaná území tvořená jádrovým městem (či městy) a přilehlým
1 Úvodní poznámka: v celém textu příspěvku není záměrně odlišováno mezi termíny „metropolitní oblast“ a „aglomerace“,
přestože jsem si vědom celé řady rozdílů: jde o řadu zejm. komplexních kvalitativních rozdílů, které povyšují aglomeraci
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
678
zázemím, mezi nimiž existují silné funkční vazby. Ve své podstatě lze na metropolitní oblast nahlížet
jako na funkční region, kterým pro účely příspěvku chápu region vymezený na základě vnitřního
organizačního principu, přičemž zde hraje velmi podstatnou roli unikátní historická paměť, která
spoluutváří jeho budoucí specifický vývoj (Hampl, 2005). V souladu s týmž autorem lze považovat
vznik metropolitních oblastí za vývojově vyšší fázi urbanizace spojenou s rozvojem postindustriálních
procesů, kdy se zvyšuje význam a působnost metropolí. Kromě prostorového aspektu spojeného s
procesem suburbanizace se tato území vyznačují řadou kvalitativních charakteristik. V metropolitních
oblastech se koncentrují pracovní příležitostí, sídla firem, veřejné instituce a úřady, ale i mnoho forem
bydlení. Tento systém se přirozeně neobejde bez propracované dopravní a technické infrastruktury.
Metropolitní oblasti tedy můžeme v současném vyspělém světě považovat za klíčové prostorové
aktéry ekonomického rozvoje.
V prostoru metropolitních oblastí probíhá v současnosti řada vzájemně se ovlivňujících procesů a
jevů, které ovlivňují jejich široké ekonomické, sociální či environmentální zázemí. Z obecného
pohledu lze na tyto jevy nahlížet jako na procesy probíhající ve smíšené ekonomice (interakce
soukromého a veřejného sektoru). Metropolitní oblasti jsou tedy zdrojem celé řady pozitivních a
negativních externalit,2
pro které se z pohledu ekonomické teorie může nabízet potenciální řešení.
Vývoj metropolitních oblastí navazuje na vznik prvních měst a následnou vlnu urbanizace, kdy
docházelo k postupnému navyšování podílu městského obyvatelstva. I přes nejednoznačnost
definování a časového zařazení procesu urbanizace v odborné literatuře bývá růst měst spojován s
průmyslovou revolucí, která od 18. století probíhala postupně v celé Evropě. Rozvoj průmyslu a poté
služeb vyvolal koncentraci lidských aktivit právě do vysoce urbanizovaných oblastí. Za hnací motor
urbanizace je tedy považován ekonomický růst.
Proces urbanizace bývá nejčastěji spojován s industrializací, která měla své kořeny v Anglii v průběhu
18. století.3
Sociolog Musil (2002) chápe pojem urbanizace šířeji a nespojuje ho úzce jen s procesem
industrializace.4
Podle Musila vystihuje termín urbanizace nejen koncentraci obyvatel do měst a růst
hustoty zalidnění, ale především celospolečenskou proměnu z venkovského typu na městský. Maur
(2002) spojuje urbanizaci již s utvářením samotné městské sítě v dávné minulosti, přestože razantní
akcelerace růstu měst nastala až v průběhu 19. století. Podobně vnímá proces urbanizace Geyer
(2002), podle něhož sídelní systém podstoupil především v posledních dvou stoletích
nejpozoruhodnější změny v celé své historii.
Proces utváření průmyslových měst se postupně rozšiřoval z Anglie do zbytku Evropy. Mezi roky
1800–1950 vzrostla světová populace o 250 %, přičemž většina měst se populačně zvětšila skoro
desetkrát rychleji. V zemích západní Evropy se podíl městského obyvatelstva zvýšil až na téměř 40 %
na sklonku 19. století. (De Blij, Murphy, 1999, cit. dle Malý, 2012). Taková koncentrace obyvatel do
měst v historii vývoje urbanizace neměla a pravděpodobně už ani nebude mít obdoby.
Druhá polovina 20. století však přinesla zásadní obrat v prostorovém růstu sídel a jejich zázemí.
Technologický pokrok, zlepšení životní úrovně, rozvoj individuální automobilové dopravy a řada
dalších veskrze ekonomických faktorů přispěly k nástupu dekoncentračních tendencí, které se
projevily v různých částech světa odlišnou intenzitou a časovým průběhem. Ačkoliv samotná centra
měst zaznamenala pokles obyvatel, migrační i investiční proudy směřovaly do zázemí. Urbanizaci
na metropolitní oblast. V případě ČR je problematika o to zajímavější, protože za typickou metropolitní oblast
evropského charakteru bývá označována pouze Praha.
2 Externalita je pojmem sice užívaným explicitně především ekonomy, ale v současném pojetí značně přesahující horizont
ekonomie. Reálné problémy společnosti jsou mnohem složitější a zasahují mnohé jiné vědní obory než ve své podstatě
dosti úzce zaměřenou ekonomii. Je totiž logické, racionální, ale i smysluplné, aby problémy, které mají přinejmenším
dvojí, tj. ekonomickou a věcně odbornou dimenzi, byly řešeny v rámci interdisciplinárního přístupu.
3 I když existuje řada autorů vnímajících urbanizaci jako proces probíhající již v dobách starověku a středověku.
4 Rovněž v předkládaném příspěvku bude termín urbanizace používán místy v širším obecnějším zastřešujícím významu,
který zahrnuje jednotlivá stádia vývoje měst.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
679
však nelze prostorově ani časově generalizovat. Pomineme-li zjevné rozdíly mezi vývojem měst
v USA a v Evropě, nalezneme celou řadu zjevných odlišností i v rámci jednotlivých evropských zemí
pramenící zejména z diferencí v sociokulturním prostředí, které se ve druhé polovině 20. století
vyvíjelo za působení specifických faktorů.
Specifika urbanizace v období socialismu
Jak již bylo naznačeno, v rámci východní a části střední Evropy byl vývoj metropolitních oblastí
poznamenán poválečným nástupem socialismu, který prostřednictvím centrálního plánování a
ekonomické a sociální nivelizace růst metropolitních oblastí částečně přibrzdil. Důraz na těžký
průmysl a střediskový systém osídlení byl v kontrastu s deindustrializací a rozvojem terciárního
sektoru v zemích západní Evropy. Celá organizace společnosti bývalých socialistických států střední a
východní Evropy včetně systému osídlení prodělávala v transformačním období řadu změn, které se
dotýkaly i rozvoje metropolitních oblastí. S určitým časovým zpožděním a jistou deformací, jak uvádí
Čermák a kol. (2009), se však i tady mohly naplno rozvinout trendy a uplatnit procesy, které
formovaly sídelní systémy v západních státech. Nástrojem socioekonomických změn se staly procesy
liberalizace, privatizace, restituce a postupné otevření se zahraničním investorům. Tyto změny
následně podpořily a umocnily další procesy, především deindustrializaci a s ní spojenou terciarizaci
orientovanou na individuální spotřebu. V kontextu postsocialistického města má tedy deindustrializace
specifický průběh (Harloe, 1996), přičemž poválečný socioekonomický vývoj postsocialistických
evropských států včetně následného období transformace lze v souladu s Hamplem (2005) považovat
za unikátní.
Vývoj situace v České republice
Sídelní struktura České republiky je historicky dána. Vyznačuje se značnou roztříštěností a vysokým
počtem malých obcí. Přirozeně se vyvíjela po staletí a základní kontury nabyla již v období
středověku. Již tehdy lze pozorovat klíčovou roli měst jako center socioekonomického rozvoje
ovlivňujících četnými vazbami své zázemí (nodální – vnitřně heterogenní regiony). Zázemí tvořilo v
historii blízké okolí města, které zpočátku zásobovalo městské obyvatelstvo zemědělskými produkty a
náleželo pod správu většího centra (Ryšavý a kol., 1994). Město tak bylo do jisté míry značně závislé
na svém zázemí. Vztah města a zázemí se však postupně proměňoval. Klasická urbanizace s
masivním přílivem lidí do měst probíhající na našem území zejména na přelomu 19. a 20. století tuto
původní závislost města na zázemí postupně odbourala a typickým rysem aglomerovaných obcí se
postupně stal vysoký podíl dojíždějících za prací a službami do jádrových (nodálních) měst (viz např.
Ouředníček, 2002), který ostatně přetrvává dodnes.
V rozporu s přirozeným vývojem urbanizace na našem území byly až rozsáhlé společensko-politické
proměny, které započaly koncem 40. let 20. století.5
Nejvíce poznamenalo vývoj urbanizace na našem území období komunismu. Centrální plánování
ovlivnilo fyzickou podobu měst i jejich hierarchizaci. Vztahy ve funkčních oblastech byly nepřirozeně
deformovány. Mezi nejmarkantnější faktory ovlivňující výše popsanou situaci můžeme zařadit tyto:
 masivní industrializace s důrazem na těžký průmysl (od 50. let)
 zásahy do hierarchizace funkčních oblastí a procesů v nich probíhajících:
o vznik nových okresů (60. léta),
o zavedení střediskové soustavy osídlení (70. léta).
5
Až do konce 30. let minulého století se vyvíjel sídelní systém na našem území relativně přirozeně bez výraznějších vnějších
zásahů. Tento přirozený vývoj byl krátkodobě narušen druhou světovou válkou, ale především trvalými a nevratnými
hospodářko-politickými změnami a opatřeními v období poválečném. Pokud se ztotožníme s poválečným odsunem obyvatel
německé národnosti z území našeho státu jako tehdy jediným možným (společností akceptovatelným) řešením, lze se
oprávněně domnívat, že postupné vysídlení některých nevýhodně lokalizovaných sídel bylo do jist míry očekávanou a
přijatelnou daní za národnostní sjednocení. I za cenu rozsáhlé sociální, kulturní a demografické proměny obyvatelstva v
českém pohraničí, patrné ostatně dodnes (více např. Šašinka, 2012).
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
680
Tyto faktory zásadním způsobem deformovaly především rozložení zaměstnanosti a tím pádem i
dojížďkové proudy.
Pád komunistického režimu odstartoval procesy politické a ekonomické transformace společnosti. Jak
poukazuje např. Musil (2003), tyto procesy se samozřejmě promítly i do urbánní sféry. Jednostranný
migrační proud z obcí v zázemí do měst se zastavil, resp. v mnoha případech obrátil ve prospěch
příměstských obcí (viz následující tabulka ilustrující pokles městského obyvatelstva během posledních
20 let).
Tab. 1: Podíl městského obyvatelstva v ČR mezi léty 1961 a 2011
Podíl městského obyvatelstva v %
rok 1961 1970 1980 1991 2001 2011
ČR 61,8 65,2 68,9 71,2 70,6 69,6
Zdroj: ČSÚ, vlastní zpracování
Podobně jednostranná již také není např. dojížďka za službami a obchodem (Hampl, 1996). Změna
nastala zejména s výstavbou průmyslových zón a nákupních center na předměstích či mimo
administrativní hranice města. Velký ekonomický, sociální i prostorový dopad na město a jeho
venkovské zázemí mají suburbanizační tendence. Obrovskou změnou prošel vývoj sektorové
zaměstnanosti. Městský způsob života se prolíná s venkovským, mění se pracovní vazby na město i
volnočasové aktivity. Města jsou často nucena řešit technickou i dopravní infrastrukturu a systém
veřejné dopravy i mimo své administrativní hranice, kam však nedosahují jejich pravomoci. Stále
větší počet osob ve městě pouze pracuje, studuje, využívá služeb apod., ale trvale bydlí a volný čas
tráví mimo typický urbánní prostor, v zázemí města.
Ačkoliv se tyto metropolitní oblasti liší od metropolitních oblastí světových velkoměst hlavně
významem v globální ekonomice, na úrovni ČR zaujímají jak v sídelní síti, tak v ekonomické,
politické a kulturní sféře významnou pozici, která je zřetelně vnímána i v prostoru celé střední Evropy
(Musil 2003).
Diskuse
Jak je z výše popsané situace zřejmé, v regionálním rozvoji České republiky hrají metropolitní oblasti
v současnosti podstatně větší roli, než tomu bylo v dřívějšku – města jsou oproti minulosti více
provázána se svým zázemím a závisejí na něm – pól růstu se dekoncentruje od měst samotných
k metropolitním oblastem a aglomerační výhody6
se dostávají čím dál tím víc do popředí. To vše za
působení specifik z období komunismu, která upozadila procesy utváření přirozených funkčních
regionů. Ty se začaly utvářet až v období transformace sice se zpožděním oproti západním zemím, ale
o to bouřlivěji. Tato situace vyžaduje mj. značné nároky na kvalitní regionální politiku. Na výše
popsanou situaci však zareagoval systém české veřejné správy se zpožděním a dosud v něm nejsou
metropolitní oblasti nijak ukotveny, konkrétně např.:
1. chybí jednotné územní funkční vymezení metropolitních oblastí v ČR,
2. neexistuje systémové ukotvení metropolitních oblastí v kontextu prostorového plánování
3. chybí definování procesu metropolitního řízení – jakýsi mezičlánek mezi obecní a regionální
úrovní.
Obecně řečeno, metropolitní oblasti nejsou v českém socioekonomickém systému nijak
institucionalizovány,7
a to ani formálně, ani neformálně, což je v době, kdy je význam metropolitního
řízení (metropolitan governance) zdůrazňován v mnoha vyspělých zemích a rovněž evropská
6 Koncept aglomeračních výhod vznikl již koncem 19. století, kdy A. Marshall identifikoval tři mechanismy, skrze které se
jednotlivé firmy shlukují, popř. vytvářejí vazby. Koncept objasňuje koncentraci aktivit v místě, jehož prostřednictvím jim
je poskytnuta přidaná hodnota, zjednodušení činností nebo úspora nákladů (Rosenthal, Strange 2008).
7 Institucionalizací metropolitních oblastí je zde v obecné rovině myšleno vytvoření souboru koordinujících opatření,
doporučení a rámcových regulativů, které ovlivní všechny aktéry prostorového sociálního systému. Primárně by se však
nemělo jednat o plošná legislativní opatření.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
681
strukturální politika se chystá v aktuálním programovém období metropolitní oblasti podporovat,
přinejmenším pozoruhodné.
Institucionalizace největších metropolitních oblastí České republiky může být výhodná i z pohledu
soudobé ekonomické teorie. Na institucionalizaci metropolitních oblastí lze nahlížet jako na řešení
pozitivních (ale i některých negativních) metropolitních externalit, což může být ekonomicky výhodné
v momentě, kdy si metropolitní oblasti svoje externality pokryjí/vyřeší efektivněji v rámci jejich
vymezeného správního prostoru. Veřejná institucionalizace metropolitní oblasti jako celku (vymezení
metropolitní oblasti, jejich ukotvení v systému veřejné správy, svěření povinností a pravomocí, návrh
řídící struktury atd.) je tedy realizována s cílem maximalizace užitku celé metropolitní oblasti, nikoli
jednotlivce. Jde tedy o veřejný zásah, i když se již nemusí nutně jednat přímo o řešení externalit
metropolitních oblastí, natož pozitivních. Stát (lokální/regionální autorita) je veden snahou o
zachování celospolečenských spíše než čistě individuálních ekonomických zájmů (veřejný zájem
převažuje nad soukromým). Toto řešení je tedy silně závislé na institucích uplatňujících aktivní
metropolitní politiku.8
Závěr
V dnešním globalizovaném a značně urbanizovaném světě již nejsou hlavními centry ekonomického,
ale i společenského a kulturního rozvoje města, ale celé metropolitní regiony. Tyto oblasti jsou
tvořeny jádrovým městem (příp. více městy) a obcemi nacházejícími se v jeho zázemí. Obě části celku
jsou přitom funkčně propojeny a vzájemně na sobě závisejí. Současná situace ukazuje, že další rozvoj
těchto oblastí není možné plánovat jen v mezích administrativních hranic jednotlivých obcí, ale je
třeba jej za pomoci vhodné regionální politiky koordinovat na úrovni celého funkčního regionu.
Specifický model stádií vývoje měst a funkčních regionů v ČR je založen na unikátní historické
paměti. Tento vývoj je determinován umělými zásahy z centrální úrovně do sídelního systému
v období socialismu (fyzická podoba sídel i jejich hierarchizace) a následně nástupem kapitalismu,
kdy se začaly se zpožděním uplatňovat trendy v ekonomickém i sociálním chování obyvatel. Mezi
těmito dvěma zřetelnými procesy lze nalézt také přechodné období transformace hospodářství, v rámci
něhož vývoj urbanizace (stádia vývoje měst) navazuje na svůj předválečný přirozený vývoj, který je
však – zásluhou působení řady specifických faktorů z minulých období – deformován a vytváří značné
nároky na vhodnou proaktivní regionální politiku.
Potřeba institucionalizace největších českých metropolitních oblastí není mezi relevantními
stakeholdery v současnosti dostatečně akcentována, navíc nad touto problematikou prakticky
neexistuje plnohodnotná odborná interdisciplinární debata, která by poskytla validní analýzy a závěry
pro potřeby plánovací praxe. Toto téma tak nadále zůstává výzvou pro budoucí výzkum a předkládaný
příspěvek je jen úvodním omezeným vstupem do diskusí.
Literatura
[1] BLIJ DE, H. J.; MURPHY, A. B., (1999). Human Geography: Culture, Society, and Space. 6th ed. New
York: John Wiley and Sons, Inc. ISBN 0-471-24208-X.
[2] ČERMÁK, Z., HAMPL, M., MÜLLER, J., (2009). Současné tendence vývoje obyvatelstva metropolitních
areálů v Česku: dochází k významnému obratu? Geografie. Sborník ČGS. 2009, vol. 114, iss.1, pp. 37–51.
ISSN 1210-115X.
[3] Český statistický úřad. [online]. Dostupné z: <http://www.czso.cz>
[4] GEYER, H. S., (2002). International handbook of urban systems: Studies of urbanization and migration in
advanced and developing countries. Northampton, MA, USA: E. Elgar Pub, pp. 3 – 81. ISBN 1-84064-900-
3.
[5] HAMPL, M. a kol., (1996). Geografická organizace společnosti a transformační procesy v České republice.
Praha, Univerzita Karlova v Praze, Přírodovědecká fakulta. ISBN 808674602x.
8 Problematika řešení metropolitních externalit je detailněji rozpracována v připravovaném článku autora, jehož publikace
se předpokládá ve druhé polovině roku 2014.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
682
[6] HAMPL, M., (2005). Geografická organizace společnosti v České republice: Transformační procesy a
jejich obecný kontext. Praha: Univerzita Karlova. ISBN 80-86746-02-X.
[7] HARLOE, M., (1996). Cities in Transition. Cities after Socialism. Oxford: Blackwell Publishers Inc. pp. 1 –
29. ISBN 1-55786-165-X.
[8] MALÝ, J., (2012). Srovnání metropolitních areálů Prahy a Brna. Masarykova univerzita. [online].
Dostupné z WWW: <https://is.muni.cz/auth/th/223078/prif_m/diplomova_prace_Jiri_Maly.pdf?info>
[9] MAUR, E., (2002). Urbanizace před urbanizací. Zrod velkoměsta: Urbanizace českých zemí a Evropa.
Praha: Paseka, pp. 54 – 120. ISBN 80-7185-409-3.
[10]MUSIL, J., (2002). Co je urbanizace. Zrod velkoměsta: Urbanizace českých a Evropa. Praha: Paseka, pp. 7-
53. ISBN 80-7185-409-3.
[11]MUSIL, J., (2003). Proměny urbánní sociologie ve Spojených Státech a v Evropě 1950 – 2000.
Sociologický časopis, vol. 39, iss. 2, pp. 137-167. ISSN 0038-0288.
[12]OUŘEDNÍČEK, M., (2002). Suburbanizace v kontextu urbanizačního procesu. In Suburbanizace a její
sociální, ekonomické a ekologické důsledky. Ústav pro ekopolitiku. Praha. pp. 39-54. ISBN 8090191495.
[13]ROSENTHAL, S. S., STRANGE W. C., (2008). The Micro-Empirics of Agglomeration Economies. In A
Companion to Urban Economics. 1. vyd. Oxford: Blackwell Publishing. ISBN 978-1-4051-7968-3.
[14]RYŠAVÝ, Z. LINK, J. VELÍŠKOVÁ, L., (1994). Proces suburbanizace v souvislostech procesu proměny
osídlení v letech 1869-1991: Česko, Pražská aglomerace. Územní plánování a urbanismus XXI, pp. 189-
199.
[15]ŠAŠINKA, P., (2012). Proměny osídlení na českém území ve 2. polovině 20. století v kontextu zásadních
společenskopolitických událostí. Historická geografie. Praha: Historický ústav, vol. 38, iss. 2, pp. 299-333.
ISSN 0323-0988.
Příspěvek byl zpracován v rámci projektu specifického výzkumu MUNI/A/0768/2013.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
683
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-6840-2014-88
SOUVISLOSTI SUBURBANIZAČNÍCH TENDENCÍ OBCÍ
V ZÁZEMÍ MĚSTA PARDUBICE
CONTEXTS OF SUBURBAN TRENDS IN THE PARDUBICE REGION
ING. MARTIN MAŠTÁLKA, PH.D.
BC. NIKOLA VALÍKOVÁ
Ústav regionálních a bezpečnostních věd
Fakulta ekonomicko-správní
Univerzita Pardubice
Institute of Regional and Security Sciences
Faculty of Economics and Administration
University of Pardubice
 Studentská 84, 532 10 Pardubice, Czech Republic
E-mail: martin.mastalka@upce.cz, nikola.valikova@student.upce.cz
Anotace
Suburbanizace je fenoménem, který po Spojených státech a západní Evropě pohltil i Evropu východní,
Českou republiku nevyjímaje. Ekonomická krize provázející konec první dekády 21. století, ztlumila
dosavadní suburbanizační tlaky a umožnila tak veřejné správě vyhodnotit dopady rozrůstání sídel v
zázemí velkých měst na ekonomické, sociální i environmentální fungování sídel a regionů. Tento
příspěvek analyzuje suburbánní oblast města Pardubice z pohledu využití území (landuse),
narůstajícího počtu obyvatel a ekonomické stability obecních rozpočtů. Pomocí matematických a
statistických metod tak poukazuje na skutečnost, že nárůst počtu obyvatel v obcích často neznamená
zvýšení příjmů obce vedoucí k dalšímu rozvoji.
Klíčová slova
suburbanizace, rozpočet, ekonomika obce
Annotation
Suburbanization is a phenomenon, that started in the USA and via western Europe reached also the
eastern part of Europe. The Czech Republic was no exception. Economic crisis of the end of the first
decade of the 21st century provided time to the state and local governments to evaluate impacts of the
previous development to the economic, social and environmental life of settlements and regions. The
presented paper analyses the suburban area of the Pardubice region from the following points of
view: land use and urban dynamics, increasing number of inhabitants in suburban villages and
economic stability of the local governments’ budgets. Using mathematic and statistical methods it
points to the fact that not all local governments fulfilled their assumption of increasing settlements´
incomes linked to the expanded housing construction and raising number of inhabitants.
Key words
suburbanization, budget, settlement´s economy
JEL classification: R51
Úvod
Suburbanizace provází vývoj měst téměř od nepaměti. Již starověká města se v podobě předměstí
rozrůstala v prostorech mimo své hradby a lze tak tyto jejich části označit za předky dnešních
suburbií. Za kolébku suburbanizace v našem (post)moderním pojetí jsou však vnímány Spojené státy
americké, kde v poválečném období vznikly ideální podmínky pro rozvoj nového osídlení mimo
dosavadního urbanizovaného prostoru. Již v 50. letech se však objevují kritici tohoto
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
684
nekontrolovaného rozpínání měst do krajiny, kteří poukazují na sociální a ekonomické problémy
související s tímto typem zástavby (Keats, 1956).
Fenomén suburbanizace jako jeden z urbanizačních procesů, je charakterizována především:
 nízkou hustotou zástavby;
 fyzickou i ekonomickou segregací a dalším rozparcelováním půdy, potřebou širších komunikací;
 závislostí na individuální automobilové dopravě, nárůstem vzdálenosti dojíždění i doby strávené
na cestě, dopravními kongescemi a segregací, nikoli integrací, funkčních zón. (Schulding.
Memom, Thomas, 2005).
Jak je patrné z této definice, suburbánní oblasti sestávají z komerční zástavby, super-, hyper- a
megamarketů, rozsáhlých skladovacích a překládacích ploch logistických center atd. a z tzv.
rezidenční suburbanizace tvořené rodinnými domy. S především rezidenční suburbanizací počítá ve
své definici suburbanizace Šilhánková (2007), která tento jev charakterizuje zjednodušeně jako změnu
rozmístění obyvatelstva a změnu v prostorové struktuře příměstských území, a dále jako změnu
suburbujících se obyvatel. V podobném duchu k problematice přistupuje i Hnilička (2005), který
stanovuje rezidenční suburbanizaci na základě hustoty osídlení s úrovní kolem 30-40 obyvatel/ha.
V tomto příspěvku budou podrobeny analýze suburbánní oblasti statutárního města Pardubice, jako
jednoho z center bicentrické Hradecko-pardubické aglomerace. Ač je tato aglomerace v teoretické
literatuře i mnohých praktických územně-plánovacích a strategických rozvojových dokumentech
chápána jako jednolitý celek, obě její centra si zachovávají vliv na své suburbánní oblasti a k přesahu
jejich regionálního vlivu dochází pouze minimálně.
Základním předpokladem tohoto článku je, že starostové, resp. zastupitelstva obcí v zázemí velkých
měst zajišťují svůj územní rozvoj zejména za účelem budoucích vyšších příjmů do obecního rozpočtu
a následným zvýšením úrovně služeb pro rezidenty. Hypotéza výzkumu tedy byla stanovena
následovně: Obce v zázemí velkých měst prostřednictvím rozšiřování svého urbanizovaného zázemí
zajišťují svou minimálně střednědobou finanční stabilitu. Hypotéza by mohla být rozšířena dále i o
zajištění služeb obcemi. Tato problematika však není předmětem tohoto článku. Byla řešena
samostatně např. Maštálkou (2013). Cílem příspěvku je vyhodnotit ekonomické dopady suburbanizace
na obce v zázemí města Pardubice. Zároveň si klade za cíl zjistit, zda suburbanizace může být
považována za příležitost rozvoje malých obcí. Stranou tak tato práce ponechává některé další
negativní aspekty suburbanizace, jako je rozpad tradičního systému osídlení či sociální aspekty
suburbanizace (např. Sýkora, 2002).
K naplění vytyčeného cíle práce využívá několik vzájemně se prolínajících metodických přístupů,
které jsou dále zmíněny v návaznosti na konkrétní výzkumný postup.
Analýza území
Pro potřeby tohoto článku byla vybrána suburbánní zóna města Pardubice. V posledních letech se
vymezením suburbanizačních tendencí v této oblasti věnoval Ouředníček (2013) a také Kučerová
(2003, in Šilhánková, 2013). Zatímco Ouředníček pracuje se třemi suburbánními zónami, Kučerová
pouze se dvěma. Jejich znázornění je patrné z Kartogramu 1.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
685
Kartogram 1: Porovnání vymezení suburbánní zóny Pardubic (dle Kučerová, 2011 a Ouředníček,
2013)
Zdroj: vlastní zpracování
Pro prezentovaný výzkum bylo pracováno s územím vymezeným dle metodiky Kučerové, která
použila následující charakteristiky: index vývoje počtu obyvatel, hustotu zalidnění, migraci obyvatel,
vyjížďku za prací a do škol a index zastavění. V takto vymezeném území byly v rámci tohoto
výzkumu dále sledovány indikátory mající přímou souvislost s cílem výzkumu, a to v letech 2001 až
2012. Toto časové omezení bylo zvoleno z důvodu nedostupnosti starších dat především
v ekonomické oblasti. Nicméně vzhledem ke skutečnosti, že svého vrcholu dosáhla suburbanizační
vlna na začátku nového tisíciletí, není toto omezení zásadní pro interpretaci výsledků. Rozšiřujícími
indikátory pro další výzkum jsou:
 urbánní dynamika obce,
 vývoj počtu obyvatel obce,
 finanční stav obce.
Urbánní dynamika obce je reprezentována Indexem změny využití území, což je indikátor sledující
změnu velikosti urbanizovaného území obce na základě vyhodnocení dat katastru nemovitostí za
sledovaná léta. Bližší informace k indikátoru uvádí např. Maštálka (2009).
kde: ILCn je index změny využití území ve sledovaném roce n,
Uurb, n je rozloha urbanizovaného území obce ve sledovaném roce n,
Uurb,0 je rozloha urbanizovaného území obce v roce 0 (pro potřeby této práce v roce 2001).
Vývoj počtu obyvatel je reprezentován rozdílem počtu obyvatel k výchozímu roku 2001.
Jako reprezentant vývoje finančního stavu obce byl zvolen provozní výsledek hospodaření obce, resp.
Přebytek běžného rozpočtu. Data pro tento indikátor jsou čerpána z databází Ministerstva financí
České republiky, konkrétně databází ARIS pro léta 2001-2009 a ÚFIS pro léta 2010 a následující. Ač
se jedná o dvě jinak pojmenované databáze, funkčnost jejich webového portálu i struktura obsažených
dat jsou totožné. Výpočet indikátoru je následující: Přebytek běžného rozpočtu = (Třída 1 Daňové
( )
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
686
příjmy + Třída 2 Nedaňové příjmy + Třída 4 Přijaté transfery) – (Konsolidace příjmů - Konsolidace
výdajů + Položka 42xx Investiční dotace + Třída 5 Běžné výdaje). Bližší informace k použitému
indikátoru uvádí Šilhánková (2011)
Jak již bylo zmíněno v úvodu, cílem tohoto příspěvku bylo potvrdit nebo vyvrátit hypotézu většiny
obecních zastupitelstev, se kterou vstupují do rozšiřování svého území. A to, že s rozrůstající se
zástavbou obce, se bude zvyšovat i počet obyvatel, což se následně projeví pozitivně v hospodaření
obce. Již z tohoto popisu je patrné, že budeme-li zkoumat změny trendů křivek tří vybraných
indikátorů, měly by zlomy následovat s fázovým posunem až několika let. Z této analýzy vyplynulo,
že fázový posun u většiny obcí tvoří 2 roky mezi prostorovou expanzí a zvýšením počtu obyvatel a
minimálně další rok mezi zvýšením počtu obyvatel a finančním stavem obce. Druhý jmenovaný vztah
je navíc ovlivněn způsobem financování rozšíření urbanizovaného území obce. Ve sledovaném území
se totiž nacházely všechny čtyři možné případy rozšiřování obce:
 obec vlastní pozemky, obec financuje nové lokality,
 obec vlastní pozemky, soukromý sektor financuje nové lokality,
 soukromý sektor vlastní pozemky, obec financuje nové lokality,
 soukromý sektor vlastní pozemky, soukromý sektor financuje nové lokality.
Graf 1: Vzájemné závislosti sledovaných indikátorů v obci Němčice: a) závislosti indikátoru změny
využití území a provozního výsledku hospodaření obce, b) závislosti počtu obyvatel a provozního
výsledku hospodaření obce a c) závislosti počtu obyvatel a indikátoru změny využití území obce.
a) b) c)
Zdroj: vlastní zpracování
Korelační analýza vybraných ukazatelů
V případě prezentované obce Němčice jsou změny trendů na grafech jasně patrné. Z analyzovaných
obcí však takto zřetelné výkyvy potvrdily právě pouze Němčice. U ostatních proto k prokázání
vzájemných závislostí mezi sledovanými ukazateli byla použita korelační analýza. Jako nástroj
k jejímu provedení byl zvolen program Statistica 12. Hladina významnosti byla zvolena na hodnotě
5% (α = 0,05). Korelace mezi indikátory mohou dosahovat hodnot v intervalu <0;1>. Pokud je
závislost silná, jedná se o interval (-1;-0,7) a (0,7;1), jestliže je střední, jde o interval (-0,7;-0,3) a
(0,3;0,7) a když jde o slabou závislost, bude hodnota korelace v intervalu (-0,3;0,3). Zjištěné výsledky
byly následně pro každou obec zaneseny do korelační matice,
-8,610
-1,310
5,990
13,290
20,590
0.90
1.00
1.10
1.20
1.30
200120032005200720092011
Indikátor změny využití
území (-)
Provozní výsledek
hospodaření (tis. Kč)
-8,610
-1,310
5,990
13,290
20,590
100
400
700
1,000
1,300
200120032005200720092011
Počet obyvatel
Provozní výsledek
hospodaření (tis. Kč)
0.90
1.00
1.10
1.20
1.30
100
400
700
1,000
1,300
200120032005200720092011
Počet obyvatel
Indikátor změny
využití území (-)
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
687
Tab. 1: Korelační matice pro obec Mikulovice
Mikulovice Území Hospodaření Obyvatelé
Území -0,159271 0,956361
Hospodaření -0,159271 0,058765
Obyvatelé 0,956361 0,058765
Zdroj: vlastní zpracování
Pro lepší prezentaci byly následně tabulky převedeny do kartogramů.
Kartogram 2: Korelační závislost ukazatelů urbánní dynamika obce a vývoj počtu obyvatel obce.
Zdroj: vlastní zpracování
Bylo shodně prokázáno, že u všech obcí existuje statisticky významná kladná závislost mezi
indikátory změna využití území obce a počet obyvatel. Silná a nejvyšší je tato závislost u obce
Mikulovice (0,956), dále podle síly závislosti Srch (0,941), Ráby (0,904), Němčice (0,850) a Spojil
(0,846846). Střední závislost je u obce Starý Mateřov (0,669) a Dříteč (0,658). Pokud tedy roste
využití území obcí, roste i počet obyvatel a naopak. Jediná záporná statisticky významná závislost je u
obce Srnojedy (-0,782223), která vykazuje silnou intenzitu.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
688
Kartogram 3: Korelační závislost ukazatelů finanční stav obce a vývoj počtu obyvatel obce.
Zdroj: vlastní zpracování
Jediná statisticky významná kladná středně silná závislost mezi počtem obyvatel a provozním
výsledkem hospodaření je u obce Němčice (0,596). Ostatní závislosti jsou statisticky nevýznamné
v síle převážně slabé nebo hraničně střední a proto nejsou dále rozebírány. Obecně lze ale uvést, že
neexistuje ve většině případů statisticky významná závislost mezi počtem obyvatel a provozním
výsledkem hospodaření obce.
Kartogram 4: Korelační závislost ukazatelů finanční stav obce a urbánní dynamika obce.
Zdroj: vlastní zpracování
Ani u jedné z obcí není statisticky významná závislost změny využití území a provozním výsledkem
hospodaření. Nejvyšší kladné hodnoty, bylo dosaženo u obce Srch (0,595), ale jelikož není statisticky
významná, pro potřeby této práce není rozhodující. Změna využití území obce tedy nemá přímou
prokázanou závislost s provozním výsledkem hospodaření.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
689
Závěr
Provedené analýzy neprokázaly v krátko a střednědobém horizontu přímou vazbu mezi územním
rozvojem obcí či nárůstem počtu jejich obyvatel a finančním stavem obce. A to ani negativní ani
pozitivní. Pouze jediná obec tak potvrdila hypotézu výzkumu uvedenou v úvodu tohoto příspěvku.
Naopak žádná obec ve středně dobém pohledu nepotvrdila obavy z finanční nestability obce plynoucí
ze zvyšujících se nákladů na jednotkovou údržbu obecní infrastruktury, jak jej ve svých pracích uvádí
např. Šilhánková (2007).
Příspěvek si nekladl za cíl celistvě posoudit dopady suburbanizačních procesů na obce natož na
regiony. Jak již bylo uvedeno v úvodu, nebyly zde uvažovány sociální, environmentální a
z dlouhodobého pohledu ani ekonomické dopady tohoto jevu. Vzhledem k relativně krátkému
působení suburbanizace na zázemí krajských měst České republiky, bude toto vyhodnocení možné až
s delším časovým odstupem. Nicméně ve střednědobém pohledu na ekonomické fungování obcí,
může tento příspěvek sloužit jako příspěvek k diskusi o roli suburbanizace v rozvoji obcí, měst i
regionů.
Literatura
[1] HNILIČKA, P., (2005). Sídelní kaše: otázky k suburbánní výstavbě kolonií rodinných domů. Vyd. 1. Brno:
ERA. ISBN 80-7366-028-8.
[2] KEATS, J. C., (1957). The Crack in the Picture Window. 1. vyd. Houghton Mifflin Company, The
Riverside Press: USA.
[3] KUČEROVÁ Z., (2003). Statistika a analýza pro účely koncepce bytové politky města Hradec Králové.
CEP-RRA pro Magistrát města Hradec Králové.
[4] MAŠTÁLKA, M., (2009). Územně promítnutelné indikátory udržitelného rozvoje = Indicators of spatial
sustainable development: zkrácená verze Ph.D. Thesis. Brno: Vysoké učení technické, Vědecké spisy
Vysokého učení technického v Brně. PhD Thesis, sv. 569. ISBN 978-80-214-4030-2.
[5] MAŠTÁLKA, M., (2013). Suburbánní lokality v zázemí Pardubic a ekonomická bezpečnost jejich
fungování In Obyvatelstvo, region a bezpečnost. Regionální rozvoj mezi teorií a praxí. Sborník příspěvku.
Pardubice: Univerzita Pardubice. ISBN 978-80-7395-724-7, ISSN 1805-3246
[6] OUŘEDNÍČEK, M., ŠPAČKOVÁ, P., NOVÁK, J., (2013). Metodika sledování rozsahu suburbanizace v
České republice [online]. [cit. 2014-04-10]. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Přírodovědecká fakulta
katedra sociální geografie a regionálního rozvoje Urbánní a regionální laboratoř. Dostupné z:
<http://www.suburbanizace.cz/odborne/25_MetodikaRS_3verze.pdf>
[7] SCHULDING, G., MEMON, A., THOMAS, M. Land Use Planning and Growth Management:
Comparative Policy Perspectives on Urban Sprawl and Future Open Space Preservation. Department of
Community, Agriculutre, recreation and resources Sudies,: Michigan State University (MSU), Research
Report, iss. 587.
[8] SÝKORA, L., ed., (2002). Suburbanizace a její sociální, ekonomické a ekologické důsledky. Praha: Ústav
pro ekopolitiku. ISBN 80-901914-9-5.
[9] ŠILHÁNKOVÁ, V. et al., (2013). Ekonomické a bezpečnostní dopady (sub)urbanizace. Vyd. 1. Hradec
Králové: Civitas per Populi. ISBN 978-80-87756-04-1.
[10] ŠILHÁNKOVÁ, V. a kol., (2011). Indikátory udržitelného rozvoje pro města a obce. Vyd. 1. Hradec
Králové: Civitas per populi. ISBN 978-80-904671-4-9.
[11] ŠILHÁNKOVÁ, V., (2007). a kol. Suburbanizace - hrozba fungování (malých) měst. Vyd. 1. Hradec
Králové: Civitas per populi. ISBN 978-80-903813-3-9.
Příspěvek byl zpracován v rámci projektu č. SGSFES-2014002 IGA Univerzity Pardubice.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
690
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-6840-2014-89
PROSTOROVÁ DIFERENCIACE DEMOGRAFICKÉHO
VÝVOJE: PŘÍKLAD OKRESŮ BRUNTÁL, TRUTNOV A
HODONÍN
SPATIAL DIFFERENTIATION OF DEMOGRAPHIC DEVELOPMENT:
THE CASE OF BRUNTÁL, TRUTNOV AND HODONÍN DISTRICTS
ING. ONDŘEJ PETR
Katedra regionální ekonomie a správy
Ekonomicko-správní fakulta
Masarykova univerzita
Depart. of Regional Economics and Administration
Faculty of Economics and Administration
Masaryk University
 Lipová 41 a, 602 00 Brno, Czech Republic
E-mail: ondrej.petr@mail.muni.cz
Anotace
Cílem příspěvku je analýza dlouhodobého (období 1950 – 2011) a především současného (2008 –
2012) vývoje počtu obyvatel a věkové struktury a jejich prostorové diferenciace na území okresů
Bruntál, Trutnov a Hodonín, s rozlišením přirozeného a migračního pohybu obyvatelstva (2008 –
2012). Pozornost je věnována také kategorii obcí do 1000 obyv., u nichž se situace oproti okresnímu
vývoji lišila. Obecně lze říci, že růst počtu obyvatel je koncentrován zejména do zázemí okresních
center a úbytek obyvatel se vyskytuje v okrajových částech okresů. Změna celkového počtu obyvatel je
ve větší míře ovlivněna migrací. Problémem všech sledovaných okresů je stárnutí populace.
Klíčová slova
demografie, diferenciace, celkový přírůstek, přirozený přírůstek, migrace, index stáří
Annotation
The aim of this paper is to analyze the long-term (period 1950-2011) and mainly contemporary (2008-
2012) trends in population change and age structure and its spatial differentiation in the districts of
Bruntál, Trutnov and Hodonín, distinguishing natural and migratory population movements (2008-
2012). Attention is also paid to the category of municipalities below 1,000 inhabitants, where the
situation was different compared to the district development. In general, the population growth is
concentrated mainly in the background of district centers and population loss occurs in the peripheral
parts of the districts. The total population change is significantly more affected by migration. The big
problem of all monitored districts is population ageing.
Key words
demography, differentiation, total increase, natural increase, migration, ageing index
JEL classification: J11
Úvod
Popis demografického vývoje a jeho prostorové diferenciace je nezbytným východiskem pro
pochopení jeho zákonitostí v širších souvislostech a vazbách příčin a důsledků. Vývoj základních
charakteristik obyvatelstva v prostoru může mít vliv např. na formování regionálních trhů práce nebo
fungování veřejné správy na všech hierarchických úrovních. Regionální diferenciace demografického
vývoje úzce souvisí s existencí regionálních disparit, které je podle Viturky (2010) nutné při rozvoji
každé společnosti udržovat v určitých mezích. Příspěvek je případovou studií, jejímž cílem je za
pomoci metod analýzy, syntézy, deskripce a kartografické vizualizace zachytit vybrané charakteristiky
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
691
demografického vývoje a jejich předpokládanou prostorovou diferenciaci na území okresů Bruntál,
Trutnov a Hodonín. Výběr okresů vychází z předpokladů rozdílné polohy v rámci ČR, fyzickogeografické
determinace i dosavadního socioekonomického zaměření či využití. Vývoj počtu obyvatel
je sledován jak v dlouhodobém, tak i v krátkodobém horizontu, ostatním charakteristikám je věnována
pozornost pouze v současné perspektivě pětiletého období 2008 – 2012. Jedná se o celkový přírůstek
obyvatelstva a jeho složky – přirozený přírůstek a saldo migrace, a dále o věkovou strukturu
obyvatelstva z pohledu hlavních věkových skupin 0 - 14 let, 15 - 64 let a 65 let a více, na což navazuje
výpočet indexu stáří a zachycení jeho diferenciace v prostoru. Některé širší souvislosti byly prověřeny
korelační analýzou. Výsledky, které je možno interpretovat ve smyslu existence potenciální
souvislosti, jsou v příspěvku průběžně uváděny. Odděleně jsou sledovány obce o velikosti do 1000
obyv., u nichž je možné předpokládat převažující venkovský charakter. Obecně se předpokládá, že
menší, odlehlé obce se s demografickými problémy potýkají ve větší míře (o významu lidských zdrojů
pro rozvoj menších obcí se zmiňuje např. Pařil, 2011).
Obecná charakteristika sledovaného území
Okres Bruntál je s rozlohou 1 536 km2
největším okresem Moravskoslezského kraje a 9. největším
okresem celé ČR, zároveň má mezi okresy kraje nejméně obyvatel. Nejlidnatějšími městy1
jsou Krnov
(24 518 obyv.), Bruntál (16 925 obyv.) a Rýmařov (8 560 obyv.). Na severozápadě zasahuje do území
okresu hlavní hřeben Hrubého Jeseníku s nejvyšší horou Praděd (1 491 m n. m.). Okres je význačný
vysokou mírou zalesnění (více než 45 % plochy). Okres Bruntál byl v minulosti významnou báňskou
oblastí (těžba zlata, stříbra, rud barevných kovů). V současnosti se jedná o průmyslově zemědělskou
oblast, s vysokou zaměstnaností ve strojírenství, textilní a dřevozpracující výrobě. Průmyslem se
zabývá 13,7 %, zemědělstvím cca 7,0 % a obchodem a opravami spotřebního zboží a motorových
vozidel přibližně 28,5 % firem působících v okresu. Restrukturalizace ekonomiky, vystavení
konkurenci a útlum neefektivních výrob způsobily na přelomu tisíciletí nárůst nezaměstnanosti, která
patří mezi nejvyšší v rámci ČR (16,5 % k 31. 12. 2011, průměr ČR dosáhl hodnoty 8,6 %) (ČSÚ,
Charakteristika okresu Bruntál).
Okres Trutnov se nachází v severní části Královéhradeckého kraje a s rozlohou 1 147 km2
je také
největším okresem kraje. Populačně největšími městy2
jsou Trutnov (30 860 obyv.), Dvůr Králové nad
Labem (16 098 obyv.) a Vrchlabí (12 276 obyv.). Okres má obrovským potenciál pro rozvoj
cestovního ruchu, pramenící z vysoce nadprůměrných přírodních předpokladů horské a podhorské
krajiny Krkonoš s nejvyšší českou horou Sněžkou (1 602 m n. m.) a velkým bohatstvím v podobě
vzácné flóry a fauny, o čemž svědčí i vyhlášení KRNAP (1963). Z těchto předpokladů vychází
rozvinutá síť ubytovacích zařízení. Lesy tvoří 47 % celkové rozlohy, zemědělská půda 44 %.
Z celkového počtu podniků v okresu se 32,3 % zabývá obchodem, ubytováním a stravováním, 12,3 %
průmyslem a 5,3 % zemědělstvím. Trutnovsko vždy bylo významným centrem textilní výroby, která
však v 90. letech začala rychle upadat (o rozvoji a úpadku textilnictví v severních Čechách blíže
pojednává Černík, 2013). Míra nezaměstnanosti dosahovala k 31. 12. 2011 9,4 %, což je sice mezi
okresy kraje nejvyšší, ale v porovnání s okresy Bruntál a Hodonín jednoznačně nejnižší hodnota
(ČSÚ, Charakteristika okresu Trutnov).
Okres Hodonín leží na jihovýchodě ČR a jeho území o rozloze 1099 km2
patří k tradičním
zemědělským oblastem Jihomoravského kraje se silnou tradicí vinařství (územím prochází
Dolnomoravský úval, 63 % celkové rozlohy tvoří zemědělská půda, lesy zabírají pouze 25 % plochy).
Do jižní části okresu vstupují Bílé Karpaty, které jsou od roku 1996 biosférickou rezervací UNESCO.
Velkým bohatstvím okresu je rozsáhlé udržování lidových tradic, řemesel a umění. Přes výjimečné
předpoklady pro zemědělskou činnost má v Hodoníně silnou pozici i průmysl, jehož transformace se
projevila růstem míry nezaměstnanosti, která je mezi okresy dlouhodobě jednou z nejvyšších v ČR
(14,5 % k 31. 12. 2011) (ČSÚ - Charakteristika okresu Hodonín). Teplé klima, tradice zemědělství a
úrodná půda historicky determinují podobu osídlení, pro kterou jsou typické populačně větší obce.
1
k 31. 12. 2012, dle územně analytických podkladů ČSÚ
2
k 31. 12. 2012, dle územně analytických podkladů ČSÚ
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
692
Největšími sídly3
okresu jsou Hodonín (25 094 obyv.), Kyjov (11 483 obyv.) a Veselí nad Moravou
(11 471 obyv.).
Demografický vývoj okresů Bruntál, Trutnov a Hodonín a jeho diferenciace v
prostoru
Jako prvnímu je pozornost věnována dlouhodobému vývoji počtu obyvatel ve sledovaných okresech
(tab. 1). Zatímco okres Trutnov mezi lety 1950 a 2011 zaznamenal úbytek obyvatel a mířil proti
celorepublikovému trendu, okresy Hodonín a Bruntál se naopak populačně zvětšily, přičemž Hodonín
obzvláště výrazně rostl během 50. let. Co mají všechny tři okresy společné, je úbytek obyvatel mezi
posledními dvěma Sčítáními lidu, domů a bytů. Okres Trutnov je v dlouhém období jednoznačně
populačně nejstabilnějším.
Tab. 1: Vývoj počtu obyvatel v okresech Bruntál, Trutnov a Hodonín (1950-2011)
ČR, okresy
Počet obyvatel
1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
ČR 8 896 086 9 571 531 9 807 696 10 291 927 10 302 215 10 230 060 10 141 553
Trutnov 127 666 124 014 121 459 124 237 121 414 120 777 120 570
Hodonín 129 448 149 907 155 063 162 659 161 474 160 237 156 952
Bruntál 82 412 89 798 91 436 99 381 99 461 100 272 96 671
z toho obce do 1000 obyv.:
Trutnov 35 242 28 295 25 021 22 521 19 999 20 461 22 965
Hodonín 30 565 33 152 30 739 28 519 25 786 25 171 24 522
Bruntál 29 036 30 025 26 908 24 530 20 909 21 147 19 933
Zdroj: ČSÚ – Historický lexikon obcí ČR, SLDB 2011
V případě obcí do 1000 obyv. (dle SLDB 2011), u nichž je možné předpokládat převažující
venkovský charakter, je dlouhodobý vývoj počtu obyvatel v porovnání s vývojem na úrovni okresů
výrazně odlišný. V první sledované dekádě se sice počet obyvatel ještě vyvíjel v souladu s okresními
trendy (ač s nesrovnatelnou intenzitou), mezi lety 1961 a 1980 však nabral protichůdný směr. Zatímco
počet obyvatel ČR i sledovaných okresů výrazně rostl (resp. stagnoval v případě okresu Trutnov),
malé obce se potýkaly s velkým úbytkem obyvatel (okres Trutnov -20 %, okres Hodonín -14 %, okres
Bruntál -18 %), pravděpodobně v důsledku industrializace a urbanizace, což zmiňuje např. Hampl
(2005). Tento klesající trend přetrvával až do roku 1991, kdy se situace začala stabilizovat, mezi lety
1991 a 2011 se nicméně obce okresů Hodonín i Bruntál do 1000 obyv. nadále potýkaly s mírnou
populační ztrátou, stejně jako celé okresy. V okresu Trutnov naopak malé obce začaly obyvatelstvo
získávat. Suburbanizace se jeví jako prostorově selektivní proces, jehož intenzita i načasování jsou
proměnlivé.
Následující kartogramy znázorňují procentní změnu počtu obyvatel mezi lety 1991 a 2011. Výraznější
růst počtu obyvatel se v případě okresu Bruntál koncentroval do zázemí Bruntálu, a dále ve směru na
Krnov. Severní i jižní část okresu obyvatelstvo ztrácela. V okresu Trutnov populačně rostlo zejména
jihozápadní zázemí okresního města s prodloužením přes Dvůr Králové nad Labem ve směru na
Hradec Králové, a dále severní, turisticky nejexponovanější část okresu. Za stagnující lze označit
severovýchodní část okresu při česko-polské hranici. Většinu okresu Hodonín lze označit za
populačně stagnující, s výjimkou určitých náznaků růstu počtu obyvatel v zázemí měst Hodonín a
Kyjov a úbytku obyvatel v jihovýchodní části okresu, při hranici se Slovenskem.
3
k 31. 12. 2012, dle územně analytických podkladů ČSÚ
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
693
Obr. 1: Změna počtu obyvatel v okresech Bruntál, Trutnov a Hodonín v období 1991 – 2011
Zdroj: ČSÚ – Historický lexikon obcí ČR, SLDB 2011
Tab. 2: Celkový pohyb obyvatel a jeho složky (součet let 2008-2012)
Celkový přírůstek, přirozený přírůstek a saldo migrace
na 1000 obyv. středního stavu
V obcích do 1000 obyv.:
Okres CP PP SM CP PP SM
Trutnov -4,7 1,3 -6,0 29,1 3,3 25,8
Hodonín -6,5 -2,5 -4,0 14,6 -8,5 23,1
Bruntál -23,5 -1,9 -21,6 3,5 -3,6 7,0
Zdroj: Územně analytické podklady ČSÚ
Tab. 2 ukazuje, že v průběhu let 2008 – 2012 všechny sledované okresy zaznamenaly celkový úbytek
obyvatel v rozmezí od 4,7 ‰ (Trutnov) do 23,5 ‰ (Bruntál). V případě okresu Bruntál roste počet
obyvatel pouze v zázemí jeho největších center, okres Hodonín byl přes podobnou výši celkového
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
694
úbytku obyvatel oproti okresu Trutnov více homogenní (obr. 2). Jediným okresem, kde hrubá míra
porodnosti převyšuje hrubou míru úmrtnosti (v obcích do 1000 obyv. dokonce výrazněji než v celém
okresu), je okres Trutnov, zbývající okresy se potýkají s přirozeným úbytkem obyvatel (který je větší
v malých obcích), zejména v důsledku nízké porodnosti4
. Na celkovém pohybu obyvatel se na první
pohled větší měrou podílí migrace, což vyniká obzvláště v případě obcí do 1000 obyv. (viz tab. 2, obr.
2, 3, 4, 5). Výše uvedené plně koresponduje s výsledkem korelační analýzy mezi celkovým a
migračním pohybem obyvatel v obcích sledovaných okresů (korelační koeficient 0,93 – 0,97).
Obr. 2: Celkový přírůstek obyvatel v okresech Bruntál, Trutnov a Hodonín v letech 2008 - 2012
Zdroj: Územně analytické podklady ČSÚ
Všechny okresy v posledních letech migračně ztrácely. Migrace se však odehrává jednoznačně ve
prospěch obcí do 1000 obyv., které ve všech okresech zaznamenaly výrazný migrační, a díky tomu i
4
průměr let 2008 - 2012, dle územně analytických podkladů ČSÚ
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
695
celkový přírůstek obyvatel, směřující zejména do venkovského zázemí měst (obr. 2, 3, 4, 5). Trend
suburbanizace, který začal se sílící intenzitou v průběhu 90. let 20. stol. nahrazovat jednostranný
pohyb obyvatel do měst (Hampl, 2005; Burcin a kol., 2010; Kunc, Synková, 2010) a výrazně měnit
vzájemný vztah města a jeho zázemí (Šašinka, Zvara, 2012), stále pokračuje.
Obr. 3: Přirozený přírůstek a saldo migrace v okresu Bruntál v letech 2008 - 2012
Zdroj: Územně analytické podklady ČSÚ
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
696
Obr. 4: Přirozený přírůstek a saldo migrace v okresu Trutnov v letech 2008 - 2012
Zdroj: Územně analytické podklady ČSÚ
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
697
Obr. 5: Přirozený přírůstek a saldo migrace v okresu Hodonín v letech 2008 - 2012
Zdroj: Územně analytické podklady ČSÚ
Z kartogramů (obr. 3, 4, 5) lze pozorovat prostorovou diferenciaci přirozeného přírůstku a salda
migrace v letech 2008 – 2012. V případě okresu Bruntál tvoří nejvýznamnější koncentraci přirozeného
přírůstku obyvatel pás probíhající středem okresu až k východnímu okraji ve směru na Opavu. Téměř
celá severozápadní třetina okresu se vyznačuje přirozeným úbytkem obyvatel. Saldo migrace se
viditelně pohybuje ve vyšších intervalech, nejvíce migračně ziskovou oblastí je zázemí Bruntálu a
Krnova. Na tuto oblast navazuje pásmo migračního úbytku, který je významný také na severu okresu.
V okresu Trutnov je přirozený přírůstek obyvatel koncentrován také zejména ve střední části okresu,
ve městě Trutnově a okolí, dále v jižním cípu okresu. Přirozený úbytek obyvatel se týká
spíše okrajových částí okresu, nenabývá však nijak dramatických hodnot a často je přerušován obcemi
s přirozeným přírůstkem. Saldo migrace zde opět hraje výraznější roli, největší koncentrace kladného
migračního salda se vyskytuje zejména v jihozápadním zázemí Trutnova až ke Dvoru Králové nad
Labem, migračně ziskové obce jsou dále roztroušeny do širšího prstence. Nejvíce obcí s vysoce
záporným saldem migrace se nachází v severní části okresu Trutnov. V souvislosti s přirozeným
úbytkem obyvatel a výraznou migrační ztrátou významných středisek cestovního ruchu, Špindlerova
mlýna a Černého dolu, je zajímavé si všimnout, že v těchto turisticky exponovaných obcích současně
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
698
probíhá velmi intenzivní bytová výstavba (v Černém dole bylo v období 2007 – 2012 dokončeno 92
bytů na 1000 obyv. a ve Špindlerově mlýně dokonce 188 bytů na 1000 obyv.)5
. Na základě těchto
zjištění by bylo možné uvažovat o substituci obytné funkce funkcí rekreační.
Větší část okresu Hodonín představují oblasti s přirozeným úbytkem obyvatel, který se výrazněji
projevuje v severní a jihovýchodní části okresu. Přirozený přírůstek je koncentrován do jihozápadní a
střední části okresu. Obce se záporným saldem migrace tvoří koridor mezi Kyjovem a Hodonínem a
od Bzence ke státní hranici se Slovenskem. Přebytek přistěhovalých oproti vystěhovalým je
nejvýraznější v severní části okresu s lepší dostupností do Brna, případně do Uherského Hradiště, ale
také v zázemí měst Hodonín či Strážnice.
Okres Trutnov je díky vyšší porodnosti jediným ze sledovaných okresů, v němž mezi lety 2008 a 2012
rostla dětská složka populace (viz tab. 3). Produktivní část obyvatelstva ve všech okresech ztrácela,
jak absolutně, tak relativně. Nejvýraznější pohyb je v souladu s trendem demografického stárnutí
spojen s postproduktivní složkou obyvatel, která ve sledovaném období rostla obrovským tempem – je
na místě zdůraznit, že se jedná o časový úsek pouhých pěti let, v jehož průběhu vzrostl v okresech
Trutnov a Hodonín počet osob ve věku 65 let a starších o více než 20 %. V obcích do 1000 obyvatel
může být tento proces v absolutních číslech zpomalován mírně vyšší úmrtností (s výjimkou okresu
Trutnov) a v relativním vyjádření také určitým vlivem imigrace produktivního obyvatelstva. Další
možností je stěhování části obyvatel starších 65 let za vybaveností do větších obcí, kde se mohou
nacházet domovy pro seniory, dostupnější lékařská péče a širší škála potřebných služeb, což by
ovlivnilo i věkovou strukturu cílových obcí.
Tab. 3: Věková struktura obyvatelstva (2008, 2012)
Počet obyvatel ve věku 0-14 let % z celkového počtu obyvatel
Okres 2008 2012 2012/2008 (%) 2008 2012
Trutnov 17362 17734 101,6 14,4 14,8
Hodonín 21521 21455 97,6 13,7 13,7
Bruntál 14499 13983 94,7 14,8 14,6
Počet obyvatel ve věku 15-64 let % z celkového počtu obyvatel
2008 2012 2012/2008 (%) 2008 2012
Trutnov 85705 81586 95,0 71,0 68,0
Hodonín 112080 108445 96,6 71,4 69,4
Bruntál 70655 66788 94,1 72,2 69,7
Počet obyvatel ve věku 65 a více let % celkového počtu obyvatel
2008 2012 2012/2008 (%) 2008 2012
Trutnov 17711 20580 120,4 14,7 17,2
Hodonín 23483 26265 114,4 14,9 16,8
Bruntál 12714 15102 121,8 13,0 15,8
Zdroj: Územně analytické podklady ČSÚ
Tab. 4: Index stáří (2008, 2012)
Index stáří Index stáří v obcích do 1000 obyvatel
Okres 2008 2012 2012/2008 (%) 2008 2012 2012/2008 (%)
Trutnov 102,0 116,0 113,7 91,7 103,9 113,3
Hodonín 109,1 122,4 112,2 110,9 124,2 112,0
Bruntál 87,7 108,0 123,1 87,4 99,3 113,6
Zdroj: Územně analytické podklady ČSÚ
Index stáří roste nejrychleji v okresu Bruntál, v němž je nejvýraznější nárůst postproduktivní složky
doprovázen i největším poklesem počtu dětí. V ostatních případech, včetně skupin obcí do 1000
obyvatel, je tempo růstu indexu stáří vyrovnané. Index stáří je nejvyšší v okresu Hodonín. Zatímco
5
dle územně analytických podkladů ČSÚ
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
699
během sledovaného období na úrovni okresů index stáří konverguje, v případě obcí do 1000 obyvatel
zůstávají rozdíly přibližně stejné (viz tab. 4).
Z obr. 6 je patrné, že v případě okresu Bruntál je nejpříznivější věková struktura koncentrována
v centrální části okresu, zejména v okolí okresního města Bruntál. V severním i jižním směru je index
stáří vyšší. V okresu Trutnov je nejvyšší index stáří koncentrován na okrajích okresu, obce s nejnižším
indexem stáří se nachází zejména v pásu od Špindlerova mlýna k Hajnici. V okresu Hodonín jsou
nejvyšší hodnoty indexu stáří koncentrovány v severní a východní části okresu.
Obr. 6: Index stáří v okresech Bruntál, Trutnov a Hodonín (2012)
Zdroj: Územně analytické podklady ČSÚ
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
700
Závěr
Příspěvek zachycuje dlouhodobý i současný vývoj počtu obyvatel a věkové struktury a jejich
prostorovou diferenciaci na území okresů Bruntál, Trutnov a Hodonín. Celkový přírůstek obyvatel
posledních let (2008 – 2012) byl analyzován z pohledu přirozeného přírůstku a salda migrace. Co se
týče velikostní struktury obcí, zvlášť byly sledovány malé obce do 1000 obyvatel, u nichž se oproti
velkým obcím předpokládal odlišný vývoj. V otázce dlouhodobého vývoje počtu obyvatel (1950 –
2011) se největší stabilitou vyznačuje okres Trutnov, který zároveň jako jediný mezi lety 1950 a 2011
zaznamenal úbytek obyvatel, ač nijak dramatický. V případě obcí do 1000 obyvatel lze opět pouze o
okresu Trutnov říci, že tyto obce mezi posledními sčítáními lidu populačně rostly, přičemž počet
obyvatel se dokonce vrátil mírně nad úroveň SLDB 1980. Pokud budou tyto tendence připsány
procesu suburbanizace, potom je v porovnání se zbylými dvěma okresy nejvíce rozvinut právě zde.
V období 1991 – 2011 je významnější růst počtu obyvatel koncentrován téměř výhradně do zázemí
center sledovaných okresů, případně do turisticky nejatraktivnější části okresu Trutnov. Okrajové části
okresů oproti tomu populačně ztrácejí, nejvýrazněji v okresu Bruntál a Hodonín. V současnosti (2008
– 2012) počet obyvatel ve všech okresech klesá, v okresu Bruntál a Hodonín mnohem výrazněji, než
v okresu Trutnov, který jako jediný zaznamenal přirozený přírůstek obyvatel. Na změně počtu
obyvatel se v nesrovnatelně větší míře podílí migrace, jejíž saldo dosahuje v případě okresu Bruntál
vysoce záporných hodnot. Obce do 1000 obyvatel jsou však migračně ziskové ve všech sledovaných
okresech, nejvíce opět v zázemí regionálních center. Všechny okresy se potýkají se stárnutím
populace, které je v největší míře způsobeno dramatickým nárůstem postproduktivní složky
obyvatelstva (v okresu Hodonín o 14,4 %, v okresu Bruntál dokonce o 21,8 % v průběhu pěti let), což
bude vyvíjet obrovský tlak na veřejný sektor v oblasti zajištění služeb péče o seniory.
Literatura
[1] BURCIN, B., FIALOVÁ, L., RYCHTAŘÍKOVÁ, J. a kol., (2010). Demografická situace České republiky:
Proměny a kontexty 1993-2008. Praha: Sociologické nakladatelství.
[2] ČERNÍK, J., (2013). Structural problems in Northeast Bohemia: focused on brownfields. In 16th
International Colloquium on Regional Sciences. Conference Proceedings. Brno: Masarykova univerzita.
pp. 256-263. ISBN 978-80-210-6257-3. DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-6257-2013-31.
[3] Český statistický úřad. Historický lexikon obcí ČR.
[4] Český statistický úřad. Charakteristika okresu Bruntál. [online]. [cit. 2014-4-10]. Dostupné z:
<http://www.czso.cz/xt/redakce.nsf/i/charakteristika_okresu_bruntal>
[5] Český statistický úřad. Charakteristika okresu Hodonín. [online]. [cit. 2014-4-10]. Dostupné z:
<http://www.czso.cz/xb/redakce.nsf/i/charakteristika_okresu_hodonin>
[6] Český statistický úřad. Charakteristika okresu Trutnov. [online]. [cit. 2014-4-10]. Dostupné z:
<http://www.czso.cz/xh/redakce.nsf/i/charakteristika_okresu_trutnov>
[7] Český statistický úřad. Sčítání lidu, domů a bytů 2001.
[8] Český statistický úřad. Územně analytické podklady 2007 – 2012. Dostupné z:
<http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/csu_a_uzemne_analyticke_podklady>
[9] HAMPL, M., (2005). Geografická organizace společnosti v České republice: Transformační procesy a
jejich obecný kontext. DemoArt Praha.
[10] KUNC, J., SYNKOVÁ, L., (2010). Brno suburban area: delimitation example. In 13th International
Colloquium on Regional Sciences. Conference Proceedings. Brno: Masarykova univerzita. pp. 284-290.
ISBN 978-80-210-5210-9.
[11] PAŘIL, V., (2011). Participation of municipalities on microregions in Czech Republic. In 14th
International Colloquium on Regional Sciences. Conference Proceedings. Brno: Masarykova univerzita.
pp. 206-215. ISBN 978-80-210-5513-1.
[12] ŠAŠINKA, P., ZVARA, J., (2012). Analysis of changes in population in the metropolitan area of Brno. In
15th International Colloquium on Regional Sciences. Conference Proceedings. Brno: Masarykova
univerzita. pp. 173-180. ISBN 978-80-210-5875-0.
[13] VITURKA, M., (2010). New approach to evaluating disparities in the regional development. In 13th
International Colloquium on Regional Sciences. Conference Proceedings. Brno: Masarykova univerzita.
pp. 25-32. ISBN 978-80-210-5210-9.
Příspěvek byl zpracován v rámci projektu specifického výzkumu MUNI/A/0768/2013.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
701
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-6840-2014-90
TRANSFORMAČNÍ PROCESY POST-SOCIALISTICKÝCH
MĚST A PANELOVÝCH SÍDLIŠŤ VE STŘEDNÍ EVROPĚ Z
POHLEDU MÍSTNÍCH OBYVATEL
TRANSFORMATION PROCESSES OF POST-SOCIALIST CITIES AND
HOUSING ESTATES IN CENTRAL EUROPE FROM THE
PERSPECTIVE OF LOCAL PEOPLE
ING. PETR HLAVÁČEK, PH.D.
Katedra regionálního a lokálního rozvoje
Fakulta sociálně ekonomická
Univerzita J. E. Purkyně v Ústí nad Labem
Department of Regional and Local Development
Faculty of Social and Economic Studies
University of J. E. Purkyně in Ústí nad Labem
 Moskevská 54, 400 96 Ústí nad Labem, Czech Republic
E-mail: petr.hlavacek@ujep.cz
Anotace
Článek je zaměřen na analýzu post-socialistických měst, zejména panelových sídlišť. Výzkum probíhal
ve vybraných městech střední Evropy (Česká republika, Polsko, Slovensko a Slovinsko) a pro mapoval
současné procesy na základě dotazníkového šetření místních obyvatel v uvedených městech. Výsledky
šetření ukazují na problémy, které jsou si v jednotlivých šetřeních poměrně podobné a souvisejí s
růstem sociální a ekonomické diferenciace v rámci a měst a mezi regiony.
Klíčová slova
postkomunistické město, střední Evropa, veřejný prostor, komunity
Annotation
The paper focuses on the analysis of post-socialist cities, particularly housing estates. The research
was realized in selected cities of Central Europe (Czech Republic, Poland, Slovakia and Slovenia) and
mapped the current processes on the basis of a questionnaire survey of local residents in those cities.
Results of the survey indicate problems that are relatively similar and related to the growth of social
and economic differentiation between cities and regions.
Key words
post-communist city, Central Europe, public space, community
JEL classification: P25, R21, O21
Úvod
V důsledku společenské a ekonomické situace ve státech východního bloku se města ve
středoevropském prostoru v průběhu posledních dvaceti let stále potýkají s deformacemi vývojových
procesů. Socialistická výstavba v mnoha městech často významně ovlivnila jejich urbanistické
dispozice a rozmístění sociálních a ekonomických komponent. Kvantita často převládla nad
kvalitativní stránkou rozvoje měst (Sailer-Fliege 1999, Bitušíková, Luther 2010). Města se proto
vyznačovala nízkou kvalitou veřejných prostor mezi panelovými bloky, nedostatkem investic na
rekonstrukci panelových domů, veřejných budov a veřejného prostoru. Důsledkem prostorové
socioekonomické divergence, kterou popisuje např. Ouředníček, Temelová, Pospíšilová (2011), je
nárůst sociálních a ekonomických rozdílů mezi městy nebo městskými částmi. Mezi lokality, které
jsou zvláště ohrožené stagnací, patří panelové sídliště a plošná výstavba z období socialismu. Další
specifické problémy se mohou projevovat v nedostatečně rozvinutém malém a středním podnikání,
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
702
kulturní faktory (Špaček, 2012), nízkou identifikací občanů a v obecné rovině i regionálně
divergentním vývojem územních jednotek v rámci geografické organizace společnosti (Blažek, Csank
2010).
Výzkum, zabývající se městy ve střední a východní Evropě, poukazuje na specifické procesy a
kvalitativní urbánní a ekonomické změny, které jsou charakteristické pro post-socialistická města
(Couch, Karecha, Nuissl 2005, Enyedi 1998). V rozvoji měst ve střední a východní Evropě lze
identifikovat divergenční procesy, vedoucí v některých případech až k sociální degradaci (Temelová,
Novák, Ouředníček, Puldová 2011). Steinführer, Haase (2007) také upozorňují za riziko nepříznivého
demografického vývoje. Kostelecký, Patočková, Illner (2012), Maier (2003) hodnotí sídliště jako
specifický fenomén, vyznačující se řadou urbanistických, stavebních a sociálních problémů.
V extrémním případě mohou divergenční procesy vést až k pozvolné redukci zastaveného území a
smršťování měst, (Oswalt 2004), jak na příkladě úbytku obyvatel Ostravy poukázali Rumpel, Slach,
Koutský (2013). V opačném hledisku se ve městech rozvinuly pozitivní procesy, regenerující centra
města a zvyšující atraktivitu a kvalitu městského prostředí a panelových sídlišť (Maier 2004).
V rámci projektu ReNewTown: New post-socialist city: Competitive and Attractive (např.
Węcławowicz 2013, www.renewtown.eu) bylo cílem zpracovat analýzy vybraných měst a zhodnotit
vývojové procesy, kterými tato města prošla v minulých desetiletích, zejména v období socialismu.
Cílem článku je představit vybraná města ve středoevropském prostoru a současné problémy měst
s vysokým podílem panelových sídlišť, které byly zmapovány na základě kvalitativního šetření
místních komunit.
Metodologie
V první části článku je zpracována charakteristika šetřených měst, zaměřená na hodnocení vývojových
procesů, které probíhaly v jednotlivých městech. V České republice byl výzkum realizován ve
městech (viz Obr. 1) Chomutov a Ústí nad Labem, v Polsku ve městě Nowa Huta a v městské části
Ursynóv ve Varšavě, na Slovensku ve městech Rimavská Sobota a Hnúšťa a ve Slovinsku ve městech
Nova Gorica a Velenje.
Obr. 1: Rozmístění šetřených měst
Zdroj: vlastní zpracování autora
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
703
Tato část vychází ze studia relevantní literatury, místních zdrojů a vlastního šetření a obsahuje
elementární ekonomické, sociální a urbanistické aspekty jejich vývoje, které mají dokumentovat
významné změny v rozvoji měst.
Ve druhé části článku jsou prezentovány výsledky z dotazníkového šetření u místních obyvatel.
Průzkum ve vybraných městech se uskutečnil ve druhé polovině roku 2012.Výzkum byl zaměřen na
hodnocení kvality života v panelových sídlištích, kvalitu veřejných prostor a staveb v šetřených
městech nebo městských částí. Dále se hodnotila aktivita místní samosprávy a vyjadřovaly se
k aktuálním problémům spojených se životem v těchto lokalitách. Cílem dotazníkových šetření bylo
identifikovat kritické faktory související s životem obyvatel na panelových sídlištích v postsocialistických
městech.
1. Charakteristika šetřených měst
Z urbanistického hlediska jsou v šetření zastoupena města a městské části budované zejména po 2.
světové válce, které jsou charakteristické silně zastoupenou až převládající panelovou výstavbou.
V České republice byla předmětem analýzy města Ústí nad Labem a Chomutov, která se po desetiletí
vyvíjela jako centra těžkého průmyslu, energetiky, chemického průmyslu, hutnictví a hnědouhelné
těžby. Tyto obory v uvedených městech prochází po roce 1990 dlouhodobým útlumem a v
zaměstnanosti jsou postupně nahrazovány terciérem. Soustředění urbanistického rozvoje města na
výstavbu satelitních sídlišť se odrazilo na postupném přesunutí obytné funkce města do jeho
okrajových částí, tím se postupně deformovalo přirozené městské životní prostředí. V sedmdesátých
a osmdesátých letech se v Ústí nad Labem budovala sídliště mimo původní intravilán města a
v okolních obcích, které se postupně staly součástí města. Na přelomu osmdesátých a devadesátých let
se dokončila výstavba sídlišť ve Všebořicích, Doběticích a na Skalce. Podobný vývoj probíhal také ve
městě Chomutov, kde na počátku sedmdesátých let 20. století vzniklo velké sídliště pro 20 tisíc
obyvatel v příměstské zóně. Další výstavba pokračovala v průběhu sedmdesátých a osmdesátých let
v podhůří Krušných hor, kde vznikl nový souvislý urbanizovaný prostor, který současně stavebně
propojil Chomutov s městem Jirkovem. V prostoru nově budovaných sídlišť byla vybudována také
centra služeb, občanské vybavenosti, školních a předškolních zařízení.
Tab. 1: Charakteristika šetřeného souboru
Počet obyvatel
Rozloha
v km²
Hustota
obyvatel
Míra nezam.
2012 (%)
Česká republika Chomutov 49378 29 1688 11,6
Ústí nad Labem 93943 94 1000 12,2
Polsko Nowa Huta 59329 72 824 5,8
Ursynów
149837 44 3405
4,3
Slovensko Hnúšťa 7749 68 114 31,5
Rimavská Sobota 24549 78 315 31,5
Slovinsko Nova Gorica 32112 280 115 12,9
Velenje 32836 84 391 16,2
Zdroj:vlastní zpracování na základě dat z databáze statistických úřadů ČR, Slovenska, Polska, Slovinska a
výzkumných zpráv projektu Renewtown
Výzkum dále probíhal v polských městech Krakov, kde se zaměřil na městskou část Nowa Huta a ve
Varšavě, kde byla předmětem analýzy městská část Ursynów. Nowa Huta byla již od samého počátku
formována jako město pro 100 tisíc obyvatel a zaměstnance nového velkého průmyslového komplexu,
který byl budován na zelené louce a v zázemí města Krakov. Původně se mělo jednat o samostatné
město, avšak v roce 1951 se stala Nowa Huta součástí Krakova. V současné době je Nowa Huta
považována za model socialistického urbanistického plánování a architektury v Polsku.
Restrukturalizační procesy se v průběhu posledních dvaceti let negativně promítly do poklesu počtu
obyvatel této městské části. Odlišné procesy naopak probíhaly v městské části Ursynów, která se
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
704
připojila k Varšavě v roce 1951 a je v současnosti třetí největší varšavskou čtvrtí. Největší stavební
rozmach probíhala v 70. letech minulého století, kdy vznikly významné urbanistické projekty a velké
sídlištní celky, určené zejména pro pracovníky průmyslových podniků ve Varšavě. Atraktivitu si
Ursynów udržel i po roce 2000, neboť počet obyvatel se zvýšil mezi lety 2001 a 2011 takřka o deset
procent.
Město Nova Gorica se nachází v západním Slovinsku na hranici s Itálií. Nova Gorica je novým
městem, postaveným po roce 1948, kdy byla nově vymezena hranice mezi Itálií a Jugoslávií. Území
se oddělilo od tradičního regionálního centra, Gorizie, která se nyní nachází v Itálii. Nova Gorica je
v současnosti hlavním městským centrem regionu Goriška ve slovinském přímoří. V územním
rozvoji města od padesátých let se intenzivně rozvíjí nová výstavba, vznikají nové městské části a
obytné soubory panelové výstavby, včetně veřejných budov. Druhé šetřené město ze Slovinska
(Velenje) se nachází v severní části Slovinska, Urbánní rozvoj byl v jeho případě značně ovlivněn
rozvojem těžby uhlí a přílivem pracovních sil do hornictví a navazujících odvětví. Intenzivní důlní
činnost společně s velkým přílivem obyvatel vytvořily z města významné průmyslové centrum
s rozsáhlými obytnými soubory ve formě panelových sídlišť. Město v současnosti prochází
ekonomickou restrukturalizací, promítající se do poklesu počtu obyvatel. V období mezi roky 2001 a
2011 se počet obyvatel snížil o tři a půl procenta.
Tab. 2: Vývoj počtu obyvatel (v tis.)
2001 2011 změna 01/11(%)
Česká republika Chomutov 50795 49540 -2,47
Ústí nad Labem 94781 94258 -0,55
Polsko Nowa Huta 216,0* **
Varšava (Ursynów) 133399
145938 9,40
Slovensko Hnúšťa 7557 7749 2,54
Rimavská Sobota 25028 24549 -1,91
Slovinsko Nova Gorica 35406 32112 -9,30
Velenje 33998 32834 -3,42
* data za rok 2002, ** nezjištěno
Zdroj:vlastní zpracování na základě dat z databáze statistických úřadů ČR, Slovenska, Polska, Slovinska a
výzkumných zpráv projektu Renewtown
Dalším městem, kde probíhalo dotazníkové šetření, byla Rimavská Sobota. Intenzivní rozvoj
průmyslu zařadil město mezi jedno z nejvíce industrializovaných měst na jižním Slovensku.
Socialistická výstavba se soustředila více do okrajových částí původní prostorové dispozice města,
čímž se zachovalo původní historické centrum města. Podobně jako ve většině uvedených měst,
doprovázel útlum průmyslových aktivit růst nezaměstnanosti, který se mezi roky 2001 a 2011 projevil
v mírném poklesu počtu obyvatel (-1,91%). Druhým městem kde probíhal výzkum, bylo město
Hnúšťa, které se nachází na středním Slovensku. Rozvoj tohoto města byl do značné míry spojen
s těžbou nerostných surovin. Růst počtu obyvatel se odrazil i ve výstavbě několika panelových sídlišť,
která významně ovlivnila současnou urbanistickou dispozici města. V důsledku útlumu zaměstnanosti
v tomto odvětví se město od devadesátých let vyznačuje vysokou mírou nezaměstnanosti, dosahující
v roce 2013 hodnoty třiceti procent. Počet obyvatel i přes nepříznivou ekonomickou situaci neklesá,
udržuje se na poměrně stabilní úrovní s mírným nárůstem po celé sledované období.
2. Výsledky šetření
V rámci dotazníkového šetření bylo dotázáno celkem 327 osob z osmi vybraných měst. Celkový počet
expertů, kteří zodpověděli otázky v dotazníkovém šetření, dosáhl 68 osob. Zástupců sektoru malého a
středního podnikání za všech měst bylo celkem 52. Průzkum ve vybraných městech se uskutečnil ve
druhé polovině roku 2012.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
705
Kvalitu života obyvatel v šetřených městech nebo městských částech považují místní občané spíše za
průměrnou, v některých případech také za podprůměrnou (Nova Gorica). To dokazuje určitou míru
stagnace kvality bydlení na panelových sídlištích, které jsou ve státech východního bloku velmi
rozšířeny. V období socialismu bydlení na nově budovaných sídlištích vykazovalo vyšší sociální
úroveň než dnes, kdy jim konkurují možnosti nové individuální výstavby nebo výstavby
v developerských projektech, které jsou více přizpůsobovány kvalitativně vyšším požadavkům na
úroveň bydlení.
Obyvatele nejčastěji za hlavní problémy, související s životem v těchto městských částech, považují
nízký počet parkovacích míst, poškozené nebo neudržované veřejné prostory. Uvedené problémy
doplňuje i vyšší riziko výskytu sociálně patologických jevů, neboť občané také často považují za
problém vandalismus a graffiti, narkomanii a také kriminalitu, což vede ke snížení pocitu bezpečí
života v těchto lokalitách. V některých případech považují občané za důvod uvedených sociálních
problémů vysokou míru nezaměstnanosti v těchto městech (Hnúšťa a Rimavská Sobota). Řešení
současné situace, které by zlepšilo kvalitu života na panelových sídlištích, občané často spojují se
zvýšením bezpečnosti v těchto lokalitách (Ústí nad Labem). Velký význam také přikládají kvalitě
veřejného prostoru, kdy často navrhovali výstavbu cyklotras a nových cest pro pěší (Velenje, Nowa
Huta) nebo vybudování nových parkovacích míst (Chomutov).
V hodnocení aktivit lokální samosprávy se názory občanů poměrně rozcházejí. V některých
městech jsou občané celkem spokojeni s prací místní samosprávy, ale často poukazují na její
pasivitu a omezenou komunikaci s místními obyvateli. I když názory obyvatel na život v těchto
lokalitách vyznívají spíše neutrálně, až částečně negativně, významná část obyvatel přes řadu
výhrad neuvažuje, že by se v budoucnosti chtěla odstěhovat do jiného města nebo městské části,
což může být ovlivněné vyššími finančními náklady na nové bydlení. Ukazuje se také určitá
relevance mezi hodnocením kvality života a mírou kritiky obyvatel, kdy obyvatelé z lokalit
vyznačujících se nižší kvalitou veřejného prostoru, jsou také více kritičtí a skeptičtí k budoucímu
vývoji, což potvrzuje komparace mezi městy Ústí nad Labem a Chomutov.
Naopak v jiných městech je budoucnost hodnocena poměrně optimisticky (Ursynów), což může být
způsobeno nadprůměrným ekonomickým vývojem celého regionu, v tomto případě Varšavy, zatímco
obyvatelé měst v regionech s ekonomickými problémy, jsou ohledně vývoje budoucnosti více
skeptičtí. V těchto městech se také jako podmínka růstu kvality života a zlepšení života uvádí potřeba
více pracovních míst a vyšších výdělků, což už přesahuje tematický rámec otázek, které projekt
ReNewTown prioritně řeší. Obyvatelé také zmiňovali, že pro zvýšení kvality života je nutné podpořit
vznik a rozšíření nabídky služeb občanské vybavenosti, sociálních služeb pro místní obyvatele
(například seniory) nebo zvětšení kapacit mateřských škol. V některých případech také občané
navrhovali podpořit komunitní a společenský život nabídkou většího množství kulturních událostí
nebo aktivit zaměřených na mládež. Dotazované osoby často uváděli, že místní samospráva a veřejné
instituce by měly v zájmu včasného řešení problémů realizovat opatření, mezi které bezesporu patří
udržení dostatečné úrovně kvality bydlení a veřejného prostoru, i když se často jedná o velmi složité
problémy, u kterých neexistují jednoduché možnosti řešení. Z tohoto hlediska se regenerace sídlišť a
veřejných prostranství současně spolupodílí na řešení rizika růstu sociální exkluze některých lokalit,
mezi které se mohou panelová sídliště bez dostatečného zájmu společnosti v budoucnosti zařadit.
Druhou dotazovanou skupinu výzkumu tvořili místní podnikatelé. Většina dotazovaných osob byli
místní podnikatelé, jejichž firmy spadají do sektoru malého a středního podnikání. Významná část jich
podniká v oblasti služeb (restaurace, drobné prodejny se zbožím). V hodnocení kvality života
v analyzovaných městech dochází víceméně ke shodě v odpovědích místních obyvatel a podnikatelů
(Nova Gorica). Mezi důvody horší kvality místní podnikatelé řadí sociální problémy jako je vysoká
míra nezaměstnanosti (Hnúšťa, Chomutov) nebo sociální struktura obyvatel lokality. Význam
přikládají také dostupnosti místa pěší a veřejnou dopravou, dostatku parkovacích míst a kvalitě
veřejného prostoru a budov, mezi kterými jsou jejich provozovny umístěny.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
706
Podnikatelé se prakticky shodují na názoru, že by měla místní samospráva napomáhat rozvoji
drobného a malého podnikání, podle jejich názoru by podpora ze strany místní samosprávy mohla mít
řadu forem, například podílet se na opravách objektů pro pronájem či prodej objektů, zajistit kvalitní
úpravu okolního veřejného prostoru, nebo zajistit čistotu a bezpečnost. Podnikatelé dále navrhovali
zrychlení rozhodovacího procesu místní samosprávy, vytvoření finančních stimulů pro zaměstnávání
nových zaměstnanců. V městské části Ursynów byla také zmíněna potřeba založení místního
rozvojového programu pro podnikatele (local business development program), který by napomohl
rozvoji místního podnikání.
Percepce budoucího vývoje se odlišuje v odpovědích podnikatelů v závislosti na dynamice
ekonomického vývoje šetřených měst. V městech s menším ekonomickým růstem a vyšší mírou
nezaměstnanosti jsou podnikatelé v odpovědích více skeptičtí a popisují více problémů. V odpovědích
uvádí například vysoké ceny nemovitostí, složitost a pomalost rozhodovacích procesů místní
samosprávy, nezaměstnanost, nebo nedostatečnou rekonstrukci budov a veřejných prostor. Mezi další
omezení rozvoje podnikání také řadí ekonomické faktory, zejména nízké mzdy, které se projevují v
omezené koupěschopnosti místních obyvatel. Naopak v dobře se rozvíjejících lokalitách podnikatelé
vidí budoucnost více optimisticky a navrhují řadu nových strategických opatření, která by mohla
napomoci rozvoji podnikání.
Závěr
Post-socialistická města prochází transformačními procesy, mající za cíl revitalizovat prostředí
panelových sídlišť, udržet a zvýšit kvalitu bydlení v bytových domech, zejména v částech města
ohrožených fyzickým chátráním a sociálním vyloučením. Celkově lze říci, že uvedené problémy jsou
poměrně charakteristické pro většinu hodnocených měst v rámci výzkumu. Ve městech jsou si vážné
problémy města poměrně blízké, za největší problémy jsou shodně považovány sociálně patologické
jevy jako kriminalita a graffiti/vandalství.
V oblasti kvality života je klíčové pokračování procesu regenerace sídlišť a veřejných prostranství, a
to prostřednictvím řady aktivit, například rozšířením a zkvalitněním ploch pro volný čas podle potřeb
různých věkových skupin. K vyššímu standardu kvality bydlení napomůže také řešení problému
nedostatku parkovacích míst, podpora výstavby cyklostezek a zlepšením dopravní obslužnosti.
Důležité je také vymezení míst pro pořádání sociálních a kulturních. Lze konstatovat, že realizace
revitalizačních projektů a opatření by měla reagovat na komplexní potřebu konkrétních lokalit, které
vždy představují neopakovatelný soubor urbánních, sociálních, ekonomických a enviromentálních
faktorů a procesů, vyžadujících optimalizované řešení podle konktrétní situace a stavu veřejných
prostranství a budov.
Literatura
[1] BLAŽEK, J., CSANK, P., (2007). Nová fáze regionálního vývoje?, Sociologický časopis, vol. 43, iss. 5,
pp. 945-965. ISBN 978-3-7757-1682-6.
[2] BITUŠÍKOVÁ, A., LUTHER, D., (2010). Sustainable diversity and public space in the city of Bratislava,
Slovakia. Anthropological Notebooks, vol. 16, iss. 2, pp. 5–18. ISSN 1408-032X.
[3] COUCH, C., KARECHA, J., NUISSL, H., et al., (2005). Decline and sprawl: An evolving type of urban
development - Observed in Liverpool and Leipzig. European Planning Studies, vol. 13, iss. 1, pp.117-136.
ISSN 0965-4313. DOI 10.1080/0965431042000312433.
[4] ENYEDI, G., (1998). Transformation in Central European Postsocialist Cities. Discussion Papers, no. 21,
Pecs: Centre for Regional Studies of the Hungarian Academy of Sciences. Dostupné z:
<http://discussionpapers.rkk.hu/index.php/DP/article/viewFile/2121/3938>.
[5] KOSTELECKÝ, T., PATOČKOVÁ, V., ILLNER, M., (2012). Problémové čtvrti ve městě a politiky k
jejich regeneraci – případová studie Prahy. Sociologický časopis, vol. 48, iss. 1, pp. 39–63. ISSN 0038-
0288.
[6] MAIER, K., (2003). Sídliště: problém a multikriteriální analýza jako součást přípravy k jeho řešení.
Sociologický časopis, vol. 39, iss.5, pp. 653–666. ISSN 0038-0288.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
707
[7] MAIER, K., (2004). Udržitelná regenerace sídlišť. Urbanismus a územní rozvoj, vol. 7, no. 4, pp. 16–24.
ISSN 1212-0855.
[8] OSWALT, P. (eds.), (2004). Shrinking Cities. Volume 1: International Research. Ostfildern-Ruit: Verlag
Hatje Cantz. ISBN 978-3-7757-1682-6.
[9] OUŘEDNÍČEK, M., TEMELOVÁ, J., POSPÍŠILOVÁ, L. (eds.), (2011). Atlas sociálně prostorové
diferenciace České republiky. Praha: Karolinum. ISBN 978-80-246-1889-0.
[10] SAILER-FLIEGE, U., (1999). Characteristics of post-socialist urban transformation in East Central
Europe. GeoJournal, vol. 49, pp. 7-16. ISSN 1572-9893. DOI 10.1023/A:1006905405818.
[11] STEINFÜHRER, A. a HAASE, A., (2007). Demographic change as a future challenge for cities in East
Central Europe, Geografiska Annaler, vol. 89, iss. 2, pp. 183-195. ISSN 1468-0467.
[12] ŠPAČEK, O., (). Česká panelová sídliště: faktory stability a budoucího vývoje. Sociologický časopis,
2012, vol. 48, iss. 5, pp. 965-988. ISSN 0038-0288.
[13] TEMELOVÁ, J., NOVÁK, J., OUŘEDNÍČEK, M. a PULDOVÁ, P., (2011). Housing Estates in the
Czech Republic after socialism: various trajectories and inner differentiation. Urban Studies, vol. 48, iss. 9,
pp. 1811–1834. ISSN 0042-0980. DOI 10.1177/0042098010379279.
[14] RUMPEL, P, SLACH, O. a KOUTSKÝ, J., (2013). Shrinking Cities of Economic Regeneration: the Case
of Ostrava. E & M Ekonomie a Management, vol. 16, iss. 2, pp. 113-128. ISSN 1212-3609.
[15] WĘCŁAWOWICZ, G., (2013). Transnational Development Strategy for Post-Socialist Cities of Central
Europe. Polish Academy of Sciences, Institute of Geography and Spatial Organization ISBN 978-83-
61590-50-7. Dostupné z: <http://www.renewtown.eu/tl_files/renewtown/Strategia/
Transnational%20Development%20Strategy%20hq.pdf>.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
708
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-6840-2014-91
PŘÍČINY VZNIKU MIGRACE A REFLEXE SOUVISEJÍCÍCH
TEORIÍ
THE CAUSES OF MIGRATION INITIATION AND REFLECTIONS ON
RELATED THEORIES
ING. MILAN PALÁT, PH.D.
Ústav teritoriálních studií
Fakulta regionálního rozvoje a mezinárodních studií
Mendelova univerzita v Brně
Department of Territorial Studies
Fac. of Reg. Development and International Studies
Mendel University in Brno
 Zemědělská 1, 613 00 Brno, Czech Republic
E-mail: mpalat@mendelu.cz
Anotace
S rostoucím rozsahem migrace obyvatelstva a jejími značnými regionálními i globálními dopady je
třeba se ve zvýšené míře zabývat hodnocením jejích teoretických vysvětlení. Cílem příspěvku provést
kritické zhodnocení rozdílného teoretického vysvětlení příčin vzniku migrace v duchu soudobé
ekonomické teorie. Různé teoretické přístupy odrážejí různé cíle výzkumu, různá zaměření a zájmy.
Nicméně žádná z teorií neumožňuje plně vysvětlit komplexní problém migrace v celé své šíři.
Doporučit lze spíše hledání vzájemné komplementarity jednotlivých již existujících teorií a vybrané
teoretické postuláty podrobovat kritickému empirickému zkoumání. Řešení je možné nalézat pouze
aplikací multidisciplinárního přístupu k problematice s využitím poznatků koexistujících teorií.
Klíčová slova
migrace, teoretické koncepty, multidisciplinarita
Annotation
With the increasing extent of population migration and its significant regional and global impacts, we
should be increasingly dealing with the assessment of its theoretical explanation. The aim of this
paper is to make a critical evaluation of different theoretical explanations of the causes of migration
in the spirit of contemporary economic theory. Different theoretical approaches reflect different
research objectives, different orientations and interests. However, none of the theories does fully
explain the complex issue of migration in its entirety. It can be rather recommended to search for
mutual complementarity between existing theories and for selected theoretical postulates make critical
empirical investigation. The solution can be found only by the application of a multidisciplinary
approach using knowledge of coexisting theories.
Key words
migration, theoretical concepts, multidisciplinarity
JEL classification: F22, J61, O15
Úvod
Mezinárodní migrace představuje jedno z aktuálních a ožehavých témat regionálního rozvoje
i v současné globalizované společnosti. S rostoucím rozsahem mezinárodní migrace je třeba se ve
zvýšené míře zabývat tvorbou a hodnocením jejích teoretických aspektů. Co se týče kategorizace
příčin mezinárodní migrace, průlomovým článkem je dílo od Massey et al. (1993), ve kterém je
proveden první pokus o komplexní posouzení rozličných teorií migrace. Ovšem toto ani další
zhodnocení dosavadních přístupů doposud nevedlo k plné syntéze poznatků ani většímu sjednocení
roztříštěných přístupů k migraci, která se ukazuje být velmi složitým multidisciplinárním fenoménem.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
709
Posouzením jednotlivých teoretických konceptů, jejich komparací či kritickým zhodnocením se
následně zabývaly další články např. Massey et al. (1994), Boyle et al. (1998), Brettell, Hollifield
(2000), Massey et al. (2005), Hagen-Zanker (2008). Cílem příspěvku provést kritické zhodnocení
rozdílného teoretického vysvětlení příčin vzniku migrace v duchu soudobé ekonomické teorie.
1. Předchůdci moderních teorií
Pojďme se nyní blíže seznámit s přímými příčinami, které dle nejrůznějších teoretických směrů za
migrací stojí. Mezi nejvýznamnější předchůdce moderních teorií patří především tzv. Ravensteinovy
zákony a „push-pull“ teorie.
Ravensteinovy zákony
První odborné práce zaměřené na mezinárodní migraci se objevují již v poslední čtvrtině 19. stol.
Průkopníkem v oblasti teorií migrace byl anglický geograf a kartograf německého původu Ernst
Georg Ravenstein. Jeho výzkum migrace významně ovlivnil další odborné práce zabývající se
strukturou
a procesy migrace. Jedná se zejména o dvě díla z let 1885 a 1889, ve kterých formuluje sedm
základních zákonů migrace:
 Každý migrační tok vytváří zpětnou migraci.
 Většina migrantů se přesunuje na krátkou vzdálenost.
 Migranti, kteří migrují na delší vzdálenosti, mají sklon vybírat si jako destinaci velká města.
 Venkovské obyvatelstvo migruje více než obyvatelé městských oblastí.
 Rodiny jsou méně aktivní v mezinárodní migraci než mladí dospělí jedinci.
 Většinu migrantů tvoří dospělé osoby.
 Velká města rostou především v důsledku migrace spíše než díky přirozenému přírůstku
(Ravenstein, 1885), (Ravenstein, 1889).
Zde lze souhlasit, že každý migrační tok vytváří zároveň i jistý tok opačným směrem, neboť čistá
migrace je součástí hrubé migrace mezi dvěma místy (či zeměmi). Jako všeobecně platné lze do jisté
míry chápat i další dva zákony ohledně vzdálenosti, na kterou se lidé migrují. Ravenstein odhalil
existenci inverzního vztahu mezi objemem migrace a vzdáleností, na kterou lidé migrují. To
vysvětluje např. koncept „distance decay“, který obecně tvrdí, že jakákoli interakce mezi subjekty je
závislá na vzdálenosti a s jejím růstem postupně klesají vazby mezi jednotlivými body. Aplikováno na
migraci by to ovšem ve výsledku znamenalo, že na velké vzdálenosti by nemigroval téměř nikdo. To
ale nebyla realita ani v Ravensteinově době, a tak uvádí, že některé migrační toky na dlouhé
vzdálenosti představují vlastně sekvenci několika kratších fází migrace nazývaných jako „migration
steps“ (Ravenstein, 1885). Většina migrantů se i dnes přesunuje na kratší vzdálenosti, ovšem pojetí
krátké vzdálenosti bude nyní díky obrovskému pokroku v dopravě značně odlišné, neboť průměrná
vzdálenost, na kterou osoby migrují, se zcela nepochybně značně zvýšila. Ochotu migrovat na větší
vzdálenosti podpořil nepochybně i rozvoj v oblasti komunikačních technologií, jako jsou internet,
mobilní telefony atp.
Další zákonitost ohledně atraktivity velkých měst pro migranty ze vzdálenějších oblastí je též zřejmá
i v současnosti. Ravensteinův poznatek, že venkovské obyvatelstvo migruje více než obyvatelé
městských oblastí, by se v současné době dal aplikovat na některé rozvojové země, ale ani i v nich
nelze situaci takto generalizovat. Další zákony tvrdí, že většinu migrantů tvoří mladí dospělí jedinci,
pro které je toto rozhodnutí v důsledku neexistence nejrůznějších závazků snadnější. Celé rodiny byly
v Ravensteinově době v migraci méně aktivní. Nižší aktivita rodin je zcela pochopitelná, ale např.
politiky slučování rodin migrantů v současnosti vedou k rostoucímu rozšíření tohoto typu migrace.
Poslední Ravensteinův zákon zmiňuje fakt, že k růstu městské populace dochází především v
důsledku migrace než díky přirozenému přírůstku obyvatelstva. Ukázali jsme si tedy, že migrační
zákony zformulované Ravensteinem jsou do značné míry platné i v současnosti, jak to potvrzuje např.
i Toušek et al. (2008). Přestože se Ravensteinovo dílo soustředilo zejména na tehdejší migrační trendy
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
710
z pohledu jeho odborné disciplíny, mělo klíčový význam i na studium migrace napříč mnoha dalšími
obory.
„Push-pull“ teorie
Odborná literatura poskytuje mnoho různých vysvětlení determinant mezinárodní migrace. Velmi
často se v ní objevují odkazy na model „push-pull“, jehož základy položil Bogue (1963), a který byl
rozpracován Leem a Jansenem v 60. letech 20. stol. (Lee, 1966; Jansen, 1969). Ti rozdělují faktory,
které způsobují pohyb obyvatelstva do dvou skupin: tzv. „push“ a „pull faktorů“, které jsou v české
literatuře zmiňovány také jako faktory tlaku a tahu (Uherek et al., 2004). Podle těchto autorů je
migrační pohyb výslednicí sil, které migranta vypuzují ze země jeho původu („push faktory“) a sil,
které migranta přitahují do cílové země („pull faktory“). „Push faktory“ jsou nepříznivé okolnosti
v oblasti, ve které člověk žije a „pull faktory“ naopak okolnosti, které člověka přitahují k přesunu do
jiné oblasti.
Podle Leeho (1966) jsou tzv. „push faktory“, které jsou schopny přimět lidi, aby se odstěhovali
z jejich současného místa pobytu jinam, následující:
 nedostatek pracovních míst
 málo příležitostí v mnoha ohledech
 špatná zdravotní péče
 ztráta bohatství
 diskriminace
 znečištění
 špatné podmínky bydlení
 válka
 primitivní podmínky
 přírodní katastrofy
 rozšiřování pouští
 hladomor
 sucho
 nedostatek politické nebo náboženské svobody
 politické obavy nebo pronásledování
 vyhrožování smrtí
 zastrašování
Samotná existence uvedených faktorů tlaku („push faktorů“) ještě nemusí vést k migraci. Aby
k migraci mohlo dojít, je nutné, aby existovaly též jiné, pozitivní faktory, které migranta budou
přitahovat do cílového místa („pull faktory“, resp. faktory tahu). Mezi tzv. „pull faktory“, které vedou
obyvatele k přestěhování do nového místa či země, patří například:
 pracovní příležitosti
 lepší životní podmínky
 politická a náboženská svoboda
 lepší zdravotní péče
 vzdělávání
 průmysl
 atraktivní podnebí
 bezpečnostní důvody
 rodinné vazby.
Mezi další významné „push faktory“ bychom mohli zařadit například i vysokou nezaměstnanost či
nízké mzdy. Jiným příkladem „pull faktorů“ může být politická stabilita, ekonomická prosperita,
vysoké mzdy, možnost plnohodnotného života apod. Rozhodovací proces, zda podstoupit migraci, je
kromě „push“ a „pull faktorů“ dále ovlivněn nejrůznějšími překážkami, které migraci brání. Jde např.
o velkou vzdálenost cílové země, jazykové bariéry, podmínky vstupu do země (vízová povinnost),
náklady související s přesídlením, odloučení od rodiny aj.
Mezi výše uvedenými faktory, můžeme identifikovat hlavní kategorie „push“ a „pull faktorů“, které
lze následně rozdělit do tří základních skupin:
 ekonomické
 kulturní
 environmentální (související s podmínkami životního prostředí)
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
711
Z posledního vývoje mezinárodní migrace je zřejmé, že většina lidí migruje z ekonomických důvodů.
Kulturní a environmentální faktory také vedou k migraci, i když ne tak často, jak faktory ekonomické.
Ale pokud se podíváme zpět do 20. století, tak v Evropě byly politické faktory jedněmi
z nejvýznamnějších a došlo i k několika výrazným vlnám nucené mezinárodní migrace. Bylo to
hlavně z důvodu politické nestability nebo pronásledování při značné politické a kulturní rozmanitosti
v Evropě: uprchlíci z první a druhé světové války, několik migračních vln během éry komunismu a po
zhroucení sovětského bloku další v období ekonomické transformace nebo jako důsledek rostoucího
nacionalismu v některých postkomunistických zemích, zejm. na Balkáně. Posledním příkladem
důležitosti politických faktorů je obrovská, nezvladatelná imigrační vlna do Evropy, k níž došlo po
vypuknutí politických nepokojů v arabských zemích v oblasti Středomoří v roce 2011.
