XXII. mezinárodní kolokvium
o regionálních vědách
Sborník příspěvků
Velké Bílovice 12.–14. června 2019
Brno 2019
Masarykova univerzita
Ekonomicko-správní fakulta
Katedra regionální ekonomie a správy
22nd
International Colloquium on
Regional Sciences
Conference Proceedings
Velké Bílovice, june 12–14, 2019
Brno 2019
Masaryk university
Faculty of economics and Administration
Department of regional economics and administration
Vydavatel / Publisher:
Masarykova univerzita / Masaryk University Press
Editoři / Edited by:
Ing. Viktorie KLÍMOVÁ, Ph.D.
doc. Ing. Vladimír ŽÍTEK, Ph.D.
(Masarykova univerzita / Masaryk University, Czech Republic)
Recenzent sborníku / Reviewed by:
prof. Ing. Elena ŽÁRSKA, CSc.
(Národohospodárska fakulta, Ekonomická univerzita v Bratislave / Faculty of National Economy, University
of Economics in Bratislava, Slovakia)
Jednotlivé příspěvky byly recenovány externími recenzenty. / Individual papers were
reviewed by external reviewers.
Technické zpracování / Technical processing:
Ing. Martina JAŇUROVÁ
(Masarykova univerzita / Masaryk University, Czech Republic)
Vzor citace / Citation example:
AUTOR, A. Název článku. In Klímová, V., Žítek, V. (eds.) XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních
vědách. Sborník příspěvků. Brno: Masarykova univerzita, 2019. s. 1–5. ISBN 978-80-210-9268-6.
DOI.
AUTHOR, A. Title of paper. In Klímová, V., Žítek, V. (eds.) 22nd International Colloquium on Regional
Sciences. Conference Proceedings. Brno: Masaryk University Press, 2019. pp. 1–5. ISBN 978-80-
210-9268-6. DOI.
Publikace neprošla jazykovou úpravou. / Publication is not a subject of language check.
Za správnost obsahu a originalitu výzkumu zodpovídají autoři. / Authors are fully responsible for the content and
originality of the articles.
© 2019 Masarykova univerzita
ISBN 978-80-210-9268-6 (online : pdf)
Programový výbor / Programme committee
doc. Ing. Vladimír ŽÍTEK, Ph.D. (předseda/head)
vedoucí Katedry regionální ekonomie a správy, Ekonomicko-správní fakulta, Masarykova univerzita
head of Department of Regional Economics and Administration, Faculty of Economics and Administration, Masaryk
University, Czech Republic
prof. Ing. Jaroslav MACHÁČEK, CSc.
Katedra regionálních studií, Národohospodářská fakulta, Vysoká škola ekonomická v Praze
Department of Regional Studies, Faculty of Economics, University of Economics, Prague, Czech Republic
prof. Ing. Jozef TVRDOŇ, PhD.
Katedra verejnej správy a regionálneho rozvoja, Národohospodárska fakulta, Ekonomická univerzita v Bratislave
Department of Public Administration and Regional Development, Faculty of National Economy, University of
Economics in Bratislava, Slovak Republic
prof. RNDr. Milan VITURKA, CSc.
Katedra regionální ekonomie a správy, Ekonomicko-správní fakulta, Masarykova univerzita
Department of Regional Economics and Administration, Faculty of Economics and Administration, Masaryk
University, Czech Republic
prof. RNDr. René WOKOUN, CSc.
Katedra správního práva a veřejné správy, Fakulta právních a správních studií, Vysoká škola finanční a správní
Department of Administrative Law and Public Administration, Faculty of Law and Public Administration, University
of Finance and Administration, Czech Republic
prof. Ing. Elena ŽÁRSKA, CSc.
Katedra verejnej správy a regionálneho rozvoja, Národohospodárska fakulta, Ekonomická univerzita v Bratislave
Department of Public Administration and Regional Development, Faculty of National Economy, University of
Economics in Bratislava, Slovak Republic
doc. Ing. Jana JARÁBKOVÁ, PhD.
Katedra regionalistiky a rozvoja vidieka, Fakulta európskych štúdií a regionálneho rozvoja, Slovenská
poľnohospodárska univerzita v Nitre
Department of Regional and Rural Development, Faculty of European Studies and Regional Development, Slovak
University of Agriculture in Nitra
doc. Ing. Radoslav KOŽIAK, PhD.
Katedra verejnej ekonomiky a regionálneho rozvoja, Ekonomická fakulta, Univerzita Mateja Bela v Banskej Bystrici
Department of Public Economy and Regional Development, Faculty of Economics, Matej Bel University in Banská
Bystrica, Slovak Republic
doc. Ing. Ivana KRAFTOVÁ, CSc.
proděkanka pro vnitřní záležitosti, Ústav regionálních a bezpečnostních věd, Fakulta ekonomicko-správní,
Univerzita Pardubice
Vice-Dean for Internal Affairs, Institute of Regional and Security Sciences, Faculty of Economics and Administration,
University of Pardubice
doc. Ing. Viera PAPCUNOVÁ, PhD.
Ústav ekonomiky a manažmentu, Fakulta prírodných vied, Univerzita Konštantína Filozofa v Nitre
Institut of Economics and Management, Faculty of Natural Sciences, Constantine the Philosopher University in
Nitra, Slovak Republic
doc. Ing. Jan STEJSKAL, Ph.D.
Ústav ekonomických věd, Fakulta ekonomicko-správní, Univerzita Pardubice
Institute of Economic Sciences, Faculty of Economics and Administration, University of Pardubice
Ing. Viktorie KLÍMOVÁ, Ph.D.
Katedra regionální ekonomie a správy, Ekonomicko-správní fakulta, Masarykova univerzita
Department of Regional Economics and Administration, Faculty of Economics and Administration, Masaryk
University, Czech Republic
Ing. Eva VÝROSTOVÁ, PhD.
Katedra ekonomiky a riadenia verejnej správy, Fakulta verejnej správy, Univerzita Pavla Jozefa Šafárika v Košiciach
Department of Economics and Management of Public Administration, Faculty of Public Administration, Pavol Jozef
Šafárik University in Košice
5
OBSAH
METROPOLE JAKO FENOMÉNY SOUDRŽNOSTI REGIONŮ: PŘÍPAD PRAHY A BRNA 11
Ivana KRAFTOVÁ - Jiří KRAFT
KONVERGENČNÉ TENDENCIE V PODMIENKACH REGIÓNOV SR
20Michal LEVICKÝ - Marta URBANÍKOVÁ - Jarmila HUDÁKOVÁ Milan
MAROŠ - Michaela ŠTUBŇOVÁ
REGIONAL COMPETITIVENESS INDEX AS A SUITABLE TOOL FOR EVALUATING
SOCIO-ECONOMIC SITUATION OF THE EU NUTS 2 REGIONS 28
Michaela STANÍČKOVÁ
HOW DID THE TIME GO WITH THE EU REGIONAL COMPETITIVENESS INDEX?
ANALYSIS OF CONTENT AND METHODOLOGICAL CHANGES ACROSS EDITIONS 37
Michaela STANÍČKOVÁ - Lukáš MELECKÝ
KNOWLEDGE INTENSIVE BUSINESS SERVICES (KIBS) AND POTENTIAL OF REGIONS
IN VISEGRAD GROUP COUNTRIES 46
Petr HLAVÁČEK - Małgorzata MARKOWSKA - Elżbieta SOBCZAK
ANALYSIS OF SHARED SERVICE CENTERS AND BUSINESS PROCESS OUTSOURCING
CENTERS IN SLOVAK REGIONS 53
Marta URBANÍKOVÁ - Michaela ŠTUBŇOVÁ - Michal LEVICKÝ
ECONOMIC PERFORMANCE OF MANUFACTURING INDUSTRY OF PILSEN
AGGLOMERATION 61
Pavel KRAJÍČEK - Václav NOVÁK - Šárka PALCROVÁ
STROJÍRENSKÝ PRŮMYSL V ČESKÉ REPUBLICE V LETECH 2011 - 2016
69
Ján KRÁLIK - Václav NOVÁK
INDIKÁTORY EFEKTU PŘELÉVÁNÍ V REGIONECH
78
Sylvie KOTÍKOVÁ
THE BOISTEROUS BEHAVIOUR OF SOCIETAS EUROPAEA IN CZECHIA –
A PROXIMITY ANALYSIS OF MERGERS AND ACQUISITIONS 85
Aleš BĚLOHRADSKÝ
REGIONÁLNÍ ROZDÍLY V REÁLNÉ EKONOMICKÉ AKTIVITĚ PODNIKATELSKÝCH
SUBJEKTŮ V ČESKÉ REPUBLICE V LETECH 2010-2018 92
Eva HAMPLOVÁ - Jaroslav KOVÁRNÍK
VÝVOJ POČTU PODNIKATELSKÝCH SUBJEKTŮ V JEDNOTLIVÝCH KRAJÍCH ČESKÉ
REPUBLIKY 100
Petra CHMIELOVÁ - Kamila TUREČKOVÁ
PODPORA PODNIKANIA FORMOU PRÍSPEVKU NA SAMOSTATNÚ ZÁROBKOVÚ
ČINNOSŤ 110
Marcela KORENKOVÁ
VPLYV FAKTOROV PRÁVNEHO PROSTREDIA NA RODINNÉ PODNIKY V REGIÓNOCH
SLOVENSKEJ REPUBLIKY 117
František VOJTECH - Jarmila MIŽIČKOVÁ - Michal LEVICKÝ
SÚČASNÉ TRENDY REGIONÁLNEHO ROZVOJA SLOVENSKA
125
Gabriel ZUBRICZKÝ
VYBRANÉ CHARAKTERISTIKY TVORBY A ŠÍRENIA ZNALOSTÍ NA ZÁPADNOM
SLOVENSKU V OBDOBÍ 2007-2017 130
Pavla ŠTEFKOVIČOVÁ
IDENTIFIKACE FAKTORŮ (NE-)ÚSPĚŠNOSTI REGIONÁLNÍCH INOVAČNÍCH
SYSTÉMŮ 138
Soňa RASZKOVÁ - Vladimír ŽÍTEK
INNOVATION AND COMPETITIVENESS IN REGIONS OF THE SLOVAK REPUBLIC
146
Jarmila HUDÁKOVÁ - Milan MAROŠ
MOŽNOSTI IMPLEMENTACE POPTÁVKOVÉ INOVAČNÍ POLITIKY V REGIONECH
153
Viktorie KLÍMOVÁ - Soňa RASZKOVÁ
6
EFFECTS OF PUBLIC PROCUREMENT CONTRACT ON FIRM PRODUCT AND SERVICE
INNOVATION – CASE STUDY OF CZECHIA, SLOVAKIA AND NORWAY 163
Solomon GYAMFI - Henry Junior ANDERSON - Viktor PROKOP
AKADEMICKÝ VÝSKUM V KRAJOCH SLOVENSKA V ROKOCH 2005-2017 – VYBRANÉ
TYPY VEDECKÝCH PUBLIKÁCIÍ 169
Michal HLADKÝ
EFFICIENCY OF INTELLECTUAL CAPITAL GENERATION: A DEA ANALYSIS OF
SELECTED EU REGIONS 177
Henry Junior ANDERSON - Solomon GYAMFI - Jan STEJSKAL
ZHODNOTENIE VYBRANÝCH INDIKÁTOROV VZDELÁVANIA V SLOVENSKEJ
REPUBLIKE A FÍNSKU SO ZAMERANÍM NA INOVÁCIE A ROZVOJ 185
Michal CIFRANIČ - Maroš VALACH - Denisa HANÁČKOVÁ
ČO OVPLYVŇUJE PODNIKATEĽSKÉ ZÁMERY MATURANTOV POCHÁDZAJÚCICH Z
MESTA A Z VIDIEKA? 194
Stanislav KOLOŠTA - Gabriela NEDELOVÁ - Filip FLAŠKA - Jana HRONCOVÁ VICIANOVÁ
THE EVALUATION OF ALTERNATIVE FINANCIAL RESOURCES OF SECONDARY
EDUCATION IN THE MORAVIAN-SILESIAN REGION 200
Petra SCHWARZOVÁ - Martina LITSCHMANNOVÁ
VYSOKÉ ŠKOLY V STREDNEJ A VÝCHODNEJ EURÓPE –ŠTRUKTURÁLNE A
PRIESTOROVÉ ASPEKTY 209
Štefan REHÁK
FINANCOVÁNÍ VEŘEJNÉHO VYSOKÉHO ŠKOLSTVÍ V ČESKÉ REPUBLICE V LETECH
2010 AŽ 2017 V REGIONÁLNÍCH SOUVISLOSTECH 217
Michal TVRDOŇ
METROPOLE STŘEDNÍ EVROPY A JEJICH POSTAVENÍ V SÍTI
VYSOKORYCHLOSTNÍCH TRATÍ 225
Milan VITURKA - Vilém PAŘIL
HODNOCENÍ POTENCIÁLNÍCH VLIVŮ VYSOKORYCHLOSTNÍCH TRATÍ NA
PRACOVNÍ MOBILITU V ČESKÉ REPUBLICE 232
Vilém PAŘIL - Milan VITURKA
COMPARISON OF ROAD FREIGHT CHARGING IN VISEGRAD GROUP COUNTRIES IN
THE CONTEXT OF SUSTAINABLE REGIONAL DEVELOPMENT 240
Tomáš KUČERA - Nikola VITEKOVÁ
NÁSTROJE ZVÝŠENÍ ÚROVNĚ PROJEKTOVÉHO ŘÍZENÍ PRO LEPŠÍ ROZVOJ
REGIONŮ 248
Jana KOŠŤÁLOVÁ - Ondřej TÁBORSKÝ
IMPLEMENTACE INTEGROVANÝCH NÁSTROJŮ ÚZEMNÍ DIMENZE
V PROGRAMOVÉM OBDOBÍ 2014 – 2020 256
Jana KOŠŤÁLOVÁ - Marie BEDNAŘÍKOVÁ
OPERAČNÝ PROGRAM EFEKTÍVNA VEREJNÁ SPRÁVA V PODMIENKACH REGIÓNOV
SLOVENSKA 264
Radomíra HORNYÁK GREGÁŇOVÁ - Dana ORSZÁGHOVÁ
VYBRANÉ PROCESY FORMULÁCIE A IMPLEMENTÁCIE POLITIKY PODPORY
NAJMENEJ ROZVINUTÝCH OKRESOV 272
Lukáš VARECHA - Mária FÁZIKOVÁ
DŮVODY NEATRAKTIVITY NĚKTERÝCH OBCÍ V LIBERECKÉM KRAJI Z HLEDISKA
BYDLENÍ 281
Emil DRÁPELA
ANALÝZA CENOVÉ DOSTUPNOSTI BYDLENÍ V ČESKÝCH A POLSKÝCH REGIONECH
289
David SLAVATA
THE ANALYSIS OF THE LIVING PREFERENCES IN SLOVAKIA IN THE LIGHT OF
SUSTAINABILITY
297
David COLE - Ľuba KUBIŠOVÁ - Mária MURRAY SVIDROŇOVÁ –
Radoslav KOŽIAK - Jolana GUBALOVÁ
7
MIGRAČNÍ VZTAHY V BRNĚNSKÉ METROPOLITNÍ OBLASTI PO ROCE 1989
305
Barbora DUTKOVÁ - Petr TONEV
AKO ČASTO A AKO DLHO NAKUPUJÚ SPOTREBITELIA V NÁKUPNÝCH CENTRÁCH V
BRATISLAVE? PRÍSTUP KONCENTRICKÝCH ZÓN 314
František KRIŽAN - Petra HENCELOVÁ - Kristína BILKOVÁ
SUPPORT OF FOOD RETAIL AND SELECTED COMMERCIAL SERVICES IN THE SOUTH
MORAVIAN REGION 323
Zdeněk ŠILHAN
UKAZATEL AUTARKIE JAKO NÁSTROJ BENCHMARKINGU VEŘEJNÉHO SEKTORU
(NA PŘÍKLADU KOOPERACE OBCÍ JIHOČESKÉHO KRAJE) 329
Jiří DUŠEK
VÝZNAM VNITŘNÍCH HODNOT MÍSTNÍCH KOMUNIT V PROCESU STRATEGICKÉHO
PLÁNOVÁNÍ ROZVOJE OBCE 338
Tomáš SÝKORA - Josef MIŠKOVSKÝ - Kateřina VYHNÁNKOVÁ
E-PARTICIPATION TOOLS AND THEIR USE IN THE MORAVIAN-SILESIAN REGION
345
Filip HAMPL - Martina JAŇUROVÁ
POTENCIÁL KOMUNIKÁCIE MIESTNEJ SAMOSPRÁVY V KONTEXTE GHOSTINGU
A SPOKOJNOSTI OBČANOV 352
Juraj TEJ - Matúš VAGAŠ - Dávid MIŠKO
PRACTICES IN PUBLIC SERVICE PROVISION STIMULATING INVOLVEMENT OF
PUBLIC SECTOR 361
Monika BUMBALOVÁ - Eva BALÁŽOVÁ
THE EVALUATION OF THE RELATIONS BETWEEN THE STATE BUDGET AND THE
LOCAL SELF-GOVERNMENT BUDGETS (CASE STUDY OF THE SLOVAK REPUBLIC) 369
Viera PAPCUNOVÁ - Eva BALÁŽOVÁ - Peter ÁGH
ZMĚNY VE STRUKTUŘE VÝDAJŮ ČESKÝCH MUNICIPALIT
378
Pavel ZDRAŽIL
DOPADY REZIDENČNÍ SUBURBANIZACE NA VÝDAJOVOU
STRÁNKU ROZPOČTŮ POPULAČNĚ MALÝCH OBCÍ 387
Lucie HORÁČKOVÁ - Miroslav KOPÁČEK
INNOVATION ACTIVITIES IN LOCAL SELF-GOVERNMENT
395
Maroš VALACH - Michal CIFRANIČ
MODERNÉ TECHNOLÓGIE V BOJI PROTI KRIMINALITE: MESTSKÉ KAMEROVÉ
SYSTÉMY V ČESKEJ REPUBLIKE 403
Martin KOVANIČ
KONCEPČNÍ PŘÍSTUPY K ZAJIŠTĚNÍ VEŘEJNÝCH SLUŽEB NA VENKOVĚ:
ZKUŠENOSTI Z NĚMECKÉ REGIONÁLNÍ POLITIKY A PROSTOROVÉHO PLÁNOVÁNÍ 411
Jiří JEŽEK
CO-PRODUCTION OF PUBLIC SERVICES IN RURAL AREAS – THE POLISH WAY?
418
Jarosław OLEJNICZAK - Dorota BEDNARSKA-OLEJNICZAK
IDENTIFIKACE DEMOGRAFICKÝCH TRENDŮ V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH ČR V
KONTEXTU FINANCOVÁNÍ MÍSTNÍCH VEŘEJNÝCH SLUŽEB 426
Maciej Wojciech MOLAK
MAPOVÁNÍ VIRTUÁLNÍCH INFRASTRUKTUR PRO REGIONÁLNÍ SHLUKOVÉ
ANALÝZY 434
Josef BOTLÍK - Milena BOTLÍKOVÁ
VLIV PŘÍMÝCH ZAHRANIČNÍCH INVESTIC NA ZEMĚDĚLSKOU PŮDU V ČESKÉ
REPUBLICE 442
Jaroslav ŠKRABAL
PODPORA REGIONÁLNYCH ŠPECIFÍK V KRAJINNO-ARCHITEKTONICKEJ TVORBE V
PODMIENKACH SLOVENSKÉHO VIDIEKA 449
Gabriel KUCZMAN - Ľubica FERIANCOVÁ
8
MOŽNOSTI UPLATNĚNÍ MENTÁLNÍCH MAP A ASOCIAČNÍCH ANALÝZ
V REGIONÁLNÍCH ANALÝZÁCH 455
Vladimíra ŠILHÁNKOVÁ - Michael PONDĚLÍČEK - Iva POSLUŠNÁ - Pavel STRUHA
IDENTIFIKACE GLOBÁLNÍCH TRENDŮ V CESTOVNÍM RUCHU A JEJICH VLIV NA
UDRŽITELNOST DESTINACE 462
Markéta NOVOTNÁ - Lenka GRAJCIAROVÁ - Dominika POLEHŇA
STAKEHOLDERS INFLUENCE ON THE COMPETITIVENESS FACTORS OF TOURISM
DESTINATION 470
Martin LUŠTICKÝ - Martin MUSIL
KONKURENCESCHOPNOST CESTOVNÍHO RUCHU ČESKÉ REPUBLIKY V RÁMCI
ZEMÍ VISEGRADSKÉ ČTYŘKY 477
Markéta KALÁBOVÁ - Zdenka PETRŮ - Antonín DVOŘÁK
REGIONÁLNÍ DISPARITY PŘÍSTUPNOSTI CESTOVNÍHO RUCHU V KONTEXTU
MATERIÁLNÍ DEPRIVACE V ČR 483
Milena BOTLÍKOVÁ - Josef BOTLÍK
ČESKÁ PODOBA KONSOLIDACE DMO
492
Andrea HOLEŠINSKÁ
EVALUATION OF DESTINATION MANAGEMENT ORGANIZATIONS FINANCING IN
BANSKÁ BYSTRICA REGION 500
Ľubica ŠEBOVÁ - Radka MARČEKOVÁ - Veronika BELIČKOVÁ - Ján ŠEBO
SLOVAK AND AUSTRIAN TOURISM STRATEGIES AND PRODUCTS
508
Andrej MALACHOVSKÝ - Radka MARČEKOVÁ
VPLYV CESTOVNÉHO RUCHU NA ROZVOJ MESTA PIEŠŤANY
516
Miroslava TREMBOŠOVÁ - Alena DUBCOVÁ - Hilda KRAMÁREKOVÁ - Peter TREMBOŠ
REGIONAL PRODUCTS OFFERED BY TOURIST INFORMATION CENTERS IN
SLOVAKIA 523
Ľudmila MAZÚCHOVÁ - Kristína PANČÍKOVÁ
PROJEKT SLOW FOOD CE JAKO KLÍČ K UDRŽITELNÉMU ROZVOJI
531
Helena KUBÍČKOVÁ
VYUŽITIE GEOCACHINGU V ROZVOJI CESTOVNÉHO RUCHU NA ÚZEMÍ HORNÉHO
LIPTOVA 539
Gréta VRBIČANOVÁ - Matej MOČKO - Dominika KAISOVÁ
TRANSFORMÁCIA ÚZEMNEJ IDENTITY „KREMNICKÉHO HAUERLANDU“
547
Magdaléna NEMČÍKOVÁ - Alfred KROGMANN - Daša OREMUSOVÁ - Viera SCHOLZOVÁ
VIDIECKY TURIZMUS V MARGINALIZOVANOM PROSTREDÍ (NA PRÍKLADE OBCE
HRUŠOV) 555
Jolana DARULOVÁ - Katarína KOŠTIALOVÁ
DEVELOPMENT OF RURAL TOURISM IN THE CZECH REPUBLIC: CASE STUDY OF
THE SOUTH BOHEMIAN REGION 561
Iveta HAMARNEH
VÍCE JE LÉPE? INTENZITA CESTOVNÍHO RUCHU A JEJÍ VLIV NA UDRŽITELNOST
DESTINACE 568
Markéta NOVOTNÁ - Josef KUNC
MEDIÁLNĚ-PROSTOROVÁ ANALÝZA OPATŘENÍ V DESTINACÍCH TRPÍCÍCH
OVERTOURISMEM 577
Aneta KRAJÍČKOVÁ
PERCEPTION OF RISK AS A BARRIER IN TOURIST DESTINATION DEVELOPMENT. A
KEY STUDY FROM COLOMBIA
583
Michael PONDĚLÍČEK - Vladimíra ŠILHÁNKOVÁ - Armando ALFARO VALERO Jefferson
ARIAS GOMÉZ
PODPORA VÝZKUMNÝCH AKTIVIT V CESTOVNÍM RUCHU Z GRANTOVÝCH
NÁSTROJŮ EU 592
Ondřej REPÍK
9
SPATIAL ASPECT AND BEHAVIOR OF TOUR OPERATORS IN SLOVAKIA (CASE
STUDY) 597
Lucia ŠOLCOVÁ - Jozef PETRIKOVIČ
MORAVSKOSLEZSKÝ KRAJ JAKO AKTÉR PODPORY SPORTU
607
Martina HALÁSKOVÁ
PREČO BY SA MALO MESTO UCHÁDZAŤ O TITUL EURÓPSKE MESTO ŠPORTU?
616
Katarína ŠULAJOVÁ - Nikola ŠTEFANIŠINOVÁ - Nikoleta MUTHOVÁ
HODNOCENÍ BELGICKÝCH KREATIVNÍCH HUBŮ
625
Markéta CHALOUPKOVÁ - Martina JAŇUROVÁ
MEASUREMENT OF SOFT FACTORS IN THE EU REGIONAL DEVELOPMENT: CASE OF
MEDIA IMAGE OF CZECH REGIONS 632
Eva POLEDNÍKOVÁ
ZPRAVODAJSKÉ AGENDY TELEVIZNÍCH STANIC V OBLASTI EKONOMICKÝCH
CHARAKTERISTIK REGIONŮ V ČESKÉ REPUBLICE 642
Jaroslav URMINSKÝ
TELEVIZNÍ PŘÍSPĚVKY O KRAJÍCH ČESKÉ REPUBLIKY Z POHLEDU
ZPRAVODAJSKÝCH RELACÍ 650
Jan SUCHÁČEK
REGENERACE BROWNFIELDŮ V ODVĚTVÍ KULTURY V ČESKÉ REPUBLICE
657
Kamila TUREČKOVÁ - Petra CHMIELOVÁ
CURRENT USE OF FORMER COMMUNIST AGRICULTURAL PROPERTIES IN SOUTH
BOHEMIA
665
Tomáš KREJČÍ - Josef NAVRÁTIL - Stanislav MARTINÁT - Kamil PÍCHA –
Petr KLUSÁČEK - Robert OSMAN - Jaroslav ŠKRABAL
RUDNIANSKO-GELNICKÁ ENVIRONMENTÁLNA ZÁŤAŽOVÁ OBLASŤ AKO
LIMITUJÚCI FAKTOR REGIONÁLNEHO ROZVOJA 672
Martin BOLTIŽIAR - Eva MICHAELI
ETICKÝ MANAGEMENT V REGIONÁLNÍM A KORPORÁTNÍM VODÁRENSTVÍ V ČR
680
Jiří NESIBA - Josef SMOLÍK
VÝVOJ MNOŽSTVA KOMUNÁLNEHO ODPADU NA SLOVENSKU A V NITRIANSKOM
KRAJI V ROKOCH 2002-2017 690
Melánia FESZTEROVÁ - Jana NÉMETHOVÁ
OCHOTA PLATIT ZA SNÍŽENÍ POČTU RESPIRAČNÍCH ONEMOCNĚNÍ DĚTÍ
V OSTRAVĚ 699
Dominika TÓTHOVÁ
REGIONÁLNÍ DISPARITY DETERMINANT ZDRAVOTNÍHO STAVU OBYVATELSTVA
KRAJE VYSOČINA A ÚSTECKÉHO KRAJE V ROCE 2006 A 2016 708
Dana HÜBELOVÁ - Michal HOŘÍNEK - Alice KOZUMPLÍKOVÁ
THE GEOGRAPHIC CONCENTRATION OF CANCER CASES AND THE CENTERS OF ITS
PREVENTION 717
Jana ROZMARINOVÁ
OD SOCIÁLNÍCH INOVACÍ K ADVOKACII (SE ZAMĚŘENÍM NA MĚSTO BRNO)
724
Mirka WILDMANNOVÁ - Kristýna ZÁRUBOVÁ
VÝDAJE NA SLUŽBY SOCIÁLNÍ PÉČE Z POHLEDU REGIONÁLNÍ ANALÝZY V ČESKÉ
REPUBLICE 732
Renata HALÁSKOVÁ
SPOLOČENSKÉ ASPEKTY FUNGOVANIA DETSKÝCH DOMOVOV VO VYBRANÝCH
OBCIACH NUTS II ZÁPADNÉ SLOVENSKO 740
Katarína VILINOVÁ - Alena DUBCOVÁ - Jana KUČERÁKOVÁ
RELATIONS WITH ROMA COMMUNITY IN THE CITY OF MOST
749
Monika NOVÁ
EKONOMICKÁ HODNOTA DOBROVOLNICTVÍ V NEZISKOVÉ ORGANIZACI NA
REGIONÁLNÍ ÚROVNI 754
Nikola ŠMÍDOVÁ
10
VĚZNICE SVĚTLÁ NAD SÁZAVOU: VLIVY NA MĚSTO A POSTOJ MÍSTNÍCH
OBYVATEL 763
Ondřej ŠERÝ - Irena HONSNEJMANOVÁ - Ondřej KREJČÍ - Vendula SVOBODOVÁ
KVALITA ŽIVOTA JAKO PREDIKTOR VOLEB PREZIDENTA ČESKA V LETECH
2013 A 2018 772
František MURGAŠ
PRIESTOROVÁ KONCENTRÁCIA ANTI-SYSTÉMOVEJ STRANY V REGIÓNOCH
SLOVENSKA 781
Štefan REHÁK - Oliver RAFAJ - Tomáš ČERNĚNKO
FINANČNÍ GRAMOTNOST V SELHÁVAJÍCÍM STÁTĚ – CASE STUDY UKRAJINA
786
Tadeáš PALA - Vojtěch MÜLLNER
SEZNAM AUTORŮ / LIST OF AUTHORS 793
www.econ.muni.cz/kolokvium
www.econ.muni.cz/colloquium
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
11
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-9268-2019-1
METROPOLE JAKO FENOMÉNY SOUDRŽNOSTI REGIONŮ:
PŘÍPAD PRAHY A BRNA
Metropolises as regions' cohesion phenomena:
the case of Prague and Brno
IVANA KRAFTOVÁ 1
JIŘÍ KRAFT 2
1
Ústav regionálních a bezpečnostních věd
Fakulta ekonomicko-správní
Univerzita Pardubice
1
Institute of Regional and Security Sciences
Faculty of Economics and Administration
University of Pardubice
 Studentská 95, 532 10 Pardubice, Czech Republic
E-mail: Ivana.Kraftova@upce.cz
2
Katedra ekonomie
Ekonomická fakulta
Technická univerzita v Liberci
2
Department of Economics
Faculty of Economics
Technical University of Liberec
 Voroněžská 13, 466 02 Liberec, Czech Republic
E-mail: Jiri.Kraft@tul.cz
Anotace
Cílem článku je posouzení vlivu dvou metropolí České republiky – Prahy a Brna – na soudržnost regionu, v němž
se nacházejí. Hodnoceny jsou ukazatele ekonomické, demografické a skupina ukazatelů představujících parametry
životních podmínek. Zvláštní pozornost je věnována tzv. nesatelitním okresům ve Středočeském a Jihomoravském
kraji. Je analyzována zejména disperze a lokalizace vybraných ukazatelů. Ukazuje se, že předpokládaná
dominance hlavního města Prahy ve středních Čechách je příčinou vyšší disperze u ekonomických ukazatelů, ne
však z hlediska indexu atraktivity. Na druhou stranu se zdá, že Brno (zatím) nedokáže šířit své pozitivní efekty do
okolí tak jako Praha a jeho nesatelitní okresy vykazují horší situaci v parametrech životních podmínek.
Klíčová slova
soudržnost, metropole, nesatelitní okresy, index atraktivity, parametry životních podmínek
Annotation
The aim of the article is to assess the influence of two Czech metropolises – Brno and Prague - on the cohesion of
the region, in which they are located. The economic, demographic and group of indicators representing the
parameters of living conditions are evaluated. Particular attention is paid to so-called non-satellite districts in the
Central Bohemian and South Moravian Regions. In particular, dispersion and localization of selected indicators
is analysed. It appears that the presumed dominance of the capital city of Prague in Central Bohemia is the cause
of higher dispersion in economic indicators, but not in terms of the attractiveness index. On the other hand, it
seems that Brno (so far) is not able to spread its positive effects to the environment as Prague, and its non-satellite
districts show a worse situation in the parameters of living conditions.
Key words
cohesion, metropolis, non-satellite district, attractiveness index, living conditions parameters
JEL classification: R23, R59
1. Úvod
Jedním z ústředních pojmů evropské regionální politiky je soudržnost s jejími třemi dimenzemi: hospodářskou,
sociální a územní. Maier (2007, s. 16) již dříve hovoří o širším pojetí soudržnosti, které „…usiluje o vytvoření
podmínek pro kapitalizaci územního potenciálu a účinnou funkční integraci…“ a spojuje ji s vyrovnáním
významnosti finančního, institucionálního a lidského kapitálu. Soudržnost je provázána s vyváženým prorůstovým
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
12
rozvojem, jenž nepotlačuje diverzitu jakožto přirozené rozdílnosti a specifika regionů, ale zabraňuje vzniku či
eliminuje nežádoucí disparity v ekonomické a sociální oblasti regionu vedoucí k nežádoucí nerovnováze
v regionální životní úrovni (Maier, 2012). Laboutková (2012) navíc zdůrazňuje, že by Evropskou unií
prosazovaná politika soudržnosti měla vést k posilování role regionálních, ale i lokálních aktérů.
Pro velkou většinu členských zemí EU je typická koncentrace ekonomických aktivit do regionů hlavních měst
a jejich okolí. Přitom značné rozdíly se projevují i mezi metropolitními a nemetropolitními regiony, zejména
v ekonomické výkonnosti, růstových mechanismech i odvětvové struktuře (Ženka, Slach, 2016). Například Florida
(2006) rozpracovává koncept tzv. kreativní ekonomiky, která je spjata s univerzitami koncentrovanými
v metropolích chápanými jako „stroj na talenty“, kdy mají právě univerzity významný vliv na vnímání atraktivity
jednotlivých regionů, resp. měst. Pokud je míra tvorby bohatství měřena regionálním HDP na obyvatele, dochází
k akceptaci konceptu zahrnující ekonomické aktivity realizované na území regionu bez ohledu na to, zda je
provedena rezidentem příslušného či jiného regionu (Stará, 2012). Regionální HDP je přitom prezentován ČSÚ na
úrovni krajů, proto se pro hodnocení regionů na úrovni okresů uchyluje např. Hampl (2007) ke konstrukci
„ekonomického agregátu“ jako součinu počtu pracovních příležitostí a průměrných mezd zaměstnanců. Ale ani
v tomto případě není ukazatel bez obtíží – je třeba kombinovat různé statistické zdroje, sekundárně upravovat data
vypořádat se se změnami ve vymezení některých okresů. S problematikou dopadu aplikace variantní množiny
indikátorů na výsledky hodnocení regionální konkurenceschopnosti na úrovni evropských NUTS2 se zabývají
Žítek, Klímová a Stará (2013). Na stejnou úroveň regionů, avšak pouze států V4 se zaměřují Zdražil a Applová
(2016), kteří pro zhodnocení vývoje regionálních disparit z hlediska sigma konvergence využívají rozklad HDP
na obyvatele na prvek produktivity a zaměstnanosti. V jednom z předcházejících příspěvků na mezinárodní
kolokvium o regionálních vědách bylo poukázáno na regionální odlišnosti koupěschopné poptávky podle
vzdělanostní sktruktury zaměstnanců českých krajů, v níž jasně dominoval kraj Hlavní město Praha se zřetelným
odstupem následován Jihomoravským, Moravskoslezským a Středočeským krajem (tj. ekonomicky
nejvýkonnějšími kraji ČR); ostatní kraje dosahovaly daleko nižších hodnot koupěschopné poptávky a ve struktuře
ztrácely v kategorii vysokoškolsky vzdělaných zaměstnanců (Kraftová, Kraft, 2014).
Sedmá kohezní zpráva (Evropská komise, 2017) zaznamenává další vývoj ve snižování regionálních rozdílností,
avšak konstatuje i přetrvávání některých problémů, ba dokonce uvádí, že některé regiony s HDP kolem průměru
EU uvízlo ve „středně příjmové pasti“ – nejsou dostatečně inovativní a příliš nákladově zatíženy, než aby mohly
dynamičtěji růst. Zpráva upozorňuje i na vyšší míru migrace a mobility regionální populace, tj. tzv. „volbu nohou“
lepších pracovních podmínek či úniku před nezaměstnaností a chudobou. S odkazem na Doing Business 2017
Světové banky kritizuje rozdílnost podmínek k podnikání v jednotlivých státech, což spojuje i s rozdílnou
efektivností orgánů veřejné správy.
V centru pozornosti analýzy, jejíž výsledky prezentuje tento článek, je území tří krajů České republiky, a to jednak
Hlavního města Prahy (dále rovněž jen „PHA“) a Středočeského kraje (dále rovněž jen „STČ), jednak
Jihomoravského kraje (dále rovněž jen „JMK“) s jeho metropolí Brnem. V databázi regionálních účtů ČSÚ
(2018a) lze vysledovat, že se tyto tři kraje vyznačují dlouhodobě největší ekonomickou výkonností (měřeno
podílem HDP v běžných cenách v období 1995-2017 na HDP ČR); a to v průměru PHA 24 %, STČ necelých 11 %
a JMK přes 10 %. (Je vhodné poznamenat, že dalším krajem ČR, jehož ekonomická výkonnost se blíží dlouhodobě
k 10 %, je už jen Moravskoslezský kraj.) Nebyla-li by Praha vytržena z území středních Čech, pak by toto území
jako celek generovalo více než třetinu vytvořeného bohatství České republiky. Samotný podíl na vytvořeném HDP
ČR je třeba ale doplnit srovnáním relativního indikátoru. Rovněž v HDP na obyvatele vede jednoznačně Hlavní
město Praha (s vědomím výše zmíněné role nerezidentů); hodnota tohoto indikátoru je dlouhodobě více než
dvojnásobná oproti Středočeskému a Jihomoravskému kraji, a to s nejvyšší dynamikou růstu (index růstu
2017/1995 = 3,81). Oba zbývající kraje vykazují zhruba stejný nárůst HDP na obyvatele (index růstu 2017/1995
= 3,14), z hlediska tohoto relativního ukazatele tvorby bohatství však Jihomoravský kraj dlouhodobě mírně
převyšuje hodnoty dosahované Středočeským krajem. Teritorium Jihomoravského kraje představuje asi 2/3 (63
%) území středních Čech včetně Prahy. To odpovídá zhruba poměru v ekonomické výkonnosti obou území. Přitom
podle ČSÚ (2018b) je rozloha samotné Prahy (cca 50 km2
) proti Brnu (23 km2
) zhruba dvojnásobná. Vyvstávají
otázky, jaká je vnitřní soudržnost uvažovaných území, jakými efekty působí na satelitní a vzdálenější okresy obě
metropole, v jaké míře a v jakých směrech se vyskytují disparity bránící dosahování analogické životní úrovně zde
žijících obyvatel.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
13
2. Cíl a metody
Cílem analýzy, jejíž výsledky jsou prezentovány v tomto článku, je porovnání disparit na území, které na jedné
straně představuje území Středočeského kraje včetně hlavního města Prahy, na straně druhé území Jihomoravského
kraje. Těžiště úvah pro stanovení hypotéz je předpoklad odlišné intenzity šíření efektů metropolí do svého okolí
v závislosti na jejich ekonomické a demografické síle. Jsou stanoveny a ověřovány dvě hypotézy:
 A. I přes podobný ekonomický vývoj sledovaných tří krajů jako celků vykazuje území Středočeského kraje
včetně Prahy větší disperzi atraktivity, lokalizace ekonomických subjektů na obyvatele a podílu
nezaměstnaných než území Jihomoravského kraje.
 B. Nesatelitní okresy Středočeského kraje jsou na tom v lokalizaci indikátorů vyjadřujících různé dimenze
životních podmínek v porovnání se stavem celé České republiky lépe oproti nesatelitním okresům
Jihomoravského kraje.
(Za satelitní okresy Prahy jsou považovány Praha-východ a Praha-západ, které ji „obkružují“, satelitní okres Brna
– které je současně okresem Brno-město – představuje Brno-venkov, v jehož pomyslném středu Brno leží.
Zbývající okresy analyzovaných krajů jsou označovány jako nesatelitní.)
Analýza sestává ze tří částí i) posouzení dlouhodobého vývoje vybraných demografických a ekonomických
ukazatelů uvedených tří krajů; ii) hodnocení lokalizace dvou ekonomických ukazatelů - podílu nezaměstnaných
a počtu ekonomických subjektů na obyvatele - a indexu atraktivity podle okresů včetně jejich disperze na obou
sledovaných územích a iii) určení pozice vybraných doplňkových charakteristik životních podmínek nesatelitních
okresů obou území.
První část obsahuje porovnání současných krajů za období 25 let (1993-2017) – střední stav obyvatelstva a jeho
vývojový trend; ukazatele demografické struktury z hlediska ekonomických generací, a to index stáří jako podíl
postproduktivní (65 a více let) a předproduktivní (0-14 let) generace; index ekonomické závislosti (vzorec 1) spolu
s mírou produktivní generace (vzorec 2), a index atraktivity porovnávající čistý přírůstek obyvatelstva s hrubou
změnou obyvatelstva (vzorec 3), přičemž jsou využity ukazatele demografické dynamiky - jak přirozený, tak
mechanický pohyb obyvatelstva; vedle toho souhrnný ekonomický indikátor v podobě absolutní hodnoty
regionálního HDP a v podobně relativního ukazatele, tedy HDP na obyvatele v běžných cenách.
𝐼𝐼 𝐼𝐼𝐼𝐼 = (𝑃𝑃𝑃𝑃𝑃𝑃𝑃𝑃 + 𝑃𝑃𝑃𝑃𝑃𝑃𝑃𝑃𝑃𝑃) 𝑃𝑃𝑃𝑃⁄ (1)
𝑀𝑀𝑀𝑀𝑀𝑀 = 𝑃𝑃𝑃𝑃 𝑆𝑆𝑆𝑆𝑆𝑆⁄ (2)
𝐼𝐼 𝐼𝐼 =
(𝑁𝑁𝑁𝑁𝑁𝑁+𝐼𝐼𝐼𝐼)−(𝑍𝑍𝑍𝑍𝑍𝑍+𝐸𝐸𝐸𝐸)
(𝑁𝑁𝑁𝑁𝑁𝑁+𝐼𝐼𝐼𝐼)+(𝑍𝑍𝑍𝑍𝑍𝑍+𝐸𝐸𝐸𝐸)
(3)
Legenda:
IEZ index ekonomické závislosti PREG předproduktivní generace NAR narození (živě)
MPG míra produktivní generace POSTG postproduktivní generace ZEM zemřelí
IA index atraktivity PG produktivní generace IM přistěhovalí
SSO střední stav obyvatelstva EM vystěhovalí
Komparační analýza ve druhé části je založena na lokalizačních kvocientech (vzorec 4) za pětileté období 20131
-
2017 za „velkou Prahu“ (PHA + satelitní okresy Praha-východ a Praha-západ), za „velké Brno“ (okres Brno-město
a Brno-venkov) a nesatelitní okresy spadající do kraje, jednak 10 okresů STČ (Benešov, Beroun, Kladno, Kolín,
Kutná Hora, Mělník, Mladá Boleslav, Nymburk, Příbram, Rakovník), jednak 5 okresů JMK (Blansko, Břeclav,
Hodonín, Vyškov, Znojmo). Zde jsou pro zjednodušení prezentovány jen průměrné výsledky za uvedené období.
Kromě grafického porovnání indexu atraktivity a lokalizačních kvocientů podílu nezaměstnaných2
a počtu
registrovaných ekonomických subjektů na obyvatele, které jsou vypočítávány vždy v rámci hodnoceného teritoria
(tj. ono je považováno za celek), je vypočtena disperze (vzorec 5) za obě území v rozdělení na „velkou Prahu“
a „velké Brno“ a vždy jejich nesatelitní okresy. Zvolený vzorec disperze bere v úvahu podíl obyvatelstva, na které
příslušná charakteristika působí (Kraftová, 2015).
1
Před rokem 2013 nejsou všechny údaje srovnatelné, data za rok 2018 nejsou dosud k dispozici.
2
Podíl nezaměstnaných = počet dosažitelných uchazečů o zaměstnání ve věku 15–64 let vůči obyvatelstvu ve věku 15–64 let.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
14
𝐿𝐿𝐿𝐿 =
𝑋𝑋𝑗𝑗,𝑜𝑜
𝑋𝑋𝑐𝑐,𝑜𝑜
𝑋𝑋𝑗𝑗,𝑇𝑇
𝑋𝑋𝑐𝑐,𝑇𝑇
� (4)
𝐷𝐷𝑋𝑋 =
100
𝑋𝑋
∑ |𝑋𝑋𝑜𝑜 − 𝑋𝑋|𝑛𝑛
𝑜𝑜=1 ∗
𝑝𝑝𝑜𝑜
𝑃𝑃
(5)
Legenda:
LQ lokalizační kvocient DX disperze proměnné X po obyvatelstvo okresu
X proměnná P obyvatelstvo teritoria index o o-tý okres
index j sledovaná j-tá hodnota index c celková hodnota index T sledované teritorium
Záměrem druhé části analýzy je verifikovat hypotézu A a poukázat tak na význam ekonomické a demografické
síly metropole při hodnocení soudržnosti území, jehož je součástí. Hypotéza bude považována za potvrzenou,
pokud disperze všech tří ukazatelů bude u Středočeského kraje včetně Prahy větší než v Jihomoravském kraji.
Životní podmínky obyvatel jsou určovány mnoha faktory. Jedním z nejvýznamnějších je beze sporu to, zda člověk
žije na venkově, či ve městě. S ohledem na plnější funkcionalitu měst, jsou uvažovány podmínky života na
venkově jako objektivně horší, třebaže subjektivní vnímání může být opačné. Dalšími momenty životních
podmínek je bezpečnost, a to jak z hlediska kriminality, tak z hlediska kvality životního prostředí a v neposlední
řadě jsou to ekonomické parametry, které se mohou odrážet v příjmech (a to i odvozených, jako jsou například
starobní důchody odvozené od pracovních příjmů v období ekonomické aktivity) či v počtu sociálních dávek
vyplácených obyvatelům daného území, kteří na ně podle stanovených kritérií prokazují nárok, ale i v dostatečné
nabídce volných pracovních míst.
S ohledem na uvedené byly jako ukazatele prezentující životní podmínky obyvatel v třetí části analýzy zvoleny:
a) podíl venkovského obyvatelstva na celkovém obyvatelstvu, tj. žijícího v obcích do 3 000 obyvatel (VEOB);
b) index kriminality jako podíl registrovaných trestných činů celkem na tisíc obyvatel (INKR);
c) měrné emise základních znečišťujících látek v tunách/km2
, z velkých zdrojů, tzv. REZZO 1 (MEEM);
d) průměrný starobní důchod v Kč (STDU);
e) počet vyplacených sociálních dávek, zejména přídavky na děti, příspěvky na bydlení, rodičovský příspěvek,
dávky pěstounské péče (SOVD);
f) počet uchazečů o zaměstnání na 1 volné pracovní místo (UVPM).
Analýza se soustředila pouze na poslední rok s disponibilními daty, a to rok 2017. Pozice nesatelitních okresů byla
posuzována podle lokalizačních kvocientů (LQ) za jednotlivé ukazatele, přičemž jako celek byla brána pro
zajištění potřebné srovnatelnosti celá Česká republika. Vzhledem k tomu, že jeden ze zvolených ukazatelů, a to
STDU není minimalizační jako ostatní, byla jeho hodnota LQ odečtena od jedné. Po této úpravě bylo možno
vypočtené hodnoty LQ jednoduše vyhodnocovat „čím méně, tím lépe“ a jako konzistentní sčítat. Analýza v třetí
části směřuje k ověření hypotézy B, která bude považována za potvrzenou, pokud průměr součtu hodnot LQ za
nesatelitní okresy STČ bude menší než analogická hodnota za nesatelitní okresy JMK.
3. Porovnání dlouhodobého vývoje vybraných ukazatelů analyzovaných krajů
V pětadvacetiletém časovém horizontu se střední stav obyvatelstva ve všech sledovaných krajích zvyšuje, což
dokládají pozitivní hodnoty směrnic přímek lineárního trendu (PHA 3251, s koeficientem determinace R2
=0,42;
STČ 11253, s koeficientem determinace R2
=0,91 a JMK 1786, s koeficientem determinace R2
=0,53). Dynamikou
a plynulostí růstu počtu obyvatel tedy jednoznačně vede Středočeský kraj. Uvedené trendy jsou spjaty ale
s odlišným vývojem indexu stáří, který převýšil hodnotu 1, představující vyrovnání počtu osob postproduktivní a
předproduktivní generace v Hlavním městě Praze již v roce 1995; svého maxima tam dosáhl v roce 2008 (1,3), od
té doby mírně klesá. Jihomoravský kraj, který v roce 1993 zaznamenal nejnižší hodnotu indexu stáří ze
sledovaných krajů (0,70), se vyznačuje výrazným růstem; hodnotu 1 překročil v roce 2005 a v roce 2016 předčil
v tomto ukazateli i Hlavní město Prahu. Středočeský kraj sice zaznamenává také stárnutí obyvatel, ale daleko
mírnějším tempem než Jihomoravský kraj; hodnotu 1 překročil jeho index stáří až v roce 2015.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
15
Obr. 1: Vývoj indexu ekonomické závislosti ve srovnání s mírou produktivní generace sledovaných krajů
Zdroj: vlastní zpracování na základě dat ČSÚ (2018a)
Tyto všechny skutečnosti ovlivňují také vývoj indexu ekonomické závislosti, který je prezentován na obrázku 1
(plné čáry). Shodně ve všech třech krajích se index ekonomické závislosti snižoval, jeho „dno“ se nachází v letech
2006 (STČ 0,41) a 2007 (PHA 0,38 a JMK 0,41). Do té doby zaznamenávaný pokles je nahrazen dynamičtějším
růstem, takže v roce 2017 dosahuje nejvyšší hodnoty indexu ekonomické závislosti Středočeský kraj (0,55),
následuje Jihomoravský kraj (0,54) a nejlépe je na tom Hlavní město Praha (0,52). O tom, jak významná je pro
vývoj indexu ekonomické závislosti míra produktivní generace vypovídá rovněž obrázek 1 (čárkované křivky).
Lze konstatovat, že její snižující se hodnota velmi zřetelně koresponduje s růstem ekonomické závislosti. Třebaže
obrázek 1 ukazuje na velmi podobný vývoj indexu ekonomické závislosti i míry produktivní generace všech tří
krajů, je patrné, že v růstu počtu obyvatel jsou již patrné odlišnosti, stejně jako z hlediska indexu stáří.
Jaký dopad mají tyto skutečnosti na vývoj vytvořeného bohatství měřeno HDP? Obrázek 2a a 2b prezentuje jednak
vývoj jeho absolutní veličiny, jednak vývoj relativní (na obyvatele) hodnoty v čase.
Obr. 2a: Vývoj HDP sledovaných krajů (v mil Kč) Obr. 2b: Vývoj HDP na obyvatele sledovaných krajů (Kč)
Zdroj: vlastní zpracování na základě dat ČSÚ (2018a) Zdroj: vlastní zpracování na základě dat ČSÚ (2018a)
Velmi zjednodušeně lze konstatovat, je vývoj absolutního i relativního ukazatele tvorby bohatství je ve
sledovaných krajích analogický. Hlavní město Praha evidentně „uniká“ oběma zbývajícím krajů, jejichž vývoj je
velmi podobný. Současně je třeba zmínit, že ve všech třech krajích se projevil nezanedbatelný pokles v roce 2009
oproti roku 2008. Fakt dlouhodobého trendu vývoje HDP i HDP na obyvatele lze pozitivně hodnotit ve vztahu
k vývoji celkového počtu obyvatel, ale i k vývoji míry produktivní generace („dno“ v letech 2006 a 2007). Pokles
produktivní generace po letech 2006, resp. 2007 může ukazovat na schopnost jiných faktorů (kapitál vč. lidského,
technologie…) zvyšovat produktivitu práce.
Index atraktivity sledovaných krajů se změnil zejména na začátku nového století. Převažující záporné hodnoty
z 90. let minulého století všech tří krajů (s výjimkou JMK v letech 1993 a 1994 a STČ, který se jako první už
v roce 1997 ocitá v kladných hodnotách) se v roce 2002 (PHA), resp. 2003 (JMK) mění na pozitivní hodnoty,
0.35
0.4
0.45
0.5
0.55
0.6
0.65
0.7
0.75
IEZ (PHA)
IEZ (STČ)
IEZ (JMK)
MPG (PHA)
MPG (STČ)
MPG (JMK)
0
200 000
400 000
600 000
800 000
1000 000
1200 000
1400 000
1995
1997
1999
2001
2003
2005
2007
2009
2011
2013
2015
Praha STČ JMK
-
200 000
400 000
600 000
800 000
1000 000
PHA STČ JMK
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
16
které přetrvávají až do roku 2017 (s výjimkou roku 2013 – PHA). Z obrázku 3 je současně vidět, že hodnoty indexu
atraktivity kulminují v letech 2007 a 2008, pro JMK je ještě „úspěšnější“ rok 2012.
Obr. 3: Vývoj indexu atraktivity sledovaných krajů v období 1993-2017
Zdroj: vlastní zpracování na základě dat ČSÚ (2018a)
4. Míra disperze atraktivity a lokalizace ekonomických subjektů a podílu
nezaměstnaných analyzovaných dvou území
Index atraktivity je spočítán pro jednotlivé roky u Prahy (resp. kraje Hlavního města Prahy) a okresů obou území.
Na obrázku 4 je prezentována jejich průměrná hodnota za roky 2013-2017. Zřetelně se ukazuje, jak nesrovnatelně
vyšších hodnot indexu atraktivity dosahuji „satelitní“ okresy Praha-východ a Praha-západ, resp. Brno-venkov, a to
jednak vůči samotné Praze, resp. Brnu (přesněji okresu Brno-město), jednak vůči „nesatelitním“ okresům. Je
patrné, že výše prezentované hodnoty indexu atraktivity krajů ovlivnily právě tyto satelitní okresy nárůstem svých
obyvatel.
Obr. 4: Průměrné hodnoty indexu atraktivity okresů*)
obou území v období 2013-2017
*)
Praha je pro zjednodušení uvažována jako okres.
Zdroj: vlastní zpracování na základě dat ČSÚ (2018b)
Vypočítaná disperze indexu atraktivity pro území Středočeského kraje včetně Prahy představuje hodnotu 36,7,
zatímco pro Jihomoravský kraj hodnotu téměř trojnásobnou, konkrétně 100,8. V tomto ohledu se hypotéza A
nepotvrdila. Jistě na tom má významný podíl okres Hodonín, jehož index atraktivity se ve všech sledovaných
letech ocitá v záporných hodnotách. Za zmínku stojí rovněž fakt, že záporných hodnot dosahuje index atraktivity
v okrese Brno-město v letech 2013-2015, v okrese Znojmo v roce 2013. V roce 2013 vykazuje zápornou hodnotu
indexu atraktivity rovněž Praha a okresy Kutná Hora a Rakovník. Posledně jmenovaný tuto skutečnost
zaznamenává i v roce 2015.
Pokud hledáme odpověď na otázku, jak se na uvedené disperzi podílejí metropole a satelitní okresy na jedné straně
a nesatelitní okresy na straně druhé, docházíme k výsledku, že v obou případech je podíl metropole a satelitních
okresů cca dvou třetinový (pro Prahu 21,6; nesatelitní okresy STČ 15,1; pro Brno 59,8; nesatelitní okresy JMK
41).
Z hlediska dalších dvou hodnocených ukazatelů je výsledek poněkud odlišný, jak zachycuje obrázek 5.
-0.2
-0.1
0
0.1
0.2
0.3
0.4
1993
1994
1995
1996
1997
1998
1999
2000
2001
2002
2003
2004
2005
2006
2007
2008
2009
2010
2011
2012
2013
2014
2015
2016
2017
PHA STČ JMK
-0.100
-0.050
0.000
0.050
0.100
0.150
0.200
0.250
0.300
Praha
Praha-východ
Praha-západ
Benešov
Beroun
Kladno
Kolín
KutnáHora
Mělník
MladáBoleslav
Nymburk
Příbram
Rakovník
Brno-město
Brno-venkov
Blansko
Břeclav
Hodonín
Vyškov
Znojmo
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
17
Obr. 5: Průměrné hodnoty lokalizačních kvocientů ekonomických subjektů na obyvatele a podílu
nezaměstnaných okresů*)
obou území v období 2013-2017
*)
Praha je pro zjednodušení uvažována jako okres.
Zdroj: vlastní zpracování na základě dat ČSÚ (2018b)
Je očekávatelné, že lokalizace ekonomických subjektů, a to i v relativním ukazateli zohledňujícím počet obyvatel,
je ovlivněna oběma metropolemi. Ty na sebe stahují většinu ekonomických subjektů, takže žádný z okresů
nedosahuje ani na stav celého území, tj. hodnotu 1. Lokalizace podílu nezaměstnaných už není tak jednoznačná.
Vyskytují se okresy, které se blíží hodnotě celého území (Kolín, Kutná Hora, Mělník, resp. Brno-město); naopak
některé se výrazně odchylují v negativním směru (Příbram, Nymburk; resp. Znojmo), či pozitivním směru (Prahavýchod,
Mladá Boleslav; resp. Vyškov).
V těchto případech je disperze obou indikátorů vyšší na území Středočeského kraje včetně Prahy oproti území
Jihomoravského kraje; u LQ ekonomických subjektů na obyvatele dosahuje disperze hodnot 30,1; resp. 21,5; u LQ
podílu nezaměstnaných jsou to hodnoty 25,6; resp. 18,1. V obou uvedených případech se projevuje analogické
rozložení podílu na disperzi jako u indexu atraktivity. U maximalizačního ukazatele LQ ekonomických subjektů
na obyvatele se vyšší mírou podílejí metropole se svými satelitními okresy (pro „velkou Prahu“ s hodnotou 17,0;
pro „velké Brno“ 13,3). U minimalizačního ukazatele se „převaha“ metropolí s jejich satelitními okresy projevuje
naopak, tj. na celkové disperzi se podílejí méně (pro Prahu s hodnotou 10,1; pro Brno 6,1). I v těchto výsledcích
se projevuje konstrukce disperze, využívající jako váhu podíl obyvatel.
5. Pozice nesatelitních okresů Středočeského a Jihomoravského kraje z hlediska
vybraných charakteristik životních podmínek
Tabulka 1 prezentuje lokalizační kvocienty charakteristik životních podmínek, podle metodiky popsané výše.
Průměrná hodnota součtu LQ deseti nesatelitních okresů STČ představuje 5,2864; zatímco u pěti nesatelitních
okresů JMK je to 5,8130. Z tabulky 1 je patrné, že u okresů STČ lze Mělník (suma LQ = 10,4220) považovat za
téměř odlehlou hodnotu, kterou způsobuje parametr měrných emisí znečišťujících látek. Velmi vysokou hodnotu
součtu LQ ve skupině okresů JMK vykazuje Znojmo (suma LQ = 8,1318). Jeho situace je ale poněkud odlišná.
Z celé skupiny 15 okresů dosahuje nejhorší pozice ve čtyřech ze šesti parametrů. Nicméně, i pokud bychom
vyloučili z hodnocení tyto dva okresy, relace průměrných hodnot se příliš nezmění: pro okresy STČ by to byla
hodnota 4,7157 a pro okresy JMK hodnota 5,2333. (Variabilita obou srovnávaných souborů přitom není
diametrálně odlišná – u STČ je variační koeficient cca 36 %; u JMK cca 23 %.)
0.200
0.400
0.600
0.800
1.000
1.200
1.400
1.600
1.800
2.000
2.200
Praha
Praha-východ
Praha-západ
Benešov
Beroun
Kladno
Kolín
KutnáHora
Mělník
MladáBoleslav
Nymburk
Příbram
Rakovník
Brno-město
Brno-venkov
Blansko
Břeclav
Hodonín
Vyškov
Znojmo
LQ ekon. subjetků na obyvatele LQ podílu nezaměstnaných
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
18
Tab. 1: Lokalizační kvocienty ukazatelů životních podmínek nesatelitních okresů (ČR = 1)
okresy LQ VEOB LQ INKR LQ MEEM LQ STDU LQ SOVD LQ UVPM suma LQ
Benešov 1.6107 0.6033 0.1195 0.0099 0.7981 0.7692 3.9107
Beroun 1.7617 0.7649 0.9716 -0.0016 0.7349 0.4615 4.6931
Kladno 1.1174 0.9767 1.3185 -0.0226 0.9449 2.3077 6.6426
Kolín 1.7514 0.8144 0.6591 0.0014 0.8613 1.1538 5.2415
Kutná Hora 1.4842 0.5978 0.3315 0.0128 0.9633 1.3077 4.6973
Mělník 1.4135 0.7874 5.9377 -0.0070 0.9057 1.3846 10.4220
Mladá Boleslav 1.1810 0.8340 0.6179 -0.0373 0.5616 0.3077 3.4648
Nymburk 1.4078 0.6988 0.1267 0.0063 0.8779 0.8462 3.9637
Příbram 1.5405 0.8522 0.0683 -0.0053 0.9160 1.4615 4.8333
Rakovník 1.8829 0.7222 0.1065 -0.0026 0.9011 1.3846 4.9947
Blansko 1.6264 0.4672 0.0405 0.0185 0.9188 1.7692 4.8406
Břeclav 1.5989 0.7444 0.0158 0.0431 0.7898 1.9231 5.1150
Hodonín 1.3653 0.5012 0.0159 0.0250 0.9551 3.6923 6.5548
Vyškov 1.7313 0.4732 0.0395 0.0317 0.9160 1.2308 4.4225
Znojmo 1.9140 0.8342 0.0443 0.0785 1.0300 4.2308 8.1318
Zdroj: vlastní zpracování s využitím dat ČSÚ (2018c) a MPSV (2018)
6. Závěr
Přestože ve srovnání s jinými členskými zeměmi EU se Česká republika nevyznačuje výraznými disparitami
narušující územní soudržnost, jisté rozdíly se projevují. Tento příspěvek se zaměřil pouze na jeden detail, a to na
vliv dvou metropolí – Prahy a Brna – na soudržnost území, které je obklopuje a současně představuje
institucionalizovaný samosprávný celek. V analýze byla pozornost soustředěna jednak na ekonomické
a demografické ukazatele, jednak na vybrané různorodé charakteristiky životních podmínek. První dvě části
analýzy hodnotí vývoj v čase, třetí část se soustřeďuje pouze stav posledního roku saturovaného daty.
Hypotéza A, vztahující se k disperzi atraktivity a dvou ekonomických indikátorů (ekonomické subjekty na
obyvatele a podíl nezaměstnaných), nebyla potvrzena. Disperze pro Prahu a okresy Středočeského kraje je sice
vyšší, jak bylo předpokládáno s ohledem na výjimečnost postavení Prahy zejména z hlediska její ekonomické
i demografické síly, u obou ekonomických indikátorů, avšak disperze indexu atraktivity je zhruba trojnásobná pro
Brno a okresy Jihomoravského kraje.
Naproti tomu hypotéza B, vycházející z úvahy o menší síle Brna při šíření pozitivních efektů do nesatelitních
okresů, při jejímž ověřování byly posuzovávány vybrané charakteristiky životních podmínek, lze označit za
potvrzenou. Přitom je ale třeba upozornit na fakt, že byla analýza provedena pouze pro jeden rok, a nebylo by jistě
bez zajímavosti posoudit i vývoj této problematiky v delším období.
Navíc se nabízí ještě jedna prostorová úvaha. Tvar území Jihomoravského kraje lze vnímat jako trojúhleník (na
rozdíl od oválu Středočeského kraje). Západní a východní cípy – úhly tohoto trojúhelníka vyplňují dva
problematické okresy: Znojmo (viz jeho výsledky hodnocení životních podmínek) a Hodonín (viz jeho index
atraktivity). Nabízí se uvažovat o šíření efektů metropole v soustředných kružnicích, kdy však intenzita těchto
efektů „přirozeně“ nepostačuje pro odlehlé regiony a je zapotřebí v rámci uplatňování nástrojů regionální politiky
na to pamatovat, nebo brát prostorově územní hledisko v úvahu již při institucionalizaci regionů.
Literatura
[1] ČSÚ, (2018a). Databáze regionálních účtů. [online]. [cit. 2019-02-16]. Dostupné z:
http://apl.czso.cz/pll/rocenka/rocenka.presmsocas.
[2] ČSÚ, (2018b). Veřejná databáze, městská a obecní statistika. Vývoj vybraných ukazatelů podle
okresů.[online]. [cit. 2018-12-30]. Dostupné z:
https://www.czso.cz/csu/xs/vyvoj_vybranych_ukazatelu_podle_okresu.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
19
[3] ČSÚ, (2018c). Okresy České republiky. [online]. [cit. 2019-02-16]. Dostupné z:
https://www.czso.cz/csu/czso/okresy-ceske-republiky.
[4] EVROPSKÁ KOMISE, (2017). Můj region, má Evropa, naše budoucnost: sedmá zpráva o hospodářské,
sociální a územní soudržnosti. [online]. [cit. 18. 2. 2019]. Dostupné z: https://eur-lex.europa.eu/legal-
content/GA/TXT/?uri=CELEX:52017DC0583.
[5] FLORIDA, R., (2006). The Flight of the Creative Class: The New Global Competition for Talent. Liberal
Education, vol. 92, no. 3, pp. 22-29. ISSN 0024-1822.
[6] HAMPL, M., (2007). Regionální diferenciace současného socioekonomického vývoje v České republice.
Sociologický časopis, vol. 43, no. 5, pp. 889-910. ISSN 2336-128X.
[7] KRAFTOVÁ, I., (2015). K problematice disperze lidského rozvoje. Hradecké ekonomické dny, díl II. Hradec
Králové: Gaudeamus, s. 48-54. ISBN 978-80-7435-547-9.
[8] KRAFTOVÁ, I., KRAFT, J., (2014). Jsou regiony ČR z hlediska mezd a platů homogenní? In XVII.
mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Sborník příspěvků. Brno: Masarykova univerzita, pp. 278-285.
ISBN 978-80-210-6840-7. DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-6840-2014-7.
[9] LABOUTKOVÁ, Š., (2012). Posilování principu subsidiarity jako jeden z faktorů růstu vlivu regionů
v rozhodovacích procesech Evropské unie. Ekonomický časopis, vol. 60, no. 3, pp. 277-293. ISSN 0013-3035.
[10]MAIER, K., (2007). K dokumentu Územní agenda Evropské unie. Urbanismus a územní rozvoj, vol. X, no.
3, pp. 14-19. ISSN 1212-0855.
[11]MAIER, K. a kol., (2012). Udržitelný rozvoj území. Praha: Grada Publishing. ISBN 978-80-247-4198-7.
[12]MPSV, (2018). Statistická ročenka trhu práce v ČR v roce 2017. [online]. [cit. 2019-02-25]. Dostupné z:
https://portal.mpsv.cz/sz/stat/stro/rocenka_2017.pdf ISBN 978-80-7421-156-0
[13]STARÁ, L., (2012). Regionální disparity a konvergence v kontextu politiky soudržnosti EU. In XV.
mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Sborník příspěvků. Brno: Masarykova univerzita, pp. 28-35.
ISBN 978-80-210-5875-0.
[14]ZDRAŽIL, P., APPLOVÁ, P., (2016). Growth Disparities among Regions of the Visegrad Group Countries:
An Evidence of Their Extent and Nature. E&M Economics and Management, vol. XIX, no. 2, pp. 37-54. ISSN
1212-3609. DOI 10.15240/tul/001/2016-2-003.
[15]ŽENKA, J., SLACH, O., (2016). Ekonomická výkonnost a struktura českých nemetropolitních regionů –
vstupní debata. Výroční konference České geografické společnosti. České Budějovice: Jihočeská univerzita
v Českých Budějovicích, s. 235-246. ISBN 978-80-7394-619-7.
[16]ŽÍTEK, V., KLÍMOVÁ, V., HORKÁ, L., (2013). Metodická úskalí hodnocení regionální
konkurenceschopnosti. Ekonomická revue, vol. 16, no. 4, pp. 29-41. ISSN 1212-3951. DOI
10.7327/cerei.2013.03.03
Příspěvek byl zpracován v rámci grantu Regionální rozvoj ČR v kontextu nástupu 4. průmyslové revoluce,
financovaném EF TUL.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
20
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-9268-2019-2
KONVERGENČNÉ TENDENCIE V PODMIENKACH
REGIÓNOV SR
Convergence tendencies in the conditions of regions
of the Slovak Republic
MICHAL LEVICKÝ
MARTA URBANÍKOVÁ
JARMILA HUDÁKOVÁ
MILAN MAROŠ
MICHAELA ŠTUBŇOVÁ
Ústav ekonomiky a manažmentu
Fakulta prírodných vied
Univerzita Konštantína Filozofa v Nitre
Institute of Economics and Management
Faculty of Natural Sciences
Constantine the Philosopher University in Nitra
 Tr.A. Hlinku 1, 949 74 Nitra, Slovak Republic
E-mail: mlevicky@gmail.com, murbanikova@ukf.sk, jhudakova@ukf.sk, mmaros@ukf.sk, mstubnova@ukf.sk
Anotace
Regionálne rozdiely, ich intenzita, vývoj ako i ich zdroje sú predmetom skúmania takmer v každej krajine sveta.
Cieľom článku je zhodnotenie konvergenčných tendencií v regiónoch Slovenska na úrovni kategórie NUTS III
v období rokov 2005 až 2016. K skúmaniu sú použité predovšetkým miery disperzného charakteru,
prostredníctvom ktorých kvantifikujeme rozdiely v hodnotách vybraných indikátorov v jednotlivých krajoch
Slovenska. Ako indikátory na diagnostiku konvergenčných tendencií sme zvolili ukazovatele regionálny hrubý
domáci produkt na obyvateľa, priemerná mesačná nominálna mzda a evidovaná miera nezamestnanosti. Na
základe dosiahnutých výsledkov možno konštatovať, že rozdiely vo vývoji bazálneho ukazovateľa regionálny HDP
na obyvateľa pretrvávajú a to predovšetkým v dôsledku disproporcií vo výkonnosti regiónov spôsobenej hlavne
intenzívnym absolútnym rastom ukazovateľa v Bratislavskom kraji. V prípade ukazovateľov priemerná mesačná
nominálna mzda a miera evidovanej nezamestnanosti možno badať klesajúci trend v rozdieloch medzi regiónmi
Slovenska, pričom amplitúdach vo vývoji štatistík týchto ukazovateľov sú do istej miery ovplyvnené fázou
ekonomického cyklu. V čase hospodárskeho rastu sa rozdiely v uvedených ukazovateľoch v regiónoch Slovenska
zmenšovali a naopak, v období poklesu prehlbovali. Napriek snahám vlád o ich redukciu však i naďalej zostávajú
podstatným problémom v národnom hospodárstve.
Klíčová slova
regionálna konvergencia, regionálne disparity, regionálny HDP na obyvateľa, evidovaná miera nezamestnanosti,
priemerná mesačná nominálna mzda, NUTS III, variačný koeficient
Annotation
Regional differences, their intensity, development and their resources are being studied in almost every country
in the world. The aim of the article is to evaluate the convergence tendencies in the regions of Slovakia at the level
of the NUTS III category in the period 2005 to 2016. Especially dispersion characteristics are used in the analysis,
by means of which we can quantify the differences in the values of selected indicators in individual regions of
Slovakia. As indicators for the diagnosis of convergence tendencies we chose the indicators of regional gross
domestic product per capita, average monthly nominal wage and registered unemployment rate. Based on the
results achieved, it can be stated that the differences in the development of the basal indicator regional GDP per
capita persist, mainly due to disparities in the performance of the regions caused mainly by the intense absolute
growth of the indicator in the Bratislava region. In the case of indicators, the average monthly nominal wage and
the rate of registered unemployment can be seen in a decreasing trend in the differences between the regions of
Slovakia, while the amplitudes in the development of these indicators are to some extent influenced by the phase
of the economic cycle. At the time of economic growth, the differences in these indicators in the regions of Slovakia
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
21
diminished and, conversely, in the period of decline they deepened. However, despite governments' efforts to
reduce them, they remain a major problem in the national economy.
Key words
regional convergence, regional disparities, regional GDP per capita, registered unemployment rate, average
monthly nominal wage, NUTS III, coefficient of variation
JEL classification: O11, R11
1. Úvod
Vo všeobecnosti pojem disparita vyjadruje nerovnosť, rozdielnosť, rôznosť. Regionálnymi disparitami sa chápu
odchýlky od pomysleného referenčného rozloženia znakov, ktoré sú považované za relevantné, pre jednotlivé
mierkové úrovne. Regionálne disparity sú v ekonomickom prístupe odrazom úrovne ekonomickej súdržnosti,
ktorá existuje vtedy, keď sú všetky segmenty včlenené do národnej ekonomiky tak, aby mohli čeliť medzinárodnej
konkurencii. Miera ekonomickej súdržnosti sa zvyšuje vtedy, ak dochádza k poklesu disparít medzi zložkami
konkurencieschopnosti (Gozora, 2010) Regionálne disparity sú predmetom skúmania mnohých prístupov,
výskumov a skúmajú sa z rôznych hľadiska na rôznych úrovniach, z čoho vyplýva aj nejednotnosť definícií. Po
roku 1989 prešlo Slovensko významnými transformačnými zmenami, ktoré ovplyvnili ekonomickú a sociálnu
sféru spoločnosti. Intenzita rastu však nebola na celom území Slovenska rovnaká. Na nižších hierarchických
úrovniach možno sledovať výrazné regionálne disparity, ktoré sú výsledkom pôsobenia rôznych faktorov.
V súčasnosti sú regionálne disparity na Slovensku najzreteľnejšie v miere nezamestnanosti a tvorbe produktu. Na
jednej strane je rozvinutejšia západná časť Slovenska a v opačnej situácií sa nachádzajú menej rozvinuté regióny
východného a južného Slovenska (Darmo, 2015). Dynamika rastu produktu je pritom vyššia v skupine mestských
regiónov a najnižšia v oblasti vidieckych oblastí (Stawicki, 2017). Na regionálne rozdiely pritom markantne
vplýva aj aktuálna fáza ekonomického cyklu. Obdobie dynamického ekonomického rastu je charakteristické
tendenciou konvergencie HDP na obyvateľa regiónov. Kontrakcia však spôsobuje strácanie vývojovej dynamiky
regiónov asymetrickým spôsobom, čo sa odráža vo zvýšení rozptylu ekonomickej výkonnosti v regiónoch (Suchý,
Kološta, Kožiak, 2015). Napriek tomu, že definície regionálnych disparít sa rôznia podobne ako pohľady na nich
a spôsoby ich riešenia, možno sa zhodnúť v tom, že sa jedná o negatívny jav s ktorým sa snaží dlhodobo
vysporiadať mnoho národných ekonomík. Spektrum ich negatívnych dôsledkov je rôzne, avšak vzhľadom na
charakter ich zdrojov je často náročné ich úplne odstrániť. Preto je nevyhnutné zo strany exekutívy vykonávať
opatrenia v zmysle eliminácie ich pôsobenia (Hudáková, Vojtech, Vrbinčík, 2016). V rámci europriestoru je zo
strany Európskej únie zdôrazňovaný v súlade s cieľom Kohézia vyvážený rozvoj, ktorý znižuje rozdiely medzi
regiónmi. Na základe uvedeného cieľu sú na znižovanie regionálnych rozdielov vynakladané prostriedky
Európskej únie, a to konkrétne najmä prostredníctvom Európskeho sociálneho fondu a Európskeho fondu
regionálneho rozvoja. Napriek úsiliu Európskej únie o neustále znižovanie rozdielov medzi regiónmi sú medzi
nimi stále značné rozdiely (Palová, 2015a). Ako problematické sa javí predovšetkým to, že aj keď sa regióny krajín
nových členov EÚ približujú k priemeru Európskej únie, z hľadiska národnej úrovne rozdiely pretrvávajú, alebo
sa dokonca zvyšujú. Paradoxne bol teda cieľ zníženia regionálnych rozdielov v rámci EÚ uspokojený,
z vnútroštátneho hľadiska sa rozdiely zvyšujú (Zdražil, Applová, 2016). Do akej miery sa to vládam darí môžeme
analyzovať na základe sledovaných makroekonomických indikátorov odrážajúcich výkonnosť regiónu. Vlastná
kvantifikácia regionálnych disparít sa najčastejšie uskutočňuje na základe bazálnych makroekonomických
ukazovateľov, predovšetkým výška regionálneho hrubého produktu na obyvateľa (napr. Zdražil, Applová, 2016;
Stawicki, 2017). Odhad regionálnych rozdielov na základe konvenčných deskriptorov je vhodné doplniť i o
alternatívne ukazovateľov zohľadňujúcich kvalitu hospodárskeho rastu. Príkladom môžu byť ukazovatele zo
sociálnej oblasti ako sú miera životnej úrovne, sociálna patológia, rozvinutosť sociálnych služieb, alebo zdravotný
stav obyvateľstva (Palová, 2015a). Na konkrétnu kvantifikáciu regionálnych rozdielov sa najčastejšie používajú
metódy bodového hodnotenia (Palová, 2015b), prístup sigma konvergencie (Zdražil, Applová, 2016; ), Gini
koeficient, variačný koeficient (Klamar, 2016; Abrham, Burda, Havlíčková, 2017) ale napríklad i Markovove
modely (Decewicz, 2013). V súvislosti sa znižovaním regionálnych rozdielov sa najčastejšie uvádza podpora
priamych zahraničných investícií a podpora inovácií. Priame zahraničné investície sú v plnej miere spojené so
znižovaním regionálnych disparít, pretože pomáhajú rozvíjať ekonomiku a ovplyvňujú produktivitu práce,
poskytujú nový kapitál a technologické know-how. (Palová, 2015-2). Inovácie sú zas hybnou silou každého
hospodárstva, hospodárskej konkurencieschopnosti a nevyhnutnou zložkou znalostnej ekonomiky, ktorá je
založená na výrobe vyššej pridanej hodnoty (Fiľa, Kučera, 2015).
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
22
2. Metódy a cieľ práce
Cieľom príspevku bude zhodnotenie vývoja regionálnych rozdielov na Slovensku. Regionálnu konvergenciu
budeme posudzovať na základe makroekonomických kategórií, na základe ktorých možno vyjadriť ekonomickú
výkonnosť regiónu, resp. jeho ekonomickú úroveň. Vychádzať teda budeme z ukazovateľov regionálny hrubý
domáci produkt na obyvateľa, regionálna hodnota evidovanej nezamestnanosti a z hodnoty regionálnych
nominálnych miezd za sledované obdobie. Zdrojom údajov pritom budú dostupné databázy údajov zostavované
Štatistickým úradom Slovenskej republiky.
Medzi frekventovane využívané ukazovatele používané na meranie regionálnych disparít sa zaraďujú miery
disperzného charakteru. V štatistike pod pojmom disperzia (odchýlka) rozumieme rozptyl dát od seba navzájom,
resp. od vopred udanej, pre súbor typickej priemernej hodnoty. Medzi najčastejšie používané nástroje patrí
štandardná odchýlka a variačný koeficient. Nevýhodou ukazovateľa štandardná odchýlka je fakt, že je závislá od
nameraných hodnôt vstupných ukazovateľov. Z uvedeného dôvodu sa preto ako vhodnejší javí ukazovateľ
variačný koeficient, ktorý predstavuje relatívnu mieru disperzie odvodenú od štandardnej odchýlky. Patrí medzi
relatívne miery variability, pretože nevyjadruje variabilitu v pôvodných merných jednotkách, ale ako pomer
smerodajnej odchýlky a priemeru, ktorý sa obvykle prezentuje v percentách. Hodnota koeficientu potom udáva,
o koľko percent sa v priemere odchyľujú jednotlivé hodnoty od aritmetického priemeru (Souček, 2007). Možno
ho vypočítať podľa nasledovného vzťahu (1):
𝑉𝑉𝑉𝑉 = �
∑ (𝑥𝑥𝑖𝑖 − 𝑥𝑥)2𝑛𝑛
𝑖𝑖=1
𝑛𝑛
∙
1
1
𝑛𝑛
∙ ∑ 𝑥𝑥𝑖𝑖
𝑛𝑛
𝑖𝑖=1
(1)
kde n je počet pozorovaných jednotiek, xi je hodnota indikátora x pre i-tu oblasť, x je priemerná miera indikátora
v celku vyššieho rádu.
Pomocou variačného koeficientu možno posúdiť nielen veľkosť regionálnych rozdielov z aspektu vybraných
parametrov, ale je tiež možné tieto rozdiely vzájomne porovnať, prípadne analýzou časových radov variačných
koeficientov identifikovať zmenu pozície regiónov. (Hamada, Kasagranda, 2013; Michálek, 2012). Možno sa však
stretnúť s názorom, že vyjadrenie regionálnych disparít štandardnou odchýlkou je viac vhodné, ak sa rozdiely
merajú na základe faktorov, pre ktoré je typická hodnota blízka nule (napr. miera nezamestnanosti) a naopak,
v prípade ak disparity vyjadrujeme na základe premennej s vyššími hodnotami (napr. úroveň miezd alebo hrubý
domáci produkt) je vhodnejšie ich posúdenie na základe variačného koeficientu (Monfort, 2008; Mičúch, Tvrz,
2015). Navrhovaný postup budeme používať i v našom prípade.
3. Analýza stavu a vývoja regionálnych rozdielov na základe vybraných ukazovateľov
Úroveň regionálnych disparít sme sa v prvom kroku rozhodli merať prostredníctvom základného
makroekonomického indikátora, ktorým je hrubý domáci produkt. Tabuľka 1 poskytuje prehľad údajov o stave
a vývoji ukazovateľa regionálny hrubý domáci produkt na obyvateľa a hodnoty vypočítaného aritmetického
priemeru a variačného koeficientu (VK) za obdobie rokov 2005 až 2016. Z údajov uvedených v tabuľke 1 je
zrejmé, že v celom sledovanom období dosahuje najvyššie hodnoty regionálneho hrubého domáceho produktu na
obyvateľa Bratislavský kraj. Za sledované obdobie dosiahol v uvedenom indikátore nárast až o 56,22 %, čo je však
o 2,92 % menej, ako zmena priemernej hodnoty indikátora za národné hospodárstvo. Najnižšiu hodnotu dosahoval
od roku 2005 vždy Prešovský kraj. Bratislavský kraj v roku 2016 ako jediný región Slovenska dosiahol
v ukazovateli HDP na obyvateľa vyššiu hodnotu ako priemer v ukazovateli za EU28, ktorý bol v bežných cenách
na úrovni 29 300 €.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
23
Tab. 1: Vývoj ukazovateľa regionálny hrubý domáci produkt na obyvateľa a hodnôt vybraných štatistík
(v € ak nie je uvedené inak)
Zdroj: Štatistický úrad Slovenskej republiky (2019), vlastné výpočty a spracovanie
V súlade s navrhovaným metodickým postupom v tabuľke 1 tiež vyčíslujeme zvolené štatistiky, ktoré nám
umožnia zhodnotiť vývoj regionálnych rozdielov meraných na základe indikátora regionálny hrubý domáci
produkt na obyvateľa. Grafické znázornenie štatistík je súčasťou obrázku 1. V prvom kroku sme zhodnotili vývoj
variačného koeficientu medzi všetkými regiónmi Slovenska, ktoré sú súčasťou kategórie NUTS III. Na základe
jeho vývoja nemožno jednoznačne konštatovať, že rozdiely vo výške hrubého domáceho produktu na obyvateľa
sa medzi krajmi Slovenska v sledovanom období signifikantne znižujú. Najnižšiu úroveň dosiahol indikátor v roku
2008, v ktorom už boli zrejmé negatívne tendencie vo vývoji globálnej ekonomiky. Následne došlo k nárastu
indikátora a jeho roka v poslednom roku sledovaného obdobia sa mierne znížila na úroveň roku 2007.
Obr. 1: Vývoj hodnôt variačného koeficientu indikátora regionálny HDP na obyvateľa
a) za všetky kraje Slovenska b) okrem Bratislavského kraja
Zdroj: vlastné spracovanie, Štatistický úrad Slovenskej republiky (2019)
Z tabuľky 1 ako i z predchádzajúceho textu je zrejmé, že Bratislavský kraj je dlhodobo najvýkonnejším regiónom
Slovenska. Hodnota indikátora v absolútnom vyjadrení narástla v sledovanom období o 12 793 €. V absolútnom
vyjadrení zmeny nasledoval Trnavský kraj s hodnotou 6 217, čo je menej ako polovica z nárastu Bratislavského
2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016
Bratislavský kraj 22757 24310 27636 29187 28833 30207 32310 32431 33645 33792 35116 35550
Trnavský kraj 10060 12671 13966 14464 12993 13668 14543 15022 15057 15713 15533 16277
Trenčiansky kraj 8275 9774 10774 11470 10492 11140 11506 11873 11908 12182 12600 12815
Nitriansky kraj 8291 8919 9705 10685 9953 10251 11614 12044 12027 12203 12326 12940
Žilinský kraj 7686 8434 9759 10993 10200 10816 11264 11581 11668 12105 12571 12886
Banskobystrický kraj 6732 7736 8690 9565 8657 9139 9195 9559 9937 9996 10536 10930
Prešovský kraj 5497 5702 6401 7421 6820 7153 7621 7966 8034 8299 8625 9061
Košický kraj 7910 8818 9634 10437 9239 9862 10154 10504 10688 11020 11635 11743
Hodnoty
štatistík bez
Bratislavskéh
o kraja
Súčet 54450 62053 68929 75036 68354 72028 75896 78550 79319 81519 83826 86652
Priemer 7779 8865 9847 10719 9765 10290 10842 11221 11331 11646 11975 12379
ŠO 1417 2113 2277 2120 1886 1990 2178 2219 2162 2297 2119 2216
VK 0,18 0,24 0,23 0,20 0,19 0,19 0,20 0,20 0,19 0,20 0,18 0,18
Hodnoty
štatistík za
všetky kraje
SR
Súčet 77208 86362 96565 104223 97187 102235 108206 110981 112964 115311 118942 122202
Priemer 9651 10795 12071 13028 12148 12779 13526 13873 14120 14414 14868 15275
ŠO 5456 5800 6633 6818 6964 7279 7853 7775 8139 8114 8413 8445
VK 0,57 0,54 0,55 0,52 0,57 0,57 0,58 0,56 0,58 0,56 0,57 0,55
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
24
kraja. Vývoj variačného koeficientu bol teda do značnej miery spôsobený touto disproporciou. Preto sme sa
v druhom kroku rozhodli zhodnotiť rozdiely v krajoch Slovenska s abstrahovaním Bratislavského kraja. Hodnoty
vypočítaných štatistík v tejto alternatíve sú uvedené v tabuľke jedna a ich grafické znázornenie je súčasťou
obrázku 1. Z grafu je zrejmý intenzívnejší nárast rozdielov v roku 2006. Od tohto roku až po posledný rok
sledovaného obdobia dosahovala štatistika klesajúci trend a teda možno konštatovať, že rozdiely v indikátore
regionálny domáci produkt na obyvateľa sa medzi uvedenými krajmi Slovenska zmenšovali. Hodnota variačného
koeficientu z posledného roku 2016 je však totožná s jeho hodnotou v roku 2005, čo naznačuje, že rozdiely medzi
regiónmi Slovenska sa z pohľadu tohto ukazovateľa v sledovanom období neznížili.
Za indikátor, ktorý nám umožňuje odhaliť trend vo vývoji regionálnych rozdielov, možno považovať i výšku
priemernej mesačnej nominálnej mzdy. Z hľadiska dostupných údajov je v tomto prípade sledované obdobie roky
2009 až 2017. Pred rokom 2009 sa hodnoty indikátora určovali vyčerpávajúcim zisťovaním prostredníctvom
ročného výkazu. Od tohto obdobia prebieha určovanie hodnoty indikátora štvrťročným rezortným výkazom.
Výhodou je v prípade potreby teda periodickejšia dostupnosť údajov vhodných na bližšiu analýzu. Podobne ako
pri vývoji hodnôt ukazovateľa regionálny hrubý domáci produkt na obyvateľa, j ukazovateľ priemerná nominálna
mesačná mzda dosahuje rastúci trend a najvyššie hodnoty sú detekované vždy pri Bratislavskom kraji. Zaujímavé
je však v tomto prípade sledovať časové zmeny v ukazovateli. Pokiaľ pri ukazovateli regionálny hrubý domáci
produkt na obyvateľa dosahoval Bratislavský kraj v absolútnom vyjadrení zmeny oveľa intenzívnejšie ako zvyšné
regióny Slovenska, v prípade mzdy mu už prvenstvo nepatrí. V absolútnom vyjadrení bol nárast priemernej
mesačnej nominálnej mzdy dokonca nižší ako je priemer Slovenska. Najväčší rast v absolútnom i relatívnom
vyjadrení dosahoval Trenčiansky kraj nasledovaný Žilinským krajom. Oba tieto kraje predstavujú regióny
Slovenska, v ktoré majú významné postavenie v automobilovom priemysle na Slovensku. V prípade
Bratislavského kraja možno v uvedenom ukazovateli sledovať najmenej intenzívny nárast. V roku 2017 dosahoval
ukazovateľ najnižšie hodnoty v Prešovskom a Banskobystrickom kraji.
Tab. 2: Vývoj ukazovateľa priemerná mesačná nominálna mzda a hodnôt vybraných štatistík (v € ak nie je
uvedené inak)
Zdroj: Štatistický úrad Slovenskej republiky (2019), vlastné výpočty a spracovanie
Obrázok 2 zobrazuje vývoj štatistiky variačný koeficient, prostredníctvom ktorého môžeme odhadnúť vývoj
rozdielov v hodnotách ukazovateľa priemerná nominálna mesačná mzda. Z grafu je zrejmé, že v sledovanom
období mala hodnota variačného koeficientu klesajúci trend. K miernemu nárastu došlo len v roku 2014.
V porovnaní s rokom 2009 klesá hodnota štatistiky z úrovne 0,23 na hodnotu 0,16 v roku 2017. Možno teda
konštatovať, že rozdiely medzi regiónmi Slovenska sa v ukazovateli nominálna mesačná mzda počas sledovaného
obdobia znižovali.
2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017
absolútna
zmena
percentuálna
zmena
Bratislavský kraj 1178 1160 1124 1159 1182 1286 1319 1356 1426 248 21,05%
Trnavský kraj 752 787 815 831 841 892 930 965 1050 298 39,63%
Trenčiansky kraj 688 732 774 797 809 863 902 945 1020 332 48,26%
Nitriansky kraj 678 707 753 783 782 829 855 908 959 281 41,45%
Žilinský kraj 709 759 801 830 820 875 918 950 1018 309 43,58%
Banskobystrický kraj 675 702 756 783 779 837 861 897 940 265 39,26%
Prešovský kraj 636 659 697 715 721 767 799 830 875 239 37,58%
Košický kraj 761 792 848 851 855 908 945 972 1025 264 34,69%
Súčet 6077 6298 6568 6749 6789 7257 7529 7823 8313 2236 305,49%
Priemer 760 787 821 844 849 907 941 978 1039 280 38,19%
Štandardná odchýlka 174 157 131 134 141 159 160 160 166 - Variačný
koeficient 0,23 0,20 0,16 0,16 0,17 0,18 0,17 0,16 0,16 - -
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
25
Obr. 2: Vývoj hodnôt variačného koeficientu indikátora priemerná mesačná nominálna mzda
Zdroj: vlastné spracovanie, Štatistický úrad Slovenskej republiky (2019)
Veľmi často používaným ukazovateľom, ktorý dokáže poskytnúť obraz o stave regionálnych disparít je i hodnota
regionálnej nezamestnanosti. V našom prípade sa zameriame na dostupné hodnoty evidovanej nezamestnanosti.
Vývoj hodnôt ukazovateľa v regiónoch Slovenska v období rokov 2005 až 2016 poskytuje tabuľka 3. Možno na
základe nej vidieť, že najnižšie hodnoty dosahuje Bratislavský kraj s výnimkou roku 2016 kedy ho prvýkrát
predstihol v tomto ukazovateli Trnavský kraj. Najvyššiu nezamestnanosť stále dosahuje Prešovský kraj, za ktorým
nasledujú Banskobystrický a Košický kraj. Z hľadiska časových zmien v hodnotách ukazovateľa možno
konštatovať, že v sledovanom období došlo k poklesu nezamestnanosti vo všetkých krajoch s výnimkou
Bratislavského kraja, v ktorom stúpla nezamestnanosť z hodnoty 2,6 % v roku 2005 na hodnotu 4,51 % v roku
2016. Stále sa však jedná o hodnotu na úrovni približne polovice priemeru krajiny. Vo všetkých ostatných krajoch
nezamestnanosť klesala. Najintenzívnejší pokles nezamestnanosti bol zaznamenaný v Trnavskom kraji a naopak
najmenší pokles v Prešovskom kraji.
Tab. 3: Vývoj ukazovateľa evidovaná miera nezamestnanosti a hodnôt vybraných štatistík (v %)
Zdroj: Štatistický úrad Slovenskej republiky (2019), vlastné výpočty a spracovanie
Nakoľko úroveň ukazovateľa nezamestnanosť dosahuje priemerné hodnoty blízke nule, použijeme na zhodnotenie
rozdielov medzi regiónmi štatistiku smerodajná odchýlka. Grafické znázornenie vývoja jej hodnôt je dostupné
v obrázku 3. Na základe neho možno konštatovať znižujúce sa rozdiely v indikátore evidovaná miera
nezamestnanosti medzi krajmi Slovenska v sledovanom období. V grafe je zrejmý pokles rozdielov od roku 2005
do roku 2008 a následne nárast až do maxima v roku 2012. Od uvedeného roku až po posledný rok sledovaného
obdobia dosahuje štatistika intenzívnejší pokles. V roku 2016 zároveň štatistika dosiahla v sledovanom období
najnižšiu hodnotu. Vývoj štatistiky je predpokladom na potvrdenie skutočnosti vplyvu stavu ekonomiky na
nezamestnanosť, a nakoľko rozdiely v nezamestnanosti sa v čase krízy zvyšovali a naopak, v čase pozitívneho
vývoja ekonomiky znižovali. Uvedené naznačujú i Papcunová – Gecíková (2011).
2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016
absolútna
zmena
percentuálna
zmena
Bratislavský kraj 2,60 2,29 1,98 2,27 4,36 4,63 5,41 5,72 6,17 6,13 5,34 4,51 1,91 73,4
Trnavský kraj 7,15 5,22 4,30 4,29 8,37 8,17 8,88 9,43 9,16 8,03 6,71 4,41 -2,74 -38,3
Trenčiansky kraj 6,80 5,19 4,50 4,95 10,13 9,51 9,95 10,89 10,74 9,56 7,71 5,85 -0,95 -13,9
Nitriansky kraj 11,39 9,09 7,10 7,41 11,72 11,76 13,27 14,08 12,52 11,21 9,71 6,96 -4,43 -38,8
Žilinský kraj 9,33 7,03 5,55 6,20 10,89 10,86 11,91 12,79 12,51 10,91 8,86 6,92 -2,41 -25,8
Banskobystrický kraj 18,32 16,12 14,10 14,25 19,19 18,86 19,83 20,81 18,26 17,22 14,94 12,80 -5,52 -30,1
Prešovský kraj 15,77 13,68 12,05 12,86 18,29 17,75 18,95 20,66 19,35 17,45 15,50 13,91 -1,86 -11,7
Košický kraj 17,50 15,18 13,02 13,50 17,30 16,78 18,76 19,58 17,23 15,92 14,39 12,76 -4,74 -27,0
Súčet 88,86 73,80 62,60 65,73 100,25 98,32 106,96 113,96 105,94 96,43 83,16 68,12 - Priemer
11,11 9,23 7,83 8,22 12,53 12,29 13,37 14,25 13,24 12,05 10,40 8,52 - Štandardná
odchýlka 5,66 5,18 4,59 4,66 5,26 5,05 5,34 5,63 4,67 4,31 4,00 3,97 - -
0.10
0.13
0.15
0.18
0.20
0.23
0.25
2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
26
Obr. 3: Vývoj hodnôt smerodajnej odchýlky indikátora evidovaná miera nezamestnanosti
Zdroj: vlastné spracovanie, Štatistický úrad Slovenskej republiky (2019)
4. Závěr
V príspevku sme sa zaoberali diagnostikou stavu a vývoja regionálnych disparít na Slovensku v rokoch 2005 až
2016. Na základe ekonomického indikátora regionálny HDP na obyvateľa, ktorý reflektuje výkonnosť regiónu, sa
potvrdila skutočnosť, že najvýkonnejším regiónom krajiny je Bratislavský kraj. Naopak k najmenej výkonným
patrí Prešovský kraj, pri ktorom bola hodnota ukazovateľa regionálny hrubý domáci produkt na obyvateľa v roku
2016 len na úrovni 25,49 % z hodnoty najvýkonnejšieho kraja, resp. 57,04 % z priemernej hodnoty ukazovateľa
za krajinu. Na analýzu stavu a vývoja konvergenčných tendencií sme použili miery disperzného charakteru
variačný koeficient a smerodajnú odchýlku. . Na základe dosiahnutých výsledkov možno konštatovať, že rozdiely
vo vývoji bazálneho ukazovateľa regionálny HDP na obyvateľa pretrvávajú a to predovšetkým v dôsledku
disporoporcií vo výkonnosti regiónov spôsobenej hlavne intenzívnym absolútnym rastom ukazovateľa
v Bratislavskom kraji. V prípade ukazovateľov priemerná mesačná nominálna mzda a miera evidovanej
nezamestnanosti možno badať klesajúci trend v rozdieloch medzi regiónmi Slovenska, pričom amplitúdach vo
vývoji štatistík týchto ukazovateľov sú do istej miery ovplyvnené fázou ekonomického cyklu. V čase
hospodárskeho rastu sa rozdiely v uvedených ukazovateľoch v regiónoch Slovenska zmenšovali a naopak,
v období poklesu prehlbovali. Napriek snahám vlád o ich redukciu však i naďalej zostávajú podstatným
problémom v národnom hospodárstve. Nástroje na zvýšenie intenzity konvergencie regiónov Slovenska by mali
byť zamerané predovšetkým na politiku priamych zahraničných investícií v zaostávajúcich regiónoch (Fabuš,
Csaby, 2018) špecificky v oblasti výskumu, vývoja a vzdelávania (Fiľa, Kučera, 2015; Korenková, 2014),
aktivizáciu malého a stredného podnikania a riešenie problému migrácie obyvateľstva z týchto regiónov s cieľom
zvýšenia domácej spotreby (Filip, Filipová, Chovanová-Supeková,, 2016; Petrášová, Beresecká, 2012).
Literatura
[1] ABRHAM, J., BURDA, P., HAVLICKOVA, B., (2017). Regional differentation of economic level in the
European Union. In XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Sborník příspěvků.. Brno :
Masarykova univerzita, pp. 60-66. ISBN 978-80-210-8586-2. DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-8587-2017-6.
[2] DARMO, L., (2015). Regional disparities in unemployment and economic performacne of slovak regions –
the estimation of Okun´s coefficient. In International Scientific Conference on Knowledge for Market Use Women
in Business in the Past and Present. Olomouc : Societas Scientiarum Olomucensis II, pp. 75-84. ISBN
978-80-87533-12-3.
[3] FABUŠ, M., CSABAY, M., (2018). State aid and investment: case of Slovakia. Entrepreneurship and
Sustainability Issues, vol. 6, no. 2, pp. 480-488. ISSN 2345-0282. DOI 10.9770/jesi.2018.6.2(1).
[4] FILIP, S., FILIPOVÁ, Ľ., CHOVANOVÁ-SUPEKOVÁ, S., (2016). Migrácia - faktor rozvoja cestovného
ruchu vybraných štátov EÚ a Slovenskej republiky. In Region v rozvoji společnosti 2016 : Sborník příspěvků
z mezinárodní vědecké konference. Brno: Mendelova univerzita v Brně, pp. 229-238. ISBN 978-80-7509-459-
9.
[5] FIĽA, M., KUČERA, J., (2015). Innovation performance of the Slovak Republic and its regional disparities.
In IMACS (Innovation Management and Corporate Sustainability) 2015. Proceedings of the 3rd International
Conference. Praha : Vysoká škola ekonomická v Praze, pp. 39-51. ISBN 978-80-245-2092-6.
3
3.5
4
4.5
5
5.5
6
2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
27
[6] GOZORA, V., (2010). Regional disparities in economic and social enviroment. In Proceedings of the 8th
international conference on economic policy in the European union member countries. Karviná : Silesian
University in Opava, pp. 122-127. ISBN 978-80-7248-601-4.
[7] HAMADA, R., KASAGRANDA, A., (2013). Analýza stavu a vývoja regionálnych disparít v okresoch
Trnavského kraja v rokoch 2001 - 2010. In Folia Geographica 21. Prešov : Prešovská univerzita v Prešove,
pp. 21-37. ISSN 1336-6157.
[8] HUDÁKOVÁ, M., VOJTECH, F., VRBINČÍK, M., (2016). The Strategy of Sustainable Development in the
Programming Documents of Self-governing Regions of Slovakia. In Proceedings of the 1st International
Conference Contemporary Issues in Theory and Practice of Management. Czestochowa : WWZPC, pp 137-
142. ISBN 978-83-65179-43-2.
[9] KLAMAR, R., (2016). Development tendencies of regional disparities in the Slovak Republic. Geographica
pannonica, vol. 20, issue 3, pp. 136-151. ISSN 0354-8724. DOI 10.5937/GeoPan1603136K.
[10]KORENKOVÁ, M., (2014). Influence of the regional differences on the possibilities of education of
employess in the company. In XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Sborník příspěvků. Brno:
Masarykova univerzita, pp. 264-269. ISBN 978-80-210-6840-7. DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-6840-2014-
32.
[11]MIČÚCH, M., TVRZ, S., (2015). Konvergencia slovenských regiónov v pokrízovom období pokračuje:
analytický komentár NBS č. 23. [online]. [cit. 2019-03-02]. Dostupné z:
http://www.nbs.sk/_img/Documents/_komentare/AnalytickeKomentare/2015/AK23_konvergence.pdf.
[12]MONFORT, P., (2008). Convergence of EU regions – Measures and evolution. European Comission,
Regional Policy Working Papers, No. 01/2008. [online]. [cit. 2019-03-10]. Dostupné z:
https://ec.europa.eu/regional_policy/sources/docgener/work/200801_convergence.pdf.
[13]PALOVÁ, Z., (2015a). The measurment of regional disparities in the Moravian-silesian and Zilina region and
their relationship to FDI. In 12th International Scientific Conference on Economic Policy in the European
Union Member Countries. Opava : Silesian university, pp. 606-613. ISBN 978-80-7510-114-3.
[14]PALOVÁ, Z., (2015b). Measuring of Social Disparities in Selected Regions in the Czech Republic. In 12th
International Conference Liberec Economic Forum 2015. Liberec : Technical university, pp. 424-430. ISBN
978-80-7494-225-9.
[15]PAPCUNOVÁ, V., GECÍKOVÁ, I., (2011). Economic crisis from the perspective of local self-government .
In XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Sborník příspěvků. Brno: Masarykova univerzita, pp.
175–180. ISBN 978-80-210-5513-1.
[16]PETRÁŠOVÁ, V., BERESECKÁ, J., (2012). Creativity and public administration as opportunity for
development of regional economy. In XV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Sborník příspěvků.
Brno: Masarykova univerzita, pp. 399-409. ISBN 978-80-210-5875-0.
[17]SUCHÝ, M., KOLOŠTA, S., KOŽIAK., R., (2015). Regional disparities in European Union in the pre-crisis
and crisis periods. In XVIII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Sborník příspěvků.. Brno:
Masarykova univerzita, pp. 19 -24. ISBN 978-80-210-7861-1. DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-7861-2015-1.
[18]SOUČEK, E., (2007). Statistika pro ekonomy. Praha : Vysoká škola ekonomie a managementu, 267 p. ISBN
978-80-86730-066.
[19]STAWICKI, M., (2017). Regional disparities in level and dynamics of fross domestic product at NUTS-3
regions in central Europe and the Baltic states. Economic Science for Rural Development, issue 45. pp. 228-
234. ISSN 1691-3078.
[20]ŠTATISTICKÝ ÚRAD SLOVENSKEJ REPUBLIKY, (2019). Databáza DataCUBE. [online]. [cit. 2019-03-
8]. Dostupné z: http://datacube.statistics.sk/.
[21]ZDRAŽIL, P., APPLOVÁ, P., (2016). Growth disparities among regions of the visegrad group countries: an
evidence of their extent and nature. E&M Ekonomie a amanagement, vol. 19, no. 2, pp. 34-54. ISSN 1212-
3609. DOI 10.15240/tul/001/2016-2-003.
Tento príspevok bol podporený Univerzitnou grantovou agenturou Univerzity Konštantína Filozofa v Nitre
prostredníctvom projektu výskumnej úlohy UGA VII/10/2019.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
28
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-9268-2019-3
REGIONAL COMPETITIVENESS INDEX AS A SUITABLE
TOOL FOR EVALUATING SOCIO-ECONOMIC SITUATION
OF THE EU NUTS 2 REGIONS
Index regionální konkurenceschopnosti jako vhodný nástroj pro
hodnocení socio-ekonomické situace NUTS 2 regionů EU
MICHAELA STANÍČKOVÁ
Katedra evropské integrace
Ekonomická fakulta
VŠB - Technická univerzita Ostrava
Department of European Integration
Faculty of Economics
VŠB - Technical University of Ostrava
 Sokolská třída 33, 702 00 Ostrava, Czech Republic
E-mail: michaela.stanickova@vsb.cz
Annotation
Over the last decades, regional competitiveness has been intensely investigated and many studies reveal how all
the regions are not equally able to face the challenges that the new competition proposes but they fail in supplying
both an exhaustive explanation and a relevant, accessible and transferable measure of it. Supporting regional
competitiveness requires creating framework conditions to develop the necessary infrastructure, human capital,
technology and efficient markets that can help attract talent and investment to increase the standards of living of
the population. Therefore, competitiveness has been an important issue on the European Union’s agenda for
several decades too. Launched in 2010 and published every three years by the European Commission, the Regional
Competitiveness Index allows NUTS 2 regions of the European Union to monitor and assess their development
over time and in comparison with other regions. This paper aims to throw light on some of the underlying aspects
of regional competitiveness, give an overview of notion and methods used for planning tasks concerning regional
competitiveness as well as analysis of research studies on constructing the territorial composite indices with
special attention and application at regional level of the EU.
Key words
Composite index, European Union, NUTS 2 region, Regional Competitiveness Index
Anotace
Regionální konkurenceschopnost byla v posledních desetiletích hluboce zkoumána a mnoho studií ukazuje, jak
jsou a nejsou regiony schopny čelit výzvám, které utváří nová konkurence, ale nedokáží poskytnout dostatečně
relevantní, dostupný a přenosný měření a hodnocení. Podpora regionální konkurenceschopnosti vyžaduje
vytvoření rámcových podmínek pro rozvoj nezbytné infrastruktury, lidského kapitálu, technologií a efektivních
trhů, které mohou pomoci přilákat inovace a investice vedoucí ke zvýšení životní úrovně obyvatelstva. I z těchto
důvodů je konkurenceschopnost již několik desetiletí důležitou otázkou agendy Evropské unie. Index regionální
konkurenceschopnosti, poprvé publikovaný v roce 2010 a od té doby vydávaný Evropskou komisí co tři roky,
umožňuje NUTS 2 regionům Evropské unie sledovat a hodnotit jejich vývoj v čase ve srovnání s ostatními regiony.
Cílem příspěvku je poukázat na některé základní aspekty regionální konkurenceschopnosti, poskytnout přehled o
pojmech a metodách používaných při plánování aspektů týkajících se regionální konkurenceschopnosti, jakož i
analýzu výzkumných studií o konstrukci územních kompozitních indexů se zvláštní pozorností a aplikací na
regionální úrovni EU.
Klíčová slova
kompozitní index, Evropská unie, NUTS 2 region, Index regionální konkurenceschopnosti
JEL classification: B41, O18, P51, R11, R58
1. Introduction
Nowadays competitiveness is one of the most monitored characteristics of national economies and is increasingly
appearing in the evaluation of their prosperity, welfare and living standards. The need for a definition of
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
29
competitiveness at the macroeconomic level emerged with the development of the globalisation process in the
world economy. The concept of competitiveness has quickly spread to the regional level, but its notion is also
contentious. In the global economy regions are increasingly becoming the drivers of the economy, and generally,
one of the most striking features of regional economies is the presence of clusters or geographic concentrations of
linked industries. The shifting of production activities threatens current economic fundamentals to places with
better conditions. Regional competitiveness is also affected by the regionalisation of public policy because of the
shifting of decision-making and coordination of activities at the regional level. Within political circles, interest has
grown in the regional foundations of national competitiveness, and with developing new forms of regionally based
policy interventions to help improve the competitiveness of every region and major city, and hence the national
economy as a whole. Regions play an increasingly important role in the economic development of states. Regional
competitiveness is thus a valid topic for academic enquiry, not only in its own right but also because of its potential
importance for informing policy-making. Only a thorough analysis involving multiple research studies may assure
a conceptual definition and a reliable and relevant comprehensive analysis of the regional competitiveness. The
paper is based on systematic literature review approach investigating research works on the issues of
competitiveness. The paper aims to make appropriate literature review and to highlight the definition of
competitiveness, as well as to analyse components in the context of regional development. The study discusses
theoretical background of regional competitiveness, address related questions on the meaning and explanation of
regional competitiveness and provides the regional competitiveness’ measuring. The main results of literature
reviews are an overview of competitiveness concepts and empirics that lead to highlight some of the shortcomings
of the research topic. Results in the form of appropriate approach to the evaluation of competitiveness will be
utilised as a tool for further analysis in measuring the regional competitiveness of the European Union (EU) regions
at level 2 based on the Nomenclature of territorial units for statistics (NUTS) based on existing index titled
Regional Competitiveness Index (RCI). This paper aims to throw light on some of the underlying aspects of
regional competitiveness, give an overview of notion and methods used for planning tasks concerning regional
competitiveness as well as analysis of research studies on constructing the territorial composite indices with special
attention and application at regional level of the EU 2.
2. The concept of competitiveness and its measuring: special attention at the regional
level
The concept of competitiveness has in the last decades extended from the micro-level of firms to the macro-level
of countries. Between the two levels stands the concept of regional competitiveness which is the focus of the EU
Regional Competitiveness Index (RCI), a joint project between DG Joint Research Centre and DG Regional
Policy. Politicians and policymakers as much debate regional competitiveness as academics doubt it. For
politicians and policymakers, it offers a reasonably fuzzy umbrella concept that covers aspects that matter to the
firms and residents of a region. It tends to focus on measurable differences between regions which fall (partly)
under the control of public authorities, without employing any clear political or conceptual framework. Despite
accusations that regional competitiveness is embedded in a neo-liberal ideology (Bristow, 2010), the concept, as
adopted in the present paper, neither assumes nor supports a minimal state. It takes a simple definition of regional
competitiveness which responds pragmatically to current issues raised in the literature and allows us to consider
how these issues can guide indicator selection used in the evaluation of competitiveness via RCI.
2.1 Literature review and definition
The term of competitiveness is one of the most commonly used concepts in economics, but it is not precise enough,
which means that there is no generally accepted definition of competitiveness. The concept of competitiveness has
been largely discussed over the last decades. A broad notion of competitiveness refers to the inclination and skills
to compete, to win and retain a position in the market, increasing market share and profitability, thus, being
commercially successful. An important aspect is a level at which the concept of competitiveness is defined; in
most cases, the micro and macroeconomic level are considered, which are strictly interrelated. In original meaning,
the concept of competitiveness was applied only to companies and corporate strategies. Competitiveness of
companies is understood as the ability to provide products and services as well as or more effective than their main
competitors. Competitiveness of companies is derived from the main sources of competitiveness – the competitive
advantage which companies gained through their methods of organisation, production and effect on the markets
in comparison to their rivals, and covers the company's ability to maintain its market position. The former is
relatively clearly defined and is based on the capacity of firms to compete, grow and be profitable (Martin, 2003).
The latter is, instead, subject to debate and is generally viewed and measured at the country level. One of the most
important definitions of macroeconomic competitiveness is given by the World Economic Forum (WEF) which
states that competitiveness is the set of institutions, policies and factors that determine the level of productivity of
a country (Schwab, Porter, 2007). The WEF definition links micro- (firm-level) to macro- (country-level)
competitiveness. The framework describing a firm’s capacity to compete, grow and be profitable (Martin et al.,
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
30
2006) is relatively uncontested, but applying the same concept to countries or regions has been subject to much
debate. The link between the two levels is straightforward: a stable context at the macro level improves the
opportunity to produce wealth but does not create wealth by itself. Wealth is created by utilising at best human,
capital and natural resources to produce goods and services, i.e. productivity. But productivity depends on the
microeconomic capability of the economy which ultimately resides in the quality and efficiency of the firms
(Schwab, Porter, 2007). The implicit analogy between firms and nations has been widely criticised because a
country cannot go out of business and because competition between countries can benefit both, while competition
between companies in the same sector is more likely to be a zero-sum game (Krugman, 1991). Despite the strict
linkage between micro (firm) and macro (country) competitiveness, much criticism to the notion of national
competitiveness has been raised, mainly due to the existence of an analogy between firms and nations.
Between the two levels of competitiveness (the micro and the macro levels) stands the concept of regional
competitiveness which has gained more and more attention in recent years, mostly due to the increased focus is
given to regions as key in the organisation and governance of economic growth and the creation of wealth. A
notable example is a special issue of Regional Studies 38(9), published in 2004, entirely devoted to the concept of
competitiveness of regions. Regional competitiveness is not only an issue of academic interest but of increasing
policy deliberation and action. A region is neither a simple aggregation of firms nor a scaled version of nations
(Gardiner et al., 2004). Meyer-Stamer (2008) states that (systemic) competitiveness of a territory can be defined
as the ability of a locality or region to generate high and rising incomes and improve the livelihoods of the people
living there.
In contrast to the WEF definition focussed on the concept of productivity, this definition is based entirely on the
benefits to people living in a region. It assumes a close link between competitiveness and prosperity. It
characterises competitive regions not only by using output-related terms such as productivity but also by
determining the sustained or improved level of comparative prosperity (Bristow, 2010). Regional competitiveness
cannot be regarded as either macroeconomic or microeconomic concept. A region is neither a simple aggregation
of firms nor a scaled version of nations (Gardiner et al., 2004) and the meso-level it characterises is to de duly
described. Hence, competitiveness is not simply resulting from a stable macroeconomic framework or
entrepreneurship on the micro-level. New patterns of competition are recognisable, especially at the regional level:
for example, geographic concentrations of linked industries, like clusters, are of increasing importance and the
availability of knowledge and technology-based tools show high variability within countries. Huggins (2003)
underlines that true local and regional competitiveness occurs only when sustainable growth is achieved at labour
rates that enhance overall standards of living. The complexity of competitiveness was interestingly decomposed
by Esser et al. (1995) into four analytical levels where different types of determinants drive competitiveness. Apart
from the meta level, which regards basic orientations of society and other ‘slow’ variables that are not of primary
interest here, the micro, meso and macro levels of competitiveness are clearly described. The meso level is between
the macro- and micro level and aims at designing a specific environment for enterprises, e.g. practical aspects in
the regional context of this level offers Sucháček (2015). At this level, it is highly important that physical
infrastructure (such as transport, communication and power distribution systems) and sector policies (such as those
regarding education and R&D policies) are oriented towards competitiveness (Halásková, Halásková, 2016).
Along the same lines, Dijkstra et al. (2011) propose a definition of regional competitiveness which integrates the
perspective of both firm and residents, i.e. regional competitiveness can be defined as the ability to offer an
attractive and sustainable environment for firms and residents to live and work. Sustainable in this definition is not
used in the purely ecological-environmental sense, but in the mind of a region’s capacity to provide an attractive
environment in both the short- and long-term. This means that a region which reduces taxes to such a degree that
it can no longer maintain the quality of its public infrastructure and services does not provide a sustainable,
attractive environment. These definitions cover issues which benefit both firms and residents, such as good
institutions, and issues where their interests may conflict, such as wages. It strives to balance the most critical
aspects of an attractive environment by combining the goals of commercial success with personal well-being. As
stated in the Sixth Progress Report on Economic and Social Cohesion (European Commission, 2009), the challenge
is to capture into a competitiveness index the notion that every region has common features which affect and drive
the competitiveness of all the firms located there, even if the variability of competitiveness level of the firms within
the region may be very high. These features should describe physical and social infrastructure, the skills of the
workforce and the efficiency and fairness of the institutions. This is reflected in the interest devoted in the recent
years by the European Commission (EC) to define and evaluate the competitiveness of European regions, an
objective closely related to the realisation of the Lisbon Strategy on Growth and Jobs. According to the Treaty on
European Union (Article 3) (2012), working towards a competitive economy is one of the EU’s goals.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
31
Similarly, improving Europe’s competitiveness is among the aims of the Europe 2020 strategy for smart,
sustainable and inclusive growth – the successor of the Lisbon Strategy aimed at making the EU the most
competitive and dynamic knowledge-based economy in the world. Competitiveness is also an important theme on
the agenda of the current EC. The EU supports competitiveness through policies aimed at creating a businessfriendly
environment, improving innovation, modernising the industrial base, varying sectoral support and
encouragement for structural reform through the framework of economic policy coordination (European
Semester). Funding for such assistance is available under different EU programmes, such as the programme for
the Competitiveness of Enterprises and Small and Medium-sized Enterprises (COSME), and the European
Structural and Investment Funds (ESIF).
2.2 Review of applied approaches and methods
The pursuit of competitiveness has assumed essential significance for policymakers at regional, urban and local
scales. Within political circles, interest has grown in understanding the competitive performance of individual
regions and cities and in devising policies to promote and enhance competitiveness. Indeed, regional
competitiveness has been enthusiastically adopted as a policy goal by the European Commission and by national
governments across the EU, as well as Europe as a whole and the United States of America. It has risen to particular
prominence in the United Kingdom where the pursuit of regional competitiveness has moved to centre stage in the
policy statements of the national government. This has helped create significant interest in the construction of
competitiveness indices (CIs) which enable regions to compare their relative standing in competitiveness league
tables. Thus in parallel with the development of national competitiveness indices, a plethora of regional, city and
local CIs have emerged which rank places by particular measures of competitiveness (Berger, 2011).
Since competitiveness is a relative concept, it implies the need to compare with others such that regions are
inexorably sucked into the continual monitoring and periodic benchmarking of what ̳the competition’ is doing and
where the best practice‘ or best offer‘ lies. As a consequence, the obsession with regional competitiveness has
created a voracious demand for indicators by which policy makers and analysts can measure, analyse and compare
regional performance, or find out who is ̳winning‘. More recently, efforts have also been made to develop CIs of
regional competitiveness, following similar trends in the evolution of national competitiveness indicators. These
combine relevant indicators into one overarching measures, the results of which can be reported in the form of
a ̳league table (Huggins, 2003). Such indices and rankings attract widespread attention and are inevitably seductive
for regional development agencies and the media keen to absorb ̳quick and dirty’ comparative measures of regional
economic performance. To date, however, there has been limited critical interrogation of how valid and useful
these indices are in respect of their ability to both provide insights into what drives regional competitiveness, and
to generate robust predictions and rankings of regional economic performance (Berger, 2011).
Within the breadth of approaches, a broad dichotomy is discernible between analyses which consist of the reporting
of a series of separate indices, and those which seek to develop composite index, where a range of input, output
and outcome variables are measured and aggregated to form a single overarching measure of competitive
performance (Huggins, 2003). The increased popularity of such CIs reflects the growing urge to benchmark or
rank the comparative performance of one region against another (Farrugia, 2007). CIs simplify complex
measurements constructs and thus have considerable political appeal (Booysen, 2002). Some indices are explicitly
produced for media purposes, whereas others seek to develop an overall measure of the different factors shaping
competitiveness outcomes (Greene et al., 2007). Such indices can serve a useful purpose in highlighting differences
between regions in particular economic circumstances. Thus, the business community uses ranking as a tool to
determine investment plans and to assess locations for new operations, while governments and policy officials use
them to identify particular areas of an economy‘s weakness or make a case for specific public policies or strategies
for inducing growth. According to Fisher (2005), the indices produced by think tanks in the US states and regions
are predominantly used to promote particular policy agendas. So while there are thus clear uses for such indices
as benchmarks of regional competitiveness, those constructing suitable indices are confronted with a number of
critical challenges not least of these being what variables to include or what model of regional competitiveness to
base the measure upon, and how to aggregate the chosen variables into a CI for ranking purposes. While these
decisions have considerable implications for the ultimate indices and their rankings, there has a very little critical
interrogation to date of the validity of these indices in respect of their ability to produce robust and valid diagnoses
of regional economic problems and policy solutions.
Over the last years, more and more researchers have looked at the benchmarking of places. There are three kinds
of publications to be distinguished, some studies looking at the constructing of indices (Bowen, Moesen, 2010;
Saisana, Tarantola, 2002), others focusing on the index applied (Bandura, 2005; Booysen, 2002) and – only a few
– incorporating both approaches. Berger, Bristow (2009) analysed four national indices in more detail, looking at
index construction and their use as a predictor of future economic performance. Several well-established studies
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
32
measure competitiveness at the country level and present a mainstream approach. At the country level, the Global
Competitiveness Index, prepared by the World Economic Forum, and World Competitiveness Yearbook by the
Institute for Management Development (IMD) is by far the most influential and best-known indices. GCI is indeed
the most internationally recognised index covering a reasonably comprehensive set of aspects relevant to
competitiveness.
Importance and popularity of CIs nowadays are also evident in the EU that confirmed the establishment of the
Composite Indicators Research Group (COIN) under the Joint Research Centre (JRC) of the European
Commission (European Commission, 2016). The EU and its institutions intend to support and improve
participation of local and regional authorities in the planning and implementation of the EU policies and activities
on the ground also by contributing to improving sound statistics and data by exploring possible new ways of
measuring and presenting regional performance. This importance of CIs for the EU research also confirm the
number of studies evaluated the level of development in a specific topic. More approaches assessing the EU
competitiveness in terms of CIs exist, e.g. the newest ones such as The Europe 2020 Index: The progress Of EU
Countries, Regions and Cities to the 2020 targets (European Commission, 2015), An Indicator for Measuring
Regional Progress towards the Europe 2020 Targets (European Commission, 2014), the Europe 2020 Regional
Index (European Union, 2014). Also possible to mention older approaches such as The Regional Lisbon Index
(European Commission, 2010), Synthetic index: Regional perspective on the Lisbon Agenda (European
Commission, 2007).
Attempts to extend the analysis at the regional level have been carried out in more recent years also in the EU. The
European Competitiveness Index (ECI), computed by the University of Wales Institute, focuses on European
regions at the EU NUTS 1 level (Huggins, Davies, 2006), which did not include Romania and Bulgaria at the time.
A more straightforward but more detailed geographical description of competitiveness is presented in Atlas of
Regional Competitiveness (Eurochambers, 2007), reflecting the international recognition of the importance of the
regional NUTS 2 level, but the approach falls short of aggregating the variables to a single composite index. Some
European countries have dedicated efforts to construct national measures of regional competitiveness, such as in
the UK (Huggins, Izushi, 2008), Croatia (UNDP, 2008), Lithuania (Snieška, Bruneckiené, 2009) and Finland
(Huovari et al., 2001), in the Visegrad Four countries or in their NUTS 2 regions (Melecký, Skokan, 2011) and
also in the Czech Republic (Žítek, Klímová, 2015; Žižka, 2013), as specified Staníčková (2018). The literature’s
most widely acclaimed index is seemingly the Regional Competitiveness Index constructed for the EU by Annoni,
Kozovska in 2010, and enhanced and enlarged in 2013 by Annoni, Dijkstra, and subsequently in 2017 updated by
Annoni, Dijkstra, Gargano, to include the EU regions. The European Commission commissioned these studies as
a part of preparatory work for the EU’ fifth, sixth and seventh Report on economic and social cohesion. Its
methodological soundness, vast territorial extent, as well as the fact that it is the support document to the European
Commission’s policies, makes the three publications of this index highly recommendable for further
improvements.
In addition to composite indices, there are other approaches to composite because regional competitiveness and its
evaluation are issues always in the forefront of economic sciences, which lacks a mainstream method of regional
competitiveness monitoring and assessment. Decomposition of aggregate macroeconomic indicators of
international organisations (WEF, IMD) is most commonly used approach at the regional level, as well as
comprehensive (mostly descriptive) analysis aimed at identifying the key factors of regional development,
productivity and economic growth (Viturka, 2016). Another approach is an evaluation by structural indicators of
the EU, which is used for the assessment and the attainment of the objectives of the EU growth strategies (such as
Lisbon strategy or Strategy Europe 2020) or by multicriteria decision-making methods (Melecký, 2017; Hančlová,
Melecký, 2016; Poledníková, 2014; Svoboda, 2014).
Evaluation of regional competitiveness is determined by the chosen territorial region level, especially in terms of
NUTS. No less important is the reference period, availability and periodicity of data, and selection of convenient
specific factors. For evaluation of regional competitiveness, it is necessary to note that the data availability
decreases in direct proportion to the lower territorial unit.
3. RCI as a suitable approach to measuring the competitiveness of the EU NUTS 2
regions
Why measuring regional competitiveness is so important? Because if you cannot measure it, you cannot improve
it (Lord Kelvin). A quantitative score of competitiveness will facilitate the EU Member States in identifying
possible regional weaknesses together with factors mainly driving these weaknesses. This, in turn, will assist
regions in the catching up the process.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
33
The concept of competitiveness has in the last decades extended from the micro-level of firms to the macro-level
of countries. Between the two levels stands the concept of regional competitiveness which is the focus of the EU
Regional Competitiveness Index (RCI), a joint project between Directorate General (DG) Joint Research Centre
and DG Regional Policy. GCI of the WEF inspires the EU RCI. Therefore, GCI has been the leading reference
framework for RCI construction. This choice has been driven by the fact that GCI is the most internationally
recognised and acclaimed index in the field of competitiveness and its framework covers a very comprehensive
set of aspects relevant to competitiveness. However, some key differences distinguish RCI from GCI due to RCI
European and regional dimension.
RCI has been published every three years since 2010, coinciding with the European Commission reports on
economic, social and territorial cohesion. It covers regions at NUTS 2 level, but necessary to note that number of
evaluated NUTS 2 regions differs across RCI editions 2010, 2013 and 2016. RCI is based on indicators grouped
in eleven pillars corresponding to various aspects of regional competitiveness (for more information see Annoni,
Kozovska, 2010). Again, it should be noted that a number of indicators differ across RCI editions 2010, 2013 and
2016. Pillars are designed to capture short- as well as long-term capabilities of the region. They are classified into
three major groups: the pillars Institutions, Macro-economic stability, Infrastructure, Health and Quality of
Primary and Secondary Education are included in the first group and represent the key fundamental drivers of all
types of economies. As the regional economy develops, other factors enter into play for its advancement in
competitiveness and are grouped in the second group of pillars – Higher Education/Training and Lifelong
Learning, Labour Market Efficiency and Market Size. At the most advanced stage of development of a regional
economy, key drivers for regional improvement are factors related to Technological Readiness, Business
Sophistication and Innovation, included in the third group. These aspects have been selected in line with the
definition of competitiveness quoted above, used by the EC for RCI (the ability of a region to offer an attractive
and sustainable environment for firms and residents to live and work). According to authors of RCI editions
(Annoni, Kozovska, 2010; Annoni, Dijskstra, 2013; Annoni, Dijsktra, Gargano, 2017), this allows the extension
of traditional analysis of competitiveness to integrate perspectives of both businesses and inhabitants, taking into
account both business success and personal well-being.
As is mentioned, the reference for RCI construction is well-established GCI by the WEF but some variations and
adaptations have been considered necessary to address the regional dimension of RCI. The main differences
between RCI and GCI are as follows (Annoni, Kozovska, 2010): the application of a regional as supposed to
country-level analysis; the exclusion of two pillars (Goods market efficiency and Financial market sophistication);
the division in two separate pillars of GCI Health and Primary education pillar; the preference towards hard
(quantitative) data concerning survey data. The reason for the exclusion of Goods market efficiency pillar is
related to the fact that EU regions are subject to the European Single Market and the Customs Union. The pillar is
then expected to show little if any variation across the EU. Moreover, some of the indicators selected by the WEF
to describe this pillar have been included in the RCI Institutions pillar. Little variation across the EU is also
expected for the Financial market sophistication pillar. Also, only a few hard data are available to describe this
aspect for the EU. These have been the reasons behind the choice of excluding the pillar from RCI framework as
well. Concerning the WEF framework, the pillar Health and Primary Education has been slightly modified and
split into two different pillars to better distinguish between two distinct aspects of regional competitiveness across
the EU. Health – pillar 4 – is described at the regional level while Quality of Primary and Secondary Education –
pillar 5 – is described at the country level in terms of achievements and skills of pupils of age 15. The compulsory
education system in force in the EU fixes to either 15 or 16 the ending age of mandatory education for most
countries, except Hungary and the Netherlands where the minimum age is 18. Pillars may be grouped according
to the different dimensions (input versus output aspects) of regional competitiveness they describe. The terms
inputs and output are meant to classify pillars into those which describe driving forces of competitiveness, also in
terms of long-term potentiality, and those which are direct or indirect outcomes of a competitive society and
economy.
4. Conclusion
RCI represents the first measure of the level of competitiveness at the regional level covering all EU countries. It
takes into account both social and economic aspects, including the factors which describe the short and long-term
potential of the economy. The significant added-value of the RCI is that it extends the traditional analysis of
competitiveness from a purely economic measure to incorporate social elements. It also takes into account the
level of development of a region by shifting the emphasis from more fundamental issues to innovation-related
factors. RCI provides a synthetic picture of the level of the EU competitiveness at the NUTS 2 regional level
representing, at the same time, a well-balanced plurality of different fundamental aspects. It is essential to
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
34
understand the extent to which areas (territories/localities or regions) compete with each other, where this
competition comes from, and what factors determine a territorial, economic attractiveness. The index can,
therefore, provide indications of what each region should focus on, taking into account its specific situation and
its level of development. RCI interactive tools allow not only for monitoring and assessing a region’s progress
over time, but also comparing it with others (other EU regions, the best performer, the national average and the
EU average). Performance can even be compared with peer regions in terms of GDP per capita, as RCI rankings
can vary among regions with a similar level of economic development. RCI may be used to facilitate
benchmarking, identify regional strengths and weaknesses, and support policymaking by informing regional
development strategies to target the areas which need improvement with suitable investment priorities. Its regional
granularity also helps illustrate within-country variations. RCI editions present a ranking of regions according to
their attractiveness for both firms and residents. This broader vision of competitiveness can have implications for
policy decisions and the choice of investment priorities. Data on the different dimensions of RCI, such as
innovation, education and institutions, can help authorities to identify respective regional strengths and aspects to
be improved.
Literature
[1] ANNONI P., DIJKSTRA, L., (2013). EU Regional Competitiveness Index 2013. Luxembourg: Publications
Office of the European Union. ISBN 978-92-79-32370-6.
[2] ANNONI P., DIJKSTRA, L., GARGANO, N., (2017). EU Regional Competitiveness Index 2016. Working
Paper WP 02/2017. European Commission: Directorate-General for Regional and Urban Policy.
[3] ANNONI, P., KOZOVSKA, K., (2010). EU Regional Competitiveness Index 2010. Luxembourg: Publications
Office of the European Union. ISBN 978-92-79-15693-9.
[4] BANDURA, R., (2005). Measuring country performance and state behaviour: a survey of composite indices.
New York: United Nations, Office of Development Studies.
[5] BERGER, T., (2011). An Overview and Analysis on Indices of Regional Competitiveness. Review of
Economics & Finance, vol. 1, pp. 17-33. ISSN 1923-7529.
[6] BERGER, T., BRISTOW, G., (2009). Competitiveness and the benchmarking of nations – A critical
reflection. International Advances in Economic Research, vol. 15, no. 4, pp. 378-392. ISSN 1083-0898.
[7] BOOYSEN, F., (2002). An overview and evaluation of composite indicators of development. Social
Indicators Research, vol. 59, no. 2, pp. 115-151. ISSN 0303-8300.
[8] BOWEN, H., MOESEN, W., (2010). Benchmarking the competitiveness of nations: benevolence versus equal
treatment? In De Grauwe, P. (ed). Dimensions of Competitiveness. Massachusetts: MIT Press, pp. 181-206.
ISBN 9780262013963.
[9] BRISTOW, G., (2010). Critical Reflections on Regional Competitiveness. London: Routledge. ISBN
9781138867321.
[10]DIJKSTRA, L., ANNONI, P., KOZOVSKA, K., (2011). A new regional competitiveness index: Theory,
methods and findings. European Union Regional Policy Working Papers, n. 02/2011. Brussels: European
Commission, DG Regio.
[11]ESSER, K., HILLEBRAND, W., MESSNER, D., MEYER-STAMER, J., (1995). Systemic Competitiveness.
New Governance Patterns for Industrial Development. London: Routledge. ISBN 9781135212667
[12]EUROCHAMBERS., (2007). Regional Competitiveness Atlas. Brussels: Eurochambers.
[13]EUROPEAN COMMISSION., (2007). Growing Regions, Growing Europe. Forth Report on Economic and
Social Cohesion. Luxembourg: Office for Official Publications of the European Communities. ISBN 92-79-
05704-5.
[14]EUROPEAN COMMISSION., (2009). The Sixth Progress Report on Economic and Social Cohesion.
[online]. [cit. 2019-03-03]. Available at www: https://composite-
indicators.jrc.ec.europa.eu/.https://ec.europa.eu/regional_policy/sources/docoffic/official/reports/interim6/co
m_2009_295_en.pdf.
[15]EUROPEAN COMMISSION., (2010). Regional Focus – the Regional Lisbon index. [online]. [cit. 2019-03-
03]. Available at www: http://ec.europa.eu/regional_policy/
sources/docgener/focus/2010_03_lisbon_index.pdf.
[16]EUROPEAN COMMISSION., (2014). An Indicator for Measuring Regional Progress towards the Europe
2020 Targets. Brussel: EC, Committee of the Regions. ISBN 978-92-895-0783-7.
[17]EUROPEAN COMMISSION., (2015). The Europe 2020 Index: The progress Of EU Countries, Regions and
Cities to the 2020 targets. [online]. [cit. 2019-03-03]. Available at www:
https://ec.europa.eu/regional_policy/cs/information/publications/regional-focus/2015/the-europe-2020-
index-the-progress-of-eu-countries-regions-and-cities-to-the-2020-targets.
[18]EUROPEAN COMMISSION., (2016). Composite Indicators Research Group. [online]. [cit. 2019-03-03].
Available at www: https://composite-indicators.jrc.ec.europa.eu/.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
35
[19]EUROPEAN UNION, (2014). The Europe 2020 Regional Index. Luxembourg: Publications Office of the
European Union. ISBN 978-92-79-38978-8.
[20]FARRUGIA, N,. (2007). Conceptual issues in constracting composite indices. Occasional Paper. Malta:
Institute of Islands and Small States.
[21]FISHER, P., (2005). Grading places: what do business climate rankings really tell us? Washington DC:
Economic Policy Institute. ISBN 9781932066210.
[22]GARDINER, B., MARTIN, R., TYLER, P., (2004). Competitiveness, productivity and economic growth
across the European regions. Regional Studies, vol. 38, no. 9, pp. 1045-1067. ISSN 0034-3404. DOI
10.1080/0034340042000292638.
[23]GREENE, F., TRACEY, P., COWLING, M., (2007). Recasting the city into city-regions: place promotion,
competitiveness benchmarking and the quest for urban supremacy. Growth and Change, vol. 38, no. 1, pp. 1-
22. ISSN 1468-2257. DOI 10.1111/j.1468-2257.2007.00350.x.
[24]HALÁSKOVÁ, M., HALÁSKOVÁ, R., (2016). Assessment of Financial Capabilities of Local Governments
in EU Countries for the Development of Local Public Services. Lex Localis Journal of Local Self –
Government, vol. 14, no. 3, pp. 379-397. ISSN 1581-5374. DOI 10.4335/14.3.379-397(2016).
[25]HANČLOVÁ, J., MELECKÝ. L., (2016). Application of the Nonparametric DEA Meta-frontier Approach
with Undesirable Outputs in the Case of EU Regions. Business Systems Research Journal, vol. 7, no. 2, pp.
65-77. ISSN 1847-8344. DOI 10.1515/bsrj-2016-0013.
[26]HUGGINS, R., (2003). Creating a UK competitiveness index: Regional and local benchmarking. Regional
Studies, vol. 37, no. 1, pp. 89-96. ISSN 0034-3404. DOI 10.1080/0034340022000033420.
[27]HUGGINS, R., DAVIES, W., (2006). European Competitiveness Index 2006-2007. Cardiff: University of
Wales Institute.
[28]HUGGINS, R., IZUSHI, H., (2008). UK Competitiveness Index 2008. Cardiff: University of Wales Institute.
[29]HUOVARI, J., KANGASHARJU, A., ALANEN, A., (2001). Constructing an index for regional
competitiveness. Working Paper no. 44. Helsinki: Pellervo Economic Research Institute.
[30]KRUGMAN, P., (1991). Geography and Trade. Massachusetts: MIT Press. ISBN 978-0262610865.
[31]MARTIN, R., (2003). A Study on the Factors of Regional Competitiveness. A final Report for the European
Commission. [online]. [cit. 2019-03-03]. Available at www:
https://ec.europa.eu/regional_policy/sources/docgener/studies/pdf/3cr/competitiveness.pdf.
[32]MARTIN, R., KITSON, M., TYLER, P., (2006). Regional Competitiveness. London: Routledge. ISBN 978-
0-415-39190-0.
[33]MELECKÝ, L., (2017). Meta-analyses of composite indices in the evaluation of European Union territory. In
XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Sborník příspěvků.. Brno: Masarykova univerzita, pp.
43-51. ISBN 978-80-210-8587-9. DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-8587-2017-4.
[34]MELECKÝ, L., SKOKAN, K., (2011). EU Cohesion and Its Evaluation in the Case of Visegrad Four
Countries. In Liberec Economic Forum 2011. Proceedings of the 10th
International Conference. Liberec:
Technical University of Liberec, pp. 314-326. ISBN 978-80-7372-755-0.
[35]MEYER-STAMER, J., (2008). Systematic competitiveness and local economic development. In Bodhanya,
S. (ed.) Large Scale Systemic Change: Theories, Modelling and Practices. New York: Nova Science
Publishers, pp. 217-240. ISBN 9781634849845.
[36]POLEDNÍKOVÁ, E., (2014). Evaluation of Czech Regional Development in the Context of the EU Cohesion.
In Proceedings of the 2nd International Conference on European Integration 2014. Ostrava: VSB-TU
Ostrava, 2014. pp. 572-580. ISBN 978-80-248-3388-0.
[37]SAISANA, M., TARANTOLA, S., (2002). State-of-the-Art Report on Current Methodologies and Practices
for Composite Indicator Development. European Commission: Joint Research Centre. EUR 20498 EN.
[38]SCHWAB, K., PORTER, M. E., (2007). The Global Competitiveness Report 2007–2008. Geneva: WEF.
ISBN 978-92-95044-09-8.
[39]SNIEŠKA, V., BRUNECKIENÉ, J., (2009). Measurement of Lithuanian Regions by Regional
Competitiveness Index. Engineering Economics, vol. 61, no. 1, pp. 45-57. ISSN 1392-2785.
[40]STANÍČKOVÁ, M., (2018). EU Competitiveness and Resilience: Evidence-based on Regional Level. SAEI,
vol. 51. Ostrava: VSB-TU Ostrava. ISBN 978-80-248-4168-7.
[41]SUCHACEK, J., (2015). Large Enterprise Branches: The Case of the Czech Republic. Economics &
Sociology, vol. 8, no. 4, pp. 82-93. ISSN 2071-789X. DOI 10.14254/2071-789X.2015/8-4/6.
[42]SVOBODA, O., (2014). Economic Performance and Researcg activity as an Important Factor of Economic
Resilience of Region. In XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Sborník příspěvků.. Brno:
Masarykova univerzita, pp. pp. 179-185. ISBN 978-80-210-6840-7. DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-6840-
2014-21.
[43]UNDP., (2008). Regional Competitiveness Index Croatia 2007. Zagreb: United Nations Development
Programme. Zagreb: National Competitiveness Council, UNDP. ISSN 1846-9663.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
36
[44]VITURKA, M., (2016). Theoretical basis and generalization of the results of regional development modelling
of the Czech Republic. In XIX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Sborník příspěvků.. Brno:
Masarykova univerzita, pp. 22–27. ISBN 9788021082724. DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-8273-2016-1.
[45]ŽÍTEK, V., KLÍMOVÁ, V., (2015). The Competitiveness Index of Czech Regions. Acta Universitatis
Agriculturae et Silviculturae Mendelianae Brunensis, vol. 63, no. 2, pp. 693-701. ISSN 1211-8516. DOI
10.11118/actaun201563020693.
[46]ŽIŽKA, M., (2013). Construction of composite indicator based on factor analysis. In Proceedings of 31st
International Conference Mathematical Methods in Economics 2013. Part II. Jihlava: The College of
Polytechnics Jihlava, pp. 1093-1098. ISBN 978-80-87035-76-4.
The paper is supported by the grant No. 17-23411Y of the Czech Science Agency and the Operational
Programme Education for Competitiveness – Project No. CZ.1.07/2.3.00/20.0296.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
37
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-9268-2019-4
HOW DID THE TIME GO WITH THE EU REGIONAL
COMPETITIVENESS INDEX? ANALYSIS OF CONTENT AND
METHODOLOGICAL CHANGES ACROSS EDITIONS
Jak šel čas s indexem regionální konkurenceschopnosti EU?
Analýza obsahových a metodických proměn napříč edicemi
MICHAELA STANÍČKOVÁ
LUKÁŠ MELECKÝ
Katedra evropské integrace
Ekonomická fakulta
VŠB - Technická univerzita Ostrava
Department of European Integration
Faculty of Economics
VŠB - Technical University of Ostrava
 Sokolská třída 33, 702 00 Ostrava, Czech Republic
E-mail: michaela.stanickova@vsb.cz, lukas.melecky@vsb.cz
Annotation
Why measuring regional competitiveness is so important? Because if you cannot measure it, you cannot improve
it. A quantitative score of competitiveness will facilitate the European Union (EU) in identifying possible regional
weaknesses together with factors mainly driving these weaknesses. This, in turn, will assist regions in the catching
up the process. In doing so, the paper looks at the impact of a variety of competitiveness factors, taking into
account regional differences which will affect their relative importance. In this case, the Regional Competitiveness
Index (RCI) can be used to help regions assess which aspects of competitiveness are the strongest and which ones
need improvement. RCI provides the first synthetic picture of the EU competitiveness at the level of NUTS 2 regions
representing, at the same time, a well-balanced plurality of different fundamental aspects. It takes into account
both social and economic aspects, including the factors which describe the short and long-term potential of the
economy. It is very important to understand the extent to which regions compete with each other, where this
competition comes from, and what factors determine a territorial, economic attractiveness. Therefore, regional
development strategies could use RCI to identify possible regional development priorities. By systematic analysis
of scientific literature comprehensive analysis of the EU regional competitiveness is performed.
Key words
composite index, edition, EU Regional Competitiveness Index, methodology, NUTS 2 region
Anotace
Proč je měření regionální konkurenceschopnosti tak důležité? Pokud není možné něco změřit, není možné to
zlepšit. Kvantitativní skóre konkurenceschopnosti usnadní Evropské unii (EU) postup při identifikaci možných
regionálních slabin spolu s faktory, které tyto slabiny nejvíce ovlivňují. To však napomůže regionům v rámci
konvergenčního procesu. Příspěvek se zabývá dopadem různých faktorů konkurenceschopnosti s přihlédnutím k
regionálním rozdílům, které ovlivní jejich relativní význam. V tomto případě lze použít Regionální index
konkurenceschopnosti (RCI) k tomu, aby regionům pomohl posoudit, které aspekty konkurenceschopnosti jsou
nejsilnější, a které je třeba zlepšit. RCI představuje první syntetický obraz o konkurenceschopnosti EU na úrovni
NUTS 2 regionů, který zároveň představuje vyváženou pluralitu různých základních aspektů. Zohledňuje sociální
i ekonomické aspekty, včetně faktorů, které popisují krátkodobý a dlouhodobý potenciál ekonomiky. Je velmi
důležité pochopit, do jaké míry si regiony navzájem konkurují, odkud tato konkurence pochází a jaké faktory určují
územní ekonomickou atraktivitu. Strategie regionálního rozvoje by proto mohly využít RCI k identifikaci možných
priorit regionálního rozvoje. Prostřednictvím systematické analýzy odborné literatury je provedena komplexní
analýza regionální konkurenceschopnosti v kontextu EU.
Klíčová slova
kompozitní index, edice, Index regionální konkurenceschopnosti EU, metodologie, NUTS 2 region
JEL classification: B41, O18, P51, R11, R58
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
38
1. Introduction
A casual look at the geographical map of any territory reveals an uneven distribution of population across space.
These maps often feature small ‘nodal’ points of high population density, as opposed to the less inhabited
surrounding. Indeed, the uneven distribution of population and economic activity across space can be somewhat
attributed to natural causes. Certain climatic conditions and terrain configuration render chunks of territory
uninhabitable. On the other hand, fertile land along water sources provides favourable conditions for growth and
development of settlements. However, much of the pattern of uneven spatial distribution of economic activity
cannot be attributed solely to geographical reasons, but to a range of endogenous factors (De Bruyne, 2006). In
this context, it is the socio-institutional framework which becomes the determinant of the attractiveness of territory
for inflows of economic activity. As stated Danon (2014), given that the activity is unevenly distributed in function
of some endogenous factors, across a set of different territories, these inter-regional differences can induce
migrations of footloose factors of production between locations. In this context, as long as we assume a finite set
of factors of production with a limited level of mobility; territories can be considered to be competing for attraction
and retention of economic activity. Following this logic, then, a degree of successfulness in this competition can
be called territorial competitiveness (Camagni, 2002). Thus a competitive region, experiencing the prevalence of
agglomerative over dispersive forces, enjoys constant net positive migration of mobile factors of production. On
the other end of the scale, an uncompetitive region faces constant danger of desertification of footloose factors the
regional focus reflects the increasing consensus that they are the primary spatial units where increasing returns to
scale are created, while knowledge is generated and circulated, all resulting in creation of agglomerations of
economic activity (Huggins, 2003). In this context, it is affirmed the position that it is areas – sub-national
territories – rather than nation-states, which compete. A region is a useful choice principally because it is more or
less homogeneous, with a relatively similar institutional framework, economic and social structure within its
territory, while it usually doesn’t dispose of nation-state prerogatives. Therefore, the region has only recently
become a terrain of strenuous economic research. With the New Economic Geography integrating into the
mainstream, many spatial subjects, including territorial, or regional, competitiveness are being increasingly
inquired. In line with Krugman (2003), it is plausible to discuss competitiveness on a regional level, as a capacity
of territories to attract and retain mobile factors of production, which is an increasingly important subject in an
ever integrating global economy. However, this branch of economic geography is relatively underdeveloped, while
it even lacks a universally accepted definition and metrics. In the European Union (EU), the debate about
measuring and evaluation competitiveness at regional level resulted in the EU Regional Competitiveness Index
(RCI), a joint project between Directorate General (DG) Joint Research Centre and DG Regional Policy.
Generally, the framework of analysis presents the following sequence of steps, from the development of a
theoretical framework to the presentation and dissemination of the RCI. Each step is significant, but coherence in
the whole process is equally vital. Therefore, the special emphasis is put on theoretical background,
methodological application and finally to empirical results via systematic literature review approach investigating
research works on the issues of competitiveness. The paper highlights competitiveness and analyse its components
in the context of regional development. The study discusses background of regional competitiveness, address
related questions on the meaning and explanation of regional competitiveness and provides the regional
competitiveness factors. In this sense, the paper aims at aspects of regional competitiveness and methodological
restrictions and obstacles for measuring in the EU area what have an impact on the empirical analysis and practical
using for policy-makers and decision-makers. The purpose is thus measuring of competitiveness of the EU regions
at the NUTS 2 level by developing a composite index approach, and to look at methodological and empirical
changes over time 2010, 2013 and 2016.
2. Development of methodology across the RCI editions
The concept of competitiveness has in the last decades extended from the micro-level of firms to the macro-level
of countries. Between the two levels stands the concept of regional competitiveness which is the focus of the EU
RCI. The EU RCI is inspired by the Global Competitiveness Index (GCI) of the World Economic Forum (WEF).
Therefore, GCI has been the leading reference framework for RCI construction. This choice has been driven by
the fact that GCI is the most internationally recognised and acclaimed index in the field of competitiveness and its
framework covers a very comprehensive set of aspects relevant to competitiveness. There are, however, some key
differences that distinguish RCI from GCI due to RCI European and regional dimension. RCI has been published
every three years since 2010, coinciding with the European Commission reports on economic, social and territorial
cohesion. It covers regions at NUTS 2 level. RCI is based on indicators grouped in eleven pillars corresponding
to various aspects of regional competitiveness. Pillars are designed to capture short- as well as long-term
capabilities of the region. They are classified into three major groups: the pillars Institutions, Macro-economic
stability, Infrastructure, Health and Quality of Primary and Secondary Education are included in the first group
and represent the key basic drivers of all types of economies. As the regional economy develops, other factors
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
39
enter into play for its advancement in competitiveness and are grouped in the second group of pillars – Higher
Education/Training and Lifelong Learning, Labour Market Efficiency and Market Size. At the most advanced
stage of development of a regional economy, key drivers for regional improvement are factors related to
Technological Readiness, Business Sophistication and Innovation, included in the third group. These aspects have
been selected in line with the definition of competitiveness used by the EC for RCI (the ability of a region to offer
an attractive and sustainable environment for firms and residents to live and work). According to authors of RCI
editions (Annoni, Kozovska, 2010; Annoni, Dijskstra, 2013; Annoni, Dijsktra, Gargano, 2017), this allows the
extension of traditional analysis of competitiveness to integrate perspectives of both businesses and inhabitants,
taking into account both business success and personal well-being.
RCI is the first measure providing a European perspective on the competitiveness of all NUTS 2 regions in the
EU. RCI makes it easy for a region to compare itself to all other regions, to spot regions with a similar level of
competitiveness, and to identify regions it could learn from. Through its eleven pillars, it assesses not only
aggregate competitiveness but also the strength and weaknesses of a region, using the main dimensions relevant
for competitiveness. Therefore, RCI offers a comprehensive picture on the situation of regions, allowing for a
cross-regional comparison among the EU Member States. As mentioned, RCI adopts and builds on the
methodology developed by the WEF in the form of GCI with some key differences, mainly due to RCIs European
and regional dimension. The guidelines which drove RCI analysis are major references of applied statistical
analysis (Knoke et al., 2002; Morrison, 2005; and OECD (2008). RCI is a composite indicator. As with all
combined measures, it has both advantages and disadvantages. It is a metric which quantifies with a single number
what is otherwise not directly measurable: the level of competitiveness of a region. The underlying phenomenon
remains intrinsically multidimensional. It is a combination of a large set of indicators which are observed,
statistically treated, weighted, and finally aggregated. RCI is, therefore, the result of a long list of subjective
choices. The heated debate within the scientific community regarding the pitfalls of summarising a multidimensional
concept in a single index – see for example Stieglitz’s Commission Report (Stiglitz et al., 2009) – is
not addressed here. RCI aims to provide a measure of the regional level of competitiveness by following two
interconnected principles: simplicity and transparency. Simplicity is driven by the general necessity of the
composite to be easily understood by a non-technical audience – policymakers, stakeholders, and citizens. But
simplicity did not prevail over technical soundness: appropriate statistical analyses drove RCI construction.
2.1 Framework of the dataset and geographical coverage
The set of indicators which populate each pillar is carefully chosen according to the literature review, experts’
opinion and data availability. Staníčková (2018) provides detailed information on indicators relevant for all RCI
editions. The dataset consists of total of 113 candidate indicators (90 construct indicator, and 23 candidate
indicators discarded) used RCI edition 2010, 2013 and 2016. Their code, description and type can be found in
original RCI publications, for more information see Annoni, Kozovska (2010), Annoni, Dijskstra (2013), Annoni,
Dijkstra, Gargano (2017). Data sources for RCI indicators are Eurostat, national statistical institutes, the World
Bank Worldwide Governance Indicators, Global Competitiveness Index (World Economic Forum), the Quality of
Government Index (Quality of Government Institute), OECD Programme for International Student Assessment
(PISA), Regional Innovation Scoreboard, Eurobarometer, Scopus indicators on publications by Science-Metrix,
and other indicators developed by DG Regio. Data for two RCI pillars are available at the country level only
(Macroeconomic stability; Quality of Primary and Basic Education), while the Institutions and Technological
Readiness pillar also include a national component.
One important note to the used working definition of competitiveness concept and tool in the form of RCI for its
measurement having a background in the database of indicators. It refers to a point in time and not to changes over
time. Likewise, all indicators included in RCI refer to the situation at one point in time and not to changes over
time. In line with a database of indicators must also be geographical coverage of analysis. The literature raises two
issues related to the selection of the appropriate regional level. First, competitiveness should be calculated for
functional economic regions. The second is that the region should have an important political and administrative
role. In most countries, however, functional regions are not administrative and vice-versa. Thus in practice, these
two recommendations can be rarely combined. RCI focuses on NUTS (Nomenclature of territorial units for
statistics) classification in the EU, specifically NUTS 2 regions are administrative or statistical regions which do
not take into account functional economic links. Even though RCI is not entirely comparable over time, due to
recurrent and often unavoidable revisions of regional indicators and NUTS classification, three RCI editions
provide a unique policy tool for monitoring and assessing regional competitiveness in the EU. For subsequent
relevant analysis of competitiveness across editions, a number of NUTS 2 regions must be the same. Due to the
fact, that number of evaluated NUTS 2 regions differs from RCI editions 2010, 2013 and 2016 – number of
evaluated NUTS 2 regions in RCI was unified based on the same classification in the fields of their names, codes
and geographical coverage (some regions were merged and joined across different RCI editions). The investigated
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
40
territory of analysis is based on the EU NUTS classification, i.e. a hierarchical system for dividing up the EU
economic territory for several purposes, i.e. collection, development and harmonisation of the EU regional
statistics, socio-economic analyses of the regions and the framing of the EU regional policies (Eurostat, 2018).
Geographical coverage for RCI construction consists of 269 total regions (the official number of the EU28 NUTS
2 regions being 276 by Eurostat NUTS 2 2013 classification valid from January 1, 2015).
Related to RCI, it is necessary to note that edition 2010, 2013 and 2016 incorporates improvements and slight
modifications. However, these do not affect the overall structure of RCI. The reasons for the changes are multiple:
new indicators become available at the regional level, while others are not updated or no longer fit the statistical
framework of the index. Also, methodological improvements, especially between the first and the second RCI
editions, and changes in NUTS regions make these comparisons complex. Nevertheless, the method has not
changed substantially, and there is a high degree of continuity in the list of indicators. Changes in RCI editions are
presented in Table 1.
Tab. 1: Comparison of RCI editions
Edition Data Reference Year Geographical Level/Pillars Indicators
RCI
2010
Most recent data for all
indicators, temporal range
differs: individual years 2000,
2005, 2006, 2007, 2008, 2009
and their variable combinations
in averages
National: country level (Institutions, Macroeconomic
Stability, Quality of primary & secondary education,
Technological readiness-part enterprises, not
households)
Regional: NUTS 2 level: all the other pillars; 268
NUTS 2 regions – Eurostat classification 2010
Indicators:
81
candidate,
69 construct
RCI
2013
Most recent data for all
indicators, temporal range
differs: individual years 2006,
2009, 2010, 2011 and their
variable combinations in
averages
National: country level (Institutions, Macroeconomic
Stability, Quality of primary & secondary education,
Technological readiness-part enterprises, not
households)
Regional: NUTS 2 level: all the other pillars; 273
NUTS 2 regions – Eurostat classification 2010
Indicators:
80
candidate,
73 construct
RCI
2016
Most recent data for all
indicators, temporal range
differs: individual years 2009,
2011, 2013, 2014, 2016 and
their variable combinations in
averages
National: country level (Institutions, Macroeconomic
Stability, Quality of primary & secondary education,
Technological readiness-part enterprises, not
households)
Regional: NUTS 2 level: all the other pillars; 275
NUTS 2 regions – Eurostat classification 2013
Indicators:
79
candidate,
74 construct
Source: Annoni, Kozovska (2010); Annoni, Dijskstra (2013); Annoni, Dijkstra, Gargano (2017); analysed and elaborated by
Staníčková (2018)
2.2 Statistical assessment of RCI
Constructing a composite is a multidisciplinary exercise which involves expertise both in the concept to be
measured and in the statistical techniques used to assess the developing methodology. Statistical assessment of
RCI is carried out with a twofold intention, i.e. to assess the quality of each indicator selected to populate RCI
framework: it includes the treatment of missing values and outliers (univariate analysis, i.e. indicator by indicator),
and to verify whether the set of indicators within each dimension is jointly consistent (multivariate analysis, i.e.
on each pillar as a whole). The key driver for RCI computation has been to keep it simple, to be easily understood
by non-statisticians, and at the same time consistent (Annoni, Kozovska, 2010).
The former allows for detecting possible problems with: i) missing data; ii) distribution asymmetry and outliers
and iii) different measurement scales. These problems are addressed by adopting: i) specific imputation methods;
ii) power-type transformations to correct for skewness; iii) standardisation. The multivariate analysis is carried out
at the pillar level on the set of indicators as a whole. The aim is to assess their contribution in describing the latent
dimension behind each pillar. Anomalous indicators are in some cases detected and excluded from further analysis.
A number of the candidate and construct indicators differs across RCI editions 2010, 2013 and 2016. Following
the structure of statistical assessment presented in RCI, a separate discussion of each of the eleven pillars was
outlined in each edition. For each pillar, the chosen indicators are individually analysed by univariate statistical
methods and as a whole by the multivariate approach. The indicators used have a direct positive relationship with
competitiveness, i.e. the higher their value, the higher the level of competitiveness. Whenever necessary, original
indicators have been reversed. Multivariate analysis has been used to verify the existence of a single latent
dimension. In few cases indicators which do not describe this universal dimension, underlying the specific pillar,
have been discarded. The geographical distribution of the pillar sub-score, computed as a simple average of the
transformed/standardised indicators, is shown. Sub-scores are presented as min-max normalised scores (as a
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
41
percentage) and are divided into six classes, with high values associated with high competitiveness. Tables with
corresponding sub-scores and the regions’ ranks are also presented in each edition in a pillar by pillar analysis.
Construction of final RCI consists of a step-by-step aggregation process. The first step consists of computing the
scores for each RCI dimension as a simple arithmetic average of the transformed and normalised indicators which
passed the Principal Component Analysis (PCA) test. It is important to remark that RCI is not based on PCA
weights. The derivation of weights through principal component or other latent variable models is neither
straightforward nor transparent. Pure statistical approaches may lead to inappropriate normative results such as,
for example, the assignment of negative weights to some dimensions (Decancq, Lugo, 2009). High correlation
within each pillar also reduces the possibility of compensability across indicators, where compensability is
understood as the undesirable offsetting of low scores in some indicators with high scores in others.
The second step consists of computing the scores for the three groups of dimensions – Basic, Efficiency and
Innovation – as arithmetic means of the dimension scores. For each pillar, RCI sub-scores have computed as a
simple average of the standardised (z-scores) indicators values. Scores at the pillar group level (sub-indices) are
computed as an average of the corresponding sub-scores. A sub-index is thus calculated for each of the three pillar
groups (Basic, Efficiency and Innovation) as the simple average of the pillar scores belonging to each of the pillar
groups.
For each region i the sub-scores associated to the dimension groups are:
5
basic
1
1
RCI score
5 j
(i) (i, j)
=
= ∑ (1)
where score (i,j) is the score assigned to region i for dimension j; basicRCI presents sub-index of RCI for i-th
region; i is EU28 NUTS 2 region; i∈ {1 = AT11, … , 269 = UKN0}; j is pillar of competitiveness relevant for
dimension of sub-index basicRCI ; j∈ {1 = Institutions, 2 = Macroeconomic stability, 3 = Infrastructure, 4 =
Health, 5 = Quality of primary and secondary education}.
8
efficiency
6
1
RCI score
3 j
(i) (i, j)
=
= ∑ (2)
where score (i,j) is the score assigned to region i for dimension j; efficiencyRCI presents sub-index of RCI for i-th
region; i is EU28 NUTS 2 region; i∈ {1 = AT11, … , 269 = UKN0}; j is a pillar of competitiveness relevant for
the dimension of sub-index efficiencyRCI ; j∈ {6 Higher education and training and Lifelong Learning, 7 Labour
market efficiency, 8 Market size}.
11
innovation
9
1
RCI score
3 j
(i) (i, j)
=
= ∑ (3)
where score (i,j) is the score assigned to region i for dimension j; innovationRCI presents sub-index of RCI for i-th
region; i is EU28 NUTS 2 region; i∈ {1 = AT11, … , 269 = UKN0}; j is pillar of competitiveness relevant for
dimension of sub-index innovationRCI ; j∈ {9 Technological readiness, 10 Business sophistication, 11 Innovation}.
In the last step, the RCI score is computed as a weighted average of three sub-scores:
basic basic efficiency efficiency innovation innovationRCI RCI RCI RCI(i) w (i)+ w (i)+ w (i)= (4)
basic efficiency innovation 1w + w + w = (5)
0 1w ,∈< > (6)
where ( )iRCI presents composite weighted index RCI for i-th region; w is normalised weight (based on the stage
of development) of i-th region for j-th pillar of competitiveness representing relevant sub-index.
Final RCI score is the result of a weighted aggregation of three sub-indices, and the set of weights is chosen
according to the development stage of the region. For final aggregation, RCI follows the approach that the WEF
adopts for GCI with the aim of taking into account the level of heterogeneity of the EU regions, especially after
the enlargements. GCI takes into account the stage of development (SoD) of a country and accordingly assigns a
different weighting scheme to groups of pillars (Schwab, Porter, 2007). Given that some variability across the
development stages of the EU NUTS 2 regions is expected, a similar approach is adopted for RCI. The set of
weights adopted for aggregating the sub-indices depend on the level of development of the regions, classified into
the medium, intermediate and high stage on the basis of their GDP value. Table 2 and Table 3 show weights
assigned to SoD based on GDP threshold. On the basis of GDP thresholds, the EU NUTS 2 regions were classified
into different SoD. It is evident that in the RCI 2010 edition, only three SoD categories were recognised. In RCI
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
42
2013 and 2016 editions, the weighting system and the classification of the regions into SoD have been slightly
modified, also following the suggestions by the WEF team in charge of GCI (Annoni, Dijskstra, 2013). Five
classes, instead of three of RCI 2010 edition, are used to allow for a smoother change in the weighting values
across SoD. RCI does not have any transition stages which are instead used in WEF-GCI with the country-specific
set of weights. By adding two more classes, RCI tries to cope with this issue.
Medium SoD is associated with regional economies primarily driven by factors such as lower skilled labour and
basic infrastructures. Aspects related to good governance and quality of public health are considered basic inputs
in this framework. Intermediate SoD is characterised by labour market efficiency, quality of higher education and
market size, factors which contribute to more sophisticated regional economies and more significant potential for
competitiveness. In the high SoD, factors related to innovation, business sophistication and technological readiness
are necessary inputs for innovation-driven regional economies. The level of competitiveness of more developed
economies, on the other hand, takes into account to a more significant extent their innovation capability as a critical
driver for their advancement (Annoni, Kozovska, 2010). The weighting scheme of pillar groups has the effect of
not penalising regions on factors where they lay too far behind. RCI message is then more constructive: it provides
a measure of competitiveness which allows for fair comparison of the EU regions and highlights realistic areas of
improvement. As for almost every CI, the procedure followed for the setting up of RCI is affected by a certain
degree of subjectivity.
Tab. 2: RCI 2010 normalised weights
Average GDP/p.c. in PPS
expressed as an index (EU =100)
SoD SoD description
Weight-
Basic
Weight-
Efficiency
Weight-
Innovation
Sum of
Weights
<75 1 Medium (M) 0.4000 0.5000 0.1000 1.0000
≥ 75 and < 100 2 Intermediate (I) 0.3000 0.5000 0.2000 1.0000
≥ 100 3 High (H) 0.2000 0.5000 0.3000 1.0000
Source: Annoni, Kozovska (2010); elaborated by Staníčková (2018)
Tab. 3: RCI 2013–2016 normalised weights
Average GDP/p.c. in
PPS expressed as an
index (EU =100)
SoD SoD description
Weight-
Basic
Weight-
Efficiency
Weight-
Innovation
Sum of
Weights
<50 1 Medium (M) 0.3500 0.5000 0.1500 1.0000
[50–75) 2 Medium /Intermediate (M/I) 0.3125 0.5000 0.1875 1.0000
[75–90) 3 Intermediate (I) 0.2750 0.5000 0.2250 1.0000
[90–110) 4 Intermediate/High (I/H) 0.2375 0.5000 0.2625 1.0000
≥ 110 5 High (H) 0.2000 0.5000 0.3000 1.0000
Source: Annoni, Dijskstra (2013); Annoni, Dijkstra, Gargano (2017); elaborated by Staníčková (2018)
3. Time comparison analysis of the RCI results: Regional evidence of the EU
competitiveness
It has been initially assumed that the suggested measure of competitiveness can take both positive and negative
scores. Its positive score indicates that a region is competitive, whereas a negative one informs about the absence
of competitiveness. So, have regions improved their competitiveness in time?
Results show the level of heterogeneity in RCI results in time, a certain level of homogeneity across the EU is
expected and the diversity suggests substantial differences in the sophistication of regional economies across and
within countries. RCI shows a more polycentric pattern with substantial capital and metropolitan regions in many
parts of Europe. Similarly competitive regions surround some capital regions, but in many countries, the regions
neighbouring the capital are less competitive. The substantial disparities within several countries also highlight the
need for regional analysis and the limits of a purely national approach. RCI scores have been modified to mimic
the regions used in 2010, 2013 and 2016 editions, based on used indicators and changes in NUTS classification
(especially numbers, names and codes on regions) and combine regions with different stages of development which
makes the comparison every more fraught and captures results more relevantly as possible – this makes it possible
to compare RCI and RRI results. Table 4 and Table 5 show scores and ranks of the best and worst EU28 NUTS 2
regions. In all RCI editions, most of the top regions host either capitals or large metropolitan areas which help to
boost the region’s competitiveness; to this group belong only regions of the so-called old EU Member States, i.e.
United Kingdom, Netherlands, Denmark, Sweden and Finland, and also France and Belgium too). At the other
end of the scale, we find Greek, Portuguese, Bulgarian and Romanian regions.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
43
Tab. 4: RCI TOP 10 position of NUTS 2 regions during reference periods
NUTS 2
RCI 2010
NUTS 2
RCI 2013
NUTS 2
RCI 2016
Score Rank Score Rank Score Rank
NL31 1.253 1 NL31 1.358 1 UKH2 1.214 1
FI1B 1.134 2 UKH2 1.192 2 UKH3 1.214 1
DK01 1.130 3 UKH3 1.192 2 UKI3 1.214 1
NL32 1.116 4 UKI3 1.192 2 UKI4 1.214 1
SE11 1.081 5 UKI4 1.192 2 UKI5 1.214 1
FI1C 1.031 6 UKI5 1.192 2 UKI6 1.214 1
NL33 1.024 7 UKI6 1.192 2 UKI7 1.214 1
FR10 1.017 8 UKI7 1.192 2 UKJ1 1.150 8
NL41 0.993 9 UKJ1 1.174 9 NL31 1.149 9
BE24 0.969 10 SE11 1.149 10 SE11 1.138 10
Source: calculated and elaborated by Staníčková (2018)
Tab. 5: RCI BOTTOM 10 position of NUTS 2 regions during reference periods
NUTS 2
RCI 2010
NUTS 2
RCI 2013
NUTS 2
RCI 2016
Score Rank Score Rank Score Rank
BG33 –1.294 260 EL61 –1.337 260 BG34 –1.334 260
RO12 –1.294 260 RO41 –1.360 261 RO31 –1.341 261
EL51 –1.311 262 RO12 –1.362 262 RO41 –1.345 262
RO41 –1.369 263 EL30 –1.371 263 EL62 –1.364 263
EL64 –1.376 264 EL64 –1.376 264 EL63 –1.410 264
RO22 –1.385 265 EL42 –1.403 265 EL65 –1.443 265
BG31 –1.387 266 BG34 –1.403 266 BG31 –1.445 266
EL52 –1.465 267 EL54 –1.417 267 EL64 –1.446 267
PT20 –1.485 268 RO22 –1.479 268 EL51 –1.490 268
EL63 –1.511 269 BG31 –1.481 269 RO22 –1.494 269
Source: calculated and elaborated by Staníčková (2018)
In relation to findings from RCI 2010 edition, the most competitive EU regions are the three Dutch provinces that
cover the Randstad (Utrecht, North and South Holland); Hovedstaden which includes Copenhagen; London;
Stockholm; South Finland which includes Helsinki; Ile de France which includes Paris; North Brabant; and the
UK region Berkshire, Buckinghamshire and Oxfordshire. In many countries, the capital region is far more
competitive than the other regions in the same country, and many countries have highly heterogeneous RCI scores.
Based on findings from RCI 2013 edition, the best group includes again Utrecht, the highest competitive region in
both editions, the London area and the area including Oxford, the two Netherland regions of Noord and Zuid
Holland which comprise Amsterdam, the Danish region Hovedstaden (including Copenhagen), Stockholm and Île
de France (including Paris). The new entries in the top-ten are the Frankfurt region (Darmstadt) and the Surrey,
East & West Sussex in the United Kingdom. It is striking that seven out of the top ten are either capital regions or
regions including large cities. At the other end of the competitiveness scale, we find some regions which are
unfortunately steadily worsted performers. These are the Bulgarian region Severozapaden, the Greek region Notio
Aigaio, and two southern Romanian regions Sud-Est and Sud-Vest Oltenia. Findings from RCI 2016 edition, show
a polycentric pattern, with capital regions and regions with large metropolitan areas scoring the highest on the
index. In most of north-western Europe, such regions tend to generate spillovers (i.e. boost the competitiveness of
the neighbouring regions), while this is less the case in eastern and southern states. The best performers in RCI
2016 edition were several UK regions (London and its commuting zone; Berkshire, Buckinghamshire and
Oxfordshire; Surrey, East and West Sussex; Hampshire and the Isle of Wight), Utrecht (the Netherlands),
Stockholm (Sweden), Hovedstaden (Denmark), Luxembourg, Ile de France (France) and Oberbayern (Germany).
The bottom performers were several Romanian regions (Sud-Muntenia, Sud-Vest Oltenia, Sud-Est), Greek regions
(Ionia Nisia; Dytiki Ellada; Peloponnisos; Sterea Ellada; Anatoliki Makedonia, Thraki), the Bulgarian region of
Severozapaden and French Guyane. As in the previous two editions, the geographical distribution of
competitiveness features wide variations not only between but also within countries. Compared with the last two
editions (2010 and 2013), Malta and several regions in France, Germany, Sweden and the UK have improved,
while scores went down in Cyprus and some regions in Greece, Ireland and the Netherlands. In eastern EU regions,
competitiveness has mostly remained stable. High within-country variations were often observed due to a
significantly outperforming capital region. This gap was unusually wide in Romania, Greece, Slovakia, Bulgaria
and France, and relatively small in the United Kingdom, Austria and Belgium. However, the capital region was
not the most competitive region in Germany, Italy or the Netherlands.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
44
4. Conclusion
Comparing RCI over time is complicated because each edition 2010, 2013 and 2016 incorporates improvements
and slight modifications. These do not affect the overall structure of RCI, but they limit the possibilities to measure
change over time. The reasons for the changes are multiple: new indicators become available at the regional level,
while others are not updated or no longer fit the statistical framework of the index. Also, methodological
improvements, especially between the first and the second RCI editions, and changes in NUTS regions make these
comparisons complex. Nevertheless, the method has not changed substantially, and there is a high degree of
continuity in the list of indicators. Necessary to note that, in the paper, scores for RCI have been modified to mimic
the regions used in 2010, 2013 and 2016 editions, based on used indicators and changes in NUTS classification
and combine regions with different stages of development which makes the comparison every more fraught and
captures results more relevantly as possible (with respect to negatives of RCI). Although this approach allows
comparison of RCI editions, it is not possible to identify whether the differences in the score is due to changes in
data or changes in method. In some cases, it may be primarily due to changes in values of indicators included; in
other cases, it may be mainly due to changes in methodology and indicator selection. Changes in a region’s ranking
over time are not always meaningful. Rankings are based solely on the sequence of the scores and do not take into
account the actual differences between scores. Comparison of RCI ranks is not feasible because RCI implements
some improvements and modifications that, even if not affecting the overall index structure, make the direct score
comparison not meaningful. Ranking comparability over time is also troublesome as ranks are mutually dependent.
A change in the ranking may be due to a minimal difference in scores, which is not significant. This is often the
case for scores around the average. Analysing the significant changes in the scores, as opposed to the rankings,
over time can be highly informative. RCI has three editions and includes updated and more data together with
method refinements. It is important to note that the increased number of indicators, but also their internal changes
and the methodological improvements reduce the comparability over time. However, despite all its shortcomings
in all editions, RCI proved to be a robust way to summarise many different indicators into one index.
Literature
[1] ANNONI P., DIJKSTRA, L., (2013). EU Regional Competitiveness Index 2013. Luxembourg: Publications
Office of the European Union. ISBN 978-92-79-32370-6.
[2] ANNONI P., DIJKSTRA, L., GARGANO, N., (2017). EU Regional Competitiveness Index 2016. Working
Paper WP 02/2017. European Commission: Directorate-General for Regional and Urban Policy.
[3] ANNONI, P., KOZOVSKA, K., (2010). EU Regional Competitiveness Index 2010. Luxembourg: Publications
Office of the European Union. ISBN 978-92-79-15693-9.
[4] CAMAGNI, R., (2002). On the concept of territorial competitiveness: Sound or misleading? Urban Studies,
vol. 39, no. 13, pp. 2395-2411. ISSN 0042-0980. DOI 10.1080/0042098022000027022.
[5] DANON, M., (2014). Constructing a Novel Competitiveness Index for European Regions. GREDEG Working
Papers 2014–42. Nice: University of Nice Sophia Antipolis.
[6] DE BRUYNE, K., (2006). The location of economic activity. First versus second nature core-periphery
theories. Review of Business and Economics, vol. 51, no. 1, pp. 75-104. ISSN 2311-0279.
[7] DECANCQ, K., LUGO, M., (2009). Setting weights in multidimensional indices of well-being and
deprivation. OPHI working paper no. 18. Oxford: University of Oxford.
[8] EUROSTAT., (2018). NUTS – Nomenclature of Territorial Units for Statistics. Overview [Online]. Available
at www: ˂http://ec.europa.eu/eurostat/web/nuts/ overview˃.
[9] HUGGINS, R. (2003). Creating a UK competitiveness index: Regional and local benchmarking. Regional
Studies, vol. 37, no. 1, pp. 89-96. ISSN 0034-3404. DOI 10.1080/0034340022000033420.
[10]KNOKE, D., BOHRNSTEDT, G.W., POTTER MEE, A., (2002). Statistics for Social Data Analysis.
Belmont: Wadsworth Publishing. ISBN 978-0875814483.
[11]KRUGMAN, P., (2003). Second winds for industrial regions. In Coyle D., Alexander W., Ashcroft, B., (eds).
New Wealth for Old Regions. Oxford: Princeton University Press, pp. 35-47. ISBN 9780691122564.
[12]MORRISON, D.F., (2005). Multivariate Statistical Methods. Hampshire: Duxbury Press. ISBN 978-
0534387785.
[13]ORGANISATION FOR ECONOMIC CO-OPERATION AND DEVELOPMENT., (2008). Handbook on
Construction Composite Indicators. Methodology and User Guide. Paris: OECD. ISBN 978-92-64-04345-9.
[14]SCHWAB, K., PORTER, M. E., (2007). The Global Competitiveness Report 2007–2008. Geneva: WEF.
ISBN 978-92-95044-09-8.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
45
[15]STANÍČKOVÁ, M., (2018). EU Competitiveness and Resilience: Evidence-based on Regional Level. SAEI,
vol. 51. Ostrava: VSB-TU Ostrava. ISBN 978-80-248-4168-7.
[16]STIGLITZ, J., SEN, A., FITOUSSI, J.P., (2009). Report by the Commission on the Measurement of Economic
Performance and Social Progress. Paris: OECD.
The paper is supported by the grant No. 17-23411Y of the Czech Science Agency, the SGS project (SP2017/111)
of Faculty of Economics, VŠB-TUO and the Operational Programme Education for Competitiveness – Project
No. CZ.1.07/2.3.00/20.0296.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
46
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-9268-2019-5
KNOWLEDGE INTENSIVE BUSINESS SERVICES (KIBS)
AND POTENTIAL OF REGIONS IN VISEGRAD GROUP
COUNTRIES
Znalostně náročně obchodní služby (KIBS) a potenciál regionů ve
státech Visegradské skupiny
PETR HLAVÁČEK 1
MAŁGORZATA MARKOWSKA 2
ELŻBIETA SOBCZAK 2
1
Katedra regionálního rozvoje a veřejné správy
Fakulta sociálně ekonomická
Univerzita Jana Evangelisty Purkyně
1
Depart. of Reg. Develop. and Public Administration
Faculty of Social and Economic Studies
Jan Evangelista Purkyně University
 Moskevská 54, 400 96 Ústí nad Labem
E-mail: petr.hlavacek@ujep.cz
2
Katedra regionáln ekononmie
Fakulta ekonomie, managementu a turismu
Ekonomická univerzita ve Vratislavi
2
Department of Regional Economics
Faculty of Economy, Management and Tourism
Wroclaw University of Economicz
 Nowowejska 3, 58-500 Jelenia Góra, Poland
E-mail: malgorzata.markowska@ue.wroc.pl, elzbieta.sobczak@ue.wroc.pl
Annotation
The article examines the knowledge intensive business services (KIBS) branch and the differences in their spatial
distribution in the examples of the regions in Visegrad group countries. The localization of KIBS shows that the
services are more concentrated in metropolitan areas and economically developed regions, from where they can
be used by organizations and companies located on less economically developed regions. From the regional
innovation system theory point of view, the structure of the institutional environment in the region, localization of
universities and R&D institutions interconnected with the organizations in the networks with the support of the
state institutions from public resources, have a positive influence on the development of KIBS in regional
economies. These factors and agglomeration effects are more characteristic for metropolitan and economically
growing regions.
Key words
knowledge intensive business services, region, Visegrad
Anotace
Článek hodnotí rozdíly v prostorovém rozložení znalostně náročných obchodních služeb (KIBS) na příkladu
regionů NUTS II. v zemích Visegrádské skupiny. Lokalizace KIBS ukazuje, že služby jsou více soustředěny v
metropolitních oblastech a v ekonomicky rozvinutých regionech, odkud je mohou čerpat společnosti a podniky,
lokalizovanými v méně ekonomicky rozvinutých regionech. Z pohledu teorie regionálního inovačního systému má
struktura institucionálního prostředí v regionu, lokalizace vysokých škol a institucí VaV propojených s
organizacemi v sítích s podporou státních institucí z veřejných zdrojů pozitivní vliv na rozvoj KIBS v regionálních
ekonomikách. Uvedené faktory a aglomereční efekty jsou právě charakteristické spíše pro metropolitní a
ekonomicky rostoucí regiony.
Klíčová slova
znalostně náročné služby, region, Visegrad
JEL classification: R11, R12, L10
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
47
1. Introduction
Knowledge Intensive Business Services (KIBS) have recorded significant growth in the last years.They
increasingly contribute to employment and production in post-communist countries because KIBS are important
in these economies for the productivity and competitiveness of production chains and work as a knowledge base
of the economy (Cascaldi, Faber & Kishna 2013; Capik & Drahokoupil, 2011). The importance of Knowledge
Intensive Business Services for transitive economies consists of the fact that KIBS has become innovation
spreaders (Bolisani & Scarso, 2009) because they transfer knowledge to other sectors (Den Hertog, 2000), which
positively contributes to the transformation of the economic structure.
The growing importance of KIBS for the economic growth of Central European countries and post-communist
economies shows in the interest ofresearch the role of these services in the modernisation of economies and
innovation processes (Blažek & Csank, 2015), because they are expected to help integrate the regions of postcommunist
countries into global production networks. The research of KIBS in post-communist economies at the
regional level can thus be considered an interesting topic, bringing about new information on the qualitative
changes in transitive economies. Many works point out the benefit of KIBS for the development of the innovative
environment (Corrocher, Cusmano & Morrison, 2009; Koch & Stahlecker, 2006; Simmie & Strambach, 2006);
the significance of KIBS for the economy also grows as a result of the development of new technologies, which
subsequently open further opportunities for the development of new services and innovations. For transitive
economies in Central Europe, KIBS should thus become one of the tools for the increase inthe competitiveness
and modernisation of economies.
The research of KIBS is focused on the spatial distribution of KIBS and the analyses of KIBS branches in various
territorial units, ranging from the macro-regional (economic groupings and specific states) up to the regional and
local level, as well as spatial specialization on T-KIBS branches. The innovations do not emerge in an isolated
way in the global and knowledge-based society, but rather as a consequence of linearly interconnected activities
from the regional level up to the global level. In the global economy, the developed regional economies are also
often the bearers of regional specialization in the field of KIBS in different paths of internalisation (Toivonen,
Tuominen, Smedlund & Patala, 2009).
At the macro-regional level, the significance of the production of the KIBS sector is documented by the fact, that
the most advanced economies are capable of absorbing the production of the KIBS sector of the economy with a
stronger impact on achieving economic growth. Whereas at the macro-regional level there are many analyses at
the state level, there is inspiring research at the regional and micro-regional level (Ženka, Novotný, Slach & Ivan,
2015), that analyze the local groupings of organizations and institutions from the KIBS area, and the differences
in their spatial distribution. However, limited availability of data is an issue, and data is usually only available
from individual quality research. The research of the spatial distribution of KIBS documents the increased
integration with strong industrial clusters (according to Thomi & Böhn 2003) that may also dampen the negative
impact of the peripheral nature of a specific region in which the cluster is located. Localization of the KIBS
organization also reflects specific factors, such as the attractiveness of the location (Schricke, Zenker, & Stahlecker
2012), regional labour market potential, performance of the regional economy, as well as soft factors, such as the
availability of tacit knowledge (Merino & Rubalcaba, 2013). Gallego, Maroto (2016) emphasise the environment
of face-to-face contacts and thus also the factor of geographic proximity of KIBS firms and production plants. The
sector of T-KIBS firms existing outside production plants also points out the changes in the organisation of
production relationships and the production chain, which leads to the formation of regionally specific structures
from the spatial standpoint. The result is that the regions have differently developed KIBS and the innovation
potential that establishes spatially diversified assumptions for the regional economy growth. The KIBS
concentration level, particularly for IT and technological services, R&D and innovation activities, has therefore
become the key element for the increased competitiveness of the production organizations in the region. It is the
absence or inferior quality of the production services, which are often regarded as one of the grounds for the
economic stagnation of the transition economies or peripheral regions.
The object of the article is to identify the existing differences in KIBS at the regional level, and the differences
among the regions with their potential for development of the regional innovation system. The research objects
will be applied in the analysis of the regions of Visegrad countries and the objects will also respond to the question
of which regions are the most developed in KIBS.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
48
2. The hierarchy of the spatial distribution of KIBS: from global production chains
down to regional innovation systems
Two main tendencies in the spatial arrangement of the economy meet in the KIBS location at the territorial
hierarchy levels. The first tendency is the globalization that facilitates the expansion of the organizations on the
global markets. When the global processes and the role of KIBS are viewed theoretically, the theory of global
production chains may be employed (Coe, Dicken & Hess, 2008), which explains the spatial organization of the
production relationships and their influence on the global and macro-regional markets. The theory points to the
fragmentation of the production processes in the global economy and operates with patterns executed by the
supranational organizations in the optimization of the geographical location of the production (Blažek, 2012),
usually effected by direct foreign investment.
The global production chains remove the spatial barriers when using regionally localized T-KIBS. The chains
create impulses for the differentiation of the offer of services, and offer improved expansion of export to companies
that use regionally specific segments of KIBS, particularly with the innovations in IT and R&D, because KIBS
does not need to be localized in the same place as their customers. Complex and sophisticated production comes
from the cooperation with many organizations from different countries; the production substantially uses the knowhow
of KIBS organizations from the different states involved in the global production chain.
The other tendency is the regionalization process because the conditions for an increased level of regional
specialization of the economies are established under the global economy due to the reduced barriers for export to
foreign markets. Research of regional economies in the Czech Republic shows the different trends of economic
development on the micro-regional level (Ženka, Novotný, Slach & Květoň, 2015). According to Blažek and
Csank (2007), the phase of divergent development has ended; there are no significant changes to the regional
differences because the structure of growth and the stagnating regional economies have stabilized. It could be
stated that KIBS increase the innovation performance of the regions (Lau & Lo, 2015) as well as that developed
regional economies reinforce the development of KIBS, which may be a mutually integrated development process.
2.1 Data and methods
The analysis is based on the research goal and data, which can be divided into two areas – human sources of KIBS
and the economic potential of the regions. The group of indicators, consists folowing data:
 GDPEA(1-n) - represents gross domestic product per capita that provides a representative insight to the
economic potential of the region (in Eur per capita)
 AHRST(1-n) - share in university students (ISCED) in the IT field per work force in %
 AKIBS(1-n) - share of employment in KIBS on employment total (in %)
 RDEX (1-n) - Intramural R&D expenditure (GERD) in Euro per Inhabitant
The analytical part first applies the method of aggregate assessment, which is beneficial in that it summarizes the
assessment of different data for selected territorial units. This article analyzes data at the regional level NUTS II.
in Visegrad countries. It is suitable to use a wide range of indicators to analyse the regional potential; these are
sufficiently representative with longer statistical monitoring. The paper uses a group of selected indicators that
sufficiently describe the main developmental changes in the selected fields in connection with qualitative ranges
in the regions.
The goal for classification of the regions into groups is aimed at defining the categories of the regions by the
developmental level of Knowledge Business Intensive Services enviroment for each region. An aggregate indicator
(IKIBS) was designed for two years (2013 and 2016), both the indices were calculated according to the following
formula:
IKIBS13(1-n) = (
𝐺𝐺𝐺𝐺𝐺𝐺𝐸𝐸𝐸𝐸13(1−𝑛𝑛)∗100
𝐺𝐺𝐺𝐺𝐺𝐺𝐸𝐸𝐸𝐸 𝑚𝑚𝑚𝑚𝑚𝑚13
+
𝐴𝐴𝐻𝐻𝐻𝐻𝐻𝐻𝐻𝐻13(1−𝑛𝑛)∗100
𝐴𝐴𝐻𝐻𝐻𝐻𝐻𝐻𝐻𝐻𝑚𝑚𝑚𝑚𝑚𝑚13
+
𝐴𝐴𝐾𝐾𝐾𝐾𝐾𝐾𝐾𝐾13(1−𝑛𝑛)∗100
𝐴𝐴𝐾𝐾𝐾𝐾𝐾𝐾𝐾𝐾 𝑚𝑚𝑚𝑚𝑚𝑚13
+
𝑅𝑅𝑅𝑅𝐸𝐸𝐸𝐸13(1−𝑛𝑛)∗100
𝑅𝑅𝑅𝑅𝐸𝐸𝐸𝐸 𝑚𝑚𝑚𝑚𝑚𝑚13
)/4
(1)
IKIBS16(1-n) = (
𝐺𝐺𝐺𝐺𝐺𝐺𝐸𝐸𝐸𝐸16(1−𝑛𝑛)∗100
𝐺𝐺𝐺𝐺𝐺𝐺𝐸𝐸𝐸𝐸 𝑚𝑚𝑚𝑚𝑚𝑚16
+
𝐴𝐴𝐻𝐻𝐻𝐻𝐻𝐻𝐻𝐻16(1−𝑛𝑛)∗100
𝐴𝐴𝐻𝐻𝐻𝐻𝐻𝐻𝐻𝐻𝑚𝑚𝑚𝑚𝑚𝑚16
+
𝐴𝐴𝐾𝐾𝐾𝐾𝐾𝐾𝐾𝐾16(1−𝑛𝑛)∗100
𝐴𝐴𝐾𝐾𝐾𝐾𝐾𝐾𝐾𝐾 𝑚𝑚𝑚𝑚𝑚𝑚16
+
𝑅𝑅𝑅𝑅𝑅𝑅𝑅𝑅16(1−𝑛𝑛)∗100
𝐼𝐼𝑅𝑅𝑅𝑅 𝑚𝑚𝑚𝑚𝑚𝑚16
)/4
(2)
where:
IKIBS13(1-n) - Index of KIBS potential in 2013; IKIKB16(1-n) - Index of KIBS potential in 2016;
1-n - regions in Visegrad countries; Xmax – maximal value of indicator
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
49
The second part of analysis was focused on the application of the correlation analysis to the variables mentioned
above. The reason for the use of the correlation analysis was to find out which mutual relationships exist among
the monitored values and how intensively they are influenced in this relationship.
2.2 Results
The value of the KIBS Index (Table 1) was the highest in the regions such as Prague, Central Hungary, Bratislava
and Masovia, where the capital city is located. Above-average values also include regions with developed
metropolitan areas, such as the Southeast Region or Lower Silesia. Better results are also achieved by regions in
the close to large metropolitan centers, for example the Central Bohemia Region.
Table 1: Index of Knowledge Intensive Business Services ( IKIBS13, IKIBS16 ) and selected normalized indices of
Visegrad regions
Region NUTS II.
GDPEA
13
HRST
13
AKIBS
13
RDE
13
IKIBS
13
GDPEA
16
HRS
T16
AKIBS
16
RDE
16
IKIBS
16
Prague 92.3 35.7 49.4 100.0 69.3 98.9 100.0 50.9 100.0 87.5
Central Bohemia 39.5 21.4 34.0 26.2 30.3 43.8 57.4 33.0 29.0 32.6
Southwest 39.5 19.8 28.5 26.3 28.5 41.9 53.0 28.8 22.9 29.3
Northwest 33.4 15.5 29.1 5.9 21.0 34.3 44.5 29.3 4.4 22.5
Northeast 36.2 18.6 29.8 24.4 27.2 39.3 54.1 30.5 18.1 28.4
Southeast 41.9 21.9 33.2 46.6 35.9 43.9 64.4 32.5 43.6 36.9
Central Moravia 35.8 16.9 29.1 24.1 26.4 38.7 52.5 27.5 17.2 27.2
Moravian-Silesian 36.8 18.4 30.0 18.7 26.0 40.6 54.2 30.3 16.3 28.3
Central Hungary 57.1 26.9 44.1 37.0 41.3 55.5 77.2 48.2 32.4 42.7
Central Transdanubia 31.8 16.7 28.4 11.1 22.0 34.6 45.9 26.7 10.4 23.5
Western Transdanubia 35.8 16.6 26.0 7.7 21.5 40.0 48.2 26.2 7.4 24.4
Southern Transdanubia 24.1 15.4 37.1 7.9 21.1 24.0 44.1 39.7 3.2 22.2
Northern Hungary 21.7 14.0 35.0 4.6 18.8 24.2 40.9 34.9 3.8 20.8
Northern Great Plain 24.5 15.3 36.8 9.2 21.5 26.1 40.5 37.5 8.1 22.4
Southern Great Plain 24.5 15.7 33.5 9.1 20.7 26.1 44.8 32.8 13.7 23.5
Lódź 33.0 22.1 28.5 9.2 23.2 34.6 57.5 29.0 7.3 25.7
Masovia 56.9 26.5 40.1 28.1 37.9 59.0 76.3 39.9 32.5 41.6
Lesser Poland 31.4 19.3 31.0 15.0 24.2 33.7 59.1 31.3 15.9 28.0
Silesia 37.0 21.2 30.3 8.6 24.3 38.5 58.7 29.3 7.4 26.8
Greater Poland 37.9 17.0 25.3 12.0 23.1 40.4 54.0 25.9 9.5 26.0
West Pomerania 29.4 16.0 34.9 4.0 21.1 31.1 54.3 34.2 3.3 24.6
Lubusz 29.4 17.1 31.0 2.1 19.9 31.1 48.0 30.3 2.2 22.3
Lower Silesia 39.7 18.4 34.2 10.2 25.6 41.2 60.8 33.1 11.1 29.2
Opole 28.5 15.1 28.6 2.1 18.5 29.6 50.5 27.5 3.2 22.2
Kuyavia-Pomerania 29.1 15.3 28.2 4.4 19.3 30.4 49.7 29.2 4.4 22.7
Warmia-Masuria 25.3 16.1 32.1 4.5 19.5 26.4 47.7 30.8 2.7 21.5
Pomerania 34.2 19.8 33.5 13.6 25.3 35.9 61.9 33.4 12.7 28.8
Holy Cross Province 25.9 20.6 27.1 2.9 19.1 26.6 52.0 27.7 5.2 22.3
Lublin 25.1 20.0 30.5 9.2 21.2 25.5 52.9 29.0 8.6 23.2
Subcarpathia 25.1 17.0 28.5 9.2 20.0 26.1 52.7 29.7 10.8 23.9
Podlaskie 25.9 17.4 29.8 3.6 19.2 26.3 54.5 28.6 6.4 23.2
Bratislava 100.0 35.4 50.9 66.1 63.1 100.0 94.0 45.8 67.9 61.5
West Slovakia 38.1 16.5 27.1 5.6 21.8 38.9 53.5 28.6 12.3 26.7
Central Slovakia 32.0 18.0 32.5 8.5 22.8 33.3 50.3 34.6 13.9 26.4
East Slovakia 27.7 16.0 32.1 7.6 20.8 29.1 45.7 34.4 7.9 23.4
Source: own research based on EUROSTAT
However, the weaker potential for Knowledge Intensive Business Services delivery may have a higher degree of
urbanization but with larger structural problems, such as the Northwest and Lodz regions, which are still
undergoing the economic transformation typical for the old industrial regions. The under-average potential in the
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
50
KIBS segmatics consists of non-metropolitan regions, with little industrial and peripheral regions within individual
states, as is evident from the Polish regions (Warmia-Masovia, Lubusz) or Hungarian (Northern Hungary).
The results of the correlation analysis show (Table 2.) a statistically significant dependency between the Index
of Knowledge Business Intensive Sservices and R&D expenditure and the level of GDP per capita. On the other
hand, the dependency between the share in university students in the IT field concentration of Knowledge Business
Intensive Sservices was not found. The reason may be the fact that the regions with a higher share of students
attract graduates from other regions because it offers a higher number of jobs and a well developed IT sector
environment and R&D
.
On the other hand, the comparison of the correlation between KIBS and the other indicators did not show a higher
dependence of the values. Statistically the dependence was shown to be stronger among the other monitored
indicators ether than in their relation to the KIBS concentration.
Table 2: Correlation dependency of regional indicators in the Czech Republic
GDP
EA13
HRST1
3
AKIBS
13
RDEX
13
IKIBS1
3
GDPEA1
6
HRST
16
AKIBS
16
RDEX
16
IKIBS
16
GDPEA13 1.000 .684**
.109 .682**
.854**
.988**
.759**
.087 .700**
.880**
HRST13 .684**
1.000 .202 .676**
.740**
.670**
.843**
.162 .660**
.763**
AKIBS13 .109 .202 1.000 .341*
.342*
.106 .237 .932**
.291 .280
RDE13 .682**
.676**
.341*
1.000 .920**
.713**
.614**
.313 .907**
.853**
IKIBS13 .854**
.740**
.342*
.920**
1.000 .861**
.720**
.308 .856**
.932**
GDPEA16 .988**
.670**
.106 .713**
.861**
1.000 .732**
.083 .717**
.879**
HRST16 .759**
.843**
.237 .614**
.720**
.732**
1.000 .170 .623**
.832**
AKIBS16 .087 .162 .932**
.313 .308 .083 .170 1.000 .296 .272
RDEX16 .700**
.660**
.291 .907**
.856**
.717**
.623**
.296 1.000 .894**
IKIBS16 .880**
.763**
.280 .853**
.932**
.879**
.832**
.272 .894**
1.000
**. Correlation is significant at the 0.01 level (2-tailed). *. Correlation is significant at the 0.05 level (2-tailed).
Source: own research based on EUROSTAT
The negative correlation was associated with the unemployment rate with respect to the other variables. The higher
dependency was also found between the macro-economic indicator segment (GDP per capita) in years 2013 and
2016 and with the share of students in the IT field (the correlation is significant at 0.01 level). In most cases, the
regions with a higher Index of KIBS shows a higher GDP level per capita and higher R&D expenditure.
Higher dependency with significance at 0.05 level was also expressed between the concentration of the share in
university students in the IT field and level of GDP per capita or R&D expenditure per inhabitant, than between
KIBS. On the other hand, the comparison of the correlation between KIBS and the other indicators did not show
a higher dependence of the values, statistically the dependence was shown to be stronger among the other
monitored indicators rather than in their relation to the KIBS concentration.
3. Discussion and Conclusion
The KIBS sector is experiencing dynamic development in these recent years in the Visegrad countries,
concentrated especially in the fields of IT services. However, it still falls short in transitive economies, behind the
developed economies of Western Europe. The object of the article is to identify the existing differences between
regional labour markets of T-KIBS at the regional level and the differences among the regions in their potential
for development of the regional innovation system by using KIBS. The article contributes the research of the
services with a direct influence on the support of innovation development and the growth of competitiveness. This
was achieved by analysing the environment of regional economies and the relationship between their economic
potential and the sector of technological KIBS. The benefit of the article consists in the discerning of the
differences and regularity in the distribution of KIBS in the territory and their connection to further regional socioeconomic
indicators and the specific types of regional economies.
The development of the regional differences was analysed with the use of a data file aimed at the main
macroeconomic indicators, and the indicators representing the regional labour markets in the field of information
technologies. The localisation of T-KIBS shows that these services have a tendency to concentrate in regions with
metropolitan areas or in their close vicinity and less in peripheral or non-metropolitan regions in Visegrad
countries.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
51
Specific positions have regions such as Moravian-Silesian Region, Nordwest and Lodz regions, these regions are
old industrial regions with the most negative impact in the course of economic transformation. This is because
both regions have had to significantly re-structuralize their industries and re-orientate them from smokestack
industries to new ones, such as automotive, electric engineering (Novák & Drdová, 2013), and particular services,
including KIBS, which absorbed a high number of employees dismissed from the industry.
The regional differences in KIBS development are higher than in the economic potential of the regions. The
summary assessment of the potential of the regional economies points to the relative interconnection with the
regional labour market and KIBS. A region with a long developed economy and higher gross domestic product
has created better conditions for the development of KIBS, even through the innovation activity. Further causes of
regional differences in the concentration of technological KIBS are related to the restructuring and modernisation
of regions, which have been accelerated by the regionally differentiated influx of direct foreign investment, marked
by higher performance of the IT services sector, where this investment was aimed more at metropolitan areas. The
result of the correlation analysis reveals a statistically significant dependency between KIBS development and the
economic potential of the regions. It could be stated that KIBS may be regarded as an indicator of regional
development. According to Gallego, Maroto (2016), the quick spreading of information and communication
technologies and services decreases the requirement for the geographical proximity of companies.
However, due to the externalities and agglomeration effects, such as spillover effects and educational profiles,
the authors consider the spatial closeness of company co-localisation an important factor of the development of
the KIBS sector and regional specialisation. It is possible to state that the regional differences are in the
technological concentration. KIBS development support should aim at, in addition to the infrastructure support for
R&D, the support of human and social potential, and at establishing the conditions to develop the local labour
markets in the field of KIBS.
From the practical standpoint, the results of the research of spatial differentiations in the potential of KIBS may
help public administration in forming regional tools of innovative policies. These are for supporting the growth of
innovation performance, because the level of concentration of KIBS is frequently linked to the level of regional
innovative potential and other indicators, which have a direct influence on the development of the economic
potential of the regions.
The research results have certain limits consisting of the selection of indicators, which were limited by the
availability of relevant data from the area of technological company performance. The data for the sector of
technological companies is published in a limited scope. In addition, the connectivity between the potential of the
regional labour market and the development of the KIBS sectors addreses the problem of different capacities and
university specialisation. Here, students must complete education in the area of technologies and information
technology in main metropolitan areas, because the relevant study programmes at regional universities are less
developed for technological KIBS. A theme for further research may be the implementation of different data,
which will represents other components of advanced business services or regional economic indices.
Literature
[1] BLAŽEK, J. (2012). Regionální inovační systémy a globální produkční sítě: dvojí optika na zdroje
konkurenceschopnosti v současném světě?. Geografie – Sborník ČGS, vol. 117, no. 2, pp. 209–233. ISSN
1212-0014.
[2] BLAŽEK, J., CSANK, P. (2007). Nová fáze regionálního rozvoje v ČR?. Czech Sociological Review, vol. 43,
no. 5, pp. 945–965. DOI 10.1177/0263774X15601680.
[3] BLAŽEK, J., CSANK, P. (2015). Can emerging regional innovation strategies in less developed European
regions bridge the main gaps in the innovation process?. Environment and Planning C: Government and
Policy, vol. 34, no. 6, pp. 1–20. ISSN 0263-774X. DOI 10.1177/0263774X15601680.
[4] BOLISANI, E., SCARSO, E. (2009). The role of KIBS in the technological renovation of local economies.
Evidence from the computer services sector. International Journal of Entrepreneurship and Innovation
Management, vol. 9, no. 1/2, pp. 29 – 46. DOI 10.1504/IJEIM.2009.023843.
[5] CAPIK, P., DRAHOKOUPIL, J. (2011). Foreign direct investments in business services: transforming the
Visegrád four region into a knowledge-based economy?. European Planning Studies, vol. 19, no. 9, pp. 1611–
1631. DOI 10.1080/09654313.2011.586181.
[6] CASTALDI, C., FABER, J., KISHNA, M., J. (2013). Co-Innovation by KIBS in Environmental Services - A
Knowledge-Based Perspective. International Journal of Innovation Management, vol. 17, no. 5, pp. 1-17.
DOI 10.1142/S1363919613500205.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
52
[7] COE, N. M., DICKEN, P., HESS, M. (2008). Global production networks: realizing the potential. Journal of
Economic Geography, vol. 8, no. 3, pp. 271-295. DOI 10.1093/jeg/lbn002.
[8] CORROCHER, N., CUSMANO, L., MORRISON, A. (2009). Modes of innovation in knowledge-intensive
business services: Evidence from Lombardy. Journal of Evolutionary Economics, vol. 19, no. 2, pp. 173–196.
DOI 10.1007/s00191-008-0128-2.
[9] DEN HERTOG, P. (2000). Knowledge-Intensive Business Services as Co-Producers of Innovation.
International Journal of Innovation and Management, vol. 4, no. 4, pp. 491-528. DOI
10.1142/S136391960000024X.
[10]GALLEGO, J., MAROTO, A. (2016). The specialization in knowledge-intensive business services (KIBS)
Gross Europe: permanent co-localization to debate. Regional Studies, vol. 49, no. 4, pp. 644-664. DOI
10.1080/00343404.2013.799762.
[11]KOCH, A., STAHLECKER, T. (2006). Regional innovation systems and the foundation of knowledgeintensive
business services. A comparative study in Bremen, Munich and Stuttgart, Germany. European
Planning Studies, vol. 14, no. 2, pp. 123–145. DOI 10.1080/09654310500417830.
[12]LAU, A. K. W., LO, W. (2015). Regional innovation system, absorptive capacity and innovation performance:
An empirical study. Technological Forecasting and Social Change, vol. 92, pp. 99-114. DOI
10.1016/j.techfore.2014.11.005.
[13]MERINO, F., RUBALCABA, L. (2013). Are knowledge-intensive services highly concentrated? Evidence
from European regions. Tijdschrift voor Economische en Sociale Geografie, vol. 104, no. 2, pp. 215–232.
DOI 10.1111/j.1467-9663.2012.00739.x.
[14]NOVÁK, V., DRDOVÁ, E. (2013). Economic Performance Resurgence of the Automotive Industry in the
Czech Republic During the Economic Crisis, Focusing on the Usti Region. In XVI. mezinárodní kolokvium
o regionálních vědách. Sborník příspěvků. Brno: Masarykova univerzita, pp. 168-173. DOI
10.5817/CZ.MUNI.P210‐6257‐2013‐20.
[15]SCHRICKE, E., ZENKER, A., STAHLECKER, T. (2012). Knowledge-intensive (business) services in
Europe. Directorate-General for Research and Innovation Capacities, European Commission. Dostupné z:
https://ec.europa.eu/research/innovation-
union/pdf/knowledge_intensive_business_services_in_europe_2011.pdf.
[16]SIMMIE, J., STRAMBACH, S. (2006). The contribution of KIBS to innovation in cities: an evolutionary and
institutional perspective. Journal of Knowledge Management, vol. 10, no. 5, pp. 26–40. DOI
10.1108/13673270610691152.
[17]THOMI, W., BÖHN, T. (2003). Knowledge Intensive Business Services in Regional Systems of Innovation
- Initial Results from the Case of Southeast-Finland. 43rd European Congress of the Regional Science
Association, Jyväskylä, pp. 1-22. Dostupné z: http://www-sre.wu-
wien.ac.at/ersa/ersaconfs/ersa03/cdrom/papers/161.pdf.
[18]TOIVONEN, M., TUOMINEN, T., SMEDLUND A., PATALA, I. (2009). Models and paths of
internationalisation in KIBS. 29th International RESER Conference, pp. 1-19.
[19]ŽENKA, J., NOVOTNÝ, J., SLACH, O., KVĚTOŇ, V. (2015). Industrial specialization and economic
performance of microregions: evidence from Czechia. Norwegian Journal of Geography, vol. 69, no. 2,
pp. 67-79. DOI 10.1080/00291951.2015.1009859.
[20]ŽENKA, J., NOVOTNÝ, J., SLACH, O., IVAN, I. (2015). Spatial Distribution of Knowledge-Intensive
Business Services in a Small Post-Communist Economy. Journal of Knowledge Economy, vol. 8, no. 2, pp.
1-22. DOI 10.1007/s13132-015-0260-9.
Research was supported by GACR grant No. 18-11299S - The development of trajectories of traditional
industries in the old industrial region
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
53
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-9268-2019-6
ANALYSIS OF SHARED SERVICE CENTERS AND
BUSINESS PROCESS OUTSOURCING CENTERS IN
SLOVAK REGIONS
Analýza centier zdieľaných služieb a centier podnikových
služieb regiónoch Slovenska
MARTA URBANÍKOVÁ
MICHAELA ŠTUBŇOVÁ
MICHAL LEVICKÝ
Ústav ekonomiky a manažmentu
Fakulta prírodných vied
Univerzita Konštantína Filozofa v Nitre
Institute of Economics and Management
Faculty of Natural Sciences
Constantine the Philosopher University in Nitra
 Tr. A. Hlinku 1, 949 74 Nitra, Slovak Republic
E-mail: murbanikova@ukf.sk, mstubnova@ukf.sk, mlevicky@ukf.sk
Annotation
In addition to the automotive industry, Shared Service Centers (SSCs) and Business Process Outsourcing Centers
(BPOs) form an important part of the Slovak economy and have a significant impact on the development of
individual regions. The SSC & BPO sector, which is one of the fastest growing sectors of the Slovak economy,
brings investments, creates economic growth, cultural exchange and provides job opportunities with higher added
value. The growth of professional employment in the regions is a key component of the Slovak Republic's
development. The aim of the paper is to analyze SSC & BPOs as a creator of new job opportunities in the regions
of Slovakia on the basis of their structure, the number of SSC & BPOs in regions and number of employees. We
are also examining factors that significantly affect investors in choosing a region. Based on the results of the
correlation analysis, it can be stated that factors such as the number of universities, quality of airline connections,
the number of economically active residents with university education and quality of road infrastructure in the
region significantly influence investors' decisions to create SSC & BPOs. SSC & BPOs are major employers,
contribute to education and develop the economy of cities. Third-generation SSC & BPOs are also emerging in
Slovakia, they are focused on science and research, especially in the area of information technology.
Key words
Shared Service Centers, Business Process Outsourcing Centers, regions, economy, employment
Anotácia
Popri automobilovom priemysle tvoria centrá zdieľaných služieb (SSC) a centrá podnikových služieb (BPO)
významnú súčasť Slovenskej ekonomiky a majú výrazný vplyv na rozvoj jednotlivých regiónov. Sektor SSC & BPO,
ktorý patrí k najrýchlejšie rastúcim odvetviam slovenskej ekonomiky, prináša investície, vytvára ekonomický rast,
kultúrnu výmenu a poskytuje pracovné príležitosti s vyššou pridanou hodnotou. Rast odbornej zamestnanosti v
regiónoch je kľúčovým komponentom rozvoja Slovenska. Cieľom článku je na základe využitia kvantitatívnych
metód analyzovať SSC & BPO centrá ako tvorcu nových pracovných príležitostí v regiónoch Slovenska z pohľadu
ich štruktúry, počtu v regiónoch a počtu zamestnancov. Skúmame tiež faktory, ktoré výrazne ovplyvňujú investorov
pri výbere regiónu. Na základe výsledkov korelačnej analýzy možno konštatovať, že faktory ako počty vysokých
škôl, kvalita leteckého spojenia, počet ekonomicky aktívnych obyvateľov s vysokoškolským vzdelaním a kvalita
cestnej infraštruktúry v regióne významne ovplyvňujú rozhodnutia investorov pri vytváraní SSC & BPO centier.
SSC & BPO centrá sú významnými zamestnávateľmi, prispievajú k vzdelanosti a rozvíjajú ekonomiku miest. Aj na
Slovensku vznikajú SSC & BPO centrá tretej generácie, ktoré sú zamerané na vedu a výskum, predovšetkým v
oblasti informačných technológií.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
54
Kľúčové slová
centrá zdieľaných služieb, centrá podnikových služieb, regióny, ekonomika, zamestnanosť
JEL classification: C10, F23, M21, O31
1. Introduction
The need to increase business profitability and efficiency requires businesses to increase service levels, reduce
costs, and innovate. According to Kedziora et al. (2018), these are the motivation for global sourcing - outsourcing,
business services, and offshoring, which have become a key aspect of business strategies. Outsourcing and process
centralization are becoming a worldwide trend, so an increase of offshored business processes can be expected to
grow. The SSC & BPOs sector is one of the fastest growing economic sectors in Slovakia. These centers already
employ nearly 40,000 people who do high value-added activities.
Slovak centers meet the definitions of Merino (2017) for international outsourcing and external offshoring.
International Outsourcing provided by Shared Service Centers (SSCs) is defined as the execution of specific tasks
(e.g., financial services and accounting, IT support, human resources services) supporting core activity of the
company to its organizational unit in a different location. External offshoring provided by Process Outsourcing
Centers (BPOs) is defined as the offshoring of business process services and related responsibilities to third agents,
which are based in a different location.
The reasons for the arrival of SSC & BPOs in Slovakia in the past was mainly low wage and transaction costs and
a skilled workforce with good language skills (Urbaníková, 2017). SSC & BPOs started in Slovakia with simple
activities such as invoice processing and client registration. Common, transactional functions are gradually leaving
Slovak centers, replaced by more complex and activities. More and more centers are being created to bring higher
added-value to the customer, such as testing, service implementation, and marketing. Recently, research and
development centers (R&D) have also emerged in Slovakia. According to Manning et al. (2008), the growing
number of such centers in the world lead to "a new trend in global sourcing of science and engineering (S & E)
talent." Today, the centers consider a flexible and strong skilled workforce, as well as the internally built knowhow
and experience, as the main competitive advantage of Slovakia. Budzyńska (2016) considers Slovakia as one
of the main European competitors of Poland in the SSC & BPOs sector. Nowadays, the Slovak market is far from
providing cheap labor and centers providing only transaction services are not created anymore. That is why our
employees have to offer something more - and therefore they must be able to compete in highly sophisticated
activities such as Big Data, behavior prediction models, cybersecurity, comprehensive financial analysis, and
reporting. The slight slowdown in the SSC & BPOs sector growth in Slovakia is related to automation, where some
routine activities are replaced by automated ones. Nevertheless, SSC & BPOs are a strong and important sector of
the Slovak economy. The growth of professional employment in the regions is a key component of Slovakia's
development. In addition to the increase in the number of centers in Bratislava and Košice, new centers are being
established in smaller cities, alongside regional and university cities, there are smaller cities in which a foreign
investor usually has an existing production facility, which will be extended by processing of internal services such
as financial or accounting activities. An example is Osram - manufacturer of luminaires, PSA Groupe Slovakia automotive
production plant, Embraco - compressor producer, and Johnson Controls or Adient - automotive
suppliers. The presence of centers in the regions is important in terms of stabilizing the activities of foreign
investors in Slovakia, as well as creating job opportunities. Especially for these reasons, the government of the
Slovak Republic undertook to support the sector in its program statement and in the summer of 2016 adopted the
Strategy of the Support of Shared Service Centers in Slovakia. The government continues in its support of new
forms of business, such as supporting the business of beginning startups, which the Ministry of Economy of the
Slovak Republic began in 2015 (Hudáková, 2018). Creating a favorable legislative and regulatory environment,
that will increase Slovakia's competitive advantage over neighboring countries, can help to maximize the potential
of SSC & BPOs. The competitive advantage of Slovakia lies mainly in economic and political stability,
geographical location, strong skilled labor, and the European currency. Despite the rising cost of labor, most
investors remain and a large number of them are expanding their activities, which is thanks to their positive
experience with entrepreneuring in Slovakia. SSC & BPOs in Slovakia can also use two basic forms of investment
support, such as investment aid under Act no. 561/2007 Z.z. on Investment Aid and also programs to support
foreign investors in Slovakia under the responsibility of the Slovak Investment and Trade Development Agency
(SARIO). Support for innovative ideas in the Slovak business sector is also covered by the Innovations and
Technologies Fund, which was established in cooperation with the Slovak Business Agency (Korenková, 2018).
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
55
2. Aim and research methods
SSC & BPOs are an extremely strong and important sector of the Slovak economy. Their main benefits are in
increasing the stability and added-value of existing foreign investment, increasing professional employment in the
regions, employing young people or supporting the non-industrial economy. Based on the use of quantitative
methods in the paper, we analyze secondary data on SSC & BPOs in individual regions of Slovakia in terms of
their number in the territory, structure, and number of employees. Based on the correlation analysis, we examine
as selected factors: the number of universities, the quality of airline connections, the quality of road infrastructure,
the number of economically active residents and the number of economically active residents with university
education in each region, influencing investors' decisions to create SSC & BPO centers. The data used in the work
were obtained from the public sources of the Ministry of Economy of the Slovak Republic, Slovak Investment and
Trade Development Agency (SARIO), Business Service Centers Forum (BSCF), Association of Business Service
Leaders in the Czech Republic (ABSL), statistical office of the European Union Eurostat, public database of
Statistical Office of the Slovak Republic STATdat, the Ministry of Education, Science, Research and Sport of the
Slovak Republic, TREND Analyses, Airport Bratislava, Airport Košice and Airport Poprad-Tatry. Calculations
were performed in Excel.
3. Research results
In 2016, the Ministry of Economy of the SR recorded 48 SSC & BPOs, which employed 30 000 employees in
Slovakia. Thanks to the arrival of new investors, expansion of existing centers, the Ministry of Economy of the
SR has already registered 65 SSC & BPOs at the end of 2018, which have 75 offices in individual regions of
Slovakia with 35 800 employees. This represents a 19.3 % increase. These centers are mostly subsidiaries of
multinationals companies. The development of the number of SSC & BPOs sector’s employees is shown in
figure 1.
Fig. 1: Number of employees in Slovak SSC and BPO centers
Source: Own elaboration based on data from the Ministry of Economy of the Slovak Republic.
According to the Ministry of Economy of the SR new centers are being established in smaller cities in addition to
the increase in the number of centers in Bratislava and Košice, alongside regional and university cities, there are
smaller cities in which a foreign investor usually has an existing production facility, which will be extended by
processing of internal services. Placement of offices of SSC & BPOs in the Slovak region is shown in figure 2. In
Bratislava region, there are currently forty-eight of these centers, eleven in Košice region, five in Trnava region,
three in Trenčín region and Nitra region, two in Žilina region and Banská Bystrica region and one in Prešov region.
2016 2017 2018
30000
32500
35800
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
56
Fig. 2: Number of SSC and BPO centers in Slovak regions in 2018
Source: Own elaboration based on data from SARIO.
The presence of centers in the regions is important in terms of stabilizing the activities of foreign investors in
Slovakia, as well as creating job opportunities. The first centers were established in Slovakia after 1990, the biggest
increase occurred after 2000. IBM, which provided work to 5 130 employees in Bratislava in 2016, with an annual
increase of almost 14 %, belongs to the centers with the largest number of employees. Second place is T-Systems
Slovakia, which is based in Košice and employs almost 3 900 people and this year the number of employees could
exceed 4 000. It is also the second largest private employer in Košice (after U. S. Steele). On the third place is
AT&T, which offers work to more than 3 400 employees in Bratislava, with an annual increase of almost 13 %. It
is worth mentioning the expansion of companies such as Swiss Re, which annually grew by almost 27 % and
Amazon, which in 2016 increased the number of employees by 30 % from 650 to 850. in 2017. In table 1, we can
see a list of the 10 largest centers in Slovakia in 2017.
Tab. 1: List of the biggest SSC & BPOs in Slovakia in 2017
Sr. No. Company Name of the center Sr. No. Company Name of the center
1
IBM International
Services Centre, s.r.o.,
Bratislava
International Services
Centre
6
Henkel Slovensko,
s.r.o., Bratislava
Shared Service Center
Bratislava
2
T-Systems Slovakia,
s.r.o., Košice
Global Nearshore
Centre
7
Johnson Controls
International, s.r.o.,
Bratislava 2
Bratislava Business
Center
3
AT&T Global
Network Services
Slovakia, s.r.o.,
Bratislava
Service Delivery
Shared Service Center
8
DXC Technology
Bratislava 3
DXC Technology
Bratislava
4 Dell, s.r.o., Bratislava
Global Business
Centre
9
Accenture
Technology Solutions
– Slovakia, s.r.o.,
Bratislava
Advanced
Technology Center
5
Swiss Re
Management AG,
organizačná zložka
Bratislava
Swiss Re Bratislava 10
Siemens, s.r.o.,
Bratislava / Siemens
Healthcare, s.r.o.,
Bratislava
Siemens/Siemens
Healthcare
Source: Own elaboration based on data from TREND Analyses.
SSC & BPOs perform a wide range of activities in Slovakia. These include financial services and accounting, IT
services, customer service, human resources services, sales and order processing, purchasing and more. The share
of individual activities of the Slovak SSC & BPOs is shown in figure 3.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
57
Fig. 3: Area of operation of Slovak SSC and BPO centers
Source: Own elaboration based on data from SARIO.
In the area of customer service, the main activities are the support of existing customers, purchase and logistics,
sales support, handling of complaints and claims and customer helpdesk. Financial services include in particular
financial planning and budgeting, debt and payroll processing, accounting, corporate reporting and control, master
data management and billing. In IT, application design and development, user assistance services, application
lifecycle management, infrastructure management, and support, service automation and optimization, and other
support services. In the area of human resources, SSC & BPOs mainly recruit talent, process mobility, rewards,
and benefits. The sector in which SSC & BPOs operate is very dynamic. Thanks to the positive experience with
the concentration of purchasing, ordering, and technical support services, the SSC & BPOs are gradually involving
in other activities. Therefore, it is possible to expect an increase in services provided, for example in the field of
cybersecurity, logistics, banking, and insurance processes and others. According to SARIO (2019), in terms of
geographical coverage, Slovak SSC & BPOs provide services for companies based in Europe (60%), North
America (34%), Asia (4%) and South America (2%).
According to the BSCF’s 2017 survey regarding qualification of employees, 71% of SSC & BPOs employees have
a university degree. In addition to the English language, these centers most often use German, French, Russian
and Spanish. Other languages are also used, especially Italian, Portuguese, Polish, Hungarian and Dutch. The
percentage of individual languages in SSC & BPOs is shown in figure 4.
Fig. 4: Languages used at Slovak SSC and BPO centers
Source: Own elaboration based on data from the Business Service Center Forum.
Knowledge of two or more foreign languages is a great advantage for job seekers in SSC & BPOs. According to
Eurostat's 2019 survey, 64% of Slovaks have this competitive advantage in 2016. The survey results are shown in
figure 5.
100%
89%
75% 71% 71% 68%
57% 57%
42% 42%
28%
17% 17% 17% 17%
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
58
Fig. 5: Number of foreign languages spoken by Slovaks (self-reported) 2016
Source: Own elaboration based on data from Eurostat.
SSC & BPOs in Slovakia also employ foreigners, mostly from European countries, but according to BSCF (2017),
almost 89% of employees are citizens of the Slovak Republic. This is in contrast with the Czech Republic, where
up to 35% of foreigners work on average, according to the Association of Business Service Leaders in the Czech
Republic (ABSL, 2019). In terms of age structure, Slovak centers employ mostly young people, according to
SARIO (2019), the average age of employees is 32 years. The SSC & BPOs sector has a balanced gender structure,
48% of women and 52% of men work in it. The disadvantage of Slovakia compared to the Czech Republic or
Poland is the lower number of last year students and graduates who represent the biggest source of new talent for
SSC & BPOs. In 2017 there were 34 504 university graduates entering the Slovak labor market. Figure 6 shows
their percentage representation in individual regions of Slovakia.
Fig. 6: Percentage of university graduates in the region of Slovakia in 2017
Source: Own elaboration based on data from SARIO.
According to BSCF (2017) statistics, the average wage in 2015 was 1660 Euros, for 2017 it was 1730 Euros, an
increase of 4.2%. The centers in Bratislava and Košice are responding to the lack of workforce and increasing
competition by providing extra bonuses for working in selected foreign languages, language combinations, foreign
working hours and more. The increase in the average wage is also related to the change in the nature of the services
provided.
We examined the strength of statistical dependence of the number of SSC & BPOs on selected factors by
correlation analysis. Examined factors are the number of universities, the quality of airline connections – number
of weekly departures at international airports with regular transport, the quality of road infrastructure - the density
of motorway and expressway network in proportion to the area of the region, the number of economically active
residents and the number of economically active residents with university education in each region. The strength
of linear dependence was measured by a sample correlation coefficient 𝑟𝑟:
𝑟𝑟 =
−𝑏𝑏 ∑ 𝑋𝑋𝑖𝑖 𝑌𝑌𝑖𝑖−𝑛𝑛𝑋𝑋� 𝑌𝑌�
��∑ 𝑋𝑋𝑖𝑖
2−𝑛𝑛𝑋𝑋�2��∑ 𝑌𝑌𝑖𝑖
2−𝑛𝑛𝑌𝑌�2�
,
where (𝑋𝑋𝑖𝑖, 𝑌𝑌𝑖𝑖)′, … , (𝑋𝑋𝑛𝑛, 𝑌𝑌𝑛𝑛)′ is a choice from some two-dimensional distribution,
𝑋𝑋� =
1
𝑛𝑛
∑ 𝑋𝑋𝑖𝑖
𝑛𝑛
𝑖𝑖=1 ,
𝑌𝑌� =
1
𝑛𝑛
∑ 𝑌𝑌𝑖𝑖
𝑛𝑛
𝑖𝑖=1 .
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
59
Numbers of SSC & BPOs offices in each region were obtained from the Ministry of Economy of the SR and
SARIO, numbers of universities in each region were obtained from the Ministry of Education, Science, Research,
and Sport of SR, numbers of weekly departures at international airports with regular transport were obtained from
Airport Bratislava, Airport Košice and Airport Poprad-Tatry, data about the density of motorway and expressway
network in proportion to the area of each region were obtained from SARIO, numbers of economically active
residents in each region and numbers of economically active residents with university education in each region
were obtained from STATdat. The sample correlation coefficient values for the selected factors are shown in table
2:
Tab. 2: Results of correlation analysis
Factor
Number of
universities
Quality of
airline
connections
Quality of road
infrastructure
Number of
economically
active residents
Number of
economically
active residents
with university
education
𝑟𝑟 0.982419 0.940291 0.881434 0.146758 0.933388
Source: Own elaboration based on own calculation.
We can state that the number of universities in the region, the quality of airline connection in the region and the
number of economically active residents with university education in the region have the greatest influence on the
location of SSC & BPOs offices in the regions of Slovakia. The high dependence has also been observed at the
quality of the road infrastructure of the regions, while there is weak dependence between the number of SSC &
BPOs and the total number of economically active population in the region.
3. Conclusion
The development of SSC & BPOs is mainly related to the globalization of the world economy. The SSC & BPOs
sector is the fastest growing economic sector thanks to internetization and digitization of processes. Internetization
and the interconnection of business processes allow employees to work in different parts of the world in real time
on the same task. The benefits of SS & BPOs are seen in increasing the stability and added-value of existing
foreign investment, when a foreign investor starts with a basic industrial production in Slovakia and, over time,
transfers more activities that are of a high professional standard to Slovak centers. SSC & BPOs often process
financial services and IT services where foreign companies bring their know-how. Slovak SSC & BPOs are doing
high-level work with higher added-value, whether in finance or IT. Thereby they develop non-industrial or nonproductive
sectors of the economy. As a result, there is a decline in direct employment in the industry and a gradual
wiping out borders between sectors. The spectrum of companies with their SSC & BPOs in Slovakia is expanding
every year. These companies are operating in the telecommunications, IT, insurance, food industry, automotive,
engineering and other industries. At the same time, this diversity of foreign companies guarantees stability, as
individual business cycles are different for each sector. A key trend that can be observed is the change in the scope
of services. In the past, SSC & BPOs have focused mainly on centralizing individual processes, and today the
emphasis is on improving and optimizing processes through innovation. For example, automation and robotics are
used, which means that employees do not have to perform routine activities and instead they may concentrate on
solving tasks with higher added-value. For example, testing new strategies is such a type of activity.
Increasing professional employment in the regions is as well a very important benefit. Investors are also starting
to be interested in other Slovak cities than Bratislava and Košice. They come to cities like Banská Bystrica, Prešov,
and Žilina. With the development of SSC & BPOs, there is a demand for a university-educated workforce in these
cities, which means that especially young people will not have to move for work in Bratislava or Košice. Based
on the results of the correlation analysis, we can conclude that the following factors influence the inflow of SSC
& BPOs into individual regions: the number of universities, the quality of airline connections – number of weekly
departures at international airports with regular transport, the quality of road infrastructure - the density of
motorway and expressway network in proportion to the area of the region and the number of economically active
residents with university education in each region. In regard to the increasing number of SSC & BPOs in Slovakia,
there is growing competition among them, which means that they must offer increasingly attractive working
conditions. In addition to technical, communication, digital and soft skills, working in SSC & BPOs secondary
contributes to improving foreign language levels and learning about other cultures. Important aspects affecting the
development of SSC & BPOs are the forthcoming departure of the United Kingdom from the EU, which may
entail the transfer of financial and administrative services to other European countries. The second important aspect
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
60
is the effectiveness of the General Data Protection Regulation (GDPR) since May 2018, which lays down the
obligation to store and process personal data of European Union citizens locally, in the EU member states.
Literature
[1] ASSOCIATION OF BUSINESS SERVICE LEADERS IN THE CZECH REPUBLIC (ABSL), (2019). ABSL
Report 2019. [online]. [accessed 2019-03-20]. Available at: https://www.absl.cz/download/9414/.
[2] BUDZYŃSKA, K., (2016). Offshoring Sector in Poland. Oeconomia Copernican, vol. 7, no. 4, pp. 635-651.
ISSN 2353-1827. DOI 10.12775/OeC.2016.035.
[3] BUSINESS SERVICE CENTERS FORUM (BSCF), (2017). BSC2017 flyer eng. [online]. [accessed 2019-
03-14]. Available at:
http://www.amcham.sk/download.pl?hash=mAfMawCcpGusMtfugcbESbJZa4bwm9wV&ID=4822.
[4] EUROSTAT, (2019). Number of foreign languages known (self-reported) by sex. [online]. [accessed 2019-
03-20]. Available at: http://appsso.eurostat.ec.europa.eu/nui/show.do?dataset=edat_aes_l21&lang=en.
[5] HUDÁKOVÁ, J., (2018). Startups support in Slovak Republic. In XXI. mezinárodní kolokvium o regionálních
vědách. Sborník příspěvků. Brno: Masarykova univerzita, pp. 149-154. ISBN 978-80-210-8970-9. DOI
10.5817/CZ.MUNI.P210-8970-2018-18.
[6] KEDZIORA, D., et al., (2018). Employee Development and Leadership Perception in the Polish Service
Delivery Centres. Foundations of Management, vol. 10, no. 1, pp. 225-236. ISSN 2080-7279. DOI
10.2478/fman-2018-0017.
[7] KORENKOVÁ, M. (2018). Podnikateľské minimum. Nitra: Univerzita Konštantína Filozofa v Nitre. ISBN
978-80-558-1298-4.
[8] MANNING, S., et al., (2008). A Dynamic Perspective on Next-Generation Offshoring: The Global Sourcing
of Science and Engineering Talent. Academy of Management Perspectives, vol. 22, no. 3, pp. 35-54. ISSN
1943-4529. DOI 10.5465/AMP.2008.34587994.
[9] MERINO, F., (2017). Offshoring, outsourcing and the economic geography of Europe. Papers in Regional
Science, vol. 96, no. 2, pp. 299-324. ISSN 1435-5957. DOI 10.1111/pirs.12207.
[10]MINISTRY OF ECONOMY OF THE SLOVAK REPUBLIC, (2016). Koncepcia podpory centier
podnikových služieb na Slovensku. [online]. [accessed 2019-03-07]. Available at:
https://www.mhsr.sk/uploads/files/cSmjK0ZS.pdf.
[11]MINISTRY OF EDUCATION, SCIENCE, RESEARCH AND SPORT OF THE SLOVAK REPUBLIC,
(2019). Vysoké školy v Slovenskej republike. [online]. [accessed 2019-03-18]. Available at:
https://www.minedu.sk/vysoke-skoly-v-slovenskej-republike/.
[12]SLOVAK INVESTMENT AND TRADE DEVELOPMENT AGENCY (SARIO), (2019). Shared Service &
Business Process Outsourcing Centers in Slovakia. [online]. [accessed 2019-03-07]. Available at:
https://www.sario.sk/sites/default/files/content/files/sario-ssc-bpo-centers-in-slovakia-2018-09-20.pdf.
[13]STATDAT, (2019, a). Ekonomicky aktívne obyvateľstvo podľa veku. [online]. [accessed 2019-03-18].
Available at: http://statdat.statistics.sk/cognosext/cgi-
bin/cognos.cgi?b_action=cognosViewer&ui.action=run&ui.object=storeID(%22i951D49E4FD0A4C649B8
FFDB37E22953A%22)&ui.name=Ekonomicky%20akt%c3%advne%20obyvate%c4%bestvo%20pod%c4%
bea%20veku%20%5bpr3104qr%5d&run.outputFormat=&run.prompt=true&cv.header=false&ui.backURL=
%2fcognosext%2fcps4%2fportlets%2fcommon%2fclose.html.
[14]STATDAT, (2019, s). Ekonomicky aktívne obyvateľstvo podľa vzdelania. [online]. [accessed 2019-03-18].
Available at: http://statdat.statistics.sk/cognosext/cgi-
bin/cognos.cgi?b_action=cognosViewer&ui.action=run&ui.object=storeID(%22i99183B00ED2043AE879D
10D0BC4E85B5%22)&ui.name=Ekonomicky%20akt%c3%advne%20obyvate%c4%bestvo%20pod%c4%b
ea%20vzdelania%20%5bpr3103qr%5d&run.outputFormat=&run.prompt=true&cv.header=false&ui.backU
RL=%2fcognosext%2fcps4%2fportlets%2fcommon%2fclose.html.
[15]TREND ANALYSES, (2017). Najväčšie servisné centrá na Slovensku. [online]. [accessed 2019-03-20].
Available at: https://www.etrend.sk/trend-archiv/rok-2017/cislo-16/servisne-centra-1.html.
[16]URBANÍKOVÁ, M., (2017). Centrá zdieľaných služieb a ich vplyv na regióny. In XX. mezinárodní kolokvium
o regionálních vědách. Sborník příspěvků. Brno: Masarykova univerzita, pp. 133-138. ISBN 978-80-210-
8587-9. DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-8587-2017-16.
This paper was supported by the University Grant Agency of Constantine the Philosopher University in Nitra
UGA no. VII/16/2019.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
61
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-9268-2019-7
ECONOMIC PERFORMANCE OF MANUFACTURING
INDUSTRY OF PILSEN AGGLOMERATION
Ekonomická výkonnost zpracovatelského
průmyslu v Plzeňské aglomeraci
PAVEL KRAJÍČEK
VÁCLAV NOVÁK
ŠÁRKA PALCROVÁ
Katedra regionálního rozvoje a veřejné správy
Fakulta sociálně ekonomická
Univerzita J. E. Purkyně v Ústí nad Labem
Depart. of Reg. Develop. and Public Administration
Faculty of Social and Economic Studies
J. E. Purkyně University in Ústí nad Labem
 Pasteurova 1,400 01 Ústí nad Labem, Czech Republic
E-mail: st69168@students.ujep.cz, vaclav.novak@ ujep.cz, palcrovas@seznam.cz
Annotation
The aim of the article is to evaluate the economic performance of manufacturing industry in the agglomeration,
which is presented by a strong industrial tradition. The Pilsen agglomeration is a relatively significant territorial
unit for the population of the Czech Republic. The question is whether the importance of the Pilsen agglomeration
is also expressed by its economic performance. Method of delimitation of agglomeration has been based on using
of commuting to work data. Through a data base on reciprocal commuting flows, the correlation of the core of the
agglomeration will be determined, ie. Pilsen, with surrounding municipalities. Kovanda has already tried to define
the Pilsen agglomeration. The thesis will, therefore, offer a comparison of the delimitation of agglomerations
through two different methods. The performance of the manufacturing industry will be based on the aggregation
of business accounting, especially the indicator of labor productivity, i.e the ratio between value added and number
of employees. The main findings include the fact that the Pilsen agglomeration showed very good results in the
sector, which are most represented in the employment of manufacturing. The main drivers of the economy in the
Pilsen agglomeration are beverage industry, transport, and general engineering.
Key words
manufacturing industry, Pilsen agglomeration, economic performance
Anotace
Cílem článku je zhodnocení ekonomické výkonnosti zpracovatelského průmyslu v aglomeraci, která se prezentuje
výraznou průmyslovou tradicí. Plzeňská aglomerace je v měřítku České republiky populačně poměrně významnou
územní jednotkou. Otázka zní, zda je význam Plzeňské aglomerace vyjádřen i její ekonomickou výkonností. K
vymezení aglomerací byla užita data o dojížďce do zaměstnání. Prostřednictvím datové základny o recipročních
dojížďkových proudech bude zjištěna vzájemná provázanost jádra aglomerace, tzn. Plzně, s okolními obcemi.
Plzeňskou aglomeraci se již pokusil vymezit Kovanda. Práce tedy nabídne porovnání vymezení aglomerací
prostřednictvím dvou různých metod. Výkonnost zpracovatelského průmyslu bude založena na agregaci dat
podnikového účetnictví, především pak indikátorem týkajícím se produktivity práce, tzn. poměrovým indikátorem
přidaná hodnota na zaměstnance. K hlavním zjištěním patří skutečnost, že Plzeňská aglomerace vykázala velmi
dobré výsledky u odvětví, která jsou zde zastoupena na zaměstnanosti ve zpracovatelském průmyslu nejvýrazněji.
Hlavními tahouny ekonomiky jsou v Plzeňské aglomeraci odvětví výroby nápojů, dopravního i všeobecného
strojírenství.
Klíčová slova
zpracovatelský průmysl, Plzeňská aglomerace, ekonomická výkonnost
JEL classification: R12
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
62
1. Introduction
Geographical thesis frequently tent to be extensive and multidisciplinary. However, purely geographical research
activities include the identification and delimitation of different types of territory. The most important areas of
settlement systems are agglomerations (Hampl, 2005). The agglomeration includes mainly the core of the city,
where most services are directed. The non-core zone of the agglomerations is formed by municipalities with a
narrower core background, where there is not only a very strong link to the core city, but there are also opposite
trends. This means that core residents have a reason to travel to agglomerated municipalities in great intensity.
Commuting both for work and for services. High proportion of interconnection of each of the spatial units in
agglomeration is also given by high intensity of mutual commuting structures. (Halás et al., 2012).
Agglomerations arise due to the spatial growth of the most important centers (Hampl, 2005) and also because the
municipalities neighboring to the important center make a profit, which means a population supply. In both cases,
the suburbanisation processes associated with the residential and occupational function of agglomerated
communities play an irreplaceable role (Novák, 2017). Since the 90s, and also in other post-communist countries,
agglomerated areas experience dynamic economic changes, Krzysztofik (2016) for example, dedicated himself to
the processes of reindustralization and deindustralization in Upper-Silesian Conurbation. The authors of this
article are also devoted to the area with strong industrial tradition.
The economic performace of regions is observed worldwide. Porter (2003) observed regional economics in the
USA, whereas registered that industrial sectors are reporting higher average wages and higher rate of innovations
than other sectors of national economy. In the Czech Republic, the economic performance of small city-regions
(Ženka et al., 2013) was examined, using the financial indicators. Financial indicators involved in the final
accounts of companies were used by th authors of this article as well.
2. Delimitation of Pilsen agglomeration
Kraft with Marada and Popiakova (2014) are pointing out the non-existence of standard methods for delimination
of city agglomerations. The delimination of agglomeration can be performed through more complicated
quantitative methods and with the use of geographic information systems (Liu, Dong, Chi, 2010). In the
environment of south-eastern Asia, where by population and area a large scale metropolitain areas are situated, are
these methods very suitable. The delimitation of the Pilsen agglomeration, will be carried out using a method based
on data on commuting and commuting to work, previously defined by Novák (2017). The reason for choosing this
method is the ever-increasing role of suburbanization - especially residential suburbanization - this includes the
construction of new housing in the city's background and the gradual outflow of people from the core city to new
family houses (Ouředníček, 2002). No less commercial suburbanization affects the growth of agglomerations.
Population and jobs are also being moved beyond city borders (eg. the construction of new businesses). The result
is higher commuting to work in the agglomerated communities from the core.
Novák (2017) followed the mutual interaction between the agglomeration center and its background by means of
daily commute data to which a so-called merge parameter was built. “The combining parametr has, in light of
commuting to work, bi-directional character and forms a sum of two shared values:
 share of commuting out to work from the municipality daily to agglomeration, on total number of daily
commuting out to work from the municipality (%);
 share of commuters to work to the municipality from the agglomeration on total number of commuters to
work to municipality daily (%).„(Novák, 2017).
The result of using the Novak method was a delimitation an agglomerated area of 42 municipalities including the
core. It is one of the largest agglomerations in the Czech Republic. January 1, 2018, the population of the
agglomeration was almost 250 thousand residents when approximately 2/3 of the total population (170 thousand)
lived in Pilsen.
Kovanda (2006) has already tried to define the Pilsen agglomeration. Kovanda's method included six basic criteria,
including commuting to work. Among other parameters were, for example, bus availability. Kovanda issued an
opinion that at least 33% of employees had to go to the core of the agglomeration to be considered as agglomerated.
To the delimitation did not include reciprocal commuting flows from the core. The agglomeration defined by
Kovanda includes 89 municipalities and more than 270 thousand residents.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
63
Fig. 1: Delimitation of the Pilsen agglomeration from March 26, 2011
Source: Czech Statistical Office (2011), author's elaboration
3. Economic performance
The importance of monitoring the economic performance of the industry is also confirmed by the authors Schwab
and Hulten (1984), who in their work analyzed the economic performance of two distinct areas of departures dating
back to the mid-20th century. Their analysis consisted of regional disparities at different levels of aggregation with
access to the production sector. The performance of the manufacturing industry has also been explored since 1971
by Hussain and Bernard (2017). They have examined the two most primary industries in their country. The
comparison took place in 4 of the world's “players” in the paper and pulp industry in countries with the best
conditions for this type of industry: Canada, USA, Sweden, and Finland.
It is not possible to evaluate economic performance at a lower territorial level than the state level in the Czech
Republic, that is mentioned by Novák and Drdová (2013). Data on the economic performance of industries are not
available either for the regions of the Czech Republic or for smaller administrative units. Therefore, the author of
the article has set up a database based on financial statements, where the companies of the processing industry
were divided according to the CZ-NACE classification into sub-sectors:
 Manufacture of food products
 Manufacture of beverages
 Manufacture of wood and of products of wood and cork except furniture; manufacture of articles of straw
and plaiting materials
 Manufacture of paper and paper products
 Printing and reproduction of recorded media
 Chemical industry - Manufacture of chemicals, chemical products + Manufacture of basic pharmaceutical
products and pharmaceutical preparations
 Manufacture of other non- metallic mineral products
 Manufacture of fabricated metal products, except machinery and equipment
 Electrotechnical industry - Manufacture of computer, electronic and optical products + Manufacture of
electrical equipment
 Manufacture of machinery and equipment n.e.c.
 Manufacture of motor vehicles, trailers, and semi-trailers
 Manufacture of other transport equipment
 Manufacture of furniture
 Other manufacturing (including Manufacture of textiles)
 Repair and installation of machinery and equipment
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
64
The 194 largest companies have been compared. There were companies operating in these branches of the
manufacturing industry in the Pilsen agglomeration, who published their financial statements.
Some sectors of manufacturing were not included in the analysis, because of the low or no representation in the
Pilsen agglomeration.
The comparison is based on several basic indicators of economic performance from companies. Labor productivity
from added value will be evaluated primary. It is calculated as the ratio between added value and human capital
(Truneček, 2004). The added value is per employee. To the other indicators that have been worked out are the
average monthly wage, the number of employees and the economic result.
Tab. 1: Number of subjects in the core, non-core zone and in the Pilsen agglomeration according to the
manufacturing industry in 2016
Manufacture of Core Non-core zone Total
Food products 1 4 5
Beverages 2 1 3
Wood and products of wood 7 3 10
Paper and paper products 2 1 3
Printing and reproduction 5 0 5
Chemical industry 10 10 20
Other non – metallic mineral products 3 5 8
Fabricated metal products 34 7 41
Electrotechnical industry 16 10 26
Machinery and equipment n. e. c. 18 11 29
Motor vehicles, trailers 10 2 12
Other transport equipment 4 1 5
Furniture 4 4 8
Other manufacturing 6 2 8
Repair and installation 11 0 11
Total 133 61 194
Data source: Author's elaboration
There are less than 200 manufacturing companies in the Pilsen agglomeration. These are spread out identically to
the population, thus 2/3 of the agglomeration core and the remaining third of the core. Most of the agglomeration
has the largest enterprises in the metalworking industry (roughly 1/5), the vast majority are in the core. More than
twenty enterprises are in chemical, electrical and engineering industries. The lowest number (3) is represented by
businesses in the beverage and paper industries. The most significant difference in the number of enterprises (when
the core prevails over the hinterland) is observed in the automotive industry and Repair and installation. The
opposite situation is recorded by the food industry. The same number of enterprises have chemical, glass and
furniture industries.
It is noteworthy that the total chemical industry operates in a total of 20 companies, including 19 companies which
producing rubber and plastic products.
Compared to the number of companies in the Czech Republic, we can classify the Pilsen agglomeration as below
average in the sector: Manufacture of wood and products of wood (roughly 10 percentage points), Printing and
reproduction of recorded media (twice as low) and Electrotechnical industry (almost 12 percentage points). On the
other hand, to the above-average sectors in the Pilsen agglomeration: Manufacture of machinery and equipment
n.e.c. (by 12 percentage points higher), Manufacture of motor vehicles, trailers, and semi-trailers, which is
represent more than 10 times higher than the Czech Republic. Other industries are represented in the Pilsen
agglomeration by the same amount as in the Czech Republic on average.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
65
Tab. 3: Number of employees in the core, non-core zone and in the Pilsen agglomeration by the
manufacturing industry in 2016
Manufacture of Core Non-core zone Total
Food products 25 209 234
Beverages 2 141 279 2 420
Wood and products of wood 119 74 193
Paper and paper products 456 145 601
Printing and reproduction 528 0 528
Chemical industry 1 093 832 1 925
Other non – metallic mineral products 280 2 027 2 307
Fabricated metal products 3 031 440 3 471
Electrotechnical industry 3 480 4 076 7 556
Machinery and equipment n. e. c. 4 069 1 326 5 395
Motor vehicles, trailers 6 227 1 227 7 454
Other transport equipment 3 309 15 3 324
Furniture 114 232 346
Other manufacturing 443 62 505
Repair and installation 507 0 507
Total 25 822 10 944 36 766
Data source: Author's elaboration
The number of employees in the Pilsen agglomeration is roughly the same compared to the number of companies.
In the entire Pilsen agglomeration, almost 37 thousand people work in the manufacturing sector, which is roughly
40% of the total number of persons working in the manufacturing industry in the entire Pilsen Region. The average
size of the company is approximately 190 employees.
“Two of the greatest giants of Czech engineering are the cities of Brno and Pilsen, where the engineering industry
had not only a high number of workers but also a high share in total employment”(Baštová, Toušek, 2005, p. 15).
The table confirms the words of Baštová and Toušek. The core of the Pilsen agglomeration continues to be the
giant of Czech engineering.
Most employees are working in the electrotechnical and automotive industries. This phenomenon corresponds to
the fact that in these sectors of the Pilsen agglomeration are large companies. However, for example, there are
about 15 more companies within the Manufacture of fabricated metal products in the Pilsen agglomeration, but
the number of employees in this sector is twice as high as in the Electrotechnical industry and Manufacture of
motor vehicles, trailers. The Manufacture of motor vehicles, trailers has the largest number of employees in the
core of the Pilsen agglomeration. In this sector is employed about a quarter of all employees from manufacturing
industry in Pilsen. A significant proportion of people are also employed by the Manufacture of machinery and
equipment n.e.c., Manufacture of fabricated metal products, except machinery and equipment and Manufacture of
other transport equipment. The same number of employees in the core and in the hinterland is registered in the
Electrotechnical industry. There is also a high number of employees in the Beverage industry, even in spite of the
low number of companies. Especially important is the company Pilsner Urquell, which employs almost 2 thousand
people. Compared to the Czech Republic, the proportion of people who are employed in transport engineering in
the Pilsen agglomeration is almost 9 times a higher and the production of Beverage industry is a 6 times higher.
Electrotechnical industry (10 percentage points) and Manufacture of motor vehicles, trailers, and semi-trailers (10
percentage points) have a higher representation in the Pilsen agglomeration than the whole Czech Republic.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
66
Tab. 4: Value added per employee (in CZK thousands) in the core, non-core zone and in the Pilsen
agglomeration according to the manufacturing industry in 2016
Manufacture of Core Non-core zone Total ČR
Food products 195 607 563 541
Beverages 3 786 2 440 3 630 1 321
Wood and products of wood 382 363 375 458
Paper and paper products 687 2 101 1 028 889
Printing and reproduction 564 0 564 544
Chemical industry 574 683 621 1 003
Other non – metallic mineral products 903 853 859 813
Fabricated metal products 918 946 921 662
Electrotechnical industry 989 566 761 753
Machinery and equipment n. e. c. 1 138 639 1 016 714
Motor vehicles, trailers 892 802 877 1 270
Other transport equipment 1 419 403 1 415 858
Furniture 570 511 530 472
Other manufacturing 253 398 271 457
Repair and installation 670 0 670 681
Total 1 162 943 1 175 953
Data source: Author's elaboration
“Basically, the value added per employee indicates how much money one worker can make for his employer. This
does not include the cost of his wages and other income and expenses, which are not directly attributable to the
manufacturing activity of the industrial enterprise“ (Novák, et al; 2012, p. 19).
Pilsen agglomeration shows a very above-average performance of employees. The employees of the Pilsen
agglomeration will earn about 200 thousand CZK more than an average employee in the Czech Republic. We can
see the difference when we compare added value inside the agglomeration. The difference between the core and
the non-core zone is the same as the difference between the whole agglomeration and the average of the Czech
Republic. The high performance is mainly due to the core city of Pilsen. Almost two-thirds of industrial sectors in
the Pilsen agglomeration are above the Czech average. The beverage industry (mainly brewing) shows the highest
performance, up to almost three times. Manufacture of other transport equipment also showed high values above
the national average, when one employee in the Pilsen agglomeration earned his company about half a million
CZK per year more than in the average of Czech repuplic.
Especially Škoda Transportation shows extremely above-average values, when one employee earns about CZK
1.5 million his company. Škoda Transportation has a long tradition in the Pilsen Region. Most of the production
is focused on trams, suburban electric trains, locomotives, metro trains, trolleybuses or electric buses. It is the
largest company in Central Europe (more than 5,000 employees) engaged in transport engineering (Aktuálně.cz,
ČTK, 2018). The company has several subsidiaries and supplies vehicles worldwide. In 2018, PPF bought shares
of the entire company (CZK 8.3 billion), the company is owned by the richest Czech, Petr Kelnner. Škoda
Transportation is still accompanied by financial scandals. The most important are eg. overpriced contract of the
modern depot used to repair buses, when it was supposed to “drain” up to 160 million CZK (Karel Hrubeš, idnes.cz,
2018). Another example is the payment of dividends from previous shareholders for suspected tax fraud (Karel
Hrubeš; Petr Kolář, MF DNES, 2018). Despite all the discrepancies, Škoda Transportation has a significant impact
on the economy of the Pilsen agglomeration.
The performance of the Manufacture of machinery and equipment n.e.c. is set by Daikin (air conditioning) and
Doosan Škoda Power is not lagging behind either. The traditional production of turbines in the Pilsen region dates
back to 1904. Nowadays Pilsen turbines are delivered to very remote destinations (South America, Asia, Africa).
Values for these industries exceeded the national average by about 300 thousand CZK per year.
Among the below-average performance sectors in the Pilsen agglomeration are the chemical and automotive
industries (about CZK 400,000 per year less). The reason behind the below-average performance of the chemical
industry is representation only from the plastics and rubber industries, which are not as powerful as chemical plants
and factories. Such gigantic enterprises do not exist in the Pilsen agglomeration, so the performance is considerably
below average.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
67
The reason behind the under-performance of the automotive industry is the overwhelming specialization in interior
components, which are not so highly valued as, for example, engines.
There is an above-average performance of the Manufacture of paper and paper products in the non-core zone,
within individual sectors of agglomeration. This exceeds the performance of this branch more than twice in the
core of the agglomeration. The hinterland also shows higher performance in the Manufacture of food products.
Among the above-average manufacturing industries in the core are traditionally Beverage industry, Manufacture
of other transport equipment, and Manufacture of machinery and equipment n.e.c.
4. Conclusion
The Pilsen agglomeration is the dominant economically strong settlement forming one of the largest Czech
economic regional centers. Agglomeration has traditionally been strongly focused on the manufacturing industry.
Its performance is crucial for the Pilsen agglomeration. The economic drivers include the local traditional sector.
It concerns the production of beverages, general mechanical engineering, and transport engineering. The largest
and most powerful enterprises are Pilsner Urquell and Škoda Transportation, which together employ more than 8
thousand persons and whose profit in 2016 amounted to more than CZK 6 billion. A surprising finding is also the
fact that the agglomeration background also showed better results for the vast majority of the industry compared
to the data for the whole Czech Republic.
There are more sectors behind the high economic performance. This fact can be perceived very positively, as
several above-average performing industries give a stable and crises-resistant regional economy, where the effects
of dependence on one dominant sector were significant (Blažek, 2010). It is certainly not possible to assume the
current decline in demand for both beverages, especially beer, as well as for transport machinery (eg trams). The
decrease in demand is certainly not expected in general engineering. The demand for turbines is primarily
important. The turbines are also shipped around the world. The surprising conclusion is the uneven performance
compared to the average wage of transport in Manufacture of other transport equipment. The difference of almost
600 thousand earned by one employee per year is not reflected in the average wage. By contrast, wages in general
the manufacture of machinery and equipment n.e.c. (higher by CZK 9 thousand than in the Czech Republic) and
the Beverage industry (higher by CZK 18 thousand than in the Czech Republic) correspond to the performance of
these industries.
The Pilsen agglomeration shows highly above-average values in terms of economic performance and also low
unemployment. It is independent on the Manufacture of motor vehicles, trailers, and semi-trailers. In conclusion,
it is one of the most resistant Czech agglomerations in the Czech Republic.
Literature
[1] BAŠTOVÁ M., TOUŠEK V., (2005). Brněnský a plzeňský průmysl po roce 1989. In VIII. mezinárodní
kolokvium o regionálních vědách. Brno: Masarykova univerzita, pp. 15-22. ISBN 80-210-3888-8.
[2] BLAŽEK, J., (2010). The regional impacts of the global financial and economic crisis in the Czech Republic.
In Gorzelak, Chor-Ching G. (eds.). Financial Crisis in Central and Eastern Europe: Similarity to Diversity.
Warszawa: Wydawnictwo Naukowe Scholar, pp. 50-64. ISBN 9788373834361.
[3] ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. (2019). Ekonomické výsledky průmyslu ČR – 2016. [online]. [2018-08-31].
From: https://www.czso.cz/csu/czso/ekonomicke-vysledky-prumyslu-cr-2016.
[4] ČESKÁ TISKOVÁ KANCELÁŘ. (2019). Kellnerova PPF dokončila nákup plzeňské strojírny Škoda
Transportation. [online]. [cit. 2018-04-25]. From: https://zpravy.aktualne.cz/ekonomika/kellnerova-ppf-
dokoncila-nakup-plzenske-strojirny-skoda-tran/r~e2af259c487911e8aca5ac1f6b220ee8/.
[5] HALÁS, M., ROUBÍNEK, P., KLADIVO, P., (2012). Urbánní a suburbánní prostor Olomouce: teoretické
přístupy, vymezení, typologie. Geografický časopis, vol. 64, no. 4, pp. 289-310. ISSN 0016-7193.
[6] HAMPL, M., (2005). Geografická organizace společnosti v České republice: Transformační procesy a jejich
obecný kontext. Praha: DemoArt pro Univerzitu Karlovu, Přírodovědeckou fakultu, 2005. pp. 88-96. ISBN
80-86746-02-X.
[7] HRUBEŠ, K., (2018). Výbušné svědectví. Bílý kůň ze Škody promluvil, upozornil na daňové úniky. iDnes.cz.
[online]. [cit. 2018-11-21]. From: https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/skoda-automobilka-podvod-policie-
petr-kellner.A181120_130227_domaci_lesa.
[8] HRUBEŠ, K., KOLÁŘ, P., (2018). Velmi tiché vyšetřování. MF DNES. [online]. [cit. 2018-08-27]. From:
https://www.pressreader.com/similar/281586651459009.
[9] HUSSAIN, J., BERNARD, J., (2017). Regional productivity convergence: An analysis of the pulp and paper
industries in U.S., Canada, Finland, and Sweden. Journal of Forest Economics, Elsevier, vol. 28. pp. 49-62,
ISSN 1104-6899. DOI 10.1016/j.jfe.2017.04.005.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
68
[10]KOVANDA, J., (2006). Možnosti vymezení plzeňské aglomerace. Miscellanea Geographica. Universitatis
Bohemiae Occidentalis, no. 12, pp. 91-102. ISBN 978-80-7043-589-2.
KRAFT, S., MARADA, M., POPJAKOVÁ, D., (2014). Delimitation of Nodal Regions Based on Transport
Flows: Case study of the Czech Republic. Quaestiones Geographicae, vol. 33, no. 2, pp. 139-150. ISSN 2081-
6383.
[11]KRZYSZTOFIK, R., TKOCZ, M., SPÓRNA, T., KANTOR-PIETRAGA, I., (2016). Some dilemmas of postindustrialism
in a region of traditional industry: The case of the Katowice conurbation, Poland. Moravian
Geographical Reports, vol. 24, no. 1, pp. 42-54. ISSN 1210-8812. DOI 10.1515/mgr-2016-0004.
[12]LIU, L., DONG, X., CHI, S., (2010). Quantitative delimitation of metropolitan areas based on a synthetic
method: Case study in the Lanzhou Metropolitan area. Journal of Urban Planning and Development, vol. 136,
no. 4, pp. 357-364. ISSN (online) 1943-5444. DOI 10.1061/(ASCE)UP.1943-5444.0000029.
[13]NOVÁK, V., et al., (2012). Hospodaření průmyslových podniků se sídlem v Kraji Vysočina v roce 2009 a
2010. Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem, [online]. [cit. 2012-08]. From: http://m.kr-
vysocina.cz/assets/File.ashx?id_org=450008&id_dokumenty=4049779.
[14]NOVÁK, V., DRDOVÁ, E., (2013). Revitalizace ekonomické výkonnosti automobilového průmyslu v ČR v
průběhu hospodářské krize se zaměřením na Ústecký kraj. In XXVI. mezinárodní kolokvium o regionálních
vědách. Sborník příspěvků. Brno: Masarykova univerzita, pp. 168–173. ISBN 978-80-7261-145-3. DOI
10.5817/CZ.MUNI.P210-6257-2013-20.
[15]NOVÁK, V., (2017). The Spatial Delimitation of Agglomerations in the Czech Republic: The Case of
Northwestern Bohemia. Littera Scripta 2017, vol. 10, no. 2. ISSN 1805-9112.
[16]OUŘEDNÍČEK, M., (2002). Suburbanizace v kontextu urbanizačního procesu. In: Sýkora, L. (eds.).
Suburbanizace a její sociální, ekonomické a ekologické důsledky. Ústav pro ekopolitiku. Praha. pp. 39-54.
[17]PORTER, M., E., (2003). The economic performance of regions. Regional studies, vol. 37, no. 6-7, pp. 549-
578. ISSN 1360-0591. DOI 10.1080/0034340032000108688.
[18]SCHWAB, R., HULTEN, CH., (1984). Regional Productivity Growth in U.S, Manufacturing: 1951-78. The
American Economic Review, vol. 74, no. 1, pp. 152-162, ISSN 00028282.
TRUNEČEK, J., (2004). Management znalostí. C.H. Beck pro praxi. ISBN 80-7179-884-3.
[19]ŽENKA, J., NOVOTNÝ, J., SLACH, O., KVĚTOŇ, V., (2013). Economic performance of small city-regions
in the post-communist context: evidence from Czechia. In 6th International Conference on Globalization.
Proceedings paper. Ostrava: Ostravská univerzita, pp. 19-25. ISBN 978-80-7464-357-6.
This article was elaborated based on support of a student grant project in terms of a special university research
at the University of Jan Evangelista Purkyně in Ústí nad Labem and with the support of the Grant Agency of
the Czech Republic as part of the grant project ‘Development of trajectories of traditional industrial branches
in old industrial regions: governance, participants, institutions and leadership’.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
69
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-9268-2019-8
STROJÍRENSKÝ PRŮMYSL V ČESKÉ REPUBLICE
V LETECH 2011 - 2016
Engineering industry in the Czech Republic in 2011 - 2016
JÁN KRÁLIK
VÁCLAV NOVÁK
Katedra regionálního rozvoje a veřejné správy
Fakulta sociálně ekonomická
Univerzita J. E. Purkyně v Ústí nad Labem
Depart. of Regional Develop. and Public Administr.
Faculty of Social and Economic Studies
J. E. Pukryně University in Ústí nad Labem
 Pasteurova 1, 400 01 Ústí nad Labem, Czech Republic
E-mail: jankralik87@gmail.com, vaclav.novak@ ujep.cz
Anotace
Hlavním cílem příspěvku je zhodnocení ekonomické výkonnosti jednoho z odvětví zpracovatelského průmyslu v
České republice v období po poslední světové hospodářské krizi. Významnou přidanou hodnotou článku je
prezentace dat za strojírenský průmysl v regionálním členění. Tato data byla pořízena z účetních závěrek firem.
Jedná se o finanční ukazatele, které byly dále vztaženy na počet zaměstnanců v agregované formě za celou ČR i
jednotlivé regiony. U strojírenského průmyslu nebyla v období let 2011 - 2016 zjištěna vysoká dynamika růstu
zaměstnanosti. Avšak bylo potvrzeno, že se jedná o odvětví s vysokou přidanou hodnotou na zaměstnance a
nadprůměrným mzdovým ohodnocením zaměstnanců. Překvapujícím poznatkem jsou velké regionální rozdíly v
ekonomické výkonnosti strojírenského průmyslu.
Klíčová slova
strojírenský průmysl, ekonomická výkonnost, kraje České republiky
Annotation
The main goal of the paper is to evaluate the economic performance of one of the manufacturing industries in the
Czech Republic after the last world economic crisis. An important added value of the article is the presentation of
data for the engineering industry on a regional scale. Those data were collected from the company's closing
financial statements. These financial indicators were further related to the number of employees in aggregate form
for the whole Czech Republic and individual regions. There was not found a high growth dynamic of employment
in the engineering industry in 2011 - 2016. However, it has been confirmed, it is a sector with high added value
per employee and higher than average salary evaluation of employees. There are significant regional differences
in the economic performance of the engineering industry, which is a surprising finding.
Key words
engineering industry, economic performance, regions of the Czech Republic
JEL klasifikace: R12
1. Úvod
Příspěvek je zaměřen na vybrané odvětví zpracovatelského průmyslu, konkrétně na strojírenský průmysl.
Strojírenský průmysl náleží v rámci České republiky k tradičním odvětvím, které má nezanedbatelný podíl na
HDP České republiky a rovněž se významně podílí na českém exportu (Povolná, Švarcová, 2017). Strojírenství je
definováno jako průmyslový obor, který se zabývá navrhováním, výrobou a údržbou strojů. Ve strojírenství se
využívá mnoho technických, vědeckých či matematických znalostí, díky kterým lze implementovat materiály,
struktury, systémy a procesy ve sféře výroby velmi širokého spektra výrobků uplatnitelných na trhu (Česká
technologická platforma strojírenství, 2010).
V rámci příspěvku je hlavním cílem zhodnocení ekonomické výkonnosti odvětví, které je dle odvětvové
klasifikace CZ-NACE definováno oddílem "CZ-NACE 28 výroba a zařízení". Využita jsou data podnikového
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
70
účetnictví za roky 2011 - 2016. Hodnoceno je tedy období, které následovalo po celosvětové ekonomické krizi,
která Českou republiku zasáhla v nevyšší intenzitě v letech 2009-2010. Hodnocení ekonomické výkonnosti a
prostorová alokace strojírenského průmyslu je v článku řešena na úrovni krajů ČR.
Vzhledem k tomu, že článek kombinuje ekonomická kritéria s regionální prostorovou analýzou, teoretický záběr
vychází a navazuje na publikace a příspěvky ekonomů i geografů. Autoři se inspirovali odvětvovou analýzou od
Nováka a Ježíkové (2016), která se věnovala hutnickému a kovozpracujícímu průmyslu České republiky a jeho
výkonnosti v období hospodářské krize. V prostorovém hodnocení navazuje příspěvek na Hlaváčka (2009), který
již publikoval výstupy zaměřené na regiony specializované na průmysl a na prostorové změny rozmístění
průmyslové výroby vlivem alokace zahraničních investic. Pro autory článku byl inspirativní příspěvek Portera
(2003), jenž rovněž hodnotil ekonomickou výkonnost na úrovni regionů z pohledů průmyslových odvětví.
2. Historie a vývoj strojírenského průmyslu na území České republiky
Průmysl představuje na českém území dlouhodobě významnou součást národního hospodářství a je to právě
proměna konkurenceschopnosti průmyslové výroby, co do značné míry ovlivňuje měnící se celkové postavení
státu ve světové ekonomice. Vzhledem k faktu, že průmyslová výroba je vždy zasazena do konkrétního území, tak
se v souvislosti s jejím vývojem mění i významová pozice jednotlivých regionů, kde byla či je lokalizována
(Koutský, 2011).
Strojírenský průmysl byl na vysoké úrovni již před 1. světovou válkou. Už v 1. polovině 19. století vznikaly pod
tlakem potřeb nejdříve textilního a potom i potravinářského průmyslu významné strojírenské závody v Praze,
Liberci a Brně nebo v jejich okolí. Začátkem 2. poloviny 19. století nastal kvalitativní přelom – zvýšil se počet
parních strojů, které toto odvětví muselo dodat. K rozvoji strojírenské výroby přispěly i nároky železniční dopravy
a i dalších odvětví rakousko-uherského hospodářství, jenž pro české strojírenství představovalo významné
odbytiště. Na přelomu 19. a 20. století započala v ČR i výroba automobilů.
Dalším milníkem v rozvoji strojírenství v České republice byl rok 1948, po němž došlo ke znárodnění
průmyslových závodů. Hlavním odvětvím průmyslu se stalo strojírenství. Těžiště strojírenské výroby se posunulo
na východ, neboť řada nových strojírenských závodů vznikla na východní Moravě. České strojírenství se
vyznačovalo nadprůměrným podílem výroby strojů a zařízení investičního charakteru, mechanického strojírenství
a strojů a zařízení pro těžbu. Cílovými trhy byly země RVHP, neexistoval zde tlak na inovace ve výrobě, a české
strojírenství se tak stávalo stále méně konkurenceschopné.
V roce 1989 pracovalo v celém strojírenství, které v sobě zahrnovalo i výrobu dopravních prostředků, 32,3 % osob
zaměstnaných v průmyslové výrobě v České republice. Podíl odvětví na průmyslové výrobě ČR dosahoval 25 %.
V 1. polovině 90. let prošel strojírenský průmysl obdobným vývojem jako většina ostatních průmyslových odvětví.
K nejhlubšímu propadu strojírenské výroby došlo v roce 1993. Vysokou ztrátu zaznamenaly především podniky
zabývající se vojenskou výrobou. Řada strojírenských podniků zápasila s nedostatkem zakázek a ztrátou
kvalifikovaných pracovníků, kteří odešli za vyššími výdělky (Svobodová, 2013).
Průmyslová výroba na území České republiky prošla po roce 1989 rozsáhlou transformací, kde vnímáme proměnu
nejen v politické, ale také v ekonomické a celkové společenské situaci. Hampl (1996) popisuje nutnost zvládnout
dva paralelní transformační procesy, kdy místní (specifická) postsocialistická transformace centrálně plánované
ekonomiky na tržní probíhá v kontextu obecnějších transformačních tendencí směrování nejvyspělejších států
světa k postindustriální společnosti. Těžiště postsocialistické transformace je možné zasadit mezi roky 1989–1999
a je charakteristické výrazným projevem deindustrializace.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
71
Tab. 1: Zaměstnanost ve zpracovatelském průmyslu v jednotlivých krajích České republiky k 31. 12. 1999
a její změny od roku 1989
Kraj
Počet
zaměstnaných
Podíl na
průmyslu (%)
Index
1999/1989
Pokles počtu
zaměstnaných
Praha 87 637 6,8 53,8 -75 255
Středočeský 141 891 11,0 72,9 -52 618
Jihočeský 82 832 6,4 84,9 -14 697
Plzeňský 81 434 6,3 84,4 -15 039
Karlovarský 38 038 2,9 85,4 -6 520
Ústecký 86 565 6,7 65,8 -45 041
Liberecký 73 496 5,7 71,0 -30 046
Královehradecký 87 669 6,8 70,4 -36 892
Pardubický 74 549 5,8 69,2 -33 229
Vysočina 75 392 5,8 81,3 -17 336
Jihomoravský 136 212 10,5 64,2 -75 909
Olomoucký 83 085 6,4 66,3 -42 300
Zlínsky 93 871 7,3 69,5 -41 288
Moravskoslezský 151 832 11,7 67,9 -71 661
Celkem 1 294 603 100,0 69,9 -557 831
Zdroj: Toušek, Tonev (2002)
V období let 1989–1999 ubylo v zpracovatelském průmyslu České republiky více než 500 tis. pracovníků, nejvíce
v Jihomoravském kraji, v Praze a v Moravskoslezském kraji. Strukturální změny zaměstnanosti, které proběhly
v 90. letech, jsou v historii České republiky neopakovatelné. Devadesátá léta znamenala pro průmyslovou výrobu
převratné změny. Transformace a restrukturalizace průmyslu přinesla v prvé řadě výraznou a rychlou redukci stavu
pracovníků o několik set tisíc osob (Toušek, 2000). Je nezpochybnitelné, že úbytek pracovní síly se nevyhnul také
strojírenské výrobě.
Po kolísavém vývoji a poklesech ekonomiky ČR v 90. letech, vyvolaných ekonomickou transformací, začala
ekonomika po roce 2000 růst a tento růst trval nepřetržitě po celou následující dekádu. Růst HDP kulminoval v
letech 2005–2007, kdy HDP dosahoval rekordních meziročních přírůstků nad 6 %. Úspěšný vývoj české
ekonomiky po roce 2000 stimulovala příprava ČR na vstup do EU, a především vlastní vstup, ke kterému došlo v
roce 2004. Otvírání trhu EU dalo české ekonomice a zejména exportně orientovanému průmyslu velký podnět
k dynamickému rozvoji, který byl ukončen až nástupem celosvětové hospodářské krize koncem roku 2008 (Pelcl,
2011). Ekonomická krize není pro lidstvo novým fenoménem, liší se jen příčiny a následky (Kiss 2012).
Hadjimichalis a Hudson (2014) poznamenávají, že krize ekonomická obnažila krizi teoretickou v ekonomické
geografii a v oblasti regionálního rozvoje.
3. Data
Strojírenský průmysl zahrnuje velmi širokou paletu zařízení, která mechanicky nebo tepelně působí na materiály
nebo na materiálech provádějí výrobní procesy (např. manipulaci, postřikování, vážení nebo balení), včetně výroby
jejich mechanických komponentů, které produkují a využívají sílu. Patří sem také speciálně vyrobené díly na tyto
stroje a zařízení. Do tohoto oddílu dále patří pevná, pohyblivá nebo ručně ovládaná zařízení bez ohledu na to, zda
jsou určená pro průmysl, řemesla, stavebnictví, zemědělství nebo pro použití v domácnostech. Také výroba
speciálních zařízení pro cestující nebo nákladní dopravu patří do tohoto oddílu. Vývoj, výroba a prodej těchto
zařízení je indikátorem stavu a dalšího vývoje českého hospodářství (ČSÚ, 2008).
Dle odvětvové klasifikace CZ-NACE spravované Českým statistickým úřadem byly vybrány subjekty, které jsou
zařazeny do odvětví CZ-NACE 28. Jde o odvětví výroby strojů a zařízení, které se dále dělí na pět oborů. Celé
odvětví nazýváme pro potřeby tohoto článku strojírenský průmysl. Strojírenský průmysl je poměrně
širokospektrální odvětví a pro potřeby článku bylo toto odvětví pro další zpracování rozděleno na dvě samostatné
skupiny oborů:
 281 - 28.1 Výroba strojů a zařízení pro všeobecné účely;
28.2 Výroba ostatních strojů a zařízení pro všeobecné účely;
 289 - 28.3 Výroba zemědělských a lesnických strojů;
28.4 Výroba kovoobráběcích a ostatních obráběcích strojů;
28.9 Výroba ostatních strojů pro speciální účely.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
72
Přičemž skupinu oborů 281 nazýváme jako "všeobecné strojírenství" a skupinu oborů 289 jako "speciální
strojírenství".
Použitá databáze čítá celkem 119 firem strojírenského průmyslu s 200 a více zaměstnanci, za které byly ve
sledovaném období dostupné účetní závěrky. Z toho 72 společností bylo řazeno do všeobecného strojírenství a 47
do speciálního strojírenství.
4. Odvětvová analýza
Dle Českého statistického úřadu pracovalo ve strojírenském průmyslu celé ČR 128 tis osob v roce 2016. V použité
databázi firem pracovalo v roce 2016 celkem 54 tis. zaměstnanců. 119 analyzovaných firem má tedy 42% podíl
na zaměstnanosti ve strojírenském průmyslu.
Obr. 1: Vývoj počtu zaměstnanců strojírenského průmyslu v České republice v období 2011-2016
Zdroj: Databáze průmyslových provozoven. UJEP Ústí nad Labem (2018); vlastní zpracování
Vývoj zaměstnanosti ve strojírenském průmyslu byl za analyzovaný vzorek firem v letech 2011 - 2016 celkem
překvapivý. Nejvyššího souhrnného počtu zaměstnanců bylo dosaženo v roce 2012 (56 tis. osob). Meziroční
pokles mezi lety 2012 a 2013 byl zapříčiněn výrazným snížením počtu zaměstnanců v oborech všeobecného
strojírenství. Při detailním studiu dat z použité databáze bylo zjištěno, že za poklesem v podstatě stojí jedna velká
strojírenská firma. Jedná se o společnost VÍTKOVICE HEAVY MACHINERY a.s., u které mezi lety 2012 a 2013
došlo ke snížení počtu pracovníků z 6,3 tis. na 1,4 tis. osob, tzn. téměř o 5 tis. osob.
15 000
30 000
45 000
60 000
2011 2012 2013 2014 2015 2016
všeobecné strojírenství speciální strojírenství strojírenství celkem
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
73
Obr. 2: Přidaná hodnota na zaměstnance (v tis. Kč) ve strojírenském průmyslu v České republice v období let
2011-2016
Zdroj: Databáze průmyslových provozoven. UJEP Ústí nad Labem (2018); vlastní zpracování
Ekonomická výkonnost českého strojírenství daná přidanou hodnotou na zaměstnance po celé období rostla s
výjimkou roku 2015. Přes pokles v roce 2015 bylo nejvyšších hodnot dosaženo v roce 2016, a to jak u
strojírenského průmyslu jako celku, tak i ve všeobecném a speciálním strojírenství. V roce 2016 dosahovala
přidaná hodnota na zaměstnance u analyzovaného vzorku největších firem téměř 900 tis. Kč, což zhruba
koresponduje s průměrem celého zpracovatelského průmyslu. Avšak všeobecné strojírenství si v produktivitě
práce z přidané hodnoty stojí o něco lépe než speciální strojírenství.
Mzdy v období po krizi rostou ve všech sektorech českého hospodářství. V případě analyzovaného souboru firem
strojírenského průmyslu tento růst zrychlil mezi lety 2015 a 2016. Poměrně zajímavou skutečností je, že ve
speciálním strojírenství růst mezd mezi lety 2012 a 2015 téměř stagnoval, takže po roce 2013 jsou mzdy vyšší ve
všeobecném strojírenství.
Průměrná mzda u sledovaného souboru firem v roce 2016 překonala hranici 31 tis. Kč, což bylo výrazně více než
průměr zpracovatelského průmyslu. Podle údajů oficiální statistiky činila v roce 2016 průměrná mzda ve
zpracovatelském průmyslu 27,4 tis. Kč. To naznačuje, že v českém strojírenství je zaměstnána poměrně
kvalifikovaná pracovní síla.
600
650
700
750
800
850
900
950
1 000
2011 2012 2013 2014 2015 2016
všeobecné strojírenství speciální strojírenství strojírenství celkem
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
74
Obr. 3: Průměrná měsíční mzda (v tis. Kč) ve strojírenském průmyslu v České republice v období let
2011 - 2016
Zdroj: Databáze průmyslových provozoven. UJEP Ústí nad Labem (2018);. vlastní zpracování
4. Regionální analýza
Ve většině krajů počet pracovníků ve strojírenském průmyslu mezi lety 2011 a 2016 vzrostl. Významný odliv
zaměstnanců vykázal Moravskoslezský kraj, kde je evidentní výrazný rozdíl počtu zaměstnanců ve strojírenském
průmyslu v roce 2011 (11 618 zaměstnanců) a v roce 2016 (6 910 zaměstnanců). To bylo způsobeno poklesem
počtu pracovníků v již zmiňované společnosti VÍTKOVICE HEAVY MACHINERY a.s.
Tradičním regionem s vysokým zastoupením strojírenství je Jihomoravský kraj. V regionální metropoli Brně se
každoročně koná nejvýznamnější veletržní akce v ČR zaměřená právě na strojírenský průmysl. S ohledem na počet
zaměstnanců má ale významnější postavení strojírenský průmysl v sousedním Kraji Vysočina, jenž s
Jihomoravským krajem společně tvoří jeden region soudržnosti na úrovni NUTS 2. Jihovýchod České republiky
můžeme považovat za území s výraznou specializací na strojírenský průmysl.
26
27
28
29
30
31
32
2011 2012 2013 2014 2015 2016
všeobecné strojírenství speciální strojírenství strojírenství celkem
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
75
Tab. 2: Vývoj počtu zaměstnanců v strojírenském průmyslu v krajích České republiky v období let 2011-2016
Kraj/rok 2011 2012 2013 2014 2015 2016
Hlavní město Praha – CZ010 2 956 2 957 2 986 3 065 3 025 2 962
Středočeský kraj – CZ020 3 918 3 991 4 092 4 205 4 574 4 755
Jihočeský kraj – CZ031 3 652 3 860 3 904 3 935 3 875 3 771
Plzeňský kraj – CZ032 3 931 4 014 3 957 3 874 3 883 4 079
Karlovarský kraj – CZ041 502 516 492 492 603 595
Ústecký kraj – CZ042 3 123 3 156 3 124 3 089 3 472 3 592
Liberecký kraj – CZ051 2 657 2 729 2 656 2 785 2 960 3 119
Královehradecký kraj – CZ052 1 772 1 845 1 928 1 802 1 938 2 084
Pardubický kraj – CZ053 2 092 1 784 1 776 1 890 1 901 1 955
Kraj Vysočina – CZ063 5 973 6 260 6 276 6 392 6 074 6 123
Jihomoravský kraj – CZ064 8 530 8 865 8 594 8 811 8 984 8 980
Olomoucký kraj – CZ071 2 114 2 132 2 300 2 937 3 143 3 092
Zlínsky kraj – CZ072 1 557 2 263 2 133 2 136 2 040 1 794
Moravskoslezský kraj – CZ080 11 618 11 668 7 173 7 020 7 022 6 910
ČR 53465 56040 51 391 52 433 53 494 53 811
Zdroj: Databáze průmyslových provozoven. UJEP Ústí nad Labem (2018); vlastní zpracování
Nejvyšší produktivitu práce z přidané hodnoty vykazovaly téměř po celé sledované období strojírenské firmy ve
Středočeském kraji. Také v Plzeňském a Olomouckém kraji se přidaná hodnota na zaměstnance pohybovala téměř
ve všech sledovaných letech nad 1 mil. Kč, což jsou velmi solidní čísla. Naopak velmi nízkou produktivitou práce
z přidané hodnoty se prezentoval Zlínský kraj, Královéhradecký kraj a Karlovarský kraj. Pro jihovýchod České
republiky, kde má strojírenský průmysl významné zastoupené na zaměstnanosti, je pozitivním zjištěním fakt, že
produktivita práce z přidané hodnoty zde dosahuje poměrně slušné úrovně na poměry České republiky.
Celkově je z tabulky č. 3 evidentní, že regionální rozdíly v produktivitě práce z přidané hodnoty jsou poměrně
značné. Na jedné straně zde existují kraje s nízkým HDP na obyvatele, nízkými průměrnými mzdami, a to se
projevuje také v našich datech za strojírenský průmysl. Obdobné konsekvence lze identifikovat i u bohatších
regionů. Nicméně například Královéhradecký kraj vždy patřil celkově k ekonomicky výkonným regionům s
vysokým HDP na obyvatele. V tomto případě nízká produktivita práce z přidané hodnoty ve strojírenském
průmyslu překvapuje.
Tab. 3: Vývoj přidané hodnoty na zaměstnance (v tis. Kč) v krajích České republiky v období let 2011-2016
Kraj/rok 2011 2012 2013 2014 2015 2016
Hlavní město Praha – CZ010 682 752 771 849 775 744
Středočeský kraj – CZ020 1 003 1 057 1 137 1 194 1 076 1 191
Jihočeský kraj – CZ031 665 733 794 816 787 706
Plzeňský kraj – CZ032 1 337 1 504 1 539 1 656 1 508 1 041
Karlovarský kraj – CZ041 472 459 532 621 530 589
Ústecký kraj – CZ042 682 755 823 943 760 936
Liberecký kraj – CZ051 617 686 861 1 032 977 947
Královehradecký kraj – CZ052 484 556 568 641 551 557
Pardubický kraj – CZ053 652 639 726 718 547 759
Kraj Vysočina – CZ063 590 643 713 777 754 956
Jihomoravský kraj – CZ064 734 756 789 821 808 881
Olomoucký kraj – CZ071 763 1 087 924 843 1 007 1 032
Zlínsky kraj – CZ072 590 575 626 612 619 561
Moravskoslezský kraj – CZ080 548 637 582 584 535 776
ČR 721 780 828 876 825 881
Zdroj: Databáze průmyslových provozoven. UJEP Ústí nad Labem, 2016. Vlastní zpracování
V regionálním srovnání byla ve sledovaném období nejvyšší průměrná měsíční mzda v Plzeňském kraji a ve
Středočeském kraji. To je pochopitelné, neboť v případě Středočeského kraje se jedná o metropolitní region s
vyššími nároky pracovní síly na mzdové ohodnocení. V případě Plzeňského kraje a především krajského města se
jedná o tradiční "baštu" strojírenského průmyslu, ve které se strojírenská výroba realizuje na vysoké technologické
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
76
úrovni (jaderné strojírenství). Nízké mzdové ohodnocení nepřekvapuje v Karlovarském kraji. Naopak v tradičním
průmyslovém regionu, jakým je Moravskoslezský kraj, je nízké mzdové ohodnocení dosti překvapující.
Tab. 4: Vývoj průměrné měsíční mzdy (v tis. Kč) v krajích České republiky v období let 2011-2016
Zdroj: Databáze průmyslových provozoven. UJEP Ústí nad Labem, 2016. Vlastní zpracování
5. Závěr
Strojírenský průmysl v České republice nezaznamenal v období po celosvětové hospodářské krizi mohutný
významný nárůst zaměstnanosti. Zaměstnanost ve sledovaném souboru největších firem strojírenského průmyslu
dokonce poklesla díky jedné velké firmě. Ovšem k růstu ekonomické výkonnosti více méně v letech 2011 - 2016
s výjimkou jednoho roku došlo.
Uvnitř strojírenského průmyslu existují rozdíly mezi obory. Ty, které byly sdruženy do tzv. všeobecného
strojírenství, vykazovaly v analýze vyšší dynamiku růstu ekonomické výkonnosti a průměrných mezd. Speciální
strojírenství se vyznačovalo spíše stagnací.
Poměrně překvapivé jsou zjištění poukazující na velké regionální rozdíly v ekonomické výkonnosti českého
strojírenství. V transformačním období úspěšné regiony se prezentují vysokou přidanou hodnotou na zaměstnance
a některé z nich velmi vysokou úrovní průměrných mezd ve strojírenském průmyslu (Středočeský a Plzeňský kraj).
Naopak Karlovarský kraj, jenž náleží k ekonomicky málo výkonným krajům, vykazuje i ve strojírenské výrobě
velmi slabé hodnoty produktivity práce z přidané hodnoty a nízké mzdové ohodnocení pracovníků. Překvapivé
výsledky byly evidovány v případě Královéhradeckého kraje, který tradičně patří k úspěšným českým regionům,
ovšem v ekonomické výkonnosti strojírenství pokulhává.
Územně je strojírenská výroba koncentrována na jihovýchodě České republiky, tedy především v Kraji Vysočina
a v Jihomoravském kraji. Pro oba regiony je pozitivní zjištění, že toto průmyslové odvětví se zde prezentuje solidní
ekonomickou výkonností.
Literatura
[1] ČESKÁ TECHNOLOGICKÁ PLATFORMA STROJÍRENSTVÍ, o.s., (2010). Strategická výzkumná agenda
strojírenství ČR na období 2010–2020. [online]. [cit. 2019-04-08]. Dostupné z: https://docplayer.cz/1806828-
Strategicka-vyzkumna-agenda-strojirenstvi-cr-na-obdobi-2010-2020-ceska-technologicka-platforma-
strojirenstvi-o-s.html.
[2] ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. (2019). Ekonomické výsledky průmyslu ČR – 2016. [online]. [2018-08-31].
Dostupné z: https://www.czso.cz/csu/czso/ekonomicke-vysledky-prumyslu-cr-2016.
[3] ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD, (2008). Klasifikace ekonomických činností (CZ-NACE). Praha: Český
statistický úřad. [online]. [cit. 2019-04-08]. Dostupné z:
https://www.czso.cz/documents/10180/20565267/021608.pdf/2f45895b-4c51-435b-a52a-
0c7164dbf371?version=1.0.
[4] HADJIMICHALIS, C., HUDSON, R., (2014). Contemporary Crisis Across Europe and the Crisis of Regional
Development Theories. Regional Studies, vol. 48, no. 1., pp. 208-218. DOI 10.1080/00343404.2013.834044.
Kraj/rok 2011 2012 2013 2014 2015 2016
Hlavní město Praha - CZ010 27,3 28,9 32,1 32,2 33,4 32,3
Středočeský kraj - CZ020 30,1 30,1 32,4 33,2 30,8 36,1
Jihočeský kraj - CZ031 28,4 28,3 28,4 28,9 30,6 31,7
Plzeňský kraj - CZ032 28,2 31,6 34,8 36,8 35,4 36,8
Karlovarský kraj - CZ041 22,1 22,1 24,5 27,6 23,6 26,0
Ústecký kraj - CZ042 23,8 25,7 26,2 27,9 26,6 30,6
Liberecký kraj - CZ051 26,1 26,7 28,5 29,3 27,7 30,9
Královehradecký kraj - CZ052 25,9 27,2 25,4 27,4 28,1 30,2
Pardubický kraj - CZ053 22,2 25,7 27,5 28,0 29,6 30,7
Kraj Vysočina - CZ063 22,0 23,1 24,2 25,6 25,5 28,3
Jihomoravský kraj - CZ064 27,4 28,0 28,7 29,6 30,3 31,6
Olomoucký kraj - CZ071 37,1 37,1 34,4 29,7 30,5 32,7
Zlínsky kraj - CZ072 62,7 27,6 26,5 25,8 26,3 29,0
Moravskoslezský kraj - CZ080 25,5 27,3 26,2 26,3 26,7 27,6
ČR 26,9 27,7 28,6 29,2 29,2 31,3
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
77
[5] HAMPL, M., (1996). Geografická organizace společnosti a transformační procesy v České republice. Praha:
Karlova Univerzita, Přírodovědecká fakulta. ISBN 80-86746-02-X.
[6] HLAVÁČEK, P., (2009). The Foreign Direct Investments in the Ústí Region: Theory, Actors and Space
Differentiation.In E+M Ekonomie a Management, vol. 12, iss. 4. Liberec: Technická univerzita v Liberci, pp.
27-39. ISSN 1212-3609.
[7] KISS, E., (2012). The Impacts of the Economic Crisis on the Spatial Organization of Hungarian Industry.
European Urban and Regional Studies. DOI 10.1177/0969776411428652.
[8] KOUTSKÝ, J., (2011). Staré průmyslové regiony - vývojové tendence, možnosti rozvoje. [Disertační práce].
Brno: Masarykova univerzita. [online]. [cit. 2019-04-08]. Dostupné z: https://is.muni.cz/th/yoi0s/.
[9] NOVÁK, V., DRDOVÁ, E., (2013). Revitalizace ekonomické výkonnosti automobilového průmyslu v ČR v
průběhu hospodářské krize se zaměřením na Ústecký kraj. In XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních
vědách. Sborník příspěvků.. Brno: Masarykova univerzita. ISBN 978-80-210-6257-3. DOI
10.5817/CZ.MUNI.P210-6257-2013-7.
[10]PELCL, L., (2011). Dopady ekonomické krize na sektor paliv a energetiky ČR (Energetika 01/2011). [online].
[cit. 2019-04-08]. Dostupné z: https://www.vupek.cz/prezentace.html.
[11]PORTER, M., E., (2003). The economic performance of regions. Regional studies, vol. 37, no. 6-7, pp. 549-
578. ISSN 1360-0591. DOI 10.1080/0034340032000108688.
[12]POVOLNÁ, L., ŠVARCOVÁ, J., (2017). The Macroeconomic Context of Investments in the Field of
Machine Tools in the Czech Republic. Journal of Competitiveness, vol. 9, no. 2, pp. 110-122. ISSN 1804-
1728.
[13]SVOBODOVÁ, H., (2013). Vybrané kapitoly ze socioekonomické geografie České republiky. Brno:
Masarykova univerzita. [online]. [cit. 2019-04-08]. Dostupné z:
https://is.muni.cz/do/rect/el/estud/pedf/js13/geograf/web/skripta/SE_geografie_CR.pdf.
[14]TOUŠEK, V., (2000). Transformace průmyslu v ČR a jeho odvětvová struktura v nových krajích
[Transformation of Industry in Czech republic and its sector structure in the new regions]. In Acta
Universitatis Matthiae Belii, Geografické štúdie Nr. 7. Banská Bystrica: Fakulta prírodných vied UMB. ISBN
80-8055-443-9.
[15]TOUŠEK, V., TONEV, P., (2002). Změny ve struktuře zaměstnanosti v regionech České republiky; vliv
zahraničních investic (na příkladu okresu Blansko a Jihlava). In Hrabalová, S., Maryáš, J., Tonev, P., Toušek,
V., Viturka, M., Vystoupil, J., (eds.). Vybrané aspekty kvality podnikatelského prostředí jako výchozího
faktoru efektivnosti regionálních rozvojových projektů (případová studie). Brno: Masarykova univerzita.
ISBN 80-210-2813-0.
Příspěvek byl zpracován v rámci studentského grantového projektu realizovaného na Fakultě sociálně
ekonomické Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem a s podporou Grantové agentury České
republiky v rámci grantového projektu „Vývoj trajektorií tradičních odvětví ve starých průmyslových regionech:
governance, aktéři, instituce a leadership“.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
78
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-9268-2019-9
INDIKÁTORY EFEKTU PŘELÉVÁNÍ V REGIONECH
Spillover effect indicators at the region level
SYLVIE KOTÍKOVÁ
Katedra ekonomie
Ekonomická fakulta
Technická univerzita v Liberci
Department of Economics
Faculty of Economics
Technical University of Liberec
 Voronežská 13, 460 01 Liberec, Czech Republic
E-mail: sylvie.kotikova@tul.cz
Anotace
Přímé zahraniční investice svou lokalizací do hostitelského regionu vytvářejí celou řadu efektů, některé z nich mají
charakter externalit a jejich měřitelnost je možná pouze přes zástupné proměnné. To je případ i přelévacích efektů
(spillovers). Vznik pozitivních efektů přelévání je považován za veřejný zájem, který je podporován udělováním
investičních pobídek. Určení, zda přelévací efekty vůbec vznikají a v jakém rozsahu, je spojené s řadou
metodologických problémů, probíhá převážně na úrovni ekonomik, tj. k jakému technologickému transferu dochází
mezi státy. Cílem příspěvku je určení měřitelných faktorů přelevácích efektů (spillovers) na regionální úrovni
NUTS 3 a přispět tak k probíhající diskuzi věnující se působení PZI v oblasti své lokalizace, tj. v hostitelských
regionech. Za tyto faktory lze považovat hrubou přidanou hodnotu, objem investic do vědy a výzkumu a příliv
zahraničních investic vyjádřených na obyvatele. Proměnnými figurující jako multiplikátory finální síly efektu jsou
podíl osob s vyšším středoškolským či vysokoškolským vzděláním a velikost technologické mezery mezi přímými
zahraničními investicemi a lokálním podnikatelským prostředím měřeným rozdílem v jejich produktivitách.
Klíčová slova
Spillover efekty, podnikatelské prostředí, regionální rozvoj, přímé zahraniční investice, investiční pobídky
Annotation
The localization of FDI creates a wide range of effects in the host region, some of them have the character of
externalities and their measurability is only possible through alternative variables. This is also the case of spillover
effects that are the subject of the economic policy makers’ attention. The emergence of positive spillover effects is
considered a public interest that is supported by granting of the investment incentives. Determination whether
spillover effects emerge at all are associated with a range of methodological issues is researched at the level of
economies, e.g. what kind of technology transfer occurs between countries. The objective of this contribution is to
determine the measurable factors of spillover effects at the regional level NUTS 3 and thus contribute to the
ongoing discussion about the impacts of FDI in the area of its localization. These factors include gross value
added, the volume of R&D investment and the FDI inflows per capita. The variables figuring as the multipliers of
the final effect force include the proportion of people with higher secondary or university education and the size
of the technology gap between FDI and the local business environment measured by the difference in their
productivity.
Key words
Spillover effects, business environment, regional development, foreign direct investment, investment incentives
JEL classification: F21, O47
1. Úvod
Efekty přímých zahraničních investic (PZI) proudících do hostitelského regionu lze hodnotit přímo dopadem na
makroekonomické ukazatele, jako jsou např. zaměstnanost či vývoj produktu (hrubý domácí produkt, hrubá
přidaná hodnota) v regionu, ale také nepřímo, kdy lze zkoumat např. dopady na vývoj vzdělanosti či na vývoj
investic do vědy a výzkumu v regionu. V tomto případě se jedná o doprovodné efekty PZI, které sice nejsou ze
strany zahraničních investorů podstatným či zásadním rozhodovacím faktorem při rozhodování o umístění
investice, na okolí podniku a podnikatelské prostředí hostitelského regionu ovšem mohou mít velmi pozitivní vliv
a nabývat podoby pozitivních externalit. Na druhou stranu PZI mohou vytvářet svou lokalizací i negativní efekty,
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
79
v nichž lze spatřovat rysy negativních externalit např. v možném zvýšení ekologické zátěže v regionu, sociální
problémy způsobené najímáním pracovníků ze třetích zemí či crowding-out efekt.
V obou případech lze hovořit o tzv. efektu přelévání – spillover efektu, ať už v pozitivním, či negativním směru
pro hostitelský region. Nicméně pro svůj charakter externalit je měřitelnost finálního dopadu komplikovanou
záležitostí.
I přestože působení PZI jsou v odborné literatuře podrobovány široké diskuzi, existuje jen málo studií a přístupů,
které by zejména nepřímé působení (efekty) PZI kvantifikovaly, komplexně hodnotily a komparovaly na nižších
regionálních celcích, resp. identifikovaly na regionální úrovni NUTS 3 a nižší. Důvodem je komplikovaný sběr
dat na regionální úrovni a druhý problém vyplývá z makroekonomického konceptu konkurenceschopnosti států,
který není možné plně aplikovat na nižší regionální úroveň (Camagni, 2009).
S přílivem PZI do regionu, vedle ekonomického růstu regionu, se přelévají také zkušenosti a schopnosti plynoucí
z rozdílu technologické úrovně mezi zemí, ze které investující firma pochází, a regionem, do kterého investice
zmíněné firmy směřuje. Otázkou pak zůstává, jak efekt přelévání regulérně měřit.
Cílem příspěvku je určit měřitelné faktory spillover efektů použitelných pro kvantifikaci přelévacích efektů na
regionální úrovni NUTS 3 a přispět tak k probíhající diskuzi věnující se působení PZI v oblasti své lokalizace, tj.
v hostitelských regionech.
2. Vymezení spillover efektů a sfér jejich šíření
Pokud nadnárodní firma realizuje v hostitelském regionu PZI, přenese na ni konkurenční výhodu ve formě
vlastnictví specifických firemních aktiv, díky tomu může PZI lépe čelit konkurenčnímu tlaku ze strany místních
firem, které disponují výhodou lepších znalostí o daném trhu, podnikatelských praktikách, preferencích odběratelů
apod. Dojde tedy ke geografickému rozptýlení know-how a technologií, resp. k technologickému transferu, ne
však automaticky za hranice korporace. Pozitivní spillover efekty lze identifikovat až v případě, pokud přítomnost
PZI zvyšuje produktivitu domácích podniků (Lesher, Miroudot, 2008). Technologie, kterou disponuje PZI, se
přeleje do ekonomiky hostitelského regionu, přenese se na ostatní podniky a zvýší jejich produktivitu v podobě
tzv. technologického pozitivního efektu spillover (Pavlínek, Žížalová, 2016).
Pozitivní spillover efekty jsou považovány za protipól duální ekonomiky (Zamrazilová, 2007), jelikož jsou
identifikovatelné prostřednictvím růstu produktivity práce domácích společností v hostitelském regionu.
V případě, že PZI pozitivně ovlivňují domácí podniky v rámci stejného odvětví, dochází k identifikaci tzv.
horizontálních spillover efektů. Blomström a Kokko (1998) definovali čtyři způsoby, jak mohou místní podniky
zvýšit svou produktivitu pomocí přítomnosti PZI. Jedná se o efekt imitace, lidský kapitál, konkurenci a vyšší
exportní výkonnost.
Přičemž k technologickému transferu nejčastěji dochází prostřednictvím akvizice lidského kapitálu. Domácí
podniky mohou najímat pracovníky, kteří dříve pracovali v PZI, nebo tito lidé začnou sami podnikat. Zlepšení
produktivity je důsledkem mobility pracovníků. I když je prvotním motivem investora nízká cena práce, MNCs
vynakládají finanční prostředky na tréninkové programy a investují různými způsoby do lidského kapitálu
(Čuhlová, Potužáková, 2017). Žádná firma není schopná 100% ochránit své investice do zaměstnanců. Samotní
pracovníci jsou nositeli nehmotného kapitálu (Zamrazilová, 2007).
Transfer know-how a celkově znalostí a manažerských postupů je dopad, který se razantně a dlouhodobě odráží
v ekonomice hostitelské země. Zaměstnanci, kteří prošli firmami s majetkovou účastí zahraničních subjektů a měli
co dočinění s vedením, přenášejí propracované řízení a osvědčenou firemní kulturu dál – do dalších podniků, často
se následně stávají vysoce postavenými manažery v domácích firmách či schopnými podnikateli (Pavlínek, 2004).
Klíčovou úlohu z hlediska efektů přelévání hraje konkurence. Příchod PZI do hostitelského regionu naruší
rovnováhu na trhu a způsobí, že místní firmy musí o svůj dosavadní tržní podíl bojovat. Jedním ze způsobů, jak
nové konkurenci čelit, je PZI imitovat. Pokud k imitačnímu efektu nedochází, domácí firmy musí svou dosavadní
technologii využívat efektivněji, za účelem udržení svého postavení v konkurenčním boji. Efektivnější využívání
technologií vede k růstu produktivity, zároveň konkurenční boj může mít za následek také změnu rychlosti
v implementaci nových výrobních postupů (Kokko, Kravtsova, 2008).
Zahraniční investor se snaží zabránit horizontálním spillover efektům už při samotném vstupu na cizí trh
internacionalizací svých aktivit, resp. tím, že založí PZI místo např. prodeje licence místnímu podniku (Shaver,
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
80
Flyer, 2000). Na druhé straně samotné nadnárodní korporace mohou těžit z existence spillover efektů. Pokud
mohou využívat kvalitní produkci domácích dodavatelů, nemají důvod bránit šíření tzv. vertikálních
meziodvětvových spillovers (Gryczka, 2010). Základním rozdílem oproti horizontálnímu spillover efektu je, že
nepramení z konkurenčního boje, ale vyplývá ze spolupráce (Lesher, Miroudot, 2008).
K vertikálním spillover efektům dochází prostřednictvím tzv. zpětných vazeb a přímých vazeb. Zpětné vazby
vznikají pokud PZI najde mezi místními podniky své dodavatele (Watanabe, 1983). Vznik spillover efektů zpětné
vazby je odvislý od dobrovolnosti MNCs poskytovat technologický transfer a ochotě domácích firem přizpůsobit
se požadavkům MNCs. Růst produktivity v domácích podnicích a samotné spillover efekty se v tomto případě
mohou projevit několika způsoby (Watanabe, 1983):
 znalostním transferem od zahraničního investora k místnímu obchodnímu partnerovi,
 prostřednictvím vyšších kvalitativních nároků,
 striktním dodržováním obchodních podmínek (např. zkrácení dodacích lhůt),
 vytvořením přístupu na zahraniční trh, možnost dodávek do ostatních PZI a centrály.
Přímé vazby vznikají (viz obr. 1), pokud v pozici dodavatele stojí PZI a snaží se vytvořit vazby na domácí
odběratele, resp. distributory a obchodní organizace (Zamrazilová, 2007). Z hlediska zahraničního investora jsou
horizontální spillover efekty považovány za nechtěné externality, naopak vertikální za žádoucí (Attalah, 2000).
Vertikální spillover efekty lze také označit za pozitivní nepřímé efekty pro obě strany (PZI i domácí firmy),
horizontální je hodnocen pozitivně pouze z hlediska hostitelské ekonomiky, resp. místních firem.
Obr. 1: Schéma spillover efektů
Zdroj: vlastní zpracování podle Lenaerts, Mervelade, 2012
Na druhou stranu lokalizace PZI do hostitelského regionu může mít za následek negativní efekty. Vstup zahraniční
firmy by mohl vyvolat snížení odbytu produkce domácích společností. Domácí podniky mohou být vytlačovány
zahraničními investory z domácího trhu, taková situace představuje vznik negativního horizontálního efektu PZI,
označovaného též jako crowding-out vytěsňovací efekt (Kotíková, 2016). Negativní vertikální efekty PZI vznikají,
pokud jsou domácí dodavatelé nahrazováni zahraničními obchodními partnery. Na druhou stranu toto nahrazování
vede k přílivu dalších PZI a nárůstu efektu tvorby primárních pracovních míst.
3. Indikátory spillover efektů
Zda celkový nepřímý efekt PZI v hostitelském regionu je pozitivní, nebo negativní a zda vůbec nějaké nepřímé
působení vznikne, závisí na celé řadě faktorů jako je velikost trhu, kvalita infrastruktury, pracovní kapitál a další
(Alam, Shah, 2013). Za klíčové jsou však považovány ty, které souvisí s produktivitou práce, tj. velikost
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
81
technologické mezery a absorpční schopnost zahraniční přítomnosti hostitelského podnikatelského prostředí
(Szent-Ivanyi, Vigvári, 2012).
Jeden z prvních výzkumů zabývajících se sekundárními (doprovodnými) jevy lokalizace PZI na hostitelské
ekonomiky, byl Finlay (1978), který v rámci svého výzkumu zjistil, že spillover efekty jsou determinovány tzv.
relativním zaostáváním, neboli technologickou mezerou mezi mateřskou a hostitelskou ekonomikou. Finlay ve
své práci tvrdí, že čím větší je technologická mezera, tím větší je prostor pro efekt přelévání. Autor vychází ze
základního předpokladu, že zahraniční investor je vždy z vyspělejší ekonomiky, než je oblast, do které PZI
lokalizuje.
Na druhou stranu Görg et al. (2011), Cantwell (2017) a Cohen a Levinthal (2015), názory na postavení faktoru
technologické mezery a jeho vlivu na spillover efekty modifikují. Z jejich závěrů vyplývá, že pokud je
technologická mezera příliš velká, domácí podniky nejsou schopny technologického transferu, jak v horizontálním
(např. prostřednictvím efektu imitace PZI), tak ve vertikálním směru. Velká technologická mezera může vést ke
vzniku crowding-out efektu, kdy místní firmy nejsou schopné PZI konkurovat. Avšak příliš malá technologická
mezera nedává prostor pro učení se a technologický transfer. Závěrem lze tedy říci, že nejpravděpodobněji
k pozitivním spillover efektům dochází při mírné technologické mezeře.
S technologickou mezerou úzce souvisí absorpční schopnost domácích firem. Szent-Ivanyi a Vigvári (2012)
hovoří o tzv. technologické kompetenci firem na hostitelském trhu; zda-li a do jaké míry je místní podnikatelské
prostředí schopno absorbovat zahraniční technologii.
Absorpční kapacita je definována jako schopnost získávat vědomosti vytvořené někým jiným a modifikovat je pro
vlastní podnikové potřeby. Rovněž je považována za determinantu vzniku nepřímých efektů PZI (Narula, 2017).
Absorpční kapacita vyjadřuje celkovou úroveň daného regionu (Xu, 2000). Za stěžejní atribut je považována
úroveň lidského kapitálu, neboť na jedné straně příliv PZI vytváří potenciál pro technologický transfer do
domácího podnikatelského prostředí, ale zároveň na straně druhé úroveň lidského kapitálu místního trhu práce
určuje, jaké množství a jakou strukturu zahraničních společností může být do daného regionu přilákáno a logicky
i v jakém rozsahu jsou schopné domácí firmy, resp. domácí podnikatelské prostředí absorbovat (vstřebat)
technologický transfer.
Skutečnost, zda ale nakonec k efektům dojde, nezáleží pouze na zahraniční přítomnosti. Samotná lokalizace PZI
je pouze jakýmsi prvním krokem, konečný efekt je závislý především na interakci mezi domácími a zahraničními
podniky (Blomström, 2002).
4. Kvantifikovatelné faktory spillover efektů na regionální úrovni NUTS 3
Základním východiskem kvantifikace je určení množiny kvantifikovatelných faktorů, na které mají PZI ve
zkoumaných regionech vliv, tedy na kterých lze jejich nepřímý dopad (ve formě externalit) měřit.
Szent-Ivanyi a Vigvári (2012) uvádějí, že identifikace a měření spillover efektů má smysl v takových
podnikatelských prostředí, kde existují intenzivní vertikální vazby mezi domácími firmami a zahraničními
afilacemi. Zároveň tyto afilace musí představovat významné zaměstnavatele, resp. jedná se o prostředí
s identifikovatelnou zahraniční přítomností. Autoři vycházejí ze zjištění Blomströma a Kokka (1998) a Görga a
Greenawaye (2004), průkopníky v oblasti spillover efektů.
Z těchto výzkumných závěrů a zjištění jasně vyplývá, že ne ve všech regionech (oblastech) má smysl provádět
měření spillover efektů. Jako první je nutné zhodnotit zahraniční přítomnost v regionu. Nicméně ani identifikovaná
zahraniční přítomnost sama o sobě není nutnou zárukou existence spillover efektů. Podstatné jsou dodavatelskoodběratelské
vazby mezi podniky. Při výrazné technologické mezeře mohou totiž PZI fungovat jako tzv. katedrály
v poušti. Za úspěšné v šíření efektu přelévání lze považovat takové regiony bez dominancí těchto individuálních
aktérů (katedrál), resp. regiony s hustou sítí vazeb mezi subjekty (Massey, 2007).
V ekonomikách, kde podle těchto kritérií má smysl kvantifikovat spillover efekty, jsou měřeny pro svůj charakter
externalit přes zástupné proměnné:
 HDP na obyvatele hostitelské ekonomiky jako ukazatel ekonomické úrovně,
 podíl průmyslového výstupu vzniklého v PZI jako ukazatel odvětvových spilloverů,
 podíl domácích vstupů na celkových vstupech dle odvětví, (ukazatele 2) a 3) představují kvantifikátory
technologické mezery)
 výdaje na vědu a výzkum,
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
82
 podíl osob s vyšším středním a vysokoškolským vzděláním, (ukazatele 4) a 5) souvisejí s indikátory
absorpční kapacity hostitelské ekonomiky)
 čistý export jako ukazatel otevřenosti hostitelské ekonomiky (Szent-Ivanyi a Vigvári, 2012).
Vzhledem ke sledování spilloverů na regionální úrovni je nutné tento přístup modifikovat z hlediska dostupnosti
dat vykazovaných právě na regionální úrovni NUTS 3. Na základě předchozích výzkumů spillover efektů na
úrovni ekonomik se jako vhodné faktory detekující tyto efekty na zvolené regionální úrovni jeví následující:
Hrubá přidaná hodnota (HPH) na obyvatele: lze předpokládat, že PZI mají přímý vliv na vývoj HPH. U investic
ze zemí s vyspělou technologií, které vytváření produkty s vysokou přidanou hodnotou, by měl tento vliv být
vysoce pozitivní. Závislost ovšem může být též opačná – regiony s vysokou HPH lákají investice s vyšší přidanou
hodnotou, respektive ze zemí s více vyspělou technologií.
Investice do vědy a výzkumu na obyvatele regionu: lze očekávat, že vyšší míra zahraničních investic ze zemí
s vyspělou technologií na sebe váže nové investice do vědy a výzkumu v regionu, popř. přímo samotné zahraniční
firmy do této oblasti investují. Dále lze také logicky předpokládat, že do oblastí s vyššími investicemi do vědy a
výzkumu budou vstupovat investoři s výrobou s vyšší přidanou hodnotou.
Podíl obyvatel s vyšším středoškolským či vysokoškolským vzděláním: investice firem s vysokou technologickou
úrovní poptávají vysoce kvalifikované pracovníky. To by mělo, mimo jiné, vést ke spolupráci mezi firmami a
vzdělávacími institucemi v regionu, která by měla následně odrazit v růstu podílu osob s vyšším stupněm vzdělání
v regionu. Zároveň tento faktor představuje indikátor lidského kapitálu, který je atributem absorpční schopnosti
domácího podnikatelského prostředí. Čím kvalitnější je lidský kapitál v hostitelském podnikatelském prostředí,
tím vyšší absorpční schopnosti daný region vykazuje. Proto podíl obyvatel s vyšším středoškolským vzděláním je
multiplikátorem zesilujícím účin investic do vědy a výzkumu.
Příliv přímých zahraničních investic do regionu na obyvatele: představuje ukazatel otevřenosti hostitelského
podnikatelského prostředí. Je signifikantní, že efekt přelévání je odvislý od velikosti PZI v regionu. Velikost PZI
v regionu může z vysoké míry ovlivnit (především pozitivně) příliv dalších, nových, PZI a to z mnoha důvodů.
Těmi mohou být např.: větší zkušenosti regionu s lákáním nových PZI, vyšší připravenost (kvalifikace) obyvatel
a tím i vyšší absorpční kapacita podnikatelského prostředí či investice odběratelů či dodavatelů investujících firem.
Regionální technologická mezera: schopnost regionu využít zahraniční přítomnosti. Čím je větší příliv
zahraničních investic do regionu a z čím technologicky více vyspělých zemí tyto investice pochází, tím větší
zkušenosti a schopnosti využívat příležitosti z těchto investic hostitelský region má. Velikost technologické
mezery lze chápat jako multiplikátor přílivu PZI do regionu. Na regionální úrovni NUTS 3 (krajů) by velikost
technologické mezery byla indikována na základě rozdílů v produktivitách lokalizovaných PZI (data získána
z výročních zpráv společností) v regionu a produktivitou podnikatelského prostředí hostitelského regionu.
5. Shrnutí zjištěných závěrů
Výzkumy v oblasti efektů PZI pracují s datovou základnou obsahující firemní data a makroekonomické ukazatele.
Spillover efekty jsou velice obtížně měřitelné. Nedá se zjistit, zda domácí podnik zvýšil produktivitu či přijal nové
zaměstnance kvůli dodavatelsko-odběratelskému vztahu s PZI nebo kvůli efektu imitace PZI.
Vzhledem k tomu, že MNCs se na jedné straně brání úniku informací za účelem eliminace vzniku efektu imitace
PZI a tzv. horizontálním spillover efektům a zároveň na druhé straně se snaží podporovat technologický transfer
v rámci dodavatelsko-odběratelských vztahů (prostřednictvím zpětných a přímých vazeb), lze předpokládat, že
vyšší míru spillover efektů bude možné identifikovat ve vertikálním směru (Rodrigez-Clare, 1996).
Vytváření vazeb PZI s domácími podniky je považováno za klíčový mechanismus, kterým probíhá vznik
nepřímých efektů – růst produktivity práce či vznik nových domácích podniků. Stupeň integrace PZI do
hostitelského regionu se může výrazně lišit. Vysoký stupeň penetrace PZI může představovat klíčový prvek
v proměně místního podnikatelského prostředí, např. může dojít k restrukturalizaci dodavatelské sítě. Na druhou
stranu PZI nemusí vyvíjet žádné nebo jen zanedbatelné vazby směrem k lokálním podnikům (Pavlínek, Žížalová,
2016).
Jednotlivé vlády vynakládají nemalé finanční prostředky na získání pozitivních efektů, které se považují za
samozřejmé, ale ve skutečnosti jsou velice obtížně měřitelné. Na druhou stranu se v hostitelském regionu nemusí
ani projevit a udělená podpora investic může zapříčinit vznik crowding-out efektu PZI či vznik tzv. duální
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
83
ekonomiky, kdy na jedné straně existují kapitálově silné zahraniční společnosti disponující vyspělými
technologiemi, kvalitním managementem a efektivní organizací výroby a na straně druhé domácí producenti, kteří
jim nejsou schopni vzhledem ke své vybavenosti výrobními faktory konkurovat a ani s nimi kooperovat a zapojit
se do subdodavatelských řetězců (Kotíková, 2018). Z těchto důvodů je nutné hledat faktory a indikátory spillover
efektů na regionální úrovni tak, aby bylo možné komplexněji zhodnotit vliv PZI na daná podnikatelská prostředí,
ve kterých operují.
Tento příspěvek na základě syntézy poznatků z dosavadních výzkumů přináší přehled kvantifikovatelných faktorů
použitelných pro zjištění spillover efektu přelévání na regionální úrovni krajů, resp. NUTS 3. Takovými faktory
jsou HPH, investice do vědy a výzkumu ve sledovaném regionu, podíl obyvatel s vyšším středoškolským či
vysokoškolským vzděláním, příliv PZI do regionu a velikost technologické mezery mezi lokalizovanými PZI a
regionálním podnikatelským prostředím, přičemž podíl obyvatel s vyšším středoškolským vzděláním a velikost
technologické mezery lze považovat za multiplikátory.
Čím vyšší je podíl obyvatel s vyšším středoškolským a vysokoškolským vzděláním v regionu, tím kvalitnějším
lidským kapitálem hostitelské podnikatelské prostředí disponuje. Čím kvalitnější je lidský kapitál v regionu, tím
se zvyšuje účinek investic do vědy a výzkumu. Dále platí, že čím je větší technologická mezera mezi domácími a
zahraničními subjekty, tím komplikovanější je navázání obchodních vazeb mezi PZI a domácími podniky. Čím
vyšší je tedy velikost technologické mezery, tím se snižuje potenciál využití přílivu PZI do regionu z hlediska
tvorby spillover efektu.
Literatura
[1] ALAM, A., SHAH, S. Z. A., (2013). Determinants of foreign direct investment in OECD member countries.
Journal of Economic Studies, vol. 40, no. 4, pp. 515-527. DOI 10.1108/JES-10-2011-0132.
[2] ATTALAH, G., (2000). Vertical R&D Spillovers, Cooperation, Market, Structure and Inovation. Cahier, vol.
16. ISSN 0709-9231.
[3] BLOMSTRÖM, M., (2002). The Economics of International Investment Incentives. [online]. [cit. 2018-01-
11]. Dostupné z: https://www.oecd.org/daf/inv/investment-policy/2487874.pdf
[4] BLOMSTRÖM, M., KOKKO, A., (1998). Multinational Corporations and Spillovers. Journal of Economic
Surveys, vol. 12, no. 3, pp. 245-277. ISSN 0950-0804. DOI 10.1111/1467-6419.00056.
[5] CAMAGNI, R., (2009). Territorial Impact Assessment for European regions: A methodological proposal and
an application to EU transport policy. Evaluation and Program Planning, vol. 32, no. 4, pp. 342-350. DOI
10.1016/j.evalprogplan.2009.06.014.
[6] CANTWELL, J., (2017). Innovation and international business. Industry and Innovation, vol. 24, no. 1, pp.
41-60. ISSN 1366-2716.
[7] COHEN, W. M., LEVINTHAL, D. A., (2015). Innovation And Learning: The Two Faces Of R&D. Economic
Journal, 2015, vol. 125, no. 583, pp. 546-573. ISSN 0013-0133.
[8] ČUHLOVÁ, R., POTUŽÁKOVÁ, Z., (2017). Highly qualified in the Czech Republic. Journal of
International Studies, vol. 10, no. 1, pp. 159-172. DOI 10.14254/2071-8330.2017/10-1/11.
[9] FINLAY, R., (1978). Relative Backwardness, Direct Foreign Investments and the Transfer of Technology: A
Simple Dynamic Model. Quarterly Journal of Economics, vol. 92, pp. 1-16. ISSN 0033-5533.
[10]GÖRG, H. et al., (2011). Spillovers through backward linkages from multinationals: Measurement matters!
European Economic Review, vol. 55, no. 6, pp. 862-875. ISSN 0014-2921.
[11]GÖRG, H., GREENAWAY, D. (2004). Much I do about nothing? Do domestic firms really benefit from
foreign direct investment? World Bank Research Observer, vol. 19, no. 2, pp. 171-197. ISSN 0257-3032.
[12]GRYCZKA, M. (2010). Technology-based changes of international division of labour in recent decades
(Analysis based on selected economies). Journal of International Studies, vol. 3, no. 1, pp. 70-81.
[13]KOKKO, A., KRAVTSOVA, V., (2008). Innovative capability in MNC subsidiaries: evidence from four
European transition economies. Post-Communist Economies, vol. 20, no. 1, pp. 57-75. DOI
10.1080/14631370701865722.
[14]KOTÍKOVÁ, S., (2018). Regional disparities in the spillover effect. Business and Economic Horizons, vol.
14, no. 5, pp. 988-1002.
[15]KOTÍKOVÁ, S., (2016). The Foreign Presence as a Determinant of Creation of Spillover Effects of Foreign
Direct Investment. Ad Alta: Journal od Interdisciplinary Research, vol. 6, no. 1, pp. 32–36.
[16]LENAERTS, K, MERLEVADE, B., (2012) Horizontal or Backward? FDI Spillovers and Industry
Aggregation, 2012 [online]. In: Working Papers, Faculty of Economics and Administration, Ghent University.
[cit. 2018-20-11]. Dostupné z: http://www.wiod.org/conferences/groningen/Paper_Lenaerts_Merlevede.pdf
[17]LESHER, M., MIROUDOT, S., (2008). FDI Spillovers and their Interrelationship with Trade. Trade Policy
Woring Papers, vol. 80, pp. 40-41. ISSN 1816-6873. DOI 10.1787/235843308250.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
84
[18]NARULA, R., (2017). Emerging market MNEs as meta-integrators: the importance of internal networks.
International Journal of Technology Management, vol. 74, no. 1-4, pp. 214-220. ISSN 0267-5730.
[19]PAVLÍNEK, P., ŽÍŽALOVÁ, P., (2016). Linkages and spillovers in global production networks: firm-level
analysis of the Czech automotive industry. Journal of Economic Geography, vol. 16, no. 2, pp. 331-363. ISSN
1468-2702. DOI 10.1093/jeg/lbu041.
[20]PAVLÍNEK, P., (2004). Regional development implications of foreign direct investment in Central Europe.
European Urban and Regional Studies, vol. 11, no. 1, pp. 47-70. DOI 10.1177/0969776404039142.
[21]RODRIGEZ-CLARE, A. (1996). Multinationals Linkages and Economic Development. American Economic
Review, vol. 86, no. 4, pp. 852-873. ISSN 0002-8282.
[22]SHAVER, J. M., FLYER, F., (2000). Agglomeration Economies, Firm Heterogeneity, and FDI in the United
States. Strategic Management Journal, vol. 21, no. 12, pp. 1175-1193. ISSN 1097-0266.
[23]SZENT-IVANYI, B., VIGVÁRI, G., (2012). Spillovers From Foreign Direct Investment in Central and
Eastern Europe. Society and Economy, vol. 34, pp. 51-72. ISSN 1588-9826.
[24]WATANABE, S., (1983). Technology marketing and industrialization: linkages between small and large
enterprises. 12th ed. New Delhi: Macmillan. ISBN 33390-395-5.
[25]XU, B., (2000). Multinational enterprises, technology diffusion, and host country productivity growth.
Journal of Development Economics, vol. 62, pp. 477-493. ISSN 0304-3878.
[26]ZAMRAZILOVÁ, E., (2007). Foreign direct investments in the Czech Republic: Selected macroeconomic
issues. Politická ekonomie, vol. 55, no. 5, pp. 579-601. DOI 10.18267/j.pep.335.
Příspěvek byl zpracován v rámci grantu SGS Evaluace vlivu nositelů zahraničního kapitálu v podnikatelském
prostředí.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
85
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-9268-2019-10
THE BOISTEROUS BEHAVIOUR OF SOCIETAS EUROPAEA
IN CZECHIA – A PROXIMITY ANALYSIS OF MERGERS AND
ACQUISITIONS
Role blízkosti v bouřlivém vývoji Evropských společností v Česku –
analýza fúzí a akvizic
ALEŠ BĚLOHRADSKÝ
Geografická sekce
Přírodovědecká fakulta
Univerzita Karlova
Geographical Institute
Faculty of Science
Charles University
 Albertov 6, 128 43 Prague, Czech Republic
E-mail: ales.belohradsky@natur.cuni.cz
Annotation
Czechia is known for a relatively high number of European Companies (SE) registrations. In order to clarify the
enormous popularity, the aim of this study is to describe the behaviour of SE in mergers and acquisitions (M&A)
activity and to detect differences from other listed companies. In particular, the emphasis is put on the role of
geographical and cognitive proximities between SE and their targets. The empirical assessment using logistic
regression benefits from a large dataset comprising of 7,798 deals from years between 2004 and 2017 with an SE
as an acquirer. The results show that the majority of deals involving SE are connected to the practice of readymade
companies for sale, while the internationalization is weak and statistically insignificant. The pattern of
cognitive proximity effect on M&A provides a strong empirical evidence for the theory of related variety.
Key words
mergers and acquisitions, European companies, proximity, logistic regression
Anotace
Česko se v posledních letech proslavilo vysokým počtem registrací Evropských společností (SE). Cílem této studie
je popsat zapojení SE na trhu fúzí a akvizic, odhalit rozdíly oproti jiným právním formám a přispět tak k objasnění
jejich enormní popularity. Konkrétně je kladen důraz na význam geografické a kognitivní blízkosti mezi SE a
potenciálními dcerami. Empirická analýza využívající logistickou regresi se zakládá na velkém datovém souboru
o 7 798 případech mezi lety 2004 a 2017, v nichž figuruje SE jako matka. Výsledky ukazují, že většina obchodů
zahrnujících SE je spojena s praxí ready-made společností připravených k prodeji, zatímco mezinárodní rozměr
obchodů s SE je malý a statisticky nevýznamný. Význam kognitivní blízkosti pro fúze a akvizice podporuje teorii
příbuzné rozmanitosti.
Klíčová slova
fúze a akvizice, evropské společnosti, blízkost firem, logistická regrese
JEL classification: R12, R32, M21
1. Introduction
The introduction of the European-wide legal form called European Companies or Societas Europaea (hereafter
SE) in 2004 was intended to reduce the administrative burden for companies operating across the European
Economic Area. It is a form of public limited liability company, which can be registered in any Member State and
then act across borders without creating national subsidiaries in every country. This intention has been partly met
in Germany and France, where the biggest SE are registered. However, the registrations have been soon
overwhelmed by Czech firms (Fig. 1) – mostly small “shelf” companies (Cremers, Carlson, 2013).
The aim of this article is to unravel the behaviour of Czech based SE by analysing their involvement in mergers
and acquisitions (hereafter M&A), especially considering differences to other legal forms. In particular, the
emphasis is put on the role of different proximity dimensions between SE and their targets: specifically the
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
86
geographical and cognitive proximity. The idea is to shed more light into the practices and motivations shaping
the Czech SE market, which are strikingly different from other European economies.
The proximity framework allows to describe inter-firm linkages and spillovers (Paci, et al., 2016), while the basic
hypothesis is that closer firms tend to be more connected either by direct supplier-customer ties, or by externalities.
However, there are various types of proximity, from geographical to cognitive, organizational, institutional or
social (Boschma, 2005). The relative importance of these dimensions can explain the structure of local economy
and lead to better understanding of the main drivers. One of the processes, which reveal the importance of various
types of proximity, is the process of mergers and acquisitions. Studies from Western Europe show the superiority
of cognitive (sectoral) proximity over the spatial closeness (Ellwanger, Boschma, 2015; Boschma et al., 2016),
while the Czech market is characterized by the opposite (Květoň et al., 2019). As the SE are intended to operate
across national borders, we expect their behaviour to be closer to their western counterparts.
At the same time, the boisterous boom of Czech SE registrations from 2008 onwards has caused a “puzzle” for
both regional scientists and policy makers (Eidenmüller, Lasák, 2012). The majority of newly established SE in
Czechia are not mergers of international companies (as has been expected), but ready-made companies prepared
for sale. They are put “on the shelf” and offered to businessmen. As Czechia belongs to countries with high
administrative burden when starting a business (WB, 2019), it can save a lot of time to buy a ready-made company
and only change its name and board members. Moreover, the firms offering these ready-made companies often
provide virtual offices (Smrčka et al., 2017). However, this last argument does not explain the excessive popularity
of this legal form in comparison with other countries, for instance Germany, where the score for “starting a
business” is almost the same as for Czechia (WB, 2019). Through interviews with founders of SE in Czechia, the
popularity has been explained by lower legal requirements (board size, for instance) and the positive image of
European brand (Eidenmüller, Lasák, 2012).