Politické podmínky mohou také fungovat jako „pull faktory“, zejména pokud se jedná o demokratické
režimy poskytující veškeré politické, občanské a ekonomické svobody. S pádem komunismu
a zvolením demokratických vlád ve střední a východní Evropě v průběhu roku 1990 ovšem uvedený
politický faktor tahu postupně z pomezí migračních faktorů vymizel. Nicméně západní Evropa v té
době začala přitahovat rostoucí počet migrantů z východní Evropy pro jiné, především ekonomické
důvody. Lidé také migrují z environmentálních důvodů, jsou taženi fyzicky do atraktivních oblastí
(z vnitrozemí k pobřeží, ze severských zemí do oblastí s teplejším podnebím) a vytlačováni
z nebezpečných oblastí nejrůznějšími riziky a přírodními katastrofami (povodně, sucho, znečištění).
Celkově se lze ztotožnit s názorem Heniga (2007), že ve své době měla „push-pull“ teorie poměrně
silný explanační potenciál, ale v současnosti již migrace představuje natolik komplexní jev, že
mechanistický model „push-pull“ značně redukuje jeho povahu. Doplnění některých aktuálních příčin
migrace je sice možné, ale neřeší hlavní problém modelu omezený na simplistický vztah „příčinanásledek“.
Další přístupy odrážejí různé výzkumné cíle a odlišná ohniska zájmu.
2. Soudobé teorie vysvětlující příčiny migrace
V další části je věnována pozornost teoriím migrace, které jsou používány pro vysvětlení příčin
migrace i v současné době. Jedná se o tyto teorie: neoklasická teorie migrace, nová ekonomie pracovní
migrace, teorie duálního pracovního trhu, teorie světového systému.
Neoklasická teorie migrace
Neoklasická ekonomie představuje jednu ze základních vysvětlujících teorií migrace, která byla na
svém vrcholu v 60. letech 20. stol. Massey et al. (1993) přináší v rámci neoklasické ekonomie dva
přístupy. Migrace je důsledkem nerovnoměrného rozdělení práce a kapitálu a je vysvětlována buď na
úrovni celé země (makroekonomický přístup) nebo na úrovni jednotlivce (přístup mikroekonomický).
Dle prvního z přístupů vychází mezinárodní migrace z rozdílů ve mzdách a příležitostech mezi
jednotlivými zeměmi, tedy na makroekonomické úrovni. Migrace je důsledkem existujících
nerovností v příjmech i na pracovním trhu v jednotlivých státech. Mnohé ekonomiky při
hospodářském růstu narážejí na nedostatek kvalifikovaných pracovníků na trhu práce. Práce se stává
vzhledem ke kapitálu nedostatkovou, a tato nerovnováha v rozdělení výrobních faktorů působí tlak na
růst mezd. Opačně je tomu v zemích s přebytkem práce a nízkou úrovní mezd. Racionálně se
chovající pracovníci se tedy snaží maximalizovat svoji mzdu (mezinárodně) a migrace pracovníků do
zemí s nedostatkem práce a vysokými mzdami by měla postupně vést k eliminaci rozdílů v úrovni
mezd. Po jejich úplném vyrovnání migrace podle zastánců této teorie zcela ustane. Zde je již na první
pohled zřejmé, že se jedná o pokus o vysvětlení migrace omezený na jedinou oblast, což představuje
velké zjednodušení jinak velmi komplexního jevu migrace.
V mikroekonomickém neoklasickém přístupu je zdůrazněna role racionálně uvažujících jedinců, kde
se potenciální migranti rozhodují na základě racionální kalkulace možných nákladů a přínosů, které
s sebou migrace nese. Potenciální migranti tedy berou ve svých rozhodnutích na zřetel konkrétní
očekávané náklady a přínosy s migrací související. Migrace je i v tomto přístupu důsledkem
existujících nerovností na pracovních trzích v jednotlivých zemích.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
712
Při zhodnocení teorie migrace postavené na neoklasické ekonomické teorii je možno konstatovat, že ta
je v mnoha ohledech podobá simplistickému principu „push-pull“ teorií. Nízká domácí mzda (resp.
také možnost získat vyšší mzdu jinde) představuje motivaci pro pracovníky k přesunu, tedy působí
jako „push faktor“. Jako „pull faktor“ pak může působit poptávka firem po práci. Na základě dané
teorie by lidé migrovali z chudších zemí s nižšími mzdami do zemí bohatších se mzdami vyššími a po
odeznění rozdílů by migrace ustala. To ale např. nevysvětluje mnohé rostoucí či ustávající migrační
toky mezi chudými nebo naopak mezi vyspělými zeměmi. Navíc samotné vyrovnání nebo prohloubení
rozdílů v úrovni mezd mezi zeměmi nemusí vést k ustávání (či prohlubování) migrace. V neoklasické
ekonomii se tedy jedná pouze o zohlednění jedné z ekonomických příčin migrace, přičemž není
akcentováno, že ta má i mnoho dalších významných ekonomických a neekonomických aspektů.
Dalším problémem je, že není brána v úvahu segmentace trhu práce, kdy jednotlivé segmenty se
mnohdy vyvíjejí odlišně a mobilita mezi nimi je velmi omezena (Massey et al., 2005).
Nová ekonomie pracovní migrace
Nová ekonomie pracovní migrace tvrdí, že rozhodnutí o migraci nevznikají u jednotlivých
izolovaných aktérů, ale ve větších celcích spolu souvisejících lidí, a to nejen s cílem maximalizovat
své příjmy, ale také kvůli minimalizaci možných rizik a omezení (Stark, 1991). Na rozdíl od
neoklasického modelu není v nové ekonomii pracovní migrace rozhodnutí o migraci otázkou
jednotlivce, ale celé domácnosti (rodiny). Příčinou migrace tedy není samotný mzdový rozdíl, jako
tomu bylo v neoklasické teorii, ale existující nejistota, riziko a relativní chudoba. Teorii je možno
ilustrovat na příkladu venkovské domácnosti, která čelí výzvám kapitalistické ekonomiky. Domácnost
nemá dostatek kapitálu pro modernizaci, ale není zde dostatečně rozvinutý či dostupný pojistný
a úvěrový trh. Absence pojistných a úvěrových trhů vede rodinu k vyslání jednoho svého
vzdělanějšího člena do města (příp. do zahraničí), čímž si díky pravidelnému zasílání peněz zajistí
zvýšení celkového příjmu rodiny, a také se díky diverzifikaci zdrojů příjmu sníží riziko. Další
odlišností oproti neklasickému modelu je relativní posuzování chudoby (relative deprivation), nikoli
pouze vnímání chudoby absolutní. Domácnosti okolo sebe vidí příklady jiných domácností, z nichž
jeden či více členů migrovali do jiných míst, a které díky prostředkům rodině zasílaných migranty,
dosahují vyššího životního standardu. Toto vzájemné poměřování životní úrovně (poměrná chudoba
vůči ostatním domácnostem) a vědomí, že daný rozdíl je důsledkem rozhodnutí o migraci, je podle
zastánců nové ekonomie pracovní migrace důležitým motivačním faktorem k migraci.
Co se týče explanační schopnosti nové ekonomie pracovní migrace, jedná se oproti neoklasické
ekonomii o značný posun směrem kupředu a velmi dobře popisuje podstatu některých migračních
toků, jako je např. migrace z venkova do měst v rozvojových zemích. Již méně než v minulosti je tato
teorie aplikovatelná na současné trendy mezinárodní migrace. Při komplexním hodnocení je také
nutné konstatovat, že teorie se zabývá příčinami a hlubšími souvislostmi migrace ve vysílající zemi,
nikoli pak již podstatnými faktory v potenciálních cílových zemích, zejm. vlivy existující poptávky na
trhu práce v nich. Tato problematika začala být cíleně studována až v dalších teoriích.
Teorie duálního pracovního trhu
Teorie duálního pracovního trhu se na rozdíl od nové ekonomie pracovní migrace popsané
v předchozím odstavci zaměřuje na poptávkovou stranu migrace v cílových zemích a nabírání
pracovníků z rozvojových zemí. Jako klíčový faktor pro migraci jsou zdůrazňovány strukturální
podmínky v přijímající zemi. Migrace dle této teorie vyvstává nikoli z nerovnosti mezd, jak tomu bylo
v neoklasickém pohledu, ale ze strukturálního nedostatku pracovníků v určitých sektorech
v přijímajících zemích a je de facto důsledkem náborových politik a prohlubující se hierarchické
segmentace pracovního trhu. Tato teorie tvrdí, že lidé v rozvinutých zemích čelí u nižších pozic na
pracovním trhu jistým motivačním problémům, protože tato místa mají ve společnosti nízký status
a jen velmi málo možností pro další kariérní postup. Takové volné pracovní místo pak vytváří
poptávku po zahraničních pracovnících, kteří často nemají tyto motivační problémy. Proto je migrace
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
713
ve vyspělých zemích většinou iniciována či tažena ze strany zaměstnavatelů nebo vlád jako zástupců
domácích zaměstnavatelů (Massey et al., 1993).
Je možno dodat, že nedostatek dostupných pracovníků se v určitých sektorech v přijímajících zemích
může objevovat díky silnému hospodářskému růstu, ale dle této teorie se především jedná o obecnější
trend současné společnosti, kdy jak uvádí Henig (2007): „Populace v cílových zemích migrace je již
přeorientována na postindustriální mód produkce a tím vzniká nedostatek kvalifikovaných pracovníků
v řadě servisních profesí. To vede k navýšení poptávky směrem za hranice států.“ Tato teorie posunula
poznání dále také díky schopnosti vysvětlit existenci jisté (vyšší) míry nezaměstnanosti v cílové zemi
a zároveň existenci vysoké poptávky po práci zahraničních migrantů. Pro domácí pracovníky se stane
určitý segment pracovního trhu nezajímavý, případně jsou pro vstup na něj „překvalifikování“. Proto v
něm může přes vyšší celkovou nezaměstnanost v hlavním segmentu přetrvávat relativně vysoká
poptávka po práci, kterou mohou uspokojit právě migranti ze zahraničí. Ti příliš neřeší otázku
sociálního statusu v cílové zemi, a to nejen proto, že rozdíl v dosažené mzdě v zemi původu
a zahraničí je vysoký, ale např. i důvodu, že považují situaci v této pozici za přechodné období a díky
sociálním vazbám si udržují vysoký status ve své zemi původu. Mnoho z nich také předpokládá, že si
po určité době nalezne zaměstnání mimo tento neatraktivní sektor.
Teorie světového systému (světosystému)
Teorie světového systému hledá příčiny migrace na základě změn historického uspořádání tržních
vztahů v rámci světového systému, resp. jeho měnící se struktury. Opírá se o předpoklad nekončící
akumulace kapitálu, jenž uvádí do pohybu celý systém, včetně migrace. Její vysvětlení konkrétně
spočívá v akumulaci kapitálu a pronikání kapitalistických ekonomických vztahů do periferních
společností, což v důsledku vytváří mobilní populaci, která je, mimo jiné, připravena též k migraci do
zahraničí. Migrace v rámci této teorie souvisí s objevujícími se nerovnostmi mezi rozvinutými
jádrovými oblastmi a zaostalými oblastmi periferie. S expanzí kapitalistických vztahů do periferních
oblastí v nich probíhají strukturální změny a část původně zemědělsky zaměřené populace se stává
levnou pracovní silou v oblastech jádrových. Venkovské domácnosti v důsledku nastalých změn
ztrácejí svoji původní soběstačnost a jejich členové jako námezdní dělníci odcházejí za vidinou
vyššího výdělku do měst či do zahraničí.
Mezinárodní migrace je dle této teorie zvláště pravděpodobná mezi minulými koloniálními mocnostmi
a bývalými koloniemi pro jejich silné kulturní, jazykové, investiční, dopravní a komunikační vazby.
Dané procesy jsou prohlubovány i globalizačními trendy posledních několika desítek let. Massey et al.
(1998) uvádí, že pracovní migrace je jedním subsystémem systému světového trhu, který se dále
rozvíjí díky globalizaci. Jedná se např. o nárůst mezinárodního obchodu, kapitálovou mobilitu, pokrok
v dopravě, rozvoj informačních a komunikačních technologií a další faktory, které rozšiřují
mezinárodní dělbu práce o další místa na světě.
Závěr
Zmíněné teorie uvádějí možná teoretická vysvětlení mezinárodní migrace. Různé přístupy odrážejí
různé cíle výzkumu, různá zaměření a zájmy. Nicméně žádná z těchto teorií neumožňuje plně
vysvětlit komplexní problém migrace v celé své šíři. Doporučit lze spíše hledání vzájemné
komplementarity jednotlivých již existujících teorií a vybrané teoretické postuláty podrobovat
kritickému empirickému zkoumání. Rabušic a Burjanek (2003) k tomu uvádějí, že migrace je velmi
složitý fenomén, ve kterém se prolínají komponenty mikro, mezo a makrostrukturální a proto není
překvapivé, že zatím neexistuje žádná ucelená teorie migrace. Také Baršová a Barša (2005)
doporučují hledat již zmiňovanou vzájemnou komplementaritu jednotlivých teorií. Pro shrnutí, lze
využít další poznámky Rabušice
a Burjanka (2003), kteří k vysvětlením migrace uvádějí, že migrace má čtyři základní aspekty a těmi
se také s různými důrazy zabývají teorie vysvětlující migraci. Jsou to strukturální síly, které podporují
vystěhování z určité oblasti, dále strukturální síly přitahující migranty do nových oblastí, dalším
aspektem jsou motivace, cíle a aspirace osob, které reagují na tyto strukturální faktory a stávají se
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
714
migranty a nakonec sociální a ekonomické struktury, které vznikají a spojují oblasti vystěhování
a přistěhování. Řešení je tedy dle mého názoru možné nalézat aplikací multidisciplinárního přístupu
k problematice migrace s využitím poznatků koexistujících teorií. Studium migrace poté může
umožnit předcházet i mnoha nepříznivým (s migrací souvisejícím) jevům či vést k postupnému
napravování již vyvstalých problémů jako je otázka integrace cizinců do většinové společnosti,
marginalizace těchto skupin na trzích práce i v jiných sférách, sociální exkluze, rasová segregace
a ghettoizace přistěhovalců, nárůst chudoby, kriminality, nová bezpečností rizika, předsudky,
diskriminace, xenofobie či rasové nepokoje.
Literatura
[1] BARŠOVÁ, A., BARŠA, P., (2005). Přistěhovalectví a liberální stát. Imigrační a integrační politiky
v USA, západní Evropě a Česku. Brno: Masarykova univerzita v Brně. ISBN 80-210-3875-6.
[2] BOGUE, D. J., (1963). Techniques and Hypotheses for the Study of Differential Migration: some Notes
from an Experiment with U.S. Data. International Population Conference. New York.
[3] BOYLE, P. et al., (1998). Exploring Contemporary Migration. Harlow: Addison Wesley Longman. ISBN
0-582-25161-3. p. 282.
[4] BRETTELL, C. B., HOLLIFIELD, J. F., (2000). Migration Theory : Talking Across Disciplines. London:
Routledge. ISBN 978-0-415-95427-3.
[5] HAGEN-ZANKER, J., (2008). Why do people migrate? A review of the theoretical literature. [online].
[cit. 2012-10-14]. Available from: <http://papers.ssrn.com/sol3/papers.cfm?abstract_id=1105657>.
[6] HENIG, D., (2007). Migrace. [online]. [cit. 2012-10-14]. Available from:
<http://antropologie.zcu.cz/migrace>.
[7] JANSEN, C., (1969). Some Sociological Aspects of Migration. Migration. Cambridge: Harvard University
Press.
[8] LEE, E. S., (1966). A Theory of Migration. University of Pennsylvania. [online]. [cit. 2011-09-25].
Available from: <http://www.jstor.org/pss/2060063>.
[9] MASSEY, D. S. et al., (1993). Theories of international migration: A review and appraisal. Population and
Development Review, vol. 19, iss. 3, pp 431–466. DOI 10.2307/2938462.
[10] MASSEY, D. S. et al., (1994). International migration theory: The North American case. Population and
Development Review, vol. 20, iss. 4, pp. 699–751. DOI 10.2307/2137660.
[11] MASSEY, D. S. et al., (1998). Worlds in motion: Understanding international migration at the end of the
millennium. Oxford: Clarendon Press.
[12] MASSEY, D. S. et al., (2005). Social and Economic Aspects of Immigration. Understanding and
Optimizing Human Development. Annals of the New York Academy of Sciences, vol. 1038, pp. 206–212.
New York: New York Academy of Sciences. DOI 10.1196/annals.1315.028.
[13] RABUŠIC, L., BURJANEK, A., (2003). Imigrace a imigrační politika jako prvek řešení české
demografické situace? Brno: VÚPSV. p. 58.
[14] RAVENSTEIN, E. G., (1885). The Laws of Migration. Journal of the Royal Statistical Society, vol. 48, iss.
2, pp. 167–235.
[15] RAVENSTEIN, E. G., (1889). The Laws of Migration. Journal of the Royal Statistical Society, vol., 52, pp.
241–305. DOI 10.2307/2979333.
[16] STARK, O., (1991). Migration of Labor. London: Wiley-Blackwell. ISBN 978-1557864291.
[17] TOUŠEK et al., (2008). Ekonomická a sociální geografie. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš
Čeněk. ISBN 978-80-7380-114-4.
[18] UHEREK Z. et al., (2004). Migrace do České republiky, sociální integrace a lokální společnosti
v zemích původu. Praha: Etnologický ústav. ISBN 80-85019-69-0.
Výsledky uvedené v příspěvku jsou součástí řešení výzkumného záměru č. 6215648904 “Česká
ekonomika v procesech integrace a globalizace a vývoj agrárního sektoru a sektoru služeb v nových
podmínkách evropského integrovaného trhu“.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
715
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-6840-2014-92
A CONTRIBUTION TO HUMAN GEOGRAPHICAL
REGIONALISATION OF THE CZECH REPUBLIC AT THE
MEZZO LEVEL
PŘÍSPĚVEK K HUMÁNNĚ GEOGRAFICKÉ REGIONALIZACI
ČESKÉ REPUBLIKY NA MEZOÚROVNI
DOC. RNDR. MARIÁN HALÁS, PH.D.1
MGR. PAVEL KLAPKA, PH.D.1
MGR. PETR TONEV, PH.D.2
1
Katedra geografie
Přírodovědecká fakulta
Univerzita Palackého v Olomouci
1
Department of Geography
Faculty of Science
Palacký University Olomouc
 17. listopadu 12, 771 46 Olomouc, Czech Republic
E-mail: marian.halas@upol.cz, pavel.klapka@upol.cz
2
Katedra regionální ekonomie a správy
Ekonomicko-správní fakulta
Masarykova univerzita
2
Depart. of Regional Economics and Administration
Faculty of Economics and Administration
Masaryk University
 Lipová 41 a, 602 00 Brno, Czech Republic
E-mail: tonev@econ.muni.cz
Annotation
The core–periphery dichotomy belongs among the basic axioms of the spatial organisation of society.
It exists at various hierarchical levels. It forms basis for human geographical regionalisations, when
resulting functional (or just nodal) regions have their central and peripheral areas. For the territory
of the Czech Republic is typical that the most distinct peripheries concentrate along the boundaries of
the spheres of influence of regional centres at the level of regional capitals. The main objective of this
contribution is to propose the regionalisation of the Czech Republic at the mezzo regional level (i.e.
the level corresponding to the primary dichotomic distribution of core and periphery), to compare it
to existing regionalisations at the mezzo regional level, and to confront the boundaries of resulting
regions with localisations of peripheral areas.
Key words
dichotomy core–periphery, travel-to-work flows, regional division, Czech Republic
Anotace
Dichotomie jádro–periférie patří mezi základní axiómy prostorového uspořádání společnosti. Existuje
na různých hierarchických úrovních. Vycházejí z ní i humánně-geografické regionalizace, kdy mají
výsledné funkční (nebo jen nodální) regiony svoje jádrové i periferní části. Pro území České republiky
je typické, že nejvýraznější periferie se nacházejí na hranicích sfér vlivu regionálních center úrovně
krajských měst. Hlavním cílem příspěvku je provedení regionalizace České republiky na mezoúrovni
(t. j. úrovni odpovídající primárnímu dichotomickému rozložení jádro–periferie), porovnání
s dosavadními ostatními regionalizacemi na mezoúrovni a konfrontace hranic výsledných regionů
s lokalizací periferních území.
Klíčová slova
dichotomie jádro–periferie, dojížďka do zaměstnání, regionální členění, Česká republika
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
716
JEL classification: J01, J40, R10, R12
Introduction
Geographic space is not homogenous, its constituent elements are distributed in an uneven manner,
i.e. they are represented in various regions with different intensity. In most cases there is a natural
tendency toward balance in the differences. This balancing by means of spatial flows and interactions
cannot bring the total homogeneity and a certain level of differences in social and economic
characteristics (existence of developed and less developed areas) or in central and peripheral regions is
natural and belongs among basic axioms of spatial organisation. These differences contribute to the
spatial organisation of society at various hierarchical levels.
For the territory of the Czech Republic is typical that the most distinct peripheries concentrate along
the boundaries of the spheres of influence of regional centres at the level of regional capitals. The
main objective of this contribution is to propose the regionalisation of the Czech Republic at the
mezzo regional level (i.e. the level corresponding to the primary dichotomic distribution of core and
periphery), to make comparisons and confrontation of boundaries of resulting regions with
localisations of peripheral areas. The only published regionalisation at mezzo level after 2000 (Hampl,
2005) will be included in the comparisons as well.
1. Core–periphery dichotomy
The issue of peripheral regions and research of the core–periphery relationship is a long term subject
matter for many authors. Within the International Geographical Union it has been in the centre of the
attention of the Study Group on Development Issues in Marginal Regions, and the Commission on
Dynamics of Marginal and Critical Regions dating back to 1980, when within the Commission on
Rural Development the Subcommission on High-latitudes and Mountain Regions had been established
(Majoral et al., 1998). The group has produced a number of proceedings and contributions on
peripheral areas (e.g. Chang-Yi et al., 1994; Jusiila et al., 1998; Majoral et al., 2000; Valença et al.,
2008). Schmidt (1998) with respect to hierarchy reminds that position of each region on the core–
periphery scale is dependent on hierarchical scale and on comparisons determined by this scale. She
documents the multiscalarity of the core–periphery concept by the frequently posed questions,
whether it is better to be a periphery in a core, or a core in a periphery.
The recently rapidly development research of peripheral regions in the Czech Republic and Slovakia
is documented by a number of projects and publications (Havlíček et al., 2005; Musil, Müller, 2006,
2008; Džupinová et al., 2008; Halás, 2008; Rosina, Hurbánek, 2013). The crucial delimitation of
peripheral regions in the Czech Republic was proposed by Musila and Müller (either pioneering work
from the 1980s – Musil, 1988 or more recent works – Musil, Müller, 2006, 2008). These works use so
called general units as basic spatial units for spatial analyses. There are 1000 or so general units and
each consists of six municipalities in average. The general units comprise the municipalities with basic
central function (they have a post office, school, health centre, building office and registry office) and
their hinterlands. The work of Matyáš et al. (2007), which is based also on the general units (Müller
was the team member as well), will be used in this contribution for a comparison to human
geographical regionalisation. Spatial pattern of peripheral regions is logically very similar to all the
above-mentioned outputs.
2. Theoretical foundations and method
There are several works addressing the delineation of human geographical regions at the lowest
hierarchical level (i.e. micro level), either simple nodal regions (Hampl, 2005; Sýkora, Mulíček, 2009;
Halás et al., 2010) or more sophisticatedly delineated functional regions (Klapka et al., 2013).
However, there is, until now, the only recent publication addressing the human geographical regions at
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
717
the mezzo level (Hampl, 2005), where its author follows his earlier publications based on the analysis
of commuting flows for respective censuses. Unlike the micro regional level based on the daily labour
commuting he uses the total daily and non-daily labour and school commuting for delineation of
mezzo regions. Methodical explanation of the regionalisation procedure is not very detailed, but the
author claims that he used only the flows among towns that are also centres at the lower level, not the
total flows (addition of daily and non-daily flows can be possibly considered as being
methodologically problematic, they are actually completely different processes). As mezzo regional
centres he identifies all regional capitals with the exception of Jihlava. Resulting human geographical
regions at mezzo level is presented in fig. 2a.
This contribution tries to put forward an alternative to the above-mentioned approach and findings. It
remains a question whether complex human geographical regions at mezzo level can be determined by
total labour and school commuting. Another question concerns a set of mezzo regional centres. If such
towns as Karlovy Vary or Zlín belong, it seems necessary to include Jihlava as well (more details in
Halás, 2010). However, these hypotheses have to be verified and supported by relevant evidence.
Coming out of a theoretical axiom of core–periphery dichotomy it is quite clear that when delineating
functional (or nodal) regions the peripheries have to be located near the boundaries of regions, i.e.
along the boundaries of spheres of influence of regional centres. Since the mezzo regional centres
seem to play a major role in the Czech Republic in this respect, peripheral regions are located along
the boundaries of the spheres of influence of these centres, which generally represent the level of
regional capitals. It can be further suggested that the dominant interaction determining spatial
organisation at the mezzo regional level does not lie in the total labour and school commuting but that
it is daily commuting flows, and preferably labour commuting flows, that are of importance. A
distance-decay function can be used to model the decrease in intensity of these flows. Boundaries of
human geographical regions can be determined by the identification of break points between the
spheres of influence for respective mezzo regional centres (fig. 1) and the resulting mezzo regions are
defined. The set of mezzo regional centres includes Jihlava (see above), Hradec Králové and
Pardubice organise one polycentric region, and individual distance-decay functions for all mezzo
regional centres are adopted from Halás et al. (2014). The procedure is analogical to the work of Halás
and Klapka (2010), including the role of secondary centres for mezzo regions of Ústí nad Labem and
Ostrava, and functional regions defined by Klapka et al. (2013) serve as basic spatial unit for the
analysis.
Fig. 1: Identification of boundary of nodal region by distance-decay function
Source: authors´ elaboration.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
718
3. Results
Delineation of resulting human geographical regions at the mezzo level is presented in fig. 2b.
Resulting regional pattern characterises very well regular coexistence of dominant Prague with the
regions of Plzeň, České Budějovice, Liberec and others along the outer rim of Bohemia, and relatively
contrasting relations, which are typical of adequate mezzo regional centres in Moravian-Silesian
space. The region of Jihlava fills up adequately space between Prague and Brno. A boundary between
mezzo regions of Brno and Jihlava is somewhat problematic, since the micro regions of Třebíč and
Velké Meziříčí (serving as basic spatial units in this analysis) stretch from west to east. Specific
geographical factors are responsible for that. In the former case it is the existence of nuclear power
station in Dukovany attracting considerable number of labour commuting flows, in the latter case it is
the existence of D1 motorway forming the axis of the Velké Meziřící region and acting as a factor
deforming the space. Actually the western parts of both regions incline to Jihlava and eastern parts to
Brno.
The regional pattern of the resulting mezzo regions layered over the peripheral areas (fig. 4) confirms
both hypotheses made above. The resulting boundaries of human geographical regions at the mezzo
level coincide with the localisation of peripheries. Meandering boundaries expressing ambiguity in the
mezzo regional affinity of areas occur most distinctly in the area of so called inner peripheries of
Bohemia (east of Doupovské hory Mts., between towns of Příbram, Horažďovice, Tábor and Písek
etc.). The existence of the region of Jihlava seems to be reasonable as well. This centre forms
adequate hinterland and should be included in the set of mezzo regional centres.
On the contrary, the boundaries of human geographical mezzo regions proposed by Hampl (2005) do
not correlate with the pattern of peripheral regions. It is best witnessed in case of the regions of České
Budějovice and Liberec. Leaving out of Jihlava from mezzo regional centres also does not appear very
well founded. The boundary between spheres of influence of Prague and Brno intersects the Vysočina
region into two parts, while the delineation of peripheral regions according to Matyáš et al. (2007 –
fig. 3) show that the Vysočina region has both its central and peripheral areas.
Fig. 2: Human geographical mezzo regions of the Czech Republic according to total commuting
flows (a), and distance-decay function based on daily travel-to-work flows (b)
Source: Hampl, 2005; authors´ elaboration.
a) b)
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
719
Fig. 3: Human geographical mezzo regions of the Czech Republic according to total commuting
flows vs. peripheral areas
Source: Matyáš et al., 2007; Hampl, 2005; authors´ elaboration.
Fig. 4: Human geographical mezzo regions of the Czech Republic according to distance-decay
function vs. peripheral areas
Source: Matyáš et al., 2007; authors´ elaboration.
Conclusion
The contribution has attempted to verify the hypothesis that boundaries of human geographical
regions at the mezzo level coincide with localisation of peripheral areas. This hypothesis has been
confirmed and it has also been shown that dominant process determining the organisation of regional
and settlement systems is daily labour commuting both at micro and mezzo levels. It can be concluded
that sum for daily and non-daily interaction flows is not very suitable for delineation of human
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
720
geographical mezzo regions, which would be denoted as complex regions (i.e. expressing general
spatial organisation of society). Non-daily labour commuting flows can be processed separately for
sure, but their analysis has shown that they determine the highest (macro regional) level of spatial
differentiation, where Prague is the only dominant centre. Non-daily school commuting flows are
limited to a very specific population segment (predominantly university students, to a lesser extent
also secondary school students, i.e. the age group 15-25 years).
If a mezzo level regionalisation based on different process were to be carried out, the resulting regions
could be correctly defined, but they cannot be called complex human geographical regions. Further
on, it appears that Jihlava is a full-bodied mezzo regional centre comparable to Karlovy Vary or Zlín
and forms adequate hinterland. Distribution of peripheral areas is determined always by the location at
the rim of functional regions with greater distance or bad accessibility to regional centres. In the
Czech Republic the centres occur at the mezzo level and include all regional capitals.
References
[1] CHANG-YI, D. C., SUE-CHING J., YIN-YUH, L. (eds.), (1994). Marginality and development issues
in marginal regions. Proceedings of study group on development issues in marginal regions. Taipei:
National Taiwan University.
[2] DŽUPINOVÁ, E., HALÁS, M., HORŇÁK, M., HURBÁNEK, P., KÁČEROVÁ, M., MICHNIAK, D.,
ONDOŠ, S., ROCHOVSKÁ, A., (2008). Periférnosť a priestorová polarizácia na území Slovenska.
Bratislava: Geo-grafika.
[3] HALÁS, M., (2008). Priestorová polarizácia spoločnosti s detailným pohľadom na periférne regióny
Slovenska. Sociologický časopis / Czech Sociological Review, vol. 44, iss. 2, pp. 349-369. DOI
10.2307/41132580
[4] HALÁS, M., (2010). Should Jihlava be a county town? In Geografie pro život ve 21. století. Ostrava:
Ostravská univerzita, pp. 641-645.
[5] HALÁS, M., KLADIVO, P., ŠIMÁČEK, P., MINTÁLOVÁ, T., (2010). Delimitation of micro-regions
in the Czech Republic by nodal relations. Moravian Geographical Reports, vol. 18, iss. 2, pp. 16-22.
[6] HALÁS, M., KLAPKA, P., (2010). Regionalizace Česka z hlediska modelování prostorových interakcí.
Geografie, vol. 115, iss. 2, pp. 144-160.
[7] HALÁS, M., KLAPKA, P., KLADIVO, P., (2014). Distance-decay functions for daily travel-to-work
flows. Journal of Transport Geography, vol. 35, pp. 107-119. DOI 10.1016/j.jtrangeo.2014.02.001.
[8] HAVLÍČEK, T., CHROMÝ, P., JANČÁK, V., MARADA, M., (2005). Vybrané teoretickometodologické
aspekty a trendy geografického výzkumu periferních oblastí. In Problémy periferních
oblastí. Praha: Univerzita Karlova, , pp. 6-24.
[9] JUSSILA, H., LEIMGRUBER, W., MAJORAL, R. (eds.), (1998). Perception of marginality: theoretical
issues and regional perceptions of marginality in geographical space. Aldersrot: Ashgate.
[10] KLAPKA, P., HALÁS, M., TONEV, P., BEDNÁŘ, M., (2013). Functional regions of the Czech
Republic: comparison of simple and advanced methods of regional taxonomy. Acta Universitatis
Palackianae Olomucensis, Facultas Rerum Naturalium, Geographica, vol. 44, iss. 1, pp. 45-57.
[11] MAJORAL, R., JUSSILA, J., DELGADO-CRAVIDÃO, F. (eds.), (2000). Globalization and
marginality in geographical space: Political, economic and social issues of development in the new
millennium. Aldershot: Ashgate.
[12] MAJORAL, R., LEIMGRUBER, W., JUSSILA, J., (1998). Introduction. In Perception of marginality.
Aldersrot: Ashgate, pp. 1-5.
[13] MATYÁŠ, F., KLÍMA, J., MÜLLER, J., PTÁČEK, P., TOUŠEK, V., (2007). Dopady populačního
vývoje pro strategii rozvoje regionů. Závěrečná zpráva projektu MMR. Olomouc: Univerzita Palackého
v Olomouci, Praha: ÚRS.
[14] MUSIL, J., (1988). Nové pohledy na regeneraci našich měst a osídlení. Územní plánování a urbanismus,
vol. 15, iss. 2, pp. 67-72.
[15] ROSINA, K., HURBÁNEK, P., (2013). Internet availability as an indicator of peripherality in Slovakia.
Moravian Geographical Reports, vol. 21, iss. 1, pp. 16-24. DOI 10.2478/mgr-2013-0002.
[16] SCHMIDT, M. H., (1998). An integrated systematic approach to marginal regions: from definition to
development policies. In Perception of marginality. Aldersrot: Ashgate. pp. 45-66.
[17] SÝKORA, L., MULÍČEK, O., (2009). The micro-regional nature of functional urban areas (FUAs):
Lessons from the analysis of Czech urban and regional system. Urban Research and Practice, vol. 2, iss.
3, pp. 287-307. DOI 10.1080/17535060903319228
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
721
[18] VALENÇA, M., NEL, E., LEIMGRUBER, W, (2008). The global challenge and marginality. New
York: Nova Science.
This work was supported by the Internal Grant Agency of the Palacký University Olomouc under
Grant Human behaviour and activities in geographical environment: analysis and modelling of the
organisation of space [number IGA_PrF_2014012].
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
722
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-6840-2014-93
INNER STRUCTURE OF FUNCTIONAL REGION:
THEORETICAL ASPECTS
VNITŘNÍ STRUKTURA FUNKČNÍHO REGIONU: TEORETICKÉ
ASPEKTY
MGR. MARTIN ERLEBACH1
MGR. PAVEL KLAPKA, PH.D.2
DOC. RNDR. MARIÁN HALÁS, PH.D.3
MGR. PETR TONEV, PH.D.4
1
Geografický ústav
Přírodovědecká fakulta
Masarykova univerzita
1
Department of Geography
Faculty of Science
Masaryk University
 Kotlářská 2, 611 37 Brno, Czech Republic
E-mail: martin.erlebach@seznam.cz
2
Oddělení environmentální geografie
Ústav geoniky AV ČR, v. v. i.
2
Department of environmental geography
Institute of Geonics AS CR, v. v. i.
 Kotlářská 2, 611 37 Brno, Czech Republic
E-mail: klapka@geonika.cz
3
Katedra geografie
Přírodovědecká fakulta
Univerzita Palackého v Olomouci.
3
Department of Geography
Faculty of Science
Palacký University in Olomouc
 17. listopadu 12, 771 46 Olomouc, Czech Republic
E-mail: marian.halas@upol.cz
4
Katedra regionální ekonomie a správy
Ekonomicko-správní fakulta
Masarykova univerzita
4
Depart. of Regional Economics and Administration
Faculty of Economics and Administration
Masaryk University
 Lipová 41 a, 602 00 Brno, Czech Republic
E-mail: tonev@econ.muni.cz
Annotation
The contribution addresses theoretically the inner structure of functional region. It defines types of
functional regions on the basis of selected criteria regarding their inner structure. As classification
criteria a number of cores in a region, their hierarchical importance and character of interaction
relationships between them and within a region have been employed. A study of functional regions is
not important only for geography, but also for regional and spatial science and for planning practise.
Key words
functional region, inner structure, types of regions
Anotace
Příspěvek se z teoretického hlediska zabývá vnitřní strukturou funkčního regionu. Na základě
zvolených kritérií týkajících se vnitřní struktury definuje typy funkčních regionů. Klasifikačními
kritérii byly počet jader v regionu, jejich hierarchický význam a charakter interakčních vazeb mezi
nimi i v rámci regionu. Studium funkčních regionů a vnitřní struktury nemá význam pouze pro
geografii, ale také pro regionální a prostorovou vědu a pro plánovací praxi.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
723
Klíčová slova
funkční region, vnitřní struktura, typy regionů
JEL classification: J01, J40, R10, R12
Introduction
The contribution attempts to provide a theoretical insight into the inner structure of functional region
and follows our recent work published in the same series of proceedings (Klapka et al., 2013). The
analysis of links within functional regions helps to reveal not only their inner structure, but their
typology and function can be put forth. A study of functional regions has important practical
implications that might be of interest not only for geographers but also for spatial economists, regional
planners and political decision makers.
Administrative or political divisions do not reflect fast changes in geographical reality, thus they can
manifest a considerable degree of inefficiency. Correctly defined functional regions can serve better as
a geographical tool for normative use than administrative regions. Functional regions can be used for
assessment of regional disparities, labour market policy, allocation of investments, planning of
transport infrastructure etc., actually everywhere where there is a need for some kind of spatial units
with an internal geographical logic in order to reduce a possible spatial bias caused for instance by the
political decisions or the modifiable areal unit problem. All that has been said so far concerns also the
inner structure of functional regions, since its identification and analysis provide more thorough
information.
1. Concept of functional region
Current geography and spatial science distinguishes between two basic types of regions: formal and
functional. They differ in a form of spatial organisation and inner structure (Nystuen, Dacey, 1961;
Haggett, 1965; Brown, Holmes, 1970; Bašovský, Lauko, 1990; Klapka, Tonev 2008; Klapka et al.,
2013). A functional region is based on the horizontal spatial flows. These functional links (hence the
term functional region) are determined by the polarisation of space, which is a product of
heterogeneity of geographical environment (Klapka, Tonev, 2008). The functional links, or
interactions, are represented by flows of persons, capital, information etc. The important features of
the interactions are their distance, intensity and orientation; virtually they have a character of a vector.
A significant role in the concept of functional region is played by a regional core that organises whole
region and that attracts or radiates the greatest portion of interactions. However, the existence of core
is not a necessary condition for definition of functional region (Klapka et al., 2013). The primary and
only condition is a self-containment of a region (Klapka et al., 2013). The self-containment rests in the
principles of internal cohesiveness and external separation of regions, which claim that intra-regional
interactions should be maximised and inter-regional interactions should be minimised (Smart, 1974;
Fischer, 1980; Karlsson, Olsson, 2006; Farmer, Fotheringham, 2011; Klapka et al., 2013).
2. Inner structure of functional region
The inner structure of functional regions is more distinct than in case of formal regions. Its study has a
long tradition in geography and spatial science dating back to the analysis of location of agricultural
production (von Thünen, 1826) and grand localisation theories (Christaller, 1933; Lösch, 1940; Isard,
1956). All these authors addressed in a way the simple inner structure of functional region. In this
conception the functional regions has a core, its hinterland, and periphery, identified particularly on
the basis of different intensity of intra-regional interactions basically following the distance decay
function from a core (Halás et al., 2014).
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
724
More complex approach to the development of the inner structure of functional region is provided by
Haggett (1965, 2001), when apart from the interaction intensity the important role is played by
direction, orientation and pattern of flows within a region and existence of other cores at different
hierarchical levels. Based on these characteristics different types of functional regions can be
identified (Klapka et al., 2013), for instance functional urban regions (e.g. Berry, 1973), daily urban
systems (e.g. Berry, 1973; Coombes et al., 1979), travel-to-work areas (e.g. Ball, 1980; Coombes,
Openshaw, 1982) or local labour market areas (e.g. Casado-Díaz, 2000; Casado-Díaz, Coombes,
2011). These types are based particularly on the qualitative character of interactions, their periodicity
and orientation.
The typology of functional regions proposed in this contribution is primarily based on their inner
structure. In this case the inner structure generally respects spatial patterns, orientation and intensity of
a region-organising interaction. Moreover, three classification criteria are employed in order to
identify types of functional regions concerning the relationships between cores:
 number of basic spatial zones qualifying as cores,
 hierarchical level of basic spatial zones qualifying as cores,
 nature of relationships between basic spatial zones qualifying as cores.
The application of the first criterion provides four theoretical possibilities (fig. 1):
 functional region has no core, interactions have random patterns (fig. 1a),
 functional region has one core consisting of one basic spatial zone, interactions have concentric
pattern (fig. 1b),
 functional region has one core consisting of more basic spatial zones, interactions have concentric
pattern, the most significant interactions occur between spatial zones forming a core (fig 1c),
 functional region has more cores, interactions have concentric pattern, relationship between cores
is indifferent (fig. 1d).
Even if there is a theoretical possibility that a functional region has no core, in practise it is usually
organised around one or more cores. The third case mentioned about is a special instance of spatially
conditioned cooperation or complementarity (see below) that produces a contiguous core made of
more basic spatial zones that are interlinked by the interactions of similar intensity.
Fig. 1: Types of functional regions based on the criterion of the number of zones forming a core
Source: authors´ elaboration.
a) b) c)
d)
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
725
The application of the second criterion provides two theoretical possibilities that come out from the
situations 3 and 4 as it was mentioned above. The cores in a functional region have either the same
hierarchical position or level (1), or have a different hierarchical position or level (2). The application
of the third criterion provides three theoretical possibilities that are closely related to the preceding
criteria. Relationships between cores can possess a character of: cooperation (1), complementarity (2)
and competition (3).
The first case (fig. 2a) occurs when there are two or more cores at the same hierarchical level in a
region. The mutual flows between cores are the most significant with a region and their intensity
should be more or less equal. Cores also equally share the hinterland of such a region (fig. 2a). The
second case occurs when there are two or more cores at different hierarchical levels. It can be assumed
that the strongest ingoing flows out of relationships between the cores concern hierarchically higher
core. It also attracts most flows from remaining basic spatial zones in a region. Hierarchically lower
core in a way “supplements” the higher core and can contribute to greater size or higher selfcontainment
of a region. Identification of cooperative and complementary relationships can be rather
complicated, particularly thanks to their seeming similarity.
The difference between cooperation and complementarity rests in a hierarchical difference between
cores ad in a different intensity of mutual relationships between cores. A special instance of
complementarity can be identified when a minimum size and self-containment are defined for a region
(fig. 2c). Multiple core regions can be organised around several cores of similar importance (i.e.
hierarchical level), which are not individually able to form their own regions according to demanded
parameters. This case of complementarity does not show any importance flows between the cores and
the resulting region is a cluster of several smaller autonomous areas. Configuration of resulting region
is usually based on the distance decay function between cores of incident smaller autonomous areas.
Fig. 2: Types of functional regions based on the criteria of hierarchical position of cores and
quality of relationships between them
Source: authors´ elaboration.
So far all cases assumed that there is no competition for hinterland between cores within a region and
that most of remaining basic spatial zones are unambiguously attracted to one core. The third case of
relationship between cores identifies the situation when cores compete for their hinterland. The
competitive relationships are conditioned by the orientation and intensity of flows in the hinterland of
a region, it means outgoing flows from basic spatial zones that did not qualify as cores. The
competitive situation occurs when significant outgoing flows from basic spatial zones are attracted to
several cores simultaneously.
Four theoretical competitive situations can be identified (fig. 3). First, each core can organise its own
relatively autonomous hinterland and the competition occurs in the peripheral areas near boundaries of
influence for each core (fig. 3a). Second, two cores compete for the interjacent and mutual part of
their hinterlands that overlap (fig. 3b). Third, analogical situation as in fig. 3b occurs, but the
competing cores are at different hierarchical levels (fig. 3c). A core at higher level has a competitive
advantage against a core at lower level and attracts more significant outgoing flow from the interjacent
a) b) c)
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
726
basic spatial zone. Fourth, a complex pattern of competitive relationships occurs within a functional
region regarding both immediate hinterlands of cores and more peripheral areas (fig. 3d). This pattern
is likely to occur in settlement conurbations.
Fig. 3: Competitive relationships within functional region
Source: authors´ elaboration.
Conclusion
The contribution has identified a number of theoretical relationships within a functional region that
can be used for a typology of functional regions based on their inner structure. Three basic distinct
classification criteria (number of regional cores, their significance and quality of interactions) have
been used to do so and their combination would provide 14 theoretical possibilities. Only those that
can be expected to occur in reality have been presented in this contribution. Mono core regions
manifest strong concentric relationships oriented at a core. Multiple core regions exhibit cooperative,
complementary or competitive relationships and a hierarchical position of cores in a settlement system
plays its role.
A step forward, being out of range of this contribution, is to identify real situations representing
theoretical suggestions in real settlement and regional system. However, identification of some types
of functional regions in their pure form can be rather complicated, since it can be assumed that
transitory types may exist. The typology can be based on various interaction flows organising a
functional region (labour commuting, school commuting, services commuting, information flows), but
for practical reasons the employment of daily travel-to-work flows appears to be most suitable for this
tasks.
References
[1] BALL, R. M., (1980). The use and definition of travel-to-work areas in Great Britain: some problems.
Regional Studies, vol. 14, iss. 2, pp. 125–139. DOI 10.1080/09595238000185121.
[2] BAŠOVSKÝ, O., LAUKO, V., (1990). Úvod do regionálnej geografie. Bratislava: SPN.
[3] BERRY, B. J. L., (1973). Growth Centers in the American Urban System: Community development and
regional growth in the sixties and seventies. Cambridge (Mass.): Balinger Publishing Company.
a) b)
c) d)
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
727
[4] BROWN, L. A., HOLMES, J., (1971). The delimitation of functional regions, nodal regions, and
hierarchies by functional distance approaches. Journal of Regional Science, vol. 11, iss. 1, pp. 57–72. DOI
10.1111/j.1467-9787.1971.tb00240.x.
[5] CASADO-DÍAZ, J. M., (2000). Local labour market areas in Spain: a case study. Regional Studies, vol.
34, iss. 9, pp. 843–856. DOI 10.1080/00343400020002976.
[6] CASADO-DÍAZ, J. M., COOMBES, M., (2011). The delineation of 21st
century local labour markets
areas: a critical review and a research agenda. Boletín de la Asociación de Geógrafos Españoles, vol. 57,
pp. 7 – 32.
[7] CHRISTALLER, W., (1933). Die zentralen Orte in Süddeutschland. Jena: Fischer.
[8] COOMBES, M. G., DIXON, J. S., GODDARD, J. B., OPENSHAW, S., TAYLOR, P. J., (1979). Daily
urban systems in Britain: from theory to practice. Environment and Planning A, vol. 11, iss. 5, pp. 565 –
574. DOI 10.1068/a110565.
[9] COOMBES, M. G., OPENSHAW, S., (1982). The use and definition of travel-to-work areas in Great
Britain: some comments. Regional Studies, vol. 16, iss. 2, pp. 141–149. DOI
10.1080/09595238200185161.
[10] FARMER, C. J. Q., FOTHERINGHAM, A. S., (2011). Network-based functional regions. Environment
and Planning A, vol. 43, iss. 11, pp. 2723 – 2741. DOI 10.1068/a44136.
[11] FISCHER, M. M., (1980). Regional taxonomy: a comparison of some hierarchic and non-hierarchic
strategies. Regional Science and Urban Economics, vol. 10, iss. 4, pp. 503–537.
[12] HAGGETT, P., (2001). Geography: A Global Synthesis. Harlow: Prentice Hall.
[13] HAGGETT, P., (1965). Locational Analysis in Human Geography. London: Arnold.
[14] HALÁS, M., KLAPKA, P., KLADIVO, P., (2014). Distance-decay functions for daily travel-to-work
flows. Journal of Transport Geography, vol. 35, pp. 107 - 119. DOI 10.1016/j.jtrangeo.2014.02.001.
[15] ISARD, W., (1956). Location and space economy: A general theory relating industrial location, market
areas, land use, trade and urban structure. New York: John Wiley.
[16] KARLSSON, C., OLSSON, M., (2006). The identification of functional regions: theory, methods, and
applications. The Annals of Regional Science, vol. 40, iss. 1, pp. 1 – 18. DOI 10.1007/s00168-005-0019-5
[17] KLAPKA, P., HALÁS, M., TONEV, P., (2013). Functional regions: concept and types. In 16th
International Colloquium on Regional Sciences. Brno: Masarykova univerzita. pp. 94 - 101. ISBN 978-80-
210-6257-3. DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-6257-2013-11.
[18] KLAPKA, P., TONEV, P., (2008). Regiony a regionalizace. In Ekonomická a sociální geografie. Plzeň:
Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk. pp. 371–397.
[19] LÖSCH, A., (1940). The Economics of Localization. Jena : Fischer.
[20] NYSTUEN, J. D., DACEY, M. F., (1961). A graph theory interpretation of nodal regions. Regional
Science Association, Papers and Proceedings, vol. 7, pp. 29–42. DOI 10.1007/BF01969070.
[21] SMART, M. W., (1974). Labour market areas: uses and definition. Progress in Planning, vol. 2, iss. 4, pp.
239–353. DOI 10.1016/0305-9006(74)90008-7.
This work was supported by the Internal Grant Agency of the Palacký University Olomouc under Grant
Human behaviour and activities in geographical environment: analysis and modelling of the organisation of
space [number IGA_PrF_201401].
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
728
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-6840-2014-94
COST-OF-ILLNESS STUDIE – PŘEHLED LITERATURY
COST-OF-ILLNESS STUDY – LITERATURE OVERVIEW
ING. DOMINIKA TÓTHOVÁ
Katedra regionální ekonomie a správy
Ekonomicko-správní fakulta
Masarykova univerzita
Depart. of Regional Economics and Administration
Faculty of Economics and Administration
Masaryk University
 Lipová 41 a, 602 00 Brno, Czech Republic
E-mail: d.tothova@mail.muni.cz
Anotace
Cost-of-Illness je deskriptivní analýza měřící náklady nemocnosti, tedy ekonomickou zátěž nemoci.
Studie může být využita pro různé zdravotní problémy i geografické podmínky. Na základě analýzy
metodologické literatury a již provedených odborných studií článek zkoumá a klasifikuje možné
přístupy a metody Cost-of-Illness. Cílem článku je určit metodologický rámec studie a zhodnotit
možnosti použití této metody. Z provedené analýzy vyplývá, že tradiční přístup klasifikuje přímé
náklady, nepřímé náklady (ztráta produktivity) a nehmotné náklady zahrnující kvalitu a délku života,
bolest apod.
Klíčová slova
cost-of-illness studie, nemocnost, přímé náklady, nepřímé náklady, nehmotné náklady
Annotation
The Cost-of-illness study may be defined as a descriptive analysis measuring the cost of illness thus
the economic burden of disease. It can be applied to various health problems and diverse
geographical conditions. Based on the methodological literature and the expert studies the paper
investigates and classifies the applicable approaches and methods of the Cost-of-Illness study. The
aim of the paper is to determine the methodological framework of the study and to provide the critical
evaluation related to the possibilities of application. The conducted analysis implies the traditional
approach of classification including direct cost, indirect cost (losses in productivity) and the
intangible cost including quality and length of life, pain and suffering.
Key words
cost-of-illness, disease, direct cost, indirect cost, intangible cost
JEL classification: B41, I10
Úvod
V 60. letech 20. století byla vytvořena metoda Cost-of-Illness (COI) jako nástroj monetárního ocenění
přínosů opatření ke zlepšení zdraví (Máca, 2005). Jejím cílem je zjistit hodnotu zdrojů, které jsou
spotřebovávány v důsledku vzniku zdravotního problému (Centers for Disease Control and
Prevention).
Metoda COI umožňuje analyzovat náklady nemocnosti v různých geografických oblastech, což
v konečném důsledku umožňuje srovnávat tyto náklady v rámci vymezených regionů. Tento článek se
zabývá metodologickými aspekty COI. Na základě metodologické literatury a již provedených analýz
nákladů nemocnosti klasifikuje možné metodické postupy a přístupy k hodnocení nákladů. Jsou zde
diskutovány metodologické problémy, přínosy COI studií a zkušenosti s realizací v České republice
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
729
i v zahraničí. Cílem článku je určit metodologický rámec studie a zhodnotit možnosti použití této
metody.
Tento metodologický přehled pak bude tvořit teoretický podklad pro následný výzkum nákladů
nemocnosti dýchacích cest, které vznikají v souvislosti se znečištěním ovzduší v regionu Ostravsko.
1. Metodologický rámec studie Cost-of-illness
Základní metodologii pro kalkulaci nákladů nemocnosti vytvořila a mezi prvními objasnila Rice
(1967). Hodgson a Meiners (1982) potom sepsali jeden z prvních průvodců k provedení COI studií.
Jedná se o poměrně obecnou metodu, která umožňuje hodnotit náklady širokého spektra zdravotních
podmínek v různých geografických oblastech (Larg a Moss, 2011).
COI je deskriptivní analýza posuzující ekonomickou zátěž zdravotních problémů. Tradiční přístup
zahrnuje do analýzy ,,přímé náklady“ (direct cost), které tvoří především náklady spojené se zdravotní
péčí, ,,ztrátu produktivity“ (loss in productivity) vztaženou k nemocnosti a úmrtnosti (někteří autoři
používají termín ,,nepřímé náklady/indirect cost“, např. Byford et al., 2000) a ,,nehmotné náklady“
(intangible cost), tedy ostatní ztráty v kvalitě a délce života. Všechny dopady jsou hodnoceny jako
náklady, které jsou převedeny do peněžních hodnot tam, kde je to možné. Cílem metody je tedy
stanovit celkovou ekonomickou zátěž různých zdravotních obtíží. (Larg a Moss, 2011)
COI studie nabízí několik přístupů k hodnocení nákladů nemocnosti a způsobu získávání dat. Rice
(1994) rozlišuje dva základní pohledy na náklady nemocnosti. Přístup založený na prevalenci zkoumá
všechny náklady výskytu onemocnění vzniklé během sledovaného období, zpravidla jednoho roku.
Tento přístup měří hodnotu nákladů, které vznikají během tohoto časového období, bez ohledu
na dobu vzniku onemocnění. Oproti tomu přístup založený na incidenci analyzuje náklady založené
na případech od začátku onemocnění v určeném základním roce.
Použití výše uvedených přístupů pak závisí především na účelu analýzy. Pokud je cílem analýzy
zjistit, které výzkumné strategie realizovat a jaký způsob léčby zvolit, je vhodnější použít přístup
založený na incidenci, protože poskytuje základ pro předpovědi odhadovaných úspor z programů,
jejichž účelem je snižování incidence onemocnění. Naopak přístup založený na prevalenci je
vhodnější využít, pokud je cílem kontrola nákladů, jelikož tato metoda identifikuje hlavní součásti
běžných výdajů, ušlých zdrojů a možné cíle pro hospodářství. (Rice, 1994) Larg a Moss (2011)
dodávají, že přístup založený na prevalenci je vhodný také pro chronická onemocnění, u kterých jsou
náklady relativně stabilní v čase (např. chronická bronchitida).
2. Měření přímých nákladů
Metoda COI nabízí k odhadu přímých nákladů dvě metody sběru dat. První přístup je založen na sběru
od jednotlivého průběhu (bottom-up). Ocenění nákladů lze rozdělit do dvou kroků. Prvním krokem je
zjištění množství použitých zdravotních vstupů a v druhém kroku jsou pak vypočítány celkové
náklady vynásobením množství těchto vstupů jednotkovými náklady. Druhý přístup (top-down)
přiděluje podíly celkových výdajů k různým kategoriím onemocnění. (Tarricone, 2006)
Přístup ,,top-down“ využívá agregátní statistická data, jako např. údaje o počtu hospitalizací, počet
ambulantních vyšetření, konzultací a dalších dostupných národních údajů, které mohou být získány
k daným nemocem. Přístup ,,bottom-up“ využívá údaje o prevalenci v kombinaci s údaji o léčbě
nemoci k výpočtu ročního objemu léčby a výsledných nákladů. (McGuire et al., 2001)
3. Měření nepřímých nákladů
Nepřímé náklady mohou tvořit 3 složky (van Roijen et al., 1996):
 nepřítomnost v zaměstnání
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
730
 snížená produktivita práce
 neplacená produkce statků a služeb (snížená schopnost vykonávat obvyklé činnosti doma)
První dvě komponenty bývají často oceněny průměrnou měsíční mzdou, třetí může být odhadnuta
podle subjektivního hodnocení volného času, často bývá ale ohodnocena prostřednictvím mzdy
po odečtení daní.
Liljas (1998) navrhuje rozdělení nákladů mezi tyto položky:
 snížená placená produkce z důvodu vlastní nemoci
 snížená neplacená produkce z důvodu vlastní nemoci
 nepřímé náklady, které vznikají při péči o rodinného příslušníka
Tradiční přístup oceňování nepřímých nákladů je založen na ocenění lidského kapitálu (human capital
approach) a odhaduje hodnotu potenciální ztráty produkce (mzdy) následkem onemocnění.
Koopmanschap et al. (1995) vytváří alternativu v podobě metody frikčních nákladů (friction cost
approach), která bere do úvahy některé ekonomické okolnosti, které v podstatě mohou snížit
odhadované výrobní ztráty ve srovnání s odhady na základě tradičního přístupu.
Tyto dva základní přístupy doplňují další způsoby odhadů nepřímých nákladů založených na výpočtu
z hrubého národního produktu, celkových příjmů nebo minimální mzdy (Jacobs a Fassbender, 1998).
4. Měření nehmotných nákladů
Nehmotné náklady, které v souvislosti s onemocněním vznikají, mohou zahrnovat bolest jako
negativní faktor kvality života, dopad na psychiku apod. Někteří autoři tento typ nákladů do
hodnocení zahrnují a tyto náklady se snaží dle netržních metod oceňování vyčíslit (např. Rice, 1994).
Někteří se naopak domnívají, že tyto náklady nejsou vyjádřitelné v peněžních jednotkách, a tudíž
bývají do COI zahrnuty jen zřídka, a to nějakým způsobem do přímých a nepřímých nákladů.
(Tarricone, 2006; Segel, 2006)
Uvažujeme-li tedy možnost ocenění nehmotných nákladů, můžeme se setkat s dvěma přístupy. První
je založený na ocenění lidského kapitálu (human capital approach), který bere do úvahy hodnotu
lidského života jako zdroj budoucích příjmů (Scitovsky a Rice, 1987). Rice (1994) ale dodává, že
použití této metody není vhodné pro zjištění nákladů nemocnosti dětské složky populace vzhledem
k ocenění života v tržních příjmech. Druhý přístup je založený na ochotě platit (Willingness-topay/WTP
approach), který měří skutečnou ochotu lidí obětovat spotřebu jiného zboží výměnou
za zlepšení zdravotního stavu (Reed Johnson, 1997).
Většina rodičů je pravděpodobně ochotna zaplatit za snížení rizik onemocnění u svých dětí, které jsou
vážně ohroženy. Tyto altruistické komponenty metody WTP bývají v mnoha případech nevýznamné,
ale v případě závažných onemocnění nabývají na hodnotě (U. S. Environmental Protection Agency).
Metoda WTP pro ocenění nehmotných nákladů ke zlepšení zdravotního stavu obyvatel v důsledku
znečištěného ovzduší je v literatuře již poměrně dobře popsána. Modelům se věnovali např. Berger et
al. (1987), Harrington a Portney (1987), Delucchi et al. (2002) a další.
V souvislosti s měřením nehmotných nákladů se můžeme setkat i s dalšími nepeněžními ukazateli,
které lze posléze ekonomicky kvantifikovat. V COI studiích bývají například využívány koncepty
QALY – Quality-adjusted life year (např. Olivieri et al., 2008; Shin et al., 2010) nebo DALY –
Disability-adjusted life year (např. Mangen et al., 2005). QALY vyjadřuje míru zachování, resp.
snížení kvality života v důsledku onemocnění. Nabývá hodnot 0 (smrt) až 1 (úplné zdraví). (Čierny,
2011) DALY je ukazatel celkového zatížení onemocnění vyjádřený jako počet let ztracených
v důsledku předčasné úmrtnosti a počet let produktivního života ztracených v důsledku nemoci.
(WHO)
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
731
5. Metodologické problémy studie Cost-of-Illness
Provedení COI studie se potýká s některými metodologickými problémy. Poměrně významným
nedostatkem studie COI je neexistence všeobecně platné metodologické publikace nebo směrnice, což
může vést k některým komplikacím. Způsob provádění publikovaných COI studií se pak liší
mezi různými diagnózami i jednotlivými studiemi, což může ztížit výslednou komparaci. Určení
přímých nákladů na léčbu dané diagnózy také neříká nic o efektivitě využívaných zdrojů. (Roubík,
2011)
Dalším nedostatkem metody COI je měření pouze ex post nákladů, to znamená, že se zaměřuje pouze
na ty náklady, které vznikají až v souvislosti s léčením onemocnění. Do úvahy tedy nebere vůbec
změny v defenzivních nákladech (tržní statky, které jednotlivci nakupují ke zlepšení zdravotního
stavu). (Dickie, 2002)
Máca (2005) považuje za zásadní negativum velmi obtížné sestavování profilu pro zjišťování nákladů
podle incidence, např. počet astmatických záchvatů. Poukazuje také na nemožnost přesného zjištění
nákladů na zdravotní péči. Při přístupu top-down je potom velice obtížná disagregace dat
ze souhrnných statistik.
Roux a Donaldson (2004) poukazují na problém, že při aplikaci této metody dochází velmi často
k dvojímu započítávání nákladů na nemoci, z důvodů existence komorbidit (současný výskyt více
nemocí). Tento fakt potom vede k nadhodnocení celkových nákladů.
6. Potřebnost měření nákladů nemocnosti
Cílem zdravotní politiky státu je zlepšení zdravotního stavu obyvatelstva. Výzkum veřejného zdraví
a sledování zdravotnických dat pomáhají zjistit současný zdravotní stav a jeho problémy. (Centers for
disease Control and Prevention)
Z ekonomického hlediska by měla být rozhodnutí podpořena informacemi o nákladech, rizicích
a zdravotních výsledcích. V této oblasti jsou naše znalosti ale prozatím nedostatečné. Porozumění
relevantním ,,produkčním funkcím“ ve zdravotnictví je také velmi omezené. Zatím víme velmi málo
o kvantifikovaném vztahu mezi vstupy (personální časové náklady, léky) a výstupy, tedy zlepšení
zdravotního stavu. (Carter, 1994)
Lopéz-Bastida (2006) se domnívá, že náklady nemocnosti by měly být vypočteny s cílem vyhodnotit
problémy zdravotní péče a ukázat tak, jak distribuovat materiální zdroje a zdravotnickou péči. Cílem
je pak snížit nežádoucí účinky, které mají tato chronická onemocnění na pacienty, systém zdravotní
péče a společnost. Za hlavní přínosy provedení studií nákladů nemocnosti považuje:
 monetární vyjádření dimenze nemoci
 odůvodnění a posouzení intervenčních programů
 alokace výzkumných zdrojů
 referenční rámec pro plánování politik ve vztahu k prevenci a novým iniciativám
 poskytnutí ekonomického rámce pro evaluaci programů
Výsledky studie mohou sloužit jako podklad pro zdravotní politiku, její plánování a vyhodnocování.
Monitorováním výdajů na zdravotní péči lze identifikovat ty nemoci, jejichž léčba přinese nejvyšší
úsporu nákladů ve zdravotnictví. Provedení COI studií pak může napomoci správně alokovat investice
do klinického výzkumu onemocnění, stanovit priority v prevenci apod. (Roubík, 2011)
COI studie může tvořit podklad pro další ekonomické evaluace, jako např. Cost-benefit analýzu
(CBA) nebo Cost-effectiveness analýzu (CEA), které měří přínosy a efektivnost vynaložených
prostředků. Ačkoliv má COI studie omezenější roli v rozhodování než tyto nákladové analýzy,
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
732
poskytne data pro statistický model k hodnocení důsledků daných onemocnění. Tyto informace
mohou být velmi užitečné pro politická rozhodnutí při absenci dostatečných informací o potenciální
léčbě a jejich nákladech (Lopéz-Bastida, 2006).
7. Zkušenosti s aplikací metody Cost-of-Illnes
Metoda Cost-of-Illness je v zahraničním výzkumu pro výpočet nákladů nemocnosti pro různé
diagnózy celkem běžně využívána (Akobundu et al., 2006), a to především při výpočtu průměrných
a celkových nákladů nemocnosti, ale i analýze jednotlivých nákladových komponent. Například
v Nizozemí byly v roce 1991 vypočítány náklady na onemocnění pohybového aparátu, především
bolesti zad. Ze studie vyplynulo, že se jedná nejen o významný zdravotnický, ale především
ekonomický problém, jelikož odhady nákladů činily v daném roce 1,7 % HNP. Navíc bylo zjištěno, že
nepřímé náklady tvoří poměrně největší část z celkových nákladů. (van Toulder et al., 1995)
Další studie byly provedeny například v USA k odhadu nákladů na astma (Weiss et al., 2000),
na onemocnění střev ve Velké Británii (Bassi et al., 2004), na onemocnění chronickou hepatitidou B
ve Vietnamu (Tu et al., 2012), na onemocnění atopickým astmatem a sezónní alergickou rýmou
v Německu (Schramm et al., 2003) ad.
V České republice není metoda COI prozatím příliš známá a v praxi tedy příliš využívána. I přes tuto
skutečnost byly některé studie provedeny. Doležal (2009) se ve svém výzkumu zabýval přímými
náklady na diabetes 2. typu v podmínkách zdravotního systému České republiky. Jeho cílem bylo
vyčíslit náklady na jednoho průměrného diabetika. Při sběru dat využil tzv. bottom přístup, anonymní
data byla sbírána v ordinacích diabetologů. Dospěl k závěru, že náklady na diabetiky 2. typu tvoří 10
% celkových zdravotních nákladů, přičemž největší podíl (60 %) tvoří náklady na hospitalizaci.
Výzkum tedy ukázal, že diabetes je nejen zdravotní, ale i ekonomickou hrozbou do budoucnosti a je
třeba se zaměřit na současnou kvalitu léčby, jelikož právě výskyt dlouhodobých komplikací
představují největší náklady pro zdravotní systém.
Společně s dalšími vědci pak Doležal zpracoval další studie Cost-of-Illness, které byly zaměřeny
na výpočet a analýzu nákladů u dalších typu nemocí, např. perzistentního astma v České republice
(Doležal a Skoupá, 2007), psoriázy (Petříková et al., 2011), ankylozující spondylitidy (Doležal et al.,
2007).
Náklady Parkinsonovy nemoci ve východní Evropě se zabývali vědci z USA a ČR (Winter et al.,
2010) v české kohortové studii. Cílem bylo srovnat náklady nemocnosti v západní Evropě a USA, kde
už studie byly provedeny, s východní Evropou (příklad ČR), kde data stále chybí. Bylo zjištěno, že
celkové náklady jsou obecně nižší než v západní Evropě. Podíl nákladů, které připadají na pacienta
v České republice, je však celkově vyšší především z důvodu nižších příjmů.
Závěr
COI studie je metoda používaná k ocenění nemocnosti. K hodnocení nákladů nemocí je možné využít
přístup založený na prevalenci nebo incidenci. Tradiční přístup klasifikuje ekonomické přímé
a nepřímé náklady, ale také tzv. nehmotné náklady, které zahrnují dopady na kvalitu a délku života.
Výsledky analýzy pak mohou sloužit k hodnocení zdravotního stavu obyvatelstva. Jejich využití
nalezneme při hodnocení zdravotních programů, plánování zdravotní politiky apod. COI tvoří také
bázi pro další ekonomické analýzy, jako např. Cost-effectiveness analýzu (CEA) nebo Cost-benfit
analýzu (CBA), které zkoumají efektivnost a přínosy vynaložených prostředků.
Dalšími potenciálními přínosy metody mohou být regionální výzkumy negativních dopadů
narušeného životního prostředí. Širší aspekty těchto studií zahrnují např. optimalizace priorit podpory
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
733
rozvoje těchto oblastí, tedy vliv na volbu účelných projektů jako nejvýznamnější komponenty kritérií
3E economy, efficiency, effectiveness)
Literatura
[1] AKOBUNDU, E., JU, J., BLATT, L., MULLINS, C. D., (2006). Cost-of-Illness Studies.
Pharmacoeconomics, vol. 24, iss. 9, pp. 869–890. ISSN 1170-7690. DOI 10.2165/00019053-200624090-
00005.
[2] BASSI, A., DODD, S., WILLIAMSON, P., BODGER, K., (2004). Cost of Illness of inflammatory bowel
disease in the UK: a single centre retrospective study. Gut, vol. 53, iss. 10, pp.1471–1478. ISSN 1468-
3288. DOI 10.1136/gut.2004.041616.
[3] BERGER, M. C., BLOMQUIST, G. C., KENKEL D., TOLLEY, G. S., (1987). Valuing changes in health
risks: a comparison of alternative measures, Southern Economic Journal, vol. 53, iss. 4, pp. 967–984. ISSN
00384038. DOI 10.2307/1059689.
[4] BYFORD, S., TORGERSON, D. J., RAFTERY, J., (2000). Economic note: cost of illness studies. BMJ:
British Medical Journal, vol. 320, iss. 7245, pp. 1335. ISSN 1468-5833. DOI 10.1136/bmj.320.7245.1335.
[5] CARTER, R., (1994). Macro approach to economic appraisal in the health sector. Australian economic
review, vol. 27, iss. 2, pp. 105–112. ISSN 1467-8462. DOI 10.1111/j.1467-8462.1994.tb00840.x.
[6] CENTERS FOR DISEASE CONTROL AND PREVENTION. Cost of Illness. [online]. [cit. 2014-3-13].
Dostupné z: <http://www.cdc.gov/owcd/eet/Cost/3.html#costofillness>
[7] ČIERNÝ, M., (2011). QALY = Quality Adjusted Life Year [online]. [cit. 2014-4-9]. Dostupné z:
<http://www.bandingklub.cz/bariatrie/Quality-Adjusted-Life-Year/>
[8] DELUCCHI, M. A., MURPHY, J. J., MCCUBBINC, D. R., (2002). The health and visibility cost of air
pollution: a comparison of estimation methods. Journal of Environmental Management, vol. 64, iss. 2, pp.
139–152. ISSN 0301-4797. DOI 10.1016/j.bbr.2011.03.031.
[9] DICKIE, M., GERKING, S., (2002). Willingness to pay for reduced morbidity. In workshop ‘‘Economic
Valuation of Health for Environmental Policy: Assessing Alternative Approaches,’’March, pp. 18–19.
[10] DOLEŽAL, T., (2009). Náklady na diabetes 2. typu v podmínkách zdravotního systému České republiky.
MedicalTribune, vol. 2009, iss. 15. ISSN 0543-2936.
[11] DOLEŽAL, T., SKOUPÁ, J., (2007). Cost of refractory severe persistent asthma in Czech republic – Cost
of Illness study. Value in Health, vol. 10, iss. 6, pp. A400. ISSN 1524-4733. DOI 10.1111/j.1524-
4733.2007.00206.x.
[12] DOLEŽAL, T., SKOUPÁ, J., ČERNÁ, V., (2007). Cost of ankylosing spondylitis in Czech republic –
direct and indirect costs. Value in Health, vol. 10, iss. 6, pp. A248. ISSN 1524-4733. DOI 10.1111/j.1524-
4733.2007.00206.x.
[13] HARRINGTON, W., PORTNEY, P. R., (1987). Valuing the benefits of health and safety regulation.
Journal of Urban Economics, vol. 22, iss. 1, pp. 101–112. ISSN 0094-1190. DOI 10.1016/0094-
1190(87)90052-0.
[14] HODGSON, T. A., MEINERS M. R., (1982). Cost-of-Illness Methodology: A Guide to Current Practices
and Procedures. The Milbank Memorial Fund Quarterly. Health and Society, vol. 60, iss.3, pp. 429–462.
ISSN 0026-3745. DOI 10.2307/3349801.
[15] JACOBS, P., FASSBENDER, K., (1998). The measurement of indirect costs in the health economics
evaluation literature: a review. International journal of technology assessment in health care, vol. 14, iss.
04, pp. 799–808. ISSN 0266-4623. DOI 10.1017/S0266462300012095.
[16] KOOPMANSCHAP, M. A., RUTTEN, F. F., VAN INEVELD, B. M., VAN RIOJEN, L., (1995). The
friction cost method for measuring indirect costs of disease. Journal of health economics, vol. 14, iss. 2, pp.
171-189. ISSN 0167-6296. DOI 10.1016/0167-6296(94)00044-5.
[17] LARG, A., MOSS, J.R., (2011). Cost-of-Illness Studies: A Guide to Critical Evaluation.
Pharmacoeconomics, vol. 29, iss. 8, pp. 653–671. ISSN 1179-2027. DOI 10.2165/11588380-000000000-
00000.
[18] LILJAS, B., (1998). How to calculate indirect costs in economic evaluations. Pharmacoeconomics, vol.
13, iss. 1, pp. 1–7. ISSN 1179-2027. DOI 10.2165/00019053-199813010-00001.
[19] LOPÉZ-BASTIDA, J., (2006). Health Economics: the Cost of Illness and Economic Evaluation in
Respiratory Diseases. Archivos de Bronconeumología (English Edition), vol. 42, iss. 5, pp. 207–210. ISSN
0300-2896. DOI 10.1016/S1579-2129(06)60447-3.
[20] MÁCA, V., (2005). Zjišťování nákladů nemocnosti metodou cost-of-illness. Praha: Centrum pro otázky
životního prostředí UK v Praze. [online]. [cit. 2014-3-18]. Dostupné z:
<http://cozpserver1n2.jinonice.cuni.cz/Ekonomie/ocen_konf/Maca.pdf>
[21] MANGEN, M. J., HAVELAAR, A. H., BERNSEN, R. A. J. A. M., VAN KONINGSVELD, R., & DE
WIT, G. A., (2005). The costs of human Campylobacter infections and sequelae in the Netherlands: A
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
734
DALY and cost-of-illness approach. Food economics-Acta Agriculturae Scandinavica, Section C, vol. 2,
iss. 1, pp. 35-51. ISSN 1651-288X. DOI 10.1080/16507540510033451.
[22] MCGUIRE, A., IRWIN, D. E., FENN, P., GRAY, A., ANDERSON, P., LOVERING, A., MACGOWAN,
A., (2001). The excess cost of acute exacerbations of chronic bronchitis in patients aged 45 and older in
England and Wales. Value in Health, vol. 4, iss. 5, pp. 370–375. ISSN 1098-3015. DOI 10.1046/j.1524-
4733.2001.45049.x.
[23] OLIVIERI, I., DE PORTU, S., SALVARANI, C., CAULI, A., LUBRANO, E., SPADARO, A., ...
MANTOVANI, L. G., (2008). The psoriatic arthritis cost evaluation study: a cost-of-illness study on
tumour necrosis factor inhibitors in psoriatic arthritis patients with inadequate response to conventional
therapy. Rheumatology, vol. 47, iss. 11, pp. 1664-1670. ISSN 1462-0332. DOI
10.1093/rheumatology/ken320.
[24] PETŘÍKOVÁ, A., KLIMEŠ, J., DOLEŽAL, T., MARINOV, L., PETROVÁ, G., (2011). Treatment of
Patients with Moderate and Severe Psoriasis–Cost-of-Illness in the Czech Republic. Value in Health, vol.
14, iss. 7, pp. A305–A306. ISSN 1098-3015. DOI 10.1016/j.jval.2011.08.406.
[25] REED JOHNSON, F., FRIES, E. E., SPENCER BANZHAF, H., (1997). Valuing morbidity: an
integration of the willingness-to-pay and health-status index literatures. Journal of Health Economics, vol.
16, iss. 6, pp. 641–665. ISSN 0167-6296. DOI 10.1016/S0167-6296(97)00012-X.
[26] ROUBÍK, L., (2011). Cost of illness studies. Pharmacoeconomics, vol. 29, pp. 653–671. ISSN 1179-2027.
[27] SCITOVSKY, A. A., RICE, D. P., (1987). Estimates of the direct and indirect costs of acquired
immunodeficiency syndrome in the United States, 1985, 1986, and 1991. Public Health Reports, vol. 102,
iss. 1, pp. 5–17. ISSN 0033-3549. DOI 10.1016/0168-8510(87)90126-6.
[28] SEGEL, J. E., (2006). Cost-of-illness studies—A primer. RTI-UNC Center of Excellence in Health
Promotion Economics, pp. 1–39. Dostupné z:
<http://www.ppge.ufrgs.br/giacomo/arquivos/cd%20congresso%20gramado/artigos/segel-2006.pdf>
[29] SHIN, H., LEE, S., KIM, J. S., KIM, J., HAN, K. H., (2010). Socioeconomic costs of food-borne disease
using the cost-of-illness model: applying the QALY method. Journal of Preventive Medicine and Public
Health, vol. 43, iss. 4, pp 352-361. ISSN 2233-4521. DOI 10.3961/jpmph.2010.43.4.352.
[30] SCHRAMM, B., EHLKEN, B., SMALA, A., QUEDNAU, K., BERGER, K., NOWAK, D., (2003). Cost
of illness of atopic asthma and seasonal allergic rhinitis in Germany: 1‐yr retrospective study. European
Respiratory Journal, vol. 21, iss. 1, pp. 116–122. ISSN 1399-3003. DOI 10.1183/09031936.03.00019502.
[31] RICE, D. P., (1967). Estimating the cost of illness. American journal of Public Health and the Nations
Health, vol. 57, iss. 3, pp. 424–440. ISSN 0002-9572.
[32] RICE, D. P., (1994). Cost-of-illness studies: fact or fiction?. The lancet, vol. 344, iss. 8936, pp.1519–1520.
ISSN 0140-6736. DOI 10.1016/S0140-6736(94)90342-5.
[33] TARRICONE, R., (2006). Cost-of-illness analysis: What room in health economics?. Health Policy, vol.
77, iss. 1, pp. 51–63. ISSN 0168-8510. DOI 10.1016/j.healthpol.2005.07.016.
[34] TU, H. A. T., WOERDENBAG, H. J., RIEWPAIBOON, A., KANE, S., LE, D. M., POSTMA, M. J., Li, S.
C., (2012). Cost of illness of chronic hepatitis B infection in Vietnam. Value in Health Regional Issues,
vol. 1, iss. 1, pp. 23–28. ISSN 2212-1099. DOI 10.1016/j.vhri.2012.03.008.
[35] U. S. ENVIRONMENTAL PROTECTION AGENCY. Cost of Illness Handbook. [online].[cit. 2014-3-
28]. Dostupné z: <http://www.epa.gov/oppt/coi/pubs/toc.html>
[36] VAN ROIJEN, L., ESSINK-BOT, M. L., KOOPMANSCHAP, M. A., BONSEL, G., RUTTEN, F. F.,
(1996). Labor and health status in economic evaluation of health care: The Health and Labor
Questionnaire. International journal of technology assessment in health care, vol. 12, iss. 03, pp. 405–415.
ISSN 0266-4623. DOI 10.1017/S0266462300009764.
[37] WEISS, K. B., SULLIVAN, S. D., LYTTLE, C. S., (2000). Trends in the cost of illness for asthma in the
United States, 1985-1994. Journal of Allergy and Clinical Immunology, vol. 106, iss. 3, pp. 493–499. ISSN
0091-6749. DOI 10.1067/mai.2000.109426.
[38] WINTER, Y., VON CAMPENHAUSEN, S., BROZOVA, H., SKOUPA, J., REESE, J. P., BOTZEL, K., ...
RUZICKA, E., (2010). Costs of Parkinson's disease in eastern Europe: a Czech cohort study.
Parkinsonism & related disorders, vol. 16, iss. 1, pp. 51–56. ISSN 1353-8020. DOI
10.1016/j.parkreldis.2009.07.005.
[39] WHO. DALYs / YLDs definition Year [online]. [cit. 2014-4-9]. Dostupné z:
<http://www.who.int/mental_health/management/depression/daly/en/>.
Příspěvek byl zpracován v rámci projektu specifického výzkumu MUNI/A/0768/2013.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
735
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-6840-2014-95
ZMĚNY VE SPÁDOVOSTI DO ZDRAVOTNICKÝCH
ZAŘÍZENÍ V BRNĚNSKÉ AGLOMERACI
CHANGES IN THE CATCHMENT AREAS OF MEDICAL FACILITIES
IN BRNO AGGLOMERATION
RNDR. JAROSLAV MARYÁŠ, CSC.
Katedra regionální ekonomie a správy
Ekonomicko-správní fakulta
Masarykova univerzita
Depart. of Regional Economics and Administration
Faculty of Economics and Administration
Masaryk University
 Lipová 41 a, 602 00 Brno, Czech Republic
E-mail: maryas@econ.muni.cz
Anotace
Příspěvek je věnován problematice vývoje spádovosti za zdravotnickými službami nadlokální a
mikroregionální úrovně v zázemí Brna (okresy Brno-město, Brno-venkov, Blansko a Vyškov). Na
základě rajonizace zdravotnických služeb z roku 1977 a dotazníkového šetření z let 2010-2012
uskutečněného přes obecní úřady je provedena komparace změn v územní spádovosti jednotlivých
obslužných procesů a jejich hierarchie. Nejvýznamnější změny přinesla možnost volby zdravotnického
zařízení. Na nadlokální úrovni (srovnatelné s úrovní bývalých zdravotnických středisek) došlo k
posílení vlivu Brna a dalších měst na úkor menších obcí a v některých případech i k degradaci
bývalých zdravotních středisek - především v nejbližším zázemí Brna. Na mikroregionální úrovni
(srovnatelné s úrovní bývalých poliklinik) se posílila pozice menších center v suburbánním zázemí
Brna.
Klíčová slova
služby, spádové území, zdravotnická zařízení, brněnská aglomerace
Annotation
Paper deals with the geographical pattern of supra-local and microregional medical services centers
and their spheres of influence in part of South Moravian region – hinterland of Brno city (districts
Brno-město, Brno-venkov, Blansko a Vyškov). Consumer´s migration for medical services were done,
when respondents (the officials of Local Offices) were asked for main and secondary targets of local
inhabitants in chosen services. Results were compared with network of polyclinics and health centers
and boundaries of their spheres from year 1977. At the supra-local level (comparable to the level of
the former health centers) to strengthen the influence of Brno and other cities at the expense of
smaller municipalities and in some cases, to the degradation of the former health centers - especially
in the immediate Brno hinterland. At the microregional level (comparable to that of former
polyclinics) to strengthen the position of smaller centers in the suburban hinterland of Brno.
Key words
services, catchment area, medical facilities, Brno agglomeration
JEL classification: R12
Obecné pozadí
Vztahy mezi místem bydliště a místem služeb jsou považovány za základní socioekonomické vztahy a
při regionalizacích území jsou vždy uvažovány jako jeden z hlavních regionotvorných procesů (např.
Hampl et al., 1978). Vedle dojížďky do škol, která je pravidelným pohybem, jde o nepravidelné
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
736
pohyby obyvatelstva (např. Anděl – Bičík, 1980) a pro jejich analýzu je omezujícím faktorem otázka
datové základny. V naší post-totalitní realitě vstupuje do úvahy i okolnost, že v předchozím vývoji
před rokem 1989 neexistovala možnost výběru zařízení zdravotnických služeb, územní příslušnost ke
zdravotnickým zařízením všech hierarchických úrovní byla administrativně určena a návštěva těchto
zařízení byla z hlediska “přirozené” spádovosti určitým způsobem deformována. V současnosti je již
možnost výběru při návštěvách zdravotnických zařízení, takže metodické postupy používané v
maloobchodě a službách lze využít i pro vymezování spádovosti do zdravotnických zařízení.
Detailnější poznání těchto procesů mobility obyvatelstva je však omezeno nedostatkem dostupných
údajů.
Při vymezování zázemí obslužných středisek resp. při obslužných regionalizacích jsou používány
metodické přístupy založené jednak na využití interakčních modelů, jednak na využití údajů
z anketárních šetření. Při použití interakčních modelů (vývoj koncepcí např. Isard et al., 1998) patří
mezi nejčastěji frekventované gravitační modely a modely mezilehlých příležitostí (intervening
opportunities models). Počátky použití gravitačních modelů pro vymezení spádových území
nákupních resp. obslužných středisek můžeme datovat do 20. let minulého století, kdy na základě
anketárního šetření prováděného v Texasu formuloval Reilly (1929) tzv. zákon maloobchodní
gravitace (později nazývaný Reillyho zákonem).
Pozdější vývoj vedl k zavedení pravděpodobnostního konceptu a rozšíření počtu středisek (původní
Reillyho model dovoloval rozdělit území jen mezi dvě střediska). Rovněž dochází ke zevšeobecnění
proměnných, např. Wilson (1974) zavádí místo počtu obyvatel sídla tzv. produkční proměnnou, což je
v podstatě úroveň poptávky v sídle a tzv. proměnnou atraktivity, což je úroveň nabídky ve středisku a
rovněž vzdálenost je nahrazována tzv. generalizovanou dopravní funkcí. Ve středoevropských
sídelních poměrech se nejčastěji používá tzv. Huffův model resp. jeho zjednodušená varianta typově
patřící do skupiny gravitačních modelů s omezením, kdy nahrazujeme proměnnou atraktivity
zástupnou proměnnou, např. počtem druhů obslužných zařízení, počtem zaměstnaných ve službách,
prodejní plochou nebo maloobchodním obratem (viz např. Maryáš, 1983).
Při vymezování sfér vlivu středisek na základě anketárních šetření se používají v zásadě dva způsoby:
1) anketou ve vybraných zařízeních obslužné sféry vybraného střediska (např. Wokoun, 1983)
2) anketou ve všech sídlech zkoumané oblasti (např. Maryáš, 1988).
Většina výzkumů založených na anketárních šetřeních uvádí, že v podstatě v každé hierarchické
úrovni existuje zóna intenzivních dojížďky, zóna slabší dojížďky a oscilační zóna (např. Berry, 1967).
Při anketárních šetřeních ve vybraných zařízeních střediska je však problematické stanovení kritérií,
kterými určujeme rozsah spádového území i intenzitu vazeb.
Zjišťování spádovosti u vzorku populace nejsou bohužel běžná a pokud se v minulosti uskutečnila
(např. Výzkumný ústav obchodu Praha, UK Praha, Geografický ústav ČSAV Brno), tak vždy jen na
omezených modelových územích. Zatím nejúplnější šetření o spádovosti obyvatelstva za občanskou
vybaveností provedl Geografický ústav ČSAV na území ČSR v roce 1979 a na území SSR ve
spolupráci s Geografickým ústavem SAV v roce 1978. Toto šetření bylo provedeno přes soustavu
místních národních výborů a městských národních výborů, kdy tajemníci národních výborů byli
dotazováni na hlavní i vedlejší cíle obyvatel sídla při nákupech a při návštěvách služeb. V letech 2004
– 2006 bylo provedeno anketární šetření na území moravských krajů, které organizovala Palackého
univerzita v Olomouci ve spolupráci s Masarykovou univerzitou (viz Szczyrba et al., 2005).
Zdravotnické regionalizace byly zpracovávány především v období před rokem 1989, kdy byly údaje
vzhledem k administrativnímu určení spádových obvodů relativně dostupné (viz např. Kolektiv, 1976;
Maryáš et al., 1992).
Metody hodnocení
Příspěvek vychází z výsledků anketárního šetření provedeného v rámci VaV č. IAA301670901, za
přispění Grantové agentury České akademie věd. Metodicky anketární šetření navazovalo na obdobná
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
737
dříve uskutečněná šetření mobility obyvatelstva za službami, provedená jednak na přelomu 70. a 80.
let minulého století Geografickým ústavem ČSAV na území celého Československa (viz Maryáš,
1987 a 1988), jednak rozsahem omezenější šetření prováděné v letech 2004 - 2006 na území Moravy
Palackého univerzitou v Olomouci a Masarykovou univerzitou (viz Szczyrba et al., 2005). Obdobně
jako ve zmíněných šetřeních byly potřebné údaje zjišťovány korespondenční metodou – rozesíláním
dotazníků na obecní úřady formou cílených dotazů pro zástupce veřejné správy. Otázky byly
sestaveny tak, aby mohly být provedeny komparativní analýzy se zmíněnými šetřeními. Vzhledem k
možnosti volby návštěvy lékařských zařízení, která byla umožněna až po roce 1989, byly nově
zařazeny i dotazy na zdravotnické služby. Zjišťovali jsme cíle návštěvy praktického lékaře pro
dospělé, praktického lékaře pro děti a dorost, stomatologa, gynekologa, návštěvy odborných lékařů
specialistů a poliklinik a návštěvy nemocnice.
Šetření bylo provedeno přes soustavu obecních úřadů, kdy starostové úřadů, resp. tajemníci byli
dotazováni na hlavní, vedlejší a výjimečné cíle obyvatel obce v uvedených procesech. Územní rozsah
byl zvolen tak, aby pokrýval okresy brněnské aglomerace. Šetření bylo provedeno v rámci zadaných
diplomových prací na území okresů Brno-venkov (Vacek, 2010, Vepřek, 2012), Blansko (Bračok,
2011) a Vyškov (Bartáková, 2010).
Po analýzách obslužných procesů byly pro vymezení sfér obslužné spádovosti vybrány ty, které
frekvencí využití reprezentují daný hierarchický stupeň. Pro střediska nadlokální úrovně jsme
uvažovali návštěvu praktického lékaře pro dospělé, praktického lékaře pro děti a dorost, stomatologa a
gynekologa, pro mikroregionální střediska návštěvu odborných lékařů specialistů a poliklinik.
Výběr obslužných středisek vycházel do značné míry z původní metodiky výběru středisek obslužné
spádovosti Československa (Maryáš, 1988), která po analýze podílu obcí uváděných jako hlavní cíle
dojížďky v obslužných procesech stanovila kritéria pro určení obslužných středisek na základě
regionální působnosti. Za postačující byla zvolena podmínka, aby obec byla uvedena jako
jednoznačný (hlavní) cíl návštěvy vybraných zdravotnických zařízení alespoň pro jednu obec ve výše
analyzovaných obslužných procesech. Pro střediska mikroregionální úrovně jsme stanovili podmínku,
že musí být střediskem nadlokální úrovně a hlavním cílem návštěvy alespoň pěti odborných lékařů
specialistů a poliklinik.
Rovněž při vymezování sfér vlivu obslužných středisek jsme vycházeli z původní metodiky (Maryáš,
1988). Odpovědi z anketárního šetření byly hodnoceny následovně: vykazované směry spádu byly
kategorizovány podle intenzity spádu do tří typů - převážný spád 10 bodů, částečný 5 bodů a
výjimečný 1 bod. Pro jednotlivé obce byla každému cíli i, který byl obcí vykazován v daném
obslužném procesu j přiřazena hodnota vij, která určuje relativní význam cíle i pro vykazující obec v
tomto obslužném procesu:
Tij - bodová hodnota typu spádu do cíle i v obslužném procesu j
PCij - počet cílů v tomto typu
PTij - součet bodových hodnot všech typů intenzity spádu uváděných obcí v obslužném procesu j.
K vybraným střediskům byly ostatní obce přiřazeny na základě převažujícího spádu - kdy celkový
relativní význam nejsilnějšího střediska nedosahoval více než dvě třetiny hodnoty celkového
relativního významu prvého nejsilnějšího střediska. Ostatní obce, které nevykazovaly dostatečně
významnou spádovost k určitému středisku, byly považovány za oscilační.
Komparace
Porovnávali jsme počty nadlokálních a mikroregionálních středisek (viz tab č. 1) a jejich spádové
obvody. Údaje za rok 1977 jsme převzali z rajonizace zdravotnických služeb (Kolektiv, 1976), kdy za
nadlokální středisko považujeme obec s územním obvodním zdravotnickým střediskem a za
100


ijij
ij
ij
PTPC
T
v
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
738
mikroregionální středisko obec se sídlem polikliniky, resp. nemocnice s poliklinikou. Recentní údaje
jsou převzaty ze zadaných diplomových prací na území okresů Brno-venkov (Vacek, 2010, Vepřek,
2012), Blansko (Bračok, 2011) a Vyškov (Bartáková, 2010).
Tab. 1: Počty středisek v jednotlivých hierarchických úrovních
1977 2010-12
nadlokální středisko 65 61
mikroregionální středisko 11 16
Zdroj: Kolektiv, 1976; Bartáková, 2010; Bračok, 2011; Vacek, 2010; Vepřek, 2012; vlastní výpočty.
Srovnání současných výsledků se situací v 70. letech minulého století dovoluje formulovat následující
závěry. Oproti stavu před 35 lety můžeme pozorovat tyto vývojové tendence:
Nadlokální úroveň
V zázemí Brna a dalších měst (např. Ivančice, Pohořelice) došlo ke změně spádovosti ve prospěch
těchto středisek a bývalé obvody příměstských obcí již buď zcela spádují do měst nebo patří do
oscilačních zón. Tento fenomén lze vysledovat nejen v zázemí Brna na okrese Brno-venkov, ale i na
Blanensku a Vyškovsku. Ve výjimečných případech došlo i k degradaci nadlokálních zdravotních
středisek, a to především v nejbližším zázemí Brna (např. Lelekovice, Troubsko, Lipůvka). Na druhé
straně vznikla nová nadlokální střediska v relativně periferních polohách s poměrně značnou
dojížďkovou vzdáleností do bývalých obvodních zdravotních středisek (např. na severozápadě okresu
Vyškov).
Novým fenoménem vzniklým až s možností výběru zdravotnického zařízení je existence oscilačních
obcí, odkud obyvatelé dojíždí za stejnými zdravotnickými službami do více středisek. Zatímco před
rokem 1989, kdy byla územní příslušnost ke zdravotnickým zařízením administrativně určena a
obyvatelé dojížděli do jednoho centra1
, takové obce neexistovaly, dnes se vyskytují poměrně často,
zvláště na okrajích spádových území Brna a dalších významnějších středisek.
Mikroregionální úroveň
Dochází k rozvoji obslužných funkcí měst v suburbánní zóně, což se projevilo rozvojem nových
dosud neetablovaných obslužných zdravotnických středisek mikroregionální úrovně. Tento fenomén
byl dokumentován rovněž v maloobchodě a službách (viz Maryáš, 2013) a odpovídá obecným teoriím
o nárůstu oboustranných kontaktů mezi střediskem a zázemím v post-industriální etapě rozvoje (viz
např. Hampl, 2005). V nejbližší suburbánní zóně Brna patří mezi tato vznikající střediska Šlapanice a
Modřice, v širším zázemí potom zvláště Pohořelice.
Závěr
Srovnání současných výsledků se situací v 70. letech minulého století dovoluje formulovat následující
závěry. Oproti stavu před 35 lety můžeme pozorovat tyto vývojové tendence:
Na nadlokální úrovni (srovnatelné s úrovní bývalých zdravotnických středisek) došlo k posílení vlivu
Brna a dalších měst na úkor menších obcí a v některých případech i k degradaci bývalých zdravotních
středisek - především v nejbližším zázemí Brna. Na mikroregionální úrovni (srovnatelné s úrovní
bývalých poliklinik) se posílila pozice menších center v suburbánním zázemí Brna.
Novým fenoménem vzniklým až s možností výběru zdravotnického zařízení je existence oscilačních
obcí, odkud obyvatelé dojíždí za stejnými zdravotnickými službami do více středisek. Zatímco před
rokem 1989, kdy byla územní příslušnost ke zdravotnickým zařízením administrativně určena a
obyvatelé dojížděli do jednoho centra , takové obce neexistovaly, dnes se vyskytují poměrně často,
zvláště na okrajích spádových území Brna a dalších významnějších středisek.
1
výjimkou byla závodní zdravotnická zařízení
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
739
Literatura
[1] ANDĚL, J., BIČÍK, I., (1980). K některým problémům geografické mobility obyvatelstva. Acta
Universitatis Carolinae, Geographica, Supplementum 15. Praha: Univerzita Karlova. pp. 149–159.
[2] BARTÁKOVÁ, I., (2010). Spádovost za službami na Vyškovsku. [Diplomová práce]. Brno: Masarykova
univerzita.
[3] BERRY, B. J. L., (1967). Geography of market centres and retail distribution. Englewood Cliffs, N.J.,
Prentice-Hall.
[4] BRAČOK, F., (2011). Spádovost za službami ve vybraném regionu. [Diplomová práce]. Brno: Masarykova
univerzita.
[5] HAMPL, M., KÜHNL, K., JEŽEK, J., (1978). Sociálně geografická regionalizace ČSR. In Acta
Demographica, vol. 2.
[6] HAMPL, M., (2005). Geografická organizace společnosti v České republice: transformační procesy a
jejich obecný kontext. Praha: Přírodovědecká fakulta UK. p. 147.
[7] ISARD, W. et al., (1998). Methods of Interregional and Regional Analysis. Ashgate Publishing.
[8] Kolektiv., (1976). Rajonizace zdravotnických služeb léčebně preventivní péče Jihomoravského kraje.
Brno: Krajský ústav národního zdraví. p. 113.
[9] MARYÁŠ, J., (1983). K metodám výběru středisek maloobchodu a sfér jejich vlivu. Zprávy
Geografického ústavu ČSAV, vol. 20, iss. 3, pp. 61- 80.
[10] MARYÁŠ, J., (1987). Dojížďka do škol a za službami. In Atlas obyvatelstva ČSSR. Praha: Federální
statistický úřad – Geografický ústav ČSAV.
[11] MARYÁŠ, J., (1988). Nadmístní střediska maloobchodu a služeb v ČSSR a jejich sféry vlivu.
[Kandidátská disertační práce]. Brno: Geografický ústav ČSAV.
[12] MARYÁŠ, J. et al., (1992). Zdravotnícke zariadenia I - Medical facilities I. In Atlas životního prostředí a
zdraví obyvatelstva ČSFR - Atlas of environment and health of the population of the ČSFR. Brno - Praha:
Geografický ústav ČSAV - Federální výbor pro životní prostředí.
[13] MARYÁŠ, J., (2013). Developments in the travelling to services on the example of the Brno hinterland. In
16th International Colloquium on Regional Sciences. Conference Proceedings. Brno: Masarykova
univerzita. pp. 223-228. ISBN 978-80-210-6257-3. DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-6257-2013-27.
[14] REILLY W. J., (1929). Methods for the study of retail relationships. University of Texas Bulletin, vol. 4,
pp. 1-38.
[15] SZCZYRBA, Z. et al., (2005). Procesy transformacyjne w handlu detalicznym w ukladzie regionalnym
Republiky Czeskiej (modelowa sytuacja w regione Morawy Środkowej). In Regiony Europy Środkowej i
Wschodniej wobec globalizacji i integracji miedzynarodowej. Wloclawek, Uniwersytet Mikolaja
Kopernika w Toruniu - Wloclawskie Towarzystwo Naukowe. pp. 409-412.
[16] VACEK, P., (2010). Spádovost za službami ve vybraném regionu. [Diplomová práce]. Brno: Masarykova
univerzita.
[17] VEPŘEK, J., (2012). Regionotvorné procesy a jejich hierarchie na příkladě města Brna. [Diplomová
práce]. Brno: Masarykova univerzita.
[18] WILSON, A. G., (1974). Urban and regional models in geography and planning. Chichester: John Wiley.
[19] WOKOUN, R., (1983). Regionálně geografická analýza spádu do obchodního centra města Brna (na
příkladu obchodního domu PRIOR). Kandidátská disertační práce. Brno: Přírodovědecká fakulta UJEP.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
740
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-6840-2014-96
VÝVOJ VELKOPLOŠNÉHO MALOOBCHODU OLOMOUCE
A VÝZKUM NÁKUPNÍHO CHOVÁNÍ
DEVELOPMENT OF LARGE-SCALE RETAIL IN OLOMOUC AND
SHOPPING BEHAVIOUR RESEARCH
DOC. RNDR. ZDENĚK SZCZYRBA, PH.D.1
MGR. DAVID FIEDOR2
1
Katedra geografie
Přírodovědecká fakulta
Univerzita Palackého v Olomouci
1
Department of Geography
Faculty of Science
Palacký university in Olomouc
 tř. 17. listopadu 12, 771 46 Olomouc, Czech Republic
E-mail: zdenek.szczyrba@upol.cz
2
Geografický ústav
Přírodovědecká fakulta
Masarykova univerzita
2
Department of Geography
Faculty of Science
Masaryk university
 Kotlářská 267/2, 611 37 Brno, Czech Republic
E-mail: 269830@mail.muni.cz
Anotace
Česká města jsou dlouhodobě vystavena tlakům nadnárodních maloobchodních řetězců, což se
projevuje v nebývale zvýšené míře rovněž změnou nákupních zvyklostí obyvatel měst a okolí. Jejich
preference pro volbu konkrétní velkoplošné prodejny jsou silně a často i podprahově ovlivňovány
promyšlenými marketingovými aktivitami maloobchodních řetězců. Příspěvek se věnuje problematice
vývoje velkoplošného maloobchodu v Olomouci a rozboru velkoplošné maloobchodní vybavenosti ve
vnitřní struktuře města. Následuje analýza nákupního chování obyvatel města.
Klíčová slova
velkoplošný maloobchod, nákupní chování, Olomouc
Annotation
The Czech cities are under long-term pressure from international retailers which is also reflected in
the changing shopping behaviour of the urban population and those living in the suburbs. Their
preferences towards a certain store are often subliminally strongly influenced by the sophisticated
marketing activities of the retail chains. The paper addresses the topic of large-scale retail
development in Olomouc and the analysis of the large-scale retail facilities in the internal structure of
the city. This is followed by an analysis of the shopping behaviour of the urban population.
Key words
large-scale retail, shopping behaviour, Olomouc
JEL classification: R12
Úvod
Maloobchod patří mezi hospodářská odvětví se silným stupněm internacionalizace svých obchodních
aktivit. Charakteristickým znakem současného maloobchodu je neustálé pronikání nadnárodních
maloobchodních řetězců na zahraniční trhy a zásadní změny na těchto trzích. Podle P. Dickena (2003,
s. 498-500) pronikají maloobchodní řetězce na zahraniční trhy zprvu opatrně, ovšem potom vykazují
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
741
velmi silný sklon k lokalizaci na geograficky a kulturně příbuzné trhy. K hlavním motivacím jejich
transnacionální expanze patří saturace, regulace domácích trhů a intenzifikace soutěživosti na nich, a
pak dojem, že na nových rychle rostoucích trzích najdou nové obchodní příležitosti. Vývoj
maloobchodu v 90. letech 20. století byl ve světě ve znamení silné internacionalizace nově se
rozvíjejících trhů v Latinské Americe, jihovýchodní Asii, střední Evropě a jižní Evropě.
Kromě ekonomických dopadů přinesla internacionalizace také zásadní transformaci prostorové
organizace maloobchodu. Začaly se rychle měnit územní parametry maloobchodní sítě, a to především
vlivem vstupu velkoplošných prodejen do území. Nejvíce se změny dotkly měst. Chápeme-li
transformaci maloobchodu jako rozvoj maloobchodních sítí jednotlivých maloobchodních firem, pak
města plní v tomto procesu úlohu uzlů (Wilk, 2005). Zejména vlivem rozvoje velkých nákupních
center a hypermarketů a přesměrováním nákupních toků do těchto center, došlo k zcela zásadní změně
uspořádání maloobchodních funkcí ve městech. Postupně vlivem decentralizačních tendencí začalo
docházet k oslabování obslužných funkcí městského centra. Tento vývoj v postsocialistických
městech byl již dokumentován (Wilk, 2005, Križan a kol. 2008, Mulíček, 2007).
Rozvoj velkoplošné maloobchodní sítě znamená dále rozsáhlé změny v nákupním chování (Millan,
Howard 2007). Podstatou změny je rychlý příklon spotřebitelů k novým prodejním formátům vlivem
rostoucích příjmů obyvatel a nerozvinutého odvětví maloobchodu nejen v regionu střední Evropy
(Hanf a Pall 2009). Srovnáme-li českou populaci se spotřebiteli v ostatních postkomunistických
zemích regionu střední Evropy, prošla česká populace nejdynamičtější změnou. Tuto změnu
reprezentuje dlouhodobá více než 40 % preference českých domácností pro hypermarkety jako
hlavního místa nákupu potravin o (47 % v roce 2013, GfK Praha, 2013).
Jedno z klíčových témat, které vyvstaly po roce 1989 v souvislosti s transformací českého
maloobchodu, byly změny v městské maloobchodní sítí a s tím spojená otázka nového urbanismu
(Drtina a Krásný 1998). Hned na začátku transformačního období se ukázalo, že česká města nebyla
vůbec připravena na tak rozsáhlé změny, proto se hledala, velmi často chaoticky, řešení vzniklých
situací. Pořádaly se semináře, některá města začala dokonce mapovat svou maloobchodní, aby bylo
možné kvalifikovaně stanovit případné regulace územního rozvoje maloobchodní sítě v nových
podmínkách tržní ekonomiky. Jak známo, česká legislativa byla a stále je nedostačující pro plánování
maloobchodu. Chybí povinnost investora předložit studii RIA (Retail Impact Assessment), jehož
implementace do územního plánování by jistě dokázala účinně regulovat vývoj maloobchodní sítě a
omezila výstavbu velkoplošných prodejen na okrajích měst (Nagy 1998, England 2000). Vývoj byl
ovšem převážně určován expanzivní politikou maloobchodních koncernů.
1. Vývoj velkoplošného maloobchodu Olomouce
Olomouc dlouhodobě vykazuje shodné znaky transformace maloobchodu jako ostatní velká česká
města. V podstatě až do roku 1997 byla maloobchodní síť města Olomouce silně atomizovaná
s omezeným podílem velkoplošné maloobchodní sítě a minimálním zastoupením zahraničních
obchodních společností. Maloobchod se z hlediska nabídky i mobility obyvatel soustřeďoval zejména
do historického centra města. Tato část města byla ještě v roce v roce 1998 nejdůležitějším místem
maloobchodní nabídky ve městě, když koncentrovala až 35 % prodejních ploch ve městě a 38 %
prodejních jednotek (Szczyrba, 2005).
První velkoplošná prodejna zahraničního maloobchodního řetězce byla v Olomouci otevřena v roce
1966 (hobbymarket bauMax). První komerční suburbánní lokalitou byla lokalita Horní lán na jihovýchodním
okraji města (exit Prostějov-Brno), kde byl v roce 1997 otevřen první hypermarket na
území Olomouce (hypermarket Terno – COOP). Nejen v lokalitě Horní lán, ale i v jiných lokalitách
ve městě byly postupně zprovozňovány další velkoprodejny zahraničních maloobchodních řetězců
(viz tab. 1). Tato nová situace zásadně ovlivnila celkovou transformaci a restrukturalizaci městské
maloobchodní sítě, včetně prostorové reorganizace maloobchodu i nákupního chování obyvatelstva.
Dlužno poznamenat, že do přehledu (tab. 1) nebyly zařazeny ostatní velkoplošné prodejny menší než
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
742
uvedený velikostní limit, tj. významný počet supermarketů diskontů a jiných relevantních
velkoprodejen.
Tab. 1: Rozvoj velkoplošných prodejen nad 3000 m2 na území Olomouce po roce 1989
Název
velkoprodejny
Rok
otevření
Lokalita Prodejní plocha
v m2
Prodejní formát
bauMax 1996 vnitřní město 4 000 hobbymarket
Terno 1997 periférie 3 000 hypermarket
OBI 1999 periférie 7 000 hobbymarket
Makro 1999 sousední obec
(Velká Bystřice)
10 000 cash & carry market
(hypermarket)
Globus 2000 periférie 15 000 hypermarket
Kaufland 2001 vnitřní město 3 500 hypermarket
OC Haná 2002 periférie 11 500 nákupní centrum (Tesco)
Olympia 2004 sousední obec
(Velký Týnec)
30 000 nákupní centrum
(HyperAlbert)
Olomouc City 2005 periférie 24 500 nákupní centrum (Globus)
Hornbach 2007 vnitřní město 10 000 hobbymarket
Asko, GigaSport,
Electro World 
2005 periférie 16 000 nákupní park
Galerie Moritz 2012 nákupní centrum 8 400 centrum města
Galerie Šantovka 2013 nákupní centrum 46 000 vnitřní město
* - komplex nákupního centra Olomouc City
** - velkoplošné prodejny v lokalitě Horní lán
Zdroj: vlastní zpracování
Prvním významným zásahem do poměrů uvnitř městského maloobchodu bylo otevření nákupního
centra Olympia v příměstské zóně na území sousední obce Velký Týnec. I když jde o lokalizaci mimo
administrativní hranice města, jde o funkčně propojenou provozní jednotku s olomouckou
maloobchodní sítí. Nejnověji byly na konci let 2012 a 2013 otevřeny Galerie Moritz (revitalizace
obchodního domu Prior v centru města – 8 400 m2) a Galerie Šantovka (revitalizace bývalého
průmyslového areálu Milo v těsné blízkosti centra – 46 000 m2). Zejména posledně jmenované
nákupní centrum představuje nejcitelnější zásah do organizace maloobchodu v Olomouci. Shodně
s předchozími velkoplošnými maloobchodními jednotkami bylo zásadním způsobem ovlivněno
nákupní chování obyvatel města. To konec konců prezentuje výzkum, který byl realizován katedrou
geografie PřF UP v Olomouci na jaře roku 2013.
2. Nákupní chování obyvatel Olomouce
Na konci dubna 2013 proběhlo šetření nákupního chování obyvatel Olomouce, které bylo realizováno
formou dotazníku. Otázky se zaměřily na zjišťování nákupních zvyklostí a názorů respondentů na
nákupní podmínky ve městě Olomouci. V neposlední řadě byl dotazník orientován rovněž na otázky
související s nákupním centrem Galerie Šantovka, které se za několik měsíců mělo otevírat, a jeho
vlivem na maloobchodní prostředí ve městě.
V rámci šetření bylo osloveno celkem 477 respondentů, a to ve struktuře, kterou ukazuje tab. 2.
Prostorového zastoupení respondentů ilustruje obr. 1. Z grafu je patrné, že sídliště tvořila 71 % všech
respondentů, což je nadprůměrné zastoupení sídlišť vzhledem k cca 45 % jejich podílu na celkovém
počtu obyvatel města. Důvodem pro takto nastavené vstupní parametry souboru respondentů byla
prolongace výzkumu zaměřeného na proměny občanské vybavenosti olomouckých sídlišť, jehož
realizace proběhla později.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
743
Tab. 2: Základní charakteristiky respondentů
Pohlaví Věk Vzdělání
muž 43%
15-19 9% ZŠ 6%
20-29 28% SŠ bez maturity 23%
žena 57%
30-49 32% SŠ s maturitou 50%
50-59 16% VŠ 21%
60 a více 15%
Zdroj: Dotazníkové šetření nakupování v Olomouci, duben 2013
Obr. 1: Struktura respondentů podle místa bydliště
Zdroj: Dotazníkové šetření nakupování v Olomouci, duben 2013
2.1 Výsledky výzkumu
První část dotazníku byla zaměřena na spokojenost občanů s nákupními možnostmi v místě jejich
bydliště. Největší část respondentů uvedla, že je s nákupními možnostmi v místě svého bydliště a jeho
okolí spíše spokojena. Oba extrémy (přílišná spokojenost a přílišná nespokojenost) jsou procentuálně
vyrovnané. Určitě zajímavější je pohled na spokojenost s nákupními možnostmi v jednotlivých
částech města, tak jak byly vyčleněny. Situaci znázorňuje obrázek č. 2, přičemž patrný je především
rozdíl mezi sídlišti a zbytkem oblastí. Konkrétně v oblasti pojmenované jako Sídliště jih je dle studie
až 70 % obyvatel spokojeno s nákupními možnostmi, které mají v okolí svého bydliště. Všeobecná
spokojenost může být způsobena přítomností nákupního centra, ale jistě to není jediný efekt. Více než
polovina respondentů bydlících v oblasti Sídliště jih uvedlo, že alespoň občas navštěvuje hypermarket
Tesco. Nejvíce nespokojení respondenti bydlí v Hodolanech, nicméně tato skutečnost může být
ovlivněna nízkým počtem odpovídajících.
13%
27%
5%
39%
8% 4% 4% Střed
Sídliště jih
Sídliště sever
Sídliště západ
Periférie
Vilové čtvrti
Hodolany
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
744
Obr. 2: Spokojenost s nákupními možnostmi v okolí svého bydliště v závislosti na oblasti bydliště
Zdroj: Dotazníkové šetření nakupování v Olomouci, duben 2013
Další otázka v dotazníku se vztahovala na místo nakupování potravin i nepotravin. Je zcela zřejmě, že
potraviny občané Olomouce obvykle nakupují v místě svého bydliště a jeho blízkém okolí. Pro
nepotraviny už naopak vyrážejí častěji do centra města, případně do jiných městských částí. Mimo
Olomouc vyjíždějí pouze zřídkakdy (obr. 3).
Obr. 3: Kde nakupujete potraviny, resp. nepotraviny?
Zdroj: Dotazníkové šetření nakupování v Olomouci, duben 2013
Následující obrázek č. 4 ilustruje nakupování potravin v závislosti na míře spokojenosti respondentů
s nákupními možnostmi v okolí jejich bydliště. Graf ve velké míře odráží výsledky grafu
znázorněného na předchozím obrázku, nicméně je patrný fakt, že lidé s vysokou mírou spokojenosti
s nákupními možnostmi v okolí svého bydliště nakupují v místě bydliště více než ostatní. S rostoucí
mírou nespokojenosti se také zvyšuje podíl těch, kteří nakupují jinde, zvláště v jiných městských
částech.
0%
20%
40%
60%
80%
100%
19% 14% 9%
18% 16% 22%
33%
27%
16% 30% 16% 24%
22%
19%
40%
39%
52%
51% 41% 39%
33%
14%
31%
9% 15% 19% 17% 14%
velmi spokojen(a)
spíše spokojen(a)
spokojen(a) pouze v
některých
sortimentech
velmi nespokojen(a)
0%
20%
40%
60%
80%
100%
Potraviny Nepotraviny
69%
34%
19%
38%
11%
25%
1% 3%
jinde v Olomouci (město)
jinde v Olomouci (městská část)
v centru Olomouce
v místě bydliště a blízkém okolí
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
745
Obr. 4: Místo nákupů potravin v závislosti na spokojenosti s nákupními možnostmi v okolí bydliště
Zdroj: Dotazníkové šetření nakupování v Olomouci, duben 2013
Další otázka v dotaznáku se věnovala typu obchodu, ve kterém respondenti převážně nakupují
potraviny a nepotraviny. U potravin nejvíce lidí preferuje nákup v supermarketu – polovina z nich.
V součtu s hypermarketem jsou to dokonce tři čtvrtiny odpovídajících. U nepotravin naopak „zvítězil“
nákup v hypermarketu a v porovnání s potravinami se větší pozornosti těší menší prodejny včetně
pultového prodeje (obr. 5).
Obr. 5: V jakém typu obchodu převážně nakupujete potraviny, resp. nepotraviny?
Zdroj: Dotazníkové šetření nakupování v Olomouci, duben 2013
0%
20%
40%
60%
80%
100%
66% 62% 69%
79%
19%
20%
22%
12%
14% 16%
9% 8%
0% 2% 0% 1%
v místě bydliště a blízkém okolí v centru Olomouce
jinde v Olomouci (městská část) jinde v Olomouci (město)
0%
20%
40%
60%
80%
100%
Potraviny Nepotraviny
5% 8%
13%
21%9%
2%
51%
20%
22%
43%
6%
jinde
hypermarket
supermarket
diskont
menší prodejna se
samoobsluhou
prodejna s pultovým prodejem
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
746
Další část dotazníku byla zaměřena na nakupování v centru Olomouce. Zjišťována byla frekvence
nakupování respondentů v centru Olomouce a názory na změnu nabídky prodejen v centru. Dále bylo
zjišťováno, které typy prodejen občané v centru města využívají a naopak které v centru postrádají.
Téměř polovina respondentů uvedla, že v centru Olomouce nakupuje alespoň jedenkrát týdně nebo
dokonce několikrát týdně. Pouze nepatrné procento lidí uvedlo, že v centru nenakupují nikdy.
Frekvence nakupování v centru města je vyšší u žen než u mužů. Stejně tak mladší lidé obecně
vyrážejí častěji za nákupy do centra města než starší občané.
Hodnotíme-li názor respondentů na změnu nabídky prodejen v centru Olomouce za poslední roky, pak
tuto percepci vztahujeme k respondentům, kteří v centru nakupují častěji (viz tab. 3). Nejvíce
odpovědí dosáhla možnost spíše k lepšímu, a to jak celkově, tak u lidí, kteří nakupují v centru aspoň
občasně, tedy velmi často, často nebo občasně. Respondenti, kteří hodnotili změnu jako pozitivní
(změna k lepšímu), nakupují v centru častěji než ostatní. Naopak lidé, kteří nakupují v centru méně
často, hodnotili častěji změnu nabídky prodejen v centru Olomouce jako změnu spíše k horšímu.
Tab. 3: Názory respondentů na změnu nabídky prodejen v centru Olomouce za poslední roky
v závislosti na frekvenci jejich nakupování
Frekvence nakupování
Změna nabídky prodejen v centru
výrazně
k lepšímu
spíše
k lepšímu
výrazně
k horšímu
spíše
k horšímu
nevím,
neumím
posoudit
velmi často (několikrát týdně) 12 30 4 19 17
často (alespoň 1x týdně) 15 54 13 32 28
občasně (alespoň 1x měsíčně) 7 58 10 38 50
zřídkakdy (1x-2x do roka) 3 16 8 20 17
nikdy 1 3 4 6 12
Pozn.: Tučně jsou zvýrazněny hodnoty, které jsou maximy v jednotlivých řádcích či sloupcích.
Zdroj: Dotazníkové šetření nakupování v Olomouci, duben 2013
Poslední část dotazníku se týkala nákupních center a v této souvislosti jsme se zaměřili na názory
obyvatel Olomouce na nově budované nákupní centrum Šantovka. Jak prokázal vázkum, změnu
nabídky prodejen v centru města k horšímu očekávala polovina respondentů, pouze pětina lidí
předpokládala změnu nabídky k lepšímu. Zda dojde k výrazné změně, či naopak k méně významné
změně nepanuje mezi respondenty jasný názor – obě skupiny dosahují 35 % (viz obr. 6).
Obr. 6: Jak se podle Vás změní nabídka prodejen v centru Olomouce, poté co se letos na podzim
otevře NC Šantovka?
Zdroj: Dotazníkové šetření nakupování v Olomouci, duben 2013
27%
24%
8%
11%
30%
výrazně ovlivní nabídku prodejen v
centru města k horšímu
dojde k méně významné obměně
prodejen v centru města k horšímu
výrazně ovlivní nabídku prodejen v
centru města k lepšímu
dojde k méně významné obměně
prodejen v centru města k lepšímu
k žádné významnější změně nedojde
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
747
Poslední otázka dotazníkového šetření (nezaměřující se na identifikaci respondenta) se týkala
budoucího nakupování v NC Šantovka. Pouze 14 % lidí uvedlo, že spíše (nebo rozhodně) nebude
v Šantovce nakupovat, zatímco 57 % v Šantovce hodlá napříště nakupovat. Výrazné rozdíly lze
pozorovat v odpovědích na tuto otázku v závislosti na věku respondentů (viz obr. 13). Odstíny zelené
barvy znázorňující vůli nakupovat příště v NC Šantovka mají jasně klesající tendenci, pokud jde o
věkovou strukturu. U mládeže ve věku 15-19 let se nevyskytuje nikdo, kdo by uvedl, že v Šantovce
nehodlá nakupovat.
Obr. 7: Plány nakupovat napříště také v NC Šantovka dle věkových skupin
Zdroj: Dotazníkové šetření nakupování v Olomouci, duben 2013
Závěr
Změny, kterými prošel maloobchod v českých městech během posledních dvaceti let, byly významně
ovlivněny internacionalizací odvětví. Zahraniční maloobchodní řetězce v relativně krátkém čase
uskutečnily zcela zásadní změnu prostorově-funkčního modelu postsocialistických měst (Szczyrba et
al. 2001, Sýkora 2003, Mulíček 2007, Klusáček et al. 2011). Šlo o vývoj, který znamenal
decentralizaci maloobchodních funkcí a iniciaci nových jader maloobchodní vybavenosti na městské
periferii, které odpovídají současnému prostorovému modelu postindustriálního města (Knox a Pinch,
2000). Podobně jako v mnoha zemích na západ od hranic České republiky se začínají ve zdejším
urbánním prostředí etablovat nové prostorově-funkční prvky představující mix obchodních a
neobchodních funkcí, rozšiřující vliv multifunkčních velkoplošných prodejních formátů na utváření
nákupního chování (Pacione, 2009, Heineberg, 2006).
Výzkum nákupního chování přinesl poměrně zajímavé a pro plánování maloobchodu ve městě
užitečné informace. Pro přehlednost uvádíme tyto dílčí poznatky:
 Respondenti jsou převážně spokojeni s nákupními možnostmi v místě svého bydliště a především
potraviny v něm obvykle nakupují;
 Nejpopulárnějším typem obchodu je supermarket, nicméně nepotraviny daleko více respondenti
pořizují v hypermarketech či v menších prodejnách v centru města;
 V centru Olomouce většina respondentů nakupuje alespoň jednou měsíčně či jednou týdně a
měnící se nabídku prodejen v centru Olomouce v posledních letech považují za spíše zlepšující
se;
 Obecně platí, že mezi respondenty jsou velkoplošné prodejny oblíbeným místem nakupování,
např. Globus nebo Tesco;
 Galerie Šantovka ovlivní dle názoru respondentů negativně nabídku prodejen v centru Olomouce,
tento názor podporuje rovněž výsledek modelování nákupního spádu – blíže viz Klapka et al.
2013;
 Většina z respondentů plánuje napříště nakupovat v NC Šantovka, přičemž velký rozdíl v úmyslu
nakupovat v Šantovce je tvořen věkem (k nakupování v Šantovce mají blíže lidé mladší).
0%
20%
40%
60%
80%
100%
15-19 20-29 30-49 50-59 60 a více
56%
36%
24% 21%
10%
40%
36%
31%
22%
18%
6%
14%
14%
21%
2%
2%
3%
5%
5%
19%
27%
36%
26%
2% 3% 4%
21%
nehodlám nakupovat
zatím nevím
rozhodně ne
spíše ne
spíše ano
rozhodně ano
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
748
Literatura
[1] DICKEN, P., (2003). Global shift. Sage Publications.
[2] DRTINA, T., KRÁSNÝ, T., (1989). Mezinárodní srovnání vývojových tendencí maloobchodní sítě. Praha.
[3] ENGLAND, J., (2000). Retail Impact Assessment. Routledge.
[4] HANF, J.H., PALL, Z., (2009). Is retailling really unique? Insights into retail internationalization using
business theories.
[5] HEINEBERG, H., (2006). Stadtgeographie. Paderborn.
[6] KNOX, P., PINCH, S., (2000). Urban social geography. Pearson Education Limited.
[7] KLAPKA, P., ERLEBACH, M., KRÁL, O., LEHNERT, M., MIČKA, T., (2013). The footfall of shopping
centres in Olomouc (Czech Republic): An application of the gravity model. Moravian Geographical
Reports, vol. 21, iss. 3, pp. 12-26. DOI 10.2478/mgr-2013-0013.
[8] KLUSÁČEK, P., KREJČÍ, T., KUNC, J., MARTINÁT, S., NOVÁKOVÁ, E., (2011). The post-industrial
landscape in relation to local self-goverment in the Czech republic. Moravian Geographical Reports, vol.
19, iss. 4, pp. 18-28.
[9] KRIŽAN, F., TOLMÁČI, L., LAUKO, V., (2008). Identifikácia“potravinových púští“ na území města
Bratislava aplikáciou mier dostupnosti. Ekonomický časopis, vol. 56, 959-972.
[10] MILLAN, E.S., HOWARD, E., (2007). Shopping for pleasure? Shopping experiences of Hungarian
consumers. International Journal of Retail & Distribution Management, vol. 35, iss. 6, pp. 474-487. DOI
10.1108/09590550710750340.
[11] MULÍČEK, O., (2007). Prostorové aspekty současného vývoje brněnské maloobchodní sítě. Urbanismus a
územní rozvoj, vol. 10, iss. 6, pp. 14-20.
[12] NAGY, E., (1999). Fall and revival of city centre retailing: Plannig an urban function in Leicester,
Britain. Discussion papers. Pécs: Centre for regional studies of Hungarian Academy of Science.
[13] PACIONE, M., (2009). Urban geography. Routledge.
[14] SÝKORA, L., (2003). Suburbanizace a její společenské důsledky. Sociologický časopis, vol. 39, iss. 2, pp.
217-233.
[15] SZCZYRBA, Z., IRA, V., MATOLOVIČ, R., SÝKORA, L., (2001). Przekszałcenia przestrzeni wymiany
handlowej miasta postsocjalistycznego na tle koncentracji w handlu detalicznym w Republice Czeskiej i
Słowacji (przykład Pragi, Bratysławy, Ołomuńca i Preszowa). In Miasto postsocjalistytczne – organizacja
przestrzeni miejskiej i jej przemiany (II), XIV Konwersatorium Wiedzy o Mieście, Uniwersytet Łódzki,
Łódź. p. 243-251.
[16] SZCZYRBA, Z., (2005). Maloobchod v České republice po roce 1989 – vývoj a trendy se zaměřením na
geografickou organizaci. Olomouc: Univerzita Palackého, Olomouc.
[17] WILK, W., (2005). Miejsce miast w sieciach handlowych - przykład Polski. Práce a Studia Geograficzne,
vol. 35, pp. 129-153.
Příspěvek byl zpracován v rámci grantu GAČR č. 403/09/0885 „Prostorové modely chování
v měnícím se urbánním prostředí z pohledu geografie času“.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
749
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-6840-2014-97
CORPORATE SOCIAL RESPONSIBILITY AS A TOOL FOR
SUSTAINABLE REGIONAL DEVELOPMENT:
A CASE STUDY IN MORAVIAN-SILESIAN AND ZLÍN
REGION
SPOLEČENSKÁ ODPOVĚDNOST PODNIKÁNÍ JAKO NÁSTROJ PRO
DLOUHODOBÝ REGIONÁLNÍ ROZVOJ: PŘÍPADOVÁ STUDIE
V MORAVSKOSLEZSKÉM A ZLÍNSKÉM KRAJI
ING. PAVEL ADÁMEK, PH.D.
Katedra managementu a podnikání
Obchodně podnikatelská fakulta v Karviné
Slezská univerzita v Opavě
Department of Mangement and Business
School of Business Administration in Karviná
Silesian University in Opava
 Univerzitní náměstí 1934/3, 733 40 Karviná, Czech Republic
E-mail: adamek@opf.slu.cz
Annotation
The purpose of a paper is analysing Corporate Social Responsibility (CSR) as a tool for sustainable
economic and social development and reviewing CSR practise of the companies in the MoravianSilesian
and Zlín Region. In our empirical research (146 Moravian-Silesian and 83 Zlín SMEs had
been surveyed) we explored the commitment, the motivations and barriers of social and environmental
activities in two regions, and we also consider the concept as a strategic tool for sustainable regional
development. Conclusions of this paper indicate a possible future development of CSR and uncovered
a summary of CSR impacts. Paper is contribution to the debate for recognition of the particular role
of CSR as a tool for strengthening regional competitiveness.
Key words
corporate social responsibility, regional development, small and medium-sized enterprises
Anotace
Cílem příspěvku je analyzovat společenskou odpovědnost podnikání (CSR) jako nástroje pro
udržitelný economický a sociální rozvoj a také pro přezkoumání CSR a jeho aplikovatelnost ve
společnostech v Moravskoslezském a Zlínském kraji. V našem empricickém výzkumu (146
moravskoslezských a 83 zlínských malých a středních podniků) jsme zkoumali závazek, motivaci a
překážky sociálních a ekologických aktivit ve dvou regionech. Koncept CSR je představen jako
strategický nástroj pro udržitelný regionální rozvoj. Závěry příspěvku ukazují na budoucí vývoj
společenské odpovědnosti podnikání a odhalují konkrétní možnosti v dalším využití CSR mezi malými
a středními podniky. Příspěvek přispívá k poznání role CSR jako nástroje pro posílení regionální
konkurenceschopnosti.
Klíčová slova
společenská odpovědnost podnikání, regionální rozvoj, malé a střední podniky
JEL classification: M14, R11
Introduction
Socially sensitive corporate activity entails a voluntary commitment to the public good demonstrated
during the deployment of business resources in corporate or entrepreneurial business practice.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
750
Corporate Social Responsibility (CSR) not simply means a mere following of certain set of rules and
criteria, but refers to such business conduct, which provides benefits and advantages for the
employees, for the immediate and macro environment, including the natural surroundings, thereby
promoting overall well-being. This, however, cannot be restricted to financial support, as the concept
of well-being is not exclusively measured in monetary terms demonstrated by the elaboration of such
novel indicators as the ecological foot print, the human developmental index, and the complex
environmental indicators (Szlávik and Csáfor, 2012).
The Corporate Social Responsibility (CSR) movement is rapidly growing in signification as a
strategic management instrument over the past number of years. Not only has the issue received
academic attention but has quickly moved up the corporate agenda (Knox et al., 2005; Ogrizek, 2002).
However, there has been a lack of attention to, and discussion of, CSR in the Czech Republic.
Research with regard to SMEs has also been quite scant (Friedman and Miles, 2001; Jenkins, 2005)
SMEs have been identified as an important strategic sector for promoting growth and social
development (Munasinghe and Malkumari, 2012). The considerable emphasis placed nowadays on the
societal role of business is in accordance with the spreading belief that measures of company success
must go beyond profit and should also relate to the needs of stakeholders and society at large (Natale
and Sora). According to Carroll (2000) CSR is becoming the defining business issue of our time,
affecting corporate profits and credibility, as well as personal security and sustainability of the global
economy.
The reason for rise of this article is identified CSR as a significant opportunity for regional
development: an opportunity for SMEs, for their stakeholders and for society at large, because SMEs
are a fundamental part of the growth and jobs equation. By Zumbasen (2011) it is necessary to take
into account the developmental stage companies in a given economic environment with emphasis its
size (for example small, medium or micro firms), to serve our dividing companies in the SME sector
under the EU methodology.
1. CSR in a nutshell
The history of CSR is strongly intertwined with the emergence over the past forty years of the
environment as a worldwide concern and the eventual transformation of the term into “sustainable
development” which incorporates social issues alongside environmental and development ones. This
is because sustainable development has been translated into a managerial approach - CSR which
integrates the businesses’ financial performance with their externalities for human development and
the environment (Nilsson et al., 2008; Carrol and Bucholtz, 1999; EU Commission, 2006; 2008;
Henningsson, 2008). According to WBCSD - CSR and sustainable development CSR is an integral
part of sustainable development. For an individual company, this means the integration of social
(including human rights), environmental and economic concerns into that company’s values and
culture. These values are then incorporated into the way in which the company goes about its business
and are reflected in that company’s policies and strategies, decision-making, and operations
CSR is one of the tools which can help European countries to develop their competitiveness and to
develop a dynamic knowledge based economy (Szlávik and Csáfor, 2012).). In relation to SMEs, a
variety of definitions have been proposed which focus on issues such as number of employees
working in the enterprise, annual turnover, ownership types, and formal versus informal economy
status (Jamali et al., 2009). For research purpose was used definition of SME according to the EU.
Study by Caroli suggests that SME can successfully implement CSR policies and this directly affect
their competitiveness (Munasinghe and Malkumari, 2012). SMEs have a similar (Jenkins, 2005) and
stronger (Perini, 2006) stakeholder relationship in comparison to large companies. That means SMEs
have stakeholders in the common range with large companies and the purpose of stakeholder
management is similar, namely to reduce the risk by managing stakeholders (Jenkins, 2005) and
SMEs are used to be very close to their stakeholders like community and employees (Perini, 2006).
Additionally, SMEs plays a significant role in the local community with a high-degree of interreaction
and acting as benefactor by support to the local economy by creating job opportunities
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
751
(Munasinghe and Malkumari, 2012). It has been argued that SMEs are constrained by the time and
financial resources (Sarbutts, 2003; Vives, 2006). On the other hand, it has been argued that being
smaller and flatter, SMEs may be better placed than large firms to take advantage of the changing
needs of society (Perez-Sanchez, 2003).
Above mentioned facts were determined as the basis for the research in SMEs. We deliberately
concern on SMEs because there is a higher assumption of local impact, in the concrete that most of
these companies operate mainly in the region or in „place“ of business. The empirical research effort
has completed in 2012 and focused on the firms and enterprises in Moravian-Silesian and Zlín Region.
2. CSR background
In condition of the Czech Republic (CR) at the beginning was the impulse of most companies
involved to focus purely on philanthropic donations. Over the time, a number of companies have
steadily been growing and companies are engaged in a remarkable range of activities. Today, Business
Leaders´ Forum’s mission is promotion and enforcement of CSR in line with European methodology
and best standards. The harmonization of Czech law with EU legislation, and the Czech Republic's
accession to the European Union, contributed to major advances in the promotion of CSR. As long
ago as 1998 the Czech Republic adopted, among other things, rules for the introduction of EcoManagement
and Audit Scheme (EMAS), and prepared the first National EMAS Program.
The milestone in building foundations of CSR was August 2003, when the Sustainable Development
Council of the Czech Government (SDCG) was established as a standing advisory body of the
Government for sustainable development and strategic management. Increasing interest in CSR and a
trend in implementation of CSR reflect also surveys of the Business Leaders´ Forum. CSR awareness
has also been increasing thanks to international corporations operating in the country as they belong
among main supporters of CSR and have brought essential know-how. As CSR gaining its popularity
among entrepreneurs, some non-governmental organizations have been focusing on building
partnership between profit and non-profit organizations in the area of corporate philanthropy,
corporate volunteerism, social marketing, environmental protection and others (e.g. HESTIA, AISIS,
Czech Donors Forum, Environmental Law Service, Business Leaders´ Forum, etc.). In March 2007
the Ministry of Labour and Social Affairs created a new website on CSR, to inform users about the
concept of CSR in the European Union. The website also provides references to different projects and
activities concerning the promotion of CSR (Czech Ministry of Labour and Social Affairs, 2012).
According to surveys in the business sector, it appears that the main CSR related priorities are the
environment, well-being and philanthropy. In each field is the most important to get into public
awareness while the SMEs should implement this approach and gaining the competitive advantage in
the futures market. Awareness is widespread, but information is lacking as to specific CSR topics.
Many CSR-related activities are of common public knowledge but they are understood as concepts in
and of themselves and not within the CSR context. However, the broader concept of CSR is slowly
taking root in educational institutions such as universities. It is often covered in courses on Corporate
Governance, Business ethics and in some cases it exists as a separate course as well. From
environment part of situation in CR are related - National action plan - the current policy on climate
change is in the process of modification. Environmental awareness is largely promoted through the
Czech Republic’s National Cleaner Production Program. In addition, there are a number of
educational programs that reach out to the younger generations, introducing them to important
personal practices such as sorting waste.
From the cooperation between local communities and businesses there we found that the business
community involvement is generally not innovative. While normative projects and activities are
carried out, ongoing dialogue and cooperation between businesses and communities is not common.
Sustainable Products and Services are included into the Czech Republic’s National Trademark on
Quality is given to products that meet certain standards regarding quality/sustainability. The program
consists of approximately 20 trademarks, including several that focus solely on environmental impact
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
752
of the product. It was mentioned that company best practices is implemented into the Business
Leaders’ Forum. Currently, has collected and disseminated practical CSR tools and guidelines via its
web portal.
3. The conceptual framework of the research
The target to be examined was selected by a systematic sample taking process. The research task is
focused on analysing the commitment, the motivations and barriers of social and environmental
activities in two regions. Research was conducted during 2012. The research was based on the
scheduled progress of the research, selection and identification of respondents, data processing and
analysis. Primary research finds opinions entrepreneurs in the micro, small and medium enterprises in
connection with the use of socially responsible activities in the Moravian-Silesian and Zlín region. To
obtain information, the SMEs in the total number of 2000 firms and the total return was 12% (240
questionnaires). Of these, the control was excluded 11 questionnaires that were not properly
completed and included in the survey was 229 completed questionnaires. Representation of companies
that meet the criteria for allocating the relevant groups are in absolute numbers, was represented by
104 micro (45%), 73 small (32%) and 52 medium-sized (23%) enterprises, in particular the number of
146 companies in Moravian-Silesian Region and 83 companies in Zlín Region. The empirical research
analyses are aimed at the identification of following components (as a part of extensive research): the
commitment of the region, the motivational and limiting factors of responsible business activity and
firm´s expectations for the support of CSR development efforts.
4. The main findings of research
Firstly, we measure the importance of SMEs and to behave responsibly towards the environment area,
employees and the community in which the company operates. For the interpretation of the output was
used an approach that took into account both frequency response and attributed to the weight (range 1-
10 is maximum value). It is obvious that micro, small and medium enterprises attach importance to a
very similar socially responsible behaviour to the community. Values is dominated by a numerical
expression 8, which expresses the arithmetic mean of the number of weights and responses.
Awareness of companies within the extent of approaches is quite surprising. The results suggest that
firms have will to be responsible to the environment, employees and community.
Tab. 1: Level of importance of SMEs responsibly towards the environment, employees and the
community in which the company operates
Type of enterprises Points
Micro 8,10
Small 7,92
Medium-sized 8,27
Total 8,08
Source: own research
From terms of territorial effect of SMEs, there is a significant position of companies that mainly
operate only in the region (Chart 1), it is clear that the international presence is most important for
medium-sized and small companies compared to micro-enterprise for which is more distinctive local
or regional action. We can observe that the significance of the local influence is dependent on the size
of the company. According to the given results it is clear that micro and small firms are major players
on the local (regional) market and thus have a direct impact on regional development. This finding is
crucial for the importance of SMEs in regional development.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
753
Fig. 1: Territorial effect of SMEs
Source: own research
The factors of motivation for implementation (Chart 2) of CSR were researched by a frequency of
responses and their arithmetic average (min. 0, max. 5). It has been determined that the most
motivating factor is improving the company´s image. Minimum values were identified as the factors:
tradition (2,8), improving relations with the public administration (2,8) or pressure from business
environment (2,8).
Fig. 2: The motivation factors for implementing CSR
Source: own research
On the contrary, the main motivating factors are identified in order: 1. „improve the company's
image“, the significance 3,830; 2. „improve customer loyalty“ 3,703; 3. „efforts to attract and retain
quality employees 3,686; 4. „increase economic efficiency“ 3,668; 5. „increase employee satisfaction“
3,659. These factors may be found as the dominant motivational incentives for the use of socially
responsible approaches companies.
24%
10% 8% 16%
33%
45%
25%
35%
22%
8%
23%
18%
21%
37% 44%
31%
0%
20%
40%
60%
80%
100%
120%
micro small medium-sized total
international
in the Czech Republic
in region
firm domicile
3.4
2.7
2.8 3.7
3.6
3.7
3.7
3.8
3.7
3.6
3.0
2.8
3.0
3.2
2.0
3.0
4.0
ethical-moral reasons
tradition
improve relations with the
public administration
improve customer loyalty
improve relations with
business partners
increase employee
satisfaction
efforts to attract and retain
quality employees
improve the company's
image
increase economic
efficiency
improve the competitive
position
implementation of the Code
of Ethics
pressure from outside
use of public incentives
improve PR
Total SMEs
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
754
Fig. 3: The limiting factors for higher exploitation of CSR
Source: own research
To identify limiting factors was selected 10 potential barriers and examined the degree of significance
based on the arithmetic average based on the calculation of response rates and associated weights 1 to
5 (5 presents most significant value). For a partial description of the final results of the findings will
be presented in each category separately by individual surveyed SMEs. As a first result values are
given for micro-enterprises. Results findings suggest factors such as the lack of recognition for the use
of CSR activities and lack of capital. Micro-businesses do not feel the pressure that was exerted on
them at a higher involvement of CSR activities. In fourth place was the lack of support from the state
and fifth place went factor that expresses incorporate these activities into core business objectives.
Seventh place goes to "increased costs", here we have assumed that this factor for micro-enterprises
will be given a higher significance. Reluctance management is a major obstacle to including
statements that socially responsible activities provide no benefit to the business. Necessary knowledge
and skills also not a major barrier in the use of approaches.
Small businesses see as the biggest obstacle to a lack of capital for the use of socially responsible
activities. In second place was the barrier "incompetence staff" possibly managers who would be
focused on the area of CSR. As the problem appears to be in third place „the lack of" recognition from
the outside" it means that the small businesses are not motivated to higher level of developmental
activity due to public pressure. The last two places are placed obstacles in the form of resistance of
management, which means that this fact is not privileged barrier including the statement that CSR
activities do not bring any benefit to the business. These values are identical to those of micro
enterprises. The question of the cost increase to fourth place and thus constitutes an important aspect
in the issue of selected barriers. For the sample of medium-sized companies is considered the most
significant barrier is the lack of support from the state. In second place was the view that CSR
activities lead to increased costs. The claim that CSR activities are not the main business objectives
placed eighth place and the lack of capital for the implementation of CSR activities took ninth place
out of 11 selected factors. The values obtained are significantly different in contrast to the previous
two categories of SMEs, but the last two factors barriers ended up in the same place, these are factors
that CSR does not bring any benefit to the business and management of indignation to the use of CSR.
The presented results demonstrate the partial results of extensive research in the use of selected
activities of CSR in SMEs in Moravian-Silesian and Zlín Region. The results showed that SMEs have
allowance for socially responsible business, but in practice terms there is an area for improving. Based
on the results was confirmed that this sector, namely micro and small companies operate mainly
locally (domicile of firms) or in the region, and thus have a direct interaction with their
competitiveness in these areas. SMEs affect their stakeholders and if "more" to use activities and tasks
2.00
2.50
3.00
3.50
4.00
CSR activities do not
provide benefits for
business
CSR lead to increased
costs
CSR activities are not he
primary business
objectives and interests
CSR - nothing obliges us
we do not have time for
CSR
absence of skilled people
for CSR
lack of skills and
knowledge
companies management
are not inclined to CSR
inadequate state support
absence of recognition
from the environment
lack of capital
micro
small
medium-sized
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
755
included in the concept of CSR could be created expectations for sustainable development in terms of
regional performance.
Conclusion
SMEs in Moravian-Silesian and Zlín Region are already implementing CSR activities (sometimes
even for decades) but are, in general, not aware on that. Especially the smallest companies are not
familiar with the concept. Consequently, they are often sceptical towards the concept as such and do
not see the benefits they may derive from an investment in CSR. Nevertheless, SMEs are in general
aware of their social responsibility and in most of the cases not at least reluctant to fulfil it. Either due
to intrinsic motivation (i.e. the ethical/moral standards of behaving correctly) or because of extrinsic
pressures (i.e. stakeholder expectations) SMEs become knowingly or unconsciously involved in CSR
and, consequently, benefit from the positive impact on the enterprise’s competitiveness that can be
derived thereof.
From Czech perspective is more important to know that companies (especially SMEs) need help with
implementing CSR approach according different models, because there is no one approaches for
everyone. The awareness raising and the availability of best practices (from all types of companies)
should be important for SMEs. But, on the other hand, we can see an increasing demand and need
from SMEs for concrete tools, very concrete instruments and solutions to tackle the challenges of
sustainable regional development. From the performed research we should summarize: 1. SMEs are
interested in CSR, even if they are struggling for survival (e.g. financial problems, increased
competition, economic situation); 2. Finding good practices in SMEs in one thing, convince them to
participate in a project is another thing (due to their difficult economic situation); 3. Most SMEs are
doing “some” CSR, often linked with personal values of the entrepreneur, the approach in SMEs is an
individual one; 4. Awareness among SMEs has increased (due to projects and initiatives); 5. Does not
exist the real strategy for CSR (only best practices); 6. Entrepreneurs need the expert´s support to
formulate (implement) CSR strategy; 7. Widening of CSR has to be continued – focused on the
stakeholders; 8. No need for any standardization, important is voluntary principle; 9. SMEs are silent
diversity stakeholders and they are socially responsible actors deeply embedded in the local
community.
Literature
[1] CARROLL, A. B., (2000). Ethical challenges for business in the new millennium: corporate social
responsibility and models of management morality. Business Ethics Quarterly, vol. 10, iss. 1, pp. 33-42.
ISSN 1052150X. DOI 10.2307/3857692.
[2] CARROLL, A. B., BUCHOLTZ, A., (2014). Business and Society: Ethics and Stakeholder Management.
9th Edition. Cengage Learning. ISBN 978-1285734293.
[3] Commission of the European Communities, (2008). Proposal for a Regulation of the European
Parliament and of the council on the voluntary participation by organisations in a Community ecomanagement
and audit scheme (EMAS). Brussels. COM (2008)402.
[4] Commission of the European Communities, (2006). Review of the EU Sustainable Development Strategy
(EU SDS) – Renew Strategy. Brussels.
[5] Czech Ministry of Labour and Social Affairs, (2012). Corporate social responsibility (Sociální
odpovědnost podniků), [online]. [cit. 2013-02-10]. Available at: <http://www.mpsv.cz/cs/3893>.
[6] FRIEDMAN, A., MILES, S., (2001). SMEs and the environment: two case studies, Eco-Management and
Auditing, vol. 8 iss. 4, pp. 200-9. DOI 10.1002/ema.166.
[7] HENNINGSSON, J., (2008). Does SEE Information Make a Difference to Fund Managers? Sustainable
Development. vol. 16, pp. 169–179.
[8] JAMALI, D., ZAHNOUR, M., KESHISTIAN, T., (2009). Peculiar strengths and relational attributes of
SMEs in the context of CSR. Journal of Business Ethic, vol. 87, iss. 3, pp. 355-367. DOI 10.1007/s10551-
008-9925-7.
[9] JENKINS, R., (2005). Globalization, corporate social responsibility, and poverty. International Affairs,
vol. 81, iss. 3, pp. 525-540. DOI 10.1111/j.1468-2346.2005.00467.x.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
756
[10] KNOX, S., MAKLAN, S. FRENCH, P., (2005). Corporate social responsibility: exploring stakeholder
relationships and programme reporting across leading FTSE companies, Journal of Business Ethics, vol.
61, iss. 1, pp. 7-8. DOI 10.1007/s10551-005-0303-4.
[11] MUNASINGHE M. A. T. K., MALKUMARI A. P., (2012). Corporate Social Responsibility in Small and
Medium Enterprises (SME) in Sri Lanka [online]. Journal of Emerging Trends in Educational Research
and Policy Studies. pp. 168-172. ISSN 2141 6990. Available at:
<http://jetems.scholarlinkresearch.org/articles/Corporate%20Social%
20Responsibility%20in%20Small%20and%20Medium.pdf >.
[12] NATALE, S. M., SORA, S. A., (2009). Ethics in strategic thinking: business processes and the global
market collapse. Journal of Business Ethics, vol. 94, iss. 3, pp. 309-316. ISSN 01674544. DOI
10.1007/s10551-009-0270-2.
[13] NILSSON, H. CUNNINGHAM, G..M. HASSEL, L.G., (2008). A study of the provision of
environmental information in financial analysts’ research reports. Sustainable Development, 2008/16, pp.
180-194. DOI 10.1002/sd.363.
[14] OGRIZEK, M., (2002). The effect of corporate social responsibility on the branding of financial services.
Journal of Marketing, vol. 6, iss. 3, pp. 215-28.
[15] PERINI, F., (2006). SMEs and CSR theory: Evidence and implications from an Italian perspective.
Journal of Business Ethics, vol. 74, iss. 3, pp. 285-300.
[16] PEREZ-SANCHEZ, D., (2003). Implementing environmental management in SMEs. Corporate Social
Responsibility and Environmental Management, vol. 10, iss. 2, pp. 67-77. DOI 10.1002/csr.37.
[17] SARBUTTS, N., (2003). Can SMEs “do” CSR? A practitioner’s view of the ways small and medium
sized enterprises are able to manage reputation through corporate social responsibility. Journal of
Communication Management, vol. 7, iss. 4, pp. 340-7. DOI 10.1108/13632540310807476.
[18] SZLÁVIK, J., CSÁFOR, H., (2012). Corporate social Responsibility as a tool for sustainable regional
development in northern Hungary. Periodica Oeconomica, pp. 207-224.
[19] VIVES, A., (2006). Social and environmental responsibility in small and medium enterprises in Latin
America. Journal of Corporate Citizenship, vol. 21, pp. 39-50. DOI
10.9774/GLEAF.4700.2006.sp.00006.
[20] World Business Council for Sustainable Development, (1999). Corporate Social Responsibility. WBCSD
Publications. ISBN 2-94-0240-03-5.
[21] ZUMBASEN, P., (2008). The Evolution of the Corporation. Centre for Business Research. Working
Paper No. 373. University of Cambridge.
This paper was supported by the project "Innovation of Educational Programs at Silesian
University, School of Business Administration in Karviná" n. CZ.1.07/2.2.00/28.0017.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
757
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-6840-2014-98
REGIONAL DISPARITIES IN PRODUCTIVITY OF SMALL
AND MEDIUM-SIZED ENTERPRISES IN THE FOOD
INDUSTRY
REGIONÁLNÍ DISPARITY V PRODUKTIVITĚ MALÝCH A
STŘEDNÍCH PODNIKŮ V POTRAVINÁŘSKÉM PRŮMYSLU
ING. MARTINA NOVOTNÁ, PH.D.
ING.TOMÁŠ VOLEK, PH.D.
ING. JIŘÍ ALINA, PH.D.
Katedra ekonomiky
Ekonomická fakulta
Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích
Department of Economics
Faculty of Economics
University of South Bohemia
 Studentská 13, 373 63 České Budějovice, Czech Republic
E-mail: novotna@ef.jcu.cz, volek@ef.jcu.cz, jalina@ef.jcu.cz
Annotation
The paper deals with regional difference in effectiveness of production factor labour at small and
medium-sized enterprises in food industry. Labour productivity was judged in context, i. e.
considering development of other indicators as well: technical equipment of labour and capital
productivity. On the basis of relationship among indicators productivity of labour, capital and
capital-labour ratio were the food industry enterprises in monitored regions divided into 3 groups.
The regions Střední Čechy and Jihozápad were classified as economics successful. It was found that
the productivity of labour and its dynamic in particular regions has different size also development,
that's largely affected by disparity in the fieldof wages in particular regions.
Key words
labour productivity, technical equipment of labour, small and medium-sized enterprises, regions
Anotace
Příspěvek se zabývá regionálními rozdíly v účinnosti výrobního faktoru práce v malých a středních
podnicích v potravinářském průmyslu. Produktivita práce byla posuzována v kontextu vývoje
souvisejících ukazatelů: technické vybavení práce a produktivita kapitálu. Na základě vztahů mezi
těmito ukazateli byly potravinářské podniky v monitorovaných regionech rozděleny do 3 skupin.
Ekonomicky nejúspěšnější byly klasifikovány malé a střední podniky ve Středních Čechách a
Jihozápadě. Dále bylo zjištěno, že úroveň a dynamika produktivity práce je odlišná v jednotlivých
regionech a je do značné míry ovlivněna mzdovou disparitou v jednotlivých regionech.
Klíčová slova
produktivita práce, technické vybavení práce, malé a střední podniky, regiony
JEL classification: R11, D24, E23
Introduction
Labour productivity is the most frequently measured indicator of productivity. Indicator of labour
productivity shows the efficiency of utilization factors of production and the production possibility of
all economy. Labour productivity we can write as GDP per employee (Belorgey et al., 2006) or value
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
758
added per labour (Broersma, Oosterhaven, 2007). There are two sources of labour productivity
growth: technical progress and increases in the average capital–labour (K–L) ratio (Guest, 2011).
Piacentino,Vassallo (2011) found that capital deepening seems to affect negatively labour productivity
growth. Labour productivity is influenced by many shocks. There are two types of structural shocks:
(1) technological shocks, that is changes in the technological progress which affects labour
productivity in the long-run, and (2) non technological shocks, that is all the other shocks that affect
labour productivity temporarily through its effects on capital accumulation and aggregate demand
(Travagliny, 2012). Labour productivity is also influenced by business cycle. Labour productivity is
pro-cyclical in the real business cycle model, despite the assumption of diminishing marginal returns
to labour input, because booms are periods in which technological conditions are particularly
favourable. (Bernanke,Parkinson, 1991).
Labour productivity can be measured at the corporate and regional levels. The size and dynamics of
labour productivity in the regions is one of indicators of regional competitiveness (Ramik et al. 2010).
Aglomeration (regions) may yield the positive and negative effects on the dynamics of productivity
(Antonelli et al .,2011). Several studies focus on convergence labour productivity and the hypothesis
of convergence among regions (Enflo 2010, Piacentino,Vassallo, 2011). Lopez-Bazo et al. (1999)
found a tendency to convergence in labour productivity across European regions. On the other hand
Fiaschi, Lavezzi (2007) showed that the distribution of labour productivity in European regions tends
to a bimodal distribution.
We have other types of productivity as capital productivity or total factor productivity. The capital
productivity shows how productively capital is used to generate value added. Total factor productivity
measure technological change. Total factor productivity determines labour productivity, not only
directly, but also indirectly by determining capital per worker (Prescott, Lawrence, 1997).
Methodology
The aim of this paper was to investigate regional differences in the efficiency of the production factor
labour in small and medium-sized enterprises in Division 10 - Manufacture of food products (NACE
2). The efficiency of the production factor labour (labour productivity) was assessed in context, i.e.
with regard to the development and additional indicators: technical work equipment, capital
productivity. Monitored indicators have been defined with regard to the availability and comparability
of data at the sector level as well as business data. At the sector level, labour productivity was
determined as a proportion of gross value added and compensations to employees, at the corporate
level as a quotient of value addedand in labourcosts. The substantive content of givenindicators is not
completely identical, however, the gross value added in shorter period is estimated on the basis of
value added and compensation of employees are essentially labourcosts i.e. labour costs, including
social and health insurance. Technical equipment oflabour was defined as the quotient of gross fixed
capital formation and compensation of employees, in other words, as the proportion of tangible and
intangible assets and labourcosts.
As a source of data for the reference sector was used the National Account, enterprise data were
drawn from a database of ALBERTINA holdings for 6 years (2007-2012). Data of enterprises are
surveyed at 383 companies in the Czech Republic, whose principal activity is the food industry; these
companies have been throughout the period fixed. In each year, according to the EU methodologies
(European Commission Directive (ES) No. 800/2008) were enterprises divided by size.According to
the Operational programme of industry and enterprise is considered as small and medium-sized
enterprise micro, small and medium enterprise according to EU methodology. Number of micro, small
and medium enterprises was slightly changing depending on the change in the conditions for inclusion
in the large-size classes (number of employees, turnover, balance sheet total).
Another aim of the analysis of the indicators given was to assess their development and relationships
within individual regions. The motive was to assess the proportional development between the
evolution of the volume of fixed assets C, L labour costs and the volume of value added Y. The
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
759
relation between labour productivity, capital productivity and technical work equipment can be
written:
L
C
:
L
Y
C
Y
 ,where Y/C is the capital productivity, CP, Y/L is the labour productivity, LP
and C/L is the technical equipment of labour (capital-labour ratio, CLR).
The same relations are valid for indices of these indicators:
0
0
1
1
0
1
CLR
LP
:
CLR
LP
CP
CP
: CLRLPCP III 
If the index of capital productivity is equal to one, it is clear that the index of labour productivity is
equal to the index of technical equipment of labour and the labour productivity grows proportionally
to technical equipment of labour. This relationship is characterized by a neutral type of technical
business development. It does not change the permanent production use, it does not change the cost
per unit of production, theenterprise achieves the effect only by expanding the production. This type
of technological development represents extensive type of production.
If CPI  1 then LPI 
CLRI This is a saving type of technical development. The
efficacy of fixed assets increases, the volume of fixed assets in relation to the value added grows
disproportionately. There is a relative saving in fixed costs, and this is considered to be a consistently
profitable type of development.
If CPI  1 then LPI  CLRI This is a challenging type of technical development.
Labour productivity grows slowly than the technical equipment of labour, it occurs to the lower
utilisation of production-permanent load. Costs per unit of production are growing. This can occurif
long-term assets, having a production capability, grow simultaneously with the same or faster growth
of the output of the company, such as investment in infrastructure and others. (Střeleček, Lososová,
2003).
Results and discussion
At First, attention was focused on the evaluation of the development of labour productivity in the food
industry in monitored years both at the level of the national economy (section C Manufacturing in
more detail in Section 10 –Food industry - NACE 2), and at the corporate level.
The purpose of these actions was also, among others, to verify whether the sample of enterprises is
sufficiently representative. Labour productivity index is affected not only by the output, i.e. value
added, but also by a large extent the intended inputs. Production factor labour is understood as the cost
of labour. And that’s how regional differences resulted by the different levels of average wages affect
the size of this indicator. Higher wage average level will affect inversely levels of productivity of
labour.
Fig. 1: Labour productivity in CZK (value added / labour costs)
0
0.5
1
1.5
2
2.5
2007 2008 2009 2010 2011 2012
CR- data of National accounts CR - enterprises total CR- small, medium-sized enterprises
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
760
Source: Own calculations based on the data of National accounts, database ALBERTINA
From figure 1 it is partly possible to compare the productivity expressed at the national level (share of
gross value added and compensation of employees) and at the corporate level (share of book value
added and labour costs). From a material standpoint, these indicators can be considered comparable.
The value added in the profit and loss account in enterprises engaged in the production of food
products is in large part created by differences between performance and power consumption. From
figures 1 and 2 follow that the value added of CZK 1 employee compensation or as the case may be 1
CZK labour costs rise in the very year 2009 when the Czech economy was most affected by the global
crisis. From more detailed analysis followed that the apparent contradiction is due to the fact that the
power consumption of this year fell faster than performance. It should be borne in mind that in the
value added are partly reflected the costs (output consumption), i.e. output affects not only the
exercise price of food products, but also the cost of inputs. In 2010, on the contrary performances
grew more slowly than the power consumption and thus it comes about the decline in labour
productivity calculated from value added. Exclusion of large enterprises (EU classification) didn’t
significantly affect the results of labour productivity surveyed of the company data. The obvious
difference can be observed in the last year of monitoring (2012), where both the level and dynamics of
labour productivity is higher in small and medium-sized enterprises.
The growth rates observed indicators (figure 2) show a similar development indicators monitored in
the industry and company data, even though we can observe more intensity fluctuations from the
sectoral data. If we focus on the results of the food businesses, it is particularly evident in 2012, while
labour productivity in small and medium-sized businesses is growing, for all the firms in that year
decreases (influence on drop this indicator for large enterprises, which may be affected by wage
increases for example).
Fig. 2: Growth rates of labour productivity
Source: Own calculations based on the data of National accounts, database ALBERTINA
Small and medium enterprises were divided according to the NUTS2 classification into the partial
administrative units in order to identify regional differences in progress of labour productivity.
In figure 3 is outlined the development of labour productivity for each region in the years 2007 -2012.
It is clear that throughout the observation period, food businesses in Střední Morava and Střední
Čechy significantly exceed the average level of labour productivity.
0.8
0.85
0.9
0.95
1
1.05
1.1
1.15
1.2
2008 2009 2010 2011 2012
CR - data of National accounts CR - enterprises total CR - small, medium-sized enterprises
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
761
Fig. 3: Labour productivity according to regions
Source: Own calculations based on the database ALBERTINA
On the contrary, for the entire 6 years small and medium-sized businesses in Jihozápad and in
Moravskoslezko are moving significantly below the average. The development of this indicator is also
largely due to disparity in wages. It follows that Praha (Prague) is below average.
Fig. 4: Share of book value added in outputs (average for the period 2007-2012)
Source: Own calculations based on the database ALBERTINA
Figure 4 illustrates how much CZK of book value added is produced by one CZK of outputs. This
ratio can also be seen as an indicator of the level of advancement of business activities. It is desirable
that the 1 CZK outputs fall on the highest value added. From this perspective, we can state a
significant disparity in the regions. While enterprises in Střední Čechy have above-average labour
productivity, the share of book value added in outputs is the lowest (this share is about 88% of the
national average r for the Czech Republic (ČR) ). Enterprises located in Střední Morava, where labour
productivity is the highest, have the third best ratio of book value added in outputs.
Another question is whether companies with above-average labour productivity in the regions also
have above-average financial performance measured by indicators of profitability.
0.00
0.50
1.00
1.50
2.00
2.50
2007 2008 2009 2010 2011 2012
Praha Střední Čechy Jihozápad
Severozápad Severovýchod Jihovýchod
Střední Morava Moravskoslezsko ČR
0.31
0.28
0.26
0.25
0.23
0.22
0.20
0.19
0.00 0.05 0.10 0.15 0.20 0.25 0.30 0.35
Severozápad
Moravskoslezsko
Střední Morava
Praha
Jihozápad
Severovýchod
Jihovýchod
Střední Čechy
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
762
Tab. 1: The average rate of growth of selected financial ratios for the period 2007-2012
Labour productivity Capital labour ratio
ICLR
Capital productivity Relations
ČR 0.989 0.995 0.994
Praha 1.011 1.073 0.942
Střední Čechy 1.012 0.974 1.039
Jihozápad 1.004 0.985 1.019
Severozápad 0.998 1.033 0.967
Severovýchod 0.968 0.968 0.999
Jihovýchod 0.971 0.995 0.977
Střední Morava 0.969 0.976 0.993
Moravskoslezsko 0.999 1.064 0.939
Source: Own calculations based on database ALBERTINA
Based on the relationships between indicators (Tab. 1), food enterprises in the surveyed regions can be
divided:
1. Group of companies in Střední Čechy and the Severozápad could be characterized as
economically successful. On average, for these firms both factors of production are developing
positively. This variant of development is associated with the relative savings in tangible fixed
assets due to the higher productivity of capital and the relative savings in labour costs due to the
higher labour productivity. At the same time, however, there is a 5-year average decline in
technical equipment (e.g. there may be a sale of unused buildings or land). The dynamics of value
added is higher than the dynamics of labourcosts and tangible fixed assets, while the volume of
tangible fixed assets is growing more slowly than the volume of labourcosts.
2. Contrarily, group of companies in the Severovýchod, Jihovýchod and Střední Morava,
Moravskoslezsko and Severozápad could be characterized as a group with unfavourable
development of both factors of production on average in 5 years. The growth rate of labour costs
and tangible fixed assets is higher than the growth rate of value added, i.e. that the dynamics of
value added grows more slowly than the dynamics of both factors of production. In addition, on
average in enterprises in the Severovýchod, Jihovýchod and Střední Morava, the volume of
labourcosts grows than the volume of fixed assets (technical work equipment decreases too). In
companies in Moravskoslezsko and Severozápad is the development of these indicators opposite,
so technical work equipment grows.
3. The group includes only companies in Praha, where relationships between indicators indicate the
opposed development of production factors. A positive factor is the development of labour
productivity and a negative factor is the development of capital productivity. This is to some
extent linked to the increasing technical equipment of work. So the volume of fixed assets as well
as the volume of value added grows faster than the costs of employees. Of course, the growth rate
of value added is lower than the growth rate of fixed assets.
Conclusion
Introduced paper deals with regional difference in effectiveness of production factor labour at small
and medium-sized enterprises in food industry.Authors found that the development productivity of
labour at small and medium-sized enterprises in food industry is not developing in context
development economy business cycle. Different development can be observed at these enterprises in
comparison with average of Czech Republic, when small and medium sized enterprises achieve lower
variability. From the regional standpoint (NUTS 2) authors found that the all along observation (2007
– 2012) food industry enterprises in Střední Morava and Střední Čechy markedly exceed average
values of labour productivity. On the contrary small and medium sized enterprises in Jihozápad region
and in Moravskoslezko are below the average. On the basis of relationship among indicators
productivity of labour, capital and capital-labour ratio were the food industry enterprises in monitored
regions divided into on 3 groups. First group (includes enterprises in Střední Čechy and in Jihozápad)
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
763
would be characterized as economically successful with positive development of productivity of
labour and capital. Second group including enterprises in the Severovýchod, Jihovýchod and Střední
Morava, Moravskoslezsko and Severozápad regions would be conversely characterized as a group
with unfavourable development of productivity of labour and capital. Third group, that include only
enterprises in Prague, is defined with contradictory development. Productivity of labour develops
positively and productivity of capital negatively. This apparition is due to raising technical equipment
of labour. A similar finding for Prague was found by Zdenek a Střeleček (2012). Globally it is
possible to say that the productivity of labour and its dynamic in particular regions has different size
also development, that's largely affected by disparity in the field of wages in particular regions.
Regions with highest wages have - not always most effective exploitation of production factor labour
for example in Prague.
References
[1] ANTONELLI, C., PATRUCCO, P. P., QUATRARO, F., (2011). Productivity Growth and Pecuniary
Knowledge Externalities: An Empirical Analysis of Agglomeration Economies in European Regions.
Economic Geography, vol. 87, iss. 1, pp. 23-50. ΙSSN 0013-0095. DOI 10.1111/j.1944-8287.2010.01104.x.
[2] BELORGEY, N., LECAT, R., MAURY, T. P., (2006). Determinants of productivity per employee: An
empirical estimation using panel data. Economics Letters, vol. 91, iss. 2, pp. 153-157. ΙSSN 0165-1765.
DOI 10.1016/j.econlet.2005.09.003.
[3] BERNANKE, B. S., PARKINSON, M. L., (1991). Procyclical labor productivity and competing theories of
the business-cycle - some evidence from interwar united-states manufacturing-industries. Journal of
Political Economy, vol. 99, iss. 3, pp. 439-459. ΙSSN 0022-3808. DOI 10.1086/261761.
[4] BROERSMA, L., OOSTERHAVEN, J., (2009). Regional labor productivity in the Netherlands: evidence
of agglomeration and congestion effects. Journal of Regional Science, vol. 49, iss. 3, pp. 483-511. ΙSSN
0022-4146.DOI 10.1111/j.1467-9787.2008.00601.x.
[5] ENFLO, K. S., (2010). Productivity and employment-Is there a trade-off? Comparing Western European
regions and American states 1950-2000. Annals of Regional Science, vol. 45, iss. 2, pp. 401-421. ΙSSN
0570-1864. DOI 10.1007/s00168-009-0315-6
[6] FIASCHI, D., LAVEZZI, A. M., (2007). Productivity polarization and sectoral dynamics in European
regions. Journal of Macroeconomics, vol. 29, iss. 3, pp. 612-637. ΙSSN 0164-0704. DOI
10.1016/j.jmacro.2007.03.003.
[7] GUEST, R., (2011). Population ageing, capital intensity and labour productivity. Pacific Economic Review,
vol. 16, iss. 3, pp. 371-388. ΙSSN 1361-374X. DOI 10.1111/j.1468-0106.2011.00553.x.
[8] LOPEZ-BAZO, E., VAYA, E., MORA, A. J., et al., (1999). Regional economic dynamics and convergence
in the European Union. Annals of Regional Science, vol. 33, iss. 3, pp. 343-370. ΙSSN 0570-1864. DOI
10.1007/s001680050109.
[9] PIACENTINO, D., VASSALLO, E., (2011). Exploring the sources of labour productivity growth and
convergence in the Italian regions: some evidence from a production frontier approach. Annals of Regional
Science, vol. 46, iss. 2, pp. 469-486. ΙSSN 0570-1864. DOI 10.1007/s00168-009-0345-0 .
[10]PRESCOTT, E. C. LAWRENCE, R., (1998). Klein Lecture 1997: Needed: A Theory of Total Factor
Productivity. International Economic Review, vol. 39, iss. 3, pp. 525-551. ΙSSN 00206598. DOI
10.2307/2527389.
[11]RAMIK, J., NEVIMA, J., HANCLOVA, J., (2010). Multicriteria approaches to regional competitiveness
and disparities. In International Conference on Regional Disparities in Central and Eastern Europe. Slovak
Acad Sciences, Inst Economic Research. pp. 259-265. ΙSBN 978-80-7144-180-9.
[12]STŘELEČEK, F., LOSOSOVÁ, J., (2003). An evaluation of the types of technical development in
agriculture in the years 1995-2000. Agricultural Economics, vol.49, pp.151 - 165. ISSN 0139-570X.
[13]TRAVAGLINI, G., (2012). Trade-off between labor productivity and capital accumulation in Italian
energy sector. Journal of Policy Modeling, vol. 34, iss. 1, pp. 35-48. ΙSSN 0161-8938. DOI
10.1016/j.jpolmod.2011.07.013.
[14]ZDENEK, R., STRELECEK, F., (2012). Evaluation Of Development Of Employment, Average Wage And
Labour Productivity Using Shift-Share Analysis. E & M Ekonomie a Management, vol. 15, iss. 3, pp. 4-15.
ΙSSN 1212-3609.
This paper was supported by the Grant Agency of the University of South Bohemia GAJU
79/2013/S.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
764
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-6840-2014-99
INTERNATIONAL MARKETING IN BUSINESS PRACTICE
OF SMALLAND MEDIUM-SIZED ENTERPRISES
MEZINÁRODNÍ MARKETING V OBCHODNÍ PRAXI MALÝCH
A STŘEDNÍCH FIREM
ING. ZDENĚK BEDNARČÍK, PH.D., MBA.
Katedra marketingu
Obchodně podnikatelská fakulta v Karviné
Slezská univerzita v Opavě
Department of Marketing
School of Business Administration in Karvina
Silesian University in Opava
 Univerzitni nám. 1934/3, 733 40 Karviná, Czech Republic
E-mail: bednarcik@opf.slu.cz
Annotation
The theme of paper apply to problems of regional perspectives, it deal with regional small and
medium-sized enterprises (SMEs). These firms appearance to its number have strong impact to
development of whole region. The results of research can contribute improvement of marketing
management these firms with subsequent positive influence to development of region.This paper
examines international marketing in business practice of Czech exporting small and medium-sized
enterprises (SMEs) with regard to the strategic perspectives. Research was focused on Czech
exporting SMEs from Moravian-Silesia region and their behavior on international markets. For
purpose of collecting data, a questionnaire was given to 262 SMEs involved in international business.
Statistics utilized in this research included frequency, mean, percentage, and chi-square test. Data
were analyzed by Statistical Package for the Social Sciences software. The research analysis
disclosed that there is certain space for improvement in strategic marketing especially in a marketing
research, perception of cultural and social differences, product adaptation and usage of marketing
communication tools.
Key words
international marketing, marketing mix, marketing research, small and medium-sized enterprises
(SMEs), strategic marketing
Anotace
Téma příspěvku se týká prokazatelně problematiky regionálního rozvoje, jedná se o regionální malé a
střední firmy, které vzhledem k početnímu zastoupení v celé podnikatelské sféře mají výrazný dopad na
rozvoj celého regionu. Výsledky výzkumu mohou přispět ke zlepšení marketingového řízení těchto
firem s následným pozitivním vlivem na rozvoj regionu. Příspěvek zkoumá mezinárodní marketing
v obchodní praxi malých a středních firem ve vztahu ke strategickému vývoji. Výzkum byl zaměřen na
exportující malé a střední firmy Moravskoslezského regionu z hlediska jejich působení na
mezinárodních trzích. Pro získání potřebných informací a odpovědí bylo osloveno 262 malých a
středních firem, podnikajících v mezinárodním obchodě. Získaná data byla analyzována příslušnými
statistickými metodami a programy. Výzkumné analýzy odhalily, že je zde určitý prostor pro
zlepšování v oblasti strategického marketingu, především v marketingovém výzkumu, ve vnímání
kulturních a sociálních odlišností, v adaptaci produktů na podmínky jednotlivých zemí, v účinnosti
používání nástrojů marketingového mixu.
Klíčová slova
mezinárodní marketing, marketingový mix, marketingový výzkum, malé a střední firmy, strategický
marketing
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
765
JEL classification: E52
Introduction
SMEs are a driving force of a national and also European economy, employment, social climate and
technological advancement. In the Czech Republic, the participation of SMEs in employment in
private sector is 70 %. SMEs represent 99.9 % of the total number of business entities and generate
approximately one third of nominal HDP (Czech statistical office, 2013).
Micro companies (up to 10 employees) make the biggest group of entrepreneurs. They differ mainly
because of strong connection with the entrepreneur or a family. These may also be self-employed
businessmen. They do not have sufficient workforce to cover specialized activities connected with
expansion of their business, gathering information or a market analysis. They are oriented and
dependent on their local market. They have problems penetrating foreign markets as they do not have
professional and financial capacity.
Small companies are considered to have 10 to 50 employees, which is the basic capital enabling to
access opportunities of the European market. Small companies fill peripheral spheres of the market,
help faster development of weaker regions through a good knowledge of locality, flexibility and
diversity. They act against monopolization, they fortify the competition. Small companies’ interests
are oriented locally but they may go beyond borders to the foreign markets.
Lastly, medium-sized enterprises have greater financial research, focusing on new technologies and
have a better bargaining position with the banks. With 50 to 250 employees they are capable of
creating specialized teams for particular foreign markets. They have the instruments and motivation
(in the context of their potential outlets) to expand into other markets.
Unfortunately, many of these enterprises have to deal with apparent difficulties resulting from
consequences of still lasting effects of the economic crisis. Moreover, there is decreasing customer’s
purchasing power all over the regions of the Czech Republic and high competition across all the
industries. Therefore, growth of international diversification is an important strategic option for small
and medium businesses (Lu and Beamish, 2011, Knight, 2001) . Which is possible due to the
internationalization of companies. Internationalization is broadly accepted term which refers to the
process of increasing involvement in international operations (Welch and Luostarinen,1988).
International marketing focuses on satisfying the needs and wishes of customers in foreign markets
(Machková, Král, Lhotáková, 2010, Stoklasa, Starzyczna, Matušínská, 2013). As a business
philosophy it offers a great opportunity for SMEs to succeed in high competitive markets. On the
other hand, it is much more complex because company faces two or more sets of uncontrollable
variables originating from various countries (Onkvisit and Shaw, 2004).
When any company enters a foreign market there is an important strategic decision. There are two
main possibilities which are standardization and adaptation that could be executed within product or
promotion element of marketing mix (Szymanski, Bharadwaj, Varadarajan, 2003). Another key
success factors are price and distribution. Distribution channels within countries vary considerably by
size and character (Kotler and Keller, 2012).
Summarizing previous researches in the field, there are few academic papers (Kazem and
Heijden,2006, Hynes, 2010, Mason and Pauluzzo, 2009), focusing on both the SMEs and international
business since it had been very complicated for a long time for SMEs to enter foreign market. Those
days are gone and thanks to development in information and communication technologies,
internationalization and globalization of the markets, more SMEs are active on international markets.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
766
Methods
The methodical approach was chosen in steps from general to special (induction reasoning). For the
research purposes two objectives were defined.
The main aim of this research was to assess the specific behavior of Czech small and medium-sized
enterprises operating in the foreign markets. The secondary objective was to determine what strategic
actions in the field of international marketing (in terms of selected elements of the marketing mix product,
distribution and marketing communication) can strengthen small and medium businesses
competitiveness.
The research was carried out during the period from March to May 2013. As a technique of selecting a
sample of respondents was used semi-representative technique of choice (non-exhaustive survey),
which consists of selecting respondents based on the assumption(judgment) that these respondents
meet certain requirements. The selection of respondents was defined according to the criteria of a firm
headcount. In order to identify small and medium companies the sample was limited according to the
EU methodology as follows: maximum headcount 250, maximum turnover €50 million or balanced
sheet total €43 million. Further, only exporting SMEs were included from Moravian-Silesian region.
The reason for choosing the region of Moravia-Silesia was its geographic location as it borders two
countries (Slovakia republic and Poland). Another reason was that the university where the research
was conducted is located there.
Due to the type of required information and nature of the issue, questioning method was chosen as a
research method (personal interviewing technique). For purposes of personal interview we developed
questionnaire consisted of 12 questions plus 6 additional identification questions such as number of
employees, type of business, exporting products, ratio of exports to total sales, company name,
address and contact. Ground rules of intelligibility to respondent (intelligible content, consistency,
reasonable length) were followed. Subsequently, students of International marketing course were
asked to collect the data. After a profound training, students conducted personal in-office interviews
with companies’ representatives. Once students filled up questionnaire, representatives were asked to
sign the document to prove authenticity.
Results
When defining a general sample of respondents the criterion of the size structure of the participating
small and medium-sized companies, i.e. the number of employees was used.
Therefore there are three categories:
 Micro-entities, number of employees up to 10.
 Small companies, number of employees up to 50.
 Medium companies, number of employees up to 250.
Sample selection was random. Therefore medium-sized companies are heavily prevailing in the
sample. On the other hand, these are typical exporters in the SMEs category [14]. Ratio export to total
sales for whole sample is 55 % in average.
Machinery industry (24,81 %) is the most frequent industry represented in the sample followed by
consumer goods sector (15,65 %) and steel industry (12,6 %). There are foodstuffs, chemical,
electrical, woodworking, construction, textile and clothing and other industries.
For most frequently represented machinery industry are typical these exported products: anchors for
ships and drilling platforms, cogwheel, material handling equipment, automation lines, machine parts,
sanitary equipment, foundry equipment, plastic production industry, mining equipment, castings,
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
767
cranes, computer assisted machining centers, gear manufacturing tools, alternators, starters,
conveyors, elevators and more.
During the actual existence of observed SMEs in 57 % cases the number of export destinations was
increasing. Conversely, 38 % of companies experienced constant development and 5 % decreasing
tendency.
The most frequent reason for the entering foreign markets are proximity of the foreign markets (54,58
%), size of the foreign market (53,82 %) and increasing use of own capacities (43,13 %).
Other question was directed at the perceived difference between cultural and social environment in
domestic and foreign market. As a Fig. 1 shows, most companies (55 %) do not consider that cultural
and social differences are an important factor. It is a very important factor for 10 % and moderately
important for 29 %. The rest (6 %) said they do not know. This perception can cause problems
especially when trying to adopt a product or a communication adaptation strategy.
Fig. 1: Perception of cultural differences between domestic and export market by companies
sampled
Sources: own research
Another point of interest was marketing research since it provides important information for
manager’s strategic decisions. Despite this fact 51 % of SMEs do not conduct international marketing
research at any form. At least, 41 % sampled companies do research on selected foreign markets and 8
% do all market research.
Fig. 2: Marketing research approaches on foreign markets
Sources: own research
It can be assumed that for SMEs, it is difficult from financial, personnel and time perspective to
perform own marketing research or maintain marketing information system. Despites this fact,
companies drawn information from various sources. Unfortunately, informational support from Czech
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
768
bureaus, institutions and agencies is at the bottom of the list. This finding raises doubts about the
effectiveness of these institutions.
Product, distribution and marketing communications
In the area of product strategy, Fig. 3 shows that most respondents use the sale products on foreign
markets in a form in which it is offered in the domestic market - standardization (62.94%).
Standardization may secure a better market results for SMEs through lower costs and therefore gain
global competitiveness. Significantly fewer respondents (24.05%) reported that they adapt domestic
production due to the specific conditions in the foreign market. 13,01 % of companies develop a new
product
In the area of distribution strategy forms, direct distribution (50.76 %) prevails. Thus, company trades
through its own dealers or export department. Indirect distribution is typical for 19,08 % subjects and
combination for 30,15 %.
The largest share of the companies export is in B2B (business-to-business) sector (40%). This finding
is consistent with sample characteristics, where companies from machinery industry dominate. B2C
(business-to-customer) sector where products are sold for final consumption is less represented in the
sample in 30 %. Eventually, the combination of B2B and B2C is represented in 30 % of businesses.
Excluding companies operating in both markets the Pearson chi-square test was used to figure out
whether and which marketing communication tools were used by the theoretical assumptions for
different business environment. Practically, which variables of marketing communication were
significantly associated with the market type.
Clearly, personal selling is recommended to use more on B2B markets while advertising is dominant
as a tool on B2C markets and so on. There is no statistically significant association in the data between
the type of business and marketing communications used. Therefore it can be assumed, that there is a
certain misuse of marketing communication mix among the SMEs sampled.
Fig. 3: Standardization and adaptation of product on international markets
Sources: own research
Conclusion
Some of the findings could be expected – such as that the firms export their production to the nearest
neighbor’s states: Slovakia and Poland. Another fact which could be predicted is that firms use the
electronic media (Internet) to present their products and to communicate with their B2B or B2C
customers. Some of the outcomes point out interesting trends – for example quite low utilization of the
potential of different forms of support and assistance (advice) from the governmental and non-
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
769
governmental institutions. The reasons for this may be the administrative barriers for obtaining
various grants, that small and medium-sized companies are not aware of these possibilities and even
the general focus of these projects, which could be better adapted to specific types of businesses in
certain areas of activity.
The fact that firms mostly do not accept different cultural and social conditions at foreign markets
could be evaluated also negatively. At the same time, most respondents apply strategy of
standardization to foreign markets. Of course this depends on the type of exported product, the
destination and the target group of customers (consumer market versus industrial market). Since the
biggest part of the output of the addressed companies is bound for Slovak market, it is expected that
market conditions are relatively uniform with the domestic market. Striking, however, is that in
general, companies see this issue as just a minor on e, and this is not compatible with developing their
own competitiveness on foreign markets.
From the marketing point of view it is positive that for small and medium businesses it is crucial to
focus on the needs and wishes of customers. The small firms carry out innumerable little innovations
thanks to their fast adaptation towards the needs of the customer. Small and medium companies are
also able to function at the peripheral areas of the market which are not so attractive for larger
companies. On the other hand they do not pay enough attention to acquiring information about foreign
markets which may be existentially decisive for them. More than half of the surveyed firms do not
implement marketing research. It is likely that the main reasons are lack of finances and lack of own
skilled workers who are able to secure marketing survey. It would be profitable to pay more attention
to this field and make sure to investigate the market from time to time. This could be done by
cooperation on the research activities with external agency or by using different forms of research
support from governmental and non-governmental institutions.
References
[1] Czech statistical office., (2013). Small and medium enterprises in Czech economy in the years 2003-2010.
[2] HYNES, B., (2010). International Small Business Growth: A Process Perspective. Irish Journal of
Management, vol. 29, iss.2, pp. 87-106.
[3] KAZEM, A., VAN DER HEIJDEN, B., (2006). Exporting Firms' Strategic Choices: The Case of Egyptian
SMEs in the Food Industry. SAM Advanced Management Journal, vol. 71, iss.3, pp. 21-33.
[4] KNIGHT, G. A., (2001). Entrepreneurship and Strategy in the International SME. Journal of International
Management,” vol.7, iss. 3, pp. 155-171. DOI 10.1016/S1075-4253(01)00042-4.
[5] KOTLER, P., KELLER, K. L., (2012). A Framework for Marketing Management. Harlow: Pearson
Education Limited. p. 310.
[6] LU, J.W., BEAMISH, P.W., (2001). The Internationalization and Performance of SMEs. Strategic
Management Journal, vol. 22, iss. 6/7, pp. 565–586. DOI 10.1002/smj.184.
[7] MACHKOVÁ, H., KRÁL, P., M. LHOTÁKOVÁ, M., (2010). International marketing. Praha:
Oeconomica.
[8] MASON, M. C., PAULUZZO, R., (2009). SMEs: The Path Towards International Success. Oxford
Journal, vol.8, iss.1, pp. 151-167.
[9] ONKVISIT, S., SHAW, J. J., (2004). International marketing: analysis and strategy. New York:
Routledge.
[10]STOKLASA, M., STARZYCZNÁ, H., MATUŠÍNSKÁ, K., (2013). Czech food and regional brands
within the globalized market. Advanced Social Science Letter. Miramar, USA.
[11]SZYMANSKI, D., BHARADWAJ, S., VARADARAJAN, P. R., (1993). Standardization versus adaptation
of international marketing strategy: an empirical investigation. Journal of Marketing, vol.57, iss.2, pp. 1-17.
DOI 10.2307/1252215.
[12]WELCH, L. S., LUOSTARINEN, R. K., (1988). Internationalization: Evolution of a Concept. Journal of
General Management, vol. 14, iss. 2, pp. 36-64.
This paper is one of the research outputs of EU project CZ.1.07/2.3.00/20.0016 ”Through the
targeted research in the area of small and middle-sized companies to reaching competitive
knowledge economy”.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
770
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-6840-2014-100
THE STAKEHOLDER APPROACH TO IMPLEMENTATION
OF TOURISM DEVELOPMENT STRATEGY
STAKEHOLDER PŘÍSTUP K IMPLEMENTACI STRATEGIE
ROZVOJE CESTOVNÍHO RUCHU
MGR. ING. MARTIN LUŠTICKÝ1
ING. MICHAL NOVÁK2
ING. PAVEL ŠVANDA1
1
Katedra managemenut
2
Katedra exaktních metod
Fakulta managementu
Vysoká škola ekonomická v Praze
1
Department of Management
2
Department of Exact Methods
Faculty of Management
University of Economics, Prague
 Jarošovská 1117/II, 37701 Jindřichův Hradec, Czech Republic
E-mail: lusticky@fm.vse.cz
Annotation
This paper is focused on planning of tourism development with an emphasis on the issue of regional
stakeholders’ involvement in the implementation phase of regional strategy. It refers to the
importance of collaboration between regional destination management organization and regional
stakeholders for successful development of tourism. The paper suggests a method for stakeholder
analysis which is considered as a starting point of the collaboration process. The method is based on
an analysis of three attributes which characterize the importance of stakeholders for tourism
development and their attitude to the implementation process of the strategic priorities. The
stakeholder analysis is realized in the South Bohemia Region, which is selected as a testing area for
verification of suggested methodology.
Key words
tourism, planning, stakeholders, analysis
Anotace
Tento příspěvek je zaměřen na problematiku plánování rozvoje cestovního ruchu s důrazem na
zapojení regionálních stakeholders do implementační fáze regionální strategie. Zdůrazňuje význam
spolupráce mezi krajskou organizací destinačního managementu a regionálními stakeholders pro
úspěšný rozvoj cestovního ruchu. Příspěvek navrhuje metodiku analýzy stakeholders, která je
považována za východisko pro nastartování procesu spolupráce. Metodika je založena na zkoumání
tří atributů, které charakterizují význam stakeholders pro rozvoj cestovního ruchu a také jejich postoj
k procesu implementace strategických priorit. Analýza stakeholders je realizována v Jihočeském kraji,
který je zvolen jako testovací oblast pro ověření navržené metodiky.
Klíčová slova
cestovní ruch, plánování, stakeholders, analýza
JEL classification: R58
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
771
Introduction
Tourism contributes to both regional and local economy stability, especially due to its positive
multiplier effect. Therefore, national and regional governments make an effort to strengthen
competitiveness within their tourism policy. Although strategic planning process cannot guarantee the
success of tourism destinations, it is one of the widely recognized factors of competitiveness (Dwyer
& Kim, 2003, Ritchie & Crouch, 2003). It contributes to the sustainable and efficient utilization of
resources in compliance with the internal and external conditions (Hall, 2008). As Pechlaner &
Saurwein (2002) stated, considerable attention is devoted to strategic planning. The process of
implementation is not examined in such a detailed way. Nevertheless, the implementation phase is
crucial for the success of a strategy as a whole; without it the entire process loses its purpose (Poister
& Streib, 1999).
The same situation happens in the sphere of implementation of the strategies for tourism development.
In the development strategies, only insufficient space is devoted to the phase of implementation, and
the conditions for its realization are often insufficiently prepared (Luštický, 2011, Luštický & Kincl,
2012). This is also reflected in practice where co-operation between public administration and
regional stakeholders often fails or it exists only on a formal basis (Luštický, Zaunmüllerová &
Havlová, 2013). Nevertheless, the importance of the involvement of regional stakeholders in the
strategy implementation process is emphasized by a number of authors (Ritchie & Crouch, 2003, Hall,
2008). Some authors consider this co-operation as an essential prerequisite to achieving a sustainable
competitive advantage (Byrd, Cárdenas & Greenwood, 2008).
1. Aim and methodology
Even though tourism management involving regional stakeholders is difficult, the destination
management organizations (DMOs) should not resign their coordination and realization role, as they
are the bearer of the tourism policy. To fulfill this task it is necessary to identify regional stakeholders,
characterize them and recognize their attitudes. This process is often a critical point that affects the
entire process of planning and implementing strategies (Aas, Ladkin & Fletcher, 2005).
For that reason, the main aim of this paper is to propose a process of stakeholder analysis based on the
Stakeholder Circle method that is modified towards conditions of tourism. It identifies key
stakeholders, prioritizes them and assesses their opinion on co-operation with destination management
organization within the implementation process of regional tourism development strategy. The paper
verifies the procedure within the conditions of the South Bohemian Region (Czech Republic).
There are many definitions of stakeholders in the literature. They oscillate from a broad interpretation
that includes all subjects somehow connected with the organization to relatively narrow interpretations
tailored for the purposes of the research (Sheenan, 2006). Freeman’s classic definition considers
stakeholder as “any group or individual who can affect or is affected by the achievement of the
organization's objectives” (Freeman, 1984: 46). This research considers stakeholders to be
organizations that operate in regions influenced by the strategy, and participate in the fulfilment of
strategic priorities, or are substantially affected by these priorities. It is a modification of above
mentioned Freeman’s definition and definition of Presenza, Sheenan & Ritchie, who define
stakeholders as “any entity that is influenced by, or that may influence, the achievement of the
destination management activities” (Presenza, Sheenan & Ritchie, 2005: 9).
The analysis of stakeholders is one of the methods of strategic analysis. In general, it is possible to
define this analysis as a process that identifies entities that can be influenced by the activities of
particular organization, examines and groups together these entities according to their importance for
the organization (Reed et al., 2009). This paper presents a specific method of stakeholder analysis that
is based on the Stakeholder Circle method and modified for the conditions of strategic analysis in
tourism. In compliance with the approach of Mitchell, Agle & Wood (1997), Bryson (2004), Sheenan
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
772
(2006), and Částek (2010), the stakeholder analysis uses this set of attributes for basic characterization
of the stakeholder groups:
 Power (P): the attribute identifies such stakeholder group which is deciding for achievement of the
strategic priority;
 Ability to co-operate (A): the attribute identifies such stakeholder group which is non-conflict and
capable to co-operate in achievement of the strategic priority;
 Urgency (U): the attribute identifies such stakeholder group which is frequently involved in
achievement of the strategic priority.
Just as the Stakeholder Circle method, the stakeholder analysis allows calculating the Stakeholder
Index. This index allows ranking the stakeholder groups by importance based on selected attributes.
Thus, it indicates those regional stakeholders the destination management organization should focus
on when implementing the strategy. The Stakeholder Index is calculated by the following formula:
∑( ) (1)
The required data for stakeholder analysis are obtained by the means of semi-structured interviews
with members of top management of the regional destination management organization (the South
Bohemia Tourism Authority). Buhalis (2000), Presenza, Sheenan & Ritchie (2005) emphasize the
importance of these organizations in tourism management and in the implementation of the strategy in
administrative or local government regions. They consider them as the main initiators of tourism
development in the destination and as the coordinators of co-operation with regional stakeholders.
The aim of the survey is to characterize the stakeholders groups assembled according to the selected
attributes and identify key groups according to the value of the Stakeholder Index. The survey uses
standard five-point Likert scale for expression of the value of particular attribute. Respondents
indicate their level of agreement with pre-defined statements on the following scale: (5) strongly
agree; (4) agree; (3) neutral; (2) disagree; (1) strongly disagree. The statements are as follows:
 Power: This group of stakeholders is deciding for achievement of the strategic priority;
 Ability to co-operate: This group of stakeholders is non-conflict and capable to co-operate in
achievement of the strategic priority;
 Urgency: This group of stakeholders is frequently involved in achievement of the strategic
priority.
The next phase of the research is focused on particular representatives of the key stakeholder groups.
Its aim is to describe their opinion on co-operation with the regional destination management
organization. For this reason the previous attributes are modified to the following set:
 Attitude: This attribute identifies stakeholders which have positive approach to co-operation in
achievement of the strategic priority;
 Interest: This attribute identifies stakeholders which have a spirit of initiative and actively cooperate
in achievement of the strategic priority;
 Capability: This attribute identifies stakeholders which have sufficient capacity of the resources
and which are able to use them for achievement of the strategic priority.
This phase is realized by an on-line survey. The survey uses a combination of five-point Likert scale
and open questions to be able to ascertain the views of regional stakeholders on co-operation with the
destination management organization within implementation of the strategic priorities of current
tourism development strategy.
2. Results and discussion
Table 1 summarizes results of the first phase of our research. Stakeholder groups are compiled based
on an approach of Byrd, Cárdenas & Greenwood (2008), Presenza, Sheenan & Ritchie (2005), and
Buhalis (2000). The table shows values of the attributes in a pre-defined Likert scale. The attributes
are stated for all strategic priorities (SP). Stakeholder groups are sorted in the order of their
importance according to the value of the Stakeholder Index (SI).
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
773
Tab. 1: The Attributes of Regional Stakeholders
Stakeholder Groups
SP1 SP2 SP3 SP4
SI
P A U P A U P A U P A U
District towns 5 5 5 5 5 5 4 5 5 4 5 5 58
Local DMOs 5 5 5 5 5 5 4 5 3 5 5 5 57
Regional development agencies 5 4 4 3 4 3 3 2 2 5 4 4 43
Regional tourism organizations 5 3 3 3 3 2 3 2 2 5 3 3 37
Universities 1 1 1 3 4 3 1 3 1 1 2 2 23
Source: own elaboration
The strategy for tourism development in the South Bohemia Region is divided into 4 main strategic
priorities: (1) Supporting the Development and Improvement of Tourism Infrastructure (SP1); (2)
Promoting Education and Human Resource Development in Tourism (SP2); (3) Monitoring and
Evaluating Legislation (SP3); and (4) Support for the Creation of Tourism Products (SP4).
The most important stakeholder groups are district towns in the South Bohemia Region and local
destination management organizations. These groups are crucial for implementation of all strategic
priorities. Their support is very important for successful tourism development and they help the
regional DMO to play its coordination and realization role. Co-operation between these stakeholder
groups is considered very intensive based on the strong long-term ties and regular meetings. It is
positive that both of the groups are perceived as non-conflict and they actively co-operate with the
DMO in achievement of the strategic priorities.
Regional development agencies and regional tourism organizations are considered to be secondary
stakeholders. They are very important for achievement of two strategic priorities (SP1, SP4) which are
closely connected with tourism supply and subsequent infrastructure. Their role in implementation of
others priorities is not so intensive. Although the co-operation with many regional tourism
organizations is extremely difficult, it would be necessary to involve them more intensively in the
implementation process, and to formalize and stimulate the mutual collaboration between them and
the regional DMO. Local universities are important stakeholders for realization of the third strategic
priority which is focused on human resource development. Nevertheless, the co-operation takes place
rather abruptly in the context of specific projects.
When realizing the strategic priorities, most stakeholders collaborate with the regional destination
management organization within the framework of joint marketing, participating in tourism fairs, joint
actions promoting the development of tourism, or creating promotional products. They can also
provide valuable information on the development of tourism and visitor satisfaction. In certain cases
they co-ordinate activities of private sector organizations. They also participate in joint projects
supporting the tourism infrastructure as administrators of grant programs or as investors.
The next phase of the research is designed to evaluate the views of regional stakeholders on cooperation
with the destination management organization within the implementation of strategic
priorities. The survey was conducted with representatives of key regional stakeholders:
 municipal authorities of district towns: České Budějovice, Strakonice, Prachatice, Jindřichův
Hradec, Tábor
 local destination management organizations: DMO Český Krumlov, DMO Písek, DMO Lipensko
In the city of Český Krumlov and Písek the survey involves only the representatives of local
destination management organizations because they have a direct link with the local government
(municipal authorities).
Figure 1 illustrates the results of the survey. The figure is divided into four quadrants which represent
four strategic priorities of the tourism development strategy in the South Bohemia Region. Based on
the results of the survey, the individual stakeholders are characterized by these three attributes:
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
774
 Attitude: This attribute is depicted by a distance from left axis of the quadrant;
 Interest: This attribute is depicted by a distance from the center of the circle;
 Capability: This attribute is depicted by an area of a mark which indicates the individual
stakeholder.
o municipal authorities of district towns: square number 1 – 5
o local destination management organizations: circle number 1 – 3
Fig. 1: Analysis of the key stakeholders
Source: own elaboration
Figure 1 illustrates a situation in the sphere of co-operation between key regional stakeholders and the
regional DMO. In general, more intensive co-operation occurs with municipal authorities than with
local destination management organizations. Municipal authorities also have more favorable attitude
to co-operation; local DMOs are more critical. Nevertheless, all stakeholders are involved to
implementation of the strategic priorities and their attitude to co-operation is more positive than
negative. The most positive results of all three attributes stakeholders indicate in the case of the
strategic priority 4 “Support for the Creation of Tourism Products”. Thus the strategic priority 4 seems
to be based on basic characteristics of a collaborative planning that describe Medeiros de Araujo and
Bramwell (1999). The strategic priorities 1 and 2 show acceptable results too. Stakeholders appreciate
the activities of the South Bohemia Tourism Authority but their interest is not so intensive. It may be
caused by a lack of financial resources (SP1) and time (SP2). Orientation of the third strategic priority
to the sphere of legislation is very specific. This fact reflects the level of interest and attitude of the
stakeholders which is rather low. The only exception is the city of Prachatice which adopts a proactive
stance on achievement of this strategic priority.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
775
From the point of view of particular stakeholders, the cities of Jindřichův Hradec, Prachatice and
Tábor declare the highest level of interest in co-operation with the regional DMO and simultaneously
these cities belong among the most satisfied stakeholders. They also proclaim sufficient capacity of
human resources, knowledge and time and readiness to use them for achievement of the strategic
priorities. The representatives of Strakonice and České Budějovice are more reserved in their
evaluation. Attention of the regional DMO should be paid primarily to municipal office of České
Budějovice which is the capital city of the region and declares high capacity of the resources needed
for achievement of the strategic priorities. Very similar situation comes in the case of two local
destination management organizations directly connected with local government. In spite of rather
positive attitude to implementation of the strategic priorities 1 and 4, these organizations are not still
fully integrated into implementation of the regional strategy. The view of the DMO Lipensko to
collaboration with the regional DMO is different in many cases. This local DMO has such
organization structure which is not directly connected with local government and the Lipno Lake is a
specific tourism destination different from other cities in the South Bohemia Region. In any case, this
is not a good sign for the regional DMO. It would be appropriate to take steps to remedy, particularly
with regard to tourism potential of the Lipno Lake and its surroundings.
Conclusion
It is possible to say that the first phase of the research is successful. The proposed procedure of
stakeholder analysis is usable in practice. It allows characterizing the stakeholder groups within the
framework of defined attributes, ranking the stakeholder groups by their importance and describing
relationship between the regional DMO and key stakeholders within implementation of the strategic
priorities.
The research indicates that all regional stakeholders are involved in the implementation of the
strategic priorities, though not equally. The regional DMO is in a closer contact with the
representatives of municipal authorities – primarily the cities of Jindřichův Hradec, Prachatice and
Tábor. The local destination management organizations have not so intense relationship with the
regional DMO which is reflected in their attitude and interest in co-operation. The Destination
management Lipensko stands on the edge of collaborative planning process and so the regional DMO
must make an effort to improve the relationships with this organization.
The stakeholder analysis represents the first step of a continual improvement process of tourism
collaborative planning. It allows finding several opportunities for improvement in all strategic
priorities. These opportunities will be an object of consequent research. It will detect and analyse the
most important failings of co-operation and try to propose managerial arrangements for their reduction
in such a way to be beneficial for both parties and to achieve that the regional stakeholders could
actively participate in all strategic priorities. The research will be extended to other regions of the
Czech Republic or to selected foreign destinations to strengthen the possibility of finding transferable
good practices for an improvement of the strategic planning process with involvement of regional
stakeholders.
References
[1] AAS, CH., LADKIN, A., FLETCHER, J., (2005). Stakeholder Collaboration and Heritage Management.
Annals of Tourism Research, vol. 32, iss. 1, pp. 28-48. ISSN 0160-7383. DOI
10.1016/j.annals.2004.04.005.
[2] BRYSON, J. M., (2004). What to do when Stakeholders matter: Stakeholder Identification and Analysis
Techniques. Public Management Review, vol. 6, iss. 1, pp. 21-53. ISSN 1471-9037. DOI
10.1080/14719030410001675722.
[3] BUHALIS, D., (2000). Marketing the Competitive Destination of the Future. Tourism Management, vol.
21, iss. 1, pp. 97–116. ISSN 0261-5177.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
776
[4] BYRD, E. T., CARDÉNAS, D. A., GREENWOOD, J. B., (2008). Factors of stakeholder understanding of
tourism: The case of Eastern North Carolina. Tourism and Hospitality Research, vol. 8, iss. 3, pp. 192-204.
ISSN 1467-3584. DOI 10.1057/thr.2008.21.
[5] ČÁSTEK, O., (2010). Využití stakeholderského přístupu při strategické analýze podniku. Brno:
Masarykova univerzita. ISBN 978-80-210-5411-0.
[6] DWYER, L., KIM, C., (2003). Destination Competitiveness: Determinants and Indicators. Current Issues
in Tourism, vol. 6, iss. 5, pp. 369-414. ISSN 1368-3500. DOI 10.1080/13683500308667962.
[7] FREEMAN, R. E., (1984). Strategic Management: A stakeholder approach. Boston: Pitman. ISBN 978-
0521151740.
[8] Hall, C. M., (2008). Tourism Planning: Policies, Processes and Relationships. Harlow: Prentice Hall.
ISBN 978-0-13-204652-7.
[9] LUŠTICKÝ, M., (2011). Benchmarking as a Quality Enhancement Method of Regional Planning in
Tourism. Journal of Global Management, vol. 2, iss. 1. pp. 1-11. ISSN 977-2229-919X.
[10] LUŠTICKÝ, M., KINCL, T., (2012). Tourism Destination Benchmarking: Evaluation and Selection of the
Benchmarking Partners. Journal of Competitiveness, vol. 4, iss. 1, pp. 99-116. ISSN 1804-171X. DOI
10.7441/joc.2012.01.08.
[11] LUŠTICKÝ, M., ZAUNMÜLLEROVÁ, P., HAVLOVÁ, L., (2013). Stakeholder Analysis in Selected
Tourism Destinations. In International Academic Conference on Social Sciences. Conference Proceedings.
Istanbul: IACSS. pp. 292-297. ISBN 978-9941-05712-0.
[12] MEDEIROS DE ARAUJO, L., BRAMWELL, B., (1999). Stakeholder Assessment and Collaborative
Tourism Planning: The Case of Brazil’s Costa Dourada Project. Journal of Sustainable Tourism, vol. 7, iss.
3-4, pp. 356-378. ISSN 0966-9582. DOI 10.1080/09669589908667344.
[13] MITCHELL, R. K., AGLE, B. R., WOOD, D. J., (1997). Toward a Theory of Stakeholder Identification
and Salience: Defining the Principle of Who and What Really Counts. The Academy of Management
Review, vol. 22, iss. 4, pp. 853-886. ISSN 0363-7425.
[14] PECHLANER, H., SAUERWEIN, E., (2002). Strategy implementation in the Alpine tourism industry.
International Journal of Contemporary Hospitality Management, vol. 14, iss. 4, pp. 157-168. ISSN 0959-
6119. DOI 10.1108/09596110210427003.
[15] POISTER T. H., STREIB, G., (1999). Strategic Management in the Public Sector: Concepts, Models, and
Processes. Public Productivity & Management Review, vol. 22, iss. 3, pp. 308-325. ISSN 1044-8039.
[16] PRESENZA, A., SHEENAN, L., RITCHIE, J. R. B., (2005). Towards a model of the roles and activities
of destination management organizations. Journal of Hospitality, Tourism and Leisure Science, vol. 3, iss.
1, pp. 1-16. ISSN 1473-8376.
[17] REED, M. S. et al., (2009). Who’s in and why? A typology of stakeholder analysis methods for natural
resource management. Journal of Environmental Management, vol. 90, iss. 5, pp. 1933-1949. ISSN 1095-
8630. DOI 10.1016/j.jenvman.2009.01.001.
[18] RITCHIE, J. R. B., CROUCH, G. I., (2003). The competitive destination: a sustainable tourism
perspective. Wallingford: CABI Publishing. ISBN 978-0-85199-664-6.
[19] SHEENAN, L. R., (2006). Destination Management Organizations: A Stakeholder Perspective [online].
Ph.D. Thesis. Calgary: Haskayne School of Business, [cit. 2014-04-07]. Available at:
<http://search.proquest.com/docview/304899195>.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
777
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-6840-2014-101
POLITIKA CESTOVNÍHO RUCHU V ČR V LETECH
2007-2013 A JEJÍ OČEKÁVANÉ MOŽNOSTI V LETECH
2014-2020
TOURISM POLICY IN THE CZECH REPUBLIC IN 2007-2013 AND
THE PROSPECTIVE OPPORTUNITIES IN THE YEARS 2014 -2020
DOC. RNDR. JIŘÍ VYSTOUPIL, CSC.
ING. MARTIN ŠAUER, PH.D.
Katedra regionální ekonomie a správy
Ekonomicko-správní fakulta
Masarykova univerzita
Depart. of Regional Economics and Administration
Faculty of Economics and Administration
Masaryk University
 Lipová 41 a, 602 00 Brno, Czech Republic
E-mail: sauer@econ.muni.cz, vyst@econ.muni.cz
Anotace
Příspěvek diskutuje současnou a budoucí podobu politiky cestovního ruchu v ČR. Nejdříve je
vyhodnocena dosavadní veřejná podpora cestovního ruchu, prioritně hlavně Regionální operační
programy a Integrovaný operační program. Následně je prostor věnován nové Koncepci státní
politiky cestovního ruchu a problematice připravovaných operačních programů strukturální politiky
EU. V této souvislosti článek analyzuje věcný soulad priorit a opatření Koncepce státní politiky
cestovního ruchu s navrhovanou podobou Integrovaného regionální operačního programu.
Klíčová slova
politika cestovního ruchu, strukturální politika EU, evaluace
Annotation
The paper discusses the current and future form of the tourism policy in the Czech Republic. Firstly,
there is assessment of the present public support of the tourism, above all Regional Operational
Programmes and the Integrated Operational Programme, followed by description of the new National
Tourism Policy of the Czech Republic for the period 2014-2020 and upcoming operational programs
of the EU structural policy. In this context, we provide a detail analysis of the priorities and measures
consistency between the National Tourism Policy and the proposed Integrated Regional Operational
Programme.
Key words
tourism policy, EU structural policy, assessment
JEL classification: R58, Z18
1 Úvod, definice problému
Cestovní ruch je dlouhodobě jedním z nejvýznamnějších odvětví světové ekonomiky. Například
mezinárodní cestovní ruch generuje celosvětově příjmy přes 1 bilion dolarů ročně a řadí se mezi
přední exportní odvětví světa. Domácí cestovní ruch je přitom ještě významnější (OECD, 2010).