Fig. 1: Registrations of Societas Europaea by country of origin
Source: ETUI (2014), European Company (SE) Database, http://ecdb.worker-participation.eu
Another explanation can be based on continuation of turbulent market behaviour from nineties during the postcommunist
transformation. For an illustration, we can describe activity around a few people who founded
companies named demonstratively Golden River, Platinum River and Crystal River. According to the public
registry, these three companies, based in Prague, have had 1,862 ownership ties (current or past) to other
companies. Of these, 200 ties lead to the identical address (Koněvova 2660/141, Prague). Recently, all three
companies have been owned by the European Capital SE (held by the same people). Moreover, this SE has had a
share in 133 other SE, of which 17 are based at the same address. These four companies accounted for 1.5% of
domestic deals in our dataset.
The unique dataset of mergers and acquisitions realized by Czech SE from the beginning of their existence until
2017 allows an in-depth analysis of the outlined topics. Our specific hypotheses are as follows:
H1: The majority of deals undertaken by SE are connected to the practice of ready-made companies for sale.
H2: As the SE are intended to be a European-wide legal platform, a significant number of deals leads to foreign
partners.
H3: For the same reason, geographical closeness plays smaller role than cognitive proximity for acquisition
decisions of SE.
H4: Closer firms (in spatial same as cognitive meaning) have higher probability to connect in M&A deal.
0
100
200
300
400
500
600
2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017 2018
Czech Republic
Slovakia
Germany
Other countries
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
87
2. Data and methodology
The empirical assessment in this study is based on a unique dataset provided by the Bisnode company covering all
take-overs with at least 50% of the target acquired. Also, the target must be legally based in Czechia, while the
acquirer can be international. We have an evidence of 7,798 deals, where the acquirer is SE, and 2,008 deals with
SE as a target (1,803 lie in the intersection). This covers all deals since the introduction of SE into the Czech legal
system from 2004 to 2017.
These numbers, however, also include all establishments of new companies. If we filter out all “deals”, for which
the date of acquisition is the same as the date of foundation of the target (which is freely available from the Registry
of Economic Subjects, hereafter RES), we limit the numbers to 1339 deals with SE acquirers and only 202 with
SE targets. Similarly, we put aside deals with identical headquarter (HQ) addresses, assuming that it may indicate
the use of virtual addresses or an inner branch management (not a real change in ownership). Further, we can
consider several other conditions, namely domestic firms only, at least 1 employee according to RES, or deals
excluding Prague, assuming that all virtual addresses and other types of artificial businesses tend to concentrate in
the capital city (Tab. 1).
Tab. 1: Sampling criteria for deals with SE on the acquirer side
Sampling criteria Number of deals
Single
condition
Cumulative
Total M&A (acquirer = SE) 7 798
Excluding identical HQ address 5 999 5 999
Different date of acq. from the
foundation
1 339 860
Domestic deals 7 740 817
At least 1 employee in the target 2 186 270
Excluding acquirers from Prague 2 071 104
Source: author’s calculations.
As the information on number of employees is missing for a considerable number of firms in RES and exclusion
of Prague might lead to a great loss of valuable information, we decided to continue with 817 domestic deals. On
the target side, the numbers are much smaller (Tab. 2). SE are apparently rather active acquirers than popular
targets. The number of 68 domestic deals is too small for a further econometric analysis.
Tab. 2: Sampling criteria for deals with SE on the target side
Sampling criteria Number of deals
Single
condition
Cumulative
Total M&A (target = SE) 2 008
Excluding identical HQ address 1 590 1 590
Different date of acq. from the
foundation
202 122
Domestic deals 1 939 68
At least 1 employee in the target 441 34
Excluding acquirers from Prague 592 10
Source: author’s calculations.
So far, we have collected data for the cases, in which a deal has actually occurred. In order to assess the importance
of proximity for the probability of the acquisition, we need also dyads of firms without the mutual link (the zero
observations). Therefore, we pick 20 random potential targets for each actual acquisition. These targets are chosen
from all firms which have been taken over (by not only SE) in a two year span around the deal. By this step, we
limit the extraordinarily broad set of all potential dyads to a reasonable number, which allows the statistical
analysis and, at the same time, does not cause any statistical bias (King, Zeng, 2001; Boschma et al., 2016).
In the analysis, we use the Firth-Logit model to avoid a small-sample bias caused by rare events data (Firth, 1993).
On the right hand side, we distinguish three types of proximity. Geographical (or spatial) proximity is classified
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
88
on four levels: both firms are either located in the same city, same district (okres), same region (kraj), or none of
these. For the first three levels we construct binary variables, which are mutually exclusive (i. e. if the dyad is in
the same city, it has value 1 for this, but 0 for district and region). An alternative way of measuring spatial proximity
is the time distance (by car), used in log inverse.
Cognitive (industrial) proximity is measured analogically. We use four levels of detail, whether the firms’ main
specialisation classified by NACE (Eurostat, 2008) corresponds or not (NACE3 means the correspondence in 3
digits of the firms’ main activities NACE codes). Finally, for organizational proximity we include only one binary
variable for the cases, while both acquirer and target are SE.
3. Empirical analysis
Regarding the first two hypotheses, we compare the means of sample for ES with the same defined sample for the
alternative legal form, which is listed company (in Czechia called akciová společnost, a.s.). One of the selecting
criteria was the case when the date of acquisition was equal to the date of the target formation. If the hypothesis
H1 is correct, the mean for this binary variable must be significantly higher in the case of ES than for a.s. (we
cannot disentangle the motive to establish ready-made company from other motives, however, we have no reason
to assume differences in other motives), which is indeed confirmed by the t-test (Tab. 3).
Tab. 3: Two sample t-tests for equal means between ES and listed company (a.s.)
Tested binary variable mean t-test
ES a.s. Pr(T=t)
Date of acq. equal to foundation (acquirer = ES/a.s) 0.828 0.495 0.000
International M&A (acquirer = ES/a.s.) 0.050 0.141 0.000
International M&A (target = ES/a.s.) 0.443 0.472 0.484
Source: author’s calculations.
By the same reasoning, the hypothesis H2, telling that ES is prone to internationalization, can be rejected. There
is no statistical difference when considering ES or a.s. as targets; and in the case of acquirers, the difference is
statistically significant, but reversed: it is by far more likely that foreign listed company (non-SE) would enter the
Czech market as an acquirer than it would be the case for foreign SE. The most frequent acquirers among listed
companies are from Slovakia (361), Luxembourg (253) and Switzerland (178). The majority of foreign SE
acquirers are from Slovakia (34).
The main proximity analysis is provided in two steps. Firstly, we employ only SE as described in methodology.
In the next step, we run the same for the alternative listed companies again, as a benchmark. All models cover
M&As since 2004 to 2017. In Tab. 4, the results are presented separately for spatial and industrial proximity and
for the full model, which is further differentiated for two alternative ways of measuring spatial proximity. All
models include fixed effects for different industrial sectors (sections in NACE classification, i. e. 1-digit codes),
for years (assuming possible shifts in behaviour in time), and also for regions. Especially controlling for Prague
(which is classified as a “region”) is statistically significant and influencing the other coefficients. At the same
time, the explanatory power of the models is very weak (according to the pseudo R-squared), however, the purpose
of the model is not to explain the decision making about M&A, but to assess the relative importance of different
proximity dimensions. It is not surprising that the key factors for decisions about M&A are not exhausted only by
the firm closeness.
Tab. 4: Logit results for mergers and acquisitions with SE as an acquirer
2004-2017 2004-2017 2004-2017 2004-2017
Spatial proximity
Time distance (log
inverse)
0.647(0.040
)
**
*
Same region (NUTS3)
1.681(0.230
)
**
*
1.726(0.231
)
**
*
Same district
1.035(0.100
)
**
*
0.999(0.101
)
**
*
Same city
2.048(0.116
)
**
*
1.991(0.117
)
**
*
Industrial proximity
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
89
Same section (NACE1)
0.641(0.152
)
**
*
0.613(0.155
)
**
*
0.587(0.155
)
**
*
Same division
(NACE2)
0.353(0.164
)
**
0.326(0.166
)
**
0.341(0.166
)
**
Same group (NACE3)
-
1.424(1.007
)
-
1.450(1.012
)
-
1.398(1.009
)
Same class (NACE4)
0.854(0.106
)
**
*
0.753(0.108
)
**
*
0.745(0.107
)
**
*
Organizational
proximity
Both SE
1.332(0.270
)
**
*
1.435(0.267
)
**
*
Sector dummy yes yes yes yes
Year dummy yes yes yes yes
Region (NUTS3)
dummy
yes yes yes yes
Pseudo R Sq. 0.05 0.01 0.06 0.06
Obs. 16 871 16 853 16 853 16 813
Source: author’s calculations
The results for both spatial and industrial (cognitive) proximity are robust for adding other dimensions.
Surprisingly, it does not hold that with decreasing distance between firms the probability of take-over gradually
increases, as it is the case in other studies (Boschma et al., 2016; Ellwanger, Boschma, 2015). It is still true that
the probability is highest within the same city and decreases, when the distance is higher. However, the same
region demonstrates much higher tendency for the deal than the same district. A similar pattern is in the case of
industrial proximity. The highest probability is revealed for the tightest similarity in specialisation (4-digits
NACE), but it is negative and insignificant for 3-digits NACE. Comparing various dimensions of proximity, the
relative importance is highest for geographical dimension.
Tab. 5: Logit results – comparison with listed companies (a.s.)
ES a.s.
Spatial proximity
Same region (NUTS3) 1.726(0.231) *** 1.666(0.055) ***
Same district 0.999(0.101) *** 0.982(0.033) ***
Same city 1.991(0.117) *** 2.333(0.038) ***
Industrial proximity
Same section (NACE1) 0.613(0.155) *** 0.218(0.052) ***
Same division (NACE2) 0.326(0.166) ** 0.69(0.05) ***
Same group (NACE3) -1.45(1.012) 1.243(0.078) ***
Same class (NACE4) 0.753(0.108) *** 0.958(0.043) ***
Organizational proximity
Same legal form 1.332(0.27) *** 0.543(0.029) ***
Sector dummy yes yes
Year dummy yes yes
Region (NUTS3) dummy yes yes
Pseudo R Sq. 0.06 0.08
Obs. 16 853 172 883
Source: author’s calculations.
In a comparison with listed companies, the role of spatial proximity is comparable, but the industrial proximity
differs (Tab. 5). In the case of listed (non-SE) companies, it behaves much more according to the expectations
(increasing probability with decreasing distance), although there is a little incongruence between 3- and 4-digits
NACE. On the other hand, organizational proximity plays much bigger role for ES acquirers.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
90
4. Conclusions
The strikingly protuberant behaviour of Czech Societas Europaea in terms of number of registrations calls for a
deeper examination. In this article, we have provided a proximity analysis of mergers and acquisitions involving
SE especially as an acquirer. There have been approximately four times more cases with SE as an acquirer than as
a target. Moreover, the latter are acquired with vast majority by SE again.
It has been described in previous studies that the extensive number of SE registrations in Czechia is driven by the
practices of ready-made companies for sale (Cremers, Carlson, 2013). This finding has been supported by our
evidence. 83% of deals recorded in the unique database of M&As from 2004 to 2017 involving SE as an acquirer
have the same date as the date of the target formation. For other listed companies, this share is 50%, which is
significantly lower. It shows that the Czech market is still relatively turbulent in the sense that it is common to
trade with companies (it was not the aim of this article to unravel motivations for this behaviour). This situation is
much more pronounced in the case of SE than in the rest of the economy.
The main intention for introducing this legal form into the European legal system was the support of international
companies operating across the European Economic Area. It would be reasonable to assume that in the M&A
market, SE are prone to enter the international deals more than the other legal forms. However, we have rejected
this hypothesis. Both SE and other listed companies (a.s.), which have become a target of any acquisition in the
past 15 years, have been from nearly 50% acquired by foreign company. Therefore, there is no statistical difference
between the legal forms. Regarding the side of acquirers, 15% of listed companies acquiring a firm in Czechia
have been international, whereas the same holds only for 5% of SE.
Similarly, the assumption that the geographical proximity should be less important for SE acquirers was not
confirmed. For both, SE and other listed companies, the cognitive proximity is less influential in deciding about
M&As than the spatial closeness. This is in line with findings for the whole Czech economy (Květoň et al., 2019),
while it opposes the situation in western markets (Boschma et al., 2016). Therefore, we can conclude that there is
no structural difference between SE and the rest of the economy in terms of the geographical proximity relevance.
However, there is a difference for the cognitive proximity, as it deviates from the usual pattern. It assumes that
decreasing distance should lead to increasing probability of an acquisition. SE, unlike other listed companies,
demonstrate high probability of a deal for the closest companies (the same class) and then for still related, but
already diverse (the same section). The two levels in between exhibit by far lower probabilities. This finding is
well in line with the recent theory of related variety (Frenken et al, 2007). This theory tells exactly that it is
beneficial for regions to diversify rather than specialise into too narrow field, but that the diversification must still
orientate to the mutually related activities. The fact that SE demonstrate this principle more than traditional listed
companies can be explained by their relative progressivity, as they have been established mostly within the last 10
years.
Literature
[1] BOSCHMA, R., (2005). Proximity and innovation: a critical assessment. Regional studies, vol. 39, no. 1, pp.
61–74. ISSN 0034-3404. DOI 10.1080/0034340052000320887.
[2] BOSCHMA, R., MARROCU, E., PACI, R., (2016). Symmetric and asymmetric effects of proximities. The
case of M&A deals in Italy. Journal of Economic Geography, vol. 16, no. 2, pp. 505–535. ISSN 1468-2702.
DOI 10.1093/jeg/lbv005.
[3] CREMERS, J., CARLSON, A., (2013). SEs in the Czech Republic. In: Cremers, J., Stollt, M., Vitols, S. (eds.)
A decade of experience with the European Company. Brussels: The European Trade Union Institute, pp. 107-
122. ISBN 978-2-87452-283-3.
[4] EIDENMÜLLER, H., LASÁK, J., (2012). The Czech Societas Europaea Puzzle. Journal of Corporate Law
Studies, vol. 12, no. 2, pp. 237–254. ISSN 1473-5970. DOI 10.5235/JCLS.12.2.237.
[5] ELLWANGER, N., BOSCHMA, R., (2015). Who acquires whom? The role of geographical proximity and
industrial relatedness in Dutch domestic M&As between 2002 and 2008. Tijdschrift voor Economische en
Sociale Geografie, vol. 106, no.5, pp. 608–624. ISSN 0040-747X. DOI 10.1111/tesg.12141.
[6] EUROSTAT, (2008). NACE Rev. 2 Statistical classification of economic activities in the European
Community. Luxembourg: Office for Official Publications of the European Communities. ISSN 1977-0375
[7] FIRTH, D., (1993). Bias reduction of maximum likelihood estimates, Biometrika, vol. 80, no. 1, pp. 27–38.
ISSN 0006-3444. DOI 10.1093/biomet/80.1.27.
[8] FRENKEN, K., VAN OORT, F., VERBURG, T., (2007). Related variety, unrelated variety and regional
economic growth. Regional studies, vol. 41, no. 5, pp. 685–697. ISSN 0034-3404. DOI
10.1080/00343400601120296.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
91
[9] KING, G., ZENG, L., (2001). Logistic regression in rare events data. Political analysis, vol. 9, no. 2, pp. 137–
163. ISSN 1047-1987. DOI 10.1093/oxfordjournals.pan.a004868.
[10]KVĚTOŇ, V., BĚLOHRADSKÝ, A. BLAŽEK, J., (2019). Changing role of proximities in acquisitions in
different phases of economic cycle and dissimilar strategies of domestic and international firms. Under review.
[11]PACI, R., MARROCU, E., USAI, S., (2014). The complementary effects of proximity dimensions on
knowledge spillovers. Spatial Economic Analysis, vol. 9, pp. 9–30. ISSN 1742-1772. DOI
10.1080/17421772.2013.856518.
[12]SMRČKA, L., ČÁMSKÁ, D., ARTLOVÁ, M., PLAČEK, J., (2017). Charakteristiky insolvenčních řízení
společností s virtuálními sídly. Politická ekonomie, vol. 65, no. 3, pp. 287–300. ISSN 0032-3233. DOI
10.18267/j.polek.1144.
[13]THE EUROPEAN TRADE UNION INSTITUTE, (2014). European Company (SE) Database. [online]. [cited
2019-01-15]. Available at: http://ecdb.worker-participation.eu/.
[14]THE WORLD BANK, (2019). Doing business. Measuring business regulation. [online]. [cited 2019-03-15].
Available at: http://www.doingbusiness.org/.
Financial support of Grant Agency of The Czech Republic (no: 17-06621S) is greatly acknowledged. This work
has been also supported by Charles University Research Centre program UNCE/HUM/018.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
92
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-9268-2019-11
REGIONÁLNÍ ROZDÍLY V REÁLNÉ EKONOMICKÉ AKTIVITĚ
PODNIKATELSKÝCH SUBJEKTŮ V ČESKÉ REPUBLICE
V LETECH 2010 – 2018
Regional disparities in real economic activity of business entities in
the Czech Republic between 2010 - 2018
EVA HAMPLOVÁ
JAROSLAV KOVÁRNÍK
Katedra ekonomie
Fakulta informatiky a managementu
Univerzita Hradec Králové
Department of Economics
Faculty of Informatics and Management
University of Hradec Kralove
 Rokitanského 62, 500 03 Hradec Králové, Czech Republic
E-mail: eva.hamplova@uhk.cz, jaroslav.kovarnik@uhk.cz
Anotace
Příspěvek se zaměřuje na aktuální regionální rozdíly mezi registrovanými podnikatelskými subjekty a
podnikatelskými subjekty, u kterých lze identifikovat skutečnou podnikatelskou aktivitu a měří tak míru intenzity
zapojení do aktivního podnikání. Pojem aktivní podnikatelská aktivita je spojen se statisticky zaznamenatelnou
kategorií, kdy podnikatel vykazuje činnost z pohledu daňové správy nebo z pohledu sociálního zabezpečení. Cílem
toho článku je zhodnotit, které regiony, až na úroveň okresů, jsou významné při hodnocení kvality podnikatelského
prostředí v České republice v letech 2010 – 2018. K analýze rozdílů mezi registrovanými a aktivními
podnikatelskými subjekty byly využity interní zdroje Českého statistického úřadu ke konci roku 2018, byla
vytvořena mapa na základě kvantilového rozdělení statistického souboru a využito testování vzájemného vztahu
mezi velikostí regionu a mírou intenzity aktivního podnikání. Příspěvek navazuje na analýzy koncentrace
podnikatelské aktivity v České republice v předchozích výzkumech, rozšiřuje časovou řadu o aktuální analýzu
vztahu mezi velikostí regionu a počtem aktivních podnikatelů na 1 000 obyvatel a přispívá k odhalení kauzalit
vzniklých regionálních disparit podnikatelského prostředí v podmínkách České republiky.
Klíčová slova
podnikání, podnikatelské prostředí, národní hospodářství, region, regionální disparity
Annotation
This paper deals with the current regional disparities between registered business entities and business entities
with real economic activity. In other words, this paper measures the intensity of engagement into economic activity.
The concept of active economic activity is connected with statistically recordable category, when the entrepreneur
provides activity in the perspective of either tax administration or social insurance. The aim of this paper is to
evaluate what regions, up to the level of districts, are important for the evaluation of the quality of business
environment in the Czech Republic in 2010 – 2018. Internal data of Czech Statistical Office at the end of 2018
have been used for the analysis of differences between registered and active business entities. Based on the quantile
distribution of statistical set has been prepared the map, and the authors also have used test of mutual relation
between the size of the region and the measure of intensity of economic activity. The article continues in the
analysis of concentration of business activity in the Czech Republic in previous research, it enlarges time series,
it adds the actual analysis of relation between the size of the region and the number of active entrepreneurs on
1000 inhabitants, and it contributes to detection of causalities of regional disparities of business environment in
the condition of the Czech Republic.
Key words
business, business environment, national economy, region, regional disparities
JEL classification: L25, L26, O10
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
93
Úvod
Podnikatelské prostředí je hodnoceno z různých pohledů a různými způsoby. Vliv makroekonomického
podnikatelského prostředí na rozvoj společenské odpovědnosti podniků zkoumali ve své práci Hategan nebo
Krajnakova (Hategan a kol.,2018), (Krajnakova a kol., 2018). Tito autoři zjistili, že podnikatelské prostředí může
ovlivnit různým způsobem společenskou odpovědnost podniků. Jiní autoři sledovali závislost mezi počtem
obyvatel a počtem podnikatelských subjektů v regionu (Botlíková, Botlík, 2014), v literatuře lze nalézt zkoumání
vlastní sady indikátorů vitality podnikatelského prostředí, který by byl užitečný pro hodnocení efektivnosti
regionální politiky v oblasti podpory podnikání (Šebestová a kol., 2016), či zda podnikatelské prostředí ovlivňují
klastry, se svým pozitivním vlivem na ekonomickou prosperitu a inovační výkonnost (Klímová, Maděryčová,
2015). Neméně zajímavým faktorem ovlivňující podnikatelské prostředí může být rovnost pohlaví, kde je řešena
problematika rozvoje a existence podnikání u mužů a žen (Klapper, Parker, 2011).
Regionálně vyvážené podnikatelské klima je zásadní zejména v moderním tržním prostředí. Vývoj počtu
statistických jednotek typu podnik a jejich dynamika výrazným způsobem deklarují vývoj podnikatelského
sektoru, stav národního hospodářství dané ekonomiky a v neposlední řadě i regionální rozdíly v podnikání na
úrovni územních jednotek (Carree, 2015). Cílem toho článku je zhodnotit, které regiony, až na úroveň okresů, jsou
významné při hodnocení kvality podnikatelského prostředí v České republice v letech 2010 – 2018 a přispívá
k odhalení kauzalit vzniklých regionálních disparit podnikatelského prostředí v podmínkách České republiky na
základě rozdílné ekonomické aktivity podnikatelských subjektů.
1. Metodologie a data
Při zpracování dat použitých v tomto článku byla využita interní databáze Českého statistického úřadu získaná
z Registru ekonomických subjektů. Významnou přidanou hodnotou zpracovaných dat je jejich aktuálnost, neboť
nejsou veřejně dostupná data za rok 2018, zároveň nejsou veřejně dostupná data v takovém detailu, který je
zpracováván v tomto příspěvku tzn. úroveň okresů, vůbec než již úroveň obcí v České republice. Dle Českého
statistického úřadu je podnik vykazující ekonomickou aktivitu charakteristický tím, že v roce sledování byla
identifikována jeho aktivita prostřednictvím Finanční správy, Správy sociálního zabezpečení event. jiných
administrativních zdrojů. Registrovaným ekonomickým subjektem je každá právnická osoba, fyzická osoba s
postavením podnikatele a organizační složka státu, která je účetní jednotkou. Analyzované obchodní společnosti
zahrnují veřejné obchodní společnosti (kód 111), společnosti s ručením omezeným (kód 112), komanditní
společnosti (kód 113), akciové společnosti (kód 121) a od roku 2010 i evropské společnosti a evropská
hospodářská zájmová sdružení. Družstva zahrnují i evropské družstevní společnosti. Fyzické osoby zahrnují:
 soukromé podnikatele podnikající dle živnostenského zákona (kód 101)
 zemědělské podnikatele – fyzické osoby (kód 105) a
 fyzické osoby provozující jinou podnikatelskou činnost podle zvláštních předpisů (kód 107).
Soukromými podnikateli podnikajícími dle živnostenského zákona se rozumí fyzické osoby s živnostenským
oprávněním. Soukromými podnikateli podnikajícími dle jiného než živnostenského zákona se rozumí zemědělští
podnikatelé – fyzické osoby, členové profesních komor a další fyzické osoby, jejichž podnikatelská činnost je
upravena samostatným právním předpisem.
Záznamy o počtu registrovaných podnikatelských jednotek v letech 2010 – 2018 byly získány prostřednictvím
Odboru informačních služeb Českého statistického úřadu a Odboru koordinace podnikových statistik a
konjunkturálních průzkumů Českého statistického úřadu. Uspořádání dat pro účely tohoto příspěvku bylo zvoleno
na úrovni okresů České republiky, ale vytváří se další prostor pro analýzu až na úroveň obcí. Pro hodnocení míry
intenzity podnikatelské aktivity v jednotlivých okresech byla vytvořena mapa na základě posledních dostupných
dat k 31. 12. 2018, pro komparaci této veličiny byla využita data k 31. 12. 2015 a 31. 12. 2010. Při přepočtu počtu
aktivních podnikatelů na 1 000 obyvatel v jednotlivých okresech byla využita data Českého statistického úřadu
(ČSÚ c, 2018) vždy k 1. 1. daného období.
Pro regionální zhodnocení stupně intenzity podnikatelské aktivity byly použity charakteristiky uspořádané
statistické řady, zejména kvartily a kvantilový graf rozptýlení – Box plot. Při hodnocení existence statisticky
významného vztahu mezi velikostí okresního města a míry intenzity podnikatelské aktivity byla využita míra
stupně souběžnosti výše uvedených, která byla zjišťována Pearsonovým koeficientem korelace a dosažená hladina
významnosti (signifikance) testována na hladině významnosti 0,05.
Z Tab. 1 o počtu registrovaných podnikatelských subjektů a skutečně aktivních je zřejmé, že vyšší stupeň intenzity
podnikatelské aktivity se projevuje u právnických osob. V kraji Hlavní město Praha je pouhých 64 % aktivních
podnikatelů právnických osob, což je nejméně vhledem k ostatním krajům ČR. V kategorii fyzických osob je
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
94
nejnižší intenzita ve výši 43 % v Karlovarském kraji. Naopak nejvyšší procento aktivních podnikatelů ve vztahu
k registrovaným v kategorii právnických osob (84 %) i v kategorii fyzických osob (54 %) se jeví v kraji Vysočina.
Podíl aktivních podnikatelských jednotek je z pohledu celé České republiky k 31. 12. 2018 tedy 52 %. Za kategorii
právnických osob 70 % a za kategorii fyzických osob 50 %.
Tab. 1: Počet registrovaných a skutečně aktivních podnikatelů podle územního členění CZ-NUTS 3 k 31. 12.
2018
Region
Registrovaní
podnikatelé
FO (1)
Aktivní
podnikatelé
FO (2)
Poměr
(2) / (1)
Registrovaní
podnikatelé
PO (3)
Aktivní
podnikatelé
PO (4)
Poměr
(4) / (3)
Česká republika 2 133 829 1 070 582 50% 501 187 353 203 70%
Praha 354 857 189 743 53% 220 462 141 468 64%
Středočeský 276 194 146 978 53% 38 531 28 695 74%
Jihočeský 132 237 65 599 50% 17 154 14 305 83%
Plzeňský 115 348 54 018 47% 17 288 13 133 76%
Karlovarský 56 886 24 739 43% 10 263 6 933 68%
Ústecký 139 325 63 101 45% 20 464 13 779 67%
Liberecký 95 746 43 670 46% 12 869 8 998 70%
Královéhradecký 112 767 57 023 51% 14 658 11 671 80%
Pardubický 97 103 49 487 51% 13 101 10 174 78%
Vysočina 92 813 49 673 54% 9 926 8 297 84%
Jihomoravský 232 948 118 273 51% 58 069 42 722 74%
Olomoucký 113 852 54 817 48% 16 384 12 810 78%
Zlínský 114 993 57 209 50% 16 711 13 364 80%
Moravskoslezský 198 760 96 252 48% 35 307 26 854 76%
Zdroj: vlastní zpracování s použitím dat Českého statistického úřadu (ČSÚ a,b, 2018)
2. Analýza míry intenzity podnikatelské aktivity v České republice v kategoriích
fyzických osob a obchodních společností v letech 2010 - 2018
Analýza míry intenzity podnikatelské aktivity byla provedena na úrovni jednotlivých 77 okresů za kategorie
podnikatelských subjektů fyzických osob a podnikatelských subjektů – obchodních společností v roce 2018. Jak
znázorňuje Obrázek č. 1 s jednotlivými Box ploty, míra intenzity mezi jednotlivými typy fyzických osob se
významně odlišuje v rámci své střední hodnoty. Jsou zde viditelné i okresy s vysokou mírou intenzity
podnikatelské aktivity v okrese Praha-západ mezi podnikateli FO podnikajících na základě živnostenského
oprávnění a v okrese Klatovy mezi podnikateli provozujících jinou podnikatelskou činnost podle zvláštních
předpisů. Naopak slabou míru intenzity podnikatelské aktivity u FO podnikajících na základě živnostenského
oprávnění vykazují okresy Domažlice, Tachov (Plzeňský kraj) a Sokolov (Karlovarský kraj). Střední hodnota míry
intenzity podnikatelské aktivity je u obchodních společností vyšší než u fyzických osob. Své specifické postavení
v rámci skupiny obchodních společností mají podnikatelé veřejných obchodních společností. Medián míry
intenzity podnikatelské aktivity je u toho typu ve výši 25 %, výjimky se projevují v okresech Pelhřimov, Český
Krumlov a Plzeň – sever. Specifické postavení mají i podnikatelé komanditních společností. Z obrázku č. 1 je
zřejmé, že komanditní společnosti mají vysoký rozptyl jednotlivých měr intenzity podnikatelské aktivity a jako
jediná právní forma dosahuje svých extrémů, tj. 100 %, kdy všechny registrované komanditní společnosti jsou i
aktivní, jednalo se o 17 okresů ČR, a zároveň 0 %, kdy není aktivní ani jedna z registrovaných společností. V tomto
případě se jednalo o 2 okresy z kraje Ústeckého (Louny a Teplice), okres Plzeň – jih a okres Kutná hora.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
95
Obr. 1: Kvantilové grafy rozptýlení statistické řady – poměr počtu aktivních podnikatelů na počet podnikatelů
registrovaných v okresech ČR v roce 2018 v kategoriích podnikatelů fyzických osob a podnikatelů
obchodních společností.
Zdroj: vlastní zpracování s použitím dat Českého statistického úřadu (ČSÚ a,b, 2018)
Míra intenzity podnikatelské aktivity se ve sledovaných obdobích a sledovaných kategoriích měnila následujícím
způsobem. U kategorie fyzických osob lze pozorovat, že se medián poměru počtu aktivních podnikatelů na počet
podnikatelů registrovaných v okresech ČR od roku 2010 mírně snižuje a opačný trend lze zaznamenat pro kategorii
podnikatelů v obchodních společnostech. Z pohledu maximální a minimální míry intenzity podnikatelské aktivity
jednotlivých okresů (Tabulka č. 2) je velmi zajímavá úroveň okresu Hlavní město Praha, který v roce 2010
figuroval jako nejslabší mezi 77 okresy České republiky v kategorii obchodních společností.
Tab. 2: Míra intenzity podnikatelské aktivity v letech 2018 – 2010 za kategorii fyzických osob a kategorii
obchodních společností v okresech České republiky
Fyzické osoby Obchodní společnosti
medián 2018 49,75 % 77,32 %
medián 2015 50,42 % 74,42 %
medián 2010 52,72 % 75,10 %
max/min 2018
59,07 % / 40,55 %
Praha – západ / Sokolov
86,93 % / 62.86 %
Žďár n. Sázavou / Ústí n. Labem
max/min 2015
59,17 % / 42,31 %
Praha – západ / Liberec
85,81 % / 60,13 %
Pelhřimov / Ústí n. Labem
max/min 2010
59,66 % / 42,63 %
Havlíčkův Brod / Cheb
86,07 % / 64,07 %
Pelhřimov / Praha
Zdroj: vlastní zpracování s použitím dat Českého statistického úřadu (ČSÚ a,b, 2018)
Pro účely infografické analýzy byly jednotlivé okresy České republiky rozděleny ve sledovaném statistickém
souboru do kvartilů, které zobrazují míru intenzity podnikatelské aktivity a rozdělují stejně početné skupiny okresů
do čtyř úrovní. Jak vyplývá z obr. 2 v zeleně podbarvené části, jsou uvedeny okresy s velmi vysokou mírou
intenzity podnikatelské aktivity, zelenožlutá oblast vyznačuje okresy s vysokou mírou intenzity podnikatelské
aktivity, hodnotu nízké míry intenzity podnikatelské aktivity představují okresy označené oranžově a hodnoty
velmi nízké míry intenzity podnikatelské aktivity v jednotlivých okresech jsou vyznačeny červeně. Je zřejmé, že
v kategorii podnikatelů fyzických osob právě kraje Praha, kraj Středočeský a kraj Vysočina dosahují vyšší míry
intenzity koncentrace podnikatelské aktivity než ostatní regiony České republiky. Velmi slabou míru intenzity pak
dosahují kraj Karlovarský, kraj Ústecký a kraj Liberecký.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
96
Obr. 2: Poměr počtu skutečně aktivních a registrovaných podnikatelů fyzických osob v okresech České
republiky k 31. 12. 2018
Zdroj: vlastní zpracování s použitím dat Českého statistického úřadu (ČSÚ a,b, 2018)
Z obrázku č. 3 vyplývá, že v kategorii podnikatelů obchodních společností dosahují nejvyšší míry intenzity
podnikatelské aktivity kraj Vysočina a Jihočeský kraj a naopak velmi nízké podnikatelské aktivity kraj Praha, kraj
Ústecký a kraj Karlovarský. Jak bylo zmiňováno, velmi překvapivá je nízká aktivita kraje Hlavní město Praha.
Tuto nízkou aktivitu reprezentují v okrese Praha nejenom podnikatelé společností s ručením omezeným, kde
poměr aktivních k registrovaným je 64%, u akciových společností 77 %, u komanditních společností 61 %, ale u
veřejně obchodních společností je to pouhých 21 %, tedy každá 5. veřejná obchodní společnost se sídlem v okrese
Hlavní město Praha je statisticky identifikovatelná a podnikatel vykazuje činnost z pohledu daňové správy nebo
z pohledu sociálního zabezpečení. Tato právnická forma vykazuje slabou aktivitu nejenom v Praze. Medián míry
intenzity podnikatelské aktivity za celou Českou republiku v roce 2018 je za tuto kategorii pouhých 25 %.
Maximální hodnotu míry intenzity podnikatelské aktivity za veřejné obchodní společnosti ve výši 50 % dosahuje
okres Pelhřimov, minimální pak ve výši 10 % okres Cheb. V tomto okrese každá 10. veřejná obchodní společnost
je aktivní, to neplatí pro formy právní subjektivity jako je komanditní společnost, společnost s ručením omezeným
ani akciovou společnost.
LEGENDA
1. Q 59,07 % – 51,95 %
2. Q 51,94 % – 49,76 %
3. Q 49,75 % – 47,61 %
4. Q 47,60 % – 40,55 %
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
97
Obr. 3: Poměr počtu skutečně aktivních a registrovaných podnikatelů obchodních společností v okresech
České republiky k 31. 12. 2018
Zdroj: vlastní zpracování s použitím dat Českého statistického úřadu (ČSÚ a,b, 2018)
3. Velikost okresu a míra intenzity podnikatelské aktivity
V příspěvku (Hamplová, Kovárník, 2018) byla ověřována hypotéza o souvislosti mezi velikostí určitého regionu
– okresu a obce s počtem aktivních podnikatelů na 1 000 obyvatel. Při analýze závislosti velikosti okresu se
podařilo prokázat na hladině významnosti 0,05, že výše zmiňované veličiny (tab. 3) jsou na sobě závislé. Data
rozšiřujeme o aktuální rok 2018. Výše korelace je v roce 2018 nejvyšší, a to 0,697 a naznačuje, že s větší územní
jednotkou – okresem – roste i koncentrace podnikatelské aktivity. Znamená to, že ve větších okresech se prosazuje
i vyšší počet aktivních podnikatelských jednotek na 1 000 obyvatel a naopak. Pokud byla testována stejná závislost
na velikosti jednotlivých obcí České republiky a počtu aktivních podnikatelských jednotek, tato závislost nebyla
prokázána.
Tab. 3: Statistická závislost sledovaných jevů – velikost okresu a počet aktivních podnikatelů na 1 000
obyvatel
podn./1000_2018 okres_2018
podn./1000_2018 Pearson Correlation 1 ,697**
Sig. (2-tailed) 0,000
N 77 77
okres_2018 Pearson Correlation ,697**
1
Sig. (2-tailed) 0,000
N 77 77
podn./1000_2015 okres_2015
podn./1000_2015 Pearson Correlation 1 ,666**
okres_2015 ,654**
1
podn./1000_2010 okres_2010
podn./1000_2010 Pearson Correlation 1 ,514**
okres_2010 ,514**
1
**. Correlation is significant at the 0.01 level (2-tailed).
Zdroj: vlastní zpracování s použitím dat Českého statistického úřadu (ČSÚ a,b,c 2018)
Při analýze závislosti velikosti regionu – okresu České republiky a míry intenzity podnikatelské aktivity byly
prokázány pouze níže uvedené souvztažnosti s nízkou mírou záporné korelace (Tab. 4). Tuto skutečnost lze
komentovat tak, že pouze u podnikatelů fyzických osob – zemědělských podnikatelů – lze sledovat v roce 2018
skutečnost, že v menších regionech (okresech) se zapojují intenzivněji do podnikání než v regionech větších,
LEGENDA
1. Q 86,93 % – 86,27 %
2. Q 81,26 % – 77,33 %
3. Q 77,32 % – 72,59 %
4. Q 72,58 % – 62,86 %
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
98
podobný vztah lze najít u podnikatelů obchodních společností a nejsilněji se tato tendence projevila u podnikatelů
společností s ručením omezeným. U ostatní kategorií fyzických osob, či právnických osob se tato souvztažnost
nepotvrdila.
Tab. 4: Statistická závislost sledovaných jevů – velikost okresu a míra intenzity podnikatelské aktivity
Počet obyvatel okresu
akt/reg 105 Pearson Correlation -,287*
Sig. (2-tailed) 0.011
N 77
akt/reg obch.spol Pearson Correlation -,267*
Sig. (2-tailed) 0.019
N 77
akt/reg 112 Pearson Correlation -,302**
Sig. (2-tailed) 0.008
N 77
**. Correlation is significant at the 0.01 level (2-tailed).
*. Correlation is significant at the 0.05 level (2-tailed).
Zdroj: vlastní zpracování s použitím dat Českého statistického úřadu (ČSÚ a,b,c 2018)
Závěr
Hlavním cílem příspěvku bylo regionální zhodnocení míry intenzity podnikatelské aktivity v České republice
v letech 2010 – 2018. Zvolené kritérium míry intenzity zohledňuje poměr počtu aktivních podnikatelských
jednotek k počtu registrovaných podnikatelů v jednotlivých okresech ČR a počet obyvatel těchto okresů. Medián
hodnoceného kritéria byl analyzován za kategorii fyzických osob a jejich jednotlivých forem a za kategorii
právnických osob, opět v i v dílčích kategoriích. Výsledky naznačují, že se míra intenzity aktivního podnikání
v roce 2018 ve vztahu k roku 2015 i 2010 mírně snižuje v kategorii fyzických osob a naopak v kategorii
právnických osob se mírně zvyšuje. V roce 2018 jsou diagnostikovány netypické okresy s velmi nízkou míry
intenzity podnikatelské aktivity v okresech Domažlice, Tachov a Sokolov u podnikatelů fyzických osob
podnikajících na základě živnostenského oprávnění a extrémně vysoká hodnota míry aktivního podnikání
v okresech Praha Západ a Klatovy v případě tzv. svobodných povolání. V kategorii obchodních společností nejsou
viditelné extrémy. Pouze v kategorii veřejně obchodních společností, vykazují okresy Pelhřimov, Český Krumlov
a Plzeň–sever vysokou míru podnikatelské aktivity vzhledem k průměru České republiky. Obecně byla u této
formy podnikání naměřena nejmenší míra podnikatelské aktivity. Jednotlivé okresy České republiky byly pro
účely měření míry intenzity aktivního podnikání a následné analýzy k 31. 12. 2018 posuzovány pomocí
vytvořených kvartilů. Vytvořená mapa míry intenzity aktivního podnikání identifikuje zónu vyšší podnikatelské
aktivity v okresech kraje Vysočina, kraje Středočeského, a Prahy za kategorii podnikatelů fyzických osob. Za
podnikatele v obchodních společnostech jde o kraj Jihočeský a opět kraj Vysočina. Zjištěné disparity byly
posuzovány v tomto příspěvku pouze z pohledu územní velikosti. Byl nalezen přímý vztah mezi počtem aktivních
podnikatelských jednotek na 1 000 obyvatel a velikostí okresu, který od roku 2010 postupně zesiluje. Slabší
nepřímý korelační vztah mezi velikostí obce a mírou intenzity podnikatelské aktivity byl prokázán pouze u
podnikatelů fyzických osob – zemědělský podnikatel. Podobně tomu bylo i u nepřímého korelačního vztahu mezi
velkostí obce a podnikateli obchodních společností. Vyšší stupeň závislosti se prokázal jen u skupiny podnikatelů
společností s ručením omezeným. V této kategorii se prokázalo hodnotou korelace –0,3, že menší okresy mají
vyšší míru intenzity podnikatelské aktivity.
Literatura
[1] BOTLIKOVA, M., BOTLIK, J., (2014). Analysis of the business environment. In 17th International
Colloquium on Regional Sciences. Conference Proceedings. Brno: Masarykova univerzita, pp. 239-246.
ISBN 978-80-210-6840-7. DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-6840-2014-29.
[2] CARREE, M., CONGREGADO, E., GOLPE, A., VAN STEL, A., (2015). Self-employment and job
generation in metropolitan areas, 1969-2009. Entrepreneurship and Regional Development, vol. 27, no. 3-4,
pp. 181-201. ISSN 0898-5626. DOI 10.1080/08985626.2015.1025860.
[3] ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD – ČSÚ a, (2018). Registrované subjekty. Registr ekonomických subjektů,
Praha.
[4] ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD – ČSÚ b, (2018). Subjekty se zjištěnou aktivitou. Registr ekonomických
subjektů, Praha.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
99
[5] ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD - ČSÚ c, (2018). Počet obyvatel ve správních obvodech obcí s rozšířenou
působností. [online]. [2019-03-15]. Dostupné z: https://www.czso.cz/csu/czso/pocet-obyvatel-v-obcich-
see2a5tx8j.
[6] HAMPLOVA, E., KOVARNIK, J., (2018). Monitoring of active business in the municipalities of the Czech
Republic. In 21st International Colloquium on Regional Sciences. Conference Proceedings. Brno:
Masarykova univerzita, pp. 188-193. ISBN 978-80-210-8970-9. DOI 10.5817/ CZ.MUNI.P210-8970-2018-
24.
[7] HATEGAN, C. D., SIRGHI, N., CUREA-PITORAC, R. I., HATEGAN, V. P., (2018). Doing Well or Doing
Good: The Relationship between Corporate Social Responsibility and Profit in Romanian Companies.
Sustainability, vol. 10, no. 4, 1041. DOI 10.3390/su10041041.
[8] KLAPPER, L. F., PARKER, S. C., (2011). Gender and the Business Environment for New Firm Creation.
World bank research observer, vol. 26, no. 2, pp. 237-257. DOI 10.1093/wbro/lkp032.
[9] KLIMOVA, V., MADERYCOVA, L., (2015). Activity of clusters in the czech republic In 18th International
Colloquium on Regional Sciences. Brno: Masarykova univerzita, pp 210-216. ISBN 978-80-210-7861-1. DOI
10.5817/CZ.MUNI.P210-7861-2015-28.
[10]KRAJNAKOVA, E., NAVICKAS, V., KONTAUTIENE, R., (2018). Effect of macroeconomic business
environment on the development of corporate social responsibility in Baltic Countries and Slovakia.
Oeconomia Copernicana, vol. 9, no. 3, pp. 477-492 DOI 10.24136/oc.2018.024.
[11]SEBESTOVA, J., CEMERKOVA, S., PALOVA, Z., (2016). Regional business environment evaluation: case
of Moravian-silesian region. In 19th International Colloquium on Regional Sciences. Conference
Proceedings. Brno: Masarykova univerzita, pp. 218-225. ISBN 978-80-210-8273-1. DOI
10.5817/CZ.MUNI.P210-8273-2016-27.
Příspěvek byl zpracován s finanční podporou Specifického výzkumu Univerzity Hradec Králové, Fakulty
informatiky a managementu s názvem „Investice v podmínkách konceptu Industry 4.0”, IGA 2018 FIM UHK
„Podpora pedagogické práce, technického vybavení a komunikace s odborníky“ a s podporou studentů
doktorského studia na katedře ekonomie Ing. Martina Krále a Ing. et Bc. Lucie Novotné.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
100
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-9268-2019-12
VÝVOJ POČTU PODNIKATELSKÝCH SUBJEKTŮ
V JEDNOTLIVÝCH KRAJÍCH ČESKÉ REPUBLIKY
Development of the number of enterprises in regions of
the Czech Republic
PETRA CHMIELOVÁ
KAMILA TUREČKOVÁ
Katedra ekonomie a veřejné správy
Obchodně podnikatelská fakulta v Karviné
Slezská univerzita v Opavě
Department of Economics and Public Administration
School of Business Administration in Karvina
Silesian University in Opava
 Univerzitní nám. 1934/3, 733 40 Karviná, Czech Republic
E-mail: chmielova@opf.slu.cz, tureckova@opf.slu.cz
Anotace
Cílem článku je provedení prvotního průzkumu podnikatelského prostředí v krajích České republiky. S ohledem
na cíl práce bude v rámci tohoto prvotního výzkumu provedena analýza registrovaných ekonomických subjektů,
jejich celkový počet, vznik a zánik v letech 2010 až 2017 v jednotlivých krajích České republiky na základě čehož
jsou použity údaje poskytující Eurostatem pro statistické srovnání regionů (NUTS) doplněné o údaje z Českého
statistického úřadu. Pomocí analýzy byl v jednotlivých krajích zjištěn dlouhodobý vývoj poklesu počtu nově
vznikajících ekonomických subjektů a taktéž dlouhodobý vývoj nárůstu zaniklých subjektů. V rámci zkoumání je ve
všech případech patrná dominance metropolitní Prahy a Středočeského kraje.
Klíčová slova
podnikání, podnikatelské prostředí, kraj
Annotation
The aim of the article is to conduct an initial survey of the business environment in the regions of the Czech
Republic. With regard to the objective of this research, an analysis of registered economic entities, their total
number, establishment and termination in 2010 to 2017 in individual regions of the Czech Republic will be carried
out based on which data provided by Eurostat for statistical comparison of regions (NUTS) supplemented o data
from the Czech Statistical Office. The analysis revealed a long-term development of the decline in the number of
emerging economic entities in the individual regions and also a long-term development of the growth of extinct
entities. In all cases, the dominance of metropolitan Prague and the Central Bohemian Region is evident in all
cases.
Key words
entrepreneurship, business environment, region
JEL classification: R23
1. Úvod
Podnikání je neodmyslitelnou součástí dnešní společnosti. Od Schumpetera se podnikání považuje za významný
faktor hospodářského růstu a konkurenceschopnosti ekonomik a faktorů rozhodování ve veřejném pořádku.
Ekonomická aktivita země začala být více závislá na počtu osob, které byly ochotny se osamostatnit a zahájit
samostatnou podnikatelskou činnost. Samotný vstup do podnikání je velmi složitý a je ovlivněn jednak vnitřními
osobnostními charakteristikami, ale také vnějšími podmínkami podnikání. Jedná se o proces tvorby něčeho
nového, něčeho, co má hodnotu, čemu věnujeme nezbytný čas a úsilí a předpokládáme přijetí finančních i dalších
rizik, ale také obdržení určité odměny v podobě peněžního nebo osobního uspokojení (Hisrich, Peters, Shepherd,
2010; Bygrawe, Hofer, 1992).
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
101
Každá podnikatelská činnost je ovlivněna mnoha externími a interními faktory, které jí více či méně ovlivňují.
Lukeš a Stephen (2004) identifikovali externí rámcové podmínky, jako jsou mj. úroveň vzdělání, vládní politika a
podpůrné programy, dostupnost kapitálu, fyzická infrastruktura, výzkum a vývoj, které ovlivňují úspěch malých a
středních podniků. Podmínky jsou zpravidla v jednotlivých zemích odlišné, a to je poté právě buď výhodou nebo
nevýhodou pro podnikatele těchto zemí (Schwab, 2009).
Cílem článku je provedení prvotního průzkumu podnikatelského prostředí v krajích České republiky. S ohledem
na cíl práce bude v rámci tohoto prvotního výzkumu provedena analýza registrovaných ekonomických subjektů,
jejich celkový počet, vznik a zánik v letech 2010 až 2017 v jednotlivých krajích České republiky na základě čehož
jsou použity údaje poskytující Eurostat pro statistické srovnání regionů (NUTS) doplněné o údaje z Českého
statistického úřadu. V rámci dalšího výzkumu budou publikovány studie zaměřující se na identifikaci klíčových
aspektů vedoucích ke snazšímu zahájení podnikání a identifikaci faktorů ohrožujících vznik podnikatelské
činnosti, což úzce souvisí také s následnou kvalitou podnikatelského prostředí. Tento článek je proto vhodné
vnímat jako prvotní průzkum pro částečnou představu stavu podnikatelského prostředí na území České republiky.
2. Teoretická východiska
Jak uvádí Petříček (2006), podnikatelské prostředí formují jak makroekonomické charakteristiky, tak situace ve
finančním sektoru regulovaném prostřednictvím monetární politiky, která do značné míry určuje přístup podniků
ke kapitálu. Pro zkvalitňování nejen podnikatelského prostředí na území municipalit se využívají různé finanční
nástroje veřejných financí. Ekonomické výsledky podnikatelského sektoru budou záviset i na tom, do jaké míry je
kvalitní podnikatelské prostředí – jinými slovy řečeno, stát má kvalitní prostředí, jestliže vhodně podporuje
podnikání, pokud má odpovídající legislativu a současně efektivní vymahatelnost práva a flexibilní státní a
veřejnou správu.
V každém státě jsou podmínky pro podnikání a samotné podnikatelské prostředí odlišné, pro různé obory
podnikání příznivé či naopak nepříznivé. Samotný pojem podnikatelské prostředí je velmi široký a může být
chápán mnoha způsoby. Podnikatelské prostředí lze definovat jako široký souhrn vnějších vlivů, které ovlivňují
růst, výkonnost a konkurenceschopnost podnikatelských subjektů (Odehnal a Michálek, 2011). Jiná definice říká,
že podnikatelské prostředí je souhrnem jednotlivých faktorů charakteru ekonomického, politického, právního,
technologického, sociálního a kulturního. Zmíněné faktory mají značný dopad na kvalitu podmínek
podnikatelského prostředí, ve kterém podnikatelské subjekty rozvíjejí svoje aktivity a podstatným způsobem
ovlivňují jejich konkurenceschopnost, výkonnost, růstový potenciál a determinují atraktivitu dané země pro
zahraniční investory (viz např. Kalinská, 2010).
Podnikatelská činnost je spojena se založením podniku a jeho udržením. Nejen pro rozvoj regionu je významným
nositelem aktivní podnikatelská činnost. Lukeš et al. (2013) uvádějí, že zatímco nová podnikatelská aktivita je
podstatná pro dynamiku hospodářství, již zavedená podnikatelská aktivita a jedinci, kteří déle podnikají, zajišťují
stabilitu v soukromém sektoru. Davidsson et al. (2002) prokázali, že nové firmy rostou rychleji než firmy zavedené
a přispívají tak výrazným způsobem k tvorbě pracovních míst a nahrazují pokles míst ve velkých firmách. Lukeš
et al. (2013) uvádějí, že z pohledu hospodářské politiky je potřebné vědět, jak se nová podnikatelská aktivita
v jednotlivých zemích vyvíjí a v jakých oblastech se začíná podnikat. Tyto informace mohou přispět k lepšímu
zacílení hospodářské politiky zaměřené na podporu podnikání.
Firmy, zejména malé a střední podniky, hledají komparativní výhody využívání nabízených podpor podnikání
v daných obcích či regionech. Škála nabízených podpor je však limitována a podnikatelskými subjekty
nerovnoměrně využívána. Problematikou malých a středních podniků jakožto pilíře většiny vyspělých ekonomik
v návaznosti na kvalitu podnikatelského prostředí se zabývali Sloka et al. (2011). Rozvoj malých a středních
podniků má zvláštní význam v situaci hospodářského poklesu a nárůstu nezaměstnanosti. Dle autorů je nezbytné
podporovat rozvoj malých a středních podniků což závisí na podnikatelském prostředí, v němž působí. Studie
analyzuje návrhy na zlepšení podnikatelského prostředí. Některé z problémů jsou následující – neuspořádaná
legislativa, nestabilní ekonomické prostředí, nedostatek financí apod. V tomto ohledu Cumming, Johan a Zhang
(2014) nebo Gawel (2010) naznačují, že podnikání má výrazně pozitivní dopad na ukazatele jako jsou HDP/ob.,
export a patenty na obyvatele a také pozitivní dopad na úroveň zaměstnanosti.
Možnými vztahy mezi některými ukazateli podnikatelského prostředí mezi vybranými členskými státy Evropské
unie se ve své studii zabývá Tvrdoň (2013). Dle odborné literatury existují důkazy, že přísné regulační podmínky
na trhu s výrobky by mohly negativně ovlivnit produktivitu a hospodářský růst. Mezi hlavní pozorované ukazatele
regulace podnikatelského prostředí patří legislativa na ochranu zaměstnanců, regulace trhu výrobků a usnadnění
podnikání. Ve studii byly nejprve srovnány tyto obchodní regulace (referenční rok 2008). Empirické výsledky
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
102
ukázaly, že ve Velké Británii a Irsku existovala příznivá úroveň obchodní regulace. K vyhodnocení souvislostí byl
použit neparametrický přístup. Hodnoty Spearmanova korelačního koeficientu naznačují, že existuje pozitivní
korelace mezi jednotlivými hodnoceními, zejména mezi regulací trhu s produkty a snadností podnikání.
Zapojení České republiky do integračních procesů vytvořilo vhodné podmínky pro posílení hospodářského růstu
a tím i zvýšení ekonomické úrovně země, ale i jednotlivých regionů a jejich podnikatelského prostředí. Wokoun
(2014) ve svém výzkumu prezentuje návrh klíčových úkolů pro regionální rozvoj a podnikatelské prostředí ve
vztahu k Evropské unii, a to nejen pro období 2014-2020, ale i pro následující období. Jiné předložené návrhy
mohou přispět ke zlepšení politiky soudržnosti a strategií regionálního rozvoje v zemi. V podstatě by měly být
podporovány dlouhodobé cíle, jako je zvyšování konkurenceschopnosti českých regionů, zejména s cílem pomoci
jim lépe se přizpůsobit strukturálním a globálním změnám a životnímu prostředí včetně dopravní infrastruktury s
důrazem na zaměstnanost. Do budoucna by se Česká republika měla zaměřit na harmonický rozvoj celé země a
jednotlivých regionů (regiony soudržnosti) a investovat co nejvíce v závislosti na oblastech pomoci EU. V
současném období 21. století jsou lokalizační faktory v literatuře Blažek a Uhlíř (2002) vymezeny jako faktory na
úrovni národní a regionální, jejichž primárním úkolem je podílet se na zvyšování přirozené atraktivity regionů.
Blažek a Uhlíř (2002) na národní úrovni řadí mezi lokalizační faktory makroekonomickou a politickou stabilitu
země, stabilní cenovou úroveň a tzv. tržní potenciál. Na regionální úrovni pak dostatek kvalifikovaných pracovních
sil, dostatek pozemků, cen pozemků, kvalitu infrastruktury, blízkost vědecké a výzkumné základy, kvalitu
životního prostředí a možnosti dopravního spojení. Takto vymezené lokalizační faktory poskytují prvotní
informaci o prostředí, ve kterém ekonomické subjekty realizují svoje obchodní a výrobní činnosti.
Faktory podnikatelského prostředí teoreticky a empiricky vymezené autory Odehnalem a Michálkem (2011)
představují možné zdroje konkurenční výhody regionů, jež mezi sebou soutěží o potenciální investory schopné
realizovat své aktivity v jednotlivých lokalitách. Podnikatelské prostředí chápáno jako prostorové okolí je tak
hodnoceno na základě přístupu aplikovaného ve studiích Portera (1998), Skokana (2004), Viturky (2007), kteří
potvrzují jeho úlohu v procesu hodnocení konkurenceschopnosti jednotlivých regionů a států.
Některé výzkumy se zase snaží odpovědět na otázku, jakou roli hraje podnikatelské prostředí při podpoře nebo
omezení růstu firmy. V těchto studiích se poukazuje na řadu faktorů, které jsou chápány jako bariéry růstu – např.
nedostatečné fungování finančních trhů, nedostatečná bezpečnost a prosazování vlastnických práv, špatné
poskytování infrastruktury, neúčinná regulace a zdanění a podobně. Při použití údajů z průzkumu o relativním
významu různých prvků podnikatelského prostředí autoři Avyagari, Demirgüc-Kunt a Maksimovic (2008) uvádí,
že ačkoli podnikatelské prostředí představuje řadu překážek ovlivňující růst dané firmy, ne všechny překážky jsou
stejně omezující. Některé ovlivňují růst firmy pouze nepřímo prostřednictvím svého vlivu na jiné překážky.
Pomocí analýzy s využitím metodiky zaměřené na acyklický graf a regresi, zjišťují, že pouze překážky související
s financemi a nestabilitou politiky přímo ovlivňují růst firmy, přičemž finanční výsledek je nejvíce robustní.
Z metodického pohledu lze empirické studie zaměřující se na hodnocení podnikatelského prostředí klasifikovat do
dvou skupin: a) studie primárně hodnotící obecné ekonomické prostředí sledovaných zemí (např. World Bank,
2008 nebo Schwab, 2009a, 2009b) studie hodnotící regionální podnikatelské prostředí (např. Cambridge
Econometrics, 2003; Kahoun, 2007; Martin, Kitson a Tyler, 2006; Viturka, 2007).
2.1 Faktory ovlivňující kvalitu podnikatelského prostředí a samotné podnikání
Nalezení faktorů majících vliv na rozvoj a kvalitu podnikatelského prostředí, stávajících podniků a vedoucích ke
vzniku nových podniků je v rámci kvalitního podnikatelského prostředí primárním cílem. Otázkám faktorů
podnikatelského prostředí je věnována pozornost ve všech vyspělých zemích světa. Malé a střední podniky jsou
hybnou silou ekonomiky. Jejich podpora a správné zacílení na vybrané faktory se projeví následně v celkové
ekonomické situaci země (Malach a kol., 2005). V rámci tabulky č. 1 jsou, na základě rešerše odborné literatury a
řady studií zabývajících se touto problematikou, shrnuty faktory autorů, kteří dokládají důležitost zabývat se
tématikou podnikatelského prostředí, což je důležité pro samotné podnikání.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
103
Tab. 1: Nejvýznamnější faktory ovlivňující kvalitu podnikatelského prostředí
Zdroj: vlastní zpracování na základě analýzy odborných studií
Shrnutí výše zmíněných zjištění spěje k závěru, že faktory, které značným způsobem ovlivňují úspěch
podnikatelské činnosti můžeme shledat ve třech klíčových oblastech, jako je (i) osobnost podnikatele, jeho
předpoklady, osobní vlastnosti a kvalifikace, (ii) prostředí, ve kterém se podnikání odehrává, tj. kvalita
podnikatelského prostředí a (iii) podnikové činnosti a management firmy (van Praag, 2005; Osterwalder et al.,
2010; Zott et al., 2011).
3. Data a metodika
S ohledem na cíl práce bude v rámci tohoto prvotního výzkumu provedena analýza registrovaných ekonomických
subjektů, jejich celkový počet, vznik a zánik v letech 2010 až 2017 v jednotlivých krajích České republiky na
základě čehož jsou použity údaje poskytující Eurostat pro statistické srovnání regionů (NUTS) doplněné o údaje
z Českého statistického úřadu. Primární průzkum podnikatelského prostředí Česka vychází také z údajů
Ministerstva průmyslu a obchodu.
Jak již bylo zmíněno, pomocí CZ-NUTS je vyjádřena klasifikace územních celků v rámci České republiky. Pro
účely prvotního průzkumu podnikatelského prostředí je pozornost zaměřena na oblast NUTS 3, do které spadají
kraje České republiky. V rámci dalšího výzkumu bude pozornost zaměřena také na nižší územní celky.
V rámci tohoto průzkumu je nutné podotknout, s ohledem na získávání dat, že ne všechny registrované
ekonomické subjekty skutečně podnikají. Například v Registru ekonomických subjektů existují nezaniklé
společnosti a fyzické osoby, které nevykazují žádné tržby anebo nemají žádné zaměstnance. Na základě veřejně
dostupných zdrojů nelze počty těchto pasivních ekonomických subjektů zjistit přesně a jejich počty jsou pouze
odhadované, avšak i přes tento fakt je možné si vytvořit určitou představu o vzniku a zániku a celkovém počtu
ekonomických subjektů napříč Českou republikou. Zdrojem odhadu aktivních a pasivních ekonomických subjektů
jsou právě výsledky statistických šetření, která pravidelně uveřejňuje Český statistický úřad.
4. Vývoj počtu podnikatelských subjektů v jednotlivých krajích České republiky
Lidé na území České republiky stále častěji začínají podnikat. V roce 2017 vzniklo podruhé v historii nejvíce
registrovaných ekonomických subjektů, avšak předchozí rok byl ve znamení historicky negativního rekordu, kdy
za dobu své existence zaniklo nejvíce obchodních společností.
První pohled na vývoj počtu ekonomických registrovaných subjektů představuje tabulka č. 2, která uvádí roční
počty vzniku a zániku ekonomických subjektů v letech 2010 až 2017 v jednotlivých krajích České republiky.
Z tabulky je viditelný celkový meziroční příbytek ekonomických subjektů ve všech krajích kromě Karlovarského
a Ústeckého kraje, kde nastává meziroční celkový úbytek registrovaných subjektů. Počty nově založených
ekonomických subjektů ročně vykazují dlouhodobě mírné poklesy ve všech krajích kromě Hlavního města Prahy,
kde se jedná o kolísavý trend a převahou nárůstů nově vzniklých subjektů. Naproti tomu roční hodnoty zániků
ekonomických subjektů jednotlivých krajů vykazují rovněž kolísavý trend s občasně značnými výchylkami
nárůstu počtu zaniklých subjektů, v některých případech i o několik tisíc, než je počet nově vzniklých subjektů
v daný rok. Příkladem může být hned jako první Hlavní město Praha, kdy v roce 2013 lze vidět až o 6 395 více
zaniklých subjektů než nově vzniklých. Rok 2013 je jediným rokem, kdy se jednalo o převahu zaniklých subjektů
nad nově vzniklými. Extrémním případem je Středočeský kraj, který vykazuje až o 11 322 více zaniklých subjektů
Skupiny faktorů Faktory Autor
Legislativní faktory neuspořádaná legislativa Sloka et al. (2011)
Ekonomické faktory
nestabilní ekonomické prostředí, nedostatek
finančních prostředků,
Wokoun (2014), Viturka
(2007), Sloka et al. (2011)
Infrastrukturní faktory
kvalita silnic a železnic, informační a
komunikační
Wokoun (2014)
Pracovní faktory
dostupnost pracovních sil, kvalita pracovních sil,
flexibilita pracovních sil
Viturka (2007)
Lokalizační faktory
makroekonomická a politická stabilita země,
cenová úroveň, tržní potenciál
Blažek a Uhlíř (2002)
Faktory mikroekonomické
konkurenceschopnosti
konkurenceschopnost, rivalita firem, firemní
strategie, tvorba inovací, lidské zdroje
Porter (1998), Skokan (2004),
Viturka (2007)
Obchodní faktory
blízkost trhů, blízkost významných zákazníků
nebo firem, podpůrné služby, přítomnost
podobných (zahraničních) firem
Viturka (2007), Viturka a kol.
(2010)
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
104
v daném roce než nově vzniklých. Naproti tomu kraj Olomoucký vykazuje v roce 2013 pozitivum v převaze nově
vzniklých subjektů nad zaniklými až o hodnotu 403 a taktéž kraj Moravskoslezský, který převažuje se vzniklými
subjekty o 1 344.
Tab. 2: Registrované subjekty, vznik a zánik ekonomických subjektů – územní srovnání v letech 2010-2017
Zdroj: Eurostat
kraj / období 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017
Hlavní město Praha
celkem 506 273 529 377 544 840 540 360 557 736 573 682 590 338 606 843
vzniklé subjekty 27 024 29 801 26 667 26 045 25 141 25 475 26 346 28 620
zaniklé subjekty 10 079 8 578 10 359 32 440 10 646 10 865 11 665 14 569
Středočeský
celkem 307 761 317 598 323 025 314 688 319 758 324 905 330 506 336 540
vzniklé subjekty 13 517 13 455 11 705 10 688 9 561 10 316 10 507 11 188
zaniklé subjekty 6 564 5 456 6 584 22 010 7 021 7 119 7 138 7 629
Jihočeský
celkem 155 762 158 543 160 091 159 363 160 786 162 106 163 411 164 927
vzniklé subjekty 6 919 6 471 5 671 5 395 4 946 5 001 4 882 5 113
zaniklé subjekty 3 501 3 473 3 452 7 870 3 970 3 864 3 669 3 777
Plzeňský
celkem 144 632 147 419 147 750 141 202 142 307 143 478 144 545 145 763
vzniklé subjekty 6 286 5 503 4 576 4 159 3 852 4 074 4 137 4 412
zaniklé subjekty 2 404 2 616 3 253 9 645 3 074 3 136 3 277 3 454
Karlovarský
celkem 82 322 83 396 83 103 76 802 76 602 75 921 75 772 75 620
vzniklé subjekty 3 030 2 971 2 433 2 438 2 123 2 084 1 990 1 999
zaniklé subjekty 1 447 1 641 1 776 8 302 2 144 2 461 1 936 2 095
Ústecký
celkem 176 422 178 718 179 126 172 030 173 415 173 878 174 240 174 708
vzniklé subjekty 6 989 7 028 6 259 6 107 5 683 5 444 5 616 5 492
zaniklé subjekty 5 131 4 026 4 517 14 186 4 915 4 665 4 839 5 105
Liberecký
celkem 117 230 118 766 119 908 114 472 115 262 116 006 116 675 117 854
vzniklé subjekty 4 439 3 889 3 660 3 219 2 959 3 256 3 325 3 316
zaniklé subjekty 2 270 1 911 1 937 8 484 2 326 2 178 2 366 2 348
Královehradecký
celkem 132 423 134 689 135 372 133 970 135 019 136 566 137 930 139 199
vzniklé subjekty 5 730 5 147 4 910 4 450 3 843 4 274 4 178 4 044
zaniklé subjekty 2 936 2 648 2 751 6 956 2 768 2 665 2 742 2 827
Pardubický kraj
celkem 112 121 114 072 115 333 115 116 116 363 117 554 118 810 120 124
vzniklé subjekty 5 202 4 520 4 356 3 942 3 461 3 900 3 985 3 764
zaniklé subjekty 2 788 2 420 2 514 6 023 2 391 2 510 2 670 2 630
Vysočina
celkem 103 510 105 185 106 578 107 395 108 800 110 643 111 816 113 143
vzniklé subjekty 4 950 4 365 4 050 3 682 3 376 3 916 3 610 3 667
zaniklé subjekty 2 439 2 421 2 220 3 984 2 073 2 086 2 286 2 308
Jihomoravský
celkem 283 202 291 162 294 308 295 523 300 204 304 729 309 786 314 742
vzniklé subjekty 13 988 13 650 11 807 11 159 10 709 10 887 11 626 11 752
zaniklé subjekty 6 621 5 875 6 515 12 576 6 868 6 963 7 070 7 597
Olomoucký
celkem 136 229 138 970 135 201 137 119 138 347 139 097 140 735 142 182
vzniklé subjekty 5 933 5 447 4 798 4 619 4 099 4 270 4 452 4 504
zaniklé subjekty 3 122 2 751 2 900 4 216 2 933 3 257 2 939 3 303
Zlínský
celkem 134 374 136 725 138 269 138 197 138 832 140 175 141 070 142 502
vzniklé subjekty 5 711 5 268 4 768 4 233 3 842 4 442 4 217 4 470
zaniklé subjekty 3 127 2 731 2 576 5 411 3 133 3 076 3 189 3 150
Moravskoslezský
celkem 245 290 248 824 244 750 248 500 250 028 250 213 251 898 254 525
vzniklé subjekty 10 757 10 137 9 292 9 151 8 294 9 053 8 988 9 467
zaniklé subjekty 6 481 5 938 6 416 7 807 6 746 7 910 6 892 6 909
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
105
Důvodem, proč v roce 2013 vznikla situace, kdy byla několikatisícová převaha zaniklých ekonomických subjektů
nad nově vzniklými může být například přeregistrace a aktualizace údajů podnikatelů fyzických osob a u
zahraničních osob. V rámci dalších let se mohlo jednat o reakci na zavádění elektronické evidence tržeb.
Vznik nových podniků patří mezi hlavní indikátory dynamiky podnikatelského sektoru. V podstatě reflektuje
velmi důležitou dimenzi podnikání v dané zemi, konkrétně schopnost zahajovat zcela nové podnikání.
Z ekonomického pohledu jsou pro ekonomiku mnohem důležitější podniky se zaměstnanci než podniky bez
zaměstnanců. Následující tabulka zachycuje vznik podniků v daném roce, které zaměstnávaly alespoň jednoho
pracovníka. Při pohledu na tabulku č. 3 je patrné, že v rozpětí let 2010 až 2012 a v roce 2017 bohužel nebyla data
v databázi Eurostat ani Českém statistickém úřadu dostupná, proto můžeme pracovat pouze s dostupnými daty pro
roky 2013 až 2016. Vzhledem k celkovému počtu opět dominuje Hlavní město Praha spolu se Středočeským
krajem. V těchto zmíněných krajích výrazně převládají podniky s počtem zaměstnanců od 1 až 9 oproti podnikům
s počtem zaměstnanců 10 a více. Co se týká ostatních krajů, je rovněž patrná převaha mikropodniků se zaměstnanci
od 1 do 9. S ohledem na počet obyvatel nejsou mezi jednotlivými kraji v rámci nově vzniklých podniků výrazné
odchylky. Podniky s 10 a více zaměstnanci vykazují ve všech zmíněných krajích velmi nízké zastoupení.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
106
Tab. 3: Vzniklé podniky v letech 2010-2017
Zdroj: Eurostat, Regional business demography
Poslední tabulka ukazuje takzvané přežití podniků, které byly založeny v čase t-3 do roku t. V této tabulce jsme
abstrahovali od podniků, které nemají žádného zaměstnance, kterých je z celkového počtu přeživších firem
naprostá většina. Zbylé přeživší firmy, které zaměstnávaly alespoň jednoho zaměstnance jsou zachyceny v tabulce
kraj / období 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017
Hlavní město Praha
celkem NA NA NA 8 240 3 603 8 765 7 091 NA
1 až 9 zaměstnanců NA NA NA 7 746 3 474 8 579 6 928 NA
10 a více zaměstnanců NA NA NA 494 129 186 163 NA
Středočeský
celkem NA NA NA 1 899 1 237 2 585 2 154 NA
1 až 9 zaměstnanců NA NA NA 1 836 1 199 2 555 2 133 NA
10 a více zaměstnanců NA NA NA 63 38 30 21 NA
Jihočeský
celkem NA NA NA 958 705 1 568 1 112 NA
1 až 9 zaměstnanců NA NA NA 934 689 1 559 1 094 NA
10 a více zaměstnanců NA NA NA 24 16 9 18 NA
Plzeňský
celkem NA NA NA 739 474 1 025 923 NA
1 až 9 zaměstnanců NA NA NA 722 454 1 017 916 NA
10 a více zaměstnanců NA NA NA 17 20 8 7 NA
Karlovarský
celkem NA NA NA 458 269 623 482 NA
1 až 9 zaměstnanců NA NA NA 444 256 619 477 NA
10 a více zaměstnanců NA NA NA 14 13 4 5 NA
Ústecký
celkem NA NA NA 1 093 817 1 879 1 382 NA
1 až 9 zaměstnanců NA NA NA 1 054 796 1 863 1 365 NA
10 a více zaměstnanců NA NA NA 39 21 16 17 NA
Liberecký
celkem NA NA NA 609 380 923 782 NA
1 až 9 zaměstnanců NA NA NA 591 372 917 769 NA
10 a více zaměstnanců NA NA NA 18 8 6 13 NA
Královehradecký
celkem NA NA NA 712 506 1 012 825 NA
1 až 9 zaměstnanců NA NA NA 690 502 1 003 814 NA
10 a více zaměstnanců NA NA NA 22 4 9 11 NA
Pardubický kraj
celkem NA NA NA 650 482 998 827 NA
1 až 9 zaměstnanců NA NA NA 631 470 989 817 NA
10 a více zaměstnanců NA NA NA 19 12 9 10 NA
Vysočina
celkem NA NA NA 562 418 904 690 NA
1 až 9 zaměstnanců NA NA NA 544 408 898 678 NA
10 a více zaměstnanců NA NA NA 18 10 6 12 NA
Jihomoravský
celkem NA NA NA 2 505 1 508 3 111 2 813 NA
1 až 9 zaměstnanců NA NA NA 2 427 1 478 3 062 2 775 NA
10 a více zaměstnanců NA NA NA 78 30 49 38 NA
Olomoucký
celkem NA NA NA 1 043 708 1 652 1 281 NA
1 až 9 zaměstnanců NA NA NA 1 010 694 1 637 1 270 NA
10 a více zaměstnanců NA NA NA 33 14 15 11 NA
Zlínský
celkem NA NA NA 869 609 1 294 1 015 NA
1 až 9 zaměstnanců NA NA NA 842 596 1 282 1 005 NA
10 a více zaměstnanců NA NA NA 27 13 12 10 NA
Moravskoslezský
celkem NA NA NA 2 077 1 296 3 013 2 342 NA
1 až 9 zaměstnanců NA NA NA 2 020 1 261 2 993 2 320 NA
10 a více zaměstnanců NA NA NA 57 35 20 22 NA
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
107
č. 4. V této tabulce je patrná opět dominance metropolitní Prahy a Středočeského kraje. Mezi jednotlivými
velikostmi podniků, co se týká počtu zaměstnanců a uvedenými lety nejsou značné rozdíly.
Tab. 4: Přežití podniků založených v období t-3 do roku t
Zdroj: Eurostat, Regional business demography
kraj / období 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017
Hlavní město Praha
celkem 10 963 NA NA 16 625 16 664 14 510 13 453 NA
1 až 9 zaměstnanců 2 394 NA NA 3 076 4 002 3 735 2 959 NA
10 a více zaměstnanců 252 NA NA 227 196 241 216 NA
Středočeský
celkem 6 335 NA NA 8 396 7 771 6 540 6 477 NA
1 až 9 zaměstnanců 798 NA NA 761 811 747 627 NA
10 a více zaměstnanců 87 NA NA 51 43 36 37 NA
Jihočeský
celkem 3 111 NA NA 3 921 3 326 2 908 2 961 NA
1 až 9 zaměstnanců 381 NA NA 363 367 362 32 NA
10 a více zaměstnanců 30 NA NA 23 18 28 15 NA
Plzeňský
celkem 2 510 NA NA 3 868 3 171 2 385 2 321 NA
1 až 9 zaměstnanců 316 NA NA 338 331 269 231 NA
10 a více zaměstnanců 25 NA NA 19 15 18 8 NA
Karlovarský
celkem 1 381 NA NA 1 832 1 459 1 135 1 132 NA
1 až 9 zaměstnanců 216 NA NA 188 200 173 137 NA
10 a více zaměstnanců 13 NA NA 12 10 15 8 NA
Ústecký
celkem 3 464 NA NA 4 142 3 564 2 926 2 810 NA
1 až 9 zaměstnanců 471 NA NA 441 418 354 339 NA
10 a více zaměstnanců 42 NA NA 35 22 25 23 NA
Liberecký
celkem 2 177 NA NA 2 653 2 297 1 901 1 931 NA
1 až 9 zaměstnanců 301 NA NA 249 248 217 214 NA
10 a více zaměstnanců 29 NA NA 16 23 17 9 NA
Královehradecký
celkem 2 723 NA NA 3 284 2 908 2 526 2 296 NA
1 až 9 zaměstnanců 326 NA NA 314 253 260 231 NA
10 a více zaměstnanců 19 NA NA 14 12 15 11 NA
Pardubický kraj
celkem 2 367 NA NA 2 791 2 604 2 296 2 221 NA
1 až 9 zaměstnanců 290 NA NA 263 239 245 213 NA
10 a více zaměstnanců 17 NA NA 16 10 14 12 NA
Vysočina
celkem 2 234 NA NA 2 842 2 502 2 070 1 988 NA
1 až 9 zaměstnanců 257 NA NA 233 216 179 166 NA
10 a více zaměstnanců 20 NA NA 9 12 4 7 NA
Jihomoravský
celkem 6 469 NA NA 7 815 7 329 6 379 5 875 NA
1 až 9 zaměstnanců 1 025 NA NA 1 000 965 1 013 887 NA
10 a více zaměstnanců 87 NA NA 64 62 55 40 NA
Olomoucký
celkem 2 816 NA NA 3 106 2 954 2 369 2 310 NA
1 až 9 zaměstnanců 379 NA NA 350 355 342 308 NA
10 a více zaměstnanců 42 NA NA 22 21 10 16 NA
Zlínský
celkem 2 798 NA NA 3 183 3 095 2 667 2 429 NA
1 až 9 zaměstnanců 376 NA NA 331 330 340 304 NA
10 a více zaměstnanců 40 NA NA 22 17 12 17 NA
Moravskoslezský
celkem 5 525 NA NA 5 964 5 324 4 649 4 565 NA
1 až 9 zaměstnanců 845 NA NA 810 723 68
9
675 NA
10 a více zaměstnanců 54 NA NA 37 43 26 23 NA
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
108
5. Závěr
Vzhledem k časovému vývoji vzniku a zániku ekonomických subjektů v letech 2010 až 2017 lze vidět
v jednotlivých krajích dlouhodobý vývoj poklesu počtu nově vznikajících ekonomických subjektů a taktéž
dlouhodobý vývoj nárůstu zaniklých subjektů. Byl zjištěn celkový meziroční příbytek ekonomických subjektů ve
všech krajích kromě Karlovarského a Ústeckého kraje, kde nastává meziroční celkový úbytek registrovaných
subjektů. Počty nově založených ekonomických subjektů ročně vykazují dlouhodobě mírné poklesy ve všech
krajích kromě Hlavního města Prahy, kde se jedná o kolísavý trend a převahou nárůstů nově vzniklých subjektů.
V metropolitní Praze a Středočeském kraji výrazně převládají podniky s počtem zaměstnanců od 1 až 9 oproti
podnikům s počtem zaměstnanců 10 a více. Co se týká ostatních krajů, je rovněž patrná převaha mikropodniků se
zaměstnanci od 1 do 9. S ohledem na počet obyvatel nejsou mezi jednotlivými kraji v rámci nově vzniklých
podniků výrazné odchylky. Podniky s 10 a více zaměstnanci vykazují ve všech zmíněných krajích velmi nízké
zastoupení.
Tento článek vznikl jako prvotní průzkum podnikatelského prostředí s ohledem na míru celkových registrovaných
ekonomických subjektů napříč Českou republikou a počtem jejich vzniklých a zaniklých subjektů. Na základě
získaných informací lze provést jejich následné uplatnění při identifikaci podnikatelského prostředí, míry bankrotů
ekonomických subjektů v regionech České republiky a dalších výzkumech zaměřujících se na tuto problematiku.
Literatura
[1] AVYAGARI, M., DEMIRGÜC-KUNT A., MAKSIMOVIC, V., (2008). How Important Are Fnancing
Constraints? The Role of finance in the Business Environment. The World Bank Economic Review, vol. 22,
no. 3, pp. 483-516. ISSN 0258-6770. DOI 10.1093/wber/lhn018.
[2] BLAŽEK, J., UHLÍŘ, D., (2002). Teorie regionálního rozvoje: nástin – kritika – klasifikace. Praha:
Karolinum. ISBN 978-80-246-0384-5.
[3] BYGRAVE, W. D., HOFER, C. W., (1992). Theorizing about entrepreneurship. Entrepreneurship Theory and
Practice, vol. 16, no. 2, pp. 13–22. ISSN 1540-6520. DOI 10.1177/104225879201600203.
[4] CAMBRIDGE ECONOMETRICS, (2003). A Study on the Factors of Regional Competitiveness: A Draft
Final Report for the European Commission. [online]. [cit. 2019-02-17]. Dostupné z:
http://ec.europa.eu/regional_policy/sources/docgener/studies/pdf/3cr/competitiveness.pdf.
[5] CUMMING, D., JOHAN, S., ZHANG, M., (2014). The economic Impact of Entrepreneurship: Comparing
International Datasets. Corporate Governance: An International Review, vol. 22, no. 2, pp. 162-178. ISSN
1467-8683. DOI 10.1111/corg.12058.
[6] DAVIDSSON, P., KIRCHHOFF, B., HATEMI, J. A., GUSTAVSSON, H., (2002). Empirical analysis of
growth factors using Swedish data. Journal of Small Business Management, vol. 40, no. 4, pp. 332–349. ISSN
0047-2778. DOI 10.1111/1540-627X.00061.
[7] WORLD BANK, (2008). Doing Business. Comparing Regulation in 178 Economies. [online]. [cit. 2019-02-
17]. Dostupné z: http://www.doingbusiness.org/~/media/WBG/DoingBusiness/Documents/Annual-
Reports/English/DB08-FullReport.pdf.
[8] GAWEL, A., (2010). The Relationship between Entrepreneurship and Unemployment in the Business Cycle.
Journal of International Studies, vol. 3, no. 1, pp. 59-69. ISSN 2464-8310. DOI
10.1016/j.techfore.2006.04.003.
[9] HISRICH, R. D., PETERS, M. P., SHEPHERD, D. A., (2010). Entrepreneurship. New York: McGrawHill/Irwin.
ISBN 978-0078029196.
[10]KAHOUN, J., (2007). Ukazatele regionální konkurenceschopnosti v České republice. [online]. [cit. 2019-02-
23]. Dostupné z: www.vsem.cz/data/data/ces-soubory/ working-paper/gf_WPNo507.pdf.
[11]KALÍNSKÁ, E., (2010). Mezinárodní obchod v 21. století. Praha: Grada. ISBN 978-80-247-3396-8.
[12]LUKEŠ, M., STEPHEN, U., (2004). Malé a střední podniky v ČR a faktory jejich úspěchu. In Pokroky ve
výzkumu malých a středních podniků v ČR a na Slovensku. Sborník příspěvků. Praha: Oeconomica. ISBN 80-
245-0739-0.
[13]LUKEŠ, M., ZOUHAR, J., JAKL, M., OČKO, P., (2013). Faktory ovlivňující vstup do podnikání: začínající
podnikatelé v České republice. Politická ekonomie, vol. 61, no. 2, pp. 229–247. ISSN 0032-3233.
[14]MALACH J. a kol., (2005). Jak podnikat po vstupu do EU. Praha: Grada. ISBN 80-247-0906-6.
[15]MARTIN, R., KITSON, M., TYLER, P., (2006). Regional competitiveness. London: Routledge. ISBN 978-
11360-1246-4.
[16]ODEHNAL, J., MICHÁLEK, J. (2011). Empirická analýza regionálního podnikatelského prostředí vybraných
zemí EU. Politická ekonomie, vol. 59, no. 2, pp. 242-262. ISSN 2336-8225. DOI 10.18267/j.polek.783.
[17]OSTERWALDER, A., PIGNEUR, Y., CLARK, T., (2010). Business model generation: a handbook for
visionaries, game changers and challengers. Hoboken, NJ: Wiley. ISBN 978-047-0876-411.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
109
[18]PETŘÍČEK, V., (2006). Vývoj podnikatelského prostředí v České republice. Praha: Corona. ISBN 80-90363-
6-1.
[19]PORTER, M. E., (1998). The competitive advantage of nations. New York: Free Press. ISBN 00-2925-361-
6.
[20]SCHWAB, K., (2009). The Global Competitiveness Report 2009–2010. World Economic Forum 2009. ISBN
978-92-95044-25-8.
[21]SKOKAN, K., (2004). Konkurenceschopnost, inovace a klastry v regionálním rozvoji. Ostrava: Repronis.
ISBN 80-7329-059-6.
[22]SLOKA, B., KANTANE, I., GRANTINS, A., VILCINA, A., (2011). Challenges for SMEs Development in
Salaspils Municipality. In Economic Science for Rural Development: Sustainability. Latvia: Latvia University
of Agriculture, pp. 214-220. ISSN: 1691-3078.
[23]TVRDOŇ, M., (2013). Relationship between some Idicators of Business Environment: Evidence from the
European Union. Journal of Economics, Business and Management, vol. 1, no. 3, pp. 244-247. ISSN 2301-
3567. DOI 10.7763/JOEBM.2013.V1.53.
[24]VAN PRAAG, M., (2005). Successful enterpraunership: confronting economic theory with empirical
evidence. Northampton, MA: E. Elgar. ISBN 978-80-969813-1-1.
[25]VITURKA, M., HALÁMEK, P., KLÍMOVÁ, V., TONEV, P., ŽÍTEK, V., (2010). Kvalita podnikatelského
prostředí, regionální konkurenceschopnost a strategie regionálního rozvoje České republiky. Praha: Grada.
ISBN 978-80-247-3638-9.
[26]VITURKA, M., (2007). Konkurenceschopnost regionů a možnosti jejího hodnocení. Politická ekonomie, vol.
55, no. 5, pp. 637–658. ISSN 2336-8225. DOI 10.18267/j.polek.617.
[27]WOKOUN, R., (2014). Regional Development of the Czech Republic in Relation to the European Union. In
XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Sborník příspěvků. Brno: Masarykova univerzita, pp.
371-377. ISBN 978-80-210-6840-7.
[28]ZOTT, C., AMIT, R., et al., (2011). The Business Model Recent Developments and Future Research. Journal
of Management, vol. 37, no. 4, pp. 1019-1042. ISSN 0149-2063. DOI 10.1177/0149206311406265.
Příspěvek byl zpracován v rámci grantu SGS/xx/2019 „Brownfieldy v urbánním a rurálním prostoru:
geografické, ekonomické, podnikatelské a veřejnosprávní souvislosti a jejich význam pro regionální rozvoj
(BURAN 2)".
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
110
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-9268-2019-13
PODPORA PODNIKANIA FORMOU PRÍSPEVKU NA
SAMOSTATNÚ ZÁROBKOVÚ ČINNOSŤ
Support of entrepreneurship in the form of self-employment
contribution
MARCELA KORENKOVÁ
Ústav ekonomiky a manažmentu
Fakulta prírodných vied
Univerzita Konštantína Filozofa v Nitre
Institute of Economics and Management
Faculty of Natural Sciences
Constantine the Philosopher University in Nitra
 Tr. Andreja Hlinku 1, 949 74 Nitra, Slovak Republic
E-mail: mkorenkova@ukf.sk
Anotácia
Základom úspešného podnikania je mať dostatok finančných prostriedkov na zabezpečenie rozbehu podnikania,
na bežný chod podniku ako aj následný rozvoj. A práve nedostatok finančných prostriedkov býva častou prekážkou
vstupu do podnikania. Jedným zo spôsobov získania finančných prostriedkov pri rozbehu podnikania je aj
príspevok na samostatnú zárobkovú činnosť poskytovaný Úradom práce, sociálnych vecí a rodiny SR, ktorý je
poskytovaný z prostriedkov Európskej únie a zdrojov štátneho rozpočtu Slovenskej republiky. Cieľom článku je
zanalyzovať využívanie uvedeného zdroja získania finančných prostriedkov v jednotlivých krajoch Slovenska. Pri
spracovaní boli využité dáta poskytnuté Úradom práce, sociálnych vecí a rodiny SR a tiež zo Štatistického úradu
SR. Na základe výsledkov je možné uviesť, že v skúmaných rokoch bolo najviac príspevkov poskytnutých a teda aj
najviac pracovných miest vytvorených v Prešovskom, Žilinskom a Košickom kraji a najmenej ich bolo vytvorených
v Bratislavskom kraji. Najvyššia úspešnosť schválenia žiadostí však bola v Košickom, Nitrianskom
a Bratislavskom kraji.
Kľúčové slová
príspevok na podnikanie, podpora podnikania, zvýšenie zamestnanosti, samostatne zárobková činnosť
Annotation
Sufficient funds to start the business, funds for regular operation and further development are the basis for the
successful business. Insufficient funds are often the obstacle of starting business. Self-employment contribution is
one of the ways of acquiring funds for establishing the business. It is provided by Central Office of Labour, Social
Affairs and Family from the funds of European Union and National budget. To analyse the use of this source of
funding in the regions of Slovakia, is the goal of the article. We used the data provided by the Central Office of
Labour, Social Affairs and Family and The Statistical Office of the Slovak Republic. Based on the results, we can
say the highest number of contributions during the focused period was provided in Prešov, Žilina and Košice
regions. That also means the highest number of created jobs. The smallest number of contributions was provided
and the smallest number of jobs created in Bratislava region. The highest success rate of the approval of
applications was in the Košice, Nitra and Bratislava regions.
Key words
self-employment contribution, support of entrepreneurship, increasing of employment rate, self-employment
JEL classification: M54, D25, L26
1. Úvod
Podnikateľské prostredie na Slovensku je súčasťou spoločného trhu Európskej únie, ktorej členom sa Slovensko
stalo v roku 2004. Aj keď je spoločný trh miestom s voľným pohybom osôb, tovaru, služieb i kapitálu, a teda aj
voľným miestom slobodného podnikania, každá krajina má svoje špecifiká vo vzťahu k úrovni vyspelosti a kvalite
podnikateľského prostredia vrátane jeho podpory zo strany štátu. Úroveň kvality podnikateľského prostredia
vypovedá o vyspelosti ekonomiky krajiny, pričom základom podnikania a podnikateľského sektora tak v EÚ ako
aj na Slovensku sú malé a stredné podniky (Fiľa, Maroš, Hudáková, 2017). Podpora malých a stredných podnikov
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
111
sa už takmer desaťročia považuje za prioritu na úrovni celej EÚ. V mnohých európskych krajinách pôsobia
agentúry na podporu podnikania, je spracovaný akčný plán pre podnikanie a mnoho ďalších iniciatív zameraných
na podporu malého a stredného podnikania (Hudáková, Pawera, Vojtech, Vrbinčík, 2016). Na podporu zlepšenia
podmienok pre malé a stredné podniky sa vláda SR orientuje okrem zlepšovania legislatívnych
a administratívnych podmienok, poskytovaných služieb aj na vytváranie stimulov pre podporu podnikania
a súčasne aj zvýšenia zamestnanosti napríklad aj jednoduchším prístupom k financovaniu (Úrad vlády SR, 2019).
Vyžaduje si to systémový prístup, ktorý okrem nástrojov aktívnej politiky trhu práce bude využívať aj nástroje
hospodárskej, fiškálnej, daňovej, vzdelávacej politiky ako aj opatrenia iných politík (Husáková, Ošková, 2011).
Cieľom je, aby sa znižovali regionálne disparity, zvyšovala konkurencieschopnosť regiónov a tým aj kvalita života
(Úrad vlády SR, 2019).
Začínajúce firmy majú málokedy dostatok vlastných finančných prostriedkov na rozbeh svojho podnikania, a preto
väčšinou potrebujú pomoc od druhých. Najčastejšie, ak nemajú dostatok vlastných finančných prostriedkov, je
možné o takúto pomoc požiadať rodinu a priateľov. Ak takáto finančná pomoc nestačí, musí podnikateľ využiť aj
externé zdroje financovania, ktorými môžu napríklad byť Slovenská záručná a rozvojová banka, Slovak business
agency, rôzne granty alebo súťaže pre podnikateľov, dotácie, crowdfunding, investori a podobne (Korenková,
2018). Na základe prieskumu, ktorý bol realizovaný u 153 startupov pôsobiacich na Slovensku 64,1 %
podnikateľov uviedlo, že na štart podnikania využili vlastné zdroje, 11,1 % startupov použili zdroje od rodiny
a priateľov, 7,8 % formou crowdfundingu, 5,3 % od investorov a s malým percentom (3,9 %) z fondov, bánk
a iných zdrojov (Hudáková, 2018).
Záujemca o podnikanie sa môže dostať za určitých podmienok k finančnej pomoci aj prostredníctvom Úradu
práce, sociálnych vecí a rodiny SR a práve tomuto zdroju získania finančnej pomoci je venovaný predkladaný
článok. Úrad práce, sociálnych vecí a rodiny SR (ÚPSVaR) v dnešnej dobe poskytuje niekoľko príspevkov
zameraných na zvýšenie zamestnanosti. Jedným z nich je aj „Príspevok na samostatnú zárobkovú činnosť“, ktorý
je poskytovaný z prostriedkov Európskej únie a zdrojov štátneho rozpočtu Slovenskej republiky. Jeho cieľom je
zvýšiť zamestnanosť tzv. samozamestnaním, t.j. vstupom do podnikania. Tým sa na jednej strane podporí
podnikanie, zvýši zamestnanosť ale aj tvorba nových pracovných miest v tých oblastiach, ktoré sú v jednotlivých
regiónoch žiadané.
Daný príspevok ÚPSVaR môže poskytnúť len pri splnení určitých podmienok (Úrad práce, sociálnych vecí
a rodiny SR, 2019):
 môže sa poskytnúť len tej samostatnej zárobkovo činnej osobe, ktorá plánuje prevádzkovať živnosť v zmysle
zákona č. 455/1991 Zb. o živnostenskom podnikaní v znení neskorších predpisov, alebo bude vykonávať
poľnohospodársku výrobu vrátane hospodárenia v lesoch podľa § 12a až 12e zákona č. 105/1990 Zb.
o súkromnom podnikaní občanov v znení neskorších predpisov,
 nutnou podmienkou je evidencia na ÚPSVaR SR minimálne 3 mesiace,
 príspevok môže získať aj uchádzač, ktorý bol vedený v evidencii uchádzačov o zamestnanie najmenej 12
mesiacov ak v období 6 mesiacov pred zaradením do evidencie uchádzačov o zamestnanie pozastavil alebo
skončil prevádzkovanie samostatnej zárobkovej činnosti,
 samostatne zárobkovú činnosť musí vykonávať nepretržite najmenej 3 roky,
 musí o príspevok požiadať písomne ten úrad, v ktorého územnom obvode bude prevádzkovať samostatne
zárobkovú činnosť, teda v ktorom vytvorí pracovné miesto.
Výška príspevku nie je jednotná, ale závisí od celkovej ceny práce, typu regiónu oprávneného na poskytovanie
štátnej pomoci a od priemernej miery evidovanej nezamestnanosti v okrese, v ktorom bude uchádzač
o zamestnanie prevádzkovať samostatne zárobkovú činnosť. Príspevok sa poskytuje na dva krát. Do 30
kalendárnych dní odo dňa uzatvorenia dohody o poskytnutie príspevku úrad poskytne najviac 60 % výšky
schváleného príspevku a zvyšnú časť, t.j. maximálne 40 % výšky schváleného príspevku, až po uplynutí 12
mesiacov a predložení prvej správy o prevádzkovaní samostatnej zárobkovej činnosti a čerpaní poskytnutého
príspevku. Výška maximálneho možného príspevku v jednotlivých rokoch a krajoch je uvedená v nasledovnej
tabuľke (Úrad práce, sociálnych vecí a rodiny SR, 2019).
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
112
Tab. 1: Výška maximálneho príspevku na samostatnú zárobkovú činnosť
Región
Maximálna výška príspevku v € v jednotlivých rokoch
2015 2016 2017 2018 2019
Bratislavský kraj 2832,40 2903,37 2994,62 3126,47 3325,90
Kraje s priemernou mierou evidovanej
nezamestnanosti menšej ako je celoslovenský
priemer
3398,88 3484,05 3593,55 3751,77 3991,08
Kraje s priemernou mierou evidovanej
nezamestnanosti väčšej ako je celoslovenský
priemer
4531,84 4645,40 4791,40 5002,36 5321,44
Zdroj: Úrad práce, sociálnych vecí a rodiny SR (2019)
Na základe údajov uvedených v tabuľke 1 vidno, že každoročne maximálna výška príspevku na samostatnú
zárobkovú činnosť vo všetkých krajoch stúpa. Tiež na vytváraní nových pracovných miest sa veľkou mierou
podieľa aj vytváranie centier zdieľaných služieb, o ktorých bližšie ale pojednáva Urbaníková vo svojom článku
(Urbaníková, 2017).
1.1 Cieľ a metódy
Jedným zo spôsobov ako môžu začínajúci podnikatelia (viď vyššie vyšpecifikovaní) pri štarte svojich
podnikateľských aktivít uhradiť aspoň časť nákladov spojených s prevádzkovaním svojho podnikania, je požiadať
o „Príspevok na samostatnú zárobkovú činnosť“. Ten žiadateľovi po splnení určitých podmienok môže poskytnúť
Úrad práce, sociálnych vecí a rodiny Slovenskej republiky. Cieľom článku je na základe využitia kvantitatívnych
metód zanalyzovať za jednotlivé kraje Slovenska záujem o tento príspevok a tiež aj koľko príspevkov bolo aj
reálne poskytnutých, t. j. koľko pracovných miest bolo vytvorených celkovo za skúmané obdobie aj v jednotlivých
rokoch zvlášť za využitia daného príspevku. Našim cieľom bolo aj zistiť nielen koľko, ale aj aké percento žiadosti
bolo v jednotlivých rokoch a krajoch schválených, t.j. v ktorých krajoch bola najväčšia úspešnosť schválenia
žiadosti žiadateľov. Pri spracovaní boli využité dostupné dáta na Podnikajte.sk a tiež z Úradu práce, sociálnych
vecí a rodiny SR aj zo Štatistického úradu SR.
2. Výsledky
Podnikateľské subjekty sú základnými prvkami hospodárskeho mechanizmu a nositeľmi ekonomického
technického a sociálneho rozvoja spoločnosti. Sú určujúcimi činiteľmi rozvoja regionálnej a miestnej ekonomiky,
udržateľného rozvoja národnej ekonomiky a rastu zamestnanosti. Vstup podnikateľských subjektov do trhového
ekonomického prostredia však naráža na celý rad prekážok a obmedzení (Hudáková, 2011). Z hľadiska podpory
vytvárania pracovných miest a tým zvýšenia zamestnanosti príspevok na samostatnú zárobkovú činnosť napomáha
vstupu samostatne zárobkovo činným osobám na trh práce. V nasledovnej tabuľke 2 uvádzame za jednotlivé roky
celkový počet žiadateľov o príspevok na SZČ, počet poskytnutých príspevkov na samostatnú zárobkovú činnosť,
t.j. schválených žiadosti a teda počet vytvorených pracovných miest aj s celkovou čerpanou sumou finančných
prostriedkov.
Tab. 2: Poskytnuté príspevky na samostatnú zárobkovú činnosť (SZČ)
Zdroj: Úrad práce, sociálnych vecí a rodiny SR (2019)
Na základe údajov uvedených v tabuľke 2 z celkového počtu prijatých žiadostí bolo v roku 2015 schválených 88
% žiadostí, v roku 2016 77 % žiadostí a v roku 2017 84,32 % žiadostí, čo hodnotíme pozitívne. Len za sledované
3 roky tento príspevok pomohol rozbehnúť viac ako 7000 (konkrétne 7274) pracovných miest na samostatnú
zárobkovú činnosť a vo forme dotácie bolo za dané roky spolu vyplatených 27 551 725 €.
Rok Počet žiadateľov
Počet poskytnutých príspevkov
(vytvorených pracovných miest)
Čerpanie finančných
prostriedkov
2015 3018
2656
9 759 184 €
47,10 % žien 52,90 % mužov
2016 2553
1951
8 249 299 €
46,95 % žien 53,05 % mužov
2017 3163
2667
9 543 242 €
48,09 % žien 51,91 % mužov
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
113
Vo všetkých 3 skúmaných rokoch bol príspevok poskytnutý približne v rovnakom pomere mužom a ženám.
Z hľadiska vekových charakteristík vo všetkých rokoch medzi príjemcami príspevku prevažovali príjemcovia vo
veku 30 - 49 rokov (v roku 2015 – 53 %, v roku 2016 – 64 % a v roku 2017 – 57,20 %). Z hľadiska vzdelania
najviac príjemcov bolo s úplným stredným odborným vzdelaním vo všetkých skúmaných rokoch (v roku 2015 –
59 %, v roku 2016 – 40,18 % a v roku 2017 – 40,43 %). Z hľadiska štruktúry vytvorených pracovných miest
príjemcov príspevku na samostatnú zárobkovú činnosť podľa SK NACE Rev 2, najviac pracovných miest bolo
v daných rokoch vytvorených v oblasti stavebníctva, vedeckých, odborných a technických činností a tiež v oblasti
veľkoobchodu a maloobchodu.
Našim cieľom bolo zistiť, či existujú podstatné rozdiely v počte žiadateľov o príspevok na samostatnú zárobkovú
činnosť v jednotlivých krajoch Slovenska, lebo ako bolo vyššie uvedené súvisí to aj s mierou nezamestnanosti
daných okresov v danom kraji a tiež aj s výškou maximálneho možného príspevku. Vývoj miery nezamestnanosti
v jednotlivých krajoch a aj poradie krajov podľa miery nezamestnanosti za dané roky je uvedený v tabuľke 3.
Tab. 3: Poradie krajov podľa miery nezamestnanosti
2015 2016 2017
Prešovský kraj 15,50 % Prešovský kraj 13,91 % Košický kraj 9,94 %
Banskobystrický kraj 14,94 % Banskobystrický kraj 12,80 % Prešovský kraj 9,68 %
Košický kraj 14,39 % Košický kraj 12,76 % Banskobystrický kraj 8,67 %
Nitriansky kraj 9,71 % Nitriansky kraj 6,96 % Žilinský kraj 4,70 %
Žilinský kraj 8,86 % Žilinský kraj 6,92 % Nitriansky kraj 4,05 %
Trenčiansky kraj 7,71 % Trenčiansky kraj 5,85 % Trenčiansky kraj 3,53 %
Trnavský kraj 6,71 % Bratislavský kraj 4,51 % Bratislavský kraj 3,05 %
Bratislavský kraj 5,34 % Trnavský kraj 4,41 % Trnavský kraj 2,60 %
Zdroj: Štatistický úrad SR (2019)
Na základe vyššie uvedeného vidno, že vo všetkých 3 rokoch patrili Prešovský, Banskobystrický a Košický kraj
ku krajom s najvyššou mierou nezamestnanosti.
Ako už bolo vyššie uvedené, zaujímal nás počet žiadateľov o príspevok na samostatnú zárobkovú činnosť (SZČ)
v jednotlivých krajoch, ktoré uvádzame na obrázku 1.
Obr. 1: Počet žiadateľov o príspevok na SZČ
Zdroj: vlastné spracovanie podľa Seneši, N. (2018)
Na základe údajov uvedených na obrázku 1 je možné povedať, že najväčší záujem o daný príspevok mali
záujemcovia (uchádzači o zamestnanie) z krajov, v ktorých bola najvyššia miera nezamestnanosti. Vo všetkých
220
342
316
437
433
384
520
366
213
285
207
282
357
337
471
401
187
393
297
400
557
369
582
378
0
100
200
300
400
500
600
700
2015 2016 2017
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
114
troch rokoch bol záujem o daný príspevok najväčší v Prešovskom kraji a najmenší v Bratislavskom kraji
s výnimkou v roku 2016, kedy najmenší záujem o príspevok prejavili záujemcovia z kraja Trnavského. Práve tieto
kraje aj patrili a aj dnes patria ku krajom s najmenšou mierou nezamestnanosti.
Tiež nás zaujímalo aj do akej miery dané žiadosti v jednotlivých krajoch boli schválené, t.j. príspevky boli
poskytnuté. Výsledky sú uvedené na obrázku 2.
Obr. 2: Počet poskytnutých príspevkov na SZČO
Zdroj: vlastné spracovanie podľa Seneši, N. (2018)
V rámci krajov bolo v roku 2015 najviac pracovných miest na SZČ vytvorených, teda bolo schválených žiadostí
o daný príspevok a príspevok bol aj poskytnutý v Prešovskom, Trenčianskom, Banskobystrickom a Košickom
kraji a najmenej v Bratislavskom kraji. V roku 2016 bolo najviac pracovných miest na SZČ vytvorených
v Prešovskom, Košickom, Žilinskom a Banskobystrickom kraji a v roku 2017 najviac pracovných miest na SZČ
bolo vytvorených v Prešovskom, Žilinskom, Košickom a Nitrianskom kraji. Vo všetkých troch skúmaných rokoch
Prešovský, Banskobystrický a Košický kraj patrili medzi kraje s najvyššou mierou nezamestnanosti, čo potvrdzuje
aj tabuľka 3. Z celkového hľadiska najviac pracovných miest za dané roky bolo vytvorených v Prešovskom,
Žilinskom a Košickom kraji a najmenej ich bolo vytvorených v Bratislavskom kraji, čo dokazuje aj obrázok 3.
Obr. 3: Celkový počet vytvorených pracovných miest za 3 skúmané roky
Zdroj: vlastné spracovanie
192
300
273
410
340
338
458
343
163
222
141
206
291
252
363
313
167
361
188
258
496
322
503
371
0
100
200
300
400
500
600
2015 2016 2017
Bratislavský kraj;
522
Nitriansky kraj;
883
Trnavský kraj;
602
Trenčiansky kraj;
874
Žilinský kraj; 1127
Banskobystrický
kraj; 912
Prešovský kraj;
1324
Košický kraj ;
1027
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
115
Nás však zaujímalo, nielen koľko, ale aj aké percento žiadosti bolo v jednotlivých rokoch a krajoch schválených.
Na základe údajov uvedených v tabuľke 4 môžeme povedať, že najviac boli úspešní žiadatelia z Košického,
Nitrianskeho a Bratislavského kraja kde bolo najviac schválených žiadosti za dané tri roky.
Za hlavné dôvody neschválenia žiadosti regionálne úrady uvádzajú najmä nekvalitne spracované podnikateľské
zámery, ktoré sú podmienkou pre získanie príspevku, nepripravenosť žiadateľov na budúce podnikanie, a to hlavne
v oblasti legislatívy, neschopnosť presvedčivo obhájiť pred komisiou zámer a stratégiu budúceho podnikania
a pozitívne očakávané výsledky prevádzkovania SZČ. Ďalšími dôvodmi bolo, že žiadatelia nevyhoveli kritériám
posúdenia komisie z hľadiska efektívnosti, reálnosti a účelnosti podnikateľského zámeru, žiadatelia o príspevok
nezrealizovali prieskum trhu vo vzťahu k plánovanej činnosti, majú nepostačujúci prehľad o pracovných
príležitostiach a očakávanej klientele, trh v regióne je presýtený zvolenou živnosťou, je predpokladaná nízka
udržateľnosť novovytvoreného pracovného miesta, riziko neefektívneho a neúčelového vynaloženia finančných
prostriedkov a pod. (Úrad práce, sociálnych vecí a rodiny SR, 2019).
Tab. 4: Percentuálny podiel schválených žiadosti o príspevok na SZČ
Kraj
Rok Spolu za skúmané
obdobie troch rokov2015 2016 2017
Bratislavský kraj 87,27 % 76,52 % 89,3 % 84,19 %
Nitriansky kraj 87,71 % 77,89 % 91,85 % 86,57 %
Trnavský kraj 86,39 % 68,11 % 63,29 % 73,41 %
Trenčiansky kraj 93,82 % 73,04 % 64,5 % 78,11 %
Žilinský kraj 78,52 % 81,51 % 89,04 % 83,67 %
Banskobystrický kraj 88,02 % 74,77 % 87,26 % 83,67 %
Prešovský kraj 88,07 % 77,07 % 86,42 % 84,17 %
Košický kraj 93,71 % 78,05 % 98,14 % 89,69 %
Zdroj: vlastné spracovanie
3. Záver
Malé a stredné podniky sa v súčasnosti považujú za hlavný prvok revitalizujúcej sa ekonomiky. Sú na trhu
najpružnejšie, sú zdrojom inovácií a technologického pokroku a veľkou mierou sa podieľajú na tvorbe pracovných
miest. Z uvedeného dôvodu je potrebné, aby neustále dochádzalo k podpore malého a stredného podnikania na
Slovensku. Okrem legislatívnych faktorov je to možné docieliť aj väčšou informovanosťou ľudí o právach
a povinnostiach podnikateľských subjektov a tiež neustálym zlepšovaním podmienok pri získavaní finančných
prostriedkov z cudzích zdrojov. Jedným z nástrojov získania finančných prostriedkov z cudzích zdrojov je aj
príspevok na samostatnú zárobkovú činnosť poskytovaný Úradom práce, sociálnych vecí a rodiny SR. Najväčší
záujem o daný príspevok bol za skúmané roky zo strany žiadateľov Prešovského kraja a najmenší záujem prejavili
žiadatelia z Bratislavského kraja. Za celé skúmané obdobie troch rokov pomohol príspevok rozbehnúť viac ako
7000 pracovných miest čo hodnotíme pozitívne. Najviac pracovných miest za dané tri roky bolo vytvorených
v Prešovskom, Žilinskom a Košickom kraji a najmenej ich bolo vytvorených v Bratislavskom kraji. Celkový
obnos finančných prostriedkov, ktorý bol vyplatený vo forme dotácie na daný príspevok bol 27 551 725 €.
Tento príspevok je všeobecne hodnotený ako nástroj, ktorý do značnej miery prispieva k zníženiu miery
nezamestnanosti v jednotlivých regiónoch. Takto vytvorené pracovné miesta s viazanosťou po dobu 3 rokov
zabezpečujú, že uchádzači o zamestnanie budú minimálne 3 roky mimo evidencie úradu a úrady potvrdzujú
skúsenosť, že tieto zostávajú v prevažnej miere zachované aj po uplynutí dohodnutej doby trvania. Všeobecne je
možné povedať, že efektívnosť tohto nástroja sa prejavuje v znížení počtu evidovaných nezamestnaných,
v podporení činností a profesii, ktoré sú žiadané na trhu práce v jednotlivých regiónoch, v podporení finančným
príspevkom tých žiadateľov, ktorí majú potenciál vytvoriť stabilné pracovné miesta v regióne a udržať ich nielen
po dobu 3 rokov (Úrad práce, sociálnych vecí a rodiny SR, 2019).
Literatúra
FIĽA, M., MAROŠ, M., HUDÁKOVÁ, J., (2017). Rozvoj malého a stredného podnikania na Slovensku
v kontexte aktuálnych postojov obyvateľstva k začatiu podnikania a očakávanej podpore. In Fórum
manažéra, vol. 13, no. 2, pp 15-22. ISSN 1336-7773.
HUDÁKOVÁ, J., (2018). Startups support in Slovak republic. In XXI. mezinárodní kolokvium o regionálních
vědách. Sborník příspěvků. Brno: Masarykova univerzita, pp. 148-154. ISBN 978-80-210-8969-3. DOI
10.5817/CZ.MUNI.P210-8970-2018-18.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
116
HUDÁKOVÁ, M., PAWERA, R., VOJTECH, F., VRBINČIK, M., (2016). Small and medium-sized
enterprises in the context of the Slovak and European integration. In 3rd International Multidisciplinary
Scientific Conference on Social Sciences and arts SGEM 2016. Sofia, Bulgaria: Stef92 Technology, pp. 597-
604. ISBN 978-619-7105-76-6.
HUDÁKOVÁ, M., (2011). Staffing of small and medium-sized enterprises – regional aspect. In 9rd
International Conference „Economic Policy in the European Union Member Countries“. Dolní Moravice:
VŠB – Technical University of Ostrava and Silesian university in Opava, pp. 140-146. ISBN 978-80-248-
2458-1.
HUSÁKOVÁ, M., OŠKOVÁ, S., (2011). Long-Term unemployment in Slovakia and its structural features.
In 9rd International Conference „Economic Policy in the European Union Member Countries“. Dolní
Moravice: VŠB – Technical University of Ostrava and Silesian university in Opava, pp. 147-153. ISBN 978-
80-248-2458-1.
KORENKOVÁ, M., (2018). Podnikateľské minimum. Nitra: Univerzita Konštantína Filozofa v Nitre. ISBN
978-80-558-1298-4.
SENEŠI, N., (2018). Príspevok (dotácia) na podnikanie pre SZČO v roku 2018. [online]. [cit. 2019-03-13].
Dostupné z: https://www.podnikajte.sk/financie-na-podnikanie/prispevok-dotacia-podnikanie-szco-2018.
ŠTATISTICKÝ ÚRAD SR, (2019). [online]. [cit. 2019-03-13]. Dostupné z:
http://statdat.statistics.sk/cognosext/cgibin/cognos.cgi?b_action=cognosViewer&ui.action=run&ui.object=st
oreID(%22i24507BF5039C40238CBE3C03481C3B1A%22)&ui.name=Miera%20evidovanej%20nezamest
nanosti%20%5Bpr3108rr%5D&run.outputFormat=&run.prompt=true&cv.header=false&ui.backURL=%2F
cognosext%2Fcps4%2Fportlets%2Fcommon%2Fclose.html&run.outputLocale=sk.
ÚRAD PRÁCE, SOCIÁLNYCH VECÍ A RODINY SR, (2019). Aktívne opatrenia trhu práce 2015 –
štatistiky. [online]. [cit. 2019-03-13]. Dostupné z: https://www.upsvr.gov.sk/statistiky/aktivne-opatrenia-tp-
statistiky/kopia-aktivne-opatrenia-trhu-prace-2014.html?page_id=618270.
ÚRAD PRÁCE, SOCIÁLNYCH VECÍ A RODINY SR, (2019). Aktívne opatrenia trhu práce 2016 –
štatistiky. [online]. [cit. 2019-03-13]. Dostupné z: https://www.upsvr.gov.sk/statistiky/aktivne-opatrenia-tp-
statistiky/aktivne-opatrenia-trhu-prace-2016.html?page_id=714224.
ÚRAD PRÁCE, SOCIÁLNYCH VECÍ A RODINY SR, (2019). Aktívne opatrenia trhu práce 2017 –
štatistiky. [online]. [cit. 2019-03-13]. Dostupné z: https://www.upsvr.gov.sk/statistiky/aktivne-opatrenia-tp-
statistiky/aktivne-opatrenia-trhu-prace-2017.html?page_id=802298.
ÚRAD PRÁCE, SOCIÁLNYCH VECÍ A RODINY SR, (2019). Príspevok na samostatnú zárobkovú činnosť
- § 49. [online]. [cit. 2019-03-13]. Dostupné z: https://www.upsvr.gov.sk/sluzby-zamestnanosti/nastroje-
aktivnych-opatreni-trhu-prace/prispevky-pre-obcana/prispevok-na-samostatnu-zarobkovu-cinnost-
49.html?page_id=13191.
ÚRAD VLÁDY SR, (2019). Rozvoj regiónov Slovenska [online]. [cit. 2019-03-13]. Dostupné z:
https://www.vlada.gov.sk//rozvoj-regionov-slovenska/.
ÚRAD VLÁDY SR, (2019). Programové vyhlásenie vlády SR [online]. [cit. 2019-03-13]. Dostupné z:
https://www.vlada.gov.sk/data/files/7179.pdf.
URBANÍKOVÁ, M., (2017). Centers of shared services and their impact on the regions. In XX. mezinárodní
kolokvium o regionálních vědách. Sborník příspěvků. Brno: Masarykova univerzita, pp. 133-138. ISBN 978-
80-210-8587-9. DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-8587-2017-16.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
117
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-9268-2019-14
VPLYV FAKTOROV PRÁVNEHO PROSTREDIA NA
RODINNÉ PODNIKY V REGIÓNOCH SLOVENSKEJ
REPUBLIKY
Influence of legal environment factors on family businesses in
regions of the Slovak Republic
FRANTIŠEK VOJTECH 1
JARMILA MIŽIČKOVÁ 2
MICHAL LEVICKÝ 3
1
Katedra malého a stredného podnikania
Ústav ekonómie a manažmentu
VŠ ekonómie a manažmentu ver. správy v Bratislave
1
Department of Small and Medium Enterprises
Institute of Economics and Management
Sch. of Econ. and Manag. in Pub. Admin. in Bratisl.
 Furdekova 16, 851 04 Bratislava, Slovak Republic
E-mail: frantisek.vojtech@vsemvs.sk
2
Fakulta manažmentu
Prešovská univerzita v Prešove
2
Faculty of Management
University of Presov
 Ul. 17. novembra 15, 080 01 Prešov, Slovak Republic
E-mail: j.mizickova@gmail.com
3
Ústav ekonomiky a manažmentu
Fakulta prírodných vied
Univerzita Konštantína Filozofa v Nitre
3
Institute of Economics and Management
Faculty of Natural Sciences
Constantine the Philosopher University in Nitra
 Tr.A. Hlinku 1, 949 74 Nitra, Slovak Republic
E-mail: mlevicky@gmail.com
Anotace
Cieľom príspevku je zhodnotiť stav malého a stredného podnikania na Slovensku, špecificky v segmente rodinných
podnikov, a to s akcentom na vplyv legislatívneho prostredia na nich. Príspevok sa zaoberá problematikou malého
a stredného podnikania, špecificky rodinného podnikania, na Slovensku. V príspevku sa zaoberáme vývojom
malého a stredného podnikania a rodinného podnikania na Slovensku všeobecne. Ďalej napriek neexistencii
legislatívy na tému rodinné podnikanie porovnávame stav rodinných podnikov v jednotlivých regiónov podľa
zvolených kritérií. Následne prostredníctvom konkrétnych otázok zisťujeme preferencie rodinných podnikov
v súvislosti s riešenou problematikou. Okrem všeobecných teoretických výskumných metód sme využili i špecifické
vedecké metódy a techniky, ktoré súviseli so spracovaním údajov z dotazníkového prieskumu. rodinné podniky
majú problémy s aplikáciou viacerých zákonov nezávisle od regiónu v ktorom sídlia. V najväčšej miere spôsobujú
podnikom problémy spojené s aplikáciou Zákonníka práce, Zákona o dani z pridanej hodnoty a Zákona
o bezpečnosti a ochrane zdravia pri práci. Napriek uvedenému sme ďalej zistili, že ako najväčšie nebezpečenstvo
pre svoj rodinný podnik respondenti nepovažovali legislatívne prostredie, ale problémy a konflikty v rodine,
nástupníctvo a rodinné tragédie. Čo sa týka požiadaviek na pomoc zo strany vlády v najbližšom období, možno
konštatovať, že preferencie rodinných podnikov sa líšia v závislosti od regiónu, v ktorom sídlia.
Klíčová slova
rodinný podnik, malé a stredné podnikanie, Slovak business agency, podpora podnikania
Annotation
The aim of the paper is to diagnose the situation of small and medium-sized enterprises in Slovakia, specifically
in the family business segment, with an emphasis on the impact of the legislative environment on them. The article
deals with the development of small and medium-sized enterprises and family business in Slovakia in general.
Furthermore, despite the lack of a legal basis for family business, we compare the status of family businesses in
the regions according to the selected criteria. Subsequently, through specific questions, we find out the preferences
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
118
of family businesses in relation to the issue. In addition to general theoretical research methods, we also used
specific scientific methods and techniques related to the processing of questionnaire data. Family businesses have
difficulty applying multiple laws independently of the region in which they reside. To a large extent, they cause
problems for businesses to apply the Labor Code, the Value Added Tax Act, and the Occupational Safety and
Health Act. Despite this, we have further found that respondents did not consider the legislative environment as
the greatest threat to their family business, but problems and conflicts in the family, succession and family
tragedies. As regards the government's aid requirements in the near future, it can be stated that family business
preferences vary depending on the region in which they reside.
Key words
family business, small and medium business, Slovak business agency, business support
JEL classification: R11
1. Úvod
K pojmu podnikanie neodmysliteľne patrí pojem podnikateľ. Tento termín je podobne ako aj podnik a podnikanie
definovaný v Obchodnom zákonníku (zákon číslo 513/1991 Zb. v znení neskorších predpisov) a rozoznáva štyri
kategórie podnikateľov a to osoba zapísaná v obchodnom registri, osoba podnikajúca na základe živnostenského
oprávnenia, osoba podnikajúca na základe iného než živnostenského oprávnenia avšak podľa osobitných predpisov
a fyzická osoba vykonávajúca poľnohospodársku výrobu a je zapísaná do evidencie taktiež podľa osobitných
predpisov. Je potrebné podotknúť, že pojem podnikateľ sú definované aj v iných právnych predpisoch, ale zväčša
je to definícia na účely konkrétneho zákona. S získaním statusu podnikateľa si subjekt na seba viaže určité práva
ale samozrejme aj povinnosti. Podnikanie sme si charakterizovali ako sústavnú činnosť, čo znamená, že sa jedná
o opakovanú činnosť, nejde len o náhodnú či jednorazovú činnosť. Môže to však znamenať prácu na sezónne
obdobie, ktoré sa v určitom čase preruší ale neskôr sa v nej pokračuje. Nesmie sa teda opomenúť úmysel
vykonávania tejto činnosti opakovane. Motiváciou je aj možnosť stať sa nezávislým, snaha o uskutočnenie svojich
predstáv, myšlienok či nápadov. Malíková (2010) uvádza, že samostatnosť je hlavným znakom, ktorý odlišuje
podnikanie od pracovného pomeru. To znamená, že podnikateľ sa musí sám rozhodnúť, čo sa týka všetkých
aspektov podnikania, či už ekonomických, právnych alebo rôznych iných týkajúcich sa podnikateľskej činnosti.
Zodpovednosť za právne úkony znamená niesť riziko za svoje rozhodnutia a znášať následky svojich rozhodnutí.
Majdúchová, Neumannová (2014) uvádzajú okrem zodpovednosti za právne úkony aj vlastnú zodpovednosť, čo
znamená zodpovednosť za zmluvné vzťahy vo vzťahoch kupujúci – predávajúci, dodávateľ – odberateľ
a zodpovednosť za hospodársky výsledok. Dosahovanie zisku je najmotivujúcejším prvkom podnikania.
Uvedené teoretické zhodnotenie podnikateľských subjektov slúži na konkrétne ciele. V článku chceme
diagnostikovať význam malých a stredných podnikov (MSP) pre rozvoj regiónov. Konkrétne sa zameriame na
podniky, ktoré môžeme charakterizovať ako rodinné. Porovnáme ich počet v jednotlivých regiónoch a zameriame
sa i na to, ako význame zasahujú do ekonomickej regionálnej štruktúry.
Pre zistenie súčasného stavu v riešenej problematike boli využité okrem sekundárnych informácií i primárne dáta,
ktoré boli získané prostredníctvom dotazníkového prieskumu. Výberový súbor pozostával po prvotnej úprave
a vyraďovaní z údajov od 278 respondentov, ktorý v priebehu jesene 2018 odpovedali na otázky, ktoré boli
segmentované podľa vybraných tém súvisiacich s problematikou podnikania. Respondentmi boli osoby, ktoré sa
nejakým spôsobom podieľali na riadení podniku, ktorý možno považovať za rodinný podnik. Všetky zúčastnené
podniky patrili zároveň do skupiny malých a stredných podnikov. Pri zaraďovaní podnikov do použitého
výberového súboru bolo snahou autorov použiť stratifikovaný proporčný výber na základe kritéria sídlo podnikov
vychádzajúc z klasifikácie regiónov úrovne NUTS III. Získané informácie sme po spracovaní vyhodnotili
prostredníctvom vybraných štatistických metód na hladine významnosti 0,05 prostredníctvom softvéru IBM SPSS
19.
2. Základný teoretický prehľad problematiky
Podnikanie patrí k lákavej činnosti. Podnikateľ sa môže stať ekonomicky nezávislý, získať spoločenské
postavenie, nadobudnúť pocit voľnosti a slobody a rozhodovať o svojich aktivitách dobrovoľne a samostatne.
Podnikanie dokonca umožňuje do svojich aktivít zapájať i ďalších členov rodiny. Podnikanie síce poskytuje na
jednej strane ekonomickú voľnosť no na strane druhej aj zodpovednosť za všetky činy a aktivity (Papula a kol.,
2018). Najviac podnikateľských jednotiek patrí do kategórie malých a stredných podnikov a preto tvoria jednu
z najdôležitejších zložiek celého hospodárstva. Malé a stredné podniky sú často považované za významných
inovátorov a to najme v hospodárskom sektore (Kitching, Blackburn, 1998; Korenková, 2016). Podľa Solíkovej
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
119
(2013) jedno z najdôležitejších postavení v hospodárstve Európskej únie majú práve malé a stredné podniky a to
najmä v oblastí rastu a zamestnanosti. Väčšina malých a stredných podnikov je aktívna len vo svojej domovskej
krajine, len mala časť z nich sa zúčastňuje na cezhraničných aktivitách. Malé a stredné podnikanie sa na prvý
pohľad zdá ako nejaký priestor, v ktorom podniky určitej kategórie pôsobia iba prechodne. (Papula, 2015).
Prirodzene má veľká časť z nich snahu počas svojho životného cyklu, rásť a postupne sa posunúť do kategórie
veľkých podnikov. Podstatnú časť malých a stredných podnikov nie len na Slovensku ale aj v ostatných krajinách
tvoria práve rodinné podniky a rodinné podnikanie. Rodinné podnikanie ako také v Slovenskej republike od
začiatku svojej existencie bojuje s legislatívou a to i napriek tomu, že problémy rodinných podnikov sú v dnešnej
dobe pomerne bežné, ale v tomto segmente podnikania sa im venuje len malá pozornosť (Koráb, Murínová, 2018).
Problematika rodinných podnikov je v súčasnosti veľmi aktuálnou témou v akademickom svete. Dôležitosť
rodinných podnikov sa zvyšuje s internacionalizáciou a súvisí s obchodným úspechom v podmienkach globálneho
trhu. (Odehnalová, Pirožek 2015) a majú podstatný význam i pri riešení otázok regionálnych rozdielov (Maroš,
Rybanský, 2016). Rodinný podnik je veľmi ťažko jednotne definovať, nakoľko legislatíva Slovenskej republiky
tento pojem nepozná. Vo všeobecnosti však môžem o rodinnom podniku hovoriť vtedy, ak vlastníkom podniku je
člen rodiny, rodinný podnik je riadený členom rodiny alebo potomkom zakladateľa. (Hudáková, Mižičková,
Válková, Mikoláš, Fialová, 2014). Ak má byť rodinný podnik aj legislatívne odlišný, je potrebný legislatívny
rámec, v ktorom budú zapracované aj špecifiká a pravidlá, podľa ktorých rodinné podniky vznikajú a pôsobia.
V súčasnosti právna legislatíva nevymedzuje právne formy rodinného podnikania preto sa rodinné podniky na
Slovenku pridržiavajú platnej všeobecnej legislatíve. No vo vyspelých trhových ekonomikách sa rodinné
podnikanie spája s týmito právnymi formami (Papula a kol. 2018):
 rodinný podnik živnostníka alebo samostatne hospodáriaceho roľníka,
 rodinná obchodná spoločnosť,
 rodinné družstvo (rodinná farma).
Koráb a Murínova (2018) definujú rodinné podniky ako podniky, ktoré vlastní skupina ľudí, ktorá je v rodinnom
vzťahu. Základom rodinného podnikania na Slovensku je spolčené podnikanie príslušníkov rodiny a nástupníctva
v rodinnom podniku. Z hľadiska právneho platia pre toto spoločné podnikanie rodinných príslušníkov pravidla
vymedzené v Občianskom zákonníku. Medzi špecifiká rodinného podnikania z pohľadu právnych aspektov možno
zaradiť najmä (Papula a kol. 2018):
 bezpodielové vlastníctvo manželov, ktoré nebráni spolčenému podnikaniu manželov,
 vysporiadanie majetku bezpodielovým vlastníctvom manželov je možné dohodou alebo súdnym rozhodnutím,
 dedenie majetku, podľa ktorého sa dedí zo zákona alebo podľa závetu.
Iná situácia je však v Českej republike, kde sa od 1. januára 2014 nadobudnutím účinnosti nového českého
Občianskeho zákonníka, č. 89/2012 Z.z. v znení neskorších predpisov ktorý vo svojich častiach 700 – 707 zavádza
po prvý krát inštitút rodinného podniku (Janku, 2017). Od tej doby sa za rodinný podnik v Českej republike
považuje podnik, v ktorom spoločne pracujú manželia alebo aspoň jeden s manželov a ich príbuzní až do tretieho
stupňa alebo osoby s manželmi zošvagrené až do druhého stupňa a ktorý je vo vlastníctve niektorej z tých osôb.
Na tých, ktorí trvalé pracujú pre rodinu, pre rodinný podnik sa pozerá ako na členov rodiny ktorí sa zúčastňujú na
chode rodinného podniku. Ustanovenie o právach a povinnostiach členov rodiny, ktorí sa zúčastňujú na riadení
rodinného podniku sa nepoužijú v prípadoch, kedy sú tieto práva a povinnosti upravené spoločenskou zmluvou
vrátane zakladateľského právneho rokovania o založení obchodnej spoločnosti alebo družstva, zmluvou o tichej
spoločnosti alebo zmluvou a ustanovením iného zákona o pracovnom pomere, poprípade inou obdobnou zmluvou
(§700 Občianskeho zákonníka č. 89/2012 Z.z.). V rodinných podnikoch je vnútropodniková postupnosť
komplexný a náročný proces, pri ktorom sa využívajú, zachovávajú a potenciálne rozširujú zdroje vlastnej rodiny.
Sociálny kapitál v dôsledku investícií do vytvárania sietí je cenným zdrojom v tomto kontexte a jeho úspešné
uchovávanie a rozvoj počas dedičstva v rámci rodiny môže byť rozhodujúce pre zachovanie malého a stredného
rodinného podniku. Z tohto dôvodu je rozhodujúci prenos prenosu sociálnej siete od predchodcu na nástupcu v
priebehu dedenia v rámci rodinného podniku. (Schell, Hiepler, Mooga, 2018). Ďalší fakt, že je nevyhnutné riešiť
legislatívu rodinného podnikania na Slovensku je aj fakt prevod vlastníckych práv na nasledovníkov resp. na
mladšiu generáciu. Pre podnikateľov a jeho rodinu je prevod rodinného podniku na jeho nástupcov dôležitú
strategickú výzvu. Proces rodinného podnikania je špecifický pre každú rodinu a je ovplyvnený mnohými rôznymi
faktormi. Vzhľadom na historický vývoj, ktorý v komunistickom období neumožňoval súkromné vlastníctvo, stoja
podnikatelia pred úplne novou výzvou, ako preniesť svoje rodinné podniky na novú generáciu (Hodinkova, Horak,
Vincencova, 2016). Pri prechode na ďalšiu generáciu je nevyhnutné mať pripravený plán, ktorý v rodinnom
podniku môže byť komplikované kvôli vzťahom a emóciám. Zakladateľ odovzdáva celoživotného diela
a vyžaduje si to veľkú dôveru mladšej generácii. Možno aj to je jeden z dôvodov, prečo viac ako 70 % rodinných
podnikov neprežije prechod od zakladateľa k druhej generácii. Vo väčšine prípadov ich zničia dane alebo rodinné
spory (Ward, 2018).
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
120
3. Aktuálny pohľad na podnikanie malých a stredných podnikov v regiónoch Slovenska
Ako naznačuje tabuľka 1, v porovnaní s rokom 2016 došlo v roku 2017 k zlepšeniu kvantitatívnych výsledkov
takmer u všetkých všeobecných a demografických ukazovateľov. Počet MSP medziročne vzrástol o 1,8 % (resp.
o 10 009 podnikateľských subjektov) - z 557 122 aktívnych podnikateľských subjektov na 567 131.1
Pozitívny
trend zaznamenali aj ukazovatele počtu vzniknutých a zaniknutých MSP. Tento pozitívny trend sa prejavil
medziročným rastom počtu vzniknutých MSP o 11,2 % a zároveň poklesom počtu zaniknutých podnikateľských
subjektov o 2,4 %, čo priaznivo vplývalo na výšku čistého prírastku MSP, ktorý sa medziročne zvýšil viac ako
dvojnásobne. Napriek miernemu nárastu počtu vyhlásených konkurzov MSP o 4,4 %, počet povolených
reštrukturalizácií MSP výrazne klesol – až o 32,4 %. Na celkovom počte malých a stredných podnikov majú
zastúpenie i rozpočtové organizácie (Gregáňová, Papcunová, 2017), ktoré bolo v roku 2017 na úrovni 1,07 %
(DataCube, 2019).
Tab. 1: Všeobecné a demografické ukazovatele MSP
Ukazovateľ 2016 2017 Zmena
Počet MSP 557 122 567 131 ↑ 1,8 %
Počet vzniknutých MSP 58 838 65 404 ↑ 11,2 %
Počet zaniknutých MSP 53 878 52 599 ↓ 2,4 %
Čistý prírastok MSP 4 960 12 805 ↑ 258,2 %
Počet vyhlásených konkurzov MSP 273 285 ↑ 4,4 %
Počet povolených reštrukturalizácií MSP 68 46 ↓ 32,4 %
Zdroj: SBA
Z regionálneho hľadiska boli MSP koncentrované predovšetkým na území Bratislavského kraja, kde pôsobila viac
ako pätina (22,3 %) celkového počtu aktívnych MSP. Na základe tabuľky 2 ďalej možno konštatovať, že druhý
najvyšší podiel počtu MSP dosiahol Žilinský kraj – na úrovni 13,4 %. Najmenej MSP pôsobilo v Trenčianskom
kraji (9,6 %). V medziročnom porovnaní vzrástol počet MSP vo všetkých krajoch SR – najviac v Bratislavskom
kraji o 3,0 % (resp. o 3 690 podnikateľských subjektov).
Tab. 2: Počet podnikateľských subjektov v krajoch SR v roku 2017
Kraj 2016 2017 Zmena
Banskobystrický 55 856 56 650 ↑ 1,4 %
Bratislavský 122 774 126 464 ↑ 3,0 %
Košický 56 394 57 423 ↑ 1,8 %
Nitriansky 68 103 68 947 ↑ 1,2 %
Prešovský 69 404 70 616 ↑ 1,7 %
Trenčiansky 53 677 54 273 ↑ 1,1 %
Trnavský 55 528 56 559 ↑ 1,9 %
Žilinský 75 386 76 199 ↑ 1,1 %
Spolu 557 122 567 131 ↑ 1,8 %
Zdroj: SBA
Ekonomické a finančné ukazovatele MSP, uvedené v tabuľke 3, zaznamenali v roku 2017 taktiež pozitívny trend.
Medziročne došlo k zlepšeniu výsledkov všetkých makroekonomických ukazovateľov MSP – hrubá produkcia
vzrástla o 7,1 %, pridaná hodnota o 8,9 %, zisk pred zdanením o 7,5 % a zamestnanosť o 1,4 %. V zahraničnoobchodných
aktivitách došlo taktiež k zvýšeniu aktivity zo strany MSP. Predovšetkým v objeme dovozu, ktorý
vzrástol o 4,2 % na 26 622,0 mil. €. Objem vývozu vzrástol len nepatrne – o 0,1 % na úroveň 17 978,1 mil. €. Na
základe tohto vývoja možno konštatovať, že exportná aktivita slovenských MSP mierne zaostáva. Podľa
predbežných odhadov dosiahla výška poskytnutých úverov MSP nižší objem (o 3,5 %) ako v roku 2016 predovšetkým
v dôsledku poklesu výšky poskytnutých dlhodobých bankových úverov pre MSP. Úroková sadzba
úverov pre MSP sa medziročne v roku 2017 znížila o 0,1 p. b., čo bolo spôsobené postupným a stabilným trendom
uvoľňovania úverových podmienok pre MSP.
1
Za ekonomicky aktívny subjekt považuje ŠÚ SR subjekt, ktorý mal v sledovanom referenčnom období zamestnancov, tržby
alebo investície. K stanoveniu aktivity využíva ŠÚ SR aj údaje z administratívnych zdrojov o platiteľoch zdravotného poistenia.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
121
Tab. 3: Ekonomické a finančné ukazovatele MSP
Ukazovateľ M.j. 2016 2017 Zmena
Hrubá produkcia mil. Eur 54 876,1 58 784,6 ↑ 7,1 %
Pridaná hodnota mil. Eur 19 999,3 21 774,6 ↑ 8,9 %
Zamestnanosť osôb 1 368 782 1 387 848 ↑ 1,4 %
Zisk pred zdanením mil. Eur 4 627,5 4 974,1 ↑ 7,5 %
Vývoz mil. Eur 17 957,7 17 978,1 ↑ 0,1 %
Dovoz mil. Eur 25 554,7 26 622,0 ↑ 4,2 %
Poskytnuté bankové úvery pre MSP mil. Eur 13 523,0 13 051,0 ↓ 3,5 %
Poskytnuté krátkodobé b. úvery pre MSP mil. Eur 5 394,0 5 442,0 ↑ 0,9 %
Poskytnuté dlhodobé b. úvery pre MSP mil. Eur 8 129,0 7 609,0 ↓ 6,4 %
Úroková sadzba MSP % 3,1 3,0 ↓ 3,2 %
Oneskorenie platieb B2B MSP dní 19 19 =
Zdroj: Štatistický úrad SR, NBS, EOS, spracované SBA
Z hľadiska zamestnanosti majú MSP na Slovensku nezastupiteľné miesto. V roku 2017 sa podieľali na
zamestnanosti v podnikovej ekonomike 73,8 % a v celom hospodárstve 59,1 %. V porovnaní s rokom 2016 sa
podiel MSP na zamestnanosti v podnikovej ekonomike znížil o 0,3 p. b. – predovšetkým v dôsledku
dynamickejšieho rastu zamestnanosti veľkých podnikov. V absolútnom vyjadrení sa v roku 2017 zvýšil počet osôb
zamestnaných MSP o 1,4 % (resp. o 19 066) osôb na 1 387 848, čo je najvyššia hodnota od roku 2008. Vývoj
počtu zamestnaných osôb MSP v r. 2008-2017 znázorňuje graf 1.
Graf 1: Vývoj počtu zamestnaných osôb MSP v rokoch 2008-2017
Zdroj: SBA na základe údajov ŠÚ SR
4. Podpora rodinného a malého a stredného podnikania na Slovensku
Ak si pozrieme prístup orgánov Európskej únie a Vlády Slovenskej republiky k podpore podnikania malých
a stredných podnikov, môžeme si vytvoriť konkrétny obraz podpory. Európska komisia prijala 9. januára 2013
Akčný plán pre podnikanie 2020 na opätovné stimulovanie podnikateľského ducha v Európe s cieľom zvýšiť počet
podnikateľov v záujme dosiahnutia prioritných cieľov, t.j. obnova hospodárskeho rastu a zvýšenie úrovne
zamestnanosti. Zastrešujúcim rámcom pre politiku EÚ v oblasti malých a stredných podnikov je Iniciatíva Small
Business Act for Europe. Zameriava sa na zlepšenie prístupu k podnikaniu v Európe, zjednodušenie regulačného
a politického prostredia pre MSP a odstránenie zostávajúcich prekážok ich rozvoja. Najdôležitejšou investičnou
politikou EÚ je Politika súdržnosti. Politika súdržnosti stanovila 11 tematických cieľov na podporu rastu pre
obdobie rokov 2014 – 2020. Jednou z priorít je zvýšenie konkurencieschopnosti malých a stredných podnikov.
Investície sú smerované aj na podporu rastu v oblastiach ako posilnenie výskumu, technologického vývoja
a inovácií (Urbaníková, 2017; Hudáková, 2017), zlepšenie prístupu k informačným technológiám a zvýšenie ich
používania a kvality resp. podporu prechodu na nízkouhlíkové hospodárstvo. Finančné prostriedky európskych
štrukturálnych a investičných fondov sú významným nástrojom tejto politiky, napomáhajúcim posilňovať
hospodársku, sociálnu a územnú súdržnosť a znižovať stále existujúce regionálne disparity. V novom
programovom období 2014 – 2020 môžu byť MSP podporené prostredníctvom viacerých operačných programov
(ďalej len „OP“) financovaných v rámci EŠIF ako sú OP Výskum a inovácie, OP Kvalita životného prostredia,
OP Integrovaná infraštruktúra, OP Ľudské zdroje, OP Efektívna verejná správa, Integrovaného regionálneho OP
a Programu rozvoja vidieka.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
122
Na národnej úrovni v programovom vyhlásení vlády SR na roky 2016 – 2020 sa vláda SR zaviazala prijať nový
zákon o MSP, ktorého cieľom je vytvoriť lepšie podnikateľské prostredie pre malých a stredných podnikateľov a
primerané podmienky pre aktívne využívanie princípov iniciatívy SBAfE a Akčného plánu pre podnikanie 2020.
Od 1.1.2017 nadobudol účinnosť zákon o podpore MSP č. 290/2016 Z. z., ktorý vytvoril rámec pre podporu
malého a stredného podnikania. Týmto zákonom sa presadzuje princíp ,,Najskôr myslieť v malom“ v slovenskom
právnom prostredí. Národný program reforiem Slovenskej republiky 2017 popisuje štrukturálne opatrenia, ktoré
vláda SR plánuje realizovať najmä v najbližších dvoch rokoch. V oblasti podnikateľského prostredia by mali
plánované opatrenia pozitívny dopad na MSP. Zmeny týkajúce sa obchodného registra znížia administratívnu
záťaž podnikateľov a súdov pri registrácii obchodných spoločností. Znížia sa poplatky a zlepšia sa elektronické
služby pre podnikateľov. Rozšíri sa dostupnosť služieb rozšírením počtu externých registrátorov, ktorý budú môcť
zapísať subjekt do obchodného registra. V najbližšom období sa plánuje prijať ucelený koncepčný dokument
Stratégia hospodárskej politiky Slovenskej republiky do roku 2030. Stratégia hospodárskej politiky sa zameriava
na kľúčovú oblasť, t.j. rozvoj podnikateľskej činnosti. V nadväznosti na skutočnosť, že MSP sú významným
prvkom tvorby nových pracovných miest, sa stratégia zameriava na hľadanie riešení zvýšenia rastu ich
produktivity práce a celkovej konkurencieschopnosti. Stratégia odporúča zamerať sa na podporu exportu MSP ako
aj ich internacionalizáciu a zapojenie do globálnych hodnotových reťazcov. Podpora MSP by sa mala venovať tak
fáze vzniku, ako aj rozvoja podniku.
Na základe údajov zverejnených v Správe o poskytnutej štátnej pomoci v Slovenskej republike za rok 2017
dosiahol podiel MSP na celkovej výške štátnej pomoci (301,59 mil. Eur) 25,99 %, čo predstavuje 78,37 mil. Eur.
V medziročnom porovnaní sa podiel MSP na celkovej výške štátnej pomoci znížil o 37,01 p. b. Ako vyplýva
z grafu 2, najvyšší podiel štátnej pomoci pre MSP (vo výške 100 %) poskytli Audiovizuálny fond (6,99 mil. Eur),
Úrad vlády SR (4,15 mil. Eur) a Bratislavský samosprávny kraj (0,25 mil. Eur). Podiel štátnej pomoci poskytnutej
MH SR pre MSP v roku 2017 tvoril 8,07 % (6,18 mil. Eur) z celkovej poskytnutej štátnej pomoci. MPRV SR v
roku 2017 poskytlo štátnu pomoc pre MSP v celkovej výške 28,09 mil. Eur, čo predstavovalo 47,59 % z celkovej
poskytnutej štátnej pomoci. Pri MPSVR SR predstavoval podiel pre MSP 9,87 % (0,84 mil. Eur). Celkový podiel
štátnej pomoci poskytnutej v roku 2017 MSP tvoril 2,90 mil. eur, t. j. 9,24 % z celkovej štátnej pomoci poskytnutej
MŠVVaŠ SR. Celkový podiel štátnej pomoci poskytnutej MSP v pôsobnosti APVV v roku 2017 tvoril 82,16 %
(2,30 mil. Eur) z celkovej poskytnutej štátnej pomoci, pri daňových úradoch tvoril 2,32 % (0,73 mil. Eur) a pri
colných úradoch 33,33 % (17,76 mil. Eur). Fond na podporu umenia v roku 2017 poskytol štátnu pomoc pre MSP
v objeme 1,96 mil. Eur, čo predstavovalo 91,58 % z celkovej poskytnutej štátnej pomoci. V roku 2017 celkový
podiel štátnej pomoci poskytnutej MSP v rámci Environmentálneho fondu tvoril 62,16 % (6,22 mil. Eur) z celkovej
poskytnutej štátnej pomoci.
Graf 2: Percentuálny podiel štátnej pomoci pre MSP podľa poskytovateľa v roku 2017
Zdroj: SBA, na základe údajov zo Správy o poskytnutej štátnej pomoci v SR za rok 2017
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
123
4. Preferencie rodinných podnikov na vybrané otázky týkajúce sa legislatívneho
prostredia
V rámci uskutočneného dotazníkového prieskumu, ktorý bol špecificky zameraný na malé a stredné podniky
a súčasne rodinné podniky na Slovensku, sme zisťovali i vnímanie týchto podnikov na vybrané aspekty právneho
prostredia. V súvislosti s riešenou problematikou boli respondentom položené otázky súvisiace s problémom
aplikácie niektorých zákonov, so zdrojmi nebezpečenstva pre rodinný podnik a s oblasťou pomoci v podnikaní zo
strany štátnych orgánov.
V súvislosti s aplikáciou zákonov podniky v najväčšej miere uvádzali podniky problémy so Zákonníkom práce
(10,01 %), Zákonom o DPH (8,63 %), Zákon o BOZP (7,19 %), Sociálne zákony (6,47 %), Zákon o dani z príjmov
(6,12 %) a Obchodný zákonník (5,76 %). Spolu 12,59 % respondentov uviedlo, že má problémy s aplikáciou
iných zákonom a zvýšené podniky uviedli, že nemajú zásadné problémy s aplikáciou žiadneho zákona.
Prostredníctvom Fisherovho exaktného testu sme zistili, že neexistuje závislosť vnímania problémov s aplikáciou
zákonov a regiónom, v ktorom podnik pôsobí. V ďalšej otázke sme zisťovali skutočnosť, čo vnímajú rodinné
podniky ako najväčšie riziko pre ich podnikanie. Túto otázku sme štatisticky nevyhodnocovali, nakoľko sa jednalo
o otvorenú otázku. Pri uvedenej otázke sme nevyužili možnosť výberu, nakoľko sme chceli od respondentov získať
reakciu bez ovplyvnenia obmedzeným počtom možností. Zistili sme, že väčšina podnikov (až 52,63 %) považuje
za najväčšie riziko ich podnikania problémy v rodine, konflikty, prípade rodinné tragédie. Len 22,51% uviedlo
ako najväčšie nebezpečenstvo pre rodinný podnik faktory z legislatívneho prostredia prípadne z oblasti zdaňovania
a odvodov. V rámci tretej položenej otázky nás zaujímalo to, nás zaujímal názor respondentov na skutočnosť, aký
druh pomoci očakávajú vo svojom podnikaní od vlády v najbližších rokoch. Prostredníctvom Fisherovho
exaktného testu sme testovali nulovú hypotézu, ktorá vyjadruje nezávislosť premenných. Na základe výsledkov (p
hodnota = 0,042) testovania možno konštatovať, že existujú rozdiely v požiadavkách na pomoc zo strany vlády
pre rodinné podniky vzhľadom na regióny Slovenska. Prostredníctvom ďalšieho testovania sme zistili miere silnú
závislosť. Na základe absolútnych početností jednotlivých odpovedí možno konštatovať, že respondenti v krajoch
západného Slovenska očakávajú predovšetkým zníženie daní a odvodov, zjednodušenie podmienok podnikania,
v menšej miere dotačnú pomoc respektíve neočakávajú žiadnu pomoc. V ostatných krajoch Slovenska podniky vo
väčšej miere očakávajú pomoc formou zníženie daní a odvodov a následne dotačnú pomoc, ktorá má v porovnaní
s krajmi západného Slovenska a zvlášť Bratislavského kraja výraznejšie zastúpenie.
5. Závěr
Po zmapovaní rodinných podnikov v jednotlivých regiónoch sme analyzovali prostredníctvom konkrétnych otázok
súčasný stav. Ďalej sme zisťovali, či súčasný stav v oblasti legislatívy je pre rodinné podniky priaznivý, alebo pre
ich preferovanie je potrebné urobiť niečo naviac. Ďalej sme zisťovali aký vplyv majú tieto podniky na regióny. Po
analýze odpovedí na danú problematiku môžeme konštatovať, že stále nie je záujem zakotviť rodinné podniky na
Slovensku legislatívne. Na druhej strane majú tieto podniky v regiónoch čoraz väčší ekonomický význam.
Významnú zložku tvoria najmä v Bratislavskom a Košickom kraji. Na základe zrealizovaného dotazníkového
prieskumu možno konštatovať, že z rodinné podniky majú problémy s aplikáciou viacerých zákonov nezávisle od
regiónu v ktorom sídlia. V najväčšej miere spôsobujú podnikom problémy spojené s aplikáciou Zákonníka práce,
ďalej Zákona o dani z pridanej hodnoty a Zákona o bezpečnosti a ochrane zdravia pri práci. Napriek uvedenému
sme ďalej zistili, že ako najväčšie nebezpečenstvo pre svoj rodinný podnik respondenti nepovažovali legislatívne
prostredie, ale problémy a konflikty v rodine, nástupníctvo a rodinné tragédie. Čo sa týka požiadaviek na pomoc
zo strany vlády v najbližšom období, možno konštatovať, že preferencie rodinných podnikov sa líšia v závislosti
od regiónu, v ktorom podniky sídlia. Pokiaľ na západnom Slovensku, a špecificky v Bratislavskom kraji, podniky
očakávali zníženie daní a odvodov a zjednodušenie podnikania, v ostatných regiónoch bolo zastúpenie
požiadaviek na zníženie daní a odvodov a dotačnú pomoc vyššie v porovnaní so požiadavkou na zjednodušenie
podnikania resp. bez očakávaní.
Literatura
[1] GREGÁŇOVÁ, R.H., PAPCUNOVÁ, V., (2017). Business activities of the municipalities as the important
factor of territorial development. In 7th International Scientific Conference on Managerial Trends in the
Development of Enterprises in Globalization Era (ICoM), Nitra : SUA Nitra, pp. 86-94. ISBN 978-80-552-
1739-0.
[2] HODINKOVA M., HORAK R., VINCENCOVA E. (2016) Family business succession and its tax effects in
the Czech Republic. Proceedings of the 27th international business information management association
conference – innovation management and education excellence vision 2020: from regional
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
124
developmentsustainbility to global economic growth, IBIMA 2016, ,PP. 1394-1402. ISBN. 1555-1938 DOI
10.1007/s11365-013-0271-6.
[3] HUDÁKOVÁ, J., (2017). Research and development support and economic growth. In . In 20th International
Colloquium on Regional Sciences. Conference Procedings.. Brno: Masarykova univerzita, pp. 209-214. ISBN
978-80-210-8586-2. DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-8587-2017-26.
[4] HUDÁKOVÁ, M., MIŽIČKOVÁ, J., VÁLKOVÁ, D., MIKOLÁŠ, Z., FIALOVÁ, V., (2014). Rodinné
podnikanie teória a príklady z praxe v knihy. Bratislava: Wolters Kluwer. ISBN 978-80-8168-207-0.
[5] JANKŮ M., (2017) Legal and Economic Context of the Czech Civil Code Rules on Family Enterprises. Acta
Univ. Agric. Silvic. Mendelianae Brun., vol. 65, no. 6, pp. 1945-19. ISSN 2464-8310. DOI
10.11118/ACTAUN201765061945.
[6] KITCHING J., BLACKBURN R., (1998). Intellectual property management in the small and medium
enterprise (SME). Journal of Small Business and Enterprise Development, vol. 5, no. 4, pp.327-335. DOI
10.1108/EUM0000000006797.
[7] KORÁB V., MURINOVÁ A., (2017). Family Business: Experience from the Czech Republic. DOI
10.5772/intechopen.71020.
[8] KORENKOVÁ, M., (2016). Business in Slovakia. In Sborník příspěvku z mezinárodní vědecké konference:
region v rozvoji společnosti. Brno: Mendelova univerzita v Brně, pp. 459-469. ISBN 978-80-7509-459-9.
[9] MAJDÚCHOVÁ, H., NEUMANNOVÁ, A., (2014). Podnik a podnikanie. Bratislava : Sprint 2. ISBN 978-
80-89710-04-1.
[10]MALÍKOVÁ, K., (2010). Podnikanie v cestovnom ruchu. Bratislava: Progressus. ISBN 978-809-705-10-06.
[11]MAROŠ, M., RYBANSKÝ, Ľ., (2016). Development of wage disparities in Slovakia and the use of
quantitative methods for their analysis. In 19th International Colloquium on Regional Sciences. Conference
Proceedings. Brno: Masarykova univerzita, pp. 387-391. ISBN 978-80-210-8273-1. DOI
10.5817/CZ.MUNI.P210-8273-2016-49.
[12]ODEHNALOVÁ P,. PIROŽEK P, (2015). Family businesses in the corporate governance of mncs.
Agriculturae et Silviculturae Mendelianae Brunensis, vol. 63, no. 3, pp. 979-984. ISSN 1211-8516. DOI
10.11118/ACTAUN201563030979.
[13]PAPULA, J. A KOL., (2015). Podnikanie a podnikateľské myslenie I. Praha: Wolters Kluwer. ISBN 978-80-
7478-950-2.
[14]PAPULA, J. A KOL., (2018). Jako začať a úspešne podnikať. Praha: Wolters Kluwer. ISBN 978-80-7552-
985-5.
[15]SCHELL, S., HIEPLERA, P., MOOGA, P. (2018) It’s all about who you know: The role of social networks
in intra-family succession in small and medium-sized firms. Journal of Family Business Strategy, vol. 9, no.
4, pp. 311-325. ISSN 1877-8585. DOI 10.1016/j.jfbs.2018.08.003.
[16]SLOVAK BUSINESS AGENCY, (2018). Správa o stave malého a stredného podnikania v Slovenskej
republike v roku 2017. [online]. [cit. 2019-03-9]. Dostupné z:
http://www.sbagency.sk/sites/default/files/sprava_o_stave_msp_v_sr_v_roku_2017.pdf.
[17]SOLÍKOVÁ V. (2013). Small and medium sized enterprises (SMEs) and transfer pricingZměny
zaměstnanosti ve výzkumu a vývoji v českých krajích. Acta Univ. Agric. Silvic. Mendelianae Brun., vol. 60,
pp. 349-356. ISSN 2464-8310. DOI 10.11118/actaun201260020349.
[18]ŠTATISTICKÝ ÚRAD SLOVENSKEJ REPUBLIKY, (2019). Databáza DataCUBE. [online]. [cit. 2019-03-
10]. Dostupné z: http://datacube.statistics.sk/.
[19]URBANÍKOVÁ, M., (2017). Centers of shared services and their impact on the regions. In 20th International
Colloquium on Regional Sciences. Conference Proceedings. Brno: Masarykova univerzita, pp. 133-138. ISBN
978-80-210-8586-2. DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-8587-2017-16.
[20]Zákon číslo 513/1991 Zb. Obchodný zákonník v znení a doplnení neskorších predpisov.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
125
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-9268-2019-15
SÚČASNÉ TRENDY REGIONÁLNEHO ROZVOJA
SLOVENSKA
Current trends of regional development in Slovakia
GABRIEL ZUBRICZKÝ
Katedra region. geografie, ochrany a plán. krajiny,
Prírodovedecká fakulta
Univerzita Komenského v Bratislave
Depart. of Reg. Geogr., Landscape Prot. and Planning
Faculty of Natural Sciences
Comenius University in Bratislava
 Ilkovičova 6, 842 15 Bratislava, Slovak Republic
E-mail: gabriel.zubriczky@uniba.sk
Anotácia
Cieľom príspevku je zmapovať súčasný stav regionálnej diferenciácie Slovenska a upozorniť na hlavné trendy
regionálneho rozvoja. Hlavnou využitou metódou príspevku je percepčná analýza. Príspevok sleduje dva rozmery
regionálnej diferenciácie Slovenska. V prvom rade potvrdzuje fakt, že Slovensko je stále krajinou dvoch nodálnych
celkov s centrami v Bratislave a Košiciach, zároveň ale zdôrazňuje zväčšovanie nodálneho priestoru Bratislavy
na úkor Košíc. V druhom rade sa príspevok snaží poukázať na fakt, že Slovensko smeruje k modelu krajiny s
veľkými regionálnymi disparitami. Na jednej strane je tu ekonomicky rozvinutý západ a severozápad krajiny a na
druhej strane čoraz chudobnejší juh a východ územia. Výsledkom práce je zhodnotenie súčasného regionálneho
rozvoja Slovenska. Príspevok ponúka úvahy o ďalšej regionálnej diferenciácii Slovenska.
Kľúčové slová
regióny, regionálny rozvoj Slovenska, regionálne disparity
Annotation
The aim of the paper is to map the current state of regional differentiation in Slovakia and to highlight the main
trends of regional development. The main contribution method used is perceptual analysis. The paper follows two
dimensions of regional differentiation of Slovakia. First of all, it confirms the fact that Slovakia is still a country
of two nodal units with centers in Bratislava and Košice, but at the same time emphasizes the increase in the nodal
space of Bratislava at the expense of Košice. Secondly, the paper tries to point out that Slovakia is moving towards
a model of a country with large regional disparities. On the one hand, there is an economically developed west
and northwest of the country, and on the other hand, an increasingly poor south and east of the territory. The
result of this work is the evaluation of the current regional development of Slovakia. The paper offers reflections
on further regional differentiation of Slovakia.
Key words
regions, regional development of Slovakia, regional disparities
JEL classification: R11, R58
1. Úvod
Úvodom by sme mohli predstaviť hlavné vývojové etapy teórií regionálneho rozvoja a regionálnej politiky. V
prvej polovici 20. storočia prevládal neoklasický prístup, ktorý preferoval teóriu regionálnej rovnováhy.
Základnou koncepciou daného prístupu bolo zvyšovanie mobility pracovných síl, teda model – robotníci za prácou.
Po druhej svetovej vojne, najmä v rokoch 1950 až 1975 prevládol keynesiánsky prístup. Ten bol založený na teórii
regionálnej nerovnováhy, teórii kumulatívnych príčin, teórii pólov rastu. Bol opakom neoklasického prístupu,
ponúkal model - práca za robotníkmi. K realizácii modelu mali prispieť nástroje podporujúce príliv investícií zo
súkromného aj verejného sektoru do problémových, ekonomicky poddimenzovaných regiónov. V 70- tych rokoch
20. storočia sa rozšíril neomarxistický prístup, ktorý operoval s teóriou regionálnej nerovnováhy. Jeho princípy sa
prakticky dali použiť v bývalých socialistických krajinách.
V daných krajinách bola snaha o zjemňovanie regionálnych rozdielov. V niektorých krajinách sa to celkom darilo,
avšak za cenu straty ekonomickej výkonnosti a zníženia konkurencieschopnosti v medzinárodnom merítku. V
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
126
západných krajinách sa presadzoval v rovnakom období neoliberálny prístup, ktorý ponúkal teórie regionálnej
rovnováhy aj nerovnováhy (napr. nová teória rastu, teória závislosti na zvolenej ceste).
Od 80- tych rokov 20. storočia má silný vplyv inštitucionálny prístup, ktorý sa opiera o teóriu regionálnej
nerovnováhy (napr. teóriu priemyselných teritoriálnych útvarov, teóriu učiacich sa regiónov. Zmyslom regionálnej
politiky podľa spomínaného prístupu by mala byť spolupráca a inovácie, teda podpora malých a stredných firiem,
šírenie inovácií, networking. (Blažek, Uhlíř, 2011)
Postmodernizmus je zameraný „antikapitalisticky“. Hovorí o novej (štvrtej) vlne urbanizácie vo veku informatiky.
S tým súvisia aj nové prístupy k územiu, ako selektívne regionálne rozhodovanie, rozvoj iniciovaný zdola,
sebadôvera, dôraz na lokálny potenciál.
G. A. Hoekveld v práci „Regional geography must adjust to new realities“ (1990) hovorí o ôsmych kľúčových
pojmoch v súčasnej regionálnej geografii: svetový systém, priestorová organizácia, populácia, sociálna štruktúra,
sídelný systém, komunikačný systém, príroda, civilizácia. "Učebnicovým príkladom" nového prístupu k
regionálno-geografickému výskumu je práca „The Changing Geography of the UK-revisited" (ed. Vince Gardiner
a Hugh Matthews), vydanej v roku 1999, v ktorej sa autori venujú témam, ktoré ozrejmujú zmeny v krajine v 90 tych
rokoch. (in: Zubriczký, 2002).
2. Cieľ a metódy
Cieľom príspevku je zmapovať súčasný stav regionálnej diferenciácie Slovenska a upozorniť na hlavné trendy
regionálneho rozvoja. Príspevok sa snaží rozpútať diskusiu, či doterajšie kvantitatívne prístupy k hodnoteniu
regionálnej diferenciácia a regionálních disparít majú v súčasnej globálne orientovanej ekonomike a politike
opodstatnenie. Autor vychádza z rozsiahlych poznatkov reálného regionálneho vývoja Slovenska, pričom sa
tentoraz neopiera o žiadne štatistické dáta. Hlavnou využitou metódou príspevku je teda mapovanie v teréne,
pozorovanie, komparácia regiónov a percepčná analýza.
3. Aktuálne trendy regionálneho rozvoja Slovenska
Najkompaktnejšiu štúdiu o regionálnom členení Slovenska napísal profesor Lukniš v roku 1985. Jeho štúdiu
možno považovať v podstate za zhrnutie a vyhodnotenie regionálneho vývoja na Slovensku ku sklonku
socialistického obdobia. Práca bola samozrejme ovplyvnená tým, že Slovensko bolo súčasťou Československa.
Práca prof. Lukniša bola založená na porovnaní primárnych prírodných daností územia Slovenska s jeho reálnym
regionálnym rozvojom. Konštatoval, že primárny potenciál niektorých regiónov nebol využitý na ich väčší rozvoj.
Jeho regionálne členenie a závery sú aj v dnešnej dobe veľmi cenné. Slovensko sa však posunulo a súčasné členenie
je sčasti odlišné.
P. Korec (2005) hodnotí 10 faktorov podmieňujúcich regionálnu diferenciáciu Slovenska po roku 1989: primárny
potenciál jednotlivých regiónov Slovenska, územno-správne členenie Slovenska, faktor sídelnej hierarchie, faktor
makropolohovej atraktivity (západo-východný gradient), faktor charakteru osídlenia, faktor osobitostí
demografických štruktúr jednotlivých regiónov, faktor veľkej dopravnej infraštruktúry, faktor historickej
marginality, faktor (nevýhodnej) ekonomickej špecializácie regiónov a faktor depresnosti priľahlých regiónov
susedných štátov.
Pri hodnotení prác zaoberajúcich sa regionálnym rozvojom Slovenska po roku 1989 môžeme konštatovať, že
hlavným dôvodom vzniku a prehlbovania regionálnych rozdielov sú rozdielne možnosti regiónov prispôsobiť sa
ekonomickej a sociálnej transformácii. Podľa viacerých autorov sú za dva dominantné faktory podmieňujúce
regionálny rozvoj postkomunistických krajín Európy (platí to najmä o krajinách V 4) považované faktor sídelnej
hierarchie a faktor makropolohovej atraktivity (Hampl 2001).
Pri výskume regionálnych disparít a regionálnej chudoby na Slovensku v poslednom období najviac poznatkov
prinášajú práce A. Michálka s viacerými spoluatormi - Michálek, A., Podolák, P., Madajová Sládeková, M.,
(2018), Michálek, A., Madajová Sládeková, M., (2019), alebo Michálek A. (2015).
3.1 Dva sklony, dve nodálne centrá
Korec (2005) tvrdí, že základný vzorec regionálnej štruktúry na území dnešného Slovenska bol položený v
poslednej tretine 19. storočia. Vzhľadom na polohu v blízkosti centrálnych oblastí monarchie sa v porovnaní s
ostatným územím dynamickejšie rozvíjal región Bratislavy a celé západné Slovensko. Košicko-bohumínska
železnica a Považská železnica, v tom období prakticky jediné výkonné pozemné komunikácie, vytvorili dobré
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
127
predpoklady pre rozvoj priemyslu a následne urbanizácie a celej ekonomiky regiónov stredného a horného
Považia. Región Košíc vďaka železnici a výhodnej polohe k Miskolcu predstavoval v agrárnom území východného
Slovenska určitý, aj keď nie veľmi výrazný, ostrov priemyselného a urbanizovaného územia. V Bratislave v roku
1910 žilo okolo 93 000 obyvateľov a Košice mali v rovnakom roku okolo 44 000 obyvateľov. (Urban, 2000)
Na Slovensku zostávajú zatiaľ dva centralizačné regióny (sklony) - nodálne regióny Bratislavy a Košíc.
Pozícia Bratislavy ako centra regiónu (zároveň štátu) je jednoznačná a dominantná. Bratislava získava rozhodujúce
kompetencie, aj zahraničné investície.
Pozícia Košíc v rámci regionálnej štruktúry Slovenska je slabšia a žiaľ slabne. Hranica medzi vplyvom Bratislavy
a Košíc sa približuje ku Košiciam. Nodálny priestor Košíc sa zúžil na Gemeri aj pod Tatrami. Košice by pocítili
vážne otrasy pri možnom odchode US Steel. Mesto so svojím nodálnym priestorom bude výrazne ovplyvnené
vývojom na Ukrajine. Síce sa črtajú v meste možné väčšie investície v sektore informačných technológií, ale na
druhej strane je otázna udržateľnosť projektov ako napr. priemyselného parku Kechnec či Haniska. Z Košíc je
zaznamenaná pomerne veľká migrácia za prácou do Bratislavy a do zahraničia.
Bratislavský sklon má teda jadro v Bratislave, jeho tesným obalom je suburbánna zóna Bratislavy, a vonkajším
obalom územie funkčného mestského regiónu Bratislavy (ako ho identifikoval profesor Bezák). Ekonomická sila
Bratislavy ovplyvňuje ešte širší priestor smerom k Dunajskej Strede, Nitre a Piešťanom. V tomto priestore sa
kumuluje čoraz väčšia prosperita. Slovensko sa možno mení na krajinu s jediným dominantným centrom, podobne
ako Rakúsko, Maďarsko, či Dánsko. Na rozdiel od Maďarska však Bratislava leží príliš excentricky a tak nemôže
plnohodnotne vstrebať potenciál celej krajiny a rovnako nevie poskytnúť svoj potenciál rovnako celej krajine.
Daný argument je možno základom aj pre budúce zachovanie Košíc ako druhého nodálneho jadra. Košický sklon
(najmä rurálne oblasti) sa však môže premeniť na sociálny kontajner, kde sa sústredí chudobné obyvateľstvo
krajiny.
3.2. Dva regióny-dve tváre Slovenska
Slovensko sa čoraz viac regionálne diferencuje. Investície, nezamestnanosť, demografické procesy indikujú, že na
Slovensku sa vytvárajú dva podcelky - západné a severozápadné Slovensko ako rozvinutý región a južné a
východné Slovensko ako zaostávajúci región. Hranica medzi danými podcelkami nie je priamka, dokonca nie je
ani líniová. Zhruba prebieha od Komárna, cez Levice, Zvolen, Brezno po Poprad a Vysoké Tatry. Všetko
nasvedčuje tomu, že prvý región je čoraz bohatší a životaschopnejší a druhý región chudobnejší. Samozrejme dané
regióny netvoria žiadny jednotný nodálny priestor a nie sú vnútorne ani homogénne. Silnejší región má hlavný pól
rastu v Bratislave a perifériu na Kysuciach, Orave a v okrajových horských oblastiach. Slabší región má pól rastu
v Košiciach, niekoľko menších rastových centier, ale celkovo pôsobí dojmom periférie Slovenska.
Silnejší región môžeme pracovne nazvať región A a slabší región B. Podľa zoznamu Top 100 podnikov v roku
2013 publikovanom v časopise Trend je až 47 podnikov z Bratislavy, keď prirátame 4 podniky z Lozorna v tesnom
zázemí Bratislavy, tak to tvorí nadpolovičnú časť. V regióne A je celkovo 89 podnikov a v regióne B 8 podnikov
, z toho 3 v Košiciach, po jednom v lokalitách Strážske, Michalovce, Hencovce, Gemerská Hôrka, Spišská Nová
Ves (môže byť vnímané ako rozhranie regiónov A a B), 3 podniky sú na rozhraní regiónov A a B v regióne
Komárna.
Keď sa pozrieme na najsilnejšie podniky, tak v top 50 sú len dva podniky mimo regiónu A, obidva v Košiciach US
Steel a Východoslovenská energetika, na druhej strane v samotnej Bratislave sídli až 27 podnikov a ďalších 7
podnikov v hodinovej dostupnosti od hlavného mesta - v lokalitách Skalica, Nitra, Hlohovec, Šala.
Chrbticou regiónu A je považský dopravný koridor. Príbeh D1 ako spojnice medzi Bratislavou a Košicami je dlho
rozvíjaný mýtus o rýchlom spojení Bratislavy a Košíc. Už Lukniš poukazoval na rýchlejšie a efektívnejšie spojenie
medzi Bratislavou a Košicami juhom. Veľmi potrebná diaľnica D 1 je v podstate dôležité spojítko medzi
Bratislavou a Tatrami. Spojenie je o to dôležitejšie, čím dostávajú Tatry viac a viac kapitálu - štátneho aj
súkromného z Bratislavy. Medzi Bratislavou a Vysokými Tatrami sa buduje aj jediná železničná trať s vyššou
rýchlosťou. Hlavná línia rozvoja Slovenska je jasne daná. Kým Bratislava je dominantným ekonomickým a
rezidenčným centrom krajiny, Tatry sa stávajú dominantným neurbánym priestorom, hlavným javiskom
cestovného ruchu krajiny.
4. Záver
Územie Slovenska sa rozvíjalo vždy podľa potrieb väčšieho štátneho útvaru, ktorého bolo súčasťou - RakúskoUhorska,
Československa. V súčasnosti, hoci je samostatným štátnym útvarom sa rozvíja v podstate v rámci
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
128
potrieb Európskej únie, resp. celej Európy, či dokonca sveta. Zasahujú ho vplyvy únie, Ruska, ázijských krajín a
v podstate celej globálnej ekonomiky. Slovensko má samozrejme istú možnosť si korigovať vnútroregionálny
rozvoj pomocou regionálnej politiky. Veľa prostriedkov na regionálny rozvoj a regionálnu politiku však prichádza
zo zahraničia, čo má pochopiteľne aj vplyv na tok peňazí a investícií. Rozvoj Slovenska sa nedá opísať len v jeho
hraniciach. Rozvoj závisí od rozvoja Eurozóny, od rozvoja susedných krajín. Hranice hrajú čoraz menšiu úlohu
pri ekonomických plánoch. Investor často hľadá lokalitu v strednej Európe a nie v konkrétnej krajine ako
Slovensko, tobôž nie v konkrétnom regióne Slovenska. Niektoré pohraničné oblasti Slovenska sú súčasťou
regionálneho rozvoja priľahlých regiónov v susedných krajinách. Na Slovensku je cítiť aj nodálny vplyv metropol
ako sú Viedeň či Budapešť.
Predstava, že raz bude pohyb pracovnej sily v strednej Európe tak flexibilný ako v USA, dáva tušiť, že nasledujúce
dekády prinesú súboj z hľadiska atraktivity Bratislavy, Budapešti, Viedne a ďalších stredoeurópskych centier,
medzi ktorými bude prebiehať aj súťaž o pracovnú silu a migrantov. Bratislava vstupuje do tejto fáze s niektorými
výhodami. Mesto má atraktívnu polohu na styku troch (až štyroch štátov). Tvorí dopravný uzol (plán
multimodálneho dopravného uzla medzi Bratislavou a Malackami). Bratislava vyniká v sídelnej, administratívnej,
politickej aj ekonomickej hierarchii v rámci krajiny. Jej pozícia tak dominantná, že v podstate dokáže pritiahnuť a
absorbovať rozhodujúcu časť celkového potenciálu krajiny (napríklad sústrediť mozgy). Otázka je nakoľko uspeje
v nadnárodnej súťaži s okolitými centrami v strednej Európe.
Slovensko sa teší z relatívne úspešnej transformácie ekonomiky, ktorá priniesla krajine zdanlivú prosperitu. Žiaľ,
takmer celý ekonomický rozvoj sa koncentroval v širšej oblasti Bratislavy a na Považí.
Pri nezmenenom vývoji hrozí, že vznikajú na Slovensku dva výrazne odlišné celky – vyspelejší západ a sever a
zaostalejší juh a východ. Ľudia z druhého celku budú mať dve možnosti, buď emigrovať, alebo sa stotožniť s tým,
že budú žiť v regióne s tretinovou životnou úrovňou z hľadiska štátneho priemeru. Tomuto zodpovedajú aj celkom
nové projekty rozvoja dopravnej infraštruktúry na Slovensku, ktoré ešte viac diskvalifikujú rozvoj juhu a východu
krajiny. Juh a východ slúžia len ako tranzitné regióny na dovoz energií a surovín z bývalého Sovietskeho zväzu.
Svojskou pomocou východnému Slovensku sa ukazuje byť aj projekt širokorozchodnej trate z Košíc do Bratislavy.
Tento nápad len potvrdzuje projektovanú funkciu východnému a južnému Slovensku ako koridorovému regiónu
bez cieľových investícií. Západné Slovensko sa ekonomicky, sociálne a demograficky bude viac podobať
západnému Maďarsku alebo západnému Poľsku a východné Slovensko východnému Maďarsku alebovýchodnému
Poľsku. Dôjde k prehlbovaniu sociálnej separácie, vytváraniu sociálne a etnicky homogénnych regiónov, obcí a
sídiel.
Literatura
[1] BEZÁK, A., (1990). Funkčné mestské regióny v sídelnom systéme Slovenska. Geografický časopis, vol. 42,
no. 1, pp. 57-73
[2] BLAŽEK, J., UHLÍŘ, D., (2011). Teorie regionálního rozvoje-nástin, kritika, implikace. Praha: Karolinum.
ISBN 978-80-246-1974-3.
[3] Časopis Trend špeciál, Top 200, jún 2014
[4] HAMPL, M., (2001). Regionální vývoj v období transformace. In: Hampl. M., a kol.: Regionální vývoj:
specifika české transformace, európska transformace a obecná teorie. Praha: DemoArt Praha, pp. 17-41.
ISBN 80-902686-6-8
[5] KOREC, P., (2005). Regionálny rozvoj Slovenska v rokoch 1989-2004. Bratislava: Geografika. ISBN 80-
969338-0-9.
[6] LUKNIŠ, M., (1985). Regionálne členenie Slovenskej socialistickej republiky z hľadiska jej racionálneho
rozvoja. Geografický časopis, vol. 37, no. 2-3, pp. 137-163
[7] MICHÁLEK, A., (2015). Identification and Changes of Margined Regions in Slovakia (in Terms of Socioeconomic
Marginality). Ekonomicky casopis, vol. 63, no. 9, pp. 922-943. ISSN 0013-3035.
[8] MICHÁLEK, A., MADAJOVÁ SLÁDEKOVÁ, M., (2019). Identifying regional poverty types in Slovakia.
GeoJournal, vol. 84, no. 1, pp. 85-99. DOI 10.1007/s10708-018-9852-9.
[9] MICHÁLEK, A., PODOLÁK, P., MADAJOVÁ SLÁDEKOVÁ, M., (2018). Dynamics of regional disparities
in Slovakia in 2001 and 2011. Bulletin of Geography. Socio-economic Series, vol. 42, no. 42, pp. 99-114. DOI
10.2478/bog-2018-0033
[10]PACIONE, M., (1984). Rural Geography. London: Harper and Row. ISBN 0063182904.
[11]RAJČÁKOVÁ E., ŠVECOVÁ, A., (2002). Postavenie okresov a krajov Slovenska z hľadiska hodnotenia
vybraných sociálnych a ekonomických znakov. In: Bezák, A., (ed.): Geographia Slovaca 18, Bratislava:
Geografický ústav SAV, pp. 167-175. ISSN 1210-3519.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
129
[12]RAJČÁKOVÁ, E., (2005). Regionálny rozvoj a regionálna politika. Bratisalva: Univerzita Komenského
v Bratislave. ISBN 80-223-2038-2.
[13]ŠVEDA, M., (2009). Priestorová štruktúra rezidenčnej suburbanizácie v prímestskej zóne Bratislavy. Acta
Geographica Universitatis Comenianae, vol. 53, pp. 169-182. ISSN 1338-6034.
[14]URBAN, O., (2000). České a slovenské dějiny do roku 1918. Praha: Nakladatelství Aleš Skřivan ml. ISBN
80-902261-5-9.
[15]ZUBRICZKÝ, G., (2002). Analýza rurálneho priestoru Slovenska z hľadiska rozvojových perspektív jeho
osídlenia. Bratislava: MAPA Slovakia. ISBN 80-89080-40-5.
Príspevok bol vypracovaný v rámci grantovej úlohy VEGA 1/0540/16 Sociálne, ekonomické a environmentálne
determinanty rozvoja a transformácie regiónov: regionálno-geografický prístup. Táto práca bola podporovaná
Agentúrou na podporu výskumu a vývoja na základe Zmluvy č. APVV-16-0232
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
130
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-9268-2019-16
VYBRANÉ CHARAKTERISTIKY TVORBY A ŠÍRENIA
ZNALOSTÍ NA ZÁPADNOM SLOVENSKU V OBDOBÍ
2007-2017
Selected features of the creation and dissemination of knowledge in
western Slovakia in 2007-2017
PAVLA ŠTEFKOVIČOVÁ
Katedra reg. geografie, ochrany a plánovania krajiny
Prírodovedecká fakulta
Univerzita Komenského v Bratislave
Depart. of Reg. Geogr., Prot. and Plan. of the Lands.
Faculty of Natural Sciences
Comenius University in Bratislava
 Ilkovičova 6, 842 15 Bratislava, Slovak Republic
E-mail: stefkovicov4@uniba.sk
Anotácia
Cieľom článku je načrtnúť význam znalostí pre regionálny rozvoj a predstaviť vybrané charakteristiky výskumu a
vývoja v rámci technických vied súvisiace s tvorbou a šírením znalostí v regiónoch na západnom Slovensku
v rokoch 2007 – 2017. Analýza spracovaných štatistických dát poukázala na dominantnú pozíciu Bratislavského
kraja v oblasti ľudských zdrojov a financovania výskumu a vývoja. Na základe analýzy údajov o spolupracujúcich
výskumno-vývojových pracoviskách z databázy projektov podporených Agentúrou na podporu výskumu a vývoja
sme vytvorili mapu priestorových väzieb, ktoré považujeme za predpoklad vzniku tokov znalostí. Výsledky ukázali,
že najviac tokov znalostí bolo iniciovaných v Bratislave, kde sa koncentruje početná skupina verejných ako aj
súkromných organizácií výskumu a vývoja v oblasti technických vied. Bratislava tak zohráva kľúčovú úlohu
v tvorbe a diseminácii znalostí z oblasti technických vied a ostatné regióny západného Slovenska ich môžu ľahšie
získavať prostredníctvom priesakov znalostí kvôli ich geografickej blízkosti.
Kľúčové slová
výskum a vývoj, toky znalostí, regióny na západnom Slovensku
Annotation
The aim of the article is to outline the importance of knowledge for regional development and introduce selected
features of research and development within technical sciences regarding the creation and dissemination of
knowledge in the regions of western Slovakia in 2007 – 2017. Bratislavský kraj has a dominant position in human
resources and financing of research and development among other regions, as evidenced by the analysis of
processed statistical data. Based on the analysis of information about cooperating R&D organizations from the
database of projects supported by Slovak Research and Development Agency, we created a map of spatial bonds,
which we consider as preconditions for the originating of knowledge flows. Results showed that most of the
knowledge flows were initiated in Bratislava, where many public as well as private organizations that carry out
research and development in technical sciences are concentrated. Bratislava therefore plays a crucial role in
creation and dissemination of knowledge from technical sciences and other regions in western Slovakia can
acquire it more easily through knowledge spillovers because of their geographical proximity.
Key words
research and development, knowledge flows, regions in western Slovakia
JEL classification: O32, O39, R12
1. Úvod
Príspevok je venovaný téme výskumu a vývoja, znalostí a inovácií ako jedných z faktorov regionálneho rozvoja.
Na význam znalostí a inovácií poukazuje nová teória rastu, ktorá ich spolu s ľudským kapitálom a technológiami
označuje za najdôležitejšie faktory konkurencieschopnosti ekonomiky (Blažek, Uhlíř, 2011). Technológie,
inovácie, veda, výskum a vzdelanie majú endogénny charakter, teda podľa novej teórie rastu (nazývanej aj teóriou
endogénneho rastu) vplývajú na rozvoj regiónu (Výrostová, 2010).
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
131
Konkurencieschopnosť regiónov je často diskutovanou témou v problematike regionálneho rozvoja. V súčasnej
globalizujúcej sa ekonomike regióny ostali priamo vystavené dopadom medzinárodnej súťaže po tom, čo štáty
začali strácať kontrolu nad tokmi investícií v dôsledku globalizujúcej sa produkcie a financiám (MacKinnon,
Cumbers, Chapman, 2002). Základ konkurencieschopnosti sa posunul od statického súťaženia s cenami smerom
k dynamickému zlepšovaniu (Malmberg, Maskell, 2002). Je preto dôležité upriamiť pozornosť na faktory, ktoré
majú na konkurencieschopnosť regiónov vplyv. Ako už bolo uvedené, za dôležitý faktor regionálneho rozvoja sa
považujú inovácie. Inovácie sú v užšom zmysle chápané ako používanie nových technických a technologických
procesov, v širšom zmysle tiež ako zmeny v organizácii výroby, orientácii na nové trhy a vo využívaní
marketingových nástrojov, alebo ako nositelia poznatku a zmien (Rajčáková, Švecová, 2013). Oslo Manual
(OECD, 2005, s. 46) definuje inováciu ako „implementáciu nového alebo značne vylepšeného produktu (tovaru
alebo služby) alebo postupu, novej marketingovej metódy alebo novej organizačnej metódy v obchodných
činnostiach, v organizácii na pracovisku alebo v externých vzťahoch.“
Inovácie vznikajú na základe nových znalostí. Produkcia, získavanie, absorpcia, reprodukcia a diseminácia
znalostí sa považuje za základnú charakteristiku súčasnej konkurenčnej dynamiky (Gertler, 2003). Význam
vedomostného kapitálu pre agregovaný ekonomický rast vyzdvihovali niektorí teoretici ekonomického rastu už od
druhej polovice 80. rokov 20. storočia (Jaffe, Trajtenberg, Henderson, 1993), keďže inovatívne kapacity
a vedomostná základňa regiónu určujú úroveň a mieru rastu hrubého domáceho produktu (Maggioni, Nosvelli,
Uberti, 2007).
Nové znalosti sú generované výskumno-vývojovými aktivitami. Frascati Manual, ktorý je kľúčovým dokumentom
pre definovanie výskumu a vývoja a meranie vedeckých, technologických a inovačných aktivít, charakterizuje
výskumno-vývojovú aktivitu ako „súbor činností zámerne vykonávaných výskumníkmi za účelom generovania
nových znalostí“ (OECD, 2015, s. 46). Výskumno-vývojové aktivity bývajú zvyčajne zoskupené do výskumnovývojových
projektov s konkrétnym cieľom. Znalosti vznikajú v tzv. uzloch, akými sú napr. univerzity, firmy
alebo vedecko-výskumné centrá, ktoré majú navyše tendenciu sa lokalizovať vo vzájomnej blízkosti (Maggioni,
Nosvelli, Uberti, 2007). Z tohto pohľadu môžeme univerzity, firmy a vedecko-výskumné centrá nazvať aj
regionálnymi aktérmi, ktorí ovplyvňujú inovačnú výkonnosť, a následne aj celkovú konkurencieschopnosť
regiónu. Za účelom jeho technologického rozvoja a dlhodobého ekonomického rastu je preto nevyhnutné
podporovať výskum a vývoj regionálnych aktérov prostredníctvom zvyšovania výdavkov na tieto účely.
Generovanie nových znalostí si teda vyžaduje cielené investície do výskumu a vývoja (Malmberg, Maskell, 2002).
Pre región a jeho výskumno-vývojových aktérov však nie je dôležité nové znalosti len vytvárať, ale ich aj vedieť
prijímať v procese učenia sa od ďalších aktérov z toho istého alebo iného regiónu. Z pohľadu inovačnej výkonnosti
je výhodné, keď sa regióny „nespoliehajú“ len na vlastnú vnútornú kapacitu produkovať inovácie, ale majú aj
kapacitu pritiahnuť a asimilovať inovácie zvonku (Rodríguez-Pose, Crescenzi, 2006). V tejto súvislosti sa
spomínajú toky znalostí (knowledge flows) a priesaky znalostí (knowledge spillovers).
Toky znalostí chápeme ako abstraktné „prúdenie“ znalostí v priestore smerom od jedného aktéra k druhému, resp.
vzájomné vymieňanie si znalostí medzi aktérmi. Dalo by sa povedať, že sa objavia v každom prípade, keď
informáciu o nápade jednej inštitúcie získa iná inštitúcia (Peri, 2005). Priesaky znalostí sú považované za
externalitu, kedy jeden alebo viacero aktérov, ktorí investujú do výskumu a vývoja, úmyselne (v prípade
zverejnenia svojich výsledkov) alebo neúmyselne (v prípade, že ich výsledky sú napodobené) napomáhajú
inovačným snahám iných aktérov (Breschi, Lissoni, 2001). Toky a priesaky znalostí spolu veľmi úzko súvisia,
a najmä v prípade úmyselného zdieľania ich môžeme chápať aj ako synonymá. Takéto úmyselné zdieľanie znalostí
predpovedá vzájomnú interakciu aktérov, pri ktorej medzi nimi vznikajú väzby. V tomto zmysle môžeme hovoriť
aj o regionálnych výskumno-vývojových interdependenciách (Bode, 2004).
Tým sa dostávame k problematike, akým spôsobom sa znalosti šíria v priestore. Vzájomná interakcia aktérov
môže vyplývať napríklad z ich vzájomnej spolupráce. Kooperatívne vzťahy medzi regionálnymi aktérmi preto
môžu byť významným prostriedkom pre priesaky znalostí (Fritsch, Franke, 2004). Tento typ vzťahov vzniká napr.
pri spoločnom riešení výskumno-vývojových projektov. Príkladom pre priesaky znalostí sú osobné siete
akademických a odvetvových (priemyselných) výskumníkov, ktoré môžu byť podmienené geografickou
blízkosťou akademickej inštitúcie k poznatkovo intenzívnym odvetviam (Varga, 2000). Viacerí autori sa zhodujú,
že práve geografická blízkosť zohráva dôležitú úlohu v procese difúzie znalostí (Autant-Bernard, Mairesse,
Massard, 2007; Adams, 2002; Bode, 2004).
Otázka spôsobu šírenia znalostí závisí aj od typu znalostí. Vo vedeckej literatúre sa najčastejšie rozlišujú dva druhy
znalostí – kodifikované a tacitné. Kodifikované znalosti sú tie, ktoré možno konvertovať na symboly a z toho
dôvodu ich lacno diseminovať prostredníctvom informačno-komunikačných technológií a informačnej
infraštruktúry aj na veľké vzdialenosti (Rodríguez-Pose, Crescenzi, 2006; Maggioni, Nosvelli, Uberti, 2007).
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
132
V kontraste ku kodifikovaným znalostiam stoja tzv. tacitné znalosti. Tacitné znalosti predstavujú znalosti, ktoré
sú nejasne artikulovateľné, nie explicitne uvedené, a preto ich nemožno písomne vyjadriť, resp. kodifikovať.
Z toho vyplýva, že ich nemožno šíriť na veľké vzdialenosti a spôsob ich vymieňania spočíva v osobných
kontaktoch (Audretsch, Feldman, 2003; Maggioni, Nosvelli, Uberti, 2007). V prípade šírenia tacitných znalostí je
preto dôležitá geografická blízkosť aktérov. Osobné kontakty sa však maximalizujú v malých územiach nielen
kvôli vzájomnej blízkosti, ale aj kvôli spoločnej sociálno-inštitucionálnej infraštruktúre (Rodríguez-Pose,
Crescenzi, 2006). Zároveň, keďže je náročné tacitné znalosti kodifikovať, je ťažké ich aj imitovať a znamenajú
pre región konkurenčnú výhodu. Okrem geografickej blízkosti, ktorá naznačuje kontagiózny spôsob difúzie
znalostí (intenzita šírenia znalostí klesá so vzdialenosťou od ich zdroja), sa vo vedeckej literatúre (Maggioni,
Nosvelli, Uberti, 2007) rozlišuje aj relačná blízkosť, ktorá predstavuje hierarchický spôsob difúzie znalostí
(znalosti sa šíria najprv medzi miestami vyššieho rádu, pretože disponujú lepšou znalostnou infraštruktúrou a
lepším napojením na dopravné a komunikačné siete, a až potom medzi miestami nižšieho rádu). Za ďalší typ
blízkosti sa uvádza technologická blízkosť (napr. Bode, 2004), ktorá súvisí s disemináciou znalostí v rámci tých
istých technologických, resp. hospodárskych odvetví, bez ohľadu na geografickú vzdialenosť.
Znalosti vedúce k inováciám predstavujú pre región konkurenčnú výhodu a predstavujú faktory regionálneho
rozvoja. Rozdielna vybavenosť regiónov znalosťami je jedným z dôvodov regionálnych disparít. Pojem disparita
vo všeobecnosti označuje nerovnosť, rozdielnosť, rôznosť alebo nepomer rôznych javov (Švecová, Rajčáková, in:
Lauko a kol., 2014). Z hľadiska geografického výskumu regionálnych disparít a faktorov regionálneho rozvoja má
preto význam skúmať znalosti, ich tvorbu a šírenie na úrovni regiónov.
2. Cieľ, metódy a zdroje dát
Cieľom príspevku je skúmať a vyhodnotiť vybrané charakteristiky tvorby a diseminácie znalostí z výskumnovývojových
(ďalej VaV) aktivít, akými sú ľudské zdroje vo výskume a vývoji (VaV), financovanie VaV a toky a
priesaky znalostí, predovšetkým ich priestorovú diferenciáciu na príklade regiónov ležiacich na západnom
Slovensku (Bratislavský, Trnavský, Trenčiansky a Nitriansky kraj) v rokoch 2007 –2017, nakoľko tie majú podľa
nášho názoru najpriaznivejšie podmienky pre generovanie inovácií a technologický rozvoj. Bratislavský kraj si pri
hodnotení regionálnych disparít za obdobie 2007 – 2013 udržiaval vedúcu pozíciu na Slovensku v oblasti
vedomostnej ekonomiky, pričom regionálne rozdiely medzi ostatnými krajmi sa mierne prehĺbili (Rajčáková,
Švecová, 2015). Ostatné regióny západného Slovenska (Trnavský, Trenčiansky a Nitriansky kraj) disponujú
vysokým polohovým potenciálom a dostupnosťou jednak voči rozvojovému pólu najvyššej hierarchickej úrovne
SR – Bratislave s koncentráciou vedecko-výskumných inštitúcií ako aj západnej Európe a v porovnaní s ostatnými
regiónmi Slovenska majú vyšší potenciál a predpoklady pre ekonomický rozvoj a rast konkurencieschopnosti. Aj
z uvedeného dôvodu sa výber územia pre potreby analýzy vybraných charakteristík VaV súvisiacich s tvorbou
znalostí javil ako opodstatnený. V rámci príspevku sme pracovali len s údajmi z oblasti technických vied (ďalej
tech. vied), keďže ich považujeme za najviac relevantné z hľadiska generovania inovácií a technologického
rozvoja.
Aplikačná časť príspevku sa najprv zameriava na ľudské zdroje, teda zamestnancov VaV, ktorí sú zdrojom tvorby
nových znalostí a aktérom diseminácie tacitných znalostí. Následne sa venujeme komparácii financovania VaV
v jednotlivých regiónoch. Keďže od financií závisí tvorba nových znalostí vedúcich k inováciám, rozdielnu úroveň
financovania VaV možno považovať za potenciálny predpoklad diferencovanej úrovne konkurencieschopnosti
regiónov. Pri analýze ľudských zdrojov a financovania VaV sme vychádzali z dát Štatistického úradu Slovenskej
republiky (ďalej ŠÚ SR) za roky 2007 – 2017, ktoré sme spracovali pomocou grafov a tabuliek. V roku 2007
začalo nové programové obdobie Európskej únie (ďalej EÚ), ktoré oficiálne trvalo do roku 2013, s možnosťou
čerpania finančných prostriedkov až do roku 2015. Zaujímalo nás, ako sa vyvíjalo financovanie VaV počas tohto
obdobia, keďže predpokladáme, že fondy EÚ tvorili podstatnú časť výdavkov VaV a s koncom programového
obdobia pravdepodobne rástli. Rok 2017 je zatiaľ posledným rokom, ku ktorému boli v čase písania tohto
príspevku zverejnené predmetné dáta na stránke ŠÚ SR.
Ďalej pozornosť venujeme analýze tokov a priesakov znalostí v oblasti tech. vied, ktoré boli generované a
prijímané v sledovaných regiónoch. Nakoľko toky znalostí vznikajú pri interakcii aktérov, za príležitosť ich vzniku
môžeme považovať aj spoluprácu aktérov na VaV projektoch. V rámci tohto príspevku sme pre analýzu tokov a
priesakov znalostí zvolili VaV projekty v oblasti tech. vied financované Agentúrou na podporu výskumu a vývoja
(ďalej APVV) na Slovensku na základe verejných výziev (ďalej VV), ktoré boli vyhlásené v rokoch 2006, 2007,
2010, 2011 a 2012. Obdobie riešenia projektov v zmysle výziev trvalo rôzne, mesiac a rok začiatku a konca
možného trvania uvádzame v zátvorkách: VV 2006 (02/2007 – 12/2009), VV 2007 (02/2008 – 12/2010), VV (máj)
2010 (05/2011 – 10/2014), VV 2011 (07/2012 – 12/2015) a VV 2012 (10/2013 – 10/2017). (APVV, 2019).
Projekty podporené z týchto výziev teda časovo spadajú do analyzovaného obdobia 2007 – 2017 v rámci
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
133
príspevku. Informácie o spolupráci VaV aktérov (organizácií) sme získali zo záverečných kariet projektov
financovaných APVV v rámci uvedených piatich výziev. Zo záverečných kariet realizovaných projektov boli
použité nasledovné údaje - identifikácia príjemcu finančných prostriedkov, názov a miesto pôsobenia riešiteľského
a spolupracujúceho pracoviska (resp. pracovísk). Tieto údaje sme štatisticky spracovali, vyhodnotili a vybrané
výsledky zobrazili prostredníctvom mapy.
Predpokladané toky znalostí medzi rôznymi sídlami na Slovensku sme znázornili ako väzby v mape (Obr. 3).
Územie celého Slovenska sme zvolili pre lepšiu názornosť tokov, a zvlášť sme vyznačili skúmané regióny. Hrúbka
čiary vyjadruje počet všetkých prípadov spolupráce pracovísk na projektoch v rámci výziev APVV. Čiara
vychádza od sídla príjemcu finančných prostriedkov a šípka smeruje k sídlu pracoviska spoluriešiteľa, avšak toky
znalostí chápeme ako obojsmerné. Zároveň je zrejmé, že vzhľadom na možné obdobie riešenia projektov
z jednotlivých výziev, nie všetky toky prebiehali súčasne a počas celého sledovaného obdobia 2007 – 2017. Štýl
a farba čiary vyjadruje, či išlo o toky vychádzajúce z pracovísk pôsobiacich v skúmaných regiónoch, toky
smerujúce zvonku do pracovísk pôsobiacich v skúmaných regiónoch alebo toky, ktoré nemali súvislosť so
skúmaným regiónom (tie sme zaradili do mapy kvôli lepšiemu prehľadu o tokoch znalostí na Slovensku).
Znázornené sú len toky medzi hlavným riešiteľom a spoluriešiteľom v rámci Slovenska. Pri spracovaní sme
nezvažovali možné toky medzi viacerými spoluriešiteľskými pracoviskami na jednom projekte, ani väzby smerom
do zahraničia ako aj projekty, ktoré mali len hlavného riešiteľa, teda boli riešené bez partnerskej spolupráce. Aj
keď aj v rámci nich boli vytvorené nové znalosti, ktoré sa následne mohli šíriť v priestore spôsobom priesakov,
ich zachytenie v grafickej podobe je problematické.
3. Výsledky
Aplikačná časť príspevku je venovaná analýze ľudských zdrojov vo VaV, financovania VaV a tokom a priesakom
znalostí v oblasti tech. vied v Bratislavskom, Trnavskom, Trenčianskom a Nitrianskom kraji.
3.1 Ľudské zdroje vo výskume a vývoji
Z hľadiska ľudských zdrojov v oblasti tech. vied v skupine hodnotených regiónov v období 2007 – 2017 vyniká
Bratislavský kraj s najvyšším priemerným počtom zamestnancov VaV vo fyzických osobách (približne 3500), v
porovnaní s Nitrianskym krajom (približne 270) alebo Trnavským krajom (približne 600). (Obr. 1). Je to
zapríčinené vysokou koncentráciou univerzít, výskumných ústavov, ale aj subjektov výskumu v súkromnom
sektore v oblasti tech. vied v Bratislave. Na druhom mieste v počte zamestnancov VaV v rámci tech. vied sa
umiestnil Trenčiansky kraj, kde ich priemerný počet za roky 2007 – 2017 bol približne 1220. Trenčiansky kraj je
tradične technicky orientovaný, čo dokazuje aj skutočnosť, že viac ako tri štvrtiny zo všetkých zamestnancov VaV
tvoria práve zamestnanci v rámci tech. vied (Tab. 1). Je pozoruhodné, že v Bratislavskom kraji tento podiel nikdy
nedosiahol ani jednu tretinu, hoci sa k nej približoval (Tab. 1). V Trnavskom kraji sa podiel zamestnancov vo VaV
v tech. vedách každoročne menil, zvyčajne predstavoval približne jednu tretinu, v posledných rokoch sa blížil k
polovici. V Nitrianskom kraji predstavoval podiel zamestnancov v rámci tech. vied v sledovanom období prevažne
len okolo 10 %, s výnimkou roku 2015, kde tento podiel bol až 27 % (Tab. 1).
Obr. 1: Zamestnanci výskumu a vývoja vo fyzických osobách v oblasti technických vied vo vybraných krajoch
v období 2007 – 2017 (k 31.12.)
Zdroj: Štatistický úrad SR (2019). DATAcube. Vlastné spracovanie.
Pomerne prudký rast počtu zamestnancov VaV v oblasti tech. vied nastal v Bratislavskom kraji od roku 2008 (Obr.
1). Podľa nášho názoru to môže súvisieť s realizáciou viacerých nových projektov spolufinancovaných
prostredníctvom Operačného programu Výskum a vývoj v období 2007 – 2013, čo mohlo podnietiť tvorbu nových
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
134
pracovných miest v tomto odvetví. Je však potrebné uviesť, že tieto pracovné miesta boli často vytvorené pre
projekty a na obdobie ich trvania a po ich ukončení mohli aj zaniknúť (Štefkovičová, 2018).
Tab. 1: Podiel zamestnancov výskumu a vývoja v oblasti technických vied z celkového počtu zamestnancov
výskumu a vývoja vo vybraných krajoch v období 2007 – 2017 (%)
Kraj 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017
Bratislavský 20,03 18,06 25,33 26,32 29,89 30,81 29,18 27,67 29,21 30,95 30,72
Trnavský 33,55 32,24 27,37 24,52 32,86 29,02 41,55 39,63 46,09 46,59 50,08
Trenčiansky 86,57 89,29 88,03 89,77 83,80 83,68 84,65 84,89 79,29 83,14 88,61
Nitriansky 9,80 9,85 9,85 10,40 7,35 8,42 11,78 9,88 27,37 10,83 12,77
Zdroj: Zdroj: Štatistický úrad SR (2019). DATAcube. Vlastné spracovanie.
3.2 Financovanie výskumu a vývoja
Vo financovaní VaV v oblasti tech. vied v období 2007 – 2017 sú medzi skúmanými regiónmi značné rozdiely
(Obr. 2). Každoročne absolútne najvyšší počet výdavkov bol v Bratislavskom kraji, čo pravdepodobne súvisí s
lokalizáciou väčšieho množstva VaV aktérov (organizácií - univerzít, VaV ústavov, firiem a pod.) v Bratislave
v porovnaní s ostatnými krajmi, a tým pádom aj s realizáciou väčšieho množstva VaV projektov. Bratislavský kraj
zároveň zaznamenával každoročnú najvyššiu mieru rastu výdavkov. Na druhom mieste sa umiestnil Trenčiansky
kraj, čo však nie je prekvapujúce vzhľadom na tradičnú orientáciu vývojových aktivít a podnikateľskej činnosti na
oblasť tech. vied, predovšetkým v regiónoch stredného Považia a Hornej Nitry, ktoré sú jeho súčasťou. V období
2007 – 2017 bol podiel výdavkov na oblasť tech. vied z celkových výdavkov na VaV v Trenčianskom kraji
každoročne viac ako 80 %, v niektorých rokoch predstavoval dokonca drvivú väčšinu (Tab. 2). Tretím v poradí
bol Trnavský kraj, v ktorom v sledovanom období rástli výdavky na VaV len mierne (Obr. 2). Najmenej výdavkov
v porovnaní s ostatnými tromi krajmi sa realizovalo v Nitrianskom kraji, čo je však zapríčené orientáciou
výskumných aktivít skôr na oblasť pôdohospodárskych vied (Štefkovičová, 2018). Podiel výdavkov na oblasť
tech. vied z celkových výdavkov na VaV v Nitrianskom kraji bol v sledovanom období pomerne nízky (Tab. 2).
Obr. 2: Výdavky na výskum a vývoj v oblasti technických vied vo vybraných krajoch v období 2007 - 2016
(v mil. €)
Zdroj: Štatistický úrad SR (2019). DATAcube. Vlastné spracovanie.
Vo zvolených štyroch regiónoch prevažoval vo väčšine rokov sledovaného obdobia 2007 – 2017 trend mierneho
rastu výdavkov, s výnimkou roku 2009, kedy v troch krajoch prišlo dokonca k poklesu výdavkov, pravdepodobne
kvôli hospodárskej kríze. Naopak, výraznejší nárast výdavkov sa prejavil okolo rokov 2013 - 2015, čo
prisudzujeme realizácii väčšieho počtu projektov spolufinancovaných z Operačného programu Výskum a vývoj
vzhľadom na končiace programové obdobie 2007 – 2013, a teda k potrebe vyčerpania alokovaných finančných
prostriedkov na tento program z fondov Európskej únie (Obr. 2). Kým v Bratislavskom a Trenčianskom kraji
výdavky na tech. vedy od roku 2016 mierne rastú, v Trnavskom a Nitrianskom kraji začali klesať a stagnovať
(Obr. 2).
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
135
Tab. 2: Podiel výdavkov na oblasť technických vied z celkových výdavkov na výskum a vývoj vo vybraných
krajoch v období 2007 - 2017 (%)
Kraj 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017
Bratislavský 24,04 31,58 36,13 45,39 39,18 37,61 43,18 39,33 37,82 50,83 50,88
Trnavský 53,32 47,44 35,09 36,22 43,51 51,90 75,67 77,48 72,02 65,34 66,46
Trenčiansky 86,35 99,09 98,87 97,88 94,69 97,85 96,76 95,89 80,56 83,30 89,29
Nitriansky 12,51 12,94 15,00 14,82 15,64 16,37 27,39 9,97 30,37 16,85 20,83
Zdroj: Štatistický úrad SR (2019). DATAcube. Vlastné spracovanie.
3.3 Toky a priesaky znalostí
Spolupráca rôznych aktérov na riešení VaV projektov je prostriedkom zdieľania znalostí medzi nimi, teda
vzniknuté priestorové väzby považujeme za abstraktné toky znalostí. Počas obdobia 2007 – 2017 vzniklo medzi
mestami a obcami na Slovensku viacero tokov znalostí v oblasti tech. vied. Išlo najmä o toky medzi vedeckovýskumnými
inštitúciami verejného (univerzity, vedecko-výskumné ústavy) a súkromného sektora,
koncentrovanými prevažne v Bratislave, ktoré často vystupovali v pozícii hlavného riešiteľa a teda prijímateľa
podpory a subjektmi v ostatných regiónoch Slovenska (Obr. 3). Z územného aspektu bola viac ako jedna
spolupráca nadviazaná s pracoviskami v Trnave, Trenčíne, Žiline, Liptovskom Mikuláši, Zvolene či Košiciach. V
jednotlivých prípadoch sa vyskytli viaceré ďalšie spolupráce s rôznymi pracoviskami VaV prevažne z Tnavského,
Trenčianskeho, Nitrianskeho, Žilinského a Banskobystrického kraja. S výnimkou Košíc boli toky znalostí smerom
na východné Slovensko skôr ojedinelé. Toky znalostí však v niekoľkých prípadoch boli iniciované aj z opačného
smeru, teda smerom do Bratislavy, z niekoľkých miest na západnom Slovensku, najčastejšie však zo Žiliny a
Košíc. Väzby spolupráce popritom vznikali aj medzi ďalšími pracoviskami z regiónov západného Slovenska
a inými pracoviskami pôsobiacimi v rámci alebo aj mimo týchto regiónov. V sledovanom období sa vyskytlo aj
niekoľko tokov znalostí výlučne medzi pracoviskami pôsobiacimi na strednom a východnom Slovensku (Obr. 3),
tieto však už neboli predmetom našej hlbšej analýzy. Dalo by sa povedať, že najintenzívnejšie toky znalostí
z oblasti tech. vied prebiehali v sledovanom období obojsmerne na trase Bratislave – Žilina – Košice. Do
vedľajších vetiev boli zapojené aj ďalšie VaV pracoviská z iných miest na západnom Slovensku. V konečnom
dôsledku tak prúdili cez západné Slovensko viaceré priame toky znalostí a pozdĺž nich mohli viaceré znalosti aj
presiaknuť k ďalším VaV aktérom a pracoviskám (Obr. 3).
Obr. 3: Toky znalostí v oblasti technických vied medzi sídlami na Slovensku v období 2007 – 2017 na základe
realizovaných výskumno-vývojových projektov podporených APVV.
Zdroj: APVV (2019). Databáza financovaných projektov. VV 2006, 2007, 2010 (Máj), 2011, 2012. Vlastné spracovanie.
Tu je potrebné uviesť, že viaceré VaV pracoviská z Bratislavy nenadväzovali spoluprácu len s pracoviskami mimo
miesta vlastného pôsobenia, ale v mnohých prípadoch aj výlučne medzi sebou v rámci Bratislavy. Tým vznikalo
veľa tokov a priesakov znalostí, ktoré nebolo možné na mape (Obr. 3) zachytiť. V skutočnosti však zvyšujú pozíciu
Bratislavy ako lídra v tvorbe a absorpcii nových znalostí v oblasti technických vied na Slovensku. Podobný je aj
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
136
prípad Košíc, kde sídlilo niekoľko hlavných riešiteľov projektov, ktorí si pozývali do spolupráce len iné košické
VaV pracoviská, detailnejšie skúmanie tejto problematiky však nebolo cieľom nášho článku.
4. Záver
Príspevok predstavil tému znalostí z hľadiska novej teórie rastu ako významného faktora regionálneho rozvoja,
keďže sú považované za faktor konkurencieschopnosti ekonomiky. Znalosti, obzvlášť tie z oblasti technických
vied, vedú k inováciám, a preto je pre aktérov regiónu dôležité mať kapacitu nové znalosti na jednej strane vytvárať
a na druhej strane ich aj prijímať v procese učenia sa od aktérov z iných regiónov. Kľúčovú úlohu tu zohráva
výskum a vývoj. Región, ktorý disponuje veľkým počtom vysokokvalifikovaných ľudských zdrojov v oblasti
výskumu a vývoja a zároveň aj dostatočnými finančnými prostriedkami na realizáciu výskumno-vývojových
aktivít, bude mať v znalostnej ekonomike významnú pozíciu medzi ostatnými regiónmi. Nové znalosti sa však
dajú získať napríklad aj prostredníctvom interakcie aktérov pri spoločnom riešení výskumno-vývojových
projektov. Na základe týchto väzieb vznikajú v priestore abstraktné toky znalostí a vďaka možným priesakom
znalostí z nich môžu čerpať aj ďalší aktéri v rámci alebo mimo regiónu. Výskum a vývoj tak môže byť nástrojom
prehlbovania, ale aj vyrovnávania regionálnych disparít.
Aplikačná časť príspevku sa venovala analýze a hodnoteniu vybraných charakteristík tvorby a diseminácie znalostí
z oblasti technických vied na západnom Slovensku v období 2007 – 2017. Predmetom výskumu boli ľudské
zdroje, financovanie výskumu a vývoja a toky znalostí v regiónoch Bratislavský, Trnavský, Trenčiansky a
Nitriansky kraj. Výsledky spracovania štatistických údajov predstavili významné postavenie Bratislavského kraja
z hľadiska absolútneho počtu zamestnancov výskumu a vývoja v oblasti technických vied, ale aj množstva
finančných výdavkov na výskum a vývoj. Z relatívneho hľadiska bol však podiel zamestnancov aj výdavkov
v oblasti technických vied na celkovom množstve zamestnancov aj výdavkov vo výskume a vývoji Bratislavského
kraja nižší v porovnaní s Trenčianskym krajom, kde podiel zamestnancov aj výdavkov z oblasti technických vied
na celkovom množstve zamestnancov aj výdavkov na výskum a vývoj v kraji bol prevažujúci. V sledovanom
období predstavovali tieto podiely až na jednoročnú výnimku viac ako 80 %, resp. aj viac ako 90 %. Aj v rámci
absolútnych čísiel získal Trenčiansky kraj druhé miesto medzi štyrmi skúmanými regiónmi. Na treťom mieste sa
umiestnil Trnavský kraj a na štvrtom Nitriansky kraj, ktorý je zameraný na výskum skôr v iných vedných
odboroch.
Väzby rôznych pracovísk v zmysle spoločného riešenia výskumno-vývojových projektov z oblasti technických
vied, ktoré boli v danom období podporené Agentúrou na podporu výskumu a vývoja, považujeme za predpoklad
tokov znalostí. Zobrazením potenciálnych tokov na mape sme načrtli smery prúdenia tokov znalostí v priestore
vzdušnou čiarou. Bratislava a jej výskumno-vývojové pracoviská opäť potvrdili dominantnú pozíciu v množstve
realizovaných projektov aj nadviazaných spoluprác na Slovensku. Ostatné regióny na západnom Slovensku,
Trnavský, Trenčiansky a Nitriansky kraj, tak okrem vlastnej tvorby a tokov znalostí môžu ťažiť aj z priesakov
znalostí smerujúcich do a z Bratislavy, vzhľadom na ich geografickú blízkosť.
Literatúra
[1] ADAMS, J., (2002). Comparative localization of academic and industrial spillovers. Journal of Economic
Geography, vol. 2, no. 3, pp. 253-278. ISSN 1468-2710. DOI 10.1093/jeg/2.3.253 .
[2] APVV, (2019). Databáza financovaných projektov. [online]. [cit. 2019-03-13]. Dostupné na:
http://www.apvv.sk/databaza-financovanych-projektov.html.
[3] AUDRETSCH, D., FELDMAN, M., (2003). Knowledge Spillovers and the Geography of Innovation.
Handbook of Urban and Regional Economics, vol. 4, pp. 1-40.
[4] AUTANT-BERNARD, C., MAIRESSE, J., MASSARD, N., (2007). Spatial knowledge diffusion through
collaborative networks. Papers in Regional Science, vol. 86, no. 3, pp. 341-350. ISSN 1435-5957. DOI
10.1111/j.1435-5957.2007.00134.x.
[5] BLAŽEK, J., UHLÍŘ, D., (2011). Teorie regionálního rozvoje: Nástin, kritika, implikace. Praha: Univerzita
Karlova v Praze. ISBN 978-80-246-1974-3.
[6] BODE, E. (2004). The spatial pattern of localized R&D spillovers: an empirical investigation for Germany.
Journal of Economic Geography, vol. 4, no. 1, pp. 43-64. ISSN 1468-2710. DOI 10.1093/jeg/4.1.43.
[7] BRESCHI, S., LISSONI, F., (2001). Knowledge spillovers and local innovation systems: A critical survey.
Industrial and Corporate Change, vol. 10, no. 4, pp. 975-1005. ISSN 1464-3650. DOI 10.1093/icc/10.4.975.
[8] FRITSCH, M., FRANKE, G., (2004). Innovation, Regional Knowledge Spillovers and R&D Cooperation.
Research Policy, vol. 33, no. 2, pp. 245-255. ISSN 1873-7625. DOI 10.1016/S0048-7333(03)00123-9.
[9] GERTLER, M. (2003). Tacit knowledge and the economic geography of context, or The undefinable tacitness
of being (there). Journal of Economic Geography, vol. 3, no. 1, pp. 75-99. ISSN 1468-2710. DOI
10.1093/jeg/3.1.75.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
137
[10]JAFFE, A., TRAJTENBERG, M., HENDERSON, R., (1993). Geographic Localization of Knowledge
Spillovers as Evidenced by Patent Citations. The Quarterly Journal of Economics, no. august, pp. 577-598.
[11]MACKINNON, D., CUMBERS, A., CHAPMAN, K., (2002). Learning, innovation and regional
development: a critical appraisal of recent debates. Progress in Human Geography, vol. 26, no. 3, pp. 293-
311. ISSN 1477-0288. DOI 10.1191/0309132502ph371ra.
[12]MAGGIONI, M., NOSVELLI, M., UBERTI, T., (2007). Space versus networks in the geography of
innovation: A European analysis. Papers in Regional Science, vol. 86, no. 3, pp. 471-494. ISSN 1435-5957.
DOI 10.1111/j.1435-5957.2007.00130.x.
[13]MALMBERG, A., MASKELL, P., (2002). The elusive concept of localization economies: towards a
knowledge based theory of spatial clustering. Environment and Planning A, vol. 34, pp. 429-449. ISSN
14723409. DOI 10.1068/a3457.
[14]OECD, (2005). Oslo Manual: Guidelines for Collecting and Interpreting Innovation Data, 3rd Edition.
[online]. [cit. 2017-10-30]. Dostupné z: http://www.oecd-ilibrary.org/science-and-technology/oslo-
manual_9789264013100-en.
[15]OECD, (2015). Frascati Manual 2015: Guidelines for Collecting and Reporting Data on Research and
Experimental Development, The Measurement of Scientific, Technological and Innovation Activities. Paríž:
OECD Publishing. ISBN 978-926423901-2 (PDF).
[16]PERI, G., (2005). Determinants of Knowledge Flows and Their Effect on Innovation. The Review of
Economics and Statistics, vol. 87, no. 2, pp. 308-322. DOI 10.1162/0034653053970258.
[17]RAJČÁKOVÁ E., ŠVECOVÁ A., (2013). Vybrané predpoklady rozvoja inovácií a inovačnej infraštruktúry
v slovensko-českom cezhraničnom regióne. Geographia Cassoviensis, vol. 7, no. 1, pp. 111-121. ISSN 2454-
0005.
[18]RAJČÁKOVÁ, E., ŠVECOVÁ, A., (2015). Regionálne disparity na Slovensku v kontexte kohéznej politiky
EU 2007-2013. Bratislava: Univerzita Komenského. ISBN 978-80-223-3792-2.
[19]RODRÍGUEZ-POSE, A. – CRESCENZI, R., (2006). R&D, Spillovers, Innovation Systems and the Genesis
of Regional Growth in Europe. In: Bruges European Economic Research Papers. BEER paper no. 5. Brugge,
Natolin: College of Europe, pp. 1-28.
[20]ŠTATISTICKÝ ÚRAD SR, (2019). DATAcube. [online]. [cit. 2019-03-18]. Dostupné z:
http://datacube.statistics.sk/.
[21]ŠTEFKOVIČOVÁ, P., (2018). Výskum, vývoj, znalosti a inovácie ako faktory rozvoja regiónu NUTS2
Západné Slovensko. [Diplomová práca]. Bratislava: Univerzita Komenského v Bratislave.
[22]ŠVECOVÁ, A., RAJČÁKOVÁ, E., (2014). Regionálne disparity v sociálno-ekonomickej úrovni regiónov
Slovenska v rokoch 2001-2013. In Lauko, V. (ed) Regionálne dimenzie Slovenska. Bratislava: Univerzita
Komenského, pp. 257-294. ISBN 978-80-223-3725-0.
[23]VARGA, A., (2000). Local academic knowledge transfers and the concentration of economic activity. Journal
of Regional Science, vol. 40, no. 2, pp. 289-309. ISSN 1467-9787. DOI 10.1111/0022-4146.00175| .
[24]VÝROSTOVÁ, E., (2010). Regionálna ekonomika a rozvoj. Bratislava: Iura Edition. ISBN 978-80-8078-361-
7.
Príspevok bol spracovaný v rámci grantu VEGA č. 1/0540/16 Sociálne, ekonomické a environmentálne
determinanty rozvoja a transformácie regiónov: regionálno-geografický prístup.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
138
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-9268-2019-17
IDENTIFIKACE FAKTORŮ (NE-)ÚSPĚŠNOSTI
REGIONÁLNÍCH INOVAČNÍCH SYSTÉMŮ
Identifying the (un-)success factors of regional innovation systems
SOŇA RASZKOVÁ
VLADIMÍR ŽÍTEK
Katedra regionální ekonomie a správy
Ekonomicko-správní fakulta
Masarykova univerzita
Department of Reg. Economics and Administration
Faculty of Economics and Administration
Masaryk University
 Lipová 41a, 602 00 Brno, Czech Republic
E-mail: 405401@mail.muni.cz, vladimir.zitek@econ.muni.cz
Anotace
Hodnocení disparit prostřednictvím charakteristik inovačního prostředí představuje významnou součást výzkumu
regionálních ekonomik. Jedním z respektovaných přístupů je Regionální inovační index sestavovaný Evropskou
komisí. Jeho výsledkem je pořadí regionů a označení jejich inovační pozice. Aby bylo možné tyto informace
správně interpretovat, je třeba se podívat podrobněji na dílčí ukazatele hodnocení a zjistit, které z nich finální
hodnotu nejvíce ovlivňují. To je hlavní cíl příspěvku, kterého lze dosáhnout porovnáním českých regionů
s úspěšnými rakouskými a nizozemskými regiony, jejichž faktory úspěchu jsou také identifikovány. Základními
metodami použitými v příspěvku jsou analýza a syntéza dat. Pro větší přehlednost výsledků a zejména pro jejich
snadnější interpretaci je dále využita metoda semaforu, která je grafickou variantou škálovací metody.
Porovnáním nizozemských a rakouských regionů s českými bylo zjištěno, že největší rozdíly vykazují zejména
ukazatele zaměřené na hodnocení společných publikací a jejich citací, podílů inovačních firem, spolupráce MSP
a podíl obyvatelstva s terciálním vzděláním a míra celoživotního vzdělání. Závěrem jsou komentovány možná
zlepšení hodnot uvedených ukazatelů.
Klíčová slova
inovační výkonnost, regionální inovační systém, regionální inovační index, faktory úspěšnosti
Annotation
Evaluation of disparities through the characteristics of the innovation environment represents an important part
of the research into regional economies. One of the respected approaches is the Regional Innovation Index created
by the European Commission. It results in the ranking of the regions and their innovation position. In order to
correctly interpret this information, it is necessary to look in more detail at the sub-indicators of the evaluation
and find out which of them are the most influential. This is the main goal of the paper, which can be achieved by
comparing Czech regions with successful Austrian and Dutch regions, whose factors of success are also identified.
The basic methods used in this paper are data analysis and synthesis. The traffic light method, which is a graphical
variant of the scaling method, is further used for better clarity of results and especially for their easier
interpretation. By comparing the Dutch and Austrian regions with the Czech ones, it was observed that the most
significant differences lie in the indicators focused on the evaluation of co-publications and their citations, the
shares of innovators, the cooperation of SMEs and the share of the population with tertiary education and the
level of lifelong learning. Finally, possible improvements in the values of these indicators are commented.
Key words
innovation performance, regional innovation system, regional innovation index, success factors
JEL classification: R12, O32, O38
1. Faktory úspěšnosti regionálních inovačních systémů
Regiony se liší nejen dle počtu obyvatel, polohy ale rovněž svými inovačními charakteristikami. Nelze proto
determinovat jeden model inovační politiky, který by mohl být aplikován na všechny. Regiony by se měly
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
139
soustřeďovat na podporu posilování inovační výkonnosti na základě svých předpokladů a možností. (Žítek a
Klímová, 2016) Odborná vědecká komunita se zabývá definováním determinantů úspěchu jednotlivých inovačních
systémů již od 90. let minulého století, v návaznosti na uplatňování konceptu inovačních, respektive regionálních
inovačních systémů. Inovační aktivita regionů bývá vědomě budována. (Skokan, 2004) To dodává i Ručinská
(2008), která zmiňuje že inovační potenciál je především získaný na základě podpory inovací v regionech. Je nutné
zmínit, že svou roli hraje i vliv náhody, případně historický vývoj. Nicméně tyto dvě veličiny lze obtížně
determinovat.
První výzkumné práce v této oblasti se zaměřovaly na popis úspěšnosti regionálních inovačních systémů na
principu jedné charakteristiky. Fritsch a Schwirten (1999) studovali kooperaci mezi průmyslem a univerzitním
prostředím a ve své práci uvedli, že jejich spolupráce podněcuje rozvoj regionu. Albino a kol. (1998) prokázali, že
geografická blízkost je klíčovým aspektem, pokud uvažujeme o vývoji regionálních inovačních systémů. Powell
a kol. (2002) poukázali na důležitost finančních zdrojů a zjistili, že fondy rizikového kapitálu jsou nutné pro
vysokou inovační výkonost regionů. Nijkamp (2007) považoval za esenciální podporu výzkumu a vývoje.
Jedním z prvních autorů, kteří se zabývali komplexními faktory úspěchu regionálních inovačních systémů, byl
Rolf Sternberg (1996), který definoval deset hlavních faktorů, jež mají vliv na inovační rozvoj regionů. Mezi tyto
faktory zařadil regionální lidské zdroje, blízkost trhu, vliv velkých podniků a vytváření průmyslových sítí, instituce
výzkumu a vývoje, regionální prostředí, rizikový kapitál, technologické systémy, podnikatelský duch a související
výstupy založené na technologiích. O pár let později Wolfe (1999) vymezil pět podstatných aspektů, jenž mají
vliv na úspěšnost inovačních systémů. Tím nejdůležitějším prvkem je existence lídra, který by aktivoval jednotlivé
subjekty v regionu a podnítil tak další ukotvování inovačních aktivit. Wolfe (1999) rovněž zdůraznil důležitost
občanského uvědomění, zejména pokud se jedná o existenci formálních i neformálních sítí vytvářejících spolupráci
a vztahy v regionu. Vědecká a technologická infrastruktura, místní politické struktury, zdroje financí (rizikový
kapitál aj.) a fungující veřejný sektor představují další determinanty mající vliv na inovativnost daných regionů.
Doloreux (2002) vymezuje především vnitřní mechanismy v rámci regionu, jež umožňují dosáhnout úspěšnosti
a efektivity regionálního inovačního systému. Jedná se o interaktivní učení, produkci znalostí, blízkost a sociální
zakořenění. Interaktivní učení představuje proces podporující „učení se“ mezi jednotlivými aktéry regionu.
Inovační aktivita regionu je tak spojena se schopností navzájem se učit a šířit své know-how. Produkce znalostí
úzce souvisí s možností interaktivního učení a potřebuje značný stupeň důvěry u jednotlivých aktérů inovačního
systému. Blízkost snižuje transakční náklady pro sdílení znalostí a informací v regionu, ale může rovněž souviset
se sociálními a kulturními aspekty, neboť buduje důvěru mezi aktéry, která je nezbytná pro sdílení znalostí.
Sociální zakořenění sleduje osobní vztahy a síťování v rámci regionu, jedná se především o zaměření na vztah
mezi interaktivním a kolektivním učením a povahou výměny znalostí mezi firmami a institucemi.
Wojnicka a kol. (2002) definovali pět rysů úspěšných regionálních inovačních systémů, které jsou už konkrétnější
a více popisují ekonomické a měřitelné faktory úspěšnosti. Jedná se o vysokou úroveň podnikání, diverzifikovanou
úroveň exportu a aktivitu výzkumu a vývoje definovanou například na základě existence sofistikované
infrastruktury výzkumu a vývoje. Oproti ostatním autorům zde Wojnicka a kol. (2002) rovněž zmiňují důležitost
politiky, která má za úkol na základě občanských a systémových konzultací a strategií řídit daný systém a sociální
sítě a umožňovat tak vytváření vazeb mezi jednotlivým subjekty inovačního systému. Wal a kol. (2007) se
zaměřují především na kvalitní výzkum a vývoj v souvislosti s profesionálním vzdělávacím systémem v daném
regionu. Tyto dva prvky jsou stěžejní a nastavují inovační aktivitu v regionu. Wal a kol. (2007) rovněž hovoří
o důležitosti investicí, vhodného podnikatelského prostředí, poradenských agentur a institucí, jež podporují
inovace v regionu. Lundvall (2010) naopak ve své práci podtrhl důležitost rozmanitosti a blízkosti výkonných
a znalostních zdrojů regionální inovačních systémů, které mají vliv na selhání či úspěch těchto systémů. Prostorová
blízkost a důvěra mezi jednotlivými aktéry inovačního systému je rovněž velmi důležitá. (Cooke, 2002)
Z českých autorů zabývajících se danou problematikou lze zmínit především Karla Skokana (2005), který
definoval úspěšný regionální inovační systém. V rámci této definice je možné vytipovat faktory dané úspěšnosti:
ekonomickou aktivitu (vysoký HDP regionu, export, působnost znalostně náročných podniků, kvalitní pracovníci),
výzkumné aktivity (soukromé výdaje na výzkum a vývoj, vznik nových technologií v regionu), výzkumná
infrastruktura (instituce působí ve výzkumu a vývoji, jako jsou technologická centra, výzkumné ústavy, inkubátory
aj.), politika (regionální inovační strategie s relevantními cíli a politickým uvědoměním) a sociální sítě (vztahy
a vazby mezi jednotlivými aktéry regionálního inovačního systému tzn. existence fungujícího triple helix
systému). Z českých autorů lze dále uvést Klímovou a Žítka (2012), kteří zmiňují rovněž kvalitu institucionálního
rámce.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
140
Inovační regiony najdeme také ve Spojených státech amerických, jedná se například o Silicon Valley nebo oblast
kolem dálnice 128 ve státě Massachusetts. H. Etzkowitz (2013) ve svém článku a na základě aplikace konceptu
triple helix definuje úspěch oblasti Silicon Valley. Zmiňuje zde, že důležitá je především spolupráce a vztahy mezi
univerzitou (role Stanfordovy univerzity), průmyslem a vládou. Pokud bychom měli porovnat úspěšné regionální
inovační systémy v Evropě a v USA lze říci, že v Evropě nehrají univerzity tak silnou roli jako ve Spojených
státech amerických, především z důvodu nižšího podnikatelského zaměření evropských univerzit. V Evropě také
není tak silně využíván rizikový kapitál, klade se zde větší důraz na tradici průmyslu. (Klímová, 2014)
Úspěšnost inovačních systémů se hodnotí především na regionální úrovni (Cooke a Asheim, 2006). Evropská
komise analyzuje regionální inovační výkonnost (Regional Innovation Scoreboard) od roku 2009, toto hodnocení
je rozšířením inovačního hodnocení národních států. Inovační výkonnost regionů je hodnocena na základě
omezeného počtu ukazatelů a pokrývá 220 regionů (na úrovni NUTS1 a NUTS2) ze 22 zemí Evropské unie. Index
pro hodnocení regionů se skládá z 18 ukazatelů, jedná se o méně ukazatelů než v národním hodnocení především
z důvodu nedostupnosti dat na této úrovni. Nedostatek ukazatelů implikuje i nižší vypovídací hodnotu, data jsou
čerpána především z Evropského statistického úřadu (Eurostat). Eurostat uvedená data shromažďuje z velké části
na základě tzv. Community Innovation Survey. Ukazatele jsou seskupeny do čtyř hlavních oblastí – Rámcové
podmínky, Investice, Inovační aktivity a Dopady. Tyto oblasti jsou děleny do dalších podoblastí. Na základě
dostupných dat je sestaven regionální inovační index (RII), jehož relativní hodnota se vypočte tak, že se absolutní
skóre regionu podělí průměrnou hodnotou EU a vynásobí 100, přičemž vyšší hodnota implikuje vyšší inovační
výkonnost. Regiony jsou poté rozděleny do čtyř kategorií, za nejinovativnější jsou považovány ty, které spadají
do kategorie „inovačního lídra“ – vynikající inovátoři. Následují kategorie inovační následovníci, mírní inovátoři
a nejslabší inovátoři. Poslední hodnotící zpráva z roku 2017 uvádí, že nejinovativnější regiony Evropy se nacházejí
ve Švédsku (Skäne), Finsku (Tampere), Německu (Stutgart a Bádensko – Würtenbersko), Dánsku (Hovedstaden),
Nizozemsku (Severní Brabantsko) a Rakousku (Štýrsko). (European Union, 2017)
2. Cíl příspěvku a použité metody
Česká republika zaujímá mezi zeměmi EU v hodnocení European Innovation Scoreboard (EIS) 13. pozici
(poslední dostupné hodnocení je za rok 2017), přičemž dosahuje 82,3 % hodnoty průměru EU (European Union,
2018). Tato pozice není příliš lichotivá a zjevně odpovídá stavu a zaměření české ekonomiky. Obdobná je situace
jednotlivých českých regionů NUTS2, které jsou hodnoceny prostřednictvím Regional Innovation Index (RII).
Nejlepší z nich, Praha, zaujímá 93. pozici, ostatním regionům pak patří 102.-160. pořadí. Jelikož tyto informace
nevypovídají nic o příčinách vlastního výsledku, je třeba se podívat podrobněji na dílčí ukazatele hodnocení a
zjistit, které z nich finální hodnotu nejvíce ovlivňují. Právě to je tedy hlavním cílem příspěvku.
Aby bylo možné tohoto cíle dosáhnout, byly zvoleny dvě země, resp. jejich regiony, vhodné pro komparaci. Jedná
se o nizozemské a rakouské regiony, které lze považovat za úspěšné a v tomto směru za inspirativní jak z hlediska
hodnot ukazatelů, tak při pohledu na faktory jejich úspěšnosti. Nizozemsko je obecně považováno za inovativní
zemi, patří mu 4. pozice v hodnocení EIS (dosahuje 128,5 % hodnoty průměru EU). Rakousko, které je nám
historicky i geograficky blízké, zaznamenalo v posledních letech významný progres a momentálně jej lze nalézt
na 10. místě v hodnocení EIS, tedy relativně blízko naší pozice, ovšem s hodnotou indexu dosahující 114,7 %
průměru EU. Dalším cílem je tedy identifikovat faktory úspěchu nizozemských a rakouských regionů.
Základními metodami použitými v tomto příspěvku jsou analýza a syntéza dat. Pro větší přehlednost výsledků
a zejména pro jejich snadnější interpretaci je dále využita metoda semaforu, která je grafickou variantou škálovací
metody. Přiřazuje specifické symboly, barvy, jednotlivým hodnotám ukazatelů. Tyto symboly odpovídají určité
procentuální hodnotě maximální nebo minimální hodnoty ukazatele. Jelikož se nejčastěji používá barev světel
semaforu, odvozuje se z této skutečnosti i název metody. Podstatným přínosem její aplikace je rychlost,
přehlednost a bezproblémové využití v analýzách nejrůznějších socioekonomických ukazatelů (Kutscheraurer a
kol., 2008). Konkrétně je použita varianta tříbodové škály s využitím barevného zvýraznění (odstínů) základních
barev.
3. Výsledky a diskuze
V návaznosti na stanovené cíle byly nejprve identifikovány faktory úspěšnosti nizozemských a rakouských
regionů (3.1), následně charakterizována celková pozice nizozemských, rakouských a českých regionů
v hodnocení RII (3.2) a nakonec provedena analýza hodnot vybraných indikátorů regionální inovační výkonnosti
sledovaných regionů (3.3). Veškerá zjištění jsou podrobena diskuzi, která ústí v syntetizující závěr.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
141
3.1 Faktory úspěšnosti nizozemských a rakouských regionů
Pro výstižnou charakteristiku jednotlivých nizozemských a rakouských regionů bylo využito informací Evropské
komise Regional Innovation Monitor Plus (European Union, 2019). Tato databáze obsahuje široké spektrum
informací o ekonomické situaci a inovačním prostředí v regionech. Stručné charakteristiky jsou prezentovány
v tabulce 1 (za nizozemské regiony) a v tabulce 2 (za rakouské regiony).
Tab. 1: Analýza úspěšnosti regionů v Nizozemsku
Region (NUTS2) Faktory úspěchu
Groningen NL11
specializace na oblast energetiky, střediska excelence v energetickém výzkumu a inovacích;
region ve svých strategiích podporuje kooperaci výzkumných ústavů a soukromých podniků
(fondy ekonomické rady Groningenu)
Friesland NL12 specializace na odvětví vody, úspěšný inovační klastr High Tech Systems
Drenthe NL13
senzorová technologie (výzkum soukromých firem Dacom, Rohill), inovační potenciál regionu
je nejvíce reflektován v rámci projektu Sensor City
Overijssel NL21
vlastní investiční program Agenda van Twente, přes 30 milionů EUR na investice do znalostní
ekonomiky; důležité jsou inovační programy Inteligentní udržitelná průmyslová odvětví a
Koncepty pro zdravý život
Gelderland NL22
sídlo významných technologických univerzit, výzkum v oblasti potravin, zdraví a energetiky;
inovační výkonnost regionu je podmíněna přítomností univerzity Wageningen a jejích
výzkumných center
Flevoland NL23
inovační úspěch regionu především podněcuje klastr v oblasti informační a komunikační
technologie (síťové, grid služby) a geomatický klastr; velké množství malých a středních
podniků, jejichž spolupráce stimuluje inovační aktivitu
Utrecht NL31
sídlí zde velké množství univerzit a výzkumných ústavů, dále významný vědecký park, ve kterém
působí značný počet inkubátorů a laboratoří; důležitá je role regionální inovační skupiny, jejíž
významný projekt je například „My enterprise 2.0“
Severní
Holandsko NL32
velké množství vědeckých parků, například Mediapark Hilversum, či Greenport Aalsmeer,
vědecký park Petten, Amsterdamský vědecký park; vysoký inovační potenciál díky vzdělané
pracovní síle a znalostní infrastruktuře
Jižní Holandsko
NL33
tři výzkumné univerzity, řada soukromých vědeckých center velkých firem, například Unilever,
Shell a DSM, převažuje vysoká klastrová aktivita, která má značný vliv na inovační výkonnost
regionu; výzkumné ústavy se zaměřují na biotechnologii a robotiku (RoboValley).
Zeeland NL34 region se vyznačuje nízkou inovační aktivitou, jedná se o zemědělskou a venkovskou oblast
Severní
Brabantsko
NL41
silný region z hlediska výzkumu, vývoje a inovací s největšími výdaji na VaV, zaměstnaností ve
VaV a patentovou aktivitou, lídrem v oblasti inovací je firma Philips; inovační aktivitu regionu
ovlivnil především historický vývoj; důležitá je i role Brabant Development Agency, která
spravuje různé fondy podporující inovativní firmy v regionu
Limburg NL42 zaměřuje se na inovace v oblasti zpracovatelského průmyslu a vědách o životě
Zdroj: European Union (2019), vlastní zpracování
Tab. 2: Analýza úspěšnosti regionů v Rakousku
Region (NUTS2) Faktory úspěchu
Burgenland
AT11
mírná inovační intenzita, inovační aktivita probíhá především v soukromém sektoru. Region se
zaměřuje na energetiku, inteligentní technologie
Dolní Rakousko
AT12
sektor VaV je velmi podnikatelsky orientovaný; důležitá je role rakouského technologického
institutu a agentury pro technologicky orientované a inovativní začínající společnosti „Accent“
Vídeň AT13
sídlo více než poloviny rakouských univerzit a dalších externích výzkumných institucí; důležitá
je role vědeckého kampusu Vídeň, k úspěšným projektům patří inovační centrum Vienna
Biocenter
Korutany AT21
většina výdajů na výzkum a vývoj pochází z několika málo výzkumných firem, které jsou
začleněny do nadnárodních podniků se sídlem v zahraničí (jedním z příkladů je Infineon
Technologies Austria AG), výzkumná infrastruktura není příliš silná a orientují se především na
senzorovou technologii, automobilovou a průmyslovou elektroniku
Štýrsko AT22
Štýrsko je jedním z nejsilnějších rakouských regionů z hlediska výzkumu a vývoje, tato
dynamika je založena na vysoce výkonném vzdělávacím systému Štýrska, výzkumné komunitě,
podnikatelském prostředí a fungujícím přenosu znalostí a technologií prostřednictvím
kompetenčních center; důležitá je i klastrová aktivita
Horní Rakousko
AT31
nadprůměrná orientace na vývoz a nejaktivnější region z hlediska patentové aktivity (sídlo
mnoha průmyslových firem), důležitá role agentury Business Upper Austria, která buduje
úspěšné klastry spojující malé a střední podniky s institucemi výzkumu a vývoje
Salcbursko AT32 orientace na inovace v oblasti automobilového sektoru a kreativní sektor
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
142
Region (NUTS2) Faktory úspěchu
Vorarlbersko
AT33
nízká inovační aktivita, průmyslově orientovaný region, výzkumná infrastruktura není příliš silná
a zčásti mladá, což je důvod, proč některé výzkumné instituce ještě nejsou plně integrovány do
regionálního inovačního systému
Tyrolsko AT34
velké množství malých a středních podniků, silný základní výzkum (velké intenzita
kompetenčních center v oblasti biotechnologií a elektroniky)
Zdroj: European Union (2019), vlastní zpracování
Jak již bylo uvedeno, Regionální inovační index je v některých zemích sledován na úrovni NUTS1, což je i případ
Rakouska. Je tedy třeba uvést, že Rakousko má vymezeny tři regiony NUTS1, a to Ostösterreich (AT1), tvořený
NUTS2 Burgenland, Dolní Rakousko a Vídeň. Druhým regionem je Südösterreich (AT2) tvořený NUTS2
Korutany a Štýrsko. Třetím je pak Westösterreich (AT3), který zahrnuje Horní Rakousko, Salcbursko,
Vorarlbersko a Tyrolsko.
3.2 Pozice nizozemských, rakouských a českých regionů v hodnocení RII
V další části příspěvku je provedena analýza výsledků hodnocení RII za celkem 23 regionů (12 nizozemských, 3
rakouské a 8 českých). Při pohledu na tabulku 3 je patrné, jak dobrá je pozice většiny nizozemských a všech
rakouských regionů a jak moc zaostávají regiony české. A nejde jen o absolutní pořadí, ale zejména o hodnotu RII
vztaženou k průměru EU, kdy žádný český region nedosahuje ani průměru EU a hned čtyři z nich se pohybují pod
úrovní 75 %. Tomu také přirozeně odpovídají kategorie inovátorů, do kterých jsou jednotlivé regiony zařazeny.
Tab. 3: Regional Innovation Scoreboard 2017
Region
Pořadí Kategorie
% průměru
EUKód Název
NL31 Utrecht 15 Leader 136,6
NL41 Severní Brabantsko 19 Leader 130,3
NL32 Severní Holandsko 27 Leader - 127,5
NL33 Jižní Holandsko 29 Leader - 127,3
NL22 Gelderland 31 Leader - 126,1
NL11 Groningen 33 Leader - 125,0
NL42 Limburg 34 Leader - 124,0
AT2 Südösterreich 46 Strong + 119,4
AT1 Ostösterreich 47 Strong + 119,3
NL21 Overijssel 49 Strong + 118,0
AT3 Westösterreich 54 Strong + 115,5
NL23 Flevoland 65 Strong 109,6
NL13 Drenthe 74 Strong 106,2
NL34 Zeeland 78 Strong 103,6
CZ01 Praha 93 Strong - 99,0
NL12 Friesland 95 Strong - 95,0
CZ06 Jihovýchod 102 Moderate + 88,5
CZ05 Severovýchod 109 Moderate + 84,7
CZ07 Střední Morava 110 Moderate + 80,3
CZ03 Jihozápad 122 Moderate + 75,0
CZ02 Střední Cechy 126 Moderate + 72,9
CZ08 Moravskoslezsko 130 Moderate 70,4
CZ04 Severozápad 160 Moderate - 57,5
Zdroj: European Union (2017), vlastní zpracování
3.3 Analýza hodnot vybraných indikátorů regionální inovační výkonnosti sledovaných regionů
Jak již bylo uvedeno výše, do výpočtu RII je zahrnuto celkem 18 ukazatelů, pomocí kterých je hodnocena inovační
výkonnost. Sledované regiony byly analyzovány prostřednictvím všech 18 indikátorů, v rámci kterých byly
semaforovou metodou zvýrazněny rozdíly v hodnotách. Obecně lze konstatovat, že české regiony nezaostávají,
resp. mají velmi dobrou úroveň dle hodnot ukazatelů Zaměstnanost v medium a high-tech průmyslu a znalostně
intenzivních službách, Exportu medium a high-tech průmyslu, či ve Výdajích na inovace, které nejsou určeny na
výzkum a vývoj. Většina z ostatních ukazatelů však již dosahuje v českých regionech průměrných, či spíše
podprůměrných hodnot.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
143
Zejména sedm ukazatelů prezentovaných v tabulce 4 a další dva (EPO patentové žádosti a Společné public-private
publikace) s ohledem na limitovaný prostor do tabulky již nezahrnuté, představuje značný problém, který výrazně
snižuje pravděpodobnost budoucího zlepšení pozice jednotlivých NUTS2. V těchto případech dosahují úspěšné
nizozemské či rakouské regiony výrazně vyšších hodnot než regiony české. Pokud jde o možné zlepšení v rámci
jednotlivých ukazatelů, jde u řady z nich o dlouhodobý proces, který nelze žádným způsobem urychlit. Ani
v případě ukazatelů, kde je potenciálně možné rychlé zlepšení, však nelze garantovat úspěch.
Tab. 4: Regional Innovation Scoreboard 2017 – normalizovaná skóre dle indikátorů
Region
(kód)
Obyvatelstvo
s terciálním
vzděláním
Celoživotní
vzdělávání
Společné
vědecké
publikace
Nejvíce
citované
publikace
Produktoví
nebo procesní
inovátoři
Marketingoví
nebo
organizační
inovátoři
Spolupracující
inovativní
MSP
NL31 0,843 0,733 0,817 0,826 0,707 0,421 0,622
NL41 0,644 0,654 0,375 0,746 0,605 0,346 0,562
NL32 0,835 0,707 0,685 0,846 0,614 0,369 0,536
NL33 0,699 0,685 0,630 0,812 0,627 0,365 0,580
NL22 0,657 0,677 0,665 0,814 0,616 0,353 0,569
NL11 0,640 0,709 0,945 0,819 0,674 0,396 0,630
NL42 0,580 0,638 0,587 0,794 0,588 0,332 0,556
AT2 0,473 0,541 0,462 0,687 0,578 0,518 0,730
AT1 0,661 0,609 0,569 0,733 0,595 0,566 0,636
NL21 0,608 0,645 0,427 0,770 0,593 0,339 0,553
AT3 0,458 0,543 0,413 0,647 0,580 0,507 0,655
NL23 0,482 0,692 0,219 0,775 0,646 0,381 0,576
NL13 0,460 0,612 0,291 0,852 0,675 0,397 0,638
NL34 0,494 0,659 0,225 0,922 0,592 0,337 0,591
CZ01 0,707 0,346 0,759 0,494 0,502 0,348 0,394
NL12 0,463 0,647 0,174 0,722 0,554 0,310 0,514
CZ06 0,532 0,471 0,394 0,486 0,449 0,275 0,237
CZ05 0,325 0,440 0,210 0,448 0,488 0,253 0,423
CZ07 0,394 0,353 0,321 0,505 0,479 0,277 0,367
CZ03 0,294 0,409 0,333 0,541 0,370 0,230 0,243
CZ02 0,348 0,371 0,177 0,405 0,344 0,258 0,205
CZ08 0,324 0,425 0,206 0,404 0,446 0,224 0,312
CZ04 0,150 0,346 0,088 0,401 0,291 0,175 0,248
Zdroj: European Union (2017), vlastní zpracování
Pokud jde o ukazatele charakterizující kvalitu publikací a jejich citací, mohla by ke kýženému výsledku vést změna
metodiky hodnocení vědy, která je v současnosti realizována. Takové společné mezinárodní publikace však
nevznikají „přes noc“ a jsou výsledkem trvalé spolupráce. Ještě delší cesta je pak k hodnotným citacím, neboť
k těm dochází až v návaznosti na publikované výstupy. Co se týká vzdělávání, jsou české regiony na správné cestě,
kterou nastoupily po roce 1989. Podíl obyvatel s terciálním vzděláním v populaci se neustále zvyšuje a
v návaznosti na kvalitativní změny nejen ve zpracovatelském průmyslu lze očekávat nezměněný trend do
budoucna. Obdobné je to v případě celoživotního vzdělávání, kdy především technologické změny a potřeba
přizpůsobovat se měnícímu prostředí vytváří trvalý tlak na další učení se, a to napříč odvětvími, profesemi, či
vzdělanostními skupinami. Pokud jde o podíly inovativních firem v obou skupinách (produktoví/procesní a
marketingoví/organizační inovátoři) jsou tyto dosud nízké a ani pochybnosti o jejich správném vykazování na tom
nic nemění. Podniky působící v českých regionech však postupně začínají inovovat a v důsledku ekonomického
vývoje dojde i v hodnotách těchto ukazatelů k postupnému zlepšení. Významným příspěvkem k tomu může být i
spolupráce na inovacích, jejíž smysl a nezpochybnitelný přínos si uvědomuje stále více firem napříč obory.
4. Závěr
Cílem příspěvku bylo s využitím hodnocení Regional Innovation Scoreboard analyzovat indikátory inovační
výkonnosti českých podniků s ohledem na hodnoty, kterých dosahují (inovativně) úspěšné nizozemské a rakouské
regiony. Ze zjištěných charakteristik faktorů úspěšnosti těchto regionů lze vysledovat, že neexistuje univerzální
recept, či jednoznačná pozitivní zkušenost. Každý region si našel svoji cestu, která je však podpořena celkovým
zlepšením hodnot indikátorů RII. České regiony pak čeká dlouhá a nesnadná cesta, na které mohou využít
některých zkušeností sledovaných úspěšných regionů. Jak bylo také několikrát naznačeno, určitou roli může
v přeměně inovačního prostředí sehrát také stát prostřednictví svých veřejných politik. Klíčové však z hlediska
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
144
dalšího vývoje bude především to, jestli regiony, tedy firmy i veřejné instituce v nich působící, dokáží využít
potenciál ekonomického rozvoje, zvyšující se množství znalostí a dovedností, jakož i vhodným způsobem
nasměrovat dostupné soukromé i veřejné zdroje.
Literatura
[1] ALBINO, V., GARAVELLI, A.C., SCHIUMA, G., (1998). Knowledge transfer and inter-firm relationship in
industrial districts: the role of the leader firm. Technovation, vol. 19, no. 1, pp. 53-63. ISSN 0166-4972. DOI
10.1016/S0166-4972(98)00078-9.
[2] COOKE, P., (2002). Regional innovation systems: general findings and some new evidence from
biotechnology clusters. The Journal of Technology Transfer, vol. 27, no. 1, pp. 133-145. ISSN 1573-7047.
DOI 10.1023/A:1013160923450.
[3] COOKE, P., ASHEIM B, etc., (2006). Constructing regional advantage. Principles – perspectives – policies.
European Commission. Directorate-General for Research.
[4] DOLOREAUX, D., (2002). What we should know about regional systems of innovation. Technology in
Society, vol. 24, no. 3, pp. 243-263. ISSN 0160-791X. DOI 10.1016/S0160-791X(02)00007-6.
[5] ETZKOWITZ, H., (2013). Silicon Valley at risk? Sustainability of a global innovation icon: An introduction
to the Special Issue. Social Science Information, vol. 52, no. 4, pp. 515-538. ISSN 1461-7412. DOI
10.1177/0539018413501946.
[6] EUROPEAN UNION., (2017). Regional Innovation Scoreboard 2017. Luxembourg: Publications Office of
the European Union. ISBN 978-92-79-67688-8.
[7] EUROPEAN UNION., (2018). European Innovation Scoreboard 2018. Luxembourg: Publications Office of
the European Union. ISBN 978-92-79-77622-9.
[8] EUROPEAN UNION., (2019). Regional Innovation Monitor Plus (Growth/Industry). [online]. [cit. 2019-02-
20]. Dostupné z: https://ec.europa.eu/growth/tools-databases/regional-innovation-monitor/.
[9] FRITSCH, M., SCHWIRTEN, C., (1999). Enterprise-university co-operation and the role of public research
institution in regional innovation system. Industry and Innovation, vol. 6, no. 1, pp. 69-83. ISSN 1469-8390.
DOI 10.1080/13662719900000005.
[10]KLÍMOVÁ, V., (2014). Regionální inovační systémy a faktory jejich úspěchu. In XVII. mezinárodní
kolokvium o regionálních védách. Sborník příspěvků. Brno: Masarykova univerzita, pp. 201-208. ISBN 978-
80-210-6840-7. DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-6840-2014-24.
[11]KLÍMOVÁ, V., ŽÍTEK, V., (2012). Selected aspects of the innovation environment in the South Moravian
and the Moravian-Silesian Regions. In Proceedings of the 1st International Conference on European
Integration 2012. Ostrava: VŠB – Technical University of Ostrava, pp. 117-130. ISBN 978-80-248-2685-1.
[12]KUTSCHERAUER, A. a kol., (2008). Regionální disparity v územním rozvoji ČR. Příloha č. 3. Ostrava:
VŠB-TU Ostrava.
[13]LUNDVALL, B., (2010). National systems of innovation: Toward a theory of innovation and interactive
learning. London: Anthem Press. ISBN 1843318822.
[14]NIJKAMP, P., (2007). Success and outreach of scientific research. In Zwetsloot, F., Veld, R. (eds.)
Connecting Science and Society, pp. 190-207. Haag: Science Alliance.
[15]POWELL, W., KENNETH, K., BOWIE, J., SMITH DOER, L., (2002). The spatial clustering of science and
capital: accounting for biotech firm venture capital relationship. Regional Studies, vol. 36, no. 3, pp. 291-305.
ISSN 1360-0591. DOI 10.1080/00343400220122089.
[16]RUČINSKÁ, S., (2008). Riadenie inovácií v regionálnom inovačnom systéme. Transfer inovácií, vol. 2008,
no. 12, pp. 23-26. ISSN 1337-7094.
[17]SKOKAN, K., (2004). Konkurenceschopnost, inovace a klastry v regionálním rozvoji. Ostrava: Repronis.
ISBN 8073290596.
[18]SKOKAN, K., (2005). Systémy inovací v regionálním rozvoji. Ekonomická revue, vol. 8, no. 4, pp. 12-25.
ISSN 1212-395.
[19]STERNBERG, R., (1996). Regional growth theories and high-tech regions. International Journal of Urban
and Regional Research, vol. 20, no. 3, pp. 518-538. ISSN 1468-2427. DOI 10.1111/j.1468-
2427.1996.tb00331.x.
[20]WAL, S., SCHEFFER, M., THONON, I., (2007). Exploring successful regional innovation systems in
Europe: Final report. Technopolicy Network. [online]. [cit. 2018-02-23] Dostupné z:
http://www.technopolicy.net/images/pdfs/exploring%20succesful%20regional%20innovation
%20systems%20in%20europe.pdf.
[21]WOJNICKA, E., ROT, P., TAMOWITZ, P., BRODZICKI, T., (2002). Regional Innovation System in the
Pomeranian Province of Poland. In 6th International Conference on Technology Policy and Innovation, pp.
12-15. Kansai Science City.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
145
[22]WOLFE, A. D., (1999). Globalization, information and communication technologies and local and regional
systems of Innovation, In Rubenson, K., Schutze, H., (eds). Transition to the knowledge society: Conference
Proceedings. Vancouver: University of British Columbia Press. [online] [cit. 2018-02-23]. Dostupné́ z:
http://sites.utoronto.ca/progris/publications/pdfdoc/1999/Wolfe99_RegInnovation.pdf.
[23]ŽÍTEK, V., KLÍMOVÁ, V., (2016). Aplikace konceptu regionálních inovačních systémů a implikace pro
inovační politiku. Brno: Masarykova univerzita. ISBN 978-80-210-8415-5. DOI 10.5817/CZ.MUNI.M210-
8416-2016.
Příspěvek byl zpracován v rámci projektu Masarykovy univerzity Determinanty rozvoje úspěšných regionálních
inovačních systémů (MUNI/A/1051/2018).
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
146
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-9268-2019-18
INNOVATION AND COMPETITIVENESS IN REGIONS OF
THE SLOVAK REPUBLIC
Inovácie a konkurencieschopnosť v regiónoch Slovenskej republiky
JARMILA HUDÁKOVÁ
MILAN MAROŠ
Ústav ekonomiky a manažmentu
Fakulta prírodných vied
Univerzita Konštantína Filozofa v Nitre
Institute of Economics and Management
Faculty of Natural Sciences
Constantine the Philosopher University in Nitra
 Tr. Andreja Hlinku 1, 949 74 Nitra, Slovak Republic
E-mail: jhudakova@ukf.sk, mmaros@ukf.sk
Annotation
Innovations are the fundamental source of growth competitiveness of regional economy. The aim of the article is
to identify the dependency between innovation and competitiveness of regions of Slovakia. The study of the link
between innovation and competitiveness used descriptive analysis and correlation. The data of innovation for
regions was extracted from the European Innovation Scoreboard using Regional Innovation Index (RII) 2017 on
level NUTS II (Nomenclature of Units for Territorial Statistics). The data of competitiveness for regions was
extracted from the Regional Competitiveness Index 2017 (RCI) also on level NUTS II. For testing the link between
innovation and competitiveness we used correlation index. Bratislavský kraj is a Strong Innovator, Západné
Slovensko is a Moderate Innovator, Stredné Slovensko is a Moderate Innovator, Východné Slovensko is a
Moderate + Innovator. The region of Bratislavský kraj has the best results in both innovation and competitiveness.
The region Východné Slovensko has the lowest competitiveness score. Paper shows that the correlation, between
the Regional Competitiveness Index and the innovation performance, is very strong, the correlation coefficient
being 0.954 for Slovak Republic, for Bratislavsky kraj is 0.906, for Západné Slovensko is 0.928, for Stredné
Slovensko is 0.908 and Východné Slovensko has coefficient 0.815.
Key words
innovation, competitiveness, Regional Innovation Index, Regional Competitiveness Index, correlation, NUTS II
Anotácia
Inovácie sú základným zdrojom rastu konkurencieschopnosti ekonomiky regiónov. Cieľom článku bolo zistiť
závislosť medzi inováciami a konkurencieschopnosťou. Štúdia prepojenia medzi inováciami
a konkurencieschopnosťou využíva opisnú analýzu a koreláciu. Údaje o inováciách pre regióny boli získané
z European Innovation Scoreboard s použitím regionálneho inovačného indexu (RII) 2017 na úrovni NUTS II.
Údaje o konkurencieschopnosti regiónov boli čerpané z indexu regionálnej konkurencieschopnosti 2017 (RCI)
tiež na úrovni NUTS II. Na testovanie vzťahu medzi inováciami a konkurencieschopnosťou na úrovni NUTS II bol
použitý korelačný koeficient. Bratislavský kraj je silný inovátor, západné a stredné Slovensko patria do skupiny
mierny inovátor a východné Slovensko do skupiny mierny + inovátor. Bratislavský kraj má najlepšie výsledky
v oboch ukazovateľoch. Východné Slovensko má najnižšie hodnotenie v konkurencieschopnosti. Korelácia medzi
indexom regionálnej konkurencieschopnosti a inovačnou výkonnosťou je veľmi silná, korelačný koeficient na
úrovni Slovenska je 0,954, Bratislavský kraj dosiahol 0,906, Západné Slovensko 0,928, Stredné Slovensko 0,908
a Východné Slovensko 0,815.
Kľúčové slová
inovácie, konkurencieschopnosť, regionálny inovačný index, regionálny index konkurencieschopnosti, korelácia,
NUTS II
JEL classification: O31, O57
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
147
1. Introduction
Innovation is the driving force of regional development and contributes to the overall development and
international competitiveness. The source of competitive advantage is in particular new and innovative products
and services and innovative manufacturing processes. In a comprehensive notion, innovation is a purposeful,
dynamic development process that results in a positive change aimed at improving the reproduction process and
fulfilling meeting the needs of the consumer. In line with this understanding, innovation can relate to products,
technologies, means of production, occupational and qualification structure of the workforce, organization of
company. This can be both quantitative and qualitative changes, changes with positive and negative socioeconomic
consequences (Ivanová, Tomanová, 2014). Drucker (1993) is of the opinion that innovation is a function
"New technologies" in the form of business management, the management of which is human activity in terms of
commitment and managerial activity transforming inventions into innovation. Kotler (2007) says that innovation
is defined such as a thought, service, product or technology, developed and offered to customers who perceive it
as new or original. Statistical surveys on innovation have been going on in the European Union since 90s. These
surveys allow a better understanding of the innovation process and analyse the effects of innovation on the
economy. The scope of survey is gradually expanding. Initially, surveys addressed only product (technical)
innovations in selected industries. Later, surveys were expanded and still expanding (Žítek, Klímová, 2011).
One of the important and proclaimed objectives of the European Union is competitiveness. Currently, under market
economy conditions, it is perceived as one of the most important elements of development. Paradoxically, this
concept is not clearly defined. As most authors agree, competitiveness is primarily a business issue. At a higher
level, competitiveness becomes a non-transparent term. For example, the European Commission describes
competitiveness as the ability to generate relatively high income and employment levels. Atkinnson (2013) gives
the following definition for competitiveness in context with innovation: “Competitiveness is the ability of a region
to export more in value added term that it imports, while innovation is related to productivity, it is no synonymous”.
Competitiveness is defined by a set of institutions, policies and factors that determine the productivity level of a
country, ensuring a sustainable level of welfare for its citizens. Increasing the competitiveness of the economies
could be achieved through current European and national policies involving the allocation of a larger share of GDP
for research and development (Albu, State, 2018). According to Porter (1994) national competitiveness examines
the ability of national growth economy using a set of factors, policies, and institutions that determine the level of
productivity of the state and thus its overall economic development. Workie (2006) argues that competitiveness
economy is determined as a result of performance countries in the field of science and technology, individually
innovative capacity that defined by the long-term the ability to create and commercialize new streams previously
unrecognized solutions - innovations.
Boháčková and Svatošová (2012) point out that one view of the competitiveness of the region is that we consider
region, that achieves the desired economic effect (GDP per capita) and the desirable social effect (rising
employment) as a competitive one.
In the literature there is intense debate about the link between innovation and competitiveness. Ciocanel and
Pavelescu (2015) assessed the link between innovation and competitiveness using an econometric panel model,
measuring the impact of innovation on increasing competitiveness. The results showed that an improvement of the
innovation performance by +5% leads to the increase of the national competitiveness +2.32 points. The economies
that have or develop a pro-innovation culture can work better in the future despite unfavourable macro-conditions,
while an anti-innovation culture prevents innovation and competitiveness, even if makers would improve macroconditions
(Petrakis, Kostis, Valsamis, 2015).
2. Aim and methodology
The aim of the article was to identify the dependency between innovation and competitiveness of regions of
Slovakia. The study of the link between innovation and competitiveness was using descriptive analysis and
correlation. The data of innovation for regions was extracted from the European Innovation Scoreboard using
Regional Innovation Index 2017 on level NUTS II. The data of competitiveness for regions was extracted from
the Regional Competitiveness Index 2017 also on level NUTS II. For testing the link between innovation and
competitiveness on the level NUTS II was used correlation index.
The performance of EU national innovation systems is measured by the Summary Innovation Index. Based on
results, the Member States fall into four performance groups: 1. Innovation leaders - includes Member States where
performance is more than 20% above the EU average. 2. Strong innovators - includes Member States with a
performance between 90% and 120% of the EU average. 3. Moderate innovators - includes Member States where
performance is between 50% and 90% of the EU average. 4. Modest innovators - includes Member States that
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
148
show a performance level below 50% of the EU average. The Regional Innovation Index introduces three
subgroups within each performance group to allow for more diversity at the regional level: the top one-third regions
(+), the middle one-third regions, and the bottom one-third regions (-), creating the following 12 performance
groups: Innovation Leaders +, Innovation Leaders, Innovation Leaders -, Strong + Innovators, Strong Innovators,
Strong - Innovators, Moderate + Innovators, Moderate Innovators, Moderate - Innovators, Modest + Innovators,
Modest Innovators, and Modest - Innovators.
For measuring of competitiveness of regions we used the Regional Competitiveness Index (RCI). The RCI is based
on the statistical NUTS 2 regions. The RCI is composed of 11 pillars that describe the different aspects of
competitiveness. They are classified into three groups: Basic, Efficiency and Innovation. The Basic group includes
five pillars: (1) Institutions; (2) Macroeconomic Stability; (3) Infrastructure; (4) Health; and (5) Basic Education.
These represent the key basic drivers of all types of economies. As a regional economy develops and advances in
its competitiveness, factors related to a more skilled labour force and a more efficient labour market come into
play as part of the Efficiency group. This includes three pillars: (6) Higher Education, Training and Lifelong
Learning; (7) Labour Market Efficiency; and (8) Market Size. At the most advanced stage of a regional economy’s
development, drivers of improvement are part of the Innovation group, which consists of three pillars: (9)
Technological Readiness; (10) Business Sophistication; and (11) Innovation.
3. Results
3.2 Regional Innovation Index
Slovak Republic also belongs to the group of moderate innovators. Summary innovation index is 67.8.
Employment and sales are the strongest innovation dimensions. Finance and support and innovator are the weakest
innovation dimensions. Over time, performance has declined relative to that of the EU in 2010 – Fig. 1.
Fig. 1: Innovation index 2017 – Slovak Republic
Source: European Innovation Scoreboard
By regions NUTS II, Bratislavský kraj is a Strong Innovator, and innovation performance has increased
significantly over time. RII 2017 relative to SK (Slovakia) is 151.7. The radar graph (fig. 2) shows relative
strengths compared to Slovakia (red line) and the EU (blue line), highlighting relative strengths (e.g. International
scientific co-publications) and weaknesses (e.g. EPO patent applications).
58
60
62
64
66
68
70
72
2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017
Performance realtive to EU in
2010
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
149
Fig. 2: Relative strengths of Bratislavský kraj
Source: Regional Innovation Scoreboard 2017
Západné Slovensko is a Moderate Innovator, and innovation performance has increased over time. RII 2017
relative to SK is 101.4. The radar graph3 shows relative strengths compared to Slovakia (red line) and the EU
(blue line), highlighting relative strengths (e.g. Employment in MHT manufacturing and KIS services) and
weaknesses (e.g. Sales of new innovations).
Fig. 3: Relative strengths of Západné Slovensko
Source: Regional Innovation Scoreboard 2017
Stredné Slovensko is a Moderate Innovator, an innovation performance has remained stable over time. RII 2017
relative to SK is 96.3. The radar graph4 shows relative strengths compared to Slovakia (red line) and the EU (blue
line), highlighting relative strengths (e.g. Employment in MHT manufacturing and KIS services) and weaknesses
(e.g. EPO patent applications).
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
150
Fig. 4: Relative strengths of Stredné Slovensko
Source: Regional Innovation Scoreboard 2017
Východné Slovensko is a Moderate + Innovator, and innovation performance has increased significantly over time.
RII 2017 relative to SK is 104.8. The radar graph5 shows relative strengths compared to Slovakia (red line) and
the EU (blue line), highlighting relative strengths (e.g. Non-R&D innovation expenditures) and weaknesses (e.g.
Lifelong learning).
Fig. 5: Relative strengths of Východné Slovensko
Source: Regional Innovation Scoreboard 2017
3.3 Regional Competitive Index
Table1 shows Regional competitive index for regions NUTS II and score for sub-indexes.
Tab. 1: RCI 2017
Region RCI Basic dimension Efficiency dimension Innovation dimension
Bratislavský kraj 66.4 44.9 74.2 65.3
Západné Slovensko 33.8 36.8 51.7 29.1
Stredné Slovensko 29.7 31.7 47.1 32.2
Východné Slovensko 24.0 27.4 42.0 28.8
Source: RCI – scorecards
RCI and sub-indexes can range from 0 to 100. Bratislavský kraj has the best score in RCI and also in all subindexes.
Západné Slovensko has second place in RCI, Basic dimension and Efficiency dimension, but in
Innovation dimension is Stredné Slovensko better. Then Stredné Slovensko follows Západné Slovensko in all other
values. Východné Slovensko has the weakest results in all indicators. Regions can use RCI scores to compare
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
151
themselves to any other regions in the EU or to the EU average. It can also be helpful to compare a region with
regions at a similar level of economic development. For example, a less-developed region may have an overall
low score but outperform regions with similar GDP per capita. Conversely, a highly developed region may have a
high absolute score but still fall short of what is typical for comparably wealthy regions.
Region with similar level of economic development for Bratislavský kraj is, for example, Salzburg in Austria with
RCI 85.3 and Hamburg in Germany with RCI 63.8. Bratislavský kraj has better score by 2.6 compared to Hamburg,
but worse score compared to Salzburg by 18.9. Region with similar level of economic development for Západné
Slovensko is Moravskoslezsko with RCI 43.6 and Jihozápad both in Czech republic with RCI 43.9. Západné
Slovensko has a worse score than both of these regions by at least 9.8. Region with similar level of economic
development for Stredné Slovensko is, for example, Severozápad in Czech republic with RCI 35.5 and Calabria
with RCI 16.3. Stredné Slovensko has higher score by 13.4 compared to Calabria, but worse score compared to
Severozápad by 3.8. Region with similar level of economic development for Východné Slovensko is Opolske with
RCI 31.0 and Swietokryskie both in Poland with RCI 34.2. Východné Slovensko has a worse score than both of
these regions by at least 7.0.
3.4 The relationship between innovation and competitiveness
We tested the link between innovation and competitiveness based on the Regional Innovation index and Regional
Competitiveness index. Between the indicators that synthesize innovation and competitiveness is correlation
coefficient being 0.954 for Slovak Republic, for Bratislavsky kraj is 0.906, for Západné Slovensko is 0.928, for
Stredné Slovensko is 0.908 and Východné Slovensko has coefficient 0.815. This result means strong direct linear
correlation. The existence of a linear correlation between variables does not necessarily mean and cause
dependency. However, on the basis of the outcome, we assume that innovation increases the competitiveness of
regions.
4. Conclusion
The growth and development of the innovative performance of the economy is largely determined by the
implementation of a systematic and comprehensive innovation policy that affects the innovation performance and
competitiveness of the whole economy. Bratislavský kraj is a Strong Innovator, Západné Slovensko is a Moderate
Innovator, Stredné Slovensko is a Moderate Innovator, Východné Slovensko is a Moderate + Innovator. Each
region has its strengths and weaknesses as shown in the graphs above. The region of Bratislavský kraj has the best
results in both innovation and competitiveness. The region Východné Slovensko has the lowest competitiveness
score.
Paper shows that the correlation, between the Regional Competitiveness Index and the Innovation performance, is
very strong, the correlation coefficient being 0.954 for Slovak Republic, for Bratislavsky kraj is 0.906, for Západné
Slovensko is 0.928, for Stredné Slovensko is 0,908 and Východné Slovensko has coefficient 0.815.
Literature
[1] ALBU, A., STATE M., (2018). Correlation between innovation and competitiveness in European Union
countries. In 5th International multidisciplinary scientific conference on Social Sciences and Arts SGEM
2018. Sofia: STEF92 Technology ltd., pp 541-548. ISBN 978-619-7408-63-8. DOI
10.5593/sgemsocial2018/1.3.
[2] ATKINSON, R.D., (2013). The information Technology and Innovation Foundation - Competitiveness,
Innovation and Productivity: Clearing up the Confusion. (2013). [online]. [cit. 21.02.2019]. Available at:
http://www2.itif.org/2013-competitiveness-innovation-productivity-clearing-up-confusion.pdf.
[3] BOHÁČKOVÁ I., SVATOŠOVÁ L., (2012). Regionální konkurenceschopnost, prosperita a dynamika
rozvoje – jejich smysluplnost v kontextu politiky hospodářské a sociální soudržnosti EU. In XV. mezinárodní
kolokvium o regionálních vědách. Sborník příspěvků. Brno: Masarykova univerzita, pp. 113-119. ISBN 978-
80-210-5875-0.
[4] CIOCANEL A.B., PAVELESCU, F.M., (2015). Innovation and Competitiveness in European Context.
Procedia Economics and Finance, vol. 32, pp 728-737. ISSN 2212-5671.
[5] DRUCKER, P., (1993). Inovace a podnikavost: Praxe a principy. Praha: Management Press. ISBN 80-8560-
329-2.
[6] EUROPEAN COMMISION, (2018). European innovation scoreboard. [online]. [cit. 15.02.2019]. Available
at: https://ec.europa.eu/growth/industry/innovation/facts-figures/scoreboards_en.
[7] EUROPEAN COMMISION, (2018). European Regional Competitiveness Index. [online]. [cit. 15.02.2019].
Available at: https://ec.europa.eu/regional_policy/en/information/maps/regional _competitiveness.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
152
[8] IVANOVÁ, E., TOMANOVÁ M., (2014). Inovácie ako zdroj konkurencieschopnosti ekonomiky SR.
Sociálno-ekonomická revue, ročník 12, číslo 01, strany 6-14. ISSN 1336-3727.
[9] KOTLER, P. (2007). Moderní marketing. Praha: Grada. ISBN 80-2471-545-2.
[10]PETRAKIS, P.E., KOSTIS, P.C., VALSAMIS, D.G., (2015). Innovation and competitiveness: Culture as a
long-term strategic instrument during the European Great Recession. Journal of Business Research, vol. 68,
no. 7, pp. 1436-1438. ISSN 0148-2963.
[11]PORTER, M. (1994). Konkurenční strategie: metody pro analýzu odvětví a konkurentů. Praha: Victoria
Publishing. ISBN 80-85605-11-2.
[12]WORKIE, M. T. (2009). Vývoj a perspektívy svetovej ekonomiky – Globálna finančná a hospodárska kríza
– príčiny – náklady a východiská. Bratislava: EÚ SAV. ISBN 978-80-7144-175-5.
[13]ŽÍTEK, V., KLÍMOVÁ, V., (2011). Rozvoj a podpora ekoinovací v ČR a EU. In XIV. mezinárodní kolokvium
o regionálních vědách. Sborník příspěvků. Brno: Masarykova univerzita, pp. 119-131. ISBN 978-80-210-
5513-1.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
153
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-9268-2019-19
MOŽNOSTI IMPLEMENTACE POPTÁVKOVÉ INOVAČNÍ
POLITIKY V REGIONECH
Possibilities of the demand-oriented innovation policy
implementation in regions
VIKTORIE KLÍMOVÁ
SOŇA RASZKOVÁ
Katedra regionální ekonomie a správy
Ekonomicko-správní fakulta
Masarykova univerzita
Depart. of Regional Economics and Administration
Faculty of Economics and Administration
Masaryk University
 Lipová 41a, 602 00 Brno, Czech Republic
E-mail: klimova@econ.muni.cz, 405401@mail.muni.cz
Anotace
Příspěvek se zabývá poptávkově orientovanou inovační politikou, která usiluje o podporu inovací prostřednictvím
zvyšování poptávky po inovacích ze strany uživatelů. Mezi hlavní nástroje takto koncipované politiky patří veřejné
nákupy. Zejména se jedná o veřejné zakázky v předobchodní fázi a veřejné zakázky na inovativní řešení. Cílem
příspěvku je diskutovat výhody a nevýhody netradičních a relativně málo známých nástrojů inovační politiky
a zvýšit povědomí o možnostech využívání poptávkového přístupu i na regionální úrovni. Výzkumnými metodami
použitými v článku jsou rešerše vědecké literatury a zejména pak tvorba a analýza případových studií o aplikaci
poptávkového přístupu v praxi. Článek poukazuje na nutnost uvědomění si významu inovací ze strany veřejných
zadavatelů, vytvoření vhodného formálního i neformálního institucionálního prostředí a rozvoj dovedností
pracovníků v oblasti veřejných zakázek. Nevýhodou systému PCP a PPI zakázek je délka trvání celého procesu a
finanční náročnost. Intervence takto zaměřené veřejné politiky musí jasně stanovit své cíle a předem zhodnotit
možné dopady. Pozornost je věnována i roli nadnárodních organizací.
Klíčová slova
inovační politika, poptávka, veřejné zakázky, inovace, region
Annotation
The paper deals with a demand-oriented innovation policy that seeks to enhance innovation by increasing users’
demand for innovation. Public procurements are the main tools of such policy. In particular, these are represented
by pre-commercial public procurement and public procurement of innovation. The aim of the paper is to discuss
the advantages and disadvantages of these relatively little known tools of innovation policy and to raise awareness
of the possibilities of using the demand approach at the regional level. Review of scientific literature and creation
and analysis of case studies on the application of the demand approach in practice are the research methods used
in the paper. The article points out the need to awareness of innovation importance by the contracting authorities,
to create an appropriate formal and informal institutional environment and to develop the capabilities of public
procurement staff. The disadvantage of the PCP and PPI procurement is the duration of the entire process and its
costs. Interventions of such an oriented public policy have to clearly set out their objectives and evaluate possible
impacts in advance. Attention is also paid to the role of transnational organizations.
Key words
innovation policy, demand, public procurement, innovation, region
JEL classification: O31, O38, R58
1. Úvod: Podpora poptávky jako nový fenomén inovační politiky
Inovační politika může být koncipována jako nabídkově orientovaná nebo poptávkově orientovaná. První z nich
se zaměřuje primárně na stimulaci nabídky inovací a reprezentuje tradičně prováděnou politiku, jejíž nástroje
v prakticky realizované inovační politice převažují. Nabídkový přístup spočívá v tom, že firmám jsou poskytovány
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
154
zdroje, technologické znalosti a další pobídky k tomu, aby mohly na trh uvádět inovace (Vecchiato a Roveda,
2014). Poptávkově orientovaná politika usiluje o zvyšování poptávky po inovacích ze strany uživatelů, kterými
mohou být soukromé subjekty (obyvatelstvo, podniky) nebo veřejné subjekty. Zvýšený zájem o inovace ze strany
poptávky motivuje inovační podniky, aby inovace vyvíjely a nabízely je uživatelům.
Nabídkově orientovaná inovační politika využívá tradiční nástroje, jako jsou finanční (dotační, úvěrová) podpora
výzkumných a inovačních aktivit, poskytování rizikového kapitálu inovačním podnikům, daňové úlevy,
vzdělávání a školení podnikatelů a jejich zaměstnanců, poskytování informací a specializovaných služeb či
networkingové aktivity. Poptávkově orientovaná inovační politika využívá zejména nástroje typu regulace
(legislativa), veřejné nákupy (public procurement), budování kooperačních sítí a dotace pro soukromou poptávku.
V některých případech ale nelze jasně určit, zda se jedná o nabídkový nebo poptávkový nástroj. Přesnější určení
by záleželo na způsobu použití nástroje, což se týká zejména networkingových a regulativních nástrojů.
Poptávkově orientovaná politika může být definovaná jako „soubor politických opatření ke zvýšení poptávky po
inovacích, který je zaměřený na zlepšení podmínek pro přijímání inovací a/nebo lepší definici poptávky tak, aby
podnítila inovace a jejich šíření“ (Edler, 2009, p. 3). Tato definice implikuje, že inovace v tomto případě není
vnímaná jako něco světově nového, ale často něco nového pouze pro firmu nebo určitou geografickou oblast.
Poptávkově orientovaný přístup k veřejné politice není spojován výhradně s inovační politikou. Již v minulosti
bylo toto pojetí využíváno jinými oblastmi veřejné politiky. Výzkumné studie analyzovaly využívání takového
přístupu například v oblasti politiky zaměstnanosti (Lindbeck a Snower, 1990), fiskální politiky (Ferris, 1998),
regionální politiky (Azzoni a Kalatzis, 2010), zdravotnické politiky (Ellis a McGuire, 1993), vodohospodářské
politiky (Renwick a Archibald, 1998) nebo energetické politiky (Warren, 2017). V rámci podpory inovací se
poptávkové nástroje obvykle využívají pro dosahování specifických cílů v určitých odvětvích (např. energetice,
zdravotnictví) nebo v oblasti společenských výzev. Velmi často je tato politika spojována s podporou zavádění
ekoinovací (např. Klímová a Žítek, 2011). Spíše výjimečně je ale poptávkově orientovaná inovační politika
využívaná na regionální úrovni (Howells, 2005). Stimulace poptávky po inovačních řešeních se v posledních
letech setkává se zvýšeným politickým zájmem, a tak lze v budoucnu předpokládat posilování jejího významu.
Není však možné očekávat, že by poptávková inovační politika měla nahrazovat tu tradiční, nabídkově
orientovanou. Obě politiky lze vnímat jako komplementární (Edler, 2009; Roolaht, 2010; OECD, 2011) a jejich
správná vyváženost může přispět k efektivněji prováděné inovační politice. Přesněji očekávané možné dopady
poptávkové inovační politiky shrnuje Edler (2009): motivace dodavatelů (inovačních podniků) k zavedení nových
inovací; využívání a zavádění inovací v průmyslu může zvýšit podnikovou produktivitu a využívání nových
inovací ve veřejných službách pomůže dosáhnout společenských cílů, zlepšit výkonnost veřejného sektoru a zvýšit
celkový společenský blahobyt.
Poptávkově orientovaná inovační politika se může zdát jako více konformní se svobodným fungováním trhu,
neboť méně zasahuje do hospodářské soutěže. I tímto způsobem realizovaná politika má však svoje rizika, pokud
není prováděna správně. Bez dostatečného institucionálního rámce a politických zkušeností může vést k pokřivení
trhu či vytěsňovacím efektům (Roolaht, 2010). Politika může selhávat v oblasti dosahování udržitelného růstu
a zvyšování produktivity. Uměle vytvořená poptávka může představovat pouze dočasný zájem, který nebude
dlouhodobě udržitelný a nebude tak pokračovat v dlouhodobém horizontu. Nesprávně prováděná politika může
také poškodit přirozené evoluční procesy plynoucí ze zájmu privátních aktérů. Z hlediska dopadů poptávkové
politiky na inovační výkonnost regionů záleží také na odvětvové specializaci regionu (Kraftová a kol., 2011; Žítek,
2014), neboť každý region má jiný potenciál pro využití efektů plynoucích ze zvýšené poptávky. Možnosti
veřejných aktérů (a to zejména těch na lokální úrovni) podněcovat svými nákupy poptávku po inovacích jsou
ovlivněny příjmovou stránkou jejich rozpočtu, tedy disponibilní zdroji pro nákupy (Balážová a kol., 2016).
Cílem tohoto příspěvku je diskutovat výhody a nevýhody netradičních a relativně málo známých nástrojů inovační
politiky a zvýšit povědomí o možnostech využívání poptávkového přístupu i na regionální úrovni. Výzkumnými
metodami použitými v článku jsou rešerše vědecké literatury a zejména pak tvorba a analýza případových studií
o aplikaci poptávkového přístupu v praxi. V našich případových studiích se zaměřujeme na nástroje spočívající
v realizaci nákupů veřejným sektorem, a to v různých tematických oblastech. Konkrétně nás zajímají veřejné
zakázky v předobchodní fázi (PCP, pre-commercial procurement) a veřejné zakázky na inovativní řešení (PPI,
public procurement of innovation). Prezentujeme zde čtyři případové studie, z nichž dvě jsou zahraniční a dvě
z českého prostředí. V každé z těchto skupin je jedna případová studie zaměřena na ukázku realizace poptávkové
politiky na národní úrovni a jedna na demonstraci možnosti využití poptávkového přístupu na úrovni regionální.
Na danou problematiku nahlížíme z ekonomického hlediska (nikoliv např. právního) a vnímáme tato opatření jako
nástroje hospodářské (inovační) politiky.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
155
2. Veřejné zakázky jako nástroj na podporu inovací
Stimulaci poptávky po inovacích je věnována pozornost i na nadnárodní úrovni. Evropskou unii vyzývá
k implementaci poptávkových nástrojů zpráva připravená pro Evropskou komisi expertní skupinou, kterou vedl
Esko Aho (European Communities, 2006). Zpráva dávala doporučení pro naplnění cílů Lisabonské strategie,
přičemž prvním z nich bylo vytvořit trh přátelský k inovacím. Politika má za tím účelem například harmonizovat
regulace, ambiciózně využívat standardy, řídit poptávku prostřednictvím public procurement a posilovat kulturu
vyzdvihující inovace. Na půdě OECD byla problematika poptávkově orientované inovační politiky postupně
rozpracovávaná od roku 2008 jako jeden ze vstupů pro Inovační strategii OECD (2010, 2015).
Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (OECD, 2011) vytvořila přehled strategických faktorů, které
jsou zásadní pro úspěch poptávkové inovační politiky. Prvním z nich je nutnost zvážit, zda je dané opatření
efektivní z tržního hlediska a zda zvyšuje společenský blahobyt. Politika musí jasně vyjádřit své cíle a její dopady
musí být důkladně hodnoceny. Jako příklad lze uvést situaci, kdy domácí podniky nemají dostatečný inovační
potenciál. V takovém případě by vytvoření nové poptávky vedlo spíše k navýšení importu (Roolaht, 2010).
Druhým nezbytným faktorem podle OECD je komplementarita mezi poptávkově a nabídkově orientovanou
politikou. Tedy, musí být posouzen rozsah poptávkové politiky, která by měla být prováděna spíše na odvětvové
úrovni než v ekonomice jako celku. Důležité je také zvážit načasování a délku trvání vládních intervencí (např.
s ohledem na odlišné fáze inovačního cyklu). OECD upozorňuje rovněž na důležitost koordinace mezi různými
stakeholdery (napříč různými úrovněmi vlády a mezi soukromým a veřejným sektorem), pro což je nezbytné
vytvořit sdílené vize a plány. Implementace poptávkové inovační politiky klade také určité požadavky na veřejnou
správu, kterými jsou například zvyšování dovedností a kompetencí, organizační a kulturní změny.
Jak zpráva pro Evropskou komisi (European Communities, 2006), tak zpráva OECD (2011), se shodují na tom, že
hlavním nástrojem takové politiky je public procurement (veřejné nákupy, veřejné zakázky). Účelem nástroje
public procurement je nejen zvyšovat konkurenceschopnost a inovační potenciál místních firem a výzkumného
systému (Vecchiato a Roveda, 2014), ale také hledat řešení k uspokojení lidských potřeb nebo společenských
problémů (Edquist a Zabala-Iturriagagoitia, 2012). Spočívá v tom, že vláda nebo veřejné organizace nakupují
inovované zboží a služby. Rozlišují se běžné nákupy a technologické nákupy (např. Uyarra a Flanagan, 2010).
V prvním případě jsou nakupovány standardní statky, které na trhu jsou už připravené a dostupné. Pro inovační
politiku je relevantní případ druhý, kdy se jedná o nákup produktů, které prozatím neexistují (nebo alespoň ne
v podobě, kterou potřebuje nakupující), ale je možné je v relativně krátké době vytvořit pomocí výzkumu a vývoje
(případně přizpůsobit stávající řešení potřebám zákazníka). Veřejný subjekt v tomto případě identifikuje nové
potřeby, podniky předkládají návrhy, jak tyto potřeby řešit, a následně je s vybranou firmou (nebo více firmami)
uzavřena smlouva. Rizika a možné benefity jsou tím rozděleny mezi podniky a veřejný subjekt. Ke dvěma
základním způsobům realizace technologických nákupů patří již zmíněné veřejné zakázky v předobchodní fázi
(PCP) a veřejné zakázky na inovativní řešení (PPI).
Odlišnosti mezi nimi znázorňuje obrázek 1. Jeden ze základních rozdílů mezi PCP a PPI spočívá v tom, že pro
předmět PCP zakázky na trhu není dostupné řešení a toto řešení musí být vytvořeno prostřednictvím výzkumu
a vývoje. Nezbytnou součástí PCP je tedy výzkum a vývoj. V případě PPI zakázek částečné řešení existuje, nikoliv
však ve fázi komercializace a toto řešení musí být dotvořeno, aby přesně odpovídalo potřebám zadavatele. Veřejný
zadavatel se v obou případech stává iniciátorem inovací, přičemž u PCP jde o radikálnější inovace.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
156
Obr. 1: Rozdíl mezi PCP a PPI veřejnými zakázkami
Zdroj: European Commission (2018b)
Podstata PCP spočívá v tom, že zadavatel nakupuje služby VaV od různých ekonomických subjektů za účelem
vyřešení nějakého problému (potřeby) ve veřejném zájmu. Součástí zakázky není nákup vyvinuté technologie.
Nákup nově vyvinutých produktů (obchodní fáze) je další fází, která nastat může, ale také nemusí. PCP je obvykle
realizována jako vícenásobná zakázka na získání řešení a smlouva je uzavřena s několika dodavateli, přičemž
jejich počet je v jednotlivých fázích postupně snižován (viz obrázek 1). Práva na vytvořené duševní vlastnictví
patří obvykle vítězům veřejné soutěže, ale veřejný zadavatel může související rizika kompenzovat. Z právního
hlediska jsou PCP zakázky zproštěny ustanovení Směrnice EU o zadávání veřejných zakázek 24/2014/EU a jsou
považovány za zakázky bez státní podpory (PPI2Innovate, 2018). U PPI zakázek jsou veřejní zadavatelé často
prvními zákazníky či uživateli inovovaných produktů, které mají blízko ke komerční realizaci. Jsou postaveny na
existujících technologiích, které jsou aplikovány inovativním způsobem. Součástí PPI zakázek není fáze výzkumu
a vývoje. Na PPI zakázky se vztahuje Směrnice EU o zadávání veřejných zakázek a pro jejich realizaci může být
vybrán jakýkoliv typ procesu zakázky kromě inovativního partnerství (PPI2Innovate, 2018). U obou typů zakázek
obvykle ještě před jejich vyhlášením probíhají tržní konzultace, které mají za cíl přesněji definovat potřebu
veřejného zadavatele, zjistit možnosti různých řešení a tím zvýšit kvalitu vyhlášené zakázky.
3. Praktické přístupy k realizaci poptávkově orientované inovační politiky
V následující části jsou představeny čtyři případové studie implementující poptávkovou inovační politiku. Dvě
z těchto studií jsou zaměřeny na PPI zakázky a dvě se orientují na PCP zakázky. Každá případová studie se
zaměřuje na jinou tematickou oblast, konkrétně se jedná o případové studie v oblasti tepelných vlastností budov,
vzdělávání, zpracovávání archiválií a úspory vody.
3.1 PPI v oblasti tepelného komfortu budov: Nemocnice Sucha Beskidzka, Polsko
Nemocnice Sucha Beskidzka je středně velká veřejná nemocnice se 441 lůžky v 17 odděleních nabízejících služby
pro obyvatelstvo žijící v regionu Suski v jihozápadní části Malopolského vojvodství v Polsku. Nemocnice byla
otevřena v roce 1982 a je jednou z největších a nejmodernějších v regionu. Každoročně je zde provedeno přibližně
15 tisíc výkonů a přes 100 tisíc ambulantních odborných konzultací. (ZOZ Sucha Beskidzka, 2018)
Díky projektu EcoQUIP zavedla nemocnice nové přístupy v zadávání veřejných zakázek s cílem povzbudit
inovace a zlepšit efektivitu činnosti nemocnice. Personál nemocnice byl seznámen s inovativními metodami
zadávání veřejných zakázek a osvědčenými postupy. (Ecoquip, 2016) Jednou z prvních překážek, jimž nemocnice
čelila, bylo vymezení problému a skutečné potřeby v rámci veřejné zakázky. Definovaným předmětem veřejné
zakázky Nemocnice Sucha Beskidzka bylo zajištění tepelného komfortu v nemocnici pro pacienty i personál.
Předmět zakázky měl naplňovat dva požadavky: 1) zlepšení energetické účinnosti nemocnice a 2) splnění nových
právních norem vydaných ministerstvem zdravotnictví. (Kautsch a kol, 2015) Poměrně velká část místností
v nemocnici byla orientovaná jižním směrem, což v letních měsících vyvolávalo značné tepelné nepohodlí, kdy
například při venkovní teplotě 27 °C dosahovala teplota v místnostech na jižní straně nemocnice 40°C. Zvýšená
teplota měla negativní vliv na zdravotnický pobyt pacientů a jejich rekonvalescenci. Vysoké teploty způsobovaly
pomalé hojení ran pacientů a měly nepříznivý dopad i na pracovní výkonnost personálu nemocnice. Vyšší
poruchovost nemocničních přístrojů byla taktéž způsobena vyššími teplotami v letních měsících. (Ecoquip, 2016)
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
157
Nemocnice Sucha Beskidzka jako zadavatel veřejné zakázky nebyla schopna sama odhadnout, jaké řešení bude
ideální. Zadavatel nedokázal přesně vymezit předmět veřejné zakázky a chyběly mu znalosti o nejnovějších
a hospodářsky nejpřínosnějších technických řešeních, a tak nemohl na trhu najít řešení, které by splňovalo všechny
potřeby a očekávání. Bylo proto nutné hledat inovativní řešení formou předběžných tržních konzultací neboli tzv.
technického dialogu. Ten umožnil zadavateli dozvědět se co nejvíce o způsobech, jak uspokojit danou poptávku,
a vypracovat specifikaci řešení, jež mělo být v rámci zakázky obstarané. (Kautsch a kol, 2015)
V rámci předběžných tržních konzultací oslovil zadavatel přibližně 200 potenciálních dodavatelů jak z Polska, tak
ze zahraničí. Byly rovněž kontaktovány další nemocnice a dotazovány, zda by i pro ně mohl být tento projekt
přínosný. Osm nemocnic v regionu vyjádřilo zájem o sdílení výsledků projektu inovativní zadávání zakázek.
Následovala proaktivní komunikační kampaň, která upozornila možné dodavatele na připravované výběrové
řízení, jeho cíle a požadavky. Díky převážně emailové komunikaci předložilo 19 společností a konsorcií své návrhy
a bylo následně pozváno na informativní setkání, v rámci kterého se hledalo nejlepší řešení problému. (Ecoquip,
2016) Navrhovaná řešení byla velmi rozmanitá, tzn. jednalo se například o zařízení, která zabraňovala průniku
slunečního svitu do místností, zabudování chladících zařízení či zařízení výměny vzduchu v místnostech, ale také
o možnosti využití obnovitelných zdrojů energie. Cena jednotlivých navrhovaných řešení, která byla součástí
předběžné tržní konzultace, se pohybovala od 34 011 EUR do 786 488 EUR. Na základě výsledků předběžné tržní
konzultace došel zadavatel k závěru, že k realizaci předmětu zakázky bude vybráno řešení, které spočívá
v zavedení fotovoltaických markýz. (Kautsch a kol, 2015)
Zadávací řízení proběhlo formou otevřeného řízení a na základě předchozích předběžných tržních konzultací byl
předmět veřejné zakázky specifikován jako instalace fotovoltaických panelů (markýz). Zadavatel obdržel šest
nabídek a závěrečné hodnocení bylo provedeno na základě výše nabídkové ceny. Technické řešení problému je
znázorněno na obrázku 2. Zpráva, která hodnotila dosažené cíle, zmínila, že díky instalaci fotovoltaických panelů
byla snížena teplota v místnostech nemocnice a zároveň došlo k úsporám nákladů na elektrickou energii. Úspory
za omezení užívání klimatizace byly vyčísleny na 23 000 EUR, cena energie získané z fotovoltaických markýz
činila 14 000 EUR. Zadavatel zmínil, že celkové úspory zavedení fotovoltaických markýz činí 37 000 euro ročně.
Projekt rovněž vedl k transformaci procesů zadávání veřejných zakázek v nemocnici. (Ecoquip, 2016) Jednalo se
současně o první projekt, jenž využil technický dialog ve zdravotnictví v Polsku. Teplota uvnitř nemocnice klesla
o 10 %, i když vnější teploty vzrostly o 20 %. Solární panely dodávají 5 % potřeb elektřiny v nemocnici, což
kompenzuje počáteční investici. (European Commision, 2018a)
Obr. 2: Budova nemocnice Sucha Beskidzka po osazení fotovoltaickými markýzami
Zdroj: Agencja Gazeta (2012)
3.2 PCP ve vzdělávání: Projekt IMAILE
Čtyřletý projekt IMAILE měl za cíl uvést nový interaktivní výukový systém pro střední a základní školy za účasti
partnerů ze Švédska, Španělska, Německa a Finska. IMAILE byl prvním projektem, který využil tento způsob
zadávání veřejných zakázek v oblasti vzdělávání v rámci Evropské unie. Veřejná zakázka v podobě PCP probíhala
od února 2014 do ledna 2018. Jedním z cílů projektu IMAILE je zvýšit motivaci studentů ke studiu předmětů
STEM (Science, Technology, Engineering and Mathematics – přírodní vědy, technologie, strojírenství
a matematika). Počáteční problém spočíval v tom, že na trhu neexistovalo žádné řešení informačních
a komunikačních technologií, které by splňovalo všechny potřeby, jež byly identifikovány jako naléhavé
a důležité. Existovala technologie, která by mohla poskytnout některé prvky a částečné řešení, nicméně ucelený
přístup k podpoře individualizovaného učení v předmětech STEM s jediným řešením nebyl k dispozici. (IMAILE,
2019) Projekt hledal odpověď na otázku, jak může inovační technologie podporovat jednoho učitele, aby se
zaměřil na každého jednotlivého studenta (v průměru 23 studentů) na osobní úrovni, dle studentových potřeb,
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
158
zájmů, motivace a dovedností v daných STEM předmětech. Bylo zjištěno, že nedostačený osobní kontakt snižuje
zájem mladých lidí o studium a kariéru v těchto oborech. (IMAILE, 2018)
V rámci první fáze PCP využil projekt tržních konzultací, během kterých došlo k vyhodnocení potřeb poptávající
strany (požadavky zákazníka, řešené problémy a hlavní výzvy, kterým mají dodavatelé čelit aj.). Poptávané řešení
mělo za úkol: 1) ušetřit čas učitelům, 2) zajistit individuální učební přístup v rámci primárního a sekundárního
vzdělávání, 3) zvýšit motivaci ke studiu předmětů STEM, 4) snížit neúspěšnost studentů o 15 %, 5) zajistit
interoperabilitu a otevřené standardy a 6) zajistit úspory škol. V návaznosti na hlavní metodické přístupy byl zvolen
proces třífázového PCP, který zahrnuje (1) návrh řešení, (2) vývoj prototypu a (3) konečné testování a vývoj
v malém měřítku. Platforma TED (Tenders Electronic Daily – Příloha oficiálního časopisu EU) byla použita
k propagaci výběrového řízení s cílem oslovit co nejširší mezinárodní inovační publikum). (Wallin, 2017)
Komplexní hodnotící matice ukázala každému dodavateli jeho průkaznou schopnost vyhovět každému prvku
navrhovanému řešení a požadavkům na hodnocení, včetně jeho potenciálu pro větší inovace. Zatímco finanční
prostředky byly k dispozici pro osm dodavatelů, nakonec bylo hodnoceno pouze sedm návrhů dostatečně kladně,
aby byly vybrány pro realizaci fáze 1: Návrh řešení procesu zadávání veřejných zakázek. Po této tříměsíční
počáteční fázi dodavatelé představili návrhy řešení a čtyři z nich byli vybráni k přechodu do fáze 2: vývoj
prototypů, která trvala šest měsíců. Financování projektu pokrývalo náklady dodavatelů, z nichž alespoň 51 %
muselo být vynaloženo na inovační projektové a výzkumné a vývojové aktivity. Ze čtyř dodavatelů ve fázi 2
postoupili dva do fáze 3, která zahrnovala testování a hodnocení prototypů v prostředí skutečných tříd. Tato fáze
trvala 7 měsíců a byla dokončena v říjnu 2017. Vyhodnocení nabídek provedl panel složený ze zadavatelů,
místních odborníků a třech externích odborníků ze sektoru technologií, pedagogiky a STEM. (Wallin, 2017) Obě
nabídky byly zhodnoceny jako adekvátní na technologické úrovni připravenosti. Tato nová řešení zvyšují
o 55-75 % motivaci a úspěšnost studentů v rámci STEM předmětů a zvyšuje pravděpodobnost toho, že se těmto
oborům budou věnovat i v budoucnosti. Tato řešení také umožnují zkracovat dobu, jež musí učitelé věnovat
plánování výuky a hodnocení studentů o 30-40 % a snižují také náklady jednotlivých škol na pořizování učebních
pomůcek. (PPI2Innovate, 2018)
3.3. PCP ve veřejné správě: Projekt ELZA
Projekt ELZA (elektronické zpracování archiválií) byl vyhlášen Technologickou agenturou České republiky
v rámci programu BETA, který se zaměřuje na zakázky v oblasti výzkumu, experimentální vývoje a inovací pro
potřeby státní správy. Technologická agentura ČR vyhlásila zakázku v roce 2014 a jejím předmětem bylo řešení
výzkumné potřeby Ministerstva vnitra ČR. Zakázka měla za úkol vytvořit volně dostupný software pro popis
archiválií, jenž bude určený všem archivům a ostatním tzv. paměťovým institucím v ČR. Tato zakázka byla jako
první v České republice vyhlášená formou PCP a jejím cílem je zajistit vytvoření unikátního softwaru, který by
měl umožnit uvedení archivního popisu v ČR do souladu s mezinárodními standardy a zajistit tak návaznost
archivního zpracování na systémy elektronické spisové služby a umožnit mimo jiné i výměnu dat a komunikaci
mezi paměťovými institucemi a archivy. (TAČR, 2014)
Veřejná zakázka byla řešena na základě rámcové smlouvy, jejíž součástí byl větší počet řešitelů (devět vybraných
dodavatelů), kteří během 30 měsíců hledali nejvhodnější řešení. V rámci zadávacího řízení pořádala agentura
pracovní semináře a předtržní konzultace, aby oslovila a informovala jednotlivé dodavatele. Agentura rovněž
založila pracovní skupinu, která je složená převážně ze zájemců z řad držitelů licence a která má za úkol
kontrolovat vývoj, řešit vzniklé problémy a diskutovat priority a další směřování projektu. Poskytovatelem vybraní
nejvhodnější uchazeči plní předmět veřejné zakázky v minitendru realizací projektu výzkumu, vývoje a inovací.
Dodavatelé, kteří na základě smlouvy o poskytnutí podpory podle zákona o podpoře VaV realizují projekt, jsou
povinni při jeho realizaci postupovat v souladu s rámcovou dohodou, smlouvou o poskytnutí podpory, platnou
a účinnou právní úpravou a všeobecnými podmínkami. (TAČR, 2019)
Zakázka probíhala ve třech fázích: 1) vytvoření prototypu, 2) ověření a dokončení prototypu a 3) konečný
výsledek. V rámci první fáze byla řešitelům k dispozici online verze prototypu, jež je seznámila s možnostmi
elektronického zpracování archiválií. V této etapě docházelo k podpoře vývoje několika funkčních vzorků
a prototypů a byla definována metodika a standardy pro funkčnost aplikace. Ze dvou funkčních vzorků byl vybrán
jeden prototyp. Druhá fáze umožnila pilotní provoz aplikace v produkčním prostředí ve zvláštním licenčním
režimu. Existuje bezplatná vývojářská a uživatelská licence a na stránkách Ministerstva vnitra ČR se nachází sekce
s informacemi o firmách, které mají licenci a mohou tak poskytovat služby archivům. Licence pro vývojáře je
podmíněna publikováním veškerých změn v aplikacích. Instituce tak mají možnost určovat oblasti dalšího vývoje
aplikace, specifikovat své požadavky a poskytovat tak řešitelům zpětnou vazbu o využívání prototypu (Nástroj
Ppi2innovate pro Chytré-IKT, 2018). Projekt se v rámci této fáze taktéž přesunul do programu BETA2 a dostal
pracovní název ELZA+. Ve fázi tři bude výsledný software implementován v rámci otevřené licence (Open
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
159
Source), tedy bude uvolněn na trh pod otevřeným kódem. Agentura vyjádřila závazek, že do roku 2019 by měla
zcela uvolnit dané řešení. (TAČR, 2019)
Technologická agentura ČR si na základě tohoto projektu ověřila zcela nový způsob zadávání veřejných zakázek
v českých podmínkách. Důvodem zařazení takového zadávacího řízení byla především příprava na budoucí
programové období EU, které bude vyžadovat častější využívání tohoto způsobu zadávání veřejných zakázek
a lepší možnosti zapojení malých a středních podniků. (PPI2Innovate, 2018)
3.4. PPI v oblasti úspory vody: budovy Jihomoravského kraje
Poslední případová studie je probíhající veřejnou zakázkou v Jihomoravském kraji, jejímž předmětem je úspora
vody v budovách Jihomoravského kraje na příkladu Střední školy polytechnické Brno. Jedná se o první veřejnou
zakázku v rámci kraje, která využívá principu předběžných tržních konzultací a usiluje o aktivní zapojení
jednotlivých dodavatelů. Cílem předběžných tržních konzultací je získat informace, jež budou použity
v zadávacích podmínkách veřejné zakázky. Předběžné tržní konzultace jsou financovány z projektu Smart
Akcelerátor v Jihomoravském kraji realizovaném v rámci Operačního programu Výzkum, vývoj a vzdělávání.
(Jihomoravský kraj, 2019)
Navrhované řešení v rámci veřejné zakázky by mělo: 1) snížit spotřebu pitné vody, 2) zachovat komfort studentů
i personálu, 3) průběžně měřit spotřebu vody dálkovým odečtem průtokoměrů a 4) dát možnost využití opatření
v rámci výuky. Veřejná zakázka by v tomto směru měla být pilotním projektem, který bude později aplikován i na
dalších budovách Jihomoravského kraje. Zakázkou se zabývá příspěvková organizace Jihomoravského organizace
CEJIZA s.r.o. (Centrální Jihomoravský zadavatel), jež vytvořila tým odborníků a spustila komunikační kampaň
s cílem přilákání co nejvíce možných dodavatelů (oslovených jich bylo přibližně 30). V návaznosti na dané
oslovení potenciálních řešitelů proběhl seminář, který měl seznámit možné dodavatele (účast 5 dodavatelů)
s předmětem plnění veřejné zakázky. Návrhy opatření předložili čtyři dodavatelé. V současnosti dochází
k posouzení obsahu návrhů týmem odborníků a k jednání s jednotlivými dodavateli. (DEX, 2019)
4. Diskuse
Základním předpokladem, aby mohla poptávková inovační politika fungovat, je uvědomění si významu inovací
ze strany veřejných zadavatelů. Veřejní zadavatelé musí být dobře informování o výhodách (i nevýhodách)
inovativních řešení a musí být dostatečně otevřeni k přijímání inovací. Naše případové studie představily čtyři
průkopnické projekty, jejichž zadavatelé byli příznivě nakloněni inovacím a dostatečně proaktivní. Uvedené
příklady poukázaly na to, že veřejné zakázky vyhlašované formou PCP a PPI umožňují jedinečným a efektivním
způsobem řešit potřeby veřejného zadavatele a současně zpřístupnit novou technologii i dalším subjektům na trhu.
Hlavní podmínkou pro fungování public procurement je existence vhodného institucionálního prostředí, a to jak
formálního regulatorního, tak i neformálního (podrobněji např. Rolfstam, 2009). Stále častějšímu vyhlašování PCP
a PPI zakázek nahrává Směrnice EU o zadávání veřejných zakázek 24/2014/EU a její transformace do národního
práva členských států. Podpora poptávkového přístupu ze strany nadnárodních organizací je ale patrná i z jiných
aktivit. Jde zejména o posilování tohoto konceptu prostřednictvím jeho propagace na informačních portálech EU
a OECD a sdílení praktických zkušeností prostřednictvím projektů realizovaných jako součást kohezní politiky
EU (zejm. operační programy v rámci cíle Evropská územní spolupráce).
Naše případové studie prokázaly také to, že významnou překážkou pro vyhlašování takových zakázek je prozatím
nedostatečná informovanost zaměstnanců zadavatele. To je pochopitelné s ohledem na krátkou historii tohoto
nástroje. Implikuje to však, že je potřebné věnovat zvyšování informovanosti dostatečnou pozornost, a to jak na
národní úrovni, tak na regionální úrovni. Na národní úrovni je třeba se zaměřit především na vzdělávání v oblasti
právních aspektů, na regionální úrovni jde zejména o zvyšování informovanosti o možnostech tohoto nástroje
a zvyšování kompetencí pracovníků, kteří se v regionu prakticky podílí na vyhlašování zakázek. Případové studie
rovněž naznačily, že k získání dostatečných informací o způsobu technického řešení jsou nezbytné předběžné tržní
konzultace.
Některé výzkumné studie prokazují, že problémem veřejného sektoru je určitá konzervativnost. Dodavatelé
vnímají veřejný sektor (ve srovnání s privátními zákazníky) jako méně otevřený inovacím a méně ochotný
riskovat při nákupu inovativních řešení (Georghiou a kol., 2014; Amann a Essig, 2015). Dalšími bariérami pro
využívání public procurement se v teoretické rovině zabývají Uyarra a kol. (2014). Ve Spojeném království byl
proveden průzkum mezi dodavateli veřejného sektoru, který se zaměřil na významnost jednotlivých bariér
(Georghiou a kol., 2014). Jako hlavní bariéry byly označeny příliš velký důraz na cenu, malá interakce
nakupujícího a prodávajícího, nemožnost variantního řešení, averze nakupujícího k riziku, příliš přesná specifikace
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
160
zakázka a nízké kompetence nakupujícího (Georghiou a kol., 2014). Limitujícím faktorem tohoto výzkumu je
skutečnost, že byl zaměřený obecně na zakázky veřejného sektoru, nikoliv na inovativní zakázky.
Nevýhodou systému PCP a PPI zakázek je délka trvání celého procesu. Zadavatel nemůže počítat s rychlým
vyřešením jeho problému, ale musí být srozuměný s tím, že vývoj řešení zabere určitý čas. Ani samotnou veřejnou
zakázku nelze vypsat rychle, neboť jí obvykle předcházejí předběžné tržní konzultace, které umožní lépe
specifikovat potřeby zadavatele a technické možnosti řešení. To tedy klade nároky na včasné plánování veřejných
zakázek. Zakázky jsou provázené i vyšší finanční náročností a rizikovostí. To platí zejména pro PCP zakázky, na
kterých se v jednotlivých fázích podílí více dodavatelů a které jsou spojeny s prováděním výzkumu a vývoje, jehož
výsledky jsou vždy nejisté. V konečném důsledku ale může vytvořené řešení vést k úspoře finančních prostředků.
S ohledem na uvedené bariéry se jako vhodné jeví, zahrnout mezi politická opatření na podporu public
procurement řadu dílčích nástrojů umožňující fungování celého systému. Lze je rozdělit na vytváření rámcových
podmínek, vytváření organizací a schopností (např. strategie, vzdělávací schémata), identifikaci potřeb
(předobchodní zakázky, inovační platformy, foresight) a ostatní inovační řešení (certifikáty, garance). Podrobněji
tyto nástroje analyzují například Georghiou a kol. (2014).
5. Závěr
Poptávkově orientovaná politika je relativně novým přístupem v oblasti inovační politiky a usiluje o zvyšování
poptávky po inovacích ze strany uživatelů, jimiž mohou být soukromé nebo veřejné subjekty. Zvýšený zájem
o inovace ze strany poptávky motivuje inovační podniky, aby inovace vyvíjely a nabízely je uživatelům.
Poptávková inovační politika využívá zejména nástroje typu regulace (legislativa), veřejné nákupy (public
procurement), budování kooperačních sítí a dotace pro soukromou poptávku. Článek byl zaměřený na veřejné
nákupy formou veřejných zakázek v předobchodní fázi (PCP, pre-commercial procurement) a veřejných zakázky
na inovativní řešení (PPI, public procurement of innovation) a diskutoval výhody a nevýhody těchto netradičních
a relativně málo známých nástrojů, které jsou dobře využitelné i na regionální úrovni. Hlavní rozdíl mezi PCP a
PPI spočívá v tom, že součástí realizace PCP zakázky je provádění výzkumu a vývoje. Tyto veřejné nákupy
umožňují využít kupní sílu veřejného sektoru pro realizaci inovací, jejichž cíle mohou být ekonomické, sociální i
environmentální. Uvědomíme-li si, jaký podíl na hrubém domácím produktu mají veřejné nákupy, je zřejmé, že
poptávková inovační politika může představovat významný stimul k zavádění nových inovací na trh.
Příspěvek představil čtyři případové studie nákupů veřejným sektorem, z nichž dvě jsou zahraniční a dvě
z českého prostředí. V každé z těchto skupin je jedna případová studie zaměřena na ukázku realizace poptávkové
politiky na národní úrovni a jedna na demonstraci možnosti využití poptávkového přístupu na úrovni regionální.
Analyzované PPI zakázky se týkají tepelného komfortu budov (Nemocnice Sucha Beskidzka, Polsko) a úspory
vody (budovy Jihomoravského kraje). Zkoumané PCP zakázky se zabývaly vytvořením speciálního softwaru pro
vzdělávání (projekt IMAILE) a pro archivní činnost ve veřejné správě (projekt ELZA). Uvedené příklady
poukázaly na to, že veřejné zakázky vyhlašované formou PCP a PPI umožňují jedinečným a efektivním způsobem
řešit potřeby veřejného zadavatele a současně zpřístupnit novou technologii i dalším subjektům na trhu. Hlavní
podmínkou pro fungování public procurement je existence vhodného institucionálního prostředí. Významnou
překážkou pro vyhlašování takových zakázek je prozatím nedostatečná informovanost a kompetence zaměstnanců
zadavatele. Hlavní nevýhodou PCP a PPI zakázek je jejich časová a finanční náročnost. Takto prováděná inovační
politika musí také jasně vyjádřit své cíle a její dopady musí být důkladně hodnoceny.
V posledních letech je možné se setkat se zvýšeným zájmem o poptávkovou inovační politiku i ze strany
nadnárodních organizací, jako jsou OECD a Evropská unie. Proaktivní činnost EU se projevuje v posilování tohoto
přístupu prostřednictvím jeho propagace na svých informačních portálech, sdílení praktických zkušeností pomocí
projektů financovaných z evropských zdrojů a přípravy legislativy umožňující vyhlašování takových zakázek.
Literatura
[1] AMANN, M., ESSIG, M., (2015). Public procurement of innovation: empirical evidence from EU public
authorities on barriers for the promotion of innovation. Innovation: The European Journal of Social Sciences,
vol. 28, no. 3, pp. 282-292. ISSN 1351-1610. DOI 10.1080/13511610.2014.998641.
[2] AZZONI, C. R., KALATZIS, A. E. G., (2010). Incorporating Demand-Side Aspects into Regional Policy:
Variations in the Importance of Private Investment Decision Factors across Regions. Annals of Regional
Science, vol. 44, no. 1, pp. 69-82. ISSN 0570-1864. DOI 10.1007/s00168-008-0242-y.
[3] BALÁŽOVÁ, E., PAPCUNOVÁ, V., TEJ, J., (2016). Dopad fiškálnej decentralizácie na výnos z dane z
nehnuteľností na úrovni miestnej samosprávy SROV. In XIX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
161
Sborník příspěvků. Brno: Masarykova univerzita, pp. 891-898. ISBN 978–80–210–8273–1. DOI
10.5817/CZ.MUNI.P210-8273-2016-115.
[4] DEX, (2019). Jak zadávat veřejné PPI zakázky a kde získat příklady provedení? [online]. [cit. 2014-04-09].
Dostupné z: http://dex-ic.com/prezentace-ppi-nastroju-v-praze.
[5] ECOQUIP, 2019. Delivering efficiency, quality and sustainability in healthcare through innovation
procurement. Případová studie. [online]. [cit. 23.02.2019]. Dostupné z:
http://www.ecoquip.eu/uploads/pdfs/EcoQUIP%20-
%20Delivering%20efficiency,%20quality%20and%20sustainability%20through%20innovation%20procure
ment%20-%20case%20study%20based%20report.pdf.
[6] EDLER, J., (2009). Demand Policies for Innovation in EU CEE Countries. Manchester Business School
Research Paper, No. 579. Manchester: University of Manchester - Manchester Institute of Innovation
Research. 39 p. ISSN 0954-7401.
[7] EDQUIST, C., ZABALA-ITURRIAGAGOITIA, J. M., (2012). Public Procurement for Innovation as
mission-oriented innovation policy. Research Policy, vol. 41, no. 10, pp. 1757-1769. ISSN 0048-7333. DOI
10.1016/j.respol.2012.04.022.
[8] ELLIS, R. P.,. McGUIRE, T. G., (1993). Supply-Side and Demand-Side Cost Sharing in Health Care. Journal
of Economic Perspectives, vol. 7, no. 4, pp. 135-151. ISSN 0895-3309. DOI 10.1257/jep.7.4.135.
[9] EUROPEAN COMMISSION, (2006). Constructing regional advantage: principles - perspectives – policies.
Brussels: European Communities. 95 p.
[10]EUROPEAN COMMISSION, (2018a). Commission Notice. Guidance On Innovation Procurement. [online].
[cit. 23.02.2019]. Dostupné z:
https://ec.europa.eu/transparency/regdoc/?fuseaction=list&coteId=3&year=2018&number=3051&version=F
&language=en.
[11]EUROPEAN COMMISSION, (2018b). EAFIP – About. [online]. [cit. 1. 3. 2019]. Dostupné z:
http://eafip.eu/about/.
[12]FERRIS, J. S., (1998). Real Government Size, Automatic Feedback Rules and the Measured Effectiveness of
Fiscal Policy. Applied Economics, vol. 30, no. 3, pp. 365-373. ISSN 0003-6846.
[13]GEORGHIOU, L., EDLER, J., UYARRA, E., YEOW, J., (2014). Policy instruments for public procurement
of innovation: Choice, design and assessment. Technological Forecasting & Social Change, vol. 86, pp. 1-
12. ISSN 0040-1625. DOI 10.1016/j.techfore.2013.09.018.
[14]HOWELLS, J., (2005). Innovation and regional economic development: A matter of perspective? Research
Policy, vol. 34, no. 8, pp. 1220-1234. ISSN 0048-7333. DOI 10.1016/j.respol.2005.03.014.
[15]IMAILE, (2018). IMAILE Collected Results –Procurers and Policy Level. [online]. [cit. 2014-04-09].
Dostupné z: http://www.imaile.eu/wp-content/uploads/2018/02/IMAILE-final-newsletter-
procurers_final_en.pdf.
[16]IMAILE, (2019). IMAILE project. [online]. [cit. 2014-04-09]. Dostupné z: http://www.imaile.eu/about/.
[17]JIHOMORAVSKÝ KRAJ, (2019). Na každé kapce vody záleží. Souhlasíte? Přidejte se. [online]. [cit. 2014-
04-09]. Dostupné z: https://m.kr-jihomoravsky.cz/Default.aspx?ID=376111&TypeID=2.
[18]KAUTSCH, M., LICHOŃ, M., WHYLES, G., (2015). Tools of innovative public procurement in health care
in Poland. Innovation: The European Journal of Social Science Research, vol. 28, no. 3, pp. 312-323. ISSN
1351-1610. DOI 10.1080/13511610.2015.1043243.
[19]KLÍMOVÁ, V., ŽÍTEK, V., (2011). Eco-Innovations as a Result of Companies’ Innovation Activities.
E-Leader online, nestránkováno. New York: Chinese American Scholars Association. ISSN 1935-4819.
[20]KRAFTOVÁ, I., MATĚJA, Z., PRÁŠILOVÁ, P., (2011). Economic Performance: Variability of Businesses
within Each Industry and Among Industries. Engineering Economics, vol. 22, no. 5, pp. 459-467. ISSN
13922785. DOI 10.5755/j01.ee.22.5.964.
[21]LINDBECK, A., SNOWER, D., (1990). Demand-side and supply-side policies and unemployment - policy
implications of the insider outsider approach. Scandinavian Journal of Economics, vol. 92, no. 2., pp. 279-
305. ISSN 0347-0520. DOI 10.2307/3440032.
[22]OECD, (2010). The OECD Innovation Strategy. Getting a Head Start on Tomorrow. Paris: OECD Publishing.
224 p. ISBN 978-92-64-08347-9.
[23]OECD, (2011). Demand-side Innovation Policies. Paris: OECD Publishing. 188 p. ISBN 978-92-64-09887-
9.
[24]OECD, (2015). OECD Innovation Strategy 2015. An Agenda for Policy Action. Paris: OECD.
[25]PPI2Innovate, (2018). DT1.3.3 Nástroj PPI2Innovate pro chytré-IKT. [online]. [cit. 1. 3. 2019]. Dostupné z:
http://www.interreg-central.eu/Content.Node/PPI2Innovate/PPI2Innovate-chytre-IKT.pdf.
[26]RENWICK, M. E., ARCHIBALD, S. O. (1998). Demand Side Management Policies for Residential Water
Use: Who Bears the Conservation Burden? Land Economics, vol. 74, no. 3, pp. 343-359. ISSN 0023-7639.
DOI 10.2307/3147117.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
162
[27]ROLFSTAM, M. (2009). Public procurement as an innovation policy tool: the role of institutions. Science
and Public Policy, vol. 36, no. 5, pp. 349-360. ISSN 0302-3427. DOI 10.3152/030234209X442025.
[28]ROOLAHT, T., (2010). The demand-side innovation policies in the context of small EU member country.
Discussions on Estonian Economic Policy, vol. 18, no, 1, pp. 404-427. ISSN 1736-5597.
[29]TAČR, (2014). Premiéra ve státní správě – První vyhlášení veřejné zakázky metodou PCP v ČR. [online].
[cit. 2014-04-09]. Dostupné z: https://www.tacr.cz/index.php/cz/novinky/291-premiera-ve-statni-sprave-
prvni-vyhlaseni-verejne-zakazky-metodou-pcp-v-cr.html.
[30]TAČR, (2019). Co je Elza (Elektronické zpracování archiválií). [online]. [cit. 2014-04-09]. Dostupné z:
https://www.tacr.cz/index.php/cz/elza.html.
[31]UYARRA, E., FLANAGAN, K., (2010). Understanding the Innovation Impacts of Public Procurement.
European Planning Studies, vol. 18, no. 1, pp. 123-143. ISSN 0965-4313. DOI 10.1080/09654310903343567.
[32]VECCHIATO, R., ROVEDA, C., (2014). Foresight for public procurement and regional innovation policy:
The case of Lombardy. Research Policy, vol. 43, no. 2, pp. 438-450. ISSN 0048-7333. DOI
10.1016/j.respol.2013.11.003.
[33]WALLIN, E., (2017). IMAILE, PCP process to identify new technologies and services which address the
challenge of providing the next generation of Personal Learning Environments (PLE) for primary and
secondary school, FP7. Impact, vol. 2017, no. 5, pp. 84-86. ISSN 2398-7081. DOI
10.21820/23987073.2017.5.84.
[34]WARREN, P., (2017). Transferability of demand-side policies between countries. Energy Policy, vol. 109,
pp. 757-766. ISSN 0301-4215. DOI 10.1016/j.enpol.2017.07.032.
[35]ZOZ SUCHA BESKIDZKA, (2019). ZOZ SuchaBeskizdka. [online]. [cit. 23.02.2019]. Dostupné z:
http://www.zozsuchabeskidzka.pl/o-szpitalu/.
[36]ŽÍTEK, V. (2014). Specializace, prostorová koncentrace a diverzifikace v českých a slovenských krajích. In
XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Sborník příspěvků. Brno: Masarykova univerzita,
pp. 326-331. ISBN 978-80-210-6840-7. DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-6840-2014-40.
Příspěvek byl zpracován v rámci projektu Masarykovy univerzity Determinanty rozvoje úspěšných regionálních
inovačních systémů (MUNI/A/1051/2018).
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
163
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-9268-2019-20
EFFECTS OF PUBLIC PROCUREMENT CONTRACT ON
FIRM PRODUCT AND SERVICE INNOVATION – CASE
STUDY OF CZECHIA, SLOVAKIA AND NORWAY
Motivační účinky veřejných zakázek na produkci inovovaných
výrobků a služeb - případová studie ČR, SR a Norska
SOLOMON GYAMFI
HENRY JUNIOR ANDERSON
VIKTOR PROKOP
Ústav ekonomických věd
Fakulta ekonomicko-správní
Univerzita Pardubice
Institute of Economic Sciences
Faculty of Economics and Administration
University of Pardubice
 Studentská 95, 532 10 Pardubice, Czech Republic
E-mail: solomon.gyamfi@upce.cz, henry.anderson@upce.cz, viktor.prokop@upce.cz
Abstract
The public sector economy accounts for a large size of the National market demand for goods and services. Many
scholars have tipped public procurement as an attractive measure to help boost innovation in firms for the state
to achieve its innovation goals. But there has been a worrying case mainly by actors within the public sector and
scholars to explore this policy instrument to support innovation. In light of the above, the research seeks to analyze
the effect of public procurement contracts on the firm’s product and service innovation. Using logistic Regression
model for the CIS 2014 data we analyze this effect in the case of the Czech Republic, Norway and Slovakia. Our
empirical results showed that, the use of this policy instrument is dependent mostly on the type of innovation. We
found that firms received contracts to execute projects from the public sector for service provision in all cases but
in the case of product innovation, only Czech Republic firms did receive a public contract. Nevertheless, innovation
was required when firms are contracted to provide services for the public sector only in the Czech Republic and
Slovakia regarding product innovation.
Key words
public sector, procurement, innovation, case study
Anotace
Veřejný sektor alokuje veřejné prostředky do produkce zboží a služeb. Mnoho ekonomů vnímá veřejné zakázky
jako efektivní způsob, jak motivovat firmy, aby inovovaly svoji produkci v rámci uspokojování poptávky veřejného
sektoru po určité produkci. Existují však negativní pohledy na motivační roli veřejných zakázek. Vzhledem k výše
uvedenému si tento příspěvek klade za cíl analyzovat vliv veřejných zakázek (coby motivačního prvku) na ochotu
firem inovovat své výrobky a služby. Pomocí modelu logistické regrese a dat CIS 2014 analyzujeme motivační
efekt veřejných zakázek ve třech vybraných regionech EU: Česká republika, Norsko a Slovensko. Empirické
výsledky ukázaly, že efektivita využití tohoto politického nástroje závisí především na typu inovací. Výsledky
potvrdily očekávání, že firmy, které získaly veřejnou zakázku, jsou nuceny inovovat, což platí především o firmách
z Česka a Slovenska.
Klíčová slova
veřejný sektor, veřejná zakázka, inovace, případová studie
JEL classification: P35, H57
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
164
1. Introduction
Demand for innovation has been highlighted as a significant source in the quest to extract innovation from private
sector firms. Evolving in the early 1980s, public procurement as a tool hasn’t garnered much attention and
application in both international and National context until the early 2000s (Edler and Georghiou 2007). Much of
the support of this initiative was garnered from policy reports and expert analysis regarding how to resurrect the
failing private expenditure investment for innovation. This began in early 2004 when three governments sent a
position paper to the European Council with an ardent call to renew and reinvigorate innovation across the
European Union (French/German/UK Governments, 2004, p.7). Even after “Kok Report” recognized procurement
as a strategy of pioneering market for innovative product provision, the European Council furthered on to admonish
and propose to member states to makes job provision and growth prospects their central focus openly calling on
member states to focus on public procurement of innovative products in the Lisbon Strategy (European Council,
2005). This ushered in the wave of public procurement directly aimed at expediting innovation mostly in private
ventures and even public ventures as well.