Odhady UNWTO (2011,2013) a WTTC (2012) uvádějí asi 5 % přímý podíl cestovního ruchu na
celosvětovém HDP, při započtení i nepřímých a indukovaných efektů je tento podíl až dvojnásobný.
Cestovní ruch podle uvedených zdrojů zaměstnává v současnosti více 400 mil. ekonmicky aktivních
osob (Koncepce státní politiky cestovního ruchu ČR na období 2014-2020, s. 4). Srovnatelné údaje za
ČR uvádí Satelitní účet cestovního ruchu (TSA) - podle publikovaných statistik v něm za rok 2010
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
778
činil podíl cestovního ruchu na HDP 2,7 % (přes 100 mld. Kč). Stejný zdroj dále udává, že v České
republice cestovní ruch zaměstnává více než 235 tis. osob. To je o něco méně než zdravotnictví, ale
více než např. zemědělství. Právě schopnost generovat zaměstnanost je velmi zajímavou a cennou
vlastností cestovního ruchu. Bereme-li v úvahu i nepřímé efekty cestovního ruchu (odhady WTTC
2010), pak objem produktu cestovního ruchu v ČR činí v současnosti přes 300 mld. Kč (8 %) a na
zaměstnanosti se podílí 9,5 % (459 tis. zaměstnaných osob).1
Uvedená fakta byla a jsou známa jak odborníkům či politikům zabývajících se regionálním rozvojem
v ČR, resp. jeho hlavními rozvojovými faktory. Není proto nelogickým faktem, že už koncem 90. let
minulého století se cestovní ruch objevil jako významná priorita ve většině regionálních strategických
rozvojových dokumentů (např. Strategie rozvoje Brněnského kraje, 1998). V období 2002-2006 se
cestovní ruch objevil také jako jedna z priorit v tehdejším Společném regionálním operačním
programu (SROP) a později také v jednotlivých Regionálních operačních programech (ROP) v období
2007-2013. V uvedených obdobích 2002-2006 a zejména 2007-2013 směřovalo do veřejné podpory
rozvoje cestovního ruchu největší množství finančních prostředků v novodobých dějinách České
republiky (povětšinou formou dotací z evropských podpůrných fondů) – více než 100 mld. Kč2
, ať již
z podpůrných fondů EU (zejména ERDF), prostředků z veřejných rozpočtů státu či regionální veřejné
správy.
Tato dosavadní veřejná podpora rozvoje cestovního ruchu jako praktický výsledek naší politiky
cestovního ruchu přináší v současnosti mnoho výzkumných problémů resp. otázek, a to především:
 Jakým způsobem a kam směřovala veřejná podpora rozvoje cestovního ruchu?
 Jaké výsledky, resp. efekty tato podpora přinesla, resp. přináší?
 Jaké změny, resp. trendy v podpoře rozvoje cestovního ruchu lze očekávat v období 2014-2020?
Nalézání odpovědí na uvedené otázky jsou v podstatě hlavními cíli tohoto předloženého příspěvku.
2 Politika cestovního ruchu ČR – její nositelé a nástroje
V rámci naplňování státní a regionální politiky cestovního ruchu ČR bylo v období 2007-6/2013
využito pro veřejnou podporu rozvoje cestovního ruchu celkem 13 nástrojů, resp. programů, v rámci
stanovených 4 priorit a 13 opatření, v nichž bylo podpořeno celkem 4576 projektů s finanční dotací
téměř 50 mld. Kč.3
V letech 2007 – 2008 se postupně, tak jak byly schvalovány jednotlivé operační programy, rozbíhalo
jejich čerpání. Tento náběh akceleroval až ke konci roku 2008, přičemž jejich hlavní využití připadalo
na období 7/2009-6/2011 (Vystoupil, Šauer, 2010, Vystoupil, Šauer, Studnička, 2010), s postupným
snížením tempa čerpání v období 7/2011-6/2013. To je konečně patrné z následujících analytických
přehledů. Například v období 2007-6/2009 bylo ze všech evropských programů a z národních zdrojů
podpořeno více než 1300 projektů s finanční dotací kolem 13,5 mld. Kč, v období 7/2009 – 6/2011 již
asi 1650 projektů s celkovou finanční dotací kolem 23,4 mld. Kč a konečně téměř 1550 projektů
s finanční dotací téměř 15 mld. Kč v období 7/2011-6/2013. V celkovém souhrnu lze konstatovat, že
od konce roku 2007 do poloviny roku 2013 již bylo v oblasti cestovního ruchu podpořeno přes 4 500
projektů s celkovou finanční dotací téměř 50 mld. Kč (Zpráva o plnění …, 2013).
1
Informace jsou převzaty z analytické části Koncepce státní politiky cestovního ruchu ČR na období 2014-2020
a z vlastních výzkumů.
2
Prameny: Koncepce státní politiky cestovního ruchu ČR na období 2014-2020, Praha, MMR 2013, Zpráva o
plnění Koncepce státní politiky cestovního ruchu ČR v období 2009-2013, Praha, MMR, 2013.
3
K těm patří jednak nástroje, které jsou v přímé gesci MMR (Integrovaný operační program, rozpočtové aktivity
MMR, Program přeshraniční spolupráce a aktivity CzechTourism, příspěvkové organizace MMR, jednak
především 7 Regionálních operačních programů a konečně operační programy v gesci ministerstvech životního
prostředí zemědělství a dopravy.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
779
Uvedené skutečnosti dokumentují následující tabulky a přiložený kartogram.
Tab. 1: Souhrnný přehled nejvýznamnějších programů podpory cestovního ruchu
Nástroje
programy
podpory
Počet projektů Finanční dotace projektů v mil.Kč
2007-
6/2009
7/2009-
6/2011
7/2011-
5/2013
2007-
5/2013
2007 –
6/2009
7/2009-
6/2011
7/2011-
5/2013
2007-
5/2013
ROP 516 528 392 1436 10270,0 12451,6 8511,7 31233,3
IOP - 40 33 73 - 5853,0 2112,7 7965,7
PRV 508 572 591 1671 846,1 1025,1 818,2 2689,4
Cíl 3 82 164 56 302 319,9 153,2 480,6 2335,7
OP ŽP 2 74 82 158 7,9 845,1 894,5 1747,5
Norské f. 31 - 9 40 636,8 - 172,0 808,8
SFDI 86 62 66 214 286,4 303,2 203,9 793,5
ostatní 124 251 307 682 180,3 621,5 914,4 1716,2
Celkem 1349 1691 1536 4576 12547,5 22634,7 14108,0 49290,1
Pramen: Zpráva o plnění …, 2013
Tab. 2: Souhrnný přehled za priority
Priorita Počet projektů Finanční dotace projektů v mil.Kč
2007-
6/2009
7/2009-
6/2011
7/2011-
5/2013
2007-
5/2013
2007-
6/2009
7/2009-
6/2011
7/2011-
5/2013
2007-
5/2013
Priorita 1: Konkurenceschopnost
národních a regionálních produktů
cestovního ruchu 134 155 105 394 312,3 384,3 340,6 1037,2
Priorita 2: Rozšiřování a
zkvalitňování infrastruktury a
služeb cestovního ruchu 1049 1239 1262 3550 11526,2 20114,6 12194,9 43835,7
Priorita 3: Marketing cestovního
ruchu a rozvoj lidských zdrojů 154 264 136 554 656 1841,9 1362,2 3860,1
Priorita 4: Vytváření organizační
struktury cestovního ruchu 12 33 33 78 52,9 293,9 210,4 557,1
Celkem 1349 1691 1536 4576 12547,5 22634,7 14108 49290,1
Pramen: Zpráva o plnění …, 2013
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
780
Obr. 1: Prostorová diferenciace a druhová skladba podpory cestovního ruchu 2007 - 2011
Zdroj: Koncepce státní politiky cestovního ruchu, ČR na období 2014-2020. MMR, Praha 2013, vlastní výzkumy
3 ROP a IOP – hlavní nástroje veřejné podpory rozvoje cestovního ruchu
Nejdůležitějšími nástroji podpory cestovního ruchu byly a jsou v celém období jednoznačně
Regionální operační programy (dále ROP) v gesci Regionálních rad 7 regionů soudržnosti NUTS II a
Integrovaný operační program (dále IOP) v gesci MMR (viz tabulka výše). V těchto dvou programech
bylo realizováno celkem 1509 projektů (33 % všech projektů) s finanční alokací 39,2 mld. Kč (80 %
ze všech finančních prostředků identifikovaných jako relevantní pro podporu rozvoje cestovního
ruchu v ČR (Zpráva o plnění…, 2013).
Podívejme se nyní podrobněji na věcnou a druhovou skladbu schválených a podporovaných projektů,
které byly v souladu s Koncepcí státní politiky cestovního ruchu ČR na období 2007-2013 realizovány
celkem ve 4 prioritách a 13 opatřeních. První generalizující přehled podává následující tabulka a poté
doprovodný popis nejdůležitějších aktivit a výsledků.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
781
Tab. 3: Přehled opatření v ROP a IOP v období 2007-6/2013
Název opatření
počet projektů
finanční dotace projektů v mil.
Kč
ROP IOP celkem ROP IOP celkem
1.1 Tvorba nosných národních a nadnárodních
produktů cestovního ruchu 0 10 10 0 69,3 69,3
1.2 Tvorba specifických regionálních produktů
cestovního ruchu 59 4 63 382,8 96,5 479,3
2.1 Rekonstrukce a výstavba kvalitní základní a
doprovodné infrastruktury cestovního ruchu 846 0 846 21274,8 0 21274,8
2.2 Rekonstrukce kulturně-historických památek a
zachování přírodních lokalit pro cestovní ruch 250 21 271 7775,7 6452,7 14228,4
2.3 Zkvalitňování služeb cestovního ruchu 0 4 4 0 245,5 245,5
2.4 Vytváření podmínek pro realizaci šetrných forem
cestovního ruchu 30 0 30 298,4 0 298,4
3.1 Marketing cestovního ruchu na mezinárodní,
národní a regionální úrovni 232 20 252 1396,7 608,6 2005,3
3.2 Zkvalitnění statistiky a informací o cestovním
ruchu 0 14 14 0 493,1 493,1
3.3 Zkvalitňování vzdělávání a přípravy lidských
zdrojů v cestovním ruchu, podpora výzkumu 0 0 0 0 0 0
4.1 Zakládání a činnost organizací cestovního ruchu
na regionální a oblastní úrovni 9 0 9 34,3 0 34,3
4.2 Činnost turistických informačních center 8 0 8 65,3 0 65,3
4.3 Spolupráce mezi veřejným a podnikatelským
sektorem v cestovním ruchu 2 0 2 5,6 0 5,6
4.4 Krizový management v oblasti cestovního ruchu 0 0 0 0 0 0
Opatření celkem 1436 73 1509 31233,6 7965,7 39199,3
Pramen: Zpráva o plnění …, 2013.
V celkovém hodnocení se jasně potvrzuje, že nejvýznamnějšími nástroji implementace Koncepce
2007 – 2013 a podpory cestovního ruchu v tomto období byly Regionální operační programy a
Integrovaný operační program. Ve značné míře generalizace a zobecnění lze závěrem uvést vybraná
pozitiva, resp. slabší stránky těchto programů.
Regionální operační programy
Za pozitivní lze označit zejména vybudování Úřadů regionálních rad regionů soudržnosti NUTS II
zejména pro jejich schopnost v oblasti programování, projektování, implementace, partnerství a
monitoringu podpory projektů cestovního ruchu, v dalším období však bude nutné kvalitnější
provázání jejich koncepční činnosti mezi všemi aktéry v cestovním ruchu, od národní, přes regionální
a až na lokální úroveň. Podobně pozitivně lze hodnotit jejich metodickou pomoc pro předkladatele a
budoucí realizátory projektů a jejich vysokou absorpční schopnost a operativnost pro realizaci
budoucích projektů, nezanedbatelná je také jejich dobrá místní znalost problematiky potenciálu a
významu cestovního ruchu v regionu.
Jako dosavadní určité slabé stránky lze na druhé straně označit určitou neprovázanost mezi systémem
věcného výběru projektů v ROP a konkrétními Programy rozvoje cestovního ruchu jednotlivých krajů
a regionů, rozložení finančních dotací (v přepočtu na obyvatele či rozlohu území) do určité míry
neodpovídá rozložení potenciálu cestovního ruchu regionálního a nadlokálního významu (uplatnění
ekonomického pilíře cestovního ruchu), resp. různorodá druhová skladba projektů v jednotlivých
krajích na jedné straně signalizuje určitou objektivní akceptaci rozdílných potenciálů cestovního
ruchu, na straně druhé však i vliv ne vždy odborně zdůvodněných představ politických reprezentací
Rad soudržnosti regionů NUTS II (Šauer, Vystoupil, Repík, 2013).
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
782
Nezbytné také bude pro příští programové období sjednocení metodiky hodnocení kvality
předkládaných projektů v jednotlivých regionech (rozdílná stanovení kritérií a jejich vah pro
hodnocení projektů). Zásadní otázkou zůstává hospodárnost a efektivnost dotačního systému
používaného pro podporu realizace projektů. Za to pochopitelně program ROP nemůže (byl tak
nastaven jako jiné programy), ale zde se nejvíce projevily slabá místa dotačního systému (narušování
konkurenčního prostředí v podnikatelské sféře, nebezpečí vytváření korupčního prostředí, obtížné
hodnocení monitoringu hospodárnosti a efektivnosti vynaložených prostředků v projektech, aj.).
IOP
Určitá systémová a obsahová nevyváženost struktury programu. Na jedné straně správná logika
soustředit se na základní pilíře podpory cestovního ruchu jako je marketing a propagace cestovního
ruchu, dosud však stále chybí tvorba národních či specifických produktů cestovního ruchu. Přínosem
je významná podpora regenerace cenných kulturně-historických památek pro cestovní ruch národního
významu i přes určitou nesystémovost vytvoření tohoto specifického opatření v prioritní ose Národní
podpora územního rozvoje. Pozitivem je také realizace jednoho z nejzajímavějších projektů v rámci
IOP – webového Informačního portálu cestovního ruchu „Kudy z nudy“ v gesci CzechTourism.
Přes pozitivní posun v nové informační a marketingové kvalitě realizovaných projektů lze stále
spatřovat rezervy ve vzájemné spolupráci s regionálními partnery (kraje, regionální organizace
cestovního ruchu) při tvorbě tematických národních a regionálních produktů cestovního ruchu a jejich
propagace a marketingu na straně druhé. Důvodem byla zejména nižší provázanost a kooperace mezi
projekty realizovanými v IOP a ROP. Zkvalitnění vzájemné spolupráce mezi národní a regionální
úrovní je jedním z nejvýznamnějších cílů v návrhové části Koncepce pro období 2014-2020. Úkol
vytvořit funkční informační systém cestovního ruchu dosud jako jedna z aktivit IOP dosud nebyl
splněn.
4 Východiska veřejné podpory cestovního ruchu v období 2014-2020
4.1 Nová Koncepce státní politiky cestovního ruchu ČR na léta 2014-20204
Základním leitmotivem návrhu nové Koncepce je posilování konkurenceschopnosti odvětví
cestovního ruchu. Konkurenceschopnost je dle množství odborných studií a statí determinována řadou
faktorů, které lze strukturovat následovně: kvalita nabídky, flexibilní a vzdělané lidské zdroje, kvalitní
uspořádání a funkce institucí v cestovním ruchu a efektivní destinační řízení a marketing. Tento
pohled není nový, ale stále platný, ověřený desetiletími rozvoje cestovního ruchu. Na tyto faktory
konkurenceschopnosti se soustředí navržené 4 priority a následně 13 opatření Koncepce státní politiky
cestovního ruchu na období 2014-2020.
Základem konkurenceschopnosti destinací cestovního ruchu je atraktivní a jedinečná nabídka
cestovního ruchu. Aby se nabídka dostala na trh k potenciálním spotřebitelům, je nezbytné neustále
zkvalitňovat podnikatelské prostředí, které bude generovat konkurenceschopné produkty cestovního
ruchu. Jejich jedinečnost a kreativita je dána schopností šetrně využít primární potenciál destinací,
tedy jejich přírodní a kulturně-historické předpoklady. To vše musí být doplněno funkční a kvalitní
infrastrukturou a doprovázeno kvalitními službami a společenskými aktivitami.
Nestačí ale pouze vytvářet kvalitní nabídku. Ta je nyní ve většině turisticky vyspělých zemí světa
standardem. Diferenciace destinací dnes probíhá na poli efektivního oslovování vybraných segmentů
populace prostřednictvím marketingových aktivit. Promyšlené marketingové strategie destinací
cestovního ruchu a schopnost je realizovat rozhodují o úspěchu či neúspěchu nabídky na trhu. Růst
konkurence a její aktivita či stále pestřejší nabídka možností trávení volného času význam tohoto
opatření ještě posilují. Tvorba produktů cestovního ruchu a jejich marketing v tomto kontextu musí
být založena jak na aktivním využívání moderních informačních technologií, tak ještě významněji na
kooperaci a spolupráci turistických regionů a organizací.
4
Tento text je kompilací vybraných částí Koncepce a vlastních názorových formulací
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
783
Celý postup přípravy a tvorby turistických programů a produktů je důležité podpořit existencí
(zakládáním) nezbytné organizační struktury cestovního ruchu, resp. destinačního managementu, a to
jak na národní tak na regionální, resp. lokální úrovni (sdružení podnikatelů a veřejné správy,
poskytování informací – místní i regionální TIC, činnost destinačního managementu, statistika
cestovního ruchu, apod.). Nezbytnou podmínkou je zároveň zušlechťování lidského potenciálu a
odpovídající výzkum v široké a komplexní problematice cestovního ruchu. Konečně posledním
pilířem je koncepční rozvoj politiky cestovního ruchu v rámci hospodářské a regionální politiky, tedy
politika cestovního ruchu a ekonomický rozvoj jako priorita 4, při úzké propojenosti a koordinaci
státní a regionálních politik cestovního ruchu. Součástí priority je zkvalitnění fungování správních
orgánů a krizového managementu v oblasti cestovního ruchu v ČR.
Popsanými prioritami a opařeními průřezově prostupují prvky (kvalita, znalosti, inovace,
udržitelnost), které mají akcelerovat a zefektivnit naplňování cílů. Tyto prvky jsou zásadními
parametry pro realizaci politiky cestovního ruchu. Zároveň se vzájemně ovlivňují a působí na procesy
v cestovním ruchu synergicky.
Kvalitou je v Koncepci myšlena užitná hodnota pro spotřebitele. Představuje míru schopností
destinace uspokojit nároky a očekávání jejich návštěvníků. Zvyšování kvality není pouze o vyšším
standardu služeb, ale o poskytování takových služeb, které se co nejvíce blíží očekávanému charakteru
služby ve vazbě na požadovanou cenu. Kvalita není součástí pouze první priority zaměřené na
nabídku. Kvalita se musí prosazovat i v řídících a operačních činnostech i ve schopnostech lidských
zdrojů.
Realizace jednotlivých aktivit musí být založena na znalostech. Znalosti totiž přináší destinacím
konkurenční výhodu. Díky vzdělání a výzkumu jsou aktéři v cestovním ruchu schopni přicházet
s novými produkty a lépe se rozhodovat. Se znalostmi úzce souvisí pojem inovací. Předpokladem
inovace nabídky i procesů v cestovním ruchu (v rámci destinačního managementu a marketingu) je
totiž schopnost nabyté znalosti promítnout do konkrétních aktivit a uspět s nimi na trhu.
Posledním atributem všech návrhů je jejich udržitelnost. Cestovní ruch je v tomto smyslu poněkud
specifickým odvětvím. Má celou řadu jak pozitivních tak negativních efektů, které se mohou při
nerespektování principů udržitelného rozvoje nekontrolovatelně a nerovnovážně projevovat.
Z pohledu socio-kulturních a environmentálních dopadů je zde problém tzv. turistické pasti, tedy
schopnosti cestovního ruchu degradovat svými aktivitami svůj vlastní kapitál (atraktivitu destinace pro
návštěvníky). Udržitelnost v ekonomickém, environmentálním i sociálním smyslu musí být
paradigmatem všech strategií a aktivit odvětví cestovního ruchu. Na tuto skutečnost musí umět
politika cestovního ruchu reagovat.
4.2 IROP jako hlavní nástroj budoucí podpory rozvoje cestovního ruchu?
Více než rok trvala příprava a tvorba programového dokumentu IROP na období 2014-2020 za
značného zájmu odborníků i politiků zajímajících se o problematiku cestovního ruchu. Ten jako
regionální fenomén a proces logicky patří do opatření a aktivit v rámci IROP jako následníka
končících ROP a zároveň jako nejdůležitějšího nástroje pokračujícího ve veřejné podpoře rozvoje
cestovního ruchu. To konečně potvrdila první verze IROP v roce 2013 (cestovní ruch a kulturní
dědictví jako jeden z navržených cílů IROP). Jejich očekávání a dojmy z předložené druhé pracovní
verze IROP jsou však rozporuplné. V čem jsou základní příčiny této rozporuplnosti? Jednak jde o
složitou věcnou, obsahovou i interpretační strukturu celého dokumentu (obsahující mnoho
„bruselských“ terminologických frází), jednak se již obtížně hledá klasická odvětvová struktura priorit
a opatření (např. podpora zemědělství, podpora cestovního ruchu, aj.). Tato druhá připomínka není
přitom kritikou, filosofie celé strategie Europa 2020 je založena na stanovení základních rozvojových
problémů a z nich formulovaných komplexních cílů a priorit, nikoliv na klasickém odvětvovém
principu. Tento přístup se dal jasně očekávat, méně však již určité „vygumování“ termínu a
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
784
problematiky „cestovní ruch“ z celého IROP, ať již se týká prioritních os, specifických cílů a
především navrhovaných opatření (jedinou zmínku nalezneme.
Podívejme se nyní jaké možnosti lze očekávat od programu IROP jako očekávaného hlavního nástroje
nové Koncepce státní politiky cestovního ruchu ČR na období 2014-2020.
Dosavadní návrh IROPu v oblasti cestovního ruchu definuje následující oblasti podpory cestovního
ruchu:
 Podpora cyklodopravy ve formě výstavby a rekonstrukce cyklostezek a cyklotras (pozn. odlišuje
autor IROPu rozdíl mezi cyklostezkou a cyklodopravou? Cyklostezek je v ČR vyznačeno velmi
mnoho, problém je jejich vedení souběžně s ostatní silniční dopravou), dále v podobě budování
doprovodné infrastruktury ve vazbě na další systémy dopravy a realizace cyklistických jízdních
pruhů. To vše v kontextu podpory šetrných způsobů přepravy s cílem poklesu množství
dopravních nehod, kongescí, zlepšení životního prostředí snížením emisí, vibrací a hluku za
současného zvyšování bezpečnosti provozu a zajištění bezbariérového přístupu. Z uvedeného
vyplývá převažující dopravní pohled na problematiku, nežli hledisko cestovního ruchu a jeho
potřeb (zde můžeme spekulovat o tom, jaká budou kritéria pro hodnocení podávaných projektů).
 Podpora rozvoje, ochrany a prezentace kulturního a přírodního dědictví. Z pohledu cestovního
ruch se podpora bude soustřeďovat na jedné straně na propagaci přírodního a kulturního dědictví
(tedy marketingové aktivity destinací) a na obnovu a revitalizaci kulturních památek, resp.
návštěvnickou veřejnou infrastrukturu pro zpřístupnění přírodního a kulturního dědictví. Akcent
je kladen hlavně na muzejní a ostatní sbírkové subjekty. ´
 Nepřímou vazbu na rozvoj cestovního ruchu mohou (ale nemusí) mít opatření směřující k podpoře
pořizování a uplatňování dokumentů územního rozvoje. Vazba na rozvoj cestovního ruchu je
přitom velmi volná, závislá na preferencích pořizovatele a jeho schopnosti vnímat cestovní ruch
jako územně-plánovací problém.
 Poslední oblastí podpory je komunitně vedený místní rozvoj určený pro MAS. Věcné směřování
podpory odpovídá výše uvedeným prioritním oblastem, resp. aktivity definované místními
komunitami musí být v souladu s celkovými cíli a prioritami programu. Tato formulace je
poměrně vágní, z našeho pohledu rozšiřují paletu možných podporovaných aktivit dle priorit
samotných MAS. Nicméně z dokumentu není jasný způsob eliminace přesahů a duplicit mezi
aktivitami realizovanými bez nástroje MAS a s aplikací komunitně vedeného místního rozvoje.
 Z pohledu schválené Koncepce státní politiky cestovního ruchu na období 2014 – 2020 nejsou
definovanými prioritami IROP ošetřeny následující klíčové aktivity nutné pro rozvoj cestovního
ruchu:
o Poradenská a informační činnost – a to především řešení v minulosti opomíjeného problému
informačního a znalostního deficitu MSP. Jde hlavně o aktivity, které mají zlepšit přístup na
trhy – informace o změnách tržního prostředí, poradenství o možnostech podpory,
konzultace projektových záměrů, iniciace inovací, apod. Podpora cestovního ruchu v rámci
OPPIK není zatím blíže specifikována a není tedy jasné, zda nebude pouze zúžena na
iniciaci investiční aktivity za pomoci zvýhodněných úvěrů.
o Dovybavení středisek cestovního ruchu vybranou doprovodnou veřejnou turistickou
infrastrukturou (sportovně-rekreační, kulturně-rekreační, zdravotně-rekreační). Současné
znění IROPu dává jednoznačnou preferenci podpoře kulturních památek a budování
návštěvnické infrastruktuře zpřístupňující přírodní a kulturní dědictví. Veřejná sportovněrekreační
infrastruktura či zdravotní infrastruktura z podpory pravděpodobně vypadává.
Jistá možnost podpory je zde stále v oblasti komerčních aktivit ve formě zvýhodněných
úvěrů (pravděpodobně prostřednictvím OPPIK).
o Vůbec nejsou programem ošetřeny systémy kvality služeb (např. další rozvoj dnes
rozjíždějícího se projektu Český systém kvality služeb cestovního ruchu) a produktové
certifikační systémy. Přitom jde o nástroj, který má pomoci řešit největší problém našeho
cestovního ruchu. Navíc má síťový charakter, který bez silné koordinační role řídícího
subjektu nebude fungovat. Spoléhat na spontánní aktivizaci samotných poskytovatelů služeb
z důvodu vysokých transakčních nákladů bohužel nelze.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
785
o Obdobná situace je u podpory destinačního řízení a posílení organizace (uspořádání)
cestovního ruchu. Současné turistické organizace se budou moci realizovat v oblasti
marketingových aktivit (propagace kulturního a přírodního dědictví), nicméně další funkce
DMO nejsou žádným způsobem řešeny. Tato situace může vést k ještě větší dominanci
účelových a jednorázových marketingových aktivit, bez větší snahy o hledání synergií ve
spolupráci s aktéry cestovního ruchu uvnitř i vně destinací. Problematika návštěvnického
managementu, monitoringu dopadů cestovního ruchu, zavádění nových IT technologií do
řídících procesů destinací tak není vůbec IROPem zohledněna.
o Podpora vzdělávání v cestovním ruchu nebyla ani v minulém období specificky a
koordinovaně řešena určitým operačním programem. Cestovní ruch byl a bude jedním
z mnoha oborů, ve kterém vzdělávání lidských zdrojů probíhá. Na vzdělávání v cestovním
ruchu nebudou (stejně jako v minulosti) uplatňovány určité specifické nástroje. Ze znění
současného IROPu naopak vyplývá vysoká preference technických oborů, kde se cestovní
ruch uplatnit nemůže. V oblasti dalšího a celoživotního vzdělávání není situace jiná. Na
zvyšování kvalifikace pracovníků v oblasti cestovního ruchu (destinačních společností
(OCR), pracovníků TIC, pracovníků veřejný správy, tak i osob z podnikatelského a
neziskového (zájmového) sektoru) bude nutné hledat prostředky v jiných programech.
o V oblasti destinačního marketingu je podpora prostřednictvím IROPu zúžena pouze na
propagační činnost. Slabé stránky dosavadního období nejsou nijak řešeny. Jde hlavně o
koncepčnost a provázanost jednotlivých marketingových aktivit, spolupráci jednotlivých
aktérů v rámci marketingu destinací, tvorbu produktů cestovního ruchu, monitoring efektů
marketingových aktivit, vytváření marketingových informačních systémů, realizace
Customer Relationship Management či sběr marketingových informací (šetření
návštěvnosti, monitoring zahraničních trhů, apod.).
o Poslední oblastí, jež není návrhem IROP nijak ošetřena, je problematika statistiky a
výzkumu cestovního ruchu (opatření 4.2 Koncepce). Zde je největším rizikem další
financování datových zdrojů Satelitního účtu cestovního ruchu, resp. jeho další rozvoj
směřovaný k jeho regionalizaci.
Na druhou stranu současná podoba IROP dává určitou naději realizace následujících aktivit Koncepce
státní politiky cestovního ruchu:
 Budování středisek venkovské turistiky
 Podpora infrastruktury pro rozvoj bezmotorové dopravy
 Zvyšování standardu ubytovacích zařízení
 Dopravní naváděcí informační turistické systémy (pouze parciálně)
 Podpora rekonstrukce nejvýznamnějších kulturně-historických a technických památek
využívaných pro cestovní ruch
 Zpřístupňování a interpretace atraktivního přírodního a kulturních dědictví ČR pro rozvoj
cestovního ruchu
 Podpora národních geoparků, resp. geoparků UNESCO
 Branding destinací cestovního ruchu
 Realizace výkonově orientovaných komunikačních kampaní
Závěr
Období 2007-20135
bylo obdobím s nejintenzivnější veřejnou podporou rozvoje cestovního ruchu
v novodobé historii České republiky. Předložené analýzy hovoří o realizaci téměř 4500 projektů
s jasnou přidanou hodnotou pro cestovní ruch s celkovou finanční dotací téměř 50 mld. Kč.
Rozhodujícími nástroji, resp. programy této podpory byly především podpůrné fondy EU (zejména
ERDF) realizované v Regionálních operačních programech a Integrovaném operačním programu (přes
5
Analyzované údaje jsou k 30.6.2013, kdy již bylo alokováno téměř 90 % všech prostředků pro projekty
cestovního ruchu.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
786
39 mld. Kč). Z hlediska druhové skladby podpořených projektů jednoznačně dominovaly projekty
rekonstrukce a výstavby základní a doprovodné infrastruktury cestovního ruchu a projekty
rekonstrukce kulturně-historických památek a zachování přírodních lokalit pro cestovní ruch, a to ať
již celkově tak z podpory programů ROP a IOP.
Nová Koncepce státní politiky cestovního ruchu ČR na období 2014-2020 si stanovila poměrně
náročné cíle, vyjádřené nastíněnými prioritami a opatření. Jejich realizace bude samozřejmě závislá na
interních a externích finanční nástrojích. Za hlavní nástroj pro další podporu rozvoje cestovního ruchu
je všeobecně považován připravovaný IROP. Jeho pozitivy a určitými bariérami se věnuje závěrečná
část příspěvku.
Literatura
[1] MMR, (2013). Koncepce státní politiky cestovního ruchu ČR pro období 2014-2020. Praha: MMR.
[2] MMR, (2013). Zpráva o plnění Koncepce státní politiky cestovního ruchu ČR za období 1.7.2011- 30.6.
2013. Praha: MMR.
[3] MMR, (2014). IROP, Integrovaný operační program pro období 2014-2020. Praha: MMR.
[4] ŠAUER M., VYSTOUPIL J., REPÍK O., (2013). Kvantifikační analýza potenciálu cestovního ruchu ČR.
Výzkumná studie pro potřeby MMR. Brno: Masarykova univerzita.
[5] VYSTOUPIL J., ŠAUER M., STUDNIČKA P., (2010). Analýza podpory rozvoje cestovního ruchu
v České republice z Regionálních operačních programů v období říjen 2007 – červen 2010. Czech
Hospitality and Tourism Papers, vol. 2012, iss. 12, 2010, pp. 24-48. ISSN 1801-1535.
[6] VYSTOUPIL, J., ŠAUER, M., (2010). Analýza a zhodnocení veřejné podpory cestovního ruchu z
Regionálních operačních programů v České republice v období 2007-2009. In Zmírňování regionálních
disparit rozvojem cestovního ruchu a vlivy současné hospodářské krize. Sborník vědeckých příspěvků
Praha: Vysoká škola hotelová v Praze. pp. 62-81. ISSN 1801-1535.
[7] VYSTOUPIL, J., ŠAUER, M., (2010). Regionální operační programy jako nástroj podpory cestovního
ruchu v ČR. Regionální studia, vol. 2012, iss. 1, pp. 38-50.
Příspěvek byl zpracován za podpory specifikovaného výzkumu MUNI/A/0749/2012: Ekonomické
přínosy cestovního ruchu pro regionální a lokální ekonomiku.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
787
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-6840-2014-102
GOALS OF TOURISM DEVELOPMENT IN SLOVAKIA IN
THE CONTEXT OF REGIONAL DEVELOPMENT AND
SELECTED TOURISM MARKETS
CÍLE ROZVOJE CESTOVNÍHO RUCHU NA SLOVENSKU V
KONTEXTU REGIONÁLNÍHO ROZVOJE A VYBRANÝCH TRHŮ
CESTOVNÍHO RUCHU
DOC. ING. ANDREJ MALACHOVSKÝ, PHD.
Katedra cestovného ruchu a spoločného stravovania
Ekonomická fakulta
Univerzita Mateja Bela v Banskej Bystrici
Department of Tourism and Hospitality
Faculty of Economics
Matej Bel University in Banská Bystrica
 Tajovského 10, 975 90 Banská Bystrica, Slovak Republic
E-mail: andrej.malachovsky@umb.sk
Annotation
Tourism in Slovakia needs to have correctly set growth objectives for its long-term development. On
the one hand, these objectives must be based on the tourism offer in Slovakia and on the other hand,
on the current and anticipated demand. Also, objectives for the development of tourism must respect
the competitive position of Slovakia in international tourism. The quantitative aspect of tourism
objectives is reflecting the growth rate predicted by the UNWTO for tourism in the world and in
Europe. The aim of this paper is to highlight the interconnection of markets and targets in tourism in
the context of regional development. The problem of Slovakia in international competition is slow
growth and loss of key markets in tourism. Therefore, we investigate the source markets and propose
priorities and development goals. For analysis, we use time series of international and Slovak tourism
statistics.
Key words
tourism, goals of development, international competition, competitive advantage, tourism demand
Anotácia
Cestovný ruch na Slovensku potrebuje pre dlhodobý rozvoj správne stanovené ciele rastu. Tieto ciele
musia byť založené na jednej strane na rešpektovaní strany ponuky ako aj na existujúcom a
predpokladanom dopyte. Ciele tiež musia rešpektovať konkurenčnú pozíciu Slovenska v
medzinárodnom cestovnom ruchu. Kvantitatívna stránka cieľov v cestovnom ruchu musí zohľadňovať
rast, ktorý predpokladá UNWTO v cestovnom ruchu vo svete a v Európe. Cieľom príspevku je
zdôrazniť prepojenie medzi cieľmi rozvoja cestovného ruchu a trhmi v cestovnom ruchu v kontexte
regionálneho rozvoja. Problémom Slovenska je v medzinárodnej konkurencii pomalý rast a strata
kľúčových trhov v cestovnom ruchu. Preto skúmame zdrojové trhy a navrhujeme priority a ciele
rozvoja. Na analýzu používame časové rady medzinárodnej a slovenskej štatistiky cestovného ruchu.
Kľúčové slová
cestovný ruch, ciele rozvoja, medzinárodná konkurencia, konkurenčná výhoda, dopyt v cestovnom
ruchu
JEL classification: L83
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
788
Introduction, material and methods
The destination offers a complex product to the visitor and it has to adapt its activities to this concept.
In marketing terms, the destination is a product and a subject in the tourism market exposed to the
competition from other destinations with the same, similar or substitution product. The activities of
the destination thus have to be planned and managed as a whole even if composed of independent
economic subjects. Lack of respect for this basic principle leads to a significantly lower cost
effectiveness and, in return, riskiness of finance from the public and private sector (Bednarczyk,
Malachovský, Wszendybyl, 2012, p. 37). In this case, many providers of services miss grasping this
background and they give priority to their short-term economic goals over medium- and long-term
planning which gives stability to tourism activities and helps the country as a tourist destination. The
planning of tourism as a destination requires creating a multifaceted system based on situational
analysis of tourism, setting a vision and a mission, creating strategic and operational goals, and setting
plans and strategies of tourism development. The significance of tourism for the economy and society
was recognized in a wider extent only in the mid-20th century, when tourism and its development
started to be coordinated on the national as well as multinational level (Gúčik, 2011, p. 9). This was
the beginning of formulating goals of tourism development to maximize the effect of its development.
J. Mundt (2004, p. 182) is one of the authors who deal with setting goals in the policy of tourism; he
underlines their decisive role in the process of creating a tourism strategy and policy in a competitive
environment. This paper researches long-term goals in the development of tourism in Slovakia from
the point of view of source markets and competitiveness with the intent to point out the importance of
setting the right goals in order to be successful in a competitive tourism market. The material for this
study is taken from relevant literature sources, time series of international tourism statistics and time
series of Slovak tourism statistics.
Strategic analysis of markets as a basis of setting goals
Strategic analysis is a starting point in creating a strategy for tourism development in Slovakia. In this
process, setting the right mission and goals for tourism to enhance economic and social development
is of primary importance (Donelly, Gibson, Ivanicevich, 1997, s. 426). Whatever the strategy, it is
only a follow-up tool to attain the set goals. The major strategy of development is subsequently
implemented through partial strategies as component parts of a tourism policy.
Compared to a standard crisis, the deficiencies in the process of planning and setting goals have a long
term impact on the demand, which in turn, leads to price fluctuations. Even though the instability in
tourism depends to a high degree on the external economic environment, it also has roots in the
internal system of tourism and is connected with unrealistic expectations as regards to the sector’s
performance.
Apart from the external economic environment, the supply of accommodation capacities in Slovakia
has long been growing faster than the demand, which has a negative influence on prices, and
subsequently on the profitability of accommodation facilities. Low effectiveness in tourism has had
a similar impact on the economy as a whole. This situation could have been prevented if tourism had
followed a stable and “best practices” model as it has been, for example, in Austria on the national,
regional, and local level.
Another problem resulting from these wrongly stated goals and mistakes in planning is a so-called
structural crisis, and in tourism it had a character of uneven development of individual regions, with
a persistently high share of the tourism sector confined to Bratislava and the High Tatras, especially
with regards to the total number of nights. According to the basic theorem of structural crisis,
such development points to ineffective or insufficient use of the tourism potential in other regions.
Ineffective or insufficient use of the resources (potential) of tourism development implies
a cumulation of supply and demand only to selected destinations. An insufficiently scattered supply to
other regions with a potential of development increases the risk in the time of crisis.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
789
Tables 1 and 2 show a comparison of selected tourism indicators in the world, Europe, and in
Slovakia. The data in the tables prove that the development of tourism in Slovakia was primarily
a result of a boom in the world and European economy based on various forms of debt. In the period
between 1995 – 2012, the number of tourists in the world grew by 96 %, from 528 million to 1 035
million people, and the revenues by 172 %, from €308 billion to €837 billion. In this period, tourism
in Europe was slower, as the number of tourists rose from 304 million in 1995 to 534 million in 2012,
which is a 76 % rise, and the revenues went up by 108%, from €160 billion to €356 billion. In that
period, the number of lodgings in Slovakia rose by 81%, which is only 5% more than in Europe, and
the number of foreign guests rose by only 1% more than the rest of Europe (67% in Slovakia, to 1.5m
guests). Slovakia recorded a much higher growth in foreign exchange earnings from tourism – 222 %
compared to 123 % in Europe. However, the natural growth in price and expenditures per day, which
are still much lower in Slovakia than in Europe and the world, must be considered here.
On the whole, this development in Slovakia is only a little different from the general upward trend in
European tourism. If we thus wanted to fulfill the different visions, strategies, and other documents
adopted by the government after 1989 without critical consideration of the potential growth of tourism
in our country, then we could state that the growth is identical to the development of competition and
is not a result of any system measures. Such a rate of growth cannot bring a higher share of tourism as
a percentage of GDP, an increase in revenues for regions, etc. A look into the break years in the
development of Slovakia’s tourism brings interesting facts. The admission of the country to the
European Union was a significant impetus for tourism; this was a time when the country recorded the
highest growth. However, the crisis resulted in the largest decrease of a number of indicators. The
important thing is how fast Europe’s tourism recovered from the crisis. By 2011, the revenues and the
number of tourists reached the pre-crisis level of 2008, though, not yet in Slovakia. What matters is
the admirable ability of tourism to recover and begin to grow again, and what is more, with
a surprising increase in places that have a stabilized system such as Austria.
Tab. 1: Comparison of selected indicators of tourism growth in the world, Europe and Slovakia in
1995 – 2012
Indicator/Year 1995 2000 2005 2008 2010 2011 2012 2012/95
World – million tourists 528 673 799 918 939 982 1 035 1,96
World – revenues in bn € 308 515 546 640 700 740 837 2,72
Europe – million tourists 304 385 440 486 475 504 534 1,76
Europe – revenues in bn € 160 251 281 321 309 333 356 2,23
SR – million lodgings 2.1 2.8 3.4 4.1 3.4 3.6 3,8 1,81
SR – million foreign guests 0.9 1.1 1.5 1.8 1.3 1.5 1,5 1,67
SR – million domestic guests 1.2 1.7 1.9 2.3 2.1 2.1 2,3 1,92
SR – revenues in bn Sk 18.5 19.9 37.5 55.2 50.7 52.6 59,4 3,22
SR – tourism balance in bn Sk 9 6.3 11.3 9.2 6.5 5.4 4,07 0,45
Source: Ministry of Transport, Construction and Regional Development of the SR; own elaboration
In Table 2, we evaluate the growth rate of global, European, and Slovak tourism in different periods. It
is obvious that all were growing the fastest before 2008. Tourism recovered to its original level almost
as early as 2010 in Europe, but only as of lately has this process occurred in Slovakia (in 2010
Slovakia recorded the worst development in the balance of tourism). In 2005, this indicator reached
a record level of 11.3 billion Slovak korunas, however, this situation has yet to be repeated. The
reason was that the expenditures of the domestic population in foreign tourism grew faster than the
revenues from inbound tourism.
The data in Tables 1 and 2 prove to Slovakia that tourism can also be developed on the basis of
cyclical effects, but then it is also subjected to such effects. If we are talking about a significant
strengthening of tourism in the Slovak economy, then it must be developed at a higher rate than the
European competition, but also the economy as a whole. Unless these two assumptions are met, all the
declarations on the development of tourism can be taken only as empty words without ties to reality.
Such promises could only be met through a policy of tourism as a system of organization and
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
790
financing this sector which is able to induce synergy and multiplication effects. As reported by
Makovník (2009, s. 57) and Makovník and Dorocák (2012, s. 180), the weakness of strategic
documents in tourism so far has been their application.
Tab. 2: Comparison of selected indicators of tourism growth in the world, Europe and Slovakia in
1995 – 2012 (annual changes)
Indicator/Year 2000/95 2005/00 2008/05 2010/08 2010/05 2011/10 2012/95 2008/95
World – tourists 1.27 1.19 1.15 1.02 1.18 1.05 1,96 1.74
World – revenues 1.67 1.06 1.17 1.09 1.28 1.06 2,72 2.08
Europe – tourists 1.27 1.14 1.10 0.98 1.08 1.06 1,76 1.60
Europe – revenues 1.57 1.12 1.14 0.96 1.10 1.08 2,23 2.01
SR – lodgings 1.33 1.21 1.21 0.83 1.00 1.06 1,81 1.95
SR – foreign guests 1.22 1.36 1.20 0.72 0.87 1.15 1,67 2.00
SR – domestic guests 1.42 1.12 1.21 0.91 1.11 1.00 1,92 1.92
SR – revenues 1.08 1.88 1.47 0.92 1.35 1.04 3,22 2.98
SR – tourism balance 0.70 1.79 0.81 0.71 0.58 0.83 0,45 1.02
Source: Ministry of Transport, Construction and Regional Development of the SR; own elaboration
After 1989, tourism in Slovakia recorded a quantitative economic growth, yet, the important thing is
the quality and internal structure of this growth, especially in recent years. In 2003 – 2008, the total
number of overnight guests in Slovakia rose from 3.4 million to 4.1 million, which is a difference of
700 thousand people (Table 3). The annual growth rate in this peak period was thus 4%. In Europe,
the number of tourists in the same period rose from 400 million to 486 million, which is the same rate
of growth. This clearly demonstrates that the growth of tourism in Slovakia during the period was
nothing more than a cyclical growth. In 2009, this growth was replaced by a fall to the level of 2003,
which did not happen in any other European country. In 2003 – 2008, the number of domestic guests
increased from 2 million to 2.3 million and foreign guests from 1.4 million to 1.8 million. The rapid
growth of the number of foreign tourists was replaced by a slump to the level 1.3 million, which was a
return to the period before 2003. Between 2003 and 2011, the share of domestic guests in hotels
remained stable at 60% and foreign guests at an average of 40%.
After 1990, the key markets for Slovakia in inbound tourism were neighbouring countries and
Germany. As a consequence of a strong concentration on a small number of markets, in the crisis
period, from 2009, Slovakia was not able to face strong short-term outages, as for example in the case
of the Polish market after 2008. Together with other markets presented in Table 3, the share of key
foreign markets in the total number of guests was about 30%. Together with the domestic market,
these markets make 90% of the demand in tourism in Slovakia.
The sharp decrease in the number of overnight guests from Hungary and Poland since 2009 was a
combination of two dominant factors. First of all, it was the economic crisis which started in 2008,
and the second factor was the introduction of the euro in Slovakia. With an account to the time of the
introduction of the new currency, the exchange rate of the Slovak currency against the euro in early
2009 was around 36 Slovak korunas per 1 euro. On the introduction of the new currency, the
SKK/EUR exchange rate was set at 30.126, which is a 20% gain within one year. Compared to the
Czech Republic, Poland and Hungary are markets which react more sensitively to changes in
exchange rate. The reason is a lower average income per head. In the case of Hungary, there are also
other factors – a stronger impact of the economic crisis than in other countries and the slump of the
forint. A stronger currency of the receiving country has the same effect in tourism as in the export of
goods and services. The crisis had a similar impact on Czech guests who make the main source
market; yet, this market has received only little attention. The German segment in Slovakia sees a
long-term unfavourable development as it gradually loses the segment of guests from the former
German Democratic Republic and Slovakia has failed to develop marketing activities in the German
market.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
791
Tab. 3: Guests in selected accommodation facilities in Slovakia – selected markets (2003 – 2012)
Indicator/Year 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012
Guests 3 373 540 3 244 485 3 428 083 3 583 879 3 777 754 4 082 645 3 381 354 3 392 361 3 571 093 3 774 062
- of which domestic 1 986 749 1 843 296 1 913 103 1 972 071 2 093 228 2 316 116 2 083 279 2 065 722 2 110 732 2 246 562
- of which domestic in
%
58.9 56.8 55.8 55.0 55.4 56.7 61.6 60.9 59.1 59.5
- of which foreign 1 386 791 1 401 189 1 514 980 1 611 808 1 684 526 1 766 529 1 298 075 1 326 639 1 460 361 1 527 500
-of which foreign in % 41.1 43.2 44.2 45.0 44.6 43.3 38.4 39.1 40.9 40.5
From countries
Czech Republic 469 991 419 273 424 900 455 381 490 986 537 180 425 414 433 321 477 159 491 136
CZ in % 13.9 12.9 12.4 12.7 13.0 13.2 12.6 12.8 13.4 13.0
France 28 629 37 006 42 668 41 095 41 301 43 958 34 045 32 967 35 931 39 458
FR in % 0.8 1.1 1.2 1.1 1.1 1.1 1.0 1.0 1.0 1.0
Hungary 100 546 111 065 121 615 121 981 93 797 90 123 56 111 51 324 59 000 59 885
HU in % 3.0 3.4 3.5 3.4 2.5 2.2 1.7 1.5 1.7 1.6
Germany 175 746 188 067 194 158 190 422 176 059 164 694 133 989 131 674 133 431 135 897
GER in % 5.2 5.8 5.7 5.3 4.7 4.0 4.0 3.9 3.7 3.6
Poland 215 383 179 078 198 479 224 159 243 917 308 437 164 712 161 851 172 001 163 754
PL in % 6.4 5.5 5.8 6.3 6.5 7.6 4.9 4.8 4.8 4,3
Austria 51 365 55 609 55 630 60 560 62 661 62 052 50 065 51 678 58 983 65 621
AT in % 1.5 1.7 1.6 1.7 1.7 1.5 1.5 1.5 1.7 1.7
Russia 22 681 18 074 19 779 19 509 22 730 25 982 23 382 26 968 35 122 40 817
RUS in % 0.7 0.6 0.6 0.5 0.6 0.6 0.7 0.8 1.0 1.1
Great Britain 26 062 34 349 51 720 63 137 63 193 66 628 42 315 40 961 39 476 46 641
GB in % 0.8 1.1 1.5 1.8 1.7 1.6 1.3 1.2 1.1 1.2
Spain 5 464 9 022 9 665 11 429 14 166 17 693 17 549 16 926 19 635 17 969
ES in % 0.2 0.3 0.3 0.3 0.4 0.4 0.5 0.5 0.5 0.5
TOTAL 1 095 899 1 051 575 1 118 646 1 187 706 1 208 842 1 316 779 947 610 947 697 1 030 766 1 001 178
Total in % 32.5 32.4 32.6 33.1 32.0 32.3 28.0 27.9 28.9 26,5
Other coutries 290 892 349 614 396 334 424 102 475 684 449 750 350 465 378 942 429 595 526 322
Other c. in % 8.6 10.8 11.6 11.8 12.6 11.0 10.4 11.2 12.0 14,0
Source: Statistical Office of the SR 2013 and own elaboration
Goals of the Development of Tourism in Slovakia in the Context of Regional
Development
The strategic goals of tourism development in Slovakia are based on our long-time research which
was summarized in Strategic directions of tourism development (Bednarczyk, Malachovský,
Wszendybyl, 2012).
To offer a differentiated competitive product and improve its quality for target groups abroad and at
home means to offer a differentiated product on the global market in relationship to the neighbouring
countries which are our source markets. These considerations come from the example of Austria,
which reports year-to-year increases in the number of guests from Poland, Czech Republic and
Hungary.
To support the creation of complex packages of services by tourist associations in the places of
destination means to respect the product as a result of common effort of the public and private sector
in tourism. This assumption of creating a successful offer in an atomized market has been verified by
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
792
theory and practice. In Slovakia, in accordance with legislation, there have already been established
regional organizations of tourism financed from their own sources as well as state subsidies whose
reponsibility is management and marketing of tourism in their respective region.
To change gradually transit and one-day tourism to short-term and longer-term tourism means to
prolong the stays of domestic and foreign guests. The competitor countries make similar efforts to
moderate the opposite trend in development.
To create a confident image of Slovakia as a tourist destination in existing and new markets is a goal
resulting from a research of the World Travel and Tourism Research [12], which showed that Slovakia
has a rather poor image in tourism on an international level. Our country did not succeed to make a
more positive image in the decision-making of potential guests about which country to visit.
To support a marketing offensive for participation in domestic tourism means to intensify marketing
activities in the domestic tourism market. This is a standard marketing tool used also by competitor
countries which could, in the case of Slovakia, slow down the long-term falling trend in the number of
domestic guests.
Tab. 4: Medium- and short-term goals of the strategy of tourism in Slovakia
Medium-term goals
(up to three years)
Short-term goals
(up to one or two years)
 Offer of a differentiated competitive
product and improvement of its quality
for target groups abroad and at home,
 Support of creating complex packages of
services by tourist associations in the
places of destination,
 Gradual change from transit and one-day
tourism to short-term and longer-term
tourism,
 Confident creation of Slovakia’s image
as a tourist destination in existing and
new markets,
 Support for a marketing offensive for the
participation in domestic tourism,
 Gradual adoption of particular laws to
regulate the development and enterprise
in tourism,
 Establishment of the national information
system and its connection to global
information systems and systems of
reservation,
 Stimulating inbound foreign tourism
organized by travel agencies,
 Support of cross-border cooperation in
creating regional tourist products.
Completing the ancillary equipment in destinations in order to create
a complex differentiated tourist product,
Coordination of marketing activities of the Slovak Tourist Board at home
and abroad as a partner of tourism subjects in Slovakia,
Gradual transition from global promotion of Slovakia as a tourist
destination to a differentiated promotion respecting the specific needs
of target groups,
More intensive promotion and support of domestic tourism in electronic
and mass media,
More intensive education of the population toward the development of
tourism and lifelong education of the staff in tourism,
Organizing and stimulating competition of tourist destinations in the
creation and protection of the environment,
Support of the production and distribution of original souvenirs and tourist
literature, postcards with tourist motives and official logo of the
Slovak Republic,
An allowance for domestic tourism from employers compensated by a tax
relief,
Providing a subsidized loan for purchasing a holiday at home and support
for social tourism,
Marketing activities focused on research of the existing target market and
potential markets in foreign tourism,
More intensive activity of foreign representations of the Slovak Tourist
Board in key sending countries (Czech Republic, Germany, Poland,
Hungary, Austria),
Monitoring and influencing the quality of tourist services, also through
industrial unions and the Slovak Trade Inspection and the Association
for Consumer Rights Protection,
Increase of the safety of tourists in the territory of Slovakia,
More stringent requirements in terms of qualifications for the award of
concessions, especially for travel agencies,
Coordination of tourism development activities by a central state
administration in order to apply a uniform policy in the market,
Establishment of a lottery for the benefit of tourism development with
monetary and non-monetary prizes in promoting domestic tourism.
Source: own elaboration based on BEDNARCZYK, M., MALACHOVSKÝ, A., WSZENDYBYL, E. 2012. Strategic
directions of tourism development. Krakov : Jagellonian University Press, 2012. 157 s. ISBN 978-83-233-3427-
9
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
793
To adopt gradually particular laws to regulate the development of enterprise in tourism is also a
precondition of successful tourism development from an international point of view. Since tourism
and its product is a common task for the public and private sector, it needs special legislation, similar
to Austria and Switzerland.
To establish the national information system and connect it to global information and reservation
systems is an inevitable condition for success in international competition. Slovakia is lagging behind
in the development of comprehensive information as for content, graphics and structure (Pompurová,
2011, s. 28). One of the essential requirements today is to improve the internet presentation of
Slovakia from the part of the Slovak Tourist Board (SACR) and tourist regions.
Stimulating inbound foreign tourism organized by travel agencies and supporting cross-border
cooperation in creating regional tourist products result from a need to intensify the activities of travel
agencies which are focusing only on passive tourism. Cross-border cooperation is a standard tool of
tourism policy to support source markets from neighbouring countries, which are usually the most
important source markets for the tourism of a particular country.
The objective of the goals is to achieve the mission of tourism development in society (Porter, 1994,
p. 28). At the same time, they are the focal point in the development of strategies. Strategic goals are
formulated for different time periods, in most cases for one to five years. One-year goals are
considered short-term, three-year goals medium-term and five-year goals long-term. In view of the
rate of change of the external environment, formulating goals for a longer period than five years is not
considered realistic (Pompurová, 2013).
Following J. Papula (1993, p. 107), a goal is a desirable state to be achieved in the future which is
measurable with appropriate qualitative or also quantitative indicators and documented by a schedule
of accomplishment. Goals call for action and specify the results to be expected in fulfilling the
mission; they are set for areas which have an impact on the performance and prosperity of the
industry. Goals determine, above all, the position in the market, need for innovation, productivity of
the industry, scope of responsibilities, relationship to the staff, and social responsibility. G. Sládek
(1999, p. 136) maintains that a fully developed and competitive tourism market which will in the
future be integrated into the European and world market is a strategic goal and it cannot be created in
only a few years. It is a long-term process which requires support from the government, nongovernmental
organizations, and public administration authorities as well as constructive cooperation
of all the interested industries, regions, districts, communities, and business people.
The strategic goals of tourism in Slovakia are based on an assessment of strengths and weaknesses of
the dometic and international tourism market (Bednarczyk, Malachovský, Wszendybyl, 2012). The
strategy envisions the implementation of these long-term goals (up to 5 years):
 to restore dynamic growth of foreign exchange earnings from foreign tourism by 10% a year on
average, which corresponds to the worldwide trend and which will allow a preserved share for
Slovakia in the international tourism market),
 to increase the number of foreign tourists (guests staying for at least one night) by 5% on average,
 to increase the share of Slovakia in the European tourism market and penetration into new target
markets,
 to increase the participation of middle and lower social classes of the population in the domestic
tourism market,
 to increase the quality of services and quality of destinations.
 Strategic goals are interrelated and have an influence on one another. In order to accomplish them
successfully, it is necessary to formulate a number of goals for shorter periods.
Medium- and short-term goals can be organized into a comprehensive scheme. In the span of three
years, it is necessary to ensure the implementation of medium-term goals and in the span up to one
year short-term goals.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
794
In order to achieve medium-term goals, it is necessary to formulate short-term goals. Short-term goals
are interrelated and one accomplished short-term goal has an influence on several medium-term goals.
Short-term goals have a character of measures. The time span of their accomplishment is short, and
thus they must be fulfilled almost simultaneously. An overview of the outlined medium-term and
short-term goals is shown in Table 4.
Slovakia has to set the goals of development in the context of the development in neighbouring
countries, which are a direct competition, as well as countries with longer traditions of tourism
development. The reason for such an evaluation and setting of goals is a higher degree of development
as well as an opportunity to learn from the mistakes in development and thus have a chance to avoid
them. We consider Austria and Switzerland two crucial countries in tourism from which it is possible
to get inspiration in setting goals. The reason for our opinion is also the fact that the recent
development in the Czech Republic, Poland and Hungary has been particularly marked by cyclical
effects. Due to this fact, we do not consider the development in these countries an outcome of tourism
policy and administratively set goals.
The above-mentioned strategic goals set in the context of international competition are to contribute to
a better development of regions. In the EU, Slovakia is one of the countries with the biggest regional
disparities and at the same time, with the largest share of foreign capital in creating GDP. In standard
market economies, tourism makes an integral part of the economy, to a large degree contributes to
mitigating the impact of regional differences and creates job opportunities for the population. This is
its irreplaceable role from a macroeconomic as well as regional point of view. In standard economies,
tourism is a stabilizing factor of regions in the time of crisis, since small and medium-sized hotels are
striving to survive and develop further in spite of the difficult economic situation.
Conclusion
Tourism in Slovakia after 1990 has recorded growth rates which were primarily a result of the
economic boom in Europe. In order to achieve higher rates of growth than the competition in Europe,
Slovakia must adopt and implement a set of long-term and short-term goals. At the same time, for key
markets, it has to adapt the tourist product, stabilize these markets and gain new markets for existing
and innovative products. In addition to these aims, it is necessary to stabilize the organizational
structure of tourism at the level of the state and tourist destinations as a prerequisite of growth and
creating a competitive advantage in tourism. The condition for this development is the cooperation of
private and public sector, which is a basis of effective appreciation of investment and achievement of
a synergy effect.
References
[1] BEDNARCZYK, M., MALACHOVSKÝ, A., WSZENDYBYL, E., (2012). Strategic directions of tourism
development. Krakov: Jagellonian University Press. ISBN 978-83-233-3427-9. p. 157.
[2] DONELLY, J. H., GIBSON, J. L., IVANICEVICH, J. M., (1997). Management. Praha: Grada. ISBN 87-
549-6315. p. 480.
[3] GÚČIK, M., (2011). Cestovný ruch. Politika a ekonómia. Knižnica cestovného ruchu 20. Banská Bystrica:
Slovak-Swiss Tourism. ISBN 978-80-89090-98-3. p. 188.
[4] MAKOVNÍK, T., (2009). Regionálna politika cestovného ruchu na Slovensku. Czech Hospitality and
Tourism Papers. Praha: Vysoká škola hotelová. pp. 47 – 70. ISSN 1801-1535.
[5] MAKOVNÍK, T., DOROCÁK. O., (2012). Podmienky inovácie produktov horského strediska Tatranská
Lomnica. In Folia Turistica. 2. Zborník vedeckých prác z medzinárodnej vedeckej konferencie. pp. 176 –
182. ISSN 978-80-557-0351-0.
[6] Ministerstvo dopravy, výstavby a regionálneho rozvoja Slovenskej republiky. Available at:
www.mindop.sk.
[7] MUNDT, J. W., (2004). Tourismuspolitik. Mníchov: Oldenbourg Verlag. ISBN 9783486275568. p. 476.
[8] PAPULA, J., (1993). Strategický manažment - výzva pre manažérov. Bratislava: Elita. ISBN 80-225-0680-
X.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
795
[9] POMPUROVÁ, K., (2011). Teoretické prístupy ku skúmaniu cieľového miesta cestovného ruchu.
Ekonomická revue cestovného ruchu, vol. 44, iss. 3, pp. 180-189.
[10] POMPUROVÁ, K., (2013). Atraktívnosť Slovenska ako cieľového miesta cestovného ruchu. Studia
oeconomica 43. Banská Bystrica: Univerzita Mateja Bela. ISBN 978-80-557-0529-3. p. 158.
[11] PORTER, M., (1994). Konkurenční výhoda. Praha: Victoria Publishing. ISBN 87-692-458-25. p. 268.
[12] SLÁDEK, G., (1999). Stratégia rozvoja cestovného ruchu na Slovensku. Ekonomická revue cestovného
ruchu, vol. 32, iss. 3, pp. 135 - 150.
[13] Slovakia. Travel and Tourism competitivness Reportt 2013. online. [cit. 2014-01-28]. Available at:
http://www.wttc.org/site_media/uploads/downloads/slovakia2013.pdf
[14] Štatistický úrad Slovenskej republiky. Available at: www.statistics.sk.
[15] Vízia cestovného ruchu do roku 2020 (1999). Ekonomická revue cestovného ruchu, vol. 32, iss. 4, pp. 234
– 244.
[16] World Tourism Organization. Available at: www.unwto.org.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
796
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-6840-2014-103
TOURISM DESTINATION GOVERNANCE V KONTEXTU
TEORETICKÝCH POZNATKŮ
TOURISM DESTINATION GOVERNANCE IN THE THEORETICAL
CONTEXT
ING. ANDREA HOLEŠINSKÁ, PH.D.
BC. MARKÉTA NOVOTNÁ
Katedra regionální ekonomie a správy
Ekonomicko-správní fakulta
Masarykova univerzita
Depart. of Regional Economics and Administration
Faculty of Economics and Administration
Masaryk University
 Lipová 41 a, 602 00 Brno, Czech Republic
E-mail: holesinska@econ.muni.cz
Anotace
Problematika tourism destination governance (vládnutí turistické destinaci) je v zahraničí aktuálním
tématem a stává se předmětem řady výzkumů. Koncept tourism destination governance v zásadě
rozšiřuje teorii destinačního managementu (Bieger, 1996; Bratl a Schmidt, 1998; Ritchie a Crouch,
2003, Holešinská, 2012), jehož podstatou je spolupráce a vztahy (vazby) mezi aktéry cestovního
ruchu, které jsou zkoumány pomocí teorií interorganizačních sítí (Alter a Hage, 1993). Teorie sítí
však nejsou schopny detailně zachytit povahu a zdroje vzájemných interakcí, a proto se středem zájmu
stává koncept destination governance využívající teorie corporate governance (Beritelli, Bieger a
Laesser, 2007; Nordin a Svensson, 2007; Baggio, Scott a Cooper, 2010; Pechlaner, Volgger a
Herntrei, 2012). Příspěvek předkládá především zahraniční teoretické poznatky a přístupy
k problematice tourism destination governance a shrnuje metody používané touto teorií. Koncept
tourism destination governance je současné dán do kontextu s institucionálními směry teorie
regionálního rozvoje.
Klíčová slova
tourism destination governance; corporate governance; cestovní ruch; destinační management
Annotation
The issue of tourism destination governance is a current topic abroad and becomes the subject of
many studies. Essentially, the concept of tourism destination governance extends the theory of
destination management (Bieger, 1996; Bratl and Schmidt, 1998; Ritchie and Crouch, 2003;
Holešinská, 2012), which is based on cooperation and relationships between stakeholders, which are
examined by the theory of inter-organisational cooperation (Alter and Hage, 1993). The network
theory is not able to capture in detail the nature and source of interaction, and therefore the focal
point is the concept of destination governance that applied the corporate governance theory (Beritelli,
Bieger and Laesser, 2007; Nordin and Svensson, 2007; Baggio, Scott and Cooper, 2010; Pechlaner,
Volgger and Herntrei, 2012). The paper reviews foreign theoretical knowledge and approaches to
tourism destination governance and summarizes the utilized methods. Moreover, the concept of
tourism destination governance is presented in the context of the institutional line of regional
development theory.
Key words
tourism destination governance; corporate governance; tourism; destination management
JEL classification: L83, G34
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
797
Úvod
Destinační management je v 90. letech 20. století považován za vyspělou formu řízení destinace
(Bieger, 1996), neboť aplikuje principy (Holešinská, 2012), které posilují spolupráci aktérů cestovního
ruchu v destinaci a napomáhají tak růstu konkurenceschopnosti. Vznikají tak komunitní struktury
(Beritelli, Bieger a Laesser, 2007; Bieger, Laesser, Beritelli, 2011) na základě tradice a historie
s decentralizovaným vlastnictvím. Z výzkumného hlediska je předmětem zájmu spolupráce a její sítě,
které jsou zkoumány pomocí teorií meziorganizační spolupráce (Alter a Hage, 1993; Palmer a Bejou,
1995). Nejčastěji jsou v tomto kontextu citovány teorie závislosti na zdrojích1
, teorie vztahové
(sociální) změny2
, teorie racionální volby a teorie transakčních nákladů.
Díky sílícímu tlaku na konkurenceschopnost dochází v destinacích k procesům konsolidace, což si
vyžaduje i změny v organizační struktuře destinace – klíčová je role strategie. V turisticky vyspělých
destinacích (švýcarské Alpy) se proto orientují na podnikový typ struktury, který se vyznačuje
vysokou integrací a centrálním „řízením“ destinace jednou společností, viz DMO 3. generace (Bieger,
Laesser, Beritelli, 2011). Takto podnikově řízené struktury si vyžadují komplexnější přístupy
zkoumaní vnitřních vazeb spolupráce/sítě, a proto se do popředí dostávají teorie coprorate governance,
které povětšinou vycházejí z teorie vlastnických práv, teorie zastoupení3
, teorie transakčních nákladů a
teorie sítí (Beritelli, Bieger a Laesser, 2007).
Metodika
Článek má charakter přehledové statě, pro jejíž zpracování byl použit normativní přístup. Samotný
výzkum, resp. detailní rešerše odborné literatury k dané problematice, vychází ze základních metod
analýzy, syntéza, dedukce-indukce, kompilace a dalších.
Výsledky výzkumu
Výzkum v oblasti destinačního managementu (Bieger, 1996; Bratl a Schmidt, 1998; Ritchie a Crouch,
2003, Holešinská, 2012; Derco, 2012) se orientuje na spolupráci mezi aktéry cestovního ruchu a
potažmo vytváření sítí v destinaci. Díky dynamickému a procesně orientovanému přístupu
k destinačnímu managementu, který se vyznačuje strategickým řízením a silnými vazbami mezi
kooperujícími subjekty, se začínají aplikovat ve výzkumech těchto jevů principy corporate
governance4
. V kontextu destinací se pak objevuje pojem (tourism) destination governance (Beritelli,
Bieger a Laesser, 2007; Bieger, Laesser, Beritelli, 2011), který klade větší důraz na práva a zájmy
aktérů cestovního ruchu a zkoumá zdroje vzájemných interakcí. Zahrnut je proces rozvoje
neformálních vztahů, znalostí a důvěry utvářející dynamický rozměr nepostradatelný pro analýzu
utváření daných sítí.
Corporate governance
Beritelli, Bieger a Laesser (2007) využívají teorii corporate governance, s jejíž pomocí se snaží
vysvětlit vznik a vývoj řídících struktur v destinaci. Aplikace konceptu na turistické destinace spočívá
ve stanovení a vypracování pravidel a postupů pro politiku, stejně jako pro obchodní strategie. Dále
autoři představují vliv na chování jednotlivců a distribuci s využitím teorie vlastnických práv a teorie
zastupitelství, která předpokládá v důsledku asymetrických informací oportunistické chování
manažerů. Těmto dvěma teoriím přikládají autoři význam především z hlediska pochopení vztahů
1
Ressource dependency theory
2
Relations (social) exchange theory
3
Agency theory
4
Corporate governance se zabývá strukturami a systémy řízení, v rámci kterých jsou manažeři odpovědni, těm
kteří mají oprávněný podíl/zájem v organizaci. O corporate governance se hovoří z důvodů oddělení vlastníků a
manažerského řízení organizace; z důvodů četných skandálům v 90. letech minulého století; a důvodu zvýšení
odpovědnosti za zájmy široké masy aktérů. (Johnson, Scholes, Whittington, 2008)
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
798
mezi zúčastněnými stranami, tedy mezi místním obyvatelstvem a jednotlivci nebo firmami, neboť
vysvětlují potřebu společnosti kontrolovat a sledovat činnosti jednotlivých firem a podnikatelů, kteří
usilují o své ekonomické zájmy hojným využíváním přírodních a kulturních zdrojů destinace, které
jsou vnímány jako veřejný majetek. Kromě těchto dvou výše zmíněných teorií se Beritelli, Bieger a
Laesser (2007) zaměřují také na teorii transakčních nákladů, která je často používána k vysvětlení
různých institucionálních uspořádání, ve kterých se transakce odehrávají, a teorii sítí. Autoři dochází k
závěru, že corporate governance výrazně pomáhá při vytváření vzorců pro koncept destination
governance, viz Obr. 1.
Obr. 1: Přehled teorií corporate governance a jejich perspektivy
Zdroj: Beritelli, Bieger a Laesser (2007:97)
Využití prvků corporate governance v oblasti cestovního ruchu zkoumá i Pechlaner, Raich a Kofink
(2011). Za účelem dalšího rozvoje a profesionalizace organizací cestovního ruchu považují za
nezbytné přijetí prvků tohoto konceptu, protože organizacím nabízí řadu nástrojů, které lze využít za
účelem řízení, kontrolování a monitorování, a umožňuje implementaci definovaných struktur a norem.
Úspěch implementace závisí podle autorů především na specifických vlastnostech organizace, které
spočívají v přístupu, struktuře organizace, dovednostech managementu a zaměstnanců, stejně jako v
jejich schopnostech spolupráce a souhry.
Teorie sítí
Dle Pechlanera, Volggera a Herntreie (2012) se koncept destination governance zakládá na sítích a
představuje formu sebeorganizování destinace cestovního ruchu, založené na spolupráci různých
zapojených aktérů a formované institucionálními souvislostmi a pravidly organizace. Je zaměřen na
vztahy, sítě a partnerství mezi soukromým a veřejným sektorem. V jejich podání se destinační
management nachází na rozhraní mezi destination governance a corporate governance, viz Obr. 2.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
799
Obr. 2: Model destinace v pojetí destination governance
Zdroj: Pechlaner, Volgger, Herntrei (2012:165)
Nordin a Svensson (2007) poukazují na spojitost mezi strukturou vládnutí (governance) a rozvojem
destinace, respektive procesy a výkonem. Jejich výsledky jen potvrzují předchozí zjištění, viz
Beritelli, Bieger a Laesser (2007), že vztahy mezi soukromým a veřejným sektorem jsou založeny na
důvěře, neformální struktuře a strategickém konsenzu a mají pozitivní dopad na úroveň růstu
destinace.
Baggio, Scott a Cooper (2010) vymezují a analyzují vztahy v rámci destinace a pro charakterizaci
interakce zúčastněných stran využívají vlastnosti sítí, které jsou důležité pro pochopení principů
destination governance a představují možnosti jejich zkvalitnění.
Beaumont a Dredge (2010) na základě síťových přístupů ověřují vliv různých sítí na komunikaci mezi
aktéry, důvěru, legitimitu a transfer znalostí. Středem pozornosti jsou lokální struktury.
Sociální teorie
Bramwell (2011), zabývající se vlivem státu na cestovní ruch, uvádí, že výzkumy v oblasti destination
governance by měly více využívat sociálních teorií. Tento přístup může podle Bramwella (2011)
nabídnout lepší pohled na okolnosti státních intervencí, které ovlivňují cestovní ruch a udržitelnost v
destinacích. Bramwell a Lane (2011) poukazují na to, že koncept sociálních teorií může poskytnout
užitečný náhled do problematiky cestovního ruchu a jeho udržitelnosti. Vymezují dva přístupy, které
lze při vedení výzkumů v dané oblasti využít. První přístup zvažuje procesy a druhý bere v úvahu
konkrétní role a činnosti veřejného sektoru.
Institucionální směry teorie regionálního rozvoje
U konceptu tourism destination governance je možné sledovat paralely s institucionální ekonomií,
která je hojně využívána při objasňování rozdílů v hospodářském růstu, při analýze motivů chování
ekonomických aktérů nebo rolí politické moci a zájmových skupin ve fungování ekonomiky (Blažek a
Uhlíř, 2011:60). Dle Voigta (2008:29) odpovídá institucionální ekonomie na otázky, jak působí
instituce na růst a rozvoj. Na mikroekonomické úrovni zkoumá podle Voigta (2008:29) vliv institucí
na to, jak soukromí aktéři uspořádávají opakované transakce, jak ovlivňují směnu statků mezi
soukromými aktéry a jak ovlivňují motivace ke kolektivnímu jednání.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
800
V kontextu institucionálních směrů teorie regionálního rozvoje se setkáváme s vysvětlením příčin
regionálních rozdílů za použití metodického aparátu institucionální ekonomie, ekonomické sociologie
a kulturní teorie. V těchto směrech je kladen důraz na význam inovací a znalostí pro vznik a udržení
konkurenční výhody. Stejně tak se zde setkáváme se snahou zformulovat normativní doporučení pro
zlepšení konkurenceschopnosti regionů (Blažek a Uhlíř, 2011:175).
Z perspektivy institucionální ekonomie nahlíží na oblast destination governance např. Zhang (2011).
Upozorňuje, že studií, které by aplikovaly institucionální přístup na analýzu tourism destination
governance, je velmi málo, proto nebyl také dosud rozvinut žádný teoretický rámec. Zhang (2011) v
kontextu institucionální ekonomie zkoumá tourism destination governance ze dvou hledisek. V tom
prvním definuje různé formy a následně pozoruje jejich dopad a výkon v daném institucionálním
prostředí. Ve druhém sleduje vznik a vývoj modelu z pohledu historického. Spíše než konkrétní
výsledky přináší výzkumné otázky, které by mohly být zodpovězeny dalšími výzkumníky. Pro tyto
případy doporučuje využití kvalitativních případově orientovaných studií. Další postupy by měly určit
rozměry vládnutí a stanovit měřítka (benchmarks) pro měření výkonnosti. Prostřednictvím rozhovorů
a dotazníků navrhuje identifikovat různé formy struktury vládnutí destinaci, s následným hodnocením
jejich výkonu, a analyzovat dopady.
Jednotlivé interakce v rámci cestovního ruchu zkoumá v kontextu institucionální ekonomie i Halkier
(2013) a Beaumont a Dredge (2010), kteří zjistili, že efektivita vládnutí v destinaci při dosahování cílů
zainteresovaných stran závisí na účinnosti institucionálních struktur a procesů, dostupnosti zdrojů a
kvalifikačních předpokladech. Autoři považují institucionální struktury za rámec utvářející organizaci
a tvarující autonomii, vnitřní soudržnost a organizační disciplínu.
Metody používané v rámci tourism destination governance
Z výše citovaných výzkumných studií je zřejmé, že k objasnění poznatků o tourism destination
governance se využívá kvalitativních výzkumných metod v podobě případových studií, kdy jsou
nejčastěji aplikovány (řízené/polostrukturované) rozhovory s respondenty.
Tab. 1: Přehled metod
Autoři Metoda
Beritelli, Leasser, Bieger (2007) Případová studie Analýza interních materiálů
Řízené rozhovory
Pechlaner, Raich, Kofink (2011) Případová studie Dotazníkové šetření
Pechlaner, Volgger, Herntrei (2012) Případová studie Polostruktruované rozhovory
Nordin, Svensson (2007) Případová studie Polostrukturované rozhovory
Baggio, Scott, Cooper (2010) Simulační model Síťová analýza
Beaumont, Dredge (2010) Explorativní případová studie Analýza interních materiálů
Polostrukturované rozhovory
Zdroj: vlastní zpracování
Závěr
Z rešerše literatury vyplývá, že úspěch implementace konceptu tourism detination governance závisí
na organizaci, její struktuře, dovednostech a schopnostech managementu a zaměstnanců, stejně jako
na spolupráci a souhře mezi aktéry. Jelikož se koncept zakládá na sítích, které ovlivňují komunikaci,
legitimitu a transfer znalostí, je nutné při procesu implementace rozvíjet také neformální vztahy a
důvěru. Vztahy mezi soukromým a veřejným sektorem, budované právě na důvěře, neformální
struktuře a strategickém konsenzu, mají pozitivní dopad na úroveň rozvoje destinace. Posilování
prvků spolupráce a integrace mezi vládními organizacemi zapojenými do cestovního ruchu a mezi
vládou a soukromým sektorem by mělo představovat pro tvůrce politiky a manažery hlavní zájem.
Efektivita tourism destination governance a dosahování cílů závisí také na účinnosti institucionálních
struktur a procesů, dostupnosti zdrojů a kvalifikačních předpokladech.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
801
Pro hlubší rozbor uvedených poznatků se nabízí tyto možné výzkumné otázky:
 Jak struktura vládnutí a formy institucionálního uspořádání vzájemných interakcí ovlivňují výkon
destinace, resp. její rozvoj?
 Do jaké míry ovlivňují odlišné zájmy aktérů, kteří sledují určité výhody, vládnutí v destinaci?
 V jakém rozsahu může mít akceptace organizace cestovního ruchu ostatními aktéry cestovního
ruchu vliv na vládnutí v destinaci?
Literatura
[1] ALTER, C., HAGE, J., (1993). Organizations Working Together. Newbury Park/London/New Delhi: Sage
Publications. ISBN 0803948271.
[2] BAGGIO, R., SCOTT, N., COOPER, CH., (2010). Improving tourism destination governance: a
complexity science approach. Tourism Review, vol. 65, iss. 4, pp. 51–60. DOI
10.1108/16605371011093863.
[3] BEAUMONT, N., DREDGE, D., (2010). Local tourism governance: a comparison of three network
approaches. Journal of Sustainable Tourism, vol. 18, iss. 1, pp. 7-28. DOI 10.1080/09669580903215139.
[4] BERITELLI, P., BIEGER, T., LAESSER, CH., (2007). Destination Governance: Using Corporate
Governance Theories as a Foundation for Effective Destination Management. Journal of Travel Research,
vol. 46, pp. 96–107. DOI 10.1177/0047287507302385.
[5] BIEGER, T., (1996). Management von Destinationen und Tourismusorganisationen. München: Oldenburg
Verlag.
[6] BIEGER, T., LAESSER, CH, BERITELLI, P., (2011). Destinationsstrukturen der 3. Generation – Der
Anschluss zum Markt. St. Gallen: Universität St. Gallen. p. 34.
[7] BLAŽEK, J., UHLÍŘ, D., (2011). Teorie regionálního rozvoje. Nástin, kritika, implikace. Praha:
Karolinum, Univerzita Karlova v Praze. ISBN 978-80-246-1974-3.
[8] BRAMWELL, B., (2011). Governance, the state and sustainable tourism: a political economy approach.
Journal of Sustainable Tourism, vol. 19, iss. 4–5, pp. 459–477. DOI 10.1080/09669582.2011.576765.
[9] BRAMWELL, B., LANE, B., (2011). Critical research on the governance of tourism and sustainability.
Journal of Sustainable Tourism, vol. 19, iss. 4–5, pp. 411–421. DOI 10.1080/09669582.2011.580586.
[10] BRATL, H., SCHMIDT, F., (1998). Destination Management. Wien: Wirtschaftsministerium, ÖARRegionalberatung,
GmbH.
[11] DERCO, J., (2013). Destination Governance in the Czech Republic, Slovakia and Poland. Tourism
Planning and Development, vol. 10, iss. 3, pp. 354–364.
[12] HALKIER, H., (2013). Innovation and Destination Governance in Denmark: Tourism, Policy Networks
and Spatial Development. European Planning Studies, pp. 1-12. DOI 10.1080/09654313.2013.784609.
[13] HOLEŠINSKÁ, A., (2012). Destinační management jako nástroj regionální politiky cestovního ruchu.
Brno: Masarykova univerzita. ISBN 9788021058477.
[14] JOHNSON, G., SCHOLES, K., WHITTINGTON, R., (2008). Exploring corporate strategy. Text &
cases. Harlow: Pearson Education Limited.
[15] LAWS, E., RICHINS, H., AGRUSA, J., (2011). Tourist destination governance: Practice, theory and
issues. CABI Publishing.
[16] NORDIN, S., SVENSSON, B., (2007). Innovative destination governance: The Swedish ski resort of Åre.
Entrepreneurship and Innovation, vol. 8, iss. 1, pp. 53–66.
[17] PALMER, A., BEJOU, D., (1995). Tourism destination marketing alliances. Annals of Tourism Research,
vol. 22, iss. 3, pp. 616-629. DOI 10.1016/0160-7383(95)00010-4.
[18] PECHLANER, H., RAICH, F., KOFINK, L., (2011). Elements of corporate governance in tourism
organization. Tourismos: An International Multidisciplinary Journal of Tourism, vol. 6, iss. 3, pp. 57-76.
[19] PECHLANER, H., VOLGGER, M., HERNTREI, M., (2012). Destination management organizations as
interface between destination governance and corporate governance. Anatolia – An International Journal of
Tourism and Hospitality Research, vol. 23, iss. 2, pp. 151–168.
[20] RITCHIE, J. B, CROUCH, G. I., (2003). The competitive destination: a sustainable tourism perspective.
Wallingford: CABI publishing. ISBN 0851996647.
[21] VOIGT, S., (2008). Institucionální ekonomie. Praha: Alfa nakladatelství. ISBN 978-80-87197-13-4.
[22] ZHANG, H., (2011). Studies on Tourism Destination Governance from the Perspective of Institutional
Economics: Retrospect and Prospect. In 3rd International Conference on Information and Financial
Engineering. Vol. 12. Singapore: IACSIT Press.
Příspěvek byl zpracován v rámci grantu MUNI/A/0853/2013 „Tourism destination governance
v kontextu institucionálních směrů teorie regionálního rozvoje“.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
802
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-6840-2014-104
REGIONÁLNÍ DISPARITY NUTS III – DÍLČÍ ANALÝZA
NÁVŠTĚVNOSTI
REGIONAL DISPARITIES NUTS III - PARTIAL ANALYSIS OF
TURNOUT
ING. JOSEF BOTLÍK
Katedra informatiky
Obchodně podnikatelská fakulta v Karviné
Slezská univerzita v Opavě
Department of Informatics
School of Business Administration in Karvina
Silesian University in Opava
 Univerzitní náměstí 1934/3, 733 40 Karviná, Czech Republic
E-mail: botlik@opf.slu.cz
Anotace
Příspěvek se zabývá disproporcemi ve vývoji ubytovaných rezidentů a nerezidentů v jednotlivých
regionech NUTS III. Cílem je nalezení disproporcí, souvislostí a časových intervalů, zejména v časové
řadě nerezidentů. Pomocí metod analýzy a syntézy jsou sledované počty rozloženy a vyhodnocovány
podle regionů NUTS III a dále podle roků. Srovnáván je i vývoj na základě průměrných hodnot a
mediánu. Z matematického aparátu je použita pravděpodobnost výskytu, průměr absolutních
odchylek, směrodatná odchylka a rozptyl celého základního souboru. Srovnání nárůstů a poklesů
generuje množinu vstupních dat pro následnou precedenční analýzu. Sledované disproporce byly
konfrontovány s ekonomicko politickým vývojem.
Zjištěné výsledky potvrzují souvislosti vývoje se vstupem do Evropské Unie a s krizí, nejsou však
dostatečně prokazatelné. Podstatným zjištěním je, že vývoj v regionech je daleko více závislý na
prostředí regionu, než na okolí.
Klíčová slova
NUTS III, ubytovaní rezidenti, ubytovaní nerezidenti
Annotation
This paper addresses the disproportion in the development accommodated residents and nonresidents
in each NUTS III regions. The aim is to identify disparities, context and time intervals,
especially in a time series of non-residents. Methods of analysis and synthesis are used. Main
monitored values of numbers, which are divided according to regions and NUTS III by year. The
development is compared to the average and median values. The mathematical method is to use the
probability of occurrence, average absolute deviation, standard deviation and variance of a
population. Comparison of increase and decrease generates a set of input data for subsequent
analysis precedence. Monitored the disproportion were confronted with economic and political
development. The results confirm the context of the development with the entry into the European
Union and with a crisis, but not sufficiently verifiable. Significant finding is that the development in
the regions is far more dependent on the environment of the region than the surroundings.
Key words
NUTS III, accommodated residents, accommodated non-residents
JEL classification: R23
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
803
Úvod
Na OPF v Karviné probíhá dlouhodobě výzkum zaměřený na regionální analýzy (projekt SGS/5/2013
Precendence Analysis of Selected Parameters Influencing Interaction Between Traffic
Infrastructructure and Regional Expansion, SGS/20/2014 Analysis of the business environment in the
region Karviná, dizertační práce Vliv logistické infrastruktury na rozvoj regionu a dizertační práce
Význam logistické infrastruktury v příhraničí MSK). Prezentovaná dílčí část výzkumu se zabývá
analýzou počtu hostů v hromadných ubytovacích zařízeních podle zemí v ČR a krajích (NUTS III) se
zaměřením na nerezidenty. V roce 2000 začaly fungovat samosprávné kraje, které převzaly značnou
část kompetencí centrální správy. V referendu v roce 2003 byl schválen vstup do Evropské unie, který
se uskutečnil 1. května 2004. V roce 2007 se Česká republika (ČR) stala členem Schengenského
prostoru. Tyto změny vedly k podstatným změnám v návštěvnosti cizinců v ČR. Mezi další faktory
patřil např. kurz koruny, politická situace apod. Výsledky ukazují na značné disparity v jednotlivých
regionech. Ministerstvo pro místní rozvoj ČR (Metodická podpora regionálního rozvoje, 2014)
vymezuje regionální disparity jako „neodůvodněné regionální rozdíly v úrovni ekonomického,
sociálního a ekologického rozvoje regionů“. Disparitami, které je třeba řešit, jsou „rozdíly vyvolané
subjektivní lidskou činností, nikoliv rozdíly vzniklé z objektivních příčin, například na základě
přírodních podmínek“. Mohou být definovány disparity negativní i pozitivní, tj. ve smyslu silných
stránek regionu. Jedná se o komparativní výhody, na nichž může být založen rozvoj daného území.
Problém disparit a cizinců má silný politicko sociální rozměr. Příjezdový turistický ruch implantuje do
regionu mentalitu a politické názory specifické pro dominantní skupiny rezidentů. Je zřejmé, že se
jedná o rozsáhlý problém (např. Karlovarsko – Rusové), příspěvek je dílčí analýzou.
1. Cíl, metody a výchozí data
Cíl. Cílem dílčího výzkumu bylo nalezení disproporcí ve vývoji (nárůst/pokles) poštu cizinců
v regionech NUTS III a vytvoření intervalů pro další analýzy. V první fázi výzkumu je dále cílem
nalezení vazeb mezi politickým vývojem v ČR a s tím související měnovou politikou.
Metody. Jako základní metody byly použity analýza a syntéza. Modelovaný systém je tvořen
bipartitním grafem, kde jedna množina je tvořena 13 regiony NUTS III a druhá množina je tvořena 53
mimoregionálními subjekty (Cestovní ruch – časové řady, 2014), vybranými státy, vybranými
skupinami států, rezidenty. Kauzální analýzou byly hledány příčiny skokových změn hodnot.
Následná syntéza jednotlivých dílčích analýz na základě srovnání vývoje stanovila množinu průniků
disproporcí. Prvotní výsledky slouží jako podklad pro precedenční analýzu, popis metody a vlastní
analýza je nad rámec tohoto příspěvku.
Data a metodika časové řady „cestovní ruch“. Výchozí data byla převzata, modifikována a počítána
z podkladů Českého statistického úřadu (Cestovní ruch – časové řady, 2014). Data byla zpracována
programem Excel, sumarizována pomocí funkce SUBTOTAL(). Hromadným ubytovacím zařízením
je podle metodiky chápáno zařízení s minimálně pěti pokoji nebo deseti lůžky sloužící pro účely
cestovního ruchu. Host je každá osoba, která použila služeb zařízení k přechodnému ubytování (mimo
personál a majitele). Mezi hosty se nezapočítávají osoby, které využívají služeb ubytovacího zařízení
k přechodnému ubytování za účelem zaměstnání, či řádného studia (pokud doba jeho trvání překročí 1
rok). V analýze jsou hosté členěni podle trvalého pobytu hosta (národnosti).
2. Výchozí časové intervaly
Základní časový interval byl zvolen 2000 – 2013. Dolní hranice je dána vznikem krajů, horní
dostupností dat. Prvotní rozdělení bylo dáno rokem 2007, před/po krizi. První interval vychází
z hypotézy, že na návštěvnost má vliv finanční atraktivita lokality daná kurzem.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
804
Obr. 1: Graf vývoje kurzu CZK
Zdroj: vlastní zpracování (Kurzy měn, 2014)
Z obrázku 1 je zřejmé, že prioritními body zvratu jsou roky 2002 a 2008, dalšími pak roky 2001,
2004, 2007, 2009 a 2012. Pokud by měla mít na návštěvnost vliv politická situace, lze ji
charakterizovat na úrovni státu následovně: 2000 – 2006: vláda levice (2000-2002 Zeman, 2002-2004
Špidla, 2004-2005 Gross, 2005-2006 Paroubek), 2006 – 2009: vláda pravice (2006-2007 Topolánek,
2007-2009 Topolánek), 2009 – 2010: úřednická vláda (Fischer), 2010 – 2013: vláda pravice (Nečas),
2013 – 2014: vláda odborníků (Rusnok). Body zvratu jsou zde roky 2006, 2009/2010 a 2013.
3. Výsledky analytické části
Z obrázku 2 je patrná dominance Prahy na počtu nerezidentů. V letech 2001 až 2002 je u Prahy patrný
výkyv v rostoucím trendu. Počátek krize vedl k mírnému poklesu, oživení nastalo v roce 2009.
U ostatních regionů lze vysledovat disproporce na celém sledovaném intervalu, poměrně nestabilní je
období 2001 až 2004 s výraznými výkyvy v roce 2001. Dále jsou zřetelné změny v roce 2006 a 2008.
Obr. 2: Vývoj počtu rezidentů a nerezidentů s dominancí Prahy a bez dominance
Zdroj: vlastní zpracování (Cestovní ruch – časové řady, 2014)
Obdobný vývoj má i počet rezidentů. Rozdělením regionů do dvou skupin podle poměru hodnoty
v roce 2013 k průměru (obrázek 3) dostaneme dvě množiny krajů s relativně rostoucí, resp. klesající
křivkou grafu. V případě první skupiny je (s výjimkou Jihomoravského kraje) zřejmá malá citlivost na
krizi, což je pravděpodobně dané vstupem do Schengenu. Paradoxem je rozdílný vývoj po roce 2008
ve srovnání s průměrem (první množina – konkávní, druhá množina konvexní). Lze dokonce vyslovit
hypotézu, že vliv Shengenu souvisí s polohou regionu a jeho přeshraničím.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
805
Obr. 3: Hodnota v roce 2013 větší (vlevo)/menší (vpravo) než průměr za interval 2000-2013
Zdroj: vlastní zpracování (Cestovní ruch – časové řady, 2014)
Při srovnání vývoje počtu rezidentů a nerezidentů v Praze (obr. 4) je zjevný shodný průběh
a minimální citlivost Prahy na vlivy okolí. Je však viditelné, že chování nerezidentů je citlivější.
Obr. 4: Srovnání vývoje počtu rezidentů a nerezidentů - Praha
Zdroj: vlastní zpracování (Cestovní ruch – časové řady, 2014)
4. Časový průřez nerezidentů podle národností
Od roku 2000 lze vysledovat tři základní vztahy. Dominanci a naprosto rozdílné národnostní portfolio
Prahy, dominanci Německa a rozdílné tendence mezi českými a moravskými kraji. Obrázek 5 ukazuje
v levé části počty nerezidentů, v pravé části procentuální složení.
Obr. 5: Národnostní složení nerezidentů
Rok 2000
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
806
Zdroj: vlastní zpracování (Cestovní ruch – časové řady, 2014)
Pro časové intervaly je zobrazeno vždy 7 dominantních zemí. Počátek sledovaného období ukazuje
vysoký podíl nerezidentů (převážně Němců) v kraji Karlovarském, Libereckém a Královéhradeckém.
Velmi zajímavé je obdobné portfolio Prahy a Vysočiny. Východní kraje mají relativně rovnoměrné
zastoupení Němců, Poláků a Slováků. Z obrázků je dále patrný postupný úbytek Němců, razantní
nástup Rusů, v roce 2004 částečné navýšení Francouzů. Je patrný postupný nárůst Angličanů a
Američanů, zejména pak v Praze, kde v roce 2004 dosáhl počet Angličanů 600000 a byl dominantní.
5. Výsledky syntetické části
Syntézou došlo ke spojení regionálních dat a časové řady. Syntéza byla provedena pro 10
dominantních zemí. Pro každý region byly vytvořeny grafy průběhů počtu cizinců v intervalu pro
dominantní skupinu států.
Rok 2004
Rok 2007
Rok 2013
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
807
Obr. 6: Časová řada, vývoj počtu nerezidentů v regionech
Zdroj: vlastní zpracování (Cestovní ruch – časové řady, 2014)
Na obrázku 6 jsou zobrazeny regiony s významnějšími disproporcemi. Praha zaznamenala výraznou
změnu v roce 2002 – nárůst Angličanů, v roce 2004 přišla náhlá stagnace a razantní pokles. Rok 2009
znamenal intenzivní nárůst počtu Rusů. Středočeský kraj zaznamenal značný pokles do roku 2002,
dílčí meze má v letech 2003 a 2004 (zejména Německo), ve druhé polovině sledovaného intervalu
nastala stagnace. Jihočeský kraj je charakteristický výraznou dominancí Němců v první polovině
intervalu, v letech 2002 až 2006 se projevuje nárůst Nizozemců až na druhou nejpočetnější skupinu,
po roce 2003 je zřejmý nástup asijských zemí (jiných než Čína, Japonsko a Korea), v roce 2011
Asijské země téměř dosáhly úrovně Němců, po roce 2011 je patrný nárůst Číňanů. Celkově po roce
2011 Asijci tvoří většinu nerezidentů.
Další obrázek (obrázek 7) je pouze demonstrativní a ukazuje skupinu krajů s dominancí Německa a
dlouhodobě klesajícím trendem (s výjimkou Karlovarského kraje). Plzeňský kraj - dominance Němců,
narůst do roku 2004, postupně pokles s oživením v roce 2007, 2011 a 2012.
Praha
Středočeský
Jihočeský
Plzeňský
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
808
Obr. 7: Časová řada, vývoj počtu nerezidentů v regionech
Zdroj: vlastní zpracování (Cestovní ruch – časové řady, 2014)
Karlovarský kraj – dominance Němců, první pokles po 2002, druhý po roce 2006 (poklesy zjevně
nesouvisí s krizí), po roce 2003 nárůst Rusů s výkyvem v roce 2009. Ústecký kraj - zjevná stagnace a
pokles nerezidentů s výjimkou 2005 a 2006. Dominance Němců. Po roce 2010 mírný vzestup.
Liberecký kraj – trvalý pokles, převážná část Němci. Královéhradecký kraj - mezník v roce 2006, kdy
začal pozvolný propad zejména u Němců a Nizozemců.
Další skupina krajů má zanedbatelný počet nerezidentů, proto stručný závěr bez grafů. Pardubický
kraj - v rámci ČR zanedbatelný, ustálený, po roce 2001 pokles Němců (z 25000 na cca 12000), nárůst
Slováků (2000 – méně než 5000, 2002 cca 12000, v roce 2007 nárůst Němců nad 16000, po roce 2012
mírný nárůst. Němci cca 12000-13000, Slováci – 8000-9000, Poláci – cca 5000 osob. Do roku 2004
nárůst USA (cca 5000), pak pokles. Obdobný průběh má kraj Vysočina. Němci v roce 2002 dosáhli
počtu cca 25000 osob, pak pokles a stagnace cca 14000 osob. Slovensko se pohybuje okolo 8000-
10000 osob na celém časovém intervalu, v letech 2006 a 2007 nárůst na cca 14000.
Obr. 8: Časová řada, vývoj počtu nerezidentů v regionech – moravské kraje
Jihomoravský
Olomoucký
Karlovarský Ústecký Liberecký Královéhradecký
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
809
Zdroj: vlastní zpracování (Cestovní ruch – časové řady, 2014)
Moravské kraje vykazují značnou rozkolísanost a větší spektrum než české kraje (obrázek 8).
Jihomoravský kraj - dominantní Polsko, Německo a Slovensko, od roku 2019 i Rusko. Hlavní zlomy
nastaly v letech 2002, 2004, 2008 a 2011. Olomoucký kraj – postupný, téměř trvalý pokles, od roku
2002 pokles Němců a Poláků. V letech 2002 až 2003 nárůst Slováků, pak stagnace. V roce 2013
převýšil počet Rusů i Slováků Němce. V roce 2009 razantní nárůst počtu Ukrajinců, po roce 2010
pozvolný pokles. Zlínský kraj - v rámci ČR zanedbatelný, Němci: 25000 osob v roce 2001 pak
sestupná tendence na cca 10000 v roce 2010, poté mírný vzestup na cca 12000. v současnosti
dominantní Slovensko, 2000-2004 nárůst z 9000 na 27000 osob, 2005-2011 okolo 17000-18000 osob,
po 2011 nárůst na cca 23000 nerezidentů. Polsko: nárůst do 2002 na cca 13000 osob, pak stagnace cca
5000-7000 nerezidentů, po r. 2010 tendence růstu na cca 11000 osob. Moravskoslezský kraj - v rámci
ČR zanedbatelný. V letech 2001 – 2002 tendence růstu, Polsko na cca 53000 nerezidentů, Slovensko
na 30000, Němci na 26000, následný útlum. Po roce 2004 relativní stagnace, Slovensko na úrovni
21000-28000 nerezidentů, Němci okolo 15000 osob. Polsko stagnace, okolo 20000 nerezidentů, od r.
2009 pozvolný nárůst na cca 25000 osob. Po roce 2006 razantní nárůst Rusů, z cca 2000 na téměř
18000 osob, následně pokles na 8000 a opětovný nárůst na cca 15000 osob.
Závěr
Zjištěné výsledky částečně potvrzují souvislosti vývoje se vstupem do Evropské Unie, zejména
výkyvy a disproporcemi v letech 2003 a 2004, ve kterých dochází k nárůstu počtu nerezidentů. Vstup
do Schengenského prostoru u ekonomicky silných nebo atraktivních regionů pravděpodobně
kompenzoval krizové dopady po roce 2007, tvrzení však není dostatečně prokazatelné. Je
pravděpodobná vazba mezi posílením koruny. Odezva se projevila změnami v období 2001-2002
a 2008-2009. Podstatným zjištěním je, že vývoj v regionech je daleko více závislý na prostředí
regionu, než na okolí. Dominance regionální povahy je zřejmá především u Prahy (obr. 2 a 4). Podle
Laciny (2014) je regionální povaha dána pravděpodobně atraktivitou a charakteristickými rysy
(citlivější vztah k přírodě, více intimní ubytovací kapacity, dalšími poskytovanými službami nebo
například možnostmi místních tradic. To by odpovídalo rozkolísanosti časových řad u tradičně
folklorních, převážně moravských regionů. Tento fakt lze s výhodou použít při simulacích vývoje
(Šperka, 2014) V průběhu syntézy byly zaznamenány časové shody disproporcí s povodněmi (v Česku
2002, 2006, dále 2009 Moravskoslezský, Olomoucký, Zlínský a Jihočeský kraj, 2010, květen,
povodně ve střední Evropě, Moravskoslezský, Olomoucký, Zlínský a Jihočeský kraj, v srpnu 2010
Liberecký kraj, povodeň v Čechách 2013. Přesto, že vývoj vykazuje silné disproporce, lze
matematicko statistickými metodami zjistit jistou stabilitu. Tabulka 1 zachycuje státy seřazené podle
směrodatné odchylky (funkce STDEVA()), průměrné odchylky (funkce PRŮMODCHYLKA()) a
rozptylu (funkce VAR.S()), v časové řadě na intervalu 2000-2013, vždy sestupně podle dané funkce.
Zlínský
Moravskoslezský
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
810
Je evidentní shodné pořadí na osmi prvních místech, v pořadí Rusko, Anglie, Německo, Slovensko,
USA, Asijské státy, Itálie a Čína. Pořadí je ovlivněné počtem a mírou disproporcí a množstvím
cizinců.
Příspěvek prezentuje dílčí výsledky obsáhlého výzkumu a ukazuje nové možné pohledy na regionální
analýzy.
Tab. 1: Stabilita vývoje počtu nerezidentů v ČR
pořadí STDEVA() PRŮMODCHYLKA() VAR.S()
1 Russia Russia Russia
2 United Kingdom United Kingdom United Kingdom
3 Germany Germany Germany
4 Slovak Republic Slovak Republic Slovak Republic
5 United States of America United States of America United States of America
6 Other Asian Countries Other Asian Countries Other Asian Countries
7 Italy Italy Italy
8 China China China
9 Ukraine Poland Poland
10 Republic of Korea Netherlands Israel
Zdroj: vlastní zpracování
Literatura
[1] Český statistický úřad, (2014). Cestovní ruch – časové řady. [online]. [cit. 2014-3-31]. Dostupné z:
<http://www.czso.cz/csu/csu.nsf/i/tab_2_3_1_cru/$File/crucr020714_231.xlsx>
[2] Finance.cz (2014). Kurzy měn. [online]. 2014 [cit. 2014-3-31]. Dostupné z:
<http://www.finance.cz/makrodata-eu/menove-ukazatele/statistiky/kurzy-czk/>
[3] LACINA, K., (2013). Tourism industry regional aspects In 16th International Colloquium on Regional
Sciences. Conference Proceedings. Brno: Masarykova univerzita. pp. 65-71. ISBN 978-80-210-6257-3.
ISBN 978-80-210-6257-3. DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-6257-2013-7.
[4] Metodická podpora regionálního rozvoje, (2014). [online]. 2014 [cit. 2014-3-31]. Dostupné z:
<http://www.regionalnirozvoj.cz/index.php/diskuze.437/items/definice-pojmu-disparita.html>
[5] ŠPERKA, R., (2014). Application of a Simulation Framework for Decision Support Systems. Mitteilungen
Klosterneuburt, vol. 64, iss. 1, pp. 134-145. ISSN 0007-5922.