Various literatures have endorsed the use of public procurement as a tool in the quest to supplement innovation
requests. Aschoff and Sofka (2008) researched on German firms and found heterogeneous effect of public
procurement on innovation. Georghiou et al. (2014) addressed the deficiencies of effective public procurement
and added that public procurement can also incentivize innovation by being responsive to innovation through the
purchase of recent but recognized innovations that are new to the organization. Uyarra (2010) expressed concern
that demand is very specific to local problems and issues may make procurement difficult to access to outsiders
effectively deterring potential innovators and reducing the impact of market creation and even the adoption and
spillover effects of the innovation. Research of Aschoff and Sofka (2008) pointed out the selective impact that
public procurement could potentially be giving the impression the initiatives to utilize public procurement as a
tool to spark private and public sector innovation efforts are usually tied to the economic status of a region and the
firm size. Having known mass of literature expressing evidence of public procurement contracts and even
differentiated impacts and barriers they face, we aim to assess the whether the provision of public procurement
contracts and inclusion of the occurrence of innovation as a precondition for the contract affects product and/or
service innovation. Our research will be conducted on the Czech Republic, Slovakia and Norway to capture
countries with different economic performance and even different innovation performance as well on the European
Innovation Scoreboard (2018).
The next section of the paper will discuss the literature on public procurement and innovation; the third section
will cover the data sources and the methods used, the next will report and discus results of the research, followed
by the conclusion and the list of literature.
2. Literature review
European member states have gradually and successfully ushered in public procurement in an effort to supplement
the then failing and falling business investment in research and development expenditure (Edler and Georghiou
2007). Attention had been given to the prospect of public procurement in literature but little had been done to
explore the influence of demand on innovation especially in the industrial revolution (Malerba 2007) Even though
the concept was earlier explored and given the green light by researchers in the early 1980s, the theory only came
into prominence in the late 2000s that it came into prominence (Mowery and Rosenborg, 1979; Rothwell and
Zegveld, 1981). However, having found that public demand spurs on innovative dynamics and spillovers when
oriented towards innovative products and solutions (Edler and Georghiou 2007), public procurement was
incorporated as an element of the European Commission’s Research Investment Action Plan to raise expenditure
to 3% Barcelona target following the work of an expert group (Georghiou et al. 2003).
In contemporary times, practical evidence has endorsed the essence of public procurement as a policy strategy for
the firm and regional innovation. The use of this tool in support of innovation have been backed by the
recommendations of a number of inquiries, reports and policy documents, both at EU (Lember, Kalvet, Kattel,
Penna and Suurna 2007) and National level (Stern, Hellman, Rijnders-Nagle, Terrell, Astrom 2011) Aschoff and
Sofka (2008) researched on 1,100 innovative firms in Germany to assess the degree to which innovation sources
including public procurement stimulates innovation. They found that public procurement and knowledge spillovers
from Universities were both equally significant propellers of innovation. They also found that public procurement
effect on innovation was more effective in small firms in regions under economic turmoil as in delivery and
technology services. In spite of the pre-established connection of public support and innovation, Uyara and
Flanagan (2009) argues that procurements that are undertaken with the sole objective of spurring innovation is
likely to fail due to the fact that most efforts aimed at utilizing public procurement to generate innovation have not
been an intentional or deliberately induced effort to accelerate the course of innovation but rather a by-product of
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
165
an innocent public procurement effort. He went further to imply public procurement as being of a multi-objective
stature with the sole objective of ensuring the quality of government services and the use of product and services
in the interest of the citizenry.
However, not all public procurement efforts can even be genuinely termed as innovative. According to Aschoff
and Sofka (2008), it can only be termed as innovative when the public entity announces its intention to accelerate
innovation policy instrument with public procurement as a policy tool such as the use of public technology
procurement. In this regard, public procurement becomes effective in stimulating the generation and diffusion of
technologies if the functional requirements of the product are only defined by the government leaving the design
and achievement prescriptions. Furthermore, the creation of framework conditions, establishing organisational
frameworks and developing capabilities, identifying, specifying and signalling needs, and incentivising innovative
solutions are efforts needed to shape up public procurements in contributing to firm innovation (Georghiou, Edler,
Uyarra and Yeow 2014). They also revealed that barriers encountered by firms were deficiencies revealed by
policies but improperly addressed as a result of lack of coverage, lack of ownership by purchasers, failure to
address the whole cycle of acquisition and to address risk aversion as well.
Having found that the impact of public procurement differs on country and firm basis as well, the evidence of
public procurement innovative proponents in EU countries (Lember, Kalvet, Kattel, Penna and Suurna 2007) in
spite of the barriers ( Uyarra, Edler, Garcia- Estevez, Georghiou and Yeow 2014; Eadie, Perera and Heaney 2007)
we are of the belief that public procurement proper structures have been set up in the European Union to
accommodate the innovation drive of public procurement and significant factor in driving innovation. However,
very little research had been done in the Czech Republic and Slovakia especially. These two countries are
especially growing economies when compared with countries in the common market like Norway and Germany,
economically (Eurostat 2016). Hence, we’ll focus our research on the Czech Republic, Slovakia and Norway
effectively considering countries at different stages of economic growth in line with findings of Aschoff and Sofka
(2008) whilst focusing on product and process innovation to enable us to identify the differentiated impacts of the
public procurement efforts on which particular innovation type in different countries with widely different
economic performance. Therefore, based on the literature above, we create the hypothesis that,
H1a: Procurement contracts for domestic public sector organizations significantly affect product innovation
H1b: Procurement contracts for domestic public sector organizations significantly affect service innovation.
H2a: Innovation as a non – requirement of public procurements contracts does not spur product innovation
H2b: Innovation as a non – requirement of public procurements contracts does not spur service innovation.
H3a: Innovation as a requirement of public procurements contracts spurs p innovation.
H3b: Innovation as a requirement of public procurements contracts spurs service innovation.
3. Data and Methodology
The data used for the empirical analysis was sourced from the Harmonized European Union Community
Innovation Survey (CIS) 2012-2014 which specifically require respondent firms to indicate within the time-space
of the survey if they engaged in any procurement contracts for the domestic public sector. The survey questionnaire
further asks firms to specify whether such procurement contracts demand innovation as part of the contract
execution which is seen as a form of support for innovation by the public sector. In order to empirically ascertain
government support for innovation through procurement contracts or otherwise, we have selected these variables
as shown in the table below.
Tab. 1: Selected variables for the research
Variables Abbrev. Description
Dependent Variables inpdgd
inpdsv
Introduced onto the market a new or significantly improved good
Introduced onto the market a new or significantly improved service
Independent Variables pubdom
pbinn
pbnoct
pbinct
rmac
rmar
marnat
marloc
Procurement contracts for domestic public sector organisations
Undertook innovation activities (enterprise with procurement contract)
Innovation not required as part of the contract
Innovation required as part of the contract
Engagement in acquisition of machinery for innovation
Engagement in market introduction of innovation
National market (other regions of country)
Local/regional market (within country)
Source: CIS 2014
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
166
A logistic regression analysis was used for the empirical analysis because the CIS data provides dichotomous
variables which make the analysis feasible and fit by, the use of binary logistic regression (source). The logistic
model used for the model computation is given by the formula:
Inpdgd/ Inpdsv = β0 + β1(pubdom)x + β2(pbinn)x + β3(pbnoct)x + β4(pbinct)x + β5(rmac-)x + β6(rmar)x +
β7(marnat)x + β8(marloc)x + εx (1)
where the model is used to ascertain the influence or effect of firms dealing with procurement contracts from the
domestic public sector organizations on the firm’s product and service innovations.
Three European countries, the Czech Republic, Slovakia and Norway were selected for the empirical analysis. All
the three countries are respondents to the CIS and are ranked as moderate innovators in the case of Czech Republic
and Slovakia and Norway, a strong innovator per the European Innovation Scoreboard 2018 rankings. With the
differences in innovation rankings and economic prowess determined by their public expenditure, we have the
motivation to find out how these countries economically support firms for their innovation through public
procurement contracts.
4. Result and discussion
The empirical model included all firms in the selected countries with the sample size amounted to 13033 large and
small and medium-size firms engaged in all kinds of business activities in the selected countries The sample size
included 5098, 5045 and 2790 firms for the Czech Republic, Norway and Slovakia respectively. The empirical
analysis rather shows a mixed result and difference between firm product and service innovation. This could be
attributed to the nature of public expenditure which is inclined to service provision than product provision.
Generally, the correlation between the dependent variables and specifically procurement contract independent
variables were weak signalling rather the non-usage or rather the less effective use of this support system to boost
innovation in the selected countries by the public sector.
As it can be seen in table 2 below, the empirical analysis showed a negative significant effect of public sector
procurement contracts on firm product innovation in the Czech Republic and Norway. This confirms H1a in both
countries except Slovakia. This shows that the public sector does not engage in firm product innovation support
due to barriers as found by Georghiou et al (2014) and Uyarra et al, (2014). They outlined some dificiencies UK
firms experience in their procurement dealings with the public sector organisations which they noted as a key
barrier, lack of expertise in some countries. The finding is consistent with Aschhoff & Sofka (2009) who found
that public procurement had a significant effect on innovation success but rather through general administrative
procurement (services) but not in security procurement which demands more product specification.
Tab. 2: Firm's product innovation
Independent
variables
Czech Rep.
β (p-value)
Norway
β (p-value)
Slovakia
β (p-value)
pbinn 0.370 (0.645) 0.096 (0.848) -1.294(0.304)
pubdom -0.387 (0.001)*** -0.219 (0.025)* -0.201(0.403)
pbnoct 0.798 (0.276) -0.058 (0.901) 0.344 (0.729)
pbinct -0.214 (0.763) 0.582 (0.206) 2.838 (0.010)**
rmac 1.874 (0.001)*** 1.620(0.001)*** 2.808 (0.001) ***
rmar 2.175 (0.001) *** 1.707 (0.001)*** 2.494 (0.001) ***
marnat 0.736 (0.001) *** 0.691 (0.001)*** 0.360 (0.139)
marloc -0.382 (0.001)*** -0.627 (0.001)*** 0.221 (0.264)
McFadden R² 0.322 0.287 0.390
Cronbach's α 0.608 0.667 0.565
No. of Obs. 5198 5045 2790
Note: significance* p <. 05, ** p <. 01, *** p <. 001
More so, innovation as a non – requirement for public procurement contracts had no impact on product innovation
thereby rejecting H2a for all countries. However, innovation orientation of public sector procurement was found
significant on product innovation only in Slovakia. This effectively accepts H3a and rejects it for the other
countries.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
167
On the other hand, regarding firm service innovation, the empirical model showed a positive significant effect of
public sector procurement on the firm’s service innovation in all countries. This confirms H1b in all countries.
Contracts received by firms in the Czech Republic with innovation required as part of the contract had a significant
effect on service innovation. This confirms that H3b was accepted in the Czech Republic and rejected for both
countries. Innovation not instated as a factor for public procurement contracts was, however found to be
insignificant for all countries concerned effectively rejecting H2b. For firms which engaged in innovative activities
and sold goods and services within the local and national markets in the Czech Republic, the requirement for
innovation rather had a negative effect on the firms’ service innovations.
We infer that this negative effect may be coherent in the barriers mentioned above and also, the lack of incentive
for public sector buyers to take a risk in procuring services from the firms with incremental innovation
characteristics. The long term nature as well as the risk of criticism from government auditors may account for the
non-requirement of innovation as a part of the innovative public sector procurement process.
Tab. 3: Firm's service innovation
Independent
Variables
Czech Rep.
β (p-value)
Norway
β (p-value)
Slovakia
β (p-value)
pbinn 1.908 (0.005) *** 0.998 (0.025)** 0.665 (0.520)
pubdom 0.629 (0.001)*** 0.200 (0.038)** 0.610 (0.012)**
pbnoct -1.025 (0.103) -0.153 (0.711) -0.363 (0.664)
pbinct -1.170 (0.052)* -0.438 (0.280) 0.131 (0.881)
rmac 1.552 (0.001)*** 1.214 (0.001)*** 2.644 (0.001)***
rmar 1.192 (0.001)*** 1.224(0.001)*** 1.373 (0.001)***
marnat 0.249 (0.043)** 0.537(0.001)*** 0.457 (0.156)
marloc 0.270 (0.014)** 0.330 (0.010)** 0.010 (0.965)
McFadden R² 0.203 0.193 0.317
Cronbach's α 0.608 0.667 0.565
No. of Obs. 5198 5045 2790
Note: significance* p <. 05, ** p <. 01, *** p <. 001
5. Conclusion
The research seeks to analyse the public sector innovation support through procurement contracts. In sum, the
research sought to find out the effect of procurement contracts from the public sector on firm product and service
innovation. There are challenges associated with public procurement to trigger innovation. This is because, both
the demand and supply sides of innovation measures has certain inefficiencies and difficulties such as lack of
understanding to assess the market opportunities by the innovative public procurement process. There is also a
disincentive for the public sector to demand innovation in procurement contracts due to fear and risk associated
with the product or services because the risk of the new product usage are apparent so public sector buyers would
rather prefer already innovative product in the market to deliberately spurring innovation in firms. With these
identified problems, we used the demand side public procurement support system to analyse the case of the Czech
Republic, Norway, and Slovakia. Using the CIS 2014 data, we have identified that despite the strong campaigns
and propagation for the adoption of innovative procurement processes to spur innovation, the public sector in the
selected countries is not badging to the call.
The findings of the research have shown that even when the public sector of the selected countries contract firms
to execute projects and programmes, there is no inclusion of strict requirement, demanding for the firms to
undertake innovation. But we must hasten to add that this is the case for product innovation for two of the selected
countries (the Czech Republic and Norway) which confirms H1a in two of the three countries except Slovakia.
This shows that, the public sector does not engage in firm product innovation support due to some barriers in the
procurement process. And for service innovation, only the Czech Republic included innovation in the procurement
contract. Conversely, even when there is such requirement in place, its effect on the firm product and service
innovation was negative as shown by the result. Thus, innovation as a non-requirement for public procurement
contracts had no impact on product innovation thereby rejecting H2a for all countries. However, innovation
orientation of public sector procurement was found to be significant on product innovation only in Slovakia. This
effectively accepts H3a and rejects it for the other countries.. In the Czech Republic, public procurement contract
with innovation required as part of the contract had a significant effect on service innovation. This confirms that
H3b was accepted in Czech Republic but rejected for the other two countries. Innovation not included as a factor
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
168
for public procurement contracts was, however found to be insignificant for all countries concerned effectively
rejecting H2b.
These worrying phenomena require pragmatic solutions and more attention if the public sector needs to encourage
firm innovativeness. The overarching difficulties may be that the public sector is relying heavily on the supply
side of the innovation measures, that is, overusing the finance and support instruments. We therefore urge, as a
policy requirement, the selected countries to explore the deliberate linkage of both sides of the innovation policy
measures or switching the attention to the demand side and joining the linkages. Exploring the intermediation of
third parties in public procurement processes could be used as an alternative measure.
Literature
[1] ASCHHOFF, B., SOFKA, W., (2009). Innovation on demand—Can public procurement drive market success
of innovations?. Research policy, vol. 38, no. 8, pp.1235-1247. DOI 10.1016/j.respol.2009.06.011.
[2] EADIE, R., PERERA, S., HEANEY, G., CARLISLE, J., (2007). Drivers and barriers to public sector eprocurement
within Northern Ireland’s construction industry. Journal of Information Technology in
Construction, vol. 12, pp. 103-120. ISSN 1874-4753.
[3] EUROPEAN COUNCIL, (2005). Brussels European Council 22/23 March 2005, Presidency Conclusions.
Brussels, 23 May 2005, Available from: http://ue.eu.int/ueDocs/cms Data/docs/pressdata/en/ec/84335.pdf
[4] FRENCH, GERMAN, UK GOVERNMENTS, (2004). Towards and innovative Europe. A Paper by the
French, German and UK Governments, Available from: http://www.hmtreasury.gov.uk/media/C0B/BF/towards_innov_europe
200204.pdf
[5] GEORGHIOU, L., EDLER, J., UYARRA, E., YEOW, J., (2014). Policy instruments for public procurement
of innovation: Choice, design and assessment. Technological Forecasting and Social Change, vol. 86, pp.1-
12. DOI 10.1016/j.techfore.2013.09.018.
[6] LEMBER, V., KALVET, T., KATTEL, R., PENNA, C., SUURNA, M., (2007). Public procurement for
innovation in Baltic metropolises. Tallinn: Tallinn University of Technology.
[7] MALERBA, F., (2007). Innovation and the evolution of industries. In Innovation, Industrial Dynamics and
Structural Transformation (pp. 7-27). Berlin, Heidelberg: Springer. DOI 10.1007/978-3-540-49465-2_2.
[8] MOWERY, D., ROSENBERG, N., (1979). The influence of market demand upon innovation: a critical review
of some recent empirical studies. Research policy, vol. 8, no. 2, pp. 102-153. DOI 10.1016/0048-
7333(79)90019-2.
[9] ROTHWELL, R., & ZEGVELD, W. (1981). Government regulations and innovation—industrial Innovation
and Public Policy (pp. 116-147). In: Industrial Innovation and Public Policy. London: Frances Pinter.
[10]STERN, P., HELLMAN, J., RIJNDERS-NAGLE, M., TERRELL, M., ASTROM, T., (2011). How public
procurement can stimulate innovative services. Stockholm: Nordic Innovation Centre Report.
[11]UYARRA, E. (2010). Opportunities for innovation through local government procurement. Report No.
PLG/51. London: NESTA.
[12]UYARRA, E., FLANAGAN, K., (2010). Understanding the innovation impacts of public
procurement. European Planning Studies, vol. 18, no. 1, pp. 123-143. DOI 10.1080/09654310903343567.
[13]UYARRA, E., EDLER, J., GARCIA-ESTEVEZ, J., GEORGHIOU, L., YEOW, J., (2014). Barriers to
innovation through public procurement:A supplier perspective. Technovation, vol. 34, no. 10, pp. 631-645.
DOI 10.1016/j.technovation.2014.04.003.
This work was supported by grant provided by the scientific research project of the Czech Sciences Foundation
Grant No: 17-11795S.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
169
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-9268-2019-21
AKADEMICKÝ VÝSKUM V KRAJOCH SLOVENSKA
V ROKOCH 2005-2017 – VYBRANÉ TYPY VEDECKÝCH
PUBLIKÁCIÍ
Academic research in regions of Slovakia in years 2005-2017 –
selected types of scientific publications
MICHAL HLADKÝ
Katedra reg. geografie, ochrany a plánovania krajiny
Prírodovedecká fakulta
Univerzita Komenského v Bratislave
Dep. of reg. geography, planning and environment
Faculty of Natural Sciences
Comenius University in Bratislava
 Ilkovičova 6, 842 15 Bratislava, Slovak Republic
E-mail: michal.hladky@uniba.sk
Anotácia
Významným výstupom v rámci inovačného procesu na Slovensku sú vedecké publikácie, prinášajúce nové
informácie, poznatky, vedecké postupy a pod., ktoré môžu v aplikačnej rovine pozitívne vplývať na regionálny
rozvoj. Tieto publikácie sú produkované spravidla organizáciami akademického výskumu, kam môžeme zahrnúť
predovšetkým univerzity a iné verejné vedecko-výskumné inštitúcie (Slovenská akadémia vied). Cieľom príspevku
je s využitím trojročných kĺzavých priemerov podať priestorovú analýzu početnosti vybraných najvýznamnejších
kategórií vedeckých publikácií (publikácie v karentovaných časopisoch, citácie v karentovaných časopisoch,
vedecké monografie) vo vzťahu k akademickým pracovníkom výskumu a vývoja (na univerzitách a vo verejných
vedecko-výskumných inštitúciách) v krajoch Slovenska v rokoch 2005-2017. V prípade karentovaných časopisov
dominovali v danom období Bratislavský a Košický kraj, pri vedeckých monografiách pozorujeme dlhodobo
vedúce pozície najmä Prešovského a Trnavského kraja. Kraje Trenčiansky a Žilinský sa umiestňovali na
posledných miestach v rámci regiónov Slovenska, vzhľadom na silnú industriálnu bázu a v prípade Trenčianskeho
kraja historicky krátku tradíciu univerzitného výskumu.
Kľúčové slová
vedecké publikácie, akademický výskum, kraje Slovenska
Annotation
Scientific publications are important output of innovation process, bringing new information, knowledge, scientific
practices etc. that can have a positive impact on regional development. These publications are usually produced
by academic research organizations, where mostly universities or other public research institutions can be
included (e.g. Slovak Academy of Sciences). The aim of the paper is to use the three-year moving averages to give
a spatial analysis of the most important categories of scientific publications (current contents publications, current
contents citations, scientific monographs) in relation to research and development employees (at universities and
public research institutions) in regions of Slovakia in years 2005-2017. In the case of the current contents
publications and citations, the Bratislava and Košice regions dominated in the studied period; in the case of
scientific monographs we observe leadership positions of the Prešov and Trnava regions. The regions of Trenčín
and Žilina were ranked in the last places within the regions of Slovakia, due to the strong industrial base and the
relatively weak tradition of university research in case of the Trenčín region.
Key words
scientific publications, academic research, regions of Slovakia
JEL classification: O32
1. Úvod
V 90. rokoch 20. storočia sa začína pertraktovať pojem znalostná ekonomika, kde sa kladie dôraz na znalosti ako
strategickú surovinu a proces učenia ako rozhodujúce faktory z hľadiska trvale udržateľnej
konkurencieschopnosti. Od tohto prístupu sa odráža teória učiacich sa regiónov (learning regions). Malmberg
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
170
(1996) popisuje učiace sa regióny prostredníctvom ekonomickej konfigurácie (prítomnosť viacerých podobne
zameraných firiem), technologickej infraštruktúry (resp. existencie výskumných inštitúcií) a kultúry a inštitúcií
regiónu k zabezpečeniu maximalizácie schopnosti učiť sa a inovovať.
Teória učiacich sa regiónov je založená na vytváraní sietí rôznych subjektov v regióne, šírení inovácií a učení.
Práve schopnosť učiť sa a akumulácia znalostí a tvorba podmienok pre vytváranie nových znalostí a inovácií je
základom konkurenčnej výhody a regionálneho rozvoja (Blažek, 2012). K rozvoju tejto teórie prispel najmä
Lundvall (Lundvall, Johnson, 1994). Definuje učiacu sa ekonomiku ako „ekonomiku, kde úspech jednotlivcov,
firiem a regiónov odráža ich schopnosti učiť sa (a nezabudnúť staré praktiky); kde dochádza k rýchlym zmenám a
staré praktiky sa rýchlo stávajú zastaralými a vyžadujú sa nové zručnosti; kde učenie sa zahŕňa zručnosti a
vytvorenie kompetencií, nielen zvýšený prístup k informáciám; kde učenie prebieha vo všetkých častiach
spoločnosti, nielen v high-tech sektore; a kde čistá tvorba pracovných miest je v sektoroch náročných na znalosti
a vedomosti...“ (Lundvall, Johnson, 1994, p. 26).
Pri skúmaní úloh univerzít v regionálnom rozvoji sa ako výrazné príklady javia regióny, ktoré sa vyznačujú
vysokou hustotou podnikov s vysoko rozvinutou technológiou a inovatívnymi aktivitami. Mnohí autori (Thanki,
1999, Hamm, Wenke, 2002, Kitagawa, 2004, 2011, Benneworth, 2006, Popescu, 2011 a i.) zdôrazňujú v rámci
regiónu potrebu kooperácie univerzitných a vedecko-výskumných inštitúcií s podnikateľským sektorom, čo môže
umožniť vznik vysoko technologických odvetví v zázemí univerzity. Úspešným príkladom je podľa viacerých
autorov (Čorejová, Rostášová, 2016, Harrison, Turok, 2017, Vodenko, et al., 2018) úloha Cambridgskej univerzity
vo Veľkej Británii; Stanfordská univerzita s jej vplyvom na vysokú konkurencieschopnosť regiónu južne od San
Francisca (Silicon Valley v údolí Santa Clara, kde vzniklo veľké množstvo podnikov na mikroelektroniku
a software); či univerzitné jadro regiónu Route 128 v Massachusetts, tvorené Harvardskou univerzitou a
Massachusettským technologickým inštitútom (MIT), ktoré výrazne prispievajú k rozvoju informačnokomunikačných
technológií. Vznik inovatívnych regiónov môže byť buď spontánny, kedy takéto regióny vznikli
v okolí univerzít (regióny Route 128 a Silicon Valley), alebo plánovaný a podporovaný štátom (región Cambridge
vo Veľkej Británii, Sophia Antipolis s univerzitou Nice Sophia Antipolis vo Francúzsku).
1.2 Cieľ a metódy
V regionálnej štruktúre Slovenka môžeme v dlhodobom časovom horizonte pozorovať výrazné disparity v stupni
sociálno-ekonomického rozvoja (Švecová, Rajčáková, 2014), vrátane oblasti vedy a výskumu (Rajčáková,
Švecová, 2015). Cieľom príspevku je na základe trojročných kĺzavých priemerov analyzovať priestorovú
diferenciáciu a dynamiku vybraných ukazovateľov z oblasti najvýznamnejších kategórií vedeckých publikácií
(publikácie v karentovaných časopisoch, citácie v karentovaných časopisoch, vedecké monografie) v krajoch vo
vzťahu k akademickým pracovníkom univerzít a verejných vedecko-výskumných inštitúcií v rokoch 2005-2017.
Absolútne údaje o najvýznamnejších vedeckých publikáciách ako aj o pracovníkoch akademického výskumu
podľa krajov Slovenska (regióny NUTS III) za roky 2005-2017 boli získané z databáz Štatistického úradu SR
(2018) (ďalej „ŠÚ SR“) a Ministerstva školstva, vedy, výskumu a športu SR (2018) (ďalej „MŠVVaŠ SR“).
Následne v ďalšom kroku boli v jednotlivých krajoch vypočítané podiely jednotlivých kategórií vedeckých
publikácií na 1 pracovníka akademického výskumu a tieto boli vztiahnuté k referenčnej hodnote za celé Slovensko
a vynásobené 100 (t.j. celoslovenský priemer = 100 percent). Pre elimináciu krátkodobých fluktuácií a vyššiu
objektivitu výskumu boli využité trojročné kĺzavé priemery a výsledná hodnota bola priradená prostrednému roku
z daného trojročného intervalu, čiže z pôvodného časového intervalu rokov 2005-2017 „vypadli“ krajné roky
a jednotlivé ukazovatele boli sledované v období medzi rokmi 2006-2016 (napr. hodnota za rok 2006 bola
stanovená ako trojročný priemer za roky 2005-2007). Výsledky boli následne analyzované a graficky spracované
vo forme tabuliek, grafov a máp.
2. Priestorová diferenciácia vybraných kategórií vedeckých publikácií na Slovensku
Napriek faktu, že v absolútnom počte publikácií v karentovaných časopisoch jednoznačne počas celého
sledovaného obdobia rokov 2006-2016 dominoval Bratislavský kraj (Obr. 2). Napríklad v roku 2016 evidoval s 2
474 publikáciami viac ako dvojnásobnú hodnotu oproti 2. kraju v poradí (Košický s 1 164 publikáciami), tak pri
relatívnych počtoch na 1 pracovníka akademického výskumu zaznamenal 1. miesto v danom časovom intervale
len raz (Obr. 1), a to v roku 2007 s hodnotou 131,7 %, teda o takmer tretinu vyššou ako bol celoslovenský priemer,
v ostatných rokoch sa na 1. pozícii umiestnili kraje Košický (roky 2008, 2009, 2012, 2013, 2014, 2015, 2016)
a Nitriansky (roky 2006, 2010, 2011). Maximálna úroveň koncentrácie tohto ukazovateľa vzhľadom na celé
územie Slovenska bola dosiahnutá v roku 2006 v Nitrianskom kraji (hodnota 236,1 %) (Tab. 1). Najmenej
publikácií v karentovaných časopisoch v prepočte na 1 vedecko-výskumného pracovníka vykazoval do roku 2011
Trenčiansky kraj, následne v ďalšom období Žilinský kraj, pričom minimálna hodnota z celého obdobia bola
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
171
v roku 2009 v Trenčianskom kraji (11,2 %). Najvyššiu stabilitu výsledku vzhľadom na celé Slovensko si udržiaval
Bratislavský kraj, ktorý v každom roku zaznamenal hodnotu vyššiu ako celoslovenský priemer. Košický kraj
vykazoval nadpriemernú úroveň v každom roku okrem roku 2006 a Nitriansky kraj v období do roku 2012
(vrátane).
Tab. 1: Vybrané kategórie vedeckých publikácií na 1 pracovníka výskumu a vývoja podľa krajov Slovenska
v rokoch 2006, 2009, 2013, 2016 (percentá; priemer Slovenska: 100 %)
Kraj
2006 2009 2013 2016
PKČ CKČ VM PKČ CKČ VM PKČ CKČ VM PKČ CKČ VM
BA 120,1 148,4 97,7 116,9 148,2 97,7 127,8 150,8 86,4 116,3 133,7 84,4
TT 66,0 106,1 132,9 52,7 48,6 120,8 52,4 59,6 143,9 57,7 37,3 169,6
TN 22,3 27,9 76,1 11,2 4,1 15,8 59,7 27,6 99,9 56,1 46,2 145,1
NR 236,1 99,5 105,3 135,9 80,8 124,9 62,6 68,3 150,5 68,7 81,8 155,5
ZA 29,9 34,0 83,4 29,3 36,7 84,1 28,4 18,0 62,7 44,7 46,7 71,9
BB 40,5 20,2 190,4 28,9 48,1 165,1 56,1 34,4 111,3 69,8 54,1 121,0
PO 54,2 32,2 130,0 63,4 59,9 177,2 60,2 34,9 199,3 72,0 35,7 177,4
KE 64,0 81,9 64,4 173,8 104,5 81,0 168,3 130,0 87,2 151,4 119,3 70,2
Vysvetlivky: PKČ – publikácie v karentovaných časopisoch, CKČ – citácie v karentovaných časopisoch, VM –
vedecké monografie
Skratky krajov: BA – Bratislavský, TT – Trnavský, TN – Trenčiansky, NR – Nitriansky, ZA – Žilinský, BB –
Banskobystrický, PO – Prešovský, KE - Košický
Zdroj: ŠÚ SR (2018), MŠVVaŠ SR (2018), vlastné spracovanie.
Podľa citácií v karentovaných časopisoch, v absolútnych aj relatívnych ukazovateľoch počas sledovaného obdobia
jednoznačne zaznamenal každoročne vedúcu pozíciu Bratislavský kraj (Obr. 3-4) (napr. v roku 2016 v absolútnych
údajoch vykazoval s 43 130 citáciami viac ako trojnásobný počet citácií ako na 2. mieste umiestnený Košický kraj
s 13 921 citáciami), ktorý dosahoval v relatívnych údajch približne takmer 1,5-násobok priemeru Slovenska
(rozpätie hodnôt od 133,7 % v roku 2016 po 150,8 % v roku 2013) (Tab. 1). Na 2. mieste sa väčšinu rokov
umiestňoval v počte citácií na 1 pracovníka výskumu Košický kraj, s výnimkou rokov 2006 a 2007, kedy túto
pozíciu obsadil kraj Trnavský. Zároveň môžeme konštatovať, že kraje umiestnené na 2. mieste dosiahli v každom
roku nadpriemernú hodnotu v porovnaní s celým Slovenskom. Na poslednom mieste sa väčšinu rokov umiestnil
kraj Trenčiansky (roky 2007, 2008, 2009, 2010, 2011, 2012), v troch rokoch (2013, 2014, 2015) kraj Žilinský,
a v ostatných rokoch kraje Banskobystrický (2006) a Prešovský (2016). Minimálnu hodnotu ukazovateľa
pozorujeme v roku 2009 v Trenčianskom kraji (4,1 %).
V prípade vedeckých monografií dominoval v absolútnych číslach v sledovanom období Bratislavský kraj (Obr.
6) (napr. v roku 2016 s hodnotou 494 viac ako trojnásobný počet monografií v porovnaní s 2. krajom v poradí
(Nitriansky so 194 monografiami), Košický kraj sa umiestnil vtedy až na 3. mieste so 149 monografiami). Pri
relatívnom ukazovateli prepočítanom na počet pracovníkov akademického výskumu bol vývoj na prvých
priečkach v rámci krajov Slovenska pomerne turbulentný (Obr. 5). Do roku 2008 1. miesto obsadzoval kraj
Banskobystrický, od roku 2009 kraj Prešovský. Maximálna hodnota ukazovateľa v sledovanom období bola
dosiahnutá v roku 2013 v Prešovskom kraji (199,3 %) (Tab. 1). Čo sa týka poradia na poslednej pozícii, môžeme
pozorovať podobný trend ako v prípade publikácií v karentovaných časopisoch. Do roku 2011 sa na poslednej
priečke umiestňoval Trenčiansky kraj, od roku 2012 (vrátane) Žilinský kraj, akurát s tým rozdielom, že v rokoch
2006 a 2016 dosiahol túto pozíciu kraj Košický (minimálna hodnota dosiahnutá v roku 2009 v Trenčianskom kraji:
15,8 %). Až štyri kraje (Trnavský, Nitriansky, Banskobystrický, Prešovský) zaznamenali v každom roku
nadpriemernú úroveň ukazovateľa v porovnaní s celoslovenským priemerom a navzájom sa prestriedali
v sledovanom období na popredných pozíciách (1.-2. miesto). Zároveň nadpriemernú hodnotu oproti celému
Slovensku dosiahol v rokoch 2007 a 2008 aj kraj Bratislavský, a v rokoch 2012, 2014, 2015, 2016 kraj
Trenčiansky, ktorý sa v prvej fáze umiestňoval na posledných pozíciách (7.-8.), ako sme spomínali v texte vyššie.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
172
Obr. 1: Počet karentovaných publikácií na 1 zamestnanca výskumu a vývoja podľa krajov Slovenska v rokoch
2006 – 2016 (percentá; priemer Slovenska: 100 %)
Zdroj: ŠÚ SR (2018), MŠVVaŠ SR (2018), vlastné spracovanie.
Obr. 2: Počet karentovaných publikácií na 1 zamestnanca výskumu a vývoja podľa krajov Slovenska v roku
2016 (priemer Slovenska: 100 %)
Zdroj: ŠÚ SR (2018), MŠVVaŠ SR (2018), vlastné spracovanie.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
173
Obr. 3: Počet karentovaných citácií na 1 zamestnanca výskumu a vývoja podľa krajov Slovenska v rokoch
2006 – 2016 (percentá; priemer Slovenska: 100 %)
Zdroj: ŠÚ SR (2018), MŠVVaŠ SR (2018), vlastné spracovanie.
Obr. 4: Počet karentovaných citácií na 1 zamestnanca výskumu a vývoja podľa krajov Slovenska v roku 2016
(priemer Slovenska: 100 %)
Zdroj: ŠÚ SR (2018), MŠVVaŠ SR (2018), vlastné spracovanie.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
174
Obr. 5: Počet vedeckých monografií na 1 zamestnanca výskumu a vývoja podľa krajov Slovenska v rokoch
2006 – 2016 (percentá; priemer Slovenska: 100 %)
Zdroj: ŠÚ SR (2018), MŠVVaŠ SR (2018), vlastné spracovanie.
Obr. 6: Počet vedeckých monografií na 1 zamestnanca výskumu a vývoja podľa krajov Slovenska v roku 2016
(priemer Slovenska: 100 %)
Zdroj: ŠÚ SR (2018), MŠVVaŠ SR (2018), vlastné spracovanie.
3. Záver
Vedúca pozícia Bratislavského a Košického kraja, s Bratislavou a Košicami ako dlhodobo hlavnými pólmi rozvoja
Slovenska s vysokou koncentráciou univerzitných a výskumných inštitúcií (Rajčáková, Švecová, 2018), sa
v oblasti akademického výskumu pri vybraných relatívnych ukazovateľoch vedy a výskumu v prepočte na 1
pracovníka výskumu v sledovanom období 2005-2017 potvrdila v prípade publikácií a citácií v karentovaných
časopisoch. Pri vedeckých monografiách bola situácia zložitejšia a napriek dôležitým pozíciám týchto krajov
v rámci regiónov Slovenska pri absolútnych údajoch, v prípade relatívneho ukazovateľa sa na popredných
priečkach (1., 2. miesto) v danom období umiestňovali najmä Prešovský a Trnavský kraj, do roku 2010
Banskobystrický kraj a od roku 2011, okrem roku 2016, aj Nitriansky kraj. Kraje Trenčiansky a Žilinský sa pri
všetkých vyššie uvedených kategóriách vedeckých publikácií umiestňovali dlhodobo na posledných pozíciách,
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
175
najmä vďaka silnej industriálnej báze na území Stredného Považia (čo spôsobovalo menšie zastúpenie
akademického výskumu v týchto krajoch a silnejšiu pozíciu komerčného aplikačne orientovaného výskumu
a vývoja) a slabšou tradíciou univerzitného výskumu, najmä v prípade Trenčianskeho kraja, keďže Trenčín je
spomedzi krajských miest na Slovensku najmladším univerzitným centrom (Rehák, 2005). Potenciál univerzitného
resp. akademického výskumu v jednotlivých krajoch Slovenska vytvára bázu pre fungovanie znalostných sietí,
klastrových iniciatív a pod. spolu s podnikateľským sektorom, kde sa zistené poznatky môžu preniesť do
aplikačnej roviny a pozitívne vplývať na regionálny rozvoj, aj keď zatiaľ podľa Reháka et al. (2015) je kooperácia
uuniverzít (ako hlavných organizácií, v ktorých sa realizuje akademický výskum) s regionálnymi aktérmi na
nedostatočnej úrovni. Pozitívny posun v tejto oblasti môžu priniesť v budúcnosti napríklad špecializované centrá
excelentnosti a pod.
Literatúra
[1] BENNEWORTH, P., (2006). The role of university spin-off firms in strengthening regional innovation
systems in weaker places. [online]. [cit. 2019-03-15]. Dostupné z:
https://s3.amazonaws.com/academia.edu.documents/22055582/paul_benneworth.pdf?AWSAccessKeyId=A
KIAIWOWYYGZ2Y53UL3A&Expires=1553128298&Signature=V5XoRhfnhgwfRn3GqNc45yqysF8%3D
&response-content-disposition=inline%3B%20filename%3DThe_role_of_university_spin-off_firms_in.pdf
[2] BLAŽEK, J., (2012). Regionální inovační systémy a globální produkční sítě: dvojí optika na zdroje
konkurenceschopnosti v současném světě? Geografie, vol. 117, no. 2, pp. 209-233. ISSN 1212-0014.
[3] ČOREJOVÁ, T., ROSTÁŠOVÁ, M., (2016). University – industry partnership in the context of regional and
local development. In Proceedings of the International Conference on Information Technology Based Higher
Education and Training. Istanbul: IEEE, p. 1-6. ISBN 978-1-5090-0778-3. DOI
10.1109/ITHET.2016.7760698.
[4] HAMM, R., WENKE, M., (2002). Die Bedeutung von Fachhochschulen für die regionale
Wirtschaftsentwicklung. Eine Darstellung am Beispiel der Fachhoschule Niederrhein. Raumforschung und
Raumordnung, vol. 60, no. 1, pp. 28-36. ISSN 0034-0111. DOI 10.1007/BF03185691.
[5] HARRISON, J., TUROK, I., (2017). Universities, knowledge and regional development. Regional Studies,
vol. 51, no. 7, pp. 977-981. ISSN 0034-3404. DOI 10.1080/00343404.2017.1328189.
[6] KITAGAWA, F., (2011). City-regions, Innovations and Universities : the Evolution and Transition of the UK
Urban Governance Institutions. International Journal of Knowledge-Based Development, vol. 2, no. 2, pp.
185-201. ISSN 2040-4468. DOI 10.1504/IJKBD.2011.041247.
[7] LUNDVALL, B.A., JOHNSON, B., (1994). The learning economy. Journal of Industry Studies, vol. 1, no. 2,
pp. 23-42. ISSN 1320-6095. DOI 10.1080/13662719400000002.
[8] MALMBERG, A., (1996). Industrial geography: agglomaration and local milieu. Progress in Human
Geography, vol. 20, no. 3, pp. 392-403. ISSN 0309-1325. DOI 10.1177/030913259602000307.
[9] MINISTERSTVO ŠKOLSTVA, VEDY, VÝSKUMU A ŠPORTU SR, (2018). Dokumenty štatistických
ukazovateľov: roky 2005-2017. [online]. [cit. 2019-03-15]. Dostupné z:
https://www.vedatechnika.sk/SK/VedaATechnikaVSR/Stranky/StatistickeUkazovatele.aspx.
[10]POPESCU, A., (2011). The University as a Regional Development Catalyst : Frameworks to Access the
Contribution of Higher Education to Regional Development. [online]. [cit. 2019-03-15]. Dostupné z:
https://www.researchgate.net/publication/228268034_The_University_as_a_Regional_Development_Cataly
st_Frameworks_to_Assess_the_Contribution_of_Higher_Education_to_Regional_Development.
[11]RAJČÁKOVÁ, E., ŠVECOVÁ, A., (2015). Regionálne disparity na Slovensku v kontexte kohéznej politiky
EÚ 2007-2013. Bratislava: Univerzita Komenského v Bratislave. ISBN 978-80-223-3792-2.
[12]RAJČÁKOVÁ, E., ŠVECOVÁ, A., (2018). Ľudské zdroje – regionálne disparity v kontexte politiky
súdržnosti EÚ 2007-2013 na Slovensku. Geografický časopis, vol. 70, no. 1, pp. 79-96. ISSN 0016-7193. DOI
10.31577/geogrcas.2018.70.1.05.
[13]REHÁK, Š., (2005). Univerzita ako katalyzátor poznatkov v regiónoch. In New Members – New Challenges
for the European Development Regional Policy. Conference Proceedings. Košice: Technická univerzita, pp.
285-290. ISBN (?).
[14]REHÁK, Š., DŽUPKA, P., SEKELSKÝ, L., ŠEBOVÁ, M., (2015). Lokálne ekonomické vplyvy univerzít.
Bratislava: Vydavateľstvo Ekonóm. ISBN 978-80-225-4007-0.
[15]ŠTATISTICKÝ ÚRAD SR, (2018). Databáza DATAcube, [online]. [cit. 2019-03-15]. Dostupné z:
http://datacube.statistics.sk/TM1WebSK/TM1WebLogin.aspx.
[16]ŠVECOVÁ, A., RAJČÁKOVÁ, E., (2014). Regionálne disparity v sociálno-ekonomickej úrovni regiónov
Slovenska v rokoch 2001 – 2013. In Lauko, V. (ed.). Regionálne dimenzie Slovenska. Bratislava: Univerzita
Komenského v Bratislave, pp. 257-294. ISBN 978-80-223-3725-0.
[17]THANKI, R., (1999). How do we know the value of higher education to regional development? Regional
Studies, vol. 33, no. 1, pp. 84-89. ISSN 0034-3404.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
176
[18]VODENKO, K.V., PONOMARYOV, P.A., VERGUN, T.V., ZRITNEVA, E.I., VOLKOVA, L.A., (2018).
University as center of regional social-economic and scientific-innovative development. Modern Journal of
Language Teaching Methods, vol. 8, no. 3, pp. 89-99. ISSN 2251-6204.
Príspevok bol spracovaný v rámci grantu VEGA č. 1/0540/16 Sociálne, ekonomické a environmentálne
determinanty rozvoja a transformácie regiónov: regionálnogeografický prístup.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
177
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-9268-2019-22
EFFICIENCY OF INTELLECTUAL CAPITAL GENERATION:
A DEA ANALYSIS OF SELECTED EU REGIONS
Efektivnost tvorby intelektuálního kapitálu: DEA analýza vybraných
regionů EU
HENRY JUNIOR ANDERSON
SOLOMON GYAMFI
JAN STEJSKAL
Ústav ekonomických věd
Fakulta ekonomicko-správní
Univerzita Pardubice
Institute of Economic Sciences
Faculty of Economics and Administration
University of Pardubice
 Studentská 95, 532 10 Pardubice, Czech Republic
E-mail: henry.anderson@upce.cz, solomon.gyamfi@upce.cz, jan.stejskal@upce.cz
Annotation
Intellectual capital generation has gradually been entrenched as a measure of firm and regional competitive
advantage in this era of knowledge economy. Firms, regions and countries and even international organisations
around the world have rigorously engaged in the creation of property rights for control and usage. However, as
regional innovative performance has been directly connected with intellectual capital creation, we question
whether regions with high innovation prowess efficiently employ the scarce financial and cognitive resources that
are harnessed for the manifestation of intellectual capital and property rights. Hence, using a multi-stage DEA
approach and data of ten countries from European Innovation Scoreboard, we aim to comparatively compute the
efficiency scores of innovation leaders and strong innovators to reveal the efficiency of resource inputs. Results at
the first-stage revealed a mixed efficiency performance amongst countries whilst second-stage analysis with
intermediate inputs revealed a dominance of innovation leaders on the efficiency ranking but eventually innovative
leaders were found to be generally efficient in financial and cognitive resources employed in intellectual capital
generation. We further gave recommendations on way of bolstering efficiency scores of countries.
Key words
efficiency, intellectual capital, DEA analysis
Anotace
Tvorba duševního kapitálu se v období vzrůstu zájmu o znalostní ekonomiku postupně etablovala jako měřítko
regionální konkurenční výhody. Firmy, regiony, země a dokonce i mezinárodní organizace po celém světě se
důsledně zabývají tvorbou vlastnických práv k jejich komerčnímu využití. Vzhledem k tomu, že tvorba inovací v
regionech je přímo spojena s tvorbou intelektuálního kapitálu, je nezbytné diskutovat, zda regiony s vysokou
inovační schopností efektivně využívají vzácných finančních a znalostních zdrojů, které jsou využívány k tvorbě
duševního kapitálu a následnému komerčnímu využití vlastnických práv. Studie využívá vícestupňovou DEA
analýzu a na datech European Innovation Scoreboard z desíti vybraných zemí EU analyzuje efektivnosti
znalostních procesů v jednotlivých regionech. Výsledky v první fázi ukázaly proměnlivou efektivnost inovačních
výkonů mezi zeměmi. Výsledky druhé fáze ukazují, že inovativní vůdci jsou obecně efektivní ve využívání finančních
a kognitivních zdrojů k tvorbě intelektuálního kapitálu. Součástí řešení jsou i doporučení na zvýšení efektivnosti v
dalších regionech EU.
Klíčová slova
efektivnost, znalostní kapitál, DEA analýza
JEL classification: O34, P35
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
178
1. Introduction
Innovation in the knowledge-based economy is dependent on the quality knowledge generation capacity within
the economic ecosystem of countries in contemporary times. Intellectual capital comprises of diverse forms of
intellectual material that facilitates growth and value creation for nations and firms. Intellectual Capital can be
likened to knowledge capital and other intangible resources which put together constitute the intellectual assets of
a nation or an organization (Guthrie, 2001). Kianto et al. (2014) defined Intellectual Capital as putting together all
intangible and knowledge-related resources needed and used by an organization’s productive processes to create
value for consumers. Pulic (2008) concurs with Kianto et al. (2014) and mainly attributed IC to those individuals
or employees with the abilities to combine and transform knowledge into product and services which create value
for the nation or company.
In the era of the industrial economy, a nation’s or company’s wealth was determined by its ability to ensure mass
production of goods and services. However, in the contemporary epoch, the production of knowledge has become
predominant in what most scholars refer to as the knowledge economy. Economic value is created not just through
the quality of production rather, by the knowledge of the human resource (Kai Wah Chu et al, 2011) hence,
knowledge production is imperative for competitive advantage Pulic, (2008). Likewise, continuous improvement
in all business aspect is dependent on the knowledge, talent, and creativity of people. A growing number of
researches has found a strong correlation between IC and economic (business) performance (Firer, Williams, 2003;
Shiu, 2006; Ze´ghal, Maaloul, 2010; Komnenic, Pokrajčić, 2012; Vishnu Kumar Gupta, 2014; Kai Wah Chu, Hang
Chan, Wu, 2011) which ultimately determines the regional innovation performance.
We are of the view that strong innovative performance of any country can be attributed to the efficient generation
of intellectual capital and also by the support from the government geared towards innovation and research through
research and development expenditure of government research institutes and public institute of higher learning.
Carayannis, Grigoroudis, and Goletsis (2015) using a multi stage and multi-level analysis found large differences
regarding the efficiency scores of the different stages and levels of 23 selected EU member states revealing the
presence of significant divergences from the expected norm concerning. Afzal (2014) also investigated national
innovation systems’ input–output components of 20 developing countries with both DEA analysis and TOBIT
regression. He eventually suggested that secondary school enrolment ratio; the labour force (ages 15–65), as a
percentage of the total population; and domestic credit expansion by the business sector, as a percentage of GDP
should be focused on if innovation is to be improved. However, our research adds to the this collection by using a
multi-stage DEA analysis to assess the efficiency of intellectual capital generation of innovation leaders and strong
innovators revealing their core and intermediate process (in)efficiency.
Thus, the main purpose of the research is to comparatively compute the intellectual capital generation efficiency
of innovative leaders and strong innovators and also reveal the driver of such efficiency or inefficiency. These
groups, consisting of 10 countries, were focused on as they occupied the highest ranks on the innovation scores on
the European Commission (2018) as we are of the view that efficient scores of intellectual capital generation is a
antecedent of higher innovation. The remaining sections are organized as follows; the review of relevant literature
on intellectual capital which outlines the various aspect of the IC concept follows right after the introductory part.
Necessary questions are raised and gaps in the literature stock identified which our empirical analysis will seek to
answer and fill the void.
2. Literature review
The European Innovation Scoreboard classifies human resources, excellent and open research systems as well as
finance and support as enablers for innovation performance. This means that human resource, the custodians and
repository of knowledge of the firm intellectual assets is key if high innovation results must be achieved.
Intellectual Capital is defined as the ownership of the knowledge, experience, technology, skills as well as better
customer relation that enable a company to gain a competitive notch in its business sector. Zeghal and Maaloul
(2010) state that Intellectual Capital consists of all the company knowledge employed in the firm’s businesses to
generate value. Alipour (2012) on the concept of Intellectual Capital, defines it as the intangible knowledge assets
rooted in the company, He further classifies Intellectual capital as comprising of the intellectual competences,
resources, and property of the organization. In most Intellectual capital literature, the acceptable classification of
IC consists of three main elements, which include; human capital (HC), structural capital (SC) and relational
capital (Bhuyan, 2015 and Alipour, 2012, Ornek & Ayas, 2015). Moreso, Schiuma et al. (2008), in addition to the
world-wide accepted classification, included organizational capital and social capital to the list whilst naming the
relational capital as stakeholder capital to encapsulate the broader perspective of the stakeholder view of the firm
ownership. In contrast, the OECD classifies IC as comprising of two main aspects that are; Human Capital and
Structural Capital (OECD, 2000). Slarter and Narver (2000) suggest that knowledge (intellectual capital) is
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
179
generated through four main generic strategies. Amongst them is the collaborative knowledge generation strategy
which involves the creation of intelligence mainly with and from other organizations. Through research
expenditure in the business and public sector as well as investment by venture capitalist, the innovation
environment is created to enable firms to collaborate for generating intellectual capital. Intellectual capital creation
is as necessary for a firm’s financial performance and growth as the nation’s competitiveness in the global
economy. This notion is enshrined in the Europe 2020 agenda for smart growth based on knowledge and
innovation. It is based on this idea that the nations of the European Union are ranked on the innovation scoreboard.
Firms generate new knowledge through various activities and interactions which result in knowledge co-generation
(Carayannis, Grigoroudis, 2016).
Most empirical studies have found that intellectual capital has a positive relationship with innovative performance.
Xu and Wang (2018) in their paper assessing IC, financial performance and sustainable growth of Korean
companies found that Intellectual Capital improves firm financial performance aiding in wealth creation in South
Korea at the same time affecting sustainable growth of businesses. In the Chinese context, Yuqian and Dayuan,
(2015) assess the effect of intellectual capital on innovative performance and found that the former influences the
latter positively mediated by knowledge-based dynamic capabilities. In a case study of Italian SMEs, Mazro &
Scarpino (2016) find a rather interesting result of the collaboration for an intellectual capital generation where the
SMEs’ external stakeholders constitute the main source for intellectual capital improvement. Jordao & Almeida
(2017) analysed the influence of Intellectual capital on long term corporate performance of Brazilian companies
and find that intellectual capital systematically increases financial performance in the long round. Bontis warned
that despite the massive proliferation of the intellectual capital concept which has spurred more intellectual capital
creation, its usability, and frequent usability is paramount else, the knowledge created may fade out (Bontis, 1999).
As shown by the numerous empirical works of literature reviewed, most researches focus on the effects of
intellectual capital on innovation performance and firm profitability. We refer to these studies as focusing mainly
on the output and effects with the exception of the European Innovation scoreboard which has created
comprehensive indicators to measure yet the output performance of EU countries, it does gives us the motivation
to explore the efficacy of the enabler indicators that contribute to the overall innovation performance of the EU
strong innovators and innovative leaders using a Data Envelopment Analysis to compare these groups. The
research seeks to answer this research question:
 How efficient do strong and innovative leaders generate intellectual capital for innovation performance?
 Do innovative leaders have generally higher efficiency scores? If yes, why?
3. Data and Methodology
The research resorted to the use of data from the European Commission (2018). This data represents a yearly
comprehensive analysis of the innovation performance of European Union countries revealing their strengths and
weaknesses in intellectual capital creation. The survey ranks countries according to their relative scores with the
EU average of innovation thereby classifying them as innovation leaders, strong innovators, moderate and modest
innovators. The data focused on countries that had featured among the innovation leaders and strong innovators
summing up to ten (10) countries. They were selected because the research wanted to focus on highly innovative
countries and how efficient they perform in generating intellectual capital and whether their essentially high
innovation scores are connotes with their efficiency. The variables were also selected in line with A collection of
inputs and countries selected is thereof presented in Table 1.
Table 1: Selected country and variables for the research.
Innovation
leaders
Strong
Innovators
Inputs
Variables
Intermediate
variables
Output
variables
Finland (FI) Germany (DE)
Public R&D
expenditure (PR&D)
SMEs collaboration
with others. (SMEColl)
Patent applications to
the EPO office (PAT)
Sweden (SW) France (FR)
Business R&D
expenditure
(BR&D)
Public private
publications
(PPP)
Trademark applications.
(TRD)
United
Kingdom (UK)
Luxembourg
(LU)
Venture Capital
(VCI)
Denmark (DK) Netherlands
(NL)
Austria (AT)
Belgium (BE)
Source: European Commission (2018)
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
180
Regarding the analytical tool assessed the used of parametric and non-parametric test of efficiency and we opted
for a non-parametric test of efficiency Among several parametric and non-parametric techniques, Data
Envelopment Analysis (DEA) has been widely applied to measure the relative efficiency of multiple decision
making units (DMUs) that transform multiple inputs to multiple outputs in a similar context. The fact that, unlike
parametric models, DEA does not require an explicit function that relates inputs to outputs is considered to be one
of the main advantages of DEA. Data envelopment analysis was used as the tool of analysis of the efficiency at
which intellectual capital is generated by countries. Thus, DEA models focus exactly on input-output efficiency
of innovation systems, where each country or region is considered as an independent DMU (Cao 2011).
To capture the various stages of intellectual capital generation as used by (Carrayannis et al. 2015, Kao 2014) and
not to assume a linear production function for patent and trademark generation, the research employed the multi
stage innovation process that captures the introductions of variation of capital, the cooperation tendencies or output
required and the eventual output to be measured. Based on the elements of European Commission (2018) and the
work of Carrayanis et al (2015), Afzal (2014) and other literature on intellectual capital, we created a model for
the research as shown in Figure 1 below. The research follows the structure below as shown in Figure 1 below. To
acquire the efficiency scores, we opted for the multiplicative instead of the additive method since this more
accurately reflects the scores of the Decision making Units (DMU’s). In applying the DEA model, we opted for
the CCR (Charnes, Cooper and Rhodes) model. The BCC model is based on the CCR (Charnes, Cooper and
Rhodes) model. The CCR model assumes constant returns to scale and produces efficiency scores of up to one (1).
A DMU with a score of less than is regarded as inefficient where as a score of up to one (1) is regarded as efficient.
Fig. 1: Theoretical Model of DEA analysis of
Source: Based on the literature Carrayanis et al. 2015; Afzal 2014; European Commission (2018)
3.1 Data Envelopment Analysis (DEA): Multi-stage process
As noted by several scholars, the two stage modelling is a rather simplified approach which could potentially help
draw a line between innovation and invention and also enable the comprehension of complexity of intellectual
capital generation process (Kai 2014, Carrayannis et al. 2015). Many authors pre suppose that the study of
innovation in isolation can give misleading results (Carayannis, Provance, 2008; Cruz-Cázares, Bayona-Sáez,
García-Marco, 2013, Chilingerian, Sherman, 2011; Ebrahimnejad, Tavana, Lotfi, Shahverdi, Yousefpour, 2014;
Kao, Hwang, 2008; Matthews, 2013) because costs regarding some inputs now may have already been incurred.
Furthermore, the European Union document on diffusion of innovation in 2009 duly recognizes cooperation as the
very significant catalyst in the creation of intellectual capital. Hence, the existence of a complex knowledge
production function in the intellectual capital generation process, captures the level of raw capital input, the
catalytic process and expected output generated similar to Mode 3 function by Carayannis, Campbell, (2009). Even
more, given the existence of several involved actors, (universities, research institutions, business enterprises,
governmental organizations, etc.), we consider intellectual capital generation as an interactive, networking and
collaboration process rather than a linear generation. Efficiency scores calculated at the first stage are multiplied
with the efficiency scores at the second stage.
4. Results and Analysis
Below is the descriptive statistics of the innovation scores of the countries selected for the efficiency analysis.
Public R&D
expenditure
Business R&D
expenditure
Innovative SMEs
collaboration
Pubic Private co-publications
Venture Capital
Trademark applications
Patents applications to the
EPO office
Initial Inputs Intermediate inputs Outputs
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
181
Tab. 2: Descriptive statistics of countries selected.
PR&D VCI BR&D SMECOLL PPPUB PAT TRD
Valid 10 10 10 10 10 10 10
Missing 0 0 0 0 0 0 0
Mean 117.350 125.190 138.020 148.140 140.370 136.430 149.400
Std. deviation 27.794 57.158 45.678 49.611 35.161 55.927 52.421
Minimum 64.600 63.300 51.900 80.000 79.500 47.500 90.300
Maximum 146.000 205.500 193.500 217.400 201.300 223.700 278.700
Source: Authors’ analysis of European Commission (2018)
Using data from the European Commission (2018), at constant returns to scale, we run a multi-stage DEA analysis
of innovation leaders and strong innovators in their efforts to generate intellectual capital measured as patent
applications and trademark applications submitted to the European Patent Office. In the diagram below, we
provided a relative efficiency scores at both stages and the eventual efficiency score of the countries considered
using DEA technique.
Fig. 2: DEA analysis of Innovation leaders and Strong
Source: Author’s own Computation.
From Figure 2, it could be seen that in the first stage of innovation analysis produced mixed results as the
innovation leaders together with the innovation followers recorded higher than one another. France, Germany,
Finland and Sweden were revealed to be the countries that were relatively inefficient in the production of
intellectual capital. This implies that when we consider the inputs of venture capital, public and business
expenditure invested in public and private institutions, in relative terms, these countries have less efficient
processes of utilization of these input resources. This could be interpreted in the context of causality such that
invested may not be entirely oriented to research or outright misapplication or inefficiency of resource utilization
even though firm investments may be the weakest strength of France and Sweden unlike Germany. These findings
of especially Austria, Belgium, Denmark and Finland are contrary to the findings Pan, Hung and Lu (2010) who
researched on Asian and European countries to measure magnitude of performance difference; however, it
concurred the results of Cullman, Schmidt-Ehmcke, Zlocyzsti (2009) who researched on the relative efficiency of
knowledge production in OECD countries.
Results of second analysis reveals only 3 relatively efficient countries, two of which are innovation leaders, making
up 75% of the pie. Although Sweden and Denmark were the next closely related countries, largely the rest of the
inefficient countries were composed of the strong innovators. This goes to imply that countries with higher
innovation performance equivalently exhibits an efficient usage of the inputs, that is firm- to- firm cooperation as
well as public private sectors collaboration in publications of research results. This also largely shows that firms
that firms-to-firm cooperation is not adequately harnessed among the less efficient countries, namely, Belgium,
Austria, Netherland, France, Denmark and Sweden even as cooperation has been largely publicized as a strong
mediator and antecedent in creation of intellectual capital. These findings are concurred by the work of Broekel,
Buerger, Brenner (2015), Broekel (2012) and the ideas Cai (2011) who studied innovative efficiency of 22
1.00 1.00 1.00
0.86
0.60
0.65
0.95
1.00
0.87
1.00
0.73
0.50
0.80
1.00
0.77
1.00 1.00
0.74
0.98
0.53
0.73
0.50
0.80
0.86
0.46
0.65
0.95
0.74
0.84
0.53
0.40
0.50
0.60
0.70
0.80
0.90
1.00
AT BE DK FI FR DE LU NL SW UK
1st stage 2nd stage Final Efficiency Score
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
182
countries; he recommended that market environment, governance, education system and even ICT infrastructure
affects regional capacity to be innovative.
Final efficiency scores of the countries assessed at constant returns to scale using the multiplicative model revealed
that even though none of the countries assessed was found to be efficient, the countries that obtained the highest
portion of efficiency scores were largely from innovation leaders namely, Luxembourg, Finland, Sweden and
Denmark as the top four member states bar United Kingdom which was next to the two lowest efficient countries,
Belgium and France chronologically. This implies that despite the strengths and weakness of countries innovation
poles, they may always find means of notching up their innovation targets but cannot underestimate the need for
cooperation intensity as proved by results and other studies mentioned above. Eventual efficiency score reveals
80% of the innovation leaders formed the top 5% of the efficient countries at constant returns to scale in the
generation of intellectual capital. Inadvertently revealing innovation leaders is largely more efficient in intellectual
capital generation than strong innovators at a constant return to scale. Results of research also further concurs the
work of Cai (2011).
5. Conclusion
The research set out to assess the efficiency scores and performance of innovative leaders- Finland, Sweden,
United Kingdom, Denmark and strong innovators- Germany France, Luxembourg, Netherlands, Austria, and
Belgium. Using the multi-stage DEA approach commercialized by various authors with the objective of capturing
all levels of knowledge production processes we conducted the research in this mold. Initial stage analysis
conducted portrayed public research and expenditure, venture capital and business research and expenditure as the
initial inputs whilst intermediate inputs, SMEs collaboration and public and private sector publication were held
as the output variables; intermediate inputs were thereon used as inputs in the second analysis and the scores for
both stages were multiplied to acquire the total efficiency score.
The first stage analysis that postulated financial investments as basic inputs revealed mixed efficiency scores
between both the innovative leaders and strong innovators as their efficiency scores such that out of the four, only
Denmark and United Kingdom had efficient scores making up 50% of their rank whilst Austria, Belgium and
Netherland also had efficient scores for the strong innovators. Second stage of the analysis focused on primarily
on cooperation of SMEs and the public and private sector. In that Innovative leaders formed 75 % of the efficient
member states making up three (3) out of the four (4) efficient countries. Eventual efficiency scores also revealed
innovative leaders with the highest efficiency even though no country was found efficient. Luxembourg , Finland,
Sweden and Denmark all innovative leaders occupied the top 4 most efficient countries effectively revealing
innovative leaders as more efficient as intellectual capital generation than strong innovators. The question of what
makes them more efficient can be drawn from the second analysis which revealed the innovative leaders operating
with more efficiency when we measured basically SMEs collaboration and public private co-publications,
essentially cooperation. Cooperation seems to be the strongest factor that cuts across all innovative leaders even
though countries may have different regional strength; it has even further been buttressed by the most researchers
and the European Commission as well.
We recommend that not a drastic shift but a focus on not just firm-to-firm cooperation and firm-to-academia but
a more concerted effort to hinge and organize efforts to create patents and trademarks on openness of private,
public, Universities and NGOs as well. We also recommend healthy benchmarking practices among countries and
a more active interactions at all levels of public organizations and private ventures despite the need to also compete
for the good of the countries concerned and European Union eventually.
Literature
[1] AFZAL, M. N. I., (2014). An empirical investigation of the National Innovation System (NIS) using Data
Envelopment Analysis (DEA) and the TOBIT model. International Review of Applied Economics, vol. 28,
no. 4, pp.507-523. DOI 10.1080/02692171.2014.896880.
[2] BONTIS, N., (2001). Managing organizational knowledge by diagnosing intellectual capital: framing and
advancing the state of the field. In: Knowledge management and business model innovation. IGI Global, pp.
267-297. DOI 10.4018/978-1-878289-98-8.ch016.
[3] BROEKEL, T., (2012). Collaboration intensity and regional innovation efficiency in Germany—a conditional
efficiency approach. Industry and Innovation, vol. 19, no. 2, pp. 155 - 179. DOI 10.1080/
13662716.2012.650884.
[4] BROEKEL, T., BRENNER, T., BUERGER, M., (2015). An investigation of the relation between cooperation
intensity and the innovative success of German regions. Spatial Economic Analysis, vol. 10, no. 1, pp. 52-78.
DOI 10.1080/17421772.2014.992359.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
183
[5] CAI, Y., (2011). Factors affecting the efficiency of the BRICSs' national innovation systems: A comparative
study based on DEA and Panel Data Analysis. Economics Discussion Paper, no. 2011-52. DOI
10.2139/ssrn.1974368
[6] CARAYANNIS, E., GRIGOROUDIS, E., (2016). Quadruple innovation helix and smart specialization:
knowledge production and national competitiveness. Foresight and STI governance, vol. 10, no. 1, pp. 31–
42. ISSN 2500-2597. DOI 10.17323 / 1995-459X.2016.1.31.42.
[7] CARAYANNIS, E. G., CAMPBELL, D. F., (2012). Mode 3 knowledge production in quadruple helix
innovation systems. In Mode 3 knowledge production in quadruple helix innovation systems (pp. 1-63). New
York, NY: Springer. DOI 10.1007/978-1-4614-2062-0_1.
[8] CARAYANNIS, E. G., PROVANCE, M., (2008). Measuring firm innovativeness: towards a composite
innovation index built on firm innovative posture, propensity and performance attributes. International
Journal of Innovation and Regional Development, vol. 1, no. 1, pp. 90-107.
[9] CARAYANNIS, E. G., GOLETSIS, Y., GRIGOROUDIS, E., (2015). Multi-level multi-stage efficiency
measurement: the case of innovation systems. Operational Research, vol. 15, no. 2, pp. 253 -274. DOI
10.1007/s12351-015-0176-y.
[10]CHILINGERIAN, J. A., SHERMAN, H. D., COOPER, W., SEIFORD, L. M., ZHU, J., (2011). Handbook of
Data Envelopment Analysis. 2nd ed. New York, NY: Springer. ISBN: 978-1-4419-6150-1. DOI 10.1007/978-
1-4419-6151-8.
[11]CULLMANN, A., SCHMIDT-EHMCKE, J., ZLOCZYSTI, P., (2009). Innovation, R&D efficiency and the
impact of the regulatory environment: A two-stage semi-parametric DEA approach. DIW Berlin Discussion
Paper No. 883. Available from: https://papers.ssrn.com/sol3/papers.cfm?abstract_id=1460709. DOI
10.2139/ssrn.1460709.
[12]EUROPEAN COMISSION (2018). European Innovation Scoreboard 2018. Available from:
https://ec.europa.eu/growth/industry/innovation/facts-figures/scoreboards_en
[13]EBRAHIMNEJAD, A., TAVANA, M., LOTFI, F. H., SHAHVERDI, R., YOUSEFPOUR, M., (2014). A
three-stage data envelopment analysis model with application to banking industry. Measurement, vol. 49, pp.
308 -319. DOI 10.1016/j.measurement.2013.11.043.
[14]FIRER, S., MITCHELL WILLIAMS, S., (2003). Intellectual capital and traditional measures of corporate
performance. Journal of intellectual capital, vol. 4, no. 3, pp. 348-360. ISSN 1469-1930. DOI 10.1108/
14691930310487806.
[15]GUTHRIE, J., (2001). The Management, Measurement and the Reporting of Intellectual Capital. Journal of
Intellectual Capital, vol. 2, no. 1, pp. 27-41. ISSN 1469-1930. DOI 10.1108/14691930110380473.
[16]HAN, Y., LI, D., (2015). Effects of intellectual capital on innovative performance: the role of knowledgebased
dynamic capability. Management decision, vol. 53, no. 1, pp. 40-56. ISSN 0025-1747. DOI
10.1108/MD-08-2013-0411.
[17]JORDÃO, R. V. D., ALMEIDA, V. R. D., (2017). Performance measurement, intellectual capital and financial
sustainability. Journal of intellectual capital, vol. 18, no. 3, pp. 643-666. DOI 10.1108 / JIC-11-2016-0115.
[18]KAI WAH CHU, S., HANG CHAN, K., WU, W. W., (2011). Charting intellectual capital performance of the
gateway to china. Journal of intellectual capital, vol. 12, no. 2, pp. 249-276. ISSN1469-1930. DOI
10.1108/14691931111123412.
[19]KAO, C., HWANG, S. N., (2008). Efficiency decomposition in two-stage data envelopment analysis: An
application to non-life insurance companies in Taiwan. European journal of operational research, vol. 185,
no. 1, pp.418-429. DOI 10.1016/j.ejor.2006.11.041.
[20]KIANTO, A., RITALA, P., SPENDER, J. C., VANHALA, M., (2014). The interaction of intellectual capital
assets and knowledge management practices in organizational value creation, Journal of intellectual capital,
vol. 15, no. 3, pp. 362–375. ISSN 1469-1930. DOI 10.1108/JIC-05-2014-0059.
[21]KOMNENIC, B., POKRAJČIĆ, D., (2012). Intellectual capital and corporate performance of MNCS in
Serbia. Journal of intellectual capital, vol. 13, no. 1, pp. 106-119. ISSN 1469-1930. DOI
10.1108/14691931211196231.
[22]MARZO, G., SCARPINO, E., (2016). Exploring intellectual capital management in smes: an in-depth Italian
case study. Journal of intellectual capital, vol. 17, no. 1, pp. 27-51. ISSN 1469-1930. DOI 10.1108/JIC-09-
2015-0075.
[23]MATTHEWS, K., (2013). Risk management and managerial efficiency in Chinese banks: A network DEA
framework. Omega, vol. 41, no. 2, pp.207-215. DOI 10.1016/j.omega.2012.06.003.
[24]ÖRNEK, A. Ş., AYAS, S., (2015). The relationship between intellectual capital, innovative work behavior
and business performance reflection. Procedia-social and behavioral sciences, no. 195, pp. 1387-1395. ISSN
1877-0428. DOI 10.1016/J.SBSPRO.2015.06.433.
[25]PAN, T. W., HUNG, S. W., LU, W. M., (2010). DEA performance measurement of the national innovation
system in Asia and Europe. Asia-Pacific Journal of operational research, vol. 27, no. 3, pp. 369-392. DOI
10.1142/S0217595910002752.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
184
[26]PULIC, A., (2008). The principles of intellectual capital efficiency-a brief description. 1st
ed. Zagreb: Croatian
intellectual capital centre.
[27]SHIU, H. J., (2006). The application of the value added intellectual coefficient to measure corporate
performance: evidence from technological firms. International journal of management, vol. 23, no. 2, pp. 356-
365. ISSN 0813-0183
[28]SLATER, S. F., NARVER, J. C., (2000). Intelligence generation and superior customer value. Journal of the
academy of marketing science, vol. 28, no. 1, pp. 120-130. ISSN 1552-7824. DOI
10.1177/0092070300281011.
[29]VISHNU, S., KUMAR GUPTA, V., (2014). Intellectual capital and performance of pharmaceutical firms in
india. Journal of intellectual capital, vol. 15, no. 1, pp. 83-99. ISSN 1469-1930. DOI 10.1108/JIC-04-2013-
0049.
[30]XU, J., WANG, B., (2018). Intellectual capital, financial performance and companies’ sustainable growth:
evidence from the Korean manufacturing industry. Sustainability, vol. 10, no. 12, art no. 4651. DOI
10.3390/SU10124651.
[31]ZEGHAL, D., MAALOUL, A., (2010). Analysing value added as an indicator of intellectual capital and its
consequences on company performance. Journal of intellectual capital, vol. 11, no. 1, pp. 39-60. ISSN 1469-
1930. DOI 10.1108/14691931011013325.
This work was supported by grant provided by the scientific research project of the Czech Sciences Foundation
Grant No: 17-11795S.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
185
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-9268-2019-23
ZHODNOTENIE VYBRANÝCH INDIKÁTOROV
VZDELÁVANIA V SLOVENSKEJ REPUBLIKE A FÍNSKU SO
ZAMERANÍM NA INOVÁCIE A ROZVOJ
Evaluation of selected education indicators in the Slovak Republic
and Finland with a focus on innovation and development
MICHAL CIFRANIČ
MAROŠ VALACH
DENISA HANÁČKOVÁ
Katedra verejnej správy
Fakulta európskych štúdií a regionálneho rozvoja
Slovenská Poľnohospodárska Univerzita v Nitre
Department of Public Administration
Faculty of European Studies and Regional Develop.
Slovak University of Agriculture in Nitra
 Tr. A. Hlinku 2, 949 76 Nitra, Slovak Republic
E-mail: michal.cifranic@uniag.sk, maros.valach@uniag.sk, denisa.hanackova@uniag.sk
Anotácia
Inovácie sú neodmysliteľnou súčasťou každodenného života. Tvoria dôležitú časť vo všetkých sférach života a
predstavujú neodmysliteľný smer pri identifikovaní mnohostranného rozvoja krajín a ich regiónov. Hlavným
cieľom príspevku je identifikovať, analyzovať a zhodnotiť vybrané indikátory zamerané na inovácie a vzdelávací
systém v Slovenskej republike v porpovnaní s Fínskom a EÚ a ich vplyv na rozvoj krajiny a regiónov. V príspevku
boli popísané základné pojmy potrebné pre detailnejšie porozumenie dosiahnutých výsledkov. Pri získavaní
empirických údajov boli použité metódy priameho zberu údajov pomocou analytických, selektívnych a syntetických
postupov, predovšetkým zo štatistík a databáz OECD, Eurostatu a European innovation scoreboard. Dôležitou
súčasťou pre pochopenie cieľov a významu skúmaných faktorov bolo zhodnotenie inovácií na základe
identifikovaných indikátorov súvisiacich so vzdelávaním, zamestnanosťou a vývojom a výskumom v
porovnávaných krajinách. Napriek dvom preukázateľne odlišným systémom edukácie, Slovensko je zaostávajúcou
krajinou za lídrom v inovačnom prístupe k dosahovaniu vzdelania vo všetkých ukazovateľoch. Na základe
výsledkov výskumu možno konštatovať, že jedným z rozhodujúcich dôvodov, prečo Slovensko zaostáva za Fínskom
a aj priemerom Európskej únie je nižšia podpora výdavkov na výskum a vývoj zo strany štátu, čo môže mať súvis
aj s disparitami medzi krajinami a ich regiónmi.
Kľúčové slová
inovácia, rozvoj, vzdelávanie, výskum a vývoj, zamestnanosť
Annotation
Innovations are an essential part of everyday life. They form an important part in all spheres of life and represent
an essential direction in identifying the multilateral development of countries and their regions. The main aim of
the paper is to identify, analyze and evaluate selected indicators focused on innovations and education system in
the Slovak Republic in comparison with Finland and the EU and their impact on the development of the country
and regions. The basic concepts necessary for a more detailed understanding of the achieved results were
described in the paper. While the empirical data were obtained, methods of direct data collection using analytical,
selective and synthetic procedures were used, in particular from OECD, Eurostat and European innovation
scoreboard statistics and databases. An important part of understanding the objectives and significance of the
factors examined was the assessment of innovation based on the indicators identified in relation to education,
cooperation and development and research in the countries under comparison. In spite of two demonstrably
different educational systems, Slovakia is a lagging country behind the leader in an innovative approach to
achieving education in all indicators. Based on the results of the research, it can be stated that one of the decisive
reasons why Slovakia lags behind Finland and the European Union average was lower support for R&D
expenditures by the state, which may also be related to disparities between countries and their regions.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
186
Key words
innovation, development, education, research and development, employment
JEL classification: I21, I25, O30, R10, R50
1. Úvod
V súčasnosti dôležitým faktorom rozvoja z pohľadu EÚ sa stáva vzdelávanie a práve so vzdelávaním súvisí aj
významná podpora sústredená na aplikáciu efektívnych inovácií v jeho systéme. Inováciu považoval za významný
faktor rozvoja už významný česko-rakúsky ekonóm Josef A. Schumpeter (Jiříček, 2014). Podľa Adámka et al.
(2015) je inovácia základným prvkom vytvárania trvalého hospodárskeho rastu. Libears a Mayer (2011) považujú
inováciu za hnací motor hospodárskeho rastu a sú základným predpokladom rozvoja odvetvia odvetvia, regiónu
a celej krajiny. Ako uvádzajú Melichová et al. (2015), stav ekonomických ale aj sociálnych disparít často krát
závisí aj od vidieckosti územia. S tým môže súvisieť aj úroveň vzdelanosti populácie. Podľa Tomlaina (2009)
inovácia má byť hlavne hybnou silou ekonomiky. Krajiny, ktoré mali v minulosti realizovať investície do inovácií,
sú dnes konkurencie schopné a ekonomicky vyspelejšie, pretože investície do inovácií priniesli očakávaný efekt.
Ching-Fang Yu a Hung-Wen Lee (2010) charakterizujú inovačnú výkonnosť ako meranie výkonu prijatého
nového prístupu, alebo ako nové kritérium, ktoré meria výkon organizácie. Podľa Bobákovej (2007) chápeme
inovačnú výkonnosť ako výsledky uskutočnených vývojov a výskumov ako na Slovensku, tak aj v Európskej únií
a preto má byť inovačná výkonnosť dôležitou hybnou silou pri vývoji ekonomiky. Tie ekonomiky, ktoré sa
v minulosť zaoberali hlavne vývojom a výskumom, v dnešnej dobe vykazujú vysoký stupeň inovačnej výkonnosti.
Žižľavský (2012) charakterizuje inovačnú výkonnosť ako jeden z najlepších ukazovateľov úspechu inovácií. Preto
by malo byť meranie inovácií prostredníctvom inovačnej výkonnosť účinné alebo aj efektívne. Fried, Knox Lovell
a Schmidt (2008) definujú efektívnosť ako porovnanie optimálnych a získaných hodnôt výstupov a vstupov.
Taktiež ju definujú ako jednotkový efekt nákladov a zdrojov. Lisý a kol. (2007) dodávajú, že efektívnosť je
schopnosť ekonomických subjektov a ekonomiky, využívať čo najracionálnejšie existujúce zdroje, vybrať si a
využiť na hranici produkcie vzácne výrobné faktory. Na zlepšenie efektívnosti financovania vzdelávania by bolo
riešením vytvorenie jednotnej koncepcie a ňu nadväzujúcej legislatívy, tvrdí Balážová, Papcúnová (2015).
Inovačný proces musí mať hlavne priaznivé podmienky, ktoré musí vytvárať predovšetkým štát. Chajdiak, Arbe,
Novotná (2011) definujú inovačný proces ako uskutočňovanie inovačných zmien. Inovačný proces majú tvoriť
nasledovné fázy : vývoj, výskum, veda, výroba a využitie. Výsledkom inovačného procesu má byť realizovaná
inovácia, čiže realizovaná zmena. Európska komisia určila, že inovačná politika je súborom politických opatrení,
ktoré majú slúžiť na zvýšenie efektívnosti a množstva inovačných aktivít. Takáto politika obsahuje hľadiská
výskumno-vývojovej politiky, vzdelávacej politiky, technologickej politiky a je taktiež zložkou priemyselnej
politiky dodávajú Burger a Urbančíková (2010). V súčasnosti platí na Slovenku ucelená inovačná stratégia na roky
2014-2020. Ako je v nej uvedené východiskovým návrhom na jej spracovanie bol Národný strategický referenčný
rámec Slovenskej republiky na roky 2007-2013, stratégia Európa 2020, program EU Horizont 2020, Inovačná
politika pre Slovenskú republiku na roky 2007-2013, Programové vyhlásenie vlády Slovenskej republiky na roky
2012-2016, taktiež aj strategické materiály ústredných orgánov štátnej správy ako aj skúsenosti s implementáciou
Inovačnej politiky Slovenskej republiky. V dokumente je hlavne zdôraznená dôležitosť inovácií v modernom
hospodárstve Slovenskej republiky, čím poukazuje tak na potenciál Slovenskej republiky ako aj na obmedzenie
inovačnej aktivity. Taktiež sa v dokumente porovnáva stav inovačnej výkonnosti v rámci Európskej únie. Preto
v oblasti inovácií je jeho hlavným zámerom stanoviť strategický cieľ a identifikovať nástroje podpory a dané
aktivity pre zlepšenie situácie v Slovenskej republike. Úrad vlády SR (2010) Sabelová, Kološta a Kráľ (2017)
vrámci výskumu zameraného na inovácie popisujú základné ciele programu Učiace sa regióny, ktoré sú zamerané
najmä na podporu vedy a výskumu, inovácií, zamestnanosti, udržateľného rozvoja a ekonomickej výkonnosti.
Winklerová a Žítek (2017) dodávajú, že je dôležité poznať a vybrať také ukazovatele, ktoré sú považované za
vhodných reprezentantov inovačného potenciálu a ekonomickej výkonnosti regiónov a krajín na znalostnej
a výskumnej báze.
2. Cieľ a metodika
Hlavným cieľom príspevku je zanalyzovať, porovnať a zhodnotiť vybrané indikátory zamerané na inovácie a
vzdelávací systém v Slovenskej republike v poropvnaní s Fínskom a EÚ a ich vplyv na rozvoj krajiny a regiónov.
Zhodnotenie inovačných indikátorov prístupu k vzdelaniu v krajinách je zložitou úlohou, nakoľko každá krajina
má svoj vlastný inovačný systém v oblasti vzdelávania, a preto, čo môže byť vhodná inovácia pre jednu krajinu,
nemusí znamenať vhodnú inováciu aj pre druhú. Zamerali sme sa na časť skupiny ukazovateľov, ktoré sleduje
Európska únia v rámci celkového posudzovania a hodnotenia inovácií predovšetkým v oblasti terciálneho
vzdelávania, doktorandského štúdia, publikovania a spolupráce s praxou. Pre spracovanie analýzy boli použité
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
187
primárne aj sekundárne zdroje údajov. Pre pochopenie základných dát bolo potrebné na začiatku vykonať
deskripciu inovácií, inovačnej výkonnosti, procesu inovácií a v neposlednom rade inovačnej politiky skúmaných
krajín. Na základe zberu a vyhodnotenia informácií bola uskutočnená syntéza údajov z literárnych zdrojov
prostredníctvom odbornej literatúry zameranej na inovácie, vzdelávacie systémy a spôsoby vzdelávania. Pre
získanie a následnú interpretáciu kvantitatívnych a kvalitatívnych štatistických údajov boli použité dokumenty
ministerstva školstva Slovenskej republiky a Fínska, ktoré sú dostupné z väčšej časti na internetových stránkach.
Najdôležitejším zdrojom údajov boli štatistické údaje, ktoré boli získavané z internetových databáz OECD,
Eurostat a European innovation scoreboard, ktoré boli skúmané voči priemeru EÚ, prípadne bázickému roku.
Zároveň bol dôležitý zber a vyhodnotenie údajov k ukazovateľom inovácií zameraných na vzdelávací systém, kde
bola potrebná následná analýza získaných údajov a vizuálne spracovanie analyzovaných údajov. Prioritou je preto
hlavne identifikovať, popísať a zhodnotiť tieto ukazovatele a následne interpretovať vplyv inovácií a vzdelávania
na rozvoj krajiny jej súčastí.
3. Výsledky
Každý rok je pripravovaný Európsky inovačný rámec, ktorý svojou správou poskytuje kritéria prostredníctvom,
ktorých môžeme porovnávať a hodnotiť výkonnosti výskumu a inovácií v členských štátoch Európskej únie
a taktiež poukazuje na slabé a silné stránky systémov inovácií a výskumu. Táto správa slúži ako nástroj Európskej
komisie a taktiež je súčasťou Lisabonskej stratégie, stratégie Európa 2020 a pri spojení s regionálnym indexom
inovatívnosti je považovaný za jeden z najlepších spôsobov ako vyhodnotiť inovácie. Pre zhodnotenie inovácií vo
vzdelávacích systémoch boli zvolené krajiny pre komparáciu Fínsko a Slovenská republika. Fínsko preto, lebo je
všeobecne známe, že je to krajina, ktorá má jeden z dlhodobo najlepších vzdelávacích systémov. Slovensku
republiku preto aby bolo možné poukázať na určujúce rozdiely vo vzdelávacích systémoch ale aj značné zlepšenia,
ktoré je možné uskutočniť. Pre dostatočné vyhodnotenie inovácií a vzdelávania vybraných krajín boli použité
štatistiky OECD, Eurostatu a European innovation scoreboard a boli vybrané ukazovatele, ktoré súvisia najmä so
vzdelávaním, zamestnanosťou, vývojom a výskumom. Slovenská republika sa podľa European Innovation
Scoreboard nachádza na 21. mieste v rámci Európskej únie a patrí do skupiny takzvaných miernych inovátorov.
Spomedzi 14 krajín, ktoré patria medzi miernych inovátorov sa Slovenská republika umiestnila na 9 mieste so
závermi, že je schopná realizovať inovácie aj s malým počtom ľudí. Za relatívne silné stránky inovačného systému
na Slovensku Európska komisia označila vplyvy na zamestnanosť, dopady na predaj a ľudské zdroje. Relatívne
nedostatky sú podľa nej priamo u inovátorov, v intelektuálnych aktívach a atraktivite výskumných systémov. Kým
v oblasti ako výdavky na výskum a vývoj vo verejnom sektore sa situácia v súvislosti s inováciami na Slovensku
výrazne zlepšila, pohoršili si kategórie ako poskytovanie investícii do spoločností, ktoré ponúkajú školenia
v oblasti informačno-komunikačných technológií. Fínsko patrí medzi inovačných suverénom a spomedzi piatich
krajín, ktoré sa zaradujú medzi inovačných lídrov sa umiestnilo na treťom mieste s mierne klesajúcim podielom
inovačnosti v posledných rokoch.
Obr. 1: Podiel obyvateľov 30-34 ročných s vysokoškolským vzdelaním v %
Zdroj: Eurostat, 2018 – Vlastné spracovanie
Medzinárodné porovnávanie úrovne vzdelávania je zložité, pretože sú veľké rozdiely v prístupoch, vzdelávacích
systémoch či úrovniach, ktoré je potreba dosiahnuť pri vysokoškolskom vzdelávaní. Zameranie indikátora bolo na
úzku časť populácie a to od 30 do 34 rokov, aby bolo možné sledovať zmeny vo vzdelávacej politike, ktorá vedie
k vyššiemu počtu vysokoškolských absolventov. Z obrázku č. 1 je zrejmé, že na poprednom mieste sa umiestnilo
Fínsko, ktoré je nad priemerom Európskej únie. Za sledované obdobie do roku 2008 po rok 2017 je možné vidieť
existenciu relatívne stabilného rastu zvyšovania vzdelanostnej úrovne skúmaných krajín, ktorý reprezentuje nárast
21.2 22.0 22.8 23.7 24.6 25.4 26.0 26.7 27.3 27.7
12.3 13.4
15.1 16.4 17.0 17.7 18.1 18.9 19.7 20.5
30.2 30.9 31.6 32.5 32.8 33.6 34.7 35.5 35.9 36.3
0.0
5.0
10.0
15.0
20.0
25.0
30.0
35.0
40.0
2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017
EÚ
Slovensko
Fínsko
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
188
obyvateľov s vysokoškolským vzdelaním v prípade Fínska o 6,1%, pričom v poslednom analyzovanom roku sa
Fínsko nachádzalo až na hodnote 36,3% vysokoškolsky vzdelaných ľudí. Slovenská republika sa umiestnila pod
priemerom Európskej únie. Za sledované obdobie je taktiež zaznamenaný rast obyvateľov s vysokoškolským
vzdelaním a to o 8,2%, čo potvrdzuje trend aj iných krajín, ale je to stále hlboko pod priemerom EÚ. V roku 2017
bolo na Slovenku 20,5% obyvateľov s vysokoškolským vzdelaním. Ako môžeme vidieť v roku 2017 je rozdiel
medzi Fínskom a Slovenskom v oblasti populácie s vysokoškolským vzdelaním až 15,8%. SR má teda v porovnaní
s inými štátmi málo vysokoškolsky vzdelaných ľudí. Je dôležité ale podotknúť, že pri tomto porovnaní sa musí
brať do úvahy aj orientácia na trh práce a zameranie štúdia na jeho potreby. Na Slovensku vďaka silnejúcej
ekonomike a meniacim sa podmienkam a cieľom trhu práce je potrebné dbať na zameranie vzdelávania rovnako
ako aj na možnosť preferovania pracovať pred vyšším stupňom vzdelania. Pôvodným cieľom EÚ bolo, aby do
roku 2020 aspoň 40 percent populácie vo veku 30-34 rokov malo dokončené vysokoškolské vzdelanie.
Nasledujúce grafy sú merané výkonom vo vzťahu k EÚ kde EÚ=100.
Obr. 2: Podiel medzinárodnej spolupráce na vedeckých publikáciách v %
Zdroj: European Inovations Scoreboard, 2018 – Vlastné spracovanie
Medzinárodné vedecké publikácie sú dôkazom kvality vedeckého výskumu, pretože spolupráca zvyšuje vedeckú
produktivitu. Medzinárodná spolupráca vo vede má v súčasnost rastúcu tendenciu a zaujíma vedcov z rôznych
vedných oblastí. Na obrázku č. 2 môžeme vidieť podiel publikácií, ktoré boli odpublikované s aspoň jedným
spoluautorom so sídlom v zahraničí. Fínsko je v tomto prípade vysoko nad priemerom EÚ, kde spoločný vedecký
výskum je na väčšej úrovni ako v SR. Už v roku 2010 bolo vo Fínsku v porovnaní s priemerom EÚ
odpublikovaných 3x a v roku 2016 až 5x viac vedeckých publikácií. Za sledované obdobie môžeme konštatovať
nárast vedeckých publikácií vo Fínsku až o 57%, čo sa vysokým efektom odráža aj v pokračovaní spoločných
výskumov a z nich plynúcej tvorby spoločných článkov. Slovenská republika sa v počte vedeckých publikácií
nachádza tesne pod priemerom Európskej únie. V roku 2010 bolo v SR takýchto publikácií 85%, ale v roku 2016
to bolo až 124% pričom za sledované obdobie môžeme taktiež konštatovať nárast o 38%. V porovnaní s Fínskom
v roku 2016 je to ale stále až 4 násobne menej. Spoluautorstvo vedeckých publikácií poskytuje cenné informácie
o sociálnom kontexte vedy. Nové vedecké objavy si vyžadujú častokrát nákladné a zložité pokusy a práve na to sú
potrebné medzinárodné výskumné tímy a diseminácia znalostí, nakoľko práve globálne pôsobiaci vedci
a výskumníci sú schopní pracovať na výskumno-vývojových projektoch v multikulturálnych a národnostne
zmiešaných tímoch.
Ďalším faktorom s inovačným vplyvom na rozvoj krajiny je podiel zahraničných doktorandov a odráža mobilitu
študentov ako efektívny spôsob šírenia vedomostí. Prilákanie vysokokvalifikovaných zahraničných študentov
doktorandského štúdia prispeje k vytvoreniu čistého rozumového profitu pre krajinu a zabezpečí sústavnú ponuku
výskumných pracovníkov. Takýto stav je veľmi dôležitý, pretože Európska únia musí byť reálnym konkurentom
z hľadiska zahraničných doktorandov. Problémom ale môže byť, že nie všetky predmety sú vyučované v cudzom
jazyku. Preto Fínsko a Slovensko majú vo svojom národnom programe inovovať vzdelávací plán aj zvýšením
počtu predmetov vyučovaných predovšetkým v anglickom jazyku. Ako môžeme z obrázku č. 3 vidieť, obe krajiny
sú pod priemerom EÚ. V porovnaní Fínska a Slovenska sa prvá spomínaná krajina za sledované obdobie výrazne
zlepšila v počte zahraničných doktorandov študujúcich v mimoeurópskych krajinách. Práve na jeho príklade je
možné vidieť, ako ovplyvňuje dobre fungujúci systém vzdelávania, podiel výdavkov na vedu a výskum a vnímanie
inovatívneho prístupu k výmene informácií medzi krajinami. Sieťovanie, medzinárodná spolupráca či aplikácia
spoločného výskumu tvorí jednoznačne základ vnímania toho, ako sa v budúcnosti dokáže tento segment posunúť
a ako je pripravený využívať výstupy z týchto aktivít. Na túto skutočnosť nadväzuje výrazný vyše dvojnásobný
nárast podielu fínskych doktorandov využívajúcich možnosti štúdia v zahraničí v poslednom roku. V roku 2016
vrámci Fínska to bolo až 84% doktorandov voči priemeru EU, pochádzajúcich z krajín mimo Európskej únie,
100 109.3 117.5 128.5 135.5 143.8 154.2
85.9 92.4 102.7 101.2 112.8 117.8 124.8
336.9 353.9
390.5
425.3
469.6
498.6
524.9
0
100
200
300
400
500
600
2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016
EÚ 28 = 100
Slovensko
Fínsko
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
189
pričom na Slovensku to bolo iba 38% z celkového počtu. Fínsko dosiahlo 45% nárast, pričom Slovensko iba 8%
nárast doktorandov.Taktiež by bolo dobré pre zvýšeníe očakávaných efektov školského systému prilákať
vysokokvalifikovaných zahraničných doktorandov, ktorí by priniesli viac vedomostného kapitálu a nepretržitý
prísun výskumníkov.
Obr. 3: Podiel doktorandov študujúcich v krajinách mimo EÚ ako % z celkového počtu doktorandov
Zdroj: European Inovations Scoreboard, 2018 – Vlastné spracovanie
Jednou z hlavných hnacích síl hospodárskeho rastu v znalostnej ekonomike sú výdavky na výskum a vývoj.
(obrázok č. 4) Vývoj ukazovateľa výdavkov je veľmi dôležitý a kľúčový pre budúcu konkurencieschopnosť
a bohatstvo krajín a Európskej únie celkovo. Preto sú výdavky na výskum a vývoj nevyhnutné pri prechode na
znalostnú ekonomiku, ako aj na zlepšenie výrobných technológií a stimuláciu rastu.
Obr. 4: Podiel výdavkov na výskum a vývoj vo verejnom sektore voči EÚ v %
Zdroj: European Inovations Scoreboard, 2018 – Vlastné spracovanie
Ako môžeme vidieť investície Slovenskej republiky do výskumu a vývoja neboli veľké na rozdiel od Fínska.
Slovensko ale za sledované obdobie zaznamenalo nárast takýchto investícií a to o vyše 101,3% z pôvodných
výdavkov HDP, čo znamená, že v roku 2016 bola reálna hodnota takýchto investícií 0,79% z HDP (640,8 mil.
Eur). V rámci krajín EÚ je tento podiel jedným z najmenších a za Slovenskom sú v tomto ukazovateli už iba
Bulharsko, Malta, Cyprus Rumunsko a Lotyšsko. Toto porovnanie ale ukazuje, že SR navyšuje výdavky
medziročne na VaV rýchlejšie ako je priemer krajín EÚ. Pozitívom je, že od roku 2010 sa Slovensko posunulo v
investovaní zdrojov do výskumu a vývoja správnym smerom. Fínsko naopak za sledované obdobie zaznamenalo
mierny pokles investícií na výskum a vývoj a to o 17,8% z bázického podielu HDP, čo ale nemalo výrazný vplyv
na pokračovanie inovatívneho spôsobu vo vzdelávaní. Takýto pozitívny vývoj na Slovensku mohol byť
zapríčinený aj tým, že veľké firmy, ktoré majú výrobu na území Slovenskej republiky budú investovať do inovácií
v oblasti výskumu a vývoja v spolupráci s univerzítami SR a ktoré sú ochotné poskytnúť finančné prostriedky na
vývoj a inovácie, ktoré sú dôležité pre ich samotných na skvalitnenie a zlepšenie ich výroby. Financovanie
výskumno-vývojových procesov na Slovensku bolo do roku 2015 charakterizované prevahou verejného
financovania, predovšetkým zo zdrojov štrukturálnych fondov. Získanie väčšieho objemu finančnej podpory z
podnikateľských zdrojov a partnerstvo medzi štátnym a verejným sektorom a súkromnou sférou, je jedným z
100 101.7 104
109.5
103.9 106.2 108.6
30.1 30.6 32.2 35.6 36.1 37.8 38.2
39.1
44.1
50.3
56.1
71.1
79.2
84.2
0
20
40
60
80
100
120
2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016
EU 28 = 100
Slovensko
Fínsko
100 100 98.2 100 101.8 101.8 98.2
21.8
34.3
44.9
55.6 50.2
69.8
51.3
158.6 158.6 158.6 158.6
149.8 149.8
140.9
0
20
40
60
80
100
120
140
160
180
2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016
EÚ 28 = 100
Slovensko
Fínsko
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
190
cieľov Stratégie Výskumu a inovácií pre inteligentnú špecializáciu schválenej pre roky 2014 – 2020. Tá má
prispieť k reforme výskumu a vývoja na Slovensku a priblížiť ho k európskemu priemeru.
Obr. 5: Podiel malých a stredných podnikov tvoriacich inovačnú spoluprácu v %
Zdroj: European Inovations Scoreboard, 2018 – Vlastné spracovanie
Na obrázku č. 5 môžeme vidieť % podiel malých a stredných podnikov s činnosťami v oblasti inovačnej
spolupráce. Ide teda o firmy, ktoré v priebehu porovnávaných rokov uzatvorili dohody o inovačných činnostiach
s inými podnikmi alebo inštitúciami. Z výsledkov porovnaných krajín vyplýva miera zapojenia malých stredných
podnikov do inovačnej spolupráce. Ide o komplexné inovácie najmä v oblasti informačno-komunikačných
technológií. Dôležitosť je kladená predovšetkým na čerpanie informácií a vedomostí z rôznych zdrojov, ako aj
spolupráca na možnostiach rozvoja inovácií. Taktiež je tu zaznamenaný presun poznatkov medzi verejnými
výskumnými inštitúciami a firmami a medzi firmami navzájom. Zameranie na malé a stredné podniky bolo hlavne
kvôli ich pomeru voči veľkým podnikom, keďže tvoria 99,9% z celkového počtu podnikateľských subjektov
a podieľajú sa viac ako polovicou na tvorbe pridanej hodnoty na Slovensku. Vzdelávací systém vo Fínsku
realizovaný bok po boku s inováciami je jedným z najrozvinutejších vzdelávacích systémov na svete. V porovnaní
s ním štatistiky SR a priemeru EÚ mierne zaostávajú. Za sledované obdobie Slovenská republika napriek tomu
zaznamenala rast o 26,6%, čo bolo spôsobené aj prístupom politiky štátu týkajúcej sa zvyšovania spolupráce medzi
súkromným sektorom a vzdelávacími a vedeckými inštitúciami. V porovnaní s Fínskom je to ale stále menej ako
polovica. V niektorých rokoch zaznamenal skúmaný imdikátor v podmienkach SR značný nárast, ale následne bol
zaznamenaný pokles a ďalšie stúpanie, pričom celkovo sa podiel inovačnej výkonnosti držal pod priemerom
Európskej únie. Významnou pomocou boli a sú aj európske štrukturálne a investičné fondy, ktorých čerpanie a
využitie je zamerané najmä na podporu výskumu a inovácií, ako aj na zvýšenie konkurencieschopnosti a
spolupráce. Dá sa predpokladať, že identifikovaná spolupráca na inováciách Slovenskej republiky sa bude aj
v ďalších rokoch zvyšovať. Tento fakt je naplánovaný aj v politike vzdelávania, kde je rozširovanie spolupráce
s praxou prioritou pre dosahovanie cieľov spoločnosti a požiadaviek trhu práce. Aby Slovensko stabilne zlepšilo
svoju situáciu, bolo by vhodné sa zamerať nie len na samostatnú spoluprácu podnikateľského a edukačného
prostredia, ale aj na výhody a efekty z toho plynúce.
3.1 Dosah vzdelávania a inovácií na rozvoj krajiny a regiónov
Na základe postupného rastu významu inovácií pri rozvoji krajín a regiónov Európska komisia chápe inovácie
hlavne ako možné procesy efektívnej tvorby, zavádzania a využívania noviniek v hospodárskej a sociálnej sfére.
Zároveň ale interpretuje inovácie aj ako procesy produkcie výrobkov a služieb, nových metód práce a výroby,
modernizácie organizácie a riadenia, ale aj zmeny podmienok a kvalifikácie práce. Tieto odlišné chápania vyústili
do stanovenia 3 základných typov inovácií, medzi ktoré patria technologické, organizačné a prezentačné inovácie.
Práve organizačné sú chápané ako procesy s pozitívnym vplyvom na rast konkurencieschopnosti ekonomických
subjektov, regiónov a krajín. Tomu nasvedčuje aj fakt, že v súvislosti s riešením ekonomickej úrovne krajín a ich
súčastí je potreba budovania silných regiónov EÚ s podporou inovácií a programovom zabezpečení politiky EÚ.
Naplnenie tohto cieľa je možné dosiahnuť stimulovaním VaV, aby sa vysoké školy, vedecké inštitúcie a ostatné
vývojové kapacity mohli zapojiť go tzv. globálneho výskumu a vývoja a tým spolupracovať pri podpore a rozvoji
medzinárodného inovatívneho prostredia krajín a ich regiónov. Európska komisia pokladá za dôležitú úlohu
aplikovať viac výskumu a inovácií a zdôrazňuje, že krajiny ako aj celá únia sa inovačnou môže stať len vtedy, ak
budú vytvorené podmienky pre dopyt po inováciách. Zároveň dodáva, že do tejto dlhodobej stratégie sa musia
zapojiť všetky strany na čele s verejným sektorom, štátom, samosprávami, podnikmi ako aj spotrebiteľmi, pretože
100 100
77.2 77.2
91.2 91.2
100.5
45.8 45.8
71.1 71.1
55.4 55.4
72.4
141.4 141.4
153.4 153.4
131.2 131.2
156.2
0
20
40
60
80
100
120
140
160
180
2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016
EU 28 = 100
Slovensko
Fínsko
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
191
inovačný proces nezahŕňa len oblasť podnikania, ale aj pôsobnosť verejných orgánov na vnútroštátnej, regionálnej
a miestnej úrovni. Táto spolupráca pre inovácie vytvorí účinný kolobeh nových nápadov a posunie požiadavky
všetkých ako aj ich riešenia na vyššiu úroveň. Členské štáty ako aj ich nižšie samosprávne úrovne zdôrazňujú
potrebu zvýšenia verejných výdavkov na vzdelávanie a hľadanie riešení bariér existujúcich v rámci vlastných
vzdelávacích systémov a využívania inovácií.
Rozvoj, inovácie a nové tvorivé schopnosti patria k určujúcim faktorom prosperity ekonomiky krajín založenej na
poznatkoch znalostnej ekonomiky. Z výsledkov viacerých výskumných publikácií sa javí regionálna úroveň ako
kľúčová pri formovaní týchto schopností. Pre krajiny platí fakt, že základným faktorom národnej prosperity sú
vzťahy medzi aktérmi, organizáciami a inštitúciami na tejto úrovni. Ekonomický úspech ale závisí aj od vplyvov
sociálnych kvalít regiónov a ich občanov, tvorivosti, ich schopnosti učiť sa, prispôsobovať sa novým podmienkam
a vytvárať, uskutočňovať a využívať inovácie. Z výskumov ale vyplýva, že zmena podielu výdavkov na vedu
a výskum sa prejaví s oneskorením na vzdelanostnej štruktúre aktívneho obyvateľstva. Súčasne pri hodnotení
krajín ako celku môžu byť výsledky týchto prieskumov len orientačné, nakoľko až pri regionálnom hodnotení je
možné zistiť disparity vzdelávacieho systému a uplatňovania nových prístupov vo vede a výskume. Čísla na
národnej úrovni sú pomerne ovplyvnené najrozvinutejšími regiónmi, ktoré môžu vo finálnej štatistike skresľovať
skutočný stav a potrebu vynaloženia výdavkov.
Inovačná stratégia a Inovačná politika vytvárajú priestor pre vznik, realizáciu a rozvoj inovačných štruktúr,
podnikov a partnerstiev s vedecko-výskumnými a vzdelávacími inštitúciami s cieľom dosiahnuť efektívny prínos
pre spoločnosť. Z výsledkov inovačnej politiky SR vyplýva, že vedecko-výskumné kapacity sú koncentrované
najmä v západnej časti SR a vytvárajú viaceré priestorové štruktúry. V regiónoch východného Slovenska, prípadne
jeho južnej časti je nižšia koncentrácia takýchto centier a subjektov, pričom vo všetkých regiónoch Slovenska je
slabšie prepojenie vedecko-výskumnej infraštruktúry so vzdelávacím systémom a praxou, čo odzrkadľuje aj
výsledok porovnávania na úrovni krajín. Je potrebné ale dodať, že v posledných rokoch dochádza k postupnému
zvyšovaniu prepojenosti inovatívneho vzdelávania s potrebami podnikateľského sektora a praxe. V rámci zákona
č. 309/2014 Z. z. ktorým sa mení a dopĺňa zákon č. 539/2008 Z. z. o podpore regionálneho rozvoja je zadefinovaná
Národná stratégia regionálneho rozvoja ako základný dokument na podporu regionálneho rozvoja na národnej
úrovni. V nej sú identifikované základné oblasti týkajúce sa aj vzdelávania a inovácií, z ktorých plynú viaceré
závery pre zlepšenie národnej a regionálnej úrovne, ako budovanie celoživotného vzdelávania, zvýšenie investícií
do vzdelania, zameranie sa na cieľové potreby trhu v rámci vzdelanostnej úrovne a kvalifikácie pracovných síl,
prípadne cielené vytváranie a aplikovanie nových poznatkov a inovácií týkajúcich sa edukačného procesu
s vplyvom na národnú a regionálnu ekonomiku. Veľkým prínosom pre regióny bolo schválenie jednotlivých
regionálnych inovačných stratégií a možnosť financovania ich implementácie z externých zdrojov. Silným
predpokladom dosiahnutia žiadaného ekonomického vývoja je dodržanie čo najväčšieho prístupu ku vzdelaniu
a poznatkom, vede a výskume a fungujúcim inováciám. V prípade Slovenska môžu mať tieto činnosti rozhodujúci
strategický význam. Práve preto medzi základné znaky rozvoja vedy a výskumu a nadväzujúcich inovácií
a vytvárania prostredia pre znalostnú ekonomiku patrí objem finančných prostriedkov vynaložených na tieto
činnosti a počet ľudí zamestnaných v popisovanom sektore. Z výsledkov hodnotovej komparácie je možné
pozorovať rozdiely medzi jednotlivými krajinami.
Viaceré teórie a empirické výskumy potvrdzujú dôležitosť vzdelávacieho systému a jeho inštitúcií, predovšetkým
vysokých škôl a univerzít, ako významnú tvorivú súčasť nie len pre rozvoj v regióne, v ktorom sa nachádzajú, ale
aj ako ekonomického aktéra na národnej úrovni. Tie pri skúmaní vzťahov priestorovej ekonomiky plnia aj
spoločenskú funkciu a považujú sa za dôležitú súčasť regionálnej a znalostnej ekonomiky a zároveň dostatočne
ovplyvňujú konkurencieschopnosť regiónov, ktorá sa prejaví aj v záujme obyvateľov iných krajín pri možnosti
výberu vzdelávania sa na týchto univerzitách. Tento fakt má za následok jednak všeobecný rozvoj vzdelávacích
vedeckých inštitúcií ale aj schopnosť kreativity a otvorenosti voči inováciám na všetkých stupňoch. Takisto je
potrebný dôraz na rozširovanie spolupráce, a to nie len medzi účastníkmi vzdelávacieho procesu ale aj so
súkromným a verejným sektorom, kde je vhodné si zvoliť stratégiu pre rozvoj, ktorá bude podporená
vypracovaním dokumentov stanovujúcich pravidlá a víziu rozvoja. Podiel vysokoškolsky vzdelaného
obyvateľstva je jedným z rozhodujúcich faktorov popisujúcich vzdelanostnú úroveň krajiny, prípadne jej regiónov.
Takisto slúži tento ukazovateľ pri posudzovaní štatistík týkajúcich sa ľudských zdrojov žiadúcich pre inovačné
aktivity. Tento podiel vysokoškolsky vzdelaného obyvateľstva je určitým odzrkadlením nastavenia a fungovania
vysokoškolského vzdelávacieho systému.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
192
Záver
Neustála modernizácia je dôležitou súčasťou rozvoja a približovania sa k vyspelejším krajinám Európskej únie.
Vzdelávanie v krajinách EÚ je rozdielne a to kvôli odlišným metódam, kultúre ale aj využívaním inovácií. Fínsky
a Slovenský vzdelávací systém sa vzájomne od seba odlišujú a to v ekonomickom, pedagogickom ale aj sociálnom
aspekte. Kvalitu vzdelávania ovplyvňujú do istej miery vyššie výdavky na vzdelávanie, ako podiel z HDP krajiny
smerujúci do vzdelávania, ale veľkú úlohu zohráva aj sociálno-kultúrne prostredie. Fínsko má najmä kvôli reforme
v 90. rokoch jeden z najlepších vzdelávacích systémov v EÚ k čomu prispieva jeho neustála modernizácia a
akceptácia nových postupov každých päť rokov. Slovenská reforma vzdelávania by sa mala zamerať aj na
zvyšovanie kompetencií na úrovni miest a regiónov, ktoré by mohli účinnejšie rozhodovať pri financovaní
a orientácii vzdelávania na potreby trhu. Jednou z možností, ako sa priblížiť ku inovátorským krajinám môže byť
aj dlhodobé presadzovanie a napĺňanie vízie dokumentu Učiace sa Slovensko. Viditeľný a podstatný rozdiel
charakterizuje podiel výdavkov na výskum a vývoj. Jedným z dôvodov, prečo Slovensko zaostáva za Fínskom
a aj priemerom Európskej únie je spomenutá nízka podpora výdavkov na výskum a vývoj zo strany štátu, ktorá
dosiahla hodnotu za rok 2016 iba 0,79% z HDP (640,8 mil. Eur), čo je približne 3x menej v porovnaní s Fínskom
- 2,75% v r. 2016 z HDP (5 926 mil. Eur). Priemer krajín EÚ bol na úrovni 2,03% z HDP. Ďalším ukazovateľom
bolo zhodnotenie medzinárodných spoluprác na vedeckých publikáciách. V danom ukazovateli je vidieť, ako je
Fínsko vysoko nad priemerom krajín Európskej únie a ako rozširuje svoje vedecké pôsobenie, čo priamo súvisí aj
z jeho prístupu k inováciám aj zo strany štátu. Medzi dôležitý indikátor môžeme zaradiť doktorandov, ktorý
študujú mimo krajín Európskej únie, pričom jedine v tomto ukazovateli môžeme vidieť, že obe krajiny sú sice pod
priemerom Európskej únie, ale v prípade Fínska je v sledovanom období viditeľný podstatný nárast. Zvyšovanie
podpory mobilít a štipendiá pre študentov na štúdium v zahraničí sú dôležitou súčasťou inovatívneho prístupu ku
vzdelaniu, a to hlavne z dôvodu rozširovania vedomostí a zručností a ich uplatnenia a využitia v krajine, ktoré
výrazne prispievajú k rozvoju spoločnosti. Z dlhodobého pohľadu inovácie zaisťujú dosahovanie technologických
zmien a nových ekonomických cyklov. Inovácie zlepšujú sociálno-ekonomické postavenie firiem, regiónov a
celých krajín. Práve krajiny, ktoré dokázali ako prvé určiť a podporiť perspektívne inovácie si zabezpečili
zvyšujúcu sa prosperitu. Zanedbanie systematickej podpory a nedostatočná pozornosť venovaná inováciám sa
prejavila v pozícii SR medzi krajinami EÚ. Najsilnejší negatívny trend predstavovala vysoká rezistencia
financovania vzdelávania, vedy, výskumu a inovácií, pričom v závislosti od schválenej inovačnej politiky
a stratégie musí dôjsť k zvýšenej podpore vedy, výskumu a inovácií a nárastu finančných prostriedkov pre všetky
typy subjektov aj s využitím externých zdrojov.
Literatura
[1] ADÁMEK, P., ČEMERKOVÁ, Š., KLEPEK, M., ŠEBESTOVÁ, J., ŠPERKA, R., (2015). Regional
innovation approach: A case of the Moravian-Silesian region. In 18th International Colloquium on Regional
Sciences. Conference Proceedings. Brno: Masarykova univerzita, pp. 161-167. ISBN 978-80-210-7861-1.
DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-7861-2015-21.
[2] BALÁŽOVÁ, E., PAPCUNOVÁ, V., (2015). Problémy financovania kompetencií v oblasti regionálneho
školstva v podmienkach miestnej samosprávy SR. In XVIII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách.
Sborník příspěvků. Brno: Masarykova univerzita, pp. 375-382. ISBN 978-80-210-7861-1. DOI
10.5817/CZ.MUNI.P210-7861-2015-50.
[3] BOBÁKOVÁ, V., (2007). Inovačná výkonnosť ekonomiky. Zborník z medzinárodnej vedeckej konferencie.
SEMAFOR 2007 – Ekonomika firiem. Košice: PHF EU, s. 44-51. ISBN 978-80-225-2482-7.
[4] BURGER, P., URBANČÍKOVÁ, N., (2010). Miera regionalizácie inovačných politík a jej vplyv na inovačnú
výkonnosť regiónov. In E+M Ekonomie a Management.2010. 36 s. ISSN 1212-3609.
[5] EURÓPSKA KOMISIA, (2018). Vnútorný trh, priemysel, podnikanie a MSP. [online]. 2018. [cit. 2018-11-
17]. Dostupné na: http://ec.europa.eu/growth/industry/innovation/facts-figures/scoreboards_en.
[6] EUROSTAT, (2018). Vzdelávanie a odborná príprava. [online]. 2018. [cit. 2018-11-10]. Dostupné na:
https://ec.europa.eu/eurostat/web/education-and-training/data/database.
[7] FRIED, H. O., KNOX LOVELL, C. A., SCHMIDT, S. S., (2008). Efficiency and Productivity. In FRIED, H.
O. et al. The Measurement of Productive Efficiency and Productivity Change. USA : Oxford University Press.
2008. 107 s. ISBN 978-01-9518-352-8.
[8] CHAJDIAK, J. ARBE, T., NOVOTNÁ, E., (2011). Konkurencieschopnosť inovácií v SR. Statis. Bratislava
2011. 80 s. ISBN 978-80-85659-66-5.
[9] CHING-F, Y. a HUNG-W, L., (2010). Effect of relationship style on innovation performance. Academic
Journals Taiwan. 2010. 178 s. ISSN 1993-8233.
[10]JIŘÍČEK, P., (2014). Regional policy of the European Union, innovation and new models of endogenous
growth. In 17th International Colloquium on Regional Sciences. Conference Proceedings. Brno: Masarykova
univerzita, pp. 171-178. ISBN 978-80-210-6840-7. DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-6840-2014-20.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
193
[11]LIBEARS, D., MEYER, M., (2011). Highly innovative small technology firms, industrial clusters and firm
internalization. In Reseach policy. 2011. 1426-1437 s. ISSN 0048-7333.
[12]LISÝ, J. a kol., (2007). Ekonómia v novej ekonomike, 2. vyd. Bratislava: IURA EDITON, spol. s r.o. 2007.
ISBN 978-80-8078-406-5.
[13]MELICHOVÁ, K., CHRENEKOVÁ, M., FÁZIKOVÁ, M. (2015). Dynamika socioekonomických disparít v
okresoch Trnavského kraja. In XVIII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Sborník příspěvků. Brno:
Masarykova univerzita, pp. 64–71. ISBN 978-80-210-7861-1. DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-7861-2015-7.
[14]SABELOVÁ, L., KOLOŠTA, S., KRÁĽ, P., (2017). Vyhodnotenie národného programu pre učiace sa regióny
SR. In XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Sborník příspěvků. Brno: Masarykova univerzita,
pp. 222 – 228. ISBN 978-80-290-8587-9. DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-8587-2017-1.
[15]TOMLAIN, J., (2009). Inovácia a reklama ako zdroj ďalších ziskov podniku. In MANEKO. 2009. 93-98 s.
ISSN 1337-9488.
[16]ÚRAD VLÁDY SR, (2010). Inovačná stratégia SR na roky 2014-2020. [online]. 2010. [cit. 2018-10-13].
Dostupné na: http://www.rokovania.sk/File.aspx/ViewDocumentHtml/Mater-Dokum-
151713?prefixFile=m_.
[17]WINKLEROVÁ, L., ŽÍTEK, V., (2017). Inovační potenciál regionů jako zrcadlo ekonomické výkonnosti. In
XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Sborník příspěvků. Brno: Masarykova univerzita, pp.
193-200. ISBN 978-80-290-8587-9. DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-8587-2017-1.
[18]ŽIŽLAVSKÝ, O., (2012). Model hodnocení inovační výkonnosti. Brno: CERM s.r.o. ISBN 978-80-704-796-
3.
Príspevok bol podporený grantom KEGA č. 024SPU-4/2017 s názvom „Tvorba moderných učebníc v
slovenskom a anglickom jazyku pre nové študijné programy“.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
194
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-9268-2019-24
ČO OVPLYVŇUJE PODNIKATEĽSKÉ ZÁMERY
MATURANTOV POCHÁDZAJÚCICH Z MESTA A Z VIDIEKA?
What influences entrepreneurial intentions of high-school
graduates from city and countryside?
STANISLAV KOLOŠTA
GABRIELA NEDELOVÁ
FILIP FLAŠKA
JANA HRONCOVÁ VICIANOVÁ
Katedra verejnej ekonomiky a regionálneho rozvoja
Ekonomická fakulta
Univerzita Mateja Bela v Banskej Bystrici
Depart. of Public Economy and Regional Development
Faculty of Economics
Matej Bel University in Banská Bystrica
 Tajovského 10, 975 90 Banská Bystrica, Slovak Republic
E-mail: stanislav.kolosta@umb.sk, gabriela.nedelova@umb.sk, filip.flaska@umb.sk, jana.vicianova@umb.sk
Anotace
Cieľom článku je vysvetliť spoločné a rozdielne črty v podnikateľskom vzdelávaní, individuálnych a kontextuálnych
faktorov ako premenných vysvetľujúcich podnikateľské zámery (PZ) mládeže, ktorá pochádza z dvoch rôznych
prostredí - mesta a dediny. Údaje boli zbierané v dvoch kolách dobrovoľných anonymných elektronických
prieskumov medzi maturantmi na stredných školách. Použili sme metódu hlavných komponentov a regresnú
analýzu. Z výsledkov vyplýva, že mladí Slováci z prevažne vidieckych regiónov majú pomerne vysokú úroveň PZ,
zdá sa však, že im chýbajú dostatočné podnikateľské znalosti, ktoré im pomôžu lepšie čeliť náročným podmienkam
v reálnej ekonomike; to naznačuje oblasti, ktoré by bolo vhodné zlepšiť v rámci vzdelávacieho procesu na
stredných školách. Líderstvo, autonómia a proaktívna osobnosť ako kariérne kotvy s podporou rodiny a priateľov
sú hlavnými faktormi, ktoré vysvetľujú PZ medzi mládežou vyrastajúcou v slovenských mestách a dedinách.
Klíčová slova
podnikateľské zámery, faktory, mládež, podnikanie
Annotation
The aim of this study is to explain common and different traits in entrepreneurial education, individual and
contextual factors as variables explaining entrepreneurial intentions (EI) of youth growing in two different
environments – city and village. We are also investigating, if young people are willing to start their carrier in
place of their birth. Data were collected in two rounds of voluntary anonymous electronic surveys among students
finishing their high-school studies. We have applied principal component and regression analysis. Results show
that young Slovaks from predominately rural regions have quite high EI, but it seems that they lack sufficient
entrepreneurial knowledge to help them to be able to face the challenging conditions in the real economy; therefore
higher quality of education processes focused on entrepreneurship at Slovak high schools is needed. Leadership,
autonomy and proactive personality as career anchors and perceived support from family and friends are major
factors explaining EI among youth growing up in Slovak cities and villages.
Key words
Entrepreneurial intentions, factors, youth, entrepreneurship
JEL classification: R1, J2, M2
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
195
1. Úvod
Vlády a miestne komunity na celom svete uznali, že kľúčom k budovaniu prosperity a stimuláciou regionálneho
rastu je podpora podnikania medzi ľuďmi, najmä mládežou (Sharma, Madan, 2014). Vysoký stupeň podnikania je
potrebný na vytvorenie nových a alternatívnych pracovných miest a na zabránenie nadmernej migrácii
obyvateľstva z menej rozvinutých regiónov. Podpora podnikania je tiež dôležitou súčasťou vnútroštátnych politík,
ktoré sa zaoberajú regionálnym rozvojom a vzdelávaním v oblasti podnikania. Iniciatívy EÚ "Mládež v pohybe"
a "Program pre nové zručnosti a nové pracovné miesta" sú zamerané na rozvíjanie potenciálu mladých ľudí a tiež
kladú mladých ľudí do centra tohto rámcového programu EÚ. Údaje z Informačného centra Slovenskej republiky
o vede a technike ukázali, že v roku 2016 55% študentov stredných škôl na Slovensku neabsolvovalo
vysokoškolské štúdium. Títo študenti nemajú príležitosť zapojiť sa do programov vysokoškolského
podnikateľského vzdelávania. To bol dôvod prešetrovania vzťahu medzi podnikateľskými zámermi (PZ) a účasťou
na podnikateľských kurzoch a odbornej príprave študentov stredných škôl v maturitnom ročníku štúdia. Okrem
toho, našim zámerom bolo získať hlbší pohľad do hnacích síl ovplyvňujúcich PZ medzi slovenskou mládežou.
2. Cieľ a metodika
Táto štúdia má za cieľ vysvetliť spoločné a rozdielne črty v podnikateľskom vzdelávaní mladých ľudí, spolu s
individuálnymi a kontextuálnymi faktormi ako premennými vysvetľujúcimi PZ mládeže, ktorá vyrastá v dvoch
rôznych prostrediach - mesto a dedina. Tiež skúmame, či sú mladí ľudia ochotní začať podnikať v mieste svojho
narodenia. Môžeme nájsť niektoré štúdie zamerané na prešetrovanie faktorov vplývajúcich na PZ ľudí žijúcich vo
vidieckych oblastiach (napr. Bao, Peng, 2016, Elert, N. a kol., 2015, Altinay a kol., 2012), ale zriedka natrafíme
na štúdie zamerané na PZ mládeže z prevažne vidieckych oblastí v poslednom roku stredoškolského štúdia (napr.
Nesse a kol., 2015); je to obdobie, kedy mladí ľudia premýšľajú a rozhodujú sa o svojich budúcich perspektívach,
kedy PZ môžu byť rozhodujúce pre začatie vlastného podnikania alebo kedy faktory ovplyvňujúce PZ môžu
ovplyvniť ich ďalšie štúdium. Zistenia, ktoré vysvetľujú podnikateľské vzdelávanie vo vzťahu k PZ, by mohli
slúžiť ako jeden z vhodných podkladov na možné budúce zmeny pri zlepšovaní rôznych foriem podnikateľského
vzdelávania mladých ľudí na Slovensku.
Vývoj a zázemie PZ obsiahlo zosumarizovali Fayolle a Liñán (2014) pričom za východisko býva považovaná
teória plánovaného správania (Ajzen, 1991; Krueger et al., 1993). Podnikanie je potrebné chápať ako proces a
výskumníci našli dve hlavné skupiny faktorov, ktoré majú vplyv na naštartovanie tohto procesu: kontextuálne a
individuálne faktory (Mazzarol a kol., 1999). V tomto článku sa pozrieme na dve hlavné skupiny kontextuálnych
faktorov: kultúrny a sociálny kapitál. Z individuálnych faktorov sa zameriame na pohlavie, kariérne kotvy,
proaktívnu osobnosť, geografický pôvod – mesto, vidiek a podnikateľské vzdelávanie a tréning. Podrobnejšiu
charakteristiku jednotlivých premenných uvádza štúdia Kološta, Flaška (2018).
Obr.1: Teoretický model štúdie
Zdroj: vlastné spracovanie
Teoretický model tejto štúdie je znázornený na obrázku 1. Integrovaný kultúrny kapitál možno považovať za
výsledok individuálneho socializačného procesu (dlhodobo rozvíjané vedomosti či postoje). Zaraďujeme sem aj
vplyv rodičov ako vzorov, čo zvyčajne má vplyv aj na PZ ich potomkov. Sociálny kapitál (Field, 2003) je úzko
prepojený na sociálne siete a siete kontaktov (známi, priatelia). Kariérne kotvy sú definované Scheinom (1990)
ako kombinácia vnímaných kompetencií, motívov a hodnôt, ktorých sa človek nevzdá. Je to tiež zrkadlo vnímania
samých seba. Na základe predošlých štúdií (Timmons a Spinelli, 2003; Schein 1975) budeme považovať za
kariérne kotvy v preferenciách mládeže: líderstvo, autonómiu, tvorivosť, bezpečnosť, a vedecko-technickú
špecializáciu. Proaktívnu osobnosť definovali Bateman a Crant (1993) ako koncept relatívne stabilných tendencií
Kontextuálne faktory
Kultúrny kapitál (rodičia a známi ako podnikatelia), sociálny
kapitál (priatelia a iní ľudia ako podnikatelia, podpora od rodiny
a priateľov)
Individuálne faktory
Pohlavie, kariérne kotvy (líderstvo, autonómia, bezpečnosť,
kreativita, záujem o techniku a univerzitné štúdium), proaktívna
osobnosť (podľa Nesse a kol.), ochota začať podnikať v mieste
narodenia, podnikateľské vzdelávanie a tréning
Podnikateľské zámery
maturantov
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
196
pri meniacom sa prostredí. Proaktívni ľudia nevinia okolnosti či podmienky, rozhodujú sa na základe hodnôt.
Tento ukazovateľ bude tvoriť poslednú skupinu premenných, skúmaných vo vzťahu k PZ mládeže. Premenné sme
konštruovali na základe odpovedí dotazníkového prieskumu rovnakým spôsobom ako Nesse a kol. (2015).
Údaje boli zhromaždené v dvoch kolách dobrovoľných anonymných elektronických prieskumov medzi študentmi,
ktorí dokončili štúdium na stredných školách - celkovo sme zozbierali odpovede od 537 respondentov (študenti,
ktorí dokončili štúdium na strednej škole v máji 2016 - 251 odpovedí a študenti končiaci v máji 2017 - 286
odpovedí). Google dotazníky boli distribuované medzi poslednými ročníkmi stredných škôl prostredníctvom emailu
v škole alebo poskytnutím internetovej stránky školy s odkazom na dotazník. Študenti mohli vyplniť
dotazníky počas hodín informatiky alebo doma. Nasledujúce postupy boli aplikované na celú vzorku (Spolu);
Potom sme rozdelili respondentov do dvoch vzoriek: tých, ktorí vyrastajú v mestách (Mesto) a tých, ktorí vyrastajú
v dedinách (Dedina). Počas konštrukcie premenných a otázok v dotazníkovom prieskume sme zachovali rovnaký
postup ako v nórskej študii autorov Nesse a kol. (2015).
Závislú premennú Podnikateľské zámery (PZ) sme skonštruovali z 5 položiek rovnako ako Nesse et al. (2015) stupnica
od 1 "silne súhlasím" s 5 "nesúhlasím". Vykonali sme analýzu hlavných komponentov PCA, aby sme
skontrolovali, či by bolo vhodné popísať súbor piatich korelovaných premenných z hľadiska jednej alebo
viacerých latentných premenných (faktorov). Okrem toho sme odhadli Cronbachovu alfa, ktorá je ukazovateľom
vnútornej konzistencie (spoľahlivosti) latentnej premennej; Test ukázal, že je vhodné agregovať päť zložiek na
jednu premennú PZ. Cronbachova alfa pre celý súbor bola 0,764 (mestská rezidencia 0,731, vidiecka rezidencia
0,794) pričom položky majú zaťaženie od 54,7% do 81,6% toho istého faktora. PZ môžeme považovať za indikátor
včasnej fázy zámeru založiť podnik, z dôvodu absencie informácií o tom, či respondenti zmenili svoje zámery
začať s podnikaním aj na kroky vedúce k začatiu podnikania. PZ je spoľahlivým prediktorom podnikateľského
správania, pretože je ťažké merať samotné podnikateľské správanie (Wu, 2010).
Mnoho štúdií skúmalo množstvo faktorov ovplyvňujúcich úmysly jednotlivcov začať podnikať s využitím hlavne
regresných metód (napr., Krueger et al., 2000, Shirokova, Osiyevskyy, Bogatyreva 2016; Esfandiar a kol., 2017;
Bacq, Alt, 2018). Metódu OLS sme použili v regresnom modeli, čo nám poskytlo hlbší pohľad na hnacie sily
vplývajúce na PZ medzi slovenskou mládežou v troch vidieckych regiónoch – Banskobystrickom, Prešovskom a
Žilinskom. Skúmali sme faktory, ktoré ovplyvňovali PZ mládeže v troch variantoch: v celej vzorke (Spolu), vo
vzorke respondentov vyrastajúcich v mestách (Mesto) a tých, ktorí vyrastali v dedinách (Dedina).
3. Výsledky a diskusia
Celkové zloženie respondentov podľa pohlavia bolo 76,2% dievčat a 23,8% chlapcov. Z celkového počtu odpovedí
PZ študentov bolo pozitívnych 55,4% (súčet piatich položiek tvoriacich závislú premennú PZ sa pohyboval
v rozmedzí od 5 do 10 = vysoký stupeň; súčet hodnôt 1 a 2 ako je uvedené v tabuľke 1). Vyššie PZ mali študenti
z mesta (59,62%) v porovnaní so študentmi z dediny (51,92%).
V tabuľke 1 sú zahrnuté percentuálne podiely kladných odpovedí nezávislých premenných zložených
z kontextuálnych a individuálnych faktorov. Medzi variantmi neexistujú žiadne veľké rozdiely. Za najdôležitejšie
medzi slovenskou mládežou možno považovať autonómiu a bezpečnosť, ktoré patria k individuálnym faktorom.
Viac ako 70% respondentov považuje kreativitu za dôležitú, ale zdá sa, že táto premenná nemá vplyv na PZ
mládeže (výsledky v tabuľke 1 v časti OLS). Sociálny kapitál vo forme podpory rodiny a priateľov sa zdá byť
veľmi dôležitý pre slovenskú mládež, ktorá pochádza zo skúmaných 3 vidieckych regiónov. Pozitívne reakcie na
proaktívnu osobnosť a líderstvo nedosiahli vysoké skóre, ale ako vyplýva z výsledkov regresie v tabuľke 1, obe
tieto premenné majú významný vplyv na PZ mládeže.
V tabuľke 1 (časť OLS) sú uvedené výsledky všetkých troch regresných modelov, kde sme skúmali význam
faktorov ovplyvňujúcich PZ slovenskej mládeže. Všetky modely boli štatisticky významné (p <0,001). Regresný
model pre maturantov z dediny mal celkovú vysvetľujúcu silu 55,3%; z miest 42,8%; všetci respondenti 43,8%.
Môžeme nájsť rozdiely vo výsledkoch pre študentov žijúcich na dedine a tých, ktorí žijú v mestách.
Z kontextuálnych faktorov sa zdá, že len podpora rodiny a priateľov je spoločným faktorom, ktorý pozitívne
ovplyvňuje PZ maturantov žijúcich v meste aj dedine. Na PZ študentov z dedín majú výrazne pozitívny vplyv
premenné kultúrneho a sociálneho kapitálu v podobe samostatne zárobkovo činných rodičov a priateľov, ktorí
vlastnia podnik; toto však neplatí pre študentov žijúcich v mestách.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
197
Tab. 1: Nezávislé premenné - % pozitívnych odpovedí (hodnota 1 a 2) a Výsledky regresných modelov OLS –
závislá premenná PZ
% pozitívnych odpovedí OLS
Spolu Mesto Dedina Spolu Mesto Dedina
- - - Est. ßa
Est. ßa
Est. ßa
Konštanta - - - -1.734*** -1.562*** -2.097***
- - - Est. ßb
Est. ßb
Est. ßb
Rodičia podnikatelia 40.8% 41.2% 40.3% 0.043 0.004 0.148**
Iní príbuzný ako podnikatelia 53.0% 50.4% 55.9% -0.002 -0.034 0.045
Priatelia podnikatelia 47.6% 44.5% 51.0% 0.114** -0.047 0.24***
Iní ľudia podnikatelia 87.9% 85.8% 90.1% 0.09* 0.182** -0.073
Podpora od rodiny a priateľov 74.7% 78.3% 70.8% 0.255*** 0.258*** 0.237***
Pohlavie (dievčatá) 76.2% 75.2% 77.4% -0.067 -0.019 -0.12
Líderstvo 46.7% 51.3% 41.7% 0.195*** 0.344*** 0.137*
Autonómia 91.8% 93.0% 90.5% 0.107** 0.14* 0.031
Kreativita 78.0% 79.9% 75.9% 0.082 0.039 0.12
Bezpečnosť 97.2% 96.9% 97.5% -0.044 -0.095 0.053
Záujem o techniku 21.7% 20.4% 23.2% 0.023 -0.026 0.039
Záujem o univerzitné štúdium 66.5% 66.2% 66.8% -0.09* -0.148** -0.012
Proaktívna osobnosť 30.8% 31.2% 30.4% 0.06*** 0.185** 0.258***
Ochota začať podnikať v mieste narodenia 32.0% 32.7% 31.3% -0.013 -0.06 0.084
Podnikateľské vzdelávanie 16.9% 18.6% 15.0% 0.048 0.085 0.057
Podnikateľský tréning 45.0% 43.3% 46.9% 0.074 0.044 0.122*
Študenti z dediny 46.20% - - - - -
R2
- - - 0.438 0.428 0.553
Valid N - - - 537 289 248
ANOVA F - - - 12.357*** 6.499*** 8.972***
a
Unstandardized b
Standardized; * p<0.1; ** p<0.05; *** p<0.01
Zdroj: vlastné spracovanie
Z individuálnych faktorov, ktoré ovplyvňujú PZ výrazne pozitívne, môžeme spomenúť líderstvo (silnejšie pre
študentov z miest) a proaktívnu osobnosť (silnejšia pre študentov z dedín). Pokiaľ ide o túžbu po autonómii, zdá
sa, že má pozitívny významný vplyv na PZ študentov, ktorí žijú v mestách, avšak neplatí to pre tých študentov,
ktorí žijú v dedinách. PZ slovenskej vidieckej mládeže budú významne závisieť od kariérnych kotiev zameraných
na samostatnú zárobkovú činnosť, ako sú líderstvo, proaktívna osobnosť a autonómia. Líderstvo spolu s túžbou
byť samostatný prostredníctvom podnikania, môžu zmeniť pozíciu na trhu práce z podriadeného pracovníka v
rámci hierarchických štruktúr na „seba-riadiaceho“, čo zdá sa, je významný faktor podnecujúci slovenskú mládež
k zámerom naštartovania vlastného podnikania. Zanedbateľná súvislosť medzi kreativitou a PZ mládeže je
pravdepodobne spôsobená „nevyhnutnosťou poháňanými“ PZ, kde finančné motívy pre samostatnú zárobkovú
činnosť dominujú individuálnym záujmom a preferenciám - zdá sa, že toto je najpodstatnejší rozdiel medzi našimi
výsledkami a rovnakým typom štúdie uskutočnenej v Nórsku (Nese et al., 2015), kde nórski študenti uviedli ako
podstatný faktor výberu zamestnania to, čo ich napĺňa a nie výšku platového ohodnotenia. Zdá sa, že akademické
záujmy majú negatívny vplyv na PZ študentov, najmä tých, ktorí žijú v mestách, kde je viac príležitostí nájsť si
prácu vyžadujúcu vysokoškolské vzdelanie a teda ich to môže menej stimulovať k zámerom začať samostatne
podnikať. Podľa Ústredia práce, sociálnych vecí a rodiny do roku 2021 bude priemyselné odvetvie na Slovensku
potrebovať viac ako 350 000 nových zamestnancov (UPSVAR, 2016). Na trhu práce je však potrebná technicky
kvalifikovaná pracovná sila a zatiaľ čo slovenská ekonomika je zameraná na priemyselné odvetvia, mladí ľudia
nepovažujú technické záujmy za dôležité vo vzťahu k ich PZ a možným budúcim obchodným príležitostiam v
týchto odvetviach – táto oblasť si už teraz vyžaduje zvýšenú pozornosť.
Podnikateľské vzdelávanie v súčasnej podobe nemá vplyv na PZ mládeže. Podnikateľský tréning má pozitívny
vplyv na PZ - významné len pre študentov žijúcich v dedinách na 10% hladine významnosti. Dôvodom môže byť
to, že v poľnohospodárskych oblastiach existuje priestor na vytváranie nových podnikov v tomto sektore. Napriek
tomu naše výsledky ukázali, že vnímanie podnikateľského vzdelávania slovenskými maturantmi je v súčasnej
podobe nepostačujúce pre skutočné podnikanie. Mladí Slováci majú pomerne vysokú úroveň PZ, ale zdá sa, že
nemajú dostatočné podnikateľské znalosti, ktoré im pomôžu lepšie čeliť náročným podmienkam v reálnej
ekonomike. Tento výsledok by preto mal podporiť hlbšie preskúmanie vnútorného obsahu a štruktúry
podnikateľského vzdelávania a odbornej prípravy mládeže v stredoškolskom vzdelávaní, a to aspoň vo vidieckych
oblastiach s vysokou mierou nezamestnanosti medzi mladými ľuďmi. Zlepšenia by sa dali dosiahnuť viacerými
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
198
iniciatívami škôl a učiteľov napr. v rámci praktického programu „JA firma“ (mladé podnikateľské talenty), kde
niektoré študentské firmy dosiahli medzinárodné uznanie.
4. Záver
Líderstvo, autonómia a proaktívna osobnosť ako kariérne kotvy a vnímaná podpora rodiny a priateľov sú hlavnými
faktormi, ktoré vplývajú na PZ maturantov v Banskobystrickom, Žilinskom a Prešovskom kraji. Z dôvodu vyššej
nezamestnanosti a nižších miezd v porovnaní s príjmami zo samostatnej zárobkovej činnosti sa zdá, že PZ
maturantov budú preto vo veľkej miere závisieť od kariérnych kotiev zameraných na samostatnú zárobkovú
činnosť a v menšej miere od účasti študentov na súčasných podnikateľských vzdelávacích a školiacich
programoch.
Na mnohých slovenských stredných školách je povinná účasť na podnikateľských školiacich
programoch/tréningoch. Mnoho slovenských trénerov a učiteľov v týchto programoch sa narodilo a vyrastalo
počas komunistického režimu, ktorý bol charakterizovaný nízkou podnikateľskou aktivitou, čo môže ovplyvniť
ich mentorské schopnosti. Naše výsledky pre tvorcov politiky vzdelávania naznačujú, že budovanie vodcovských
ambícií spolu s budovaním túžby po autonómii, tvorivosti a technických záujmoch by malo byť posilnené v rámci
vzdelávacieho procesu. Techniky v rámci podnikateľského vzdelávania môžu zahŕňať tvorivé zručnosti v oblasti
obchodného myslenia, tímovej práce, ako riadiť start-up, návštevy prosperujúcich podnikateľských projektov,
praktické podnikateľské riešenie problémov, stretnutia s úspešnými podnikateľmi a širšie aktívne vzdelávanie
(Esfandiar a kol., 2017).
Tvorcovia politiky vzdelávania môžu využiť a implementovať naše zistenia v rámci úsilia o zvýšenie
podnikateľskej aktivity ako nástroja na zníženie nezamestnanosti mládeže a následného odchodu mladých ľudí z
vidieckych regiónov. Znalosti o PZ implementované vo vzdelávacom procese sa veľmi pravdepodobne premietnu
do vyššej kvality ľudského kapitálu ako kľúčového faktora rastu a konkurencieschopnosti národného
hospodárstva. Bolo by tiež užitočné získať viac štúdií o rôznych prístupoch k vzdelávaniu v oblasti podnikania a
ich vplyve na PZ a podnikateľskú činnosť mládeže s osobitným zameraním na mestské a vidiecke oblasti. Budúci
výskum môže spojiť naše zistenia s konkrétnymi metódami v rámci podnikateľského vzdelávania. Vyšetrovanie
faktorov vedúcich k podnikateľskej činnosti mládeže Slovenska by mohlo pomôcť zlepšiť podnikateľské
vzdelávanie a odbornú prípravu mladých ľudí.
Literatúra
[1] AJZEN, I., (1991). The theory of planned behavior. Organizational Behavior and Human Decision Processes,
vol. 50, no. 2, pp. 179–211. ISSN 0749-5978. DOI 10.1016/0749-5978(91)90020-T.
[2] ALTINAY, L. a kol., (2012). The influence of family tradition and psychological traits on entrepreneurial
intention. International Journal of Hospitality Management, vol. 31, pp. 489–499. ISSN 0278-4319. DOI
10.1016/j.ijhm.2011.07.007.
[3] BACQ, S., ALT, E., (2018). Feeling capable and valued: A prosocial perspective on the link between empathy
and social entrepreneurial intentions. Journal of Business Venturing, vol. 33, no. 3, pp. 333-350 DOI
10.1016/j.jbusvent.2018.01.004.
[4] BAO, H., PENG, Y., (2016). Effect of land expropriation on land-lost farmers’ entrepreneurial action: A case
study of Zhejiang Province. Habitat International, vol. 53, pp. 342-349. ISSN 0197-3975. DOI
10.1016/j.habitatint.2015.12.008.
[5] ELERT, N., a kol., (2015). The impact of entrepreneurship education in high school on long-term
entrepreneurial performance. Journal of Economic Behavior & Organization, vol. 111, pp. 209–223. ISSN
0167-2681. DOI 10.1016/j.jebo.2014.12.020.
[6] ESFANDIAR, K,. a kol., (2017). Understanding entrepreneurial intentions: A developed integrated structural
model approach. Journal of Business Research, vol. 94, pp. 172-182. ISSN 0148-2963. DOI
10.1016/j.jbusres.2017.10.045.
[7] FAYOLLE, A., LIÑÁN, F., (2014). The future of research on entrepreneurial intentions. Journal of Business
Research, vol. 67, pp. 663–666. ISSN 0148-2963. DOI 10.1016/j.jbusres.2013.11.024.
[8] KRUEGER, N. F., a kol., (2000). Competing models of entrepreneurial intentions. Journal of Business
Venturing, vol. 15, pp. 411–432. ISSN 0883-9026. DOI 10.1016/S0883-9026(98)00033-0.
[9] KOLOŠTA, S., FLAŠKA, F., (2018). Čo ovplyvňuje podnikateľské zámery maturantov vo vidieckych
regiónoch? In XXI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Sborník příspěvků. Brno: Masarykova
univerzita, pp. 171-175. ISBN 978-80-210-8969-3. DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-8970-2018-21.
[10]MAZZAROL T., a kol., (1999), “Factors influencing small business start-ups. A comparison with previous
research”, International Journal of Entrepreneurial Behaviour & Research, vol. 5, no. 2, pp. 48-63. ISSN
1355-2554. DOI 10.1108/13552559910274499.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
199
[11]NESSE, J.G., a kol., (2015). Entrepreneurial Intentions among Youth in Rural Areas: Regional Differences
and Changes over Time. Proceedings of the 12th International Conference on Enterprise Systems, Accounting
and Logistics (12th ICESAL), pp. 86-107.
[12]SHARMA, L., MADAN, P., (2014). Effect of individual factors on youth entrepreneurship – a study of
Uttarakhand state, India. Journal of Global Entrepreneurship Research, vol. 2, no. 3, pp. 1-17. DOI
10.1186/2251-7316-2-3.
[13]SHIROKOVA, G., a kol., (2016). Exploring the intention-behavior link in student entrepreneurship:
Moderating effects of individual and environmental characteristics. European Management Journal, vol. 34,
no. 4, pp. 386-399. ISSN 0263-2373. DOI 10.1016/j.emj.2015.12.007.
[14]UPSVAR. (2016). Medium-term forecast of the needs of the labor market to 2021. [online]. [cit. 12.1.2019].
Dostupné z: http://www.upsvar.sk/buxus/docs/statistic/NP_prognozy/Strednodoba_prognoza_potrieb_trhu_
prace_do_roku_2021.pdf.
[15]WU, J., (2010). The impact of corporate supplier diversity programs on corporate purchasers’ intention to
purchase from women-owned enterprises: An empirical test. Business & Society, vol. 49, no. 2, pp. 359–380.
DOI 10.1177/0007650309360759.
Příspěvek byl zpracován v rámci grantu VEGA 1/0651/17 Koncipovanie inovatívneho synergického modelu
spoločensky zodpovedného podnikania ako perspektíva uplatňovania zodpovedného podnikania v malých a
stredných podnikoch.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
200
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-9268-2019-25
THE EVALUATION OF ALTERNATIVE FINANCIAL
RESOURCES OF SECONDARY EDUCATION IN THE
MORAVIAN-SILESIAN REGION
Hodnocení alternativních zdrojů financování v rámci středního
vzdělávání v Moravskoslezském kraji
PETRA SCHWARZOVÁ 1
MARTINA LITSCHMANNOVÁ 2
1
Katedra veřejné ekonomiky
Ekonomická fakulta
VŠB - Technická univerzita Ostrava
1
Department of Public Economics
Faculty of Economics
VŠB - Technical University of Ostrava
 Sokolská třída 33, 701 21 Ostrava, Czech Republic
E-mail: petra.schwarzova.st@vsb.cz
2
Katedra aplikované matematiky
Fakulta elektrotechniky a informatiky
VŠB –Technická univerzita Ostrava
2
Department of Applied Mathematics
Faculty of Electr. Engineering and Computer Science
VŠB - Technical University of Ostrava
 17. listopadu 2172/15, 708 00 Ostrava, Czech Republic
E-mail: martina.litschmannova@vsb.cz
Annotation
The contribution deals with public and non-public financial resources of secondary education. It focuses on
alternative financial resources, such as rental of buildings and sport fields, other complementary activities,
donations, grants from other subjects, the programme Excelence, support of gifted students and European
programmes (Operational Programme Research, Development and Education and programme Erasmus+). The
Moravian-Silesian grammar schools are compared on the basis of average incomes in 2015-2017. The aim is to
evaluate gaining of alternative resources by analyzed grammar schools established by the Moravian-Silesian. The
research method is cluster analysis. The schools were divided into four clusters by results. The first three clusters
are equal in number; the fourth cluster is atypical, containing one school, Gymnázium a SOŠ Rýmařov. This school
shows extremely high values in incomes from other complementary activities and the lowest incomes from the
programme Excelence. In terms of given criteria, the low numbers are shown with Erasmus+, which is caused by
higher number of not involved schools. The research shows that none of the schools reaches extremely high
incomes comparing to other schools in the most criteria. This could mean the impossibility for any subject to focus
on all forms of gaining alternative resources.
Key words
education, Moravian-Silesian region, financial resources
Anotace
Příspěvek se zabývá veřejnými i neveřejnými zdroji financování středního vzdělávání. Zaměřuje se zejména na
alternativní zdroje financování jako je pronájem budov a sportovišť, ostatní doplňková činnost, dary a dotace od
jiných subjektů, program Excelence, podpora nadaných žáků a programy Evropské unie (Operační program
Výzkum, vývoj a vzdělávání a vzdělávací program Erasmus+). Posuzována jsou gymnázia zřizovaná
Moravskoslezským krajem na základě průměrných příjmů za období 2015 - 2017. Cílem příspěvku je zhodnotit
získávání alternativních zdrojů u gymnázií zřizovaných Moravskoslezským krajem. Jako metoda pro výzkum je
zvolena shluková analýza. Na základě výsledků byly školy rozděleny do čtyř shluků. První tři shluky jsou početně
vyrovnané, atypickým shlukem se však jeví 4. shluk, který obsahuje jednu školu, Gymnázium a střední odbornou
školu Rýmařov. Ta vykazuje extrémně vysoké hodnoty v příjmech z ostatní doplňkové činnosti a naopak nejnižší z
programu Excelence. Z pohledu stanovených kritérií jsou velmi nízké hodnoty vykazovány u Erasmu+, což je
způsobeno vyšší četností škol, které se do programu nezapojují. Z průzkumu vyplývá, že ani jedna škola nedosahuje
extrémně vysoké příjmy oproti ostatním školám ve většině kritérií. Z toho lze usoudit, že není v možnostech žádného
subjektu zaměřit se na všechny formy získávání alternativních zdrojů.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
201
Klíčová slova
vzdělávání, Moravskoslezský kraj, zdroje financování
JEL classification: H72, H75, I220
1. Introduction
The development of the trends of the education politics including its effective spending of the financial resources
is the topic of many authors as Glesser (2019), De Witte, López-Torres (2017), Blankeau, Cassou, Ingram (2007)
and others. The contemporary education politics of the countries in the European Union (hereinafter referred to as
the EU) is discussed in the professional study of the European Commission (2018). However, the overall concept
of the development of education policy is defined by the state. Strategic goals and directions of development of
education and education system in regions, together with the criteria of development of education system and the
efficiency of school network and school facilities, recently determines The long-term intention of education and
the development of education system of the Czech Republic for period 2015-2020 (Ministerstvo školství, mládeže
a tělovýchovy, 2015). It is a strategic document that is a binding basis for compiled intentions in individual regions.
Specifically, in the Moravian-Silesian region (hereinafter referred to as the MSR), the priorities are the strategies
of the development of education and school network in the region and also financing of regional education
(Moravskoslezský kraj, 2016). The above defined strategic documents emphasize the sufficient and effective
spending of financial resources in the educational system. Also, according to the authors Johnes (2017), Wolf and
McNally (2011), the expenses on education are an important part of public budgets. At the same time, education
is also an essential investment into the development of the long-term potential of countries and investment into
related changes in technologies and demography, which are going to start up the labour market again. Also Breton
(2013) says the effective use of expense on education has impact on economic growth. Even Maleševic Perovic,
Golem and Mihaljevic Kosor (2018) analyze the territorial impact of the government expenses on education on
the economic growth in the countries in the EU.
The educational system in the Czech Republic (hereinafter referred to as the CZ) comprises of schools and school
facilities, that are defined in more detail in the law no. 561/2004 Collection of Law, on Pre-school, Basic,
Secondary, Tertiary Professional and Other Education, as amended (hereinafter as „the Education Act“). The
institution providing the school system in the CZ contains three levels of education, which are primary education,
secondary and tertiary professional education and higher education (Dům zahraniční spolupráce, 2018). The
founder of schools in the CZ is, according to the legislation, region, municipality and voluntary union of
municipalities, and also competent ministries according to their competences (Ministry of Education, Youth and
Sports, Ministry of Foreign Affairs, Ministry of Defence etc.), possibly registered churches and religious societies
and other legal entities and natural persons by the specific legislation. The supply of schools, their structure and
focus vary in the individual regions. Its developmental tendencies are based on a number of statistical data focused
on performance indicators (Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, 2018), or from professional studies
targeting on delimited areas in education (Svaz průmyslu a dopravy České republiky, 2012, Ministerstvo školství,
mládeže a tělovýchovy, 2013b). The regional layout of schools is discussed by Kraftová, Lagusová (2014).
The school subjects perform the main and minor activities within their scope of activity. The main activity,
education, is mostly financed by the means of the public budget. As a minor activity, the school can carry on the
complementary activity whose principle is gaining additional financial resources with the help of the use of
material and personal background of the school. The current school policy demands higher school activity in the
area of gaining and procuring a sufficient amount of financial resources into their budgets by their own initiative.
The complementary activity of schools cannot be in contrast to the main activity of school and show a loss. The
most commonly used complementary activity is renting of classrooms and sports facilities after lessons, lecturing
activity and organization of courses or seminars and, primarily for vocational schools, productive work of students.
The additional financial resources are subsequently used to more effective activities in education. The problems
of the efficiency of public financial resources and the way of its usage are also discussed by Afonso, Aubyn (2006),
Halásková, Halásková (2016), Kovernuk (2016).
The spreading of activities in the area of education caused the need to finance not only activities, but also specific
public projects and the whole expenditure programmes. It cannot be mentioned only the flow of financial
resources, but also the realization of exactly defined objectives (Hamerníková, Maaytová, 2010). It means that we
come across the financing from public projects and expenditure programmes more and more. Recently, it is
possible to gain financial resources from the development programmes of the Ministry of Education, Youth and
Sports (hereinafter referred to as MEYS). The applied programme, which can be considered also as an education
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
202
quality indicator, is programme Excelence, targeting the support of gifted students (Ministerstvo školství, mládeže
a tělovýchovy, 2016). The education institutions can gain finances through the system programmes of the EU
directed into the areas of education, specifically from the Operational Programme Research, Development and
Education (hereinafter referred to as OP RDE) (Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, 2013a) or from the
educational programme Erasmus+ that supports cooperation and mobility in all spheres of education (Dům
zahraniční spolupráce, 2016), both for period 2014-2020.
Despite the fact that nowadays the economic situation does not allow business subjects to provide donations to
school subjects, same schools dispose of such gained finances. Donation can also be purpose-bound; it means that
the donator must invest the financial amount in accordance with the content of purpose in the gift contract.
The school subjects must be in accordance with the latest trends to spend considerable financial resources on the
complex ensuring of school running. Unfortunately, their resources gained from the state budget and founders’
budgets are limited. That is why the schools spend their own effort to provide additional finances from the public
and non-public resources. In this case, we speak about alternative resources (Schwarzová, 2018). From the abovementioned
options, the development programme MEYS Excelence and the EU programmes OP RDE and
Erasmus+ are classified as public resources. The non-public resources are complementary activities and donations
from other subjects. The amount of alternative resources is often a reflection of school management activity. In
some regions, e.g. the Moravian-Silesian one, the given activity is one of the main criteria in the evaluation of
headmaster work. The question is if it is good to evaluate given indicators considering the different conditions in
the individual schools.
1.1 Aim, methods and applied data
The aim of the contribution is to evaluate the gaining of the alternative resources within the grammar schools
established by the MSR.
As a research method, it was chosen the cluster analysis which is also used in the area of public administration.
The use of this method in regional research is the area of also Měrtlová, Prokop (2015).
The processing of the contribution proceeds from the professional literature and researches realized in the area of
education. For the processing, there are used statistical data from annual reports and compulsory reports of the
individual schools and internal materials acquired on the basis of their own observation of the data in the years
2015-2017. The contribution focuses on secondary education in the CZ, specifically on the comparison of public
grammar schools established by the MSR. The selected file comprises of 29 subjects.
The aim was to find, using the method of cluster analysis, in the set of analyzed subjects (the grammar schools)
the subsets (clusters) of subjects so that the subjects would be in the given subset as similar as possible in terms of
chosen criteria and also they would not be too similar to subjects outside these subsets. To compare the subjects
in years it was chosen the average value of incomes of the listed criteria. The criteria are: K1: economic result of
the complementary activity - renting (hereinafter referred to as renting); K2: economic result of the other
complementary activity (hereinafter referred to as other CoA); K3 donations and grants from other subjects than
MSR (hereinafter referred to as donations and grants); K4: grants Excelence, support of gifted students (hereinafter
referred to as Excelence); K5: Erasmus+ programme (hereinafter referred to as Erasmus+).
To suppress the influence of school size, the criteria for including into clusters were normalized considering the
number of students, i.e. the figures of all criteria were stated after conversion in CZK/student. With respect to a
different range (units of CZK vs. thousands of CZK) and variability of the individual criteria, the data were
standardized with standardizing z-function, i.e. subtraction of average and standard deviation, before the
clustering. All criteria are quantitative, therefore for the measurement of similarity between schools, it was chosen
one of the scales of distance, the most commonly used Euclidean distance. In this research, it was, with regard to
the small number of subjects, used the hierarchical agglomerative clustering. Two subjects, whose coefficient of
dissimilarity is the lowest, were joined together into the first cluster and the new association matrix was calculated,
in which the subjects from the first cluster were omitted and this cluster was classified as a new subject. This
repeated as long as all subjects created one large cluster. For the clustering, Ward´s method was used. This method
has the tendency to eliminate small clusters, i.e. to create the cluster with similar size. The method is based on the
loss of information that develops with clustering. For all pairs of deviations of the subject distance, there is given
the increment of the sum of deviation squares from the centre of the cluster originated by their merge with every
step. The total increment is determined by this relation
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
203
△ 𝐶𝐶 = ∑ ∑ �𝑥𝑥𝐺𝐺𝐺𝐺𝐺𝐺 − 𝑥𝑥̅𝐺𝐺𝐺𝐺�
2𝑛𝑛
𝑗𝑗=1
𝑛𝑛 𝐺𝐺
𝑖𝑖=1 − ∑ ∑ �𝑥𝑥𝐴𝐴𝐴𝐴𝐴𝐴 − 𝑥𝑥̅𝐴𝐴𝐴𝐴�
2𝑛𝑛
𝑗𝑗=1
𝑛𝑛 𝐴𝐴
𝑖𝑖=1 − ∑ ∑ �𝑥𝑥𝐵𝐵𝐵𝐵𝐵𝐵 − 𝑥𝑥̅𝐵𝐵𝐵𝐵�
2𝑛𝑛
𝑗𝑗=1
𝑛𝑛 𝐵𝐵
𝑖𝑖=1 ,
where xGij is the value of the j-th variable of the i-th element (subject) of the cluster G, nG is the number of the
elements of this cluster, xGi is the average value of the j-th variable of the cluster G, etc. Subsequently, the clusters
to which the minimal value of increment △C is matching will be merged (Meloun, Militký, 2012).
To compare the found clusters of the grammars schools from the point of view of monitored criteria, the standard
methods of exploratory analysis were applied - the description of the cluster with the sum of the averages (median,
low and upper quartile) and visualization by multiple box graphs. To compare the found clusters of the grammar
schools from the point of view of individual criteria by the methods of statistical induction the Kruskal-Wallis test
was applied and in the case of the detection of statistically significant differences among the clusters (on the level
of importance 5%) the multiple comparing by the Dunn test was performed. The way of evaluation of the education
sector is mentioned by e. g. Böhm, Böhmová (2016) in their studies.
2. Results and discussion
All grammar schools under the study fall among the most numerous group of schools registered in the CZ and are
established by MSR. The largest amount of financial resources for a covering of direct costs is gained from MEYS
from the chapter of budget 333. Operating and investment costs are provided directly by the founder. The resources
from MEYS and resources from the founder should provide running of the school in its main activity. Even so, the
founder puts emphasis that the schools subject should take part in this process and gain alternative financial
resources from public and non-public resources. These finances can be invested in education development. The
financial policy in the area of education has its ground position not only in the CZ but also in the public sector
abroad. The influence of financial resources on education in Poland is discussed also by Guziejewska, Majdzinska
(2018).
During the comparison of 29 grammar schools established by the MSR, the attention was given to the alternative
financial resources that are gained by schools on the basis of their own initiative. These are public and also nonpublic
resources. The public resources are selected as grants from the EU (Erasmus+, OP RDE), development
programme MEYS Excelence, support of gifted students, grants from the cities and municipalities and the nonpublic
resources are donations from business and other subjects, resources from complementary activity, from the
productive activity of students, from the lecturing and other activities and from the renting of classrooms and sport
fields. The observed figures are the average figures for given resources in the period 2015-2017.
2.1 Application of cluster analysis for comparison of financial resources at grammar schools established by
the Moravian-Silesian region
Using the method of hierarchical agglomerative clustering we tried to find the clusters of schools among the
analyzed schools whose behaviour is similar from the point of view of the above-given criteria. The individual
steps are described in the dendrogram (figure 1).
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
204
Fig. 1: Dendrogram of the MSR grammar schools according to average income from selected resources
(CZK/student) in the years 2015-2017
Source: processed according to compulsory documentation of schools and reports in programme R
The dendrogram above connects the most similar objects as first, in our case the schools Gymnázium J. Božka,
Český Těšín, and Polské gymnázium, Český Těšín on the level of dissimilarity approximately 0.4. As the next
connection of object, it can be considered the connection of the schools Gymnázium Frýdek-Místek and
Gymnázium Havířov-město. This process still repeated until the level of dissimilarity (distance) is approximately
4.5 and the grammar schools are divided into four clusters. The assignment of the grammar schools into the clusters
is presented in table 1.
Tab. 1: The division of the grammar schools in the MSR into the clusters according to the selected financial
resources in years 2015-2017
cluster 1 cluster 2 cluster 3 cluster 4
Gymnázium, OstravaZábřeh,
Volgogradská
Gymnázium a SOŠ
NovýJičín
Gymnázium O. Havlové,
Ostrava-Poruba
Gymnázium a SOŠ
Rýmařov
Gymnázium Hladnov,
Ostrava
Sportovní gymnázium
Zátopkových Ostrava
Wichterlovo gymnázium,
Ostrava-Poruba
Matičnígymnázium,
Ostrava
Gymnázium, Ostrava-
Hrabůvka
Slezské gymnázium,
Opava
Gymnázium Krnov Gymnázium a SOŠ,
Frýdek-Místek
Mendelovo gymnázium,
Opava
Jazykové gymnázium P.
Tigrida, Ostrava
Gymnázium Hlučín Gymnázium Havířov-
město
Gymnázium F. Živného,
Bohumín
Gymnázium a OA
Orlová
Gymnázium Karviná
Polské gymnázium,
ČeskýTěšín
Gymnázium Havířov-
Podlesí
GymnáziumTřinec
Gymnázium J. Božka,
Český Těšín
Gymnázium Bruntál Gymnázium
Frýdek-Místek
Gymnázium Frýdlant nad
Ostravicí
Gymnázium a SPŠ
Frenštát pod Radhoštěm
Gymnázium Příbor Gymnázium Bílovec
Source: processed in programme R
The achieved results clearly show that the most similar are considered to be Gymnázium J. Božka, Český Těšín
and Polské gymnázium, Český Těšín. These grammar schools are specific by their border locality. The other very
similar grammar schools are Gymnázium Frýdek-Místek and Gymnázium Havířov-město. Both schools are similar
in the fact that they have one more competitive grammar school in their area. Gymnázium and SOŠ Rýmařov,
which was placed into the separated cluster, can be perceived as an atypical subject in which is not only general
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
205
but also vocational education, comparing to other compared schools. This school was established because of the
optimization of the schools in MSR.
More results of the comparison of financial resources gained beyond the stative normative are listed in following
table 2 and box diagram (figure 2). Table 2 comprises of the average incomes for individual clusters of schools in
2015-2017 according to the partial criteria, which is median. Lower and upper quartiles are in the brackets. Cluster
four contains only one subject which is why there is only one figure of the average income.
Tab. 2: The average incomes in 2015-2017 for individual clusters of schools according to the partial criteria
Renting
(CZK/student)
Other CoA
(CZK/student)
Donations and grants
(CZK/student)
Excelence
(CZK/student)
Erasmus+
(CZK/student)
Cluster 1 130 (100; 260) 144 (70; 176) 1030 (820; 1160) 52 (28; 105) 140 (0; 430)
Cluster 2 370 (310; 580) 101 (37; 219) 140 (60; 250) 46 (29; 75) 0 (0; 80)
Cluster 3 390 (330; 410) 174 (106; 522) 550 (430; 1010) 180 (161; 225) 240 (130; 440)
Cluster 4 290 2289 510 20 0
Total 320 (220; 410) 139 (80; 262) 510 (260; 990) 90 (37; 156) 100 (0; 400)
Source: processed in programme R
Fig. 2: The division of MSR grammar schools according to the selected public and non-public resources of
incomes with the use of box diagram (2015-2017)
Source: processed in programme R
To compare the found clusters of the grammar schools from the point of view of individual criteria by the methods
of statistical induction the Kruskal-Wallis test was applied and in the case of the detection of statistically significant
differences among the clusters (on the level of importance 5%) the multiple comparing by the Dunn test was
performed. Cluster 4 could not be involved in this comparison because it contains only one subject. The
relationship between cluster 4 and 1-3 is assessed only on the basis of exploratory analysis.
If we compare clusters 1-3, we can state that in terms of the incomes from the other CoA and the incomes from
Erasmus+ the statistically significant differences among clusters 1-3 were not found (p-valueOther CoA=0.295, pvalueErasmus+=0.162).
It worth the mention that cluster 2 is in terms of incomes from the Erasmus+ significantly
misbalanced. Only 3 out of 10 grammar schools in this cluster show non-zero incomes from this programme, at
the same time Gymnázium Bruntál has average incomes from this programme in 2015-2017 100 CZK/student,
Gymnázium a OA Orlová 1738 CZK/student and Gymnázium Frýdlant nad Ostravicí 3820 CZK/student. The
grammar schools with average incomes from Erasmus+ amounting into thousands CZK/student are, in relation to
the cluster two, assessed as remote of observation (see figure 2). In terms of average incomes from the other CoA,
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
206
Sportovní gymnasium Zátopkových, Ostrava is assessed as remote of observation. Its average income in this
criterion is 612 CZK/student (see figure 2).
Concerning average incomes from renting, the clusters of the grammar schools significantly differ (pvalue=0.016).
The grammar schools from cluster one has statistically significantly lower average income than the
grammar schools from cluster 2 (median=370 CZK/student) and the grammar schools from the cluster to (see
figure 2). In cluster three Gymnázium Bílovec with average income from the renting 930 CZK/student is identified
as a remote observation. According to the average income from donations and grants, the clusters of the grammar
schools significantly differ (p-value<0.001). The grammar schools from cluster two have statistically significantly
lower average income than the grammar schools from the cluster one and three. From the perspective of average
income from Excelence, the cluster of the grammar schools significantly differ (p-value<0.001). The grammar
schools in the cluster three have statistically significantly higher average income than the grammar schools from
the cluster one a grammar schools from cluster two.
The multiple box graph (see figure 2) shows that the cluster four (Gymnázium a SOŠ Rýmařov) differs from the
rest of the clusters mostly in the criterion the other CoA (2289 CZK/student), when the income of this school
exceeds more than thirteen times income medians of the grammar schools in other clusters. The school has, unlike
the „clean” grammar schools, a larger possibility to gain resources from the productive activity of students as a
part of the other complementary activity.
The clustering of schools clearly shows the position of Gymnázium a SOŠ Rýmařov (cluster four) that is
completely different in the criteria of the other CoA (median is several times higher than the other clusters) and
Excelence (median is the lowest of all clustering).The school has, unlike the „clean” grammar schools, a larger
possibility to gain resources from the productive activity of students as a part of the other complementary activity.
At the same time, the results of the educational activity are distorted by the combination of two types of schools
that has a varied quality of students.
The first cluster of schools achieves statistically significantly the lowest value of the median of the average income
comparing to other clusters in the area of renting. Moreover, these are the grammar schools that possess larger
property and quality material equipment. What is more, they are located in larger localities (namely Ostrava),
where is surely concern about a given form of financing. The second cluster deviates from the average income
median point of view only at the criterion donations and grants. It shows statistically significantly the lowest value
of the average income median probably because of the location of the schools (Orlová, Bruntál, Frýdlant nad
Ostravicí, Hlučín). These are remote localities or areas with high unemployment, which means that the possibility
of gaining financial support from business subjects is almost zero. The third cluster is special, in a positive way,
with the criterion Excelence where is its income median statistically significantly higher than other clusters. The
grammar schools of this cluster can be, on the basis of this criterion, evaluated as schools with gifted students,
who achieve excellent results in national and international competitions. Because of the fact that the time period
for research is short and the analysis of general education prerequisites of the school students is missing, it cannot
be told if this is a momentary input of gifted students or the great work of teachers.
3. Conclusion
On the basis of the executed research, the specifics and differences in the attitude to gaining public and non-public
financial resources for the grammar schools established by MSR have been confirmed. The comparison of selected
public and non-public financial resources of all (29) grammar schools established by MSR for the period of three
years showed that the biggest differences are in the area of the other CoA between the first three clusters and the
fourth cluster that has only one school (Gymnázium a SOŠ Rýmařov). This cluster performs extremely high values
here. Further, very low values are performed in Erasmus+, which is caused by the higher number of schools that
are not involved in this programme.
The result of the research is that none of the schools protrudes above the others in most of the criteria. This could
conclude that itis not in power of any subject to focus on all possible forms of gaining alternative resources. The
question is if all grammar schools fully use their potential and focus on the most profitable areas for them. The
way of evaluation with the cluster analysis and gaining of the characteristics of individual schools with the
definition of their weak and strong sides in the area of gaining alternative resources could be the foundation for
the founders, not only how to assess individual schools, but also how to show them the way of possible
development, as the evaluations of the level of schools and schools facilities with their economic activity are
implemented within the public control executed by not only by the Czech School Inspectorate, but also by the
founder, e.g. relevant region.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
207
Literature
[1] AFONSO, A., AUBYN, MS., (2006). Cross-country efficiency of secondary education provision:
A semi-parametric analysis with non-discretionary inputs. Economic modelling, vol. 23, no. 3, pp.
476-491.ISSN0264-9993. DOI 10.1016/j.econmod.2006.02.003.
[2] BLANKENAU, W., CASSOU, S. P., INGRAM, B., (2007). Allocating government education expenditures
across K-12 and college education. Economic Theory, vol. 31, no. 1, pp. 85-112. ISSN 0938-2259. DOI
10.1007/s00199-006-0084-8.
[3] BÖHM, P., BÖHMOVA, G., (2016).Application of stratification DEA method in efficiency evaluation of the
education sector in an international perspective. In16th International scientific conference on globalization
and its socio-economic consequences“. Conference Proceedings. Zilina: Univerzita of Zilina, pp. 230-237.
ISBN 978-80-8154-191-9.
[4] BRETON, T. R., (2013). The role of education in economic growth: Theory, history and current returns.
Educational Research, vol. 55, no. 2, pp. 121-138. ISSN 00131881. DOI 10.1080/00131881.2013.801241.
[5] DE WITTE, K., LÓPEZ-TORRES, L., (2017). Efficiency in education: A review of literature and a way
forward. Journal of the Operational Research Society, vol. 68, no. 4, pp. 339-363. ISSN 01605682. DOI
10.1057/jors.2015.92.
[6] DŮM ZAHRANIČNÍ SPOLUPRÁCE, (2016). Erasmus+. [online]. [cit. 2019-03-09]. Available from:
http://www.naerasmusplus.cz/.
[7] DŮM ZAHRANIČNÍ SPOLUPRÁCE, (2018). Schéma vzdělávacího systému České republiky ve školním /
akademickém roce 2018/2019. [online]. [cit. 2019-03-17]. Available from:
https://www.naerasmusplus.cz/file/4800/cz_aktualni-schema-vzdelavaci-soustavy-cr-pdf/.
[8] EUROPEAN COMMISSION, (2018). Education and Training Monitor 2018. Luxembourg: Publications
Office of the European Union. ISBN 978-92-79-89714-6.
[9] GLAESSER, J., (2019). Competence in educational theory and practice: a critical discussion. Oxford Review
of Education, vol. 45, no. 1, pp. 70-85. ISSN 0305-4985. DOI 10.1080/03054985.2018.1493987.
[10]GUZIEJEWSKA, B., MAJDZINSKA, A., (2018). The model of municipal education expenditures in Poland.
Policy, budget and demography. Equilibrium-quarterly journal of economics and economic policy, vol. 13,
no.3, pp. 523-541. ISSN 1689-765X. DOI 10.24136/eq.2018.026.
[11]HALÁSKOVÁ, M., HALÁSKOVÁ, R., (2016). The role of local public sector in financing public services.
In11th International conference “Public administration 2016“. Conference Proceedings. Pardubice: The
University of Pardubice, pp. 90-99. ISBN 978-80-7560-040-0.
[12]HAMERNÍKOVÁ, B., MAAYTOVÁ, A., (2010). Veřejné finance. 2. vyd. Praha: Wolters Kluwer. ISBN
978-80-7357-497-0.
[13]JOHNES, G. ET AL., (2017). Handbook of Contemporary Education Economics. Cheltenham, Northampton:
Edward Elgar Publishing. ISBN 978-1-78536-906-3.
[14]KOVERNUK, N., (2016). Efficiency financial resources in vocational education. Baltic journal of economic
studies, vol. 2, no.4, pp. 53-58. ISSN 2256-0742. DOI 10.30525/2256-0742/2016-2-4-53-58.
[15]KRAFTOVÁ, I., LAGUSOVÁ, A., (2014). Regionální rozložení středoškolských technických studijních
oborů v České republice. In XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Sborník příspěvků. Brno:
Masarykova univerzita, pp. 278-285. ISBN 978-80-210-6840-7.
[16]MALEŠEVIC PEROVIC, L., GOLEM, S., MIHALJEVIC KOSOR, M., (2018). The impact of education
expenditures on growth in the EU28 – A spatial econometric perspective. Acta Oeconomica, vol. 68, no. 2,
pp. 271-294. ISSN 00016373. DOI 10.1556/032.2018.68.2.5.
[17]MELOUN, M., MILITKÝ, J., (2012). Kompendium statistického zpracování dat, 3. vydání, Praha:
Karolinum. ISBN 978-80-246-2196-8.
[18]MINISTERSTVO ŠKOLSTVÍ, MLÁDEŽE A TĚLOVÝCHOVY, (2013a). Operační program Výzkum, vývoj
a vzdělávání za období 2014-2020. [online]. [cit. 2016-05-10]. Available from:
http://www.msmt.cz/strukturalni-fondy-1/op-vvv.
[19]MINISTERSTVO ŠKOLSTVÍ, MLÁDEŽE A TĚLOVÝCHOVY, (2013b). Základní údaje o školách v
regionálním školství za období 1989/90 až 2012/13. [online]. [cit. 2019-03-17]. Available from:
http://www.msmt.cz/vzdelavani/skolstvi-v-cr/statistika-skolstvi/zakladni-udaje-o-skolach-v-regionalnim-
skolstvi-za-obdobi.
[20]MINISTERSTVO ŠKOLSTVÍ, MLÁDEŽE A TĚLOVÝCHOVY, (2015). Dlouhodobý záměr vzdělávání a
rozvoje vzdělávací soustavy České republiky na období 2015-2020. [online]. [cit. 2019-03-17]. Available
from: http://www.msmt.cz/file/35188_1_1/.
[21]MINISTERSTVO ŠKOLSTVÍ, MLÁDEŽE A TĚLOVÝCHOVY, (2016). Program Excelence středních škol
2016. [online]. [cit. 2016-05-10]. Available from: http://www.msmt.cz/mladez/program-excelence-strednich-
skol-2016.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
208
[22]MINISTERSTVO ŠKOLSTVÍ, MLÁDEŽE A TĚLOVÝCHOVY, (2018). Statistická ročenka školství výkonové
ukazatele. [online]. [cit. 2019-03-17]. Available from: http://toiler.uiv.cz/rocenka/rocenka.asp.
[23]MĚRTLOVÁ, L., PROKOP, M., (2015). Cluster Analysis as a Method of Regional Analysis. In 18th
International Colloquium on Regional Sciences. Conference Proceedings. Brno: Masarykova univerzita, pp.
56-63. ISBN 978-80-210-7861-1. DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-7861-2015-6.
[24]MORAVSKOSLEZSKÝ KRAJ, (2016). Dlouhodobý záměr vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy
Moravskoslezského kraje 2016. [online]. [cit. 2019-03-17]. Available from:
https://www.msk.cz/assets/skolstvi/dlouhodoby_zamer_vzdelavani_msk_2016.pdf.
[25]SCHWARZOVÁ, P., (2018). Alternativní zdroje financování ve škole [online]. [cit. 2018-03-09]. Available
from: https://www.skolaprofi.cz/a2f0v.
[26]SVAZ PRŮMYSLU A DOPRAVY ČESKÉ REPUBLIKY, (2012). Analýza regionálních disparit středního
odborného vzdělávání ve vazbě na trh práce NUTS II Moravskoslezsko. [online]. [cit. 2019-03-17]. Available
from: https://www.socialnidialog.cz/images/stories/Analyzy/Analyza_disparit-
NUTS__II_Moravskoslezsko.pdf.
[27]WOLF, A. AND MCNALLY, S., (2011). Education and Economic Performance. Cheltenham: Edward Elgar
Publishing. ISBN 978-1-84844-577-2.
[28]ZÁKON č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský
zákon), ve znění pozdějších předpisů.
Statistical analysis within this research was supported by internal grant SGS, no. SP2019/16, VSD – Technical
University of Ostrava.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
209
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-9268-2019-26
VYSOKÉ ŠKOLY V STREDNEJ A VÝCHODNEJ EURÓPE –
ŠTRUKTURÁLNE A PRIESTOROVÉ ASPEKTY
Higher educational institutions in Central and Eastern Europe –
structural and spatial aspects
ŠTEFAN REHÁK
Katedra verejnej správy a regionálneho rozvoja
Národohospodárska fakulta
Ekonomická univerzita v Bratislave
Depart. of Public Administr. and Reg. Development
Faculty of National Economy
University of Economics in Bratislava
 Dolnozemská cesta 1, 852 19 Bratislava, Slovak Republic
E-mail: stefan.rehak@euba.sk
Anotácia
Vysoké školy v krajinách strednej a východnej Európy majú odlišnú históriu v porovnaní so školami v rozvinutých
trhových ekonomikách. Výskum v oblasti vplyvu vysokých škôl na regionálny rozvoj by mal poznať a rešpektovať
hlavné odlišnosti v štrukturálnych rozdieloch ako aj v priestorovej štruktúre vysokých škôl. Cieľom tohto článku
identifikovať hlavné rozdiely vysokých škôl v týchto krajinách. Využívame jednoduchú deskriptívnu analýzu údajov
o vysokých školách v databáze ETER, pričom výsledky dokumentujeme tak graficky ako aj prostredníctvom
mapových výstupov. Analýza ukazuje, že hlavné rozdiely sú nasledovné: v menšia veľkosť, kratšia doba pôsobenia,
vyššie zastúpenie súkromných škôl, nižšia kvalita škôl a vyššia miera koncentrácie škôl do regiónov hlavných miest
krajín. Následne diskutujeme dôsledky týchto rozdielov pre vplyv vysokých škôl na rozvoj regiónov v krajinách
strednej a východnej Európy.
Kľúčové slová
vysoké školy, stredná a východná Európa, priestorová a štrukturálna analýza
Annotation
Universities in Central and Eastern Europe have a different history compared to universities in developed market
economies. Research on the impact of universities on regional development should be aware of and respect the
structural dissimilarities as well as variations in the spatial structure of universities. This article aims to identify
the main differences of higher education institutions in these countries. We use simple descriptive analysis of
university data in the ETER database, and we document the results both graphically and by map outputs. The
analysis shows that the main differences are as follows: smaller size, shorter period of existence, higher
representation of private schools, lower quality of universities and higher rate of concentration in the capitals city
regions. Subsequently, we discuss the implications of these differences for the impact of higher education
institutions on regional development in Central and Eastern Europe.
Key words
higher education institutions (HEI), Central and Eastern Europe, spatial and structural analysis
JEL classification: I23, R12
1. Úvod
Vysoké školy predstavujú významný determinant socioekonomického rozvoja regiónov. Veľký počet výskumných
prác sa zaoberá mechanizmami, ktorými vysoké školy ovplyvňujú okolité prostredie. V krátkodobom horizonte
prítomnosť vysokej školy v regióne sa prejaví vo zvýšenom dopyte po tovaroch a službách v dôsledku nákupov
študentov, zamestnancov, návštevníkov a samotnej vysokej školy. V dlhodobom horizonte hlavná časť efektov
súvisí s vyšším ľudským kapitálom a inováciami v dôsledku výskumných aktivít školy. Vysoké školy sa zároveň
stávajú aktívnymi angažovanými inštitúciami, ktoré okrem vzdelávania a výskumu uskutočňujú aj aktivity, ktoré
priamo reagujú na spoločenské potreby. Posun univerzít k tretej úlohe je tak výsledkom externého ekonomického
a spoločenského vplyvu ako aj vnútorného rozvoja samotných univerzít.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
210
Prevažná časť výskumu o vysokých školách je realizovaný vo vyspelých ekonomikách západnej Európy a
Ameriky. Výskum vysokého školstva post socialistických krajinách strednej a východnej Európy je len veľmi
obmedzený. Systém vysokoškolského vzdelávania ako aj história, štruktúra a geografia vysokého školstva však je
odlišná od ostatných krajín Európy. Tieto krajiny boli na začiatku transformačného obdobia charakteristické nižšou
vzdelanostnou úrovňou a odlišným systémom vysokoškolského vzdelávania. Jednou z výziev bolo transformovať
systém vysokoškolského vzdelávania z pohľadu zamerania vzdelávania na nové spoločenské ako aj ekonomické
potreby. Zároveň krajiny zvýšili dostupnosť vysokoškolského vzdelania pre širšie spoločenské vrstvy. Výsledkom
tohto procesu bolo, že existujúce školy menili svoje zamerania a vznikali aj nové vysoké školy a to najmä mimo
tradičných centier vzdelávania. Samozrejme, nové ekonomické možnosti otvorili priestor aj pre vznik súkromných
vysokých škôl.
Cieľom tohto príspevku je preto preskúmať hlavné odlišnosti v štrukturálnych a priestorových aspektoch vysokých
škôl v krajinách strednej a východnej Európy. V tomto príspevku sa nezaoberáme analýzou samotných systémov
vysokoškolského vzdelávania ako napr. financovania vysokých škôl, právnej úpravy postavenia vysokých škôl a
pod. Východiskom je analýza distribúcie obyvateľov s vysokoškolským vzdelaním na regionálnej úrovni (NUTS
2) a distribúcie študentov vysokých škôl. Následne budeme analyzovať počet, rozmiestnenie, štruktúru, historický
vývoj a špecializáciu vysokých škôl v strednej a východnej Európe s vysokými školami v ostatných Európskych
krajinách.
2. Východiská skúmanej problematiky
Viacerí výskumníci argumentujú, že vysoké školy v postsocialistických krajinách majú odlišné postavenie v
ekonomike ako v rozvinutých trhových ekonomikách (Rehák, Sokol 2007; Gál, Páger 2017). Univerzity mali pred
rokom 1989 hlavne vzdelávaciu funkciu, základný výskum realizovali inštitúcie akadémie vied a aplikovaný
výskum špecializované výskumné ústavy. V priebehu transformácie sa otvoril trh s vysokoškolským vzdelávaním
a nastala masívna expanzia vysokoškolského vzdelávania. Tá bola výsledkom tak vyššieho dopytu zo strany
ekonomiky kvôli nárastu potreby kvalifikovanej pracovnej sily, ako aj výsledkom dopytu samotných obyvateľov,
ktorí nemohli získať vyššie vzdelanie v 70. a 80. rokoch. V krajinách V4 sa počet vysokoškolských študentov
počas 20. ročného obdobia zvýšil takmer štvornásobne a počet vysokých škôl trojnásobne (Nestorová-Dická
2013).
Druhou dôležitou oblasťou bolo rozšírenie výskumných aktivít vysokých škôl a ich komercializácia. Rast
ekonomík bol v období do roku 2000 hnaný hlavne vyššou efektívnosťou a nie inováciami ako to bolo v
rozvinutých ekonomikách (Kwiek 2012). Postavenie univerzít v regionálnych inovačných systémoch sa však
zmenilo v procese vstupu do EU, v rámci ktorého sa pod tlakom európskych politík objavili prvé iniciatívy
zamerané na komercializáciu a transfer znalostí a začali sa budovať zodpovedajúce inštitúcie na univerzitách
(Žížalová a Čadil 2012). Prípadové štúdie tiež ukázali, že pre menej rozvinuté regióny je významne dôležitejšia
transformácia vzdelávacích programov než samotný výskum (Vallance et al. 2017). Pre tieto regióny sú potrebné
aktivity, ktoré reflektujú potreby lokálneho trhu práce tak aby doplnili chýbajúce kvalifikácie alebo rozvíjali
špecifické zručnosti.
Dôležitým aspektom, ktorý ovplyvňuje vplyv vysokých škôl na regionálny rozvoj je aj priestorové usporiadanie,
veľkostná štruktúra a zameranie vysokých škôl. Serbanica et al. (2015) ako aj Gál a Páger (2017) a Gál a Ptaček
(2011) konštatujú, že viaceré post socialistické krajiny boli typické koncentráciou vysokých škôl v hlavných
mestách a v najväčších mestách, čo nepodporovalo priesaky znalostí do ostatných častí krajiny. Medzeru na trhu
zaplnili súkromné vysoké školy. Bajerski (2011) na príklade analýzy lokalizačných faktorov súkromných
vysokých škôl v Poľsku zistil, že najdôležitejším faktorom vzniku súkromnej vysokej školy bola neexistencia
potenciálne konkurenčnej vysokej školy v jej blízkosti. Novovzniknuté súkromné vysoké školy v Poľsku vyplnili
medzeru na trhu vysokoškolského vzdelávania práve v lokalitách s nízkou konkurenciou (Bajerski 2011).
3. Údaje a metodológia
Medzi krajiny strednej a východnej Európy sa najčastejšie zaraďujú post socialistické krajiny bývalého
východného bloku. Patria sem krajiny vyšehradskej štvorky Poľsko, Česko, Maďarsko a Slovensko, baltické
krajiny Estónsko, Lotyšsko, Litva a krajiny juhovýchodnej Európy (Balkánske krajiny) Chorvátsko, Srbsko,
Slovinsko, Albánsko, Čierna Hora, Rumunsko, Bulharsko, Severné Macedónsko a Bosna a Hercegovina.
Údaje o vysokých školách a vzdelaní v našej analýze pochádzajú z viacerých zdrojov. Údaje o obyvateľstve s
vysokoškolským vzdelaním ako aj údaje o študentoch vysokých škôl pochádzajú z databázy Eurostat a databázy
OECD. Zdrojom údajov o vysokých školách je databáza European Tertiary Education Register (ETER, 2019). Tá
obsahuje individuálne údaje o 2764 vysokých školách 28 krajinách EU ako aj Islandu, Lichtenštajnska, Nórska,
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
211
Srbska, Švajčiarska, Turecka a Republiky Severné Macedónsko. Údaje o vysokých školách použité v tomto článku
sú z roku 2015.
V empirickej časti článku využívame jednoduchú deskriptívnu analýzu údajov o vysokých školách v databáze
ETER, pričom porovnávame vysoké školy v strednej a východnej Európe a v ostatných európskych krajinách.
Špecificky sa venujeme priestorovej distribúcii vysokých škôl, veľkostnej štruktúre škôl, vlastníckej štruktúre a
časovému obdobiu vzniku vysokých škôl.
4. Vysokoškolské vzdelávanie a vzdelanostná úroveň obyvateľstva
Podiel obyvateľov s vysokoškolským vzdelaním vo vekovej kategórii 25 až 64 rokov je v krajinách strednej
a východnej Európy bol v roku 2015 na úrovni 24,5 percenta, čo je významne menej ako priemer EU 28, ktorý bol
v roku 2017 na úrovni 31,5 percenta. Hoci krajiny strednej a východnej Európy zaznamenali od 90. rokov
významný nárast podielu vysokoškolsky vzdelaných obyvateľov, dobiehanie ostatných európskych krajín je
pomerne pomalé. Len tri baltické krajiny Litva, Estónsko a Lotyšsko majú podiel obyvateľov s vysokoškolským
vzdelaním vyšší ako je priemer EU.
Nie je prekvapujúce, že rozdiely na regionálnej úrovni sú významne vyššie. V krajinách strednej a východnej
Európy bol v roku 2017 región s najnižším zastúpením vysokoškolsky vzdelaného obyvateľstva rumunský región
Nord East (RO; 12,1 %) a regiónom s najvyšším podielom región Warszawski stoleczny (PL; 56,7 %). Celkový
rozdiel je teda 44,6 percentných bodov. Vysokoškolsky vzdelané obyvateľstvo v krajinách strednej a východnej
Európy je koncentrované najmä v regiónoch hlavného mesta. Medzi lídrov na úrovni regiónov patrí Warszawski
stoleczny (PL; 56,7 %), Sostines regionas (LT; 50,5 %), Praha (CZ; 45,6 %), Bratislavský kraj (Sk; 42,7 %),
Budapest (HU; 41,7 %). Existuje pomerne veľká miera variability na regionálnej úrovni, variačný koeficient má
hodnotu 0,35 (2015). Mapa 1 ukazuje vnútroštátne rozdiely v zastúpení vysokoškolsky vzdelaného obyvateľstva
v NUTS 2 regiónoch krajín strednej a východnej Európy.
Oproti tomu v ostatných európskych krajinách boli regiónmi s najvyšším podielom vysokoškolsky vzdelaného
obyvateľstva Inner London – West (71,7 %) , Inner London – East (60,2 %) a Prov. Brabant Wallon (57,1 %)
a regiónmi s najnižším podielom Puglia (IT, 14 %) a Sicilia (IT, 13,6 %). Celkový rozdiel bol v roku 2017 na
úrovni 58,1 percentných bodov, čo je viac ako v prípade regiónu strednej a východnej Európy ale naopak variačné
rozpätie (2015) bolo nižšie na úrovni 0,30. Regionálne rozdiely sú teda vyššie v krajinách strednej a východnej
Európy.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
212
Mapa 1: Vnútroštátne rozdiely v zastúpení vysokoškolsky vzdelaného obyvateľstva (25 – 64 rokov) v krajinách
strednej a východnej Európy (2015)
Zdroj: Vlastné spracovanie na základe údajov Eurostat.
Jednoduchá analýza porovnania distribúcie obyvateľov s vysokoškolským vzdelaním a koncentrácie študentov
v regiónoch NUTS 2 (Graf 1) ukazuje, že existujú pomerne veľké rozdiely medzi krajinami strednej a východnej
Európy a ostatnými krajinami EU. V krajinách strednej a východnej Európy existujú pomerne veľké rozdiely
v koncentrácii študentov v regiónoch. Ukazovateľ pomeru medzi podielom vysokoškolských študentov v regióne
a podielom počtu obyvateľov sa pohybuje medzi 0,1 a 3,3 pričom v ostatných krajinách EU je tento ukazovateľ
v rozmedzí 0,2 až 2,2. V Bratislavskom kraji bol podiel študentov SR v roku 2015 celkom 3,3 krát vyšší ako je
podiel kraja na obyvateľstve SR. Graf 1 ukazuje, že aj ostatné regióny hlavných miest v krajinách strednej
a východnej Európy sú typické vysokou koncentráciou študentov.
Variačný koeficient bol v tomto indexe v krajinách strednej a východnej Európy na úrovni 0,67 čo je výrazne viac
ako u regiónov ostatných európskych krajín (0,34). Vzťah medzi koncentráciou študentov a podielom
vysokoškolsky vzdelaného obyvateľstva je mierne intenzívnejší v prípade ostatných krajín Európy ale celkovú
variabilitu distribúcie vysokoškolsky vzdelaného obyvateľstva vysvetľuje pomerne slabo (R2 = 0,14). V krajinách
strednej a východnej Európy vysvetľuje tento vzťah významne viac variability (R2 = 0,47).
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
213
Graf 1: Vzťah medzi koncentráciou vysokoškolského vzdelávania v regióne a koncentráciou obyvateľov s VŠ
vzdelaním v roku 2015 (NUTS 2)
Zdroj: Vlastné spracovanie na základe údajov Eurostat
Táto analýza naznačuje, že krajiny strednej a východnej Európy sú pomerne špecifické tak z pohľadu distribúcie
vysokoškolského štúdia ako aj z pohľadu distribúcie ľudského kapitálu. V nasledujúcej časti sa podrobnejšie
pozrieme na štruktúru vysokoškolských inštitúcií.
5. Priestorové a štrukturálne aspekty vysokých škôl v strednej a východnej Európe
Krajiny strednej a východnej Európy sú špecifickým regiónom najmä z hľadiska ich spoločnej histórie z čias
socializmu. Deskriptívna analýza naznačuje, že vysoké školy v tomto regióne boli založené významne neskôr.
Medián doby pôsobenia vysokej školy v roku 2015 bol 18 rokov, čo je len polovica v porovnaní s vysokými
školami ostatných európskych krajín (36 rokov). Najstaršia vysoká škola v Európe je University of Bologna
založená v roku 1088 v strednej a východnej Európe je najstaršou vysokou školou Univerzita Karlova v Prahe
založená v roku 1348. Prevažná časť vysokých škôl bola založená po druhej svetovej vojne, dokonca asi polovica
až po roku 1980. V krajinách strednej a východnej Európy bolo obdobím, v ktorom vzniklo najviac vysokých škôl
až po roku 2000. Tento boom bol najmä kvôli vzniku súkromných škôl, kde vznikli asi dve tretiny týchto škôl. Vo
všeobecnosti platí, že staršie vysoké školy sú prevažne verejné a majú práva na uskutočňovanie doktorandského
štúdia. V strednej a východnej Európe však až 87 % vysokých škôl, ktoré vznikli v období 1950-1979 majú tiež
práva na uskutočňovanie doktorandského štúdia, čo je podstatne viac ako u vysokých škôl vo zvyšku Európy (53
%).
Tab. 1: Časové obdobia zakladania vysokých škôl
Zvyšok Európy Stredná a východná Európa
Spolu Súkromné Verejné Spolu Súkromné Verejné
pred 1799 7% 2% 10% 2% 1% 3%
1800 - 1899 11% 14% 9% 3% 0% 7%
1900 - 1949 9% 11% 9% 14% 2% 27%
1950 - 1979 23% 13% 30% 11% 1% 21%
1980 - 1999 25% 30% 22% 26% 31% 20%
2000 - 24% 30% 19% 44% 65% 22%
Zdroj: Vlastné spracovanie. Zdroj údajov ETER projekt, on line prístup 25.3. 2019
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
214
Druhou dôležitou oblasťou je veľkosť vysokých škôl. Vysoké školy v strednej a východnej Európe sú vo
všeobecnosti menšie. Priemerná veľkosť vysokej školy je 4 302 študentov (medián 1 559) čo je podstatne menej
ako v ostatných Európskych krajinách, kde je priemer 10 593 študentov (medián 3 766). Veľkostnú štruktúru škôl
udávame v Tabuľke 2. V oboch regiónoch dominujú stredne veľké vysoké školy v kategórii 2000 až 20000
študentov. V strednej a východnej Európe je výrazne vyššie zastúpená kategória malých vysokých škôl medzi 500
až 2000 študentov. Naopak výrazne menej sú zastúpené veľké a veľmi veľké vysoké školy. Vysokou školou
s najväčším počtom študentov je Anadolu University v Turecku a National Distance Education University zo
Španielska, najväčšou vysokou školou v strednej a východnej Európe je University of Belgrade z Rumunska.
Počet študentov najväčších vysokých škôl je však často výrazne vyšší kvôli veľkému počtu študentov na
dištančnom štúdiu. Celkove platí, že krajiny s vyšším počtom obyvateľov majú vysoké školy s vyšším počtom
študentov.
Tab. 2: Veľkostná štruktúra vysokých škôl
Stredná a východná Európa Ostatné európske krajiny
Veľmi malé (<500) 22% 23%
Malé (500 - 2000) 35% 18%
Stredné (2000 - 20000) 39% 47%
Veľké (20000 - 50000) 4% 11%
Veľmi veľké (50000+) 0% 2%
Zdroj: Vlastné spracovanie. Zdroj údajov ETER projekt, on line prístup 25.3. 2019
Špecifickou črtou vysokého školstva v krajinách strednej a východnej Európy je priestorová distribúcia. Ako sme
spomínali skôr vysoké školy sú významne koncentrované v regiónoch hlavných miest krajín. Regiónom
s najvyššou mierou koncentrácie vysokých škôl je Varšava (41 vysokých škôl), Bukurešť (33) a Riga (32). Vyššiu
mieru koncentrácie vysokých škôl dokumentujú aj údaje o počte vysokých škôl prepočítaných na počet
obyvateľov. V top 10 regiónoch (NUTS3) s najvyšším počtom vysokých škôl je na prvom mieste Varšava (25,7
vysokých škôl na 1 mil. obyv.) nasleduje Praha (25,7), na štvrtom mieste je Sofia (17,7) a na šiestom mieste je
Brno (11,1) (Bonaccorsi, 2018). Analýza na úrovni NUTS 3 ukázala, že z 285 regiónov nemá ani jednu vysokú
školu 71 regiónov (Mapa 2). Regióny bez vysokej školy sa zvyčajne nachádzajú v susedstve regiónov s vysokou
školou, prípadne s viacerými školami. Regionálna dostupnosť vysokoškolského vzdelávania nie je pravdepodobne
významnou bariérou. Navyše možno predpokladať, že v týchto regiónoch sa nachádzajú pobočky iných vysokých
škôl, ktoré databáza ETER neobsahuje.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
215
Mapa 2: Priestorová distribúcia vysokých škôl v strednej a východnej Európe
Zdroj: Vlastné spracovanie. Zdroj údajov ETER projekt, on line prístup 25.3. 2019
Nakoniec môžeme analyzovať kvalitu vysokých škôl. Existuje viacero rankingov vysokých škôl, každý
z publikovaných kladie dôraz na iný mix kvalitatívnych ukazovateľov, preto sa ich výsledky rôznia. Medzi dva
najprestížnejšie rebríčky patria The Academic Ranking of World Universities (ARWU) a The Times Higher
Education World University Rankings. Oba rankingy ukazujú, že kvalita vysokých škôl v strednej a východnej
Európe je nižšia v celoeurópskom porovnaní. V ARWU rankingu sa v roku 2018 nachádzalo v top 500 len 6
vysokých škôl, pričom najlepšie vysoké školy sú Charles University in Prague (CZ) a University of Warsaw (PL),
ktoré sú na 200. až 300. mieste. Podobný výsledky ukazuje aj ranking The Times Higher Education World
University Rankings 2019. Ten z 1250 hodnotených vysokých škôl uvádza 50 vysokých škôl zo strednej
a východnej Európy, pričom najlepšia je podľa tohto rebríčka University of Tartu (Estónsko).
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
216
6. Záver
Prítomnosť vysokej školy v regióne je spojená s viacerými socioekonomickými procesmi. Existuje viacero
výskumných smerov, ktoré analyzujú sociálne a ekonomické vplyvy súvisiace s vysokými školami. Prevažná
väčšina takýchto prác sa zaoberá vyspelými krajinami západnej Európy a Ameriky. Výskum v krajinách strednej
a východnej Európy by mal byť podložený dobrou znalosťou štrukturálnych rozdielov vysokých škôl. Vysoké
školy v krajinách strednej a východnej Európy sú v porovnaní so školami v ostatných európskych krajinách menšie
z hľadiska ich počtu študentov, priemerná dĺžka ich pôsobenia je kratšia, v štruktúre je vyššie zastúpenie
súkromných škôl, kvalita škôl je nižšia a je vyššia miera koncentrácie škôl do regiónov hlavných miest krajín.
Tieto rozdiely sú pomerne výrazné a môžeme preto konštatovať, že vplyv vysokých škôl na rozvoj regiónov je
v krajinách strednej a východnej Európy má odlišné východiská. Vyššia miera koncentrácie vysokých škôl
v regiónoch hlavného mesta bude znamenať výrazne vyššiu mieru koncentrácie ľudského kapitálu. Významná
časť absolventov vysokých škôl totiž ostáva po skončení vysokej školy pracovať v mieste štúdia. Tento faktor je
navyše podporený tým, že regióny, ktoré sú sídlom hlavného mesta v krajinách strednej a východnej Európy sú
zvyčajne výrazne rozvinutejšie ako zvyšok krajiny. Koncentrácia vysokého školstva teda bude prispievať k rastu
regionálnych rozdielov. Príspevok vysokých škôl v ostatných regiónoch môže byť obmedzenejší, pretože po
skončení štúdia dôležitá časť z nich bude migrovať za prácou do rozvinutejších regiónov (Rehák, Dudová, 2018;
Šebová, 2018). Nižšia kvalita vysokých škôl sa pravdepodobne prejaví vo vyššej migrácie za štúdiom do
zahraničia, ktorá môže vyvolať problém úniku mozgov. Menšia veľkosť vysokých škôl a súčasne nižšia výskumná
kvalita znamená, že príspevok vysokých škôl k inovačnému rozvoju regiónov môže byť významne limitovaný
a prejaví sa viac menej len v rozvinutejších regiónoch najmä v okolí hlavného mesta. Tie môžu navyše výraznejšie
profitovať z aglomeračných úspor firiem najmä v oblasti vyššej miery priesakov znalostí a koncentrácii ľudského
kapitálu.
Literatúra
[1] BAJERSKI, A. (2011). Location Factors of Non-public Higher Educational Institutions: TheEvidevce from
Poland. Ekonomicky časopis, vol. 59, no 2, pp. 115-131.
[2] BONACCORSI, A., (2018). ETER brief 4. What ETER tells us about the regional dimension of European
higher education. On line prístup 25.3. 2019 https://eter-
project.com/uploads/assets/pdf/ETER_regional_dimension.pdf.
[3] ETER projekt, on line prístup 25.3. 2019.
[4] GÁL, Z., PÁGER, B., (2017). The changing role of universities and the innovation performance of regions in
Central and Eastern Europe. In Lux, G., & Horváth, G. (Eds.). (2017)., The Routledge Handbook to Regional
Development in Central and Eastern Europe. Taylor & Francis.
[5] GÁL, Z., PTAČEK, P., (2011). The role of mid-range universities in knowledge transfer in non-metropolitan
regions in Central Eastern Europe. European Planning Studies, vol. 19, no 9, pp. 1669-1690.
[6] KWIEK, M., (2012). Universities, regional development and economic competitiveness: The Polish case. In
Universities and Regional Development. A Critical Assessment of Tensions and Contradictions. New York:
Routledge, pp. 69-85.
[7] NESTOROVÁ-DICKÁ, J. (2013). Vysoké školstvo v krajinách vyšehradskej štvorky v čase postsocialistickej
tranformácie. Acta Geographica Universitatis Comenianae, vol. 57, no. 2, pp. 195-211.
[8] REHAK, S., SOKOL, M., (2007). Regional pathways towards the knowledge economy: experiences from
Slovakia. In: Piech, K., ed. Knowledge and Innovation Processes in Central and East European Economies.
Warsaw: The Knowledge and Innovation Institute. pp. 228-246 ISBN 9788360653036.
[9] REHÁK, Š., DUDOVÁ, I. Kto ostáva a kto odchádza? Migračné rozhodovanie absolventov Žilinskej
univerzity v Žiline. Geografický časopis, vol. 70, no. 1, pp. 39-55.
[10]SERBANICA, C. M., CONSTANTIN, D. L., & DRAGAN, G., (2015). University–Industry Knowledge
Transfer and Network Patterns in Romania: Does Knowledge Supply Fit SMEs' Regional Profiles?. European
Planning Studies, vol. 23, no. 2, pp. 292-310.
[11]ŠEBOVÁ, M., (2018). Migračné rozhodovanie absolventov Technickej univerzity v Košiciach. In Buček, M.,
et al. (2018). Univerzity a ekonomický rozvoj regiónov. Ekonóm, Bratislava, ISBN 978-80-225-455-2.
[12]VALLANCE, P., et al. (2017). Smart specialisation in regions with less-developed research and innovation
systems: A changing role for universities?. Environment and Planning C: Politics and Space, vol. 36, no. 2,
pp. 219-238.
[13]ŽÍŽALOVÁ, P., ČADIL, V., (2012). Universities, researchers and their perspective on the fulfilment of the
third role. In Capello, R., Olechnicka, A., & Gorzelak, G. (Eds.). (2012). Universities, cities and regions: loci
for knowledge and innovation creation. Routledge.
Príspevok bol spracovaný v rámci projektu APVV-14-0512 Univerzity a ekonomický rozvoj regiónov a VEGA
1/0774/19 Akumulácia ľudského kapitálu v regiónoch –ekonomické a sociálne dôsledky
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
217
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-9268-2019-27
FINANCOVÁNÍ VEŘEJNÉHO VYSOKÉHO ŠKOLSTVÍ
V ČESKÉ REPUBLICE V LETECH 2010 AŽ 2017
V REGIONÁLNÍCH SOUVISLOSTECH
Financing public higher education in the Czech Republic in
2010-2017 in regional context
MICHAL TVRDOŇ
Katedra ekonomie a veřejné správy
Obchodně podnikatelská fakulta v Karviné
Slezská univerzita v Opavě
Department of Economics and Public Administration
School of Business Administration
Silesian University in Opava
 Univerzitní nám. 1934/3, 733 40 Karviná, Czech Republic
E-mail: tvrdon@opf.slu.cz
Anotace
České veřejné terciární vzdělávání zaznamenalo v uplynulých dvou dekádách signifikantních změn jak v jeho
struktuře, tak i financování. Cílem článku je vyhodnotit vývoj financování veřejného vysokého školství v České
republice v letech 2010 až 2017. Pro analýzu byla využita veřejně dostupná data Ministerstva školství, mládeže a
tělovýchovy. V rámci příspěvku byly brány v potaz tři zdroje – rozpočtové okruhy I až IV, institucionální podpora
na dlouhodobý koncepční rozvoj výzkumné organizace a podpora specifického výzkumu. Evropské zdroje nebyly
brány v potaz. Data ukazují, že se finanční podpora ve sledovaném období sice mírně zvýšila, jednotlivé složky se
však vyvíjely odlišně. Největší propad zaznamenalo financování v rámci rozpočtového okruhu I, zatímco velký
nárůst byl typický pro institucionální podporu. Dalším zjištěním je rozdílný dopad na jednotlivé veřejné vysoké
školy, kdy největšího nárůstu dosáhly největší univerzity, zahrnuté do segmentu IV.
Klíčová slova
Česká republika, financování, terciární vzdělávání
Annotation
Czech public higher education has seen significant changes in both its structure and funding over the past two
decades. The aim of the paper is to evaluate the development of financing of public higher education in the Czech
Republic between 2010 and 2017. Publicly available data of the Ministry of Education, Youth and Sports were
applied for the analysis. Three financial sources were taken into consideration - budget headings I to IV,
institutional support for the long-term conceptual development of the research organization and support for
specific research. European resources were excluded from the analysis. The data show that although the financial
support increased slightly in the observed period, the individual components developed differently. The biggest
drop was seen in funding under heading I, while the large increase was typical for institutional support. Another
finding is a different impact on individual public higher education institutions, when the largest universities
included in segment IV reached the largest increase.
Key words
Czech Republic, financing, higher education
JEL classification: I23, R10
1. Úvod
Financování veřejného terciárního vzdělávání v České republice prošlo za posledních 30 let mnohými změnami,
a to jak po kvantitativní, tak kvalitativní stránce věci. Po roce 1989 se nejprve výrazně navýšil počet veřejných
vysokých škol, kdy se signifikantně zvýšila nabídka a možnosti vysokoškolského studia v regionech. Trend
zvyšování přijímaných uchazečů, zakládání nových fakult přetrvával až do konce první dekády tohoto století.
Postupně však rostl počet vysokoškolsky se vzdělávajících obyvatel, což bylo v posledních letech v přímém
kontrastu s demografickým vývojem České republiky. Tehdejší systém tak čelil celé řadě výzev, které byly
podrobně popsány ve studii File et al. (2009). Původní politika podpory co nejvyššího počtu studentů se změnila
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
218
v politiku postupného snižování přijímaných uchazečů (viz např. Tvrdoň 2017). Veřejné vysoké školy (VVŠ) v
České republice jsou převážně financovány ze státního rozpočtu – prostředky z kapitoly 333 MŠMT se poskytují
vysokým školám podle zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon
o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů v souladu se zákonem č. 218/2000 Sb., o rozpočtových
pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění pozdějších předpisů, a to
formou příspěvku nebo dotace. V rámci tohoto příspěvku jsou zhodnoceny příspěvky z výše uvedeného zdroje,
doplněné o Institucionální podporu na dlouhodobý koncepční rozvoj výzkumné organizace a Specifický
vysokoškolský výzkum. Finanční prostředky, které veřejné vysoké školy získaly z Evropských strukturálních a
investičních fondů, nebyly do analýzy zahrnuty. Jak uvádí studie Dlouhé, Glaviče a Bartona (2017) nebo OECD
(2013) Česká republika patří mezi země OECD, kde se vynakládají relativně nižší finanční prostředky na terciární
vzdělávání, a to jak veřejné, tak i soukromé.
Jestliže existence univerzity v regionu s sebou nese celou řadu pozitivních efektů je cílem tohoto příspěvku
vyhodnotit dopad změny financování na regionální terciární vzdělávání v letech 2010 až 2017. Za tímto účelem
byla použita veřejně dostupná data Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT). Standardní klasifikaci
účinků existence univerzity v daném regionu lze najít např. v Garrrido-Yserte a Gallo-Rivera (2010). Přítomnost
univerzity v regionu může mít poměrně široké spektrum dopadů, které se navíc mohou navzájem přímo či nepřímo
ovlivňovat. Některé tyto účinky jsou poměrně jednoduše kvantifikovatelné (počet přímo vytvořených pracovních
míst, vzdělanostní struktura obyvatelstva či výdaje univerzity v regionu), naopak některé působí na rozvoj regionu
implicitně a jejich kvantifikace je velmi obtížná (např. na realizace politického rozhodování jakožto důsledek
vzdělanější populace nebo dopad na image či atraktivitu regionu).
Mezi nejdůležitější ekonomické dopady přítomnosti univerzity v regionu bychom mohli řadit zejména počet
zaměstnaných pracovníků na univerzitě, kdy má univerzita pozitivní dopad na zaměstnanost v regionu. Dále
bychom sem mohli zařadit příjmy univerzity, v případě veřejných či státních univerzit pochází tyto příjmy
zpravidla ze státního rozpočtu a jsou dále využity na platy zaměstnanců a nákupu statků a služeb. Jak již bylo
uvedeno výše, část velká část příjmů univerzity následně plyne na platy zaměstnanců, kteří dále své disponibilní
příjmy používají na nákup statků a služeb. Mezi důležité efekty dále patří pozitivní dopad na vzdělanostní strukturu
pracovní síly, resp. dosažení vyššího vzdělání, jež má dopad na produktivitu práce a lidský kapitál vůbec. V
poslední době roste ekonomický význam univerzit rovněž oblasti vědy a následného transferu poznatků do praxe,
např. pomocí start-up podniků či vědecko-technologickým parkům, kde dochází ke spolupráci univerzit a
podnikatelského prostředí.
Klíčovou otázkou pak je, jaký je skutečný, čili měřitelný dopad přítomnosti na ekonomiku regionu, případně jeho
rozvoj. V této souvislosti se můžeme v předchozích studiích nejčastěji setkat s odhadováním vlivu přítomnosti
univerzity v regionu na konkrétní veličiny jednak makroekonomického, jednak mikroekonomického charakteru.
Ne vždy je však kvantifikace těchto vlivů možná a vliv je možné odhadovat pouze implicitně.
2. Financování veřejného terciárního vzdělávání
Celková výše finančních prostředků, které MŠMT poskytuje veřejným vysokým školám, se v průběhu času měnila,
a to jak z kvantitativního, tak i kvalitativního hlediska. Pravidla financování veřejných vysokých škol jsou od roku
2010 založena na těchto okruzích:
 Rozpočtový okruh I: Normativní část rozpočtu (nyní se jedná o tzv. Institucionální financování VVŠ), přičemž
tento okruh naplňuje podstatu příspěvku;
 Rozpočtový okruh II: Sociální záležitosti studentů (nyní se jedná o Podporu studentů), kdy tento okruh
zahrnuje jednak příspěvky, jednak dotace;
 Rozpočtový okruh III: Rozvoj vysokých škol (v současné době se jedná o Rozvoj VVŠ), přičemž tento okruh
je založen na dotačním principu.
 Rozpočtový okruh IV: Mezinárodní spolupráce a ostatní. Tento okruh zahrnuje jak příspěvky, tak i dotace
Mimoto došlo v roce 2010 k systémové změně, kdy byly zavedeny dva nové zdroje, jež doplnily standardní
institucionální financování rozdělené do několika výše uvedených rozpočtových okruhů. Prvním novým zdrojem
se stala Institucionální podpora na dlouhodobý koncepční rozvoj výzkumné organizace, jež je poskytována na
rozvoj vědeckovýzkumné činnosti. Druhým novým zdrojem se stala účelová podpora na specifický vysokoškolský
výzkum, která je poskytována na podporu vědeckovýzkumné činnosti studentů navazujícího magisterského stupně
a doktorského stupně studia. Byť oba dva dodatečné zdroje mají své specifické využití, obzvlášť pak podpora
specifického vysokoškolského výzkumu, dá se konstatovat, že doplňují standardní finanční prostředky v rámci
výše zmíněných rozpočtových okruhů. Celková finanční podpora veřejných vysokých škol obsahující výše
uvedené příspěvky a dotace se ze strany MŠMT zvyšovala, což dokládají získané údaje za období let 2010 až
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
219
2017, které jsou graficky zachyceny v obrázku 1. Z počátečních téměř 24 mld. Kč plynulo v roce 2017 na veřejné
vysoké školy přes 27 mld. Kč, což je o 3 mld. Kč vice ve srovnání s výchozím rokem. Jedná se však o nominální
vyjádření celkové finanční podpory a k posouzení reálného navýšení by bylo zapotřebí vzít v potaz např. vývoj
inflace či vývoj provozních nákladů.
Dále je zapotřebí provést rovněž důkladnější analýzu vývoje jednotlivých složek celkové finanční podpory a také
vývoje metodiky financování veřejných vysokých škol. Ta se začala od roku 2006 signifikantně měnit a lze
konstatovat, že od roku 2010 zaznamenala poměrně zásadních změn, které měly poměrně velký vliv na celkovou
získanou podporu ze strany MŠMT – z předchozí podpory co největšího počtu studentů (tzv. masifikace terciárního
vzdělávání) se začala metodika financování vice zaměřovat na podporu kvality vzdělávání a kvality
vědeckovýzkumné činnosti. Jedním z dalších důležitých aspektů, jež měl vliv na způsob financování veřejných
vysokých škol, byl také demografický vývoje populace v rozhodném věku pro terciární vzdělávání – počet
narozených dětí se v 90. letech vytrvale snižoval, což mělo poměrně zásadní dopad na výši institucionálního
financování veřejných vysokých škol, které tvoří hlavní část finanční podpory, kterou veřejné vysoké školy od
MŠMT získávají.
Obr. 1: Celková suma finančních prostředků ze strany MŠMT VVŠ v letech 2010 až 2017 (v tis. Kč)
Zdroj: Webový portál MŠMT, sekce Financování VŠ
Vývoj jednotlivých položek zachycuje obrázek 2. Z něj je patrné, že v průběhu sledovaného období se jednotlivé
položky vyvíjely odlišně – zatímco některé se v průběhu času snížily, případně stagnovaly, některé se zvýšily.
Nejdůležitějším zdrojem financování veřejných vysokých škol bylo ve sledovaném období tzv. institucionální
financování v rámci rozpočtového okruhu I, které tvořilo naprostou většinu získaných finančních prostředků.
Celkové výdaje v rámci tohoto zdroje se nejprve v prvních letech snižovaly, poté se stabilizovaly na úrovni mezi
15,5 až 16 mld. Kč. Jak je patrné z obrázku 2, oproti výchozímu roku došlo ke snížení tohoto zdroje o bezmála
jednu miliardu korun. Pokud vezmeme v potaz vývoj cen energií a růstu mezd v ekonomice, které se odrážejí i v
platové sféře, potom neznamená tento vývoj nic jiného než reálné snížení tohoto zdroje na celkových příjmech.
S ohledem na změny metodiky rozdělování tohoto zdroje však bude dobré zaměřit pozornost i na to, jaký to mělo
dopad na jednotlivé veřejné vysoké školy. Obdobným směrem se vyvíjely i ostatní okruhy tzv. institucionálního
financování. Naopak ke zvýšení došlo v případě podpory specifického vysokoškolského výzkumu a zejména
institucionální podpory na dlouhodobý rozvoj výzkumné organizace, která se za sledované období více než
zčtyřnásobila ze 1,3 mld. Kč na 5,8 mld. Kč.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
220
Obr. 2: Rozložení příspěvků a dotací z prostředků MŠMT VVŠ v letech 2010 až 2017 (v tis. Kč)
Zdroj: Webový portál MŠMT, sekce Financování VŠ
Obrázek 3 zachycuje srovnání jednotlivých zdrojů dle jejich procentního podílu na celkových poskytnutých
finančních prostředcích. Z obrázku lze vyvodit několik závěrů: (i) v průběhu sledovaného období dominovala na
celkových poskytnutých finančních prostředcích složka Rozpočtového okruhu I; (ii) na druhé straně se ale razantně
snížil podíl této složky, a to ze 72 % v roce 2010 na 60 % v roce 2017; (iii) naopak došlo ke zvýšení Institucionální
podpory dlouhodobého rozvoje výzkumné organizace, jejíž podíl se v průběhu času zvýšil ze 6 % na 22 % a de
facto tato složka substituuje snížené finanční prostředky v rámci Rozpočtového okruhu I; (iv) u zbylých složek
celkové finanční podpory ze strany MŠMT nedošlo k podstatným změnám a v průběhu času se jejich podíl na
celku v zásadě neměnil.
Jestliže se tedy celkový objem přidělených finančních prostředků ze strany MŠMT ve sledovaném období nijak
zásadně neměnil, vyplývá z toho, že Institucionální podpora dlouhodobého rozvoje výzkumné organizace začala
částečně vykrývat výpadek ve financování Rozpočtového okruhu I. Současně je však nutné si položit otázku, jestli
stejný vývoj platil pro všechny veřejné vysoké školy v ČR. K určení případného rozdílného dopadu změn v
pravidlech na jednotlivé VVŠ bylo nutné získat z databáze MŠMT věnované financování vysokých škol data za
jednotlivé VVŠ. Tyto údaje byly následně agregovány do souhrnných tabulek, které dokládají vývoj jednotlivých
okruhů, resp. ukazatelů ve sledovaném období let 2010 až 2017
Obr. 3: Srovnání jednotlivých kategorií příspěvků a dotací z prostředků MŠMT VVŠ v letech 2010 až 2017
(podíl v % na celku)
Zdroj: Webový portál MŠMT, sekce Financování VŠ
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
221
Obr. 4: Grafické zachycení změny přidělených finančních prostředků v rámci Rozpočtového okruhu I v letech
2010 a 2017 (v tis. Kč)
Zdroj: Webový portál MŠMT, sekce Financování VŠ
Obrázek 4 ilustruje dopad změn v metodice financování veřejných vysokých škol v rámci rozpočtového okruhu I,
který, jak již bylo zmíněno výše, je hlavním zdrojem finančních prostředků veřejných vysokých škol. Univerzity,
které se nacházejí pod přímkou 45 stupňů, získaly v roce 2017 nižší objem finančních prostředků ve srovnání s
rokem 2010. Naopak univerzity, které se nacházejí nad uhlopříčkou, získaly vyšší objem finančních prostředků.
Navíc, čím dále se bod pro danou univerzitu nachází od počátku, tím byl objem poskytnutých finančních
prostředků v rámci tohoto zdroje vyšší, resp. nižší. Graf má jisté omezení z toho pohledu, že v něm jsou zachyceny
absolutní výše finančních prostředků, což v případě zejména menších univerzit neumožňuje zachytit dopad
v patřičné relaci. Za tímto účelem byl vytvořen další graf, jenž zachycuje nejen absolutní změnu přidělených
finančních prostředků, ale také procentní změnu (rok 2017 oproti roku 2010). Z tabulek, které dokládají vývoj
jednotlivých okruhů, resp. ukazatelů ve sledovaném období let 2010 až 2017. Při pohledu na vyčíslenou změnu
v rámci rozpočtového okruhu I je patrné, že největšího poklesu dosáhla VŠB-TU Ostrava, ČZU a UTB, naopak
nejvyššího nárůstu UK, JAMU a AMU. Naprostá většina regionálních VVŠ se umístila v horní části žebříčku,
který reprezentuje pokles v rámci tohoto zdroje. Při procentním vyjádření změny, která reflektuje velikost
přidělovaných finančních prostředků, se mírně změnilo pořadí – největší propad zaznamenala VŠB-TU (24,16 %)
následovaná UTB (23,19 %) a Mendelovou univerzitou (22,03 %). Naopak nejvyšší nárůst zaznamenaly umělecké
VVŠ doprovázené UK. Pětice největších VVŠ patřících do tzv. segmentu velkých univerzit (S4) tedy ve
sledovaném období v tomto zdroji nepotýkalo s výraznými výkyvy, které by mohly mít silný vliv na hospodaření
ve smyslu vztahu mezi příjmy a náklady (s výjimkou VUT). Naopak většina regionálních VVŠ se v daném období
musela srovnat s propadem finančních prostředků v rámci rozpočtového okruhu I.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
222
Obr. 5: Srovnání Rozpočtového okruhu I v letech 2010 a 2017 (levá strana v absolutních číslech a pravý graf
v %)
Zdroj: Webový portál MŠMT, sekce Financování VŠ
Obrázek 6 zachycuje vývoj Institucionální podpory na dlouhodobý koncepční rozvoj výzkumné organizace, resp.
srovnání přidělené finanční prostředky v roce 2010, kdy byl tento zdroj zaveden, s rokem 2017. Levý graf
představuje skupinu VVŠ, které v roce 2017 získaly méně než 100 mil. Kč, kdežto pravý graf obsahuje VVŠ
s přidělenou podporou vyšší než 100 mil. Naprostá většina VVŠ si ve sledovaném období v tomto zdroji polepšila
a v rozpětí tří až desetinásobku.
Poslední obrázek 7 zachycuje srovnání všech sledovaných zdrojů (RO I-IV, Institucionální podpory na dlouhodobý
koncepční rozvoj výzkumné organice a Podporu specifického výzkumu). V absolutních číslech dominuje UK, kde
se zvýšila suma o bezmála 1,2 mld. Kč, výrazný nárůst zaznamenaly i další univerzity segmentu velkých vysokých
škol, tj. ČVUT, MU a UP. Naopak propad v celkové sumě finančních prostředků byl vysledován u UJEP,
následované UTB a VŠE. Důležitá je ale také procentní změna, která lépe vyjadřuje změnu stavu oproti výchozí
hodnotě. V tomto ohledu nejlépe vychází VŠCHT, VŠUO, UP, UK a ČVUT. Nutno dodat, že vůbec největší
procentní nárůst by zaznamenán v případě VŠTE, což je dáno zejména jejím pozdějším vznikem a nízkou
základnou v roce 2010. Nejvyšší poklesy vyjádřené v procentní změně ukazují na stejnou trojici VVŠ jako případě
absolutních čísel, tj. UJEP, UTB a VŠE.
Obr. 6: Vývoj Institucionální podpory v letech 2010 a 2017 (levá strana VVŠ s podporou nižší než 100 mil. Kč
v roce 2017 a pravý graf VVŠ s podporou vyšší než 100 mil. Kč v roce 2017, údaje v tis.)
Zdroj: Webový portál MŠMT, sekce Financování VŠ
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
223
Obr. 7: Srovnání celkových přidělených finančních prostředků (RO I-IV, Institucionální podpory a
Specifického výzkumu) v letech 2010 a 2017 (levý graf v absolutních číslech a pravý graf v %)
Zdroj: Webový portál MŠMT, sekce Financování VŠ
3. Závěr
Příspěvek se zabýval problematikou vývoje financování veřejného terciárního vzdělávání v letech 2010 až 2017.
Z odborné literatury je zřejmý ekonomický a sociální přínos terciárního vzdělávání. Navíc lze v současnosti
tradiční roli vysokých škol jakožto centra nejvyššího vzdělávání rozšířit i o novou roli v podobě center výzkumu,
vývoje a inovací. České veřejné vysoké školy jsou v převážné míře financovány z veřejných zdrojů – rozpočtu
České republiky a v posledních dekádách i evropských zdrojů v podobě Evropských strukturálních a investičních
fondů. Příspěvek se zaobíral pouze rozborem národních zdrojů, byť by byla komplexní analýza všech relevantních
zdrojů financování VVŠ v ČR bezpochyby přínosná. Způsob rozdělování dotací a příspěvků českým VVŠ
vypracovává MŠMT v tzv. pravidlech, která se každoročně aktualizují. Ve financování VVŠ lze označit za důležitý
mezník rok 2010, kdy se zavedly ukazatele financování podle kvality a výkonu vysokých škol. Dalším mezníkem
bylo zavedení limitovaného počtu financovaných studentů, který reflektoval demografický vývoj populace ve
věkové skupině relevantní pro vstup do terciárního vzdělávání. Problematika financování českých vysokých škol
je dlouhodobě předmětem diskuzí napříč celou společností.
Získaná data ve sledovaném období let 2010 až 2017 ukazují, že výdaje ze státního rozpočtu na vysoké školy
v kapitole 333 se snížily. Na druhé straně v tomto období výrazně vzrostly dotace v rámci Institucionální podpory
dlouhodobého koncepčního rozvoje výzkumné organizace, což ve své podstatě pomohlo většině VVŠ
kompenzovat pokles příspěvků a dotací v rámci rozpočtových okruhů I až IV, zejména pak rozpočtového okruhu
I. Dále je zřejmé, že vliv změn v pravidlech financování byl u jednotlivých VVŠ rozdílný. Zatímco některé VVŠ
prakticky svoji pozici na českém trhu terciárního vzdělávání posílily, některé VVŠ se potýkaly s výrazným
propadem příspěvků či dotací a musely tak dokonce přistoupit k restrukturalizaci v kontextu počtu jejich
zaměstnanců a studijních oborů či programů.
Literatura
[1] DLOUHÁ, J., GLAVIČ, P., BARTON, A., (2017). Higher education in Central European countries – Critical
factors for sustainability transition. Journal of Cleaner Production, vol. 151, no. May, pp. 670-684. ISSN
0959-6526. DOI 10.1016/j.jclepro.2016.08.022.
[2] FILE, J., WEKO, T., HAUPTMAN, A., KRISTENSEN, B., HERLITSCHKA, (2009). OECD Reviews of
Tertiary Education. Czech Republic. Paris: OECD.
[3] GARRIDO-YSERTE, R., GALLO-RIVERA, M., (2010). The impact of the university upon local economy:
three methods to estimate demand-side effects. The Annals of Regional Science, vol. 44, pp. 39-67. ISSN
0570-1864. DOI 10.1007/s00168-008-0243-x.
[4] MINISTERSTVO ŠKOLSTVÍ, MLÁDEŽE A TĚLOVÝCHOVY, (2019). Financování vysokých škol.
[online]. [cit. 2019-02-15]. Dostupné z http://www.msmt.cz/vzdelavani/vysoke-skolstvi/financovani-
vysokych-skol-1.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
224
[5] OECD, (2013). Education Policy Outlook: Czech Republic. Paris: OECD.
[6] TVRDOŇ, M., (2017). Regionální trh terciárního vzdělávání – případ Moravskoslezského kraje. In XX.
mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Sborník příspěvků. Brno: Masarykova univerzita, pp. 287-295.
ISBN 978-80-210-8587-9. DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-8587-2017-36.
Příspěvek byl zpracován v rámci Institucionální podpory dlouhodobého koncepčního rozvoje Slezské univerzity
v Opavě pro rok 2019.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
225
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-9268-2019-28
METROPOLE STŘEDNÍ EVROPY A JEJICH POSTAVENÍ
V SÍTI VYSOKORYCHLOSTNÍCH TRATÍ
Metropolises of Central Europe and its position in the high-speed
railways network
MILAN VITURKA 1
VILÉM PAŘIL 2
1
Katedra regionální ekonomie a správy
2
Katedra ekonomie
Ekonomicko-správní fakulta
Masarykova univerzita
1
Depart. of Regional Economics and Administration
2
Depart. of Economics
Faculty of Economics and Administration
Masaryk University
 Lipová 41a, 602 00 Brno, Czech Republic
E-mail: viturka@econ.muni.cz, vilem@mail.muni.cz
Anotace
Příspěvek se zabývá systémovými vazbami mezi metropolemi nadnárodního významu a rozvojem sítě
vysokorychlostních tratí, která je důležitým faktorem žádoucího pohloubení integrace vymezeného
středoevropského makroregionu. Pro tento účel byla využita originální metodika hodnocení metropolí (reflektující
postindustriální fázi společenského rozvoje), která je založena na třech komponentách: velikost populace,
ekonomický profil a podnikatelská atraktivita. Celkem tak bylo identifikováno 27 metropolí, které pak byly
rozděleny do tří typů: dominantní, etablované a elementární metropole. Typové zařazení metropolí do značné míry
koresponduje s jejich aktuálním postavením v sítích vysokorychlostních tratí. Návazně pak jsou diskutovány
plánované záměry výstavby vysokorychlostních tratí v České republice. Ze širšího praktického pohledu je možné
konstatovat, že preference důkazně založených přístupů k hodnocení potenciálních přínosů výstavby
vysokorychlostních tratí před administrativními přístupy je účinným nástrojem na odstranění nedostatků, které
byly zjištěny v rámci auditu Evropského účetního dvora na vybraných vysokorychlostních tratí v EU.
Klíčová slova
střední Evropa, metropole, vysokorychlostní železniční tratě
Annotation
The paper deals with the system links between metropolises of supranational significance and the development of
the high-speed railways network, which is an important factor in the desirable deepening of integration of the
defined Central European macroregion. For this purpose, the original metropolises assessment methodology
(reflecting the post-industrial phase of social development) based on three components: population size, economic
profile and business attractiveness was used. In total, 27 metropolises were identified, which were then divided
into three hierarchical types: the dominant, established and elementary metropolises. Types of metropolises to a
large extent correspond to their current status in high-speed railways networks. Then the planned intentions for
the construction of high-speed railways in the Czech Republic are discussed. From a broader practical point of
view, it can be stated that the preference of evidence-based approaches to assessing the potential benefits of highspeed
railways construction over administrative approaches is an effective tool for elimination of weaknesses
identified by the European Court of Auditors' of selected high-speed railways in the EU.
Key words
Central Europe, metropolis, high-speed railways
JEL classification: O18, R 11, R42
1. Úvod
Narůstající význam metropolí v globálním ekonomickém rozvoji stimuluje poptávku po komplexním výzkumu
dané problematiky. V tomto kontextu je proces metropolizace (charakteristický především pro rozvinuté země)
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
226
chápán jako vyšší stadium urbanizace kde již primárně nejde o prostou koncentraci obyvatelstva, ale o koncentraci
významu. S tím koresponduje postavení metropolí jako stále dominantnějších součástí národních i nadnárodních
urbanistických a produkčních systémů integrovaných nejen běžnými socioekonomickými interakcemi
zprostředkovávanými neustále zdokonalovanou resp. inovovanou technickou infrastrukturou (mezi jejíž symboly
lze v posledních desetiletích zařadit výstavbu vysokorychlostních železničních tratí, zkráceně VRT, se
standardní návrhovou rychlostí 200 a více km/hod.), ale i tvůrčími vědecko-technickými a kulturními interakcemi
zprostředkovávanými specifickou znalostní a kulturní infrastrukturou. V souladu s těmito skutečnostmi je hlavním
cílem příspěvku prezentovat výsledky dosavadního výzkumu středoevropských metropolí a na tomto základě
posoudit jejich roli v prostorové organizaci systému VRT.
Prezentovaný metodický přístup k hodnocení metropolí primárně vychází z poznatků celé řady teorií
hospodářského růstu a regionálního rozvoje. V tomto ohledu jde zejména o teorii lokalizace, teorii centrálních
míst, teorii endogenního růstu, teorii polarizovaného rozvoje, teorii kumulativní kauzality, teorii výrobních cyklů,
teorii endogenního růstu či teorii učících se regionů (podrobněji viz např. Mc Cann, 2010). Celkově je však nutné
konstatovat setrvávající teoretickou neujasněnost konceptu metropolizace a z toho vyplývají absenci konsensuálně
přijaté metodiky identifikace a klasifikace metropolí. Z praktického pohledu je tento proces vnímán i jako
adaptace nejvýznamnějších měst v rozvinutých zemích na postindustriální fázi společenského rozvoje (BourdeauLepage,
Huriot, 2002; Hanssens, Derudder, Witlox, 2012), za jejíž významnou součást pokládáme i výstavbu
moderní dopravní infastruktury. Pro výzkum problematiky metropolizace středoevropského prostoru se ukázalo
jako přínosné využití podnikatelský orientované teorie integrovaného a udržitelného regionálního rozvoje
(Viturka, 2014). Tato teorie objasňuje působení zákonitostí vývojové diferenciace v post-industriálním období
akcentující prohlubování hierarchicky strukturované integrace společenského prostoru. Jejím základem je
kauzálně založené hodnocení regionální kvality podnikatelského prostředí (KPP), které umožňuje metodicky
ukotvenou identifikaci pólů a os rozvoje jako rozvojově dominantních prostorových struktur. V rámci
konstituované funkční hierarchie „centrálních míst“ zaujímají nejvýznamnější postavení metropole jako póly
rozvoje nadnárodního významu (terminologie převzatá z teorie polarizovaného rozvoje), které lze dále podrobněji
členit na hlavní a vedlejší metropole. Tyto společenské struktury jsou účelně definovány nadprůměrnou úrovní
KPP v případě pólů rozvoje a kladnými odchylkami skutečných a teoreticky tzn. velikostně příslušných hodnot
KPP (spojenými s řadou pozitivních vlivů na kvalitu sociálního prostředí, např. zaměstnanost a kvalitu pracovních
sil) v případě os rozvoje. Teorie zdůrazňuje, že podstatou společenského pohybu je hierarchicky determinovaná
tvorba společenských struktur odvíjející se od územní dělby práce a sociálních a politických vazeb, za jejíž
základní hnací síly jsou pokládány pracovní interakce na mikroregionální, produkční interakce na mezoregionální,
politickosprávní interakce na makroregionální a obchodní interakce na globální úrovni. Výsledné prostorové
uspořádání tak odráží dynamickou rovnováhu mezi působením ekonomických, sociálních a environmentálních
faktorů, která prostřednictvím zpětných vazeb zajišťuje dlouhodobou udržitelnost společenských systémů.
V tomto kontextu se pak budeme věnovat hodnocení aktuálního napojení středoevropských metropolí na síť
vysokorychlostních železničních tratí a návazně i specifickému tématu plánované výstavby VRT v České
republice.
2. Hodnocení metropolí
Jak již bylo uvedeno, pro současné období je charakteristické posilování významové pozice metropolí, jejichž
nadnárodní resp. globální sítě mají stále významnější vliv na prostorovou organizaci společenských systémů a
jejich subsystémů. V souladu s tím byla vytvořena vlastní metodika hodnocení metropolí, které je založeno na
třech komponentách:
1. populační velikost metropolí, jejíž dostatečná úroveň je chápána jako základní předpoklad nastartování
metropolizačních procesů,
2. ekonomický profil metropolí reflektující progresivitu ekonomické struktury formované zastoupením znalostně
založených odvětví průmyslu a služeb
3. všeobecná atraktivita metropolí spojená s investiční přitažlivostí metropolí determinující jejich perspektivní
rozvojové předpoklady.
Vytvořená metodika byla aplikována na makroregion Střední Evropy, pro jehož geografické vymezení byly
využity zejména informace z všeobecně uznávaných publikací The World Factbook, Encyclopædia Britannica a
Brockhaus Enzyklopädie. Výsledné vymezení zahrnuje celkem devět zemí – konkrétně jde o Německo, Polsko,
Českou republiku, Maďarsko, Rakousko, Švýcarsko spolu s Lichtenštejnskem, Slovensko a Slovinsko (k tomu je
potřebné poznamenat, že dosažení všeobecného konsensu ohledně pojmu Střední Evropa se z historickopolitických
důvodů nejeví jako příliš reálné).
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
227
2.1 Komponenta populační velikost
Za základní limit populační velikosti nadnárodně významných metropolí v rozvinutých zemích nacházejících se
za tzv. druhým demografickým přechodem je obvykle považována hranice 1 mil. obyvatel; u metropolí vedlejšího
významu se pak jako horní hranice nejčastěji uvádí 500 tis. obyvatel (viz např. Brezzi et al., 2012). Při hodnocení
metropolí je ovšem nezbytné zajistit srovnatelnost jejich územního vymezení. Této podmínce nejlépe vyhovuje
databáze OECD o metropolitních oblastech, která vychází z vymezených funkčních městských oblastí (OECD
2013, 2018). Výše uvedený základní limit byl vzhledem k rozdílnému stupni urbanizace v příslušných zemích
snížen na 750 tis. obyvatel; do základního souboru metropolí byla dále zařazena hlavní města Bratislava a
Ljubljana). Celkem tak bylo identifikováno 27 metropolí nadnárodního významu.
2.2 Komponenta ekonomický profil
Podle zastoupení globálně orientovaných high-tech odvětví průmyslu a služeb lze metropole členit do pěti
základních profilových skupin (Krätke, 2007).
1. skupina A: metropole s nadprůměrným podílem výzkumně intenzivních high-tech a medium-tech průmyslových
odvětví a znalostně intenzivních technologických služeb.
2. skupina B: metropole s nadprůměrným podílem znalostně intenzivních finančních služeb a zdravotnických,
vzdělávacích a mediálních služeb.
3. skupina C: metropole s průměrným podílem výzkumně a znalostně intenzivních odvětví s lepší pozicí
technologicky zaměřených odvětví služeb.
4. skupina D: metropole s průměrným podílem výzkumně a znalostně intenzivních odvětví s lepší pozicí znalostně
zaměřených odvětví služeb
5. skupina E: metropole s podprůměrným podílem výzkumně a znalostně zaměřených odvětví.
Závěrečné hodnocení komponenty pracuje pouze se třemi klasifikačními skupinami, kdy metropole profilových
skupin A a B jsou řazeny do nadprůměrné, metropole profilových skupin C a D do průměrné a metropole profilové
skupiny E do podprůměrné skupiny.
2.3 Komponenta podnikatelská atraktivita
Hodnocení třetí komponenty vyvažuje jistou parciálnost předchozích komponent a v souladu s tím zohledňuje
výsledky řady provedených mezinárodních i tuzemských šetření. V jejich rámci zaujímá ústřední pozici kvalita
podnikatelského prostředí interpretovaná z důvodu nedostatečné dostupnosti metodicky kompatibilních
informačních zdrojů především pomocí kompozitního ukazatele podnikatelské atraktivity. V tomto směru byly
využity informace z European cities monitor, které interpretují názory cca 500 manažerů předních světových firem
(Cushman & Wakefield, 2011; Mejstřík, 2012). Tyto strukturálně neúplné informace pak byly doplněny věcně
korespondujícími údaji získanými zejména z benchmarkingu velkých měst zpracovaného HWWI/Berenberg bank
(Neumann, 2013) a z databáze GaWC (2014). Pro ověření širší vypovídací schopnosti provedeného hodnocení
byly získané výsledky dále porovnány s dostupnými informacemi o souhrnném inovačním potenciálu vybraných
měst zpracované agenturou 2thinkknow Consulting (2014), který agreguje jejich postavení prostřednictvím
komponent označených jako kulturní aktiva, infrastruktura a propojenost trhů. Tyto informace byly opět doplněny
z dalších relevantních zdrojů (viz např. Annoni, Dijkstra, 2013). V souladu s názorem známého amerického
ekonoma M. Portera, podle něhož bude konkurenceschopnost zemí v delší perspektivě determinována zvyšováním
kvality života (Porter, 1990) byla adekvátní pozornost věnována i komplikovaným vazbám podnikatelské a
residenční resp. sociální atraktivity metropolí, interpretované pomocí ukazatelů kvality života světových metropolí
od společností Mercer (Mercer, 2014).
2.4 Celkové hodnocení
Syntéza významové pozice středoevropských metropolí vychází z provedené typologie podle míry podobnosti
jejich postavení v rámci výše analyzovaných komponent. Získané výsledky umožnily rozdělit metropole do tří
základních typů: dominantní, etablované a elementární metropole. Toto jejich zařazení vykazuje nejsilnější vazby
na nadčasově orientovanou komponentou „podnikatelská atraktivita“ s vysoce nadprůměrným koeficientem
korelace 0,85. Z obou zbývajících komponent pak vykázala silnější vazby komponenta „populační velikost“.
Zaměříme-li dále pozornost i na zde nezahrnutý výkonový ukazatel HDP/obyv., nalézáme nejsilnější vazby na
komponentu „ekonomický profil“ s rovněž relativně vysokým koeficientem korelace 0,73 (toto zjištění
koresponduje s logickým předpokladem o vyšší přidané hodnotě produkce znalostních odvětví). Celkově je tak
možné přijmout závěr, že získané poznatky dokumentují velmi dobou vypovídací schopnost vypracovaného
systému hodnocení. Dosažené výsledky podle očekávání prokázaly výrazně lepší pozici „západních“ metropolí
s přibližně trojnásobně slabším zastoupením nejméně rozvinutého elementárního typu (pouze 3 z celkem
identifikovaných 16 metropolí) ve srovnání s „východními“ metropolemi (7 z 11 metropolí). Zaměříme-li se na
dílčí komponenty hodnocení, pak ve prospěch západních metropolí hovoří zejména výrazně vyšší progresivita
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
228
ekonomické struktury. Podstatně menší rozdíly zjištěné v případě komponenty podnikatelské atraktivity lze potom
přičíst zejména výrazně nižší cenové hladině základních výrobních faktorů u východních metropolí (cena práce a
cena půdy nepochybně patří mezi velmi důležité lokalizační faktory). Tato skutečnost vytváří dobré předpoklady
pro prohloubení jejich integrace do sítí nadnárodních firem v duchu teorie globálních produkčních sítí
s pozitivními vazbami na tvorbu a rozvoj metropolitních sítí.
Tab 1: Výsledky hodnocení středoevropských metropolí.
typ metropole klasifikační skupina agregátní skupina
velikost profil atraktivita
dominantní
Frankfurt/M. 1 1 1 A
München 1 1 1 A
Berlin 1 2 1 A
Rhein-Ruhr * 1 2 1 A
Zürich 2 1 1 A
Hamburg 1 1 2 A
etablované
Wien 1 2 2 B
Warszawa 1 2 2 B
Budapest 1 2 2 B
Stuttgart 2 1 2 B
Praha 2 2 2 B
Genéve 3 1 2 B
Nürnberg 2 1 3 B
Hannover 2 1 3 B
Basel 3 1 3 B
Mannheim 3 1 3 B
Górny Śląsk * 1 3 3 B
elementární
Bremen 2 2 3 C
Bratislava 3 2 3 C
Ljubljana 3 2 3 C
Leipzig 3 2 3 C
Dresden 3 2 3 C
Gdańsk 2 3 3 C
Kraków 2 3 3 C
Poznań 3 3 3 C
Wrocław 3 3 3 C
Łódż 3 3 3 C
Zdroj: vlastní zpracování.
* Metropolitní oblasti Porýní-Porúří (s nejvýznamnějšími centry Köln a. R., Düsseldorf) a Hornoslezská.
3. Postavení metropolí v sítích VRT
Jak již bylo naznačeno, výstavba VRT hraje stále významnější roli v procesech nadnárodní i regionální integrace,
přičemž její priority jsou předurčeny rozmístěním metropolitních regionů. V souladu s touto zjevnou skutečností
jsou dále diskutovány výsledky analýzy aktuálního postavení středoevropských metropolí v sítích VRT
zahrnujících i trasy tzv. rychlých spojení/RS s nižší návrhovou rychlostí v rozmezí 160 až 200 km/hod. (viz
Interrail map, 2018). V další části je pak věnována pozornost plánované výstavbě VRT/RS v České republice
(schválené Vládou ČR v roce 2017) s důrazem na zásadní roli jediné české plnohodnotné metropole Prahy.
3.1. Analýza středoevropských metropolí
Podle postavení v sítích VRT lze středoevropské metropole agregované podle příslušných zemí rozdělit do tří
skupin. Do první skupiny s nejsilnějším postavením spadají německé a švýcarské metropole napojené v průměru
na 4 resp. 3 směry VRT (nejlepší postavení mají Berlin a Rhein-Ruhr se 6 směry). Do druhé skupiny spadají polské
a dále rakouská a maďarská metropole napojené v průměru na 2 směry (nejlepší Warszawa s 5 směry). Do třetí
skupiny patří česká, slovenská a slovinská metropole, které nejsou napojeny na VRT a v souladu s tím se potřeba
vybudování VRT/RS za účelem efektivnějšího využití jejich rozvojového potenciálu jeví jako vysoce aktuální.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
229
V tomto ohledu je pozornost soustředěna na Prahu jako jedinou etablovanou metropolí v rámci této skupiny. Z
vizualizace relevantních údajů v obrázku 1 je zřejmé, že v případě Prahy jsou nejbližšími metropolemi ve směru
na sever Dresden, Leipzig a Berlin, ve směru na západ Nürnberg a München, ve směru na jih Wien a Bratislava a
ve směru na východ Wrocław a Katowice. S tím logicky korespondují české plány výstavby RS zahrnující trasy
RS 1 Praha – Brno (napojení jižní trasy RS 2 → Wien, Bratislava) – Ostrava → Katowice, RS 3 Praha – Plzeň →
München, RS 4 Praha – Ústí n. L. → Dresden a dále alternativní trasu RS 5 Praha → Wrocław. Nejdále od Prahy
se potom nacházejí všechny švýcarské metropole doplněné německými metropolemi Rhein-Ruhr, Hamburg a
Bremen a slovinskou metropolí Ljubljana.
Obr. 1: Dostupnost Prahy ze středoevropských metropolí a dalších center
Zdroj: ArcDATA (2019); vlastní zpracování.
3.2. Poznámky k plánované výstavbě VRT/RS v České republice
Výše uvedené projekty výstavby VRT/RS v České republice primárně zohledňují investiční a residenční
atraktivitu pólů rozvoje představovaných téměř výlučně krajskými městy jako hlavních nositelů různorodých
integračních procesů (včetně substituce zcela zrušených vnitrostátních leteckých spojení). Z obrázku 2 vyplývá,
že v rámci plánovaných tras VRT/RS zaujímá vůdčí postavení hlavní metropole Praha následovaná vedlejšími
metropolemi Brnem a Ostravou, jejichž vzájemné vazby spolu s celkovou efektivitou systému organizace
železniční dopravy rozhodujícím způsobem ovlivňují rentabilitu daných projektů (zavedený předpoklad o
dominantním postavení vnitrostátních vazeb potvrzují zkušenosti zahraničních zemí s rozvinutou sítí VRT).
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
230
Obr. 2: Dostupnost Prahy z pohledu plánované výstavby sítě VRT/RS
Zdroj: ArcDATA (2019); vlastní zpracování.
Obrázek 2 poskytuje základní informace o dostupnosti Prahy v intencích plánované výstavby VRT/RS. Podle
disponibilních statistických informací o osobní železniční dopravě za rok 2017 (Ministerstvo dopravy, 2018)
vazby s hlavním městem dominují u všech přímo dotčených krajů s výjimkou kraje Vysočina, kde jsou dominantní
vazby na Brno Podle intenzity vazeb s Prahou zaujímá první místo kraj Moravskoslezský s 8,6 tis. osob/den,
následovaný Jihomoravským s 5,9 tis. osob/den, Ústeckým se 4,8 tis. osob/den, Plzeňským s 3,6 tis. osob/den,
Královéhradeckým s 2,6 tis. osob/den krajem a krajem Vysočina s 1,4 tis. osob/den (nezahrnuty Pardubický a
Olomoucký kraj, které se nacházejí mimo výše popsané trasy VRT/RS ). Pokud jde o samotná krajská města lze
počítat s poněkud odlišným pořadím Ostrava, Brno, Plzeň, Ústí n. L., H. Králové a Jihlava.
Závěr
Příspěvek se zabývá problematikou výstavby VRT, jejichž potenciální parametry jsou primárně determinovány
charakterem sídelní struktury jednotlivých zemí. V tomto rámci pak hraje zásadní roli počet, význam a rozmístění
metropolí a v souladu s tím je hodnocení procesů metropolizace věnována zásadní pozornost. K tomu je účelné
poznamenat, že podle auditu Evropského účetního dvora (2019) je v rámci EU za referenční hodnotu ekonomické
udržitelnosti VRT považována hranice 9 mil. cestujících/rok tj. cca 25 tis./den. Závažným zjištěním je pak
skutečnost, že rozhodování o výstavbě VRT vesměs nejsou podložena relevantními analýzami nákladů a výnosů.
Podle našeho názoru je v tomto směru nezbytné používat důkazně založené přístupy zohledňující finanční i
nefinanční faktory a umožňující tak systémové, a do značné míry i nadčasové, hodnocení společenské účelnosti
jednotlivých projektů (Viturka, Pařil, 2015). Aplikaci tohoto přístupu v plánované výstavbě českých VRT chápeme
jako conditio sine qua non pro zamezení podobného plýtvání veřejnými prostředky jaké můžeme sledovat v
„nekonečném příběhu“ výstavby dálnic.
Literatura
[1] ANNONI, P., DIJKSTRA, L. (2013), EU regional competitiveness index. Joint Research Centre, Scientific
and policy report, European Commission, ISBN 978-92-79-32370-6.
[2] ArcDATA, Arc ČR 3.3 (2019), Basic geographical shapes for GIS in the Czech Republic. Dostupné z:
https://www.arcdata.cz/produkty/geograficka-data/arccr-500.
[3] BOURDEAU-LEPAGE, L., HURIOT, J. (2002), Metropolization in Warsaw. Economic Change and Urban
growth, Canadian Journal of Regional Science, Vol. 25, No. 3, pp. 423-446. ISSN 0705-4580.
[4] BREZZI, M., PIACENTINI, M., ROSINA, K, SANCHEZ-SERRA, D. (2012), Redefining urban areas in
OECD countries Redefining Urban: A New Way to Measure Metropolitan Areas. Paris: Organization for
Economic cooperation and Development, pp. 19-58. ISSN: 1469-9265.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
231
[5] BROCKHAUS ENZYKLOPÄDIE JAHRBUCH 2009 (2010). Leipzig-Mannheim: F.A. Brockhaus. ISBN
978-3577127493.
[6] CUSHMAN & WAKEFIELD (2011), European cities monitor. [online]. [cit. 19. 5. 2016]. Dostupné z:
https://www.berlin-partner.de/fileadmin/user_upload/01_chefredaktion/02_pdf/studien-rankings/2011/.
[7] ENCYKLOPAEDIA BRITANNICA (2011), Chicago: Encyclopaedia Britannica Inc. ISBN-13: 978-
1593398378.
[8] EUROPEAN COMMISSION (2011), Cities of tomorrow – challenges, visions, ways forward. Luxembourg:
Publication office of the European Union. ISBN: 978-92-79-21307-6.
[9] EVROPSKÝ ÚČETNÍ DVŮR (2019). Zvláštní zpráva. Evropská vysokorychlostní železniční síť: nikoliv
realita, ale nesouvislý systém. Dostupné na: http://publications.europa.eu/webpub/eca/special-reports/highspeed-rail-19-
2018/cs/#chapter10.
[10]GaWC (2014), Globalization and World Cities. [online]. [cit. 25. 3. 2016]. Dostupné z: https://www.lboro.
ac.uk/gawc/.
[11]HANSSENS, H., DERUDDER, B., WITLOX, F. (2012), “Managing organizational and geographical
complexity: the positionality of advanced producer services in the globalizing economies of metropolitan
regions.” Erdkunde, Vol. 66, No. 1, pp. 45-55. ISSN 0014-0015.
[12]INTERRAIL MAP (2018). Železniční mapa Evropy InterRail. Dostupné z: https://www.vysokorychlostnizeleznice.
cz /zeleznicni- mapy/.
[13]KRÄTKE, S. (2006), The Metropolization of the European Urban and Regional System. Globalization and
World Cities Research Bulletin, Vol. 193. ISSN 14695944.
[14]MCCANN, P. (2010), Urban and regional economics. Oxford: Oxford University Press. ISBN 978-0-19-
877645-1.
[15]MEJSTŘÍK, J. (2012), Atraktivita podnikatelského prostředí velkých měst Evropy (dle Cushman & Wakefield
“European Cities Monitor”). [online]. [cit. 8. 6. 2016]. Dostupné z: http://www.urm.cz/cs/ strateg-plan-
analyzy-konkurenceschopnost.
[16]MERCER CONSULTING FIRM (2014), Quality of living worldwide city rankings survey. [online]. [cit. 15.
8. 2018. Dostupné z: https:// mobilityexchange.mercer.com/Insights/quality-of-living-rankings.
[17]MINISTERSTVO DOPRAVY ČR (2018). Ročenka dopravy České republiky 2017. [on-line]. [cit. 2018-07-
10]. Dostupné z: https://www.sydos.cz/cs/rocenka-2017/rocenka/htm_cz/index.html.
[18]NEUMANN, U. (2013), City ranking - a useful instrument for regional analysis and policy? In Acatech CAE
Workshop A ranking scheme for intelligent cities, [online]. [cit. 15. 5. 2016]. Dostupné z: https:// www.
Acatech. de/wp-content/uploads/2018/03/ acatech _ JB_ 2013_DE_72dpi.pdf.
[19]OECD (2013), Definition of functional urban areas for the OECD metropolitan database. [online]. [cit. 8. 7.
2016]. Dostupné z: http: www. oecd. org.
[20]OECD (2018), Metropolitan areas. [online]. [cit. 11. 6. 2016]. Dostupné z: http: www. oecd. org.
[21]PORTER, M. (1990), The Competitive Advantage of Nations. New York: Free Press. ISBN 0029253616.
[22]THE WORLD FACTBOOK (2014). Washington: Central Intelligence Agency. ISBN 978-1626360730.
[23]VITURKA, M. (2014), Integrative model for evaluation of development potentials of regions and its
application on an example of the Czech Republic. Economics and management, Vol. 17, No. 4, pp. 4-19. ISSN
1212-3609.
[24]VITURKA, M., PAŘIL, V. (2015), Regional assessment of the effectiveness of road infrastructure projects.
International journal of transport economics, Pisa: Fabrizio Serra editore, 2015, Vol. 42, No. 4, pp. 507-528.
ISSN 1724-2185.
[25]2THINKKNOW INNOVATION AGENCY (2015). Innovation Cities. Melbourne: [online]. [cit. 4. 9. 2016].
Dostupné z: https://www. Innovation-cities.com/innovation-cities-index-2015-2014-overview/8990/.
Příspěvek byl zpracován v rámci grantu MŠMT ČR (Operační program Výzkum, vývoj a vzdělávání) „Nová
mobilita - vysokorychlostní dopravní systémy a dopravní chování obyvatelstva", MUNI 1312/2017, id
CZ.02.1.01/0.0/0.0/16_026/0008430 a grantu MU „Vybrané aspekty hodnocení konkurenceschopnosti a
udržitelnosti rozvoje na příkladu metropolitních regionů“, číslo projektu MUNI /1322/2018.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
232
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-9268-2019-29
HODNOCENÍ POTENCIÁLNÍCH VLIVŮ
VYSOKORYCHLOSTNÍCH TRATÍ NA PRACOVNÍ MOBILITU
V ČESKÉ REPUBLICE
Potential impacts assessment of high-speed railways on labour
mobility in the Czech Republic
VILÉM PAŘIL 1
MILAN VITURKA 2
1
Katedra ekonomie
2
Katedra regionální ekonomie a správy
Ekonomicko-správní fakulta
Masarykova univerzita
1
Depart. of Economics
2
Depart. of Regional Economics and Administration
Faculty of Economics and Administration
Masaryk University
 Lipová 41a, 602 00 Brno, Czech Republic
E-mail: vilem@mail.muni.cz, viturka@econ.muni.cz
Anotace
Cílem článku je přispět k diskusi účelnosti výstavby vysokorychlostních tratí (VRT) v České republice s důrazem
na percepci jejich dopadů na prostorovou mobilitu pracovních sil. Konkrétní přístup k hodnocení dopadů je
založen na potenciální dostupnosti dvanácti sídelních center ležících na plánovaných trasách a jejich atraktivity
pro mobilitu pracovních sil, přičemž jsou využita data o dojížďce do zaměstnání z censu z roku 2011. Výsledky
dokumentují strategickou pozici Prahy jako hlavního dojížďkového centra, které z hlediska odpovídajících
ukazatelů výrazně převyšuje všechna ostatní centra pracovní mobility (druhé nejvýznamnější centrum Brno
dosahuje zhruba polovičního významu). Tato skutečnost byla potvrzena nejen při analýze spádových oblastí, ale i
prostřednictvím vyhodnocení vzájemných dojížďkových vztahů mezi relevantními centry. Systémové hodnocení
potenciálních dopadů VRT na pracovní trhy je pak provedeno na základě modelu mezní míry mobility pracovních
sil, kde lze kromě Prahy počítat s pozitivními dopady na další dvě dojížďková centra, a to Brno a Plzeň. U ostatních
analyzovaných center pak můžeme počítat se zvýšením potenciálu vyjížďky za prací do výše zmíněných center.
Klíčová slova
vysokorychlostní železniční tratě, pracovní mobilita, metropole
Annotation
The aim of the article is to contribute to the discussion of effectiveness of construction of high-speed lines (HSR)
in the Czech Republic with an emphasis on the perception of their impacts on the spatial mobility of labor force.
The concrete approach to impacts assessment is based on the potential availability of twelve urban centers on
planned lines and their attractiveness for labor mobility, using data on commuting to the 2011 census. The results
document strategic position of Prague as the main commuting center, which relevant indicators significantly
exceed all other labor mobility centres (the second most important center Brno is about half the importance). This
fact was confirmed not only by the analysis of gradient labor areas, but also by evaluating of commuting relations
among relevant centers. The system assessment of potential impacts of HSR on labor markets is then carried out
using the model of marginal rate of labor mobility, where it is possible to count on positive impacts except for
Prague on two other commuter centers, Brno and Pilsen. In the case of other analyzed centers, then we can count
on increasing the potential of a trip for work to the above-mentioned centers.
Key words
high-speed railways, labour mobility, metropolises
JEL classification: O18, R 11, R42
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
233
1. Úvod
V roce 2017 byl Ministerstvem dopravy dokončen a následně Vládou České republiky schválen Program rozvoje
rychlých spojení v ČR (MD, 2017). Mezi základními cíli jeho realizace jsou vedle zlepšení všeobecné dostupnosti
hlavních center osídlení, zejména Prahy jako etablované metropole evropského významu a dále vedlejších českých
metropolí Brna a Ostravy (Körner, 2013; Viturka, Pařil, Tonev, Šašinka, Kunc, 2017), uvedeny i pozitivní dopady
na mobilitu pracovních sil. Tyto potenciální dopady pochopitelně vzhledem k absenci domácích zkušeností
s provozováním VRT nelze podložit reálnými daty. K dispozici ovšem nejsou ani komplexní resp. multikriteriální
analýzy, které by umožnily věrohodné zhodnocení účelnosti programu s využitím poznatků z členských zemí EU
s největšími zkušenostmi s provozováním VRT (včetně stanovení odpovídajících priorit výstavby zohledňujících
i synergické efekty generované např. funkčním propojením VRT s konvenční železniční dopravou). V této
souvislosti je potřebné připomenout, že výše uvedený program je přednostně zaměřen na tzv. rychlá spojení/RS s
návrhovou rychlostí 160 až 200 km/hod., která lze považovat za kvalitativně nižší stupeň VRT definovaných
minimální návrhovou rychlostí 200 km/hod (v České republice je zatím nejvyšší rychlost 160 km/hod dosahována
na necelých 200 km modernizovaných tranzitních železničních koridorech, jejichž výstavba zahájená v roce 1993
nebyla dosud dokončena). Z praktického pohledu je pak vhodné připomenout, že prodlužování zahájení výstavby
VRT/RS (dále jen VRT) za hranici programového období 2021 až 2027 by s velkou pravděpodobností znamenalo
nižší dotace z fondů EU.
2. Problémové okruhy výzkumu pracovní mobility
Jak vyplývá již z názvu, příspěvek se zabývá kontextuální analýzou potenciálních vlivů výstavby VRT v České
republice na mobilitu pracovních sil s důrazem na následující systémově provázané otázky: dostupnost a
vypovídací schopnost dat, prostorová mobilita pracovních sil a mezní míra mobility pracovních sil. K tomu je
účelné poznamenat, že mobilita pracovních sil se člení na dva základní typy tj. profesní a prostorovou mobilitu,
přičemž v prvním případě jde o změnu pracovního oboru a ve druhém případě pak o změnu místa (obce)
pracoviště. Dále se budeme zabývat pouze prostorovou mobilitou, přičemž budeme respektovat propojenost obou
typů mobility kauzálními vazbami – viz např. historické vztahy mezi procesy industrializace a urbanizace nebo
v současné době vztahy mezi kvalitou života a koncentrací znalostní ekonomiky (Viturka, Šlegr, 2018). Pokud pak
jde o mezinárodní srovnání dosažené úrovně mobility, patří Česká republika v rámci EU k zemím s podprůměrným
postavením, což koresponduje se silně opožděným rozvoje moderní dopravní infrastruktury (ilustrativním
příkladem je právě rozvoj VRT).
2.1 Dostupnost a vypovídací schopnost dat
Z hlediska potenciální dostupnosti sídelních center relevantních pro plánovanou výstavbu vysokorychlostních
železničních koridorů byly využity mapové podklady od Správce železniční dopravní cesty (SŽDC, 2018), které
zároveň slouží jako podklady pro realizaci studií proveditelnosti (tyto byly poskytnuty na základě oficiální
žádosti). Hlavní důraz je položen na vzájemnou dostupnost center vyššího významu, která je pro výstavbu VRT
zásadní (Beria, 2017). Jako základní zdroj dat o dojížďce za prací mimo obec bydliště byla využita data ze Sčítání
lidu, domů a bytů z roku 2011 (ČSÚ, SLDB, 2012). V tomto směru jde o cca 1,1 milionu dojíždějících, což je o
0,6 milionu méně než v předchozím sčítání z roku 2001. Hlavním důvodem rozdílu jsou ovšem neúplná data o
místě pracoviště zjištěná sčítacími komisaři a v menší míře i metodické změny oproti předchozímu sčítání
(týkajících se např. osob bez stálého místa pracoviště). Tyto skutečnosti znemožňují objektivní časové srovnání;
potvrdila se však postupná koncentrace pracovní dojížďky do menšího počtu center. Příslušný podíl železniční
dopravy pak činil 6 %, při započtení kombinované dopravy se zvyšuje na dvojnásobek (ČSÚ, 2012). V tomto
kontextu je nutné zmínit, že SLDB představuje jediný zdroj komplexních dat pro celé území České republiky.
Data, která by mohla v budoucnu nahradit pravidelný census, jsou v podstatě dvojí povahy. První z nich mohou
být optimalizovaná zbytková data mobilních operátorů o pohybu SIM karet, potažmo jejich uživatelů. Tato data
mají však nejrůznější úskalí (např. osoby se dvěma SIM kartami), ale především lokalizace probíhá na základě
pravidelného signalizačního přihlašování do dosahové vzdálenosti vybraného vysílače. Tyto vzdálenosti nejsou
shodné se správními obvody územního členění a je nutné je tedy optimalizovat. Periodická signalizace telefonů
probíhá cca v půlhodinových intervalech, což je pro účely dojížďky za prací dostačující. Nicméně je nutné
podotknout, že ačkoliv jsou signalizační data placeným produktem, byla využita v řadě studií (Kvizda et al., 2017,
Derendyaev, Gitis 2013). Druhým možným zdrojem dat jsou data z operačního systému Android ve většině
mobilních telefonů (s výjimkou zařízení iPhone), která jsou však volně dostupná jen v podobě momentálního
zatížení určitých úseků silnic a jsou tedy vhodnější pro komparaci dat např. se sčítáním dopravy. Z komparace
těchto zdrojů dat lze dle dostupných výzkumů odvodit, že nejpřesnější metodou je vedle fyzického sčítání právě
datová sada ze systému Android, která však není veřejně dostupná v potřebných směrových proudech (Yusuf,
Khorgami 2018). Z dalších zdrojů je potřebné zmínit terénní šetření, jejichž základním nedostatkem je jejich
metodická nejednotnost a časoprostorová omezenost, která limituje jejich srovnatelnost s ostatními zdroji dat. Pro
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
234
identifikaci vstupů modelu mezní míry pracovní mobility jsou pak využita data o mzdách z veřejné databáze (ČSÚ,
2019) a o jízdném z Českých drah (ČD, 2019).
2.2. Prostorová mobilita pracovních sil
Prostorová mobilita pracovních sil se logicky odvíjí od profesní mobility, za jejíž součást se v praxi obvykle
pokládá i běžná fluktuace, jejíž úroveň je silně závislá na ekonomickém cyklu (např. nárůst poskytování
náborových příspěvků v období konjunktury). Podle aktuálního průzkumu společnosti STEM/MARK z roku 2018
bylo zjištěno následující pořadí hlavních důvodů odchodu ze zaměstnání:
 specifické osobní důvody – 30 %
 zajímavější nabídka práce + karierní posun – 24 %
 nevyhovující vedoucí či pracovní kolektiv – 16 %
 změna oboru zaměstnání – 16 %
 vyšší mzda – 14 %.
Z výsledků provedeného průzkumu vyplývá, že dominantní vliv na změnu zaměstnání mají vysoce
individualizované sociální a behaviorální faktory a ekonomický faktor „vyšší mzdy“ pak, poněkud překvapivě,
zaujímá až páté pořadí, přičemž pro 27 % zaměstnanců není nabídka vyšší mzdy podstatná (uvedené výsledky
odpovídají dlouhodobým zkušenostem personalistů, že pro zaměstnance je nejdůležitější dělat práci, která je baví
a přináší jim uznání). Motivační funkce mzdy je pak přirozeně úměrná relativnímu zvýšení její úrovně oproti
aktuální mzdě a v tomto ohledu je pro zaměstnance zajímavé potenciální zvýšení alespoň o 20 %. Obecně rovněž
platí, že čím nižší mzda, tím větší je ochota měnit zaměstnání, přičemž tato ochota s věkem klesá (ve věku do 30
let mění lidé zaměstnání přibližně 5x častěji než lidé ve věku nad 60 let). Ze systémového pohledu lze působení
externího faktoru mezd ve srovnání s ostatním výše uvedenými faktory považovat za stabilnější faktor a v tomto
kontextu tedy představuje výchozí komponentu predikce potenciální poptávky po přepravních službách
zajišťovaných vysokorychlostní železniční dopravou. V souladu s výše uvedenými skutečnostmi lze hypoteticky
předpokládat, že podíl pracovní mobility na tvorbě této poptávky bude mít spíše sekundární význam. Většina
zbývajících komponent poptávky s výjimkou dojížďky do základních a středních škol (jde zejména o cesty za
nákupy a službami či turistikou a rekreací a dále návštěvy a služební cesty) pak má vesměs epizodický charakter
a jejich vývojové tendence tak nelze spolehlivě predikovat. Z hlediska prostorové mobility pracovních sil je potom
nezbytné respektovat silnou regionální uzavřenost pracovních trhů na mikroregionální úrovni reprezentované
především správními obvody obcí s rozšířenou působností (ORP) a dále správními obvody pověřených obecních
úřadů (POU) či okresy (zachované po zrušení okresních úřadů v roce 2003 pouze jako statistická jednotka soustavy
NUTS a dále pro potřeby soudů, policie, archivů, úřadů práce atd.). Uvedené skutečnosti dlouhodobě determinují
základní prostorový rámce pro dojíždění za prací mimo domovskou obec, kterého se v rámci České republiky
dlouhodobě účastní přibližně 1/3 ekonomicky aktivních obyvatel. Pro fungování VRT je ovšem vzhledem k jejím
parametrům klíčová mezoregionální úroveň reprezentovaná kraji (další územní jednotky zde představují tzv.
regiony soudržnosti využívané pro realizaci politik EU) a v tomto rámci pak dojížďka za prací mezi krajskými
centry jako nejvýznamnějšími sídelními aglomeracemi s nejvyšší odpovídající poptávkou.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
235
Obr 1: Plánovaná síť VRT a denní pracovní mobilita do relevantních center z POÚ ČR v roce 2011
Zdroj: SŽDC, 2018; ArcDATA (2019); vlastní výzkum.
V následující části je provedena základní analýza postavení metropolí a vybraných krajských měst dotčených
plánovanou výstavbou VRT (viz obrázky 1 a 2). V tomto kontextu jsou z další analýzy vyloučena krajská města
Karlovy Vary, České Budějovice a Zlín (Pardubice zůstávají v analýze díky vedení současného tranzitního
železničního koridoru Praha – Brno). Naopak pro postihnutí všech uvažovaných variant jsou zahrnuta i některá
další sídelní centra: dvojice Liberec a Jablonec nad Nisou (alternativní trasování Praha – Wroclaw), Jihlava a
Havlíčkův Brod (alternativa trasování Brno-Praha). Posledním krokem bylo zahrnutí železničního uzlu Přerov,
který je potenciálním regionálním terminálem pro zajištění kvalitní návaznosti Olomouce ve směru na Brno.
Z obrázku 1 je zcela zřejmé klíčové postavení Prahy s tomu odpovídajícím výrazným potenciálním zvýšením
dostupnosti do většiny příslušných center generovaným vybudováním vysokorychlostních tratí. Dostupnost do
200 km od Prahy vykazují Plzeň, Ústí nad Labem (do 100 km), dále dvojice center Liberec – Jablonec nad Nisou
a Pardubice – Hradec Králové a Jihlava – Havlíčkův Brod. U této vzdálenosti lze uvažovat o časové dostupnosti
do 1 hodiny cesty i při realizaci minimálního zkrácení a za předpokladu výrazného zrychlení relevantních úseků
RS. V přechodové vzdálenosti do 250 km se pak nachází Brno, kde by pro dosažení dojížďkového času do 1
hodiny muselo být dosahováno podstatně vyšších rychlostních parametrů naplňujících běžné standardy VRT.
Zatímco na obrázku 1 jsou vymezeny relevantní oblasti pracovních trhů na primární tj. mikroregionální úrovni
představované zde územní strukturou spádových oblastí obcí s pověřenými obecními úřady, v obrázku 2 jsou
prezentovány dojížďkové vztahy mezi vymezenými centry zahrnutými do hodnocení díky jejich poloze na
plánovaných trasách vysokorychlostních koridorů. Z obrázku 2 jsou patrné silné dojížďkové vazby Prahy, týkající
se především Ústí nad Labem, Plzně, Hradce Králové a Pardubic (se silnými vzájemnými dojížďkovými vazbami);
poněkud nižší intenzitu pak v tomto kontextu vykazuje dojížďka z Brna a Ostravy a dále z Jihlavy a Havlíčkova
Brodu (se silnými pracovními vazbami). Relativně intenzivní dojížďkové vazby se pak pochopitelně vyskytují i
mezi Olomoucí a Přerovem. Jako druhé nejvýznamnější centrem pracovní dojížďky v České republice se potom
prosazuje Brno, pro které jsou charakteristické zejména výrazné vazby s Ostravou, Přerovem, Olomoucí a
Břeclaví.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
236
Obr 2: Pracovní mobilita mezi relevantními centry ležícími na plánované síti
Zdroj: ArcDATA (2019); vlastní výzkum.
Z hlediska významnosti nodálních center pro pravidelnou pracovní prostorovou mobilitu obyvatelstva byla pro
výše uvedená regionální a další centra stanovena následující kritéria: počet obcí dojížďky; počet obcí, pro něž je
dané centrum nejvýznamnějším resp. klíčovým centrem dojížďky, průměrná a maximální vzdálenost
nejvýznamnějšího centra dojížďky; celková denní a týdenní dojížďka a celková denní a týdenní dojížďka, pro
které je dané centrum nejvýznamnějším dojížďkovým cílem. První čtyři kritéria prakticky vymezují velikost
spádové oblasti příslušného centra z hlediska počtu obcí a jejich geografické vzdálenosti. Další čtyři kritéria pak
vyjadřují faktickou významnost příslušných dojížďkových proudů. Získané hodnoty reflektující významové
postavení center byly přepočteny podle dosažené nejvyšší hodnoty v rámci daného kritéria a zjištěné hodnoty pak
byly následně zprůměrovány. Výsledky všech hodnocení jsou uvedeny v tabulce 1. Je zjevné, že nejvyšších hodnot
v rámci všech kritérií dosahuje hlavní město Praha, což potvrzuje jeho klíčový společenský význam. Jako centrum
druhé nejvýznamnější kategorie se, s výrazným odstupem od Prahy i všech dalších posuzovaných center, objevuje
Brno (57 %), v pásmu nad 30 % se potom pohybují Plzeň a Ostrava a v pásmu nad 20 % pak postupně Olomouc,
Hradec Králové, Jihlava a Pardubice. V nejméně významné kategorii s hodnotami ležícími pod hranicí 20 % se
potom nacházejí Ústí nad Labem, Přerov, Havlíčkův Brod a Břeclav. Z perspektivního pohledu lze předpokládat,
že pokud jde o posuzovanou vnitrostátní komponentu transformace potenciálních přepravních proudů
indukovaných plánovanou výstavbou vysokorychlostní železnice, bude i nadále hrát dominantní roli Praha
následovaná Brnem.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
237
Tab. 1. Charakteristiky dojížďky do vymezených center (v % z nejsilnějšího centra - Prahy)
Centrum
Počet obcí
dojížďky
Počet obcí
klíčové
dojížďky
Průměrná
vzdálenost
klíčového
centra/km
Maximální
vzdálenost
klíčového
centra/km
Celková
denní
dojížďka
Denní
dojížďka
klíčového
centra
Celková
týdenní
dojížďka
Týdenní
dojížďka
klíčového
centra
Průměr
Postavení
centra
Brno 69 67 81 45 47 49 50 47 57 2
Břeclav 5 4 37 16 3 28 2 2 9 5
H. Brod 7 8 32 16 3 3 2 3 9 5
H. Králové 36 25 51 33 13 12 12 11 24 4
Jihlava 22 23 54 32 9 8 8 8 21 4
Olomouc 38 18 47 26 17 17 17 15 24 4
Ostrava 27 15 59 31 31 32 26 29 31 3
Pardubice 34 21 43 23 11 10 10 9 20 4
Plzeň 34 41 67 32 21 23 19 21 32 3
Praha 100 100 100 100 100 100 100 100 100 1
Přerov 11 13 32 17 5, 4 4 4 11 5
Ústí n. L. 19 7 39 18 7 6, 7 6 14 5
Zdroj: SLDB, 2011; vlastní výzkum.
2.3. Mezní míra mobility pracovních sil
Model mezní míry mobility pracovních sil propojuje ekonomickou a prostorovou resp. geografickou analýzu v
podmínkách nedokonalé konkurence generované nerovnoměrným rozložením základních výrobních faktorů a
v tomto směru tak usiluje o integraci prostoru a času do ekonomické teorie. Podle behavioristických modelů je
dlouhodobým předpokladem prohlubování prostorové mobility pracovních sil jako významného lokalizačního
faktoru výrazně vyšší úroveň čistých příjmů z dojíždění ve srovnání s odpovídajícími náklady (Taylor, 1993).
V našem případě jde konkrétně o komparace spojené s relokacemi zaměstnání v rámci souboru metropolí tj. Prahy
a Brna s Ostravou a dalších relevantních sídelních center České republiky, na jejichž základě lze identifikovat
nejvýznamnější potenciální dopady plánovaných VRT na regionální pracovní trhy jako významného faktoru jejich
prostorové integrace. Odpovídající kalkulace resp. percepce modelových relací mezi náklady zohledňujícími plné
tj. tržní i mimotržní (hodnota času ztraceného dojížděním) náklady zaměstnance za použití železniční dopravy a
příjmy z dojíždění do zaměstnání ve formě matic nákladů a výnosů jsou uvedeny v následujících tabulkách 2a a
2b. Ze systémového hlediska provedené kalkulace vycházejí z modelu mezní míry mobility pracovních sil
(Viturka, Pařil, 2013; Pařil et al., 2015). Mezní míra mobility pracovních sil determinující dojížďkovou vzdálenost
je pak určena vztahem, který lze zapsat následujícím způsobem:
Ic
Ir
Mm = , (1)
kde Mm = mezní míra mobility pracovních sil, Ir = přírůstek příjmů, Ic = přírůstek nákladů. Komponenta Ic je
kalkulována ve čtyřech variantách. Základní varianta představuje Ic ve výši rovné aktuálním nákladům na roční
jízdenku Českých drah dosahující částky 19 990 Kč (ČD, 2019). Tato varianta de facto uvažuje s nulovými
náklady ztraceného času, a tudíž nezohledňuje dostatečně vzdálenost mezi jednotlivými centry. Ze širšího pohledu
jsou do analýz mezní míry mobility zařazovány i tzv. náklady času ztraceného dojížděním. Stanovení jejich
poměru k přímým nákladům je ovšem značně diskutabilní (viz např. zohlednění negativních dopadů relevantních
sociálních a psychologických faktorů; Batarce et al., 2016). Z tohoto důvodu jsou uvedeny další tři varianty tyto
náklady zohledňující, přičemž je uvažována hodnota času 15 %, 30 % a 100 % průměrné mzdy. Čas je kalkulován
pro provozní rychlost 160 km/hod. Komponenta Ir je rovna mzdovému diferenciálu mezi srovnávanými
vyjížďkovými a dojížďkovými centry/obcemi. Pro výpočet mzdového diferenciálu byla vzhledem k územně
omezené datové základně použita průměrná mzda v kraji, ve kterém se dané centrum nachází (pouze v případě
Břeclavi a Přerova byly brány v úvahu mediány mzdy, neboť jinak by výsledky byly výrazně zkresleny takto
zavedeným předpokladem rovností mezd mezi Brnem a Břeclaví, případně Přerovem a Olomoucí, která
pochopitelně neodpovídá realitě). Hodnota mezní míry mobility pracovních sil může nabývat i záporných hodnot
v případě, kdy dochází u dané relace k poklesu příjmů. Tyto záporné hodnoty na odpovídajících relacích nejsou
znázorněny, neboť dojíždějící v dané situaci ztrácejí ekonomickou motivaci k dojížďce za prací (nedochází
k navýšení příjmu při dojíždění za prací). K dosažení dostatečné ekonomické motivace je třeba dosáhnout hodnoty
Mm > 1, kdy přírůstek příjmů je vyšší než přírůstek nákladů na dojíždění. Výsledky analyzovaných vztahů pro
vybraná centra dojížďky jsou uvedeny v tabulkách 2 a 3.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
238
Tab. 2. Mezní míra mobility pracovních sil (dle časových zón pro rychlost 160 km/hod)
Varianta ztraceného
času
0% mzdy 15 % mzdy 30 % mzdy 100 % mzdy
Město dojížďky /
Časová zóna
Brno
Ostrava
Plzeň
Praha
Brno
Ostrava
Plzeň
Praha
Brno
Ostrava
Plzeň
Praha
Brno
Ostrava
Plzeň
Praha
30 2,25 1,79 1,49 0,83
40 2,46 1,06 7,07 1,78 0,79 4,47 1,40 0,63 3,27 0,70 0,33 1,45
50 1,05 6,34 0,69 3,89 0,52 2,80 0,24 1,22
60 1,16 6,73 0,70 3,84 0,51 2,69 0,22 1,12
90 1,39 1,43 6,73 0,82 0,73 3,54 0,58 0,49 2,40 0,25 0,19 0,96
90+ 1,75 7,40 0,69 2,85 0,43 1,77 0,16 0,64
Zdroj: ČD, 2019; ČSÚ, 2019; vlastní výzkum.
Tab. 3. Mezní míra mobility pracovních sil (do vybraných pracovních center, při rychlosti 160 km/hod.)
Varianta ztraceného
času
0% mzdy 15 % mzdy 30 % mzdy 100 % mzdy
Město dojížďky /
Město vyjížďky
Brno
Ostrava
Plzeň
Praha
Brno
Ostrava
Plzeň
Praha
Brno
Ostrava
Plzeň
Praha
Brno
Ostrava
Plzeň
Praha
Brno 0,23 5,69 0,09 2,36 0,06 1,49 0,02 0,55
Břeclav 2,25 0,86 2,49 7,94 1,79 0,50 0,88 2,89 1,49 0,35 0,53 1,77 0,83 0,15 0,19 0,63
Havlíčkův Brod 1,05 1,28 6,73 0,69 0,62 3,84 0,52 0,41 2,69 0,24 0,16 1,12
Hradec Králové 1,04 1,27 6,72 0,62 0,64 4,09 0,44 0,43 2,94 0,19 0,17 1,27
Jihlava 1,05 1,28 6,73 0,65 0,61 3,54 0,47 0,40 2,40 0,21 0,15 0,96
Olomouc 1,70 0,30 1,93 7,38 1,18 0,22 0,76 3,09 0,90 0,17 0,47 1,95 0,43 0,08 0,17 0,72
Ostrava 1,39 1,63 7,08 0,82 0,54 2,38 0,58 0,33 1,43 0,25 0,11 0,50
Pardubice 1,38 1,62 7,07 0,85 0,84 4,47 0,61 0,57 3,27 0,27 0,22 1,45
Plzeň 5,45 3,35 2,41 1,05
Praha
Přerov 3,21 1,82 3,45 8,90 2,39 1,37 1,30 3,54 1,90 1,10 0,80 2,21 0,97 0,57 0,29 0,80
Ústí nad Labem 1,17 1,40 6,85 0,49 0,71 4,22 0,31 0,48 3,05 0,11 0,19 1,33
Zdroj: ČD, 2019; ČSÚ, 2019; vlastní výzkum.
V tabulce jsou znázorněny sytě růžovou barvou relace s nulovými či zápornými hodnotami. Za určité hraniční
pásmo lze považovat žlutě vyznačené relace, kde Mm nabývá hodnot od 0,95 až 1,05 (v těchto případech mohou
rozhodovat i další ekonomické či neekonomické faktory). Hodnoty větší než 1,05 jsou zvýrazněny zeleně a
představují relace s pozitivní motivací k pracovní mobilitě. Z výsledků je patrné, že s narůstající hodnotou času je
potenciální dojíždějící méně motivován k pracovní mobilitě na větší vzdálenosti. Ze sledovaných čtyř hlavních
center pracovní dojížďky zaujímá samozřejmě nejlepší postavení Praha, kde přírůstek příjmu ve většině variant
několikrát převyšuje přírůstek nákladů. Relativně pozitivní výsledky ve vybraných případech zaujímá Brno i
Plzeň, jejímž handicapem je však efekt určitého „odstínění“ nejvýznamnějším centrem Prahy (neboť trasa z jiných
center do Plzně na plánované síti rychlostních tratí vede vždy přes Prahu). Ostrava naopak díky své průměrné
mzdě nevykazuje pozitivní výsledky na žádné z uvažovaných relací. Dosažené výsledky dokumentují silnou
inercii vazeb mezi potenciálním přírůstkem příjmů a časovou vzdáleností místa pracoviště od místa bydliště a
výpočty mezní míry mobility tak lze pokládat za důležitý podklad pro posouzení perspektivní poptávky po osobní
přepravě na plánovaných trasách VRT.
Závěr
Vysokorychlostní železnice jsou nepochybně významným fenoménem moderní dopravní infrastruktury, který
reflektuje společenskou poptávku po rychlém a kvalitním spojení. Pro objektivní rozhodování o realizaci
jednotlivých projektů – v našem případě plánované výstavby VRT v České republice – je potřebné mít k dispozici
příslušné analýzy nákladů. V tomto příspěvku je položen důraz na pozitivní dopady VRT na pracovní mobilitu.
Vzhledem k značné složitosti a dlouhodobé realizaci velkých infrastrukturních projektů považujeme za zcela
nezbytnou aplikaci konceptu multikriteriální analýzy účelnosti projektů. Tento racionální přístup k veřejným
investicím pochopitelně vyžaduje brát s rezervou populistické argumenty o klíčovém významu výstavby VRT,
které samy o sobě hospodářský rozmach regionů přinést nemohou (Evropský účetní dvůr, 2019). V tomto rámci
je rovněž potřebné posoudit, zda podpora výstavby příp. provozu VRT z veřejných zdrojů není díky kolaterálním
efektům (potenciální stimulace fluktuace vysoce kvalifikovaných pracovních sil) v rozporu s hlavním cílem
kohezní politiky EU tj. podporou regionální konvergence.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
239
Literatura
[1] ArcDATA, Ark ČR 3.3 (2019). Basic geographical shapes for GIS in the Czech Republic. Dostupné z:
https://www.arcdata.cz/produkty/geograficka-data/arccr-500.
[2] BATARCE, M., MUNOZ, J. C., ORTUZAR, J. D. (2016). Valuing crowding in public transport: Implications
for cost-benefit analysis in Transportation Research Part A, Vol. 91, pp. 35-378. ISSN: 0965-8564.
[3] BERIA, P. (2017), Measuring the long-distance accessibility of Italian cities. Journal of Transport
Geography, vol. 62, Issue C, pp. 66-79. ISSN 0966-6923.
[4] ČD (2019). České dráhy. InKarta IN100. Dostupné z: https://www.cd.cz/eshop/in-karta/IN100_2T.
[5] ČSÚ (2012), Výsledky SLDB 2011. Dostupné z: https://www.czso.cz/csu/sldb/d_vysledky_sldb_2011.
[6] ČSÚ (2019), Veřejná databáze. Průměrná hrubá měsíční mzda a medián mezd - mezikrajské srovnání.
Dostupné z: https://vdb.czso.cz/vdbvo2/faces/index.jsf?page=vystup-objekt&=pvoMZD07&z=T&f=TABL
&filtr=G~F_M~F_Z~F_R~F_P~S~U~301_null_&katalog=30852&c=v3~8__RP2017#w.
[7] DERENDVYAEV, A., GITIS, V. (2013). Analysis of transport flows in a megapolis road network from the
data of a mobile network operator. Journal of Communication and Electronics, vol. 58, No 12, pp. 1324-1329,
ISSN 1555-6557.
[8] EVROPSKÝ ÚČETNÍ DVŮR (2019). Zvláštní zpráva. Evropská vysokorychlostní železniční síť: nikoliv
realita, ale nesouvislý systém. Dostupné z: http://publications.europa.eu/webpub/eca/special-reports/highspeed-rail-19-
2018/cs/#chapter10.
[9] KÖRNER, M. (2013): Vysokorychlostní železniční spojení, současnost a blízký vývoj ve Střední Evropě –
územní a ekonomické souvislosti. Urbanismus a územní rozvoj, Vol. 16, No 5, pp. 46-56. ISSN 1212-0855.
[10]KVIZDA, M., NIGRIN, T., SEIDENGLANZ, D., TOMEŠ, Z., DUJKA, J., VOLF, J. (2017). Metodika
hodnocení významu regionálních terminálů vysokorychlostních tratí. Dostupné z: https://is.muni.cz/repo/
1402805/Metodika_terminaly_VRT_MD_2017.pdf.
[11]MINISTERSTVO DOPRAVY: Program rozvoje rychlých spojení v ČR. [online]. [cit. 21. 1. 2019]. Dostupné
z: https://www.mdcr.cz/getattachment/Media/Media-a-tiskove-zpravy/MinistrTok-Vysrychl-trate- potrebuji-
novy/MD_Program-rozvoje-rychlych-spojeni-v-CR.pdf.aspx.
[12]MINISTERSTVO DOPRAVY ČR (2018). Ročenka dopravy České republiky 2017. [on-line]. [cit. 2018-07-
10]. Dostupné z: https://www.sydos.cz/cs/rocenka-2017/rocenka/htm_cz/index.html.
[13]PAŘIL, V., KUNC, J., ŠAŠINKA, P., TONEV, P., VITURKA, M. (2015). Agglomeration effects of the Brno
city (Czech Republic), as exemplified by the population labour mobility. Geographia Technica, Vol. 10, No
1, pp. 66-76. ISSN 1842-5135.
[14]STEM/MARK (2018), Proč Češi mění zaměstnání. [online]. [cit. 1, 12. 2018]. Dostupné z: https://www.
pressreader.com/.
[15]SŽDC (2018). Správa železniční dopravní cesty. Plánovaná síť vysokorychlostních koridorů v České
republice. Dostupné z: https://www.vysokorychlostni-zeleznice.cz/vysokorychlostni-zeleznice-v-cr/.
[16]TAYLOR, J. (2003), Migration. In Demeny, P, McNicoll, G. (eds.) Encyclopedia of Population, vol. 2. New
York: Macmillan Reference, pp. 640–644. ISBN 9780028656779.
[17]VITURKA, M., PAŘIL, V., TONEV, P., ŠAŠINKA, P., KUNC, J. (2017), The Metropolisation Processes –
A Case of Central Europe and the Czech Republic. Prague Economic Papers, Vol. 36, No. 5, pp. 4-19.
ISSN 2336-730X.
[18]VITURKA, M., ŠLEGR, Z. (2018), Regional approaches to the interactive assessment of territorial
competitiveness, sustainability of development and quality of life. In Proceedings conference of the 4th
international conference on European integration. Ostrava: EKF VŠB-TU, pp. 1580-1587. ISBN 978-80-
248-4169-4
[19]YUSUF, A., KHORGAMI, S. (2018). Application of Google Maps journey time data in transport planning
and modelling: a proof of concept study. In Report about special session in European Transport Conference.
Dublin: ETC.
Příspěvek byl zpracován v rámci grantu MŠMT ČR (Operační program Výzkum, vývoj a vzdělávání) „Nová
mobilita - vysokorychlostní dopravní systémy a dopravní chování obyvatelstva", MUNI 1312/2017, id
CZ.02.1.01/0.0/0.0/16_026/0008430.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
240
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-9268-2019-30
COMPARISON OF ROAD FREIGHT CHARGING IN
VISEGRAD GROUP COUNTRIES IN THE CONTEXT OF
SUSTAINABLE REGIONAL DEVELOPMENT
Komparace zpoplatnění silniční nákladní dopravy v zemích
Visegradské skupiny v kontextu udržitelného regionálního rozvoje
TOMÁŠ KUČERA
NIKOLA VITEKOVÁ
Katedra technologie a řízení dopravy
Dopravní fakulta Jana Pernera
Univerzita Pardubice
Department of Transport Technology and Control
Faculty of Transport Engineering
University of Pardubice
 Studentská 95, 532 10 Pardubice, Czech Republic
E-mail: tomas.kucera@upce.cz, nikola.vitekova@student.upce.cz
Annotation
Road transport plays an important role in the social and economic development of the state and regions. On the
other hand, road transport is a source of emissions, noise and vibration and causes health and safety risks to
humans. Road freight charging is being introduced for reasons of road freight transport restrictions. The article
aims to make a comparison of the road freight charging in the Visegrad Group countries in the context of
sustainable regional development. The article uses a comparison method, which belongs to the category of logical
scientific methods. The websites of road transport charging operators are the source of the data in the individual
countries of the Visegrad Group countries. The results of the comparison of road freight charging in the Visegrad
Group countries are given for each country, with particular emphasis on the legal framework, toll rates and toll
payment method in the specific country.
Key words
road freight transport, Visegrad Group countries, road freight charging, sustainable regional development
Anotace
Silniční doprava hraje důležitou roli v sociálním a ekonomickém rozvoji státu a regionů. Na druhé straně je silniční
doprava ve vztahu k životnímu prostředí zdrojem emisí, hluku a vibrací a způsobuje zdravotní a bezpečnostní rizika
pro člověka. Zpoplatnění silniční nákladní dopravy je zaváděno z důvodů omezení silniční nákladní dopravy.
Článek si klade za cíl provést komparaci zpoplatnění silniční nákladní dopravy v zemích Visegradské skupiny
v kontextu udržitelného regionálního rozvoje. V článku je využita metoda komparace, která se řadí do kategorie
logických vědeckých metod. Zdrojem dat jsou webové stránky provozovatelů zpoplatnění silniční nákladní dopravy
v jednotlivých zemích Visegradské skupiny. Výsledky komparace zpoplatnění silniční nákladní dopravy v zemích
Visegradské skupiny jsou uvedeny za každou zemi zvlášť s důrazem na právní rámec, sazby mýtného a způsob
platby mýtného v dané zemi.
Klíčová slova
silniční nákladní doprava, Visegradská skupina, zpoplatnění silniční nákladní dopravy, udržitelný regionální
rozvoj
JEL classification: R48, R42, M21
1. Introduction
Transport has an important role in human evolution (Kučera, 2017). Road transport is one of the most widely used
modes of transport. Road freight transport is largely irreplaceable because it is used by the entire industry. Road
transport plays an important role in the social and economic development of the state and regions. However, on
the other hand, in relation to the environment, it is the source of emissions, noise and vibration and causes health
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
241
and safety risks. The negative effects of transport on the environment are conditioned by the increasing transport
requirements of the company in connection with the globalization process, which is also reflected in the demands
on regional transport infrastructure. Continuous problems are in the development of transport infrastructure and
the issue of financial charging of the infrastructure at regional level (Nidziy, 2017). The share of taxes and charges
is different on the total cost of carriers. Their proportionality varies from country to country. The different types
of taxes and charges relate to the different production factors of road transport operators. Some of them are related
to traffic routes, used road infrastructure and others are related to vehicle operation or vehicle crew (Konecny,
Semanova, Gnap, Stopka, 2018). The total and marginal costs of road use, excluding congestion and other external
costs, usually take into account two sets of factors (Martin, Thoresen, 2015) such as impact on road haulage
operators in terms of operating costs and impact of heavy vehicles on road infrastructure.
There are several studies on the economic consequences of road freight charging, be it in terms of fuel, or some
form of differentiated road charging (Lo, Hickman, 1997; Barker, Kohler, 2000). Road charging is considered
as an instrument to deal with the externalities of traffic congestion (Vandyck, Rutherford, 2018; Cavallaro,
Giaretta, Nocera, 2018; Chang, Tseng, Hsieh, Hsu, Lu, 2018). The importance of sustainable regional development
is widely accepted and discussed at present time (Hou, Liu, Zhang, 2019; Khan, Sandano, Pratt, Farid, 2018;
Li, Tang, Han, Bethel, 2018). Litman (2008) states that the concept of sustainable regional development is based
on three pillars, economic, environmental and social. Road freight charging is being introduced for reasons of road
freight transport restrictions and their impact on sustainable regional development. Charges may be time or power.
The article deals with the comparison of road freight charging in the Visegrad Group countries. This group includes
countries such as the Czech Republic, Slovakia, Poland and Hungary. These neighbors in one block have a similar
historical and cultural past and economic structure (Kijek, 2017; Palečková, 2017; Lengyel, Kotosz, 2018;
Ivanova, Masarova, 2018; Ulbrych, 2018; Uryszek, 2018). The paper is also based on the results and findings
obtained from expert studies of charging, fees and costs in road transport (Konecny, Gnap, 2017).
2. Aim, methods and data
The article aims to make a comparison of road freight charging in the Visegrad Group countries in the context
of sustainable regional development. The article will use the comparison method, which can be integrated into
the logical category. Hall (2013) mentions that before any judgment on a solved scientific problem is made,
scientists try to determine what is the same as the objects already known and how they differ from them. Marder
(2011) argues that comparison can be described as a process of identifying the signs of consensus and dissimilarity
of an object under investigation and confronting it with other objects. The method of comparison is of great
importance in clarifying the processes of change, development, dynamics of the examined relationship, revealing
the tendencies and patterns of its development. For the effective use of the comparison method, the rules are used
to compare only one-to-one phenomena. The websites of road transport charging operators are the source
of the data in the individual countries of the Visegrad Group countries.
3. Results and discussion
The toll is a charge that is levied on the use of different types of roads, tunnels or bridges. Each of the Visegrad
Group countries shows the results and discussion separately with the impact on region.
3.1 Toll in the Czech Republic
The use of motorways and selected I. class roads by vehicles with a tonnage of more than 3.5 tons is subject to
toll payment, as shown in Figure 1. These vehicles are not obliged to have a time coupon but use an electronic toll
system. Vehicles using this system shall be equipped with an electronic device communicating with
the toll system (IODA, 2016).
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
242
Fig. 1: Toll road sections in the Czech Republic
Source: Myto CZ (2019)
Legal Framework
Road haulage operators and their drivers must abide by the rules that determine the legal framework and
the practical implementation of performance charging in the Czech Republic.
Obligations are stipulated by act no. 13/1997, as amended by acts no. 80/2006, no. 347/2009 and no. 196/2012, its
implementation is regulated by implementing regulations such as Government regulation no. 484/2006.,
amendment 272/2007., 26/2010., 415/2010, 243/2011, 354/2011 and 352/2012; Decree of the Ministry
of Transport of the Czech Republic no. 470/2012.
Toll rates in the Czech Republic
As it is a performance charge (the cost of using the transport infrastructure depends on the realized transport
performance – the number of kilometers traveled by the vehicle), this is very important in the toll rate charge list,
which is shown in Table 1.
Tab. 1: Toll rates in the Czech Republic
Source: Authors based on Myto CZ (2019)
Toll payment method
There are two ways to pay tolls. The first method is based on pre-pay, or second, on post-pay.
3.2 Tolls in Slovakia
Tolls must be paid not only on motorways and expressways, but also on many I. class roads that are subject
to the most advanced satellite technology, see Figure 2. This technology works on the principle of GPS navigation,
i.e. recording the position of a road vehicle through a navigation device. Every car must be equipped with this
device. This is the so-called on-board unit.
Emission class EURO 0 – II EURO III – IV EURO V EURO VI
Toll
Rate
(CZK)
Axles 2 3 4+ 2 3 4+ 2 3 4+ 2 3 4+
Motorways
(Friday 15–20 h)
4.24 8.10 11.76 3.58 6.87 9.94 2.33 4.46 6.46 2.12 4.05 5.88
Motorways
(other time)
3.34 5.70 8.24 2.82 4.81 6.97 1.83 3.13 4.52 1.67 2.85 4.12
I. class roads
(Friday 15–20 h)
2.00 3.92 5.60 1.69 3.31 4.74 1.10 2.15 3.07 1.00 1.96 2.80
I. class roads
(other time)
1.58 2.74 3.92 1.33 2.31 3.31 0.87 1.50 2.15 0.79 1.37 1.96
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
243
Fig. 2: Toll road sections in Slovakia
Source: Myto (2019)
Technology for toll system utilization
The Slovak electronic toll system uses newly introduced on-board units that integrate three technologies such
as GPS satellite technology for positioning (secures the collection of data on the use of demarcated road sections);
GSM/GPRS technology for communication within mobile networks (used for data transmission between the onboard
unit and other information subsystems within the electronic toll system) and DSRC microwave technology
for short distance communication (used to control toll payers as part of the toll collection process).
Legal framework
The basic legislative regulation is act no. 474/2013 on the collection of tolls for the use of certain road sections
and amending certain laws in full.
Also included are the following decrees and regulations such as Decree of the Ministry of Transport
and Construction of the Slovak Republic no. 475/2013, laying down sections of motorways, expressways, I. class
roads, II. class roads and III. class roads toll collection classes; Government order no. 497/2013, which lays down
the method of calculating tolls, the amount of toll rates and the system of toll discounts for the use of specified
road sections; Decree of the Ministry of Transport and Construction of the Slovak Republic no. 476/2013,
of implementing certain provisions of the act on toll collection for the use of specified roads and on amendments
to certain acts.
Toll rates in Slovakia
Toll rates are adjusted annually, always on 1 January, these rates are shown in Tables 2 and 3. The rate is also
granted for the categories of vehicles such as vehicles with a maximum permissible gross vehicle weight of 3.5 tons
to 12 tons depending on the EURO vehicle emission class and irrespective of the number of axles intended for the
carriage of more than nine persons including and for vehicles not intended for the carriage of passengers; vehicles
with a maximum permissible gross vehicle weight of 12 tons or more depending on the EURO emission class
of the vehicle and irrespective of the number of axles intended for the carriage of passengers; vehicles with
a maximum permissible gross vehicle weight of 12 tons or more depending on the EURO vehicle emission class
and the number of axles not intended for passenger transport.
The type of road also determines the toll rate:
 Defined sections of motorways and expressways.
 Defined sections of I. class roads parallel to motorways and expressways.
 Defined sections of I. class roads that are not parallel to motorways and expressways, defined sections of other
I. class roads.
Tab. 2: Toll rates for the use of motorways and expressways; restricted I. class roads and roads that are
parallel to motorways and expressways
Vehicle categories
Emission class
EURO 0 – II EURO III, IV EURO V, VI, EEV
Road freight
vehicle
3.5 tons – to 12 tons 0.108 € 0.098 € 0.085 €
12 tons and
more
2 axles 0.231 € 0.209 € 0.181 €
3 axles 0.244 € 0.220 € 0.190 €
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
244
4 axles 0.253 € 0.228 € 0.198 €
5 axles 0.244 € 0.220 € 0.190 €
Source: Authors based on Myto (2019)
Tab. 3: Toll rates for the use of restricted I. class roads and roads that are not parallel to motorways and
expressways
Vehicle categories
Emission class
EURO 0 – II EURO III, IV EURO V, VI, EEV
Road freight
vehicle
3.5 t – to 12 t 0.085 € 0.076 € 0.066 €
12 tons and
more
2 axles 0.181 € 0.164 € 0.140 €
3 axles 0.190 € 0.172 € 0.147 €
4 axles 0.195 € 0.176 € 0.150 €
5 axles 0.190 € 0.172 € 0.147 €
Source: Authors based on Myto (2019)
Method of payment
Prepaid toll payments can be made in cash, by bankcard or by fuel card at a contact or distribution point. Only
on the fuel card, the publisher must be approved by the toll collector. The minimum amount of prepaid toll in cash
is EUR 50 including VAT and the minimum balance can be EUR 12 including VAT. In the post-toll posting mode
(on invoice), a bank transfer, fuel card issuer or contact points can be used to pay.
3.3 Toll in Poland
For road haulage operators over 3.5 tons, they are obliged to use the viaTOLL electronic toll system. Every road
freight vehicle must have an electronic device in the vehicle for this system. The toll is automatically deducted
from this device from the prepaid credit. Operation is also possible via a mobile application. Figure 3 shows toll
road sections in Poland.
Fig. 3: Toll road sections in Poland
Source: Viatoll (2019)
Toll rates in Poland
The viatoll system is mandatory for all vehicles with a maximum permissible gross vehicle weight of over 3.5 tons
and buses, regardless of their maximum permissible gross vehicle weight. All viatoll revenues go to the Polish
state road fund account and are intended for further investment in the Polish road network and for upgrading
existing road infrastructure. The electronic toll rates are shown in Tables 4 and 5.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
245
Tab. 4: Electronic toll rates for class A and S national roads or their toll collection sections
Vehicle category The vehicle classes in EURO depending on the exhaust emission limits
Max. EURO II EURO III EURO IV Min. EURO V
1 2 3 4 5
3.5 tons – to 12 tons 0.40 PLN 0.35 PLN 0.28 PLN 0.20 PLN
12 tons and more 0.53 PLN 0.46 PLN 0.37 PLN 0.27 PLN
Source: Viatoll (2019)
Tab. 5: Electronic toll rates for GP and G class roads or their toll collection sections
Vehicle category The vehicle classes in EURO depending on the exhaust emission limits
Max. EURO II EURO III EURO IV Min. EURO V
1 2 3 4 5
3.5 tons – to 12 tons 0.32 PLN 0.28 PLN 0.22 PLN 0.16 PLN
12 tons and more 0.42 PLN 0.37 PLN 0.29 PLN 0.21 PLN
Source: Viatoll (2019)
Technology and method of payment
The viatoll system is based on short-range wireless communication technology. This system consists of several
elements and its operation is best imagined as follows:
There are tollgates above the toll roads, which are equipped with antennas. Antennas allow communication
between the system and the viabox in the vehicle. Each time a vehicle with a viabox passes under a tollgate,
the driver is charged a passage for a particular section of the toll road. The driver receives one signal from
the viabox. The process of reimbursement is fully automatic without the need to slow down or even stop
the vehicle.
The viatoll system is also running on toll sections of state motorways and vehicles that are equipped with a viabox
electronic unit can use the designated electronic toll stripes.
3.4 Tolls in Hungary
The use of motorways and expressways by road freight vehicles with a gross vehicle weight of more than 3.5 tons
is subject to tolls, as shown in Figure 4. The toll covers a total of 6 513 km of marked area (Hu-Go, 2019).
Fig. 4: Toll road sections in Hungary
Source: Hu-Go (2019)
Toll rates in Hungary
The amount of paid tolls proportional to the distance covered depends on the type of road used, the category of road
freight vehicle and its classification according to the emission standard, see Table 6.
Road freight vehicle breakdown category:
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
246
 Category J2: Road freight vehicle with a gross vehicle weight of over 3.5 tons with 2 axles.
 Category J3: Road freight vehicle with a gross vehicle weight of over 3.5 tons with 3 axles.
 Category J4 Road freight vehicle with a gross vehicle weight of over 3.5 tons with 4 or more axles.
Tab. 6: Toll rates in Hungary
Vehicle categories J2 J3 J4
Road type Motorway Main route Motorway Main route Motorway Main route
A (≥ EURO V) 47.12 HUF 20.04 HUF 66.11 HUF 34.71 HUF 102.34 HUF 63.84 HUF
B (EURO II – IV) 55.44 HUF 23.58 HUF 77.78 HUF 40.83 HUF 120.40 HUF 75.10 HUF
C (≤ EURO I) 63.76 HUF 27.12 HUF 89.45 HUF 46.95 HUF 144.48 HUF 90.12 HUF
Source: Authors based on Hu-Go (2019)
In this system, road haulage operators can subscribe to the toll obligation through the on-board instrument or by
using a pre-purchased ticket.
Road haulage operators who often use toll sections in Hungary often use the use of on-board equipment or the use
of intermediary services. It is a comfortable solution based on fleet tracking. Users can subscribe to their prepaid
debit and then charge them for the use of toll roads.
Road haulage operators have to purchase a section ticket before using a charging road section (maximum 30 days
before use). The ticket purchased in advance is valid for two days, the validity of the purchased ticket just before
the use of the toll road section is until the end of the following calendar day, in any case in both cases for single
use only. The advantage of this system is that road haulage operators have the possibility to pre-plan their route
in the HU-GO interface available on the Internet or in established points of sale. To do this, road haulage operators
need to enter the starting and ending points (up to four waypoints) and the most important vehicle-related data
(license plate, nationality mark, number of axles, maximum permissible weight.
4. Conclusion
Transport is one of the key factors in the development of every modern society, and is not an end in itself but
a means of economic development and a prerequisite for achieving social and regional cohesion. Road freight
transport is the most used mode of transport in the Czech Republic, Poland, Slovakia, Hungary, but in other
countries too. It is characterized by speed, availability and relatively low costs compared to other modes
of transport. The total cost of running international road haulage operators is heavily influenced by the operative
cost of vehicles and by the use of road infrastructure. The article aimed to make a comparison of the road freight
charging in the Visegrad Group countries in the context of sustainable regional development. The comparison
shows that there is very often a similar effort to charge the most important roads in selected Visegrad Group
countries.There are differences such as legal framework, toll rates and toll payment method, but on the other hand,
there is an attempt to charge road freight transport for environmental protection and regional impact.
Literature
[1] BARKER, T., KÖHLER, J., (2000). Charging for road freight in the EU - Economic implications of a weighin-motion
tax. Journal of Transport Economics and Policy, vol. 34, pp. 311-331. ISSN 0022-5258.
[2] CAVALLERO, F., GIARETTA, F., NOCERA, S., (2018). The potential of road pricing schemes to reduce
carbon emissions. Transport Policy, vol. 67, pp. 85-92. ISSN 0967-070X. DOI 10.1016/j.tranpol.2017.03.006.
[3] CHANG, T. H., TSENG, J. S., HSIEH, T. H., HSU, Y. T., LU, Y. C., (2018). Green transportation
implementation through distance-based road pricing. Transportation Research Part A-Policy and Practice,
vol. 111, pp. 53-64. ISSN 0965-8564. DOI 10.1016/j.tra.2018.02.015.
[4] HALL, G. M., (2013). How To Write a Paper. Hoboken: John Wiley and Sons. ISBN 978-0-470-67220-4.
[5] HOU, X., LIU, J., ZHANG, D. J., (2019). Regional sustainable development: The relationship between natural
capital utilization and economic development. Sustainable Development, vol. 27, no. 1, pp. 183-195.
ISSN 0968-0802. DOI 10.1002/sd.1915.
[6] HU-GO, (2019). Zavedení systému platby mýtného úměrně k ujeté vzdálenosti [online]. [cit. 2019-03-05].
Accessible: https://www.hu-go.hu/articles/article/zaveden-systmu
[7] IODA, (2016). IODA: analýza vývoje výběru mýta [online]. [cit. 2019-02-22].
Accessible: http://www.ioda.cz/_publikace/pub/2015_IODA_analyza_myto.pdf
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
247
[8] IVANOVA, E., MASAROVA, J., (2018). Performance evaluation of the Visegrad Group countries. Economic
Research –Ekonomska Istrazivanja, vol. 31, no. 1, pp. 270-289. ISSN 1331-677X.
DOI 10.1080/1331677X.2018.1429944.
[9] KHAN, M. K., SANDANO, I. A., PRATT, C. B., FARID, T., (2018). China's Belt and Road Initiative: A
Global Model for an Evolving Approach to Sustainable Regional Development. Sustainability, vol. 10, no.
11, pp. 1-20. ISSN 2071-1050. DOI 10.3390/su10114234.
[10]KIJEK, A., (2017). Spectral Analysis Of Business Cycles In The Visegrad Group Countries. Comparative
Economic Research-Central and Eastern Europe, vol. 20, no. 2, pp. 53-71. ISSN 1508-2008. DOI
10.1515/cer-2017-0012.
[11]KONECNY, V., GNAP, J., (2017). European carriers balance their costs. Transport Manager, vol. 28, no. 4,
pp. 128-137. ISSN 2300-164X.
[12]KONECNY, V., SEMANOVA, S., GNAP, J., STOPKA, O., (2018). Taxes and Charges in Road Freight
Transport - a Comparative Study of the Level of Taxes and Charges in the Slovak Republic and the Selected
EU Countries. Nase more, vol., 65, no. 4, pp. 208-212. ISSN 0469-6255. DOI 10.17818/NM/2018/4SI.8.
[13]KUČERA, T., (2017). Carbon dioxide emissions of new road cars in the Czech Republic in the context of
sustainable transport. In Transport Means - Proceedings of the International Scientific Conference.
Juodkrante: Kaunas University of Technology. pp. 141-146. ISSN 1822-296X.
[14]LI, Z. J., TANG, D. C., HAN, M., BETHEL, B. J., (2018). Comprehensive Evaluation of Regional Sustainable
Development Based on Data Envelopment Analysis. Sustainability, vol. 10, no. 11, pp. 1-18. ISSN 1508-
2008. DOI 10.3390/su10113897.
[15]LITMAN, T., (2008). Sustainable transportation indicators. Sustainable Transportation Indicators
Subcommittee of the Transportation Research Board.
[16]LENGYEL, I., KOTOSZ, B., (2018). The Catching up Processes of the Regions of the Visegrad Group
Countries. Comparative Economic Research, vol. 21, no. 4, pp. 5-20. ISSN 2082-6737. DOI 10.2478/cer-
2018-0024.
[17]LO, H. K., HICKMAN, M. D., (1997). Toward an evaluation framework for road pricing. Journal of
Transportation Engineering-ASCE, vol. 123, no. 4, pp. 316-324. ISSN 0733-947X. DOI
10.1061/(ASCE)0733-947X(1997)123:4(316).
[18]MARDER, M. P., (2011). Research methods for science. Cambridge: Cambridge University Press. ISBN 978-
0-521-14584-8.
[19]MARTIN, T. C., THORESEN, T. R., (2015). Estimation of the marginal cost of road wear as a basis for
charging freight vehicles. Research in Transportation Economics, vol. 49, pp. 55-64. ISSN 0739-8859.
DOI 10.1016/j.retrec.2015.04.006.
[20]MYTO, (2019). Možnost úhrady mýta [online]. [cit. 2019-02-22].
Accessible: https://www.emyto.sk/sk/sluzby-zakaznikom/moznosti-uhrady-myta.
[21]MYTO CZ, (2019). Mýtný systém [online]. [cit. 2019-02-10]. Accessible: http://www.mytocz.eu/cs/novy-
uzivatel/mytny-system-1/index.html.
[22]NIDZIY, E., (2017). Financing the construction of transport infrastructure as the basis for sustainable
development of the regional economy. In Conference on Energy Management of Municipal Transportation
Facilities and Transport. Bristol: IOP Publishing, vol. 90, pp. 1-7. ISSN 1755-1307. DOI 10.1088/1755-
1315/90/1/012172.
[23]PALEČKOVÁ, I., (2017). Efficiency Change of Banking Sectors and Banks in the Financial Conglomerates
in Visegrad Group Countries. Ekonomický časopis, vol. 65, no. 1, pp. 79-92. ISSN 0013-3035.
[24]ULBRYCH, M., (2018). The Role and Importance of Manufacturing Trade Cooperation of the Visegrad
Group Countries. In Proceeedings of 18th International Joint Conference: Central and Eastern Europe in the
Changing Business Environment. Bratislava: Oeconomica Publishing House. pp. 455-466. ISBN 978-80-245-
2265-4.
[25]URYSZEK, T., (2018). Fiscal Sustainability of Local Governments in the Visegrad Group Countries.
Entrepreneurial Business and Economics Review, vol. 6, no. 3, pp. 59-71. ISSN 2353-883X.
DOI 10.15678/EBER.2018.060304.
[26]VANDYCK, T., RUTHERFORD, T. F., (2018). Regional labor markets, commuting, and the economic
impact of road pricing. Regional Science and Urban Economics, vol. 73, pp. 217-236. ISSN 0166-0462.
DOI 10.1016/j.regsciurbeco.2018.07.005.
[27]VIATOLL, (2019). Sazby poplatků [online]. [cit. 2019-03-04]. Accessible: https://www.viatoll.pl/cz/osobni-
vozidla/system-viatoll/sazby-poplatku.
The work was created in connection with the scientific research project of the University of Pardubice
no. SGS_2019_010. The authors are grateful for their support.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
248
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-9268-2019-31
NÁSTROJE ZVÝŠENÍ ÚROVNĚ PROJEKTOVÉHO ŘÍZENÍ
PRO LEPŠÍ ROZVOJ REGIONŮ
Project management maturity improvement tools for better
region development
JANA KOŠŤÁLOVÁ
ONDŘEJ TÁBORSKÝ
Kat. ekonomiky a manag. chem. a potravin. prům.
Fakulta chemicko-technologická
Univerzita Pardubice
Dep. of Econ. and Manag. of Chem. and Food Industr.
Faculty of chemical technology
University of Pardubice
 Studentská 95, 532 10 Pardubice, Czech Republic
E-mail: jana.kostalova@upce.cz, ondra.tab@gmail.com
Anotace
Úroveň projektového řízení významně ovlivňuje úspěšnost při realizaci projektů. Pro zvyšování úspěšnosti při
realizaci projektů je možné využít řady nástrojů, jako jsou mezinárodní standardy projektového řízení: IPMA
standard, PRINCE2 standard, PMI standard a s nimi spojená certifikace znalostí projektových manažerů. Další
nástroje, které je možné využít na posouzení úrovně projektového řízení v organizaci, jsou modely hodnocení
úrovně projektového řízení, které vychází z výše uvedených standardů ale i z dalších metodik. Velkým přínosem je
také koncentrace know-how projektového řízení na úrovni organizace do projektové kanceláře, nebo na úrovni
celé společnosti do projektových poradenských firem. V případě ekonomického a sociálního rozvoje měst, obcí a
regionů jsou vytvářeny specializované instituce zajišťující realizaci projektů rozvoje či nabízející odborné
poradenství při specifikaci cíle projektu, zpracování plánu a realizací projektu. Takovými institucemi v České
republice ale i v dalších zemích jsou např. místní akční skupiny a regionální rozvojové agentury. Cílem článku je
na základě literární rešerše představit uvedené nástroje a prezentovat možnosti jejich využití v praxi na case study
v podobě posouzení úrovně projektového řízení vybrané místní akční skupiny s pomocí modelů hodnocení úrovně
projektového řízení.
Klíčová slova
Standardy projektového řízení, modely hodnocení projektového řízení, projektová kancelář, místní akční skupiny,
regionální rozvojové agentury
Annotation
The project management maturity significantly influences the success of project implementation. There is available
a number of tools to increase project success, such as international project management standards: IPMA
standard, PRINCE2 standard, PMI Standard and associated project management certifications can be used. Other
tools of project management maturity assessment are project management maturity models based on the above
mentioned standards as well as based on other methodologies. A great benefit is also the concentration of project
management know-how at the organization level in the project management office, or at community level in project
consulting firms. In the case of economic and social development of cities, municipalities and regions, specialized
institutions are created to ensure the implementation of development projects or offer expert advice on the
specification of the project objective, plan preparation and project implementation. Such institutions in the Czech
Republic as well as in other countries include local action groups and regional development agencies. The aim of
the article is to present the above tools on the basis of a literature review and to present the possibilities of their
use in case study in the form of assessment of the project management maturity of a selected local action group
with the help of project management maturity models.
Key words
project management standards, project management maturity models, project management office, local action
groups, regional development agencies
JEL classification: R11, O18, O22
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
249
1. Úvod
Socioekonomický rozvoj území je v současnosti zpravidla realizován prostřednictvím projektů. Projekt je dle
standardu Project Management Institute (PMI) (PMI, 2017) dočasné úsilí, jehož cílem je vytvořit jedinečný
produkt, službu nebo výsledek. Standard Project in Controled Environment 2 (PRINCE2) (APM, 2012) definuje
projekt jako jedinečné, přechodné úsilí prováděné za účelem dosažení požadovaných výstupů. Mezinárodní
standard projektového řízení IPMA ICB v. 4 (IPMA CZ, 2017) definuje projekt jako jedinečnou, dočasnou,
multidisciplinární a organizovanou snahu o realizaci dohodnutých výstupů (dodávek) za předem definovaných
požadavků a omezení. Jednoznačné vymezení projektu z hlediska rozsahu, času a zdrojů a schopnost s pomocí
nástrojů a metod projektového řízení řídit projekt během celého životního cyklu je klíčovým momentem
přispívajícím k úspěšnosti projektů. EY (2018) v průzkumu projektového řízení v České republice (ČR) z roku
2017 zahrnující soukromé i veřejné instituce uvádějí, že 41 % projektů bylo ukončeno s překročeným rozpočtem
a nedodrželo plánovaný časový harmonogram. Projektové řízení je velmi úzce propojeno s řízením programů a
řízením portfolia projektů i strategií organizace. Je-li sociální a ekonomický rozvoj území realizován mimo jiné
prostřednictvím projektů, je tedy žádoucí cíleně zlepšovat schopnosti institucí v oblasti projektového řízení.
Dostupným zdrojem know-how v oblasti projektového řízení jsou mezinárodní standardy projektového řízení
s možností certifikace znalostí projektových manažerů. Dále jsou k dispozici modely hodnocení úrovně
projektového řízení a to jak modely vycházející z uvedených mezinárodních standardů tak modely vycházející
z jiných metodik ale také specializované modely zaměřené lokálně nebo na určitou oblast projektového řízení.
Důležitým nástrojem přispívajícím k zlepšení řízení projektů jsou projektové kanceláře, které napomáhají
vytváření metodického rámce v instituci řešící projekty a standardizaci v postupech při řízení projektů.
V rámci rozvoje území jsou důležité nejen znalosti a schopnosti v oblasti projektového řízení u institucí veřejného
sektoru, neziskového ale i soukromého sektoru realizujících projekty přispívající rozvoji území, ale i rozšiřování
podpory těchto řešitelů s pomocí infrastruktury poradenským institucí. Mezi takové instituce, pokrývající téměř
celé území ČR, patří např. místní akční skupiny (MAS) a rozvojové regionální agentury (RRA). V rámci jejich
aktivit je mimo jiné zařazena podpora řešitelů při přípravě a realizaci projektů, zejména jedná-li se o projekty
financované z veřejných zdrojů. Pokud mají tyto instituce poskytovat podporu v oblasti projektového řízení, je
žádoucí, aby jejich znalosti byly na vysoké úrovni. Výše uvedené nástroje pak mohou být jednou z cest jak tuto
úroveň znalostí zvyšovat.
2. Cíl a metody zpracování výzkumu
Cílem článku je na základě literární rešerše představit nástroje umožňující zlepšování úrovně projektového řízení
a to standardy projektového řízení a jejich certifikace, modely hodnocení úrovně projektového řízení a projektové
kanceláře. Dále pak představit instituce, které mohou významně přispět sociálnímu a ekonomickému rozvoji území
při zvyšování úspěšnosti realizovaných projektů. Výzkumná část prezentuje uplatnění modelů hodnocení úrovně
projektového řízení při hodnocení úrovně projektového řízení vybrané místní akční skupiny.
Pro zpracování článku byla využita analýza sekundárních zdrojů v podobě odborné literatury z oblasti
projektového řízení a regionálního rozvoje a analýza primárních zdrojů s pomocí modelů OPM3 a P3M3 v případě
hodnocení úrovně projektového řízení ve vybrané místní akční skupině.
3. Literární rešerše
Při plánování a realizaci projektů je klíčové dosažení co největší úspěšnosti. Dokončení projektů v plánovaném
termínu, v požadovaném rozsahu s plánovaným rozpočtem není ani zdaleka běžnou a samozřejmou skutečností.
Nesporně pozitivní vliv na zvýšení úspěšnosti mají metody a nástroje projektového řízení. Tuto skutečnost
potvrzují některé studie např. Patanakul a kol. (2010) a Lappe a Spang (2014). Doporučené postupy, vhodné
metody a nástroje projektového řízení jsou prezentovány v mezinárodních standardech projektového řízení.
Posouzení úrovně projektového řízení v organizaci je také jednou z cest, jak analyzovat stávající schopnost
organizace plánovat a realizovat projekty, v této oblasti jsou k dispozici modely hodnocení úrovně projektového
řízení. Důležitá je i konstelace řešených projektů v rámci organizační struktury a podpora projektového řízení
s pomocí projektové kanceláře. Podpora projektového řízení může probíhat nejen na úrovni organizace samotné,
ale i prostřednictvím specializovaných organizací, které mohou napomoci zlepšovat efektivitu a úspěšnost
projektů. V oblasti regionálního rozvoje k takovým subjektům patří místní akční skupiny a regionální rozvojové
agentury a případné další specializované organizace zakládané na úrovni obcí, regionů či krajů.
3.1 Standardy projektového řízení a certifikace
Mezinárodní standardy projektového řízení jsou vytvářeny mezinárodními oborovými sdruženími v oblasti
projektového řízení. Zejména v Evropě působí International Project Management Association (IPMA), která
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
250
specifikuje standardy projektového řízení: IPMA Standard - Individual Competence Baseline, IPMA Project
Excellence Baseline a IPMA Organizational Competence Baseline (IPMA, 2019). Tento standard prochází národní
lokalizací. V ČR je nositelem tohoto standardu IPMA Česká republika, z.s. (IPMA CZ) a jedná se o Mezinárodní
standard projektového řízení IPMA ICB v. 4 (IPMA CZ, 2017). Tento standard je koncipován jako přehled
požadovaných technických, behaviorálních a konceptuálních kompetencí projektového manažera. Další
mezinárodní standard původem z USA je standard vytvářený odbornou asociací PMI, která specifikuje standard
projektového řízení v publikaci A Guide to the Project Management Body of Knowledge (PMBOK) (PMI, 2017).
Třetím z obecně uznávaných mezinárodních standardů je britský standard PRINCE2 vytvořený Association for
Project Management (APM) (APM, 2012). Uvedené odborné asociace nabízí také standardy pro řízení programů
a portfolií projektu např. PMI (PMI, 2013a, PMI, 2013b).
Výše uvedené asociace projektového řízení nabízí možnost certifikace znalostí projektového řízení a to v několika
úrovních. Certifikace je určena především projektovým manažerům, členům projektových týmů či pracovníkům
projektových kanceláří, některé z nich jsou určeny pro certifikaci na úrovni organizace řešící projekty. V rámci
PMI je možné získat 7 certifikací dle pokročilosti a zaměření. Největší zájem je o certifikaci Project management
professional (PMI, 2019). IPMA CZ rozlišuje certifikací úroveň znalostí (studeň D Certified Project Manager
Associate – stupeň A Certified Project Director), certifikace stupňů C - A je podmíněna praxí (IPMA CZ, 2019).
V PRINCE2 jsou nejrozšířenější certifikace v rámci standardu PRINCE 2 Foundation a PRINCE 2 Practitioner
(Axelos, 2017).
3.2 Projektová kancelář
Realizace projektů má vliv i na organizační strukturu. Projekty jsou často realizovány formou maticové
organizační struktury. V případě silné orientace na realizaci projektů může být organizační struktura zcela
přizpůsobena této aktivitě formou projektově orientované organizační struktury. (Doležal a kol., 2012). V těchto
případech ale i obecně v případech, kdy jsou v organizaci projekty realizovány v širším rozsahu, bývá do
organizační struktury začleněna projektová kancelář, tedy podpůrná organizační jednotka, která je zaměřena na
podporu jednotlivých projektů, vytváří metodické prostředí a koordinuje přípravu a realizaci projektů na úrovni
programu či celého portfolia projektů realizovaných v rámci organizace (PMI, 2017, Müller a kol., 2013). Rozsah
podpory projektové kanceláře je variabilní. V literatuře jsou prezentovány projektové s funkcí podpůrnou,
kontrolní, řídící a realizační či strategickou kanceláře (Müller a kol., 2013, Unger a kol., 2012).
3.3 Modely hodnocení úrovně projektového řízení
V teorii projektového řízení je již dlouhodobě řešena otázka hodnocení úrovně projektového řízení (Albrecht,
Spang, 2014). Backlund a kol. (2014) vymezují tyto modely obecně jako nástroje, s jejichž pomocí je možné určit
aktuální úroveň organizace v oblasti řízení projektů a rámec dalšího rozvoje projektových dovedností. Pro tyto
účely byla navržena řada modelů hodnocení úrovně projektového řízení. Spalek (2015) uvádí existenci 32 modelů,
Kwak a kol. (2015) uvádí existenci 27 modelů, Košťálová a Tetřevová (2018) prezentují 44 mezinárodních či
národních modelů hodnocení úrovně projektového řízení. Modely hodnocení úrovně projektového řízení je možné
strukturovat dle různé řady hledisek. Modely se zaměřují nejen na oblast projektového řízení, ale i na oblasti řízení
programů a portfolií projektů (Görög, 2016). Spalek (2015) a Backlund a kol. (2014) stratifikují modely dle
způsobu hodnocení na procesně orientované, organizačně orientované a kompetenčně orientované. Z hlediska
použití je možné modely rozdělit na:
 obecné modely:
o vycházející z mezinárodních standardů projektového řízení,
o vycházející z dalších metodik projektového řízení,
 modely zaměřené na specifickou oblast projektového řízení a lokální modely.
Jako nejvýznamnější je možné prezentovat obecně využitelné modely vycházející z mezinárodních standardů
projektového řízení. Tam je možné zařadit 7 modelů vycházejících ze standardu PMI:
 Organizational Project Management Maturity Model (OPM3) (PMI, 2003),
 Kerzner Project Management Maturity Model (KPM3) (Kerzner, 2014),
 Project Management Solution Project Management Maturity Model (PMMMSM) (Crawford, 2014),
 Project Management Maturity Model (PMMM) (Fincher a Levin, 1997),
 Project Management Assessment 2000 (PMA 2000 Model) (Lubianiker, 2000),
 Project Management Process Maturity (PM2
) (Kwak a Ibbs, 2002),
 ESI's Project Management Maturity Model - Project FRAMEWORK (ESI International, 2016),
Na standard PRINCE2 jsou navázány 2 modely:
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
251
 Portfolio Management Maturity Model (P3M3) (Axelos, 2015),
 P2CMM Project Management Maturity Model (P2CMM) (Lianying a kol., 2012).
Standard IPMA je provázán s Model IPMA Delta Standard (IPMA Delta) (IPMA, 2016), v ČR pak s lokálním
modelem - Referenční model (Adámek a kol., 2018).
3.4 MAS, RRA a další instituce na podporu rozvoje regionů
Rozvoj regionů je na evropské úrovni podporován řadou nástrojů. Jednou z aktivit, které napomáhají místnímu
rozvoji zejména ve venkovských regionech, jsou MAS. MAS jsou založeny na přístupu LEADER, který zahrnuje
principy komunitně vedeného místního rozvoje zdola nahoru, tvorbu místní rozvojové strategie, uplatnění inovací,
posilování partnerství mezi veřejnou, neziskovou a soukromou sférou, posilování integračních aktivit, síťování a
budování lokálních, národních i mezinárodních partnerství (European Network for Rural Development, 2014). Na
úrovni Evropské unie k 20.1.2019 bylo evidováno 3070 MAS. MAS v ČR pokrývají většinu území republiky,
zejména venkovské oblasti a obce s méně než 25 000 obyvatel (European Commission, 2019). K datu 9.10.2018
bylo evidováno v ČR 179 MAS, z nichž většina je sdružena v Národní síti MAS (2018). Aktivity MAS směřují
k podpoře dlouhodobého rozvoje na základě strategického řízení, vytýčené strategie jsou naplňovány pomocí
realizace projektů samotnými MAS, ale zejména aktéry v území s podporou MAS. V současnosti MAS
napomáhají realizaci rozvojových projektů na svých územích s pomocí finančních zdrojů z Evropských
strukturálních a investičních fondů (ESIF) a národních zdrojů.
Obdobně jako MAS jsou zakládány i RRA s cílem napomoci rozvoji regionů, v případě RRA na podporu
regionálního rozvoje na úrovni krajů ČR. RRA založily krajské samosprávy, významní aktéři z řad veřejného i
soukromého sektoru působící v daném regionu. RRA se sdružují v rámci České asociace rozvojových agentur
(Česká asociace rozvojových agentur, 2019). Jejich aktivy jsou široce rozprostřeny, ale jednou z velmi
významných aktivit je příprava rozvojových strategií, programů a plánu, příprava a koordinace rozvojových
programů a projektů z krajských, národních nebo nadnárodních zdrojů, ale i podpora žadatelů a řešitelů různých
projektů v daných regionech.
Vedle uvedených organizací je možné se v ČR setkat s řadou dalších institucí podporujících regionální rozvoj,
jejichž stěžejní aktivity jsou podpořeny projektovým řízením (např. společnosti uplatňující destinační
management, svazky obcí v podobě mikroregionů, Svaz měst a obcí ČR, Centrum pro regionální rozvoj ČR,
CzechInvest, Regionální poradenská a informační centra, regiony soudržnosti uplatňující principy územní dimenze
(vedle MAS také integrované teritoriální investice (ITI), integrované plány rozvoje území (IPRÚ)) a řada dalších.
Významnou součástí výše uvedených organizací je projektové řízení a je tedy žádoucí hledat cesty posouzení
úrovně projektového řízení v těchto institucích a napomoci k jeho zlepšení.
4. Posouzení úrovni projektového řízení ve vybrané MAS
V druhé části článku je prezentován výsledek výzkumu realizovaného ve vybrané MAS. Vybraná místní akční
skupina působí v severovýchodní části ČR, byla založena v roce 2013 a má 5 zaměstnanců. Je členem Národní
sítě MAS, má schválenu Strategii komunitně vedeného místního rozvoje a napomáhá v regionu při realizaci
projektů z operačního programu Zaměstnanost, Integrovaného regionální operačního programu, Programu rozvoje
venkova, zajišťuje animaci v rámci operačního programu Věda, výzkum a vzdělávání a účastní se řady projektů
národního ale i mezinárodního charakteru (např. Interreg Česko – Polsko). Vzhledem k rozsahu činností je stěžejní
aktivitou MAS aplikace projektového řízení a to jak v podobě řízení vlastních projektů, tak v podobě podpory
žadatelů a řešitelů v území při zpracování návrhů projektů a při jejich realizaci.
Pro posouzení úrovně projektového řízení byly na základě literární rešerše vybrány dva modely: model P3M3 a
model OPM3. Modely vycházejí z mezinárodních standardů PRINCE2 a PMI. V případě obou modelů bylo
využito obecně dostupných dokumentů s návody na posouzení úrovně projektového řízení.
4.1. Výsledky hodnocení úrovně projektového řízení MAS s pomocí modelu P3M3
Model P3M3 obsahuje tři pod-modely: Portfolio management, Programme management a Project management.
Pod-modely se hodnotí dle 7 perspektiv, kterými jsou organizace, kontrola managementu, řízení neustálého
zlepšování, risk management, řízení stakeholderů, finanční řízení a řízení zdrojů. Dále model stanovuje pět úrovní
projektového řízení organizace, od nejnižší úrovně, kde jsou projekty řízeny nahodile bez opor v podobě interní
metodiky, standardizovaných postupů až po pátou úroveň, kde je kladen velký důraz na projektové řízení, postupy
jsou standardizovány a probíhá jejich průběžná optimalizace. Pro jednotlivé perspektivy ve všech pod-modelech
je definováno, co musí posuzovaná instituce splňovat pro dosažení jednotlivých úrovní. (Axelos, 2015). Posouzení
probíhá ve všech třech pod-modelech posouzením sedmi perspektiv a určením úrovně, které je dle reálného stavu
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
252
dosaženo. V případě rozdílných hodnot v jednotlivých pod-modelech pro jednu z perspektiv je prezentována jako
výsledná úroveň střední hodnota. Posouzení úrovně projektového řízení s pomocí P3M3 je možné třemi způsoby
– formou autoevaluace, s konzultační podporou specialistů z poradenské firmy, formou detailního posouzení
poradenskou firmou. Pro posouzení MAS zbyla zvolena forma autoevaluace, hodnocení bylo formou
strukturovaného rozhovoru zpracováno s projektovým manažerem komunitně vedeného rozvoje MAS.
Kontrola managementu
Kontrola managementu představuje vnitřní kontrolu nad programy a projekty. Hodnotí se plnění plánu programu,
zda jsou určeny milníky, kde je možné program či projekt zastavit. Ve společnosti jsou momentálně v řešení 3
programy. U programů probíhá vlastní plánování. Programy jsou navázány na strategii MAS. Projekty představují
klíčovou součást organizace a jsou strukturovány a seřazeny do programů. Projektoví manažeři jsou zahrnuti do
organizační struktury. Kontrolní body i jejich odpovědnost je stanovena. Při každém kontrolním bodu musí projekt
schválit představenstvo MAS. Projekty jsou posuzovány z hlediska realizovatelnosti, souladu se strategií a
z hlediska celospolečenského dopadu.
Neustálé zlepšování
Při hodnocení této perspektivy se hodnotí postupy, které jsou nutné pro zlepšování projektového řízení. Jedná se
o definici problémů, stanovení postupu řešení problémů a realizaci řešení. Měl by být stanoven koncept pro stálé
zlepšování s podporou prostřednictvím organizační struktury. Programy v MAS jsou průběžně zlepšovány.
Zlepšování programů probíhá především na základě analýzy a poučení z chyb z předchozích realizovaných
projektů.
Finanční management
Finance jsou klíčovým aspektem plánování i kontroly všech aktivit. Finanční management zajišťuje odhad cen u
veškerých aktivit posuzované instituce a rozdělení výdajů včetně posuzování finanční náročnosti variant řešení. Je
nutná evidence finančních toků a finanční plán by měl být schválen odpovědnými členy organizační struktury.
Finanční management vychází z dostupných zdrojů. V rámci řízení programu je brán ohled na finanční rizika a lze
vypočítat celkovou cenu programu, je řešen nejen plán a čerpání, ale i cash flow. V rámci projektového řízení
v MAS jsou sledovány veškeré finanční toky. MAS má i interní směrnice na financování projektů. Plánování
financí a přidělení peněz pro projekty je zakotveno v povinnostech jednotlivých členů organizační struktury.
Management rizik
Management rizik posuzuje způsob, jak organizace řídí rizika a příležitosti. Management rizik se snaží o
rovnováhu mezi rizikem a hrozbami a dostupnými opatřeními. Hlavním úkolem je stanovit pravděpodobnost
vzniku identifikovaných rizik a výši jejich dopadu a následně pak minimalizovat dopad těchto rizik. Hodnocení
rizik je v MAS prováděno. Hodnocení rizik má jasně stanovené postupy, ale nejsou pro všechny aktivity stejné,
mimo jiné vychází i z metodik ESIF. Rozhodování ohledně programů i projektů je spojeno s analýzou rizik.
Řízení stakeholderů
Součástí této perspektivy je provádění efektivní analýzy okolí podniku a efektivní využití výstupů analýzy. Řízení
stakeholderů zahrnuje efektivní identifikaci stakeholderů, plánování a komunikaci za použití různých
komunikačních kanálů pro dosažení cílů. Do programů i jednotlivých projektů MAS vstupuje i s partnery, jedná
z potenciálními žadateli a řešiteli z území, komplexní znalost okolí podniku a stakeholderů je na dobré úrovni.
Organizace
Organizace sleduje uspořádanost společnosti a její soulad se strategií. V této oblasti se posuzuje plánování a zpětná
analýza programů a projektů a dodržení těchto postupů v průběhu celé životnosti programu i projektu. Také sleduje
ostatní aktivity společnosti, například dodržování legislativy či dodržování standardů. Programy v MAS slouží
k naplnění strategických cílů. Je zde velká návaznost na projekty, které mají za úkol podporovat dosažení
strategických cílů.
Řízení zdrojů
Řízení zdrojů obsahuje řízení všech zdrojů, které jsou potřeba k úspěšnému dokončení programů a projektů. Patří
sem personál, infrastruktura, vybavení, zásoby, informace a týmová podpora. Klíčovým prvkem řízení zdrojů jsou
postupy získaní zdrojů a maximální využití zdrojů, plánování kapacit a upřednostnění důležitých prvků. V MAS
přidělování všech druhů zdrojů schvaluje představenstvo. Evidence využití lidských zdrojů je podpořena
povinností v rámci programu vést pracovní výkazy. Přidělování zdrojů probíhá, ale není optimalizováno.
Přidělování zdrojů není relevantně kontrolováno, může tedy v některých případech docházet k nerovnoměrnému
využívání kapacit a to zejména u projektů.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
253
Pohled na celou společnost
Tato perspektiva poskytuje pohled na komplexní schopnost projektového řízení. Souhrnné vyhodnocení znamená
zjištění průměru ze všech perspektiv. Programy v MAS sdružují více projektů. Manažer MAS a manažer SCLLD
jsou prakticky programovými manažery. Takže program má svůj management. Projektový manažeři jsou nedílnou
součástí organizační struktury podniku. Kontrolní body jsou jednoznačně stanoveny. U některých projektů je
zpracováváno povinné hlášení o průběhu projektu a po dokončení projektu jsou zpracovávány závěrečné zprávy.
Jsou využívány předchozí zkušenosti z realizovaných projektů.
Celkové hodnocení
Hodnocení ve všech oblastech a perspektivách je uvedeno v tab. 1.
Tab. 1: Hodnocení v perspektivách v programové a projektovém řízení
Oblast hodnocení Program Projekt
Kontrola managementu 4 4
Neustálé zlepšování 3 2
Finanční management 5 5
Management rizik 3 3
Řízení okolních skupin 5 5
Organizace podniku 4 4
Řízení zdrojů 3 2
Pohled na organizaci 3 4
Zdroj: vlastní zpracování
Na základě vyhodnocení všech perspektiv v rámci pod-modelů byla posuzovaná MAS ohodnocena v projektovém
i programovém řízení na úrovni 4. Tato úroveň znamená plnou integraci postupů pro projektové řízení a řízení
programů. Je zde velká podpora ze strany vedení MAS a jsou zavedeny procesy ke zlepšování projektového řízení.
Je tedy zralou organizací v oblasti projektového řízení, ale je zde i prostor na zlepšení.
4.2. Výsledky hodnocení úrovně projektového řízení MAS s pomocí modelu OPM3
Hodnocení s pomocí modelu OPM3 je zaměřeno na posouzení reálných procesů v programovém a projektovém
řízení. Hodnocení je možné provést formou sebehodnocení nebo formou externí služby. V rámci hodnocení je
nutné určit, zda jsou procesy v podniku definovány, prováděny, řízeny, nebo optimalizovány. Hodnocení probíhá
pouze na základě popisu best practises v jednotlivých druzích procesů.
Hodnocení procesů v programovém řízení
Hodnoceny jsou procesy v oblastech finančního zabezpečení (procesy odhadu cen, tvorba a realizace finanční
strategie, vývoj finančního plánování, odhad ceny jednotlivých programů, rozpočet nákladů, odhad ceny
programů, kontrola financí a finanční uzavření programů), procesy spojené se zahájením a realizací programů
(zahájení programů, plánování programů, realizace programů, kontrola a sledování programů, prospěch a
úspěšnost změny programů, ukončení programů), procesy řízení zdrojů (plánování využití zdrojů, přiřazení zdrojů,
propojení a integrita zdrojů), procesy řízení rizik (analýza rizik, identifikace rizik, řízení rizik, zmírnění rizik),
procesy spojené s řízením času a rozsahu (procesy plánování časového rozvrhu, kontrola časového rozvrhu,
plánování rozsahu programu, kontrola rozsahu programu), procesy interní (procesy plánování komunikace,
předávání informací a hlášení o provedené práci).
Hodnocení projektového řízení
Další posouzení se zaměřuje na hodnocení průběhu životního cyklu projektů a přítomnost doporučených procesů
během jednotlivých fází životního cyklu projektu. Postupně jsou hodnoceny procesy při zahájení projektu:
zahájení projektů, analýza požadavků na projekt, definování rozsahu projektu, odhad ceny, určení rozpočtu,
získání projektového týmu, plánování komunikace, identifikace rizik, analýza a měření rizik, identifikace okolních
skupin. Dále jdou hodnoceny procesy při plánování projektu: procesy při plánování projektů, plán rozsahu
projektů, rozdělení plánu na menší části (ustanovení kontrolních bodů), schválení rozsahu, časový plán, definování
jednotlivých aktivit, určení pořadí aktivit, odhad zdrojů k jednotlivým aktivitám, plánování ceny, plánování
lidských zdrojů, plánování řízení rizik, plán ohledně okolních skupin. Dalším bodem hodnocení je realizace a
řízení projektů zahrnující procesy: řízení a usměrnění projektů, délka aktivit, plnění časového plánu, řízení
projektového týmu, řízení komunikace, zmírnění dopadu rizik, řízení zapojení okolních skupin. Posledním krokem
je kontrola a samotné uzavření projektů. Tímto se zabývají procesy: sledování a kontrola projektů, vykonávání
sledování a kontroly, uzavření projektu a jednotlivých fází projektu, kontrola rozsahu, časového plánu, rozpočtu,
komunikace, řízení rizik, zapojení okolních skupin.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
254
Souhrnné vyhodnocení
Posouzení přítomnosti a úrovně výše uvedených procesů ve vybrané MAS je prezentováno v tabulce 2, je zde
uveden souhrnný výsledek jak v absolutních číslech, tak v procentech.
Tab. 2: Hodnocení procesů dle OPM3
Úroveň procesů Projekt Program
Definované procesy 2 5,26 % 3 10 %
Prováděné procesy 8 21,05 % 7 23 %
Řízené procesy 10 26,32 % 13 43 %
Optimalizované procesy 18 47,37 % 7 23 %
Celkem procesů 38 30
Zdroj: vlastní zpracování
Podle modelu OPM3 je v MAS většina procesů řízena či optimalizována, nižší úrovně dosahuje MAS v rámci
programových procesů než v rámci projektových. V projektovém řízení je více optimalizovaných procesů. Tento
fakt může souviset s tím, že počty ukončených projektů převyšují počty programů.
5. Závěr
V souvislosti s možností financování rozvoje infrastruktury a neinvestičních aktivit z ESIF došlo k velkému
nárůstu realizovaných projektů. Projektové řízení přitom nemá zejména ve veřejném a neziskovém sektoru
dlouhou tradici a stále se setkává se značnými komplikacemi, je však jedním z klíčových prvků ovlivňující
úspěšnost realizace projektů. V článku jsou prezentovány nástroje umožňující zlepšit projektové řízení, posoudit
úroveň projektového řízení a jsou zde také prezentovány, prostřednictvím case study, výsledky hodnocení vybrané
místní akční skupiny pomocí modelů hodnocení úrovně projektového řízení. Posun v úrovni projektového řízení
nejen v oblasti ESIF projektů ale i obecně může velmi významně přispět větší úspěšnosti projektů a tím i k lepšímu
a stabilnějšímu rozvoji regionů.
Literatura
[1] ADÁMEK, M., BARTOŠ, D., BUCHBAUEROVÁ, M., DOLEŽAL, J., MOTAL, M., (2018). Analýza a
hodnocení projektového řízení v organizacích Doporučená praxe [online]. [cit. 13.3.2019]. Dostupné z:
https://www.ipma.cz/doporucena-praxe-analyza-a-hodnoceni-projektoveho-rizeni-v-organizacich/.
[2] ALBRECHT, J. C., SPANG, K., (2014). Linking the benefits of project management maturity to project
complexity. International Journal of Managing Projects in Business, vol. 7, no. 2, pp. 285-301. ISSN 1753-
8378. DOI 10.1108/IJMPB-08-2013-0040.
[3] APM., (2012). APM Body of Knowledge. Rirborough: APM. ISBN 978-1-903494-40-0.
[4] AXELOS., (2017). PRINCE2 2017 Project Management Certifications. [online]. [cit. 12.3.2019]. Dostupné
z: https://www.axelos.com/certifications/prince2.
[5] AXELOS., (2015). P3M3 project management self – assessment. [online]. [cit. 12.3.2019]. Dostupné z:
https://www.axelos.com/best-practice-solutions/p3m3.
[6] BACLUND, F., CHRONÉER, D., SUNDQVIST, E., (2014). Project Management Maturity Models – a
Critical Review a Case Study within Swedish Engineering and Construction organizations. Procedia – Social
and Behavioral Sciences, vol. 119, pp. 837-846. ISSN 1877-0428. DOI 10.1016/j.sbspro.2014.03.094.
[7] DOLEŽAL, J.; LACKO, B.; MÁCHAL, P. a kol., (2012). Projektový management podle IPMA. Praha: Grada
Publishing. ISBN 978-80-247-4275-5.
[8] CRAWFORD, J. K., (2014). The book project management maturity model. New York: Marcel Dekker, Inc.
ISBN 9781482255447.
[9] ČESKÁ ASOCIACE ROZVOJOVÝCH AGENTUR., (2019). Čara. [online]. [cit. 12.3.2019]. Dostupné z:
https://www.cara.cz/o-nas/.
[10]EUROPEAN NETWORK FOR RURAL DEVELOPMENT., (2014). The LEADER Approach. [online]. [cit.
12.3.2019]. Dostupné z: http://enrd.ec.europa.eu/enrd-static/leader/leader/leader-tool-kit/the-leader-
approach/why-is-leader-specific/en/bottom-up-approach_en.html.
[11]EY., (2018). Průzkum projektového řízení v ČR 2017. [online]. [cit. 8.3.2019]. Dostupné z:
https://www.ey.com/Publication/vwLUAssets/Projektov%C3%A9_%C5%99%C3%ADzen%C3%AD_2018
/$FILE/EY%20Pr%C5%AFzkum%20projektov%C3%A9ho%20%C5%99%C3%ADzen%C3%AD%20v%2
0%C4%8CR%202017_v%C3%BDsledky%2010.%20ro%C4%8Dn%C3%ADku.pdf.
[12]ESI INTERNATIONAL., (2016). Assessing project management maturity. [online]. [cit. 12.3.2019].
Dostupné z: from https://www.strategyex.com/.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
255
[13]EUROPEAN COMMISSION., (2019). LAG Database. [online]. [cit. 12.3.2019]. Dostupné z:
https://enrd.ec.europa.eu/leader-clld/lag-database_en.
[14]FINCHER, A., LEVIN, G., (1997). Project management maturity model. In PMI 28th Annual Seminars and
Symposium, Chicago Illiois U.S.A: PMI, pp. 48-55. ISBN: 1880410338.
[15]GÖRÖG, M., (2016). A Broader Approach to Organizational Project Management Maturity Assessment.
International Journal of Project Management, vol. 34, pp. 1658-1669. ISSN: 0263-7863. DOI
10.1016/j.ijproman.2016.08.011.
[16]IPMA., (2019). IPMA Standards. [online]. [cit. 11.3.2019]. Dostupné z:
https://www.ipma.world/individuals/standard/.
[17]IPMA., (2016). Reference model for IPMA Delta. [online]. [cit. 11.3.2019]. Dostupné z:
http://www.ipma.world/certification/certify-organisations/delta-reference-model/.
[18]IPMA CZ, (2019). Certifikace. [on-line]. [cit. 2019-03-12]. Dostupné z: https://www.ipma.cz/certifikace/.
[19]IPMA CZ, (2017). Mezinárodní standard projektového řízení IPMA ICB v. 4. Praha: IPMA Česká republika,
z.s. ISBN 978-80-7326-285-3.
[20]KERZNER, H., (2014). Kerzner project management maturity assessment. [online]. [cit. 11.3.2019].
Dostupné z: https://www.iil.com/kpm3/how_kpm3_works.asp.
[21]KWAK, Y. H., IBBS, C. W., (2002). Project management process maturity PM2
model. Journal of
Management in Engineering, 18, 150-155. ISSN: 1943-5479.
[22]KWAK, Y. H., SADATSAFAVI, H., WALEWSKI, J., WILLIAMS, N. L., (2015). Evolution of project based
organization: A case study. International Journal of Project Management, vol. 33, no. 8, 1pp. 652-1664.
ISSN: 0263-7863. DOI 10.1016/j.ijproman.2015.05.004.
[23]LAPPE, M., SPANG, K., (2014). Investment in Project Management are Profitable: A Case Study-based
Analysis of the Relationship between the Costs and Benefits of Project Management. International Journal
of Project Management, vol. 32, no. 4, pp. 603-612 . ISSN: 0263-7863. DOI 10.1016/j.ijproman.2013.10.005.
[24]LIANYING, Z., JING, H., XINXING, Z., (2012). The project management maturity model and application
based on PRINCE 2. Procedia Engineering, 29, 3691-3697. ISSN 1877-7058. DOI
10.1016/j.proeng.2012.01.554
[25]LUBIANIKER, S., (2000). Opening the book on the open maturity model. [online]. [cit. 11.3.2019]. Dostupné
z: http://www.pmi.org/learning/open-maturity-model-principles-tools-4637?id=4637.
[26]MÜLLER, R., GLÜCKER, J., AUBRY, M., (2013). A Relational Typology of Project Management Offices.
Project Management Journal, vol. 44, no. 1, pp. 59-76. ISSN: 87569728. DOI 10.1002/pmj.21321.
[27]NÁRODNÍ SÍŤ MÍSTNÍCH AKČNÍCH SKUPIN., (2018). Seznam místních akčních skupin. [online]. [cit.
12.3.2019]. Dostupné z: http://nsmascr.cz/seznam-mistnich-akcnich-skupin/.
[28]PATANAKUL, P., IEWWONGCHAROEN, B., MILOSEVIC, D., (2010). An Empirical Study on the Use of
Project Management Tools and Techniques across Project Life-Cycle and their Impact on Project Success.
Journal of General Management, vol. 35, no. 3, pp. 41-65. ISSN 03063070. DOI
0.1177/030630701003500304.
[29]PMI., (2017). A Guide to the Project Management Body of Knowledge. Newton Square: PMI. ISBN
9781628251845.
[30]PMI., (2019). Certifications. [online]. [cit. 12.3.2019]. Dostupné z: https://www.pmi.org/certification.
[31]PMI., (2003). Organizational Project Management Maturity Model (OPM3). Newton Square: PMI. ISBN 1-
930699-08-5. http://dx.doi.org/10.1201/9781420028942.axa .
[32]PMI., (2013a). The Standard for Portfolio Management. Newton Square: PMI. ISBN 978-1-935589-69-3.
[33]PMI., (2013b). The Standard for Program Management. Newton Square: PMI. ISBN 978-1-935589-68-6.
[34]SPALEK, S., (2015). Establishing a conceptual model for assessing project management maturity in industrial
companies. International Journal of Industrial Engineering, vol. 22 , no. 2, pp. 301-313. ISSN: 0263-7863.
[35]KOSTALOVA, J.; TETREVOVA, L., (2018). Proposal and Verification of Project Management Methods and
Tools Oriented Maturity Model, Revista de Gestão e Projetos Journal of Business and Projects, vol. 9, no. 1,
pp. 1-23. ISSN 2236-0972. DOI 10.5585/gep.v9i1.595.
[36]UNGER, B. N., GEMÜNDEN, H. G., AUBRY, M., (2012). The Three Roles of a Project Portfolio
Management Office: Their Impact on Portfolio Management Execution and Success. International Journal of
Project Management, vol. 30, no. 5, pp. 608-620. ISSN 0263-7863. DOI 10.1016/j.ijproman.2012.01.015.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
256
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-9268-2019-32
IMPLEMENTACE INTEGROVANÝCH NÁSTROJŮ ÚZEMNÍ
DIMENZE V PROGRAMOVÉM OBDOBÍ 2014 – 2020
Implementation of territorial dimension integrated tools in the
programming period 2014 – 2020
JANA KOŠŤÁLOVÁ
MARIE BEDNAŘÍKOVÁ
Kat. ekonomiky a manag. chem. a potravin. prům.
Fakulta chemicko-technologická
Univerzita Pardubice
Dep. of Econ. and Manag. of Chem. and Food Industr.
Faculty of chemical technology
University of Pardubice
 Studentská 95, 532 10 Pardubice, Czech Republic
E-mail: jana.kostalova@upce.cz, marie.bednarikova@upce.cz
Anotace
Článek je věnován problematice dopadu veřejných politik spolufinancovaných z Evropských strukturálních a
investičních fondů v programovém období 2014 – 2020 na rozvoj obcí, měst a regionů. V návaznosti na zkušenosti
z programového období 2007 – 2013 byla i v probíhajícím období začleněna do dohody o partnerství mezi
Evropskou unií a Českou republikou územní dimenze. Územní dimenze je chápána jako možnost podpořit
konkurenceschopnost specifických typů území a také jako nástroj vyrovnávání územních disparit. Územní dimenze
propojuje sektorové a regionální zaměření podpůrných nástrojů a aktivit. Naplnění územní dimenze
v programovém období 2014 – 2020 probíhá prostřednictvím integrovaných projektů a integrovaných nástrojů.
Integrované nástroje využívané v tomto programovém období jsou integrované teritoriální investice, integrované
plány rozvoje území a komunitně vedený místní rozvoj. Přes zpoždění v začátku programového období je v druhé
polovině programového období čerpáno v rámci všech integrovaných nástrojů a je možné začít analyzovat jejich
dopad. V článku je specifikováno v jakém rozsahu a s jakými přínosy je dosavadní implementace integrovaných
nástrojů spojována a je připojeno i doporučení pro přípravu dalšího období na základě stávajícího průběhu
implementace.
Klíčová slova
evropské strukturální a investiční fondy, územní dimenze, integrované nástroje, integrované teritoriální investice,
integrované plány rozvoje území, komunitně vedený místní rozvoj
Annotation
The article deals with the impact of public policies co-financed by the European Structural and Investment Funds
in the programming period 2014 – 2020 on the development of municipalities, cities and regions. Based on the
experience of the programming period 2007 – 2013, the territorial dimension was also included into the
Partnership Agreement between the European Union and the Czech Republic in the current period. The territorial
dimension is understood as an opportunity to support the competitiveness of specific types of territories and also
as a tool for balancing territorial disparities. The territorial dimension links the sectoral and regional focus of
support tools and activities. The fulfilment of the territorial dimension in the programming period 2014 - 2020
takes place through integrated projects and integrated tools. Integrated tools used in this programming period are
integrated territorial investments, integrated territorial development plans and community-led local development.
Despite the delays in the start of the programming period, all integrated instruments are used in the second half
of the programming period and their impact can be analyzed. The article specifies the range and the benefits of
integrated tool implementation and recommendations for the preparation of the next period based on the current
implementation process.
Key words
European structural and investment funds, territorial dimension, integrated tools, integrated territorial
investment, community-led local development, integrated territorial development plans
JEL classification: H25, H71, R58
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
257
1. Úvod
Na úrovni Evropské unie (EU) jsou definovány dlouhodobé strategické cíle rozvoje. Aktuální cíle EU jsou
definovány v strategickém dokumentu Evropa 2020 (European Commission, 2015). Strategie Evropa 2020 jako
svůj cíl stanovuje inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění (European Commission, 2015). Naplnění
tohoto cíle je prováděno s pomocí jednotlivých politik EU – hospodářské politiky, politiky zaměstnanosti a politiky
regionální a strukturální, nazývané též politika soudržnosti. Jednotlivé členské země byly vyzvány k promítnutí
uvedeného cíle do vnitrostátních cílů.
Regionální a strukturální politika EU vedoucí k naplnění stanovených cílů je realizována v časově omezených
programových obdobích. V současnosti probíhá programové období 2014 – 2020. K financování regionální a
strukturální politiky jsou využity prostředky Evropských strukturálních a investičních fondů (ESIF) a Kohézní
fond (KF). Na plnění cílů regionální a strukturální politiky bylo na úrovni EU v programovém období 2014 – 2020
vyčleněno 351,8 mld. EUR (Ministerstvo pro místní rozvoj ČR, 2015). Jednotlivé členské státy se mohou zapojit
do plnění politik s využitím alokovaných finančních prostředků prostřednictvím uzavření dohody o partnerství
s Evropskou komisí. V této dohodě jsou definovány národní cíle, navazující na Strategii Evropa 2020, a dílčí cíle
jednotlivých politik, zohledňující národní cíle a situaci v jednotlivých členských zemích. (European Commission,
2013)
Česká republika (ČR) podepsala dohodu o partnerství 26. 8. 2014 (Ministerstvo pro místní rozvoj ČR, 2014).
Součástí dohody o partnerství je vymezení oblastí podpory v podobě 10 tematických operačních programů (OP) a
11 programů přeshraniční spolupráce a mezinárodní spolupráce (Ministerstvo pro místní rozvoj ČR, 2011).
V dohodě o partnerství je specifikována výše uvedené podpory 23,98 mld. EUR (Ministerstvo pro místní rozvoj
ČR, 2014). Dohoda o partnerství vymezuje také přístup k teritoriálnímu rozvoji ČR. Základním východiskem je
Strategie regionálního rozvoje ČR 2014 – 2020 (SRR) a v ní obsažené územní dimenze (Ministerstvo pro místní
rozvoj ČR, 2013). Začlenění územní dimenze v programovém období 2014 – 2020 vycházelo z pozitivních reflexí
využití tohoto principu v předchozím programovém období. Cílem začlenění územní dimenze je reflektovat
specifické územní problémy a potřeby, řešit regionální rozdíly a využít potenciál přítomný v území, územní
dimenze by také měla přispět k zvýšení regionální konkurenceschopnosti a snižovat regionální disparity. Cílem
uplatnění integrovaného přístupu v rámci územní dimenze je dosažení vyšší kvality strategického plánování a měl
by také vést k posilování vazeb mezi městy navzájem, městy a venkovem a napomáhat lepšímu využití přirozených
regionálních center. (Ministerstvo pro místní rozvoj ČR, 2014)
Naplnění územní dimenze integrovaným přístupem v programovém období 2014 – 2020 probíhá prostřednictvím
integrovaných projektů a integrovaných nástrojů. Integrované nástroje využívané v tomto programovém období
jsou integrované teritoriální investice (ITI), integrované plány rozvoje území (IPRÚ) a komunitně vedený místní
rozvoj (CLLD) (Ministerstvo pro místní rozvoj ČR, 2019b).
Druhá polovina programového období je vhodným okamžikem pro posouzení uplatnění integrovaných nástrojů,
analýzu rozsahu jejich implementace v počtu projektů a objemu přidělených a využitých finančních prostředků,
specifikaci případných problémů a naopak poukázání na jednoznačné přínosy, neboť polovina programového
období je zpravidla okamžik, kdy začíná příprava dalšího programového období, a je tedy žádoucí při jeho
nastavení zohlednit dosavadní zkušenosti.
2. Cíl a metodika výzkumu
Cílem článku je analyzovat stávající rozsah využití integrovaných nástrojů v rámci programového období 2014 –
2020, specifikovat přínosy integrovaných nástrojů a prezentovat případné problémy s implementací integrovaných
nástrojů spojené. Pro zpracování článku byla využita analýza sekundárních zdrojů v podobě odborné literatury,
veřejně dostupných zdrojů publikovaných institucemi odpovědnými za implementaci podpory z ESIF a dalších
institucí podílejících se na naplňování regionální a strukturální politiky v ČR.
3. Integrované nástroje v programovém období 2014 - 2020
Integrované nástroje posilují v rámci veřejných politik prvek strategického řízení ukotveného co nejblíže k místu
naplňování cílů. V rámci všech integrovaných nástrojů během jejich nasazování v praxi proběhla analýza daného
území, byla zpracována strategie rozvoje území, zpracování strategie vždy navazovalo na cíle na národní úrovni
specifikované v SRR a koresponduje tak se strategickými cíli na evropské úrovni, specifikovanými ve strategii
Evropa 2020. K financování implementace strategií jsou využity ESIF fondy, ale jsou spolufinancovány i
z finančních zdrojů nositele strategie či řešitelů projektů. Kontrola naplňování územní dimenze s pomocí
integrovaných nástrojů je realizována prostřednictvím regionálních stálých konferencí a národních stálých
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
258
konferencí, které sdružují nejen zástupce veřejných institucí zapojených do implementace, ale i zástupce
stakeholderů z příslušných území, kteří evaluují dopad implementace z jejich pohledu. (Merta, 2017, Ministerstvo
pro místní rozvoj ČR, 2019b, Národní síť zdravých měst ČR, 2019).
K problematice prospěšnosti, dopadů a problémů spojených s čerpáním ESIF je v odborné literatuře prezentována
řada studií. Zaměřují se na posouzení dopadu dotací, systému podpory žadatelů a řešitelů, administrativní
náročnost, přílišnou komplikovanost systému, míru využití strategického řízení (Brown, Zimmermannová, 2012,
Katsarova, 2013, Košťálová a kol., 2015, Zygmunt, 2018, Žáček a kol., 2018). Posouzení dílčích oblastí
v regionální politice se zaměřuje především na hodnocení dopadu dotací ve vztahu k danému regionu, oblasti
podpory, posouzení funkčnosti nástrojů a jejich přínosů pro regionální rozvoj (hodnoceny jsou zejména ITI a
CLLD) (Zdražil, Applová, 2017, Merta, 2017, Dvořák, Tonev, 2016, Brzáková, Šimonová, 2014, Sisto a kol.,
2018, Boukalová, Kolářová, 2014, Škrabal, 2018).
3.1 ITI
ITI jsou vybrané metropolitní aglomerace na území ČR definované v rámci SRR s koncentrací nad 300 tisíc
obyvatel. Jedná se o aglomerace (Brněnská, Hradecko-pardubická, Olomoucká, Ostravská, Plzeňská, Pražská a
Ústecko-chomutovská). V rámci jejich rozvoje byly vymezeny hlavní témata k řešení a to oblast dopravy a
mobility, lepší dopravní obslužnost v území aglomerace, větší integrace veřejné dopravy, sociální soudržnost,
zvyšování kvality a kapacity veřejných služeb a snižování sociálního vyloučení skupin obyvatel, udržitelná
ekonomika směřující na podporu do vzdělávání, vědy, výzkumu a inovačních center spolu s propojením
s podnikatelským sektorem a životní prostředí směřující k zajištění ekologické stability urbanizovaných území,
rozvoji ekologické dopravy, řešení energetických zásob, zajištění zásobování vodou, protipovodňová opatření a
zlepšení nakládání s odpady. (Šašinka a kol., 2015, Ministerstvo pro místní rozvoj ČR, 2019d) Každá ITI
zpracovala strategický dokument, který obsahuje analýzu svého území, a prioritní oblasti rozvoje na území
aglomerace, které jsou považovány za klíčové pro další směrování v budoucnosti a současně financovatelné
v rámci operačních programů ESIF (Národní síť zdravých měst ČR, 2019). Součástí socioekonomické analýzy
byly identifikovány největší problémy v území a jeho potřeby, byly definováni klíčoví stakeholdeři v území a
proběhl sběr projektových návrhů. Návrhová část strategie specifikuje vizi rozvoje území, strategické cíle,
specifické cíle a opatření, která se během implementace strategie promítají do vyhlašovaných výzev pro žadatele
z území ITI. V průběhu implementace probíhá průběžná kontrola nejen ze strany OP financujících realizované
projekty, ale také ze strany ITI a je monitorováno naplňování stanovených cílů. (Ministerstvo pro místní rozvoj
ČR, 2019d)
3.2 IPRÚ
IPRÚ představují nástroj udržitelného regionálního rozvoje na úrovni center s přirozeným spádovým územím, jež
se nachází mimo metropolitní oblasti ITI. Tento nástroj byl směrován do šesti sídelních aglomerací: České
Budějovice, Jihlava, Karlovy Vary, Liberec-Jablonec nad Nisou, Mladá Boleslav a Zlín. V rámci těchto oblastí
byla vymezena jako hlavní témata veřejné služby, vzdělávání a trh práce, dopravní obslužnost a oblast životního
prostředí včetně technické infrastruktury. IPRÚ se může zaměřit i na podporu výzkumných aktivit a aplikaci jejich
výstupů do praxe, podporu inovací a podnikání, dobudování potřebných infrastruktur a řešení potřeb města
vedoucích k zajištění funkčního zázemí pro danou oblast. (Ministerstvo pro místní rozvoj ČR, 2019c) Obdobně
jako ITI také tyto sídelní aglomerace zpracovaly na základě analýzy území a jednání s významnými stakeholdery
strategii rozvoje území (Národní síť zdravých měst ČR, 2019). Strategie IPRÚ schvalují účastníci z území,
Regionální stálá konference, Národní stálá konference a po jejím schválení začaly být vyhlašovány výzvy pro
žadatele z území pro předkládání projektů. (Ministerstvo pro místní rozvoj ČR, 2019c)
3.3 CLLD a Místní akční skupiny
CLLD je realizován prostřednictvím Místních akčních skupin (MAS). MAS jsou na politickém rozhodování
nezávislá společenství občanů, neziskových organizací, subjektů ze soukromé sféry a veřejné správy (obce, svazky
obcí a veřejných institucí), které zakládají sdružení a spolupracují na rozvoji území jejich působnosti metodou
LEADER. Metoda LEADER je založena na 7 principech: komunitně vedený místní rozvoj přístupem zdola
nahoru, inovační přístup, posilování partnerství mezi veřejnou, neziskovou a soukromou sférou, tvorba místní
rozvojové strategie, posilování integračních a multisektorových aktivit, síťování a budování lokálních, národních
a mezinárodních partnerství (European Network for Rural Development, 2014). Základním cílem MAS je
zlepšování kvality života a životního prostředí ve venkovských oblastech, které jsou definovány obcemi s počtem
obyvatel menším než 25 000 a územím v rozmezí počtu obyvatel mezi 10 000 a 100 000. K 9. 10. 2018 bylo v ČR
evidováno 179 MAS, které pokrývají téměř celé území ČR mimo obcí nad 25 000 obyvatel. Většina MAS je
sdružena v rámci Národní sítě MAS ČR (2019).
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
259
Mezi hlavní řešená témata v rámci CLLD patří řešení nezaměstnanosti ve venkovských oblastech, podpora lokální
ekonomiky, podnikatelských aktivit a tím i vytváření pracovních příležitostí ve venkovských oblastech, stabilizace
obyvatel, omezení odlivu mladé a kvalifikované pracovní síly, zvyšování kvalifikace, zvýšení funkční vybavenosti
venkova v oblasti sociálních, zdravotních a navazujících služeb, podpora kulturního života na venkově, podpora
spolupráce škol všech stupňů, firem a škol, firem vzájemně, podpora pozemkových úprav, opatření k biodiverzitě,
snižování zdrojů znečištění, podpora recyklace, regenerace brownfieldů, úspora energie a zavádění obnovitelných
zdrojů energie, podpora agroenvironmentálních opatření, obnova propojenosti a prostupnosti krajiny,
protipovodňová opatření a ochrana krajiny. (Ministerstvo pro místní rozvoj ČR, 2019c) I v případě CLLD je
implementace tohoto nástroje založena na strategickém řízení, kdy na základě analýzy území připravily všechny
MAS strategii CLLD a po jejím schválení probíhá její implementace nejen s pomocí ESIF, ale i národních zdrojů
prostřednictvím realizace projektů samotnými MAS, zejména projektů realizovaných aktéry v území s podporou
MAS. V případě CLLD jsou pro financování využívány Operační program zaměstnanost (OPZ), Operační
program životní prostředí (OPŽP), Program rozvoje venkova (PRV) a Integrovaný regionální operační program.
(IROP) (Ministerstvo pro místní rozvoj ČR, 2019c)
4. Implementace integrovaných nástrojů
Na zasedání Národní stálé konference byl prezentován rozsah implementace integrovaných nástrojů ke konci roku
2018. Od začátku programového období bylo v rámci územní dimenze vyhlášeno 493 výzev s alokovanou
podporou 476,5 mld. Kč, v rámci těchto výzev žadatelé předložili projekty v objemu 599,3 mld. Kč a z nich byly
schváleny projekty s celkovou výší přidělených prostředků 310,9 mld. Kč. V současnosti jsou v realizaci projekty
s celkovým rozsahem rozpočtů ve výši 221,8 mld. Kč a dosud již bylo proplaceno 59,8 mld. Kč v rámci
ukončených projektů. (Ministerstvo pro místní rozvoj ČR, 2019f). Údaje k realizovaných projektům jsou
dohledatelné také v databázi příjemců ESIF Ministerstva pro místní rozvoj ČR (2019e).
4.1 Stav implementace ITI
V oblasti ITI na začátku programového období bylo nutné vytvořit struktury řízení a zapojení všech stakeholderů,
neboť ITI nenavazovalo na obdobný nástroj z minulého programového období. Nicméně všechna velká města
v aglomeracích ITI měla v minulém programovém období IPRÚ, tudíž mohla navázat na zkušenost s implementací
tohoto nástroje. V roce 2015 došlo ke schválení prvních ITI, většina pak byla schválena v roce 2016 a následně
začaly ITI vyhlašovat výzvy navazující na jednotlivé strategické cíle, specifické cíle a opatření. Stav
implementace ITI k 31. 12. 2018 je uveden v tabulce 1.
Tab. 1: Stav implementace ITI k 31. 12. 2018
Operační
program
Alokace
ITI
Vydaná vyjádření
ŘV ITI (kladná a
záporná yjádření)
Žádosti o podporu v
MS2014+
(schválené nebo
dosud
nevyhodnocené)
Nasmlouvané
projekty (všechny
projekty
s podepsaným
právním aktem)
Ukončené
projekty
Počet Alokace Počet Alokace Počet Alokace Počet Alokace
IROP 16 117,72 798 16 502,9 570 10 493,4 376 6 944,6 147 2 259,0
OPVVV 2242,30 66 3 681,0 30 2 345,4 23 1 480,3 0 0
OPPIK 4 042,3 132 1 334,0 69 891,2 23 143,2 2 9,7
OPD 6475,84 36 4 951,5 20 2 862,6 11 709,9 2 2 52,1
OPZ 598,56 82 643,6 57 452,5 43 318,1 0 0
OPŽP 1450,03 20 388,0 8 258,5 2 14,9 0 0
OPPPR 459,1 1 187,3 1 162,0 1 162,0 0 0
Celkem 31385,79 1 135 27 688 755 17 464,0 479 9 773,0 151 2 320,8
Pozn. Řídicí výbor (ŘV), MS2014+ - informační systém pro podávání žádostí a administrování projektů, Operační program Podnikání a
inovace pro konkurenceschopnost (OPIK), Operační program Doprava (OPD), Operační program Praha – pól růstu ČR (OPPPR)
Všechny alokace jsou uvedeny v mil. Kč.
Zdroj: vlastní zpracování a Ministerstvo pro místní rozvoj ČR, 2019f
Všechny ITI prochází tzv. mid-term evaluací. Mid-term evaluace je zaměřena na hodnocení naplňování
integrovaných strategií k 31. 12. 2018. V oblastech ITI je již schváleno téměř 500 projektů, nicméně z celkové
alokace je zatím vyčerpáno relativně málo. Ministerstvo pro místní rozvoj ČR doporučilo řešitelům ITI urychlit
čerpání. V případě, že v rámci průběžné evaluace nebudou dodrženy plánované finanční milníky, dojde k přesunu
finančních prostředků do individuálních projektů.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
260
4.2 Stav implementace IPRÚ
Všechny IPRÚ v ČR při zapojení v současném programovém období mohly vycházet ze zkušeností z předchozího
programového období, neboť integrované nástroje využívaly již dříve. Obdobně jako v ostatních nástrojích
nejdříve musely všechny oblasti provést analýzu regionu a stanovení strategických cílů, specifických cílů a
opatření. Pro všech šest území byly v letech 2015 a 2016 schváleny jejich strategie a bylo zahájeno vyhlašování
výzev. V tabulce 2 je uveden přehled implementace IPRÚ ke konci roku 2018.
Tab. 2: Stav implementace IPRÚ k 31. 12. 2018
Operační
program
Alokace
IPRÚ
Vydaná vyjádření
ŘV IPRÚ (kladná
a záporná
vyjádření)
Žádosti o podporu v
MS2014+
(schválené nebo
dosud
nevyhodnocené)
Nasmlouvané
projekty (všechny
projekty
s podepsaným
právním aktem)
Ukončené
projekty
Počet Alokace Počet Alokace Počet Alokace Počet Alokace
IROP 5 805,98 180 2 713,2 121 1 727,8 91 540,0 61 877,8
OPD 1 523,60 6 231,8 3 78,1 2 22,3 1 14,2
OPZ 457,47 36 328,4 14 139,7 19 0 0 0
Celkem 7 78705 222 3 273,4 138 1 945,5 112 716,2 62 892,0
Pozn. Všechny alokace jsou uvedeny v mil. Kč.
Zdroj: vlastní zpracování a Ministerstvo pro místní rozvoj ČR, 2019f
Také IPRÚ prochází procesem mid-term evaluace k 31. 12. 2018, v červnu 2019 by měly být prezentovány
výsledky průběžného hodnocení všech šesti území z pohledu naplňování strategií rozvoje a dosažených výsledků.
4.3 Stav implementace CLLD
Přes velmi pomalý start implementace CLLD, kdy jednotlivé řídící orgány operačních programů velmi dlouho
zpracovávaly prováděcí předpisy a Ministerstvo pro místní rozvoj ČR zpracovávalo metodiky standardizace a
Metodický pokyn pro využití integrovaných nástrojů v programovém období 2014-2020 určujícího dokumentu
pro přípravu strategií CLLD, byly postupně všechny MAS standardizovány a došlo od poloviny roku 2016 do října
2018 ke schválení Strategií CLLD u 178 z celkových 179 MAS. V tabulce 3 je uveden přehled implementace
CLLD napříč všemi operačními programy k 31. 12. 2018.
Tab. 3: Stav implementace CLLD k 31. 12. 2018
Ukazatel/Programový rámec
IROP PRV OP Z OP ŽP
Celkem
CLLD
Celkový počet výzev MAS (ks) 926 376 681 57 2040
Celková alokace vyhlášených
výzev MAS (mil. Kč)
6 581 3 525 1 817 245 12 168
Celková alokace vyhlášených
výzev = % alokace CLLD
80,9 88,8 105,0 21,8 Počet
projektů v realizaci (vydaný
právní akt/podpis Dohody) (ks)
826 1 976 470 11 3 283
Objem prostředků právní akt nebo
Dohoda (mil. Kč)
1 830 780 670 9 3 289
Počet ukončených projektů (ks) 234 408 3 1 646
Proplacené prostředky přes
žádosti o platbu (mil. Kč)
458 327 50 2 837
Zdroj: vlastní zpracování a Ministerstvo pro místní rozvoj ČR, 2019f
V průběhu implementace došlo k navýšení prostředků v rámci OP ŽP na CLLD, některé MAS rozšiřovaly své
strategie o tuto oblast. MAS jsou zapojeny i do implementace operačního programu Výzkum, vývoj, vzdělávání
(OPVVV), kde napomáhají formou animace mateřským a základním školám podávat zjednodušené projekty, tzv.
šablony, a v mnoha územích se staly řešiteli projektů Místní akční plán vzdělávání. V rámci těchto projektů
dochází k vytváření strategických dokumentů a implementace strategií za účasti zástupců z území ovlivňujících
oblast vzdělávání a výchovy. V současnosti prochází MAS kontrolním procesem tzv. mid-term evaluací, kdy je
kontrolováno naplňování strategií CLLD, stanovených indikátorů a je možné zapracovat případné aktualizace. Do
30. 6. 2019 by měly všechny MAS projít tímto procesem.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
261
4.5 Hodnocení implementace integrovaných nástrojů
S průběhem implementace všech integrovaných nástrojů jsou spojeny níže uvedené problémy:
 příliš dlouhý časový úsek na začátku programového období zabralo období přípravy metodických pokynů,
zpracování analýz, formulování strategií a jejich schvalovací proces,
 o vymezené prostředky alokované v jednotlivých výzvách je ze strany žadatelů nerovnoměrný zájem,
 čerpání prostředků není rovnoměrně rozloženo v průběhu celého programového období,
 s průběžnými změnami v rámci integrovaných nástrojů (např. změny volených orgánů MAS) je nutné dbát
na dodržování pravidel standardizace, může docházet k porušování nastavených postupů,
 problémy spojené s měnícími se a chybějícími metodickými pokyny (např. projekty spolupráce plánované
v CLLD mají problematicky stanovené parametry a očekává se jejich úprava ze strany řídícího orgánu),
 vyšší administrativa spojená s podáváním žádostí a dokládáním dokumentů jak na úrovni řídícího orgánu,
tak na úrovni integrovaného nástroje,
 nejednotnost informačního prostředí – např. v rámci CLLD je podávání žádostí v rámci operačního programu
Program rozvoje venkova spojeno s jinou aplikací než další operační programy.
Naopak na základě dosavadních zkušeností je možné shrnout přínosy spojené s implementací integrovaných
nástrojů:
 v programovém období 2014 – 2020 byla velmi silně posílena role strategického řízení a je zde větší míra
koordinovanosti činností mezi řídícími orgány a dalšímu zúčastněnými aktéry,
 strategie vychází z reálných potřeb daných regionů a jejich návrh vznikl zdola nahoru na základě požadavků
klíčových aktérů a dalších stakeholderů, působících nebo ovlivňujících rozvoj regionu, podpora tedy míří
velmi cíleně na rozvoj regionů,
 pozitivně lze hodnotit aktivní práci ITI, IPRÚ a MAS v regionech s potenciálními žadateli, metodická pomoc
či obecné poradenství při zpracování žádostí i realizaci projektů, pro řadu žadatelů, kteří by v individuálních
projektech neměli dostatečné znalosti a zkušenosti je zpracování žádosti prostřednictvím výzev na regionální
úrovni mnohem lépe zvládnutelné,
 vzhledem k rovnoměrně rozdělené alokaci směrem k integrovaným nástrojům je zajištěna plošnější a
rovnoměrnější distribuce prostředků z ESIF fondů,
 možnost flexibilní reakce na vývoj v regionu, průběžně je možné jednat o případných přesunech, úpravách
alokací, případně v rámci mid-term evaluace může dojít k promítnutí do strategického dokumentu,
 došlo k významnému posílení síťování, propojování v rámci regionů mezi aktéry působícími v území,
v rámci analýzy a přípravy strategií byly navázány kontakty mezi subjekty, které dříve neměly příležitost
k bližší spolupráci.
4.6 Nastavení integrovaných nástrojů v programovém období 2021 - 2027
Pozitivně je možné hodnotit snahu neopakovat chybu ze začátku programového období 2014 – 2020, kdy
zpracování metodických pokynů, analýz a strategických dokumentů a proces jejich schvalování zabralo více než
2 roky ze samotného programového období. Již v roce 2016 byla zahájena příprava dalšího programového období
s tím, že je v plánu významně posílit územní dimenzi a využití integrovaných nástrojů a v maximální míře navázat
na strategické řízení, zahájené ve stávající programovém období (Ministerstvo pro místní rozvoj ČR, 2019f). Bylo
již zahájeno i jednání s Evropskou komisí. Mezi skutečnosti, které se v rámci přípravy s novým programových
obdobím spojují, patří (Ministerstvo pro místní rozvoj ČR, 2019f, Ministerstvo pro místní rozvoj ČR, 2016):
 další období bude vycházet ze SRR 2021+, která je již od roku 2017 v přípravě,
 mezi základní principy SRR je opět zařazeno využití územní dimenze v rámci sektorových politik, další
rozvíjení strategického plánování, posilování spolupráce a síťování v regionech, zlepšení koordinace a práce
s daty v oblasti regionálního rozvoje a důraz na hledání smart řešení na úrovni regionů,
 zachování návaznosti na Národní výzkumnou a inovační strategii pro inteligentní specializaci ČR (RIS3),
 územní dimenze bude využívat integrované nástroje ITI a CLLD, nově budou vznikat také Regionální akční
plány (RAP) pro zvýšení koordinace napříč městskými a venkovskými regiony,
 CLLD by mělo být více použito pro animaci v území, posilování vazeb a partnerství, přepokládá se
jednodušší schvalování strategií již ve stávajícím programovém období, rozšíření operačních programů
animovaných prostřednictvím MAS,
 ITI budou rozšířena na 13 aglomerací (dosavadní ITI a IPRÚ), pro rozvoj městských regionů bude blokována
významná část prostředků, snaha o rozšíření operačních programů dostupných v ITI,
 prostřednictvím RAP budou alokovány prostředky na rozvoj jednotlivých krajů,
 dojde k posílení průběžných monitorovacích aktivit k zvýšení průběžné evaluace,
 kombinované využití zdrojů financování regionálního rozvoje z ESIF, národních a ostatních zdrojů,
 posílení využití finančních nástrojů pro zajištění návratnosti části zdrojů,
 zvýšení flexibility pro případné přesuny v rámci operačních programů,
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
262
 v rámci jednání s Evropskou komisí jsou již předběžně formulovány základní strategické cíle – zlepšení
životního prostředí a ochrana klimatu, využití výzkumného potenciálu pro zvýšení konkurenceschopnosti
s ohledem na technologické změny, rozvoj konkurenceschopné a soudržné společnosti, rozvoj dostupnosti a
efektivity dopravní sítě, trvale udržitelný a integrovaný rozvoj městských a venkovských oblastí,
 předběžně se jedná o 7 tematických operačních programech navazujících na stávající OP (OP
Konkurenceschopnost, IROP, OP Věda a vzdělávání, OP Lidské zdroje, OPŽP, OPD, OP Rybářství, OP
Technická pomoc) a programech regionální spolupráce se sousedními zeměmi.
5. Závěr
V programovém období 2014 – 2020 proti předchozímu programovému období došlo k posílení role územní
dimenze, integrovaných nástrojů a přes některé problémy, spojené s pozdním schválením metodických postupů,
zpracováním a schválením strategií rozvoje v příslušných integrovaných nástrojích, probíhá implementace
uspokojivým způsobem. V některých oblastech se potýkají integrované nástroje s menším zájmem žadatelů, jinde
je naopak převis zájmu. Ze strany žadatelů a řešitelů je opět, stejně jako v předchozím období, negativně
hodnocena komplikovanost prostředí, administrativní náročnost a proměnlivost metodického prostředí. Naopak
zvláště v CLLD je pozitivně hodnocena zprostředkovatelská činnost a role MAS ve vztahu k řešitelům. Průběžně
je kontrolováno plnění finančních milníků, ve všech integrovaných nástrojích probíhá mid-term evaluace. Čerpání
prostředků z důvodu pozdějšího zahájení není ještě zdaleka v polovině vyčerpaných alokací, ale lze předpokládat,
že zbývající část programového období bude charakteristická intenzivním čerpáním. V dalším programovém
období dle stávajících přípravných prací lze očekávat další posílení územní dimenze, využití integrovaných
nástrojů, jejich rozšiřování a rozšiřování operačních programů, které prostřednictvím integrovaných nástrojů je
možné lépe zacílit s ohledem na potřeby regionů. Pozitivní je i snaha zahájit přípravné práce již v programovém
období 2014 – 2020, přípravu metodických pokynů i samotnou aktualizaci strategií jednotlivých integrovaných
nástrojů pro další programového období je v plánu zahájit ještě před jeho začátkem.
Literatura
[1] BROWN, L.; ZIMMERMANNOVÁ, L., (2012). Problematika čerpání prostředků ze strukturálních fondů v
České republice: překážky limitující plynulé čerpání z fondů. [online]. [cit. 10.3.2019]. Dostupné z:
http://nf.vse.cz/wp-content/uploads/fewpp_article-cerpani-SF-zimmermannova-brown.pdf.
[2] BOUKALOVÁ, K., KOLÁŘOVÁ, A., (2014). CLLD ve vybraných státech EU po roce 2014 pod
mikroskopem. In Region in the Development of Society 2014. Brno: Mendel University of Brno, pp. 76-85.
ISBN 978-80-7509-139-0.
[3] BRZÁKOVÁ, K., ŠIMANOVÁ, J., (2014). Evaluation of the Implementation of Selected Regional
Operational Programs with a Focus on Public Projects Economic Efficiency. In International Conference on
European Integration. Ostrava: VŠB-TU Ostrava, pp. 51–58. ISBN 978-80-248-3388-0.
[4] DVOŘÁK, Z., TONEV. P., (2016). Problematika vymezování metropolitních oblastí na území České
republiky s důrazem na Brno a Ostravu. In XIX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Sborník
příspěvků. Brno: Masarykova univerzita. pp. 589-594. ISBN 978-80-210-8273-1. DOI
10.5817/CZ.MUNI.P210-8273-2016-75.
[5] EUROPEAN COMMISSION., (2015). Europe 2020 strategy. [online]. [cit. 10.3.2019]. Dostupné z:
https://ec.europa.eu/info/business-economy-euro/economic-and-fiscal-policy-coordination/eu-economic-
governance-monitoring-prevention-correction/european-semester/framework/europe-2020-strategy_en.
[6] EUROPEAN COMMISSION., (2013). European structural and investment funds. [online]. [cit. 14.3.2019].
Dostupné z: https://ec.europa.eu/info/funding-tenders/funding-opportunities/funding-programmes/overview-
funding-programmes/european-structural-and-investment-funds_en.
[7] EUROPEAN NETWORK FOR RURAL DEVELOPMENT, (2014). The LEADER Approach. [online]. [cit.
15.3.2019]. Dostupné z: http://enrd.ec.europa.eu/enrd-static/leader/leader/leader-tool-kit/the-leader-
approach/why-is-leader-specific/en/bottom-up-approach_en.html.
[8] MERTA, T., (2017). Regionální stálá konference jako nový institucionální nástroj regionální politiky v Česku.
In XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Sborník příspěvků. Brno: Masarykova univerzita, pp.
107-113. ISBN 978-80-210-8587-9. DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-8587-2017-12.
[9] MINISTERSTVO PRO MÍSTNÍ ROZVOJ ČR., (2014). Dohoda o partnerství pro programové období 2014
– 2020 Česká republika. [online]. [cit. 14.3.2019]. Dostupné z: https://www.mmr.cz/getmedia/40d6c28a-df6f-
411d-99c4-efbc0b9a07a8/Dohoda_o_partnerstvi.pdf.
[10]MINISTERSTVO PRO MÍSTNÍ ROZVOJ ČR., (2019a). CLLD. [online]. [cit. 14.3.2019].
https://www.mmr.cz/cs/Microsites/Uzemni-dimenze/UD-typy/Integrovane-nastroje/CLLD.
[11]MINISTERSTVO PRO MÍSTNÍ ROZVOJ ČR., (2015). Evropské fondy 2014 – 2020: jednoduše pro lidi.
Praha: Ministerstvo pro místní rozvoje ČR, ISBN 978-80-87147-84-9.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
263
[12]MINISTERSTVO PRO MÍSTNÍ ROZVOJ ČR., (2019b). Integrované nástroje. [online]. [cit. 14.3.2019].
Dostupné z: https://www.mmr.cz/cs/Microsites/Uzemni-dimenze/UD-typy/Integrovane-nastroje.
[13]MINISTERSTVO PRO MÍSTNÍ ROZVOJ ČR., (2019c). IPRÚ. [online]. [cit. 14.3.2019].
https://www.mmr.cz/cs/Microsites/Uzemni-dimenze/UD-typy/Integrovane-nastroje/IPRU.
[14]MINISTERSTVO PRO MÍSTNÍ ROZVOJ ČR., (2019d). ITI. [online]. [cit. 14.3.2019].
https://www.mmr.cz/cs/Microsites/Uzemni-dimenze/UD-typy/Integrovane-nastroje/ITI.
[15]MINISTERSTVO PRO MÍSTNÍ ROZVOJ ČR., (2016). Programové období 2021 - 2027. [online]. [cit.
15.3.2019]. Dostupné z: https://www.dotaceeu.cz/cs/Evropske-fondy-v-CR/KOHEZNI-POLITIKA-PO-
ROCE-2020.
[16]MINISTERSTVO PRO MÍSTNÍ ROZVOJ ČR., (2011). Programy. [online]. [cit. 14.3.2019]. Dostupné z:
https://www.dotaceeu.cz/cs/Evropske-fondy-v-CR/2014-2020/Operacni-programy.
[17]MINISTERSTVO PRO MÍSTNÍ ROZVOJ ČR., (2019e). Seznam operací (příjemců). [online]. [cit.
14.3.2019]. Dostupné z: https://dotaceeu.cz/cs/Statistiky-a-analyzy/Seznamy-prijemcu.
[18]MINISTERSTVO PRO MÍSTNÍ ROZVOJ ČR., (2013). Strategie regionálního rozvoje ČR 2014 – 2020.
[online]. [cit. 15.3.2019]. Dostupné z: https://www.mmr.cz/getmedia/08e2e8d8-4c18-4e15-a7e2-
0fa481336016/SRR-2014-2020.pdf.
[19]MINISTERSTVO PRO MÍSTNÍ ROZVOJ ČR., (2019f). 12. Zasedání Národní stálé konference. [online].
[cit. 14.3.2019]. Dostupné z: https://mmr.cz/cs/Microsites/uzemni-dimenze/Dokumenty/Narodni-stala-
konference.
[20]NÁRODNÍ SÍŤ MÍSTNÍCH AKČNÍCH SKUPIN., (2018). Seznam místních akčních skupin. [online]. [cit.
14.3.2019]. Dostupné z: http://nsmascr.cz/seznam-mistnich-akcnich-skupin/.
[21]NÁRODNÍ SÍŤ ZDRAVÝCH MĚST ČR. (2019). Databáze strategií. [online]. [cit. 13.3.2019]. Dostupné z:
https://www.databaze-strategie.cz/cz/oblastni-dokumenty.
[22]KATSAROVA, I., (2013). The (Low) Absorption of EU Structural Funds. Library of the European
Parliament: Library Briefing. [online]. [cit. 13.3.2019]. Dostupné z:
http://www.europarl.europa.eu/eplibrary/The-low-absorption-of-EU-Structural-Funds.pdf.
[23]KOSTALOVA, J., TETREVOVA, L., PATAK, M., (2015). The System of Support for Projects Co-financed
by EU funds in the Czech Republic. Transylvanian Review of Administrative Sciences, vol. 45E (June) pp.
97-115. ISSN 1842-2845.
[24]SISTO, R., LOPOLITO, A., VAN VLIET, M., (2018). Stakeholder participation in planning rural
development strategies: Using backcasting to support Local Action Groups in complying with CLLD
requirements, Land Use Policy, no. 70, pp. 442–450. ISSN: 0264-8377. DOI
10.1016/j.landusepol.2017.11.022.
[25]ŠAŠINKA, P., DVOŘÁK, Z., TONEV, P.. (2015). Programové období EU 2014-2020 jako katalyzátor
prostorových analýz metropolitních oblastí (na příkladu Brněnské metropolitní oblasti). In Kulla, M., Novotný,
L. (eds.). Zborník abstraktov zo 7. medzinárodného geografického kolokvia. Košice: Univerzita Pavla Jozefa
Šafárika v Košiciach. pp. 35-36, ISBN 978-80-8152-319-9.
[26]ŠKRABAL, J.. (2018). Utilization of European funds for brownfields regeneration. In 4th International
Conference on European Integration. Sborník přísvěvků. Ostrava: VŠB – Technical University Ostrava. pp.
1484-1491. ISBN 978-80-248-4169-4.
[27]ZDRAŽIL, P., APPLOVÁ, P., (2017). Dopady programového období 2007-2013 regionální politiky EU na
rozvoje českých mikroregionů. In XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Sborník příspěvků.
Brno: Masarykova univerzita, pp. 75-82. ISBN 978-80-210-8587-9. DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-8587-
2017-8.
[28]ZYGMUNT, J., (2018). The EU funds and the nascence of firms in a transition economy. In 4th International
Conference on European Integration. Sborník příspěvků. Ostrava: VŠB – Technical University Ostrava. pp.
1653-1659. ISBN 978-80-248-4169-4.
[29]ŽÁČEK, J., HRŮZA, F., VOLČÍK, S. (2018). Impact of ESIF on economic growth of regions of the Czech
republic – panel data regression analysis. In 4th International Conference on European Integration. Sborník
příspěvků. Ostrava: VŠB – Technical University Ostrava. pp. 1660-1668. ISBN 978-80-248-4169-4.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
264
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-9268-2019-33
OPERAČNÝ PROGRAM EFEKTÍVNA VEREJNÁ SPRÁVA
V PODMIENKACH REGIÓNOV SLOVENSKA
Operational program Effective public administration in conditions
of Slovak Regions
RADOMÍRA HORNYÁK GREGÁŇOVÁ
DANA ORSZÁGHOVÁ
Katedra matematiky
Fakulta ekonomiky a manažmentu
Slovenská poľnohospodárska univerzita v Nitre
Department of Mathematics
Faculty of Economics and Management
Slovak University of Agriculture in Nitra
 Tr. A. Hlinku 2, 949 76 Nitra, Slovak Republic
E-mail: radomira.greganova@uniag.sk, dana.orszaghova@uniag.sk
Anotácia
Vo verejnej správe Slovenskej republiky nastali od konca minulého storočia významné zmeny, na ktoré vplýva aj
proces zjednocovania Európy a vznik nadnárodných orgánov. Ďalším faktorom vplyvu sú globalizačné procesy a
globalizačné toky, ktoré tiež pôsobia na výkon verejnej správy, vyvolávajú zmeny v uplatňovaní metód a nástrojov
riadenia, ako aj v hodnotení výkonov vo verejnej správe. Dôležitú úlohu pri financovaní verejných služieb
zohrávajú verejné výdavky, ktoré sú zároveň nevyhnutným predpokladom pre ich ďalší rozvoj. Operačný program
(OP) Efektívna verejná správa poskytuje finančnú pomoc z fondov Európskej únie s cieľom zefektívniť a skvalitniť
verejnú správu. Do cieľovej skupiny patria orgány štátnej správy a územnej samosprávy, sociálni partneri,
organizácie občianskej spoločnosti a mimovládne organizácie. Hlavným cieľom príspevku je analýza
implementácie OP Efektívna verejná správa v jednotlivých krajoch Slovenskej republiky. V analýze sme sa
sústredili na vyhodnotenie úspešnosti jednotlivých krajov pri získavaní projektov, aktuálny stav projektov
v realizácii a ukončených projektov, čo súvisí aj s výškou schváleného nenávratného finančného príspevku
v jednotlivých krajoch. Z analýzy vyplynulo, že z celkového počtu podaných projektov je úspešne realizovaných
takmer 50% v každom kraji. Najväčší objem finančných prostriedkov na realizáciu projektov z OP Verejná správa
získali kraje Prešovský a Košický.
Kľúčové slová
operačný program, efektívna verejná správa, regióny Slovenska
Annotation
Significant changes have occurred in the public administration of Slovakia since the end of last century, which is
also affected by the process of unification of Europe and the emergence of supranational bodies. Another factor
of influence is globalization processes and globalization flows, which also affect performance of public
administration, initiate changes in application of management methods and tools, as well as in performance
assessments in public administration. Public spending plays important role in the financing of public services,
which is also prerequisite for their development. Operational Program (OP) Effective public administration
provides financial assistance from European Union funds to improve the efficiency and quality of public
administration. The target group includes state and local government authorities, social partners, civil society
organizations and NGOs. Main objective of this paper is to analyse implementation of OP Effective Public
Administration in particular regions of the Slovak Republic. In analysis, we focused on evaluating the success of
individual regions in obtaining projects, current status of projects in implementation and completed projects,
which is also related to the amount of approved non-repayable financial contribution. The analysis showed that
almost 50% of the total number of submitted projects has been successfully implemented in each region. The
biggest volume of funds for the realization of projects from the Operation Program Public Administration was
acquired by the Prešov region and Košice region.
Key words
operational program, effective public administration, regions in Slovakia
JEL classification: R51, R53, R58
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
265
1. Úvod
V dnešnej Európe závisí hospodársky úspech často od schopnosti regiónu rozvíjať spoluprácu s inými regiónmi.
Spolupráca a výmena skúseností medzi regiónmi môžu byť kľúčovým spúšťačom pri stimulovaní dynamického a
perspektívneho procesu regionálneho rozvoja. EÚ zohráva dôležitú úlohu pri sprostredkovaní a podpore
partnerstiev medzi regiónmi v rámci Únie (Pirvu, Ungureanu a Ciorchina, 2011). Hlavným strategickým cieľom
politiky súdržnosti EÚ je minimalizácia hospodárskych a sociálnych rozdielov medzi regiónmi. Politika súdržnosti
je ovplyvnená existujúcimi základnými vývojovými trendmi, najmä zrýchľujúcimi sa štrukturálnymi zmenami v
národných ekonomikách (podmienenými aj globalizáciou, ekonomickou a inštitucionálnou integráciou), rastúcim
významom mobilizácie vnútorných zdrojov ekonomického hospodárstva, zmenami v regionálnej politike ale aj
zmenami v oblasti verejnej správy (Viturka, Žitek, Klímová a Tonev, 2009). Reforma štrukturálnych fondov v
roku 1988 predstavovala prechod od podpory jednotlivých projektov k programom financovania, vytvoreniu troch
štrukturálnych fondov ako aj pridelenie väčšieho rozpočtu, ktorý bol zacielený na priority znevýhodnených
regiónov v Európskej únii (Buda, 2018). Politika regionálneho rozvoja sa tak začala zameriavať na dosiahnutie
dynamického a trvalo udržateľného hospodárskeho rastu prostredníctvom efektívneho využívania regionálneho a
miestneho potenciálu s cieľom zlepšiť životné podmienky. Zydziunaite a Katiliute (2007) uvádzajú, že počas
prvého programového obdobia (2004 - 2006) dostala Litva približne 1, 4 mld. € zo štrukturálnych fondov
Európskej únie pričom tieto prostriedky boli poskytnuté na investície do konkrétnych dlhodobých projektov, ktoré
zlepšovali ekonomickú situáciu regiónu. Litovské ministerstvo financií uvádza, že úspešná implementácia ŠF v
roku 2006 zvýšila HDP o 1, 8%. Slovensko, podobne ako aj Česká republika, ale aj iné členské štáty Európskej
únie, sa vyznačujú viac alebo menej výraznejšími regionálnymi rozdielmi. Tieto rozdiely sú dané geograficky,
historicky, kultúrne, rozdielnym ekonomickým rozvojom, etnickým zložením, kultúrnymi a administratívnymi
centrami, ale aj mnohými inými faktormi, ktoré pôsobili v minulosti, pôsobia však i dnes a s vysokou
pravdepodobnosťou budú mať tendenciu pretrvávať i do budúcna. Táto diferenciácia je ovplyvnená externými
kultúrnymi vplyvmi, zámernými zásahmi štátu do regiónov (najmä pred rokom 1989), mierou urbanizácie a
industrializácie. Rozdiely môžeme zaznamenať v demografickom vývoji obyvateľstva, vo vzdelanostnej úrovni,
v ekonomickej výkonnosti, environmentálnej, či sociálnej oblasti. Na ich odstraňovanie alebo aspoň zmierňovanie
sa v súčasnosti využívajú najmä európske nástroje regionálnej politiky (štrukturálne fondy a Kohézny fond).
Ďalšími nástrojmi sú vládne granty a podpora zahraničným a domácim investorom pri nových investíciách do
výroby, zvlášť v regiónoch s vysokou mierou nezamestnanosti (Kožiak, Kráľ, Flaška a Križo, 2012). Slovenská
republika intenzívne využíva pomoc EÚ formou finančných prostriedkov vyčlenených v rámci jednotlivých
štrukturálnych fondov EÚ na podporu aktivít a projektov vo vybraných oblastiach od roku 2000 (Spišáková, 2011).
Počas svojho členstva v EÚ doposiaľ absolvovala Slovenská republika prvé úplné programovacie obdobie 2007 –
2013. Počas tohto obdobia krajina aktívne čerpala prostriedky z fondov EÚ na dosiahnutie hlavného cieľa
regionálnej politiky EÚ (politiky súdržnosti, či kohéznej politiky), a to pomoc najmenej rozvinutým regiónom
spoločenstva a znižovanie regionálnych rozdielov naprieč spoločenstvom (European Commission, 2009). Avšak
Rajčáková a Švecová (2016) vidia v rámci čerpania eurofondov v podmienkach Slovenska predovšetkým
problémy spojené s procesom verejného obstarávania, najmä časté zmeny zákona o verejnom obstarávaní ako
aj v rámci samotného procesu verejného obstarávania, ktorý výrazne predlžuje obdobie realizácie projektov a v
mnohých prípadoch vedie k odstúpeniu od zmluvy. V súčasnom období má možnosť Slovenská republika čerpať
finančné zdroje z EÚ v rámci programovacieho obdobia 2014 - 2020. Za základný právny dokument riadenia
eurofondov na Slovensku možno považovať podľa Janurovej a Marekovej (2015) zákon č. 292/2014 Z.z. o
príspevku poskytovanom z európskych štrukturálnych a investičných fondov zo 17. septembra 2014, ktorý bol
prijatý z dôvodu nového programového obdobia stanoveného na roky 2014 až 2020 a z toho vyplývajúcich
nových pravidiel upravených nariadeniami Európskeho parlamentu a Rady. V predmetnom zákone je stanovené
postavenie a právomoci orgánov verejnej správy pri využívaní príspevkov z fondov EÚ, princípy riadenia a
kontrolovania, ako aj rozhodovanie o jednotlivých žiadostiach.
Verejný sektor a verejná správa predstavujú špecifickú skupinu služieb, ktoré sú financované v rámci verejných
zdrojov. Verejné výdavky zohrávajú významnú úlohu pri financovaní verejných služieb a vytvárajú predpoklady
pre ich ďalší rozvoj. V rámci uskutočneného výskumu Halásková et al. (2018) uvádza, že v rámci krajín EÚ
dochádza k zhoršovaniu efektívneho vynakladania finančných prostriedkov na zabezpečenie verejných služieb.
Kým v roku 2009 z celkového počtu krajín EÚ-27 efektívne vynakladalo finančné prostriedky na zabezpečenie
verejných služieb 13 krajín, v roku 2016 to bolo iba 7 krajín. Výsledky výskumu poukázali aj na skutočnosť, že
efektívnosť financovania verejných služieb súvisí s tradičným postavením verejnej správy v krajine. Jankurová
(2016) poznamenáva, že verejná správa sa na Slovensku už dlhú dobu nachádza v dôsledku nesystémového
prístupu predchádzajúcich vlád v akejsi patovej situácii. Na jednej strane je verejnej správe vyčítaná
nekompetentnosť a neschopnosť jej orgánov, zatiaľ čo na strane druhej je to reforma verejnej správy, jej
modernizácia a prispôsobenie sa normám krajín Európskej únie. Podľa Polakovičova a Slovákovej (2015) občania
očakávajú od verejnej správy kvalitnejšie a efektívnejšie informácie a elektronické prepojenie svojich
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
266
informačných systémov. Nedostatočné prepojenie informačných systémov verejnej správy má za následok zdĺhavé
administratívne konanie a nespokojnosť občanov. Proces elektronizácie verejnej správy a poskytovanie
elektronických služieb prostredníctvom internetu prináša podľa Andraška (2016) so sebou okrem pozitív aj
mnohé bezpečnostné riziká. Podpora myšlienky bezpečného cezhraničného využívania elektronických služieb
verejnej správy sa pretavila do prijatia Nariadenia eIDAS, ktorého cieľom je jednak posilnenie dôvery pri
elektronických transakciách na vnútornom trhu, ale aj zabezpečenie bezpečnej elektronickej identifikácie a
autentifikácie pri prístupe k cezhraničným službám online, ktoré ponúkajú členské štáty, aspoň v prípade
verejných služieb. Vychádzajúc z dokumentu „Základné východiská reformy verejnej správy v Slovenskej
republike“ je víziou reformy verejnej správy na Slovensku do roku 2020 vytvoriť proklientsky orientovanú,
transparentnú verejnú správu, poskytujúcu svoje služby rýchlo, efektívne a kvalitne, v záujme podpory
udržateľného rastu, tvorby pracovných miest a sociálnej inklúzie. Kvalitná verejná správa je podľa tohto
dokumentu jednou z kľúčových podmienok a zároveň stimulačným faktorom pre podporu hospodárskeho rastu,
tvorby pracovných miest a sociálnej inklúzie: efektívna verejná správa je predpokladom pre rozvoj a
implementáciu politík, ktoré budujú dôveru, podporujú investície a inkluzívny, udržateľný rozvoj.
Podľa Košovskej et al. (2014) si proces zlepšovania verejnej správy vyžiadal aj zmenu a zlepšenie systému
súčasného rozpočtového hospodárstva a prispôsobenie účtovníctva s cieľom reagovať na nové právne predpisy a
podmienky vyplývajúce z pristúpenia. Slovenskej republiky do Európskej únie. Súčasťou komplexnej reformy
systému verejných financií bola podľa Papcunovej et al. (2016), Dvořáka (2017) aj fiškálna decentralizácia, ktorá
mala na jednej strane posilniť transparentnosť verejných financií a na druhej strane podporiť manažérsky prístup
a zodpovednosť za riadenie jednotlivých súčastí verejnej správy. Aj keď v konečnom dôsledku nedošlo k úplnej
finančnej autonómii regionálnej a miestnej samosprávy, otvorili sa nové možnosti pre tieto subjekty ako získavať
doplnkové finančné zdroje do svojich rozpočtov. Potvrdzuje to aj Halásková a Halásek (2015), ktorí uvádzajú, že
vo väčšine vyspelých krajín prebieha decentralizácia verejnej správy a prechod výdavkových kompetencií na
zabezpečenie verejných služieb na každej úrovni územnej organizácie. Rozhodujúcim záujmom fiškálnej
decentralizácie je dosiahnuť zvýšenie efektívnosti, transparentnosti a zodpovednosti pri poskytovaní verejných
služieb. Jednou z možností je aj čerpanie finančných prostriedkov prostredníctvom európskych štrukturálnych
investičných fondov. Na podporu zefektívnenia fungovania verejnej správy je určený práve operačný program
Efektívna verejná správa, ktorý spadá pod Európsky sociálny fond. Víziou tohto operačného programu je postaviť
občana do centra pozornosti a poskytovať kvalitné verejné služby obyvateľom v každej fáze života či podnikania.
Prioritnými oblasťami sú: efektívny súdny systém a zvýšená vymáhateľnosť práva, efektívny systém výberu ciel
a daní, nekorupčná a transparentná verejná správa, moderné riadenie ľudských zdrojov a kompetentní zamestnanci
vo verejnej správe, transparentné verejné obstarávanie, kvalitný systém merania dopadov regulácií a partnerstvá
pri tvorbe verejnej politiky. Realizácia operačného programu prispieva k plneniu národného strategického cieľa,
ktorým je moderná, odborná, efektívna, spoľahlivá, nekorupčná a transparentná verejná správa v Slovenskej
republike (Jankurová, 2016). Riadiacim orgánom tohto operačného programu je Ministerstvo vnútra Slovenskej
republiky. Najvýraznejším projektom, ktorý bol zatiaľ finančne podporený v rámci Operačného programu
Efektívna verejná správa je program ESO (Efektívna, Spoľahlivá a Otvorená Správa). Cieľom tohto programu je
zásadná kvantitatívna zmena vo výkonnosti a dostupnosti územnej štátnej správy pre občanov, ktorá bude napĺňať
všetky znaky modernej správy. Potvrdzuje to aj Čajka et al. (2015), podľa ktorého program ESO by mal priniesť
občanom SR práve zlepšenú komunikáciu s verejnou správou a priblížiť výkon štátnej správy bližšie k nemu.
Národná stratégia SR je podľa vyššie uvedeného definovaná tak, aby podporovala plnenie priorít stratégie Európa
2020 a prispieť tak k dosiahnutiu cieľov Národného programu reforiem Slovenskej republiky, ako aj požiadaviek
vyplývajúcich z právnych predpisov EÚ v príslušných oblastiach a tiež potrieb na národnej, resp. regionálnej a
miestnej úrovni, s cieľom zabezpečiť predpoklady pre udržateľný a inkluzívny rast prostredníctvom komplexnej
reformy verejnej správy Slovenskej republiky. Aj tento program by mal prispieť k naplneniu očakávaného
výsledku, ktorý sa dosiahne implementáciou finančných prostriedkov počas celého programového obdobia v rámci
operačného programu Efektívna verejná správa a tým je verejná správa, ktorá funguje na princípoch dobrej správy
vecí verejných (Good Governance). Základnou filozofiou tohto prístupu je tvoriť efektívne politiky, ktoré sú
zamerané na kvalitné výstupy a zároveň prijímať transparentné rozhodnutia, ktoré v konečnom dôsledku vytvoria
fungujúcu proklientsky orientovanú verejnú správu poskytujúcu kvalitné služby udržateľným spôsobom. Podľa
Kováčovej (2010) každá zmena v sústave a činnosti orgánov verejnej správy má napomôcť občanovi, aby jeho
záujmy realizované cez sústavu orgánov verejnej správy boli realizovateľné jednoduchšie, prehľadnejšie,
efektívnejšie a k čo možno najväčšej spokojnosti občanov.
2. Cieľ a použité metódy
Regionálna politika a jej efektívna implementácia v praxi sú kľúčovým nástrojom štátu, verejných autorít a
organizácií, ako aj regionálnych a miestnych samospráv (Kožiak, Kráľ, Flaška a Križo, 2012). Jedným
z implementačných nástrojov sú aj operačné programy. Základným motívom použitia finančných zdrojov
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
267
získaných prostredníctvom jednotlivých operačných programov je vyrovnávanie regionálnych rozdielov v rámci
regiónov Slovenska.
V príspevku sme sa zamerali na Operačný program Efektívna verejná správa, v rámci ktorého sme analyzovali
implementáciu projektov na úrovni krajov Slovenskej republiky v rozpočtovom období 2014 – 2020. Hlavným
cieľom je vyhodnotenie úspešnosti jednotlivých krajov pri získavaní projektov v rámci uvedeného operačného
programu, prehľad aktuálneho stavu ukončených projektov a projektov v realizácii. S tým súvisí aj analýza výšky
získaných finančných prostriedkov prostredníctvom nenávratného finančného príspevku. Údaje na analýzu boli
získané z Portálu ITMS 2014+, k dátumu 17.1.2019, ktoré boli následne vyhodnotené metódami popisnej štatistiky
a graficky spracované pomocou nástrojov programu MS Excel. Na vyhodnotenie rozdielov medzi počtom
projektov vo verejnej správe (schválených, neschválených, ukončených a realizovaných) a projektov spolu podľa
jednotlivých krajov sme použili percentuálne porovnanie. V rámci schválených projektov sme porovnali celkovú
výšku schváleného nenávratného finančného príspevku (NFP) medzi jednotlivými krajmi Slovenskej republiky.
3. Výsledky a diskusia
Slovenská republika môže v rámci programového obdobia 2014 – 2020 čerpať viac ako 15 mld. € prostredníctvom
8 operačných programov. Okrem toho je možné čerpať finančné prostriedky aj z programov Interreg V-A
Slovenská republika – Rakúsko, Interreg V – A Slovenská republika – Česká republika, Integrovaný regionálny
operačný program a Program rozvoja vidieka. K 17.1. 2019 bolo podaných v rámci súčasného programového
obdobia 14 914 projektov. Viac než 2 000 projektov predložili kraje Žilinský (2 035 projektov), Banskobystrický
(2100 projektov), Prešovský (2 492 projektov) a Košický (2 044 projektov).
Obr. 1: Projektová činnosť jednotlivých krajov SR v rámci programového obdobia 2014 - 2020 k 17.1.2019
Zdroj: portál ITMS 2014+, vlastné spracovanie
Najmenej projektov predložil Bratislavský kraj (1025 projektov). Tento nízky počet však nesúvisí s nedostatočnou
projektovou činnosťou, ale so skutočnosťou, že podľa pravidiel Európskej komisie jedine Bratislavský kraj
dosahuje ekonomický rozvoj zodpovedajúci priemeru EÚ, takže aj možnosti čerpania finančných prostriedkov
z fondov EÚ sú pre tento kraj značne oklieštené. Trnavský kraj predložil 1 730 projektov, Trenčiansky kraj (1 690
projektov) a Nitriansky (1 798 projektov). Z projektového hľadiska môžeme hodnotiť projektovú činnosť krajov
ako dostatočnú, z počtu podaných projektov je vidieť, že jednotlivé kraje majú záujem o finančné prostriedky,
ktoré sú určené predovšetkým na zlepšenie technickej ako aj sociálnej infraštruktúry v jednotlivých krajoch, ale aj
na zvyšovanie kvality služieb poskytovaných obyvateľov v území. Pozitívne je možné hodnotiť skutočnosť, že
z celkového počtu podaných projektov v každom kraji je takmer polovica úspešných (Obr. 1). Je to možné pripísať
aj tomu, že koncoví žiadatelia sa už v rámci predvstupového, ale aj predchádzajúceho programového obdobia
značne zlepšili v rámci formálneho aj obsahového spracovania žiadostí o NFP.
Prípravu projektovej dokumentácie si žiadateľ môže zabezpečiť sám alebo má možnosti, kedy si projektovú
dokumentáciu môže zabezpečiť aj prostredníctvom projektovej firmy. Zydziunaite a Katiliute (2007) uvádzajú, že
neustále rastie počet potenciálnych prijímateľov, ktorí sa zaujímajú o možnosti žiadať o podporu zo štrukturálnych
fondov. Tým sa zvyšujú požiadavky na kvalitu, dostupnosť, zrozumiteľnosť informačných a konzultačných
služieb. Zároveň však konštatujú, že keďže inštitúcie, ktoré spravujú ŠF EÚ, nie sú schopné zabezpečiť efektívnu
implementáciu týchto služieb prostredníctvom svojich vlastných inštitúcií, vytvára sa priestor aj pre súkromných
poskytovateľov, ktorí za primeraný poplatok ponúkajú pomoc pri príprave žiadostí o podporu projektu. Tanasescu
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
268
(2017) uvádza, že výsledky výskumu realizovaného v Rumunsku v rokoch 2007 – 2016 z ktorého vyplýva, že 48%
všetkých investičných projektov realizovaných v Rumunsku spolufinancovaných z európskych fondov (z hľadiska
podielu oprávnených výdavkov) požadovalo outsourcingové služby na prípravu projektovej dokumentácie
potrebnej na podanie žiadosti o finančné prostriedky, pričom tieto náklady predstavovali takmer 3% z celkových
oprávnených projektových výdavkov. A takmer 36% (z hľadiska podielu oprávnených výdavkov) všetkých
investičných projektov realizovaných v Rumunsku v rokoch 2007 - 2016 a spolufinancovaných z európskych
fondov odhalilo silný a dlhodobý vzťah medzi spoločnosťou, ktorá sa podieľala na vypracovaní projektovej
dokumentácie a príjemcu finančných prostriedkov, pričom táto spolupráca pokračovala aj počas realizácie
projektov.
Obr. 2: Počet ukončených projektov a projektov v realizácii v jednotlivých krajoch SR v programovom období
2014 - 2020 k 17.1.2019
Zdroj: portál ITMS 2014+, vlastné spracovanie
Z celkového počtu schválených projektov vo všetkých krajoch (9 765 projektov) bolo ukončených 992 projektov
a 7 811 projektov je v realizácii. Najviac ukončených projektov z celkového počtu schválených projektov
vykazuje Žilinský kraj (160 projektov, čo predstavuje 12,33 %). Ostatné kraje sa pohybujú v rámci podielu
ukončených projektov z celkového počtu schválených projektov na úrovni 10 % (Obr. 2). Menej než 10 %
projektov z celkového počtu schválených projektov vykazuje Košický kraj, ktorý eviduje 111 ukončených
projektov, čo predstavuje 8,17 %. V rámci ukončených projektov šlo predovšetkým o projekty v rámci OP Ľudské
zdroje. V menšej miere to boli projekty realizované v rámci OP Integrovaná infraštruktúra, OP Technická pomoc,
OP Kvalita životného prostredia, OP Výskum a Inovácie, OP Efektívna verejná správa a Integrovaný regionálny
operačný program. Ukončené projekty boli zamerané predovšetkým na profesijný rozvoj zamestnancov, resp.
celoživotné vzdelávanie (ide o tzv. soft projekty), ale aj projekty zamerané na rozširovanie kapacít materských
škôl v obciach a mestách, či obstarávanie inovatívnych technológií do výroby.
Operačný program Efektívna verejná správa sa zameriava predovšetkým na projekty, ktorých cieľom je skvalitniť
a zefektívniť služby poskytované verejnou správou. Operačný program bol schválený v novembri 2014 a celková
alokácia je viac než 335 mil. €. Operačný program je určený pre celé územie Slovenskej republiky a žiadateľmi
môžu byť subjekty verejnej správy (štátnej správy aj územnej samosprávy), sociálni partneri, organizácie
občianskej spoločnosti a mimovládne organizácie.
Od schválenia operačného programu do 17.1.2019 bolo celkovo v jednotlivých krajoch schválených 620
projektov. V rámci celkového počtu schválených projektov za všetky operačné programy predstavujú schválené
projekty za OP Efektívna verejná správa 6,35 % (Obr. 3). V rámci jednotlivých krajov sa pohybuje percento
schválených projektov v rámci OP Efektívna verejná správa z celkového počtu schválených projektov za všetky
OP v rozmedzí 5 % (Prešovský kraj) - 9,21 % (Bratislavský kraj). Najvyššiu úspešnosť schválených projektov
z celkového počtu projektov podaných v rámci OP Efektívna verejná správa má Bratislavský kraj, ktorý
z celkového počtu podaných projektov v rámci OP Efektívna verejná správa 86 má schválených 64 projektov, čo
predstavuje 72,42 % úspešnosť. Iba o niečo menej boli úspešnejšie kraje Košický (87 schválených projektov –
71,90 % úspešnosť), Prešovský kraj (86 schválených projektov – 71,67 % úspešnosť) a Trenčiansky kraj
(78 schválených projektov – 71,56 % úspešnosť).
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
269
Obr. 3: Počet schválených a neschválených projektov OP Efektívna verejná správa v jednotlivých krajoch SR
k 17.1.2019
Zdroj: portál ITMS 2014+, vlastné spracovanie
Z celkového počtu schválených projektov v rámci OP Efektívna verejná správa vo všetkých krajoch (620
projektov) bolo ukončených 26 projektov a 524 projektov je v realizácii. Najviac ukončených projektov
z celkového počtu schválených projektov v rámci OP Efektívna verejná správa bolo v Trenčianskom kraji
(5 projektov). V Bratislavskom kraji boli ukončené 2 projekty, v Trnavskom kraji 4 projekty a v ostatných krajoch
po 3 projekty (Obr. 4). V rámci ukončených projektov šlo predovšetkým o tzv. soft projekty, ktoré boli zamerané
na vytváranie komunitných škôl, na celoživotné vzdelávanie občanov ale aj zamestnancov verejnej správy, ako aj
projekty zamerané na vytvorenie informačnej a komunikačnej platformy pre občanov za účelom zvýšenia ich
občianskej participácie. Projekty, ktoré sú v súčasnosti v realizácii, sú zamerané na tzv. smart koncepty v
manažmente miestneho a regionálneho rozvoja, ako aj na zlepšenie a skvalitnenie služieb poskytovaných pre
občanov prostredníctvom jednotlivých subjektov verejnej správy.
Obr. 4: Počet ukončených projektov a projektov v realizácii v rámci OP Efektívna verejná správa
v jednotlivých krajoch SR v programovom období 2014 - 2020 k 17.1.2019
Zdroj: portál ITMS 2014+, vlastné spracovanie
Ak porovnáme celkovú výšku schváleného nenávratného finančného príspevku (NFP) v rámci schválených
projektov medzi jednotlivými krajmi (Obr. 5), tak najvyššie finančné prostriedky prostredníctvom projektov
v rámci OP Efektívna verejná správa získal Prešovský kraj (219,68 mil. €), za ktorým hneď nasleduje Košický
kraj (219,61 mil. €). Bratislavský kraj napriek najvyššej úspešnosti v schválených projektoch, získal najnižší objem
finančných prostriedkov na realizáciu projektov (207,46 mil. €). Táto nízka alokácia finančných prostriedkov
súvisí s ekonomickým rozvojom regiónov, kedy Bratislavský kraj nielen v tomto OP je diskriminovaný z hľadiska
možnosti získavania finančných prostriedkov z európskych fondov. Filozofia financovania projektov v rámci EÚ
je založená na vyrovnávaní regionálnych rozdielov prostredníctvom podpory pre menej rozvinuté regióny.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
270
V prípade Slovenska sú všetky kraje s výnimkou Bratislavského zaradené medzi menej rozvinuté regióny, čo
v praxi znamená, že všetky kraje s výnimkou Bratislavského môžu čerpať finančné prostriedky zo štrukturálnych
fondov.
Obr. 5: Výška schváleného NFP v rámci schválených projektov OP Efektívna verejná správa v jednotlivých
krajoch SR k 17.1.2019 (v mil. €)
Zdroj: portál ITMS 2014+, vlastné spracovanie
4. Záver
Po vstupe do Európskej únie sa pre Slovensko otvorili nové možnosti pre využitie finančnej podpory z prostriedkov
v rámci operačných programov zameraných na regionálny rozvoj. K cieľovým skupinám patria orgány štátnej
správy a územnej samosprávy, sociálni partneri, organizácie občianskej spoločnosti a mimovládne organizácie.
Regionálne disparity vo výrobe, produktivite a zamestnanosti sa negatívnou mierou prejavujú aj vo vzájomnej
konkurencii regiónov Slovenska. Prostredníctvom implementácie aktivít podporovaných v rámci jednotlivých
operačných programov je možné existujúce rozdiely zmierňovať a prispieť k postupnej konvergencii jednotlivých
regiónov. Európska únia ponúka pomoc a podporu Slovenskej republike (ale aj ďalším členským štátom) v oblasti
regionálnej politiky, ktorú je potrebné zužitkovať v čo najväčšej miere a s čo najvyššou efektívnosťou.
V príspevku sme analyzovali implementáciu Operačného programu Efektívna verejná správa v podmienkach
regiónov Slovenska v rozpočtovom období 2014 – 2020. Na základe získaných výsledkov môžeme konštatovať,
že projektová činnosť krajov je dostatočná, nie sú významné rozdiely v počte projektov medzi krajmi. Záujem
krajov o získanie finančných prostriedkov na zefektívnenie služieb v oblasti verejnej správy potvrdzujú počty
podaných projektov, ktoré sú zamerané predovšetkým na zlepšenie technickej a sociálnej infraštruktúry v
jednotlivých krajoch, ako aj na zvyšovanie kvality poskytovaných služieb pre obyvateľov. Kvantitatívne
porovnanie úspešnosti v podaných projektoch potvrdilo takmer 50-percentnú úspešnosť v každom kraji. Analýza
celkovej výšky schváleného nenávratného finančného príspevku (NFP) medzi krajmi navzájom preukázala, že
najvyššie finančné prostriedky prostredníctvom projektov v rámci OP Efektívna verejná správa získal Prešovský
kraj, za ktorým hneď nasleduje Košický kraj.
Literatúra
[1] ANDRAŠKO, J., (2016). Bezpečná identifikácia a autentifikácia pri využívaní elektronických služieb verejnej
správy. In Internet As a Space of Possible Rights Infringement Bratislava Legal Forum 2016. Bratislava:
Univerzita Komenského, pp. 7-17. ISBN 978-80-7160-432-7.
[2] BUDA, D., (2018). Development in Romania and throughout the European Union. In Transylvanian
International Conference in Public Administration. Romania: Cluj-Napoca, pp.74-88. ISBN 978-606-561-
184-9.
[3] ČAJKA, P., TEREM, P., RÝSOVÁ, L., (2015). Europe 2020 Strategy: Evaluation, Implementation, and
Prognoses for the Slovak Republic. Economics and Sociology, vol. 8, no 2, pp. 154-171. ISSN 2071-789X.
DOI 10.14254/2071-789X.2015/8-2/12.
[4] DVOŘÁK, M., (2017). Comparison of the financial management of local self - government in the Czech
Republic and the Slovak Republic. In Region v rozvoji společnosti 2017. Brno: Mendelova univerzita v Brne,
pp.185-193. ISBN 978-80-7509-548-0.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
271
[5] EUROPEAN COMMISSION, (2009). Reducing regional disparities in the EU and beyond. Inforegio
[online]. 2009. [cit. 2015-10-07]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/news/ regions/090512_en.htm..
[6] HALASKOVA, M., HALASEK, D., (2015). Public Expenditures in EU Countries and their Impact on Public
Services. In Proceedings of 12th International Scientific Conference: Economic Policy in the European Union
Member Countries, Pts I and II. Czech Republic: Ostravice, pp. 187-197. ISBN 978-80-7510-114-3.
[7] HALASKOVÁ, M., HALASKOVÁ, R, PROKOP, V., (2018). Evaluation of Efficiency in Selected
Areas of Public Services in European Union Countries. Sustainability, vol. 10, no. 12, pp.1-17. ISSN 2071-
1050. DOI 10.3390/su10124592.
[8] JANKUROVÁ, A., (2016). Efektívna verejná správa. Visegrad journal on human rights, vol. 3, no. 4/2, pp.
7-12. ISSN 1339-7915.
JANUROVÁ, K., MAREKOVÁ, P., (2015). Zákon o príspevku poskytovanom z európskych štrukturálnych
a investičných fondov. Komentár. Bratislava: Wolters Kluwer s.r.o. ISBN 978-80-8168-255.
[9] KOŠOVSKÁ, I., VÁRYOVÁ, I., FERENCZI VAŇOVÁ, A., KRAJČÍROVÁ, R., (2014). The public
administration accounting in the light public finance managements reform and changes of the new accounting
directive of the European Parliament and the European Council. Acta regionalia et environmentalica, vol. 11,
no. 2, pp. 71-75. ISSN 1336-5452.
[10]KOVÁČOVÁ, E., (2010). Verejná správa na Slovensku. Úlohy a postavenie územnej samosprávy. Banská
Bystrica: FPVaMV UMB. ISBN 978-80-557-0101-1.
[11]KOŽIAK, R., KRÁĽ, P., FLAŠKA, F., KRIŽO, P., (2012). HDP ako jediný ukazovateľ regionálnej politiky
EÚ? In XV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Sborník příspěvků. Brno: Masarykova univerzita,
pp. 19-27. ISBN 978-80-210-5875-0.
[12]MINISTERSTVO VNÚTRA SR, (2019). Operačný program Efektívna verejná správa. [online]. [2019-03-
10]. Dostupné z: http://www.minv.sk/?efektivna-verejna-sprava-projekty.
[13]PAPCUNOVÁ, V., URBANÍKOVÁ, M., KORENKOVÁ, M., (2016). Financing of Transferred Execution
of the State Administration in the Field of Registry Offices on the Local Self-Government in the Slovak
Republic. 19th International Colloquium on Regional Sciences. Conference Proceedings. Brno: Masarykova
univerzita, pp.788-794. ISBN 978-80-210-8273-1.
[14]PIRVU, D., UNGUREANU, E., CIORCHINA, N., (2011). Opportunities and Difficulties in the
Implementation of Projects Financed through the INTERREG IVC Program in Romania. Case Study: the
Project 'Public Policies and Social Enterprises'. Transylvanian Review of Administrative Sciences, no.32E,
pp.195-206. ISSN 1842-2845.
[15]POLAKOVIČ, P., SLOVÁKOVÁ, I., (2015). E – Inclusion and public sector. Public administration and
regional development, vol. XI, no. 2, pp. 46-54. ISSN 1337-2955.
[16]RAJČÁKOVÁ, E., ŠVECOVÁ, A, (2016). The Influence of Selected Factors on the Implementation of
Cohesion Policy Instruments 2007-2013 in Slovakia. Geographical Information, vol. 20, no. 2, pp. 707-723.
ISSN 1337-9453. DOI 10.17846/GI.2016.20.2.707-723.
[17]ROKOVANIE VLÁDY SLOVENSKEJ REPUBLIKY, (2013). Základné východiská reformy verejnej správy
v Slovenskej republike. [online]. [cit. 2019-03-10]. Dostupné z:
http://www.rokovania.sk/Rokovanie.aspx/BodRokovaniaDetail?idMaterial=23148.
[18]SPIŠÁKOVÁ, E., (2011). Financovanie inovačných aktivít v krajinách V4 prostredníctvom štrukturálnych
fondov Európskej únie. Acta Oeconomica Pragensia, vol. 2011, no. 3, pp. 3-28. ISSN 0572-3043. DOI
https://doi.org/10.18267/j.aop.332.
[19]TANASESCU, LG., (2017). Mechanisms Underlying Major Investment Projects in the Romanian Public
Administration: Strong and Long Term Collaboration Among Stakeholders. In Proceedings of the
International Conference on Business Excellence. ROMANIA: Bucharest, pp.949-959. ISSN 2502-0226. DOI
10.1515/picbe-2017-0100.
[20]VITURKA, M., ŽÍTEK, V, KLÍMOVÁ, V , TONEV, P., (2009). Regional Analysis of New EU Member
States in the Context of Cohesion Policy. Review of Economic Perspectives, vol. 9, no.2, pp. 71-90. ISSN
1213-2446. DOI 10.2478/v10135-009-0001-8.
[21]ZYDZIUNAITE, V., KATILIUTE, E., (2007). European Union Structural Funds: a Case Study of Public
Administration and Private Sector Consultation and Information Services For The Public. In Changes in
Social and Business Environment, Proceedings. Lithuania: Panevezys, pp.327-335.
Príspevok je výstupom vedeckého projektu VEGA č.1 / 0407/18 „Meranie výkonov miestnych samospráv“
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
272
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-9268-2019-34
VYBRANÉ PROCESY FORMULÁCIE A IMPLEMENTÁCIE
POLITIKY PODPORY NAJMENEJ ROZVINUTÝCH
OKRESOV
Selected processses in the support of least-developed districts
policy formulation and implementation
LUKÁŠ VARECHA
MÁRIA FÁZIKOVÁ
Katedra regionalistiky a rozvoja vidieka
Fakulta európskych štúdií a regionálneho rozvoja
Slovenská poľnohospodárska univerzita v Nitre
Department of Regional and Rural Development
Faculty of Europ. Studies and Regional Development
Slovak University of Agriculture in Nitra
 Tr. Andreja Hlinku 2, 949 01 Nitra, Slovak Republic
E-mail: xvarecha@is.uniag.sk, maria.fazikova@is.uniag.sk
Anotácia
V podmienkach Slovenska bola nedávno zavedená politika podpory najmenej rozvinutých okresov, prepájajúca
štátnu správu na centrálnej a miestnej úrovni, a rozličných aktérov na miestnej úrovni, pričom sa predpokladá
iniciatíva zdola. Cieľom príspevku je zmapovať a analyzovať vybrané procesy formulácie a implementácie politiky
podpory najmenej rozvinutých okresov SR a poukázať na zlyhania, ku ktorým došlo. Jednotlivé procesy sú
vizualizované prostredníctvom procesných máp využitím tzv. deployment diagramov a popísaním jednotlivých
krokov v rámci procesov. Popísané sú procesy od momentu zaradenia okresu do zoznamu najmenej rozvinutých
okresov až po začiatok implementácie politiky v danom okrese. Potenciálne úzke miesta politiky podpory NRO
boli identifikované na lokálnej úrovni aj naprieč jednotlivými hierarchickými úrovňami. Identifikovaným zlyhaním
na centrálnej úrovni je nedostatočná koordinácia medzi ministerstvami, pričom zavedením politiky uprostred
programového obdobia došlo k výraznému obmedzeniu zdrojov z EŠIF. Na lokálnej úrovni vnímame ako problém
nedostatočné kapacity miestnych aktérov a príliš silné postavenie prednostov okresných úradov.
Kľúčové slová
najmenej rozvinuté okresy, regionálne governance, inštitucionálne prostredie
Annotation
Recently, the Support of the least developed districts has been recently introduced in Slovakia, linking government
at central and local level, and various actors at local level, anticipating a bottom-up initiative. The aim of the
paper is to map and analyse selected processes of formulation and implementation of this policy and to point out
the failures that occurred. The individual processes are visualized by process maps, using deployment diagrams
and describing individual steps within processes. Processes are described from the moment of inclusion of the
district into the list of the least developed districts to the beginning of the implementation of the policy in the
district. Potential bottlenecks in LDD support policy have been identified both at local level and across
hierarchical levels. One of the failures identified at central level is a lack of coordination between ministries. The
introduction of the policy in the middle of the programming period caused a very limited access to ESIF funds. At
the local level, very limited capacity of local actors and the overly strong position of the heads of the district offices
are perceived as bottlenecks.
Key words
the least developed districts, regional governance, institutional arrangement
JEL classification: R58, D73
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
273
1. Úvod
Inštitúcie ekonomického rozvoja sú situované v rámci inštitucionálneho prostredia a usporiadania, ktoré je tvorené
širokým spektrom aktérov naprieč rôznymi hierarchickými úrovňami. Viacerí autori prikladajú inštitucionálnemu
prostrediu význam aj z hľadiska regionálneho a miestneho rozvoja (napr. Gertler, 2010; Rodriguez-Pose, 2013;
Pike et al., 2015; Melichová et al., 2017). Ekonomický rast a sociálny progres závisí na evolúcii a interakcii
miestnych, národných a globálnych inštitúcií. Kvalita lokálnych inštitúcií ovplyvňuje rozhodovací proces firiem,
organizáciu produkcie a zavádzanie inovácií, teda proces ekonomického rozvoja v regióne (Rodríguez-Pose a
Garcilazo, 2015; Vázquez-Barquero, 2002; Hanáčková a Bumbalová, 2016). Lokálne a regionálne inštitúcie určujú
rozsah aktivít realizovaných na území, a ich efektívnosť. Teda vytvárajú vhodné podmienky pre vytváranie
ekonomických interakcií (Vázquez-Barquero, 2002). Vhodné a efektívne inštitúcie vo veľkej miere závisia od
kontextu a konkrétneho územia (Easterly a Levine, 2003). Komunity s nedostatočnými alebo neefektívnymi
inštitúciami majú nízku pravdepodobnosť dosiahnutia udržateľného ekonomického rozvoja (Amin, 2002). Ak
berieme do úvahy dôležitosť inštitúcií, pre maximalizáciu efektívnosti intervencií pri formulácii a implementácií
rozvojových stratégií je nutné venovať pozornosť fungovaniu a potrebám miestnych inštitúcii (Vázquez-Barquero,
2002). Ich pochopenie je z hľadiska formulácie a implementácie efektívnych rozvojových stratégií rozhodujúce
(Rodríguez-Pose, 2013).
Tradične mali modely verejných politík a štruktúr spravovania formu lineárneho prístupu zhora-nadol. Moc v
tomto systéme je uplatňovaná hierarchicky, pričom strategické rozhodnutia vykonávajú aktéri na najvyššej
hierarchickej úrovni, čo má zabezpečiť celkovú súdržnosť činností a výstupov realizovaných v rámci danej politiky
(Hodge a Adams, 2013; Gløersen a Michelet, 2014). V tomto systéme je náročné do rozvojových procesov
zainteresovať miestnych aktérov pretože nie je zaručené, že zavedené inštitucionálne rámce budú korešpondovať
s ich potrebami. Celkovo takéto usporiadanie nemusí odrážať špecifické problémy územia, v ktorom sa bude
politika regionálneho rozvoja uskutočňovať (Gløersen a Michelet, 2014). Rozvojové politiky „one size fits all“ sú
stále menej účinné (Rodrik, 2010), pretože každé územie sa vyznačuje veľkou rozmanitosťou a špecifickými
problémami (Barca et al., 2012). Na nedostatky takejto politiky poukázali v podmienkach SR napr. aj Šipikal et
al. (2018) alebo Výrostová (2016). Vo všeobecnosti existuje konsenzus o tom, že problémy vznikajúce v tomto
komplexnom prostredí je možné riešiť spoluprácou rozličných aktérov zapojených do rôznych, často veľmi
flexibilných zoskupení vytvorených naprieč hierarchickými úrovňami (Schwab et al. 2017).
Inštitucionálne usporiadanie, ktoré je efektívne v jednom regióne nemusí byť efektívne v druhom (Chang, 2003).
Naopak rôzne inštitucionálne usporiadania môžu prinášať podobné výsledky. Napriek ich kľúčovej úlohe v rozvoji
sa inštitúcie nedajú imitovať (Asheim a Gertler, 2006) a teda je náročné preniesť ich do iných kontextov (Dunford
et al. 2016). Rozvojové stratégie preto musia byť prispôsobené inštitúciám na danom území. To znamená, že
rozvojová stratégia by sa mala zamerať na inštitucionálne usporiadanie zahŕňajúce miestne špecifické zvyky a
normy, ktoré formujú sociálne a ekonomické interakcie, konkrétne na inštitucionálne faktory, ktoré predstavujú
bariéry pre účinnosť iných faktorov ovplyvňujúcich ekonomický rozvoj (Vázquez-Barquero, 2002; Martin, 2000;
Rodríguez-Pose, 2013). V počiatočných štádiách by mala byť stratégia zameraná na budovanie kapacít, pričom by
sa malo prihliadať na procesy. Hlavným cieľom budovania miestnych kapacít by mala byť podpora prepojení
medzi miestnymi aktérmi a zahrnutie širšej skupiny aktérov do rozvojového procesu (Rodríguez-Pose, 2013).
Relatívna moc a možnosť využívania zdrojov robia z pôsobenia miestnych aktérov proces, ktorý je kľúčový pre
ekonomický rozvoj. Vzhľadom na istú autonómiu miestnych aktérov nie je možné z vyššej hierarchickej úrovne
(z centra) determinovať konkrétnu formu inštitucionálnej štruktúry na miestnej úrovni (Gertler, 2010).
Pokračujúce zmeny v spôsobe spravovania prinášajú nejasné hranice medzi kompetenciami a hybridnosť aktérov
(Hodge a Adams, 2013). Úlohou štátu už nie je priama intervencia. Zasahovať má nepriamo, stimulovaním
regionálnych aktérov. Má umožniť realizáciu regionálnych stratégií prostredníctvom zabezpečenia rozpočtových,
administratívnych a demokratických predpokladov (Böcher, 2008), vymedziť územie regiónov určených pre
intervenciu, a poskytovať priestor pre aktivity regionálnych aktérov (Jordan a Schout, 2006). Výzvou pre verejné
politiky je poskytnúť nástroje, ktoré v dostatočnej miere odzrkadlia špecifické potreby územia no na druhej strane
zachovajú celkovú koherentnosť a dlhodobé smerovanie, ktoré miestni a regionálni aktéri na individuálnej úrovni
nemusia schvaľovať. Nástroje politiky musia byť diverzifikované a musí medzi nimi existovať synergia. To podľa
Morrison (2014) nastáva vtedy ak je implementácia týchto nástrojov koordinovaná medzi-sektorovo. Politiky by
mali cieliť na štrukturálne nerovnováhu, organizačné a infraštruktúrne úzke miesta a zlyhania trhov aby umožnili
vznik teritoriálnej dynamiky a s tým korešpodnujúcej štruktúry spravovania. Tieto štruktúry následne môžu
zabezpečiť účinný, vyrovnaný a udržateľný proces regionálneho rozvoja (Gløersen a Michelet, 2014).
V podmienkach Slovenska bola nedávno zavedená politika podpory najmenej rozvinutých okresov, usilujúca o
prepojenie Vlády SR, štátnej správy na miestnej úrovni a rozličných aktérov na miestnej úrovni, pričom sa
predpokladá iniciatíva zdola. Nie len vláda SR ale aj medzinárodné organizácie v tomto modeli vidia značný
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
274
potenciál, v procese implementácie sa však objavili úzke miesta, spôsobujúce jeho zlyhávanie. Doterajší
pozorovaný vývoj implementácie politiky od roku 2016 bol sprevádzaný zmenami či už v transfere agendy politiky
najmenej rozvinutých okresov v rámci centrálnych orgánov alebo zmien v inštitucionálnom usporiadaní na
miestnej úrovni. Podobne doterajšie výsledky monitorovania a hodnotenia tejto politiky poukazujú na
neefektívnosť tohto systému.
2. Cieľ a použité metódy
Cieľom príspevku je zmapovať, analyzovať a zhodnotiť vybrané procesy formulácie a implementácie politiky
podpory najmenej rozvinutých okresov SR v zmysle Zákona č. 336/2015 Z. z. Jednotlivé procesy realizované v
rámci skúmanej politiky vizualizujeme prostredníctvom procesných máp využitím tzv. deployment diagramov a
popísaním jednotlivých krokov v rámci procesov. Jedná sa o manažérsky nástroj využívaný najmä v súkromnom
sektore na analýzu procesov. Vizualizuje jednotlivé kroky v procese vzhľadom na zodpovednosť, zameraný najmä
na aktérov zasahujúcich do procesov. Účinne identifikuje vzájomné vzťahy medzi subjektami a umožňuje
odstránenie nedostatkov v procesoch prostredníctvom ich racionalizácie, reorganizácie alebo štandardizácie
(McNary, 2008; Orr a Orr, 2014).
Konkrétne popisujeme proces formulácie politiky Najmenej rozvinutých okresov od momentu zaradenia okresu
do zoznamu najmenej rozvinutých okresov až po začiatok implementácie politiky v danom okrese. Taktiež
popisujeme proces formulácie Ročných priorít najmenej rozvinutých okresov. Procesné mapy sú vytvorené na
základe štúdia relevantnej legislatívy, strategických a ďalších dokumentov a súčasne aj na základe dvoch
uskutočnených rozhovorov so zamestnancami Odboru stratégie a metodiky regionálneho rozvoja ÚV SR (v
súčasnosti Úrad podpredsedu vlády pre investície a informatizáciu SR). Popísaním jednotlivých krokov týchto
procesov poukážeme na kompetencie a moc jednotlivých aktérov a taktiež na viaceré úzke miesta existujúce v
súčasnom inštitucionálnom usporiadaní. Schémy sú rozdelené horizontálne, pričom jednotlivé línie vymedzujú
zodpovednosť jednotlivých entít. Prebiehajúce procesy sú vizualizované v podobe obdĺžnikov a ďalšie entity
zasahujúce do procesov sú vizualizované elipsou. Popísané procesy odzrkadľujú podobu inštitucionálneho
prostredia na konci roku 2018 no zahrnuté sú aj zmeny vyvolané novelou zákona o podpore najmenej rozvinutých
okresov účinnou od 01. 01. 2019.
3. Tvorba a schválenie Akčného plánu a Ročných priorít najmenej rozvinutého okresu
Proces je vizualizovaný na obrázku 1, pričom pri popise procesov uvádzame v zátvorkách číslo realizovaného
kroku. Proces iniciuje ÚPSVaR, ktorý vykazuje štatistiku uchádzačov o zamestnanie na úrovni okresov. Podľa
zákona o podpore NRO je podmienkou zapísania do zoznamu NRO miera nezamestnanosti v období za aspoň
deväť kalendárnych štvrťrokov počas predchádzajúcich dvanástich po sebe nasledujúcich kalendárnych štvrťrokov
vyššia ako 1,5-násobok priemernej miery evidovanej nezamestnanosti v Slovenskej republike. Doteraz bol tento
proces automatický a počet NRO postupne narástol z 12 v roku 2015 až po súčasných 20. Avšak novelou zákona
je od 01. 01. 2019 zapísanie do zoznamu podmienené rozhodnutím vlády SR a splnením podmienky 8% miery
nezamestnanosti. Preto po zistení splnenia podmienok okresu pre zápis do NRO ÚPSVaR predloží na rokovanie
Vlády materiál obsahujúci navrhnutie okresu do zoznamu NRO (1). Napriek tomu, že okres podmienky spĺňa,
vláda môže rozhodnúť, že okres do zoznamu nebude zapísaný. Hypoteticky táto situácia môže nastať v prípade,
že v okrese má byť lokalizovaný významný investor, no tieto informácie ešte verejnosti nie sú známe. Po schválení
Vládou (2) ÚPSVaR okres zapíše do zoznamu NRO (3) do 20. dňa v príslušnom mesiaci.
Po zistení, že do zoznamu NRO pribudol nový okres Odbor regionálneho rozvoja Úradu vlády SR oficiálne
kontaktuje prednostu okresného úradu daného okresu a následne sa uskutoční výjazd do okresu (4) (prepojenie
medzi ÚPSVaR a ÚV nie je nijakým spôsobom formalizované, ÚPSVaR zoznam NRO zverejňuje na svojej web
stránke). Okresnému úradu zapísaním do zoznamu NRO vznikajú nové kompetencie v oblasti regionálneho
rozvoja - príprava a plnenie strategického dokumentu tzv. Akčného plánu. Prednostovi okresu vzniká povinnosť
vypracovať návrh Akčného plánu okresu (5) a do 6 mesiacov ho predložiť Rade pre najmenej rozvinuté okresy.
Táto lehota je súčasťou širšej lehoty 9 mesiacov, do kedy je potrebné predložiť Akčný plán na schválenie vláde.
Za dodržanie širšej lehoty zodpovedá Úrad vlády. Sekcia regionálneho rozvoja ÚV od tejto chvíle spolupracuje s
prednostom na tvorbe návrhu Akčného plánu. Prednosta v prvom rade zriadi Výbor pre najmenej rozvinutý okres
(6). Podľa zákona Výbory pôsobia v rámci Rady pre najmenej rozvinutý okres. Výbory zohrávajú úlohu v procese
tvorby ročných priorít a výberu projektov. Zákon hovorí o zostavení členov Výboru len všeobecne - sú to socioekonomickí
partneri pôsobiaci na území daného okresu. Je však na konkrétnom rozhodnutí prednostu kto sa stane
jeho členom. Treba podotknúť, že Výbor nefiguruje v politike NRO od jej začiatku. Bol zavedený až novelou
zákona 58/2018 Z. z. účinnou od 1. 4. 2018. Výbory nahradili dovtedy fungujúce Rady pre najmenej rozvinutý
okres (Rada bola zriadená v každom NRO). Spomínaná novela zákona výrazným spôsobom posilnila pozíciu
prednostu okresného úradu v procese implementácie politiky NRO. Počas existencie Rád v každom okrese plnil
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
275
prednosta v týchto zoskupeniach funkciu tajomníka, teda administratívnu funkciu a o podporených projektoch
rozhodovali členovia Rady. V súčasnosti sú Výbory poradným orgánom a po prerokovaní projektov o ich výbere
rozhoduje prednosta. V súvislosti s novými kompetenciami dostáva okresný úrad dotáciu na jedno pracovné miesto
v gescií Ministerstva Vnútra (7) a je to väčšinou pracovník organizačného odboru, ktorý sa má venovať
regionálnemu rozvoju - má na starosti vypracovanie návrhu akčného plánu a s ním následne komunikuje aj ÚV.
Obr. 1: Proces zápisu okresu do zoznamu NRO, tvorba a schvaľovanie Akčného plánu okresu
Zdroj: vlastné spracovanie
Akčný plán je strategický dokument, ktorý sa vypracováva spravidla na obdobie piatich rokov a do jeho tvorby
mali byť zapojení aj miestni aktéri. Počas trvania politiky podpory NRO došlo k modifikácií požadovanej formy
Akčného plánu. V súčasnosti je k dispozícií stručný odporúčací dokument “Príprava a obsahové náležitosti
akčného plánu rozvoja najmenej rozvinutého okresu”, ktorý metodicky usmerňuje jeho formu. Väčšina okresov,
ktoré sa stali súčasťou politiky NRO v nedávnej dobe sa však pri tvorbe Akčného plánu riadila už existujúcimi
Akčnými plánmi, ktoré modifikovali pre svoje potreby. Za tvorbu Akčného plánu je zodpovedný prednosta a
okresný úrad a je na voľbe prednostu ako bude reálne tvorba tohto dokumentu prebiehať a kto bude do nej
zapojený. Odbor stratégie a metodiky regionálneho rozvoja ÚV mu v tom poskytuje metodickú podporu. Medzi
ÚV a okresným úradom, bez toho aby boli nejakým spôsobom formalizované, prebiehajú konzultácie a metodická
pomoc. ÚV vyhlási výzvu, v rámci ktorej môže dotáciou podporiť tvorbu Akčného plánu (8). Podľa zákona
o podpore regionálneho rozvoja však samotný okresný úrad nemôže byť žiadateľom. O dotáciu musí požiadať
samospráva, RRA, MAS, resp. iné ďalšie subjekty územnej spolupráce. Väčšinou je žiadateľom mesto, v ktorom
okresný úrad sídli. Ako už bolo naznačené, samotná analýza a miera zapojenia miestnych aktérov do procesu sa
medzi okresmi rôznili. Zákon nenariaďuje tvorcom akčného plánu nijakú jednotnú metodiku a neexistujú ani
odporúčané postupy. V niektorých okresoch bol napríklad realizovaný prieskum, o aké projekty by mali miestni
aktéri záujem a tie preddefinovali obsah strategického dokumentu. Na základe tohto zoznamu boli vytvorené
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
276
priority, no tie však neodrážali reálne potreby okresu. V iných okresoch boli priority vytvorené na základe prieniku
analýzy územia a potrieb aktérov. Podľa zákona o podpore regionálneho rozvoja a vyhlásených výziev nemusí ísť
o subjekty fungujúce na území daného okresu. Respektíve môže dôjsť k situácií kedy je na vypracovanie Akčného
plánu kontraktovaný subjekt mimo územia, ktorý do tvorby dokumentu nemusí miestnych aktérov zapojiť. Na
základe toho a na základe neexistencie spoločnej metodiky tvorby a zapojenia miestnych aktérov sa pri formulácií
stratégie vôbec nemusí rešpektovať participatívny prístup.
Politika podpory NRO pracuje s tromi druhmi finančnej podpory. Je to tzv. regionálny príspevok, zdroje z EŠIF a
štátne schémy (napr. Envirofond). V rámci priorít sú rozpočtované len zdroje týkajúce sa regionálneho príspevku.
Tie sa viažu na konkrétne prioritné oblasti a podľa jednotlivých rokov. Ako objasníme nižšie, schválenie Akčného
plánu vládou znamená záväzok poskytnúť prostriedky na regionálny príspevok, v prípade ostatných zdrojov má
schválenie len odporúčací charakter využitia týchto zdrojov. Po vypracovaní návrhu Akčného plánu je tento
dokument predložený na rokovanie Rade pre najmenej rozvinuté okresy (11). Členmi Rady je jej predseda,
prednostovia okresných úradov NRO, zástupcovia relevantných rezortných ministerstiev a zástupcovia ďalších
ústredných orgánov štátnej správy. Jedná sa preto o prvý moment, kedy s návrhom dokumentu prídu do kontaktu
rezortné ministerstvá. Na zasadnutí Rady členovia vystúpia a predložia pripomienky k návrhu Akčného plánu (12).
Pripomienky členov nie sú vždy korektne a adresne formulované. Následne je preto nutné tieto odporúčania s
členmi Rady odkomunikovať a objasniť. Rada následne Akčný plán schváli s pripomienkami (13). Schválením
návrhu s pripomienkami vráti Rada dokument okresnému úradu na prepracovanie no súčasne prechádza
zodpovednosť na ÚV (14). Po prepracovaní návrhu Akčného plánu je tento dokument predložený ÚV (15).
Úrad vlády dokument spracuje a materiál predkladá na medzirezortné pripomienkové konanie (16). V procese
MPK sa zopakujú pripomienky, ktoré odzneli na rokovaní Rady. Z dokumentov MPK vyplýva, že veľké množstvo
(priemerne 20) zásadných pripomienok prichádza z rezortných ministerstiev vystupujúcich ako riadiace orgány
pre Operačné programy (17). Ich pripomienky sa týkajú práve zdrojov financovania - ministerstvá namietajú, že
obsah Akčných plánov nie sú schopní financovať pretože prostriedky z daného OP sú už vyčerpané. V neskôr
vypracovaných Akčných plánoch bola táto skutočnosť ošetrená dĺžkou platnosti dokumentu - ak je Akčný plán
stanovený na obdobie 5 rokov, tak presahuje súčasné programové obdobie pre EŠIF a prostriedky budú čerpané
až v nasledujúcom období. Taktiež sa postupnou zmenou formy Akčných plánov docielilo zovšeobecnenie
formulácie zdrojov financovania - nespomínajú sa konkrétne OP ale len EŠIF. Následne je Akčný plán predložený
na schválenie Vládou (18). Po schválení Akčného plánu prechádza zodpovednosť na Sekciu podpory regionálneho
rozvoja ÚV a nastáva fáza implementácie politiky NRO (19). Prvým krokom v rámci implementácie je v zásade
zriadenie rozvojového centra v okrese.
Ďalšou zmenou, ktorú do politiky NRO priniesla novela zákona 58/2018 Z. z. je tvorba Ročných priorít. Podľa
dôvodovej správy sa „samotné opatrenia v Akčnom pláne ukázali v mnohých prípadoch ako nepružné na úkor ich
realizácie. Preto sa navrhuje vykonávať akčný plán prostredníctvom ročných priorít akčného plánu“.
Implementácia na základe Ročných priorít sa začne od 1.1. 2019. Proces je vizualizovaný na obrázku 2. Proces
začína na úrovni okresu, ktorý je povinný do 31. októbra predložiť Úradu vlády plán projektov na nasledujúci rok.
Okresy preto v “rozumnom” čase vyhlasujú výzvu (1), prostredníctvom ktorej subjekty pôsobiace v okrese zadajú
žiadosti na realizáciu opatrení, ktoré sú uvedené v Akčnom pláne (2). Objem žiadaných prostriedkov v rámci
jednotlivých prioritných oblastí je však obyčajne väčší ako rozpočtovaná suma. O tom, ktoré projekty budú
zaradené do zoznamu projektov na daný rok prerokuje okresný úrad s Výborom (3), ktorý sa jednotlivými
žiadosťami zaoberá (4). Okresný úrad po prerokovaní aktivít a projektov výborom vytvorí návrh ročných priorít
(5). Následne je návrh Ročných priorít predložený na schválenie Rade pre najmenej rozvinuté okresy (6). Okresný
úrad predkladá výborom prerokovaný návrh ročných priorít rade najneskôr do 30. septembra. Nasledujúci proces
je analogický ako pri schvaľovaní Akčného plánu. Členovia rady návrh ročných priorít pripomienkujú (napr. ak
dôjde ku chybnému výberu projektu). Následne Rada schváli návrh s pripomienkami a vráti ho okresu na
prepracovanie. Zodpovednosť opäť prechádza na ÚV no v tomto prípade nie je stanovená lehota (logicky by Ročné
priority mali byť schválené do konca roka). Pokiaľ Vláda uznesením ročné priority neschváli, nemôže dôjsť začatiu
vyplácania regionálneho príspevku. Ďalší proces ešte nebol realizovaný - predpokladá sa, že situácia bude rovnaká
ako pri schvaľovaní Akčného plánu, teda veľké množstvo zásadných pripomienok od rezortných ministerstiev. Po
schválení Ročných priorít vládou prichádza k samotnej implementácií politiky.
V tabuľke 1 sú zosumarizované procesy a identifikované potenciálne zlyhania analyzovaných procesov na
jednotlivých hierarchických úrovniach.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
277
Obr. 2: Proces tvorby a spracovania Ročných priorít
Zdroj: vlastné spracovanie
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
278
Tab. 1: Sumarizácia popísaných procesov
Hierarchická
úroveň
Procesy Zlyhania
Vláda  Rozhodnutie o zaradení
okresu medzi NRO;
 Schválenie Akčného plánu
a Ročných priorít
uznesením
Nekoordinované aktivity medzi ministerstvami.
K zavedeniu politiky NRO došlo uprostred programového
obdobia, pričom využitie zdrojov z EŠIF nebolo
odkomunikované. Zdroje prúdiace do NRO predstavuje
zväčša len Regionálny príspevok.
Neexistuje prepojenie ministerstiev a lokálnej úrovne pri
definovaní priorít, na stanovené priority následne nemusia
vôbec existovať zdroje z EŠIF
Ministerstvá  Vykazovanie štatistiky
zamestnanosti
a zverejňovanie zoznamu
NRO (ÚPSVaR);
 Pripomienkovanie v rámci
MPK; zastúpenie v Rade
Sekcia
regionálneho
rozvoja ÚV
SR
 Kontaktovanie a spolupráca
s okresom na príprave
návrhu AP a RP;
 Metodické usmerňovanie;
 Poskytnutie dotácie na
tvorbu AP;
 Zodpovednosť za návrh AP
po jeho schválení Radou;
 Predloženie materiálu na
MPK;
 Proces implementácie;
Absencia jednotnej metodiky a odporúčaných postupov
tvorby návrhov Akčných plánov a zapojenia miestnych
aktérov spôsobujú veľké rozdiely v aplikácii
participatívneho prístupu.
Rada pre
najmenej
rozvinuté
okresy
 Pripomienkovanie návrhu
AP a RP;
 Schválenie AP a RP;
Nie vždy korektne a adresne formulované pripomienky
členov. Vzhľadom na zastúpenie relevantných rezortných
ministerstiev v Rade sa ich pripomienky duplikujú
v ďalšom procese schvaľovania a schválenie návrhu
Akčného plánu s pripomienkami je s časti redundantné.
Prednosta /
Okresný
úrad
 Tvorba návrhu AP;
 Vytvorenie Výboru;
 Zapojenie miestnych
aktérov do tvorby AP;
 Predloženie návrhu AP a RP
Úradu vlády;
 Vyhlásenie výzvy na
realizáciu opatrení RP;
 Vytvorenie návrhu RP;
Po novele zákona došlo k výraznému posilneniu postavenia
prednostu Okresného výboru. Hoci členovia Výboru
prerokúvajú zoznam projektov, ktorý má tvoriť Ročné
priority, je to prednosta kto tento zoznam nakoniec
schvaľuje. Toto nepovažujeme za legitímne, keďže ide o
štátneho zamestnanca menovaného vládou. Výber
projektov potom neodzrkadľuje potreby miestnych aktérov
a je v rozpore s prístupom zdola-nahor. Príliš veľké
kompetencie posúvajú Výbor do pozície len poradného
orgánu a jej členovia môžu stratiť motiváciu pre
identifikáciu problémov v regióne a ich riešenie.
Výbor pre
najmenej
rozvinutý
okres
 Prerokovanie projektových
zámerov, ktoré majú byť
zaradené do návrhu RP;
Členov Výberu menuje prednosta okresného úradu.
Takýmto spôsobom vybratí členovia nereprezentujú
záujmy územia a nemusia byť zohľadnené ich doterajšie
skúsenosti v regionálnom rozvoji čo môže viesť
k nesystematickému rozhodovaniu a môže byť zdrojom
korupcie. Členovia Výboru sú menovaní prednostom, čo
vedie nejasným vzťahom medzi nimi a môže vyvolať
nedôveru u miestnych aktérov.
Miestni
aktéri
 Spolupodieľanie sa na
príprave návrhu AP;
 Predloženie projektových
zámerov do RP;
Aktérom na lokálnej úrovni chýbajú kapacity na
identifikovanie rozvojových priorít, na kooperáciu, na
dosiahnutie synergických efektov.
Pomalé procesy, obmedzené toky finančných prostriedkov
a ostatné zlyhania podrývajú legitimitu politiky vedú
k nedôvere miestnych aktérov k politike NRO a frustrácií.
Zdroj: vlastné spracovanie
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
279
3. Záver
Hoci sa myšlienka politiky podpory najmenej rozvinutých okresov niesla v duchu prístupov zdola nahor
a deklarovala sa snaha o horizontálne prepojenie aktérov naprieč hierarchickými úrovňami a zapojenie do politiky
aktérov z rôznych sektorov, z analýzy vyplýva, že vo formulácií a implementácií existujú úzke miesta. Potenciálne
úzke miesta politiky podpory NRO boli identifikované na lokálnej úrovni aj naprieč úrovňami. Na lokálnej úrovni
sa odzrkadľuje potreba zohľadniť špecifiká inštitucionálneho prostredia daného regiónu. Tak ako to uvádzajú
zahraničné štúdie aj v tomto prípade sú jedným zo zlyhaní nedostatočné kapacity miestnych aktérov. Napríklad
v procese formulácie stratégie na lokálnej úrovni sa to prejavuje v dlhých rozhodovacích procesoch, pretože aktéri
môžu sledovať svoje individuálne resp. skryté ciele a následne medzi aktérmi dochádza ku konfliktom.
Zástupcovia štátnej správy potom stoja pred dilemou či do tohto procesu nezasahovať a v podstate tým zablokovať
čerpanie prostriedkov alebo uprednostniť krátkodobé riešenie - do procesov zasiahnuť, zbyrokratizovať ich
(uskutočnilo sa posilnenie kompetencií prednostu) no zároveň obmedziť participáciu miestnych aktérov
v rozhodovacom procese a tým nerešpektovať jeden z princípov tejto politiky. V procese schvaľovania návrhu
stratégie taktiež dochádza úzkym miestam spôsobeným absenciou koordinácie orgánov na centrálnej úrovni
vedúce k príliš dlhým procesom a nemožnosti využívať finančné zdroje aktérmi. Zlyhania politiky v podobe
exkludovania miestnych aktérov, príliš pomalým procesom a pomalým finančným tokom a v konečnom dôsledku
vedú k ich frustrácii a nedôvere k ďalšej implementácii politík podobného charakteru.
Literatúra
[1] AMIN, A., (2002). An institutionalist perspective on regional development. International Journal of Urban
and Regional Research, vol. 23, no. 2, pp. 365–378. ISSN 1468-2427. DOI 10.1111/1468-2427.00201.
[2] ASHEIM, B. T., GERTLER, M. S., (2005). The geography of innovation: Regional innovation systems. In
Fagerberg, J. et al. (eds.) The Oxford Handbook of Innovation. Oxford: Oxford University Press, pp. 291-317.
ISBN 0-19-926455-4.
[3] BARCA, F., et al., (2012). The case for regional development intervention: place-based versus place-neutral
approaches. Journal of Regional Science, vol. 52, no. 1, pp. 134-152. ISSN 0022-4146. DOI 10.1111/j.1467-
9787.2011.00756.x.
[4] BÖCHER, M., (2008). Regional Governance and Rural Development in Germany: the Implementation
ofLEADER+. Sociologia Ruralis, vol. 48, no. 4, pp. 372-388. ISSN 0038-0199. DOI 10.1111/j.1467-
9523.2008.00468.x.
[5] DUNFORD, M., et al., (2016). Area development and policy: An agenda for the 21st century. Area
Development and Policy, vol. 1, no. 1, pp. 1-14. ISSN 2379-2957. DOI 10.1080/23792949.2016.1158621.
[6] EASTERLY, W., LEVINE, R., (2003). Tropics, germs, and crops: how endowments influence economic
development. Journal of Monetary Economics, vol. 50, no. 1, pp. 3-39. ISSN 0304-3932. DOI 10.1016/S0304-
3932(02)00200-3.
[7] GERTLER, M., (2010). Rules of the game: The place of institutions in regional economic change. Regional
Studies, vol. 44, no. 1, pp. 1-15. ISSN 1360-0591. DOI 10.1080/00343400903389979.
[8] GLØERSEN, E., MICHELET, J., (2014). Experiences and concepts on vertical and horizontal coordination
for regional development policy. Ženeva: Université de Genève.
[9] HANÁČKOVÁ, D., BUMBALOVÁ, M., (2016). Inovácie v samospráve = Innovations in self-government.
Acta Oeconomica universitatis Selye, vol. 5, no. 2, pp. 88-96. ISSN 1338-6581.
[10]HODGE, I., ADAMS, W., (2013). The future of public forests: An institutional blending approach to forest
governance in England. Journal of Rural Studies, vol. 31, no. 1, pp. 23-35. ISSN 0743-0167. DOI
10.1016/j.jrurstud.2013.02.005
[11]CHANG, H., (2003). Kicking Away the Ladder: Development Strategy in Historical Perspective. London:
Anthem Press. ISBN 9781843310273.
[12]JORDAN, A., SCHOUT, A., (2006). The Coordination of the European Uniton: Exploring the Capabilities
of Networked Governance. Oxford: Oxford University Press. ISBN 0-19-928695-7.
[13]MARTIN, R., (2000). Institutional approaches to economic geography. In Barnes T., Sheppard, M., (eds) A
Companion to Economic Geography. Oxford: Blackwell, pp. 77–94. ISBN 0-631-21223-X.
[14]MCNARY, L., (2008). Quality management in the public sector: Applying lean concepts to customer service
in a consolidated government office. Public Administration Quarterly, vol. 32, no. 2, pp. 282-301. ISSN 0734-
9149.
[15]MELICHOVÁ, K., et al., (2017). Multiplier effects and economic impact of university spending - case study
of sectoral and spatial aspects of expenditures of Slovak university of agriculture in Nitra. Acta Oeconomica
universitatis Selye, vol. 6, no. 2, pp. 119-136. ISSN 1338-6581.
[16]MORRISON, T. H,. (2014). Developing a regional governance index: The institutional potential of rural
regions. Journal of Rural Studies, vol. 35, no. 1, pp. 101-111. ISSN 0743-0167. DOI
10.1016/j.jrurstud.2014.04.004.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
280
[17]ORR, L., ORR, D., Eliminating Waste in Business. New York: Apress. ISBN 978-1-14302-6089-9. DOI
10.1016/j.jrurstud.2014.04.004.
[18]PIKE, A., et al., (2015). Local institutions and local economic development: the Local Enterprise Partnerships
in England, 2010–. Cambridge Journal of Regions, Economy and Society, vol. 8, no. 1, pp. 185-204. ISSN
1752-1386 . DOI 10.1093/cjres/rsu030.
[19]RODRÍGUEZ-POSE, A., (2013). Do Institutions Matter for Regional Development?. Regional Studies, vol.
47, no. 7, pp. 1034-1047. ISSN 1360-0591. DOI 10.1080/00343404.2012.748978.
[20]RODRÍGUEZ-POSE, A., GARCILAZO, E., (2015). Quality of Government and the Returns of Investment:
Examining the Impact of Cohesion Expenditure in European Regions. Regional Studies, vol. 49, no. 8, pp.
1274-1290. ISSN 1360-0591. DOI 10.1080/00343404.2015.1007933.
[21]RODRIK, D., (2010). Diagnostics before Prescription. Journal of Economic Perspectives, vol. 24 no. 3, pp.
33-44. ISSN 0895-3309. DOI 10.1257/jep.24.3.33.
[22]SCHWAB, C., (2017). The future of local government in Europe: Lessons from research and practice in 31
countries. Berlin: Nomos Verlagsgesellschaft. ISBN 3848737566.
[23]ŠIPIKAL, M., et al., (2018). Efekty priestorovo neutrálnej politiky na najzaostalejšie regióny. In XXI.
mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Sborník příspěvků. Brno: Masarykova univerzita, pp. 231–
236. ISBN 978-80-210-8969-3. DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-8970-2018-30.
[24]VÁZQUEZ-BARQUERO, A., (2002). Endogenous development networking, innovation, institutions, and
cities. London: Routledge. ISBN 0203217314.
[25]VÝROSTOVÁ, E., Spatial allocation of EU cohesion policy funding in Slovakia for 2007-2013. In XIX.
mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Sborník příspěvků. Brno: Masarykova univerzita, pp. 130-138.
ISBN 978-80-210-8273-1. DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-8273-2016-15.
[26]Zákon č. 336/2015 Z. z. o podpore najmenej rozvinutých okresov.
[27]Zákon č. 539/2008 Z. z. o podpore regionálneho rozvoja.
Príspevok bol spracovaný v rámci grantu VEGA1/0789/18.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
281
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-9268-2019-35
DŮVODY NEATRAKTIVITY NĚKTERÝCH OBCÍ
V LIBERECKÉM KRAJI Z HLEDISKA BYDLENÍ
Reasons for non-attractiveness of some municipalities in the
Liberec Region in terms of housing
EMIL DRÁPELA
Katedra geografie
Fakulta přírodovědně-humanitní a pedagogická
Technická univerzita v Liberci
Department of Geography
Faculty of Science, Humanities and Education
Technical University of Liberec
 Komenského 2, 460 05 Liberec, Czech Republic
E-mail: emil.drapela@tul.cz
Anotace
Existence nové bytové výstavby je jedním ze znaků prosperující obce. Pokud v obci nevznikají nové byty, je to
důsledek její stagnace či úpadku. Článek mapuje geografické rozložení počtu dokončených bytů v obcích České
republiky, přičemž se zaměřuje na důvody neatraktivity některých obcí Libereckého kraje z hlediska bydlení.
Použitým indikátorem je intenzita bytové výstavby (IBV) ve dvacetiletém období 1998-2017, vztažená na 1 km2
. U
obcí, které dosáhly extrémně nízkých hodnot indikátoru, jsou zkoumány kvalitativní geografické parametry území,
příp. historický vývoj, který k tomuto stavu vedl. Dále je zkoumána těsnost vztahu hodnot indikátoru IBV u všech
obcí Libereckého kraje s 15 vybranými geografickými, demografickými, sociálními a ekonomickými indikátory.
Na území Libereckého kraje bylo identifikováno 5 oblastí, které z hlediska bytové výstavby lze označit jako
neatraktivní, u každé z nich lze najít poněkud odlišné důvody vzniku. Signifikantní korelace byly doloženy u
indikátorů počet obyvatel, počet právnických osob na 1000 obyvatel a u 4 dalších indikátorů, popisující občanskou
vybavenost v obcích, dostupnost služeb a technické infrastruktury. Těsný vztah naopak nebyl prokázán u žádného
z demografických ukazatelů.
Klíčová slova
Ekonomická geografie, regionální ekonomie, trh s nemovitostmi, periferie, místní veřejná infrastruktura
Annotation
The existence of new housing construction is one of the characteristics of a prosperous community. If there are no
new apartments in the municipality, it is a result of its stagnation or decline. The article maps the geographical
distribution of the number of completed flats in municipalities in the Czech Republic, focusing on the reasons for
the unattractiveness of some municipalities in the Liberec Region in terms of housing. The indicator used is the
housing construction intensity (IBV) in the 20-year period 1998-2017, per 1 km2
. For municipalities that have
reached extremely low values of the indicator were examined qualitative geographic parameters of the area, or
the historical development leading to this state. Furthermore, the correlation between IBV indicator values in all
municipalities in the Liberec Region and 15 selected geographical, demographic, social and economic indicators
was analysed. Five areas were identified in the Liberec Region that can be described as unattractive in terms of
housing construction. Significant correlations were documented for indicators: the number of inhabitants, number
of legal entities per 1000 inhabitants, and for 4 other indicators describing civic amenities in municipalities,
availability of services and technical infrastructure. On the contrary, none of the demographic indicators has
shown a close relationship.
Key words
Economic geography, regional economics, real estate market, peripheries, local public infrastructure
JEL classification: R12, R31, R53
1. Úvod
Přítomnost či absence nové bytové výstavby v obcích je jedním z viditelných znaků jejich rozvoje či stagnace.
Pokud je využíván pouze starší bytový fond, je to známka toho, že obec svého maximálního rozvoje dosáhla již
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
282
v minulosti. Bytovou výstavbou jakožto indikátorem atraktivity a rozvoje regionů se zabývá řada autorů (např.
Banski, Wesolowska, 2010, Brito, Pereira, 2002), mnohdy však v souvislosti s negativními vlivy suburbanizace
(viz Repaská, Vilinová, Šolcová, 2017). Mimo suburbánní zóny však ve venkovských obcích je výstavba nových
bytů vnímána obvykle pozitivně, ačkoli motivace pro její realizaci bývá podobná jako u suburbií: saturace
městského prostoru, levnější ceny pozemků, atraktivnější životní prostředí a silná poptávka po bydlení
odpovídající kvality (Seguido, Hernandez, 2017).
Podobně jako u jiných ekonomických a sociálních indikátorů, i bytová výstavba se obvykle koncentruje do
městských aglomerací a jejich nejbližšího okolí, zatímco ve vzdálených periferních oblastech bývá její intenzita
výrazně nižší. Tento základní prostorový vzorec však bývá narušen lokálními geografickými podmínkami, socioekonomickými
parametry obcí, jejich vybaveností, napojením na infrastrukturu, dědictvím minulosti, či
diferenciací pravidel a regulací pro výstavbu v různých částech regionu (více viz Ihlanfeldt, 2007). Vzhledem
k rozmanitosti českého venkova pak někteří autoři hovoří nikoli o venkovu, ale venkovech (Perlín, Hupková, 2011,
Perlín, Kučerová, Kučera, 2010). Rozdílná geneze těchto venkovů pak může být příčinou neatraktivity některých
venkovských regionů z hlediska bydlení.
Cílem této práce je zjistit geografickou lokalizaci oblastí s velmi nízkou intenzitou bytové výstavby v Libereckém
kraji, zanalyzovat kvalitativní geografické charakteristiky těchto oblastí a těsnost vztahu mezi intenzitou bytové
výstavby a vybranými geografickými, demografickými, sociálními a ekonomickými indikátory. Článek si i
vzhledem k rozsahu neklade za cíl vyčerpávajícím způsobem téma popsat; jde o výsledky prvotní fáze výzkumu,
na které navážou výrazně podrobnější případové studie.
2. Metodika
Pro analýzu byla využita data z Českého statistického úřadu, a to ze tří volně dostupných publikací:
 Obce Libereckého kraje 2018 (Český statistický úřad, 2018a) – data k roku 2017,
 Malý lexikon obcí České republiky – 2018 (Český statistický úřad, 2018b) – data k roku 2017,
 Dokončené byty v obcích (Český statistický úřad, 2018c) – data pro dvacetiletou časovou řadu 1998-2017.
Další data byla získána na mapovém portálu Mapy.cz.
Intenzita bytové výstavby byla zkoumána ve dvacetiletém období, neboť pro zvolené měřítko (obce) by údaje
z jednoho vybraného roku neměly dostatečnou vypovídací schopnost. Ačkoli v průběhu těchto dvaceti let došlo
k mnohým změnám a Česká republika zažila ekonomickou krizi i léta konjunktury, jde o období dostatečně dlouhé
na to, aby bylo možné identifikovat obce dlouhodobě zaostávající ve výstavbě bytových jednotek. Indikátor
„intenzita bytové výstavby“ (IBV) pak představuje celkový počet dokončených bytových jednotek v tomto
dvacetiletém období, vztažený na 1 km2
rozlohy obce. Tím se liší od stejnojmenného ukazatele, využívaného
Českým statistickým úřadem, který je vztažen na 1000 obyvatel.
V dalším kroku byla studována těsnost vztahu (pomocí Pearsonova r) IBV s 15 níže uvedenými geografickými,
demografickými, sociálními a ekonomickými indikátory:
 Průměrná nadmořská výška obce,
 Katastrální výměra obce v ha,
 Počet obyvatel,
 Relativní přirozený přírůstek,
 Relativní migrační přírůstek,
 Relativní celkový přírůstek obyvatel,
 Průměrný věk,
 Index stáří (počet osob ve věku 65 a více let na 100 osob ve věku 0–14 let),
 Index ekonomického zatížení (počet osob ve věku 0–14 let a 65 a více let na 100 osob ve věku 15–64 let),
 Počet právnických osob na 1000 obyvatel,
 Registrovaná nezaměstnanost,
 Index „technická infrastruktura“ (vyjadřuje přítomnost vodovodu, kanalizace, ČOV a plynu v obci),
 Index „občanská vybavenost“ (vyjadřuje přítomnost ordinace praktického lékaře, obchodu s potravinami,
pošty, restauračního zařízení a sběrného dvora v obci),
 Index „volnočasové aktivity“ (vyjadřuje přítomnost kulturního sálu pro pořádání společenských akcí, kina,
sportovního hřiště, kryté tělocvičny a kostela v obci),
 Index „potřeby mladých rodin“ (vyjadřuje přítomnost ordinace dětského lékaře, mateřské školy, základní
školy, dětského hřiště, střediska pro volný čas dětí, koupaliště či krytého bazénu v obci).
Statistické zpracování proběhlo v programu Tibco Statistica 13, tvorba map v programu ArcGIS 10.6.1.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
283
3. Výsledky
Dříve než bude pozornost přesunuta na Liberecký kraj, je třeba zmínit geografickou situaci bytové výstavby
v České republice. Ta se významným způsobem koncentruje do aglomerací velkých měst, zatímco ve
vzdálenějších oblastech, zejm. při hranicích krajů, bývá utlumena. Geografické rozložení počtu dokončených bytů
ve sledovaném dvacetiletém období znázorňuje obr. 1, přičemž obce, ve kterých ve sledovaném období bylo
dokončeno 10 a méně bytů, jsou znázorněny červeným bodovým znakem.
Obr. 1: Počet dokončených bytů v obcích České republiky v období 1998-2017
Zdroj: Český statistický úřad (2018c), ArcČR 500 3.3, vlastní zpracování
Z mapy na obr. 1 je patrné, že geografické rozložení obcí s malým počtem dokončených bytů do určité míry
kopíruje rozložení tzv. vnitřních periferií (srovnej s Musil, Müller, 2008), zatímco velké počty dokončených bytů
vykazují velká krajská města a k nim přilehlé obce. Vzhledem použité metodě však jsou znevýhodněny malé obce,
proto i některé oblasti, které nejsou postiženy větší relativní vzdáleností od krajských měst, se jeví jako méně
atraktivní pro bydlení. Jedná se zejména o jihovýchodní okraj Českomoravské vrchoviny, severozápad
Královéhradeckého kraje, nebo části Pardubického a Olomouckého kraje. Naopak v některých řídce osídlených
oblastech, kde obce mají větší rozlohu (např. v oblasti Slavkovského lesa či Nízkého Jeseníku) situace nevypadá
až tak dramaticky, ačkoli zde existují rozsáhlá území s minimální výstavbou. Z tohoto důvodu je tak vhodnější
údaje relativizovat na jednotku plochy; výsledky jsou zobrazeny na obr. 2.
Relativizovaná data, zobrazená na obr. 2, je nutné interpretovat se zřetelem na omezení použité metody, která pro
relativizaci využívá plochy jednotlivých obcí. U jednotek o větších rozlohách, které obsahují větší podíl přírodních
ploch, se tak IBV může jevit jako relativně nižší, zatímco u velmi malých obcí relativně vyšší. I přes tento limit
metoda poskytuje zajímavá data, kdy kromě výše zmíněného gradientu centrální oblasti – vnitřní periferie lze
pozorovat vyšší hodnoty IBV ve východním pohraničí a nižší naopak ve vnějších periferiích (Frýdlantsko,
Broumovsko, Osoblažsko aj.) a v horských oblastech severozápadního a jihozápadního pohraničí. Liberecký kraj
se přitom jeví z hlediska IBV jako relativně průměrný kraj s třemi plošně rozsáhlejšími regiony s nízkými
hodnotami IBV: Frýdlantskem, Ralskem a Dubskem/Úštěckem. Bližší pohled na Liberecký kraj nabízí obr. 3.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
284
Obr. 2: Intenzita bytové výstavby v obcích České republiky v období 1998-2017
Zdroj: Český statistický úřad (2018c), ArcČR 500 3.3, vlastní zpracování
Obr. 3: Intenzita bytové výstavby v obcích Libereckého kraje a jeho nejbližšího okolí v období 1998-2017
Zdroj: Český statistický úřad (2018c), ArcČR 500 3.3, vlastní zpracování
Za účelem lepšího rozlišení nuancí v hodnotách IBV v Libereckém kraji byla na obr. 3 pozměněna škála, neboť
lokální maximum IBV činí 52,4 dokončených bytů/km2
, přičemž hodnoty nad 50 dosahuje pouze krajské město
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
285
Liberec. Kategorie 1,1 – 10 byla proto rozdělena na dvě, díky čemuž bylo možné ještě lépe rozlišit detaily
v prostorové distribuci hodnot IBV.
Největší shluk obcí neatraktivních z hlediska bydlení se nachází na severu Frýdlantského výběžku, tvoří jej celkem
11 obcí. Jde o typickou vnější periferii, kdy okrajová poloha regionu vůči významnějším ekonomickým centrům
a relativně nízká intenzita přeshraničních prostorových interakcí (více viz Drápela, Kárníková, 2018) negativně
ovlivňuje místní trh práce a atraktivitu regionu jako celku. Ačkoli přímá vzdálenost do Liberce není příliš velká (z
nejvzdálenějších Habartic do centra Liberce činí 27 km), geografická překážka v podobě Jizerských hor významně
prodlužuje dojezdové časy (např. z Jindřichovic pod Smrkem do centra Liberce cesta autem trvá v ideálním
případě cca. 46 minut). Hranicí relativně atraktivnější oblasti pro bydlení je osa Nové Město pod Smrkem –
Raspenava – Frýdlant, přičemž ve všech těchto případech jde o malá města s obstojnou vybaveností infrastrukturou
i službami, těžící navíc z polohy na atraktivním severním úbočí Jizerských hor (kromě Frýdlantu, kde na úbočí
leží sousední obec Dětřichov). Severněji položené obce jsou menší velikosti, hůře vybavené a jejich poloha
v relativní rovině a esteticky méně zajímavém prostředí přispívá k jejich neatraktivitě z hlediska bydlení.
Druhou rozsáhlejší neatraktivní oblastí je region při hranicích Libereckého, Ústeckého a Středočeského kraje okolo
lokálních center Dubé a Úštěku. V Libereckém kraji jej tvoří 9 obcí, ale jak je vidět z obr. 2 a 3, tato oblast
pokračuje dále i v Ústeckém a Středočeském kraji. Z geografického hlediska jde o typickou vnitřní periferii,
postiženou svou relativní odlehlostí od nejdůležitějších center rozvoje – krajských měst. Mikroregionální
středisko, Česká Lípa, patří sice mezi větší okresní města, místní trh práce však nabízí spíše průměrně a hůře
placená pracovní místa. Řada ekonomicky aktivních obyvatel z regionu tak dojíždí za lépe placenou prací do
Liberce nebo Mladé Boleslavi, přičemž poloha zmíněné oblasti je vůči těmto centrům nevýhodná.
Poněkud specifickou oblastí je město Ralsko a některé malé obce v jeho okolí. Ralsko bylo v minulosti vojenským
újezdem, výcvikový prostor si zde zřídil již v roce 1942 německý Wehrmacht, po vysídlení majoritního
německého obyvatelstva byl prostor československou armádou rozšířen a některé bývalé obce zlikvidovány.
V letech 1968 – 1991 byl prostor využíván okupační sovětskou armádou, po jejím odchodu pak došlo k vytvoření
novodobé obce, které byl později přiznán statut města. Jde však o obec extrémně decentralizovanou, její místní
části se nacházejí spíše při okrajích a s centrem, místní částí Kuřívody, nemají přímé spojení po silnici. Ještě horší
situace panuje ve veřejné dopravě, kdy z některých místních částí se nelze do centra obce dostat veřejnou dopravou
během jednoho dne. Infrastruktura a vybavenost místních částí je velmi špatná, některé místní části jsou víceméně
sociálně vyloučenými lokalitami, příp. romskými ghetty. Ačkoli oblast má velký rekreační a turistický potenciál
díky velkým rozlohám lesů a přírodě blízkých lokalit, město tohoto potenciálu doposud nedokázalo využít.
Dalším zajímavým regionem, kde se nacházejí obce s velmi nízkými hodnotami IBV, je prostor mezi Novým
Borem a Chrastavou, kudy prochází frekventovaná silnice I/13 z Liberce do Děčína. Zmíněná silnice v regionu
slouží jako osa dojížďky za prací, do škol i za službami do Liberce, její podstatná část má parametry rychlostní
komunikace. Přesto se ve vzdálenosti do 5 km od této regionálně důležité dopravní tepny nacházejí obce jako
Zdislava, Janovice v Podještědí, Velký Valtinov, Brniště a Mařenice, které z hlediska IBV patří do nejhorší
kategorie. Z geografického pohledu jde o zónu nevyužitých příležitostí, neboť zmíněné obce mají lepší relativní
polohu než mnohé jiné obce kraje (např. časová náročnost jízdy autem ze Zdislavy a Janovic v P. na okraj Liberce
je pouze 15 minut), nacházejí se v relativně atraktivním prostředí Ještědského hřbetu a Lužických hor, některé
mají přímé vlakové spojení s Libercem a ne vždy jde o malé obce. Důvody velmi nízké IBV zde není snadné určit,
může se jednat o vlastnické důvody, společenské či politické klima v obci, praktické problémy s vybaveností či
infrastrukturou, nebo jen dostatek starších objektů, využívaných k bydlení. To by však odhalila pouze následná
případová studie.
Celkem 7 obcí v okrese Semily spadá do kategorie nejnižších hodnot IBV. Obce netvoří souvislejší oblast,
nacházejí se v blízkém okolí Semil a Lomnice nad Popelkou. Tato dvě lokální střediska nepatří mezi ekonomické
tahouny regionu, generující větší počet pracovních příležitostí, neleží navíc na žádné významnější silnici (alespoň
I. třídy). Z tohoto důvodu pak některé obce v okolí nejsou příliš atraktivní pro vznik nových bytových jednotek,
přesnější důvody tohoto stavu by však opět odhalila až hloubková analýza.
Kromě výše uvedených skutečností, vyplývajících ze znalosti geografického kontextu, je však třeba odhalit na
základě tvrdých dat souvislosti, ovlivňující hodnoty indikátoru IBV. Za tím účelem byly testovány těsnosti vztahu
pomocí Pearsonova r mezi výše zmíněnými 15 geografickými, demografickými, sociálními a ekonomickými
indikátory. Výsledky signifikantní na hladině významnost 95 % jsou uvedeny v tab. 1.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
286
Tab. 1: Korelační matice (Pearsonovo r) vybraných indikátorů (popis v textu)
IBV PO TI OV VA PMR PrO N
Intenzita bytové
výstavby
1,0000 0,5872 0,3147 0,3275 0,3231 0,3832 0,5545 -0,1449
Počet obyvatel 0,5872 1,0000 0,2337 0,4271 0,4267 0,4092 0,5762 0,0173
Technická infrastruktura 0,3147 0,2337 1,0000 0,4884 0,4195 0,6185 0,1746 -0,0386
Občanská vybavenost 0,3275 0,4271 0,4884 1,0000 0,6548 0,7367 0,3392 0,0305
Volnočasové aktivity 0,3231 0,4267 0,4195 0,6548 1,0000 0,8095 0,3419 -0,0093
Potřeby mladých rodin 0,3832 0,4092 0,6185 0,7367 0,8095 1,0000 0,3191 -0,0315
Právnické osoby 0,5545 0,5762 0,1746 0,3392 0,3419 0,3191 1,0000 0,0204
Nezaměstnanost -0,1449 0,0173 -0,0386 0,0305 -0,0093 -0,0315 0,0204 1,0000
N=215, červeně vyznačené korelace jsou signifikantní na p < 0,05
Zdroj: Český statistický úřad (2018a, 2018b, 2018c), vlastní zpracování
Z celkových 15 indikátorů dosáhlo signifikantní korelace pouze 7 z nich, u ostatních hodnoty Pearsonova r byly
v rozmezí -0,09 – 0,11, přičemž p hodnoty vysoce převyšovaly hraniční hodnotu 0,05. U některých indikátorů
tento výsledek byl očekáván, např. u rozlohy obce či průměrné nadmořské výšky obce (ačkoli v některých
regionech by se jistě jednalo o významný údaj). Naopak poměrně překvapivý je fakt, že žádný z řady
demografických ukazatelů s IBV nekoreloval – atraktivita obce z hlediska bydlení tedy nemá těsný vztah
k průměrnému věku v obci, indexu stáří, přirozenému ani migračnímu přírůstku či indexu ekonomického zatížení.
U jakých indikátorů byl tedy prokázán těsný vztah k hodnotám IBV? V prvé řadě se jedná o počet obyvatel, kdy
se jasně ukazuje, že IBV vzrůstá s populační velikostí obce. Středně silné hodnoty korelačního koeficientu pak
ještě dosáhl indikátor počet právnických osob na 1000 obyvatel, kdy lze usuzovat, že s podnikatelskou aktivitou
v obci roste i ochota stavět nové byty. Nižších, avšak signifikantních hodnot dosáhly indikátory hodnotící
vybavenost obce infrastrukturou a službami, v prvé řadě pak „potřeby mladých rodin“. Ačkoli se některé položky
váží na určitou minimální velikost obce (např. kino), lze tedy říci, že kvalitní infrastruktura a přítomnost základní
občanské vybavenosti a služeb hraje podstatnou roli při rozhodování o lokalizaci nového bydlení. Signifikantní,
avšak velmi nízké záporné korelace pak dosáhl indikátor nezaměstnanost, který je však spíše vedlejším produktem
sociálně-ekonomické situace v neatraktivních obcích, než že by IBV sám ovlivňoval.
4. Diskuse
Porovnáme-li výsledky dosažené v Libereckém kraji se studiemi z jiných evropských regionů, nalezneme řadu
paralel, ale i rozdílů. Periferní venkovské oblasti, dosahující ve srovnání s městskými aglomeracemi a jim blízkým
venkovským obcím horších hodnot ekonomických a sociálních indikátorů, jsou často vnímány jako marginální,
postižené, deprivované či zkrátka hospodářsky slabé. Ačkoli sami obyvatelé tento rozdíl pociťují v podobě nižších
platů, horší dostupností zboží, služeb a veřejné dopravy apod., ne vždy to znamená, že by danou obec či region
chtěli opustit, pouze pociťují nespokojenost se současným stavem. Reakcí na to pak je např. výrazně odlišné
voličské chování v nemetropolitních venkovských regionech, které je v současnosti reflektováno i v médiích. Tato
situace však není českým unikem, podobný „rurální protest“ zažívají i další evropské státy (viz Woods, 2003).
Použitá metodika tvorby klíčového indikátoru IBV znevýhodňuje obce, které ve svém katastru mají velký podíl
nezastavěných přírodních ploch. Přesto obce, u kterých je tento podíl nejvyšší, což jsou obce v Jizerských horách
a Krkonoších (a Ralsko, které se však vymyká), nepatří mezi oblasti s nejnižšími hodnotami IBV, a to z důvodu
estetické atraktivity okolí. Tuto numericky obtížně zachytitelnou charakteristiku dokumentují jako klíčovou i Gude
et al. (2006) a McGranahan (2008). Některé relativně úspěšné obce však neleží přímo v nejatraktivnějších částech
krajiny, v porovnání s neúspěšnými obcemi jde často o srovnatelná území (např. Dubá leží v turisticky atraktivním
Kokořínsku) – v tomto případě jde spíše o komplex estetických, sociálních a kulturních komponent, tvořící „rurální
idylu“, popsanou van Damem, Heinsem a Elbersenem (2002).
Korelační analýza poněkud překvapivě odhalila, že IBV nemá těsný vztah s relativním migračním přírůstkem.
Toto zjištění vyvrací původní domněnku autora, že relativně úspěšné venkovské obce budou schopny atrahovat
městské rezidenty, hledající kvalitní bydlení. Migrace z měst na venkov (označovaná také jako de-urbanizace či
desurbanizace, angl.. counter-urbanization) je klíčovým faktorem v řadě prací (např. Stockdale, Findlay, Short,
2000), přičemž v některých případech jde i o migraci z venkova na venkov (např. Gkartzios, Scott, 2010). Na
druhou stranu je třeba zmínit, že příchod bohatších městských obyvatel na relativně chudší venkov nemusí být
zcela bezproblémový; tento fenomén tzv. rurální gentrifikace dokumentují např. Ghose (2004) nebo Stockdale
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
287
(2010). Pozornost přitom bývá často věnována sociální polarizaci (Hedin et al., 2012), změnám v sousedských
vztazích a konfliktům (Solana-Solana, 2010). Ačkoli výše zmíněné fenomény jsou v území přítomny, evidentně
nejsou oním faktorem, který podmiňuje vznik neatraktivních oblastí. Vyloučení těsnosti vztahu se všemi použitými
demografickými indikátory pak ukazuje na fakt, že nejen mladé rodiny a úspěšná střední třída, ale ani senioři
hledající klid na stáří (viz Jauhiainen, 2009), se do těchto oblastí nestěhují.
5. Závěr
Příspěvek si kladl za cíl odhalit lokalizaci oblastí neatraktivních z hlediska bydlení v Libereckém kraji,
geograficky je charakterizovat a posoudit těsnost vztahu mezi zvoleným indikátorem intenzita bytové výstavby
(IBV) a dalšími geografickými, demografickými, sociálními a ekonomickými indikátory. Těchto oblastí bylo
identifikováno celkem 5, a to (a) v oblasti Frýdlantska, (b) v oblasti Dubska/Úštěcka, (c) město Ralsko s okolím,
(d) oblast mezi Českým Dubem a Chrastavou a (e) okolí Semil a Lomnice nad Popelkou. Každá z těchto oblastí
má poněkud odlišnou geografickou charakteristiku, jejich spojujícím prvkem je v prvé řadě vzdálenost od větších
center a až na výjimky relativně menší populační velikost.
Analýza pomocí Pearsonova r odhalila těsnost vztahu mezi IBV, počtem obyvatel obce, počtem právnických osob
na 1000 obyvatel a indikátory, popisující vybavenost obcí infrastrukturou, občanskou vybaveností a službami.
Naopak těsný vztah byl zamítnut v případě veškerých demografických indikátorů včetně migrace. Výsledky lze
interpretovat tak, že kromě vzdálenosti od center a ekonomické síly blízkých center je klíčovým faktorem
vybavenost obcí, která samozřejmě souvisí s populační velikostí obce. Tato závislost však není absolutní, i menší
obce, vzdálenější od center, v některých případech generují relativně intenzivnější bytovou výstavbu. Pro
detailnější vhled do situace však bude třeba další výzkum.
Ačkoli pro interpretaci výsledků je třeba vést v patrnosti omezení týkající se použité metody, tedy zejm. využití
plochy obce pro výpočet IBV, rozdělení kraje na oblast prosperujícího zázemí města Liberce (trojúhelník
Chrastava – Tanvald – Turnov), relativně prosperující mikroregionální centra a zbylé venkovské oblasti, je zcela
zjevná. Oblasti neatraktivní z hlediska bydlení (tedy oblasti, kde na 1 km2
byla ve dvacetiletém období 1998-2017
postavena méně než 1 bytová jednotka) pak v této hierarchii tvoří nejnižší úroveň, jejíž problémy je třeba řešit.
Literatura
[1] BANSKI, J., WESOLOWSKA, M., (2010). Transformations in housing construction in rural areas of Poland's
Lublin region - Influence on the spatial settlement structure and landscape aesthetics. Landscape and urban
planning, vol. 94, no. 2, pp. 116-126. ISSN 0169-2046. DOI 10.1016/j.landurbplan.2009.08.005.
[2] BRITO, P. M. B., PEREIRA, A. M., (2002). Housing and endogenous long-term growth. Journal of urban
economics, vol. 51, no. 2, pp. 246-271. ISSN 0094-1190. DOI 10.1006/juec.2001.2244.
[3] ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD, (2018a). Obce Libereckého kraje 2018. [online]. [cit. 2019-03-12].
Dostupné z: https://www.czso.cz/csu/czso/obce-libereckeho-kraje-2018.
[4] ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD, (2018b). Malý lexikon obcí České republiky - 2018. [online]. [cit.
2019-03-12]. Dostupné z: https://www.czso.cz/csu/czso/maly-lexikon-obci-ceske-republiky-2018.
[5] ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD, (2018c). Dokončené byty v obcích. [online]. [cit. 2019-03-12].
Dostupné z: https://www.czso.cz/csu/czso/dokoncene-byty-v-obcich.
[6] DRÁPELA, E., KÁRNÍKOVÁ, N., (2018). Methodological issues of using the gravity model to determine
the power of border effect. In Useful geography: Transfer from research to practice. Brno: Masarykova
univerzita, pp. 367-375. ISBN 978-80-210-8908-2. DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-8908-2018.
[7] GHOSE, R., (2004). Big sky or big sprawl? Rural gentrification and the changing cultural landscape of
Missoula, Montana. Urban geography, vol. 25, no. 6, pp. 528-549. ISSN 0272-3638. DOI 10.2747/0272-
3638.25.6.528.
[8] GKARTZIOS, M., SCOTT, M., (2010). Residential mobilities and house building in rural Ireland: Evidence
from three case studies. Sociologia ruralis, vol. 50, no. 1, pp. 64-84. ISSN 0038-0199. DOI 10.1111/j.1467-
9523.2009.00502.x.
[9] GUDE, P. H., HANSEN, A. J., RASKER, R., MAXWELL, B., (2006). Rates and drivers of rural residential
development in the Greater Yellowstone. Landscape and urban planning, vol. 77, no. 1-2, pp. 131-151. ISSN
0169-2046. DOI 10.1016/j.landurbplan.2005.02.004.
[10]HEDIN, K., CLARK, E., LUNDHOLM, E., MALMBERG, G., (2012). Neoliberalization of Housing in
Sweden: Gentrification, Filtering, and Social Polarization. Annals of the association of American
geographers, vol. 102, no. 2, pp. 443-463. ISSN 0004-5608. DOI 10.1080/00045608.2011.620508.
[11]IHLANFELDT, K. R., (2007). The effect of land use regulation on housing and land prices. Journal of urban
economics, vol. 61, no. 3, pp. 420-435. ISSN 0094-1190. DOI 10.1016/j.jue.2006.09.003.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
288
[12]JAUHIAINEN, J. S., (2009). Will the retiring baby boomers return to rural periphery? Journal of rural studies,
vol. 25, no. 1, pp. 25-34. ISSN 0743-0167. DOI 10.1016/j.jrurstud.2008.05.001.
[13]MCGRANAHAN, D. A., (2008). Landscape influence on recent rural migration in the US. Landscape and
urban planning, vol. 85, no. 3-4, pp. 228-240. ISSN 0169-2046. DOI 10.1016/j.landurbplan.2007.12.001.
[14]MUSIL, J., MÜLLER, J., (2008). Vnitřní periferie v České republice jako mechanismus sociální exkluze.
Sociologický časopis/Czech Sociological Review, vol. 44, no. 2, pp. 321–348. ISSN 0038-0288.
[15]PERLÍN, R., HUPKOVÁ, M., (2011). Venkovy a venkované. Praha: Ministerstvo pro místní rozvoj ČR. ISBN
978-80-87147-31-3.
[16]PERLÍN, R., KUČEROVÁ, S., KUČERA Z., (2010). A Typology of Rural Space in Czechia according to its
Potential for Development. Geografie, vol 115, no. 2, pp. 161-187. ISSN 1212-0014.
[17]REPASKÁ, G., VILINOVÁ, K., ŠOLCOVÁ, L., (2017). Trends in Development of Residential Areas in
Suburban Zone of the City of Nitra (Slovakia). European countryside, vol. 9, no. 2, pp. 287-301. ISSN 1803-
8417. DOI 10.1515/euco-2017-0018.
[18]SEGUIDO, A. F. M., HERNANDEZ, M. H., (2017). The urban growth in the Valley of Jalon (Alicante)
(1978-2016). Land and social repercussions due to the urban diffusion process from the coast. Cuadernos
geograficos, vol. 56, no. 2, pp. 200-222. ISSN 0210-5462.
[19]SOLANA-SOLANA, M., (2010). Rural gentrification in Catalonia, Spain: A case study of migration, social
change and conflicts in the Empordanet area. Geoforum, vol. 41, no. 3, pp. 508-517. ISSN 0016-7185. DOI
10.1016/j.geoforum.2010.01.005.
[20]STOCKDALE, A., (2010). The diverse geographies of rural gentrification in Scotland. Journal of rural
studies, vol. 26, no. 1, pp. 31-40. ISSN 0743-0167. DOI 10.1016/j.jrurstud.2009.04.001.
[21]STOCKDALE, A., FINDLAY, A., SHORT, D., (2000). The repopulation of rural Scotland: opportunity and
threat. Journal of rural studies, vol. 16, no. 2, pp. 243-257. ISSN 0743-0167. DOI 10.1016/S0743-
0167(99)00045-5.
[22]VAN DAM, F., HEINS, S., ELBERSEN, B. S., (2002). Lay discourses of the rural and stated and revealed
preferences for rural living. Some evidence of the existence of a rural idyll in the Netherlands. Journal of
rural studies, vol. 18, no. 4, pp. 461-476. ISSN 0743-0167. DOI 10.1016/S0743-0167(02)00035-9.
[23]WOODS, M., (2003). Deconstructing rural protest: the emergence of a new social movement. Journal of rural
studies, vol. 19, no. 3, pp. 309-325. ISSN 0743-0167. DOI 10.1016/S0743-0167(03)00008-1.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
289
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-9268-2019-36
ANALÝZA CENOVÉ DOSTUPNOSTI BYDLENÍ V ČESKÝCH
A POLSKÝCH REGIONECH
The analysis of housing affordability in Czech and Polish regions
DAVID SLAVATA
Katedra veřejné ekonomiky
Fakulta ekonomická
VŠB - Technická univerzita Ostrava
Department of Public Economy
Faculty of Economics
VŠB – Technical University of Ostrava
 Sokolská 33, 702 00 Ostrava, Czech Republic
E-mail: david.slavata@vsb.cz
Anotace
Příspěvek je zaměřen na srovnání dostupnosti bydlení v českých a polských regionech a zjištění do jaké míry jsou
ceny bytů a nájmů v jednotlivých regionech nadhodnoceny nebo podhodnoceny. Dostupnost bydlení je zkoumána
z pohledu všeobecně uznávaných ukazatelů dostupnosti bydlení. Hlavními parametry jsou cena bytu, příjem
domácnosti a nájemné za byt. Data byla zpracovávána standardními statistickými metodami a na základě
vytvořeného jednoduchého matematického modelu pro výpočet odchylky pro daný region od průměrných cen bytů
a nájmů a průměrných hodnot ukazatelů dostupnosti bydlení. Zpracováním údajů bylo zjištěno, že v regionech
České republiky je v průměru horší dostupnost než v regionech polských. V rámci časového úseku, za který byly
ukazatelé zkoumány, došlo v ČR k jejich zhoršení na rozdíl od Polska, kde se naopak hodnoty ukazatelů
dostupnosti mírně zlepšily. Nejdražším a zároveň i nejméně dostupným regionem ze všech zkoumaných regionů je
Praha.
Klíčová slova
bydlení, dostupnost bydlení, trh s byty
Annotation
The paper focuses on the comparison of housing affordability in Czech and Polish regions and the extent to which
prices of apartments and rents in individual regions are overestimated or underestimated. The affordability of
housing is examined from the perspective of universally recognized indicators of housing affordability. The main
parameters are the apartment price, household income and rent for the apartment. The data were processed using
standard statistical methods and based on a simple mathematical model for calculating the deviation for a given
region from the average prices of apartments and rents and the average values of housing availability indicators.
Data processing revealed that on average in the Czech Republic there is worse availability than in the Polish
regions. Within the time period for which the indicators were examined, they deteriorated in the Czech Republic,
unlike in Poland, where, on the contrary, accessibility indicators improved slightly. Prague is the most expensive
and also the least accessible region of all the regions examined.
Key words
housing, housing affordability, housing market
JEL classification: R30, P50
1. Úvod
Příspěvek je zaměřen na srovnání dostupnosti bydlení na pomocí analýzy indikátorů dostupnosti bydlení. Srovnání
bude provedeno na základě statistických dat popisujících situaci v českých a polských regionech. V současné době
je celosvětově zaznamenáván trend růstu cen nemovitostí. Česká republika a Polsko nejsou v tomto směru
výjimkou. Indikátory růstu cen bytů jsou sledovány zejména od vypuknutí celosvětové finanční krize. Vzhledem
k fatálnímu dopadu krize na ceny nemovitostí se mnoho odborných prací zaměřilo na analýzu a rizika spojená s
trhem nemovitostí. V současné době se opět objevují názory, které prezentují vznik nové cenové bubliny na trhu
nemovitostí. Tyto obavy jsou průběžně tlumeny opatřeními ČNB.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
290
Je zřejmé, že ceny bydlení a jejich vývoj mohou v souvislosti s růstem nebo poklesem příjmů domácností poměrně
výrazně zasáhnout do problematiky sociální. Je tedy potřeba tomuto tématu věnovat neustálou pozornost.
Problematikou sociální analýzy v regionech se ve svém výzkumu zaobírá například Halásková, Halásková (2016).
Odborných zdrojů, které jsou zaměřeny na analýzu trhu s byty lze najít celou řadu. Tyto zdroje se zaměřují na
analýzu základních ukazatelů dostupnosti bydlení. Jedná se zejména o srovnání indikátorů, které jsou vytvořeny z
oficiálních statistických zdrojů národních vlád.
Také cílem tohoto příspěvku je provézt analýzu na základě tvorby základních ukazatelů dostupnosti bydlení a dále
pomocí těchto ukazatelů vytvořit základní algoritmus (jednoduchý matematický model) pro výpočet možného
nadhodnocení nebo podhodnocení cen bytů v jednotlivých zkoumaných regionech. Dále bude cílem uvézt základní
předpokládané důvody pro toto nadhodnocení nebo podhodnocení.
V odborné literatuře existuje celá řada textů, které se věnují identifikaci cenových bublin na realitním trhu. V rámci
České republiky se cenovému vývoji v oblasti realitního trhu věnuje například Čadil (2009). Ve své práci analyzuje
realitní bublinu pomocí indikátoru P/I a dále pomocí regresní analýzy. Realitní bublinu hodnotí jako výsledek
očekávání cenového růstu, čímž akceleruje celková poptávka po nemovitostech a zrychluje růst cen nemovitostí.
Tento akcelerační princip funguje až do okamžiku prasknutí cenové bubliny.
Analýze dostupnosti bydlení se dále věnuje například Kim a Lim (2014), kteří ve své práci zkoumají vývoj
indikátoru dostupnosti P/I v Irsku v letech 1976 až 2012. Použitím Campbell – Shiller modelu pro výpočet
současné hodnoty zjistili, že očekávané výdaje na bydlení jsou hlavním zdrojem vysvětlení hodnoty indikátoru
P/I. Jejich výsledky naznačují, že očekávané výdaje na bydlení způsobují až 5 násobné zvýšení hodnoty indikátoru
P/I. Z českých autorů se analýze realitní bubliny pomocí indikátoru věnuje například Zemčík (2011). Cenovou
úroveň v oblasti nemovitostí lze zkoumat i z pohledu vyspělosti jednotlivých regionů. Blíže například
Poledníková (2014).
Z nejnovějších zdrojů se pak vzniku realitních bublin věnují Gomez – Gonzales a kol. (2018). Autoři zkoumali
možnosti přelévání realitních bublin mezi jednotlivými státy. Autoři zkoumali čtvrtletní statistické údaje o cenách
nemovitostí ve 20 zemích začleněných do skupiny OECD v průběhu let 1970 - 2015. Z materiálu plyne, že realitní
bubliny se nacházely ve všech zkoumaných zemích. Zjistili také, že vznik poslední realitní bubliny ve světě měl
svůj původ v realitní bublině vzniklé v USA a postupně se přenesl do Evropských zemí.
Analýzou realitních bublin se zaobírají také národní i mezinárodní instituce. Například Goldman Sachs nebo ČNB.
Základem této analýzy bývá obvykle porovnání minulých hodnot indikátorů dostupnosti bydlení (např. P/I) se
současnými hodnotami těchto indikátorů.
1.1 Cíl příspěvku
Cílem příspěvku je provézt základní tržní analýzu cen bytů a nájmů v polských a českých regionech. Vzhledem
k obdobnému šetření, které bylo prováděno v roce 2018 v měsíci srpnu je cílem zjistit, zda a do jaké míry došlo
k nárůstu cen bytů a cen nájmů. Tyto přírůstky budou následně kvantifikovány.
Vedle prosté tržní cenové analýzy bude dalším cílem zjistit, do jaké míry se změnil přístup obyvatelstva k bydlení.
Bude zkoumáno, zda za sledované období došlo ke zlepšení dostupnosti bydlení ve sledovaných regionech,
případně, zda naopak došlo ke zhoršení. K identifikaci těchto procesů budou vytvořeny indikátory dostupnosti
bydlení, které jsou popsány v následující podkapitole.
Z dostupných odborných informací vyplývá, že nejhorší dostupnost v rámci zemí Evropské unie je v Praze.
Předpokládám tedy, že analýza potvrdí výjimečné postavení Prahy jako nejdražší ze všech 30 zkoumaných
regionů.
1.2 Metody a zdroje dat
Základní analýza cenové dostupnosti bydlení bude prováděna použitím jednoduchých indikátorů dostupnosti
bydlení, kdy pro jejich výpočet je nutné identifikovat hodnoty cen bytů (P), cen nájmů (R) a příjmů domácností
(I). Následně pak můžeme vytvořit indikátory cenové dostupnosti bydlení:
1. S1 = P/I
2. S2 = P/R
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
291
Indikátor S1 je základním indikátorem používaným pro měření cenové dostupnosti bydlení. Obecně nám jeho
hodnota říká kolik ročních příjmů (I) je nutné k pořízení bytu za cenu (P). Indikátor S1 je používán při rozhodování
bankovních úředníků, zda bude žadateli poskytnut hypoteční úvěr. Indikátor S2 představuje inverzní hodnotu míry
výnosnosti. Indikátor S2 udává, kolik ročních nájmů je nutných k uhrazení tržní ceny bytu. V zásadě platí, že čím
je hodnota S2 nižší, tím je výhodnější koupě bytu. Odborné zdroje doporučují koupi bytu při hodnotě indikátoru
S2 menší než 15. Při hodnotě indikátoru S2 vyšší než 15 je naopak výhodnější pronájem.
Cílem tohoto článku je určit, do jaké míry jsou ceny bydlení dostupné, do jaké míry jsou ceny bydlení
nadhodnocené nebo podhodnocené vzhledem k příjmům obyvatelstva a vzhledem k výnosnosti z pronájmů. Proto
byly předchozí indikátory S1 a S2 transformovány do ukazatele OU, který nám vypovídá o odchylce pro daný
region od průměrné úrovně hodnoty indikátoru vypočtené z hodnot pro všechny regiony.
OU (%) = ((Pn/In + Pn/Rn) – (sum (P/I + P/R)/U)) / (sum (P/I + P/R)/U) * 100
Kde:
P……………… průměrná cena bytu,
I……………… průměrný příjem na osobu,
R……………… průměrný výnos z pronájmu,
n………………..označení konkrétní země (regionu)
U……………….celkový počet zemí (regionů)
OU……………..ukazatel odchylky v % pro daný region
Použitá data v této studii budou primárně stažena z inzertních realitních serverů. Inzertní data se jeví jako
nejdynamičtější a nejvíce odrážející aktuální stav. Na rozdíl od oficiálních údajů zveřejňovaných statistickými
úřady jsou data dostupná zhruba s tří až šestiměsíčním zpožděním. Tam kde to není možné, budou čerpány data
z oficiálních statistických stránek národních statistických úřadů.
Pro analýzu českého a polského realitního trhu byly použity data stažená ze všeobecně dostupných realitních
serverů. Jako hlavní zdroj informací pro data českých regionů byl použit portál www.trzniceny.cz, který
každodenně monitoruje ceny nemovitostí v České republice. Monitoring je prováděn na úrovni okresů a krajů.
Data popisující polský realitní trh byla získána z realitního portálu www.otodom.pl. Další doplňková data týkající
se zejména průměrných mezd byla získána z oficiálních serverů národních statistických úřadů ČSÚ a GUS
(ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD, 2019; GŁÓWNY URZĄD STATYSTYCZNY, 2019).
Základní parametry pro konstrukci indikátorů byly zjištěny pro každý region zvlášť. Jednalo se o průměrnou cenu
bytu, průměrnou výši nájmu a průměrnou mzdu. Pro další specifickou analýzu byly dále zjišťovány data týkající
se vlastnické struktury bytů a data týkající se nově vydaných stavebních povolení ve sledovaných regionech.
Získaná data byla, pokud to bylo nezbytné upraveny a přepočítány na průměrné hodnoty (ceny bytů za m2, roční
nájmy za m2, roční hrubé mzdy).
2. Výsledky a diskuze
V rámci této kapitoly jsou nejprve prezentovány základní cenové ukazatele popisující trh s byty a průměrné mzdy
v jednotlivých regionech. Aktuální ceny jsou porovnány s cenami, které byly zjištěny v rámci výzkumu v roce
2018. Zjištěné ceny jsou pak dále přepočítány na hodnoty ukazatelů dostupnosti, které jsou prezentovány v tabulce
č. 2. Hodnoty ukazatelů dostupnosti bydlení jsou porovnávány s jejich hodnotami v roce 2018. Rozdíly
v hodnotách ukazatelů dostupnosti bydlení jsou pak analyzovány v závěru kapitoly.
Získaná data jsou ve svých souhrnných podobách před dalším zpracováním prezentovány v tabulce č. 1.
porovnáním cenových údajů lze zjistit, že nejdražším regionem je Praha s aktuální průměrnou nabídkovou cenou
91 500,-Kč /m2
nabízeného bytu. U polských regionů je nejdražším regionem Malopolskie vojvodství s průměrnou
nabídkovou cenou 45 450,-Kč/m2
. Jedná se zároveň i o třetí nejdražší region po Praze (druhým nejdražším
regionem je region Jihomoravský). Stále se však jedná o částku zhruba na polovině cenové úrovně města Prahy.
Naopak nejnižší cenová úroveň je v Ústeckém kraji. Průměrná nabídková cen bytu činí 16 000,-Kč/m2
. Z polských
regionů je nejlevnější Lubuskie vojvodství s cenou 22 000,- Kč/m2
nabízeného bytu.
Podívame – li se na segment nájemních bytů, pak v ČR je opět nejdražším regionem Praha s průměrnou
nabídkovou cenou 355,-Kč / m2
/měsíc u průměrného bytu. Naopak nejlevnějším regionem je Karlovarský kraj
s cenou 146,- Kč / m2
/ měsíc pro průměrný nabízený byt. U polských regionů je nejvyšší nabídková cena u
Mazowieckého vojvodství. Jedná se o 380,- Kč / m2
/ měsíc. Jedná se zároveň i o nejvyšší nabízený nájem ze
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
292
všech uvedených regionů v tabulce. Nejlevnějším polským regionem je Swietokrzyskie vojvodství s cenou 159,Kč
/ m2
/měsíc.
Z hlediska průměrných mezd v regionech jsou jednoznačně nejvyšší průměrné mzdy v Praze. Hrubá roční mzda
činila ke konci roku 502 212,- Kč. Nejnižší průměrná mzda je naopak uvedena u polského Warmińskomazurskieho
vojvodství.
Tab. 1: Přehled cen, nájmů a mezd v českých a polských regionech
Region Cena za m2 v tis. Kč Měsíční nájem za m2 v Kč Aktual. hrubá roční mzda v Kč
Praha 91,50 355 502 212
Jihomoravský 48,50 210 394 488
Karlovarský 35,50 146 356 436
Středočeský 41,20 199 411 516
Małopolskie 45,45 236 338 403
Mazowieckie 44,96 380 416 177
Plzeňský 34,10 171 393 396
Liberecký 30,80 171 379 992
Jihočeský 31,40 151 368 760
Vysočina 29,20 162 372 660
Pomorskie 38,86 248 350 016
Královéhradecký 32,60 170 374 208
Pardubický 31,10 172 370 812
Podlaskie 34,62 193 311 313
Wielkopolskie 35,08 219 318 319
Świętokrzyskie 29,86 159 303 875
Zachodniopomorskie 30,80 220 321 538
Zlínský 32,40 173 368 928
Lubelskie 32,48 218 303 835
Olomoucký 29,50 161 368 220
Kujawsko-pomorskie 28,90 184 304 524
Podkarpackie 27,45 185 299 169
Warmińsko-mazurskie 25,26 176 291 483
Dolnośląskie 27,19 252 356 742
Opolskie 24,21 184 314 435
Lubuskie 22,00 167 309 704
Łódzkie 29,52 255 323 151
Śląskie 24,35 198 343 531
Moravskoslezský 20,50 160 369 432
Ústecký 16,00 150 374 448
Zdroj: vlastní zpracování dle ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD, (2019); SLAVATA, (2019); OTODOM, (2019); GŁÓWNY
URZĄD STATYSTYCZNY, (2019). Pozn: Přepočítací kurz zlotého činil 5,991Kč/1Zl., data jsou stažena k 21. 3. 2019.
Vzhledem k dostupnosti stejných dat z výzkumu ze srpna roku 2018 lze také srovnat, jak se změnily ceny za toto
období. K nárůstu cen bytů došlo ve 22 regionech z 30 zkoumaných, což představuje 73,3%. V českých regionech
došlo k nárůstu cen ve 13 ze 14 regionů, což představuje 92%. V případě polských regionů došlo k nárůstu v 9 ze
16 regionů, což představuje 56%. Celkové průměrné přírůstky cen bytů za všechny sledované regiony činily
5,25%. Průměrný přírůstek u nájmu bytů byl 4,64%. Ceny bytů pouze v českých regionech vzrostly v průměru o
6,66%. ceny bytů pouze v polských regionech vzrostly o 4,01%.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
293
V případě nájmů došlo k nárůstu cen za m2/měsíc u 20 regionů ze 30, což činí 66,6%. V případě českých regionů
došlo k nárůstu v 10 ze 14 regionů, což činí 71,4%. U polských regionů došlo k nárůstu v 10 z 16 regionů, což je
62,5%. Ceny nájmů bytů pouze v českých regionech vzrostly v průměru o 3,88%. V polských regionech pak nájmy
vzrostly v průměru o 5,3%.
K největším cenovým nárůstům došlo ve vojvodství Lodzkim u bytů k prodeji i u nájmů bytů. Nárůst činil 32,3%
a 37,0%. V případě českých regionů činily největší přírůstky cen u bytů 21,2% v Ústeckém kraji a u nájmu bytů
narostly ceny v Moravskoslezském kraji 21,21%.
V následující tabulce č. 2 jsou provedeny propočty jednotlivých zkoumaných ukazatelů, tak jak byly navrženy
v kapitole 1.1. Regiony byly seřazeny podle jejich výsledné hodnoty nadhodnocení nebo podhodnocení vypočtené
syntézou indikátorů dostupnosti. Vzhledem k tomu, že v minulém roce probíhalo šetření na obdobné téma v roce
2018, byly zároveň dosažené hodnoty indikátorů porovnány s jejich hodnotami v rámci posledního šetření v roce
2018.
Z tabulky jednoznačně vyplývá, že nejhorší hodnoty ukazatelů dostupnosti jsou v Praze. Součtem hodnot obou
ukazatelů se dostáváme k hodnotě 34,23. Zároveň se hodnota oproti minulému roku mírně snížila. Nicméně
z hlediska odchylky vykazuje Praha nejvyšší hodnotu. Situace v Praze se oproti průměru hodnot ze zkoumaných
regionů vychyluje o 66,84%. Oproti minulému roku se situace dokonce mírně zhoršila (o 1,74%). Tato analýza
tak potvrzuje i jiné všeobecné závěry, které se týkají dostupnosti bydlení, že v Praze je jednoznačně nejhorší
dostupnost bydlení v kontextu sledovaných regionů.
Jeden z nejdůležitějších indikátorů dostupnosti bydlení P/I činí pro Prahu 12,75. Jedná se v podstatě o shodu
s obdobným šetřením uveřejněným v Hospodářských novinách dne 24. 6. 2018. Na základě i dalších šetření, které
byly autorem prováděny v minulém roce, je v České republice v Evropském kontextu jedna z nejhorších
dostupností bydlení viz Slavata (2018). Další sledovaný indikátor P/R vykazuje pro Prahu také nejvyšší hodnotu
ve srovnání s ostatními sledovanými regiony. Jeho hodnota činí 21,48. Je-li hodnota ukazatele vyšší než 15,00
není analytiky doporučována všeobecně koupě bytu.
Nejvyšší zápornou odchylku od normálu naopak vykazuje Ústecký region. Odchylka činí -42,10%. Hodnota
ukazatele P/I + P/R pro rok 2019 vykazuje u Ústeckého kraje výši 11,88. Jak hodnota ukazatele P/I, tak hodnota
ukazatele P/R jsou nejnižší (2,99 resp. 8,89).
Z polských regionů vykazuje největší kladnou odchylku od průměru Malopolskie vojvodství. Jedná se o v pořadí
čtvrtou největší odchylku. Odchylka představuje 24,04%. Hodnota ukazatelů dostupnosti P/I a P/R činí 9,4 a 16,05.
Největší zápornou odchylku od průměru vykazuje Dolnoslaskie vojvodství. Záporná odchylka činí 30,18%. Jedná
se zároveň o region s druhou největší zápornou odchylkou v rámci zkoumaných regionů.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
294
Tab. 2: Indikátory dostupnosti bydlení v regionech
Region
P/I
(18)
P/I
(19)
P/R
(18)
P/R
(19)
P/I +
P/R
(18)
P/I+P/R
(19)
Rozdíl
(18 –
19)
Odchylka (18)
%
Odchylka
(19) %
Praha 13,49 12,75 20,99 21,48 34,48 34,23 -0,25 65,10 66,84
Jihomoravský 9,18 8,61 18,16 19,25 27,34 27,85 0,51 30,93 35,74
Karlovarský 7,92 6,97 18,95 20,26 26,87 27,23 0,36 28,67 32,73
Středočeský 7,29 7,01 16,94 17,25 24,23 24,26 0,03 16,03 18,24
Małopolskie 11,09 9,40 16,93 16,05 28,03 25,45 -2,58 34,20 24,04
Mazowieckie 8,58 7,56 11,92 9,86 20,49 17,42 -3,07 -1,86 -15,09
Plzeňský 6,57 6,07 15,31 16,62 21,87 22,69 0,81 4,74 10,56
Liberecký 5,87 5,67 14,42 15,01 20,29 20,68 0,39 -2,84 0,81
Jihočeský 5,98 5,96 15,75 17,33 21,73 23,29 1,56 4,05 13,51
Vysočina 5,93 5,48 15,31 15,02 21,23 20,51 -0,73 1,66 -0,06
Pomorskie 8,63 7,77 12,94 13,06 21,57 20,83 -0,74 3,28 1,52
Královéhradecký 6,84 6,10 16,17 15,98 23,01 22,08 -0,93 10,18 7,60
Pardubický 6,22 5,87 15,09 15,07 21,32 20,94 -0,38 2,07 2,05
Podlaskie 7,16 7,78 12,19 14,95 19,35 22,73 3,38 -7,34 10,79
Wielkopolskie 7,26 7,71 12,70 13,35 19,97 21,06 1,10 -4,40 2,65
Świętokrzyskie 6,14 6,88 14,09 15,65 20,22 22,53 2,30 -3,16 9,80
Zachodniopomorskie 7,36 6,71 11,24 11,67 18,60 18,37 -0,23 -10,95 -10,46
Zlínský 6,69 6,15 14,43 15,61 21,12 21,75 0,64 1,11 6,03
Lubelskie 7,88 7,48 12,61 12,42 20,49 19,90 -0,59 -1,89 -3,02
Olomoucký 6,28 5,61 15,14 15,27 21,42 20,88 -0,54 2,55 1,75
Kujawskopomorskie
6,58 6,64 11,33 13,09 17,91 19,73 1,82 -14,25 17,43
Podkarpackie 7,74 6,42 14,52 12,36 22,26 18,79 -3,47 6,59 -8,43
Warmińskomazurskie
6,60 6,07 11,14 11,96 17,74 18,03 0,28 -15,04 -12,14
Dolnośląskie 6,11 5,34 9,83 8,99 15,94 14,33 -1,61 -23,67 -30,18
Opolskie 5,20 5,39 11,50 10,96 16,70 16,35 -0,34 -20,05 -20,29
Lubuskie 8,42 4,97 17,15 10,98 25,57 15,95 -9,62 22,44 -22,26
Łódzkie 5,27 6,39 9,99 9,65 15,26 16,04 0,78 -26,94 -21,82
Śląskie 4,01 4,96 10,14 10,23 14,14 15,20 1,05 -32,28 -25,94
Moravskoslezský 4,17 3,88 12,25 10,68 16,42 14,56 -1,86 -21,38 -29,03
Ústecký 2,75 2,99 8,21 8,89 10,96 11,88 0,92 -47,54 -42,10
Zdroj: vlastní zpracování dle ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD, (2019); SLAVATA, (2019); OTODOM, (2019); GŁÓWNY
URZĄD STATYSTYCZNY, (2019).
Pozn: Přepočítací kurz zlotého činil 5,991Kč/1ZlPřepočítací kurz zlotého činil 5,991Kč/1Zl., Pro velikosti bytů byla použity
jednotně výměra 70 m2.
Vzhledem k tomu, že se obdobný výzkum uskutečnil v polovině minulého roku a zkoumány byly stejné zdroje dat
stejnou metodikou, je možné také analyzovat, jak se v tomto období změnily hodnoty zkoumaných parametrů.
Největší vzrůsty odchylek od průměrných hodnot mezi obdobím 3/2019 a 8/2018 vykázaly polské regiony. U
Kujawsko pomorského vojvodství byl zaznamenán nárůst rozdílu odchylek ve sledovaném období +31,68 bodů.
Dostupnost bydlení se v tomto regionu tedy zhoršila nejvíce. Z českých regionů došlo k největšímu zhoršení u
Jihočeského kraje. Odchylka se zhoršila o 9,45 bodů. V samotné Praze došlo ke zhoršení dostupnosti pouze
nepatrně, a to o 1,74 bodu.
Naopak k největšímu zlepšení dostupnosti bydlení došlo u Lubuskieho vojvodství. Zlepšení činilo 44,69
procentního bodu. Z českých regionů vykázal nejvyšší zlepšení v dostupnosti bydlení Moravskoslezský kraj.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
295
Zlepšení činilo 7,65 procentního bodu. Celkově došlo ke zlepšení ve 13 regionech a ke zhoršení v 17 sledovaných
regionech. Z českých regionů došlo ke zhoršení dostupnosti v 9 regionech (64%), u polských regionů došlo ke
zhoršení situace v 8 vojvodstvích (50%). Zhoršení se tedy více týkalo českých než polských regionů. Souhrnné
cenové nárůsty pro české a polské regiony jsou shrnuty v následující tabulce č. 3. Z tabulky vyplývá, že kromě
jednoho parametru (růst cen nájmů) jsou hodnoty pro Českou republiku vyšší.
Tab. 3: Základní ukazatelé trhu s byty v českých a polských regionech
Země: Česká republika Polsko
Regiony s růstem cen bytů v % 92,0 56,0
Regiony s růstem cen nájmů v % 71,4 62,5
Průměrný růst cen bytů v % 6,7 4,6
Průměrný růst cen nájmů v % 3,9 5,3
Zdroj: vlastní zpracování na základě výsledků z tabulek č. 2 a 3.
Souhrnné nárůsty nebo poklesy dostupnosti bydlení pro obyvatele jsou uvedeny v následující tabulce č. 4.
Z tabulky je patrné, že v regionech ČR se zhoršila za sledované období dostupnost bydlení, zatímco v
regionech polských se dostupnost zvýšila.
Tab. 4: Změny ukazatelů dostupnosti bydlení
Země Česká republika Polsko
Průměrný pokles (+) nebo nárůst (-) dostupnosti % body 0,03 -0,72
Průměrný pokles (-) nebo nárůst (+) rozdílů odchylek % body 2,09 -0,50
Zdroj: vlastní zpracování na základě výsledků z tabulek č. 2 a 3.
3. Závěr
V příspěvku byla provedena analýza cen bytů a cen nájmů v polských a českých regionech. Provedenou analýzou
byl potvrzen současný celoevropský trend růstu cen nemovitostí. V tomto smyslu ani Polsko ani Česká republika
není výjimkou. Celkově vzrostly nabídkové ceny bytů o 5,25%, nabídkové ceny nájmů pak vzrostly o 4,64% za
sledované období 8/2018 – 3/2019.
Analýzou dostupnosti bydlení ve zkoumaných 30 regionech bylo zjištěno, že porovnáním ukazatelů dostupnosti
bydlení (P/I + P/R) za období 8/2018 - 3/2019 došlo v průměru k nepatrnému zlepšení. A to z hodnoty 20,88 na
hodnotu 20,51.
Analýzou změn dostupnosti bydlení docházíme k závěru, že situace v regionech České republiky je v průměru
horší než v regionech polských. Za sledované období došlo v průměru k poklesu dostupnosti (jeho hodnota se
v průměru zvýšila o 0,03 procentní body, viz tabulka č. 4). U České republiky také vzrostl o 2,09 procentního bodu
rozdíl odchylek od průměrného stavu. V polských regionech byl trend přesně opačný. V Polsku v průměru
narostla dostupnost bydlení o 0,72 procentního bodu. Také v Polsku poklesl průměrný rozdíl odchylek od
průměrného stavu. Celkově je tedy jasné, že za sledované období se dostupnost bydlení v ČR zhoršila, na rozdíl
od Polska, kde se naopak mírně zlepšila.
Z hlediska výjimečné situace v Praze analýza v zásadě potvrdila všeobecný předpoklad nadstandardních hodnot
všech klíčových ukazatelů. Ceny bytů jsou v Praze bezkonkurenčně nejvyšší. Průměrná nabídková cena byla 91
500,-Kč/m2
a oproti druhému nejdražšímu regionu ho převyšovala téměř 2x (Jihomoravský kraj s 48 500,-Kč/m2
).
Z hlediska nájmů za m2
/měsíc se Praha s hodnotou 355 Kč/ m2
/měsíc umístila na druhém místě za Mazowieckim
vojvodstvím (380 Kč/m2
/měsíc). Z hlediska ukazatelů dostupnosti bydlení Praha vykázala nejhorší výsledky a to
i přes mírné zlepšení dostupnosti oproti minulému období. Nedostupnost bydlení v Praze je o 66,8 % vyšší než
činí průměr dostupnosti vypočtený za všechny zkoumané regiony.
Literatura
[1] CADIL, J., (2009). Housing Price Bubble Analysis – Case of the Czech Republic. Prague Economic Papers,
vol. 1, pp. 38 –47. ISSN 0032-3233. DOI 10.18267/3.pep.340.
[2] ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD, (2019). Průměrné mzdy – 4. čtvrtletí 2018. [online]. [cit. 2019-3-21].
Dostupné z: https://www.czso.cz/csu/czso/cri/prumerne-mzdy-4-ctvrtleti-2018
[3] GŁÓWNY URZĄD STATYSTYCZNY, (2019). Labour market. [online]. [cit. 2019-3-21]. Dostupné z:
https://stat.gov.pl/en/topics/labour-market/working-employed-wages-and-salaries-cost-of-labour/average-
paid-employment-and-average-gross-wages-and-salaries-in-enterprise-sector-in-october-2018,3,91.html
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
296
[4] GOMEZ-GONZALES, J. E. et al., (2018). When Bubble Meets Bubble: Contagion in OECD Countries.
Journal of Real Estate Finance and Economics, vol. 56, no. 4, pp. 546-566. ISSN 0895-5638.
[5] HALÁSKOVÁ, R., HALÁSKOVÁ, M., (2016). Zhodnocení vybraných sociálních služeb pro seniory v
krajích České republiky. In XIX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Sborník příspěvků. Brno:
Masarykova univerzita, pp. 497-503. ISBN 978–80–210–8273–1. DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-8273-2016-
64.
[6] KIM, J., LIM G., (2014). Understanding the Irish price-rent ratio: an unobserved component approach.
Applied Economic Letters, vol. 21, no. 12, pp. 836-841. ISSN 13504851. DOI
10.1080/13504851.2014.892191.
[7] OTODOM, (2019). Oferty. [online]. [cit. 2019-3-21]. Dostupné z: https://www.otodom.pl/#.
[8] POLEDNÍKOVÁ, E., (2014). Evaluation of Czech Regional Development in the Context of the EU Cohesion.
In 2nd International Conference on European Integration 2014. Conference Proceedings. Ostrava: VŠB –
Technical University of Ostrava, pp. 572-580. ISBN 978-80-248-3388-0.
[9] SLAVATA, D., (2018). The Historical Comparison of Housing Affordability in Czech Republic. In 12th
International Scientific Conference INPROFORUM. Conference Proceedings. České Budějovice: Jihočeská
univerzita v Českých Budějovicích, pp. 412 – 418. ISBN 978-80-7394-726-2.
[10]SLAVATA, D., (2015). The Ownership Structure of Housing Market and Unemployment in CZ 2015. In 11th
international scientific conference Public Economics and Administration. Conference Proceedings. Ostrava:
VŠB – Technical University of Ostrava, pp. 185-190. ISBN 978-80-248-3839-7.
[11]SLAVATA, D. (2019). Tržní ceny. [online]. [cit. 2019-3-21]. Dostupné z: https://www.trzniceny.cz
[12]SLAVATA, D., KAŠÍK, J (2018). Analysis of Housing Affordability in Selected European Countries. In
Proceedings of the 16th International Conference Economic Policy in the European Union Countries.
Karviná: Silesian University, pp. 150 – 159. ISBN 978-80-7510-289-8.
[13]ZEMCIK, P., (2011). Is There a Real Estate Bubble in the Czech Republic? Finance a úvěr – Czech Journal
of Economics and Finance, vol. 61, no. 1, pp. 49-66. ISSN 0015-1920.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
297
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-9268-2019-37
THE ANALYSIS OF THE LIVING PREFERENCES IN
SLOVAKIA IN THE LIGHT OF SUSTAINABILITY
Analýza preferencií bývania na Slovensku z hľadiska udržateľnosti
DAVID COLE 1
ĽUBA KUBIŠOVÁ 1
MÁRIA MURRAY SVIDROŇOVÁ 2
RADOSLAV KOŽIAK 2
JOLANA GUBALOVÁ 3
1
Katedra odbornej jazykovej komunikáci
2
Katedra verejnej ekonomiky a region. rozvoja
3
Katedra kvantit. metód a informačných systémov
Ekonomická fakulta
Univerzita Mateja Bela v Banskej Bystrici
1
Department of Language Communication in Business
2
Depart. of Public Economics and Reg. Development
3
Depart. of Quantit. Methods and Information Systems
Faculty of Economics
Matej Bel University in Banska Bystrica
 Tajovského 10, 975 90 Banská Bystrica, Slovak Republic
E-mail: david.cole@umb.sk, luba.kubisova@umb.sk, maria.murraysvidronova@umb.sk,
radoslav.koziak@umb.sk, jolana.gubalova@umb.sk
Annotation
The objective of the paper is to investigate the point of view of living preferences in Slovakia. Using a new
measurement scheme of these preferences and various types of sustainable development indicators, we analyzed
the preferences of where people would like to live with a sample of almost 500 respondents from various regions
in Slovakia. Among the methods employed are questionnaire survey and statistical analysis. From our research,
we have found a strong desire for smaller community living arrangements that extend even down to the level of
village living. The strongest influence on the living preferences have number of cars and length of roads, municipal
waste and built-up areas (negative correlation) and positive influence has citizens´ participation on the
management of the region.
Key words
living preferences, sustainable development, regions of Slovakia
Anotace
Cieľom príspevku je preskúmať pohľad na preferencie bývania na Slovensku. Pomocou novej schémy merania
týchto preferencií a rôznych typov ukazovateľov trvalo udržateľného rozvoja sme analyzovali preferencie, v
ktorých regiónoch by ľudia radi žili, na vzorke takmer 500 respondentov z rôznych regiónov Slovenska. K použitým
metódam patrí dotazníkový prieskum a štatistická analýza. Z nášho výskumu sme zistili silnú preferenciu po
menšom komunitnom životnom štýle, ktorá siaha až na úroveň života na dedine. Najsilnejší vplyv na preferencie
bývania majú: počet áut a dĺžka ciest, komunálny odpad a zastavané plochy (negatívna korelácia) a pozitívny
vplyv má účasť občanov na riadení regiónu.
Klíčová slova
preferencie bývania, udržateľný rozvoj, regióny Slovenska
JEL classification: R11, R23, I31, Q56
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
298
1. Introduction
Krueger and Savage (2007) suggested a city‐region’s competitiveness is based not only on production, but social
reproduction. These issues as well as the policy measures adopted by many city-regions are frequently couched in
a discourse of ‘sustainable development’.
Already in 1991 Lele stated that sustainable development emerged as the latest development catchphrase. A wide
range of nongovernmental as well as governmental organizations have embraced it as the new paradigm of
development. His literature review revealed that the concept of sustainable development lacks consistency in its
interpretation, including an incomplete perception of the problems of poverty and environmental degradation, and
confusion about the role of economic growth and about the concepts of sustainability and participation (Lele,
1991).
Sustainable development is such development of society, that meets the needs of the present generation, that does
not compromise the ability of future generations to meet their own needs, in which each human being has the
opportunity to develop itself in freedom, within a well-balanced society and in harmony with its surroundings
(Brundtland definition in Borowy, 2013).
It is important to differentiate the concepts of growth (material increase in size) and development (improvement
in organization without size change). One problem is that current measures of economic well-being at the macro
level (i.e. Gross National Product) measure mainly growth, or at best conflate growth and development (Costanza
and Daly, 1992).
Since then, lot of studies and research have been conducted to create a set of indicators and methodologies how to
measure sustainable development. In this paper we focus on sustainable development indicators in the perspective
of sustainable regions and correlate these indicators for Slovak regions with the results of living preferences survey
conducted in 2018.
2. Sustainable development of regions and sets of indicators
Sustainable development, if it is to be an alternative to unsustainable development, should imply a break with the
linear model of growth and accumulation that ultimately serves to undermine the planet’s life support systems
(Redclift, 2002). This is true also for urban development, achieving cities that are sustainable is a must in the
current rapidly urbanizing world. In 1950 less than a third of the world´s population lived in urban areas. By 2003
that proportion had risen to 48%, the predictions are that by 2030, 61% of the population will be urbanized (Jenks
and Dempsey, 2005).
Around the world, cities have grown to mega-proportions with currently 512 cities having a population of over 1
million (UN, 2018). It would seem that concentrated agglomeration is an economic necessity and a continuation
of the urban evolution based on Marshall’s concept of proximity reducing transport cost (Marshall, 1920). This is
also connected with a decline in population in the countryside, causing depopulation in large areas of many
countries, especially in Central Europe If cities are only destined to get bigger, it imposes an important question:
is growth of the cities (even the smart cities) sustainable?
In this paper we argue the unsustainable urbanization with the concept of nostalgianomics which might be more
sustainable. Nostalgianomics presents a concept that nostalgic sentiment can be used as an economic and creative
force as an incentive for investment, especially in areas overlooked by modern convention of social planning (Cole
et al., 2019).
Based on the author´s research from 2018, respondents from Slovakia where asked where they would like to live.
The area around Bratislava has low favorability, yet villages score highly. Suburb living around a regional city (in
Slovakia, this means a population between 70 and 80 thousand) are seen as having the highest utility. In general,
we can say that the respondents had a preference for less crowded and less urban settings. Suburbs of small cities,
small towns, and villages have significant utility and desire, even among the young. In this paper, we analyze the
living preferences in Slovakia, i.e. the most popular regions in correlation with the sustainability indicators of
Slovak regions.
2.1 Sustainable development indexes and indicators
There is a large selection of indicators, however they can mostly but be divided into three main groups — social,
environmental and economical. Alternatively, a fourth institutional area could be added. The indicators are then
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
299
linked to indexes such as, for example, The Sustainable Society Index (SSI), which includes 21 indicators divided
into 7 categories in 3 dimensions – Human health, the environment and economic welfare.
(www.ssfindex.com/ssi/indicator-description/). Slovakia achieved a score of 8.3 in 2016, ranking among countries
with relatively high sustainability (see Figure 1).
Fig. 1: SSI for Slovakia in 2016
Source: The Sustainable Society Index (2016)
The spider graph in figure 1 shows the score of each of the 21 indicators of the country in green, on a scale of 1-
10 (10=sustainable, 1=not sustainable). The red line is the weighted average score of all countries.
The Global Sustainable Competitiveness Index (GSCI) measures the competitiveness of countries in an integrated
way. It is calculated based on 111 measurable, quantitative indicators derived from reliable sources, such as the
World Bank, the IMF, and different UN agencies, the 111 indicators are grouped into 5 sub-indexes: Natural
Capital, Resource Efficiency & Intensity, Intellectual Capital, Governance Efficiency, and Social Cohesion. In this
index, Slovakia ranked in the 18th
place out of 180 countries (GSCI report, 2017).
Based on OECD´s Better Life Index from 2017, Slovakia ranks above average in social connections, civic
engagement and work-life balance, but below average in health status, income and wealth, education and skills,
environmental quality, subjective well-being, housing, personal security, and jobs and earnings (OECD, 2017).
The European Union even has an indicator for sustainable cities and communities (called SDG 11) which envisions
cities as environmentally resilient human settlements, which drive sustainable development, stimulate innovation
and foster community cohesion and personal safety. SDG 11 calls for safeguarding the world’s cultural and natural
heritage and supporting positive economic, social and environmental links between urban, peri-urban and rural
areas. It also stands for enhanced international cooperation and support to least-developed countries for building
sustainable and resilient buildings. Monitoring SDG 11 in an EU context focuses on progress made in enriching
the quality of life in cities and communities, in fostering sustainable transport and in alleviating adverse
environmental impacts. SDG 11 contains 11 subindicators, including people living in poor housing condition (Fig.
2), air pollution, rate of overcrowding, level of recycling of municipal waste, artificial land cover etc. (Eurostat,
2017).
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
300
Fig. 2: SDGI Subindicator of the population of households living in poor housing condition
Source: Eurostat (2017)
The problem is that all these international indexes and indicators are available for the country as a whole rather
than the regional and/or local level. In Slovakia, in 2005, an initiative was drafted in SAE for a new set of TUR
indicators and their structure and presentation, taking into account the indicators of Agenda 21, the RIO+10
indicators of the process, the EU Lisbon indicators, the EU strategy indicators for TUR-2001 2006) and indicators
monitored and evaluated at the UN level as UN CSD indicators.
Currently, a new set of national indicators is being prepared to monitor the Agenda 2030 (2015) objectives and, as
a consequence, the update of the TUR indicators was completed in 2016 (the last year being 2015). Again,
however, it is an assessment of sustainability at the level of Slovakia as a whole, not regions or municipalities.
3. Goal and methodology
The goal of the paper is to investigate the point of view of living preferences in Slovakia in correlation with
sustainable development indicators. As already stated, there is a problem with availability of indicators at the local
level. In 2006, Hudeková designed a set of indicators to monitor the sustainable development of cities, however,
these are defined in a theory, but not being collected in practice:
 Topic 1 – Transport as main indicators: traffic situation, population mobility
 Topic 2 - Urbanism and construction as main indicators: sustainable urbanism, sustainable building
 Topic 3 - Environment, landscape and biodiversity as main indicators: environmental quality, Sustainable land
use and biodiversity
 Topic 4 - Environment burden and environmental footprint as main indicators: city contribution to global
climate change, ecological footprint
 Topic 5 - Socio-economic situation of the city as main indicators: social situation, economic situation and
attractiveness of the city
 Topic 6 - Management as main Indicators: environmental and social management of local government and
enterprise, citizen participation in public life.
Based on the above, we looked for indicators that were available at a more localized level and compiled an
overview of sustainable development indicators in the following regions (table 1):
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
301
Tab. 1: Indicators of sustainable development at the regional level
Region \Indicators
1st
Theme 2nd
Theme 3rd
Theme 4th
Theme
Transportation and mobility 2017 Urbanism and construction 2017 Environment
Land environmental
impact 2017
Road
network
in km Accidents
Number of
Vehicles
Municipal waste
(in tons)
Municipal
waste (in
tons)
Completed
family
homes
Emissions of
pollutants 2016
(in tons)
Air
quality
2017
Municipal
waste (in
tons)
Built-up
area (in
km2
)
Bratislava region 802.23 1,985 526,859 324,714 324,714 2,605 680.20 18.59 324,714 172.99
Trnava region 1,946.20 1,373 360,352 280,807 280,807 2,841 1,810.10 19.78 280,807 296.01
Trenčin region 1,886.55 1,210 330,767 222,573 222,573 3,677 3,831.00 18.78 222,573 241.06
Nitra region 2,590.69 1,650 422,877 314,739 314,739 3,564 30,346.00 19.21 314,739 385.60
Žilína region 2,050.77 2,045 367,593 274,936 274,936 5,256 6,296.80 20.54 274,936 264.89
Banská Bystrica region 3,209.60 1,335 339,438 225,051 225,051 2,786 6,390.90 20.63 225,051 341.99
Prešov region 3,189.32 2,041 361,388 238,309 238,309 4,019 4,363.80 24.63 238,309 322.66
Košice region 2,381.44 1,572 368,374 255,824 255,824 2,365 5,968.50 22.60 255,824 344.58
Region /Indicators
5th
Theme 6th
Theme
Social situation 2017 Economic situation Self-government management Citizens' participation
Number
of
citizens
Population
density (per
km2
)
± pop. from
migration
Total
change in
population
2017
GDP per
capita 2016
(at current
prices in
thousands
€)
No. of
unemployed
2017 (registered
job seekers)
Funds
available for
the social
area 2017 (in
€)
Funds
earmarked for
the
environment
2017 (in €)
Voter
participation at
regional
election 2017
Participation
budget score
Bratislava region 641,892 314.9 6,673 8,946 35,790.1 11,732 52,914,218 7,605,570 31.34% 1
Trnava region 561,156 135.49 1425 1,216 16,297.77 9,824 23,488,315 23,760 24.74% 0.5
Trenčin region 588,816 130.63 -490 -1,452 12,802.91 13,199 23,372,181 669,188 26.32% 1
Nitra region 680,779 107.15 -592 -2,087 12,923.85 17,949 41,895,530 0 26.84% 0.5
Žilína region 690,788 101.48 -411 245 12,888.9 19,311 39,889,383 0 33.84% 1
Banská Bystrica region 651,509 68.82 -990 -1,721 10,917.47 34,300 28,860,677 0 40.30% 0.5
Prešov region 822,310 91.73 -1,523 1,516 9,069.69 46,501 29,413,355 3,512,732 29.40% 1
Košice region 798,103 118.24 -370 1,114 11,754.07 42,767 30,200,744 0 26.73% 0
Source: SHMU, (2017), The Statistical Office of the Slovak Republic, Results of regional election in 2017 and budgets of the regions for 2017
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
302
The air quality indicator was assessed as the average amount of air pollution according to the limited values for
protection of human health for 2017 (SHMU, 2017). The Citizen Participation Indicator was assessed on the basis
of participation in regional elections and whether the city had a participatory budget mechanism in place, allowing
citizens to take part in decision-making of public finances (0 - none, 0.5 - but only for a regional city, 1 - at the
regional level). Other measurements were taken from sets of indicators for given themes from the website of the
Ministry of the Economy of the Slovak Republic, which is evaluated at the national level. For the regional level,
data was obtained from the Statistical Office of the SR and were the most up-to-date (2016 or 2017).
To fulfill the objective of the paper, we correlated the indicators in Tab. 1 with the results of research focused on
the living preferences of Slovaks. A survey was conducted in September - November 2018, the total number of
respondents was 496 from all over Slovakia. The survey was widely disseminated through social media and mass
e-mail. Respondents were asked to rank 1) hand-drawn pictures of streets and 2) historic micro-regions of Slovakia.
For the purpose of this contribution, the second question is a substantial one. We wanted to find out which region
the Slovaks would choose for living. They should select 3 of the 25 historical regions of Slovakia, which they find
attractive for life and living. From these evaluated responses, the historical regions were then aggregated into 8
geographically similar regions.
4. Results
The lower the score, the better ranking of the region based on living preferences of the respondents, i.e. the region
that is more popular for living. Due to limited length of this paper, we present only the results where correlations
where significant (tab. 2). For some correlations, we adjusted the indicators, e.g. we added as an indicator the
number of vehicles per number of inhabitants.
Tab. 2: Indicators of sustainable development correlated to living preferences
Region/Indicators
Rating
of Regions
Road network in
km / Area of
regions in km2
Number of
vehicles / No.
of citizens
Transport of
goods (in
thousands of
tons) / Road
network in km
Municipal waste
(in tons) /
1 citizen
Bratislava region 2.76 0.42 0.82 16.15 0.506
Trnava region 2,.2 0.46 0.64 3.33 0.500
Trenčin region 3.07 0.42 0.56 9.12 0.378
Nitra region 3.14 0.41 0.62 1.51 0.462
Žilína region 3.96 0.30 0.53 3.55 0.398
Banská Bystrica region 3.78 0.34 0.52 0.76 0.345
Prešov region 3.31 0.35 0.44 1.97 0.290
Košice region 3.21 0.35 0.46 1.92 0.321
Correlation coefficient -0.917197378 -0.591850739 -0.50942049 -0.5610753034
Region/Indicators
Rating
of Regions
Built-up area /
Area of regions
Population density
(per km2
)
Voter participation
at regional election
Bratislava region 2.76 0.090 314.9 31.34%
Trnava region 2.72 0.069 135.49 24.74%
Trenčin region 3.07 0.054 130.63 26.32%
Nitra region 3.14 0.061 107.15 26.84%
Žilína region 3.96 0.039 101.48 33.84%
Banská Bystrica region 3.78 0.036 68.82 40.30%
Prešov region 3.31 0.036 91.73 29.40%
Košice region 3.21 0.051 118.24 26.73%
Correlation coefficient -0.823728104 -0.618454952 0.721376146
Source: authors
The first observed strong indirect dependence (-0.917) occurs in the road length indicator. It follows that the more
roads in the region, the worse the rating. It can be assumed that this is due to busy and dusty environments, although
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
303
the air quality indicator did not appear to be significant in the analysis (-0.002, i.e., a very weak to no correlation).
The issue of transport and mobility is also related to the number of vehicles on the road per capita, with a mediumstrong
indirect dependence (-0.592), as well as for the indicator “transport of goods (in thousands of tons) / road
network in km” (-0,509). Similarly, the volume of municipal waste / population (moderate indirect dependence of
– 0.561), built-up area in relation to the total area of the region (high correlation of – 0.824) and also the population
density per km2
itself (-0.618) could have a negative impact on living preferences. The only sustainability indicator
that significantly affects living preferences is participation in regional elections, where a strong direct dependency
(0.721) has emerged from the analysis, i.e. the higher the turnout, the higher the county gained. This indicator
belongs to the social management of regional government and the result indicates that a region where citizens are
more involved in public affairs is more preferred for life, i.e. people create a public choice environment in which
they want to live (choose politicians who represent their interests).
5. Conclusion
In the paper we presented the point of view of living preferences in correlation to sustainability indicators at the
regional level in Slovakia. The biggest problem in analysis of these correlations was in low availability of data on
sustainability indicators at the regional level. The lack of data on sustainability indicators is a long term issue.
There are many methodologies for international comparison, but these are focused on national data only. At the
moment, the Slovak methodology at the national level is being revised in accordance with Agenda 2030. Although
a methodology for regional and local sustainable development indicators was proposed as far back as 2006 and
pilot tested on six municipalities (Hudeková, 2007), there is no continuity in using these indicators nor using in all
regions or municipalities in Slovakia. Some municipalities try to measure and evaluate their own indicators of
sustainable development, but these are very seldom, with random years of evaluation.
From our analysis, there are several substantial findings:
 living preferences are negatively influenced by the transportation and mobility (the more roads and more
vehicles, the less popular the region is);
 living preferences are negatively influenced by urbanism (the more municipal waste and more built-up area,
the less popular region is);
 living preferences are positively influenced by citizens´ participation on the management of the region (the
higher participation at the regional election, the more popular the region is).
Transportation and mobility are very important from the point of view, that owning a car in a big city is
problematic; not so much in a small town. No one would move to smaller towns without a car as bus/train
connections are limited (almost non-existent on weekends) Bus transport does not satisfy all transportation needs
and therefore the need to own a car is quite big (number of cars per 1000 inhabitants in Slovakia was 295 in 2009,
347 in 2010, 390 in 2016 – The Slovak Statistical Office). Commuting could be reduced by using the means of
telework (Murray Svidronova et al., 2016) and thus the amount of cars could be lower and the regions more
attractive.
Urbanism is being driven by corporate desires/needs, not individual desire/needs. The needs of corporation and
individuals are both questionable, but it is the individual that is being asked to make the greater sacrifice – most
of the build-up areas are due to the developers´ activity on previously undeveloped land. The corporations are also
bigger producers of municipal waste (Soukopová et al., 2017).
From the point of view of citizens' participation, it can be stated that this indicator not only contributes to the
sustainability of regions but also to living preferences. This confirms the need for social innovations in the public
sector, involving citizens in providing public services (see, for example, Merickova et al., 2015). Further research
in this area could focus on this area and link social innovations with nostalgianomics to address abandoned objects
(seek innovative solutions to re-use and repurpose abandoned objects by involving citizens).
Literature
[1] BOROWY, I., (2013). Defining sustainable development for our common future: A history of the World
Commission on Environment and Development (Brundtland Commission). London: Routledge, Taylor &
Francis Group. ISBN 9781135961220.
[2] BUDGETS OF THE REGIONS, (2017). [online]. [cit. 08-03-2019]. Available at: Bratislava http://www.region-bsk.sk/clanok/zaverecny-ucet-bsk-81604.aspx;
Trnava - https://www.trnavavuc.sk/zaverecny-ucet;
Trenčín - https://www.tsk.sk/dokumenty/financie/zaverecny-ucettsk.html?page_id=24193;
Nitra - https://www.unsk.sk/zobraz/sekciu/zaverecny-ucet; Žilina http://www.zilinskazupa.sk/sk/samosprava/urad-zsk/odbor-ekonomicky/zaverecne-ucty/;
Banská Bystrica -
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
304
https://www.bbsk.sk/%C3%9Arad/Organiza%C4%8Dn%C3%A9jednotky%C3%9AraduBBSK/Oddeleniefi
nanci%C3%AD/Dokumenty/Z%C3%A1vere%C4%8Dn%C3%BD%C3%BA%C4%8Det.aspx; Prešov https://www.po-kraj.sk/sk/samosprava/udaje/rozpocet/2017/zu-psk-2017.html;
Košice https://web.vucke.sk/sk/uradna-tabula/financie/zaverecne-ucty-ksk/2017.html
.
[3] COLE D., GUBALOVA, J. KUBISOVA, L., MURRAY SVIDRONOVA, M., (2019). The nostalgianomics
of living preferences: Where would you like to live? In Proceedings of the 23rd International Conference:
Current Trends in Public Sector Research. Conference proceedings. Brno: Masaryk University, in print.
[4] COSTANZA, R., DALY, H.E., (1992). Natural capital and sustainable development. Conservation biology,
vol. 6, no. 1, pp. 37-46. ISSN 1523-1739.
[5] EUROSTAT, (2017). [online]. [cit. 08-03-2019]. Available at:
https://ec.europa.eu/eurostat/web/sdi/indicators.
[6] HUDEKOVÁ, Z., (2007). Sustainable Development and Environmental Quality in the Cities. Životné
Prostredie, vol. 41, no. 5, pp. 269 – 274. ISSN 0044-4863.
[7] JENKS, M., DEMPSEY, N., (2005). Future forms and design for sustainable cities. Oxford: Elsevier. ISBN
0 7506 6309 X.
[8] KRUEGER, R., SAVAGE, L., (2007). City‐regions and social reproduction: a ‘place’for sustainable
development? International Journal of Urban and Regional Research, vol. 31, no. 1, pp. 215-223. ISSN 1468-
2427. DOI 10.1111/j.1468-2427.2007.00716.x.
[9] LELE, S.M., (1991). Sustainable development: a critical review. World development, vol. 19, no. 6, pp. 607-
621. ISSN 0305-750X.
[10]MARSHALL, A., (1920). Principles of Economics. London: MacMillan. ISBN 978-1-137-37526-1.
[11]MERICKOVA, B. M., NEMEC, J., SVIDRONOVA, M. (2015). Co-creation in local public services delivery
innovation: Slovak experience. Lex Localis, vol. 13, no. 3, pp. 521 - 535. ISSN 1581-5374. DOI
10.4335/13.3.521-535(2015).
[12]MURRAY SVIDROŇOVÁ, M., MIKUŠOVÁ MERIČKOVÁ, B., STEJSKAL, J., (2016). Social innovations
in work organizing: telework in Slovakia. In XIX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Sborník
příspěvků. Brno: Masarykova univerzita, pp. 431-438. ISBN 978-80-210-8272-4.
[13]OECD, (2017). Better Life Index. [online]. [cit. 08-03-2019]. Available at:
http://www.oecdbetterlifeindex.org
[14]REDCLIFT, M., (2002). Sustainable development: Exploring the contradictions. New York and London:
Routledge, Taylor & Francis Group. ISBN 0-203-71712-0.
[15]RESULTS OF REGIONAL ELECTIONS 2017, (n.d.) [online]. [cit. 08-03-2019]. Available at:
https://www.vysledkyvolieb.sk/volby-do-vuc-zupne-volby/2017/vysledky.
[16]SOUKOPOVÁ, J., VACEKOVÁ, G., KLIMOVSKÝ, D., (2017). Local waste management in the Czech
Republic: Limits and merits of public-private partnership and contracting out. Utilities Policy, vol. 48, pp.
201-209. ISSN 0957-1787. DOI 10.1016/j.jup.2017.09.005.
[17]THE GLOBAL SUSTAINABLE COMPETITIVENESS INDEX, (2017). The Sustainable Competitiveness
Report, 6th
edition. SolAbility, 2017. [online]. [cit. 08-03-2019]. Available at: http://solability.com/the-global-
sustainable-competitiveness-index/the-index.
[18]THE SLOVAK HYDROMETEOROLOGICAL INSTITUTE (SHMU), (2017). [online]. [cit. 08-03-2019].
Available at: http://www.shmu.sk/sk/?page=997.
[19]THE STATISTICAL OFFICE OF THE SLOVAK REPUBLIC, (n.d.). Database “DataCube” [online]. [cit.
08-03-2019]. Available at: https://slovak.statistics.sk/wps/portal/ext/Databases/DATAcube_sk.
[20]THE SUSTAINABLE SOCIETY INDEX, (2016). [online]. [cit. 08-03-2019]. Available at:
http://www.ssfindex.com/.
[21]THE UNITED NATIONS, (2018). The World´s cities in 2018. [online]. [cit. 08-03-2019]. Available at:
http://www.un.org/en/events/citiesday/assets/pdf/the_worlds_cities_in_2018_data_booklet.pdf.
This research is supported by the VEGA project no. V-18-101-07-101312: Abandoned Slovakia: Effective
solutions to the creative reuse of abandoned properties in non-urban areas.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
305
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-9268-2019-38
MIGRAČNÍ VZTAHY V BRNĚNSKÉ METROPOLITNÍ
OBLASTI PO ROCE 1989
Migration relationships in the Brno metropolitan area after 1989
BARBORA DUTKOVÁ
PETR TONEV
Katedra regionální ekonomie a správy
Ekonomicko-správní fakulta
Masarykova univerzita
Department of Reg. Economics and Administration
Faculty of Economic and Administration
Masaryk University
 Lipová 41a, 602 00 Brno, Czech Republic
E-mail: petr.tonev@econ.muni.cz
Anotace
V důsledku změn spojených s pádem železné opony a přechodem od centrálně plánované ekonomiky k tržnímu
hospodářství se v zázemí velkých měst ČR začaly odehrávat významné změny. Jedním z hlavních procesů, který se
na těchto změnách podílí a zároveň díky dostupnosti dat umožňuje alespoň částečně zachytit rozsah a povahu
těchto změn, je stěhování obyvatelstva. Cílem příspěvku je pomoci údajů o pohybu obyvatelstva nejprve vymezit
hranice Brněnské metropolitní oblasti a poté se zaměřit na migrační vztahy a jejich změny v tomto regionu za tři
časová období po roce 1989 (1991 – 1993; 2000 – 2002; 2010 – 2012). Analýza a hodnocení se soustředí zejména
na změny v objemu, struktuře a směrové orientaci migrace mezi městem a zázemím, ale také na stěhování mezi
celou metropolitní oblastí a zbytkem ČR.
Klíčová slova
vnitřní migrace, suburbanizace, Česká republika, Brněnská metropolitní oblast
Annotation
As the consequence of changes related to the fall of the Iron curtain and the shift from the centrally planned to the
market economy the hinterlands of large cities in the Czech Republic have faced significant transformations. The
population migration is one of the main processes, which plays role in these changes and thanks to the data
availability is able to catch the extent and nature of these changes, at least partially. The objective of the
contribution is to delineate the borders of the Brno metropolitan area using the data on the population movements
and then to aim at the migration relationships and their changes in this region in three time periods after 1989
(1991 – 1993; 2000 – 2002; 2010 – 2012). The analysis and assessment focus on the changes in the volumes,
structure and orientation of migration between the city and its hinterland, and also on the migration between the
whole metropolitan area and the rest of the Czech Republic.
Key words
internal migration, suburbanization, Czech Republic, Brno metropolitan area
JEL classification: R23
1. Úvod
Po roce 1989 procházela Česká republika transformačním procesem z centrálně plánovaného hospodářství na tržní
ekonomiku, což sebou přineslo značné změny, jak politické, ekonomické, tak i sociální. Z pohledu (vnitřní)
migrace to znamenalo, že v tomto období pokračovaly některé procesy z období před rokem 1989, jako například
zachování migrační uzavřenosti na úrovni okresů (Čermák, 2001), ale objevily se i nové a ne vždy očekávané
trendy. Především došlo k výraznému poklesu vnitřní migrace, ve kterém hrála rozhodující roli nepříznivá situace
na trhu s byty. Trh s byty se potýkal s mnoha problémy, mezi které patřil problém regulace nájemného, problémy
s restitucemi a celkovým legislativním rámcem, který by zajistil dobré fungování tohoto trhu. Navíc souběžně
docházelo k dramatickému poklesu v bytové výstavbě a nepříznivá situace na trhu s byty tak vytvořila bariéru,
která ztěžovala podmínky pro stěhování (Čermák, 1997, Lux, Sunega, 2007) a posilovala i specifické chování
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
306
některých skupin obyvatelstva – např. stěhování seniorů do oblastí s druhým bydlením nebo oblastí s domovy
důchodců, aby uvolnili byty svým dětem (Bartoňová, 1997). Čím dál významnější roli hraje rozvoj dalších forem
prostorové mobility, kdy dochází k částečnému nahrazování migrace např. dojížďkou. Díky značnému rozvoji
infrastruktury lidé často volí dojížďku za prací raději než stěhování, a to i na větší vzdálenosti (Čermák, 2005).
Oproti předcházejícímu období došlo po roce 1989 ke zvyšování atraktivity menších obcí (do 5. tis. obyv.) a k
migrační ztrátovosti velkých měst (Anderle, 2001, Srb, 2004). Vývoj migrace v 90. letech byl silně ovlivněn
suburbanizačními procesy, kdy docházelo k vytváření rozsáhlých aglomerací, u kterých se obyvatelé stěhovali z
jejich jader do jejich zázemí, a proto poprvé od 60. let nastala situace, kdy mělo zázemí např. Prahy a Brna kladné
saldo s jádrem aglomerace (Čermák, 1996 a 1997).
Cílem předkládaného příspěvku je analyzovat migrační vztahy a jejich změny v regionu Brna a okolí po roce 1989
a zhodnotit charakter a rozsah těchto změn, i to do jaké míry odpovídají výše naznačeným celostátním trendům
(ať už v minulosti prokázaným, či do budoucna odhadovaným) nebo specifikům typickým pro oblasti velkých
měst a jejich zázemí. Vodítkem v tomto případě budou publikace hodnotící vývoj migrace převážně z celostátního
pohledu (Aleš, 2001 nebo Srb, 2004), nebo zaměřené na regionální rozdíly, regionální atraktivitu (Bartoňová,
Drbohlav, 1997 nebo Ptáček, Toušek, Poláček, 2004) či stěhování dle určitých struktur, jako jsou důvody (Srb,
1999 a 2005) nebo vzdělání (Ptáček, Toušek, Poláček, 2007 či Valenta, 2009) a v neposlední řadě studie věnované
vývoji a změnám v metropolitních oblastech v celé ČR (Čermák, Hampl, Müller, 2009), nebo oblasti Prahy
(Čermák, 2005, Ouředníček 2003 a 2012) či Brna (Mulíček, 2002).
2. Metodika a data
Pro analýzu byla využita anonymizovaná individuální data o vnitřní migraci v ČR z databáze ČSÚ (ČSÚ, 2013a).
Z období po roce 1989 byla na základě dostupných údajů vybrána tři časová období, a to 1991–1993, 2000–2002
a 2010–2012. Tříletá období by měla být dostatečně dlouhá, aby byl odstraněn vliv náhodných jednoletých výkyvů
(Kamenický, 2007), na druhou stranu nejsou natolik dlouhá, aby v nich zanikly krátkodobé trendy – stejný postup
volili pro komparaci migrační atraktivity okresů v letech 1961-1991 také Bartoňová a Drbohlav (1993). Vzhledem
k tomu, že k vymezení zájmového území byla využita i data o dojížďce za prací, bylo nejnovější z tříletých období
(2010-2012) vztaženo k datu posledního censu (2011), podobně tomu bylo i u předchozího období (2000-2002),
zatímco poslední ze sledovaných období bylo dáno dostupností nejstarších dat v databázi migrace (rok 1991).
Jelikož v průběhu sledovaného období docházelo k administrativním změnám (slučování, či rozdělování obcí),
byla data o migraci přepočtena tak, aby bylo docíleno srovnatelného administrativního stavu pro všechny tři časové
úseky.
U všech tří časových období nás zajímají migrační pohyby obyvatel mezi Brnem a jeho zázemím (zejména, jak se
projevuje proces suburbanizace, který je pro období po roce 1989 typický), ale také vztah celé Brněnské
metropolitní oblasti se zbytkem ČR. Analyzovány jsou skupiny migrantů podle věku, nejvyššího dosaženého
vzdělání a také podle důvodu stěhování. Určitým problémem byla změna metodiky, kdy se od roku 2005 již
nevyplňuje Hlášení o stěhování, které obsahovalo informace jak o nejvyšším dosaženém vzdělání migrantů, tak i
o důvodech stěhování, ale ČSÚ přebírá údaje o stěhování od Ministerstva vnitra – z informačního systému
evidence obyvatelstva (ČSÚ, 2005). Z tohoto důvodu jsou výše uvedené charakteristiky analyzovány jen za první
a druhé časové období.
V této souvislosti je nutné upozornit na kvalitu a vypovídací schopnost analyzovaných dat. Právě u důvodů
stěhování lze předpokládat určité zkreslení kvůli postupně rostoucí neochotě obyvatel uvádět tento údaj, což
zřejmě vedlo ke stále většímu podílu odpovědí „z jiných důvodů“ (Srb, Andrle 1997 nebo Srb, 1999 a 2005).
Statistika vnitřní migrace v ČR je založena na sledování změn obce trvalého pobytu obyvatel, čímž je svázána s
povinnosti občanů přihlásit se v místě nového bydliště k trvalému pobytu. Skutečností ovšem je, že ne vždy k tomu
dojde, nebo naopak některé „trvalé“ pobyty jsou fiktivní, hlášené pouze ze spekulativních, zpravidla bytových, ale
i jiných důvodu. Statistika vnitřní migrace tak není zcela přesným a vyčerpávajícím obrazem migračních pohybů
v rámci ČR, ale i přesto patří mezi nejúplnější a nejpřesnější v Evropě (Aleš, 2001)
Pro analýzu a komparaci byly použity základní ukazatele - migrační saldo, migrační obrat a intenzita migračního
obratu a salda (viz např. ČSÚ, 2001 nebo Kamenický, 2007). U relativních ukazatelů jsou data vztažena k počtu
obyvatel, který je pro každou obec vypočten jako průměr daného tříletého období (data vždy k 31.12.).
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
307
Obr. 1: Vymezení BMO na základě dojížďky za prací z roku 2011 a migrace 1991–2012
Zdroj: ČSÚ, 2014; ČSÚ, 2013a, vlastní zpracování.
Pro vymezení Brněnské metropolitní oblasti (BMO) byla použita data o pohybu obyvatel – jednak šlo o údaje o
dojížďce za prací z okolních obcí do Brna, ze Sčítání lidu 2011 (ČSÚ, 2014) a jako doplňující kritérium byla
využita i data o migraci (ČSÚ, 2013a). Metoda byla zčásti inspirována postupem použitým Posovou a Sýkorou
(2011) - při vymezení zázemí Prahy (pro srovnání s městským regionem Vídně) brali autoři v úvahu všechny obce,
odkud do Prahy směřoval hlavní denní vyjížďkový proud za prací, přičemž jeho podíl činil 30 % a více ze
zaměstnaných obyvatel dané obce (stejnou metodu použili také např. Matznetter, 2004 nebo Matznetter, Nitsch,
Wisbauer, 2004 při srovnání regionů Vídně a Bratislavy). Vzhledem k tomu, že Praha nebo Vídeň jsou jako centra
výrazně silnější, byla v případě vymezování zázemí Brna hranice minimálního podílu vyjíždějících z obce do
centra snížena na 20 %. Tuto podmínku splňovalo celkem 132 obcí, ovšem kvůli dodržení zásady územní
kontinuity zázemí bylo vyřazeno šest odlehlých obcí a naopak připojeno pět obcí (jejichž území by v regionu
tvořilo enklávy), u nichž podíl vyjíždějících do Brna nedosahoval 20 % (u všech to ale bylo více než 15 %), čímž
počet klesl na 131.
Protože při sčítání v roce 2011 byla míra nezjištěných údajů lehce vyšší než u předchozích cenzů a mohla být
vzhledem ke způsobu sběru dat i lokálně významná, jevilo se jako vhodné řešení doplnit ukazatel dojížďky ještě
dalším pomocným kritériem, kterým byla migrace. Pro výše zmíněných 131 obcí byl vypočítán intenzita
migračního obratu s Brnem za celé období 1991-2012 a stanovena střední hodnota (medián) celého souboru.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
308
Zázemí Brna pak bylo rozšířeno o 6 obcí, které vykazovaly významnou dojížďku do Brna (hlavní denní
vyjížďkový proud za prací do Brna představoval 15-20 % zaměstnaných v obci) a zároveň nadstandardní migrační
vztah s Brnem (intenzita migračního obratu s Brnem byla vyšší než medián souboru 131 obcí vybraných v prvním
kroku). Celkem tedy bylo do zázemí Brna zařazeno 137 obcí, z nichž většina leží v okrese Brno–venkov, zbytek
potom v okresech Blansko, Břeclav, Hodonín a Vyškov (viz obr.1).
3. Výsledky
Analýza migračních vztahů v BMO ukázala, že dlouhodobý trend z období před rokem 1989, kdy Brno
obyvatelstvo získávalo na úkor zázemí, se začal obracet hned na počátku 90. let a se sílící suburbanizací se
postupně prohluboval - Brno tedy ve prospěch svého zázemí ztrácí čím dál více svých obyvatel (tab. 1).
Tab 1: Migrační bilance Brněnské metropolitní oblasti za jednotlivá časová období
Směr stěhování / Časové období 1991-1993 2000-2002 2010-2012
Ze zázemí do Brna 3394 2033 3885
Z Brna do zázemí 3517 5492 9276
Migrační saldo Brna -123 -3459 -5391
Intenzita migračního salda Brna (‰) -0,3 -9,2 -14,3
Intenzita migračního salda zázemí (‰) 0,8 22,6 30,6
Obrat 6911 7525 13161
Ze zbytku ČR do Brna 10234 7258 11942
Z Brna do zbytku ČR 8665 9524 13488
Migrační saldo Brna 1569 -2266 -1546
Intenzita migračního salda Brna (‰) 4,0 -6,0 -4,1
Obrat 18899 16782 25430
Ze zbytku ČR do zázemí 3677 3489 5042
Ze zázemí do zbytku ČR 3605 3128 5053
Migrační saldo zázemí 72 361 -11
Intenzita migračního salda zázemí (‰) 0,5 2,4 -0,1
Obrat 7282 6617 10095
V rámci zázemí 3197 3145 3792
Ze zbytku ČR do BMO 13911 10747 16984
Z BMO do zbytku ČR 12270 12652 18541
Migrační saldo BMO 1641 -1905 -1557
Intenzita migračního salda BMO (‰) 3,0 -3,6 -2,8
Obrat 26181 23399 35525
Zdroj: ČSÚ, 2013a, vlastní zpracování.
Pozn.: U migračního směru ze „zbytku ČR“ do Brna a zpět není do „zbytku ČR“ započítáno zázemí. Stejně tak u
migračního směru ze „zbytku ČR“ do zázemí a zpět se do „zbytku ČR“ nepočítá Brno.
Se zbytkem ČR nemá Brno o mnoho lepší bilanci. V prvním období sice vykazovalo migrační zisk, kdy nejvíce
obyvatel získávalo s Ostravou, ale ve druhém a třetím období již Brno obyvatelstvo ztrácelo, a to zejména s Prahou.
Co se týká stěhování mezi zázemím Brna a zbytkem ČR, v prvních dvou obdobích mělo zázemí kladnou bilanci,
která se v posledním období změnila na zápornou, ovšem jen v jednotkách osob. Z pohledu celé metropolitní
oblasti generovala BMO migrační zisk pouze v letech 1991–1993, ve druhém a třetím období již se zbytkem ČR
obyvatele ztrácela (opět nejvíce s Prahou), i když se tato migrační ztráta snižovala.
Je ale důležité vzít v úvahu, že tento fakt byl zjištěn pouze na základě dat o vnitřní migraci v ČR. Pokud vezmeme
v úvahu i zahraniční migraci (ČSÚ, 2013b, kde je ovšem dílčí problém s podhodnocenými údaji o vystěhování),
měla by BMO ve druhém i třetím období kladné migrační saldo (stejný trend uvádí i Čermák, Hampl, Muller,
2009, byť vymezení sledovaného území se mírně liší). Zahraniční migrace totiž výrazně směřuje do oblastí velkých
měst a jejich zázemí a také migrace cizinců na našem území vykazuje tendence koncentrovat se do metropolitních
oblastí (blíže viz Janská, Bernard, 2015 a 2018). Navíc je třeba brát v potaz i určitá omezení evidence vnitřní
migrace zmíněná v metodické části – např. jen v samotném Brně má dlouhodobě bydliště několik desítek tisíc
studentů a především pracujících, kteří neprovedli/neprovedou formální změnu trvalého pobytu a nejsou tak ve
statistikách vnitřní (případně zahraniční) migrace uvedeni. Totéž se potom v určité míře týká i zázemí - případová
studie Maceškové a Ouředníčka (2008) uvádí příklad obce v zázemí Prahy, kde ze skutečného počtu obyvatel
nebylo více než 20 % přihlášeno k trvalému pobytu.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
309
Obr. 2: Intenzita vztahů mezi Brnem a zázemím
Zdroj: ČSÚ, 2013a, vlastní zpracování.
Důležitým zjištěním je postupně narůstající intenzita vztahů uvnitř BMO (tedy mezi jádrem a zázemím). Podíl
Brna na migračním obratu zázemí se v čase zvyšoval a ve druhém i třetím období už přesahoval hodnotu 50 %.
Stejný trend můžeme sledovat u podílu zázemí na migračním obratu Brna, kdy byly hodnoty ve druhém a třetím
období vyšší jak 30 %. Stále častěji se tedy obyvatelé stěhují uvnitř BMO, zatímco podíl stěhování mimo
metropolitní oblast v čase postupně klesá (viz obr. 2).
Pokud jde o analýzu migračních změn v BMO podle věku stěhujících se osob, byli migranti rozděleni do čtyř
věkových kategorií, a to 0–14 let, 15–39 let, 40–64 let a 65 let a více. V letech 1991–1993 ztrácelo Brno ve
prospěch svého zázemí obyvatele u dětské složky a ve věku 40–64 let a ve druhém a třetím období se tato ztráta
ještě zvyšovala. Zatímco stěhování migrantů ve věkových kategorií 15–39 let a 65+ let mělo v prvním sledovaném
období kladnou bilanci, ve druhém a třetím už docházelo ke ztrátě i v těchto kategoriích. Brno vůči zbytku ČR
získávalo obyvatele ve všech sledovaných obdobích pouze v kategorii 15–39 let. U dětské složky došlo hned ve
druhém období ke změně migračního zisku na ztrátu, která se ve třetím období ještě zvýšila. Obyvatelstvo ve věku
40–64 let a 65 let a více vykazovalo zápornou bilanci stěhování ve všech obdobích, která se v porovnání prvního
a třetího období zvýšila. Pro zázemí ve vztahu k zbytku ČR byly v prvním období ziskové věkové kategorie 0–14
let, 15–39 let a 40–64 let. Tento zisk si ve třetím období zachovala pouze skupina 15–39 let, u ostatních skupin
došlo ve třetím období ke změně kladného salda z prvního období na záporné. U poproduktivní složky obyvatel
generovalo zázemí ve všech obdobích migrační ztrátu. Celá BMO měla se zbytkem ČR kladné saldo ve všech
obdobích pouze ve věkové kategorii 15–39 let. Dětská složka změnila kladnou bilanci stěhování na zápornou ve
druhém sledovaném období a ve třetím období se ztráta u této složky ještě zvýšila. U migrantů ve věku 40–64 let
a 65+ let ztrácela BMO ve prospěch zbytku ČR obyvatele ve všech sledovaných obdobích.
Z výsledků podle vzdělání migrantů lze interpretovat následující poznatky. Brno se svým zázemím ztrácelo v
prvním období ve všech kategoriích až na migranty se základním vzděláním. V letech 2000–2002 byly pro Brno
ztrátové již všechny kategorie a migrační ztráta z předešlého období se více prohlubovala. Se zbytkem ČR
vykazovalo Brno migrační zisk v prvním období ve všech kategorií vzdělání, zatímco ve druhém sledovaném
období se jednalo pouze o skupinu vysokoškolsky vzdělaných migrantů, u kterých došlo oproti předešlému období
ke snížení migračního zisku. Nejvíce vysokoškolsky vzdělaných obyvatel získávalo Brno v obou obdobích s
Ostravou a nejvíce jich ztrácelo s Prahou. U migrace mezi zázemím a zbytkem České republiky nedošlo ve
sledovaných obdobích k žádným změnám, tedy první i druhé období generovalo migrační zisk ve všech kategoriích
kromě základního vzdělání, přičemž ve druhém období byl tento zisk vyšší. U BMO se z kladné bilance u kategorií
bez vzdělání, střední vzdělání bez maturity a střední vzdělání s maturitou, změnila na zápornou ve druhém období.
Migrační ztráta z prvního období u obyvatel se základním vzděláním se ve druhém období ještě více prohloubila
a u kategorie absolventů VŠ došlo ke snížení migračního zisku. Pro celou BMO byla v obou obdobích z hlediska
vysokoškolsky vzdělaných obyvatel nejziskovější Ostrava a nejztrátovější opět Praha.
48.7
53.2
56.6
26.8
31.0
34.1
20
25
30
35
40
45
50
55
60
1991-1993 2000-2002 2010-2012
Podíl Brna na migračním obratu zázemí (%) Podíl zázemí na migračním obratu Brna (%)
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
310
Obr. 3: Typologie obcí BMO dle migračního salda v obdobích 1991-1993, 2000-2002 a 2010-2012
Zdroj: ČSÚ, 2013a, vlastní zpracování.
Pozn.: + označuje kladné migrační saldo, - označuje záporné migrační saldo. Typ +++ tedy označuje obec, která měla ve všech
třech obdobích kladné celkové migrační saldo (mapa nahoře) nebo kladné migrační saldo s Brnem (mapa dole)
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
311
Poslední dílčí analýza byla založená na důvodech stěhování. Brno ztrácelo ve prospěch svého zázemí v prvním
období obyvatele z důvodů bytových, následování rodinného příslušníka a z jiných důvodů. Migrační ztráty z
těchto příčin se ve druhém období ještě více prohloubily a u stěhování z důvodů zdravotních, sňatku a rozvodu
došlo ke změně z kladného salda na záporné. Ve vztahu mezi Brnem a zbytkem ČR se zisk ze stěhování z důvodu
rozvodu a následování rodinného příslušníka změnil na ztrátu. Jinak Brno ztrácelo ve prospěch zbytku ČR ve
druhém období stále více obyvatel v kategoriích zdravotní důvody, jiné důvody a především bytové důvody.
Naopak v obou obdobích získávalo město obyvatele z důvodů změny a přiblížení k pracovišti, studia a sňatku.
Migrace mezi zázemím a zbytkem ČR byla charakterizována změnou u jiných důvodů, kdy se záporné saldo z let
1991–1993 změnilo na kladné v letech 2000–2002. Snížení migrační ztráty zázemí nastalo u důvodu změny
pracoviště a u přiblížení k pracovišti, učení, studium, sňatku a bytových důvodů nastalo zvýšení migračního zisku
zázemí. U BMO nastaly ve druhém období změny u stěhování z důvodů rozvodu a následování rodinného
příslušníka, kdy se ve druhém období změnil migrační zisk na migrační ztrátu. Naopak BMO získávala ve druhém
období více obyvatel z důvodů změny pracoviště a učení, studium. Stěhování ze zdravotních důvodů, bytových
důvodů a jiných důvodů znamenalo pro BMO ve druhém období další zvýšení migrační ztráty v porovnání s
prvním obdobím.
Ve sledovaném období se také výrazně měnila bilance stěhování jednotlivých obcí. Zatímco před rokem 1989 byla
velká část z nich dlouhodobě ztrátová, už na počátku 90. let se tento trend otočil u téměř poloviny z nich (62 obcí)
a dále posiloval, takže v letech 2000-2002 a 2010-2012 už měla kladné saldo migrace velká většina z obcí BMO
(116 resp. 120), přičemž se zvětšoval i objem migračních zisků. Jak byly migrační zisky/ztráty obcí rozloženy ve
sledovaných časových úsecích zachycuje typologie v horní část obr.3. Pro velkou většinu obcí (81 %) bylo typické
kladné migrační saldo ve všech třech obdobích nebo posun od záporného ke kladnému saldu. U ostatních obcí
(situovaných spíše při okraji BMO) byl posun opačný nebo docházelo ke střídání období s kladným a záporným
saldem. To bylo nejčastěji způsobeno nárazovým uvolněním většího objemu pro novou bytovou výstavbu, po
jejichž zastavění příliv nových obyvatel zeslábl nebo zcela ustal. Typickým příkladem mohou být Bílovice nad
Svitavou, obec v sousedství Brna, která patří k nejvíce dotčeným suburbanizací – do poloviny 90. let měla
migrační saldo záporné, v letech 1996-2008 nastal stavební boom, kdy obec získala migrací 1156 osob, ovšem od
té doby je migrační saldo lehce záporné. Přes tyto výkyvy ale za celé období 1991-2012 velká většina obcí (88 %)
vnitřním stěhováním obyvatele získala, jen 17 obcí (včetně Brna) bylo ztrátových, v absolutních číslech nejvíce
samozřejmě Brno a potom Adamov, přičemž obě města ztrácela obyvatelstvo dlouhodobě, v relativních číslech
potom malá a poměrně špatně dostupná obec Hlína.
Z hlediska migračního vztahu obcí BMO s jádrem měla více než polovina obcí s Brnem kladné saldo ve všech
třech sledovaných obdobích a dalších 35,8 % obcí ve dvou ze tří sledovaných obdobích. Podíl obcí s kladným
migračním saldem s Brnem v průběhu času postupně narůstal - v letech 1991–1993 to bylo 61,3 % obcí, v letech
2000–2002 již 94,9 % a v posledním období (2010–2012) 97,8 % obcí, přičemž i zde se objem migračních zisků
zvětšoval. Typologii obcí (která je v tomto případě mnohem jednodušší) dle rozložení migračních zisků/ztrát ve
sledovaných časových úsecích zachycuje dolní část obr.3.
Závěr
Analýza migračních vztahů v BMO ukázala, že předchozí dlouhodobě platné vzorce migračního chování se začaly
měnit, a to často velmi výrazně, prakticky hned od začátku 90. let. Nejdůležitější je zřejmě změna směrové
orientace migračních proudů - dlouhodobý trend z období před rokem 1989, kdy Brno obyvatelstvo získávalo na
úkor zázemí, se záhy zcela obrátil a se sílící suburbanizací, která se stala novým a dominantním fenoménem
migračních vztahů v osídlení, se postupně prohluboval. Brno tedy ve prospěch svého zázemí ztrácí čím dál více
svých obyvatel, a to ve všech věkových i vzdělanostních kategoriích. Pouze ve dvou specifických kategoriích bylo
Brno ve sledovaném období ziskové, a to díky stěhování z/do zbytku ČR - aktivní populace 15-39 let a osoby
s VŠ vzděláním, což je dáno poměrně vysokou koncentrací pracovních míst s vyšší přidanou hodnotou a vyššími
nároky na kvalifikaci.
Jako celek je BMO z hlediska vnitřního stěhování sice ztrátová (ve druhém a třetím sledovaném časovém úseku),
ale jak již bylo uvedeno, jde o objem, kdy se spíše jedná o vliv ne zcela dokonalé evidence stěhování a pokud
bychom navíc počítali i zahraniční migraci, byla by BMO ve všech třech obdobích zisková (totéž platí pro zázemí).
Z hlediska struktury je za celé období nejlepší bilance ve věkové kategorii 15-39 let a u osob s VŠ vzděláním, ke
které se ještě přidává kategorie se SŠ vzděláním.
Pokud jde o důvody stěhování, tak BMO získává (především díky Brnu) nové obyvatele zejména díky nabídce
práce a studia, ale také díky sňatkům. Naopak celá BMO vykazuje ztrátu díky stěhování ze zdravotních důvodů a
také kvůli bytovým důvodům, což je především zásluhou výrazně záporné bilance Brna, kde dlouhodobě nová
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
312
bytová výstavba neodpovídá možnostem, ale hlavně vysoké poptávce, přičemž jednou z důležitých příčin jsou
neustále odklady dokončení a schválení nového územního plánu. Výše uvedené výsledky jsou zcela srovnatelné
s regionem Prahy a okolí (Ouředníček, 2003 a 2012).
Dalším zásadním zjištěním je postupná intenzifikace migračních vztahů uvnitř BMO (tedy nárůst podílu stěhování
mezi jádrem a zázemím). Podíl Brna na migračním obratu zázemí ve druhém i třetím období už přesahoval hodnotu
50 % a stejný vývoj vykazoval i podíl zázemí na migračním obratu Brna, kdy byly hodnoty ve druhém a třetím
období vyšší jak 30 %. Funkční region BMO se tedy z hlediska migračních vazeb stále více a pevněji integruje a
tento trend bude zřejmě dále pokračovat.
Z hlediska vnitřní struktury BMO je kladná bilance stěhování poměrně rovnoměrně rozložena mezi téměř všechny
obce – v zázemí jen 16 z nich vykázalo za sledované období migrační ztrátu a pochopitelně (zcela v souladu
s celostátním trendem) také Brno jako jádro celé BMO. Objem migračních zisků se ovšem samozřejmě lišil a do
budoucna lze v tomto ohledu předpokládat ještě hlubší diferenciaci – těžit by z toho měly především obce
s kvalitním dopravním napojením a dostupností základních služeb, naopak u obcí v okrajové poloze případně
s absencí základní vybavenosti bude zřejmě docházet ke stagnaci nebo i odlivu obyvatel. Otevřenou otázkou je
potom další vývoj Brna, kdy z pohledu samotného potenciálu a atraktivity města by mělo být v jeho silách zastavit
a postupně třeba i začít obracet negativní bilanci stěhování, ale daleko podstatnější roli zde zřejmě sehrají
administrativní/legislativní faktory – přijetí a podoba územního plánu, respektive jeho nastavení z hlediska
volných ploch pro rezidenční výstavbu a také očekávaná novela stavebního zákona, která by měla být vstřícnější
k developerům a umožnit výrazně zjednodušit a zrychlit realizaci nových staveb.
Literatura
[1] ALEŠ, M., (2001). Vnitřní migrace v České republice v letech 1980–1999. Demografie, vol. 43, no. 3, pp.
187–201. ISSN 0011-8265.
[2] ANDRLE, A., (2001). Demografická stagnace našich největších měst. Urbanismus a územní rozvoj, vol. 4,
no. 6, pp. 19-22. ISSN 1212-0855.
[3] BARTOŇOVÁ, D., (1997). Demografické aspekty vnitřní a zahraniční migrace v České republice v 90.
letech. Demografie, vol. 39, no. 4, pp. 248-256. ISSN 0011-8265.
[4] BARTOŇOVÁ, D., DRBOHLAV, D., (1993). Migrační atraktivita v regionálním pohledu (okresy ČR v
letech 1961-1991). Demografie., vol. 35, no. 2, pp. 95-107. ISSN 0011-8265.
[5] ČERMÁK, Z., (1996). Transformační procesy a migrační vývoj v České republice. In: Hampl, M. a kol. (eds.)
Geografická organizace společnosti a transformační procesy v České republice. Praha: Univerzita Karlova,
pp. 179-197. ISBN 80-902154-2-4.
[6] ČERMÁK, Z., (1997). Geografické aspekty vnitřní migrace v České republice. Demografie, vol. 39, no. 4,
pp. 242-248. ISSN 0011-8265.
[7] ČERMÁK, Z., (2001). Vývoj migrační mobility v 90. letech v České republice. In: Hampl, M. a kol. (eds.)
Regionální vývoj: specifika české transformace, evropská integrace a obecná teorie. Praha: Univerzita
Karlova, pp. 87-98. ISBN 80-902686-6-8.
[8] ČERMÁK, Z., (2005). Migrace a suburbanizační procesy v České republice. Demografie, vol. 47, no. 3, pp.
169-176. ISSN 0011-8265.
[9] ČERMÁK, Z., HAMPL, M., MÜLLER, J., (2009). Současné tendence vývoje obyvatelstva metropolitních
areálů v Česku: dochází k významnému obratu?. Geografie: sborník České geografické společnosti, vol. 114,
no. 1, pp. 37-51. ISSN 1212-0014.
[10]ČSÚ, (2001). Příručka demografické statistiky: Stěhování. (online). (cit. 2019-02-16). Dostupné z:
https://web.natur.cuni.cz/~mak/gos/demmetodika/www.czso.cz/cz/cisla/0/02/020100/stehovan.htm
[11]ČSÚ, (2005). Vnitřní stěhování v ČR - 1991 – 2004: Metodické vysvětlivky. (online). (cit. 2019-02-16).
Dostupné z: https://www.czso.cz/csu/czso/vnitrni-stehovani-v-cr-1991-az-2004-n-q5h7q09guk
[12]ČSÚ, (2013a). Databáze vnitřního stěhování ČR v letech 1991-2012.
[13]ČSÚ, (2013b). Databáze zahraničního stěhování ČR v letech 1991-2012.
[14]ČSÚ, (2014). Sčítání lidu, domů a bytů 2011.
[15]JANSKÁ, E., BERNARD, J., (2015). Koncentrační, či dekoncentrační procesy?: faktory ovlivňující vnitřní
migraci imigrantů v Česku. Geografie. Sborník České geografické společnosti, vol. 120, no. 4, pp. 585-602.
ISSN 1212-0014.
[16]JANSKÁ, E., BERNARD, J., (2018). Mobility and the assimilation of immigrants: variations in migration
patterns of Ukrainians and Vietnamese in the Czech Republic. Moravian Geographical Reports, vol 26, no.
4, pp. 244-254. ISSN 1210-8812. DOI 10.2478/mgr-2018-0020.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
313
[17]KAMENICKÝ, J., (2007). Regionální aspekty vnitřní migrace a jejich širší podmíněnost. (online). (cit. 2019-
02-25) Dostupné z: https://www.czso.cz/documents/10180/20564299/137007a2.pdf/c0f83dff-c1c9-4196-
a603-cd172e12fa28?version=1.0
[18]LUX, M., SUNEGA, P. (2007). Vliv podmínek bydlení na zamýšlenou migraci české populace za prací.
Sociologický časopis, vol. 43, no. 2, pp. 305–332. ISSN 0038-0288.
[19]MACEŠKOVÁ, M., OUŘEDNÍČEK, M., (2008). Dopad suburbanizace na daňové příjmy obcí. Obec a
finance, vol. 13, no. 1, pp. 28-29. ISSN 1211-4189.
[20]MATZNETTER, W. (2004). The Vienna and Bratislava urban regions: comparing urban development under
(welfare) capitalism and (post-) communism. European Spatial Research and Policy, vol. 11, no. 1, pp. 61–
77. ISSN 1231-1952.
[21]MATZNETTER, W., NITSCH, D., WISBAUER, A. (2004): Stadtregionen im Systemvergleich. Räumliche
Bevölkerungsentwicklung in und um Wien und Bratislava 1950/51 bis 2001. Geographischer Jahresbericht
aus Österreich, Forschungsberichte – Geographie Wien, no. 60-61, pp. 53–76. ISBN 3900830509.
[22]MULÍČEK, O., (2002). Suburbanizace v Brně a jeho okolí. In Sýkora, L. (ed.) Suburbanizace a její sociální,
ekonomické a ekologické důsledky. Praha: Ústav pro ekopolitiku, pp. 171-182. ISBN 80-901914-9-5.
[23]OUŘEDNÍČEK, M., (2003). Suburbanizace Prahy. Sociologický časopis, vol. 39, no. 2, pp. 235-253. ISSN
0038-0288.
[24]OUŘEDNÍČEK, M., (2012). Populační vývoj Prahy a jejího zázemí v transformačním období. In Ouředníček,
M., Temelová, J. (eds.) Sociální proměny pražských čtvrtí. Praha: Academia, pp. 25-46. ISBN 978-80-200-
2064-2.
[25]POLÁŠEK, V, PTÁČEK, P., TOUŠEK, V., (2007). Migrace vysokoškoláků v letech 1991–2004 v
regionálním pohledu. In XXXVII. konference České demografické společnosti. Olomouc, pp. 215-234.
[26]POSOVÁ, D., SÝKORA, L., (2011). Urbanizace a suburbanizace v městských regionech Prahy a Vídně:
strukturální rozdíly v podmínkách odlišných politicko-ekonomických režimů. Geografie, vol. 116, no. 3, pp.
276-299.
[27]PTÁČEK, P, TOUŠEK, V., POLÁŠEK, V., (2007). Regionální aspekty vnitřní migrace v ČR v období 1991
- 2004. In: XXXVII. konference České demografické společnosti. Olomouc, pp. 199-214.
[28]SRB, V. (1999). Vnitřní stěhování 1991 - 1997 podle důvodů migrace. Urbanismus a územní rozvoj, vol. 2,
no. 3, pp. 8-14. ISSN 1212-0855
[29]SRB, V., (2004). 1000 let obyvatelstva českých zemí. Praha: Karolinum, 275 s. ISBN 80-246-0712-3.
[30]SRB, V., (2005). Vnitrostátní stěhování v České republice podle důvodů a druhů stěhování 1993-2001.
Demografie, vol. 47, no. 1, pp. 67-70. ISSN 0011-8265
[31]SRB, V., ANDRLE, A., (1997). Důvody stěhování v ČR 1991–1995. Demografie, vol. 39, no. 3, pp. 221-223.
ISSN 0011-8265.
[32]VALENTA, O., (2009). Migrace vysokoškoláků mezi kraji České republiky. Demografie, vol. 51, no. 1, pp.
66-73. ISSN 0011-8265.
Vybrané aspekty hodnocení konkurenceschopnosti a udržitelnosti rozvoje na příkladu metropolitních regionů
(MUNI/A/1322/2018).
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
314
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-9268-2019-39
AKO ČASTO A AKO DLHO NAKUPUJÚ SPOTREBITELIA
V NÁKUPNÝCH CENTRÁCH V BRATISLAVE?
PRÍSTUP KONCENTRICKÝCH ZÓN
How often and how long do consumers shop in shopping malls in
Bratislava? Concentric zones approach
FRANTIŠEK KRIŽAN 1
PETRA HENCELOVÁ 1
KRISTÍNA BILKOVÁ 2
1
Katedra reg. geografie, ochrany a plán. krajiny
Prírodovedecká fakulta
Univerzita Komenského v Bratislave
1
Depart. of Reg. Geogr., Landscape Prot. and Plan.
Faculty of Science
Comenius University in Bratislava
 Ilkovičova 6, 842 15 Bratislava, Slovak Republic
E-mail: frantisek.krizan@uniba.sk, hencelova10@uniba.sk
2
Geografický ústav
Slovenská akadémia vied
2
The Institute of Geography
Slovak Academy of Sciences
 Štefánikova 49, 814 73 Bratislava, Slovak Republic
E-mail: kristina.bilkova@savba.sk
Anotace
Nakupovanie sa stalo súčasťou nášho každodenného života, nie však každodenných aktivít v priestore. Výber
lokality na realizáciu nákupov je v priestore premenlivý v kontexte preferujúcich nákupných formátov. Obdobne
sa okrem lokality nákupu mení aj frekvencia a čas nákupu. Príspevok je zameraný na analýzu nákupného správania
spotrebiteľov v meste Bratislava v zmysle hľadania odpovedí na výskumné otázky: Súvisí frekvencia nákupov a
čas nakupovania so vzdialenosťou od miesta bydliska spotrebiteľov? Ako často spotrebitelia nakupujú
v maloobchode? Koľko času spotrebitelia strávia nakupovaním? Analýza prebiehala v prostredí geografických
informačných systémov (GIS) aplikáciou prístupu vyčlenenia koncentrických zón. Časové aspekty nákupného
správania spotrebiteľov sa istou mierou prejavujú aj v priestore, avšak nemožno diskutovať o zreteľnej závislosti
od vzdialenosti nákupného centra.
Klíčová slova
nákpné správanie, nákupné centrá, časovo-priestorový, koncentrické zóny, Bratislava
Annotation
Shopping has become a part of our daily life but not a part of daily activities in space. Preference and choice of a
shopping centre for realisation of shopping is variable in space within the context of preferred shopping types.
Similarly, not only location of shopping but also time, frequency and duration vary. This paper is focused on the
analysis of shopping behaviour of consumers in the urban area of Bratislava (Slovakia). The following research
questions were stated: 'Do frequency and time of shopping relate to the distance of a shopping centre from the
consumers' place of residence?', 'How often do consumers do their shopping in retails?' and 'How much time do
consumers spend shopping?'. The analysis was conducted in the environment of geographical information systems
(GIS) by applying an approach of defining concentric zones. To some extent, temporal aspects of consumer
shopping behaviour are also shown in space. However, it is impossible to talk about clear dependance on the
distance of the shopping centre.
Key words
shopping behaviour, shopping centres, spatiotemporal, concentric zones, Bratislava
JEL classification: C88, D12, P46, R50
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
315
1. Úvod
Výhodou skúmania konceptov ľudského správania v priestore a čase je fakt, že ako priestor, tak i čas sú
merateľnými veličinami, ktoré môžu byť skúmané i na mikroúrovni (tj. v rovine jednotlivcov), čo umožňuje
aplikáciu celej škály vedeckých metód. Spomínaný fakt takisto umožňuje potrebné vedecké zovšeobecnenie a
tvorbu všeobecnejšie platných záverov, ktoré možno vztiahnuť k určitým typom geografického prostredia alebo
k určitým populačným segmentom či sociálnym skupinám (Frantál et al., 2012, p. 834). Čas sa stal v dnešnom
globalizovanom svete dôležitou a vzácnou súčasťou každodenných aktivít ľudí. Súčasný životný štýl obyvateľov
nás premieňa na konzumnú spoločnosť (Baudrillard, 2016), v ktorej čas zohráva stále dôležitejšiu úlohu
a obyvatelia sa stávajú spotrebiteľmi, ktorí pociťujú čoraz intenzívnejšie nedostatok času. Čas začal byť
považovaný za významnú komoditu v každodennom životnom cykle spotrebiteľov a v marketingovom
rozhodovaní. Nakupovanie so sebou prináša výdavky vo forme financií a času. Na rozdiel od financií, čas nie je
nafúknuteľný a z tohto dôvodu je pre každého bez ohľadu na financie totožný pre každého spotrebiteľa.
Spotrebitelia však vnímajú čas rozdielne a tak k nemu pristupujú aj pri nakupovaní. Jednou z možností ako stráviť
menej času pri nakupovaní je nakupovanie v nákupných centrách. Nákupné centrá na jednej strane čas šetria
v zmysle širokej ponuky tovaru prístupného v množstve predajní sústredených pod jednou strechou a úsporou pri
dochádzke za nákupmi, avšak na druhej strane nákupné centrá ponúkajú doplnkové služby, čím spotrebiteľovi
umožňujú stráviť viac času práve v týchto nákupných formátoch. V tejto súvislosti si možno položiť niekoľko
výskumných otázok: Koľko času trávi spotrebiteľ v meste nakupovaním? Ako často nakupuje? Líši sa nákupné
správanie v priestore? Aj na tieto otázky nákupného správania spotrebiteľov je zameraný tento príspevok.
Nákupné správanie spotrebiteľov možno skúmať z rôznych perspektív. Okrem marketingových prístupov (Lantos,
2015, Solomon et al., 2014), psychologických prístupov (Maraz et al., 2015, Tai, Fung, 1997), sociologických
prístupov (Sommer et al., 1992, Todorova, 2014), sa do riešenia problému zapájú aj priestorové (geografické)
prístupy (Scott, He, 2012, Spilková, 2018). Rôzne disciplíny riešia tému správania spotrebiteľov z rôznych
aspektov (časový, priestorový, sociálny, etický a pod.) a následne využívajú odlišné metódy alebo súbory metód
aplikáciou rôznorodých nástrojov. Čas a priestor zohrávajú esenciálnu úlohu pri výskume maloobchodu a spotreby
a sú príznačné pre geografický prístup (cf. Axenov et al., 2018, Mulíček, Osman, 2018).
Spotrebiteľské správanie je ťažké zjednodušiť a zhrnúť do všeobecného modelu. Je neustále ovplyvňovaný
vplyvom špecifických zmien v maloobchodnom sektore a v maloobchodných sieťach (cf. Kunc, Križan, 2018).
Golledge a Stimson (1997) alebo Spilková (2012) opisujú formovanie procesu nákupného správania v
ekonomikách transformácie ako prechod medzi fázami organizácie spoločnosti a ekonomiky, tj. prechod od
socializmu cez prechodnú fázu hospodárstva na trh. Nákupné správanie nie je len opakujúcou sa nemennou
činnosťou, ale prechádza procesom formovania. Spotrebiteľ prechádza procesom priestorového hľadania predtým,
ako zozbiera potrebné informácie o obchodných príležitostiach, aby mohol následne vylúčiť tie, ktoré sú pre neho
nevýhodné, neatraktívne. Výber miesta nákupu je ovplyvnený mnohými faktormi (Teller, 2008). Nakupovanie je
základným aspektom spotrebiteľského správania a je ovplyvnené komplexnými a rôznorodými psychologickými
procesmi (Dholakia et al., 2010). Fundamentálnu úlohu pri výbere miesta nákupu zohráva vzdialenosť
(dostupnosť) miesta nákupu (Dennis et al., 2002). V tejto súvislosti riešenie problému z priestorového
(geografického) hľadiska možno považovať za opodstatnené.
Cieľom príspevku je zhodnotenie nákupných preferencií spotrebiteľov v kontexte vzdialenosti ich bydliska od
nákupných centier na území mesta Bratislava. Príspevok je zameraný na analýzu empirických dát z terénneho
výskumu. Úlohou autorov príspevku je analýza nákupného správania spotrebiteľov v Bratislave a ich percepcií v
priestorových súvislostiach. Pozornosť autorov je sústredená na hľadanie odpovedí na nasledujúce výskumné
otázky: O: Súvisí frekvencia nákupov a čas nakupovania so vzdialenosťou od miesta bydliska spotrebiteľov? Pri
riešení tejto otázky sme hľadali odpovede na podotázky Oa: Ako často spotrebitelia nakupujú v maloobchode?
Ob: Koľko času spotrebitelia strávia nakupovaním?
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
316
2. Metódy a dáta
Aplikované metódy možno rozdeliť do dvoch skupín. Prvú skupinu zastupujú metódy zberu dát, druhú skupinu
metódy analýzy dát. K najčastejšie používaným a najrozšírenejším metódam kvalitatívne zameraného výskumu v
oblasti nákupného správania patrí dotazníkový výskum a interview (Flowerdew, Martin, 2005). Základom analýzy
je databáza nákupného správania spotrebiteľov v Bratislave (Grossmanová et al., 2015) realizovaného v mesiacoch
február-máj v roku 2011. Dotazník sa na základe definovaného cieľa marketingového prieskumu skladal zo štyroch
okruhov otázok zameraných na: (i) základné (demografické a socioekonomické) dáta o spotrebiteľovi, (ii) miesto
bydliska spotrebiteľa, (iii) realizáciu nákupov, (iv) výber predajne, resp. nákupného centra ako miesta
najčastejšieho nákupu (Križan et al., 2015). Respondenti boli dotazovaní v nákupných centrách a ich okolí na
území mesta Bratislava. Respondenti v dotazníku uvádzali aj miesto bydliska. Na základe tohto ukazovateľa bol
zrealizovaný kvótny výber respondentov (Bryman, 2012), ktorý korešpondoval s demografickou štruktúrou
obyvateľov vo všetkých mestských častiach. Viazanými kvótnymi znakmi boli pohlavie, vek, vzdelanie a miesto
trvalého bydliska. Celkovo ide o databázu percepcií a preferencií od 11 389 spotrebiteľov. Základné údaje o
respondentoch poskytuje tab. 1.
Tab. 1: Vybraté charakteristiky respondentov zúčastnených na dotazníkovom prieskume
Pohlavie
Podiel
[%]
Priemerný
vek
Vzdelanie respondentov [%]
Bez
Vzdelania
ZŠ
SŠ
bez maturity
SŠ
s maturitou
VŠ
Muži 42,3 37,5 0,25 1,25 11,37 44,30 42,82
Ženy 57,7 36,3 0,15 1,22 10,17 49,55 38,91
Spolu 100,0 36,8 0,19 1,23 10,68 47,33 40,57
Zdroj: vlastné spracovanie (N = 11 389)
Použitý dotazník pozostával z viacerých otázok zameraných na nákupné správanie spotrebiteľov. Pre potreby tejto
štúdie boli otázky rozdelené do dvoch skupín. Skupina behaviorálnych otázok poskytuje informácie o nákupnom
správaní respondentov. Skupina subjektívnych otázok poskytuje informácie o preferenciách respondentov (Brown
et al., 2013). V príspevku sú hodnotené problémy zamerané na frekvenciu nákupu (Ako často nakupujete v
maloobchode?), čas strávený nakupovaním (Odhadnite, koľko času strávite týždenne nakupovaním?) v časových
a priestorových súvislostiach.
Druhú skupinu aplikovaných metód zastupujú metódy analýzy v rámci geografických informačných systémov
(GIS), ktoré možno považovať za vhodný nástroj marketingového výskumu (cf. Cliquet, 2013). Prvá časť analýzy
bola zameraná na geokódovanie zákazníkov a predajní v meste v prostredí GIS (ArcGIS 10.1). Následne sme
individuálne posudzovali percepcie a preferencie spotrebiteľov pre všetky nákupné centrá v Bratislave využitím
viacerých nástrojov GIS. V druhej časti analýzy sme sa zamerali na vymedzenie koncentrických zón s polomerom
500 metrov (Križan et al., 2018). Premietnutie databázy nákupného správania spotrebiteľov z Bratislavy do
koncentrických zón (11 zón so šírkou 500 m) predstavuje spôsob ako zachytiť priestorovú diferenciáciu zmien
nákupného správania, resp. zmien v priestorovej štruktúre mesta (cf. Šveda, 2011). Môžeme predpokladať, že
prejavy nákupného správania sa menia s narastajúcou vzdialenosťou od nákupného centra. Interval 500 m pri
konštrukcii zón sa ukázal ako najvhodnejšie rozpätie, ktoré nerozkladá územie na množstvo úzkych, resp. širokých
zón a zároveň zohľadňuje charakter analyzovaného javu na intraurbánnej úrovni. Pri aplikovaní väčších intervalov
(1000 m) dochádza k skresleniu výsledkov vzhľadom na charakter zástavby v meste. Predposledný interval 5000
m pokrýva väčšinu kompaktne zastaveného územia mesta. Nad 5000 m od najbližšieho nákupného centra sa
nachádzajú polohovo marginálne časti mesta, v ktorých žije iba zlomok spotrebiteľov (výskumná vzorka
predstavuje 4,2 % spotrebiteľov). Preto zvyšná časť územia mesta nebola podrobnejšie členená, ale bola
analyzovaná ako jedna koncentrická zóna (viac ako 5 000 m).
3. Frekvencia a čas nákupu spotrebiteľov v nákupných centrách v Bratislave?
V Bratislave sa v roku 2011 nachádzalo 12 nákupných centier (Križan et al., 2015). Ide o rôzne nákupné centrá,
klasifikované podľa genézy ako greenfield i brownfield alebo podľa polohy ako nákupné centrá v historickom
centre, vnútornom meste i na periférii mesta. V bratislavských nákupných centrách najčastejšie spotrebitelia
nakupujú viackrát za týždeň (tab. 2). Takmer štvrtina spotrebiteľov nakupuje raz za týždeň. Tretiu najpočetnejšiu
skupinu predstavujú spotrebitelia, ktorí nakupujú denne (cf. Kim, Park, 1997). Nepravidelne nakupuje menej ako
desatina spotrebiteľov, čo poukazuje na skutočnosť plánovaných nákupov.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
317
Tab. 2: Frekvencia nákupov podľa podielu spotrebiteľov v Bratislave v roku 2011
Frekvencia nákupu
Denne
Viackrát
za týždeň
Raz
za týždeň
Dvakrát
za mesiac
Raz
za mesiac
Nepravidelne
Podiel spotrebiteľov (%) 17,6 44,3 24,8 4,2 2,4 6,6
Zdroj: vlastné spracovanie (N = 11 389)
Na druhej strane si možno položiť otázku, či sa prejavuje frekvencia nákupov spotrebiteľov v priestore v kontexte
so vzdialenosťou od najbližšieho nákupného centra (tab. 3, obr. 1). Vo všetkých koncentrických zónach dominuje
frekvencia nákupu viackrát za týždeň, pričom maximálnu hodnotu dosahuje v prípade najvzdialenejších lokalít od
nákupného centra (viac ako 50 % nákupov). Denné nákupy sú však pre vzdialené lokality najmenej
frekventovaným nákupom zo všetkých zón (11,7 %). Vo všeobecnosti však nemožno pozorovať závislosť
frekvencie nákupov v priestorovom kontexte v závislosti od vzdialenosti nákupného centra. Istou pomyslenou
hranicou je zóna 4 km od najbližšieho nákupného centra, kedy dochádza ku kontinuálnemu poklesu denných
nákupov.
Tab. 3: Frekvencia nákupu podľa podielu spotrebiteľov v koncentrických zónach od najbližšieho nákupného
centra v Bratislave v roku 2011
A/B
Denne
Viackrát
za týždeň
Raz
za týždeň
Dvakrát
za mesiac
Raz
za mesiac
Nepravidelne
do 500 21,0 37,7 26,6 5,5 2,8 6,5
1000 16,6 40,5 25,6 4,8 2,7 9,7
1500 17,4 43,9 25,2 4,7 2,3 6,5
2000 18,2 47,0 23,9 3,6 1,7 5,6
2500 16,3 44,3 24,9 4,0 3,8 6,7
3000 17,8 42,6 25,9 5,1 2,2 6,3
3500 19,6 45,8 22,6 3,0 1,9 7,0
4000 21,3 46,3 24,2 2,3 0,9 5,0
4500 17,0 40,0 25,1 7,2 4,3 6,4
5000 14,8 40,7 29,6 5,6 0,1 9,2
5000 a viac 11,7 50,6 25,8 3,3 2,7 5,8
Zdroj: vlastné spracovanie (N = 11 389)
Vysvetlivky: A – Vzdialenosť od najbližšieho nákupného centra (m), B – frekvencia nakupovania (%)
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
318
Obr. 1: Frekvencia nákupov spotrebiteľov v závislosti od vzdialenosti nákupných centier v Bratislave v roku
2011
Zdroj: vlastné spracovanie (N = 11 389)
Spotrebitelia môžu minimalizovať svoje náklady v nákupnom centre nákupom na jednom mieste, nákupmi na
viacerých miestach a viacúčelovými nákupmi (Kim, 2002), čo je charakteristické práve pre nákupné centrá.
Obdobne možno uvažovať aj pri analýze času nákupu. Najväčší podiel spotrebiteľov v Bratislave nakupuje
v nákupných centrách do 30 min za týždeň. Na druhej strane takmer štvrtina spotrebiteľov nakupuje viac ako 150
min za týždeň. Vo všeobecnosti však viac ako polovica spotrebiteľov nakupuje do 60 min za týždeň (tab. 4).
Tab. 4: Čas nákupu za týždeň podľa podielu spotrebiteľov v Bratislave v roku 2011
Čas strávený nakupovaním
za týždeň (min)
do 30 31-60 61-90 91-120 121-150 viac ako 150
Podiel spotrebiteľov (%) 28,4 23,5 4,8 17,1 1,5 24,8
Zdroj: vlastné spracovanie (N = 11 389)
Analýza času nákupu z priestorového hľadiska poukazuje na niekoľko zaujímavých zistení (tab. 5, obr. 2). V
najbližších koncentrických zónach od nákupného centra strávia spotrebitelia najviac času nakupovaním. Naopak,
v najvzdialenejších lokalitách od nákupných centier je čas nákupov za týždeň najkratší. Súvislosti možno hľadať
s frekvenciou nákupov, kedy v najbližších koncentrických zónach nakupujú spotrebitelia častejšie (tab. 3) ako v
prípade vzdialenejších zón. Aj v tomto ukazovateli sa prejavila istá pomyslená hranica zóny 4 km od najbližšieho
nákupného centra, kedy dochádza ku kontinuálnemu poklesu času nakupovania a do popredia sa dostávajú kratšie
nákupy do 30 min za týždeň.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
319
Tab. 5: Čas nákupu za týždeň podľa podielu spotrebiteľov v koncentrických zónach od najbližšieho
nákupného centra v Bratislave v roku 2011
A (m) /B (min) do 30 31-60 61-90 91-120 121-150 viac ako 150
do 500 25,3 14,6 4,2 20,4 1,2 34,3
1000 30,3 25,1 3,9 15,1 1,0 24,6
1500 30,1 24,3 5,0 15,8 1,3 23,4
2000 28,4 23,2 4,8 17,9 1,3 24,4
2500 30,0 24,3 4,7 16,2 1,8 22,9
3000 20,1 21,9 6,0 22,6 2,8 26,5
3500 25,0 23,2 5,6 16,2 2,4 27,5
4000 21,1 24,5 4,1 20,0 1,6 28,6
4500 23,8 20,9 4,7 22,1 2,1 26,4
5000 33,3 20,4 7,4 16,7 0,0 22,2
5000 a viac 39,8 26,9 3,3 11,9 0,2 17,9
Zdroj: vlastné spracovanie (N = 11 389)
Vysvetlivky: A – Vzdialenosť od najbližšieho nákupného centra (m), B – čas nakupovania za týždeň (%)
Obr. 2: Čas strávený nákupmi za týždeň v závislosti od vzdialenosti nákupných centier v Bratislave v roku
2011
Zdroj: vlastné spracovanie (N = 11 389)
4. Záver
Príspevok je zameraný na analýzu správania spotrebiteľov z priestorového hľadiska aplikáciou nástrojov v rámci
geografických informačných systémov vyčlenením koncentrických zón. Priestorová analýza koncentrických zón
má v ekonomickom i geografickom výskume dlhú tradíciu v lokalizačných teóriách (Thünen, Weber, Christaller,
Lösch), v maloobchode vyúsťujúca do delimitácie nákupných zón (Birkin et al., 1996). Aplikovaný prístup riešenia
možno považovať za relevantný aj v marketingovom výskume (cf. Kita, 2013). Všeobecne, výsledky použitých
metód poukázali na fakt, že názory a správanie spotrebiteľov sú ovplyvnené aj lokalitou ich bydliska, frekvenciou
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
320
a trvaním ich nakupovania, v menšom rozsahu aj vekom a príjmom respondenta. Použitím GIS možno jednoducho
identifikovať segment spotrebiteľov v priestore a určiť zóny, v ktorých dostupnosť k nákupným centrám je
najpriaznivejšia. Čiastočne sa potvrdilo, že čím bližšie k nákupnému centru je bydlisko spotrebiteľa, tým viac času
strávi nakupovaním. Možno podotknúť, že významnejšie vplýva vzdialenosť nákupného centra na frekvenciu
nákupov v rurálnom prostredí (cf. Kunc et al., 2012b).
Spotrebitelia z Bratislavy uprednostňujú vo svojom nakupovaní plánovitosť, ktorá sa prejavuje v pravidelnosti, z
čoho môže vyplývať ich racionalita v nákupnom správaní. Prevažná časť spotrebiteľov v Bratislave nakupuje do
60 min za týždeň s výraznejším priestorovým rozložením tohto ukazovateľa (cf. Kunc et al., 2012b, Mitríková,
2017, Trembošová et al., 2016). So stúpajúcou vzdialenosťou od nákupného centra klesá priemerný čas strávený
nakupovaním za týždeň (cf. McDonald, 1995).
Prístup riešenia nákupného správania spotrebiteľov v prostredí GIS vyčlením koncentrických zón predstavuje
hlavný prínos príspevku. Aplikáciu GIS v marketingu (Cliquet, 2013) možno považovať za vhodný nástroj riešenia
súčasných problémov nielen výskumníkov, ale aj ako vhodný nástroj plánovacej praxe. Výsledky analýzy
nákupného správania spotrebiteľov sú priamo využiteľné v marketingu. Časové aspekty nákupného správania
spotrebiteľov nie sú silne závislé od vzdialenosti od nákupného centra. Na čas strávený nakupovaním zrejme
vplývajú iné faktory ako vzdialenosť od nákupného centra (cf. Kunc et al., 2016). Podľa Baker (1994), existuje
podstatná korelácia medzi atraktívnosťou centra v priestore a frekvenciou výletov v čase. Hodnotenie nákupného
správania spotrebiteľov je dôležitým nástrojom v marketingovom plánovaní napríklad o rozhodovaní pri vzniku
(alebo zániku) novej maloobchodnej predajne, nákupného centra (cf. ). Znalosť geografického rozmeru
spotrebiteľského správania umožňuje sledovať preferencie, správanie a zvyky spotrebiteľov s ohľadom na
vzdialenosť rôznych implantovaných bodov na našom území podľa geografických zón (Kita, Grossmanová, 2014).
Uvedený prístup riešenia problému je koncepčnej povahy. Výskumné otázky, ktoré sme rozvinuli sú prístupné
empirickému výskumu prostredníctvom celého radu tradičných metód. Vo výskume možno identifikovať limity
nášho prístupu rozširujúce výskum nákupného správania spotrebiteľov, ktoré ponúkajú možnosti a smery pre
akademikov. Limitujúce faktory takéhoto výskumu možno rozdeliť do dvoch skupín. Prvou z nich je skutočnosť,
že výsledky analýzy pochádzajú z jedného mesta, preto ich nemožno generalizovať. Druhou skupinou limitujúcich
faktorov je skutočnosť, že pri analýze sa vychádzalo z predpokladu, že spotrebitelia budú nakupovať v najbližšom
nákupnom centre (cf. Kunc et al., 2012b). Realita však môže byť odlišná, keďže mnohí spotrebitelia nakupujú
počas cesty do/z práce a pod., resp. spotrebitelia nakupujú v iných maloobchodných prevádzkach v meste, aj keď
preferencia nákupných centier ako najčastejšieho miesta nákupu v Bratislave bola dokumentovaná (Križan et al.,
2015). Budúci výskum analýzy nákupného správania spotrebiteľov by mohol byť zameraný na detailné mapovanie
nákupného správania spotrebiteľov využitím metód geomarketingu (Križan, Bilková, 2019).
Literatura
[1] AXENOV, K., KRUPICKAITĖ, D., MORACHEVSKAYA, K., ZINOVYEV, A., (2018). Retail sprawl in
post-Soviet urban residential communities: Case studies of Saint-Petersburg and Vilnius. Moravian
Geographical Reports, vol. 26, no. 3, pp. 210-219. ISSN 1210-8812. DOI 10.2478/mgr-2018-0017.
[2] BAKER, M. J., (2014). Marketing strategy and management. London: Palgrave. ISBN 978-1-137-02582-1.
[3] BAUDRILLARD, J., (2016). The consumer society: Myths and structures. London: Sage. ISBN 978-1-4739-
8237-6.
[4] BROWN, T., SUTER, T. A., CHURCHILL, G. A., (2013). Basic Marketing Research. Stamford: Cengage
Learning. ISBN 978-1-133-18854-4.
[5] BRYMAN, A., (2012). Social research methods. New York: Oxford university press. ISBN 978-0-19-
958805-3.
[6] CLIQUET, G. (Ed.), (2013). Geomarketing: Methods and strategies in spatial marketing. New York: John
Wiley & Sons. ISBN 978-1-905209-07-1.
[7] DENNIS, Ch., MURPHY, J., MARSLAND, D., COCKETT, T., PATEL, T., (2002). Measuring image:
shopping centre case studies. The International Review of Retail, Distribution and Consumer Research, vol.
12, no. 4, pp. 355-373. ISSN 0959-3969. DOI 10.1080/09593960210151153.
[8] DHOLAKIA, U. M., KAHN, B. E., REEVES, R., RINDFLEISCH, A., STEWART, D., TAYLOR, E., (2010).
Consumer behavior in a multichannel, multimedia retailing environment. Journal of Interactive Marketing,
vol. 24, no. 2, pp. 86-95. ISSN 1094-9968. DOI 10.1016/j.intmar.2010.02.005.
[9] FLOWERDEW, R., MARTIN, D., (2005). Methods in Human Geography. London: Pearson Education
Limited. ISBN 978-0-582-47321-8.
[10]GOLLEDGE, R. G. J., STIMSON, R. J., (1997). Spatial Behavior: A Geographic Perspective. New York:
Guilford Press. ISBN 1-57230-049-3.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
321
[11]GOLLEDGE, R., TIMMERMANS, H., (1990). Applications of Behavioural Research on Spatial Problems:
Preference and Choice. Progress in Human Geography, vol. 14, no. 1, pp. 311-14. ISSN 0309-1325. DOI
10.1177/030913259001400104.
[12]GROSSMANOVÁ, M., KITA, P., ŽAMBOCHOVÁ, M., (2015). Segmentation of Consumers in the Context
of their Space Behaviour: Case Study of Bratislava. Prague Economic Papers, vol. 24, no. 5, pp. 189-202.
ISSN 1210-0455. DOI 10.18267/j.pep.554.
[13]GUIMARÃES, P. P. C., (2018). The resilience of shopping centres: An analysis of retail resilience strategies
in Lisbon, Portugal. Moravian Geographical Reports, vol. 26, no. 3, pp. 160-172. ISSN 1210-8812. DOI
10.2478/mgr-2018-0013.
[14]KIM, B. D., PARK, K., (1997). Studying patterns of consumer's grocery shopping trip. Journal of Retailing,
vol. 73, no. 4, pp. 501-517. ISSN 0022-4359. DOI 10.1016/S0022-4359(97)90032-4.
[15]KIM, Y. K., (2002). Consumer value: an application to mall and Internet shopping. International Journal of
Retail & Distribution Management, vol. 30, no. 12, pp. 595-602. DOI 10.1108/09590550210453075.
[16]KITA, J., (2013). Geomarketing – teoretické a praktické aspekty novej vízie marketingového prístupu.
Bratislava: Ekonóm. ISBN 978-80-225-3706-3.
[17]KITA, P., GROSSMANOVÁ, M., (2014). Reflection of Bratislava Retail Network in Selected Aspects of
Consumer Behaviour. Business: Theory and Practice, vol. 15, no. 3, pp. 279-284. DOI 10.3846/btp.2014.28.
[18]KRIŽAN, F., BILKOVÁ, K., KITA, P., KUNC, J., BARLÍK, P., (2015). Nákupné centrá v Bratislave a
atribúty ovplyvňujúce preferencie spotrebiteľov. Geografický časopis, vol. 67, no. 4, pp. 341-357. ISSN 0016-
7193.
[19]KRIŽAN, F., BILKOVÁ, K., KUNC, J., MADAJOVÁ, M. S., ZEMAN, M., KITA, P., BARLÍK, P., (2018).
From school benches straight to retirement? Similarities and differences in the shopping behaviour of
teenagers and seniors in Bratislava, Slovakia. Moravian Geographical Reports, vol. 26, no. 3, pp. 199-209.
ISSN 1210-8812. DOI 10.2478/mgr-2018-0016.
[20]KUNC, J, KRIŽAN, F., BILKOVÁ, K., BARLÍK, P., MARYÁŠ, J., (2016). Differences in attractiveness of
shopping centers? Experience from the Czech and Slovak Republic. Moravian Geographical Reports, vol. 24,
no. 1, pp. 27-41. ISSN 1210-8812. DOI 10.1515/mgr-2016-0003.
[21]KUNC, J., KRIŽAN, F., (2018). Changing European retail landscapes: New trends and challenges. Moravian
Geographical Reports, vol. 26, no. 3, pp. 150-159. ISSN 1210-8812. DOI 10.2478/mgr-2018-0012.
[22]KUNC, J., SZCZYRBA, Z., FRANTÁL, B., TONEV, P., (2012b). Nákupní spád, nákupní chování a nákupní
centra: příklad brněnské aglomerace (příspěvek ke studiu denních urbánních systémů). Czech Sociological
Review, vol. 48, no. 5, pp. 879-910. ISSN 0038-0288.
[23]KUNC, J., TONEV, P., SZCZYRBA, Z., FRANTÁL, B., (2012a). Shopping centres and selected aspects of
shopping behaviour (Brno, the Czech republic). Geographia Technica, vol. 7, no. 2, pp. 39-51. ISSN 1842-
5135.
[24]LANTOS, G. P., (2015). Consumer behavior in action: Real-life applications for marketing managers. New
York: Routledge. ISBN 978-0-7656-2090-3.
[25]MARAZ, A., EISINGER, A., HENDE, B., URBÁN, R., PAKSI, B., KUN, B., KÖKÖNYEI, G., GRIFFITHS,
M. D., DEMETROVICS, Z., (2015). Measuring compulsive buying behaviour: Psychometric validity of three
different scales and prevalence in the general population and in shopping centres. Psychiatry research, vol.
225, no. 3, pp. 326-334. DOI 10.1016/j.psychres.2014.11.080.
[26]MCDONALD, W. J., (1995). Time use in shopping: the role of personal characteristics. Journal of Retailing,
vol. 70, no. 4, pp. 345-365. ISSN 0022-4359. DOI 10.1016/0022-4359(94)90004-3.
[27]MITRÍKOVÁ, J., (2017). Geografia maloobchodu (vybrané kapitoly). Prešov: Bookman. ISBN 978-80-8165-
218-9.
[28]MULÍČEK, O., OSMAN, R., (2018). Rhythm of urban retail landscapes: Shopping hours and the urban
chronotopes. Moravian Geographical Reports, vol. 26, no. 1, pp. 2-13. ISSN 1210-8812. DOI 10.2478/mgr-
2018-0001.
[29]SCOTT, D. M., HE, S. Y., (2012). Modeling constrained destination choice for shopping: a GIS-based, timegeographic
approach. Journal of Transport Geography, vol. 23, pp. 60-71. DOI
10.1016/j.jtrangeo.2012.03.021.
[30]SOLOMON, M. R., DAHL, D. W., WHITE, K., ZAICHKOWSKY, J. L., POLEGATO, R., (2014). Consumer
behavior: buying, having, and being. Toronto: Pearson. ISBN 978-01-321-6111-4.
[31]SOMMER, R., WYNES, M., BRINKLEY, G., (1992). Social facilitation effects in shopping behavior.
Environment and Behavior, vol. 24, no. 3, pp. 285-297. DOI 10.1177/0013916592243001.
[32]SPILKOVÁ, J., (2012). The Birth of the Czech Mall Enthusiast: The Transition of Shopping Habbits from
Utilitarian to Leisure Shopping. Geografie, vol. 117, no. 1, pp. 21-32.
[33]SPILKOVÁ, J., (2018). “Tell me where you shop, and I will tell you who you are”: Czech shopper profiles
according to traditional, large-scale and alternative retail options. Moravian Geographical Reports, vol. 26,
no. 3, pp. 186-198. ISSN 1210-8812. DOI 10.2478/mgr-2018-0015.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
322
[34]ŠVEDA, M., (2011). Suburbanizácia v zázemí Bratislavy z hľadiska analýzy zmien krajinnej pokrývky.
Geografický časopis, vol. 63, no. 2, pp. 155-173.
[35]TAI, S. H., FUNG, A. M., (1997). Application of an environmental psychology model to in-store buying
behaviour. The International Review of Retail, Distribution and Consumer Research, vol. 7, no. 4, pp. 311-
337. ISSN 0959-3969. DOI 10.1080/095939697342914.
[36]TELLER, C., (2008). Shopping streets versus shopping malls–determinants of agglomeration format
attractiveness from the consumers' point of view. The International Review of Retail, Distribution and
Consumer Research, vol. 18, no. 4, pp. 381-403. ISSN 0959-3969. DOI 10.1080/09593960802299452.
[37]TODOROVA, Z., (2014). Consumption as a Social Process. Journal of Economic Issues, vol. 48, no. 3, pp.
663-678. DOI 10.2753/JEI0021-3624480304.
[38]TREMBOŠOVÁ, M., DUBCOVÁ, A., CIVÁŇ, M., (2016). Geografické aspekty maloobchodnej siete mesta
Trnava a nákupné správanie jej obyvateľstva. Nitra: Univerzita Konštantína Filozofa. ISBN 978-80-558-
1103-1.
Tento príspevok bol podporovaný Agentúrou na podporu výskumu a vývoja na základe Zmluvy č. APPV-16-
0232 a grantom VEGA č. 2/0113/19.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
323
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-9268-2019-40
SUPPORT OF FOOD RETAIL AND SELECTED
COMMERCIAL SERVICES IN THE SOUTH MORAVIAN
REGION
Podpora maloobchodu s potravinami a vybraných komerčních
služeb na území Jihomoravského kraje
ZDENĚK ŠILHAN
Katedra regionální ekonomie a správy
Ekonomicko-správní fakulta
Masarykova univerzita
Depart. of Regional Economics and Administration
Faculty of Economics and Administration
Masaryk University
 Lipová 41a, 602 00 Brno, Czech Republic
E-mail: z.silhan@mail.muni.cz
Annotation
This paper submits an investigation overview of the survey, which is related to the topic of retail and commercial
services in the South Moravian Region. This paper is focused on the issue related to the support of retail and
commercial services from municipalities. Therefore, the presented article includes an analysis of the support which
is held by municipalities. The purpose of the paper is to present a brief analysis of the situation in distinct
municipalities in the South Moravian Region to municipalities that are considering the support of their retail and
services. The paper could be used as a model of the questionnaire for follow-up research, which would aim on
evaluation of development of retail and services. Descriptive methods were used in the process of questionnaire
survey evaluating, especially the occurrence statistics (frequency analysis). The methods of comparison and
analogy were used in the process of literary research. It turned out that many inquiries related to this topic were
already carried out in the South Moravian Region before writing this paper. Available data showed that
approximately a quarter of South Moravian Region municipalities supports retail and services in their area.
Key words
retail, commercial services, South Moravian Region, amenities, commuting
Anotace
Cílem příspěvku je předložit přehled šetření, které se týkají tématu maloobchodu s potravinami a služeb v obcích
Jihomoravského kraj, je představit šetření, které bylo provedeno v roce 2018 a diskutovat jeho reprezentativnost.
Vyhodnoceno není celé šetření ale pouze otázka týkající se podpory maloobchodu a komerčních služeb ze strany
obcí. Součástí předloženého článku je proto analýza této podpory. Smyslem příspěvku je předložit obcím, které
uvažují o podpoře maloobchodu a služeb stručnou analýzu stavu v ostatních obcích Jihomoravského kraje. Pro
případný navazující výzkum, který by měl za cíl vyhodnocovat nejenom stav maloobchodu a služeb ale i jeho vývoj,
pak může příspěvek posloužit jako vzor dotazníku. Byly použity deskriptivní metody, zejména statistika výskytu
(analýza četnosti) při částečném vyhodnocení provedeného dotazníkového šetření. Při práci s literaturou byla
použita metoda komparace a analogie. Ukázalo se, že na území Jihomoravského kraje v minulosti proběhla řada
šetření, které se týkají řešeného tématu. Z dostupných dat vyplynulo, že přibližně čtvrtina obcí Jihomoravského
kraje podporuje maloobchod a služby na svém území.
Klíčová slova
maloobchod, komerční služby, Jihomoravský kraj, vybavenost, dojížďka
JEL classification: O12, X12
1. Introduction
Without doubt, the support of countryside trade and commercial services is currently a discussed topic in many
places in the Czech Republic. It is an important issue, because the basic amenity is necessary to satisfy the needs
of socially vulnerable people (seniors, residents without the possibility of individual car traffic). In particular, the
sustainability of retail outlets in smaller municipalities (which have less than 500 inhabitants) is being discussed a
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
324
lot. Grocery stores or restaurants satisfy both the need of shopping and using services, and they are often one of
the main places for meetings and thanks to that they play an important role in the social life.
The tendency of supporting the mentioned services is rising on all levels – state, regional and municipal.
Municipalities that decide to support retail and services proceed according to the Act on Municipalities No.
128/2000 Coll. which sets that municipalities autonomous competences include the matters that are established in
the interest of the municipality and its citizens. It is appropriate to target any subsidy support as good as possible
in intention to bring the best possible effects. Therefore it is necessary to base on analytical background in order
to make arbitrating easier for the political leaders.
The distribution of amenity and commuting to retail and services is greatly influenced by several regional factors:
the residents have new possibilities of alternative food purchasing (Spilková, 2018), thanks to which the
purchasing behaviour of residents is changing. Amongst particular rural areas there can be found many disparities
(Benedek, Kinga, 2018); the countryside is dealing with aging (Mladek et al., 2018), moving out (Patay, 2018).
The amenity and commuting for a purpose of retail and service is strongly affected by work commuting (Tonev et
al., 2018).
The aim of this paper is to present an overview of the survey which is focused on the topic of food retail and
services in municipalities in the South Moravian Region and to present the survey which was carried out in 2018
and discuss its representativeness. Due to the size and nature of the paper, only the question of support of retail
and commercial services by municipalities is evaluated. The presented article includes an analysis of this support.
The purpose of the paper is to present a brief analysis of the situation in different municipalities in the South
Moravian region to municipalities that consider the support of retail and services. The paper could be used as a
model of the questionnaire for follow-up research, which would aim on evaluation of development of retail and
services.
2. Government interventions in the economy
Advocates of government (public administration) interventions in the economy argue that there are phenomena
that depart the economy from a perfectly competitive balance, which leads to a situation, in which the market does
not produce pareto-efficient output. (Kinkor, 1996) Stiglitz (1997) describes phenomena that cause market failures.
These include competition failure, the existence of public goods, the incomplete market, the existence of
externalities, lack of information, unemployment and economic cycles. Stiglitz (1997) argues that government
interventions are being done because of these market failures. Kinkor (1996), who is one of the main opponents
of government interventions, sees the main arguments of advocates of government interference in the existence of
externalities and public goods, stating that the classical tool for remedying externalities is the Pigouvian tax or
subsidies. In the case of so-called ´clean public goods´, the state should be responsible of their funding. According
to Peková et al. (2012) the ideal market environment does not exist because of the existence of public goods,
externalities, natural monopoly, information asymmetry, changing preferences of market participants and
neglecting of the future. Proponents of government interventions often remind welfare economy that is associated
with so-called social benefits and which addresses normative issues.
Practical cases of the role of public administration in retail and services can also be seen from specific case studies
and situations. For example, Erkip and Ozuduru (2015) discussed the factors that make shopping streets and
markets competitive in shopping centres in Turkish cities. In their results, the authors argue mainly about the role
of government (especially local) in the regulation of retail. They criticize the fact that local governments focus on
short-term profit rather than on the long-term sustainability of retail and services. The lack of spatial planning by
the government in the region is causing the vulnerability of Turkish cities against to the market forces.
In the UK, according to the conclusions of Chesire et al. (2014), a stricter spatial planning policy leads to existence
of fewer retail stores and less sales in given locations. For example, Peiffer-Smadja and Torre dealt with the issue
of land grabbing efficiency and the role of government in spatial planning. One of the factors of the shopping
centre location is transport accessibility and public transport, which can also be influenced by the actions of
government. (Ronse et al., 2015) Government also played a role in privatizations in former Eastern Bloc countries.
On the example of Poland, Dawson and Henley (2015) address the situation and impact on retail deployment.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
325
3. Current state of survey of retail and services in the South Moravian Region
During 2018, a questionnaire survey was conducted among the municipalities in the South Moravian Region. The
questionnaire survey was focused on two main areas:
 commuting to retail food and selected services in the South Moravian Region
 amenity of municipalities in the South Moravian Region
The choice of the form of the questionnaire was based on time comparability from the current state of commuting
to retail and services and municipal amenity in the South Moravian Region. The South Moravian Region carried
out a survey of municipal amenity in 2002 and 2012. Commuting to retail and services at municipal level was
examined in 2005 as a part of a research project supported by the Grant Agency of the Czech Republic No.
402/04/0535: CR (2004–2006). Already in 1988, Maryáš conducted a survey, which determined the regional retail
and service centres in the Czechoslovak Socialist Republic and their spheres of influence. The form of the survey
of retail and services in the South Moravian Region in 2018 was created according to the previous surveys. In the
case of commuting to retail and services, there were found three ways of commuting - prevailing (regular), partial
(less frequent) and exceptional (infrequent). At municipal level people usually need to commute because of:
 Daily Shopping (Food, Drugstore)
 Purchase of clothes and shoes
 Purchase of common goods (electronics, bicycles, sporting goods, household goods, etc.)
 Shopping for furniture and home accessories
 Purchases of specialty goods (watches, jewellery, cars, etc.)
 Common services (hairdresser, shoe repair, car repair, etc.)
 Special services (photo studio, massages, manicure, wellness, etc.)
 Visits of restaurants, wine bars, bars
Questions about the amenity of municipalities in a total of 29 types of amenities followed. There were represented
different kinds of amenities - from the amenity of basic shops and services to higher types of amenities.
Tab. 1: Current state of survey in the case of commuting to retail and services and amenity of municipalities
in the South Moravian Region
Type of amenity Type of amenity
Grocery store – over the counter sale Gym
Grocery store – self-service shop
(COOP, Jednota..)
Furniture store
Supermarket, discount Jewellers
Mobile grocery store Hairdresser
Mobile shop with selective grocery
(butcher shop, greengrocery..)
Shoemaker
Drugstore Car repair
Greengrocery Photo studio
Butcher shop Indoor swimming pool
Bakery Wellness (sauna, whirpool)
Clothing store Restaurants
Shoe shop Pubs, taverns
Electronic store Cake shop / caffeteria
Sporting goods store ATM
Building supply store Cashback
Household store
Source: own processing
Additional questions which occured:
 does municipality support the food retailing and commercial services
 is there a retail or service facility which is owned by an entrepreneur of Asian (mostly Vietnamese) origin
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
326
4. Questionnaire survey of retail and commercial services in the South Moravian Region
in 2018
In the first round, all municipalities in the South Moravian Region were addressed by email. The survey was
addressed directly to the mayor of the municipality. After the first round of addressing at the beginning of 2018
approximately 95 municipalities responded (14.1% return). A total of 150 municipalities responded after the
second round of the address (22.3% return). Further rounds of survey followed. The number of questionnaires
obtained slowly decreased and stopped on total 239 municipalities (35.5% return). The intention was to obtain
representative data of the entire territory of the South Moravian Region and to avoid deliberate selection of
municipalities for the survey. To increase return a telephone subsequent survey was planned. The size categories
of municipalities and the geographical location of municipalities were observed. Return did not differ much
between individual size categories. Therefore, the size category of municipalities was not important in the
subsequent survey. In the geographical position of municipalities, the return rate was quite different. Return is a
very subjective process that depends on the human potential of workers / employees of municipal authorities. The
highest relative return was achieved in SO ORP Kyjov, Břeclav and Hodonín, partly due to the small size of SO
ORP Břeclav and Hodonín. On the other hand, the lowest relative rate of return was recorded in SO ORP Blansko,
Rosice and Židlochovice. Therefore, due to the relative and absolute return, a telephone survey of randomly
selected municipalities took place mainly in SO ORP Boskovice, Znojmo and Blansko. On the contrary, there was
no further contact with municipalities in SO ORP Břeclav, Hodonín and Kyjov. The survey was carried out in
order to improve the achieved results and to increase their representativeness.
Tab. 2: Returnability according to the size of municipalities
Size category Return by email (%)
Return after telephone
subsequent survey (%)
0-200 37.4 55.1
201-350 36.4 60.9
351-500 37.3 62.7
501-750 42.6 60.4
751-1000 32.1 64.2
1001-2000 31.7 51.0
2001 and more 30.2 48.8
Source: own processing
Tab. 3: Returnability according to the territorial position of municipalities
SO ORP Return by email (%)
Return after telephone
subsequent survey (%)
Blansko 38.0 60.0
Moravský Krumlov 36.4 63.6
Boskovice 32.6 51.2
Pohořelice 38.5 61.5
Břeclav 27.8 61.1
Rosice 25.0 50.0
Slavkov u Brna 38.9 55.6
Bučovice 55.0 60.0
Šlapanice 22.5 57.5
Hodonín 27.8 50.0
Tišnov 32.2 54.2
Hustopeče 32.1 50.0
Veselí nad Moravou 36.4 54.5
Ivančice 35.3 52.9
Vyškov 41.5 56.1
Kuřim 60.0 80.0
Znojmo 32.4 52.3
Kyjov 31.0 64.3
Židlochovice 16.7 54.2
Mikulov 52.9 58.8
Source: own processing
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
327
5. Support of retail and commercial services by municipalities and the South Moravian
Region
The aim of this paper is a partial evaluation of support of food retailing and commercial services by municipalities.
The evaluation of other areas of the survey is going to be a subject for further research. Together, 363
municipalities answered the question "Does your municipality support retail and commercial services?" (see Fig.
1.) The majority (74 %) answered they did not. 16 % of municipalities answered that they support it by a
preferential rent for private entrepreneurs. Some municipalities (6 %) provide direct financial support to private
entrepreneurs. Some municipalities (2 %) run the shop themselves. The municipalities had the opportunity to
express if they provide another form of support - the following forms of support occured:
 municipality plans to run the shop itself (2x)
 the municipality plans to buy the shop and start running the shop itself
 marketing, advertising
 the municipality representatives shop(s) when organizing local events (3x)
 the municipality purchased equipment for the local shop(s)
Thus, a quarter of the municipalities in the South Moravian Region somehow support retail and commercial
services.
Fig. 1: Support of food retail and selected commercial services by municipalities in the South Moravian
Region
Source: own processing
The amount that municipalities give as a direct financial subsidy for private entrepreneurs varies from CZK 12,000
to CZK 150,000 per year. The average amount per municipality is CZK 61,619 per year. If municipalities chose
the possibility of providing preferential rent to the entrepreneurs, in the follow-up question they were asked to
estimate how high the relief was they provided to the entrepreneurs per year. Since many buildings had no other
than the rural shops for many years, it was very difficult to estimate the annual relief for municipalities because
municipalities were not able to imagine how much they could demand for the building in case they would rented
it commercially. However, from the municipalities that were able to respond to this question, the reported amount
ranged from 3,000 a year to 140,000 a year. The average relief per municipality was CZK 31,829.
In the survey, there was also mentioned a possibility of cofinanced subsidies by the South Moravian Region for a
purpose of municipalities supporting. In 2019, a subsidy program called “Support for the Operation of Rural
Shops” was announced and CZK 2,000,000 were allocated to it. The applicant has to be a municipality with less
than 750 inhabitants and the shops that can get be chosen have to be a loss-making shops. The minimum amount
of the subsidy is 25,000 CZK, the maximum is 70,000 CZK. The maximum subsidy rate can reach 50%
participation. Shops that are owned by both the municipality and the private entrepreneur may also request for the
subsidy. Smaller municipalities, shops with longer opening hours or a wider range of goods and municipalities
located in the economically troubled region are favoured.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
328
6. Conclusion
In the past, series of surveys concerning retail and services in municipalities have already been carried out in the
South Moravian Region. The Retail and Services Survey in the South Moravian Region responds to the situation
in 2018 and follows up the survey to capture development of the situation. Its evaluation will be the subject of
follow-up research. It turned out that approximately a quarter of the municipalities in the South Moravian Region
support retail and commercial services in their territory, mainly by a preferential rent. There are also units of
municipalities that support retail and services in a specific way, e. g. by marketing or purchasing equipment.
The paper showed that based on the conclusions of government interventions, the public sector support of the
commercial sector exists. However, it has not been confirmed at the municipal and regional level that the public
sector has also supported the sustainability of retail and commercial services, e. g. by spatial planning or improving
transport accessibility and public transport.
Literature
[1] BENEDEK, J., IVAN, K., (2018). Remote sensing based assessment of variation of spatial disparities.
Geographia technica, vol. 13, no. 1, pp. 1-9. ISSN 2065-4421. DOI 10.21163/GT_2018.131.01.
[2] DAWSON, J. A., HENLEY, J. S., (2015). Changes in the Structure of Grocery Retailing in Poland after 1989.
In: Global Perspectives in Marketing for the 21st Century. Springer International Publishing, pp. 279-282.
ISBN 978-3-319-17356-6. DOI 10.1007/978-3-319-17356-6_84.
[3] ERKIP, F., OZUDURU, B. H., (2015). Retail development in Turkey: An account after two decades of
shopping malls in the urban scene. Progress in Planning, vol. 10, no. 2, pp. 1-33. ISSN 0305-9006.
DOI 10.1016/j.progress.2014.07.001.
[4] CHESHIRE, P. C., HILBER, Ch. AL., KAPLANIS I., (2014) Land use regulation and productivity—land
matters: evidence from a UK supermarket chain. Journal of Economic Geography, vol. 15, no. 1, pp. 43–73.
ISSN 1468–2710. DOI 10.1093/jeg/lbu007.
[5] KINKOR, J. (1996). Trh a stát: k čemu potřebujeme filozofii. Praha: Svoboda. ISBN 80-205-0522-9.
[6] MLADEK, J., KACEROVA, M., STANKOVICOVA, I., (2018). Regional differentiation of population
ageing in Europe. Geographia Cassoviensis, vol. 12, no. 1, pp. 92-109. ISSN 2454–0005.
[7] PATAY, T., (2018). Immigration and regional competitiveness-relevant theories in the migration research and
in the regional science. Deturope-The central european journal of regional developmanent and tourism, vol.
10, no. 1, pp. 71-81. ISSN 1821-2506.
[8] PEIFFER-SMADJA, O., TORRE, A., (2017). Retail decentralization and land use regulation policies in
suburban and rural communities: The case of the ^Ile-de-France region. Habitat International, vol. 12, no. 1.
ISSN 0197-3975. DOI 10.1016/j.habitatint.2017.02.003.
[9] PEKOVÁ, J., PILNÝ, J., JETMAR, M., (2012). Veřejný sektor-řízení a financování. Praha: Wolters Kluwer
ČR. ISBN 978-80-7357-936-4.
[10]RONSE, W., BOUSSAUW, K., Lauwers, D., (2015). Shopping center sitting and modal choice in Belgium:
A destination-based analysis. European Planning Studies, vol. 23 no. 11. pp. 2275–2291. ISSN 1469-5944.
DOI 10.1080/09654313.2014.965132.
[11]SPILKOVÁ, J., (2018). “Tell me where you shop, and I will tell you who you are”: Czech shopper profiles
according to traditional, large-scale and alternative retail options. Moravian Geographical Reports, vol. 26,
no. 3, pp. 186-198. Online ISSN 1210-8812. DOI 10.2478/mgr-2018-0015.
[12]STIGLITZ, J. E. (1997). Ekonomie veřejného sektoru. Praha: Grada Publishing. ISBN 80-7169-454-1.
[13]TONEV, P., HALÁS, M., KLAPKA, P., (2018). Prostorová neurčitost funkčních regionů: porovnání pracovní
dojížďky v letech 1991–2011. In XXI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Sborník příspěvků.
Brno: Masarykova univerzita, pp. 285–292. ISBN 978-80-210-8969-3. DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-8970-
2018-37.