Příspěvek byl zpracován v rámci grantu INOF, Inovace studijních programů na Slezské univerzitě,
Obchodně podnikatelské fakultě v Karviné, reg. č. CZ.1.07/2.2.00/28.0017.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
811
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-6840-2014-105
VÝVOJ CESTOVNÍHO RUCHU V ČESKÉ REPUBLICE
DEVELOPMENT OF TOURISM IN THE CZECH REPUBLIC
ING. LIBUŠE MĚRTLOVÁ, PH.D.
VERONIKA SMITH
Katedra ekonomických studií
Vysoká škola polytechnická Jihlava
Department of Economic Studies
College of Polytechnics Jihlava
 Tolstého 16, 586 00 Jihlava, Czech Republic
E-mail: mertlova@vspj.cz, smith@student.vspj.cz
Anotace
Cílem příspěvku je přiblížit změny ve spotřebě cestovního ruchu (dále CR) v ČR v letech 2007 až 2011
na základě dat ze satelitního účtu cestovního ruchu v období vzniku hospodářské krize
a pokračující recese. Bude zkoumán vývoj spotřeby podle jednotlivých produktů cestovního ruchu
s ohledem na chování zákazníků, kteří musí reagovat na podmínky zhoršování socioekonomických
podmínek ve společnosti a upravit svou spotřebu podle reálných možností svých důchodů. Porovnání
bude provedeno v oblasti produkce příjezdového, domácího i výjezdového CR, hrubé přidané hodnoty
(HPH), tvorby hrubého fixního kapitálu (THFK) a zaměstnanosti v odvětví. Výsledkem finanční a
ekonomické krize je snížení spotřeby všech druhů CR, ve všech produktech i v charakteristických a
navazujících odvětvích. Stav před rokem 2009 dosud nebyl dosažen.
Klíčová slova
satelitní účet, cestovní ruch, produkty cestovního ruchu, hospodářská krize, recese hospodářství
Annotation
The aim of this paper is to describe the changes in the consumption of tourism in the Czech Republic
in the years 2007 to 2011 based on data for the Tourism Satellite Account in the period of economic
crisis and ongoing recession. It examines growth in consumption by individual tourism products with
regard to the behavior of customers who must respond to conditions of worsening socio-economic
conditions in the society and adjust their consumption according to the real possibilities of their
income. The comparison will be carried out in the spheres of production of incoming, outgoing and
domestic tourism, GVA, gross fixed capital formation and employment in the sector. The result of the
financial and economic crisis is to reduce the consumption of all types of tourism, in all the products
and the characteristics and downstream sectors. Status before 2009 has not yet been reached.
Key words
satellite bill, tourism, tourism products, economic crisis, recession economy
JEL classification: L83
Úvod
V 80. letech minulého století byly zahájeny výzkumné práce na zavedení mezinárodně srovnatelného
standardu pro měření ekonomických přínosů cestovního ruchu. Na základě iniciativ organizací –
Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD), World Tourism Organization (UNWTO) a
World Travel & Tourism Council (WTTC) byly vytvořeny základy pro měření jednotných a
kompatibilních statistických informací jednotlivými státy ve svých statistických systémech - satelitní
účet cestovního ruchu. Satelitní účet cestovního ruchu poskytuje informace a data o ekonomickém
postavení odvětví cestovního ruchu (Beránek, 2001). Kromě nejžádanější informace o podílu
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
812
cestovního ruchu na hrubém domácím produktu, obsahuje dále i řadu dalších podrobných informací,
ze kterých je možné vyčíst, která odvětví mají k cestovnímu ruchu nejblíže a v kontextu s daty za
jednotlivé roky je tak možné sledovat, která odvětví se vyvíjejí dynamičtěji než ostatní. Soustava
satelitního účtu cestovního ruchu tak umožní určit vliv základních činností cestovního ruchu na ostatní
odvětví ekonomiky, umožní zvýraznit jeho multiplikační efekt a vyjádřit hodnotově jeho přínosy pro
tvorbu hrubého domácího produktu, pro příjmy státu, státních i místních rozpočtů i pro rozvoj
zaměstnanosti (ČSÚ, 2013). V ČR byly první údaje TSA zveřejněny za období 2003 až 2005, kdy
poprvé bylo možné získat data o počtech návštěvníků, turistů, údaje o příjezdovém, výjezdovém a
domácím cestovním ruchu, stejně jako o spotřebě produktů CR a přínosech pro ekonomiku a
zaměstnanost.
Světová hospodářská krize ovlivnila jak Spojené státy, tak následně i Evropu a celý svět. Původní
finanční krize se změnila na světovou hospodářskou krizi, která přerostla v dlouhodobou recesi, ze
které se ekonomiky jednotlivých zemí jen pomalu zotavují. Podle Musílka (2008, s.6-20) hlavní
příčinou Světové finanční krize v roce 2008 byla Hypotéční krize v roce 2007. Investoři už neměli
důvěru v akcie a nízké úrokové sazby pro ně nebyly zajímavé a tak nakupovali komodity. Tyto
spekulativní obchody, mimo jiné, způsobily nárůst cen ropy, což vedlo k poklesu reálného HDP a
zvýšení spotřebitelských cen. Dále také pokračoval masivní pokles cen rezidenčních nemovitostí.
Krizi pocítili i občané ČR, když v únoru 2008 vzrostl index spotřebitelských cen meziročně o 7,5
procenta. Centrální banky USA, Eurozóny, Velké Británie, Kanady a Švýcarska podpořily finanční
systém mimořádným přísunem nových peněz a kurz dolaru a akciové trhy na tuto pomoc zareagovaly
růstem. Pololáník (2008, s.12) vymezuje ve svém článku přesná data Světové finanční krize. Dne 16.
3. 2008 padá americká investiční banka Bear Stearns, kterou do úpadku přiměla krize na úvěrových
trzích. S jejím prodejem pomohla americká vláda, kdy JP Morgan Chase & Co. získal úvěr, pomocí
kterého mohl být obchod realizován. Stát se tímto krokem snažil o stabilizaci situace před riziky, že
by takové společnosti padly kvůli ztrátě důvěry na trhu. Dne 15. 9. 2008 nechala americká vláda, ve
snaze ušetřit peníze daňových poplatníků, padnout americkou investiční banku Lehman Brothers.
Vláda se rozhodla pomoci jen velmi důležitým společnostem, jako byly například Bear Stearns a AIG.
Na Lehman Brothers měly devastující účinky ztrátové hypotéční cenné papíry, které po hypotéční
krizi prakticky ztratily hodnotu. Pád banky narušil důvěru ve stabilitu dalších finančních institucí a
způsobil pád akciových trhů po celém světě. Následující den - 16. 9. 2008, pomohl FED pojišťovně
AIG, když jí krátkodobě půjčil 85 miliard dolarů. AIG utrpěla ztráty v důsledku krize na hypotéčním a
úvěrovém trhu, kde pojišťovala rizikové operace finančních institucí nejen v USA, ale i v zahraničí.
Finanční krize vyvrcholila na podzim roku 2007, ale americká krize byla oficiálně oznámena až
začátkem prosince roku 2008.
Cíl a metody
Cílem příspěvku je analyzovat změny ve spotřebě cestovního ruchu v ČR v letech 2007 až 2011 na
základě dat ze satelitního účtu cestovního ruchu v období vzniku hospodářské krize
a pokračující recese. Pro analýzu situace v CR v období krize a následující recese byla zkoumána
spotřeba příjezdového, výjezdového a domácího cestovního ruchu podle produktů, dále je provedeno
vyhodnocení THFK ve zkoumaném období v CR a ukazatelů národního hospodářství se zaměřením na
CR a zaměstnanost v cestovním ruchu.
Hlavní výsledky
Příjezdový cestovní ruch (také aktivní) zahrnuje návštěvu a pobyt nerezidentů na ekonomickém území
sledované země. Spotřeba příjezdového cestovního ruchu je chápana jako celkový objem prostředků
vydaných na cestovní ruch nerezidenty a plynoucích do navštívené země. To znamená, že
započítávána je i ta část výdajů, které jsou zaplaceny mimo ekonomické území (ve vlastní zemi
nerezidenta), ale směřující formou různých plateb do sledované země (např. část výdajů za zájezd).
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
813
Graf 1: Spotřeba příjezdového cestovního ruchu v ČR v letech 2007-2011
Zdroj: http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/tsa_t1_spotreba_prijezdoveho_cestovniho_ruchu_v_cr
Příjezdový cestovní ruch tvoří 52 – 53 % cestovního ruchu v ČR, počet hostů v hromadných
ubytovacích zařízeních v roce 2012 překročil 13 646 tisíc, z toho počet nerezidentů je přes 7 164 tisíc,
s největším podílem Němců, Rusů, Slováků, Poláků, Američanů a Britů.
Od roku 2007 spotřeba příjezdového cestovního ruchu nepřetržitě klesá, ať už se jedná o turisty nebo
jednodenní návštěvníky. Turisté se na spotřebě podílejí 4násobným množstvím proti jednodenním
návštěvníkům. Pokles spotřeby turistů v roce 2011 proti roku 2007 představuje 20 %, pokles spotřeby
jednodenních návštěvníků je přibližně 40%. Spotřeba tranzitujících poklesla nejméně – přibližně o 11
%, kdy došlo k mírnému oživení v roce 2008 a k velice mírnému oživení v roce 2011. Celkově
spotřeba příjezdového CR klesla ve sledovaném období o 21,5 % ze 146,12 mil. Kč v roce 2007 Kč na
114,68 mil Kč v roce 2011.
Podle spotřeby jednotlivých produktů v těchto letech došlo ke zvýšení spotřeby za služby cestovních
kanceláří na 116,7 % a spotřeby ostatních služeb na 102,7 %. Je pravděpodobné, že se změnilo složení
přijíždějících účastníků, kteří požadují vyšší standard a zabezpečení poskytovaných služeb a dovolí si
i vyšší spotřebu ostatních doplňkových služeb. Naopak k nejvyššímu poklesu došlo u spotřeby zboží
(64,5 %), stravování (77,5 %) a ubytování (80,6 %). Spotřeba služeb dopravy je na 95,9 % spotřeby
roku 2007. Viz graf 1 a graf 2.
Graf 2: Spotřeba příjezdového CR podle produktů v ČR v letech 2007-2011 v mil Kč
Zdroj: http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/tsa_t1_spotreba_prijezdoveho_cestovniho_ruchu_v_cr
Výjezdový (pasivní) CR
Pokud se zaměříme na vyhodnocení ukazatelů z TSA, zjistíme, že spotřeba celkem v porovnání roků
2007 a 2011 poklesla o 19,6 mil. Kč, z toho spotřeba turistů poklesla o 13,5 mil. Kč a spotřeba na
služební cesty o 6 mil. Kč. V tom podle produktů je největší pokles u stravování (4,7 mil.Kč.),
ubytování (4,4 mil.Kč) a dopravy (4 mil.Kč). V procentickém vyjádření se spotřeba roku 2011
pohybuje v rozmezí 75 – 78 %. Nejmenší pokles je u služeb cestovních kanceláří a cestovních agentur
(7 %).
Roky 2007 a 2008 se na výjezdovém cestovním ruchu projevily nárůstem, kdy klienti žili v relativně
dobrých podmínkách, rostly nákupy rodinných dovolených u moře, cesty do vzdálených destinací,
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
814
poznávací i pobytové zájezdy, stejně jako lázeňské a welnes pobyty. V roce 2009 došlo k poklesu
spotřeby turistů o 12,66 %, služebních cest dokonce o 10,52 %, u jednodenních návštěvníků se udržel
stav roku 2008 a k poklesu došlo až v roce 2010 a 2011. Podle spotřebovávaných produktů byly
nejvíce postiženy ostatní produkty, snížení spotřeby o 28 % , doprava, snížení o 25 %, stravování a
ubytování, snížení o 24 %. U prodávaného zboží se projevil pokles o více než 22 %. V roce 2011 je
celková spotřeba stále pod úrovní roku 2007.
Graf 3: Spotřeba výjezdového cestovního ruchu v ČR v letech 2007-2011 (v mil. Kč / CZK mil.)
Zdroj: http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/tsa_t3_spotreba_vyjezdoveho_cestovniho_ruchu_v_cr
Domácí cestovní ruch
Je CR rezidentů na území ČR, kdy se jedná jak o turisty, tak jednodenní návštěvníky. Zahrnuje
spotřebu rezidentských návštěvníků na tuzemských cestách, ale i část spotřeby spojené s cestami do
zahraničí, pokud byla realizována v ČR, např. marže cestovních kanceláří či agentur zajišťujících
zahraniční zájezd.
Graf 4: Spotřeba domácího cestovního ruchu v letech 2007-2011 (v mil Kč)
Zdroj: http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/tsa_t2_spotreba_domaciho_cestovniho_ruchu_v_cr
Spotřeba domácího cestovního ruchu se v porovnání roku 2007 a 2011 snížila celkem o 10,82 mil. Kč,
což představuje snížení na 90 %, největší propad je u spotřeby na služební cesty, kdy spotřeba
postupně setrvale klesá – pokles na 73 % stavu roku 2007 a u jednodenních návštěvníků - pokles
spotřeby na 81 %. Spotřeba turistů a jednodenních návštěvníků v letech 2008 a 2009 roste, od roku
2009 dochází k jejímu pozvolnému snižování. Spotřeba turistů vykazuje nejmenší pokles, je na úrovni
97 % roku 2007. Viz graf 4.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
815
Tvorba hrubého fixního kapitálu
Vzhledem k vysoké konkurenci v odvětví je rozhodující vytvářet předpoklady pro moderní formy
trávení volného času spojené s možnostmi sportovního, kulturního a společenského vyžití v regionu.
To není možné bez dostatečných zdrojů hrubého fixního kapitálu, tedy dlouhodobých investic do
odvětví. Jsou rozhodující pro vytváření předpokladů získání dlouhodobé klientely náročné na
komfortní ubytování, příjemné prostředí, dostatečné možnosti sportovních a volnočasových iniciativ,
stejně jako kulturních příležitostí a regionálních aktivit, vyplývajících z tradice, místních zvyků a
tradic. Podobně se do poptávky zejména zahraničních hostů projevuje i péče o kulturní a technické
památky, životní prostředí a péče o krajinu.
Graf 5: Tvorba hrubého fixního kapitálu v cestovním ruchu v ČR v letech 2007-2010 (v mil. Kč )
Zdroj:http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/tsa_t8_tvorba_hrubeho_fixniho_kapitalu_v_cestovnim_ruchu_v_cr
U hmotných finančních aktiv dochází v letech 2008 a 2009 k jejich zvyšování v důsledku
dokončování rozestavěných akcí, od roku 2010 následuje více než 15% pokles. Data roku 2011 a 2012
dosud nejsou publikována. Z hmotných aktiv mají největší podíl investice do ostatních budov a staveb
(62,8 %), následují investice do dopravních prostředků osobních (16,1 %) a do ubytovacích zařízení
(15,9 %). Nehmotná finanční aktiva vykazují nárůst o 41,7 %, což je skutečnost, která vypovídá o
modernizaci technologií používaných v organizacích cestovního ruchu, případně o nákupu finančních
investic formou podílů na větších společnostech.
Závěr
Ve vývoji cestovního ruchu v České republice došlo ve sledovaném období k řadě změn. Změnily se
spotřební zvyklosti, u příjezdového cestovního ruchu došlo ke snížení spotřeby zejména u
jednodenních návštěvníků a turistů. Došlo k menší spotřebě u produktů zboží, ubytování a stravování,
naopak u služeb cestovních kanceláří a kulturních došlo k nárůstu. Lidé v době ekonomické krize
mění svoje spotřební chování, co se týká dovolené. Například volí jiný typ ubytování, levnější
dopravu, zkracují délku pobytu nebo namísto dovolené v zahraničí zvolí dovolenou v tuzemsku.
U příjezdového CR došlo ke snížení spotřeby zejména u jednodenních návštěvníků na 62,7 % roku
2007, spotřeba turistů klesla na 80 %. Pokles se projevil zejména u spotřeby zboží, stravování a
ubytování. Spotřeba výjezdového cestovního ruchu poklesla o 24,14 %, největší podíl na tom má
stravování, ubytování a doprava. Nejmenší pokles je u spotřeby cestovních kanceláří a agentur.
Spotřeba domácího cestovního ruchu se v porovnání sledovaných roků snížila o 10 mil. Kč a v roce
2011 představuje 90 % hodnoty roku 2007, největší propad je u kategorie služební cesty a
jednodenních návštěvníků. To se projevilo u hotelů a penzionů, kdy až 83% hotelů a penzionů
zaznamenalo snížení návštěvnosti. U ukazatele THFK došlo k poklesu zejména v roce 2010, kdy
pokles byl 15 %. V roce 2008 a 2009 ještě přetrvával kladný trend vývoje, patrně spojený s dostavbou
rozestavěných akcí. Největší podíl hmotných investic směřuje do ostatních budov a staveb a
dopravních prostředků. Největší nárůst mají investice do nehmotného kapitálu – 41,7 %.
Význam cestovního ruchu se projevuje v ekonomice národního hospodářství zejména dopady, kterými
se podílí na tvorbě hrubého domácího produktu (HDP), hrubé přidané hodnoty (HPH) a zvyšování
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
816
zaměstnanosti. Na HDP se odvětví CR podílí 2,9 % v letech 2007 a 2009, v letech 2010 a 2011 se
podíl snižuje na 2,7 %, což odráží vliv dlouhodobé recese a úsporné chování klientů CR. Podíl CR na
HPH je dlouhodobě mezi 2,6 až 2,7 %, HPH v CR má rostoucí tendenci, s nárůstem v
charakteristických odvětvích a poklesem v souvisejících a nespecifických odvětvích. Za roky 2007 až
2011 došlo ke zvýšení HPH o 2 84 600 mil. Kč, což představuje zvýšení o 2,9 %. Na celkové
zaměstnanosti se odvětví CR podílí přibližně 4,5 % a to jak v ukazateli zaměstnané osoby, tak i v
počtu pracovních míst, kdy v roce 2011 pracuje v CR 231266 pracovníků, což je o 5 tisíc pracovníků
méně než v roce 2007. Je potřeba si uvědomit, že na cestovní ruch jsou navázána i související a
nespecifická odvětví, která také vytvářejí pracovní příležitosti. Faktem je, že se většinou jedná o
vysoce sezonní práci, málo placenou, s velkým množstvím malých úvazků a využíváním práce
brigádníků ať už z řad studentů nebo důchodců. Je to však odvětví, které může přinést pracovní
příležitosti i do lokalit s malým počtem pracovních příležitostí a stabilizovat zdroje příjmů pro
obyvatele venkovských sídel i menších měst.
Literatura
[1] BERÁNEK, J., (2001). Satelitní účet cestovního ruchu. COT Business [online]. [cit. 2013-10-27].
Dostupné z: < www.cot.cz/data/cesky/00_12/12_stat_1.htm>.
[2] Český statistický úřad, (2013). Metodika satelitního účtu ČR. [online]. [cit. 2013- 10-27]. Dostupné z:
< www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/metodika_satelitniho_uctu_cestovniho_ruchu/$File/metod_tsa.pdf>.
[3] Ministerstvo pro místní rozvoj ČR, (2009). Cestovní ruch. [online]. [cit. 2013-10-28]. Dostupné z:
<www.mmr.cz/getmedia/5d82db09-b1df-4142-a4e1-0b8b80f335c5/Zpravodaj-o-vyvoji-a-predikcich-
cestovniho-ruchu-C.pdf>.
[4] MUSÍLEK, P., (2008). Příčiny globální finanční krize a selhání regulace. Český finanční a účetní časopis,
vol. 4, iss. 3, pp. 6-20. ISSN 1802-2200.
[5] POLOLÁNÍK, L., (2008). Světová finanční krize: Finanční krize - jak to začalo. Finance.cz [online]. [cit.
2013-11-02]. Dostupné z: < http://www.finance.cz/zpravy/finance/195113-financni-krize-jak-to-zacalo/>.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
817
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-6840-2014-106
VYBRANÉ NÁSTROJE PODPORY CESTOVNÍHO RUCHU
V JIHOČESKÉM KRAJI
SELECTED INSTRUMENTS OF SUPPORT FOR TOURISM IN THE
SOUTH BOHEMIA REGION
ING. PAVLA BRŮŽKOVÁ
Katedra cestovního ruchu
Fakulta mezinárodních vztahů
Vysoká škola ekonomická v Praze
Department of Tourism
Faculty of International Relations
University of Economics, Prague
 nám. W. Churchilla 4, 130 67 Praha, Czech Republic
E-mail: xbrup05@vse.cz
Anotace
Cestovní ruch je jakožto významná ekonomická aktivita v mnoha regionech České republiky
podporován finančními i nefinančními nástroji, a to na úrovni jednotlivých obcí, krajů i z různých
operačních programů v rámci regionální politiky EU. Autorka se na příkladu Jihočeského kraje, kde
má cestovní ruch mimořádný význam, pokusí přispět k vyhodnocení efektivity tohoto
„mnohovrstevného“ systému jak pro dotčené subjekty, tak pro samotný rozvoj odvětví v regionálním
měřítku. Po provedení analýzy dvou nejvýznamnějších podpůrných nástrojů cestovního ruchu v letech
2009 – 2013, totiž Strategie rozvoje cestovního ruchu v Jihočeském kraji a Regionálního operačního
programu Jihozápad, poukáže v závěru příspěvku na synergické efekty plynoucí z několika úrovní
podpory i na některá slabá místa, která doplní doporučeními pro následující období.
Klíčová slova
regionální politika, cestovní ruch, Jihočeský kraj, Regionální operační program Jihozápad
Annotation
Tourism – an important economic activity in most regions of the Czech Republic – is generally
supported by means of both financial and non-financial instruments, on the level of individual
municipalities, regions and from various operational programmes within the EU regional policy.
Based on the example of South Bohemia region, where the importance of tourism is particularly
significant, the author strives to contribute to the efficiency evaluation of this “multilevel” system for
the subjects concerned and for the development of the whole field of tourism on a regional scale.
Using an analysis of two most important instruments of support between the years 2009 – 2013, i.e.
Strategy of Development of Tourism in the South Bohemia Region and Regional Operational
Programme South-West, the author highlights synergistic effects resulting from different levels of
support as well as some weaknesses, which will be filled in with own recommendations for the
following period.
Key words
regional policy, tourism, South Bohemia, Regional Operational Programme South-West
JEL classification: R58, L83
Úvod
V rámci snah o zvyšování vnitřní i mezinárodní konkurenceschopnosti České republiky je
v posledních letech stále více zdůrazňována úloha státní správy i regionálních či místních samospráv
při určování priorit a vytýčení strategií pro řízení a provádění jednotlivých sektorových politik
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
818
a zájmových oblastí. Státní správa a samosprávy v tomto smyslu opouštějí svou dřívější roli pasivních
institucí a správců a posouvají se spíše do role aktivního tvůrce politik a jejich manažera
(srov. Khendriche Trhlínová, 2009). Tento posun může být do jisté míry způsoben také faktem, že
v souvislosti se vstupem do Evropské unie se Česká republika stala příjemcem velkého objemu
prostředků z předvstupních fondů a poté v rámci regionální politiky EU z tzv. strukturálních fondů.
V zájmu zajištění co nejvyšší efektivity využití dostupných peněz bylo aktivní zapojení veřejné správy
zcela nezbytné.
Odvětví cestovního ruchu má ve většině regionů České republiky významný dopad na regionální
rozvoj, trh práce, obchod, dopravu, infrastrukturu a další oblasti. Zároveň se vzhledem k odlišnému
místnímu rozložení a vysokému podílu malých a středních podniků jedná o určitou protiváhu
k průmyslovým odvětvím. Z těchto důvodů jsou v rámci české regionální politiky uplatňovány
finanční i nefinanční nástroje podpory cestovního ruchu (Macháček, Toth, Wokoun, 2011); zejména
se jedná o nevratné dotace, poradenství a administrativní podporu pro malé a střední podniky,
propagaci určité oblasti či regionu či organizaci a účast na veletrzích. Podpora byla od roku 2007
realizována v mnoha rovinách – od celonárodní Koncepce státní politiky cestovního ruchu v České
republice na období 2007 – 2013 a celostátně působícího Národního programu podpory cestovního
ruchu (Ministerstvo pro místní rozvoj ČR, 2007) a Integrovaného operačního programu, přes
regionální operační programy, krajské programy a strategie až po aktivity jednotlivých obcí, místních
akčních skupin či neziskových organizací (Vystoupil, Šauer, 2010).
Cíl a metody
Autorka v příspěvku představí a provede komparativní analýzu dvou hlavních podpůrných nástrojů
cestovního ruchu v Jihočeském kraji v období 2009 – 2013. Jedná se o strategii rozvoje cestovního
ruchu zpracovanou krajským úřadem a o Regionální operační program NUTS II Jihozápad. Cílem
příspěvku je vyhodnotit intenzitu a kvalitu spolupráce těchto dvou přirozených regionálních partnerů
a z toho vyplývající synergické efekty; v případě odhalení slabých míst budou tato doplněna návrhy na
zlepšení v následujícím období tak, aby docházelo k co nejefektivnějšímu využití finanční podpory ze
strukturálních fondů EU.
Stručně k významu cestovního ruchu v Jihočeském kraji
Příhraniční charakter Jihočeského kraje spolu s malou hustotou osídlení, málo rozvinutým průmyslem,
zachovalým přírodním prostředím i četnými historickými památkami znamená dobrý potenciál pro
rozvoj domácího i zahraničního cestovního ruchu. Mezi oblíbené turistické destinace v Jihočeském
kraji patří především dvě památky zapsané do seznamu UNESCO – obec Holašovice, známá
zachovalou venkovskou architekturou a zámecký komplex v Českém Krumlově. Region však nabízí
vskutku celou škálu historických, kulturních i přírodních památek, které návštěvníci vyhledávají
především v letním období.
Hlavní statistické ukazatele z oblasti cestovního ruchu z posledních let jsou uvedeny v Tab. 1.
Tab. 1: Cestovní ruch v Jihočeském kraji 2008 - 2012
Ukazatel / rok 2008 2009 2010 2011 2012
Hosté celkem 936 032 917 033 892 962 915 542 1 006 299
- z toho zahraniční 32,17 % 30,88 % 32,22 % 30,97 % 31,50 %
Hromadná ubytovací
zařízení celkem
984 974 963 982 987
Lůžka celkem 51 381 50 656 49 912 51 725 53 417
Počet přenocování 2 954 129 2 855 936 2 712 135 2 656 846 2 891 982
Zdroj: ČSÚ, 2013, vlastní zpracování
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
819
Po mírném propadu překonala návštěvnost regionu v roce 2012 „předkrizová“ čísla. I přes rostoucí
počet hromadných ubytovacích zařízení a disponibilních lůžek se snižuje počet přenocování. V roce
2008 činil průměrně 3,2 dne, o pět let později pouze 2,8 dne.
Analýza hlavních nástrojů podpory cestovního ruchu v regionu
Pro podporu cestovního ruchu jsou v Jihočeském kraji relevantní zejména tyto dokumenty
a programy:
Strategie rozvoje cestovního ruchu v Jihočeském kraji na roky 2009 – 2013
Dosud poslední zastřešující koncepce cestovního ruchu na krajské úrovni definuje perspektivy
i největší překážky cestovního ruchu v kraji a stávající nástroje podpory. V druhé části představuje
vizi pro nadcházející období, jednotlivé aktivity nutné pro naplnění vize v oblasti podpory nabídky
i poptávky i vyčíslení potřebných finančních zdrojů.
Ve strategii je popsáno 10 perspektivních produktů cestovního ruchu (aktivní letní dovolená, rodinná
dovolená, lázeňství, zimní sporty a další), pro každý z nich jsou definovány cílové skupiny a možné
cesty rozvoje. Víme tedy, na jakých produktech chceme pracovat a pro koho budou určeny. Určitým
problémem je však to, že v přiloženém rozpočtu nejsou na rozvoj těchto perspektiv vyčleněny žádné
prostředky ani není řečeno, kde je kraj hodlá získat.
Hlavním problémem strategie je však to, že není provedena přesnější lokalizace jednotlivých produktů
cestovního ruchu s ohledem na přírodní a kulturní podmínky, potenciál jednotlivých lokalit a již
vybudovanou či plánovanou doprovodnou infrastrukturu. Podrobná lokalizace nosných produktů
cestovního ruchu by byla využitelná i pro další subjekty (obce, neziskové organizace, místní akční
skupiny či občanská sdružení) a přispěla by k tomu, aby strategie skutečně sloužila jako zastřešující
koncept pro celokrajskou politiku cestovního ruchu.
Ačkoli má tedy Strategie rozvoje cestovního ruchu Jihočeského kraje zřejmě větší ambice, poslouží
především k plánování marketingu a celkově podpory poptávky po stávajících produktech cestovního
ruchu v regionu. Marketingové aktivity včetně účasti zástupců kraje na veletrzích a výstavách jsou
podrobně představeny včetně detailního rozpočtu (Strategie rozvoje cestovního ruchu v Jihočeském
kraji na roky 2009 – 2013, 2009).
Regionální operační program NUTS II Jihozápad na léta 2007 - 2013
Nejvýznamnějším zdrojem financování rozvojových projektů v kraji je v posledních letech regionální
operační program (ROP), který je určen pro podporu projektů v regionu NUTS II Jihozápad, tj. na
území Jihočeského a Plzeňského kraje. Cestovní ruch je jednou ze tří prioritních os ROP (viz Tab. 2).
Tab. 2: Prioritní osy ROP Jihozápad, 2007 - 2013
Prioritní osa Název Podíl na celkové
alokaci
Přibližná částka alokace
v mil. Kč1
1 Dostupnost center 45,14 % 9 087
2 Stabilizace a rozvoj měst a obcí 32,36 % 6 514
3 Rozvoj cestovního ruchu 19,56 % 3 937
4 Technická pomoc 2,93 % 590
Celkem 100 % 20 128
Zdroj: ROP NUTS II Jihozápad na období 2007 – 2013, 2013, vlastní zpracování
Částka alokace programu je složena z příspěvku z rozpočtu Společenství ve výši 85 %, zbytek je
doplácen z národních zdrojů. Celková alokace prioritní osy 3 je dále rozdělena do tří oblastí podpory
(viz Tab. 3).
1
Programové dokumenty uvádějí pouze částky alokace v EUR. Pro přepočet byl použit referenční kurz
27 CZK/EUR.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
820
Tab. 3: Oblasti podpory cestovního ruchu z ROP Jihozápad, 2007 - 2013
Oblast podpory Název Podíl na alokaci
prioritní osy
Přibližná částka alokace
v mil. Kč
3.1 Rozvoj infrastruktury cestovního
ruchu
45,14 % 9 087
3.2 Revitalizace památek a využití
kulturního dědictví v rozvoji
cestovního ruchu
32,36 % 6 514
3.3 Rozvoj cestovního ruchu 19,56 % 3 937
Celkem 100 % 20 128
Zdroj: ROP NUTS II Jihozápad na období 2007 – 2013, 2013, vlastní zpracování
Mezi řadou výzev k předkládání projektů z oblasti cestovního ruchu, které byly v průběhu let
vyhlášeny, si zvláštní pozornost zaslouží výzva č. 17 z července 2011. Ta byla zaměřena na rozvoj
forem turistiky šetrných k životnímu prostředí (pěší turistika, cykloturistika, vodácká turistika) a na
výstavbu či rekonstrukci sportovních a rekreačních zařízení. K této výzvě byl z iniciativy ROP
zpracován Integrovaný plán rozvoje území NUTS II Jihozápad, jehož cílem bylo identifikovat oblasti
(tj. témata i regiony), jejichž rozvoj bude vhodné podpořit z ROP. Výsledkem bylo podrobné
hodnocení přírodního i kulturně-historického potenciálu rozvoje cestovního ruchu včetně potenciálu
ubytovací kapacity a návštěvnosti. Na základě toho byly definovány nedostatky a vyslovena
doporučení pro lokalizaci určitých produktů do specifických oblastí. Následovalo vyhlášení již
zmíněné výzvy, v níž byla podmínkou účasti právě realizace projektu na území ve výzvě uvedeném.
Možnosti realizace krajských záměrů pomocí ROP Jihozápad
Koncepce státní politiky cestovního ruchu uvádí jako jednu ze slabých stránek rozvoje špatnou
spolupráci a neprovázanost mezi systémem věcného výběru projektů v ROP a Programy rozvoje
cestovního ruchu v jednotlivých krajích (Ministerstvo pro místní rozvoj ČR, 2013). Na rozvoj
cestovního ruchu v regionu Jihozápad bylo v letech 2007 - 2013 vyčleněno z ROP téměř 4 mld. Kč.
Jak těchto prostředků využívá vedení Jihočeského kraje při realizaci vlastních strategií?
Koordinace krajské strategie s ROP Jihozápad se může odehrávat ve dvou rovinách:
Jihočeský kraj jako spolutvůrce podoby ROP Jihozápad – zástupci Jihočeského kraje byli přizváni
k přípravě celého programu i dílčích prioritních os, měli tedy pravděpodobně možnost ovlivnit
i nastavení výběrových kritérií pro úspěšné projekty. Úkolem zástupců kraje je prosadit co nejvíce
priorit krajské strategie do ROP tak, aby schválené projekty mj. pomáhaly řešit známé překážky
cestovního ruchu v regionu a aby naplňovaly stanovenou vizi rozvoje.
Jihočeský kraj jako příjemce prostředků z ROP Jihozápad – projekty krajů a obcí, resp. organizací
zřízených kraji či obcemi mohou být z velké míry financovány z ROP (příspěvek Společenství může
činit až 85 %). Kraje tedy své rozvojové záměry mohou překlopit do konkrétních projektů bez
nutnosti zapojení velkého množství vlastních zdrojů.
Položme si tedy otázku, jak jsou prostředky z ROP Jihozápad využity pro řešení vybraných palčivých
problémů cestovního ruchu v regionu, které jmenuje Strategie rozvoje cestovního ruchu v Jihočeském
kraji na roky 2009 – 2013 (s. 26). Vzhledem k dlouhodobějšímu charakteru problémů v kraji můžeme
zanedbat určitý časový nesoulad. Jedná se především o těchto 7 oblastí:
1) Chátrání kulturních movitých a nemovitých památek
Do Jihočeského kraje směřuje 37 z dosud celkem 59 podpořených projektů v rámci prioritní osy 3.1,
příjemcům bylo přislíbeno celkem přibližně 575,6 mil. Kč. Mezi úspěšnými jsou rozsáhlé projekty ve
významných turistických centrech i projekty v dosud méně navštěvovaných lokalitách nebo
venkovské památky. Příjemci podpory jsou ve většině případů města, obce nebo církve, které mají
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
821
kulturní a historické památky ve správě. Nároky uvedené v žádostech mnohonásobně převyšovaly
alokaci této oblasti podpory.
Úkolem zástupců Jihočeského kraje v této oblasti by bylo blíže specifikovat nejdůležitější
neudržované památky, které by mohly být zajímavé pro rozvoj cestovního ruchu v periferních
oblastech kraje. Návrhy kraje by poté mohly vést ke speciální výzvě pro předkládání projektů na
revitalizaci těchto objektů. Vzhledem k převisu poptávky by další cestou mohlo být vyvolání jednání o
navýšení alokace pro tuto oblast podpory. S určitým převisem poptávky se však potýkají všechny
prioritní osy ROP (Zpráva o realizaci ROP NUTS II Jihozápad, 2013).
2) Chybějící napojení na dálniční síť a železniční koridor, kvalita silničních komunikací v
regionu
Podpora výstavby či rekonstrukce hlavních silničních a železničních tahů je mimo působnost ROP
Jihozápad. Region Jižních Čech je relativně obtížně dostupný ze všech sousedních regionů, zvláště
citelné je chybějící tzv. severojižní propojení dálničními a rychlostními silničními tahy D3/R3 na
Prahu a Středočeský kraj či na oblasti Horního Rakouska. To může být pro potenciální návštěvníky
regionu důvodem, proč při plánování dovolené nebo prodlouženého víkendu dát přednost jiné lokalitě.
Taktéž se jedná o hlavní bariéru rozvoje kongresového cestovního ruchu.
3) Marketing cestovního ruchu
Marketingové aktivity jsou v rámci ROP Jihozápad podporovány zhruba 1 % celkové alokace.
Poslední výzva zde byla vyhlášena v roce 2009 a zbývající prostředky budou přesunuty do jiných
oblastí. Za celé sedmileté období bylo podpořeno 37 projektů marketingu cestovního ruchu pro celý
region NUTS II Jihozápad.
Mezi úspěšné projekty marketingu cestovního ruchu a rozvoje doprovodných služeb lze zařadit ty,
které vybízejí k návštěvě méně známých lokalit nacházejících se blízko tradičních turistických center
nebo přispívají k propojení nabídky atraktivit na určitém území do celistvých produktů, což může
přispívat i k prodloužení pobytu v lokalitě (např. projekt Lipenská karta pro oblast Lipna nad
Vltavou). Překvapivě však, až na jednu výjimku infocentra v Táboře, chybí projekty rozvoje služeb
turistických informačních středisek.
Jihočeský kraj pracuje v oblasti marketingu cestovního ruchu s vlastním rozpočtem. Prostředky z ROP
Jihozápad využil také jako žadatele, a to na projekt tvorby tiskových materiálů a jejich elektronických
verzí pro propagaci kraje v ČR i v zahraničí. Souhrnná výše přislíbené podpory za dvě části projektu
dosáhla 18,4 mil. Kč a jednalo se o jedinou aktivitu v oblasti cestovního ruchu, kde Jihočeský kraj
vystupoval jako žadatel a posléze příjemce podpory.
4) Sezónnost cestovního ruchu, nedostatečná nabídka v zimních měsících
Problém sezónnosti cestovního ruchu na jihu Čech si uvědomují i tvůrci ROP, když jedním
z výběrových kritérií s vahou 14 % na celkovém hodnocení je dopad projektu na prodloužení sezóny
do jara, podzimu a zimy (Regionální operační program NUTS II Jihozápad, 2013). Vzhledem
k přírodním podmínkám a silné konkurenci blízkých rakouských zimních areálů nelze očekávat velký
rozvoj zimních venkovních sportů, potažmo zimních středisek. V úvahu tak v zimních měsících
připadají spíše aktivity kulturní nebo z oblasti lázeňství a wellness.
Nejvýznamnějším schváleným projektem vhodným pro využití v zimním období je investice do
Skiareálu Lipno nad Vltavou s přislíbenou podporou 88,3 mil. Kč. Dále lze mezi schválenými nalézt
například rekonstrukce či revitalizace dosud méně známých hradů a zámků, výstavby či rekonstrukce
netradičních muzeí (Muzeum čokolády a marcipánu v Táboře, Regionální úzkokolejné muzeum
v Nové Bystřici), projekty rozšíření zoologických zahrad, zpřístupnění provozů jihočeských pivovarů,
výstavby lezeckých center a další.
Mezi příjemci podpory se překvapivě nevyskytují tradiční lázeňská střediska. Zároveň je vhodné
poznamenat, že i přes snahu podporovat aktivity vhodné pro jaro, podzim a zimu je stále značné
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
822
množství prostředků směřováno do výstavby cyklotras a cyklostezek, koupališť či jiných typicky
letních produktů.
5) Cestovní ruch je soustředěný pouze do několika málo turistických oblastí
Při pohledu na seznam příjemců podpory z ROP je patrné, že úspěšné projekty se rekrutují jak
z tradičních turistických oblastí, tak i z míst, které z hlediska cestovního ruchu zatím stojí na periferii
nebo mají pouze regionální význam. Podporují se revitalizace odlehlejších a zanedbaných
historických a kulturních památek, budování wellness zázemí hotelů v méně známých lokalitách,
přírodní koupaliště nebo již uvedená netradiční muzea. Na nová místa zavedou návštěvníky i nově
budované cyklostezky nebo hippostezky.
Snaha o větší rozptýlení aktivit cestovního ruchu po regionu není při hodnocení předložených projektů
explicitně oceněna. Při překonávání hranic tradičních turistických oblastí může být výhodou jeden
aspekt ROP, který v jiných souvislostech je zmíněný spíše jako nedostatek, a to velmi obecná
formulovaných podporovaných aktivit i výběrových kritérií. Úspěšný může být zkrátka jakýkoli
správně napsaný projekt, který své hodnotitele přesvědčí o svém přínosu. Tomuto problému se tedy s
pomocí ROP daří čelit vcelku úspěšně, ačkoli se tak děje spíše mimoděk a bez přispění krajských
zástupců.
6) Nedostatečná péče o tvorbu a obnovu unikátní jihočeské krajiny
V rámci ROP Jihozápad není explicitně řešena problematika péče o krajinu ani o přírodní památky.
Z hlediska cestovního ruchu je příbuznou aktivitou snad jen výstavba a rekonstrukce turistických cest
a ekologicky šetrných způsobů dopravy včetně doprovodné infrastruktury a značení. Při hodnocení
přijatelnosti projektu je také samozřejmostí, že musí být splněny platné předpisy ČR
v environmentální oblasti.
Strategie Jihočeského kraje ve svých dalších částech tento uvedený problém nijak nekonkretizuje.
Péče o krajinu není jmenována ani v její implementační části, tj. na úrovni kraje nejsou přijata žádná
opatření vedoucí ke zlepšení tvorby a obnovy jihočeské krajiny.
7) Rostoucí podíl jednodenních návštěv
Jednodenní návštěvníci nevyužijí veškerou dostupnou infrastrukturu cestovního ruchu v kraji, zejména
připravené ubytovací kapacity. V Jihočeském kraji jedná o několik typů návštěvníků – jednodenní
výjezdy z Prahy do turisticky významných středisek, např. Českého Krumlova nebo Holašovic,
případně o výlety za pěší nebo cykloturistikou. Méně často pak může jít o krátké cesty v rámci
regionu nebo o pracovní cesty. Řešením by mohly být připravené vícedenní programové či zážitkové
balíčky pro určitou cílovou skupinu zahrnující několik produktů cestovního ruchu a související
ubytování, případně dopravu (program na víkend pro návštěvníky na pracovní cestě, speciální okruh
po méně známých lokalitách pro domácí návštěvníky atd.).
V rámci ROP jsou úspěšné projekty vybírány bez ohledu na to, zda jejich realizace bude mít dopad na
prodloužení doby pobytu v kraji. Krajští zástupci tak v rámci své role „spolutvůrce“ mohou doporučit
úpravu a zpřesnění hodnotících kritérií ROP tak, aby i tento aspekt byl zohledněn.
Závěr
Analýzy provedené v předchozích částech lze zhodnotit následovně:
Jihočeský kraj by se měl snažit o prosazení co největší části vlastní strategie rozvoje cestovního ruchu
do operačního programu, v němž se soustředí enormní množství finančních prostředků a zároveň
metodicky podporovat zástupce ROP při určování regionálně specifických priorit rozvoje. Bylo
zjištěno, že některé problematické oblasti jsou řešeny duplicitně oběma institucemi bez vzájemného
odkazu a jiné problémy na své řešení naopak teprve čekají. Z toho lze usoudit, že aktivitu kraje při
spolupráci se zástupci ROP je možné zaměřit efektivněji.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
823
Strategie rozvoje cestovního ruchu Jihočeského kraje má určité koncepční nedostatky. Například jsou
zde definovány nejpalčivější problémy, nenajdeme však jednoznačnou odpověď na otázku, jak budou
řešeny. Prioritou strategie č. 1 je rozvoj a zkvalitnění infrastruktury cestovního ruchu; nenásledují
však konkrétní opatření a na plnění priority není vyčleněn žádný rozpočet. Nejdůležitějším
nedostatkem strategie je chybějící lokalizace nosných produktů cestovního ruchu do určitých
vhodných oblastí. Taková podpůrná analýza („cestovní mapa“) by byla užitečná při přípravě přesněji
územně diferencovaných výzev v rámci ROP. Místo toho si nechala regionální rada ROP zpracovat
vlastní Integrovaný plán rozvoje území, který de facto funkci krajské strategie supluje a zástupci kraje
na její podobu neměli vliv.
Jednotlivé jmenované překážky rozvoje cestovního ruchu v regionu jsou částečně překonávány s
pomocí projektů podpořených z ROP. Ojediněle jsou projekty z ROP cíleně nápomocné k řešení
problémů (bod 4 – snaha o prodloužení sezóny a rozšíření zimních atraktivit), ve většině případů však
chybí zmiňovaná podrobnější „cestovní mapa“ či specifická analýza, aby bylo možné výzvy ROP
přesněji a efektivněji zaměřit (bod 1 – problém chátrání kulturních památek, bod 5 – koncentrace
cestovního ruchu do několika málo turistických oblastí nebo bod 7 – rostoucí podíl jednodenních
návštěv). Některé problematické oblasti jsou mimo kompetenci ROP nebo by text ROP vyžadoval
úpravu (bod 2 – chybějící napojení na dálniční síť a železniční koridor), jiné ROP neřeší možná i
proto, že k tomu při jeho vzniku nevyvstal žádný podnět (bod 6 – nedostatečná péče o krajinu). Kraj
se také může rozhodnout rozvíjet určitou oblast samostatně a ROP využít pouze okrajově (bod 3 –
koncepční marketing cestovního ruchu).
Kraj jako samostatný žadatel příliš nepočítá s podporou svých rozvojových projektů z ROP Jihozápad.
Byly podpořeny pouze dva dílčí projekty na tvorbu marketingových materiálů. Samotná koncepce
a zejména vyjmenované aktivity mohou být překlopeny v projekty, přínosný by byl například projekt
na podporu partnerství soukromého a veřejného sektoru při tvorbě společných marketingových aktivit.
Literatura
[1] Český statistický úřad, (2013). Regionální statistiky pro Jihočeský kraj – cestovní ruch. [online]. [cit. 2013-
11-22]. Dostupné z: <http://www.czso.cz/x/krajedata.nsf/oblast2/cestovni_ruch-xc>.
[2] Jihočeský kraj, (2009). Strategie rozvoje cestovního ruchu v Jihočeském kraji na roky 2009 – 2013.
[online]. 2009 [cit. 2014-4-13]. Dostupné z: < http://www.kraj-
jihocesky.cz/1540/strategie_rozvoje_cestovniho_ruchu_v_jihoceskem_kraji_na_roky_200982112013.htm>
[3] KHENDRICHE TRHLÍNOVÁ, Z., (2009). Role kraje v podpoře rozvoje kultury a cestovního ruchu. In
12th International Colloquium on Regional Sciences. Brno: Masarykova univerzita, 2009. pp. 261-267.
ISBN 978-80-210-4883-6.
[4] MACHÁČEK, J., TOTH, P., WOKOUN, R., (2011). Regionální a municipální ekonomie. Praha:
Oeconomica. ISBN 978-80-245-1836-7.
[5] MINISTERSTVO PRO MÍSTNÍ ROZVOJ ČR, (2007). Koncepce státní politiky cestovního ruchu v České
republice na období 2007 – 2013. [online]. [cit. 2014-4-13]. Dostupné z:
<http://www.mmr.cz/getmedia/fe9ed7fd-a7b8-43f3-95ae-e0adbbbbc0e5/III-_Koncepce_7-11-07.pdf>.
[6] MINISTERSTVO PRO MÍSTNÍ ROZVOJ ČR, (2013). Koncepce státní politiky cestovního ruchu v České
republice na období 2014 - 2020. [online]. [cit. 2014-4-13]. Dostupné z:
<http://www.mmr.cz/getmedia/dac4627c-c5d4-4344-8d38-f8de43cec24d/Koncepce-statni-politiky-
cestovniho-ruchu-v-CR-na-obdobi-2014-2020.pdf>.
[7] ROP Jihozápad, (2013). Regionální operační program NUTS II Jihozápad na období 2007 – 2013, revize
č. 5. [online]. [cit. 2014-4-13]. Dostupné z: <http://www.rr-jihozapad.cz/dokumenty/rop-
jihozapad/ROP146bez.pdf>.
[8] ROP Jihozápad, (2013). Zpráva o realizaci ROP NUTS II Jihozápad k 15. dubnu 2013. [online]. [cit. 2014-
4-13]. Dostupné z: <http://www.rr-jihozapad.cz/dokumenty/rop-jihozapad/zprava-o-realizaci-rop-nuts-ii-
jihozapad-ke-dni-15-4-2013.pdf>.
[9] VYSTOUPIL, J., ŠAUER, M., (2010). Regionální operační programy jako nástroj podpory cestovního
ruchu v ČR. Regionální studia, vol. 2010, iss. 1, pp. 38-50. ISSN 1803-1471.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
824
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-6840-2014-107
EKONOMICKÉ DOPADY VINAŘSKÉHO CESTOVNÍHO
RUCHU V TURISTICKÉ OBLASTI LEDNICKO-VALTICKÝ
AREÁL
ECONOMIC IMPACTS OF WINE TOURISM IN THE TOURIST AREA
OF LEDNICE-VALTICE AREA
ING. MARTIN ŠAUER, PH.D.
ING. ONDŘEJ REPÍK
Katedra regionální ekonomie a správy
Ekonomicko-správní fakulta
Masarykova univerzita
Depart. of Regional Economics and Administration
Faculty of Economics and Administration
Masaryk University
 Lipová 41 a, 602 00 Brno, Czech Republic
E-mail: sauer@econ.muni.cz, ondrej.repik@econ.muni.cz
Anotace
Cílem článku je využít dosavadních poznatků o TSA a uplatnit jeho vybrané postupy a procedury na
hodnocení ekonomických dopadů cestovního ruchu na regionální úrovni. Metodicky byl v rámci TSA
využit postup odhadu velikosti a struktury poptávky. Současně byly ověřovány možnosti využití
datových zdrojů národního TSA pro regionální analýzy. Z výsledků provedených analýz a šetření
vyplývá, že do kalkulace ekonomických dopadů vinařského cestovního ruchu v regionu LVA vstupuje
celá řada veličin. Tam kde byla data dostupná, byly využity sekundární zdroje, nicméně zásadní
informace poskytlo až provedené terénní šetření. V průběhu zpracování se ukázalo, že kvantifikace
ekonomických efektů na regionální úrovni je reálná. Zároveň je však podmíněna účelovými terénními
šetřeními, která doplňují chybějící datovou základnu pro hodnocení. Satelitní účet cestovního ruchu je
dobrým východiskem hodnocení, nicméně územní podrobnost jeho datových zdrojů neumožňuje tato
data v dostatečném rozsahu využívat. Samotný výpočet také ukázal, že největší riziko nepřesností je
spojeno s odhadem velikosti jednodenní návštěvnosti.
Klíčová slova
regionální TSA, vinařský cestovní ruch, přímé ekonomické dopady
Annotation
The aim of this article is to use existing knowledge about the TSA and apply selected methods and
procedures for evaluating economic impacts of tourism at regional level. Methodically, we used the
TSA process of demand size and structure estimation. At the same time we checked possibilities how
to use data sources of national TSA for regional analysis. Results of the carried out analyses and
investigations show that there are several factors which affect the calculation of economic impacts of
wine tourism in the region of LVA. The secondary data were used when they were available. However,
the essential data source was questionnaire survey. During the data processing it turned out, that
quantification of economic effects at regional level is real. At the same time, field surveys must be part
of the research, which complete the data source for evaluation. Tourism Satellite Account is useful
starting point for evaluation, however spatial detail of the data source does not allow to use such data
in sufficient way. The calculation itself also showed that the greatest risk of inaccuracies is associated
with an estimation of amount of one-day visitors.
Key words
regional TSA, wine tourism, direct economic impacts
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
825
JEL classification: R110, R150
Východiska
Cestovní ruch je ve většině zemí světa silným ekonomickým odvětvím s významným podílem na
národním HDP. Právě kvůli svému rapidnímu a pokračujícímu růstu, který je spojen s řadou dopadů
na ekonomiku, je také považován za jeden z nejefektivnějších nástrojů pro dosažení rozvoje (Sharpley
a Telfer, 2004). Hall a Lew (2009) zdůrazňují, že se jedná o vysoce prorůstové a průřezové odvětví,
které přenáší pozitivní signály do celé ekonomiky a společnosti. Řada odborníků a politiků proto v
cestovním ruchu vidí cestu, jak snižovat ekonomické nerovnosti mezi regiony. V důsledku toho
mnoho regionů, zejména těch méně prosperujících, investovalo značné veřejné prostředky do rozvoje
turistických atrakcí, podpory turistických akcí, byly položeny základy destinačního marketingu a
managementu (Jones, Munday, Roberts, 2003).
S rostoucím významem cestovního ruchu jde ovšem ruku v ruce také požadavek na co nejpreciznější
kvantifikaci jeho dopadů na ekonomiku a společnost. Řada autorů (jmenujme např. Dwyer, Forsyth a
Spurr, 2003, Getz, 2008, Stynes, 1999, apod.) se proto této problematice dlouhodobě věnuje. Vznikají
tak nejrůznější modely kvantifikující ekonomické nebo dokonce i celospolečenské dopady cestovního
ruchu. S rozvojem poznání je snaha vytvářet modely co nejkomplexnější, postihující co nejširší bázi
efektů. Narůstá tím samozřejmě jejich složitost a zároveň se snižuje jejich použitelnost v praxi.
Zároveň není neobvyklé, že jsou výsledky modelů účelově a vědomě zneužívány například pro
prosazení určitého soukromého zájmu nebo pro získání dotace (Tyrrell a Johnston, 2006). Mezi
nejrozšířenější modely patří model I-O, jež je v zásadě postaven na multiplikaci přímých
ekonomických dopadů. Výrazně složitějším je model CGE, který pracuje s rovnovážným stavem
ekonomiky a se změnami této rovnováhy v čase. Vedle čistě ekonomických modelů existuje například
analýza CBA, která posuzuje i mimoekonomické dopady cestovního ruchu.
V běžné praxi je nejčastěji pro hodnocení ekonomických dopadů cestovního ruchu využíván Satelitní
účet (dále také „TSA“). OECD a další mezinárodní instituce jej považují za vhodný nástroj pro
konzistentní ekonomickou evaluaci aktivit, které mají základ v cestovním ruchu. Výsledky TSA
umožňují jednoduché srovnání výstupů cestovního ruchu s jinými ekonomickými odvětvími a
formulaci určitých trendů v cestovním ruchu. Nicméně, i v případě TSA platí, že správné a co
nejvěrohodnější nastavení struktury účtů není zdaleka jednoduché (Jones, Munday a Roberts, 2003).
Smeral (2006) dodává, že TSA má mnohem hlubší význam, než jak je většinou prezentováno.
Konečně totiž existuje nástroj, který cestovní ruch staví do role významného ekonomického hráče a
považuje ho za neoddělitelnou součást národního hospodářství.
Na druhou stranu je použití TSA pro posouzení dopadů cestovního ruchu předmětem častých diskusí.
Zřejmě největším handicapem TSA je fakt, že není schopen při kalkulaci dopadů cestovního ruchu
zahrnout také jeho nepřímé efekty. TSA totiž ke kvantifikaci přistupuje ze strany poptávky a posuzuje
pouze efekty, které generují přímé ekonomické vztahy mezi návštěvníkem a podnikatelským
subjektem v cestovním ruchu. Bez zahrnutí nepřímých efektů dochází ale k poměrně výraznému
podcenění role cestovního ruchu v národním hospodářství. V odborných článcích (Tyrrell a Johnston,
2006, Stynes, 1997, Wagner, 1997, Smeral, 2006, Dwyer, Forsyth, Spurr, 2003), které se zabývají
kvantifikací ekonomických dopadů, byla přitom velikost nepřímých efektů vyčíslena na úrovni
přibližně 50 % velikosti přímých efektů.
Dalším problémem je skutečnost, že cestovní ruch není definován v rámci OKEČ jako samostatné
odvětví, ale jeho výstup je souborem dílčích výstupů z několika odvětví. V systému národních účtů
proto nelze jednoduše vyčíst hodnoty za odvětví cestovního ruchu. Jak uvádí Smeral (2006), tak
jednotlivé komponenty cestovního ruchu jsou potom skryty v různých makroekonomických
agregátech, jako je soukromá spotřeba nebo běžný účet platební bilance, a musí být rozklíčovány s
pomocí hlubších analýz. V praxi jsou pak jednotlivá odvětví rozdělena do několika kategorií, které
definují, jak moc je které odvětví na cestovním ruchu závislé. Celkový výstup odvětví je v určité
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
826
odhadované míře přisouzen cestovnímu ruchu. Míry jednotlivých odvětví jsou nejčastěji stanoveny
pomocí dotazníkových šetření na strukturu výdajů mezi návštěvníky destinace (Wilton, 2006).
Problematikou šetření v cestovním ruchu se dlouhodobě zabývá například Stynes (1997, 1999), který
mimo jiné zkoumal také nejrůznější technické aspekty výdajového šetření. Pro věrohodnost výsledků
je nutné mít co nejpřesnější data o návštěvnosti, je nezbytné přesně vymezit region (resp. zkoumanou
destinaci), nadefinovat kategorie zkoumaných výdajů nebo jasně oddělit rezidenty od nerezidentů. O
věrohodnosti a správnosti výsledků dotazníkového šetření tak rozhoduje celá řada zkoumaných
atributů. Při nevhodně zvoleném postupu může docházet k výraznému zkreslení. Sun (2005) na
příkladu výzkumů v národních parcích ukazuje, jakým způsobem může ovlivnit výsledky šetření
nevhodně zvolená lokalita nebo termín dotazování.
Gelan (2003) se zabývá metodikou dotazníkových šetření s ohledem na cílovou skupinu respondentů.
Šetření totiž může vedle návštěvníků probíhat také mezi zástupci soukromých společností, jako jsou
restaurace, ubytovací zařízení, provozovatelé turistických atraktivit, maloobchodníci, taxislužby,
apod. V této souvislosti dochází k závěru, že šetření mezi soukromníky je nevhodné, jelikož nejsou
schopni rozeznat nákupy turistů a rezidentů.
Další problémy se v souvislosti s kvantifikací dopadů cestovního ruchu objevují, pokud zkoumáme
jen určitý region nebo destinaci. Regionální TSA totiž doposud nebyl oficiálně metodicky
nadefinován. Výzkumníci proto opět využívají celou řadu méně či více složitých metod, jejichž
výsledkový rozptyl se výrazně zvyšuje s klesající velikostí zkoumaného území. Čím menší region, ve
kterém jsou dopady cestovního ruchu zkoumány, tím významnější je určitý prvek intuice a odhadu.
Nejčastěji se regionalizace TSA provádí pomocí výše zmíněných dotazníkových šetření, u nichž musí
být pečlivě zvažováno nastavení všech jejich parametrů. Šetření může být opět prováděno na
poptávkové nebo nabídkové straně. Výsledky šetření nabídkové strany lze skloubit s daty z národních
účtů a národního TSA a kvantifikovat tak určitý přínos cestovního ruchu pro dotyčný region. V
případě poptávkového (návštěvnického) šetření je základním výstupem identifikovaná struktura
výdajů návštěvníků v regionu. S využitím informací o návštěvnosti regionu lze dopočítat celkový
objem prodeje. Následující schéma zachycuje jednotlivé body při regionalizaci TSA.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
827
Obr. 1: Procedura sestavení regionálního TSA
Pramen: Zhang (2005)
Cílem článku je využít dosavadních poznatků o TSA a uplatnit jeho vybrané postupy a procedury na
hodnocení ekonomických dopadů cestovního ruchu na regionální úrovni. Vzhledem k dostupnosti dat,
složitosti ekonomických procesů a vazeb na straně nabídky cestovního ruchu a možností dané
rozsahem článku se budeme v aplikační části příspěvku věnovat kvantifikaci a ocenění poptávkové
strany regionálního ekonomického systému. Ze stejných důvodů se v této chvíli nevěnujeme
nepřímým a indukovaným efektům cestovního ruchu a zaměřujeme se pouze na efekty, které pramení
z realizace přímých výdajů návštěvníků regionu.
Z metodiky sestavování národního TSA chceme použít postup odhadu velikosti a struktury poptávky,
ověřit možnosti využití datových zdrojů národního TSA pro regionální analýzy. Chybějící informace
následně získat prostřednictvím vlastního dotazníkové šetření.
Metodika
V návaznosti na výše uvedené je aplikační část článku zaměřena na ověření možností postupů
vyplývající ze systému TSA, a to na příkladu hodnocení ekonomických přínosů vinařského cestovního
ruchu na území Lednicko-valtického areálu (dále také „LVA“). Vinařský cestovní ruchu je přitom
definován jako pobyt v destinaci, která je motivována poznáváním způsobu pěstování vína v
tradičních vinařských oblastech, ochutnávkami vín, procítěním atmosféry vinných sklípků, vináren a
vinoték a nákupem archivních i nových vín (Zelenka - Pásková, 2012). Na druhou stranu motiv
vinařství a vína není vždy hlavním a jediným podnětem k návštěvě destinací cestovního ruchu. Velmi
často jde o doplňkovou aktivitu propojenou s dalšími formami cestovního ruchu. Například výzkum
agentury CzechTourism ukazuje, že mezi nejčastější důvody návštěvy destinace LVA v letní sezóně
patří kulturní (poznávání turistických cílů, historie a kultury regionu) a přírodní (relaxace v přírodě,
procházky) cestovní ruch. Oddělit vlivy samotného vinařského cestovního ruchu je proto poměrně
složité. Z tohoto důvodu jsme se v našem šetření zaměřili pouze na období vinobraní a sezóny burčáku
(měsíce září a říjen), kdy motiv vína při návštěvě regionu LVA jednoznačně převládá.
Vymezit cestovní ruch v rámci existujících odvětví,
identifikovat jeho produkty
Národní tabulka výroby a spotřeby: vyrovnání poptávky a
nabídky v cestovním ruchu (dle produktů v cestovním ruchu)
Data z dotazníkových
šetření na úrovni regionů
Odhad národní poptávky v cestovním ruchu (dle produktů v
cestovním ruchu)
Regionální účet: regionalizace národní tabulky výroby a
spotřeby
Regionální satelitní účet
cestovního ruchu (RTSA)
Meziregionální makroekonomické modelování
Kalkulace celkového dopadu cestovního ruchu na HDP,
přidanou hodnotu, daňové příjmy, zaměstnanost, apod.
- přímý efekt
- nepřímý efekt
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
828
Odhad ekonomických efektů vinařského cestovního ruchu je tedy omezen pouze na období dvou
měsíců1
a na region LVA. Ten je vymezen dle regionalizace ČR na turistické oblasti podle agentury
CzechTourism. Region zahrnuje 54 obcí a zaujímá většinu okresu Břeclav a část okresu Brno-venkov.
Při kvantifikaci ekonomických přínosů vinařského cestovního ruchu vycházíme z metody šetření
výdajů účastníků cestovního ruchu a analýzy struktury a povahy těchto výdajů. Cílem je vyjádřit
celkovou spotřebu vnitřního cestovního ruchu v regionu v daném období.
Celkové spotřeba vnitřního cestovního ruchu je dána součtem spotřebních výdajů domácích a
zahraničních turistů, dále jednodenních návštěvníků a tranzitujících osob. Za tranzitující osoby jsou
považováni ti návštěvníci regionu, kteří jsou ubytování mimo region, ale během svého pobytu zavítali
(na jednodenní návštěvu) do zkoumané destinace. Samotný výpočet přímého ekonomického dopadu
vinařského cestovního ruchu na území LVA je dán následujícími formalizovanými vztahy:
Počet hostů v hromadných ubytovacích zařízeních v regionu LVA v období září a říjen
(1)
Počet hostů celkem v regionu LVA v období září a říjen
(2)
Počet hostů v individuálních ubytovacích zařízeních a u známých a příbuzných v regionu LVA
v období září a říjen
(3)
Počet jednodenních návštěvníků v regionu LVA v období září a říjen
(4)
Počet turistů v regionu LVA v období září a říjen
(5)
Spotřební výdaje turistů v regionu LVA v období září a říjen
(6) ∑
Spotřební výdaje jednodenních návštěvníků v regionu LVA v období září a říjen
(7) ∑
Spotřební výdaje tranzitujících návštěvníků v regionu LVA v období září a říjen
(8) ∑
1
Význam vinařského cestovního ruchu bude ve své celistvosti větší. Nicméně vinařský cestovní ruch ve
sledovaném období přispívá k prodlužování sezóny destinace a přináší do regionu dodatečné ekonomické
benefity. V tomto kontextu je takto zaměřený výzkum významným příspěvkem k sledování celkových
ekonomických efektů cestovního ruchu v území LVA.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
829
Počet tranzitujících návštěvníků v regionu LVA v období září a říjen
(9) ( )
Vztah mezi jednotlivými výpočetními kroky zachycuje následující schéma, přičemž je barevně odlišen
původ zdrojových dat.
Proměnné
Ct – spotřební výdaje daného segmentu návštěvníků (t, T, J, R)
Qt – počet návštěvníků daného segmentu (t, T, J, R, I, N)
k – podíl návštěvníků ubytovaný v daném zařízení na celkovém počtu návštěvníků (J, I, H)
N – průměrná délka pobytu daného segmentu návštěvníků (t, T)
E – průměrná výdaje daného segmentu návštěvníků (t, T, J, R)
Indexy
t – geografický původ návštěvníka (domácí, zahraniční)
T – turista, tedy návštěvník ubytovaný v hromadném nebo individuálním ubytovacím zařízení nebo u
známých a příbuzných
I – turista ubytovaný v individuálním ubytovacím zařízení či u známých a příbuzných
J – jednodenní návštěvník
R – tranzitující návštěvník
v – zvolené období (měsíce září a říjen)
LVA – údaje za region Lednicko-valtický areál
n – výdajová kategorie uskutečněná v regionu
JMK – údaje za Jihomoravský kraj
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
830
Obr. 2: Postup stanovení ekonomického dopadu cestovního ruchu
Pramen: Štefek (2013), upraveno
Ze schématu vyplývá, že pro výpočet ekonomického dopadu vinařského cestovního ruchu v regionu
LVA bylo využito tří skupin zdrojů dat (Štefek, 2013):
1. Statistické údaje o počtu hostů v HUZ a počtu přenocování hostů v HUZ za Jihomoravský kraj,
turistickou oblast LVA a jednotlivé obce LVA zveřejňované Českých statistickým úřadem.
2. Průběžné výsledky projektu „Sběr informací“ realizovaný českou centrálou cestovního ruchu
CzechTourism od roku 2010 do roku 2014 v letní a zimní vlně. Výzkum mapuje návštěvnost
jednotlivých turistických regionů a oblastí podle aktuálního dělení CzechTourism a zaměřuje se
především na zjištění skladby rezidentních návštěvníků, způsobu trávení volného času, spokojenost
s nabídkou cestovního ruchu apod. Marketingové šetření probíhá v lokalitách s největší
koncentrací aktivit cestovního ruchu. V tomto případě jsou využity údaje o podílu jednodenních a
vícedenních návštěvníků a formě ubytování návštěvníka v letní sezónně. Data byla extrahována z
Výdaje
jednodenního
návštěvníka
domácí + zahraničí +
tranzit
Výdaje turisty
domácí zahraničí
Průměrný počet
přenocování
domácí zahraničí
Ekonomický dopad vinařského cestovního ruchu v regionu LVA
Počet jednodenních
návštěvníků
Počet hostů v HUZ (září,
říjen)
domácí zahraničí
Počet hostů v IUZ + VRF +
tranzit (září, říjen)
domácí zahraničí
Výpočet celkové návštěvnosti regionu LVA v období září a říjen
Podíl jednodenních
návštěvníků LVA (léto)
Podíl návštěvníků ubytovaných
v HUZ na celkové návštěvnosti
domácí (léto)
zahraničí
(září, říjen)
Podíl návštěvníků ubytovaných
v IUZ+VFR na celkové návštěv.
domácí (léto)
Zahraničí
(září, říjen)
Stanovení návštěvnosti HUZ
v LVA v roce 2013
Podíl relevantních měsíců na
roční návštěvnosti HUZZdroj dat:
Statistika ČSÚ
Výzkum CzechTourism
Terénní šetření
Podíl tranzitu
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
831
lokalit, které se nacházejí na území LVA: Břeclav, Hustopeče, Lednice, Mikulov, Němčičky,
Pálava-Dolní Věstonice, Pasohlávky, Valtice a Velké Pavlovice.
3. Výsledky terénního šetření, které proběhlo v období září a říjen v obdobných lokalitách jako šetření
CzechTourism (Mikulov, Pasohlávky, Břeclav, Pavlov – Pálavské vrchy, Lednice a okolí, Valtice).
V rámci terénního šetření byli respondenti osloveni formou osobního dotazování. Pro získání
potřebných informací byl tedy použit dotazník s kombinací uzavřených i otevřených otázek. Výběr
respondentů probíhal náhodně. Cílem dotazníkového šetření bylo zjistit strukturu a výši výdajů
návštěvníků LVA a charakteristiku typického návštěvníka území. Tyto informace nejsou dostupné
z žádných sekundárních zdrojů, a proto bylo nutné přistoupit ke sběru primárních dat. Velikost
výběrového souboru byla 331 respondentů.
Výsledky
Z výše uvedeného vyplývá, že do kalkulace odhadu ekonomických dopadů vinařského cestovního
ruchu v regionu LVA vstupuje celá řada veličin, získaná z různých zdrojů. Tam kde byla data
dostupná, byly využity sekundární zdroje, nicméně zásadní informace poskytlo až provedené terénní
šetření. Níže budou uvedeny vybrané výsledky terénního šetření doplněné o souhrnnou tabulku s
přehledem vstupních hodnot vlastních výpočtů.
Prvním cílem terénního šetření bylo získat informace o struktuře návštěvníků regionu podle
geografického původu, délky jejich pobytu a zvoleném typu ubytování. Z výsledků vyplývá, že v
souvislosti s vinařskou turistikou region navštěvují dominantně domácí návštěvníci (91 %).
Zahraničních návštěvníků je minimum, navíc pocházejí především ze Slovenska. To má svůj vliv na
diferenciaci velikosti výdajů podle geografického původu návštěvníků (viz níže).
Ve výběrovém souboru převažují návštěvníci, kteří v destinaci přenocovali. Podíl jednodenních
návštěvníků se pohybuje od 43 % (zahraniční návštěvníci) po 46,5 % u návštěvníků domácích.
Obdobní čísla potvrzují i šetření CzechTourismu (Ipsos, 2010 – 2013). V případě ubytovaných
návštěvníků lze pozorovat jednoznačnou tendenci k volbě hromadných ubytovacích zařízení. Ve
srovnání se zahraničními návštěvníky je u domácích návštěvníků preference jiných než hromadných
ubytovacích zařízení vyšší, nicméně nepřevyšuje 1/6 všech ubytovaných domácích turistů (u
zahraničních návštěvníků je podíl ubytovaných mimo HUZ cca 8 %).
V souvislosti s vinařským cestovním ruchem nepřekvapí ani minimální výše tranzitujících
návštěvníků. Jde výlučně o domácí návštěvníky, kteří jsou ubytováni v těsném zázemí regionu.
Existence této kategorie návštěvníků je tak spíše dána formálním vymezením zkoumané oblasti, než
povahou turistických proudů.
Tab. 1: Přehled základních vstupních hodnot kalkulace ekonomického dopadu vinařského CR
Proměnná Domácí
návštěvník
Zahraniční
návštěvník
Celkem
HU
Z
Počet hostů 206 186 55 877 262 063
Počet přenocování 409 777 85 716 495 493
Podíl zkoumaného období (v %) 16,5 14,0 15,2
Podíl v IUZ (v %) 2,4 0,0 2,4
Podíl VRF (v %) 5,7 4,4 4,5
Podíl jednodenních návštěvníků (v %) 46,5 43 44,7
Podíl tranzitujících na celkovém počtu domácích
turistů
5,5 - 3,0
Délka pobytu turistů 3,3 3,6 3,3
Pramen: ČSÚ, CzechTourism, terénní šetření
Z provedeného výzkumu také vyplývá, že návštěvník během svého pobytu v destinaci utratí v
průměru 2 724 Kč. Průměrně stráví vícedenní návštěvník v ubytovacích zařízeních 2,3 noci. Průměrné
výdaje se samozřejmě liší podle délky pobytu, méně již podle geografického původu návštěvníků.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
832
Průměrné výdaje ubytovaného návštěvníka činily 1 371 Kč za den. Nepatrně vyšší výdaje mají
zahraniční návštěvníci. Nejvyšší část z těchto výdajů byla za ubytovací služby 422 Kč (31 %),
stravování 345 Kč (25 %) a dopravu 318 Kč (23 %). Podrobná struktura výdajových položek je
zachycena na následujícím grafu.
Obr. 3: Výše a struktura výdajů jednodenních návštěvníků
Pramen: terénní šetření
Výdaje jednodenních návštěvníků ukazuje další graf. Celková průměrná částka za den činí 482 Kč.
Nejvyšší část těchto výdajů je využita za stravování a dopravu do destinace. Průměrné výdaje za
ostatní položky nejsou již tak vysoké. Z výzkumu také vyplývá, že ne zdaleka všichni utráceli za víno.
To je také důvod poměrně nízkých výdajů na tuto položku. Jestliže respondent za tuto položku svůj
výdaj uskutečnil, pak jeho průměrná výše dosahovala hodnoty 184 Kč (vliv nákupu vína jako
suvenýru či daru).
Obr. 4: Výše a struktura výdajů jednodenních návštěvníků
Pramen: terénní šetření
Výše uvedené výdaje bylo nutné před jejich zahrnutím do výpočtů očistit o ty peněžní toky, které byly
sice vynaloženy v souvislosti s cestou a pobytem v destinaci, ale nesměřovaly do zkoumaného území.
568 Kč
413 Kč
318 Kč
271 Kč
360 Kč
244 Kč
56 Kč 40 Kč
51 Kč150 Kč
66 Kč
50 Kč
258 Kč 342 Kč 50 Kč
80 Kč 50 Kč
50 Kč
3 Kč 16 Kč
103 Kč 73 Kč
67 Kč
16 Kč 6 Kč 3 Kč
50 Kč
nerezident resident transit
jiné
ostatní služby
CK
suvenýry
vstup sport
turistické cíle
doprava
víno
nákup potravin
stravování
ubytování
1509,6 Kč 1387,6 Kč
39
%
3
%
5
%
35
%
5
%
3
%
879,8
Kč
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
833
Výsledky úprav výdajů a jejich komparaci s původními hodnotami přináší níže uvedená tabulka.
Největší změny ve struktuře a výši výdajů nastaly v případě výdajů za dopravu. V tomto případě v
regionu LVA zůstalo pouze 15 % celkových výdajů.
Tab. 2: Výdaje návštěvníků podle kategorie a místa útraty
Kategorie návštěvníků
Průměrné výdaje na
osobu a den v Kč
Spotřební výdaje v Kč
celkem v regionu
celkem v regionu
absolutně podíl absolutně podíl
Jednodenní návštěvník 498,2 348,3 20 545 782 8,0% 14 363 902 7,0%
Domácí turista 1387,6 1105,4 183 578 846 71,5% 146 243 915 70,9%
Zahraniční turista 1509,6 1297,2 46 070 814 18,0% 39 588 673 19,2%
Tranzit (domácí) 879,8 838,6 6 401 843 2,5% 6 102 052 3,0%
Celkem - - 256 597 285 100,0% 206 298 541 100,0%
Pramen: terénní šetření, vlastní výpočty
Tabulka taktéž přináší výsledky výpočtu spotřebních výdajů jednotlivých kategorií návštěvníků
spojených s vinařským cestovním ruchem. Postup výpočtu je přehledně popsán v metodické části
článku. Co z výsledku vyplývá? Za prvé, vinařský cestovní ruch ve sledovaném období generuje
výdaje návštěvníků v objemu přesahující 200 mil. Kč. Jsou to tedy peníze, které mají povahu
externích finančních toků a lze je tedy považovat za vnější impuls rozvoje místní ekonomiky. Na
druhou stranu více než 1/3 návštěvníků pocházela z Jihomoravského kraje (hlavně Brna) a
ekvivalentní hodnota příjmů regionu je pouhým prostorovým přerozdělením výdajů obyvatel
Jihomoravského kraje (dále JMK). Při interpretaci regionálních efektů cestovního ruchu je tedy velmi
důležité zohlednit hierarchickou úroveň hodnoceného územního celku. Co je přínosem pro region
LVA nemusí být přínosem pro JMK jako celek.
Za druhé, šetření sledovalo strukturu a místo výdajů návštěvníků regionu. Z těchto dat pak bylo možné
odhadnout míru úniků výdajů návštěvníků mimo region. Dle šetření asi 80 % všech výdajů končí ve
sledovaném regionu, u místních poskytovatelů služeb (vinaři, ubytovatelé, turistické cíle, atd.). Úniky
ve výši cca 20 % jsou generovány především výdaji za dopravu. Na únicích se nejvíce podílejí
jednodenní návštěvníci a domácí turisté.
Za třetí, podíl výkonů cestovního ruchu (měřeno spotřebními výdaji) regionu LVA na výkonech
Jihomoravského kraje v daném období (září, říjen) je cca 13,2 %. To je méně, než jaký je podíl lůžek
(20 %) či počtu přenocování (23 %) na celkových počtech za JMK. Důvody musíme hledat v odlišné
struktuře návštěvnosti spojené s vinařským cestovním ruchem. Ta je daleko více orientovaná na
domácího návštěvníka s průměrně nižšími výdaji na hlavu. Navíc samotní zahraniční návštěvníci
pochází především ze Slovenska a jejich spotřební chování se velmi blíží tomu domácímu.
Závěr
Postup hodnocení ekonomického dopadu vinařského cestovního ruchu v regionu LVA ukázal na
reálnou možnost kvantifikace ekonomických efektů na regionální úrovni. Ta je však dnes podmíněna
účelovými terénními šetřeními, která doplňují chybějící datovou základnu pro hodnocení. Satelitní
účet cestovního ruchu je dobrým východiskem hodnocení, nicméně územní podrobnost jeho datových
zdrojů neumožňuje tato data v dostatečném rozsahu využívat. Pro nižší než krajské územní jednotky
jsou zdroje typu Šetření domácího a výjezdového cestovního ruchu či Šetření příjezdového cestovního
ruchu nepoužitelná. Samotný výpočet také ukázal, největší riziko nepřesností kvantifikace výdajů
návštěvníků regionu je spojeno s odhadem velikosti jednodenní návštěvnosti. Právě v oblasti tohoto
segmentu návštěvníků je nutné hledat alternativní způsoby šetření, například s využitím zbytkových
dat mobilních operátorů.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
834
Literatura
[1] CzechTourism, (2014): Sběr informací domácího cestovního ruchu. Dostupné z:
<http://monitoring.czechtourism.cz/CzechTourism/tourism2.aspx>.
[2] ČSÚ, (2014): Cestovní ruch – časové řady. Dostupné z: <http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/cru_cr>.
[3] ČSÚ, (2014): Metodika satelitního účtu České republiky. Dostupné z:
<http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/metodika_tabulky_satelitniho_uctu_cestovniho_ruchu/$File
metod_tsa.pdf>.
[4] DWYER, L., FORSYTH, P., SPURR, R., (2004). Evaluating tourism’s economic effects: new and old
approaches. Tourism Management, vol. 25, iss. 3, pp. 307-317. DOI 10.1016/S0261-5177(03)00131-6.
[5] FRECHTLING, D. C., HORVÁTH, E., (1999). Estimating the Multiplier Effects of Tourism Expenditures
on a Local Economy through a Regional Input-Output Model. Journal of Travel Research, vol. 37, iss. 4,
pp. 324-332. DOI 10.1177/004728759903700402.
[6] GELAN, A., (2003). Local Economic Impacts: The British Open. Annals of Tourism Research, vol. 30,
iss. 2, pp. 406–425. DOI 10.1016/S0160-7383(02)00098-1.
[7] GETZ, D., (2008). Event tourism: Definition, evolution, and research. Tourism Management, vol. 29, iss.
3, pp. 403-428. DOI 10.1016/j.tourman.2007.07.017.
[8] HALL, C. M., LEW, A. A., (2009). Understanding and Managing Tourism Impacts: An integrated
approach. Abingdon: Routledge. ISBN 978-0-415-77133-7.
[9] JONES, C., MUNDAY, M., ROBERTS, A., (2003). Regional Tourism Satellite Accounts: A Useful
Policy Tool? Urban Studies, vol. 40, iss. 13., pp. 2777-2794. DOI 10.1080/0042098032000146894.
[10] SHARPLEY, R., TELFER, D. J., (2004). Tourism and development: Concepts and Issues. Aspects of
Tourism. Clevelond. ISBN 1-873150-34-2.
[11] SMERAL, E., (2006). Tourism Satellite Accounts: A Critical Assessment. Journal of Travel Research,
vol. 45, iss. 1, pp. 92-98. DOI 10.1177/0047287506288887.
[12] STYNES, D. J., (1997). Economic Impacts of Tourism: A Handbook for Tourism Professionals. Illinois
Bureau of Tourism, Illinois Department of Commerce and Community Affairs.
[13] STYNES, D. J., (1999). Approaches to Estimating the Economic Impacts of Tourism; Some Examples.
Department of Park, Recreation and Tourism Resources, Michigan State University.
[14] SUN, Y., (2005). Survey Biases from Three National Park Service Visitor Survey Projects. In Travel and
Tourism Research Association 36th Annual Conference. Boise.
[15] ŠTEFEK, P., (2014). Ekonomický význam cestovního ruchu (Případová studie region Šumpersko) –
Šetření poptávky cestovního ruchu. [diplomová práce]. Brno: Masarykova univerzita.
[16] TYRRELL, J. T., JOHNSTON, R. J., (2006). The Economic Impacts of Tourism. Journal of Travel
Research, vol. 45, iss. 3. DOI 10.1177/0047287506288876.
[17] WAGNER, J. E., (1997). Estimating the Economic Impacts of Tourism. Annals of Tourm Research, vol.
24, iss. 3, pp. 592-608.
[18] WILTON, J. J., NICKERSON, N. P., (2006). Collecting and Using Visitor Spending Data. Journal of
Travel Research, vol. 45, iss. 17. DOI 10.1177/0047287506288875.
[19] ZHANG, J., (2005). Regional Tourism Satellite Accounts for Denmark: Accounting and Modelling. In
15th International Input-Output Conference. China, Beijing..
Příspěvek byl zpracován za podpory specifikovaného výzkumu MUNI/A/0749/2012: Ekonomické
přínosy cestovního ruchu pro regionální a lokální ekonomiku.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
835
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-6840-2014-108
CYKLOTURISTIKA V REGIONÁLNOM ROZVOJI
CESTOVNÉHO RUCHU NITRIANSKEHO
SAMOSPRÁVNEHO KRAJA
BICYCLE TOURING IN REGIONAL DEVELOPMENT OF THE NITRA
SELF-GOVERNING REGION
RNDR. HILDA KRAMÁREKOVÁ, PHD.
DOC. RNDR. ALENA DUBCOVÁ, CSC.
RNDR. JANA NÉMETHOVÁ, PHD.
RNDR. GABRIELA REPASKÁ, PHD.
Katedra geografie a regionálneho rozvoja
Fakulta prírodných vied
Univerzita Konštantína Filozofa v Nitre
Depart. of Regional Economics and Administration
Faculty of Economics and Administration
Constantine the Philosopher University in Nitra
 Tr. Andreja Hlinku 1, 949 74 Nitra, Slovak Republic
E-mail: hkramarekova@ukf.sk, adubcova@ukf.sk,
jnemethova@ukf.sk, grepaska@ukf.sk
Anotácia
Cykloturistika je v súčasnosti stále častejším spôsobom využívania voľného času. Predstavuje jeden
z významných prvkov regionálneho rozvoja a preto okrem samotnej aplikačnej praxe priťahuje aj
pozornosť vedeckej komunity. Nitriansky samosprávny kraj svojimi prírodnými, kultúrno-historickými
i realizačnými predpokladmi poskytuje pre rozvoj cykloturistiky dostatok príležitostí. Napriek tomu
však disponuje najmenším počtom kilometrov cyklotrás zo všetkých krajov Slovenska. Príspevok
analyzuje problematiku cykloturistiky v literatúre, potenciál a súčasnosť cykloturistiky v Nitrianskom
samosprávnom kraji a prezentuje participáciu pracoviska na jej rozvoji.
Klíčová slova
cykloturistika, regionálny rozvoj, cestovný ruch, Nitriansky samosprávny kraj
Annotation
In present, bicycle touring is still more common way of how to use leisure time. It is one of the
important elements of regional development and therefore, except application practice itself, it also
attracts the attention of the scientific community. The Nitra Self-governing region with its natural,
cultural-historical, and implementation preconditions provides sufficient opportunities for the
development of bicycle routing. Nevertheless, it has the lowest number of kilometres of cycle routes
from all regions of Slovakia. The paper analyses the issue of bicycle touring in literature, potential,
and current state of bicycle touring in the Nitra Self-governing region and presents participation of
the department on its development.
Key words
bicycle touring, regional development, tourism, Nitra Self-governing Region
JEL classification: O18, R19
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
836
Úvod
Zhoršujúce sa životné prostredie v oblastiach s vysokou koncentráciou obyvateľstva a jeho
hospodárskych aktivít, životný štýl posledných decénií poznačený stresom z pracovnej činnosti na
strane jednej a rastom blahobytu širokých vrstiev obyvateľstva na strane druhej, spôsobili expanziu
cestovného ruchu. Spoločnosť v súčasnej dobe kladie stále väčšie nároky na oddych, regeneráciu síl
a s tým spojenú rekreáciu a cestovný ruch. Popri primárnej funkcii (obnova fyzických a psychických
síl človeka) plní cestovný ruch aj ďalšie funkcie, napr. ekonomickú (zdroj finančných prostriedkov)
alebo saturačnú (sektor zamestnávajúci voľné pracovné sily v odvetviach služieb). Cestovný ruch je aj
významným faktorom pri odstraňovaní, resp. kompenzácii hospodárskych disparít medzi urbánnymi a
rurálnymi regiónmi, prípadne regiónmi hospodársky nedostatočne rozvinutými.
1. Teoreticko-metodické východiská problematiky
V súčasnosti jazda na bicykli zažíva renesanciu ako rekreačná, záujmová a športová
činnosť. Narastá využívanie cykloturistiky v rámci voľného času a rekreácie. Rozvoj infraštruktúry
pre podporu rekreačných aktivít a rekreačné jazdy na bicykloch turistiku stimulujú a
zároveň prispievajú k hospodárskemu oživeniu najmä vidieckych obcí (Ritchie, Hall, 1999).
V súčasnej literatúre základné pojmy cykloturistiky nie sú jednotne definované. Jednotlivé definície
používajú často rozporuplné parametre pri charakteristike cykloturistov i cykloturistických aktivít
(Lamont, 2009). V niektorých definíciách cykloturistiky alebo cykloturistov dochádza k vylúčeniu
alebo k prehliadnutiu radu činností súvisiacimi s cestovným ruchom (napr. turistami môžu byť aj
cestujúci na súťažné cyklistické preteky alebo aj osoby súťažiace na cyklistických pretekoch atď.),
niektorí autori, ako napr. Bull (2006) naopak charakterizujú akcie súťažných cyklistov ako
potenciálne významný segment trhu cykloturistiky. Z tohto pohľadu je tiež potrebné uviesť hranice
rozpätia činností, ktoré môžu byť zahrnuté do cykloturistiky v rámci segmentácie tohto trhu (Lamont,
2009). Jednou zo základných marketingových techník, ktorá sa v praxi používa na efektívne zacielenie
(zameranie) na určité homogénne skupiny obyvateľstva, ktoré majú relatívne podobné potreby, je
segmentácia trhu (Borovský, Smolková, Niňajová, 2008). Cykloturistika patrí k špeciálnym formám
turizmu, ktoré ponúkajú pobyty tematicky a aktívne zamerané. Sú spojené s tematickým programom
a s jedinečným zážitkom z prírody, históprie či kultúry cieľovej destinácie, sprostredkovaným
aktívnou formou hlavne v letnom období. Cykloturistika vyžaduje vybudované a označované
cyklotrasy podľa stupňa náročnosti a potrebnú infraštruktúru cestovného ruchu na trase (reštaurácie,
ubytovacie zariadenia atď.). Má charakter cestnej cykloturistiky alebo horskej turistiky podľa
umiestnenia cyklotrás a charakteru terénu (Borovský, Smolková, Niňajová, 2008).
Narastajúci význam cykloturistiky pre regionálny rozvoj územia sa prejavuje aj tým, že túto
problematiku nachádzame v rôznej miere aj legislatívnych a koncepčných dokumentoch
Ministerstva dopravy, výstavby regionálneho rozvoja, v gescii ktorého je aj celý segment
cestovného ruchu. Ide tak najmä o dokumenty ako napr. Národná stratégia rozvoja cyklistickej
dopravy a cykloturistiky v Slovenskej republike, Podpora pešej turistiky a cykloturistiky,
Stratégia rozvoja cestovného ruchu Slovenskej republiky do roku 2020, Národný strategický
referenčný rámec 2007 – 2013, Program rozvoja vidieka Slovenskej republiky 2007 – 2013,
Nová stratégia rozvoja cestovného ruchu Slovenskej republiky do roku 2013, Zákon č. 91/2010
Z.z. o podpore cestovného ruchu. Informácie o cyklotrasách nachádzame aj v dokumentoch
regionálneho rozvoja, v územnoplánovacích dokumentoch ako aj v dokumentoch cestovného
ruchu Nitrianskeho samosprávneho kraja (napr. Dubcová, Krogmann, Kramáreková, 2011).
Možnosti využitia územia Nitrianskeho kraja z hľadiska cestovného ruchu sú detailne spracované v
monografii Krogmanna (2005), súvisiaca problematika na príklade okresu Topoľčany bola spracovaná
aj v práci Bereseckej (2013). Potenciál a súčasný stav cykloturistiky v Nitrianskom samosprávnom
kraji bol spracovaný v rozsiahlom dokumente „Štúdia rozmiestnenia cyklotrás v Nitrianskom
samosprávnom kraji“ (Dubcová, Kramáreková, eds., 2012).
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
837
Cieľom príspevku je prezentovať potenciál a súčasnosť cykloturistiky v Nitrianskom samosprávnom
kraji (ďalej NSK) a výstupy spoločného projektu Úradu Nitrianskeho samosprávneho kraja a Katedry
geografie a regionálneho rozvoja FPV UKF v Nitre pri rozvoji cykloturistiky.
2. Predpoklady Nitrianskeho samosprávneho kraja pre rozvoj cykloturistiky
Nitriansky samosprávny kraj (ďalej NSK) je svojou rozlohou (6 344 km2
) piaty najväčší kraj na
Slovensku. Počtom obyvateľov 688 400 (stav k 31. 12. 2012) je tretím najľudnatejším krajom
Slovenska pri hustote 108,5 obyvateľov na km2
(slovenský priemer je 110,3 obyvateľov/km2
). V
území sa nachádza 354 obcí, z toho je 15 miest, v ktorých žije 45,93 % obyvateľov. Podľa
Regionalizácie cestovného ruchu v Slovenskej republike (Weiss a kol., 2005) je územie NSK
rozdelené do piatich turistických regiónov - Podunajský, Dolnopovažský, Nitriansky a
Hornonitriansky sú ohodnotené ako regióny s nadregionálnym významom a Ipeľský región s
lokálnym významom. Väčšiu časť územia NSK zaberá Nitriansky región.
Z hľadiska prírodných predpokladov pre rozvoj cykloturistiky v NSK má zásadný význam poloha na
kontaktnej línii dvoch rozdielnych krajinných typov - Panónskej panvy a Karpát, ktoré výrazným
spôsobom ovplyvňujú aktivity cestovného ruchu, vrátane cykloturistiky, sú základom rôznorodej
ponuky cyklotrás z hľadiska ich obtiažnosti. Dominantnú časť územia zaberá Podunajská nížina, ktorá
umožňuje rozvoj nenáročnej resp. stredne náročnej cykloturistiky, vhodnej najmä pre rodiny s deťmi.
Náročnejšie cyklotrasy (resp. ich úseky) sú v severnej, východnej resp. juhovýchodnej časti územia
NSK, kde do územia klinovite zasahujú výbežky pohorí Považský Inovec, Tribeč, Pohronský Inovec,
Štiavnické vrchy, Krupinská planina a Burda. Väčšina územia NSK patrí do teplej klimatickej oblasti,
ktorá je pre rozvoj cykloturistiky najvhodnejšia. Osou územia je rieka Nitra, tečúca severojužným
smerom. Špecifický význam má rieka Dunaj, ktorej štatút medzinárodnej rieky sa môže stať
atraktívnym i pre vodákov z rôznych štátov Európy, ktorí sa môžu potenciálne stať užívateľmi
cyklotrás územia NSK, resp. cyklotrás v krajinársky atraktívnych pásoch pozdĺž riek Dunaj, Váh,
Nitra, Hron a Ipeľ. K najvýznamnejším faktorom rozvoja cestovného ruchu patria termálne pramene
(napr. v Podhájskej, v Santovke, v Kalinčiakove, časť Levíc, s kúpaliskom Margita-Ilona, Komárne,
Štúrove, Tvrdošovciach, Nových Zámkoch, v Patinciach či v Poľnom Kesove), ktoré môžu byť
miestom regenerácie cyklistov aj s pravdepodobnou väčšou dĺžkou priemerného pobytu v porovnaní s
inými zastávkami na cyklotrasách. Väčšina termálnych prameňov má celoštátnu, resp. aj
medzinárodnú atraktivitu (Podhájska, Štúrovo, Komárno, Nové Zámky). Okrem zvyškov prirodzenej
vegetácie sa na území NSK vyskytujú aj rôzne introdukované druhy. Najväčšia koncentrácia
cudzokrajných drevín je v Arboréte Mlyňany s celoštátnym významom pre cestovný ruch, ale i v
ďalších parkoch vytvorených pri kaštieľoch a kúriách. Na území kraja je intenzívne rozvíjané
vinohradníctvo. Z pohľadu cykloturistiky má táto aktivita hlavne estetickú hodnotu, v kombinácii s
gastronómiou môže byť plnohodnotne využitá najmä v koncových bodoch cyklotrás. Preto môžu byť
pre potreby cykloturistov využiteľné aj vínne cesty, napr. Požitavská, Nitrianska kráľovská a
Hontianska. Vplyv fauny má pre cykloturistiku len sekundárny význam. Napriek tomu sú z tohto
aspektu najvýznamnejšou zastávkou Topoľčianky - známe chovom koní a zubra hrivnatého vo
zvernici. Obora s rozlohou 140,16 ha je súčasťou obcí Hosťovce a Lovce a patrí k najväčším
atraktivitám kraja. V NSK sa nachádza aj množstvo pozoruhodností, ktoré sú predmetom štátnej
ochrany prírody, ktoré tiež môžu generovať aj záujem cykloturistov.
Na rozdiel od prírodných predpokladov sú kultúrno-historické predpoklady typické svojím bodovým
rozšírením. Tým, že geneticky súvisia s činnosťou človeka, ich výskyt je viazaný hlavne na
intravilány miest a obcí. Do tejto skupiny na území NSK zaraďujeme predovšetkým bohatstvo
kultúrno-historických pamiatok, múzeá, pamätné izby, ľudové domy, organizované podujatia.
Z materiálno-technických predpokladov významnú úlohu zohrávajú komunikačné predpoklady. Ich
úlohou je zabezpečenie minimálnych časových strát, potrebných na prekonanie vzdialenosti medzi
pólmi selektívnych a lokalizačných predpokladov (Mariot, 1983). Podľa Benthiena (1997) môžu
vstúpiť na trh s cestovným ruchom len dopravne dostupné oblasti s rekreačným potenciálom. Jedine
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
838
takto vybavené územia môžu plniť požiadavky cestovného ruchu a rekreácie (Krogmann, 2005). V
súčasnosti účastníci cestovného ruchu využívajú na presun do stredísk cestovného ruchu
predovšetkým cestnú dopravu. Rovnako aj pre cyklistov je osobný automobil najčastejším dopravným
prostriedkom, ktorým prekonávajú tranzit z miesta trvalého bydliska do východiskového bodu ich
cykloturistiky. Na rozdiel od cestnej dopravy je väčšina územia bez priameho prepojenia na hlavný
železničný ťah SR a na medzinárodnú železničnú sieť. Požiadavkám medzinárodnej dopravy a taktiež
zahraničnému cestovnému ruchu v záujmovom území slúžia štyri hraničné prechody rôznych
kategórií: Šahy – Parassapuszta, Salka – Letkés, Štúrovo – Esztergom, Komárno – Komárom. K
významným predpokladom rozvoja cykloturistiky patria ubytovacie, stravovacie zariadenia,
rekreačné, oddychové, športové a zábavné zariadenia. Svojou podstatou vyjadrujú schopnosť prijať a
uspokojiť účastníkov cestovného ruchu v danej oblasti. Ubytovacie zariadenia sú základným
predpokladom zotrvania účastníka cestovného ruchu v navštívenom území dobu dlhšiu ako je 12
hodín. Ich lokalizácia je základom pre budovanie cieľových bodov jednotlivých etáp v prípade
diaľkových cyklotrás, resp. sú základňou pre realizovanie hviezdicových cyklotrás. V roku 2012 bolo
v NSK 322 ubytovacích zariadení z toho 58 hotelov, 86 penziónov, 7 kempingov a ďalších 171
predstavovalo ostatné ubytovacie zariadenia. NSK disponoval s ubytovacou kapacitou vo výške 18
009 lôžok (8,94 % SR). Ich lokalizácia je prevažne viazaná na mestá a strediská s termálnymi
kúpaliskami, ubytovacie zariadenia s nižšou lôžkovou kapacitou sú viazané najmä na vidiecky
priestor. Pre segment cykloturistov sú atraktívne aj ubytovacie zariadenia jednoduchšie vybavené, ale
cenovo prijateľnejšie, napr. turistické ubytovne, chatové osady, ubytovanie v súkromí (Krogmann,
2005, Dubcová, Kramáreková, eds., 2012).
3. Súčasný stav cykloturistiky v Nitrianskom samosprávnom kraji
S pojmom cykloturistická trasa sa spája veľké množstvo reálnych i možných cyklotrás bez ich
vzájomného rozlíšenia a bližšej špecifikácie. Všeobecne možno povedať, že cykloturistická trasa
môže byť všade tam, kde sa dá jazdiť na bicykli, ak s touto aktivitou súhlasia majitelia pozemkov a
zariadení, po ktorých trasa vedie. Pohyb cyklistov na sieti štátnych ciest upravuje dopravný zákon, vo
všeobecnosti možno jazdiť po pravej strane cesty na všetkých cestách II. a III. triedy. Samozrejme,
treba zohľadniť hlavne otázku bezpečnosti a vyhnúť sa cestám s vysokou frekvenciou premávky,
cestám s úzkym šírkovým usporiadaním cesty (Hlatký, 2012). Cykloturistickú trasu Slovenský
cykloklub (http://www.cykloklub.sk) definoval ako trasu, ktorá je určená pre pohyb na bicykli za
účelom cykloturistiky, trávenia voľného času, poznávania krajiny, prírody a pamiatok. Trasa väčšinou
vedie po existujúcej sieti komunikácií a zariadení so súhlasom ich vlastníkov. Trasa je značená
systémom cykloturistického značenia podľa STN 01 8028 „Cykloturistické značenie“. Pri budovaní
siete cykloturistických trás ide hlavne o značenie siete cykloturistických trás po už existujúcich
komunikáciách a zariadeniach. Cykloturistické trasy sú dobudovávané drobnou cykloinfraštruktúrou,
medzi ktorú patria malé a veľké odpočívadlá, malé rozhľadne, mostíky a lávky, panely s mapami
a zaujímavosťami.
Hoci územie NSK poskytuje vhodné podmienky pre rozvoj cykloturistiky či už cestnej alebo horskej,
NSK v dĺžke cyklotrás zaberá posledné - 8. miesto (tab. 1). Väčšina z nich však v teréne vyznačená
nie je. Cyklotrasy sú vedené po cestných komunikáciách II. a III. triedy s nižšou frekvenciou dopravy
a spevnenými či nespevnenými účelovými komunikáciami vedúcimi pozdĺž vodných tokov, lesnými a
poľnými cestami. Najväčšou brzdou budovania nových cyklotrás sú, okrem nedostatku finančných
prostriedkov, nevysporiadané pozemky, cez ktoré by mali viesť.
Tab. 1: Dĺžka cyklotrás na Slovensku podľa typu využívania
Podľa typu využívania BASK NRSK TTSK TNSK ZASK BBSK POSK KSK Celkom
Cyklotrasy pre cestné
bicykle 500,4 131,0 588,0 654,5 1 138,0 581,8 649,0 328,8 4 571,5
Cyklotrasy pre horské
bicykle 248,3 255,5 216,0 523,2 746,4 1 558,1 700,5 810,4 5 058,4
Zdroj: Štupáková, 2010; Slovenský cykloklub
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
839
V roku 2011 vznikol spoločný projekt Úradu NSK a Katedry geografie a regionálneho rozvoja FPV
UKF v Nitre s názvom „Štúdia rozmiestnenia cyklotrás v Nitrianskom samosprávnom kraji“ s dobou
riešenia projektu 15. 9. 2011 – 30. 6. 2012 (Dubcová, Kramáreková, eds., 2012). Cieľom I. etapy bolo
identifikovať aktuálny legislatívny, programový a inštitucionálny rámec cyklistickej dopravy na
Slovensku so zameraním na NSK, charakterizovať NSK vo vzťahu k cyklistickej doprave,
identifikovať predpoklady NSK pre cyklistiku, charakterizovať súčasný stav cyklotrás v NSK
a spracovať problémovú analýzu.
Prieskumom sa zistilo, že na území NSK sa v procese vývoja vytvorila sieť cyklotrás rôzneho
charakteru v 4 kategóriách. Medzi evidované cyklotrasy Slovenským cykloklubom (vyznačené STN
01 8028) patria magistrály, ktoré tvoria jadro cykloturistických trás. Na ne sa pripájajú regionálne
alebo lokálne cyklotrasy. Územím kraja prechádza 7 cyklomagistrál v dĺžke 275 km, ktoré však nie sú
adekvátne označené (Martin, ed., 2005): Dunajská cyklistická cesta (120 km), Vážska cyklomagistrála
(70 km), Ipeľská cyklocesta (0 km), Pohronská cyklomagistrála (0 km), Hontianska cyklomagistrála
(0 km), Ponitrianska cyklomagistrála (15 km) a Štiavnická cyklomagistrála (70 km). Cyklotrasy
priamo osadené v teréne rôznymi subjektmi (napr. Klubom slovenských turistov) nachádzame v troch
regiónoch: 1. na území Horného Požitavia (okres Zlaté Moravce), 2. na území Dolného Požitavia
(Nitra, Nové Zámky), 3. na území mikroregiónu SOTDUM (okres Topoľčany). Trasy pre cyklovýlety
tvoria najpočetnejšiu skupinu. Informácie o nich poskytujú najmä rôzne web stránky, publikácie a
propagačné materiály rôzneho charakteru. Sú prezentované ako odporúčané výlety, ktoré však v
teréne nie sú označené. Ďalšie navrhované cyklotrasy sa vyskytujú v rôznych územno-plánovacích a
strategických dokumentoch regionálneho rozvoja (napr. program hospodárskeho a sociálneho rozvoja
obce, v stratégia rozvoja cestovného ruchu, v rôznych projektoch mikroregiónov a obcí Nitrianskeho
kraja). Špecifický význam má cyklistická doprava v mestách. V NSK je 15 miest, v ktorých je jej
rozsah diferencovaný. V krajskom meste Nitra je 12 km cyklotrás, ďalších 28 je projekčne
pripravených. Cyklotrasy sú situované v mestskom parku na Sihoti, na Zobore, Klokočine a pri rieke
Nitra. Od roku 2011 premáva v meste cyklobus. Aj v meste Levice sú cyklotrasy označené.
Požiadavkám cykloturistov na doplnenie cyklistického výstroja a jeho oprave slúžia cykloobchody a
cykloservisy nielen vo všetkých mestách, ale aj v niektorých vidieckych obciach (napr. Mojmírovce,
Dvory nad Žitavou, Nána, Obid). Takto zameranú sieť by bolo potrebné rozšíriť aj do Podhájskej a
Patiniec - stredísk s termálnymi kúpaliskami, ktoré sú vhodné ako cieľové etapové miesta, ale aj do
Želiezoviec či Zlatnej na Ostrove.
Dôležité sú však aj komplexné služby, vrátane ubytovania, stravovania a servisu. Na rozdiel od
viacerých európskych krajín sa na Slovensku ešte len pomaly rozbieha certifikačný systém podpory
cykloturizmu (www.vitajtecyklisti.sk). Cieľom certifikácie „Vitajte cyklisti!“ je vytvoriť sieť
turistických zariadení a služieb, ktoré sú prispôsobené potrebám cyklistov a tým podporiť cyklistickú
dopravu a cykloturizmus na Slovensku. NSK disponuje len siedmimi certifikovanými zariadeniami
len v 2 okresoch kraja - Komárno a Levice, ktoré spĺňajú povinné i niektoré z doplnkových kritérií.
Lokalizované sú v blízkosti cyklomagistrál. Ide o nasledovné zariadenia: Dom starého mlynára v
Kravanoch nad Dunajom (okres Komárno), Hotel Leonor v Kolárove (okres Komárno), Rekreačné
zariadenie Margita-Ilona v Leviciach (okres Levice), Kemping Vodník v obci Jur nad Hronom (okres
Levice), Motorest Stop v Kozárovciach (okres Levice), Park Hotel v Hokovciach (okres Levice),
Penzión Lipa v Tlmačoch (okres Levice). Táto certifikácia zároveň predstavuje aj zaujímavý
marketingový nástroj, ktorý rôznymi spôsobmi propaguje certifikované zariadenia medzi cyklistami a
cykloturistami doma aj v zahraničí a priťahuje turistov do regiónov. Napriek tomu, že NSK kraj je
bohatý na množstvo zaujímavých turistických cieľov (hrady, zámky, múzeá, jaskyne, atď.) i ďalšie
služby (napr. turistické informačné kancelárie), certifikovaných zariadení je málo.
V II. etape spoločného projektu (Dubcová, Kramáreková, eds., 2012) bolo navrhnutých 10
regionálnych cykloturistických štúdií v rôznych prírodných oblastiach (rovina, pahorkatina, pohorie)
prednostne na cestách III. triedy, resp. po účelových komunikáciách v mierke väčšej ako 1 : 100 000.
Každá zo štúdií priniesla informácie v nasledovnej obsahovej štruktúre: 1. Vymedzenie územia, 2.
Možnosti rozvoja cykloturistiky v území (stručná charakteristika územia z aspektu prírodných a
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
840
kultúrno-historických daností, atraktivita z pohľadu cestovného ruchu, cykloinfraštruktúra, rušivé
prvky rozvoja cykloturistiky), 3. Hierarchia navrhovaných cykloturistických trás v území (zoznam
navrhovaných trás a ich nadväznosť na trasu európskeho významu EUROVELO 6 – Dunajskú
cyklistickú cestu prostredníctvom národných cyklomagistrál), 4. Charakteristika navrhovaných
cykloturistických trás územím (schematický náčrt, dĺžka, stúpanie, povrch – spevnený, nespevnený,
výškový profil, náročnosť trasy, kolízne body, infraštruktúra na trase a v zázemí trasy, skládky odpadu
a pod., fotografie zaujímavostí, charakteru úsekov a ich prepojení atď.). Vytipovaných bolo takmer
920 km cykloturistických trás (so spevneným povrchom 723 km a snespevneným povrchom 197 km).
Niektoré z týchto navrhovaných cyklotrás sú už v štádiu realizácie, napr. cyklistický chodník Nitra –
Vráble, cyklotrasy mikroregiónom Termál v okolí Podhájskej alebo cyklotrasy v oblasti pôsobenia
VITIS, o.z. so sídlom vo Veľkom Záluží v okrese Nitra a pod.
Na realizáciu cyklistickej infraštruktúry môžu byť obciam, resp. mikroregionálnym združeniam
pridelené dotácie z rôznych zdrojov, napr. na vypracovanie projektovej dokumentácie cyklotrás, ich
značenie, fyzické vybudovanie cyklotrasy či cyklistickej infraštruktúry a pod. V období rokov 1998 -
2010 boli cez Program obnovy dediny do cyklotrás a súvisiacich projektov investované finančné
prostriedky v celkovej výške cca 83 000 eur. V roku 2013 bolo zastupiteľstvom NSK na rozvoj
cyklotrás schválených 40 000 Eur.
Záver
Cestovný ruch sa v súčasnosti stáva jedným z alternatívnych impulzov hospodárskeho rozvoja.
Významný je fakt, že jeho realizácia nevyžaduje v porovnaní s inými aktivitami veľké vstupné
investície a je založená na existujúcich lokalizačných a realizačných predpokladoch, ktoré existujú v
každom území. Ich kvalita a kvantita je, pochopiteľne, v každom regióne rozdielna. Územie NSK, až
na výnimky, svojimi predpokladmi patrí k územiam Slovenska s marginálnym turistickým
významom. Napriek tomu kraj disponuje atraktormi schopnými motivovať potenciálneho návštevníka
k príchodu do tohto územia. Najmä rurálny priestor má reálnu možnosť napĺňať súčasný trend v
cestovnom ruchu, ktorým je preferovanie turisticky neznámych, nepredimenzovaných oblastí.
Podmienkou je však dobudovanie potrebnej turistickej infraštruktúry. Práve toto sa však stáva
výhodou pre oblasť čoraz intenzívnejšie sa rozvíjajúcej cykloturistiky ako alternatívnej mobility.
Literatúra
[1] BENTHIEN, B., (1997). Geografie der Erholung und des Tourismus. Gotha: Justus Perthes Verlag. p. 193.
[2] BERESECKÁ, J., (2013). Natural and cultural-historical potential - a catalyst for tourism development. In
16th International Colloquium on Regional Sciences. Brno: Masarykova univerzita. pp. 603 - 609. ISBN
978-80-210-6257-3. DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-6257-2013-76.
[3] BOROVSKÝ, J., SMOLKOVÁ, E., NIŇAJOVÁ, I., (2008). Cestovný ruch - trendy a perspektívy.
Bratislava: EKONÓMIA. ISBN 978-80-8078-215-3. p. 280.
[4] BULL, C., (2006). Racing cyclists as sport tourists: The experiences and behaviours of a case study group
of cyclists in East Kent, England. Journal of Sport and Tourism, vol. 11, iss. 3/4, pp. 259-274. DOI
10.1080/14775080701400927.
[5] DUBCOVÁ, A., KRAMÁREKOVÁ, H. eds., (2012). Štúdia rozmiestnenia cyklotrás v Nitrianskom
samosprávnom kraji. [online]. Dostupné z: <http://www.unsk.sk/showdoc.do?docid=8474>.
[6] DUBCOVÁ, A., KROGMANN, A., KRAMÁREKOVÁ, H., (2011). Aktualizácia stratégie rozvoja
cestovného ruchu Nitrianskeho samosprávneho kraja na roky 2007 - 2013 a Aktualizácia akčného plánu pre
jednotlivé strategické ciele na roky 2011 - 2013. Nitra: Nitriansky samosprávny kraj. p. 78. Dostupné z: <
http://www.unsk.sk/files/oblasti/CR/aktualizacia_strategie_cr.pdf>.
[7] DUBCOVÁ, A., KROGMANN, A., (2009). Mariánske pútnické miesta v Nitrianskom kraji. In Turystyka
religijna na obszarach górskich = Religious tourism in mountainous regions : International conference in
Bukowina Tatrzańska. Nowy Targ: Podhalańska Państwowa Wyźsza Szkola Zawodowa. pp. 109-120.
[8] HLADKÝ, J. Tvorba cykloturistických trás na Slovensku. [online]. Dostupné z:
<http://www.unsk.sk/showdoc.do?docid=8474>. 2012.
[9] KROGMANN, A., (2005). Aktuálne možnosti využitia územia Nitrianskeho kraja z hľadiska cestovného
ruchu. Nitra: Univerzita Konštantína Filozofa v Nitre. p. 218.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
841
[10] LAMONT, M. J., (2009). Wheels of change: a model of whole tourism systems for independent bicycle
tourism. In Proceedings of Re-creating tourism: New Zealand Tourism and Hospitality Research
Conference, Hanmer Springs, New Zealand, 3-5 December. Christchurch, New Zealand : Lincoln
University.
[11] MARIOT, P., (1983). Geografia cestovného ruchu. Bratislava: Veda. p. 252.
[12] MARTIN, P. ed., (2005). Koncepcia rozvoja cyklistickej infraštruktúry na Západnom Slovensku.
Bratislava: BicyBA. [online]. Dostupné z:
<http://www.bicyba.sk/download/CD_ZSk/01_Koncepcia_text.pdf>.
[13] Národná stratégia rozvoja cyklistickej dopravy a cykloturistiky v Slovenskej republike. [online]. Dostupné
z: <http://www.telecom.gov.sk/index/index.php?ids=140565>.
[14] Národný strategický referenčný rámec 2007 – 2013. [online]. Dostupné z: <http://www.nsrr.sk/narodny-
strategicky-referencny-ramec-2007-2013/>.
[15] Nová stratégia rozvoja cestovného ruchu Slovenskej republiky do roku 2013. [online]. Dostupné z:
<http://www.sacr.sk/fileadmin/user_upload/strukturalne_fondy/dokumenty2013/Nova_strategia_rozvoja_c
estovneho_ruchu_SR_do_roku_2013.pdf>.
[16] Podpora pešej turistiky a cykloturistiky. [online]. Dostupné z:
<http://www.telecom.gov.sk/index/index.php?ids=81190>.
[17] Program rozvoja vidieka Slovenskej republiky 2007 – 2013. [online]. Dostupné z: <http://www.mas-
scv.sk/index.php/dokumenty-mas/prv-sr>.
[18] RITCHIE B. W., HALL, C. M., (1999). Bicycle tourism and regional development: A New Zealand case
study. Anatolia: An international journal of tourism and hospitality research, vol. 10, iss. 2, pp. 89-112.
[19] Slovenský cykloklub. [online]. Dostupné z: <http://www.cykloklub.sk>.
[20] Stratégia rozvoja cestovného ruchu do roku 2020. [online]. Dostupné z:
<http://www.telecom.gov.sk/index/index.php?ids=104109>.
[21] ŠTUPÁKOVÁ, V. Lexikón cyklotrás Prešovského kraja. EDA Slovakia s.r.o., pre Know-How n.o.
[22] Vitajte cyklistiti – certifikácia turistických služieb. [online]. Dostupné z: <http://www.vitajtecyklisti.sk/o-
certifikacii.html>.
[23] WEISS, P. a kol., (2005). Regionalizácia cestovného ruchu v Slovenskej republike. Bratislava: Ústav
turizmu, s.r.o.; Aurex, s.r.o. p. 114.
[24] Zákon č. 91/2010 Z.z. o podpore cestovného ruchu.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
842
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-6840-2014-109
JIHLAVA – TŘEBÍČ – RAABS CYCLE PATH:
THE CHALLENGE OF REGION DEVELOPMENT
CYKLOSTEZKA JIHLAVA – TŘEBÍČ – RAABS:
VÝZVA ROZVOJE REGIONU
RNDR. ALEŠ RUDA, PH.D.1
RNDR. HANA SVOBODOVÁ, PH.D.2
1
Ústav regionálního rozvoje a veřejné správy
Fakulta regionálního rozvoje a mezinárodních studií
Mendelova univerzita v Brně
1
Dep. of Reg. Development and Public Administration
Fac. of Reg. Development and International Studies
Mendel university in Brno
 Lipová 41 a, 602 00 Brno, Czech Republic
E-mail: ales.ruda@mendelu.cz
2
Katedra geografie
Pedagogická fakulta
Masarykova univerzita
2
Department of geography
Faculty of Education
Masaryk university
 Poříčí 7, 603 00 Brno, Czech Republic
E-mail: hsvobodova@ped.muni.cz
Annotation
A few decades ago the bicycle was regarded as no more than a means of getting from one place to
another. Many sorts of different bikes appeared on the market and part of the population took up
biking as a hobby. The cycling transport has not been supported in our country for many years. Only
the sharp increase in the number of cars in the cities caused, that in some cities have begun the city
halls support the construction of cycling infrastructure. Cycling in the Czech Republic is relatively
young branch of sustainable tourism which came and still comes through dynamic changes in recent
years, whether in terms of building a network of cycle paths and lanes or related infrastructure.
Inappropriate investments, often in inappropriate locations and also a lack of supporting
infrastructure meet the new cycling infrastructure building. However, the situation is gradually
improving. Jihlava – Třebíč – Raabs cycle path, proclaimed as an easy family cycle path, represents
an example of an investment in the Vysočina region representing the smallest density of cycle paths in
the Czech Republic. However, is it an appropriate investment that meets the requirements?
Key words
cycle path, cycling investments, tourism, subsidy
Anotace
Před několika desetiletími sloužilo kolo pouze jako dopravní prostředek z jednoho místa na druhé. Na
trhu se však začala objevovat kola různých značek a pro různé terény, čímž se kolo pro část populace
stalo jejich zájmem. Po dlouhá léta nebyl rozvoj cyklistiky příliš finančně podporován, až postupný
nárůst počtu aut ve městech vyvolal nezbytný rozvoj budování potřebná infrastruktury. Cykloturismus
je v Česku zatím mladá forma udržitelného cestovního ruchu, která se stále vyvíjí a s ní se rozvíjí také
budování potřebného zázemí. Postupně se tak objevila celá řada projektů financovaných převážně
z fondů Evropské unie. Ne vždy však byly finanční prostředky vynaloženy účelně. Jednou z novějších
investic je také cyklostezka Jihlava – Třebíč – Raabs, která v kraji Vysočina vyplňuje území s nejnižší
hustotou cyklostezek v ČR. Předkládaný příspěvek sleduje dvě roviny. Mapuje jak zájem turistů o
cykloturistiku, tak hodnotí oprávněné vynaložení finančních prostředků ve vztahu k výstavbě a funkci
zmiňované cyklostezky.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
843
Klíčová slova
cyklostezka, investice do cyklistiky, cestovní ruch, dotace
JEL classification: H23
Introduction
Cycling is healthy and environmentally friendly way of transport. Its demands on the consumption of
non-renewable sources are minimal and include basically just the production of bicycles. It does not
include the emission strain of the air or even significant noise. Also the spatial demands of cycling are
significantly smaller than by other types of local transportation, except walking. The cycling transport
usually takes place on the network of roads together with the car traffic. This carries negative factors
for cycling, especially according to security, because cyclists are more vulnerable in the normal traffic
than the motorists. Therefore, the cities which are trying to support cycling traffic as an alternative to
the car traffic, are building special infrastructure for the cyclists. It should also include places for safe
storage of bicycles, which is nowadays a big problem in the centers of larger cities (Adamec et al.,
2005).
In the Concept of state tourism policy in the Czech Republic for years 2007-2013 (2007) is cycling
defined as "an active travel, designed to explore the natural and social attractions in a particular area
using mostly a specially adapted wheel travel."
Jihlava – Třebíč – Raabs cycle path
The Jihalava – Třebíč – Raabs cycle path (Fig. 1) is in the Czech Republic an unique project. It leads
from Jihlava beside the river Jihlava over Luka nad Jihlavou and Přibyslavice to Třebíč, than through
Jaroměřice nad Rokytnou, Moravské Budějovice and Jemnice to the state border. This is distance of
120 kilometres. Then it goes to the Austrian Raabs an der Thaya which is approximately another 10
kilometres. The route is leaded in parallel with the railway so it is possible to use the train for
returning back. The idea to build the cycle path was founded in Třebíč as a reaction on increasing
demand of residence and visitors of the region for active spending of leisure time and healthier
lifestyle. From the beginning the emphasis was that the cycle path would lead along forest and field
paths. In the section from Jihlava to Třebíč the main intention was to stick to the banks of river
Jihlava. In case of using existing roads only not busy roads of the 3rd class were used.
The starting point of this paper is to compare conditions for the development of cycling (especially
physical-geographical conditions and the number of monuments and other objects available for
cyclists) and its actual condition (length of routes and trails). Allocation of financial resources from
partial regional operational programs (ROP) and the State Fund for the Transport Infrastructure (SFTI)
to the development of cycling since 2007 (the current programming period of the EU has begun) each
will be also assessed.
Cycling is promoted as an environmentally friendly transport to the environment and together with
agro tourism, ecotourism and rural tourism belongs to sustainable tourism forms, which in recent
years become increasingly important. During the cycle routes building their impact on the landscape
have not been seriously considered. Regarding this question, cycling is still neglected topic, although
in recent years - particularly in connection with the development of cycling infrastructure thanks to the
support of the operational programs – this question is being solved more efficiently. However, more
often the development of cycling as an alternative means of transport in cities is assessed than as an
active way of spending free time away from the city. With the development of cycle paths the interest
in tourism potential of partial area should be assessed because of finding appropriately terrain with
plenty of tourist objects that could attract cyclists (pull factors).
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
844
Fig. 1 Jihlava – Třebíč – Raabs cycle path in Czech Republic
Source: own processing
Theoretical basis
The beginning of the use of exact methods for the assessment of the tourism potential of the area in
the Czech Republic can be found in the works of the Research Institute of the Construction and
Architecture and Terplan in the seventies of the 20th century (Vepřek, 2002). Bina (2002) understands
the potential of tourism as a formalized assessment of the possible outcome of a comprehensive range
of localization factors and conditions for further development of tourism. Mariot (1971) sees the
potential as a words synonym of competence or ability, and according that the potential interprets as
the competence and ability of complex landscape conditions for tourism.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
845
Tourism including cycling belongs to human activities, which in tourist areas represents a potential
threat to the environmental, social and economic sphere. In foreign literature the impact of tourism is
cited as tourist pollution (Goldsmith, 1974; Holden, 2008), which causes negative changes in the
landscape, as well as the development of any other economic sector. Direct determination of tourism
potential for the specific development of cycling is not available. In the foreign literature cycling is
mentioned in connection with other forms of sustainable tourism as the greenways (Mundet et al,
2010). In the same way the European Commission has been developing and improving assessment
tools for sustainability in urban development, known as Bequest Building Environmental Quality
Evaluation for Sustainability since 2001 (BEQUEST, 2001). In addition, there are numbers of
proposed methodologies in the context of assessing sustainability of human activities (eg. Life Cycle
Assessment, Environmental Auditing, Ecological footprint, Adaptive environmental assessment, etc.).
It is generally known, that the evaluation of the impact of sustainable tourism involves individual
access to a range of social, economic and environmental indicators (Buckley, 2009).
Aim and methodology
During the assessment of tourism conditions a variety of methods can be used. Although for tourism
there is no available data as in other sectors (eg. population or economy) and cycling has no official
data available, it was necessary to do our own survey. During November 2011 questionnaire survey
with 592 respondents was accomplished. Personal interviews and electronically using the online
questionnaire created using google.docs were used. The selection of respondents was random, even
that respondents’ structure corresponds to the structure of the population in the Czech Republic: from
592 respondents, 49.5% were men and 50.5% were women. Age structure of respondents shows a
group of people travelling frequently. Therefore 62.3 % of respondents were aged 20 – 29, 13.9 % of
respondents were aged 45 – 59, 11.8 % of respondents were aged 30 – 44, 10.1 % were under 19 years
and 1.9 % over 60 years. According to the results of the research 58.6 % rides a mountain bike, 20.6
% uses trekking or cross bike, 17.6 % ride a road bike and 3.21 % uses a different type of bike.
Results of a questionnaire survey were compared with the results of the official nationwide survey
"Czech Rides", which was electronically conducted in August and September 2011 and was attended
by 3 966 cyclists and in-line skaters from the Czech Republic. The aim of this investigation was to
describe the behavior of active cyclists, bikers (riders who ride recreationally a field bike on off-road
routes) and in-line skaters and identify their needs and expectations.
The slope analysis of the cycle path was described on the raster digital model of the terrain (DMT)
implementing an ANUDEM method enabling creation of hydrologically correct DMT with a square
length of 5 m. Required data including contour lines, rivers and elevation points has been obtained by
"on screen" digitalization of the data base of National INSPIRE geoportal. This type of data
collection was chosen with regard to the absence of subsidy for accurate detailed data (eg. ZABAGED
data model - Fundamental Base of Geographic Data). Although it is available to use free databases
Data200 (scale 1: 200 000) produced by the Czech Office for Surveying, Mapping and Cadaster, with
regard to the scale of base map (1: 25 000) available through SOAP services of the National INSPIRE
geoportal, "on screen" digitization was chosen. This may be in the case of inaccurate data collection a
source of inaccuracies. Subsequently the mentioned cycle path was digitized to vector format and
converted to 3D shapefile enabling to create an elevation profile of cycle path (3D Analyst extension
tool). Digitized cycle path was also converted to raster format. Using map algebra helped to identify
specific slope conditions with the applied range of 10 %.
Results
A result of a questionnaire survey clearly shows that respondents most often use bicycles for short
trips and cycle trips. Survey "Czech Rides" then complements this finding that it is mostly short-term
rides (1-2 hours).
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
846
Tab. 1: Possibilities of using bikes by different types
Use of bikes
Type of bike Sum
mountain other road terrain/cro
ss
Abs. Rel.(%)
to work or school 31 9 21 16 77 13,0
on holiday 21 1 4 9 35 5,9
on difficult terrain routes 41 2 2 9 54 9,1
on trips 247 5 69 83 404 68,2
for races and training 7 2 8 5 22 3,7
Source: own processing
Interesting results can be found in the question, what type /surface of roads cyclists prefer (Tab. 2).
Almost a third of respondents prefer labeled unpaved trails. This is influenced by the fact that in the
Czech Republic mountain bike is the most commonly used type of bike. This fact is in the opposition
with the building of asphalt paths and trails which are mostly funded. In many cases - especially on
trails outside of the city – it is easy to finish a number of existing. In cities, where cyclists use bikes
primarily as an alternative means of transport, cyclists use more often paved asphalt trails and use road
or trekking bikes.
Tab. 2: The most commonly used type of road
The most commonly used type
of road
Type of bike Sum
mountain others road terrain/
cross
Abs. Rel.(%)
others (singtrek, downhill…) 4 2 0 2 8 1,4
unmarked field or forest paths 59 5 3 19 86 14,5
roads 57 10 46 19 132 22,3
marked asphalt cycle paths 78 2 52 43 175 29,6
marked unpaved cycle paths
(gravel, forest, field paths)
149 0 3 39 191 32,3
Source: own processing
“Czech Rides” survey clearly confirms our results. Cyclists frequently (42.5 %) use trips on paved
roads, but paved road is not closer specified. It can be both asphalt and gravel path. When specifying
the question "If you could choose, which way would you vote?" The active cyclists (48 %) would
choose unpaved road and 44% prefer a road with low traffic.
Tab. 3: Cost from Regional operation programme Southeast
name of recipient name of the project
year of
allocation
Allocated amount in
CZK
Jihlava-Třebíč-Raabs cycle path
Jihlava-Třebíč-Raabs cycle
path
2008 70 703 194
Jihlava-Třebíč-Raabs cycle path
Jihlava-Třebíč-Raabs cycle
path II
2010 77 441 805
Jihlava-Třebíč-Raabs cycle path
Marketing for Jihlava-TřebíčRaabs
cycle path
2010 629 860
Jihlava-Třebíč-Raabs cycle path
Marking* Jihlava-TřebíčRaabs
cycle path
2011 2 204 254
Sum 150 979 113
Source: List of funding recipients, 2012
From a geographic perspective the cycle path goes in the Czech Republic through 28 municipalities,
which are organized into 7 microregions. Elevation profile of cycle path (Fig. 2) shows only the part,
which is located in the Czech Republic.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
847
Fig. 2: Elevation profile of the Jihlava – Třebíč – Raabs cycle path
Source: own processing
Its total length is about 130 km. 75 % of cycle path tends to the slope of 10 %. Another 14.6 % reports
the slope between 10 % - 20 %, other ranges are less important. The analysis over a digital elevation
model identified ranges following intervals of up to 80 %, but they represent only 3.9 % (in total
around 5 km). Sections of high gradients can be evaluated as a possible consequence of inaccuracies
digital terrain model. The greatest values were found between elevation of Jaroměřice and Třebíč and
Moravské Budějovice and Jemnice.
Discussion
If necessary, the questions for discussion can be included. Construction of cycle path itself faced a
number of problems, caused by ensuring appropriate land, lack of signs or supporting infrastructure.
Therefore, an investor should ask before the path construction following questions:
 Where does the path lead? Are there any attractive objects nearby? The cycle path should lead or
connect popular tourist places or such important objects should be in the immediate vicinity of
the path. If the attractiveness is missing, cyclists will not stop and the cycle path will not bring
any positive impact.
 Does the cycle path lead through suitable terrain? Who will use it? Is that construction wanted
intention? Most cyclists prefer an easy terrain, that is why Jihlava - Třebíč - Raabs cycle path is
used by in-line skaters or cars accessing to their land. Active cyclists vote faster routes along
existing adjacent roads. Cyclists riding mountain bikes rather choose other than asphalt surfaces.
 What economic impacts bring the construction of cycle path (not only the cost of construction, but
also for maintenance; who will perform maintenance)? The maintenance is not often solved, both
financially and organizationally.
Unfortunately, local politicians, road builders and management of protected areas proudly represent
millions in investment in new cycle paths, which are not in accordance with the requirements and
expectations of cyclists. Moreover, it is a very expensive unsustainable development in a time when
other more important things are without funding. Therefore, there can be a variety of alternative (and
cheaper) solutions for the development of cycling, such as maintenance and marking of existing forest
and field roads. In the case of cities it would be sufficient to mark lanes on the sidewalks that could
cyclists share with pedestrians as well as in several neighbouring states.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
848
Conclusion
The cycle path brings many positive and some negative environmental aspects. Positive aspects are
decreasing car transport and thus the aspects named in the previous chapter. Jihlava - Třebíč - Raabs
cycle path has one big advantage from the environmental point of view - train transport from the
Jihlava to Třebíč and thus the tourists can come to visit the cycle path by train and save the
environment from the road transport emissions. Compared to road transport, the environmental
impacts of cycle path are very small, hence the cycle path is beneficial to the environment. According
to Danklefsen (2009) there were defined direct environmental impacts related to cycling. First point soil
loss - in the main parts the cycle path is just improved existing path, which was in the bad
condition and wasn’t maintained. There are only a few passages, where was built completely new
path. Vegetation damage is connected with the previous point. Assuming that the cyclists will ride
only on marked roads, there shouldn’t be more vegetation damage. Another impact is fauna
disturbance - some passages go through forests and there is big probability, that the cyclists will
disturb for example game. Actual problem of the Jihlava - Třebíč - Raabs cycle path is crowding and
thus impact on recreational quality. Some parts of the cycle path go along the area with cottages and
weekend houses and the inhabitants are not satisfied with the disturbance.
Literature
[1] ADAMEC, V. et al., (2005). Elektronický průvodce udržitelnou dopravou. Centrum dopravního výzkumu
[online]. [2014-03-03] Dostupné z: <http://www.cdv.cz/text/szp/clanky/pruvodce_beta.pdf>.
[2] BÍNA, J., (2002). Hodnocení potenciálu cestovního ruchu v obcích České republiky. Urbanismus a územní
rozvoj, vol. 5, iss. 1, pp. 2–11.
[3] BUCKLEY, R., (2009). Evaluating the net effects of ecotourism on the environment: a framework, first
assessment and future research. Journal of Sustainable Tourism, vol. 17, iss. 6, pp. 643–672. DOI
10.1080/09669580902999188.
[4] Cykloturistika jako šance pro rozvoj region, (2011) [online]. [2014-03-03]. Dostupné z:
<http://www.bvv.cz/bike-brno/bike-brno-2011/aktuality/cykloturistika-jako-sance-pro-rozvoj-reg1/>
[5] Česko má 1 903 kilometrů cyklostezek, (2011). [online]. [2014-03-03]. Dostupné z:
<http://kolo.cz/clanek/cesko-ma-1903-kilometru-cyklostezek/kategorie/kolo-o-cem-se-mluvi>
[6] Českojede.cz, (2011). [online]. [2014-03-03]. Dostupné z: <http://www.ceskojede.cz/rubriky/cesko-jede/>.
[7] DANKLESFEN, N., (2009). The European cycle route network Eurovelo. Challenges and opportunities
for sustainable tourism [online]. Brussels: European Parliament. [2014-03-03] Available at:
<http://ec.europa.eu/enterprise/sectors/tourism/iron-curtaintrail/files/ep_studyeurovelo_en.pdf>.
[8] GOLDSMITH, E., (1974). Pollution by tourism. Ecologist, vol. 4, iss. 2. pp. 47–48. [online]. [2014-03-
03]. Available at: <http://www.theecologist.org/back_archive/19701999/>
[9] HOLDEN, A., (2008). Environment and Tourism. Second edition. Oxon: Routledge. p. 274.
[10] Koncepce státní politiky cestovního ruchu v České republice na období 2007-2013, (2007). Praha:
Ministertvo pro místní rozvoj. Dostupné z: <http://www.mmr.cz/CMSPages/GetFile.aspx?guid=9436a891-
44cd-426a-88b9-373e4ce4900a>.
[11] MARIOT, P., (1971). Funkčné hodnotenie predpokladov cestovného ruchu ako podklad pre vytvorenie
priestorového modelu cestovného ruchu. Geografický časopis, vol. XXIII, iss. 3.
[12] MUNDET, L., COENDERS, G., (2010). Greenways: A sustainable leisure experience concept for both
communities and tourists. Journal of sustainable tourism, vol. 18, iss. 5, pp 657–674. DOI
10.1080/09669581003668524.
[13] Seznam příjemců podpory z EU – jednotlivé ROP a SFDI, (2012). [online]. [2014-03-03]. Dostupné z:
<http://www.strukturalni-fondy.cz/Stav-cerpani>
[14] Strategie rozvoje cestovního ruchu v kraji Vysočina na období 2008–2013, (2008). Jihlava, Brno: Kraj
Vysočina, a Masarykova univerzita.
[15] SVOBODOVÁ, H., RUDA, A., (2012). Cyklistika jako forma udržitelného cestovního ruchu. In Studia
turistica, sv.1, pp. 35-45. [online]. [2014-03-04] Dostupné z <https://www.vspj.cz/tvurci-cinnost/casopisy-
vspj/studia-turistica>.
[16] VEPŘEK, K., (2002). Hodnocení potenciálu cestovního ruchu a jeho využití v územních plánech VÚC.
Urbanismus a územní rozvoj, vol. 5, iss. 3, pp. 17-28.
[17] VYSTOUPIL, J., ŠAUER, M., HOLEŠINSKÁ, A., REPÍK, O., (2012). Koncepce státní politiky cestovního
ruchu v ČR na období 2014–2020 – analytická část. [pracovní verze 1.0]. Brno: Masarykova univerzita.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
849
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-6840-2014-110
TOURISM IN THE CONDITION OF SMALL FAMILY FIRMS
OF A SELECTED REGION IN SLOVAKIA
CESTOVNÝ RUCH V PODMIENKACH MALÝCH RODINNÝCH
PODNIKOV VYBRANÉHO REGIÓNU NA SLOVENSKU
PROF. ING. BOHUSLAVA MIHALČOVÁ, PHD.1
DOC. PHDR. MÁRIA ANTOŠOVÁ, PHD.2
PROF. ING. ADRIANA CSIKÓSOVÁ, CSC.2
1
Katedra obchodného podnikania
Podnikovohospodárska fakulta v Košiciach
Ekonomická univerzita v Bratislave
1
Department of Business Entrepreneurship
Faculty of Business Economy with seat in Košice,
University of Economics in Bratislava
 Tajovského 2, 040 01 Košice, Slovak Republic
E-mail: mihalcova@euke.sk
2
Ústav podnikania a manažmentu
Fak. baníctva, ekológie, riadenia a geotechnológií
Technická univerzita v Košiciach
2
Institute of Management and Entrepreneurship
Fac. of Mining, Ecology, Process Control and Geotechn.
Technical University Košice
 Park Komenského19, 042 01 Košice, Slovak Republic
E-mail: maria.antosova@tuke.sk, adrianacsikosova@tuke.sk
Annotation
Tourist traffic belongs to the significant sectors of national economy. Of no less importance are
its contributions to the development of macro-economic indicators and cooperation of the
individual entrepreneurs from various sectors. Prosperity and profitability of companies involved in
tourist traffic is positively reflected in the growth of the national economy, in terms of increasing
employment, creating new jobs in the industry and the related sectors, providing complementary
services forming inseparable part of tourist traffic. Changes in the environment, quality of
accommodation and all-round utilization connected with catering, relax in wellness, walking in
the nature, which in the most natural way generate preconditions of compensating for the
occupational complaints of wage earners. The contribution is aimed to assess the level of
services in tourist traffic provided by small family enterprises as partners for positive economic
growth and sustainable development of the country. It analyses the functioning of those small
family firms in Dolný Liptov, in one of the most attractive of Slovakia.The survey was conducted
on a sample of five selected family enterprises, with assessment based on the method of queuing,
measuring the distance from the zenith, the „Etalón-Zenit, and the method of Füller´s triangle, and
the method of Servqual to assess the quality of services.
Key words
tourism, region, family company, services, survey, methods, development of the region
Anotácia
Cestovný ruch patrí k významným odvetviam národného hospodárstva. Zaujímavé sú jeho prínosy
v rozvoji makroekonomických ukazovateľov, aj v spolupráci jednotlivých podnikateľských subjektov z
rôznych odvetví. Prosperita a ziskovosť podnikov cestovného ruchu sa pozitívne premieta do
hospodárskeho rastu krajiny, zvyšovania zamestnanosti, vytvárania nových pracovných miest
v sektore i ďalších nadväzných odvetviach, ako aj poskytovania doplnkových služieb, ktoré k
cestovného ruchu neoddeliteľne patria. Zmena prostredia, kvalitné ubytovanie a všestranné vyžitie
spojené so starostlivosťou o stravu, relax vo wellness, či prechádzkou v prírode, najprirodzenejšie
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
850
vytvárajú predpoklady odstránenia neduhov bežného pracovného života. Cieľom príspevku je
zhodnotiť úroveň poskytovania služieb v cestovnom ruchu malými rodinnými podnikmi vybraného
regiónu na Slovensku, ako partnera pre pozitívny hospodársky rast a udržateľný rozvoj krajiny.
Príspevok analyzuje fungovanie malých rodinných podnikov v jednom z najatraktívnejších regiónov
Slovenska, Dolný Liptov. Prieskum bol realizovaný na vzorke piatich vybraných rodinných podnikov,
vyhodnotenie prebiehalo použitím metódy poradia, metódy vzdialenosti od zenitu „Etalón-Zenit a
metódy Füllerovho trojuholníka, hodnotenie kvality služieb bolo vykonané metódou Servqual.
Kľúčové slová
cestovný ruch, región, rodinný podnik, služby, prieskum, metódy, rozvoj regiónu
JEL classification: X12
Introduction
Tourist traffic is a socio-psychological and economical phenomenon not only from the aspect of
both the individual and the entire sociaety as well. It brings about constant mobility of the
human population for learning, leisure, relaxation, recreation and fulfilling dreams of satisfying
and pleasant holidays. Experts understand it as an „economical phenomenon related to the
consumption of tangible and intangible assets, paid from the means acquired in their place of
residence“. Tourism in modern understanding is probably a British invention. Berghoff and Korte
(2002) emphaisze that even though a substantial growth of tourism was experienced in the 19th and
20th centuries, cultural preconditions of this development were esablished already during the
previous centureis. The birth of modern tourism is a result of a long.lasting process having deep
roots in the cultrual, intellectual economical, social history of Britain. The process of the origin and
development of modern tourism was throroughly analyzed in Berghoff and coll. (2002).
Participants to tourist traffic are increasingly demanding, making meeting their needs not so
simple. The extent and the quality of offer in tourist traffic which has managed to fulfil their
expectations in the past are no longer valid today. Growth of competition is generating pressure on
destinations of the tourist traffic for innovation of products and and services and looking for new
marketing tools (Šauer, Repík 2013).
Currently, torusit traffic is investigatied of several disciplines of science, e.g. geography,
economics, pedagogics, etnology, socilolgy, psychology etc. Hesková (2011) is assessing tourist
trafdfic on the basis of travellers´motivation,or visitors, i.e. by the purpose for which these
individuals spend their time of their homes and reside at a different place for som time. Services
provided in tourism are of multisectorial nature, involving branches as country-based tourism , for
information, transportation, animation, springs, congresses, services of food and accommodation. In
the era of modern marketing the serves mentioned are mediated to customers-consumerss by
travel agencies and centers of information. The demand for services of tourist traffic is affected by
a number of side-factors such as economic, social, demographic influences, atmosphere of the
milieu, cutlural traditions of the countey etc. Their development is subsequently reflected on on
the dynamics of the depmand for services. As by Orieška (2010), tourist taffic is also assessed by
qualitative criteria, when the quality of services in tourist traffic is understood as the sum of their
useful characteristics, which impart the capability of satisfying the need and meet the expectation
of visitors in tourist traffic. Customer satisfy their needs by their ideas, which vary as do
individuals. The view on quality on the part of the customer is different as form the side of offer.
While customer demand assess the individual marks of the services, the side of offer is about the
characteristics expressing processes, which can be evaluated by way of preliminary, interim and
follow –up checks and controls.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
851
1. Methodology
The object of the contribution is to analyze and evaluate the level of services in tourist traffic
provided by small family firms in a selected region of Slovakia. From the aspect of tourism,
Liptov is considered as one of the most attractive regions of Central Slovakia .
Geographically, it consists of three subregions, concretely the:
1. Lower Liptov – now the county of Ružomberok,
2. Central – western part of the Liptovský Mikuláš county, up to villages of Liptovský Ján,
Uhorská Ves and Podtureň,
3. Upper Liptov – Eastern part of the Liptovský Mikuláš county, villages of Liptovská Teplička,
Štrba and part of the Štrbské Pleso cadaster.
The area of the Liptov region is over cca 2000 km2
. Geo-politically, it is made up of two counties:
Liptovský Mikuláš and Ružomberok. The region is located in the Liptov basin with three national
parks protruding into it: Tatra National Park (TANAP), National Park of the Low Tatrasy (NAPANT)
and the National Park of Veľká Fatra. The 70s of the 20th century saw the building of an artificial
dam the Liptovská Mara covering an area of 21 km2
in the middle of the region. It is suitable for
summer recreation and fishing. Appart from sports, the region of Liptov offers potential for winter
sports in its 14 ski centers.
The survey was made on a sample of five small family firms involved in tourist traffic for the
region, purposefully selected on the basis of the categorization of the objects „boardinghouses***“,
number of beds, provision of food and accommodation services and availability of
congress halls. The selection was made in the region of Lower Liptov, selecded family firms, not
mentioned by their names, just marked as „Family firm A, B, C, D, E“. The analyses were
conducted made in 2013 on the basis of a structured interview combined with a questionnaire.
In the family firms A, B, C a D the operations and marketing managements is made by the owners,
whereas in firm E the managerial and marketing functions are remaining in the hands of managers,
working as employees of the firm. The development of capacity utilization by the tourits for the
years of 2008 up to 2013 were compared to the data of 2008, the year rated by entrepreneurs
engaged in torusit traffic as the best one since the year of 1989. Owners of these firms have
uniamously declared that following the entry of Slovakia into the Eurozone their turnouver have
decreased, losing substantial amount of tourists from Poland, Czech republic and Hungary. The
exchange rate of Euro to the currencies of the countries mentioned weakened the power of purchase
of the visitors from those countries, which was again negatively reflected in the visits to family firms
involved in tourism. Capacity utilization at firms of tourizm were also affected by external factors,
such as the world economic crisis or the higher rate of unemployment. One of the family firms
subjected to he comparison, also saw decrease in the number of visitors as a result of winding up
the ski centre in its vicinity.
Judging by the results of questionnaire-based survey, family firms analyzed were visited mostly by
tourists from Slovakia, the Czech republic, Poland, Hungary and other countries (Austria, Ukraine,
Croatia, Georgia, The Netherlands, Freance ). The age-group of 18-25 year old tourists were looking
for firms offering lower prices of accommodation, Age-group of 26 – 35 year of tourists
preferred the variety of the services provided, a client segment with most labour intensive jobs,
seeking regeneration. The age-group of 36-45 year old visiors was most frequently presented as
those of families spending their holidays with their children. Age group over 46 years and over can
be characterized as a group of people looking for peaceful and quiet localities to enjoy
the pleasure of holiday-making. Generally, visitors are most satisfied with the equipment of the
rooms. Firms of tourist traffic were selected in via websites, with photo and other visual
aids showing the interiors of the rooms, reataurants and their vicinity. In all the compared family
firms, the respondents positively aevaluated the clean rooms and the surroundings. The half-board
offered is made up of two main meals visitors can choose a day before. In the family firm A, B, C
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
852
and E there are several ready meals on the menu, as they also provide food for the wider public.
Evaluation of the staff by the respondents was also favourable. Selection of the locality and the
season of the year depends on the attractiviteness of the place and the suplementary services related
to the vicinity of the family firm. During winter season, visitors prefer the closeness of ski centres
whereas in summer of great advantage is the availability of swimming pools and aquaparks.
One of the aims of the performed analysis was to define the criteria by which the customers are
chosing family firms. They are as follows:
 Price of the service,
 Distance from the ski centre,
 Distance from the swimming pool and the aquapark,
 Number of services provided,
 Discounts provided for a week stay.
Based on the criteria as above, the assessment of the sample involved application of the method of
ordering, method of distancing from the zenith „Etalón-Zenit and the method of Füller´s triangle.
Evaluating the quality of the services was performed by applying the Servqual method. Table 1 is
illustrating the summarized values of the required parameters of choices.
Tab. 1: Values of required parameters of choices
Pension/zión
F1(Max) F2(Max) F3(Max) F4(Min) F5(Min)
Price
night/person
[€]
Distance to the
ski centre [km]
Distance to the
bath [km]
Number of
services
Discounts
offered for
weekly stays
[%]
Family firm A 22 11,0 3 5 0
Family firm B 20 4,0 16 7 0
Family firm C 11 0,2 26 4 5
Family firm D 10 0,2 26 3 10
Family firm E 26 13,0 0,3 7 0
Source: own research
2. Results
Resurch results are presented in the follow-up text and Table 2 – Table 7 separately applying the
methods mentioned earlier.
Method of Ordering
When choosing the holiday resorts, considerations involved similarities in the services provided
(size and extent of services, price poer night and person) offered in the main season, offered for two
persons for a week stay. The basic criteria for choosing the resort were compiled by the factors as
follows:
 F1 – Price per l night/person – Min.
 F2 – Distance form the ski centre – Min.
 F3 – Distance from the swimming pool – Min.
 F4 – Number of services provided – Max.
 F5 – Discounts offered for weeklong stays – Max.
The order of the individual family firms is in Table 2. The results concluded upon have revealed
that the established parameters were met mostly by Family firm D.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
853
Tab. 2: Evaluation of the order of firms by the method of order
Penzión F1(Max) F2(Max) F3(Max) F4(Min) F5(Min) In
sum
Order
Family firm A 4 4 2 3 5 18 5.
Family firm B 3 3 3 1 5 15 3.
Family firm C 2 1 5 4 2 14 2.
Family firm D 1 1 5 5 1 13 1.
Family firm E 5 5 1 1 5 17 4.
Resource: own research
Method of the Distance from the Zenith„Etalón-Zenit“
„Etalón“ represents an ideal variant of solution. The„Zenith“ has been chosen ideally, for which it
holds: (12,2,6,2,10). For the parameters chosen by us, the values were as follows:
 Ideal price for accommodation is up to 12 €.
 Distance from the ski centre up to 2 km.
 Distance from the swimming pool, aquapark up to 6 km.
 Number of services provided by the firm – a minimum of 2 services.
 Discounts at week-long stays offered at least as 10 %.
Presented in Table 3 are the converted values and the order of the family firms separately. The
results have shown that by a suitable selection made by the method of distances has it Zenith at
Family firm D.
Tab. 3: Evaluation of the distance from the Zenith of „Etalón-Zenit“
Penzión F1(Max) F2(Max) F3(Max) F4(Min) F5(Min) Spolu √∑ Poradie
Family firm A 100,00 81,00 9,00 9,00 100,00 299,00 17,29 3.
Family firm B 64,00 4,00 100,00 25,00 100,00 293,00 17,12 4.
Family firm C 1,00 3,24 400,00 4,00 25,00 433,24 20,81 2.
Family firm D 4,00 3,24 400,00 1,00 0,00 408,24 20,20 1.
Family firm E 196,00 121,00 32,49 25,00 100,00 474,49 21,78 5.
e/“Zenit“ 12 2 6 2 10
Source: own research
Method of the Füller´s triangle
At this pair-based method it holds that if criterion fi zis considered more important than fj, i tis
assigned the value of 1, in case of a controversy, the value of 0. The sum of all preferences for the
criterion f1 is marked as n1, criterion f2 marked as n2, criterion fj for the number of preferences
marked as n. Füller´s triangle is based on the order of preference in the importance of the
individual factors. Table 4 presents values in the Füller´s triangle,with f1 price as the most important
parameter.
Tab. 4: The most imporant parameter when assessing the choice of af family firm for the stay
f1 f1 f1 f1 Prices Prices Prices Prices
f2 f3 f4 f5 Skiing
Swimming
pool
Services Discount
f2 f2 f2 Skiing Skiing Skiing
f3 f4 f5
Swimming
pool
Services Discount
f3 f3
Swimming
pool
Swimming
pool
f4 f5 Services Discount
f4 Services
f5 Discount
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
854
ei f1/prices f2/skiing
f3/swimming
pool
f4/services f5/discounts ni vi
f1/prices — 1 1 1 1 4 0,4
f2/skiing 1 — 0 0 1 1 0,1
f3/swimming pool 0 0 — 0 0 0 0
f4/services 1 0 0 — 1 2 0,2
f5/discounts 0 1 1 1 — 3 0,3
In sum 10 1
Source: own research
When projected into the provided services provided by family firms of A – E the data are in Table
5.
Tab. 5: Choice of services by their importance as evaluated applying the method of Füller´s
triangle
Penzión F1(Max) F2(Max) F3(Max) F4(Min) F5(Min) Poradie
Family firm A 22 11 3 5 0 4.
Family firm B 20 4 16 7 0 3.
Family firm C 11 0,2 26 4 5 2.
Family firm D 10 0,2 26 3 10 1.
Family firm E 26 13 0,3 7 0 5.
Source: own research
The method of Füller´s triangle helped identify the most important criterion for selecting a family
firm, the one asking the lowest price for the accommodation services. This selection criteria
favoured the Family firm D.
Method of Servqual
As a rule, a customer is not evaluating the services provided alone, but by way of comparing them
with the competitiion. Our assessment of the quality of the services provided made use of the
Servqual method.
Tab. 6: Evaluation of the quality of services applying the Servqual method
Characteristics of the
services offered
Imporance
(weight – valuation)
services
Family
firm A
Family
firm B
Family
firm C
Family
firm D
Family
firm E
Staff reliability 5 5 4 4 5 5
Quality of accommodation 8 5 4 5 4 5
Quality of food 7 4 3 3 4 5
Supplementary servicies 6 3 3 2 2 5
Equpment of the exteriors 3 4 5 5 3 4
Perceived value of the
service 123 106 108 106 142
Source: own research
Results shown in Table 6 have proved that the services provided in by Family firm E and by
Family firm A are above average in view of the perceived value, at which the client is obtaining
the services for the agreed prices. At the remaining family firms the offer of services was at an
average. Family firms A and E can ask hihger prices for their services compared to the competition,
as the consumers perceive their services offering higher values for their money.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
855
Tab. 7: Examble of appraising the relation between price and the quality of the services of
family firms
Price for accommodation for
person/night – main season
Assessing quality applying the
Servqual method
Price by the price-list (Euro)
Family firm A 123 17
Family firm B 106 15
Family firm C 108 11
Family firm D 106 12
Family firm E 142 26
Source: Own research
Table 7 has expressed the relation of evaluating the quiality applying the Servqual method to the
real price for accommodation in family firms of tourist traffic per person and night during the main
season. If the value of the service is expressed by a price, which is lower than the value perceived by
the customer, family firms porivde services, that are probably helpful in acquiring higher share in
the market, as the customers are feeling of having recieved higher value for their money.
3. Discussion and recommendations
Based on the information obtained from the analyses and comparison of family firms providing
services of tourist traffic, our recommendation is to increase the quality of their services and revise
their marketing for family firms with emphasis on bonus prices, packages of services, seaosonal
discounts, variability of services and attractions in their vicinity. The customer is subjective in
establishing the criteria of choice, usually based on the priorities and viewing the entire offer of
services provided by companies of tourist traffic. Successful addressing a selected target group of
potential customers results in more visitors, which does not only help in the development of such
firms abut also brings prosperity to other entrepreneurs and the local community as well. Local
services such as cosmetics, pedicure, manicure etc. may also increase their turnover. Again, this
will help generate new jobs for the inhabitants of the region.
Customer satisfaction is the function of care and willingness of the staff. For those employees, who
are in direct contact with the customers, our recommendation is to sing-in for courses of assertive
behaviour, social etiquette, psychological exercises etc. The can be also attended by the management
or owners in case when they are directly ingaged in the operation and services of the firm.
Morover, it is also important to ensure continuous education in tourism traffic, marketing and
monitoring all the generally applicable and mandatory regulations bringing about changes in ways
of accounting, taxation etc.
The Slovak Ministry of Economy is supportive towards development of small and medium-sized
entrepreses, icluding those in touriot traffic. The assistance is focused on acquiring theoretical and
practical knowledge and skills for running such companies to ensure growth in the level of
education for entrepreneurs. The mostly covered areas are as follows: marketing and telemarketing,
financial management, legal and tax issues, management, psychological aspects of entrepreneurship,
business skills, accounting, foreign trade, risks, insurance etc. Such suport offered by the state is
realized by way of courses where the costs involved might be refunded up to 80 % - 100%
depending on the criteria met.
For small companies, it is very important to cooperate with the public sector, as the communities in
via their public organs (local village and city representatives) can present their opinion to the
regional plan of development thereby affecting location of the companies, utilization of the fields,
promoting the social programe of the village, solving waste disposal issues etc. In this area our
recommendation is that small family firms join the local or regional associations of tourist traffic,
wherein they can obtain assistance from partners in better utilization of their capacities and adjusting
their services so as to bring profitability to all participants in the region.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
856
Conclusion
Tourist traffic is a highly competitive environment which changes continuously and reacts to external
influences. It is one of the sectors of the national economy that undergoes high rate of development
but remaining extremely vulnerable to external factors causing stagnation. Competition in the field
of tourist traffic services is high and variable, therefore, entrepreneurs in this sector must be creative
and flexible in bringing forth modified services, addressing the widest possible segment of the
market thereby acquiring the highest possible number of visitors to their resorts. Attracting visitors
to touristically interesting sites will result in the growing economy of the region and various other
sectors, which will further contribute to higher productivity of the services offered and the
development of the region as well.
References
[1] BERGHOFF, H. et al. (eds.), (2002). The Making of Modern Tourism: The Cultural History of the British
Experience. Palgrave Publishers Ltd.
[2] BERGHOFF, H., KORTE, B., (2002). Britain and the Making of Modern Tourism. An Interdisciplinary
Approach. In H. The Making of ModernTourism: The Cultura l History of the British Experience. Palgrave
Publishers Ltd., pp. 1–20.
[3] HESKOVÁ, M. et al., (2011). Cestovní ruch. Praha: Fortuna. ISBN 978-80-7373-107-6.
[4] ORIEŠKA, J., (2010). Služby v cestovním ruchu. Praha: Idea Servis. ISBN 978-80-85970-68-5.
[5] ORIEŠKA, J., (2010). Služby cestovného ruchu I. Bratislava: SPN. ISBN 978-80-10-01831-4.
[6] ŠAUER, M., REPÍK, O., (2013). Economic aspects of tourism events - theoretical approaches to measuring
the impact. In 16th International Colloquium on Regional Sciences. Conference Proceedings. Brno:
Masarykova univerzita. pp. 593-602. ISBN 978-80-210-6257-3. DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-6257-2013-75.
The contribution is partial result of project-solving VEGA MŠVVaŠ SR 1/0176/13 and 1/1033/12.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
857
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-6840-2014-111
BROWNFIELDS A ROZVOJ CESTOVNÍHO RUCHU –
NÁVŠTĚVNICKÉ PREFERENCE NA PŘÍKLADU MĚSTA
BRNA
BROWNFIELDS AND TOURISM DEVELOPMENT – VISITORS’
PREFERENCES EXAMPLED ON BRNO CITY
MGR. TOMÁŠ KREJČÍ1
MGR. STANISLAV MARTINÁT1
MGR. PETR KLUSÁČEK, PH.D.1
KLÁRA TOCHÁČKOVÁ2
1
Oddělení environmentální geografie
Ústav geoniky AV ČR, v. v. i.
1
Department of environmental geography
Institute of Geonics AS CR, v. v. i.
 Drobného 28, 602 00 Brno, Czech Republic
E-mail: krejci@geonika.cz, martinat@geonika.cz, klusacek@geonika.cz
2
Ústav regionálního rozvoje a veřejné správy
Fakulta regionálního rozvoje a mezinárodních studií
Mendelova univerzita v Brně
2
Dep. of Reg. Development and Public Administration
Fac. of Reg. Development and International Studies
Mendel university in Brno
 Třída Generála Píky 7, 613 00 Brno, Czech Republic
E-mail: Klara.Tochackova@seznam.com
Anotace
Předkládaný příspěvek se věnuje problematice regenerace brownfields se specifickým důrazem na
jejich využití v cestovním ruchu a volnočasových aktivitách. V návaznosti na teoretickou diskusi jsou
ve stěžejní druhé části textu prezentovány výsledky terénního výzkumu s návštěvníky vybraných
případových lokalit na území města Brna (Česká republika). Cílem dotazníkového šetření a současně i
tohoto příspěvku bylo najít odpověď na otázku vnímání nového využití brownfields v oblasti
cestovního ruchu a identifikovat potenciál různých typů brownfields k jejich opětovnému využití ze
strany návštěvníků. Výsledky poukazují mj. na silné vnímání otázky bydlení v urbánním prostoru,
neboť regenerace nevyužívaných obytných objektů či lokalit byla z jejich strany diskutována nejvíce.
Klíčová slova
brownfield, cestovní ruch, regenerace, Brno, Česká republika
Annotation
The article deals with issue of brownfields regeneration with special attention to brownfields
redevelopment in tourism and leisure time activities. With connection to the theoretical discussion,
there are presented the results of the field research with visitors of the selected case study areas
located on the territory pf Brno City (Czech Republic). The objective of this questionnaire survey was
to identify the answer to the question how the new brownfield use in for tourism is perceived among
visitors and identify potential of the different types of brownfields from visitors’ perspective. The
results show the strong support for future housing utilisation, because regeneration of abandoned and
neglected locations for housing needs was discussed among the visitors the most intensively.
Key words
brownfields, tourism, regeneration, Brno, Czech Republic
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
858
JEL classification: O18
Úvod
Problematika brownfields (jako ploch nevyužívaných, opuštěných či zanedbaných) je dnes v České
republice opětovně diskutována v souvislosti s nevyjasněnou strategií jejich možné regenerace či
revitalizace. V zásadě je stále řešena principiální otázka „co s nimi?“. Samotná existence těchto lokalit
byla způsobena řadou sociálních a ekonomických změn, jež vedly ke ztrátě původní funkce dotčených
míst. Díky dlouhému vývoji těchto změn tak dnes v ČR rozeznáváme pestrou škálu typů jednotlivých
brownfields dle původního využití. Jde o území bývalých vojenských újezdů, průmyslových areálů,
ale na druhé straně i o opuštěnou bytovou výstavbu či nefunkční dopravní objekty. V praxi se ukazuje,
že potenciál nového využití zmiňovaných brownfields je často závislý právě na jejich předchozím
využití, např. z důvodů kontaminace příslušných lokalit. Významným faktorem předurčujícím
regeneraci postižených míst je i jejich geografická poloha, což na příkladu Jihomoravského kraje
dokumentují Frantál et al. (2013). Nové výzkumy (Kunc et al., 2014a; 2014b) prokazují přímou
závislost lokalizace brownfields s aktivitou různých zájmových skupin na jejich znovuvyužití.
Problematickou stránkou v tomto revitalizačním procesu bývají obvykle nejasná vlastnická struktura
či přítomnost nebezpečných kontaminujících látek v lokalitě. Tyto dva elementy pak zvyšují cenu
vlastní regenerace, jež se stává ve většině případů finančně neakceptovatelnou.
Díky širokému spektru vlivů existence brownfields na rozvoj území je tato oblast v zájmu řady
vědních disciplín jako např. ekonomie, sociologie či geografie. Ve specifickém prostředí měst zde
významný vliv hrají i názory urbanistů či architektů. Všechny tyto vědní oblasti nabízejí řadu podnětů,
způsobu a cest k regeneraci opouštěných míst. V urbánním prostředí bývají obvykle ve vztahu
k brownfields diskutovány otázky (i) nekontrolovaného růstu zástavby na okrajích měst – urban
sprawl (Kirschner, 2006 aj.), (ii) eliminace ekologických zátěží, (iii) odstranění fyzických bariér v
podobě bývalých průmyslových areálů (Krzystofik et al., 2013) či (iv) vznik sociálně vyloučených
lokalit.
Fenomén nekontrolovaného růstu měst je sice v podmínkách ČR poměrně novou záležitosti, nicméně
v postupném zesilování především komerční suburbanizace (metropolitní oblast Prahy, krajská města)
nabývá na vážnosti – jako reakce na zastavování krajiny však vznikají i pozitivní příklady regenerací
řady rozsáhlých areálů na atraktivní bytové či administrativní objekty, místy zachovávající i
specifický „genius loci“ (v Praze parní elektrárna v Karlíně aj.). V řadě průmyslových metropolí (v
ČR typicky Ostrava, ale i Brno), tvoří plochy brownfields významné prostorové bariéry bránící
funkčnímu propojení jednotlivých částí města (v Ostravě např. Nová Karolína, v Brně tzv. Jižní
centrum). Proměnlivá hustota zástavby, stále intenzivnější doprava či růst průmyslových ploch na
okrajích měst klade do popředí i otázku zlepšování životního prostředí a zvyšování kvality života
obyvatel měst v oblasti environmentální. Příkladem může být rozsáhlý projekt přeměny brownfields
na plochy veřejné zeleně v Torontu (De Sousa, 2003), vztah regenerace brownfields a zvyšování
hodnoty životního prostředí ukazují Levi a Kocher (2006), popř. Doick et al. (2009); v ČR je zmíněné
téma diskutováno v širším pohledu aplikované ekologie (viz např. www.postindustrial.eu). V poslední
době se v ČR objevují i systematické výzkumy, které diskutují pozůstatky zejména industriální éry ve
vztahu k celkovému vývoji krajiny – Kolejka a Klimánek (2012) vymezují tzv. postindustriální
krajinu (regionální dimenzi nabízejí Kolejka, Klimánek a Fragner, 2011), totéž z pohledu veřejné
správy na lokální úrovni pak prezentují Klusáček et al. (2011). V tomto smyslu představují největší
nebezpečí mezi brownfields ty objekty, v nichž se nachází objekty či plochy významně
kontaminované nebezpečnými látkami po předcházející výrobě (těžký či chemický průmysl aj.).
Sanace těchto lokalit je finančně velmi náročná, a to tím více, čím rozsáhlejší opuštěná plocha je –
v tomto směru je vhodné poukázat na podnětnou studii Kadeřábkové s Piechou (2009), kteří uvažují i
ekonomické aspekty regenerace či provázanost regenerace na strategické dokumenty územních
jednotek.
V neposlední řadě mají nevyužívané plochy a objekty i negativní sociální rysy – umožňují koncentraci
skupin sociálně slabších či vyloučených obyvatel. Sociální aspekty brownfields lze ovšem vnímat i
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
859
z pohledu obyvatel příslušné lokality (Kunc, Klusáček a Martinát, 2011; Kunc et al., 2014b) popř.
návštěvníků obvykle již regenerovaných brownfields (Martinát et al., 2014). Významné jsou i rozdíly
z hlediska prostorové a funkční diferenciace těchto ploch, což na příkladu Brna ukazují např. Kunc a
Tonev (2008) nebo Kunc et al. (2014a).
Data a metodologie
Město Brno je jedním z mála v České republice, které se systematicky věnuje problematice
brownfields a jejich aktivnímu nabízení investorům. Tato proaktivní politika se logicky zaměřuje na
nejvýznamnější (ve smyslu nejrozsáhlejší) lokality, což je mj. vedeno snahou o oživení „hnědých“
míst v intravilánu města. Jedním z výstupů této politiky je i databáze brownfields, která je pravidelně
od r. 2003 aktualizována a dnes již obsahuje i specifickou část úspěšně regenerovaných objektů a
lokalit. Analýza uvedené databáze byla prvním krokem v našem výzkumu, přičemž byly vytipovány
konkrétní objekty, jejichž nové využití se váže k cestovnímu ruchu resp. volnému času. Vybrané
lokality byly následně konfrontovány přímo v terénu. Obě tyto etapy vyústily ve finální výběr čtyř
objektů (viz tab. 1), do kterých byla posléze směřována druhá etapa výzkumu.
Následující druhá etapa byla založena na dotazníkovém šetření s návštěvníky uvedených objektů.
Celkem bylo v průběhu podzimu 2013 osloveno 150 respondentů, dvacet dotazníků však muselo být
pro nespolehlivost odpovědí vyřazeno. Níže uvedená analýza tak pracuje již se vzorkem 130 osob. Ve
sledovaném souboru dotazovaných mírně převažovaly ženy (53 %), dvě pětiny dotazovaných patřily
do věkové skupiny 18–24 let. Přes polovinu oslovených osob tvořili studenti, ekonomicky aktivní
osoby pak zahrnovaly dalších cca 40 %. I přes velmi nízký věkový průměr oslovených disponovalo
více než 80 % z nich vyšším vzděláním (minimálně s maturitou). Podstatným aspektem výzkumu byla
i otázka na místo bydliště návštěvníků, tedy odkud přijeli danou lokalitu navštívit – takřka polovina
osob bydlela přímo ve městě Brně, celkově devět z deseti oslovených pochází z Jihomoravského
kraje. Tyto identifikační otázky tvořily závěrečnou třetinu dotazníku.
Mimo identifikační otázky obsahoval zmíněný dotazník celkem 10 tematických otázek, které byly
zaměřeny zčásti přímo na navštívenou lokalitu, významněji však také na obecnější vnímání regenerace
brownfields a jejich socio-ekonomický potenciál. Zjištěná data byla dále statisticky analyzována
s ohledem na následující výzkumné otázky: (i) jaký potenciál přisuzují návštěvníci jednotlivým typům
brownfields s ohledem na jejich opětovné využití a (ii) jak je návštěvníky vnímána regenerace
brownfields pro cestovní ruch a jaké vidí možné jiné využití navštívené lokality.
Tab. 1: Základní charakteristika šetřených objektů
lokalita
Předchozí
využití
Současné využití
Počet
respondentů
Paintball Hall Brno
(Benešova ul., Brno-střed)
nádražní sklad paintballové hřiště 37
Laser Game Brno
(Hybešova ul., Brno-střed)
výrobní objekt laserová střelnice 32
Wannieck Gallery (nyní RAG)
(ul. Dornych, Brno-střed)
slévárna
galerie
(+ obchodní centrum)
42
Bongo Brno
(Pražákova ul., Brno-jih)
výrobní objekt zábavní rodinný park 19
Zdroj: vlastní zpracování
Výsledky a diskuse
Úvodní část dotazníku byla orientována směrem ke konkrétní navštívené lokalitě. Z odpovědí
vyplývá, že téměř 58 % dotazovaných neví o skutečnosti, že navštívený objekt je regenerovaným
brownfieldem. Naproti tomu stejný podíl respondentů věděl, k čemu sloužily navštívené objekty
v minulosti – tato znalost byla významná zejména v případě Wannieck Gallery (nyní Richard Adam
Gallery) a Paintball Hall, tedy objektů v samotném centru města. Wannieck Gallery lze chápat jako
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
860
zdařilou a vhodnou ukázku formy regenerace bývalé slévárny na obchodně-společenský prostor, kde
má významné místo i samotná galerie. Čtyři z pěti dotazovaných potom svoji návštěvu objektu spojují
cíleně s nabídkou zde poskytovaných služeb, jen marginální část (3 %) uvedlo jako důvod návštěvy i
seznámení se s vlastní regenerací objektu. I přes tento okrajový zájem o samotnou regeneraci je ovšem
tato z hlediska funkčního využití hodnocena velmi pozitivně – známku velmi dobrou a dobrou udává
90 % respondentů. Z hlediska estetického je patrná nižší spokojenost s regenerací, kdy pozitivní názor
zde zastává 60 % návštěvníků (další čtvrtina pak estetické hledisko shledává pouze průměrným).
Příčinou jistého nesouladu hodnocení funkčního a estetického hlediska může být nižší potřeba
investorů proměňovat vzhled objektů oproti zajištění funkčnosti (zejména pro aktivity jako je
paintball), bezesporu i vzhledem k omezenému objemu dostupných finančních prostředků; svoji roli
zde pravděpodobně hraje i otázka vlastnických vztahů, kdy provozovatel nutně nemusí být současně
majitelem objektu.
Neujasněná strategie regenerace brownfields na národní, regionální či lokální úrovni má za následek i
slabý důraz na cílenou medializaci této problematiky na veřejnosti. Z toho potom pramení velmi nízká
znalost konkrétních regenerovaných lokalit, které se úspěšně podařilo „navrátit do života“. Tento fakt
prokazuje i realizované šetření. Při dotazu, zda někdy navštívili nějaký jiný regenerovaný brownfield
sloužící cestovnímu ruchu, odpověděla třetina dotazovaných, že nikoli a další téměř polovina osob o
žádné takové návštěvě neví. Pokud již dotazovaní věděli o návštěvě dalšího brownfieldu, potom se
velmi často jednalo o ostatní lokality zastoupené v tomto šetření – Vaňkovka (nikoli přímo samotná
galerie) a Bongo park. Z mimobrněnských příkladů se častěji vyskytovaly lokality Sýpka
v Jevišovicích, Centrum Babylon v Liberci nebo Permonium v Oslavanech. V návaznosti na samotnou
návštěvu regenerovaných objektů poté respondenti odpovídali, zda znají nějaký další příklad
regenerovaného brownfieldu v cestovním ruchu a z jakého informačního zdroje tato znalost pochází.
Zjištěné názory podtrhují výše uvedené – pouze desetina dotazovaných věděla z informačních zdrojů
o jiném příkladu úspěšné regenerace nevyužívaných objektů (53 % potom nikoli). Konkrétní uváděné
příklady pak spíše reprezentují jednorázové využití objektu než celkovou snahu o systematickou
regeneraci (továrna Vlněna v Brně či Borovina v Třebíči – obě původně textilní továrny využité pro
pořádání uměleckých performancí). Vzhledem k velmi nízké znalosti regenerovaných brownfields je
pak bezpředmětné hodnotit zdroje informací o těchto objektech – převážně se jedná o ústní předávání
informací a zpráv mezi přáteli.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
861
Obr. 1: Lokalizace zájmových objektů ve městě Brně
Zdroj: ArcČR 500 – Arcdata Praha; geoportal.gov.cz; www.brno.cz; vlastní zpracování;
Jak prokazují výzkumy řady autorů (Chrysochoou et al., 2012; Doleželová et al., 2014), při snaze o
revitalizaci nevyužívaných ploch a objektů je často primární otázkou, jaké brownfields má smysl
podporovat v jejich regeneraci a jakým způsobem konkrétní případy vybrat. Součástí výzkumu proto
byla i otázka, jaký typ brownfields má podle návštěvníků největší potenciál k možnému budoucímu
využití. Z šesti možných typů brownfields (dle jejich původního využití – viz obr. 2) byl „vysoký
potenciál“ nejčastěji uváděn u obytných brownfields, na druhém místě pak u brownfields spojených
s průmyslem. Oba zmiňované typy pak v součtu s hodnocením „nadprůměrného potenciálu“ mají
podle návštěvníků téměř stoprocentní předpoklady k možné budoucí revitalizaci. Bytové brownfields
jsou pozitivně vnímány zřejmě i proto, že optikou věkově mladší populace je otázka řešení bytové
situace aktuální a existuje zde zřejmá představa efektivního znovuvyužití bývalých bytových objektů
ke stejnému účelu. V případě industriálních objektů lze diskutovat jejich význam v kontextu vnímání
Brna jako města se silnou průmyslovou tradicí, která se i nadále udržuje v povědomí lidí. Na opačném
konci žebříčku figurují brownfields zemědělské a těžební, u nichž lze vysledovat významné
zastoupení průměrných resp. podprůměrných hodnocení. V případě těžebních brownfields se zde
potvrzuje paradox, kdy lokality bývalých lomů, dolů a dalších areálu nejsou buď chápány vůbec nebo
jen velmi málo jako brownfields ačkoli jejich potenciál je v tomto značný (jezera Medard či Milada
v severních Čechách, potápěčská základna v Jesenném).
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
862
Obr. 2: Potenciál jednotlivých typů brownfields z pohledu návštěvníků
Zdroj: vlastní šetření, N = 130. Poznámka: čísla v grafu udávají četnosti jednotlivých odpovědí.
Úzkou souvislost s potenciálem využití představuje i možnost revitalizace navštíveného objektu
k jinému účelu než pro cestovní ruch. Respondenti byli požádáni, aby na stupnici 1–5 (kde 5
reprezentuje nejvíce vhodné využití) zhodnotili, jaké jiné případné využití by preferovali pro
navštívenou lokalitu. Z osmi možností (kdy sami dotazovaní mohli dále uvést jakoukoli další variantu
využití, nicméně toto prakticky využito nebylo) se jako nejvíce vhodné využití jeví to stávající – tedy
regenerace za účelem cestovního ruchu/volnočasových aktivit (vážená známka 4,10; více než polovina
respondentů dala této variantě nejvyšší možnou známku 5; desetině návštěvníků se naopak nové
využití nelíbí, většina to uvedla v souvislosti s Laser game a Wannieck Gallery). Odrazem bydliště
respondentů (urbánní prostor) lze pravděpodobně argumentovat v případě druhého místa, kdy tuto
příčku obsadila možnost regenerace lokality na park (3,28), přičemž plochy tohoto typu jsou ve
městech takřka vždy vnímány jako nedostatkové. Další varianty se již projevily s určitým odstupem,
nicméně rozdíly mezi nimi již byly nevýznamné (obr. 3). Zde stojí za zmínku možnost nového využití
zkoumaných lokalit pro obytné účely – nižší postavení v žebříčku je i ve srovnání s výše uvedeným
hodnocením potenciálu poměrně paradoxní. V tomto případě totiž návštěvníci nereflektují potřebu
nových bytových objektů, ačkoli s výjimkou Bongo parku lze studované lokality vnímat jako
potenciálně velmi atraktivní místa k bydlení prakticky v samotném centru města.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
863
Obr. 3: Preference možností nového využití navštívených lokalit
Zdroj: vlastní šetření, N = 130
Závěr
Otázka regenerace brownfields je spojena s řadou problémů, ale i výzev. Jako nezbytný předpoklad se
v této souvislosti jeví aktivita místních samospráv v otázce volby strategie využití opuštěných ploch a
objektů – významným fenoménem je tato problematika především v urbánním prostoru, kde nabývá
kvalitativně i kvantitativně značného rozsahu. I přes negativní faktory regenerace – finanční
náročnost, kontaminace – je velkou výhodou možnost širokého spektra budoucího využití lokalit
brownfields. Výrazné impulsy k jejich rozvoji a oživení přináší mj. cestovní ruch či volnočasové
aktivity. S rostoucí kupní silou obyvatelstva, ale i potřebou efektivního využití volného času, nabývá
toto odvětví značného ekonomického významu. Řada lokalit brownfields pak díky své poloze či
prostorovým dispozicím nabízí značné možnosti realizovat zejména netradiční aktivity v tomto
odvětví. Pozitivní příklady je možné nalézt i v případě města Brna, mj. i díky jeho bohaté průmyslové
historii. Ve vybraných čtyřech lokalitách ve městě Brně byl v rámci našeho výzkumu zjišťován pohled
návštěvníků uvedených atraktivit na samotnou regeneraci brownfields a jejich vnímání zmíněné
problematiky. Zásadními aspekty šetření byla snaha ukázat na možný potenciál různých typů
brownfields k regeneraci a zadruhé pak otázka vhodnosti využití navštívené lokality. Na základě
provedeného šetření je možné konstatovat následující závěry: (i) i přes péči, kterou Brno bezesporu
věnuje problematice brownfields, pouze malá část veřejnosti tuto problematiku registruje; (ii) nízké
povědomí o brownfields obecně se odráží i v nízké znalosti konkrétních úspěšně regenerovaných
lokalit využívaných pro cestovní ruch; (iii) v otázce potenciálu různých typů brownfields k regeneraci
se jako nejlepší pro oživení jeví návštěvníkům brownfieldy obytné a industriální – tento výsledek lze
diskutovat v kontextu významného zastoupení městského a současně věkově mladšího obyvatelstva,
pro nějž je bytová otázka vysoce aktuální a rovněž má tato populace alespoň drobné povědomí o
reáliích Brna jako průmyslového centra; (iv) mezi respondenty panuje vysoká spokojenost se stávající
novou funkcí analyzovaných objektů – považují ji za nejlepší možné využití daného místa. Celkově
vzato, cestovní ruch je i z pohledu návštěvníků vnímán jako jeden z podnětných faktorů v rozvoji
brownfields – kromě provedeného šetření lze tento fakt demonstrovat i na řadě jiných lokalit z České
republiky (ilustrativní příklady viz RRA JM, 2007 nebo 2010), kde i značně rozsáhlé nevyužívané
oblasti dosáhly zřízením volnočasových aktivit a atraktivit značného rozvoje a vhodně zachovaly,
doplnily či zdůraznily krajinnou, historickou, architektonickou či estetickou roli daného místa. O
pozitivním vlivu výše uvedeného na formování i urbánního prostředí tak v tomto ohledu netřeba
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
864
pochybovat. Předpokladem k efektivnější realizaci je ovšem systematická podpora decizní sféry a
snaha o širokou komunikaci zejména s vlastníky dotčených objektů a ploch.
Literatura
[1] De SOUSA, C. A., (2003). Turning brownfields into green space in the City of Toronto. Landscape and
Urban Planning, vol. 62, iss. 4, pp. 181–198. ISSN 01692046. DOI 10.1016/S0169-2046(02)00149-4.
[2] DOICK, K. J., SELLERS, G. CASTON-BROTO, V., SILVERTHORNE, T., (2009). Understanding
success in the context of brownfield greening projects: The requirement for outcome evaluation in urban
greenspace success assessment. Urban Forestry & Urban Greening, vol. 8, iss. 3, pp. 163–178. ISSN
1618-8667.
[3] DOLEŽELOVÁ, L., HADLAČ, M., KADLECOVÁ, M., MARTINÁT, S., POLEDNIK, M., (2014).
Redevelopment potential of brownfields: A-B-C model and its practical application. E+M Ekonomie a
management, vol. 18, iss. 2. (in print).
[4] FRANTÁL, B., KUNC, J., NOVÁKOVÁ, E., KLUSÁČEK, P., MARTINÁT, S., OSMAN, R., (2013).
Location Matters! Exploring Brownfields Regeneration in a Spatial Context (A Case Study of the South
Moravian Region, Czech Republic). Moravian Geographical Reports, vol. 21, iss. 2, pp 5-19. DOI
10.2478/mgr-2013-0007.
[5] CHRYSOCHOOU, M., BROWNA, K., DAHALA, G., GRANDA-CARVAJALB, K., SEGERSONB, K.,
GARRICKA, N., BAGTZOGLOUA, A., (2012). A GIS and indexing scheme to screen brownfields for
area-wide redevelopment planning. Landscape and Urban Planning, vol. 105, iss. 3, pp. 187–198. DOI
10.1016/j.landurbplan.2011.12.010.
[6] KADEŘÁBKOVÁ, B., PIECHA, M., (2009). Brownfields: jak vznikají a co s nimi. Praha: C.H. Beck.
ISBN 9788074001239. p. 138.
[7] KIRSCHNER, V., (2006). Regenerace brownfields jako odpověď na zastavování krajiny kolem měst.
Urbanismus a územní rozvoj, vol. IX, iss. 2, pp. 34-39.
[8] KLUSÁČEK, P., KREJČÍ, T., KUNC, J., MARTINÁT, S., NOVÁKOVÁ, E., (2011). The post-industrial
landscape in relation to local self-government in the Czech Republic. Moravian Geographical Reports, vol.
19, iss. 4, pp. 18-28.
[9] KOLEJKA, J., KLIMÁNEK, M., (2012). Vymezení a typologie postindustriální krajiny Česka. Geografie:
sborník České geografické společnosti, vol. 117, iss. 3, pp. 289-307.
[10] KOLEJKA, J., KLIMÁNEK, M., FRAGNER, B., (2011). Post-industrial landscape: the case of the
Liberec region, Czech Republic. Moravian Geographical Reports, vol. 19, iss. 4, pp. 3-17.
[11] KRZYSTOFIK, R., KANTOR-PIETRAGA, I., SPÓRNA, T., (2013). A dynamic approach to the typology
of functional derelict areas (sosnowiec, Poland). Moravian Geographical Reports, vol. 21, iss. 2, pp. 20–
35.
[12] KUNC, J., TONEV, P., (2008). Funkční a prostorová diferenciace brownfields - příklad města Brna. In
Regionální studia, vol. 2, iss. 1, pp. 30-37.
[13] KUNC, J., KLUSÁČEK, P., MARTINÁT , S., (2011). Percepce a lokalizace urbánních brownfields:
podrobnosti a rozdíly na příkladu Brna a Ostravy. Urbanismus a územní rozvoj, vol. 14, iss. 1, pp. 13-17.
[14] KUNC, J., NAVRÁTIL, J., TONEV, P. FRANTÁL, B., KLUSÁČEK, P., MARTINÁT, S. HAVLÍČEK,
M., ČERNÍK, J., (2014a). Perception of urban renewal: Reflexions and coherences of socio-spatial
patterns (Brno, Czech Republic). Geographia Technica, vol. 9, iss.1, pp. 66–77.
[15] KUNC, J., MARTINÁT, S., TONEV, P., FRANTÁL, B., (2014b). Destiny of urban brownfields: Spatial
patterns and perceived consequences of post-socialistic deindustrialization. Transylvanian Review of
Administrative Sciences, vol. 2014, iss. 41e, pp. 109–128.
[16] LEVI, D., KOCHER, S., (2006): The use of coastal brownfields as nature preserves. Environment and
behavior, vol. 38, iss. 6, pp. 802-819. DOI 10.1177/0013916505285217.
[17] MARTINÁT, S., KREJČÍ, T. KLUSÁČEK, P., DOHNAL, T., KUNC, J., (2014): Brownfields and
tourism: contributions and barriers from the point of view of tourists. In Proceedings of conference Public
recreation and landscape protection - with man hand in hand? (RaOP 2014). Brno: Mendel University (in
print).
[18] RRA JM, (2007). Případové studie regenerace brownfieldů. Brno: Regionální rozvojová agentura jižní
Moravy. p. 31.
[19] RRA JM, (2010). Případové studie regenerace brownfieldů. . Brno: Regionální rozvojová agentura jižní
Moravy. p. 29.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
865
Příspěvek byl zpracován v rámci projektu financovaného programem Omega TA ČR „Nové metody
zefektivnění regenerace brownfields umožňující optimalizaci rozhodovacích procesů“ (TD020259).
Příspěvek vznikl také s institucionální podporou Ústavu geoniky AV ČR, v.v.i. (RVO:68145535).
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
866
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-6840-2014-112
PODMÍNKY PRO ROZVOJ KONGRESOVÉHO TURISMU
V MORAVSKOSLEZSKÉM KRAJI
OPTIONS FOR DEVELOPMENT OF CONGRESS TOURISM IN THE
MORAVIAN SILESIAN REGION
ING. MIROSLAVA KOSTKOVÁ PH.D.
ING. MILENA BOTLÍKOVÁ
Katedra cestovního ruchu
Obchodně podnikatelská fakulta v Karviné
Slezská Univerzita v Opavě
Department of Tourism
School of Business Administration
Silesian University
 Univerzitní nám. 1934/3, 733 40 Karviná, Czech Republic
E-mail: kostkoval@opf.slu.cz, botlikova@opf.slu.cz
Anotace
Kongresový cestovní ruch představuje relativně novou a z hlediska ekonomiky významnou formu
cestovního ruchu. Článek pojednává o předpokladech, příležitostech a rozvoji kongresové turistiky
regionu Severní Moravy a Slezska. Cílem příspěvku je na základě analýzy statistických údajů českých
a světových institucí a prostřednictvím komparace uvést možné vývojové trendy a příležitosti
pro rozvoj kongresového turismu. Výsledkem jsou závěry, které zdůrazňují jeho rostoucí význam a
příležitosti v oblasti regionálního rozvoje a cestovního ruchu v Moravskoslezském kraji.
Klíčová slova
kongresový cestovní ruch, Moravskoslezský kraj, předpoklady rozvoje cestovního ruchu v regionu
Annotation
Congress tourism is relatively new and in terms of economy important form of tourism. The article
discusses the assumptions, opportunities and development of congress tourism in the Moravian
Silesian region. The aim of this paper is to analyze statistical data from the Czech and world
institutions and on the base of comparison to indicate the possible trends and opportunities, which is
developed congress tourism. Resulting conclusion highlights the growing meaning of congress
tourism in the field of regional development and tourism in the Moravian Silesian region.
Key words
congress tourism, Moravian Silesian Region, options of the regional tourism development
JEL classification: M21
Úvod
Kongresový cestovní ruch představuje formu cestovního ruchu, podstatou které je výměna vědeckých
a odborných informací a poznatků, spojena s poznáváním daného regionu a nabídkou doprovodných
akcí. Je pokládán za nejresistentnější část cestovního ruchu, na jehož rozvoji se dlouho neprojevoval
výrazným způsobem ekonomický tlak, či změny devizových kursů. Ročně se jej ve světě zúčastňuje
v průměru 4,5 mil. účastníků, přes 50 % z nich zamíří do Evropy (Čertík, 2001). Hlavním motivem je
předávání nových poznatků, navázání obchodních kontaktů, nalezení řešení problémů v daném oboru,
nebo setkávání odborníků určité oblasti.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
867
Stále více si uvědomujeme výhody, plynoucí z pořádání kongresových akcí, které znamenají
pro region zvýšení daňových příjmů, zaměstnanosti a návštěvnosti daného místa, neboť spokojení
účastníci kongresových akcí se vracejí jako turisté.
Představuje poměrně novou a z hlediska ekonomiky významnou formu cestovního ruchu, která je
předmětem zájmu a zkoumání. Na základě analýzy trendů, statistických údajů českých a světových
institucí a komparace lze uvést možné vývojové trendy a příležitosti pro rozvoj kongresového turismu
regionu Severní Moravy a Slezska. Výsledkem jsou závěry, které zdůrazňují jeho rostoucí význam
v oblasti cestovního ruchu a regionálního rozvoje v Moravskoslezském kraji. Příspěvek byl
zpracován v rámci Interního institucionálního projektu ISIP 2014 SU OPF.
1. Cíl a metody - vymezení a funkce kongresového cestovního ruchu
Kongresový turismus prochází procesem změn kvantitativních a také kvalitativních. Za posledních 50
let se počet kongresů a konferencí zvýšil třicetinásobně, ale počet účastníků na jednu akci se stále
snižuje (podle ICCA v 60. letech se počet účastníků pohyboval kolen 1200, dnes je to v průměru 424
delegátů na 1 kongres).
Dochází k přenosu vědomostí a znalostí do praxe, díky čemuž tato forma cestovního ruchu hraje
v současné době významnou roli (Schreiber, 2002). Kongresový cestovní ruch (Meeting industry,
kongresový průmysl) je jedna ze složek MICE (Meetings, Incentives, Conference and
Exhibitions/Events). V současnosti se do MICE akcí počítají také akce incentivního, veletržního a
teambuldingového charakteru.
ČSÚ vymezuje kongres/konferenci jako „formální setkání většího počtu lidí (od 100 osob) určitého
odborného zaměření, jehož předmětem jsou prezentace, přednášky, diskuse a konzultace. Může se
jednat o sjezd vědeckých pracovníků, shromáždění diplomatických zástupců jednotlivých států apod.
Typickým znakem kongresu/konference je doprovodný program (bývá spojen s exkurzemi, kulturním
a společenským programem a gastronomickými akcemi).“
Kongresový cestovní ruch podle Oriešky (2003) plní ve vztahu k jednotlivci i ke společnosti několik
důležitých funkcí. Mezi nejdůležitější lze zařadit funkci vědecko-informační, kulturně-poznávací,
ekonomickou a v neposlední řadě kongresový cestovní ruch působí i jako významný faktor
regionálního rozvoje. Důvody účasti na konferenci podle Williama Cuttinga (Orieška, 2003) jsou:
 Vzdělávání – osvěžení znalostí,
 inspirace – nové nápady a setkávání s vedoucími postavami z oboru,
 benchmarking – srovnání vlastní úrovně s ostatními,
 prezentace – možnost dát o sobě vědět světu,
 společenská část – setkávání lidí různých kultur.
Kongresový cestovní ruch má také ekonomický význam, lze jej považovat za generátor finančních
zisků, za tvůrce pracovních příležitostí, efekt přímého obratu indikuje řadu dalších doplňkových
služeb, které jsou s pořádáním kongresů, veletrhů a podobných akcí spjaty. Pro město, v němž se
kongres koná, to znamená značný příjem do rozpočtu.
Řadí se k ekonomicky nejpřínosnějším formám cestovního ruchu. Průměrná útrata účastníka
kongresu, konference nebo výstavy bývá mnohem vyšší, než útrata běžného turisty. Vyžaduje ale
široký okruh služeb a aktivní přístup celého regionu. Ekonomický význam kongresového cestovního
ruchu zdůrazňuje také Indrová (2007):
 Dochází k plnění specifických pracovních povinností, účast na něm je v rámci pracovní doby,
 účast je hrazena zaměstnavatelem,
 výdaje účastníků jsou 2-3krát vyšší než u jiných forem cestovního ruchu (podle CzechTourismu
průměrná útrata na jednoho účastníka se v Praze pohybuje kolem 6 500 – 10 000 Kč),
 konzumují se specifické služby vyššího standardu, obvykle komplexní balíček služeb,
 má specifickou infrastrukturu,
 má specifickou sezónu (nejčastěji jaro, podzim),
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
868
 realizace převážně ve velkých městech,
 má kladný vliv na propagaci a pozitivní image destinace.
Má specifickou sezonalitu - přispívá ke zvýšení návštěvnosti v obdobích, která jinak nejsou využita
pro klasické formy cestovního ruchu. Většina kongresů se koná mimo sezónu, takže dochází
k potlačení sezónnosti, přínosem je rovnoměrné vytížení disponibilních kapacit.
Stát si pořádáním velkých mezinárodních kongresů rovněž upevňuje svou prestiž. Profesionálové
kongresové a konferenční turistiky se shodují, že jde o jedno z nejrychleji se rozvíjejících odvětví
cestovního ruchu. O velké kongresy soutěží města a regiony z celého světa, podobně jako o právo
pořádat olympijské hry a další velké, svými synergiemi pro země a regiony komerčně přínosné
události.
V Česku je kongresový cestovní ruch rozvíjen především ve větších městech. V rámci celé České
republiky však není potenciál kongresového cestovního ruchu dostatečně využit. Vzhledem k trendu
snižování počtu účastníků je možné využít i menších středisek, která se mohou vyprofilovat jako
místní kongresová centra. Tato profilace však vyžaduje investice do infrastruktury a lidských zdrojů
(Václavínková et al., 2012).
2. Statistické vykazování kongresové turistiky
Postavení jednotlivých zemí, resp. měst na poli kongresového cestovního ruchu vychází
z mezinárodních statistik UIA (Union of International Associations) a ICCA (International Congress
& Convention Association). Smyslem získávání a zpracování statistických informací je poznání,
hledání tendencí ve vývoji a jejich využití v praxi.
Kongresové oddělení UIA se již řadu let zabývá systematickým sběrem informací o kongresovém
cestovním ruchu, které se objevují v Ročence mezinárodních pořadatelů (Yearbook of International
Organizators) a v Mezinárodním kongresovém kalendáři (International Congress Calendar). Na jejich
základě lze vytvářet analýzy a prognózy dalšího vývoje.
Podle UIA 50 % všech kongresů se odehrává v deseti zemích, které si na trhu kongresového
cestovního ruchu udržují stabilní pozici (Singapur, Japonsko, USA, Belgie, Jižní Korea, Francie,
Rakousko, Španělsko, Německo a Austrálie). Podle ICCA mezi TOP 10 nejvýznamnějších
kongresových měst v roce 2012 patřil Singapur, Brusel, Vídeň, Paříž, Soul, Tokio, Barcelona, Kodaň,
Madrid a Londýn.
Dle údajů ICCA počet mezinárodních setkání za posledních 50 let celosvětově roste. Od roku 1963
roste meziročně počet těchto akcí v průměru o 10 %, z čehož vyplývá, že počet takových setkání se
každých 10 let více než zdvojnásobí. Žebříčku TOP 10 zemí v počtu pořádaných mezinárodních
setkání (podle ČSÚ) dlouhodobě vévodí Spojené státy americké s počtem 4 277 uspořádaných setkání
v období 2008–2012. Dále v pořadí je Německo (3 091), Španělsko (2 523), Spojené království
(2 381), Francie (2 338), Itálie (2 199), Čína (1 685), Japonsko (1 591), Brazílie (1 534) a Nizozemsko
(1 489).
Podle Beránka z Magconculting (2013) na poli kongresového cestovního ruchu zatím vévodí Evropa,
většina kongresů, seminářů a dalších setkání se odehrává (a do budoucna lze očekávat, že se bude
odehrávat) v západní části evropského kontinentu, pozoruje se však vzestup asijských zemí.
3. Podmínky kongresové turistiky v České republice
Postavení České republiky na trhu kongresového cestovního ruchu se po nedávném oslabení v roce
2008 zlepšuje. Česká republika se těší stabilnímu zájmu kongresového turismu, v roce 2012 se počtem
akcí umístila na 31. místě ve světě. Podíl České republiky na světovém kongresovém cestovním ruchu
však nedosahuje ani 1 %. Naproti tomu Praha se v roce 1999 navrátila mezi prvních dvacet
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
869
nejvýznamnějších měst, v roce 2011 byla podle ICCA na 14. pozici, ale postavení ostatních měst
České republiky na tomto trhu se výrazně zhoršilo.
Podle ČSÚ se v roce 2012 v ČR konalo 11 547 kongresových akcí s počtem 1 535 597 účastníků,
z toho v Praze 4 264 akcí s počtem 671 812 účastníků (27 % z celkového počtu akcí s průměrným
počtem 694 účastníků na akci).
Česko disponuje dobrým potenciálem pro pořádání těchto akcí, kraje nabízí množství kulturních
a přírodních atraktivit a dostačující konferenční kapacity (Libová, Jade, 2009). Naše země je dobře
dostupná (nachází se zde pět mezinárodních letišť, dopravní infrastruktura je dostačující), představuje
destinaci s pozitivní image, je považována za bezpečnou a ekonomicky, politicky a kulturně vyspělou
zemi.
Komplexní konferenční centra tvoří 63 % z celkové kapacity konferenčních prostor, 18 % připadá na
4 hvězdičkové a 13 % na 3 hvězdičkové ubytovací zařízení. V roce 2011 se v ČR konalo 51,5% MICE
akcí ve 4 a 5 hvězdičkových hotelech. Počet 4 a 5 hvězdičkových hotelů u nás od roku 2000 rostl.
Podle ČSÚ v roce 2000 bylo u nás evidováno 152 hotelů těchto dvou tříd, z toho 53 v Praze
(v Ostravě pouze 8 čtyřhvězdičkových hotelů), v roce 2011 jich bylo již celkem 517 (z toho 213
v Praze a 27 v Ostravě). V hromadných ubytovacích zařízeních se konají spíše menší kongresové akce
(pro 50 – 150 účastníků).
25 % konferenčních sálů u nás má kapacitu 50 – 90 míst, 20 % 100 – 199 míst. Nad tisíc míst má jen
5 % konferenčních center. Nejvíce kongresů představují konferenční akce pro 100 - 199 účastníků.
V roce 2011 byl zaznamenán nejvýraznější nárůst v kategorii mítinků s počtem 150 – 250 účastníků.
Na 1. místě jsou korporátní konference/setkání, následovány asociačními konferencemi/kongresy.
Jedná se především o akce mezinárodního významu, tematicky jsou zaměřené na IT technologie,
lékařské vědy a farmacii, obchod, průmysl, technologie a ekonomii.
Nejvíce účastníků kongresů, konaných v ČR je podle statistik z ČR, Velké Británie, USA, Německa,
Francie, Rakouska a Nizozemí, toto složení je v průběhu posledních let poměrně konstantní.
Nejvíce akcí se dle světového trendu koná v měsíci září, říjnu, listopadu, ale také v březnu. Česká
republika odpovídá evropskému trendu, kdy mezi nejslabší měsíce nepatří zimní měsíce, ale naopak
letní.
Výrazně dominují jednodenní akce. Podle ICCA průměrná délka trvání byla v roce 2013 - 2,31 dne,
v roce 2012 - 2,06 dne a v roce 2011 - 3,8 dne.
Za nejvýznamnější kongresové místo mezinárodního významu v ČR lze považovat pouze Prahu.
Praha se v oblasti služeb kongresového turismu výrazně posunula vpřed a v současné době se řadí
mezi evropskou špičku. Praha disponuje nejlepším potenciálem pro kongresový cestovní ruch,
nalezneme zde 31 % konferenčních center (232 z 852), což představuje 37 % konferenčních kapacit v
ČR. V roce 2013 získala cenu Meeting Star v kategorii „Nejlepší kongresová destinace střední a
jihovýchodní Evropy“. Podle Jaromíra Beránka z MagConsultingu (2013) nelze očekávat, že by Praha
hostila velké kongresy a meetingy. Její potenciál využívají pořadatelé zejména středních a menších
setkání. Pokud však jde o doplňkové aktivity, Praha se coby místo pro setkání jeví jako plně
vyhovující destinace. V Praze se konalo mnoho významných mezinárodních konferencí (zasedání
Mezinárodního měnového fondu a Skupiny Světové banky, Summit NATO, zasedání
Mezinárodního olympijského výboru, Microsoft Security Summit aj).
Podle Českého statistického úřadu počet konferencí v České republice každoročně stoupá, stejně jako
počet účastníků na těchto akcích (v roce 2009 byl zaznamenán počet akcí 9 411 s počtem účastníků
1 192 909, v roce 2012 byl počet akcí 11 547 s počtem účastníků 1 350 459).
Vedle rozsáhlých akcí s tisícovou účastí se běžně v České republice odehrávají stovky drobnějších
konferencí a kongresů. Mnoho českých destinací má pro realizaci MICE v současnosti podobné
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
870
podmínky. U většiny krajů České republiky v rozvojových dokumentech je nastíněn potenciál a jsou
vymezeny aktivity, které by měly vést ke zlepšení jejich pozice v oblasti kongresového cestovního
ruchu, s uceleným systémem propagace a existují organizace, které podporují prosazení daného
regionu v oblasti kongresového cestovního ruchu. Od roku 2009 funguje projekt Czech convention
bureau, kterého cílem je podpořit rozvoj kongresového cestovního ruchu v regionech České
republiky.
4. Vývoj segmentu MICE v Moravskoslezském kraji
Moravskoslezský kraj splňuje náročné podmínky pro konání nejrůznějších akcí v segmentu meeting
industry a incentivních pobytů. Prostřednictvím krajského města má kraj potenciál i pro kongresovou
turistiku. Strategická poloha v blízkosti polské a slovenské hranice vytváří z Ostravy město, které
disponuje zlepšující se nabídkou pro profesní cestovní ruch. Přítomnost zajímavých přírodních oblastí,
specifická architektura, dobrá dopravní dostupnost (dálnice D47, v Mošnově u Ostravy se nachází
jedno z významných mezinárodních letišť České republiky), kvalitní kongresová infrastruktura,
přítomnost mezinárodních hotelových řetězců, dostatečná hotelová kapacita a kvalitní služby
v odpovídajícím standardu (12 000 míst pro MICE segment, 5 500 lůžek), významná průmyslová
základna a vědecké odborné zázemí místních univerzit. Ostrava byla v Návrhu kategorizace
kongresových měst zařazena mezi města první volby.
V Moravskoslezském kraji již rok působí Moravskoslezské Convention Bureau, které se zabývá
rozvojem a propagací kongresového turismu v kraji. Podle něj kongresová a incentivní turistika
vykazují vzrůstající tendenci (Tab.1). O Ostravu a Moravskoslezský kraj je mezi kongresovými turisty
zájem.
Tab. 1: Konference v hromadných ubytovacích zařízeních
Česká republika celkem Moravskoslezský kraj
Rok Počet konferencí Počet účastníků Počet konferencí Počet účastníků
2006 3 230 655 227 170 31 694
2007 3 518 702 586 264 45 640
2008 3 832 761 901 369 71 501
2009 9 411 1 192 909 772 100 699
2010 10 146 1 295 287 710 98 337
2011 10 601 1 350 459 1 008 135 478
2012 11 547 1 535 597 1 078 189 059
Zdroj: Zpracováno podle CzechTourism: Analýza kongresového a incentivního segmentu cestovního ruchu,
2012
Z Oficiální databanky kongresové a incentivní turistiky je patrné, že se v Moravskoslezském kraji
nalézá 49 zařízení, vhodných pro konání akcí kongresového cestovního ruchu (Tab.2).
Tab. 2: Moravskoslezský kraj – kapacity pro pořádání akcí MICE
hotely **** hotely*** konferenční
centrum
kulturní
centrum
výstaviště sportovní
hala
cekem
12 22 3 10 1 1 49
Zdroj: Zpracováno podle CzechTourism: Analýza kongresového a incentivního segmentu cestovního ruchu,
2012
Nejvíce MICE akcí je soustředěno v Ostravě, Opavě a Frýdku-Místku. Významné jsou: Hornické
muzeum OKD a Landek Park v Ostravě, mající kapacitu spojených sálů 1000 míst, nové kongresové
centrum hotelu Clarion Congress Hotel (1 600 míst), Mamaison Imperial Hotel (550 míst),
kongresové centrum Gong (1 500 míst). Dalšími zařízeními, nabízející 400 a více míst jsou Národní
dům (Frýdek-Místek, 440), Kulturní dům Frýdek (400) a Dům kultury Bílovec (400), Rotschild Palace
(v současnosti v rekonstrukci), Dům kultury města Ostravy (1000 míst).
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
871
Nové Trojhalí Nová Karolína s kapacitou 800 míst se řadí k největším kongresovým zařízením
v Ostravě. Výstaviště Černá louka patří k největším v České republice, disponuje kongresovým sálem
s kapacitou 300 míst.
Podle počtu akcí kongresového cestovního ruchu, konaných v hromadných ubytovacích zařízeních je
Moravskoslezský kraj na třetím místě v Česku. V kraji se dle ČSÚ konalo v roce 2012 ve
14 hromadných ubytovacích zařízeních 1078 akcí s celkovým počtem 189 059 účastníků
(175 účastníků na 1 akci). Tyto hodnoty představují poměrně výrazné zvýšení oproti roku 2006.
Potenciál pro kongresový cestovní ruch je vyzdvihován v Marketingové strategii rozvoje cestovního
ruchu v turistickém regionu Severní Morava a Slezsko, v ROP NUTS II a také v Koncepci rozvoje
cestovního ruchu statutárního města Ostravy z roku 2004. Ostrava je zde definována jako „obchodní
centrum regionu, nabízející výjimečné podmínky pro profesní cestovní ruch“. Vize města Ostravy
sděluje, že v roce 2015 by měla být Ostrava (resp. Ostravsko) „atraktivní a vyhledávanou destinací
profesního cestovního ruchu, nabízející výjimečné zázemí pro konání kongresů, konferencí, výstav
a veletrhů, firemních a obchodních jednání, výjimečnost tohoto zázemí by měla vycházet z využití
silných stránek a industriální historie Ostravy a její blízkosti k přírodním perlám regionu (Beskydy,
Jeseníky, Poodří).“
5. Výsledky - trendy a příležitosti kongresového turismu
Konference, kongresy a další akce v posledních letech kopírují pokles ekonomiky, a to s určitým
zpožděním, v návaznosti na velikost jednotlivých akcí. Zatímco menší akce jsou připravovány v řádu
měsíců, velké akce pořadatelé připravují s předstihem několika let.
Prognózy dalšího vývoje kongresové turistiky lze podle provedených průzkumů označit za příznivé.
Tempo růstu kongresového turismu by mělo víceméně kopírovat tempo celkového ekonomického
rozvoje - vždy však s malým časovým odstupem (u menších kongresů dva roky, u velkých kongresů
až čtyři roky).
Na základě údajů UIA lze do budoucna předpokládat mírný pokles kongresů v tradičním pojetí. Stále
více se rozvíjí elektronická forma kongresů. I když je jejich počet stále nízký, vykazuje rostoucí
tendenci. Do budoucna se počítá jak s organizací samostatných elektronických kongresů, tak
s rozšířením tradičně pojatých kongresů o tuto dimenzi. Mnoho expertů na kongresový cestovní ruch
předpokládalo celosvětový pokles počtu pořádaných kongresů a dalších akcí v návaznosti na nová
elektronická média. Tento pokles se zatím nepotvrdil, přesto lze očekávat, že v průběhu několika málo
let doznají velké kongresy určitou změnu. Média do jisté míry pravděpodobně nahradí předávání
vědeckého poznání, avšak osobní kontakty nikoliv (Mag Consulting, 2013).
Podle ICCA z výše uvedeného lze určit tyto trendy MICE:
 Mezinárodní konferenční trh je stále více hnán požadavky spotřebitele (trh zákazníka),
organizátoři chtějí snížit své náklady, vyhnout se skrytým nákladům a za své peníze získat co
nejlepší hodnotu.
 Délka mezinárodních konferencí pozvolna klesá, ale četnost jejich konání značně stoupá.
Společnosti chtějí snížit dobu, kterou jejich pracovníci stráví na konferencích, a tím také snížit
své náklady.