This contribution was supported by an internal grant entitled MUNI/A/1044/2018 Role veřejného a soukromého
sektoru v rozvoji území.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
329
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-9268-2019-41
UKAZATEL AUTARKIE JAKO NÁSTROJ BENCHMARKINGU
VEŘEJNÉHO SEKTORU (NA PŘÍKLADU KOOPERACE OBCÍ
JIHOČESKÉHO KRAJE)
Autarky indicator as a benchmarking tool for the public sector (on
the example inter-municipal cooperation in the South Bohemian
Region)
JIŘÍ DUŠEK
Katedra managementu a marketingu služeb
Vysoká škola evropských a regionálních studií
Management and Marketing Services Department
College of European and Regional Studies
 Žižkova tř. 6, 370 01 České Budějovice, Czech Republic
E-mail: jiridusek@centrum.cz
Anotace
Velikostní struktura obcí v České republice je charakterizována velkým počtem malých obcí do 2000 obyvatel.
Zejména v západních a jižních Čechách a na západní Moravě je pak mnoho malých obcí s velikostí 500 obyvatel
a méně. Tato rozptýlená sídelní struktura přináší určité problémy související s kvalitou veřejné správy, jejím
financováním a vede k diferenciaci socioekonomického vývoje jednotlivých obcí. Hlavním cílem příspěvku je tak
analyzovat nerovnoměrný socioekonomický vývoj obcí Jihočeského kraje na příkladu vývoje spolupráce obcí
Jihočeského kraje ve vazbě na finanční soběstačnost obcí (autarkii). Je stanovena hypotéza, že municipality s
vyšším ukazatelem autarkie mají tendenci méně se zapojovat do spolupráce obcí, tzn. čím je indikátor autarkie
větší, tím je úroveň spolupráce obcí menší. V teoretické části práce je zpracována rešerše poznatků vztahujících
se k problematice regionálního rozvoje a spolupráce obcí, dále je definována autarkie obcí (míra finanční
soběstačnosti obcí), a představeny jednotlivé metody, které jsou dále aplikovány v rámci prováděné analýzy.
Výzkum autarkie a spolupráce obcí uskutečnil autor v letech 2007-2015, poznatky byly následně testovány
korelační a regresní analýzou a doplněny popisnými statistikami. Výsledky výzkumu potvrdily předpoklad
nerovnoměrného rozvoje území, protože finančně soběstačné obce mají nižší úroveň spolupráce obcí.
Klíčová slova
autarkie, finanční soběstačnost, Jihočeský kraj, regionální rozvoj, spolupráce obcí
Annotation
Size structure of municipalities in the Czech Republic is characterised by a large number of small municipalities
up to 2000 inhabitants. There is a lot of small municipalities with 500 inhabitants and less, especially in western
and southern Bohemia and western Moravia. This dispersion brings certain problems related to the quality of
public administration, its financing and leads to the differentiation of socio-economic development of individual
municipalities. The main objective of the paper is to analyse the uneven socio-economic development of the
municipalities in the South Bohemian Region, as an example of the development of cooperation between the
municipalities of the South Bohemian Region in relation to the financial self-sufficiency of municipalities
(autarky). The hypothesis is that the municipality with a higher autarky indicator tends to become less involved in
municipal cooperation, which means that the autarky indicator is bigger, the level of municipality cooperation is
smaller. The theoretical part consists of research findings related to the problems of regional development and
cooperation of municipalities; also the autarky is defined (the degree of financial self-sufficiency of
municipalities). Furthermore, various methods are introduced, which are applied in the context of the analysis,
because financially self-sufficient municipalities have a lower level of municipality cooperation. The research of
autarky and municipality cooperation was carried out by author in 2007-2015, the findings were tested
subsequently by correlation and regression analysis and completed with descriptive statistics. The results of the
research confirmed the assumption of uneven development of the territory, because financially self-sufficient
municipalities have a lower level of municipal cooperation.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
330
Key words
autarky, cooperation of municipalities, financial self-sufficiency, regional development, South Bohemian Region
JEL classification: R11
1. Úvod
Sídelní struktura ČR se vyznačuje velkým počtem malých obcí, nejinak je tomu i v Jihočeském kraji, který patří
na straně jedné mezi kraje s nejmenší hustotou zalidnění z celé ČR, na straně druhé je na 4. místě z hlediska počtu
obcí v rámci všech krajů ČR. Roztříštěná sídelní struktura a rostoucí nároky aktérů regionálního rozvoje
(shareholders, stakeholders, placeholders) nás dle Balíka, 2009, vedou ke stanovení/definování základního
funkčního minima, jež je společné nejnižší samosprávné úrovni demokratických zemí, bez ohledu na rozdílný
historický vývoj, rozdílnou velikostní strukturu obcí, odlišné nastavení struktur zastupitelských orgánů či rozdílné
postavení komunální úrovně vůči centrálnímu politickému systému. Mezi základní funkce obcí patří funkce
politická, ekonomická, sociální, ekologická, bezpečnostní, infrastrukturní a prognostická, v některých obcích je
však úroveň těchto funkcí nedostačující, a proto je žádoucí ji řešit → největší problémy, s kterými se obce potýkají,
je zhoršující se občanská a technická vybavenost (v některých oblastech zvýrazněna suburbanizací), nedostatek
pracovních příležitostí, demografické jevy, právní nejistota, pokles/volatilita příjmů obcí atd. Významným prvkem
překonání těchto problémů může být právě spolupráce obcí, ať již při zajišťování základních funkcí obcí a jejich
rozvoji nebo při získávání finančních prostředků, např. z evropských fondů, které by pro samostatně jednající
subjekt nebylo možné.
2. Význam a důvody spolupráce obcí
Území každého státu je velmi různorodým prostorem s odlišnými možnostmi jednotlivých obcí a s různorodými
rozvojovými aktéry, v němž se jako významný rozvojový nástroj musí uplatnit spolupráce. Subjektů ovlivňujících
rozvoj obcí je podle Binka, et al, 2010, celá řada, ať už se jedná o aktéry na národní, regionální či lokální úrovni.
Opravdový rozvoj obcí se však odehrává na lokální úrovni, kde je využití tradičních rozvojových nástrojů pro
„malé“ aktéry omezené. Z hlediska lokálního (místního) rozvoje si dle Bartholomeeussena, 2001, pozornost
zasluhují dvě roviny spolupráce/partnerství:
 intrakomunální (vnitroobecní) – Intrakomunální spolupráce je důležitou složkou lokální demokracie, protože
dává šanci podílet se na rozvojových rozhodnutích i na realizačních krocích, které s nimi souvisí a dotýkají se
života lokálního společenství. Na lokální úrovni je primárním partnerským vztahem vztah občana a místní
samosprávy. Jak tento vztah nezůstane jen vztahem formálního svěření (volbami) ze strany občana (voliče),
tak ani samospráva nezůstane jen v podobě malého zájmu o zpětnou vazbu s občanem, vzniká proto šance na
aktivizaci množství dalších cílených partnerství/spoluprací na řešení potřeb a zájmů lokálního společenství.
V tomto směru se ukazuje, jaký velký význam má vzájemná komunikace mezi občanem a samosprávou.
Důležitým faktorem je, do jaké míry je samospráva (její jednotliví představitelé) schopná i ochotná udržovat
tento vzájemný partnerský dialog. Z hlediska spolupráce ve prospěch lokálního rozvoje ve velké míře záleží
na schopnosti samosprávy, jako správce sídla (území), vyjednávat a také na schopnosti vstupovat do
partnerských kooperačních vztahů.
 interkomunální (meziobecní) – Interkomunální spolupráce/partnerství jsou pro podmínky rozdrobené sídelní
struktury státu mimořádně významným pro-rozvojovým prvkem. To, že spolupráce/partnerství se zase začíná
objevovat jako určitá hodnota, je i důsledek toho, že v souvislosti se získáním samosprávných kompetencí,
samosprávy jsou odkázány na sebe, na vlastní možnosti a především vlastní manažerské schopnosti těch, kteří
samosprávu reprezentují. Samosprávy musí proto řešit množství problémů včetně rozvojových, při kterých se
ukazuje, že jejich řešitelnost je optimální a v některých případech výlučně možná pouze ve spolupráci více
subjektů, včetně subjektů sídelních.
Základní rovinou spolupráce z těchto dvou konceptů je dle mnoha autorů právě spolupráce obcí. Umožňuje totiž
obcím snáze řešit problémy či zajišťovat veřejné statky (Binek, et al, 2012). Spolupráce obcí je jako kterýkoliv
jiný vztah založený na dobrovolnosti, nelze najít jeden univerzálně platný model, stejně tak není možné komplexně
vyřešit všechny vztahy a vazby mezi jednotlivými aktéry kooperačních vztahů. Je také významným vztahem ve
všech oblastech lidské společnosti. Klíčovou otázkou je však nalézt co nejoptimálnější způsob spolupráce, který
povede k dosažení cílů a naplnění představ jednotlivých subjektů.
Základem úspěšné spolupráce obcí je dle Žárské, 2007, komunikace obce s jinými obcemi. Je prostředkem na
řešení problémů dalšího rozvoje obce, které není možné anebo finančně únosné, případně z hlediska efektivnosti
účelné realizovat jen ve vlastní obci a případně získat úspory z rozsahu. Proto se sdruží s jinou obcí s cílem
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
331
realizovat určitou aktivitu. Realizace meziobecní spolupráce a spolupráce se subjekty v území je spojená s
uplatňováním, resp. využíváním dalších nástrojů ekonomického a neekonomického charakteru.
Rozvojové představy se na místní úrovni, úrovni obcí, liší podle potřeb daného typu aktéra. Hlavní rozvojové
priority se však ani u různých skupin aktérů neliší. Za rozvoj obce považují místní aktéři – jak starostové, tak
obyvatelé – především řešení problémů s technickou infrastrukturou (tzv. „tvrdé projekty“). Obyvatelé obcí tak
upřednostňují řešení nedostatků, které jsou v obcích přímo viditelné. Rozvojové priority se také obvykle odvíjejí
od vybavenosti obce službami. „Měkké“ projekty, které podporují místní aktivity, zlepšují vzdělanost obyvatelstva
či jejich kvalifikaci, jsou v obcích často opomíjeny (Binek, et al, 2010). I Galvasová, et al, 2007, uvádí preferenci
„tvrdých“ projektů, kterou v rámci účelové spolupráce navazují obce nejčastěji s cílem:
 zabezpečit investiční akce přesahující možnosti jedné obce, případně takové akce, které se realizují na
katastrálních územích více obcí (vodovody, kanalizace, plynofikace, koordinace územního plánu atd.),
 podílet se na projektech, které souvisí s rozvojovými aktivitami regionu či mikroregionu a mají významný
efekt například pro zaměstnanost a vzdělanost občanů → zvyšování konkurenceschopnosti,
 zabezpečovat výkon přenesené působnosti státní správy.
Každá obec má dle Holečka, et al, 2009, své neopakovatelné kombinace určitých vlastností, které vytvářejí
potenciály jeho přírodního, kulturního a ekonomického rozvoje. Využitelnost těchto potenciálů je závislá na
smysluplné aktivitě obyvatel, poloze místa a na velikosti (sociálního) kapitálu, který je k dispozici. Kombinace
těchto vstupů do jisté míry předurčuje i optimální strategii chování obcí i celého regionu při využívání svého
bohatství. Při určitém zjednodušení můžeme rozlišit tři základní oblasti rozvojových aktivit obce:
 zajištění podmínek pro život obyvatel a podnikání (přímý vliv investiční aktivity),
 vytváření prostředí pro rozvoj občanských aktivit (nepřímý vliv),
 vytváření prostředí pro rozvoj ekonomických aktivit (nepřímý vliv).
Obr. 1: Faktory působící na rozvojové rozhodování
Zdroj: Holeček, et al (2009)
Hledání smyslu municipální spolupráce v současných podmínkách ČR vyžaduje především změnu přístupu od
pasivního praktického uplatnění zákonné možnosti sdružování k aktivnímu využití v kontextu celkových veřejných
financí. Vítězství demokracie v základním střetu s efektivností pochopitelně mělo a má své ekonomické dopady –
nedostatečně vybavené malé obce nejsou schopny uspokojovat veřejné potřeby svých obyvatel efektivně (snížená
kvalita veřejných statků, zanedbání dlouhodobého rozvoje obce, zvýšené nároky na dotace, narůstání
municipálního zadlužení apod.). Chceme-li se vyhnout antidemokratickému řešení prostřednictvím redukce počtu
obcí, je nutné se obrátit k již zmíněné spolupráci obcí. Aktivní dobrovolná spolupráce je jednou z cest k integraci
územní samosprávy a zefektivnění veřejných financí. Na základě ekonomických podnětů se proto vytvářejí větší
celky, jejichž hranice jsou určeny efektivností aktivit v daném prostoru (Kotvalová, 2001), neboť nejen ústřední
orgány státní správy, ale i samostatné obce brzy začaly pociťovat ekonomické problémy a rozvojové bariéry
spojené s malým počtem obyvatel (Kadeřábková a Khendriche Trhlínová, 2008). I přesto, že nedostatek finančních
prostředků může být pro mnohé obce silnou nebo dokonce hlavní motivací ke spolupráci obcí, nelze dle Binka, et
al, 2010, výhody spolupráce omezovat jen na oblast ekonomickou, ale lze tvrdit, že ekonomickou stránku musí
mít veškeré činnosti v rámci spolupráce. V této souvislosti je oblast financování společné činnosti obcí klíčovým
faktorem efektivnosti spolupráce obcí. V případě, že ekonomické aspekty společné činnosti obcí nejsou dořešeny,
tak tato situace může vést v praxi k řadě problémů. Potvrzuje se tak nepřímo známé úsloví, že „o peníze jde až v
první řadě“. Blíže o této problematice také Balík, 2008, Peková, Pilný, Jetmar, 2008, Žárska, 2009, Měrtlová,
2012, Hálová, Alina, 2014, Novotná, Volek, Alina, 2014, Kruntorádová, 2015, Kavan, Brehovská, 2016,
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
332
Papcunová, Urbaníková, Korenková, 2016, Hrvoľová, Polednáková, Szarková, Krásna, Marková, 2017, Barnová,
Krásna, 2018, Krásna, et al, 2018, a další.
3. Překážky a bariéry spolupráce obcí
V uplynulých letech bylo v ČR i zahraničí realizováno několik výzkumů věnujících se bariérám spolupráce obcí.
Výsledky výzkumů odrážejí příslušná místní a regionální specifika, čili dochází k diametrálně odlišným
výsledkům a závěrům v závislosti na konkrétních podmínkách v dané zemi. V SRN dle Schnabla, 2012, patří mezi
největší problémy nepříznivé rámcové politické podmínky a úzké profily všech disponibilních zdrojů, významnou
bariérou je i místní „sobectví“ a různorodost zájmů jednotlivých aktérů. Ostatní překážky vnímají respondenti jako
méně významné s hodnotami v řádu jednotek %. Nepříznivé rámcové politické podmínky odráží zejména složitost
německé místní a regionální veřejné správy v jednotlivých spolkových zemích i zkušenosti obcí ze 70. let 20.
století, kdy došlo v SRN k vlně dobrovolného i nedobrovolného slučování obcí.
Obr. 2: Překážky spolupráce obcí v SRN
Zdroj: Schnabel (2012)
V ČR vyplývá celá řada problémů z velikostní struktury obcí, proto je nejčastěji uváděnou bariérou (a zároveň i
stimulem) spolupráce obcí nedostatek finančních prostředků, což potvrdilo i autorem realizované Dotazníkového
šetření zaměřeného na analýzu vybrané problematiky obcí a měst Jihočeského kraje v roce 2004 a 2014, kde
„nedostatek finančních prostředků“ jako překážku spolupráce obcí uvádí až 80,4 % obcí, po vstupu do EU se však
situace znatelně zlepšila a dosahuje jen úrovně 56,7 %, což je přibližně čtvrtinový pokles. Úroveň 80 % vnímání
nedostatku finančních prostředků jako závažné bariéry spolupráce obcí koresponduje s obdobnými výsledky
výzkumů prováděnými například Střediskem pro výzkum regionálního rozvoje ZČU v Plzni. Výrazný % růst v
průběhu programovacího období 2007-2013 zaznamenala z hlediska překážek spolupráce obcí časová a
administrativní náročnost této spolupráce a realizace projektů, kdy respondenti v rámci provedené sumarizace
odpovědí poukazují na komplikovanou a rychle se měnící legislativu, nepřipravenost programovacího období,
zapojení dalších partnerů atd. Není proto překvapivé, že skoro 20 % obcí nevyužívá možnosti evropských fondů
či se nezapojuje vůbec do spolupráce obcí. Na rozdíl od SRN sice respondenti neuvádí jako bariéru politické
podmínky, přesto se zde v dalších otázkách objevuje poměrně výrazná nespokojenost se současným modelem
veřejné správy, který jen 10-15 % respondentů považuje za dobrý základ dalšího pozitivního vývoje obcí.
Nadpoloviční většina respondentů se též domnívá, že by mělo v budoucnu dojít k významným změnám současného
modelu, ať se již jedná o změnu financování obcí či větší a efektivnější zapojení veřejnosti na demokratickém
rozhodování. Obdobných výsledků dosáhlo i šetření Svazu měst a obcí ČR v rámci projektu Systémová podpora
rozvoje meziobecní spolupráce v ČR, které jako významnou až velmi významnou překážku realizace meziobecní
spolupráce považuje nedostatek financí a nedostatečnou či složitou legislativu. V menší míře pak nízkou podporu
ze strany státu. Špatné fungování, řízení nebo právní formu spolupráce starostové označují za velmi významnou
(nebo významnou) bariéru jen v 10 % odpovědí. Neochotu, nezájem či neplnění dohod vidí jako významné obtíže
pro meziobecní spolupráci 8-10 % respondentů (Hužera, 2014).
29.7%
24.3%
18.9%
8.1% 8.1%
5.4%
2.7% 2.7%
0%
5%
10%
15%
20%
25%
30%
35% nepříznivé rámcové politické
podmínky
úzké profily zdrojů
(personální/finanční/časové)
místní "sobectví"
není jasně zřejmé přidaná
hodnota/užitek
nedůvěra
netransparentnost
chybějící závaznost
žádní promotoři
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
333
Obr. 3: Překážky spolupráce obcí v Jihočeském kraji
Zdroj: Vlastní výzkum (2004, 2014)
4. Finanční autarkie obcí
Všechny předcházející kapitoly věnované motivům spolupráce skloňovaly v různých podobách ekonomické
aspekty, ať již jako jeden z hlavních motivů spolupráce obcí, tak i nedostatek finančních prostředků jako stěžejní
bariéru regionálního rozvoje. Významný vliv na zapojení municipality do spolupráce obcí proto může mít tzv.
míra finanční soběstačnosti obce (autarkie). Finanční soběstačnost není jen schopnost rozhodnout o svých
příjmech, ale zároveň schopnost rozhodnout o svých výdajích. O takové finanční soběstačnosti hovoří fiskální
federalismus, který zavádí i jiné termíny jako je fiskální pozice, která posuzuje fiskální kapacitu vzhledem
k potřebám, kdy jednotka se silnou fiskální pozicí je schopna zajistit velký standard požadovaných potřeb s nízkým
poměrem daňových příjmů (Musgrave, Musgrave, 1994). K získání vysoké fiskální pozice musí mít jednotka buď
nízké potřeby, nebo velké fiskální pravomoci, nebo velkou daňovou základnu, či má jiné stabilní příjmy. Fiskální
kapacita musí zaručovat realizaci zákonných funkcí jednotky. Pokud podmínky nejsou splněny, dochází k
fiskálnímu napětí a zadlužování či ke snižování kvality veřejných statků (Šelešovský, 2006).
Můžeme říci, že současné problémy fiskálního federalismu se týkají zlepšení ekonomického a politického
rozhodování vlád a veřejného sektoru a jeho ústředním bodem je zkoumání finančních vztahů mezi ústřední vládou
a nižšími správními úrovněmi v rámci veřejného sektoru. Zabývá se optimálním přiřazením příjmů, rozdělením
odpovědnosti za zabezpečování a financování veřejných statků mezi jednotlivými články, či úrovněmi fiskálního
systému. V širších souvislostech pojednává o možnostech využití funkcí veřejných financí jednotlivými vládními
úrovněmi. Lze rozlišit dva základní modely fiskálního federalismu (Provazníková, 2009):
 V centralizovaném modelu existuje velmi nízká míra soběstačnosti nižších vládních úrovní. Nejvýznamnější
příjmy plynou do ústředního rozpočtu a pouze ústřední rozpočet je soběstačný. Finanční vztahy mezi rozpočty
jsou uskutečňovány po vertikální linii a zejména formou účelových dotací. Vlastní příjmy nižších stupňů
nestačí krýt jejich výdaje a jsou odkázány na dotace z vyšších rozpočtů. Přerozdělovací vztahy v rozpočtové
soustavě jsou rozsáhlé, právě prostřednictvím dotací stát ovlivňuje intenzivně činnost a hospodaření nižších
vládních úrovní (např. ČSSR před rokem 1990).
 Decentralizovaný model předpokládá úplnou míru finanční samostatnosti nižších vládních úrovní bez
existence přerozdělovacích procesů uvnitř rozpočtové soustavy. Existence tohoto modelu by znamenala, že i
nejnižší úrovně vlády by disponovaly dostatečným objemem příjmů a kompetencí k celoročnímu pokrytí
svých výdajových potřeb. Decentralizovaný model fiskálního federalismu se v praxi v čisté podobě
nevyskytuje, představuje pouze teoretický model.
Jak vyplývá z výše uvedeného, v každém modelu existuje určitá míra přerozdělovacích procesů z ústřední vlády
směrem k nižším článkům. Přerozdělovací procesy se uskutečňují prostřednictvím předem zákonem stanoveného
daňového určení a dotacemi a transfery v rámci rozpočtové soustavy a jejich kombinací. V posledních desetiletích
je nižším vládním úrovním přerozdělováno více výnosných daní důchodového typu. Tím se zvyšuje míra
soběstačnosti rozpočtů územních samospráv a zvyšuje decentralizace pravomocí a odpovědnosti za poskytování
statků a služeb. Model fiskálního federalismu využívaný v současné době v ČR lze označit jako kombinovaný
model fiskálního federalismu s určitými decentralizačními prvky. Ani v současném modelu však nejsou obce a
kraje zcela finančně soběstačné.
80.4%
56.7%
6.3% 6.7%8.9%
16.7%
4.5%
20.0%
0%
10%
20%
30%
40%
50%
60%
70%
80%
90%
2004 2014
nedostatek finančních
prostředků
schopnosti a zájem
jednotlivců
časová náročnost
administrativní náročnost
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
334
5. Cíl a metodika příspěvku
Na základě poznatků z teoretických pramenů a z analýzy dosud realizovaných výzkumů v předmětné oblasti autor
stanovil následující hypotézu: Municipality s vyšším ukazatelem autarkie mají tendenci méně se zapojovat do
spolupráce obcí, tzn. čím je míra soběstačnosti obce větší, tím je spolupráce obcí menší. Ověření hypotézy by mělo
odpovědět na otázky:
 Jaký vliv má příznivá ekonomická situace municipality na zapojení do spolupráce obcí?
 Měly by mít ekonomickou stránku veškeré činnosti v rámci spolupráce obcí?
 Co se stane, když dojde ke ztrátě jednoho z hlavních motivů spolupráce obcí?
Výzkum zároveň ukazuje, zda dochází v rámci regionálního rozvoje Jihočeského kraje ke konvergenci a
odstraňování regionálních disparit, nebo naopak dochází k divergentnímu vývoji. Výzkum zapojení municipalit
do 12 způsobů a forem spolupráce obcí byl autorem realizován v letech 2007-2015 na základním souboru 623 obcí
Jihočeského kraje, zjištěné výsledky byly následně otestovány pomocí korelační a regresní analýzy, které byly
doplněné popisnou statistikou. Aby mohla být objektivně zhodnocena intenzita spolupráce obcí ve zkoumaném
regionu, byl autorem zkonstruován za pomoci metody kvantifikace model hodnocení spolupráce obcí.
Kvantitativním vyjádřením dimenze je hodnota syntetického ukazatele označovaného jako koeficient spolupráce
(KS) – blíže viz Dušek, 2010. Tento koeficient byl komparován s mírou soběstačnosti (autarkií) obcí, která
vyjadřuje, kolik z celkových příjmů obec získává z vlastních zdrojů. Data spolupráce obcí byla získána vlastním
výzkumem, podklady pro výpočet finanční autarkie pochází z Ministerstva financí ČR.
6. Výsledky výzkumu a diskuze
V rámci defragmentace obcí vzrostl v posledních 25 letech počet obcí ze 4 100 na 6 253 (+52,5 %), což vyvolalo
a vyvolává problémy s financováním obcí. Jedna reforma rozpočtového určení daní stíhá druhou reformu
rozpočtového určení daní (1993-1995, 1996-2000, 2001-2007, 2008-2012, 2013-2015, 2016, 2017, 2018-?),
municipality však stále čelí nedostatku vlastních příjmů a tím také velmi nízké finanční soběstačnosti (autarkie),
jež vyjadřuje, kolik z celkových příjmů obec získává z vlastních zdrojů. Rozhodující příjem obecního rozpočtu
představuje běžný a pravidelně (každoročně) se opakující příjem (nejčastěji daňový příjem), který se řadí mezi
vlastní příjmy, ačkoliv obce nemají daňovou pravomoc. Hypotéza předpokládá u ekonomicky více soběstačných
municipalit menší zájem o kooperaci a získávání dalších finančních prostředků, neboť je schopná své potřeby
zajistit z vlastních zdrojů. Grafická analýza naznačuje s rostoucím Ks klesající ukazatel autarkie, což potvrzuje
domněnku, že nespolupracující obce jsou ekonomicky soběstačnější. Výjimkou v trendu je 15 municipalit s Ks 8
a 9, jedná se o výsledky zkreslující mix malých i velkých municipalit s ukazatelem autarkie v rozmezí 27,36 % –
94,78 %.
Obr. 4: Ukazatel autarkie dle koeficientu spolupráce Ks
Zdroj: Vlastní výzkum (2017)
Nejdříve vypočítáme korelační koeficient, který udává míru korelace mezi dvěma kvantitativními veličinami.
Hodnota Spearmanova korelačního koeficientu je -0,1270255. Korelační koeficient je negativní, což značí
negativní závislost mezi veličinami, hodnota ukazuje na nízkou až střední závislost.
V regresním modelu bude závislá proměnná koeficient spolupráce a nezávislá proměnná míra soběstačnosti obce,
statistický model bude vypadat následovně:
obcenosticsobestamiraKS ×+= βα
80.57% 80.32% 78.64% 76.54% 78.49%
0%
50%
100%
0-1 2-3 4-5 6-7 8-9
Ukazatelautarkie
Koeficient spolupráce
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
335
Tab. 1: Výstup lineární regrese
Regresní statistika
Násobné R 0,082886
Hodnota spolehlivosti R 0,00687
Pozorování 623
ANOVA
Rozdíl SS MS F Významnost F
Regrese 1 0,116627 0,116627 4,295814 0,038618
Rezidua 621 16,85953 0,027149
Celkem 622 16,97615
Koeficienty
Chyba stř.
hodnoty
t Stat Hodnota P Dolní 95% Horní 95%
konstanta - α 0,826344 0,020848 39,63743 3,1E-172 0,785404 0,867285
míra soběstačnosti obce -
β
-0,00899 0,004339 -2,07263 0,038618 -0,01752 -0,00047
Zdroj: vlastní zpracování
Navrhnutý regresní model je statisticky významný. P-hodnota testu významnosti modelu je rovna 0,0386, model
je tedy významný na 5 % hladině významnosti. Koeficient β je negativní, což ukazuje na negativní závislost. Pokud
je tedy vyšší míra soběstačnosti obce, koeficient spolupráce je nižší (a naopak). P-hodnota β koeficientu je menší
než 0,05, proto můžeme prohlásit závislost za statisticky významnou. Hypotéza „Municipality s vyšším ukazatelem
autarkie mají tendenci méně se zapojovat do spolupráce obcí, tzn. čím je míra soběstačnosti obce větší, tím je
spolupráce obcí menší.“ se tak potvrdila, obce s vyšším ukazatelem autarkie nemají tak velkou potřebu zapojovat
se do spolupráce obcí, zatímco pro menší municipality může být zapojení do spolupráce obcí nezbytnou nutností.
Vyšší ukazatel autarkie umožňuje fungovat obcím nezávisle s určitou mírou autonomie na okolním prostředí.
Ukazatele dosahují v Jihočeském kraji rozličných hodnot v rozmezí od 14,51 % do 98,26 %, přičemž Rada Evropy
dle Pekové, 2004, doporučuje jako optimální 50 % míru finanční soběstačnosti municipalit. Zároveň Peková, 1998,
doplňuje, že je vhodné, aby příjmy rozpočtů obcí, tzn. i daňové příjmy, byly:
 dostatečně výnosné, aby umožnily zvýšit míru soběstačnosti obcí,
 závislé do určité míry na aktivitě obce,
 územně pokud možno rovnoměrně rozloženy,
 předem odhadnutelné, alespoň ve střednědobém horizontu,
 administrativně nenáročné na správu.
Tab. 2: Míra soběstačnosti (autarkie) jihočeských obcí dle velikostní kategorie
Velikost obcí Počet obcí ø míra soběstačnosti Minimum Maximum
do 199 231 77,63% 14,51% 98,26%
200-499 203 78,07% 18,38% 97,04%
500-999 86 79,12% 27,36% 97,16%
1 000-1 999 50 81,28% 37,54% 97,37%
2 000-4 999 31 83,14% 42,59% 97,07%
5 000-9 999 14 76,11% 60,47% 89,31%
10 000-19 999 2 75,82% 75,61% 76,03%
20 000-49 999 4 78,93% 67,33% 88,30%
50 000-99 999 1 88,72% 88,72% 88,72%
Zdroj: vlastní zpracování
7. Závěr
Při prokazování vzájemných vztahů a souvislostí proměnných v oblasti spolupráce obcí bylo výsledkem výzkumu
odhalení několika významných faktorů, které ovlivňují velikost (předpoklady) zapojení obce do spolupráce obcí.
Jedním z těchto faktorů je mimo jiné i soběstačnost (autarkie) municipality, tzn. čím je větší finanční autarkie
municipality, tím je menší úroveň zapojení do spolupráce obcí. Potvrdil se tak logický předpoklad, že finanční
situace obce má významný vliv na rozhodování o kooperaci s dalšími subjekty regionálního rozvoje, což
demonstruje např. statutární město České Budějovice, které navzdory své velikosti nelze označit za jádro
regionálního rozvoje centrálních regionů kraje (např. nejsou vůbec zapojeny do žádného mikroregionu apod.).
V případě dobré finanční situace obce se totiž vytrácí hlavní finanční motiv spolupráce. Problémem finanční
autarkie obcí je dle Provazníkové, 2009, skutečnost, že obce mají více či méně omezené pravomoci v ovlivňování
příjmů, je nutné o příjmech uvažovat jako o rozpočtovém omezení. Hamerníková a Kubátová, 2004, uvádí, že míra
finanční soběstačnosti místních rozpočtů je ovlivněna zejména:
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
336
 daňovým určením, kdy může existovat samostatný základ pro místní autority, které rozhodují o jeho využití
nebo společný základ, v jehož rámci mají místní orgány možnost stanovit přirážky ke státním daním nebo
dostávat určité procento z výnosu tzv. sdílených daní,
 konstrukcí daňového systému, existence nebo neexistence přerozdělování uvnitř fiskálního systému,
 ekonomickými, demografickými a sociálními specifiky místní fiskální jednotky.
Ukazatel finanční soběstačnosti místních rozpočtů je vhodným ukazatelem pro vzájemnou komparaci obcí nejen
v oblasti spolupráce obcí, dopravní dostupnosti, občanské a technické vybavenosti, ale lze ho využít i z hlediska
možný úprav rozpočtového určení daní (viz např. tabulka 2).
Je zřejmé, že finanční autarkie obce je ze strany obce jen velmi obtížně ovlivnitelná a jedná se tak do určité míry
o exogenní faktor. Dle Pekové, 1995, by při rozhodování o finanční stránce hospodaření měla mít municipalita
určitý stupeň autonomie a odpovědnosti za hospodaření s ohledem na význam a posilování místní a územní
samosprávy. Posilování územní samosprávy vyžaduje, aby byl municipalitám vymezen větší okruh daní a
ostatních příjmů, které přímo plynou do municipálního rozpočtu a samy mohou některé druhy příjmů
bezprostředně ovlivňovat. Společně se zhoršující se finanční situací některých obcí vyvolává tato problematika
stále naléhavěji otázky týkající se dlouhodobé udržitelnosti samostatnosti malých obcí. Stojíme tak před dilematem
preference demokracie a správy věcí veřejných i v malých municipalitách nebo naopak ekonomické efektivity
veřejné správy. Motivací ke zpracování této práce byl proto nejen současný stav a vývoj spolupráce obcí v ČR, ale
i snaha zhodnotit vývoj spolupráce obcí v uplynulých letech, protože zásadním změnám v této oblasti by měla
vždy předcházet důkladná analýza a diskuse. Závěry zkoumání se sice týkají „jen“ sledovaného souboru 623 obcí
Jihočeského kraje (tj. 9,96 % všech obcí v České republiky), vzhledem k velikosti zkoumaného vzorku je však
možné uvažovat, že závěry a výsledky výzkumu platí obdobně i v jiných regionech či krajích ČR, i když prošly
mírně odlišným historickým, kulturním, politickým, ekonomickým a sociálním vývojem apod.
Literatura
[1] BALÍK, S., (2008). Česká komunální politika v obcích s rozšířenou působností. Koalice, voličské vzorce a
politické strany na místní úrovni v letech 1994-2006. Brno: CDK. ISBN 978-80-7325-144-4.
[2] BALÍK, S., (2009). Komunální politika: Obce, aktéři a cíle místní politiky. Praha: Grada Publishing. ISBN
978-80-2476-984-4.
[3] BARNOVÁ, S., KRÁSNA, S., (2018). Digitálne pracoviská v kontexte digitálneho humanizmu. In MAJTÁN,
Š., et al. Aktuálne problémy podnikovej sféry. Bratislava: Ekonóm, pp. 57-62. ISBN 978-80-225-4536-5.
[4] BARTHOLOMEEUSSEN, T., (2001). Spoločná věc (rozvoj – partnerstvo a medziobecná spolupráca).
Bratislava: Skupina budovania partnerstva s podporou Nadácie otvorenej spoločnosti.
[5] BINEK, J., et al, (2010). Synergie ve venkovském prostoru – Přístupy k řešení problémů rozvoje venkovských
obcí. Brno: GaREP. ISBN 978-80-904308-4-6.
[6] BINEK, J., et al, (2012). Přístupy k posílení spolupráce a synergie ve venkovských mikroregionech. Brno:
GaREP. ISBN 978-80-905139-4-5.
[7] GALVASOVÁ, I., et al, (2007). Spolupráce obcí jako faktor rozvoje. Brno: Georgetown. ISBN 80-251-20-9.
[8] HÁLOVÁ, P., ALINA, J., (2014). Analysis of Investment in Infrastructure and Other Selected Determinants
Influence to Unemployment in CR Regions. In 8th
International Days of Statistics and Economics Location.
Prague: University of Economics, pp. 445-455. ISBN 978-80-87990-02-5. WOS:000350226700044.
[9] HAMERNÍKOVÁ, B., KUBÁTOVÁ, K., (2004). Veřejné finance – pracovní sešit. Praha: Eurolex. ISBN 80-
86432-99-8.
[10]HOLEČEK, J., et al, (2009). Obec a její rozvoj v širších souvislostech. Brno: GaREP Publishing. ISBN 978-
80-904308-2-2.
[11]HRVOĽOVÁ, B., POLEDNÁKOVÁ, A., SZARKOVÁ, M., KRÁSNA, S., MARKOVÁ, J., (2017).
Ekonomické a sociálne nástroje ako faktor tvorby pracovných miest. Brno: Tribun EU. ISBN 978-80-263-
11669.
[12]HUŽERA, J., (2014). Možnosti pro užší meziobecní spolupráci jsou, shodují se starostové. [online]. [cit. 2019-
01-24]. Dostupné z: https://moderniobec.cz/moznosti-pro-uzsi-meziobecni-spolupraci-jsou-shoduji-se-
starostove.
[13]KADEŘÁBKOVÁ, J., KHENDRICHE TRHLÍNOVÁ, Z., (2008). Region a regionální vědy (Vybrané
sociální, kulturní a environmentální aspekty). Praha: Vysoká škola finanční a správní. ISBN 978-80-7408-
009-8.
[14]KAVAN, Š., BREHOVSKÁ, L., (2016). Spolupráce Jihočeského kraje a přeshraničních regionů se
zaměřením na ochranu obyvatelstva. In 19th
International Colloquium on Regional Sciences. Conference
Proceedings. Brno: Masarykova univerzita, pp. 907-914. ISBN 978-80-210-8273-1. DOI
10.5817/CZ.MUNI.P210-8273-2016-117.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
337
[15]KOTVALOVÁ, J., (2001). Meziobecní spolupráce. Veřejná správa, vol. 12, no. 6, pp. 12-21. ISSN 1213-
6581.
[16]KRÁSNA, S., GABRHELOVÁ, G., ČEPELOVÁ, S., BARNOVÁ, S., (2018). Selected Aspects of Employees‘
Job Satisfaction. In MAJTÁN, Š., et al. Aktuálne problémy podnikovej sféry. Bratislava: Ekonóm, pp. 599-
605. ISBN 978-80-225-4536-5.
[17]KRUNTORÁDOVÁ, I., (2015). Politické aspekty financování českých měst. Praha: Karolinum Press. ISBN
978-80-2462-744-1.
[18]MĚRTLOVÁ, L., (2012). Porovnání regionálních disparit v regionech České republiky. In 15th
International
Colloquium on Regional Sciences. Conference Proceedings. Brno: Masarykova univerzita, pp. 81-90. ISBN
978-80-210-5875-0.
[19]MUSGRAVE, R. A., MUSGRAVE, P. B., (1994). Veřejné finance v teorii a praxi. Praha: Management Press.
ISBN 80-85603-76-4.
[20]NOVOTNÁ, M., VOLEK, T., ALINA, J., (2014). Regional Disparities in Productivity of Small and MediumSized
Enterprises in the Food Industry. In 17th
International Colloquium on Regional Sciences. Conference
Proceedings. Brno: Masarykova univerzita, pp. 757-763. ISBN 978-80-210-6840-7.
[21]PAPCUNOVÁ, V., URBANÍKOVÁ, M., KORENKOVÁ, M., (2016). Financovanie preneseného výkonu
štátnej správy na úseku matrík na úrovni miestnej samosprávy v SR. In 19th
International Colloquium on
Regional Sciences. Conference Proceedings. Brno: Masarykova univerzita, pp. 788-795. ISBN 978-80-210-
8273-1. DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-8273-2016-101.
[22]PEKOVÁ, J., (1995). Finance územní samosprávy. Praha: Victoria Publishing. ISBN 80-7187-024-2.
[23]PEKOVÁ, J., (1998). Hospodaření obcí a externality [online]. [cit. 2019-01-24]. Dostupné z:
http://denik.obce.cz/clanek.asp?id=32.
[24]PEKOVÁ, J., (2004). Hospodaření a finance územní samosprávy. Praha: Management Press. ISBN 978-80-
7261-086-0.
[25]PEKOVÁ, J., PILNÝ, J., JETMAR, M., (2008). Veřejná správa a finance veřejného sektoru. Praha: ASPI.
ISBN 978-80-7357-351-5.
[26]PROVAZNÍKOVÁ, R., (2009). Financování měst, obcí a regionů – 2. aktualizované a rozšířené vydání.
Praha: Grada Publishing. ISBN 978-80-2472-789-9.
[27]SCHNABEL, F., (2012). Formy meziobecní a regionální spolupráce v Německu [online]. [cit. 2019-01-24].
Dostupné z: http://moderniobec.cz/formy-meziobecni-a-regionalni-spoluprace-v-nemecku.
[28]ŠELEŠOVSKÝ, J., (2006). Financování rozvojových strategií územním rozpočtem. Brno: Masarykova
univerzita. ISBN 80-210-3947-7.
[29]ŽÁRSKA, E., (2007). Komunálna ekonomika a politika. Bratislava: Ekonóm. ISBN 978-80-225-2293-9.
[30]ŽÁRSKA, E., (2009). Finančná kapacita obce ako determinant rozvoja. In Teoretické a praktické aspekty
veřejných financí. Praha: Oeconomica. ISBN 978-80-245-1513-7.
Příspěvek byl zpracován v rámci interního grantu IGA VŠERS 1/2018.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
338
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-9268-2019-42
VÝZNAM VNITŘNÍCH HODNOT MÍSTNÍCH KOMUNIT
V PROCESU STRATEGICKÉHO PLÁNOVÁNÍ ROZVOJE
OBCE
The role of internal values of local communities in municipal
strategic planning development process
TOMÁŠ SÝKORA 1
JOSEF MIŠKOVSKÝ 2
KATEŘINA VYHNÁNKOVÁ 3
1
Katedra regionálního rozvoje a veřejné správy
Fakulta sociálně ekonomická
Univerzita J. E. Purkyně v Ústí nad Labem
1
Depart. of Reg. Develop. and Public Administration
Faculty of Social and Economic Studies
J. E. Purkyně University in Ústí nad Labem
 Moskevská 54, 400 96 Ústí nad Labem, Czech Republic
E-mail: tomas.sykora@ujep.cz
2
Kat. aplikované geoinformatiky a územ. plánování
Fakulta životního prostředí
Česká zemědělská univerzita v Praze
2
Depart. of Applied Geoinformatics and Spatial Plan.
Faculty of Environmental Studies
Czech University of Life Science Prague
 Kamýcká 129, 165 00 Praha, Czech Republic
E-mail: miskovskyj@fld.czu.cz
3
Reditus, z. s.
Institut kritického myšlení
3
Reditus
Institute of Critical Thinking
 Tisá 253, 403 36 Tisá, Czech Republic
E-mail: Vyhnankova.katerina@centrum.cz
Anotace
Strategické plány rozvoje obcí jako hlavní nástroj strategického řízení rozvoje bývají zpracovány mnohdy
metodicky správně, avšak i přes jistý prvek participativního přístupu nedostatečně pracují s hodnotami místních
komunit. Pokud nejsou reflektovány tyto hodnoty, obyvatelé nevnímají růst kvality života, i přestože rozvojové
aktivity bývají vyhodnoceny jako úspěšné. Cílem článku je tedy poukázat na nutnost změny přístupu ke
strategickému plánování, a to na základě syntézy pohledů různých disciplín, jako jsou filosofie, sociologie či
regionální vědy. Použitými metodami jsou rešerše a následná syntéza poznatků různých disciplín. Výsledkem je
shrnutí argumentů jako výchozí úvaha pro nastavení nového metodického přístupu k tvorbě strategických
rozvojových plánů, kdy komunita a identifikace jejích hodnot budou klíčem ke zvýšení efektivnosti nástrojů
regionální politiky.
Klíčová slova
místní komunita, regionální rozvoj, strategický plán rozvoje, vnitřní hodnoty
Annotation
Strategic development plans of municipalities as the main tool for strategic development management are often
correct in the sense of methodology, however, they work poorly with values of local communities, despite a certain
element of the participatory approach. If these values are not reflected, residents do not perceive growth of the
quality of life, even though development activities are assessed to be successful. Thus, the aim of the paper is to
point out the necessity to change the approach to the strategic planning, based on a synthesis of approaches of
various disciplines like philosophy, sociology or regional sciences. Desk research and subsequent synthesis of the
knowledge of various fields of science were used in the article. Summary of arguments, as a starting point for
setting a new methodical approach to drawing up strategic development plans, where the community and
identification of its values would be a clue to increase the effectiveness of regional policy instruments, are main
results of the paper.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
339
Key words
local community, regional development, strategic development plan, internal values
JEL classification: R58
1. Úvod
Současná regionální politika a její nástroje mají velkou tendenci posilovat ekonomickou konkurenceschopnost,
která zlepšuje pozici územních jednotek v řadě kvantitativních srovnání. To ovšem často neznamená reálné
zvýšení kvality života místních obyvatel, zejména percepci vyšší kvality vlastních životů. Přetrvávající
nespokojenost obyvatel s různými aspekty života vede k jejich frustraci, která se projevuje ve formě vyššího
výskytu sociálně patologických jevů, vyšší kriminalitě, projevech extremismu, růstu sociálně vyloučených lokalit
nebo nižší volební účasti či obecně občanské pasivitě. Tyto faktory se negativně odrážejí v nízké soudržnosti
společnosti a jsou důvodem, proč obec přestává být komunitou občanů, ale je spíše souborem individuálních
jednotlivců, což má opět negativní dopad na udržitelný rozvoj sídel. Města a obce se snaží přispět k vyšší kvalitě
života využíváním nástrojů regionální politiky na základě strategického řízení rozvoje. Při tvorbě strategických
rozvojových plánů jsou již relativně běžně respektovány obvyklé metodiky, přičemž většina z nich doporučuje
využití participativního přístupu k tvorbě strategického plánu. Avšak tento přístup je obvykle uplatňován spíše
mechanickým způsobem a nevede ke skutečné podpoře komunitního života v obci. Důvodem je minimální aktivní
práce s místními komunitami a nedostatečná identifikace a reflexe jejich vnitřních hodnot, které občané považují
za důležité pro kvalitu života. Příkladem takových hodnot může být solidarita v obci, dobré sousedské vztahy či
kupříkladu vysoká kvalita veřejného prostoru. Nástroje regionální politiky, které následně vedou k praktickém
naplňování tradičně, i když v souladu se současnými měřítky kvalitně zpracovaných rozvojových strategií, však
nevedou k vnímání vyšší kvality života obyvatel, protože nepřispívají k naplnění hodnot, které místní komunity
považují za klíčové. Jestliže nástroje regionální politiky nepřispívají naplnění žádoucích hodnot, nepřispívají ani
ke komunitnímu životu a z tohoto důvodu nejsou dostatečně efektivní.
2. Cíl a metody
Současné rozpracování problému má za cíl naznačit šíři záběru komplexní problematiky, která vychází z hypotézy,
že nástroje regionální politiky nejsou efektivní, pokud nereflektují vnitřní hodnoty místních komunit, protože
nevedou k vnímání vyšší kvality života místních obyvatel. Relevantním výchozím bodem pro výzkum, který bude
hledat vztah mezi hodnotami místních komunit a efektivností nástrojů regionální politiky, bude kulturní teorie.
Článek je výchozím textem ke komplexnímu výzkumu a má poskytnout výchozí kritické zhodnocení současné
praxe využívané při strategickém plánování, které je hlavním nástrojem strategického řízení rozvoje obce.
Vzhledem k tomu, že se jedná o multidisciplinární přístup na pomezí filosofie, sociologie a regionálních věd, je
hlavní metodou syntéza jednotlivých poznatků, na jejímž základě má dojít ke kritickému pohledu na současné
pojetí strategického řízení a k návrhu na změnu přístupu k tomuto komplexnímu procesu.
3. Výsledky
3.1 Kritický pohled na současné pojetí strategického řízení
Strategické plánování a řízení je součástí managementu jakékoli (zejména větší či komplexněji zaměřené)
organizace. S ohledem na to, že agenda měst, obcí, krajů či jiných územních celků fungujících na principu
samosprávy má zpravidla vysokou míru komplexity a mnohdy se jedná o dosti velké organizace (objemem
rozpočtových prostředků, počtem zaměstnanců atd.), je strategické plánování a řízení rozvoje územních celků
jedním ze základních úkolů při jejich rozvoji (viz např. Knap a kol. 2012, Půček a Koppitz 2012, Bičík a Perlín
2006, Hruška 2011, Labounková, Půček a Rohrerová 2009).
Jednotlivé metodiky strategického plánování a řízení pro samosprávné celky (vedle zdrojů uvedených
v předchozím odstavci též například Binek a kol. 2014, Hruška a Kučerová 2014, Trojan 2011 či Přirkyl a kol.
2014) zpravidla tento proces definují jako soubor postupných kroků, které povedou ke zlepšení sociálně
ekonomického prostředí v celém řešeném území. Tyto kroky jsou (měly by být) kreativní činností zahrnující rozbor
a „diagnózu“ daného území či regionu, identifikaci jeho problémů, potřeb a rozvojového potenciálu, návrh
strategie vedoucí k eliminaci problémů a naplnění potřeb a způsob, jakým toho bude dosaženo. Pro jednotlivé části
tohoto procesu pak obvykle definují příslušnou terminologii a zejména postupy a metody.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
340
Je na místě zamyšlení nad tímto přístupem, který je v praxi natolik zažitý, že je brán v podstatě jako závazný,
ačkoli se samozřejmě liší podle velikosti obce, motivů vedoucích ke strategické úvaze při plánování apod. Za
zásadnější lze považovat zejména míru, s jakou do strategického plánování a následného řízení zasahují interní či
externí odborníci (expertní přístup) či naopak místní obyvatelé a další místní aktéři (komunitní přístup; Krajčovič
2012). Reisinger (2009) uvádí, že v komunitním pojetí nejsou občané objekty („diváky“) celého procesu, ale
naopak jeho subjekty („aktéry“). Absolutní komunitní pojetí představuje nejvyšší příčky pomyslného „žebříku
občanské participace“, který Arnstein (1969) charakterizuje slovy partnerství delegovaná moc a občanská kontrola.
V praxi se samozřejmě setkáváme vždy s kombinací obou přístupů, které se více či méně kloní k jednomu z nich
(Vozáb 1999).
Ačkoli se v posledních dekádách kvalita strategických plánů v obecné rovině zlepšuje, jde o zlepšení technické
stránky zpracování těchto dokumentů (i např. díky úsilí Ministerstva pro místní rozvoj podporovat zavádění
principů strategického plánování do úrovně regionů a obcí). Značné rezervy však zůstávají v obsahové kvalitě
plánů, jak na příkladu venkovských obcí rozebírá Hruška (2011). A doplňuje, že jedním z problémů je pouze
formální zapojení veřejnosti, přičemž intenzivní podíl veřejnosti vnímá za klíčový faktor kvality strategií.
Podíváme-li se však na hlavní typy činností spojených se strategickým plánováním i na výsledek, který takto pojaté
strategické plánování přináší, dojdeme obvykle k témuž nálezu. Činnosti vždy zahrnují analýzu území (někdy
založenou více na objektivních informacích, jindy více na subjektivním pohledu komunity, často také propojení
obojího prostřednictvím kombinace komunitní a expertní metody), návrh vize a strategie rozpracovaný do
konkrétních rozvojových cílů a opatření a návrh způsobu jejich uvedení v život. Výsledkem pak bývá dokončený
dokument strategického plánu, mnohdy také změna v procesním řízení příslušného úřadu a nově ustavený či
propracovanější systém sběru, schvalování, přípravy a realizace jednotlivých projektových záměrů. V zásadě však
všechny přístupy spojuje:
 Orientace na výsledek, ať již na dokončený strategický plán, na dokončené projekty nebo na splnění předem
stanovaných cílů strategického plánu, s čímž souvisí také představa, že výsledek lze měřit pomocí
kvantitativních ukazatelů, a tlak různých subjektů (veřejnosti, poskytovatelů dotací apod.) na splnění
výsledků. Měření pomocí kvantitativních ukazatelů přitom mnohdy dostatečně neodráží výsledek, což je
jedním z hlavních úskalí současného pojetí strategického řízení.
 Výrazná převaha investičního, stavebního, inženýrského, technického pohledu na rozvoj regionu či obce
v mnohých strategických plánech. Dokladem je finanční bilance strategických plánů, kde často investiční
záměry (stavební akce, pořizování vybavení apod.) tvoří drtivou většinu celkového objemu plánovaných
výdajů. Také v případě „komunitně orientovaných investic“ je akcentován především jejich technický rozměr
(nikoli rozměr architektonický, estetický, komunitní). Typickým příkladem bývá oblast školství a vzdělávání,
kde plánované aktivity téměř vždy zahrnují především modernizaci provozů, výměnu oken, snížení
energetické náročnosti budov, vybavení tříd atd. Jsme si přitom vědomi, že v mnoha strategických plánech se
naopak daří kombinovat investiční a neinvestiční aktivity a navrhovat takové investice, které zjevně přispívají
k soudržnosti místní komunity.
 Pojetí obce či regionu jako objektu (území, cílové skupiny, pasivního příjemce strategického plánování a
řízení), nikoli jako subjektu (společenství lidí); návrh strategie pak logicky obsahuje hlavně opatření vedoucí
ke zlepšení fyzického prostoru obce a jeho „objektivních“ parametrů (objektu), nikoli sociálního a
spirituálního prostředí v obci (subjektu).
 Přes šíření využití participativních metod je jejich využití spíše v souladu s Tönniesovým (2005) pojetím
„Gesellschaft“, nikoli „Gemeinschaft“, jimž v češtině nejlépe odpovídají termíny společnost (formální,
racionální organizace s odosobněnými vazbami) a společenství (neformální pospolitost s pevnými osobními
vazbami).
 V mnoha případech také velmi podobná, až stereotypní a mechanická volba použitých metod (například i při
dnes již běžně využívaných metodách zapojení veřejnosti, které jsou mnohdy používané mechanicky), které
se vlivem poněkud technokratické aplikace spíše než metodou stávají administrativním postupem. Do
extrémní polohy se stereotypnost metodiky dostává v případech, kdy je zadavatelem strategického plánu
předem požadována realizace konkrétních metod (např. v zadávací dokumentaci soutěže na výběr externího
zpracovatele), aniž by bylo zřejmé, proč mají být použity právě ty. Dochází tak k absurdnímu popření
kreativity procesu strategického plánování. Volba metody přitom z podstaty vždy závisí (má záviset) na
zpracovateli strategického plánu a má být prostředkem poznání, nikoli konečným cílem.
 Častá degenerace postupů a přístupů do technokratické podoby, která též stírá jejich původní pravý obsah a
mění je ve floskule. Například pojem „integrovaný rozvoj obce“ (integrovaný plán, integrovaný přístup…)
správně znamená celostní, propojený, komplexní rozvoj obce, ve skutečnosti však pracuje s pouhou agregací,
se sdružováním finančních prostředků a zdrojů, sdružováním projektových týmů, provazbou věcně
souvisejících projektů atd. Dalšími termíny „ohroženými významovým zbytněním“ jsou například sociální
soudržnost, komunitní aktivity, udržitelný rozvoj atd.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
341
 Identitární rozostřenost a diskontinuita, kdy dochází k natolik dynamickým proměnám směřování dané obce
a toho, co bychom mohli nazývat „identitou místa“ (viz Paasi 1986, Raagmaa 2002), že výsledkem je absence
hodnoty vzájemnosti, nižší „identitární rezistence“ místa, případně redukce či úplný zánik místní identity.
V českém legislativním prostředí je obec definována v zákoně č. 128/2000 Sb., o obcích, který stanoví, že obec je
základním územním samosprávným společenstvím občanů. Nejedná se tedy pouze o entitu s právní subjektivitou,
ale o společenství osob, což v sobě již zahrnuje nejen součet jednotlivců, ale také vztahy mezi nimi. Pojem
společenství v sobě zahrnuje i prvek pospolitosti.
Příkladem společenství byly řecké obce (polis), v nichž zájem o veřejné záležitosti byl mravně nadřazen zájmům
soukromým. Aristotelés (1999) klasifikuje různé formy společenství, přičemž ty nejnižší formy vznikají pro
přežití. Za nejvyšší formu společenství naopak označuje obec, jejímž účelem není jen přežití, nýbrž „život dobrý“.
Podle Aristotela se člověk stává plně člověkem jen životem v obci.
Dle Jíry (2018) je komunita vyšším stupněm společenství, které je založené na rozvinutých mezilidských vztazích
a na společném hledání vyšších hodnot. Jedná se o sociální útvar, který odpovídá potřebě lidských vztahů
založených na důvěře, vstřícnosti a solidaritě, a proto v kontextu moderní doby, která umožňuje fyzické přežití
bez nutnosti stýkat se s lidmi, může existence komunity být klíčovým faktorem rozhodujícím o atraktivitě místa a
hodnocení kvality života v obci. Avšak Jíra (2018) uvádí, že v současné době jsou obce často spíše souhrnem
jedinců, kteří se vzájemně míjejí a žádný společný vnitřní postoj s druhými nesdílí. Typickým příkladem
atomizovaných obcí jsou suburbia, ale životní styl suburbií se rozšiřuje i mezi významnou část obyvatel tradičních
obcí. V praxi tedy existují v obcích buď izolovaní jedinci, případně poměrně izolované skupiny (nikoli
společenství, protože bez společného zájmu) obyvatel, kteří spolu nenacházejí společnou řeč. Je zřejmé, že může
vznikat více společenství s různými zájmy, což je dobrá výchozí pozice pro dialog, který je podstatou procesu
vedoucího k rozvoji obce.
Jestliže hovoříme o obci jako o společenství, vždy v popředí zájmu musí stát správa, hospodaření a rozvoj toho,
co se nazývá „společným“. Ostrom (1999) sice uvádí, že není v praxi možné aplikovat předem dané teorie, a hledá
příklady teoretických modelů, které podrobuje kritice. Kritizuje esej Garreta Hardina Tragédie občiny, který dává
do souvislostí zájmy jednotlivce a zájmy celku a popisuje, že přirozeným jevem je snaha o privatizaci výnosů na
straně jedné a zároveň úsilí o sdílení nákladů na straně druhé. Vyšším využíváním „společného“ rostou výnosy
stále pomaleji (ale nejsou sdílené) a náklady stoupají (ale jsou sdílené). Tato přirozená touha po maximalizaci
zisku může vést k devastaci společných statků, a proto Hardin jako východisko z této situace vidí minimalizaci
společných statků ve prospěch plné privatizace. Proti Tragédii občiny staví Ostrom (1999) logiku kolektivní akce
Mancura Olsona. Jeho ústředním argumentem je, že jednotlivci se společnými zájmy budou dobrovolně jednat
společně proto, aby jich dosáhli. Naopak je-li jednotlivec vyloučen z benefitů, nepřispívá ke společnému úsilí.
Toto východisko je nutné transformovat do efektivní formy vládnutí. Jednou z cest je plánovat rozvoj obce na
základě detailní znalosti hodnot místních komunit. Ostrom (1999) se zamýšlí, jak změnit situaci od nezávislého
jednání jednotlivců k jednání koordinovanému prostřednictvím strategií za účelem dosažení vyššího
společenského benefitu, a uvádí, že důležitý je proces, nikoli nově vytvořená instituce. Jednotlivci jsou ochotni se
vzdát okamžitého prospěchu s dosažením větších společných benefitů, když vidí, že i ostatní následují stejnou
strategii.
3.2 Kontinuální strategické řízení vedoucí k sociální stabilitě, soběstačnosti a vitalitě
V článku reagujeme na nedostatky či sporné body obvyklého způsobu strategického plánování. Náš přístup
neznamená, že považujeme „tradiční“ přístup ve strategickém plánování za nepřijatelný. Naopak se domníváme,
že i obvyklý přístup zahrnující kvalitní rozbor jednotlivých složek života města či obce jako objektu a následný
návrh opatření a projektů přispívá k jejich kvalitnějšímu řízení, k transparentnosti a systémovosti celého procesu
především díky nastavení cest rozvoje směrem k vytyčené vizi. Přesto vnímáme, že tyto přístupy reagují na
víceméně parciální cíle typu „zlepšit životní prostředí ve městě“, „zvýšit vzdělanostní úroveň dětí a mládeže“
apod. Nad těmito cíli se totiž nachází dosti abstraktní, ale i proto klíčový cíl, který můžeme formulovat jako
„dlouhodobá stabilita, soběstačnost a vitalita místního společenství“. Jíra (2018) zdůrazňuje vnitřní propojenost a
společný zájem lidí ve společenství, které tento cíl naplňuje. Uvádí, že „tradiční obec poskytovala svým občanům
určité sociální jistoty, kdy nejohroženější bývali zaměstnáni ve službách obce, případně byli jinými způsoby
chráněni před smrtí hladem (rozsáhlými příbuzenskými svazky atp.). Kromě toho poskytovala tradiční pospolitost
svým členům neproblematické vědomí osobní identity, které spočívalo na příslušnosti ke společenství a na přijetí
příslušné role.“ Na druhou stranu upozorňuje i na některé zápory tradičního společenství, mezi které patří
především nízká sociální prostupnost a vysoká rigidita a determinovanost, kdy jsou jednotlivé sociální role jedinců
i dílčích struktur (živnosti, církve apod.) předem víceméně „rozdané“. Z logiky věci vyplývá, že naplnění tohoto
cíle je relevantnější pro venkovské obce a obecně pro populačně menší entity a struktury.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
342
Z povahy tohoto cíle vyplývá na první pohled několik zásadních rozdílů oproti „tradičnímu“ přístupu:
 Orientace na (mírou obecnosti nadřazený) proces formování hodnot, který v zásadě nikdy není ukončen, byť
i v tomto případě považujeme za potřebné sledovat vývoj obce a průběžné plnění některých dílčích cílů a
zejména pak širších dopadů (je nasnadě, že k tomu však nemůže sloužit pouze standardní indikátorová
soustava).
 Převaha neinvestičního pohledu, který zdůrazňuje aktivity vedoucí ke společenské soudržnosti a
soběstačnosti.
 Pojetí obce jako živého, komplexního společenství (Gemeinschaft; Tönnies 2005), které je subjektem, tedy
aktivním tvůrcem strategického plánování a řízení, a představuje tedy vrchol občanské participace (Arnstein
1969).
 Volba metod není předem daná, každý jednotlivý případ vyžaduje odlišnou metodiku, ačkoli nepochybně
existuje určitý „zásobník“ metod a metodických přístupů, které jsou pro náš přístup příhodné.
 Aplikace integrovaného přístupu pro dlouhodobě udržitelný rozvoj (či spíše vývoj) komunity vedoucí
k sociálně soudržnému společenství (jež chápeme jako hodnotu nadřazenou cílům strategického řízení),
přičemž každý z těchto termínů chápeme v jeho původním, administrativou nezatíženém významu.
 Formování a upevňování (společné) místní identity jako prostorového vyjádření společné identity sociální
(Paasi 1986, Breakwell 1993), která v době masivního využívání přenosu informací a komunikace na dálku
prostřednictvím informačních technologií má pravděpodobně tendence oslabovat.
Domníváme se, že naplnění výše definovaného cíle staví do popředí tu část strategického plánování, která časově
předchází, resp. je významově nadřazená tvorbě a realizaci tradičně chápaného strategického plánu. (Také proto
toto tradiční pojetí nepovažujeme za principiálně nesprávné, kritice však podrobujeme jeho neúplnost, a proto jej
doplňujeme o fázi, která je podle nás klíčová.) Tento významově nadřazený rozměr strategického plánování a
řízení totiž stojí na dlouhodobém vytváření podmínek a kultivaci sociálního prostředí obce. Strategický plán je pak
„pouze“ jedním z produktů takto formovaného sociálního prostředí, který deklaruje vzájemnou shodu nad
budoucím směřováním obce.
V teoretické rovině rozpracoval Jíra (2018) možnosti aplikace těchto myšlenek při strategickém plánování a řízení
integrovaného rozvoje obcí na základě odlišného regionálně-rozvojového paradigmatu založeného na jiném pojetí
veřejného zájmu a cílů veřejných politik.
3.3 Bariéry a nedostatky navrženého přístupu
Je nasnadě, že námi navrhovaný přístup ke strategickému plánování má některé nedostatky či spíše že jeho aplikaci
znesnadňují zjevné a nevyhnutelné bariéry. Příznačné je, že se jedná v podstatě pouze o bariéry, které jsou ve
společensko-politickém zřízení států „západní civilizace“ zařazené z mnoha dobrých důvodů zcela oprávněně
(zajišťují vyšší efektivitu, hospodárnost, dynamiku, spravedlnost, samoopravitelnost, prostupnost systému), a tudíž
není možné uvažovat o jejich eliminaci či odstranění. Spatřovat je lze v několika rovinách:
 Legislativní rámec České republiky a Evropské unie, který v řadě ohledů sleduje pochopitelné principy
rovnosti, spravedlnosti, hospodárnosti atd. ve veřejných politikách. Tím však představuje určitou komplikaci
pro posilování soběstačnosti a soudržnosti místního společenství. Typickým příkladem je zákon o veřejných
zakázkách, který (z mnoha důvodů oprávněným) důrazem na rovnost uchazečů a hospodárné vynakládání
peněz z veřejných rozpočtů fakticky maže rozdíly mezi uchazečem o zakázku, který sídlí v dané obci, a
uchazečem z regionu vzdáleného třeba i stovky kilometrů. Výhodou místního uchazeče není a v souladu se
zákonem nemůže být znalost místního prostředí a skutečnost, že jeho zapojením dochází k prohlubování
soudržnosti místního společenství, a jediného zvýhodnění dosáhne (snad) díky mírně nižším dopravním
nákladům.
 Politický systém konstruovaný především s ohledem na provázanost a doplňkovost jednotlivých mechanismů,
na pojistky proti potenciálnímu extremismu atd. Příkladem je volební systém pracující na místní (ale i krajské
a celostátní) úrovni se čtyřletým cyklem. Ten je pochopitelně dobrou pojistkou proti nástupu extremistických
politických sil a je díky němu možné relativně brzy standardním způsobem „odvolat“ představitele samospráv,
kteří se neosvědčili. Na druhou stranu ale velmi komplikuje, až znemožňuje dlouhodobější strategické
plánování, realizaci náročnějších vizí a narušuje také kontinuitu v řízení municipality. Představitele obcí vede
ke krátkodobému uvažování, k orientaci na rychle dosažitelné cíle (quick wins), ke snaze zavděčit se voličům
a zajistit si tak zvolení v následujících volbách.
 Absence obecně respektovaných institucí a autorit. Systém sekulární parlamentní demokracie na jednu stranu
dramaticky zvýšil sociální prostupnost systému jak pro jednotlivce, tak pro instituce, a zvyšuje finanční a
hospodářskou efektivitu systému na základě permanentního konkurenčního prostředí. „Nikdo nemá nic jisté“
a „každý je strůjcem svého štěstí“. Jestliže dnes zajišťuje sociální službu v kraji jedna organizace, zítra již
může být na tyto činnosti uzavřena smlouva s organizací jinou. Včera přitom dané činnosti vykonávaly
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
343
instituce, autority a přirození lídři, jejichž skladba se neměnila po staletí (správa panství, církve atd.) a
personální složení zůstávalo stejné nebo podobné po desetiletí. (Obdobné platí i pro samosprávné orgány.)
V dnešní společenské struktuře v důsledku toho chybí kotva, jistota a „danost“ alespoň v některých oblastech
života. Vedle zjevných psychologických dopadů těchto zřetelných deficitů na jednotlivce lze pozorovat také
analogické dopady sociální v celém společenském systému. Množství komunitních aktivit, různorodost
společensko-kulturní nabídky a velký počet spolků paradoxně vede k roztříštěnosti a k dezintegraci komunity.
Indikuje větší počet aktivních jedinců, nikoli však celistvost a soudržnost komunity. Lidé se nesetkávají (a
pokud ano, pak spíše prostorově než mentálně), nesdílejí stejné informační prostředí (jiné filmy, jiná hudba,
jiná zábava…) a nemají taky společné cíle ani zájmy.
 Sociální systém, který byl původně zamýšlen jako pojistka pro případy, kdy z jakéhokoli důvodu selže
vzájemná výpomoc a odpovědnost v rámci rodiny, sousedství či obce, se postupem času stal robustním
nástrojem, který v podstatě plně přenáší odpovědnost na stát a další veřejné organizace. Vedle nesporných
přínosů (faktické vymýcení chudoby, dostupnost zdravotních, vzdělávacích či sociálních služeb, systematická
pomoc sociálně či zdravotně znevýhodněným atd.) však v konečném důsledku vede také k náhradě sociální
soudržnosti sociální péčí a tím k destrukci komunity a pospolitosti, opět v rámci rodiny, sousedství i obce.
 Rozšíření informačních technologií pochopitelně vede k obrovskému urychlení a zefektivnění řady činností.
Přispívá také k integraci lidské společnosti na celoplanetární úrovni (globalizaci) a ke zkrácení geografické
vzdálenosti mezi lidmi a dalšími subjekty. Masivní využití informačních technologií však také posiluje
odosobnění mnoha lidských aktivit, které dříve byly velmi osobní (např. nákup v obchodě i běžná
komunikace). Virtualizace veřejného prostoru prostřednictvím internetových aplikací, elektronické pošty, eshopů
a sociálních sítí zjevně probíhá na úkor alternativ v reálném veřejném prostoru. Otázkou je, zda jsou
sociální sítě a internetové aplikace jednoznačným ohrožením fungování veřejného prostoru, nebo zda
představují nástroj, který může komunitnímu životu dát nový rozměr, a naopak jej obohatit.
 Přirozená tendence lidí k semknutosti a pospolitosti v době společenských a hospodářských krizí a k (často
velmi extrémní) individualizaci v dobách stability a prosperity. Sedláček (2012) upozorňuje na izolovanost,
individualismus a (kolektivní) neodpovědnost ve „standardních dobách“ rozvoje a prosperity. Tu podle autora
posiluje i finanční neodpovědnost, kdy se v dobách rozvoje prostředky z veřejných rozpočtů využívají
nadměrně (snad i v důsledku toho, že je zadlužování v té době pro státy snadnější a levnější), což pak v dobách
hospodářských krizí znemožňuje krizi tlumit právě navýšením veřejných výdajů.
 Obtížná aplikovatelnost přístupu v podmínkách větších obcí a zejména měst, kde soudržnost přirozeně snižuje
anonymita a nižší intenzita vazeb mezi lidmi, ale paradoxně také lepší občanská vybavenost vedoucí
k uspokojení potřeb obyvatelstva prostřednictvím veřejných i komerčních služeb na úkor mezilidské
výpomoci. Obyvatelstvo je na existenci služeb natolik uvyklé, že vlastně ztrácí potřebu intenzivních
mezilidských kontaktů.
4. Závěr
Z provedené rešerše a praktických zkušeností s řadou strategických rozvojových plánů a způsobů jejich
skutečného naplňování a na základě identifikovaných nedostatků současného přístupu, avšak i s vědomím
objektivních bariér je zřejmé, že nastává čas pro kvalitativně zcela nový přístup ke strategickému řízení rozvoje
obcí. Tím hlavním aspektem musí být kvalita aktivit naplňujících strategické směřování obcí namísto dosavadní
kvantity (která se mimo jiné projevuje přílišným důrazem na kontrolu naplněnosti kvantifikovatelných indikátorů).
Zásadní změnu musí představovat identifikace hodnot místních komunit a směřování k jejich uskutečňování
prostřednictvím strategických rozvojových plánů. Přesto bude nezbytné poskytnout praktickým složkám
(zastupitelům, konzultačním společnostem apod.) metodiku, která však bude schopná pracovat s touto novou
kategorií. Žádný strategický dokument se neobejde bez tří nezbytných částí, a to analýz, definování cílů a strategií
a popisu způsobu implementace strategie. Všechny tyto složky musí však být podřízeny práci s hodnotami
místních komunit. Výzkum tedy bude zaměřen na to, jak (a) v analytické části identifikovat hodnoty místních
komunit, (b) jak tyto hodnoty ukotvit do podoby strategických cílů, (c) jak v implementaci poskytnout návod na
praktické prosazení toho, aby identifikované hodnoty byly promítnuty do způsobu realizace konkrétních projektů.
Literatura
[1] ARISTOTELÉS, (1999). Politika I. Praha: Oikoymenh. ISBN 80-86005-92-5.
[2] ARNSTEIN, S. R., (1969). A Ladder Of Citizen Participation. Journal of the American Planning Association,
vol. 35, no. 4, pp. 216–224. ISSN 0194-4363. DOI 10.1080/01944366908977225.
[3] BIČÍK, I., PERLÍN, R., (2006). Strategický plán mikroregionu: metodická příručka pro zájemce o strategické
plánování ve venkovských mikroregionech a obcích. Praha: Univerzita Karlova.
[4] BINEK, J., GALVASOVÁ, I., CHABIČOVSKÁ, K., HOLEČEK, J., SVOBODOVÁ, H., (2014). RoIA –
inovativní přístup k plánování rozvoje obcí. Brno: GaREP. ISBN 978-80-905139-1-4.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
344
[5] BREAKWELL, G. M., (1993). Social Representations and Social Identity. Papers on Social Representations,
vol. 2, no. 3, pp. 1–21. ISSN 1021-5573. DOI 10.1017/CBO9781139136983.010.
[6] HRUŠKA, V., (2011). České strategické plánování rozvoje venkova v politickém a plánovacím diskurzu.
Urbanismus a územní rozvoj, vol. XIV, no. 3, pp. 7–12. ISSN 1212-0855.
[7] HRUŠKA, V., KUČEROVÁ, S. R., (2014). Strategické plány rozvoje území. Geografické rozhledy, vol. 24,
no. 1, pp. 17–19. ISSN 1210-3004.
[8] JÍRA, P., (2018). Východiska a cíle integrovaného rozvoje obce. [Pracovní text Ústeckého kraje]. Ústí nad
Labem: Ústecký kraj.
[9] KNAP, P. a kol. (2012). Metodika přípravy veřejných strategií. Praha: Ministerstvo financí.
[10]KRAJČOVIČ, L., (2012). Komunitní strategické plánování jako nástroj rozvoje města. [Diplomová práce].
Praha: Univerzita Karlova.
[11]LABOUNKOVÁ, V., PŮČEK, M., ROHREROVÁ, L., (2009). Metodická příručka pro zpracování
strategických rozvojových dokumentů mikroregionů. Brno: Ústav územního rozvoje. ISBN 978-80-87318-02-
7.
[12]OSTROM, E. (1999): Governing the Commons – The Evolution of Institutions for Collective Action. New
York: The Cambridge University Press 1990, ISBN: 0-521-40599-8.
[13]PAASI, A., (1986). The Institutionalization of Regions: A Theoretical Framework for the Understanding of
the Emergence of Regions and the Constitution of Regional Identity. Fennia, vol. 164, no. 1, pp. 105–146.
ISSN 1798-5617.
[14]PŘIKRYL, J. a kol., (2014). Metodika strategického řízení a plánování krajů ČR. Praha: Asociace krajů ČR.
[15]PŮČEK, M., KOPPITZ, D., (2012). Strategické plánování a řízení pro obce, města a regiony. Praha: Národní
síť zdravých měst. ISBN 978-80-260-2789-8.
[16]RAAGMAA, G., (2002). Regional Identity in Regional Development and Planning. European Planning
Studies, vol. 10, no. 1, pp. 55–76. ISSN 0965-4313. DOI 10.1080/09654310120099263.
[17]REISINGER, A., (2009). The role of civil/nonprofit organizations in the local development policy. In: 3rd
Central European Conference in Regional Science. Košice: CERS, pp. 1262-1280.
[18]SEDLÁČEK, T., (2012). Ekonomie dobra a zla. Praha: 65. pole. ISBN 978-80-87506-10-3.
[19]TÖNNIES, F., (2005). Gemeinschaft und Gesellschaft: Grundbegriffe der reinen Soziologie. Darmstadt:
Wissenschaftliche Buchgesellschaft. ISBN 978-3534051809.
[20]TROJAN, J., (2011). Metodiky tvorby strategických rozvojových dokumentů mikroregionů – komparační
analýza českého prostředí. In: Geographia Cassoviensis V. Košice: Univerzita P. J. Šafaříka v Košiciach. pp.
108–112.
[21]VOZÁB, J., (1999). Strategické plánování rozvoje měst v České republice. [Disertační práce]. Praha:
Univerzita Karlova.
[22]Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
345
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-9268-2019-43
E-PARTICIPATION TOOLS AND THEIR USE IN THE
MORAVIAN-SILESIAN REGION
Nástroje e-participace a jejich užívání v prostředí
Moravskoslezského kraje
FILIP HAMPL 1
MARTINA JAŇUROVÁ 2
1
Katedra financí
2
Katedra regionální ekonomie a správy
Ekonomicko-správní fakulta
Masarykova univerzita
1
Department of Finance
2
Depart. of Regional Economics and Administration
Faculty of Economics and Administration
Masaryk University
 Lipová 41a, 602 00 Brno, Czech Republic
E-mail: filip.hampl@mail.muni.cz, martina.janurova@mail.muni.cz
Annotation
The aim of the publication is to evaluate, based on the classification analysis, the scale of tools of citizen’s eparticipation
in the lower territorial self-governing units (municipalities) in the Moravian-Silesian Region. Out of
the total of 300 municipalities located in the Moravian-Silesian Region, 34 of them belonging to three types of
municipal sizes, were selected by stratified random selection. Municipalities are divided into three groups: with a
population of up to 1000 inhabitants, from 1001 to 35 000 inhabitants, and municipalities with more than 35 000
inhabitants (i.e. statutory cities). The authors assume that larger municipalities use more e-participation tools,
due to the fact that citizens do not have as much direct contact with the elected representatives as they do in smaller
municipalities. However, the correlation analysis did not fully confirm this hypothesis, only a weak positive
dependence was proven.
Key words
active participation, e-participation, e-informing, e-consultation, Moravian-Silesian Region
Anotace
Cílem článku je na základě klasifikační analýzy posoudit škálu nástrojů e-participace občanů na místní správě
využívaných základními územními samosprávnými celky (obcemi) v Moravskoslezském kraji. Z celkového počtu
300 obcí nacházejících se na území Moravskoslezského kraje bylo stratifikovaným náhodným výběrem zvoleno
celkem 34 obcí rozdělených do tří velikostních kategorií podle počtu obyvatel. Zastoupeny jsou obce do 1 000
obyvatel, od 1 001 do 35 000 obyvatel a obce nad 35 000 obyvatel (tj. statutární města). Autoři vycházeli
z předpokladu, že větší obce nabízejí svým občanům více možností e-participace, a to vzhledem k faktu, že občané
nemají s volenými zástupci tolik přímého kontaktu jako u obcí menší velikosti. Tato teze nebyla na základě
korelační analýzy zcela potvrzena, prokázána byla pouze slabá pozitivní závislost.
Klíčová slova
aktivní participace, e-participace, e-informování, e-konzultace, Moravskoslezský kraj
JEL classification: H11
1. Introduction
In the age of a rising digitalization and gradual inclusion of the internet in the everyday life, the structure of the
society is a subject to changes, which, inevitably, needs to be reacted to. While in 2007 55% of households had
access to the internet, the number rose to 97% of households by 2016, 83% of which were households with fixed
broadband connection (Eurostat, 2018). Needless to say, an easier access to information increases the general
awareness of the civil society, which is enabled, by the means of the internet, to react to any external stimuli
practically immediately, i.e. in real time. The internet has become the principal means of communication of our
age, and its spreading and development has allowed, among others, the municipalities to come closer to their
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
346
citizens – to provide them with the opportunity to actively participate in the public life of their community from
the comfort of their homes, i.e. to “e-participate” in the local governance.
Falk and Carley (2012) claim that engaging the public in the decision-making processes plays a key role in
preserving the sustainability of the area. Placing responsibility in the hands of the citizens directs them towards a
consciousness to environment and education, and leads to a more appropriate planning of future projects. This
inclusion takes mostly the form of public consultations, advisory committees or interest groups where citizens can
present their visions and ideas. The most convenient manner of making this participation efficient, and, in some
cases, possible in the first place, especially with regard to the participation of individuals, seems to be the use of
information and communication technologies (ICT) (Albrecht et al., 2008). Owing to the development of
information technologies and an increasing number of its users, an opportunity to communicate with citizens
through online platforms is emerging (Mergel, 2013). This citizens’ participation is referred to as e-participation
and can be implemented on three levels (Gramberger, 2001):
 E-informing: a one-sided provision of information by the public administration to the citizens via ICT. Under
the terms of e-informing, the public administration should initiate the publishing of information or, in case
of citizens’ request for information, fulfil their plea beyond its requirements.
 E-consulting: this level represents a two-directional relationship between the local administration and the
citizens, who thereby communicate their opinions, comments and feedback to the policies and political
decisions under discussion.
 Active participation is the highest level of e-participation which includes an active involvement of citizens
in decisions concerning policy-making and forms of public service activities. It is the local authority, still,
who is always responsible for the final decision. This level represents an advanced two-sided relationship
between the local administration and the citizens, which is based on the principle of partnership (Astrom et
al. 2012).
The objective of e-participation should be facilitating citizens’ access to information and public services as well
as supporting the participation of citizens in public decision-making, which affects the prosperity of both the
society as a whole, and the individuals (Gramberger, 2001). Besides, due to the growing resident population and
the subsequent rising urbanization, information technologies are often the only communication tool suitable for
the discussion between the citizens and the public administration (Nick, Pongrácz, Radács, 2018). In spite of its
wide range of advantages, such as time and costs economy and efficiency, some disadvantages related to eparticipation
need to be pointed out. The presupposition that people should and can use the ICT technologies must
always be satisfied. It is not surprising, then, that the use of e-participation is more popular among young citizens.
Research shows, for instance, that, in Poland, more than ¾ of the Generation Y uses the internet to take part in the
participatory budgeting (Bednarska-Olejniczak, 2018). Another disadvantage is the possible abuse of an
individual’s identity, and, finally, the lack of willingness and related issues with establishing e-participation need
to be considered (Čermák a Vobecká, 2011).
1.1 Methodology and objectives
The objective of this contribution is to evaluate the use of the tools of citizens’ e-participation in local
administration that are used by the lower territorial self-governing units (municipalities) in the Moravian-Silesian
Region under the criteria laid down below. Is it expected that, in the municipalities with a higher number of
citizens, the e-participation tools will have more importance as, in the vast majority of cases, its citizens are not
personally acquainted with their representatives in the local governments, and do not usually have the chance to
meet with them and present their suggestions, as is the case in small municipalities. For that reasons, the citizens’
only remaining option is often the use of available online tools. Firstly, the use of e-participation tools is evaluated
by means of the classification analysis. Subsequently, the correlation between the size of the municipality (given
by the number of inhabitants) and the number of established tools is analyzed.
For the purposes of the analysis of the use of e-participation tools, a sample of 34 out of the total 300 municipalities
in the Moravian-Silesian Region has been selected by a stratified random selection. The selected municipalities
are divided into the three following categories based on the number of inhabitants: small municipalities (less than
1000 inhabitants); medium-size municipalities (between 1001 and 35 000 inhabitants); statutory cities (above 35
000 inhabitants). The list of all municipalities in the Moravian-Silesian Region and the numbers of inhabitants as
of the 1st
January 2017 were acquired from the website of the Czech Statistical Office (Český statistický úřad,
2017).
The research investigates whether the selected municipalities use e-participation tools on the level of e-informing,
e-consulting or active participation. The tools were chosen and classified based on typologies introduced by several
other authors (Astrom, 2012, Špaček, 2012, Tambouris, 2007, Al-Dalou, 2013) as shown in table 1.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
347
Tab. 1: E-participation tools
Level Analyzed tools
E-informing obligatory disclosures, frequently asked questions, electronic notice board, direct
mailing, local online newspaper, webcasting/podcasting, search box on a
municipality’s website, mobile app
E-consulting chatting rooms, discussion fora, electronic polls, public opinion questionnaires,
letterboxes, e-mail addresses of persons responsible for communication with
citizens, social media profiles
Active participation e-připomínkování (“e-collaboration” – an online application that allows
commenting in real time), e-voting
Source: Authors’ own compilation based on: Astrom (2012), Špaček (2012), Tambouris (2007), Al-Dalou (2013)
On the grounds of the obtained data, it is further examined whether there is a correlation between the size of the
municipality (given by the number of inhabitants) and the number of citizens’ e-participation tools in the given
municipality. For this purpose, a correlation coefficient was calculated for the levels of e-informing and e-
consulting.
Properties of the correlation coefficient r:
 𝑟𝑟 ∈ 〈−1; 1〉
 𝑟𝑟 = 0 ⇒ independence
 𝑟𝑟 = 1 ⇒ direct dependence
 𝑟𝑟 = −1 ⇒ indirect dependence
Pearson correlation coefficient is a measure of statistical dependence in linear data. It is computed from standard
deviations of both variables and their covariance.
Formula for the correlation coefficient r:
r =
∑� 𝑥𝑥𝑖𝑖−𝑥𝑥��(𝑦𝑦𝑖𝑖−𝑦𝑦�)
�∑(𝑥𝑥𝑖𝑖−𝑥𝑥�)
2
∑(𝑦𝑦𝑖𝑖−𝑦𝑦�)
2
2. E-participation tools analysis
For the purpose of this research, 34 municipalities were chosen by means of stratified random selection and divided
into 3 categories according to the number of inhabitants, as shown in table 2.
Tab. 2: Overview of analyzed municipalities
size category number of analyzed
municipalities
names of municipalities
municipalities with less than
1 000 inhabitants
(small municipalities)
12
Heřmánky, Jezdkovice, Vysoká, Uhlířov, Bítov,
Životice u Nového Jičína, Albrechtičky, Hostašovice,
Vražné, Spálov, Litultovice, Hladké Životice
municipalities with 1 001 to
35 000 inhabitants
(medium-size
municipalities)
16
Ženklava, Hrabyně, Darkovice, Bartošovice, Kunín,
Hukvaldy, Suchdol nad Odrou, Starý Jičín, Budišov
nad Budišovkou, Štramberk, Klimkovice, Fulnek,
Odry, Bílovec, Studénka, Nový Jičín
municipalities with more
than 35 000 inhabitants
(statutory cities)
6
Třinec, Karviná, Frýdek-Místek, Opava, Havířov,
Ostrava
Source: Czech Statistical Office (2017)
It is further investigated whether the above municipalities use e-participation tools on the level of e-informing, econsulting
or active participation. Websites of the selected municipalities as well as their social media profiles
were, thus, analyzed. The number of municipalities, which use the analyzed e-participation tools, in both absolute
and relative formulations in individual size categories are shown in table 3.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
348
Tab. 3: E-participation tools and the frequency of use
E-participation tool municipalities with less
than 1 000 inhabitants
municipalities with 1 001
to 35 000 inhabitants
municipalities with
more than 35 000
inhabitants (statutory
cities)
Level: E-informing
Search box 10 83% 16 100% 6 100%
Navigation menu on the
home page
12 100% 16 100% 6 100%
Obligatory disclosures
section
11 92% 16 100% 6 100%
Frequently asked questions
(FAQ)
0 0% 0 0% 1 17%
Electronic notice board 12 100% 16 100% 6 100%
Direct mailing 6 50% 9 56% 6 100%
Local online newspaper 9 75% 12 75% 6 100%
Webcasting – live video
broadcast from municipal
authority meetings
0 0% 2 13% 2 33%
Webcasting – video records
from municipal authority
meetings
0 0% 5 31% 1 17%
Podcasting – live audio
broadcast from municipal
authority meetings
0 0% 0 0% 0 0%
Podcasting – audio records
from municipal authority
meetings
0 0% 0 0% 0 0%
Mobile applications 2 17% 7 44% 4 67%
Level: E-consulting
Chatting rooms 0 0% 0 0% 0 0%
Discussion fora 1 8% 3 19% 0 0%
Electronic
polls/questionnaires
3 25% 8 50% 6 100%
Letterboxes, contact details
of a person responsible for
communication with citizens
11 92% 16 100% 6 100%
Social media profiles 5 42% 14 88% 6 100%
Level: Active participation
E-comments 0 0% 0 0% 0 0%
E-voting 0 0% 0 0% 0 0%
Source: Authors’ own compilation
Following the conducted classification analysis, it can be concluded that the websites of selected municipalities
are well organized. The citizens can always find a navigation menu on the home pages to help with orientation on
the site. A majority of the municipalities have a search box on their websites, with the exception of municipalities
Hostašovice and Vražné. All municipalities fulfil the obligation to set up an electronic notice board. In addition to
the above, most do, by their own choice, provide information in digital editions of local newspapers and magazines
and offer subscriptions. The most common means of these subscriptions to information are e-mail newsletters and
short text messages (in Vysoká, Životice u Nového Jičína, Suchdol nad Odrou, Studénka a Nový Jičín). None of
the statutory cities offer subscriptions to text messages, which can be partly explained by the fact that all of the
cities have a profile on social networking sites that is used for the communication with citizens. Municipalities
with less than 1 000 inhabitants, which do use the text messages (Vysoká and Životice u Nového Jičína), do not,
on the contrary, have an account on social media and, thus, rely on the messages instead.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
349
The absence of an FAQ section, which is only provided by Ostrava, can be seen as rather unwelcoming. It can lead
to a situation where the citizens keep asking the same question or repeatedly look the same answers on the website.
It is recommendable that the municipalities construct an FAQ section on the basis of frequently searched terms or
inquires, as it can save a great deal of work and time otherwise spent on responding to recurrent questions.
On the other hand, a proactive approach of the few municipalities that make it possible for their citizens to watch
live streaming from the local authority’s meeting is very positive. Further, Hukvaldy and Štramberk publish
records of the meetings. Podcasting is not provided by any of the analyzed municipalities. Webcasting gives
citizens a chance to assess whether their elected representatives fulfil their election promises, which makes the
whole process very transparent. Štramberk publishes recordings on a YouTube channel, which clearly shows low
financial burden of this practice.
On the level of e-consulting, none of the analyzed municipalities engage in online chatting with the citizens.
Discussion fora are not frequent either – they are used in Hladké Životice, Štramberk, Studénka and Nový Jičín
only. As to the fora, persistent responses to the citizens’ suggestions and questions are praiseworthy. Electronic
polls and questionnaires are quite common as they allow for inexpensive and efficient way of carrying out surveys
of the citizens’ opinion on a given topic. Letterboxes (or e-mail addresses of responsible persons) are a usual
practice applied by all selected municipalities. With a few exceptions, the municipalities have their accounts on
social media which are also used to respond to the questions and suggestions of people. Considering the nature of
the social media, one could assume that they serve the same purpose as a chatting room or a discussion forum. It
is unnecessary, then, to have these on the websites as well.
The conducted classification analysis pointed out that the level of active participation is not employed by the
municipalities whatsoever. The absence of cases of e-voting can be explained by the lack of infrastructure needed
for the electronic identification of citizens. National identification cards issued after 1 July 2018, however, make
unique identification of citizens on the internet possible thanks to electronic contact chips. An amendment of the
Act No. 22/2004 Coll., on local referendum and amendments of some acts, in favor of local electronic referendum
would, if approved, remove the obstacle of lacking infrastructure.
Second part of the research focuses on whether there is a correlation between the size of a municipality according
to the number of its inhabitants and the established e-participation tools. For this purpose, a correlation coefficient
was calculated for the levels of e-informing and e-consulting. Its numeric value is given below. Due to zero
occurrences, the level of active participation is excluded. The variable for e-informing is einf, for e-consulting
econs and for the number of inhabitants inhab.
Tab. 3: Correlation coefficients for observations 1–34
inhab einf econs
1,0000 0,4363 0,2834 inhab
1,0000 0,6631 einf
1,0000 econs
Note: n = 34
Source: Authors’ own compilation
The calculated correlation coefficients indicate minor correlation between the size of the municipality according
to the number of inhabitants and the access to e-participation tools. In comparison to e-consulting, the results
within the level of e-informing show stronger correlation, as shown in the figure 1. It can, thus, be concluded that
the more inhabitants a municipality has, the more tools it provides, but, since the positive dependence is weak, the
difference between small and bigger municipalities in terms of the number of tools is not that significant.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
350
Fig. 1: Graphic representation of the relation between the number of inhabitants and the number of einforming
tools
Source: Authors’ compilation, processed in Gretl software
3. Conclusion
The aim of this contribution was to evaluate the use of tools of citizens’ e-participation in local administration of
lower territorial self-governing units (municipalities) in the Moravian-Silesian Region in view of the preestablished
criteria. The primary assumption was that, in the municipalities with a higher number of inhabitants,
the e-participation tools are increasingly important, since the citizens do not usually know their representatives in
the local governments and do not have many opportunities to meet them in person. This hypothesis, however, has
not been definitely confirmed.
A sample of 34 randomly selected municipalities in the Moravian-Silesian Region has been created for the purpose
of this analysis. The municipalities are divided into three categories by the number of inhabitants, i.e.
municipalities with less than 1 000 inhabitants, between 1 001 and 35 000 inhabitants, and above 35 000 inhabitants
(statutory cities). The analysis of websites and the social media profiles of studied municipalities has shown that
the scale of used e-participation tools differs in each individual case. At the same time, only a weak positive
correlation between the size of a municipality (determined by the number of inhabitants) and the frequency of the
use of the tools has been revealed. The size of the municipality is, therefore, not the main factor influencing the
implementation of the said tools. This opens the path for further research, which could focus on an analysis of
other influencing factors that could affect the frequency of use of the tools of the citizens’ e-participation in local
administration.
On the level of e-informing, the clear arrangement of the websites of all studied municipalities is judged as positive
as well as the extent of published information. There is a space for improvement especially as far as the introduction
of a section for frequently asked questions is concerned. It would allow the citizens to search easily and quickly
for answers to their questions and the municipality would not be burdened by recurrent inquires. The city of
Ostrava already works with such section and it is expected that other municipalities will follow its example. The
authors consider the lack of webcasting from the local authorities meetings as a substantial drawback. Introducing
this tool would increase the transparency of elected representatives and would positively benefit the civil society.
It would be appropriate if the municipalities that put this tool successfully into practice shared their experience
through the best practices. The level of e-consulting is dominated by the use of letterboxes and social media
profiles. As to the third level – the active participation, none of the selected municipalities has implemented any
of the possible tools that would fall in this category.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
351
Literature
[1] AL-DALOU, R., ABU-SHANAB, E., (2013). e-Participation Levels and Technologies. In: ICIT 2013 The 6th
International Conference on Information Technology [online]. [qtd. 13. 03. 2019]. Available at:
https://www.researchgate.net/profile/Emad_Abu-Shanab/post/E-election_e-participation_or_e-
vote_in_Europe/attachment/59d63f6179197b807799bd07/AS:427116337602561@1478843878362/downlo
ad/Al-Dalou%E2%80%99+%26+Abu-Shanab+2013.pdf.
[2] ALBRECHT, S. a kol., (2008). e-Participation – Electronic Participation O Citizens and the Businesses
Community in Government. Institut für Informationsmanagement Bremen GmbH (ifib). [online]. [qtd. 13. 03.
2019]. Available at: https://www.ifib.de/publikationsdateien/study_e-participation_engl.pdf.
[3] ÅSTRÖM, J., KARLSSON, M., LINDE, J., PIRANNEJAD, A., (2012). Understanding the rise of eparticipation
in non-democracies: Domestic and international factors. Government Information Quarterly, vol.
29, no. 2, pp. 142-150. ISSN 0740624X. DOI 10.1016/j.giq.2011.09.008.
[4] BEDNARSKA-OLEJNICZAK, D., (2018). Public participation of Polish Millenials-problems of public
communication and involvement in municipal affairs. In XXI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách.
Sborník příspěvků. Brno: Masarykova univerzita, pp. 449–456. ISBN 978-80-210-8969-3.
[5] ČERMÁK, D., VOBECKÁ, J., (2011). Spolupráce, partnerství a participace v místní veřejné správě: význam,
praxe, příslib. Praha: Sociologické nakladatelství (SLON) v koedici se Sociologickým ústavem AV ČR, v.v.i.
ISBN 978-80-7419-068-1.
[6] ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD, (2017). Bilance počtu obyvatel v obcích Moravskoslezského kraje. [online].
[qtd. 13. 03. 2019]. Available at: https://www.czso.cz/csu/xt/bilance-poctu-obyvatel-v-obcich-
moravskoslezskeho-kraje.
[7] EUROSTAT, (2018). Archive: Internet access and use statistics – households and individuals. [online]. [qtd.
13. 03. 2019]. Available at: https://ec.europa.eu/eurostat/statistics-
explained/index.php?title=Archive:Internet_access_and_use_statistics_-
_households_and_individuals&oldid=379591#Internet_access.
[8] FALK, N., CARLEY, M., (2012). Sustainable Urban Neighbourhoods – Building Communities that Last.
URBED. [online]. [qtd. 13. 03. 2019]. Available at:
http://urbed.coop/sites/default/files/SUNN%20final%20report.pdf.
[9] GRAMBERGER, M., (2001). Citizens as Partners: OECD Handbook on Information, Consultation and Public
Participation in Policy-Making. Paříž: OECD Publications. ISBN 92-64-19540-8.
[10]MERGEL, I., (2013). A framework for interpreting social media interactions. Government information
quarterly, rvol. 30, no. 4, pp. 327-334. DOI: 10.1016/j.giq.2013.05.015.
[11]NICK, G., PONGRÁCZ, F., RADÁCS, E., (2018). Interpretation of disruptive Innovation in the era of Smart
Cities of the fourth industrial revolution. Deurope – The central European Journal of Regional Development
and Tourism, vol. 10, no. 1, pp. 53-70. ISSN 1821-2506.
[12]ŠPAČEK, D., (2012) eGovernment – cíle, trendy a přístupy k jeho hodnocení. Praha: C. H. Beck. ISBN 978-
80-7400-261-8.
[13]TAMBOURIS, E., LIOTAS, N., TARABANIS, K., (2007). A Framework for Assessing eParticipation
Projects and Tools. In 40th Annual Hawaii International Conference on System Sciences (HICSS'07) [online].
[qtd. 13.03.2019]. Available at: http://ieeexplore.ieee.org/document/4076551/.
This contribution has been completed as a part of the grant project Kreativní a smart města: strategie a nástroje
udržitelného rozvoje (MUNI/A/11372018).
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
352
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-9268-2019-44
POTENCIÁL KOMUNIKÁCIE MIESTNEJ SAMOSPRÁVY
V KONTEXTE GHOSTINGU A SPOKOJNOSTI OBČANOV
Potential of local government communication in the context of
ghosting in the perception of its clients
JURAJ TEJ 1
MATÚŠ VAGAŠ 1
DÁVID MIŠKO 2
1
Katedra manažmentu
Fakulta manažmentu
Prešovská univerzita v Prešove
1
Department of Management
Faculty of Management
University of Presov
 Konštantinová 16, 080 01 Prešov, Slovak Republic
E-mail: juraj.tej@unipo.sk, matus.vagas@smail.unipo.sk
2
Katedra manažérskej psychológie
Fakulta manažmentu
Prešovská univerzita v Prešove
2
Department of Managers Psychology
Faculty of Management
University of Presov
 Konštantinová 16, 080 0, Prešov, Slovak Republic
E-mail: david.misko@smail.unipo.sk
Anotace
Spokojnosť občanov môže byť determinovaná politickou kultúrou ako aj pohlavím, vekom a ďalším
demografickými charakteristikami. Cieľom príspevku je teoretické rozpracovanie riešenej problematiky na úrovni
miestnej samosprávy. Príspevok je fokusovaný na signifikantnosť ghostingu v samospráve ako aj jeho overenie
prostredníctvom výskumu. Na základe 83 respondentov sme sa pokúšali overiť štatistický významný rodový rozdiel
vo faktoroch spokojnosti občanov a ghostingom na úrovni miest a obcí. Dotazník obsahujúci päť položiek hodnotil
skúseností občanov s ghostingom pri podávaní a riešení žiadostí na úrovni miest a obcí. Pomerne vysoké percento
prieskumnej vzorky má skúsenosť s ghostingom vo forme neodpovedania na žiadosti či ignoranciu zo strany
úradov. Výsledky preukázali súvislosti medzi spokojnosťou občanov a skúsenosťou s ghostingom. Ghostingu medzi
občanmi a úradmi miestnej samosprávy je multifaktoriálny a môžu ho spôsobovať časová vyťaženosť úradov,
konflikty medzi občanom a úradom a ďalšie.
Klíčová slova
ghosting, komunikácia, samospráva,
Annotation
Citizens' satisfaction can be determined by political culture as well as by gender, age, and other demographic
characteristics. The aim of the paper is the theoretical elaboration of the solved issue at the level of local selfgovernment.
The paper is focused on the importance of ghosting in self-government as well as its verification
through research. On the basis of 83 respondents, we tried to verify statistically significant gender differences in
factors of citizens' satisfaction and ghosting at the level of towns and villages. The five-item questionnaire assessed
citizens' experiences with ghosting in filing and resolving applications at the city and municipal level. The
relatively high percentage of the exploratory sample has experience with ghosting in the form of non-response to
the request or ignorance by the authorities. The results showed links between citizen satisfaction and ghosting
experience. Ghosting between citizens and local government offices is multifactorial and can be caused by timeconsuming
offices, conflicts between the citizen and the office, and more.
Key words
ghosting, communication, self-government
JEL classification: H5, P20
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
353
1. Úvod
Komunikácia je dôležitá v každom smere nášho života pre vyjadrenie pocitov, názorov a postojov v osobnom ale
i pracovnom živote. Tvorí podstatu identifikácie riešenia konfliktov na pracoviskách alebo rôznych nezrovnalostí
medzi ľuďmi. Tak, ako komunikácia dokáže zbližovať ľudí, dokáže ich aj odcudzovať a vzďaľovať jedného od
druhého. Výrazné rozdiely v ponímaní a orientácii jednotlivých prístupov k povinnostiam predurčuje dôležitú
komunikáciu aj medzi verejnou správou a ľuďmi, vrátane samosprávy. Udržateľnosť komunikácie v rámci
lokálneho rozvoja pre samosprávu je mimoriadne dôležitá. Udržateľnú komunikáciu v municipálnom prostredí
preferuje aj Ferencz a kol. (2017). Dôležitosti udržateľnosti systémov vo východnej Európe sa venovali aj
Adamišin a Vavrek (2014). Organizácia samosprávy ako sústava prvkov s vnútorným prostredím predstavuje
systém informácii vedúci k požadovanému správaniu a komunikácii k správnemu regulovanému systému (Tej,
Burdová, Vagaš, 2018, Polak a Franic, 2015). Administratívna jednotka, jej veľkosť a kvalita prvkov sú základom
pre následné hodnotenie udržateľnosti jej rozvoja (Vavrek a kol. 2015, Cooke a Leydesdorff, 2006). Odovzdávanie
informácií cez komunikačný kanál z objektu A (odosielateľ) k objektu B (prijímateľ) predstavuje v každej
samosprávnej inštitúcii zásadný predpoklad, ktorý predikuje splnenie, vysvetlenie a spätnú väzbu odosielateľovi.
Komunikáciu vo všeobecnosti môžeme považovať za veľmi bežnú koncepciu v spoločnosti a každodennom
živote, ktorá prebieha všade okolo nás, pričom zároveň plní funkciu efektívneho komunikačného prostriedku.
V procese osobnej komunikácie je zrejmé, že dochádza k prekážkam, ktorým sa buď dá, alebo nedá vyhnúť
(Birknerová et al. 2017). Význam osobnej komunikácie vyzdvihuje Ženka a kol. (2016). Komunikácia na úrovni
miest a obcí zastupuje komunikačné médium. Sú to práve obce a mestá, kde sa vytvárajú, prenášajú a vymieňajú
správy medzi konkrétnymi inštitúciami, infraštruktúrami a obyvateľmi (Lin, Dayton, Greenwald, 2017). Napriek
maximálnemu úsiliu vlád zlepšiť služby, lepšie a efektívnejšie reagovať na požiadavky občanov, dôvera verejnosti
vo vládu, politikov a strany nie je príliš vysoká (Head, 2007). Správa z prieskumu verejnej mienky o dôvere
verejnosti k súdom hovorí o tom, že až 60,4 % respondentov nedôveruje slovenským súdom a naopak len tretina,
32,9 % respondentov dôveruje (Súdna rada SR, 2016). Správa z výskumu verejnej mienky z oddelenia sociálnych
a personálnych analýz verejnej mienky konštatuje, že 55,8 % respondentov má viac než polovičnú dôveru
v inštitúcie vo svojich krajoch na Slovensku tak, ako Ministerstvo obrany, cirkev, ústavný súd (Čukan, 2004).
Hoci existuje všeobecná podpora národných politických a právnych systémov, dôvera v konkrétne miestne úrady
a ich zložky z roka na rok slabne.
Hovorca a tajomník Rady expertov ZMOS (Združenia miest a obcí Slovenska) Michal Kaliňák zdôrazňuje
vzájomnú komunikáciu a spoluprácu medzi orgánmi verejnej správy a obyvateľmi štátu. Združenie miest a obcí
na Slovensku realizovalo prieskum na pôde VÚC (Vyššie územné celky), ktorý bol zameraný na vnímanie
samosprávnych krajov v rámci komunikácie. Prieskumu sa zúčastnilo 402 starostov a primátorov obcí.
Z prieskumu vyplýva, že 31,4 % respondentov poskytuje o sebe len čiastočné, ale postačujúce
informácie a 28,9 % respondentov usudzuje, že samosprávne kraje síce poskytujú informácie, ktoré potrebujú, ale
ocenili by viac informovanosti. Respondenti, s počtom 25,9 % uviedli, že neposkytujú úplne
informácie a 5,7 % respondentov označilo VÚC ako organizáciu, ktorá neposkytuje žiadne informácie o sebe pre
verejnosť a obyvateľstvo krajiny (Združenie miest a obcí Slovenska, 2019)
Zarážajúce výsledky z prieskumu starostov a primátorov obcí môžeme kvantifikovať ako nedostatočnú
komunikáciu s jednotlivými infraštruktúrami verejnej správy, čo poukazuje aj na fakt, že Slovensko od roku 2016
prešlo vďaka národnému projektu Dátové centrum obcí a miest (DCOM) na rýchlejšiu elektronickú komunikáciu
(SME-Ekonomika, 2015). Tento presun vybavovania žiadostí a presúvania informácii digitálne môže mať za
následok odignorovanie, nepochopenie, prípadnú stratu žiadosti alebo informácie, ktorú si podáva žiadateľ na
príslušný štátny orgán.
1.1 Komunikácia verejnej správy či samosprávy s klientmi v kontexte ghostingu
Komunikácia v miestnej samospráve prebieha podľa štandardných podmienok a štandardnými spôsobmi. Problém
nastáva vtedy, ak z jednej žiadosti na vybavenie potrebnej úradnej agendy sa presúvame k druhej, prípadne ďalšej.
Na podobné problémy v súčasnosti poukazuje aj Sirková, a Ali Taha (2017). Ľudia na Slovensku sú v súčasnosti
zvyknutí na písomné a osobné vybavovanie úradných dokumentov. Čo nevyrieši osobná návšteva, môže vyriešiť
jednoduchý email, alebo vyplnenie potrebného formulára, prípadne preskenovanie podpísaného dokumentu
(HNonline, 2016). Tu ale dôležitú úlohu zohráva čas, ktorý sa u žiadateľa prejavuje negatívne. Dostáva sa do
pocitu zdĺhavého čakania a nevypovedaných otázok, na ktoré čaká či už poštou, emailom alebo prípadným
predvolaním, ktoré si môže vyžadovať osobnú prítomnosť žiadateľa.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
354
Navonok toto správanie môže vystupovať úplne normálne, aj keď človek môže byť podráždený, nervózny alebo
disponovať podobnými odchýlkami správania sa. V akademickej sfére sa čoraz viac dostáva do povedomia
problematika ghostingu, ktorá si nachádza svoje zastúpenie aj v komunikácii verejnej správy s obyvateľmi krajiny
a v komunikácii samosprávy so svojimi obyvateľmi. Teoretické základy pre ghosting položili LeFebre (2017),
Koessler (2018), Friedman et al (2018), Richardson (2017), ale aj Vagaš a Miško (2018), ktorí sa venovali
problematike ghostingu vo vzťahoch medzi mužmi a ženami, medzi politickými stranami v krajine alebo na
pracovisku v pracovných vzťahoch ľudských zdrojov v organizácii. Za ghosting môžeme považovať akékoľvek
vyhýbavé správanie, prerušenie akejkoľvek komunikácie, ktoré vedie ku ignorancii danej osoby bez upozornenia.
V našom prípade považujeme ghosting ako negatívny jav medzi samosprávou a obyvateľmi regiónov, ktoré
spravujú.
Tej a Vagaš (2018) na základe obr. 1 vysvetľujú prienik problematiky ghostingu v troch oblastiach. V rámci
konfrontácie s inými autormi, ktorí sa venujú tematike ghostingu je možné konštatovať, že ghosting sa s ľahkosťou
dokáže modifikovať aj medzi jednotlivcom a podnikom, v našom prípade žiadateľom a samosprávou.
Obr. 1: Oblasti ghostingu
Zdroj: Spracovanie podľa Tej a Vagaš (2018)
Gonzalez (2019), Cooke a Piccaluga (2016) konštatujú, ako štátne úrady v USA preberajú nespočetné množstvo
žiadostí v rámci prijatia imigrantov do krajiny, pričom len málo žiadateľov dostane včas odpoveď na svoju žiadosť.
Shahid (2017) upozorňuje na falošné alebo neúplné identity, ktoré obyvatelia podávajú vo svojich žiadostiach.
Tento proces overovania a vybavovania žiadostí na úradoch ešte viac komplikuje prácu administratívnych
pracovníkov a predlžuje čas, ktorý je pre niektorých obyvateľov v rámci vybavenia potrebných dokumentov
dôležitý (aj v zákonne stanovenej dobe). Papcumová a kol. (2016) poukazuje na možnosť elektronickej
komunikácie obyvateľov v kontexte vybavovania úradných dokumentov.
Crenshaw (2017) vysvetľuje postoj človeka – žiadateľa, ktorý síce poslal potrebné papiere úradom, podpísal
potrebné dokumenty alebo poslal email, no stále nedostáva žiadnu odpoveď. Richardson (2017) konštatoval, že
problematika ghostingu negatívne ovplyvňuje komunikáciu medzi politickými stranami a jednotlivými
vyjadreniami úradníkov v rámci spolupráce. Tento prípad indikuje nedostatočnú, resp. neprispôsobivú
komunikáciu aj na vyšších administratívnych miestach. Schofferman, Wetzel a Bono (2015) vysvetľujú
komunikáciu ghostingom, ktorá spôsobuje nedôveru medzi pacientami a lekármi v ordinácii. Písanie odborných
lekárskych správ a oboznámenie pacienta s jeho stavom môže v niektorých prípadoch zdiskreditovať dôležité
informácie, ak sú podané nedostatočnou alebo menej odbornou komunikáciou, čo v konečnom dôsledku spôsobuje
kognitívne skreslenia, nepochopenie informácie alebo rozličné vnímanie situácie (Frankovský, Birknerová,
Zbihlejová, 2017). Všetky komunikačné nedostatky medzi ľuďmi na rôznych pracoviskách, odboroch
a priemyselných odvetviach čiastočne spôsobuje ghost management. Sismondo a Doucet (2010) zaznamenali, že
GHOSTING
V sociálnych
vzťahoch mimo
pracovného
života:
J d tli
V sociálno-
ekonomických
vzťahoch:
Podnik/Správa
V spoločnosti:
Spoločnosť
V pracovnom
živote:
Zamestnávateľ
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
355
tak ako ghost management spôsobuje medzi autormi publikácií pocit nečinnosti a nevedomosti, tak aj zvolený
komunikačný štýl v rámci spolupráce môže buď zrýchliť alebo spomaliť celý proces riešeného problému.
1.2 Fázy zmeny človeka v kontexte ghostingu
Kubler Rossová, (1968), Cassiddy a Shaver (2008), Lim (2013) a Perkins (2018) zaznamenali fázy zmeny aj v
kontexte ghostingu, ktoré menia svoju podobu, vzťahujúc sa na komunikáciu a osobnostné charakteristiky človeka.
Fáza šoku, odmietnutia, frustrácie, depresie, experimentu, rozhodovania a integrácie je znázornená na obr. 2.
Obr. 2: Kubler-Rossová krivka chápania zmeny človeka
Zdroj: Spracovanie podľa Kubler Ross (1969), Cassiddy a Shaver (2008), Lim (2013) a Perkins (2018)
Podľa autorov je zmena neodvratnou súčasťou života, pred ktorou nemožno utiecť. Kubler-Rossová krivka zmeny
identickým spôsobom poukazuje na jednotlivé fázy zmeny, kde tieto fázy vystupujú na dosiahnutie požadovaného
úspechu. V našom prípade sa zameriame na komunikačné nedostatky verejnej správy na úrovní miest a obcí
v rámci komunikácie ghostingom. Fázy konštatujú:
 Šok – táto fáza je pomerne krátkodobá a opisuje, ako sa obranný mechanizmus človeka vyrovnáva so
znepokojujúcou správou. Niektorí ľudia majú tendenciu zostať dlhšie v šoku a nevedia sa vyrovnať s realitou.
 Odmietnutie - po fáze šoku nastáva odmietnutie skutočnosti (ghostingové správanie ako reakcia), teda človek
má následne tendenciu a sklon k hnevu. Zatiaľ, čo niektorí si vezmú hnev na seba, poniektorí ho vedia
nasmerovať na ostatných a neschopných ľudí. Každopádne, stále jeden z oboch strán zostáva podráždený
a frustrovaný.
 Frustrácia a depresia – tieto fázy sa premietajú v správaní človeka veľmi negatívne. Svoje zastúpenie si tu
nachádza smútok, strach, ľútosť, vina a iné negatívne emócie.
 Experiment a rozhodovanie – po uvedomení čiastočného zlyhania človeka v problémovej situácii, nastáva
postavenie sa problému čelom a rozhodovanie začne budovať v človeku pocity vzchopenia a skúšania
obnovenia a riešenia problému.
 Integrácia – po dlhšom alebo kratšom rozhodovaní sa požadovaná zmena začína integrovať do života
človeka. Nastáva akceptácia, že existuje aj iný spôsob, ako robiť veci podľa starých zaužívaných spôsobov.
Človek si začína veriť, že všetko bude v poriadku.
Je dôležité, aby ľudia v procese spomínaných fáz neboli uponáhľaní, akceptovali čas a postupne si prešli
jednotlivými stupňami zmeny. V našej terminológii komunikácie ghostingu a správy miest a obcí
Kubler-Rossová krivka vysvetľuje dve strany – správu miest a obcí a komunikáciu ľudí v kontexte ghostingu.
Takýto prierez jednotlivých fáz akceptácie zmien v správaní sa človeka po úpadku konfliktov, nevhodnej
a neprispôsobivej komunikácie môže znamenať potenciálny smer riešenia komunikácie medzi oboma stranami.
Komunikáciu považujeme za najdôležitejší prvok riešenia žiadostí v samospráve medzi žiadateľom a úradníkom
ako administratívnym pracovníkom. V nasledujúcej časti sa zameriame na komunikačné nedostatky medzi oboma
stranami, pričom bodom záujmu prieskumu bude komunikácia so skúsenosťou ghostingu v správe miest a obcí.
Šok Odmietnutie Frustrácia Depresia Experiment Rozhodovanie Integrácia
Morálka a
kompetencie
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
356
2. Výsledky výskumu
Výskum je fokusovaný na identifikáciu rodových rozdielov a súvislostí medzi jednotlivými položkami, ktoré
posudzujú ghosting v oblasti miestnej samosprávy. Dotazník obsahoval päť položiek hodnotiace ghosting a tri
položky hodnotiace spokojnosť klientov. Jednotlivé položky dotazníka boli posudzované respondentmi na škále:
0 – vôbec, 1 – zriedka, 2 – niekedy, 3 – často, 4 – veľmi často. Pre identifikáciu súvislostí a rozdielov sa vytvoril
sumačný index položiek, ktoré popisujú uvedené premenné. Vzhľadom na veľkosť výskumnej vzorky a testovania
normality dát sú pre výpočty aplikované neparametrické testy a pred ďalším použitím dotazníka v praxi ho
odporúčame validizovať.
Výskumnú vzorku tvorilo 38 mužov a 45 žien vo veku od 19 do 62 rokov. Priemerný vek respondentov bol 30,82
rokov. Geografické rozloženie respondentov bolo v rámci štyroch krajov na území Slovenska, a to: Prešovský kraj
(31,8%), Košický kraj (25,4%), Bratislavský kraj (27,6%) a Žilinský kraj (15,2%). Zber dát prebiehal online
prostredníctvom metódy snowball v mesiacoch január a február 2019.
Pre štatistickú analýzu bol vytvorený sumačný index jednotlivých položiek, viď. legenda výskumného nástroja.
Reliabilita faktorov spokojnosť (Cronbach's Alpha ,855) a ghosting (Cronbach's Alpha ,917). Test rozloženia dát
spokojnosť (Skewness ,338; Kurtosis -,353) a ghosting (Skewness -,357; Kurtosis -1,292).
Pred analýzou sme stanovili hypotézy výskumu:
 H1: existuje štatisticky významný rodový rozdiel vo faktoroch spokojnosť občanov a ghostingom na úrovni
miest a obcí.
 H2: existujú štatisticky významné súvislostí medzi faktormi spokojnosť občanov a ghostingom na úrovni
miest a obcí.
Tab. 1: Rodové rozdiely
Rod N Mean Rank Mann-Whitney U Sig.
Spokojnosť Muž 38 38,47
721,000 0,218
Žena 45 44,98
Ghosting Muž 38 47,18
658,000 0,071
Žena 45 37,62
Zdroj: vlastné spracovanie v SPSS 21
Hypotézu H1 sme stanovili na základe teoretických predpokladov o rodových rozdieloch. Christensen a Lægreid
(2005) uvádzajú, že spokojnosť a dôvera vo vládu, štátnu službu, miestne zastupiteľstvá a úrady súvisí so
spokojnosťou občanov s konkrétnymi verejnými službami. Spokojnosť občanov môže byť determinovaná
politickou kultúrou ako aj pohlavím, vekom a ďalším demografickými charakteristikami. Rahim a Shizari (2018)
tiež poukazujú na signifikantnosť demografických a sociálno-ekonomických charakteristík občanov. Pohlavie
a vek sú možnými determinantami modelu, kde závislá premenná je index spokojnosti občanov a nezávislá
premenná môže byť pohlavie alebo vek.
Tabuľka 1 nepotvrdila štatisticky významné rodové rozdiely pre premenné spokojnosť a ghosting. Pri položkovej
analýze sa potvrdil štatisticky významný rozdiel v položke P6, kde muži dosiahli vyššie priemerné skóre.
Hypotézu H1 zamietame na úrovni významnosti 0,05. Uvedený výsledok môžeme posúdiť ako pozitívny. Na
úrovni miest aj obcí by nemala existovať rodová diskriminácia pri vybavovaní žiadostí a komunikácií s klientom.
Avšak Rahim a Shizari (2018) uvádzajú, že demografické charakteristiky ako pohlavie a vek občanov sú
štatisticky významné pri hodnotení spokojnosti občanov. Naše výsledky nepreukázali rodový rozdiel, čo však
môže byť spôsobené veľkosťou výskumnej vzorky ako aj geografická diferencia realizácie výskumu. Výskum
uvedených autorov bol realizovaný v Pakistane. Každý štát ma však inú politickú kultúru.
Vagaš a Miško (2018) uvádzajú existenciu rodových rozdielov medzi mužmi a ženami. Muži, podľa nich, majú
vyššiu tendenciu niekoho ignorovať alebo s ním úplne prerušiť komunikáciu. Zároveň odporúčajú venovať sa
predikcii tejto problematiky v organizáciách miestnej samosprávy. Pre identifikáciu ghostingu vo verejnej správe
je možné ako pomocný nástroj predikcie použiť dotazník, ktorý autori uvádzajú pod názvom GIG.
Pre overenie hypotézy H2 o existencii súvislostí medzi premennou spokojnosť a ghosting bol aplikovaný
Spearmanov korelačný koeficient. Výsledky prezentuje tabuľka 2.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
357
Tab. 2: Korelácia faktorov
Ghosting
Spokojnosť Correlation -,515**
Sig. 0,000
Zdroj: vlastné spracovanie v SPSS 21
Na základe vyššie spomínaných dôležitých determinantov spokojnosti občanov sme sa zamerali na analýzu
súvislostí medzi spokojnosťou a ghostingom. Tabuľka 2 potvrdzuje hypotézu o existencii štatisticky významných
súvislostí medzi spokojnosťou občanov a ghostingom v správe miest a obcí. Spokojnosť občana so službami
verejnej správy je jeden z najdôležitejších determinantov rozvoja a dôvery občanov v štáte. Občania, ktorí sa stretli
s ghostingom viac, sú zároveň menej spokojný v správe miest a obcí, čo prezentuje negatívna korelácia. Vznik
ghostingu medzi občanom a úradom je multifaktoriálny. Determinanty, ktoré ho spôsobujú môžu byť napríklad:
časová vyťaženosť úradov, konflikty medzi občanom a úradom, organizačná kultúra prevládajúca na úradoch, ale
aj osobnosť občana, ktorého žiadosti úrad môže považovať za bezpredmetné.
Legenda výskumného nástroja:
P1: som spokojný s vybavovaním žiadostí vo verejnej správe
P2: som spokojný s komunikáciou úradov
P3: všeobecne som spokojný s funkčnosťou verejnej správy
P4: na moje žiadostí nikto neodpovedal
P5: úrad prijal moju žiadosť, následne prerušil komunikáciu
P6: úrad sa tváril, že neexistuje a ignoroval moje žiadostí
P7: v procese riešenia problému prestal úrad reagovať
P8: verejná inštitúcia so mnou prerušila akúkoľvek komunikáciu
3. Záver
V súčasnom výskumnom priestore sme sa nestretli s odbornými či vedeckými textami, ktoré sa problematike
ghostingu v samospráve venujú. Cieľom bolo overiť, či sa javy ghostingu vyskytujú aj v oblasti miestnej
samosprávy, t.j. v komunitnom priestore obcí. Výsledky potvrdili štatisticky významné súvislostí medzi
spokojnosťou občanov a skúsenosťou s ghostingom. Občania, ktorí sa stretli s určitou formou ghostingu vo
verejnej správe sú zároveň menej spokojní s verejnou správou. Poukazujeme na určité obmedzenia výskumu ako
veľkosť výskumnej vzorky ako aj existenciu ďalších premenných, ktoré nie sú skúmané v tomto príspevku.
Odporúčame občanom osobné vybavovanie žiadostí a problémov aj napriek stále rastúcemu tlaku na digitalizáciu.
Telefonická či písomná komunikácia vytvára pre úrady priestor, kedy nemusia ihneď odpovedať na žiadosti
a zaoberať sa daným problémom. Teória definuje ghosting ako úplne prerušenie komunikácie, ale aj ako ignoráciu
a vyhýbanie sa. V pracovnom prostredí je teda obtiažne identifikovať stav, ktorý môžeme označiť pojmom
ghosting. Zamedziť vzniku ghostingu môžeme prostredníctvom kontrolných orgánov, ktoré budú analyzovať
postupy a odozvy úradov alebo zvýšením zodpovednosti voči svojim klientom. Musíme si však uvedomiť, že
úrady majú stanovený čas na odpoveď a riešenie žiadostí. V takomto prípade nemôžeme hovoriť o ghostingu.
Zákonné lehoty pre vybavenie žiadosti sa vzťahujú na konkrétne úkony. Úrady by mali na všetky žiadosti
odpovedať prvotnou správou o zaevidovaní žiadosti a jej riešení. Ak následne úrad prestane reagovať na podnety
obyvateľa, nereaguje na jeho žiadosti alebo pôvodnú žiadosť nevybavil včas bez vysvetlenia, môžeme tento stav
označiť za ghosting.
V širšej praxi verejnej správy môžeme problematiku ghostingu chápať aj ako nečinnosť úradov konajúcich v mene
štátneho orgánu. Úrad nedodrží lehotu na vydanie rozhodnutia alebo odmietne konať úplne. V takomto prípade si
úrad neplní zákonnú povinnosť. Prostriedkami na ochranu pred nečinnosťou úradov vo verejnej správe (vrátane
miest a obcí) sú:
 podnet na prokuratúru,
 podnet verejnému ochrancovi práv,
 sťažnosť,
 žaloba,
 podnet na Európsky súdny dvor.
Týmto spôsobom sa občania môžu brániť a zamedziť aplikácii či introdukcii problematiky ghostingu do
udržateľných procesov komunikácie v miestnej samospráve . Toček (2017) a Hlavatý (2018) poukazujú na častú
neochotu obce konať a odpovedať na žiadosti či sťažnosti. Podľa § 24 ods. 1 zákona o sťažnostiach: „Orgánu
verejnej správy, ktorý neplní povinnosti podľa tohto zákona a tým sťažuje vybavovanie sťažnosti, marí jej
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
358
vybavovanie alebo nápravu nedostatkov, môže orgán verejnej správy príslušný na vybavenie sťažnosti uložiť
poriadkovú pokutu do výšky 650 eur.“
Hawley (2018) problematiku ghostingu prenáša na financovanie verejnej správy a verejné finančné hospodárenie.
Ghost je aj zamestnanec správy, ktorý je oficiálne zamestnaný, ale pre štát nie je prínosom. V takomto prípade
hovoríme o úniku štátnych finančných prostriedkov pre zamestnanca, ktorý môže byť skutočnou osobou. Ghosting
je závažný a rozšírený problém.
Existencia ghostingu vo verejnej správe pri financovaní ohrozuje dôveryhodnosť štátu zo zjavného úniku
verejného financovania a korupcie. Prejavy ghostingu môžeme evidovať v rôznych odvetviach a formách.
V prípade verejnej správy ide o závažný problém porušovania občianskych práv, ktorý odporúčame riešiť
prostriedkami na ochranu pred nečinnosťou úradov. Jedným z riešení je aj prijímanie tzv. „antibyrokratických“
zákonov v súčasnosti. Napríklad na Slovensku prijatý zákon 177/2018 o niektorých opatreniach na znižovanie
administratívnej záťaže využívaním informačných systémov verejnej správy a o zmene a doplnení niektorých
zákonov (zákon proti byrokracii).
Literatúra
[1] ADAMIŠIN, P., VAVREK, R. (2014). Sustainability analysis of selected eastern European and south-east
European countries via parameter of complex sustainability assessment Qi. In: Ecology, economics, education
and legislation : conference proceedings, volume III. SGEM 2014. Sofia: STEF92 Technology. ISBN 978-
619-7105-19-3.
[2] BIRKNEROVÁ. Z., et al. (2017). Analysis of links between communication skills, motivational orientations,
and awareness of coaching. In International journal of organizational leadership, vol. 6, no. 4, pp. 505-510.
ISSN 2383-1103.
[3] CASSIDY, J., SHAVER, P. R., (2008). Handbook of Attachment: Theory, Research and Clinical
Applications. 2nd Edn., Guilford Press, New York, pp.1020, ISBN-10: 160623028X.
[4] COOKE, P., LEYDESDORFF, L., (2006). Regionaô Development in the Knowledge-Based Economy: The
Construction of Advantage. In Journal of Technology Transfer, vol. 31, no. 1, pp. 5-15, ISSN 0892-9912.
[5] COOKE, P., PICCALUGA, A., (2006). Regional development in the knowledge economy. London and New
York: Routledge Taylor & Francis Group. ISBN 0415578639.
[6] CRENSHAW, D., (2017). Corporate Ghosting: Can we bust it? In Crenshacommunications. [online]. [cit.
2019-02-04]. Dostupné z: https://crenshawcomm.com/corporate-pr-ghosting-can-bust/.
[7] ČUKAN, K. (2004). Správa z výskumu verejnej mienky. [online]. [cit. 2019-02-20]. Dostupné z:
https://www.mod.gov.sk/data/files/472.pdf.
[8] FERENCZ, V. a kol. (2017). Sustainable socio-economic development. Düsseldorf: A&A Digitalprint, 2017.
ISSN 978-3-00-055590-9.
[9] FRANKOVSKÝ, M., BIRKNEROVÁ, Z., ZBIHLEJOVÁ, L., (2017). Emotional intelligence of female and
male managers and assessment of occurrence of cognitive distortions in managerial work. In Psychology and
psychiatry, language & linguistics : 4th international multidisciplinary scientific conference on social
sciences and arts SGEM 2017 : conference proceedings : vol. II. P.pp. 139-146, ISBN 978-619-7408-19-5.
[10]FREEDMAN, et. al., (2018). Ghosting and destiny: Implicit theories of relationships predict beliefs about
ghosting. In Journal of Social and Personal Relationships, vol. 36, no. 3 pp. 905-924, ISSN 1460-3608.
[11]GONZALEZ, S., (2019). This busy LA immigration court is now a ‘ghost town’ in wake of government
shutdown. [online]. [cit. 2019-02-04]. Dostupné z: https://www.pri.org/stories/2019-01-16/busy-la-
immigration-court-now-ghost-town-wake-government-shutdown.
[12]HAWLEY, I., (2018). Ghost workers: Who are they and how to deal with them. [online]. [cit. 2019-02-04].
Dostupné z: https://www.abyrint.com/ghost-worker-stories/.
[13]HEAD, B., (2007). Government Communications and The Public Service: Dilemas and Pressures. In S.Young
(ed), Government Communication in Australia (Melbourne: Cambridge University Press), pp.36-50 and 299-
300, pp. 382, ISBN 978-0-521-68171-1.
[14]HLAVATÝ, J., (2018). Obecní úrad nereaguje na emaily či dopisy? [online]. [cit. 2019-02-04]. Dostupné z:
https://www.hradec1.cz/2018/04/obecni-urad-ve-stribrne-skalici-nereaguje-na-vase-emaily-a-dopisy-
pouzijte-tento-postup/.
[15]HNONLINE. (2016). Občan nemá robiť poštára. Platí to aj pre úradníkov. [online]. [cit. 2019-02-04].
Dostupné z: https://hnonline.sk/pr-clanky/1678349-obcan-nema-robit-postara-plati-to-aj-pre-uradnikov.
[16]CHRISTENSEN, T., LAEGREID, P. (2005). Trust in Government: The Relative, Importance of Service
Satisfaction, Political Factors, and Demography. Public Performance Management Review, vol. 28, no. 4,
pp. 487-511. ISSN 1530-9576.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
359
[17]KOESSLER, R, B., (2018). "When Your Boo Becomes a Ghost:The Association Between Breakup Strategy
and Breakup Role in Experiences of Relationship Dissolution". Electronic Thesis and Dissertation Repository.
5402. [online]. [cit. 2019-02-04]. Dostupné z:
https://ir.lib.uwo.ca/cgi/viewcontent.cgi?article=7493&context=etd.
[18]KUBLER-ROSS, E., (1969). On Death and Dying. New York: Macmillan.
[19]LeFEBRE, L., (2017). Phantom Lovers: Ghosting as a Relationship Dissolution Strategy in the Technological
Age. In N. M. Punyanunt-Carter & J. S. Wrench (Eds.), In The impact of social media in modern romantic
relationship. pp. 219-235, New York, NY: Lexington Books.
[20]LIM, M, W., (2013). Revisiting Kubler-Ross´s Fiver Stages of Grief: Some Comments on the Iphone 5.
Journal of Social Science, vol. 9, no. 1, pp. 11-13. ISSN 1549-3652.
[21]LIN, N., DAYTON, P., GREENWALD, P., (2017). The Urban Communication Network and Social
Stratification: A “Small World“ Experiment. In Annals of the International Communication Association, vol.
1, no. 1, pp. 107-119, ISSN 2380-8985.
[22]PAPCUNOVÁ, V., URBANÍKOVÁ, M., KORENKOVÁ, M. (2016). Financovanie preneseného výkonu
štátnej správy na úseku matrík na úrovni miestnej samosprávy v SR. In XIX. mezinárodní kolokvium o
regionálních vědách. Sborník příspěvků. Brno: Masarykova univerzita, pp. 786-795. ISBN 978-80-210-8273-
1.
[23]PERKINS, J., (2018). The 5 stages of ghosting. In The Daily Californian. [online]. [cit. 2019-02-05]. Dostupné
z: http://www.dailycal.org/2018/10/05/the-5-stages-of-ghosting.
[24]POLAK, M., FRANIC, J., (2015). Tackling undeclared work in societies with substantial asymmetry between
formal and informal institutions ñ the case of FYR Macedonia. In The 8th International Conference for
Entrepreneurship, Innovation and Regional Development. United Kingdom: Sheffield, University of
Sheffield. pp.443-457, ISBN 978-0-9932801-0-8 Dostupné z: http://flite-proj.cenfim.pt/wp-
content/uploads/The-8th-ICEIRD-Conference-Proceedings.pdf#page=444.
[25]RAHIM, F., SHIRAZI N. (2018). Fiscal decentralization and citizen’s satisfaction from local public service
delivery in Pakistan. International Journal of Ethics and Systems, vol. 34, no. 1, pp. 122-142. ISSN 2514-
9369.
[26]RICHARDSON, M., (2017). Ghosting Politics: Speechwriters, Speechmakers and the (Re)crafting of identity.
Cultural Studies Review, vol.23, no. 2, pp. 3-17. ISSN 1837-8692.
[27]SHAHID, S., (2017). How ghost employees plague Balochistan´s government departmenrs. In Herald.
[online]. [cit. 2019-02-04]. Dostupné z: https://herald.dawn.com/news/1153869.
[28]SCHOFFERMAN, J., WETZEL, T. F., BONO, CH., (2015). Ghost and Guest Autors: You Can't Always
Trust Who You Read. Pain Medicine, vol. 15, no. 3, pp. 416-420. ISSN 1526-4637.
[29]SIRKOVÁ, M., ALI TAHA, V. (2017). Etické problémy v pracovnoprávnych vzťahoch v slovenskom
podnikateľskom prostredí. Exclusive journal: economy and society and environment, vol. 5, no. 3. ISSN 1339-
0260.
[30]SISMONDO, S., DOUCET, M., (2010). Publication Ethics and The Ghost Management of Medical
Publication. Bioethics, vol. 24, no. 6, pp. 273-283. ISSN 1467-8519.
[31]SME EKONOMIKA. (2015). Samosprávy budú od januára komunikovať elektronicky. [online]. [cit. 2019-
02-04]. Dostupné z: https://ekonomika.sme.sk/c/20067628/samospravy-budu-od-januara-komunikovat-
elektronicky.html.
[32]SÚDNA RADA SR. (2016). Správa z prieskumu verejnej mienky o dôvere verejnosti k súdom. [online]. [cit.
2019-02-20]. Dostupné z: http://www.sudnarada.gov.sk/data/files/740_prieskum_sprava-z-vyskumu-
dovera.pdf.
[33]TEJ, J., BURDOVÁ, A., VAGAŠ, M., (2018). Politika spolupráce v manažmente miestnej samosprávy jako
nástroj politík obce. Annales Scienta Politica, vol. 7, no. 1, pp.68-76. ISSN 1339-0732.
[34]TEJ, J., VAGAŠ, M., (2018). Ghosting v cestovnom ruchu? In Workshop on environmental management
modeling and on economic activity of tourism in European space. Prešov: Bookman, pp. 179-185. ISBN 978-
80-8165-304-9.
[35]TOČEK, M., (2017). Ako sa brániť voči nezákonnému konaniu alebo nečinnosti orgánu verejnej správy?
[online]. [cit. 2019-02-04]. Dostupné z: https://www.pravnenoviny.sk/ako-sa-branit-voci-nezakonnemu-
konaniu-alebo-necinnosti-organu-verejnej-spravy.
[36]VAGAŠ, M., MIŠKO, D., (2018). Understanding of Ghosting in Re-education of Human Resources in an
Organization. AD ALTA: Journal of Interdisciplinary Research, vol. 8, no. 2, pp. 298-301. ISSN 1804-7890.
[37]VAVREK, R., KOTULIČ, R., ADAMIŠIN, P. (2015). District as a determinant of the evaluation of
municipalities` economy? International journal of applied mathematics and statistics, vol. 53, no. 2, pp. 53-
64. ISSN 0973-7545.
[38]ZÁKON č. 9/2010. Zákon o stažnostiach. [online]. [cit. 2019-02-04]. Dostupné z:
http://www.zakonypreludi.sk/zz/2010-9.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
360
[39]ZDRUŽENIE MIEST A OBCÍ. (2019). Vzájomná komunikácia pomáha spolupráci. [online]. [cit. 2019-02-
26]. Dostupné z: https://www.zmos.sk/vzajomna-komunikacia-pomaha-spolupraci-
.phtml?id3=80977&module_action__295820__id_art=29660.
[40]ŽENKA, J., SLACH, O., REICHOVÁ, V. (2016). Rozmístění služeb v česku podle typu znalostní základny.
In XIX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Sborník příspěvků. Brno: Masarykova univerzita, pp.
522-528. ISBN 978-80-210-8273-1.
Príspevok je výstupom projektu 1/0578/18 - VEGA Modifikácia metodík pre hodnotenie a manažment
udržateľného rozvoja a 038PU-4/2018 – KEGA - Rozvoj študijného programu environmentálny manažment
v II. stupni štúdia.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
361
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-9268-2019-45
PRACTICES IN PUBLIC SERVICE PROVISION
STIMULATING INVOLVEMENT OF PUBLIC SECTOR
Praktiky pri poskytovaní verejných služieb stimulujúce zapájanie
verejného sektora
MONIKA BUMBALOVÁ
EVA BALÁŽOVÁ
Katedra verejnej správy
Fakulta európskych štúdií a regionálneho rozvoja
Slovenská poľnohospodárska univerzita v Nitre
Department of Public Administration
Faculty of Eur. Studies and Regional Development
Slovak University of Agriculture in Nitra
 Tr. A. Hlinku 2, 949 76 Nitra, Slovak Republic
E-mail: monika.bumbalova@uniag.sk, eva.balazova@uniag.sk
Annotation
The economic functioning of local self-governments, including provision of public services, has always been in
line with the prevailing public management orientation presented in the particular country. For past few decades,
the developing countries focused on applying elements of new public management and its modifications, which
implied limited involvement of public sector and its agencies in provision of public services. In particular those
were outsourcing and PPP. The consequent critique of NPM together with its limited success in some countries
created a suitable base for a switch in the focus towards approaches supporting the involvement of public sector.
Inter-municipal cooperation, public-public partnership and remunicipalization are among the most apparent ones.
The main objective of the paper is, therefore, to provide a comprehensive analysis of these approaches with the
emphasis on identifying their strengths and weak points. The method of critical analysis together with the method
of synthesis were the main methods used during the paper elaboration. The performed analysis can further serve
as a theoretical background for an empirical research conducted in the field.
Key words
public sector involvement, inter-municipal cooperation, public-public partnership, remunicipalization
Anotácia
Ekonomické fungovanie miestnych samospráv, vrátane poskytovania verejných služieb, bolo vždy odvodené od
smerovania verejného manažmentu v konkrétnej krajine. Posledné desaťročia, najmä v podmienkach rozvinutých
krajín, sa pozornosť sústreďovala na aplikáciu prvkov tzv. Nového verejného manažmentu (New public
management) a jeho modifikácií, ktoré naznačovali odklon od zapájania verejného sektora a jeho agentúr do
poskytovania verejných služieb, napríklad prostredníctvom outsourcingu a PPP. Následná kritika NPM spolu s
jeho obmedzeným úspechom v niektorých krajinách však vytvorili vhodnú základňu pre zmenu tohto zamerania, a
to smerom k prístupom orientovaným na zapájanie verejného sektora. Medziobecná spolupráca, verejno-verejné
partnerstvo a remunicipalizácia patria k najvýraznejším z prístupov. Hlavným cieľom príspevku je preto poskytnúť
súhrnnú analýzu týchto prístupov s dôrazom na identifikáciu ich silných a slabých stránok. Pri práci boli využité
najmä metóda syntézy a kritickej analýzy. Predkladaná analýza môže následne slúžiť ako teoretický základ pre
empirický výskum v danej oblasti.
Kľúčové slová
zapájanie verejného sektora, medziobecná spolupráca, verejno-verejné partnerstvá, remunicipalizácia
JEL classification: H700, L320
1. Introduction
The public sector in the second half of the 20th
century was dominated by the New Public Management (NPM)
doctrine, which replaced the centralized hierarchical organization structures and which is seen almost as opposition
to the traditional public administration (Islam, 2015). The main idea of the NPM, when perceived from the
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
362
perspective of self-governments, was to favour decentralized administration, delegation of discretion, contracting
for goods and services, and the use of the market mechanisms of competition and customer service to improve
performance (Pfiffner, 2004). NPM involves reducing the size of the public sector including reorganizing and
slimming down (Minogue, 2001). Since delivering of public services belongs to the most important roles of
governments at all levels, NPM had inevitably impact also on this aspect. Based on the main idea behind NPM,
involvement of private sector into the service provision was a crucial factor, while outsourcing and public-private
partnership (PPP) are among the concrete forms used at the municipal level (OECD, 2005).
Outsourcing refers to a private sector delivery of goods and services that are paid for by the government (including
local government). It is argued that businesses act more efficiently than governments because of different
incentives and greater flexibility, and so outsourcing will save the public money (Pfiffner, 2004). On the other
hand, there is a group of scholars, who have pointed out that, even if outsourcing produces cost savings, it is
important to identify where these savings have been made. If outsourcing leads to savings due to a deterioration
of working conditions (Quiggin, 2002) and/or a reduction in the quality of the service provided to citizens (Hart et
al., 1997), which may lead in turn to a negative consequence for social welfare, this should be pointed out as such,
and not confused with efficiency improvements. Further, the potential cost savings from outsourcing may diminish
or disappear over time by rising prices of the private sector companies (Alonso, Clifton, Diaz – Fuentes, 2011).
The second mentioned form, namely the PPP, is characterized as a contract between government and a private
company under which a private company finances, builds, and operates some element of a public service; and the
private company gets paid over a number of years, either through charges paid by users, or by payments from the
public authority, or a combination of both (OECD, 2005). The practice with PPP implementation also revealed
some pros and cons. The main advantages lie for example in risk transfer to the private partner, reducing public
money tied up in capital investment, solving the problem of public sector budget restraint, saving time in project
delivery or facilitating creative and innovative approaches (Li et al., 2015). On the other hand, Hall (2015) found
following disadvantages: with PPP the cost of capital is more expensive, the cost of construction together with
transaction costs for tendering and monitoring are higher, the private sector did not prove itself to be more efficient
in operation and there are negative impacts on public services, the environment and workers, from cost-cutting or
from distorted selection of projects to suit the need for profitability in PPPs. Similar conclusions were drawn also
by Minogue (2000), who claimed that market-based mechanism did not bring hard evidence of real efficiency
gains. Further, Artreya, Armstrong (2002) stated that it is virtually impossible to find rigorous evidence or
evaluation of the impact on public services, despite this being a major emphasis of the reform model.
Thus, the contemporary problem is how to organize the public sector so that it can adapt to the changing needs of
society, without losing coherence of strategy or continuity of governance values (OECD, 2005). Some answers to
the mentioned issues could be found in so called post-NPM reforms, which are mainly inter-organizationally
oriented. These reforms seek to improve the horizontal coordination of governmental organizations and also to
enhance coordination between the government and other actors. Post-NPM implies a mixture of in-house,
marketized services and delivery networks, a client-based, holistic management style, boundary spanning skills,
joined-up targets, a procedural focus, impartiality and ethical norms and stronger centralized control (Lodge, Gill,
2011). The inter-organizational practice for example showed that the organizations need to concentrate on a
specialised selection of employees, recruiting qualified and experienced workers who will become a competitive
advantage (Mura et al., 2017). Also Mikušová- Meričková et al. (2017) pointed out that only self-government with
initiative employees will monitor the needs of inhabitants and consequently will implement innovative
mechanisms of public services into the developing strategy.
Post-NPM focuses on strengthening the capacity of the centre, both politically and administratively, but also
structurally reintegrating or controlling more agencies and state-owned enterprises (Christensen, Lægreid, 2007).
Within the philosophy of post-NPM, three important practices can be found in the municipal service delivery.
Their common feature lies in increased involvement of public sector agencies in the provision and delivery of
public services. In particular those are inter-municipal cooperation, public-public partnership and
remunicipalization, which will be elaborated in further details in the next chapters.
2. Material and methods
The presented paper is oriented on providing a comprehensive analysis of approaches in public service provision,
which are aiming at strengthening the involvement of public sector, in particular inter-municipal cooperation,
public-public partnership and remunicipalization. The stress is put on identification the main strengths and weak
points of the approaches. The paper has a nature of scientific review; therefore, the main methods used were critical
analysis of available scientific literature and, consequently, the method of synthesis of gained knowledge.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
363
Regarding the material, secondary data sources have been used and processed using the methodological filter. The
secondary data have been collected from scientific monographs, journal papers, reports and publications of
international organizations.
3. Inter-municipal cooperation
When providing public services, especially small municipalities have to cope with the demands and norms pushing
the size of production and also with increasing calls for quality. Beside that, the municipalities are confronted with
raising complexity of social processes and finally, European integration together with market pressure bring
opportunities but also threats for local self-governments (Hughes, 2003). Countries started to be more aware of
the decisive role that good municipal organization plays for efficiency and the national wealth (Hertzog, 2015).
Inter-municipal cooperation represents a way how municipalities can face the situation described above, since
common provision of public services brings economies of scale and helps to reflect on raising consumers‘
expectation (Lethbridge, 2016). According to Hertzog (2015) inter-municipal cooperation (IMC) is a part of local
self-government system and it has no direct relation with the political regime of a country. IMC is characterized
as a situation when two or more municipalities agree to work together on any of the tasks assigned to them in order
to gain mutual benefits. Therefore, it is a relationship between two or several local authorities (i.e. entities in the
first level of territorial administration) having a status of legal persons and enjoying political, legal and financial
autonomy (Hulst, Van Montfort, 2011). In general, this type of cooperation excludes the involvement of private
agents from the public service provision. Other typical features of IMC are as follows (UNDP, 2010):
 the cooperation can concern one or more areas of municipal competencies,
 included municipalities contribute with their capacities,
 the cooperation is a result of free, voluntary decision,
 the cooperation is not accidental and time-framed,
 the cooperation does not represent a permanent transfer of competencies.
In practice, there are several forms of IMC, which are defined based on 3 dimensions. The first dimension is
derived from the type of competencies, while the differentiation is into the competencies linked with the provision
of public services (e.g. water distribution or school transport) and competencies linked to local policies
coordination and planning (e.g. planning of business parks or health care facilities) (Hulst, Van Montfort, 2011).
The second dimension reflects on the rate of integration of the involved subjects. This can vary from the loosely
coupled networks based on mutual consultations to the highly formalized cooperation with common decisionmaking
bodies (Airaksinen, Haveri, 2003). The last dimension is linked to the administrative institutional context
applied in the particular country, which is characterized by the formal structure of the state, the division of
competencies, the administrative culture composed of sets of values, norms, informal rules and traditions and by
institutional context of the public administration (valid legislation and policy) (Osterrieder et al., 2006).
Application of IMC is associated with several advantages but also with potential obstacles. The advantages
include, beside the above-mentioned economies of scale and pressure on service quality, also the following:
 coverage of bigger areas, since the municipalities often secure the services also for other municipalities (e.g.
bus service) and coping with externalities produced by surrounding municipalities (Bel, Warner, 2014),
 decreasing of costs by common management of the public infrastructure and by performing public functions,
e.g. in job creation or investment planning (Hefetz, Warner, Vigoda- Gadot, 2014),
 better promotion and marketing by sharing the costs but also by common usage of regional symbols and
amenities (UNDP, 2010),
 addressing the challenges with sub-optimal municipality size in availability of external financial resources
(Hefetz, Warner, Vigoda- Gadot, 2012).
The application of IMC also proved that the municipalities participating in IMC enjoyed benefits in terms of costs
reduction and better public services, whereas greater institutional legitimacy was detected in about half of the cases
(Giacomini, Sancino, Simonetto, 2018).
On the other hand, there are also some shortcomings of the IMC identified. Hertzog (2015) grouped them into
three major groups: insufficient competences, insufficient finances and insufficient human resources. Some more
details were brought by UNDP (2010), which described them as follows:
 decision-making is more time demanding as it includes more stakeholders,
 the involved municipalities often suffer from bureaucratic inertia when municipal leadership may not be ready
to give up control what leads to duplicities and inefficiency,
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
364
 public control limitation, since some control mechanisms are well-known in case of decision-making at the
municipal level but not in case of IMC,
 there must exist a political will not just to cooperate but also to share competences, costs, success and prestige.
The inter-municipal cooperation can be seen in the reality of local self-governments, nevertheless, in many
countries, including Slovakia, the municipalities still hesitate to enter such relationship (KVPC, 2014). Due to
sustainability reasons, however, the municipalities will be forced to re-evaluate they attitude since IMC will
probably be a natural outcome of the current situation.
4. Public- public partnership
Implementation of public-private partnerships often did not reach the desired outcomes since their primary
orientation was on increasing the value for money and not on increasing the wellbeing of society (Morley, 2016).
This is a reason why there was a massive wave of criticism towards PPP. Creation of public-public partnerships
(PUP) can be seen as one of the reactions on the situation with PPP. PUPs are partnerships between two or more
public or nongovernmental agencies (domestically or internationally) that pool resources and/or expertise in
achieving a common goal (Voshel, 2016). They are based on solidarity to improve the capacity and effectiveness
of one partner in providing public services and to secure multiplication effect (Hall et al., 2009). Further, the
common ground is formed by common values, interests and objectives and not on profit making.
The absence of commercial interests, therefore, enables public partners to re-invest into local capacities and to
build mutual trust what will be reflected in low transaction cost (Lethbridge, 2016). Comparing to PPP, PUP has
also advantage in better control of the public body over objectives and methods and also higher rate of transparency
and accountability (Hall et al., 2009). These partnerships are often formed because partners have practical
experience with one another’s challenges. International partnership represents the most common PUP form. Within
such partnership, the developed countries help to the less developed ones and provide them with knowledge,
logistic assistance and finances (Voshel, 2016). On the other hand, intra-state PUPs are typically established
because of geographic proximity, ease of communication (including a common language), and the sharing of
similar socio-cultural contexts (Boag, McDonald, 2010).
In practice, there are several objectives reached using PUP. It is possible to sort them into 5 general categories
(Hall et al., 2009):
 expertise and development of human resources, which are crucial in increasing quality and efficiency of
service provision, e.g. through cooperation with universities,
 technical support and assistance,
 increasing of efficiency and building of institutional capacities,
 financing of public services,
 improving of civil participation (democratization) through involvement of different actors and wide public
(Voshel, 2016).
Same as all other methods, PUP cannot be used generally under all conditions. When choosing appropriate method,
the potential barriers in implementation should be kept in mind. In case of PUP, they can be summarized as a lack
of willingness and ability to enter into joint working within the public sector, specifically they are (Morley, 2016):
 perceived challenges to organizational status/sovereignty,
 concerns about managerial control,
 political acceptability,
 organizational cultural differences,
 inadequately developed organizational capabilities,
 the need to develop different organizational competencies,
 lack of organizational capacity.
Additionally to that, language barriers, uneven technological skills, dissimilar contexts, disparate labourmanagement
relations, different interpretations of equity, and a host of other large and small discrepancies can
lead to competing – even contradictory – objectives and tensions in partnership frameworks (Boag, McDonald,
2010).
Different forms of associations and merging of public subjects can be seen as a positive expression of public sector
flexibility (Hall et al., 2009). Development of such partnerships seems to be simpler and cheaper in comparison
with difficult processes of searching and negotiating with private partner. Additionally, PUPs involve entities from
the same sector, following same interests and objectives.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
365
5. Remunicipalization
Privatization is a practice lying at the very centre of the NPM. Even the public services performed by municipalities
were the subjects of privatization. That is why municipalities became important actors in the public debate about
the advantages and disadvantages of involvement of private sector in the public competences. Some municipalities
appreciated the private interventions, however, other municipalities remained frustrated due to unfulfilled promises
of private agents, shutdown of services for the poorest inhabitants, lack of integrated planning and also due to the
pressure from international financial institutions insisting on enclosing a contract with a private partner (Pigeon et
al., 2012). A wave of criticism and disapproval was raised among the municipalities, which were calling for change
in a form of remunicipalization.
The concept of remunicipalisation is broadly used to cover changes from private to wholly public ownership of
assets or companies; changes from outsourcing (or contracting-out) of services to direct provision by a public
authority; and the replacement of concessions or lease contracts by direct provision by a public authority (Hall,
Lobina, Terhorst, 2013). The process of remunicipalization is not always (or only) on a municipal scale. Regional
and national authorities have considerable influence over services funding and policy, and in some cases act
directly as providers of public services, so the process unfolds within this broader context (Lobina, Kishimoto,
Petitjean, 2014).
Hall (2012) summarized the reasons for remunicipalization into the following points:
 expiry of contract with private partner what can serve as an evidence that private contracts proved so
unsustainable that local governments opted to remunicipalize even though they knew that they may have to
pay compensation (Lobina, Kishimoto, Petitjean, 2014),
 private sector failure,
 increased efficiency and lower costs of in-house provision of public services,
 achievement of public service objectives,
 absence of transaction costs connected with searching for private partner and its control,
 access to “cheaper” capital – public authorities can borrow money at lower interest rate than private partner,
 revenue from profit (but it is risky to assume that profits can be relied upon as a substitute for taxation),
 better conditions for employees.
Additional benefit of remunicipalization is the ecological aspect. Kishimoto, Petitjean (2017) claimed that it is a
vital element of a serious transition towards a low-carbon economy. Many municipal companies, often in
collaboration with citizen cooperatives, are focusing on local production and distribution of renewable energy.
Contrary, the private companies have no incentive to behave ecologically because it actually means less profit
(e.g. less waste means less profit)
Despite the mentioned stimuli, the transition back to the public ownership is not an easy process. It can cause
difficulties even when there is a political will and financial and technical capacities. The difficulties include
institutional memory lost, degraded assets, „poison pills“ left by the private company, communication and
accounting systems that do not mesh with public sector systems, changes in organizational culture and so on
(Pigeon et al., 2012).
Yet, the process of remunicipalization has been successfully implemented e.g. in France, Hungary, Germany, UK
or Finland. It is mostly linked with water, electricity, public transport, waste management, cleaning and housing
(Hall, 2012). Additionally, the cases in high-income countries show a marked acceleration: 81 took place between
2010-2014, while only 41 had occurred between 2005-2009. Thus the pace of remunicipalization has doubled over
the last years (Lobina, Kishimoto, Petitjean, 2014). The research of Kishimoto, Petitjean (2017) showed that there
have been at least 835 examples of (re)municipalization of public services worldwide in recent years, some of
them involving several cities. In total there have been more than 1600 cities in 45 countries involved in
(re)municipalization. And these (re)municipalizations generally succeeded in bringing down costs and tariffs,
improving conditions for workers and boosting service quality, while ensuring greater transparency and
accountability.
The importance and popularity of remunicipalization is stressed also by its inter-sectorial nature and also by fact
that it is not a coordinated institutional initiative, but it rather reflects the current political and economic situation.
The speed of political changes, positively perceived impacts of remunicipalization and efficient adaptability of
public sector indicate that this trend will continue also in the future.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
366
6. Conclusions
Even though the philosophy of the New public management and its elements gained lot of popularity within the
public administration reality of countries, many critical voices were also heard. The same it was in case of
involvement of public sector in the provision of public services. The leaning towards prioritizing of private sector
in public service provision has been questioned by scholars and practitioners pointing out the differences between
these two sectors, as well as, lacking proof of increased efficiency and other promises claimed by the NPM
doctrine. Such situation created a suitable ground for opposite tendencies – increased involvement of public sector.
In practice it has three main forms: inter-municipal cooperation, public-public partnership and remunicipalization.
Inter-municipal cooperation brings economy of scale, creates pressure on quality and nevertheless represents a
solution for too small municipalities. On the other hand, representatives of municipalities are still not ready to
share their competencies and powers, additionally, there must exist a political will to introduce such concept, what
is rather sensitive topic. The second form, public- public partnership, originated as a reaction on public-private
partnership, which did not fulfilled the expectations. Since there are only public partners involved in PUP, the
profit craving aspect is missing what makes it easier to focus on fulfilment of public interest and other common
public objectives. Additionally, better control and transparency is ensured. The negative sides of PUP include the
need for new division of competencies, addressing the problem of insufficient capacities and ever needed political
will. The last mentioned phenomenon was remunicipalization, which is probably the most sensitive one as it is
often the case when changing of ownership is concerned. The advantages of such approach include access to
cheaper capital, decrease of transaction costs and increased efficiency. This process, however, is also associated
with some shortcomings mainly in form of degraded assets, changes in organizational culture and lacking
compatibility between “then” and “now” systems (e.g. accounting, communication).
Despite the negative aspects associated with all the mentioned approaches, it seems that the current tendency in
the public administration practice calls for bigger involvement of public sector. We believe that this is not just a
respond to the questionable success of NPM but also an expression of belief that public agents can deliver public
services efficiently and at a decent quality level.
Literature
[1] AIRAKSINEN, J., HAVERI, A., (2003). Networks and hierarchies in inter-municipal co-operation: Are
networks really light and flexible and hierarchies sticky and rigid? Paper presented at the Conference of
European Group of Public Administration, Lisbon. [Online]. [cit. 2018-11-22]. Available at: http://municipal-
cooperation.org/images/f/f7/Paper_Networks_and_Hierarchies_in_IMC_Finland_2003.pdf.
[2] ALONSO, J. M., CLIFTON, J., DÍAZ-FUENTES, D., (2011). Did New Public Management Matter? An
Empirical Analysis of the Outsourcing and Decentralization Effects on Public Sector Size. Public
Management Review, vol. 17, no. 5, pp. 643-660. ISSN 1471-9045. DOI 10.1080/14719037.2013.822532.
[3] ARTREYA, B., ARMSTRONG, A., (2002). A Review of the Criticisms and the Future of New Public
Management. Working paper. [Online]. [cit. 2018-12-03]. Available at: http://vuir.vu.edu.au/169/.
[4] BEL, G., WARNER, M. E., (2014). Inter-municipal Cooperation and Costs: Expectations and Evidence.
Public Administration, vol. 93, no. 1, pp. 52–67. DOI 10.1111/padm.12104.
[5] BOAG, G., MCDONALD, D. A., (2010). A critical review of public-public partnerships in water services.
Water Alternativesm, vol. 3, no. 1. ISSN 1965-0175.
[6] GIACOMINI, D., SANCINO, A., SIMONETTO, A., (2018). The introduction of mandatory inter-municipal
cooperation in small municipalities: Preliminary lessons from Italy. International Journal of Public Sector
Management, vol. 31, no. 3, pp. 331-346. ISSN 0951-3558. DOI 10.1108/IJPSM-03-2017-0071.
[7] HALL, D., (2012). Re-municipalising municipal services in Europe. PSIRU. [Online]. [cit. 2018-12-03].
Available at: https://berliner-wassertisch.net/assets/files/GUE/David%20Hall%20Re-
municipalising%20municipal%20services%20in%20Europe.pdf.
[8] HALL, D., (2015). Why public-private partnerships don’t work. The many advantages of the public
alternative, PSIRU. [Online]. [cit. 2018-12-03]. Available at: http://www.world-
psi.org/sites/default/files/rapport_eng_56pages_a4_lr.pdf.
[9] HALL, D., LOBINA, E., CORRAL, V., HOEDEMAN, O., TERHORST, P., PIGEON, M., KISHIMOTO, S.,
(2009). Public-public partnerships (PUPs) in water. PSIRU. [Online]. [cit. 2018-12-03]. Available at:
https://www.tni.org/files/download/pupinwater.pdf.
[10]HALL, D., LOBINA, E., TERHORST, P., (2013). Re-municipalisation in the early twenty-first century: water
in France and energy in Germany. International Review of Applied Economics, vol. 27, no. 2, pp. 193-214.
ISSN 1465-3486. DOI 10.1080/02692171.2012.754844.
[11]HART, O., SHLEIFER, A., VISHNY, R., (1997). The proper scope of government: theory and an application
to prisons. Quarterly Journal of Economics, vol. 112, pp. 1127–1161. DOI 10.3386/w5744.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
367
[12]HEFETZ, A., WARNER, M. E., VIGODA-GADOT, E., (2012). Privatization and Inter-Municipal
Contracting: The US Local Government Experience 1992–2007. Environment and Planning C: Government
and Policy, vol. 30, no. 4, pp. 675–92. ISSN 2399-6544. DOI 10.1068/c11166.
[13]HEFETZ, A., WARNER, M. E., VIGODA-GADOT, E., (2014). Concurrent Sourcing in the Public Sector: A
Strategy to Manage Contracting Risk. International Public Management Journal, vol. 17, no. 3. DOI
10.1080/10967494.2014.935242.
[14]HERTZOG, R., (2015). Inter-municipal cooperation: many ways, various models for strengthening local selfgovernment.
Summary report. [Online]. [cit. 2018-12-03]. Available at:
https://rm.coe.int/CoERMPublicCommonSearchServices/DisplayDCTMContent?documentId=09000016806
87d91.
[15]HUGHES, O. E., (2003). Public Management and Administration: An Introduction. Basingstoke: Palgrave
Macmillan. ISBN 978-0333961889.
[16]HULST, J. R., VAN MONTFORT, A. J. G. M., (2011). Institutional features of inter-municipal cooperation:
Cooperative arrangements and their national contexts. Public Policy and Administration, vol. 27, no. 2, pp.
121–144. DOI 10.1177/0952076711403026.
[17]CHRISTENSEN, T., LÆGREID, P., (2007). The Whole-of-Government Approach to Public Sector Reform.
Public Administration Review, vol. 67, no. 6, pp. 1059–1066. DOI 10.1111/j.1540-6210.2007.00797.x.
[18]ISLAM, F., (2015). New Public Management (NPM): A dominating paradigm in public sectors. African
Journal of Political Science and International Relations, vol. 9, no. 4, pp. 141-151. DOI
10.5897/AJPSIR2015.0775.
[19]KISHIMOTO, S., PETITJEAN, O., (2017). Reclaiming Public Services: How cities and citizens are turning
back privatization. Amsterdam: Transnational Institute, 2017. 236 p. ISBN 978-90-70563-58-5.
[20]KVPC (Komunálne výskumné a poradenské centrum), (2014). Zlučovanie a spolupráca obcí. [Online]. [cit.
2018-12-03]. Available at: http://www.komunal.eu/images/Zlučovanie_a_spolupráca_obc%C3%AD.pdf.
[21]LETHBRIDGE, J., (2016). Overview of global megatrends affecting local and regional governments. Report
for Public Services International Research Unit (PSIRU). [Online]. [cit. 2018-10-27]. Available at:
http://www.world-psi.org/en/overview-global-megatrends-affecting-local-and-regional-governments.
[22]LI, B., AKINTOYE, A., EDWARDS, P. J., HARDCASTLE, C., (2015). Perceptions of positive and negative
factors influencing the attractiveness of PPP/PFI procurement for construction projects in the UK Findings
from a questionnaire survey. Engineering, Construction and Architectural Management, vol. 12, no. 2, pp.
125-148. DOI 10.1108/09699980510584485.
[23]LOBINA, E., KISHIMOTO, S., PETITJEAN, O., (2014). Here to Stay: Water Remunicipalisation as a
Global Trend. PSIRU. [Online]. [cit. 2018-11-27]. Available at:
https://www.tni.org/files/download/heretostay-en.pdf.
[24]LODGE, M., GILL, D., (2011). Towards a New Era of Administrative Reform? The Myth of the Post-NPM
in New Zealand. Governance, vol. 24, no. 1, pp. 141–166. DOI 10.1111/j.1468-0491.2010.01508.x.
[25]MIKUŠOVÁ MERIČKOVÁ, B., MIKUŠ, T., MUTHOVÁ, N., KAŠČÁKOVÁ, A., (2017). Evaluation of the
innovation capability of public service providers –the supply of innovation of public services. In 20th
International Colloquium on Regional Sciences. Conference Proceedings. Brno: Masarykova univerzita,
pp. 435–443. ISBN 978-80-210-8587-9.
[26]MINOGUE, M., (2000). Should Flawed Models of Public Management be Exported? Issues and practices,
IDPM, Working Paper No. 15, Manchester: University of Manchester.
[27]MINOGUE, M., (2001). The Internationalization of New Public Management. In: The Internationalization of
Public Management: Reinventing the Third World State, McCourt, W. and M. Minogue (Eds.). Edward Elgar
Publishing, Northampton, MA, pp. 1-19. ISBN 978 1 84064 181 3.
[28]MORLEY, M., (2016). Developing Public to Public Partnerships (P2Ps) that improve infrastructure’s social
and economic value. World Bank Group. Infrastructure and PPP blog. February 18, 2016. [Online]. [cit. 2018-
12-03]. Available at: http://blogs.worldbank.org/ppps/public-public-partnerships-vs-public-private-
partnerships.
[29]MURA, L., KLJUČNIKOV, A., TVARONAVIČIENÉ, M., ANDRONICEANU, A., (2017). Development
Trends in Human Resource Management in Small and Medium Enterprises in the Visegrad Group, Acta
Polytechnica Hungarica, vol. 14, no. 7, pp. 105 -122. DOI 10.12700/APH.14.7.2017.7.7.
[30]OECD. 2005. Modernizing Government the way forward. [Online]. [cit. 2018-12-03]. Available at:
http://www.oecd.org/gov/modernisinggovernmentthewayforward.htm.
[31]OSTERRIEDER, H., BAHLOUL, H., WRIGHT, G., SHAFFNER, K., MOZUR, M., (2006). Joining Forces
and Resources for Sustainable Development. Cooperation among Municipalities - A Guide for Practitioners.
UNDP Bratislava Regional Centre: Bratislava.
[32]PFIFFNER, J.P., (2004). Traditional Public Administration versus The New Public Management:
Accountability versus Efficiency. Institutionenbildung in Regierung und Verwaltung: Festschrift fur Klaus
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
368
Konig, A. Benz, H. Siedentopf, and K.P. Sommermann, eds. Berlin,Germany: Duncker & Humbolt, 2004),
pp. 443-454. ISBN 9783428110049.
[33]PIGEON, M., MCDONALD, D. A., HOEDEMAN, O., KISHIMOTO, S. (Eds.), (2012). Remunicipalization:
Putting Water Back into Public Hands. Amsterdam: Transnational Institute. ISBN 978-94-6190-831-5.
[34]QUIGGIN, J., (2002). Contracting out: promise and performance. Economic and Labour Relations Review,
vol. 13, no. 1, pp. 88–104. https://doi.org/10.1177/103530460201300105.
[35]UNDP, (2010). IMC – Toolkit Ukrainian Manual. [Online]. [cit. 2018-11-03]. Available at: http://ims-
ukraine.org/en/toolkit-ukrainian-manual-inter-municipal-cooperation-2010.
[36]VOSHEL, K., (2016). Public-Public Partnerships: Innovative Partnerships Advancing Community Goals.
American Society for Public Administration. PA Times. September 27, 2016. [Online]. [cit. 2018-12-03].
Available at: https://patimes.org/public-public-partnerships-innovative-partnerships-advancing-community-
goals/.
This paper was supported by the project KEGA no. 024SPU-4/2017 “Creation of modern textbooks in Slovak
and English language for new study programs”.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
369
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-9268-2019-46
THE EVALUATION OF THE RELATIONS BETWEEN THE
STATE BUDGET AND THE LOCAL SELF-GOVERNMENT
BUDGETS (CASE STUDY OF THE SLOVAK REPUBLIC)
Hodnotenie vzťahov štátneho rozpočtu k rozpočtom miestnych
samospráv (na príklade Slovenskej republiky)
VIERA PAPCUNOVÁ 1
EVA BALÁŽOVÁ 2
PETER ÁGH 2
1
Ústav ekonomiky a manažmentu
Fakulta prírodných vied
Univerzita Konštantína Filozofa v Nitre
1
Institute of Economics and Management
Faculty of Natural Sciences
Constantine the Philosopher University in Nitra
 Tr.A. Hlinku 1, 949 74 Nitra, Slovak Republic
E-mail: vpapcunova@ukf.sk
2
Katedra verejnej správy
Fakulta európskych štúdií a regionálneho rozvoja
Slovenská poľnohospodárska univerzita v Nitre
2
Department of Public Administration
Faculty of Eur. Studies and Regional Development
Slovak University of Agriculture in Nitra
 Tr.A. Hlinku 2, 949 76 Nitra, Slovak Republic
E-mail: eva.balazova@uniag.sk, agh@yahoo.com
Annotation
The reform of the public administration, which took place in the conditions of the Slovak Republic, aimed to reduce
the dependence of the subjects of territorial self-government on the state. Despite changes in the local and regional
funding system, this aim has not been met in full. The state contributes to municipalities not only to carry over the
transferred competences, but also for their individual needs. The aim of the paper is to evaluate relations of state
budget with the local self-government budgets in the condition of the Slovak Republic in the period 2001-2017.
The basis for the analysis were cumulative data for municipalities in the Slovak Republic reported by the Ministry
of Finance of the Slovak Republic as part of the results of budget management of cities and municipalities. The
analysis revealed the fact that in the comparison of 2001 and 2017, the volume of financial resources received by
municipalities from the state budget in the form of special-purpose subsidies increased and they are primarily
linked to the transferred competences of municipalities. Despite the fiscal decentralization, municipalities in the
Slovak Republic depend on the state budget not only within the tax incomes but also for subsidies.
Key words
local self - government, state budget, budget of local self - government, transfers from state budget
Anotácia
Reforma verejnej správy, ktorá prebehla v podmienkach Slovenskej republiky mala za cieľ znížiť závislosť
subjektov územnej samosprávy na štáte. Napriek zmenám v systéme financovania miestnej aj regionálnej
samospráve sa tento cieľ nepodarilo naplniť v plnom rozsahu. Štát zo svojho rozpočtu prispieva obciam nielen na
prenesený výkon štátnej správy, ale aj na ich individuálne potreby. Cieľom príspevku je hodnotenie vzťahov
štátneho rozpočtu k rozpočtom miestnych samospráv v období rokov 2001 až 2017. Podkladmi pre analýzu boli
kumulatívne údaje za obce v Slovenskej republike, ktoré vykazuje Ministerstvo financií SR v rámci výsledkov
rozpočtového hospodárenie miest a obcí. Z analýzy vyplynula skutočnosť, že v porovnaní rokov 2001 a 2017 sa
zvýšil objem finančných prostriedkov, ktoré získavajú obce od štátu vo forme účelových dotácií, ktoré sú viazané
predovšetkým na prenesený výkon štátnej správy. Z uvedeného hodnotenia vyplýva, že napriek uskutočnenej
fiškálnej decentralizácii sú obce v podmienkach Slovenskej republiky závislé na štátnom rozpočte nielen v rámci
daňových príjmov, ale aj dotácií.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
370
Kľúčové slová
miestna samospráva, štátny rozpočet, rozpočet miestnych samospráv, transfery zo štátneho rozpočtu
JEL classification: H71, H72
1. Introduction
The financing of local governments defines an important framework for their successful existention. Optimization
public finance system in general, and more specifically the distribution of finances and competences between the
central (national), regional and local levels are also discussed in the theory of public finance. Roubínek, et al.
(2015) note that one of the basic theories of public finance is the theory of fiscal federalism. Especially in the
context of the increasing role of local governments and of the process of the reform of public administration decentralization
and deconcentration. Partial decentralization of the public sector also helps to increase the
intensity of public control over the spending of public funds (Hornyák Gregáňová et al., 2017). Also Sedláková
(2012), Fiľa et al. (2015) note that the decision on the direction of the financial flows of municipalities, their
priorities, and the mutual relations between the various financial resources in the municipality is the most important
expressions of democratic decision-making at the level of municipalities. The relationship between financing at
the level of local self-government and the state is also written by Portella and Teixeira (2016) who state that,
despite the constitutional law, Brazilian municipalities are moving towards a situation of strictly administrative
entities or satellites of the implementation of federal government options, with very little bit allowing them to
implement local policy options. Political administrative autonomy, for the vast majority of Brazilian
municipalities, is limited to normative support and the implementation of social policies.
Klimovský (2004) notes that in the Slovak Republic until the implementation of fiscal decentralization,
municipalities were funded in such a way that about 15% of their incomes was generated by local taxes and fees,
and another 25% of their income was incomes from the share tax. After 2004, subsidies for the performance of
self-government functions and subsidies for public transport were discontinued. This process has led that the
differences between the smallest municipalities and the biggest municipalities and the other municipalities had
stopped. The main argument in this case, however, was the fact that municipalities are required to finance the
performance of their own competences from their own resources. The loss of subsidies they can be compensated
for example, with the active use of local taxes. Urbaníková (2017), Adamišin and Tej (2012) note that local taxes
and fees represent for municipalities economic instrument of territorial regulation, or social instrument for selected
groups of population. Despite the fact Sedláková (2012), Kováč (2015) note that an increasing amount of finance
is being transferred to local self - government, full financial self-sufficiency is not guaranteed. The performance
of state administration in the local self-government is traditionally financed by a transfer system. In terms of
financing the performance of the original competencies, we are confronted with the problem that smaller
municipalities cannot satisfactorily finance these original competences from their own resources. Therefore, there
must be important redistributive relations based on the principle of solidarity, fairness and decency in the structure
of public budgets, which are, in particular, present the subsidies under vertical and horizontal financial
equalization. According to Nižňanský and Valentovič (2004) subsidies for the performance of self-governments
serve to offset the socio-economic disparities between municipalities. Balancing the disparities has several forms.
Some of them are direct state intervention to facilities, state programs or specific projects, without any influence
of self-government bodies (for example housing support, construction of industrial parks, social assistance, etc.).
Others intervention present transfers to budgets of local self-governments, in which self-government bodies have
an impact on their use. Extent of impact of self-government bodies depends on the transfer category. Grúň and
Pauličková and Vydrová (2005), Dvořák (2017) note that formation of the income base of municipalities is
considered to be a long-term process, which is characterized to the links and relations between the state budget
and the budgets of self-government and among other types of public budgets. The income´s base for selfgovernment
should be fairly robust, relatively stable, legally guaranteed and flexible to fulfil the tasks that will
change during the budget year. Municipalities in the Slovak Republic according to Grajciarová, et al. (2009) have
only limited possibilities autonomously to regulate the level of their revenues by their own financial and tax policy.
Maximizing your own tax incomes and fee incomes can be achieved either increasing rates or extending the "tax
base". The first procedure is very risky, because it can have major negative impacts - the problem of relation
between tax rate and the tax yield is expressed by the Laffer curve, which indicates that if tax rates rise will can
reduce tax yield. Expanding the "tax base" may mean for municipalities, for example, to increase the attractiveness
of the municipality for new inhabitants, business entities, but also expanding or improving local services. Under
the conditions of the Slovak Republic, the municipalities are well aware of this instrument and are building
industrial parks, preparing zones for developers or individual construction, etc. Also Eslambolchi et al. (2018),
Petrášová and Beresecká (2012), Vojtech and Levický (2016) note that the strategy of securing sustainable income
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
371
and financing resources for municipalities pursues the enhancement of the performance of urban management on
the basis of sustainability of municipalities' income and financing resources; and evaluates the former on the basis
of factors such as sustainable economic growth, enhancement of the participation of private sector, amendment of
the structure of municipalities' income system, amendment of the structure of municipalities' system of detection
and collection of taxes, borrowing and grants and, strategic management of resources.
2. Objectives and methods
The aim of the paper is to evaluate relations of state budget with the local self-government budgets in the condition
of the Slovak Republic in the period 2001-2017. The object of the paper were cumulative data of municipalities in
the Slovak Republic (2 890 municipalities) and data of state budget. The data sources for the individual indicators
were obtained from the Ministry of Finance of the Slovak Republic. The conversion of SK into € (years 2001-
2008) was made on the basis of the Slovak National Bank's exchange rate in the appropriate year. Analysis and
results were processed in MS Excel. We analyse following relationship:
S1 =
tiesmunicipalitheoffundstotal
tiesmunicipaliforintendedbugetstatethefromfundstotal (1)
S2 =
100x
tiesmunicipaliforintendedbudgetstatefromfundstotal
tiesmunicipalioftionclassificafunctionaltoaccordingbudgetstatefromfundstotal (2)
S3 =
100x
tiesmunicipaliforintendedbudgetstatefromfundstotal
tiesmunicipaliofchaptersbudgettoaccordingbudgetstatefromfundstotal (3)
We analyse also the total general government expenditure as a share of GDP issued at local government level in
selected EU member countries over the years 2006 - 2017. Expenditures of government institutions are defined in
ESA 2010 in paragraph 8.100 and Chapter 20 with a reference to the list of items: intermediate consumption, gross
capital formation, employee remuneration, other taxes on production, subsidies, property income, ordinary taxes
on pensions, property and other benefits, social benefits other than social transfers in kind, transfers - purchased
market output, other current transfers, changes in pension entitlements, capital transfers and net transactions in
non-produced assets. The data sources for this indicator was obtained from Statistical Office of the Slovak
Republic.
3. Results
On the local level, we talk about financial sustainability when the local self-government bodies can do their
financial obligations consistently in the long term. Financial sustainability also reflects the adequacy of available
incomes to ensure the provision of the services which the public demands (Fisher, 2007, Vavrek, 2015). The level
of financing of local government in the individual EU member countries depends on the model of public
administration in the country. Government expenditures for local governments in selected EU-28 countries (V4
countries) is on average 10%. The share of expenditures declined slightly in 2017 compared to 2006 (11% in 2006,
10.6% in 2017). Within the V4 countries, Poland (13.6%) and Slovakia (6.5%) recorded the highest share of these
expenditures in 2006. This trend can also be seen in 2017. During the analyzed period, in the V4 countries and
also the average of the EU -28 increased significantly these expenditures in 2009, as a result of the economic crisis
when individual states more to an increased extent subsidized the local governments due to a decline in their
incomes. We also see this trend in the other V4 countries with the exception of Hungary, where this expenditure
fell by 4.13% in 2009. Compared to 2006 and 2017, in the V4 countries, with the exception of the Slovak Republic,
there was a decrease of these expenditures, with the most pronounced decreasing was in Hungary (50.39%). The
Slovak Republic increased these expenditures by 6.15% in 2017 compared to 2006 (fig.1).
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
372
Fig. 1: Development of the total general government expenditure, Local Government in 2006-2017 (% GDP)
Source: owns processing on the base Statistical Office of The Slovak Republic
Consumption of public administration in the Slovak Republic during the period 2001 - 2017 trade grew year-onyear,
with the exception of 2011. Consumption of public administration, if we compare year 2001 (consumption
of public administration was 6991.9 mill. €) and year 2017 (consumption of public administration was 19260.5
mill. €) was almost triple (fig.2). Consumption of public administration on average, is at level 20% of GDP, even
in 2017 compared to 2001 has increased from 20.38% of GDP to 22.69% of GDP. Another analysed aspect was
the deficit of public administration, which means that expenditures of public administration exceeded the incomes
of public administration each year. The highest deficit was achieved by the public administration in 2009 (-7.8%
of GDP) and the lowest in 2017 (-0.8%).
Fig. 2: Development of the selected financial characteristic of the public administration in Slovak Republic in
2001 - 2017
Source: owns processing on the base Ministry of Finance of Slovak Republic
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
373
The negative impact of the economic crisis in 2009 was reflected not only in the excess of the budgeted deficit but
also in the significant exceedance of the 3% Maastricht criterion for the deficit ratio to the gross domestic product.
According to the Aggregate Annual Report of the Slovak Republic for 2017 within the European Union (28
countries) in 2017, 9 countries reached a higher deficit of public administration and 16 countries achieved also
higher debt of public administration than the Slovak Republic. The average deficit of EU (28 countries) were 1.0%
of GDP (Slovakia 0.8% of GDP) and the EU average debt of public administration of EU (28 countries) were
81.6% of GDP (Slovakia 50.9% of GDP) in 2017. The economic is involved in reducing of the deficit of public
administration, both on the consolidation of public finances and on the improvement of accrual incomes of the
taxes. Municipalities participated on this result with a deficit of 7.7 mill. € in 2017. The negative development of
the balance of municipalities caused to increased capital expenditures, especially for the construction and
reconstruction of infrastructure (for example construction of canalizations and sewage treatment plants). The
deficit of municipalities also affected the increase of liabilities to suppliers, to decrease receivables from non-tax
incomes of municipalities, which consist mainly of incomes from the rent of property, fines, administrative and
other charges.
Fig. 3: Development of the selected financial characteristic of the municipalities’ budget and state budget in
Slovak Republic in 2001 - 2017
Source: owns processing on the base Ministry of Finance of Slovak Republic
Total incomes of municipalities in the period 2001-2017 showed a fluctuating trend (fig.3). By 2004, we recorded
an annual increase of total incomes. In 2005, total municipal incomes decreased by 15.14% compared to the
previous year. This year, fiscal decentralization under which the system of local government financing was
changed took place in Slovak Republic. The only share tax divided by the state to the municipalities was the tax
from the personal income and local fees were transformed to local taxes, except for the fee for solid municipal
waste and small construction waste. The new financing method showed positive in 2006, when the total incomes
of the municipalities reached 2.835 mil. €, which was an increase of 32.10% with previous year. In the following
years, the Slovak economy started to become more active, increasing not only GDP, but also incomes from tax of
the personal income, which was also reflected municipal incomes. As a result of the positive growth of the Slovak
economy, there was also an annual increase of the total incomes of the municipalities. The economic crisis,
however, hit the Slovak economy in 2010, slowing the development of the Slovak economy, which had a negative
impact on the total incomes of the municipalities. The decline of total municipal incomes in 2011 compared to
2010 was 0.42%. We also see a slight decline of municipal incomes in 2012. In the period 2011-2016, total income
has increased annually. The decrease again occurred in 2016 (the decline in total municipal incomes compared to
the previous year was 4.19%). However, compared with 2001 and 2017, total municipal incomes grew more than
4 times.
Financing municipalities through the state budget is not only typical for the Slovak Republic. For example, Portella
and Teixeira (2016) note that total incomes from taxes and contributions amounted to only 7.83% of consolidated
public incomes, so the municipal incomes with intergovernmental transfers exceeds in 80.33% the incomes with
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
374
tributes and contributions of its competence. Also Roubinek et al. (2015) note that the financing of cities and
municipalities in the Czech Republic is different from other European countries. Bigger cities have higher tax
income per capita (because they perform the functions which are used by the inhabitants of smaller municipalities).
In contrast, small municipalities have lower tax income per capita. In the Poland, Parlinska (2014) notes that all
types of municipalities use credits, loans, and municipal bonds for financing expenditures. The municipalities' debt
rose quickly but the payments of interest were not a problem in the examined years and took less than 1.78% of
budget incomes. The shares of the investment expenditures in total expenditures of municipalities were at about
20% for 2005-2009 but they increased significantly in 2010. Provazníková (2014) found out in the examined
sample of cities in the years 2006-2011 that the level of funding of delegated competences through the Ministry
of Finance of Czech Republic in municipalities with extended competencies ranges from 65-85%.
Fig. 4: Share of subsidies to municipalities from the state budget according to the functional classification of
municipalities in 2001 and in 2017
Source: owns processing on the base Ministry of Finance of Slovak Republic
If we look at the functional classification of reallocation of funds from state budget in relation to municipalities
(fig.4), in 2001 the state sent the biggest amount of funds to housing and municipalities facilities (62.55%). Almost
31% state sent to general public services (registry of population, register office) and almost 7% to education. When
comparing the years 2001 and 2017, it is possible to monitor the growth of areas where the state contributed to the
municipalities. Most of the funds were sent from the state into municipalities in 2017 into the field of education
(87.16%). The reason for this increase is the fact that in 2002 there was a delimitation of primary schools from the
state to the municipalities. Thus, the state sends the funds to the municipalities on the delegated performance of
the state administration in the field of education through a normative which is purpose - bound to ensure the
operating and wage costs of primary schools. It is also confirmed by Soltes et al. (2017), Hudáková (2016) who
notes that municipalities are required to ensure the suitable operation of primary schools and pre-school facilities.
Municipalities receive funds from the state budget for the operation of these types of schools. These funds from
state budget have to be redistributed among these types of schools. Expenditures on the social security are mainly
related to co-financing of social services in municipalities - social facilities, nursing service. Nearly 4% went to
housing and civic facilities (support of rental housing) and 2% to general public services. Expenditures associated
with implementation of the program "Integration of Marginalized Roma Communities", expenditures for flood
works, for crime prevention, for recreation, culture, religion and for economic area, represented into 1% (pic.4).
In the area of health care in Slovakia, in the framework of public administration reform, passed to municipalities
competences, the establishment of ambulance stations and ambulance stations in social services facilities, and the
establishment of specialized outpatient care facilities. However, the state does not contribute to these competences
with funds. Another situation is in the Brazilian communities mentioned by Portella and Teixeira (2016), who
note, that the competences of municipalities in Brazil to provide utilities of general interest, including public
transport, pre-school and school facilities, health facilities and the preservation of historical and cultural heritage
are covered by Article 30 in the jurisdiction of the municipalities. Expenditures by Brazilian municipalities in the
area of health in 2014 totalled 97.381 mld. USD. Municipalities expenditures for public health present for more
than 1/3 (36.58%) of the total public health expenditure in Brazil.
If we look at the funds that the state sends to the municipalities through the state budget through the individual
ministries (fig.5), in 2001 the biggest share (80.79%) was made up of funds sent through the general treasury
administration (support of self-government functions of municipalities, financing of public transport in regional
cities, individual needs of municipalities), almost 17% state send to the municipalities through the Ministry of
Transport and Construction (support for housing policy in municipalities - building of rented flats through the
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
375
State Housing Development Fund) and to a lesser extent through the Office of the Government (0.03%), Ministry
of the Interior (1.30% ) and the Ministry of Economy (1.27%).
In 2017, the biggest share of funds to municipalities (support for the transfer competences) was sent by the Ministry
of the Interior (89.19%). More than 5% funds were allocated by the Ministry of Labor, Social Affairs and Family
(co-financing of social services). Almost 4% was sent to the municipalities by the Ministry of Transport and
Construction for building and reconstruction of the housing fund. The same share of subsidies was sent to the
municipalities by Government Office, Ministry of Justice, Ministry of Education, Science, Research and Sport for
reconstruction and modernization of school buildings, Ministry of Culture for suffering and restoration of cultural
monuments.
Fig. 5: Share of subsidies to municipalities from state budget according to the budget classification of
municipalities in 2001 and in 2017
Source: owns processing on the base Ministry of Finance of Slovak Republic
Kalamarova et al. (2015) note that local government can apply various tools to promote cultural heritage in the
municipalities. One of them is preferential rental facilities at lower than market prices as a support tool of the
restoration of immovable cultural heritage object or production of public services, but only 33% of surveyed local
governments use this option. The General Treasury Administration also contributes to the individual needs of the
municipalities from its budget (fig.5).
Conclusion
The analysis of general government consumption as well as the general government deficit showed that, despite
rising public consumption, the public administration is trying to reduce its deficit. From the point of view of
municipal funding through the state budget, we can state that, despite fiscal decentralization, the state, through its
departmental ministries, contributes to the municipalities not only for the transferred competences but also for the
individual needs of municipalities. Although territorial self-government has a relatively big decision-making
power, its budget is still significant dependent on the state budget. However, the financial crisis has shown that
such a way of financing can be dangerous for municipalities at a time of deteriorating economic situation of the
state and therefore municipalities should also look for other possibilities to obtain financial resources in their
budget in future (for example through from non-tax incomes).
Literature
[1] ADAMIŠIN, P., TEJ J., (2012). The Analysis of the Economic Efficiency of Regions on the Level of NUTS
III and on the proportion of Municipal Taxation. Polish Journal of Management Studies, vol.5, no.1, pp.60-
77. ISSN 2081-7452.
[2] AGGREGATE ANNUAL REPORT OF THE SLOVAK REPUBLIC FOR 2017., (2019). [online]. [cit.2019-
03-10]. Dostupné z https://www.finance.gov.sk/sk/financie/statne-vykaznictvo/suhrnna-vyrocna-sprava-sr/.
[3] DVOŘÁK, M., (2017). Comparison of the financial management of local self - government in the Czech
Republic and the Slovak Republic. In Region v rozvoji společnosti 2017. Brno: Mendelova univerzita v Brně,
pp.185-193. ISBN 978-80-7509-548-0.
[4] ESLAMBOLCHI, A., EMAMI, A., JOZEI, N., MAROOFI, F., (2018). Prioritization of municipalities'
strategies for sustainable income and financing resources. Revista Gestao & Tecnologia-Journal of
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
376
Management and Technology, vol.18, no.2, pp.7-27. ISSN 1677-9479. DOI 10.20397/2177-
6652/2018.v18i2.1348.
[5] FILA, M., SCHWARCZOVA, L., MURA, L., (2015). Citizen Satisfaction Survey as a Tool of Citizen
Relationship Management of Local Government in Slovakia. Serbian Journal of Management, vol.10, no.1,
pp.117-129. ISSN 1452-4864. DOI 10.5937/sjm10-7147.
[6] FISHER, R. C., (2007). State and Local Public Finance. USA: South – Western College. ISBN 978-
0765644275.
[7] GRAJCIAROVÁ a kol., (2009). Finančný manažment obcí so zameraním na maximalizáciu príjmovej stránky
rozpočtu a zvýšenie efektívnosti verejných výdavkov. [online]. [cit.2019-03-10]. Dostupné z
http://www.crs.sk/storage/maximalizacia-prijmov-p-ch.pdf.
[8] GRÚŇ, L., PAULIČKOVÁ, A., VYDROVÁ, V., (2005). Samospráva ako súčasť verejnej správy. Bratislava:
Eurounion. ISBN 978-80-88984-82-5.
[9] HORNYÁK GREGÁŇOVÁ, R., ORSZÁGHOVÁ, D., PIETRIKOVÁ, M., (2017). Development of regional
unemployment in the conditions of Slovakia in the context of global changes. In Globalization and its socioeconomic
consequences. Žilina: University of Žilina, pp.701--708. ISBN 978-80-8154-212-1.
[10]HUDÁKOVÁ, J., (2016). Analysis of the State Kindergartens at Local Government Level and Forecast Future
Developments with Impact to Fund. In 19th International Colloquium on Regional Sciences. Conference
Proceedings. Brno: Masarykova univerzita, pp.489-496. ISBN 978-80-210-8273-1. DOI
10.5817/CZ.MUNI.P210-8273-2016-63.
[11]KALAMAROVA, M., LOUCANOVA, E., PAROBEK, J., SUPIN, M., (2015). The support of the cultural
heritage utilization in historical town reserves. In 4th World Conference on Business, Economics and
Management (WCBEM-2015). Turkey: Ephesus, pp.914-919. ISSN 2212-5671. DOI 10.1016/S2212-
5671(15)00904-1.
[12]KLIMOVSKÝ, D., (2014). Financovanie obcí v podmienkach Slovenskej republiky. Deník veřejné správy.
[online]. [cit.2019-03-10]. Dostupné z http://www.dvs.cz/clanek.asp?id=6635344.
[13]KOVÁČ, M., (2015). Improving the Security Services and the supporting municipal Documents through
Citizens´ Security Measurement. Acta AVADA: Special Issue, no.2, pp.36-42. ISSN 2351-6399.
[14]MINISTERSTVO FINANCIÍ SLOVENSKEJ REPUBLIKY., (2019). Vyhodnotenie výsledkov rozpočtového
hospodárenia obcí a vyšších územných celkov za roky 2001-2017 [online]. [cit.2019-03-10]. Dostupné z
https://www.finance.gov.sk/sk/financie/verejne-financie/uzemna-samosprava/ .
[15]NIŽŇANSKÝ, V., VALENTOVIČ, M., (2004). Financovanie samosprávy obcí od roku 2005. Bratislava:
Centrum pre ekonomické a sociálne analýzy.
[16]PARLINSKA, A., (2014). Role of Repayable Sources of Financing the Municipalities' Expenditure in
Poland. In Economic Science for Rural Development: Finance and Taxes - New Dimensions in the
Development of Society. Latvia: Latvia University, pp.74-82. ISBN 978-9934-8466-0-1.
[17]PETRÁŠOVÁ, V., BERESECKÁ, J., (2012). Creativity and Public Administration as Opportunity for
Development of Regional Economy. 15th International Colloquium on Regional Sciences. Conference
Proceedings. Brno: Masarykova univerzita, pp.399-409. ISBN 978-80-210-5875-0.
[18]PORTELLA, AA., TEIXEIRA, RP., (2016). Fiscal Federalism and Effectiveness of Human Dignity.
Analysis of the Position of the Municipality in the Structure of the Brazilian Public Financing and
Lack of Resources for Health Actions. Revista De Direito Da Cidade-City Law, vol. 8, no.2, pp.631-679.
ISSN 2317-7721. DOI 10.12957/rdc.2016.21506.
[19]PROVAZNIKOVA, R., (2014). The Aspects of Financing of Municipalities with Extended Power. In
Proceedings of the 18th International Conference Current Trends in Public Sector Research. Brno: Masaryk
University, pp.68-75. ISBN 978-80-210-6611-3.
[20]ROUBINEK, P., KLADIVO, P., HALAS, M., KOUTSKY, J., OPRAVIL, Z., (2015). Changes in
the Financing of Municipalities and Local Governments of Selected Cities: Possible Effects on Disintegration
Processes and Municipal Policy. E & M Ekonomie a Management, vol.18, no.1, pp.134-150. ISSN 1212-3609
DOI 10.15240/tul/001/2015-1-011.
[21]SEDLÁKOVÁ, S., (2012). Trendy v získavaní príjmov do rozpočtov obcí na Slovensku. In Ekonomické
aspekty v územnej samospráve II. Košice: UPJŠ, s.140-146. ISBN 978-80-7097-932-7.
[22]SOLTES, V., KUBAS, J., STOFKOVA, KR., (2017). Possibilities of Financing the Selected
Level of Education in Municipalities. In 10th International Conference of Education, Research and
Innovation (ICERI2017). Spain: Seville, pp.8729-8734. ISBN 978-84-697-6957-7.
[23]ŠTATISTICKÝ ÚRAD SLOVENSKEJ REPUBLIKY., (2019). Vybrané tabuľky z databázy Eurostatu.
[online]. [cit.2019-03-10]. Dostupné z
http://datacube.statistics.sk/#!/view/sk/VBD_SK_WIN/eu0004re/Deficit%20(-
)%20a%20prebytok%20(+)%20verejnej%20spr%C3%A1vy%20%20ro%C4%8Dn%C3%A9%20%C3%BA
daje%20%5Beu0004re%5D.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
377
[24]URBANÍKOVÁ, M., (2017). Centers of Shared Services and their Impact on the Regions. In 20th
International Colloquium on Regional Sciences. Conference Proceedings. Brno: Masarykova univerzita, pp.
133-138. ISBN 978-80-210-8586-2. DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-8587-2017-16.
[25]VAVREK, R., (2015). Disparity of Evaluation of Municipalities on Region and District Level in Slovakia. In
13th International Scientific Conference on Hradec Economic Days. Hradec Kralove: University Hradec
Kralove, pp.315-321. ISBN 978-80-7435-548-6.
[26]VOJTECH, F., LEVICKÝ, M., (2016). Strategy of Socio-Economic Development and its Application in
Slovakia. Politologické forum, vol. 5, no. 2, pp. 142-149. ISSN 1338-6859.
This article is a part of solution of the project VEGA No.1/0407/18 “Measuring performance of the local self –
government.”
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
378
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-9268-2019-47
ZMĚNY VE STRUKTUŘE VÝDAJŮ ČESKÝCH MUNICIPALIT
The changes in municipalities' expenditure structure: The case of
Czechia
PAVEL ZDRAŽIL
Ústav regionálních a bezpečnostních věd
Fakulta ekonomicko-správní
Univerzita Pardubice
Institute of Regional and Security Sciences
Faculty of Economics and Administration
University of Pardubice
 Studentská 95, 532 10 Pardubice 2, Czech Republic
E-mail: Pavel.Zdrazil@upce.cz
Anotace
Cílem příspěvku je posoudit vývoj struktury výdajů českých municipalit s ohledem na různé velikostní skupiny
a identifikovat jejich výdajové priority, a v souvislosti s tím posoudit udržitelnost aplikovaného modelu
decentralizace z hlediska rozvojového potenciálu menších obcí. Na bázi běžných a kapitálových výdajů v členění
na skupiny odvětvového třídění rozpočtové skladby v období 2003-2017 je analyzován vývoj struktury výdajů obcí
ČR. Z analýzy vyplývá nežádoucí trend preference spotřeby na úkor investiční činnosti. Vedle toho byly
identifikovány významně rozdílné vzorce v proměně výdajové struktury mezi malými a velkými obcemi. Zejména
u malých a nejmenších obcí lze seriózně uvažovat o ohrožení prospektivního rozvojového potenciálu plynoucího
ze snahy o udržení kvality života, či její okamžité zvyšování, ale také předpokládatelného přesunu části
prospektivního ekonomického prospěchu k větším obcím, které naopak aktivně preferují investice na podporu
hospodářství. Na základě zjištěných skutečností se proto udržitelnost současného modelu decentralizace jeví
z pohledu malých a nejmenších obcí jako silně problematická a je vhodné uvažovat o jeho reformě.
Klíčová slova
rozpočty obcí, struktura výdajů, Česká republika, fiskální federalismus
Annotation
The aim of this contribution is to assess the development of the municipalities’ expenditures structure in Czechia
with respect to different size groups, to identify their expenditure priorities, and to assess the sustainability of the
decentralization model applied in terms of the development potential of smaller municipalities. Based on the
current and capital expenditures, broken down into groups of sectoral classification of budget structure over the
period of 2003-2017, the development of the Czech municipalities’ expenditures structure is analyzed. The analysis
shows an undesirable trend of preferring the consumption to the detriment of investments. Moreover, significantly
different patterns were identified in changes of the expenditure structure between small and large municipalities.
Particularly in small municipalities, one can consider the threat of development potential, which is challenged by
the effort of maintaining the living standards or its immediate increase. It can also be assumed that part of the
prospective economic benefits will be transferred to the larger municipalities which actively prefer investments to
the support of economics. Based on the results, the sustainability of the current decentralization model appears to
be highly problematic from the point of view of small and smallest municipalities, and it is appropriate to consider
its reforming.
Key words
municipal budgets, structure of expenditure, Czechia, fiscal federalism
JEL classification: H72, R51
1. Úvod
Následujíce principy fiskálního federalismu (Oates, 1999), bylo od počátku 90. let 20. století v České republice,
po vzoru západních demokracií, v rámci reformy veřejné správy přistoupeno k uplatňování a postupnému
rozšiřování decentralizace a k posilování autonomie v oblastech rozhodování o veřejných financích. Začala tak
postupná aplikace modelu obecně vycházejícího z hypotéz o neefektivitě alokace zdrojů realizovaných centrální
úrovní, která by se proto měla primárně soustředit na mechanismy redistribuce příjmů a zajišťování
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
379
makroekonomické stability (Musgrave, 1957). Uvedené závěry jsou implikací především klasických tezí
o prostorové konkurenci (Tiebout, 1956) a informační asymetrii na centrální, regionální a lokální úrovni (Oates,
1998), na jejichž základě je efektivita centrálního rozhodování o alokaci zdrojů na zabezpečování regionálních
a místních potřeb nižší než v případě regionálních a místních samospráv.
Od dokončení druhé fáze reformy veřejné správy v roce 2003 dlouhodobě zaujímají rozpočty územně
samosprávných celků v rámci soustavy veřejných financí České republiky přibližně čtvrtinu prostředků,
jak na straně příjmů, tak na straně výdajů, přičemž při srovnání s ostatními zeměmi bývalého východního bloku je
tento podíl dlouhodobě spíše vyšší (Eurostat, 2019; Rodriguez-Pose, Kroijer, 2009), ačkoliv v širším měřítku není
ve srovnání s ostatními evropskými zeměmi v zásadě ničím výjimečný (Hemmings, 2006). Největší část z těchto
prostředků připadá na rozpočty obcí, které v roce 2017 tvořily 15,7 % příjmů a 15,0 % veřejných výdajů,
respektive v letech 2006-2017 v průměru 17,5 % příjmů a 15,9 % výdajů (Český statistický úřad, 2019a). Tyto
poměrně stabilní hodnoty ukazují, že rozpočty územně samosprávných celků je nutné považovat za významné
determinanty rozvoje na regionální i lokální úrovni, přičemž zejména rozpočty obcí není na místě v rámci této
struktury nikterak podceňovat (Sedmihradská, Kubík, Haas, 2011). V obecné rovině lze totiž rozpočty územně
samosprávných celků považovat za jedny z nejvýznamnějších nástrojů, které mohou být využívány k prosazování
zájmů a preferencí místních obyvatel, respektive reálně exitujících lidí v reálně existujících místech s reálně
existujícími problémy (Kraftová et al., 2016), ale také efektivněji reagovat na lokální poptávku po veřejných
statcích (Rodriguez-Pose, Kroijer, 2009). Parametry nastavení a plnění rozpočtů pak ovlivňují nejen faktické
činnosti a jejich kvalitu v oblastech výkonu vlastní samosprávy a přenesené působnosti, ale také společenský a
ekonomický potenciál území (Peková, 2004).
Zejména v posledních letech, respektive v reakci na finanční krizi z konce první dekády 21. století posílila
centrální vláda pozici lokálních autorit v rámci fiskálního federalismu (Smith, Bryson, Cornia, 2011), s obvyklým
cílem zpomalit rostoucí zadlužování municipalit (Scidmore, Scorcone, 2011), jež se začalo v českém prostředí
stávat reálným problémem (Kraftová, Blažková, 2014). Za nejviditelnější akty této decentralizace lze zřejmě
považovat úpravy v rozpočtovém určení daní, ale také zavedení institutu místního koeficientu daně z nemovitosti,
jehož aplikací si s postupem času navyšuje příjmy stále více obcí (Zdražil, Pernica, 2018). Místní autority pak
mohou tyto příjmy využívat ke zmírňování či zpomalování negativních fenoménů, jakož i k zajišťování širokého
spektra veřejných statků, respektive k všeobecnému usměrňování krátkodobých i dlouhodobých rozvojových
trajektorií (Pike, Rodriguez-Pose, Tomaney, 2006), čímž do jisté míry ovlivňují kvalitu života obyvatel v dané
lokalitě. Na úrovni českých municipalit byl jistý vliv utilizace posílené autonomie v rozhodování o příjmech na
směřování místního rozvoje prokázán empirickým výzkumem (Zdražil, Pernica, 2018). Zatímco však v oblasti
příjmů mají české municipality stále velmi nízkou míru nezávislosti a reálné fiskální autonomie v tomto ohledu
nedosahují (Smith, Bryson, Cornia, 2011), v oblasti výdajů je jejich pozice mnohem silnější, zejména pak v oblasti
kapitálových výdajů (Sedmihradská, Kubík, Haas, 2011), přičemž v regionu střední Evropy patří míra jejich
výdajové autonomie k nejvyšším (Dabla-Norris, 2006).
Problémem však je, že východiska ani výstupy rozpočtů územních samospráv, respektive obcí, ve směru realizace
ekonomického a společenského rozvoje území nejsou a z principu ani nemohou být optimální. Na jednu stranu
„blízkost“ k problému poskytuje hodnotné informace, které jsou využitelné pro zefektivnění výběru konkrétních
rozvojových projektů (Viturka, 2010) a podpory inovací na regionální a místní úrovni (Klímová, Žítek, 2015). Jak
ale podotýká Tomášková a Pařízková (2015), jedná se o problematiku podléhající politickému rozhodování,
ve kterém se střetávají nejen rozdílná stanoviska a preference, ale také souhlasné i protichůdné zájmy vycházející
z rozdílných úrovní, respektive místní, regionální a centrální. Významnou roli na tomto rozhodování sehrávají i
momentální fáze volebních cyklů (Alesina, Roubini, 1992), což v prostředí českých municipalit potvrdil Plaček et
al. (2016). Vedle toho jsou obecní rozpočty vystaveny vábení dotačních titulů plynoucích z výzev evropských
fondů (Zdražil, Applová, 2017). Tyto prostředky by měly být striktně využívány na principu adicionality a přestože
empirický výzkum ukazuje, že k systematickému porušování tohoto pravidla zřejmě nedochází, zvláště
v některých oblastech podstatný vliv na strukturu rozpočtů českých obcí mají (Janský, Křehlík, Skuhrovec, 2016).
Právě tyto skutečnosti vyplývající z arbitrárnosti rozhodování o alokaci místních výdajů vyloženě vybízejí
ke zvýšenému zájmu o analýzu struktury výdajové stránky municipálních rozpočtů. V českém prostředí je tato
problematika o to významnější, že zde byly decentralizační tendence dovedeny takřka do extrému, když na lokální
úrovni patří Česká republika s přibližně 6250 obcemi k nejvíce fragmentovaným územím s nejnižší průměrnou
velikostí municipalit v celé Evropě (Soukupová et al., 2014). Díky tomu je dosahování úspor z rozsahu při
poskytování veřejných statků pro mnohé obce velmi limitováno, a to pouze na několik vybraných oblastí
(Matějová, et al., 2017), což přirozeně dále snižuje efektivitu alokace zdrojů a potenciální vliv municipalit na
usměrňování lokálních rozvojových trajektorií. Pro představu, více než polovina českých obcí nedosahuje ani
kritické velikosti (500 obyvatel), která byla v rozlohou zhruba polovičním a z hlediska populace takřka
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
380
srovnatelném Švýcarsku identifikována jako mez, pod kterou se relace mezi zajišťovanou kvalitou a náklady na
poskytování veřejných statků výrazně zhoršuje (Hemmings, 2006). Současně je třeba podotknout, že v těchto
obcích žije jen asi 8 % obyvatelstva, přičemž tento podíl se dlouhodobě snižuje (Český statistický úřad, 2019b) Je
tedy principiální otázkou, jak se v daném kontextu vyvíjí struktura výdajů českých municipalit, s ohledem na jejich
velikost, a zda je možné zachovat status quo, či zda by nebylo na místě následovat příkladu nejvyspělejších země,
jako jsou Austrálie, Dánsko, Finsko, Kanada, či Nizozemí, které v posledních letech realizovaly reformy veřejné
správy a počet municipalit právě v zájmu zvýšení efektivity alokace vynakládaných zdrojů na poskytování
veřejných statků snížily (Matějová, et al., 2017).
S ohledem na výše uvedené souvislosti je proto cílem tohoto příspěvku posoudit vývoj struktury výdajů českých
municipalit s ohledem na různé velikostní skupiny a identifikovat jejich výdajové priority, a v souvislosti s tím
posoudit udržitelnost aplikovaného modelu decentralizace z hlediska rozvojového potenciálu menších obcí.
2. Metody
Analýza vedoucí k dosažení stanoveného cíle je primárně zaměřena na kvantifikaci změn ve struktuře výdajů,
která je realizována prostřednictvím kalkulace růstových indexů a komparace struktury výdajů v rámci
sledovaného období. Soustředí se na období let 2003-2017, respektive od okamžiku dokončení nejvýraznější části
druhé fáze reformy veřejné správy, kterou došlo ke zrušení okresních úřadů a převedení jejich agend a zdrojů na
obce a kraje, po období, ke kterému byla v době zpracování příspěvku nejnovější dostupná data. Pro alespoň
částečné odstranění náhlých výkyvů a faktoru volebního cyklu byla data transformována do průměrných hodnot
za tříletá období, respektive 2003-2005 až 2015-2017.
Šetření bylo provedeno na úrovni všech obcí České republiky, přičemž pro potřeby kategorizace obcí dle velikosti
se vychází z aktuální metodiky Českého statistického úřadu (2019b), rozšířené o kategorii nejmenších obcí do 100
obyvatel. Na základě kritéria počtu obyvatel tak výzkum rozlišuje 11 velikostních skupin obcí, viz Tab. 1. Z Tab.
1 je patrné, že nejčetnější skupiny jsou tvořeny obcemi od 200 do 999 obyvatel, ale také, že vypovídací schopnost
generalizovaných výsledků bude u největších obcí nižší kvůli vyššímu vlivu individuálních odchylek, jenž vyplývá
z nízkých počtů obcí v rámci sledovaných skupin. Tab. 1 rovněž zobrazuje distribuci populace napříč sledovanými
skupinami.
Tab. 1: Velikostní skupiny obcí (2017)
počet
obyvatel
počet
obcí
%
populace
počet
obyvatel
počet
obcí
%
populace
počet
obyvatel
počet
obcí
%
populace
méně než
100
437 0,36
1 000 -
1 999
748 9,48
20 000 -
49 999
44 12,18
100 - 199 999 1,54
2 000 -
4 999
422 11,54
50 000 -
99 999
12 9,73
200 - 499 2000 6,40
5 000 -
9 999
144 9,22
100 000 a
více
6 21,20
500 - 999 1374 9,07
10 000 -
19 999
68 9,29
všechny
obce
6254 100
Zdroj: vlastní zpracování s využitím dat Českého statistického úřadu (2019b) a Ministerstva financí ČR (2019)
Struktura výdajů je posuzována v agregaci na úrovni skupin odvětvového třídění rozpočtové skladby v souladu
s vyhláškou Ministerstva financí ČR č. 323/2002 Sb., o rozpočtové skladbě (ČR, 2019). V tomto kontextu jsou
tedy analyzovány agregované výdaje na Bezpečnost státu a právní ochranu (§5xxx; dále jen „bezpečnost“),
Průmyslová a ostatní odvětví hospodářství (2xxx; „průmysl“), Sociální věci a politiku zaměstnanosti (§4xxx;
„sociální věci“), Služby pro obyvatelstvo (§3xxx; „služby“), Všeobecnou veřejnou správu a služby (§6xxx;
„veřejná správa“) a Zemědělství, lesní hospodářství a rybářství (§1xxx; „zemědělství“). V rámci těchto skupin
jsou výdaje analyzovány v členění na běžné a kapitálové, zdrojem informací o výdajích je databáze Monitor
(Ministerstvo financí ČR, 2019).
Nelze nezmínit, že v roce 2012 byla realizována „sociální reforma“, na jejímž základě byla převedena agenda
výplaty dávek pro zdravotně postižené, dávek v hmotné nouzi a ostatních dávek povahy sociálního zabezpečení
z obcí na úřady práce, přičemž ve finančním vyjádření se tento přesun týkal necelých 28 miliard Kč, respektive
přibližně 85 % běžných výdajů obcí do oblasti sociálních věcí (Ministerstvo financí ČR, 2019). Pro zachování
konzistence výzkumu bylo proto od uvažování zmiňovaných dávek abstrahováno. Nutno připustit, že v průběhu
let 2003-2017 došlo k podobným přesunům i v oblasti některých jiných agend, případně inovacím, které měly na
strukturu rozpočtů vliv. Například se jedná o již zmiňovaný institut lokálního koeficientu daně z nemovitosti, jehož
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
381
prostřednictvím lze částečně ovlivňovat výši příjmů. Tyto změny však neměly na vývoj struktury obecních
rozpočtů tak markantní vliv, a proto k jejich vlivu na výdajovou stránku není v rámci analýzy přihlíženo.
3. Výsledky analýzy a diskuse
Jak je patrné z vývoje absolutní výše příjmů a výdajů zachycených na Obr. 1, rostoucí tendence vykazuje jak strana
příjmů, tak výdajů. Obce tedy hospodaří se stále vyšším objemem prostředků, ačkoliv, jak již bylo uvedeno výše,
z celkového pohledu se ale podíl jejich prostředků na veřejných financích postupem času snižuje. Zatímco u příjmů
jsou růstové tendence takřka lineární a celkový nárůst činí téměř 30 %, výdajová strana zaznamenala mnohem
výraznější dynamiku, s celkovým nárůstem o necelých 18 %. Dále je patrný, rovněž již zmiňovaný, trend poměrně
výrazného růstu výdajů, který byl řešen zadlužováním a který byl po své kulminaci v období ekonomické krize
zvrácen, přičemž v posledních letech byl převis příjmů nad výdaji takřka 10%.
Z Obr. 2 je pak zřejmé, že obecným trendem municipálních rozpočtů bylo až do příchodu ekonomické krize
navyšování podílu kapitálových výdajů. Tento trend se však následně otočil, přičemž v roce 2017 vzrostl podíl
běžných výdajů na úroveň 75 %, respektive o 5 p. b. výše, ve srovnání s rokem 2003, a o 11 p. b. výše, nežli byl
při svém minimu v roce 2006. Toto zjištění je samozřejmě nutné považovat za negativní, neboť lze soudit,
že pozitivní bilance rozpočtů z posledních let jsou vykoupeny obecnou změnou přístupu, ve smyslu preference
aktuální spotřeby na úkor rozvojové investiční aktivity. Klesající vývoj trendu podílu kapitálových výdajů je
o to závažnější, že na úrovni obcí je nezanedbatelná část těchto prostředků spojena s realizací kohezní politiky
EU. Lze tak předpokládat, že bez těchto prostředků by byl faktický podíl běžných výdajů ještě výrazně vyšší.
Závislost na fondech EU je dobře patrná z překotného výkyvu podílu kapitálových výdajů, když v letech 2014-
2015 došlo k výraznějšímu navýšení investiční činnosti v souvislosti s dočerpáním prostředků alokovaných pro
programové období 2007-2013, za čímž následoval výrazný propad v letech 2016-2017, který souvisí s poklesem
čerpaných dotací z fondů EU – v případě obcí přibližně na úroveň jedné třetiny, ve srovnání s lety 2014-2015
(Ministerstvo financí ČR, 2019; Ministerstvo pro místní rozvoj ČR, 2019).
Obr. 1: Vývoj příjmů a výdajů Obr. 2: Struktura výdajů
Zdroj: vlastní s využitím Ministerstva financí ČR (2019) Zdroj: vlastní s využitím Ministerstva financí ČR (2019)
V otázce vývoje struktury výdajů je nutno připomenout, že v oblasti kapitálových výdajů mají obce mnohem vyšší
míru autonomie (Sedmihradská, Kubík, Haas, 2011), zatímco u běžných výdajů je celá řada položek povahy
mandatorní či kvazi-mandatorní. Tato skutečnost je na první pohled patrná ze srovnání Obr. 3 a Obr. 4, ze kterých
vyplývá relativní stabilita struktury běžných výdajů, a naopak výrazná proměna výdajů kapitálových.
Obr. 3: Struktura běžných výdajů všech obcí 2003-05 a 2015-17
Zdroj: vlastní zpracování s využitím dat Ministerstva financí ČR (2019)
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
382
Ve struktuře běžných výdajů (Obr. 3) se prakticky nezměnil podíl výdajů alokovaných do veřejné správy, který
čítá přibližně čtvrtinu prostředků. Určité navýšení je patrné u oblastí sociálních věcí, průmyslu a bezpečnosti
a naopak pokles u oblasti služeb, do které v letech 2003-2005 směřovala více než polovina běžných výdajů. Stejně
tak je patrné, že oblasti zemědělství, bezpečnosti a sociálních věcí jsou i přes své růstové tendence v rámci
obecních rozpočtů vyloženě minoritní, neboť do nich nesměřuje ani desetina celkových běžných výdajů.
K vývoji struktury kapitálových výdajů, který je zachycen na Obr. 4, lze rovněž konstatovat stabilní podíl
prostředků na veřejnou správu, ač v tomto případě pouze lehce překračující úroveň 5 %. Stejně tak lze opakovat
velmi nízké, třebaže významně rostoucí, podíly výdajů na bezpečnost a zemědělství. Relativně méně, ač vzhledem
k celkové výši alokace rovněž velmi podstatně vzrostl i podíl výdajů směřovaných do oblastí průmyslu a služeb.
Tyto dvě naprosto dominantní oblasti se v letech 2003-2005 podílely na celkových výdajích přibližně 74 %,
zatímco v letech 2015-2017 již tvořily téměř 90 % kapitálových výdajů obcí. Nejvýraznější změna však byla
zaznamenána u výdajů na sociální věci, které se postupem času takřka vytratily, když se ze třetí nejvýznamnější
položky s bezmála pětinovým zastoupením v letech 2003-2005 jejich podíl pro roky 2015-2017 snížil na prakticky
zanedbatelných 1,6 %. Nutno podotknout, že pokles výdajů v této oblasti byl systematicky evidován v podstatě po
celé sledované období, přičemž změny v agendě běžných výdajů v důsledku „sociální reformy“ se v oblasti
kapitálových výdajů nezdají být zvlášť významné. Z hlediska absolutního vývoje oblasti sociálních věcí byly
kapitálových výdaje v letech 2015-2017 ve srovnání s roky 2003-2005 méně než poloviční.
Obr. 4: Struktura kapitálových výdajů všech obcí 2003-05 a 2015-17
Zdroj: vlastní zpracování s využitím dat Ministerstva financí ČR (2019)
3.1 Změny ve struktuře výdajů s ohledem na velikostní skupiny obcí
Následující část analýzy hodnotí daný problém z hlediska velikostních skupin obcí. Struktura výdajů, která
významně ovlivňuje potenciál rozvoje a rozsah veřejných statků, jež obce svým obyvatelům poskytují, je totiž
determinovaná nejen historickým vývojem, preferencemi místních, ekonomickou sílou, ale právě i velikostí obce,
protože zpravidla platí, že čím je obec větší, tím má i vyšší příjmy – absolutně i relativně - a rozmanitější strukturu
výdajů (Kameníčková, Pirohanič, 2008). Vzhledem k omezenému prostoru pro prezentaci výsledků je pozornost
primárně upínána na skupiny obcí, které se výrazněji odchylují od výše uvedených obecných trendů.
Z relativního vyjádření změn ve struktuře běžných výdajů během období 2003-2005 až 2015-2017, které jsou
zachyceny na Obr. 5, je na první pohled zřejmé, že velikost obce měla na výdajové trendy v jednotlivých odvětvích
opravdu velmi podstatný vliv. Zcela jednoznačně z obecných trendů vybočují kategorie nejmenších obcí do 99 a
199 obyvatel. U těchto obcí je díky prakticky nezměněnému podílu výdajů jasně patrná preferovaná alokace do
oblasti služeb. Ve všech ostatních kategorií došlo v tomto ohledu k poklesu, respektive k relativnímu snižování
alokace zdrojů do dominantní oblasti služeb ve prospěch zvyšování preference ostatních odvětví. Lze zřejmě
konstatovat, že preference služeb je u nejmenších obcí natolik významná, že se prakticky děje na úkor všeho
ostatního. Tyto obce jsou totiž jediné, u kterých byly zjištěny relativně nižší objemy výdajů směřovaných do oblasti
průmyslu a výrazně nižší prostředky alokované do oblasti sociálních věcí. Podobně zde došlo, navzdory obecným
trendům, ke snížení podílu výdajů směřovaných do bezpečnosti, jakož i jen k minimálním změnám v oblastech
veřejné správy a zemědělství. Do jisté míry lze podobné tendence konstatovat i u obcí do 499 obyvatel, kde došlo
ke relativně nízkému snížení podílu alokace do služeb a sociálních věcí, jakož i nižšímu zvýšení alokace zdrojů
do průmyslu a zemědělství.
Ve snaze o udržení podílu výdajů směřovaného do služeb lze nalézt jistou paralelu mezi nejmenšími a největšími
obcemi. U obcí se 100 tis. nebo více obyvateli je totiž rovněž zjevný jen minimální relativní pokles v podílu služeb.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
383
Ten je výrazně nižší než u ostatních skupin obcí, přičemž i zde je patrné, že do obecně rostoucích oblastí –
bezpečnost, průmysl, sociální věci a zemědělství - je nárůst podílu alokovaných zdrojů relativně nižší.
Největší obce jsou naopak jediné, u kterých došlo k výraznému snížení podílu výdajů směřovaných do oblasti
veřejné správy, z celkového hlediska byla však tato změna prakticky vykompenzována nárůsty u ostatních obcí.
Dále lze obecně konstatovat, že u menších obcí do 5 tis. obyvatel se obecně více zvyšovaly alokace do oblastí
průmyslu a zemědělství, přičemž zejména oblast bezpečnosti zaznamenala jen ojedinělé nárůsty. U větších obcí
(nad 5 tis. obyvatel) je naopak obvykle patrná jasná preference výdajů na bezpečnost a sociální věci, přestože
rozsah zvýšení alokace do průmyslu za těmito oblastmi zpravidla příliš nezaostává. Naopak výdaje na veřejnou
správu u větších obcí narostly relativně méně a podíl zemědělství se u některých skupin dokonce snížil.
Obr. 5: Relativní změny v běžných výdajích obcí 2015-17 vůči 2003-05
Zdroj: vlastní zpracování s využitím dat Ministerstva financí ČR (2019)
Na straně kapitálových výdajů, jejichž relativní změny pro období 2003-2005 až 2015-2017 jsou zachyceny
na Obr. 6, je zjevná mnohem výraznější rozkolísanost. Obecně lze konstatovat, že praktická eliminace výdajů
do sociálních věcí je společná pro všechny typy obcí. Na jednu stranu by se tento vývoj v souladu s odnětím
dominantní agendy distribuce sociálních dávek jevil zcela logicky; na druhou stranu je však nutné podotknout, že
výše poklesu je relativně rovnoměrně zaznamenána u všech skupin obcí, tedy i nejmenších obcí, které výplatu
nepojistných dávek vzhledem k rozsahu plnění v podstatě nebo fakticky nikdy nerealizovaly.
Dále je možné tvrdit, že se u všech skupin obcí relativně výrazně navýšily investice do oblasti bezpečnosti, přičemž
v tomto ohledu došlo k nejnižší změně u největších obcí. Společným trendem je rovněž navýšení podílů
kapitálových výdajů do oblasti zemědělství, ze kterého výrazněji vybočují obce s 10-50 tis. obyvatel a nejmenší
obce do 99 obyvatel – u těch je však změna naopak výrazně nadprůměrná. Přičemž u menších obcí do 2 tis.
obyvatel byla intenzita tohoto trendu obecně vyšší. Jak v případě zemědělství, tak v případě bezpečnosti často
docházelo k růstu podílu na úrovni dvojnásobku výchozí hodnoty, či dokonce ještě více. Zejména u malých obcí
je tato skutečnost důsledkem velmi nízké bazické hodnoty, respektive výchozí úrovně preferencí daných oblastí.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
384
Obr. 6: Relativní změny v kapitálových výdajích obcí 2015-17 vůči 2003-05
* U skupiny 1 dosahuje změna kapitálových výdajů v oblasti Zemědělství 509%
Zdroj: vlastní zpracování s využitím dat Ministerstva financí ČR (2019)
Z Obr. 6 je dále zřetelný nárůst podílu výdajů alokovaných do průmyslu, který se u větších obcí zvyšoval více než
u menších, ačkoliv z tohoto pravidla opět vybočují skupiny nejmenších a největších obcí, se záporným, respektive
prakticky nulovým saldem. V neposlední řadě je třeba zmínit i pokles, či jen velmi nízký nárůst, podílu
kapitálových výdajů na služby u menších obcí (do 5 tis. obyvatel), zatímco u větších obcí tyto výdaje rostly. U
výdajů na veřejnou správu nastal u většiny skupin relativně nepatrný pokles, vyjma nejmenších obcí a obcí s 20-
100 tis. obyvatel, kde výdaje naopak vzrostly. Na úrovni všech obcí lze opět hovořit o kompenzaci.
Souhrnně lze na základě analýzy u běžných i kapitálových výdajů konstatovat značné analogie ve změnách struktur
u skupin středních obcí (500-5000 obyvatel), větších a velkých obcí (5-100 tisíc obyvatel) a menších a nejmenších
obcí (do 499 obyvatel), s nimiž sdílejí některé společné rysy i největší obce (nad 100 tis. obyvatel). Zejména
u těchto nejmenších obcí lze uvažovat o výrazném handicapu při zjevné preferenci alokace výdajů do služeb na
úkor ostatních oblastí, které jsou nepochybně vedeny snahou o zvyšování, či alespoň zachování stávající kvality
života obyvatel. V rámci těchto snah je však zanedbávána i preference průmyslu, respektive potenciálního zdroje
dodatečného ekonomického prospěchu, jehož preference u větších obcí naopak významně narůstají, čímž tento
potenciál nejmenším obcím dále odčerpávají. (Ne)možnost dosahování úspor z rozsahu při trvání na stanovené
preferenci se tak jeví jako značně limitující, neboť i u samotných služeb vede omezenost zdrojů k preferenci
okamžité spotřeby na úkor budoucí, čímž je omezován prospektivní rozvojový potenciál. Preference spotřeby na
vrub investiční činností je však obecný problém identifikovaný napříč všemi obcemi ČR.
4. Závěr
Cílem tohoto příspěvku bylo posoudit vývoj struktury výdajů českých municipalit s ohledem na různé velikostní
skupiny a identifikovat jejich výdajové priority, a v souvislosti s tím posoudit udržitelnost aplikovaného modelu
decentralizace z hlediska rozvojového potenciálu menších obcí. Na bázi běžných a kapitálových výdajů v členění
na skupiny odvětvového třídění rozpočtové skladby v období 2003-2017 byl analyzován vývoj struktury výdajů
obcí ČR, který byl dále posuzován na úrovni 11 velikostních skupin obcí. Pro rozřazení do těchto skupin bylo
využito kritérium počtu obyvatel, které je pro třídění obcí standardně používáno Českým statistickým úřadem.
Z provedené analýzy vyplývá, že prostředky, se kterými obce hospodaří, obecně narůstají, přičemž ve struktuře
běžných výdajů existuje značná rigidnost, která do značné míry logicky vyplývá z legislativního rámce, a naopak
na straně výdajů kapitálových je přítomna vyšší míra autonomie. Nicméně v rámci těchto struktur byl identifikován
nežádoucí trend substituce kapitálových výdajů výdaji běžnými, respektive preference okamžité spotřeby na úkor
rozvojové investiční činnosti. Vedle toho byly identifikovány významně rozdílné vzorce v proměně výdajové
struktury mezi malými a velkými obcemi. Zejména u menších a nejmenších obcí je patrná výrazná preference
výdajů alokovaných do aktuální spotřeby služeb, a to na úkor spotřeby v ostatních oblastech, jakož i na úkor
investic. Jedná se přitom zejména o slabou investiční aktivitu v oné preferované oblasti služeb, ale i potenciálních
zdrojů ekonomického prospěchu, respektive průmyslu, který je naopak výraznou investiční preferencí větších obcí.
Díky těmto trendům lze zejména u malých a nejmenších obcí zcela seriózně uvažovat o ohrožení prospektivního
rozvojového potenciálu plynoucího ze snahy o udržení současné kvality života, či její okamžité zvyšování formou
spotřeby, ale také předpokládatelného přesunu části prospektivního ekonomického prospěchu na úroveň větších
obcí, které naopak aktivně preferují investice na podporu hospodářství.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
385
Závěrem tak lze konstatovat, že na základě zjištěných skutečností se udržitelnost současného modelu
decentralizace jeví z pohledu malých a nejmenších obcí jako silně problematická. Z krátkodobého hlediska
by ohrožení prospektivního rozvoje menších obcí zřejmě bylo řešitelné přenastavením parametrů rozpočtového
určení daní. Z dlouhodobého hlediska by však mohlo být efektivnějším řešením racionalizovat soustavu obcí
prostřednictvím konsolidace, respektive následovat trendy reforem západních zemí. Je však logické, že podobné
úvahy je třeba podpořit dalším výzkumem, zvláště pak, když je otázka reforem územní správy a samosprávy
z politického hlediska vždy značně nepopulární a prakticky nikdy v ní nelze dosáhnout všeobecného koncensu.
Navíc je třeba tyto reformy činit velmi citlivě, aby nedošlo k přílišnému odcizení místní samosprávy od občanů.
Literatura
[1] ALESINA, A., ROUBINI, N., (1992). Political Cycles in OECD Economies. The Review of Economic Studies,
vol. 59, no. 4, pp. 663-688. ISSN 0034-6527. DOI 10.2307/2297992.
[2] ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD, (2019a). Česká republika v číslech – 2018. [online]. [cit. 2019-02-15].
Dostupné z: https://www.czso.cz/csu/czso/ceska-republika-v-cislech-2018.
[3] ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD, (2019b). Statistiky - VDB. [online]. [cit. 2019-02-17]. Dostupné z:
https://vdb.czso.cz/vdbvo2/faces/cs/index.jsf?page=statistiky#katalog=30829.
[4] ČR, (2019). Vyhláška č. 232/2002 Sb., o rozpočtové skladbě, v aktuálním znění. In Sbírka zákonů ČR.
[5] DABLA-NORRIS, E., (2006). The challenge of fiscal decentralization in transition countries. Comparative
[6] Economic Studies, vol. 48, no. 1, pp. 100-131. ISSN 0888-7233. DOI 10.1057/palgrave.ces.8100063.
[7] EUROSTAT, (2019). Database. [online]. [cit. 2019-02-15]. Dostupné z: https://ec.europa.eu/eurostat/data/
[8] HEMMINGS, P., (2006). Improving Public-spending Efficiency in Czech Regions and Municipalities. OECD
Economics Department Working Papers, no. 499. DOI 10.1787/884741503537.
[9] JANSKÝ, P., KŘEHLÍK, T., SKUHROVEC, J., (2016). Do EU funds crowd out other public expenditures?
Evidence on the additionality principle from the detailed Czech municipalities. European Planning Studies,
vol. 24, no. 11, pp. 2076-2095. ISSN 0965-4313. DOI 10.1080/09654313.2016.1233168.
[10]KAMENÍČKOVÁ, V., PIROHANIČ, O., (2008). Výdaje obcí – porovnání vývoje a struktury obecních
výdajů. Obec a finance, vol. 13, no. 4., pp. 27-29. ISSN 1211-4189.
[11]KLÍMOVÁ, V., ŽÍTEK, V., (2015). Inovační paradox v Česku: ekonomická teorie a politická realita. Politická
ekonomie, vol. 63, no. 2, pp. 147-166. ISSN 0032-3233. DOI 10.18267/j.polek.994.
[12]KRAFTOVÁ, I., BLAŽKOVÁ, P., (2014). Vztah zadluženosti obcí k jejich ekonomické odolnosti (případ
Královéhradeckého kraje). In Veřejná správa 2014. Sborník příspěvků. Pardubice: Univerzita Pardubice, pp.
32-40. ISBN 978-80-7395-828-2.
[13]KRAFTOVÁ, I., MAŠTÁLKA, M., MATĚJA, Z., SVOBODA, O., ZDRAŽIL, P., (2016). Bezpečný rozvoj
regionu – Základní koncept. Praha: Wolters Kluwer ČR. ISBN 978-80-7552-261-0.
[14]MATĚJOVÁ, L., NEMEC, J., KŘÁPEK, M., KLIMOVSKÝ, D., (2017). Economies of Scale on the
Municipal Level: Fact or Fiction in the Czech Republic? NISPAcee Journal of Public Administration and
Policy, vol. 10, no. 1, pp. 39-59. ISSN 1337-9038. DOI 10.1515/nispa-2017-0002.
[15]MINISTERSTVO FINANCÍ ČR, (2019). Analytický Monitor [online]. [cit. 2019-02-28]. Dostupné z:
https://monitor.statnipokladna.cz/analyza/
[16]MINISTERSTVO PRO MÍSTNÍ ROZOVJ, (2019). Dotace EU – Seznam operací (příjemců) [online]. [cit.
2019-03-01]. Dostupné z: https://www.dotaceeu.cz/cs/Informace-o-cerpani/Seznamy-prijemcu/
[17]MUSGRAVE, R., (1959). The Theory of Public Finance: A Study in Public Economy. New York: McGraw-
Hill.
[18]OATES, W., (1998). The Economics of Fiscal Federalism and Local Finance. Northampton: Edward Elgar.
ISBN 978-1-85898-355-4.
[19]OATES, W., (1999). An Essay on Fiscal Federalism. Journal of Economic Literature, vol. 37, no. 3, pp. 1120-
1149. ISSN 0022-0515. DOI 10.1257/jel.37.3.1120.
[20]PEKOVÁ, J., (2004). Hospodaření a finance územní samosprávy. Praha: Management Press. ISBN 80-7261-
086-4.
[21]PIKE, A., RODRIGUEZ-POSE, A., TOMANEY, J., (2006). Local and Regional Development. London:
Routledge. ISBN 978-0-415-35717-3.
[22]PLAČEK, M., PŮČEK, M., OCHRANA, F., KŘÁPEK, M., MATĚJOVÁ, L., (2016). Political Business
Cycle in the Czech Republic: Case of Municipalities. Prague Economic Papers, vol. 25, no. 3, pp. 304-320.
ISSN 1210-0455. DOI 10.18267/j.pep.566.
[23]RODRIGUEZ-POSE, A., KROIJER, A., (2009). Fiscal Decentralization and Economic Growth in Central
and Eastern Europe. Growth and Change, vol. 40, no. 3, pp. 387-417. ISSN 1468-2257. DOI 10.1111/j.1468-
2257.2009.00488.x.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
386
[24]SEDMIHRADSKÁ, L., KUBÍK, R., HAAS, J., (2011). Political Business Cycle in Czech Municipalities.
Prague Economic Papers, vol. 20, no. 1, pp. 59-70. ISSN 1210-0455. DOI 10.18267/j.pep.387.
[25]SKIDMORE, M., SCORSONE, E., (2011). Causes and consequences of fiscal stress in Michigan cities.
Regional Science and Urban Economics, vol. 41, no. 4, pp. 360-371. ISSN 0166-0462. DOI
10.1016/j.regsciurbeco.2011.02.007.
[26]SMITH, S., BRYSON, P., CORNIA, G., (2011). The view from city hall: Local perceptions of
intergovernmental fiscal relations in the Czech Republic. Communist and Post-Communist Studies, vol. 44,
no. 1, pp. 99-110. ISSN 0967-067X. DOI 10.1016/j.postcomstud.2011.01.009.
[27]SOUKUPOVÁ, J., NEMEC, J., MATĚJOVÁ, L., STRUK, M., (2014). Municipality Size and Local Public
Services: Do Economies of Scale Exist?. NISPAcee Journal of Public Administration and Policy, vol. 7, no.
2, pp. 151-171. ISSN 1337-9038. DOI 10.2478/nispa-2014-0007.
[28]TIEBOUT, C., (1956). A Pure Theory of Local Expenditures. Journal of Political Economy, vol. 64, no. 5,
pp. 416-424. ISSN 0022-3808. DOI 10.1086/257839.
[29]TOMÁŠKOVÁ, E., PAŘÍZKOVÁ, I., (2015). Veřejné finance - ekonomické souvislosti. Brno: Masarykova
univerzita. ISBN 978-80-210-7749-2.
[30]VITURKA, M., (2010). Regionální disparity a jejich hodnocení v kontextu regionální politiky. Geografie,
vol. 115, no. 2, pp. 131-143. ISSN 1212-0014.
[31]ZDRAŽIL, P., APPLOVÁ, P., (2017). Dopady programového období 2007-2013 regionální politiky EU na
rozvoj českých mikroregionů. In XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Sborník příspěvků. Brno:
Masarykova univerzita, pp. 75-82. ISBN 978-80-210-8587-9. DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-8587-2017-8.
[32]ZDRAŽIL, P., PERNICA, B., (2018). Property Tax and Quality of Life in the Czech Municipalities: Does the
Policy of Raising Local Coefficient Imply Potential or Risk for Development?. Review of Economic
Perspectives, vol. 18, no. 2, pp. 123-136. ISSN 1804-1663. DOI 10.2478/revecp-2018-0007.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
387
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-9268-2019-48
DOPADY REZIDENČNÍ SUBURBANIZACE NA VÝDAJOVOU
STRÁNKU ROZPOČTŮ POPULAČNĚ MALÝCH OBCÍ
The impacts of residential suburbanization on expenditures
in the budgets of low populated municipalities
LUCIE HORÁČKOVÁ 1
MIROSLAV KOPÁČEK 2
1
Katedra financí a účetnictví
2
Katedra regionálního rozvoje a veřejné správy
Fakulta sociálně ekonomická
Univerzita J. E. Purkyně v Ústí nad Labem
1
Department of Finance and Accounting
2
Depart. of Regional Develop. and Public Administr.
Faculty of Social and Economic Studies
University of J. E. Purkyně in Ústí nad Labem
 Moskevská 54, 400 96 Ústí nad Labem, Czech Republic
E-mail: lucie.horackova@ujep.cz, miroslav.kopacek@ujep.cz
Anotace
Obce nacházející se v suburbánních zónách měst se v důsledku procesu rezidenční suburbanizace potýkají nejen
se změnami na územní své obce, ale také se změnami ve svém hospodaření. Především se potýkají s obtížemi na
výdajových stranách svých obecních rozpočtů. Cílem výzkumu je identifikovat nejvýznamnější změny na
výdajových stranách rozpočtů obcí v suburbánních zónách statutárních měst Ústeckého kraje České republiky,
které byly vymezeny na základě spádovosti, a to dle dojížďkové vzdálenosti do jádrového statutárního města.
Prostřednictvím osobních rozhovorů se starosty obcí bylo zjištěno, že nejvyšší nárůst výdajů v důsledku rezidenční
suburbanizace nastal v odvětví vodního hospodářství, předškolního vzdělávání, pozemních komunikací, ochrany
životního prostředí a sportu a zájmových činností.
Klíčová slova
výdaje, obecní rozpočet, místní veřejné služby, rezidenční suburbanizace, občanská a technická vybavenost
Annotation
Because of the process of residential suburbanization municipalities located in suburban areas have to face not
only changes within their territories, but also changes in their financial management. First of all, they need to
cope with struggles in the expenditures of their municipal budgets. The goal of the research is to identify the most
important changes in the expenditures of municipal budgets of the municipalities located in suburban areas of
statutory towns in the Ústí nad Labem region in the Czech Republic. These municipalities were defined based on
their catchment area, meaning the commute distance to their core statutory town. On the basis of personal
interviews with the mayors of individual municipalities it was found out that the biggest increase in expenditures
due to the residential suburbanization came about in the sectors of water management, preschool education, roads,
environment protection, sport and leisure activities.
Key words
expenditures, municipal budget, local public services, residential suburbanization, civic and technical facilities
JEL classification: H72, R58
1. Úvod
Rychlost technologického pokroku zapříčinila brzkou proměnu chování společnosti. Od druhé poloviny 20. století
nastupuje nová generace společnosti označována jako postindustriální (Bell, 1973). Pro tuto společnost je z
pohledu mobility charakteristický rozptyl, tudíž opouštění jádrových měst a přesun do jejich periferních oblastí,
tzv. suburbií, kdy zásluhou městské hromadné dopravy, či hojně využívaných osobních automobilů, je jádrové
město snadno dostupné, přičemž intenzivní osídlování příměstských oblastí zapříčinilo rozšiřování měst, čímž
započal proces tzv. rezidenční suburbanizace (Toušek, Kunc, Vystoupil, 2008). Ve státech střední a východní
Evropy, tedy i v České republice, se tento jev začal nejintenzivněji projevovat počátkem 90. let 20. století
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
388
(Temelová, Novák, Jíchová, 2016). Rezidenční suburbanizace nepřináší jen změny v rozvojových procesech a
územním uspořádání na okrajích měst, ale také přináší významné změny v příměstských oblastech, a to v obcích,
které se nachází v těsné blízkosti města v tzv. suburbánních zónách (Kladivo, Roubínek, Opravil, Nesvadbová,
2015). V suburbánních zónách nachází obyvatelé příhodné podmínky pro své domovy, ale zároveň především
pomocí individuální dopravy (osobních automobilů) je jádrové město snadno dostupné, což je pro obyvatele
klíčové z pohledu zaměstnání. Ačkoliv se rezidenční suburbanizace jeví pro tyto obce z pohledu územního rozvoje
za příhodnou, není tomu zcela tak ve všech ohledech. V České republice přitěžuje obcím existence speciální formy
suburbanizace tzv. urban sprawl (sídelní kaše), při které jsou obce postiženy racionálně neorganizovanou
výstavbou rezidenčních a komerčních ploch na území obce (Hnilička, 2005). Takováto výstavba negativně
ovlivňuje nejen územní rozvoj obcí, ale zatěžuje i výdajové strany jejich rozpočtů, jelikož je nutné neplánovaně
dostavovat v nových částech obce chodníky, veřejné osvětlení aj. (Ouředníček, 2002). Komerční suburbanizace
může být v důsledku umocněna i využíváním investičních pobídek ze strany investorů (Hlaváček, Buřt, 2018).
Nejen však výstavba nových budov pro bydlení, ale i samotné navyšování počtu nových obyvatel v obci,
významně ovlivňuje bilanci obecních rozpočtů. Jak uvádí Macešková a Ouředníček (2008), rezidenční
suburbanizace vyvíjí více tlak na výdajové strany rozpočtů obcí než na jejich příjmové strany, což pro obce není
žádoucí. Ačkoliv do obcí přichází noví obyvatelé, místo trvalého bydliště si mohou ponechávat jinde (např. ve
městě), čehož využívají, a právě tato skutečnost výrazně negativně ovlivňuje výši daňových příjmů, které obci
plynou, jelikož počet obyvatel s trvalým bydlištěm v obci je klíčovým aspektem v českém systému předělování
daňových příjmů do obecních rozpočtů. Toto chování občanů tak citelně ovlivňuje hospodaření obcí, jelikož
daňové příjmy jsou nejvýznamnější položkou příjmových stran obecních rozpočtů. Tento jev se označuje jako
suburbánní vykořisťování (suburban exploitation), který byl definován původně v prostředí USA, a to
v obráceném fungování, kdy obyvatelé mají trvalý pobyt v sídle, které je součástí suburbánního pásu, přičemž
permanentně využívávají a spotřebovávají veřejné služby v jádrovém (spádovém) městě (Ouředníček a kol., 2012).
Z pohledu územního rozvoje se za rezidenční suburbanizace vyvíjí tlak na občanskou vybavenost a technickou
infrastrukturu jednotlivých obcí (Kladivo, Roubínek, Opravil, Nesvadbová, 2015), na základě kterých obce
poskytují obyvatelům lokální veřejné služby (Markvart, 2010) s tím, že lokální veřejné služby jsou významnou
výdajovou položkou rozpočtů obcí. Všechny zmíněné skutečnosti se výrazně promítají do hospodaření obcí.
Významnou roli v korigování územního rozvoje obcí a v důsledku i hospodaření obcí představují nástroje
prostorového plánování (Varela-Candamio, Morollon, Sedrakyan, 2019), kterými v České republice primárně jsou
strategické a územní plánování. Vzhledem k velké rozdrobenosti české sídelní struktury a i poměrně časté malé
populační velikosti obcí na venkově, řeší tyto obce v rámci procesu územního plánování specifické problémy
(Kopáček, 2018).
Všeobecně lze konstatovat, že obce zasažené rezidenční suburbanizací se potýkají s problémy nejen v oblasti
územního rozvoje, ale také s obtížemi na výdajových stranách svých rozpočtů. Prostřednictvím rozhovorů se
starosty jednotlivých obcí, jakožto monokratickými orgány obcí, které reprezentují obce navenek (zákon
č. 128/2000 Sb.), bylo hlavním cílem výzkumu identifikovat nejvýznamnější změny na výdajových stranách
rozpočtů obcí v suburbánních zónách statutárních měst Ústeckého kraje. Pro výzkum byly stanoveny následující
pracovní hypotézy:
 Obce, jejichž rozvoj ovlivňuje výrazným vlivem rezidenční suburbanizace, musejí klást vyšší důraz na
rozšíření kapacit veřejné infrastruktury, a to hlavně v oblasti technické infrastruktury a občanské vybavenosti.
 Proces rezidenční suburbanizace se odráží v rozpočtových výdajích obcí, a to tak, že nastávají změny ve
struktuře rozpočtových odvětví obcí, které jsou tímto procesem zasaženy.
2. Dopady rezidenční suburbanizace na výdajovou stranu obecních rozpočtů
Změny v územní rozvoji obcí se přenáší do hospodaření obcí na základě poskytování veřejných služeb, jakožto
schopnosti veřejného sektoru uspokojit společenské potřeby (Saussier, de Brux, 2018). Například Smutek (2017)
uvádí, že rezidenční suburbanizace v prostředí polských gmin navyšuje výdaje místních rozpočtů z důvodu nárůstu
počtu osobních automobilů na pozemních komunikací, načež je nutné vynakládat vyšší výdaje na jejich údržbu.
Obdobně k tomu dochází i v prostředí Číny (Yong a kol., 2016), přičemž v českém prostředí je samotná dojížďka
příměstských obyvatel do jádrových měst problematickým faktorem suburbanizace (Macešková, Ouředníček,
2008). Naopak Wu (2007) vnímá dojíždění obyvatel do jádrových měst pozitivně. Domnívá se, že navyšování cen
pohonných hmot může pozastavit proces rezidenční suburbanizací a pomoci příměstským oblastem k finanční
stabilizaci, což poskytuje čas ke zvýšení kvality veřejných služeb v příměstských oblastech. Pronello, Longhi, a
Gaborieau (2018) taktéž shledávají zátěž rezidenční suburbanizace v oblasti dopravy, avšak nikoliv z důvodů
navyšování nákladů na údržbu pozemních komunikací, ale shledávají nutnost zvýšit výdaje na zajištění vyšších
kapacit autobusových linek v příměstských oblastech. Ovšem tyto závěry nemusí platit univerzálně, jelikož Kristof
(2018), taktéž analyzoval městské a příměstské oblasti, konkrétně oblasti kolem maďarského města Miskolc, a ve
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
389
svém výzkumu nepotvrzuje žádné nedostatky v oblasti dopravy. Smutek (2017) však v důsledku zvýšení nákladů
spjatých s oblastí dopravy pozoruje nižší příděl peněžních prostředků do oblasti sociálních věcí, vzdělání a
školských služeb, což shledává za nesprávné a obává se zhoršení kvality poskytování těchto veřejných služeb
v čase. Logan a Burdick-Will (2017) na základě analýzy příměstských oblastí v USA potvrzují obavy Smutka
(2017), že v oblasti vzdělání a školských služeb je evidentní odlišná kvalita vzdělání v příměstských oblastech a
samotných jádrových městech. Guo a kolektiv (2018) popsali další důsledek rezidenční suburbanizace, když
zkoumali kvalitu služeb veřejného zdravotnictví v městských a příměstských částech města Šanghaj. Došli
k závěrům, že kvalita služeb veřejného zdravotnictví je i po šestiletém pozorování nižší než v městských částech.
Tím určili další oblast, která může znamenat pro příměstské oblasti obtíže a případně i nárůst veřejných výdajů, a
tím je zdravotnictví. Zdravotnictví zkoumal i Kristof (2018), a to opětovně v suburbánní zóně maďarského města
Miskolc, přičemž zjistil, že obyvatelé jsou spokojeni se zdravotními službami, i když jsou poskytovány pouze
v základní úrovni. Tím se potvrzuje, že oblast zdravotnictví je v příměstských oblastech řešena a jsou na ní
vynakládány veřejné peněžní prostředky. Piotrowska a kolektiv (2018) se v rámci zdravotnictví zaměřili na
dostupnost stomatologické péče, avšak z hlediska komparace příměstského a ryze venkovského osídlení. Jejich
závěry potvrzují, že v příměstském osídlení mají obyvatelé větší pravděpodobnost dostupnosti stomatologické
služby, než ve venkovských oblastech. Lze usuzovat, že v některých oblastech veřejných služeb vliv rezidenční
suburbanizace může mít na rozvoj obcí i pozitivní vliv.
Do příměstských oblastí postkomunistických měst přichází především mladší produktivní obyvatelstvo
(Temelová, Novák, Jíchová, 2016), které se zpravidla řadí do vyšších příjmových skupin obyvatelstva. Vyjma
skutečnosti, že naleznout alespoň základní kvalitu lokálních veřejných služeb, také především očekávají, že
naleznou bezpečné a příhodné místo k životu. To zavdává další výdajové položce - bezpečnosti. Nemeškal a
Jíchová (2018) se zabývali prostorovým rozložením trestné činnosti v České republice, přičemž potvrdili spojitost
struktury kriminality s procesem rezidenční suburbanizace. Tuto skutečnost dokázali na trestném činu vloupání,
kdy nejvyšší prokázaná četnost tohoto druhu trestné činnosti byla z hlediska komplexní územní analýzy hlavního
města Prahy evidována v oblasti jižních a jihovýchodních suburbií. Temelová, Novák a Jíchová (2016) obdobně
prokázali majetkovou trestnou činnost v příměstských oblastí, avšak i přes tuto skutečnost dodávají, že se
obyvatelé suburbií cítí bezpečně. Z hlediska struktury populace Temelová, Novák a Jíchová (2016) uvádí, že do
příměstských obcí zpravidla přichází mladí lidé, kteří zde zakládají rodiny, což je další důležitý aspekt vedoucí
k navyšování výdajových položek obecních rozpočtů. Dle Coll a Villanueva (2017) tyto změny v oblasti struktury
obyvatelstva povedou ke zvyšování výdajů obcí v oblasti sportu a zájmových činností, což potvrzuje i Kopáček a
Horáčková (2018), kteří dodávají, že toto mladé obyvatelstvo reprezentuje generaci Y, která je charakteristická
upřednostňováním svého volného času nad pracovním vytížením, tudíž lze usuzovat, že aktivity spojené s volným
časem, příkladem místní kulturní programy, budou vyhledávat i kolem svého nového bydliště.
Komplexně a jednotně nelze určit, s jakými obtížemi se obce potýkají v důsledku rezidenční suburbanizace, a které
činnosti přináší zvyšování výdajů v obecních rozpočtech. Lze však na základně četnosti výskytu obtíží
v jednotlivých studií předpokládat, že problematickou oblastí bude doprava (údržba pozemních komunikací,
zvyšování kapacit příměstské veřejné dopravy), vzdělání a školské služby (pokles investic a zhoršení kvality této
služby), zdravotnictví (základní ambulantní péče), sport a zájmové činnosti (sportovní vyžití, dětská hřiště) či
kultura (místní kulturní programy) a bezpečnost (zabezpečení území).
3. Metodika a data
Ústecký kraj je jedním z vyšších územních samosprávných celků České republiky. Jedná se o kraj, který z hlediska
funkčních vazeb mezi sídly je přirozeně polycentrický, jelikož se na jeho území nachází celkem pět jádrových
měst s počtem obyvatel kolem 50 000 a více, přičemž všechna tato město jsou dle zákona o obcích statutárními
městy (zákon č. 128/2000 Sb.). Jmenovitě statutárními městy, které byly předmětem výzkumu, byly Děčín,
Chomutov, Most, Teplice a Ústí nad Labem jako jádrová města a obce v jejich zázemí, které byly pro účely
výzkumu kategorizovány dle příslušnosti k jednotlivých suburbánním zónám. Suburbánní zóny jednotlivých
statutárních měst byly pro účely výzkumu vymezeny dojezdovou vzdáleností (Smutek, 2016), a to hodnotou
maximálně 25 minut z centra obce od centra statutárního města. Pro zjištění souboru obcí, které se nachází v této
dojezdové vzdálenosti, bylo využito aplikace Mapy.cz. V případě, že se některá z obcí nacházela ve dvou
suburbánních zónách, tak byla zařazena do suburbánní zóny statutárního města, do něhož byl čas dojezdu nižší.
Pokud bylo zjištěno, že suburbánní zóna svým vymezením zasahuje do jiného kraje či za hranice České republiky,
tak předmětné obce mimo Ústecký kraj nebyly zahrnuty do výzkumu.
Ze souboru 349 obcí Ústeckého kraje (z celkové počtu 354 obcí v kraji bylo 5 obcí vyjmuto, jelikož se jednalo o
jádrová statutární města) se po analýze obcí z hlediska dojížďky do jednotlivých suburbánních zón začlenilo
celkem 176 obcí (50,4 % analyzovaných obcí). Suburbánní zónu Ústí nad Labem tvořilo 51 obcí, u Chomutova to
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
390
bylo 34 obcí. Následně u Mostu s Teplic suburbánní zónu tvořilo shodně 31 obcí a nejméně obcí bylo evidováno
u Děčína, a to 29. Zbylé obce kraje byly z výzkumu vyřazeny, jelikož se dá předpokládat, že vyšší dojezdová
vzdálenost bude zapříčiňovat vyšší míru rurálního charakteru a menší vlivy rezidenční suburbanizace na tyto obce.
Kategorizované obce dle příslušnosti k jednotlivým suburbánním zónám předmětných statutárních měst byly dále
podrobeny analýze intenzity rezidenční suburbanizace, a to formou výpočtu tzv. modifikovaného
multikriteriálního indikátoru (Kopáček, Horáčková, 2018). Výpočet modifikovaného multikriteriálního indikátoru
byl dán vzorcem a tvořen dílčími indikátory, a to:
 Změna počtu obyvatel. Tento ukazatel reflektoval relativní změnu počtu obyvatel za desetileté období,
a to od 31. 12. 2006 od 31. 12. 2016, přičemž jako výchozí báze (100 %) byl brán rok 2006.
 Změna plochy půdy urbanizovaného charakteru. Výpočet ukazatele byl založen na výpočtu změny podílu
urbanizované plochy na celé výměře obce za období deseti let od 31. 12. 2006 do 31. 12. 2016, přičemž
pozornost byla věnována složkám půdy, které lze označit jako urbanizované - zastavěné plochy a nádvoří,
zahrady a ostatní plochy (Šilhánková, 2010).
 Intenzita bytové výstavby. Výpočet ukazatele byl založen na průměru deseti ročních hodnot, které jsou
podílem celkového počtu dokončených bytů a počtem obyvatel v obci, a to od roku 2007 do roku 2016.
 Změna počtu ekonomických subjektů. Výpočet tohoto ukazatele byl analogický k výpočtu změny počtu
obyvatel, avšak s tím rozdílem, že základní bází výpočtu (100 %) byl rok 2013, a tak nebyla analyzována
zamýšlená relevantnější desetiletá časová řada, ale pouze časová řada tříletá. Důvodem byla změna metodiky
pro zpracování dat ze strany Českého statistického úřadu v roce 2013, a tak nejsou data v desetileté časové
řadě zcela komparovatelná. Ovšem vzhledem k faktu, že tento indikátor má pro předmětnou problematiku
spíše okrajový (doplňkový) charakter, tak kratší časová řada není překážkou.
Hodnoty jednotlivých dílčích indikátorů byly následně normovány, a to tak, že u každého dílčího indikátoru byla
obci s nejvyšší hodnotou přiřazena hodnota 100 a naopak obci s nejnižší hodnotou byla přiřazena hodnota 0. Na
základě takto získaných čtyř normovaných hodnot pro jednotlivé dílčí indikátory byl jejich aritmetických
průměrem vypočítán modifikovaný vícekriteriální ukazatel, a to pro všech 176 analyzovaných obcí, přičemž dle
hodnoty modifikovaného vícekriteriálního ukazatele byly obce seřazeny sestupně dle míry intenzity územního
rozvoje obce, respektive mírou intenzity rezidenční suburbanizace. Na první místo byla zařazena obec, která
dosáhla nejvyšší intenzity územního rozvoje ze všech pěti suburbánních zón. Pro další fázi výzkumu takto seřazený
soubor obcí sloužil jako podklad, a to k oslovování starostů s žádostí o rozhovor u obcí, které dle metodiky
výzkumu vykazovaly nejvyšší míru intenzity rezidenční suburbanizace.
S žádostí o rozhovor dle výše uvedených kritérií bylo v průběhu období červen až září 2018 osloveno celkem 25
obcí, přičemž rozhovor předběžně přislíbilo 17 starostů. Následně se však podařilo rozhovor uskutečnit ve 14
obcích. Ve 3 obcích, kde byl rozhovor přislíben, se nepodařila jeho realizace, a to zpravidla z důvodu pracovní
zaneprázdněnosti starosty obce. Se starosty byl veden rozhovor polostrukturovaného formátu obsahující 13 otázek
s časovou dotací do 30 minut. Rozhovory byly v terénu prováděny vždy jedním tazatelem, přičemž celkově byly
tazatelé pouze dva, aby se zajistila co nejvyšší míra stejného vedení a průběhu rozhovorů. Tazatel se starostou
obce vedl vždy na základě připravených otázek rozhovor týkající se oblasti obyvatelstva a územního rozvoje obce.
Tab. 1: Obce, ve kterých se uskutečnil rozhovor se starostou
Obec IČZUJ suburbánní pás termín rozhovoru
Domašín 563048 Chomutov 26. 6. 2018
Droužkovice 563056 Chomutov 21. 6. 2018
Háj u Duchcova 567523 Teplice 18. 6. 2018
Hrobčice 567566 Teplice 18. 6. 2018
Hrušovany 563072 Chomutov 9. 7. 2018
Kámen 546453 Děčín 17. 7. 2018
Lhotka nad Labem 565113 Ústí n. L. 30. 7. 2018
Spořice 563340 Chomutov 28. 8. 2018
Srbice 567833 Teplice 1. 8. 2018
Strupčice 563358 Chomutov 11. 9. 2018
Tisá 568309 Ústí n. L. 8. 6. 2018
Vlastislav 565873 Ústí n. L. 11. 6. 2018
Výsluní 563498 Chomutov 26. 6. 2018
Žim 567884 Ústí n. L. 18. 7. 2018
Zdroj: vlastní výzkum a zpracování
Klíčovou otázkou pro tento výzkum se stala otázka, zda obec musela z důvodu rezidenční suburbanizace výrazně
navyšovat kapacity, respektive, zda řeší problémy v oblasti občanské vybavenosti či technické infrastruktury. Na
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
391
základě znalosti prvku propojujícího oblast územního rozvoje obce a veřejných financí na úrovni místních
samospráv, jímž jsou lokální veřejné služby, bylo možné získané odpovědi z rozhovorů týkající se občanské
vybavenosti a technické infrastruktury rozklíčovat a odpovědět tak na hlavní cíl výzkumu. Tímto postupem byly
identifikovány nejvýznamnější změny na výdajových stranách rozpočtů obcí Ústeckého kraje zasažených
rezidenční suburbanizací.
Definice občanské vybavenosti a technické infrastruktury byly pro tento výzkum převzaty ze stavebního zákona
České republiky (zákon č. 183/2006 Sb.). Občanskou stavbou se rozumí pozemky a stavby, které svým účelem
slouží například zdraví, sociální péči, kulturnímu rozvoji aj. Technickou infrastrukturou jsou myšlena vedení,
stavby a zařízení sloužící například jako vodovod, čistírna odpadních vod, zásobník plynu aj. (zákon č. 183/2006
Sb.). Lokální veřejné služby, jakožto prvek propojující oblast územního rozvoje obce a veřejných financí na úrovni
místní samosprávy, jsou pro tento výzkum definovány jako schopnost veřejného sektoru uspokojit společenské
potřeby na místní úrovni (Saussier, de Brux, 2018). Následné využívané členění lokálních veřejných služeb bylo
převzato ze zákona o obcích České republiky (zákon č. 128/2000 Sb.), kdy obce v rámci své samostatné působnosti
na svém území zajišťují pro obyvatele základní lokální veřejné služby týkající se konkrétně bydlení, zdraví,
sociální péče, dopravy a spojů, vzdělání a výchovy, kulturního rozvoje a ochrany veřejného pořádku (zákon
č. 128/2000 Sb.). Rozpočtovým výdajem územní samosprávy se rozumí výdaje, které byly zatříděny podle
rozpočtové skladby, která třídí příjmy a výdaje podle odvětví. Odvětvové hledisko třídí jednotlivé příjmy a výdaje
dále do čtyř postupně se rozvíjejících segmentů, kdy nejširším segmentem je tzv. skupina, následují oddíly,
pododdíly a paragrafy. Pro reálnou vypovídající schopnost bylo v tomto výzkumu užito členění pouze do úrovně
oddílů (vyhláška Ministerstva financí č. 323/2002 Sb.).
4. Výsledky a diskuze
Nejčetnějším výdajovým odvětvím byla starosty určena položka vodního hospodářství, což se z pohledu reálného
vybavení obce týkalo nejčastěji kanalizace a čistíren odpadních vod, kdy v důsledku nárůstu počtu obyvatel v obci
a výstavby nových obytných jednotek je nutné zvyšovat kapacitu kanalizační sítě. Starosty byla taktéž
vyhodnocena za nejnaléhavější a nejnáročnější investici, z pohledu finančního i administrativního, kterou
v důsledku rezidenční suburbanizace museli urychleně realizovat. Investiční akci nejčastěji řešili formou
spoluúčasti, kdy část prostředků tvořily dotace a část financovaly obce vlastními zdroji, ať ve formě úvěru či
případně rezerv, čímž investice způsobila u některých obcí zadlužení. Jako druhým výdajovým odvětvím, které je
rezidenční suburbanizací nejvíce zasaženo, je odvětví předškolního vzdělávání, kdy z hlediska vybavenosti obce
se jedná o mateřské školy, u nichž bylo nutné z důvodu nově příchozího obyvatelstva rozšiřovat kapacity. Pouze
na základě této skutečnosti však nelze jednoznačně vyvrátit závěry Smutka (2017) a Logana a Burdick-Willa
(2017), kteří tvrdí, že dochází z důvodu rezidenční suburbanizace k poklesu investic do oblasti vzdělávání. Pro
jednoznačné vyvracení jejich závěrů by bylo potřeba provést hlubší analýzu. Z rozhovorů se starosty vyplynulo,
že po zkapacitnění kanalizace a čistíren odpadních vod se jedná o druhou nejnaléhavější investici, kterou
v důsledku residenční suburbanizace musí realizovat. Z rozhovorů však nebylo identifikováno, že by tato investice
výraznějším způsobem narušila hospodaření obcí. Třetím výdajovým odvětvím, u něhož nastal nárůst ve
vynakládání veřejných prostředků obcemi, je odvětí pozemních komunikací. V důsledku dojíždění obyvatel do
jádrových měst nastal nárůst osobních automobilů v obcích, což zapříčinilo vyšší využívání pozemních
komunikací. V důsledku většího opotřebení je nutné vynakládat více prostředků na jejich údržbu. Údržba
pozemních komunikací byla starosty často zmiňována jako významný, některými dokonce za velice významný
důsledek rezidenční suburbanizace, se kterým se musejí potýkat formou vynakládání peněžních prostředků. V
důsledku nárůstu počtu osobních automobilů v obci je nutné rozšiřovat komunikace či vytvářet zcela nové plochy
k parkování, čímž se potvrzují i závěry Smutka (2017), Yonga a kol. (2016), Maceškové a Ouředníčka (2008).
Z rozhovorů vyplynulo, že se jedná o palčivý problém, který není prozatím nijak legislativně regulován a veškeré
náklady nese obec. Parkovaní obyvatel obce na veřejném prostranství, zpravidla na vozovce před domem, nikoliv
na svém soukromém pozemku, zpravidla i zhoršuje bezpečnost dopravy v obci. Předposledním (čtvrtým)
nejčetnějším výdajovým odvětvím je ochrana životního prostředí, konkrétně změna technologie vytápění, kdy se
z pohledu technické vybavenosti jedná o infrastrukturu pro distribuci zemního plynu, kterou je nutné ve skupině
obcí vytvořit či v jiné skupině obcí navýšit kapacitu stávající infrastruktury, jelikož nově příchozí obyvatelstvo
vytváří tlak na obce z důvodu zvyku dostupnosti zemního plynu ve svých původních městských obydlí. Starostové
uvedli, že tato investiční akce je naplánovaná, ale bude realizována buď až po ukončení důležitějších investic
(zkapacitnění kanalizace a čistíren odpadních vod, údržba místních komunikací aj.) či až v situaci zesílení
poptávky ze strany občanů. Posledním výdajovým odvětvím je sport a zájmová činnost, kdy z pohledu občanské
vybavenosti se jedná o dětská a fotbalová hřiště, kulturních domů apod., kdy je nutné buď jako nové vybudovat,
případně stávající zrekonstruovat, čímž se potvrdily závěry Coll a Villanueva (2017), ale také Kopáčka a
Horáčkové (2018), kdy je zde zřejmý tlak nově příchozích mladých obyvatel na budování zázemí pro trávení
volného času. Starostové uvedli, že v tomto případě se nejedná o typ investic, které by bylo nyní potřeba nezbytně
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
392
realizovat. Investice jsou však naplánované a v případě volných peněžních prostředků či vypsání dotačního titulu
by ze strany obcí byl zájem o modernizaci současného sportovního a kulturního zázemí, či jeho rozšíření.
Tab. 2: Nejčetnější důsledky rezidenční suburbanizace vytvářející tlak na výdaje místních samospráv
Identifikované důsledky
rezidenční suburbanizace
Typ veřejné
infrastruktury
Druh lokální
veřejné služby
Odvětvové členění
výdajů
Četnost
odpovědí
kanalizace, čistička odpadních
vod-navýšení kapacit
technická bydlení vodní hospodářství 11
mateřské školy - navýšení
kapacit
občanská
vzdělání
a výchova
předškolní a základní
vzdělávání
7
místní pozemní komunikace-
údržba
dopravní doprava a spoje pozemní komunikace 7
nárůst osobních automobilů nedostatek
parkovacích míst
dopravní doprava a spoje pozemní komunikace 5
plynofikace - zkapacitnění
stávající, budování nové
technická bydlení
ochrana životního
prostředí (změna
technologie vytápění)
4
sportovní a kulturní zázemí rozšíření
a modernizace
občanská kulturní rozvoj sport a zájmová činnost 4
Zdroj: vlastní výzkum a zpracování
Oproti závěrům Pronella a kol. (2018) se nepotvrdily obtíže spojené s nedostatečnými kapacitami veřejné
autobusové dopravy obsluhující obce v suburbánních zónách. Starostové na tuto problematiku byli také dotazováni
a 9 ze 14 starostů odpovědělo, že z pohledu veřejné autobusové dopravy ve své obci nevnímají obtíže. Domnívají
se, že kapacity i frekvence spojů autobusu v obci je uspokojivá, což potvrzuje závěry Kristofa (2018), který také
v maďarském prostředí nepozoruje v této oblasti komplikace. Pouze jeden starosta obce uvedl, že by obyvatelé
uvítali větší frekvenci příměstské veřejné dopravy v obci, avšak tuto situaci nepovažuje za problém k intenzivnímu
řešení. Nutno však dodat, že z pohledu českých obcí se nejedná o jejich výdajovou položku, jelikož veřejnou
autobusovou dopravu zajišťuje pro obce vyšší územně samosprávný celek (kraj). Starostové analyzovaných obcí
Ústeckého kraje taktéž nevnímají obtíže v oblasti zdravotnictví. Starostové uvedli, že základní zdravotní péče je
řešena spádovostí, neboli služby zajišťuje pro menší obce, co do počtu obyvatel, obce větší, případně občané obce
dojíždějí za zdravotní péčí do jádrového města. Opět se tak potvrdily závěry Kristofa (2018), který v maďarských
prostředí také nevnímá nespokojenost obyvatel se zdravotní péčí v příměstských oblastech a zároveň potvrzuje, že
je zde poskytována pouze základní zdravotní péče. Závěrem i 6 ze 14 starostů uvedlo, že bezpečností situace
v jejich obci je dobrá a nezhoršuje se, což koresponduje s výsledky výzkumu Nemeškala a Jíchové (2018), kteří
tvrdí, že v důsledku suburbanizace nedochází v obcích ke zhoršení bezpečností situace. Zhodnocení jednotlivých
důsledků suburbanizace pohledem starostů z hlediska naléhavosti je shrnuto v následující tabulce (tab. 3).
Tab. 3: Zhodnocení míry významnosti důsledků residenční suburbanizace na rozpočty obcí
Identifikované důsledky
rezidenční suburbanizace
Hodnocení důsledků rezidenční suburbanizace
pořadí
naléhavosti
nutné řešit
naléhavě
bylo by
vhodné řešit
není třeba
řešit
v rozhovoru
nezmíněno
kanalizace, čistička odpadních
vod-navýšení kapacit
X (10) X (1) X (1) X (2) 1.
mateřské školy-navýšení
kapacit
X (7) X (7) 2.
místní pozemní komunikace-
údržba
X (3) X (4) X (7) 3.
nárůst osobních automobilů na
pozemních komunikací,
nedostatek parkovacích míst
X (5) X (1) X (8) 4.
plynofikace - zavádění,
nedostatečná kapacita stávající
X (4) X (10) 5.
sportovní a kulturní zázemí- rozšíření
a modernizace
X (4) X (5) X (6) 6.
zdravotní služby X (5) X (9) 7.
kriminalita v obci X (6) X (8) 8.
příměstská veřejná dopravanavýšení
kapacity spojů
X (1) X (9) X (4) 9.
Zdroj: vlastní výzkum a zpracování
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
393
5. Závěr
V 90. letech 20. století započal v České republice proces rezidenční suburbanizace, který začal měnit prostorové
uspořádání sídel z hlediska obyvatelstva ve vztahu jádra a zázemí. Změna především nastala v oblastech kolem
měst, a to vznikem tzv. suburbánních zón. Procesem rezidenční suburbanizace se do obcí nacházejících se v těchto
oblastech začalo přestěhovávat nové obyvatelstvo, které z důvodu vidiny kvalitnějšího bydlení v příznivějším
životním prostředí opouštělo jádrové město. Příliv nových obyvatel a častá vysoká intenzita bytové výstavby
způsobila neplánované navyšování výdajů v rozpočtech takto zasažených obcí. Na základě těchto poznatků bylo
hlavním cílem výzkumu identifikovat nejvýznamnější změny na výdajových stranách rozpočtů obcí
v suburbánních zónách statutárních měst Ústeckého kraje, které vznikly vlivem procesu rezidenční suburbanizace.
Prostřednictvím rozhovorů se starosty obcí na téma obyvatelstvo a územní rozvoj byly zjištěny základní poznatky
o změnách v oblasti občanské vybavenosti a technické infrastruktury. Konkrétně bylo na analyzovaném vzorku
obcí zjištěno, že v důsledku rezidenční suburbanizace bylo potřeba zkapacitnit vybavenost obce, a to z hlediska
občanské vybavenosti, konkrétně v oblasti mateřských škol, zázemí pro sport a zájmové činnosti a dále z hlediska
technické infrastruktury kanalizace, čistírna odpadních vod a plynofikace. Tímto zjištěním se potvrzuje pracovní
hypotéza, že obce pod tlakem rezidenční suburbanizace musí řešit navyšování kapacit jak v oblasti občanské
vybavenosti, tak i technické infrastruktury. Ovšem nad rámec hypotézy ještě z rozhovorů vyplynula i potřeba
zvyšování kapacity v další oblasti, a to konkrétně v oblasti dopravní infrastruktury, kdy starostové konstatovali
v čase zvyšující se nároky na kapacitu parkovacích ploch z důvodu zvyšující se míry automobilizace obyvatelstva
a s tím spojené zvýšené náklady na údržbu pozemních komunikací. Na základě zjištění výzkumu je patrné, že
v analyzovaných obcích je nutné v identifikovaných oblastech občanské a technické vybavenosti uskutečňovat pro
naplnění jejich aktuálních potřeb investiční záměry, nebo alokovat více prostředků do výdajových odvětví
rozpočtů obcí. Za nejnaléhavější investici, kterou v důsledku rezidenční suburbanizace museli starostové obcí
realizovat, bylo zvyšování kapacit kanalizace nebo čističek odpadních vod, kdy tento investiční záměr označili i
jako nejnákladnější a administrativně nejnáročnější. Dalšími naléhavými investicemi bylo zvyšování kapacit
mateřských škol, údržba místních pozemních komunikací a budování parkovacích míst v obci, kdy poslední
zmíněnou investici starostové predikují i jako významný problém pro budoucnost. Zmíněny byly i další investice
jako zavádění či navýšení kapacit současné plynofikace, nebo modernizace a rozšíření sportovního a kulturního
zázemí obce. Tyto investice dle starostů snesou odklad a budou realizovány až po dokončení naléhavějších
investic. Lze tak konstatovat, že v důsledku rezidenční suburbanizace nastávají i výrazné strukturální změny ve
výdajových odvětví rozpočtů obcí. Závěry výzkumu mohou dále sloužit jako východisko pro následnou komparaci
vývoje výdajových položek rozpočtů obcí v suburbánních zónách měst s obcemi ryze rurálního charakteru, či
komparace dostupnosti veřejných služeb v rámci těchto typů obcí.
Literatura
[1] BELL, D., (1973). The coming of post-industrial society: a venture in social forecasting. New York: Basic
Books. ISBN 04-65012-81-7.
[2] COLL, A. G., VILLANUEVA, C. L., (2017). Residential Sprawl in the Barcelona Metropolitan Region:
Areas, Actors and Trend. Papers-Revista de sociologia, vol. 102, no. 4, pp. 727-760. ISSN 0210-2862. DOI
10.5565/rev/papers.2418.
[3] GUO, L. J., BAO, Y., LI, S. J., MA, J., SUN, W., (2018). Quality analysis and policy recommendations on
the utilization of community basic public health services in urban and suburban Shanghai from 2009 to 2014.
Environmental Science and Pollution Research, vol. 25, no. 28 (SI), pp. 28206-28215. ISSN 0944-1344. DOI
10.1007/s11356-018-2811-7.
[4] HLAVÁČEK, P., BUŘT, P., (2018). Spatial differences in the concentration of the investment incentives in
Czechia. In XXI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Sborník příspěvků. Brno: Masarykova
univerzita, pp. 176-181. ISBN 978-80-210-8969-3. DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-8970-2018-22.
[5] HNILIČKA, P., (2005). Sídelní kaše. Otázky k suburbánní výstavbě kolonií rodinných domků. Praha: ERA
vydavatelství. ISBN 978-80-7294-592-4.
[6] KLADIVO, P., ROUBÍNEK, P., OPRAVIL, Z., NESVADBOVÁ, M., (2015). Suburbanization and local
governance - positive and negative forms: Olomouc case study. Bulletin of Geography. Socio-economic
Series, vol. 21, no. 27, pp. 95-105. ISSN 1732-4254. DOI 10.1515/bog-2015-0007.
[7] KOPÁČEK, M. (2018). Obstacles and problems in land-use planning for municipalities in rural areas of the
Czech Republic. Mladá veda/Young Science, vol. 6, no. 5, pp. 92-102. ISSN 1339-3189.
[8] KOPÁČEK, M., HORÁČKOVÁ, L., (2018). Mladí lidé a trh práce: případová studie regionů ve státech
Visegrádské skupiny. In XXI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Sborník příspěvků. Brno:
Masarykova univerzita, pp. 78 - 85. ISBN 978-80-210-8969-3. DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-8970-2018-9.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
394
[9] KRISTOF, A., (2018). The Impact of Suburbanization on Social Differentiation in Hungary: a Case Study of
the Miskolc Agglomeration. Geographica Pannonica, vol. 22, no. 3, pp. 176-188. ISSN 0354-8724. DOI
10.5937/22-17081.
[10]LOGAN, J. R., BURDICK-WILL, J., (2017). School Segregation and Disparities in Urban, Suburban, and
Rural Areas. ANNALS of the American Academy of Political and Social Science, vol. 674, no. 1, pp. 199-216.
ISSN 0002-7162. DOI 10.1177/0002716217733936.
[11]MACEŠKOVÁ, M., OUŘEDNÍČEK, M., (2008). Dopad suburbanizace na daňové příjmy obcí. Obec a
finance, vol. 13, no. 1, pp. 28-29. ISSN 1211-4189.
[12]MARKVART,J.,(2010). Koncepce územního rozvoje České republiky, kapitola B – Koncepce územního rozvoje
ČR, B.1 Pojetí územního rozvoje. Ústav územního rozvoje. [online]. [2019-01-09]. Dostupné z:
https://www.uur.cz/images/5-publikacni-cinnost-a-knihovna/internetove-prezentace/principy-a-pravidla-
uzemniho-planovani/kapitolaB/B1-20101021.pdf.
[13]NEMEŠKAL, J., JÍCHOVÁ, J., (2018). The Spatial Pattern of Crime in the Czech Republic. Demografie, vol.
60, no. 2, pp. 124-139. ISSN 0011-8265.
[14]OUŘEDNÍČEK, M., (2002). Suburbanizace v kontextu urbanizačního procesu. Webový portál
Suburbanizace. ISSN 1803-8239. [online]. [2018-12-09]. Dostupné z: http://www.suburbanizace.cz/01teorie
suburbanizace.htm.
[15]OUŘEDNÍČEK, M., TEMELOVÁ, J., MACEŠKOVÁ, M., NOVÁK, J., PULDOVÁ, P., ROMPORTL, D.,
CHUMAN, T., ZELENDOVÁ, S., KUNCOVÁ, I., (2008). Suburbanizace.cz. Praha: Přírodovědecká fakulta
Univerzity Karlovy. ISBN 978-80-86561-72-1.
[16]PIOTROWSKA, D. E., PEDZINSKI, B., JANKOWSKA, D., HUZARSKA, D., CHARKIEWICZ, A. E.,
SZPAK, A. S., (2018). Socio-economic inequalities in the use of dental care in urban and rural areas in Poland.
Annals of Agricultural and Environmental Medicine, vol. 25, no. 3, pp. 512-516. ISSN 1232-1966. DOI
10.26444/aaem/89917.
[17]PRONELLO, C., LONGHI, D., GABORIEAU, J. B., (2018). Smart Card Data Mining to Analyze Mobility
Patterns in Suburban Areas. Sustainability, vol. 10, no. 10. ISSN 2071-1050. DOI 10.3390/su10103489.
[18]SAUSSIER, S., DE BRUX, J., (2018). The Economics of Public-Private Partnerships: Theoretical and
Empirical Developments. Berlin: Springer International Publishing. ISBN 978-3-319-68050-7. DOI
10.1007/978-3-319-68050-7.
[19]SMUTEK, J., (2016). Wpływ suburbanizacji na budżety gmin w strefie oddziaływania wielkich miast w
Polsce. [disertační práce]. Szczecin: Uniwersytet Szczeciński.
[20]SMUTEK, J., (2017). Change of municipal finances due to suburbanization as a development challenge on
the example of Poland. Bulletin of Geography.Socio-economic Series, vol. 37, pp. 139-149. ISSN 1732-4254.
DOI 10.1515/bog-2017-0030.
[21]ŠILHÁNKOVÁ, V., (2010). Jak sledovat indikátory udržitelného rozvoje na místní úrovni? Hradec Králové:
Civitas per Populi. ISBN 978-80-904671-3-2.
[22]TEMELOVÁ, J., NOVÁK, J., JÍCHOVÁ, J., (2016). Safe life in the suburbs? Crime and perceptions of safety
in new residential developments in Prague's hinterland, Czech Republic. European Urban and Regional
Studies, vol. 23, no. 4, pp. 677-696. ISSN 0969-7764. DOI 10.1177/0969776414534254.
[23]TOUŠEK, V., KUNC, J., VYSTOUPIL, J., (2008). Ekonomická a sociální geografie. Plzeň: Vydavatelství a
nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o. ISBN 978-80-7380-114-4.
[24]VARELA-CANDAMIO, L., MOROLLON, F. R., SEDRAKYAN, G., (2019). Urban sprawl and local fiscal
burden: analysing the Spanish case. Empirica, vol. 46, no. 1 (SI), pp. 177-203. ISSN: 0340-8744. DOI
10.1007/s10663-018-9421-y.
[25]Vyhláška Ministerstva financí č. 323/2002 Sb., o rozpočtové skladbě ze dne 2. července 2002.
[26]YONG., L., WENZW, Y., PEILEI, F., YI, P., ZHENGTAO, Z., (2016). Financing China's Suburbanization:
Capital Accumulation through Suburban Land Development in Hangzhou. International Journal of Urban
and Regional Research, vol. 40, no. 6, pp. 1075-1250. ISSN 1468-2427. DOI 10.1111/1468-2427.12454.
[27]WU, J., (2007). How does suburbanization affect local public finance and communities? Review of
Agricultural Economics, vol. 29, no. 3, pp. 564-571. ISSN 1467-9353. DOI 10.1111/j.1467-
9353.2007.00371.x.
[28]Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení) ze dne 12. dubna 2000.
[29]Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) ze dne 14. března 2006.
Příspěvek byl zpracován v rámci studentské grantové soutěže na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně v Ústí
nad Labem (UJEP-SGS-2018-45-003-2).
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
395
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-9268-2019-49
INNOVATION ACTIVITIES IN LOCAL SELF-GOVERNMENT
Inovačné aktivity v miestnej samospráve
MAROŠ VALACH
MICHAL CIFRANIČ
Katedra verejnej správy
Fakulta európskych štúdií a regionálneho rozvoja
Slovenská Poľnohospodárska Univerzita v Nitre
Department of Public Administration
Faculty of Europ. Studies and Regional Development
Slovak University of Agriculture in Nitra
 Tr. A. Hlinku 2, 949 76 Nitra, Slovak Republic
E-mail: maros.valach@uniag.sk, michal.cifranic@uniag.sk
Annotation
The paper deals with the identification, analyses and evaluation of innovative environment and innovation
activities of the district town Martin, which is located in the Žilina Region of the Slovak Republic. The objective
was to analyse the innovation environment, identify implemented innovations and evaluate funding, as well as
institutional context of innovations. Both, primary and secondary data have been used to process the analysis of
innovation activities in selected local self-government. To gain primary data we have used the research method
structured interview. The town Martin realizes the importance of innovations for increasing the effectiveness of
the working process and quality of the provided services, therefore, it tries to create and implement innovations
within its financial, personal and organizational capacities. Based on the research results, innovations aimed at
providing new services and product innovations dominate within innovative activities. Identified innovations can
be classified as incremental innovations.
Key words
innovations, innovation process, implementation of innovations
Anotácia
Cieľom príspevku je identifikovať, analyzovať a zhodnotiť inovačné prostredie a aktivity okresného mesta Martin,
ktoré je lokalizované v Žilinskom kraji Slovenskej republiky. Dôraz bol kladený na zhodnotenie inovačného
prostredia, identifikáciu implementovaných inovácií, zhodnotenie financovania inovácií, ako aj inštitucionálneho
kontextu ich tvorby. Pre spracovanie analýzy inovačných aktivít vybraných miest boli použité primárne aj
sekundárne údaje. Pri získavaní empirických údajov sme použili dopytovanie ako metódu priameho zberu údajov
pomocou riadeného rozhovoru. Mesto Martin vníma dôležitosť inovácií a v snahe o zvyšovanie efektívnosti
procesov prebiehajúcich na mestskom úrade a kvality poskytovaných služieb občanom, sa usiluje o zavádzanie
inovácií v rámci svojich rozpočtových, personálnych a organizačných možností. Na základe výsledkov výskumu
možno konštatovať, že medzi inovačnými aktivitami mesta Martin prevládajú inovácie zamerané na poskytovanie
nových služieb. Identifikované inovácie môžeme zaradiť do skupiny inkrementálnych inovácií.
Kľúčové slová
inovácie, inovačný proces, implementácia inovácií
JEL classification: O31, R50
1. Introduction
Innovation was considered as an important development factor already by significant Czech-Austrian economist
Josef A. Schumpeter (Jiříček, 2014). According to Adámek et al. (2015) innovation theory has been shifted over
time from the linear view on innovation (a straight line from science and technology to innovation) to a non-linear
and more dynamic view. The latter requires taking into account interactions between a range of factors in the wider
innovation system, such as entrepreneurship, diversity of ideas, cooperation, and marketing, design, attracting and
developing human capital, governance and the organization of innovation.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
396
Innovation is an essential element to generate sustained economic growth. But, we cannot speak of innovation
without a high level of education (Mihaela, Titan, 2014). Innovation defines something like ’adds value’. In
general, innovation is only regarded to have been occurred if it has been implemented or commercialised in some
way. This means that innovative activity is not something that can occur separate from the university’s core
activities; rather it must involve the coordination of various inventive, learning and implementation skills
(Hanáčková, Bumbalová, 2016). According to Smeureanu, Isaila (2011) the innovation process is decisive in
knowledge society. This is explained by the fact that, this society is based on the knowledge management, new
technological knowledge production and their dissemination through more efficient electronic means, including
e-learning.
According to the OECD (2014), innovations can be differentiated, based on their character, into technical
(innovation of products, services, technological and administrative innovations) and non-technical (marketing and
organizational innovations). Based on the motif of origin, technology push and demand pull innovations can be
recognized. Types of innovation, in terms of scale of changes, were defined by Mulgan, Albury (2003)
as incremental, radical and transformational/system. Widrum (2003) classifies innovation in public services as
conceptual, political, and systemic. Franková (2011) further distinguishes innovations according to their content
and the degree of originality to imitating and original. Gassman, Enkel (2004) defines three types of open
innovation process:
 Outside – in process – it increases the innovation capacity of an organization through integration of knowledge
from the external environment with internal knowledge basis,
 Inside – out process – it increases usage of organization’s capacity through transformation of internal
knowledge towards the external stakeholders,
 Combined process – combination of the two previous processes, it is characterized by creation of
lasting alliance with external partners.
According to Cheah (2016) each innovation process has to start with some specific and creative idea and end by
its implementation. Individuals as well as teams are involved to the whole innovation process. The first step
involves productive ideas for improvement of existing goods and services or by development of new products and
services. These ideas are collected, evaluated, implemented and developed as well. Christensen et al. (2016) add
to this issue that understanding of innovation process is a fundamental step in successful innovation management.
This process includes basic features such as exploration, choice, implementation and learning.
People assume that creating new ideas is the beginning of the innovation process, but according to Clark et al.
(2010) is not a correct and complete statement. Ideation occurs in the middle of the disciplined innovation process.
He explains that ideas are indeed the seeds of innovation, but innovation is a core element of our organizations’
strategy, so we have to start the innovation process itself with strategic thinking to assure that the outputs of
innovation are fully aligned with our strategic intent.
In fact, there is a different approach in implementing of innovative practices in the private and public sectors (Jans
et al., 2015), while the practice of the public sector is perceived less dynamically (Christensen et al., 2016). The
reason for this may be the fact that the incentives for innovations in the public sector are rather the
results of political and legislative efforts than the market forces and, moreover, their implementation is often
accompanied by a lack of financial and personnel resources (Rusaw, 2007). By innovations in local selfgovernment,
we understand intentional changes that lead to new and better services, processes, or ways of
organizing activities at all levels of the organization throughout the whole innovation process (Valach, 2014). In
services, innovation is interpreted as a process in which organizations do something new, bring new processes to
life, create new goods or services or introduce a new way of interorganizational relationships.
Staroňová et al. (2012) state that in case of the public sector, rather than defining innovation, it is more useful to
focus on individual innovation attributes, which they define as follows:
 Change of status quo - innovation is referred to as the introduction of something new,
 Quality change - a change in the structure of an organization that is sustainable, new and large
enough to change the nature and functioning of the organization,
 Intentional change - intention is a decisive feature, by which innovation differs from other changes.
The effective direction of the innovation process is based on three main assumptions: the existence of an
institutional framework for the innovation process, the identification of prototypes of development systems and
the existence of leading actors in the innovation process (Fichter, Clausen, 2013). According to Nijkamp,
Siedschlag (2011), the strength of the innovation system depends on links to the whole system, on the government
policy and on institutions that support innovation.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
397
2. Aim, Methodology and Methods of Research
The aim of the paper, which has form of a case study, was to analyse and evaluate the innovative environment and
innovation activities of the district town Martin, which is located in the Žilina Region of the Slovak Republic.
Attention was also paid to factors influencing the emergence, promotion and success of innovations, key issues
and barriers to the innovation process. Both, primary and secondary data have been used to process the analysis of
innovative activities. We have used the method of structured interview to obtain empirical data. The aim of the
interview was to obtain quantitative and, in particular, qualitative data and information that allowed us to identify
and analyse the state and the level of implementation of innovation to increase efficiency, performance and quality
of services provided by local self-government. The observation period was set at 8 years. Structured interviews
took place in October 2018, with the superintendent of the municipal office and deputies of the municipal council.
The main parts of the interview were focused on:
 Incentives for innovations and types of implemented innovations – for defining the innovation type, the
classification stated in the Table 1 was used,
 Education and cooperation in the area of innovations – analysis of forms of education and types of cooperation
with institutions in the innovation process;
 Financial resources for innovations – quantifying municipal expenditures spent on innovation and describing
sources of funding;
 Institutional context of creation of innovations and transfer of knowledge – a description of entities playing
an important role in the creation and implementation of innovation, a description of partnerships and networks
with entities and universities within the region, a description of the institutions coordinating the flow of
knowledge;
 Summary – defining the strengths and weaknesses of introducing innovation.
Tab. 1: Classification of innovations
Classification based on the origin of the
initial idea
internal
external
Classification based on the place of
introduction
innovation at the Municipal office and its organizational
units without legal personality
innovations in the organizations established by the
municipality
innovative support of the municipality in the territory,
according sectors
Classification based on the type of
innovation
innovation of service
innovation of process
organizational (administrative) innovation
conceptual innovation
political innovation
system innovation
Classification based on the frequency of
occurrence
incremental innovation
radical innovation
system innovation (reforms)
Classification based on the level of novelty imitating innovation
original innovation
Source: Hanáčková, Bumbalová, 2016
3. Results and Discussion
Martin town is the administrative and economic centre of the Turiec region and is legally defined as a centre of
the national culture of the Slovaks. This town is the seat of various organizations of state administration, cultural,
financial and social institutions as well. Martin is an independent territorial self-governing and administrative unit
of the Slovak Republic set up by Act No. 369/1990 Coll. about the municipal establishment.
3.1 Incentives for innovations and types of implemented innovations
The main incentive for innovation in the town Martin is above all the need to improve the quality of life of
inhabitants. Further, it is the need to meet their growing demands, to increase the efficiency of employees, to make
the work process at the municipal office more efficient, as well as the need for technological advancement and the
need for self-governments to follow new trends, to introduce change and to innovate mainly through ICT with an
emphasis on efficient management of public resources. Ideas for innovations come mostly from the internal
environment, which means from the employees of the municipality. Town Martin has few examples of innovation
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
398
that arose thanks to its own ideas and vision. For example, Martin was the first town in Slovakia, which has its
own virtual tour of the municipal office. Another example is mobile application, called Stafino, because this is
also application, which Martin town introduced on the market, as the first in Slovakia.
When acquiring external stimuli for innovations, town Martin receives key incentives through training, Internet,
informal contacts and peer relationships. Representatives of the town also use professional consulting from
external companies and in many cases; the town uses its networks and organize an excursion directly into an
inspiring environment. Various innovations that are being used in the town Martin inspired people and authorities
abroad. For instance, multicard was introduced in Martin thanks to the idea in Žilina region and SMS notifications
about crisis occurrence, cultural events or weather were taken from Czech Republic, etc.
Innovations in services, process innovation and organizational innovation dominate in terms of types of innovation.
The willingness and effort of municipal employees are important aspects in the process of transforming the idea
into a concrete form. However, not all employees are seen as innovators. In some departments (e.g. registry,
economics, etc.), whose competencies are mainly given by the state, the employees act more as administrators.
Contrary, in areas such as environment, culture, transport, or investment development, employees are expected to
bring new solutions and proposals.
3.2 Education and cooperation in the field of innovations
Education of municipal employees is a very important part in case of innovation. Education process has few steps
and depends on the kind of project. This process includes many types of courses, trainings, various forms of
preparation, studying and observation of another institutions in terms of innovation, etc. Cooperation with other
municipalities and companies in case of innovation is also essential for town Martin. The importance and power
of cooperation depends on specific project and could be used in many forms. Each project needs different form of
cooperation, various people and organizations as support as well. Town Martin is trying to cooperate with every
institution in the process of innovation. Quality of the informal relationships within the institutions in the region
and outside of the region is also on the same level. Work performance and all kinds of relationships are based on
ethical codex, which means that formal and informal relationships are equal and do not influence work in municipal
office.
3.3 Financial resources for innovations
The town Martin does not have specific financial funding allocated for innovation every year. However, the town
is able to allocate required amount of money for particular innovation, which is needed. In the following Table 2,
we can see specific financial sources, which were used for creation and implementation of concrete innovation.
Tab. 2: Financing of innovation
Specific Innovation Year of implementation Financial Amount in €
SMS info channel 2010 17 309,00
Electronic guard of seniors 2011 17 000,00
Town card 2012 Free of charge
Non-traditional forms of education 2013, 2014, 2017 35 748,00
Bike trails 2012 1 041 737,00
Activities at the Registry office 2014 Ministry of Interior
Centre for City Legal Counselling 2015 Free of charge
Social informant 2015 2 860,00
Virtual municipal office tour 2015 950,00
Community centre 2016 245 312,31
Interactive panels 2017 89 492,61
TOTAL 8 years observed period 1 450 408,92
Source: own processing
From these data we can summarize that Martin town invested financial sources in amount of 1 450 408.92 euros
to the area of innovation during our observed period.
3.4 Institutional context of innovation creation
In Turiec region exist a few developed partnerships and networks and Martin town is one part of it. For instance,
many forms of civic associations, foreign partnerships with 8 towns or regional organization of tourism, etc. Martin
town can boast stable relationship with universities in the region. One of the most frequent relationship is with
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
399
Comenius University, specifically Jessenius Medical Faculty, which is situated right in the centre of Martin.
Municipal office supports students of this University in many forms, like subsidies, grants, courses, various
discounts, different forms of research, etc. There are many foreign students studying at this Faculty, mainly from
Norway, but also Czech Republic, Hungary, Poland. In Martin, there is no person or institution that coordinates
the flow of knowledge and innovation in this region.
3.5 Summarization of strengths and weaknesses
Martin town considers all kinds of its innovation as strengths, for instance mobile applications, multicard,
messages notification about city´s events, or instruction visual boards for visitors, virtual tour of the municipal
office and many more. Other strengths in this town are: development of parking spaces for disabled people, high
recycling level of municipal waste, standardized anti-corruption measures in many sectors and reconstruction of
road communication. Among the weaknesses belong a lot of parameters, for instance lower level of financing
sources for innovation, insufficient support of innovation in self-government or failure to meet targets within
specified deadlines. The most crucial weakness of Martin town was receivership that caused suspending less
important functions for the functioning of self-government and slowing down the process in many areas, and in
the field of innovation and new projects as well.
3.6 The most important innovations implemented in town Martin
SMS info-channel
Since November 2010, town Martin has been informing its citizens about crises, meteorological warnings or other
important events in the town by SMS info-channel. These info - notifications are used by more than 5 000 citizens.
It is free service of this town, which is covered from municipal budget. This new and modern information system
replaced obsolete way of informing citizens via broadcast and radio in the past. Citizens, who are using this free
news service, are always informed about crises, in the case of flood threat, meteorological alert, road closures, but
also information about meeting of elected representatives with citizens, specific events organized in Martin town
or waste collection. Financial costs for this type of innovation are different each year. These costs are used for
activities of info channel in form of annual fee for updating of software, regular monthly fees for administration
and network management and payments for SMS massages which were sent to users. The financial costs in the
last 4 years were:
 Year 2014 – 4 810 euros;
 Year 2015 – 5 068 euros;
 Year 2016 – 6 262 euros;
 Year 2017 – 1 169 euros.
Electronic guard of seniors
This innovation won a few prices and IT awards, such as „Innovation of the Žilina region“ in 2011 or „IT project
2011“ and Martin town was the first self-government that put it into practice. It is communication and localization
system for elderly people using modern telecommunication technologies for their help and emergency situation.
Electronic guard of seniors is small mobile device with SIM card. Seniors can call an operator of the operating
centre by pressing the button. Thanks to GPS technology, the device exactly knows where the senior is located.
The advantage of this device was that it works not only in household but also in the exterior, which means that
seniors can take it everywhere with them. Automatic alarm was another service connected with this device, in case
of rapid change of seniors´ position - fainting. This project of Martin town was created in cooperation with Orange
- provider of mobile network, YMS Group - provider of yLocator and Falck Záchranná, which is the largest rescue
service provider in Slovakia. Each of these companies provided their technology and services free of charge to this
project.
Town card
This multifunctional card was introduced in 2012. It is card used primarily as a transport card for traveling in
public transport. Apart from cheaper travelling, the card also offers more favourable purchases of goods and
services in almost 140 facilities not only in the region of Turiec. This card is significant and useful mainly for its
users, but on the other hand, it has a few benefits for entrepreneurs who enter this discount system, too. Examples
of these advantages are as follows:
 Saving the costs in case of managing their own card system;
 Saving the costs in specific form of promotion and marketing tool;
 Free publication in the list of entrepreneurs who offer the discounts;
 Simple and single salutation for all cardholders in the form of e-mails;
 Acquisition of satisfied and favoured by discounts customers.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
400
This card can be used for purchasing goods and services, in field of tourism, accommodation, gastronomy and
even at sport, entertainment and free time activities. Financing of town card is based on the agreement about
cooperation between Multicard, joint-stock company, Žilina and Martin's self-government. Innovation was
introduced free of charge and monthly administrative fee is paid by users of this card.
Centre for City Legal Counselling
Residents of Martin town have been able to use free legal and mediation services since 2015. Legal advice is
provided by Martin's specialists from the legal services department and is focuses primarily on civil, administrative
and social law. Basis of this legal service is in providing guidance or advice in case of solving individual´s
problems, but also information which institution is responsible for resolving their issues. In the case of serious
issue, which has to be solved by the court, experts and professionals recommend clients to contact a lawyer or
mediator who will provide competent legal assistance and help them with the documentation necessary for further
action, such as proposals, suggestions, etc. The town does not provide service for processing of these documents
or legal aid provided by lawyers. This service is focused only on free legal advice and information needed for
solving citizens’ issues and is provided every Wednesday for 2 hours.
Centre for City Legal Counselling is financed according to mutual agreement between Municipal office and
mediator. Mediator provides mediation services free of charge for citizens in concrete day and on the other hand,
Martin town provides office premises for free for a mediator. Legal counselling is provided by employees of
Municipal office.
Social informant
Social informant of Martin town provides complex information for citizens in social sphere. It is a communication
channel which informs citizens about social services and social care provided in the town. Social informant was
published in PDF form in 2015 where people can find many useful information in this field. It includes the list of
social institutions, advice in case of any issues, contact information for the specific departments, possible social
benefits for health and socially disadvantaged citizens, etc. It contains complex, actual and useful information
without unnecessary waiting in the offices for each piece of advice.
Virtual municipal office tour
Martin town is the first self-government in Slovakia, which has its own virtual municipal office tour. It was created
in 2015 thanks to the collection of many pictures from Municipal Office. This virtual tour provides view and
outlook for everybody who is interested in how this office looks like. It brings people better and easier orientation
in this 6-storey building with more than 10 departments. This building is also the seat of the District Office;
therefore, virtual tour is so useful and necessary for its inhabitants but foreigners as well.
Interactive panels
From the innovation classification point of view we can include this type of innovation to the product innovation.
Basis of this innovation are interactive panels localized at the National Cemetery in Martin town. The main
objective of this innovation is promoting and propagation of the National and Cultural Heritage - The National
Cemetery in this town. Providing information about individual objects with monumental nature in area of this
cemetery thanks to modern, information, interactive and communication technologies. Interactive panels were
officially put into operation in November, 2017. This innovation and all processes are co-financed by additional
sources of Ministry of Culture and Ministry of finance of Slovakia. The amount of the costs of this innovation
consists of the following items:
 Costs for creating a database of the text and graphical information;
 Costs for creating a website with presentation of the National Cemetery, including interaction with a map;
 Costs for creating a mobile application (in the future);
 Costs for creating a QR codes including installation (in the future);
 Costs for purchasing electronic panels including internet connections;
 Costs for construction of furniture – benches and waste bin;
 Operating costs - electric energy, internet, technical and service support of website, webhosting, application
updates, updating of the editorial system, data backup, maintenance and repair of technical facilities, camera
and protection system.
In the following Table 3 we can see specific items and concrete financial amounts of this innovation in the National
Cemetery in Martin town.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
401
Tab. 3: Financing of interactive panels
Item name Amount in euros
3 informational panels 49 826,00
Construction works and connections 25 984,81
Projects (software and hardware) 6 216,00
Protected web browser for content management - sites,
screensavers, operating mode settings, etc.
1 850,00
Furniture (2 benches and waste bin including
installation of equipment)
1 228,80
Creation of website (www.narodnycintorin.com) 2 390,00
Technical and service support of website, webhosting,
data backup, updating of the editorial system (for 1
year period)
447,00
Processing of a digital map of the National Cemetery
for website use and an information panel
1 400,00
Creation of graphical files for screen savers on the
information boards
150,00
Total costs 89 492,61
Source: Internal document of Martin town, own processing
Additional monthly costs for operation of interactive panels are financed from municipal budget of Martin town.
These costs include care and treatment of graves, protection and camera system performed by municipal police
and updating of information performed by municipal employees as well.
Conclusion
Nowadays, the importance of innovation is on extremely high level. Innovation has the power for improvement of
processes in many scientific disciplines. Innovations are seen as an important issue not only in the private sector,
but also in the public sphere. Self-governments are aware of the importance of innovation and in order to increase
the efficiency of the work process and the quality of the services, they seek to create and implement innovations
within their financial and personal capacities.
The main incentive for innovation in the town Martin is to improve the quality of life of inhabitants. Further, it is
the need to increase the efficiency of employees, to make the work process at the municipal office more efficient,
as well as the need for technological advancement. Ideas for innovations come mostly from the internal
environment, which means from the employees of the municipality. Representatives of the town also use
professional consulting from external companies and in many cases; the town uses its networks. Martin town does
not have specific financial funding allocated for innovation directly in the budget. However, the town is able to
allocate required amount of money for particular innovation, which is needed.
Innovations in services, process innovation and organizational innovation dominate in terms of types of innovation.
When implementing innovations, municipalities have to also cope with problems and shortcomings. Not all
employees are innovators and want to bring something new to the municipality or to change the work processes.
Literature
[1] ADÁMEK, P., ČEMERKOVÁ, Š., KLEPEK, M., ŠEBESTOVÁ, J., ŠPERKA, R., (2015). Regional
innovation approach: A case of the Moravian-Silesian region. In 18th International Colloquium on Regional
Sciences. Conference Proceedings. Brno: Masarykova univerzita, pp. 161-167. ISBN 978-80-210-7861-1.
DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-7861-2015-21.
[2] CLARK, G., HUXLEY, J., MOUNTFORD D., (2010). Organising Local Economic Development: The Role
of Development Agencies and Companies. Paris: OECD Publishing. DOI 10.1787/9789264083530-en.
[3] FICHTER, K., CLAUSEN, J., (2013). Erfolg und Scheitern „grüner“ Innovationen: Warum einige
Nachhaltigkeitsinnovationen am Markt erfolgreich sind und andere nicht“. Marburg: Metropolis-Verlag.
ISBN 978-3-89518-944-9.
[4] FRANKOVÁ, E., (2011). Kreativita a inovace v organizaci. Praha: Grada Publishing. ISBN 9788024733173.
[5] GASSMAN, O., ENKEL, E., (2004). Towards a theory of open innovation: three core process archetypes.
R&D Management Conference (RADMA) Lisbon, Portugal, 6 July 2004. [Online], [cit. 27. 02. 2019].
Available at: https://www.alexandria.unisg.ch/publications/274.
[6] HANÁČKOVÁ, D., BUMBALOVÁ, M., (2016). Inovácie v samospráve. Acta oeconomica uviversitatis Selye,
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
402
vol. 5, no. 2, pp. 209 – 215. ISSN 1338-6581.
[7] CHEAH, S., (2016). Framework for measuring research and innovation impact. Innovation: Management,
Policy and Practice, vol. 18, no. 2, pp. 212 – 232. DOI 10.1080/14479338.2016.1219230.
[8] CHRISTENSEN, H. S., KARJALAINEN, M., LUNDELL, K., (2016). Democratic Innovations to the Rescue?
Political Trust and Attitudes towards Democratic Innovations in Southwest Finland. International Journal of
Public Administration, vol. 39, no. 5, pp. 404 – 416. ISSN 1532-4265. DOI 10.1080/01900692.2015.1015560.
[9] JANS, W., DENTERS, B., NEED, A., VAN GERVEN, M., (2015). Mandatory innovation in a decentralised
system: The adoption of an e-government innovation in Dutch municipalities. Acta Politica, vol. 51, no. 1, pp
36-60. ISSN 1741-1416. DOI 10.1057/ap.2014.36.
[10]JIŘÍČEK, P., (2014). Regional policy of the European Union, innovation and new models of endogenous
growth. In 17th International Colloquium on Regional Sciences. Conference Proceedings. Brno: Masarykova
univerzita, pp. 171-178. ISBN 978-80-210-6840-7. DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-6840-2014-20.
[11]MIHAELA, M., TITAN, E., (2014). Education and Innovation in the Context of Economies Globalization.
Procedia Economics and Finance, vol. 15, no. 4, pp. 1042-1046. ISSN 2212-5671. DOI 10.1016/S2212-
5671(14)00667-4.
[12]MULGAN, G., ALBURY, D., (2003). Innovation in the Public Sector, The Strategy Unit, Cabinet Office,
London. [Online], [cit. 27. 02. 2019]. Available at: http://www.sba.oakland.edu/faculty/mathieson/mis524
/resources/readings/innovation/innovation_in_the_public_sector.pdf.
[13]NIJKAMP, P., SIEDSCHLAG, I., (2011). Innovation, growth and competitiveness: dynamic regions in a
knowledge-based world economy. Berlin: Springer. ISBN 978-3-642-14964-1.
[14]OECD, (2014). OSLO Manual. OECD. [Online], [cit. 27. 02. 2019]. Available at:
http://www.oecd.org/science/inno/2367580.pdf.
[15]RUSAW, C. A. (2007). Changing public organizations: four approachers. International Journal of Public
Administration, vol. 30 no. 3, pp. 347 -361. ISSN 1532-4265. DOI 10.1080/01900690601117853.
[16]SMEUREANU, I., ISAILA, N., (2011). Information technology, support for innovation in education sciences.
Procedia - Social and Behavioral Sciences, vol. 15, no. 1, pp. 751-755. ISSN 1877-0428. DOI
10.1016/j.sbspro.2011.03.177.
[17]STAROŇOVÁ, K. et al., (2012). Inovácie vo verejnom sektore Slovenska. Bratislava: Univerzita
Komenského. ISBN 978-80-223-2997-5.
[18]VALACH, M., (2014). The role of innovation in international business environment. Ekonómia a podnikanie,
vol. 8, no. 1, pp. 78-83. ISSN 1337-4990.
[19]WIDRUM, P., (2003). Innovation and entrepreneurship in public services. In Widrum, P., Koch, P.:
Innovation in Public Sector Services. Entrepreneurship, Creativity and Management. Edward Elgar,
Cheltenham, UK, Northampton, MA, USA.
This paper was supported by the project KEGA no. 024SPU-4/2017 “Creation of modern textbooks in Slovak
and English language for new study programs”.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
403
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-9268-2019-50
MODERNÉ TECHNOLÓGIE V BOJI PROTI KRIMINALITE:
MESTSKÉ KAMEROVÉ SYSTÉMY V ČESKEJ REPUBLIKE
Modern technologies in the fight against crime: Public camera
systems in the Czech Republic
MARTIN KOVANIČ
Ústav sociálních studií
Fakulta regionálního rozvoje a mezinárodních studií
Mendelova Univerzita v Brně
Department of Social Studies
Faculty of Reg. Develop. and International Studies
Mendel University in Brno
 Tř. Generála Píky 7, 613 00 Brno, Czech Republic
E-mail: martin.kovanic@mendelu.cz
Anotácia
Moderné technológie vo forme mestských kamerových systémov sa stali integrálnou súčasťou českých miest. Sú
využívané za cieľom znižovania kriminality a sú neustále rozširované aj vďaka podpore vládnych grantov. To sa
deje napriek tomu, že empirické testovanie takýchto systémov ukazuje len limitovaný prínos v boji proti kriminalite.
Cieľom tohto príspevku je zmapovať využívanie moderných technológií na boj proti kriminalite v najväčších
mestách Českej republiky. Ich používanie zasadzuje do legislatívneho rámca a venuje sa aj dôvodom a procesom
ich zavádzania. Výskum bol uskutočnený pomocou informačných žiadostí zaslaných vybraným mestským políciám
a následnej deskriptívnej analýze počtov kamier a ukazovateľov efektívnosti ich fungovania. Hlavným zistením
príspevku je, že české mestá využívajú desiatky až stovky verejných kamier v rámci mestských kamerových
systémov (MKDS- Mestský dohľadový kamerový systém) napriek tomu, že vo viacerých prípadoch neevidujú ani
základné štatistiky, na základe ktorých by sa dala skúmať ich efektívnosť.
Kľúčové slová
kamerový dohľad, mestský kamerový systém, boj proti kriminalite
Annotation
Modern technologies in the form of public camera systems have become an integral part of Czech cities. They are
being used to reduce crime and are constantly expanding with the help of government funding. This happens
despite the fact that empirical testing of such systems shows only limited benefits in the fight against crime. The
aim of this paper is to map the use of modern technologies to combat crime in the largest cities in the Czech
Republic. The paper first presents legislative framework of their use and also clarifies justifications and processes
of their implementation. The research was carried out by means of information requests sent to selected municipal
police and subsequent descriptive analysis of the number of cameras and indicators of their effectiveness. The
main finding of the paper is that Czech cities use tens to hundreds of public cameras within public camera systems,
despite the fact that in many cases, they do not even record the basic statistics on which their effectiveness could
be examined.
Key words
camera surveillance, public camera system, fight against crime
JEL classification: R50
1. Úvod
Nástup informačnej spoločnosti a rozvoj moderných technológii v dvadsiatom storočí priniesol výrazné zmeny
v možnostiach prevencie a odhaľovania kriminality. V kontinentálnej Európe začal masívnejší nárast využívania
týchto technológií – predovšetkým vo forme kamerových systémov - vo verejných (ulice, parky), ako aj semiverejných
(nákupné strediská, školy) priestranstvách, ako reakcia na teroristické útoky v Madride a Londýne
v rokoch 2004 a 2005 (Norris, 2012a: 27). Tomuto vývoju sa nevyhla ani Česká Republika, kedy v roku 2007 bol
počet verejných priemyselných kamier v Prahe na úrovni 400 kusov a české ministerstvo vnútra, ako aj jednotlivé
samosprávy, do týchto systémov investovali nemalé prostriedky (EDRI, 2008).
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
404
Využívanie kamerových systémov so sebou prináša aj určité riziká – najmä v súvislosti s narušením práva na
súkromie, personálnej integrity a verejnej anonymity jednotlivcov, ktorí sú nimi snímaní a nahrávaní (Goold,
2002). Pri prevádzke takýchto systémov by mala byť dodržaná zásada proporcionality. To znamená, že súhrn
benefitov, v tomto prípade efektívnosť boja proti kriminalite, by mal prevyšovať súhrn rizík spojených so zásahom
do vyššie spomínaného práva na súkromie.
Napriek tomu je využívanie kamerových systémov rozšírené a v dvadsiatom prvom storočí sa stalo až banálnym,
spoločensky neviditeľným, všedným a všeobecne akceptovaným (Goold, Loader a Thumala, 2013: 985-986). Táto
akceptácia je ešte výraznejšia v post-komunistickom priestore, v rámci ktorého je využívanie kamier za účelom
bezpečnosti považované za manifestáciu pokroku a modernizácie (Björklund, 2013) a ako hodnotovo neutrálne
technologické riešenie konkrétnych bezpečnostných problémov (Svenonius, Björklund a Waszkiewicz, 2014).
Politický, ani spoločenský odpor proti ich využívaniu a rozširovaniu takmer neexistuje.
Cieľom tohto príspevku je zmapovať rozsah využívania kamerových systémov v českých samosprávach, ako aj
poskytnúť základné informácie o ich regulácii, spôsobe rozširovania a uvažovaní o ich efektívnosti. V prvej časti
príspevku predstavím kamerové systémy v kontexte diskusie o politikách dohľadu (angl. surveillance) a ich
efektívnosti v boji proti kriminalite. V druhej časti zmapujem počty kamier v rámci mestských kamerových
systémov MKDS (tzv. mestský kamerový dohľadový systém) vo vybraných českých mestách, ako aj ďalšie
štatistiky ich efektívnosti.
2. Kamerové systémy a sledovanie
Priemyselné kamery, alebo aj CCTV (closed-circuit television – uzatvorený televízny okruh), sú socio-technickým
systémom a ich dopady je potrebné chápať v širšom kontexte organizačného prostredia, v rámci ktorého fungujú
a ktorý ich funkciu ovplyvňuje (Norris, 2012a: 24). Ich funkcia teda nezávisí len od technických špecifikácií
daného systému, ale aj od ľudského faktora – čiže kedy a akým spôsobom sú monitorované operátorom, na čo sa
operátor zameriava a ako vyhodnocuje zachytené udalosti.
Kamerové systémy sú nástrojom masového (alebo nového) dohľadu. Masový charakter nového dohľadu ako aj
vyššia početnosť sledovaných subjektov je prejavom presunu cieľov dohľadu smerom k prevencii rizika.
Zaobchádzanie s rizikami a neistotami je dôležitou charakteristikou dnešných ‘rizikových spoločností‘ (Beck,
1992) a je výsledkom modernizačných procesov. V súvislosti s jednotlivými procesmi sociálnej intervencie,
vrátane dohľadu, táto zmena posunula pozornosť od "konkrétneho človeka" k "spektru abstraktných faktorov, ktoré
sa všeobecne považujú za rizikové." (Castel, 1991: 281) Cieľom dohľadu je teda predvídať nebezpečenstvo a
vypočítať individuálne riziko na základe škál špecifických atribútov.
Prispôsobenie sa dohľadu na postmoderný svet si vyžiadalo radikálnu zmenu. Charakteristické črty nového
sledovania najlepšie opísal Gary Marx:
„Nový dohľad v porovnaní s tým tradičným rozširuje zmysly a má nízku viditeľnosť (angl. visibility) alebo je
neviditeľný. Je pravdepodobné, že je nedobrovoľný. Zhromažďovanie údajov je často integrované do rutinnej
činnosti. Je pravdepodobné, že zahŕňa nejakú manipuláciu ako priamy nátlak. Zhromažďovanie údajov je
pravdepodobne automatizované, za pomoci prístrojov, a nie bez účasti ľudí (prípadne oboje). Je pomerne lacný
v prepočte na jednotku zozbieraných údajov. Zhromažďovanie údajov je často sprostredkované na diaľku než
priamo na mieste a údaje sa často nachádzajú u tretích strán. Údaje sú k dispozícii v reálnom čase, zhromažďovanie
údajov môže byť kontinuálne a ponúkať informácie o minulosti, prítomnosti a budúcnosti“ (Marx, 2002: 15).
Takže hlavnými charakteristikami sú jeho masovosť, relatívna neviditeľnosť a všade prítomnosť. Marx píše o
‘mäkkom dohľade' (angl. soft surveillance). Nový dohľad je schopný zhromažďovať oveľa viac údajov v oveľa
väčšom rozsahu (v porovnaní so starým), ale nie je založený na priamom nátlaku, a preto je vo svojej podstate
mäkký. Nový dohľad je úzko spojený s technologickou revolúciou a neustále sa rozvíjajúcimi možnosťami nových
technológií, ktoré "získavajú informácie hlbšie, širšie a jemnejšie než tradičné metódy, prekonávajúc prirodzené
(vzdialenosť, tma, čas a mikroskopické rozmery) a vykonštruované (steny, obálky) hranice, ktoré historicky
chránili osobné informácie" (ibid: 9).
Zo svojej povahy je masový dohlaď invazívny, zasahuje do súkromia jednotlivcov, keďže nediskriminuje
a zameriava sa na všetkých, vrátane tých, ktorí nie sú podozriví zo spáchania žiadneho kriminálneho deliktu.
Z toho dôvodu prispieva k erózii prezumpcie neviny (Galetta, 2013), a to najmä v prípadoch, keď je neregulovaný
a disproporčný.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
405
3. Efektívnosť kamerových systémov v boji proti kriminalite
Na to, aby fungovanie kamerových systémov spĺňalo zásadu proporcionality, by malo byť efektívne a napĺňať
svoje deklarované ciele. Pod efektívnosťou rozumiem merateľnú hodnotu napĺňania stanovených cieľov daného
systému. V prípade kamerových systémov je to práve boj proti kriminalite – jej prevencia ale aj riešenie už
vykonaných trestných činov a priestupkov. Vo všeobecnosti sa dá konštatovať, že kamerové systémy sa
v posledných rokoch rozširujú napriek tomu, že v dosahovaní svojich cieľov zlyhávajú (Norris, 2012a; 2012b).
Veľké množstvo štúdií zo západných krajín, primárne zo Spojeného Kráľovstva (Ditton a Short, 1999; Gill
a Spriggs, 2005), Spojených Štátov Amerických (Cameron, et al., 2008) alebo Austrálie (Wells, Allard a Wilson,
2006), poukazujú na to, že kamerové systémy nemajú signifikantný efekt na znižovanie kriminality. K rovnakému
negatívnemu výsledku dospelo aj zhodnotenie efektívnosti kamerového systému poľskej Varšavy (Waszkiewicz,
2013), ktoré je jediné z post-komunistického priestoru.
Jedinou výnimkou, ktorú identifikovali niektoré štúdie (Welsh a Farrington, 2007; Gill a Spriggs, 2005), je
pozitívny efekt CCTV na znižovanie majetkovej kriminality na parkoviskách. Rozvoj kamerových systémov teda
súvisí viac s ich symbolickým potenciálom, ako skutočnými efektami. Ich úlohou je najme demonštrovať
verejnosti že vláda (prípadne samospráva) niečo s kriminalitou robí (Norris, 2012a: 40).
Neefektívnosť fungovania kamerových systémov má niekoľko dôvodov. Prvý súvisí s tzv. problémom
racionálneho kriminálnika. Na jednej strane predpokladá, že potenciálny kriminálnik si je vedomý prítomnosti
kamier a že ho pred spáchaním trestného činu alebo priestupku odradia (Norris, 2012b, 256). Druhým momentom
je fakt, že ak si je kriminálnik vedomý ich prítomnosti, tak zločin uskutoční na inom mieste, ktoré nie je
monitorované. To je problém tzv. premiestnenia zločinu (angl. displacement of crime) (Johnson, Guerette
a Bowers, 2012). Ďalším dôvodom je nemožnosť zachytenia všetkého kriminálneho konania na kameru. Tam je
prekážkou jednak technický stav kamier, kvalita preneseného záznamu ale napr. aj možnosť kameru otočiť
a priblížiť. Druhou prekážkou je zachytenie incidentu osobou operátora, jeho výber cieľov (Norris a Armstrong,
1999) ale aj finančné možnosti na neustále monitorovanie systému operátormi.
Modernizačná rétorika v kombinácii s bojom proti terorizmu aj v ČR priniesla, že MKDS sú politikmi
a záujmovými skupinami vnímané takmer len v pozitívnom svetle a vyhodnocovanie ich efektívnosti nie je
uskutočňované ani žiadané.
4. Mestské kamerové systémy v samosprávach ČR
Mestské kamerové systémy, tzv. MKDS, fungujú aj v českých samosprávach. V tejto časti príspevku najprv
predstavím, akým spôsobom je ich fungovanie regulovane zákonom. Následne sa dotknem ich zavádzania
a rozširovania, predstavím ich počty a načrtnem, akým spôsobom sa dá uvažovať o ich efektívnosti.
Empirická časť príspevku je založená primárne na údajoch, ktoré poslali samotné mestské polície (prípadne
magistráty) ako odpoveď na informačné žiadosti podľa zákona 106/1999 Sb., o slobodnom prístupe k
informáciám. Infožiadosti boli rozoslané autorom dňa 5.2.2019 a boli adresované mestským políciám v stovke
najväčších českých miest s najväčším počtom obyvateľov. Táto vzorka bola vybraná na základe predpokladu, že
väčšie mestá budú mať viac skúseností s fungovaním kamerových systémov. Do 14.3.2019 zaslalo odpovede 71
adresátov, s tým, že žiadosti vyhovelo aspoň v čiastočnej miere 65 z nich. Ostatné mestské polície na žiadosť
nereagovali, prípadne im žiadosť nebola úspešne doručená. Z vybranej vzorky miest mestská polícia neexistuje
v meste Pelhřimov.
4.1. Regulácia
Mestské kamerové systémy a ich používanie a správa sú regulované v zákone č. 101/2000 Sb., o ochrane osobných
údajov. Ten v paragrafe 5 jasne určuje, že na dosiahnutie zákonnosti musí byť jasne stanovený účel zberu osobných
údajov a taktiež tieto údaje by mali byť zhromažďované len v nevyhnutnom množstve na napĺňanie daného
konkrétneho cieľa. Zákon špecificky neoperuje s pojmami ako kamera alebo kamerové systémy (prípadne
MKDS). Určité usmernenie k fungovaniu MKDS v roku 2009 vydalo Ministerstvo vnútra ČR, ktoré okrem iného
konštatuje, že proporcionalita týchto systémov je kľúčová, keďže:
„Nevýhodou kamerového systému je, že jeho použitím dochádza k neselektívnemu výberu osôb, t. j. ku sledovaniu
veľkej skupiny osôb, z ktorých len veľmi malé percento naozaj nejakú trestnú činnosť proti právam správcu pácha.
Záznam z kamerového sledovania potom môže byť použitý i proti "poctivým" ľudom, ktorí neporušujú právo, ale
sú vďaka kamerám ľahko identifikovateľní. Prípadné zneužitie by na tieto osoby malo výrazný osobnostný dopad,
hoci – a to je nutné opäť zdôrazniť – nejde o osoby, ktoré by sa nejak previnili.“ (Ministerstvo vnútra, 2009)
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
406
Od mája 2018 v rámci krajín EÚ vstúpilo do platnosti Nariadenie Európskeho parlamentu a Rady (EÚ) 2016/679
z 27. apríla 2016 o ochrane fyzických osôb pri spracúvaní osobných údajov a o voľnom pohybe takýchto údajov
(tzv. GDPR), ktoré predstavilo nový legislatívny rámec ochrany osobných údajov v rámci celej EÚ. Transpozícia
nariadenia do českého právneho prostredia sa uskutoční pomocou zákona o spracovaní osobných údajov, ktorý
upresní zavedenie tohto nariadenia. Tento zákon je v súčasnosti (marec 2019) schválený Poslaneckou snemovňou
parlamentu1
ČR a zatiaľ zostáva v legislatívnom procese.
Z praktického hľadiska majú na starosti MKDS jednotlivé mestské polície, fungovanie ktorých upravuje zákon č.
553/91 Sb., o obecnej polícii. Systém je centralizovaný v budovách MP a operovaný jej zamestnancami.
4.2 Zavádzanie MKDS
Mestské kamerové systémy (MKDS) sa stali bežnou súčasťou českých miest. Jedným z dôležitých momentov,
ktoré umožnili zavedenie a rozvoj MKDS, je finančná podpora Ministerstva vnútra ČR cez schému tzv. Program
prevencie kriminality na miestnej úrovni (Program PK), ktorý funguje od roku 1996. Táto grantová schéma je
v súlade s vládou schválenou stratégiou prevencie kriminality. V súčasnosti je v platnosti Stratégia prevencie
kriminality v Českej republike na roky 2016 až 2020. V rokoch 1996 až 2014 bolo podľa informácií Ministerstva
vnútra ČR cez Programy PK podporených celkovo 789 čiastkových projektov na MKDS pre celkovo 203 miest
a obcí. Celkový objem finančných prostriedkov použitých na MKDS bol takmer 562 miliónov Kč (Ministerstvo
vnútra, 2015). Za roky 2016 a 2017 neexistuje spracovaná štatistika, aká časť objemu pridelených finančných
prostriedkov išla na MKDS a aká na iné projekty.2
Rozhodnutie o konkrétnom umiestnení tzv. kamerových bodov a osadení jednotlivých priemyselných kamier sa
prijíma na úrovni samotného mesta. Na základe informácií z infožiadostí sa dá konštatovať, že toto rozhodnutie je
prijímané mestskou políciou v súčinnosti s Políciou Českej Republiky (PČR). V rámci rozhodovacieho procesu sa
vychádza zo štatistík kriminality, prípadne je do neho zapojená aj verejnosť cez nejaký dotazník. Finálne
rozhodnutie je často prerokované miestnou bezpečnostnou komisiou a následne o ňom rozhoduje vedenie mesta.
Rozhodovací proces však nie je štandardizovaný a v rôznych mestách fungujú jeho viaceré alternatívy. Vo
viacerých mestách existujú tzv. koncepcie rozvoja MKDS, alebo koncepcie mestskej polície, v ktorých sa
nachádzajú aj časti o MKDS. Tieto dokumenty obsahujú ucelenejšiu víziu rozvoja MKDS v určitom dlhšom
časovom období.
4.3 Prehlaď počtov kamier
Počty kamier v jednotlivých mestách ČR sa výrazne líšia. Nie vždy platí, že veľkosť mesta determinuje aj celkový
počet kamier, ktoré sú v správe mestskej polície alebo miestnej samosprávy. Najviac kamier je umiestnených
v Prahe, až 1100 kusov.3
Na druhom mieste sa umiestnila Ostrava (748 kusov). Ostatné regionálne metropoly majú
pomerne nižší počet verejných kamier - napr. Brno – 254, Plzeň – 173, Hradec Králové – 52 alebo České
Budějovice – 3.. Detailný prehlaď počtov kamier v ostatných mestách je v Tabuľke 1.