 Na významu nabývá výstavní komponent větších konferencí, žádá se, aby konferenční prostory
zahrnovaly větší výstavní prostory.
 Účastníci konferencí častěji cestují s doprovodem, se svými partnery, či s rodinou. Doprovázející
hosté se mohou seznámit s památkami, uměním a kulturou destinace. Řada firem se na tento
segment specializuje.
 Počet ženských účastnic konferencí neustále roste a konference se méně orientují výhradně
na muže.
 Bezpečnost se pro pořadatele konferencí i účastníky stala klíčovou otázkou při výběru místa
konání.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
872
 Využívá se aplikace moderních informačních technologií (on-line rezervace a registrace)
pro potřeby zkracování a předstihu plánu mezinárodních akcí.
 Proffesional Congress Organizers používají internet jako primární zdroj informací nabídky míst
pro konání konferencí.
Z průzkumu významných českých ubytovacích zařízení, specializovaných na kongresový segment
vyplývá, že služby pro MICE klientelu se mohou stát významnou konkurenční výhodou (Vampulová,
2013). V současnosti z důvodu převisu nabídky konferenčních kapacit nad poptávkou dochází
k výraznému cenovému dumpingu, což vede k poklesu cen, s negativním dopadem na kvalitu
poskytovaných služeb, snižování hodnoty produktu a následně také destinace.
V důsledku vývoje je potřebné zabývat se efektivitou přenosu informací a znalostí, podporou
kreativity na akcích i dlouhodobými ekonomickými výhledy a strategickým plánováním (Čuka, 2012).
Podpora kongresovému průmyslu souvisí i podporou místních PCO a destinačních společností tak,
aby kongresy a konference svým přínosem z obratu pomohly také místní ekonomice. Multiplikační
efekt z tohoto čistého průmyslu je významný - ČSÚ uvádí přínos do ekonomiky země cca 20 mld. Kč
ročně.
Z komparace silných stránek kongresové turistiky Vídně, jako evropského kongresového lídra, Prahy
a Ostravy se potvrzují dobré předpoklady pro rozvoj kongresové turistiky na Ostravsku (Tab.3).
Pro rozvoj kongresové turistiky je potřebné eliminovat slabé stránky regionu Severní Moravy
a Slezska, mezi které patří přetrvávající trend jednodenních návštěv a s tím související nízké využívání
ubytovacích kapacit, negativní hodnocení dopravní infrastruktury a dostupnosti regionu hromadnou
dopravou a naopak posílit vnímání regionu jako vhodného k vícedenním pobytům v souvislosti
s příznivým životním prostředím, využít rozšíření nabídky kulturního a společenského vyžití,
propagovat turistické kulturní atraktivity a přilákat tak návštěvníky z větších vzdáleností.
Tab. 3: Komparace silných stránek kongresového turismu Vídně, Prahy a Ostravy
Vídeň Praha Ostrava
Obsazuje tradičně přední místa
v žebříčku ICCA.
Dlouhá tradice v pořádání
významných a prestižních
kongresových akcí.
Roční nárůst v počtu konferenčních
kapacit a pořádaných
konferenčních akcí o 20 %.
Město ohleduplné k životnímu
prostředí, certifikát „Green
Meeting“.
Neuvedeno. Zlepšující se péče o životní
prostředí a péče o památky
a turistické atraktivity.
Univerzitní město, město vědy
a vývoje.
Univerzitní město, město vědy
a vývoje.
Univerzitní město, město vědy
a vývoje.
Disponuje bohatou kongresovou
infrastrukturou.
Rozvinutá kongresová
infrastruktura.
Rozvíjející se kongresová
infrastruktura.
Město s vysokou kvalitou života. Vysoká kvalita nabízených služeb
za přijatelné ceny.
Pozitivní vnímání cenové relace
služeb, nízkonákladový region.
Bezpečné město. Bezpečné město. Bezpečné město.
Alokace v srdci Evropy. Strategická poloha v srdci Evropy,
s dobrou dopravní dostupností.
Strategická poloha Ostravy
v blízkosti hranic s Polskem
a Slovenskem.
Město kultury, památek a hudební
metropole, plná uměleckého
bohatství.
Bohatá historie, kultura,
architektura a mnoho turistických
atrakcí.
Rostoucí spokojenost
se společenským vyžitím
a nabídkou volnočasových aktivit.
Zdroj: Vlastní zpracování podle statistik ICCA, ČSÚ a Moravskoslezského Convention Bureau, 2013
Závěr
Situace v kongresovém cestovním ruchu je z celosvětového hlediska stabilní. Růsty a poklesy
sledovaných hodnot na jednotlivých kontinentech, zemích a městech nejsou nijak výrazné. Rozvoj
kongresového cestovního ruchu není soustředěn na určité území, ale dotýká se všech částí světa.
Velké mezinárodní kongresy mohou výrazně ovlivnit celé národní hospodářství hostitelské země.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
873
Jejich finanční dopad pocítí jak soukromý, tak státní sektor. Pořádání mezinárodních kongresů je
velmi prestižní záležitost nejen pro město, ale pro celou zemi (Haval, Jánoška, 2008).
Prognózy dalšího vývoje kongresové turistiky lze podle provedených průzkumů označit za příznivé.
Naše země vstoupila na kongresový trh teprve v 90. letech minulého století. České republice se
podařilo především díky Praze dostat mezi významné kongresové destinace.
Moravskoslezský kraj má vhodné podmínky pro rozvoj MICE, snaží se neustále následovat trendy a
přizpůsobovat se změnám na trhu, využít svůj potenciál, vytvářet kvalitní prostředí pro pořádání
kongresů a do budoucna existuje reálný předpoklad, že svou pozici na trhu MICE ještě více posílí.
Literatura
[1] ARR, (2006). Marketingová strategie rozvoje cestovního ruchu v turistickém regionu Severní Morava a
Slezsko: Akční plán. Ostrava: Moravskoslezský kraj. [cit. 2014-1-15]. Dostupné <http://verejna-
sprava.krmoravskoslezsky.cz/rr_12.html>.
[2] BERÁNEK, J., (2008). Základy cestovního ruchu, stravovacích služeb a lázeňství. 1.díl. Praha: Vysoká
škola cestovního ruchu a teritoriálních studií. ISBN 978-80-86724-35-5. p.106.
[3] CzechTourism a kongresová turistika v r. 2004. [online]. [cit. 2014-01-19]. Dostupné z:
<http://www.czechtourism.cz/index.php?show=023278>.
[4] CzechTourism, (2008). QCM. CzechTourism - podporujeme incomingový cestovní ruch. Kongresová
turistika: Praha na 12. místě [online]. 2003, červen 2008 [cit. 2014-01-15]. Dostupné z:
<http://www.czechtourism.cz/index.php?show=055001032>.
[5] ČERTÍK, M., (2001). Cestovní ruch - vývoj, organizace a řízení. Praha: OFF, s.r.o. ISBN 80-238-6275-8.
p. 352.
[6] Český statistický úřad, (2012). Statitická ročenka Moravskoslezského kraje 2012. Ostrava : Český
statistický úřad. ISBN 978-80-250-2269-6.
[7] ČUKA, P., (2011). Základy teórie, metodológie a regionalizácie cestovného ruchu. Prešov: Prešovská
univerzita. ISBN 978-80-55-0471-1. p. 93.
[8] HAVAL, M., JÁNOŠKA, K., (2008). Vademecum pro profesionály ve světě MICE, Díl I. - Průvodce
světem MICE. Praha: Ministerstvo pro místní rozvoj ČR. p. 56.
[9] INDROVÁ, J., (2007). Mezinárodní cestovní ruch: vybrané kapitoly. Praha: Oeconomica. ISBN 978-80-
245-1287-7. p. 92.
[10] Kongresová turistika v Ostravě. [cit. 2014-01-31]. Dostupné
<https://convention.ostrava.cz/images/files/TZ-%20Kongresov%C3%A1%20turistika.pdf>
[11] LIBOVÁ, A., JADE, S., (2009). Marketing Plan Prague Convention Bureau 2009. Praha: Prague
convention bureau. pp. 13.
[12] Mag Consulting., (2006). Kongresový a incentivní cestovní ruch. Praha: Mag Consulting. ISBN 80-86724-
20-4. p.79.
[13] Mag.Consulting, (2000). Kongresový cestovní ruch. COT Business [online]. [cit.2013-3-15]. Dostupné
<http://www.cot.cz/data/cesky/00_09/9_stat_1.htm> 4.9.2008 [cit. 2014-01-31].
[14] MagConsulting, (2008). Charakteristika a hodnocení potenciálu cestovního ruchu Moravskoslezského kraje
a jeho subregionů. COT Business [online]. [cit. 2014-01-31]. Dostupné z:
<http://www.cot.cz/index.php?page=200&jazyk=1&id=1040812062>.
[15] ORIEŠKA, J., (2004). Kongresový cestovní ruch. Praha: Idea Servis. ISBN 80-85970-45-7. p. 139.
[16] PÁSKOVÁ, M., ZELENKA, J., (2002). Výkladový slovník cestovního ruchu. Praha: MMR. p.448.
[17] SCHREIBER, M. T., (2002). Kongress- und Tagungsmanagement. Auflage. München, Wien: Oldenbourg.
ISBN 80-238-6275-8. p. 583.
[18] The International Association Meetings Market. Statistics Report 2010. Dostupné z:
< http://www.iccaworld.com/dcps/doc.cfm?docid=1130>.
[19] VÁCLAVÍNKOVÁ, K., KOSTKOVÁ, M., BOTLÍKOVÁ, M., (2012). Analysis of the impact of selected
variables on the availability of accommodation facilities. In Mathematical Methods in Economics 2012.
Karviná: Slezská univerzita v Opavě. ISBN 978-80-7248-779-0. pp. 950-956.
[20] VAMPULOVÁ, M., (2013). Kongresová turistika. COT Business, 11/2013, pp.24-25.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
874
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-6840-2014-113
VLIV KONÁNÍ VELETRHŮ NA SEKTOR UBYTOVACÍCH
SLUŽEB V BRNĚ
THE IMPACT OF TRADE FAIRS ON THE ACCOMODATION
SECTOR IN BRNO
BC. ŠÁRKA FRÁNKOVÁ
Katedra regionální ekonomie a správy
Ekonomicko-správní fakulta
Masarykova univerzita
Depart. of Regional Economics and Administration
Faculty of Economics and Administration
Masaryk University
 Lipová 41 a, 602 00 Brno, Czech Republic
E-mail: 363347@mail.muni.cz
Anotace
Předkládaná případová studie se zabývá problematikou veletržní činnosti v Brně a jejích dopadů na
podnikatelské subjekty. Veletrhy do města lákají velké množství návštěvníků a vystavovatelů, kteří
utrácejí prostředky za ubytování, stravu a zábavu. Tím jsou ovlivněny podnikatelské subjekty, které
tyto služby nabízejí. Jelikož jedním z nejvíce profitujících sektorů je sektor ubytovacích služeb, je
demonstrován dopad veletrhů a výstav právě na hotelích a penzionech, konkrétně na jejich cenové
politice. Hotely a penziony reagují na zvýšenou poptávku vyššími cenami, pokud mají jistotu, že zájem
o ubytování je natolik velký, že jej vyšší ceny neodradí. Cílem článku je analyzovat, jak ubytovací
zařízení zvyšují ceny ubytování během nejvýznamnější veletržní akce v Brně, Mezinárodního
strojírenského veletrhu. Ceny ubytování jsou zkoumány jak u hotelů v bezprostřední blízkosti
výstaviště, tak i u zařízení vzdálenějších. Práce přináší důkazy o tom, že brněnské veletrhy výrazně
ovlivňují nejen blízké okolí areálu výstaviště, ale i širší region zahrnující další obce a města
v Jihomoravském kraji. Dále přináší bližší pohled na změny cen ubytování v době konání
strojírenského veletrhu. Bylo zjištěno zvýšení ceny až o sto šedesát procent, čímž se potvrzuje výrazný
a nepopiratelný efekt veletrhů na rozvoj a prosperitu ekonomických subjektů v regionu.
Klíčová slova
veletrhy a výstavy, hotely, cenová politika, Brno
Annotation
This paper deals with problems of impact of trade fairs in Brno on other subjects in the region. Fairs
and exhibitions attract many visitors to the city and they spend money on accommodation, food and
fun. Enterprises providing these services are influenced by the fairs. One of the most profiting sector
is providing of accommodation, therefore the impact will be demonstrated on hotels, specifically on
their pricing policy. Hotels react to the increased demand by raising the price of accommodation, if
they are sure the interest in the accommodation is big enough. The aim of the paper is to find out how
much are the prices raised during the most important fair in Brno, the International Engineering Fair.
The pricing policy is analysed on the example both the nearest hotels and the hotels in longer distance
from the trade fairs. The paper brings proofs of significant impact not only in Brno, but also in wider
region. It brings also closer look on changes of accommodation prices. More than one hundred and
sixty percent raise of prices was found out, which confirms strong and undeniable impact of fairs and
exhibitions on enterprises in the region.
Key words
fairs and exhibitions, hotels, pricing policy, Brno
JEL classification: R11, R32
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
875
Úvod
Konání veletrhů má pro každé veletržní město nezpochybnitelný význam. Možnost ovlivnit prosperitu
regionu přilákáním velkého množství prodejců a kupců na jeho území využívaly státy již v dávných
dobách, čehož je důkazem tvrzení Maskella a kol. (2004). Ten uvádí, že jistý institucionální rámec pro
veletrhy byl zřízen již v dobách antického Říma a to za účelem rozvoje obchodu v Římem
podrobených provinciích. Veletrhy ve své tehdejší podobě pomáhaly řešit problémy distribuce tím, že
koncentrovaly poptávku a nabídku v určitém čase na určitém místě. Veletrhy ve své současné,
moderní podobě, a především potom významné mezinárodní veletržní akce, jsou pro města a regiony
doslova „hospodářským motorem“.
Česká republika má jakožto „srdce Evropy“ strategicky výhodnou pozici pro rozvoj mezinárodních
veletrhů, protože je jakýmsi spojovacím bodem mezi západní a východní Evropou. (Beckendorff,
2008) . Nejvýznamnějším veletržním centrem České republiky je potom bezesporu město Brno,
známé také jako Město veletrhů.
Veletrhy se v Brně vyvíjely od třináctého století, kdy získalo Brno městská práva a současně právo
pořádat trhy. Největší slávu potom zažívaly ve dvacátém století, těšně po vybudování nového
výstaviště, které bylo samo o sobě senzací tehdejší architektury. Výstavu soudobé kultury
v Československu zahajoval v Brně sám T. G. Masaryk a byla to akce obrovského humanitního
a společenského významu (Müller, 2002).
Dnes je jednoznačně nejvýznamnější akcí na brněnském výstavišti každoročně pořádaný Mezinárodní
strojírenský veletrh, donedávna to byl například i veletrh INVEX či AUTOSALON. Významnou akcí
je dále veletrh zemědělské techniky TECHAGRO. Velmi oblíbené jsou také nejrůznější výstavy psů,
kterých se na brněnském výstavišti koná hned několik.
Konání významných veletrhů a výstav má nemalý vliv na město, které veletrhy pořádá, i na okolní
region. Veletrhy lákají do regionu tisíce návštěvníků a vystavovatelů, kteří zde tráví čas a utrácejí
peníze. Z výdajů návštěvníků veletrhů a vystavovatelů těží mnohé podnikatelské subjekty a veletrhy
tak napomáhají dalšímu rozvoji nejen těchto subjektů, ale celého regionu. Jedním z nejvíce
profitujících sektorů je potom sektor ubytovacích služeb, tedy hotely a penziony nabízející ubytování
vystavovatelům a návštěvníkům veletrhů. Na významné veletržní události, které zaručují vysokou
návštěvnost, reagují ubytovací zařízení zvyšováním cen, a to natolik, nakolik jim to dovolí
konkurence, výhodná poloha a další okolnosti.
Cíl a metody
Cílem článku je analyzovat cenovou politiku hotelů a penzionů v době konání významných
veletržních akcí a zjistit tak, nakolik veletrhy ovlivňují podnikatelské subjekty v regionu. Dále analýza
přináší informace o tom, jak velký geografický rozsah toto ovlivnění má. Potřebné informace jsou
čerpány z internetových stránek hotelů a penzionů, osobních rozhovorů a elektronické komunikace
s pracovníky hotelu a v několika případech také z portálu Booking,com.
V konečném výsledku bylo zvyšování cen zjištěno u dvaceti pěti ubytovacích zařízení. Nepředpokládá
se, že to je vyčerpávající výběr (z důvodu nedostupných informací či neochoty komunikovat) avšak
pro účely přibližného vymezení ovlivněného území je tento vzorek dostačující.
Pokud jsou v následujícím textu uvedeny ceny ubytování, jsou vždy voleny ceny standardních
dvoulůžkových pokojů, aby byly výsledky srovnatelné. Pro zjišťování cen byl vybrán termín konání
Mezinárodního strojírenského veletrhu jako nejvýznamnější akce na výstavišti, na jejímž příkladu se
dá ovlivnění nejlépe zjistit. Pokud hotel nezvýší cenu na tento veletrh, nezvýší ji tím pádem nikdy.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
876
Vliv veletrhů na cenovou politiku ubytovacích zařízení
Ubytovací zařízení, u kterých byla změna cen v souvislosti s veletrhy zaznamenána, byla dle
předpokládané míry ovlivnění rozdělena na tři skupiny:
1. Bezprostřední blízkost (maximálně patnáct minut pěší chůze)
2. Značná blízkost (centrum Brna a bližší okolí)
3. Širší region (významnější města a obce v okolí Brna)
U první skupiny hotelů se přirozeně očekávalo nejvýraznější ovlivnění, u druhé skupiny ovlivnění
menší, avšak nepochybně existující, u třetí skupiny potom bylo zjišťováno, zda ovlivnění existuje, či
nikoliv.
Seznam všech analyzovaných hotelů a penzionů a jejich zařazení do jednotlivých skupin je uveden
v následující tabulce.
Tab. 1: Zkoumaná ubytovací zařízení a jejich vzdálenost od výstaviště
Skupina 1 Skupina 2 Skupina 3
Brno – těsné
okolí výstaviště
Voroněž
Brno – větší
vzdálenost od
výstaviště
International Kuřim Kaskáda
Holiday Inn Barceló Svinošice Onyx
Integrity Grandezza Křtiny Starý Pivovar
A-Austerlitz Nika Centrum
Blansko
U Golema
Sharingham Omega U Rechů
Avanti Vyškov Selský Dvůr
Vista Tetčice U Crlíků
Hotel Brno Rajhrad Garden
Slavkov u Brna Olga
Říčany Admiral
Zastávka u Brna Harmonie
Ivančice Cha Cha
Zdroj: vlastní zpracování
První skupina ubytovacích zařízení
Předpoklad o velmi silném ovlivnění těchto hotelů akcemi na výstavišti byl potvrzen. Pracovníci
obchodních oddělení hotelů Voroněž a Holiday Inn Brno se shodli na tom, že veletržní události jsou
hlavním důvodem existence obou hotelů. Jejich ceník je pečlivě sestaven po zjištění přesných termínů
konání jednotlivých akcí na výstavišti a jejich činnost je dále řízena těmito termíny. Ceny jsou
stanovovány pro každou akci operativně dle zkušeností z loňska, dle předpokládaného zájmu o veletrh
a dle konkurence. Nejvyšší ceny jsou vyhrazeny pro Mezinárodní strojírenský veletrh, během kterého
jsou pokoje vždy plně obsazeny. Určitá míra zvýšení obsazenosti je však znatelná u všech veletrhů
(osobní dotazování, hotel Voroněž, hotel Holiday Inn, 2013).
Vedoucí pracovnice obchodního oddělení hotelu Holiday Inn Brno dále poukázala na problém
s poklesem zájmu vystavovatelů především v případě Mezinárodního stavebního veletrhu, který podle
ní při sestavování ceníku „museli posunout o několik cenových skupin níže oproti dřívějším rokům“
(osobní dotazování, hotel Holiday Inn, 2013).
Drobnější zástupce první skupiny, tedy Penzion Integrity, potvrzuje názor těch významnějších. Může
si dovolit zvýšit cenu více než dvojnásobně a přesto je během MSV plně obsazen. K tomu pracovnice
penzionu Integrity připojila informaci, že jejich klientela je tvořena téměř výhradně veletržními hosty
– nebýt veletrhů, nemělo by smysl budovat v jinak ne úplně atraktivní oblasti penzion (osobní
dotazování, penzion Integrity, 2013).
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
877
Tab. 2: Rozdíl v běžných a mimořádných cenách ubytování první skupiny ubyt. zařízení
Hotel
Běžná cena/noc
(Kč)
Cena během MSV Míra zvýšení (%)
Voroněž 4 148 6 604 59
Holiday Inn 3 550 6 450 82
Integrity 1 000 2 600 160
A - Austerlitz 1 850 3 950 114
Sharingham 2 250 4 150 84
Zdroj: vlastní zpracování dle ceníků
V tabulce můžeme vidět, že hotel Voroněž, který má ceny ze všech nejvyšší, zvyšuje v době MSV
nejméně. Pravděpodobně si již nemůže vyšší cenu dovolit, aby neodradil hosty, kteří by mohli využít
bezprostředně blízkého hotelu Holiday Inn. Naopak penzion Integrity, nejlevnější ze skupiny, zvyšuje
během strojírenského veletrhu o celých 160 %. Potvrzuje tak, že převážná většina jeho příjmu plyne
právě od návštěvníků a vystavovatelů veletržních akcí. Penzion navštíví ti, kteří chtějí být výstavišti
co nejblíže, ale zároveň nepotřebují luxusní ubytování a raději volí nižší cenu. Ta je totiž i po 160%
zvýšení stále zdaleka nejnižší ze skupiny.
Druhá skupina ubytovacích zařízení
Ovlivnění hotelů v centru Brna či v okolí centra je téměř stejně velké, jako v případě zařízení
v bezprostřední blízkosti výstaviště. Vypovídá o tom následující tabulka, ve které můžeme vidět opět
značně vysoká procenta zvýšení ceny. O celých 158 % zvyšuje cenu penzion Nika Centrum, jehož
situace je podobná jako u výše zmiňovaného penzionu Integrity – malý penzion fungující především
díky možnosti ubytovávat veletržní hosty (osobní dotazování, 2013 a Booking.com, 2014)
Tab. 3: Rozdíl v běžných a mimořádných cenách ubytování druhé skupiny ubyt. zařízení
Hotel
Běžná cena/noc
(Kč)
Cena během MSV
(Kč)
Míra zvýšení (%)
International 6 309 8 503 35
Barceló 4 207 8 827 110
Grandezza 3 712 7 122 92
Omega 1 450 2 600 79
Avanti 1 800 3 366 87
Vista 2 442 4 006 64
Hotel Brno 1 190 2 400 102
Nika Centrum 1 390 3 590 158
Zdroj: vlastní zpracování dle ceníků a portálu Booking.com
O více než sto procent zvyšuje cenu také luxusní hotel Barceló, jehož cena během strojírenského
veletrhu je vůbec nejvyšší ze všech sledovaných. Pravděpodobně se hotel Barceló nemusí obávat
ztráty hostů, protože jeho modernímu stylovému zařízení není jednoduché konkurovat a nároční
návštěvníci a vystavovatelé jsou ochotni si za ně připlatit.
Naopak tradiční prestižní brněnský hotel International, který má zdaleka nejvýše nasazeny běžné
pultové ceny, si je dovoluje zvýšit pouze o 35 %. Tento hotel byl navštíven osobně a rozhovor
s pracovnicí obchodního oddělení přinesl jisté překvapení. Ačkoli se hotel nachází ve velmi dobré
dostupnosti k výstavišti, hovořila pracovnice obchodního oddělení o problémech, které hotelu
způsobuje značný pokles poptávky („veletrhy již nejsou to, co dřív“) oproti dřívějším rokům. Hotel
International si může dovolit zvyšovat ceny pouze v případě MSV, a to jen o cca třicet procent (osobní
dotazování, 2013).
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
878
Problémy však na druhou stranu nemusejí být způsobeny pouze celkovým poklesem zájmu o veletrhy,
ale i vyšší konkurencí mezi ubytovacími zařízeními. Běžné ceny tohoto hotelu se rovnají již zvýšeným
cenám např. hotelů Voroněž a Holiday Inn a pokud by hotel International zvýšil cenu také o sto
procent, nacházel by se na dvanácti tisících Kč za noc, a hosté by si dobře rozmysleli, zda nezvolit
jiný hotel.
Také nejlevnější ze skupiny, Hotel Brno, představující určitý protipól luxusních hotelů International a
Barceló, se dle sdělení recepční potýká s problémy poklesu poptávky. Na rozdíl od dřívějších let si již
taktéž může dovolit zvýšit cenu pouze v případě strojírenského veletrhu a těží především z toho, že i
po stoprocentním zvýšení jsou jeho ceny stále v porovnání s ostatními hotely velmi nízké (osobní
dotazování,2013).
Třetí skupina ubytovacích zařízení
U předchozích dvou skupin zahrnujících hotely a penziony sídlící přímo v Brně bylo značné ovlivnění
veletržní činností přirozeně očekáváno. Proto je stěžejní pro tento průzkum právě třetí skupina
ubytovacích zařízení, která má odhalit, zda a nakolik přesahuje tento vliv hranice města Brna.
Do této skupiny spadá celkem dvanáct hotelů a penzionů z různých měst a obcí v okolí Brna,
u kterých bylo zjištěno upravování ceny alespoň pro Mezinárodní strojírenský veletrh. Je zde tedy
jasný důkaz, že alespoň v případě MSV je poptávka natolik velká, že ji nestačí pokrýt brněnská
ubytovací zařízení, nebo je pro určité hosty z jakéhokoli důvodu lepší ubytovat se mimo Brno.
Důvodů může být mnoho, ať už zájem o klidnější lokalitu, nižší ceny nebo lepší možnosti vyžití mimo
čas strávený na veletrhu.
Tabulka ukazující cenovou politiku této třetí skupiny hotelů a penzionů je doplněna
i o název obce. Důležitější než jméno hotelu je totiž právě místo, kde se hotel nachází a kde je tím
pádem důkaz o ovlivnění veletrhy. U všech zařízení bohužel nebylo možné zjistit přesné ceny, proto
jsou některá políčka tabulky vyplněna slovním vysvětlením.
Tab. 4: Rozdíl v běžných a mimořádných cenách ubytování třetí skupiny ubyt. zařízení
Obec Hotel Běžná cena/noc (Kč) Cena během MSV (Kč) Míra zvýšení (%)
Kuřim Kaskáda 2 700 3 600 33
Svinošice Onyx 2 950 3 950 34
Křtiny Starý Pivovar V době veletrhů nedává slevy na více nocí.
Blansko
U Golema 900 1 100 22
U Rechů Nezvyšuje, ale pociťuje vyšší poptávku.
Vyškov Selský Dvůr 935 1 237 32
Tetčice U Crlíků 1 200 2 600 117
Slavkov u Brna Olga 850 ceny jsou pohyblivé
Rajhrad Garden
Ceny od 180 do 500 Kč v závislosti na vybavení pokoje a akcích
v Brně (MSV, Grand Prix).
Říčany Admiral 1 300 2 200 69
Zastávka u Brna Harmonie V době vyšší poptávky (MSV, Grand Prix) vyšší ceny pokojů.
Ivančice Cha Cha individuální sestavování cen 30 - 60
Zdroj: vlastní zpracování dle ceníků a emailové komunikace
Nejvyšší procento zvýšení najdeme u hotelu U Crlíků v Tetčicích. Ten si dovoluje zvyšovat cenu
během MSV o celých 117 % a výrazně tak převyšuje ostatní. Dalším v pořadí je hotel Admiral
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
879
v Říčanech zvyšující cenu o 69 %, zbývající hotely a penziony zvyšují o cca 30 %. Majitelé penzionu
v Ivančicích se rozhodují o cenách individuálně podle počtu zájemců, počtu nocí a termínu a uvedli
velmi široké rozmezí, v jakém ceny v období MSV zvyšují (30 – 60 %). V případě hotelu Garden
v Rajhradě je rozmezí cen taktéž velmi široké, můžeme však předpokládat, že právě v době
strojírenského veletrhu bude cena nasazena nejvýše, tedy na 500 Kč. Dva z hotelů neuvádí rozmezí
žádné a pouze upozorňují, že se ceny mění (Zastávka u Brna, Slavkov u Brna).
Některé hotely potom neřeší zvýšenou poptávku po ubytování přímo zvyšováním cen, ale například
zrušením slev za delší pobyt (Křtiny) nebo nasazením cen z letní sezóny (U Golema, Blansko).
Penzion U Rechů v Blansku se dle majitelky těší přízni stálých hostů, kteří do penzionu pravidelně
přijíždí každý rok v době konání veletrhu, ceny však tento penzion nezvyšuje (emailová komunikace,
2014).
V emailových odpovědích se vyskytla již zmiňovaná informace, že veletrhy již nejsou tím, čím
bývaly, a proto si nadále již ubytovací zařízení zvyšování cen nemohou dovolit. Tak odpověděl
například majitel hotelu v Rousínově, čímž tuto obec vyřadil z výběru (emailová komunikace, 2014).
Závěr
Ubytovací zařízení patří do skupiny subjektů nejvíce ovlivněných konáním veletrhů, a proto byly
zvoleny právě hotely a penziony pro ukázku míry ovlivnění a pro vymezení území, na které toto
ovlivnění dosahuje. Práce představila cenovou politiku hotelů a penzionů, které byly rozděleny do tří
skupin podle vzdálenosti od areálu výstaviště. V případě první skupiny (bezprostřední blízkost) bylo
zjištěno až 160% zvyšování ceny v období Mezinárodního strojírenského veletrhu, podobně výrazné
zvyšování bylo zaznamenáno i u druhé skupiny (centrum Brna a blízké okolí). Rozdíl spočívá
především v tom, že hotely první skupiny se orientují vedle strojírenského veletrhu i na mnohé další,
vytváří podle nich cenové kategorie a cílovou skupinou jsou pro ně právě veletržní hosté.
Stěžejní však byla třetí skupina, která měla ukázat, na jakou vzdálenost významné ovlivnění veletrhy
existuje. Byly hledány hotely a penziony, které alespoň nějakým způsobem cenově reagují na
Mezinárodní strojírenský veletrh. Nalezeno jich bylo celkem dvanáct z různých obcí a měst v okolí
Brna, byl tedy objeven důkaz, že ovlivnění veletržní činností dosahuje za hranice města Brna.
Literatura
[1] BECKENDORFF, J, (2008). Czech Republic is the key to increased sales in the East. Bicycle Retailer and
Industry News. vol. 2008, iss. 2. ISSN 10698493.
[2] Booking.com, (2014). [online]. [cit. 2014-4-08]. Dostupné z: < http://www.booking.com/ >.
[3] MASKELL, P., BATHELT, H., MALMBERG, A., (2004). Temporary Clusters and Knowledge Creation:
The Effects of International Trade Fairs, Conventions and Other Professional Gatherings. SPACES Spatial
Aspects Concerning Economic Structures, vol. 2004, iss. 4. Philipps-University of Marburg. ISSN 1612-
8974. p. 38.
[4] MÜLLER, Z., (2002). Brněnské výstaviště: stavba století : stavební vývoj 1928-2002. Brno: Veletrhy Brno.
ISBN 80-7293-049-4. p. 240.
Příspěvek byl zpracován v rámci projektu specifického výzkumu Role aktérů a význam nástrojů
regionálního rozvoje v podmínkách znalostní ekonomiky (MUNI/A/0783/2013) .
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
880
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-6840-2014-114
KNOWLEDGE OF REGIONAL BRANDS IN MORAVIANSILESIAN
REGION
ZNALOST REGIONÁLNÍCH ZNAČEK V MORAVSKOSLEZSKÉM
KRAJI
ING. MICHAL STOKLASA
DOC. ING. HALINA STARZYCZNÁ, PH.D.
ING. KATEŘINA MATUŠÍNSKÁ, PH.D.
Katedra marketingu
Obchodně podnikatelská fakulta v Karviné
Slezská univerzita v Opavě
Department of Marketing
School of Business Administration in Karviná
Silesian University in Opava
 Univerzitní náměstí 1934/3, 733 40 Karviná, Czech Republic
E-mail: stoklasa@opf.slu.cz, starzyczna@opf.slu.cz, matusinska@opf.slu.cz
Annotation
This article deals with regional brands in the Moravian-Silesian region in the Czech Republic.
Research was focused on finding out if consumers know regional brands and how this knowledge
depends on demographic factors. The data were obtained by questionnaire survey and analysed by
IBM SPSS. From the thousands of respondents the representative sample of 719 for MS region was
created based on demographic factors of gender, age, education and income. The research analysis
disclosed that consumer knowledge of regional brands in MS region depends on education and
income and is independent on gender and age.
Key words
regional brands, demographic factors, brand awareness, brand recall
Anotace
Tento článek se zabývá regionálními značkami v Moravskoslezském kraji v České republice. Výzkum
byl zaměřen na zjištění, zda spotřebitelé znají regionální značky a jak tato znalost závisí na
demografických faktorech. Údaje byly získány dotazníkovým šetřením a analyzovány pomocí IBM
SPSS. Z tisíců respondentů byl sestaven vzorek 719 respondentů z MS kraje reprezentativní na základě
demografických faktorů pohlaví, věku, vzdělání a příjmu. Analýza výzkumu odhalila, že znalost
regionálních značek spotřebiteli v MS kraji závisí na vzdělání a příjmu a je nezávislá na pohlaví a
věku.
Klíčová slova
regionální značky, demografické faktory, znalost značky, vybavení si značky
JEL classification: M31
Introduction
Regional branding and local products are the hot trend in the Czech Republic but no one has done a
research on a representative sample for Moravian-Silesian region to find out the actual brand
awareness of customers and demographic factors influencing it. Thus the aim of the article is to
research the knowledge of regional brands in the MS region, with focus on how it depends on
demographic factors.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
881
Regional brands are in the Czech Republic part of product protective marking. This brand program is
however not regulated by government. It functions on a basis of voluntary rules that should ensure
customers about higher quality of the products. That is why this article defines the terms: brand,
regional brand, brand programs and brand awareness as a part of brand value for a customer
1. Theoretical background of Regional Brands
American Marketing Association (in Vysekalová et al., p. 136) defines brand as follows ‘A brand is a
name, character, creative expression, or a combination of previous elements. Its purpose is to
distinguish goods or services of one seller or group of sellers from goods or services of competing
retailers.’ This definition is used by many authors (Kotler and Keller, 2007; Keller, 2007; Pelsmacker,
Geuens and Bergh, 2003). The brand is a product or service and its features differentiate it in some
way from other products or services that are intended to satisfy the same needs (Kotler and Keller,
2007).
The marketing concept of ‘brand’ is not clearly established in the Czech legislation. Only the term
‘trademark’ is established. It is governed by Act No. 441/2003Sb., about Trademarks. The law is clear
that each trademark is a brand, but a brand is a trademark only if it was registered as a trademark.
Brands guaranteed by the state can be seen as the beginning of integrated systems of product branding,
so-called multi-level brand, which is used to connect various fragmented systems of product quality
marking. More effective joint marketing communication could help individual protective marking,
whether it is for any kind of product (food, toiletries, textiles, art products, souvenirs, etc.).
(Doležalová, 2007)
Brand programs are made up of several previously separate brands that use the same criteria. Thus
facilitating the consumer market orientation, that is currently uneasy due to a wide range of brands.
Paradoxically, consumers today know the meaning of fewer brands because of their excessive
quantities (Hesková, 2006). These brands then cannot affect consumer behaviour, as was the intention
of the creators of the brand. This happens due to the lack of marketing communication of brands, lack
of consumer education and problems with the guarantee of quality for the consumer (Hesková, 2006).
Small and medium enterprises usually lack a marketing department and a thorough strategy so a
unified brand programme can make a big difference (Bednarčík, 2012, p. 372).
Brand value is a ‘set of benefits (assets) and disadvantages (liabilities) associated with the name and
symbol of the brand, which increases or decreases the value that the product or service delivers to
enterprise and / or customer (Aaker, 2003).’ This value consists of five categories (Aaker, 2003, p. 8):
knowledge of the brand, loyalty to the brand, perceived quality, associations connected with the brand,
other proprietary brand assets.
Brand awareness includes two categories, brand recognition and brand recall. Brand recognition is the
ability to confirm earlier acquaintance with the brand (Keller, 2007), others call it brand identification
(Aaker, 2003). Brand recall is the ability to recall a brand for a product category (Keller, 2007).
The EU began to use the geographical branding after 1995 (Germany, the Netherlands and Ireland) to
support some lagging sectors (Hall, 2004). The main idea of using the concept of brands for regions is
the utilization of closer cooperation and integration of often fragmented cities, communities, regions
and neighbouring countries that target to create a synergy effect for the factors of competitiveness,
thus overcoming obstacles of differences and budgetary constraints (Kaufman and Durst, 2008).
To understand the regional branding it is important to realize that the perception of the brand as
something that is created and managed by managers is insufficient. Brands are not owned by company
or brand managers, but are shaped and created by consumers in dialogue with marketers, within the
cultural context. Therefore, to explore the potential of regional brands, it is important to capture the
view and understanding of consumer brands in their context. (Cayla and Arnould, 2008)
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
882
We need to differentiate between brands of regions and regional brands (Kirchgeorg, 2003). Both are
showing the same motivation to help the region, but both do it in a different way. Regional brands
promote specific products or services from the region and generally remain in the region, while the
brands of regions represent the region on the outside (Kirchgeorg, 2003). There are very few studies
dealing with regional brands, only Asian country have in this sense a positive trend with overcoming
the negative associations with country of origin and trying to capitalize on newfound pride in their
cultural heritage (ethnocentrism) (Cayla and Arnould, 2008).
Regional brands support local businesses (especially small farmers, artisans, small businesses) due to
promotion, diversification of economic activities in the country and reviving local economies. For the
local population it increases regional solidarity and initiates various forms of cooperation in the region
between entrepreneurs, public authorities, the voluntary sector and nature protection. From an
environmental point of view it supports local production and consumption in terms of reducing traffic
load, support of friendly production and expansion of opportunities for sustainable tourism. (Asociace
regionálních značek, 2013, online)
2. Methods and Sample
For the own primary research quota sampling was used (based on data from the Czech Statistical
Office), four demographic factors were taken into account: gender, age, education and income.
Overall, there are 1.048.000 inhabitants in Moravian-Silesian Region in the category of 15 and older,
so with a 5 % error the minimum number of questionnaires is over 384.
In total, 1.956 questionnaires were collected in several phases. From these, representative sample has
been formed (according to demographic criteria of gender, age, education and monthly net cash
income) for the Moravian-Silesian region consisting of 719 questionnaires. Demographic
characteristics of the sample are shown in Tab. 1. For each demographic factor the values shown are:
target value (as determined by the Czech Statistical Office for the whole region), the actual relative
value and absolute value. The highest deviation of the sample is 0.2 %, for example in the category of
net monthly cash income of 30.001 CZK and more, that is in absolute terms one respondent.
Tab. 1: Demographic characteristics of the Sample
Factor Category Target (in %) Actual relative (in %) Actual absolute
Gender Female 51 51.2 368
Male 49 48.8 351
Age 15-24 14 13.9 100
25-34 16.4 16.6 119
35-44 18.1 18.2 131
45-54 15.9 15.7 113
55-64 16.4 16.4 118
65-74 11.8 11.9 86
45+ 7.4 7.3 52
Education Primary or none 18.3 18.1 130
Secondary 37.1 37.3 268
Secondary diploma 31.7 31.7 228
Tertiary 12.9 12.9 93
Income 10.000 CZK 39.7 39.5 284
10-20.000 CZK 53.6 53.7 386
20-30.000 CZK 5.8 5.8 42
30.000 CZK+ 0.8 1.0 7
Source: own research, 2013
The whole questionnaire consisted of 11 questions structured into 5 areas based on brand value for
customers by Aaker (2003). For this article, only the first three questions focused on brand awareness
are used. The first one is focused on general knowledge (awareness) of regional brands, the second
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
883
tries to identify, whether respondents actually mean regional brands or if they confuse them with other
protective marking, and third question test brand recall.
3. Results and Discussion
Question No. 1 ‘Do you know the concept of regional brand’ examines brand awareness. The premise
from research done by other authors (Stoklasa, 2014) was a high ignorance of the concept of regional
brands by consumers. The outcome of 52.6 % of respondents who say that they know regional brands
was very surprising (in absolute terms it's 378 respondents), followed by 37.1 % (267) that do not
know the brands and 10.3 % (74) not sure.
The first question was followed by question No. 2 ‘If yes, please indicate which regional brands you
know.’ The premise was that the respondents only think that they know the regional brands, but in
reality they confuse them with other protective marking systems. Of the 378 positive responses to
question one, 59.8 % of respondents knew the regional branding (226). Another 32 % of respondents
(121) stated a consumer brand (KLASA, Bio) as a regional brand, 8.2 % of respondents (31) stated
geographic protective marking (Olomouc cheese, Štramberk ears), see Tab. 2. Relative to the entire
research sample, the actual knowledge of regional branding is only 31.4 %, with 68.6 % of
respondents not knowing regional brands.
Tab. 2: Actual Knowledge of Regional Brands
Type of brand Frequency absolute Frequency relative to
Q. No. 1 (%)
Frequency relative to the
whole sample (%)
Regional branding 226 59.79 31.43
Consumer brands 121 32.01 16.83
EU protective marking 31 8.2 4.31
Source: own research, 2013
Question No. 3 ‘Regional brand is - (explanation) - do you know any?’ involved the description of the
regional branding according to a prepared text and logos. This question examined brand recall. The
result is 56 % of the respondents know regional brands (403) and 44 % do not (316). A number of
respondents stated after the explanation: ‘I saw that on TV / newspapers / printed materials, only I did
not connected it with the term regional brands’.
Verification of this hypothesis was carried out using chi-square test, a statistical test of independence.
Tested is brand awareness (recall) from the question 3, and demographic factors: gender, age,
education and net monthly cash income. The starting point is the observed frequency and the expected
frequency. A test is performed at the significance level α = 0.05, i.e. 5. The output of the statistical
program IBM SPSS for chi-square test may have 2 variants: Sig. (Significance) < α meaning that
variables are related, Sig. > α meaning that variables are not related. The value of Pearson Chi-Square
test then indicates the criterion. If it falls within the field of adoption, at a significance level of 5 % the
null hypothesis (H0) on the independence of the characters not reject. If it does not fall into the field
of adoption, the alternative hypothesis (H1) can be accepted.
To determine the influence of gender on the knowledge of regional brands we have formulated
following two statistical hypotheses:
 H0: Knowledge of regional brands does not depend on gender.
 H1: Knowledge of regional brands depends on gender.
The results of the test are shown in Tab. 3. The value of Sig. 0.313 is greater than the specified value
level of significance, the variables are related. The test criterion is 0.315 and thus falls within the field
of adoption, at a significance level of 5 % the null hypothesis (H0) on the independence of the
characters is not reject. We can say that: knowledge of regional brands (recall) does not depend on
gender.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
884
Tab. 3: Chi-Square Tests Knowledge * Gender
Value df Asymp. Sig. (2-sided)
Pearson Chi-Square 0.315a
1 0.313
Likelihood Ratio 0.315 1 0.313
N of Valid Cases 719
A. 0 Cells (0,0 %) have expected count less than 5. The minimum expected count is 154.26.
Source: own research, 2013
To determine the influence of age on the knowledge of regional brands we have formulated following
two statistical hypotheses:
 • H0: Knowledge of regional brands does not depend on age.
 • H1: Knowledge of regional brands depends on age.
The results of the test are shown in Tab. 4. The value of Sig. 0.620 is greater than the specified value
level of significance, the variables are related. The test criterion is 4.417 and thus falls within the field
of adoption, at a significance level of 5 % the null hypothesis (H0) on the independence of the
characters is not reject. We can say that: knowledge of regional brands (recall) does not depend on
age.
Tab. 4: Chi-Square Tests Knowledge * Age
Value df Asymp. Sig. (2-sided)
Pearson Chi-Square 4.417a
6 0.620
Likelihood Ratio 4.443 6 0.617
N of Valid Cases 719
A. 0 Cells (0,0 %) have expected count less than 5. The minimum expected count is 22.85.
Source: own research, 2013
To determine the influence of education on the knowledge of regional brands we have formulated
following two statistical hypotheses:
 H0: Knowledge of regional brands does not depend on education.
 H1: Knowledge of regional brands depends on education.
The results of the test are shown in Tab. 5. The value of Sig. 0.012 is less than the specified value
level of significance, the variables are related. The test criterion is 10,876 and thus does not fall into
the field of adoption, at a significance level of 5 % the null hypothesis (H0) on the independence of
the characters is rejected and we accept the alternative hypothesis H1, that there is some dependence.
We can say that: dependence of regional brands knowledge (recall) on education is statistically
significant.
Tab. 5: Chi-Square Tests Knowledge * Education
Value df Asymp. Sig. (2-sided)
Pearson Chi-Square 10.876a
3 0.12
Likelihood Ratio 10.989 3 0.12
N of Valid Cases 719
A. 0 Cells (0,0 %) have expected count less than 5. The Minimum expected count is 36.48.
Source: own research, 2013
To determine the influence of income on the knowledge of regional brands we have formulated
following two statistical hypotheses:
 H0: Knowledge of regional brands does not depend on income.
 H1: Knowledge of regional brands depends on income.
The results of the test are shown in Tab. 6. The value of Sig. 0.002 is less than the specified value
level of significance, the variables are related. The test criterion is 14.554 and thus does not fall into
the field of adoption, at a significance level of 5 % the null hypothesis (H0) on the independence of
the characters is rejected and we accept the alternative hypothesis H1, that there is some dependence.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
885
We can say that: dependence of regional brands knowledge (recall) on income is statistically
significant.
Tab. 6: Chi-Square Tests Knowledge * Income
Value df Asymp. Sig. (2-sided)
Pearson Chi-Square 14.554a
3 0.002
Likelihood Ratio 14.556 3 0.002
N of Valid Cases 719
A. 1 Cells (12,5 %) have expected count less than 5. The minimum expected count is 3.97.
Source: own research, 2013
Additional testing revealed that higher education and income mean higher regional brands knowledge.
These results are exactly the same as the results in our concurrent research on consumer
ethnocentrism, where we found out that consumer ethnocentrism (CE) in MS region depends on
education and income. Higher education and income mean stronger CE. These results are completely
unique for MS region. Only a few studies have been done on CE and regional brands in Central
Europe and none of them on a scale such as ours (representative sample of 719). But the few that have
been done indicated dependency on age and income, or age and education. This knowledge enables us
to create new and working strategies for regional brands in our region.
Conclusion
The first part of the questionnaire investigated knowledge of regional brands in the Moravian-Silesian
region in two categories, brand recognition and brand recall. The premise was a majority of
respondents do not know regional brands. The outcome of the research is surprising because 52.6 % of
respondents say that they know regional brands. However, after further investigation it became clear
that they confuse regional brands with other systems of protective marking and the actual knowledge
is only 31.4 % (brand recognition). After thoroughly explaining what a regional brand is and a
demonstration of logos and pictures, 56 % of respondents answered that they know regional brands
(brand recall). The brand recall is very good for such a young system of protective marking (regional
brands of ‘Gorolsko Swoboda’ and ‘Moravske Kravarsko’ were established in 2007 and region
‘Beskydy’ in 2005). If we take into account practically non-existent budget for marketing
communication (compared with an estimated 250-300 million CZK of competing protective system
‘Regionalni potravina’), it is a great success.
The dependency of regional brand knowledge on demographic factors has been verified for the factors
of education and net monthly cash income, has not been verified for the factors of gender and age.
These results are exactly the same as in our concurrent research where we analysed the statistically
significant influence of demographic factors on consumer ethnocentrism in MS region. The idea is
that a strong consumer ethnocentrism in a region forms a good environment for regional brands
(consumers prefer local products – regional brands certify only local products). Thus, it was shown
that knowledge of regional brands and consumer ethnocentrism in the MS region are dependent on the
same demographic factors. If ethnocentric consumers buy more regional products, then there is
confirmed influence of factors of education and income on this buying decision. This understanding
enables us to create new communication strategy for regional brands (Stoklasa, 2014).
References
[1] AAKER, D. A., (2003). Brand building – budování obchodní značky. Brno: Computer Press. ISBN 80-
7226-885-6.
[2] Asociace regionálních značek, (2013). [online]. [cit. 2013-3-28]. Dostupné z: < http://www.regionalni-
znacky.cz/arz/cs/pro-vyrobce/default/4/zakladni-informace>.
[3] BEDNARČÍK, Z., (2012). The research of using strategic marketing as a tool of company management. In
15th International Colloquium on Regional Sciences. Brno: Masarykova univerzita. p. 366-373. ISBN 978-
80-210-6257-3.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
886
[4] CAYLA, J., ARNOULD, E.J. (2008). A Cultural Approach to Branding in the Global Marketplace.
Journal of International Marketing, vol. 16, iss. 4, pp. 86-112. ISSN 1069-031X.
DOI 10.1509/jimk.16.4.86.
[5] DOLEŽALOVÁ, H., (2007). Zbožíznalství. České Budějovice: Jihočeská univerzita. ISBN: 978-80-7040-
953-4.
[6] HALL, J., (2004). Branding Brittain. Journal of Vacation Marketing, vol. 10, iss. 2, pp. 171-185. ISSN
1479-1870. DOI 10.1177/135676670401000207.
[7] HESKOVÁ, M., (2006). Cestovní ruch: pro vyšší odborné školy a vysoké školy. Praha: Fortuna. ISBN
978-88-071689-48-5.
[8] KAUFMANN, H. R., DURST, S., (2008). Developing inter-regional brands. EuroMed Journal of Business,
vol. 3, iss. 1, pp. 38-62. ISSN 1450-2194. DOI 10.1108/14502190810873812.
[9] KELLER, K. L., (2007). Strategické řízení značky. Praha: Grada Publishing. ISBN 978-80-247-1481-3.
[10]KIRCHGEORG, K., (2003). Identitätsorientierter Aufbau und Gestaltung von Regionenmarken.
Developing inter-regional brands. EuroMed Journal of Business, vol. 3, iss. 1, pp. 38-62. ISSN 1450-2194.
DOI 10.1108/14502190810873812.
[11]KOTLER, P., KELLER, K.L., (2007). Marketing management. Praha: Grada Publishing. ISBN 978-80-
247-1359-5.
[12]PELSMACKER, P. D., GEUENS, M., BERGH, J.V., (2003). Marketingová komunikace. Praha: Grada
Publishing. ISBN 80-247-0254-1.
[13]STOKLASA. M., (2014). Využití regionálního značení produktů pohledem cross-kulturního marketingu –
[dizertační práce]. Karviná: Slezská univerzita v Opavě.
[14]VYSEKALOVÁ, J., TOMEK, I., KOTYZOVÁ, P., JURÁŠKOVÁ, O., M. JUŘÍKOVÁ, M. (2011).
Chování zákazníka. Praha: Grada Publishing. ISBN 978-80-247-3528-3.
This paper was supported by the project ‘Innovation of Educational Programs at Silesian
University, School of Business Administration in Karvina’ no. CZ.1.07/2.2.00/28.0017.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
887
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-6840-2014-115
REGIONÁLNÍ GASTRONOMIE V MORAVSKOSLEZSKÉM
KRAJI JAKO PROSTŘEDEK PRO PODPORU CESTOVNÍHO
RUCHU
REGIONAL GASTRONOMY AS A MEANS TO PROMOTE TOURISM
IN THE MORAVIAN-SILESIAN REGION
DOC. PAEDDR. PETER ČUKA, PHD.
MGR. KLÁRA VÁCLAVÍNKOVÁ
Katedra cestovního ruchu
Obchodně podnikatelská fakulta v Karviné
Slezská univerzita v Opavě
Department of Tourism
The School of Business Administration in Karvina
Silesian University in Opava
 Univerzitní náměstí 1934/3, 733 40 Karviná, Czech Republic
E-mail: cuka@opf.slu.cz, vaclavinkova@opf.slu.cz
Anotace
Cílem příspěvku je vytyčit základní předpoklady v regionu pro regionální gastronomii a zhodnotit tak,
zda je v Moravskoslezském kraji možnost tento směr rozvíjet a podpořit tak cestovní ruch. Článek
pracuje s metodami SWOT analýza a regionální analýza. V úvodu jsou věnovány kapitoly teoretickým
výstupům. V praktické části následuje zhodnocení potenciálu oblasti pro cestovní ruch. Na základě
provedené regionální analýzy, která byla zaměřena na popis geografických, demografických
a kulturních předpokladů oblasti, můžeme hovořit o tom, že Moravskoslezský kraj má předpoklady pro
rozvoj regionální gastronomie.
Klíčová slova
cestovní ruch, gastronomie, Moravskoslezský kraj
Annotation
The aim of this paper is to set out the basic prerequisites in the region for regional gastronomy and
evaluate as to whether the Moravian-Silesian Region the opportunity to develop this direction and
encourage tourism. Article works with methods SWOT analysis and regional analysis. In the
beginning chapters are devoted to the theoretical output. In the practical part follows the appreciation
potential of the area for tourism. Based on the regional analysis, which focused on the description
of geographic, demographic and cultural assumptions of the field, we can talk about the MoravianSilesian
region has potential for the development of regional gastronomy.
Key words
tourism, gastronomy, Moravian-Silesian Region
JEL classification: L83
Úvod
Regionální gastronomie patří k trendům současné doby. Patří mezi možnosti podpory cestovního
ruchu v oblasti. Autoři se pokusí v článku popsat předpoklady Moravskoslezského kraje pro rozvoj
regionální gastronomie jako prostředku pro podporu cestovního ruchu v oblasti. Metody budou
použity regionální analýza a SWOT analýza. Cílem příspěvku je vytyčit základní předpoklady
v regionu pro regionální gastronomii a zhodnotit tak, zda je v Moravskoslezském kraji možnost tento
směr rozvíjet a podpořit tak cestovní ruch.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
888
1. Teoretické předpoklady
1.1. Regionální analýza
Předmětem regionální analýzy je hodnocení prostorově vázaných (resp. územně definovaných)
souborů dat o nejrůznějších sociálně ekonomických, ale i fyzicko-geografických jevech či procesech.
Jako blízké a spolupracující vědní disciplíny lze pak uvést nejen socioekonomickou či fyzickou
geografii, ale i geodemografii, regionální sociologii, sociální i krajinnou ekologii, sociální
psychologii, historii a historickou demografii, kulturní antropologii, etnografii, politologii, územní
plánování, urbanismus apod. (Hampl, 1998).
Současné hlavní trendy a témata regionální analýzy
V běžných rutinních analýzách lze hovořit o ustáleném souboru používaných kvantitativních metod
a modelů. Důraz je přitom kladen na jejich promyšlenou aplikaci, výběr a konstrukci vhodných
ukazatelů s maximální rozlišovací a vypovídací schopností, validitu primárních dat, srovnatelnost
časovou (=neexistence úplné časové shody konání národních cenzů či mezinárodních sociologických
šetření) a srovnatelnost věcnou (=obsahovou, tj. sociokulturní, právní, klasifikační, nesrovnatelnost
z důvodu odlišné věkové struktury obyvatelstva, regionálně odlišné metodiky a regionálně rozdílné
úspěšnosti sběru dat, resp. z důvodu odlišností evidovaného a nepodchyceného faktického stavu
v jedné zemi apod.). V neposlední řadě je kladen důraz i na územní srovnatelnost používaných údajů
(změny administrativních hranic, vznik VÚSC, NUTS, slučování a osamostatňování obcí, různá
populační a plošná velikost územních jednotek) (Boháčková et al., 2009).
Kritéria členění regionální analýzy
Terminologie spojená s členěním regionální analýzy na její jednotlivé typy a části je obvykle založena
na třech vzájemně odlišných kritériích (Ivanička, 1998).
Lze charakterizovat regionální analýzu členit na čtyři základní velké tématické oblasti, a to:
 regionální analýzu přírodních a ekologických podmínek území,
 regionální analýzu obyvatelstva, osídlení a sociálních podmínek,
 regionální analýzu ekonomických podmínek, dopravní a technické infrastruktury,
 analýzu regionálních vazeb a procesů.
Hlavní používané přístupy (typy) regionální analýzy
Všechny údaje, s nimiž regionální analýza pracuje, lze jednoduše zaznamenat a znázornit buď
do podoby časoprostorové matice dat nebo matice prostorových interakcí a jejich změn v čase.
V rámci každé z výše zmíněných možných úrovní regionální analýzy (tj. internacionální,
interregionální a intraregionální) lze uplatňovat řadu základních metodických přístupů (resp. typů
analýzy), které mají odlišný cíl a využívají obvykle i odlišné postupy, kvantitativní či kvalitativní
metody zpracování a odlišné jsou i jejich výstupy (verbální, kvantitativní, kartografické, grafické)
(Hampl, 1998).
Komparativní přístup představuje klasickou srovnávací analýzu (dvou nebo i více) územních jednotek.
Jejím cílem je zjištění míry podobnosti mezi územními jednotkami, a to jak na základě podílových,
strukturálních charakteristik, tak i na základě souborů jiných, různorodých, různě měřených
charakteristik. Zjištěná míra vzájemné podobnosti či nepodobnosti územních jednotek může pak být
podkladem pro tvorbu typologií a následné vymezování relativně homogenních regionů (Boháčková et
al., 2009).
1.2. SWOT analýza
V rámci regionální analýzy lze použít „metodu“ tzv. SWOT analýzy. Tato motoda tvoří výjimku.
Někdy zjednodušeně a chybně bývají oba tyto pojmy zaměňovány. Proto je třeba zdůraznit, že SWOT
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
889
analýza představuje pouze jeden z možných přístupů analýzy regionální a že – i přes již zažitý název
„analýza“ nejde o analýzu ve vlastním slova smyslu, ale spíše o jakousi syntézu dílčích analýz.
SWOT analýza je metoda, jejíž pomocí je možno identifikovat silné (ang: Strengths) a slabé (ang:
Weaknesses) stránky, příležitosti (ang: Opportunities) a hrozby (ang: Threats), spojené s určitým
projektem, typem podnikání, podnikatelským záměrem, politikou (ve smyslu opatření) apod. Jedná se
o metodu analýzy užívanou především v marketingu, ale také např. při analýze a tvorbě politik (policy
analysis). Díky tomu je možné komplexně vyhodnotit fungování firmy, nalézt problémy nebo nové
možnosti růstu. Je součástí strategického (dlouhodobého) plánování společnosti (Jakubíková, 2009).
Jako její hlavní přednost bývá uváděna názornost, přehlednost, výstižnost, jednoduchost a stručnost.
Dle Bohma (2008) její název vznikl jako zkratka ze čtyř anglických slov, a to:
S – strong, strenghts - silné stránky, klady, přednosti daného území,
W – weak, weaknesses - slabé stránky, zápory, nedostatky, limity, nerovnováhy
O - opportunities - příležitossti, možnosti rozvoje a šance ovlivněné a podmíněné zvnějšku,
T - threats - rizika, hrozby, potenciální ohrožení přicházející zvenku.
Výstupem této metody je souhrn krátkých, výstižných konstatování (pojmenovaných skutečností či
faktorů), která jsou uspořádána do přehledné struktury čtyř bloků, pólů či kvadrantů, tzn. výstupem je
schéma mající obvykle následující podobu:
S W Silné stránky Slabé stránky S+W vnitřní faktory (Mise)
O T Možnosti Hrozby O+T vnější faktory (Vize)
S+O rozvojové faktory W+T problémové faktory
2. Krajová a regionální gastronomie
Definice kulinářského turismu (culinary tourism)
Kulinářský turismus je relativně mladá oblast cestovního ruchu. Jako samostatné odvětví začal
fungovat až v roce 2001 a teprve v roce 2003 založil Erik Wolf International Culinary Tourism
Association. Přesto je dnes odvětvím velice důležitým a jeho význam stále roste. Specialty Travel
Agents Association dokonce označila kulinářský turismus za trend č. 1 v cestovním ruchu pro rok
2009. Kulinářský turismus je definován jako cestování za unikátními a pozoruhodnými kulinářskými
zkušenostmi všeho druhu. Mnoho lidí si sice myslí, že kulinářský turismus znamená objíždět
výhradně luxusní restaurace opatřené několika hvězdičkami, ale to je chyba. Spadá sem třeba návštěva
stánku na ulici v Pekingu, baru v zastrčené uličce New Yorku, o kterém vědí jen místní, nebo i
vychutnání si zmrzliny na ulici kdesi v Itálii. Již průzkum provedený před pár lety pro World Travel
Market v Londýně, ukázal, že z 2000 dotazovaných celých 53 procent považuje pojídání tradičních
místních pokrmů za velmi důležitou součást své dovolené. Kulinářské dovolené jsou dnes běžné po
celém světě a cestovní kanceláře vám nabídnou, cokoli si budete přát, včetně návštěv místních trhů,
lekcí vaření a ochutnávek všeho možného (Krizek et al., 2011). Kulinářské turismus je definován jako
výkon jedinečného a nezapomenutelného stravování a pití. Je zaměřen na vyhledávání a požívání
z připraveného jídla a nápojů. Nelze jej zařadit jako formu agroturistiky (Jakubíková, 2012).
Význam kulinářského turismu je dán tím, že téměř 100% návštěvníků se stravuje v restauraci, když
cestuje. Je to příležitost poznat místní jídlo a kulturu v destinaci. V současnosti lze říci, že místní
kuchyně je motivační faktor při výběru destinace.
Zájem o kulinářský cestovní ruch není vyhrazen konkrétním věkem, pohlavím, nebo národností.
Turisté kulinářského cestování se také zajímají o muzea, nakupování, umění a rekreací a jsou vysoce
motivováni k získání zkušeností z jedinečného a nezapomenutelného stravování.
Projekt Ochutnejte Českou republiku
Tento projekt byl založen ve spolupráci Czechtourism, Asociací hotelů a restaurací České republiky
a Asociací kuchařů a cukrářů české Republiky. Cílem tohoto projektu je návrat české gastronomie do
našich restaurací a představit tak regiony z pohledu kulinářských a jedinečných specialit z okolí.
Restaurace jsou označeni logem Czech Specials a v nabídce těchto restaurací turisté naleznou národní
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
890
pokrmy jako například svíčkovou anebo koprovku a dále pak minimálně jeden pokrm, který je typický
pro určitý region. Lze uvést například kapří hranolky typické pro Jižní Čechy anebo krkonošské
kyselo typické pro region Krkonoše. Tyto restaurace jsou zaměřené na nabídku právě českých,
moravských a slezských specialit. Mezi restaurace, které jsou certifikované logem Czech Specials,
patří například v Praze: Restaurace u černého orla, síť restaurací Potrefená Husa, Park Holiday, Café
Imperial. Dále to jsou restaurace, které se nacházejí po celé České republice, například můžeme najít
takovou restauraci v Mariánských Lázních (Churchillś Pub & restaurant), v Českých Budějovících
(Metropol, Potrefená Husa), v Plzni (Pivnice Belvedere, restaurace Purkministr) a mnoho dalších
(CzechTourism, 2014).
Stezky dědictví – tradiční česká gastronomie
Další projekt, který se věnuje obnově české gastronomie je pojmenován Stezky dědictví. Cílem tohoto
projektu je nabídnout domácím a zahraničním návštěvníkům nejlepší zážitky z regionální
gastronomie. Stezky dědictví jsou uskutečňovány společností ECEAT (European Centre for
Ecological and Agricultural Tourism) a dalšími partnery. V současnosti se projektu účastní přes 70
restaurací, které se nacházejí na jižní Moravě, Vysočině a v Praze. Restaurace, které splní určitá
kritéria pro získání označení „Stezky dědictví“ jsou následně zapsány do Průvodce dobrými
restauracemi. Mezi kritéria patří například následující body podnik musí nabízet minimálně čtyři
hlavní jídla regionální nebo české kuchyně a jídla ani přílohy nejsou připravovány z polotvarů.
Moravskoslezský kraj se snaží o propagaci regionální gastronomie a její využití pro propagaci
regionu. Na soukromé televizi Barandov běží pořad : „ Jak šmakuje Moravskoslezsko“ a byla zároveň
vydaná kuchařka stejného názvu.
Nejvýznamnější regionální speciality tohoto regionu jsou: bachora, Bylinný likér Lysá Hora, Oderský
kapr, Štramberské uši, Klobásníky, Valašské frgály, Řízek Ondráš, Plněná husa se zelím
a bramborovými knedlíky, Valašská kyselica (Moravskoslezský kraj, 2014).
Článek se bude zabývat pouze částí regionální analýza a to posouzením přírodních a ekologických
podmínek území. Bude popsána také demografický charakter území a hlavní parametry cestovního
ruchu v oblasti. Poté budou vyčleněny silné a slabé stránky území, příležitosti a hrozby.
3. Moravskoslezský kraj a jeho předpoklady pro cestovní ruch.
3.1. Regionální analýza
Geografické začlenění
Následující část se věnuje geografickým, kulturním a demografickým charakteristikám dané oblasti.
Bude taky popsán cestovní ruch v Moravsko-slezském kraji. Bude pracováno z daty z roku 2013,
jedná se tedy o aktuální data.
Moravskoslezský kraj je geograficky velice rozmanitý region. Ze západu je sevřen masívem Hrubého
Jeseníku s nejvyšším vrcholem kraje a celé Moravy horou Praděd (1 491 m n. m.). Hornatina postupně
přechází do Nízkého Jeseníku, náhorní plošiny s pozvolnějším terénem, a Oderských vrchů. Střední
část kraje je charakteristická hustě osídleným nížinatým terénem Opavské nížiny, Ostravské pánve
a Moravské brány. Směrem na jihovýchod krajina opět získává horský charakter a kulminuje hřbety
Beskyd – u slovenské hranice Moravskoslezských s nejvyšším vrcholem Lysou horou (1 323 m n. m.)
a Slezských Beskyd na hranici s Polskou republikou. Kraj leží na severovýchodě České republiky a
tvoří jednu z nejvíce okrajových částí. Na severu a východě hraničí s polskými vojvodstvími –
Slezským a Opolským, na jihovýchodě s Žilinským krajem na Slovensku. V rámci krajského
uspořádání ČR je lemován Olomouckým krajem a na jihu se letmo dotýká kraje Zlínského. Příhraniční
charakter kraje poskytuje možnosti efektivní spolupráce ve výrobní sféře, rozvoji infrastruktury,
v ochraně životního prostředí, v kulturně-vzdělávací činnosti a především v oblasti turistického ruchu.
Za tímto účelem působí na území kraje v současné době 4 euroregiony – Beskydy, Praděd, Silesia
a Těšínské Slezsko.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
891
Moravskoslezský kraj je vymezen okresy – Bruntál, Frýdek-Místek, Karviná, Nový Jičín, Opava a
Ostrava-město a je rozdělen na 22 správních obvodů obcí s rozšířenou působností, do kterých spadá
celkem 299 obcí, z toho je 41 měst. Svou rozlohou 5 427 km2 zaujímá 6,9 % území celé České
republiky a řadí se tak na 6. místo mezi všemi kraji. Více než polovinu území kraje zaujímá
zemědělská půda, na dalších více než 35 % se rozprostírají lesní pozemky (především v horských
oblastech Jeseníků a Beskyd). Vedle přírodního bohatství se v kraji vyskytují bohaté zásoby
nerostných surovin – především rozhodující domácí zásoby černého uhlí, dále ložiska zemního plynu
a dalších surovin jako jsou vápenec, žula, mramor, břidlice, sádrovec, štěrkopísky, písky a cihlářské
jíly (Český statistický úřad, 2014a).
Kultura a předpoklady pro cestovní ruch.
Tradičními kulturními centry regionu jsou Ostrava, Opava a pro území Těšínska, s významnou
polskou menšinou, Český Těšín. V kraji nalezneme velké množství divadel, muzeí, galerií a kin.
V Ostravě dále sídlí mezinárodně známá Janáčkova filharmonie. Milovníci literatury mohou využívat
více než 400 knihoven. Města a obce nabízejí pestrou škálu sportovního vyžití prostřednictvím
stadionů, víceúčelových hal a stovek hřišť, tělocvičen, koupališť a bazénů. Kromě kulturního
a sportovního vyžití ve městech a obcích poskytuje malebná a pestrá příroda severní Moravy a Slezska
nesčetné možnosti pro rekreaci, turistiku, poznávání kulturních památek a léčebné pobyty. V letním
období skýtá region díky rozsáhlé síti (cyklo)turistických tras podmínky pro pěší turistiku
a cykloturistiku, v zimě pak jsou horské celky Hrubého Jeseníku a Beskydy vyhledávanými centry
běžeckého a sjezdového lyžování. Moravskoslezský kraj se může pochlubit mnoha kulturními
památkami, na jeho území se nachází městské památkové rezervace (centra Příbora, Nového Jičína
a Štramberka). Zámeckými skvosty kraje jsou sídla v Hradci nad Moravicí, v Raduni, v Kravařích
na Opavsku či ve Fulneku. Mezi nejvýznamnější hrady patří Sovinec na Rýmařovsku, Starý Jičín
a Hukvaldy v Pobeskydí. Specifikem regionu jsou podmínky pro průmyslovou turistiku
(Technické muzeum automobilů v Kopřivnici, Vagonářské muzeum ve Studénce, Hornické muzeum
v Ostravě-Petřkovicích, areál Dolních Vítkovic, NKP Důl Michal aj.). Fandové vodních sportů
s oblibou sjíždějí řeku Moravici nebo Odru, ti, kteří dávají přednost rekreaci u vodních ploch,
navštěvují nádrže Žermanice a Těrlicko, v menší míře zatím Slezskou Hartu. Lázeňství v kraji je
založeno na využití léčebných účinků jodobromové vody v lázních Darkov s Rehabilitačním ústavem,
od počátku 90. let existuje nové lázeňské sanatorium v Klimkovicích s architektonicky zajímavými
budovami.
Dle ČSU je v MSK aktuálně 1 225 057 obyvatel, průměrná hrubá mzda činí 22 082 Kč a míra
nezaměstnanosti je 9,65 % (Český statistický úřad, 2014b). V současnosti jsou k dispozici i aktuální
data týkající se cestovního ruchu. Regionální gastronomie je jeden z prostředků pro propagaci oblasti.
Je tedy potřebné tyto data uvést. U návštěvníků předpokládáme, že se budou stravovat v restaurací a
tvoří pak cílovou skupinu pro regionální gastronomii.
Cestovní ruch v kraji
Počet přenocování hostů v hromadných ubytovacích zařízeních v Moravskoslezském kraji dosáhl v 2.
čtvrtletí 2013 téměř 400 tisíc a byl o 5,9 % nižší než ve stejném období minulého roku. Tento úbytek
zapříčinili rezidenti, u nichž došlo k meziročnímu poklesu o 12,5 %, zatímco u nerezidentů byl trend
opačný – nárůst o 23,3 %. Z regionálního pohledu došlo k meziročnímu nárůstu počtu přenocování
pouze ve čtyřech krajích republiky. O více než jeden procentní bod tomu bylo v kraji Olomouckém
(o 1,4 %) a Zlínském (o 1,3 %). Nejvýraznější meziroční propad v počtu přenocování zaznamenaly
ubytovací zařízení v Královéhradeckém kraji o 12,1 % a v Pardubickém kraji o 11,4 %.
Průměrný počet přenocování (2,6 nocí na jednoho hosta) řadí kraj do středu pomyslného krajského
žebříčku. Zcela bezkonkurenční místo zde zaujímá „lázeňský“ Karlovarský kraj s počtem 6,1 nocí.
Průměrný počet přenocování u rezidentů i nerezidentů je v Moravskoslezském kraji 2,6 nocí.
Ve 2. čtvrtletí 2013 přijelo do hromadných ubytovacích zařízení Moravskoslezského kraje 152 140
hostů, z nichž téměř jedna čtvrtina přijela ze zahraničí. Celkový počet hostů je tak o 0,5 % nižší než ve
stejném období předchozího roku. Zatímco počet zahraničních hostů se zvýšil o 8,0 %, domácích
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
892
hostů se v uplynulém čtvrtletí ubytovalo o 2,9 % méně. Více turistů než ve stejném období roku 2012
navštívilo pouze 5 ze 14 krajů ČR, přičemž nejvíce to bylo stejně jako v případě délky pobytu v
Olomouckém (o 7,3 %) a Zlínském kraji (o 7,2 %). Největší pokles byl v západních Čechách, kde do
Plzeňského kraje přijelo o 13,2 % méně hostů než loni.
Nejvíce zahraničních hostů přijelo v 2. čtvrtletí 2013 do Moravskoslezského kraje z Polska (více než
6,2 tis., což je přes 16 % ze všech nerezidentů, meziroční nárůst o více než 20 %) a odsunuli tak na
druhé místo tradičně největší skupinu turistů ze Slovenska. Těch dorazilo přes 5,5 tis. při mírném
meziročním zvýšení o 0,8 %. Třetí a čtvrté místo si, vzhledem k rozdílnému vývoji meziročního
indexu příjezdu hostů, vyměnili návštěvníci z Německa (více než 4,3 tis., meziroční nárůst o 6,9 %)
a Ruska (přes 4,1 tis., pokles o 7,4 %). Hostů z dalších států již bylo podstatně méně – více než tisíc
jich do Moravskoslezského kraje dorazilo z Itálie, Spojených států amerických a Rakouska.
V průběhu prvních šesti měsíců roku 2013 Moravskoslezský kraj navštívilo 290 091 hostů, z toho
téměř 22 % bylo ze zahraničí. Celkový počet hostů se tak meziročně snížil o 0,3 %, a to zásluhou
domácích turistů (pokles o 1,1 %), Zahraničních hostů dorazilo o 2,9 % více než ve stejném období
předchozího roku. Z regionálního srovnání vyplývá, že nejvíce hostů směřovalo do Hlavního města
Prahy (téměř 2,5 mil. hostů), dále následoval kraj Jihomoravský (přes 460 tis. hostů) a s necelými 445
tis. hostů Královéhradecký kraj. Příznivé výsledky, tj. meziroční přírůstek počtu hostů, vykazuje
8 krajů, přičemž nejvyšších přírůstků dosáhly kraje Pardubický (o 6,5 %) a Liberecký (o 5,0 %).
Největší pokles zaznamenal Plzeňský kraj, kam přijelo o 8,6 % méně hostů než loni.
3.2. SWOT analýza Moravskoslezského kraje
Analýza SWOT je prvním krokem k určení současné pozice destinace na trhu cestovního ruchu.
Určení silných a slabých stránek destinace zjistíme, z čeho se skládá nabídka destinace na trhu
cestovního ruchu a rozeznáním příležitostí a ohrožení nabídky destinace na trhu zjistíme, co ovlivňuje
úspěšnost nabídky destinace na trhu a v jakém směru. Správná analýza silných stránek a jejich
následné využití je předpokladem úspěchu nabídky dané destinace na trhu cestovního ruchu
a úspěšného vytvoření marketingové strategie. Pro tvorbu úspěšné marketingové strategie je důležité
odhalit taktéž slabé stránky a tím i možností jak je následně eliminovat. Analýza silných a slabých
stránek je i analýzou činností a trendů v rámci destinace. Posuzují se z hlediska již dosažených
výsledků i dalších potencionálních možností realizace produktu na trhu. Dále příležitosti destinace na
trhu cestovního ruchu představují nejen výhody vyplívající ze silných stránek, ale i výhody vyplívající
z vnějšího prostředí destinace, v případě, že je možné je využít. Ohrožení destinace obvykle vyplývá
ze slabých stránek, resp. z nevýhod v rámci vnějšího prostředí jako jsou například směnné kurzy,
stoupající cena ropy a jiné (Rýglová et al. 2011).
SWOT analýza Moravskoslezského kraje – zaměření na cestovní ruch.
Silné stránky
 Významný přírodní potenciál a přírodní prostředí.
 Na většině území se nachází lokality se statusem přírodních rezervací, národních přírodních
rezervací a památek.
 Bohaté zázemí historicko – kulturních památek.
 Blízkost četných hraničních přechodů s Polskem a Slovenskem, snadný přístup návštěvníku ze
sousedních zemí.
 Značná část regionu je tvořena zalesněnými plochami.
 Možnost celoročního využití oblasti.
 Velké množství lyžařských areálů a běžeckých tratí v zimních měsících.
 Velké množství zařízení pro relax a wellness.
 Lokalita s vhodnými podmínkami pro živočišnou výrobu a pastevectví.
 Dobrá cenová dostupnost služeb cestovního ruchu.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
893
Slabé stránky
 Dopravní dostupnost některých turistických atraktivit a nekvalitní silniční značení.
 Špatná kvalita místních komunikací.
 Nedostatek parkovacích míst.
 Nekvalitní ubytovací zařízení v některých lokalitách.
 Nedostatečná propagace oblasti.
 Nízká nabídka služeb cestovních kanceláří.
 Nízká návštěvnost ze strany zahraničních turistů.
 Nedostatečná podpora finančních prostředku.
 Nedostatek pracovních míst pro čerstvé absolventy.
 Dostatek restaurací nabízejících regionální speciality.
Příležitosti
 Další rozvoj turisticky atraktivních lokalit.
 Rozvoj a modernizace lyžařských středisek.
 Rozšíření zahraniční klientely.
 Propagace příznivé cenové nabídky.
 Podpora nových forem turismu (agroturistika, ekoturistika).
 Využití nových forem propagace.
 Využívaní trvale udržitelného rozvoje k podpoře konkurence schopnosti.
 Možnost čerpání národních a mezinárodních podpůrných programů, dotací.
 Rostoucí zájem o domácí turistiku.
Hrozby
 Nedostatek finančních zdrojů pro opravy a modernizace oblasti.
 Zhoršování stavu silnic a cest.
 Neúčinná marketingová strategie.
 Stagnace zlepšování kvality služeb v zařízeních určených pro cestovní ruch.
 Přetížení nejvýznamnějších turistických lokalit v zimním období (Mosty u Jablunkova, Bílá).
 Nízká konkurenceschopnost některých méně atraktivních lokalit.
 Blízkost a sílící pozice a rozvoj konkurenčních regionů.
Na základě SWOT analýzy můžeme předpokládat, že podpora rozvoje regionální gastronomie je
dobrou cestou k navýšení turismu v oblasti. Dle portálu http://www.czechspecials.cz/restaurace/ jsou
v MSK certifikované tyto restaurace: Beskydský Horizont, Kunčice pod Ondřejníkem , Bowling City,
Kojetín, Carbon, Frýdek – Místek, Clarion Congress Hotel - Restaurace, Ostrava [23], Horský hotel
Sepetná, Ostravice, Hotel Cvilín, Krnov, Hotel Jana, Přerov, Hotel Pivovar, Kojetín, Hotel Sport,
Orlová – Lutyně, Hotel Zámek, Havířov, Mamaison Hotel Imperial - Restaurace La Brasserie,
Restaurant Legend, Ostrava, Miura hotel, Čeladná, Penzion Běla, Bělá pod Pradědem, Potrefená Husa,
Ostrava, Racek, Ostrava-Výškovice, Restaurace Golf Resort Lipiny, Karviná-Fryštát, restaurace
Lašská jizba, Sedliště, Restaurace La Vida, Ostrava, Restaurace Nelli, Havířov, Restaurace Srub,
Ostrava – Dubina, Restaurace U Helbicha, Ostrava – Zábřeh, Restaurant Buena Vista, Ostrava –
Zábřeh, Restaurant Kaskáda, Ostrava, Sporthotel Kurzovní, Karlova Studánka, Výtopna, Orlová
a Zaječský vinný sklep, Ostrava- Maránské hory [11].
Závěr
Na základě provedené regionální analýzy, která byla zaměřena na popis geografických,
demografických a kulturních předpokladů oblasti, můžeme hovořit o tom, že Moravskoslezský kraj
má předpoklady pro rozvoj regionální gastronomie. Další metodou použitou v článku je pak SWOT
analýza. Ta posloužila k určení silných a slabých stránek regionu, jeho příležitostí a hrozeb. SWOT
analýza byla zaměřena na cestovní ruch v oblasti. Regionální gastronomie je jednou z možností ke
zvýšení návštěvnosti cestovního ruchu. Data ČSU za poslední půlrok jasně hovoří o zvýšení
návštěvnosti. Lidé mají zájem o region a dobře postavená strategie pro propagaci regionální
gastronomie povede k dalšímu nárůstu turistů. Článek nepopisuje všechny předpoklady pro rozvoj této
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
894
oblasti. Autor se bude touto problematikou i nadále hluboce zaobírat a dalším cílem bude navrhnout
regionální strategii pro podporu cestovního ruchu v oblasti se zaměřením právě na regionální
gastronomii.
Literatura
[1] BOHÁČKOVÁ, I., HRABÁNKOVÁ, M., (2009). Strukturální politika EU. Praha: Beck. ISBN 978-80-
7400-111-6.
[2] BOHM, A., (2008). The SWOT Analysis. GRIN Verlag. ISBN 978-3-640-42419-1.
[3] CzechTourism, (2014). Czech Specials, or Taste the Czech Republic!. [online]. [cit 1.4.2014]. Dostupné z:
<http://www.czechspecials.cz/>.
[4] Český statistický úřad, (2014a). Charakteristika Moravskoslezského kraje. [online]. [cit.18.3.2014].
Dostupné z: <http://www.czso.cz/xt/redakce.nsf/i/charakteristika_moravskoslezskeho_kraje>.
[5] Český statistický úřad, (2014b). Moravskoslezský kraj. [online]. [cit.18.3.2014]. Dostupné z:
<http://www.czso.cz/csu/2012edicniplan.nsf/t/4C0020FF4C/$File/80136412a1.pdf>.
[6] HAMPL, M., (1998). Výzkumné trendy v sociální geografii. Sborník České geografické společnosti, vol
103, iss. 4, pp. 437-444.
[7] IVANIČKA, K., (1998). Základy teórie a metodológie socioekonomickej geografie. Bratislava: SNP. p.
448.
[8] JAKUBÍKOVÁ, D., (2012). Marketing v cestovním ruchu. Praha: Graha Publishing. ISBN 978-80-247-
4209-0.
[9] JAKUBÍKOVÁ, D., (2009). Strategický marketing. Praha: Graha Publishing. ISBN 978-80-247-2690-8.
[10] KRIZEK, F. , NEUFUS, J., (2011). Moderní hotelový management. Praha: Grada. ISBN 978-80-247-
3868-0.
[11] Moravskoslezský kraj, (2014). Gastronomické speciality. [online]. [cit.18.3.2014]. Dostupné z:
<http://www.msregion.cz/scripts/detail.php?pgid=350&conn=1522&pg=1>.
[12] RÝGLOVÁ, K. et al., (2011). Cestovní ruch – podnikatelské principy a příležitosti v praxi. Praha: Grada.
ISBN 978-80-247-4039-3.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
895
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-6840-2014-116
APPLICATION OF REVISED BLOOM´S TAXONOMY IN THE
BRANCH OF TOURISM
APLIKACE REVIDOVANÉ BLOOMOVY TAXONOMIE V OBORU
CESTOVNÍ RUCH
MGR. TAŤÁNA KARÁSKOVÁ, M. A.
Katedra cestovního ruchu
Obchodně podnikatelská fakulta v Karviné
Slezská univerzita v Opavě
Department of Tourism
School of Business Administration in Karvina
Silesian University in Opava
 Univerzitní náměstí 1934/3, 733 40 Karviná, Czech Republic
E-mail: karaskova@opf.slu.cz
Annotation
Commonly the human capital is defined as knowledge and skills which the person disposes of. The
article concentrates on details on selected methods of education in the field of Tourism which are one
of important elements of the intellectual capital. The aim of the article is to apply the knowledge of
educational processes by means of the methodology of Bloom’s taxonomy of cognitive objectives of
practice in tourism. Presently when new curricula are prepared and new tools for verifying their
completing revised taxonomy of educative objectives is already considered. In the educative process
of study of tourism a new revised system has its justification and therefore it aspires to be used in the
problems of tourism. The purpose of introduced problems of Bloom’s taxonomy is to stimulate
students to further cognition, searching solution, activating analytic and synthetic processes which
consequently are applied into professional fulfilment.
Key words
tourism, cognitive processes, Bloom’s taxonomy
Anotace
Obecně se lidský kapitál vymezuje jako znalosti a dovednosti, kterými jedinec disponuje. Příspěvek se
podrobněji zaměřuje na vybrané metody vzdělávání v oboru Cestovní ruch, které jsou jednou z
významných složek intelektuálního kapitálu. Cílem příspěvku je poznatky z edukačního procesu,
aplikovat prostřednictvím metodiky Bloomovy taxonomie kognitivních cílů do praxe v cestovním
ruchu. V současnosti, kdy jsou připravována nová kurikula a nové nástroje pro ověřování jejich
naplňování je již přihlíženo k revidované taxonomii vzdělávacích cílů. V edukačním procesu studia
cestovního ruchu má nově revidovaný systém své oprávnění a proto reflektuje na využití
v problematice cestovního ruchu. Záměrem nastolených problémů z Bloomovy taxonomie je podnítit
studenty k dalšímu uvažování, hledání řešení, k aktivizaci analytických a syntetických procesů, které
následně aplikuje do profesního uplatnění.
Klíčová slova
cestovní ruch, kognitivní procesy, Bloomova taxonomie
JEL classification: X12
Introduction
The human capital is knowledge incorporated in people. It can be divided into knowledge (that is
knowledge and information which the individual has and which is able to express and communicate in
some way) and cognitive and also performance skills which are current capabilities of a particular
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
896
person, and as such directly non-transferable (compare Veselý, 2006, s. 9). The human capital,
however, is not only the result of education, but the whole scale of components and factors partake in
it, which is formed in the course of the life of every individual. Professional education develops on the
base of elementary education and in its beginnings it was conceived in a utilitarian way; originally
general educational elements were totally suppressed. Education fulfilled the social dimension, as it
was determined to physically working persons. By gradual modernisation of educational contents by
scientific institutions with introducing the content into the accord with science it started the
transformation from the static approach to the dynamic one.
1. The capital as a concept of education
The human capital can be understood as the productive abilities of a person that is what is invested
into production. Thus understood human capital is indicated as the basic human capital. By its
extension then so called broader human capital originates by which it is understood the potential to
develop and to enforce own abilities. Many theories of study pay attention to gradual broadening
knowledge, ways of interpretation and feedback, practising acquired knowledge and finally
examination and evaluation of successfulness of workers in tourism. In the branch of tourism there is
connected the theory (marketing, management, geo-marketing, guide activities, the theory of spa care,
hotel services, as well as accounting, statistics and environmental management) and that all should be
connected with practical examples and creativity of students. The target of the field of study is to
teach students to study by innovative methods in the branch of tourism. In the field of pedagogy and
psychology it is necessary to monitor various methods of learning in a comparative way, their
successfulness at tuition, mainly in the branch of services. A special emphasis is necessary to be put
on the way of education, the basic approach to the educational processes. These are the principles of
so called “Bloom’s taxonomy“.
2. Methods of educational processes
Educational methods determine the way to fulfilling objectives of education. It is a coordinating
system of the activity of the educationist and students, focused on achievement of knowledge in
compliance with the beforehand set complex didactic rules.
There exists a wide scale of educational methods; some of them are similar to one another or they
come out with references of one method from the other, other methods are significantly different and
it is necessary to state that the universal and general educational method does not exist.
In the Czech Republic in the 70s professor Čapek was inspired by Bloom’s modified taxonomy, the
work on classification of objectives of history teaching (1976, s. 71-90). The basic division of
educational methods was also done by I. J. Lerner (1986) in the year 1986. His classification of
educational methods comes out from the character of cognitive activities at acquirement of the content
of the curriculum: the informative method with the broad adoption (clarifies, illustrates, the student
perceives in a passive way, but perceptively):
 The informative receptive method
 The reproductive method – the educationalist forms and presents tasks on reproducing knowledge
and ways of an intellectual and practical activity, and students repeat the lectured knowledge.
 The method of problem explication (the educationalist forms the problem; in the dialogue with
students the problem is solved).
 4. The method of heuristic analysis (the educationalist clears up several compared problem
phenomena and students themselves acquire new knowledge by a logical procedure).
 The scholastic, research method (students work independently by the specification and aspire to
solve the set problem issue in a new way.
In their publication “Educational methods “(2003) J. Maňák and V. Švec use the combined point of
view on educational methods, whereas they differentiate three groups, that is classical methods,
activating methods and complex methods, and that is by the criterion of graded complexity of
educational links.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
897
3. How to teach - procedural approaches to education
We come in to two specific problems. It is on one hand teaching of principles of the pedagogical
process – they are specifics of expertise of didactics. How to teach the process of learning itself?
There arises another question how to teach tourism itself, often different from other specialisations.
How can its teaching be done in the branch of services?
The plurality of procedures in the teaching process is obvious. There is another way of teaching
mathematics, another way of teaching environmentalistics, or foreign languages and e.g. another way
in teaching law aspects, or accountancy in tourism. Thus there is not a specific method of tuition of
teaching which would be generally valid, sufficiently universal so that we could place it above all
other methods. Every educational process has its specifics and it is necessary to select from
pedagogical procedures those which are the most ideal. The correct definition of objectives and the
educational activity of the teacher together with educational objectives in the activity of students can
influence in its consequence a lot of development stimulating factors at education of students perspective
orientation in the educational activity and educational auto regulation, the production of
the appropriate aspiration level and adequate self-image and also disclosure of own possibilities of
educational performances (Kurelová, 1999, s. 72).
4. Bloom’s taxonomy
Taxonomy of cognitive objectives (often called Bloom’s taxonomy) was suggested in the year
1955 by the numerous team under leading of Benjamin Bloom, an educational psychologist at
University in Chicago. The complex of educational objectives was divided into three areas of
objectives: cognitive, affective and psychomotor, the criterion of this division comes out from
relatively independent areas of psyche itself of educated subjects. In the real course of education all
three mentioned features of psycho mingle mutually. It is taxonomy in the sphere of cognitive
processes. It composes of six hierarchically organized categories of objectives which are further
divided and are organized by the level of demandingness. As well as other taxonomies, Bloom’s one
is constructed, which means that teaching on higher levels depends on the knowledge and abilities
from lower levels. The advantage of Bloom’s taxonomy is to motivate a teacher and to concentrate on
all three areas by creating more comparative forms of education.
In the year 2001 there was published the book Taxonomy for teaching and evaluating educational
objectives which significantly revises the taxonomy of educational objectives worked out by B. S.
Bloom in the year 1956. The publication raised considerable attention in the professional sphere as
Bloom’s taxonomy influenced for many years the creation of curricula and educational processes
everywhere in the world. Not even our country was an exception (among others in the 70s professor
Čapek was inspired by Bloom’s revised taxonomy to work on classification of objectives of history
teaching). The publication in which the new theory was published is less known in our country in the
meantime, it is known especially in the pedagogical sphere. In the meantime it is referred to mainly by
pedagogy experts (Kotásek, Walterová) who draw the attention to the fundamental features of
innovations.
Why was Bloom’s theory innovated?
Innovation of Bloom’s theory was preceded from several reasons:
1. Soon after publishing Bloom’s manual voices of scientists and also practical pedagogues started to
be heard referring to some elements of the objective level which were not possible to be well
monitored by Bloom’s taxonomy. Neither Bloom nor his colleagues ever claimed the complexity
of the taxonomy, they considered it as something very vivid which will be further made more
precise and will be completed.
2. Since the year 1956 when Bloom’s taxonomy was published there has been the development of
cognitive psychology. By its development there were overcome some conclusions of behaviour
psychology which Bloom took as the base.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
898
3. Despite the change of conditions which were made in education (the theory and practice as well) it
was shown that the basic idea of taxonomy of objectives is not overcome, on the contrary
developed educational systems use it more often, as there was generally accepted the idea that if
the educational objectives are to be used in a meaningful way then it is necessary to classify them.
From these reasons in the 90s, when the further innovated publication of Bloom’s manual was
prepared by the publishing house Longman, David Krathwohl, one of the authors of the original
manual, was asked to incorporate the results from the discussion and new scientific knowledge as well
into the theory. From the discussion which was developed among workers from the publishing house
and D. Krathwohl there was made an idea to modify of Bloom’s original taxonomy. There was made a
group of experts consisting of cognitive psychologists, theorists dealing with creation of curricula and
specialists on testing and evaluation. The group worked on innovations from the year 1995 and in the
year 1998 they presented a revised theory to the external opposition. After incorporation of
suggestions the work was finished and published.
5. Taxonomy of the cognitive process in the concept of tourism
Bloom’s taxonomy is based on 6 hierarchically structured categories which are divided into subcategories.
Bloom came out from the presumption that to reach a higher objective category it is
necessary to master profoundly a lower category (consistency of objectives). Bloom’s taxonomy is
understood as specific rules for the area of educational processes, as they were set for the first time by
Benjamin Bloom in the year 1955 at University in Chicago. The alternative category, expressing
single cognitive processes, was modified by Anderson and Krathwohl (2001) and they state below
examples of objectives, tasks and verbal links.
In the below stated revised Bloom’s taxonomy: By the dimensions of cognitive processes according to
Byčkovský and Kotásek (2004) it is aspired to apply the rule into the educational process: “How to
teach the subject Tourism?“
Tab. 1: Dimension of the cognitive process in teaching
Category and
cognitive process
Alternative names Definition and examples
1. To remember – storing and recollecting knowledge from long-term memory
1.1 Cognition and
recognition
identifying,
defying,
structuring,
determining
Questions of the type: “What is...? “ Cognition of facts of
important facts in the sphere of hotel services, spa services and
tourism. To organize in the hierarchical sequence basic
knowledge on tourism.
1.2 Recollection
Re-recollection Recollection of facts of important events in the sphere of
tourism: in hotel services, spa services and tourism.
2. To understand – constructing the importance on the base of acquired statements, including oral, written or
graphic expressing.
2.1 Interpretation
Explaining,
paraphrasing,
representing,
translating
Questions of the type: “How would you compare and
confront...? “ Paraphrasing important speeches and documents
in the particular issue.
2.2 Exemplification
illustrating,
installing
Marking the observed or described phenomena in the sphere of
tourism, it is e.g. understanding mutual connections of singular
aspects, e.g. in the system HACCP in hotel chains and their
interpretation.
2.3 Classifying
categorizing,
subordinating
A student learns the teaching material, but he is not able to put it
in coherence. Mutual correlation of learned can be the starting
point.
2.4 Summarising
generalising,
abstracting
Abstracting the theme, e.g. description of a short summarisation
of organizational steps at realizing social events.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
899
Category and
cognitive process
Alternative names Definition and examples
2.5 Reasoning
concluding,
predicting,
extrapolating,
interpolating
Derivation of the logical conclusion from presented information,
e.g. deduction of the rule of incorporating hotels into
categorisation and classification.
2.6 Comparing
differentiating,
comparing,
connecting
Finding out the relation between two ideas which are connected
together, or objects and their details, e.g. comparing sales in hotel
centres in time sequences.
2.7 Explaining
constructing models Creating the model of cause and consequence in the system (e.g.
clarification of causes of low sales in the relation to the
qualification level of employees).
3. Apply – using the procedure or structure in various situations
3.1. Performing
implementation Questions of the type: “Can you classify for the
demonstration...? “To approach in an objective way to apply the
theory and practice.
3.2 Introducing
(implementation)
using Describe, apply the procedure on the unknown task, e.g. to
implement the innovated educational programme into practice of
the business of tourism.
4. Analyze – dividing the material into parts and determining what the mutual relation of the parts is and in
which relation they are to the total structure or the purpose.
4.1 Differentiation
separating,
distinguishing,
concentrating, setting
apart
The type of the question: “Distinguish .....“ Distinguishing
substantial and unsubstantial parts in the presented material, e.g.
to distinguish in the mathematical example substantial and
unsubstantial numbers.
4.2 Ordering
Searching the accord
of integrating,
creating schemas,
structuring
Questions of the type: “How would you insert...?”
How would you insert innovation of the strategy of the enterprise
of tourism?
4.3. Attributing
detecting The type of the question: “Judge what is it like …..?” E.g. to
determine the statement, the value or intention which is hidden in
the presented material of the innovated concept of the hotel.
5. Assess – assessment by given criteria and standards
5.1 Monitoring
coordinating,
detecting, monitoring,
testing
Questions of the type: “Do you agree with...? “ Detection of
inconsistence or contradictions inside the process or the product,
determining whether the process or the product is internally
consistent, finding the efficiency of the process, how it was
introduced/implemented, e.g. to state whether scientific
conclusions respect the found out data.
5.2 Criticising
evaluating To find out inconsistence between the product and the outside
criteria, e.g. to judge which of two methods is better for solving
the given problem.
6. Create – creating new inner compound complexes from single elements, reorganizing elements into the new
sign or structure.
6.1 Creating
formulation
hypotheses,
suggesting
To suggest the educational programme for the small or middlesize
enterprise of tourism.
6.2 Planning
Planning methodology the educational programme for the small
or middle-size enterprise of tourism.
6.3 Creation
constructing Questions of the type: „Can you predict the result…?“ The
proposal of the product, research of the particular issue, e.g. to
create entrepreneurial prospectus of the restaurant facility.
Source: BYČKOVSKÝ, P.; KOTÁSEK, J. Revize Bloomovy taxonomie edukačních cílů, s. 227-242,Self
processing, 2014.
Not always it is the application of Bloom’s ´Taxonomy by itself in teaching tourism. It is mainly the
fact how on the educational procedures of the systematic process of thinking to imprint into students
the solution of a complex problem in services in spheres of tourism.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
900
Conclusion
The present development in the Czech Republic at the beginning of the century, being characterized
by the epoch of globalisation of world economic and social processes, creates a strong pressure on the
work capability practically in all categories of workers on various stages of management. On one hand
the need of highly educated and qualified people with a certain size of personality and creativity is
increasing; on the other hand the similar pressure is developed on the production of workers whose
qualification and personality profiles will provide that they will perform quite simple work activities
for a long term and in a routine way. This phenomenon is called polarisation of the working force and
it is the base for the growth of importance of certain professional categories of workers (managers,
designers, computer specialists, etc.), but also for increasing the group of people performing unskilled
work.
In tourism there get ahead many trends and development tendencies which must be predicted and
reflected by the educational system with the advance of several years, respectively by the change of
competency of professionals in tourism. The objective of utilization of knowledge and orientation of
their education is reaching the competence of graduates corresponding actual and future requirements
required at the labour market.
Even from this reason the effort initiated to revive Bloom’s taxonomy and to adjust it considering the
development and needs of practical innovations. Mentioned examples make the subject of meditation
over the possibility to use revised Bloom’s taxonomy in professional preparation in the field of
tourism. It is also probable that connections with this taxonomy, with defining educational objectives
and respectively with other taxonomies of objectives will be the further search in other spheres of
education.
Literature
[1] ANDERSON, L. W.; KRATHWOHL, D. R. (eds.), (2001a). A Taxonomy for Learning, Teaching, and
Assessing: A Revision of Bloom´ s Taxonomy of Educational Objectives. New York: Addison Wesley
Longman. ISBN 0-321-08405-5.
[2] BLOOM, B., S., (ed.) , (1956). . Taxonomy of Educational Objectives. The Classifications of Educational
Goals. Handbook I: Cognitive Domain. New York: David McKey Company. ISBN 0-679-3029-3.
[3] Bloomrev [online]. [cit. 2014-04-13]. Dostupné z: http://coe.sdsu.edu/eet/ Articles /bloomrev /index.htm>.
[4] BYČKOVSKÝ, P.; KOTÁSEK, J., (2004). Revize Bloomovy taxonomie edukačních cílů. Pedagogika,
vol. LIV, iss. 3, pp. 227-242.
[5] ČAPEK, V., (1976). Teoretické a metodologické základy didaktiky dějepisu I. Praha: SPN.
[6] KALHOUS, Z., OBST, O. et. al., (2002). Školní didaktika. Praha: Portál. ISBN 80-7178-253-X.
[7] KURELOVÁ, M., et al., (1999). Pedagogika II. Kapitoly z obecné didaktiky. Ostrava: Ostravská
univerzita. ISBN 80-7042-156-8.
[8] LERNER, I. J., (1986). Didaktické základy metod výuky. Praha: SPN.
[9] MAŇÁK, J., ŠVEC, V., (2003). Výukové metody. Brno: Paido. ISBN 80-7315-039-5.
[10] NH Revize Bloomovy taxonomie edukace [online]. [cit. 2014-04-13]. Dostupné z:
<http://www.msmt.cz/files/doc/NHRevizeBloomovytaxonomieedukace.doc>.
[11] OBST, O., (2006). Didaktika sekundárního vzdělávání. Olomouc: Univerzita Palackého. ISBN 80-244-
1360-4.
[12] Thinking/Blooms Tools [online]. [cit. 2014-04-13]. Dostupné z: <http://www.bssc. edu.au/public/learning_
teaching/ pd/toc/Blooms.shtml. Thinking/Blooms Tools>.
[13] VESELÝ, A., (2006). Teorie mnohačetných forem kapitálu. Praha: Univerzita Karlova. ISSN 1801-5999.
[online]. [cit. 2014-04-22]. Dostupné z: <http://publication.fsv.cuni.cz/ attachments/117_014_Vesely.pdf>.
The article was elaborated within the project Internal institutional project ISIP P 16 (Innovation of
the Subject Gastronomy I - technology field of study Hospitality, study program Gastronomy,
Hospitality and tourism for the year 2014) at Silesian University in Opava, School of Business
Administration in Karvina.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
901
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-6840-2014-117
CULTURAL TOURISM AND WORLD HERITAGE
KULTURNÍ CESTOVNÍ RUCH A SVĚTOVÉ DĚDICTVÍ
ING. PATRIK KAJZAR, PH.D.
Katedra cestovního ruchu
Obchodně podnikatelská fakulta v Karviné
Slezská univerzita v Opavě
Department of Tourism
School of Business Administration in Karvina
Silesian University in Opava
 Univerzitní nám. 1934/3, 733 40 Karviná, Czech Republic
E-mail: kajzar@opf.slu.cz
Annotation
According to the UNWTO document “Tourism 2020 Vision” cultural tourism belongs to the most
popular forms of tourism and the interest in it grows faster than in other forms of tourism. Its growth
rate is even faster that the growth of global tourism. Cultural tourism is often intertwined with other
forms of tourism, especially with spa, medical, recreational and congress tourism. Cultural tourism is
often associated with visiting of cultural destination, which is such a destination, which is the goal of
cultural tourism and the culture is significantly or dominantly applied in its offer. World Heritage is
the designation for places on Earth that are of outstanding universal value to humanity and as such,
have been inscribed on the World Heritage List to be protected for future generations to appreciate
and enjoy. The aim of this paper is to evaluate cultural tourism in connection with World Heritage.
Key words
cultural tourism, UN World Tourism Organisation, cultural tourists, World Heritage
Anotace
Podle dokumentu Světové organizace cestovního ruchu, UNWTO " Vize cestovního ruchu pro rok
2020", kulturní cestovní ruch patří k nejoblíbenějším formám cestovního ruchu a zájem o něj roste
rychleji než u jiných forem cestovního ruchu. Jeho tempo růstu je ještě rychlejší, než růst světového
cestovního ruchu. Kulturní cestovní ruch se často prolíná s dalšími formami cestovního ruchu, a to
zejména s lázenským, zdravotním, rekreačním a kongresovým cestovním ruchem. Kulturní cestovní
ruch je často spojován s návštěvou kulturních destinací, což je taková destinace, která je cílem
kulturního cestovního ruchu a kultura výrazně nebo převážně uplatňuje ve své nabídce. Světové
dědictví je označení pro místa na Zemi, které mají výjimečnou celosvětovou hodnotu pro lidstvo
a jako takové byly zapsány na Seznam světového dědictví, které je třeba chránit pro budoucí generace.