Tabuľka 1: Počty kamier a ich efektívnosť v mestách ČR
mesto
počet
kamier
zásahy MP
celkovo
zásahy MP
kamera
poskytnutie záznamu PČR
Brno 254 N N 200 za mesiac**
Ostrava 748 45800 1 083 278, priamy prístup PČR (5013)
Plzeň 173 59753 3 857 priamy prístup PČR
Liberec 50 N N 288
Olomouc 35 N N 481
České Budějovice 39 35911* N priamy prístup PČR
Ústí nad Labem 163 N 324 283
Hradec Králové 52 N N 103
1
Celé znenie navrhovaného zákona je možné nájsť na: http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=8&CT=138&CT1=0
2
Prehlaď podporených projektov za rok 2018 sa da nájsť na: https://www.mvcr.cz/clanek/vysledky-programu-prevence-
kriminality-na-mistni-urovni-na-rok-2018.aspx
3
Informácie sú z portálu
http://www.praha.eu/jnp/cz/o_meste/magistrat/odbory/oddeleni_krizoveho_managementu/mestsky_kamerovy_system.html
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
407
mesto
počet
kamier
zásahy MP
celkovo
zásahy MP
kamera
poskytnutie záznamu PČR
Pardubice 140 N N 569
Havířov 28 8375 303 94
Kladno 47 N N 33
Opava 18 11531 149 priamy prístup PČR
Frýdek-Místek 84 N 471 219
Karviná 177 N N 60 za rok**
Jihlava 34 N N 167
Teplice 24 N 391 286
Děčín 56 N N NE
Karlovy Vary 31 4100 1041 priamy prístup PČR
Mladá Boleslav 50 N 29 190
Prostějov 30 N 4546 priamy prístup PČR
Přerov 21 N N prístup PČR
Třebíč 40 2917 344 161
Třinec 18 N N 12
Znojmo 26 N 294 300
Příbram 26 N N priamy prístup PČR
Cheb 19 N 543 63
Trutnov 29 11373 228 86
Písek 21 N N 55
Kroměříž 20 N N 189
Šumperk 11 5920 24 29
Vsetín 15 2985 130 14
Uherské Hradiště 35 N N 168
Hodonín 14 N 69 37
Český Těšín 19 3278 179 95
Litvínov 42 N 338 89
Nový Jičín 82 N N 66
Sokolov 167 N N 15 za január
Havlíčkův Brod 20 N N NE
Valašské Meziříčí 49 N 198 86
Jindřichův Hradec 29 N 975 priamy prístup PČR
Vyškov 13 3454 510 93
Žďár nad Sázavou 22* 2709* 95* priamy prístup PČR*
Blansko 16 N N 38
Kutná Hora 22 N N 87
Náchod 26 N N 22
Jirkov 43 N N 81
Mělník 13 N 3061 92
Žatec 13 N N NE
Brandýs nad Labem 14 N N 37
Louny 15 N N NE
Kadaň 24 N N priamy prístup PČR
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
408
mesto
počet
kamier
zásahy MP
celkovo
zásahy MP
kamera
poskytnutie záznamu PČR
Otrokovice 11 N N 62
Bílina 32 N N 175*
Svitavy 71 N 28 45
Ostrov 19 N N 2-3 za mesiac**
Benešov 13 N N 72
Bruntál 16 N N priamy prístup PČR
Jičín 82 N 58 66
Rožnov pod Radhoštěm 20 N N 1 za týždeň**
Neratovice 12 N N NE
Rakovník 54 N N 48
Dvůr Králové nad Labem 34 N N 36
Slaný 17 N N 55
Česká Třebová 71 2473 73 17
Říčany 43 N N 106
N-štatistika nebola zaslaná alebo sa neeviduje
*údaje za rok 2017
**dohad, štatistika sa neeviduje
Zdroj: autor, dáta: informačné žiadosti
4.4 Efektívnosť MKDS
Ako som už spomínal vyššie, kľúčovým momentom pre fungovanie mestských kamerových systémov je ich
efektívnosť, teda nakoľko napĺňajú svoje poslanie boja proti kriminalite. V prostredí ČR neexistuje žiadna
komplexná štúdia, ktorá by ich efektívnosť, prípadne preventívne účinky, skúmala. Podobné schémy
vyhodnocovania efektívnosti explicitne nerobia ani jednotlivé lokálne samosprávy, alebo mestské polície. Určitý
obraz o tom, ako sú kamery využívanie, dokážu napriek tomu poskytnúť dve štatistiky – počet zásahov MP
iniciovaných kamerovým systémom a počet záznamov, ktoré boli poskytnuté polícii ČR za účelom ďalšieho
riešenia.
Počet zásahov iniciovaných z kamerového systému nie je postačujúca štatistika, ale naznačuje, akým spôsobom
kamery pomáhajú pri iniciovaní výjazdov. Vo všeobecnosti sa da konštatovať, že viaceré mestské polície túto
štatistiku vôbec neevidujú, prípadne je pomer takýchto výjazdov na ich celkovom počte relatívne nízky. Určitú
výnimku tvorí mesto Mělník, v ktorom v roku 2018 pri celkovom počte 13 kamier iniciovali až 3061 zásahov.
Relatívne vysoký pomer zásahov iniciovaných pomocou MKDS (1041) z celkového počtu 4100 zásahov majú
Karlove Vary. Štatistiky ostatných miest, ktoré údaj poskytli, sú v Tabuľke 1.
Druhým ukazovateľom je celkový počet záznamov, ktorý bol poskytnutý PČR. Tie slúžia na riešenie kriminality
a opäť nie je definitívnym dôkazom efektívnosti MKDS. Zo štatistiky nie je jasné, ako trestné stíhanie dopadlo,
a akú úlohu v procese zohral práve poskytnutý záznam. Na druhej strane, táto štatistika naznačuje, v koľkých
prípadoch mohol byť záznam z kamery nápomocný. Záznamy sú poskytované rôznym oddeleniam PČR – či už
obvodnému oddeleniu, dopravnému oddeleniu alebo kriminálnej polícii, za účelom riešenia rozličných trestných
činov alebo priestupkov. Poskytnutý záznam môže byť z viacerých kamier a mať rôznu dĺžku, v rozpätí až
niekoľkých hodín.
Vo všeobecnosti sa dá konštatovať, že v priemere jedna MP poskytla PČR v roku 2018 niekoľko desiatok
záznamov. V prípade väčších miest je to až niekoľko stoviek. Zaujímavým poznatkom je fakt, že v relatívne
veľkom počte samospráv má PČR priamy prístup k záznamom z MKDS a preto si ich nemusí od MP žiadať.
V prípade priameho prístupu neboli štatistiky využitých záznamov poskytnuté. Najdetailnejšiu odpoveď poskytla
MP Ostrava, ktorá z vlastnej iniciatívy PČR poskytla 278 záznamov a PČR si sama zo systému stiahla až 5013
záznamov. Detailnejšie štatistiky sú opäť v Tabuľke 1.
Vyhodnocovanie efektívnosti MKDS je na základe dostupných dát problematické. Ako jeden z najväčších
problémov sa javí fakt, že veľká časť mestských polícií neeviduje štatistiky ohľadom využitia MKDS na
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
409
iniciovanie zásahov, prípadne ani počty záznamov poskytnutých PČR na ďalšie riešenie. V takom prípade
nedokážu ani interne vyhodnocovať efektívnosť fungovania ich MKDS.
5. Záver
Mestské kamerové systémy sa v posledných rokoch aj vďaka podpore grantových schém Ministerstva Vnútra ČR
stali integrálnou súčasťou verejných priestorov v mestách Českej republiky. Trend rozširovania týchto systémov
pokračuje napriek tomu, že empirické štúdie, ktoré skúmali ich efektívnosť v prevencii kriminality, neprinášajú
jasné pozitívne výsledky. Ako najefektívnejšie identifikovali ich využitie na parkoviskách na riešenie majetkovej
kriminality.
V rámci českých miest majú MKDS desiatky kamier vo verejných priestoroch s výnimkou niektorých miest,
v ktorých sú ich stovky. Najviac monitorované je mesto Praha, kde sa nachádza až 1100 verejných kamier. Na
základe existencie strategických dokumentov, ako napr. stratégia prevencie kriminality, dá sa očakávať ďalšie
rozširovanie týchto systémov. Rozširovanie má aj podporu občanov4
, čo je v súlade so zisteniami vyššej podpory
pre zavádzanie technologických systémov dohľadu v post-komunistickom priestore.
Napriek tomu samotné Ministerstvo vnútra vo svojom materiáli konštatuje, že využívanie mestských kamerových
systémov by malo podliehať prísnemu režimu, keďže zasahuje do práva na súkromie všetkých obyvateľov a
primárne ľudí, ktorí zákony nijakým spôsobom neporušujú. Ochrana súkromia má svoj zmysel aj vo verejnom
priestore a monitorovanie pomocou kamier má aj svoje etické implikácie. Zachovanie dôstojnosti a autonómie je
spojené s možnosťou rozhodovania o sebe, svojich dátach a ochranou pred nechceným skúmaním a hodnotením
(Silva-Tarouca Larsen, 2011: 185). Predpokladom zákonnosti takéhoto zásahu je teda jasné stanovanie
merateľného cieľa dohľadu a potom nasledovného vyhodnocovania jeho dosahovania. Proporcionalita
monitorovania je kľúčovým momentom pre demokratickosť prevádzky daného systému dohľadu, vrátane
mestských kamerových systémov.
Literatúra
[1] BECK, U. (1992). Riziková společnost. Na cestě k jiné moderně. Praha: Slon. ISBN 978-8-074-19047-6.
[2] BJÖRKLUND, F. (2013). Modernisation, Balancing Interests, and Citizens’ Rights: Public Video
Surveillance in Poland, Germany, and Sweden. In Björklund, F., Svenonius, O. (eds). Video Surveillance and
Social Control in a Comparative Perspective. London: Routledge, pp. 19-68. ISBN 978-0-203-08290-4.
[3] CAMERON, A., KOLODINSKI, E., MAY, H., WILLIAMS, N. (2008). Measuring the Effects of Video
[4] Surveillance on Crime in Los Angeles. Sacramento, CA: California Research Bureau.
[5] CASTEL, R. (1991). From Dangerousness to Risk. In Burchell, G., Gordon, C., Miller, P. (eds). The Foucault
Effect: Studies in Governmentality. Chicago: The University of Chicago Press, pp. 281-298. ISBN: 0-226-
08045-5.
[6] DITTON, J., SHORT, E. (1999). Yes, It Works, No, It Doesn’t: Comparing the Effects of Open CCTV in
Two Adjacent Scottish Town Centres. In Painter, K., Tilley, N. (eds). Crime Prevention Studies 10. New
York: Criminal Justice Press, pp. 201–224. ISBN 1-881798-22-4.
[7] EDRI (2008). Key privacy concerns in Czech Republic 2007. European Digital Rights. [online]. [2019-14-
03]. Dostupné z: https://edri.org/edrigramnumber6-2privacy-czech-2007/ .
[8] GALETTA, A. (2013). The changing nature of the presumption of innocence in today's surveillance societies:
rewrite human rights or regulate the use of surveillance technologies? European Journal of Law and
Technology, vol. 4, no. 2 [online], ISSN 2042-115X. [cit. 2019-14-03] Dostupné z:
http://ejlt.org/article/view/221/377.
[9] GILL, M., SPRIGGS, A. (2005). Assessing the Impact of CCTV. London: Home Office Research,
Development and Statistics Directorate. ISBN 1-84473-581-8.
[10]GOOLD, B. J., (2002). Privacy rights and public spaces: CCTV and the problem of the “unobservable
observer.” Criminal Justice Ethics, vol. 21, no. 1, pp. 21-27. DOI 10.1080/0731129X.2002.9992113.
[11]GOOLD, B. J., LOADER, I., THUMALA, A. (2013). The Banality of Security: The Curious Case of
Surveillance Cameras. The British Journal of Criminology, vol. 53, no. 6, pp. 977–996. DOI
10.1093/bjc/azt044.
[12]JOHNSON, S. D., BOWERS, K. J., GUERRETTE, R. (2012). Crime Displacement and Diffusion of Benefits:
A Review of Situational Crime Prevention Measures. In Welsh, B., Farrington, D. (eds.). The Oxford
Handbook of Crime Prevention. Oxford: Oxford University Press, pp. 337-353. ISBN: 9780195398823.
4
Takúto podporu ukazuje napr. výskum z Brna, kde obyvatelia identifikovali využívanie kamerového systém ako jedno z
hlavných opatrení v boji proti kriminalite (pozri Smolík, 2018: 771).
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
410
[13]MARX, G., T. (2002). What's New About the "New Surveillance"? Classifying for Change and Continuity.
Surveillance & Society, vol. 1, no. 1, pp. 9-29. DOI 10.24908/ss.v1i1.3391.
[14]MINISTERSTVO VNITRA. (2009). Kamerové sledování veřejných prostranství a institucí. [online]. [2019-
14-03]. Dostupné z: https://www.mvcr.cz/clanek/kamerove-sledovani-verejnych-prostranstvi-a-
instituci.aspx.
[15]MINISTERSTVO VNITRA. (2005). Doporučení pro výběrová řízení na dodavatele kamerového systému a
další standardy MKDS. [online]. [2019-14-03]. Dostupné z: https://www.mvcr.cz/soubor/doporuceni-k-vz-
na-mkds-duben-2015-ppt.aspx.
[16]NORRIS, C. (2012a). There’s No Success Like Failure and Failure’s No Success at All. Some critical
reflections on understanding the global growth of CCTV surveillance. In Doyle, A., Lippert, R., Lyon, D.
(eds). Eyes Everywhere: The global growth of camera surveillance. London: Routledge, pp. 23-45. ISBN
978–0–203–14162–5.
[17]NORRIS, C. (2012b). The success of failure. Accounting for the global growth of CCTV. In Ball, K.,
Haggerty, K., Lyon, D. (eds.). Routledge Handbook of Surveillance Studies. London: Routledge, pp. 251-258.
ISBN 978-0-203-81494-9.
[18]NORRIS, C., ARMSTRONG, G. (1999). CCTV and the Social Structuring of Surveillance. In Painter, K.,
Tilley, N. (eds). Crime Prevention Studies 10. New York: Criminal Justice Press, pp. 157–178. ISBN: 1-
881798-22-4
[19]SILVA-TAROUCA LARSEN, B. (2011). Setting the Watch: Privacy and the Ethics of CCTV Surveillance.
Oxford: Hart Publishing. ISBN: 978-1-84946-084-2
[20]SMOLÍK, J., (2018). Pocit bezpečí a obavy z kriminality v Brně. In XXI. mezinárodní kolokvium o
regionálních vědách. Sborník příspěvků. Brno: Masarykova univerzita, pp. 767–773. ISBN 978-80-210-8969-
3.
[21]SVENONIUS, O., BJÖRKLUND, F., WASKIEWICZ, P. (2014). Surveillance, lustration and the open
society. Poland and Eastern Europe. In Boersma, K., Van Brakel, R., Fonio, C., Wagenaar, P. (eds.). Histories
of State Surveillance in Europe and Beyond. London: Routledge, pp. 95-117. ISBN: 978-0-203-36613-4
[22]WASKIEWICZ, P. (2013). How Effective is the Public Video Surveillance System in Warsaw? In Björklund,
F., Svenonius, O. (eds). Video Surveillance and Social Control in a Comparative Perspective. London:
Routledge, pp. 153-170. ISBN 978-0-203-08290-4.
[23]WELLS, H., ALLARD, T., WILSON, P. (2006). Crime and CCTV in Australia: Understanding the
Relationship. Gold Coast, Queensland: Bond University.
[24]WELSH, B., FARRINGTON, D. (2007). Closed Circuit Television Surveillance and Crime Prevention: A
Systematic Review. Stockholm: Swedish Council for Crime Prevention.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
411
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-9268-2019-51
KONCEPČNÍ PŘÍSTUPY K ZAJIŠTĚNÍ VEŘEJNÝCH SLUŽEB
NA VENKOVĚ: ZKUŠENOSTI Z NĚMECKÉ REGIONÁLNÍ
POLITIKY A PROSTOROVÉHO PLÁNOVÁNÍ
Conceptual approaches to ensure rural public services: The
experience from German regional policy and spatial planning
JIŘÍ JEŽEK
Středisko pro výzkum regionálního rozvoje
Fakulta ekonomická
Západočeská univerzita v Plzni
Centre for Regional Development Research
Faculty of Economics
University of West Bohemia in Pilsen
 Univerzitní 8, 306 14 Plzeň, Czech Republic
E-mail: jezekji@kge.zcu.cz
Anotace
Příspěvek analyzuje koncepční přístupy k zajištění veřejných služeb (občanského vybavení). V duchu teorie pro
praxi kriticky shrnuje německé poznatky. Zvláštní pozornost věnuje normativnímu vymezování centrálních míst
(střediskových obcí různého řádu) a územních kategorií (např. různých typů venkovských oblastí). Na základě
studia literatury a expertních rozhovorů dokládá, že v posledním desetiletí dochází ke „změkčování“ těchto
nástrojů regionální politiky a prostorového plánování. Experti jsou skeptičtí k praktickému použití tradičních
koncepcí. Podle jejich názoru je zapotřebí hledat nové integrované a kooperativní přístupy. Normativní
vymezování centrálních míst a územních kategorií hraje podle nich v současnosti pouze informativní roli. Potřeby
v oblasti veřejných služeb a možnosti jejich uspokojování jsou natolik prostorově diferencované, že je zapotřebí
k nim přistupovat v každém regionu individuálně. Regionální politika a prostorové plánování by měli více
důvěřovat schopnostem místních a regionálních společenství, že dokáží potřeby a opatření na podporu veřejných
služeb správně identifikovat a zodpovědně řešit. Tomu by měla odpovídat i veřejná podpora veřejných služeb,
především v periferních regionech. Mělo by se jednat o podpůrné programy překračující rámec jednotlivých
ministerstev (v současné době převažují odvětvové přístupy) a umožňují více způsobů řešení problémů. Německé
zkušenosti mohou být východiskem také pro Strategii regionálního rozvoje České republiky 2021+.
Klíčová slova
veřejné služby, venkov, regionální politika, prostorové plánování, koncepce, centrální místa, územní kategorie
Annotation
The paper analyses conceptual approaches to ensuring public services (civic amenities). In the spirit of “theory
for practice”, it critically summarizes the experience of solving this problem in Germany. It pays particular
attention to the normative delineation of central sites (central districts of different order) and territorial categories
(e.g. different types of rural areas). Based on the study of literature and expert interviews, it demonstrates that the
regional policy and spatial planning tools have been "softened" over the last decade. Experts are skeptical about
the practical use of traditional concepts. In their opinion, new integrated and cooperative approaches need to be
sought. According to them, the normative delineation of central sites and territorial categories plays nowadays
only an informative role. Needs in public services and the possibilities for their satisfaction are so spatially
differentiated that they need to be approached individually in each region. Regional policy and spatial planning
should have more confidence in the capacity of local and regional communities that they are able to identify and
solve needs and measures to support public services responsibly. Public support for public services, especially in
peripheral regions, should also correspond to this. They should be support programs going beyond framework of
individual ministries (currently sectoral approaches are prevalent) and allow more ways to solve problems. The
German experience can also be a starting point for the Regional Development Strategy of the Czech Republic
2021+.
Key words
public services, rural areas, regional policy, spatial planning, conception, central places, territorial categories
JEL classification: R58
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
412
1. Úvod: Obslužná vybavenost, střediskovost a spádovost venkovských sídel
Prostorové rozmístění veřejných služeb úzce souvisí se střediskovostí a spádovostí sídel. Nepřítomnost a obtížná
dosažitelnost (dostupnost) služeb pro bydlící obyvatelstvo, zvláště maloobchodu, základního školství,
zdravotnictví a kultury, jsou důležitými důvody nespokojenosti obyvatel s životními podmínkami na venkově.
Tato nespokojenost je také častým důvodem k odchodu obyvatel do lépe vybavených měst a městských regionů.
Obyvatelé venkovských sídel s nedostatečnou občanskou vybaveností, ležící stranou linek veřejné dopravy a
nacházející se daleko od center obslužné vybavenosti, se obtížně vyrovnávají s problémy každodenního shánění
základních potravin, dopravování dětí do a ze základních škol a zařízení lékařské péče. (Chilla, Kühne, Neufeld,
2016)
Úbytek obyvatel venkovských sídel a skutečnost, že stále více obyvatel využívá nabídku služeb ve městech, zvláště
při dojížďce do zaměstnání, jsou významnou příčinou snižování počtu zákazníků v místních zařízeních služeb.
Mnohá venkovská obslužná zařízení se tak postupně dostávají pod práh rentability a zanikají. Týká se to především
místních obchodů, základních škol a zdravotnických zařízení na venkově. (Knox, Mayer, 2009)
2. Cíl a metodika
Regionální výzkum se tradičně zaměřuje na analýzu prostorového rozmístění služeb s cílem zjistit územní rozdíly
v jejich dostupnosti. Tento příspěvek se zabývá koncepčními přístupy k zajištění potřebných služeb (občanského
vybavení) ve venkovských regionech. V duchu „teorie pro praxi“ se snaží shrnout praktické přístupy (praktiky)
k řešení výše uvedeného problému a postihnout změny v těchto přístupech. Vycházíme přitom z německých
zkušeností. Německo je často označováno jako země s nejlépe propracovanými koncepcemi rozvoje venkova,
resp. systémem prostorového plánování. Navíc jsme přesvědčeni, že Německo, stejně tak jako Rakousko, nám je
kulturně blízké, takže bychom se o jeho zkušenosti měli více zajímat a nechat se jimi inspirovat (Ježek, 2013;
Ježek, 2016).
Příspěvek vznikl v rámci řešení dvou projektů Technologické agentury ČR. Prvním je projekt „Predikce budoucích
výzev sídel do 15 000 obyvatel a foresight souvisejících trendů“ (TAČR Beta TITSMMR702) a druhým
„Budoucnost venkova v České republice: Výzvy, vize, rozvojové scénáře a adaptační strategie“ (TAČR Éta č.
TL01000110).
V rámci řešení výše uvedených projektů autor článku v červenci 2018 uskutečnil studijní cestu, během níž
navštívil 28 německých malých měst za účelem seznámení se s jejich aktuálními rozvojovými problémy (důraz na
otázku zajištění občanského vybavení v podmínkách demografických změn) a strategiemi jejich řešení. Jednalo se
o tato města: Bad Lobenstein, Rödental, Hofheim in Unterfranken, Hassfurt am Main, Jossgrund a okolí (Verband
zur Entwicklung des hessischen Spessart), Bad Orb, Eltville, Castellaun, Cochem, Daun, Nettersheim, Monschau,
Andernach, Altena, Bönen, Fürstenau, Lathen, Sustrum, Barnstorf, Lauenburg, Boizenburg, Ratzeburg, Bad
Malente, Beverungen, Bad Sooden-Allendorf, Wanfried, Duderstadt a Mücheln.
Kromě toho se uskutečnilo šest expertních rozhovorů, jejichž tématem bylo zhodnocení současných německých
přístupů k rozvoji malých měst a venkovských oblastí. Konkrétně se polostrukturované rozhovory uskutečnili
s dr. Antonií Milbert a dr. Christianem Schlagem z Bundesinstitut für Bau-, Stadt- und Raumforschung (Bonn),
prof. Christinou von Haaren z Univerzity Hannover (Institut für Umweltplanung), prof. Rainerem Danielzykem
(generálním sekretářem Akademie für Raumforschung und Landesplanung v Hannoveru), prof. Petrem Dehne
(Hochschule Neubrandenburg, Institut für kooperative Regionalplanung) a s prof. Jörgem Maierem z Univerzity
v Bayreuthu.
Podrobnější výsledky tohoto empirického výzkumu budou publikovány v připravované monografii.
3. Systém centrálních míst - analytický a normativní přístup k jejich vymezování
Tradiční přístupy k rozmísťování veřejných služeb, snažící se o „zajištění územně rovnocenných podmínek“ pro
obyvatele, se opírají o Christallerovu teorii centrálních míst, resp. vycházejí z vymezování různých kategorií
obslužných center (Christaller, 1933). W. Christaller hledal odpověď na otázku, zda existuje nějaká pravidelnost
v prostorovém rozmístění sídel různé velikosti a jejich vybavenosti. Dokázal, že sídelní systém je hierarchicky
organizovaný a je tvořen sídly s různou (odstupňovanou) mírou centrality (centrální funkce).
K tomu je zapotřebí dodat, že systém centrálních míst, resp. střediskových obcí (obslužných center) není statický,
ale podléhá změně. K nejvýznamnějším faktorům, ovlivňujícím prostorové rozmístění služeb patří (mj. Kegler,
2016; Trezib, 2014; Green Leigh, Blakely, 2013):
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
413
 růst kupní síly obyvatelstva a další faktory, vedou k nabídce nových výrobků a služeb a k rozšiřování
hierarchie centrálních míst směrem nahoru;
 zlepšování dopravní dostupnosti (integrované systémy, dopravní rychlost, dopravní náklady), resp. vyšší
mobilita obyvatelstva vede k přeskakování nižších centrálních míst a tím k zvětšování tržních zón;
 působením aglomeračních efektů dochází ke koncentraci kupní síly, např. ve velkých nákupních centrech, což
znevýhodňuje centra menší velikosti;
 změna spotřebitelského/ nákupního chování ve prospěch jiných nákupních center, než místních (nejblíže
ležících) podporuje také růst dojížďky mezi místem bydliště a pracoviště;
 lepší možnosti skladování mají za následek nižší frekvenci nakupování (přeskakování center nižšího řádu);
 koncentraci služeb, resp. občanského vybavení do center vyššího řádu obecně způsobuje také všudypřítomný
tlak na efektivitu, snižování nákladů a kvalitu.
V posledních letech jsme nejenom v Německu svědky toho, že dochází k redukci počtu obslužných zařízení ve
většině venkovských sídel a k jejich soustřeďování do vyšších obslužných center s většími spádovými regiony
(Schlump, Zaspel-Heisters, 2017).
Prostorové rozmístění veřejných služeb se neřídí pouze ekonomickými kritérii návštěvnosti anebo provozních
nákladů. Vždy záleží také na veřejné politice a veřejné správě (jak na národní, tak i regionální a lokální úrovni) do
jaké míry jsou ochotny nerentabilní zařízení podporovat. Také sami občané a občanské organizace se mohou
spolupodílet na zajišťování veřejných služeb (Haber, Rüdiger, Baumgart, 2014).
V poválečném období se na základě Christallerova analytického zjištění rozvinulo normativní pojetí centrality.
V rámci tohoto přístupu se začal vývoj centrálních míst plánovat a podporovat, aby bylo zajištěno co možná
největší dostupnosti služeb (občanského vybavení). Zatímco Christaller se snažil pouze zjistit, jaké funkce se
koncentrují v sídlech určité velikostní kategorie, tak úkolem prostorového plánování se stalo určovat, jaké funkce
je zapotřebí rozvíjet ve vymezených typech sídel, aby bylo dosaženo rovnocenných životních podmínek na území
celého státu. Podobný systém vznikl také v 70. letech minulého století v Československu pod označením
středisková soustava sídel. (Schlier, 1937; Barnes, Minca, 2013).
Existují přitom značné rozdíly mezi analytickým a normativním pojetím nebo vymezením centrálních míst.
Názorně nám to ukazuje příklad ze Sárska (obrázek 1). Zemský rozvojový plán Sárska (Landesentwicklungsplan)
normativně stanovuje tři typy centrálních míst: Oberzentrum, Mittelzentrum a Unterzentrum. Analytické a
normativní vymezení centrální míst se přitom značně liší. Mnohá normativně stanovená Mittelzentren a
Unterzentren nevykazují analyticky zjistitelné centrální funkce. Naopak v okolí Saarbrückenu, hlavního města
Sárska, mnohá místa s vysokou centrální funkcí nejsou v rozvojovém plánu jako centrální místa vůbec uvedena.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
414
Obr. 1: Analytický a normativní přístup k centrálním místům v Sársku
Zdroj: Chilla, Kühne, Neufeld 2015, s. 77.
Koncept centrálních míst je v kontextu regionální politiky a prostorového plánování nejenom v Německu, ale i
v Rakousku, Švýcarsku a Nizozemí považován za prominentní koncept. O centralitě jako důležitém přístupu k
prostorovému plánování sídel se diskutuje také ve Velké Británii, Izraeli, Francii nebo Finsku (Trebiz 2014).
Snad nejčastěji se o centrálních místech diskutuje v souvislosti s povolováním a umísťováním maloobchodních
zařízení. V mnohých německých spolkových zemích je regulována maximální velikost nákupních ploch
odpovídající centrální funkci daného sídla. Např. v Porýní – Falci je možné v centrech místního významu
(Grundzentrum) povolit pouze obchodní plochy do 2 000 m2
prodejní plochy. Pokud investor nebo obec chtějí
realizovat větší obchodní centrum, tak musí podle příslušného zákona proběhnout proces posuzování vlivu
takového zařízení na existující maloobchodní síť, dopravní síť apod. Ve výsledku může být takováto investice
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
415
schválena. Alternativně může také dojít ke změně centrální funkce sídla (např. přechod od Grundzetrum
k Mittelzentrum).
V posledních letech se však i v Německu přístup k normativně vymezeným centrálním místům, jakožto nástrojům
regionální politiky a prostorového plánování, značně změnil (Chilla, Kühne, Neufeld, 2015; Schlump, ZaspelHeisters,
2017 a jiní):
 V mnohých spolkových zemích dochází k tomu, že se výrazně omezují správní kompetence okresů
(Regierungsbezirke), nebo dochází k jejich rušení. Vládní okresy (velikostně odpovídající našim správním
obvodům ORP nebo bývalým okresům) dnes v Německu existují pouze v Bavorsku, BádenskuWürtenbersku,
Hessensku a Severním Porýní-Vestfálsku. V ostatních spolkových zemích byly zrušeny
(Porýní – Falc, Sasko) nebo vůbec nevznikly (Šlesvicko-Holštýnsko, Duryňsko, Sársko). Na této úrovni dnes
existují pouze tzv. regionální plánovací svazy (např. Meklenbursko – Přední Pomořansko).
 V mnohých spolkových zemích došlo k „změkčení“ nástrojů zemského prostorového plánování. Nejsou tedy
právně závaznými. Jako příklad můžeme uvést Bavorsko, resp. jeho zemské plánování. Z důvodu snižování
byrokracie byly v rámci reformy (2013) zrušeny rozvojové osy a redukován systém centrálních míst na pouhé
dva stupně, přičemž zároveň ztratil v mnohých oblastech závaznost. Na druhé straně získal na „velkorysosti“,
takže např. spojení měst Wunsiedel a Marktredwitz se dostalo do stejné kategorie Oberzentrum, podobně jako
Mnichov.
 Rostoucí význam internetu jak v oblasti maloobchodu, tak i v oblasti veřejné správy a trhu práce (práce
z domova - teleworking) potenciálně oslabují centrální funkce sídel, neboť mnohé zboží a služby nejsou
poptávány v centrálních místech, ale z místa bydliště.
Územní kategorie a jejich typologie
Dalším v minulosti často používaným koncepčním nástrojem regionální politiky a prostorového plánování jsou
tzv. územní kategorie (Gebietskategorien). U nás, v kontextu územního plánování je známe spíše pod označením
funkční plochy. V německém pojetí se však jedná také o různě vymezené typy území vymezované na regionální
úrovni, přičemž nejčastějším kritériem je odlišnost prostorových struktur nebo odlišné rozvojové předpoklady
(např. příměstské suburbanizované regiony, periferní venkovská území apod.). Tradičně se k řešení problémů
venkova přistupovalo tak, že se vymezovaly jeho různé typy a regionální politika se zabývala řešením jejich
typických problémů.
Na cestě k hledání nových integrovaných a kooperativních strategií
V posledních desetiletích (od 90. let 20. století) dochází v Německu k postupné změně myšlení, resp. hledání
nových koncepčních přístupů k politice rozvoje venkova. (Weck, Beisswenger, 2014; Küpper, Kundolf,
Mettenberger, Tuitjer, 2018 a jiní).
Za prvé, venkov již není chápán jako výlučná územní kategorie, kterou je zapotřebí koncepčně řešit odděleně od
měst a městských aglomerací. Právě naopak. Již v 90. letech se v Německu objevují názory, že rozvoj venkova je
zapotřebí řešit v kontextu rozvoje měst a městských regionů, nikoliv samostatně. V souvislosti s rozvojem
venkova se od počátku 21. století zdůrazňuje role malých a středních měst. Vedle metropolí a metropolitních
regionů se často hovoří o tzv. regiopolích.
Za druhé, jak vyplývá z expertních rozhovorů i z rešerše odborné literatury, tak venkov a venkovská sídla jsou
dnes natolik heterogenními kategoriemi, že snahy o jejich komplexní typologizaci často selhávají. Přestože má
Německo podle R. Danielzyka bohaté zkušenosti s používáním různých typologií (Gebietskategorien) v regionální
politice a prostorovém plánování, sahající do 60. let 20. století, tak v poslední době převažuje názor, že podobné
typologizace pozbývají na normativní relevanci a mají pouze informativní význam. Problémem je nejednoznačnost
a nepřesvědčivost kritérií pro jejich vymezování, resp. jejich neakceptování politickou reprezentací.
Podle oslovených expertů se můžeme pouze dohadovat, zda tato změna souvisí s rezignací na společenské řízení
(regulaci) veřejných služeb v důsledku „neoliberálního paradigmatu“ nebo se naopak v duchu liberálního přístupu
jedná o paradigmatickou změnu v pojetí regionální politiky a prostorového plánování směrem k větší flexibilitě a
upřednostňování bottom-up přístupů (ze zdola nahoru).
Dnešní německé koncepční přístupy k zabezpečování veřejných služeb (občanského vybavení) na venkově
rezignují na normativní přístupy „ze shora dolů“. To v Německu znamená, že normativní vymezování obslužných
center a vymezování kategorií venkovských regionů a obcí je na ústupu.
Naopak se hledají místně, resp. regionálně specifické adaptační strategie rozvoje veřejných služeb (občanského
vybavení), čelící takovým výzvám jako je stárnutí populace, pokles počtu obyvatel a rostoucí požadavky na kvalitu
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
416
veřejných služeb. Tyto strategie mají většinou regionální (my bychom řekli spíše mikroregionální charakter) a
vznikají v rámci spolupráce mezi veřejnou správou, občany a dalšími relevantními aktéry.
V oblasti regionální politiky a plánování rozvoje venkova tak dnes v Německu vidíme zřetelný posun od
celoplošných přístupů a snah o zajištění rovnocenných životních podmínek v celé zemi k individuálnímu rozvoji
jednotlivých regionů, vycházejícího z identifikace jejich specifických problémů a konkurenčních výhod, které
zajistí jejich dlouhodobý (udržitelný) rozvoj. Celoplošné zabezpečení občanského vybavení není podle R.
Danielzyka ani smysluplné, ani finančně možné. Vyrovnání např. odlišné vybavenosti západoněmeckých a
východoněmeckých regionů z hlediska občanského vybavení není předmětem regionálně-politických úvah. Podle
J. Maiera by mělo být ponecháno na regionálních společenstvích, jaké služby a jakou formou se budou snažit
rozvíjet. V tom by je měly podporovat především zemské vlády.
Potřeby a rozvojové příležitosti jednotlivých regionů a malých měst jsou dnes natolik diferencované, že je nutné
k nim přistupovat individuálně (P. Dehne). Budoucí směřování obcí, měst a regionů by mělo být principiálně
ponecháno na rozhodnutích místních aktérů. Stále důležitější roli by v této souvislosti měla hrát podle P. Dehne
komunikace a spolupráce všech aktérů z veřejného i soukromého sektoru (koncept kooperativního regionálního
rozvoje). Například řešení zásobování venkovského obyvatelstva zbožím každodenní potřeby má řadu alternativ:
od subvencování místních obchodů, přes podporu pojízdných prodejen až po zajišťování nákupů sousedy nebo
pracovníky neziskových organizací (v rámci komunity) či zvyšování mobility zakoupením obecního nebo
mikroregionálního mikrobusu, který umožní zvláště seniorům nakupovat v okolních obcích nebo městech. Místní
společenství se musí rozhodnout, jakou cestou se vydají, resp. začnou problém efektivně řešit.
Regionální politika a prostorové plánování musí podle P. Dehne více důvěřovat schopnostem místních
společenství správně identifikovat a zodpovědně řešit své problémy. V periferních venkovských regionech
samozřejmě s větší veřejnou pomocí. Podporovány by měly být především integrované regionální
(mikroregionální) rozvojové strategie, které se budou snažit propojeně řešit klíčové problémy, jakými jsou stárnutí
populace, pokles počtu obyvatel a budoucí zajištění dostupnosti a kvality občanského vybavení. Velká pozornost
musí být věnována také meziobecní spolupráci.
Tomu by se měla přizpůsobit také přístup spolkové a zemských vlád. Podle převažujícího názoru dotázaných
malých měst by měly především na zemské úrovni vzniknout dlouhodobé a široce zaměřené podpůrné programy.
V současnosti je podpora rozvoje služeb na venkově jak podle oslovených expertů, tak i dotázaných zástupců
malých měst příliš roztříštěná (nesystematická, převažují odvětvové přístupy) a zaměřená spíše na krátkodobé
pilotní projekty.
4. Závěr a doporučení
Můžeme-li současnou situaci v oblasti koncepce rozvoje služeb na venkově shrnout, tak celosvětově, jak ukazují
zkušenosti nejenom Německa, tak tradiční koncepty k rozvoji selhávají a hledají se přístupy nové, inovativní.
Východiskem by měly být následující principy:
 nabídka služeb by měla být koncipována tak, aby odpovídala specifickým místním potřebám a zdrojům a
 poskytování služeb by se mělo řídit dohodami mezi „venkovem a městem“ (to znamená, že by měly být řešeny
v rámci funkčních regionů).
Do budoucnosti by se měla zvýraznit strategická role místních, resp. regionálních společenstev (vč. zapojení
místních aktérů), usnadnit sdružování znalostí a zjednodušit rozhodování. Také by se měla posílit koordinace
prostřednictvím strategického plánování (ze zdola nahoru) a systematická evaluace dopadu všech podpůrných
politik, nástrojů a finančních toků. Umožní to lépe identifikovat místní potřeby v oblasti veřejných služeb ve
venkovských regionech a lépe specifikovat podpůrné nástroje.
V současné době se připravuje Strategie regionálního rozvoje České republiky 2021+. V rámci tohoto klíčového
koncepčního dokumentu se MMR snaží rozvoj venkova řešit v kontextu rozvoje městských regionů
(odstupňovaných podle jejich hierarchického postavení – od metropolitních oblastí až po regionální centra), což
je jistě pozitivní zjištění. Na druhé straně se ovšem předpokládá, že venkovská území v České republice budou
rozdělena do tří až čtyř odlišných kategorií (v současné době se řeší minimálně dva projekty TAČR, jejichž cílem
je typologie venkova nebo vymezení nemetropolitních regionů), přičemž pro každou z nich bude připraven
specifický soubor podpůrných nástrojů. To je podle našeho názoru, opírajícího se německé zkušenosti, svým
způsobem krok zpět. Obáváme se, že zástupci místních samospráv nebudou se zařazením jejich obcí a měst do
jednotlivých kategorií spokojeni a autor MMR se nakonec nepodaří takovou koncepci politicky prosadit.
Doporučujeme věnovat pozornost hlavně periferním regionům, a otázce jak v těchto územích zajistit nabídku a
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
417
odpovídající kvalitu veřejných služeb v podmínkách stárnutí populace a poklesu počtu obyvatel. Doporučujeme,
aby v jednotlivých správních obvodech ORP (dohoda mezi centrem ORP a přilehlými obcemi) byly vytvořeny
strategie rozvoje veřejných služeb (tvorby těchto strategických dokumentů by se měli účastnit také zástupci krajů).
Po jejich schválení na úrovni MMR (podobně jako v případě komunitně vedeného místního rozvoje) by měly být
financovány ze široce koncipovaného dotačního programu, který by umožňovat více způsobů řešení problémů).
Literatura
[1] BARNES, T. J., MINCA, C. (2013). Nazi Spatial Theory: The Dark Geographies of Carl Schmitt and Walter
Christaller. Annals of the Association of American Geographers, vol. 103, no. 3, pp. 669-687. DOI
10.1080/00045608.2011.653732.
[2] GREEN LEIGH, N., BLAKELY, E. J. (2013). Planning Local Economic Development. Theory and Practice.
London: SAGE. ISBN 978-1-4522-4259-0.
[3] HABER, M., RÜDIGER, A., BAUMGART, S. (2014). Daseinsvorsorge in der Raumentwicklung. Sichern –
Steuerung – Vernetzung – Qualitäten. Blaue Reihe Dortmunder Beiträge zur Raumplanung, Band 143.
Dortmund: Technische Universität, ISBN 978-3-8375-1336-3.
[4] CHILLA, T., KÜHNE, O., NEUFELD, M. (2016). Regionalentwicklung. Stuttgart: Verlag Eugen Ulmer.
ISBN 978-3-8252-4566-5.
[5] CHRISTALLER, W. (1933). Die zentralen Orte in Süddeutschland. Eine ökonomisch-geographische
Untersuchung über die Gesetzmäßigkeit der Verbreitung und Entwicklung der Siedlungen mit städtischer
Funktion. Darmstadt: Wissenschaftliche Buchgesellschaft, 1980. ISBN 3-534-04466-5 (Reprint d. Ausg. Jena
1933).
[6] JEŽEK, J. (2013). Strategické plánování obcí a měst: nové přístupy a cesty k jeho zefektivnění. In XVI.
mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Sborník příspěvků. Brno: Masarykova univerzita, pp. 372-376.
ISBN 978-80-210-6257-3. DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-6257-2013-46.
[7] JEŽEK, J. (2016). Strategické plánování českých obcí a měst. In XIX. mezinárodní kolokvium o regionálních
vědách. Sborník příspěvků. Brno: Masarykova univerzita, pp. 699-708. ISBN 978-80-210-8272-4. DOI
10.5817/CZ.MUNI.P210-8273-2016-89.
[8] KEGLER, K. R. (2016). Zentrale Orte. Transfer als »Normalisierung«, in: ACME: An International EJournal
for Critical Geographies, vol. 15, no. 1, pp. 36–80. ISSN 1492-9732.
[9] KNOX, P. L., MAYER, H. (2009). Kleinstädte und Nachhaltigkeit. Konzepte für Wirtschaft, Umwelt und
soziales Leben. Basel: Birkhäuser Verlag AG. ISBN 978-3-7643-8579-8.
[10]KÜPPER, P., KUNDOLF, S., METTENBERGER, T., TUITJER, G. (2018). Rural regeneration strategies
for declining regions: trade-off between novelty and practicability. European Planning Studies, vol. 26, no.
2, pp. 229-255. DOI 10.1080/09654313.2017.1361583.
[11]SCHLIER, O. (1937). Die zentralen Orte des Deutschen Reichs. Ein statistischer Beitrag zum Städteproblem.
In: Zeitschrift d. Gesellschaft für Erdkunde, pp. 161-170.
[12]SCHLUMP, CH., ZASPEL-HEISTERS, B. (2017). Neue Leitbilder für die Raumentwicklung in Deutschland
- Rahmenbedingungen, Entwicklungsstrategien und Umsetzungskonzepte. Arbeitsberichte der ARL 19.
Hannover: Akademie für Raumforschung und Landesplanung, ISBN 978-3-88838-408-0.
[13]TREZIB, J. N. (2014). Die Theorie der zentralen Orte in Israel und Deutschland. Zur Rezeption Walter
Christallers im Kontext von Sharonplan und "Generalplan Ost". Europäisch-jüdische Studien – Kontroversen
3. Berlin: De Gruyter Oldenbourg. ISBN 978-3-11-033825-6.
[14]WECK, S., BEIßWENGER, S. (2014). Coping with peripheralization: Governance response in two German
small cities. European Planning Studies, vol. 22, no. 10, pp. 2156–2171. DOI
10.1080/09654313.2013.819839.
Příspěvek byl zpracován v rámci řešení projektu Technologické agentury ČR Éta č. TL01000110 Budoucnost
venkova v České republice: Výzvy, vize, rozvojové scénáře a adaptační strategie.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
418
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-9268-2019-52
CO-PRODUCTION OF PUBLIC SERVICES IN RURAL
AREAS – THE POLISH WAY?
Koprodukce veřejných služeb ve venkovských oblastech –
Polský způsob?
JAROSŁAW OLEJNICZAK 1
DOROTA BEDNARSKA-OLEJNICZAK 2
1
Katedra Finansów
2
Katedra Zarządzania Marketingowego
Wydział Nauk Ekonomicznych
Uniwersytet Ekonomiczny we Wrocławiu
1
Department of Finance
2
Department of Marketing Management
Faculty of Economic Sciences
Wroclaw University of Economics
 Komandorska 118/120, 53-345 Wroclaw, Poland
E-mail: jaroslaw.olejniczak@ue.wroc.pl, dorota.olejniczak@ue.wroc.pl
Annotation
The purpose of this article is to present the structure of sołecki fund as a solution that promotes governance and
co-production of public services, as well as to analyse the use of this tool by urban-rural communes in Poland in
the years 2014-2017. The basic research method consisted of statistical analysis of the data made available in the
Central Statistic Office Local Data Bank concerning the scale and directions of expenses of the examined 621
communes within sołecki funds. The vast majority of communes, in which the sołecki funds functioned,
implemented within their framework the tasks in the scope of transport and communication, municipal
management and environmental protection, culture and protection of national heritage (in above 80% of all). It
can be noticed that there is a strong diversification of directions of the sołecki funds’ expenses between the regions,
also it can be noticed in 2014, in some regions the percentage of communes with sołecki funds constituted approx.
50%, while in 2017 in most of them it exceeded 70%.
Key words
co-production, civil society, public services, Poland, solecki fund
Anotace
Cílem tohoto článku je představit strukturu Sołecki fondu jakožto řešení, které podporuje správu a koprodukci
veřejných služeb, a analyzovat využití tohoto nástroje městskými a venkovskými komunami v Polsku v letech 2014–
2017. Základní metoda výzkumu spočívala ve statistické analýze dat z Lokální databanky Ústředního statistického
úřadu. Data byla zaměřena rozsah a směřování výdajů v rámci Sołecki fondu v 621 zkoumaných komunách.
Převážná většina komun, ve kterých fungovaly Sołecki fondy, realizovala v jejich rámci rámci úkoly v oblasti
dopravy a spojů, řízení měst a ochrany životního prostředí, kultury a ochrany národního dědictví (více než 80 %
z nich). Je možné konstatovat, že existuje silná diverzifikace ve směřování výdajů Sołecki fondy 50 %, zatímco
v roce 2017 to ve většině regionů bylo přes 70 %.
Klíčová slova
koprodukce, občanská společnost, veřejné služby, Polsko, Solecki fond
JEL classification: G38, H40, H83
1. Introduction
The problem concerning evolution of the approach to the method of providing public services by public
administration has been noticeable in the economic literature for a long time. Osborne (Osborne 2006, p. 377)
indicated “that Public Administration and Management has actually passed through three dominant modes: a
longer, pre-eminent one of Public Administration, from the late nineteenth century through to the late 1970s/early
1980s; a second mode, of the New Public Management, through to the start of the twenty-first century; and an
emergent third one, of the New Public Governance, since then”. The term "governance" appears here, which in
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
419
the source literature is understood in various ways. For example, according to Rosenau (Rosenau 1992, p. 4)
“governance refers to purposive behaviour, to goal oriented activities (…) backed by the shared goals that may or
may not derive from legal and formally prescribed responsibilities”. In turn, Salamon (Salamon, Elliott 2002,
p. vii) associates governance with “the collaborative nature of modern efforts to meet human needs, the widespread
use of tools of action that engage complex networks of public and private actors, and the resulting need for a
different style of public management, and a different type of public sector, emphasizing collaboration and
enablement rather than hierarchy and control”. Stoker (Stoker 1998, p. 18) indicates five aspects of governance:
(1) refers to a set of institutions and actors that are drawn from but also beyond government, (2) identifies the
blurring of boundaries and responsibilities for tackling social and economic issues, (3) identifies the power
dependence involved in the relationships between institutions involved in collective action, (4) is about
autonomous self-governing networks of actors, (5) recognizes the capacity to get things done which does not rest
on the power of government to command or use its authority. It sees government as able to use new tools and
techniques to steer and guide.” Rhodes defines governance as “self-organizing, interorganizational networks
characterized by interdependence, resource exchange, rules of the game and significant autonomy from the state”
(Rhodes 1997, p. 15). While analysing the concept of governance, Kooiman (Kooiman 1999, p. 70) indicates that
it is possible to understand it as “all those interactive arrangements in which public as well as private actors
participate aimed at solving societal problems, or creating societal opportunities, and attending to the institutions
within which these governing activities take place”. Therefore, it should be noted that one of the elements of
governance should be public participation, the essence of which is co-management of public matters by the
residents (see more: Arnstein 1969). However, the forms of public participation indicated by Arnstein focus mainly
on co-management, while in theory of finance and in practice, there is a noticeable pursuit of co-creation (coproduction)
of public services. Pestoff (Pestoff 2012, p. 1170) notes that “sometimes co-production is used as a
general term to cover many different types of citizen participation in public service provision, and it also includes
various ways citizens and/or the third sector participate both in policy making and policy implementation.”
However, he indicates the need to distinguish between co-production (where citizens at least in some part produce
services for themselves), co-management (understood as provision of services by the third sector, along with the
public sector and the for-profit sector) and co-governance (as participation of all sectors in the processes of public
service planning and decision-making). Similarly, Boviards and Löffler distinguish several areas of cooperation
of the government agencies with the users (Bovaird, Bovaird, & Löffler, 2009, p. 225): “public agencies have to:
co-design their services and policies together with their users and other key stakeholders; co-manage their
resources with other partners; co-deliver their services with users and their communities; co-assess their services
with their key stakeholders.” Therefore, it can be indicated that participation of citizens in the provision of public
services can be implemented in various forms, while the participatory budgeting is one of the most frequently
described and analysed in the literature (Baiocchi 2003; Bingham, Nabatchi, O’Leary 2005; Boulding, Wampler
2010; Cabannes 2004; Sintomer, Herzberg, Rocke 2008). This results from the fact that the idea of participatory
budgeting is widespread around the world (Dias 2018). However, when considering the concept of co-production
of public services, it can be concluded that usually the form of participatory budgeting mainly includes co-deciding
on the directions of spending funds, while marginalising citizens' participation in provision of services, and
therefore their co-production. The problem of co-production of public services is usually associated with the
characteristics of services as such. Based on the literature analysis, Osborne and Brown (Osborne, Brown 2011,
p. 1343) indicate that four unquestionable characteristics of public services are: (1) Intangibility (that services are
processes rather than concrete goods and so cannot be stocked or demonstrated and where transfer of ownership
is uncommon); (2) Inseparability (that the production and consumption of services occur simultaneously and
cannot be separated, unlike for manufactured goods); (3) Perishability (as a consequence of the above, that services
must be consumed at the point at which they are produced and cannot be stored for future use in the way that
manufactured goods can be); (4) Co-production (that services are produced through the interaction between service
providers and their consumers, the latter being an active participant in the production process and not solely a
consumer, as for most manufactured goods). In the context of the last of the above-mentioned characteristics, it
should be noted that the trend associated with NPG appears in the literature and it raises the necessity of the
participation of recipients in the provision of public services - co-production. Ostrom (Ostrom 1996,
p. 1077) indicates that “coproduction (is) the process through which inputs used to produce a good or service are
contributed by individuals who are not “in” the same organization. (…) Coproduction implies that citizens can
play an active role in producing public goods and services of consequence to them”. In turn, Alford (Alford 2009,
p. 23) equates co-production with “any active behaviour by anyone outside the government agency which: (1) is
conjoint with agency production, or is independent of it but prompted, (2) by some action of the agency, (3) is at
least partly voluntary; and either intentionally or unintentionally creates private and/or public, (4) value, in the
form of either outputs or outcomes.”
According to OECD's definition, co-production is “a way of planning, designing, delivering and evaluating public
services which draws on direct input from citizens, service users and civil society organisations”. It can be noticed
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
420
that co-production can include both ”simple input into service delivery (e.g. feedback on services)” and “extensive
and enduring relationships with service users” (OECD 2011, p. 32). The literature contains analyses that link the
participatory budgeting with co-production of public services at the local level (Barbera, Sicilia, Steccolini 2016;
Dzinic, Svidronova, Markowska-Bzducha 2016; Gondasova, Murray Svidronova 2016), however this area is
relatively new. In Poland, the problem of participation of the residents in public management is usually raised in
the context of social participation and the participatory budgeting concerning the cities (Dewalska–Opitek 2014;
Olejniczak, Bednarska-Olejniczak 2015; Bednarska-Olejniczak, Olejniczak 2018a; Bednarska-Olejniczak,
Olejniczak, Svobodova 2019; Gulińska, Składanek 2017). Few studies undertake the problem of solutions that
take into account the elements of co-production of public services in the form of sołecki funds (BednarskaOlejniczak,
Olejniczak 2018b; Heffner, Klemens 2017; Ptak 2015; Wójcik 2014). The purpose of this article is to
present the structure of sołecki fund as a solution that promotes governance and co-production of public services,
as well as to analyse the use of this tool by urban-rural communes in Poland in the years 2014-2017.
2. The state of art
The administrative division of Poland separates commune as the basic unit of territorial division and its authorities
implement the majority of public tasks of a local nature. The legislator envisaged the possibility of creating
auxiliary units in the form of sołectwo, in the areas of rural communes. Sołectwo is a non-obligatory auxiliary unit
of the urban-rural or rural commune that is created in order to implement this part of own tasks of the commune,
which due to the limited territorial scope (usually several villages within the commune) are specific for the given
sołectwo. In practice, this means that it is possible to match some of the activities carried out with the commune's
resources (as own tasks) to the specificity (preferences of the residents) of the given village. However, this does
not mean that sołectwo is independent and separate from the commune. The governing and controlling body is a
village meeting, in which all residents of the sołectwo can participate, however the commune council exercises
control over spending funds of the sołectwo. The sołecki fund solution was originally introduced in 2009 (Sołecki
Fund Act of 20 February 2009 2009), however it was modified in 2014 with the provisions of the new Sołecki
Fund (Sołecki Fund Act of 21 February 2014 2014). In accordance with legal regulations, the sołecki fund means
a pool of funds guaranteed in the commune budget for the sołectwo, for the implementation of undertakings that
are aimed at improvement of the living conditions of its residents. In accordance with art. 1, section 3 of the Act,
in order for the funds to be allocated for the implementation of undertakings included in the sołectwo’s application,
three conditions must be fulfilled cumulatively: (1) the submitted task must be own task of the commune, (2) it
must be conducive to the improvement of the living conditions of the residents, (3) it must be compliant with the
commune's development strategy. The commune's own tasks, which can be financed in the framework of sołecki
funds, include among others: firstly the organization of celebrations, meetings and integration events (harvest
festivals, state and local holidays, village meetings), secondly the implementation of promotional activities (trade
fairs, presentations, promotion of the commune), thirdly the tasks in the scope of shaping the image and aesthetics
of the village (planting trees and shrubs, as well as care of greenery, purchase and assembly of garbage bins,
containers for used batteries, etc., creating new lawns, ponds, rock gardens, etc.), fourthly the tasks associated with
recreational and cultural infrastructure (construction, renovation and setting up sports fields, e.g. small sports fields
at the day-care centres, construction of stages and roofings for the organization of artistic performances, purchase
of devices that improve sports infrastructure, purchase of equipment and setting up playgrounds for children),
fifthly the tasks associated with municipal infrastructure, construction and renovation of small sections of the
communal roads and sidewalks, maintenance of roads and sidewalks, as well as performance of small renovations,
construction of lighting points for roads and squares, renovation of historic buildings). Although it is not a full list
of tasks, which can be implemented in the scope of sołecki funds, it should be noted that this is a form of the coproduction
of public services, because the residents themselves, in addition to participation in the consultation
process (participation, co-governance), can participate in the co-production of public services thanks to the direct
engagement in their creation (own work, co-creation). After 2014, due to changes in legal regulations, an increase
of the interest in using the mechanism of sołecki funds by communes in Poland can be observed.
3. Research method
Implementation of the purpose of this article required the analysis of quantitative data concerning the use of the
possibility to establish sołectwo and to separate sołecki funds, by all urban-rural communes. The years 2014-2017
were assumed as the research period, which results from the above-mentioned changes in the legal regulations
concerning the functioning of sołecki funds. The research included all communes with urban-rural status in 2017
- 621 units (commune that covered the area of at least one city and surrounding villages). The time range covered
the years 2014-2017 and the communes for which data was available in the Local Data Bank of the Central
Statistical Office (CSO)(Główny Urzad Statystyczny 2019). The basic research method consisted of statistical
analysis of the data made available in the Local Data Bank (CSO) concerning the scale and directions of expenses
of the examined communes within sołecki funds. The first stage of research included an analysis of quantitative
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
421
changes in the use of sołecki funds in urban-rural communes in Poland. The second stage included the analysis of
the structure of expenses within sołecki funds, according to the main directions of expenses. The data analysis
conducted in the last stage of research concerned the structure of the main groups of expenses within sołecki funds
in the territorial system.
4. Results and discussion
Increase of the interest of auxiliary units in urban-rural communes (sołectwo) in the possibility of using sołecki
funds (SF), is visible in the analysed period. In 2014, the SF were used by 412 communes (66,34% of all examined
communes), while in subsequent years, this level reached approx. 493 (79,3%). During assessment of the
significance of communal expenses in the national scale, it is necessary to point out that the share of expenses of
the SF in current expenses fluctuates at the level of 0.7% (2014) to 0.68% (2017). Reference to the level of current
expenses seems to be more justified here, firstly due to specific nature of fund expenses and, on the other hand,
due to the relative stability (apart from the increase in communal expenses resulting from changes in the scale and
structure of tasks after 2015) of current expenses of the communes. Having in mind that the purpose of creating
the SF is to finance own tasks of communes leading to the improvement of the quality of life of residents, it would
be necessary to indicate the main areas of expenses occurring within the framework of activities of the SF. The
analysis of section classification of communal expenses within the sołecki funds demonstrates that these expenses
can be assigned to five main sections (table 1). The vast majority of communes, in which the sołecki funds
functioned, implemented within their framework the tasks in the scope of transport and communication, municipal
management and environmental protection, culture and protection of national heritage, public safety and fire
protection, as well as physical culture. There is a visible tendency to increase the percentage of communes that
implement more and more wider spectrum of tasks.
Tab. 1: Percentage of communes that implemented expenses within the framework of SF in the years 2014-
2017 and percentage of communes that implemented expenses from the SF in the main sections of
budgetary classification
Year 2014 2015 2016 2017
Total 66.34% 72.30% 76.17% 79.39%
Transport and communication 88.11% 87.97% 88.79% 90.47%
Housing 18.69% 21.83% 27.70% 24.14%
Public safety and fire protection 54.37% 57.91% 60.89% 64.50%
Educational services 31.55% 32.29% 31.71% 32.25%
Municipal management and environmental protection 80.58% 83.52% 85.84% 88.24%
Culture and protection of national heritage 85.19% 86.64% 87.32% 86.41%
Physical culture 69.66% 72.61% 71.67% 74.44%
Source: own calculations based on BDL data
It is necessary to emphasize that the occurrence of the given section of budgetary classification within the expenses
of sołecki fund does not have to translate into a high share of this type of expenses in the structure of the fund. It
is visible based on the analysis of amount of funds spent in individual sections (table 2). Compared to the
percentage of communes implementing tasks in individual areas (table 1), it should be concluded that the main
directions of expenses cover three out of the five above-mentioned areas - transport and communication, culture
and protection of national heritage, municipal management and environmental protection. In total, they cover
approx. 75% of the total expenses of sołecki funds in the researched period. A large share of expenses on transport
and communication, as well as on municipal management and environmental protection is caused by relatively
higher costs of task implementation (construction of bike paths, repairs of streets, pavements or activities
associated with planting greenery), however in this case, the value added by the residents, in the form of their
contribution of work during implementation of the tasks may be significant (the commune provides materials and
technical facilities, while the residents carry out part of the works for free). This is an example of the co-production
of public services (contribution of own work), combined with the co-management (co-deciding on directions of
expenses). Of course, other activities within the sołecki funds (participation in the organization of cultural events,
activities of cultural centres, participation in trade fairs and promotion of the commune, etc.) are also a part of the
concept of the co-production of public services. The biggest problem is to determine the scale of engagement of
the residents in these activities, due to the lack of a monitoring system of such activities (the problem is even
assessing the scale of engagement in decision making at village meetings, during which each resident of the given
sołectwo may propose an area of action and discuss the proposals of others, because there is no universal
standardised access to information regarding such meetings).
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
422
Tab. 2: Share of expenses by the sections of budget in the total amount of expenses within the SF
Year 2014 2015 2016 2017
Transport and communication 30.70% 29.40% 28.60% 28.60%
Housing 2.50% 2.60% 2.90% 2.60%
Public safety and fire protection 4.40% 4.60% 4.20% 4.40%
Educational services 1.80% 2.00% 1.70% 1.90%
Municipal management and environmental protection 15.30% 15.80% 17.00% 17.80%
Culture and protection of national heritage 29.80% 29.70% 29.70% 28.20%
Physical culture 8.10% 8.90% 9.70% 10.30%
Source: own calculations based on BDL data
While analysing the tendency to use the mechanism of sołecki fund in individual regions (table 3), there is a visible
significant increase in the percentage of communes, in which the sołecki fund functioned in 2017 compared to
2014. As it can be noticed in 2014, in some regions the percentage of communes with sołecki funds constituted
approx. 50%, while in 2017 in most of them it exceeded 70%. The regions, in which the largest percentage of
urban-rural communes used sołecki funds included: kujawsko-pomorskie, dolnośląskie, warmińsko-mazurskie,
opolskie, lubuskie.
Tab. 3: Percentage of urban-rural communes in individual provinces, which implement expenses within
sołecki funds (%)
Year
dolnośląskie
kujawsko-pomorskie
lubelskie
lubuskie
łódzkie
małopolskie
mazowieckie
opolskie
podkarpackie
podlaskie
pomorskie
śląskie
świętokrzyskie
warmińsko-mazurskie
wielkopolskie
zachodniopomorskie
2014 75 80 54 68 77 54 66 82 66 52 70 45 37 79 67 56
2015 84 86 61 76 77 60 72 82 80 56 70 59 47 79 71 60
2016 88 86 61 76 77 65 77 82 77 78 80 68 47 82 78 62
2017 88 89 68 85 77 71 83 85 86 70 85 77 47 85 79 64
Source: own calculations based on BDL data
Fig. 1: Share of expenses within the sołecki funds in 2014 (left) and 2017 (right) in the researched
communes in the total current expenses
Source: own calculations based on BDL data
Comparison of the share of sołecki funds' expenses in the current expenses of urban-rural communes reveals
changes in the territorial distribution and relative level of expenses implemented within the funds. While in 2014,
there was a large diversification of the share of these expenses (left part of the figure 1) between the regions higher
values in western Poland - between 0.5 and 1.5% of current expenses, in 2017 (right part of the figure 1)
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
423
there was a decrease in the share of these expenses to the levels of 0.5% -1% in the western part and below 0.5%
in the remaining part of the country.
Analysis of expenses within the sołecki fund in the area of transport and communication (figure 2) indicates that
in the communes of central and eastern Poland, they played a very significant role, because their share ranged from
40 to 100% of total expenses within the sołecki funds (mainly expenses associated with the public commune
roads). On the other hand, in urban-rural communes of western Poland, these expenses occurred as a small
percentage (less than 20% of total expenses) or, despite the existence of sołecki funds, they did not occur at all.
Fig. 2: Share of expenses in the section of transport and communication within the sołecki funds in 2014
(left) and 2017 (right) in the researched communes
Source: own calculations based on BDL data
Fig. 3: Share of expenses in the section of culture and protection of national heritage within the sołecki funds
in 2014 (left) and 2017 (right) in the researched communes
Source: own calculations based on BDL data
The third significant section was the area of expenses on municipal management and environmental protection
(mainly the lighting of roads, streets and squares, as well as maintenance of greenery). There is a noticeable
engagement of funds in the communes of western Poland visible here, with a simultaneous very low spending for
these purposes in the communes of central and eastern Poland. A similar situation occurred in the case of expenses
of the sołecki funds in the area of culture and protection of national heritage. The dominance of this type of
expenses can be observed on the "western wall" of Poland (regions: dolnośląskie, lubuskie, wielkopolskie,
zachodniopomorskie). Usually, the expenses were mainly focused on co-financing of the activities of cultural
centres (fig. 3).
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
424
5. Conclusion
Taking up the topic of the co-production of public services in Poland on the example of sołecki funds in urbanrural
communes was caused by a limited number of publications devoted to this issue, as well as the scale of
occurrence and characteristics that significantly differentiate the sołecki funds from participatory budgets, which
are the main examples of public participation of residents indicated in the source literature. Due to the relatively
common functioning of the sołecki funds, their regulation by provisions of the law, as well as wide spectrum of
possible spending, a comparative analysis of all urban-rural communes in Poland, which introduced the sołecki
funds into their budgets, was necessary. It should be noted that after 2014, the scale of the use of sołecki funds in
Poland significantly increased and as much as 80% of communes started (or continued) to use the sołecki funds.
In the context of main areas of spending, five can be distinguished, which reflect the main needs of residents
reported to communes in the area of improving the quality of life within the individual communes. Due to the scale
of expenses, three of the above-mentioned directions of spending dominate here. This usually results from
relatively high cost effectiveness of this type of expenses compared to expenses on culture, physical culture or
education. It can be noticed that there is a strong diversification of directions of the sołecki funds’ expenses
between the regions. These discrepancies may in part result from differences in the level of development and the
condition of road network between the regions (greater saturation of areas with modern road infrastructure, bike
paths, better condition of roads in the western part of Poland), which is often conditioned by the level of communes'
wealth (western Poland is characterized by higher than average GDP per capita compared to the average GDP in
the country). However, it is not possible to indicated the reasons for such differences between the regions without
further in-depth research. Another issue is the lack of possibility to assess the degree of co-production of public
services, due to the lack of a system for monitoring and collecting data regarding this topic. It can be concluded
that a certain part of the residents of local communities participate in the provision of public services (e.g.
participation in the activities of voluntary fire brigades, farmers' wives associations, activities in the cultural
centres), however the collection of data regarding this topic would only be possible through direct examination of
individual sołectwo. Consequently, it can be assumed that studies concerning the co-production processes within
the sołecki funds may constitute a significant contribution to the development of new public governance theory,
however this will require the research on the scope of citizens' participation in decision making, provision of public
services, as well as reasons that they are guided by. Moreover, it is also necessary to consider the possibility of
assessing or measuring the benefits resulting from the engagement of residents in the co-management.
Literature
[1] ALFORD, J, (2009). Engaging Public Sector Clients - From Service-Delivery to Co-Production. Basingstoke,
Hampshire: Palgrave Macmillan UK. ISBN 978-0-230-22376-9.
ARNSTEIN, S.R., (1969). A Ladder Of Citizen Participation. Journal of the American Institute of Planners,
vol. 35, no. 4, p. 216–224. ISSN 0002-8991. DOI 10.1080/01944366908977225.
[2] BAIOCCHI, G., (2003). Emergent public spheres: Talking politics in participatory governance. American
Sociological Review, vol. 68, no. 1, p. 52–74. ISSN 0003-1224. DOI 10.2307/3088902.
[3] BARBERA, C., SICILIA, M., STECCOLINI, I., (2016). The Participatory Budgeting as a Form of Coproduction.
In Fugini, M., Bracci E., Sicilia, M. (eds.) Co-production in the Public Sector: Experiences and
Challenges. Cham: Springer International Publishing. p. 27–39. ISBN 978-3-319-30558-5. DOI
10.1007/978-3-319-30558-5_3
[4] BEDNARSKA-OLEJNICZAK, D., OLEJNICZAK, J. and SVOBODOVA, L., (2019). Towards a Smart and
Sustainable City with the Involvement of Public Participation-The Case of Wroclaw. Sustainability, vol. 11,
no. 2, p. 332. ISSN 2071-1050. DOI 10.3390/su11020332.
[5] BEDNARSKA-OLEJNICZAK, D., OLEJNICZAK, J., (2018a). Changes in the Attitudes of Y Generation
Members towards Participation in the Activities Municipalities in the Years 2008-2017. In Hradec Economic
Days Vol. 8(1). Hradec Kralove: University of Hradec Kralove. p. 62–72. ISBN 978-80-7435-700-8.
[6] BEDNARSKA-OLEJNICZAK, D., OLEJNICZAK, J., (2018b). Participatory Budgeting in Poland in 2013-
2018 – Six Years of Experiences and Directions of Changes. In Dias, N. (ed.) Hope for democracy. 30 years
of participatory budgeting worldwide. Portugal: Epopeia Records & Oficina coordination & Nelson Dias.
p. 337–354. ISBN 978-989-54-1670-7.
[7] BINGHAM, L.B., NABATCHI, T., O’LEARY, R., (2005). The New Governance: Practices and Processes
for Stakeholder and Citizen Participation in the Work of Government. Public Administration Review, vol. 65,
no. 5, p. 547–558. ISSN 1540-6210. DOI 10.1111/j.1540-6210.2005.00482.x.
[8] BOULDING, C., WAMPLER, B., (2010). Voice, Votes, and Resources: Evaluating the Effect of Participatory
Democracy on Well-being. World Development, vol. 38, no. 1, p. 125–135. ISSN 0305-750X.
DOI 10.1016/j.worlddev.2009.05.002.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
425
[9] CABANNES, Y., (2004). Participatory budgeting: a significant contribution to participatory democracy.
Environment and Urbanization, vol. 16, no. 1, p. 27–46. ISSN 0956-2478.
DOI 10.1177/095624780401600104.
[10]DEWALSKA–OPITEK, A., (2014). Smart City Concept – The Citizens’ Perspective. In Mikulski J. (eds)
Telematics - Support for Transport. Berlin and Heidelberg: Springer, p. 331–340. ISBN 978-3-662-45317-9.
DOI 10.1007/978-3-662-45317-9_35
[11]DIAS, N., (2018). Hope for democracy. 30 years of participatory budgeting worldwide [online]. Portugal:
Epopeia Records & Oficina coordination & Nelson Dias. ISBN 978-989-54-1670-7.
[12]DZINIC, J., MURRAY SVIDRONOVA, M., MARKOWSKA-BZDUCHA, E., (2016). Participatory
Budgeting: A Comparative Study of Croatia, Poland and Slovakia. Nispacee Journal of Public Administration
and Policy, vol. 9, no. 1, p. 31–56. ISSN 1337-9038. DOI 10.1515/nispa-2016-0002.
[13]GŁÓWNY URZAD STATYSTYCZNY, 2019. BDL GUS. Bank Danych Lokalnych Główny Urząd
Statystyczny [online]. 2019. [Viewed 16 January 2019]. Available from: www.stat.gov.pl
[14]GONDASOVA, L., MURRAY SVIDRONOVA, Maria, (2016). Participatory Budgeting as an Innovation in
Local Public Services Delivery: The Slovak Case. In Proceedings of the 20th International Conference on
Current Trends in Public Sector Research. Brno: Masarykova Univ. p. 248–256. ISBN 978-80-210-8082-9.
[15]GULIŃSKA, E.,SKŁADANEK, B., (2017). Budżet partycypacyjny jako przejaw demokracji uczestniczącej
w samorządzie terytorialnym. Studia Ekonomiczne, Prawne i Administracyjne, no. 2017/1, p. 30–40. ISSN
2450-3940.
[16]HEFFNER, K., KLEMENS, B., (2017). Koprodukcja usług publicznych na obszarach wiejskich w Polsce.
CBGiOŚ. IGiPZ PAN, vol. 47, p. 7–21. ISSN 1642-4689. DOI 10.7163/SOW.47.1.
[17]KOOIMAN, J., (1999). Social-Political Governance. Public Management: An International Journal of
Research and Theory, vol. 1, no. 1, p. 67–92. ISSN 1461-667X. DOI 10.1080/14719037800000005.
OECD, (2011). Together for Better Public Services: Partnering with Citizens and Civil Society. OECD
Publishing. ISBN 978-92-64-11884-3.
[18]OLEJNICZAK, J., BEDNARSKA-OLEJNICZAK, D., (2015). Participation of Non-Resident Students in the
Creation of Participatory Budget in Wroclaw. Procedia Economics and Finance, no. 25, p. 579–589. ISSN
2212-5671. DOI 10.1016/S2212-5671(15)00772-8.
[19]OSBORNE, S.P., BROWN, L., (2011). Innovation, Public Policy and Public Services Delivery in the Uk. the
Word That Would Be King? Public Administration, vol. 89, no. 4, p. 1335–1350. ISSN 1467-9299.
DOI 10.1111/j.1467-9299.2011.01932.x.
[20]OSBORNE, S.P., (2006). The New Public Governance? Public Management Review, vol. 8, no. 3, p. 377–
387. ISSN 1471-9037. DOI 10.1080/14719030600853022.
[21]OSTROM, E., (1996). Crossing the great divide: Coproduction, synergy, and development. World
Development, vol. 24, no. 6, p. 1073–1087. ISSN 0305-750X. DOI 10.1016/0305-750X(96)00023-X.
[22]PESTOFF, V., 2012. Co-production and Third Sector Social Services in Europe: Some Concepts and
Evidence. Voluntas: International Journal of Voluntary and Nonprofit Organizations, vol. 23, no. 4, p. 1102–
1118. ISSN 0957-8765.
[23]PTAK, A., 2015. Lokalna społeczność w procesie tworzenia funduszu sołeckiego. Studia Regionalne i
Lokalne, vol. 59, no.1, p. 138–153. ISSN 1509-4995. DOI 10.7366/1509499515907.
[24]RHODES, R. A. W., 1997. Understanding governance: policy networks, governance, reflexivity and
accountability. Buckingham, Philadelphia: Open University Press. ISBN 978-0-335-19727-9.
[25]ROSENAU, J.N., (1992). Governance, order, and change in world politics. In: Rosneau, J.N., Czempiel, E.,O.,
(eds.) Governance without Government: Order and Change in World Politics. Oxford: Oxford University
Press. ISBN 978-0-511-52177-5.
[26]SALAMON, L.M., ELLIOTT, O.V. (eds.), (2002). The tools of government: a guide to the new governance.
Oxford ; New York: Oxford University Press. ISBN 978-0-19-513665-4.
[27]SINTOMER, Y., HERZBERG, C., ROCKE, A., (2008). Participatory budgeting in Europe: Potentials and
challenges. International Journal of Urban and Regional Research, vol. 32, no. 1, p. 164–178. ISSN 0309-
1317. DOI 10.1111/j.1468-2427.2008.00777.x.
Sołecki Fund Act of 20 February 2009, 2009. . Dz.U. 2009 nr 52 poz. 420.
Sołecki Fund Act of 21 February 2014, 2014. . Dz.U. 2014 poz. 301.
[28]STOKER, G., (1998). Governance as theory: five propositions. International Social Science Journal, vol. 50,
no. 155, p. 17–28. ISSN 1468-2451. DOI 10.1111/1468-2451.00106.
[29]WÓJCIK, M., (2014). Fundusz sołecki w świetle nowych regulacji prawnych. Prawo Budżetowe Państwa i
Samorządu, vol. 2, no. nr 4, p. 103–114. ISSN 2300-9853. DOI 10.12775/PBPS.2014.040.
The project is financed by the Ministry of Science and Higher Education in Poland under the programme
"Regional Initiative of Excellence" 2019 - 2022 project number 015/RID/2018/19 total funding amount 10 721
040,00 PLN.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
426
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-9268-2019-53
IDENTIFIKACE DEMOGRAFICKÝCH TRENDŮ
V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH ČR V KONTEXTU
FINANCOVÁNÍ MÍSTNÍCH VEŘEJNÝCH SLUŽEB
Identification of demographic trends in border areas of CZ in
context of financing of local public services
MACIEJ WOJCIECH MOLAK
Katedra veřejné ekonomie
Ekonomicko-správní fakulta
Masarykova univerzita
Department of Public Economics
Faculty of Economics and Administration
Masaryk University
 Lipová 41a, 602 00 Brno, Czech Republic
E-mail: 319543@mail.muni.cz
Anotace
Cílem tohoto příspěvku je identifikace demografických trendů a hlavních faktorů, které negativně ovlivňují
strukturu zasídlení příhraničních regionů ČR v kontextu financování místních veřejných služeb. Jako referenční
území bylo pro účely analýzy zvoleno česko-polské pohraničí. V rámci tohoto území byla za období let 2007 –
2017 sestavena statistická data (počet obyvatel, index stáří, migrace atd.). Pro komplexnější pohled na tuto
tématiku byla analyzována také demografická data pro polské příhraniční regiony. Výsledná data byla zpracována
za použití teorie množin a strukturování dat. V druhé části příspěvku byla provedena analýza modelů financování
obecních rozpočtů v ČR a předpokládaných dopadů demografických trendů na veřejné místní rozpočty. Za
současného modelu financování obcí v ČR v rámci rozpočtového určení daní mají negativní demografické trendy
vliv na poskytované veřejné služby jak po příjmové tak i po nákladové stránce. Jako příklad jsou uvedeny nově
vznikající mateřské školky financované v rámci IROP. V rámci výzkumu pro tento příspěvek bylo zjištěno, že
demografické trendy mají většinou negativní vliv na strukturu zasídlení v příhraničních regionech, což může mít
vliv na financování místních veřejných služeb.
Klíčová slova
demografické změny, pohraničí, místní veřejné služby
Annotation
The main aim of this paper is to identify the demographic trends and main factors which influence the structure of
settlement in border areas in Czech Republic in the context of financing local public services. For purposes of the
analysis the Czech-Polish border region has been selected as a reference area within which statistical data
(number of inhabitants, median age in the population, migration etc.) for the period 2007 – 2017 were compiled.
For more comprehensive and complexed insight into this issue demographic data of Polish border regions were
analyzed and involved as well. Resulting data were processed by means of theory of sets and structured data. In
current system of financing municipalities in CZ the negative demographic trends in the border area influence
providing of the local public services. The influence includes both incomes and costs of municipalities. As an
example, the analysis of project for newly-created nursery schools co-financed by IROP has been conducted. The
main conclusion of this paper is that demographic trends in border area have negative impacts on the settlement
of this regions. That means it can influence financing of the local public services.
Key words
demographic changes, border area, local public services
JEL classification: H72, J11
1. Úvod
Existuje celá řada negativních externalit, které ovlivňují poskytování veřejných služeb. Jednou z významných
oblastí v rámci výzkumu ekonomie veřejného sektoru bylo zkoumání negativních dopadů finanční krize z roku
2008 na veřejné rozpočty (Warner, Clifton, 2014) a její vliv na poskytování veřejných služeb (Warner, 2014).
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
427
S ohledem na nižší příjmy do veřejných rozpočtů bylo nezbytné provedení úsporných opatření na výdajové straně
spojených s poskytováním veřejných služeb (Bel, Warner, 2015). Tyto výzkumy se soustředily mj. na zkoumání
možnosti úspor z rozsahu a množství poskytovaných veřejných služeb, a případnou meziobecní spolupráci v této
oblasti (Bel, Warner, 2015). Kromě vlivu makroekonomických ukazatelů na kondici veřejných rozpočtů, jsou
důležitým aspektem demografické podmínky a změny (Deller, 1992), které mají vliv na populaci, která veřejných
služeb využívá.
Současné, hlavně negativní, trendy demografie mají zásadní vliv na fungování veřejných rozpočtů, veřejné správy
a poskytování veřejných služeb. To má dopad nejen na lokální a regionální úrovni, ale také na celostátní (LagoPeňas
a Martinez-Vazquez 2013).
„Za prvé, je ovlivněna státní správa a samospráva, která je nejčastějším poskytovatelem služeb veřejné
infrastruktury, a to prostřednictvím příjmové strany veřejných rozpočtů. Snižování počtu ekonomicky aktivních
obyvatel totiž zároveň zmenšuje potenciál pro růst příjmů z daní. Za druhé, ve stárnoucí a zmenšující se populaci
se mění také poptávka po veřejných službách“ (Rybová 2018).
S ohledem na dynamiku demografických procesů spojených se stárnutím společnosti, záporným přirozeným
přírůstkem a migračním saldem jednotlivých subregionů, se mění struktura příjmů veřejných rozpočtů, ale také i
rozsah, kvalita a náklady spojené s poskytováním místních veřejných služeb. Jedním z typů lokalit nejvíce
postižených sníženým rozvojovým potenciálem a negativními demografickými trendy jsou příhraniční oblasti
(Data ČSÚ a GUS, 2007-2017). Zde se vyskytují největší rozvojové rozdíly (hlavní ekonomické a demografické
ukazatelé) ve srovnání s celostátní úrovní (aktuální data ČSU a GUS, 2019). V roce 2004 Evropská komise vydala
Třetí zprávu o hospodářské a sociální soudržnosti, kde konstatovala zvláštní potřebu podpory příhraničních
regionů. V rámci politiky soudržnosti bude „věnována zvláštní pozornost především venkovským oblastem,
oblastem postiženým průmyslovými přeměnami a regionům, které jsou závažně a trvale znevýhodněny přírodními
nebo demografickými podmínkami, jako jsou například nejsevernější regiony s velmi nízkou hustotou
obyvatelstva a ostrovní, přeshraniční a horské regiony“ (MV ČR, Lisabonská smlouva, 2019). Následně byl tento
směr zapracován do Strategie regionálního rozvoje a dalších právních a strategických dokumentů na národní
úrovni.
Tyto regiony jsou v rámci celostátních strategických politik často zařazeny do vyloučených lokalit nebo lokalit se
strukturálními a demografickými problémy (tzv. znevýhodněné regiony, např. Karvinsko, Jesenicko, část
Opolského subregionu) např. dle SRR. Tyto problémy se následně mohou promítat do rozsahu a kvality
poskytování veřejných služeb, což je spojeno s modelem financování místních veřejných rozpočtů. To má dopad
na snížení příjmů do obecních rozpočtů, které mají vliv na životní úroveň obyvatelstva, úroveň zaměstnanosti a
demografickou situaci v regionu. S ohledem na periferní polohu příhraničních regionů vzhledem k centrální časti
země, je předpokládaný rozvojový potenciál nižší (územní bariéry, socioekonomická situace, dopravní dostupnost
do spádových center regionů atd.) (Molak a Huk, 2012).
Cílem tohoto příspěvku je identifikace demografických trendů a hlavních faktorů negativně a pozitivně
ovlivňujících strukturu zasídlení v příhraničních regionech ČR v kontextu financování místních veřejných služeb.
Tento příspěvek se zabývá následujícími výzkumnými otázkami:
 Jaké demografické trendy ovlivňuji strukturu zasídlení v příhraničních regionech ČR?
 Jaké negativní a pozitivní faktory ovlivňuji strukturu zasídlení v příhraničních regionech ČR?
 Jaký dopad na financování místních veřejných služeb mohou mít tyto trendy?
Současné trendy ekonomických výzkumů směřují mj. k finanční analýze typu CBA pro zachování nejvyšší úrovně
efektivnosti vynaložených veřejných prostředků (Warner, Clifton, 2014). Jedním ze zkoumaných řešení je
spolupráce obcí v oblasti sdílení a společné poskytování některých místních veřejných služeb. Je to právě spojené
s nepříznivou demografickou situací a zvyšujícími se náklady udržování a obnovování nezbytné technické a
občanské infrastruktury pro poskytování těchto služeb (Warner, Clifton, 2014).
2. Metody a data
Pro účely tohoto příspěvku bylo jako referenční území zvoleno česko-polské pohraničí. Celková délka hranice činí
796 km. Zde sousedí pět krajů (Liberecký, Královéhradecký, Pardubický, Olomoucký a Moravskoslezský) a šest
subregionů v klasifikaci NUTS3 (Jelniohorský, Walbrzyski, Nyský, Opolský, Bielský, Rybnický) na polské straně
(viz obr. 1). Referenční území je zároveň podporovaným územím v programu EU přeshraniční spolupráce Interreg
V-A pro období 2014-20 (navazující na předchozí programy IS CBC Phare, Interreg IIIA, OPPS ČR-PL 2007 –
13).
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
428
Obr. 1: mapa příhraničních regionů NUTS3
Zdroj: CRR ČR, 2014 (www.crr.cz).
V příspěvku byla provedena hloubková analýza statistických dat pro pět příhraničních krajů (na úrovni NUTS3 a
u některých ukazatelů dodatečně na úrovní NUTS4) a šest polských subregionů podél česko-polské hranice (NUTS
3). S ohledem na různé samosprávní uspořádání v obou státech byly použity pro účely srovnání dat k analýze
statistické jednotky v klasifikaci NUTS. Byla provedená analýza následujících statistických ukazatelů: počet
obyvatel na úrovní NUTS 3 a 4, věková struktura obyvatel, index stáří a následně byly identifikovány trendy.
Data byla následně zpracována s použitím teorie množin a strukturování dat. Pro přesnější sledování
demografických procesů byla analyzována data týkající se přírůstku a migrace, a to na úrovní ORP a okresů na PL
straně (NUTS4). Na základě výše zmíněné analýzy byly vypočteny indexy jednotlivých demografických ukazatelů
ve zvoleném referenční období, které činí 11 let (2007 - 17). Díky takto zvolenému období lze identifikovat trendy
a minimalizovat jejich zkreslení dopady silnějších ročníků porodnosti. Byla také provedena analýza aktuálních
politik, konkrétně: Strategie regionálního rozvoje ČR 2014-2020 (MMR, 2013), Strategického rámce České
republiky 2030 (MMR, 2017), IROP (aktualizováno MMR, 2018), demografických projekcí (ČSÚ, 2018; GUS
2017) a aktuálního právního rámce spojeného s financováním obecních rozpočtů (zákon 243/2000 Sb. v aktuálním
znění vč. prováděcích předpisů). Dále byla provedena analýza 20 projektů předložených do Integrovaného
regionálního programu, SC 2.4, (výzva 15.), z toho 5 projektů bylo zohledněno ve výsledcích tohoto výzkumu, a
to za účelem prověření poměrů fixních nákladů spojených s provozem MŠ jako jednoho z příkladů místní veřejné
služby.
3. Výsledky a diskuze
Referenční území představuje celkovou rozlohu cca 49 097 km2
, kde na české straně ke konci roku 2017 žilo
3 349 577 obyvatel (cca 31,6 % obyvatelstva ČR) a na polské straně obdobně tj. 3 515 044 (což činí cca 9 %
obyvatelstva Polska). Na české straně území změna počtu obyvatelstva za posledních jedenáct let od roku 2007
činí úbytek 39 671 obyvatel. Od roku 2012 se jedná o dvojnásobně rychlejší pokles než v období 2007-2011. Na
polské straně řešeného území v letech 2007-2011 bylo saldo kladné (plus 875 obyvatel), avšak za posledních 6 let
(2012-17) nastal velmi prudký pokles, a v tomto území ubylo celkově přes 68 000 obyvatel. Celkové saldo
obyvatelstva v sledovaném období za řešené území činí -108 173 obyvatel na obou stranách hranice (střední stav,
viz tab. 1).
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
429
Tab. 1: Vývoj počtu obyvatel v referenčním území- index 2017-2007
Jednotka NUTS3 Počet obyvatel - index 2017-2007
CZ území 2007 2017 Index
Liberecký kraj 433 948 440 934 101,61
Královéhradecký kraj 552 212 550 848 99,75
Pardubický kraj 511 400 517 243 101,14
Olomoucký kraj 641 791 633 133 98,65
Moravskoslezský kraj 1 249 897 1 207 419 96,60
Celkem 3 389 248 3 349 577 98,83
PL území
Subregion Bielský 649 695 666 946 102,66
Subregion Rybnický 637 006 635 589 99,78
Subregion Jeleniohorský 579 646 565 430 97,55
Subregion Wałbrzyský 680 111 657 010 96,60
Subregion Nyský 390 074 372 946 95,61
Subregion Opolský 647 014 617 123 95,38
Celkem 3 583 546 3 515 044 98,09
Zdroj: data ČSÚ, GUS (2019), vlastní zpracování.
Dále byla provedena analýza a vypočet indexu pro druhý klíčový demografický ukazatel tj. věkovou strukturu
obyvatelstva. Zde dle definice ČSÚ a GUS se zohledňují tři věkové skupiny: do 0-14 let, 15-65 a 65 a víc. Tento
model odpovídá běžné ekonomické aktivitě obyvatelstva tzv. produktivního věku. Zde je patrné zvyšování podílu
skupiny v poprodukčním věku ve vztahu k zbývajícím skupinám, a to v celém referenčním území. Ve všech
regionech jsou tyto trendy poměrně významné (viz tab. 2). Nejvýraznější tempo růstu podílu této skupiny je na
polské stráně v regionech Jeloniohorským (z 15,59 v roce 2007 na 22,14 v roce 2017) a Walbrzyským (z 17,13
v roce 2007 na 23,35 v roce 2017, což je nejvíce v celém území). Na české straně byl nejvýznamnější růst
v Libereckém kraji (z 13,35 v roce 2007 na 19,50 v roce 2017), který se zároveň, jako jeden z mála, vyznačuje
celkově kladným saldem počtu obyvatel, které činí ve sledovaném období 101,61 (viz tab. 1). Nejvyšší podíl této
věkové skupiny na české straně referenčního území v roce 2017 byl v Královéhradeckém kraji tj. 20,7, a to při
velmi nepatrném celkovém úbytku obyvatel na sledované území (index 99,75).
Tab. 2: Podíl obyvatel v poprodukčním věku 2017-2007
Podíl obyvatel v poproduktivním věku
CZ území 2007 2017 PL území 2007 2017
Liberecký kraj 13,35 19,50 Subregion Bielski 16,15 20,91
Královéhradecký kraj 15,07 20,70 Subregion Rybnicki 14,76 20,41
Pardubický kraj 14,69 19,60 Subregion Jeleniogórski 15,59 22,14
Olomoucký kraj 14,49 19,80 Subregion Wałbrzyski 17,13 23,35
Moravskoslezský kraj 13,73 19,13
Subregion Nyski 16,07 21,51
Subregion Opolski 16,53 21,39
Průměr za CZ území 14,27 19,75 Průměr za PL území 16,06 21,62
Zdroj: data ČSÚ, GUS (2019), vlastní zpracování.
Dalším analyzovaným demografickým ukazatelem je tzv. index stáří, který je vypočítán na základě počtu obyvatel
ve věku 65 let a více na 100 dětí ve věku 0-14 let. Index stáří je přímo ovlivněn celkovým poklesem obyvatel,
migračním saldem, a tedy i zvyšováním podílu obyvatel v poprodukčním věku.
Celorepublikový průměr indexu staří ČR v roce 2017 byl 122,1 %, v referenčním území byl však nadprůměrný a
činil 127,2 % na české straně a na polské dokonce až 154 %. Je zajímavé, že s ohledem na záporné migrační saldo
se zde nachází obce, které vykazovaly index staří dokonce na úrovní 224 % (Jeleni Hora).
Zde je patrné významné zrychlení trendu stárnutí společnosti v posledních letech. Od roku 2011 došlo ke zrychlení
tohoto demografického procesu. Na referenčním území, obzvlášť ve Walbrzyském subregionu na polské straně a
Královéhradeckém kraji, se tyto procesy projevily nejvýznamněji (viz Graf 1).
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
430
Graf 1: Index stáří 2007 – 2011 – 2017, referenční území
Zdroj: data ČSÚ, GUS (2019), vlastní zpracování.
Na základě výše analyzovaných statistických dat lze identifikovat následující demografické trendy:
 Záporný přirozený přírůstek obyvatel v referenčním území. Přirozený přírůstek pro celou ČR a Polsko
v referenčním období (2007-17) byl většinou kladný (vyjma roku 2013 a 2015), avšak v referenčním území
byl každoročně přirozený přírůstek záporný (vyjma několika ORP hlavně v Libereckém kraji a Bielském
subregionu).
 Záporné migrační saldo, které negativně ovlivňuje celkový počet obyvatel v příhraničních ORP. Migrační
saldo bylo v referenčním období záporné pro téměř celé referenční území, až na několik výjimek, které jsou
spojené s mj. procesem suburbanizace (Arltová, Langhamrová, 2010).
 Zvyšující se index stáří, který významně ovlivňuje strukturu zasídlení. Poměr obyvatel ve věku 65 a více let
narůstá neproporčně rychle ve vztahu k věkové skupině 0-14. V souladu s demografickými prognózami (ČSÚ,
2018, GUS, 2017) tento trend se bude nadále rychle prohlubovat.
 Proces suburbanizace, který má celoevropský charakter. Nelze jednoznačně určit, zda má negativní nebo
pozitivní vliv na strukturu zasídlení. V referenčním území lze konstatovat, že na základě statistických dat
vnitrostátní migrace postupuje ve směru z periferních, příhraničních oblastí směrem k větším městským
celkům. Téměř všechna příhraniční ORP ve všech referenčních regionech vykazuje záporné saldo na úkor
větších měst lokalizovaných blíž centru země. Tento proces pro tyto ORP je jednoznačně negativní a je spojen
s celou řadou socioekonomických faktorů. Pro větší městská střediska tento proces je většinou pozitivní, což
se odráží v růstu základních ekonomických ukazatelů (ČSÚ, GUS, 2019), kde dochází k celkovému nárůstu
počtu obyvatel.
Při analýze je však potřeba zohlednit také objektivní skutečnosti mající vliv na trendy zalidnění, např. reliéf území
(nedemografický faktor). Je potřeba konstatovat že v referenčním území se nacházejí významná horská pásma,
která stanoví přirozenou geografickou překážku a většinou stanoví rozvojovou barieru, která se negativně odráží
v demografických trendech (Molak, Huk, 2012). Tyto geografické překážky způsobují horší dopravní dostupnost,
ovlivňují spádovou oblast rozvojových pólů, snižují investiční atraktivitu regionu, a tím pádem se negativně odráží
v hospodářské kondici regionu ve srovnání s centrem regionu (např. Jesenické pohoří ve vztahu k Olomouci,
Přerovu atd.). Potvrzují to i negativní demografické trendy, kde hustota zalidnění Jesenicka činí pouze 54
obyvatel/km2
a vykazuje záporné trendy, ve srovnání s moravskoslezskou aglomerací, kde hustota osídlení
dosahuje 993 obyvatel/km2 (např. ORP Havířov) či na polské straně NUTS4 - okres Bielsko (1377 obyvatel/km2).
Dlouhodobé projekce demografického vývoje na obou stranách hranice dosahují období do roku 2050 až roku
2100 (ČSÚ, 2018). Dle středního modelu se na obou stranách hranice budou prohlubovat stávající procesy stárnutí
a migrace směrem do zahraničí a větších městských středisek. Trendy ve struktuře obyvatelstva budou obdobné
jako doposud. Předpokládaný pokles počtu obyvatel do roku 2045 bude na české straně v referenčním území činit
mezi 5 až 14 % (prohlubování negativních trendů v Moravskoslezském kraji) a na polské straně území tyto trendy
budou výrazněji hlubší a dosáhnou úbytku obyvatelstva řádově až 20% (např. subregion Walbrzyský). Stárnutí
obyvatelstva (ČSÚ, 2018; GUS, 2017) bude kopírovat dosavadní trend. Na české straně tento proces bude
0.0
20.0
40.0
60.0
80.0
100.0
120.0
140.0
160.0
180.0
200.0
2007 2011 2017
Liberecký kraj Královéhradecký kraj Pardubický kraj
Olomoucký kraj Moravskoslezský kraj Průměr za CZ území
PL území Subregion Bielski Subregion Rybnicki
Subregion Jeleniogórski Subregion Wałbrzyski Subregion Nyski
Subregion Opolski Průměr za PL území
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
431
pomalejší, nicméně na území všech pěti krajů překročí index staří 200%. Na polské straně dokonce v některých
regionech 300% (GUS, 2017).
Tyto demografické trendy můžou mít zásadní vliv na omezení zdrojů příjmu obecních rozpočtů a posléze i rozsahu,
dostupnosti a kvality poskytovaných místních veřejných služeb a také změny proporci počtu uživatelů jednotlivých
služeb (např. snížení počtu dětí v MŠ na úkor uživatelů sociálních služeb pro seniory). Je to spojeno jak s údržbou,
provozem a obnovou nezbytné infrastruktury (technické, sociální, socioekonomické atd.), tak se zajištěním
kvalifikovaných pracovních sil. Toto zjištění potvrzuje také Rybová (2018), která konstatuje: „Lze tedy shrnout,
že současný demografický vývoj a zejména pokles počtu obyvatel a změna jejich struktury vedou ke zvyšování
regionálně podmíněných disparit mezi velikostí nabídky a poptávky po technické infrastruktuře. To vytváří tlak
na veřejné i soukromé rozpočty, protože v krátkodobém až střednědobém horizontu dochází, resp. bude do
budoucna docházet ke zvýšení průměrných nákladů na technickou infrastrukturu.“ (Rybová, 2018).
Financování místních veřejných služeb
Dle platné legislativy jsou obce ve výrazné většině financované z tzv. rozpočtového určení daní (dále RÚD)
1
. Od roku 2018 se zvýšily podíly na přerozdělování výnosů z DPH, podíly ze zbývajících typů dani zůstaly na
stejné úrovni jako v minulých letech. Plánování příjmů veřejných rozpočtů zohledňuje demografické trendy (zde
bez aspektů sociálního a zdravotního zabezpečení, které představují separátní téma, a které má také přímou vazbu
na demografické ukazatele). Po poslední novelizaci zákona nadále hlavním kritériem přerozdělování příjmů pro
obce zůstává počet obyvatel složený z prostého počtu a váženého pomoci koeficientů tak, aby byl zachován
maximálně spravedlivý systém přerozdělování daní. V rámci RÚD se používají koeficienty postupových
přechodů, které mají zabránit většímu propadu příjmů obce z důvodů nepatrného poklesu počtu obyvatel. Nicméně
význam těchto koeficientů na celkovém propočtu příjmů obcí v rámci RÚD byl nepatrně snížen. Na úkor kritéria
počet obyvatel došlo k posílení kritéria počet dětí v MŠ a ZŠ o 2 p.b. Celkové příjmy obcí v roce 2018 dosahovaly
cca 300 mld. Kč v rámci RÚD. To znamená růst konstantně od roku 2009 ze 143 mld. Kč. Dle údajů Finanční
správy zůstávaly obce v rozpočtovém přebytku, a to v celkové výši cca 40,5 mld. Kč v roce 2016 (MF ČR, 2018).
Současný kladný výsledek hospodaření obecních rozpočtů je mj. spojen s makroekonomickými ukazateli
(ekonomický růst, zvyšování mezd a odvodů, snižování nákladů spojených s podporou nezaměstnaných atd.) a
obecnou konjukturou v celorepublikovém a evropském kontextu (vlastní zpracování, data ČSÚ, 2019; GUS,
2019). Bylo to také spojeno s pomalejším čerpáním externích finančních zdrojů (transfery do rozpočtů)
z národních a evropských dotací. Tímto se v obecních rozpočtech nečerpaly prostředky na spolufinancování
největších investic pro mj. výstavbu, rozšiřování a modernizaci infrastruktury nezbytné pro poskytování veřejných
služeb. Tyto faktory byly uvedené v každoroční Analýze stupně ekonomické sladěnosti České republiky
s Eurozónou za rok 2016, 2017 a 2018 (ČNB, 2019). Díky lepším výsledkům výnosů státního rozpočtu, také obce
dosáhly lepších výsledků hospodaření. Proto na první pohled nejsou patrné negativní dopady demografických
faktorů na příjmovou a nákladovou část veřejných rozpočtů, zejména rozpočtů menších obcí, které se potýkají
s výrazným poklesem obyvatel.
Dle platného znění zákona 243/2000 Sb. existuje přímá vazba příjmů veřejných rozpočtů, jejich dopadů na příjem
obecního rozpočtu proporčně k počtu obyvatel, a tímto i počtem potencionálních uživatelů veřejných služeb.
V rámci novelizace zákona 243/2000 Sb. byly po příjmové stránce RÚD pro obce zohledněné dva demografické
aspekty: byl ponechán významný vliv výpočtu na základě počtu obyvatel a bylo posíleno kritérium počtu dětí
v MŠ a ZŠ. Negativní demografické trendy v příhraničních obcích májí a budou mít negativní dopad na jejich
rozpočet, a tím pádem i na alikvotní prostředky na organizaci a poskytování veřejných služeb, které jsou v jejich
gesci (Kolektiv autorů, publikace projektu ADAPT2DC).
Náklady spojené s rozsahem poskytované služby a velikosti skupiny jejich uživatelů jsou hlavním faktorem pro
řešení maximální efektivnosti jejich poskytování např. v rámci meziobecní spolupráce (Bel, Warner, 2015).
Předškolní vzdělávání je dobrým příkladem veřejné služby, která může mít významné dopady na obecní rozpočty
v případě výskytů negativních, výše popsaných demografických trendů. Fixní náklady spojené s poskytováním
veřejných služeb často dosahují cca 75-80 % celkových nákladů bez ohledu na počet uživatelů (analýza 5 studií
proveditelnosti předložených projektů pro výzvu IROP, výzva 15, SC 2.4, data CRR ČR, 2019). Je to většinou
spojené s vysokými náklady na výstavbu, provoz a údržbu technické a občanské infrastruktury a také
s makroekonomickými trendy např. prudkým růstem mezd odborného personálu (financováno z krajského
příspěvku dle požadavku zákona, ve kterém jsou určeny minimální podmínky pro provoz MŠ a počty
1
Pravidla pro financování obecních rozpočtů upravuje zákon 243/2000 Sb., o rozpočtovém určení výnosů některých daní územním
samosprávným celkům a některým státním fondům, ve znění pozdějších předpisů, jehož poslední novelizace vstoupila v platnost k 1. 1. 2018
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
432
pedagogických pracovníků v přepočtu na děti). Většina zdrojů příjmů je přímo vázaná na počet dětí (cca 82%
příjmů). Pokles počtu obyvatel bude mít negativní dopad na příjmové stránky rozpočtu při současném zachování
výše fixních nákladů na poskytování veřejné služby např. v podobě sníženého příjmu ze školkovného, dotaci na
žáka, atd. (viz tab. 3)2
.
Tab. 3: Přehled podílů nákladů a příjmů pro novou školku dle studií proveditelnosti (2016 - 2026) –
průměrováno za 5 projektů předložených do IROP, SC 2.4, výzva 15. Model pro průměrovaný počet
dětí v MŠ – 48
Typ nákladu – provozní
náklady
Podíl nákladu na
provoz MŠ dle typu
nákladu
Příjem dle typu a zdroje Podíl příjmů na
celkových
příjmech na
provoz MŠ
Náklady na energie 4,8% Školkovné (za dítě) 29,3%
Náklady na vodu 2,8% Stravné (za dítě) 9,9%
Náklady na teplo
4,2%
Provozní dotace na žáka – SR (za dítě,
diskontovaný průměr za dítě –
35 404Kč/rok).
42,8%
Opravy a běžná údržba
4,5%
Příspěvek obce na provoz (dle
spotřeby, za budovu)
16%
Náklady na pedagogický a
nepedagogický personál
(hlavně financováno
z krajského a obecního
rozpočtu)
59,1%
Vedlejší příjmy, např. pronájem
prostor, mimoškolské aktivity.
2%
Spotřební matriál a režie 22,3%
Ostatní 2,3%
Celkem 100% Celkem 100%
Zdroj: studii proveditelnosti pro výzvu IROP, výzva 15, SC 2.4, data CRR ČR, vlastní zpracování.
4. Závěr
Na základě analýzy statistických dat a výpočtů hlavních demografických indexů lze konstatovat, že demografické
trendy v příhraničních regionech mají hlavně negativní dopady do struktury zasídlení těchto regionů. Tyto trendy
se prohlubují mnohem rychleji, než předpokládaly aktuální prognózy ČSÚ a GUS ze začátku referenčního období.
Pro oblasti lokalizované v přímé blízkosti hranic dochází k vylidňování na úkor větších regionálních středisek,
zvyšování podílu obyvatel v poprodukčním věku a stárnutí společnosti. Kladným trendem pro větší městská
střediska je kladné migrační saldo způsobené postupujícím procesem suburbanizace.
Výše popsané demografické trendy, na příkladu referenčního území, po očištění o nejvýznamnější
proměnné makroekonomické ukazatele, budou mít přímý a nepřímý vliv na obecní rozpočty (vlastní zpracovaní,
data MF ČR, 2019; ČSÚ, 2018), tím pádem i na zdroje financování pro poskytování místních veřejných služeb.
S ohledem na fakt, že celorepublikové projekce demografických ukazatelů jsou mnohem příznivější než ty pro
příhraniční obce, které se dlouhodobě vyznačují trvalými a posilujícími negativními trendy základních
demografických ukazatelů, a proto je patrné, že tyto ukazatelé budou mít do budoucna dopad hlavně na příjmovou
stránku obecních rozpočtů (nižší příspěvek z RÚD, poplatky za užívání, fixní náklady na údržbu a provoz nezbytné
infrastruktury atd.).
Jedním z řešení, jakým způsobem zvýšit nákladovou efektivnost ve vztahu k úspoře nákladů spojených s
nižším počtem uživatelů daně veřejné služby vyplývajícím z demografických trendů, může být meziobecní
spolupráce (Bel, Warner, 2015). V případě, kde počet uživatelů dané služby zásadně klesá při zachování
obdobných fixních nákladů, je meziobecní spolupráce (jak na národní úrovni, tak i dvou nebo více obcí i přes
hranici) jednou z variant, jak šetřit náklady v propočtu na uživatele. Potvrzují to dosavadní analýzy a výzkumy
prováděné v posledních letech (Bel, Warner, 2015; Soukopová 2016). Většina odborných publikací týkajících se
meziobecní spolupráce spojené s poskytováním veřejných služeb je zaměřená na absorpční kapacity veřejné
správy, vodohospodářství, odpadové hospodářství nebo zdravotní péči. Aspekty demografických trendů na
poskytování veřejných služeb a jejich nákladovou efektivnost budou předmětem následného výzkumu.
2
Na základě analýzy 5 studií proveditelnosti pro výzvu IROP, výzva 15, SC 2.4, data CRR ČR).
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
433
Literatura
[1] ARLTOVÁ, M.; LANGHAMROVÁ, J. (2010). Migration and ageing of the population of the Czech Republic
and the EU countries. Prague Economic Papers, vol. 19, no 1, pp. 54–73. ISSN 1210-0455. DOI 10.18267.
[2] BEL, G., WARNER, M., (2015). Inter-municipal and costs: Expectations and evidence. Public
Administration, vol. 93, vyd. 1, pp. 52-67. ISSN 1467-9299. DOI 10.1111.
[3] CRR ČR, (2019). Analýza 5 projektů předložených do IROP, výzva SC 2.4, výzva č. 15 - Informace o
projektech IROP dostupné v interní databázi. [online]. [cit. 5. 4. 2019]. Dostupné z: https://msiu.mssf.cz a
www.crr.cz.
[4] CRR ČR, (2014). Evropská územní spolupráce – mapa. [online]. [cit. 5. 4. 2019]. Dostupné z: www.crr.cz.
[5] ČNB, (2019). Analýza stupně ekonomické sladěnosti České republiky s Eurozónou za rok 2016, 2017 a 2018.
[online]. [cit. 25. 3. 2019]. Dostupné z:
http://www.cnb.cz/cs/menova_politika/strategicke_dokumenty/pristoupeni_emu.html.
[6] ČSÚ, (2019). Data za období 2007 – 2017 - Databáze demografických údajů za obce ČR. [online]. [cit. 25. 3.
2019]. Dostupné z https://www.czso.cz/csu/czso/databaze-demografickych-udaju-za-obce-cr.
[7] ČSÚ, (2018). Demografická prognóza CSÚ do roku 2100. [online]. [cit. 5. 4. 2019]. Dostupné z:
https://www.czso.cz/csu/czso/projekce-obyvatelstva-ceske-republiky-do-roku-2100-n-fu4s64b8h4.
[8] DELLER, S., (1992). Production efficiency in local government: a parametric approach. Public Finance, vol.
47(1), pp. 32-44. eISSN 15527530.
[9] GUS, (2019). Bank Danych Lokalnych. [online]. [cit. 25. 3. 2019]. Dostupné z
https://bdl.stat.gov.pl/BDL/dane/teryt/jednostka.
[10]GUS, (2017). Prognoza ludności gmin na lata 2017-2030. [online]. [cit. 5. 4. 2019]. Dostupné z:
https://stat.gov.pl/obszary-tematyczne/ludnosc/prognoza-ludnosci/prognoza-ludnosci-gmin-na-lata-2017-
2030-opracowanie-eksperymentalne,10,1.html.
[11]KOLEKTIV AUTORŮ, editor Lívia Kelenné Török, (2014). New Innovative Solutions to Adapt Governance
and Managment of Public Infrustractures to Demographic Change. Publikace projektu: ADAPT2DC.
[online]. [25. 3. 2019]. Dostupné z: https://www.kr-
ustecky.cz/assets/File.ashx?id_org=450018&id_dokumenty=1684777
[12]LAGO-PEñAS, S., MARTINEZ-VAZQUEZ, J., (2013). The Challenge of Local Government Size:
Theoretical Perspectives, International Experience, and Policy Reform. Cheltenham, Edward Elgar
Publishing, ISBN 978 1 78254 430.
[13]MF ČR, (2018, 2019). Zprávy MF pro obce a kraje. [online]. [cit. 25. 3. 2019]. Dostupné z:
https://www.mfcr.cz/cs/legislativa/zpravy-mf-pro-obce-a-kraje.
[14]MMR, (2013). Strategie regionálního rozvoje ČR 2014-2020. [online]. [cit. 5. 4. 2019]. Dostupné z:
https://www.databaze-strategie.cz/cz/cr/strategie.
[15]MMR, (2017). Strategický rámec Česká republika 2030. [online]. [cit. 5. 4. 2019]. Dostupné z:
https://www.databaze-strategie.cz/cz/cr/strategie.
[16]MMR, (aktualizováno, 2018). Program IROP. [online]. [cit. 5. 4. 2019]. Dostupné z:
http://www.crr.cz/cs/irop/.
[17]MOLAK, M., HUK, M. (2012). The Emergence of Cross-Border Functional Areas - Evaluation Study:
Evaluation study on the territorial dimension of cohesion policy - the emergence of cross-border functional
areas, Saarbrucken, LAP LAMBERT Academic Publishing, ISBN 9783659151224.
[18]MV ČR (2019). Lisabonská smlouva. [online]. [cit. 5. 4. 2019]. Dostupné z:
https://www.mvcr.cz/clanek/agenda-eu-na-mv-lisabonska-smlouva.aspx.
[19]RYBOVÁ, K. (2018). Vliv demografických změn na technickou infrastrukturu obcí v České republice případová
studie odpadového hospodářství. [Disertační práce]. Praha: Univerzita Karlova.
[20]SOUKOPOVÁ, J. (2016). Meziobecní spolupráce jako faktor nákladové efektivnosti a odpadového
hospodářství. In XIX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Sborník příspěvků. Brno: Masarykova
univerzita, pp. 753-759. ISBN 978-80-210-8273-1. DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-8273-2016-96.
[21]WARNER, M., CLIFTON J., (2014). Marketization, Public Services and the City: The Potential for Polanyian
Counter Movements, Cambridge Journal of Regions, Economy and Society, vol. 7, no. 1, pp. 45-61. ISSN
1752-1378. DOI 10.1093.
[22]WARNER, M., (2014). Municipal size, Resources and Effeciency: Theoretical Bases for Shared Services and
Consolidation, In Henderson A., Holzer, M., Municipal Shared Services and Consolidation, Routledge,
Newark, pp. 3-16. ISBN 9780765637239.
Výsledek vznikl v rámci řešení projektu specifického výzkumu MUNI/A/1118/2018 „Aktuální ekonomické a
institucionální problémy veřejných politik".
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
434
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-9268-2019-54
MAPOVÁNÍ VIRTUÁLNÍCH INFRASTRUKTUR PRO
REGIONÁLNÍ SHLUKOVÉ ANALÝZY
Mapping virtual infrastructures for regional cluster analysis
JOSEF BOTLÍK 1
MILENA BOTLÍKOVÁ 2
1
Katedra informatiky a matematiky
Obchodně podnikatelská fakulta v Karviné
Slezská univerzita v Opavě
1
Department of Mathematics and Informatics
School of Business Administration in Karvina
Silesian University
 Univerzitní náměstí 1934/3, 733 40 Karviná, Czech Republic
E-mail: botlik@opf.slu.cz
2
Ústav lázeňství, gastronomie a turismu
Filozoficko-přírodovědecká fakulta v Opavě
Slezská univerzita v Opavě
2
Institute of Gastronomy, Spa Manag. and Tourism
Faculty of Philosophy and Science in Opava
Silesian university in Opava
 Bezručovo náměstí 1150/13, 746 01 Opava, Czech republic
E-mail: milena.botlikova@fpf.slu.cz
Anotace
Cílem článku je prezentace výsledků modelování regionálních infrastruktur. Příspěvek vychází z výzkumů řízení
vztahů se zákazníky v malých a středních podnicích. Součástí tohoto výzkumu byla identifikace vlivu cizinců
s dlouhodobým pobytem na území České republiky na dodavatelsko-odběratelské vztahy, dané regionem původu
cizinců. V rámci výzkumu byly zjišťovány regionální geoprostorové vztahy související s dislokací zdrojových zemí,
kterých bylo identifikováno 185. Cílem analýzy byla identifikace prostorových vztahů (shluky oblastí s rostoucím,
klesajícím a konstantním rozložením počtu cizinců) byla použita virtuální infrastruktura modelovaná pomocí
minimálních vzdáleností. Pro identifikaci vztahů byl vytvořen model, umožňující modelování infrastruktury na
různých regionálních úrovních. Vlastnosti infrastruktury byly nastavovány pomocí doplňujících parametrů. Takto
modelovaná infrastruktura však vykazuje disproporce, které je nutné identifikovat a eliminovat a v tomto smyslu
upravit generování infrastruktury. Pro identifikaci vlastností infrastruktury byla použita metoda komparace,
explorační analýza, simulace pomocí multiagentních systémů, incidenční a precedenční matice a geostatistika.
Výzkum prokázal významnost jednotlivých parametrů infrastruktury, zejména počtu minimálních hran pro
jednotlivé státy.
Klíčová slova
infrastruktura, model, cizinci
Annotation
The aim of this paper is to present results of modeling of regional infrastructures. The paper is based on research
into customer relationship management in SMEs. Part of this research was the identification of the influence of
foreigners with long-term residence in the Czechia on supplier-customer relationships given by the region of origin
of foreigners. The research was focused on regional geospatial relations, associated with dislocation of source
countries of which 185 have been identified. The aim of the analysis was to identify spatial relationships (clusters
of areas with increasing, decreasing and constant distribution of the number of foreigners) using a virtual
infrastructure modeled using minimal distances. To identify relationships, a model has been developed to model
infrastructure at different regional levels. Infrastructure properties were set using additional parameters.
However, this modeled infrastructure shows disproportions which need to be identified and eliminated, and in this
sense, the generation of infrastructure. Comparison method, exploratory analysis, multiagent systems simulation,
incidence and precedence matrix and geostatistics were used to identify infrastructure characteristics. The
research proved the importance of individual infrastructure parameters, especially the number of minimum edges
for individual states.
Key words
infrastructure, model, foreigners
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
435
JEL classification: C15, C46, R15, R10
1. Úvod
Strukturální a prostorové regionální analýzy jsou charakteristické používáním infrastruktur, které jsou nezávislé
na geopolitickém rozložení. Vzájemné prostorové souvislosti mohou být dané fyzickými závislostmi (sousednost
subjektů, společné hraniční body, přítomnost fyzického, např. silničního spojení ap., nebo jsou generovány účelově
pomocí virtuální infrastruktury, například na základě geografických souřadnic a zvolených parametrů, nejčastěji
minimálních vzdáleností. Podle požadované hustoty bývá definován počet minimálních vzdáleností a další
parametry infrastruktury, například triangulace nalezených minimálních sousedností či opakování hran.
Generování virtuální infrastruktury na regionálních geopolitických objektech naráží na problémy spojené s
nerovnoměrným rozložením sousedících objektů a rozdílnou velikostí.
Použití minimálních vzdáleností mezi státy na základě geografických středů nedává uspokojivou infrastrukturu,
která je v některých případech nepřiměřeně hustá, nebo naopak nemusí být souvislá. Příspěvek se zabývá možnými
metodami redukujícími dané disproporce. Prostorové analýzy narážejí na problémy, které souvisí
s nerovnoměrným rozložením geografických dat. Analýza prostorových dat má svá specifika, která souvisí, mezi
jiným, s identifikací infrastruktury. V této souvislosti hovoří např. Ježek (2015) o geostatistice a prostorové
interpolaci.
V rámci projektu Institucionální podpory a projektu SGS Aplikace systémů na řízení vztahů se zákazníky v
prostředí malého a středního podnikání na Obchodně podnikatelské fakultě v Karviné je prováděn rovněž výzkum
struktur souvisejících s prostorovou dislokací zákazníků a produktů. V tomto kontextu jsou vytvářeny a
analyzovány virtuální infrastruktury. Součástí výzkumu bylo i zkoumání vlivu cizinců na pracovní prostředí,
vzniklé změnou uplatnění cizinců na pracovním trhu a současně změnou zákaznických vztahů způsobených
specifickými požadavky cizinců, východiskem byla analýza vývoje počtu cizinců v České republice (ČR) podle
typu pobytu (Botlík, Botlíková 2018). Zkoumána byla prostorová dislokace zemí, které slouží jako zdrojové
destinace cizinců s dlouhodobým pobytem v ČR. Příspěvek uvádí poznatky, které byly zjištěny při generování
virtuální infrastruktury na úrovni států, související zejména s nerovnoměrným rozložením a hustotou.
Prezentované výsledky budou do budoucna dále analyzovány a budou sloužit jako podklady pro vytváření
obecného modelu pro generování regionálních infrastruktur. Při analýzách lze vycházet z předpokladu, že z
hlediska statistického uspořádání geoprvků můžeme předpokládat shlukovou prostorovou distribuci (Horák, 2015)
2. Současné poznatky a teoretická východiska
Mapování infrastruktur, používání geostatistiky a geoinformatiky je v současnosti poměrně využívanou metodou.
Modely z oblasti teorie grafů zmiňuje např. Mareš (2007), který se zabývá zejména planárními grafy jako
prostředkem pro mapování geoprostorových dat, dále pak např. nebo Housni (2019). Metody z oblasti geostatistiky
uvádí. Ježek (2015) nebo Dobrovolný (2010), který uvádí, že: “pomocí klasických statistických metod lze vhodně
analyzovat především atributová data. Velmi omezeně však jimi lze charakterizovat prostorové vlastnosti objektů
a jevů…, prostorové vlastnosti jako např. prostorové uspořádání (strukturu) lze charakterizovat právě pomocí
geostatistických metod“. V oblasti praktických aplikací a výzkumů lze vysledovat standardní využití obdobných
metod pro mapování regionálních struktur např. u Aksoye et al (2019), který identifikuje typické sdílené
strukturální vlastnosti malých, nesouvislých, hvězdicových grafů i rozsáhlých grafových struktur (velké grafové
průměry a velké průměrné vzdálenosti), při analýzách rozvodné elektro sítě USA a Polska. Metodologii pro
hodnocení multikriteriálních analýz založenou na GIS uvádí Guarini et al (2018). Na nutnost vytvářet virtuální
infrastruktury poukazuje dále např. Kuemper et al (2017), který upozorňuje na nutnost používání zjednodušeného
geoprostorového modelu, který nezohledňuje fyzickou infrastrukturu. Význam a specifika geostatistiky a
geoinformatiky, jako nástrojů pro praktickou analýzu specifických struktur dokládá dále např. projekt Intergraphu
a Doc. Horáka (2015) z VŠB-TU Ostrava, kde, je používán pro výpočet základních prostorových charakteristik
průměrný střed, mediánový střed, směrodatná vzdálenost a využívána je tvorba elipsy standardizované odchylky
Tyto charakteristiky v našem výzkumu nebyly použity.
3. Použité metody, cíle
Cílem prezentované části výzkumu je vygenerovat infrastrukturu vhodnou pro další část analýzy (precedenční
analýza počtu cizinců) na základě kombinace atributů. Příspěvek prezentuje explorační analýzu rozložení a
dostupnosti států v celosvětovém kontextu, se zaměřením na evropský region. Byly ověřovány možnosti
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
436
geostatistických metod s cílem experimentálně podložit výběr vhodných statistických nástrojů a technik. V éto
souvislosti byla použita současně metoda komparace.
Explorační analýzu dat lze užít v situaci, kdy není dostatečně jasné, co vše může být výsledkem. Cílem této fáze
výzkumu je výběr možných kombinací dat s cílem poskytnout maximum informací k prostorovým souvislostem
na úrovni zemí. Na základě experimentů a simulace byly testovány modely s různou hustotou infrastruktury
s cílem poskytnout základnu pro výběr dalších metod segmentace dat. V současnosti jsou výzkumy ve stádiu
návrhů a doporučení hypotéz pro další, konfirmační analýzy. Na základě Nešpora (2017) a Horáka (2015) byla
použita jako metoda shluková analýza a metodiky založené na uspořádaných statistických řadách, zejména
charakteristiky a postupy využívající medián, modus, kvartilové rozpětí a krabicový graf. Pro vlastní modelování
byly použity metody geostatistiky a prostorové interpolace. Vzhledem k tomu, že geostatistika (Dobrovolný, 2010)
v širším slova smyslu představuje statistický popis prostorově lokalizovaných dat (geografických objektů) a
statistický popis prostorového uspořádání objektů (bodů, linií, ploch), lze ji aplikovat na analýzu rozsáhlých
infrastruktur. Pro analýzu hustoty rozložení lze dále použít prostorovou autokorelaci, pozitivní autokorelace
ukazuje na shluk obdobných subjektů (stejně velkých států), negativní prostorová autokorelace ukazuje na
sousednost různě velkých subjektů.
4. Model a data
V první fázi byla použita metoda komparace, kdy byly identifikovány zlomové body a intervaly pro identifikaci
změn. Komparace probíhala na datech Českého statistického úřadu (ČSÚ, 2018, A, ČSÚ, 2018, B), sledován byl
vývoj počtu cizinců v ČR s trvalým pobytem a dlouhodobým pobytem nad 90 dní (datová řada 1998-2018) a
nelegální pobyt (datová řada 2008-2016), viz Botlík (2018).
V další části analýzy byla vybírána data na základě identifikace států, jejichž občané mají evidovaný na území ČR
dlouhodobý pobyt, podle podkladů Cizinecké policie (ČSÚ, 2018, C) bylo identifikováno ve sledovaném období
185 států (Botlík, 2018). Jednotlivým státům byly přiřazeny geografické souřadnice, které byly transponovány do
intervalů s nulovým počátkem a následně byly vygenerovány metodou nejmenších čtverců vzdálenosti mezi státy.
Pro další, dílčí analýzy byl výběr zúžen na 48 evropských zemí.
Vlastní generování infrastruktury je prováděno pomocí incidenčních matic metodou hledání nejbližšího (resp.
přirozeného) souseda (Ježek, 2015). Mapování se provádí náhodným průchodem autonomního agenta, agent hledá
podle zadání příslušný počet minimálních hran (nejbližších sousedů procházeného státu). Při identifikaci již
evidovaného minima lze podle požadavků na modelovanou infrastrukturu nalezené minimum odmítnout, nebo
akceptovat. Z důvodu zabezpečení souvislé, dostatečně husté infrastruktury, může agent, podle zadání, každou
nově nalezenou hranu propojit do trojúhelníku s předchozí nalezenou hranou s počátkem ve stejném bodě.
Identifikované hrany jsou ukládány do binární incidenční matice konektivity (BCM – binary connectivity matrix).
Podle zadaného počtu průchodů jsou vypočítány procentuální hodnoty identifikace příslušné hrany. Na základě
infrastruktury jsou pro příslušná místa s identifikovanou vazbou srovnávány počty cizinců a pomocí precedenčních
matic identifikovány oblasti s konstantním nárůstem. Tato část analýzy není součástí prezentovaného příspěvku.
5. Vlastní analýza
Byly generovány infrastruktury pro dvě až šest hledaných minim. V první fázi analýz bylo testováno, jaký vliv na
hustotu infrastruktury mají základní atributy – počet hran, povolení přepisu hran, spojování do trojúhelníků a počet
průchodů. Pro hodnocení vlastností infrastruktury byl sledován celkový počet generovaných hran za jednotlivé
státy a za jednotlivé kombinace parametrů modelu, dále minimální a maximální počty hran, průměrné počty a
mediány.
Obrázek 1 ukazuje identifikované hodnoty za jednotlivé kombinace atributů, třízených podle celkového počtu
generovaných hran, zápis 2 ano ne 1 znamená požadovanou identifikaci 2 minim, povolenou akceptaci již
identifikované hrany, zákaz triangulace a jeden průchod pro identifikaci. Suma hran je vynesena na pravé svislé
ose, zbývající hodnoty na levé.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
437
Obr. 1: základní parametry infrastruktury podle států
Zdroj: vlastní zpracování
Z grafu na obrázku 1 je patrné, že disproporce jsou zejména u vývoje maxim a minim při rostoucím celkovém
počtu indikovaných hran. Největší disproporce vykazují kombinace 3,ne,ne,1; 2,ne,ano,1; 4,ne,ne,1; 4,ano,ano,1;
5,ano,ano,1; 2,ne,ano,10; 4,ne,ano,1 a 4,ne,ano,10.
Pro další analýzy a pro vizualizaci rozložení dat ve zkoumaném vzorku byly použity krabicové grafy. Skupina
grafů na obrázku 2 slouží pro analýzu významnosti parametru „počet hran“, postupně pro 1průchod (vlevo), deset
průchodů (uprostřed) a celkově (vpravo). V jednotlivých řádcích jsou vyhodnoceny postupně celkové sumy
identifikovaných hran (1. řádek), maximální a minimální počty identifikovaných hran (ř. 2,3), průměrné počty a
směrodatná odchylka (ř. 4,5). Medián nebyl v této analýze hodnocen, protože, jak je patrné z obrázku 1, je ve
většině případů velmi podobný průměru. Analyzované hodnoty jsou statistickými veličinami za všechny státy pro
jednotlivé kombinace faktorů (suma hran za všechny státy postupně pro jednotlivé kombinace faktorů, minimální
počet hran ze všech států postupně pro jednotlivé kombinace faktorů, maximální počet hran ze všech států postupně
pro jednotlivé kombinace faktorů atd.).
Obr. 2: analýza významnosti počtu hran v modelu
Zdroj: vlastní zpracování
Celkový počet identifikovaných hran roste s počtem požadovaných hran. Současně je patrná ve všech případech
nízká hodnota mediánu. Je zřejmé, že výsledky v jednotlivých kombinacích parametrů se výrazně liší, celkový
počet identifikovaných hran se např. v případě 6 hran pohybuje od 1441 do 6856. Pro další výběr vhodné
kombinace faktorů může mít význam skutečnost, že ve všech případech je zřejmý největší nárůst mezi 4 a 5
hranami. Při hodnocení identifikovaných minimálních počtech hran je patrné, že pro 3 a 4 hrany je minimum pro
všechny státy téměř konstantní, při jednoprůchodové identifikaci bylo u všech kombinací faktorů minimum pro 3
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
438
hrany rovno 3, pro 4 hrany rovno 4. Problémem byla identifikace u dvou požadovaných hran, kdy došlo v případě
jednoho průchodu k identifikaci pouhé jedné hrany, což predikuje možnost vytváření nesouvislých struktur
v případě kombinace 2 hledaných minim a jednom průchodu. V případě současného hodnocení jednoho průchodu
a 10 průchodů jsou zjevné odlehlé hodnoty pro 4,5 a 6 hran. Nejvhodnější se jeví použití 3 nebo 4 hran.
Hodnocení maximálních hodnot (řádek 3, obr. 2) ukazuje největší nárůst pro 4 hrany. Současně je patrné, že při
jednom průchodu je pro 3 a 4 hrany medián téměř shodný s průměrem. Maximální hodnoty pro jeden průchod a
3, resp. 4 hrany se pohybuje mírně nad hodnotou 30, což je hodnota třetího kvartilu. U kombinace průchodů (pravý
graf v řádku 3) je vidět velmi malá odlehlost krajních hodnot pro 2,3 a 4 hrany.
Hodnocení průměrných identifikovaných počtů hran za jednotlivé státy ukazuje téměř konstantní nárůst prvního,
druhého, i třetího kvartilu. U průměrné odchylky (řádek 5, obr. 2) je u jednoprůchodové metody vidět velmi
podobné hodnoty (zejména prvního a třetího kvartilu) u 5 a 6 hran (u jednoprůchodového i kombinovaného grafu).
Nejmenší nárůst odchylky je mezi použitím tří a čtyř hran. U všech sledovaných statistických veličin byl průměr
ve většině případů nad mediánem.
Na obrázku 3 je analýza atributů povolení/zákazu použití dříve nalezené hrany (první tři sloupce) a povolení/zákaz
triangulace (sloupec 4,5,6). Opět je pro každý faktor nejdříve jednoprůchodový model (sloupce 1 a 4),
desetiprůchodový (sloupce 2 a 5) a kombinace obou (3. a 6. sloupec). První řádek je opět analýza sumy hran, druhý
je analýza minim, ve třetím jsou maxima, ve čtvrtém řádku průměry a v pátém průměrné odchylky.
Obr. 3: analýza významnosti povolení opakování hran a triangulace v modelu
Zdroj: vlastní zpracování
U sumárních hodnot (řádek 1 obr. 3) je vidět konstantní poměr mezi hodnotou druhého a třetího kvartilu u modelu
s povolenou akceptací dříve nalezené hrany. Je zřejmé, že zákaz akceptace dříve nalezené hrany a triangulace vede
ke značnému nárůstu identifikovaných hran, kdy zejména nárůst hodnot třetího kvartilu je výrazný. Zjištěné
minimální hodnoty vykazují mírné nárůsty, opět je zřejmá identifikace pouze jedné hrany při povolené akceptaci
dříve nalezené hrany u jednoprůchodového modelu (sloupec 1, řádek 2, obr. 3). U maximálních hodnot (třetí řádek)
je patrný mírně větší vliv triangulace, zejména při srovnání hodnoty třetích kvartilů při povolení akceptace
nalezené hrany a prvního kvartilu při zákazu hrany a totožného srovnání při povolení triangulace. Povolení
triangulace může vést k větším odchylkám při vícenásobném průchodu, což ukazuje srovnání mediánů u zákazu
přepisu a povolení triangulace (řádek 3, sloupec 2 a sloupec 5).
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
439
Srovnáním průměrných hodnot (řádek 4) je patrné, že téměř všechny alternativy mají rovnoměrně rozložené druhé
a třetí kvartily (s výjimkou zakázané triangulace v desetiprůchodovém modelu). Při deseti průchodech je patrná
větší citlivost na akceptaci hrany, než na triangulaci (sloupec 2 a 5, řádek 4). Vliv na průměrnou odchylku (řádek
5, obrázek 3) je u obou forem změn atributů obdobný, u změn týkajících se akceptování dříve nalezené hrany má
medián blíže průměru, než u povolené triangulace. Na obrázku 4 je srovnán význam násobných průchodů
(1průchod, 10 průchodů), zleva doprava je graf sumy, minima, maxima, průměru a odchylky.
Obr. 4: analýza významnosti násobných průchodů v modelu
Zdroj: vlastní zpracování
Nárůst celkového počtu identifikovaných hran způsobený násobným průchodem vede k menšímu nárůstu, než
změna u ostatních atributů. Významnost násobného průchodu je téměř bezvýznamné při identifikace minimálních
hodnot (druhý sloupec, obrázek 4).
6. Diskuse
Z analytické části plyne, že existující modely mohou generovat široké spektrum regionálních infrastruktur různé
hustoty. Nesouvislá infrastruktura byla identifikována pouze při použití 2 hran, povolené akceptaci již evidované
hrany a při zakázané triangulaci při jednoprůchodové identifikaci. Zvyšování počtu průchodů má vliv zejména u
modelů s nízkým počtem požadovaných hran. Požadavek na povolení/zákaz dříve identifikované hrany má
obdobný význam, jako povolení triangulace, vede k výraznějšímu nárůstu počtu identifikovaných hran než
navýšení počtu průchodů.
Pro výběr konkrétní kombinace atributů se analýzy na základě kvartilů nejeví postačující, proto byla přidána
analýza spolehlivosti na základě hodnocení průměrné odchylky. Pro tuto analýzu byly vypočítané statistické
hodnoty původních statistických výsledků za jednotlivé kombinace parametrů, byly zjištěny nejčastěji
identifikované průměry (11) a nejčastější průměrné odchylky (5,7).
Následně byly vyhodnoceny varianty, které mají průměrnou odchylku z intervalu 4,9-6,2 (vybráno empiricky na
základě četnosti naměřených hodnot) a průměrnou hodnotu z intervalu 10-12). Následně byly zjištěny státy
s nejnižším rozptylem a zjištěny kombinace s hodnotou blízkou průměru z množiny vybraných států. Obrázek 5
ukazuje četnost států s tímto rozložením pro jednotlivé kombinace parametrů. Neuváděné kombinace
nevyhovovaly požadavkům na hodnoty průměrné odchylky a průměru.
Obr. 5: Identifikace skupin s minimálním rozptylem hodnot
Zdroj: vlastní zpracování
Jako rovnocenné se pro výběr jeví kombinace 4,ano,ano,10 a 5,ne,ne,1, dále pak 3,ne,ne,10 a 4,ne,ne,10. V úvahu
lze brát i 4,ano,ano,1 a 5,ano,ano,10. Je zřejmé, že varianty s deseti průchody mají větší přesnost, větší počet
identifikovaných hran lze doplnit procentem úspěšnosti identifikace. Ve většině případů pak požadavek na
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
440
minimálně 90% identifikaci při jednotlivých průchodech dává počet hran na obdobné úrovni, jako
jednoprůchodový, identifikace je však spolehlivější. Nevýhodou je podstatně delší doba potřebná pro identifikaci.
Z analýzy vývoje počtu identifikovaných hran za jednotlivé státy bylo dále zjištěno, že největší disproporce
maximálního počtu identifikovaných hran za jednotlivé státy vzhledem k celkovému počtu vykazují kombinace
3,ne,ne,1; 2,ne,ano,1; 4,ne,ne,1; 4,ano,ano,1; 5,ano,ano,1; 2,ne,ano,10; 4,ne,ano,1 a 4,ne,ano,10.
Srovnáním s předchozí skupinou je patrné, že kombinace (s výjimkou 5,ne,ne,1) mají tendenci mít při jednom
průchodu sklony k velkým disproporcím při srovnání jednotlivých států. Jak bylo dříve uvedeno, toto lze
eliminovat více průchody a následným omezením počtu hran procentním upřesněním požadované identifikace.
Obrázek 6 ukazuje infrastrukturu generovanou pomocí pěti hran, s povolenou akceptací již identifikované hrany,
bez triangulace, generovanou jedním průchodem (5,ne,ne,1). Jako další parametr byla doplněna maximální
povolená délka indikované hrany. Levá část obrázku ukazuje infrastrukturu s limitem délky hrany 1000 km, pravá
s limitem 500 km.
Obr. 6: příklad generované infrastruktury části evropských států
Zdroj: vlastní zpracování
7. Závěr
Z analýzy vyplynulo, že požadavek na vysokou hustotu a souvislost (spojitost) infrastruktury lze zabezpečit
především definicí minimálního počtu hran, jako doporučené se jeví 4-5 hran, s akceptací dříve identifikované
hrany. Zabezpečení souvislosti pomocí triangulace lze v současném modelu zabezpečit v omezené míře, pokud je
počet požadovaných hran v intervalu 3-4. Při požadavku na nižší hustotu (počet požadovaných hran = 2) nezaručí
ani triangulace souvislou infrastrukturu a může dojít rozpadu na vice fragmentů. Hlavní problém triangulace
v současném modelu je chybějící omezení triangulace, které vede k identifikaci příliš dlouhých minimálních hran.
Je-li úhel svíraný nalezenými hranami blízký 180 stupňů, pak může vzniknout triangulací hrana rovná téměř
dvojnásobku nalezených minim, což vede k disproporcím v rozložení dostupnosti jednotlivých států. Pro další
modelování je tato disproporce odstranitelná zabezpečením úhlu do 90 stupňů, zabezpečením maximální
rovnostrannosti trojúhelníků, případně použitím Delaunayovy triangulace.
Závažným problémem současné metody je nízká adaptibilita na autokorelaci a disproporce v geografickém
rozložení států. Lze jmenovat zejména následující problémy. Nízká hustota sousedících států (např. Portugalsko,
Španělsko). Sousednost prostorově dominantního subjektu s malými subjekty (Rusko vs evropské státy).
Nerovnoměrná dislokace subjektů („dlouhá“ Itálie s vazbami na země bývalé Jugoslávie). Odstranění těchto
disproporcí je problematické, protože zjednodušený model pracuje pouze se souřadnicemi geografických středů
prostorových objektů (států) a nebere v úvahu vzdálenosti od státních hranic (evidence hranic by podstatně omezila
možnosti obecného použití modelu). Tyto problémy lze odstranit tvorbou fiktivních hranic na základě dalších
analýz, metody jsou prozatím ve stádiu testování. Jako možná se jeví kombinace půlení intervalů (nalezených
minim) ve vazbě na nejmenší hodnotu minima pro příslušný stát, dále možnost identifikace průsečíků
identifikovaných minim a polynomů (generovaných například pomocí kolmic k minimům.
Stávající model má rovněž disproporce související s identifikací cizinců v zemích bývalé Jugoslávie, které
v průběhu analyzovaného období vznikaly a zanikaly
Literatura
[1] AKSOY, S. G., (2019). A generative graph model for electrical infrastructure networks. Journal of complex
networks, vol. 7, no. 1, pp. 128-162. DOI 10.1093/comnet/cny016.
[2] BOTLÍK, J., (2018). Foreigners as a factor influencing supplier-customer relations. In Medzinárodné vzťahy
2018: Aktuálne otázky svetovej ekonomiky a politiky. Sborník příspěvků. Bratislava: Ekonomická univerzita v
Bratislave, pp 58-71. ISBN 978-80-225-4602-7.
2
6 8
12
14
18
2226
28
35
39
40
45
54
57
59
60
61
81
85
89
92
93
94
95
98
99
104
109
115
120
121
131
132
133
135
138
141
147
148
151
153
154
163
164
165
166
174
175
178
2
6 8
12
14
18
2226
28
35
39
40
45
54
59
60
61
81
85
89
92
93
94
95
98
99
104
109
115
120
121
131
132
133
135
138
141
147
148
151
153
154
163
164
165
166
174
175
178
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
441
[3] BOTLÍK, J., BOTLÍKOVÁ, M., (2018). Globalization and migration centers development with intensive
effect on structure of the Czech Republic population – foreigners staying more than 12 months. In 18th
International Scientific Conference Globalization and Its Socio-Economic Consequences. Sborník příspěvků.
Žilina: University of Zilina, pp. 70-77. ISBN 978-80-8154-249-7.
[4] ČSÚ, (2018), Cizinci: Počet cizinců. [online]. [cit. 2019-03-20]. Dostupné z:
https://www.czso.cz/csu/cizinci/cizinci-pocet-cizincu.
[5] ČSÚ, (2018), Cizinci: Nelegální migrace. [online]. [cit. 2019-03-20]. Dostupné z:
https://www.czso.cz/csu/cizinci/2-ciz_nelegalni_migrace.
[6] ČSÚ, (2018), Předběžné údaje zveřejňované Ředitelstvím služby cizinecké policie. [online]. [cit. 2019-03-20].
Dostupné z: https://www.czso.cz/csu/cizinci/predbezne-udaje-zverejnovane-rs-cp.
[7] DOBROVOLNÝ, P., (2010). Geostatistika, In Výukové texty. Brno: MUNI. [online]. [cit. 2019-03-19].
Dostupné z: https://is.muni.cz/el/1431/jaro2015/Z6101/um/39007348/Geostatistika.pdf.
[8] GUARINY, M. R. et al., (2018). Multicriteria Spatial Decision Analysis for the Development of the Italian
Minor Airport Systém. Journal of advanced transportation, vol. 1, pp. 1-33. ISSN 0197-6729. DOI
10.1155/2018/6847030.
[9] HORÁK, J., (2015). Prostorové analýzy dat. Ostrava: VŠB-TU, 6. vydání.
[10]HORÁK, J., HORÁKOVÁ, B., (2015). Ws mapy budoucnosti: analýza kriminality v rámci projektu gisbs. In
Program „Bezpečnostní výzkum pro potřeby státu v letech 2010 až 2015, Praha: Workshop Intergraph.
[online]. [cit. 2019-03-19]. Dostupné z: http://www.prevencekriminality.cz/evt_file.php?file=778.
[11]HOUSINI, K., (2019). An Efficient Algorithm for Enumerating all Minimal Paths of a Graph. International
journal of advanced computer science and applications, vol. 10, no. 1, pp. 450-460. ISSN 2158-107X.
[12]JEŽEK, J., (2015). Geostatistika a prostorová interpolace. Praha: Univerzita Karlova v Praze. ISBN 978-80-
246-3076-2.
[13]KUEMPER, D. et al., (2017). An Infrastructure-based Interpolation and Propagation Approach for IoT Data
Analytics. In 20th
conference on innovations in clouds, internet and networks (ICIN). Sborník příspěvků. Paris:
ICIN, pp. 349-354. ISBN 978-1-5090-3672-1.
[14]MAREŠ, M., (2007). Krajinou grafových algoritmů, průvodce pro středně pokročilé. Praha: Institut teoretické
informatiky. ISBN 978-80-239-9049-2.
[15]NEŠPOR, Z. R., (2017). Sociologická encyklopedie, Praha: Sociologický ústav AV ČR. [online]. [cit. 2019-
03-20]. Dostupné z: https://encyklopedie.soc.cas.cz.
Tento článek vznikl za podpory projektu č. SGS/19/2019, Aplikace systémů na řízení vztahů se zákazníky v
prostředí malého a středního podnikání přijatého v roce 2019 (Botlík).
Tento článek vznikl za podpory projektu SGS 2/2019 „Cestovní ruch Moravskoslezského kraje v kontextu
udržitelného rozvoje“ na Filozoficko-přírodovědecké fakultě v Opavě, Ústavu lázeňství, gastronomie a turismu
v Opavě (Botlíková).
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
442
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-9268-2019-55
VLIV PŘÍMÝCH ZAHRANIČNÍCH INVESTIC NA
ZEMĚDĚLSKOU PŮDU V ČESKÉ REPUBLICE
Influence of foreign direct investment on an agricultural land in the
Czech Republic
JAROSLAV ŠKRABAL
Katedra ekonomie a veřejné správy
Obchodně podnikatelská fakulta v Karviné
Slezská univerzita v Opavě
Department of Economics and Public Administration
School of Business Administration in Karvina
Silesian University in Opava
 Univerzitní nám. 1934/3, 733 40 Karviná, Czech Republic
E-mail: skrabal@opf.slu.cz
Anotace
Úbytek zemědělské půdy je v dnešní době více patrný, než v předcházejících desetiletí a půda se stává cenným
přírodním zdrojem. Zemědělská půda často ustupuje stavební činnosti, což vede k degradaci půdního fondu
v České republice. Na úbytek zemědělské půdy mají vliv i přímé zahraniční investice. Hodnota přímých
zahraničních investic v posledních letech je ve vzrůstající tendenci, kde stav těchto investic byl za rok 2017
na hodnotě přes 3,3 mld. Kč. Cílem tohoto příspěvku je zjistit vliv přímých zahraničních investic na úbytek
zemědělské půdy v České republice. Pro zjištění závislosti mezi těmito proměnnými byla provedena korelační
analýza, kde výsledky ukazují na silnou, statisticky významnou korelaci sledovaných indikátorů. Důležité je
poukázat na fakt, že na úbytek zemědělské půdy působí i jiné faktory, kde se jedná především o převod na jiný druh
pozemku, které jsou určené především na výstavbu developerských projektů, výstavby dálnic a dalších činností,
které mají vliv na úbytek zemědělské půdy, kdy tyto zábory půdy mohou být i součástí přímých zahraničních investic
na zemědělskou půdu.
Klíčová slova
přímé zahraniční investice, zemědělská půda, úbytek půdy, rozloha půdy
Annotation
The decline in agricultural land is now more evident than in the previous decades, and soil is becoming a valuable
natural resource. Farmland often abandons construction activities, leading to the degradation of land resources
in the Czech Republic. Foreign direct investment also affects the decline in agricultural land. The value of foreign
direct investment has been growing in recent years, where the value of these investments in 2017 was over CZK
3.3 billion. The aim of this paper is to determine the impact of foreign direct investment on the loss of agricultural
land in the Czech Republic. To determine the correlation between these variables, a correlation analysis was
performed, where the results point to a strong, statistically significant correlation of the monitored indicators. It
is important to point out the fact that other factors also influence the decline of agricultural land, especially the
transfer to another land area, which is primarily intended for the development of development projects,
construction of motorways and other activities that affect the loss of agricultural land, where such land grabbing
may also be part of foreign direct investment in agricultural land.
Key words
foreign direct investment, agricultural land, land loss, land area
JEL classification: F21, O13, Q11, R52
1. Úvod
Využívání půdy a změna půdy patří v dnešní době mezi hlavní motory globální změny (Lambin a Geist, 2006).
Rostoucí poptávka po potravinách vyvolala rychlou zemědělskou expanzi, ztráty lesů, pastvin a mokřadů (Meyer
a Turner, 1992; Ramankutty a Foley, 1999). Změna využití zemědělské půdy se v dnešní době stává běžným
procesem v mnoha částech světa v důsledku obchodu, sociálně-ekonomických šoků, institucionálních struktur
a politik využívání půdy (Gellrich et al., 2007; Haddaway et al., 2014; Meyfroidt et al., 2016; Müller et al., 2009).
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
443
Zemědělská půda často podporuje řadu základních ekosystémových a společenských služeb (Gardi et al., 2015,
Robinson et al., 2014). Ochránci přírody a zastánci potravinové bezpečnosti považují dnes za hlavní problém ztrátu
zemědělské půdy poblíž městských oblastí (Godfray et al., 2010, Jeer, 1997). Urbanizace a rostoucí globální
poptávka po biopalivech, potravinách a krmivech způsobují konflikty a využívání půdy na úkor ekosystémových
služeb, které z nich pocházejí (Bringezu et al., 2012, UNEP, 2014). Degradace půdy je jedním z nejdůležitějších
environmentálních problémů, kterým naše společnost v poslední době čelí. Podle údajů Evropské agentury
pro životní prostředí se každoročně rozrůstá obytná plocha a staveniště ve 28 zemích Evropské unie o 100 000
hektarů půdy (Turečková et al., 2018). Urbanizace je obzvláště narušující formou transformace půdy především
na bonitní zemědělské nebo farmářské půdě (Imhoff et al., 2004). Rozvoj zeleně v městských oblastech je v dnešní
době velkým problémem, jelikož v popředí zájmu je výstavba komerčních staveb na „zelených oblastech“
(Benfield et al., 2001), kde se jedná především o výstavbu na greenfieldech, které lze charakterizovat jako oblasti
neboli pozemky a volné plochy mimo kompaktně zastavěná území měst původně určené k zemědělskému,
lesnickému a rekreačnímu využívání, které byly změnou územně plánovací dokumentace definovány jako
rozvojové lokality určené k rezidenční, komerční nebo průmyslové zástavbě. Po změně funkce dochází k jejich
vybavení dopravní a technickou infrastrukturou s využitím soukromých či veřejných rozpočtů. Takto připravené
plochy jsou postupně zastavovány (www.ekopolitika.cz). Greenfieldy jsou nezbytné pro udržitelný rozvoj
z důvodu jejich multifunkční role při zachování biologické rozmanitosti, dosažení potravinové bezpečnosti,
přizpůsobení se změně klimatu nebo v neposlední řadě vytvoření základů pro bytovou politiku a rozvoj
infrastruktury. Klíčovým nástrojem udržitelného řízení životního prostředí je územní plánování, jehož cílem
je zhodnotit rozmanité přínosy a náklady různých požadavků na využívání půdy a dosáhnout rovnováhy mezi nimi
(Bartke a Schwarze, 2015).
Podnikání se považuje za velmi významný faktor hospodářského růstu a konkurenceschopnosti ekonomik
(Chmielová, 2018, s. 87). Investice do podnikání jsou v obecné ekonomické teorii definovány například jako
„rozhodnutí vzdát se spotřeby v současnosti s výhledem na vyšší produkci v budoucnosti“ (Samuelson a Nordhaus,
2007). Obecně platí, že přímá zahraniční investice odráží záměr rezidenta jedné ekonomiky (přímý investor) získat
trvalou účast v subjektu, který je rezidentem v ekonomice jiné než ekonomika investora (Šimanová, 2011, s. 26).
Přímá investice zahrnuje jak původní transakci mezi oběma subjekty (přímý investor - podnik přímé investice),
tak všechny následující kapitálové transakce mezi nimi a mezi přidruženými podniky, zapsanými i nezapsanými
v obchodním rejstříku (ČNB, 2017). V posledních desetiletích, a zejména od poloviny 90. let, byl jedním
z nejvýraznějších vývojů světové ekonomiky pozoruhodný růst přímých zahraničních investic (PZI) (Villaverde
a Maza, 2015). Přímé zahraniční investice a jejich vztah k ekonomickému růstu vedly k četným empirickým
studiím (viz. DeMello, 1997, DeMello, 1999). Do podnikatelského rozhodování o volbě lokality PZI vstupuje
přímo či nepřímo celá řada faktorů, Poelhekke, van der Ploeg (2009) např. zdůrazňuje význam PZI pro transfer
technologií. V této souvislosti poukazují na význam středně velkých měst, která jsou pro PZI velmi atraktivní.
Investoři reagují na dobrou dostupnost těchto měst, zejména odbytového trhu. Naopak u velkých měst existují
problémy, které jsou pro PZI neefektivní, mezi které patří především negativní aglomerační efekty, znečištění aj.
Velká města tak neplní funkci vstupní brány PZI, tuto funkci přebírají menší města (Wokoun a kol., 2010, s. 16).
Podle Fallona a Cooka (2010) politici označují přímé zahraniční investice pro regionální ekonomiku za pozitivní
zejména s ohledem na zvýšení zaměstnanosti v dané oblasti. Vazby PZI a hostitelské země jsou omezené, vedení
společnosti je vzdálená, rozhodovací autonomie je slabá, regionální firmy jsou v podřízení rolí. Přímé zahraniční
investice jsou obecně považovány za hlavní faktor, který zvyšuje hospodářský růst dané ekonomiky (např. Lim,
2001, Caves, 2007, Dunning a Lundan, 2008; Franco, 2013).
Významným a v odborné literatuře často diskutovaným tématem je způsob vstupu zahraničního investora. Podle
tohoto hlediska se rozlišují tři základní typy investic: 1. investice na zelené louce (greenfieldy), 2. investice
na hnědé louce (brownfieldy) a 3. fúze a akvizice (Mergers and Acquisitions - M&A) (Srholec, 2004, s. 13). Přímé
zahraniční investice na greenfieldech představují založení nového ekonomického subjektu, který je možný
realizovat podle představ autora. Nevýhodou je však časová náročnost způsobena nutnou výstavbou, zaškolováním
pracovníků či administrativními překážkami (Wokoun a kol., 2010, s. 23). Investice na zelené louce vytvářejí více
nových pracovních míst, což často je spojeno s vysokými požadavky na kvalifikaci pracovní síly (Kadeřábková,
2009). Zamrazilová (2007) se u přímých zahraničních investic domnívá, že jejich celkový dopad na trh práce
je víceméně neutrální.
2. Cíl příspěvku, použití zdroje dat a metody výzkumu
Cílem tohoto příspěvku je zjistit vliv přímých zahraničních investic na úbytek zemědělské půdy v České republice.
Uvedená kapitola se zabývá změnou stavu zemědělské půdy v dané zemi, kde tyto hodnoty autor práce získal přes
webový portál Českého úřadu zeměměřického a katastrálního (dále jen „ČÚZK“) pro období 1993 – 2017. Dalšími
potřebnými daty v tomto článku jsou stavy PZI do České republiky zjištěné přes webový portál České národní
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
444
banky (dále jen „ČNB“) za období od roku 1993 po rok 2017. Na základě uvedených informací je v tomto
příspěvku stanovena metoda korelační analýzy, která je doplněna popisnou statistikou.
Z uvedeného cíle autor práce stanovuje hypotézu na hladině významnosti α = 0,05:
H1: Hodnota PZI ovlivňuje úbytek zemědělské půdy v České republice.
Obrázek číslo 1 se zaměřuje na stav zemědělské půdy v České republice, kdy lze vidět stav zemědělského půdního
fondu v hektarech na levé ose a meziroční úbytek půdy v hektarech na pravé ose. Z obrázku je patrný od roku
1999 po rok 2002 markantní pokles stavu půdy. Od roku 2011 po současnost je patrný menší vliv změny stavu
zemědělské půdy v České republice. Od roku 1993 po rok 2017 ubylo v uvedené zemi 77 722 hektarů zemědělské
půdy. Změna stavu půdy je způsobena především zábory půdy a převodem zemědělské půdy na jiný druh pozemku.
Obr. 2: Stav zemědělské půdy v České republice
Zdroj: ČÚZK, vlastní úpravy
Další část příspěvku věnuje pozornost korelační analýze mezi dvěma proměnnými, kdy se bude jednat o hodnotu
PZI v mld. Kč do České republiky a výměru zemědělské půdy v hektarech. Sledované období je od roku 1993
po rok 2017. Metoda korelační analýzy je aplikována jako jeden z možných analytických přístupů k řešené
problematice. Korelaci lze definovat jako míru vztahu mezi dvěma či více statistickými proměnnými. Korelaci lze
měřit vícero způsoby. Volba způsobu měření je odvislá od typu statistických proměnných. Mezi nejpoužívanější
korelační koeficienty náleží Pearsonův korelační koeficient. Výběrový korelační koeficient je dán vztahem:
𝑟𝑟𝑥𝑥𝑥𝑥 =
∑ (𝑥𝑥𝑖𝑖 − 𝑥𝑥̅)(𝑦𝑦𝑖𝑖 − 𝑦𝑦�)𝑛𝑛
𝑖𝑖=1
�∑ (𝑥𝑥𝑖𝑖 − 𝑥𝑥̅)2𝑛𝑛
𝑖𝑖=1 ∑ (𝑦𝑦𝑖𝑖 − 𝑦𝑦� )2𝑛𝑛
𝑖𝑖=1
.
Hodnoty Pearsonova korelačního koeficientu se pohybují v rozmezí <-1,1>. Hraniční hodnoty značí dokonalý
lineární vztah. Hodnoty korelačního koeficientu lze ověřit statistickým testem. V případě t-testu je testována
nulová hypotéza, která představuje tvrzení, že výběr pochází z dvourozměrného normálního rozdělení, ve kterém
je korelační koeficient nulový (např. Hebák, et al., 2007, Hendl, 2004). Testová statistika je poté definována
následovně:
𝑡𝑡 = 𝑟𝑟𝑥𝑥𝑥𝑥 �
𝑛𝑛 − 2
1 − 𝑟𝑟𝑥𝑥𝑥𝑥²
,
přičemž má rozdělení t o n - 2 stupních volnosti, kde n je počet dvojic (𝑥𝑥𝑖𝑖, 𝑦𝑦𝑖𝑖).
Význam výsledných hodnot koeficientů korelace je následující:
 ρ(x,y) = 1 - mezi veličinami x a y existuje dokonalá přímá závislost;
 ρ(x,y) = 0 - veličiny x a y nejsou korelované;
 ρ(x,y) = -1 - mezi veličinami x a y je dokonalý inverzní vztah.
Tabulka číslo 1 zobrazuje hodnoty přímých zahraničních investic do České republiky vyjádřené v miliardách Kč
a výměru zemědělské půdy v hektarech mezi obdobím od roku 1993 po rok 2017. Dále v tabulce jsou znázorněny
-6000
-5000
-4000
-3000
-2000
-1000
0
1000
2000
3000
4 160 000
4 180 000
4 200 000
4 220 000
4 240 000
4 260 000
4 280 000
4 300 000
Zemědělská půda (v ha) Úbytek zemědělské půdy (v ha)
(2.1)
(2.2)
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
445
rozdíly mezi dvěma obdobími v počtu PZI do České republiky a počtu zemědělské půdy. Tyto údaje jsou v článku
následně podrobeny korelační analýze. V níže uvedené tabulce nejsou zaznamenány hodnoty za rok 2018, jelikož
nejsou zveřejněny výsledky stavu PZI a zemědělské půdy v České republice.
Stav přímých zahraničních investic ze zahraničí od roku 1993 po rok 2017 činil 39 338,7. Největší stav těchto
investic je v roce 2017, kdy se jednalo především o investice do zpracovatelského průmyslu, finanční
a pojišťovací činnosti. PZI do oblasti velkoobchodu a maloobchodu v uvedeném roce bylo v relativní četnosti 10,3
% a do oblasti nemovitostí 8,3 %. Lze říci, že investice ze zahraničí do velkoobchodu, maloobchodu a do oblasti
nemovitostí mohou mít za následek úbytek zemědělské půdy v dané ekonomice. Největší podíly PZI pochází
především z Nizozemí, Německa a Rakouska. Stav zemědělské půdy téměř v každém roce vykazuje klesající
tendenci. Největší změna stavu půdy byla zaznamenána mezi lety 2005–2010. Od roku 1993 po rok 2017 byl
úbytek zemědělské půdy 77 722 hektarů.
Tab. 1: Stav PZI v mld. Kč a zemědělské půdy v hektarech
Stav PZI
(v mld. Kč)
Rozdíl PZI
(v mld. Kč)
Zemědělská půda
(v ha)
Rozdíl zemědělské půdy
(v ha)
1993 102,5 - 4 283 010 -
1994 127,5 25 4 282 142 -868
1995 195,5 68 4 280 954 -1 188
1996 234,2 39 4 279 823 -1 131
1997 319,8 86 4 279 391 -432
1998 429,2 109 4 279 712 321
1999 631,5 202 4 282 446 2 734
2000 818,4 187 4 279 876 -2 570
2001 982,3 164 4 277 435 -2 441
2002 1 165,5 183 4 272 801 -4 634
2003 1 161,8 -4 4 269 218 -3 583
2004 1 280,6 119 4 264 573 -4 645
2005 1 491,6 211 4 259 480 -5 093
2006 1 666,8 175 4 254 403 -5 077
2007 2 032,1 365 4 249 177 -5 226
2008 2 189,5 157 4 244 081 -5 096
2009 2 311,2 122 4 238 975 -5 106
2010 2 409,6 98 4 233 501 -5 474
2011 2 404,2 -5 4 229 167 -4 334
2012 2 600,9 197 4 224 389 -4 778
2013 2 668,7 68 4 219 867 -4 522
2014 2 774,6 106 4 215 621 -4 246
2015 2 895,2 121 4 211 935 -3 686
2016 3 124,2 229 4 208 374 -3 561
2017 3 321,3 197,1 4 205 288 -3 086
Celkem 39 338,7 3 219,1 - -77 722
Zdroj: ČNB, ČÚZK, vlastní úpravy
3. Výsledky a diskuze
Třetí kapitola se zabývá výsledky korelační analýzy. Tabulka číslo 2 prezentuje údaje o průměru, směrodatné
odchylce, počtu pozorování a Pearsonovu korelačnímu koeficientu. Pro výpočet byla stanovena doba pozorování
24 let (n = 24). Pro posouzení vzájemného vztahu mezi hodnoty PZI a zemědělské půdy v České republice byl
aplikován Personův korelační koeficient. Na hladině významnosti α = 0,05 byla testována hypotéza H1. Na základě
výpočtu v tabulce číslo 2 a obrázku číslo 4 lze poukázat na silnou, statisticky významnou, negativní závislost mezi
hodnotou PZI a zemědělské půdy v České republice. H1 tedy nelze na uvedené hladině významnosti zamítnout.
Korelační koeficient se blíží k hodnotě – 1, který nám udává úplnou (funkční) negativní lineární závislost.
Z výsledku je patrné, že s růstem PZI do České republiky počet zemědělské půdy klesá. Důležité je uvést,
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
446
že úbytek zemědělské půdy není způsobený jen PZI, jelikož existují i jiné faktory, které ovlivňují stav zemědělské
půdy v České republice, mezi které podle Ministerstva životního prostředí (www.mzp.cz) patří především zábory,
a to především pro stavební účely.
Tab. 2: Hodnota korelačního koeficientu
Zdroj: vlastní propočty
Obrázek číslo 2 prezentuje zobrazení lineární závislosti mezi zemědělskou půdou a PZI do České republiky.
Z grafu je zřejmé negativní lineární závislost mezi těmito proměnnými. Z grafu lze říci, že existuje lineární
negativní závislost mezi růstem PZI a úbytkem zemědělské půdy. Autor článku se zabýval i korelační analýzou
mezi hodnotami PZI a počtem PZI na greenfieldech, ale z důvodu nízké korelace nejsou v tomto článku
prezentovány výsledky.
Obr. 3: Vztah zemědělské půdy a hodnoty PZI
Zdroj: vlastní propočty
3. Závěr
Zemědělská půda se stává v dnešní době velice výrazným a cenným přírodním zdrojem (faktorem). Počet
zemědělské půdy je v neustálém poklesu, a pokud tento vývoj bude v dalších letech pokračovat, tak přibližně
za 800 let bude Česká republika bez zemědělské půdy (www.mzp.cz). Předložený článek se zabýval přímými
zahraničními investicemi a zemědělskou půdou v České republice. Byla stanovena hypotéza, že hodnota PZI
ovlivňuje úbytek zemědělské půdy v České republice. Na základě korelačního výsledku lze konstatovat silnou,
statisticky významnou, negativní lineární závislost mezi oběma proměnnými. Z výsledků je patrné, že s růstem
hodnoty PZI klesá počet zemědělské půdy v České republice. Autor upozorňuje, že nejen PZI investice ovlivňují
zemědělskou půdu, ale i zábory, kde se jedná především o stavební účely. Důležité je poukázat na fakt,
že za posledních 24 let ubylo zemědělské půdy přes 77 tisíc hektarů a podle odhadů rozloha půdy v dalších letech
bude na klesající tendenci. V dnešním globálním světě se velkou hrozbou stává výstavba průmyslových
a obchodních zón na greenfieldech, které po čase z důvodu sílící konkurence neustojí tlak a musí opustit daný trh.
V tomto případě pak vznikají opuštěné objekty a areály tzv. brownfieldy, o které není takový zájem a mohou mít
negativní vliv na životní prostředí, zdraví obyvatel a v neposlední řadě rozvoj dané oblasti (obec, město). Z tohoto
důvodu by se měly podnikatelské a developerské iniciativy směřovat na brownfieldy. Opuštěné objekty a areály
mohou mít již zabezpečenou infrastrukturu a stát nabízí různé dotační tituly, které jsou směřované na jejich
regeneraci a dekontaminaci. Se zemědělskou půdou by se mělo v dalších letech zacházet obezřetně, aby byla
zachována pro další generace. Města a obce by se měly podle autora příspěvku rozrůstat dovnitř a ne do polí.
R² = 0,9497
4 200 000
4 210 000
4 220 000
4 230 000
4 240 000
4 250 000
4 260 000
4 270 000
4 280 000
4 290 000
4 300 000
0 500 1 000 1 500 2 000 2 500 3 000 3 500
Zemědělskápůda(vha)
Hodnota PZI (v mld. Kč)
Zemědělská půda
(v ha)
Lineární
(Zemědělská půda
(v ha))
Hodnota PZI (v mld. Kč) Zemědělská půda (v ha)
Průměr 1 574 4 253 026
Směrodatná odchylka (S) 1 051 27 528
Počet pozorování (n) 24 24
Korelační koeficient -0,974526
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
447
Literatura
[1] BARTKE, S., SCHWARZE, R., (2015). No perfect tools: Trade-offs of sustainability principles and user
requirements in designing support tolls for land-use decisions between greenfields and brownfields. Journal
of Environmental Management, vol. 153, pp. 11-24. ISSN 0301-4797. DOI 10.1016/j.jenvman.2015.01.040.
[2] BRINGEZU, M., et al, (2012). Beyond biofuels: assessing global land use for domestic consumption of
biomass: a conceptual and empirical contribution to sustainable management of global resources. Land Use
Policy, vol. 29, no. 1, pp. 224-232. ISSN 0264-8377. DOI 10.1016/j.landusepol.2011.06.010.
[3] ČNB, (2017). Přímé zahraniční investice k 31. 12. 2017. [online]. [cit. 2019-01-10]. Dostupné z:
https://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/statistika/platebni_bilance_stat/publikace_pb/pzi/
PZI_2017_CZ.pdf.
[4] ČNB, (2018). Přímé zahraniční investice. [online]. [cit. 2019-02-01]. Dostupné z:
https://www.cnb.cz/cs/statistika/platebni_bilance_stat/publikace_pb/pzi/.
[5] ČÚZK, (2018). Souhrnné přehledy o půdním fondu z údajů katastru nemovitostí České republiky. [online].
[cit. 2019-01-25]. Dostupné z: https://www.cuzk.cz/Periodika-a-publikace/Statisticke-udaje/Souhrne-
prehledy-pudniho-fondu.aspx.
[6] DE MELLO, R. L, (1997). Foreign direct investment in developing countries and growth: A selective survey.
The Journal of Development Studies, vol. 34, no. 1, pp. 1-34. ISSN 0022-0388. DOI
10.1080/00220389708422501.
[7] DE MELLO, R. L, (1999). Foreign direct investment -led growth: Evidence from time series and panel data.
Oxford Economic Papers, vol. 51, no. 1, pp. 133-151. ISSN 0030-7653. DOI 10.1093/oep/51.1.133.
[8] DUNNING, J. H., LUNDAN. S. M., 2008. Multinational enterprises and the global economy. 2nd ed.
Northampton, MA: Edward Elgar. ISBN 978-1-84376-525-7.
[9] EKOPOLITIKA, (2006). Slovníček pojmů. [online]. [cit. 2019-04-03]. Dostupné z:
http://www.ekopolitika.cz/cs/ustecko-zivy-region/slovnicek-pojmu.html.
[10]FALLON, G., COOK, M., (2010). Exploring the Regional Distribution of Inbound Foreign Direct Investment
in the UK in Theory and Practice: Evidence from a Five-Region Study. Regional Studies, vol. 44, no. 3, pp.
337-353. ISSN 00579794. DOI 10.1080/00343400802378735.
[11]FARMY.CZ.s.r.o., (2018). Zpráva o trhu s půdou. [online]. [cit. 2019-02-04]. Dostupné z:
http://www.farmy.cz/dokumenty/ZPRAVA-o-trhu-s-pudou-FARMYCZ-leden-2018.pdf.
[12]FRANCO, C., (2013). Exports and FDI motivations: Empirical evidence from U.S. foreign subsidiaries.
International Business Review, vol. 22, no. 1, pp. 47-62. ISSN 09695931. DOI 10.1016/j.ibusrev.2012.02.002.
[13]GARDI, G. et al., (2015). Land take and food security: assessment of land take on the agricultural production
in Europe. Journal of Environmental Planning and Management, vol. 58, no. 5, pp. 898-912. ISSN 0964-
0568. DOI 10.1080/09640568.2014.899490.
[14]GELRICH, M. et al., (2007). Agricultural land abandonment and natural forest re-growth in the Swiss
mountains: A spatially explicit economic analysis. Agriculture, Ecosystems and Environment, vol. 118, no. 1-
4, pp. 93-108. ISSN 01678809. DOI 10.1016/j.agee.2006.05.001.
[15]GOLDFRAY, H. C. J., (2000). Food security: The challenge of feeding 9 billion people. Science, vol. 327,
no. 5967, pp. 812-818. ISSN 0036-8075. DOI 10.1126/science.1185383.
[16]HADDAWAY, R. N., STYLES, D., PULLIN, S. A., (2014). Environmental impacts of farm land
abandonment in high altitude/mountain regions: a systematic map of the evidence. Environmental Evidence,
vol. 3, no. 17, pp. 1-19. ISSN 2047-2382. DOI 10.1186/2047-2382-3-17.
[17]HEBÁK, P., HUSTOPECKÝ, J., JAROŠOVÁ, E., PECÁKOVÁ. I., (2007). Vícerozměrné statistické metody.
Praha: Informatorium. ISBN 80-7333-056-9.
[18]HENDL, J., (2004). Přehled statistických metod zpracování dat. Praha: Portál. ISBN 80-7178-820-1.
[19]CHMIELOVÁ, P., (2018). Municipality a jejich možnosti při vytváření vhodného podnikatelského prostředí.
Praha: Professional Publishing, pp. 86-96. ISBN 978-80-88260-19-6.
[20]KADEŘÁBKOVÁ, A. a kol., (2003). Růst, stabilita a konkurenceschopnost: aktuální problémy české
ekonomiky na cestě do EU. Praha: Linde. ISBN 80-86131-35-1.
[21]LAMBIN, E. F., GEIST, H. J., (2006). Land use and land cover change: local process and global impacts.
Springer Berlin Heidelberg New Yourk. ISBN 3 540-32201-9.
[22]LIM, G. E., (2001). Determinants of, and the Relation Between, Foreign Direct Investment and Growth: A
Summary of the Recent Literature. IMF Working Paper, vol. 1, no. 175, pp. 1-28. ISSN 1018-5941. DOI
10.5089/9781451858754.001.
[23]MEYFROIDT, P. et al., (2016). Drivers, constraints and trade-offs associated with recultivating abandodned
cropland in Russia, Ukraine and Kazakhstan. Global Environmental Change, vol. 37, pp. 1-15. ISSN
09593780. DOI 10.1016/j.gloenvcha.2016.01.003.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
448
[24]MEYER, W. B., TURNER, B. L., (1992). Human population growth and global land-use/cover change.
Annual Review of Ecology and Systematics, vol. 23, no. 1, pp. 39-61. ISSN 00664162. DOI
10.1146/annurev.es.23.110192.000351.
[25]MZP, (2009). Úbytek půdy je stále alarmující. [online]. [cit. 2019-02-10]. Dostupné z:
https://www.mzp.cz/cz/articles_091123_zemedelec.
[26]MÜLLER, D., MUNROE, K. D., (2008). Changing Rural Landscapes in Albania: Cropland Abandonment
and Forest Clearing in the Postsocialist Transition. Annals of the Association of American Geographers, vol.
98, no. 4, pp. 855-876. ISSN 00045608. DOI 10.1080/00045600802262323.
[27]PLOEG POELHEKKE, van der, (2009). Foreign Direct Investment and Urban Concentrations: Unbundling
Spatial Lags. Journal of Regional Science, vol. 42, no. 4, pp. 749-775. ISSN 1467-9787. DOI
10.1080/14631377.2014.874658.
[28]RAMANKUTTY, N., FOLEY, J. A., (1992). Estimating historical changes in global land cover: Croplnads
from 1700 to 1992. Global Biogeochemical Cycles, vol. 13, no. 4, pp. 997-1027. ISSN 08866236. DOI
10.1029/1999GB900046.
[29]ROBINSON, H. B., (2015). Phytoextration: Where´s the action? Journal of Geochemical Exploration, vol.
151, pp. 34-40. ISSN 0375-6742. DOI 10.1016/j.gexplo.2015.01.001.
[30]SAMUELSON, P. A., NORDHAUS, D. W., (2013). Ekonomie. 19. vyd. Praha: NS Svoboda, 2013. ISBN
978-80-205-0629-0.
[31]SRHOLEC, M., (2004). Přímé zahraniční investice v České republice. Teorie a praxe v mezinárodním
srovnání. Praha: Linde. ISBN 80-86131-52-1.
[32]ŠIMONOVÁ, J., (2011). Investiční pobídky, nadnárodní firmy a regionální rozvoj. Liberec: Technická
univerzita v Liberci, 2011. ISBN 978-80-7372-803-8.
[33]TUREČKOVÁ, K., NEVIMA, J., ŠKRABAL, J., MARTINÁT, S., (2018). Uncovering patterns of location
of brownfields to facilitate their regeneration: Some remarks from the Czech Republic. MDPI: Sustainability,
vol. 10, no. 6, 1984. pp. 1-14. ISSN 2071-1050. DOI 10.3390/su10061984.
[34]UNCTAD, (2018). World Investment Report: Annex Tables. [online]. [cit. 2019-02-05]. Dostupné z:
https://unctad.org/en/pages/diae/world%20investment%20report/annex-tables.aspx.
[35]UNEP, (2014). Stockholm Convention on Persistent Organic Pollutants [online]. [cit. 2019-02-15]. Dostupné
z: http://www.pops.int/Partners/UNEP/ChemicalsandWasteBranch/tabid/4140/Default.asp x.
[36]VILLAVERDE, J., MAZA, A., (2015). The determinants of inward foreign direct investment: Evidence from
the European regions. International Business Review, vol. 24, no. 2, pp. 209–223. ISSN 0969-5931. DOI
10.1016/j.ibusrev.2014.07.008.
[37]WOKOUN, R. a kol., (2010). Přímé zahraniční investice a regionální rozvoj. Praha: Oeconomica. ISBN 978-
80-245-1736-0.
Tento článek vznikl za podpory projektu SGS/20/2019 „Brownfieldy v urbánním a rurálním prostoru:
geografické, ekonomické, podnikatelské a veřejnosprávní souvislosti a jejich význam pro regionální rozvoj
(BURAN 2)".
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
449
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-9268-2019-56
PODPORA REGIONÁLNYCH ŠPECIFÍK V KRAJINNOARCHITEKTONICKEJ
TVORBE V PODMIENKACH
SLOVENSKÉHO VIDIEKA
Enhancement of regional specificities in landscape architectural
design in the Slovak countryside
GABRIEL KUCZMAN
ĽUBICA FERIANCOVÁ
Katedra záhradnej a krajinnej architektúry
Fakulta záhradníctva a krajinného inžinierstva
Slovenská poľnohospodárska univerzita v Nitre
Department of Garden and Landscape Architecture
Faculty of Horticulture and Landscape Engineering
Slovak University of Agriculture in Nitra
 Tulipánová 7, 94901 Nitra, Slovak Republic
Email: gabriel.kuczman@gmail.com, lubica.feriancova@gmail.com
Anotácia
Príspevok je zameraný na príklady riešení plôch zelene v podmienkach poľnohospodárskych vidieckych sídiel
nitrianskeho regiónu. Ateliérová tvorba študentov krajinnej a záhradnej architektúry, pod vedením pedagógov
(Feriancová, Kuczman) na predmete Obnova zelene vidieckeho sídla, je zameraná na revitalizáciu vidieckych
priestranstiev nástrojmi a prostriedkami krajinnej a záhradnej architektúry. Modelovým územím boli 3 verejné
priestranstvá vo vidieckych sídlach: Maňa, Trávnica a Čeľadice. Návrhovým riešeniam predchádzalo
vypracovanie analýz, okrem iných aj dendrologickej, s určením vhodnosti druhov v danom území, posúdenie ich
zdravotného stavu, vitality, lokalizácie a spoločenskej hodnoty drevín. V návrhu ide o praktické vnášanie
účelných, moderných trendov do úprav, čo zvýšilo reprezentatívnosť, skultúrnilo nevyužívané časti poväčšine
verejných priestranstiev a vytvorilo priestor pre spoločenské, kultúrne a športové aktivity v obci.
Kľúčové slová
vidiek, krajina, verejné priestranstvá, zeleň
Annotation
The paper focuses on diverse design solutions of green spaces in rural agricultural settlements of the Nitra Region.
The design-studio teaching of landscape architecture led by Ľubica Feriancová and Gabriel Kuczman (authors of
this paper) within the Rural Green Space Design Studio focuses on the revitalisation of rural open spaces through
methods in landscape architecture. The model areas are 3 open spaces in rural settlements Maňa, Trávnica,
Čeľadice. The design process started with elaboration of analyses, including dendrological (assessing species
composition and it suitability in the study areas, health condition, vitality, localisation and societal value of woody
plants according to national legislation. The presented design alternatives integrate functional and contemporary
trends in open spaces that enhance the representative character and the cultural value of unused open spaces,
while providing attractive re-designed spaces for social, cultural, and sport activities in rural settlements.
Key words
countryside, landscape, public spaces, greenery
JEL classification: O10, O20, O50
1. Úvod
Vo veľmi generalizovanej podobe možno konštatovať, že niektoré obce na vidieku majú primárne predpoklady
pre rozvoj a zvyšovanie kvality života väčšie, iné naopak menšie. V skutočnosti to však nie je také jednoduché.
Predpoklady rozvoja sa môžu opierať o rozličný impulz. Odborník pre otázky slovenského vidieka prof. Šarafín
(2016) označuje a definuje jeho „dva“ druhy: „jeden“, ktorý včlenený do urbanizačných procesov miest a ten
„druhý“, ktorý je z nich vyradený. Na pomyselnej mape sa tak objavuje „mestský“ vidiek akoby s novou tvárou,
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
450
resp. so stratou svojho ducha. Takto mnohé dediny strácajú „tvár“ svojho pôvodu, najmä tie v blízkosti veľkých
miest. Protipólom týchto dedín sú dediny „odsúdené“ na zánik, vyľudňujú sa, predstavujú „stratený“ vidiek
Slovenska. Regióny Slovenska majú svoju urbanizovanú podobu, tá určuje mieru ekonomickej životaschopnosti
jeho vidieka, určuje dostupnosť za prácou. Dediny starnú. Vidiek stojí na rázcestí, buď sa stane predmetom
regionálneho plánovania svojho vývoja alebo každá dedina ostane odkázaná sama na seba. Urbanizácia vidieka
„prináša“ budovanie nových dopravných koridorov, lebo život vidieka predurčuje jeho mobilita. Vidiek sa
globalizuje. Dopravné systémy spoja Európu, doprava rozdelí vidiek na výhodne a nevýhodne dostupný. Dostupný
vidiek bude moderný, ponúkne dobré bývanie a „pohotovú“ rekreáciu pre ľudí z miest. Budúcnosť dedín je
jednoznačne závislá na ekonomike (Rusko 2010). To vyvoláva novú zodpovednosť samospráv – myslieť
strategicky Vaculová, Štěpánková, (2016), vychádzať z vízie svojho postavenia, poznať, chrániť a rozumne
rozvíjať silné stránky svojho prostredia.
Cieľom tohto príspevku je podpora a zvýšenie povedomia lokálnych špecifík a tradícií vidieka formovou krajinnoarchitektonických
úprav vo verejnom otvorenom priestore. Takéto priestory dávajú možnosť prezentovať obciam
miestne remeslá, tradície, stretnutia záujmových skupín obyvateľstva, čo v konečnom dôsledku vyústi do zvýšenia
ekonomickej prosperity sídla a regiónu. Na príklade troch vidieckych sídiel v Nitrianskom regióne
dokumentujeme spôsob ako prostriedkami krajinno-architektonickej tvorby je toto možné dosiahnuť. Tieto formy
boli uplatnené v riešení plôch zelene, tak, aby zdôrazňovali línie, tvary a prvky v požadovanej architektonickej
jednote. Navyše, uplatnené vegetačné prvky a formácie korešpondujú s historickým kontextom a pôvodnosťou
druhov v daných územiach.
2. Materiál a metódy
Metodika spracovaných krajinno-architektonických výstupov vedie k jasnému cieľu, ktorou je obnova verejných
priestorov a podpora špecifického rázu vidieckeho prostredia. Toto je možné na základe dôkladných funkčnopriestorových,
ekologických, estetických, dendrologických, historických a spoločenských analýz. Metodický
postup je spracovaný na základe už publikovaných výstupov Kuczman, Feriancová (2013), Kuczman (2015), Tóth,
Štěpánková, Feriancová (2016), Tóth, Kuczman Feriancová (2016) . Stratégia metodického postupu reprezentuje
modelačnú stratégiu zadefinovanú autormi Deming, Swaffield (2011), čo predstavuje spracovanie simulačných
modelov. Tieto významnou mierou znázorňujú želateľný stav riešeného priestoru. Vlastný metodický postup je
obsiahnutý v štyroch základných fázach: analýza, hodnotenie, vyhodnotenie a návrh.
Analytická fáza znamená zber dát z dostupných literárnych zdrojov a ich overenie terénnym prieskumom. Lokálne
špecifiká obce, regiónu, jej hlavné prírodné znaky sú významnými východiskovými materiálmi. Vizuálna
prepojenosť vidieckeho sídla s okolitou krajinou, vyznačenie pozitívnych a negatívnych prvkov v území
významne ovplyvňujú riešený priestor. Vegetačná analýza je základným krokom k zisteniu stavu zelene na
riešenom území. Takýto materiál je nevyhnutnou súčasťou pre jej prehodnotnie a výrazne ovplyvňuje následné
riešenie. Je zároveň podkladom pre arboristické opatrenia. Jeho dôsledné spracovanie, čo zahŕňa i vyčíslenie
spoločenskej hodnoty drevín podľa platnej vyhlášky k zákonu č. 543/2002 Z. z. o ochrane prírody a
krajiny,vyjadruje ekologickú, biologickú a kultúrnu hodnotu drevín v danom území (Uhrín, Supuka 2015).
Ďalšia fáza metodického postupu hodnotí získané informácie z oblasti infraštruktúry, dejín, kultúry a tradícií,
verejného názoru obyvateľov, prírodných, demografických údajov, dendrologickej skladby a kompozície. Ide o
objektivizáciu skutečného stavu a vytvorenie reálného zdroja informácií pre hodnotenie riešeného priestoru.
Objektivizácia hodnotenia dendrologickej skladby prezentovaných výstupov bola realizovaná na základe
vybraných inventarizačných postupov (metodiky Machovec, Pejchal, Juhásová). Zároveň boli prehodnotené
fenotypové znaky drevín, zohľadnená ich rajonizácia ako predpoklad ich ďalšej perspektívy v riešenom území.
Návrhová fáza obsahuje krajinno-architektonické štúdie. Zohľadňuje výsledky všetkých skúmaných materiálov z
literárnych zdrojov a z terénneho prieskumu. Subjektívne pohľady riešiteľov vyúsťujú do originálných myšlienok
v podobe simulačných modelov. Komplexný návrh zelene zahŕňa konfrontácie tvorby autorov, s dotknutými
úradmi, organizáciami, zastupiteľstvom obecného úradu a neposlednom rade s verejnou mienkou dotknutých
obyvateľov.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
451
Obr. 1: Záujmové územia v rámci Slovenska a Nitrianskeho kraja
Zdroj:https://sk.wikipedia.org/wiki
Riešené štúdie reprezentujú 3 vidiecke priestory v Nitrianskom samosprávnom kraji (NSK).
 obec Maňa , katastrálne územie (k.ú.) s rozlohou 21,59 km2
, s priemernou nadmorskou výškou 176 m.n.m.,
s počtom obyvateľov 2112,
 obec Trávnica, rozloha k. ú. 21,15 km2
, priem. nadm. v. 130 m.n.m, počet obyv. 1070.
 obec Čeľadice, rozloha k. ú. 10,47 km2
, priem. nadm. v. 180 m.n.m, počet obyv. 993.
Na základe týchto údajov obec Maňa a Trávnica patria rozlohou medzi väčšie obce a obec Čeľadice je radená
medzi menšie obce vNSK. Všetky sa nachádzajú v poľnohospodárkom type krajiny. Nitriansky kraj je prevažne
rovinatý, nižinný, prerušovaný pahorkatinami. Patrí k najteplejším oblastiam a najproduktívnejším
poľnohospodárskym centrám SR. Na severe sa krajom tiahne pohorie Tríbeč, severovýchod je lemovaný
výbežkami Štiavnických vrchov a z časti Pohronským Inovcom. Najväčšiu časť na juhovýchode a juhu zaberá
kvalitná poľnohospodárska pôda Podunajskej nížiny s časťou Žitného ostrova, čo je najväčší riečny ostrov Európy.
Zaberá územie medzi hlavným tokom Dunaja a Malým Dunajom. V rámci SR má najväčšie zásoby podzemných
vôd. Kraj, najmä jeho južné oblasti, sú tiež bohaté na termálne pramene. Nitriansky kraj má rozlohu 6 343 km², čo
je 12, 9 % z rozlohy SR, nachádza sa v ňom 354 sídiel, z nich 15 sú sídla mestského, 339 vidieckeho typu.
3.Výsledky
Hodnotenie plôch zelene vo vidieckych sídlach je základným a nevyhnutným krokom pre výber revitalizačných
zásahov do jej systému. Uplatnenie väzieb na lokálne špecifiká vidieckych sídiel sa prejavilo v spracovaných, tu
prezentovaných štúdiách.
V obci Maňa ide o prepojenie miestnych folklórnych tradícií do priestorového zobrazenia v širšom centre dediny
formou štylizovanej línie, obr. 2. Hlavnou myšlienkou je prepojenie tradičného dedinského kvetinového
ornamentu, ktorý je charakteristický pre folklórny odev skupiny Dolinka Maňa do pôdorysného riešenia parku.
Vírivé ornamenty tak spájajú miestne tradície, teda prvky folklóru, do priestorového stvárnenia. Predstavujú snahu
hľadať a nachádzať jedinečné impulzy, ktoré ponúka ľudová tvorba. Jedná sa o prejav hravosti a radosti zo života.
Vdychuje kompozícii vyváženú harmóniu, stabilitu a súčasne istú dynamiku. Tento priestor ponúka miesto pre
každoročné usporadúvanie Požitavských folklórnych slávností obr. 3.
Obr. 2: Inšpirácia pri tvorbe línií v navrhovanom parkovom priestore - štylizácia motívu - zvýraznenie
komunikačnej osi, vstupov do parkového priestoru
Zdroj: ateliérová práca KZKA, Hoppanová, Kuczman, Feriancová 2018
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
452
Obr. 3: Štylizovaný motív umiestnený do pôdorysu riešeného parku v obci Maňa
Zdroj: ateliérová práca KZKA, Hoppanová, Kuczman, Feriancová 2018
Voľba vegetačných prvkov z lokálnych druhov bola základnou filozofiou pre tvorbu vo všetkých troch
predstavených štúdiách. V obci Maňa ide o prirodzené vegetačné formácie, s dominantnými solitérnymi javormi
Acer platanoides L. a pagaštanom Aesculus hippocastanum L.
Vnesené priestorové ornamenty zvýrazňujú zmiešané trvalkové záhony z domácich druhov kvitnúcich bylín.
Štruktúra a navrhované línie vnášajú do priestoru pohyb, dynamiku, hravosť a voľnosť.
Riešený priestor v Trávnici predstavuje verejnú otvorenú plochu v blízkosti základnej a materskej školy v kontakte
s hlavnou komunikáciou v obci. Priestor v súčasnosti pôsobí nesúrodo, dominujú v ňom cudzie stavebné prvky.
Zámerom návrhu bolo sfunkčnenie tohto nevyužívaného priestoru a jeho ponúknutie miestnej komunite s
uplatnením lokálnych špecifických prvkov. Preto v návrhovom riešení boli podporené otvorené trávnaté priestory
s rozvoľnenými záhonmi domácich druhov trvaliek. Kompozície predstavujú charakteristický kvitnúci priestor na
vidieku, pretože pozostáva z regionálnych druhov bylín obr. 4. Takto zmiešané trvalkové záhony podporia
zmyslové vnemy, a to cez vôňu a estetický pôžitok. Sortiment navrhovaných drevín podporí autenticitu vidieckeho
priestoru vďaka lipe malolistej Tilia cordata Mill. a javora poľného Acer campestre ´Elsrijk´. Takto navrhnutý
priestor má navodzovať pocit voľnosti a otvorenosti, čo sú hlavné atribúty moderného verejného priestoru.
Obr. 4: Detail zoskupenia trvalkového záhonu vo verejnom priestore v obci Trávnica
Zdroj: ateliérová práca KZKA, Ivanová, Kuczman, Feriancová 2018
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
453
Revitalizácia verejného priestoru v obci Čeľadice predstavuje sfunkčnenie doposiaľ nevyužívaného priestranstva
v obci na kultúrne a sezónne podujatia. Obec so zachovanými hudobnými tradíciami (dychová hudobná skupina
Čeľaďanka z r 1936) a nadšencami folklóru (detský folklórny súbor Rabonka), organizuje množstvo kultúrnych
podujatí a má eminentný záujem zmeniť v súčasnosti nevyužívanú plochu na funkčný priestor s celoročným
využitím pre rôzne kultúrne i športové aktivity. Ponúknuté riešenie akcentovalo zjednotenie materiálov, podporu
domácich druhov lipa malolistá Tilia cordata Mill., javor poľný Acer campestre ´Elsrijk´ a v malom zastúpení aj
zdomácnené druhy s menšou korunou ako sú hrušky Pyrus calleryana ´Bradford´a hloh Crataegus incana
´Mayflower´. Tieto druhy kvitnutím podporia jarný efekt, ktorý je vidieku blízky. Navrhovaná trávo-bylinná etáž
dotvára farebnosť verejného priestoru hlavne vo vegetačnom období, kedy sa usporadúvajú tradičné kultúrne
podujatia v obci obr. 5.
Obr. 5: Revitalizácia nevyužívanej plochy v obci Čeľadice
Zdroj: ateliérová práca KZKA, Červeňová, Kuczman, Feriancová 2018
Všetky predstavené štúdie majú ambíciu podporiť miestnu rázovitosť obce v poľnohospodárskom type krajiny.
Priestranné trávnaté plochy s rozvoľnenou výsadbou domácich listnatých stromov a zmesou trvaliek v kvitnúcich
záhonoch, ponúkajú príležitosť organizovať kultúrne podujatia v otvorených a bezpečných priestranstvách.
Oživenie a zachovanie tradícií v kultúrnom vonkajšom prostredí na vidieku patrí ku kľúčovým formám sociálnej
súdržnosti a záujmu verejnosti o vlastnú obec a veci verejné.
4.Záver
Slovenský vidiek má bohatý potenciál pre úspešný rozvoj. Rôznorodosť prírodných podmienok na pomerne
malom území s kultúrnou, etnografickou a historickou tradíciou dávajú potenciál rozvoju. V horských oblastiach
najmä pre rozvoj cestovného ruchu, zimných športov a turistiky, v nížinných oblastiach pre rozvoj
poľnohospodárstva a agroturistiky. Každá doba (sociálne, kultúrne a ekonomické podmienky) zanecháva na
vzhľade vidieka svoj odtlačok. Rôzne regióny majú svoj nezameniteľný ´svojráz´. Za podstatu vidieka a života na
vidieku sa považuje úzka spojitosť s přírodou.
Samosprávy začínajú vnímať kvalitu novej výstavby cez kultúrno-historické odkazy, dedina sa už nehanbí za svoju
minulosť. Naopak obyvatelia objavujú prednosti dediny v porovnaní s mestom, obnova dediny znamená návrat
stratených hodnôt spolunažívania. Takáto obnova nadobudla významné postavenie aj v európskom kontexte.
Vidiek stojí na rázcestí, buď sa stane predmetom regionálneho plánovania svojho vývoja alebo každá dedina ostane
odkázaná sama na seba. Urbanizácia vidieka „prináša“ budovanie nových dopravných koridorov, život vidieka
predurčuje jeho mobilita. To vyvoláva novú zodpovednosť samospráv – myslieť strategicky, vychádzať z vízie
svojho postavenia, poznať a chrániť silné stránky svojho prostredia. V príspevku prezentované krajinnoarchitektonické
štúdie sú výstupmi ateliérovej tvorby študentov krajinnej a záhradnej architektúry so zameraním
na podporu „génia loci“ charakteristickej poľnohospodárskej dediny nitrianskeho regiónu.
Preto snaha o kvalitatívnu zmenu verejných priestranstiev musí byť trendom, spôsobom a cestou ako naše
slovenské dediny v európskom meradle dostať na porovnateľnú úroveň. Nebude to ľahké, ale nie ani nemožné
(Kuczman, Feriancová 2013).
Nastolený trend premeny a revitalizácie vidieckych priestranstiev dáva predpoklad ich vyššej návštevnosti,
obľúbenosti miestnych tradícií a tým podpory ekonomickej prosperity samotného vidieckeho sídla, resp. regiónu.
Revitalizované verejné priestory sú potenciálom rozvoja miestnych remesiel, domácich výrobkov ako aj miestnych
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
454
kultúrnych podujatí, stretnutí rodákov a festivalov. Obnova riešených priestorov prináša nové možnosti
ekonomického rozvoja priestoru, ktorý má zásadný vplyv na úroveň kultúrno-spoločenského života obce.
Predstavené štúdie reprezentujú jedinečné impulzy, ktoré ponúka ľudová tvorba štylizovaným pretavením do
priestorového zobrazenia v území pomocou vegetačných formácií. Použitím prirodzených vegetačných prvkov sa
oživuje odkaz našich predkov a do vidieckych priestorov sa navracajú často zabudnuté, avšak prirodzené
fragmenty. Niekedy je za tým intuícia a prirodzený cit a inokedy historické podklady, v ktorých je možné nájsť
svoje korene a je na nás, aký rešpekt k odkazom našich predkov zachováme a zanecháme pre budúce generácie.
Literatúra
[1] DEMING, M. E., SWAFFIELD, S., (2011). Landscape Architectural Research: Inquiry, Strategy, Design.
New Jersey, USA: John Wiley-Sons. ISBN: 978-0-470-56417-2.
[2] KUCZMAN, G., FERIANCOVÁ, Ľ., (2013). Principles of Creation of Green Areas in Rural Settlements.
Nitra: SPU Nitra Publishing. ISBN 978-80-552-1122-0.
[3] KUCZMAN, G., (2015). Landscape architecture of rural settlements in the region of Nitra. Journal on Law,
Economy & Management, vol. 5, no. 2, pp. 52-56. ISSN 2048-4186.
[4] RUSKO, M., (2010). In Bezpečnostné a environmentálne manažérstvo. Žilina: STRIX, pp. 206-212. ISBN
978-80-89281-58-9.
[5] ŠARAFÍN, M., (2016). Architektonický návrh verejných priestranstiev. [Realizačný projekt centra obce
úprava verejných priestranstiev]. Bratislava: Atelier domova s.r.o.
[6] TÓTH, A., (2015). Zelená infraštruktúra vidieckeho sídla a priľahlej krajiny. [Dizertačná práca]. Nitra :
Slovenská poľnohospodárska univerzita.
[7] TÓTH, A., ŠTĚPÁNKOVÁ, R., FERIANCOVÁ, Ľ., (2016). Landscape Architecture and Green
Infrastructure in the Slovak Countryside. Praha: Publishing House: powerprint, ISBN 978-80-7568-008-2
[8] TÓTH, A., KUCZMAN, G., FERIANCOVÁ, Ľ., (2016). Species composition and diversity of non-forest
woody vegetation along roads in the agricultural landscape. Forestry Journal, vol 62., no.1. 62 (2016) pp. 56-
66. ISSN 0323-1046.
[9] TÓTH, A., TIMPE, A., (2017). Exploring urban agriculture as a component of multifunctional green
infrastructure: Application of figure-ground plans as a spatial analysis tool. Moravian Geographical Reports,
vol. 25, no.3, pp. 208-218. DOI: 10.1515/mgr-2017-0018
[10]UHRIN, P., SUPUKA, J., (2015). Trees in the city streets and Squares. Dendroflora of Central Europe
utilization of knowledge in research, education and practice. Zvolen: TU, Zvolen.ISBN 978-80-228-2776-8
[11]VACULOVÁ, V., ŠTĚPÁNKOVÁ, R., (2016). Úpravy verejných priestorov z hľadiska udržateľného
rozvoja: Modifications of public spaces in the aspect of sustainable development. In Veda mladých. Nitra:
Slovenská poľnohospodárska univerzita, pp. 160--167. ISBN 978-80-552-1473-3.
Príspevok bol spracovaný vďaka finančnej podpore grantových projektov: KEGA č. 001SPU-4/2017
Ekosystémové služby zelenej infraštruktúry; VEGA č. 1/0371/18 SakralArch: Zachovanie historického odkazu
a architektonickej diverzity drobných sakrálnych stavieb v kultúrnej krajine Slovenska; VEGA č. 1/0044/17
Vegetačné štruktúry v mestských sídlach a ich integrované hodnotenie pre potreby ekosystémových služieb
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
455
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-9268-2019-57
MOŽNOSTI UPLATNĚNÍ MENTÁLNÍCH MAP
A ASOCIAČNÍCH ANALÝZ V REGIONÁLNÍCH ANALÝZÁCH
Possibilities of usage of mental maps and association analysis
in regional analysis
VLADIMÍRA ŠILHÁNKOVÁ
MICHAEL PONDĚLÍČEK
IVA POSLUŠNÁ
PAVEL STRUHA
Katedra regionálního rozvoje
Institut regionálního rozvoje
VŠ regionálního rozvoje a Bankovní institut - AMBIS
Department of Regional Development
Institute of Regional Development
College of Reg. Develop. and Bank institute - AMBIS
🖂🖂 Žalanského 68/54, 168 00 Prague, Czech Republic
E-mail: vladimira.silhankova@ambis.cz, mpondelicek@gmail.com,
iva.poslusna@ambis.cz, pavel.struha@ambis.cz
Anotace
Mentální mapy začali geografové využívat v 60. a 70. letech 20. století jako vyjádření percepce částí města či ke
studiu prostorových představ a preferencí nejen místních obyvatel. V současnosti se užívají v řadě
„regionalistických“ úloh, nicméně nikdy se nestaly integrální součástí regionálních analýz a zůstávají tak jakousi
zvláštností či anomálií při studiu území a jeho problémů. S tvorbou mentálních map souvisí i
zpracování asociačních analýz, které v oblasti regionálního rozvoje a regionálních analýz doposud nebyly vůbec
využívány. Cílem práce je představit možnosti uplatnění mentálních map a asociačních analýz v regionálních
analýzách na příkladu výsledků terénních cvičení studentů regionalistických oborů a demonstrovat tak možnosti
využití těchto hraničních technik jako nového – doplňujícího prvku v poznání stavu a potenciálu rozvoje území.
Na základě praktických poznatků můžeme mentální mapy „rozvojářského“ typu označit za ručně kreslený „obraz“
mapovaného místa, který postihuje nejvýznamnější body prostoru. Z hlediska pojetí je pak můžeme dělit na tzv.
parciální a holistické a vyhodnocovat je pomocí analýzy četnosti. Asociační analýzy můžeme pojímat buď jako
asociace geografické nebo percepční, případně jako analýzy komparativní porovnávající stav dvou či více území.
Za nespornou výhodu obou technik lze považovat jejich jednoduchost a finanční nenáročnost, mezi nevýhody patří
potřeba zpracování dat od středně velkého vzorku respondentů.
Klíčová slova
mentální mapa, asociační analýza, regionální analýza
Annotation
Mental mapping was firstly used by geographers in 1960s’ and 1970s’ as an expression of a perception of a city
or to study territory preferences of its citizens. In present time, it is being used in many ways in “regionalistic”
tasks, however it has never became integral part of regional analysis, and so it is known as a curiosity or an
anomaly in a research of a territory and its problems. With a creation of mental maps is also related processing
of association analyses, which haven’t been used in regional analyses and regional development at all. The
purpose of the work is to imagine options of use of a mental mapping and an association analysis in regional
analyses on example of the outcomes of terrain excursions of students, who study regionalistic subjects, and
demonstrate this way possibilities of use of these techniques as a new and complementary element in a research
of a current state and a development potential of the territory. Based on practical knowledge, we can call mental
maps of “developing” type as a hand drawn “picture” of the mapped location, which contains the most important
parts of the area. In terms of a conception we can divide them into “partial” and “holistic” maps, and we can
evaluate them with an analysis of a frequency. Association analyses can be concepted as associations geographical
or as associations preceptual, eventually as comparative analyses, that compare states of two or more territories.
The indisputable advantage of both of the techniques can be considered their simplicity and the fact, that they are
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
456
not financially difficult, and the disadvantage is for example the need of a data processing from the medium-sized
sample of respondents.
Key words
mental map, association analysis, regional analysis
JEL classification: R58
1. Úvod
Mentální či myšlenkové mapy jsou graficky zpracovanou napodobeninou procesů probíhajících v mozku při
záznamu hlavních atributů okolí (Jung 2011) a jsou navrženy tak, aby mozek využíval maximum svých schopností.
Opírají se o fakt, že lidský mozek myslí multilaterálně, nikoli lineárně. Jejich původní určení či užití bylo chápáno
jako pomůcka pro přemýšlení, k učení, plánování nebo řešení problémů. (Buzan, 2007) Již od 60. let 20. století,
kdy byly myšlenkové mapy poprvé prezentovány, se začalo rozvíjet jejich užití i v oblasti geografie resp.
městského, prostorového a regionálního plánování (Lynch, 2004 aj.). V současnosti se užívají v řadě
„regionalistických“ úlohách, nicméně nikdy se nestaly integrální součástí regionálních analýz a zůstávají tak
jakousi zvláštností či anomálií při studiu území a jeho problémů. Vyjdeme-li ale z obecně přijímaného pojetí
regionální analýzy jako hodnocení prostorově vázaných (resp. územně definovaných) souborů dat o nejrůznějších
sociálně ekonomických, ale i fyzicko-geografických jevech či procesech (GaREP), pak musíme logicky dospět
k myšlence, že mentální mapy by se měly stát integrální součástí těchto analýz, protože tvorba mentálních map je
spojena s tvorbou asociačních řetězců (Possin, 2005) a z nich vycházejících asociačních analýz, stojí zde i otázka
zda a jak využít asociačních analýz v rámci regionální analýzy jako celku (Kleon, 2009). Druhou otázkou je jak
regionální asociační analýzu realizovat, aby měla dostatečný rozsah a vypovídací schopnost, protože každá
osobnost má svou osobně (míněno vnitřně) orientovanou míru percepce danou postojem ke světu, který vychází
také z výchovy, prostředí a jiných faktorů. (Jung 2011)
1.1 Cíl práce a použité metody pro její zpracování
Cílem práce je představit možnosti uplatnění mentálních map a asociačních analýz v regionálních analýzách.
1.2 Metody tvorby mentálních map
Pojetí mentálních map a jejich zapojení do regionálních analýz a plánování se v čase značně proměňovalo a stále
proměňuje. Jak poznamenává Drbohlav (1991) mentální mapy začali geografové využívat v 60. a 70. letech
20. století jako vyjádření percepce města či ke studiu prostorových preferencí jeho obyvatel. O mentálních mapách
a jejich využití u nás sugestivně vyučoval v 90tých letech v Brně také doc. Hynek, který v nich viděl možnost
záznamu jevů mizejících nebo zmizelých z volné krajiny, kdy screeningem a komparací mentálních map místních
obyvatel by bylo možno rekonstruovat významné body rurální krajiny. Jedním z prvních, kdo mentální mapy
v prostorovém plánování užil, byl Kevin Lynch (2004), který chápal mentální mapou samotné zobrazení prostoru
jedincem, ve kterém se projeví jeho vnímání obsahu mapy, prostorové umístění, orientace atd. Výstupem je tedy
konkrétní náčrtek, schéma nebo obrázek, který reprezentuje jeho vidění světa. Otázkám tvorby a užití mentálních
map se věnuje celá řada autorů, jak např. referuje Pánek (2016) např. Pödör pro analýzy bezpečnosti v Maďarsku,
Huang a kol. pro turistické preference v navigaci v Rakousku či Kahila a Kyttä v participativním plánování
veřejného prostoru ve Finsku a další.
V českém prostředí definuje mentální mapu například Drbohlav (1991) jako model prostoru, který je vytvořený
v mysli jedince a jeho výstupem je kreslená mapa na libovolném médiu. K vytvoření mentální mapy je však
nejdříve potřeba vytvořit si kognitivní mapu – mapu v mysli. Teprve jejím převodem na médium, kterým je ve
většině případů papír, se kognitivní mapa transformuje v mapu mentální. Zelenka a Pásková (2007) chápou
mentální mapy jako způsob uložení obrazů fyzického světa a vztahů mezi objekty v mozku s tím, že někdy je
zužována na mentální obraz geografické oblasti světa, resp. na fyzický obraz – např. fyzický obraz konkrétního
města. Speciální podskupinou mentálních map jsou tzv. mapy pocitové a jako takové jsou zahrnovány do
behaviorální geografie, která se zabývá studiem chování jednotlivců v prostoru a také jejich vnímáním místa,
výběrem lokality či volbou trasy (Daněk 2013). V tomto smyslu v současnosti rozvíjí v našem prostředí mentální
mapování např. Pánek (např. Pánek 2016 a 2018 nebo Pánek a Pászto 2016)
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
457
1.3 Metody tvorby asociačních analýz
Jak bylo uvedeno již v úvodu, tvorba mentálních map souvisí s asociačními analýzami. Přestože se s touto
metodou setkáváme již v Jungově hlubinné psychologii (např. in Jung,2011) a českém prostředí i beletristicky
v povídce Karla Čapka Experiment profesora Rousse, kde profesor řekne slovo a klient mu musí říct první slovo,
které ho napadne a tak se mu povede usvědčit primitivního vraha a zjistit, kam schoval mrtvolu (Čapek, 2007) do
soudobého vědeckého světa vstoupila až v roce 1983 v práci s názvem Metoda GUHA (Hájek, Havránek, Chytil,
1983). Metoda je definována jako metoda nalézání asociačních pravidel spojujících zároveň se vyskytující atributy
a uplatňuje se v matematické logice a ve vyhledávačích (logika vyhledávačů, zejména z dílny Google je velmi
podobná asociačním analýzám a je zdokonalována multiplikační analogovou analýzou kvality odpovědí, tedy
systém sám je schopen určit s vysokou pravděpodobností co subjekt hledá na základě podobnosti vyhledávacích
kritérií. její uplatnění v oblasti regionálních analýz je více než okrajové. V oblasti regionálního rozvoje a
regionálních analýz doposud využívána nebyla.
Následující část práce je dále založena na vlastních zkušenostech autorů při tvorbě a následných analýzách
mentálních map a analýzách výstupů asociačních testů.
2. Užití mentálních map a asociačních analýz při mapování prostoru a regionálních
analýzách
V rámci terénních cvičení realizovaných při výuce oboru Regionální rozvoj na Univerzitě Pardubice a následně
oboru Management rozvoje měst a regionů na Vysoké škole regionálního rozvoje – AMBIS zadáváme vedle
tradičních analýz a mapovacích technik od roku 2013 každoročně (někdy i v několika bězích těchto cvičení ročně)
studentům ke zpracování jak mentální mapy, tak i asociační analýzy, jako nástroj studia vybraného území, ale i
jako prostředek k uchopení a pochopení významu a sémantické logiky mapovaného prostoru. Za tuto dobu jsme
nashromáždili a vyhodnotili přes 300 mentálních map a výstupů asociačních analýz. Nejzajímavější výstupy této
práce uvádíme v následujícím textu.
2.1. Mentální mapy v regionálních analýzách
Mentální mapy jsou pojaty jako „volná kresba“ podle paměti (viz. Lynch, 1994 a Drbohlav, 1991) a výsledná díla
tak obsahují hlavní prvky, které si student/mapovatel zapamatoval, tj. pomocí nichž si prostor vybavuje, jsou pro
něj signifikantní nebo nějak důležité. Studenti každou mapovanou lokalitu navštíví po dobu cca 1-2 hodin a
s odstupem jednoho až dvou dnů (aby byl smazán aktuální a přímý zážitek z místa) jsou vyzváni, aby vytvořili
mentální mapu tj. ručně kreslený „obraz“ toho, co jim z návštěvy města utkvělo. Získaný materiál je analyzován
ze dvou úhlů pohledu, a to z hlediska celkového pojetí mapy, tak z hlediska četnosti výskytu jednotlivých jevů.
Z hlediska pojetí lze mapy rozdělit na tzv. parciální a holistické. Někteří studenti se ve své mapě totiž soustředí
výhradně na zmapování nějakého vybraného prostoru např. náměstí, a ten pak často popíší až do nejmenších
podrobností využití parteru jednotlivých domů. Naopak jiní studenti pojímají mapu „velkoryseji“ a pokouší se
zaznamenat celkovou situaci místa. Ti se pak často omezí pouze na konstatování, že je v místě i ono náměstí jako
celek. Výše uvedené můžeme dokumentovat např. na výsledcích mapování města Jeseníku v září 2018.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
458
Obr. 1: Parciální mapa města Jeseníku resp. jeho náměstí
Zdroj: studenti VŠRR – AMBIS, 2018
Obr. 2: Holistická mapa Jeseníku
Zdroj: studenti VŠRR – AMBIS, 2018
Zajímavé rovněž je, že u holisticky pojatých map studenti mnohem více dbali na jejich správnou severojižní
orientaci.
Druhým způsobem vyhodnocení jsou analýzy četnosti výskytu jednotlivých jevů v prostoru. Jako příklad můžeme
uvést mapování slovinského města Postojna, jako menšího turistického centra se známou a hojně navštěvovanou
Postojenskou jeskyní (Postojanska jama). I zde jsme po cca 2 hodinové návštěvě města nechali s odstupem dvou
dnů skupinu studentů vytvořit mentální mapu. Z celkem 29 zpracovaných mentálních map zmínilo všech 29
studentů pouze náměstí, ale to, že je na náměstí i kašna či spíše vodní prvek již zaznamenalo pouze 9 z nich, 26
studentů pak dále identifikovalo Hotel Kras, který náměstí dominuje, ale jen 8 z nich si zapamatovalo, že na
náměstí stojí bývalý zámeček (některými studenty označovaný za radnici), což je z historicko-architektonického
hlediska nejvýznamnější stavba ve městě. Vnímání studentů neunikl ani protilehlý park (zmíněn 22x) na rozdíl od
kostela, kterého si všimlo jen 10 studentů. Stejně tolik jich zaznamenalo malý stánek se zmrzlinou na opačné části
centra. Další prvky městského vybavení se objevovaly už spíše sporadicky. Z hlediska rozvoje cestovního ruchu
stojí za zmínku a pro samotnou Postojnu určitě za zvážení, že turistické informační kanceláře (typické stavby
jugoslávské socialistické architektury – kombinace plastu, skla a hliníku - ze 70 let 20. století) si povšimli pouze
3 studenti. (Šilhánková a Pondělíček, 2017)
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
459
Jiným typem vyhodnocení výskytu četnosti jevů může být i jejich komparativní analýza, jak ukazuje tabulka níže,
která vychází z vyhodnocení mentálních map zpracovaných studenty v rámci terénního cvičení na Jesenicku v září
2018.
Tab. 1: Komparace četnosti výskytu jevů v mentálních mapách měst Jesenicka
Četnost Jeseník Zlaté Hory Vidnava Javorník Žulová
100%
náměstí
cukrárna
náměstí/parkoviště
zámek
náměstí
kostel
náměstí/parkoviště
více než
90%
radnice kostel most a řeka
více než
80%
obchody na hl.
ulici
obchody na
náměstí
škola/zámeček
kostel
více než
70%
hotel Koruna
vodní tvrz
infocentrum
autobusové
nádraží
schody a návrší
více než
60%
katovna
(infocentrum)
paneláky
kostel
hřbitov
kašna
hasiči
COOP
křižovatka
radnice
autobusové
nádraží
více než
50%
lékárna
kavárna u zámku
obchody v ulici
k nádraží
samoobsluha
Zdroj: studenti VŠRR – AMBIS, 2018
Z výše uvedeného jasně vyplývá, že Zlaté Hory nemají vyvinutou urbánní strukturu a zůstaly de facto svou
strukturou prostou “ulicovkou“. Není proto divu, že se zde studentům nepodařilo identifikovat jednoznačné
centrum města a většina z nich identifikovala jako centrální bod kostel. Například zcela odlišná situace je ve
Vidnavě, která se rozrůstá od pevně založeného (a dnes i velmi pěkně upraveného) pravidelného náměstí. Zde
samozřejmě všichni studenti náměstí ve svém mentálním obrazu identifikovali, nicméně již jen málo z nich bylo
schopno upamatovat si jeho širší kontext. Typické mentální mapy těchto sídel jsou na následujících obrázcích.
Obr. 3: Typická mentální mapa Zlatých Hor Obr. 4: Typická mentální mapa Vidnavy
Zdroj: studenti VŠRR – AMBIS, 2018 Zdroj: studenti VŠRR – AMBIS, 2018
Uvedená zjištění lze využít při vyhledávání rozvojového potenciálu území, neboť mohou poukázat např. na
skutečnost, že město je uspořádáno a vybaveno tak, aby vyhovovalo provozu místního obyvatelstva, z pohledu
turisty v podstatě mnoho nenabízí a návštěvník jeho vzhled a vybavení příliš nevnímá, jak je tomu v případě
Postojny (která má zejména přebujelý areál parkoviště a přístupu k jeskyni za městem) nebo úvahám o zásazích
do urbánních struktur, které přeměňují vzhled a vnímání (většinou historických) prostorů na parkoviště, jak se to
ukázalo v Žulové a částečně i ve Vidnavě.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
460
2.2. Asociační analýzy jako součást regionálních analýz
Asociační analýzy lze rozdělit na tzv. geografické analýzy, kde mají respondenti vyjmenovat místa, která na ně
nejvíce zapůsobila a analýzy percepční tj. analýzy zkoumající, jak vnímají mapovaný prostor. Velmi často jsou
prováděny asociační analýzy jako komparativní – porovnávající stav dvou sousedících přeshraničních území.
Asociační analýza je studentům zadávána obvykle po několika dnech pobytu a studia resp. mapování území. Pro
zpracování jsou vybírány večerní hodiny, kdy se předpokládá již pokročilejší únava a tudíž menší vliv vědomé
složky paměti. Studenti jsou vyzváni, aby napsali 10 pojmů, které se jim vybaví, když se řekne např. „Maďarsko“.
Každý pak musí zcela samostatně v několika málo minutách uvedený seznam zpracovat. Asociační analýzy jsou
pak vyhodnocovány shlukovou metodou. Poprvé jsme tuto metodu uplatnili v roce 2011 (Šilhánková a Pondělíček,
2013) při komparaci maďarské a rakouské strany Neziderského jezera. Od té doby provádíme zkoumání
každoročně, obvykle v několika bězích terénních cvičení ročně. Asociační analýzy z roku 2011 jednoznačně
poukázaly na výrazný rozdíl v percepci rakouské a maďarské strany jezera, kdy v Rakousku zanechalo vysoký
dojem zejména bohatství, ať již jako vybavení (přístavu), kvalita silnic, úprava a čistota veřejných prostorů a
zejména pak luxusní lázně St. Martin. Naproti tomu v Maďarsku dominovala percepce zejména přírodního
prostředí, místního „folklóru“ (guláš, víno, klobásy) a relativní „chudoby“ ve srovnání s rakouskou stranou
národního parku i jezera. Maďarsko se svými sémantickými znaky prosadilo spíše jako království přírody a
divočiny, i když tomu tak úplně dle struktury krajinné mozaiky není.
S narůstající zkušeností s asociačními analýzami jsme opustili jejich dělení na geografické a percepční, neboť
jejich sloučením lze sledovat i zajímavé osobnostní rozdíly respondentů od těch, kteří asociují jasně stanovené
lokality a vytvářejí tak de facto seznam geografických názvů zajímavých navštívených míst (Šoproň,
Frauenkirchen …) až po respondenty s vysoce abstraktními asociacemi jako jsou dálka, zpěv či barevnost.
Shodou okolností se v roce 2018 terénní cvičení opakovalo na stejném místě, tj. na Neziderském jezeře a bylo
tudíž možno provést opakované analýzy (s pětiletým odstupem). Rakouská strana hranice byla nejčastěji
charakterizována ptáky, jezerem a pustou a dále asociací národního parku vč. budovy jeho správy, vinicemi,
pořádkem a cyklistikou. Z dalších zajímavých postřehů je třeba zmínit barevnost, rozmanitost, pompéznost a starší
obyvatelstvo. Na maďarské straně hranice byla nejčastěji zmíněna Šoproň, dále jezero a ptáci, kde kupodivu byly
zmíněny labutě, byť pro Neziderské jezero vůbec nejsou charakteristické. Ambivalentně byla hodnocena
vybavenost a její kvalita.
Další typ asociační analýzy byl zaměřen na vnímání rozdílů mezi oběma sledovanými územími. Zajímavé je, že
v hodnocení zmizela dřívější dichotomie bohaté Rakousko vs. chudé Maďarsko. Jako nejvýraznější rozdíl byl
zmíněn stav silnic, na pomyslném druhém místě se objevilo „množství, struktura, vybavenost a dostupnost
obchodů“ a jako třetí stav a vybavenost obcí (opět obojí ve prospěch rakouské strany hranice). Na 4. – 5. pozici
pak byla zmíněna komunikativnost a jazyková vybavenost lidí a způsob tahu elektrického vedení, kde se studenti
obzvláště podivovali převěsům a doslova „změti“ kabelů v maďarských vesnicích. Posledním četněji zastoupeným
rozdílem byl rozdíl v přístupu v oblasti cestovního ruchu jako např. ochota personálu ve službách. Celkově byla
maďarská strana hodnocena jako výrazně zaostalejší, a to nejen ve srovnání se stranou rakouskou, ale i v porovnání
k české realitě.
Posledním typem asociační analýzy byla percepce přírodního prostředí charakterizovaná jako rozdílová percepce
dvou vůdčích prvků v území, a to stepi (pusty) a jezera. Výsledky přehledně shrnuje následující tabulka. Jako
celkově signifikantní bylo možné stanovit asociační dvojici „sucho“ vs. „voda“.
Tab. 2: Výsledky komparativní asociační analýzy na téma „step vs. jezero“
Pořadí Step Jezero*
1. Prostor, rovina, pustina Voda
2. Louky (tráva, květiny) Vítr a vlny
3. Sucho Ptáci
*Za skutečně pozoruhodnou je možné označit asociaci k tématu „jezero“ s odpovědí „Ladožské“.
Zdroj: vlastní zpracování
3. Závěr
Na základě několikaleté zkušenosti s užíváním mentálních map a asociačních analýz a na základě několika stovek
respondentů můžeme konstatovat, že jak mentální mapy, tak i asociační analýzy jsou zajímavým a dobře
využitelným nástrojem, který může vhodně doplnit standardní metody regionálních analýz. Obě metody přinášejí
nový úhel pohledu na zkoumanou oblast a umožňují jejich zpracovatelům – „rozvojářům“ zamyslet se nad
mapovaným územím z nové perspektivy, která obohatí nejen analýzu samotnou, ale, a to zejména, napomůže při
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
461
následném formulování rozvojového potenciálu a rozvojových příležitostí daného území. V současné době,
můžeme tedy mentální mapy „rozvojářského“ typu označit za ručně kreslený „obraz“ mapovaného místa, který
postihuje nejvýznamnější nebo nejvýraznější body prostoru. Z hlediska pojetí je pak můžeme dělit na tzv. parciální
a holistické a vyhodnocovat je pomocí analýzy četnosti. Asociační analýzy můžeme pojímat buď jako asociace
geografické (zaměřené na upamatování si jednotlivých míst) nebo asociace percepční (zaměřené na dojmy z těchto
míst), případně jako analýzy komparativní porovnávající stav dvou či více území. Asociační analýzy jsou pak
zpracovávány shlukovou metodou a opět vyhodnocovány pomocí analýzou četnosti. Za nespornou výhodu obou
technik lze považovat jejich jednoduchost a finanční nenáročnost, mezi nevýhody je potřeba zmínit snad jen
potřebu zpracování dat od alespoň středně velkého vzorku respondentů. Další rozpracování metodologie obou
metod a zejména metody asociačních analýz by bylo pro potřeby jejich širšího uplatnění žádoucí.
Literatura
[1] BUZAN, T., (2007). Mentální mapování. Praha: Portál. ISBN 978-80-7367-200-3.
[2] ČAPEK, K., (2007). Povídky z jedné kapsy. Praha: Fragment. ISBN: 978-80-253-0516-4.
[3] DANĚK, P., (2013). Geografické myšlení: úvod do teoretických přístupů. Brno: Masarykova univerzita. ISBN
978-80-210-6694-6.
[4] DRBOHLAV, D., (1991). Mentální mapa ČSFR -Definice, aplikace, podmíněnost. Geografie–Sborník CGS,
vol. 96, no. 3, pp. 163–177.
[5] GaREP, (nedatováno). Metodická podpora regionálního rozvoje. Regionální analýza [online] [cit. 2019-03-
05]. Dostupné z: http://www.regionalnirozvoj.cz/index.php/regionalni-analyza.html.
[6] HÁJEK, P., HAVRÁNEK, T. a CHYTIL, M. K., (1983). Metoda GUHA. Praha: Academia.
[7] JUNG C. G., (2011). Memories, Dreams, Reflections. London: Harper Collins Publishers, ISBN 978-06-797-
2395-0.
[8] KLEON, A., (2019). Visual Note-Taking 101 : Upcoming Vizthink Webinar [online] [cit. 2019-03-16].
Dostupné z: https://austinkleon.com/2009/04/23/visual-note-taking-101-upcoming-vizthink-webinar/.
[9] LYNCH, K., (2004). Obraz města = The image of the city. Praha: Polygon. ISBN 80-7273-094-0.
[10]PÁNEK, J., (2016). From Mental Maps to GeoParticipation. Cartographic Journal, vol. 53 no. 4, pp. 300-
307 ISSN 1743-2774. DOI 10.1080/00087041.2016.1243862.
[11]PÁNEK J. a PÁSZTO, V., (2016). Pocitové mapy v plánování měst a regionů. Regionální rozvoj mezi teorií
a praxí no. 4, pp. 48-63 [online] [cit. 5.3.2019] Dostupné z:
http://www.regionalnirozvoj.eu/sites/regionalnirozvoj.eu/files/2016_04_cele_cislo.pdf.
[12]PÁNEK J., (2018). Mapping citizens’ emotions: participatory planning support system in Olomouc, Czech
Republic. Journal of Maps, vol. 15, no. 1, pp. 8- 12. ISSN 1744-5647 DOI 10.1080/17445647.2018.1546624.
[13]POSSIN, W., (2005). Paměť jako slon: speciálními technikami k dokonalé paměti. Praha: Ikar. ISBN 80-249-
0483-7.
[14]ŠILHÁNKOVÁ, V. a PONDĚLÍČEK, M., (2013). Cestovní ruch a ochrana přírody na Neziderském jezeře,
porovnání rakouského a maďarského přístupu. Scientific Papers of the University of Pardubice, Series D.
Pardubice: Faculty of Economic and Administration. Special Edition, vol. XX, no. 26, pp. 192-203. ISSN 12-
11-555X (Print), ISSN 1804-8048 (Online).
[15]ŠILHÁNKOVÁ, V. a PONDĚLÍČEK M., (2017). Možnosti rozvoje specifického území matičního Krasu ve
Slovinsku. In Sborník příspěvků z mezinárodní vědecké konference Region v rozvoji společnosti 2017. Brno:
Mendelova univerzita v Brně. pp. 869-877.
[16]ZELENKA, J. a PÁSKOVÁ, M., (2007). Mentální mapy - úvod do problematiky a metodika výzkumu na
Univerzitě Hradec Králové. E a M: Ekonomie a Management, vol. 10, no. 1, pp. 68-76. ISSN 2336-5604.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
462
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-9268-2019-58
IDENTIFIKACE GLOBÁLNÍCH TRENDŮ V CESTOVNÍM
RUCHU A JEJICH VLIV NA UDRŽITELNOST DESTINACE
Identification of global tourism trends and their impact on
destination sustainability
MARKÉTA NOVOTNÁ
LENKA GRAJCIAROVÁ
DOMINIKA POLEHŇA
Katedra regionální ekonomie a správy
Ekonomicko-správní fakulta
Masarykova univerzita
Department of Reg. Economics and Administration
Faculty of Economics and Administration
Masaryk University
 Lipová 41a, 602 00 Brno, Czech Republic
E-mail: marketa.novotna@econ.muni.cz
Anotace
Příspěvek se zaměřuje na problematiku udržitelnosti destinací cestovního ruchu, které se z důvodu své prostorové
odlišnosti potýkají s rozmanitými problémy způsobovanými výskytem různých globálních trendů. Za účelem zjištění
konkrétních přístupů k řešení aktuálních dopadů na udržitelnost destinací je však nejprve nezbytné identifikovat
samotné globální trendy, které se v současnosti projevují v cestovním ruchu. Cílem příspěvku je proto poskytnout
ucelený přehled, na jehož základě je možné kategorizovat klíčové globální trendy a analyzovat jejich potenciální
vliv na udržitelnost destinací. Za tímto účelem je provedena kompilace vybraných mezinárodních studií. S využitím
analyticko-syntetických metod dochází následně k identifikaci významných trendů, jejich utřídění a utvoření
specializované databáze, jejíž součástí je i vyhodnocení očekávaných dopadů na destinace, potažmo na jejich
infrastrukturu, nabízené služby a produkty. Dle metodiky OECD jsou trendy rozčleněny do čtyř základních
kategorií – lidé, planeta, produktivita a funkční rámec. Vzhledem k provázanosti trendů je však možno uplatnit
vícehlediskovou kategorizaci. Při vyhodnocování dopadu je proto nutné vzít v úvahu tuto propojenost a vzájemnou
ovlivnitelnost trendů. Závěrem je nastíněna volba modelových destinací vzhledem k výskytu identifikovaných
trendů a jsou navrženy další výzkumné postupy ve vztahu k udržitelnosti destinací.
Klíčová slova
cestovní ruch, udržitelnost, megatrendy
Annotation
The paper focuses on the issue of the tourism destination sustainability which is confronted with the problems
caused by the different global trends. However, to determine particular approaches to managing tourism impacts
on destination sustainability, it is necessary to identify the current global trends currently affecting tourism.
Therefore, the paper aims to provide a comprehensive overview for categorization of key global trends and
analysis of their potential impact on destination sustainability. For this purpose, a compilation of selected
international studies is carried out. Using analytical-synthetic methods, the significant trends are then identified,
classified and summarized in a specialized database, including the evaluation of the expected impacts on the
destinations, their infrastructure, services, and products offered to a consumer. According to the OECD
methodology, trends are divided into four basic categories – people, planet, productivity, and polity. However,
due to the interconnection of trends, it is possible to apply multi-aspect categorization. For evaluation, it is
necessary to take into account the interconnectivity and the mutual influence of the trends. Finally, the choice of
model destinations is outlined based on the occurrence of identified trends, and further research procedures
related to destination sustainability are proposed.
Key words
tourism, sustainability, megatrends
JEL classification: Q56, Z32
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
463
1. Úvod
Cestovní ruch jako socioekonomický jev působí na své okolí pozitivním i negativním způsobem. Zároveň je však
ovlivňován nadřazenými systémy, v jejichž rámci se odehrává (Haedrich a kol., 1998). Je tedy zřejmé, že mezi
systémem cestovního ruchu a nadřazenými systémy existují vzájemné interakce (Mason, 2008). Proto se do
popředí výzkumných aktivit souvisejících s cestovním ruchem dostává potřeba sumarizovat teoreticko-metodické
přístupy k udržitelnosti destinace. Na problematiku udržitelnosti bývá často nahlíženo v kontextu vlivů cestovního
ruchu na destinaci, přičemž tyto vlivy bývají dle působení na dané prostředí děleny na vlivy ekonomické,
environmentální a sociokulturní (Hall a Page, 2006). Co se negativních vlivů na ekonomické prostředí týče, bývají
zmiňovány ekonomické úniky, sezónní inflace, nadměrná závislost na příjmech z cestovního ruchu, sezónnost
produkce a nízká návratnost investic (Pearce, 1989; Mason, 2008; Wall a Mathieson, 2006). Ty pozitivní se
projevují v růstu zaměstnanosti, zvýšení životního standardu či investic (Hall a Page, 2006). Mezi negativní
dopady cestovního ruchu na přírodní prostředí je možné zařadit snížení kvality vody, ovzduší, hlukové znečištění,
emise, erozi, úbytek zvířat či poškození přírodních hodnot a biodiverzity (Wall a Mathieson, 2006). Za pozitivní
je na druhou stranu považováno zvýšení povědomí o potřebnosti ochrany přírody (Pásková, 2012). Na rozdíl od
vlivů na přírodní prostředí jsou vlivy na sociokulturní prostředí hůře identifikovatelné. Autoři k těm negativním
vlivům řadí např. demonstrační efekty, dualizaci společnosti, zvýšení kriminality, turistickou iritaci, akulturaci či
změnu hodnotového systému a ztrátu autenticity (Pásková, 2012; Page, 2014; Wall a Mathieson, 2006). Za
pozitivní naopak považují posilnění regionálních hodnot a tradic či zvýšení úrovně místního zájmu (Page, 2014).
Specifičnost destinací i jejich prostorová odlišnost zapříčiňuje, že se destinace potýkají v tomto ohledu s různými
problémy, které ovlivňují jejich udržitelnost a také vyžadují rozdílné přístupy a nástroje (Mowforth a Munt, 2009;
Husáková, 2018). Toto potvrzuje i studie Peeters a kol. (2018), podle níž převažují v městských destinacích
sociokulturní dopady, zatímco venkovské a přímořské destinace jsou citlivější na dopady environmentální. Pro
studium dynamiky a udržitelnosti destinací je kromě těchto specifik navíc nutné znát i vlivy, kterými vnější okolí
působí na cestovní ruch. Potřeba tohoto poznání vychází z výše zmíněné vzájemné provázanosti a zohlednění
mezioborovosti a komplexity daného problému (Pásková, 2012), kdy je cestovní ruch ovlivněn sociálními,
politickými, ekonomickými, technologickými a environmentálními změnami ve všech měřítcích. Populační růst,
redistribuce bohatství, geopolitické změny a konflikty, rostoucí náklady na palivo, klimatické změny a jejich
důsledky, nové technologie a pracovní vzorce a všechny formy vlivu sociální módnosti jsou faktory, které působí
na to, kam, na jak dlouho a za jaké ceny chtějí lidé cestovat (Buckley a kol., 2015). Problematika udržitelného a
zároveň konkurenceschopného rozvoje cestovního ruchu a destinace jako celku se proto stává čím dál aktuálnější
z důvodu nutnosti řešení dopadů těchto globálních trendů, které se v cestovním ruchu projevují (Halkier, Kozak a
Svensson, 2014, OECD, 2018, Roxas a kol., 2018).
Jelikož výskyt nových trendů klade zvýšené nároky na změnu produktů cestovního ruchu (Dwyer a kol., 2008;
obr. 1) a jejich uzpůsobení současným požadavkům (Hudson a Hudson, 2017), je nutné se zaměřit na prohloubení
dosavadních poznatků a rozšířit je o další teoretickou, metodickou i aplikační rovinu vázanou na mapování
aktuálních ekonomických, politických, technologických, sociokulturních a environmentálních megatrendů
cestovního ruchu a možností jejich řešení. Identifikace těchto vlivů následně umožňuje zdůraznit a diskutovat
významné faktory, které vyvolávají změny jak na straně nabídky, tak na straně poptávky cestovního ruchu (Dwyer
a kol., 2008).
Obr. 1: Vliv trendů na destinaci
Zdroj: Dwyer a kol. (2008)
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
464
2. Cíle a metody
Cílem předloženého příspěvku je utvoření uceleného přehledu, na jehož základě je možné kategorizovat klíčové
globální trendy a vyhodnotit jejich potenciální vliv na udržitelnost destinací. Příspěvek má charakter integrativní
přehledové studie, vycházející z literární rešerše relevantních dokumentů. Při utvoření celkového přehledu trendů
jsou aplikovány základní metody analýzy, syntézy, dedukce-indukce a kompilace.
Zpracování přehledové studie je dle Dunkina (1996) realizováno ve 3 fázích:
 primární fáze, v jejímž rámci probíhá shromažďování relevantních podkladů;
 sekundární fáze, založená na vlastní analýze trendů a jejich kategorizaci;
 terciární fáze, v níž dochází k formulování obecných závěrů týkajících se vlivu daných trendů na udržitelnost
destinací, potažmo na jejich infrastrukturu, nabízené služby a produkty.
Za účelem naplnění stanoveného cíle je provedena kompilace vybraných mezinárodních studií zaměřených na
hlubší analýzu globálních trendů, které jsou zpracovávány jak mezivládními organizacemi, tak soukromými
marketingovými či konzultantskými agenturami. Jako podklady pro kompilaci a vlastní analýzu současných
globálních trendů, které ovlivňují vývoj cestovního ruchu a potažmo i udržitelnost destinace, jsou použity tyto
zdroje:
 Horwath HTL (2015): Tourism Megatrend;
 PwC (2017): Global Megatrends;
 GDS-Index (2017): Sustainable Destination Management Trends and Insights;
 Intrepid Travel (2017): 10 Travel Trends for 2018;
 Skift (2018): Megatrends Defining Travel;
 Transdanube.Pearls (2017): Guideline for Sustainable, Transnational Mobility Products in Tourism;
 UNWTO (2018): European Union Tourism Trends;
 OECD (2018): Tourism Trends and Policies;
 Euromonitor (2019): Top 10 Global Consumer Trends for 2019.
Kategorizace trendů poté probíhá na základě hledání podobnosti jevů a nalézání společných tříd, do nichž lze
porovnávané jevy umístit (Šanderová, 2005). Jelikož je možné v tomto případě zařadit určitý jev do více kategorií,
dochází k vytvoření vícehlediskové kategorizace, z nichž každá na daný jev nahlíží odlišným pohledem a používá
různá kritéria členění (Mills, 2004).
3. Identifikace globálních trendů
Tlak na cestovní ruch je vytvářen trendy, mezi něž lze zařadit environmentální důsledky postupného globálního
oteplování a extrémních klimatických událostí (PwC, 2017; Skift, 2018; OECD, 2018). S těmito problémy souvisí
i vyčerpání přírodních zdrojů, neboť není možné udržet současné modely výroby a spotřeby, které vedou k dalším
environmentálním důsledkům v podobě úbytku vody ve světě, a to zejména v kontextu vyšších standardů
ubytování a dalších činností náročných na vodu (PwC, 2017). Mezi rozvojem cestovního ruchu a ochranou přírody
tak existují rostoucí vazby i konflikty. I z toho důvodu musí letecké společnosti, hotely a způsobilé orgány
přehodnotit své krátkodobé i dlouhodobé plánování (Skift, 2018).
Destinace by se měly zaměřovat na dlouholeté plány týkající se udržitelnosti i s ohledem na sociální trendy. Do
skupiny sociálních trendů lze zařadit širokou škálu aktuálních problémů, které je možné rozdělit i na úžeji
zaměřené podskupiny. Jednou z nich je například proces urbanizace (PwC, 2017; Skift, 2018). Se současným
rostoucím počtem obyvatel žijících ve městech se na druhou stranu významně zvyšuje poptávka po pobytu na
venkově, v přírodě a po nabídce různých rekreačních aktivit. Ve městech žije přibližně 50 % celkové populace
(PwC, 2017). Trendem spojeným s městy je také rostoucí obliba a zvyšující se návštěvnost světových a evropských
velkoměst. Nekontrolovatelně rychlá urbanizace představuje problémy v podobě omezených fyzických kapacit,
vedoucích k možnému přetížení center měst, a finančních prostředků pro výstavbu infrastruktury a poskytování
služeb (Skift, 2018).
K sociálním trendům řadí některé studie také demografický problém celosvětového stárnutí populace (zejména v
Evropě, Americe a Asii, které jsou také významnými světovými zdrojovými trhy) a objevující se nové skupiny
spotřebitelů (generace Y a Z), které způsobují významné mnohostranné poptávkové posuny na trhu cestovního
ruchu (PwC, 2017; Transdanube.Pearls, 2017; OECD, 2018). Vzhledem k těmto novým trendům vznikají nové
poptávkové segmenty s novými požadavky, které mohou přispět ke snižování sezóny (např. návštěva zimních
festivalů) a zrovnoměrnění příjmů z cestovního ruchu (Intrepid Travel, 2017). Důležitým turistickým segmentem
se v tomto ohledu stává segment „Silver hair tourists“, který je aktivní, zabezpečený, relativně zdravý
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
465
(Transdanube.Pearls, 2017; UNWTO, 2018). U tohoto segmentu se očekává i velká kupní síla, tedy že bude utrácet
víc než všechny ostatní věkové skupiny. Zároveň jsou potřeby tohoto segmentu zakládány na vysoce
individualizovaných službách na míru a na uspokojování unikátních zážitků (Transdanube.Pearls, 2017; Intrepid
Travel, 2017). Roste kupříkladu význam zdravého životního stylu, k němuž je možno zařadit i preferenci zdravé
kuchyně a místních potravin, wellness a lázní, meditace, různých sportů a rekreačních aktivit. Jejich preferování
jedinečných přizpůsobených zážitků vychází do jisté míry z principů udržitelného cestování a může vést k odklonu
od tradičních (3S) produktů (OECD, 2018). Zájem o udržitelné produkty a formy cestovního ruchu (geotourism,
ecotourism, hipo a agrotourism) souvisí s uvědomělostí poptávkové strany, její vzdělaností a orientací v problému
(Transdanube.Pearls, 2017). Posílení významu zdravotního trendu a postupné intenzivnější integrace do nabídky
cestovního ruchu přináší i životní styl mileniálů, kteří preferují zážitky a cestování před jinými prioritami a
upřednostňují autenticitu (GDS-Index, 2017; Skift, 2018). Vychutnávají si proto různé kulinářské kurzy,
ochutnávky vína, návštěvy místních trhů, gastronomii místních producentů a služby místních průvodců,
vyhledávají také adrenalin a riziko, jsou technologicky důvtipní a velmi odlišní od sebe navzájem (Horwath HTL,
2015). Nezbytností pro nalákání tohoto segmentu je vyvíjení předvídavějšího a diferencovanějšího obsahu
založeného na zpracování velkých objemů dat a cílený storytelling, tedy prodej destinace založený na osobních
zážitcích/příbězích (GDS-Index, 2017).
Cestovní ruch je velmi ovlivňován i ekonomickými trendy v podobě rozvíjejících se ekonomik, růstu střední třídy
a projevováním se důsledků sdílené ekonomiky. Zvýšení průměrného příjmu a pokles úrovně absolutní chudoby
mají za následek rostoucí střední třídu (OECD, 2018). Největší nárůst střední třídy se očekává v Asii. Hospodářský
růst a sociální změny v oblastech s vysokou hustotou obyvatelstva, jako je Indie a Čína, vede k zásadním změnám
v etnickém a kulturním mixu mezinárodních návštěvníků. Lze dokonce očekávat, že z hlediska mezinárodních
příjezdů turistů předčí ekonomiky rozvíjející se ekonomiky vyspělé (Horwath HTL, 2015; PwC, 2017). Zásadní
ekonomický efekt vyvolává také trend sdílené ekonomiky, do níž je zařazováno sdílení ubytování a dopravy, které
má šetřit náklady, ale i sdílení fotografií, tipů a zážitků prostřednictvím aplikací a sociálních sítí
(Transdanube.Pearls, 2017). Propojení ekonomických přínosů pro cestující a zároveň i rezidentů v turistických
oblastech bylo záměrem platformy Airbnb, poskytující většinou krátkodobé ubytování v nemovitostech
vlastněných samotnými poskytovateli ubytování, která získala na popularitě také kvůli rostoucí potřebě hledání
originality a zažití místních prvků (GDS-Index, 2017). Rychlý rozvoj tohoto fenoménu zapříčinil odklon od
principů sdílení a přesun na komerční bázi, kdy dochází k nabídce pronájmu celých bytů či domů, přispívající k
různým ekonomickým únikům a dalším negativním dopadům (OECD, 2018).
Nejen v případě ubytování, ale v celém segmentu cestovního ruchu sehrává důležitou roli digitalizace a nové
technologie, zahrnující sociální média, ovlivňující marketing, řízení i poskytovaní služeb (Transdanube.Pearls,
2017). Digitalizace se infiltrovala do celého hodnotového řetězce; od samotného rozhodnutí se cestovat až po
dokončení cesty může být vše provedeno na digitální platformě (PwC, 2017). Cestovní ruch je tak ovlivněn
používáním mobilních technologií, vč. různých aplikací, které umožňují orientaci v místě, nákup letenek,
ubytování a jiných služeb. Mobilní aplikace představují výzvu také pro poskytovatele služeb, neboť jejich
prostřednictvím lze predikovat potřeby návštěvníka (Skift, 2018). Nutnost být SMART, adaptabilní a flexibilně
reagovat vytváří tlak na destinace a jejich konkurenceschopnost. Tento trend tak pramení hlavně z toho, že poslední
generace vyrůstaly v době internetu, jsou zvyklé na využívání mobilních technologií (OECD, 2018), a tudíž se u
nich může prodej destinace odehrávat na sociálních sítích (GDS-Index, 2017). Při rozhodování o návštěvě
destinace hraje velký význam i geopolitická situace (Skift, 2018). Geopolitizaci cestovního ruchu je možné chápat
jako nástroj na posilnění národní identity a soudržnosti. Na druhou stranu může způsobit etnické, kulturní a
náboženské napětí. Nepředvídatelné události ohrožují budoucí vývoj cestovního ruchu v jakékoli destinaci
(UNWTO, 2018). Na druhou stranu nestabilita v některých zemích může vést ve světě k objevení nových center
cestovního ruchu (Horwath HTL, 2015).
3.1 Možnosti kategorizace trendů
Výše uvedené členění identifikovaných trendů vycházelo z rozdělení megatrendů v cestovním ruchu dle Dwyera
a kol. (2008). Tato kategorizace však nepředstavuje jedinou možnost členění, což dokládá také tab. 1. Metodický
rámec OECD (2018), korespondující s utvořením souboru archetypových scénářů budoucího vývoje, nabízí jiný
pohled. Dle tohoto rámce jsou megatrendy členěny do následujících oblastí, které je možné pojmenovat jako
kategorie 4P:
 lidé (people),
 planeta (planet),
 produktivita (productivity),
 funkční rámec (polity).
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
466
Tab. 1: Kategorizace trendů
Zdroj: vlastní zpracování na základě analyzovaných studií
Megatrend Podkategorie 4P Trend Tržní členění Charakteristika Vliv Případová studie
Environmentální Klimatické
planet
Klimatické změny Nabídkový Neschopnost podporovat současné modely
výroby a spotřeby
Nutnost přehodnocení
krátkodobého i dlouhodobého
plánování a snahy o větší
efektivitu zdrojů a integrovaný
vládní přístup
Snaha omezit rizika záplav
v Benátkách a Amsterdamu či
opatření na přizpůsobení se
změně klimatu v Portugalsku
(climate-adapt.eea.europa.eu)
Přírodní Přírodní zdroje Nabídkový Nedostatek vody, zejména v kontextu vyšších
standardů ubytování a dalších činností náročných
na vodu
Energetické zdroje Nabídkový Volatilita nákladů, levné lety, spotřeba paliva
Sociální Demografické
people
Stárnutí populace Poptávkový Specifická přání, luxus, zdravý životní styl Mnohostranný poptávkový
posun vyvíjí tlak na
přizpůsobení produktů a
infrastruktury. Nutnost
segmentace spotřebitelských
profilů a předvídavější a
diferencovanější obsah
založený na zpracování velkých
objemů dat.
Vytváření obsahu pro
vyprávění příběhů o dovolené
v Rakousku a vytváření
produktových balíčků
zaměřených na zážitky
(www.austriatourism.com)
Generace
Y a Z
Poptávkový Důraz na zážitky a jejich sdílení, storytelling,
využívání technologií a sociálních sítí
Společenské Vzdělávání Poptávkový Udržitelnost zvyšování povědomí o problematice
udržitelnosti a ekoaktivitách – vzdělávání nejen
návštěvníků, ale i aktérů např. s ohledem na
možnost certifikace a jejich přínosů pro business
Změny struktur
společnosti
Poptávkový Singles, Solo cestovatelé, gender, pokles
loajality, individuální cestování a kratší pobyty
Urbanizační Urbanizace Nabídkový Města lákají větší množství návštěvníků a
zároveň u obyvatel měst roste poptávka po
pobytu na venkově
Omezená kapacita a prostředky
na výstavbu infrastruktury,
nutnost plánování
Sustainable Cities Index
zaměřený na udržitelnost
měst (www.arcadis.com)
Ekonomické Regionální Rozvíjející se
ekonomiky
Poptávkový/
Nabídkový
Zvýšení průměrného příjmu a pokles úrovně
absolutní chudoby; významný ekonomický růst
rozvíjejících se zemí
Tlak na nové produktové
balíčky a zmírnění problému
overtourismu
Projekt Slow Food
s respektem k hostující
kultuře, komunitě, historii a
životnímu prostředí
(www.slowfood.com)
Růst blahobytu Poptávkový
Regionalismus Poptávkový Důraz na lokální prvky, preference regionálních
produktů a producentů, potřeba autentičnosti,
čerstvé a ekologické potraviny s příběhem
Nové možnosti pro efektivní
zapojení do udržitelného
rozvoje
Kolaborativní Sdílená ekonomika Nabídkový Sdílení ubytování a dopravy, ale i fotek/tipů a
zážitků prostřednictvím aplikací a sociálních sítí
Zatížení center měst, vyšší ceny
nemovitostí a nájemného
Problém Airbnb v Berlíně
(http://airbnbvsberlin.com)
Technologické Modernizační
productivity
Strategické inovace Nabídkový Kreativita, umělá inteligence, využití při analýze
dat, marketingových strategiích
Snížení provozních nákladů a
negativních dopadů na životní
prostředí;
Tlak na destinaci, flexibilitu a
konkurenceschopnost,
vylepšení obchodních strategií
Silné zaměření na
infrastrukturu veřejné
dopravy a projekt udržitelné
mobility pro vozíčkáře
v Barceloně: Easy Walking
Tour Gòtic
(www.barcelonaturisme.com)
Digitalizace Nabídkový Vznik specializovaných portálů a on-line
platforem, využívání sociálních sítí a změna
hodnotového řetězce
Dopravní Mobilita Nabídkový Dostupnost, velká diverzita dopravních možností
Politické Bezpečnostní
polity
Bezpečnost Poptávkový Mír, bezpečnost a politická stabilita Vliv na rozhodování výběru
destinace, objevení nových
destinací
Reykjavík jako bezpečná
destinace
(https://visitreykjavik.is)
Terorismus Poptávkový Nepředvídatelné události, různá napětí
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
467
Kategorie „lidé“ se obecně odkazuje na měnící se demografickou strukturu, stejně jako na trendy související se
zdravím, pracovní silou a sociální soudržností, ekonomickým růstem některých zemí a růstem střední třídy.
Kategorie „planeta“ poukazuje na stav životního prostředí a změny klimatu, jakož i na přístup ke zdrojům, jako
jsou potraviny, energie a voda. „Produktivita“ se týká zdrojů růstu, jakými jsou nové technologie, inovace a
podnikání. V souvislosti s cestovním ruchem má vzestup podporovaných technologií vliv na to, jak mohou
cestovat lidé po celém světě. Poslední kategorie zaměřující se na funkční rámec („polity“) hodnotí stav veřejné
správy, důvěru a odpovědnost ve veřejné sféře. V souvislosti s cestovním ruchem totiž politika sehrává důležitou
úlohu v řadě oblastí, zejména v oblasti zmíněné cestovní mobility. Mobilita je totiž významně ovlivněna stupněm,
do něhož národní vlády podporují mezinárodní dopravu a usnadňují cestování.
Pro další způsob třídění je možné využít členění dle tržního mechanismu na nabídkový a poptávkový trend. U
některých trendů je možné vypozorovat, jestli jsou vyvolány působením nabídkové strany, jakožto
institucionálního podsystému cestovního ruchu, nebo stranou poptávky, tedy samotných návštěvníků. Vezmou-li
se v úvahu demografické a společenské změny, je evidentní, že ovlivňují preference a požadavky poptávky. Z toho
lze usuzovat, že základní trendy ve vývoji nabídky cestovního ruchu jsou často zásadně ovlivněny dlouhodobějším
vývojem a pramení z požadavků poptávky cestovního ruchu.
3.2 Vliv na udržitelnost destinace
Významné globální trendy související se změnami ve společnosti, jakými jsou demografické, ale i společenské a
ekonomické změny, stejně jako další trendy v oblasti technologií a rozvoje nejnovějších dopravních systémů
s sebou nesou tlak také na udržitelný a konkurenceschopný rozvoj destinací. V souvislosti s mnohostranným
poptávkovým posunem, způsobeným změnami ve společnosti a vznikem nových spotřebitelských segmentů, je
vyvíjen tlak na přizpůsobení produktů a tvorbu nových balíčků a vznik alternativních forem cestovního ruchu,
které by více reagovaly na specifické potřeby, životní styl, zkušenosti a kreativitu spotřebitelů. Tento tlak vyžaduje
ze strany poskytovatelů služeb větší flexibilitu, využívání technologií, vylepšení obchodních strategií a nutnost
plánování (Skift, 2018).
Přehodnocení dlouhodobého i krátkodobého plánování je nezbytné i kvůli očekávanému zvyšování návštěvnosti z
lidnatých asijských států (Euromonitor, 2019), a to za účelem nepřekročení ekologické únosnosti a zajištění kvality
života obyvatel destinace (Dioko a So, 2017). Klíčovým parametrem pro destinační management se stává délka
pobytu těchto návštěvníků (Gössling a kol., 2018). Jelikož Asiaté inklinují ke kratším pobytům či jednodenním
návštěvám, stejně jako mladší generace cestující typicky častěji, ale na kratší dobu (OECD, 2018), hrozí kvůli
zvyšování návštěvnosti přetížení veřejné infrastruktury, ohrožení kulturního dědictví a zhoršení zážitku
návštěvníka (Peeters a kol., 2018). Tento problém se může vyskytnout obzvláště v městských destinacích, které
lákají velké množství návštěvníků. Nezbytnou podmínkou pro udržitelnost je v tomto případě vzájemná spolupráce
veřejného a soukromého sektoru (Skift, 2018).
Identifikované trendy představují ve své podstatě výzvu pro efektivnější zapojení do udržitelného rozvoje, pro
účelnější vynakládání zdrojů a zavedení integrovaných přístupů (OECD, 2018). Omezené kapacity i finanční
prostředky na výstavbu infrastruktury vyžadují lepší plánování (PwC, 2017) a využívání strategických inovací
(Skift, 2018).
4. Závěr
Příspěvek se zaměřoval na problematiku udržitelnosti destinací cestovního ruchu v kontextu výskytu globálních
trendů. Došlo k identifikování významných trendů, vyhodnocení jejich potenciálního vlivu na udržitelnost
destinací a vícehlediskové kategorizaci. Jako zásadní problém pro udržitelnost vznikající na straně poptávky lze
vnímat výrazné změny v návštěvnické struktuře. Ta vzniká v důsledku měnící se úrovně příjmů a vzdělání v
rozvíjejících se zemích. Vezmou-li se v úvahu také všechny další demografické, společenské a ekonomické změny,
je zde evidentní dopad vyplývající z odlišných preferencí poptávky, jejich zkušeností, technologické vyspělosti,
požadavků na komfort a individualizaci služeb. Základní trendy ve vývoji nabídky cestovního ruchu lze proto
identifikovat spíše až v souvislosti s dlouhodobějším vývojem a požadavky poptávky cestovního ruchu.
Již z této široké možností pojetí problémů lze usuzovat, že vyvození závěrů a predikcí je obtížné. Dopady
některých trendů, jako je například rostoucí populace, jsou přesněji odhadnutelné, než ty které vycházejí ze
společensko-kulturních změn. Vybrané příklady zároveň ukazují, že budoucí výzkumy by měly vzít v úvahu nejen
výskyt a působení jednotlivých trendů, ale také jejich vzájemnou propojenost a ovlivnitelnost. To vyplývá ze
samotné podstaty cestovního ruchu, který je zásadně integrován s jinými odvětvími, a na jeho hnací síly nelze
pohlížet izolovaně. Z důvodu šíře celé problematiky je proto při řešení konkrétních dopadů, výběru nástrojů a
formulací doporučení nutné zvažovat specifika a podmínky vybraných destinací.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
468
Literatura
[1] BUCKLEY, R., GRETZEL, U., SCOTT, D., WEAVER, D., BECKEN, S., (2015). Tourism Megatrends.
Tourism Recreation Research, vol. 40, no. 1, pp. 59-70. ISSN 2320-0308. DOI
10.1080/02508281.2015.1005942.
[2] DIOKO, L. D. A., SO, A. S., (2017). Residents’ quality of life and visitors’ quality of experience: Revisiting
tourism carrying capacity in Macao. Worldwide Hospitality and Tourism Themes, vol. 9, no. 3, pp. 349-360.
ISSN 1755-4217. DOI 10.1108/WHATT-02-2017-0006.
[3] DUNKIN, M. J., (1996). Types of errors in synthesizing research in education. Review of Educational
Research, vol. 66, no. 2, pp. 87-97. ISSN 0034-6543. DOI 10.3102/00346543066002087.
[4] DWYER, L., EDWARDS, D. C., MISTILIS, N., ROMAN, C., SCOTT, N., COOPER, C., (2008). Megatrends
Underpinning Tourism to 2020: Analysis of Key Drivers for Change. Queensland: CRC for Sustainable
Tourism Pty Ltd. ISBN 9781920965525.
[5] EUROMONITOR, (2019). Top 10 Global Consumer Trends for 2019. London: Euromonitor International.
[6] GDS-INDEX, (2017). Sustainable Destination Management Trends and Insights: A Path to a Brighter Future.
In IMEX, ICCA, MCI & ECM: A white paper and analysis of the 2016 global destination sustainability index.
Dostupné z: https://www.gds-index.com/uploads/extra/GDS-Index-trends-and-insights-2016-whitepaper.pdf.
[7] GÖSSLING, S., SCOTT, D., HALL, C. M., (2018). Global trends in length of stay: implications for
destination management and climate change. Journal of Sustainable Tourism, vol. 26, no. 12, pp. 1-15. ISSN
1747-764. DOI 10.1080/09669582.2018.1529771.
[8] HAEDRICH, G., KASPAR, C., KLEMM, K., KREILKAMP, E., (1998). Tourismus-Management. Berlin,
New York: Walter de Gruyter. ISBN 3-11-015185-5.
[9] HALKIER, H., KOZAK, M., SVENSSON, B., (2014). Innovation and tourism destination development.
European Planning Studies, vol. 22, no. 8, pp. 1547-1550. ISSN 1469-5944. DOI
10.1080/09654313.2013.784571.
[10]HALL, C. M., PAGE, S., (2006). The geography of tourism and recreation: environment, place and space.
3rd ed. London: Routledge. ISBN 0-415-33560-4.
[11]HORWATH HTL, (2015). Tourism Megatrends. 10 things you need to know about the future of tourism.
Dostupné z: https://horwathhtl.com/publication/tourism-megatrends-report/.
[12]HUDSON, S., HUDSON, L., (2017). Marketing for tourism, hospitality & events: a global & digital approach.
Los Angeles, London, New Delphi, Singapore, Washinghton DC, Melbourne: Sage. ISBN 978-1-47392-663-
9.
[13]HUSÁKOVÁ, M., (2018). Use of the Multi-Agent Paradigm in Sustainable Tourism. Czech Journal of
Tourism, vol. 7, no. 1, pp. 5-24. ISSN 1805-9767. DOI 10.1515/cjot-2018–0001.
[14]INTREPID TRAVEL, (2017). 10 Travel Trends For 2018. [online]. Dostupné z:
https://www.intrepidtravel.com/travel-trends-2018/.
[15]MASON, P., (2008). Tourism impacts, planning and management. Second edition. London: Routledge,
Taylor & Francis Group. ISBN 978-0-7506-8492-7.
[16]MILLS, J., (2004). Faceted classification and logical division in information retrieval. Library Trends, vol.
52, no. 3, pp. 541-570. ISSN 0024-2594.
[17]MOWFORTH, M., MUNT, I., (2009). Tourism and sustainability: development globalisation and new
tourism in the third world. 3rd ed. London: Routledge. ISBN 978-0-415-41402-9.
[18]OECD, (2018). Tourism Trends and Policies. Paris: OECD Publishing. ISBN 978-92-64-28739-6. DOI
10.1787/tour-2018-en.
[19]PAGE, S., (2014). Tourism management. 5th edition. London: Routledge, Taylor & Francis Group. ISBN
978-1-138-78457-4.
[20]PÁSKOVÁ, M., (2012). Environmentalistika cestovního ruchu. Czech Jounal of Tourism, vol. 1, no. 2, pp.
77-113. ISSN 1805-9767.
[21]PEARCE, D. G., (1989). Tourism Development. London: Longman. ISBN 978-0582014350.
[22]PEETERS, P. M., GÖSSLING, S., KLIJS, J., MILANO, C., NOVELLI, M., DIJKMANS, C. H. S., MITAS,
O., POSTMA, A., (2018). Research for TRAN Committee – Overtourism: impact and possible policy
responses. Brussels: European Union. ISBN 978-92-846-4406-3. DOI 10.2861/919195.
[23]PWC, (2017). Global megatrends and their impact on the Middle East’s travel and tourism industry. Dostupné
z: https://www.pwc.com/m1/en/publications/documents/global-megatrends-impact-middle-east-travel-
tourism-industry.pdf.
[24]ROXAS, F. M. Y., RIVERA, J. P. R., GUTIERREZ, E. L. M., (2018). Framework for creating sustainable
tourism using systems thinking. Current Issues in Tourism, 1-17. ISSN 1747-7603. DOI
10.1080/13683500.2018.1534805.
[25]SKIFT, (2018). Megatrends defining travel in 2018. ISBN 978-0-9986958-1-5. Dostupné z:
https://skift.com/wp-content/themes/skift/img/megatrends-2018/Skift-Megatrends-2018.pdf.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
469
[26]ŠANDEROVÁ, J., (2005). Jak číst a psát odborný text ve společenských vědách. Praha: Sociologické
nakladatelství. ISBN 80-86429-40-7.
[27]TRANSDANUBE.PEARLS, (2017). Guideline for sustainable, transnational mobility products in tourism.
Dostupné z: http://www.interreg-danube.eu/uploads/media/approved_project_output.
[28]UNWTO, (2018). European Union Tourism Trends. ISBN 978-92-844-1947-0. DOI
10.18111/9789284419470.
[29]WALL, G., MATHIESON, A., (2006). Tourism: change, impacts and opportunities. Harlow, England:
Pearson Prentice Hall. ISBN 0-13-099400-6.
Příspěvek byl zpracován v rámci projektu specifického výzkumu na Masarykově univerzitě MUNI/A/1166/2018.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
470
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-9268-2019-59
STAKEHOLDERS INFLUENCE ON THE COMPETITIVENESS
FACTORS OF TOURISM DESTINATION
Vliv stakeholders na faktory konkurenceschopnosti turistické
destinace
MARTIN LUŠTICKÝ
MARTIN MUSIL
Katedra managementu
Fakulta managementu
Vysoká škola ekonomická v Praze
Department of Management
Faculty of Management
University of Economics, Prague
 Jarošovská 1117, 377 01 Jindřichův Hradec, Czech Republic
E-mail: martin.lusticky@vse.cz, musil@vse.cz
Annotation
The paper is focused on the issue of tourism destination competitiveness from the point of view of destination
stakeholders. It focuses on the models of destination competitiveness and the factors of competitiveness. The paper
presents the integrated model of competitiveness. The stakeholders’ role in this model concerns the research
focused on key stakeholders in three tourist destinations in the Jindrichuv Hradec region. The aim of the research
is to identify whether the stakeholders’ involvement in the concept of destination competitiveness has the potential
to positively influence the interconnected factors of competitiveness. The primary research tool lies in the
application of the AHP method, which enables stakeholders to make a pairwise comparison of the factors of
competitiveness. The paper provides a simplified recipe for local DMOs to define tourism policy so to be able to
utilize cooperation with stakeholders as a source of competitive advantage while simultaneously being able to
generate the positive effects on the interconnected factors of competitiveness.
Key words
tourist destination, competitiveness, stakeholder
Anotace
Článek se zabývá problematikou konkurenceschopností turistických destinací z pohledu destinačních stakeholders.
Zaměřuje se na modely konkurenceschopnosti destinací a faktory konkurenceschopnosti. Článek představuje
Integrovaný model konkurenceschopnosti. Role destinačních stakeholders v tomto modelu je pak předmětem
výzkumu mezi zástupci klíčových stakeholders ve třech turistických destinacích Jindřichohradecka. Cílem výzkumu
je zjistit, zda zapojení stakeholders do konceptu konkurenceschopnosti destinace má potenciál pozitivně ovlivnit
provázané faktory konkurenceschopnosti. Nosnou výzkumnou metodou je aplikace metody AHP, která umožňuje
stakeholders párově srovnat faktory konkurenceschopnosti. Článek poskytuje určitý návod pro místní destinační
společnosti, jak nastavit politiku cestovního ruchu tak, aby se spolupráce s místními aktéry stala zdrojem
konkurenční výhody schopným generovat pozitivní efekty směrem k dalším provázaným faktorům
konkurenceschopnosti.
Klíčová slova
turistická destinace, konkurenceschopnost, stakeholder
JEL classification: R58, Z38
1. Introduction
The travel and tourism sector is ranked among the most progressive industries and has demonstrated steady growth
since the global economic crisis. However, tourism also faces competitive pressures, which are substantially on
the rise in our globalized society. Therefore, national and regional governments are concentrating their efforts on
increasing competitiveness in tourism to attain the multiple positive effects that the tourism sector has on tourism
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
471
destinations in terms of the economic, socio-cultural, and environmental spheres (Stylidis, Biran, Sit & Szivas,
2014; Mazhenova, Choi & Chung, 2016).
The concept of destination competitiveness became a matter of interest to many scholars in the 1990s and since
then, numerous papers have focused on the different issues related to destination competitiveness. The destination
competitiveness models represent a significant research area. Although the complexity and range differ, all the
models seek to provide a complex view of destination competitiveness. The models attempt to identify the factors
of competitiveness as the determinants influencing the competitiveness position of tourist destination and the
mutual links. Even though a number of these models exist, two generic models dominate; the model of Ritchie and
Crouch (2003) and the subsequent model of Dwyer and Kim (2003).
The Conceptual Model of Destination Competitiveness is the most widely used conceptual model of destination
competitiveness. The model modified Porter’s Competitiveness Framework to the environment of tourism
destinations and distinguishes 36 attributes of competitiveness grouped into 5 key factors: (1) supporting factors
and resources, (2) core resources and attractions, (3) destination management, (4) destination policy, planning and
development, (5) qualifying and amplifying determinants. It also points out the importance of the environment
surrounding the destination, namely the global macro environment and the competitive microenvironment.
Dwyer and Kim (2003) modified and developed the model of Ritchie and Crouch and thus created the Integrated
Model of Destination Competitiveness. Their model identifies new key factors of demand conditions and
situational conditions as determinants of destination competitiveness. Moreover, the factors of destination policy,
planning, and development do not create a separate group; they are an integral part of destination management.
The model classifies the determinants of destination competitiveness under the following six groups: (1) inherited
resources, (2) created resources, (3) supporting factors and resources, (4) situational conditions, (5) destination
management, (6) demand conditions.
The paper focuses on these models and the related factors of competitiveness. It examines the influence of
stakeholders’ activities on related competitiveness factors within the framework of the integrated model of
destination competitiveness. As such, the paper reflects the widespread belief that stakeholders are the main
development power in tourist destination and intensive cooperation with stakeholders is a crucial condition for
reaching a sustainable competitive advantage (Kozak, 2004; Aas, Ladkin & Fletcher, 2005; Byrd, Cárdenas &
Greenwood, 2008).
2. Aim and Methodology
The aim of the research is to discover if the stakeholders’ involvement in the concept of destination
competitiveness has the potential to positively influence the interconnected factors of competitiveness. The
following scheme shows the integrated model of destination competitiveness. The model integrates all the main
factors influencing destination competitiveness from the previously mentioned models and shows the mutual links.
In addition, the model adds the factor of cooperation with stakeholders as a new factor of competitiveness. This
indicates the links between this new factor and the related competitiveness factors: (1) resources, (2) acceleration
factors, (3) demand conditions, (4) situational conditions.
Scheme 1: Integrated Model of Destination Competitiveness
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
472
Source: Luštický and Bednářová (2018)
The impact of stakeholders’ activities on the abovementioned factors of competitiveness (the links are marked in
red) is the subject of the research. The term “impact” correlates with the standard stakeholders’ attribute of
“power”. The power attribute is usually defined as the influence of a particular stakeholder on the positive
development of a factor or the ability of a stakeholder to contribute to the positive development of a factor (e.g.
Bryson, 2004). The main research question can be described as follows:
 Is there a positive impact of the stakeholders’ activities on the main factors of competitiveness of a tourist
destination?
The research question is answered by using the Analytic Hierarchy Process based on Saaty’s pairwise comparison
method. This method uses a five-point scale of relative importance for pairwise comparison between criteria. The
scale is described in Table 1. A detailed description of the AHP is beyond the methodology; it can be found, e.g.,
in Saaty and Vargas (2001). The result of the AHP is the pairwise comparison reciprocal matrix that can be
calculated for each comparison set. This matrix is used to calculate the normalized vector of weights w =
(w1,...,wn). Each i-th element represents the importance of the i-th criterion.
Tab. 1: Saaty’s Scale for Pairwise Comparison
Intensity Definition Explanation
1 Equal importance Two activities contribute equally to the objective
3
Weak importance of one over
another
Experience and judgment slightly favor one activity over another
5 Essential or strong importance Experience and judgment strongly favor one activity over another
7 Demonstrated importance
An activity is strongly favored, and its dominance is demonstrated in
practice
9 Absolute importance
The evidence favoring one activity over another is of the highest
possible order of affirmation
Source: Saaty (2008, p. 86)
The criteria for comparison are the main factors of competitiveness, which are decomposed into a two-layer
hierarchical structure:
1. destination resources
a. primary resources (nature and cultural sights)
b. secondary resources (tourist infrastructure, attractions, fun, and relaxation)
c. supporting resources (basic infrastructure, transportation, hospitality, business environment)
2. acceleration factors
a. price level
b. quality of tourist services
c. safety
3. demand conditions
a. destination’s awareness
b. destination’s image
c. tourist preferences
4. situational conditions
a. competition
b. macro-trends (political, economic, social, technological)
The research considers stakeholders to be organizations that operate in the destination influenced by local tourism
policy, and participate in the fulfillment of tourism policy priorities, or are substantially affected by these priorities.
This means that the research is focused on organizations and so excludes individuals such as residents and visitors.
The set of respondents is compiled based on the approach of Buhalis (2000), Presenza, Sheehan, and Ritchie
(2005), and Morrison (2013) as follows: (S1) owners of accommodation facilities, (S2) owners of tourist
attractions, (S3) providers of tourist services, (S4) representatives of tourist guides and information centers. The
research is realized in three tourist destinations in the South Bohemia Region: Jindřichův Hradec, Třeboň,
Slavonice.
3. Results and Discussion
Table 2 shows the results of the research in a comprehensive form. The method of data acquisition was structured
face-to-face interviews with the representatives of the main stakeholder groups (S1 – S4) in three tourism
destinations. The set of respondents was created with the help of public databases, destination websites, and
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
473
personal recommendations from TIC staff. Even though the research has a rather quantitative form, the testing
phase clearly indicated that the interviews were essential because of the relatively demanding pairwise comparison
method. The respondents were selected as significant representatives of each stakeholder group.
Tab. 2: Research Results
Criteria / Importance
Jindřichův Hradec Třeboň Slavonice
S1 S2 S3 S4 S1 S2 S3 S4 S1 S2 S3 S4
1. Destination resources 0.573 0.601 0.345 0.246 0.591 0.546 0.299 0.303 0.456 0.538 0.322 0.255
1.1 Primary resources 0.017 0.302 0.055 0.066 0.028 0.238 0.113 0.054 0.019 0.239 0.065 0.044
1.2 Secondary resources 0.389 0.279 0.169 0.096 0.373 0.259 0.108 0.076 0.259 0.195 0.141 0.065
1.3 Supporting resources 0.167 0.020 0.121 0.084 0.190 0.049 0.078 0.173 0.178 0.104 0.116 0.146
2. Acceleration factors 0.209 0.252 0.366 0.294 0.277 0.301 0.387 0.231 0.321 0.303 0.298 0.341
2.1 Price level 0.007 0.080 0.116 0.012 0.031 0.079 0.115 0.005 0.029 0.066 0.103 0.008
2.2 Quality of tourist services 0.145 0.165 0.211 0.198 0.216 0.202 0.234 0.128 0.216 0.188 0.186 0.252
2.3 Safety 0.057 0.007 0.039 0.084 0.030 0.020 0.038 0.098 0.076 0.049 0.009 0.081
3. Demand conditions 0.167 0.083 0.198 0.298 0.115 0.040 0.155 0.355 0.109 0.104 0.203 0.361
3.1 Destination’s awareness 0.047 0.025 0.039 0.133 0.039 0.023 0.044 0.167 0.038 0.033 0.111 0.153
3.2 Destination’s image 0.079 0.033 0.112 0.106 0.050 0.011 0.084 0.131 0.045 0.054 0.043 0.142
3.3 Tourist preferences 0.041 0.025 0.047 0.059 0.026 0.006 0.027 0.057 0.026 0.017 0.049 0.066
4. Situational conditions 0.051 0.064 0.091 0.162 0.017 0.113 0.159 0.111 0.114 0.055 0.177 0.043
4.1 Competition 0.026 0.056 0.053 0.054 0.010 0.062 0.080 0.043 0.078 0.035 0.080 0.016
4.2 Macro-trends 0.025 0.008 0.038 0.108 0.007 0.051 0.079 0.068 0.036 0.020 0.097 0.027
Source: own research
The results confirm the anticipated impact of the stakeholders’ activities on the competitiveness factors, i.e. the
importance of the stakeholders’ involvement in the model of destination competitiveness. However, the impact
differs when taking into consideration the particular stakeholders and the factors of competitiveness. The following
charts represent the aggregate results arranged by (a) factors of competitiveness and (b) stakeholder groups.
Fig. 1: Aggregate Research Results: Factors of Competitiveness Arrangement
Source: own research
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
474
Fig. 2: Aggregate Research Results: Stakeholder Group Arrangement
Source: own research
The research results show the different effects of the individual stakeholder groups on the examined factors of
competitiveness. This is due to their primary business and non-business activities. The most important factor for
stakeholder involvement is the ability to actively influence both the secondary sources of the destination and the
quality of the services offered. The stakeholders’ behavior, respectively their activities, has the greatest influence
on the factors of competitiveness.
It is evident that the strongest and most positive impact of the stakeholders’ cooperation is to be expected in terms
of the resources of the destination. Their quality and attractiveness are generally considered to be a key source of
competitive advantage (e.g. Dwyer & Kim, 2003; Crouch, 2010; Goeldner & Ritchie, 2012). It is precisely such
cooperation with the destination stakeholders that can be key when it comes to the development of secondary
destination sources. In this respect, the owners of accommodation facilities and tourist attractions play a primary
role. Other stakeholder groups can also participate but in a more limited way, for example, when the representatives
of tourist guides and info centers are more likely to develop supportive resources.
Surprisingly, the link to the acceleration factors also proved to be quite strong, which is due to a strong link to the
quality factor of the service offered. Almost all respondents declare that there is room for improvement by stepping
up cooperation with the destination company. On the other hand, it is evident that the other factors in this group
may be affected less. The stakeholders consider the pricing policy to be highly autonomous without any significant
link to the cooperation factor. In addition, visitor security is perceived as a task for regional administration or a
destination company, although they do admit their activity has a certain influence on this factor.
In terms of other factors of competitiveness, the noted impact is rather indirect. One exception is the effect on the
familiarity of the destination and its image. In this case, representatives of tourist guides and info-centers who are
in direct contact with the visitors to the destination are involved. In other cases, respondents are more likely to rely
on the regional administration or the activities of a destination company where they see better conditions for
influencing these external factors. Interestingly, visitor preferences are considered to be the most vulnerable. The
respondents see them as a given, influenced by general trends, or specifically by a particular visitor segment. There
is obvious room for improvement of the destination’s competitive potential through the cooperation of the
stakeholders with the destination company. While influencing preferences is a difficult and long-term task, it is
certainly possible to work on this and to a certain extent, influence this competitiveness factor.
If we were to project the results into the destination lifecycle model, these are typical for the destination growth
phase, or certain consolidations. There is interest in the offer of the destination and this offer is gradually being
expanded and improved, while individual stakeholders are only learning to cooperate with each other and with the
destination company. The management of the destination is at a rather low level and is limited by the available
resources and the lack of experience. Focusing on many factors of competitiveness, such as destination awareness,
developing the image, or influencing demand is at the starting point.
Therefore, the process of increasing the competitive advantage poses a major challenge to the researched
destinations. The relevant activities require long-term planning, a thoughtful and conceptual approach, and intense
cooperation with stakeholders. In addition, the immediate effect of these activities cannot be expected as they will
always be reflected by a delay. However, research has shown that the potential for successful stakeholder
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
475
involvement in the management of the destination development exists, and the factor of cooperation can be used
to strengthen the competitive position of the destinations on the tourist industry market.
4. Conclusion
The research has successfully met its aim and has been able to prove the influence of stakeholders on various
factors of competitiveness. This conclusion is proven by many authors who claim that the stakeholders’
involvement in the development of tourism destination and intensive cooperation with them significantly
contribute to the enhancement of the destination position in the tourism market (Buhalis, 2000; Goeldner &
Ritchie, 2012).
However, this effort can be considered as one of the most demanding. Stakeholders’ interests are often focused on
their own goals and show a high level of heterogeneity, which results in low willingness to co-operate with local
authorities. In addition, stakeholders usually declare a lack of financial capacity and time for active participation
in tourism development. Therefore, the DMO or local government must find an answer to the question of how to
activate their stakeholders and promote their activities that positively influence the key factors of competitiveness.
It is evident that the effort to enhance the competitive position of tourism destination must be followed by the
application of stakeholder management activities. The basic activity lies in the application of a complex
stakeholder analysis covering the following steps: (a) stakeholder identification and mapping, (b) stakeholder
characterization by a set of attributes reflecting their perception of tourism policy, tourism impact, and taking into
consideration their willingness to cooperate on tourism development at the same time, and (c) stakeholder
prioritization based on the attributes. Such a stakeholder analysis has the potential to become the basis for
formulating a set of recommendations designated for DMOs, which should lead to an improvement in the
cooperation process. This is the only way how the factor of cooperation with stakeholders can fully reach its
potential in a concept of destination competitiveness and thus contribute to sustainable tourism development and
enhancement of the competitive position of tourist destination.
Literature
[1] AAS, CH., LADKIN, A., FLETCHER, J., (2005). Stakeholder Collaboration and Heritage Management.
Annals of Tourism Research, vol. 32, no. 1, pp. 28-48. ISSN 0160-7383. DOI 10.1016/j.annals.2004.04.005.
[2] BRYSON, J. M., (2004). What to do when Stakeholders matter: Stakeholder Identification and Analysis
Techniques. Public Management Review, vol. 6, no. 1, pp. 21-53. ISSN 1471-9037. DOI
10.1080/14719030410001675722.
[3] BUHALIS, D., (2000). Marketing the Competitive Destination of the Future. Tourism Management, vol. 21,
no. 1, pp. 97-116. ISSN 0261-5177. DOI 10.1016/S0261-5177(99)00095-3.
[4] BYRD, E. T., CARDÉNAS, D. A., GREENWOOD, J. B., (2008). Factors of stakeholder understanding of
tourism: The case of Eastern North Carolina. Tourism and Hospitality Research, vol. 8, no. 3, pp. 192-204.
ISSN 1467-3584. DOI 10.1057/thr.2008.21.
[5] CROUCH, G. I., (2010). Destination Competitiveness: An Analysis of Determinant Attributes. Journal of
Travel Research, vol. 20, no. 10, pp. 1-19. ISSN 1552-6763. DOI 10.1177/0047287510362776.
[6] DWYER, L., KIM, C., (2003). Destination Competitiveness: Determinants and Indicators. Current Issues in
Tourism, vol. 6, no. 5, pp. 369-414. ISSN 1368-3500. DOI 10.1080/13683500308667962.
[7] GOELDNER, CH. R., RITCHIE, J. R. B., (2012). Tourism: Principles, Practices, Philosophies. Hoboken:
John Wiley and Sons. ISBN 978-1-118-07177-9.
[8] KOZAK, M. (2004). Destination Benchmarking: Concepts, Practices and Operations. Wallingford: CABI
Publishing. ISBN 0-85199-745-7.
[9] LUŠTICKÝ, M., BEDNÁŘOVÁ, M., (2018). Tourism Destination Competitiveness Assessment: Research
& Planning Practice. Global Business & Finance Review, vol. 23, no. 3, pp. 49-67. ISSN 1088-6931. DOI
10.17549/gbfr.2018.23.3.49.
[10]MAZHENOVA, S., CHOI, J., CHUNG, J., (2016). International Tourists’ Awareness and Attitude about
Environmental Responsibility and Sustainable Practices. Global Business & Finance Review, vol. 21, no. 2,
pp. 132-146. ISSN 1088-6931. DOI 10.17549/gbfr.2016.21.2.132.
[11]MORRISON, A. M., (2013). Marketing and Managing Tourism Destinations. New York: Routledge. ISBN
978-0-415-67249-8.
[12]PRESENZA, A., SHEEHAN, L., RITCHIE, J. R. B., (2005). Towards a Model of the Roles and Activities of
Destination Management Organizations. Journal of Hospitality, Tourism and Leisure Science, vol. 3, no. 1,
pp. 1-16. ISSN 1473-8376.
[13]RITCHIE, J. R. B., CROUCH, G. I., (2003). The competitive destination: a sustainable tourism perspective.
Wallingford: CABI Publishing. ISBN 978-0-85199-664-6.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
476
[14]SAATY, T. L., VARGAS, L. G., (2001). Models, methods, concepts & applications of the Analytic Hierarchy
Process. New York: Springer. ISBN 978-1-4613-5667-7.
[15]STYLIDIS, D., BIRAN, A., SIT, J., SZIVAS, E. M., (2014). Residents' Support for Tourism Development:
The Role of Residents' Place Image and Perceived Tourism Impacts. Tourism Management, vol. 45, pp. 260-
274. ISSN 0261-5177. DOI 10.1016/j.tourman.2014.05.006.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
477
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-9268-2019-60
KONKURENCESCHOPNOST CESTOVNÍHO RUCHU ČESKÉ
REPUBLIKY V RÁMCI ZEMÍ VISEGRADSKÉ ČTYŘKY
Competitiveness of tourism in the Czech Republic within the
Visegrad Group
MARKÉTA KALÁBOVÁ 1
ZDENKA PETRŮ 1
ANTONÍN DVOŘÁK 2
1
Katedra cestovního ruchu
Fakulta mezinárodních vztahů
Vysoká škola ekonomická v Praze
1
Tourism Department
Faculty of International Relations
University of Economics in Prague
 nám. W. Churchilla 1938/4, 130 67 Prague, Czech Republic
E-mail: marketa.kalabova@vse.cz, zdenka.petru@vse.cz
2
Katedra cestovního ruchu
Vysoká škola polytechnická Jihlava
2
Tourism Department
The College of Polytechnics Jihlava
 Tolstého 16, 586 01 Jihlava, Czech Republic
E-mail: dvorak@vspj.cz
Anotace
Strategický rozvoj cestovního ruchu destinací je založen na analýze postavení jednotlivých oblastí na
mezinárodním trhu cestovního ruchu. Cílem předloženého příspěvku bylo zhodnotit postavení cestovního ruchu
České republiky v rámci zemí Visegradské skupiny. Záměrem bylo identifikovat hlavní konkurenční výhody oproti
vybraným zemím a určit problematické oblasti, na které by se do budoucna měla Česká republika zaměřit, aby
mohla vylepšit svoje konkurenční postavení nejen vůči zemím Visegradské skupiny, ale i ostatním státům. Pro
hodnocení a porovnání bylo využito indexu konkurenceschopnosti cestovního ruchu (TTCI), který vydává Světové
ekonomické fórum. Následně byla použita metoda komparace jednotlivých indikátorů a metodou porovnání byly
stanoveny rozdíly mezi dosaženými pozicemi. Česká republika je v rámci zemí V4 dle indexu konkurenceschopnosti
cestovního ruchu hodnocena nejlépe. Přední postavení zaujala v devíti ze čtrnácti ukazatelů. Největší konkurenční
výhodu oproti zemím V4 zaujímá v infrastruktuře cestovního ruchu, hustotě pozemní infrastruktury, ale i
bezpečnosti. Naopak významným problémem jsou především přírodní zdroje, které nejsou pro návštěvníky
dostatečně atraktivní, a cenová konkurenceschopnost, ve které Česká republika dlouhodobě ztrácí svoji pozici.
Klíčová slova
konkurenceschopnost, cestovní ruch, Visegradská skupina, rozvoj cestovního ruchu
Annotation
The strategic development of tourism destinations is based on analyzing the position of individual areas in the
international tourism market. The aim of this paper was to evaluate the position of tourism in the Czech Republic
within the Visegrad Group. The intention was to identify the main competitive advantages over selected countries
and to identify problematic areas that the Czech Republic should focus on in the future in order to improve its
competitive position not only towards the Visegrad Group countries but also towards other states. The Tourism
Competitiveness Index (TTCI) issued by the World Economic Forum was used for evaluation and comparison.
Subsequently, the method of comparing the individual indicators and determining the difference between the
positions achieved was used. The Czech Republic is rated best in the V4 countries according to the Tourism
Competitiveness Index. The Czech Republic took the leading position in nine out of fourteen indicators. The biggest
competitive advantage over the V4 countries is in the tourism infrastructure, the density of ground infrastructure,
as well as safety. On the other hand, natural resources, which are not sufficiently attractive to visitors, and price
competitiveness, in which the Czech Republic is losing its position for a long time, are a major problem.
Key words
competitiveness, tourism, Visegrad Group, tourism development
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
478
JEL classification: L83, O57
1. Úvod
Cestovní ruch je nedílnou součástí ekonomik vyspělých zemí. Vzhledem k jeho multioborovému zaměření je
složité specifikovat jeho přínos pro danou ekonomiku a exaktně jej vymezit. Pro porovnání postavení vyspělosti
zemí se používá především ukazatel hrubého domácího produktu, jednotlivé sektory jsou pak vyčísleny jako podíl
na HDP. Uvedené ukazatele však specifikují pouze výkonnost daného odvětví, nicméně neodráží potenciál dané
oblasti. Je tedy nutné pro posouzení postavení země, ale zároveň i jejich předpokladů pro růst, využít i další
ukazatele, podle kterých je možno země na mezinárodním trhu cestovního ruchu porovnat. Česká republika se
podle regionálního členění dle UNWTO (2018) řadí do subregionu Střední a východní Evropa. Za poslední
sledovaný rok 2016 přijelo do České republiky 12, 808 mil. zahraničních turistů, což řadí Česko na 5. příčku z 21
zemí, které se v tomto subregionu nacházejí. Před Českou republiku se z hlediska příjezdů zahraničních turistů
řadí Rusko, Polsko, Maďarsko a Ukrajina. Z pohledu celosvětových příjmů se Česká republika řadí na třetí pozici
s podílem 1,3 % hned za Polsko (2,5 %) a Rusko (1,7 %) (UNWTO, 2018). Pro zachování, případně zlepšení
postavení České republiky je nutné monitorovat a následně podpořit konkurenční a komparativní výhody v oblasti
cestovního ruchu.
1.1 Cíl, metody, zdroje dat
Cílem příspěvku je zhodnotit postavení České republiky v rámci Visegradské čtyřky z hlediska cestovního ruchu.
Data pro posouzení byla převzata ze zprávy konkurenceschopnosti cestovního ruchu pro rok 2017, kterou vydává
Světové ekonomické fórum. Metodou komparace byly posouzeny všechny sledované indikátory, byly určeny
rozdíly mezi pozicemi vybraných zemí. Dále byly určeny konkurenční výhody České republiky a identifikovány
kritické oblasti, na které by se měla Česká republika do budoucna zaměřit, aby si udržela svoje postavení na trhu
cestovního ruchu. Visegradská skupina byla pro hodnocení vybrána pro začlenění zemí do subregionu Střední a
východní Evropa a podobný historický vývoj zemí.
2. Teoretická východiska
Termín konkurenceschopnost je používaný v různých oborech a jeho pojetí je tak značně odlišné. Je možné na něj
nahlížet na mikroúrovni, zde jako konkurenceschopnost firem soukromého sektoru, či na makroúrovni, tedy
z hlediska celých regionů, zemí či destinací. Konkurenceschopnost je možné hodnotit na domácím či zahraničním
trhu (Palatková, 2014). V případě destinace je konkurenceschopnost chápána jako atraktivnost dané oblasti, která
se projevuje jako schopnost přilákat účastníky cestovního ruchu. Konkurenceschopnost destinací a zhodnocení
nabídky cestovního ruchu je jedním ze základních témat politiky cestovního ruchu. Podle Repíka (2017) je
důležitou možností pro zvýšení konkurenceschopnosti destinací podpora spolupráce aktérů cestovního ruchu,
prostřednictvím kterého je možné zvýšit potenciál vzniku úspor z rozsahu, úspor ze sortimentu, vylepšení transferu
znalostí, internacionalizace podnikání a dalších pozitivních efektů. Podle Hlaváčka (2016) je problematika
konkurenceschopnosti destinací střední a východní Evropy významným problémem. Důvodem je jejich historický
vývoj a slabší potenciál regionálních ekonomik. Do řešení se zapojují jak národní, tak regionální politiky.
Identifikace konkurenčních výhod v rámci určité oblasti se tak jeví jako klíčová pro stanovení vhodné strategie
rozvoje daného území. Konkurenceschopnost destinací je založena na vhodné kombinaci komparativních a
konkurenčních výhod, přičemž komparativní výhody jsou takové, které představují výchozí neměnné podmínky.
Příkladem může být vybavenost přírodními prvky, typ krajiny či reliéf. Konkurenční výhodu pak představuje
schopnost dané zdroje dále zhodnocovat (Palatková, 2014).
Zpráva vydávaná každé dva roky Světovým ekonomickým fórem obsahuje rozsáhlou datovou část, která obsahuje
individuální bodové hodnocení pro každou ze 136 ekonomik, jež jsou hodnoceny v rámci konkurenceschopnosti
cestovního ruchu. Shromážděná data poskytují celkový přehled o výkonnosti země ve všech složkách
konkurenceschopnosti v oblasti cestovního ruchu, včetně 90 individuálních ukazatelů. Tabulky údajů vykazující
globální žebříčky a skóre pro každý z těchto ukazatelů navíc poskytují přehled o celkové situaci nejrelevantnějších
dostupných opatření v oblasti cestovního ruchu (World economic forum, 2017).
Mezi čtyři základní oblasti je rozděleno hlavních 14 pilířů. První oblast se týká tzv. příznivého prostředí.
Hodnoceno je podnikatelské prostředí, které je klíčové pro podniky působící v cestovním ruchu. Souvisí se
zakládáním nových podniků i s jejich následným fungováním. Ukazatel bezpečnosti zohledňuje četnost násilných
a trestných činů, míru teroristických útoků či spolehlivost bezpečnostních složek. Otázky bezpečnosti jsou nyní
pro rozhodování o cestovním ruchu Evropanů velmi aktuální, zejména ve spojitosti s teroristickými útoky.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
479
Například v roce 2016 celých 71 % Čechů spatřovalo terorismus jako velkou hrozbu (Havlíčková, Kalábová,
Burda, 2017). Důležitým aspektem pro rozvoj cestovního ruchu je i zdravotní systém a hygienické standardy
v dané zemi. Vzhledem k tomu, že služby cestovního ruchu jsou poskytovány lidmi, jsou lidské zdroje a trh práce
další z hodnocených faktorů v rámci konkurenceschopnosti cestovního ruchu. Vědomosti, znalosti a také
zkušenosti pracovníků cestovního ruchu se pak přímo odráží v efektivitě podniků i destinací jako celku (Repík,
2017). V dnešní digitální době není možné nezahrnout do posouzení postavení zemí technologickou připravenost
a vybavenost zemí. Ta podle Palatkové (2014) představuje významný zdroj konkurenční výhody v oblasti
cestovního ruchu.
V rámci druhé oblasti, ve které jsou hodnoceny faktory příznivosti prostředí přímo související s cestovním ruchem,
je zahrnut ukazatel upřednostňování cestovního ruchu, který sleduje zejména prezentaci dané země na
zahraničních trzích. Vzhledem k nízkému podílu cestovního ruchu na celkovém HDP země je zřejmé, že cestovní
ruch nebude v této oblasti v rámci zemí Visegradské skupiny, hodnocen vysoko. Velmi významným prvkem
hodnocení je mezinárodní otevřenost, která je pro rozvoj cestovního ruchu klíčová. Index sleduje zejména vízovou
politiku zemí a počty bilaterálních smluv. Dalšími posuzovanými faktory jsou cenová konkurenceschopnost a
udržitelnost životního prostředí. Kvalita životního prostředí může být vnímána jako tvrdý lokalizační faktor či jako
měkký individuální lokalizační faktor, který je závislý na psychologické kategorii (Vyskočilová, Urminský, 2017),
jeho hodnocení je pak pro rozvoj cestovního ruchu destinace stěžejní z obou hledisek.
Třetí okruh faktorů je zaměřen na infrastrukturu v cestovním ruchu. Posouzena je nejen rozvinutost dopravní sítě
(vzdušná a pozemní doprava), ale infrastruktura turistických služeb. Rozvoj infrastruktury pak slouží nejen
návštěvníkům dané destinace, ale také místnímu obyvatelstvu (Beránek a kol., 2013). Poslední skupinu souborů
tvoří faktory přírodních a kulturních zdrojů, které tvoří nabídku atraktivit pro návštěvníky. Právě atraktivity
vyvolávají zájem o návštěvu místa ať již díky své kulturní, historické hodnotě či přírodní kráse nebo možnosti
zábavy (Jarolímková, 2017).
3. Výsledky hodnocení
Celkově se Česká republika umístila z hlediska cestovního ruchu na 39. pozici ze 136 hodnocených zemí. V rámci
zemí Visegradské čtyřky je toto postavení nejlepší. Sedm příček za Českou republikou se umístilo Polsko, na 49.
pozici poté Maďarsko a na posledním místě v rámci Visegradské skupiny skončilo v hodnocení Slovensko,
celkově na 59. pozici. Podle jednotlivých faktorů je Česká republika nejlepší hned v 9 ze 14 základních indikátorů.
Průměrně se její pozice pohybuje kolem 43. místa, Polsko má průměrné postavení jednotlivých pilířů kolem 50.
Pozice, Maďarsko 51. Slovensko se dle jednotlivých indikátorů průměrně umisťuje na 62. Pozici a je tedy celkově
hodnoceno v rámci zemí V4 nejhůře.
Tab. 2: Pořadí zemí z hlediska hodnocení TTCI dle jednotlivých faktorů
Zdroj: vlastní zpracování na základě TTCI (2017)
3.1 Indikátory, ve kterých je Česká republika v rámci V4 hodnocena nejlépe
Nejlepší pozici si celkově v hodnocení drží Česká republika v oblasti zdraví a hygieny. Důvodem je zejména
přístup obyvatel k pitné vodě, který je 100%, dále HIV prevalence či nulový výskyt malárie. Nejhůře je v rámci
Visegradské skupiny v této oblasti hodnoceno Polsko, zejména z hlediska sníženého procenta populace, které má
přístup k pitné vodě a snížené pozici z hlediska připojení na veřejnou kanalizaci. Druhou nejlepší pozici získala
Česká republika v oblasti udržitelnosti životního prostředí, a to zejména díky legislativní regulaci životního
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
480
prostředí a zaměření rozvoje cestovního ruchu v trvale udržitelné podobě. Na nejhorší pozici v rámci hodnocených
zemí se opět umístilo Polsko, které na Českou republiku ztrácí 20 pozic. V oblasti pozemní infrastruktury obsadila
Česká republika celkově 18. pozici. Její postavení podporuje zejména hustota silniční a železniční sítě. Nejhůře se
v této oblasti umístilo Slovensko, které obsadilo až 38. pozici. Důvodem je špatná kvalita cestní sítě. Mezinárodní
otevřenost je další indikátor, ve kterém Česká republika vyniká. V celkovém hodnocení se objevila na 24. pozici,
nicméně nutno podotknout, že pouze jednu příčku za Českou republikou se umístilo Maďarsko. Výhodou České
republiky v této oblasti je především otevřenost dvoustranných dohod o leteckých službách. Nejhůře je v této
oblasti hodnoceno Slovensko, které právě ztrácí pozici díky výrazně snížené otevřenosti dohod o leteckých
službách. Technologická připravenost je pro rozvoj cestovního ruchu v destinaci stěžejním bodem. I v této oblasti
se Česká republika umístila velmi dobře, a to na 26. pozici. Výhodou oproti zemím V4 je především používání
internetu pro různé typy transakcí, kvalita dodávky elektrické energie. Nevýhodou oproti Polsku a Slovensku je
zejména procento pokrytí mobilních sítí. V základním pilíři bezpečnost získala Česká republika 30. pozici, a to
díky spolehlivosti policejních složek. Nicméně ačkoliv je Česká republika hodnocena dle světového indexu míru
jako jedna z nejbezpečnějších zemí (v roce 2018 7. pozice ze 163. Zemí (Institute for economics & peace, 2018)),
z hlediska teroristických útoků je dle TTCI v rámci hodnocení zemí V4 vyhodnocena nejhůře. Celkově nejhorší
pozici v oblasti bezpečnosti obsadilo Slovensko. Infrastruktura cestovního ruchu představuje pro Českou republiku
32. pozici, a to zejména díky počtu hotelových pokojů na 100 obyvatel, kvalitě turistické infrastruktury a
přítomnosti předních půjčoven automobilů na trhu. Nejhůře hodnoceno bylo Polsko. Pilíř lidských zdrojů také
zaznamenává pro Českou republiku zlepšení. V této oblasti se Česká republika umístila na 33. pozici. Důvodem
byly zejména míra zápisu do základního vzdělávání, rozsah školení zaměstnanců, platy, mzdy a produktivita.
Nejhůře hodnocené bylo v této oblasti Maďarsko. Poslední z hodnocených faktorů, ve kterých je Česká republika
nejlepší v rámci V4 je oblast letecké infrastruktury, ve které vyniká zejména díky kvalitě letecké infrastruktury a
počtu leteckých společností operujících na trhu. Nejhůře v rámci V4 bylo zhodnoceno Slovensko, které skončilo
až na 124. pozici.
3.2 Indikátory, ve kterých je Česká republika v rámci V4 hodnocena nejhůře
Nejproblematičtější oblastí z hlediska faktorů TTCI je pro Českou republiku v rámci zemí V4 pilíř přírodních
zdrojů. Zde se Česká republika celkově umístila na 98. pozici. Nejlepší hodnocení dosáhlo Slovensko. Problémem
pro Českou republiku je zejména počet přírodních památek na seznamu světového významu, nízké procento
chráněných ploch a nízká atraktivita přírodních zdrojů.
3.3 Další hodnocené indikátory
Podnikatelské prostředí nebylo pro Českou republiku nikdy konkurenční výhodou v rámci evropských zemí. Proto
i v hodnocení TTCI se Česká republika celkově umístila na 66. pozici. Nejlepší postavení zaujalo ze zemí V4
Polsko, nicméně pouze o jednu příčku před Českou republikou. Největší nevýhodou pro Českou republiku je
zejména zdlouhavý proces při získávání stavebního povolení a míra zdanění. Nicméně celkové postavení zemí V4
není v rámci Evropské Unie z tohoto ohledu příznivé. Pilíř priorita cestovního ruchu byl nejlépe zhodnocen
v Maďarsku, nejhůře na Slovensku. Nevýhodou pro Českou republiku je zejména zhodnocení strategie značky
země, na kterou v porovnání s ostatními zeměmi neklade vláda tak velký důraz, což se odráží i v nízké efektivitě
marketingu a brandingu pro přilákání turistů. V rámci cenové konkurenceschopnosti Česká republika dlouhodobě
ztrácí svoje postavení. Naopak velmi dobrou pozici v rámci hodnocených zemí zaujalo Slovensko. Nejhůře
hodnoceno bylo Maďarsko. Problém pro Českou republiku představují především ceny vstupenek a letištní taxy.
Česká republika se umístila na 42. místě z hlediska kulturních zdrojů. V rámci V4 zaujalo nejlepší pozici Polsko,
nejhorší naopak Slovensko. Pro Českou republiku je značnou nevýhodou nízká digitální poptávka po kulturní a
zábavní turistice či nízký počet velkých sportovních stadionů, které by mohly turisty nalákat na sportovní události.
Tab. 3: Počet příček zemí za (-) či před (+) Českou republikou
Země CK PP B ZH LZ TP PCR MO CK UŽ LI PI ICR PZ KZ
Slovensko -20 -50 -24 -8 -23 -10 -4 -22 +5 -2 -75 -20 -31 +42 -42
Maďarsko -10 -33 -15 -2 -27 -28 +52 -1 -20 -9 -6 -12 -25 +10 -3
Polsko -7 +1 -18 -21 -11 -19 -2 -9 +44 -20 -21 -17 -33 +26 +6
Zdroj: vlastní
Z tabulky č. 2 je patrné, kolik pozic uvedené země ztrácí či mají lepší postavení v porovnání s Českou republikou.
Je zřejmé, že Česká republika má lepší konkurenční postavení v oblasti cestovního ruchu zejména v porovnání se
Slovenskem. Velmi výrazně pozadu je Slovensko zejména v oblastech podnikatelského prostředí, letecké
infrastruktury, ale i infrastruktury cestovního ruchu či kulturních zdrojů. Maďarsko zaostává především z hlediska
podnikatelského prostředí, zatímco Polsko nemá dostatečnou infrastrukturu cestovního ruchu. Naopak výrazně
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
481
Česká republika ztrácí na Maďarsko z pohledu prioritizace cestovního ruchu. Slovensko má jednoznačně lepší
pozici (o 42 pozic) v oblasti přírodních zdrojů. Velkou konkurenční výhodou je pro Polsko
V níže uvedené tabulce č. 3 jsou uvedeny identifikované silné a slabé stránky České republiky.
Tab. 4: Silné a slabé stránky České republiky z hlediska indikátorů cestovního ruchu v rámci V4
Silné stránky Slabé stránky
zdraví a hygiena
- přístup obyvatel k pitné vodě
- připojení na veřejnou kanalizaci
technologická připravenost
- pokrytí mobilní sítí
udržitelnost životního prostředí
- legislativní regulace životního prostředí
- zaměření rozvoje cestovního ruchu v trvale
udržitelné podobě
bezpečnost
- index teroristických útoků
pozemní infrastruktura
- hustota silniční a železniční sítě
podnikatelské prostředí
- zdlouhavý proces při získávání stavebního
povolení
- míra zdanění
mezinárodní otevřenost
- otevřenost dvoustranných dohod o leteckých
službách
prioritizace cestovního ruchu
- zhodnocení strategie značky země
- v nízké efektivitě marketingu a brandingu
pro přilákání turistů
technologická připravenost
- používání internetu pro transakce
- kvalita dodávky elektrické energie
cenová konkurenceschopnost
- vysoké ceny vstupenek a letištní taxy
bezpečnost
- důvěra v policejní složky
kulturní zdroje
- nevýhodou nízká digitální poptávka po
kulturní a zábavní turistice
- nízký počet velkých sportovních stadionů
infrastruktura cestovního ruchu
- počet hotelových pokojů na 100 obyvatel
- kvalita turistické infrastruktury
- přítomnost předních půjčoven automobilů na
trhu
přírodní zdroje
- počet přírodních památek na seznamu
světového významu
- nízké procento chráněných ploch
- nízká atraktivita přírodních zdrojů
lidské zdroje
- míra zápisu do základního vzdělávání
- rozsah školení zaměstnanců
- platy, mzdy a produktivita
Zdroj: vlastní
4. Závěr
Česká republika, Polsko a Maďarsko tvoří přední země v oblasti cestovního ruchu v subregionu Střední a východní
Evropa z hlediska příjezdů. Jejich konkurenceschopnost cestovního ruchu je nutno neustále sledovat a
vyhodnocovat. Do popředí zájmu turistů se dostávají nové východní země evropského turistického regionu, roste
poptávka po poznávání těchto zemí. Aby si Česká republika udržela postavení nejen v rámci Visegradské čtyřky,
ale i v rámci subregionu Střední a východní Evropa, je nutné upevňovat svoje konkurenční výhody a zaměřit se
na posilování oblastí, které jsou pro ni slabinou. Pro rozvoj cestovního ruchu je nutné neustále hodnotit možnosti,
které daná oblast poskytuje, ale zároveň i sledovat vývoj okolních zemí. Česká republika bohužel dlouhodobě
ztrácí svoji pozici v oblasti cenové konkurenceschopnosti. Kvalita poskytovaných služeb neroste přímoúměrně
s cenou a tudíž se do popředí zájmu dostávají destinace, které poskytují stejně kvalitní služby, ale levněji. Je tedy
nutné neustále zkvalitňovat nabídku, vytvářet nové produkty a nové technologie. Právě inovace jsou považovány
za klíčový zdroj konkurenceschopnosti oblastí, jejich vznik a následné šíření je založeno na inovačním potenciálu
jednotlivých regionů (Winklerová, Žítek, 2017). Další oblastí, na kterou se Česká republika musí zaměřit, jsou
především přírodní zdroje. Je nutné usilovat o zviditelnění přírodních atraktivit na mezinárodním trhu, zejména
zapsáním přírodních lokalit na seznam UNESCO.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
482
Literatura
[1] BERÁNEK, J. a kol., (2013). Ekonomika cestovního ruchu. Praha: Mag Consuling. ISBN 978-80-86724-46-
1.
[2] HAVLÍČKOVÁ, B., KALÁBOVÁ, M., BURDA, P., (2017). Vnímání rizika teroristických útoků jako
ovlivňující faktor při rozhodování o dovolené u obyvatel ČR. In XX. mezinárodní kolokvium o regionálních
vědách. Sborník příspěvků. Brno: Masarykova univerzita, pp. 786- 793. ISBN 978-80-210-8587-9.
[3] HLAVÁČEK, P., (2016). Hodnocení konkurenceschopnosti regionů na příkladu České republiky a Slovenska.
In XIX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Sborník příspěvků. Brno: Masarykova univerzita, pp.
65-73. ISBN 978-80-210-8273-1.
[4] INSTITUTE FOR ECONOMICS & PEACE, (2018). Global Peace Index 2018: Measuring Peace in a
Complex World. [online]. [cit. 2. 2. 2019]. Dostupné z: visionofhumanity.org/app/uploads/2018/06/Global-
Peace-Index-2018-2.pdf.
jarolímková, L., (2017). Atraktivity a produkty cestovního ruchu. Praha: Libena Jarolimkova - University
Books. ISBN 978-80-906926-2-6.
[5] PALATKOVÁ, M., (2014). Mezinárodní turismus. Praha: Grada Publishing. ISBN 978-80-247-4862-7.
[6] REPÍK, O. Malé a střední podnikání v cestovním ruchu a jeho veřejná podpora. In XX. mezinárodní kolokvium
o regionálních vědách. Sborník příspěvků. Brno: Masarykova univerzita, pp. 690-699. ISBN 978-80-210-
8587-9.
[7] UNWTO, (2018). Tourism highlights. [online]. [cit. 23. 1. 2019]. Dostupné z: https://www.e-
unwto.org/doi/pdf/10.18111/9789284419876.
URMINSKÝ, J, VYSKOČILOVÁ, Š., (2017). Životní prostředí krajů v televizním vysílání: kvantitativní
pohled. In Klímová, V., Žítek, V. (eds.) XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Sborník příspěvků.
Brno: Masarykova univerzita, pp. 459- 466. ISBN 978-80-210-8587-9.
[8] WORLD ECONOMIC FORUM, (2017). Travel and tourism competitiveness index [online]. [cit. 25. 1. 2019].
Dostupné z: www3.weforum.org/docs/WEF_TTCR_2017_web_0401.pdf.
[9] WINKLEROVÁ, L., ŽÍTEK, V., (2017). Inovační potenciál regionů jako zrcadlo ekonomické výkonnosti. In
XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Sborník příspěvků. Brno: Masarykova univerzita, pp. 193-
200. ISBN 978-80-210-8587-9. DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-8587-2017-24.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
483
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-9268-2019-61
REGIONÁLNÍ DISPARITY PŘÍSTUPNOSTI CESTOVNÍHO
RUCHU V KONTEXTU MATERIÁLNÍ DEPRIVACE V ČR
Description of regional disparities of tourism in the context of
material deprivation in the Czech Republic
MILENA BOTLÍKOVÁ 1
JOSEF BOTLÍK 2
1
Ústav lázeňství, gastronomie a turismu
Filozoficko-přírodovědecká fakulta v Opavě
Slezská univerzita v Opavě
1
Institute of Gastronomy, Spa Manag. and Tourism
Faculty of Philosophy and Science in Opava
Silesian university in Opava
 Bezručovo náměstí 1150/13, 746 01 Opava, Czech Republic
E-mail: milena.botlikova@fpf.slu.cz
2
Katedra informatiky a matematiky
Obchodně podnikatelská fakulta v Karviné
Slezská univerzita v Opavě,
2
Department of Mathematics and Informatics
School of Business Administration in Karvina
Silesian University in Opava
 Univerzitní náměstí 1934/3, 733 40 Karviná, Czech Republic
E-mail: botlik@opf.slu.cz
Anotace
Cílem článku je deskripce meziregionálních disparit přístupnosti cestovního ruchu, tzn. vyhodnotit vývoj
znevýhodněných osob vyloučených z určitého životního standardu v důsledku nedostatku finančních prostředků.
Konkrétně se jedná o jednu z položek materiální deprivace. Přestože je Česká republika regionem s nejnižší úrovní
chudoby a osob s materiální deprivací v rámci EU, bylo v roce 2018 stále mnoho českých domácností, které měly
problém s financováním týdenní dovolené během roku. Meziregionální komparace vychází z analýz dat EU-SILC
za období 2009 až 2018 na úrovni regionů NUTS 2. Jak z výsledku vyplývá, nejpostiženější skupinou nedostupností
týdenní dovolené jsou domácnosti krajů s vysokým podílem nezaměstnanosti a krajů s vysokým podílem osob
pohybujících se pod hranicí 60 % mediánu průměrné mzdy.
Klíčová slova
chudoba, příjmová, deprivace, region
Annotation
The aim of the article is to describe the interregional disparities of tourism accessibility, ie. to evaluate the
development of disadvantaged people due to a lack of funds excluded from a certain standard of living.
Specifically, it is one of the items of material deprivation. Although the Czech Republic is the region with the
lowest level of poverty and people with material deprivation within Europe, there were still many Czech
households in 2018 who had a problem financing the weekly vacation during the year. The interregional
comparison is based on analyses of EU-SILC data for the period 2009 to 2018 at the NUTS 2 region level. As the
result showed, the most affected group of the unavailability of weekly holidays are households of regions with a
high share of unemployment, a high proportion of persons below 60% of the median average wage.
Key words
poverty, income, deprivation, region
JEL classification: R50 J11 C32 Z13
1. Úvod
Pro rozvoj cestovního ruchu je nezbytné splnit tři základní podmínky, zachovat bezpečnost v dané destinaci,
vytvořit dostatečný fond volného času a zajistit přiměřené disponibilní důchody obyvatelstva (Indrová a kol, 2008).
Co se týká v současné době fondu volného času, tato podmínka je ve firmách ČR právně zakotvena. (Zákoník
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
484
práce, 2018, par. 231, odstavec 1). Zákonná doba dovolené je v současné době 4 týdny, firmy však jako benefity
nabízejí dovolenou v rozsahu pěti a více týdnů. Novinkou je tzv. neomezená dovolená, která je však založena na
kvalitní práci zaměstnance a vzájemné důvěře zaměstnance a team leadra. Otázka bezpečnosti je v současné době
otázkou ožehavou, cestování a trávení volného je do jisté míry omezeno problémy souvisejícími s globálním
terorismem, existuje však řada bezpečných destinací.
Poslední ze jmenovaných faktorů je již pro české domácnosti značně limitující. Přestože Česká republika (dále jen
ČR) patří k regionům s nejnižší mírou chudoby, stále zde existuje skupina obyvatelstva, jenž není schopna
uspokojovat své potřeby. V případě nedostatečných finančních prostředků, dochází u jedinců k nemožnosti
uspokojovat fyzické a psychické potřeby. Takovéto strádání je v psychologii nazýváno deprivací, z hlediska
finančního strádání hovoříme o materiální deprivaci. Materiální deprivace slouží, podobně jako reálný příjem
(očištěný o inflaci), kvalita zdravotní péče, úroveň vzdělání nebo míra chudoby, k měření životní úrovně, je také
ukazatelem sociálního začleňování (Pavelka, 2017; Sipikalová, 2016). Za materiálně deprivovaného (domácnost,
osoba) je považován ten, kdo nemůže uspokojit 4 potřeby z celkových devíti (výčet položek viz graf 1, popř.
Blatná, 2017). Původní rozsah potřeb byl po roce 2014 rozšířen o 4 položky, z 9 na 13 položek a deprivovaný je
tak ten, který není schopen uspokojit 5 položek z 13. Arbitrární seznam byl doplněn například položkami
„Schopnost trávení volnočasových aktivit“ a „Posezení s přáteli“ (blíže např. Statistika&My, 2015). Pro analýzy
materiální deprivace ČR používá ČSÚ stále původní metodiku vycházející z doby před rokem 2014.
Z pohledu cestovního ruchu je ukazatelem materiální deprivace indikátor „Financování týdenní dovolené mimo
domov“. Nemožnost cestování je jedním z důvodů sociálního vyloučení osob a dlouhodobě významnou položkou
materiální deprivace (viz obrázek 1). Pokud se podíváme na rozložení položek materiální deprivace, je schopnost
financovat v letech 2009 – 2012 procentuálně nejvíce nedosažitelnou položkou, od roku 2012 se stala druhou
nejméně dosažitelnou položkou v rámci domácností ČR (převážil faktor „Zaplatit neočekávaný výdaj“).
Obr. 1: Rozložení podílu osob podle položek materiální deprivace v letech 2009 – 2018
Zdroj: Vlastní zpracování, data ČSÚ (2009-2017), poznámka: výše nečekaného výdaje: r. 2009: 8000 Kč; r. 2010: 8500 Kč;
r. 2011: 9100 Kč; r. 2012: 9300 Kč; r. 2013: 9400 Kč; r. 2014: 9600 Kč; r. 2015: 9700 Kč; r. 2016: 9900Kč; r.
2017: 10 200 Kč; r. 2018: 10700 Kč.
Podle Cimického (2017) je pro mnohé obyvatele frustrující, mohou mít pocit, že nedosahují společenské prestiže
jako jejich okolí. Podle Toké a Bella (2016) je materiální deprivace příčinou špatného zdravotního stavu,
k podobným výsledkům se přiklání i Janata (2017). Osoby strádající, které nemohou uspokojovat jednotlivé
potřeby, se tak stávají sociálně vyloučenými, ztrácejí kontakt s okolím, jsou postaveni mimo společenské sítě.
Postupná ztráta společenských vazeb je jedním z krůčků k sociální exkluzi (marginalizaci) a rozšiřování
negativních problémů ve společnosti, jako je násilí a kriminalita. Z psychologického hlediska může pobyt mimo
domov značně ovlivnit lidskou psychiku, pomoci rozšiřovat intelektuální zvídavost a znalosti člověka.
Přístupy domácnosti s nižším a vyšším příjmem k financování týdenní dovolené mimo domov je omezována
rozložením finančních prostředků. Jednotlivé příjmové skupiny mají různé rozložení svých příjmů na základní
potřeby (bydlení a jídlo) a potřeby na cestování, dovolenou, kulturu, sport, restaurace, hotely (viz tabulka 1) a
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
485
proto potřebu materiálního uspokojení z vlastních finančních prostředků nahrazují finančními půjčkami. Sociální
inkluze a tlak okolí vede k nesmyslnému zadlužování se. Podle Vaníčka (2012) si už každý desátý půjčil na
dovolenou, zpravidla šlo o částku 10 000 Kč. Ti, jenž si půjčují na dovolenou, se nejčastěji rekrutují z ekonomicky
nejslabší skupiny lidí se základním vzděláním. Mnohdy neúměrná útrata za dovolenou, vede k platební
neschopnosti pravidelných výdajů a předlužování se a k následným bankrotům domácností.
Tab. 1: Rozložení výdajů podle příjmů
Základní potřeby Potřeby cestování, kulturu, atd.
Nižší příjmy (dolních 20 %) 55 % 25 %
Vyšší příjmy (horních 20 %) 37 % 44 %
Zdroj: Vlastní zpracování, převzato Vaníček (2012)
2. Metodika a data
Pro deskripci přístupu k cestovnímu ruchu z pohledu položky materiální deprivace „Nemohu si dovolit týdenní
dovolenou mimo domov“, byla využita data Českého statistického úřadu (dále jen ČSÚ), vycházející z šetření
Životních podmínek jako národní verze evropského šetření EU-SILC (European Union – Statistics on Income and
Living Conditions). ČSÚ provádí výběrové šetření v 10 000 domácností, úspěšnost dotazování je cca 80 %,
výsledky jsou následně přepočteny na populaci domácnosti (ČSÚ, Metodika 2018). Hodnota položky materiální
deprivace je vztažena k počtu domácností, datově je analýza zasazena do období 2009 – 2018. ČSÚ každoročně
provádí šetření domácností a následně výsledky přepočítává na populaci ČR. V rámci analýzy je zjišťována vazba
mezi možnými faktory způsobujícími bariery financovat týdenní dovolenou mimo domov. Za faktory
neumožňující financovat své potřeby ve formě týdenní dovolené, lze primárně považovat příjmovou stránku
domácností. Problém mohou mít především nízkopříjmové domácnosti, tj. domácnosti s příjmem pod 60 %
mediánu (příjem pod hranici 60 % mediánu je 11 195 korun; 2018). Ohroženou skupinou materiální deprivací a
tedy i nemožností financovat svou týdenní dovolenou jsou především nezaměstnaní, v analýze je použito hodnoty
podílu nezaměstnaných tj., podíl nezaměstnanosti vyjádřený jako podíl dosažitelných uchazečů o zaměstnání k
počtu obyvatel ve věku 15 – 64 (metodika používaná od roku 2013). Dalšími faktory, které mohou ovlivňovat
materiální deprivaci a tedy i nedostupnost týdenní dovolené mimo domov, jsou životní úroveň obyvatelstva
vyjádřená jako HDP na obyvatele, vzdělanostní úroveň, atd., ty však do analýzy zahrnuty v prvotním výzkumu
nebyly.
3. Deskripce vývoje vybrané položky materiální deprivace v ČR
Přestože ČR náleží již desetiletí (Matkovic a kol, 2007) k regionům EU nejméně ohroženým příjmovou chudobou
či sociálním vyloučením (ČR 9,1 % EU 12,2 % v roce 2017), a v materiální deprivací se drží nad mediánem
(ČR medián 3,7 %, EU 5,1 %), stále mnoho domácnosti nedosáhne na možnost zafinancovat sobě nebo rodinným
příslušníkům týdenní dovolenou mimo domov. Problém s financováním dovolené je druhou nejčastějším položkou
mezi schopnostmi splátky, mezi něž dále patří telefon, automobil atd. V roce 2018 si pětina obyvatel ČR nemohla
dovolit dovolenou mimo domov.
Během let 2009 – 2018 se pohyboval indikátor materiální deprivace v ČR v intervalu 40,7 % - 23,1 %. Nejvyšší
hodnoty položky se projevily za roky 2011 a 2012, což je obdobím hospodářské krize. Zde je jednoznačně možné
hovořit o dopadech krize na schopnost uspokojovat potřebu „týdenní dovolené mimo domov“. Nezaměstnanost,
snižující se příjmy, popř. postupné vyčerpávání úspor za období krize, vedlo k omezování uspokojování vyšších
potřeb. Vývoj schopnosti uspokojit zkoumanou potřebu se jeví jako inverzní k ekonomické úrovni vyjádřené
v HDP na obyvatele (obrázek 2b). Z obrázku 2b) je zřejmé, že s výjimkou let 2011 a 2012 je vývoj křivek
protichůdný, z korelační analýzy lze vyvodit protichůdný lineární vztah (záporný koeficient -0,97) a je možné
konstatovat, že s rostoucí ekonomickou úrovni jsou domácnosti schopny uspokojovat vyšší potřeby. Predikce do
roku 2020 (obrázek 2a) indikuje postupný pokles domácností ČR, pro které se stane týdenní dovolená nedostupná.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
486
Obr. 2: Rozložení a) Predikce položky materiální deprivace: Domácnost si nemohla dovolit ročně týdenní
dovolenou mimo domov b) vývoj indikátoru a HDP/obyv.
8
Zdroj: Vlastní zpracování (výpočty), data ČSŮ EU SILC (2009 – 2018, ČSÚ Národní účty (2018)
Nejmarkantněji se projevuje neschopnost úhrady dovolené domácnosti v malých obcí do 999 obyvatel a následně
u domácností velkých měst a to jak domácností s pracujícími nebo nepracujícími členy. Problémy financování
dovolené, mají především osoby s nižším vzděláním (poplatné pro úplné rodiny a ostatní). Pokud se zaměříme na
analýzu z pohledu aktivního obyvatelstva a důchodců, pak jednoznačně problém s financováním mají čeští
důchodci. Co se týká seniorů, ti jsou v cestování pod evropským průměrem.
4. Deskripce položky materiální deprivace podle krajů České republiky
Co se týká polohy položky „nemohu si dovolit dovolenou mimo domov“ v rozložení položek materiální deprivace,
existují v rámci krajů rozdíly. Podobně, jako v celorepublikovém měřítku, je v současné době (2018)
nejožehavějším problémem domácností schopnost zafinancovat nečekaný výdaj (10700 Kč; 2018), ve třech krajích
ČR je však na prvním místě stále položka „Nemohu si dovolit týdenní dovolenou mimo domov“, jedná se o kraje
Jihočeský, Pardubický a Zlínský. Obrázek 3 vypovídá o značné regionální disparitě v možnostech domácností
financovat týdenní dovolenou mimo domov. Nejvyšší hodnoty byly dosaženy v letech 2009 až 2018 (maxima
během celého sledovaného období) v kraji Plzeňském (54,4 %, 2011 a 53,1 %, 2012) a Moravskoslezském
(50,1 %, 2013). V letech 2009 - 2012 měly domácnosti největší problémy s pořízením týdenní dovolené
v Plzeňském (maxima v roce 2009, 2011 a 2012) a Zlínském kraji (maxima v roce 2010), viz tabulka 3. V roce
2013 došlo ke geografickému přeskupení, nejvíce domácností neschopných financovat týdenní dovolenou mimo
domov bylo alokováno v kraji Moravskoslezském a Ústeckém. Tento výsledek je s velkou pravděpodobností
ovlivněn především vysokým podílem nezaměstnanosti. Oba kraje (Moravskoslezský, Ústecký) jsou regiony
s nejvyšší nezaměstnaností, rovněž ekonomická úroveň těchto dvou krajů je pod mediánem ČR (Ústecký 13. místo,
Moravskoslezský 7 místo), také platová úroveň zde není nikterak uspokojivá. Problém s dostupností financovat
týdenní dovolenou měly v letech 2009 a 2018 především kraje západního příhraničí a kraje východní části ČR.
Obr. 3: Indikátor materiální deprivace: Domácnost si nemohla dovolit jednou za rok týdenní dovolenou mimo
domov v roce 2009 a 2018 podle krajů ČR
Zdroj: Vlastní zpracování, ČSÚ EU SILC (2009 a 2018)
Problém uspokojit týdenní dovolenou ve zkoumaných vzorcích vykazoval během období 2009 – 2011 kolísavý
charakter; příčinu finančních problémů můžeme připsat na vrub krizového období, snižování příjmu obyvatelstva.
a) b)
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
487
Od roku 2012 dochází k postupnému snižování hodnoty zkoumané položky materiální deprivace, s výjimkou kraje
Libereckého meziročně (abs. hodnota nárůstu o 7,2 %; 2014/2013) a kraje Vysočina (abs. hodnota nárůstu o 1,6 %;
2014/2013). Nárůst podílu domácnosti se projevil meziročně 2014/2013 také v Praze (abs. hodnota nárůstu o
2,6 %). S výjimkou této anomálie si Praha drží nejlepší postavení mezi regiony ČR, od roku 2009 do 2018 si v
položce materiální deprivace drží hodnoty pod 29 % a její maximum představuje v mnoha krajích ČR hodnoty
minima. Meziročně došlo k nejmarkantnějšímu poklesu Karlovarském kraji (o 31,5 %; 2018/2017) a
Královéhradecku (o 24,23 %; 2014/2013). Během sledovaného období výrazně zaznamenaly problém financovat
týdenní dovolenou domácnosti na Liberecku (růst o 23,72 %; 2014/2013) a v Karlovarském kraji (růst o 19,62 %;
2012/2011). Výrazný pokles v období 2017/2009 je nejznatelnější v Plzeňském kraji (o 60,8 %) a Karlovarsku
(60,5 %), blíže je vývoj absolutních hodnot zaznamenán na obrázku 4.
Tab. 2: Vývoj položky „Domácnost si nemohla dovolit ročně týdenní dovolenou mimo domov“ (%) 2009 až
2018
2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017 2018
ČR 40,6 40,0 42,3 43,8 39,8 37,8 33,3 30,6 27,3 23,1
Hl. m. Praha 25,5 24,4 25,8 28,4 24,1 26,7 22,3 21,6 20,0 16,4
Středočeský 34,4 37,0 40,8 43,3 39,9 36,7 33,2 28,9 28,0 22,6
Jihočeský 45,3 41,7 42,5 47,4 44,4 40,1 31,9 29,9 24,3 22,8
Plzeňský 47,5 48,4 54,4 53,1 42,2 34,7 31,3 30,2 25,3 18,6
Karlovarský 45,1 39,2 38,0 45,5 39,4 37,6 33,9 28,3 26,0 17,8
Ústecký 46,5 45,7 46,4 47,4 44,7 42,1 41,2 41,6 40,1 35,1
Liberecký 45,4 43,6 44,4 37,2 30,2 37,4 28,6 30,7 26,7 24,3
Královéhradecký 38,3 39,5 38,4 40,5 39,6 30,0 28,6 24,1 19,3 19,1
Pardubický 43,5 45,4 48,7 49,9 48,5 43,1 33,2 31,9 27,9 26,8
Vysočina 34,7 35,0 32,1 35,9 35,0 36,6 30,6 28,3 25,2 20,4
Jihomoravský 43,7 37,7 43,1 44,2 35,2 34,6 30,6 28,1 26,1 22,4
Olomoucký 47,0 46,5 51,4 53,0 47,8 46,3 41,1 35,3 30,0 24,9
Zlínský 43,3 48,8 51,3 49,1 45,6 40,9 37,0 27,4 26,0 24,7
Moravskoslezský 46,5 45,6 47,7 50,1 50,1 48,1 44,3 40,9 33,7 27,5
Zdroj: Vlastní zpracování, ČSÚ EU-SILC (2009 – 2018), poznámka: zelené pole anomálie oproti vývoji v daném roce
Jedním z rizikovým faktorů materiální deprivace je nezaměstnanost, poměr rizika chudoby mezi nezaměstnanými
domácnostmi a plně zaměstnanými je cca 25 krát vyšší. Výsledky ČSÚ EU-SILC (2009 - 2018) vypovídají o
skupině nezaměstnaných, po důchodcích, jako o skupině nejvíce ohrožených v souvislosti se schopností financovat
týdenní dovolenou mimo domov (35,7 %, 2018). Výpadky finančních prostředků dostávají mnohdy domácnosti
do skupin příjmové chudoby. Pokud se zaměříme na jednotlivé hodnoty, je zde zřejmé, že postiženými regiony
s vyšší nedostupností týdenní dovolené jsou právě ty jenž vykazuji vysokou nezaměstnanost, tj. kraje
Moravskoslezský a Ústecký (viz obrázky 5, 7). Porovnáme-li jednotlivé meziroční změny podílu nezaměstnanosti
a položky materiální deprivace, předpokládá se, že s poklesem jedné veličiny bude docházet k poklesu druhé.
V jednotlivých krajích byl vývoj jak stejnosměrný tak inverzní. V roce 2013/2012 došlo ve všech krajích k růstu
nezaměstnaností, zároveň však k poklesu počtu domácností, které nedosáhly na týdenní dovolenou. Od 2014/2013
s výjimkou Libereckého kraje a Vysočiny kopíruje vývoj podílu nezaměstnanosti vývoj položky, tento vztah má,
podobně jako výsledky korelační analýzy, stejnosměrný vztah (korelační koeficienty v intervalu od 0,7 až 0,99;
viz www.pracres.eu). Podobně jako k výraznému poklesu domácností, které si nemohou dovolit týdenní
dovolenou v Plzeňském kraji, tak v roce 2017/2009 došlo k rapidnímu poklesu nezaměstnanosti na Plzeňsku
(o 67,4 %) a na Pardubicku (70,2 %), nejnižší pokles vykazuje Praha (o 40,4 %) a MSK (o 47,6 %).
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
488
Obr. 4: Rozložení meziročních změn podílu domácnosti „Domácnost si nemohla dovolit ročně týdenní
dovolenou mimo domov“ a podílu nezaměstnanosti v % 2009 – 2018
Zdroj: Vlastní zpracování, ČSU SILC (2009 – 2018), poznámka: ND „Nemohu si dovolit týdenní dovolenou“; PN podíl
nezaměstnanosti. Zelené pole: stejnosměrný vývoj
Následně můžeme vydedukovat, že dalším z důvodů neschopnosti financovat týdenní dovolenou je příjmová
chudoba (Dudek, 2019), která je vypočítaná jako průměrný příjem pohybující se pod hranicí 60 % mediánu
průměrného příjmu. Kraje, které se od roku 2013 drží na prvních místech podílu domácností v neschopnosti
uspokojit potřebu týdenní dovolené, vykazují vyšší podíl osob spadajících do skupin osob s příjmem pod 60 %
mediánu (viz obrázek 4). Z obrázku 4 je zjevné, že existují vazby mezi příjmovou chudobou a nedostupností
týdenní dovolené (např. Jihomoravský, Pardubický), od roku 2013 je odpozorovatelný shodný směr vývoje, tzn.
pokles podílu osob s příjmem pod 60 % mediánu na osobu (příjmové chudoby) kopíruje snižování podílu
domácností majících problém s financováním týdenní dovolené mimo domov.
Korelační analýzou však nebyly zjištěny statisticky lineární vazby (korelační koeficient se pohyboval v rozmezí
0,004, až 0,66; viz. pracres.eu). Po bližším prozkoumání změn podílu položky a podílu osob s příjmem pod 60 %
mediánu, je rozpor mezi vývojem jednotlivých položek, a mnohdy dochází k inverznímu vývoji, viz obrázek 6.
Období
Region ND PN ND PN ND PN ND PN ND PN ND PN ND PN ND PN ND PN
ČR -1,6 3,9 5,8 -8,5 3,6 8,9 -9,2 10,9 -5,1 -8,7 -11,8 -16,4 -8,2 -16,8 -10,8 -27,4 -15,4 -18,6
Hl. m. Praha -4,2 11,4 5,7 -0,6 10,1 15,9 -15,2 23,6 10,6 -2,1 -16,3 -16,5 -3,2 -20,2 -7,4 -30,1 -18,0 -17,5
Středočeský 7,8 10,5 10,2 -7,7 6,1 9,1 -7,8 12,6 -8,0 -7,8 -9,6 -14,9 -12,9 -20,3 -3,1 -26,5 -19,3 -16,7
Jihočeský -7,8 7,9 1,9 -9,1 11,6 9,6 -6,4 11,5 -9,7 -12,7 -20,4 -18,2 -6,4 -15,6 -18,7 -27,8 -6,2 -23,0
Plzeňský 1,8 2,2 12,5 -13,4 -2,5 3,3 -20,5 8,6 -17,8 -11,6 -9,8 -18,9 -3,5 -22,9 -16,2 -28,4 -26,5 -16,9
Karlovarský -13,2 3,2 -3,0 -10,7 19,6 6,5 -13,3 9,8 -4,5 -12,0 -10,0 -14,0 -16,4 -22,8 -8,1 -36,3 -31,5 -15,6
Ústecký -1,7 3,6 1,6 -4,3 2,1 6,8 -5,7 9,7 -5,7 -7,0 -2,2 -16,5 1,0 -12,6 -3,6 -30,8 -12,5 -16,5
Liberecký -3,9 -2,8 1,7 -8,9 -16,3 5,6 -18,7 9,2 23,7 -8,7 -23,4 -17,6 7,3 -18,7 -13,0 -27,3 -9,0 -15,4
Královéhradecký 3,1 5,4 -2,8 -9,6 5,4 15,3 -2,2 11,6 -24,2 -13,0 -4,6 -22,0 -15,8 -24,2 -19,9 -27,7 -1,0 -15,1
Pardubický 4,4 1,8 7,3 -12,8 2,6 8,2 -2,9 6,0 -11,1 -16,5 -23,1 -17,4 -3,9 -21,4 -12,5 -30,0 -3,9 -22,6
Vysočina 0,7 4,9 -8,2 -11,6 11,9 6,6 -2,6 5,5 4,5 -8,7 -16,4 -15,4 -7,5 -16,9 -11,0 -26,5 -19,1 -20,5
Jihomoravský -13,8 5,0 14,4 -9,9 2,7 7,1 -20,4 9,7 -1,8 -7,7 -11,4 -15,0 -8,3 -12,8 -7,1 -24,7 -14,2 -16,1
Olomoucký -1,1 2,5 10,5 -8,3 3,1 7,2 -9,8 9,6 -3,1 -9,9 -11,4 -20,5 -14,0 -15,3 -15,0 -26,8 -17,0 -22,5
Zlínský 12,7 -0,9 5,1 -11,5 -4,2 11,7 -7,2 6,6 -10,4 -11,8 -9,5 -18,8 -25,9 -17,7 -5,1 -30,3 -5,0 -23,9
Moravskoslezský -1,9 1,8 4,7 -8,1 5,1 10,3 -0,03 14,2 -4,0 -6,4 -7,9 -12,7 -7,7 -13,0 -17,6 -22,6 -18,4 -19,4
∆ 16/15 ∆ 17/16 ∆ 18/17∆ 10/09 ∆ 11/10 ∆ 12/11 ∆ 13/12 ∆14/13 ∆ 15/14
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
489
Obr. 5: Vývoj příjmových skupin, podíl nezaměstnanosti a položky „Nemohu si dovolit týdenní dovolenou“
v krajích ČR
Zdroj: Vlastní zpracování, data ČSÚ EU-SILC (2009 - 2018), STŘ: Středočeský, JČ: Jihočeský, PLZ: Plzeňský, KARL:
Karlovarský, ÚST: Ústecký, LIB: Liberecký, KHR: Královehradecký, PA: Pardubický, VY: Vysočina, JIM:
Jihomoravský, OLO: Olomoucký, ZL: Zlínský, MSK: Moravskoslezský; černá, (vedlejší osa): Nemohu na
dovolenou„; červená: podíl nezaměstnanosti; modrá: příjmová chudoba
Obr. 6: Rozložení meziročních změn podílu domácnosti „Domácnost si nemohla dovolit ročně týdenní
dovolenou mimo domov“ a podílu domácností s příjmem pod 60% mediánu v % 2009 – 2018
Zdroj: Vlastní zpracování, data ČSÚ EU-SILC (2009 - 2018)
Porovnáním meziročních změn (viz obrázek 6), dochází v případě konfrontace výsledku podílu nezaměstnanosti
a položky „Nemohu si dovolit týdenní dovolenou mimo domov“ k stejnosměrnému i inverznímu vývoji. Nejvyšší
pokles podílu domácností pod hranicí 60 % mediánu zaznamenaly domácnosti v Praze na přelomu let 2010/2009
(o 46,7 %) a v Jihočeském kraji (o 40,6 %) meziročně v 2017/2016. Naopak, nejvyšší nárůst propadu podílu
domácností s příjmem pod 60 % mediánu zaznamenala následně po dynamickém růstu Praha (2011/2010;
o 110,3 %) a domácnosti v kraji Olomouckém (o 37,4 %; 2017/2016). Meziroční změna 2017/2009 se projevila
výrazným snížením podílu domácností na Pardubicku (o 70,1 %) a Plzeňsku (o 67,4 %); nejnižší pokles se projevil
v MSK (o 47,6 %). Blíže vývoj obrázek 5, 6.
Období
Region ND M ND M ND M ND M ND M ND M ND M ND M ND M
ČR -1,6 10,3 5,8 8,0 3,6 0,6 -9,2 -0,6 -5,1 -1,2 -11,8 -7,0 -8,2 3,5 -10,8 -13,3 -15,4 -5,9
Hl. m. Praha -4,2 -46,7 5,7 110,3 10,1 15,3 -15,2 -21,0 10,6 -6,1 -16,3 18,7 -3,2 27,0 -7,4 -19,0 -18,0 -2,1
Středočeský 7,8 26,7 10,2 -26,9 6,1 10,9 -7,8 -8,4 -8,0 -2,8 -9,6 -15,5 -12,9 33,2 -3,1 7,1 -19,3 -4,0
Jihočeský -7,8 22,7 1,9 15,8 11,6 9,8 -6,4 0,9 -9,7 -2,1 -20,4 -19,6 -6,4 12,5 -18,7 -14,0 -6,2 -40,7
Plzeňský 1,8 -36,4 12,5 63,2 -2,5 -21,5 -20,5 27,4 -17,8 5,1 -9,8 -19,1 -3,5 29,7 -16,2 -20,9 -26,5 -11,8
Karlovarský -13,2 9,6 -3,0 -20,2 19,6 -5,1 -13,3 21,8 -4,5 -20,8 -10,0 -2,8 -16,4 -27,9 -8,1 30,3 -31,5 30,2
Ústecký -1,7 24,9 1,6 1,6 2,1 13,1 -5,7 -17,1 -5,7 -7,2 -2,2 -0,3 1,0 14,5 -3,6 -19,9 -12,5 -10,1
Liberecký -3,9 30,2 1,7 43,4 -16,3 -28,3 -18,7 27,7 23,7 -11,1 -23,4 -4,5 7,3 1,4 -13,0 -20,4 -9,0 0,0
Královéhradecký 3,1 3,2 -2,8 11,5 5,4 8,9 -2,2 -5,1 -24,2 10,2 -4,6 -45,0 -15,8 17,8 -19,9 -13,8 -1,0 12,5
Pardubický 4,4 8,4 7,3 3,7 2,6 14,9 -2,9 3,0 -11,1 -22,1 -23,1 -2,6 -3,9 -15,1 -12,5 20,5 -3,9 -22,0
Vysočina 0,7 23,5 -8,2 8,0 11,9 3,7 -2,6 10,0 4,5 7,8 -16,4 -14,6 -7,5 -18,3 -11,0 5,5 -19,1 14,3
Jihomoravský -13,8 23,1 14,4 2,4 2,7 -6,3 -20,4 -3,0 -1,8 -5,0 -11,4 -6,5 -8,3 -23,5 -7,1 10,3 -14,2 -12,0
Olomoucký -1,1 9,6 10,5 -9,2 3,1 -9,6 -9,8 14,0 -3,1 6,0 -11,4 -16,8 -14,0 4,2 -15,0 -20,2 -17,0 37,4
Zlínský 12,7 34,7 5,1 21,4 -4,2 -22,6 -7,2 2,4 -10,4 28,3 -9,5 -4,1 -25,9 -6,6 -5,1 -17,1 -5,0 -8,8
Moravskoslezský -1,9 5,1 4,7 13,6 5,1 4,3 -0,03 2,1 -4,0 1,5 -7,9 6,0 -7,7 0,9 -17,6 -24,2 -18,4 -17,8
∆ 16/15 ∆ 17/16 ∆ 18/17∆ 10/09 ∆ 11/10 ∆ 12/11 ∆ 13/12 ∆14/13 ∆ 15/14
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
490
V mnoha případech snižování/zvyšování podílu poklesu příjmové chudoby akceleroval pokles/nárůst položky
„Nemohu si dovolit týdenní dovolenou“ (zelená pole, viz obrázek 6). V některých případech byly změny položky
a změny příjmové chudoby indiferentní, Zde se vysvětlují poklesy podílem domácností, v případě růstu
nezaměstnanosti; je zřejmé, že se na poklesu pravděpodobně podílel pokles osob spadajících do příjmové chudoby.
Také z obrázku 7 (mapy regionálního rozložení jednotlivých položek v roce 2018) je zřejmé, že vykazují vyšší
hodnoty domácnosti „Nemohu si dovolit týdenní dovolenou“ v těch regionech, které vykazují některou z vyšších
hodnot nezaměstnanosti nebo podílu domácností s příjmem na osobu nižší než 60 % pod mediánem. Podobně jako
v roce 2018. i v roce 2009 se regiony s vyšší nezaměstnaností a vyšším podílem domácností s příjmovou chudobou
řadí mezi kraje s vyšším podílem domácností, které nejsou schopny financovat týdenní dovolenou.
Obr. 7: Rozložení podílu nezaměstnanosti, podílu domácnosti „Domácnost si nemohla dovolit ročně týdenní
dovolenou mimo domov“ a podílu domácností s příjmem pod 60% mediánu v % 2009 a 2018
Zdroj: Vlastní zpracování, data ČSÚ EU-SILC (2009 - 2018)
5. Závěr
Geograficky vnímána problematika materiální deprivace je interdisciplinárním tématem regionálního rozvoje s
potřebou kontinuálního sledování. V současné době (2019), si až pětina domácností nemůže dovolit dovolenou
mimo domov, situace se ale od roku 2009 zlepšuje. Primárním problémem je pracovní neaktivita domácností,
z analýzy je možné konstatovat, že dostupnost dovolené je spojena se ztrátou finančních prostředků z důvodů
nezaměstnanosti. Rovněž příjmová chudoba znesnadňuje schopnost uspokojit zkoumanou položku materiální
deprivace. Jak se z analýzy potvrdilo, s výjimkou období 2009 – 2013 (zelená pole), byl vzestupný/klesající vývoj
spojen s rostoucí/klesající nezaměstnaností nebo podílem domácností s příjmem pod 60 % mediánu průměrné
mzdy na osobu, na základě statistického vyhodnocení, lze hovořit o významném vztahu nezaměstnanosti a
dostupnosti položky „Nemohu si dovolit týdenní dovolenou mimo domov“. Pokles položky na Plzeňsku byl spojen
s poklesem nezaměstnanosti a příjmové chudoby, naopak výrazné poklesy příjmové chudoby a nezaměstnanosti
na Pardubicku nezpůsobily tak razantní poklesy položky jako na Plzeňsku. V České republice v současné době
podle statistického úřadu žije 40,6 % domácností na úrovni příjmu 10 000 – 12 000 Kč, což je hodnota nižší než
hranice minimální mzdy. Problém neschopnosti uspokojovat životní potřeby je dán rozevíráním příjmových nůžek.
Krokem ke zlepšení dostupnosti týdenní dovolené a eliminace socio-patogenních dopadů daných absencí
uspokojování potřeb je možná výhledová motivace zaměstnavatele k zavádění zaměstnaneckých benefitů. Již
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
491
v současné době někteří poskytují příspěvek na dovolenou až do výše 20 000 Kč, který je daňově výhodný jak pro
samotné zaměstnavatele, tak pro zaměstnance.
Literatura
[1] BLATNÁ, D., (2017). Analysis of EU Countries' material deprivation rate. In 11th International Days Of
Statistics And Economics. Sborník příspěvků. Prague: Economics, Faculty Informat & Stat., pp. 133-142.
ISBN 978-80-87990-12-4.
[2] CIMICKÝ, J., (2017). Šokující průzkum: třetina Čechů nemá na týdenní dovolenou. [online]. [cit. 2019-02-
12] Dostupné z: https://www.ahaonline.cz/clanek/musite-vedet/136853/sokujici-pruzkum-tretina-cechu-
nema-na-tydenni-dovolenou.html.
[3] ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD, (2018). Příjmy a životní podmínky domácnosti. EU SILC 2009-2018.
[online]. [cit. 2019-02-28]. Dostupné z: https://www.czso.cz/csu/czso/prijmy-a-zivotni-podminky-
domacnosti-kf03f95ff5.
[4] ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD, (2018). HDP, Národní účty. [online]. [cit. 2019-02-28]. Dostupné z:
http://apl.czso.cz/pll/rocenka/rocenkavyber.volba?titul=Ukazatele v regionálním
členění&mypriznak=RC&typ=2&proc=rocenka.presmsocas&mylang=CZ&jak=4.
[5] ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD, (2018). Životní podmínky (EU-SILC) - Metodika. [online]. [cit. 2019-02-
28]. Dostupné z: https://www.czso.cz/csu/czso/zivotni-podminky-eu-silc-metodika.
[6] DUDEK, H., (2019). Country-level Drivers of Severe Material Deprivation Rates in the EU. Ekonomicky
časopis, vol. 67, no. 1, pp. 33-51. ISSN 0013-3035.
[7] INDROVÁ, P. a kol., (2008). Cestovní ruch pro všechny. Praha: VŠE. MMR. ISBN 978-80-7399-407-05.
[8] JANATA, H., (2017). Sociální a ekonomické determinanty a nerovnosti ve zdraví. [online]. [2019-03-19].
Dostupné z:
http://www.szu.cz/uploads/documents/czzp/nerovnosti/2017/seminar/socialni_ekon_determinanty_Janata.pd
f.
[9] MATKOVIC, T., SUCUR, Z., ZRINSCAK, S., (2007). Inequality, poverty, and material deprivation in new
and old members of European union. Croatian Medical Journal, vol. 48, no. 5, pp. 636-652. ISSN 0353-
9504.
[10]SIPIKALOVA, S., (2016). Material deprivation and its reflection in the Slovak society. In 16th International
Scientific Conference on Globalization and its Socio-Economic Consequences. Sborník příspěvků. Žilina:
Ekonomická fakulta, Žilinská univerzita. s. 2014 – 2021. ISBN:978-80-8154-191-9.
[11]STATISTIKA&MY, (2015). Jak se měří materiální deprivace. [online]. [cit. 2019-02-28]. Dostupné z:
http://www.statistikaamy.cz/2015/03/jak-se-meri-materialni-deprivace/
[12]TØGE, A., G., BELL, R., (2016). Material deprivation and health: a longitudinal study. BMC Public
Health.vol. 16, no. 747, pp. 1 – 8. ISSN 1471-2458. DOI 10.1186/s12889-016-3327-z.
[13]ZÁKONÍK PRÁCE, (2018). Zákoník práce 2018 - aktuální úplné znění (zákon č. 262/2006 Sb.). [online]. [cit.
2019-03-09]. Dostupné z: http://www.pracepropravniky.cz/zakony/zakonik-prace-uplne-zneni.
Tento článek vznikl za podpory projektu SGS 2/2019 „Cestovní ruch Moravskoslezského kraje v kontextu
udržitelného rozvoje“ na Filozoficko-přírodovědecké fakultě v Opavě, Ústavu lázeňství, gastronomie a turismu
v Opavě (Botlíková).
Tento článek vznikl za podpory projektu č. SGS/19/2019, Aplikace systémů na řízení vztahů se zákazníky v
prostředí malého a středního podnikání přijatého v roce 2019 (Botlík).
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
492
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-9268-2019-62
ČESKÁ PODOBA KONSOLIDACE DMO
The Czech version of the consolidation of DMO
ANDREA HOLEŠINSKÁ
Institut cestovního ruchu
Katedra regionální ekonomie a správy
Ekonomicko-správní fakulta
Masarykova univerzita
Institute of Tourism
Depart. of Regional Economics and Administration
Faculty of Economics and Administration
Masaryk University
 Lipová 41a, 602 00 Brno, Czech Republic
E-mail: holesinska@econ.muni.cz
Anotace
Příspěvek se zabývá vývojem v oblasti spolupráce a organizace cestovního ruchu v České republice, který aktuálně
prochází změnami. Prezentovány jsou trendy vývoje organizace (uspořádní) řízení destinace v zahraničí a na
jejich základě je poukázáno na odlišnosti v českém systému. 25 let dlouhý proces formování organizace cestovního
ruchu je popsán od přirozeného vývoje taženého poptávkou přes „českou zkratku“ až ke konsolidaci DMO
v podobě „české deformace“, které představuje strukturální změnu uspořádání cestovního ruchu vyvolanou ze
strany nabídky. Hodnocena je současná situace z hlediska struktury DMO a spolupráce mezi aktéry cestovního
ruchu ve vertikální i horizontální rovině. Závěrem je uvedena predikce dalšího směrování DMO. Příspěvek vychází
z vlastní datové rešerše a realizovaných dotazníkových šetření.
Klíčová slova
DMO, certifikace DMO, Česká republika, spolupráce, česká deformace
Annotation
The paper deals with the development of cooperation and the organisation of tourism in the Czech Republic which
is currently undergoing changes. On the basis of forgein experience in the organization of destination
management, the differences in the Czech system are highlighted. The 25-year-old process of forming the
organization of tourism is described from the natural development pulled by demand through the “Czech
Shortcut” to the consolidation of DMO in the form of the “Czech Deformation”. This represents the change in the
structure of the organisation of tourism caused by supply side. The paper evaluates the current situation from the
prespective of the DMO structure and of the cooperation among stakeholders in both the vertical and horizontal
level. Finally, there is a prediction about the future direction of Czech DMOs. The paper is based on the own data
research and questionnaire surveys.
Key words
DMO, certification of DMO, Czech Republic, cooperation, Czech deformation
JEL classification: Z32, H71
1. Úvod
Systém organizace (uspořádání) cestovního ruchu v ČR prochází aktuálně velkou transformací, kterou vyvolalo
Ministerstvo pro místní rozvoj (MMR) aplikací metodického nástroje Certifika organizací destinačního
managementu (DMO), která byla spuštěna na začátku roku 2018. Hlavním cílem Certifikace DMO1
je „zkvalitnit
výkon a efektivitu činností v oblasti destinačního managementu v České republice a přispět ke zvýšení kvality a
efektivnosti realizovaných marketingových aktivit na domácím a zahraničním trhu“2
. Má tak dojít k
posílení uplatňování principu 3K (Holešinská, 2012) v praxi. Vzhledem k důrazu na zlepšování kvality řízení
destinací cestovního ruchu převedlo Ministerstvo pro místní rozvoj tento metodický nástroj do gesce agentury
CzechTourism, která současně spravuje Český systém kvality služeb. Je otázkou, jak se tato skutečnost promítne
do vývoje řízení a organizace cestovního ruchu v ČR.
1
CzechTourism uvádí na svých stránkách označení Kategorizace DMO.
2
http://organizace.csks.cz/cs/certifikace-organizaci-destinacniho-managementu/
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
493
2. Teoretická východiska
V zahraničí podléhá vývoj v oblasti řízení a organizace cestovního ruchu silným tlakům poptávkových trendů
(Bratl a Schmidt, 1998). Tyto změny stimulují nabídku (aktéry cestovního ruchu) ke spolupráci, která se
zintenzivňuje, následně koncentruje a v současné době konsoliduje (Bieger, Laesser a Beritelli, 2011). Vyvýjí se
tak i forma spolupráce (Holešinská, 2012). Specifické požadavky poptávky se odrážejí v novém pojetí segmentace
trhu. Důraz je kladen na individualizaci poptávky a klíčovou úlohu zde sehrává psychografická segmentace trhu.
Na trhu jsou poptávány služby místních podnikatelů (tzv. local small business). Tuto skutečnost reflektují i DMO
a změně chování návštěvníků přizpůsobují i přístup k řízení destinace (viz orientace na procesy). DMO se začínají
proměňovat na „servisní organizace“ (DSO – Destination Service Organization) (Mierzwinski, 2018), které na
základě individuálních potřeb zákazníka (návštěvníka) vytvářejí konkrétní řetězce služeb, tj. aktivují konkrétní
poskytovatele služeb cestovního ruchu (local small business), aby utvořili nabídku přímo pro návštěvníka. Příklady
ze zahraniční praxe (viz Mierzwinski, 2018), tak posilují tvrzení o destinačním managementu 3. generace (Bieger,
Laesser, Beritelli, 2011), pro který je organizační struktura zcela irelevantní, protože klíčovým prvkem jsou
procesy, v rámci nichž probíhá spolupráce mezi konkrétními aktéry cestovního ruchu (sítě) (Holešinská, 2013b).
Velký důraz je při tom kladen na marketing, který je realizován formou tzv. marketingového trychtýře s
významnou podporou informačních a komunikačních technologií. Hovoří se tak o procesně-orientovaném
marketingu.
Na poptávkově orientovaný způsob řízení destinace a s tím související změny v organizaci (uspořádání) systému
cestovního ruchu narážejí i Baggio a Scagline (2018), kteří se zabývají využitím informací/znalostí o
návštěvnických proudech (prostorové chování návštěvníka) pro strategické řízení destinace. Z jejich studie
vyplývá, že pokud má destinace motivovat návštěvníka (být konkurenceschopná), musí reagovat velmi flexibilně.
To ústí ve strukturální změnu systému cestovního ruchu, nelze jej tedy již spojovat s pevně danou územní
strukturou.
Organizace systému cestovního ruchu a vývoj spolupráce v ČR již byl popásn v řadě studií a vědeckých
publikacích. Samotné uspořádání cestovního ruchu z hlediska politického a manažerského řeší Holešinská (2012).
Ukotvení systému organizace cestovního ruchu v legislativě je prezentováno v Holešinská (2012, 2013a, 2013b).
Celková reflexe vývoje organizace cestovního ruchu v České republice, včetně tzv. české zkratky, je shrnuta
v prezentaci Holešinská (2017). První počáteční spolupráce mezi aktéry cestovního ruchu v ČR byla šetřena již na
počátku 21. století (Holešinská, 2010). Byla tak identifikována fáze vývoje spolupráce a organizace řízení
cestovního ruchu v ČR (viz Holešinská, 2012). Dále následovaly výzkumy zaměřené na spolupráci DMO s aktéry
cestovního ruchu (Holešinská, 2013b). Hlubši poznatky o spolupráci mezi aktéry cestovního ruchu a DMO ve
smyslu struktury vazeb a motivů spolupráce, přináší výstupy Holešinská a Šauer (2015), a Holešinská, Šauer a
Bobková (2016). Komplexnější pojetí spolupráce v kontextu vytváření sítí a konceptu destination governance pak
zveřejňuje prezentace Bobková a Holešinská (2018). Vývoj systému organizace (uspořádní) cestovního ruchu a
ruku v ruce s tím i vývoj spolurpáce mezi (DMO a) aktéry cestovního ruchu neustále pokračuje. K dramatickému
zásahu do systému dochází díky státní politice cestovního ruch, která přichází s novým nástrojem Certifikace
DMO.
Tento příspěvek si klade za cíl zhodnotit sávající stav organizace (uspořádání) cestovního ruchu a spolupráce mezi
aktéry cestovního ruchu ve vertikální i horizonátlní rovině a poukázat na budoucí směr vývoje DMO v ČR.
3. Metodika
Vývoj organizace (usporádání) cestovního ruchu, tedy vývoj počtu DMO působících na území České republiky
byl sledován na základě aktualizované (k 31. 12. 2018) databáze DMO, viz Holešinská (2012 a 2013b). Sledována
byla primárně kritéria územní působnosti, rok založení, právní forma, zakladatelé a rok certifikace.
Zjištění současného stavu vertikální spolupráce bylo realizováno na základě dotazníkového šetření, které proběhlo
formou předvýzkumu v měsíci duben-květen 2018 jako řízený rozhovor s vybranými zásupci DMO, a následně
bylo uskutečněno dotazníkové šetření mezi všemi DMO na území ČR. Distribuce probíhala pomocí emailu
v měsících září-říjen 2018. Osloveno bylo 45 DMO a návratnost byla 49 %. Výzkum dále sledoval, kolik DMO
se již certifikovalo od spuštění Certifikace DMO.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
494
Tab. 1: Přehled
Popis Počet Podíl
DMO oslovená dotazníkovým šetření* 45
DMO odpovědělo 22 49 % z dotazovaných DMO
DMO celkem k 31. 12. 2018 64
Certifikovaná DMO k 31. 12. 2018 23 36 % z DMO celkem
*DMO ze vstupní databáze Holešinská (2013b)
Zdroj: vlastní zpracování
Informace o vývoji horizontální spolupráci, tj. spolupráci mezi aktéry cestovního ruchu jsou syntézou předchozích
realizovaných šetření např. Holešinská a Šauer (2015), Holešinská, Šauer a Bobková (2016), Holešinská (2017),
Bobková a Holešinská (2018).
4. Výsledky
4.1 Vývoj organizace (uspořádání) cestovního ruchu
Vývoj organizace (uspořádání) destinačního managementu na území České republiky je v čase velmi proměnlivý
(Graf 1). Některé DMO vznikají a jiné zanikají či se transformují. Z počátku, tj. v 90. letech 20. století, šel vývoj
organizace cestovního ruchu přirozenou cestou. První tzv. DMO vznikají v destinacích, které disponují
významným potenciálem cestovního ruchu, např. Český ráj, Jeseníky, Šumava. Ten se stává pro poptávku
atraktivní a dochází k jejímu nárůstu. Destinace, respektive aktéři cestovního ruchu, na to reagují a začínají se
organizovat. Z pohledu vývoje spolupráce a organizace cestovního ruchu v zahraniční jsme 50 let pozadu. Zlom
nastává v polovině 10. let 21. století (2004-2008), kdy státní politika cestovního ruchu pomocí svého nástroje
Společný regionální operační program (SROP) iniciuje vznik DMO za podpory veřejných prostředků, přesněji
z prostředků evropských fondů. Tím dochází k velkému boomu (zejména krajských) DMO. Tento jev lze označit
za „českou zkratku“ (Holešinská, 2013a), která uměle posouvá vývoj organizace cestovního ruchu v ČR, nikoli
však vývoj spolupráce mezi aktéry cestovního ruchu, neboť 50ti-leté zkušenosti (viz zahraniční vývoj) nelze
dohnat.
Graf 1: Vývoj DMO (1992-2017)
Koncepce státní
politiky cestovního
ruchu
1999-2001 2002-2007 2006 2007-2013 2014-2020
SROP / ROP - 2004-2006 2007-2013 Jiný
nástroj PCR Certifikace DMO
Charakter vývoje přirozený Česká zkratka Česká deformace
Zdroj: vlastní zpracování
0
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
1992199519961998199920002001200320042005200620072008200920102011201220132014201520162017
krajské oblastní lokální
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
495
S blížícím se koncem programového období 2013 si stávající DMO uvědomují, že v podstatě klíčový zdroj jejich
rozpočtu (veřejné prostředky) (Holešinská, 2013a) jim budou chybět. Začína vyvstávat diskuse a tlak na politiku
cestovního ruchu, aby tutu situaci řešila a přišla s legislativním nástrojem, který by zajistil stabilitu financování
DMO a současně upravil jejich strukturu. Prosazení zákona o podpoře cestovního ruchu, potažmo systému
organizace cestovního ruchu, se nepodařilo. Ministerstvo pro místní rozvoj však přichází s jiným nástrojem, který
má podpořit (zkvalitnit) činnost DMO, a to certifikací DMO. Smyslem certifikace DMO není „jen“ „zkvalitnit“
řízení destinací, jak to proklamuje MMR, ale především identifikovat ty subjekty (DMO), které mohou mít nárok
na čerpání veřejných prostředků z dotačních programů. To vede k okamžité reakci (viz roky 2015-2017 v Grafu
1). Nejsilnější odezva je patrná na krajské úrovni. Krajské úřady z pozice zakladatelů a hlavních donátorů
krajských DMO začínají ovlivňovat vývoj organizace (uspořádání) cestovního ruchu ve svých administrativních
hranicích. Je iniciován vznik nových oblastních (z pohledu certifikace i lokálních) DMO. Tento vývoj zdaleka
neodpovídá situaci v zahraniční, kde dochází ke konsolidaci DMO v důsledku intenzivních změn poptávky a tím
orientaci na procesní stránku činnosti DMO. V České republice dochází ke „konsolidaci“ struktury – samotného
uspořádání cestovního ruchu. Impulsem ke „konsolidaci“ není poptávka ale nabídka. Proto tento vývoj lze označit
za „českou deformaci“.
Do roku 2014 na území České republiky působilo 45 DMO (6 DMO s krajskou působností a 39 DMO
s oblastním/lokálním přesahem). 42 % DMO mělo v té době více než 10letou tradici. Jedná se především o DMO
pokrývající turisticky atraktivní oblasti jako např. Praha, Český ráj, Šumava, Jeseníky, Krkonoše, Český Krumlov,
České Švýcarsko atd.
Obr. 1: DMO na území České republiky k 31. 12. 2018
Zdroj: vlastní zpracování
V roce 2018 se počet DMO rozšířil na 64, viz Obr. 1. To představuje téměř 30% nárůst. Z daného počtu je 8
krajských DMO a 56 oblastních. Dle databáze CzechTourism bylo na konci ledna 2019 certifikováno 30 DMO
(Tab. 2). Z pohledu délky působení certifikovaných DMO na trhu má pouze 37 % více než 10leté zkušenosti
s aplikací destinačního managementu. Stejné procento tvoří i skupina DMO, které vznikly v průběhu samotné
implementace Koncepce, tj. přípravy a spuštění Certifikace DMO. Naprostá převaha stávajících DMO tak nemá
žádné nebo velmi malé zkušenosti s řízením destinace. U některých DMO v současné době absentují koncepční
materiály rozvoje cestovního ruchu včetně marketingových.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
496
Tab. 2: Certifikované DMO k 31. 1. 2019
Rok Krajské DMO Oblastní DMO Lokální DMO DMO celkem
2018 7 16 0 23
2019 0 5 2 7
Celkem 7 21 2 30
Zdroj: Český systém kvality služeb (2019)
4.2 Vývoj spolupráce v destinacích ČR
Spolupráce mezi DMO
Vertikální spolupráce (Obr. 2) v systému cestovního ruchu představuje kooperaci mezi agenturou CzechTourism
(institucionálním nástrojem politiky cestovního ruchu na národní úrovni) a regionálními (krajskými) a oblastními
DMO. Certifikace DMO ještě hovoří o DMO na lokální úrovni. Tato úroveň je však začleněna do oblastní. Obrázek
kromě úrovní zachycuje také interakční vazby a iniciaci založení DMO včetně jejího primárního (vlastního) zdroje
financování.
Obr. 2: Vertikální spolupráce DMO
Zdroj: Holešinská (2013b), upraveno
CzechTourism komunikuje s DMO pomocí koordinátorů. Hlavním úkolem koordinátorů je předávat informace až
k oblastním/lokálním DMO a posilovat vzájemnou spolupráci a koordinaci (marketingových) aktivit Z obrázku
Obr. 2 je patrné, že koordinátory jsou krajské úřady, krajská DMO a vybraná oblastní DMO. Toto složení však
platilo do roku 2018, kdy fungovalo celkem 17 koordinátorů (14 krajských DMO/úřadů a 3 oblastní DMO).
Vzhledem k zavádění Certifikace DMO, se počet koordinátorů změnil, a to na 14. Oblastní DMO (Šumava, Český
ráj a Krkonoše) byly ze struktury vypuštěny.
Z dotazníkového šetření mezi DMO vyplývá, že významnost koordinátorů a celkově činnost CzechTourism je pro
činnost DMO vysoká/ velmi důležitá (stupnice 1-5, stupeň 4). DMO považují ze strany CzechTourism za velmi
důležité: aktivní spolupráci CzechTourismu s regiony (DMO); vytvoření platformy pro spolupráci s DMO (tj.
koordinátoři); a dostatečnou úroveň podpory ze strany CzechTourism (a to především v podobě finančních zdrojů).
Za klíčové faktory, které ovlivňují spolupráci DMO s CzechTourism, dotazované DMO považují: intenzitu
komunikace ze strany CzechTourism vůči DMO; informovanost aktérů (že informace z CzechTourism dojde až
ke konkrétnímu aktérovi); a neformální stránku komunikace (to je, že CzechTourism/koordinátoři dané aktéry
znají a vědí, co potřebují).
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
497
Poslední bod je klíčový také z hlediska hodnocení práce samotných koordinátorů ze strany DMO. Tito považují
za velmi významné pro jejich spolupráci s CzechTourism osobní znalost koordinátora (faktor důvěry). Z hlediska
procesu je pak stěžejní pro DMO, aby měly možnost zpětné vazby a připomínkování, na čem se koordinátoři
s CzechTourism dohodli a následně i možnost kontroly plnění stanovených úkolů/cílů. Toto jsou očekávání ze
stran DMO vůči CzechTourism a koordinátorům.
Hodnocení skutečného výkonu CzechTourism, a potažmo i koordinátorů, ze strany DMO je kritické (stupnice 1–
5, hodnocení mezi stupněm 2–3). Spolupráce s regiony není dobrá. DMO chybí procesní stránka spolupráce, tj.
nastavení pravomocí, kompetencí a vzájemné kontroly spolupráce s CzechTourism. Cítí nedostatečnou úroveň
podpory ze strany CzechTourism, a to v nedostatku finančních zdrojů pro realizaci spolupráce. DMO (většinou
oblastní) si myslí, že jsou málo zapojovány do aktivit CzechTourism. Hodnocení práce koordinátorů není
pozitivní. 38 % DMO dokonce práci koordinátorů nehodnotilo (komentář DMO: nevím, kdo je koordinátorem).
Ostatní DMO se shodly, že práce koordinátorů by se měla především zlepšit ve zpětné vazbě k DMO a ve výběru
témat jednání/spolupráce, která by odrážela potřeby DMO.
Vzájemná spolupráce mezi DMO má silný geografický charakter. Krajské DMO logicky nejčastěji spolupracují
s oblastními DMO, které jsou aktivní na daném administrativním území. Všechny krajské DMO současně uvedly,
že kooperují i s jinou krajskou DMO, přičemž nejsilnější vazba je patrná na Moravě s přesahem do Východních
Čech a na Vysočinu. Toto silné vzájemné propojení je výsledkem aktivní činnosti Asociace organizací cestovního
ruchu. U oblastních DMO v naprosté většině převažuje spolupráce mezi oblastními DMO navzájem, a to i bez
ohledu na administrativní hranice. Dokonce jsou uváděny i zahraniční DMO, jakožto partneři výborné dlouhodobé
spolupráce. Polovina oblastních DMO také uvedla za svého nejčastějšího partnera krajskou DMO, v rámci jejichž
administrativních hranic se nachází.
Spolupráce mezi aktéry cestovního ruchu
Role místních akčních skupin (dále MAS) v systému organizace cestovního ruchu v ČR stoupá. Důkazem je jejich
aktivní činnost při zakládání DMO. Více než polovina nově vzniklých DMO je založena MASkou.
Paralelně s činností DMO vznikají i managementy geoparků, území s jedinečným geologickým dědictvím.
Aktuálně na území ČR působí 9 geoparků (z toho je jeden zároveň i Globálním geoparkem UNESCO). Jediný
geopark, který má přímou návaznost na fungující DMO, je Geopark Broumovsko. Geopark Kraj blanických rytířů
má vytvořenou vlastní destinační agenturu, jakožto platformu 3K. Spolupráce DMO s geoparky je tak zcela na
počátku. Do budoucna má tato spolupráce velký potenciál pro tvorbu synergií, a to nejen v oblasti naplňování
konceptu udržitelnosti ze strany geoparků. Je zde příležitost pro transfer vědomostí/zkušeností. V praxi však
představitelé geoparků obvykle nevnímají DMO jako přirozeného partnera, neboť se rozcházejí v hodnotovém a
filozofickém pojetí rozvoje svého území.
Spolupráce mezi aktéry cestovního ruchu v destinacích a jejich partnerství s DMO je slabá. Jako zakladatelé DMO
přetrvávají obce či sdružení obcí (spolek). Chování aktérů v takovýchto strukturách je odlišné. Z řady šetření
(Holešinská, Šauer, 2015; Holešinská, Šauer, Bobková, 2016; Holešinská, 2017; Bobková, Holešinská, 2018)
vyplývá, že mezi aktéry cestovního ruchu panuje nedůvěra a existuje nesoulad mezi trhem generovanými
potřebami podnikatelských subjektů a aktivitami DMO. Důvěra mezi aktéry je spíše kalkulativního charakteru, tj.
snaha úspory transakčních nákladů. Komunikace mezi aktéry není pravidelná a oboustranná. V destinacích se
projevuje informační asymetrie, která je zřetelná i na úrovni vertikální spolupráce. Aktéři uvádějí, že ke spolupráci
jsou demotivování nestabilními podmínkami, např. nejasně stanovenými pravidly (tj. rozdělení pravomocí a
kompetencí; distribucí přínosů) spolupráce.
Závěry
Trend vývoje řízení a organizace (uspořádání) systému cestovního ruchu v České republice je zcela odlišný od
zahraničních turisticky vyspělých destinací. Místo facilitace DMO ve smyslu hledání řešení, jak rychle reagovat
na poptávkové trendy, se státní politika cestovního ruchu rozhodla podporovat činnost DMO zavedením jejich
certifikace. Tímto nástrojem však významně ovlivnila strukturu organizace cestovního ruchu. Pozitivní z pohledu
politiky cestovního ruchu je, že certifikovaným DMO je udělena legitimita, která jasně určuje jejich postavení a
eliminuje tak situace, kdy jedno území je zastřešeno dvěma či více subjekty. Naproti tomu nastavená kritéria
certifikace implikují velký nárůst počtu DMO, což z hlediska konkurenceschopnosti není optimální. V tuto chvíli
nelze zhodnotit naplnění hlavního cíle Kategorizace DMO, jelikož nejsou k dispozici data svědčící o “zkvalitnění
výkonu a efektivitě činností v oblasti destinačního managementu” ani o “zvýšení kvality a efektivity realizovaných
marketingových aktivit”, jak je uvedeno na stránce Českého systému kvality služeb. Prokazatelný je pouze nárůst
DMO na území České republiky. Dále lze prokázat u certifikovaných DMO minimální zkušenosti s řízením
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
498
destinace vzhledem k roku jejich vzniku. A implicitně lze odvodit prozatím nízkou míru spolupráce, a tedy
nedostatečné uplatňování principu 3K. Kvalita předložených koncepčních (i marketingových) materiálů u
certifikovaných DMO nevypovídá o strategickém rozvoji DMO/destinace.
Jaký tedy můžeme očekávat budoucí vývoj v oblasti řízení a organizace cestovního ruchu, tj. DMO:
 Hospodářské cykly – stabilita financování. Vzhledem k hospodářským cyklům je předpoklad, že dojde k
ekonomické recesi. To bude mimo jiné znamenat úspory ve výdajích pro jednotlivá ministerstva. Jestliže má
státní politika cestovního ruchu slabé postavení v rámci hospodářské politiky a k tomu jí chybí vlastní finanční
nástroj, pak není schopna garantovat financování svých aktivit (programy, CzechTourism, certifikaci DMO
atd.).
 Očekávání certifikovaných DMO. Certifikací uděluje politika cestovního ruchu DMO “monopolní” postavení.
Hlavní motivací pro certifikaci je u DMO možnost získání podpory z veřejných rozpočtů. DMO až příliš
spoléhají na tyto zdroje a podceňují tvorbu vlastních finančních zdrojů (Holešinská, 2013). Sami tak
(ne)vědomě narušují stabilitu svého financování a schopnost flexibilní reakce na poptávkové (globální)
trendy.
 Evaluace certifikace DMO. Stávající analýza uvádí počáteční nedostatky certifikovaných DMO. Pokud má
být zachován význam certifikace DMO, pak musí politika cestovního ruchu důsledně sledovat posun směrem
ke zkvalitňování a efektivnosti (aplikovat princip 3E) a vypovídací schopnost stanovených kritérií. V opačném
případě dojde ke ztrátě vážnosti a smyslu tohoto nástroje.
 Přehodnocení kritérií certifikace DMO. Velký počet certifikovaných DMO vytvoří velký počet subjektů, kteří
si budou muset, na tak malém trhu jako je Česká republika, vybojovat svého návštěvníka. Vzhledem k
individualizaci poptávky to povede k tříštění sil. Certifikované DMO tak ztratí konkurenceschopnost. Budou
v nevýhodě, neboť budou čelit omezenosti ve flexibilní reakci na trh v důsledku rozmělňování/nedostatku
zdrojů (lidských i finančních). Pokud politika cestovního ruchu v krátkém horizontu sama nepřenastaví svá
kritéria, pak se projeví tlak na změnu ze strany trhu a/nebo ze strany lobby.
Literatura
[1] BAGGIO, R., SCAGLINE, M. (2018), Strategic visitor flows and destination management organization.
Information Technology & Tourism, vol. 18, no. 1-4, pp. 29-42. ISSN 1943-4294. DOI 10.1007/s40558-017-
0096-1.
[2] BIEGER, T., LAESSER, Ch., BERITELLI, P. (2011), Destinationsstrukturen der 3. Generation – Der
Anschluss zum Markt. St. Gallen: Universität St. Gallen. 34 S.
[3] BOBKOVÁ, M., HOLEŠINSKÁ, A. (2018), To be governed or to be guided.Destination networks from the
Czech perspective. Powerpoint prezentace. In 4th Advances in Destination Management, St. Gallen. DOI
10.13140/RG.2.2.33226.00965.
[4] HOLEŠINSKÁ, A. (2010), Experience of cooperation between stakeholders when building destination
management. In Destinations revisited. Proceedings of the ATLAS conference Viana do Castelo, Portugal,
2007. Part 4 Destinatin Management and Marketing. Arnhem: ATLAS. pp. 9-19. ISBN 978-90-75775-48-8.
[5] HOLEŠINSKÁ, A. (2012), Destinační management jako nástroj regionální politiky cestovního ruchu. Brno:
Masaryk University. ISBN 978-80-210-5847-7.
[6] HOLEŠINSKÁ, A. (2017), Reflection on the destination management in the Czech Republic. Powerpoint
prezentace. In ATLAS Annual Conference 2017. Destinations past, present and future. Viana do Castelo,
Portugal, 12-15 September, 2017. DOI 10.13140/RG.2.2.18782.13123.
[7] HOLEŠINSKÁ, A., ŠAUER, M. (2015), Problémy destinačního managementu v České republice. Powerpoint
prezentace. In 6. mezinárodní kolokvium o cestovním ruchu, 10.-11. září 2015, Pavlov. DOI
10.13140/RG.2.2.14269.31208.
[8] HOLEŠINSKÁ, A., ŠAUER, M., BOBKOVÁ, M. (2016), Socio-cultural aspects of cooperation in a tourist
destination (the case of the Czech Republic). Powerpoint prezentace. In ATLAS Annual Conference 2016.
Tourism, Lifestyles and Locations. Canterbury, United Kingdom, 14-16 September, 2016. DOI
10.13140/RG.2.2.19984.05127/1.
[9] HOLEŠINSKÁ, A. (2013a), Zkušenosti s řízením cestovního ruchu a jeho legislativní úpravou v zahraničí.
Czech Hospitality and Tourism Papers. roč. 9, č. 19, s. 3-12. ISSN 1801-1535.
[10]HOLEŠINSKÁ, A. (2013b), DMO - A dummy-made organ or a really working destination management
organization. Czech Journal of Tourism, roč. 2, č. 1, s. 19-36. ISSN 1805-9767. DOI 10.2478/cjot-2013-0002.
[11]MIERZWINSKI, M. (2018), LocalBini. Powerpoint prezentace. In 4th Advances in Destination Management,
St. Gallen.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
499
[12]MINISTERSTVO PRO MÍSTNÍ ROZVOJ. (2019), Certifikace organizací destinačního managementu. In
Český systém kvality služeb. Dostupné na [cit. 2019-01-31] http://organizace.csks.cz/cs/certifikace-
organizaci-destinacniho-managementu/.
Tento článek vznikl jako výstup specifického projektu Masarykovy univerzity MUNI/A/1101/2017.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
500
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-9268-2019-63
EVALUATION OF DESTINATION MANAGEMENT
ORGANIZATIONS FINANCING IN BANSKÁ BYSTRICA
REGION
Hodnotenie financovania organizácií cestovného ruchu
v Banskobystrickom kraji
ĽUBICA ŠEBOVÁ 1
RADKA MARČEKOVÁ 1
VERONIKA BELIČKOVÁ 1
JÁN ŠEBO 2
1
Kat. cestovného ruchu a společného stravovania
2
Katedra verejnej ekonomiky a regionálního rozvoja4
Ekonomická fakulta
UniverzitaMateja Bela v Banskej Bystrici
1
Department of Tourism and Hospitality
2
Depart. of Public Economics and Reg. Development
Faculty of Economics
Matej Bel University in Banská Bystrica
 Tajovského 10, 975 90 Banská Bystrica, Slovak Republic
E-mail: lubica.sebova@umb.sk, radka.marcekovaa@abcd.cz, veronika.belickova@umb.sk, jan.sebo@umb.sk
Annotation
Currently, there is one regional and seven local destination management organizations in the Banská Bystrica
Region. The aim of the paper is to explore and evaluate the financing of destination management organizations
operating in the Banská Bystrica region. We have obtained the materials from individual organizations as well as
from various institutions' websites. We have focused on exploring the sources of organizations funding in the years
2016 and 2017. The financing of tourism organizations is secured from public and private sources, while the
funding sources of the organization according the Law Act No. 91/2010 about the tourism support as amended
may include membership fees, grants from the state budget, voluntary contributions of municipalities, natural and
legal persons, income from activities, sales of products and services, rewards for mediation, income from the
activities of tourist information centers, income from the sale of advertising space, non-repayable financial
contributions from domestic and foreign sources and other sources of income. We have found out that destination
management organizations operating in the Banská Bystrica Region received in 2017 total grants of € 299,685,
which represents only a 6.9% share of state grants paid to local destination management organizations in Slovakia
(€ 264,655 in 2016, which means 7% share). Organizations are mostly funded by state grants and membership
fees. Own income forms only a small part of their financial resources.
Key words
Banská Bystrica region, destination management organization, financing
Anotácia
V súčasnosti v Banskobystrickom kraji pôsobí jedna krajská a sedem oblastných organizácií cestovného ruchu.
Cieľom príspevku je preskúmať a zhodnotiť financovanie organizácií cestovného ruchu pôsobiacich v
Banskobystrickom kraji. Materiály sme získali od jednotlivých organizácií ako aj z webových stránok rôznych
inštitúcií. Zamerali sme sa na preskúmanie zdrojov financovania organizácií v rokoch 2016 a 2017. Financovanie
organizácií cestovného ruchu sa realizuje z verejných a súkromných zdrojov, pričom zdrojmi financovania
organizácii podľa zákona č. 91/2010 Z.z. o podpore cestovného ruchu v znení neskorších predpisov môžu byť
členské príspevky, dotácie zo štátneho rozpočtu, dobrovoľné príspevky samosprávy, fyzických a právnických osôb,
príjmy z činnosti, z predaja produktov a služieb, odmeny za sprostredkovanie, výnosy z činnosti turistickoinformačných
kancelárií, príjmy z predaja reklamnej plochy, nenávratné finančné príspevky z domácich a
zahraničných zdrojov a ostatné príjmy. Zistili sme, že oblastné organizácie pôsobiace na území Banskobystrického
kraja získali v roku 2017 dotácie vo výške 299 685 €, čo predstavuje iba 6,9 %-ný podiel štátnych dotácií
vyplatených oblastným organizáciám cestovného ruchu na Slovensku (v roku 2016 to bolo 264 655 €, t.j. 7 %-ný
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
501
podiel). Organizácie sú pritom do veľkej miery financované práve z dotácií a členských príspevkov. Vlastné príjmy
tvoria iba malú časť ich finančných zdrojov.
Kľúčové slová
Banskobystrický kraj, financovanie, organizácia cestovného ruchu
JEL classification: Z32, L32
1. Introduction
The success of the destination is influenced by a number of factors from the current state of the world economy,
through globalization, current trends to individual requirements of visitors. The presence of a primary and
secondary offer at the destination does not represent an exclusive advantage compare to other destinations.
Strategic planning, quality of product, targeted marketing and cooperation of private and public sector subjects in
the destination are even more important. The public-private partnership is a positive contribution to tourism. In
order to establish and operate a destination on tourism market successfully, it is important to create a destination
management organization that would effectively coordinate the activities of all stakeholders. Ensuring sufficient
sources of funding is a necessary aspect of the functioning of such an organization and the fulfillment of its
objectives.
Several domestic and foreign authors are involved in the theoretical definition of the target site (Pompurová, 2011;
Lednický, Pyka, 2011; Nejdl 2011; Holešinská, 2012; Gúčik et al., 2012; Malachovský, Pěč, 2015; Maráková,
Šimočková, 2015). The World Tourism Organization (UNWTO) characterizes the destination as a physical place
where the visitor can stay overnight (www.unwto.org). Pompurová (2011) has explored theoretical approaches to
destination research and has found out that authors interpret the destination from a geographical, organizational,
marketing and economic point of view.
Szpilko (2017) claims that the development of tourism is closely linked to the functioning of destination
management organizations and the products they offer. For the development of the tourism product, there is a
specific need for cooperation of several subjects. A precondition for the development of the destination is to ensure
cooperation between the public and private sectors, in which everyone has their own tasks to fulfill. Foreign authors
also pay attention to destination management organizations. They perceive it as an essential component in the
process of sustainable development and increasing the competitiveness of the destination (Buhalis, 2000; Ritchie,
Crouch, 2003; Raich, 2006; Volgger, Pechlaner, 2014).
2. Aim and methodology
Tourism organizations in Slovakia are established on the basis of Act no. 91/2010 Coll. on Tourism support as
amended. The law defines local and regional destination management organizations. In individual parts, in relation
to local and regional organizations, it regulates the establishment of a regional organization, the rights and
obligations of a regional organization, the demise of a regional organization, the establishment of a local
organization, the rights and obligations of a local organization, local organization bodies, membership in a local
organization, rights and obligations of a member of local organization, budget and accounting of local
organization, establishment and demise of regional organization, concept documents, registration of destination
management organizations as well as financing of tourism development and grants.
There are currently seven regional and thirty-seven local destination management organizations in Slovakia, with
one regional organization and seven local tourism organizations operating in the Banská Bystrica Region. The aim
of the paper is to explore and evaluate the financing of destination management organizations operating in the
Banská Bystrica Region. We have obtained the material from individual organizations, from their websites, from
the Ministry of Transport and Construction of the Slovak Republic as well as from the register of accounts of the
organizations. We have focused on examining the funding sources of organizations in 2016 and 2017 (data are not
yet available for the year 2018). Since the regional destination management organization Banská Bystrica Region
was established on December 17th, 2018, information on its financing is not yet available. A similar case is the
regional organization Gemer, which was established on June 29th 2018.
Banská Bystrica Region is situated in the south of central Slovakia, with the area of 9,454 km2 the Banská Bystrica
Region is the largest region in the Slovak Republic. As of December 31st 2017, the population number was
649,788. Based on the statistical findings, it can be stated that in 2017, there were 516 accommodation facilities
in the Banská Bystrica Region, which represented a 14.8% share of the nationwide number of accommodation
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
502
facilities (3,495 facilities). There were 21,587 beds available. In 2017, 569,164 visitors, who spent 1,680,911
overnight stays, visited the facilities. The average number of overnight stays per visitor in Banská Bystrica Region
was approximately 3 nights (www.slovak.statistics.sk). Compared to the previous year, it is an increase in the
number of visitors in accommodation facilities as well as an increase in the number of overnight stays. We can
consider the average number of overnight stays for stable.
3. Results
There are four tourism regions in the Banská Bystrica Region, two of which are completely located in the region
(Horehronský and Pohronský regions) and two of them reach the defined territory of the region with partly (Ipeľský
and Gemerský Region). There are currently one regional and seven local destination management organizations
in the Banská Bystrica Region.
3.1 Organizations characteristics
The regional destination management organization Banská Bystrica Region was established on December 17th
2018 (www.zahoramizadolami.sk). Its foundation was initiated by the Banská Bystrica Self-Governing Region
with the aim of developing tourism in the region and supporting the activities of its members in the creation and
implementation of the concept of tourism development on the territory of Banská Bystrica Self-Governing Region.
Founding members were also local DMOs Central Slovakia Tourist Board, Region Horehronie, Gron, Tour
Novohrad and Podpoľanie, Banská Štiavnica Tourism and Dudince Tourism.
There are currently seven local destination management organizations in the Banská Bystrica Region: Dudince
Tourism, Central Slovakia Tourist Board, Tour Novohrad and Podpoľanie, Banská Štiavnica Tourism, Horehronie
Region, Gron and Gemer.
Tab. 1: Basic characteristics of local destination management organizations in Banská Bystrica Region
Destination management
organization
Date of establishment Number of
establishing
members
Location
(tourism region)
Number of
employees (2017)
Dudince Tourism February 15th
2012 5 Ipeľský 3
Central Slovakia Tourist
Board
March 6th
2012 6 Horehronský,
Pohronský
1
Tour Novohrad and
Podpoľanie
March 8th
2012 36 Ipeľský,
Pohronský
1
Banská Štiavnica Tourism December 15th
2011 6 Pohronský 2
Region Horehronie (former
Low Tatras South)
March 15th
2012 9 Horehronský 3
Gron Decemeber 27th
2012 7 Pohronský 2
Gemer June 29th
2018 14 Gemerský 1
Source: Own elaboration according to www.mindop.sk, www.finstat.sk, www.registeruz.sk, 2019
Destination management organization Dudince Tourism was established on February 15th
2012 (www.dudince.sk).
To date the organization employs three employees. It belongs to the organizations founded by only one
municipality - Dudince. When established, the condition of 150,000 overnight stays in accommodation facilities
located on the territory of the founding municipality was fulfilled. Founding members were the city of Dudince,
Spa Dudince, Balnea Cluster Dudince, Spa Diamant Dudince and Hotel Flora Dudince. The organization focuses
on the development of tourism in the destination Dudince and its surroundings (Ipeľský region), whose main
product is spa tourism. The main tasks of the organization are to increase the attractiveness of the city of Dudince,
prepare organized events, promote the destination and operate a tourist information center.
Destination management organization Central Slovakia was officially registered on March 6th 2012 at former
Ministry of Transport, Construction and Regional Development of the Slovak Republic (www.centralslovakia.eu).
Two employees are employed in the organization (1 employee in 2016 - 2017). Founding members are the cities
Banská Bystrica, Zvolen, Sliač and business entities operating in the field of tourism: Spa Sliač, Hotel Kaskády
and Airport Sliač. The organization is located in the districts of Banská Bystrica (Horehronský region), Zvolen
and Detva (Pohronský region). The main objectives of the organization are to promote the region of Central
Slovakia (Banská Bystrica, Zvolen, Detva), increase the number of visitors and the number of overnight stays,
support members' activities.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
503
Tour Novohrad and Podpoľanie is a destination management organization which was established on March 8th
2012 as the result of the initiative of thirty-six entities, of which twenty-seven were municipalities, nine business
entities and civic associations (cities Lučenec, Veľký Krtíš, Fiľakovo). One employee - executive director of the
organization is employed in the organization. When setting up the organization he carried out his activities on a
voluntary basis (www.tournovohrad.sk). The organization started to operate in the districts of Lučenec, Poltár,
Veľký Krtíš (Ipeľský region) and Detva (Pohronský region). Their goals are to represent the destination, creation
of hiking, biking and cross-country trails, creating a calendar of organized events (their time alignment).
Banská Štiavnica Tourism was established on December 15th
2011 (www.banskastiavnica.travel). The founding
members were Banská Štiavnica, the municipalities of Baďan, Počúvadlo, Pohronie, Svätý Anton and Štiavnické
Bane. The organization currently employs two employees. Its activities focus on the development of tourism in
the district of Banská Štiavnica and partly in the regions of Žarnovica and Žiar nad Hronom (Pohronský region).
The tasks of the organization are the presentation of the primary and secondary offer of the destination, the creation
of promotional materials, the realization and maintenance of cycle routes and tourist educational paths.
Date of establishment of the destination management organization Rregion Horehronie, formerly called Nízke
Tatry South (change of name was in 2018) is March 15th
2012 (www.horehronie.net). Nine members participated
in the foundation: the municipalities of Brusno, Myto pod Ďumbierom, Bystrá, Osrblie and Čierny Balog, Klaster
Horehronie Association, business entities of Tatry mountain resorts Tále and hotel Partizán. The organization has
three employees. It operates in the districts of Banská Bystrica and Brezno (Horehronský Region).
Destination management organization Gron was registered in the Register of local destination management
organizations on December 27th
2012 (www.regiongron.sk). Organization office is located in Žarnovica. The
organization has created two work positions. Founding members are self-governments of Nová Baňa, Žarnovica,
Horné Hámre, Župkov, Ostrý Grúň, Repište and business entity Blanc. The organization focuses on the
development of tourism in the districts Žarnovica and Žiar nad Hronom (Pohronský region).
The youngest organization is Gemer (www.visitgemer.sk). The organization was established on June 29th
2018.
Founding members are cities Hnúšťa, Jelšava, Revúca, Rožňava, Tornaľa, two smaller municipalities, five
business entities, the State Nature Conservation of the Slovak Republic and the Development Agency of the
Banská Bystrica Self-Governing Region. The purpose of the organization is to manage the development of tourism
in Gemer and to develop and promote the region while fully preserving the cultural and natural heritage. The
organization has currently one employee.
3.2 Organizations financing
Destination management organizations financing is made from both public and private sources. Sources of
financing for the organization are: membership fees, grants from the state budget, voluntary contributions from
the municipality, natural and legal persons, income from own activities, sale of products and services, awards for
mediation, revenues from the activities of tourist information centers, revenues from the sale of advertising spaces,
non-repayable financial contributions from domestic and foreign sources, including contributions from the
European Union and other revenues. The amount of membership fees is the result of an agreement between
individual members of the organization. Each member of the membership is entitled to attend the general assembly
meeting, where each representative has one vote. The terms and conditions for the selection and maturity of
membership fees are therefore determined by the general assembly. “The main motivation for subjects association
into regional and local destination management organizations is the possibility of obtaining a state grant, which
together with member contributions, is intended to finance activities to support the development of tourism”
(Vaňová, 2013, p. 16). The state grant for local destination management organizations is in the amount of collected
membership fees, however, no more than 90% of the collected accommodation tax in previous years. This
restriction ensures that membership fees are not artificially raised to achieve the highest possible state grant. The
limitation is also a motivation for business entities providing accommodation services, to pay accommodation tax
to the general municipality budget and thus to increase the budget of municipality as one of the members of the
organization. The amount of the state grant for the regional organization is the same as the membership fee of the
self-governing region, while the maximum grant to the regional organization is limited to 10% of the collected
accommodation tax of all member municipalities of local destination management organizations which are
members of the regional organization.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
504
Tab. 2: Financing sources of the local destination management organizations in Banská Bystrica region in
the years 2016 and 2017
Local destination
management
organization
State grants (€) Membership fees (€) Incomes from
own activities (€)
Total amount (€)
2016 2017 2016 2017 2016 2017 2016 2017
Dudince Tourism 44 503 71 730 98 443 122 217 34 243 36 342 177 189 230 289
Central Slovakia
Tourist Board
75 060 76 868 128 235 130 840 14 198 - 217 493 207 708
Tour Novohrad
and Podpoľanie
15 956 18 312 18 779 18 900 - - 34 735 37 212
Banská Štiavnica
Tourism
48 490 58 777 39 799 39 896 7 964 5 976 96 253 104 649
Region Horehronie 72 590 63 500 91 400 68 090 2 11 151 163 992 142 741
Gron 8 056 10 498 17 451 22 126 10 062 6 713 35 569 39 337
Note: Local destination management organization Gemer ad regional destination management organization Banská Bystrica
region were established in 2018, Region Horehronie was former called Low Tatras South (to the year 2018).
Source: Own elaboration based on information from www.finstat.sk, www.registeruz.sk, 2019
The destination management organization Dudince Tourism had a budget of €230,289 in the year 2017. Of this
amount, the sum of €71,730 represented the state grant. Membership fees are received from the public and private
sectors. Both sectors shared approximately 53% of the overall budget. State grants are expressed as a 31% share
of all financial sources. Other financial resources (16%) come mainly from the commercial activity of the tourist
information office. The rate of contributions from individual members is following: the town Dudince contributes
€5 per inhabitant. Accommodation facilities are classified into five categories according to the number of beds.
Accommodation facilities with a capacity of up to 20 beds contribute €200, up to 50 beds €500, up to 100 beds
€800, up to 200 beds €1,000 and over 200 beds €6,000. Members' contributions fully cover the operating costs of
the organization and partly the costs of activities of the organization.
In 2016, the destination management organization Central Slovakia Tourist Board had a budget of €217,493. The
organization received a state grant of €75,060, which means 35% share of the total budget (in 2017 the subsidy
was only €1,808 higher compare to 2016) in order to realize the activities which mean the main focus of the
organization. The remaining 65% of financing sources is split 25:40 between the public and the private sector. The
membership fees, which amounted to €128,235, sufficiently covered the operating costs of the organization and
partly the costs associated with the organization's activities.
Destination management organization Tour Novohrad and Podpoľanie had the smallest budget among the tourism
organizations surveyed. The organization's budget for 2016 was €34,735. The state grant accounted for 46% of the
total budget (€15,956). Public sector membership contributions account for 50% of its budget and the remaining
4% has been received from the private sector. The amount of the membership fees are set out in the bylaws of the
organization. The municipality contributes €0.20 per inhabitant. Entrepreneurs pay a single membership fee of
€300. Members' contributions fully cover the operating costs and partly the costs of the organization activities.
Destination management organization Banská Štiavnica Tourism had a budget of €104,649 in 2017. 56% of that
amount was a grant from the state budget (€ 58,777). The 38% share of the total budget is represented by member
contributions of municipalities and entrepreneurial entities operating in the territory of member municipalities,
while the contributions of the public sector prevail. The amount of the contributions is sufficient to cover the
operating costs and partly to cover the costs for the activities of the organization.
Budget of the destination management organization Region Horehronie fornthe year 2017 was €142,741. This
organization has reported a total decrease in funding in 2017 compared to the previous year (a decrease of 13%).
The amount of membership contributions decreased as well as the amount of state grant allocated. The grant of
€72,590 for 2016 accounts for almost 44% of the total budget (the share remains the same in the year 2017). The
remaining 56% of the budget is represented by membership fees from municipalities and business entities
operating in the territory of the municipalities, which are divided in a ratio of 20:30. The minimum contribution
rate for municipalities is €1,000. The membership fees cover only the organization's operating costs.
In 2017, the destination management organization Gron operated with a budget of €39,337. The state grant was
€10,498, which accounted for approximately 27% of total financial resources. Membership contributions from
municipalities and business entities accounted for about 56% of all resources. Municipalities contribute to the
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
505
organization 50% of the amount of accommodation tax collected and €0.30 per inhabitant. The uniform rate for
businesses and other entities is €100. Contributions cover both operating and organizational costs.
The amount of the financial sources of the local destination management organizations in Banská Bystrica region
divided according the source of financing in the year 2017 can be seen in the graph 1. We can see, that the highest
amount of the money was gained by Dudince Tourism, the second most successful organization in the sense of
gathering financial sources was Central Slovakia Tourist Board.
Graph 1: Financing sources of the local destination management organizations in Banská Bystrica region in
2017
Source: Own elaboration based on information from www.finstat.sk, www.registeruz.sk, 2019
Share of state grants received by the local destination management organizations in Banská Bystrica region in
2017 is displayed on the graph 2.
Graph 2: Share of state grants received by the local destination management organizations in Banská
Bystrica region in 2017
Source: Own elaboration based on information from www.mindop.sk, 2019
The total amount of state grants given to the local destination management organizations in Slovakia in 2017 was
€4,329,583 (in 2016 it was €3,781,641). Destination management organizations operating in the Banská Bystrica
region received a grant of €299,685 in 2017, representing only a 6.9% share (€264,655 in 2016, which means a
7% share).
0
20000
40000
60000
80000
100000
120000
140000
Dudince
Tourism
Central
Slovakia Tourist
Board
Tour Novohrad
and Podpoľanie
Banská
Štiavnica
Tourism
Region
Horehronie
Gron
State grant in € Membership fees in € Own income in €
Dudince Tourism Central Slovakia Tourist Board
Tour Novohrad and Podpoľanie Banská Štiavnica Tourism
Region Horehronie Gron
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
506
4. Conclusion
Destination management organizations in Banská Bystrica region are widely funded by grants. Own income
creates only a small part of their financial resources, the most significant share in financing activities by own
resources is only in the DMO Dudince. As far as we take into the consideration the regional DMO, which has to
be established by self-governing regions, such an organization was established in the territory of the Banská
Bystrica self-governing region only at the end of the year 2018, which means that in the years 2016 and 2017, as
well as in the previous period of time, it did not receive any resources for the development of tourism at the regional
level (grants to the regional destination management organizations were €570,618 in 2016 and €725,830 in 2017.
The membership fees of organizations are differentiated, each organization sets a different rate of membership
fees. Their amount is published in the bylaws of the organizations. The operating costs of all organizations are
fully covered by membership fees.
The problem is in getting data about organizations. Despite the statutory obligation to publish account statements
(these are non-profit organizations), it is often almost impossible to find the required data, or the financial data of
same indicator is different in various sources (for example the amount of the grant from the Ministry of Transport
and Construction varies on the web page of Ministry and on the financial statements register, or in the information
given by the organization itself on its webpage). Some organizations criticize the system of obtaining state grants.
Their view of the redistribution of state grants is that if the maximum amount of grant depends on the amount of
membership fees collected, organizations operating in regions with a low number of accommodation facilities and
overnight stays do not have the opportunity to obtain sufficient funding to undertake activities related to the core
business of the organization.
Literature
[1] BANSKOBYSTRICKÝ KRAJ, (2019). Krajská organizácia cestovného ruchu. [online]. [cit. 2019-03-03].
Available at: https://zahoramizadolami.sk/.
[2] BUHALIS, D., (2000). Marketing the competitive destination of the future. Tourism Management, vol. 21,
no. 1, pp. 97-116. ISSN 0261-5177.
[3] FINSTAT, (2019). Výkazy účtovných závierok oblastních organizácií cestovného ruchu. [online]. [cit. 2019-
02-03]. Available at: https://finstat.sk/.
[4] GÚČIK, M. a kol., (2012). Manažment cieľového miesta cestovného ruchu. Banská Bystrica: DALI-BB. ISBN
978-80-8141-025-3.
[5] HOLEŠINSKÁ, A., (2012). Destinační management jako nástroj regionální politiky cestovního ruchu. Brno:
Masarykova univerzita. ISBN 978-80-210-5847-7.
[6] LEDNICKÝ, V., PYKA J., (2011). Management turistické destinace. Karviná: Obchodně podnikatelská
fakulta Slezské univerzity v Opavě. ISBN 978-80-7248-637-3.
[7] MALACHOVSKÝ, A., PĚČ, J., (2015) Tourism area life cycle model in the development strategy of the
mountain regions. In XVIII. International colloqium on regional sciences. Brno: Masarykova univerzita, pp.
756-767. ISBN 978-80-210-7861-1.
[8] MARÁKOVÁ, V., ŠIMOČKOVÁ, I., (2015). Integrovaná marketingová komunikácia ako predpoklad
formovania pozitívneho imidžu štátu v cestovnom ruchu. Banská Bystrica: Belianum. ISBN 978-80-557-
1066-2.
[9] MINISTERSTVO DOPRAVY A VÝSTAVBY SLOVENSKEJ REPUBLIKY, (2019). Poskytovanie dotácií.
[online]. [cit. 2019-02-03]. Available at: https://www.mindop.sk/ministerstvo-1/cestovny-ruch-
7/poskytovanie-dotacii/zoznam-ziadatelov-o-dotaciu-v-zmysle-zakona-c-91-2010-z-z-o-podpore-
cestovneho-ruchu-v-zneni-neskorsich-predpisov.
[10]MINISTERSTVO DOPRAVY A VÝSTAVBY SLOVENSKEJ REPUBLIKY, (2019). Register oblastných
organizácií cestovného ruchu na Slovensku. [online]. [cit. 2019-02-03]. Available at:
https://www.mindop.sk/ministerstvo-1/cestovny-ruch-7/register-organizacii-cestovneho-ruchu/register-
oblastnych-organizacii-cestovneho-ruchu.
[11]MINISTERSTVO FINANCIÍ SLOVENSKEJ REPUBLIKY, (2019). Register účtovných závierok oblastných
organizácií cestovného ruchu. [online]. [cit. 2019-03-02]. Available at: http://www.registeruz.sk/cruz-
public/domain/accountingentity/simplesearch.
[12]NEJDL, K., (2011). Management destinace cestovního ruchu. Praha: Wolters Kluwer. ISBN 978-80-7357-
673-8.
[13]OOCR DUDINCE, (2019). Oblastná organizácia cestovného ruchu Dudince. [online]. [cit. 2019-03-02].
Available at: https://www.dudince.sk/organizacia-cestovneho-ruchu/.
[14]OOCR REGIÓN HOREHRONIE, (2019). Oblastná organizácia cestovného ruchu Región Horehronie.
[online]. [cit. 2019-03-01]. Available at: https://horehronie.net/sk/o-nas/regi%C3%B3n-horehronie/.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
507
[15]OOCR REGIÓN GRON, (2019). Oblastná organizácia cestovného ruchu Región Gron. [online]. [cit. 2019-
03-02]. Available at: https://regiongron.sk/kontakt/.
[16]OOCR GEMER, (2019). Oblastná organizácia cestovného ruchu Gemer. [online]. [cit. 2019-03-02].
Available at: https://visitgemer.sk/blog/oocr-a-rozvoj-turizmu-na-gemeri/.
[17]OOCR REGIÓN BANSKÁ ŠTIAVNICA, (2019). Oblastná organizácia cestovného ruchu Región Banská
Štiavnica. [online]. [cit. 2019-03-02]. Available at: https://www.banskastiavnica.travel/.
[18]OOCR STREDNÉ SLOVENSKO, (2019). Oblastná organizácia cestovného ruchu Stredné Slovensko.
[online]. [cit. 2019-03-02]. Available at: http://www.centralslovakia.eu/oocr/.
[19]OOCR TURISTICKÝ NOVOHRAD A PODPOĽANIE, (2019). Oblastná organizácia cestovného ruchu
Turistický Novohrad a Podpoľanie. [online]. [cit. 2019-03-02]. Available at:
http://www.tournovohrad.sk/onas.
[20]PALATKOVÁ, M., ZICHOVÁ, J., (2014). Ekonomika turismu. Praha: Grada Publishing. ISBN 978-80-247-
3643-3.
[21]POMPUROVÁ, K., (2011). Teoretické prístupy ku skúmaniu cieľového miesta cestovného ruchu.
Ekonomická revue cestovného ruchu, vol. 44, no. 3, pp. 132-139. ISSN 0139-8660.
[22]RAICH, F. (2006). Governance räumlicher Wettbewerbseinheiten. Wiesbaden: Springer Fachmedien. ISBN
978-3-8350-9445-1.
[23]RITCHIE, J. R. B., CROUCH, G. I., (2003). Competitive Destination: A sustainable tourism perspective.
[online]. [cit. 2019-01-10] Available at:
http://ebookcentral.proquest.com/lib/umb/detail.action?docID=295075.
[24]SZPILKO, D., (2017). Tourism Supply Chain – Overview of Selected Literature. Procedia Engineering, vol.
182, pp. 687-693. ISSN 1877-7058.
[25]ŠTATISTICKÝ ÚRAD SLOVENSKEJ REPUBLIKY, (2019). Základné ukazovatele za ubytovacie
zariadenia cestovného ruchu SR za rok 2017. [online]. [cit. 2019-02-03]. Available at:
http://slovak.statistics.sk/wps/portal/.
[26]THE WORLD TOURISM ORGANIZATION, (2019). The destination. [online]. [cit. 2019-01-06]. Available
at: www.unwto.org.
[27]VAŇOVÁ, A. a kol., (2013). Metodická príručka pre oblastné organizácie cestovného ruchu na Slovensku.
Banská Bystrica: DALI-BB. ISBN 978-80-8141-058-1.
[28]VOLGGER, M., PECHLANER, H., (2014). Requirements for destination management organizations in
destination governance: Understanding DMO success. Tourism Management, vol. 41, pp. 64-75. ISSN 0261-
5177.
[29]Zákon NR SR č. 91/2010 Z. z. o podpore cestovného ruchu v znení neskorších predpisov.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
508
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-9268-2019-64
SLOVAK AND AUSTRIAN TOURISM STRATEGIES
AND PRODUCTS
Stratégie a produkty cestovného ruchu na Slovensku a v Rakúsku
ANDREJ MALACHOVSKÝ
RADKA MARČEKOVÁ
Katedra cestovného ruchu a spoločného stravovania
Ekonomická fakulta
Univerzita Mateja Bela v Banskej Bystrici
Department of Tourism and Hospitality
Faculty of Economics
Metej Bel University in Banská Bystrica
 Tajovského 10, 975 90 Banská Bystrica, Slovak Republic
E-mail: andrej.malachovsky@umb.sk, radka.marcekova@umb.sk
Annotation
Statistical results of tourism in Slovakia over the past 20 years are the direct and exact proof of an insufficient
implementation of a strategy in comparison with Austrian results in tourism. Strategies as a set of practical
measures in tourism are presented in the form of a tourism policy. The aim of this paper is to analyse main
strategies in Slovak and Austrian tourism and key statistical figures from tourism in both countries on the demand
side. These strategies and statistical figures from both countries are an important and significant element for
correct analysing of potential and successful development in both countries. In this international competition has
Slovakia many problems with effective strategies and with the stabilisation of the source markets. The article uses
a literary method for the analysis of available relevant book and magazine sources, a method of analysis of
statistical series, a method of scientific abstraction, induction and deduction on the method of comparison for
tourism strategies and statistics of Austria and Slovakia. The result of this comparison is a finding of similarity of
products and problems in the structure of the source markets.
Key words
tourism strategy, tourism statistics, Slovakia, Austria
Anotace
Štatistické výsledky cestovného ruchu na Slovensku za posledných 20 rokov sú priamym a presným dôkazom
nedostatočnej realizácie trhovej stratégie v porovnaní s rakúskymi výsledkami v cestovnom ruchu. Stratégia ako
súbor praktických opatrení v cestovnom ruchu je prezentovaná vo forme politiky cestovného ruchu. Cieľom
príspevku je analyzovať hlavné stratégie cestovného ruchu v SR a Rakúsku a kľúčové štatistické údaje o cestovnom
ruchu v oboch krajinách na strane dopytu. Tieto stratégie a štatistické údaje z oboch krajín sú dôležitým a
významným prvkom pre správnu analýzu potenciálneho a úspešného rozvoja v oboch krajinách. V tejto
medzinárodnej konkurencii má Slovensko veľa problémov s účinnými stratégiami a so stabilizáciou zdrojových
trhov. Príspevok využíva literárnu metódu na analýzu dostupných relevantných knižných a časopiseckých zdrojov,
metódu analýzy štatistických radov, metódu vedeckej abstrakcie, indukcie a dedukcie na metódu komparácie na
porovnanie stratégií a štatistických údajov cestovného ruchu Rakúska a Slovenska. Výsledkom tohto porovnania
je zistenie o podobnosti produktov a problémoch v štruktúre zdrojových trhov.
Klíčová slova
stratégia cestovného ruchu, štatistika cestovného ruchu, Slovensko, Rakúsko
JEL classification: Z32, Z 38
1. Introduction
The development of strategic management theory is directly related to the development of systems
theory, which in the terms of tourism is applied in the form of „systematic tourism theory“. Since tourism is
considered primarily as a systematic phenomenon, its operation must meet all systemic features. Otherwise it is
impossible to achieve long-term success even in terms of Slovakia as a tourist destination. Premature enjoyment
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
509
of economic upswing before 2008 ended with the arrival of the crisis. Decrease in the number of guests in
accommodation in 2008 was by 30%, similar to the number of overnight stays, sales in hotels, restaurants and
other tourism businesses. Results deriving from the available statistics are a direct proof of the impossibility
of long-term development of tourism without a strategy.
The opposite example is Austria, which, based on available statistics recorded only a slight decrease in the number
of guests, overnight stays and revenue went up 3%. More than 120 million overnights, and the balance of
tourism reaching 10€ billion and 700 thousand jobs in tourism in Austria is a direct and exact proof of the need
for long-term and purposeful promotion of selected tourism marketing strategy, including taking into account the
systematic principle of tourism as an economic phenomenon. A tourism strategy would
ultimately bring satisfaction through customer demand and evaluation of the primary and secondary tourism
offers and significant economic benefits for the economy of the state and its regions.
Strategies are bringing a long-term competitive advantage in tourism, which means stabilized markets and
products. A substantial fact for the creation of successful strategies is the comparison of the main products that
countries offering on the market internationally in the context of the market in which they operate. In doing so,
less developed countries need to invest not only in tourism products but also in infrastructure, which is usually
undeveloped. This infrastructure is also the cause of a lack of interest in the country (Pedrana, 2013). The offered
product is the basis for the interest of individual market groups on an international scale
System theory arose at a time when a majority of the strategic management principles, as we know it today, was
formed. Strategic management influenced primarily the emphasis of the status of strategic analysis and the choice
of specific strategies in connection with the circumstances in which a single firm is located. The issue of strategic
analysis is associated with assessments of the impacts both superior and associated systems in terms of system
theory, selection of a particular model, strategy is a response to the presumption of tourism as a system to
succeed in a competitive market (Balážová, Papcunová, Jarábková, 2007). Therefore it is necessary to state
that any other understanding of strategic management applications in terms of tourism management is
unacceptable and is not based on respect of fundamental theoretical principles of managerial science. The aim is
to improve the competitive position of Slovakia as a tourist destination, GDP growth, employment and balancing
inter-regional differences.
The proof of strategic management applications to theory and practice of tourism are successful tourism policy in
different countries of Europe and the world. Tourism policy has become a tool for strategic management
enforcement with the main output in the form of strategies, which preceded the formulation of mission, objectives,
analysis of an internal and external environment, defining the strengths and weaknesses, opportunities and threats
(Jarábková, Majstríková, 2016a). All the components of strategic management can be found in various
documents of national or regional institutions which have an impact on tourism management.
The fragmented industry consists of many small organizations. Characteristic feature is that none of the
organizations holds significant market share. In the market any entrepreneurial subject in the role of a leader who
would fundamentally set the rules of the competition does not exist.
Industry can become consolidated through the concentration of capital in dependence on various factors,
however many industries remain fragmented for a longer time. To create a strategy is one of the most
important characteristics typical for this process (Jarábková, Majstríková, 2016b). It is a decision-making
process, which consists of finding ways in which strategic objectives can be achieved. There are many ways
to meet strategic objectives and changes in the views and approaches in the case of failures of strategy.
2.Types of strategies in tourism
In tourism, it is necessary to apply in along all three strategic levels. More than anywhere else the principle of long
duration and consistency is valid here. It is also valid for the strategy in terms of its implementation and effects,
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
510
Tab. 1: The application of strategies according to strategic management to the conditions of tourism
Theory of strategic management The application on tourism
Enterprise strategy
- 4 strategies of product – market matrix
strategy of stabilization, development, deceleration
____________________________________
(simultaneous application of functional strategies)
National level
= Market strategies of the first level
- 4 strategies of product – market matrix
- strategy of stabilization, development, deceleration
____________________________
(simultaneous application of functional strategies)
Business strategies
1. Contingency approach
- Hofer ‘s model of product life cycle phase
2. Generic approach
- Porter´s competition strategies
(cost management, differentiation strategy,
specialization strategy)
_____________________________________
(simultaneous application of functional strategies
Regional and local level
= Market strategies of the second level
1. Contingency approach
- Hofer ‘s model of product life cycle phase
2. Generic approach
- Porter competitive strategy
(cost management, differentiation strategy,
specialization strategy)
___________________________________
(simultaneous application of functional strategies
Functional strategies
- Marketing
- Production of services and products
- Employees
- Finances
_____________________________________
Without concurrent application
Enterprise strategies
Functional strategies
- Marketing
- Production of services and products
- employees
- finances
_____________________________________
(simultaneous application of functional and enterprise
strategies in connection with national and regional
level)
Source: Own processing based on the theories of strategic management and theories of tourism
It goes without saying that what applies at the enterprise level also applies at the state and its regions. These are
strategies of the first level. In management of tourism in Slovakia at the national level is based on the productmarket
matrix and based on it select one of four possible strategies. Based on this initial selection it is
then necessary to proceed to the strategy development, preservation stabilization or decay (Kostková,
2010). While fulfilling a product – market matrix in terms of key products – as a product, we define in terms of
key products, which Slovakia offers to the international tourism market and in terms of marketing to key markets,
the most interesting for Slovakia are in terms of the number of guests, overnight stays, average number of nights,
and the average spending per guest. Given the fact that tourism products in Slovakia are given and cannot
be changed in the short term, it is necessary to choose the strategy of stabilization, growth or decay and focus on
target markets.
Strategies of the second level are linked to these main types of market strategies, in theory of strategic
management they are also called business strategies. They also deal with the issue of how we will compete in a
particular type of product or in a particular market (Kostková, Botlíková, 2014). The purpose of the strategy of the
second level is to gain a competitive advantage over rivals. The offer of the opponents can be beaten by different
products that offer products at a lower price, or a combination of these two sources. The main market strategy
is based on a product – market matrix at the enterprise/business level and at its business unit is filled with
competitive strategies so that each business unit offers a product that is competitive and interesting in its price.
From this relationship for tourism we derive the same application of product - market matrix at the State
level and competitive strategies at the regional level. It should be emphasized that these strategies must be in
mutual compliance and, moreover, cannot function without each other.
The example of Slovakia, where several years ago a strategy for the State was established and was not tied to
the regional level, and from the achieved results is the proof of the impossibility of a functioning of tourism as a
system of selected measures. There's natural confirmation of the system theory of tourism and theory of strategic
management. Successful strategy of the second level takes into account effects of external environment, combines
different functional strategies and is based on a competitive strategy that responds to conditions inside
the industry. The terms within the industry in tourism are evaluated not only within the country but also
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
511
as key competitive conditions in markets and source. To formulate a successful strategy for tourism at the state
and regional level mainly means accepting the decision, which needs will be satisfied, which target customer
groups will be satisfied and how (Kostková, Pellešová, Botlíková, 2015). From these decisions the sources of
competitive advantage are created and the way how the state and its regions will compete with their products is
determined.
Tourism policy refers to an overall, high-level plan that includes goals and procedures. Policies are generally found
in formal statements such as laws and official documents and statements. Tourism policy is generally considered
to be an area of a national overall economic policy (Andraz, Norte, Goncvales, 2015). It is a public policy designed
to achieve specific objectives relevant to tourism established at the municipal, state or federal level. Policy also
evolves from the survey and analysis of present tourism development patterns and infrastructure, tourist attractions
and activities, and the tourist market. More generally, tourism policy should reflect the overall development policy
of the country or region so that tourism is well integrated with it. The above-mentioned definition raises questions
about:
 Formulating tourism policy
 Objectives of tourism policy
 Objectives achieving
Although tourism is an activity sustained mainly by private initiative, governments have traditionally played an
essential role in its development and in the promotion of their countries as a tourist destination through the
activities of National Tourism Administrations (NTAs). Defining tourism policy as a public policy means that it
is formulated by the public sector, which comprises central government and local authorities (general government),
together with the nationalized industries or public corporations (Asmelash, Kumar, 2019).
Tourism affects many areas, the economic, socio-cultural and environmental. This is the principal reason for
government´s involvement in tourism development. Various economic reasons may induce the public sector to
foster tourism:
 - Improved balance of payment situation.
 - Regional development.
 - Diversification of the economy.
 - Increased income levels and state revenues.
 - New employment opportunities.
 - Stimulation of non-tourism investment.
Social considerations are another important reason (Pedrana, 2013). Governments participate in tourism
development in order to maximize the socio-cultural benefits of tourism (such as: cultural exchange, revival of
traditional crafts and ceremonies, rural development, etc.) The state may also have a general responsibility to
protect the social wellbeing of individuals by minimizing tourism as adverse socio-cultural effects (such as:
deterioration of important historic and archeological sites, social degradation, overcrowding by tourists, loss of
convenience for local residents, etc.) Another reason is the need for controlling the environmental impact of
tourism, such as pollution and other environmental hazards and land use problems resulting from poor planning,
setting and engineering of tourist attractions and facilities (Jenkins, 2011). Besides the above-mentioned reasons,
government may encourage the development of tourism to further political objectives.
In order to achieve the policy objectives, NTAs are involved in many activities aiming to coordinate or encourage
tourism development. Clearly, a significant number of countries around the world are still in an early stage of
tourism development, particularly in developing countries and in countries where tourism is in a transition stage
(Hall, 2008). But the European Union, North America and significant parts of East Asia and the Pacific countries
have reached an advanced stage of tourism development. Thus, the degree of government involvement in the
tourism sector differs from country to country, and so do the reasons of this involvement. Fulfilling the
requirements of tourism policy, minimizing its negative impacts, and reaping the rewards, are the primary goals
of tourism planning (Hall, 2008). Planning is particularly important for tourism development because of two
characteristics of the tourism industry. First, tourism is a complex industry that stretches across many different
sectors and businesses (therefore, it affects a wide-range of areas); second, tourism development usually requires
both the public and private sectors to undertake major capital investment projects (hotel accommodations, public
works infrastructure, transportation links). Because of these two characteristics, a lack of planning can result in
mistakes that cannot be corrected (or are extremely costly to rectify), and which the host community will have to
endure for many years. Legislation, stimulating regulations and terms under which activities related to tourism
take place, is a state responsibility. Tourism legislation includes the basic tourism law. This law typically sets forth
the policy for developing tourism and establishes the functions, structure and sources of funding of the national
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
512
tourism organizations (or regional tourism office). Various specific regulations are necessary for the protection
and preservation of tourist facilities and the natural, historical, and cultural, resources of the country. Where
national and regional authorities offer a policy of supporting the development of tourism as an income-contributing
sector of the economy, this normally entails some form of government expenditure to help with the commercial
provision of services (Butowski, 2010). This is especially important in tourism destinations that are in a
development stage. Not only may government provide the funds required to the viability of marginal projects, but
overt political support can be an element which psychologically reinforces decisions to invest (Pompurová 2011).
3. An application of the product – market matrix on the example of Austria and
Slovakia as the basis of the tourism strategy
Slovakia is in the recent decades a bad example how it is possible to waste a potential for tourism development
with direct influences on the economy and employment. It could choose from three basic marketing strategies (the
growth, the conservation, and the fall-back), but, actually it has chosen none. This mistake was redoubled by not
respecting the product-market matrix, since new markets were looked for and the old ones, stabilized, were let
tumble. The markets of the surrounding central European countries benefited significantly from that situation, as
they focused their efforts on obtaining the visitors from the Czech Republic, Poland, Hungary, and Austria. Austria
made a hard effort from the beginning of the nineties of the 20th century to gain the visitors from the Czech
Republic and Slovakia, and it ultimately succeeded. It reached record-high numbers of accommodated visitors
from the Czech Republic and Slovakia from nearly a zero level after the year 1990.
By analysing the reached results in tourism, forecasting its future development, and by setting the fundamentals
for the tourism development strategy to the future Slovakia has to draw only from well-tried strategic management
models, the validity of which was verified by both the theory and the practice. Such a model is the product-market
matrix, which enables us to decide if we will provide the existing products to the existing customers, the existing
products to new customers, new products to the existing customers, or, by applying the diversification process,
we offer new products to new customers. In reference to the previous sentence it is necessary to decide on
implementing the strategy in the form of stabilisation, the growth, or a decline and at the tourism objects´ level on
the cost, differentiation, or the focus strategies. From the product-market matrix point of view as the first step it is
necessary to compare the products. By comparing the product base and the visitor group base we decided to choose
Austria because of two factors. These are the similarity of provided products and the similarity of visitor target
groups between our countries. We chose the effects of the world economic crisis on the numbers of accommodated
visitors and overnight stays as a significantly effecting factor, which had a radically different progress.
Tab. 2: Comparison of tourism products in Austria and Slovakia from the product - market matrix point of
view
Tourism products in Austria Tourism products in Slovakia
Activity holiday
Ski holiday
Recovery holiday
Family holiday
Walking, hiking
Sightseeing tours
Spa holiday
Cultural holiday
Participation in various events
Family/Acquaintance visit
Wellness and Beauty holiday
City break
Winter and summer mountain-air holidays
- skiing
- recovery
- relax with family
- hiking
Sightseeing tours
Stay at the spa
Cultural events visit
Participation in various events
Family/Acquaintance visit
Wellness and Beauty holiday
City break
Source: Tourismus in Zahlen, Austrian Federal Economic Chamber, 2018, the own processing
Both Austria and Slovakia offer in the tourism market similar products connected with the different primary and
secondary offering conditioned by the geographic localisation. These are mainly the winter and summer mountainair
holidays, the spa stays, the cultural events visit, the family and acquaintance visits, the wellness holiday, and
the city breaks. The tables 3, 4 include the data on the number of visitors and overnight stays in Austria and
Slovakia. These data are interesting in the context of the crisis development, when Austria recorded only a slight
decrease, or even an increase of the domestic tourism. Austria focused its effort in tourism on gradual
implementation of the market entry strategies, the continuous product development strategies, and the market
development strategies by using the product-market matrix. On the basis of the long-term market evaluation it
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
513
aimed at the supply of existing products, which were innovated progressively and developed for existing groups.
It focused mainly on the domestic tourism maintenance.
Austria focused its effort in tourism on gradual implementation of the market entry strategies, the continuous
product development strategies, and the market development strategies by using the product-market matrix. On
the basis of the long-term market evaluation it aimed at the supply of existing products, which were innovated
progressively and developed for existing groups. It focused mainly on the domestic tourism maintenance; the
losses from the German market have been replaced by the accessions from the markets of the surrounding middle
and East European countries. A gradual decline in the number of visitors and overnight stays from Germany is for
Austria a long-term phenomenon. Therefore, since the beginning of the 90-ties of the 20th century, it has focused
its effort on the surrounding markets, knowing that their purchasing power will grow.
Tab. 3: Number of overnight stays from selected countries in Austria in the years 2005 to 2017. (in thousands
of overnights and in %)
Visitors/
year
2005 % 2008 % 2009 % 2010 % 2015 % 2017 %
Slovakia 232 0.19 389 0.31 424 0.34 465 0.37 701 0.52 738 0.51
Czech
Republic
1 133 0.95 1 779 1.40 1 955 1.57 1 972 1.58 2 678 1.98 2 849 1.97
Poland 820 0.69 1 389 1.10 1 386 1.11 1 423 1.14 1 708 1.26 1 885 1.30
Hungary 1 296 1.09 1 642 1.30 1 499 1.21 1 510 1.21 1 665 1.23 1 871 1.29
Germany 51 028 42.79 50 144 39.57 48 857 39.30 48 155 38.56 50 199 37.12 53 576 37.08
Total of
Foreign
countries
87 741 73.58 92 840 73.26 89 864 72.29 89 857 71.95 98 824 73.07 105 977 73.34
Austria 31 501 26.42 33 879 26.74 34 443 27.71 35 023 28.05 36 425 26.93 38 523 26.66
Total of
Overnight
119 242 100.00 126 719 100.00 124 307 100.00 124 880 100.00 135 249 100.00 144 500 100.00
The source: Tourismus in Zahlen. 2018. Austrian Federal Economic Chamber, the own processing
It succeeded by following the basic strategies with the growth strategy at the product-market matrix level, and the
differentiation strategy at the regional level, without applying the diversification strategy which is costly. Austria
based the differentiation at the regional level on the fact, that the state and its regions are the brand which is still
well-purchasable, and on the supply of a differentiated product in individual regions. A sharp increase of the
visitors and overnight stays number from Slovakia, the Czech Republic, Poland, and Hungary in the recent years
is the direct evidence that its strategy has been successful. Including the visitors from Germany these markets
accounted for 56% of the visitors´ number and 54% of the number of overnight stays. By applying such a relatively
simple strategy based on the usage of its good reputation and due to the proximity of potential source markets and
the inaction of its competitors Austria has made significant achievements and it has not had to invest a large
resources to costly strategies in distant markets.
Tab. 4:. Numbers of overnight stays from selected countries in Slovakia in the years 2005 to 2017. (in
thousands of stays and in %)
Visitors/
year
2005 % 2008 % 2009 % 2010 % 2015 % 2017 %
Czech
Republic
1 375 12.81 1 705 13.68 1 301 12.52 1 350 13.02 1 402 11.35 1 768 11.84
Poland 608 5.66 942 7.56 480 4.62 453 4.37 430 3.48 512 3.43
Hungary 322 3.00 225 1.81 137 1.32 120 1.16 153 1.24 220 1.47
Germany 1 005 9.36 682 5.47 528 5.08 491 4.73 451 3.65 487 3.26
Austria 172 1.60 159 1.28 123 1.18 121 1.17 157 1.27 183 1.23
Total of
Foreign
countries
4 872 46.39 5 261 42.21 3 769 36.27 3 807 36.72 4 456 36.08 5 429 36.35
Slovakia 5 861 54.61 7 203 57.79 6 622 63.73 6 560 63.28 7 894 63.92 9 507 63.65
Total of
Overnights
10 733 100.00 12 464 100.00 10 391 100.00 10 367 100.00 12 350 100.00 14 937 100.00
The source: statistic data of The Ministry of Economy of the Slovak Republic
Considering the period from 2005 to 2017 Slovakia is an opposite example. The success based on a booming
growth till the year 2008 has disappeared due to the incoming crises and the decline in the visitor´s and the
overnight stays number from the key source markets amounts to dozens of percent. The next research will probably
deal with the effects of the euro currency introduction on a slump of the visitors´ and overnight stays number. The
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
514
question is why due to weakening the national currencies in 2009 Austria did not experience the similar decrease.
One of the possible answers is that its growth was not based on the boom, but on the long-term strategy and that
the introduction of the euro currency in Slovakia fully revealed an excessive price level in relation with the quality
of provided services (Pompurová, 2009).
The year 2009 meant the return to the level from the year 2005, in case of Hungary the decline was much higher.
It is striking that the German market had begun to crumble long before the introduction of the euro currency and
in 2009 it reached 68% of the level in 2005 in terms of the visitors´ number and 52% of the level in terms of the
overnight stays number. There was a decline of 7% in the number of accommodated guests from Germany already
in 1994. It was one of the first signals of a collapse of this important market.
Conclusions
The mentioned data on the products and markets using the example of comparing the results of Austria and
Slovakia in tourism, including the turbulent period of the crises that did not produce almost no changes in Austria,
but a large decline in Slovakia, are the real evidence of the need to promote purposefully the tourism development
strategy based on the well-tried theoretical models, the validity of which can be verified by comparing the products
and the target markets in practice.
There follows a lesson for Slovakia that relying on the booming trend has revealed insufficient activities at the
strategic level in terms of the marketing strategies of the first and second levels. Filling the product – market matrix
also refers to the fact that from the point of view of the first level marketing strategy it necessary to strengthen the
existing products including their innovation in accordance with the European trends and to focus on the traditional
markets, for which Slovakia cannot be a differentiator, this is what Austria has become, but it can successfully
implement the specialisation strategy focusing on the product and target groups differentiation. Slovakia has a
significant growth potential in the given markets, especially by considering the numbers of visitors and overnight
stays from Germany in Austria. Moreover, both the countries have in common other target markets having
relatively significant position in the number of visitors and overnight stays such as Russia, Ukraine, Italy, and the
United Kingdom. It depends on Slovakia how it uses these market opportunities. It will not be possible without
functioning and mutual consistency of strategies at the states, regions, and tourism objects levels.
Slovakia and Austria are offering similar products for similar target groups in the Central European tourism market.
Austria has a competitive advantage in this competitive fight. Despite its gradual growth, Slovakia is losing its key
target markets from neighboring countries. This is due to Austria's long-term consistent policy in the international
tourism market. In Slovakia, there is a need to significantly increase the efforts of guests from neighboring
countries. Otherwise, we will continue to lose market shares due to a weaker competitive position.
Literature
[1] ANDRAZ, J. M., NORTE, N. M., GONCALVES, H. S., (2015). Effects of tourism on regional asymmetries:
Empirical evidence for Portugal. Tourism Management, vol. 50, no. 1, pp. 257-267. ISSN 0261-5177. DOI
10.1016/j.tourman.2015.03.004.
[2] ASMELASH, A. G., KUMAR, S., (2019). Assessing progress of tourism sustainability: Developing and
validating sustainability indicators. Tourism Management, vol. 54, no. 1, pp. 67-73. ISSN 0261-5177. DOI
10.1016/j.tourman.2018.09.020.
[3] BALÁŽOVÁ, E., PAPCUNOVÁ, V., JARÁBKOVÁ, J., (2007). Cestovný ruch a samospráva. Nitra:
Slovenská poľnohospodárska univerzita. ISBN 978-80-8069-862-1.
[4] BUTOWSKI, L. (2010). Tourism as development factor in the light of regional development. Tourism, vol.
20, no. 11, pp. 5 – 10. ISSN 2080-6922.
[5] HALL, C. M., (2008). Tourism Planning, Policies, Processes and Relationships. London: Prentice Hall.
ISBN 978-0-13-204652-7.
[6] JARÁBKOVÁ, J., MAJSTRÍKOVÁ, Ľ., (2016a). Vybrané finančné nástroje podpory vidieckeho cestovného
ruchu v Nitrianskom samosprávnom kraji. In XIX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Sborník
příspěvků. Brno: Masarykova univerzita, pp. 1016–1024. ISBN 978-80-210-8273-1. DOI
10.5817/CZ.MUNI.P210-8273-2016-131.
[7] JARÁBKOVÁ, J., MAJSTRÍKOVÁ, Ľ., (2016b). Zhodnotenie finančnej podpory rozvoja vidieckeho
cestovného ruchu z program cezhraničnej spolupráce HU-SK. In XIX. mezinárodní kolokvium o regionálních
vědách. Sborník příspěvků. Brno: Masarykova univerzita, pp. 1025–1031. ISBN 978-80-210-8273-1. DOI
10.5817/CZ.MUNI.P210-8273-2016-132.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
515
[8] JENKINS, J., (2011). Destination Planning and Policy: Process and Practice. In PIZAM, A., WANG, Y.
Destination Marketing and Management: Theories and Applications. Cambridge: CAB International. ISBN
978-1-84593-700-3.
[9] KOSTKOVÁ, M, BOTLÍKOVÁ, M., (2014). Influence intervention by the Czech national bank on tourism
in the Czech republic. In 15th International Scientific Conference on International Relations - Contemporary
Issues of World Economics and Politics. Sborník příspěvků. Smolenice: Ekonomická univerzita, pp. 289 –
297. ISBN 978-80-225-3980-7.
[10]KOSTKOVÁ, M., (2010). Udržitelný rozvoj venkova a cestovní ruch. Chrudim: Vodní zdroje Ekomonitor.
ISBN 978-80-86832-52-4.
[11]KOSTKOVÁ, M., PELLEŠOVÁ, P., BOTLÍKOVÁ, M., (2015). Development of Consumption in Czech
Tourism In The Time of Changing the Monetary Policy. In Innovation Management and Sustainable
Economic Competitive Advantage:From Regional Development to Global Growth. International Business
Information Management Association, pp.480-488. ISBN 978-0-9860419-5-2.
[12]MINISTERSTVO DOPRAVY SR, (2019) Statistic data of The Ministry of Transport of the Slovak Republic.
[online]. [cit. 12/3/2019]. Dostupné z: https://www.mindop.sk/ministerstvo-1/cestovny-ruch-7/statistika
[13]PEDRANA, M., (2013). Local economic development policies and tourism. An Approach to sustainability
and culture. Regional Science Inquiry Journal, vol. 5, no. 1, pp. 91-99. ISSN 1791-7735.
[14]POMPUROVÁ, K. (2011). Teoretické prístupy ku skúmaniu cieľového miesta cestovného ruchu, Ekonomická
revue cestovného ruchu, vol. 44, no. 3, pp. 132-140. ISSN 0139-8660.
[15]POMPUROVÁ, K., (2009). Atraktívnosť potenciálu cestovného ruchu Slovenska z hľadiska jeho ponuky pre
potenciálnych francúzsky hovoriacich návštevníkov na základe prezentačného prístupu, Ekonomická revue
cestovného ruchu, vol. 42, no. 3-4, pp.168-178. ISSN 0139-8660.
[16]RAKÚSKA HOSPODÁRSKA KOMORA, (2019) Tourismus in Zahlen, Austrian Federal Economic
Chamber, [online]. [cit. cit. 12/3/2019]. Dostupné z: https://www.wko.at/branchen/tourismus-
freizeitwirtschaft/tourismus-statistiken.html.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
516
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-9268-2019-65
VPLYV CESTOVNÉHO RUCHU NA ROZVOJ MESTA
PIEŠŤANY
Impact of the tourism on the development of Piešťany town
MIROSLAVA TREMBOŠOVÁ 1
ALENA DUBCOVÁ 1
HILDA KRAMÁREKOVÁ 1
PETER TREMBOŠ 2
1
Katedra geografie a regionálneho rozvoja
Fakulta prírodných vied
Univerzita Konštantína Filozofa v Nitre
1
Depart. of Geography and Regional Development
Faculty of Natural Sciences
Constantine the Philosopher University in Nitra
 Tr. A. Hlinku 1, 949 74 Nitra, Slovak Republic
E-mail: mtrembosova@ukf.sk, adubcova@ukf.sk, hkramarekova@ukf.sk
2
Oblastná organizácia cest. ruchu Rezort Piešťany 2
Regional Tourism Organization Resort Piešťany
 Kukučínova 21, 921 01 Piešťany, Slovak Republic
E-mail: peter.trembos@gmail.com
Anotace
Cestovný ruch je významným fenoménom, ktorý formuje ľudskú spoločnosť. Ovplyvňuje nielen ekonomiku, ale má
i výrazné sociálne, kultúrne a politické dopady. V špecifických prípadoch má tiež dôležitú centrotvornú funkciu.
Potvrdzuje to aj príbeh mesta Piešťany, ktoré sa vďaka rozvoju kúpeľného cestovného ruchu zmenilo z malého
vidieckeho sídla s dominantnou poľnohospodárskou aktivitou na svetoznáme kúpeľné mesto so širokým spektrom
ekonomických aktivít. Cieľom príspevku je na základe štúdia historických materiálov, spracovania štatistických
údajov, terénneho výskumu a vyhodnotenia dotazníkového prieskumu podnikateľského prostredia vyhodnotiť vplyv
cestovného ruchu na sociálny a ekonomický rozvoj mesta. Stagnácia v počte prenocovaní, dlhodobí pokles počtu
zahraničných návštevníkov i zmeny v ich skladbe a v preferenciách majú za následok pokles počtu ubytovacích
zariadení a lôžok. Došlo k poklesu zamestnanosti v zariadeniach cestovného ruchu. Zvýšil sa podiel
odchádzajúcich Piešťancov za prácou. Spolu s intenzívnym suburbanizačným procesom dochádza následkom
týchto zmien k úbytku počtu obyvateľov mesta a k ich starnutiu. Mesto preto musí hľadať aj iní ekonomické
aktivity, ktoré by zvrátili tento nepriaznivý vývoj.
Klíčová slova
cestovný ruch, sociálny a ekonomický rozvoj mesta, suburbanizácia, zamestnanosť, podnikanie
Annotation
Tourism is an important phenomenon that shapes human society. It affects not only the economy but also has
significant social, cultural and political implications. In specific cases, it also has an important center-making
function. This is also confirmed by the story of the Piešťany Town which, thanks to the development of spa tourism,
has changed from a small rural settlement with a dominant agricultural activity to a world-famous spa town with
a wide range of economic activities. The aim of the paper is to evaluate the impact of tourism on the social and
economic development of the town based on the study of historical materials, statistical data processing, field
research and evaluation of the questionnaire survey of the enterprise environment. The stagnation in the number
of overnight stays, long-term decline in the number of foreign visitors and changes in their composition and
preferences result in a decrease in the number of accommodation facilities and beds. There has been a decline in
employment in tourism facilities. The proportion of inhabitants leaving for work has increased. Along with the
intense suburbanization process, these changes has led to a decline in the population of the town and its aging.
Therefore, the town has to seek also other economic activities which would reverse this unfavorable development.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
517
Key words
tourism, social and economic development of the town, suburbanization, employment, enterprise
JEL classification: R39
1. Úvod
V priebehu 19. a najmä 20. storočia sa kúpeľný cestovný ruch stal pre mesto Piešťany najvýznamnejším faktorom
rozvoja. Vybudovaním prvého kúpeľného domu v roku 1822 začala premena z pôvodne vidieckeho sídla
s poľnohospodárskou funkciou na najvýznamnejšie kúpeľné mesto Slovenska so širokým spektrom ekonomických
aktivít. Rozvoj kúpeľníctva prináša rast zamestnanosti, zvyšuje príjmy, zlepšuje zdravie obyvateľov a celkovo
zvyšuje kredit lokality. Je najdôležitejším atraktorom podmieňujúcim rozvoj hospodárskych aktivít v meste
i v jeho zázemí.
2. Teoretické východiská
Téma cestovného ruchu a rekreácie, zvlášť problematika kúpeľného cestovného ruchu, rezonuje v odbornej
literatúre už desaťročia. Autori sa v prevažnej miere zaoberajú ekonomikou prevádzky, manažmentom
a marketingom. Z množstva prác zaoberajúcich sa touto problematikou možno spomenúť napríklad prácu Knopa
a kol. (1999). Seifertovej (2003), Kostkovej (2010). Vývoj českého kúpeľníctva podrobne analyzuje Fialová
(2004). Vzťahmi medzi týmto odvetvím a rozvojom lokality sa detailnejšie zaoberal napríklad Barta (2007).
Kúpeľníctvo ako špecifické „priemyselné“ odvetvie podrobne analyzovali vo svojej práci z roku 2008 Bodeker a
Cohen. Puczkó a Smith (2009) tiež upriamili pozornosť na cestovný ruch zameraný na kúpeľníctvo a wellness. Na
Slovensku sa vývoju kúpeľov a kúpeľníctva venovali napr. Mulík (1981), Eliašová (2009), (Fialová a Orosz,
2012). Viacero autorov venuje pozornosť aj zmenám, ktoré nastali v kúpeľníctve v trhových podmienkach. Tu
možno spomenúť napr. prácu Budáka (2002) alebo Borvičákovej-Drotárovej (2012). Komplexný pohľad na túto
tému prináša práca Matlovičovej a kol. (2013). Cestovný ruch v Piešťanoch a jeho vzťah k maloobchodnej sieti
bol hodnotený v práci Tremboš a Trembošová (2014). Detailnejší rozbor vzťahu medzi cestovným ruchom
a socioekonomickým rozvojom lokality doteraz nie je podrobne analyzovaný. Na rozdiel od iných foriem
cestovného ruchu vznáša na destináciu špecifické požiadavky. Ich akceptovanie, spolu so sprievodnými javmi ako
je napríklad rast ceny nehnuteľností, zákonite vedie k formovaniu špecifického osídlenia a charakteristického
socioekonomického formátu takejto lokality.
3. Cieľ, dáta a metodika skúmania
Cieľom príspevku je poukázať na vplyv cestovného ruchu na rozvoj mesta Piešťany, demografické zmeny,
zamestnanosť i dochádzku za prácou. Vstupné dáta súvisiace s cestovným ruchom, demografickým vývojom a
zamestnanosťou obyvateľstva boli získané zo Štatistického úradu SR, pracoviska v Trnave. Vplyv
podnikateľského prostredia v oblasti cestovného ruchu na rozvoj mesta bol zisťovaný prostredníctvom prieskumu
90 subjektov, ktorých prevádzky sa nachádzali najmä v centre mesta. Pri hodnotení významu jednotlivých oblastí
pre rozvoj ich podnikania boli respondenti požiadaní, aby k vybraným ôsmim faktorom priradili bodové
hodnotenie od 1 do 5 (1 – žiadny, 5 – veľmi veľký význam). Vyhodnotených bolo 29 došlých dotazníkov.
4. Cestovný ruch v Piešťanoch
Slovensko je v rámci Európy pokladané za tradičnú kúpeľnú destináciu s dávnou históriou, ktorá sa spája so
vznikom prvých centier osídlenia. Tie boli často lokalizované nielen na trase významných obchodných ciest ako
bola napríklad Jantárová cesta, ktorej jedna vetva prechádzala neďaleko Piešťan, ale aj v blízkosti termálnych
prameňov. Prvá písomná zmienka o Piešťanoch je z roku 1113 v Zoborských listinách. Podrobnejší opis lokality,
termálnych zdrojov, liečebných účinkov a spôsobu ich vyžívania uvádza Juraj Wernher (pôvodne Wernherus,
1549) vo svojom diele „De admirandis Hungariae aquis hypomnemation“ (O podivuhodných vodách Uhorska),
kde ich označuje za najliečivejšie kúpele v Uhorsku. Hoci prvýkrát bolo dielo vydané v Bazileji v roku 1549 a v
priebehu 16. storočia aj vo Viedni, v Antverpách, Kolíne nad Rýnom a vo Frankfurte, na území dnešného
Slovenska vyšlo až v roku 1713 v Trnave. Zo 16. storočia je zdokumentovaná aj informácia, že sa do Piešťan
schádzali chorí za účelom liečby nielen z Uhorska, ale aj z Moravy, Čiech a Poľska.
Do medzinárodného povedomia sa kúpele dostali aj vďaka pôsobeniu českého exulanta, kňaza a básnika Adama
Trajana z Benešova (1586 – 1650). V oslavnej básni „Saluberrimae Pistinienses Thermae“ (Najuzdravujúcejšie
Piešťanské kúpele) vydanej v Trenčíne v roku 1642 ospieval ich ozdravnú silu. Uvádza, že ich v hojnom počte
navštevujú chorí aj z ďalekých krajov (Šípoš, 1992).
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
518
Moderný rozvoj piešťanských kúpeľov nastáva koncom 19. storočia. Je spojený s pôsobením rodiny Winterovcov.
Začiatkom 20. storočia tu vyrástli v secesnom štýle viaceré kúpeľné hotely.
Rozvoj kúpeľníctva sa v meste nezastavil ani po dvoch svetových vojnách, zoštátnení a následnom znárodnení
kúpeľov v 40-tych rokoch a ich privatizácii po roku 1989. Jadrom kúpeľného cestovného ruchu Piešťan je
Kúpeľný ostrov, kde je koncentrovaná dominantná časť kúpeľnej liečby. Sírnato-hydrouhličitanová, vápenatohorčíková
sírna voda tu vyviera z hĺbky až 2000 metrov a má teplotu do 69°C. Liečivé sírnaté bahno, ktoré je
raritou Piešťan sa využíva v liečbe reumatizmu, pri rehabilitácii pohybového aparátu a nervového systému.
Najvýznamnejším prevádzkovateľom kúpeľnej liečby sú Slovenské liečebné kúpele Piešťany, a.s. V roku 2017
mali tržbu viac ako 37 mil. a zisk približne 1,5 milióna eur (www.finstat.sk). Počtom návštevníkov patria
k najväčším kúpeľom Slovenska.
Vývoj základných indikátorov cestovného ruchu v Piešťanoch v rokoch 2007 až 2018 je uvedený v nasledujúcej
tabuľke (tab. 1). V roku 2007 sa v Piešťanoch nachádzalo 49 ubytovacích zariadení s celkovým počtom lôžok
5 557. Do roku 2018 počet zariadení klesol na 40, lôžková kapacita sa znížila na 4 693 lôžok. Vývoj počtu
návštevníkov mal nerovnomerný vývoj - po roku 2007 mal klesajúcu tendenciu až do roku 2009, kedy sa naplno
prejavila globálna finančná kríza. To sa odzrkadlilo na prudkom poklese návštevníkov (o 17,60 % oproti roku
2008). Rok 2010 možno charakterizovať už ako rok stabilizácie, v ktorom sa zaznamenal, hoci minimálny, ale
predsa len rastúci počet návštevníkov oproti roku 2009. Roky 2011 a 2012 sú roky s kolísavým vývojom. Od roku
2012 možno pozorovať stály nárast počtu návštevníkov, ktorý v roku 2018 dosiahol 116 813 osôb.
Tab. 1: Vývoj základných indikátorov cestovného ruchu mesta Piešťany v rokoch 2007 - 2018
Ukazovateľ
Počet ubytovacích
zariadení
Počet lôžok
Počet
návštevníkov
Počet
prenocovaní
návštevníkov
Využitie stálych
lôžok (%)
2007 49 5 557 111 236 691 942 40
2008 43 5 317 106 148 662 185 42
2009 41 5 359 87 464 565 309 36
2010 39 4 999 89 653 573 746 37
2011 35 4 818 92 656 557 715 35
2012 38 4 303 86 828 559 089 41
2013 38 4 218 88 846 576 803 42
2014 38 4 308 93 412 587 764 41
2015 39 4 404 103 744 608 864 41
2016 39 4 327 106 666 619 262 42
2017 38 4 719 112 857 663 806 43
2018 40 4 693 116 813 667 624 43
Zdroj: Štatistický úrad SR, 2019
S vývojom počtu návštevníkov úzko súvisí i počet prenocovaní, ktorý má po roku 2011 rastúci trend, v roku 2018
dosiahol hodnotu 667 624. Pomalší rast počtu strávených nocí oproti počtu ubytovaných hostí spôsobil skrátenie
dĺžky pobytu z 6,2 (r. 2007) na 5,7 prenocovaní (r. 2018). Vývoj týchto základných indikátorov cestovného ruchu
zobrazuje za obdobie rokov 2007 - 2018 graf 1. Hodnoty ukazovateľov v rokoch 2008 až 2018 sú prepočítané
k roku 2007.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
519
Graf 1: Vývoj základných indikátorov cestovného ruchu mesta Piešťany v rokoch 2007 – 2018
Zdroj: Štatistický úrad SR, 2019
5 Výsledky a diskusia
5.1 Demografické zmeny
Snáď najlepšie možno dokumentovať rozvoj mesta na vývoji počtu jeho obyvateľov. V roku 1869 mali Piešťany
iba 3472 obyvateľov. V priebehu ďalších 148 rokov sa tento počet znásobil 8-krát a v roku 2015 dosiahol 27 866.
Maximum dosiahol v roku 1991, kedy v meste bývalo 33 176 obyvateľov (spolu s aglomerovanou obcou Banka).
S rozvojom kúpeľníctva nastupuje aj rozvoj ďalších, hlavne obslužných odvetví cestovného ruchu, napr.
hotelierstvo, reštauračné služby, školstvo a pod., ktoré vytvárali pracovné príležitosti aj pre obyvateľov zázemia
mesta. Výrazný podiel na raste počtu obyvateľov má aj socialistická industrializácia (výstavbou veľkých podnikov
Chirana, Tesla.
Po roku 1989 sa začali prejavovať trendy vedúce k regresii počtu obyvateľov v meste. Jedným z najvýznamnejších
faktorov podieľajúcim sa na znižovaní počtu obyvateľov mesta je popri nízkom prirodzenom prírastku
suburbanizačný proces (graf 2). Počet obyvateľov mesta Piešťany v rokoch 2001 až 2011 poklesol o 7,6%, zatiaľ
čo v priľahlých obciach vzrástol od 7% v Krakovanoch po 21,2% v Moravanoch nad Váhom. V celom okrese
Piešťany bol za toto obdobie zaznamenaný pokles počtu obyvateľov o 1,2%.
Graf 2: Zmeny v počte obyvateľov vo vybraných obciach okresu Piešťany roku 2011 vo vzťahu k roku 2001
Zdroj: Štatistický úrad SR, 2015
70.0
75.0
80.0
85.0
90.0
95.0
100.0
105.0
110.0
2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017 2018
zmenaoprotiroku2007v%
rok
Počet ubytovacích zariadení Počet lôžok
Počet návštevníkov Počet prenocovaní návštevníkov
Využitie stálych lôžok (%)
Ukazovateľ
-10
-5
0
5
10
15
20
25
Ducové
VeľkéOrvište
Moravanyn.
Váhom
Krakovany
Borovce
Rakovice
Ratnovce
Sokolovce
Piešťany
OkresPN
v%
obce
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
520
Starnutie obyvateľstva je ďalším z negatívnych javov, ktorými sa Piešťany vyznačujú. Je výsledkom viacerých
procesov. Vývoj priemerného veku obyvateľov mesta vzrástol z 41,45 (v roku 2007) na 44,46 (v roku 2015).
Populácia mesta je staršia o 4,33 roku ako populácia Slovenska (40,13). Tento trend dokumentuje aj index
starnutia, ktorý sa zvýšil z 131,14 na 173,35 (priemer v SR je 94,22).
5.2 Zamestnanosť
V roku 2001 bolo v meste Piešťany 15 249 ekonomicky aktívnych obyvateľov (EAO). Do roku 2011 poklesol ich
počet o 12,3% na 13 375. V sektorovej štruktúre rastie ich podiel v terciárnom sektore, ktorý sa zvýšil z 53,9% (8
220 osôb v roku 2001) na 66,24% (8 860 osôb v roku 2011). Najväčším zamestnávateľom tohto sektora
hospodárstva sú Slovenské liečebné kúpele Piešťany, a. s. zamestnávajúce do 1000 pracovníkov. V cestovnom
ruchu a v nadväzujúcich odvetviach potom podľa veľkosti prevládajú najmä malé a stredné podniky. Oproti roku
2001 sa v meste sa zvýšila odchádzka za prácou. V roku 2001 odchádzalo za zamestnaním 2 890 osôb (19% EAO)
a v roku 2011 už 3 343 osôb (25% EAO). Z toho do iných obcí v rámci okresu Piešťany za prácou odchádzalo 571
osôb, do iných okresov 2 078 a do zahraničia 694 osôb. Mesto Piešťany sa tak postupne stáva typickou rezidenčnou
lokalitou. Jeho obyvatelia hľadajú vhodné, zvyčajne lepšie platené zamestnanie mimo mesta. Najvyššia miera
odchodu za prácou je medzi pracujúcimi v priemysle (823 osôb), v oblasti vzdelávania, zdravotníctva a verejnej
správy (727 osôb) a, vzhľadom na vývoj cestovného ruchu v meste, aj v hotelierstve, stravovacích zariadeniach a
obchode (579 osôb). Na pracovných pozíciách v meste Piešťany sa vo veľkej miere uplatňujú aj obyvatelia
okolitých obcí. Ich miera dochádzky za zamestnaním (graf 3) sa v súčasnosti pohybuje v priemere nad 50%. Aj tu
však došlo k výrazným zmenám. Celkovo do Piešťan dochádzalo v roku 2001 za prácou 8 033 osôb, v roku 2011
už len 6 235 osôb, čím došlo k poklesu o 22% (z toho denná dochádzka dosahovala 4 364 osôb). Pomer medzi
EAO prichádzajúcimi a odchádzajúcimi za prácou dosiahol zmenu z 2,8:1,0 v roku 2001 na hodnotu 1,9:1,0 v roku
2011.
Graf 3: Podiel za prácou odchádzajúcich obyvateľov vo vybraných obciach okresu Piešťany
v rokoch 2001 a 2011
Obce: A – Banka, B – Bašovce, C – Borovce, D – Drahovce, E – Ducové, F – Hubina, G – Krakovany, H – Moravany, K –
Ostrov, L – Rakovice, M – Ratnovce, N – Sokolovce, O – Trebatice, P – Veľké Orvište, R – Veselé, S – Piešťany, T – okres
Piešťany
Zdroj: Štatistický úrad SR, 2015
5.3 Podnikanie
Cestovný ruch ako hlavné odvetvie rozvoja mesta výrazne ovplyvňuje aj podnikateľské prostredie. V prieskume
podnikateľského prostredia bolo oslovených 90 subjektov, ktorých prevádzky sú lokalizované najmä v centre
mesta, kde je najväčší pohyb návštevníkov, resp. kúpeľných hostí. Tieto subjekty pôsobia v oblasti maloobchodu,
služieb a cestovného ruchu. Odpovede zaslalo 29 subjektov, ktoré tvorili síce len 32% zo všetkých oslovených,
ale ktoré riadili až 61% prevádzok podnikajúcich v cestovnom ruchu Piešťan v roku 2014. Z testovaných ôsmich
faktorov vplývajúcich na podnikateľské prostredie (graf 4), podnikatelia ako najvýznamnejší vybrali výšku nájmu
0
10
20
30
40
50
60
70
80
A B C D E F G H K L M N O P R S T
%odchádzajúcehoobyvateľstva
obce
r.2001 r.2011
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
521
podnikateľských priestorov. Podľa respondentov je neporovnateľne vyššia ako v iných mestách. Tento faktor
získal až 72,80% z maxima 115 bodov.
Graf 4: Vyhodnotenie otázky: „Aký význam má pre Vaše podnikanie .....?“
Zdroj: vlastný terénny výskum, 2014
Len o 4 percentuálne body za ním je kúpna sila obyvateľstva (68,80%). Potešiteľné je, že podnikatelia chcú
podnikať v kvalitnom životnom prostredí (68%). Samotný cestovný ruch, ktorý ovplyvňuje rozvoj mesta, sa
prekvapujúco umiestnil až na piatom mieste (63,20%). Predpokladáme, že je chápaný ako prirodzená súčasť
prostredia a preto nie je až v takej miere vnímaný ako niečo výnimočné. Fundovanú odpoveď na túto otázku by
však bolo možné získať len podrobnejším výskumom. Za faktory s nižším významom sú považované objednávky
z MsÚ Piešťany a jemu podriadených organizácií (36,52%) a z iných samosprávnych a štátnych orgánov a
organizácií (40,87%).
6. Záver
Piešťany sú dnes nepochybne najvýznamnejšie slovenské kúpele. Kvalitou prírodných liečivých zdrojov (termálne
vody a bahno), bohatou históriou kúpeľníctva, rozsahom i úrovňou poskytovaných zdravotníckych služieb,
celkovým chápaním komplexnej kúpeľnej liečebnej starostlivosti a dosahovanými liečebnými účinkami sa
zaraďujú medzi najpríťažlivejšie protireumatické kúpele Európy, ktoré sú vyhľadávané návštevníkmi z celého
sveta. Ich význam môže rásť aj pod vplyvom demografického vývoja starnutia obyvateľstva Európy. Častokrát
totiž cieľom návštevy liečebných kúpeľov býva už nielen vyliečenie, doliečenie, rehabilitácia, ale aj prevencia,
chuť na chvíľu spomaliť, venovať sa zdravému spôsobu života a sebe samému. Okrem toho sú Piešťany popri
liečebnom význame aj atraktívnym, vyhľadávaným a navštevovaným strediskom domáceho i zahraničného
cestovného ruchu, rekreácie a športu. Stali sa významným kultúrnym a spoločenským centrom s množstvom
aktivít počas celého roka. Odraz kúpeľníctva možno nájsť aj v zriadení pobočiek dvoch vysokých škôl, Inštitútu
fyzioterapie, balneológie a liečebnej rehabilitácie v Piešťanoch ako pracoviska Univerzity sv. Cyrila
a Metoda v Trnave a Ústavu sv. Pátra Pia Vysokej školy zdravotníctva a sociálnej práce sv. Alžbety v Bratislave.
Na základe štúdia historických materiálov, spracovania dostupných štatistických údajov a vyhodnotenia
dotazníkového prieskumu podnikateľského prostredia sme identifikovali niekoľko trendov, ktoré sa primárne
prejavujú v oblasti cestovného ruchu, ale sekundárne majú značný dopad aj na ekonomický a sociálny rozvoj
Piešťan. Z najvýznamnejších možno spomenúť dlhodobý pokles počtu zahraničných návštevníkov, zmeny v ich
skladbe a v preferenciách, s tým súvisiaci pokles počtu ubytovacích zariadení a lôžok, výrazný pokles
zamestnanosti v zariadeniach cestovného ruchu, úbytok počtu obyvateľov mesta, starnutie obyvateľstva, zvýšenie
podielu odchádzajúcich za prácou a zintenzívnenie suburbanizačného procesu. Ten má v prípade Piešťan
špecifický charakter, ktorý spočíva nielen v odchode doterajších obyvateľov mesta na blízky vidiek, ale aj v rozvoji
priemyselných a iných ekonomických aktivít v týchto sídlach. Tie poskytujú pracovné príležitosti aj pre
obyvateľov Piešťan.
72.80 %
68.80 %
68.00 %
64.80 %
63,20 %
55.65 %
40.87 %
36.52 %
0.00 10.00 20.00 30.00 40.00 50.00 60.00 70.00 80.00
výška nájmu podnikateľských priestorov
kúpna sila obyvateľstva
kvalitné životné prostredie
cena surovín a energií
cestovný ruch
kvalitna a lacná pracovná sila
zákazky a objednávky z iných samosprávnych a štátnych
orgánov a organizácií
zákazky a objednávky z MsÚ Piešťany a jemu podriadených
organizácií
% z maximálneho počtu bodov
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
522
Literatura
[1] BARTA, Y. (2007). Kurort Stützerbach - von einer Herberge zum Weltdorf - Verlust des Prädikates KneippKurort
durch die Problematik Stadtschrumpfung. Germany: Grin. ISBN 978-3-638-71163-0.
[2] BODEKER G., COHEN, M. (2008). Understanding the Global Spa Industry: Spa Management. Amsterdam:
Elsevier. ISBN 978-0-750-68464-4.
[3] BORVIČÁKOVÁ-DROTÁROVÁ, E. (2012). Vplyv globalizácie na kúpeľný cestovný ruch, trendy a
megatrendy v tomto sektore. [online]. [cit. 2016-01-12]. Dostupné z:
http://of.euba.sk/merkur_2012_cd/.../Barvirčáková%20Drotárová_Eva.pdf.
[4] BUDÁK, F. (2002). Postavení lázenství v transformačním období české společnosti. MP, PŘíF, Univerzita
Karlova,v Praze.
[5] ELIAŠOVÁ, D. (2009). Slovenské kúpeľníctvo v historickom kontexte. In Kontexty kultúry a turizmu, vol. 2,
no. 2, pp. 28 – 31. ISSN 1337-7760.
[6] FIALOVÁ, D. (2004): České lázeňství. Geografické rozhledy, vol. 13, no. 3, pp. 76–77. ISSN 1210-3004.
[7] FIALOVÁ, D., OROSZ, O. (2012): Vývoj lázeňství na území dnešního Slovenska (v období od konce 16.
století do současnosti). Klaudyán, vol. 8-9, no. 2, pp. 94–106. ISSN 1212-9690.
[8] FINSTAT, (2016). [online] [cit. 2016-01-12]Dostupné na: www.finstat.sk.
[9] KNOP, K., a kol.(1999). Lázeňství: ekonomika a management. Praha: Grada Publishing. ISBN 80-7169-717-
6.
[10]KOSTKOVÁ, M. (2010). Management hotelového provozu. Karviná: Sluopf. ISBN 978-80-7248-633-5.
[11]MATLOVIČOVÁ, K., J. KOLESÁROVÁ, ŽIDOVÁ, A. (2013). Slovak spas in the context of change –
current conditions, issues and challenges. In Dej M., Huculak M., Jarczewski W: Recreational use of
geothermal water in Visegrad Group countries, Institute of Urban Development, Kraków, Poland, pp. 161 -
173. ISBN 978-83-89440-67-9.
[12]MULÍK, J. (1981). Dejiny kúpeľov a kúpeľníctva na Slovensku. Martin: Osveta.
[13]PUCZKÓ, L., SMITH, M. (2009). Health and wellness tourism. Oxford: Butterworth-Heinemann, ISBN 978-
0-7506-8343-2.
[14]SEIFERTOVÁ, V. (2003) Marketing v lázeňském cestovním ruchu. Praha: Pragoline, ISBN 80-86592-00-6.
[15]ŠÍPOŠ, J. (1992). Piešťany v premenách vekov. Bratislava: Obzor. ISBN 80-215-0197-9.
[16]ŠTATISTICKÝ ÚRAD SR - pracovisko Trnava. 2015. Interné materiály.
[17]TRAJANUS BENESCHOVINUS, A. (1642). Saluberrimae Pistinienses Thermae. Trenchinii.
[18]TREMBOŠ, P., TREMBOŠOVÁ, M. (2014). Cestovný ruch a maloobchodná sieť. In Aktuální problémy
cestovního ruchu „Cestovní ruch a jeho dopady na společnost“, sborník z mezinárodní konference [online]
Jihlava : Vysoká škola polytechnická Jihlava, pp. 239 - 248 [cit. 2016-03-20]. ISBN 978-80-87035-87-0.
Dostupné z: https://kcr.vspj.cz/konference-aktualni-problemy-cestovniho-ruchu-2014
[19]WERNHERUS, George. De admirandis Hungariae aquis hypomnemation. Coloniae 1545. Basileae 1549.
Viennae 1551.
Príspevok je súčasťou riešenia grantového projektu VEGA 1/0040/18 „Stredoveké historické cesty na
juhozápadnom Slovensku v kontexte stredoeurópskej dopravnej siete a ich odkaz“ a projektu APVV-18-0185
"Transformácia využívania kultúrnej krajiny Slovenska a predikcia jej ďalšieho vývoja".
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
523
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-9268-2019-66
REGIONAL PRODUCTS OFFERED BY TOURIST
INFORMATION CENTERS IN SLOVAKIA
Regionálne produkty v ponuke turistických informačných centier na
Slovensku
ĽUDMILA MAZÚCHOVÁ 1
KRISTÍNA PANČÍKOVÁ 2
1
Katedra cestovného ruchu
Fakulta stredoeurópskych štúdií
Univerzita Konštantína Filozofa v Nitre
1
Department of Tourism
Faculty of Central European Studies
Constantine The Philosopher University in Nitra
 Dražovská 4, 949 74 Nitra, Slovak Republic
E-mail: lmazuchova@ukf.sk
2
Katedra cestovného ruchu a spoločného stravovania
Ekonomická fakulta
Univerzita Mateja Bela v Banskej Bystrici
2
Department of Tourism and Hospitality
Faculty of Economics
Matej Bel University in Banská Bystrica
 Tajovského 10, 975 90 Banská Bystrica, Slovak Republic
E-mail: kristina.pancikova@umb.sk
Annotation
Tourist information centers play an important role in the development of tourism. They exist in all countries with
developed tourism and are therefore also important in regions of Slovakia. They contribute not only to the
improvement of visitor information but also to the promotion of regional products. The aim of the paper is to
examine and compare the offer and ways of promoting regional products in tourist information centers in Slovakia.
In the first half of 2018 we conducted a survey in 52 tourist information centers, which is associated with the
Association of Information Centers of Slovakia. Information was obtained by the method of interviewing employees
of selected tourist information centers. Primary data were processed by Friedman and McNemar tests and
descriptive statistics methods. The results show that in the offer of tourist information centers, collectors' items,
craft and art products are generally the most represented regional products. In tourist information centers to
promote regional products, they most often use personal sales and their own websites. Tourist information centers
are currently also intensively involved in the preparation and promotion of organized events aimed at presenting
the uniqueness of Slovakia's regions, which contribute to the development of creative tourism.
Key words
creative tourism, region, regional product, Slovakia, tourist information center
Anotácia
Turistické informačné centrá plnia v rozvoji cestovného ruchu dôležitú úlohu. Existujú vo všetkých krajinách s
rozvinutým cestovným ruchom, a preto majú svoje opodstatnenie aj v regiónoch na Slovensku. Svojou činnosťou
môžu prispievať nielen k zlepšeniu informovanosti návštevníkov, ale predajom a propagáciou regionálnych
produktov aj k priaznivejším ekonomickým výsledkom miestnych a regionálnych podnikov. Cieľom príspevku je
preskúmať a porovnať ponuku a spôsoby propagácie regionálnych produktov v turistických informačných
centrách na Slovensku. V snahe naplniť cieľ príspevku sme uskutočnili v prvom polroku 2018 prieskum v 52
turistických informačných centrách, ktoré združuje Asociácia informačných centier Slovenska. Informácie sme
získali metódou opytovania a technikou riadeného rozhovoru so zamestnancami vybraných turistických
informačných centier. Primárne údaje sme spracovali Friedmanovým a McNemarovým testom a metódami
deskriptívnej štatistiky. Výsledky analýzy preukazujú, že najviac zastúpeným druhom regionálnych produktov
v ponuke turistických informačných centier sú vo všeobecnosti zberateľské predmety, remeselné a umelecké
výrobky. Na propagáciu regionálnych produktov využívajú turistické informačné centrá najčastejšie osobný
predaj a vlastné webové stránky. Z analýzy webových stránok turistických informačných centier zároveň vyplýva,
že v súčasnosti sa intenzívne podieľajú aj na príprave a propagácii organizovaných podujatí zameraných na
prezentáciu jedinečnosti regiónov Slovenska, ktoré prispievajú k rozvoju kreatívneho cestovného ruchu.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
524
Kľúčové slová
kreatívny cestovný ruch, región, regionálny produkt, Slovensko, turistické informačné centrum
JEL classification: R11, Z31
1. Introduction
Tourist information centers are targeted tourism establishments set up in destination with the aim to best inform
potential and real visitors about their primary and secondary tourism offer. One of the major factors in the
development of tourism is the quality and up-to-date information. The existence of tourist information centers is
typical for all countries with developed tourism. They are also well-equipped in Slovakia. Tourist information
centers have the character of a public service provided on the basis of a public order as part of the country's
information system. Their main mission is to provide comprehensive information about attractions and services at
the destination, including promotional and information materials. Most tourist information centers in Slovakia
have a regional character. Their information and promotion activities so can the various regions and tourist centers
contribute to satisfaction of both visitors and also to the success of businesses.
Part of the Tourist Information Centers is associated in the Association of Information Centers of Slovakia
(AICES) in order to create a high-quality information network of tourism in the Slovak Republic, aiming at a twoway
flow of information covering the needs of visitors as well as local residents and business entities operating in
tourism. At the time of the survey, the association had 55 full members, who regularly exchanged experiences in
order to improve the quality of its work and to raise the professional level of awareness (www.aices.sk, 2018).
The aim of the paper is to examine and compare the offer and ways of promoting regional products in tourist
information centers in Slovakia. Data on the offer and promotion of regional products in the destinations were
obtained through primary surveys based on controlled interviews. We conducted the interviews in person in the
first half of 2018. From a total of 55 tourist information centers, we were interviewed by 52 tourist information
centers. The sample file represents 95% of the base file. We collected the data by mathematical-statistical methods,
specifically using Friedman and McNemar tests. The survey was carried out in tourist information centers on
western (19), central (19) and eastern (14) Slovakia.
2. The role of tourist information centers with emphasis on the promotion of regional
products
Tourist Information Centers (TIC) are an important part of tourist destinations, resorts and regions in Slovakia.
Domestic and foreign literature is often used also by the concepts of visiting information centers, welcoming
information centers and city information centers, primarily depending on their location, function and target group
that uses their services as a priority (Fraňová et al., 2017). Notwithstanding these specifics, they are characterized
by the fact that providing information to visitors helps them in the decision-making process of destination,
transport, accommodation and catering. The importance of their activities to the region is related not only to saving
time and facilitating the decision making of domestic and foreign visitors, but also help to increase sales of tourism
products and services. Special standing have regional products that capture the traditions, culture and history of
the region. The promotion and sale of regional products in TIC thus contributes to expanding the visitor's
awareness of the region's unique features and increasing its economic revenues.
TIC activity is divided into main and secondary by character and payment. The main activity is providing free
information to the public. Information is provided by telephone, post, personally or via electronic media (internet
and television). For this purpose, they also use information and promotional materials. The secondary activity of
TIC is to provide other services for a fee. Typically, they include the sale of memorial items, tickets to cultural or
sporting events, guiding services, exchange and copying services, advertising, providing special information,
Some TIC also provide transportation services (Ryglová, Burian, Vajčnerová, 2011).
The main activity of TICs consists of several basic tasks, which are (Gúčik et al., 2012):
 visitor income,
 provision of necessary and reliable information,
 securing local animation that makes the destination more attractive,
 promotion of tourism.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
525
Reception of visitors to the TIC takes place during the various stages of the visit, which include providing the
necessary information about the city, the region or about the region's products and services. For the visitor it is
important pleasant atmosphere, a clean environment and meet his specific information needs so in future visit
visitor the destination again.
Reliable and necessary information for visitors should be obtained from TIC employees from certified sources,
especially from the tourism service providers in the destination. Important are well prepared, communicative and
helpful employees who are constantly expanding and updating overview of leisure activities around the area
(information about sports, social events, cultural events, organized events, excursions, etc.).
In the context of local animation, TIC mission is to complement the offer of a destination with such attractive
animation services as it is attractive to visitors, while at the same time creating a positive relationship between the
local population and the development of tourism.
Promoting tourism is a very important step in the search for potential visitors. The TIC role as a promoter is to
create a good reputation, offer brochures about a given destination, sell regional products, souvenirs and offer local
guides (Gúčik et al., 2012). Each TIC should have its own website promoting its basic and complementary services.
Complementary services TIC most commonly include operating attractions in a given city and region, reserve
thematic tours and programs in the region, booking accommodation in selected accommodation facilities,
provision of free promotional materials and roadmaps, sales of tickets to selected cultural and social events in a
city and region.
Tourist information center also has a special role to play in promoting regional products. The definition of a
regional product differs from the point of view of its consumers as well as the professional public, often associated
with food and beverages. The regional product as a stay in the region, comprising four bases of the component:
accommodation, catering, program and additional services. These components are not considered as a regional
product, but only in combination (Ermann, 2005). Regional product are associated with regional food. Regional
food and beverages are an integral part of the tourism experience, attracting the attention of many scientists and
gaining a wealth of research results (Dorward & Morrison, 2015). Regional products contribute to the development
of agriculture and local businesses, the creation of new jobs, the strengthening of links with tourism and the
promotion of regional brands (Buck a kol., 1997 In Sharma, 2014). The importance of regional products is mainly
related to the mitigation of negative environmental impacts which is mainly related to shorter distances between
producer and consumer (Everett & Aitchison, 2008), while allowing food to better maintain nutrition and reduce
the carbon footprint produced by distribution (Sharma, 2014). Thanks to its positive impact on the economy,
environment and social impacts, regional products are an important tool for sustainable development (Hrubalová,
2016).
Depending on the binding of ingredients, manufacturers and manufacturing processes to the site or region, the
definitions on local and regional products take into account to a different extent the geographical aspect. A regional
product is a product with a regional identity and an exceptional link to the region. The strength of regional identity
varies depending on the representation of regional ingredients, manufacturers, recipes, manufacturing processes
and others. The local product is bound to a particular location that is usually geographically smaller than the region.
A regional or local product may be a tangible product, service or combination of tangible product and service
(Štensová, 2013).
According to Hrubalová (2016), regional products are:
 regional food and beverages, coupled with their tasting,
 regional handicraft and art product,
 collectibles,
 regional themed clothes.
Linking food with tourism has a significant potential for diversifying rural areas and regional development. In
order to maximize the benefits of tourism for regional development, the link between tourists, producers and
regional product providers need to be strengthened (Hall, 2005, In Hrubalová, 2015). Food and drink are becoming
increasingly motivated by visitors to travel. Various food festivals, street foods, beer festivals, wine tasting
presentations and tastings, exhibitions, farmers' markets, etc. are organized, where visitors can taste their meals or
watch local food production in a creative way (Everett, 2016). Creativity is a means of developing and
distinguishing a product and its authenticity. Traveling leads to an engaging and authentic experience. Tourism
provides an authentic atmosphere for local culture through practical workshops and creative experiences.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
526
In addition to the basic tasks, TIC performs due to the changing demands of demand and tourism development,
new tasks, including (Gúčik et al., 2012):
 acting as a tool for tourism development, which is responsible for the distribution of services at the target site
and contributes to their sales,
 adapting to the development of demand and its new needs,
 acting as a steering body to link the tourism development strategy, tourism entrepreneurs and the local
population,
 commercialization and marketing,
 technical assistance to partners, organizing events at the destination, and more .
Due to the nature of the basic and new tasks being carried out, the importance of TIC in the development of tourism
is indisputable. TIC can greatly influence the extent and quality of services consumed by visitors, in particular
through a wide range of information, broadening their content, searching for relevant information, offer booking
of services in several ways, including on-line reservation and support for e-commerce. TIC navigate visitors when
they arrive at the destination while staying in the destination, offer potential attractions and events in and outside
the region (linking the region's offer to the surrounding regions), contributing not only to extending visitors to the
region and neighboring regions, but also to increased consumption of services (Jakubíková, 2009).
3. Results and Discussion
The aim of the paper is to examine and compare the offer and ways of promoting regional products in tourist
information centers in Slovakia. Primary data collection was conducted by the method of controlled interviews
with TIC employees in 52 tourist information centers, which AICES associates for the purpose of providing quality
information services. The sample file represents 95% of the base file. From the tourist information centers that we
personally visited in the first half of 2018, 19 TICs were located in Western Slovakia, 19 in Central Slovakia and
14 in Eastern Slovakia.
The interview consisted of 22 logically related questions focused mainly on: the concept of regional product, the
offer of regional products in TIC, the form of promotion of regional products, the interest of visitors in regional
products, the organization of events in destination in cooperation with TIC in Western, Central and Eastern
Slovakia.
At the beginning of the interview we focused on the concept of regional product. We wanted to find out what TIC
employees mean by regional product, while choosing from six closed responses (Table 1).
Tab. 1: The concept of regional product in TIC in Slovakia
Regional product
TIC in Western
Slovakia
TIC in Central
Slovakia
TIC in Eastern
Slovakia
count in % count in % count in %
Made in the region 14 74 16 84 14 100
Made from regional ingredients 10 52 12 63 8 57
Made by local manufacturers 10 52 12 63 12 86
Typical for the region 12 63 12 63 9 64
With brand "regional product" 4 21 8 42 3 31
Made according to traditional
recipes and procedures
7 37 6 32 6 43
Source: authors’ own survey, 2019
Most of the TICs examined in Slovakia agree that a regional product should be produced in a given region. In TIC
in Eastern Slovakia, all respondents agreed (100%) in this response. At least surveyed TICs (21% in Western, 42%
in Central and 31% in Eastern Slovakia) thinks that the regional product should be labeled as "regional product".
As the regional product brand contributes to a high level of promotion, visibility and quality assurance for
customers, it should also be more represented in TICs offer (Table 2, Graph 1).
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
527
Tab. 2: Order of regional products in TIC offer in Slovakia
Regional products
Friedman test
(Average order)
McNemar test
Order P-value
Collectors' items 3.32 1. Handicraft
and art product 3.27 1. 1.000
Regional food and beverage 3.03 2. 0.063
Regional themed closed 2.88 2. 0.250
Books about the destination 2.50 3. 0.008
Source: authors’ own survey, 2019
Collectors' items such as magnets, badges and stickers are most often offered in TIC in Western (73%) and Eastern
(78%) Slovakia. Crafts and art products (71%) are most often found in TIC in Central Slovakia.
Graph 1: Representation of regional products in TIC offer in Slovakia
Source: authors’ own survey, 2019
Promotion of regional products can take place at different times (prior to the arrival of visitors to the destination
or during the visit of the visitors at the destination) and in different ways (Table 3).
Tab. 3: Order of promotions ways of regional products used by TIC in Slovakia
Ways of promotion
Friedman test
(Average order)
McNemar test
Order P-value
Personal sale 4.07 1. Web
page 3.06 1. 0.000
Promotional materials 3.06 2. 1.000
Social networks 2.77 2. 0.031
Others 2.05 2. 0.000
Source: authors’ own survey, 2019
The most frequently used way of promoting regional products in TIC in Slovakia is personal sale and presentation
on the website. Personal sales are used by all TICs in Eastern Slovakia, because it is an easy way to inform the
customer and convince them to purchase the product. They often use their websites in TIC in Central Slovakia
(37%) and in TIC in Eastern Slovakia (64%). Mostly, however, it is a region-wide website. For example, the TIC
in Košice has its own e-shop, where visitors can find Slovak souvenirs (such as T-shirts, sweatshirts, flags, costume
dolls, jerseys, sweets) or souvenirs directly for Košice (T-shirts, mugs, bells, pictures, books). The least used way
of promoting regional products is social networks. Less than half of the surveyed TICs use them, although they
are currently a very effective way of promoting.
After selecting the promotions ways, it is important that the TIC offer includes products that visitors are interested
in (Table 4).
73%
67%
60%
47%
27%
59%
71%
12%
47%
59%
78%
57%
26%
57%
78%
Collectors' items Handicraft and art
products
Regional food and
beverages
Regional themed
clothes
Books about the
destination
TIC in Western Slovakia TIC in Central Slovakia TIC in Eastern Slovakia
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
528
Tab. 4: Visitors' interest in regional products from the perspective of employees in TIC in Slovakia
TIC Answer Count Expressed in %
in Western Slovakia
yes 14 74
no 5 26
Total 19 100
in Central Slovakia
yes 18 95
no 1 5
Total 19 100
in Eastern Slovakia
yes 13 93
no 1 7
Total 14 100
Source: authors’ own survey, 2019
According to our results, most visitors showed interest in regional products offered in TIC (74 % in Western,
95 % in Central and 93 % in Eastern Slovakia).
Organized events can also contribute to the promotion of regional products. By offering regional products at
events, visitors are increasingly aware of regional products. Visitors can directly talk to local or local producers,
try the production of traditional products, taste regional specialties in the form of food and beverages, or establish
cooperation for their own business (Table 5).
Most of the TICs in Slovakia are involved in organizing events at the destination, either by promoting or coorganizing
events. Organized events to offer and promote regional products are part of creative tourism. The names
of these events relate to the cultural identity of the Slovaks, which is shaped by belonging to national culture,
regional culture (often made by other ethnical cultures), as well as by belonging to a culture of majority, to
European culture and to the world culture, in broadest contexts. (Králik, Lenovský, Pavlikova, 2018, p. 64).
Domestic and foreign visitors in destination are looking for such events as an opportunity to learn, see something
traditional, interesting, new or creative.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
529
Tab. 5: Events organized in cooperation with selected TICs in Slovakia
Region Name of TIC Name of event
Western Slovakia
TIC Skalica − Trdlofest
− Skalica Days
TIC Nitra − Festival of Flavours
− Wine Degustation
Levická information agency − Levice Castle Festival
Bratislava Tourist board − Coronation Festival
− Day of Open Cellars
− Days of open Bee Hive
TIC Prievidza − Mining Fair
− Markets
TIC Handlová − Markets
− Fairs
IC Piešťany − Wine Degustation
− Honey Degustation
Central Slovakia
TIK Snowland − Valča Folklore Festival
KIC Kremnica − Kremnica Fair
− Kremnica Gags
− Kremnica Easter Egg
− Kremnica Wine Festival
TIC Rimavská Sobota − Current Exhibitions in TIC
IC Banská Štiavnica − Unforgettable Crafts
IC Čadca − Festival Drôtománia
− Bartolomej's Fair
MIC Lučenec − Easter Fair
− Days of Lučenec city
TIK Brezno − Ondrej's Fair
− Spring Holiday
− Bombura Days
TIC Banská Bystrica − Radvaň Fair
Novohradské TIC − Fiľakovo Castle Games
TIK of Žilina city − Old Town Festivities
− Fašiangy Fair
Eastern Slovakia
TIC Spišská Nová Ves − Folk Crafts Market
TIK Levoča − Carpathian Craft Market
− Traditional Spring Welcoming
TIC Stropkov − Christmas markets
− Fair
TIK Štrbské pleso − Handcraft days (Štrba)
MiC Michalovce − Zemplín Fair
− Christmas Markets
− Spring Markets
TIC Veľké Kapušany − Harvesting festival
− Nové Zámky Market – Porcinkula
− Nové Zámky Sausage Festival
− Christmas Markets
MiC Košice − Wandering through the City of Košice with
the Theme of Wine
− Wandering through the City of Košice with
the Theme of Beer
Source: Own survey according to the data on the TICs websites, 2018
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
530
Conclusion
The aim of the paper was to examine and compare the offer and ways of promoting regional products in tourist
information centers in Slovakia. We collected the data by mathematical-statistical methods, specifically using
Friedman and McNemar tests. Based on the results of the primary research, we can say that in the Slovak tourist
information centers the most frequently offered regional products are collectors' items, craft and art products. To
promote regional products, tourist information centers use personal sales and their own websites most often.
Mostly it is a website for the whole region. Relatively few TICs use social networks to promote regional products.
At the same time, the analysis of the websites of tourist information centers shows that they are currently
intensively involved in the preparation and promotion of organized events aimed at presenting the uniqueness of
Slovakia's regions, which contribute to the development of creative tourism.
Literature
[1] DORWARD, A., MORRISON, J., (2015). Heroes, villains and victims: Agricultural subsidies and their
impacts on food security and poverty reduction. In ROBINSON, G. M., CARLSON, D. A. Handbook on the
Globalisation of Agriculture. Cheltenham: Edward Elgar Publishing Limited, pp. 214-234. ISBN 978-0-
85793-983-8. DOI 10.4337.
[2] ERMANN, U., (2005). Regionalprodukte: Vernetzung und Grenzziehung bei Regionalisierung von
Nahrungsmitteln. Vol 3. Stuttgart: Franz Steiner Verlag Wiesbaden GmbH. ISBN 3-515-08699-4.
[3] EVERETT, S., AITCHISON, C., (2008). The role of food tourism in sustaining regional identity: a case study
of Cornwall, South West England. Journal of Sustainable Tourism, vol. 16, no. 16, pp. 150-167. ISSN 0966-
9572.
[4] EVERETT, S., (2016). Food and drink Tourism: Participles and practice. London: CPI group. ISBN 978-1-
4462-6772-1.
[5] FRAŇOVÁ, I. et al., (2017). Analytická štúdia Sektoru turistických informačných centier (TIC) na Slovensku
– návrh optimálneho fungovania turistického informačného centra. Ministerstvo dopravy a výstavby
Slovenskej republiky. [online]. [cit. 2018-12-13]. Available at: https://aices.sk/wp-
content/uploads/2018/10/analyticka_studia_aices_1.pdf.
[6] GÚČIK, M. et al., (2012). Manažment cieľového miesta cestovného ruchu. Banská Bystrica: Dali-BB. ISBN
978-80-81 41-025-3.
[7] HALL, C. M., (2005). Rural wine and food tourism cluster and network development. In Hall, D.,
KIRKPATRICK, I., MITCHELL, M. Rural Tourism and Sustainable Business. Clevedon: Channel View
Publications, pp. 149-164. ISBN 1-84541-012-2.
[8] HRUBALOVÁ, L., (2016). Regionálne produkty v ponuke cestovného ruchu regiónu Nitra. Ekonomická
revue cestovného ruchu, vol. 49, no. 1, pp. 27-33. ISBN 0139-9660.
[9] JAKUBÍKOVÁ, D., (2009). Marketing v cestovním ruchu. Praha: Grada Publising. ISBN 978-80-247-3247-
3.
[10] KRÁLIK, R., LENOVSKÝ, L., PAVLIKOVA, M., (2018). A few Comments on Identity and Culture of One
Ethnic Minority in Central Europe. European Journal of Science and Theology, vol. 14, no. 6, pp. 63-76.
ISSN 1842-8517.
[11]RYGLOVÁ, K., BURIAN, M., VAJČNEROVÁ I., (2011). Cestovní ruch – podnikatelské principy
a příležitosti v praxi. Praha: Grada Publising. ISBN 978-80-247-4039-3.
[12]SHARMA, S., (2014). Sustainable Culinary Practices, In JAUHARI, V. Managing Sustainability in the
Hospitality and Tourism Industry. Oakville: Apple Academic Press, pp. 303-334. ISBN 978-1-926895-72-7.
[13]ŠTENSOVÁ, A., (2013). Značky regionálnych produktov na Slovensku v kontexte rozvoja regiónu. Deturope
– The Central European Journal of Region Development and Tourism, vol. 5, no. 2, pp. 37-59. [online]. [cit.
2018-12-13]. ISSN 1821-2506. Available at: http://www.deturope.eu/img/upload/content_20811366.pdf.
[14]Tourist information centers, (2018). [online]. [cit. 2018-12-13]. Available at: https://aices.sk/.
Grant support: The contribution is part of the project VEGA 1/0169/18 Creative tourism as a new tourism
product in Slovakia.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
531
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-9268-2019-67
PROJEKT SLOW FOOD CE JAKO KLÍČ K UDRŽITELNÉMU
ROZVOJI
The SlowFood-CE project as a key to sustainable development
HELENA KUBÍČKOVÁ
Katedra regionální ekonomie a správy
Ekonomicko-správní fakulta
Masarykova univerzita
Department of Regional Economics and Administration
Faculty of Economics and Administration
Masaryk Univerzity
 Lipová 41a, 602 00 Brno, Czech Republic
E-mail: helena.kubickova.92@gmail.com
Anotace
Předkládaný příspěvek představuje celosvětové hnutí Slow Food, které mimo jiné vzniklo v reakci na nepříznivé
globální změny, a kulinářský cestovní ruch, aktuální trend cestovního ruchu, jako dva možné nástroje
implementace myšlenek udržitelného rozvoje. V průniku těchto instrumentů se nachází projekt Slow Food Central
Europe. Cílem tohoto příspěvku je tedy zmapovat problémy zainteresovaných projektových stakeholderů,
identifikovat jejich řešení pomocí projektu a na základě dosavadních výstupů vyhodnotit potenciál obdobně
zaměřených projektů pro udržitelný rozvoj. Pro zpracování byla použita analýza sekundárních dat a jejich
interpretace, rozhovory s participujícími osobami, pozorování a osobní zkušenost autorky. Závěrem lze
konstatovat, že projekt Slow Food Central Europe opravdu propojuje myšlenky hnutí Slow Food s trendem
kulinářského cestovního ruchu s ohledem na udržitelný cestovní ruch. Jeho existenci je tedy možné označit jako
příklad dobré praxe v případě udržitelného rozvoje.
Klíčová slova
gastronomie, Slow Food CE projekt, kulinářský cestovní ruch, udržitelný rozvoj
Annotation
Food, which, among other things, was created in response to unfavorable global changes, and culinary tourism,
the current tourism trend, as two possible tools for implementing ideas of sustainable development. In the
intersection of these instruments stands the Slow Food Central Europe project. The aim of this paper is to map the
problems of the involved project stakeholders, identify their solutions through the project and based on existing
outputs to evaluate the potential of similarly oriented projects for sustainable development. Secondary data
analysis and its interpretation, interviews with participants, observation and personal experience of the author
were used for processing. In conclusion, the Slow Food Central Europe project really links the Slow Food ideas
with the trend of culinary tourism with regard to sustainable tourism. Its existence can thus be described as an
example of good practice in the case of sustainable development.
Key words
gastronomy, Slow Food CE project, gastronomical tourism, food tourism, sustainable development
JEL classification: Z32, R11
1. Úvod
Kolem nás již několik let panuje tlak na aplikování a realizaci myšlenek udržitelného rozvoje, a to nejen v celistvé
rovině, jako je globální oteplování, ale v i sektorovém rozdělení. V cestovním ruchu je tento tlak signifikantní,
protože odvětví je enormní, neustále roste a přispívá tak výrazně ke všem obecným globálním problémům (Hall,
2008). Dále je nutné reflektovat fakt, že aktivity tohoto odvětví mohou vést k destrukci lokalizačních faktorů, díky
kterým vlastně vznikly (Hamarnehová, 2012), a případně negativně působit na lokální komunity, prostor,
ve kterém se odehrávají, a způsobit environmentální znečištění nejen v cíli cesty, ale především během ní.
Jedním z novodobých konceptů a nástrojů, jak zkusit implementovat konkrétní instrument udržitelného rozvoje
nejen do cestovního ruchu, představuje celosvětového hnutí Slow Food. Toto hnutí reaguje na nepříznivé změny
a na tlak na udržitelnost a od roku se 1986 zasazuje o férové a čisté stravování, podporuje výrobu lokálních
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
532
produktů, biodiverzitu potravin a učí kultuře stolování. Organizace svými myšlenkami přispěla ke vzniku nového
způsobu cestování označovaného jako Slow Tourism. Za další nástroj, který má potenciál přispět k udržitelnému
rozvoji a zároveň pomoct eliminovat negativní dopady cestovního ruchu, patří gastronomický cestovní ruch. Ten
s filozofií a existencí Slow Foodu nachází v mnoha konkrétních činnostech společný průnik.
Jeden z příkladů takového průniku představuje projekt Slow Food Central Europe (SFCE). 5 zemí a 11 partnerů
se za podpory hnutí Slow Food snaží řešit svoje problémy cestovního ruchu orientací na gastronomii. Cílem tohoto
příspěvku je tedy zmapovat problémy zainteresovaných stakeholderů, identifikovat jejich řešení pomocí projektu
a na základě dosavadních výstupů vyhodnotit potenciál obdobně zaměřených projektů pro udržitelný rozvoj.
2. Teoretická východiska
Pro účely tohoto příspěvku je nutné si uvědomit, jak se udržitelný rozvoj promítá na poli cestovního ruchu.
Cestovní ruch, který zabezpečuje zajištění současných potřeb účastníků cestovního ruchu, přitom pomáhá rozvíjet
potenciál území, šetrně se při něm využívají přírodní a kulturní hodnoty a ve výsledku vede k dlouhodobé
prosperitě dané oblasti, lze označit za udržitelný (Czechtourism, 2019). Pro lepší pochopení tematiky se používají
tzv. 3 pilíře – ekonomický, environmentální, sociální – mezi kterými musí nastat rovnováha, aby spolehlivě nesly
celý systém udržitelnosti (Leal Filho, Manolas, Pace, 2015).
Ekonomickou udržitelnost cestovního ruchu, která by mohla být mylně považovaná za nejdůležitější (Maier,
2015), lze ve sledovaném odvětví zajistit zejména udržením finančních toků v dané lokalitě, umocňovat je
multiplikačním efektem a zabránit odlivu zisku do zemí, ze kterých mohou případně pocházet developeři turistické
infrastruktury. Z cestovního ruchu by měla profitovat hlavně místní komunita, a to prostřednictvím fair trade
obchodních transakcí.
Sociokulturní udržitelnost bere v potaz to, že cestovní ruch má tendenci zaměstnávat hodně málo kvalifikované
pracovní síly. S ohledem na kvalitní životní úroveň domácích rezidentů, férový přístup k nim a vyplácení
adekvátních mezd se udržitelný cestovní ruch snaží nepřinášet do místa, kde se odehrává, negativní vlivy, které
by otřásly lokální komunitou a narušily zavedené pořádky (Ryglová, Burian, Vajčnerová, 2011). Tyto vlivy jsou
například kriminalita, vysídlování, přelidnění apod.
Nejznámější pilíř udržitelnosti a zpravila jediný, který se každému vybaví, řekne-li se udržitelný rozvoj, se
označuje jako environmentální udržitelnost (Moldan, 2015) a zahrnuje především účinnou ochranu životního
prostředí, a to ve smyslu přírodních zdrojů a bohatství, krajinného rázu ale i lidského zdraví. Jakákoliv činnost by
tak měla vést ke snížení emisí skleníkových plynů, zachovávat biodiverzitu a eliminovat negativní dopady
způsobené lidskou činností s lokálními následky (Pásková, 2012). Pro cestovní ruch je důležité zachovat jak
přírodní atraktivity, tak kulturně-historické, neboť pouze díky nim může být realizován. Požadavek na udržitelný
rozvoj zcela přetáčí cíl, který byl cestovnímu ruchu primárně kladen. Dnes požadavek na maximalizaci
ekonomických přínosů ustupuje ve prospěch dvěma ostatním zmíněným pilířům, a hlavním cílem se stává vznik
harmonie mezi potřebami návštěvníků a rezidentů.
Co může podnítit harmonii mezi návštěvníky a rezidenty? Jídlo. Na jedné straně jsou ti, kteří rádi ochutnají, na
straně druhé jsou lidé pyšní na gastronomické perly své kultury, kteří zároveň mohou být poskytovateli
stravovacích služeb pro návštěvníky. Dlužno dodat, že stravování se řadí mezi jednu z alternativ motivací, proč
cestovat a proč se účastnit cestovního ruchu. Pokud jídlo, jeho poznání a vše s tím spojené znamenají primární
důvod, proč se do destinace vydat, pak se cesta řadí do tzv. kulinářského cestovného ruchu (jiné pojmenování zní:
gastroturismus, gurmánský či gastronomický cestovní ruch). Výsledkem gastroturismu je zážitek v podobě
uspokojení chuťových buněk, ale i načerpání kulturních zvyklostí spojených se stolováním (z Vaníčka, 2012, cituje
Kostková, 2017). Pouhé uspokojení hladu a žízně však za kulinářský cestovní ruch považovat nelze. Jde o stále
rostoucí trend, a přesto že se často bere jako samozřejmost, jedná se o docela mladý obor – vznikl totiž teprve v
70 letech v Itálii (Robinson, Heitmann, Dieke, 2011).
Podle Robinsona, Heitmanna a Diekeho (2017) je gastroturismus jedinečnou možností, jak zatraktivnit dosud
neobjevená místa a jak cestovní ruch zrealizovat tam, kde nejsou takové táhnoucí poutavosti jako hory či písečné
pláže u moře. Rozvíjí venkovské oblasti a pracuje s místními zemědělci. Zcela výjimečnou kapitolou a
zhodnocujícím prvkem kulinářství jsou festivaly týkající se stravování. Mnohdy se jedná o známe a vyhlášené
akce, na které proudí tisíce návštěvníků. Jejich organizaci však přitom zaštítí i malá lokální komunita. Zpravidla
totiž bývaly tyto festivaly pořádány pro místní obyvatele a postupně se rozrostly (Kostková, 2017). Obdobnou akcí
dochází k interakci místních a návštěvníků, což je jedním z principů udržitelného cestovního ruchu. Lau a Li
(2018) dodávají, že je vždy lepší, když se do organizace festivalu zapojí místní obyvatelé, avšak zároveň musí
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
533
událost probíhat s jejich souhlasem, protože jinak by pod návalem náhlých návštěvníků mohlo dojít k iritaci domácí
komunity a nechuti k pořádání takové akce.
Jak již bylo řečeno, kulinářský cestovní ruch disponuje společným průsečíkem se zájmy organizace Slow Food.
Toto hnutí založil v roce 1986 italský novinář Carlo Petrini jako demonstrativní gesto proti otevření pobočky
fastfoodového řetězce McDonalds na římském náměstí Piazza di Spagna. V Manifestu, který toto hnutí záhy
vydalo, je shrnuta filozofie a principy hnutí a je zde definován hlavní cíl: být protikladem proti fastfoodovým
řetězcům a potravinové globalizaci světa. Hnutí bojuje především za obnovení a valorizaci místních
gastronomických tradic, vyvolání zájmu u lidí o to, aby se informovali o tom, co jedí a odkud jídlo pochází. Tři
základní principy znějí:
 dobrá, čerstvá a chutná strava, která uspokojuje všechny smysly a je součástí kulturního dědictví lidstva,
 je čistě a zdravě pěstovaná a vyráběná v harmonii s přírodou,
 za férové ceny pro její producenty i konzumenty (Slow Food Brno, 2019).
Slow Food však není jen o potravinách – jeho ideje ponoukají i k pomalejšímu, méně uspěchanému a méně
závistivému životnímu stylu, kultuře stolování a přístupu k jídlu a chápání stravy jako hodnotné komodity, ne jako
samozřejmosti (Robinson, Heitmann, Dieke, 2011).
Z pohledu cestovního ruchu přináší přístup Slow Foodu totéž, co gastroturismus, především tedy zvyšování
multiplikačního efektu plynoucího z každé utracené koruny návštěvníka regionu. Edukace o lokálním jídle a jeho
ochutnávání se však netýká pouze přijíždějících návštěvníků, ale i domácích komunit, u kterých místní
gastronomické dědictví může vyvolat pocit hrdosti, posílit sebevědomí a chuť starat se o kraj. Dále je možné
sledovat nepřímou úměru, že čím více je region izolovaný na periferii, tím méně pravděpodobněji v něm proběhl
proces stravovací globalizace (např. otevření poboček fastfoodových řetězců), a budou v něm proto
pravděpodobněji zachovány původní gastronomické zvyky. Tento fakt vyvolává potenciál pro cestovní ruch, který
by v tomto místě jinak zřejmě nepropukl (Petrini, 2013).
Filozofie Slow Foodu přispěla ke vzniku nové formy cestování známé jako Slow Tourism, zatím se však jedná o
formu praktikovanou pouze výklenkovým tržním segmentem. Slow Tourism přetáčí pohled na to, jak by měla
vypadat návštěva cizí lokality. Opouští od kvantity a objemu návštěvnických zážitků k jejich kvalitě, čímž pádem
se jejich počet snižuj (např. příprava lokálního jídla zabere více času, než rychlý oběd v mezinárodním
fastfoodovém řetězci). Tato forma cestovního ruchu respektuje hostující kulturu, komunitu, historii, životní
prostředí, zvyšuje počet mezilidských interakcí (návštěvníci mezi sebou a návštěvnicí s místními), čehož se
dosáhne jedině tím, že se sníží tempo trávení návštěvy (Robinson, Heitmann, Dieke, 2011). To vede k
maximálnímu požitku z cestování. Příklady, jak se chovat, aby byl člověk účastníkem Slow Tourismu, jsou
uvedeny v následující tabulce:
Tab. 1: Slow Tourism
Krok cesty Popis činnosti
plánování plánování pouze dopravy, minimum rezervování
čerpání informací eliminování četby průvodců, výběr pouze na základě tipů místních
jazyková vybavenost naučení se alespoň několika základních frází v místním jazyce
doprava a transport na místo
nahrazení dopravních prostředků rychlého spojení (např. letadla) alternativními
prostředky (případně pěšky, nebo na kole)
ubytování
využití ubytovacích zařízení s vlastní možností vaření, což donutí návštěvníka
zajít do místního obchodu a interagovat s domácí komunitou
pobyt v destinaci
neuzavírání se do rezortu, vyhledávání a navštěvovaní méně známých, skrytých
pokladů destinace, odklonění od „must see“ atraktivit, zjednodušení itinerář
pobytu, bytí v přírodě
služby pro čerpání služeb využívat výhradně místní živnostníky
Zdroj: vlastní zpracování na základě Pajmová (2013) a Robinson, Heitmann a Dieke, (2011)
3. Data a použité metody
Cíl příspěvku – zmapování problémů zainteresovaných stakeholderů, identifikování jejich řešení pomocí projektu
a hodnocení potenciálu obdobně zaměřených projektů pro udržitelný rozvoj na základě dosavadních výstupů
projektu – byl naplněn za pomocí analýzy sekundárních dat (statistické úřady jednotlivých zemí, ročenky vydávané
úřady, odborné databanky) a jejich následné interpretace. Dále bylo pro zpracování case study o projektu využito
polostruktorvaných rozhovorů s Mgr. Ing. Monikou Hlávkovou, projektovou manažerkou z Centrály cestovního
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
534
ruchu-Jižní Morava, dále s Mgr. Tomášem Václavíkem, předsedou spolku Slow Food Brno. Také bylo využito
autorčina pozorování a vlastní zkušenosti, neboť na projektu pracovala v rámci bývalého zaměstnání.
Význam hnutí Slow Food lze rovněž dokázat pomocí čísel. Počet zemí, které jsou do hnutí zapojeny, je více než
132, avšak počet lokálních komunit, tzv. konvivia, převyšuje 1 500 poboček. V České republice je například
zastoupeno 6 konvivií (Slow Food, 2019). To, že udržitelnost a gastronomie se snoubí dohromady jako novodobý
trend potvrzuje i Global Destination Sustainability Index (2016), který považuje toto spojení za 4. nejdůležitější
trend v udržitelném managementu destinace.
V projektu SFCE je zapojeno pět měst z pěti různých zemí. Jejich komparace je uvedena v tabulce č. 2. Lze vidět,
že charakter města a jejich cestovního ruchu se výrazně liší, a tak se účastníci projektu potýkají s jinými problémy
a navrhují jiné řešení realizace projektových aktivit. Dubrovník například vzhledem k počtu obyvatel a ke své
rozloze trpí pod náporem zahraničních turistů, kdežto zájmem Brna (a pravděpodobně i Kescekemétu) bude spíše
turisty přitáhnout. Zahraniční turisté v Benátkách a v Krakově se silně koncentrují pouze do historického středu,
bylo by tedy optimální nalézt způsob, jak se rovnoměrně rozprostřít po celé ploše 414 km2
.
Tab. 2: Komparace měst v projektu Slow Food Central Europe
Počet obyvatel k roku 2011 Rozloha v km2 Počet turistů v HUZ v roce 2017
domácí zahraniční
Benátky 261 362 414 897 512 6 964 780
Brno 379 871 230 334 433 388 102
Dubrovník 43 770 21 56 056 1 125 662
Kecskemét 111 411 322 nezjištěno
Krakov 757 611 327 6 300 000 2 800 000
Zdroj: vlastní zpracování na základě City population (2019), Központi Statisztikai Hivatal (2018), ČSÚ (2019a), Biuletyn
informacji publicznej miasto Kraków (2019), Worl population review (2019), Tourmis (2019), ČSÚ (2019b)
4. Case study – projekt Slow Food Central Europe
Pod taktovkou italského hnutí Slow Food a s finanční podporou programu Interreg Central Europe odstartoval v
červnu 2017 tříletý projekt Slow Food CE (registrační číslo CE936). Projektu se účastní celkem 11 partnerů z 5
členských zemí Evropské unie (obr. 1), mezi kterými lze najít jak zástupce veřejné správy, tak místních akčních
skupin a profesních institucí:
 Slow Food a Univerzita gastronomických věd, oboje sídlící v Bra, a město Benátky, Itálie
 Rozvojová agentura města Dubrovník a Spolek Kinookus sídlící v Dubrovníku, Chorvatsko
 Centrála cestovního ruchu Jižní Morava a sdružení Slow Food Brno sídlící v Brně, Česká republika
 Město Krakov a sdružení Slow Food Polska v Jerzmanowice, Polsko
 Město Kecskemét a sdružení Slow Food Kiskunság, Maďarsko
Obr. 1: Kartogram zapojených oblastí
Zdroj: vlastní zpracování autora na základě Slow Food CE (2019)
Projekt spojuje země, které lze víceméně zařadit do střední Evropy, a odehrává se na jejich veřejném prostoru.
Územní jednotky jsou však města, ne celé regiony, a to z toho důvodu, že jsou dostatečně malá, aby dokázala
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
535
ovlivnit podnikatelskou a společenskou scénu, ale zároveň dostatečně velká k tomu, aby sloužila jako brány na
mezinárodní trhy. Vybraných pět měst se tak na pár let stanou velkými laboratořemi.
Popisovaný projekt není jen o tom, aby lákal návštěvníky do daného místa a podporoval pouze cestovní ruch, ale
naopak se, po vzoru pilířů udržitelného cestovního ruchu, obrací také na lokální komunity, producenty,
konzumenty a svými aktivitami se snaží komunikovat a zvyšovat udržitelné životní prostředí. Hlavním cílem
projektu je hledání gastronomických produktů a tradic jednotlivých zemí a znalostí drobných řemeslníků
potřebných k jejich uchování při ochraně a zvyšování zemědělské biodiverzity. Projekt vychází z toho, že význam
gastronomie tvoří signifikantní aspekt jednotlivých lokálních kultur, formuje celkovou kulturní identitu každé
země, její důležitost neustále narůstá. Vzhledem k historickému vývoji, který byl samozřejmě celou dobu provázen
produkcí, zpracováním a spotřebou potravin, se v projektu používá sousloví gastronomické dědictví.
Mezi položky spadající pod gastronomické dědictví se řadí specifické potraviny, tradice a vědomosti řemeslníků.
Ty jsou důsledkem tisíců let přítomnosti lidí na daném místě, stejně tak jako sdílení a směňování s ostatními
komunitami. V případě zemí střední Evropy, protagonistů tohoto projektu, stojí nejen gastronomická kulturní
rozmanitost na společných základech. O to víc je zajímavé sledovat, s jakými problémy se města potýkají a jaké
řešení objevila.
Odpověď na otázku, jak toto gastronomické dědictví rozpoznat, identifikovat, zmapovat a s pomocí místních
činitelů k tomuto nehmotnému dědictví přidat hodnotu, a to vše při současné integraci hospodářské, ekologické a
sociální udržitelnosti, přinesou konkrétní aktivity projektu.
Výsledky aktivit by měly představovat inovativní řešení, jak tuto problematiku uchopit, a stát se modelovými
příklady, kterými se mohou inspirovat další města. Navržené aktivity a počet výstupů z těchto aktivit jsou:
 1 nadnárodní strategie: partneři budou společně pracovat na rozvoji obecné nadnárodní strategie pro
udržitelnou podporu gastronomického dědictví střední Evropy,
 12 školení: Budou uspořádána školení s cílem zlepšit dovednosti pracovníků projektových partnerů a
zúčastněných stran při identifikaci a dokumentaci gastronomického kulturního dědictví,
 6 nástrojů: partneři projektu vyvinou a otestují model pro identifikaci a dokumentaci gastronomických
kulturních zdrojů v každém partnerském městě;
 5 pilotních akcí: pro testování inovativních komunitních řešení pro podporu gastronomického dědictví ve
veřejných prostorech bude v zúčastněných městech realizováno pět pilotních akcí.
V prvním roce projektu vznikla v každém městě tzv. místní pracovní skupina projektu, do které se dobrovolně
přihlašují lokální aktéři gastronomické scény. Kromě informací o projektu a jeho realizaci jsou členům pracovní
skupiny nabídnuty vzdělávací workshopy a tematické, odborné diskuze. Cílem skupiny je formovat synergie mezi
místními aktéry (výrobci, maloobchodníky, neziskovými organizacemi a činiteli v sektoru kultury) a identifikovat
a propagovat tradiční potraviny a místní produkty jako nehmotné kulturní dědictví. Na základě pravidelných
schůzek všech pěti pracovních skupiny vznikly počáteční výstupy celého projektu.
Prvním výsledkem je publikace o gastronomii, historickému vývoji a současnosti místního potravinového systému
od výroby až po spotřebu a jemu odpovídajícímu ekonomickému a společenskému prostředí. Sbírání dat pro tuto
publikaci proběhlo prostřednictvím rekonstrukce historického, kulturního, sociálního a ekonomického kontextu s
využitím bibliografických, archivních, fotografických, audiovizuálních a ikonografických zdrojů a informací
dostupných v knihovnách, archivech, na univerzitách, ve studijních centrech, uměleckých galeriích apod. Za druhý
výstup vzniklý v rámci mapování gastronomického dědictví se považuje realizace volně publikovaných
videorozhovorů s producenty a zajímavými osobnostmi.
Hodnotným přínosem se však stala především formulace sady nástrojů na valorizaci gastronomického dědictví:
 Modul 1 – Veřejné trhy – role veřejných trhů ve valorizaci gastronomického a kulturního dědictví (kritéria a
jednotlivé kroky k založení Slow food trhu)
 Modul 2 – Kuchaři a šéfkuchaři – role kuchařů a šéfkuchařů ve valorizaci gastronomického a kulturního
dědictví
 Modul 3 – Vzdělávání v oblasti gastronomie – role vzdělávání v oblasti gastronomie ve valorizaci
gastronomického a kulturního dědictví (Slow food zkušenosti),
 Modul 4 – udržitelný cestovní ruch – role udržitelného cestovního ruchu ve valorizaci gastronomického a
kulturního dědictví (Slow food cestovní kritéria a zásady)
V průběhu roku 2019 dochází k realizaci další projektové aktivity, tzv. pilotních akcí (PA), které si každé město,
tj. spolupráce místních spolků a orgánů veřejné správy, navrhlo a sestavilo samo s ohledem na filozofii Slow Foodu
(tabulka č. 3).
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
536
Tab. 3: Srovnání pilotních akcí
Město Číslo Popis PA
Benátky
1 2 objevitelské itineráře – veřejná investice na ostrovy S. Erasmo a Pellestrina
2 na každém ostrově se nainstalují 3 ukazatele, které představí objevitelské trasy
3
v centrálních oblastech se nainstaluje 10 informačních tabulí obsahujících popis lokálních
produktů a gastronomie
4 tvorba mobilní aplikace pro virtuální tematické itineráře
Brno
1 vzdělávací balíček “K počátkům chuti” - výukový nástroj pro učitele na školách
2 kuchařka Chutě ročních období pro kuchaře v restauracích a jídelnách
3 online katalog farmářů a řemeslníků na webu www.ochutnejtemoravu.cz
4 ochutnávkové exhibice sezónních a místních potravin
5 praktické dílny pro děti a veřejnost, které ukáží a naučí techniky tradičního lokálního vaření
6 školní farmářský trh
Dubrovník
1 video rozhovory s vybranými místními farmáři a producenty
2 ochutnávka vybraných produktů a jídel zmíněných v rozhovorech
3
vypracování analýzy z psaných dokumentů, vědeckých i populárně naučných, a z diskuze s
lokálními experty z gastro – kulturního dědictví, která vytvoří historickou ilustraci situace
říč l í i
4 investice do infrastruktury, která podpoří produkci místních a tradičních potravin
5 multimediální výstava o lokálním gastronomickém dědictví
Krakov
1 web (http://culinary.krakow.pl/) s informacemi o Krakovském gastronomickém dědictví
2 místního průvodce pro zodpovědnou spotřebu a Krakow’s gastronomic heritage guide
3 gastrofestival – akce plná workshopů a ochutnávání, představí projekt
4 krakovská verze Slow Planet aplikace pro zodpovědné návštěvníky
5 zahájení Slow District Alliance – strategie, jak rozmístit toky turistů
Kecskemét
1 zkompletování edukačních a informačních materiálů o místní gastronomii
2 akce pro rodiny na trhu spojené s vařením a ochutnáváním poskytnutým producenty
3 profesionální semináře pro děti školou povinné a kuchařský program
4 ochutnávky pro děti + prezentování deskové hry s tématikou místních potravin a folklóru
5 letní kempy pro děti organizované na trhu
Zdroj: vlastní zpracování
Evaluační a kontrolní fáze se plánuje na poslední měsíce projektu, tedy na první polovinu roku 2020. Každý krok
projektu byl doposud hodnocen pomocí průběžného reportu, na konci se očekává odevzdání celkové monitorovací
zprávy.
5. Přínosy projektu
Zajímavé je, jak se problémy každého města zcela odlišují. Například v Benátkách, které dlouhodobě trpí pod
masovým náporem turistů s průměrnou návštěvností 60 tis. lidí denně, konstantním snižováním kvality služeb a
vysídlováním centra (Seraphin, Sheeran, Pilato, 2018), představují aktivity projektu úlevu přetíženému území.
Pilotní akce města, v tomto případě pilotní investice, se odehrávají na okrajových částech, resp. ostrovech města,
čímž se snižuje koncentrace návštěvníků města na jednom centrálním místě a komunikují se méně známé čtvrtě,
přičemž pro návštěvníky je stále jednoduché okolních ostrovů dosáhnout městkou hromadnou dopravou.
Obdobnou strategii si zvolilo město Krakov, kde aktivity projektu zřejmě povedou k usměrnění toků návštěvníků
a jejich rovnoměrnější distribuci po městských čtvrtí. S ohledem na velikost města je jistě potenciál pro nová,
skrytá, a přesto krásná místa hodná návštěv více než enormní. Stejně tak tomuto městu prospěje, že je
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
537
komunikováno pomocí jiného tématu než jako UNESCO památku. Docílí tím toho, že turisté budou mít jinou a
novou motivaci se znovu vracet.
Krakov, Brno a Benátky rovněž míří do sdílení informací v online prostředí, což může zčásti diskriminovat starší
účastníky cestovního ruchu, na druhou stranu tím odráží globální internetovou modernizaci. Všechna města kromě
Benátek mají v plánu organizovat gastrofestival, ochutnávkovou exhibici či jinak pojmenovaný/koncipovaný
event, ve kterém se veřejnost dozví o projektu a přiučí se o místním gastronomickém dědictví, kvalitě i výběru
jídla a díky workshopům se je naučí i sama vařit. Toto jednání by mohlo vést k nárůstu návštěvnosti daného místa.
Nepřehlédnutelný je směr Brna a Kecskemétu, kteří zcela evidentně míří na žáky základních škol a studenty
středních škol. Tento fakt se sice neprojeví v cestovním ruchu, nicméně, zapojení a edukace vlastních komunit je
jedním z bodů Slow filozofie a stejně tak udržitelného cestovního ruchu. Kromě dětí se však obrací také na
kuchaře, které jídlo připravují, jak dětem, tak dospělým. Jiné zapojení místních lze spatřit u Brna a Krakova, ti
zapojují místní producenty a farmáře ve vyšší míře než jako dodavatele na gastrofestivaly. Snahou Dubrovníku je
identifikovat a upozornit na to, že v regionu se vyskytuje kromě krásných staveb také místní kuchyně, která byla
doposud zcela opomíjená. Proto lze v jeho aktivitách zaznamenat hlavně informativní a analytický charakter.
6. Závěr
Závěrem nezbývá nic jiného než dodat, že všechna města se snaží zcela novou, nevyzkoušenou formou řešit svoje
problémy. Aktivity, které v projektu doposud proběhly, byly na základě reportování schváleny a vyhodnoceny
jako úspěšné. Pilotní akce, které se buď konají nyní, nebo teprve budou, mají nakročeno k tomu, aby skončily se
stejným výsledkem. Lze konstatovat, že projekt Slow Food Central Europe propojuje myšlenky hnutí Slow Food
s trendem kulinářského cestovního ruchu a s ohledem na udržitelný cestovní ruch. Jeho existenci je tedy možné
označit jako příklad dobré praxe v případě udržitelného rozvoje.
Literatura
[1] BIULETYN INFORMACJI PUBLICZNEJ MIASTO KRAKÓW (2019). Kraków w liczbach. [online].
[9.3.2019]. Dostupné z: http://www.bip.krakow.pl/zalaczniki/dokumenty/n/215089/karta
[2] CITY POPULATION (2019). City population. [online]. [9.3.2019]. Dostupné z:
https://www.citypopulation.de /
[3] CZECHTOURISM, (2019). Udržitelný cestovní ruch. [online]. [9.3.2019]. Dostupné z: http://www.eden-
czechtourism.cz/udrzitelny-cestovni-ruch/
[4] ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD (2019a). Charakteristika okresu Brno-město. [online]. [9.3.2019]. Dostupné
z: https://www.czso.cz/csu/xb/charakteristika_okresu_brno_mesto
[5] ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD (2019b). Hosté a přenocování v hromadných ubytovacích zařízeních.
[online]. [9.3.2019]. Dostupné z: https://vdb.czso.cz/vdbvo2/faces/cs/index.jsf?page=vystup-
objekt&z=T&f=TABULKA&skupId=1330&katalog=31743&pvo=CRU03a&pvo=CRU03a&str=v300&c=v
3~8__RP2017&u=v300__VUZEMI__43__582786#w=
[6] HAMARNEHOVÁ, I., (2012). Geografie turismu: mimoevropská teritoria. Praha: Grada. ISBN
9788024744308.
[7] HALL, C. M., (2008). Tourism planning: policies, processes and relationships. New York: Pearson/Prentice
Hall. ISBN 9780132046527.
[8] KÖZPONTI STATISZTIKAI HIVATAL (2018). Magyarország közigazgatási helynévkönyve 2018. január
1. [online]. [9.3.2019]. Dostupné z: https://www.ksh.hu/docs/hun/hnk/hnk_2018.pdf
[9] KOSTKOVÁ, M., (2017). Gastrofestivaly jako nástroj propagace regionu. In VANÍČEK, J., Gastronomie a
cestovní ruch. Opava: Slezská univerzita v Opavě, pp. 61-71. ISBN 978-80-7510-240-9.
[10]LAU, Ch., LI, Y., (2019). Analyzing the effects of an urban food festival: A place theory approach. Annals of
Tourism Research, vol. 74, pp. 43-55. ISSN 0160-7383. DOI 10.1016/j.annals.2018.10.004.
[11]LEAL FILHO, W., MANOLAS, M., PACE, P., (2015). The future we want. International Journal of
Sustainability in Higher Education, vol. 16, no. 1, pp. 112-119. ISSN1467-6370. DOI 10.1108/IJSHE-03-
2014-0036.
[12]MAIER, K. (2012). Udržitelný rozvoj území. Praha: Grada. ISBN 978-80-247-4198-7.
[13]MOLDAN, B., (2015). Podmaněná planeta. Praha: Karolinum. ISBN 978-80-246-2999-5.
[14]PAJMOVÁ, K., (2013). Slow tourism jako nová forma cestovního ruchu. [Disertační práce]. Praha: Vysoká
škola ekonomická.
[15]PÁSKOVÁ, M., (2012). Environmentalistika cestovního ruchu. Czech Journal of Tourism, vol. 1, no. 2, pp.
77113. ISSN 1805-9767.
[16]PETRINI, C., (2007). Slow Food Nation : Why Our Food Should Be Good, Clean, and Fair. New York:
Rizzoli Ex Libris. ISBN 978-084784130.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
538
[17]ROBINSON, P., HEITMANN S., DIEKE P., (2011). Research themes for tourism. Cambridge, MA: CABI.
ISBN 978-1-84593-684-6.
[18]RYGLOVÁ, K., BURIAN, M., VAJČNEROVÁ, I., (2011). Cestovní ruch – podnikatelské principy a
příležitosti v praxi. Praha: Grada Publishing. ISBN 978-80-247-4039-3.
[19]SERAPHIN, H, SHEERAN., P., PILATO, M. (2018). Over-tourism and the fall of Venice as a destination.
Journal of Destination Marketing & Management, vol. 9. pp. 374-376. [online]. [cit. 2019-03-10]. DOI
10.1016/j.jdmm.2018.01.011. ISSN 2212571X.
[20]SLOW FOOD (2019). Where we are. [online]. [9.3.2019]. Dostupné z: https://www.slowfood.com/about-
us/where-we-are/.
[21]SLOW FOOD BRNO (2019). Co je Slow Food. [online]. [9.3.2019]. Dostupné z:
http://www.slowfoodbrno.cz/co-je-slow-food.
[22]SLOW FOOD-CE (2019). SlowFood-CE [online]. [9.3.2019]. Dostupné z: https://www.interregcentral.eu/Content.Node/SlowFood-CE.html
.
[23]TOURMIS (2019). Nights and arrivals – annual data. [online]. [9.3.2019]. Dostupné z:
http://www.tourmis.info/cgi-bin/tmintro.pl.
[24]THE INDEX SUSTAINABILITY DESTINATION GLOBAL (2019). SlowFood-CE [online]. [9.3.2019].
Dostupné z: https://www.gds-index.com/uploads/extra/GDS-Index-trends-and-insights-2016-whitepaper.pdf.
[25]WORLD POPULATION REVIEW (2019). Venice Population 2019. [online]. [9.3.2019]. Dostupné z:
http://worldpopulationreview.com/world-cities/venice-population/.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
539
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-9268-2019-68
VYUŽITIE GEOCACHINGU V ROZVOJI CESTOVNÉHO
RUCHU NA ÚZEMÍ HORNÉHO LIPTOVA
Use of the geocaching for the tourism development in
Horný Liptov Region
GRÉTA VRBIČANOVÁ
MATEJ MOČKO
DOMINIKA KAISOVÁ
Katedra ekológie a environmentalistiky
Fakulta prírodných vied
Univerzita Konštantína Filozofa v Nitre
Department of Ecology and Environmental Sciences
Faculty of Natural Sciences
Constantine the Philosopher University in Nitra
 Tr. A. Hlinku 1, 949 74 Nitra, Slovak Republic
E-mail: greta.vrbicanova@ukf.sk; matej.mocko@ukf.sk; dominika.kaisova@ukf.sk
Anotácia
Rozvoj technológii neprináša so sebou len inovácie v procese plánovania, marketingu a stratégiách cestovného
ruchu (CR), ale vytvára aj podmienky pre vznik inovatívnych GPS (Globálny lokalizačný systém) hier
ovplyvňujúcich CR, napr. geocaching. Cieľom príspevku je prostredníctvom využitia Geografických informačných
systémov (GIS) a nástroja GRASS analyzovať na vybranom území Horného Liptova pešiu dostupnosť k vybraným
keškám (hlavným bodom geocachingu). Z hľadiska potenciálu rozvoja CR sa tieto body ukrývajú v turisticky
atraktívnych miestach, ktoré sú vďaka geocachingu „znovu objavené“ a vytvárajú podnet pre ďalší rozvoj CR
samospráv/regiónov. Na základe nášho prístupu sme na území identifikovali desať lokalít s najväčším potenciálom
pre rozvoj ekoturistiky či pre budovanie turistickej infraštruktúry (vyhliadkové miesta, lavičky, náučné chodníky a
tabule). Náš prístup môže viesť k šíreniu povedomia o potrebe ochrany prírody či kultúrneho dedičstva, ale aj k
rozmachu stravovacích/ubytovacích zariadení v jednotlivých obciach, ktorý by podporil miestnu a regionálnu
ekonomiku.
Kľúčové slová
geocaching, cestovný ruch, vzdialenostná dostupnosť, geografický informačný systém
Annotation
The technology development brings innovations in the tourism planning, marketing and strategy, also creates
conditions for the emergence of innovative Global Positioning System (GPS) games, that influence tourism, for
example geocaching. The aim of this article is through the use of Geographic Information Systems (GIS) and
GRASS analyze the availability of caches (the main points of geocaching) in the selected area of Horný Liptov
region. These points (caches) are hidden in tourist attractive places, which are due to geocaching "re-discovered"
and create incentives for the further development of tourism in municipalities / regions. Based on our approach,
we identified ten sites with the greatest potential for eco-tourism development or for building tourist infrastructure
(sightseeing, benches, instructional walkways and information boards). Our approach can lead to the
dissemination of awareness of the need for nature conservation or cultural heritage, as well as to the expansion
of catering/accommodation facilities in municipalities which can support the local and regional economy.
Key words
geocaching, tourism, distance accessibility, geographic information system
JEL classification: Z32, L83, C88
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
540
1. Úvod
Potenciál rozvoja cestovného ruchu (CR) každého územia ovplyvňuje rad lokalizačných, selektívnych
a realizačných predpokladov (Mariot, 2001). McNamara (2004) tvrdí, že ľudia majú vo zvyku opakovane
navštevovať stále tie isté lokality, či už vďaka zaužívaným zvykom alebo dobrej dostupnosti. Niektorí dokonca
označujú lokality svojich výletov do blízkeho okolia za nudné a ocenili by vidieť niečo nové, bez toho aby museli
vycestovať za hranice svojho regiónu (O’Hara et al., 2008). Geocaching ako relatívne nový fenomén poukazuje
na jedinečné lokality, ktoré obvykle nie sú nijak inak propagované ani bežne turistami vyhľadávané. Práve
objavovanie nových miest patrí k hlavným motívom zapojenia sa do hry geocaching. Zameriava sa predovšetkým
na nepropagované, „skryté“ lokality, ktoré sa vyznačujú nevšednou prírodnou krásou, zaujímavým historickým
pozadím. Okrem faktoru propagácie (povedomia), výrazne ovplyvňuje rozvoj CR aj dostupnosť jednotlivých
lokalít. Ako uvádzajú Dewilly & Flament (1993) „Je viac než pochopiteľné, že najvzácnejšie miesto či
najvýznamnejšia pamiatka, sa nestanú turistickými lokalitami pokiaľ nie sú prístupné“. Kľúčovú úlohu zohráva v
tejto problematike geografický informačný systém (GIS), ako hlavný nástroj implementácie priestorových analýz.
Cieľom príspevku je poukázať na možnosti rozšírenia ponuky CR na území Horného Liptova využitím
geocachingu a nástrojov GIS, ktoré by podnietili ďalší rozvoj územia obcí resp. regiónu.
1.1 Podstata geocachingu
Geocaching je celosvetová interaktívna GPS hra v teréne, ktorej užívatelia (keškári) používajú najčastejšie
smartfóny na vyhľadanie skrytých kontajnerov/plastových dóz (kešiek), ktoré ukrývajú denníky, kde
zaznamenávajú svoju návštevu a nechávajú odkazy/predmety pre ďalších hráčov. Následne sa k danej keške
prihlásia aj na webovej stránke geocachingu (www.geocaching.com), resp. prostredníctvom oficiálnej mobilnej
aplikácie Geocaching®, zdieľajú zážitky jej hľadania, fotografie alebo kešku ohodnotia. Po zapísaní sa pod
nájdenú kešku, pribudnú na konte hráča (keškára) body, ktoré účastníkov motivujú objavovať a vycestovať za
ďalšími keškami aj mimo svojho blízkeho okolia (Rosírio et al., 2019). Práve to je dôvod, prečo niektorí autori
vnímajú geocaching ako formu kreatívneho turizmu (Ihamäki, 2012; Attl, 2011). Zakladanie nových kešiek
samotnými hráčmi patrí taktiež k súčasti geocachingu, ich hlavným motívom je zdieľanie „unikátneho miesta“
s inými ľudmi/hráčmi v komunite (O’Hara et al., 2008). Formánková a Vágner (2012) nahliadajú na geocaching
nie ako na samostatnú formu cestovného ruchu, ale ako na komplement, podporný stimul, doplnkovú aktivitu
a nástroj cestovného ruchu. Viacerí autori označujú geocahing ako jeden z hlavných motívov turizmu/pohybovej
aktivity u mladej generácie (Skinner et al, 2018; Battista a West, 2018).
1.2 Charakteristika vybraného územia Horného Liptova
Vybrané modelové územie Horného Liptova je tvorené katastrami mesta Liptovský Mikuláš (LM) a priľahlých 14
obcí, ktoré sú súčasťou Miestnej akčnej skupiny Horný Liptov - MAS HL (Smrečany, Žiar, Veterná Poruba,
Konská, Jamník, Pribylina, Jakubovany, Liptovský Ondrej, Beňadiková, Uhorská Ves, Podtureň, Závažná Poruba,
Liptovský Ján a Liptovská Porúbka). Územie je situované v centrálnej časti okresu LM, v Žilinskom
samosprávnom kraji. Celková rozloha modelového územia predstavuje 405,60 km2
, ktoré sa rozprestiera na
východe Liptovskej kotliny, z južnej strany je lemované pohorím Nízke Tatry a zo severnej strany obklopené
pohorím Liptovské Tatry (Západné Tatry). Celkovo žije v záujmovom území 41 414 obyvateľov (31.12.2017),
z čoho sa väčšina sústreďuje v meste LM (31 345 obyvateľov) (ŠÚ SR, 2018). Územie je z hľadiska dostupnosti
situované vo výhodnej polohe, takmer jeho stredom prechádza železničná trať (trať č. 180 Žilina – Košice a v
smere západ – východ 12,8 km dlhý úsek diaľnice D1. Vybrané územie Horného Liptova disponuje širokou škálou
prírodného dedičstva, čo potvrdzuje aj existencia viacerých chránených území, vrátane NAPANT-u a TANAP-u.
S územím je späté rovnako aj kultúrne dedičstvo s ponukou kultúrnych pamiatok a rôznych atraktivít spojených s
tradíciami. Sme toho názoru, že vysoký potenciál neleží iba v oblasti súčasných centier CR ako sú mesto LM či
obec Liptovský Ján, ale celé územie má určitú kapacitu poskytovať možnosti pre rozvoj, zameraného
predovšetkým na šetrné formy CR (ekoturizmus) (Vrbičanová, Kramáreková, 2016).
1.3 Teoretické východiská problematiky
V odbornej literatúre, prevažne zahraničnej proveniencie, sa potenciálu geocachingu pre rozvoj CR venuje
niekoľko autorov. Prepojením geocachingu do marketingu CR sa zaoberali Boulaire a Hervet (2012). Ihamäki
(2008) analyzoval ako a kde využiť geocaching ako produkt zážitkového turizmu, neskôr na túto tému naviazali
aj Cord et al. (2015), ktorí pri priestorových analýzach rozmiestnenia kešiek v území využívali aj nástroj GIS.
Motívom výberu vhodných lokalít pre geocaching ako taký sa venovali v práci O’Hara et al. (2008). Na potenciál
geocachingu v podpore trvalo udržateľného CR a rozvoja ekonomiky poukazuje prípadová štúdia Černej
a Svobodovej (2018).
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
541
Väčšina dát, ktoré sa v oblasti CR využívajú majú priestorový charakter. Dominantné postavenie majú pri
spracovaní/zobrazovaní/analyzovaní týchto údajov Geografické informačné systémy (GIS) (Yeung a Hall, 2007).
Ich implementáciou do rozvoja CR sa zaoberá niekoľko autorov. Pridanú hodnotu nástrojov GIS vidí McAdam
(2010) v plánovaní CR a pri riešení projektov jeho rozvoja. V snahe o dosiahnutie trvalo udržateľného rozvoja
CR, sa podľa Bahaire a Elliott-White (2010) používa GIS pri posudzovaní vplyvov CR na životné prostredie, či v
skúmaní vhodnosti lokalít pre ďalší rozvoj. Medzi základné priestorové analýzy v GIS zaraďujeme dopyty,
merania, transformácie, popisnú sumarizáciu, optimalizačné techniky a testovanie hypotéz. Ich kombináciou
môžeme realizovať náročnejšie priestorové analýzy, medzi ktoré patria aj analýzy dostupností (Longley et al.,
2005). Clark (1990) definuje dostupnosť ako ľahkosť dosiahnutia miesta alebo služby z iných miest, ktorú je
možné merať napr. prekonanou vzdialenosťou, vynaloženými cestovnými nákladmi alebo časom trvania cesty.
Otázkou dostupnosti ako takej sa v podmienkach slovenského CR zaoberá vo svojich prácach Michniak (2009,
2010, 2013). Na vybranom území zohráva významný faktor lokalizácie kešiek aj ochrana prírody, ktorá je v rámci
geocachingu striktne dodržiavaná.
1.4 Metodika práce
V práci sme pre potreby hodnotenie dostupnosti využili dáta, ktoré zahŕňajú GPS súradnice polohy 98 aktívnych
tradičných (traditional) a zložených (multi-cache) kešiek (stav ku 1.3.2019) a stredov obcí na vybranom území
Horného Liptova. Stred obce bol zvolený ako východiskový bod z viacerých dôvodov: návštevník (keškár) musí
za účelom hľadania kešiek v širšom okolí prejsť aj intravilánom obce, z hľadiska dostupnosti je v strede obcí
prítomná zastávka verejnej autobusovej dopravy, vo všetkých prípadoch sa v strede obce nachádza maloobchod,
obecný úrad, prípadne pohostinstvo/reštaurácia (potenciálne body záujmu návštevníka). Zdrojom týchto údajov
boli mapové služby OpenStreetMap, Mapy.cz, Google Maps a internetová stránka geocachingu
(www.geocaching.com). Okrem dostupnosti zohráva čoraz väčšiu úlohu aj čas potrebný na dosiahnutie cieľa.
Rozvojom moderných technológií dochádza ku skracovaniu doby transportu (Duval, 2007), ale aj k rozvoju v
oblasti modelovania dostupnosti s použitím GIS pre potreby manažmentu CR (Mckercher, Lau, 2008). My sme sa
snažili inovovať prístup k tejto problematike tým, že kombinujeme viaceré faktory, ktoré priamo ovplyvňujú
dostupnosť (napr. sklonitosť terénu). Na rozdiel od Celata (2007), ktorý sa venoval automobilovej, autobusovej a
vlakovej dostupnosti, sme sa v tomto prípade zamerali len na pešiu dopravu (ako spôsobu prepravy zo stredu obce
ku jednotlivým keškám v neprístupnom teréne pre iné druhy dopravy). Na výpočet časovej dostupnosti zo stredov
obcí ku všetkým keškám bol na vybranom území použitý geografický informačný systém GRASS GIS. Pri výpočte
sme využili nástroj r.walk a definovali priemernú rýchlosť chôdze 5 km/h. Nástroj je schopný zohľadniť náročnosť
reliéfu formou tzv. frikčného povrchu, ktorý bol v tomto prípade definovaný prostredníctvom sklonitosti územia
vo vzťahu k smeru chôdze. Hlavnými vstupnými vrstvami boli rastrové vrstvy miestnej komunikácie (zdroj:
OpenStreetMap) a digitálneho modelu reliéfu (EU-DEM) obe s priestorovým rozlíšením 25 metrov. Do hodnotenia
bol zakomponovaný aj faktor návštevnosti jednotlivých kešiek (od roku ich založenia) ako aj miera ich
obľúbenosti, pridané fotografie (www.geocaching.com). Na základe analýzy návštevnosti jednotlivých kešiek sme
vyselektovali 10 najnavštevovanejších lokalít, ktoré nie sú samosprávami ani prostredníctvom MAS HL
propagované, nie sú zahrnuté v strategických dokumentoch obcí a združenia ako body záujmu rozvoja CR, pričom
v daných lokalitách chýba neinvazívna turistická infraštruktúra (napr. značenie, upravené chodníky, lavičky), ktorá
by podporila rozvoj mäkkej formy CR a ochrany prírody na území Horného Liptova. Mapové výstupy sme
vytvorili prostredníctvom informačného systému QGIS.
2. Výsledky a diskusia
Prvá keška (The Rock called "Kancel") na vybranom území Horného Liptova bola založená v roku 2003 v Lipt.
Jáne. Nachádza sa v blízkosti skalnej steny, ktorá je vyhľadávanou lokalitou pre začínajúcich horolezcov aj napriek
skutočnosti, že toto miesto nie je nijak inak samosprávou propagované ani prístupovo značené. S rozvojom
geocachingu vznikali na území Horného Liptova rôzne kešky, z ktorých väčšina (55 z 98) poukazuje na prírodné
lokality, zvyšné sú lokalizované v intraviláne obcí, spojené s historickými alebo inými architektonickými
objektami. Od svojich začiatkov prilákal geocaching na územie Horného Liptova v priebehu 16 rokov 32 483
keškárov - hráčov (stav ku 1. 3. 2019), čo v priemere predstavuje 2 030 návštevníkov územia ročne, ktorých
priamym alebo vedľajším zámerom návštevy jednotlivých lokalít bol geocaching.
Na základe grafického znázornenia pešej dostupnosti (v min.) zo stredov obcí ku všetkým aktívnym keškám (98)
na území Horného Liptova (obr. 1), môžeme skonštatovať, že sa prevažná väčšina nachádza vo vzdialenosti do 60
minút od stredu obce. S narastajúcou vzdialenosťou od intravilánu počet kešiek klesá, čo môže na jednej strane
ovplyvňovať aj existencia chránených území, v ktorých pohyb je pre návštevníkov (a keškárov) obmedzený, ale
aj predpoklad, že s rastúcou pešou vzdialenosťou klesá záujem o geocaching (Cord et al., 2015) Najväčší potenciál
pre rozvoj tkz. mäkkej “zelenej” formy cestovného ruchu, kde sa zaraďuje ekoturistika, vidiecky cestovný ruch
(Pourová, 2002) má z hľadiska pešej časovej dostupnosti (do 60 minút zo stredu obce) na základe bodov
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
542
geocachingu na svojom území mesto Lipt. Mikuláš (29 kešiek), obec Žiar (5), Lipt. Ján (10) a Smrečany (5). Podľa
obr. 1 si môžeme všimnúť, že potenciál rozvoja neleží iba v obciach, na území ktorých sa body geocachingu
nachádzajú, ale aj v takých, kde výskyt kešiek absentuje (napr. Lipt. Ondrej a Veterná Poruba). V rámci spolupráce
(vzájomnej propagácii) by takéto obce mohli profitovať z blízkych lokalít geocachingu, ktoré sa nachádzajú
v susedných katastroch. Takáto spolupráca by posilnila vzťahy medzi obcami v rámci združenia MAS HL
a územie by mohlo figurovať ako jeden súvislý celok, ktorý spája sieť turisticky atraktívnych lokalít.
Jeden z možných prístupov využitia geocachingu pre rozvoj CR na území Horného Liptova zahŕňa propagáciu
geocachingu ako takého. Samosprávami alebo manažmentom združenia môže byť geocaching podporovaný ako
forma spoznávania územia, navrhnuté môžu byť lokality, ktoré sú síce významné ale keškármi (návštevníkmi)
ignorované, podnietiť založenie kešky (skrýše) práve tam a náležite ju spropagovať. Formánková a Vágner (2012b)
tvrdia, že keškári vytvárajú novú cieľovú skupinu či komunitu ľudí, na ktorú sa dá zamerať v mnohých oblastiach.
Na účastníkov geocachingu sa dajú zacieliť rôzne marketingové stratégie, špeciálne výrobky, akcie a aktivity
prepojené s cestovaním a objavovaním nových miest. Spoločnosť Groundspeak (majiteľ geocachingu) často
nadväzuje kontakty s predstaviteľmi obcí a miest, resp. združeniami či organizáciami zameranými na CR, aby im
pomohli vytvoriť kešky a umiestniť ich do zaujímavých lokalít a upozorniť tak ľudí na krásy okolo nás. Takáto
služba vytvára možnosti rozvoja a prilákania turistov aj na územie už spomínaných obcí (Veterná Poruba a Lipt.
Ondrej), kde v súčasnosti nie je geocaching rozvinutý.
Obr. 1: Pešia dostupnosť v (min.) zo stredov obcí k aktívnym keškám na vybranom území Horného Liptova
(2019)
Zdroj: vlastné spracovanie (2019)
Na základe analýzy návštevnosti jednotlivých kešiek sme vyselektovali 10 lokalít, z ktorých sa 8 nachádza mimo
intravilánu, 6 kešiek poukazuje na prírodné krásy a 4 odkazujú na architektonické pamiatky (tab. 1, obr. 2).
Uvedené lokality (s výnimkou kešky „nad Jánom“) nie sú samosprávami ani MAS HL propagované (webové
stránky obcí, sociálne siete), vybavené turistickou infraštruktúrou ani zahrnuté do stratégii rozvoja CR či PHSR
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
543
jednotlivých obcí. Aj napriek týmto skutočnostiam preukazuje ich priemerná ročná návštevnosť záujem o tieto
lokality, ktoré by za predpokladu propagácie a doplnenia potrebnej neinvazívnej turistickej infraštruktúry (lavičky,
značenia, náučné chodníky) zvýšili počet návštevníkov vybraných oblastí a to aj za hranice komunity geocachingu.
Vďaka spolupráci nadšencov geocachingu a samosprávy Lipt. Ján sa podarilo v roku 2013 úspešne zrealizovať
projekt výstavby Svätojánskej rozhľadne na mieste, kde bola (a stále je) umiestnená keška „nad Jánom“.
Zatraktívnila sa nie len obec, ale aj lokálne povedomie o geocachingu a jeho potenciálu pre CR.
Vzhľadom na lokalizáciu vybraných lokalít s potenciálom pre rozvoj mäkkého CR v blízkosti intravilánu, existuje
predpoklad využívania služieb (stravovacie / ubytovacie zariadenia) na úrovni jednotlivých obcí, ktorý by
pozitívne ovplyvnil lokálnu ekonomiku a podporil rozvoj podnikania v oblasti vidieckeho CR resp. agroturizmu
(napr. malé farmy, včelárstvo). Takéto spestrenie možností trávenia voľného času na celom území MAS HL by
v konečnom dôsledku viedlo k prílivu návštevníkov aj z okolitých regiónov, šíreniu povedomia o samostatných
aktivitách združenia a orientovaní sa na šetrné formy CR (ekoturizmus). Podporovať záujem a atraktivitu
vybraných lokalít by samosprávy / manažment združenia mohli realizovať prostredníctvom svojich webových
stránok, sociálnych sietí (Facebook, Instagram), prepojením s už existujúcimi cyklotrasami, organizovaním
náučných poznávacích výletov pre školy s dôrazom na ochranu prírody a históriu územia.
Tab. 1: Lokality geocachingu s najväčším potenciálom pre rozvoj mäkkého CR na území Horného Liptova
(2019)
názov kešky
kataster
obce
priemerná
ročná
návštevnosť
pešia
dostupnosť zo
stredu obce
(v min.)
popis a potenciál pre rozvoj CR
Tri na
jednom
Liptovský
Ján
145 2
Lokalita 3 architektonických pamiatok na 1 mieste
- návrh turistickej trasy s informačnými tabuľami
v rámci obce, dôraz na historické dedičstvo
Dnes mňa,
zajtra teba
Liptovský
Ján
137 14
hrobka rodiny Szentiványiovcov (ktorí sa
významne podieľali na budovaní obce L. Ján) potrebná
rekonštrukcia - informačná tabuľa -
lavička
topoľ v LM
na Nicovo
Liptovský
Mikuláš
114 26
chránený strom s historickým, estetickým a
kultúrnym významom - lavička (výhľad na mesto
L. Mikuláš) - informačná tabuľa (prepojenie s
históriou SNP)
nad Jánom
Liptovský
Ján
90 21
rozhľadňa nad obcou- úspešne zrealizovaný
projekt, ktorého vznik podnietil geocaching potreba
dobudovania značeného prístupového
chodníka z obce a jeho udržiavanie
Liptovské
zvoničky
Žiar 85 1
zvonička v obci Žiar- informačná tabuľa, ktorá by
poukazovala na zaujímavé okolnosti vzniku
zvoničky
zaniknute
obce Liptova
- Ráztoky
Liptovský
Mikuláš
83 64
pozostatky cintorína obce Ráztoky zaplavenej L.
Marou - lavička s možnosťou výhľadov na vodnú
nádrž L. Mara - informačná tabuľa o zaniknutej
obci
Kyselka v
Račkovej
doline
Pribylina 82 72
minerálny pitný prameň - lavička - rekonštrukcia
prameňa - značená prístupová cesta k prameňu
vyhliadka na
Kriváň
Pribylina 74 158*
lúka s panoramatickými výhľadmi na Kriváň -
lavička
Lipa v
Smrečanoch
Smrečany 64 4
chránený strom na miestnom cintoríne s
duchovným a estetickým významom - lavička informačná
tabuľa
Račkova
dolina - tajch
Pribylina 60 105
jeden z najväčších tajchov postavených na horskej
bystrine v Slovensku z roku 1935 - informačná
tabuľa - lavička
Zdroj: www.geocaching.com (2019), vlastné spracovanie (2019)
*keška sa nachádza pri turistickej osade Podbanské (osada s administratívnym sídlom v obci Pribylina, z toho dôvodu bola
vzdialenosť počítaná zo stredu obce Pribylina a nie ako samostatného celku Podbanské)
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
544
Implementácia mapového zobrazenia časovej dostupnosti do strategických dokumentov obcí/združenia môže
uľahčiť plánovanie CR, grafické znázornenie na webových stránkach obcí/združenia uľahčí rozhodovanie
návštevníkom, ktorí by si mohli efektívne naplánovať svoj pobyt na území, rovnako aj propagácia takejto
inovatívnej formy prezentácie na sociálnych sieťach by podnietila záujem turistov navštíviť dané lokality. Tak isto
je možné obdobné mapové zobrazenie aplikovať do interaktívnej mapy, ktorú by samosprávy/manažment
združenia dopĺňali o zaujímavé lokality, vytvárali náučné trasy. Podľa Remeša a Vítka (2010) mladí turisti
nevenujú pozornosť informačným panelom a prostredníctvom geocachingu/mobilných aplikácii sa tieto
informácie dostanú aj medzi nich. Okrem toho sú náklady na zriadenie takýchto „virtuálnych náučných trás“
niekoľko násobne nižšie než tie klasické. S víziou aktívneho prepojenia a využívania prírodných zložiek
chránených území so socioekonomickými prvkami sa pre potreby CR ponúka otázka hodnotenia ekosystémových
služieb (Izakovičová et al., 2017). Hodnotenie môže pozitívne ovplyvniť plánovanie využívania krajiny,
orientované predovšetkým udržateľným smerom (Izakovičová et al., 2018). Takýto prístup nájde uplatnenie
obzvlášť v zraniteľných oblastiach, akým je napr. aj územie Horného Liptova.
Obr. 2: Pešia dostupnosť k lokalitám geocachingu s najväčším potenciálom pre rozvoj mäkkého CR na území
Horného Liptova (2019)
Zdroj: vlastné spracovanie (2019)
3. Záver
Éra informačného veku postupne preniká do všetkých odvetví hospodárstva a bežného života obyvateľov či
turistov. Výnimkou nie je ani CR, v ktorom sa uplatňujú nové prístupy v plánovaní, tvorbe stratégií či
v marketingu. Medzi inovácie patria aj priestorové analýzy, výpočet dostupností, spracovanie a vizualizácia
geopriestorových dát v open-source systémoch (GRASS GIS, QGIS, GIS), ktoré boli v tomto príspevku
aplikované na 98 bodov geocachingu (kešiek) na vybranom území Horného Liptova. Zamerali sme sa na jeden z
hlavných faktorov, ktorý ovplyvňuje turistov – vzdialenostnú dostupnosť (komplexná analýza pešej dostupnosti
vyjadrená v čase). Prostredníctvom geocachingu je na území Horného Liptova postupne od roku 2003
propagovaných a každoročne navštevovaných 98 lokalít, ktoré spĺňajú podmienky geocachingu a ktoré na územie
pritiahli doteraz celkovo 32 483 keškárov (návštevníkov). V príspevku sme sa zamerali na vybrané územie
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
545
Horného Liptova, kde sme prostredníctvom geocachingu identifikovali lokality, vhodné predovšetkým na rozvoj
mäkkých foriem CR, ako napr. ekoturizmus, ale aj ďalšie možnosti implementácie geocachingu do cestovného
ruchu na vybranom území. Potenciál geocachingu pre rozvoj cestovného ruchu je pomerne veľký, je však dôležité
ho správne pochopiť. Zvolením správnych marketingových nástrojov, ktoré neporušujú zásady geocachingu
a ochrany prírody, ale zároveň podnecujú chuť keškárov (návštevníkov) objavovať nové miesta, sa môže
dosiahnuť zvýšenie príjmov v oblasti ubytovacích či stravovacích zariadení alebo zlepšenie celkového image danej
lokality a šírenie povedomia o potrebe ochrany prírody a krajiny. Takýto návštevníci môžu zároveň svojou
aktivitou upozorniť na zaujímavé lokality, pritiahnuť ďalších návštevníkov a naštartovať tak aj turisticky
nezaujímavú obec, prípadne región. Inšpiráciu v geocachingu môžu v praxi cestovného ruchu uplatňovať aj
miestne samosprávy, resp. združenia. K tejto problematike sa dá pristupovať dvomi prístupmi – buď nami
predstavená metóda využitia geocachingu ako nástroja na vytipovanie lokalít, ktoré nesú potenciál pre rozvoj
neinvazívnych foriem cestovného ruchu, ale nie sú okrem geocachingu propagované pre širší okruh bežných
návštevníkov alebo rozvíjať geocaching ako taký a orientovať sa len na segment jeho hráčov, ktorý si ale vyžaduje
dôsledné a finančne náročnejšie plánovanie marketingových stratégii (napr. ponuka suvenírov či vybavenie pre
hráčov s miestnou tematikou, špeciálne GPS zariadenia, organizovanie podujatí, akcií pre hráčov, aktívna
propagácia v printových či online médiách, na sociálnych sieťach).
Literatúra
[1] ATTL, P., (2011). Změny v motivacích účastníků cestovního ruchu. In: Sborník recenzovaných příspěvků
mezinárodní vědecké konference Hotelnictví, turismus a vzdělávání. Praha: Tribun EU. ISBN 978-80-87411-
15-5.
[2] BAHAIRE, T., ELLIOTT-WHITE, M., (2010). The application of geographical information systems (GIS)
in sustainable tourism planning: A review. Journal of Sustainable Tourism, vol. 7, no. 2, pp. 159-174. ISSN
0966-9582.
[3] BATTISTA, R. A., WEST, T., (2018). The Use of Geocaching as a Form of Physical Activity in Youth.
American journal of health education, vol. 49, no. 3, pp. 125-132. DOI 10.1080/19325037.2018.1428700.
[4] BOULAIRE, CH., HERVET, G., (2012). New Itinerancy: the Potential of Geocaching for Tourism.
International journal of management cases. Special Issue: Papers from the 9th International CIRCLE
Conference, pp. 210-218. DOI 10.5848/APBJ.2012.00099.
[5] CELATA, F., (2007). Geographic marginality, transport accessibility and tourism development. In Celant, A.
(Ed.) Global tourism and regional competitiveness. Bologna: Patron, pp. 37-46. ISBN 978-8-85552-921-1.
[6] CLARK, N., (1990). The penguin dictionary of geography. Harmondsworth: Penguin. ISBN 978-01-405-
1505-3.
[7] CORD, A. F., ROESSIGER, F,. SCHWARZ, N., (2015). Geocaching data as an indicator for recreational
ecosystem services in urban areas: Exploring spatial gradients, preferences and motivations. Landscape and
urban planning, vol. 144, pp. 151-162. DOI.org/10.1016/j.landurbplan.2015.08.015.
[8] ČERNÁ, M., SVOBODOVÁ, L., (2018). Geocaching in the Czech Republic and India with a Focus on
Selected Aspects - Comparative Study. In Hradec Economic Days, vol. 8, no. 1, pp. 180-189. ISSN 2464-
6059.
[9] DEWILLY J. M., FLAMENT E., (1993). Géographie du tourisme et des loisirs, in the colection Dossiers des
images economique du monde. Hommes et Terres du Nord, vol. 2. pp. 122. ISSN 0018-439X.
[10]DUVAL, D. T., (2007). Tourism and transport: Modes, networks and flows. Channel View Publications. VB:
MPG Books Ltd. 327 p. ISBN 978-1-84541-064-3.
[11]FORMÁNKOVÁ, Z., VÁGNER, J. (2012). Geocaching jako inovativní možnost rozvoje lokálního
cestovního ruchu. In 3. Mezinárodní kolokvium o cestovním ruchu. Sborník příspěvků. Brno: Masarykova
univerzita, pp. 7-25. ISBN 978-80-210-6078-4.
[12]FORMÁNKOVÁ, Z., VÁGNER. J. (2012b). Potenciál geocachingu při rozvoji cestovního ruchu. Studia
Turistica, vol. 3, no. 2, pp. 9-17. ISSN 1804-252X.
[13]IHAMÄKI, P., (2012). Geocachers: the creative tourism experience. Journal of Hospitality and Tourism
Technology, vol. 3. no. 3, pp. 152-175. DOI 10.1108/17579881211264468.
[14]IHAMÄKI, P., LUIMULA, M., (2013). Players’ Experiences in a Sports Geocaching game. In Emerging
Research and Trends in Interactivity and the Human-Computer Interface. IGI Global. DOI 10.4018/978-1-
4666-4623-0.ch006.
[15]IZAKOVIČOVAÁ, Z., MEDERLY, P., PETROVIČ, F., (2017). Long-Term Land Use Changes Driven by
Urbanisation and Their Environmental Effects (Example of Trnava City, Slovakia). Sustainability, vol. 9, no.
9, pp. 1-28. DOI 10.3390/su9091553.
[16]IZAKOVIČOVAÁ, Z., ŠPULEROVÁ, J., PETROVIČ, F., (2018). Integrated Approach to Sustainable Land
Use Management. Environments, vol. 5, no. 37, pp. 1-16. DOI 10.3390/environments5030037.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
546
[17]LONGLEY, A. P., M. F. GOODCHILD, D. J. MAGUIRE, RHIND. D. R., (2005). Geographical Information
Systems and Science. England: John Wiley & Sons Ltd. ISBN 0-470-87000-1.
[18]MARIOT, P., (2001). Contribution to the typification of the tourist resorts. Geografický časopis, vol. 53, no.
4, pp. 307-319. ISSN 2453-8787.
[19]MCADAM, D., (2010). The value and scope of geographical information systems in tourism management.
Journal of Sustainable Tourism, vol. 7, no. 1, pp. 77-92. ISNN 0966-9582.
[20]MCKERCHER, B., LAU, G., (2008). Movement patterns of tourists within a destination. Tourism
Geographies, vol. 10, no. 3, pp. 355-374. ISSN 1470-1340.
[21]McNAMARA, J., (2004). Geocaching for dummies. Hoboken, NJ: Wiley Pub. ISBN 07-645-7571-6.
[22]MICHNIAK, D., (2009). Dostupnosť vybraných turistických stredísk v regióne Tatier. In Regionálne
štruktúry ČR a SR : časové a priestorové zmeny. Bratislava: Geografický ústav SAV, pp. 44-49. ISBN 978-
80-970076-6-9.
[23]MICHNIAK, D., (2010). Vplyv dostupnosti na rozvoj cestovného ruchu vo vybraných regiónoch na
Slovensku. Geographia Cassoviensis, vol. 4, pp. 114-117. ISSN 1337-6748.
[24]MICHNIAK, D., (2013). Možnosti hodnotenia dopravnej dostupnosti z hľadiska jej vplyvu na rozvoj
cestovného ruchu (na príklade slovensko‐poľského pohraničia). Studia Turistica, vol. 4, no. 1, pp. 28-37. ISSN
1804-252X.
[25]O’HARA, K., (2008). Understanding Geocachng Practices and Motivations. In Conference: Proceedings of
the 2008 Conference on Human Factors in Computing Systems, pp. 1177-1186. ISBN 978-1-60558-011-1.
DOI 10.1145/1357054.1357239.
[26]POUROVÁ, M., (2002). Agroturistika. Praha: Česká zemědelská univerzita.
[27]REMEŠ, R., VÍTEK, O., (2010). Česko – geocachingová velmoc. In Rekreace a ochrana přírody: sborník
příspěvků: 5. a 6. května 2010. Společenské a vzdělávací centrum zámku ve Křtinách. Brno: Mendelova
univerzita v Brně, pp. 5 - 7. ISBN 9788073753986.
[28]ROSÁRIO, I. T., REBELO, R., CARLOSO, P., SEGURADO, P., MENDES, R. N., SANTOS-REIS, M.,
(2019). Can geocaching be an indicator of cultural ecosystem services? The case of the montadosavannahlike
landscape. Ecological Indicators, vol. 99. pp. 375-386. ISSN 1470-160X.
[29]SKINNER, H., SAPONG, D., WHITE, G. R. T., (2018). Meeting the needs of the Millennials and Generation
Z: gamification in tourism through geocaching. Journal of tourism futures, vol. 4, no. 1, pp. 93-104. DOI
10.1108/JTF-12-2017-0060.
[30]ŠÚ SR, (2018). Bilancia pohybu obyvateľstva na Slovensku podľa obcí. [online]. [cit. 2018-09-10]. Dostupné
z: http://datacube.statistics.sk/TM1WebSK/TM1WebLogin.aspx.
[31]VRBIČANOVÁ G., KRAMÁREKOVÁ, H., (2016). Aktuálne trendy regionálneho rozvoja Miestnej akčnej
skupiny Horný Liptov. Geografické informácie, vol. 20, no. 2, pp. 793-806. ISSN 1337-9453.
[32]YEUNG, K., HALL, B. G., (2007). Spatial database systems: Design, implementation and project
management. Netherlands: Springer. ISBN 978-1-4020-5393-1.
Prípravu tohto článku podporila grantová agentúra APVV prostredníctvom projektu APVV-17-0377
Hodnotenie novodobých zmien a vývojových trendov poľnohospodárskej krajiny Slovenska.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
547
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-9268-2019-69
TRANSFORMÁCIA ÚZEMNEJ IDENTITY „KREMNICKÉHO
HAUERLANDU“
Transformation of territorial identity in the „Kremnický Hauerland“
region
MAGDALÉNA NEMČÍKOVÁ 1
ALFRED KROGMANN 1
DAŠA OREMUSOVÁ 1
VIERA SCHOLZOVÁ 2
1
Katedra geografie a regionálneho rozvoja
Fakulta Prírodných vied
Univerzita Konštantína Filozofa v Nitre
1
Depart. of Geography and Regional Development
Faculty of Natural Sciences
Constantine the Philosopher University in Nitra
 Trieda A. Hlinku 1, 949 74 Nitra, Slovak Republic
E-mail: mnemcikova@ukf.sk, akrogmann@ukf.sk, doremusova@ukf.sk
2
Sekcia zberu a spracovania dát v priemysle a
terénnych zisťovaní v Banskej Bystrici
Štatistický úrad SR
2
Section of Industrial Data Collection and
Processing and Field Surveys in Banská Bystrica
Statistical Office of the Slovak Republic
 Trieda SNP 75, 974 89 Banská Bystrica, Slovak Republic
E-mail: scholzova.viera@gmail.com
Anotácia
Skúmanie vzťahov medzi jedincami, resp. spoločnosťou a konkrétnym územím je v centre záujmu nielen geografie.
Koncept územnej identity je predmetom viacerých geografických výskumov, z dôvodu, že územná identita je
považovaná za „mäkký“ faktor, resp. nástroj regionálneho rozvoja. Cieľom príspevku je identifikácia a následná
analýza hlavných procesov a faktorov, ktoré formujú aktuálnu identitu regiónu „Kremnický Hauerland“.
Príspevok sa venuje aj dôležitým historickým udalostiam, ktoré mali vplyv na vývoj územnej identity. Súčasťou je
aj interpretácia výsledkov empirického výskumu, ktorým sme prostredníctvom terénneho pozorovania, dotazníka
ako aj riadeného rozhovoru zisťovali stav a úroveň regionálneho povedomia u obyvateľov regiónu. V závere
načrtneme perspektívy vývoja územnej identity v regióne „Kremnický Hauerland“.
Kľúčové slová
územná identita, identita regiónu, regionálne povedomie, transformácia
Annotation
Investigation of relations between individuals or society and a particular territory are at the center of attention
not only in geography. The concept of territorial identity is the subject of a number of geographic studies due to
the fact that territorial identity is considered to be a “soft” factor or a tool of regional development. The aim of
this paper is to identify and analyze the main processes and factors which form the current identity of the
“Kremnický Hauerland” region. The paper also deals with important historical events that have influenced the
development of territorial identity. It also includes an interpretation of the results of empirical research through
which we surveyed the state and level of regional awareness among the inhabitants of the region using field survey,
questionnaire and controlled interview. In the end, we will outline the prospects for the development of territorial
identity in the “Kremnický Hauerland” region.
Key words
territorial identity, identity of region, regional awareness, transformation
JEL classification: R58, O13, O15, O18
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
548
1. Úvod
Neustále ekonomické, sociálne, či kultúrne zmeny v spoločnosti sa prejavujú nielen v čase ale aj v priestore.
Jedným zo spôsobov ako identifikovať tieto zmeny, ich dynamiku, intenzitu, rozsah či vplyv na konkrétne územie
je aj stanovenie jeho územnej identity. Prostredníctvom územnej identity vyjadrujeme mieru stotožnenia sa ľudí,
resp. spoločnosti s priestorom. V príspevku sa zaoberáme formovaním územnej identity regiónu „Kremnický
Hauerland“, jej premenami v čase a ako aj percepciou regiónu obyvateľmi.
2. Cieľ a metodika
Identifikácia a následná analýza hlavných procesov a faktorov, ktoré formujú aktuálnu identitu regiónu
„Kremnický Hauerland“, je cieľom príspevku. Pozornosť je venovaná nielen dôležitým historickým udalostiam,
ktoré mali vplyv na vývoj územnej identity regiónu ale aj regionálnemu povedomiu obyvateľov. Záverečná časť
príspevku sa zaoberá perspektívami vývoja územnej identity v regióne „Kremnický Hauerland“.
V záujme dosiahnutia uvedeného cieľa je potrebné vytvoriť teoretický základ k pojmom územná identita, identita
regiónu ako aj regionálne povedomie. Pri tvorbe teoretického základu príspevku boli uplatňované najmä metódy
abstrakcie, analýzy, indukcie, dedukcie a komparácie. Pri realizácii empirického výskumu sme aplikovali
z kvalitatívnych metód terénne pozorovanie, dotazník ako aj riadený rozhovor. Hlavnou prioritou výskumu bolo
zistiť vzťah miestneho obyvateľstva k vymedzenému regiónu. Z 321 zúčastnených respondentov bola väčšina
anketovaných (93,77 %) prostredníctvom dotazníka, zvyšok respondentov (6,23 %) odpovedalo v rámci riadeného
štruktúrovaného rozhovoru na 16 otázok (Scholzová, 2018). Pri realizácii dotazníkového prieskumu boli
respondenti rozdelení na základe produktívneho veku na dve skupiny, pričom pre každú bol vytvorený samostatný
dotazník. Skupina respondentov do 14 rokov (predproduktívna skupina obyvateľstva) odpovedala na otázky, na
základe ktorých sme mohli určiť perspektívy formovania územnej identity regiónu. Naopak odpovede
respondentov produktívnej (15-64 r.) a poproduktívnej (65 r. a viac) vekovej skupiny nám boli nápomocné pri
identifikácii reálneho stavu územnej identity v regióne „Kremnického Hauerlandu“. V obidvoch dotazníkoch sa
vyskytovali položky uzavreté, otvorené ako aj polouzavreté. Pri vyhodnotení dotazníkov ako aj odpovedí
z riadeného rozhovoru boli využité matematicko-štatistické metódy.
3. Územná identita v kontexte geografického výskumu
Témou územnej identity sa začali výskumníci zaoberať v 80. rokoch 20. stor., v rámci konceptu novej regionálnej
geografie (Chromý, 2003). Paasi (2010) chápe územnú identitu ako súčasť sociálnej identity. Teoretickometodologickým
východiskám územnej, resp. regionálnej identity sa v počiatkoch venoval najmä fínsky geograf
Paasi, (1986, 2003, 2010). V práci z roku 1986 sa zaoberá konceptom regionálnej identity, pričom rozlišuje jej dve
dimenzie: regionálnu identitu obyvateľstva (regionálne povedomie) a identitu regiónu. S jeho konceptom
regionálnej identity sa stotožnili viacerí českí a slovenskí autori, napr. Chromý (2003), Chromý, Skála (2010),
Chromý et. al (2014), Bucher, Kunáková (2010), Odehnal, Šerý (2012), Nikischer (2014), Nemčíková et. al (2018),
Repaská et. al (2015). Teoretickým východiskám výskumu identity sa venuje aj Vencálek (1998), Raagmaa (2002),
Hasprová (2004), Kasala (2008, 2014), Fialová, Vágner (2012), Melnychuk, Gnatiuk (2018) a i. V súlade s týmto
konceptom parciálne analyzujeme v príspevku regionálnu identitu regiónu „Kremnického Hauerlandu“ ako aj
regionálne povedomie jeho obyvateľov.
4. Vymedzenie územia
Záujmové územie, ktoré sme vyčlenili na základe komplexného historicko-geografického prístupu, tvorí mesto
Kremnica a päť obcí (Kunešov, Kremnické Bane, Krahule, Lúčky a Kopernica). Administratívne patria do okresu
Žiar nad Hronom (mapa 1). Región je zároveň súčasťou funkčného mestského regiónu Žiar nad Hronom.
Vymedzené územie tvorí nodálny región, s jediným centrom subregionálneho významu - mestom Kremnica
(Scholzová, 2018). V regióne „Kremnický Hauerland“ žije na ploche 111 km2
6 693 obyvateľov (ku 30.11.2018),
pričom až 79,4 % obyvateľov v meste Kremnica. Historicky patrila do regiónu aj obec Turček (pôvodne dve obce:
Horný Turček a Dolný Turček) (obr. 1), ale v rámci súčasných sociálno-priestorových väzieb (región Turiec, okres
Turčianske Teplice a i.) sme ju do regiónu „Kremnický Hauerland“ nezaradili.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
549
Mapa 1: Užšie územné vzťahy „Kremnického Hauerlandu“
Zdroj: Scholzová (2018), spracované autormi
Toponymum Hauerland sa začalo používať až v tridsiatych rokoch 20. stor. Vyjadruje oblasť stredného Slovenska
s centrami Kremnica, Nitrianske Pravno a Handlová, ktorú osídľovali karpatskí Nemci. Pomenovanie je odvodené
z názvu viacerých obcí na tomto území, ktoré majú v nemčine koncovku – hau (napr. Kuneshhau (Kunešov),
Honneshau (Lúčky) a i.). Hauen znamená v preklade klčovanie, teda Hauerland – krajina, ktorá vznikla na
vyklčovanom mieste (Ďurkovská, 2007). V rámci skúmania územnej identity sme ako ďalšie regionalizačné
kritérium pri vyčlenení „Kremnického Hauerlandu“ použili nárečie. Hanika (1952) identifikoval v tejto časti
Hauerlandu dve nárečové skupiny: mestské nárečie Kremnice (tzv. Pärgstädterisch) a druhú tvorí mierne odlišné
nárečie v siedmych kremnických obciach: Krahule (Blaufuß), Kremnické Bane (Johannesberg), Kunešov
(Kuneschhau), Lúčky (Honneshau), Kopernica (Deutsch-Litta) a Horný a Dolný Turček (Ober- und Unterturz)
(obr. 1).
Obr. 1: Poloha „Kremnického Hauerlandu“ v rámci Hauerlandu na strednom Slovensku v 14. storočí
Zdroj: Huba (2014), upravené autormi
5. Vývoj a formovanie územnej identity regiónu
Na vývoj objektívnej dimenzie regionálnej identity (identita regiónu) mala z fyzickogeografických pomerov
najväčší vplyv jeho geologická stavba. Celý región je súčasťou Kremnických vrchov, ktoré radíme ku
stredoslovenským neovulkanitom. A práve rudy bohaté najmä na zlato a striebro ovplyvnili vývoj regiónu, jeho
identitu, na celé stáročia. Aj keď sa vznik slobodného kráľovského mesta Kremnica datuje až od roku 1328, územie
bolo osídlené ako aj banícky využívané oveľa skôr (od 8. až 9. stor.) (KIC Kremnica, 2015). Keďže táto oblasť
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
550
bola pomerne riedko osídlená domácim obyvateľstvom, prebiehalo od 12. stor. jej kolonizovanie na tzv.
nemeckom práve (Horváthová. 2002, Kárpáty, 2002, Šolcová, 2008). Do regiónu sa prisťahovali okrem Nemcov
Taliani, Česi a iné národnosti. Kremnica sa stala sídlom kráľovskej banskej a mincovej komory a to podnietilo aj
vznik okolitých osád. Vzhľadom na intenzívnu banskú činnosť boli ich zakladateľmi najmä nemeckí baníci,
drevorubači, uhliari či remeselníci. Práve nemeckí kolonisti priviedli mnohé inovačné prvky nielen do regiónu, ale
aj na celé územie dnešného Slovenska. Kremnica sa stala na dlhé obdobie významným hospodárskym, kultúrnym
ale aj vzdelávacím centrom. Až do 16. stor. malo nemecké obyvateľstvo dominanciu nad pôvodným, ale aj po
tomto období tvorilo veľmi významnú časť. Napr. v roku 1880 si v meste Kremnica vykazovalo ešte 72 %
obyvateľov za svoj materinský jazyk nemčinu, v roku 1900 - 45,2 % a v roku 1910 už len 33,2 % (Majo, 2012,
Žudel, 1994). Odlišná bola situácia v ostatných piatich obciach Kremnického Hauerlandu, kde sa podiel
obyvateľstva s nemeckým materinským jazykom pohyboval v roku 1900 od 90 % (Kremnické Bane) až po 99,6
% v obci Krahule. Obdobná bola situácia aj v roku 1910 - 88,7 % v Kremnických Baniach a najväčší podiel v obci
Lúčky (98,9 %) (Majo, 2012). Rapídne sa počty nemeckej menšiny na Slovensku znížili po II. svetovej vojne. Aj
v období po roku 1989, keď došlo ku oživeniu identity ako aj inštitucionalizácii života nemeckej menšiny,
zaznamenávame jej pokles či už v sledovanom regióne, alebo na celom Slovensku (Šprocha, Majo, 2016). V roku
2011 sa ku nemeckej národnosti v regióne hlásilo len 172 obyvateľov (Bačík, 2019). V centre regiónu, v meste
Kremnica, tvorili obyvatelia nemeckej národnosti len 0,8 %, ale obec Krahule mala v rámci Slovenska najvyšší
podiel tejto menšiny, a to až 31,5 % (62 obyvateľov). Vyšší podiel sme zaznamenali aj v obci Kunešov (14 %).
Práve tieto dve obce majú aj tabule s dvojjazyčným označením názvu obce: Krahule – Blaufuss, Kunešov –
Kuneschhau..
Z historického vývoja vyplýva, že práve baníctvo a kultúra karpatských Nemcov mali v minulosti najvýraznejší
vplyv na formovanie územnej identity regiónu. Dodnes sú v regióne „Kremnického Hauerlandu“ viditeľné vplyvy
spomínaných dvoch faktorov. Časť hmotného kultúrneho dedičstva je spätá s baníckou tradíciou v regióne.
Nachádza sa tu viacero banských technických pamiatok: šachty, štôlne (napr. štôlňa Andrej prístupná verejnosti
od r. 2008), klopačka. Návštevníci a aj domáci sa môžu s baníckou históriou oboznámiť aj na troch hlavných
a troch vedľajších trasách náučných chodníkov „Po stopách baníckej činnosti“ (KIC Kremnica, 2015). Banícka
minulosť je zrejmá aj z architektúry, vo viacerých sídlach existujú zrekonštruované pôvodné banícke domy (obr.
2 a 3). Banícka tradícia našla odraz aj v erboch troch obcí (Kremnické Bane, Kunešov a Lúčky).
Obr. 2: Banícky dom v Kremnici Obr. 3: Banícky dom v obci Krahule
Zdroj: Scholzová (2018) Zdroj: Scholzová (2018)
Nehmotné kultúrne dedičstvo tvoria v tejto oblasti najmä tradície, jazyk ale aj kuchyňa. O priblíženie a zachovanie
histórie baníctva, baníckych tradícií v regióne sa od roku 2009 snaží Kremnický banský spolok. Najznámejšou
akciou spolku je organizovanie každoročného podujatia „kremnický šachtág“, ktorým si obyvatelia regiónu
pripomínajú banské nešťastie na Šturci v roku 1443. V minulosti bol región známy aj kremnickou čipkou, keďže
čipkárstvo bolo doplnkovým zamestnaním pre ženy z regiónu už od 17. stor. V piatich sídlach regiónu (okrem
Kopernice) pôsobila Štátna čipkárska škola s centrom v Kremnických Baniach. V súčasnosti sa táto tradícia
uchováva prostredníctvom Klubu paličkovanej čipky v Kremnici. Región „Kremnického Hauerlandu“ bol
v minulosti charakteristický veľkou rôznorodosťou. Každá obec mala svoje nemecké nárečie, ktorým však dodnes
hovorí už len zopár starších obyvateľov. Po II. svetovej vojne, po odsune veľkej časti Nemcov z regiónu,
používanie týchto nárečí výrazne pokleslo. Paradoxom je fakt, že skôr sa o nárečia, resp. jazyk predkov zaujímajú
potomkovia vysídlených karpatských Nemcov, žijúci mimo územie Slovenska. Dôkazom je napr. aj kniha
o Kopernici „Unser Dorf Deutsch-Litta“, vydaná v roku 1987 v Nemecku (Kafka, 2011). Mladí z regiónu, ktorí sa
síce hlásia k nemeckej národnosti, nielenže už neovládajú starý dialekt, ale ani spisovnú podobu nemeckého
jazyka. Zvyky, tradície sa po roku 1989 snažia oživiť starší obyvatelia, ktorí sa v miestnych skupinách Hauerlandu
venujú najmä folklórnym tradíciám. Známym podujatím, ktoré organizuje Karpatskonemecký spolok na
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
551
Slovensku je Hauerlandfest, ktorého 28. ročník sa v roku 2019 uskutoční práve v obci Krahule (Karpatskonemecký
spolok na Slovensku, 2019).
Na formovanie súčasnej identity regiónu Kremnického Hauerlandu malo vplyv ukončenie hlbinnej ťažby zlata
v roku 1970. Aj keď sa ťažba dočasne obnovila v rokoch 1986-1992, nepodarilo sa u domáceho obyvateľstva
reštartovať spolupatričnosť s činnosťou, ktorá stála za vznikom regiónu (podrobnejšie v kapitole č. 6). Čiastočne
sa táto spolupatričnosť uchováva a rozvíja aj vďaka dvom zamestnávateľom v regióne. Mincovňa Kremnica, š. p.
patrí historicky od roku 1328 k najstaršie fungujúcim spoločnostiam na svete a zamestnáva cca 200 ľudí. Druhým
podnikom je Kremnická Banská spoločnosť s.r.o., ktorá sa zaoberá ťažbou a spracovaním bentonitu. Zamestnáva
cca 115 ľudí. Z analýzy dynamiky obyvateľstva je zrejmé, že región zaznamenáva od roku 1991 celkový úbytok
obyvateľstva (r. 1991 7568 obyvateľov, r. 2018 – 6693) (Štatistický úrad SR, 2019). Pozitívnu bilanciu majú len
obce Krahule a Kremnické Bane, pre ktoré je typický prirodzený aj migračný prírastok. Región patrí do okresu
Žiar nad Hronom, ktorý je v rámci evidovanej miery nezamestnanosti (4,27 % - 02/2019) nielen pod priemerom
kraja (7,21 %) ale aj Slovenska (5,26 %). Zlepšovanie situácie na trhu práce v predmetnom území dokumentujú aj
štatistiky o počte uchádzačov o zamestnanie: v roku 2017 bolo evidovaných 236 uchádzačov (z toho 51,3 % tvorili
ženy) a v roku 2018 už len 178 uchádzačov (z toho 53,4 % tvorili ženy) (Štatistický úrad SR, 2019).
Predchádzajúce charakteristiky územia môžeme v zmysle Paasiho (1986) inštitucionalizácie regiónu stotožniť
s procesmi nadobúdania priestorovej podoby a vytvárania symbolickej formy územia.
6. Regionálne povedomie
Z hľadiska identifikácie aktuálnej identity regiónu je veľmi dôležité oboznámiť sa so subjektívnou dimenziou
identity, teda s úrovňou regionálneho povedomia obyvateľov. Základné informácie sme získali od 321 obyvateľov
prostredníctvom dvoch typov dotazníkov a riadeného rozhovoru. V dotazníkovom šetrení boli zvlášť anketovaní
obyvatelia vidieckych obcí (65 % respondentov) a zvlášť obyvatelia mesta Kremnica (35 % respondentov), keďže
po zrealizovaní terénneho prieskumu sme predpokladali odlišnosti v intenzite regionálneho povedomia
(Scholzová, 2018). Úroveň regionálneho povedomia mestského obyvateľstva v produktívnom a poproduktívnom
veku sme zisťovali prostredníctvom riadeného štruktúrovaného rozhovoru a obyvateľov do 14 rokov sme
anketovali.
Dotazníkového šetrenia sa vo vidieckych obciach regiónu zúčastnilo 209 respondentov (z nich 33,01 %
v predproduktívnom veku, 43,54 % v produktívnom veku a 23,45 % v poproduktívnom veku). Z 75,51 %
respondentov v poproduktívnom veku žije vo svojej obci viac ako 55 rokov. Takmer 33 % má nemeckú národnosť
(v obci Krahule bolo až 78 % respondentov nemeckej národnosti) a viac ako 21 % opýtaných uviedlo, že nemčina
je ich materinský jazyk. Takmer všetci opýtaní (95,92 %) označili svoj vzťah k obci ako silný. Z dôvodov, ktoré
formujú ich vzťah k obci najviac rezonovali, že tam bývajú a majú rodinné korene (až 91,84 %). Veľký význam
má aj prírodné prostredie a história. Naopak za bezvýznamné označili možnosti športovania a kultúrne podujatia.
75,51 % z respondentov často relaxuje v prírode a 46,94 % sa účastní na religióznych podujatiach v obci, resp.
okolí. Väčšina z opýtaných (89,9 %) sa nezaujíma o fungovanie v obci a viac ako polovica sa ani nezúčastňuje
podujatí organizovaných obcou. Respondenti vidieckych obcí veľmi silne vnímajú väzby s mestom Kremnica,
veď 3 z nich – Krahule, Kremnické Bane a Lúčky, boli v istom období súčasťou Kremnice. Všetci respondenti
poproduktívneho veku uviedli históriu a 42 % aj sociálne väzby ako najčastejšie spoločné znaky regiónu
„Kremnický Hauerland“. Takmer 80 % respondentov vníma osídlenie oblasti karpatskými Nemcami ako
najvýznamnejšiu udalosť pri formovaní obce, zvyšok uviedol baníctvo. K súčasným snahám o obnovenie ťažby
zlata v regióne sa negatívne vyjadrilo viac ako 93 % respondentov. Vzhľadom na zisťovanie aktuálnej regionálnej
identity boli významné aj odpovede týkajúce sa tradícií a ich zachovávania staršími obyvateľmi. Viac ako 53 %
respondentov zachováva aspoň čiastočne tradície karpatských Nemcov, čo sa prejavuje v používaní nemeckých
názvov obcí, či slov pochádzajúcich z pôvodného nemeckého nárečia – švábčiny (napr. Abend = večer, Schlüss =
koniec, Früstück = raňajky, putzen = riadiť, Arbeit = robota, Frei = voľno, alebo spatzieren = prechádzať sa a i.).
Zaujímavé bolo zistenie, že až 42,31 % z respondentov sa nevie modliť Otčenáš po slovensky. Banícke tradície
zachováva už len 16,33 % zo starších obyvateľov (napr. slávnostná večera na Barboru, jedenie typického
baníckeho chleba – chlieb s masťou a cibuľou). V odpovediach respondentov v produktívnom veku sme našli
paralely so starším obyvateľstvom, ale v niečom sa ich názory diametrálne líšili. Pri identifikovaní svojho vzťahu
k obci označilo až 41,76 % svoj vzťah za ambivalentný (ak by boli nútení z rôznych dôvodov sa odsťahovať,
nerobí im to problém), 40,66 % za silný a 17,58 % za veľmi slabý, resp. žiadny vzťah. Za najdôležitejšie dôvody
formovania osobného vzťahu k obci považuje táto skupina obyvateľov najmä prácu a štúdium v obci, resp. v
bezprostrednom okolí. Naopak históriu považuje takmer 65 % opýtaných v produktívnom veku za nepodstatnú.
Aj v preferovaní činností vykonávaných v regióne sme zistili odlišnosti. Opýtaní v produktívnom veku najčastejšie
v regióne nakupujú (92,31 %), 57,15 % chodí na turistiku a 54,94 % sa zúčastňuje organizovaných podujatí.
Naproti tomu sa až 71,43 % respondentov nikdy nezúčastňuje religióznych podujatí a alarmujúce je zistenie, že až
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
552
96,70 % opýtaných v tejto skupine obyvateľstva sa nezúčastňuje na zasadnutiach samosprávy. Dôležitým
z hľadiska skúmania aktuálnej úrovne regionálnej identity sa javí názor respondentov na funkčnosť regiónu
„Kremnický Hauerland“. Až 50,55 % respondentov nevníma väzby v regióne, skôr sa prikláňa ku individuálnej lokálnej
identite každej obce. Viac ako 80 % opýtaných v produktívnom veku vníma ekonomické aktivity ako
súčasný spoločný znak pre región, historické podmienky len 50 % a prírodné podmienky 20 %. Z hľadiska
formovania vzniku regiónu väčšina (62,24 %) identifikovala baníctvo. Osídlenie karpatskými Nemcami si zvolilo
len 20 % respondentov. Názorová pluralita sa objavila aj pri postojoch ku obnoveniu ťažby zlata. 29,67 %
respondentov by jednoznačne privítalo obnovenie ťažby drahých kovov. Niektorí v tom vidia zlepšenie situácie
na trhu práce v regióne. Naopak 26,33 % bolo jednoznačne proti obnoveniu ťažby z dôvodu potencionálneho
zhoršenia environmentálnych problémov v regióne. V tejto skupine respondentov sme zaznamenali výrazne nižšiu
úroveň zachovávania tradícií. Zvyky karpatských Nemcov zachovávajú len 2 obyvatelia z obcí Krahule a Kunešov
(napr. varenie tradičnej vianočnej kapustnice „Kraotrouppm“, vyrezávanie drevených hračiek a betlehemov
v Kunešove a i.). Obdobná je situácia aj pri zachovávaní baníckych tradícií, keď sa ku ich praktizovaniu prihlásili
len 2 obyvatelia.
Regionálne povedomie mestského obyvateľstva v rámci produktívnej a poproduktívnej skupiny vykazuje
v niektorých atribútoch odlišné znaky s vidieckym obyvateľstvom. V prípade mestského obyvateľstva boli všetci
respondenti slovenskej národnosti, pričom 90 % z nich neovláda ani základy nemeckého jazyka. V prípade určenia
intenzity vzťahu k mestu, vidíme paralelu s vidieckych obyvateľstvom. Respondenti v poproduktívnom veku
zhodnotili všetci svoj vzťah k mestu Kremnica ako silný, naproti tomu tak urobilo len 50 % respondentov
v produktívnom veku. Zvyšná časť označila svoj vzťah ako neutrálny. Ako dôvody uviedla nielen nedostatok
vhodných pracovných príležitostí ale zaujímavé boli aj vyhlásenia o strate záujmu predstaviteľov samosprávy
riešiť problémy občanov mesta. Aj napriek predchádzajúcim odpovediam, deklarovali všetci respondenti, že sú
hrdými Kremničanmi. Lokálpatriotizmus sa prejavil aj vo vnímaní existencie regiónu „Kremnický Hauerland“. 70
% respondentov poproduktívneho veku a 80 % produktívneho veku síce tento región založený na baníckej tradícii
vníma, ale len v rámci histórie. V súčasnosti vnímajú okolité obce ako samostatné jednotky. Ak by mali aktuálne
Kremnicu stotožniť s nejakým regiónom, tak by to bol okres Žiar nad Hronom, alebo Mikroregión Kremnica
a okolie (okrem analyzovaných 6 obcí patrí k nemu ešte ďalších 10 obcí nachádzajúcich sa južne od „Kremnického
Hauerlandu“ (Scholzová, 2018). Z historických udalostí malo podľa 70 % respondentov poproduktívneho veku
a 30 % produktívneho veku najväčší vplyv na formovanie mesta udelenie kráľovských výsad. Za druhý
najvýznamnejší faktor považujú respondenti baníctvo (60 % v produktívnom veku a 20 % v poproduktívnom
veku). V názoroch obyvateľov mesta na znovuobnovenie ťažby zlata a striebra v regióne pozorujeme paralelu
s percepciou vidieckeho obyvateľstva. Zachovávanie tradícií má veľký vplyv na kontinuitu identity regiónu.
V prípade anketovaného mestského obyvateľstva však tradície nezohrávajú veľkú rolu. 90 % z nich nielen že
nezachováva tradície, ale ich ani nepozná. Respondenti v produktívnom veku sa skôr stotožňujú s „novodobými“
akciami ako napr. medzinárodný festival humoru a satiry - Kremnické gagy, hudobný festival Kremnický hradný
organ, športové podujatia Big Air, či Biela stopa a i.
V odpovediach mladého obyvateľstva (161 respondentov) na jednotlivé otázky sme nepozorovali výrazné rozdiely
medzi mestskou a vidieckou populáciou, preto je možné konštatovať, že typ sídla (mestské alebo vidiecke) nemal
výraznejší vplyv na regionálne povedomie tejto skupiny obyvateľstva. Viac ako 94 % detí uviedlo, že o histórii
obce, resp. regiónu sa z rodinného prostredia nedozvedelo nič. Aj v škole získali informácie o regióne len
útržkovito na hodinách dejepisu, resp. geografie. Aj to bolo asi príčinou, že viac ako 96 % detí nemá znalosti
o tom, že karpatskí Nemci boli zakladateľmi okolitých obcí. Najväčší rozdiel medzi mladými v meste a na vidieku
sme zaznamenali pri odpovedi na otázku, ktorá činnosť ovplyvnila rozvoj ich regiónu. Na vidieku identifikovalo
baníctvo len 33 % z respondentov, v meste Kremnica to bolo až 98 %. Tradície karpatských Nemcov nepoznal
nikto z opýtaných a z baníckych tradícií uviedli varenie kyslej šošovice a fazule na Štedrú večeru, či pochod
baníkov mestom počas Baníckych slávností. Takmer 31 % detí síce ovláda nemecký jazyk, ale naučili sa ho
v škole. V rodinnom prostredí nikto z rodičov a ani starých rodičov nerozpráva po nemecky, resp. nemeckým
nárečím. Mladá generácia má síce veľké nedostatky o histórii regiónu, ale pozitívne hodnotíme fakt, že až 85 %
žiakov by privítalo zriadenie nového vyučovacieho predmetu „Regionálna výchova“ v škole. Tým by sa mohlo
v budúcnosti predísť úplnej zmene regionálnej identity.
7. Perspektívy vývoja územnej identity
Z analýzy identity regiónu ako aj regionálneho povedomia obyvateľov „Kremnického Hauerlandu“ vyplýva, že
na formovanie regionálnej identity začínajú vplývať iné faktory ako v minulosti. Na regionálnu identitu malo viac
ako 6. storočí vplyv nielen baníctvo, ale aj kultúra karpatských Nemcov, ktorí mali dominantnú prevahu nad
domácim obyvateľstvom. Výrazná zmena formovania regionálnej identity nastáva začiatkom 20. stor. a potom po
II. svetovej vojne, keď sa aj pod vplyvom politickej situácie výrazne mení národnostná štruktúra regiónu. V druhej
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
553
polovici 20. stor., po skončení hlbinnej ťažby zlata sa výrazne začína pretvárať územná identita regiónu, pričom
tento proces môžeme pozorovať ešte aj v súčasnosti. Tradície založené na baníctve a kultúre karpatských Nemcov
si dnes zachováva už len minimum staršieho obyvateľstva. Naproti tomu sa stretávame s odmietavým postojom
mladej generácie s niekým a niečím sa identifikovať. Mladí obyvatelia strácajú záujem byť súčasťou
„regionálneho spoločenstva“, nepreberajú tradície od svojich rodičov a starých rodičov, čím tradovanie stráca
svoju silu a celkový význam. Šifta s Chromým (2014) uvádzajú, že ak sa zmenia podmienky, v ktorých sa
regionálna identita doposiaľ utvárala, mení sa aj jej charakter a intenzita. U niektorých procesov je premenlivosť
podľa spomínaných autorov prirodzená (napr. generačná výmena, reflexia integračných a globalizačných tendencií
a i.). Ak však dôjde ku strate historickej pamäti, dôjde ku redefinovaniu identity, alebo k jej oslabeniu, resp. ku jej
celkovému zániku.
8. Záver
Momentálne môžeme ešte vďaka staršej generácii pozorovať kontinuitu v regionálnej identite „Kremnického
Hauerlandu“. Avšak indície vyplývajúce z analýzy regionálneho povedomia obyvateľov ako aj identity regiónu
nasvedčujú, že sa počas 20. rokov môže regionálna identita úplne zmeniť, alebo dokonca sa vytratiť. Je predpoklad,
že buď vzniknú samostatné lokálne identity alebo sa zmení jej priestorová diferenciácia, ale v tom prípade to už
nebude región „Kremnický Hauerland“.
Literatúra
[1] BAČÍK, V., (2019). Obce Slovenskej republiky. [online]. [cit. 2019-02-26]. Dostupné z:
http://www.sodbtn.sk/obce/index.php.
[2] BUCHER, S., KUNÁKOVÁ, L., (2010). Identity as a context of geographical research, theoretical and
methodological framework. Geographic Review, vol. 6, no. 1, pp. 6-23. ISSN 1336-7072.
[3] ĎURKOVSKÁ, M., (2007). História nemeckého osídlenia n území Slovenska do začiatku 19. storočia. Človek
a spoločnosť, vol. 10, no. 2, pp. 1-11. ISSN 1335-3608.
[4] FIALOVÁ, D., VÁGNER, J., (2012). Regionální identita obyvatel a rekreantů v periferních oblastech Česka.
Nové sociálně prostorové nerovnosti, lokální rozvoj a kvalita života. Plzeň: Aleš Čeněk, 204 p. ISBN 978-80-
7380-378-0.
[5] HASPROVÁ, M., (2004). Územná identita – rozvojový fenomén. Zborník z V. vedeckej konferencie
doktorandov a mladých vedeckých pracovníkov. Nitra: FPV UKF, Edícia Prírodovedec, 126, pp. 246-249.
ISBN 80-8050-670-1.
[6] CHROMÝ, P., (2003). Formování regionální identity: nezbytná součást geografických výzkumů. Geografie
na cestách poznání. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Přírodovědecká fakulta, katedra sociální geografie a
regionálního rozvoje, Praha, pp. 163–178. ISBN 80-86561-10-0.
[7] CHROMÝ, P., SEMIAN. M., KUČERA, Z., (2014). Regionální vědomí a regionální identita v Česku:
Případová studie Českého Ráje. Geografie, vol. 119, no. 3, pp. 259-277. ISSN 1212-0014.
[8] CHROMÝ, P., SKÁLA, J., (2010). Cultural-geographical aspects in the development of borderland
peripheries: an analysis of selected elements of territorial identity among residents of the Sušicko region.
Geografie, vol. 115, no. 2, pp. 223-246. ISSN 1212-0014.
[9] HANIKA, J., (1952). Siedlungsgeschichte und Lautgeographie des deutschen Haulandes in der
Mittelslowakei. 1. vyd. Mníchov, 45 p.
[10]HORVÁTHOVÁ, M., (2002). Nemci na Slovensku. Etnokultúrne tradície z aspektu osídlenia, remesiel
a odievania. Dunajská Streda: Lilium Aurum. ISBN 80-8062-152-7.
[11]HUBA, M., (2014). SOLKA. [online]. [cit. 2019-02-26]. Dostupné z: http://www.solka.sk/cms/hauerland-a-
jeho-narecia/.
[12]KAFKA, R., (2011). Kremnica a Hauerlandské okolie. [online]. [cit. 2019-02-25]. Dostupné z:
http://kremaho.blogspot.com/2011/03/obyvatelia-ich-narecia-v-hauerlade.html.
[13]KARPATSKONEMECKÝ SPOLOK NA SLOVENSKU, (2019). Termine 2019. [online]. [cit. 2019-03-10].
Dostupné z: http://www.kdv.sk/.
[14]KÁRPÁTY, P., (2002). Karpatskí Nemci a nemecká otázka na Slovensku. Folia geographica, vol. XXXVIII.,
no. 6, pp. 41-53. ISBN 80-8068-128-7.
[15]KASALA, K., (2008). Teoreticko-metodologické východiská výskumu identity lokality. Acta Geographica
Universitatis Comenianae. no. 50, pp. 155-168. ISSN 1338-6034.
[16]KASALA, K., (2014). Meniaca sa identita slovenských sídel. Regionálne dimenzie Slovenska. pp. 367-390.
ISBN 978-80-223-3725-0.
[17]KIC Kremnica, (2015). Kultúrne a informačné centrum mesta Kremnica. [online]. [cit. 2019-02-25].
Dostupné z: https://www.visitkremnica.com/.
[18]MAJO, J., (2012). Historicko-demografický lexikón obcí Slovenska 1880-1910. Bratislava: Štatistický úrad
SR. ISBN 978-80-8121-222-2.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
554
[19]MELNYCHUK, A., GNATIUK, O., (2018). Regional identity and the renewal of spatial administrative
structures: The case of Podolia, Ukraine. Moravian Geographical Reports, vol. 26, no. 1, pp. 42-54. ISSN
2199-6202. DOI 10.2478/mgr-2018-0004.
[20]NEMČÍKOVÁ, M., KIŠOVÁ, V., KROGMANN, A., VESELOVSKÝ, J., (2018). Creation of Territorial
Identity in the Chorvátsky Grob Municipality. Geografické informácie, vol. 22, no. 1, pp. 360-369. ISSN
1337-9453.
[21]NIKISCHER, R., (2014). Regionálne povedomie a identita regiónov na Slovensku. Geografické informácie,
vol. 18, no. 1, pp. 151-161. ISSN 1337-9453.
[22]ODEHNAL, J., ŠERÝ, M., (2012). Regional Identity and its reflection in Czech Human Geography. Dela,
vol. 38, pp. 25-37. ISSN 0354-0596.
[23]PAASI, A., (1986). The institutionalization of regions: a theoretical framework for understanding the
emergence of regions and the constitution of regional identity. Fennia, vol. 164, no. 1, pp. 105-146. ISSN
0015-0010.
[24]PAASI, A., (2000). Territorial identities as social constructs. Hagar – International Social Science Review,
vol. 1, no. 2, pp. 91-113. ISSN 0334-133X.
[25]PAASI, A., (2003). Region and place: regional identity in question. Progress in Human Geography, vol. 27,
no. 4, pp. 475-485. ISSN 1477-0288.
[26]RAAGMAA, G., (2002). Regional Identitty in Regional development and Planning. European Planning
Studies, vol. 10, no. 1, pp. 55-76. ISSN 1469-5944.
[27]REPASKÁ, G., VILINOVÁ, K., DUBCOVÁ, A., KRAMÁREKOVÁ, H., (2015). Residential identity as a
phenomenon in the context of suburbanization (case study of suburbs of the city of Nitra). Geograficky
časopis, vol. 67, no. 2, pp. 107-126. ISSN 0016-7193.
[28]SCHOLZOVÁ, V., (2018). Regionálna identita severnej časti Mikroregiónu Kremnica a okolie. [Diplomová
práca]. Nitra: UKF v Nitre.
[29]ŠIFTA, M., CHROMÝ, P., (2014). Symboly a identita regionu: analýza vnímaní přírodních symbolů oblastí
s intenzivně přeměněnou krajinou v Česku. Geografický časopis, vol. 66, no. 4, pp. 401-415. ISSN 2453-
8787.
[30]ŠOLCOVÁ, L. (2008). Vznik a vývoj disperzného osídlenia v Novobanskej štálovej oblasti. Geographia
Cassoviensis, vol. 2, no. 1, pp. 171-175. ISSN 2454-0005.
[31]ŠPROCHA, B., MAJO, J., (2016). Storočie populačného vývoja Slovenska II.: populačné štruktúry.
Bratislava: UK v Bratislave, Infostat, Centrum spoločenských a psychologických vied SAV. ISBN 978-
8089398-31-7.
[32]ŠTATISTICKÝ ÚRAD SR, (2019). DATABÁZA DATAcube. [online]. [cit. 2019-02-10]. Dostupné z:
http://datacube.statistics.sk/.
[33]VENCÁLEK, J., (1998). Protisměry územní identity. Český Těšín: Vydavatelství OLZA, spol. s r. o. ISBN
80-86082-10-5.
[34]ŽUDEL, J., (1994). Národnostná štruktúra obyvateľstva Slovenska roku 1910. Geografický časopis, vol. 46,
no. 4, pp. 409-422. ISSN 2453-8787.
Príspevok vznikol v rámci riešenia projektu VEGA č. 1/0934/17 "Transformácia využívania kultúrnej krajiny
Slovenska za ostatných 250 rokov a predikcia jej ďalšieho vývoja" a projektu APVV-18-0185 "Transformácia
využívania kultúrnej krajiny Slovenska a predikcia jej ďalšieho vývoja".
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
555
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-9268-2019-70
VIDIECKY TURIZMUS V MARGINALIZOVANOM
PROSTREDÍ (NA PRÍKLADE OBCE HRUŠOV)
Tourism in marginalized environment (the example of the village
Hrušov)
JOLANA DARULOVÁ
KATARÍNA KOŠTIALOVÁ
Katedra sociálnych štúdií a etnológie
Filozofická fakulta
Univerzita Mateja Bela v Banskej Bystrici
Department of Social Studies and Ethnology
Faculty of Philosophy
University of Matej Bel in Banska Bystrica
 Cesta na amfiteáter 1, 97401 Banská Bystrica, Slovak Republic
E-mail: jolana.darulova@umb.sk, katarina.kostialova@umb.sk
Anotácia
Na Slovensku patria k marginalizovaným regiónom aj lokality, ktoré charakterizuje rozptýlené osídlenie
zaberajúce nezriedka i niekoľko desiatok kilometrov štvorcových v blízkosti hromadných obcí. Ide o depopulačné
časti oblastí s lazníckym/kopaničiarskym osídlením s limitovanými podmienkami pre poľnohospodársku výrobu,
zároveň s nadpriemerným až vysokým rekreačným potenciálom. V štúdii je pozornosť venovaná rôznym
možnostiam využívania kultúrneho dedičstva práve v takýchto sťažených podmienkach rozvoja. Cieľom štúdie je
na príklade obce Hrušov charakterizovať možnosti a formy propagácie kultúrneho dedičstva, materiálnych
i duchovných hodnôt potenciálnym návštevníkom a zhodnotiť tak svoj socio-kultúrny a prírodný potenciál
prostredníctvom vidieckeho turizmu. Z metodologického hľadiska boli použité základné etnografické metódy,
štúdium literatúry, materiálov a dokumentov. Terénny výskum bol realizovaný metódou pozorovania
a pološtandardizovaných rozhovorov so zástupcami vedenia obce, pôvodnými obyvateľmi lazov i „novolazníkmi“.
K hlavným výsledkom patrí, že štúdia poukazuje tak na tradičné prvky krajiny i kultúry, ktoré tvoria základné
východisko domáceho turizmu, ako aj na nové formy, ktoré ponúkajú obyvatelia obce ako svoj špecifický produkt,
ale i na alternatívne formy, ktoré kreujú novoprisťahovalci.
Kľúčové slová
marginalizované regióny, lazové osídlenie, kultúrne dedičstvo, vidiecky turizmus.
Annotation
Among marginalized regions in Slovakia are localities that are characteristic for the scattered settlement taken in
dozens of square kilometres closer to bigger municipalities. These are depopulated parts of the territory with the
rural or hamlet settlement with limited conditions for agricultural production but with the above the average or
higher recreational potential. The study concerns on the various possibilities of cultural heritage usage precisely
in these difficult developmental conditions. The aim of this article is on the example of the community of Hrušov
to characterize the options and forms of cultural heritage publicity, material and spiritual values for possible
visitors and to evaluate the socio-cultural and natural prospective through tourism. According to methodology,
we have used the basic ethnographic methods, specialized literature, materials and documents. The field research
was realized through the observation method and the partially standardized interviews with the municipal
authorities, original inhabitants of hamlets as well as with the “newcomers”. The key results of this study point
out the traditional rural and cultural elements that formed the basic resource of local tourism together with the
new specific forms or alternative forms that are created by new residents.
Key words
marginalized regions, settlement in mountain region/hamlets, cultural heritage, rural tourism
JEL classification: Z31
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
556
1. Úvod
Slovensko v historických, ekonomických, hospodárskych a kultúrno-spoločenských kontextoch možno považovať
za krajinu rurálnu. Na základe štatistických ukazovateľov je na Slovensku 2750 vidieckych obcí a 140 miest.
Podľa indikátora vidieckosti krajiny, ktorý používa pre medzinárodné porovnávania OECD (za vidiecke sa
považujú tie obce, v ktorých hustota zaľudnenia nepresahuje 100 obyvateľov na km2), tvorí vidiek takmer 80 %
územia Slovenskej republiky a obýva ho takmer tretina celkovej populácie. Podľa tejto metodiky sa k okresom s
podielom obyvateľstva žijúceho vo vidieckych obciach vyšším ako 50 % radí až 39 z celkového počtu 79 okresov
SR. V týchto regiónoch „s výrazne vidieckym charakterom" žije takmer polovica slovenskej populácie (Kazda,
Sloboda, 2006).
Vidiek predstavuje mnohovrstvový pojem, ktorý je možné vymedzovať na základe ukazovateľov rôzneho druhu.
Koncept revalorizácie priestoru naznačuje, ako v rurálnej entite (lokalite ekonomicky definovanej ako slabej)
pôsobia sily zaisťujúce jej prežitie či možné posilňovanie. Tento priestor, ktorý globálna spoločnosť a najmä
„zdravá spoločnosť“ potrebuje, má síce nevýrazné využitie výrobných faktorov, je však typický svojou
„prírodnosťou“ a špecifickým spôsobom vzdoru voči pôsobeniu modernizačných procesov, čím je pre súčasnú
spoločnosť zaujímavý a môže sa stať aj atraktívnym, (Lošťák, Hudečková, 2003) a to aj z hľadiska vidieckeho
turizmu. Podľa sociológa Jean-Olivier Meastrea vznikol turizmus medzi napínavým mestským a vidieckym
spôsobom života (Antonietti, Morand, Andereggen, 1993).
Vidiecke prostredie sa v súčasnom vývoji javí ako sociálne uzavretejší celok s pevnejšími väzbami a
socionormatívami, oproti spoločenstvu mesta. Aj táto všeobecná charakteristika prispieva k špecifikám súčasného
vidieckeho turizmu. Ďalšou výraznou črtou je snaha o uchovávanie, revitalizáciu a prezentáciu lokálneho
kultúrneho dedičstva. Deje sa tak v prirodzenej snahe o kontinuitu charakteristických prvkov vlastnej kultúry v
rámci generačnej transmisie...i rozvojom cestovného ruchu a turizmu (Krišková, 2015).
Často sa v rámci oblasti infraštruktúry pre cestovný ruch vo všeobecnosti kladie dôraz na sprístupnenie pamiatok
verejnosti, obnovu skanzenov a výstavbu turistických tras, náučných chodníkov, hipociest a trás pre peších,
lyžiarov i cyklistov a pre vidiecky turizmus i na agroturistiku, poľovníctvo, rybárstvo, ľudovú architektúru, folklór
(Kollár, Žembová, 2007), technické pamiatky, nehmotné kultúrne dedičstvo (Darulová, 2016).
2. Teoretické východiská
Cieľom štúdie je z etnologického hľadiska charakterizovať súčasné formy propagácie kultúrneho dedičstva,
materiálnych i duchovných hodnôt potenciálnym návštevníkom na príklade obce Hrušov. Štúdia poukazuje tak na
tradičné prvky krajiny i kultúry, ktoré tvoria základné východisko domáceho turizmu, ako aj na nové formy, ktoré
ponúkajú autochtónni obyvatelia obce ako svoj špecifický produkt, ale i na alternatívne formy, ktoré kreujú
alochtónni obyvatelia – novoprisťahovalci. Snahou autoriek je aj identifikácia aktérov a objasnenie ich úlohy
v uvedenom procese.
Z metodologického hľadiska boli použité základné etnografické metódy kvalitatívneho charakteru, ako i štúdium
literatúry, materiálov a dokumentov. Terénny výskum v obci Hrušov bol realizovaný v rokoch 2017 a 2018 sériou
krátkodobých a opakovaných pobytov autoriek, metódou priameho pozorovania a pološtandardizovaných
rozhovorov so zástupcami vedenia obce, s pôvodnými obyvateľmi lazov i „novolazníkmi“. V rozhovoroch
s respondentmi sme sa zameriavali na ich názory na súčasný turizmus v Hrušove i na postoje smerujúce k jeho
možným inováciám.
Teoreticko-metodologické východiská tejto štúdie vychádzajú z predpokladu, že životné prostredie, riedke
osídlenie, pôžitok z miest obklopených prírodou, zvyky a tradície miestnych spoločenstiev ako aj pestrosť
miestnych kultúrnych podujatí robí z vidieckeho turizmu žiadanú alternatívnu formu (Lo et al., 2017). Za objekt
cestovného ruchu je možné považovať všetko to, čo sa môže stať cieľom cestovania, napríklad prírodné a kultúrne
hodnoty (Gúčik, 2005). K hlavným charakteristikám vidieckeho turizmu patrí návrat k prírode, s možnosťou
ubytovania vo vidieckych domoch a zariadeniach na vidieku, kde je súčasťou ponuky aj možnosť stravovania
alebo vykonávania rozličných aktivít spojených s netradičnými zážitkami (kŕmenie zvierat, dojenie, výroba syra a
masla, kosenie a sušenie sena, zber ovocia a lesných plodov, starostlivosť a jazda na koňoch). Vytvorenie
domáckej atmosféry v čistom ovzduší, s aktívnym odpočinkom v prírode v agro- a ekozariadeniach, s participáciou
na poľnohospodárskych prácach. Vidiecky turizmus je na jednej strane ovplyvnený veľkosťou podnikov,
obsahom produktov, znalosťami súčasných trendov turizmu a na druhej strane očakávaniami turistov, ktorí túžia
po autentických, interaktívnych a kvalitných cestovných zážitkoch. Spôsob života na vidieku je charakteristický
príslušnosťou a identifikovaním sa s malými obcami a jedinečnými vzťahmi k priestoru. Aj v súčasnosti
predstavuje vidiek špecifický spôsob využitia a sociálneho života pre svojich obyvateľov i potenciálnych turistov
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
557
(Koštialová, 2016). Beresecká a Varecha konštatujú, že pri formovaní budúcnosti vidieckeho turizmu a tvorbe
produktu turizmu treba mať na pamäti, že ľudia budú hľadať životné skúsenosti, aby uspokojili svoju zvedavosť,
zažívať rôzne kultúry, obracať sa k dobrodružstvu, chcú niečo cítiť z miest, ktoré navštívili, chcú sa dotknúť
príbehov ľudí a aktívne sa podieľať na kultúre a komunite. Už sa nebudú predávať produkty ale autentické
skúsenosti (Beresecká, Varecha, 2018). Vidiecky turizmus môže tvoriť súčasť endogénnych rozvojových aktivít
obce pri vhodnom využívaní socio-kultúrneho potenciálu ľudského a prírodného kapitálu lokality/regiónu.
Endogénne rozvojové aktivity obcí, vznikajúce na základe vnútorných iniciatív, sa stali aktuálnymi od začiatku
90. rokov 20. storočia, kedy bol obnovený samosprávny systém riadenia obcí na Slovensku. Významnými aktérmi
miestneho rozvoja sú popri verejnom sektore (predovšetkým samospráva a starostovia) i občianska a súkromná
sféra (Falťanová, 2009). V praxi ide o formuláciu úloh v plánoch hospodárskeho, sociálneho a kultúrneho rozvoja
obce (PHSR), kde tvorí rozvoj turizmu jednu z hlavných oblastí. Významná je aj identifikácia podporných
inštitúcií v regióne, existencia a činnosť združení ako faktor lokálnej a medziobecnej rozvojovej spolupráce, a tak
isto úspešná projektová aktivita obce.
Samostatnú kapitolu vidieka tvoria marginalizované lokality a najmä tie, ktoré sa nachádzajú v
marginalizovaných regiónoch. Je to napr. laznícke, respektíve kopaničiarske osídlenie spolu s okolitou krajinou,
ktoré vzniklo ako produkt najmladších kolonizačných vĺn na odľahlých ťažko dostupných častiach katastrálnych
území. Od polovice 20. storočia, najmä vplyvom kolektivizácie, sa postupne vyľudňovali a ako trvalé sídla i
zanikali. Viacerí autori (Huba, 2009, Priečko, 2015) na základe výskumov uvádzajú, že frekventovaným typom
využitia bývalého bytového fondu lazov a osád je chalupárska rekreácia. Do kategórie najmenej rozvinutých
okresov bol zaradený i okres Veľký Krtíš, kde sa nachádza výskumná lokalita Hrušov (Šipikal, Vrábľová,
Lešková, 2018).
Práve rozptýlené obce majú reálny potenciál rozvíjať vidiecky turizmus vo všeobecnosti a zvlášť agroturizmus,
ktorý je poskytovaný podnikateľmi v poľnohospodárskej výrobe a slúži im ako finančný zdroj. Tieto aktivity sú
bezprostredne späté s prírodou, krajinou a vidieckym prostredím a prostredníctvom vidieckeho turizmu umožňujú
zhodnotiť danosti vidieckeho prostredia.
3. Hrušov, vidiecky turizmus v marginalizovanom prostredí
Obec Hrušov leží na juhu Banskobystrického kraja, v okrese Veľký Krtíš, v kultúrno-historickom regióne Hont
v blízkosti hraníc s Maďarskou republikou. Má 834 obyvateľov, z toho 150 Rómov, ktorí žijú v separovanej osade
Kopanička. Miera nezamestnanosti je cca 20%. Pre obec bola charakteristická „dvojrezidenčnosť“, čo znamená,
že obyvatelia počas týždňa hospodárili na lazoch a v nedeľu sa schádzali v dedine, kde tiež mali svoje domy.
I napriek tomu, že obec má nevýhodnú geografickú polohu, leží v regióne s vysokou nezamestnanosťou, slabo
vybudovanou infraštruktúrou, získala v roku 2003 v národnej súťaži ocenenie „Dedina roka 2003“ a v roku 2004
v európskej súťaži „O cenu obnovy dediny 2004“ ocenenie za to, že sa v ťažkých geografických a hospodárskych
podmienkach snaží chrániť svoju identitu, budovať infraštruktúru, zlepšovať kvalitu života a budovať turizmus
zachovávaním tradičných remesiel a kultúrnych aktivít.
Turizmus ako rýchlo rastúci globálny fenomén (Bitušíková, 2013) hrá kľúčovú úlohu v procese využívania
kultúrneho dedičstva (cultural heritage tourism). Vo vidieckom prostredí ide primárne o spoznávanie rôznych
kultúrnych prostredí, životných štýlov, tradičnej kultúry a folklóru. V Hrušove sme sa zamerali na pamiatky
pôvodnej ľudovej architektúry obydlí spolu s hospodárskymi stavbami a drobnou architektúrou – studňami,
kaplnkami, sochami, prícestnými krížmi a pod., ako súčasti hmotného kultúrneho dedičstva. Ďalej na prvky
reprezentujúce nehmotné kultúrne dedičstvo, napríklad pracovné obyčaje, kulinárnu kultúru, hudobno-tanečné
folklórne prejavy. Predpokladom pre vidiecky turizmus je zachovávanie ľudových tradícií a vzťah obyvateľov ku
kultúrnym hodnotám, a tak isto vôľa a súdržnosť komunity, ktorá sa môže prejaviť pri organizovaní a masovom
zapájaní do rôznych prezentácií (Botík, 2014). Neodmysliteľnou súčasťou kultúrnej krajiny obce sú lazy a s nimi
súvisiaci špecifický spôsob života. Všetky zmienené javy sú transformované do ponuky vidieckeho turizmu
Hrušova. Ten sa obec snažila rozvíjať i prostredníctvom projektov. V spolupráci so Združením vidieckeho turizmu
a agroturizmu Hont sa realizoval projekt „Ekomúzeum Hontu“. V tomto regionálnom projekte spolupracovali
s Hrušovom obce Sucháň, Čelovce, Sebechleby, Brhlovce, Mikroregión Južné Sitno, Príbelce, Cerovo, Čekovce.
Cieľom projektu bolo poskytnúť týždenný alebo víkendový pobyt v regióne Hont, kde každá zo zmienených obcí
ponúkla špecifické prvky, predovšetkým prehliadku pamiatok, ochutnávky jedál podľa tradičných receptúr
a vystúpenia lokálnych folklórnych kolektívov. Ďalší projekt, ktorý realizovali v Hrušove, bol „i-Dom“, kde sa
zamerali na cestovné kancelárie, ktoré organizovali liečebné pobyty v neďalekom kúpeľnom meste Dudince. Pre
väčšie skupiny kúpeľných hostí pripravili obhliadku technického múzea, starej roľníckej techniky – tzv.
stabilátorov, ľudového domu, tufopieskovcových pivníc a vystúpenie ženskej folklórnej skupiny. Pozitívnu
odozvu medzi návštevníčkami malo oblečenie sa do hrušovského kroja.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
558
3.1 Pamiatkovo chránené objekty
V obci sa nachádzajú tri pamiatky zapísané v Ústrednom zozname kultúrnych pamiatok Slovenska. Ide o ľudový
dom s areálom č. 178 reprezentujúci architektúru 19. storočia. Objekt je situovaný do svahu, pozdĺžnou osou
kolmo k ceste. Steny sú vymurované z lomového kameňa pieskovca ukladaného na hlinenú maltu. Do domu sa
vstupuje cez pitvor z murovanej podsteny, odkiaľ sú prístupné ostatné miestnosti – izba, čierna kuchyňa a komora.
Strecha je sedlová s dreveným vyrezávaným štítom a podlomenicou, Strešnú krytinu tvorí pálená škridľa. Okná
a dvere sú pôvodné, drevené a rezbársky zdobené. Za objektom je pivničný vchod vytesaný v tufopieskovcovom
masíve. V predzáhradke je umiestnená ľudová plastika sv. Jána Nepomuckého, ochrancu pútnikov, pochádzajúca
z roku 1929. Pri dome sa nachádza skalná pivnica.
Popri chránených pamiatkach sa v lokalite zachovali i ďalšie architektonické súbory. Ide najmä o pôvodnú
architektúru lazníckych usadlostí a unikátne súbory vínnych pivníc vytesaných do pieskovcových svahov (400
pivníc). Z drobnej architektúry zaujmú najmä samostatne stojace pece na pečenie chleba a viaceré zrekonštruované
objekty, napr. kováčska vyhňa a pálenica. Všetky uvedené objekty tvoria súčasť náučného chodníka.
3.2 Medzinárodné podujatie Hontianska paráda
Je vrcholným prezentačným podujatím tradičnej kultúry obce Hrušov i regiónu Hont. Organizuje sa pravidelne od
roku 1996. Návštevníkom ponúka zažiť deň na lazoch, kde sú prezentované pracovné postupy a obyčaje:
 žatva, počas ktorej sa predvádzajú pracovné úkony späté so zberom obilia (ručné kosenie, zber, viazanie do
snopov, zvážanie, mlátenie cepmi i mláťačkou); účastník má možnosť zapojiť sa do niektorej z činností,
oboznámiť sa so starými roľníckymi náradiami i s využitím slamy,
 pečenie chleba a lepníkov sa demonštruje podľa tradičného hrušovského receptu, ukážky sú obohatené aj o
stavbu kamennej pece a predvádzanie ďalších roľníckych prác – mútenie masla, výroba poľnohospodárskeho
náradia i ochutnávku upečených chlebov a lepníkov,
 stavba drevenej míle a pálenia uhlia v nej priamo na mieste, kde sa kedysi drevené uhlie skutočne vyrábalo;
organizátori ponúkajú možnosť zakúpiť si drevené uhlie,
 spracovanie dreva zahŕňa ukážky spúšťania stromu, kresanie, štiepanie, pílenie, rúbanie (Koštialová, 2001).
Okrem toho sa v centrálnej časti obce koná malý jarmok s predajnými stánkami, ktoré ponúkajú rôzne tradičné
výrobky. Na podujatí svoju zručnosť predvádzajú ľudoví remeselníci z celého Slovenska.
Hontianska paráda v priebehu troch augustových dní poskytuje svojim návštevníkom stravovanie v priestoroch
súkromných dvorov, kde pri ľudovej hudbe môžu vidieť prípravu miestnych kulinárskych špecialít (front cooking).
Už samotné názvy dvorov evokujú, aké miestne pochúťky ponúkajú. Napr.: Haluškový dvor ponúka halušky na
rôzny spôsob, Rybársky dvor rybací perkelt a iné rybie špeciality, Poľovnícky dvor pravý guľáš z diviny,
Včelársky dvor pripravuje sladkosti z receptov starých mám a medovinu, Páleničiarsky dvor degustačnú súťaž
o najlepšiu pálenku – hruškovicu. Svoje dvory, v ktorých sa ponúkajú špeciálne jedlá i vína majú aj niektoré
hontianske obce (Čelovský dvor, Rykynčická pivnica, Vinická pivnica a pod.), ktoré využívajú Hontiansku parádu
pre prezentáciu lokálnej kulinárnej kultúry.
Počas podujatia sú otvorené i zrekonštruované objekty, ako napr. ľudový dom, hasičská zbrojnica, kováčska
vyhňa, vínne pivnice. K sprievodným aktivitám patria i výstavy amatérskych fotografov, maliarov, výstavy
stabilákov a traktorov. Súčasťou podujatia sú aj prezentácie folklórnych kolektívov a jednotlivcov na malých
príležitostne zhotovených pódiách ako napríklad Voľná scéna pri vežičke, Lesná scéna. Scénické programy sa
konajú na miestnom amfiteátri. Počas nich sa prezentujú nielen lokálne a regionálne folklórne kolektívy, ale aj
súbory zo zahraničia (Bendík, 2015).
Hontianska paráda sa stala jedným z najvyhľadávanejších festivalov v rámci Slovenska a pre obec, ale i celý región
Hont je dôležitým nástrojom rozvoja v oblasti cestovného ruchu. V súčasnosti ho navštívi 15 000 návštevníkov.
3.3 Náučný chodník so zastaveniami
Bol otvorený už v roku 1989, odvtedy sa však pomerne často menil a dopĺňal. Najnovšia verzia chodníka z roku
2012 má dva okruhy spojené do tvaru čísla osem, so stredom v centre obce v blízkosti autobusovej zastávky.
Severný okruh s dĺžkou 4,9 km a štrnástimi zastávkami, a južný okruh s dĺžkou 4 km a šestnástimi zastávkami.
Zastávky severného okruhu: Chlebové pece, Ľudový dom, Piesková baňa, Uhliarska míľa, Lesné byliny, Kalvária,
Bezstavovce, Slnečná elektráreň, Rozhľadňa Prášny vrch, Stavovce, Poľovníctvo, Laznícka drevenica, Obrí
hrniec, Laznícke gazdovstvo; zastávky južného okruhu: Amfiteáter, Kostol, Včelnica, Ovocinárstvo, Pivnice,
Huby, Suchomilná flóra, Vyhliadka, Lesné dreviny, Vtáky, Vinohradníctvo, Jarabina oskorušová, Kráľova studňa,
Konopné močidlá, Roľnícka technika, Pálenica. Celý náučný chodník poskytuje vysvetlenia o zastaveniach
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
559
formou informačných tabúľ a obecný úrad zabezpečuje na požiadanie pre záujemcov sprievodcu s odborným
výkladom. Náučný chodník je ukážkou prelínania prírodného dedičstva a kultúrnych špecifík Hrušova.
3.4 Folklórny ples
Folklór ako súčasť nehmotného kultúrneho dedičstva je prezentovaný plesom, na ktorom je možné sa zúčastniť
len v tradičnom ľudovom odeve. V roku 2019 sa konal už ôsmy ples. Pravidelne je organizovaný vo fašiangovom
období, ktoré bolo vo vidieckom prostredí tradične venované zábavám a svadbám. Na hrušovskom plese
prístupnom širokej verejnosti sa pravidelne zúčastňujú najmä členovia folklórnych skupín z Hontu. Okrem iného
poskytuje návštevníkom možnosť oboznámiť sa s hudobno-tanečným a piesňovým folklórom Hontu a
regionálnymi variantmi pôvodného sviatočného i pracovného kroja. Tak, ako aj o Hontiansku parádu, aj o ples je
mimoriadny záujem (návštevnosť cca 300 ľudí).
3.5 Lazy – priestor pre rekreáciu
Najfrekventovanejšou formou využívania domov na lazoch pôvodnými vlastníkmi je ich sezónne, víkendové, či
príležitostné používanie, resp. kombinácia rekreácie s hospodárskymi aktivitami. Aj keď rodiny v súčasnom
období nevyužívajú usadlosť na lazoch ako svoje trvalé sídlo, iba veľmi ťažko pristupujú na požiadavky
prisťahovalcov o jeho odpredaj. Na lazoch sa nachádza viacero dlhodobo neobývaných domov, ale nie sú
uspôsobené na krátkodobú rekreáciu pre záujemcov o takýto druh vidieckeho turizmu.
Prostredníctvom európskych fondov sa iba jednému obyvateľovi Hrušova podarilo prestavať pôvodný dom na
penzión. Ubytovanie U bylinkárky je zrekonštruovaná vidiecka usadlosť na „Katkinom vršku“. Okrem
ubytovacích priestorov má aj wellness, terasu s kaďou a výrivkou pod holým nebom, drevené sušiarne bylín,
pivnicu s domácim vínom, terasu, na ktorej je kamenná pec, terasovitú záhradku s bylinkami. Pobyt v tomto
penzióne spĺňa kritériá aj pre náročnejších záujemcov. Spájaním tradičných i moderných prvkov poskytuje
návštevníkovi jedinečný pocit splynutia s kultúrnou krajinou.
Laznícke osídlenia poskytujú i alternatívne formy využívania. Vyhľadávajú ich ľudia z miest, ktorí chcú utiecť
pred civilizačným ruchom a zvoliť si alternatívnu cestu života spojenú napr. s eko-hospodárením na vidieku.
Hrušovské lazy tak navštevujú ľudia, ktorí chcú tráviť voľný čas aktívne s rozvíjaním svojich vedomostí
a zručností v rôznych oblastiach.
V súčasnom období tu pôsobí Ekocentrum Bylinka pod Lipkou (OZ Campanula), ktoré svojou prácou smeruje k
vytvoreniu environmentálneho výchovno-vzdelávacieho centra. V tíme sú združení mladí ľudia, ktorí sa zaoberajú
permakultúrou, stavebnými prácami, ošetrovaním stromov, záhradníčením, trvalkami a pod. Organizujú rôzne
školenia a kurzy, zamerané napr. na prácu s vodou, ovocinársky kurz i semináre o prírodnom staviteľstve, stavbe
hlinených úľov a podobne.
Na laze nad rómskou osadou sa permakultúrna dizajnérka venuje navrhovaniu záhrad a verejných priestorov, ako
aj lektorovaniu kurzov so zameraním na permakultúru, eko-záhradníctvo a eko-staviteľstvo. Okrem iného
organizovala Permatak – založenie zeleninovej záhrady v tomto prostredí.
4. Záver
Vychádzajúc z výskumov v obci Hrušov môžeme konštatovať, že kľúčovou súčasťou procesu rozvoja vidieckeho
turizmu je iniciatíva jednotlivcov (aktérov), ktorými sú prevažne predstavitelia obecného zastupiteľstva. Tí majú
prehľad o vnútornom potenciáli obce, vstupujú do komunikácie s jednotlivcami a motivujú obyvateľov aktívne sa
podieľať na propagácii prírodného a kultúrneho dedičstva v prospech vidieckeho turizmu. Lídri obce sa formou
medziobecnej spolupráce podieľajú na tvorbe projektov propagujúcich a prezentujúcich špecifiká mikroregiónu
(napríklad projekt Ekomúzeum Hontu). V rôznych formách vidieckeho turizmu je aktívna aj súkromná sféra
zastúpená prostredníctvom hrušovských rodín, ktoré sa významnou mierou podieľajú na ubytovaní, stravovaní
(počas Hontianskej parády) a prezentovaní rôznych foriem tradičného spôsobu života (život na lazoch,
poľnohospodárske práce, tradičné formy zamestnania, kulinárna kultúra). Do inovatívnych foriem vidieckeho
turizmu prispievajú i „novolazníci“ svojim zameraním na propagáciu eko-hospodárenia. Vzhľadom na
sociokultúrny a prírodný potenciál obce je preukazné prelínanie krajinných a kultúrnych prvkov, ktoré sú spojené
takmer v každej zmienenej aktivite (s výnimkou Folklórneho plesu).
Vysoká návštevnosť Hrušovskej parády, na ktorej sa každoročne počas troch dní zúčastní až 15 tisíc návštevníkov
a podobne i tristo ľudí oblečených v krojoch na Folklórnom plese svedčia o tom, že pre účastníka vidieckeho
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
560
turizmu sú mimoriadne dôležité autentické skúsenosti, zážitky a podieľanie sa na kultúre komunity. Do budúcna
bude zaujímavé sledovať, či a ako sa laznícke prostredie transformuje v prospech rekreácie a agroturizmu.
Literatúra
[1] ANTONIETTI, T., MORAND, M. C., ANDEREGGEN, S., (1993). Tourismus und Gesellschaft. In
Antonietti, Thomas – Morand, Marie Claude (Hg): Tourismus und Kultureller Wandel, Wallis 1950-1990.
Sitten: Walliser Kantonsmuseen. ISBN 978-28-884-260-060.
[2] BENDÍK, P. a kol., (2015). 20 rokov festivalu Hontianska paráda Hrušov 1996-2015. Hrušov.
[3] BERESECKÁ, J., VARECHA, L., (2018). Produkt vidieckeho turizmu. Product of rural tourism. In XXI.
mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Sborník příspěvků. Brno: Masarykova univerzita, pp. 556-563.
ISBN 978-80-210-8969-3. DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-8970-2018-73.
[4] BITUŠÍKOVÁ, A., (2013). Kultúrne dedičstvo, identita a turizmus (príklad Lokality svetového dedičstva
UNESCO). In Revitalizácia tradičnej kultúry a lokálna identita. Krakov: Spolok Slovákov v Poľsku, pp.23-
39. ISBN 978-83-7490-66106.
[5] BOTÍK, J., (2014). Hrušov a Hrušovčania. Sídelný a sociokultúrny profil tradičnej lazníckej komunity.
Hrušov, 200s. ISBN 978-80-971708-8-2.
[6] DARULOVÁ, J., (2016). Využívanie kultúrneho dedičstva Španej Doliny v prospech cestovného ruchu. In
Kultúrne dedičstvo a identita : medzinárodná vedecká konferencia, 25.-26. máj 2016 Banská Bystrica. ed.
Zdena Krišková. Banská Bystrica: Univerzita Mateja Bela, pp. 79-91. ISBN 978-80-557-1120-1.
[7] FALŤANOVÁ, Ľ., (2009). Lokálne rozvojové aktivity ako faktor rozvoja vidieckej obce (Na príklade obce
Hradište, okres Poltár). Slovenský národopis, vol. 57, no. 3, pp. 331-347. ISSN 1335-1303.
[8] GÚČIK, M., (2005). Vzťah verejného a súkromného sektora v cestovnom ruchu. Ekonomická revue
cestovného ruchu: Economic Review of Tourism, vol. 38, no. 3, pp. 131-139. ISSN 0139-8660.
[9] HUBA, M., (2009). Transformácia krajiny s lazníckym osídlením na príklade Poľany a Podpoľania. Slovenský
národopis, vol. 57, no. 3, pp. 312-330. ISSN 1335-1303.
[10]KAZDA, R., SLOBODA, D., (2006). Konzervativizmus.sk. [online]. [cit. 07. 03. 2019]. Dostupné z:
http://www.konzervativizmus.sk/article.php?1063.
[11]KOLLÁR, V., ŽEMBOVÁ Z., (2007). Disparity a potenciál rozvoja vybraných trhových služieb
v Slovenskej republike. In X. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Sborník příspěvků. Brno:
Masarykova univerzita, pp. 239-355.
[12]KOŠTIALOVÁ, K., (2001). Ľudová kultúra v cestovnom ruchu na príklade festivalu "Hontianska paráda". In
Kultúra a cestovný ruch : zborník z vedeckej konferencie. Banská Bystrica: Ekonomická fakulta Univerzity
Mateja Bela, pp. 80-83.ISBN 80-8055-507-9.
[13]KOŠTIALOVÁ, K., (2016). Kultúrne dedičstvo ako podpora vidieckeho turizmu. In XIX. mezinárodní
kolokvium o regionálních vědách. Sborník příspěvků. Brno: Masarykova univerzita, pp. 743-749. ISBN 978-
80-210-7861-1. DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-8273-2016-133.
[14]KRIŠKOVÁ, Z., (2015). Kultúrne dedičstvo ako potenciál rozvoja cestovného ruchu (na príklade mesta
Poprad). In XVIII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Sborník příspěvků. Brno: Masarykova
univerzita, pp. 743-749. ISBN 978-80-210-7861-1. DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-7861-2015-99.
[15]LO, M., et al., (2017). Tourists’ perspectives on hard and soft services toward rural tourism destination
competitiveness: Community support as a moderator. Tourism and Hospitality Research, pp. 1-19. ISSN
1467-3584. DOI 10.1177/1467358417715677.
[16]LOŠŤÁK, M., HUDEČKOVÁ, H., (2003). Stabilita a flexibilita v představách o venkově a projekce do
venkovského rozvoje. In Agrární perspektivy XII. Díl II., Praha: Provozně ekonomická fakulta České
zemědělské univerzity v Praze, pp. 755-764. ISBN 978-80-213-1813-7.
[17]PRIEČKO, M., (2015). Socioekonomické perspektív rozptýleného osídlenia na Slovensku. Trnava: Univerzita
sv. Cyrila a Metoda. 172s. ISBN 978-80-8105-718-2.
[18]ŠIPIKAL, M., VRÁBĽOVÁ, K., LEŠKOVÁ, A., (2018). Efekty priestorovo neutrálnej politiky na
najzaostalejšie regióny. In XXI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Sborník příspěvků. Brno:
Masarykova univerzita, pp. 231-236. ISBN 978-80-210-8969-3. DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-8970-2018-
30.
Príspevok bol spracovaný v rámci grantového projektu APVV-16-0115 Sociokultúrny kapitál úspešných obcí
ako zdroj udržateľného rozvoja slovenského vidieka
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
561
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-9268-2019-71
DEVELOPMENT OF RURAL TOURISM IN THE CZECH
REPUBLIC: CASE STUDY OF THE SOUTH BOHEMIAN
REGION
Rozvoj venkovského cestovního ruchu v České republice:
Případová studie Jihočeského kraje
IVETA HAMARNEH
Katedra ekonomiky cestovního ruchu
Vysoká škola obchodní v Praze, o. p. s.
Department of Economy of Tourism
University College of Business in Prague
 Spálená 14, 110 00 Prague, Czech Republic
E-mail: hamarneh@vso-praha.eu
Annotation
Rural tourism is one of the most significant and especially sustainable forms of tourism, which are further divided
into other subcategories - e.g., agrotourism, eco-tourism, hiking, cycling, walking, etc. The South Bohemian
Region, thanks to its primary and secondary offer, represents a very suitable area for the promotion and
development of this form of tourism. The paper proposes to evaluate the position of rural tourism in South
Bohemian tourism and by primary and secondary data to offer specific recommendations for support of rural
tourism in the region. Specific suggestions include strengthening cooperation between different stakeholders in
tourism or improving transport infrastructure. The questionnaire survey revealed that visitors are interested in
rural tourism in the region, with interest in horseback riding prevailing in specific rural activities. The main
barriers to the development of rural tourism, which have been pursued by semi-structured interviews, include the
lack of cooperation between the tourism stakeholders in the region but with the more or less improving conditions.
Key words
survey, South Bohemian Region, structured interviews, rural tourism
Anotace
Venkovský cestovní ruch patří k významným a zejména udržitelným formám cestovního ruchu, který se dále dělí
do dalších subkategorií – např. agroturistika, ekoagroturistika, turistika, cykloturistika, pěší turistika atd. Region
Jižní Čechy díky své primární a sekundární nabídce představuje velmi vhodný prostor pro podporu a rozvoj této
formy cestovního ruchu. Příspěvek si klade za cíl zhodnotit postavení venkovského cestovního ruchu v rámci
cestovního ruchu Jižních Čech a na základě primárních i sekundárních dat navrhnout konkrétní doporučení
k podpoře venkovského cestovního ruchu v regionu. Mezi konkrétní návrhy patří posílení spolupráce mezi
jednotlivými aktéry cestovního ruchu či zkvalitnění dopravní infrastruktury. Z dotazníkového šetření vyplynulo, že
návštěvníci se o venkovský cestovní ruch v regionu zajímají, přičemž z konkrétních venkovských aktivit převažuje
zájem o hipoturistiku. Mezi hlavní překážky pro rozvoj venkovského cestovního ruchu, které byly vysledovány na
základě polostrukturovaných rozhovorů, patří zejm. nedostatečná spolupráce mezi stakeholdery cestovního ruchu
v regionu, ale s více či méně se zlepšujícími se podmínkami.
Klíčová slova
dotazníkové šetření, Jihočeský kraj, strukturované rozhovory, venkovský cestovní ruch
JEL classification: O13, P25, Q17, Z32
1. Introduction
While the world develops noticeably, tourism has experienced a vital role of economics in both developed and
developing countries. Tourism is generally assumed to be a viable tool of raising the economic activity of the
regions, can promote the destination´s image, and positively influence the employment in the destination.
Across the rural regions of the developed world, the issues of population decline, economic change, and
community regeneration are universal. For over a century, the dominant trends of industrialization and
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
562
urbanization have steadily altered the economic and political position of rural society. In the last 50 years, those
trends have intensified. Farm incomes have fallen in real terms. Technological changes have associated with
declining revenues to diminish employment in rural areas. In response, rural service provision has reduced: shops,
schools, churches, services, and transport facilities have all decreased in numbers and underlying vitality.
Typically, rural populations have aged and become less in whole. Many small cities and villages now try to
maintain their viability. Throughout the world, local and regional government bodies have intervened to address
these issues, with various degrees of success.
In recent years, the rural world has seen new challenges. Nature and landscape conservation is increasingly
regarded as significant. Historic buildings and "traditional" agricultural societies are receiving more attention. In
some more accessible rural regions, there has been an influx of population, of people unhappy about big city living
conditions. But for most parts of the countryside, rural decline issues remain essential. Tourism, on the contrary,
presents a picture of thriving growth (OECD, 1994b).
Given the expected growth of tourism, there is great optimism for rural tourism. Numerous institutions,
organizations and academic researchers have recognized tourism as a potential economic development tool,
particularly for rural communities. Rural tourism can be perceived as a development strategy element to improve
the social-cultural, economic and environmental well-being of rural areas. Rural tourism has been recognized as a
means of such diversification of the rural economy.
Tourism is also a significant part of the shift in the economic base of agricultural societies (Brandth, Haugen,
2011) promoting thus rural vitality and sustainability (Hall et al., 2003). The synergies and interrelationships
between tourism, agriculture and the other sectors of economic activity are more significant with many various
stakeholders becoming involved.
Rural tourism is not just farm-based tourism. It includes farm-based holidays but also contains other range of
activities, attractions such as ecotourism, agrotourism, walking, climbing, hiking, cycling and riding holiday, sport
and health tourism, hunting and angling, art, cultural and heritage tourism, and in some areas, ethnic tourism.
Rural areas are vital to the European Union as they reach about 90 % of the territory and hold about 60% of the
population. Though economic activity leads to concentrate in urban areas, rural regions generate around 17% of
the gross value added and provide more than 20 % of the employment (European Commission, 2011).
According to the OECD can be stated that rural areas are currently experiencing meaningful economic, social and
cultural changes. They are mostly induced by the international trade liberalization, the development of information
and communication technologies and the strengthening of rural development policy. These areas are confronted
concurrently with current weaknesses and new challenges and opportunities. It is widely accepted that farming no
longer forms the „backbone‟ of rural economies and its contribution to the GDP formation and employment in
most rural regions is in relative decline (OECD, 2009).
The primary purpose of the research is to evaluate the position of rural tourism in South Bohemian tourism and by
primary and secondary data to propose specific recommendations for support of rural tourism in the region.
2. Literature Review
Tourism is integrated from mass and alternative tourism. Mass tourism is characterized by a large number of
visitors seeking holidays in popular resort destinations. Alternative tourism is sometimes referred to as "special
interest tourism," "responsible tourism" or "sustainable tourism" and it is usually taken to mean alternative forms
of tourism which maintain the contact and understanding of residents´way of living and the local natural
environment (Smith, Eadington, 1992).
Rural tourism can be an excellent example of alternative tourism due to its positive impacts which we can
recognize. Rural tourism is making a valuable contribution to the better financial situation in the destination, can
assist job retention in services such as retailing, transport, hospitality and medical care (Irshad, 2010). Rural
tourism can contribute towards funding conservation, encouragement to the adoption of new working practices
and "the sense of place" of rural tourism can support good relation between residents and visitors.
Rural tourism is not a new phenomenon in Europe. However, in current years the market has become more
complex and distinctive, and there has been a growing interest in tourism as a valuable tool for much-needed
diversification of the rural economy (European Commission, 2000). As far as the definition of agricultural/rural
tourism is concerned, it is difficult to find a clear and universal one due to its multifaceted nature. Lane (1994) and
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
563
Reichel et al. (2000) define rural tourism as the tourism that is located in rural areas while Gannon (1994) as a
range of activities, services, and facilities produced by farmers and rural people to attract visitors to their territory
to create extra income for their businesses.
By analyzing national definitions of rural, the most common criteria that dominate in the debate on rurality are:
(OECD, 1994b):
 population criteria (density and size);
 land uses, and its dominance by agriculture and forestry;
 "traditional" social structures and issues of community identity and heritage.
The preferred criterion is a population density of 150 persons per square kilometer. The rural municipality may
vary in size, but they are small, and always with a population of fewer than 10 000 citizens.
The only internationally recognized definition of rural areas is based on the OECD methodology (OECD 1994a;
2009). The OECD rural typology is based on the share of the population which is rural, into the following three
types of regions:
 predominantly rural regions (more than 50 percent of the population living in rural communities);
 significantly rural regions (15 to 50 percent of the population living in rural communities);
 predominantly urban regions (less than 15 percent of the population living in rural communities).
The European Commission has consistently used the OECD methodology to define rural areas (European
Commission, 2007). However, since 2010, the European Commission agreed on a new typology of „predominantly
rural,‟ „significantly‟ and „predominantly urban‟ regions, based on a variation of the previously used OECD
methodology. The method builds on a simple approach to building clusters of urban grid cells with a minimum
population density of 300 inhabitants per km² and a minimum population of 5000. All the cells outside these urban
clusters are considered as rural (Eurostat, 2011).
The current development of rural tourism in the Czech Republic is an opportunity for the growth of structurally
depressed regions which usually have attractive natural conditions. The Czech Republic keeps to the OECD
definition (Moravec, Novotný, Bocher, Mamdy, Chladek, Leuthold, 2007). Rural spaces cover low-density
population areas, with open space and small municipalities of a population less than 10 000. Among other
characteristics of rural areas in the Czech Republic belong: the use of land is primarily connected with agriculture,
forestry and the protection of nature and landscape; people were living in these areas are inclined to traditionalism;
the influence of traditional conventions is often dominant.
3. Methodology
The purpose of the paper is:
 to map the situation in rural tourism in general and in the Czech Republic as well;
 to evaluate rural tourism in the frame of the tourism in the South Bohemian Region;
 by primary and secondary data, propose specific recommendations to support rural tourism in the South
Bohemian region.
The analysis and data presented in this paper are based on primary and secondary research. For detection of the
current state of rural tourism in the Czech Republic were used the data from the following sources: Czech
Statistical Office, Ministry for regional development and South Bohemian tourism organization.
At the same time, the primary research (questionnaire survey and semi-structured interview) was used. The
questionnaire survey aimed to identify and specify the interest in rural tourism among visitors of the South
Bohemian Region (domestic visitors). Before launching the questionnaire, pilot research was applied to a sample
of 15 randomly selected respondents to uncover any ambiguities in the structure and content of the survey. Then
100 printed questionnaires were placed in accommodation and gastronomy facilities, tourist information centers
and selected cultural monuments. The return rate was 58 %. The following hypotheses were formulated:
H1: Most of the respondents are interested in participating in rural tourism in the South Bohemian Region.
H2: Cycling is the most popular accompanying attraction in rural tourism in the South Bohemian Region.
Semi-structured interviews aimed to find out whether entrepreneurs in the region (accommodation and gastronomy
facilities) perceive rural tourism as a vital tool for future development and whether, in their opinion, cooperation
between tourism entrepreneurs in the region is sufficient. A total of 100 business units were approached, only 22
agreed to be interviewed. Respondents were selected through the snowball method. Two hypotheses have been
established:
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
564
H3: Most respondents agree that rural tourism is an appropriate growth tool for the future development of tourism
in the South Bohemian region.
H4. Most respondents argue that cooperation between entrepreneurs in the South Bohemian region is not sufficient.
The questionnaire survey and semi-structured interview were carried out between October 1 and November 10,
2018.
4. Results and discussion
Currently, rural tourism is a significant industry in tourism, covering 10 – 20 % of all tourism activities. Usually,
small, often family-run, firms are engaged and are estimated to be more than 2.5 million in Europe, and their
importance for employment and the overall development of rural areas is not negligible. The rural environment
represents around 60 – 70 % of the inhabited area in European conditions. These areas are a natural place for
relaxation and various types of recreation especially for visitors from cities and conurbations (Pilný, 2019).
4.1 Rural Tourism in the Czech Republic
Rural tourism is not new to the Czech Republic. Visits to the rural country, especially with farming families in the
form of “summer lodging” were an essential part of pre-war tourism in the Czech Republic. After World War II
though, the ties between the urban and rural areas were broken, and rural tourism in its pure form disappeared for
a long time. The regular use of cottages and country houses began developing, nevertheless without a direct relation
to a typical rural environment. After 1989, the rural country went through significant changes. Agricultural
production was restructured, and agricultural undertakings were transformed. As a result of these processes, the
number of people employed in the industry decreased substantially. To sustain land-based prosperity and
permanent population outside urban centers, it was necessary to look for new tools of economic revitalization.
Development of rural tourism and its specific product, agrotourism, is therefore significant for those regions that
had been affected by the restructuring and transformation most. It not only introduces new businesses but also
encourages the creation of employment and subsequently, the stabilization of population in rural areas. Another
cause of the development of rural tourism is the worldwide trend of returning to nature and living in its proximity
in harmony.
The Czech Republic is well preconditioned for the development of rural tourism by natural, cultural and historical,
social and other attractions. Most favorable ratings usually go to the scenic rural landscape, human potential and
extensive communicational network that make a good setting for accessibility to even the most remote villages in
the country.
Nevertheless, along with the above advantages, there are also many problems impeding rural tourism development
in the Czech Republic. These are primarily the deceleration of rural tourism in municipalities by frequently falsely
perceived competition between businesses and the local authority. Effective use of marketing in a municipality
requires a suitable organizational and institutional, municipal structure where a regional tourist association plays
a prime role. Such associations are missing in most municipalities and regions. A fundamental mistake is missing
cooperation of individual businesses. While such collaboration is common in countries with developed tourism,
our state shows the mutual jealousy of these businesses. They still have not come to realize that joint action in
meeting the needs and requirements of tourists is both important and beneficial. Municipalities do not carry out
market researches and do not know their visitors. Owing to this lack of knowledge, they are not able to address
particular market segments or evaluate individual tourist seasons. Another, no less critical obstacle may be the
partly planned development strategy of different regions and municipalities. Also, the development of rural tourism
faces insufficient capacity uneven distribution and not always good quality of collective accommodation facilities
(Ministry for Regional Development of the Czech Republic, 2006b; Moravec, Novotný, Bocher, Mamdy, Chladek,
Leuthold, 2007).
The Czech Republic has about three types of rural areas, each of which is characterized by different trends
(Ministry for Regional Development of the Czech Republic, 2006a). This difference results from their distance
from urban areas. Rural areas surrounding large cities, which are affected by suburbanization and witness a
significant population increase, affecting their development and particularly their investment priorities. The
population works mostly in production and services and commutes to the catchment cities; however, most of the
lands are used for agriculture. Rural areas characterized by normal development and located at a greater distance
from large settlement centers, but with good transport connection and relatively available infrastructure. These
areas have a stable population and undergo an economic diversification process. Such easily accessible rural
regions have the potential to become the recreational background for urban areas, which has a specific impact on
their needs. Peripheral rural areas, which are scarcely populated, isolated from catchment cities and main transport
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
565
network. Such regions can be found in the Czech Republic at the level of districts and micro-regions and include,
in particular, the border and the mountainous areas in the north-eastern part of the country.
The Rural Development Programme of the Czech Republic for the period from 2007 to 2013 have proceeded from
the National Strategic Plan of Rural Development. It was prepared by Council Regulation (EC) No. 1698/2005
and operating guidelines of the above-stated standard.
The existence and the realization of the Rural Development Programme of the Czech Republic assist in achieving
the goals set by the National Strategic Rural Development Plan. Among the primary aims belonged (and belongs)
the development of the rural areas of the Czech Republic according to the principals of sustainable development,
environmental protection and reducing the negative impact of intensive agriculture (Ministry of Agriculture,
2008). The programme further helps to create conditions for the competitiveness of the Czech Republic in essential
food commodities. The Programme also support and expand the diversification of economic activities in the
countryside, to develop entrepreneurship, creating new jobs, lowering the unemployment rate in the landscape and
strengthening the cohesion of the rural population.
The following documents are valid for the development of rural areas in the Czech Republic from 2014 to 2020:
 Rural Development Programme of the Czech Republic for the period 2014-2020;
 Regional Development Strategy in the Czech Republic (2014 - 2020);
 National strategic plan LEADER 2014+.
Vystoupil&kol. (2007) do not primarily define the rural areas, but they deal with the overall functional-spatial
structure of the land use, which determines the ratio of recreational areas in the total area village. The appropriate
area for the recreation areas is considered to be forest land, meadows, pastures, gardens, orchards and surface
water (flowing and standing water). According to the functional-spatial structure of the land, the Czech county can
be divided into three groups of rural areas:
 very favorable rural areas for tourism;
 average favorable rural areas for tourism;
 less favorable rural areas for tourism.
The level of rural tourism development in individual regions of the Czech Republic differs. While in some areas
the potential is sufficient (South Bohemian Region, Central Bohemian Region, South Moravian Region), others
do not have suited potential for development of rural tourism.
4.2 Rural Tourism in the South Bohemian Region
The South Bohemian Region is the second largest in the area in the Czech Republic after the Central Bohemian
Region. Tourism in the South Bohemian Region has long been seen as an essential economic development factor.
From both foreign and domestic visitors, this region belongs among the most visited (Czech Statistical Office,
2018) and the most attractive regions of the Czech Republic. Its attractiveness is due to its location, natural wealth,
numerous cultural and historical monuments and generally suitable conditions for the development of hiking,
biking, horseback riding and family-related experiences (JCCR, 2019). The assumptions mentioned above make
the region one of the areas with the highest potential for the development of environmentally friendly forms of
tourism, incl. rural tourism.
According to the questionnaire survey, H1 was approved (Most respondents are interested in participating in rural
tourism in the South Bohemian Region), and H2 exposed (Hipotourism was not the most popular accompanying
activity in rural tourism, not cycling). Furthermore, respondents pointed to the still insufficiently developed
tourism transport infrastructure, but on the other hand, they positively evaluated the quality of hiking trails
(including signage) and conditions for horseback riding and cycling. In particular, the offer of leisure activities in
case of bad weather is limited compared to the foreign competition.
The interviews were evaluated by the coding method in MS Excel (Švaříček, Šeďová, 2007), during which four
main categories expressing the answers of most respondents were created (support for rural tourism, nonfunctioning
cooperation, insufficient financial resources, support for regional food). Based on semi-structured
interviews, the following information was found:
 The majority of respondents perceive rural tourism as a form that should be developed in the future and which
the South Bohemian region should focus on;
 Respondents add that in addition to natural and cultural attractions, the region also offers local/regional food,
which is an integral part of the so-called friendly tourism;
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
566
 The majority of respondents also highlighted the high seasonality of the region, and it would be appropriate
to expand the offer of tourism to eliminate seasonality;
 Respondents also pointed out insufficient financial support for tourism activities, respectively inefficient
acquisition and redistribution of funds;
 The majority of respondents identified cooperation as problematic or inoperative. Only a few respondents
evaluated the participation neutrally or positively. Respondents commented not only on collaboration among
themselves (among entrepreneurs) but also about local government or residents;
 Despite some critical opinions, some respondents acknowledged that there was more or less improved
cooperation with the local government.
Semi-structured interview confirmed both H3 and H4.
Specific suggestions and recommendations to support rural tourism in the South Bohemian region include:
coordinated cooperation of tourism stakeholders, improving transport infrastructure, more effective gain and
redistribution of funds, encouraging residents' interest in tourism and overall regional developments, creating new,
innovative products focused on to improve the offer of tourism out of season, to create packages of services for
families with children (to join private accommodation with visitors to cultural and historical monuments).
5. Conclusion
Rural tourism as one of the potential forms of rural enterprising is winning more and more popularity in the world.
It is not just a fad but, to a certain extent, the expression of the contemporary approach to nature and the
environment. Healthy lifestyles are more visible in daily activities. For example, people are more interested in bioproduce
of ecological farms. This trend is gradually becoming more distinct in Czech conditions, as well.
It is essential to examine rural tourism as a vehicle that helps with solving some of the problems in rural areas,
such as unemployment, retention of the cultural function of landscape or lower migration of rural population.
As a result of all these positive reasons and benefits, rural tourism should further develop. Nevertheless, we cannot
expect that it would reach the same dimensions in the Czech Republic as in more developed countries of the
European Union. Considering its different historical development as well as various economic, social and
legislative conditions, the Czech Republic will probably focus more on other forms of rural tourism than on
agrotourism, which is firmly related with farming or other land-based production. Still, we can assume that the
number of agritourism farms will increase even in the Czech Republic and their standard will continually improve,
with Czech and foreign tourists not only from Europe but from the entire world as their visitors.
The South Bohemian Region have very favorable conditions for rural tourism development. This region´s rural
areas dispose of natural and culturally historical potential. According to primary and secondary research can
recommend:
 For successful enterprising, the cooperation of all stakeholders (agricultural entrepreneurs, accommodation
facilities, gastronomy facilities and providers of other associated services, self-government level) involved is
inevitable.
 Further, it is necessary to do marketing at the municipality, region and state levels. The creation and
subsequent implementation of a marketing concept must be based on the cooperation of business entities, state
administration bodies, and local self-government, as well as all other parties involved, including the village
and region population.
 Municipalities should not exert their efforts on everything but focus on a particular tourism product only and
base the region image on it.
 To improve informedness about enterprising in rural tourism, the Czech Republic should have more various
seminars on this topic.
 For future development of rural tourism in the region is essential to improve transport infrastructure.
For this issue to be comprehensively discussed, it is fitting to continue with primary research targeting the
residents. The aim would be to find out how the local community perceives the importance of tourism, and
subsequently rural tourism, and how it evaluates the region's potential for the future development of rural tourism
and whether this form of tourism can have a positive impact on the quality of life of the region's population. It is
possible to continue in the questionnaire survey, which would be aimed at foreign visitors, who are also a
significant segment of the region's attendance.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
567
Literature
[1] BRANDTH, Β., HAUGEN, M., (2011). Farm diversification into tourism - Implications for social identity?
Journal of Rural Studies, vol. 27, pp. 35-44. ISSN 0743-0167. DOI 10.1016/j.jrurstud.2010.09.002.
[2] CZECH STATISTICAL OFFICE, (2018). Návštěvnost v hromadných ubytovacích zařízeních v krajích (NUTS
III) [online]. [cit. 2019-01-19]. Available on: https://www.czso.cz/csu/czso/cru_cr.
[3] EUROPEAN COMMISSION, (2000). Towards quality rural tourism. Integrated quality management (IQM)
of rural tourist destinations. Tourism Unit, Brussels. ISBN 9789282880128.
[4] EUROPEAN COMMISSION, (2007). Rural Development in the European Union: Statistical and Economic
Information. Report 2007. [online]. [cit. 2019-01-19]. Available on:
https://ec.europa.eu/agriculture/sites/agriculture/files/statistics/rural-development/2007/rd_report_2007.pdf.
[5] EUROPEAN COMMISSION, (2011). Rural Development in the European Union, Statistical and Economic
Information. Report 2011. [online]. [cit. 2019-01-19]. Available on:
https://ec.europa.eu/agriculture/sites/agriculture/files/statistics/rural-development/2011/full-text_en.pdf.
[6] EUROSTAT, (2011). Archive: Urban-rural typology. [online]. [cit. 2019-01-19]. Available on:
https://ec.europa.eu/eurostat/statistics-explained/index.php/Archive:Urban-rural_typology.
[7] GANNON, A., (1994). Rural tourism as a factor in rural community economic development for economies in
transition. Journal of Sustainable Tourism, vol. 2, pp. 51-60. DOI 10.1080/09669589409510683.
[8] HALL, D., ROBERTS, L., MITCHELL, M., (2003). New Directions in Rural Tourism. Ashgate, Aldershot.
ISBN-13: 978-0754636335.
[9] IRSHAD, H., (2010). Rural Tourism – An Overview. October 2010. Government of Alberta. Agriculture and
Rural Development. [online]. [cit. 2019-01-19]. Available on:
http://www1.agric.gov.ab.ca/$Department/deptdocs.nsf/all/csi13476/$FILE/Rural-Tourism.pdf.
[10]JCCR, (2019). Koncepce rozvoje cestovního ruchu v Jihočeském kraji 2015-2020 [online]. [cit. 2019-01-19].
Available on:
file:///C:/Users/Iveta/AppData/Local/Packages/Microsoft.MicrosoftEdge_8wekyb3d8bbwe/TempState/Dow
nloads/koncepce_rozvoje_cestovního_ruchu_v_jihoèeském_kraji%20(1).pdf.
[11]LANE, B., (1994). What is rural tourism? Journal of Sustainable Tourism, vol. 2, pp. 7-21. DOI
10.1080/09669589409510680.
[12]MINISTRY OF AGRICULTURE, (2008). Rural development programme of the Czech Republic for 2007 –
2013. [online]. [cit. 2019-01-19]. Available on:
http://eagri.cz/public/web/file/10574/RDP_November_2008.pdf.
[13]MINISTRY FOR REGIONAL DEVELOPMENT OF THE CZECH REPUBLIC, (2006a). Regional
Development Strategy of the Czech Republic (Summary). [online]. [cit. 2019-01-19]. Available on:
https://www.mmr.cz/getmedia/cb4aeb8d-36dc-4a3f-80e4-
349edfd99f47/070808_Regionaldevelopmentstrategy_aj.pdf.
[14]MINISTRY FOR REGIONAL DEVELOPMENT OF THE CZECH REPUBLIC, (2006b). Koncepce státní
politiky cestovního ruchu v České republice na období 2007– 2013. Praha: Ministerstvo pro místní rozvoj.
[15]MORAVEC, I., NOVOTNÝ, R., BOCHER, A., MAMDY, J.-F., CHLADEK, K., LEUTHOLD, M. (2007).
Rural tourism in Austria, Czech Republic and France. Vlastimil Johanus – TISKÁRNA, České Budějovice,
Czech Republic. Centrum pro komunitní práci. ISBN 978-80-86902-51-7.
[16]OECD, (1994a). Creating rural indicators for shaping territorial policy. Paris: Organisation for Economic
Co-operation and Development. ISBN 9789264141124.
[17]OECD, (1994b). Tourism strategies and rural development. Paris. [online]. [cit. 2019-01-19]. Available on:
http://www.oecd.org/industry/tourism/2755218.pdf.
[18]OECD, (2009). The role of agriculture and farm household diversification in the rural economy: Evidence and
initial policy implications. Paris.
[19]PILNÝ, J., (2019). Venkovská turistika příznivě ovlivňuje rozvoj regionů. Moderní obec [online]. [cit. 2019-
01-19]. Available on: https://moderniobec.cz/venkovska-turistika-priznive-ovlivnuje-rozvoj-regionu/.