Cílem tototo příspěvku je zhodnotit kulturní cestovní ruch v souvislosti se světovým kulturním dědictví.
Klíčová slova
kulturní cestovní ruch, Světová organizace cestovního ruchu, kulturní turisté, Světové dědictví
JEL classification: L83
Introduction
Over the decades, tourism has experienced continued growth and deepening diversification to become
one of the fastest growing economic sectors in the world. Modern tourism is closely linked to
development and encompasses a growing number of new destinations. These dynamics have turned
tourism into a key driver for socio-economic progress. (Zedková, Kajzar 2013)
Cultural tourism gives visitors the opportunity to understand and appreciate the Essentials character of
a place and its culture as a whole, including its (Kajzar, 2013):
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
902
 history and archeology,
 people and their lifestyle (including the ways in which they earn a living and enjoy their leisure) ,
 cultural diversity , arts and architecture,
 food, wine and other local produce,
 social, economic and political structures,
 landscape.
Existence of cultural tourism and tourism travel in general, depends on the unique qualities of
cultures around the globe. (Zedková, Kajzar 2013)
Cultural tourism is an inevitable component of cultural heritage. The UN World Tourism Organisation
(UNWTO) is the leading international body for the Tourism Sector. In cooperation with many public
and private sector stakeholders UNWTO strives for the development and promotion of sustainable
tourism.(Brooks, 2011)
The aim of this paper is to evaluate cultural tourism in connection with World Heritage. Author used
secondary sources and general-theoretical scientific methods analysis, induction and comparing.
1. Cultural tourism
The concept of cultural tourism again is very complex and so there is a long debate among scholars
about its definition and conceptualisation due to which we find numerous definitions for this term. So
as one of the most important recent papers on cultural tourism – more exactly cultural city tourism –
mentions, “there are a great number of definitions of cultural tourism in use, resulting in different
definitions being used in research studies related to cultural tourism and in the field of cultural
tourism.” (Csapó, 2012)
Cultural tourism is defined by McIntosh and Goeldner as comprising "all aspects of travel, whereby
travellers learn about the history and heritage of others or about their contemporary ways of life or
thought. (Richards, 2005)
According to the International Scientific Committee on Cultural Tourism, cultural tourism can be
defined as that activity which enables people to experience the different ways of life of other people,
thereby gaining at first hand an understanding of their customs, traditions, the physical environment,
the intellectual ideas and those places of architectural, historic, archaeological or other cultural
significance which remain from earlier times. Cultural tourism differs from recreational tourism in
that it seeks to gain an understanding or appreciation of the nature of the place being visited.”
The typical cultural tourists are people aged 45 – 60. Most of them are people with higher incomes
and education and they are willing to spend more money on their trips. They are sophisticated people
who look for new experiences and new destinations. It is assumed that the number of people interested
in cultural tourism will grow with how baby-boom generation matures. It will show not only in the
interest in the classical cultural destinations, but also in the developing countries whose cultural
products will improve the quality and profit from the growth of segments. Cultural destinations should
offer such cultural products, which will be a story and experience for their visitors. (Zedková, Kajzar
2013)
It is important that destination managers understand both the travel motivation and the type of
experience that different types of cultural tourists are seeking. (Fig. 1) Therefore, for market
segmentation purposes each of the five categories of cultural tourist may be described as follows.
(Williams, 2010)
 Purposeful cultural tourist – cultural tourism is the primary motivation for visiting a specific
destination and the tourist seeks a very deep experience:
 Sightseeing cultural tourist – cultural tourism is a key reason for visiting a specific destination but
the experience is less deep.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
903
 Serendipitous cultural tourist – the tourist does not travel for specific cultural reasons, but
ultimately does have a deep cultural tourism experience.
 Casual cultural tourist – cultural tourism is a weak travel motivation and the resulting cultural
experience is shallow.
 Incidental cultural tourist – the tourist does not travel for cultural reasons, but does engage in some
cultural activities and has shallow experiences.
Fig. 1: Cultural Tourists Typology
Source: Williams, 2010.
Cultural tourism we can dividend into:
 Heritage tourism ( Natural and cultural heritage - very much connected to nature-based or
ecotourism);
 Cultural thematic routes ( gastronomic, spiritual, indrustrial etc.)
 Cultural city tourism, cultural tours
 Traditions, ethnic tourism
 Event and festival tourism
 Religious tourism, pilgrimage routes
 Creative tourism ( cinema, the press, multimedia, etc.)
According to he the National Trust’s definition of cultural heritage, tourism is “traveling to
experience the places and activities that authentically represent the stories and people of the past and
present. It includes historic, cultural and natural resources." Tourism is a powerful economic
development tool. Tourism creates jobs, provides new business opportunities and strengthens local
economies. When cultural heritage tourism development is done right, it also helps to protect our
nation’s natural and cultural treasures and improve the quality of life for residents and visitors alike.
Linking tourism with heritage and culture can do more for local economies than promoting them
separately. That’s the core idea in cultural heritage tourism: save your heritage and your culture, share
it with visitors, and reap the economic benefits of tourism. (National Trust for Historic Preservation,
2011)
2. World heritage
Heritage is our legacy from the past, what we live with today, and what we pass on to future
generations. Our cultural and natural heritage are both irreplaceable sources of life and inspiration.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
904
Places as unique and diverse as the wilds of East Africa’s Serengeti, the Pyramids of Egypt, the Great
Barrier Reef in Australia and the Baroque cathedrals of Latin America make up our world’s heritage.
The United Nations Educational, Scientific and Cultural Organization (UNESCO) seeks to encourage
the identification, protection and preservation of cultural and natural heritage around the world
considered to be of outstanding value to humanity. This is embodied in an international treaty called
the Convention concerning the Protection of the World Cultural and Natural Heritage , adopted by
UNESCO in 1972.(UNESCO, 2013)
UNESCO's World Heritage mission is to:
 encourage countries to sign the World Heritage Convention and to ensure the protection of their
natural and cultural heritage;
 encourage States Parties to the Convention to nominate sites within their national territory for
inclusion on the World Heritage List;
 encourage States Parties to establish management plans and set up reporting systems on the state
of conservation of their World Heritage sites;
 help States Parties safeguard World Heritage properties by providing technical assistance and
professional training, etc.
Each year, cities chosen as European Capitals of Culture – in 2014 Umeå and Rīga – provide living
proof of the richness and diversity of European cultures. Started in 1985, the initiative has become one
of the most prestigious and high-profile cultural events in Europe. More than 40 cities have been
designated European Capitals of Culture so far, from Stockholm to Genoa, Athens to Glasgow, and
Cracow to Porto.
The following future European Capitals of Culture have already been designated: (European
Commission, 2013)
 2014 Umeå (Sweden) and Riga (Latvia) (Sweden) and Riga (Latvia)
 2015 Mons (Belgium) and Plzeň (Czech Republic)
 2016 Donostia-San Sebastian (Spain) and Wrocław (Poland)
 2017 Aarhus (Denmark) and Paphos (Cyprus)
 2018 Valletta (Malta)
According to the UNESCO, The World Heritage List includes 981 properties forming part of the
cultural and natural heritage which the World Heritage Committee considers as having outstanding
universal value. These include 759 cultural, 193 natural and 29 mixed properties in 160 States Parties.
As of September 2012, 190 States Parties have ratified the World Heritage Convention.
95 countries have an area designated as a natural or mixed World Heritage Site:
 40 in Africa
 6 in Arab States
 67 in Asia and the Pacific
 71 in Europe and North America
 39 in Latin America and the Caribbean
The average area of a natural World Heritage Site is c. 1,263,100 ha (12,631 sq km). Excluding the
very large Phoenix Islands Protected Areas, Papahānaumokuākea and Great Barrier Reef, the average
size is c. 727,000 ha (7,270 square kilometers).
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
905
Tab. 1: The ten countries with the largest extent of natural World Heritage Sites
Country Total Area of natural
World Heritage Sites
Area of natural World
Heritage Sites as % of
national protected areas
1. United States of America 46,341,817 19%
2. Australia 44,135,913 27%
3. Kiribati 40,825,000 91%
4. Russian Federation 22,436,659 9%
5. Ecuador 14,338,439 73%
6. Canada 10,608,213 12%
7. Niger 7,956,000 96%
8.Algeria 7,361,315 52%
9. Tanzania 7,200,000 26%
10. Congo, The Democratic Republic 6,670,671 30%
Source: UICN, 2013.
Natural and cultural World Heritage sites are among the World’s most visited tourist attractions.
Tourism and visitation to these sites has the potential to generate revenues that may benefit the
protection of the sites as well as contribute to the livelihoods of the local communities living within
and around the sites. However poorly managed tourism and development of visitor facilities may also
represent a threat to the sites and their Outstanding Universal Values. For tourism and visitation, as
well as public use related to World Heritage Sites to be sustainable and responsible we need to ensure
that tourism related development as well as management is sustainable from an economic, social and
environmental perspective. (Nordic World Heritage Foundation, 2013)
International tourist arrivals worldwide will increase by 3.3% a year from 2010 to 2030 to reach 1.8
billion by 2030 according to UNWTO long term forecast Tourism Towards 2030. Between 2010 and
2030, arrivals in emerging destinations (+4.4% a year) are expected to increase at double the pace of
that in advanced economies (+2.2% a year).The market share of emerging economies increased from
30% in 1980 to 47% in 2012, and is expected to reach 57% by 2030, equivalent to over one billion
international tourist arrivals.
In 2012, travel for holidays, recreation and types of leisure accounted for just over half of all
international tourist arrivals (52% or 536 million arrivals). Some 14% of international tourists reported
travelling for business and professional purposes and another 27% travelled for other purposes, such
as visiting friends and relatives (VFR), religious reasons and pilgrimages, health treatment, etc. The
purpose of visit for the remaining 7% of arrivals was not specified.(UNWTO, 2013)
Conclusion
The aim of this paper was evaluate cultural tourism in connection with World Heritage. Cultural
tourism is essentially that form of tourism that focuses on the culture, and cultural environments
including landscapes of the destination, the values and lifestyles, heritage, visual and performing arts,
industries, traditions and leisure pursuits of the local population and host community. It can include
attendance at cultural events, visits to museums and heritage places and mixing with local people. It
should not be regarded as a definable niche within the broad range of tourism activities, but
encompasses all experiences absorbed by the visitor to a place that is beyond their own living
environment. (Kajzar, 2013)
The United Nations Educational, Scientific and Cultural Organization (UNESCO) seeks to encourage
the identification, protection and preservation of cultural and natural heritage around the world
considered to be of outstanding value to humanity. The idea of creating an international movement for
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
906
protecting heritage emerged after World War I. Called the Convention concerning the Protection of
the World Cultural and Natural Heritage, adopted by UNESCO in 1972.
Cultural tourism is all about experiences. Cultural tourists look for unforgettable holidays in
destinations with the genius loci (the protective spirit of the place). Cultural tourists want to find out
more about history of the place, people, monuments, the landscape that form them or engage in some
cultural activities.
Literature
[1] BROOKS, G., (2011). Heritage as a driver for development. Paris: ICOMOS. [online]. [cit. 2014-1-28].
Available at: <http://openarchive.icomos.org/1207/1/III-1-Article1_Brooks.pdf>>.
[2] CSAPÓ, J., (2012). The Role and Importance of Cultural Tourism in Modern Tourism Industry, Strategies
for Tourism Industry - Micro and Macro Perspectives. In Tech. ISBN: 978-953-51-0566-4. Available at:
<http://www.intechopen.com/books/strategies-for-tourism-industry-micro-and macroperspectives/the-role-
and-importance-of-cultural-tourism-in-modern-tourism-industry>.
[3] EUROPEAN COMMISSION., (2013). Future European Capitals of Culture. [online]. [cit. 2014-3-5].
Available at: <http://ec.europa.eu/culture/our-programmes-and-actions/capitals/future-capitals_en.htm>.
[4] KAJZAR, P., (2013). Greece as cultural destination. In 16th International Colloquium on Regional
Sciences. Brno: Masarykova univerzita. pp. 636-642. ISBN 978-80-210-6257-3. DOI
10.5817/CZ.MUNI.P210-6257-2013-80.
[5] NATIONAL TRUST FOR HISTORIC PRESEVATION, (2011). Getting Started: How to Succeed in
Cultural Heritage Tourism [online]. [cit. 2014-3-1]. Available at:
<http://www.culturalheritagetourism.org/howtogetstarted.htm>.
[6] NORDIC WORLD HERITAGE FOUNDATION, (2013). World Heritage and Tourism [online]. [cit.
2014-3-4]. Available at: <http://www.nwhf.no/index.cfm?oa=content.display&con=140>.
[7] RICHARDS, G., (2005). Cultural Tourism in Europe. [online]. [cit. 2014-3-1]. Available at:
<http://www.tram-research.com/cultural_tourism_in_europe.pdf>.
[8] UICN, (2013). World Heritage Facts and Figures [online]. [cit. 2014-3-1]. Available at:
<https://www.iucn.org/about/work/programmes/wcpa_worldheritage/resources/wcpa_whfacts/>.
[9] UNESCO, (2013). World Heritage. [online]. [cit. 2014-3-1]. Available at:
<http://whc.unesco.org/en/about>.
[10] UNWTO, (2013). Tourism Highlights. [online]. [cit. 2014-3-1]. Available at:
<http://dtxtq4w60xqpw.cloudfront.net/sites/all/files/pdf/unwto_highlights13_en_hr.pdf>.
[11] WILLIAMS, P., (2010). Cultural Tourism and the UK City of Culture.
[online]. [cit. 2014-2-7]. Available at:
<http://www.insights.org.uk/articleitem.aspx?title=Cultural+Tourism+and+the+UK+City+of+Culture>.
[12] ZEDKOVÁ, A., KAJZAR, P., (2013). Cultural destinations as one of the most important generators of
tourism. Scientific Papers of the University of Pardubice. Series D, vol. XX, iss. 29, pp. 191-202. ISSN
1804-8048.
This paper was supported by the Ministry of Education, Youth and Sports within the Institutional
Support for Long-term Development of a Research Organization in 2014.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
907
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-6840-2014-118
GLOBAL POLITICS: DEMOCRATIC PRACTICE AND THE
THREAT LOGIC WITHIN AND BEYOND THE
TRANSATLANTIC REGION
GLOBÁLNÍ POLITIKA: DEMOKRATICKÁ PRAXE A LOGIKA
HROZBY UVNITŘ A VNĚ TRANSATLANTICKÉHO REGIONU
MGR. GETNET TAMENE, PHD.
DOC. PHDR. OĽGA BOČÁKOVÁ, PHD.
Katedra politológie
Celouniverzitné pracovisko
Trenčianska univerzita A. Dubčeka v Trenčíne
Department of Political Science
University Department
Trenčín University of Alexander Dubček in Trenčín
 Študentská 2, 911 50 Trenčín, Slovak republic
E-mail: tameneg@hotmail.com, bocakova@tnuni.sk
Annotation
Currently, issues of democratic practice and the threat logic among others have become more
discussable themes than ever before in the transatlantic region1
and beyond. While the absence of
sound common threat has generally deepened the rifts in the relationships of the enlarged
transatlantic alliance (ETAA) in the post-CW era, current events have protracted the rifts even
further, putting in question the nature of the alliance’s democratic practice, which is meant to serve as
a model to those beyond it. Since decision making on global issues has been unilaterally dominated by
Washington, this behavior significantly discourages democratic practice. It is worth to assess the
ETAA in light of democratic practice and global decision making capacity as well as in light of the
threat logic. Following the analysis the paper will make a viable recommendation.
Key words
democratic practice, global politics, threat logic
Anotace
V súčasnosti, otázky demokratickej praxe a logika hrozby sa nielen v transatlantickom regióne stali
oveľa viac diskutované témy ako kedykoľvek predtým. Cieľom príspevku je poukázať na to, že zatiaľ,
čo absencia spoločnej hrozby celkovo prehlbovala trhliny vo vzťahoch rozšírenej transatlantickej
aliancie (ETAA), aktuálne udalosti situáciu viac zhoršovali, tým že spochybnili demokratickú prax
aliancie, ktorá sa pokladá ako vzor pre zvyšok sveta. Keďže, v rozhodovaniach o vážnych globálnych
otázkach výrazne dominuje Washington, toto správanie významne odrádza demokratickú prax. Bude
dôležite hodnotiť ETAA vzhľadom na demokratickú prax a z hľadiska jej schopnosti rozhodovania o
globálnych otázkach ako aj vzhľadom na logiku hrozby. V závere príspevku tiež odporúčame možné
riešenia vzniknutej situácie.
Kľúčové slová
demokratická prax, globálna politika, logika hrozby
1
This refers mainly to the US and Western European countries. In the post-Cold War era it included the Central
and Eastern European Countries, which were incorporated to the Atlantic region, while constituting what is now
understood as Enlarged Transatlantic Alliance (ETAA). Thus ETAA encompasses a wide array of relations
between the two sides of Atlantic, and does not mean NATO per se.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
908
JEL classification: F60
Introduction
Contemporary global issues include vast array of problems ranging from security to global warming,
from deepening rifts between the transatlantic region to the relational problems of the regions beyond
it, as well as issues of globalization, democratic practice, spying, unilateralism and the like. Inasmuch
as the nexus of ETAA to these issues is concerned, recent years have seen some major unpleasant
developments in the strategic environment in which ETAA is situated. These include the global
financial crisis; multipolarity without multilateralism; technological threats to international ecosystem;
evolving rules governing the use of force. These events and sporadically rising social conflicts have
dramatic implications on the relationship of post-Cold War transatlantic region, as well as, on its
relationship with regions beyond it. This unpleasant development of relationships has dwindled away
a united policy making capacity, such as the one, which was predominantly oscillated around the issue
of common threat in the bygone era. The results have become in many cases chaotic; since democratic
politics based all-inclusive solutions to global issues have not been met yet. Some events of
endogenous nature may indicate few positive results, but at exogenous level the trend needs to be
carefully seen. This paper tries to analyze in a nut-shell the nature of democratic political practice and
developments within the transatlantic region and beyond it.
1. Democratic political practice in the transatlantic region
Undoubtedly, the transatlantic region (US&EU) is a region with the most purposefully democratic
governing institutions in history of the human polity. The region is self-conscious about this
phenomenon, probably it is also proud of its democratic character, and encourages the rest of the
world to emulate its life style. Understanding this conduct will help to identify the policies they adopt
(Michalski, 2009), especially towards the regions beyond it, including non-democratic or marginally
democratic countries, which it desires to shape in own image.
Though it remains a contested policy proposition, initiatives to assist new democracies and to
encourage the emergence of more democracies have been established and have endured on both sides
of the Atlantic. The process, however, projects varying approaches. During the two decades straddling
the end of the Cold War, Europeans and Americans made it their business to work toward the
establishment of democratic governments elsewhere in the world, for reasons ranging from the
altruistic and humanitarian to utilitarian or instrumental rationales relating to security and prosperity.
However, as the motives and the approaches become inconsistent, today democracy appears to be
backsliding and semi-authoritarian regimes in countries such as China, constitute real alternatives to
developing countries in their quest for economic growth and development without having to engage in
risky democratic and social reforms. The EU and the US have a shared interest in redeeming the status
of democracy promotion. Democracy is part of American and European fundamental values it is also a
basic premise of their societies. Furthermore, democracy is a fundamental principle in their foreign
policies and becomes an essential aspect of their relations with third countries. Both the US and the
EU stand to gain if democracy is reinstated as a concrete expression of fundamental universal value
and as a requirement for a multilateral system of governance at a global level. This ideal, however,
suffers deficiency and appears to be very distant, mainly, to those beyond the transatlantic region, if it
is imposed as a one-way-street. In relation to this, an American NGO Freedom House indicates that
more countries have currently seen basic freedoms decline than improve (Freedom in the World,
2009). The inconsistencies, in upholding democratic principles were clear in the past with the US
involvement in Latin America and elsewhere; they are observable in various areas currently as well.
It has been also argued that ‘the Bush administration’s identification of democracy building with the
war in Iraq has discredited the concept both at home and abroad’ and that a ‘generation of
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
909
work to build consensus at home and legitimacy abroad for USdemocracy promotion is in disarray
(Carothers, 2007).
During its EU presidency, in June, officials in the Czech ministry of foreign affairs presented to an
international conference meeting in the ministry a policy brief setting forth a “common approach” for
the EU’s “Global pro-Democracy Agenda.” Europeans and Americans have over the past two
generations taken turns in leading the way toward the institutionalization of structures and policies on
democracy assistance. In 2009, the EU has stepped forward while the U.S. has stepped back.
European and American leaders should work together on the truly large challenges in this realm, while
dividing between them the smaller challenges, based on notions of comparative advantage and
proximity (Carothers, 2007).
Despite sharing similar value-based foundations and normative principles, cooperation between the
EU and the US in the area of democracy has in recent times been neither systematic nor recurrent. The
US has in the past been criticized for being an explicit promoter of democracy, adopting a rhetorically
charged approach of democracy strategy that too often emphasizes confrontational stances, centers
directly on foreign rulers or specific causes and high–lights visible manifestations or symbols of
democracy, such as elections (Michalski, 2009). Examples like the case of Iraq War and others
underscore the delicate relationship between the articulation of democracy promotion policies that are
based on universal values and the pursuit of own interests.
It is also not quite clear in the area of democracy promotion whether the US views the EU as potent
treaty based global player. An account of The EU’s efforts to promote democracy shed light on its
strengths and weaknesses as well as the challenges ahead (Youngs, 2005). Consequently, the Lisbon
Treaty building on the treaties currently in force states unequivocally that the EU must build relations
with third countries on the basis of its own values and founding principles, namely “democracy, the
rule of law, the universality and indivisibility of human right and fundamental freedoms and respect
for human dignity….” (Treaty on European Union).
2. Declining tendencies of post-cold war transatlantic cooperation
The process of creating the European Union (EU) may be seen as a way for restoring the former
prestige and power of diplomacy of the European region. After 1989, however, mainly after the
disintegration of the Soviet Union (SU) in 1991, Europe no longer wanted to be a region protected by
the US. In the post-CW period, the US has been changed to a hegemon. Europe’s position has
changed, too. Its growing ambition for bigger global responsibility could be underlined as one of the
major causes of the ever deepening rifts within the ETAA.
All issues of global nature, on which these sides have different opinions, have contributed to generate
and aggravate the rifts within and beyond, while hindering the capacity of producing a united policy to
address global issues and fostering democratic practice.
Events like the 2003 US led war against Iraq strongly remind us how the ETAA relationships were
getting worse, later on, however, after regular elections have brought new faces in governments of
both sides of the ETAA, relationships seemed to have been getting somewhat better. Nonetheless, the
most current overreaching spy scandals of the US on its allies and others, which came to light
following the leaks of various whistleblowers and reporters, have enormously damaged once again an
already troubled relationship that has been deeply protracted.2
On the other hand, inasmuch as a
perception of the ETAA relations with the rest of the world, which may be described as a-one-waystreet,
is concerned, much has not changed. It rather reflects the common practice of business as usual,
2
The spy scandal has been very worrying. With each leak, as American soft power continued to hemorrhage,
hard power has threatened to seep away with it.” Thus, various News outlets such as The Guardian went on to
question what it means “to be an American ally in the 21st
century.” Also available on:
< http://www.theguardian.com/world/2013/oct/23/merkel-nsa-phone-allies-enemies>
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
910
where the ETAA humiliates particularly those less developed weaker nations and it easily gets along
with it.3
None of the ETAA approaches in providing solutions to the current global issues such as
world peace conditions, economic progress, ecological or social preferences confirm the relevance of
the ETAA trend, as a single effective policy-making choice, to all human polity.
In other words, the ETAA is far from causing unified solutions to array of global issues, indeed,
skeptics see it as a kit box for the US’s hegemony and its impious imperial lust, which conducts
actions that are based on unilateral decisions, such as invasion of nation states, arming and leading
armed insurgencies against peoples who want self-determination, drone warfare, economic blockades
that harm ordinary people especially children, destabilizing countries, negotiating trade deals that
favor US corporations, rendition, black op's, water boarding, spent uranium bombs, increasing
poverty, environmental destruction, increasing totalitarian policing and now the bow that ties it all
together the security and surveillance state. This exposure is what starts to change an idea about what
the US is, and the ETAA that has been constellated around it. None of these phenomenon project
genuine democratic practice.
3. Dwindling significance of the threat logic for the transatlantic future
As indicated above, the notion of threat has been the linchpin that bound both sides of the transatlantic
relationships. It served as a cornerstone for the further existence of the ETAA. The relationships
between Europe and the US have been geared to depend on the notion of common threat than anything
else over the Cold War period. The threat logic was probably appropriate during that bygone time, but
these days it appears to be increasingly out of whack. In the context of security dilemma4
, sticking to
this declining logic of threat does not seem a viable strategy for the ETAA. Consent was very possible
during the era of traditional security dilemma (TSD), for instance, over the Cold War period
Communism was perceived as an indivisible common threat for all members of the transatlantic
partners. In the TSD, the threat logic had served the objective of holding the transatlantic alliance
together and to device a unified policy or a workable action plan.
Today, however, with the rise of the new security dilemma (NSD), this threat logic sounds to have
been declining. Unlike the TSD, in the case of NSD, the threat logic shows a dwindling trend, mainly,
because the threat logic has now become divisible. All members of, for instance, the transatlantic
alliance would not be able now to produce a unified common strategy on the grounds of any perceived
threats. As the threat logic dwindles so does the transatlantic unison as well. This development has
been one result of the shift from TSD to NSD which has taken a faster pace over the post-Cold War
era (Cerny, 2000). The shift occurred when the Uni-Multipolar system has replaced the bipolar one
during the 1990s. Ever since, the threat logic has become feeble, unable to hold the transatlantic
unison.
The following three points belong among the major factors that attempt to explain the falling tendency
of the transatlantic relationship. They include:
 The shift from TSD to NSD – this has led the longstanding threat logic to expire;
3
This refers to what is known as the West spearheaded by the US, the euphemism of ‘free world’, western
dominated global community, international community, or ETAA or the US and its allies, which is using
international institutions, military power and economic resources to run the world in ways that may maintain
Western predominance in all areas. It has been obvious in various cases including Iraq, Afghanistan, and Libya
to show, how it destroys weaker nations and easily gets along with it. Also see Huntington, S. 1993, The Clash
of Civilizations, on the next pattern of conflicts. See <http://www.bintjbeil.com/articles/en/d_huntington.html>
4
Security dilemma refers to the concept that directly and indirectly, both strength and weakness can upset the
balance of security in international relations. It is also understood as the spiral model. The term refers to a
situation in which actions by a state intended to heighten its security, such as increasing its military strength or
making alliances, can lead other states to respond with similar measures, producing increased tensions that
create conflict, even when no side really desires it. Also see Cerny, Philip, The New Security Dilemma, pdf.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
911
 The shift from one-way-street transatlantic based nation state politics to the two-way-street that
includes those beyond the TAA – this aspect has gathered momentum in the environment of
globalization. Since globalization enhances trigger strategies, new actors do inevitably rise,
compete and resist one-way-street domination and undemocratic unfair practices;
 The emerging of a 21st
Century New Order and pertinent systems – this aspect is currently on
motion, it focuses on inducing the rise of a possible human friendly arrangement, which is more
just-full towards all the human polity, unlike the one which is currently exhausted and ETAA
dominated. The new order and its associated systems are on the rise, the exhausted TAA
dominated old order and its associated systems are on the decline. Despite all the attempt of
retaining the ETAA dominated old order and its associated system such as unipolarism, chains of
events ostensibly confirm the opposite.
The emerging 21st
century order may be understood as a World Society Order. The corresponding
initial system of this World Society Order is observably the Uni-Multipolar System. This currently
observable uni-multipolar system has been tilted towards multipolarism than unipolarism. Thus, one
may arguably claim that a multipolar System which presupposes a workable multilateral democracy is
on the horizon (Tamene, 2013).
4. The Transatlantic and those beyond it: the case of Democratic Republic of
Congo
The Democratic Republic of Congo (DRC) is one example among many others to reflect the
transatlantic behavior in the face of those beyond it. A number of companies and western governments
pressured a United Nations panel to omit details of shady business dealings in a report out in October
2003, concerning the DRC. As the British newspaper, The Independent reported, in October [2002],
the panel accused 85 companies of breaching OECD standards through their business activities. Rape,
murder, torture and other human rights abuses followed the scramble to exploit Congo’s wealth after
war exploded in 1998. According to the panel, for example the trade in coltan, a rare mineral used in
computers and mobile phones, had social effects “akin to slavery”. But no Western government had
investigated the companies alleged to have links with such abuses. Some, including ones from the UK,
US, Belgium and Germany, had lobbied to have their companies’ names cleared from the “list of
shame”. This is blatantly undemocratic practice that has nothing to do with fostering democracy
within those beyond the transatlantic region (International Battle Over Resources), despite ostensible
mention of human rights, the rule of law, and democratic practice for all. In the DRC, the conduct of
the transatlantic based companies had not confirmed the expected enhancement of peace and
democratic practice, in the country; they rather encouraged undemocratic practice that led to further
corruption and self-enrichment through exploiting the mineral wealth of the country (Bekoe,
Swearingen, 2009). Resources from the mining sector have provided a source of violent competition
as well as income for combatants in eastern DRC (Collier, Hoeffler, 2000). Lincény (2012) indicates
how media manipulation is able to affect activities in this regard.
5. Conclusion
This paper has tried to assess the ETAA in light of democratic practice and global decision making
capacity as well as in light of the threat logic. Washington’s unilateral decision making approach to
global issues significantly discourages democratic practice. Consequently, the logic of finding a
unifying common threat that is not just self-serving has now become more difficult between those in
the ETAA as well as between the ETAA on one hand and those beyond it on the other. This puts
democratic practice based global political decision making capacity at risk, while obstructing
perspectives that lead towards cooperative and inclusive end. The most pressing global issues of our
time require inclusive global decision making capacity that anchors itself in the practice of genuine
democratic politics and on avoiding the dwindling fake logic of threat. The solution this paper
recommends envisages a multilateral multipolar arrangement.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
912
References
[1] BEKOE, D., SWEARINGEN, M., (2009). What next for the Democratic Republic of Congo?
Recommendations from a Trans-Atlantic Diaspora Dialogue. Washington: United States Institute of Peace.
Available at: < http://www.usip.org/sites/default/files/resources/drc_diaspora_dialogue.pdf>.
[2] CAROTHERS, T., (2007). Repairing Democracy Promotion, Washington Post.com’s Think Tank Town,
The Washington Post. [online]. [cit. 2014-1]. Available at: <http://www.washingtonpost.com/wp-
dyn/content/article/>.
[3] CERNY, P. G., (2000). The New Security Dilemma: divisibility, defection and disorder in the global era.
Review of International Studies, vol. 26, iss. 4, pp. 623–646. DOI 10.1017/S0260210500006239.
[4] COLLIER, P., HOEFFLER, A., (2000). Greed and Grievance in Civil War. Vol.1. World Bank.
[5] Freedom in the World 2009, (2009). Freedom Retreats for Third Year. [Online]. [cit. 2014-1]. Available at:
< http://www.freedomhouse.org/article/freedom-world-2009-freedom-retreats-third-year>.
[6] HUNTINGTON, S., (1993). The Clash of Civilizations, on the next pattern of conflicts. [Online]. [cit.
2014]. Available at: <http://www.bintjbeil.com/articles/en/d_huntington.html>.
[7] International Battle Over Resources. Available at: < http://www.globalissues.org/article/87/the-
democratic-republic-of-congo>.
[8] LINCÉNY, M., (2012). Parliamentary Elections 2012 and Media. In Elections 2012. Trenčín: Transparent
Publisher. pp.138-40.
[9] MICHALSKI, A., (2009). Democracy Promotion in a Transatlantic Perspective: Reflections from an
Expert Working Group. Swedish Institute for European Policy Analysis, vol. 2009, iss. 2. ISSN 1651-8942.
Available at: < http://www.sieps.se/sites/default/files/518-20092-epa.pdf>.
[10] TAMENE, G., (2013). Alternative Perspectives in International Relations and Politics of the 21st Century.
In Journal of Asia Pacific Studies, vol. 3, iss. 1, pp.14-36. ISSN 1944-1096.
[11] Treaty on European Union (as amended by the Lisbon Treaty), art.21. [online]. [cit.2014]. Available at:
<http://europa.eu/lisbon_treaty/full_text/index_en.htm>.
[12] What it means “to be an American ally in the 21st
century.”, (2013). The Guardian, [online]. [cit. 2014].
Available at: < http://www.theguardian.com/world/2013/oct/23/merkel-nsa-phone-allies-enemies>.
[13] YOUNGS, R., (2005). The reluctant debutante: The European Union as promoter of democracy in its
neighbor hood. [online]. [cit. 2014-1-2]. Available at: < http://www.fride.org/publication/26/the-reluctant-
debutante>
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
913
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-6840-2014-119
JIHOAMERICKÝ REGION A JEHO INTEGRAČNÍ PROCES:
PŘÍPADOVÁ STUDIE UNASUR A MOŽNOSTI VYUŽITÍ
POZNATKŮ Z EVROPSKÉ INTEGRACE
SOUTH AMERICAN REGION AS AN INTEGRATION PROCESS:
CASE STUDY OF UNASUR AND THE POSSIBILITY OF
APPLICATION OF THE THEORIES OF EUROPEAN INTEGRATION
MGR. MARTIN HRABÁLEK, PH.D.
Ústav teritoriálních studií
Fakulta regionálního rozvoje a mezinárodních studií
Mendelova univerzita v Brně
Department of Territorial Studies
Fac. of Reg. Development and International Studies
Mendel University in Brno
 třída Generála Píky 2005/7, 613 00 Brno, Czech Republic
E-mail: martin.hrabalek@mendelu.cz
Anotace
Autor v textu zkoumá jihoamerický integrační proces UNASUR, komparuje jeho výchozí podmínky a
dosavadní vývoj s Evropou a aplikuje evropské integrační teorie. Snahou je analyzovat výchozí
podmínky integrace v regionu Jižní Ameriky a identifikovat možná slabá místa. Autor využívá
komparativní metody ve formě srovnávání jednotlivých aspektů integrace v regionu Jižní Ameriky
s aspekty v evropském regionu. Výsledkem je konstatování omezené možnosti aplikace některých teorií
evropské integrace v regionu Jižní Ameriky, s ohledem na doposud odlišnou podobu a vývoj
integračního procesu.
Klíčová slova
region, regionální integrace, Jižní Amerika, Evropská unie
Annotation
The author examines South American integration process UNASUR, compares its initial condition
and development with the integration in Europe and applies European integration theories. Main aim
is to analyze several conditions of integration in Southe American region and to indentify its weak
spots. The author usescomparative method in the form of comparison of particular aspects of
integration in South America with the aspects in European region. The author finds out that the
possibility of application of some of the theories of European integration is currently rather limited,
due to different character and development of the integration process in South America.
Key words
region, regional integration, South America, European Union
JEL classification: F53
Úvod
V posledních dekádách zaznamenala světová scéna nárůst nového regionalismu, často v rozvojových
částech světa. Nejedná se jen o vytváření nových integračních procesů, ale také o oživování a novou
dynamiku procesů, které byly započaty již dříve. Většina těchto procesů byla motivována výhodností
ekonomické spolupráce a možným příspěvkem k rozvoji jednotlivých regionů, nicméně též jejich
dopad na vnitropolitický vývoj zainteresovaných států.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
914
Spolu s tímto nárůstem integračních procesů vzrostl i počet autorů, kteří se začali zabývat tím, nakolik
jsou zkušenosti a teorie vycházející z evropského integračního procesu, který celosvětově v rámci
regionálních integračních snah došel nejdále, přenositelné do jiných částí světa. Vzniká tak specifická
subsubdisciplína komparativní regionální integrace jako součást obecné subdisciplíny integračních
teorií jako součásti oboru mezinárodních vztahů.
Základní překážku úspěšné komparaci často tvoří fakt, že integrační procesy mimo evropský kontinent
se potýkají s řadou různých problémů, které vedou k pomalému vývoji či zablokování některých
otázek. Pro vysvětlení nedostatečného vývoje je tak nutné zkoumat odlišné historické, sociální či
geografické reality v jednotlivých částech světa, které tvoří determinanty postupu v integraci.
Pro účely tohoto článku byla zvolena komparace regionálních integračních procesů v Jižní Americe a
v Evropě. Region Jižní Ameriky byl zvolen proto, že má z historického, kulturního, sociálního i
institucionálního hlediska k Evropě blíže, než jiné světové regiony, ve kterých v současnosti
integrační procesy probíhají. Druhým důvodem je fakt, že státy Jižní Ameriky přinejmenším
v proklamacích mají v plánu jít v integraci do značné hloubky, čímž se od řady jiných integračních
procesů odlišují.
Cílem tohoto příspěvku je analýza výchozích podmínek a dosavadního vývoje integračního seskupení
Unie jihoamerických národů (UNASUR) jako celokontinentálního integračního procesu v rámci Jižní
Ameriky, s důrazem na srovnání s integrací v Evropě. Dalším cílem je snaha o hledání slabých míst
jihoamerické integrace. Zároveň je text snahou o aplikaci teorií evropské integrace a mezinárodních
vztahů a vyhodnocení vhodnosti rámce těchto teorií pro zkoumání jihoamerického regionálního
integračního procesu.
Metodologické poznámky
Pro vysvětlení otázky „co a jak“ chce autor v rámci tohoto textu zkoumat, je zásadní vymezení pojmu
region. O regionu lze prakticky mluvit ve třech různých souvislostech. Může se jednat o region
supranacionálního charekteru (tvořený více spolu sousedícími státními jednotkami), region subnárodní
(určitou část národního státu) či region přeshraniční (zahrnující části nejméně dvou států) (Baert et col
2010: 22). Pro účely tohoto textu budeme region chápat v prvním uvedeném pojetí a to především
v politické rovině. Budeme se tedy zabývat schopností regionu jako politického útvaru jednat směrem
dovnitř (ve smyslu ovlivňování politického vývoje vytvářením nových pravidel hry) a směrem
navenek (ve smyslu jednotného vystupování vůči jiným aktérům globálního politického systému).
Zároveň je zvolena komparativní metoda pro potřeby srovnání výchozích podmínek a vývoje
evropského a jihoamerického regionu.
Stávající stav komparativního regionalismu by bylo zcela jednoznačně možné označit jako „EUcentrický“.
Evropská unie je v naprosté většině případů referenčním subjektem, vůči kterému jsou
další integrační procesy srovnávány, přičemž je většinou autorů považována za modelový či
paradigmatický příklad (Breslin et al. 2002: 12). Většina textů se tak soustředí na to, jakým způsobem
se procesy v ostatních částech liší od úrovně integrace, které jsme byli schopni dosáhnout v Evropě,
případně jak se liší vývoj integračního procesu ve srovnání s vývojem evropské integrace. Jedním
z hlavních důvodů může být v tomto případě i fakt, že řada integračních procesů mimo Evropu se
evropským integračním projektem a jeho strukturou výrazně inspirovala.
Otázkou však je, zda teorie evropské integrace, které vznikly jako nástroj zkoumání evropského
integračního procesu a kterým bude věnována pozornost dále, představují vhodný rámec výzkumu
regionálních integrací v jiných částech světa. Řada integračních procesů v jiných částech světa
vychází z jiných reálií a má jiné ambice a cíle než integrace v Evropě. V rámci teorií evropské
integrace nadto neexistuje obecně uznávaný přístup a tyto teorie jsou v naprosté většině „šité na míru“
vývoji integrace v Evropě. To může znesnadňovat jejich přenositelnost do jiných regionů. Ačkoliv tak
například konkrétně v rámci UNASUR dochází k vytvoření supranacionálních i
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
915
intergovernmentálních institucí analogickým k těm, které fungují v současnosti EU (Riggirozzi 2010:
9), obsah integrace a řešené otázky se často výrazně liší.
Jedním z možných zkreslení může být též stáří UNASUR jako integrace. Přestože pokusy o spojení
celé Jižní Ameriky probíhají již od roku 2004, UNASUR ve své současné podobě reálně vznikl v roce
2010, kdy vstoupila v platnost ustavující smlouva. Je tedy otázkou, jakým metrem měřit dosavadní
krátký vývoj integrace v rámci jihoamerického regionu.
Teorie evropské integrace
Pro aplikaci teorií evropské integrace na ostatní světové regiony představuje základní problém fakt, že
neexistuje žádná obecně uznávaná teorie integrace (Malamud – Schmitter 2011: 136). Místo toho
existuje vedle sebe řada teorií, které se soustředí na jiné aspekty integračního procesu, či v případě že
najdou styčná témata, vykládají důvody vývoje jinak.
Z významných teorií je nutné jmenovat především teorie funkcionalistické a neofunkcionalistické,
v jejichž centru stojí tzv. efekt přelévání, kdy se úspěšný postup v jedné oblasti integrace promítá i do
vývoje oblastí dalších. Funkcionalistické teorie lze řadit do supranacionálního paradigmatu a
vycházejí z toho, že národní stát je pouze jedním z aktérů integračního procesu (Maňousek 2012) a na
proces mají vliv i další aktéři včetně samotných vytvořených supranacionálních institucí. Naproti
tomu stojí intergovernmentalistické paradigma, v rámci kterého je za hlavního aktéra integračního
procesu považován stát (Fiala-Pitrová 2003: 17). Moc a národní zájmy hrají v integraci zásadní roli a
ovlivňují její postup vpřed. Autoři jako Andrew Moravcsik pak tvrdí, že státy přistoupí k integraci
pozitivně pouze v případě, že integrační proces posílí jejich pozici (Moravcsik 1998). Evropská
integrace nadto zahrnuje mnoho dalších teorií, jako je „multi-úrovňové vládnutí“, které je ale dle
názoru autora vhodné především pro hlubší úrovně integrace, kterou doposud UNASUR
nepředstavuje. Rozsah tohoto textu bohužel nedává prostor pro podrobnější představení dalších
proudů.
Z pohledu tohoto textu jsou zásadní debaty o tom, proč vůbec k regionálním integracím dochází a jaký
má dále průběh. Dva výše zmíněné přístupy v tomto případě přicházejí s odlišnými vysvětleními.
Neofunkcionalismus vychází z předpokladu, že politické funkce musí být vykonávány na
nejefektivnější úrovni a touto úrovní v některých oblastech není národní stát. To vede k integraci a
k vytvoření její supranacionální roviny, kdy nadnárodní instituce mohou integraci dále výrazně
ovlivňovat a státy nad ní částečně ztrácejí kontrolu (Andreatta 2011: 24-25). Naproti tomu
intergovernmentalisté tvrdí, že národní státy drží evropský integrační proces pevně v rukou a integraci
samotnou i její prohloubení posuzují prizmatem svých národních zájmů.
Rozdělení ekonomické a politické moci v rámci integrace
Rozložení politické a ekonomické moci v rámci dané integrace je pro vývoj zásadní z několika
důvodů. Předně, určuje, které státy jsou potenciálními vůdci v rámci regionu a odporu jak silných
jiných států mohou v rámci integrace čelit. Rozložení moci pak také umožňuje počítat s vytvářením
koalic pro projekci vlastních představ o pokračování a prohlubování integračního procesu. Ideální
případ pro integraci by představovaly velmi populačně a ekonomicky podobné státy s obdobnými
zájmy, což je však vzhledem na geografickou realitu prakticky nemožné.
Ačkoliv lze namítat, že v rámci evropské integrace hrálo vždy prim Německo, historicky byly již od
počátku integračních snah v evropském integračním procesu přítomny státy, které mohly být politicky
jeho protiváhou – především Francie, ale také lidnatá Itálie. Postupně se k EU připojila například
Velká Británie, která i přes svůj poněkud odtažitý přístup je důležitým hráčem v oblasti evropské
integrace, či Španělsko a z pohledu vývoje evropské integrace stále ještě relativně nedávno Polsko,
což jsou stále poměrně velké státy. Obecně lze říct, že přes různorodost jednotlivých států je moc
v EU rozdělena relativně rovnoměrně, zvláště srovnáme-li ji s jinými integračními procesy ve světě.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
916
Podíváme-li se na druhou stranu Atlantiku, vidíme naprosto odlišný obrázek. Ekonomická a
především politická moc jsou v rámci Jižní Ameriky rozloženy velmi nerovnoměrně, kdy Brazílie
představuje v celém regionu jednoznačného hegemona. Brazilská populace tvoří se 200 miliony
obyvatel prakticky polovinu populace Jižní Ameriky, která je 405 milionů lidí. Druhá nejlidnatější
země, Kolumbie, již má pouze 47 milionů obyvatel, třetí Argentina 41 milionů. Obdobné, byť lehce
menší disproporce existují i v ekonomické rovině, kde druhá největší ekonomika regionu, Argentina,
je na méně než třetině hospodářského výkonu Brazílie. Takováto situace s sebou nese otázku rozdělení
hlasovacích práv a lze očekávat defenzivní postoj některých států proti Brazílii ve smyslu zabránění
toho, aby se integrace řídila jen brazilskými zájmy.
Z hlediska politického je třeba se pozastavit i u rozdílných ambicí jednotlivých zemí v regionu. I zde
se brazilská pozice a aspirace zaujmout pozici v globální ekonomice výrazně liší od ostatních států
regionu. Brazílie je členem seskupení BRIC a spolu s Čínou, Indií a Ruskem má do budoucna hrát čím
dál větší roli ve světové politice a ekonomice. Obvykle bývá řazena mezi tzv. „střední mocnosti,
nicméně najdou se i autoři, kteří poukazují na to, že brazilské ambice sahají daleko dále a Brazílie má
aspirace hrát výraznou roli ve světové politice (Burges 2013).
Brazílii na rozdíl od dalších významných globálních hráčů zatím postrádá dostatečnou kapacitu
v mezinárodním prostředí. Regionální integrací se tak pokouší mimo jiné posílit své globální
postavení (Malamud 2011: 6). Ačkoliv však veškeré ukazatele předurčují Brazílii k roli regionálního
vůdce, v reálu není situace zas tak jednoduchá. Ostatní státy si pozici Brazílie v regionální integraci a
ve světové ekonomice uvědomují, nicméně nejsou zcela ochotny brazilské vůdcovství přijmout.
Z jejich pohledu totiž hrozí, že při akceptaci vůdcovství Brazílie budou do budoucna hrát roli
„brazilského přívěšku“.
Pozitivní roli pro integraci můžou hrát vnější mocenské faktory, především pak snaha omezit vliv
Spojených států amerických, které byly historicky v regionu velmi silně přítomny. Ačkoliv vliv USA
v Latinské Americe v posledních letech klesá a například Russel Crandall v důsledku toho hovoří o
„post-americké hemisféře“ (Crandall 2011), snahou států v regionu je ještě více jej omezit. Integrace
tak může mít v podstatě defenzivní charakter (Tussie 2009) vy smyslu posílení sebe sama proti
ostatním aktérům globální politiky. Tato motivace se však doposud nezdá dostatečná a nebyla schopna
převážit .
Otázka státní suverenity v latinskoamerickém regionu
Koncept státní suverenity a přenos pravomocí na rovinu regionální integrace představují centrální a
klíčovou problematiku prakticky všech teorií evropské integrace. K otázkám „proč se státy vůbec
integrují?“ a „proč státy předávají své pravomoci na vyšší úroveň?“ se přitom jednotlivé teorie staví
různě, jak bylo naznačeno výše.
Evropská integrace má oproti množství integračních projektů výhodu své více než padesátileté
historie, během které se měla šanci dostatečně prohloubit. Tato historie však v žádném případě nebyla
příkladem pouze úspěšných období. Příkladem může být období vlády prezidenta de Gaulla ve Francii
v 60. letech a jeho nacionalistický koncept „Evropy států“ (Fiala – Pitrová 2003: 79). Francie v tomto
období představovala výraznou brzdu dalšímu rozvoji integrace.
V případě současné Latinské Ameriky jsou chápání státní suverenity a nacionalismus jako součást
národní identity výrazně silnější, než v dnešní Evropě. Silný nacionalismus se v regionu objevil
v souvislosti s utvářením národních států v období po získávání nezávislosti a v politické kultuře
celého regionu jej lze vysledovat až do nynějška (Sanahuja 2012: 1). Jedním z důvodů může být též i
setrvalý vliv Spojených států, kterému se státy v regionu bránily.
Nacionalismus může být též zčásti vysvětlením pro podporu silných vůdců v regionu, jako byl Hugo
Chávez či jako jsou Rafael Correa v Ekvádoru či Evo Morales v Bolívii. Existence těchto silných
figur, vystupujících často na obranu národních zájmů, pokrokům v integraci příliš nenahrává. A to
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
917
z toho důvodu, že tito vůdci v domácí politické aréně prodávají úspěšné hájení suverenity. Dalším
případem je vytváření paralelních ideologicky orientovaných spoluprací, jako byla Bolívarská
alternativa pro Ameriky (ALBA – Alternativa Bolivariana para las Américas), soubor socialistických
států sdružených okolo chávezovské Venezuely.
Roli vůdců však lze chápat i jinak, a to jako nositelů idejí. Typicky to lze ilustrovat na pozici Brazílie
jako klíčového státu integrace. Role prezidenta Luly pro vznik UNASUR byla klíčová a UNASUR do
jisté míry byl „Lulovým dítětem“ (Gratius-Saraiva 2013: 10). Po Lulovi, který integračnímu projektu
věnoval spoustu energie a prakticky mu vdechl život, následuje Dilma Rouseffová, jejíž přístup
k integraci v regionu je daleko pragmatičtější, více založený na brazilských zájmech a nutno říct, že i
vlažnější. Příkladem může být například fakt, že prezidentka v listopadu 2012 zrušila svoji účast na
summitu UNASURu z důvodu vytíženosti domácí agendou.
Chápání UNASUR jako priority
Z hlediska zkoumání pozice UNASUR je nutné zmínit jeden faktor, který může vést k tomu, že
UNASUR jako proces postupuje kupředu poměrně pozvolna. Tímto faktorem je existence jiných
integračních procesů jak v jihoamerickém regionu, tak v regionu Latinské Ameriky jako celku. Jedná
se především o Andské společenství národů (CAN – Comunidad Andina de Naciones), Společný trh
Jihu (MERCOSUR – Mercado Común del Sur) a nově například Pacifická aliance (Allianza del
Pacífico) nebo Společenství latinskoamerických a karibských států (CELAC - Comunidad de Estados
Latinoamericanos y Caribeños). Zcela specifickou formu spolupráce pak představovala výše zmíněná
ALBA, která sdružovala latinskoamerické levicové režimy pod taktovkou Huga Cháveze.
Zatímco v evropském prostoru je Evropská unie v současnosti prakticky jedinou integrační volbou,
množství paralelních integračních procesů v oblasti Latinské Ameriky nutně musí vést k otázce, který
z integračních procesů představuje z dlouhodobého hlediska prioritu. Integrační procesy
v jihoamerickém regionu nejsou pouze početné, ale dosahují i různé hloubky, což dále znesnadňuje
orientaci. V současné chvíli lze prakticky z katalogu prioritních integrací vyřadit CELAC, který má
příliš širokou členskou základnu a v dohledné době nepřekročí podobu platformy pro vzájemné
setkávání a diskuzi.
Většina autorů se shoduje na tomu, že UNASUR jako integrační projekt představuje prioritu pro
Brazílii, a to z důvodů sebeposílení v rámci regionu i navenek (Gratius-Saraiva 2013; Malamud 2011).
Nicméně UNASUR takto z brazilského pohledu představuje především politický a nikoliv
ekonomický integrační projekt. Ačkoliv dochází k posilování vnitroregionálního obchodu, Brazílie
hledá stále častěji obchodní partnery mimo region. V politické rovině pak naráží Brazílie na
nacionalistické tendence některých jihoamerických států.
Závěr
Komparace dvou rozdílných regionů z hlediska integrace je věcí poměrně nesnadnou. Přestože region
Jižní Ameriky a Latinské Ameriky má k Evropě v mnoha ohledech blíže, než regiony jiné, ve hře je
spousta faktorů, které mají na vývoj spolupráce mezi členskými státy UNASUR vliv. Za jeden
z nejzásadnějších problémů lze považovat roli Brazílie v integračním procesu, respektive velikost
brazilské populace i hospodářství. Pro tak nerovnoměrné rozdělení moci v rámci regionu nelze
v Evropě nalézt analogii a je otázkou, jak se s tímto problémem UNASUR do budoucna vyrovná.
Co se týče aplikovatelnosti teorií evropské integrace, vysoká míra nacionalismu v regionu vede
k tomu, že vypovídací hodnota nadnárodního přístupu k integraci je relativně nízká. Ke značným
přenosům kompetencí doposud nedochází a je otázkou, zda v budoucnu bude. Nelze vyloučit variantu,
že integrační proces v Jižní Americe bude i přes rétorické projevy o jednotě postupovat velmi pomalu
a že se ho v dohledné době nebude dařit dostatečně prohloubit. Vyšší explanační potenciál tak v tomto
regionu mají intergovernmentalistické teorie vážící postup v integraci k národním zájmům členských
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
918
států, nicméně pro jejich případnou modifikaci pro potřeby jihoamerického regionu by bylo třeba
dalšího, hlubšího výzkumu.
Pro budoucnost integrace v oblasti Jižní Ameriky, potažmo celé Latinské Ameriky, bude důležitý též
fakt, který z mnoha integračních regionálních i subregionálních procesů budou státy v regionu
preferovat. Ze stávajícího pohledu se zdá být UNASUR optimální volbou, nicméně vztah některých
států v regionu k tomuto integračnímu projektu lze označit za relativně vlažný, což by mohlo být
negativním faktorem pro další pokrok v integraci.
Literatura
[1] ANDREATTA, P., (2011). The European Unions International Realations: A Theorethical View. In
International Relations and the European Union. Oxford: Oxford University Press. pp. 21-43. ISBN 978-
01-995-4480-6.
[2] BAERT, F., DE LOMBAERDE, P., SODERBAUM, F., VAN LANGENHOVE, L., (2010). Problems and
Divides in Comparative Regionalism. In Comparative Regional Integration: Europe and Beyond. Surrey:
Ashgate. pp. 21-43. ISBN 978-14-094-0182-7.
[3] BRESLIN, S., HIGGOT, R., ROSAMOND, B., (2002). Regions in Comparative Perspective. In New
Regionalisms in the Global Political Economy: Theories and Cases. Abingdon: Routledge. pp. 1-20.
ISBN 978-04-152-7768-6.
[4] BURGES, S., (2013). Mistaking Brazil for a Middle Power. Journal of Iberian and Latin American
Research, vol. 2013, iss. 2. pp. 286-302. DOI 10.1080/13260219.2013.853358.
[5] CRANDALL, R., (2011). The Post-American Hemisphere: Power and Politics in an Autonomous Latin
America. Foreign Affairs, vol. 2011, iss. 3, pp. 83-95.
[6] FIALA, P., PITROVÁ, M., (2003). Evropská Unie. Brno: CDK. ISBN 80-7325-015-2.
[7] GRATIUS, S., SARAIVA, M., (2013). Continental Regionalism: Brazil’s prominent role in the Americas,
CEPS Working Papers, 2/2013. ISBN 978-94-6138-277-1. Dostupné z: <
http://aei.pitt.edu/40231/1/WD_No_374_Brazil's_Continental_Regionalism.pdf>.
[8] MALAMUD, A., (2011). A Leader Without Followers? The Growing Divergence Between the Regional
and Global Performance of Brazilian Foreign Policy. Latin American Politics and Society, vol. 53, iss. 3.
p. 1-24.
[9] MALAMUD, A., SCHMITTER, P., (2011). The Experience of European Integration and the Potential for
Integration in South America. In New Regionalism and the European Union: Dialogues, Comparisons and
New Research Directions. Abingdon: Routledge, 2011. pp. 135-158. ISBN 978-04-155-6372-7.
[10] MAŇOUSEK, P., (2012). Comparison of Regional Integration in Europe and Latin America, Global
Politics, 10/2012. ISSN 1213–7685. Dostupné z: < http://www.globalpolitics.cz/clanky/comparison-of-
regional-integration-in-europe-and-latin-america>.
[11] MORAVCSIK, A., (1999). The Choice for Europe: Social Purpose and State Power from Messina to
Maastricht. Ithaca: Cornell University Press. ISBN 1-85728-191-8.
[12] RIGGIROZZI, P., (2010). Region, regioness and regionalism in Latin America: Towards a New Synthesis.
LATN Working Papers, April 2010. ISSN 1028–3625. Dostupné z: <
http://cadmus.eui.eu/bitstream/handle/1814/20394/RSCAS_2012_05.pdf?sequence=1>.
[13] SANAHUJA, J., (2012). Post-liberal Regionalism in South America: The Case of UNASUR. EUI
Working Papers, 5/2012. ISSN 1028–3625. Dostupné z: <
http://cadmus.eui.eu/bitstream/handle/1814/20394/RSCAS_2012_05.pdf?sequence=1>.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
919
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-6840-2014-120
VLIV DOPADŮ OZBROJENÝCH KONFLIKTŮ NA
REGIONÁLNÍ ROZVOJ: PŘÍPADOVÁ STUDIE DOPADŮ
OZBROJENÉHO KONFLIKTU V SÝRII NA LIBANON
THE IMPACTS OF ARMED CONFLICTS ON REGIONAL
DEVELOPMENT: A CASE STUDY OF IMPACTS OF ARMED
CONFLICT IN SYRIA ON LEBANON
MGR. EVA TATEROVÁ, M.A.
Ústav teritoriálních studií
Fakulta regionálního rozvoje a mezinárodních studií
Mendelova univerzita v Brně
Department of Territorial Studies
Fac. of Reg. Development and International Studies
Mendel University in Brno
 třída Generála Píky 2005/7, 613 00 Brno, Czech Republic
E-mail: eva.taterova@mendelu.cz
Anotace
Článek se zabývá dopady ozbrojeného konfliktu v Sýrii na region Blízkého východu, respektive na
politický a socio-ekonomický vývoj v sousedním Libanonu. Jako nosný přístup pro tuto studii bude
použita analýza dostupných primárních a sekundárních zdrojů, kdy se bude jednat o přehledovou
studii. Jako klíčová se v tomto kontextu jeví problematika syrských uprchlíků, kteří v důsledku
ozbrojeného konfliktu opouští svou domovskou zemi a více než třetina z nich směřuje právě do
Libanonu. Libanon nicméně zejména díky křehkosti svého politického systému není připraven takové
výzvě čelit a dle některých odborníků hrozí přelití syrského ozbrojeného konfliktu právě do Libanonu.
Tento problém jako velmi aktuální vnímá i Organizace spojených národů, která ustanovila
Mezinárodní podpornou skupinu pro Libanon.
Klíčová slova
Sýrie, Libanon, uprchlíci, konflikt
Annotation
The article deals with the impacts of an armed conflict in Syria on the region of Middle East,
especially on the political and socio-economic development in Lebanon. In terms of methodology, a
key approach is the analysis of available primary and secondary sources. The aim of author is to
provide a coherent case study. What is crucial is the issue of Syrian refugees who due to armed
conflict had to leave their home country. More than a third of them decided to reside in Lebanon.
Lebanon, however, is not ready to face up to such a challenge mainly due to the fragility of its
political system. According to some experts, there is a serious threat that the armed conflict in Syria
might spill over Lebanon as well. Currently, this problem is perceived by United Nations which
established the International Support Group for Lebanon.
Key words
Syria, Lebanon, refugees, conflict
JEL classification: Z10
Úvod
Dopadům ozbrojených konfliktů na regionální rozvoj je tradičně věnována velká pozornost na poli
bezpečnostních studií, mezinárodních vztahů, politologie, psychologie, sociologie a dalších
příbuzných disciplín. Není příliš překvapivé, že většina autorů hodnotí dopady ozbrojených konfliktů
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
920
na regionální rozvoj především negativně, kdy upozorňují na řadu problémů, které často jsou přímým
důsledkem ozbrojených konfliktů (více viz např. Harris 2002). Jedním z tradičně intenzivně
diskutovaných témat je problém uprchlíků, jejichž počty obvykle během ozbrojených konfliktů rychle
narůstají. Kromě problémů vyloženě humanitárního charakteru, je v případě velkého počtu osob, kteří
byli nuceni opustit své domovy, nutné vzít do úvahy i záležitosti regionální stability a dopady této
migrační vlny na okolní státy (více viz Bariagaber 2013), nepříznivé důsledky mají ozbrojené
konflikty pochopitelně i na rozvoj lidského kapitálu ve sledované zemi (Hübelová 2013).
Arabské revoluce, které jsou v médiích tradičně označovány jako tzv. arabské jaro1
, přinesly do
regionu Blízkého východu a severní Afriky do té doby naprosto nevídané změny. V zásadě poprvé od
2. světové války, kdy se na Blízkém východě po pádu koloniálních impérií Francie a Velké Británie
zformovaly moderní nezávislé státy, bylo zaznamenáno intenzivní volání po změně, které zasáhlo
především Bahrajn, Egypt, Jemen, Libyi, Sýrii a Tunisko2
. V menší míře pak tyto události byly
reflektovány i v dalších arabských státech.
Zatímco někteří odborníci v prvotním optimismu dokonce tyto změny vnímali jako zcela zásadní zvrat
ve vývoji regionu, který někdy označovaly jako čtvrtou demokratizační vlnu (více k této problematice
viz Huntington 2008), odpůrci této teze přehnaný optimismus od počátku mírnili s tím, že arabské
revoluce mají spíše přechodný charakter. Podařilo se vyburcovat davy v ulicích a v některých
případech svrhnout hlavní představitele předchozích autoritativních režimů, nicméně hlubší změna,
která by přinesla jednotlivým regionálním státům politickou stabilitu, demokracii a uvědomělou
občanskou společnost po vzoru západní Evropy, je stále v nedohlednu (Cannistraro 2012). Naopak je
možné říci, že z hlediska socio-ekonomického rozvoje států významně zasaženými arabskými
revolucemi i z hlediska regionální stability se jedná spíše o zhoršení situace.
Pro účel tohoto příspěvku byla zvolena případová studie Sýrie, respektive dopadů syrského konfliktu
na sousední Libanon. Sýrie se od roku 2011 nachází ve stavu otevřeného ozbrojeného konfliktu, který
v současné době stál životy více než 200 000 lidí dle odhadů SOHR (Syrian Observatory for Human
Rights 2014). Dále se odhaduje, že zemi v důsledku konfliktu opustilo více než tři milióny uprchlíků,
z nichž většina našla dočasný azyl v okolních státech, tedy Iráku, Jordánsku, Libanonu a Turecku. Tak
masivní imigrační vlna má na tyto státy pochopitelně řadu dopadů, přičemž cílem tohoto příspěvku
bude analýza dopadů přílivu uprchlíků ze Sýrie do Libanonu, jehož politický systém je kvůli
unikátnímu zastoupení jednotlivých konfesí tradičně považován za nejkřehčí stát v rámci regionu
Blízkého východu.
Cíle a metodika
Cílem tohoto článku je představit problematiku stále vzrůstajících počtů uprchlíků v souvislosti
s ozbrojeným konfliktem v Sýrii, kdy zvláštní pozornost bude věnována situaci v Libanonu, který je
pro tyto uprchlíky nejčastější cílovou destinací.
Jako nosný přístup pro tuto studii bude použita analýza dostupných primárních a sekundárních zdrojů
zejména anglosaské, v menší míře i české a francouzské provenience. Základní metodou výzkumu
bude kvalitativní výzkum s přihlédnutím k analýze a interpretaci dostupných kvantitativních dat.
Autorka si uvědomuje limity některých použitých zdrojových materiálů s ohledem na jejich někdy
rozpornou vědeckou neutralitu a objektivnost, nicméně pokud k nim sahá, činí tak s úmyslem docílit
co největší komplexnosti při zpracování tématu. Dalším problémem je nedostupnost či nedostatečná
možnost ověření některých konkrétních dat s ohledem na to, o jak aktuální problematiku se jedná.
1
Odborná veřejnost však používání termínu arabské jaro odmítá jako nepřesné, protože se odkazuje na revoluce
v Evropě roku 1848 a Pražské jaro 1968, nicméně mezi těmito událostmi a arabskými revolucemi není žádná
logická vazba.
2
Demonstrace či nějaká jiná forma volání po změnách se nicméně odehrály ve všech státech Blízkého východu
a severní Afriky.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
921
Zároveň data, která k dispozici jsou, se někdy liší v závislosti na zdrojích, odkud jsou přebírána.
Problémem je v tomto případě fakt, že jednotliví aktéři s těmito daty z rozlišných důvodů někdy
záměrně manipulují, popřípadě tato data podléhají utajení. Proto je nutné chápat většinu uvedených
statistických dat pouze jako orientační.
Obecně rozšířeným problémem při psaní prací orientovaných na region Blízkého východu je
nejednotnost v transkripci arabských a perských jmen, pro kterou v českém prostředí neexistuje
sjednocená ustálená norma. Autorka se proto bude držet zavedených českých přepisů v případě, že
přepisy pro konkrétní jména již v česky psané odborné literatuře existují
Výsledky
Libanonská republika prošla během 20. století velmi dynamickým vývojem. V důsledku oslabení
Osmanské říše díky výsledkům 1. světové války bylo teritorium dnešního Libanonu na konferenci
v San Remu roku 1920 prohlášeno za Mandátní území Společnosti národů, fakticky pak připadlo pod
mandátní správu Francie. Tento okamžik je v dějinách Libanonu obvykle považován za zlomový,
protože poprvé v novodobých dějinách byl Libanon klasifikován jako celek zcela autonomní na Sýrii.
Toto rozdělení, které v historii Libanonu a Sýrie nemá historický základ, je považován za hlavní
příčinu toho, proč se Sýrie od roku 1920 snažila v Libanonu udržet svůj vliv, případně přímo volala po
opětovném připojení Libanonu k Sýrii (Šabacká 2011, s. 146-159).
Konference v San Remu byla důležitá i z toho důvodu, že převládla koncepce tzv. velkého Libanonu,
tj. libanonského státu, který by zahrnoval i území obydlená převážně muslimským obyvatelstvem, nad
návrhem tzv. malého Libanonu, který by zahrnoval území obydlená pouze křesťany. Díky tomuto
rozhodnutí došlo k tomu, že se na území Libanonu vyskytovalo několik různých náboženských
skupin, jejichž nesnadná koexistence byla později jednou z hlavních příčin libanonské občanské
války. Zatímco v době vyhlášení nezávislého libanonského státu v roce 1943 byla v zemi převážná
většina křesťanů (55% při posledním uskutečněném sčítání lidu v roce 1932), během dalších let se
situace změnila v prospěch muslimů. Svou roli tu sehrávali jednak demografické faktory, kdy je v
průměru větší počet dětí na jednu ženu u muslimů v porovnání s křesťany, tak především příchod
palestinských uprchlíků do Libanonu v důsledku arabsko-izraelských válek. Díky těmto změnám se
objevilo volání po úpravě tzv. Národního paktu, který byl vyjednán v době vyhlášení nezávislého
libanonského státu3
- nespokojenost s tímto uspořádání, které nadále již nereflektovalo demografické
aspekty v Libanonu, bylo jednou z hlavních příčin libanonské občanské války 1975-1990. Po uzavření
mírové dohody v Taífu v Saúdské Arábii sice byla občanská válka oficiálně ukončena, ale situace
v zemi stále zůstává velmi křehká a nestabilní, kdy velkou roli sehrává zejména fakt, že radikální
šíitské hnutí Hizballáh ovládá celé území jižního Libanonu (více viz Šabacká 2011).
V inspiraci děním v okolních státech se v Sýrii v březnu 2011 rozhořela vlna demonstrací proti
vládnoucímu autoritářskému režimu prezidenta Bašára al-Asada. Zpočátku měly demonstrace spíše
poklidný charakter a předpokládal se podobný vývoj jako v Egyptě, Tunisku a dalších zemích, kde
události arabského jara skončily dočasným kompromisním ujednáním. Další průběh nicméně vedl
k eskalaci událostí do stavu ozbrojeného konfliktu, který v současné době stále není u konce. Syrský
prezident Bašár al-Asad těží zejména z podpory armádních složek, i když tato podpora není
bezvýhradná, jak ukazuje stále zvyšující se počet dezertérů (Marty 2012). Syrská opozice je značně
roztříštěná – oficiálním reprezentantem má být Národní koalice syrských revolučních a opozičních sil,
ale faktem je, že ne všichni povstalci autoritu této skupiny uznávají. Ozbrojený konflikt v Sýrii má
jednoznačné mezinárodní přesahy, kdy dění v zemi je věnována mezinárodním společenstvím velká
pozornost, navíc řada mezinárodních aktérů v konfliktu aktivně participuje (libanonské hnutí
Hizballáh se netají svou podporou prezidentu Asadovi, skupina al-Kájda oproti tomu bojuje proti
3
Národní pakt byl neoficiální ale obecně uznávanou dohodou, která rozdělovala mocenské pozice ve státě na
základě příslušnosti k jednotlivým náboženským skupinám: prezidentem byl vždy maronitský křesťan,
premiérem sunnita, předsedou parlamentu šíita, křesla v parlamentu byla rozdělena v poměru 6:5 ku prospěchu
křesťanů (Library of Congress 2014).
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
922
vládnoucímu režimu). Do konfliktu je navíc nepřímo zapojena řada dalších států, zejména pak Írán,
Irák, Turecko a Saúdská Arábie.
Na střetech mezi prezidentovými jednotkami a povstalci nevyhnutelně participuje místní obyvatelstvo
vzhledem k tomu, že konflikt probíhá především ve velkých městech. Syrský vládnoucí režim se staví
poměrně neochotně k přítomnosti mezinárodních pozorovatelů v zemi, neexistují tedy přesná čísla
ohledně počtu obětí, ale odhady hovoří o tom, že během bojů již zahynulo již více než 200 000 lidí,
výjimkou nejsou ani ztráty na životech žen a dětí. Mezinárodní pozornost vzbudil především masakr v
městě Húla v květnu 2012, k velkým ztrátám na životech civilistů došlo i při bojích o hlavní město
Damašek a město Aleppo v červenci 2012. Současně se objevují spekulace o tom, že jednotky Bašára
al-Asada používají nepovolené metody boje, tedy takové metody, které odporují uznávaným
mezinárodním konvencím. Režim Bašára al-Asada byl opakovaně obviňován z použití zbraní
hromadného ničení a z mučení a únosů civilistů (Fahim 2012). Velkou kauzou bylo použití nervového
plynu sarin v srpnu 2013 na předměstí Damašku, kdy se z provedení tohoto útoku vzájemně obviňují
obě strany konfliktu (BBC 2013).
Odhaduje se, že od vypuknutí konfliktu v únoru 2011 do současnosti (duben 2014) zemi opustilo více
než tři milióny osob – opět se jedná pouze o odhady, protože ne všichni uprchlíci se oficiálně
registrují v agentuře OSN pro uprchlíky (údaje této agentury se tedy od reality liší – viz obrázek č. 1).
Obr. 1: Graf zobrazující celkový počet registrovaných uprchlíků ze Sýrie od roku 2012 do roku 2014
Zdroj: UNHCR 2014
V případě Libanonu se v současnosti počet syrských uprchlíků odhaduje na více než milión osob, to
tedy znamená, že v zásadě polovina všech syrských uprchlíků nachází útočiště právě v Libanonu.
Odhady navíc hovoří o tom, že pokud bude tento trend dále pokračovat, do konce roku 2014 vzroste
počet syrských uprchlíků v Libanonu na 1,5 miliónu (UN News Centre 2014). Pro stát, jehož počet
obyvatel je cca. 4,4 miliónů obyvatel, takový příliv obyvatel samozřejmě v mnoha ohledech
představuje velkou zátěž.
Obr. 2: Graf zobrazující počet registrovaných uprchlíků ze Sýrie v Libanonu od roku 2012 do roku
2014
Zdroj: UNHCR 2014
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
923
Obr. 3: Mapa zobrazující hlavní lokality syrských uprchlíků v Libanonu
Zdroj: UNHCR 2014b
Vzhledem ke komplikovanému vývoji Libanonu během 20. století, jsou nicméně možnosti libanonské
vlády v přístupu k této záležitosti velmi omezené. Jak se na zasedání v Paříži v březnu 2014 vyjádřil
Vysoký komisař OSN pro uprchlíky António Guterres, situace ohledně syrských uprchlíků
v Libanonu je do budoucna neudržitelná vzhledem k možným zdravotním, socio-ekonomickým a
politickým dopadům: „Libanon je klíčovým pilířem pro mezinárodní rámec pomoci syrským
uprchlíkům, bez něhož by se celý systém zhroutil.“ (UN News Centre 2014).
V řadě oblastí pomoci syrským uprchlíkům je v současné době patrná řada deficitů – týká se to
zejména zdravotní péče a dostupnosti sanitárních zařízení, nicméně nedostatečné jsou například i
ubytovací kapacity pro uprchlíky. Dalším velkým tématem je radikalizace libanonské společnosti, kdy
v několika případech došlo k otevřeným ozbrojeným střetům – někteří pozorovatelé se domnívají, že
se jedná o jasný indikátor přelévaní se konfliktu ze Sýrie i na území Libanonu (CBC News 2013).
Tyto skutečnosti se samozřejmě projevují i v ekonomických ukazatelích Libanonu, které se od
vypuknutí syrského ozbrojeného konfliktu v roce 2011 každoročně zhoršují. Projevuje se to například
v růstu HDP, kdy v roce 2011 v porovnání s rokem 2010 došlo k propadu o 0,7% – je tedy možné říci,
že z tzv. Švýcarska Blízkého východu, jak byl někdy před občanskou válkou Libanon obrazně
nazýván, je tak v současné době spíše země na okraji ozbrojeného konfliktu.
Závěr
Ozbrojený konflikt v Sýrii, který datuje svůj počátek do roku 2011, má zcela zásadní dopady na vývoj
regionu Blízkého východu. Konflikt samotný byl od počátku internacionalizován, kdy v současné
době je možné konstatovat, že se de facto stal bitevním polem významných regionálních státních a
nestátních aktérů.
Syrský konflikt má v první řadě velký vliv na politický a socio-ekonomický vývoj sousedního
Libanonu, který se díky specifickému konfesnímu politickému systému a dědictví dlouhé občanské
války nachází v situaci, kdy podobným výzvám dokáže čelit jen s velkými obtížemi.
Lze tedy konstatovat, že další měsíce budou pro vývoj v Libanonu zcela klíčové. V případě dalšího
navýšení počtu uprchlíků ze Sýrie, kteří by v Libanonu hledali útočiště, jak většina odborníků
předpokládá, je možné očekávat eskalaci událostí, která by v nejpesimističtějším případě mohla
vyústit v občanskou válku. Takový vývoj by nepochybně měl závažné důsledky pro regionální
stabilitu, kdy lze předpokládat, že by do těchto událostí začal aktivně zasahovat jak Izrael, tak i
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
924
Turecko a další regionální státy. Jako zcela zásadní se tedy v tomto případě jeví role mezinárodního
společenství reprezentovaného zejména Organizací spojených národů (OSN), které by mělo mít
prvořadě ve své agendě řešení problémů tohoto druhu.
Literatura
[1] BARIAGABER, A., (2006). Conflict and the Refugee Experience. Hampshire and Burlington: Ashgate.
ISBN 978-0-7546-4365-4.
[2] BBC, (2013). Syria crisis: UN report confirms sarin 'war crime' [online]. [cit. 2014-4-15]. Dostupné z:
<http://www.bbc.com/news/world-middle-east-24113553>.
[3] CANNISTRARO, V., (2011). Arab Spring: A Partial Awakening. Mediterranean Quarterly, vol. 22, iss.
4, pp. 36-45. ISSN 1047-4552. DOI 10.1215/10474552-1471494.
[4] CBC News, (2013). Syrian rebels, Hezbollah battle in worst clash in Lebanon [online]. [cit. 2014-4-15].
Dostupné z: <http://www.cbc.ca/news/world/syrian-rebels-hezbollah-battle-in-worst-clash-in-lebanon-
1.1371398>.
[5] FAHIM, K., (2012). Hundreds Tortured in Syria, Human Rights Group Says. [online] New York Times.
ISSN 0362-4331. [cit. 2014-4-15]. Dostupné z:
<http://www.nytimes.com/2012/01/06/world/middleeast/hundreds-tortured-in-syria-human-rights-group-
says.html?_r=0>.
[6] HARRIS, G., (2002). Recovery from Armed Conflict in Developing Countries. London and New York:
Routledge Taylor & Francis Group. ISBN 0-203-07311-8.
[7] HÜBELOVÁ, D., (2013). Human capital as a one of the key development factor. In 16th International
Colloquium on Regional Sciences. Brno: Masarykova univerzita, 2013. pp. 72-78. ISBN 978-80-210-6257-
3. DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-6257-2013-8.
[8] HUNTINGTON, S., (2008). Třetí vlna: demokratizace na sklonku dvacátého století. Brno: Centrum pro
studium demokracie a kultury. ISBN 9788073251567. p. 343.
[9] Lebanon: Constitutional Law and the Political Rights of Religious Communities, (2014) [online]. [cit.
2014-4-15]. Library of Congress Dostupné z: http://www.loc.gov/law/help/lebanon-constitutional-law.php
[10] MARTY, O., (2012). Perspectives pour la Syrie: Le régime de Bachar el-Assad va-t-il tomber? Futuribles,
vol. 2012, iss. 382, pp. 5-19. ISSN 0183-701x. DOI 10.1051/futur/3825.
[11] Syrian Observatory for Human Rights, (2014) [online]. [cit. 2014-4-15]. Dostupné z: www.syriahr.com
[12] ŠABACKÁ, Y., (2011). Konflikt a politika velmocí na Blízkém východě. Libanon – bitevní pole velmocí.
Praha: Aleš Čeněk. ISBN 978-80-7380-298-1.
[13] UN News Centre, (2014). Lebanon cannot bear brunt of Syrian refugee crisis alone, UN relief official
warns. [online]. [cit. 2014-4-15]. Dostupné z:
<http://www.un.org/apps/news/story.asp/story.asp?NewsID=47379&Cr=lebanon&Cr1=#.U0uROFV_tnE>
.
Příspěvek byl zpracován v rámci grantu poskytnutého Interní grantovou agenturou Fakulty
regionálního rozvoje a mezinárodních studií Mendelovy univerzity v Brně.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
925
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-6840-2014-121
ZMĚNA REGIONÁLNÍCH DISPARIT V JIHOAFRICKÉ
REPUBLICE SE ZAVEDENÍM NOVÉ ÚSTAVY
THE CHANGE OF REGIONAL DISPARITIES IN SOUTH AFRICA
AFTER IMPLEMENTATION OF NEW CONSTITUTION
BC. IVO VÁLKA
Ústav teritoriálních studií
Fakulta regionálního rozvoje a mezinárodních studií
Mendelova univerzita v Brně
Department of Territorial Studies
Fac. of Reg. Development and International Studies
Mendel University in Brno
 třída Generála Píky 2005/7, 613 00 Brno Czech Republic
E-mail: xvalka2@node.mendelu.cz
Anotace
V roce 1994 došlo v Jihoafrické společnosti k výrazné změně společenského uspořádání. Oficiálně
skončila politika apartheidu a byla přijata nová liberální demokratická ústava, která zaručuje práva
všem členům společnosti bez rozdílu jejich barvy pleti. Cílem příspěvku je zhodnotit změny
v jihoafrické společnosti. V článku bylo postupováno metodou literární rešerše. Hlavními výsledky,
které vznikly na základě analýzy Ginihiho koeficientu a HDI, jsou, že stále existují rozdíly mezi
původními skupinami obyvatel a také mezi oblastmi, které jsou obývány spíše černošským
obyvatelstvem.
Klíčová slova
Jihoafrická republika, ústava, regionální rozvoj
Annotation
There came to a major change in South African society in 1994. The politics of apartheid was
officially refused and new liberal democratic Constitution was implemented. The new Constitution
guarantee rights to all members of society without influence caused by skin colour. The aim of a study
is to describe ganges in South – African society. The main used method was literaly research.
Contribution up to analysis of Gini coefficient and HDI shows that there are still differences beetween
former groups of population and also between areas which are inhabited by coloured population.
Key words
South Africa, constitution, regional development
JEL classification: O55
Úvod a cíl
Cílem příspěvku je zmapovat změny ve společnosti po roce 1994 po zavedení nové Ústavy
v Jihoafrické republice. Celospolečenské změny nutně působí na regionální rozvoj celého státu.
Klasifikace regionálního rozvoje je komplexní problém a je nutné využít multidisciplinární přístup.
Mezi vědní disciplíny, které na rozvoj působí, patří např. geografie, ekonomie, územní plánování,
sociologie či demografie. Na tento region měli v minulosti největší vliv vnější aktéři, kteří ovlivňovali
společenské podmínky a prostředí. V současné době jsou aplikovány konvergenční teorie a stát
podporuje např. turistiku ve slabších regionech, aby byl nastartován komplexní růst (více viz Krejčí a
kol., 2010). Regionální rozvoj v Jihoafrické republice se řídí principem konvergence. Důkazem tohoto
uplatňovaného jevu je podpora slabších regionů, které v současné době nemají takovou ekonomickou
výkonnost. V regionu Limpopo je podporována infrastruktura, která napomáhá většímu přílivu turistů.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
926
V práci bude stručně shrnuto období apartheidu a nastíněn vývoj Giniho koeficientu a také podoba
HDI ve dvou rozdílných oblastech.
Metodika
Ve článku bude použita metoda literární rešerše. Jedná se o shromáždění, zpracování a třídění dat a
informací. Data byla použita zejména z výročních zpráv a z dostupné literatury v českém a anglickém
jazyce. Autor si je vědom, že dostupné statistiky se mohou lišit, což je častý problém u analýz,
týkajících se rozvojového světa. Tyto rozdíly mohou být způsobeny velikostí země, ve které není
možné provádět komplexní sociologické výzkumy a také např. negramotností či mentalitou obyvatel.
Konkrétní data, která budou použita, mají dokreslovat a podkládat tvrzení, aby bylo dosaženo co
největší komplexnosti ve zpracování tématu.
Hlavní výsledky
Jihoafrická republika (dále jen JAR) je zemí, která prošla v nedávné době celospolečenskou
transformací. Politika apartheidu byla oficiálně prosazována v letech 1948 až 1994. V této době byla
praktikována rasová segregace, která pro společnost znamenala oddělování černošského a
bělošskéhoobyvatelstva. V zemi byla určena místa pro bílé obyvatelstvo, na která mělo černošské
(barevné) obyvatelstvo zákaz vstupu. Jednalo se o veřejné instituce, jako jsou např. školy, nemocnice,
ale i kina, divadla, parky, či veřejné dopravní prostředky. V rámci území JAR byly vytvářeny
rezervace (bantustany), které měly být autonomní a soustřeďovaly černošské obyvatelstvo. Prakticky
tato území ale byla zcela závislá na centrální vládě JAR, hospodářsky byla nesamostatná a při
pokusech o odpor proti centrální vládě docházelo k vojenským intervencím (Hulec, 2010).
Apartheid
Apartheid má kořeny již v dobách kolonizace, kdy docházelo ke svazkům kolonizátorů a otrokyň.
Potomci z těchto svazků byli vnímáni jako nečistí. Postupem času se formoval takzvaný kult „čistého
bílého Afrikánce“, který vyvrcholil poté, co Velká Británie předala moc rad zemí bílým Afrikáncům.
Byly zakázány svazky mezi osobami, které měly různé rasy. Stát určoval obyvatelům na základě
jejich rasy kulturní, etnický či ekonomický status. Skupinám obyvatel bylo dokonce určeno, s kým se
mohou setkávat, či kde mohou pracovat. Od padesátých let vznikaly zákony, které tento systém
upevňovaly, např. o registraci obyvatel podle barvy pleti. Tato politika byla obhajována argumenty,
které tvrdily, že společné soužití ras by zpomalovalo ekonomický růst celé země. Jediný cíl ale bylo
upevnění moci bílé minority obyvatel. Tento stav nebyl udržitelný a od osmdesátých let v JAR
existoval velký odpor proti stávajícímu systému. K eskalaci napětí došlo na počátku devadesátých let,
kdy byla zrušena většina zákonů, která upevňovala apartheid. Velkým krokem bylo propuštění
Nelsona Mandely z vězení. Ten se následně stal prvním černošským prezidentem země (více viz
Hulec 2010; Horáková 2007).
Ústava 1994
S minulostí se měla pomyslně vypořádat nová Ústava, která byla schválena nově zvoleným
parlamentem v roce 1994. Volby do parlamentu poprvé v historii nebyly ovlivněny rasovými zákony.
Ústava Jihoafrické republiky je nejvyšším zákonem země. Ustanovuje republiku jako státní zřízení,
definuje lidská práva a povinnosti a ujednává politický systém. Vyhlášena byla prezidentem Mandelou
v roce 1996 a vstoupila v platnost 4. 2. 1997. Pro vypořádání se s bývalým režimem má největší
význam druhá kapitola, která definuje civilní, politická, společenská a kulturní zákony a práva
obyvatel JAR. Tato kapitola zaručuje svobodu, důstojnost a rovnost před zákonem (Constituton of
Republic of South Africa, 1996). Tato historická hlediska vedou k dnešním problémům v regionálním
rozvoji JAR.
Giniho koeficient v JAR
Indikátor, který ukazuje rozvrstvení příjmů ve společnosti, se nazývá Giniho koeficient. Giniho
koeficient nabývá hodnot od 0 do 100 %, a čím více se jeho hodnota blíží nule, tím více je rozložení
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
927
příjmu ve sledované společnosti rovnoměrné. Dle Světové banky v roce 2010 byla hodnota Giniho
koeficientu v JAR 63,1 %, což je nejvyšší číslo na světě. Dalšími státy, které se pouze přibližují této
hodnotě, jsou jihoamerická Kolumbie a Středoafrická republika. Ginihi koeficient byl zkoumán v JAR
také z hlediska jednotlivých ras. Bylo zjištěno, že v roce 1994 menšina bílých obyvatel (9,1 %)
vlastnila až 90 % majetku (Özler, 2007). Po pádu apartheidu žilo 58 % obyvatel na nebo pod hranicí
chudoby, přičemž většina z těchto obyvatel bylo černošské obyvatelstvo. Pouze 18 % černošských
domácností mělo stálý přístup k pitné vodě a 37 % domácností mělo v obydlí zavedenou
elektřinu.Prakticky všechny bělošské domácnosti měly jak elektřinu, tak pitnou vodu (Asmal, 2011).
Tato čísla vedla k zavádění politik na podporu chudých vrstev obyvatelstva. V současné době klesá
mezirasová nerovnost, ale prohlubuje se nerovnost v rámci jednotlivých rasových skupin. Již v dobách
apartheidu mohly malé skupiny černošského obyvatelstva působit ve městech. Tyto skupiny jsou
v dnešní době úspěšnější a lépe se prosazují na pracovním trhu i v podnikatelském prostředí. Místo, ve
kterém obyvatelé žijí, ovlivňuje jejich příjmy.
Politikou rovného přístupu k zaměstnanosti se zabývalo Ministerstvo práce již od roku 1996. V tomto
roce byl vypracován dokument Zaměstnanost a pracovní kapitál: Politické návrhy (v originále
Employment and Occupational Equity: Policy Proposals), který si dal za cíl odstranění diskriminace
na trhu práce. Součástí dokumentu je analýza zaměstnanosti obyvatel podle rasy. Druhý prezident
JAR prezident Thabo Mbeki prohlásil v parlamentu v roce 1998, že jihoafrická společnost se dělí na
dva národy. Menší relativně prosperující bílý národ, ve kterém prakticky neexistuje generová
diskriminace a větší černý národ, ve kterém jsou nejhůře znevýhodněny ženy v zemědělských
oblastech, kdy tento národ žije v ekonomicky nerozvinutých podmínkách a nemá možnost využít
rovných příležitostí. Z analýzy Ministerstva práce vyplývá, že nezaměstnaných černošských žen bylo
ve společnosti v roce 1996 53 %, zatímco bělošských žen 2 %.
Diskutovaným tématem je také zvyšování lidského kapitálu, který je brán jako klíčový faktor
v rozvojové problematice. Jedná se o uplatňování schopností a dovedností člověka. Vedle vlastností,
které může člověk získat např. praxí nebo vzděláním jsou to i schopnosti vrozené nebo získané díky
rodinnému či sociálnímu prostředí (více viz Hübelová, 2013).
Index lidského rozvoje
Dále je popsán Index lidského rozvoje v relativně bohaté provincii Western Cape a v chudší provincii
Limpopo. Základním srovnávacím ukazatelem pro úroveň lidského života je často udáván tzv. Index
lidského rozvoje (HDI). HDI se od roku 2010 počítá z Indexu očekávané délky života, z Indexu
vzdělání a Indexu hrubého národního produktu. JAR je dle HDI mezi deseti nejrozvinutějšími zeměmi
Afriky a světově patří mezi středně rozvinuté země. Tento index od roku 1980 postupně narůstá.
V roce 2013 byla hodnota HDI 0.629, což je ve srovnání např. s ČR číslo relativně nízké. Dle Human
Development Report z roku 2013 dosahuje ČR hodnoty 0,841. Toto číslo je nicméně průměrem
jednotlivých provincií. JAR se dělí na devět provincií, které mají různou ekonomickou výkonnost, což
znamená, že se jedná o místa s různými podmínkami k životu.
Východní Kapsko (Western Cape) dosahuje hodnoty HDI 0.7708, což je hodnota, která je nad
průměrem celé země. Východní Kapsko obývá asi 11 000 000 obyvatel, což je 11.3 % obyvatel JAR a
nachází se zde Kapské město, ve kterém sídlí zákonodárná moc. Tato provincie produkuje 25 %
rostlinných (jablka, vinná réva, olivy, pomeranče) a živočišných komodit země (vlna, skopové,
hovězí, drůbeží maso, vejce, mléko). Vytváří se zde asi polovina jihoafrického exportu. Sídlí zde
většina jihoafrických bank či pojišťoven, které tu nacházejí kvalifikovanou pracovní sílu. Většina
obyvatel má středoškolské vzdělání. Podporován je turismus. Kapské město ročně navštíví okolo
jednoho milionu turistů. Tato provincie má dvě památky zapsané v seznamu UNESCO a je atraktivní,
jak pro zahraniční investory, tak pro přijíždějící turisty. Životní podmínky pro obyvatelé JAR jsou tu
tedy lepší díky pracovním příležitostem nebo možnostem vzdělání než v dalších provinciích.
Na druhé straně stojí provincie Limpopo, která je typicky rozvojovým územím. HDI v této oblasti
dosahuje hodnoty 0.5943. Pěstují se zde zemědělské produkty a dováží se sem výrobky s přidanou
hodnotou. V této provincii je významný lov divoké zvěře, který je kontrolovaný státem. Regionální
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
928
rozvoj je stimulován investicemi do infrastruktury. Je zde podporován cestovní ruch. Turismus je
vedle těžby a zemědělství třetí nejdůležitější složkou ekonomiky. Návštěvníci jsou lákáni narezervace,
ve kterých je divoká příroda. Meziročně počet návštěvníků roste. Problémem cestovního ruchu v JAR
je stále ještě vysoká kriminalita, která může potenciální návštěvníky odrazovat. JAR je jednou
z nejnebezpečnějších zemí na světě. Dle serveru nezavisle.info se zde udá až 50 vražd denně. Velkým
problémem jsou také znásilnění a loupežná přepadení. Současná jihoafrická města pak vypadají jako
pevnosti, ve kterých jsou domy s vysokými zdmi, ostnatými dráty a obyvatelé neopouštějí svá sídla po
setmění.
Závěr
Cílem práce bylo zmapovat společenské změny a zhodnotit jejich vývoj po pádu apartheidu se
zavedením nové Ústavy. Tento cíl byl příspěvku naplněn. Jihoafrická republika je zemí s velkým
surovinovým bohatstvím, s dobrými podmínkami pro zemědělství a je to země atraktivní pro
zahraniční návštěvníky i investory. V rámci afrického kontinentu se jedná o zemi, která je z dnešního
pohledu politicky stabilní. Tento stav ale není zakotven historicky. Země se pomalu dostává
z dlouhého období, kdy byla prosazována politika apartheidu. Dlouhých 46 let segregační politiky
znamenalo nárůst rozdílů mezi obyvateli ve všech oblastech společenského života.
Velkým krokem vpřed bylo zavedení nové Ústavy, která je dosud vnímána jako pokroková. Odmítá
diskriminaci v jakékoliv podobě a jasně vymezuje práva všech skupin obyvatel. Regionální rozvoj
v JAR je nicméně poznamenám historickými kořeny. JAR je stále zemí, kde je největší nerovnost
v příjmech obyvatel země. To reflektuje Giniho koeficient, který je zmíněn výše. Stát se snaží tyto
problémy řešit pomocí dokumentů, které se zaobírají zaměstnaností a pracovním kapitálem. Rozdíl
v zaměstnanosti žen jasně ukazuje, že barva pleti byla v minulosti výrazným faktorem pro získání
práce.
V současné době se v JAR projevuje fenomén pozitivní diskriminace, který naopak znevýhodňuje
bělošské obyvatele. Jsou zavedeny kvóty na počty černošských obyvatel ve funkcích, což mnohdy
nereflektuje jejich skutečné schopnosti. Disparity mezi regiony dále ukazuje srovnání dvou regionů
pomoci Indexu lidského rozvoje. Je zřejmé, že úspěšnější, region s vyšší kvalitou lidského života, je
Východní Kapsko, které bylo historicky obchodním uzlem. Porovnání je nabídnuto s regionem
Limpopo, který se zaměřuje hlavně na zemědělství a lov zvěře. V tomto regionu dochází k podpoře
infrastruktury, která má do budoucna zajistit větší příliv turistů. Problémem celé země je stále ještě
vysoká kriminalita, která je každodenním limitujícím faktorem této africké země. JAR je zemí
s obrovským ekonomickým potenciálem, která se snaží vypořádat s minulostí, ale musí čelit i dalším
výzvám jako jsou např. migrační toky obyvatel sousedních států či HIV.
Literatura
[1] ASMAL, K., (2001). Why South Africa matters. Cambridge, Mass: AmericanAcad. of Arts and Sciences.
ISBN 08-772-4024-8.
[2] HORÁKOVÁ, H., (2007). Národ, kultura a etnicita v postapartheidní Jižní Africe. Hradec Králové:
Gaudeamus. ISBN 978-80-7041-836-9. p. 275.
[3] HÜBELOVÁ, D., (2013). Human capital as a one of the key development factor. In 16th International
Colloquium on Regional Sciences. Conference Proceedings. Brno: Masarykova univerzita. pp. 72-78.
ISBN 978-80-210-6257-3. DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-6257-2013-8.
[4] HULEC, O., (2010). Dějiny Jižní Afriky. Praha: Lidové noviny. ISBN 978-80-7422-039-5. p. 411.
[5] Human Development Report, (2013). [online]. [cit. 2014-04-14]. Dostupné z:
<http://hdr.undp.org/en/countries/profiles/ZAF>.
[6] KREJČÍ, T., (2010). Regionální rozvoj: teorie, aplikace, regionalizace. Brno: Mendelova univerzita
v Brně. ISBN 978-807-3754-143. p.155.
[7] Nezávisle.info, (2009). V JAR se stane až 50 vražd denně. Nezávisle [online]. [cit. 2014-04-10]. Dostupné
z: <http://nezavisle.wordpress.com/2009/11/13/v-jar-se-stane-az-50-vrazd-denne/>.
[8] South Africa, (1996). Constitution of the Republic of South Africa. In NO. 108. Dostupné z:
<http://www.gov.za/documents/constitution/1996/a108-96.pdf>.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
929
[9] SouthAfrica., (1996). Green paper on employment and occupational equity. Dostupné
z: <http://www.gov.za/main/redirect.htm?p=greenpapers/1996/equity.htm>.
[10] SouthAfrica., (2013). HDI values and rank changes in the 2013 Human Development
Report. HumanDevelopment Report 2013 [online]. [cit. 2014-04-14]. Dostupné
z: <http://hdr.undp.org/sites/default/files/Country-Profiles/ZAF.pdf >.
Regionální rada regionu
soudržnosti Jihovýchod
www.jihovychod.cz
MASARYKOVA UNIVERZITA
Partnerem letošního XVII. mezinárodního kolokvia o regionálních vědách je Regionální rada regionu
soudržnosti Jihovýchod. Prostřednictvím Regionálního operačního programu Jihovýchod přispívá za
pomoci evropských dotací k účelnému rozvoji Jihomoravského kraje a Kraje Vysočina. Podpora je
směrována do oblasti dopravy, cestovního ruchu a rozvoje měst a obcí regionu.
REGIONÁLNÍ OPERAČNÍ PROGRAM JIHOVÝCHOD
ROP Jihovýchod má pro programové období 2007–2013 k dispozici dotace z Evropského fondu pro
regionální rozvoj ve výši 720 milionů eur, tj. přibližně 18,3 miliardy korun. Celkově jsme již,
k dubnu 2014, proplatili téměř 13,5 miliardy korun. Smlouvy podepsané s příjemci už pokrývají
téměř všechny zbývající dotační peníze. V současné době máme 601 ukončených projektů a 285
projektů je nyní v realizaci. ROP Jihovýchod patří mezi nejlépe čerpající operační programy v České
republice.
Cílem ROP Jihovýchod je podporovat růst konkurenceschopnosti a prosperity regionu při zvyšování
kvality života obyvatel. Program má tři prioritní osy: dostupnost dopravy (49 % z celkového objemu
financí), rozvoj udržitelného cestovního ruchu (19 % z celkového objemu financí) a udržitelný rozvoj
měst a venkovských sídel (28,6 % z celkového objemu financí). Zbývající 3,4 % jsou určena pro
technickou pomoc na řízení programu, propagaci a podporu absorpční kapacity regionu.
Projekty mohou připravovat kraje, obce, svazky obcí, organizace zřizované nebo zakládané kraji či
obcemi, v oblasti cestovního ruchu i právnické osoby s účastí samosprávy, nestátní neziskové
organizace, malí a střední podnikatelé a v prioritní ose věnované rozvoji měst a venkovských sídel
navíc vzdělávací instituce.
Prioritní osa 1: Dostupnost dopravy
Dopravní dostupnost, obslužnost a infrastruktura jsou hlavními tématy první prioritní osy ROP
Jihovýchod. Podpora putuje z největší části na modernizace silnic druhé a třetí třídy, mostů,
obchvatů, dále na výstavbu terminálů veřejné hromadné dopravy, nákupy tramvají, trolejbusů
a autobusů pro městskou a příměstskou dopravu a výstavbu cyklostezek.
Prioritní osa 2: Rozvoj udržitelného cestovního ruchu
V rámci oblasti infrastruktury pro cestovní ruch je kladen důraz na zpřístupnění památek veřejnosti,
obnovu skanzenů a výstavbu turistických tras, naučných stezek, hipostezek a stezek pro pěší, lyžaře
i cyklisty. Dále jsou podporovány například projekty výstavby kongresových a lázeňských center,
sportovně rekreačních objektů, ubytovacích zařízení a turistických center.
K prioritám rozvoje cestovního ruchu na jižní Moravě patří lázeňství. Představuje jednu
z nejvýznamnějších možností, jak prodloužit pobyt návštěvníků v regionu a také jak vytvořit nová
pracovní místa. Stranou nezůstávají ani služby v cestovním ruchu, podpora marketingových
a informačních kampaní, propagace turistických atrakcí i výjimečných tradičních kulturních akcí
v regionu.
Prioritní osa 3: Udržitelný rozvoj měst a venkovských sídel
Obce a sdružení obcí jsou nejaktivnějšími subjekty v rámci ROP Jihovýchod. Nejvíce obce žádají
o dotace na modernizaci veřejných prostranství, dále na infrastrukturu pro volný čas, školská
a zdravotnická zařízení.
Obce jsou úspěšné i v jiných oblastech podpory. Například krajská města získala prostředky na nákup
drážních vozidel městské hromadné dopravy. Obce čerpají dotace také na výstavbu či modernizaci
dopravních terminálů, cyklostezek a na podporu cestovního ruchu. Kontinuální výzvy jsou otevřené
pro projekty integrovaných plánů rozvoje měst Brna a Jihlavy a v oblasti veřejných služeb
regionálního významu.
Prioritní osa 4: Technická pomoc
Tato prioritní osa slouží k finančnímu zajištění aktivit spojených s řízením programu, výběrem
projektů, monitoringem projektů a programu, zpracováním studií a analýz, s propagací programu,
s poskytováním asistence a metodické pomoci potenciálním předkladatelům projektů, s přípravou
a realizací projektů vzdělávacích programů apod. Z fondů EU je pro tuto prioritní osu vyčleněno
23 milionů eur.
ROP Jihovýchod podporuje živé projekty
 ROP Jihovýchod podpořil projekty ve více než 180 školách a předškolních zařízeních za více než
1,1 miliardy korun, které navštěvuje 70 tisíc školáků a předškoláků.
 Pomohl zřídit či zrekonstruovat 682 lůžek v objektech sociálních služeb a 500 míst v denních
stacionářích.
 Bylo nebo v nejbližší době bude přímo vytvořeno 925 pracovních míst.
 650 tisíc pacientů je ošetřeno ve 13 nemocnicích s dotací více než 850 milionů korun.
 Turisté využívají 1330 km stezek pro pěší a hipo turistiku.
 38 cyklostezek o délce 99 km využívá ročně téměř 1 milion cyklistů, inlinistů a pěších.
 Po 583 km nových nebo zrekonstruovaných silnic a obchvatů, více než 130 rekonstruovaných
křižovatkách a mostech projede přes 400 tisíc motoristů denně.
 49 památek s dotací ROP Jihovýchod navštíví ročně 2,5 milionu návštěvníků.
 Podpořené kulturní domy, divadla, ZOO, sportoviště, dětská hřiště, parky a další vykazují každý
rok více než 4,5 milionu návštěvníků ročně.
Kontaktní údaje:
Úřad Regionální rady regionu soudržnosti Jihovýchod
Kounicova 13, 602 00 Brno
Email: info@jihovychod.cz
Regionální pracoviště Jihlava:
Odbor implementace projektů Jihlava
Žižkova 89, 586 01 Jihlava
Web ROP Jihovýchod: www.jihovychod.cz
Informace o projektech podpořených ROP Jihovýchod lze najít také na Facebooku a YouTube.com.
MASARYKOVA UNIVERZITA
EKONOMICKO-SPRÁVNÍ FAKULTA
Katedra regionální ekonomie a správy
XVII. MEZINÁRODNÍ KOLOKVIUM O REGIONÁLNÍCH VĚDÁCH
Editoři:
Ing. Viktorie Klímová, Ph.D.
Ing. Vladimír Žítek, Ph.D.
Ediční rada:
P. Pirožek, P. Suchánek, M. Viturka, V. Hyánek,
E. Hýblová, D. Němec, M. Matulová
Vydala Masarykova univerzita roku 2014
1. vydání, 2014, náklad 200 kusů CD-ROM
ISBN 978-80-210-6840-7