[20]REICHEL, A., LOWENGART, O., MILMAN, A., (2000). Rural tourism in Israel: service quality and
orientation. Tourism Management, vol. 21, pp. 451-459. DOI 10.1016/S0261-5177(99)00099-0.
[21]ŠVAŘÍČEK, R., ŠEĎOVÁ, K., (2007). Kvalitativní výzkum v pedagogických vědách: pravidla hry. Praha:
Portál. ISBN 978-807367-313-0.
[22]SMITH, V., EADINGTON, W., (1992). Tourism Alternatives: Potentials and Problems in the Development
of Tourism. Philadelphia: University of Pennsylvania Press. [online]. [cit. 2019-01-19]. Available on:
https://doi.org/10.9783/9781512807462.
[23]VYSTOUPIL, J., HOLEŠINSKÁ, A., KUNC, J., ŠAUER, M., (2007). Návrh nové rajonizace cestovního
ruchu ČR. MU, Brno. 108 s. ISBN 80-239-7256-1. [online]. [cit. 2019-01-19]. Available on:
https://is.muni.cz/do/1456/soubory/katedry/kres/3910085/rajonizace.pdf.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
568
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-9268-2019-72
VÍCE JE LÉPE? INTENZITA CESTOVNÍHO RUCHU A JEJÍ
VLIV NA UDRŽITELNOST DESTINACE
More is better? Tourism intensity and its impact on destination
sustainability
MARKÉTA NOVOTNÁ
JOSEF KUNC
Katedra regionální ekonomie a správy
Ekonomicko-správní fakulta
Masarykova univerzita
Depart of Regional Economics and Administration
Faculty of Economics and Administration
Masaryk University
 Lipová 41a, 602 00 Brno, Czech Republic
E-mail: marketa.novotna@econ.muni.cz, kunc@econ.muni.cz
Anotace
Mnoho destinací svoji úspěšnost stále měří počtem návštěvníků, přičemž nejednou bývá preferován jejich větší
počet. V případě udržitelného rozvoje však maximalizace návštěvnosti nemusí být z důvodu nadměrného
zatěžování území optimální variantou. Počet návštěvníků by zejména neměl překročit únosnou kapacitu destinace.
Kvůli shromažďování velkého množství návštěvníků v atraktivních lokalitách dochází k řadě negativních vlivů
spojených s vytlačováním základních funkcí sídla a následnou turistifikací. Kongesce veřejných prostor a další
projevy, které doprovázejí proces turistifikace, působí nejen na kvalitu života obyvatel, ale mohou ovlivnit i
prožitek samotných návštěvníků. Předložený příspěvek se proto zaměřuje na kongesci v prostoru historických
center v důsledku nadměrného rozvoje cestovního ruchu. Cílem příspěvku je vyhodnotit vliv intenzity cestovního
ruchu ve dvou vybraných modelových italských městech – Benátkách a Florencii – na zážitek v destinaci a na
pilíře její udržitelnosti. Výzkum vychází z aplikace kvalitativní metody interpretativní fenomenologické analýzy,
využité v rámci terénního šetření v modelových destinacích v prosinci 2018, doplněné o analýzu kvantitativních
dat a relevantních statistických dokumentů. Z výsledků vyplývá, že kongesce nemusí být vždy problémem pro
samotné návštěvníky, ale že může do značné míry negativně působit i na kvalitu života rezidentů.
Klíčová slova
městská destinace, kongesce, zážitek návštěvníka, udržitelnost, Itálie
Annotation
Many destinations still measure their success by the number of visitors, preferring the-more-the-better-principle.
However, in the case of sustainable destination development, maximization of the number of visitors may not be
the optimal option due to the excessive burden of the area. In this respect, the number of visitors must not exceed
the carrying capacity of the destination. The overcrowding at attractive tourist sites is associated with the
extrusion of residential functions by the functions of tourism. The process of touristification is accompanied by the
congestion of public space, affecting residents' quality of life and also visitors' quality of experience. The paper
focuses on congestion in the historic city centres – Venice and Florence – with excessive tourism development.
The aim is to evaluate the impact of tourism intensity on the visitor experience and on sustainability pillars. The
research is based on the application of a qualitative method of interpretative phenomenological analysis, used
during the field survey conducted in model destinations in December 2018, supplemented by an analysis of
quantitative data. The results show that congestion may not be a problem for the visitors themselves and that it
negatively affects the residents´ quality of life.
Key words
urban destination, congestion, visitor´s experience, sustainability, Italy
JEL classification: R11, Z32
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
569
1. Úvod
Cestovní ruch je neodmyslitelně spjat s prostředím, ve kterém je realizován. Toto prostředí je tvořeno různými
ekonomickými, sociálními, kulturními a environmentálními prvky a procesy, které působí na cestovní ruch a které
jsou zároveň rozvojem cestovního ruchu ovlivňovány (Mason, 2008). V případě nekontrolovatelného rozvoje
cestovního ruchu může docházet v destinacích k řadě negativních dopadů, kterými jsou např. turistická ghetizace,
vedoucí k postupnému vytlačování základních funkcí sídla, dále zvýšená kriminalita, snížená kvalita vody,
znečištění či cenová inflace (Hall a Page, 2006; Wall a Mathieson, 2006; Dumbrovská a Fialová, 2014). Zmíněné
negativní dopady se projevují zvláště v těch destinacích, v nichž dochází z důvodu jejich značné popularity ke
kongesci, tedy k vysoké koncentraci návštěvníků a nadměrnému přetížení veřejných prostor (Riganti a Nijkamp,
2008). Zvýšená koncentrace způsobuje snížení pozitivního prožitku nejen samotných návštěvníků, ale ovlivňuje i
kvalitu života místních obyvatel (Hall a Page, 2006). Navíc je doprovázena řadou různých rizikových jevů
vyvíjejících tlak na udržitelnost, které se odlišují podle prostorové diverzity daných destinací, a zároveň i na jejich
konkurenceschopnost. Obzvláště citlivými oblastmi v souvislosti s udržitelností mohou být pobřežní, ostrovní či
venkovské destinace (Peeters a kol., 2018). Jednou ze specifických oblastí, které bývají vystaveny tlaku velkého
počtu návštěvníků, jsou i historická centra měst, výrazně citlivá na využívání centrálního prostoru a na vytlačování
městotvorných funkcí (Russo, 2002), čímž dochází k narušování tzv. denních městských systémů (Klapka a kol.,
2010). Protože jsou historická centra klíčovou součástí evropského kulturního dědictví, bývají chráněna
legislativou daného státu. Některá jsou zařazena i pod ochranu UNESCO (García-Hernández a kol., 2017). Jelikož
však městský cestovní ruch nabývá na významu, dochází v těchto lokalitách k utváření tzv. městských turistických
okrsků, které jsou charakteristické koncentrací atraktivit a služeb cestovního ruchu a tím i silnou koncentrací
návštěvníků (Pearce, 2001; Postma a Schmuecker, 2017; Dumbrovská a Fialová, 2016).
Dlouhodobý problém nadměrného shromažďování návštěvníků a jejich vlivu na místní komunity a životní
prostředí označila poprvé v roce 2016 společnost Skift pojmem „overtourism“, který reflektuje zejména problémy
související s řízením rostoucí intenzity cestovního ruchu a utvářením politických opatření ve spolupráci s místními
aktéry (Ali, 2016; UNWTO a kol., 2018). Již několik desítek let (Wagar, 1964) před vznikem tohoto v současnosti
módního slova se hovořilo o přetížení vybraných destinací a byla definována únosná kapacita cestovního ruchu,
jako maximální počet lidí, kteří mohou současně navštívit destinaci, aniž by ničili její fyzické, ekonomické a
sociokulturní prostředí a nesnižovali kvalitu spokojenosti ostatních návštěvníků a rezidentů (Saleem, 1994; Hall a
Page, 2006). Právě souhrnný pojem „overtourism“ má popisovat situaci, kdy intenzita cestovního ruchu v určitém
čase a na určitém místě již překračuje hranice fyzické, ekologické, sociální, ekonomické, psychologické a/nebo
politické kapacity (Peeters a kol, 2018). Při snaze o udržitelný rozvoj a řízení destinace je proto, z důvodu
obtížného uchopení konceptu únosnosti a posouzení optimální úrovně návštěvnosti destinace, nutné vzít v úvahu
kvalitu života obyvatel (QoL) i kvalitu zážitku návštěvníka (QoE), jak naznačuje obr. 1 (Dioko a So, 2017).
Obr. 1: Rámec udržitelného cestovního ruchu na úrovni destinace
Zdroj: Dioko a So (2017); vlastní úpravy
2. Cíl a metodika
Příspěvek se blíže zaměřuje na jeden z prvků výše uvedeného rámce pro posouzení optimální úrovně návštěvnosti,
tedy na hodnocení kvality zážitku návštěvníka. Cílem je vyhodnotit kvalitu zážitku ve dvou vybraných městských
turistických okrscích. Na základě přímého pozorování intenzity cestovního ruchu a fenoménů udržitelnosti jsou
dále porovnány dopady této intenzity na udržitelnost destinace. Při sledování dané problematiky v historických
centrech Florencie a Benátek, která byla zapsána v letech 1982 a 1987 na seznam UNESCO, bylo za účelem
komplexního hodnocení dopadu cestovního ruchu využito kvalitativních metod, které bývají aplikovány v případě
hodnocení percepce turistické atraktivity destinace omezeným množstvím participantů (Young, 1999). Příspěvek
ve své podstatě vychází z interpretativní fenomenologické analýzy (více Smith, Flowers a Larkin, 2009), jakožto
základního přístupu kvalitativního výzkumu, která klade důraz na porozumění tomu, jak jedinci vnímají určitý
fenomén (Hayllar a Griffin, 2005, Oťahel a kol., 2018).
Nalezení optimální rovnováhy mezi:
Kvalita života (QoL)
Kvalita zážitku (QoE)
Počet návštěvníků
Externí faktory s vlivem na kvalitu
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
570
Za účelem naplnění stanoveného cíle bylo v uvedených destinacích realizováno terénní šetření s využitím mobilní
aplikace ExperienceFellow, zaznamenávající průchozí body, které je možné doplnit popisným textem, emočními
hodnotami, fotografiemi, videy a přesnou lokalizací přes GPS, umožňující následné sledování pohybu.
Zjednodušeně lze říci, že aplikace napomohla zaznamenání subjektivního vnímání těchto míst spojeného se zážitky
odrážejícími aktuální prožitek ze spotřeby (více např. Crouch, 2000). Kvalita zážitku byla posuzována dle
zadaných emočních hodnot a textových poznámek. Textové poznámky a pořízené fotografie byly využity při
vyhodnocení jednotlivých dopadů intenzity cestovního ruchu na pilíře udržitelnosti a jejich vybrané ukazatele:
 environmentální ukazatele: znečištění a tvorba odpadů,
 ekonomické ukazatele: dostupnost obchodů a služeb,
 sociokulturní ukazatele: vnímání místní identity a hodnot a pocitu bezpečí.
Šetření se konalo koncem roku 2018 mezi Vánoci a Novým rokem, přičemž v každé destinaci probíhalo po dobu
dvou dnů v časech, které jsou během typického dne hodnoceny jako nejvytíženější (blíže např. Russo, 2002; Popp,
2012). Z důvodu určité eliminace subjektivity zúčastněného pozorování v rámci terénního šetření se vyhodnocení
surových dat týkajících se pilířů udržitelnosti konalo při společné diskuzi vedené technikou focus group (Kitzinger,
1995; Morgan, 1997) s pěti odborníky, kteří tyto destinace navštívili dříve, což je považováno dle odborné
literatury za standardní. Pro komplexní vyhodnocení problematiky byl kvalitativní přístup doplněn o analýzu dat
publikovaných Italským statistickým úřadem (Istat), mezinárodními organizacemi (OECD, UNWTO,
Euromonitor), turistickým marketingovým informačním systémem TourMIS, který v elektronické podobě
poskytuje informace o trhu cestovního ruchu, a o výsledky dříve publikovaných odborných studií zabývajících se
problematikou intenzity cestovního ruchu v těchto destinacích.
3. Intenzita cestovního ruchu ve zkoumaných destinacích
Podle edice Tourism Highlighs (UNWTO, 2018) představuje Itálie jednu z nejvýznamnějších světových destinací,
a to jak v počtu příjezdů, tak i v příjmech z mezinárodního cestovního ruchu. V roce 2017 se s více než 58 miliony
mezinárodních příjezdů turistů (metoda turisté na hranicích) umístila na pátém místě a s příjmy ve výši 44,2 miliard
USD na místě šestém. Vnitřní cestovní ruch, který zahrnuje kromě příjezdů cizinců ještě domácí cestovní ruch, tj.
cesty obyvatel po vlastní zemi, dosahoval v Itálii v roce 2017 přes 123 milionů turistů, kteří se ubytovali
v hromadných ubytovacích zařízeních a strávili zde téměř 421 milionů nocí (Istat, 2018). Silná pozice domácího
cestovního ruchu byla patrnější ještě více v roce 2018, kdy počet domácích turistů vzrostl o 19,5 % oproti roku
2017 na téměř 79 milionů (Istat, 2019).
Z celkového počtu přenocování bylo dle italských statistik (Istat, 2018) 40,6 % nocí koncentrováno v 50
nejnavštěvovanějších městech. Nejvíce přenocování se kromě Říma (6,4 % z celkového počtu přenocování)
uskutečnilo v Miláně, Benátkách (každé 2,8% podíl) a Florencii (2,4 %). Zmíněné destinace představují jedny
z nejnavštěvovanějších měst světa (OECD, 2018). Toto tvrzení dokládá i Euromonitor (2018), který ve svém
hodnocení světových městských destinací řadí Benátky na 41. a Florencii na 47. místo podle počtu mezinárodních
turistů (tab. 1).
Tab. 1: Komparace nejnavštěvovanějších italských městských destinací
Destinace Pořadí 2018 Počet turistů 2016 Počet turistů 2017 Počet turistů 2018 Změna 18/17
Řím 15. 9 353 900 9 531 600 9 703 200 1,8 %
Milán 32. 6 175 000 6 347 900 6 513 000 2,6 %
Benátky 41. 5 212 100 5 316 400 5 406 800 1,7 %
Florencie 47. 4 844 400 4 941 300 5 015 400 1,5 %
Zdroj: Euromonitor (2018)
Vzhledem k nedostatku oficiálních statistik nejsou uvedeny odhady počtu jednodenních návštěvníků, kteří pro
destinaci mohou představovat zásadní problémy související se zatížením infrastruktury i veřejného prostoru.
V případě Benátek je tento problém spjat s příjezdy velkých výletních lodí. Proto je za jeden z aspektů
předurčujících destinace k problémům overtourismu považována blízkost přístavu nebo letiště. Jako další indikátor
s vlivem na intenzitu cestovního ruchu uvádí Peeters a kol. (2018) velikost ubytovací kapacity a zvláště nabídky
ubytování přes platformu Airbnb.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
571
Tab. 2: Údaje o vybraných destinacích k roku 2017
Destinace
Počet
obyvatel
Rozloha
(km2
)
Počet
přenocování
Počet
lůžek
Defertova
funkce
Turistické
zatížení
Itálie 60 483 973 301 338 420 629 155 5 037 798 8,33 1 671,81
Benátky 261 321 415 11 777 616 63 217 24,19 15 248,81
Florencie 380 948 102 10 095 100 49 130 12,90 47 978,52
Zdroj: Istat (2018), TourMIS (2019), vlastní výpočty
Z dat uvedených v tabulce 2, která udávají počet obyvatel destinace, jejich rozlohu, počet lůžek a přenocování, lze
vyhodnotit kvantitativní aspekty intenzity turistické aktivity daných destinací, a to za použití Defertovy funkce
(TF), vyjadřující poměr mezi hustotou potenciálních návštěvníků, kteří přenocují v zařízeních cestovního ruchu, a
turistického zatížení území (TL), které je definováno jako počet lůžek na km²:
𝑇𝑇𝑇𝑇 =
počet stálých lůžek v ubytovacích zařízeních
počet obyvatel
∙ 100
𝑇𝑇𝑇𝑇 =
počet stálých lůžek v ubytovacích zařízeních
celková rozloha destinace (km2)
∙ 100
Defertova funkce dosahuje vyšší hodnoty v Benátkách. Je třeba poznamenat, že do hodnocení turistické aktivity
však vstupují údaje dostupné za celá města, ne jen za přetížená historická centra. Hodnota zatížení historických
center je proto mnohem větší. Přihlédne-li se např. k rozmístění nabídky ubytovacích kapacit přes Airbnb, nachází
se na ostrovech v mělké laguně celkem 6 409 nabízených nemovitostí, vč. sdílených a privátních pokojů (tab. 3),
přičemž v nejzajímavější centrální části Benátek (San Marco a San Polo) s TOP atraktivitami je to na rozloze téměř
0,8 km2
1 208 nemovitostí určených pro přenocování hostů. Turistické zatížení Benátek by bylo větší, kdyby do
výpočtu vstupovala jen rozloha centrální části, která dle Casagrande (2016) činí 157 km2
. Obdobně platí
nerovnoměrnost zatížení i pro historické centrum Florencie.
Tab. 3: Rozmístění nabídky ubytovacích kapacit Airbnb
Oblast Všichni poskytovatelé Poskytovatelé celých nemovitostí
Benátky 7 870 100 % 6 003 (76,3 %)
z toho pevninská 1 416 18 % 773 (52,9 %)
z toho ostrovní 6 409 82 % 5 230 (81,6 %)
• část San Marco 879 14 % 728 (82,8 %)
• část San Polo 583 9 % 480 (82,3 %)
Grafické znázornění
Oblast Všichni poskytovatelé Poskytovatelé celých nemovitostí
Florencie 11 262 100 % 8 640 (76,7 %)
• část Centro Storico 8 198 73 % 6 653 (81,2 %)
Grafické znázornění
Zdroj: Inside Airbnb (2019), vlastní výpočty
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
572
4. Vyhodnocení dopadů intenzity cestovního ruchu
4.1 Kvalita zážitku návštěvníka
Výše uvedená data naznačují, že v historických centrech těchto měst dochází k vysoké intenzitě aktivit cestovního
ruchu, které mohou vyvolat řadu negativních dopadů. Při jejich vyhodnocování je nejprve brán v úvahu dopad na
kvalitu zážitku návštěvníků, které je možné postihnout na základě kvalitativního výzkumu. Z výsledků vyplývá,
že velká koncentrace návštěvníků nemusí nutně znamenat negativní prožitek. V turisticky atraktivních oblastech
(např. obr. 2; Ponte della Paglia v Benátkách a Ponte Vecchio ve Florencii) bylo vnímání hodnoceno jako velmi
pozitivní i přes větší množství návštěvníků.
Obr. 2: Turisticky exponovaná místa v Benátkách a Florencii
Zdroj: Vlastní výzkum (2018)
Nadměrné množství dalších návštěvníků vzhledem k výsledkům této i obdobných kvalitativních studií (např.
Kůsová, 2013) v jiných turisticky vytížených oblastech nemusí tedy být pro samotné návštěvníky problémem,
neboť návštěvníci jsou s množstvím dalších lidí srozuměni a kongesci považují za přirozenou. Přeplněnost
v některých případech dokonce považují za pozitivní součást zážitku (Popp, 2012). Negativní emoce v celkovém
zážitku vyvolávala spíše nemožnost navštívit některou lokalitu kvůli omezené otevírací době nebo regulaci počtu
návštěvníků, či přítomnost lešení na historické památce a stavební úpravy v jejím okolí. Neutrální dojem
vzbuzovala např. návštěva odlehlejších lokalit, které působily oproti atraktivitám v historickém centru obyčejně,
šedě a zanedbaně a často v nich nebyl udržován takový pořádek a čistota jako v centru. Vnímání bylo dle textového
záznamu v obou destinacích ovlivněno také dalšími vnějšími podmínkami (např. počasí a osobní preference).
Zkoumání zážitku a prožívání daného místa je tedy bezpochyby spojené také s podmínkami, které jsou subjektivní
a nemohou být konstantní. Stejně tak z důvodu subjektivity výzkumného procesu je problémem nízká
zobecnitelnost výsledků na populaci. Příklad konkrétního hodnocení zážitku ve Florencii na jednotlivých
průchozích bodech znázorňuje obr. 3. Na celé trase bylo 65 % z celkového počtu 20 průchozích míst hodnoceno
jako pozitivních nebo velmi pozitivních.
Obr. 3: Hodnocení zážitku ve Florencii
Zdroj: Vlastní výzkum (2018), výstup z mobilní aplikace ExperienceFellow
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
573
Ačkoliv je turistický zážitek více méně hodnocen jako pozitivní, může vzhledem k projevům ghetizace množství
návštěvníků působit negativně na samotné rezidenty. Tento problém je patrný obzvláště v Benátkách, kde přeměna
nabídky a nízká kvalita prodávaných výrobků bývá považována za další faktor vysvětlující přetrvávající odliv
obyvatel z centra Benátek (Russo, 2002). S depopulací center měst vyvstává na druhou stranu problém ztráty
identity a autenticity místa, která již zážitek návštěvníka ovlivňuje výrazněji a znamená i značné riziko pro budoucí
atraktivitu (Peeters a kol., 2018). Od roku 1966 ztratilo historické centrum Benátek a přilehlých ostrovů více než
polovinu svých obyvatel, v letech 1990 – 2015 došlo konkrétně k poklesu počtu obyvatel historického centra o
více než 22 000, tedy téměř o 30 % (Milano, 2017). O Benátkách se tak častěji hovoří jako o pouhém zábavním
parku bez života čelícímu nejen společenské a antropologické katastrofě (Staiff, 2006).
4.1 Dopady na ukazatele udržitelnosti destinace
Dalším výstupem realizovaného šetření je vyhodnocení intenzity cestovního ruchu a jejich dopadů na sledované
ukazatele udržitelnosti. Během šetření docházelo k hodnocení jednotlivých ukazatelů, definovaných v metodické
části. Z grafu 1 vyplývá, že čistota ulic byla v průměru velmi pozitivně hodnocena zejména v Benátkách, ve
kterých převládal také větší pocit bezpečí. Nižší obava z kriminality zde pramenila z téměř nulového počtu
bezdomovců, pouličních prodejců a dalších problémových jedinců. Florencie naopak vycházela lépe z hodnocení
obslužné funkce, při níž byla posuzována dostupnost obchodů a služeb denní potřeby. Ve Florencii byla výrazně
větší možnost pořízení zboží denní potřeby a využití běžných služeb pro místní obyvatele. V Benátkách naopak
dominovaly obchody se suvenýry a luxusní módou a specializované služby, orientované na návštěvníky.
Posledním ukazatelem, náležejícím do kategorie sociokulturních dopadů, byl dopad na místní identitu a hodnoty,
přičemž za pozitivní byl považován výskyt tradiční řemeslné a přirozené místní kultury a za negativní výskyt
inscenizace, globalizace, či komodifikace. Stejně jako v případě obslužné funkce vycházela z hodnocení lépe
Florencie. Uvedený stav může vznikat jako důsledek projevů marginalizace rezidentů, tedy jejich vytlačení ze
sídelního území, které je v Benátkách známo pod výrazem „benátský syndrom“, označujícím nadměrnou
turistifikaci, exodus obyvatel do okolních oblastí a postupné vytlačování městských sociálních struktur (Russo,
2002; Milano, 2017). Tyto výsledky lze přisuzovat uvedenému problému přeměny Benátek z kdysi živého
obchodního města na pouhý historický zábavní park bez životaschopné komunity (Staiff, 2006).
Graf 1: Rozdíly v hodnocení dopadů na pilíře udržitelnosti
Zdroj: Vlastní výzkum (2018)
Zmíněné dopady byly následně vyhodnoceny v kontextu shromážděného množství návštěvníků ve zkoumaných
lokalitách. Pro vyhodnocení byl využit korelační koeficient, určující relativní charakter závislosti mezi intenzitou
cestovního ruchu a vlivem na hodnocené ukazatele udržitelnosti:
𝜌𝜌𝑥𝑥𝑥𝑥 =
𝐶𝐶𝐶𝐶𝐶𝐶(𝑋𝑋, 𝑌𝑌)
𝜎𝜎𝑥𝑥 ∙ 𝜎𝜎𝑦𝑦
, 𝑘𝑘𝑘𝑘𝑘𝑘 𝑥𝑥̅ 𝑎𝑎 𝑦𝑦� jsou střední hodnoty výběru PRŮMĚR(matice1)a PRŮMĚR(matice2);
přičemž matice1 zahrnuje škály hodnoticí intenzitu cestovního ruchu a matice2 škály hodnoticí dopad na sledované
ukazatele pozorované během terénního šetření.
Záporná hodnota korelačního koeficientu naznačuje spíše nepřímou závislost, zatímco kladná hodnota představuje
opak. Míru závislosti vlivů na vybrané ukazatele udržitelnosti v souvislosti s nadměrným výskytem návštěvníků
v určitém čase a prostoru znázorňuje graf 2.
1.14
1.79
2.38
2.07
1.80
2.05
1.86 1.90
1
2
3
Čistota ulic Bezpečí Obslužná funkce Místní identita a
hodnoty
1-pozitivníhodnocení
3-negativníhodnocení
Benátky
Florencie
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
574
Graf 2: Vztah mezi intenzitou cestovního ruchu a vlivem na vybrané ukazatele udržitelnost
Zdroj: Vlastní výzkum (2018)
V obou destinacích bylo vypozorováno, že v místech s větším výskytem návštěvníků byla také větší existence
specializovaných obchodů a služeb zaměřených na uspokojování jejich potřeb. Nepřímou závislost naopak
vykazovala čistota ulic. Čím méně návštěvníků, tím větší nečistota ulic převládala. V turistických okrscích měla
pravidelné služby úklidová četa starající se o pořádek. Naopak v méně exponovaných oblastech, s převládající
rezidentní funkcí, byl větší nepořádek, psí exkrementy či nevyvezené kontejnery a odpadkové koše. U pocitu
bezpečí v tomto případě lze určit vzájemný vztah obtížně. Opravdu velká přeplněnost prostoru vyvolávala určitý
strach z případných krádeží. Na druhou stranu však přítomnost návštěvníků nezpůsobovala nijak zásadní pocit
nebezpečí. Proto byla zejména ve Florencii místa s větším počtem návštěvníků hodnocena jako bezpečnější než
odlehlejší oblasti, se zvýšeným výskytem sociálně patologických jevů.
4. Závěr
V příspěvku bylo s využitím fenomenologického přístupu a mobilních technologií analyzováno vnímání zážitku
návštěvníka v historických centrech Benátek a Florencie, v nichž dochází z důvodu nadměrné koncentrace
návštěvníků k utváření tzv. městských turistických okrsků. Současně došlo k vyhodnocení vztahu mezi intenzitou
cestovního ruchu a jejího vlivu na pilíře udržitelnosti. Souhrnně lze říci, že městské typy destinací jsou zřetelněji
ovlivněny sociokulturními a ekonomickými dopady. Toto potvrzuje i studie Peeters a kol. (2018), podle níž
převažují v městských destinacích sociální dopady, zatímco venkovské destinace jsou citlivější na dopady
ekologické. Přímé pozorování vztahu mezi čistotou a intenzitou cestovního ruchu může naznačovat, že v oblastech
s vyšší intenzitou cestovního ruchu je lépe pečováno o historické památky i veřejný prostor. Negativní dopady
jsou vnímány zejména v souvislosti s nedostatkem maloobchodu a obvyklých služeb. Vandalismus a obavy
z kriminality jsou znatelnější spíše v odlehlých oblastech.
Jako problém, související s vysokou intenzitou cestovního ruchu, se tedy jeví zejména potlačení běžných funkcí
sídla (zejména rezidenční) a jejich nahrazení funkcí komerční, která je ve značné míře úzce zaměřena na nabídku
služeb cestovního ruchu. Vysoká míra komerčního využití a privatizace veřejných prostor sebou často nese zvýšení
cenové hladiny a snížení dostupnosti zboží běžné denní potřeby. Tyto aspekty, spojené s nevyváženým počtem
místních obyvatel ve srovnání s návštěvníky, mohou v centrech měst signalizovat negativní sociální dopady
cestovního ruchu (Russo, 2002).
Při snaze o udržitelný rozvoj destinace a eliminaci negativních dopadů je proto nutné nalézt optimální úrovně
návštěvnosti destinace, která nesnižuje ani kvalitu zážitku návštěvníka ani kvalitu života obyvatel, kteří by
v důsledku neúnosného rozvoje cestovního ruchu byli nuceni tyto oblasti opouštět. Následná depopulace center
měst by mohla vyvolat ztrátu identity a autenticity místa a ovlivnit budoucí atraktivitu. Těmto negativním
následkům je proto nezbytné čelit preventivními opatřeními v rámci územního plánování a časoprostorové
regulace. V opačném případě hrozí např. Benátkám reálně přeměna ve skanzen pro asijské a další návštěvníky,
spolu se ztrátou originality a autentičnosti.
-1.00 -0.50 0.00 0.50 1.00
bezpečí
čistota
obchody
služby
hodnota korelačního koeficientu
Florencie
Benátky
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
575
Literatura
[1] ALI, R., (2016). Exploring the Coming Perils of Overtourism. Skift. Dostupné z:
https://skift.com/2016/08/23/exploring-the-coming-perils-of-overtourism/.
[2] CASAGRANDE, M., (2016). Heritage, tourism, and demography in the island city of Venice: depopulation
and heritagisation. Urban Island Studies, vol. 2, pp. 121-141.
[3] CROUCH, D., (2000). Places around us: Embodied lay geographies in leisure and tourism. Leisure studies,
vol. 19, no. 2, pp. 63-76. ISSN 1466-4496. DOI 10.1080/026143600374752.
[4] DIOKO, L. D. A., SO, A. S., (2017). Residents’ quality of life and visitors’ quality of experience: Revisiting
tourism carrying capacity in Macao. Worldwide Hospitality and Tourism Themes, vol. 9, no. 3, pp. 349-360.
ISSN 1755-4217. DOI 10.1108/WHATT-02-2017-0006.
[5] DUMBROVSKÁ, V., FIALOVÁ, D., (2014). Tourist intensity in capital cities in central Europe: Comparative
analysis of tourism in Prague, Vienna and Budapest. Czech Journal of Tourism, vol. 3, no. 1, pp. 5-26. ISSN
1805-9767. DOI 10.2478/cjot-2014-0001.
[6] DUMBROVSKÁ, V., FIALOVÁ, D., (2016). Turistické okrsky a turistifikace v Praze: případová studie
Královské cesty. Studia Turistica, vol. 7, no. 1, pp. 6-17. ISSN 1804-252X.
[7] EUROMONITOR, (2018). Top 100 City Destinations 2018. London: Euromonitor International.
[8] GARCÍA-HERNÁNDEZ, M., DE LA CALLE-VAQUERO, M., YUBERO, C., (2017). Cultural heritage and
urban tourism: Historic city centres under pressure. Sustainability, vol. 9, no. 1346, pp. 1-19. DOI
10.3390/su9081346.
[9] HAYLLAR, B., GRIFFIN, T., (2005). The precinct experience: a phenomenological approach. Tourism
Management, vol. 26, no. 4, pp. 517-528. ISSN 0261-5177. DOI 10.1016/j.tourman.2004.03.011.
[10]INSIDE AIRBNB, (2019). Get the Data: City's Airbnb's listings. Dostupné z: http://insideairbnb.com/get-the-
data.html.
[11]ISTAT, (2018). Tourist flow in Italy, Year 2017. Tisková zpráva. Dostupné z:
https://www.istat.it/it/files//2018/11/EN_Tourism_2017.pdf.
[12]ISTAT, (2019). Trips and holidays in Italy and abroad, Year 2018. Tisková zpráva. Dostupné z:
https://www.istat.it/it/files//2019/02/Stat_report_viaggi-e-vacanze_EN.pdf.
[13]KITZINGER, J., (1995). Qualitative research: introducing focus groups. BMJ, vol. 311, no. 7000, pp. 299-
302. DOI 10.1136/bmj.311.7000.299.
[14]KLAPKA, P., FRANTÁL, B., HALÁS, M., & KUNC, J. (2010). Spatial organisation: development, structure
and approximation of geographical systems. Moravian Geographical Reports, vol. 18, no. 3, pp. 53-65. ISSN
1210-8812.
[15]KŮSOVÁ, T., (2013). Aplikace kvalitativních metod výzkumu v cestovním ruchu – příklad Pražského hradu.
In IV. mezinárodní kolokvium o cestovním ruchu. Sborník příspěvků. Brno: Masarykova univerzita, pp. 58-
66. ISBN 978-80-210-6644-1.
[16]MASON, P., (2008). Tourism impacts, planning and management. Second edition. London: Routledge,
Taylor & Francis Group. ISBN 978-0-7506-8492-7.
[17]MILANO, C., (2017). Overtourism and Tourismphobia: Global trends and local contexts. Technical Report.
Barcelona, Ostelea School of Tourism and Hospitality. DOI 10.13140/RG.2.2.13463.88481.
[18]MORGAN, D. L., (1997). Focus groups as qualitative research. Thousand Oaks, CA: Sage Publications.
ISBN 9780761903437.
[19]OECD, (2018). Tourism Trends and Policies. Paris: OECD Publishing. ISBN 978-92-64-28739-6. DOI
10.1787/tour-2018-en.
[20]OŤAHEĽ, J., IRA, V., HLAVATÁ, Z., PAZÚR, R., (2018). Visibility and perception analysis of city
monuments: The case of Bratislava city centre (Slovakia). Moravian Geographical Reports, vol. 26, no. 1,
pp. 55-68. ISSN 1210-8812.
[21]PEARCE, D. G., (2001). An integrative framework for urban tourism research. Annals of Tourism Research,
vol. 28, no. 4, pp. 926-946. ISSN 0160-7383. DOI 10.1016/S0160-7383(00)00082-7.
[22]PEETERS, P. M., GÖSSLING, S., KLIJS, J., MILANO, C., NOVELLI, M., DIJKMANS, C. H. S., MITAS,
O., POSTMA, A., (2018). Research for TRAN Committee – Overtourism: impact and possible policy
responses. Brussels: European Union. ISBN 978-92-846-4406-3. DOI 10.2861/919195.
[23]POPP, M., (2012). Positive and negative urban tourist crowding: Florence, Italy. Tourism Geographies, vol.
14, no. 1, pp. 50-72. ISSN 1470-1340. DOI 10.1080/14616688.2011.597421.
[24]POSTMA, A., SCHMUECKER, D., (2017). Understanding and overcoming negative impacts of tourism in
city destinations: conceptual model and strategic framework. Journal of Tourism Futures, vol. 3, no. 2, pp.
144-156. ISSN 2055-5911. DOI 10.1108/JTF-04-2017-0022.
[25]RIGANTI, P., NIJKAMP, P., (2008). Congestion in popular tourist areas: a multi-attribute experimental
choice analysis of willingness-to-wait in Amsterdam. Tourism Economics, vol. 14, no. 1, pp. 25-44. ISSN
2044-0375.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
576
[26]RUSSO, A. P., (2002). The “vicious circle” of tourism development in heritage cities. Annals of Tourism
Research, vol. 29, no. 1, pp. 165-182. ISSN 0160-7383. DOI 10.1016/S0160-7383(01)00029-9.
[27]SALEEM, N., (1994). The destination capacity index: a measure to determine the tourist carying capacity. In
A. V. Seaton (Ed.), Tourism – State of the Art (pp. 144-151). Chichester: Wiley.
[28]SMITH, J. A., FLOWERS, P., LARKIN, M., (2009). Interpretative phenomenological analysis. Theory,
Method and Research. London: Sage Publications. ISBN 978-4129-0834-4.
[29]STAIFF, R. (2006). Contemporary Tourism Issues, Venice: A Case Study. Tourism Geography.
[30]TOURMIS, (2019). Nights and arrivals in the cities. Dostupné z: http://www.tourmis.info.
[31]UNWTO, CELTH, EFTI, (2018). Overtourism? – Understanding and Managing Urban Tourism Growth
beyond Perceptions, Executive Summary. Madrid: UNWTO. ISBN 978-92-844-2006-3. DOI
10.18111/9789284420070.
[32]UNWTO, (2018). Tourism Highlights, 2018 Edition. Madrid: UNWTO. ISBN 978-92-844-1987-6. DOI
10.18111/9789284419685.
[33]WAGAR, J. A., (1964). The carrying capacity of wild lands for recreation. Forest Science, vol. 10, no. 2, pp.
1-24.
[34]YOUNG, M., (1999). The social construction of tourist places. Australian Geographer, vol. 30, no. 3, pp.
373-389. ISSN 1465-3311. DOI 10.1080/00049189993648.
Příspěvek byl zpracován v rámci projektu specifického výzkumu na Masarykově univerzitě MUNI/A/1166/2018.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
577
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-9268-2019-73
MEDIÁLNĚ-PROSTOROVÁ ANALÝZA OPATŘENÍ
V DESTINACÍCH TRPÍCÍCH OVERTOURISMEM
Media-spatial analysis of measures in destinations suffering from
overtourism
ANETA KRAJÍČKOVÁ
Katedra regionální ekonomie a správy
Ekonomicko-správní fakulta
Masarykova univerzita
Depart. or Regional Economics and Administration
Faculty of Economics and Administration
Masaryk University
 Lipová 41a, 602 00 Brno, Czech Republic
E-mail: aneta.krajickova@mail.muni.cz
Anotace
Jedním z nejdiskutovanějších problémů cestovního ruchu je v současnosti overtourism jako situace, kdy je
v destinaci příliš mnoho návštěvníků a kvalita života místních, stejně jako zážitky návštěvníků jsou tímto negativně
ovlivněny. Způsoby, jakým destinace s následky overtourismu bojují, nebo jakým způsobem se snaží jeho dopady
zmírňovat, jsou různorodé a rozdílně prezentované. Cílem příspěvku je na základě analýzy 121 online příspěvků
identifikovat místa, která jsou s overtourismem nejčastěji spojována. U 14 z nich jsou zkoumány skupiny
implementovaných opatření, která byla implementována pro zmírnění následků nebo v boji proti overtourismu.
Nejvyužívanější jsou regulace chování a stanovení maximálního počtu pro určitý časový úsek. Nejvíce mediálně
viditelné destinace Benátky, Barcelona a Amsterdam využívají širokého spektra nástrojů. Významným faktorem
implementace opatření je také prostorová charakteristika destinace.
Klíčová slova
destinace, dopady cestovního ruchu, opatření, overtourism
Annotation
Today, one of the most discussed issues of tourism is overtourism as a situation where there are too many visitors
in the destination and the quality of life of the locals as well as the visitors' experiences are negatively affected.
The way the destinations fight or how they try to mitigate the impacts of overtourism are diverse and are differently
presented. The aim of this paper is to identify places that are most commonly associated with overtourism by
analyzing 121 online articles. 14 destinations are selected and groups of implemented measures, taken to mitigate
consequences or to fight overtourism, are examined. The most used is regulation of behavior and determination
of maximum number of visitors for a certain period of time. The most media-visible destinations in Venice,
Barcelona and Amsterdam use a wide range of tools. One of important factors of the regulation implementation
is also the spatial characteristic of the destination.
Key words
destination, impacts of tourism, regulations, overtourism
JEL classification: Z31, Z32, Z38
1. Úvod
Cestovní ruch je rychle rostoucí průmysl s daleko dosahujícími hospodářskými, sociálními a environmentálními
dopady po celém světě. Pokračující prudký nárůst počtu zahraničních turistů a především jejich koncentrace do
několika destinací spolu s přidruženými problémy (over)crowdingu, lokalizované inflace a/nebo tlaku na
rezidenční bydlení rozvířily celospolečenskou debatu (Olekvik, 2019). Podle World tourism organization (2018)
jsou v počtech mezinárodních příjezdů v první desítce evropské destinace: Francie (1. místo/86,9 mil.), Španělsko
(2.místo/81,8 mil.), Itálie (5.místo/58,3 mil), Spojené království (6. místo/37,7 mil.) nebo Německo (9.místo/37,5
mil). Není náhodou, že právě města v těchto zemích byla identifikována jako místa trpící overtourismem. Každý
den navštíví Paříž 270 tisíc turistů, Londýn 400 tisíc, Benátky 65 tisíc, Barcelonu 48 tisíc, Prahu 48 tisíc,
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
578
Amsterdam 37 tisíc; v případě Benátek je počet návštěvníků o deset tisíc vyšší než počet residentů (Costa a kol,
2018).
Podle Globálního etického kodexu (UNWTO, in Mack, 2019) by cestovní ruch měl vést ke zvyšování životní
úrovně lidí v navštěvovaném regionu a k uspokojování jejich potřeb. V současnosti je spíše vidět opačná situace,
kdy růst cestovního ruchu a další hnací síly vedou k zesílení problémů s přelidněním v mnoha destinacích. Zprávy
o destinacích, které čelí výzvám s vysokou intenzitou cestovního ruchu, se rozšiřují a daly vzniknout novému
termínu pro tento jev – overtourism (Weber, 2017).
V souvislosti s cestovním ruchem se stal koncept overtourismu jedním z nejdiskutovanějších témat a to i díky
tomu, že tento termín je snadno rozpoznatelný, a umožňuje jak místní obyvatelům, tak i turistům vyjádřit jejich
pocity a obavy z nadměrné úrovně cestovního ruchu (Goodwin, 2017).
Slovo overtourism bylo jako první použité na začátku tisíciletí k popisu nebezpečí nadměrného využívání
přírodních zdrojů. O několik let později tento termín pronikl do médií. O rostoucím významu termínu
„overtourism“ svědčí výsledky vyhledávání Google, kdy mezi lety 2000 a 2015 je možné dohledat 13 000
výsledků (0,28s), mezi lety 2016 a 2018 je to 44 100 výsledků (0,32s), za rok 2019 je to 8820 výsledků (0,31s, 18.
2. 2019).
S rostoucím popularitou overtourismu se o něj začala zajímat i širší akademická sféra (Koens a kol, 2017),
převážná většina článků je však z oblasti médií a naučně-populární literatury. Z tohoto důvodu je příspěvek
zaměřený na online příspěvky světových médií a specializované stránky (např. The Economist, The Independent,
BBC News, National Geographic, CNN Travel, Skift, Responsible Travel), které reflektují aktuální situaci a
problémy. Cílem článku je na základě analýzy 121 online příspěvků z let 2018 - 2019 identifikovat nejčastěji
zmiňované destinace v souvislosti s overtourismem a v těchto místech vymezit skupiny opatření, týkající se
návštěvníků destinace, jejího řízení nebo rozvoje, která destinace uvedly v platnost pro zmírnění dopadů nebo boj
s overtourismem. Snahou je zahrnout co nejširší spektrum příspěvků, nikoliv analyzovat veškeré dostupné online
příspěvky.
2. Teoretická východiska
Overtourism popisuje situaci, kdy hostitelé, hosté, místní obyvatelé nebo návštěvníci cítí, že v destinaci je příliš
mnoho návštěvníků a že kvalita života v oblasti nebo kvalita zážitků se nepřijatelně zhoršila (Mack, 2017). World
tourism organization (2018) předkládá definici: „dopad cestovního ruchu na destinaci nebo její část, které
ovlivňuje kvalitu života občanů a/nebo kvalitu zážitků návštěvníků negativně“. Přítomnost overtourismu je možné
předpokládat ve chvíli, kdy místní obyvatelé nejsou schopni projít po ulici, aniž by se otírali o ramena v davech
turistů (Singh, 2018). Podle McCool a kol. (2001) nebo Milano (2017) to co se aktuálně nazývá overtourismem je
pouze akumulace dopadů a jejich percepce, vnímání chování turistů a jejich interakce s rezidenty a dalšími aktéry,
jakož i změny sociálního, ekonomického a fyzického prostředí. Je třeba zdůraznit, že problém se neobjevuje pouze
v rozvíjejících se zemích nebo destinacích, ve kterých není aplikovaný vhodný management, ale také ve velmi
rozvinutých městech nebo vyspělých destinacích (Rangus a kol. 2018).
Overtourism“ nepředstavuje pouhé přeplnění v prostoru, ale zahrnuje v sobě prvek potenciálních konfliktů mezi
turisty a residenty (Rangus a kol. 2018). To co se děje ve vyspělých turistických destinacích je, že lidé vyjadřují
nespokojenost s cestovním ruchem, který se tak stává příčinou veškerých problémů, sociálních i osobních, a to i
v případě, že nejsou zaviněny cestovním ruchem. Toto vede k iritaci vyjadřované jak verbálně, tak i fyzicky
(Alvarez-Sousa, 2018). Tyto projevy pojmenoval jako první v roce 2008 katalánský antropolog Manuel Delgado
Ruiz ve svém článku pro katalánský deník „El País“ jako „ Tourismphobia (Delgado, 2008). V něm naléhavě
upozornil na odmítání turismu a tvrdil, že zdánlivě neomezený růst cestovního ruchu představuje vážnou hrozbu
pro společenské struktury Barcelony. Jako důvod však neviděl samotnou přítomnost turistů, ale spíše špatnou
koncepci politik městského rozvoje a nevyvážené plánování.
Specifická situace overtourismu s sebou přináší nejen intenzivnější, ale také koncentrovanější dopady, které nejsou
pozorovatelné v celé destinaci, ale mnohem častěji v některé z jejích částí, v určitém čase nebo během některých
událostí. Ačkoliv existují lokality s nižší turistickou aktivitou, rezidenti stále mohou vnímat přítomnost
overtourismu. To, jakým způsobem se overtourism projevuje, silně závisí na kontextu destinace, v rámci kterého
také musí být řešen. V některých případech je možné se setkat nejen s tradičně negativními, ale také s pozitivními
efekty. Ty jsou podle World tourism organization (2018) kulturní rozmanitost, větší nabídka „eventů“, pozitivní
image města, ochrana historických částí města nebo obnova tradiční architektury. Na druhou stranu Koens a kol.
(2018), Seraphin (2018b) nebo Goodwin (2017) většinu z těchto vymezují jako negativní spolu se zvyšováním cen
nemovitostí, cen taxi, cen v obchodech, restauracích, kavárnách a cen hromadné dopravy.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
579
Přizpůsobení se konkrétní situaci a nalezení vhodného řešení je podmíněno neustálým sledováním a
vyhodnocováním změn. Navíc je potřeba zahrnout perspektivy, které se liší podle jednotlivých zúčastněných stran,
a vést neustálý dialog mezi zástupci veřejného sektoru a zástupci průmyslu cestovního ruchu (Weber a kol, 2017).
Podle World tourism organization (2018) bude klíčovou součástí delegování problémů i mimo sektor cestovního
ruchu. Podle Lin a kol (2017) nebo Beckertové a Bobkové (2018) je kritické zapojení místních obyvatel do diskuse.
Koens a kol. (2018) tvrdí, že zůstává navzdory diskusi o nových způsobech managementu destinace důraz na
zvyšování kapacit cestovního ruchu nebo zmírňování negativních dopadů. Některé destinace přijaly opatření pro
zastavení příchodu turistů Seraphin a kol. (2018c), nebo se snaží implementovat nová technologická řešení jako je
např. virtuální realita, která umožní plánování cest a napomáhají managementu destinace určit preference
návštěvníků a pomoci při řízení (Simón a kol. 2004), navíc mohou vést ke vzniku konkurenční výhody (Gajdošík,
2019).
3. Výsledky výzkumu
Na základě analýzy internetových příspěvků bylo identifikováno 14 destinací (tab. 1), které jsou v kontextu
overtourismu nejčastěji zmiňované. Je třeba poznamenat, že první čtyři jsou jasně dominantní a jejich propojení
s overtourismem je akceptováno i vědeckou sférou (např. Seraphin a kol, 2018a). Maya Bay na ostrově Ko Phi
Phi Leh (Thajsko) a Boracay (Filipíny) jsou ostrovní destinace s křehkým ekosystémem. U obou došlo k jejich
uzavření na určité období, v obou případech mu předcházelo dramatické poničení ekosystému způsobené
nekontrolovaným růstem počtu návštěvníků. Tyto destinace jsou v médiích prezentovány až na výjimky společně.
Pořadí destinací ve druhé desítce by doplnily především evropská města jako je Praha, Londýn, Berlín, nebo Porto,
dále Bali a Tádž Mahal, jejich pořadí ztrácí vzhledem k dynamice jevu význam.
Tab. 1: Nejčastěji zmiňované destinace v souvislosti s overtourismem
Pořadí Destinace Pořadí Destinace
1 Benátky 8 Paříž
2 Barcelona 9 Kyoto
3 Amsterdam 10 Santorini
4 Dubrovník 11 Cinque Terre
5 Boracay; Maya Bay 12 Řím
6 Island 13 Mallorca
7 Machu Picchu 14 Mount Everest
Zdroj: vlastní zpracování
Podle Joppe (2018) hraje veřejný sektor klíčovou roli jak v podpoře, tak i kontrole pohybů turistů, jejich aktivitách,
i v činnosti podniků, které poskytují zboží a služby související s turistickou aktivitou. Jeho cílem je především
maximalizace ekonomických přínosů turistické aktivity a minimalizace potenciálních problémů pro společnost,
životní prostředí, spotřebitele a podniky. Krizaj, Brodnik a Bukovec (2014) tvrdí, že průmyslu cestovního ruchu
často chybí inovativní a radikální přístup a tenduje k inkrementálním inovacím (řešením), které jsou
implementovány s krátkodobou vizí a zaměřeny na zákazníka.
Tab. 2 ukazuje jednotlivé destinace a skupiny opatření. To, že se určitá skupina nevyskytuje, neznamená, že
opatření není implementováno, ale v jeho stavu neproběhla změna nebo o něm média v daném období
neinformovala. Je patrné, že nejvíce opatření bylo zavedeno v destinacích, které jsou nejčastěji spojované
s overtourismem. Potenciální souvislost četností nebyla prokázána a to i s ohledem na to, že informace o opatření
se často opakovala. Lze konstatovat, že destinace, které jsou mediálně vnímané jako trpící overtourismem,
uplatňují širší spektrum nástrojů pro boj s ním, a to jak restriktivní jako jsou regulace ubytování, výstavby a
uzavírky, tak i finanční v podobě daní a poplatků. Stejně tak se snaží využívat moderní technologie a marketingové
nástroje a to především pro nalákání turistů do jiných, i méně atraktivních lokalit, nebo jako prevenci
overcrowdingu.
Nejméně opatření reportují média v Paříži a to i přes vysokou návštěvnost. Částečně reguluje nabídku AirBnB
v některých zónách města, pravděpodobně s cílem přesunutí turistů i do jiných než centrálních částí. Nejvíce
opatření zavedly dobře známé a zavedené evropské destinace. Mezi ty samozřejmě patří i Paříž, nebo Londýn,
jejich prostředí se ale do značné míry liší např. od Benátek nebo Amsterdamu, jednak velikostí, tak i velikostí
oblasti preferované návštěvníky. Do stejné skupiny lze klasifikovat i Kyoto, které má stejně jako Barcelona,
v poměru k velikosti města, relativně malou turistickou oblast.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
580
Regulace chování úzce souvisí s tím, že cestování umožňuje turistům vystoupit ze sociálních norem (Jafari, 1987).
Chování má velký vliv na přejetí turistů místními obyvateli a excesy, které nejsou výjimečné, vytváří impuls pro
jejich regulaci (Alvarez-Sousa, 2018). Pokutování nevhodného chování činností nebo povinnost průvodce jsou
spolu s limity počtu turistů nejčastěji přijímaným opatřením napříč destinacemi a to i s ohledem na to, že přírodní
destinace nemají možnost ovlivňovat výstavbu, ubytování nebo podnikatelskou činnost. Nejméně využívaným
nástrojem je omezování podnikání, které i tak často směřuje spíše k předcházení nevhodného chování.
Tab. 2: Skupiny opatření přijaté ve vybraných destinacích
Omezení
počtu
turistů
Regulace
AirBnB
Omezení
podnikání
Regulace
chování
Daně a
poplatky
Marketing
a
technologie
Uzavření
některých
částí
Omezení
výstavby
Jiné
Amsterdam x x x x x x x x
Barcelona x x x x x x x
Benátky x x x x x x x
Boracay;
Maya Bay
x x x x
Cinque Terre x x
Dubrovník x x x x
Island x x x x
Kyoto x x x x
Machu Picchu x x
Mallorca x x
Mount Everest x x x x
Paříž x
Řím x x x x
Santorini x x
Zdroj: vlastní zpracování
V tab. 3 jsou uvedeny příklady konkrétních opatření.
Tab. 3: Příklady opatření spadajících do jednotlivých skupin
Skupina opatření Destinace Příklady konkrétních opatření
Omezení počtu turistů Dubrovník
Max. 2 výletní lodě/den a max. 5000 návštěvníků z výletních
lodí/den
Machu Picchu Stanovení maximálního počtu vstupenek na 5000/den
Santorini Max. 8000 návštěvníků z výletních lodí/den
Regulace AirBnB
Amsterdam
Omezení počtu nocí, které mohou místní pronajímat v rámci
AirBnB z 60 na 30 za rok
Island
Omezení počtu nocí, které mohou místní pronajímat v rámci
AirBnB na 90 za rok nebo s max. výdělkem 1 milionu
islandských korun ($8785)
Paříž
Omezení pronájmů na 120 dní v roce v některých městských
částech
Omezení podnikání Dubrovník Redukce stánků se suvenýry v centru
Amsterdam Zákaz "pivních kol"
Řím Zákaz podávání alkoholu v barech mezi 2:00 a 7:00
Regulace chování
Benátky
Pokuty za plavání v kanálech, prodlévání na mostech, hluk,
pikniky…
Machu Picchu Návštěva pouze s průvodcem
Dubrovník
Pokuty za vstup do historického centra v plavkách nebo bez
vrchní části oděvu
Daně a poplatky Mallorca Zdvojnásobení turistické daně na 4€/osoba/den
Mount Everest Zvýšení poplatku za zahraničního lezce z $10 000 na $11 000
Barcelona Obecně zvyšování daní související s cestovním ruchem
Marketing a technologie Amsterdam
Rebranding některých míst pro nalákání turistů i mimo
centrum
Amsterdam
Aplikace "Discover the City" pro notifikace varující před
přeplněním a navrhující alternativní atraktivity
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
581
Skupina opatření Destinace Příklady konkrétních opatření
Cinque Terre
Aplikace ukazující v reálném čase přeplnění a navrhující
alternativní cíle
Uzavření některých částí Boracay
V únoru 2018 na žádost filipínského prezidenta ostrov
uzavřen na 6 měsíců, do budoucna limity počtu návštěvníků
Benátky Vymezení cest pouze pro turisty
Řím Dočasné uzavření Španělských schodů
Omezení výstavby Barcelona Zákaz výstavby nových hotelů v centru města
Reykjavík Zákaz výstavby nových hotelů v centru města
Boracay Regulace nové výstavby
Jiné Amsterdam Rozšíření City Card pro nalákání i mimo centrum
Kyoto Dřívější otevírání památek
Island Založení fondu pro ochranu turistických cílů
Zdroj: vlastní zpracování
4. Závěr
Projevy overtourismu jsou specifické pro jednotlivé destinace stejně jako způsoby, jakým proti němu bojují.
Předpokladem pro efektivní opatření je pochopení specifik jednotlivých destinací. Destinace, ve kterých je situace
nejvážnější, a to nejen z pohledu médií, ale i vědecké sféry, se snaží implementovat co nejširší spektrum nástrojů
a to jak finančních, regulačních i technologických. Potřeba regulace chování návštěvníků vychází z excesů v jejich
chování, které pak mohou mít negativní vliv na celkové vnímání návštěvníků v destinaci toleranci místních. Do
jaké míry tato řešení budou efektivní a udržitelná se ukáže až v následujících letech. Nezpochybnitelné je, že
overtourism se stává problémem ve stále více destinacích, z nichž některé již musely přijmout radikální opatření
pro obnovu zničených ekosystémů.
V konečném důsledku ale problém neleží v jednotlivých elementech (návštěvníci, poskytovatelé ubytování), ale
v zodpovědnosti řízení destinace a interakcích. S tím, jak se destinace vyvíjí, bude také nezbytná adaptace
vzdělávací struktury, politických institucí a komunikačních struktur pro udržitelný a společensky odpovědný
rozvoj (Alexis, 2017).
Ačkoliv je overtourism velmi diskutované téma, dostupnost odborné literatury je stále velmi omezená. S tím
souvisí i potřeba využití příspěvků z online médií a populárně naučné literatury. Toto s sebou samozřejmě přináší
i určitá omezení, jako je neustálý vývoj a vznik nových článků, nebo také omezený výběr pro tento příspěvek. Na
druhou stranu analýza médií je poměrně neobvyklým nástrojem a poskytuje tak originální vhled do problematiky.
Literatura
[1] ALEXIS, P., (2017). Over-Tourism and Anti-Tourist Sentiment: An Exploratory Analysis and Discussion.
Ovidius University Anals, Economic Sciences Series, vol. 17, no. 2, pp. 288-293. ISSN 2393-3127.
[2] ALVAREZ-SOUSA, A., (2018). The problems of tourist sustainability in cultural cities: socio-political
perceptions and interests management. Sustainability, vol. 10, no. 2, pp 503. ISSN 2071-1050. DOI
10.3390/su10020503.
[3] BECKERTOVÁ, E., BOBKOVÁ, M., (2018). Příležitosti a bariéry spolupráce aktérů cestovního ruchu
v mikroregionu Olomoucko. In XIX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Sborník příspěvků. Brno:
Masarykova univerzita, pp. 514-521. ISBN 978-80-210-8969-3. DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-8970-2018-
67.
[4] COSTA, J., MONTENEGRO, M., GOMES, J., (2018). Challenges and opportunities-lessons from
destinations and organizations. Worldwide Hospitality and Tourism Themes, vol. 10, no. 6, pp. 745-748. ISSN
1755-4217. DOI 10.1108/WHATT-08-2018-0057.
[5] DELGADO, M., (2008). Turistofobia. [online]. [cit. 2019-03-12]. Dostupné z:
https://elpais.com/diario/2008/07/12/catalunya/1215824840_850215.html.
[6] GAJDOŠÍK, T., (2019). Smart tourism: concepts and insights from Central Europe. Czech Journal of Tourism,
vol. 7, no. 1, pp. 25-44. ISSN 1805-3580. DOI 10.1515/cjot-2018-0002.
[7] GOODWIN, H., (2017). The challenge of overtourism. Responsible Tourism Partnership. Working Paper 4.
[8] JAFARI, J., (1987). Tourism models: the sociocultural aspects. Tourism Management, vol. 8, no. 2, pp. 151-
159. ISSN 0261-5177. DOI 10.1016/0261-5177(87)90023-9.
[9] JOPPE, M., (2018). Tourism policy and governance: Quo Vadis?. Tourism management perspectives, vol. 25,
pp. 201-204. ISSN 2211-9736. DOI 10.1016/j.tmp.2017.11.011.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
582
[10]KOENS, K., POSTMA, A., PAPP, B., (2018). Is Overtourism Overused? Understanding the Impact of
Tourism in a City Context. Sustainability, vol. 10, no. 12, pp. 4384. ISSN 2071-1050. DOI
10.3390/su10124384.
[11]LIN, Z., CHEN, Y., FILIERI, R., (2017). Resident-tourist value co-creation: The role of residents' perceived
tourism impacts and life satisfaction. Tourism Managemet, vol. 61, pp. 436-442. ISSN 0261-5177. DOI
doi.org/10.1016/j.tourman.2017.02.013.
[12]KRIZAJ, D., BRODNIK, A., BUKOVEC, B., (2014). A tool for measurement of innovation newness and
adoption in tourism firms. International Journal of Tourism Research, vol. 16, no. 2, pp. 113-125. ISSN 1522-
1970. DOI 10.1002/jtr.1905.
[13]MACK, C., (2018). Is travel a right? – The concept of right & it's just wrong. Responsible travel [online].
[cit. 2019-03-13]. Dostupné z: https://www.responsibletravel.com/copy/overtourism-is-travel-a-right.
[14]McCOOL, S. F., LIME, D. W., (2001). Tourism carrying capacity: tempting fantasy or useful reality?. Journal
of sustainable tourism, vol. 9, no. 5, pp. 372-388. ISSN 0966-9582. DOI 10.1080/09669580108667409.
[15]MILANO, C. et al., (2017). Overtourism and Tourismphobia: A journey through four decades’ of tourism
development, planning and local concerns. Working Paper.
[16]OKLEVIK, O., et al., (2019). Overtourism, optimisation, and destination performance indicators: a case study
of activities in Fjord Norway. Journal of Sustainable Tourism, pp. 1-21. ISSN 0966-9582. DOI
10.1080/09669582.2018.1533020.
[17]SERAPHIN, H. et al., (2018a). Community based festivals as a tool to tackle tourismphobia and antitourism
movements. Journal of Hospitality and Tourism Management. ISSN 1447-6770. DOI
10.1016/j.jhtm.2018.12.001.
[18]SERAPHIN, H. et al., (2018b). Over-tourism and the fall of Venice as a destination. Journal of Destination
Marketing & Management, vol. 9, pp. 374-376. ISSN 2212-571X. DOI 10.1016/j.jdmm.2018.01.011.
[19]SÉRAPHIN, H. et al., (2018c). Destination branding and overtourism. Journal of Hospitality and Tourism
Management. ISSN 1447-6770. DOI 10.1016/j.jhtm.2018.11.003.
[20]SIMÓN, F. J. G., NARANGAJAVANA, Y., MARQUES, D. P., (2004). Carrying capacity in the tourism
industry: a case study of Hengistbury Head. Tourism management, vol. 25, no. 2, pp. 275-283. ISSN 0261-
5177. DOI 10.1016/S0261-5177(03)00089-X.
[21]SINGH, T., (2018). Is over-tourism the downside of mass tourism?. Tourism Recreation Research, vol. 43,
no. 4, pp. 415-416. ISSN 2320-0308. DOI 10.1080/02508281.2018.1513890.
[22]RANGUS, M., BOŽINOVSKI, B., BRUMEN, B., (2018). Overtourism and the green policy of slovenian
tourism. In Gorenak, M., Trdina, A. (eds). Responsible hostpitality: inklusive, active, green. University of
Maribor, pp. 225-234. DOI 10.18690/978-961-286-226-8.13.
[23]WORLD TOURISM ORGANIZATION, (2018). UNWTO Tourism Highlights. Madrid: UNWTO. ISBN 978-
98-844-1987-6.
[24]WEBER, F. et al., (2017).Tourism destinations under pressure: Challenges and innovative solutions. Lucerne
University of Applied Sciences and Arts Institute of Tourism ITW: Roesslimatte. DOI
10.13140/RG.2.2.31472.66566.
Tento příspěvek vznikl v rámci grantu MUNI/A/1044/2018 Role veřejného a soukromého sektoru v rozvoji
území.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
583
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-9268-2019-74
PERCEPTION OF RISK AS A BARRIER IN TOURIST
DESTINATION DEVELOPMENT. A KEY STUDY FROM
COLOMBIA
Percepce nebezpečí jako bariéra rozvoje turistické destinace.
Případová studie Kolumbie
MICHAEL PONDĚLÍČEK 1
VLADIMÍRA ŠILHÁNKOVÁ 1
ARMANDO ALFARO VALERO 2
JEFFERSON ARIAS GOMÉZ 2
1
Katedra regionálního rozvoje
Institut regionálního rozvoje
VŠ regionálního rozvoje a Bankovní institut - AMBIS
1
Department of Regional Development
Institute of Regional Development
College of Reg. Develop. and Bank Institute - AMBIS
 Žalanského 68/54, 168 00 Prague, Czech Republic
E-mail: mpondelicek@gmail.com, vladimira.silhankova@ambis.cz
2
Programa Administración de Empresas
Facultad de Ciencias Empresariales
Corporación Universitaria Minuto de Dios
2
Program for Enterprises Administration
Faculty of Enterprises Science
University Minuto de Dios (UNIMINUTO)
 Calle 81B No. 72B – 70.Barrio Minuto de Dios, Bogotá D.C., Colombia
E-mail: aalfaro@uniminuto.edu, jarias@uniminuto.edu
Annotation
The goal of research is to identify the perception of the safety of a tourist destination on the basis of a simple and
generally applicable method and then verify it on the example of the perception of the safety of the Colombia. To
assess the perception of security situation of Colombia as a tourist destination, the DELPHI method of joint expert
estimates was selected from the methods used for risk analysis, complemented with specific territorial and
destination security features. Potential tourists have been assigned to the role of experts. For the data collection,
a separate questionnaire was developed with the selection of standardized threats processed. The research
realized in 2018 year was based on 200 respondents. From our research it’s clear, that there is a quite
considerable difference in a perception of Colombia as a tourist destination from the real state of the situation in
this country. Potential visitors perceive high rate of a risk in five segments, and three of them belong to the military
threads and to the safety threads (street criminality - 90%, activities of a mafia and/or organised crime - 82%,
and social conflicts, protests, demonstrations - 78%). Remaining two threads are connected to a tectonic activity,
for example an earthquake or landslides. But analysis of the real safety situation in the country doesn’t confirm
this assumption. In general we can say, that the media image of the country doesn’t help its development of tourism.
People are afraid to go there, even though, in comparison with previous years, the situation is significantly better
and it continues to improve.
Key words
safety, risk, tourism, travel safety, Colombia
Anotace
Cílem práce je najít jednoduchou a obecně použitelnou metodu, jak identifikovat percepci bezpečnosti dané
turistické destinace a ověřit ji na příkladu Kolumbie. Pro hodnocení percepce bezpečnostní situace Kolumbie jako
turistické destinace byla z metod užívaných pro analýzu rizik zvolena metoda společných expertních odhadů
DELPHI, doplněná o specifické prvky územní a destinační bezpečnosti. Do role expertů byli dosazeni potenciální
turisté. Pro vlastní sběr dat byl vyvinut samostatný dotazník s výběrem standardizovaných hrozeb. Výzkum proběhl
v roce 2018 a byl založen na vzorku 200 respondentů. Z provedeného zkoumání vyplývá, že existuje poměrně
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
584
značný rozdíl v percepci Kolumbie jako turistické destinace od skutečného stavu situace v zemi. Potenciální
návštěvníci vnímají vysokou míru rizika v pěti segmentech, přičemž tři z nich patří do segmentu vojenských a
bezpečnostních hrozeb (pouliční kriminalita – 90%, činnost různých mafií a/nebo organizovaného zločinu – 82%,
a sociální konflikty, protesty, demonstrace – 78%). Zbylé dvě hrozby jsou spojené s tektonickou činností, jako je
zemětřesení a sesuvy půdy. Analýza skutečné bezpečnostní situace zemi, ale tento předpoklad nepotvrzuje. Obecně
lze zhodnotit, že mediální obraz země rozvoji jejího turistického ruchu neprospívá. Lidé se do země bojí jezdit,
přestože se situace oproti letům předchozím výrazně zlepšila a nadále zlepšuje.
Klíčová slova
bezpečnost, riziko, cestovní ruch, bezpečnost cestování, Kolumbie
JEL classification: Z32
1. Introduction
In view of the relatively high performance of our economy, Czechs are, over time, becoming an important group
of tourists discovering distant and exotic destinations. The decision which destination to visit or to avoid is always
subject to a wide range of variables and the choice of a tourist destination is increasingly examined in relation to
its safety situation. Non-professional and wider professional discussion linked to the safety of individual tourist
destinations was triggered in the recent past by a number of factors, such as the growth of global terrorism (Liu
and Pratt, 2017), the recent refugee crisis in Europe (Pappas and Papatheodorou, 2017), the impacts of climate
change (Pondělíček, Touška, 2017), and others.
1.1. Goals and methodology
Cui et al. (2016) draw attention to the fact that objective safety conditions in the destination and their perception
by tourists, or potential tourists, are not always symmetrical. On the one hand, the level of risk in the “traditional”
tourist destinations is underestimated, on the other hand, the “unconventional” destinations, or the generally
unknown destinations, are perceived as more dangerous (entirely in the style of saying “what I don’t know, I don’t
eat”). The question, therefore, is how to describe or measure the perception of the safety of a tourist destination.
Karl and Schmude (2017) created an “overview” of factors that influence the selection of a tourist destination,
among other things from a safety point of view; and Korstanje and George (2017) attempted to create a model to
evaluate the perception of the safety of tourist destinations through arranged travel insurance. Since the accurate
data on arranged travel insurance may not always be available and the insurance policy is influenced by many
other factors, we have set as the goal of our research activity to identify the perception of the safety of a tourist
destination on the basis of a simple and generally applicable method and then verify it on the example of the
perception of the safety of the Republic of Colombia (South America) as an up-and-coming tourist destination for
Czech tourists, and compare the results with the actual situation in the given destination.
The Republic of Colombia was chosen for the research case study, as it is a newly opening and very interesting
destination for Czech tourists. Colombia, as such, is generally unknown to Czechs and mostly not considered to
be a common and available tourist destination. The reason was a long-standing conflict inside the country,
bordering on civil war. In 2016, a ceasefire agreement was signed in Cuba, and a way to stabilize life in the country
was opened - the FARC rebels were disarmed and left their bases.
The methodology chosen to prepare this article is based on the research and analysis of expert texts dealing with
the research of the safety of tourist destinations, and in particular on the methods of risk analysis. In general, risk
analysis is a method of analysing a situation or state through which the risks are recognised, identified and
evaluated in a timely manner and information about them is communicated to the appropriate management level
to make decisions on how to resolve (minimise) or eliminate the identified risks (Procházková, 2011). The risk
analysis process is based on several follow-up steps. These steps are: risk identification, risk verification, analysis
of the probability of risks, analysis of the undesirable impact of risk, determining the significance of the risk
(Veličko, 2017). Procházková (2011) names 14 types of risk analysis from which the DELPHI method was chosen
to solve the assigned task, which is a procedure for determining professional estimation of future development or
state by a group of experts. In this case, as experts are used potential tourists - visitors to Colombia. Potential
tourists are considered as the experts, because their decision and willingness to actually visit the country depends
on their perception of the safety of the tourist destination, so they are taken as experts on their own - personal
safety. The basis for the evaluation of the safety situation of a tourist destination is the set of threats, according to
Antušák (2009). Antušák (2009) divides threads to asymmetric threads, factual threads and internal (subjective,
domestic) threads. For this study and its needs we use only factual threads, because asymmetric threads as for
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
585
example global threads aren’t relevant for our selected target, the same goes for internal threads, which we can’t
analyze in the given task.The chosen factual threads are complex of threads of natural, anthropogenic, social and
sociable character, and out of those we identified an partially modified 36 topics - questions, that are describing a
perception of a territorial/destination safety. The topics are about threads in these categories: naturogenic threats
as extreme weather, tectonic activity and infections, anthropogenic as technogenic and ecological (environmental)
threats and sociogenic as social, community and economical threats and military and security threats.
2. Risk Analysis Methods Usable for Territorial / Destination Safety Measurement
For example, Procházková (2011) defines safety as “a state of the human system or other entity in which the
occurrence of damage to protected interests has an acceptable probability (it is almost definite that the damage
will not occur). Safety depends on the processes, actions and phenomena that take place in human society, the
environment, the planetary system, the galaxy, and other higher systems”. The notion of security then relates to
the notions of threat and risk, where the threat can be understood as any subject that can damage or destroy a
particular protected value or interest of another subject with its actions. It can also be a phenomenon that is the
direct cause of damage or destruction of a particular protected object or interest (Antušák 2009). The risk is then
an abstract quantity that represents the possibility of an event with a result different from the intended goal, with
a certain objective mathematical expectation or statistical probability. It is therefore quantification of uncertainty
that we are talking about, the extent or weight of the threat (Antušák 2009). Káčer (2016) explains the notion of
risk as the possibility that an event that is considered unwanted from a safety point of view is likely to occur. The
degree of risk posed by the threat can be assessed on the basis of a risk analysis.
Risk analysis is then understood as a method, which can identify risks or threats and recognize them in time
(Veličko, 2015). Procházková (2011) names 15 types of risk analysis, some of which were already verified for the
territorial safety assessment (Vránová, 2016, Čonka, 2016, Tökölyová, 2017, etc.). From the results so far, it is
clear that for the needs of the analysis of the destination safety assessment, the level A analysis is sufficient, i.e. a
preliminary risk (threat) analysis. In this category, the Delphi method - DELPHI, appears to be optimal. This
method is based on an expert estimate. The method is carried out by asking the approached experts to submit a list
of relevant threats. In the DELPHI method, the direct expert contact is replaced with a sophisticated programme
of gradual individual interviews, usually in the form of surveys (Procházková, 2011). For the purpose of the
destination safety assessment, potential tourists were assigned to the roles of experts. Therefore, a separate
questionnaire based on threat classification according to Antušák (2009) was developed for the actual data
collection. Relevant threats were selected for destination safety assessment and a questionnaire was created for the
actual research. For the evaluation, a four-point scale was chosen to “force” the evaluator to side with one side or
the other to avoid the generally known “centre” effect of evaluation. The completeness and clarity of the above
mentioned questionnaire was verified in a pilot in October 2017 by a group of about 30 students of the Master's
Degree Programme at AMBIS College. The students evaluated various destinations (Czech, foreign and exotic
according to their main holiday). On the basis of this verification, the questionnaire was slightly modified to the
final form (more in Šilhánková et al., 2018).
3. Determining Destination Safety Perception of Colombia
The actual survey of destination safety perception of Colombia began with a pilot phase in January 2018, involving
37 respondents, and more than 200 questionnaires were subsequently collected during spring 2018. Respondents
were young and middle-aged people (approx. 20-50 years old), middle and higher-earners who have not visited
Colombia so far, but under certain circumstances would be willing to consider visiting the destination.
The overall results of destination safety perception of Colombia were summarized and evaluated in three ways.
From the answers to the individual types of threats mentioned in the answers – the median, average and frequency
of answers were calculated. The results obtained showed that median assessment is not suitable for this type of
task and therefore wasn’t further implemented. There is not enough space in this article to describe the evaluation
using the average, but it can be said to have very similar results to an assessments method based on the frequency
of responses described below. The following table lists the results and the threat perception level determined which
is calculated as the ratio of positive responses to the total number of responses. Individual threats are then divided
into four bands, namely 0-25% - very low risk level perception (dark green), 26-50% - low risk level perception
(light green), 51-75% increased risk level perception (orange) and 76-100% - high risk level perception(red).
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
586
Tab. 1: Evaluation of the relevance of the threat according to the frequency of responses
Threat type
The frequency of individual responses in
percentages
Risk level
perceptionYes
very
much
Likely yes Likely no Definitely not
Naturogenic threats
Extreme weather
Is there a danger of flooding? 12 53 32 3 65
Is there a danger of fires due to natural influences? 14 60 25 1 74
Is there a danger of storms, hurricanes, wind gusts, torrential rain,
and hail?
18 50 29 3 68
Is there a danger of snow calamities, icy conditions, ice barriers? 2 5 29 64 7
Is there a danger of a long-lasting drought? 17 51 26 6 68
Is there a danger of an extreme heat and the formation of thermal
islands?
18 55 25 2 73
Tectonic activity
Is there a danger of an earthquake? 20 59 19 2 79
Is there a danger of landslides? 20 60 19 1 80
Is there a danger of a volcanic eruption? 8 34 49 10 41
Infections
Is there a danger of an epidemic? 25 48 25 2 73
Anthropogenic threats
Technogenic
Is the traffic situation unstable, chaotic and dangerous? (Transport
infrastructure, traffic intensity, traffic accident risk)
21 50 26 2 71
Is the power network unstable? (Depending on the frequency of
outages.)
13 55 28 3 69
Is the supply of gas and heat unstable? (Depending on the frequency
of outages.)
7 44 43 6 51
Is the telecommunication network (telephone, internet) unstable?
(Depending on the frequency of outages.)
8 49 37 6 57
Is there a danger of building destruction (construction resources are
in poor condition)?
13 52 30 4 65
Is there a danger of a lack of drinking water? Or does a lack of
drinking water exist already?
14 46 32 7 60
Are drinking water supplies unstable? (Depending on the frequency
of outages.)
11 45 38 6 56
Ecological (environmental)
Is the air quality poor? (Are large amounts of harmful substances
emitted into the atmosphere?)
8 34 48 10 43
Is the quality of drinking water poor? (e.g. tap water cannot be drunk) 17 55 25 3 72
Is the disposal of municipal waste and cleanliness poor (is there dirt)? 32 44 22 2 75
Sociogenic
Is the sanitary situation in accommodation facilities poor (dirt,
insects, etc.)?
15 49 33 4 64
Is it a problem to find accommodation? (The method of booking is
unclear and confusing; the price does not match the quality.)
8 35 43 13 43
Is the cleanliness in the catering facilities poor (dirt, insects, etc.)?
12 47 37 4 59
Social, community and economical threats
Military and security
Are the security forces that ensure freedom of citizens, civic and
human rights themselves a security risk?
14 35 43 8 49
Are there social conflicts, protests, demonstrations? 31 47 20 2 78
Are there any mass street unrests, looting? 22 52 25 1 74
Is the activity of various mafias and / or organized crime apparent? 47 35 15 2 82
Is there an ethnic, religious and cultural tension between different
social groups?
13 51 30 5 65
Is there a risk of a terrorist attack? 11 30 46 13 41
Is there a danger of street crime (theft, attack)? 48 43 8 1 90
Is there a large and harassing presence of sociopaths (beggars, etc.)? 23 47 27 2 70
Source: own preparation based on Antušák (2009)
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
587
The table above also shows that during the evaluation of the risk perception of the 36 evaluated items, 5 items are
perceived as high risk and 23 are evaluated with an increased perception of risk involved. Percentages are shown
in the following figure.
In general, it can be stated that the Republic of Colombia is perceived as an increased risk destination. The
respondents consider it safe only in the segment – a danger of snow calamities, icy conditions, and the formation
of ice barriers; which, of course, is understandable in view of its location near the equator. More important,
however, is the evaluation on the other side of the spectrum, namely the high risk level perception, where three of
the five perceived threats belong to the segment of military and security threats (street crime - 90%, mafia and / or
organized crime - 82%, and social conflicts protests and demonstrations - 78%). The remaining two threats are
associated with tectonic activity such as earthquakes and landslides.
Fig. 1: Perception of risk level in percentages – overall
Source: own preparation
4. Risk Level Perception of Colombia with Destination’s Reality
Jaime (2017) specifies that Colombia becomes little by little one of the most important South American tourist
destinations thanks to its natural beauty: cultural variety, beaches, landscapes, music, hospitality and other factors
that travellers emphasise. It is a strategic country within the hemisphere due to its geographical position; it has had
access to the Pacific Ocean and the Atlantic Ocean allowing the world to interconnect, having the closeness to
Central America and the United States through the Panama Canal. It is relevant, it is pertinent to recognise the
essential aspects of the country, such as the Happy Planet Index, highlights Colombia as the second happiest
country in the world. Conditional reference for travellers who see specific scenario of its people and environment
in this country. However, to consolidate itself as a better option, there is still a way to go, especially when news
from the Colombian media centres on an apology to drug trafficking, crime and violence, generating an imaginary
in foreigners even worse than it is. Carreón and García (2015). The obsessive disclosure of violent events, without
context, only with the desire to perform and seek the audience, does not favour objective information and generates
a wrong perception of society. Not for that reason, the reality ceases to be worrisome; there are risks that the tourist
considers when making decisions and that turn out to be a challenge to be overcome by the country. The most
relevant ones are highlighted:
4.1. Homicide
The report on the evaluation of homicidal violence in Colombia by the National Police (2018) notes that the
number of deaths associated with the armed confrontation went from 1,710 combatants in 2007 to 440 in 2016,
contributing to the reduction of the national homicide rate. In this aspect, the peace process with the FARC has
been decisive. Regarding Colombian cities, from a historical perspective, there are notable decreases in this item.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
588
Fig. 2: Homicide rate per one hundred thousand inhabitants between 1990 and 2015
Source: National Police of Colombia. Prepared by the FIP
Cali went from a rate of 100 homicides per 100,000 inhabitants in 2010 to 53.8 in 2016; Medellín went from 152
to 21.6 in the same period and Bogotá from 35.9 to 16. However, in the list of cities that concentrate the largest
population, there is still a substantial number that exceeds 20 homicides per 100,000. In this group are Barranquilla
(31.9), Cúcuta (40.2), Cartagena (23.8), Pereira (30.7), Villavicencio (27.5) and Montería (21.9). To have a
reference, you can take the capitals in Latin America: Quito has a rate of 4.12, Lima of 6, Mexico City of 10.7 and
São Paulo of 5.5. If one looks at the trend since 1990, the result of the decrease in homicides in Colombia is even
more satisfactory.
4.2. Thefts and kidnappings
According to the observatory of the crime of the DIJIN, the National Police in general, thefts went from 99,647
cases in 2008 to 127,118 in 2017 (27.6% increase).
4.3. Drug traffic
One of the most complex crimes in Colombia is drug trafficking, which causes stigmatisation that exists in many
parts of the world. In this direction, efforts have been made that have fluctuating results between effectiveness and
little impact. The seizures, for example, are mainly on the rise of coca shipments, marijuana and the inputs used
for drug processing; during manual eradication under its effectiveness, as well as the seizure of heroin.
Tab. 2: Drug traffic
Type of drug 2009 2017
Coca - manual eradication (has) 60.557 52.001
Coca - seizure -t (tons) 203.1 435.4
Heroin – confiscation -t 737 444
Marijuana - seizure - t 210.4 235.2
Immobilization of solid inputs - t 19.890 36.090
Confiscation of drug trafficking vessels 459 234
Source: National Police of Colombia. Prepared by the FIP.
However, according to Ideapaz, it is striking that the lethal violence in the municipalities with coca crops has
become less intense. That is, the increase in coca crops does not represent an increase in violent deaths, as you
might think. In fact, the rate went from 74.6 per 100 thousand inhabitants in 2006 to one of 36.4 in 2016 (decrease
of 51%) This trend could be explained by the peace process with the FARC.
4.4. Manifestations and Social Protest in Colombia
Colombia has a tradition of social protest in reference to the search for the implementation of the protection of
human rights. In recent years there has been an unprecedented increase in social protest in Colombia, led by
peasants, workers, students and citizens who claim peace and support the process of negotiations with groups
outside the law. Part of what is established in the Peace Agreement establishes that there must be guarantees for
peaceful protest and mobilization. The protest has two dynamics that mainly take place in the opposition and
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
589
resistance of different social actors against government policies. As a result of them, organizations were created,
networks of social relations, and social fabric that consolidated the basis of peaceful protests and claims.
Fig. 3: Mobilizations in Colombia, 2013-2016 and sem I 2013 - sem I 2017
Source: FIP 2017
In a timeline the social protests have marked benefits for the population in Colombia as it is:
Educators: Since 2014 almost once a year, teachers stopped activities to demand three things: guarantees in teacher
evaluation, salary leveling and improvement in the health system.
In the Pacific: 2017 was a critical year in which the inhabitants of the Pacific protested the state's insecurity and
neglect. The first strike was made in May in Chocó because the population claimed, among other things, the
recovery of the Quibdó-Pereira and Quibdó-Medellín roads. At the beginning of 2018, the Invías, began working
on roads that already have close to 500,000 million pesos allocated.
So far, the Ombudsman's Office has learned about 283 protests, 70 of which resulted in sit-ins and rallies, 69 in
marches and demonstrations, 50 in blocks to mobility and 38 in situations of cessation of activities. (FIP 2017)
The most mobilised actors in the last four years were the communities, the peasants, the students, the workers and
the transporters, who participated in 73% of the registered mobilisations. The first semester of 2017 was
highlighted by the growing participation of educators, which had increased by 17 percentage points.
4.5. Disaster risk management
Risk management focuses on preparing the response to emergencies, post-disaster recovery and the execution of
such intervention and recovery. Now, according to the IDEAM, specifying the risks involved in climatic
anomalies, particularly in the Andean region and given the drought, the increase in insolation and high
temperatures cause fires of vegetation cover, becoming a determining factor in environmental transformation. Its
effects extend to the air, soil, water, living beings, infrastructure and others. The fires, at least in Colombia, have
an anthropic origin and according to figures from the National Prevention Protocol, Control of forest fires and
restoration of affected areas (PNPCIFRA) MAVDT, amounts to 95% of the total reported events. For its part, the
IDEAM provides inputs for inter-institutional management through the generation of establishing the zoning of
the fire risk as a frame of reference.
On the other hand, concerning the ATD (Early Warning of Deforestation) in the DANE report, IDEAM, Amazon
Vision made in 2017, establishes that 12 of the 24 ATD nuclei are located in the Amazon region, which doubled
the deforested area to 2016, increasing by 74,073 ha. That is, 65.5% of deforestation occurred in this region. In
only seven municipalities in this region, almost half of the country's forest loss is concentrated (49.1%).
The Andean region is the second with the largest deforested area but decreased by 8,861 hectares, as well as that
of the Pacific region, which decreased by 15,535 ha (it accounts for 6.1% of the total deforested area in 2017). A
decrease is also detected in the Caribbean region (8,854 ha), which accounts for 7.1% of the entire area. In contrast,
the Orinoquía, which concentrated 4.5%, increased its deforestation by 555 ha. From elsewhere, the report states
that 10% of the deforestation was presented in indigenous reserves.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
590
5. Conclusions
From our research it is clear, that there exists quite considerable difference of the perception of the safety of
Colombia as a tourist destination from the real state of the situation in the country. Potential visitors perceive high
rate of a risk in five segments, and three of them belong to the segment of military and safety threads (street crime
as theft, attack – 90%, activity of various mafias and / or organized crime – 82%, and social conflicts, protests,
demonstrations – 78%). The two remaining threads are connected to a tectonic activity, such as an earthquake and
landslides. Analysis of the real safety situation of the country doesn’t confirm this assumption (National Police of
Colombia). In general we can validate, that the media image of the country doesn’t help its tourism. People are
afraid to go there, even though the situation is better, in comparison with previous years, and it still improves
(Fernandes-Osorio et al., 2019). The homicides and kidnappings have decreased significantly in Colombia, giving
rise to other crimes such as theft, a situation that is already widely recognised and is being addressed by the
authorities through strategies to strengthen the authorities. The drug trafficking is another scourge that has been
effectively combated. However, the criminal structures remain very strong, it is vital that the authorities
consolidate the purpose of ending them with new impact exercises, a situation foreseeable by the decrease in crime.
The increase in theft is a phenomenon that must be addressed urgently. In this sense, it can be thought that the
significant reduction in the majority of crimes related to armed groups gives the state the possibility of
concentrating on the other phenomena that have arisen, in particular, in large cities.
Work on the project shows that destination safety issues are at the forefront of interest of the professional public
as well as the competent authorities and interested professional groups in the field of tourism. However, the
destination safety assessment tools are only in their infancy. Some of them are difficult to access for regular
evaluation (e.g. a method of assessing arranged travel insurance) or are too complex. In addition, however, there
are common methods of general risk analysis that can be relatively easily adapted to destination safety analyses.
For the preliminary assessment (of a large territorial unit), the chosen DELPHI method proved to be very suitable
for its simplicity and broad comprehensibility. The assessment itself showed that the fear of the “centre” evaluation
was justified, because extreme evaluation values were rather rare.
For the destination safety assessment in individual sub-localities, it would be advisable to elaborate detailed
analyses of risks, or their perceptions (up to category C - see Procházková, 2011) e.g. by the method of expert
estimates (see Čonka, 2016) or the semi-quantitative method “PNH” (Ryšavý, 2018). We anticipate that our further
research will proceed in this direction.
Literature
[1] ANTUŠÁK, E., (2009). Krizový management, Hrozby – krize - příležitosti. Praha: Wolters Kluver ČR.
ISBN 978-80-7357-488-8.
[2] CARREÓN, J., GARCÍA, C., (2013). Theories of public safety and perception of crime. (s.c) (s.e).
[3] CUI, F. et al., (2016). An overview of tourism risk perception. Natural Hazards, vol. 82, no. 1, pp. 643-658.
ISSN 0921-030X. eISSN 1573-0840. DOI 10.1007/s11069-016-2208-1.
[4] ČONKA, K., (2016). Územní plánování a bezpečnost sídla. [Bakalářská práce]. Praha: Vysoká škola
regionálního rozvoje.
[5] FERNANDEZ-OSORIO, A. E. et al., (2019). Dynamics of state modernization in Colombia: The virtuous
cycle of military transformation. Democracy and Security, vol. 15, no. 1, pp. 75-104. ISSN1741-9166.
[6] FIP, (2017). Conceptual and methodological manual of the social mobilization database. Conjuncture
analysis.
[7] IDEAM, (2014). Zoning of fire risk. [online] [cit. 2018-11-5]. Available at:
http://www.ideam.gov.co/web/ecosistemas/zonificacion-del-riesgo-a-incendios
[8] JAIMES, G., (2016). The image of Colombia abroad. Ploutos, vol. 2, no. 1,pp. 35-40. [online] [cit. 2018-11-
5]. Available at: https: //journal.universidadean.edu.co/index.php/plou/article/view/1330.
[9] KARL, M., SCHMUDE, J., (2017). Understanding the role of risk (perception) in destination choice: A
literature review and synthesis. Tourism, vol. 65, no. 2, pp. 138-155. ISSN 1332-7461.
[10]KORSTANJE, M. E., GEORGE, B. P., (2017). The construction of a security coefficient for tourist
destinations based on travel insurance purchase behavior. Tourism Analysis, vol. 22, no.4, pp. 563-568. ISSN:
1083-5423. eISSN: 1943-3999. DOI 10.3727/108354217X15023805452158.
[11]LIU, A., PRATT, S., (2017). Tourism's vulnerability and resilience to terrorism. Tourism Management, vol.
60, pp. 404-417. ISSN 0261-5177. DOI 10.1016/j.tourman.2017.01.001.
[12]NATIONAL POLICE OF COLOMBIA, (2016). Administrative records of police for the consolidation of
crime figures in Colombia. Criminality Magazine, vol. 57, no.2, pp. II-22.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
591
[13]PAPPAS, N., PAPATHEODOROU, A., (2017). Tourism and the refugee crisis in Greece: Perceptions and
decision-making of accommodation providers. Tourism Management, vol. 63, pp. 31-41. ISSN 0261-5177.
DOI 10.1016/j.tourman.2017.06.005.
[14]PONDĚLÍČEK, M., TOUŠKA, M., (2017). Změna klimatu a její vliv na bezpečnost turistů ve vybraných
místech východního Barrandienu. In XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Sborník příspěvků.
Brno: Masarykova univerzita, pp. 780-785. ISBN 978-80-210-8558-2. DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-8587-
2017-102.
[15]PROCHÁZKOVÁ, D., (2011). Analýza a řízení rizik. Praha: České vysoké učení technické v Praze. ISBN
978-80-01-04841-2.
[16]RYŠAVÝ, J., (2018). Strategický plán obce a jeho vliv na bezpečnost. [Bakalářská práce]. Praha: Vysoká
škola regionálního rozvoje a Bankovní institut – AMBIS.
[17]ŠILHÁNKOVÁ V., ARIAS GOMÉZ, J., ANTOŠOVÁ G., PONDĚLÍČEK, M., (2018) Zjišťování percepce
destinační bezpečnosti jako nástroj rozvoje cestovního ruchu(na příkladu Kolumbie). In XXI. mezinárodní
kolokvium o regionálních vědách. Sborník příspěvků. Brno: Masarykova univerzita, pp. 603-610. ISBN 978-
80-210-8969-3. DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-8970-2018-79.
[18]TÖKÖLYOVÁ, S., (2017). Strategický plán obce a jeho vliv na bezpečnost. [Bakalářská práce]. Praha:
Vysoká škola regionálního rozvoje.
[19]VELIČKO, J., (2015). Analýza rizika- poznámky z praxe. Časopis 112, vol. 14, no. 6. [online] [cit. 2018-02-
03]. Dostupné z: http://www.hzscr.cz/clanek/casopis-112-rocnik-xiv-cislo-6-
2015aspx?q=Y2hudW09NA%3D%3D.
[20]VRÁNOVÁ, R., (2016). Strategický plán obce a jeho vliv na bezpečnost. [Bakalářská práce]. Praha: Vysoká
škola regionálního rozvoje.
The article is a part of international research project “The Barriers in the Tourism Development in Colombia
due to Perception of Regional Security Insufficiency “.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
592
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-9268-2019-75
PODPORA VÝZKUMNÝCH AKTIVIT V CESTOVNÍM RUCHU
Z GRANTOVÝCH NÁSTROJŮ EU
Support of research activities in tourism from the EU grant tools
ONDŘEJ REPÍK
Katedra regionální ekonomie a správy
Ekonomicko-správní fakulta
Masarykova univerzita
Depart. of Regional Economics and Administration
Faculty of Economics and Administration
Masaryk University
 Lipová 41a, 602 00 Brno, Czech Republic
E-mail: ondrej.repik@econ.muni.cz
Anotace
Článek je věnován problematice podpory výzkumných aktivit v cestovním ruchu z veřejných zdrojů s důrazem na
grantové rámce Evropské Unie. Obecně je podpora cestovního ruchu z veřejných prostředků poměrně často
předmětem odborných debat a podpora výzkumné činnosti v cestovním ruchu není výjimkou. Stejně jako jsou
významné ekonomické a celospolečenské dopady cestovního ruchu, obdobně živé jsou i diskuse kolem jeho
podpory. Nicméně většina autorů se shoduje, že výzkum cestovního ruchu je nezbytný a zásadním způsobem
ovlivňuje jeho další rozvoj, chování aktérů a podobu institucí v cestovním ruchu. Základ článku tvoří sumarizace
zjištění z provedené analýzy, zda existují příležitosti pro financování výzkumných aktivit z grantových nástrojů EU
a jaké jsou podmínky pro jejich získání. Součástí článku je také sumarizace hlavních názorů a přístupů, které
zaznívají v odborné literatuře. Cílem článku je sumarizovat informace o možnostech podpory výzkumu v cestovním
ruchu a zahájit odbornou diskusi, zda je tato podpora poskytována v adekvátní míře a zda je vůbec potřebná. V
průběhu zpracování článku byly použity metody induktivně-deduktivní, dále komparace, deskripce, abstrakce a
analogie.
Klíčová slova
cestovní ruch, výzkum, univerzitní pracoviště, grantové programy EU, veřejná podpora
Annotation
The article deals with the support of research activities in tourism from public resources with an emphasis on
European Union grant frameworks. In general, public support of tourism is quite often subject of expert debates
and support of tourism research is no exception. Just as there are significant economic and social impacts of
tourism, discussions about its support are similarly alive. However, most authors agree that tourism research is
essential and strongly influences its further development, actor behavior and the form of tourism institutions. Basis
of this article consists of summarizing the main findings from analysis, if there are opportunities for funding
research activities from EU grant instruments and what are the conditions for obtaining them. Article also
summarizes the main opinions and approaches that are expressed in expert literature. The aim of this article is to
summarize information on possibilities of supporting research in tourism and to start professional discussion on
whether this support is provided in an adequate level and whether it is necessary at all. In the text of this article
there were used induction-deductive methods, methods of comparison, description, abstraction and analogy.
Key words
tourism, research, universities, EU grant programmes, public support
JEL classification: H20, I23, O30, R58, Z30
Úvod
Cestovní ruch má obrovský celospolečenský a ekonomický význam, přičemž zasahuje do mnoha odvětví
ekonomiky a nejrůznějších lidských aktivit. V této souvislosti se často mluví o nejvýznamnějším rysu cestovního
ruchu, kterým je průřezovost. Ta je jednak opěvována a vyzdvihována v souvislosti s vlivem cestovního ruchu na
kvalitu lidského života a celou řadu ekonomických aktivit. Na druhou stranu lze toto specifikum cestovního ruchu
chápat také jako jeho roztříštěnost a nejednotnost. Někteří odborní autoři uvádí, že cestovní ruch je ve společnosti
a v ekonomice přítomen všude a zároveň nikde. I z tohoto důvodu je vědecko-výzkumná činnost v cestovním
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
593
ruchu dlouhodobě tématem pro mnoho odborných diskusí. Někteří autoři dokonce polemizují, zda je cestovní ruch
skutečně tak významný a specifický a je účelné, aby byl samostatnou vědní disciplínou.
Cestovní ruch je pro mnoho autorů jen jakýmsi výsekem jiných ekonomických aktivit člověka a proto mu není
třeba věnovat samostatnou neboli jakkoli speciální pozornost. Vědecko-výzkumná činnost cestovního ruchu je
součástí studia jiných ekonomických odvětví a společenských aktivit. Další část odborné veřejnosti souhlasí, že
cestovní ruch je skutečně průřezový a je ze své podstaty součástí mnoha jiných odvětví, nicméně jeho další
specifika jsou natolik významná, že je důležité věnovat samostatnou pozornost tomuto fenoménu a zkoumat jej
jako samostatnou vědní disciplínu. Tyto dva pohledy se následně promítají také do diskusí a přístupů, zda by měl
být výzkum v cestovním ruchu podporován z veřejných zdrojů, zda je potřebný a efektivní.
Podpora výzkumu v cestovním ruchu je součástí politiky cestovního ruchu, přes kterou veřejný sektor ovlivňuje
celou oblast cestovního ruchu. Využívá k tomu nejrůznější nástroje, s nimiž operují nositelé, kteří fungují v určité
institucionální struktuře. Obecně jsou v cestovním ruchu z veřejných grantů podporovány především rozvojové
projekty, a to jak na národní tak i mezinárodní úrovni. Staví se nové cyklostezky, rekonstruují památky, podporují
se marketingové aktivity pro zvýšení informovanosti návštěvníků, podporují se snahy o síťování aktérů
v cestovním ruchu a jejich spolupráci na úrovni destinací, apod. Vedle toho podpora výzkumných aktivit
v cestovním ruchu není až tak významná. Znatelná je především z národních zdrojů skrze programy podpory
výzkumu na vysokých školách. Na mezinárodní úrovni konkrétní výzvy pro výzkum v cestovním ruchu také téměř
chybí a jejich podporu lze získat pouze skrze vazbu na jiné oblasti podpory, které budou hlavním tématem
podpořených projektů. Cestovní ruch a jeho výzkumné aktivity tak u většiny projektů stojí jako přívažek
k výzkumným aktivitám v rámci jiných společenských či humanitních oborů a témat.
Následující text obsahuje jednak rešerši odborné literatury, která se problematice výzkumu v cestovním ruchu
věnuje. Srovnávat zde lze přístupy vybraných autorů, kteří se na toto téma dívají z odlišných úhlů pohledu. Druhá
část článku je věnována reálným možnostem, jak na evropské úrovni výzkum cestovního ruchu podpořit, zda tyto
možnosti vůbec existují, jaké jsou podmínky a také bariéry. Cílem článku je sumarizovat informace o možnostech
podpory výzkumu v cestovním ruchu a zahájit odbornou diskusi, zda je tato podpora poskytována v adekvátní
míře a zda je vůbec potřebná. V průběhu zpracování článku byly použity metody induktivně-deduktivní, dále
komparace, deskripce, abstrakce a analogie.
Metodika výzkumu
V rámci zvoleného tématu byla provedena analýza možností financování výzkumných aktivit v cestovním ruchu.
Autor vycházel především z priorit, které si každý grantový rámec EU stanovuje a také z cílení a nastavení
konkrétních výzev, které byly v posledních 5 letech v rámci programů EU vyhlášeny. Zdrojem těchto informací
byly především informační servery jednotlivých programových rámců. Každý grantový program má své webové
stránky, kde jsou informace o výzvách průběžně zveřejňovány. Tyto nástroje jsou většinou pod správou řídícího
orgánu daného programu a financovány jsou z balíčku technické pomoci, která je pro daný program vyčleněna.
Současně byly sumarizovány a analyzovány informace uváděné na dalších on-line nástrojích, jejichž zřizovateli
jsou nejrůznější instituce, které tyto informace sbírají a rozesílají svým odběratelům a registrovaným uživatelům.
V neposlední řadě existují nástroje, které jsou podporovány nebo přímo zřizovány Evropskou komisí. Mezi tyto
nástroje patří například Funding & Tenders Portal (do roku 2018 s názvem Participant Portal).
Priority stanovené určitým grantovým schématem vytváří jejich základní rámec a účel, na který navazují
stanovené cíle programu. Konkrétní výzvy pak definují podmínky pro čerpání, určují prioritní oblasti, které daná
výzva naplňuje, určují profil potenciálního žadatele a vymezují alokaci výzvy prostorově. Autor zkoumal možnosti
podpory výzkumu v cestovním ruchu na vzorku nejvýznamnějších programů, které jsou pro subjekty z České
republiky dosažitelné a relevantní. Současně bylo zkoumáno, zda se téma výzkumu v rámci cestovního ruchu
objevuje mezi již podpořenými projekty.
Rešerše odborné literatury
Cestovní ruch je celosvětově atraktivním předmětem zkoumání pro řadu odborných autorů. Drtivá většina autorů,
kteří se věnují výzkumné činnosti v cestovním ruchu, pochází z univerzitního prostředí. Nicméně cestovní ruch je
vysoce průřezový obor a jeho přesahy do dalších vědních oborů a dalších tradičních výzkumných témat jsou
obrovské. Už z podstaty cestování jako formy trávení volného času je neoddiskutovatelná spojitost například
s dopravními tématy, zdravotnictvím, sociologickými a demografickými aspekty, nehledě na ekonomický rozměr
cestovního ruchu a jeho vliv na kvalitu života a spokojenost obyvatel. Průřezovost cestovního ruchu ve svých
knihách zdůrazňuje většina významnějších světových autorů (jako jsou Copper, Fletcher, Gilbert a Wanhill, 1993,
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
594
Hall a Jenkins, 1995, Elliott, 1997, Sharpley a Telfer, 2002, Veal, 2002, Hall a Page 2006, apod.). Výzkum
v cestovním ruchu tak může být mimořádně košatý, diferencovaný, ale bohužel také roztříštěný.
Jak je již uvedeno výše, tak kvůli širokému záměru a průřezovosti cestovního ruchu někteří z autorů odborné
literatury dokonce pochybují, zda by měl být cestovní ruch samostatnou vědní disciplínou, v níž by měl být
realizován jakýkoli výzkum. Tvrdí, že cestovní ruch je sice zajímavým a významným společenským a
ekonomickým fenoménem, nicméně ze své podstaty je pouze jakýmsi výsekem v určitých problémových
oblastech. Cestovní ruch není nutno z tohoto pohledu samostatně zkoumat a spíše by se měly jeho specifika odrazit
ve výzkumu jiných tematických oblastí, do kterých má logický přesah. Hall a Jenkins (1995) k tomu uvádějí, že
je často k cestovnímu ruchu přistupováno tak, jako by to byl všelék na jakékoli ekonomické, regionální či
strukturální problémy, což významně určuje i volbu předmětu zkoumání v cestovním ruchu a přístupy k tomuto
výzkumu. Většina odborných autorů se ovšem ve finále shoduje v tom, že cestovní ruch má svá specifika, která
jsou natolik významná, že je třeba mu věnovat zvláštní pozornost a své místo cestovní ruch jako vědeckovýzkumná
disciplína určitě má (Botterill a Platenkamp, 2012).
V rámci výzkumné činnosti v cestovním ruchu se nejčastěji objevují následující témata (Pearce, 2012):
 destinační organizace a jejich management,
 kvalita lidského kapitálu v cestovním ruchu,
 problematika síťování aktérů (spolupráce) v cestovním ruchu,
 destinační marketing,
 politika cestovního ruchu,
 výstavba a obnova veřejné infrastruktury.
V rámci akademických diskusí je často řešena otázka postavení veřejného sektoru v cestovním ruchu a podoba
politiky cestovního ruchu tak, jak je nastavena a realizována jejími nositeli. Této problematice je věnováno mnoho
odborných statí a analýz, v nichž je neustále řešeno, zda jsou zásahy státu do cestovního ruchu nevyhnutelné a
efektivní. Jedná se o výzkumné téma, které sice není vlastní pouze cestovnímu ruchu a podobné diskuse se objevují
také v případě dalších ekonomických aktivit a oblastí, nicméně konkrétně v cestovním ruchu se těmto debatám
věnuje poměrně široká skupina odborných autorů, kteří se přou ve svých argumentech. Z pohledu výzkumu
v cestovním ruchu pak v podstatě platí, že čím silnější je postavení veřejného sektoru v cestovním ruchu, tím
významnější a nepostradatelný je také výzkum v této oblasti.
Elliott (1997) například tvrdí, že je už z historického vývoje patrné, že oblast cestovního ruchu není schopna
existovat bez zásahů veřejného sektoru, přičemž výzkum v cestovním ruchu je potřebný a nezbytný. Na druhou
stranu Page (2007) požaduje redukci zásahů veřejného sektoru na minimum. V jeho podání je veřejný sektor
narušitelem tržního mechanismu, jehož činností vznikají neustále nové a nové instituce, které do cestovního ruchu
zasahují, a které ke své činnosti vyžadují neustále více úředníků. Jedná se o střet dvou názorových proudů, z nichž
každý má mezi autory své zastání a argumenty.
Orientace výzkumu v rámci cestovního ruchu je v České republice obdobná, jako je tomu v západoevropských
zemích. I zde je často předmětem výzkumu postavení a úloha veřejného sektoru (jeho jednotlivých institucí).
Zkoumány jsou jednotlivé parametry politiky cestovního ruchu, efektivnost aktivit jednotlivých aktérů jako
nositelů této politiky, struktura nositelů a míra koncepčnosti při realizaci této politiky. Postavení veřejného sektoru
je v cestovním ruchu v České republice velmi výrazné a proto poutá tolik pozornosti výzkumníků. Neustále jsou
analyzovány jednotlivé kroky veřejného sektoru na všech úrovních veřejné správy, zkoumána je efektivnost
vynaložených prostředků a to, jakým způsobem veřejný sektor přispívá k odstraňování nebo alespoň minimalizaci
bariér, které brání cestovnímu ruchu v dalším rozvoji a zároveň jsou mu vlastní. Výzkumná a akademická sféra
také často plní úlohu konzultační a odbornou při formulaci rozvojových strategií a koncepcí cestovního ruchu.
Celá řada domácích autorů se věnuje také tématu síťování a tvorbě klastrů v cestovním ruchu. Podle těchto autorů
je totiž tou největší brzdou a nevýhodou pro cestovní ruch právě nedostatečná a neefektivní spolupráce a
komunikace mezi jednotlivými aktéry (podnikateli, residenty, destinačními organizacemi, informačními centry,
zájmovými spolky, institucemi veřejného sektoru, apod.). Přitom s postupující globalizací a tlakem na růst
konkurenceschopnosti destinací se zvyšuje význam především spolupráce aktérů v destinaci (jejich síťování). Hall
a Page (2006) například tvrdí, že v cestovním ruchu jde především o nedostatek informací na straně nabídky i
poptávky. Úlohou veřejného sektoru je pak alespoň částečně vyrovnávat tuto informační asymetrii, která
způsobuje, že se tržní subjekty nerozhodují nejefektivněji (zde je například velmi významné postavení marketingu
cestovního ruchu). A právě síťování, komunikace a spolupráce jsou důležité také v případě realizace výzkumných
aktivit v cestovním ruchu. Je v zájmu celého odvětví, aby se univerzity a výzkumné instituce spojovaly a
spolupracovali na společných projektech.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
595
V neposlední řadě se několik výzkumných pracovišť v České republice věnuje také tržní stránce cestovního ruchu,
přičemž předmětem jejich výzkumné činnosti jsou především podnikatelské aktivity, systémy řízení kvality,
marketing v cestovním ruchu z pohledu tržních aktérů, otázky spojené s kvalitou lidského kapitálu v cestovním
ruchu a jeho kultivací. Tematicky se tento výzkum objevuje hlavně u soukromých vysokých škol, jejichž studenti
a absolventi hledají uplatnění právě u soukromých subjektů podnikajících v cestovním ruchu. Z výše uvedeného
vyplývá, že stejně jako je roztříštěný samotný cestovní ruch, tak je výrazně diverzifikovaný také výzkum v této
oblasti. Tento fakt ještě více akcentuje potřebu spolupráce a síťování výzkumných organizací v cestovním ruchu.
Příkladem dobré praxe zde může být například platforma s názvem Společnost vědeckých expertů cestovního
ruchu SVECR, která dobrovolně propojuje odborníky z řad univerzitních pracovišť s odborníky z profesních
sdružení či aplikační sféry.
Výsledky provedeného šetření
Obecně je výzkum na evropské úrovni podporován především skrze program Horizon 2020 (dále také jen H2020),
který je členěn do několika úrovní. Podporu zde získají jak inovační projekty malých a středních podniků (SME
instrument) tak také výzkumné projekty primárně vysokých škol a výzkumných ústavů. Současně má H2020
definován tzv. pracovní plán a priority, kde jsou vymezeny podporované tematické oblasti. Některé z typů grantů
poskytované v rámci H2020 jsou vysoce prestižní a označují se za excelentní vědu. V rámci struktury H2020 jsou
některá z témat akcentována natolik, že jim byly vytvořeny samostatné grantové rámce, mezi které například spadá
Shift2Rail na podporu výzkumných aktivit v železniční dopravě v Evropě. Cestovní ruch jako téma a oblast
podpory nevystupuje v žádné části H2020 a ani zde v podstatě není nijak zmiňován. Nicméně opět svou
průřezovostí do mnoha podporovaných témat zasahuje a lze jej na tato témata navázat (například již zmiňované
Shift2Rail). Většinou tak je podpora výzkumných aktivit v cestovním ruchu z H2020 spíše otázkou správného
pohledu projektového a výzkumného týmu a hledání přesahů cestovního ruchu do jiných oborů a témat.
Vedle programu H2020 na evropské úrovni existují také další grantové rámce, které výzkumné aktivity a
spolupráci ve výzkumu cíleně podporují. Ani zde ovšem není cestovní ruch vyloženě zmíněn jako prioritní oblast
podpory. Buďto se jedná o tematické programy podpory (například Erasmus+ nebo programy LIFE a COSME),
které jsou pod přímou správou Evropské komise, nebo se jedná o programy cílené na podporu určitého
vymezeného území v Evropě (například programy Interreg nebo Fondy EHP a Norska). Z těchto programů je
podporována celá řada aktivit výzkumných pracovišť, které sice nejsou na první pohled čistým výzkumem, ale
jedná se o podpůrné aktivity, jejichž prostřednictvím se například navazuje spolupráce ve výzkumu, vytvářejí se
sítě partnerských institucí nebo se získávají data pro výzkum.
Možná paradoxně, ale téma cestovního ruchu se v těchto programech také hůře prosazuje. Tyto grantové rámce
jsou totiž úžeji tematicky orientované a není proto možné cestovní ruch aplikovat jako související problematiku.
Navíc se najdou vždy jiné obory, které jsou pokládány za důležitější, a podpora projektů v těchto oblastech dostane
téměř vždy přednost. Současně se zde projevuje velká bolest výzkumu v cestovním ruchu na evropské úrovni,
kterou je chybějící struktura a spolupráce kvalitních univerzitních či jiných výzkumných pracovišť se specializací
na cestovní ruch. Řada programů vyžaduje k jejich podpoře totiž určitý počet partnerů. Výzkum v cestovním ruchu
tak může být z těchto programů podpořen v podstatě pouze jako součást rozvojových aktivit v cestovním ruchu a
například univerzita zde může být pouze jedním z několika odborných partnerů s často jen konzultační rolí.
Další příležitosti pro podporu výzkumných aktivit poskytují operační programy, které jsou nastavovány
v jednotlivých programových obdobích na národní úrovni jednotlivých členských zemí EU. Věda, výzkum,
inovace a vzdělávání jsou přitom ve většině zemí zastoupeny prostřednictvím samostatných operačních programů
(někdy i více operačních programů). Takto je nastaven systém podpory výzkumu také v České republice.
V minulosti zde fungovaly dva programy – Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost OP VK a
Operační program Výzkum a vývoj pro inovace OP VaVpI. V současném programovém období je výzkum obecně
podporován z Operačního programu Výzkum, vývoj a vzdělávání OP VVV.
Grantová podpora směřující do výzkumu prostřednictvím programu OP VVV je v podstatě momentálně tou
nejzásadnější, jaká v České republice existuje. Podpora z operačních programů nejen, že pomáhá vybudovat
výzkumnou infrastrukturu, je ale také například nástrojem pro přitáhnutí kvalitních zahraničních vědců do České
republiky nebo pro nastartování spolupráce s významnými výzkumnými institucemi v Evropě. Podpora ze
strukturálních fondů EU tak přináší do výzkumu nejen kvantitu v podobě finančních prostředků, ale ve výsledku
také kvalitu v podobě růstu počtu kvalitních vědecko-výzkumných výstupů. Obecně je tato podpora vnímáno jako
nástroj pro srovnání výzkumného potenciálu napříč členskými zeměmi EU. Naproti tomu projekty H2020 jsou
vnímány jako nástroj pro podporu těch nejlepších z nejlepšího v oblasti výzkumu.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
596
Bohužel pro cestovní ruch a také pro všechny společenské a humanitně orientované obory je v rámci podpory ze
strukturálních fondů momentálně znát vysoký nepoměr přiznané podpory oproti přírodovědným oborům. Doposud
dostávali při hodnocení projektů téměř vždy přednost projekty tvrdé vědy (přírodní vědy) oproti měkkým vědním
oborům. Souvisí to zřejmě s povrchnějším vnímáním problémů ve společnosti, kdy například výzkum rakoviny
byl nadřazován výzkumu v oblasti sociologie, demografie či ekonomie. I přesto, že se jedná o zcela nesrovnatelné
obory a jejich výzkum. Soutěž sebelepších projektů z měkkých věd s projekty přírodovědnými byla proto vždy
předem ztraceným časem. Až nyní, téměř na konci programového období 2014 - 2020, se situace začíná trochu
srovnávat a nové výzvy jsou již vyhlašovány s předem nadefinovanými tematickými oblastmi, v nichž bude
podpořen vždy minimálně jeden projekt v každém tématu. Přitom se zde objevují i vyloženě společenskovědní
témata. Nutno dodat, že program H2020 a jeho výzvy jsou takto nastavovány dlouhodobě.
Z výše uvedeného vyplývá, že podpora výzkumných aktivit v cestovním ruchu z operačních programů v České
republice byla a stále je téměř nemožná. Cestovní ruch se samozřejmě objevoval v jednotlivých programech jako
důležité téma, ale podporovány byly vyloženě rozvojové aktivity (budování infrastruktury), aktivity na podporu
marketingu a managementu destinací, případně projekty na podporu vzdělávání v cestovním ruchu. Jedinou šancí
pro podporu výzkumných aktivit tak bylo, že se cestovní ruch stal součástí výzkumného projektu, jehož tematické
ladění bylo na první pohled zcela odlišné a cestovní ruch se sem dostal jen jako související fenomén.
Nejvýznamnějším zdrojem podpory výzkumných aktivit v cestovním ruchu jsou tak dlouhodobě především interní
grantové rámce jednotlivých univerzitních pracovišť a programy na podporu výzkumu spravované MŠMT a
financované výhradně ze státního rozpočtu ČR.
Závěr
Stejně jako je téměř všudypřítomný a průřezový cestovní ruch, tak stejné v podstatě platí také pro podporu
výzkumných aktivit v cestovním ruchu. Tam, kde jsou podporovány výzkumné aktivity v rámci společenských a
humanitních věd, tak lze na řadu z nich napasovat alespoň určitou část či přístup, který spadá do cestovního ruchu.
Na druhou stranu se ale cestovní ruch nikde neobjevuje jako oblast, jejíž výzkum by měl být samostatně a cíleně
podpořen. Výzkumné aktivity tak v drtivé většině případů naleznou podporu pouze jako součást jiného
společensky či humanitně orientovaného projektu, ve kterém je cestovní ruch prohlášen za zajímavý fenomén,
který do předmětné oblasti výzkumu zasahuje, a proto je dobré se věnovat i tomuto výseku. Poměrně široce je
věnován prostor například podpoře dopravní problematiky, demografických trendů nebo životnímu prostředí,
přičemž existuje vždy určitá souvislost cestovního ruchu s danou problematikou. Obecně tak lze konstatovat, že
výzkum v cestovním ruchu je podporován v mnoha programových rámcích EU a zároveň v žádném z nich.
Literatura
[1] BOTTERILL, D., PLATENKAMP, V. Key Concepts in Tourism Research. London: SAGE Publications Ltd,
1. vydání, 2012, 200 stran, ISBN 1848601751.
[2] COOPER, Ch., FLETCHER, J., GILBERT, D., WANHILL, S. Tourism: Principles and Practice.
Nakladatelství Prentice Hall, Longman, 2. vydání, 1993, 513 stran, ISBN 027368406X.
[3] ELLIOTT, J. Tourism: Politics and Public Sector Management. London: Routledge, 1997, 279 s. ISBN
0415071577.
[4] HALL, C. M., JENKINS, J. M. Tourism and Public Policy. 1st ed. London: Thomson, c1995, 116 s. ISBN
1861529988.
[5] HALL, C., PAGE, S. The Geography of Tourism and Recreation: Environment, Place and Space. 3rd ed.
London: Routledge, c2006, xxi, 427 s. ISBN 0415335604.
[6] PAGE, S. Tourism management: managing for change. 2nd ed. Amsterdam: Elsevier, 2007, xxi, 473 s.
ISBN 9780750682053.
[7] PEARCE, D., G. Frameworks for Tourism Research. Oxfordshire: CABI, 1. vydání, 2012, 195 stran, ISBN
978-1-84593—898-7.
[8] SHARPLEY, R., TELFER, D. J. Tourism and Development: Concepts and Issues. Clevendon: Channel View
Publications, c2002, viii, 397 s. ISBN 1873150342.
[9] VEAL, A. J. Leisure and Tourism Policy and Planning. 2nd ed. Wallingford: CABI, 2002, xiv, 288 s. ISBN
0851995462.
Příspěvek byl zpracován v rámci projektu s názvem Udržitelnost destinace pod tlakem globálních trendů v
cestovním ruchu (UDECR), MUNI/A/1166/2018.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
597
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-9268-2019-76
SPATIAL ASPECT AND BEHAVIOR OF TOUR OPERATORS
IN SLOVAKIA (CASE STUDY)
Priestorový aspekt a fungovanie cestovných kancelárií na
Slovensku (Prípadová štúdia)
LUCIA ŠOLCOVÁ
JOZEF PETRIKOVIČ
Katedra geografie a regionálneho rozvoja
Fakulta prírodných vied
Univerzita Konštantína Filozofa v Nitre
Department of Geography and Regional Development
Faculty of Natural Sciences
Constantine the Philosopher University in Nitra
 Tr. A. Hlinku 1, 94974 Nitra, Slovak Republic
E-mail: lsolcova@ukf.sk, jozefpetrikovic@yahoo.com
Annotation
Slovakia recorded rapid development in tourism. This phenomenon also follow the increase in the number of tour
operators and travel agencies. Part of the paper is devoted to spatial aspects of travel agencies and disparities
within individual regions of Slovakia. Good management and marketing in controling and new approaches and
trends accelerate the development and advancement of tour operators. The paper is focused to the functional
evaluation of German tour operator which operates in Slovakia for the period 2011-2017. The aim is to analyze
the effectiveness of management on the basis of the overall balance in relation to the number of clients and evaluate
the number of travel agencies that offer product of tour operator within the regions of Slovakia. Research was
running in 2017 during the summer season. The number of clients depends mainly on the political stability of the
destination that the tour operator can not influence, but can influence a whole range of factors and management
practices.
Key words
marketing, tour operator, travel agency, disparities of Slovak regions and SWOT analyze
Anotácia
Slovensko zaznamenáva prudký rozvoj v oblasti cestovného ruchu. Tento jav sledujeme aj v náraste počtu
cestovných kancelárií a agentúr. Časť príspevku je venovaný priestorovým aspektom cestovných agentúr
a disparitám v rámci jednotlivých regiónov Slovenska. Dobrý manažment a marketing v riadení a nové prístupy a
trendy urýchľujú rozvoj a ďalší vývoj cestovných kancelárií. Príspevok je zameraný na funkčné hodnotenie
nemeckej cestovnej kancelárie, ktorá na Slovensku pôsobí za obdobie rokov 2011-2017. Cieľom je analyzovať
efektívnosť riadenia na základe celkovej bilancie vo vzťahu k počtu klientov a hodnotiť počet cestovných agentúr,
ktoré ponúkajú produk CK v rámci regiónov Slovenska. Výskum prebehol v roku 2017 počas letnej sezóny. Počet
klientov závisí hlavne od politickej stability cieľovej destinácie, ktorú nemôže cestovná kancelária ovplyvniť, môže
však ovplyvniť celý rad faktorov a postupov riadenia.
Kľúčové slová
marketing, cestovná kancelária, cestovná agentúra, disparity regiónov Slovenska a SWOT analýza
JEL classification: M31
Introduction
Tourism is a very dynamic part of industry. The market is becoming more professional, the needs of clients more
demanding, the competition more fiercer and harder. Therefore, it is now proper management the key to success
in all areas. Slovakia is one of the countries that have embarked on a rapid development trend in this area. Slovaks,
as a conservative nation, are increasingly looking for distant and not classic tourism destinations. This
demonstrates by the increasing number of tour operators and travel agencies in the country. Regional disparities
in distribution of tour operators and travel agencies in Slovakia are also interesting, their number, scope, focus and
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
598
profit that are different in different regions. Management of tour operator is complex and long-term process. It
depends on stability, growth, future, the name, and efficiency as well. Therefore it is very important management
and marketing as well as the manager work and his team. Correct factors, optimal approaches, prompt solutions in
crisis situations are a guarantee for effective operation. A good combination of excellent theoretical knowledge of
management, language and communication skills is rightly used in practice.
1. Theoretical backround
Frequently, the term tour operator and travel agency is mixed.Act no. 281/2001 Coll. about tours, business
conditions of tour operators and travel agencies and on the amendment of the Civil Code as amended, as amended
by Act no. 95/2002 Coll., Act no. 747/2004 Coll., Act No. 186/2006 Coll. and Act no. 136/2010 Coll. Defines
tour operator as an entrepreneur who organizes, offers and sells tours on the basis of a trade license and concludes
a tour contract. Its main activity is the organization,offer and sell tours to the final consumer to whom has their
own behalf to conclude a contract of trip (http://www.sacka.eu/aktualita/?ID=337). According to the thematic
orientation of the tours, it is a general or specialized tour operator, depending on the type of tourism – tour operator
focused on domestic tourism, active foreign tourism (incoming tour operator), or passive foreign tourism (outgoing
tour operator), by employees or volume achieved sales of small, medium-sized or large tour operator.
The travel agency is a tourism business entity which, on the basis of a trade license, provides services to the extent
specified by the same. The travel agency is different in that the sale of package tours to final consumers can
perform only acting as an intermediary tour operator.
Marketing is often mistakenly understood only as selling, or aggressive commercial policy and promotion.
However, selling is only one of several marketing functions and is not the most significant. Marketing as a practical
activity is associated with offering the required product (services) at the right time and in the right place, at the
right price, in a steady way, with effective marketing communication to the right customer target groups and thus
achieving prosperity. It is based, on the one hand, on entrepreneurial philosophy, a way of thinking that is
knowledgeable and increasingly responsive to customer needs and a management concept - marketing
management (Liberko, 1998).
As Gúčik (2011) states, marketing planning is the tool for managing and coordinating marketing efforts at the
destination. When marketing planning destination, it is necessary to decide how to get a destination (product) on
the market, how to value the product, distribute it and improve it continuously and ensure its prosperity. Marketing
is therefore not a short-term effort to sell the product, but long-term purposeful effort. Planning is an important
part of management and marketing and is based on setting goals, visions and developing strategies to achieve
them. The basic management steps could be implemented before the strategy was developed. Effective promotion
communication tools are media, web site, catalog printing, video presentation, DVD, personal contacts at fairs,
exhibitions, promotional journeys, souvenirs with a logo, etc. Management and marketing of tourism is closely
engaged by several authors (Seifertová, 2003; Dědina, 2005; Repaská & Vilinová & Romaňáková, 2015; Pachrová
& Janoušková & Neckářová, 2017; Tremboš & Trembošová, 2014; Šauer, 2017).
Marketing mix - a set of satisfying customer needs elements called 4P. It represents a theory, a philosophy that
aims to provide the right product, at the right price, with the right marketing communication, in the right place.
The basic components of the marketing mix include: the product (which is offered to customers), the price (by
which the product is sold), the place or distribution (through which the product becomes available to the customer)
and the communication (which the customer acquaints with the product) (Jurková & Ferencová, 1995). A
marketing mix means product-price-distribution-promotion. Communication is one of the components of the
marketing mix. Marketing communication means on the one hand to inform and familiarize on tourism and
services, on the other hand, listen to the demands of participants in tourism and respond to them (Rajt &
Zámečníková, 2005).
Tourism product is all that is offered in the tourism market and the ability to meet the needs of visitors and create
a comprehensive set of experiences. It is a set of services that produces and offers a destination (primary offer)
and businesses and tourism institutions (secondary offer). From the point of view of the visitor, it is always a
package of services characterized by mutual conditionality and complementarity; the customer usually compiles
the product itself, combining different services with regard to the non-material nature of the services can not be
tested in advance; therefore, their information is important (Gúčik, 2001).
The product is all that is offered in the market in order to meet the needs and wishes. The product can be a product,
a service, but also experiences, events, persons, places, properties, organizations, information and ideas (Jurková
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
599
& Ferencová, 1995). Creating a product or service has a decisive role in tourism. This is especially the
harmonization of various factors. Such factors are unchangeable factors (eg. location), the requirements and wishes
of the market and the combination of products in the so-called package own and foreign services (eg. a destination
as a whole, the main and ancillary services of the hotel).
These factors may cause short-term changes in the product offered by the tour operator with regard to product
range, quality, service and production. In this sense, there is a significant innovation of the product, the creative
innovation of the offer in order to gain benefits compared to the competitor. The fact that demand is mostly on the
package of services and not on individual services forces various service providers to cooperate. Due to differences
between the current state of management in tourism and marketing strategies of individual entities tourism sector,
it appears necessary to consolidate them, or strengthen them (Vystoupil et al., 2007).
The term disparity in relation to the spatial dimension can be understood and defined as a structured phenomenon,
formed by a system of elements, links and relationships that manifests itself by the accumulation of phenomena
that affect the development of a particular area in a given space. In general, the term disparity expresses inequality,
diversity or disproportion of different phenomena. The term regional differences expresses differences, inequalities
of signs, phenomena, or processes whose identification and comparison has a rational meaning (cognitive,
economic, sociological, psychological) (Kutscherauer, 2007). An important sign of regional structure of Slovakia
are regional differences (the regional disparities), which are also reflected in the tourism sector and hence the scope
of the travel agencies. At the time of transformation of the political, economic and social spheres, regions with
different positional, natural, demographic, economic and social potential, infrastructure facilities and different
ability to respond to market economy conditions have developed differently (Rajčáková & Švecová, 2015).
2. Study Purpose and Hypotheses
The article is focused on the evaluation of efficiency, service and tour operatmarketing. An important factor is also
the personality of the manager and his theoretical skills turned into practice. Recently, however, we faced with the
fact that the knowledge acquired at school in theory are often not applicable in practice. The aim of the contribution
is to evaluate the current functioning of tour operator on a specific example of tour operator with national
competence and foreign background. In the paper we follow the scope of tour operator in relation to travel agencies
that offer its products. We evaluate the spatial expansion of individual agencies within the regions of Slovakia.
In this paper we evaluate particular strengths and opportunities, identify possible threats and weaknesses. We
evaluate tour operator balance sheet for 7 years of its operation, the profit for each year in correlation with the
number of clients (period 2011-2017) and the number of clients according to the regions of Slovakia. The tour
operator database was processed during 2017 in the months of June to September. Given the very large number of
source data in this paper we present part of processed results. Filtered data were processed by mathematicalstatistical
methods in the form of graphs.
At the beginning we set three hypotheses, which are based on current statistics (last 2017):
 H1: The number of customers depends on political stability in destination and the safety of air transport. This
is a factor that tour operator can not influence.
 H2: Number of clients in Slovakia affects diversity of departure points. This factor can be influence by tour
operator. Thus, the spatial aspect of travel agencies also depends on the location of the airport (possible
departures to destinations).
 H3: The structure of clients shows that the final destination is mostly in Egypt, so the formation of the product
as well as other activities of the marketing mix will mainly focus on this destination.
3. Methodology
Study Setting and Data Collection
The fact that tourism is an important factor in the development and growth of the economy is also pointed out by
the UNWTO (World Tourism Organization). It monitors the profit from tourism that it grows on average by 4%
per year (over the past 7 years). A comparable sequence of uninterrupted solid growth has not been recorded since
the 1960s. Tourism represents 10% of world GDP, 7% of world trade and 1 of 10 jobs
http://cf.cdn.unwto.org/sites/all/files/pdf/annual_report_2016_web_0.pdf). An important role in the efficient
operation of tour operator is also the product. Tourism in individual regions of Slovakia has a major impact on
regional development overall. It is an important factor in regional development. It participates eg. the creation of
new jobs, particularly felt by the inhabitants of less developed regions of eastern Slovakia.
Gúčik (2011) defines the product as a comprehensive set of experiences, so when its creation, the producer must
first recognize the customer's core needs that the product should meet and then propose the expected product and
find ways for its further expansion. The product must be in line with its price to meet the customer's expectations.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
600
Three levels of product are distinguished in marketing: general product - the core of the offer of specialized
services (shipment, overnight) and the variable primary destination offer, the expected product that the customer
actually meets and the producer of the services is different from the competition (hospitality, environment,
atmosphere, quality, brand), the wider product provides an additional experience (surprise, discount for guest,
greeting to a holiday). This is a good starting base for the tour operator.
4. Structure and typology of a tour operator
Depending on the subject of activity and position in the distribution process, tour operator are organizers of touring
product combinations - "package". They represent the wholesale position in the distribution process. Studied tour
operator is a transmitting entity dealing with the "outgoing tourism". According to the scope and nature of services
it is a fundamental, that is, those that perform services in full.
In terms of time of operation, it is entity with year-round activity and according to its size, it is a medium-sized
entity (15 employees). From the number 294 of tour operator, most of them are small (up to 5 employees) in
Slovakia. The size of the tour operator is also related to the universality and portfolio specialization
(http://www.sacka.eu/archiv-aktualit/). Small tour operators mostly deal with one segment of the market, operate
in one region and have a simple and transparent organizational structure. The middle size of tour operator except
for director in addition has a dedicated staff providing marketing activities, sales of tours to dispatching. Separate
is the creation of a program offer and the provision of services from the sale of individual tours.
4.1 Tour operator services
Accomodation for clients is provided on the basis of their permanent foreign partners, or purchases from
intermediaries who have extensive local contracts. Since the accommodation is non-storable, its non-use is an
economic loss. A huge advantage is that if a tour operator has its own accommodation facility. The tour operator
has fixed accommodation - its own hotels. It has 16 hotels with 7041 rooms and about 17,000 beds. It also has
mobile accommodation facilities - 10 boats with a capacity of 650 cabins, which contain about 1400 beds. All
hotels have restaurant facilities in the form of "all inclusive" except for one hotel where there is half board and one
hotel where there is a choice of half board or "all inclusive".
Transport is one of the basic conditions of a tour operator. In this case, air and water transport. Significantly to air
transport contribute low cost airlines. Contract with air carriers tour operators concluded with carriers ensuring
regular or "charter" flights. It buys the capacity of the aircraft, regardless of the actual occupation, or in the case
of several smaller tour operators together.
The guide services are associated with the repeated transfer of groups or individual participants of tour operator,
organizational and technical provision of the agreed services, including timely and factual observance of the
program and provision of information for payment. Tour operator has 8 local delegates speaking Slovak. It is a
technical guide (pendl) who accompanies clients from the city going to the place of accommodation, the delegate
who works at the place of accommodation and the animator who organizes the program also at the place of
accommodation.
The insurance services are provided by the tour operator for its clients or by the clients themselves. Insurance is
not included in the tour price. Every tour operator must have insurance against insolvency. They must have
insurance coverage of at least 25% of the planned annual revenue from sales of tours or, if the sales are to be lower
than in the previous year, to a minimum of 25% of the previous year's sales (https://www.soi.sk/sk/prava-
cestujucich.soi).
4.2 Analysis of tour operator balance
The tourism market is unstable and there is a constant demand for new destinations and activities, so tour operators
have to expand their product lines with new components, to find new market segments that suit their offer. Strategic
planning in the current business environment helps the business (tour operator) to identify changes in the external
environment in a timely manner and to adapt the necessary measures in the future direction and management
(Kotler, 2001).
The German tour operator is not the only one offering this product, but the SWOT analysis (Tab.1) shows several
advantages over other travel agencies in Slovakia. In Slovakia it has the lowest product price and the largest
number of clients leading example in Egypt.
Situational analysis as part of marketing planning is aimed at studying the weaknesses and strengths of an already
established travel agency. The information is used to prepare a marketing plan and update the strategic business
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
601
plan. The sequence of steps from market analysis may change, because in the past we have customer information
and key competitors. The analysis is taking into account the past and potential clients. The marketing strategy of
a case tour operator is a single-market strategy ("niching") with a small market share. The strength of this approach
is to specialize and focus on the needs of a specific target market to meet its needs better than competing firms.
The essence of "niching" is the immediate elimination of competition or conflict with leading companies (tour
operators) in the field. The biggest competition in this area, we consider only three tour operators in Slovakia
which offer similar products. In this case, it is a strategy to achieve the specific advantage of lower total costs by
achieving efficient production with economy. This strategy can be selected, provided that the tour operator is
large or medium size, preferably with nationwide coverage (this case study), or has a lower rate of direct contacts
with customers and uses modern techniques for the realization of certain operations (eg. flight reservations).
Tab. 1: SWOT analyze of tour operator
Strengths Weaknesses
Long-standing tradition of tour operator operating on
the market (20 years) with a nationwide scope
Use of non-EU airlines
Quality service before, during and after tours Unused market potential
Foreign background Insufficient promotion
Own hotel network Low websites quality
Variety of departures
Local delegates speaking Slovak
Opportunities Threats
Upgrading web resources, increasing of promotion Bad management
Corporate clients Political instability target destinations
The possibility of new destinations expansion Aviation failure
Create your own air fleet
Qualified workforce
Source: Own analyse, 2018
The main difference between the sales and marketing concept applied in practice is that if a tour operator applies
a sales concept, it first creates the resulting product and then convinces the customer to buy it. The main objective
is therefore to adapt customer requirements to their offer. Marketing works by the opposite system. If we can
properly identify customer needs, create quality products with acceptable prices, distribution, quality and effective
promotion, it is clear that these goods and services will be very easy to sell (Torma & Derco, 2007). The marketing
mix of services to the traditional four elements (product, price, place, promotion) adds another "4P" typical for
this area (packaging, programming, people, partnership) (Nemčanský, 1998). In our case, the product has tradition
and quality. The price is based on the "customer-demand schedule", according to this method the tour operator
increases the price when the demand increases and decreases if it drops regardless of the cost of the service. It also
uses the form of penetration pricing, so it has a very low cost product, which leads to new clients (relative paralysis
of competition). As well as the psychological price will activate the customer and raise with him interested in the
product being offered. This is "Bata" system of prices. As well as uniform prices ("all inklusive") set out uniformly,
without distinction and dependence on the scope of services.
Place (distribution) - the aim is to sell the best services to potential customers. Tour operator to plan, prepare and
manage administrative tourism packals, usually their "package" do not sell to its customers, this ensures travel
agencies. In this case, tour operator has a department for direct sales to clients. This tour operator has its own
booking system, which minimizes time disproportion.
Promotion - all marketing activities reflected in promotions to stimulate consumer purchase and increase the
efficiency of tour operator business. Choosing the right media for effective marketing communication depends on
the offensive's goal, the available funds and the size of the subject. The promotional mix of tour operator is
therefore a combination of the main components: catalogs, sales promotion, personal sales, salesplace, trade fairs,
and public relations. This tour operator uses a strategy of "Pull" (pressure) at which the promotion takes place
towards the travel agency, which it sold to end customers. Tour operator sends out always in the first week of the
year catalog consists of 58-page of 15,000 copies through UPC. As part of the promotion of tour operator (business
trip), where it presents the product to its business partners (travel agencies), or presstrip for the purpose of
advertising (for journalists to create a PR article). It participates actively every year the fair ITF Slovakiatour. At
the easy and engaging website there is the actual offer price of tours and news. This exhibition takes part in most
of the big and small tour operators and travel agencies from Slovakia and abroad.
Packaging & Programming (creation of packages and programs) in this case - "Honeymoon".
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
602
People & Partnership (people and collaboration), where success and efficiency depend on the cooperation of
service providers, intermediaries, carriers. Customer satisfaction often depends on the activities of other
organizations over which the tour operator has no control (for example, the individual travel agencies that the
programs offer, the airline). In practice, however, dissatisfied client in this case, contact a tour operator and filed
a complaint. Each tour operator must have its own general business conditions in accordance with valid legislation.
This is used by subject ŠOI (State Trade Inspection), which should find an alternative solution.
5. Results
5.1 Development and balance of a tour operator
Tour operator focuses on recreational tours, predominantly residents with the possibility of optional trips and
sightseeing trips. By type of transport is that air tours, short-term abroad. According to segmentation of the market,
it is "leisure travel", ie leisure time for knowledge, relaxation and entertainment. These are standard tours prepared
for an anonymous customer and are in the promotional catalog. Tour operator was established in 1998 in Germany.
Since 2005 also in Austria. The Slovak branch has been operating since 2010 and it has been added in other
countries: 2007 (Switzerland), 2013 (Hungary, Slovenia), 2017 (Czechia, Poland). The main objective of tour
operator is to maximize turnover, expand the current favorable market position and expand its branches and
destinations. Its development in Slovakia can be monitored for the entire period of its existence (Fig. 1). Since
2011, profit and the number of clients have increased, with the exception of 2012 and 2016. Because the tour
operator is specialized in Egypt (88% of the total programs offered), growth affects the political stability in the
region. In 2011, there was a revolution in Egypt, leading to the demise of President Mubarak. In 2015 it became
an accident, which crashed Russian plane in Egypt in the Red Sea. There was a military coup in Turkey in 2015.
Of the total turnover, Egypt has the largest share of sales, the rest being Turkey (5%), Greece (3%), Bulgaria and
other countries (2%). The tour operator operates all year round, because for example Egypt and Turkey have
favorable climatic conditions throughout the year. The strongest is obviously season (June to September) when
departing on vacation 500 of clients a week, then it's the month of October with 300 of clients, May with 150 and
from November to April are 50 of clients per week. Increase in client numbers and therefore profit is related to
good and effective management and marketing.
Fig. 1: Development of turnover for the period 2011-2017
Source: Own research, 2018
Another large advantage is that the tour operator offers a variety of departures. From 2011 to 2013 was the
departure point of Vienna, Linz and Graz, and later (from 2012) began to fly from Bratislava, where 90% of clients
selected this departure destination (Fig. 2). In 2015 it was added the departure point Sliač, allowing the clients of
Central Slovakia to travel more comfortably to the holiday destination. In 2017 was addend departure point of
Košice, which strongly affected the Prešov and Košice region. The tour operator thus enabled efficient and
comfortable transportation to clients throughout whole Slovakia.
Profit/mil. eurProfit/mil. eur Number of clients
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
603
Fig. 2: Client numbers by region SR for the years 2011-2017
Source: Own research, 2018
5.2 Disparities of Slovak regions and travel agencies
The most travel agencies in Slovakia are in the Bratislava Region (Fig. 3), which is mainly related to the location
of the capital city and the immediate vicinity of M.R. Štefánik Airport. The second factor is that a large number
of departures are also located from nearby Schwechat Airport in Austria, so there is good accessibility. In this
region there are 162 agencies that offer products of tour operator, which represents by 23% of the total. Within the
districts of the Bratislava Region, most of the agencies are in the capital Bratislava (125). The Trnava Region has
the second largest representation of agencies after the Bratislava Region (90), representing by 13%. The strongest
is Galanta (18), Piešťany (17) and Trnava (16). This region also has good access to both airports. Equally 12% has
Nitra and Košice region. Nitra is in the hinterland of Bratislava with the availability of up to 1 hour to the airport.
Most agencies are located directly in the regional capital Nitra (40). Košice Region has the biggest representation
by agencies in Košice city (39), where is also situated the airport. Košice and Prešov region include the largest
area, but even though the number of agencies are lagging behind other regions of Slovakia. The Žilina region has
80 agencies (11%), most of them are in Žilina (21) and in Liptovský Mikuláš (15). Banská Bystrica (67) and
Trenčín region (72) reached 10% of the total number of agencies. Most of them are in Banská Bystrica and Zvolen,
which have good access to Sliač Airport. Within the Trenčín region, the largest representation of agencies is the
town of Prievidza (20). We recorded the smallest number of agencies in the Prešov region (9%), exactly 65, which
is also associated with worse accessibility to the airport and high unemployment rate, higher number of Roma
population. This area is one of the least developed slovakian regions (except Poprad, which is in relation to the
tourism in the Tatras). Most agencies in this region is currently in Poprad (16) as well as in the regional capital
Prešov (15).
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
604
Fig. 2: The number of travel agencies by region SR
Source: Own research, 2018
6. Conclusion
Of the total amount (294 tour operators) in Slovakia are only three real competitors because they offer a similar
product but with other services. This tour operator is among the stable offices with a long tradition of operating on
the market (20 years) of which more than 7 years on the Slovak market. It has its own accommodation and catering
facilities, its own fleet, high quality services, and its own local delegates speaking the Slovak language. As one of
the few offers a variety of departures. All these factors, together with sound and good management and marketing
affect the positive balance and its progress in the future. The curve of the turnaround has a growing trend, with the
exception of two smaller contraptions (Egyptian Revolution and Air disaster). In the longer term, this growing
trend should continue. The two decreases mentioned by the tour operator could not affect, but all other attributes
does. A great opportunity for the future, among other things, expanded to include new destinations, create your
own air fleet, as currently the most significant issues seems precisely this fact. As the tour operator does not own
the aircraft, it does not guarantee exact departure and arrival. During the season it is one of the biggest problems
of most complaints. There is a rule that the trip is a mixture of services, that is, if the wrong one service affects the
perception of the whole trip respectively holidays. Therefore fail to meet the expectations of the client, which
means the complaint, loss of customers, negative advertising and so on. Finally, it is also a skilled workforce
directly in the central tour operator. Employee requirements are high. They are also suitable for the graduate, but
at least three months of training is required to bring their theoretical knowledge into practice. This is one of the
major problems of current practice. Apart from the fact that the candidates have almost no practice in the field,
they do not have enough language and communication skills. At least a partial solution would be cooperation of
various fields of study (ie schools) with a particular tour operator or travel agency at least. The benefit would be
to participate in individual activities, tasks and language courses, which is carried out by the tour operator.
Based on the research, we can state that all the established hypotheses have been confirmed. The number of clients
really affects the political situation or destination stability (Egypt, Turkey). The result is also based on the
evaluation of customer satisfaction with prices and services of tour operator which are the subject of continuing
research. The second hypothesis was related to the expansion of departure points within Slovakia. Clients other
than Vienna can also use the airports in Prague, Katowice and Slovakian in Bratislava, Sliač and Košice. Clients
can also travel comfortably from eastern Slovakia. The third hypothesis was also confirmed, as most clients (88%)
currently travels to Egypt, therefore the entire marketing is based on this product.
Even on the basis of this research, we can say that Slovak clients are increasingly using the tour operator services
in Slovakia and choose from a wide variety of products even distant and less traditional destinations. For this
reason, it is important to quality of service and overall good management of tour operator. The result is an ever
increasing trend of clients will prefer Slovak tour operator and not foreign.
There are significant regional disparities in Slovakia, which are also reflected in tourism and thus in the localization
of travel agencies. Disparities are most noticeable particularly between western and eastern regions. Western
23%
10%
12%
13%
11%
10%
12%
9%
BA TN NR TT ZA BB KE PO
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
605
Slovakia is developed thanks to the position of the capital Bratislava and through connections to neighboring
Austria and the Czechia. There is insufficient infrastructure in Eastern Slovakia (especially the absence of
highways), it has a worse availability, a higher share of the Roma population, a higher unemployment rate, which
also affects the development of tourism in individual regions. Compared to the Žilina Region (which includes the
Liptov region), which has the international character of tourism and belongs to the top regions. The region has a
developed tourism infrastructure mainly due to the High and Low Tatras. Despite this there is a representation of
travel agencies offering foreign stays less than in Western Slovakia region.
Despite the location of Sliač airport in the Banská Bystrica region, the number of agencies in this region is lower
compared to other regions of Slovakia, probably also because the airport is located on the marginal location and
only Banská Bystrica and Zvolen have a good access. The Banská Bystrica Region is one of the less developed
regions, especially the districts of Rimavská Sobota, Veľký Krtíš, Poltár and Žarnovica. This region also has a
high unemployment rate and thus a low number of jobs.
Literature
[1] DĚDINA, J., (2005). Management, organizování a ekonomika lázeňství – vybrané kapitoly. Jihlava: VŠ
CRHL. ISBN80-86592-01.
[2] GÚČIK, M., (2001). Cestovný ruch pre hotelové a obchodné akadémie. Bratislava: Slovenské obchodné
nakladateľstvo. ISBN 80-08-03071-2.
[3] GÚČIK, M. a kol., (2011). Marketing cestovného ruchu. Banská Bystrica: Dali-BB, Knižnica cestovného
ruchu, 17. ISBN 978-80-89090-85-3.
[4] JURKOVÁ, J., FERENCOVÁ, M., (1995). Marketingový manažment. Prešov: Prešovská univerzita. ISBN
978-80-555-0237-3.
[5] KOTLER, P., (2001). Marketing management. Praha: Grada Publishing, spol. s r.o.. ISBN 80-247-0016-6.
[6] KUTSCHERAUER, A., (2007). Východiska výskumu regionálních disparit v územním rozvoji České
republiky. In: Regionální disparity. Working paper. [online]. Ostrava: Ekonomická fakulta VŠB, No. 1.
Available from: http:/disparity.vsb.cz
[7] LIBERKO, I., (1998). Základy marketingu. Košice: Technická univerzita. ISBN 80-7099-377-4.
[8] NEMČANSKÝ, M., (1998). Propagace v cestovním ruchu. Opava: Slezská Univerzita. ISBN 80-7248-013-
8.
[9] PACHROVÁ, S., JANOUŠKOVÁ, E., Šedivá Nekářová, A., (2017). Marketingový výskum návštěvnosti –
významný nástroj destinačního managementu. Příklad Kraje Vysočina. Brno: ANC, s.r.o.. ISBN 978-80-
7204-948-6.
[10]PACHROVÁ, S., DOLEŽALOVÁ, M., (2015). Vliv současných legislativních změn na provoz cestovních
kanceláří v České republice. In: Aktuální problémy cestovního ruchu: „Cestovní ruch: vývoj – změny perspektivy“.
[online]. Jihlava: Vysoká škola polytechnická v Jihlavě, pp. 339 – 350. ISBN 978-80-88064-
09-1. Available from: https://kcr.vspj.cz/konference-aktualniproblemy-cestovniho-ruchu-2015.
[11]RAJČÁKOVÁ, E., ŠVECOVÁ, A., (2015). Regionálne disparity na Slovensku v kontexte kohéznej politiky
EU 2007-2013. Bratislava: Univerzita Komenského. ISBN 978-80-223-3792-2.
[12]RAJT, Š., ZÁMEČNÍKOVÁ, Z., (2005). Marketing pre obchodné akadémie. Bratislava: SPN. ISBN 80-10-
00784-6.
[13]REPASKÁ, G., VILINOVÁ, K., ROMAŇÁKOVÁ, E., (2015). Tourism in the region of Pohronie and new
opportunities for its development. In: Aktuální problémy cestovního ruchu: „Cestovní ruch: vývoj – změny perspektivy“.
[online]. Jihlava: Vysoká škola polytechnická v Jihlavě, pp. 404 – 414. ISBN 978-80-88064-
09-1. Available from: https://kcr.vspj.cz/konference-aktualniproblemy-cestovniho-ruchu-2015.
[14]SEIFERTOVÁ, V., (2003). Marketing v lázeňském cestovním ruchu. Jihlava: VŚ CRHL. ISBN 80-86592-00-
6.
[15]SLOVENSKO. Zákon č. 281/2001 Z. z. o zájazdoch, podmienkach podnikania cestovných kancelárií
a cestovných agentúr a o zmene a doplnení Občianskeho zákonníka v znení neskorších predpisov, v znení
zákona č. 95/2002 Z. z., zákona č. 747/2004 Z.z., zákona č. 186/2006 Z.z. a zákona č. 136/2010 Z.z. [online].
[cit.2018-23-01]. Available from: http://www.sacka.eu/aktualita/?ID=337.
[16]SLOVENSKÁ ASOCIÁCIA CESTOVNÝCH KANCELÁRIÍ A CESTOVNÝCH AGENTÚR. [online]. [cit.
2018-01-21]. Available from:: http://www.sacka.eu/archiv-aktualit/.
[17]SLOVENSKÁ OBCHODNÁ INŠPEKCIA. [online]. [cit. 2018-01-21]. Available from:
https://www.soi.sk/sk/prava-cestujucich.soi.
[18]ŠAUER, M., (2017). Role malých a středních podniků v mareketingových aktivitách destinace. In XX.
mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Sborník příspěvků. Brno: Masarykova univerzita, pp. 674–682
ISBN 978-80-210-8587-9.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
606
[19]TORMA, P., DERCO, J., (2007). Marketing v cestovnom ruchu. Košice: Technická univerzita v Košiciach.
ISBN 987-89-376-5109-2.
[20]TREMBOŠ, P., TREMBOŠOVÁ, M., (2014). Tourism and retail network. In: Aktuální problémy cestovního
ruchu: „Cestovni ruch a jeho dopady na spolecnost“. [online]. Jihlava: Vysoká škola polytechnická v Jihlavě,
pp. 239 – 248. ISBN 978-80-88064-09-1. Available from: https://kcr.vspj.cz/konference- cestovni ruch a jeho
dopady na spolecnost -2014
[21]VYSTOUPIL, J. a i., (2007). Management cestovního ruchu. Brno: Masarykova univerzita. ISBN 978-80-
210-4415-9.
[22]WORLD TOURISM ORGANIZATION. [online]. [cit. 2018-02-01]. Available from:
http://cf.cdn.unwto.org/sites/all/files/pdf/annual_report_2016_web_0.pdf.
Príspevok vznikol v rámci riešenia projektu APVV-18-0185 "Transformácia využívania kultúrnej krajiny
Slovenska a predikcia jej ďalšieho vývoja".
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
607
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-9268-2019-77
MORAVSKOSLEZSKÝ KRAJ JAKO AKTÉR PODPORY
SPORTU
Moravian-Silesian Region as an actor in the support of sport
MARTINA HALÁSKOVÁ
Katedra veřejné ekonomiky
Fakulta ekonomická
VŠB- Technická univerzita Ostrava
Department of Public Economics
Faculty of Economics
VŠB- Technical University of Ostrava
 Sokolská třída 33, 702 00 Ostrava, Czech Republic
E-mail:martina.halaskova@vsb.cz
Anotace
Významnou roli při podpoře sportu v České republice sehrávají územní samosprávy, které zabezpečují finanční
podporu sportu ze svého rozpočtu. Cílem příspěvku je zhodnotit úlohu Moravskoslezského kraje při podpoře sportu
a objem výdajů vynakládaných na rozvoj sportu a zájmovou činnost ve vybraných městech. Blíže jsou analyzovány
výdaje na podporu sportu a zájmovou činnost v Moravskoslezském kraji v letech 2010- 2017 a zhodnoceny výdaje
v oblasti sportu ve vybraných městech. Z analýzy vyplynuly rozdíly v objemu vynakládaných výdajů do sportu, výdajů
do sportu v přepočtu na obyvatele i jako procentuálního podílu z rozpočtu měst. Dominantní postavení v objemu
vynakládaných výdajů na sport zaujímá Ostrava, která ale vynakládá poměrně nízké výdaje v přepočtu na
obyvatele a jako podíl z rozpočtu města. S využitím shlukové analýzy v roce 2017 byly prokázány rozdíly výdajů
na podporu sportu v přepočtu na obyvatele a jako procentuální podíl z rozpočtu měst. Největší rozdíly ve
vybraných městech Moravskoslezského kraje existují mezi prvním shlukem měst (Rýmařov, Krnov, Frýdek Místek
a Bohumín) a třetím shlukem (Nový Jičín).
Klíčová slova
Moravskoslezský kraj, sport, výdaje na sport
Annotation
Local self-governments, ensuring financial support from their budgets, play a significant role in the support of
sport in the Czech Republic. The paper aims to evaluate the role of the Moravian-Silesian region as a supporter
of sport and the volume of expenditures allocated to the development of sport and leisure activities in the selected
cities. Expenditures on the support of sport and leisure activities in the Moravian-Silesian region in years 2010-
2017 are analysed more closely, and expenditures in the area of sport in the selected cities is evaluated. The
analysis demonstrated differences in the volume of allocated expenditures on sport, investment in sport per capita,
as well as a percentage share from city budgets. The city of Ostrava has a dominant position in the volume of
allocated expenditures on sport. Nevertheless, it allocates relatively low expenditures per capita and share from
the city budget. By means of cluster analysis in 2017, differences have been proven in the expenditures on
supporting sport per capita and as a percentage share from the cities budget. The most marked differences between
the selected cities of the Moravian-Silesian region are present between the first cluster (Rýmařov, Krnov, FrýdekMístek,
and Bohumín) and the third cluster (Nový Jičín).
Key words
Moravian-Silesian Region, sport, expenditure on sport
JEL classification: Z20, H72
1. Úvod
Sport a pohybové aktivity jsou přirozenou náplní volného času a jako prostředek k výchově, vzdělání, formování
osobnosti a sociálních vazeb. Sport je veřejnou službou, na rozvoji sportu v kraji se podílí veřejná správa,
neziskové organizace i komerční a další subjekty. Orgány veřejné moci v České republice působí na sport kromě
regionální úrovně také na místní a národní úrovni. Na národní úrovni je za koordinaci a organizaci sportu
odpovědné Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, které vypracovává plán státní politiky ve sportu. Role
Ministerstva školství mládeže a tělovýchovy je klíčová, neboť koordinuje uskutečňování vládou schváleného
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
608
plánu, zabezpečuje finanční podporu sportu ze státního rozpočtu a následně kontroluje její použití. Snahou je
v rámci Koncepce podpory sportu 2016 – 2025 zlepšit podmínky pro sport a státní reprezentaci České republiky
tak, aby odpovídaly významu sportu pro společnost i jednotlivce, respektovaly tradici i sportovní politiku EU
(MŠMT, 2019). Na regionální a místní úrovni mají hlavní roli v oblasti sportu kraje a obce, které zabezpečují
rozvoj sportu pro všechny (zejména mládež), přípravu sportovních talentů, včetně zdravotně postižených. Územní
samosprávy podle zákona č. 115/2001 Sb., o podpoře sportu ve znění pozdějších předpisů, zajišťují výstavbu,
rekonstrukce, udržování a provozování svých sportovních zařízení, poskytují je pro sportovní činnost občanů a
kontrolují jejich využívání, zabezpečují finanční podporu sportu ze svého rozpočtu. Dle novely zákona č.
230/2016 Sb., o podpoře sportu, obce a kraje zpracovávají plán rozvoje sportu na svém území v souladu se státní
politikou v oblasti sportu a musí stanovit priority v jednotlivých oblastech podpory sportu a opatření k zajištění
dostupnosti sportovních zařízení pro občany.
Podpoře sportu, rozvoji sportovní infrastruktury a otázkám financování sportu je věnována pozornost v řadě
výzkumů v rámci místní i regionální dimenze (Numerato, 2009; Hobza, Schwartzhoffová, Skoumal, 2014;
Slepičková, 2015; Nová, Strachová, 2017). Jak uvádí někteří autoři (Klímová, 2013; Žárská, Ferčíková, 2015;
Daníšek Matušková, 2017) ekonomický potenciál na úrovni obcí resp. krajů je předpokladem pro rozvoj služeb
včetně podpory sportovních služeb a sportovního prostředí. Ekonomické přínosy sportu spočívají v krátkodobých
a střednědobých efektech (služby v oblasti sportu, zaměstnanost, návštěvnost a cestovní ruch) ale i dlouhodobých
přínosech tj. snížení nákladů na kriminalitu a na zdravotní péči, zlepšení zdravotního stavu obyvatelstva, vyšší
úroveň fyzické kondice mládeže, osob v produktivním věku i seniorů, vyšší úroveň kvality života občanů a vyšší
prestiž a potenciál kraje. České sportovní prostředí a navázaná odvětví vytváří více než 180 tisíc pracovních míst.
Každá koruna vložená do podpory sportu z veřejných rozpočtů přináší zpět do těchto rozpočtů 3,55 korun (MŠMT,
2009; KPMG, 2012). Přínosy ze sportovní činnosti jsou z hlediska podílu na tvorbě HDP a zaměstnanosti
srovnatelné s odvětvími jako je výroba plastů a pryží, výroba potravinářských výrobků nebo těžba a dobývání.
Přínosy ze sportu dokládají nejen domácí studie (MŠMT, 2009; KPMG, 2012; Respond, 2016), ale i mnohé
zahraniční výzkumy (Andreff, 2001; Davies, 2002;Vandermeerschen, Scheerder, 2017; Islam, 2019).
1.1 Cíl, data a použité metody
Cílem příspěvku je zhodnotit úlohu Moravskoslezského kraje při podpoře sportu a objem výdajů vynakládaných
na rozvoj sportu a zájmovou činnost ve vybraných městech. Pro analýzu bylo zvoleno 11 měst Moravskoslezského
kraje (MSK), které byly vybrány na základě záměrného výběru (velikost města, počet obyvatel a výše celkových
veřejných výdajů). Výběrový soubor tvoří města Bohumín, Bruntál, Frýdek Místek, Havířov, Karviná, Krnov,
Nový Jičín, Ostrava, Opava, Orlová a Rýmařov. Při zpracování příspěvku bylo čerpáno z regionálních a lokálních
analýz a koncepcí na podporu sportu v MSK, ve vybraných městech MSK resp. v ČR. Pro vyhodnocení výdajů na
sportovní činnost byla využita data z informačního portálu Ministerstva financí Monitor státní pokladny. Data jsou
dostupná na https://monitor.statnipokladna.cz/2018/ (MONITOR, 2019). Monitor je specializovaný informační
portál Ministerstva financí, který umožňuje veřejnosti volný přístup k rozpočtovým a účetním informacím ze všech
úrovní státní správy a samosprávy. Konkrétně byla použita data z územního monitoru Ministerstva financí za MSK
(celkové veřejné výdaje z rozpočtu kraje a výdaje služeb obyvatelstva se zaměřením na výdaje na tělovýchovu a
zájmovou činnost). Financování sportovní činnosti bylo analyzováno a zhodnoceno v MSK v letech 2010 - 2017
(poslední dostupná data v době zpracování). Dále byla využita data z obecního monitoru Ministerstva financí pro
analýzu výdajů ve vybraných městech MSK a vyhodnocení jejich změn v roce 2010 a 2017. Pro účely analýzy a
zhodnocení byl ve vybraných městech proveden přepočet výdajů do podporu sportu na obyvatele a jako
procentuální podíl z rozpočtu jednotlivých měst.
S využitím shlukové analýzy byly ve vybraných městech MSK na základě zvolených ukazatelů zhodnoceny
podobnosti a rozdíly výdajů ve sportu. Shluková analýza je vícerozměrná statistická metoda, která třídí různé
objekty (v našem případě 11 měst MSK) do shluků tak, že podobnost dvou objektů náležících do jedné skupiny je
maximální, zatímco podobnost s objekty mimo tento shluk je minimální (Hennig a kol., 2016). Pro shlukovou
analýzu v roce 2017 byly zvoleny ukazatele: 1) výdaje na sport a zájmovou činnost na obyvatele (v Kč), 2) výdaje
na sport na obyvatele (v Kč) a 3) výdaje na sport jako podíl z rozpočtu města (v %). Z důvodu rozdílných jednotek
zvolených výdajů na sport byly přepočteny hodnoty Z-score (bezrozměrné hodnoty). Standardizované skóre je
označení pro čísla, vzniklá lineární transformací z původně naměřených či jinak zjištěných hodnot (označovaných
jako hrubé skóre) tak, aby výsledné rozložení mělo předem dané vlastnosti. Nejčastějším příkladem
standardizovaného skóre je z-skóre s průměrem 0 a směrodatnou odchylkou 1. V příspěvku byla použita
hierarchická shluková analýza s využitím Wardovy metody, která vychází z analýzy rozptylu. Wardova metoda
slučuje takové shluky, kde je minimální součet čtverců a vzdálenosti objektů se měří čtvercovou euklidovskou
vzdáleností. Ke znázornění výsledných vzdáleností mezi jednotlivými městy MSK byl aplikován diagram tzv.
Dendrogram, který znázorňuje objekty uspořádané ve stromové struktuře. Rozmístění objektů v dendrogramu
zohledňuje vzájemnou „příbuznost“, resp. „nepříbuznost“ objektů. Shlukovou analýzu při hodnocení ukazatelů
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
609
v oblasti sportu v zemích EU (25) využil Van Tuyckom (2013) nebo na regionální úrovni NUTS2 Melecký,
Staničková (2014). Naše výsledky byly dále prezentovány s využitím krabicového diagramu, což je jeden ze
způsobů grafické vizualizace numerických dat pomocí jejich kvartilů. Výška krabice představuje mezikvartilové
rozpětí. Dolní svislá úsečka (dolní fous) odpovídá hodnotám, které leží pod krabicí ve vzdálenosti nejvýše rovné
1,5 násobku výšky krabice. Konec fousu odpovídá nejmenší hodnotě ze souboru a horní fous odpovídá nejvyšší
hodnotě ze souboru. Mimo fousy (pod nimi a nad nimi) se znázorňují body, které odpovídají tzv. odlehlým
hodnotám (blíže Pavlík, 2005). Při zpracování byl použitý program IBM SPSS Statistic 24.
2. Výsledky a diskuse
V této části je věnována pozornost úloze Moravskoslezského kraje při podpoře sportu, analýze a zhodnocení
výdajů na sport ve vybraných městech Moravskoslezského kraje v roce 2010 a 2017 včetně zhodnocení vybraných
kategorií výdajů v oblasti sportu s využitím shlukové analýzy v roce 2017.
2.1 Úloha Moravskoslezského kraje při podpoře sportu
Podpora sportu se dotýká v Moravskoslezském kraji zejména obyvatel kraje, sportovních institucí a oddílů a v
neposlední řadě jeho návštěvníků. Významnou součástí realizace systémových aktivit při naplňování strategických
cílů rozvoje kraje je Plán rozvoje sportu v Moravskoslezském kraji na období 2019-2025, který je výrazem
pozitivního vnímání sportu. Jedná se o střednědobý dokument konkretizující oblasti podpory, priority, cíle a
dostupné finanční zdroje, které v komplexu umožňuje vyšší využití potenciálu sportu a s ním spojených aktivit ve
prospěch kraje a kvality života jeho občanů (MSK, 2019). Jak dokládá řada analýz a studií (např. KPMG, 2018;
MSK, 2019; Respond, 2016) Moravskoslezský kraj má příznivé podmínky pro provozování sportovních a
pohybových aktivit v přirozeném přírodním prostředí a k dispozici má poměrně dobře udržovanou síť turistických
a běžeckých tras a cyklostezek. Kraj však disponuje i atraktivním prostředí blízkých Beskyd, Jeseníků, využívané
jsou vodní plochy na Těrlicku, v Hlučíně a Slezské Hartě. Naopak v kraji chybí dostatek udržovaných a náležitě
technicky a dozorem vybavených veřejně přístupných sportovišť v obcích, zejména v mimoškolním čase. Na
území Moravskoslezského kraje se nachází strategická sportovní zařízení s celospolečenským využitím a
významem, ve kterých jsou organizovány tradiční i jednorázové akce mezinárodního významu jako například
Zlatá Tretra nebo Davis Cup (Respond, 2016). Sport v Moravskoslezském kraji zastřešuje Všesportovní kolegium,
sportovní svazy a spolky, které za podpory Moravskoslezského kraje organizují a zodpovídají za další rozvoj
sportovní činnosti. Moravskoslezský kraj také disponuje dostatečnou materiálně technickou základnou pro
výkonnostní sport. Část sportovních zařízení vlastní kraj, část je v majetku měst a obcí a část vlastní soukromé
osoby a obchodní společnosti. Vzhledem k některým specifickým podmínkám Moravskoslezského kraje (zhoršená
kvalita životního prostředí, vyšší míra nezaměstnanosti, sociální rozdíly mezi skupinami obyvatel) zde existuje
reálný předpoklad návratnosti prostředků investovaných do podpory vhodných projektů v oblasti sportu a
pohybových aktivit, což potvrzují i zpracované studie (např. KPMG, 2012, 2018; Transparency International;
2016; Slavata, 2017). V průzkumu spokojenosti obyvatel se sportovní infrastrukturou v evropských městech, který
provádí pravidelně Generální ředitelství pro regionální a městskou politiku Evropské Komise se Ostrava
(metropole MSK), umístila na 14. místě z 83 sledovaných měst, kde je se sportovním vyžitím a infrastrukturou
spokojeno celkem 77 % obyvatel (Respond, 2016).
Významnou roli při podpoře sportu však sehrává samotná finanční podpora sportu z rozpočtu kraje. Struktura
financování sportu MSK vychází každoročně ze stanovených cílů programu podpory sportu, které kraj postupně
naplňuje. Výdaje na podporu sportu a zájmovou činnost v Moravskoslezském kraji v letech 2010-2017 blíže
dokumentuje Tab. 1.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
610
Tab. 1: Výdaje na sport a zájmovou činnost v Moravskoslezském kraji 2010-2017
MSK
Celkové
výdaje kraje
v tis. Kč
VSZČ
celkem
Výdaje na sport (VS) Výdaje na zájmovou činnost (VZČ)
v tis. Kč. v tis. Kč % z
VSZČ
VSPRK
(v %)
v tis. Kč % z VSZČ VZČPRK
(v %)
2010 47 607 472 136 602 11 641 8 0,02 124 961 92 0,26
2011 45 714 317 142 244 19 691 14 0,04 122 553 86 0,26
2012 41 571 220 145 553 27 416 19 0,06 118 137 81 0,28
2013 43 096 701 158 537 39 230 25 0,09 119 307 75 0,27
2014 44 588 240 159 649 40 374 25 0,09 119 275 75 0,26
2015 46 944 580 52 034 47 636 92 0,10 4398 8 0,09
2016 41 233 441 136 940 132 447 97 0,32 4493 3 0,01
2017 46 676 389 126 025 121 859 97 0,26 4166 3 0,009
Legenda: VSZČ- výdaje na sport a zájmovou činnost, VSPRK – výdaje na sport jako podíl z rozpočtu kraje, VZČPRK- výdaje
na zájmovou činnost jako podíl z rozpočtu kraje
Zdroj: Vlastní zpracování a výpočty dle Monitoru (2019)
Na základě kvantifikace finančních prostředků podle Plánu rozvoje sportu v MSK 2019–2025 je záměrem kraje
financovat z rozpočtu kraje strategické oblasti podpory sportu (MSK, 2019). Jedná se zejména o dotační programy
na podporu sportu v regionu a významné sportovní akce, o podporu sportovních talentů a sportovní reprezentace
kraje na mezinárodní úrovni a o podporu vrcholového sportu s podporou a rozvojem sportovních klubů
a tělovýchovných jednot. Moravskoslezský kraj získal v roce 2014 také dotační titul na podporu sportu spojený
s podporou města Ostravy jako evropského města sportu se zaměřením na sportovní aktivity a turnaje pro
širokou veřejnost rekreačního charakteru. Celkové výdaje na podporu tělovýchovy a zájmovou činnost v MSK
(Tab. 1) zahrnují výdaje na tělovýchovu a výdaje na ostatní tělovýchovnou činnost (u obcí podpora sportovních
oddílů, výdaje na konání sportovních akcí, závodů). Druhou část tvoří výdaje na zájmovou činnost zahrnující a)
výdaje na využití volného času dětí a mládeže tj. zejména činnost domů dětí a mládeže, stanic mladých techniků,
podpora činnosti mládežnických organizací, dětská hřiště, zábavní parky a další příjmy a výdaje spojené s využitím
volného času dětí a mládeže a b)výdaje na ostatní zájmovou činnost a rekreaci, které zahrnují výdaje na jiné
aktivity týkající se zájmové činnosti, využití volného času, než v předchozích paragrafech, mj. i klubová zařízení
jiná než pro mládež.
Z Tab. 1 vyplývá, že v roce 2013 a v roce 2014 vynaložil MSK nejvyšší celkové výdaje na sport a zájmovou
činnost. Struktura celkových výdajů se v obou letech pohybovala cca kolem 25% ve prospěch výdajů na sport a
cca kolem 75% šlo na zájmovou činnost. Částečně lze vysvětlit vyšší vynaložené výdaje v roce 2014 celkovými
finančními možnostmi kraje a rostoucími příjmy v souvislosti dotačním programem města Ostravy jako
Evropského města sportu. Nejnižší celkové výdaje na sport a zájmovou činnost za celé sledované období kraj
vynaložil v roce 2015 (52 034 tis. Kč). V roce 2015 se pak značně změnil poměr struktury celkových výdajů
vynakládaných na sport a zájmovou činnost v kraji, kdy na sport ve srovnání s předchozím obdobím bylo
vynaloženo 92% výdajů a na zájmovou činnost šlo pouze 8%. V roce 2016 a 2017 naopak celkové výdaje na sport
a zájmovou činnost v kraji opět rostly o více než dvojnásobek a jejich struktura měla dominující zastoupení ve
výdajích na sport (97%) ve srovnání s výdaji na zájmovou činnost (3%). Těmto výsledkům odpovídá i změna
financování sportu a celková koncepce podpory sportu v ČR (MŠMT, 2019). Pokud však zhodnotíme průměrné
celkové výdaje vynakládané na sport a zájmovou činnost v MSK za celé sledované období 2010- 2017 jednalo se
o výdaje kolem 132 198 tis. Kč., kdy z této částky šlo do sportu cca 42% a do zájmové činnosti cca 58% (Monitor,
2019).
2.2 Analýza a zhodnocení výdajů na podporu sportu ve vybraných městech Moravskoslezského kraje v roce
2010 a 2017
Pro účely analýzy výdajů na podporu sportu ve vybraných městech Moravskoslezského kraje v roce 2010 a 2017
byly sledovány celkové výdaje na sport a zájmovou činnost (v tis. Kč), z toho výdaje na sport (v tis. Kč), jejich
přepočet na obyvatele a procentuální podíl výdajů na sport z rozpočtu jednotlivých měst (v %). Přehled výdajů
v jednotlivých městech v roce 2010 a 2017 dokumentuje blíže Tab. 2.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
611
Tab. 2: Výdaje na rozvoj sportu ve vybraných městech Moravskoslezského kraje
Města MSK Výdaje
na
sport
2010 2017
VSZČ
(v tis. Kč)
VS
(v tis. Kč)
VSPRM
(v %)
VSO
(v Kč)
VSZČ
(v tis. Kč)
VS
(v tis. Kč)
VSPRM
(v %)
VSO
(v Kč)
Ostrava 339 901 295 829 2,5 967 489 364 421 528 4,5 1445
Opava 78 325 69 171 4,6 1184 89 743 82 143 7,6 1431
Karviná 81 739 73 127 3,5 1180 90 621 72 249 7,6 1328
Frýdek-
Místek
111 077 99 195 6,0 1693 64 370 48 597 4,1 857
Nový Jičín 52 536 46 095 7,0 1782 66 726 65 308 12,4 2773
Krnov 16 697 12 672 2,2 506 30 820 23 964 4,3 1008
Bruntál 111 605 108 716 21 6298 30 176 26 831 6,5 1618
Rýmařov 37 099 30 776 11,3 3533 4 523 4 095 1,8 491
Havířov 193 355 169 401 9,8 2043 96 760 94 566 6,7 1290
Bohumín 33 885 4 971 0,8 218 36 904 19 957 2,8 951
Orlová 50 841 41 425 7,0 1277 43 610 36 495 6,8 1248
Legenda: VSZČ- výdaje na sport a zájmovou činnost, VS- výdaje na sport, VSPRM – výdaje na sport jako podíl z rozpočtu
města, VSO- výdaje na sport na obyvatele
Zdroj: Vlastní zpracování a výpočty dle Monitoru (2019)
Z Tab. 2 vyplývá, že v roce 2010 nejvyšší výdaje na sport a zájmovou činnost i výdaje vynakládané pouze do
sportu a sportovní činnosti měla ze sledovaných měst Ostrava, následuje Havířov a Bruntál. Naopak nejnižší
výdaje na sport a zájmovou činnost mělo město Krnov a nejnižší výdaje vynaložené pouze do sportu byly zjištěny
v Bohumíně. Pokud srovnáme výdaje na sport z jiného pohledu, můžeme vidět, že nejvyšší procentuální podíl
výdajů na sport z celkových výdajů města a nejvyšší výdaje na obyvatele vynaložilo město Bruntál a po něm
následuje Rýmařov. Jedná se však téměř o polovinu nižší výdaje, než které do sportu vynaložil Bruntál. Zatímco
Rýmařov vynaložil v roce 2010 druhý nejvyšší podíl výdajů na podporu sportu z rozpočtu města a druhé nejvyšší
výdaje do sportu na obyvatele, v roce 2017 zaznamenal výrazné snížení výdajů na podporu sportu ve všech
ukazatelích a zařadil se tak mezi město s nejnižšími výdaji ze sledovaných měst. Z výsledků dále vyplývá, že i
v roce 2017 měla zcela dominantní postavení ve výdajích na sport a zájmovou činnost i ve výdajích na sport ve
srovnání s ostatními městy Ostrava, opět následuje město Havířov a třetí nejvyšší výdaje byly zjištěny v Karviné
a Opavě. Nejvyšší procentuální podíl výdajů na podporu sportu z rozpočtu města i nejvyšší výdaje na podporu
sportu na obyvatele pak vynakládal Nový Jičín. Jedná se téměř o trojnásobek ve srovnání s výdaji vynakládanými
do sportu městem Krnov, které má stejný počet obyvatel a celkové veřejné výdaje jako město Nový Jičín. Druhé
nejvyšší výdaje do sportu v roce 2017 vyjádřené jako procentuální podíl z rozpočtu města byly zjištěny u Opavy
a Karviné, které však vynakládají téměř o polovinu nižší výdaje na sport ve srovnání s městem Nový Jičín.
Na základě provedené analýzy výdajů v oblasti sportu ve městech Moravskoslezského kraje byly vyhodnoceny
změny výdajů v roce 2017 ve srovnání s rokem 2010, které uvádí Tab. 3. Největší změny spojené se zvýšením
výdajů na podporu sportu byly zjištěny v Ostravě, naopak největší snížení výdajů na podporu sportu měly města
Bruntál, Havířov a Frýdek Místek. Největší snížení výdajů bylo prokázáno v roce 2017 (oproti roku 2010)
v případě procentuálního podílu výdajů na podporu sportu z rozpočtu města a u výdajů do podpory sportu na
jednoho obyvatele v Bruntále (snížení o 4 680 tis. Kč.) a u města Rýmařov (snížení o 3 042 tis. Kč.).
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
612
Tab. 3: Změny výdajů na podporu sportu ve vybraných městech Moravskoslezského kraje 2017/2010
města MSK Změny VS 2017/2010
(v tis. Kč)
Změny VSPRM 2017/2010
(v %)
Změny VSO 2017/2010
(v Kč)
Ostrava 125 699 2 478
Opava 12 972 3 247
Karviná - 878 4,1 148
Frýdek- Místek - 50 598 -1,9 - 836
Nový Jičín 19 213 5,4 991
Krnov 11 292 2,2 502
Bruntál -81 885 - 14,5 -4 680
Rýmařov - 26 681 -9,5 -3 042
Havířov - 74 835 - 3,1 -753
Bohumín 14 986 2 733
Orlová - 4 930 - 0,2 29
Legenda: VS- výdaje na sport, VSPRM - výdaje na sport jako podíl z rozpočtu města, VSO- výdaje na sport na obyvatele
Zdroj: Vlastní zpracování a výpočty dle Monitoru (2019)
Pro zjištění výše struktury poskytnutých finančních prostředků byly sledovány v roce 2010 a 2017 ve vybraných
městech MSK dle rozdělení rozpočtové skladby výdaje na sportovní zařízení v majetku obcí (paragraf 3412 tj.
výdaje na péči o sportoviště, tělocvičny, sportovní haly, plavecké bazény v majetku obcí) a výdaje na ostatní
tělovýchovnou činnost (paragraf 3419 - u obcí podpora sportovních oddílů, výdaje na konání sportovních akcí,
závodů). Strukturu výdajů a zhodnocení jejich změn ve vybraných městech MSK dokumentuje Tab. 4.
Z Tab. 4 je patrné největší snížení výdajů na sportovní zařízení v majetku obce v roce 2017 ve srovnání s rokem
2010 u měst Bruntál, Havířov a Frýdek- Místek. Z výsledků se v řadě měst odráží nedostatek finančních prostředků
na modernizaci a obnovu zastaralých sportovních zařízení. Z výsledků lze však konstatovat, že v případě výdajů
na ostatní tělovýchovnou činnost spojenou s podporou sportovních oddílů, výdaji na konání sportovních akcí a
závodů byl ve většině sledovaných měst v roce 2017 oproti roku 2010 patrný jejich růst. Nejvýznamnější nárůst
výdajů byl zjištěn v roce 2017 v Ostravě, jak u výdajů do sportovního zařízení v majetku obce, tak v případě ostatní
tělovýchovné činnosti. Tento fakt potvrzuje i provedený průzkum v roce 2015 ve vybraných evropských městech.
V Ostravě bylo spokojeno se sportovním vyžitím a infrastrukturou celkem 77 % obyvatel ve srovnání s Prahou
(75%). Dle Respond (2016) z průzkumu dále vyplynulo, že nejvíce spokojených obyvatel se sportovní
infrastrukturou a sportovními službami se nachází ve finském městě Oulu (85%). Méně spokojených obyvatel se
sportovním vyžitím je v italském městě Palermo (61 %) a velmi malý počet spokojených obyvatel má Bratislava
(jen 45 %).
Tab. 4: Struktura výdajů na sport ve vybraných městech Moravskoslezského kraje
Výdaje na
podporu sportu
Výdaje na sportovní zařízení v majetku
obce (v tis. Kč)
Výdaje na ostatní tělovýchovnou činnost
(v tis. Kč)
2010 2017 změna
2017/2010
2010 2017 změna
2017/2010
Ostrava 180 582 203 903 23 321 115 247 217 625 102 378
Opava 58 812 71 376 12 564 10 360 10 767 407
Karviná 11 129 13 116 1 987 61 998 59 132 -2 866
Frýdek - Místek 77 136 4 794 -72 342 22 059 43 802 21 743
Nový Jičín 35 290 48 098 12 808 10 805 17 210 6 405
Krnov 9 629 18 800 9 171 3 043 5 164 2 121
Bruntál 107 581 24495 - 83 086 1 134 2 335 1 201
Rýmařov 29 963 1 254 - 28 709 8 13 2 841 2 028
Havířov 141 937 67 233 - 74 704 27 464 27 333 - 131
Bohumín 384 12 082 11 698 4 587 7 875 3 288
Orlová 24 925 19 006 - 5 919 16 501 17 488 897
Zdroj: Vlastní zpracování a výpočty dle Monitoru (2019)
2.3 Zhodnocení výdajů na podporu sportu s využitím shlukové analýzy
S využitím shlukové hierarchické analýzy byly následně ve zvolených městech MSK v roce 2017 zhodnoceny
podobnosti a rozdíly ve výdajích v oblasti sportu. Zvolené ukazatele (výdaje na sport a zájmovou činnost na
obyvatele v Kč, výdaje na sport na obyvatele v Kč a výdaje na sport jako podíl z rozpočtu města v %) byly z
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
613
důvodu rozdílných jednotek přepočteny na bezrozměrné hodnoty (z-score). Sledované města MSK byly s využitím
shlukové analýzy rozděleny podle vnitřní podobnosti výdajů v oblasti sportu do tří shluků, které znázorňuje Obr.
1a) dendrogram a 1b) krabicový diagram.
Obr. 1: Zhodnocení podobností a rozdílů u výdajů na sport ve vybraných městech MSK v roce 2017
a) Dendrogram b) Krabicový diagram
Zdroj: Vlastní zpracování s využitím SPSS
První shluk tvoří 4 města (Rýmařov, Krnov, Frýdek Místek a Bohumín), kde největší podobnost dle sledovaných
kategorií výdajů v oblasti sportu mají Krnov a Frýdek Místek. Města prvního shluku vynakládají nejnižší výdaje
na sport a tělovýchovu ve srovnání s ostatními sledovanými městy MSK. U měst prvního shluku byl zjištěn
největší rozptyl v případě výdajů vynakládaných na sport a zájmovou činnost na jednoho obyvatele, kdy nejvyšší
výdaje má Bohumín naopak nejnižších výdajů dosahuje Rýmařov, který vynakládal i nejnižší výdaje do sportu na
obyvatele. Naopak nejvyšší výdaje v oblasti sportu na obyvatele z měst prvního shluku vynakládá Krnov.
Zhodnotíme-li u měst prvního shluku procentuální podíl výdajů na podporu sportu z rozpočtu města, byl zde
zjištěn nejnižší vynakládaný podíl výdajů do sportu ve srovnání s ostatními srovnávanými městy MSK.
Druhý shluk dokumentuje 6 měst s podobnými výdaji v oblasti sportu (Ostrava, Orlová, Opava, Karviná, Havířov,
Bruntál). Největší podobnost byla zjištěna u Opavy, Karviné, Orlové a Havířova. Města druhého shluku se
vyznačují vyššími výdaji v oblasti sportu ve všech sledovaných kategoriích než města prvního shluku. V případě
druhého shluku u výdajů vynakládaných do sportu a zájmové činnosti na obyvatele, ale není tak velká rozptýlenost
hodnot jako u měst prvního shluku. Z druhého shluku vynakládá nejvyšší výdaje do sportu a zájmové činnosti na
obyvatele (ale i nejvyšší výdaje na sport v přepočtu na jednoho obyvatele) Bruntál, naopak nejnižší výdaje
vynakládané do sportu a zájmové činnosti na obyvatele má Havířov. Z měst druhého shluku pak Orlová dosahuje
nejnižších výdajů do podpory sportu na obyvatele. Odlehlou hodnotu s nejnižším podílem výdajů do podpory
sportu z rozpočtu města dokumentuje Ostrava, jejíž výdaje jsou srovnatelné s městy prvního shluku s nejvyšším
podílem výdajů na podporu sportu z rozpočtu města (Frýdek-Místek a Krnov). Z měst druhého shluku ve srovnání
s Ostravou mají nejvyšší podíl výdajů vynakládaných na podporu sportu z rozpočtu města Karviná a Opava.
Třetí shluk charakterizuje město Nový Jičín s nejvyššími celkovými výdaji vynakládanými na sport a zájmovou
činnost na obyvatele, s výdaji na podporu sportu na obyvatele i s nejvyšším podílem výdajů na sport z rozpočtu
města v roce 2017 ve srovnání s ostatními shluky a hodnocenými městy Moravskoslezského kraje. Závěrem lze
konstatovat, že mezi třemi shluky měst MSK existují poměrně velké rozdíly ve výdajích na podporu sportu nejen
v přepočtu na obyvatele, ale v procentuálním podílu výdajů do sportu z rozpočtu měst. Z celkového zhodnocení
výdajů v oblasti sportu byly zjištěny největší rozdíly mezi prvním shlukem (Rýmařov, Krnov, Frýdek Místek a
Bohumín) a mezi třetím shlukem (Nový Jičín) ve všech sledovaných kategoriích výdajů. Podobnost lze najít jen
v případě některých měst prvního a druhého shluku zejména u celkových výdajů do sportu a zájmové činnosti
vynakládaných na obyvatele. Jak dokládají již zpracované studie např. Respond (2016); KPMG, (2018);
Transparency International (2016) z výsledků jsou patrné rozdílné priority v koncepcích a plánech podpory sportu,
ale i finanční možnosti jednotlivých měst.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
614
4. Závěr
Cílem příspěvku bylo zhodnotit úlohu Moravskoslezského kraje pří podpoře sportu a objem výdajů vynakládaných
na rozvoj sportu a zájmovou činnost ve vybraných městech. Moravskoslezský kraj při financování sportu vychází
ze stanovených cílů programu podpory sportu, které postupně naplňuje. Z výsledků analýzy za období 2010-2017
vyplynulo, že MSK v průměru z celkových výdajů na sport a zájmovou činnost vynaložil cca 42% výdajů ve
prospěch sportu a 58% výdajů šlo na zájmovou činnost. Podíl průměrných výdajů vynaložených za celé sledované
období Moravskoslezským krajem na sport a zájmovou činnost se pohyboval kolem 0,30% z celkových výdajů
rozpočtu kraje. Kraj dosahoval nejvyšších výdajů na sport a zájmovou činnost v roce 2013 a v roce 2014, naopak
nejnižší výdaje na podporu sportu a zájmovou činnost vynaložil kraj za celé sledované období v roce 2015.
Z analýzy vynakládaných výdajů na podporu sportu v roce 2010 a 2017 vyplynulo, že dominantní postavení ze
všech sledovaných měst MSK zaujímá Ostrava, která ale vynakládá poměrně nízké výdaje na sport v přepočtu na
obyvatele a jako procentuální podíl z rozpočtu města. Naopak nejnižší výdaje na podporu sportu byly zjištěny
v Krnově a Rýmařově. Největší změny spojené se snížením výdajů v oblasti sportu byly prokázány v roce 2017
oproti roku 2010 v Bruntále, naopak největší zvýšení výdajů do sportu bylo zjištěno v Ostravě. Z provedené
analýzy vybraných měst MSK vyplynuly rozdíly v objemu vynakládaných výdajů do sportu a zájmové činnosti,
ve výdajích do sportu v přepočtu na obyvatele i jako procentuální podíl z rozpočtu měst. Také výsledky shlukové
analýzy na základě zvolených kategorií výdajů v oblasti sportu v roce 2017 ve vybraných městech MSK prokázaly
poměrně velké rozdíly. Mezi prvním shlukem (Rýmařov, Krnov, Frýdek Místek a Bohumín) a mezi třetím shlukem
(Nový Jičín) byly zjištěny největší rozdíly ve všech sledovaných kategoriích výdajů v oblasti sportu. V rámci
analýzy výdajů na podporu sportu byly sledovány jen vybraná města MSK v roce 2010 a 2017. Podrobnější
analýza výdajů v oblasti sportu by však značně překročila požadovaný rozsah příspěvku. Námětem pro další
výzkum může být rozšířená analýza výdajů v oblasti sportu ve všech městech MSK nebo srovnání výdajů v oblasti
podpory sportu Moravskoslezského kraje s jinými kraji v České republice.
Literatura
[1] ANDREFF, W., (2001). The correlation between economic underdevelopment and sport. European Sport
Management Quarterly, vol. 1, no. 4, pp. 251-279. ISSN 1618-4742. DOI 10.1080/16184740108721902.
[2] DANIŠEK MATUŠKOVÁ, P., (2017). Media presentation of sport in the regions of the Czech Republic. In
20th International Colloquium on Regional Sciences. Conference Proceedings. Brno: Masarykova univerzita,
pp. 751-758. ISBN 978-80-210-8587-9. DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-8587-2017-98.
[3] DAVIES, L. E., (2002). Sport in the city: Measuring economic significance at the local level. European Sport
Management Quarterly, vol. 2, no. 2, pp. 83-112. ISSN 1618-4742. DOI 10.1080/16184740208721915.
[4] HENNIG, CH., MEILA, M., MURTAGH, F., ROCCI, R., (2016). Handbook of Cluster Analysis. Handbooks
of modern statistical methods. London, New York: CRC press. ISBN 0932-5026.
[5] HOBZA, V., SCHWARTZHOFFOVA, E., SKOUMAL, J., (2014). The relationship between the development
of sports infrastructure and future spending flexibility in municipal budgets. In 18th International conference
current trends in public sector research. Conference Proceedings. Brno: Masaryk University, pp. 249-254.
ISBN 978-80-210-6611-3.
[6] ISLAM, M. Q., (2019). Local development effect of sports facilities and sports teams: case studies using
synthetic control method. Journal of Sports Economics (JSE), vol. 20, no. 2, pp. 242-260. ISSN 1527-0025.
DOI 10.1177/1527002517731874.
[7] KLÍMOVÁ, V., (2013). Innovation infrastructure in moravian regions. In 16th International Colloquium on
Regional Sciences. Conference Proceedings. Brno: Masarykova univerzita, pp. 198-204. ISBN 978-80-210-
6257-3. DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-6257-2013-24.
[8] KPMG, (2018). Koncepce rozvoje sportu a sportovních zařízení ve městě Bruntále. [online]. [cit. 2019-02-
06]. Dostupné z: https://www.mubruntal.cz/assets/File.ashx?id_org=1316&id_dokumenty=965591.
[9] KPMG, (2012). Koncepce financování sportu v ČR. Analyticko – koncepční studie. [online]. [cit. 2019-02-
15]. Dostupné z:
https://www.olympic.cz/financovani/docs/koncepce_financovani_sportu_prezentace_v9a.pdf.
[10]MELECKÝ, L., STANÍČKOVÁ, M., (2014). Nuts 2 regions classification: comparison of cluster analysis
and dea method. In 17th International Colloquium on Regional Sciences. Conference Proceedings. Brno:
Masarykova univerzita, pp. 45-53. ISBN 978-80-210-6840-7. DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-6840-2014-4.
[11]MONITOR, (2019). Monitor státní pokladna - informační portál Ministerstva financí. [online]. [cit. 2019-01-
19]. Dostupné z: https://monitor.statnipokladna.cz/2018/.
[12]MORAVSKOSLEZSKÝ KRAJ, (2019). Plán rozvoje sportu v Moravskoslezském kraji 2019-2025. [online].
[cit. 2019-02-12]. Dostupné z: https://www.msk.cz/cz/skolstvi/plan-rozvoje-sportu-v-moravskoslezskem-
kraji-2019-2025-125524/.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
615
[13]MINISTERSTVO ŠKOLSTVÍ MLÁDEŽE A TĚLOVÝCHOVY, (2009). Analýza financování sportu
v České republice. [online]. [cit. 2019-02-10]. Dostupné z: http://www.msmt.cz/sport/analyza-financovani-
sportu-v-ceske-republice.
[14]MINISTERSTVO ŠKOLSTVÍ MLÁDEŽE A TĚLOVÝCHOVY, (2019). Koncepce podpory sportu 2016 –
2025. [online]. [cit. 2019-02-09]. Dostupné z: http://www.msmt.cz/sport-1/koncepce-podpory-sportu-2016-
2025.
[15]NOVA, J., STRACHOVA, M., (2017). Assessing the impact of european union funding for sport facilities at
local level. In 8th International Scientific Conference on Kinesiology. Conference Proceedings. Opatija:
University of Zagreb, pp. 456-460. ISBN 978-953-317-049-7.
[16]NUMERATO, D., (2009). The institutinalisation of region public sport policy in the Czech Republic.
International Journal of Sport Policy and Politics, vol. 1, no. 1, pp. 13–30. ISSN 1940-6940.
[17]PAVLÍK, J., (2005). Aplikovaná statistika. Praha: Vysoká škola chemicko-technologická. ISBN 80-7080-
569-2.
[18]RESPOND, (2016). Strategický plán města Ostravy pro sport na období 2017 – 2025. [online]. [cit. 2019-02-
20]. Dostupné
z:https://www.ostrava.cz//uloziste/zastupitelstvo/materialy_ZM/vo1418/z24verejne/BJ1418_00555_17-
ZM1418_24_zN3/Strategie_mesta_Ostravy_pro_sport_na_obdobi_2017_-_2025_FINAL.pdf.
[19]SLAVATA, D., (2017). Unemployment and regional structure of housing market. In 20th International
Colloquium on Regional Sciences. Conference Proceedings. Brno: Masarykova univerzita, pp. 320-
326. ISBN 978–80–210–8587–9. DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-8587-2017-40.
[20]SLEPIČKOVÁ, I., (2015). Assessing the sociology of sport: On sociological understandings and local sport
policy. International review for the sociology of sport, vol. 50, no. 4-5, pp. 601-605. ISSN 1012-6902. DOI
10.1177/1012690214552659.
[21]TRANSPARENCY INTERNATIONAL, (2016). Financování sportu statutárními městy a kraji. [online]. [cit.
2019-01-27]. Dostupné z: https://www.transparency.cz/wp-content/uploads/Publikace-Financování-sportu-
statutárními-městy-a-kraji.pdf.
[22]VANDERMEERSCHEN, H., SCHEERDER, J., (2017). Sport managers' perspectives on poverty and sport:
The role of local sport authorities. Sport management review, vol. 20, no. 5, pp. 510-521. ISSN 1441-3523.
DOI 10.1016/j.smr.2017.02.002.
[23]VAN TUYCKOM, C., (2013). Six sporting worlds. A cluster analysis of sports participation in the EU-25.
Quality & Quantity, vol. 47, no.1, pp. 441–453. ISSN 1573-7845. DOI 10.1007/s11135-011-9528-8.
[24]Zákon č. 115/2001, Sb., o podpoře sportu ve znění pozdějších předpisů.
[25]Zákon č. 230/2016, Sb., kterým se mění zákon č. 115/2001 Sb., o podpoře sportu, ve znění pozdějších
předpisů.
[26]ŽÁRSKA, E., FERČÍKOVÁ, V., (2015). Evaluation of the economic potential of municipalities. In 18th
International Colloquium on Regional Sciences. Conference Proceedings. Brno: Masarykova univerzita, pp.
447-455. ISBN 978-80-210-7861-1. DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-7861-2015-60.
Příspěvek byl zpracován v rámci projektu VEGA č. 1/0705/18 „Ekonomika spoločného výkonu kompetencií“ a
Operačního programu vzdělávání pro konkurenceschopnost - Projekt č. CZ.1.07/2.3.00/20.0296.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
616
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-9268-2019-78
PREČO BY SA MALO MESTO UCHÁDZAŤ O TITUL
EURÓPSKE MESTO ŠPORTU?
Why should the city apply for the title European city of sport?
KATARÍNA ŠULAJOVÁ
NIKOLA ŠTEFANIŠINOVÁ
NIKOLETA MUTHOVÁ
Katedra verejnej ekonomiky a regionálneho rozvoja
Ekonomická fakulta
Univerzita Mateja Bela v Banskej Bystrici
Depart. of Public Economics and Reg. Development
Faculty of Economics
Matej Bel University in Banska Bystrica
 Tajovského 10, 975 90 Banská Bystrica, Slovak Republic
E-mail: katarina.sulajova@umb.sk; nikola.stefanisinova@umb.sk; nikoleta.muthova@umb.sk
Anotace
Mestá v rozvoji a podpore športu zohrávajú dôležitú úlohu. K jedným z prostriedkov podpory športovania v
mestách patrí titul Európske mesto športu, ktorý každoročne udeľuje mestám, na základe vypracovaných kritérií
organizácia ACES Europe. Cieľom príspevku bolo analýzou SWOT a maticou TOWS identifikovať pozitívne
a negatívne súvislosti spájajúce sa s titulom Európske mesto športu a navrhnúť možnosti jeho využitia pre mestá
uchádzajúce sa o tento titul. Príspevok prináša posun v poznaní problematiky týkajúcej sa udeľovaného titulu
Európske mesto športu a z neho plynúce pozitívne a negatívne súvislosti. Výskumný predpoklad je originálny a
doposiaľ nebol podrobnejšie riešený v teoretickej ani praktickej rovine. Získaním titulu Európske mesto športu by
mali mestá od organizácie ACES Europe získať know-how ohľadom možností zvýšenia podpory športu v meste
a získať spätnú väzbu na aktuálnu úroveň športovania v meste. Z výsledkov skúmania vyplýva, že organizácia
ACES Europe má nedostatočne spracovanú metodiku hodnotenia miest a odporúčania pre zvýšenie ponuky športu
v mestách. V konečnom dôsledku sú to mestá, ktoré musia byť aktívne vo využití titulu Európske mesto športu
a jeho prestíže pre zlepšenie športu v meste.
Klíčová slova
šport, podpora rozvoja miest, titul Európske mesto športu
Annotation
Cities play an important role in the development and supporting of sport. One of the means of supporting sport in
cities is the title European city of sport, which is awarded annually to cities by the organization ACES Europe on
the basis of established criteria. The aim of the paper was to identify the positive and negative connections
associated with the title European city of sport by proposing SWOT analysis and the TOWS matrix and suggesting
ways of using it for cities applying for this title. The work brings a shift in the knowledge of the issue of the title
European city of sport and the positive and negative connections arising from it. The research assumption is
original and has not been dealt with in detail in the theoretical or practical issues. By gaining the title European
city of sport, city should acquire know-how from ACES Europe on how to increase city sport support and get
feedback on the current city sport level. The results of the survey show that ACES Europe has the insufficient
methodology for evaluating cities and recommendations for increasing the supply of sports in cities. Ultimately,
they are cities that need to be active in using the title of European city of sport and its prestige to improve sport in
city.
Key words
sport, city development, the title European city of sport
JEL classification: Z20, Z23, Z29
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
617
1. Úvod
Šport patrí k často diskutovaným témam a to nielen vo vedeckej a výskumnej oblasti, ale aj v každodenných
životoch ľudí. Je predmetom mnohých rozhovorov, diskusií a komerčných a vedeckých článkov. Zasahuje do
viacerých vedných disciplín a v spoločnosti má svoje nezameniteľné postavenie vybudované na základe tradícií
prostredníctvom dosiahnutých výsledkov úspešných športovcov. Podieľa sa na udržiavaní ľudí v dobrej fyzickej
a psychickej kondícií a plynie z neho viacero výhod (Allender et al., 2007).
1.1 Pozitívne a negatívne externality plynúce zo športu
V týchto prípadoch ekonómovia hovoria o pozitívnych alebo negatívnych externalitách (Hayek, 1994). Externalita
je vplyv činností jedného človeka na blahobyt ľudí nezúčastňujúcich sa tejto činnosti. Ak je tento vplyv
nepriaznivý, je nazývaný negatívnou externalitou a pokiaľ je priaznivý je nazývaný pozitívnou externalitou.
Pretože kupujúci a predávajúci pri rozhodovaní o tom, koľko nakúpia či predajú, opomínajú vplyv externalít,
rovnováha na trhu nie je za prítomnosti externalít efektívna. To znamená, že rovnováha nemaximalizuje celkový
úžitok spoločnosti ako celku (Mankiw, 2000). Externality plynúce z telesnej kultúry majú ekonomické dôsledky
a bez ich ekonomickej interpretácie, nie je možné kvalifikovane hodnotiť pôsobenie športu z makroekonomického
i mikroekonomického hľadiska.
Viaceré ekonomické publikácie zaoberajúce sa ekonomickými aspektami neberú do úvahy externality, čo pri
predpokladanej prevahe pozitívnych externalít znižuje váhu ekonomického významu telesnej kultúry (Hobza,
Rektořík a kol, 2006). Tabuľka 1 uvádza pozitívne a negatívne externality športu rozdelené podľa teoretických
východísk do šiestich základných oblastí. Ku každej z uvedených oblastí v tabuľke sú priradené súvisiace
externality. Väčšina pozitívnych externalít sa týka oblasti zdravia a sociálneho kapitálu. Uvedené externality
zaradené do jednej z vybraných oblastí, môžu súvisieť aj s inými oblasťami, a preto je možné pri triedení externalít
vychádzať buď z teoretických východísk, alebo ich zaradiť podľa toho, na ktorú oblasť majú jednotlivé externality
väčší vplyv. Pozitívne vplyvy plynúce zo športovej aktivity môžu mať viacero pozitívnych externých dopadov
v rôznych oblastiach, napr. športovanie podporuje zdravie človeka, no jeho vplyv môžeme zaznamenať aj v zmene
správaní ľudí (socializácia, spôsob myslenia a pod. – Barber et al., 2001) a rovnako aj vo výdavkoch zdravotných
poisťovní. U športovcoch, ktorí sa aktívne venujú športu, existuje menší predpoklad ochorenia, ako pri ľuďoch
s vysokou inaktivitou. Pozitívne a negatívne externality športu v oblastiach zdravia, správania sa, sociálneho
kapitálu, marketingu a ekonómie sú uvedené v tabuľke 1. Okrem týchto oblastí sa v tabuľke 1 nachádza aj oblasť
iné, do ktorej sú zaradené tie externality, ktoré nie je možné zaradiť ani do jednej z uvedených oblastí.
Tab. 1: Pozitívne prínosy a negatívne vplyvy športu vo vybraných oblastiach
Oblasť Pozitívne externality Negatívne externality
Zdravie
- zabraňuje a znižuje problémy s fyzickým a duševným
zdravím
- šetrí náklady na zdravotnú starostlivosť
- prispieva vo väčšej miere k fyzickému ako duševnému
zdraviu
- má pozitívne prínosy na zdravie celkovej populácie a
pozitívne prínosy zaznamenané najmä u starších ľudí
- podporuje fyzickú obratnosť
- podporuje zdravie človeka, ovplyvňuje jeho zdravotný stav
- má kladný efekt pôsobenia na ľudské telo (psychické aj
fyzické)
- tvorí biologický základ zdravého životného štýlu
- podporuje zdravotnú prevenciu, regeneráciu, výkonnosť,
zdatnosť a aktivitu
- riziko úrazu najmä u mladých ľudí, jedná
sa poväčšine o drobné zranenia
- negatívne vplýva na zdravie človeka
(profesionálni športovci môžu mať
zranenia z nadmernej športovej činnosti),
- vybrané druhy športu môžu byť niekedy
kontraproduktívne – napr. ak má niekto
problém s kĺbmi, nie je pre neho vhodný
beh ako športová aktivita
- doping, užívanie anabolík
- negatívne vplýva na životné prostredie
(výstavba športovísk)
- biomedicínsky vplyv – neodborné vedenie
tréningov športovcov
Spoločenské
správaniesa
- podporuje prosociálne správanie, redukuje kriminalitu a
nespoločenské správanie najmä u mladých
- má priaznivý účinok pri nižších úrovniach recidív, na
riadenie pod vplyvom alkoholu, používanie nelegálnych
drog, trestnú činnosť a vylúčenie zo školy, majetkovú
trestnú činnosť, drobné krádeže v obchode, kriminalitu
mladistvých
- pomáha pri prevencii proti kriminalite
- nelegálna konzumácia alkoholu
- zvýšené násilie
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
618
Oblasť Pozitívne externality Negatívne externality
Sociálnykapitál - znižuje sociálne a etické napätie
- podporuje kolektívnu spoluprácu, najmä v oblasti
dobrovoľníctva
- má pozitívne prínosy na vzdelávanie
- poskytuje psychologické a kognitívne prínosy
- má pozitívne efekty na výsledky žiakov a študentov
- má pozitívny vplyv na úroveň vzdelania
- formuje osobnosť človeka a jeho systém hodnôt a ideí
- tvorí základ sociálnych vzťahov a podporuje socializáciu
ľudí
- zvyšuje úroveň miestneho záujmu o aktivitu spojenú
s udalosťou
- spája sa s radosťou pri prežívaní športového podujatia alebo
z vykonávajúcej aktivity
- vplýva na komunálnu hrdosť a zvýšené zapájanie
jednotlivcov do komunitných aktivít
- spája sa so zábavou a tvorí sociálne príležitosti pre
obyvateľov (dobrovoľníctvo – zlepšenie miestnej sociálnej
podpory)
- buduje národnú identitu
- posilňuje kultúrne hodnoty a tradície
- podporuje kultiváciu, kogníciu a uchováva ľudský potenciál
- vytvára sociálne problémy (zločin, alkohol,
vandalizmus, drogy a pod.)
- mení morálne hodnoty
- vytvára potenciál pre interkultúrne
nedorozumenie
- spôsobuje dislokáciu miestnych
obyvateľov a stratu pohodlia v dôsledku
hluku a vytesnenia
Marketing
- propaguje krajinu a región
- vplýva na zlepšenie regionálnej identity, ktorá je úzko
prepojená s obnovou miest
- spôsobuje komercializáciu telesnej kultúry
(niekedy sporné, neúmerná
komercializácia, “šport pre peniaze nie pre
zdravie“)
- spôsobuje komodifikáciu
a komercializáciu tradičných miestnych
podujatí
Ekonomické
- znižuje náklady na liečenie osôb postihnutých srdcovocievnymi
chorobami (zvýšenie pohybu u tejto skupiny ľudí)
- rozvíja regióny vplyvom komerčného využitia horských
oblastí
- produkuje výdaje spojené s napravovaním
škôd na životnom prostredí
- produkuje výdaje spojené s napravovaním
poškodeného zdravia
- produkuje výdaje spojené s ostatnými
vplyvmi telesnej kultúry (doping,
vandalizmus fanúšikov)
Iné
- eliminuje plaveckú negramotnosť (zníženie strát ľudských
životov z titulu utopenia)
- spôsobuje dopravné zápchy (pri
športových podujatiach)
Zdroj: vlastné spracovanie podľa Taylor et al. (2015), Hobza a Rektořík (2006), Jönsson, Lewis (2014), Fredline, (2006),
Getz, (1991), Hall, (1992), Ritchie, (1984), Novotný, (2011).
Priaznivé dopady športu na sociálny rozvoj obyvateľov si uvedomujú aj samotné mestá. Tie ako uzly
administratívneho, obchodného, náboženského, politického a kultúrneho života zabezpečujú výstavbu,
modernizáciu, rekonštrukciu a využívanie infraštruktúry, podporu kvalitného vzdelávania a vyššiu kvalitu života
obyvateľov aj v oblasti športu. Podpora športu a športovania tak mesto rozvíja nielen po sociálnej, ale aj
ekonomickej, politickej, environmentálnej a technologickej stránke. Ekonomické výhody podpory športu v meste
sa vo veľkej miere spájajú tiež s organizovaním športových podujatí, ktoré lákajú rovnako domácich, ako aj
zahraničných návštevníkov i účastníkov (Daniels et al., 2004). Prispievajú tak k pozitívnemu vnímaniu
a zviditeľneniu mesta ako cieľového miesta, čím posilňujú jeho imidž vo svete.
1.2 Titul Európske mesto športu
Významné postavenie športu v spoločnosti a jeho pozitíva pre obyvateľov si uvedomuje aj Európska únia, aj keď
hrá len sekundárnu a väčšinou nepriamu politickú úlohu v podpore športu. Hoci nie je špecificky zameraná na
šport, mnoho pravidiel, politík a programov Európskej únie ovplyvňuje športový svet. Jednou z aktivít Európskej
únie pre podporu športu a športovania v členských krajinách je šírenie osvety prostredníctvom zdieľania a
propagácie osvedčených postupov medzi krajinami Európskej únie a zainteresovanými stranami. Túto politiku
uskutočňuje prostredníctvom organizácie ACES Europe, ktorá každoročne udeľuje titul Európske mesto športu
(ďalej len EMŠ). Tento titul je dôkazom toho, že v meste sa športu venuje veľká pozornosť. Má záujem o rozvoj
športu, snahu o modernizáciu športovej infraštruktúry a ponúka kvalitné športové zariadenia a priestory pre aktívne
aj rekreačné športovanie. Proces získania titulu nie je jednoduchý, je spojený s administratívnou aj finančnou
náročnosťou a vyžaduje si približne ročnú prípravu. Mestám by mal však priniesť výhody v podobe
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
619
medzinárodného uznania, zvýšenej viditeľnosti, možnosti zapojiť sa do väčšej siete miest v oblasti športu v
Európe, zdieľať skúsenosti medzi jej členmi, skvalitniť športovú politiku a pod., ktoré by sa mali odzrkadliť
prevažne v jeho socio-ekonomickom rozvoji.
Hlavným cieľom neziskovej organizácie ACES Europe je povzbudiť súkromnú a verejnú iniciatívu v športe, ktorá
by podporila nielen profesionálnych športovcov, ale aj súdržnosť, zdravie a kvalitu života obyvateľov miest. Titul
Európske mesto športu prináša mestu niekoľko výhod. Okrem medzinárodného uznania, zviditeľnenia mesta,
zvýšenia úrovne športovej a rekreačnej politiky mesta (šport a cestovný ruch) ponúka mestám aj možnosť zaradiť
do siete miest športu v Európe, zapojiť sa do programov na získanie rôznych grantov Európskej komisie s ďalšími
mestami EÚ a i. Prínosy, ktoré titul mestu prináša, môžeme rozdeliť do štyroch oblastí, a to finančnej, sociálnej,
politickej a oblasti propagácie mesta. Prínosy pre jednotlivé oblasti zobrazujeme v tabuľke 2
(www.aceseurope.eu).
Tab. 2: Prínosy titulu Európske mesto športu
Oblasť Prínosy
Finančná
oblasť
- vytvorenie partnerstiev na lokálnej a medzinárodnej úrovni v záujme získania dotácií do
športu prostredníctvom spoločne predkladaných projektov (napr. operačné programy, atď.);
- vytvorenie dotačného programu mesta pre poskytovanie účelových neinvestičných dotácií
pre športové kluby a združenia v rámci projektu;
- pritiahnutie domácich a zahraničných sponzorov pre súťaže organizované v meste;
- zvýšenie motivácie podnikateľských subjektov pre dobudovanie a vylepšenie športovej
a rekreačnej infraštruktúry mesta;
Sociálna
oblasť
- zvýšenie športového štandardu mesta, s tým súvisiacu sociálnu súdržnosť; zapojenie
znevýhodnených skupín do športu;
- zlepšenie zdravia a kvality života občanov;
- informovanie športovej verejnosti o možnostiach získania dotácií pre šport z rôznych
grantových výziev (MŠVVaŠ SR, Erasmus+, atď.);
- nové pracovné miesta a získanie nových zručností pre miestnych obyvateľov.
Politická
oblasť
- participácia na najväčšej sieti miest v športe EÚ;
- zlepšenie a podpora politiky športu;
- právo podieľať sa na konferenciách a kongresoch počas roka (s tým súvisiaca aj výmena
skúseností medzi členmi);
- tvorba hodnôt v oblasti politiky športu.
Oblasť
propagácie
mesta
- rozvoj cestovného ruchu propagáciou mesta ako člena európskej siete športových miest;
- vytvorenie zvýhodneného spoločného balíka pre mediálnu
kampaň, minimálne v lokálnych médiách, ktorým sa zviditeľnia všetky športové podujatia,
ich organizátori, športovci a sponzori;
- medzinárodné uznanie;
- zviditeľnenie miest;
- podpora mestskej regenerácie prostredníctvom vytvárania pozitívneho imidžu pôsobiaceho
na obyvateľstvo krajiny žijúce mimo mesta.
Zdroj: vlastné spracovanie podľa www.emsbb.sk a www.aceseurope.eu, 2017.
Prideľovanie titulov sa vykonáva podľa zásad zodpovednosti a etiky, pričom sa zohľadňuje úloha športu ako
faktora agregácie spoločnosti a prispievateľa kvality života, psychického a fyzického blahobytu ľudí a integrácii
sociálnych tried do komunity. Mestá uchádzajúce sa o športový titul nemajú povinnosť organizovať veľké športové
podujatia. Prioritne je hodnotená ich komunálna športová stratégia, kvalita poskytovaných športových služieb,
kvalita infraštruktúry, plánovanie športových činností a vykonávané postupy v oblasti športu, ako aj schopnosť čo
najprimeranejšie zosúladiť menované prvky (www.aceseurope.eu).
2. Metodológia
Cieľom príspevku je analýzou SWOT a maticou TOWS identifikovať pozitívne a negatívne súvislosti spájajúce
sa s titulom EMŠ a navrhnúť možnosti jeho využitia pre mestá uchádzajúce sa o tento titul. V príspevku sme si
stanovili nasledovný výskumný predpoklad: S titulom EMŠ sa bude spájať viac silných stránok a príležitostí ako
slabých stránok a ohrození. Objektom skúmania je mesto Banská Bystrica, ktoré získalo titul Európske mesto
športu v roku 2017.
Zhodnotenie silných stránok a príležitostí sme realizovali prostredníctvom analýzy SWOT a matice TOWS.
Cieľom analýzy SWOT je identifikovať, do akej miery sú súčasné stratégie organizácie a jej špecifické silné
a slabé miesta relevantné a schopné sa vyrovnať so zmenami, ktoré nastávajú v prostredí. Nazýva sa aj analýzou
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
620
Externé
faktory
Interné
faktory
silných (S) a slabých stránok (W), príležitostí (O) a hrozieb (T) a pozostáva pôvodne z dvoch analýz (analýzy SW
a analýzy OT). Analýza SWOT môže byť veľmi užitočným spôsobom sumarizácie mnohých analýz a ich
kombinovania s kľúčovými výsledkami analýzy prostredia organizácie a jej schopnosťami. Táto analýza môže byť
taktiež použitá k identifikácii možností ďalšieho využitia unikátnych zdrojov alebo kľúčových kompetencií
organizácie (Jakubíková, 2008).
Obrázok 1 ilustruje štyri alternatívne stratégie matice TOWS. Stratégie sú založené na externom prostredí
(príležitosti a hrozby) a internom prostredí (silné a slabé stránky). Matica TOWS má širší rozsah a rozdielne
zameranie ako analýza SWOT. Matica TOWS je koncepčný rámec pre systematickú analýzu, ktorá začína
hrozbami (T v TOWS), pretože v mnohých situáciách organizácia uskutočňuje strategické plánovanie v dôsledku
vnímanej krízy, problému alebo hrozby (Weihrich et al., 2010).
Obr. 1: Matica TOWS
Interné silné stránky (S) Interné slabé stránky (W)
Externé príležitosti (O)
SO stratégia: Maxi-Maxi (potenciálne
najúspešnejšia stratégia využívajúca silné
stránky a príležitosti)
WO stratégia Mini-Maxi: (rozvojová stratégia na
prekonanie nedostatkov s cieľom využiť
príležitosti)
Externé hrozby (T)
ST stratégia: Maxi-Mini (silné stránky sa
využívajú na zvládnutie hrozieb alebo vyhnutie
sa hrozieb)
WT stratégia (šetrenie, likvidácia a spájanie
organizácii z dôvodu minimalizovania
nedostatkov a hrozieb)
Zdroj: Weihrich et al. (2010)
Prezentovanej analýze SWOT a matici TOWS predchádzala socio-ekonomická analýza vychádzajúca z interných
dokumentov mesta Banská Bystrica a dotazníkového prieskumu realizovaného u obyvateľov mesta Banská
Bystrica (bližšie viď Šulajová, Vaňová, 2019). Základ zostavenej analýzy predstavoval dotazník, ktorým sme
zisťovali prínosy titulu Európske mesto športu pre obyvateľov mesta Banská Bystrica a rovnako aj ich názory na
prínosy plynúce z titulu pre samotné mesto. Súčasťou sociálnej analýzy bola aj uskutočnená analýza športových
podujatí, ktorá na základe počtu organizovaných športových podujatí a kategórií, stanovených podľa teoretických
východísk, porovnávala organizované športové podujatia mestom Banská Bystrica v rokoch 2014-2017.
Ekonomická analýza primárne skúmala vplyv titulu Európske mesto športu na podporu rozvoja športovej
infraštruktúry. V ekonomickej analýze sme okrem podpory športovej infraštruktúry zisťovali aj aký obnos
finančných prostriedkov vynaložilo mesto Banská Bystrica v súvislosti s titulom Európske mesto športu.
Informácie uvedené v matici SWOT sme ďalej získali z údajov dostupných na oficiálnej stránke iniciatívy ACES
Europe, ktorá mestám udeľuje športové tituly a prostredníctvom realizovaného prieskumu zameraného na
porovnanie titulov udeľovaných mestám. Cieľom tohto prieskumu bolo porovnať udeľované tituly jednotlivými
iniciatívami, podľa stanovených kritérií (hodnotenie, kritériá, komisia, postup, monitorovanie, predloženie
prihlášok), ktoré sme si určili prostredníctvom nadobudnutých informácií plynúcich z teoretických východísk.
V prieskume sme vzájomne porovnávali nasledovné tituly: Európske hlavné mesto kultúry, Európske hlavné
zelené mesto, Európske zelené mesto, Európske hlavné mesto inteligentného cestovného ruchu, ocenenie
Európske mesto spravodlivého a etického obchodu a športové tituly. V príspevku sa zameriame len na
identifikovanie pozitívnych a negatívnych súvislosti spájajúcich sa s titulom EMŠ, pričom navrhneme možnosti
jeho využitia pre mestá uchádzajúce sa o tento titul.
3. Výsledky a diskusia
Na základe teoretických a praktických výsledkov sme zostavili dve matice SWOT. Prvá matica SWOT hodnotí
silné a slabé stránky a príležitosti a hrozby plynúce pre mestá získaním športového titulu.
K silným stránkam titulu radíme najmä rast propagácie športu v meste a podporu imidžu športu v meste, nárast
počtu športových podujatí, najmä pre vybrané skupiny obyvateľov (seniori, hendikepovaní, rodiny s deťmi)
a v rámci uchádzania sa o titul získanie prehľadu o stave športu v meste (vypracované analýzy, zosumarizované
informácie o športe a pod.). Iniciatíva získania titulu mestami podnecuje mestských predstaviteľov k väčšiemu
záujmu o šport v meste a podporuje ich vyjednávaciu schopnosť (napr. pri získavaní hlasov na schválenie investícií
z rozpočtu mesta do rozvoja športovej infraštruktúry a pod.). Za slabú stránku športového titulu pokladáme
neposkytnutie finančnej podpory pre mestá, ktoré získajú titul. K ďalším slabým stránkam patrí veľké množstvo
titulov udeľovaných mestám počas jedného roku a veľké množstvo kategórií titulov a slabú metodiku hodnotenia
miest. Jednou z najväčších hrozieb pre mestá je nezískanie titulu, a to najmä z dôvodu povinnej platby
registračných poplatkov. Okrem tohto poplatku, mestá kandidatúre venujú čas a už v tejto fáze vyčleňujú výdavky
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
621
na šport a jeho podporu v meste. Športový titul sa ukázal ako dobrá príležitosť na získanie dotácie od vlády na
šport. Túto dotáciu zatiaľ získalo mesto Košice, Nitra a Banská Bystrica. Podrobný prehľad silných a slabých
stránok a príležitostí a hrozieb pre mestá v spojitosti s titulom uvádzame v tabuľke 3.
Tab. 3: Matica SWOT titulu EMŠ a jeho vplyvu na mestá
S W
Podporuje rast propagácie športu v meste
(5b)
Mestá za udelený titul nezískajú finančnú podporu od
spoločnosti ACES
(5b)
Zlepšuje a podporuje imidž mesta
(4b)
Počas jedného roku získa titul viacero miest (znižuje sa ich
medzinárodná propagácia)
(5b)
Podporuje rast športových podujatí v meste (najmä pre
vybrané skupiny obyvateľov)
(3b)
Slabá metodika a hodnotenie prínosov spojených s udeľovanými
titulmi
(4b)
Podnecuje mestá k väčšej iniciatíve a záujmu o šport
a športové dianie
(3b)
Nezverejnené záverečné hodnotiace správy miest a ich
výsledkov
(4b)
Silnejšia vyjednávacia schopnosť v oblasti podpory športu
mestom
(2b)
Slabá podpora športu v mestách zo strany ACES Europe (slabý
marketing, personálna pomoc, organizačná a pod.)
(4b)
Vytvorenie prehľadu (kandidátskeho dokumentu) o stave
športu v meste (monitoring športu v meste)
(2b)
Horšia propagácia titulu na medzinárodnej úrovni (veľa kategórií
titulov v jeden rok)
(3b)
Ponuka inšpiratívnych nápadov pre mestá, ale za poplatok
(2b)
Poplatky spájajúce sa s členstvom siete športových titulov
(2b)
Poplatky za imidžové práva
(2b)
Výdavky miest na návštevy komisie
(3b)
Povinnosti pre mestá plynúce už počas kandidatúry o titul
(existencia možnosti nezískania titulu)
(2b)
Spolu silné stránky: 19b Spolu slabé stránky: 36b
O T
Príležitosť usporiadať významnejšie
športové podujatia (medzinárodné) a prilákať tak
zahraničných turistov a zahraničných sponzorov
a partnerov
(5b)
Nezískanie titulu (registračné poplatky, čas, peniaze)
(5b)
Príležitosť pre spoluprácu so zahraničnými a domácimi
športovými partnermi a mestami
(4b)
Riziko nezískania peňazí od vlády a sponzorov aj napriek
získanému titulu
(4b)
Príležitosť zdieľať inšpiratívne nápady miest v oblasti
športu
(3b)
Rozdrobenie peňazí plynúcich do športu (najmä pre športové
kluby a organizácie)
(3b)
Príležitosť získať granty a dotácie na rozvoj športu
v mestách
(2b)
Slabý výsledný efekt rozvoja športu v mestách vplyvom
získaného titulu v porovnaní s vloženým úsilím
(3b)
Nedostatočné využitie získaného titulu (slabý marketing, slabá
propagácia titulu v meste (národná, medzinárodná) a pod.
(3b)
Činnosti spojené s titulom EMŠ sú delegované na pracovníkov
oddelenia športu v meste, čím môže dôjsť k neprimeranej
pracovnej záťaži zamestnancov
(2b)
Platba vysokých sankcií za nedodržanie stanovených pravidiel
(2b)
Zvyšujúce sa poplatky na získanie titulu
(2b)
Spolu príležitosti: 14b Spolu ohrozenia: 24b
Zdroj: Vlastné spracovanie (2019)
Na základe vytvorenej SWOT matice sme ďalej spracovali údaje do TOWS matice. Stupnicu pre bodovanie
silných a slabých stránok a príležitostí a hrozieb sme si určili v rozmedzí od 0 po 5 bodov. Následne sme položkám
v zhotovenej SWOT matici pridelili body. Položkám, ktorým sme priradili vyšší počet bodov pokladáme
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
622
v porovnaní s ostatnými uvedenými položkami za dôležitejšie.
Obr. 2: TOWS Matica vplyvu titulu EMŠ na mestá
Zdroj: Vlastné spracovanie (2019)
Obrázok 2 ilustruje zhotovenú maticu TOWS, ktorá zhodnocuje vplyvy titulu EMŠ na mestá. Podľa dosiahnutých
počtov bodov, by mali mestá zaujímajúce sa o titul EMŠ využiť stratégiu WT. Mestá by sa teda mali snažiť o
znižovanie vnútorných nedostatkov (slabé stránky) spájajúcich sa s titulom a rovnako sa snažiť vyhýbať vonkajším
hrozbám.
Mestám, ktoré majú záujem podnietiť zapájanie obyvateľov do organizovaných podujatí, získať sponzorov
a podporiť rozvoj infraštruktúry (kultúra, šport a pod.) navrhujeme, aby si v intervale 5 rokov stanovili podporiť
šport a jeho rozvoj v meste v jednom roku a v priebehu ďalších 5 rokov vo vybranom roku podporiť kultúru a pod.
V rámci roku športu sa mesto môže označiť ako mesto športu alebo môže šport prezentovať aj pod názvom napr.
banskobystrický rok športu. V roku športu sa mesto zameria na podporu športu a jeho rozvoj, v zmysle vyčlenenia
peňažných prostriedkov, ktoré investuje do športu, usporiada viacero športových podujatí (konferencií, rozhovorov
so športovcami) pre rôzne skupiny obyvateľov, bude sa snažiť získať sponzorov, zvýši dotácie do športu, nadviaže
užšiu spoluprácu s klubmi a združeniami pri organizovaní športových aktivít pre obyvateľov a zaznamená ich
potreby v športe, začne publikovať okrem radničných novín aj noviny, ktoré budú informovať o dianí v športe v
meste a určí si ambasádorov v športe. Vo vydávaných novinách so športovou tematikou každý mesiac mesto
priblíži históriu športovania v meste, zverejní rozhovor so športovým ambasádorom a významnými športovcami,
bude informovať o výhodách športovania pre človeka a popisovať jednotlivé športy a ich výhody plynúce pre
obyvateľov. V novinách ďalej uvedie informácie o ihriskách, na ktorých je možné daný šport vykonávať a
o športových kluboch, ktoré sa jednotlivým športom v meste amatérsky, poloprofesionálne a profesionálne venujú.
Pri podpore zapájania sa obyvateľov do športu a športových aktivít by malo mesto úzko spolupracovať so
športovými klubmi a združeniami a majiteľmi ihrísk a športovísk. Mesto by sa v rámci spolupráce malo snažiť
vyjednať v roku športu na určité obdobie nižšie poplatky (symbolické vstupné) pre športovanie (možnosť vyskúšať
si šport za výhodnú cenu) a nižšie poplatky za prenájom telocviční, športovísk a ihrísk. Športové kluby a združenia
budú mať možnosť sa pred obyvateľmi odprezentovať a získať potenciálnych členov do klubu a nových
športovcov. Predpokladáme, že zníženie sumy vstupného výrazným spôsobom neovplyvní finančné prínosy
športových klubov a združení a majiteľov ihrísk. Myslíme si, že nižšie vstupné by mohlo prilákať viacero
záujemcov o šport.
Mestu navrhujeme vytvoriť športové poukazy (Elliott et al., 2010), do ktorých budú obyvatelia mesta zbierať
pečiatky za absolvovanie športových aktivít a podujatí v meste. V športovom poukaze obyvatelia vyplnia svoj vek,
pohlavie a športy, ktoré vykonávajú. Pri odovzdaní športového poukazu obyvatelia vyplnením krátkeho dotazníka
zhodnotia rok športu v meste. Tieto informácie budú ďalej slúžiť ako podklad základných údajov pre uskutočnenie
prieskumu a budú skúmať najmä pohľad obyvateľov na športy, ktorým sa začali venovať, pravidelnosť
športovania, výhody plynúce zo športovania a zaznamenané zmeny v oblasti športu v danom roku. Z poukazov
následne mesto vyhodnotí, koľko obyvateľov mesta (podľa veku a pohlavia) sa zúčastnilo uskutočňovaných
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
623
športových aktivít a aké prínosy sa s rokom športu zaznamenali. V prípade získania dobrého sponzora navrhujeme,
aby mesto ocenilo drobným reprezentačným darčekom športovcov, ktorí sa v roku športu aktívne zúčastnia aspoň
10 športových aktivít a 3 konferencií o zdraví a životnom štýle ako účastníci alebo 3 organizovaných športových
podujatí ako diváci. Na začiatku by mali predstavitelia mesta projekt mesto športu predstaviť a vyzvať obyvateľov
k športovaniu a na konci roku by sa mal rok mesta športu uzavrieť odprezentovaním výsledkov z uskutočnených
prieskumov a realizovaných zmien v športe v priebehu roka.
Mestu v roku športu odporúčame organizovať športové podujatia, do ktorých sa môže zadarmo zapojiť široká
verejnosť (napr. joga v mestskom parku, nenáročná turistika a pod.). Mesto by v tomto prípade vynakladalo
výdavky na jedného lektora, ktorý by precvičoval cviky viacerým športovým nadšencom a záujemcom.
Navrhujeme do tohto projektu aktívne zapojiť v prípade mesta Banská Bystrica aj fakultu telesnej výchovy
a športu Univerzity Mateja Bela v Banskej Bystrici. Mladí budúci tréneri by mohli pripraviť športové programy
pre širokú verejnosť a prednášať ako športovať a cvičiť zdravo. Rovnako ako mesto Banská Bystrica organizovalo
tréningy s niektorými ambasádormi, odporúčame mestám tento nápad v roku športu realizovať.
Do roku športu ďalej navrhujeme zapojiť aj základné, stredné a vysoké školy. Študenti fakulty telesnej výchovy
a športu a významní športovci by mohli každý mesiac v roku usporiadať pre základné a stredné školy prednášky
o športe, jeho výhodách a pozitívnych vplyvoch na zdravie. Usporiadané prednášky by mali žiakov a študentov
podnietiť k pravidelnému športovaniu a vykonávaniu športových aktivít. Školám odporúčame v roku športu
usporiadať pre žiakov a študentov v spolupráci so študentmi telesnej výchovy a športu športové dni, na ktorých
ich budú povzbudzovať k aktívnemu vykonávaniu pohybu spôsobom, ktorý žiakom a študentov zaistí radosť
a zábavu z vykonávaných pohybových aktivít.
Rok športu by mal obyvateľom mesta priniesť nasledovnú radu výhod:
 zvýšenie povedomia o športe a športových aktivitách v meste;
 získanie informácií o možnostiach vykonávania športu v meste;
 umožniť nahliadnuť do histórie športu a priblížiť obyvateľom významných športovcov, ktorí pôsobia alebo
pôsobili v meste;
 predstaviť amatérske a profesionálne športové kluby a združenia, ktoré sa venujú rozličným športom v meste;
 prezentovať ihriská a športoviská v meste (ktoré sú zadarmo, ktoré s poplatkom, kedy sú dostupné pre
verejnosť a pod.).
Mestá by v roku športu mali:
 nadviazať užšiu spoluprácu s majiteľmi športovísk a ihrísk, so športovými klubmi a združeniami,
s obyvateľmi, profesionálnymi športovcami, sponzormi a fakultami telesnej výchovy a športu.
 šíriť informácie o výhodách športovania pre človeka;
 podporiť organizovanie športových podujatí (rast podujatí);
 investovať do rozvoja športovej infraštruktúry;
 podnietiť obyvateľov k vykonávaniu športu a začatiu športovania (športové poukazy).
Jedným z prínosom mesta športu by malo byť vytvorenie prehľadu ponuky športov a športovísk v meste s ich
krátkym popisom a odkazom na oficiálnu internetovú stránku, kde sa záujemcovia o šport môžu dozvedieť bližšie
informácie. K prínosom kvalitne zorganizovaného roku športu môžeme zaradiť aj dobrú spätnú väzbu od
obyvateľov a vysokú úroveň spokojnosti obyvateľov s organizovanými športovými aktivitami v meste.
Aby bol rok mesta športu úspešný, je potrebné celý proces príprav, stanovovania cieľov a nadväzovania spolupráce
plánovať minimálne rok dopredu. V tomto kroku odporúčame vybrané plánované ciele navrhnúť ako bakalárske
a diplomové práce a poveriť študentov k ich vypracovaniu s možnosťou ich realizácie. Rovnakým spôsobom môže
mesto v priebehu ďalších rokov podporiť oblasti ako kultúra, cestovný ruch, životné prostredie a ďalšie iné.
4. Záver – Obmedzenia a odporúčania
Cieľom príspevku bolo analýzou SWOT a maticou TOWS identifikovať pozitívne a negatívne súvislosti spájajúce
sa s titulom EMŠ a navrhnúť možnosti jeho využitia pre mestá uchádzajúce sa o tento titul. Závery nášho výskumu
potvrdzujú, že hodnotenie vplyvov plynúcich z titulu EMŠ je zdĺhavým procesom, ktorý by mal byť postavený na
vhodne navrhnutej metodike merania s ohľadom na systém krajín a spôsobu zaradenia športu do verejných služieb.
Z výsledkov skúmania sme zistili, že existuje nepomer medzi výškou zaplatenej sumy za registračné poplatky
a imidžové práva mestami v porovnaní so službami a prínosmi, ktoré by mali mestá vplyvom titulu získať od
organizácie ACES Europe. Vzhľadom nato, že nie je možné presne vyhodnotiť prínosy spájajúce sa s titulom
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
624
EMŠ, sa zaoberáme aj možnosťou, či sa mestám oplatí uchádzať o titul. Podľa simulovaných výsledkov
v podmienkach mesta Banská Bystrica nám vyplynulo, že mestu Banská Bystrica sa získanie titulu veľmi
neoplatilo aj vzhľadom k prínosom a pomoci získanej od organizácie ACES Europe. Pri porovnaní výšky
zaplatených poplatkov a zistených prínosov sme zhodnotili, že mesto mohlo rovnako uskutočniť všetky aktivity
a činnosti na podporu športu aj bez titulu EMŠ. Do budúcna preto odporúčame organizácii ACES Europe, aby
dôkladne zvážila prínosy, ktoré mestám ponúka.
Za pozitíva získania titulu považujeme podporu rastu propagácie športu v meste a zlepšenie a podporu imidžu
mesta. Za negatíva získania titulu považujeme výšku registračných poplatkov, počet ocenených miest titulom
v priebehu jedného roka a počet kategórií udeľovaných titulov. Rovnako sa s titulom EMŠ spája viac hrozieb ako
príležitostí. Hrozbou pre mestá uchádzajúce sa o titul EMŠ je jeho nezískanie. Mestám titul EMŠ vytvára vhodnú
príležitosť pre usporiadanie významnejších športových podujatí (medzinárodných) a prilákanie zahraničných
turistov a sponzorov a partnerov. Mestá by sa podľa výsledkov z matice TOWS mali pri uchádzaní o titul EMŠ
snažiť minimalizovať slabé stránky spájajúce sa s titulom a redukovať možné ohrozenia.
Literatura
[1] ACES Europe, (2019). Informácie o športových tituloch. [online]. [cit. 2019-01-20]. Dostupné z:
www.aceseurope.eu.
[2] ALLENDER C., FOSTER P., SCARBOROUGH M., RAYNER M., (2007). The burden of physical activityrelated
ill health in the UK. Journal of Epidemiology and Community Health, vol. 61, no. 4, pp. 344-348.
ISSN 0143-005X. DOI 10.1136/jech.2006.050807.
[3] BARBER B. L., ECCLES J. S., STONE M. R., (2001). Whatever happened to the“Jock,” the “Brain,” and the
“Princess”? Young adult pathways linked to adolescent activity involvement and social identity. Journal of
Adolescent Research, vol. 16, pp. 429-455. ISSN 0743-5584. DOI 10.1177/0743558401165002.
[4] DANIELS M. J., NORMAN W. C., HENRY M. S., (2004). Estimating income effects of a sport tourism
event. Annals of Tourism Research, vol. 31, no. 1, pp. 180-199. ISSN 0160-7383. DOI
10.1016/j.annals.2003.10.002.
[5] ELIOTT, I. C., VALKAMA, P., BAILEY, S. J, (2010). Public Service Vouchers in the UK and Finland. In
Bailey, S. J., Valkama,P., Anttiroiko, A. (eds.). Innovations in Financing Public Services. Hampshire:
Palgrave MacMillan, pp. 253-274. ISBN 978-0-230-24159-6.
[6] FREDLINE, L., DEERY, M., JARGO, L., (2006). Host Community Perceptions of the Impact of Events: A
Comparison of Different Event Themes in Urban and Regional Communities. Gold Coast: CRC for
Sustainable Tourism Pty Ltd.
[7] GETZ, D., (1991). Assessing the economic impacts of festivals and events: Research issues. Journal of
Applied Recreation Research, vol. 16, no. 1, pp. 61-77. ISSN 0843-9117.
[8] HAYEK, F. A., (1994). Právo, zákonodárství a svoboda, Nový výklad principů spravedlnosti a politické
ekonomie. Praha: Academia Praha. ISBN 80-200-0278-2.
[9] HOBZA, V., REKTOŘÍK J. et al., (2006). Základy ekonomie sportu. Praha: Ekopress. ISBN 80-86929-04-3.
[10]JAKUBÍKOVÁ D., (2008). Strategický marketing. Strategie a trendy. Praha: Grada Publishing. ISBN 978-
80-247-2690-8.
[11]JÖNSSON, C., LEWIS, C., (2014). Impacts of Hosting a Sport Event in Tourism High Season. RASAALA:
Recreation and Society in Africa, Asia and Latin America, vol. 5, no. 1. pp. 1-18.
[12]MANKIW N. G., (2000). Zásady ekonomie, Praha: Grada Publishing. ISBN 8071698911.
[13]Mesto Banská Bystrica, (2019). Európske mesto športu. [online]. [cit. 2019-01-20]. Dostupné z:
www.emsbb.sk.
[14]NOVOTNÝ, J., (2011). Sportovní akce - definice a členení. In NOVOTNÝ, J. et al. (eds.). Sport v ekonomice.
Praha: Wolters Kluwer. pp. 455-464. ISBN 978-80-7357-666-0.
[15]ŠULAJOVÁ, K., VAŇOVÁ, A., (2019). Získanie titulu Európske mesto športu a jeho vplyv na rozvoj mesta.
Banská Bystrica: Univerzita Mateja Bela v Banskej Bystrici.
[16]TAYLOR J., FRISBY W., (2010). Addressing inadequate leisure access policies through citizen engagement.
In Mair, H. , Arai, S. M. Reid, D. G. (eds). Decentring Work: Critical Perspectives on Leisure, Social Policy,
and Human Development. Calgary: University of Calgary Press. pp. 30-45. ISSB 978-1-55238-543-2.
[17]WEIHRICH H., CANNICE MARK V., KOONTZ H., (2010). Management. New York: McGraw Hill. ISBN
978-0-07-070072-7.
Závery publikované v tejto štúdii sú výsledkom výskumu projektu VEGA 1/0334/19 Hodnotenie výkonnosti
regionálneho školstva metódou hodnoty za peniaze na príklade gymnázií.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
625
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-9268-2019-79
HODNOCENÍ BELGICKÝCH KREATIVNÍCH HUBŮ
Assessment of the Belgian creative centres
MARKÉTA CHALOUPKOVÁ
MARTINA JAŇUROVÁ
Katedra regionální ekonomie a správy
Ekonomicko-správní fakulta
Masarykova univerzita
Depart. of Regional Economics and Administration
Faculty of Economics and Public Administration
Masaryk University
 Lipová 41a, 602 00 Brno, Czech Republic
E-mail: marketa.chaloupkova@mail.muni.cz, martina.janurova@mail.muni.cz
Anotace
Cílem článku je prozkoumat nový nástroj rozvoje měst, tj. kreativní huby. Představen je projekt European
Creativity Hubs Network, na základě kterého byly vybrány huby na území Belgie k hlubší analýze. Mezi použité
metody patří zejména rešerše zahraniční literatury, komparace, syntéza a dotazníkový průzkum doplněný
polostrukturovanými rozhovory se zástupci vybraných belgických kreativních hubů. Z výsledků výzkumu
vyplynulo, jak huby fungují, jaké jsou jejich silné stránky (např. pracovní infrastruktura, komunikace, vztahy
napříč sítí, směsice oborů a skutečnost, že kreativita nemá hranice) a slabé stránky (např. komunikační platforma
musí být online a často aktualizovaná, krátkodobé členství, získání legitimity a důvěryhodnosti, logistika,
nedostatečné povědomí o činnosti a slabá politická podpora). Slabiny silně korespondují s identifikovanými
hrozbami (např. nedostatek financí, potřeba být online či nedostatečná podpora z města). Potenciálem pro rozvoj
hubů je podnikatelská podpora, dopad ekosystému, velmi dobré a multikulturní prostředí uvnitř týmu a vysoká
poptávka veřejnosti. Vybrané belgické huby byly osobně navštíveny za účelem získání autentického dojmu. Na
závěr byly navrženy opatření vedoucí k eliminaci hrozeb (např. posílení vztahů s jinými organizacemi za účelem
navázání kontaktů, snížení administrativní zátěže a usnadnění přístupu k financím) či k využití předností (např.
podpora mezisektorové spolupráce, zahraniční kontakty, vytváření sítí či investice do výzkumu a vývoje).
Klíčová slova
Belgie, benchmark, European Creative Hubs Network, kreativní huby, města
Annotation
The aim of the paper is to explore a new urban development tool, i.e. creative hubs. The European Creativity Hubs
Network is presented, whereby hubs in Belgium have been selected for deeper analysis. The methods used include
research of foreign literature, comparison, synthesis and questionnaire survey supplemented by semi-structured
interviews with representatives of selected Belgian creative hubs. Research has shown how hubs work, what their
strengths are (e.g. work infrastructure, communication, cross-networking, industry mixes, and the fact that
creativity has no boundaries) and weaknesses (e.g., the communication platform must be online and frequently
updated, short-term membership, gaining legitimacy and credibility, logistics, lack of activity awareness and weak
political support). Weaknesses strongly correspond to identified threats (e.g. lack of finance, need to be online or
lack of city support). The potential for hub development is business support, the impact of an ecosystem, a very
good and multicultural environment within the team, and high public demand. Selected Belgian hubs were
personally visited in order to get an authentic impression. Finally, measures to eliminate threats (e.g.
strengthening relationships with other organizations to establish contacts, reduce administrative burdens and
facilitate access to finance) or to exploit strengths (e.g. promoting cross-sectoral cooperation, foreign contacts,
networking or investment in research and development).
Key words
Belgium, benchmarking, European Creative Hubs Network, creative hubs, cities
JEL classification: R11, R12, O14, O18
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
626
1. Úvod do teorie
V souvislosti s rozvojem společnosti, měnícím se demografickým a ekonomickým prostředím umocněným
procesem globalizace a rozvojem informačních a telekomunikačních technologií se dostává do popředí tzv.
kreativní ekonomika. Kreativní ekonomiku lze považovat za nový typ konkurenční výhody přispívající k rozvoji
regionů a států. (Kloudová, 2009) Růst v kreativních oblastech dále přispívá k tvorbě nových pracovních míst,
ekonomickému růstu a vyšší konkurenceschopnosti. Úloha kreativity v pokroku zemí je proto nepochybná.
(Chaloupková a kol., 2018) Stimulovat rozvoj kreativní ekonomiky lze skrze podporování vzniku a činnosti
kreativních hubů, center, klastrů, inkubátorů či podporou vzniku kreativních čtvrtí a měst. (Reichová, 2018)
Problémem je však chybějící komplexní pohled na tuto problematiku způsobený obtížemi kvantifikace kreativity
v širším slova smyslu. (Tafel Viia a kol., 2015) Uvedený příspěvek se zaměřuje pouze na kreativní huby.
Obecně lze „huby“ definovat jako střediska, která dynamicky propojují různé talenty, odvětví, disciplíny či
dovednosti, které zintenzivňují inovace. S termínem huby se lze setkat za posledních deset let velmi často, co je,
ale novinkou jsou tzv. kreativní huby, o kterých se hovoří například v souvislosti s revitalizací brownfieldů (Kunc
a kol., 2018). Samotným definováním pojmu „kreativní hub“ se zabývá řada autorů, která se obecně shoduje na
tom, že kreativní huby mají tendenci zahrnovat „všechny věci všem lidem“ (British Council, 2016). Britská rada
definovala kreativní huby jako fyzické nebo virtuální kreativní místo, které spojuje tvůrčí lidi v kulturních a
kreativních odvětvích (British Council, 2015).
Kreativní huby na rozdíl od „obyčejných“ hubů vytváří síť, která řídí rozvoj kreativních odvětví na místní a
regionální úrovni, čímž přispívá k růstu zaměstnanosti a vzdělanosti v kreativních odvětvích (Slach a kol., 2018).
Jedinečnost kreativních hubů je dána zejména geografickým umístěním, kulturním kontextem, požadavky
komunity či jedinečným modelem financování (Da Cunha a Selada, 2009). Z jedinečnosti vyplývá také požadavek
na multikriteriální hodnocení pro vyjádření úspěchu činnosti hubu a nezbytnost řešit problémy, hledat opatření
předcházející či zabraňující hrozbám individuálně s ohledem na potřeby konkrétního hubu. (Flew, 2013)
Další otázkou také je, jak odlišit kreativní huby od a hi-tech výrobců či nových médií. Podle zprávy o kreativních
hubech z roku 2016 se liší ve třech ohledech. „První rozdíl je, že kreativní hub je více než jen budova a více než
jen síť“ (British Council, 2016). Následný úspěch hubů je tady zcela závislí na spolupráci mezi jejich členy.
Druhou odlišností je, že jsou kreativní huby (stejně jako kreativní centra) zakotveny ve svých komunitách a
regionech, což se následně projevuje v jejich ekonomických, kulturních a společenských činnostech. Třetí
odlišností je již dříve zmíněná originalita každého hubu. Odborníci se také shodují, že existuje několik komponent,
které jsou zahrnuté do procesu utváření kreativních hubů. Jedná se zejména o inkubátory, virtuální platformy,
speciální poskytovatele kulturních statků, rozvojové agentury, co-workingová centra a klastry.
Kreativní huby se skládají z mnoha tvarů a velikostí budov, ve kterých jsou kreativci a podniky umístěni do
dočasných laboratoří a inkubačních prostor, které vzbuzují inovace, stejně jako online sítě, které spojují lidi
prostřednictvím každoročního programu událostí. Zatímco některé prostory se specializují na určitý sektor, jiné
obsahují širokou škálu disciplín dohromady. Tato diverzita v praxi znamená, že může být v hubu pouze pár lidí
nebo i velká skupina. Kreativní huby dále rozdělit do šesti kategorií:
 Network (rozptýlená skupina jednotlivců nebo podniků);
 Studio (malý kolektiv jednotlivců / malých podniků v coworkingu);
 Centrum (rozsáhlá budova, která může mít i jiná aktiva, jako je kavárna, bar, kino, prostor pro tvůrce, obchod,
výstavní prostory);
 Online platforma (používá pouze online metody - webové stránky / sociální média, aby se zapojilo rozptýlené
publikum);
 Klastr (společné umístění kreativního jednotlivce a podniků v geografické oblasti);
 Alternativa (zaměřená na experimentování s novými komunitami, sektory a finančními modely). (British
Council, 2015)
Názory na rozdělení hubů se mezi odborníky liší. Někteří autory například považují za synonyma kreativní huby
a klastry. (Spencer, 2008) Na základě rešerše literatury nicméně autorka příspěvku nepovažuje toto řešení za
ideální, naopak mezi uvedenými pojmy spatřuje, stejně jako řada jiných autorů (např. Ferilli a kol., 2012), rozdíl.
V uvedeném příspěvku je proto za kreativní klastr chápáno místo, které spojuje společenství kreativních jedinců,
kde lidé, vztahy, nápady a talent mohou vytvořit rozmanité kreativní prostředí nabízející mnoho podnětů i svobodu
projevu; a zároveň širokou, otevřenou a neustále se měnící síť mezilidských interakcí posilujících jedinečnost a
identitu každého z aktérů.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
627
Naopak za huby autorka příspěvku považuje centra různé velikosti, která nabízejí k pronájmu plně vybavené
prostředí včetně jednací místnosti, kterou si jednotlivec může pronajmout na den, týden, stejně tak jako na rok.
Jedná se o formu práce dvou a více nezávislých pracovníků, podnikatelů na volné noze či studentů, kteří pracují
ve stejné kanceláři, nikoliv však pro stejnou firmu nebo na stejném projektu. Na rozdíl od internetové kavárny je
koncept hubu založený na členství v komunitě podnikajících lidí, kteří mohou vzájemně spolupracovat, podílet se
na vzdělávacích aktivitách a zároveň si mohou flexibilně vybrat pracovní prostředí, kde mohou být více
produktivní.
Jak již bylo zmíněno, huby poskytují širokou škálu služeb včetně zakládání start-upů, rozvojové podpory ve formě
workshopů a poradenství, vytváření sítí a událostí, prototypový a výrobní prostor, výzkum a vývoj. Huby mají
také vliv na vnější prostředí, regeneraci městských a venkovských oblastí a současně působí jako majáky pro
neviditelné komunity. (Goldenberg, 2009)
Kreativní huby jsou formovány potřebami a schopností lokálních kreativních odvětví ale i potřebami celé
ekonomiky. Jsou zakotveny v konkrétních kulturních kontextech, podporují specializované tvůrčí postupy a
rozvíjejí vlastní hodnotové systémy. Úspěšné huby mají dva společné rysy: odolnost a udržitelnost. Tyto huby
chápou podniky a kreativce, kteří pracují v jejich prostředí a jsou schopni reagovat na jejich potřeby. Pro další
rozvoj území je tady důležité využít potenciálu, který kreativní huby vytváří. (Lampel a Germain, 2016)
2. Metody a data
Předložený příspěvek má dvoudílnou strukturu. Pro zpracování první části je zásadní teoretické ukotvení
problematiky. Pomocí rešerše zahraniční literatury jsou definovány kreativní huby, poukázáno je také na rozdíly
mezi kreativními huby a kreativními klastry. Dále je vysvětlen význam kreativních hubů, jejich funkce a typologie.
Stěžejním dokumentem pro tvorbu teoretické části byl dokument „The Creative Hubs Report: 2016“.
Druhá část příspěvku obsahuje výsledky vlastního výzkumu. Výzkum se zabýval mapováním kreativních hubů na
území Belgie. Pro zpracování praktické části bylo tedy stěžejní prozkoumat projekt s názvem European Creative
Hubs Network (ECHN), který mapuje kreativní huby jednotlivých zemí Evropy. Na základě prostudování webové
stránky projektu (www.creativehubs.eu) byly vybrány kreativní huby v Belgii jako příklady dobré praxe.
Belgické huby byly nejdříve prostudovány pomocí dostupných informací z příslušných webových stránek
jednotlivých organizací. Následně byli osloveni konkrétní zástupci belgických kreativních hubů s žádostí o
provedení strukturovaných rozhovorů. Z deseti oslovených ředitelů belgických hubů 80 % s pohovory souhlasilo.
Za účelem zkvalitnění výzkumu byl proveden také dotazníkový průzkum mezi ostatními zaměstnanci belgických
kreativních hubů. Návratnost dotazníků činila 65 %, což lze považovat za dostatečně reprezentativní vzorek.
Dotazník obsahující sérii otevřených i uzavřených otázek, byl rozesílán elektronicky v období od 1. března do 1.
dubna 2018.
Pro vytvoření reálné představy o chodu hubů byly jednotlivé huby osobně navštíveny. Za účelem zajištění co
největšího autentického dojmu, nebyly uvedené návštěvy hubů předem ohlášeny. Veškeré výstupy získané
prostřednictvím řízených rozhovorů, dotazníků či osobních návštěv byly následně analyzovány, syntetizovány a
porovnány a zobecněny.
3. Výsledky
Jak již bylo zmíněno v metodice práce, výzkumná část byla zahájena podrobných nastudováním projektu European
Creative Hubs Network (ECHN). Tento dvouletý projekt, jehož cílem je propojovat a posilovat odolnost
kreativních hubů v Evropě, je spolufinancovaný Evropskou unií prostřednictvím meziodvětvové části programu
Kreativní Evropa, a je součástí strategie Evropské komise pro kulturu v programu vnějších vztahů. Projekt je řízen
Britskou radou ve spolupráci s šesti evropskými organizacemi, mezi které patří Betahaus (Německo), Bios
(Řecko), Creative Edinburgh (VB), Factoria Cultural (Španělsko), Roco (VB), Kulturni Kod/Nova Iskra (Srbsko),
a Evropská síť obchodních a inovačních center (EBN).
ECHN projekt byl zahájen v únoru 2016. Za uvedené dva roky fungování projektu se podařilo vybudovat funkční
komunitní síť, a to zejména prostřednictvím hostování napříč evropskými kreativními centry, řady setkání
kreativních lidí, tréninkového programu a sérii vzdělávacích workshopů. Každý workshop byl zaměřen na mírně
odlišnou cílovou skupinu, a to od lidí, kteří kariéru v kreativním prostředí teprve rozjíždějí až po zkušené ředitele
kreativních center a hubů. Záměrem všech workshopů bylo sdílení znalostí, předávání zkušeností, vznik nových
kontaktů, a načerpání inspirace z příkladů z dobré praxe. Snahou ECNH je demonstrovat, že kreativní huby
přispívají k růstu a odolnosti kreativního odvětví a k ekonomice jako celku.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
628
Za velmi důležitý přínos projektu lze považovat snahu o rozšíření povědomí a správné porozumění toho, co to
ekosystém kreativních hubů je a jak funguje. Podle zprávy Britské rady je nyní ekosystém v celé Evropě dobře
zaveden. Díky projektu došlo k vytvoření příznivého prostředí pro vznik nových hubů čerpajících inspiraci a
zkušenosti z již etablovaných hubů. Díky projektu ECHN došlo také k lepšímu porozumění základních elementů,
se kterými se dennodenně kreativní huby setkávají (jaké problémy či výzvy řeší).
Na základě prostudování všech kreativních měst, center a hubů Evropy, představených v rámci výše zmíněného
projektu ECHN, bylo autorkou příspěvku vybráno území Belgie k hlubší analýze. Důvodem výběru uvedeného
prostředí byla také skutečnost, že se autorka v době psaní článku nacházela po dobu jednoho roku ve zvoleném
území, čímž byl usnadněn dotazníkový průzkum, rozhovory i osobní návštěva hubů.
V rámci navazujícího výzkumu byla provedena případová studie, která se detailněji věnuje analýze kreativních
hubů na území Belgie. Mezi sledované organizace patřili Wap's Hub, Green hub, Le Hub créatif, Centre de création
des Belneux, Plug-R, De Kruitfabriek, Culture Agora, Ifa laboratory, Brussels Art Factory a L’atelier Co-oking.
Uvedené huby resp. jejich zástupci a zaměstnanci byli oslovení emailem za účelem spolupráce na kvalitativní části
výzkumu. S řediteli jednotlivých hubů byly provedeny řízené rozhovory. Vzhledem k jedinečnosti každého hubu
byl každý rozhovor zcela unikátní. Poznatky či návrhy jednotlivých zástupců kreativních hubů byly shrnuty a
zobecněny.
Z obecné charakteristiky respondentů vyplynulo, že nejvíce dotazovaných pracuje v kreativním hubu, který
funguje již tři až pět let nebo v hubu, který funguje jeden až dva roky. Celkově se tedy dá říci, že existence
belgických hubů je relativně novým trendem, což dokládá také fakt, že dvě třetiny hubů vznikly na zelené louce
(jedna čtvrtina revitalizací brownfieldu a pouze 10 % změnou využití již existující budovy) a fakt, že technické
zázemí považuje 77 % respondentů za adekvátní. Mezi hlavní činnost hubu patří poskytování prostoru pro mladé
kreativce, uskutečňování tematických workshopů, pořádání výstav či poskytování vybavení. Původní využití hubu
se změnilo v téměř každém případě. K rozšíření využití hubu došlo ve dvou třetinách případů, a to zejména z
důvodu tlaku ze strany samotných kreativců (45 %), veřejnosti (23 %) či konkurence (15 %). Ke zmenšení
původního využití hubu došlo v případě dvou dotazovaných organizací a to z důvodu poklesu zájmu o činnost a
nedostatku financí. V návaznosti na toto zjištění byla zkoumána míra finanční a nefinanční podpory hubů ze strany
soukromého a veřejného sektoru. Z výsledků vyplynulo, že více než polovina respondentů není spokojena se
současnou mírou podpory veřejného sektoru. U podpory ze strany soukromého sektoru je tomu přesně naopak.
Respondenti jsou spokojeni zejména s poskytováním financí na provoz hubu (47 %), podporu při propagaci
pořádaných akcí a workshopů (23 %) či s poskytováním poradenství (12 %).
Obr. 1: Spokojenost se současnou velikostí podpory hubu ze strany soukromého a veřejného sektoru
Zdroj: vlastní dotazníkové šetření (2018)
Možnost zapojení hubu do sítě ECHN považují necelé dvě třetiny respondentů za důležité. Největší výhodou ze
zapojení je pak spatřují ve sdílení zkušeností a znalostí, a to jak mezi jednotlivými belgickými huby navzájem, tak
mezi ostatními evropskými huby. Další výhodou je možnost navázání kontaktů, a to jak v rámci sítě, resp. se členy
hubu, tak s jejich sponzory i s aktivními lidmi mimo hub, kteří se zabývají kreativními odvětvími. Třetí nejčastěji
zmiňovanou výhodou byla možnost vzdělávání se, resp. učení se od více zkušených evropských hubů. Pětici
největších výhod uzavírá možnost rozšiřování povědomí o mezinárodní výměně mezi partnery.
15%
54%
8%
23%
0%
3%
31%
15%
38%
12%
0% 10% 20% 30% 40% 50% 60%
Určitě ne
Spíše ne
Ani Ano ani Ne
Spíše ano
Určitě ano
soukromý sektor
veřejný sektor
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
629
Obr. 2: Největší výhody zapojení hubu do sítě ECHN
Zdroj: vlastní dotazníkové šetření (2018)
Následně měli respondenti hodnotit současnou situaci v jednotlivých kategoriích a uvést, zda si myslí, že vedení
jejich hubu dokáže současnou situaci v těchto kategoriích zlepšit samostatně bez pomoci zvenčí. Následující graf
uvádí průměry z odpovědí respondentů na škále od 1 – velmi spokojen/určitě ano po 5 – velmi nespokojen/určitě
ne. Ze všech kategorií byli respondenti nejvíce spokojení se současnou situací v oblasti kvality týmu, úspěchem
hubu a možností se vzdělávat. Naopak nejméně spokojení jsou s financováním hubu. Celkově se situace za
posledních pět let nejvíce zlepšila v kategoriích: kvalita a kvantita pořádaných akcí, podpora vzdělávání, klientský
servis, propojení mezi lidmi, sdílení ukázkových příběhů z komunity kreativců, granty a půjčky z vládních agentur.
Naopak nejvíce se podle respondentů situace za posledních pět let zhoršila v obtížnosti získat finance,
administrativě spojené se založením a vedením firem, nedostatečné podpoře podnikatelů ze strany vedení města,
nalezení stálého obchodního partnera, a orientaci mezi podpůrnými programy a fondy.
Obr. 3: Průměry odpovědí respondentů ze srovnání otázek ohledně současné situace a možných změn
Zdroj: vlastní dotazníkové šetření (2018)
Z výzkumu belgických hubů vyplynulo, že mezi silné stránky patří zejména pracovní infrastruktura, která vytváří
inspirativní pracovní prostor hostující různorodou komunitu podnikatelů, praktiků, investorů, multifunkčního
kreativního týmu, komunikaci a vztahy napříč celou sítí, směsicí oborů v rámci centra a samozřejmě skutečnost,
že kreativita nemá hranice. Na druhou stránku mezi slabé stránky patří zejména fakt, že komunikační platforma
musí být online a často aktualizovaná, krátkodobí členové, získat legitimitu a důvěryhodnost v ekonomickém
sektoru, problém s logistikou, nedostatečné povědomí o činnosti hubu, a slabá podpora ze strany politické
reprezentace. Z rozhorů lze ještě doplnit problém s jednoduchými kvantitativní metriky, které musí být vždy
vyváženy řadou kvalit a hodnot. Také huby musí vyvinout více práce, aby nalezly vhodné metody hodnocení, které
odráží skutečnou realitu.
Z rozhovorů rovněž vyplynulo, že největším potenciálem pro rozvoj hubů je podnikatelská podpora (např.
vzdělávání podnikatelských dovedností, inkubační a akcelerační program, příležitost k vytváření sítí), dopad
ekosystému (propojení klíčových aktérů napříč sektory, aby spolupracovaly na společných výzvách), velmi dobré
a multikulturní prostředí uvnitř týmu, vysoká poptávka po akcích ze strany veřejnosti (resp. rostoucí zájem o
kulturní život). Někteří ředitelé hubů považují za příležitost také zapojení místních a mezinárodních členů do sítě
a existenci investorů. Kreativní huby se také rychle stávají celosvětovým fenoménem, který představuje kolektivní
11%
16%
18%
25%
31%
0% 5% 10% 15% 20% 25% 30% 35%
Mezinárodní výměna mezi partnery
Rozšíření povědomí o existenci hubu
Vzdělávání (učení se od zkušenějších hubů)
Možnost navázání kontaktů
Sdílení zkušeností a znalostí
0 0.5 1 1.5 2 2.5 3 3.5 4
Úspěšnost hubu
Reprezentace hubu
Financování činnosti hubu
Nalézání partnerů
Povědomí o aktivitách hubu
Možnosti učení
Kvalita týmu
Sdílení zkušeností uvnitř hubu
Sdílení zkušeností mimo hub
Fyzické prostředí hubu
Nalézání kontaktů
Sponzoring
Současná situace ve vybrané kategorii Možnost změnit současný stav
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
630
přístup, který umožňuje vyrovnat se s nejistým sociálním, kulturním a ekonomickým prostředím a vytvářet širokou
škálu dopadů (rozvoj talentů, regionů nebo neformálního vzdělávání). Jako autorka bych ráda dodala, že za
příležitost spatřuji také možnost tvorby hubů metodou bottom-up ale i top-down.
Za největší hrozbu do budoucna považují zástupci belgických kreativních hubů nedostatek financí, neustálou
potřebu být online a nedostatečnou podporu ze strany veřejného sektoru. Za problémovou vidí také budoucí
potřebu modernizovat zázemí tak, aby odpovídalo požadavkům doby (hrozba zastaralé technologie a vybavení).
Úspěch hubu by mohla negativně ovlivnit také nízká poptávka ze strany zákazníků vlivem rostoucí konkurence či
pokles nadšení a úsilí ze strany partnerů a sponzorů. Pro huby uvažující o rozšíření je hrozbou špatný výběr
lokality. Autorky by opět rády výčet doplnily a to o hrozbu ve formě výzvy, kterou představuje digitalizace, na
kterou by nemusely stihnout kreativní huby zavčas zareagovat.
Pro odstranění hrozeb či zmírnění vlivu dopadu na činnost kreativních hubů by autorka doporučila posílit vztahy
s vládními a nevládními organizacemi, obchodními komorami a dalšími příslušnými institucemi, a to nejen za
účelem navázání kontaktů, ale také za účelem snahy o odstranění administrativní zátěže a usnadnění si přístupu
k financím (půjčkám, úvěrům, sníženému nájmu atd). Doporučila bych také podporovat vytváření silných konexí
napříč sektory, což se pojí také s radou zůstat i nadále v kontaktu se zahraničními kreativci či centry a huby čili
pokračovat v podpoře vytváření sítí. V případě dostatku financí autorka doporučuje investovat do výzkumu a
vývoje a tím se připravit na výzvu digitalizace.
4. Závěr
Není sporu o tom, že kreativní odvětví hrají důležitou roli v politikách národního hospodářského růstu, a to z
důvodu jejich dynamické povahy, strukturálního přínosu k výrobě a zaměstnanosti a potenciálu růstu. Otázkou ale
zůstává, jak vytvořit vazbu mezi kreativními odvětvími a širší ekonomikou, aby mohla vzniknout účinná kreativní
ekonomika? Či jakým způsobem podporovat oblasti, kde dochází k růstu kreativity? Odpovědí na uvedené otázky
jsou tzv. kreativní huby, které umožnit kreativcům připojení, komunikaci a spolupráci.
Kreativní huby umožňují tvůrcům kreativity komunikovat v různých sektorech, jednat v globálním měřítku,
hodnotit a vylepšovat nabídku, učit se, získat zpětnou vazbu a shromáždit důkazy, které potřebují k růstu. Kreativní
huby také fungují jako spojení mezi tvůrčí, kulturní a technologickou oblastí, stejně jako zúčastněné strany, tvůrci
politik a vláda. Kreativní huby jsou rychle rostoucím světovým fenoménem současnosti.
Uvedený příspěvek se věnuje analýze problematiky kreativních hubů. V rámci výzkumu došlo k hlubšímu
prozkoumání projektu Sítě evropských kreativních hubů, na jehož základě byly vybrány kreativní huby v Belgii
k hlubší analýze. Se zaměstnanci belgických kreativních hubů byl proveden dotazníkového průzkumu doplněný o
řízené rozhovory s řediteli belgických hubů a osobní návštěvu vybraných hubů. Výzkum přinesl konkrétní
výsledky v oblasti silných a slabých stránek, příležitostí i hrozeb souvisejících s existencí a činností hubů, proto je
cenným podkladem pro budoucí SWOT analýzu, strategické dokumenty či případové studie.
Literatura
[1] BRITISH COUNCIL, (2015). HubKit: made by hubs for emerging hubs. [online]. [cit. 13-03-2019]. Dostupné
z: https://creativeconomy.britishcouncil.org/blog/15/06/28/creative-hubkit-made-hubs-emerging-hubs/.
[2] BRITISH COUNCIL, (2016). The Creative Hubs Report: 2016 [online]. [cit. 13-03-2019]. Dostupné z:
https://creativeconomy.britishcouncil.org/media/uploads/files/HubsReport.pdf.
[3] DA CUNHA, I. V., SELADA, C., (2009). Creative urban regeneration: the case of innovation hubs.
International Journal of Innovation and Regional Development, vol. 1, no. 4, pp. 371-386. ISSN 1753-0660.
[4] FERILLI, G., SACCO, P. L., BLESSIl, G. T., (2012). Cities as Creative Hubs: From Instrumental to
Functional Values of Culture-led Local Development. In Baycan, T., Nijkamp, P., Girard, L. F. (eds.).
Sustainable City and Creativity: promoting creative urban initiatives, Burlington, pp. 271-296. ISBN
9781409420019.
[5] FLEW, T., (2013). Introduction: creative industries and cities. In Flew, T. (eds.) Creative Industries and
Urban Development. Routledge, pp. 9-22. ISBN 9781315868639.
[6] GOLDENBER, J., HAN, S., LEHMANN, D. R., HONG, J. W., (2009). The role of hubs in the adoption
process. Journal of marketing, vol. 73, no. 2, pp. 1-13. ISSN 00222429. DOI 10.1509/jmkg.73.2.1.
[7] CHALOUPKOVÁ, M., KUNC, J., DVOŘÁK, Z., (2018). The Creativity Index Growth Rate in the Czech
Republic: a Spatial Approach. Geographica Technica, vol. 13, no. 1, pp. 30-40. ISSN 2065-4421. DOI
10.21163/GT_2018.131.04.
[8] KLOUDOVÁ, J., (2009). Kreativní ekonomika a její měření. Ekonomický časopis, vol. 57, no. 3, pp. 247-
262. ISSN 0013-3035.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
631
[9] KUNC, J., TONEV, P., MARTINÁT, S., FRANTÁL, B., KLUSÁČEK, P., DVOŘÁK, Z.,
CHALOUPKOVÁ, M., JAŇUROVÁ, M., KRAJÍČKOVÁ, A., ŠILHAN, Z., (2018) Industrial legacy towards
brownfields: historical and current specifics, territorial differences (Czech Republic). Geographia
Cassoviensis, vol. 7, no. 1, pp. 76-91. ISSN 1337 – 6748.
[10]LAMPEL, J., GERMAIN, O., (2016). Creative industries as hubs of new organizational and business
practices. Journal of Business Research, vol. 69, no. 7, pp. 2327-2333. ISSN 0148-2963. DOI
10.1016/j.jbusres.2015.10.001.
[11]REICHOVÁ, V., (2018). Kreativní sousedství a vědecké čtvrtě – charakteristiky a odlišnosti z hlediska
sociální interakce a využití městského prostoru. In XXI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách.
Sborník příspěvků. Brno: Masarykova univerzita, pp. 790. ISBN 978-80-210-8969-3. DOI
10.5817/CZ.MUNI.P210-8970-2018-43.
[12]SCHLACH, O., IVAN, I., ŽENKA, J. (2018). Rozmístění kreativních odvětví ve velkých městech: srovnání
Brna a Ostravy. In XXI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Sborník příspěvků. Brno: Masarykova
univerzita, pp. 333-339. ISBN 978-80-210-8969-3. DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-8970-2018-43.
[13]SPENCER, G. M., (2008). Creative Economies and Diverse Places: An Analysis of Creative Hubs in Canada.
Compendium of Research Papers the International Forum on the Creative Economy, vol. 63, no. 1, pp. 63-
72. ISBN 978-0-88763-874-9.
[14]TAFEL-VIIA, K., TERK, E., LASSUR, S., VIIA, A., (2015) Creative industries in the capital cities of the
Baltic States: Are there innovations in urban policy?. Moravian Geographical Reports, vol. 23, no. 4, pp. 47-
58. DOI 10.1515/mgr-2015-0024.
Příspěvek byl zpracován v rámci grantu Ekonomicko-správní fakulty Masarykovy univerzity s názvem
„Kreativní a smart města: strategie a nástroje udržitelného rozvoje„ (MUNI/A/1137/2018).
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
632
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-9268-2019-80
MEASUREMENT OF SOFT FACTORS IN THE EU REGIONAL
DEVELOPMENT: CASE OF MEDIA IMAGE OF CZECH
REGIONS
Měření měkkých faktorů v regionálním rozvoji EU: Příklad
mediálního obrazu českých regionů
EVA POLEDNÍKOVÁ
Katedra evropské integrace
Ekonomická fakulta
VŠB - Technická univerzita Ostrava
Department of European Integration
Faculty of Economics
VŠB - Technical University of Ostrava
 Sokolská třída 33, 702 00 Ostrava, Czech Republic
E-mail: eva.polednikova@vsb.cz
Annotation
In the European Union, there is the belief that with the limited development potential of European territory, the
endogenous development factors have become more important. However, there is a lack of a systematic and
simultaneous assessment of the role soft factors. The aim of this paper is to contribute to the discussion and to
extend the existing knowledge of the theoretical and methodological foundation of the geographical research of
the importance of “soft” factors and the importance of media image of regions as one of the intangible factors in
the Czech Republic. Results of literature review showed the majority of studies of soft factors of regional
development in central eastern countries of the EU have focused on the human and social capital or institution.
Image of the region influenced by media (TV) is one of the intangible factor which is rarely included into evaluation
of regional development factors. Anylysis revealed that media landscape of the Czech Republic does not always
comply with genuine features of individual regions.
Key words
media, regional development, soft factors
Anotace
V Evropské unii převládá přesvědčení, že s omezeným rozvojovým potenciálem evropského území se stále
důležitějšími stávají faktory endogenního rozvoje. Systematické a souběžné hodnocení role měkkých faktorů je
však nedostatečné. Cílem článku je přispět k diskusi a rozšířit dosavadní znalosti teoretických a metodologických
východisek geografického výzkumu významu „měkkých“ faktorů a významu mediálního obrazu regionů jako
jednoho z nehmotných faktorů regionálního rozvoje v České republice. Výsledky literární rešerše ukázaly, že
většina studií měkkých faktorů regionálního rozvoje v zemích střední a východní Evropy se zaměřují na lidský a
sociální kapitál či instituce. Obraz regionu ovlivněného médii (TV) je jedním z nehmotných faktorů, který je do
hodnocení faktorů regionálního rozvoje zřídka zahrnut. Zjistilo se, že mediální prostředí České republiky ne vždy
odpovídá skutečným rysům jednotlivých regionů.
Klíčová slova
média, regionální rozvoj, měkké faktory
JEL classification: C80, O18, R11, R12
1. Introduction
In recent years, the interest in the issue of spatial development and imbalances in the European Union (EU) has
increased and has been analysed in numerous studies using a variety of different approaches. The reasons can be
seen in the fact that economic growth theory has advanced greatly over the last decades. The EU’s internal diversity
and inequalities are reflected in the quality of living standards, different pace of development of the European
territory and also spatial organization of economic and social activities. The spatial economy was given new
impetus in the 1990s with the work on the new economic geography, which provided economists with new tools
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
633
to examine why and where population or economic activity is located. Assessment of regional (spatial)
development and disparities (mainly at the level of NUTS 2 or NUTS 3 regions) and identification of key
development and competitiveness factors, that may contribute to increasing the dynamics and development
potential, is crucial to adopt the measures supporting the long-term growth of regional economies. (Poledníková,
2018) Policy makers need a clear sense of its current position and latent factors of competitiveness to better
understand the potential development options and limitations for countries and they can more clearly
identify the required interventions to the best use the factors of competitiveness and development. (Staníčková,
Melecký, 2014)
In the EU, there is the belief that with the limited development potential, the endogenous development factors have
become more important. The difference between any two regions lies in the soft and intangible factors, either in
better regional branding (image) and marketing as well as in the reputation management or in other, more subtle
ingredients. These factors are more difficult to identify and consequently to replicate, especially since they relate
to human factors, namely trust and confidence, culture and guarantee of stability. In other words: “people make
the difference”. (European Association of Development Agencies, 2006)
There is no uniform approach to analyzing (factors, indicators, methods) of the level of performance, development
potential and competitiveness of the regions at the European level and in the member countries at national level.
(Poledníková, 2018) Most of researchers prefare the approach of quantitative methods with using indicators of socalled
“hard“ (tangible) factors of regional development. The “hard” factors of regional development (geographical
and socio-economic ones) are more easily measurable then the so-called “soft” factors (in particular social and
human capital) which are moreover more difficult to measure territorially. Systematic, simultaneous and
quantitative assessment of the role “soft” (intangible) factors is still limited in the EU. One of these soft factors
represents the media. The mass media play a critical role in the EU’s public sphere by informing citizens about
the national and EU issues. Despite the increasing acknowledgement of the significance of the mass media, there
is scant research on media coverage of various national or European topics and the impact on the socio-economic
development of regions. (Carrascosa, Mendez, Triga, 2018)
The aim of this paper is to contribute to the discussion and to extend the existing knowledge of the theoretical and
methodological foundation of the geographical research of the importance of “soft” factors and the importance
of media image of regions as one of the intangible factors in the Czech Republic.
To achieve the aim of the paper, the method of a literature review is used. The method of literature review
objectively describes and discusses the state of the science of a specific topic from theoretical and contextual point
of view. Literature review has an important role in continuing education because it provides current thinking and
research on a selected area of study, and may justify future research into a previously overlooked or understudied
area. (Poledníková, 2017) Relevant literature was identified through a literature search in several academic
databases (i.e. Web of Science, Scopus, internet search engine Google and Google Scholar), using various
combinations of related keywords (soft and hard factors, intangible and tangible factors, media, exogenous and
endogenous regional development, evaluation, EU, Czech Republic, regions). The articles were then studied and
analysed in terms of their theoretical and methodological approaches, main findings and conclusions.
After Introduction, Section 2 covers the theoretical framework of soft factors of regional development. Section 3
introduces a set of published studies dealing with the role of media and mental maps representing the intangible
factors and reports the analysis and the results of media image of regions in the Czech Republic. Section 4 draws
the main conclusions.
2. Factors of regional development
It is only in the last decades that the economic literature increasingly highlights the role of intangible factors as
key drivers of growth and development. The novelty of the current endogenous approach to economic growth lies
in its focus on endogenous resources (not only physical capital but also intangible assets) as well as on endogenous
process. More specifically, endogenous growth fosters additional externalities linked to the intangible assets (such
as learning, networking, personal and social capabilities, etc.) that impact positively the productivity of factors.
Information societies, knowledge economies, smart cities have become then the key factors for a breakthrough of
the spatial organization of towns, social relations and even political participation. (Montalbano, Palumbo, Valentin,
2014, p. 3).
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
634
2.1 Exogenous and endogenous factors of regional development
Most of the authors point out that the regional development should be viewed from different perspectives taking
into consideration a combination of factors, such as geographical, historical, economic, institutional and social
attributes (exogenous and endogenous factors characterized by quantitative and qualitative indicators) (see e.g.
Cheymetova, Nazmutdinova, 2015; Rivera, 2012; Raszkowski, Głuszczuk, 2015; Klímová, Žítek, 2015; Slavata,
2018). According to Benneworth, ESPON (2006) distinguishes the following dimensions of the region:
 the so-called hardware equipment (hardware) of the region that are tangible and visible elements of the region,
such as technical infrastructure, production factors;
 the so-called software package (software) of the region, which can be classified as institutional structure,
social infrastructure;
 the so-called intellectual equipment of the region (mindware), which includes cultural identity and image of
the region.
These components of the regional development have different ability to respond to the changes carrying out in the
region, while it can be claimed that the most flexible is the hardware equipment. A key element in the regional
development is knowledge, their creation, transfer and management.
Over the past decade, the interpretation of endogenous regional capacity has led to a change of paradigm from the
classical development factors to the innovative ones; from the hard factors to the soft or intangible factors; from
the functional approach to the cognitive one (Ďurková, Čábyová, Vicenová, 2012, p. 91). The potentials associated
with exogenous and endogenous factors and “hard and soft factors” differ widely between EU countries, especially
the central and eastern European countries (CEE). From this regional perspective, one of the most important
general features of post-1989, socio-economic development in CEE has been a dramatic increase in the level of
regional disparities. Basic regional development trends were identified such as the increasing primacy of capital
cities, the widening gap between urban and rural areas, the declining performance of old industrial regions, and
the emerging relevance of the West-East gradient in the level of socio-economic development. While “soft”
features of regions and localities relate predominately to their individual characteristics, such as talent, education,
culture and entrepreneurial spirit, the geographic location of a particular region (both its vertical and horizontal
geographic position, which is often referred to as the West-East gradient in most of the CEE countries) is
considered to be the most important “traditional” factor of regional development. (Blažek, Netrdová, 2009). Also
Ďurková, Čábyová, Vicenová (2012, p. 90) stated that changes in the central and eastern European countries do
not have the same character as the changes in the countries where the market principle worked also after world
war. In this context, the following aspects should be particularly highlighted while analysing regional development
factors in the CEECs. Firstly, the systemic transformation, despite its substantial progress justifying the hypothesis
of the convergence of development processes with highly-developed countries, can still be evaluated at the regional
level in the short rather than long term. Therefore, it can be expected that the role of exogenous factors in the
development success of regions should be more prominent than that of endogenous factors. Secondly, these
countries can still be regarded as semi-peripheral in terms of development level compared to highly-developed
countries. In consequence, even the core regions can rely more strongly on exogenous rather than endogenous
factors, which will be more likely to provide the foundation for the influx of external capital. Thirdly, extensive
disparities in the economic structures across and within countries can result in the growth factors being strongly
differentiated in consequence of the structural dissimilarities between the core and peripheral regions. The former
should be more prominently included into information economy, which may be manifested by the development of
knowledge-intensive services and high-tech industries, whereas the latter should be much more strongly embedded
in the industrial, and in some cases, agrarian, development models. The factors which are most frequently quoted
as those informing regional divergence include (Smętkowski, 2014, p. 2–3):
 Exogenous factors, related to the accessibility of a given region, which either enables or facilitates the influx
of inward capital. This, in effect, gives an advantage to regions with large international airports (mainly capital
city regions), and also to the western regions of these countries, which are more easily accessible from the
better-developed neighbouring countries and which have enhanced access to European sales markets. On the
other hand, regions situated along the external eastern border of the European Union attract much less interest
from foreign investors, also as a result of their underdeveloped technical infrastructure.
 Endogenous factors, related to the size and diversification of the economy of a given region (agglomeration
effects) and to the quality of its human capital (in particular the percentage of residents with higher education)
as a factor promoting the development of enterprise, innovative businesses and specialised business services.
On the other hand, it should be borne in mind that development based on the local innovation capacity is a
phenomenon rarely encountered in CEE countries; in many cases, these factors rather tended to foster the
transfer of technologies and duplication of solutions from highly-developed countries. In effect, at an
advantage were the regions of large cities furnished with adequate education and research infrastructure,
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
635
which boosted the quality of the human capital needed for the development of information economy in a
strong institutional environment that supports the development of the local enterprise.
 Structural factors, related to the presence of sectors with a higher added value in a given region. In particular,
the situation differed from region to region in terms of the share of advanced producer services in the regional
economy, the role of industrial processing or the scale and intensity of agricultural activities. In effect, slower
development could be observed in agricultural regions and in the majority of regions with a heavy
concentration of traditional material-intensive and resource-intensive industries, that is, in old industrial
districts.
 Traditional factors, denoting the volume of investment inputs and effective use of the available labour (while
trying to reach the natural unemployment rate), in compliance with the Cobb-Douglas production function).
Nevertheless, traditional approaches to regional analyses (such as exogenous and hard factors) do not enable one
to answer the question of whether the operation of key factors of regional development and development potential.
This lack of empirical analyses is in contrast with the conventional spatial planning practice, which often
automatically assumes positive effects of endogenous factors in the CEE countries. In addition to the above
mentioned traditional regional development factors we assume that, “soft” (intangible) factors also play a
significant role in the development of CEE countries.
2.2 Soft factors of regional development
The importance of endogenous soft factors for development of regions, cities and rural areas is emphasized by
many European authors, see i.g. Boryczko (2007), Keune (2011), Antonescu (2015), Jóna (2015). According
to European Association of Development Agencies (2006, p. 12) main intangible factors that combine to deliver
the regional competitive edge relate to elements including: an entrepreneurial, venture-prone culture; the
anticipation of new needs; governance; leadership; social capital; a critical mass of finance and talent; serial
entrepreneurs; i.e. factors that cannot be moved from one place to another. According to ESPON (2006) tangible
factors such as natural and human resources, investment, infrastructure and towns with additional functions to
agglomerations have often been considered as decisive factors for a vibrant rural economy, current research
highlights the significance of less tangible or soft factors. Kalnina-Lukasevica (2003) emphasises the importance
of education, innovations and the human capital. She introduces the Synthesized Model which enables to identify
causation of regional development trends, the priority areas of policy and recommendations and intervention to
stimulate economic development. Model emphasizes the necessity to clarify the attitude of population towards the
matters influencing economic processes and to provide a qualitative assessment of the implemented development
policy (sociological surveys and expert assessment of the specific situation of the region). Development directed
by intangible assets represents the process of social relations where development is not based solely on tangible
resources but also on intangible aspects of social relations. Traditional growth models based on accumulation of
tangible resources have limited interpretation possibilities of intangible aspects. (Kalnina-Lukasevica, 2003, p.
10). Dańska-Borsiak, Laskowska (2014) as well as Bal-Domańska (2013) also see human capital and social capital
as two intangible factors of growth but the relationships between these factors and economic development on the
regional level may differ from their interdependence in the national economy (the EU-12 and the EU-15 regions).
Staníčková, Melecký (2014) also pointed out that innovative employees determine the success of companies. The
greatest assets of the EU countries are not material things, but people who are able to create new values
flexibly respond to changing market needs and constantly bringing new ideas. These factors together with
institutional environment affecting the EU countries competitiveness are included to the factor called “Economic
growth and development”. So institutional facilities (such as government organizations, regional and local
governments, research and educational institutions, financial institutions, businesses, interest and professional
associations, NGOs) also affected the regional development. These institutions have a supporting character in
order to ensure smooth information flow between the subjects in the region and stimulate the innovative activities.
For example, Muštra, Škrabi (2014) pointed out that institutions are an important force in the regional growth
process. GDP, quality of governance (voice and accountability, political stability and absence of
violence/terrorism, government effectiveness, regulatory quality, rule of law, and control of corruption institutions)
are an important force in the regional growth process. Interdependence between social and institutional proximity
indicates the necessity of combining different institutional factors for harmonious regional development. Suriñach,
Moreno (2011, p. 182) analyzed the role of intangible assets on regional economic growth in Spain and EU
countries. They put special attention to the knowledge, human, social and entrepreneurship capital. Agglomeration
economies still matter, although their impact (in quantitative terms) and their scope (in terms of distances) are
estimated to be lower and shorter respectively when intangible assets are included in the model since these factors
play a crucial role in determining regional performances. Result confirms previous evidence on the fact that spatial
spillovers are somehow bounded in space and that knowledge diffusion is more effective among closer regions.
Kaasa (2018) extended the factors such as social capital, government quality by the cultural dimensions and
religion and investigated the influence on region’s labour productivity. He used the structural equation modelling
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
636
approach enabling to find out both direct and indirect effects in 78 regions of 22 European countries. The results
showed institutional trust and civic participation to be the most important for productivity.
3. Image of region as intangible factor: Case of mediaʼrole in the Czech Republic
According to Boryczko (2007, p. 3) to achieve successful regional development three components are necessary.
First one is genius loci or spirit of the place (economic and academic traditions, natural conditions, business
climate, liability, physical attractiveness, human capital, competition with other regions). There are some qualities
of the place which are difficult to measure and to create. They are often described as a locale’s atmosphere or
spirit. Local traditions, culture and natural conditions have a substantial impact on the region’s image. Locale’s
“atmosphere” has a significant role in attracting or discouraging people to live and conduct economic activity in
the region. The life quality concept should be understood not only as the level of earned income, the availability
of services, sport and cultural goods, but also the opportunities for living and being professionally fulfilled in an
open, friendly for all environments, sustainable, abundant in attractions, characterized by a strong brand and a
positive image, place. (Boryczko, 2007; Raszkowski, Głuszczuk, 2015) As Suchacek, Seda, Friedrich, Koutsky
(2014, p. 125) introduced, overall atmosphere, reputation, image as well as position on the mental map can be
ranked among typical attributes of the intangible dimension of the space. Mental maps are formed on the basis of
aggregation of individual images of particular spots and territories. From this standpoint, the image of the territory
should be perceived as overall picture and reputation of given area in the eyes of the wide public. Mental maps
reflect the psychological representation of space. Gould and White (1986) showed that mental maps are not mere
preference surfaces but also predictors of consequent spatial behavior. Growing importance of mental maps is in
compliance with recent upsurge of soft location factors. (Sucháček, 2014, p. 644)
3.1 Role of media
The economy moving towards more and more intangible activities is supported by the information society and the
rapid development of communication facilities. Accessibility is no longer limited to physical mobility and even
remote territories are connected in real time to a variety of information sources and flows. (ESPON, 2006) Mental
maps are formed through the influence of media (newspapers or journals, or electronic, such as TV, radio or online
content), distinct role is played also by educational institutions, family settings or surrounding milieu in
general. In reality, territorial images considerably differ from territorial realities. Media are not mere observes of
events any more, instead they became sui generis one-way mediator of information from elite groups to the wide
public and are able to influence everyday events. The number of information affecting wide public is constantly
growing. (Sucháček, 2014, p. 644–655). The development of modern media has four parallel processes:
globalization, de-mass scale, conglomeration, and convergence. (Rutovic, 2016).
Mass media always represented a reference point for economy, society and politics, at global and European level.
Since antiquity, the communication networks offered opportunities for development and innovation, providing
new structures for the economic and social systems. The most important internal and external events, about which
the majority of us have extremely strong formed opinions, were brought to us through mass media. From here the
easiness with which media can influence the valuable judgments and the choices that people make and the
decisions they can take following them. Probably television being the most used form of mass communication,
because “the audience” is formed from a highly increased number of persons. Theorists agree that press and the
other mass media instruments have effects on individuals, groups, institutions and masses, modeling the human
personality under a cognitive, affective and behavioral aspect. (Terchilă, 2014, p. 182–183) Enikolopov, Petrova
(2017) provides an overview of recent empirical literature on the role of mass media in influencing political, social,
and financial outcomes. Empirical evidence indicates that mass media has a very important effect on a variety of
outcomes, including political outcomes, such as electoral support of particular parties and participation in political
protests, social outcomes, such as education outcomes and fertility decisions, and financial outcomes, such as stock
returns and corporate governance performance. There are two main theoretical explanations for why media can
influence people’s behaviour. First of all, it can change their beliefs by providing relevant information. Second, it
can have a direct effect on behaviour, independently of people’s information, through persuasion (Enikolopov,
Petrova, 2017, p. 2). The effect of mass media through the provision of information can be explained by most
standard models of rational Bayesian updating, such as informative and signallingmodels of advertising, cheap
talk models and persuasion games. The ability of media to influence behaviour by providing information and
changing beliefs is more apparent in behavioural models that assume specific deviations from fully rational
Bayesian updating that comes in the form of categorical thinking, limited memory, or double-counting of repeated
information. Models in which media can change behaviour without affecting beliefs assume that informatic
directly affects utility that people derive from certain actions. This type of theory includes the models of persuasive
advertising and psychological models in which non-informative “peripheral” factors may play a central role. There
are several predictions of belief-based and persuasion-based models that in principle allow for distinguishing them
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
637
empirically. (Enikolopov, Petrova, 2017, p. 3) Modern researchers use different, sometimes complicated empirical
strategies to identify the causal impact of media exposure. Three empirical techniques, most widely used by
researchers, are field experiments, difference-in-differences method, and instrumental variables approach.
(Enikolopov, Petrova, 2017, p. 22)
Despite a general agreement on the importance of media development in broader social, economic and political
progress, the international community (governments), development agencies, donors – largely views the
development of an independent media sector as a secondary objective instead of a matter of critical importance.
Media can have a positive effect on societies (Media Development Investment Fund, 2014, p. 2–5):
 Governance impact: Corruption has a negative impact on society, particularly in furthering poverty and
income inequality. Numerous studies show a robust link between a free, strong, and independent press and
reduced corruption. A free press exposes private and public sector corruption.
 Economic impact: Economic actors need accurate and timely information to allocate resources efficiently.
Investors and other groups increasing value and demand a governance-monitoring role from the media. A free
and independent press can provide information and monitoring to the economic policy development process
leading to more effective economic policies. It can also reduce political risk and increase good governance.
Example of successful economic development are Poland and Hungary, where the media has played a role in
transforming situations of conflict into coordination, but also access to information has allowed politicians
and the populace to coordinate on good conjectures leading to economic progress. There is a growing body of
evidence that mass media plays an important role in financial markets. Media reports on specific companies
were shown cause a significant increase in trading activity of individual investors. (Enikolopov, Petrova,
2017)
 Social impact: In order for development to be just and sustainable, citizens must productively participate in
the decisions that shape their lives. A free and independent media supply timely and relevant information to
citizens allowing them to change their own behavior and to demand higher social standards for society.
The influence of media on economic and social issues cofirm also other researches, i.e. Triga, Vadratsikas (2017)
employs a comprehensive literature review identifying the main theoretical and methodological approaches used
to study mass media effects and European identity. (Terchilă, 2014, p. 184) analyzed by interview the impact of
media on the economic, social and politic systems in Europe. Approximately 73% of the interviewed persons
consider that media has a high impact on the economy of the European countries. Approximately 27% of the
interviewed persons consider that media has a very high impact on the economy of the European countries. All
theinterviewed persons consider that media highly influence the society in Europe.
3.2 Media image of regions in the Czech Republic
Media influence the functioning of individual subjects as well as whole territories. Regions without media publicity
are largely omitted by visitors, potential visitors, investors, non-regional entrepreneurs as well as wide public. If
the region appears in the media it still does not mean any victory since investors, tourists and the wide public are
pretty sensitive on the composition of news about individual territories. If the region is depicted in a positive way,
it often lures the above mentioned target groups; vice versa, negative news repel these target groups and the region
can easily fall into psychological and economic vicious circle. Based on them, people can create ideas, opinions,
stereotypes, expectations and preferences about places in which they have never been before. These mental aspects
directly enter into the decision process in the context of behavior in space. Psychological aspects are among the
primary factors influencing formation and evolution of territorial inequalities. This underlines the complexity and
multidimensional nature of territorial inequalities (Urminsky, 2018, p. 84). Image of the region should characterize
its specific supply and distinctiveness. In reality, territorial image very often does not correspond to the objective
reality, which is caused primarily by the processes of agenda-setting and agenda-cutting that are used in various
kinds of media rather frequently. The traditional mission of media is objective, accurate and unbiased depiction of
reality. However, contemporary media can be already perceived as co-creators of the milieu we are living in.
Regarding the great and steadily growing interconnectedness of the world, media can show just selective cuts of
complex reality. Subsequently, we are currently entitled to speak about media-territorial or directly meditorial
development, rather than about mere territorial development. (Suchacek, Seda, Friedrich, Koutsky, 2014, p. 125)
Related with the topic of regionsʼ development and the role media Carrascosa, Mendez, Triga (2018) aimed to
uncover territorial and temporal patterns in the EU Cohesion Policy coverage and tone in the online news and
social media. To do so, structural topic modelling and sentiment analysis is applied to an original Cohesion Policy
media dataset at multiple territorial levels. The dataset covers 4,000 Cohesion Policy-related news stories and
33,000 user comments. From the perspective of mass media, the EU's Cohesion Policy is not a common topic such
as, say, Sport or the Economy. For instance, a web media article covering the construction of a new museum in a
city receiving EU funds might use labels such as: locality, public works and the purpose of the museum.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
638
New approach to the problems of media image of regions was applied by Suchacek (2014), Suchacek, Seda,
Friedrich, Koutsky (2014), Urminsky (2018), Urminsky (2016). They distinguished local, regional and national
media and considered national media as the most influential ones because they inform not only about national or
foreign issues but also about particular regions. Suchacek, Seda, Friedrich, Koutsky (2014) analysed and evaluated
selected aspects of NUTS III regions portrayals within national TV coverage which was represented by evening
news of 3 principal TV companies in the Czech Republic. The research therefore monitored Události and Události,
komentáfie of Czech TV, both of them representing public TV. On the other hand, Zprávy constitutes part of
private FTV Prima air time and the same applies to Televizní noviny of TV Nova. Research covered the period
between 2004 and 2011 years. Analysis and interpretation is based on content structure of contributions appearing
in national TVs and related to individual NUTS III regions in the Czech Republic. Individual themes related to
country’s self-governing regions include relevant economic, social as well as environmental aspects of life in these
territories. Contributions are thematically divided into 30 categories and 10 pillars (social, environmental,
economic, education and science, public affairs, European and international, security, accidents, sport and justice).
Altogether the amount of 54,667 contributions was monitored by this way. To meet the goal, they used the analysis
of variance – the Kruskal-Wallis test, Correspondence analysis. Correspondence analysis confirmed that structure
of contributions of both private TV stations bears a certain resemblance, which is palpable mainly in the
concentration on commercial or tabloid issues. Coverage of private TV Nova and FTV Prima differs significantly
from that of public Czech TV, which indeed deals with public affairs more intensely. It should be also added public
Czech TV produces two different news programs with relatively distinct profiles. Anylysis revealed that media
landscape of the Czech Republic does not always comply with genuine features of individual regions.
Sucháček (2014, p. 649) then focused on Europeans themes, which appear in the framework of national TV news
reporting in the Czech Republic. Quantitative analysis concentrates upon the number of contributions in national
TV reporting. Qualitative analysis and interpretation is based on the content structure of contributions appearing
in national TV reporting. And just the shifts in the thinking of wide public can be predicted via qualitative analysis
of media contents. From aggregate perspective, 2004 and 2009 turned out to be the most “European” years in
national TV coverage. However, national TV news reporting in the Czech Republic has also its spatial dimension.
As it has been examined, from quantitative perspective, the number of Europe - orientated contributions is largest
in the capital city of Prague. Nonetheless, the share of European themes on the total amount of contributions related
to the given town, Hradec Králové turned out to be the most “European” regional metropolis. At the same time,
one has to bear in mind that European themes appear only rarely, which influences the final results. Content
structure of Europe - orientated news appearing in individual regional metropolises brought further interesting
facts. Prague as a capital city represents entirely specific category, for which themes, such as Czech presidency of
the European Union as well as elections to the European Parliament became typical. Contrary to the capital city,
media profile of Brno does not reveal any important European theme. European artistic and cultural themes were
stressed in case of Ostrava and Brno, mainly for the sake of the candidacy of both towns for the title of European
Capital of Culture 2015. Last but not least, amount of European themes bound to other regional metropolises is
nearly negligible.
Urminsky (2018, p. 84) analyzed and evaluated regionally bound TV news reporting in the Czech Republic
between years 2005-2011 with focus on the information about economies of self-governing regions (NUTS III).
He used a combination of research methods - the contingency tables, Pearson’s chi-square test, Cramer’s V and
correspondence analysis. It can be stated that it matters, which news in TV broadcasting are particular actors and
target groups watching. The reason is that the thematic structures of the information about regional economies are
different. The news reporting of commercial TV coverage emphasizes information about common economic
events (category - economic life, see also Urminsky, 2016) as well as economic crimes (category - economic
criminality). Contrary to that, news reporting of the public Czech Television accentuated rather information about
research and development activity (category - research, development and education) in the regions and also
information about governmental activities within economic system of the regions (category - economic policy).
Differences are observable also in the regional pattern. The news reporting of the public television, contrary to
their commercial counterparts, more accentuated regions with the largest population size, in which the biggest
towns in the Czech Republic are located. They represent the most important economic and institutional centers of
the Czech Republic at the same time. Naturally, some regions are more connected with some specific thematic
area of the economic information. This is apparent, for example, in case of the traditional industrial regions of Usti
and Moravia-Silesia. These regions are more accentuated in the area of economic policy. Problems with the
economic structure of regions persist, mainly on the labor market. It should be noted that in some news it is possible
to observe elements of gatekeeping, such as negativity, threshold or unexpectedness. The large investments
accomplished with the help of investment incentives have attracted the attention of the media in the MoravianSilesian
region. A typical example of an event with negative connotations is a scandal in the Pilsen region. It is
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
639
possible to claim that virtual portrayals may not correspond to the real characteristics of the territories. Urminsky
(2017) also stated the quite expected media attractiveness of the capital city of Prague. The least attractive area in
the media is the Central Bohemian Region, which suffers from a strong position of the capital city of Prague. In
the case of the aggregation of the territory of the Capital City of Prague and the Central Bohemian Region, where
the spatial unit thus delimited much better reflects the strong intra-territorial links corresponding to the concept of
the so-called natural region, we can regard Central Bohemia as a key area of media interest with a quarter share in
total contributions. In this case the intensity of media interest corresponds to the relative weight of the population.
A significant under-proportional share of media contributions compared to the share of the population is also
observed in the South Moravian region despite the fact that the second most populous city in the Czech Republic,
Brno, is located here. Compared to traditional industrial regions, this region is economically less problematic.
4. Conclusion
Development of European regions and elimination of their diversity are becoming increasingly important for the
development of the European economy in times of globalisation. Various researchers emphasise different aspects
of regional development considering it as combination of qualitative and quantitative features of the region’s
economy, of which the qualitative or structural are the most meaningful. Every territory (regions, towns, rural
areas) can be characterized by both material and intangible characteristics. Intangible factors are of increasing
importance of a region’s or city’s territorial potential, and offer synergies for the jobs and growth agenda. Results
of literature review show the capability of intangible assets to foster regional growth, productivity and to create a
virtuous framework for competitiveness.
As this literature review showed the majority of studies of soft factors of regional development in central eastern
countries of the EU have focused on the human and social capital or institution, entirely at the level NUTS III,
LAU I1 or rural areas. The quantitative measurement of media image of regions as one of the intangible
development factors have not received much attention in the previous researches. Only case of this approach
represents the studies of media (TV) image of regions and cities in the Czech Republic (i.e. Sucháček, 2013;
Sucháček, 2014; Urminsky, 2018). Regions and local governments should be carefully taken into account the
image of territory when designing and implementing economic policy because the specific features strongly
influences firms localization choice, people living and consequently the economic performance of territories. Mass
media thus represent the actor activelly influencing the mental maps and media portrayals of regions or cities by
content of published information, their processing and contextual interpretation. Anylysis revealed that media
landscape of the Czech Republic does not always comply with genuine features of individual regions and we are
entitled to talk about importance of gatekeeping.
There are several directions for future research. It would be useful to seek the possibility to quantitative assess the
territorial differentiation of soft factors what the previous literature have not yet achieve and support the including
intangible factors in the system of regional development evaluation since the comprehensive measurement
enhances the complex view on the level of region’s development. It requires to fill the gaps in the existing
intangible assets databases and create homogeneous databases of intangible assets at the regional level for EU
countries by Eurostat. It would be useful to extend the testing the relation between media and regions, and their
effects on the image and development at the level of NUTS III but also NUTS II Czech regions utilizing in
particular primary data acquired from field survey with a view to assess the importance of media/mental maps for
the development of these areas. Also we still know little about the impact of new technologies, such as Internet
and social media, their gatekeeping and “fake news”, on the behaviour of people with relation to regional image
and development.
Literature
[1] ANTONESCU, D., (2015). Theoretical approaches of endogenous regional development. MPRA Paper, no.
64679. [online]. [cit. 2019-03-15]. Available from: https://mpra.ub. uni-muenchen.de/64679/
[2] BAL-DOMAŃSKA, B., (2013). Does smart growth enhance economic cohesion? An analysis for the EU
regions of new and old accession countries. Regional Economy in Theory and Practice, no. 286, pp. 100–110.
ISSN 1899-3192.
[3] BORYCZKO, A., (2007). Economic Development Potential Of The Krakow Region. SPNA Review, vol. 3,
no. 1, pp. 1–16. Available also from: https://scholarworks.gvsu.edu/spnareview/vol3/iss1/2
[4] BLAŽEK, J., NETRDOVÁ, P., (2009). Can development axes be identified by socio-economic
variables? The case of Czechia. Geografie – Sbornik ČGS, vol. 114, no. 4, pp. 245–262. ISSN 1212-0014.
[5] CARRASCOSA, J. M., MENDEZ, C., TRIGA, V., (2018). EU Cohesion policy in the media: A computational
text analysis of online news, user comments and social media. Cohesify research paper 12. Cohesify package
4. Cyprus University of Technology, University of Strathclyde, European Policies Research Centre. [online].
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
640
[cit. 2019-03-15]. Available from: http://www.cohesify.eu/wp-
content/uploads/2018/04/CTA_Report_ReseasrchPaper12_CUTfinal.pdf.
[6] CHEYMETOVA, V. A., NAZMUTDINOVA, E. V., (2015). Socio-Economic Potential of the Region and Its
Evaluation. Asian Social Science, vol. 11, no. 7, pp. 74–81. ISSN 1911-2017.
[7] DAŃSKA-BORSIAK, B., LASKOWSKA, I., (2014). Selected Intangible Factors Of Regional Development:
An Analysis Of Spatial Relationships. Comparative Economic Research, vol. 17, no. 4, pp. 23–41. ISSN 1508-
2008.
[8] ĎURKOVÁ, K., ČÁBYOVÁ, L., VICENOVÁ, E., (2012). Regional development in economic core regions.
Review of Applied Socio- Economic Research, vol. 4, no. 2, pp. 87–92. ISSN 2247-6172.
[9] ENIKOLOPOV, R., PETROVA, M., (2017). Mass media and its influence on behaviour. Els Opuscles del
CREI. no. 44. ISSN 2604-2266.
[10]ESPON, (2006). Territory matters for competitiveness and cohesion. Facets of regional diversity and
potentials in Europe. ESPON Synthesis Report III. ISBN 2-9599669-4-5.
[11]EUROPEAN ASSOCIATION OF DEVELOPMENT AGENCIES, (2006). The importance of intangible
factors in regional development. EURADA-NEWS. Second World Forum on Regional Economic Development
in Madeira, no. 264. pp. 11–15. Available also from:
http://www.adrnordest.ro/user/file/partnerships%20eurada/Stiri%20EURADA%20nr_264.pdf.
[12]GOULD, P., WHITE, R., (1986). Mental maps. London: Routledge. ISBN 978-0415084826.
[13]IAMMARINO, S., RODRÍGUEZ-POSE, A., STORPER, M., (2017). Why Regional Development matters
for Europe's Economic Future. Working Papers WP 07/2017. Luxembourg: Publications Office of the
European Union. [online]. [cit. 2019-03-15]. Available from:
https://ec.europa.eu/regional_policy/sources/docgener/work/201707_regional_development_matters.pdf.
[14]JÓNA, G., (2015). New trajectories of the Hungarian regional development: balanced and rush growth of
territorial capital. Regional Statistics, vol. 5, no. 1, pp. 121–136. ISSN 2064-824. DOI 10.15196/RS05107.
[15]KAASA, A., (2018). Intangible factors and productivity: Evidence from Europe at the regional level. Business
and Economic Horizons, vol. 14, no. 2, pp. 300–325. ISSN 1804-5006.
http://dx.doi.org/10.15208/beh.2018.23.
[16]KALNINA-LUKASEVICA, Z., (2003). Development of Regions in Latvia – Growth Factors, Policy
Alternatives, Synthesized Development Model. Shape and be Shaped: The Future Dynamics of Regional
Development. Regional Studies Association European Conference 2013. Finland: University of Tampere. pp.
1–27. [online]. [cit. 2019-03-22]. Available from:
http://www.regionalstudies.org/conferences/presentations/european-conference-2013-papers.
[17]KEUNE, M., (2001). Regions, Regional Institutions and Regional Development. Seed working paper. Series
on Globalization, Area-based Enterprise Development and Employment. ISBN 92-2-112549-1.
[18]KLÍMOVÁ, V., ŽÍTEK, V., (2015). Inovační paradox v Česku: ekonomická teorie a politická realita. Politická
ekonomie, vol. 63, no. 2, pp. 147–166. ISSN 0032-3233.
[19]MEDIA DEVELOPMENT INVESTMENT FUND, (2014). Media Development’s Role in Social, Economic,
and Political Progress [online]. [cit. 2019-03-21]. Available from: https://www.mdif.org/wp-
content/uploads/2014/08/Media-Developments-Role-in-Social-Economic-and-Political-Progress-Literature-
Review.pdf.
[20]MUŠTRA, V., ŠKRABI, B., (2014). Regional Inequalities in the European Union and the role of institutions.
RURDS, vol. 26, no. 1, pp. 20–39. ISSN 1467-940X. https://doi.org/10.1111/rurd.12017.
[21]MONTALBANO, P., PALUMBO, F., VALENTINO, P.A., (2014). Culture and Creativity as drivers for Local
Sustainable Economic Development. Project Wealth Local Sustainable. Economic Development Research
Group Working Papers. [online]. [cit. 2019-03-15]. Available from: http://www.lsed-
wealth.org/media/sal/pages_media/626/f5_culture%20and%20creativity%20(5)%D7%A1%D7%95%D7%A
4%D7%99%20%D7%90%D7%97%D7%A8%D7%95%D7%9F.pdf.
[22]POLEDNÍKOVÁ, E., (2017). Development potential of the European territory: A literature review. In 20th
International Colloquium on Regional Sciences. Conference Proceedings. Brno: Masarykova univerzita, pp.
27–35. ISBN 978-80-210-8587-9. DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-8587-2017-2.
[23]POLEDNÍKOVÁ, E., (2018). Spatial data analysis as selected approach to measuring of the EU development
potential. In 21st International Colloquium on Regional Sciences. Conference Proceedings. Brno:
Masarykova univerzita, pp. 37–47. ISBN 978-80-210-8969-3. DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-8970-2018-4.
[24]RASZKOWSKI, A., GłUSZCZUK, D., (2015). Regional creativity factors. Towards new dimensions of
regional development. In Proceedings of the 9th International Days of Statistics and Economics. pp. 1375–
1385. ISBN 978-80-87990-06-3.
[25]RIVERA, P.P., (2012). Crisis and Regional Distribution in the European Union: Considerations of Economic
Policy. Journal of Economic Issues, vol. XLVI, no. 2, pp. 459–468. ISSN 0021−3624. DOI 10.2753/JEI0021-
3624460221.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
641
[26]RUTOVIC, Z., (2016). Economic aspects of media globalization. Journal of International Studies, vol. 9, no.
2, pp. 233–243. ISSN 2306-3483. DOI 10.14254/2071-8330.2016/9-2/18.
[27]SLAVATA, D. (2018). The Comparison of Housing Affordability of Czech and Polish Regions. In
Development and Administration of Border Areas of the Czech Republic and Poland, Support for Sustainable
Development. Conference Proceedings of the 2nd International Scientific Conference. Ostrava: VŠB-TU
Ostrava, pp. 247–254.
[28]SMĘTKOWSKI, M., (2014). Exo- and endogenous growth factors in Central and Eastern European Countries
in the period of economic prosperity and crisis. GRINCOH Working Paper Series, Paper No. 6.02.04. [online].
[cit. 2019-03-15]. Available
from: http://www.grincoh.eu/media/serie_6_spaces__territories_and_regions/grincoh_wp6.02.04_smetkows
ki.pdf.
[29]STANÍČKOVÁ, M., MELECKÝ, L., (2014). Factors determining driving forces of competitiveness in EU
countries. In 12th International Conference on Hradec Economic Days (HED 2014): Economic Development
and Management of Regions, vol. 4 (2). Hradec Kralove: University of Hradec Kralove, pp. 338–348.
ISBN978-80-7435-370-3.
[30]SUCHACEK, J., (2013). Krajská města v médiích: kvantitativní a kvalitativní aspekty. In XVI. mezinárodní
kolokvium o regionálních vědách. Sborník příspěvků. Brno: Masarykova univerzita, pp. 563–569. ISBN 978-
80-210-6257-3. DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-6257-2013-71.
[31]SUCHACEK, J., (2014). European Themes within National TV News Reporting in the Czech Republic. In
Honová, I. et al. (ed.). Proceedings of the 2nd International Conference on European Integration 2014.
Ostrava: VŠB – Technical University of Ostrava, pp. 644–650. ISBN 978-80-248-3388-0.
[32]SUCHACEK, J., SEDA, P., FRIEDRICH, V., KOUTSKY, J., (2014). Media Portrayals of Regions in the
Czech Republic: Selected Issues. E+M Ekonomie a Management, vol. 17, no. 4, pp. 125–140. ISSN 1212-
3609. DOI 10.15240/tul/001/2014-4-010.
[33]SURIÑACH, J., MORENO, R., (2011). The role of intangible assets in the regional economic growth.
Investigaciones Regionales, vol. 20, pp. 165–193. ISSN 1695-7253.
[34]TERCHILĂ, S., (2014). The Activity of Mass Media Companies in Europe. The Impact Generated in the
Economic, Social and Politic Systems. Procedia Economics and Finance, vol. 16, pp. 182–189. ISSN 2212-
5671. DOI 10.1016/S2212-5671(14)00790-4.
[35]TRIGA, V., VADRATSIKAS, K., (2017). The Impact of Media Representations of the EU and its Policies
on European Identity. Cohesify research paper 3. Cohesify package 4. Limassol Department of
Communication and Internet Studies Cyprus, University of Technology. [online]. [cit. 2019-03-15]. Available
from: http://www.cohesify.eu/downloads/Cohesify_Research_Paper_3.pdf.
[36]URMINSKY, J., (2016). Hospodářský život regionů v médiích: kvantitativní a kvalitativní pohled. In XIX.
mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Sborník příspěvků. Brno: Masarykova univerzita, pp. 811–
817. ISBN 978-80-210-8273-1. DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-8273-2016-104.
[37]URMINSKY, J., (2017). Hospodářská politika v regionech jako mediální téma: kvantitativní a kvalitativní
pohled. In Region v rozvoji společnosti 2016. Sborník příspěvků. Brno: Mendelova univerzita, pp. 1026–1033.
ISBN 978-80-7509-459-9.
[38]URMINSKY, J., (2018). Regions in TV News Broadcasting: Selected Aspects on the Example of the Czech
Republic. Folia Geographica, vol. 60, no. 2, pp. 83–100. ISSN 1336-6157.
This paper is supported by the Student Grant Competition of the Faculty of Economics, VŠB-TU Ostrava,
project registration n. SP2019/46 and by the Operational Programme Education for Competitiveness, project
registration n. CZ.1.07/2.3.00/20.0296. All support is greatly acknowledged and appreciated.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
642
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-9268-2019-81
ZPRAVODAJSKÉ AGENDY TELEVIZNÍCH STANIC
V OBLASTI EKONOMICKÝCH CHARAKTERISTIK REGIONŮ
V ČESKÉ REPUBLICE
News agendas of TV stations in the area of economic
characteristics of regions in the Czech Republic
JAROSLAV URMINSKÝ
Katedra regionální a environmentální ekonomiky
Ekonomická fakulta
Vysoká škola báňská-Technická univerzita Ostrava
Dep. of Regional and Environmental Economics
Faculty of Economics
VŠB-Technical University of Ostrava
 Sokolská třída 33, 701 21 Ostrava, Česká republika
E-mail: jaroslav.urminsky@vsb.cz
Anotace
Základní ekonomickou kategorií poskytující informace o tržním prostředí v jednotlivých regionech je cena. Avšak
informace o stavu a vývoji regionálních hospodářství jsou šířeny rovněž skrze masová média. Nejinak tomu je
v případě zpravodajských relací televizních stanic, skrze informační toky působících na formování představ
jedinců o regionech. Zpravodajské relace se mohou odlišovat intenzitou i tematickou strukturou sdělovaných
informací hospodářského charakteru z jednotlivých regionů. Vzhledem k odlišnostem v institucionálním zakotvení,
vlastnické a organizační struktuře, způsobu financování, atd. vystupují do popředí především možné rozdíly mezi
veřejnoprávními a soukromými mediálními organizacemi. Cílem příspěvku je identifikovat potenciální
diskrepance regionálně orientovaných zpravodajských agend veřejnoprávní České televize a komerčních
organizací TV Nova a FTV Prima v ekonomické oblasti ve sledovaném období mezi lety 2005-2011. Nutno
zdůraznit, že se jedná o tematickou skladbu zpravodajských příspěvků s konkrétním regionálním umístěním.
Vzhledem k charakteru dat vycházíme z kontingenční tabulky, umožňující měřit a testovat míry asociace mezi
proměnnými. Aplikujeme neparametrický Pearsonův chí-kvadrát test nezávislosti. Pro hodnocení intenzity
závislosti používáme Cramerův koeficient kontingence. Především pro vizualizaci vzájemného vztahu mezi
proměnnými používáme korespondenční analýzu. Na základě uvedeného metodického postupu byly identifikovány
rozdílnosti v tematickém zaměření zpravodajských relací televizních stanic v oblasti regionálně orientovaných
ekonomických charakteristik. Jinými slovy lze konstatovat, že záleží na tom, které zpravodajské relace
obyvatelstvo, investoři a další aktéři sledují.
Klíčová slova
regiony, masová média, hospodářské charakteristiky
Annotation
The basic economic category providing information about market environment in particular regions is price.
However, information reflecting state and development of regional economies are also disseminated through mass
media. It´s relevant in case of news broadcasting of television stations via information flows affecting formation
of the regional images of individuals. The news broadcasting may be different through intensity and thematic
structure of economic information from individual regions. Given the obvious differences in institutional
anchorage, ownership and organizational structure, method of funding, etc., possible differences between public
and private media organizations became palpable. The objective of the paper is to identify potential discrepancies
within regionally oriented news agendas of Czech Television and commercial organizations TV Nova and FTV
Prima in the economic area between 2005-2011. It should be emphasized that it´s a thematic composition of news
reports with concrete regional focus. Given the nature of the data, methodical approach is based on the
contingency table that allows measure and test association between variables. We apply the nonparametric
Pearson chi-squared test of independence. We use Cramer´s contingency coefficient to evaluate dependence
intensity. For visualization of the relationship between variables we use correspondence analysis. Based on this
methodical procedure, there were identified differences among thematic focus of TV broadcasting news programs
in the area of regionally bound economic characteristics. In other words, it depends on which TV news programs
population, investors as well as other actors are watching.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
643
Key words
regions, mass media, economic characteristics
JEL classification: R10, R12, B52
1. Úvod
Po roce 1989 dochází v zemích střední a východní Evropy k zásadním proměnám celospolečenského systému.
Extrémně komplexní povaha změn vycházejících z přerušení vývojové kontinuity sociálně-ekonomického
prostředí byla průvodním jevem celé transformace rovněž v České republice. Právě tato nekontinuita se stala
klíčovým aspektem vyžadujícím redefinování vícedimenzionálních společenských systémů v jednotlivých státech
včetně obecné regulační struktury (viz Lux, Horváth, et al., 2018).
Přechod na tržní hospodářství, demokratický systém vládnutí, institucionální změny projevující se jak
v legislativních změnách, tak v tlaku na proměnu kulturních návyků podtrhuje vícedimenzionální proměnu
charakteru společenského systému s dopady na prostorové struktury. Příslušnými vládními reprezentanty tlačené
systémové změny tzv. „shora dolů“ byly doprovázeny spontánnějšími procesy v podobě dopadu modernizačních
trendů závislých na postupující globalizaci. V tomto kontextu je třeba zdůraznit, že nově transformované
společnosti měly mnohem méně času k adaptaci na obecnější modernizační proměny prostředí v kombinaci se
systémovými změnami vyvolaném narušení původního strukturálního uspořádání (Sucháček, 2011). Nutno zde
připomenout, že soulad mezi „revoluční“ změnou legislativního rámce a jeho „evolučně“ vyvíjející se
společenskou akceptací provází diskontinuita. Jinak řečeno extrémně rychlé změny formálních institucí se
dostávaly do kontrastu se zděděnými institucemi neformálního charakteru. Přičemž soulad těchto dvou složek lze
považovat za zásadní pro stabilitu prostředí. Normativně ukotvené představy o fungování společnosti se tedy
mohou dostat do kontrastu s reálným stavem (viz North, 1990).
Požadavky na transformaci vyvstaly rovněž v souvislosti s celým mediálním systémem v České republice, který
je jedním z nejpodstatnějších informačních zdrojů v demokratických společnostech. Zásadní zvrat na úrovni
jednotlivců lze spatřit především v odlišném pojetí a roli jednotlivců ve společnosti, v garanci svobody vyznání,
projevu, či práva na informace, v širších možnostech seberealizace, ale také v kontextu rostoucích požadavků na
individuální schopnosti, dovednosti a znalosti doprovázené přeměnou jednotlivců na občany či konzumenty. Na
makroúrovni se jednalo o normativní redefinici role a nastavení mediálního systému v nově ustanovené
demokratické společnosti s hospodářstvím založeném na mechanismech volného trhu (viz Jakubowicz, 2001 a
2005).
Průvodním jevem bylo oslabení role státních médií, respektive jejich proměna na média veřejnoprávní poskytující
veřejnou službu na straně jedné a na straně druhé otevření mediálního prostoru pro ryze komerční subjekty
hospodářství. Tedy koexistence veřejnoprávních a soukromých médií. V oblasti televizního vysílání byl
implementován tzv. duální systém, inspirovaný především státy západní Evropy. Hlavní rozdíly mezi veřejným a
soukromým sektorem v duálním systému vysílání (Tab. 1) uvádí Šmíd (2004, str. 7):
Tab. 1: Institucionální odlišnosti mediálních organizací v oblasti televizního vysílání
veřejný sektor soukromý sektor
vysílatel je zřízen
rozhodnutím exekutivy nebo legislativy, tj.
právní normou přijatou politickou
reprezentací státu
podnikatelským subjektem jako
obchodní společnost
oprávnění k vysílání
vyplývá ze zákona, nebo ze smlouvy se
státem
vzniká udělením licence
financování
veřejné zdroje (poplatky stanovené státem
nebo státní rozpočet) + reklama + sponzoring
+ jiné obchodní aktivity, neohrožující
veřejnou službu
výnosy z reklamy, sponzoringu a
návazné obchodní činnosti
programové povinnosti
plnění veřejné služby uložené zákonem
(univerzální dostupnost, rozmanitý obsah,
původní tvorba, pořady pro menšiny apod.)
dodržování licencovaného
programového formátu a příslušných
zákonů
Zdroj: Šmíd, 2004
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
644
Na první pohled jsou zřetelné diskrepance mezi mediálními organizacemi. Lze pozorovat odlišnosti
v institucionálním zakotvení, vlastnické a organizační struktuře, způsobu financování, atd. To vše lze zasadit do
širší společenské diskuse o ne/aktivní roli státu ve vztahu k volnému působení tržních sil. Z tohoto pohledu byla
v České republice zvolena určitá střední cesta mezi absolutní deregulací televizního vysílání reflektující liberální
pojetí a absolutní kontrolou státního aparátu nad televizním vysíláním inklinující k autoritářskému způsobu
uchopení a zachování moci. Přesto, více než 25 letá vzájemná koevoluce koncepčně odlišných organizací
v mediálním prostředí České republiky evokuje vzájemnou provázanost.
Fog (2013, str. 7) charakterizuje stěžejní tendence, které lze pozorovat ve vývoji masových médií v posledních
několika dekádách v demokratických společnostech. Uvádí přitom, že někteří autoři považují za hlavní důvod
těchto tendencí liberalizaci mediálního trhu. Stěžejní tendence přestavují: konvergence, koncentrace, globalizace,
komercializace, komerční vlivy a trivializace. V zásadě se jedná o nivelizační tendence reflektující postupující
koncentraci vlastnictví, často nadnárodních organizací či ekonomicky silných hráčů, projevující se v charakteru
produkovaných mediálních obsahů, orientovaných zejména na lidské emoce, zdůrazňující negativitu, násilí či
sexuální tématiku.
Dané tendence lze vztáhnout taktéž ke zpravodajským relacím televizních stanic, kterým se blíže věnujeme
v empirické části příspěvku. I přes uvedené nivelizační tendence, lze předpokládat diskrepance v tematické
skladbě zpravodajských relací soukromých mediálních organizací a organizací veřejnoprávních. Za jeden
z pádných argumentů pokládáme výše nastíněné institucionálně-organizační odlišnosti. Je zřejmé, že dostupnost
a kvalita informací sehrává v rozhodovacím procesu ekonomických aktérů zásadní roli. Mimo cenový systém, šíří
proudy hospodářských informací skrze své produkty rovněž masová média. Ve zpravodajských relacích v zásadě
každá informace obsahuje konkrétní prostorové určení. Jasné prostorové určení dodává informaci důvěru
(McQuail, 2009). Výsledně jsou publiku předkládány, mimo jiné, informace o hospodářském dění v konkrétní
územní jednotce, např. makroregionu, státě, regionu či konkrétní obci.
To nás vede k formulaci výzkumné otázky, kterou se pokusíme s jistými limity objasnit. Odlišuje se tematická
skladba regionálně vztažených hospodářských informací publikovaných v rámci zpravodajských relací vybraných
komerčních organizací a organizace veřejnoprávní?
2. Cíl a metody
Předkládaný příspěvek je opřen o datovou základnu obsahující zakódované regionálně (úroveň NUTS III)
orientované zpravodajské příspěvky uveřejněné v rámci zpravodajských relací největších televizních stanic
v České republice. Jedná se o zpravodajské relace Události a Události, komentáře vysílané Českou televizí. Česká
televize reprezentuje v mediálním prostředí zástupce veřejnoprávního sektoru, poskytujícího veřejnou službu.
Zástupce soukromého sektoru reprezentuje v našem výzkumu společnost FTV Prima se svou zpravodajskou relací
Zprávy a TV Nova se zpravodajskou relací Televizní noviny. Zdrojová data byla poskytnuta mezinárodní
společností Media Tenor, s.r.o., dlouhodobě působící v oblasti systematické analýzy mediálních sdělení nejen na
území České republiky. Samotné příspěvky byly publikovány ve večerních zpravodajských relacích v tzv. hlavním
vysílacím čase, ve kterém média dosahují z dlouhodobé perspektivy nejvyšší sledovanosti.
Struktura zdrojových dat obsahuje jak časové, tak průřezové údaje. Z hlediska časové periody pokrývají vstupní
data úsek mezi lety 2005-2011. Datová matice zahrnuje celkově 52 255 zpravodajských příspěvků s konkrétním
teritoriálním určením. Mimo časové, prostorové a organizační určení reflektují zdrojová data rovněž tematické
zaměření jednotlivých zpravodajských příspěvků, souhrnně vyjadřující virtuální charakteristiky regionů v oblasti
ekonomické, sociální a environmentální. Tematické zaměření lze vnímat s jistým zjednodušením jako kvalitativní
hledisko zkoumané problematiky. V tomto příspěvku klademe pozornost na ekonomické charakteristiky.
Informace o ekonomických charakteristikách regionů tvoří 12,8% (6 692) z celkové četnosti zpravodajských
příspěvků a jsou agregovány do čtyř tematických kategorií (viz Tab. 2).
Tab. 2: Tematické kategorie ekonomicky orientovaných zpravodajských příspěvků z regionů České republiky
Tematická kategorie Agregovaná četnost Agregovaný podíl (%)
Hospodářský život 1 575 23,5
Hospodářská politika 775 11,6
Hospodářská kriminalita 2 518 37,6
Věda, výzkum a vzdělávání (VVV) 1 824 27,3
Celkem 6 692 100
Zdroj: Media Tenor, vlastní zpracování
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
645
Klasifikace jednotlivých zpravodajských příspěvků v kontextu tematického zaměření podléhala předem
definované kódovací knize. Data se pro kódovací knihu získávají jednotným způsobem. Kódovací knihu lze
vnímat jako algoritmus umožňující analyzovat četnosti výskytu určitých jednotek v textu. Samotnou klasifikaci
prováděli školení zaměstnanci společnosti Media Tenor, s.r.o. Nutno zde upozornit, že interní materiály
společnosti Media Tenor upozorňují na vysokou validitu a reliabilitu těchto dat, vyúsťující z vnitřního nastavení
kontrolních mechanismů. Daný metodický postupu umožňuje blíže analyzovat obsahy textů z pozitivistické
perspektivy. Obsahovou analýzu lze vnímat jako metodu používanou pro objektivní, systematický a kvantitativní
popis obsahu komunikace (Krippendorff, 2012 či McQuail, 2009). Na základě klasifikace příspěvků lze
konstruovat podobu předkládané mediální agendy publiku, reflektující tematickou strukturu informací
zveřejněných v rámci zpravodajských relací výše uvedených mediálních organizací.
Cílem příspěvku je identifikovat potenciální diskrepance regionálně orientovaných zpravodajských agend
veřejnoprávní České televize a komerčních organizací TV Nova a FTV Prima v ekonomické oblasti ve sledovaném
období mezi lety 2005-2011. Nutno zdůraznit, že se jedná o tematickou skladbu zpravodajských příspěvků
vztažených k regionům České republiky.
Předkládaný příspěvek je tedy zaměřen na nehmotné, psychosociální vlivy působící na formování sociálněekonomických
prostorových struktur a z nich vyplývajících možných teritoriálních rozdílů (viz Anholt, 2011).
Tradičnější, ekonomicky orientované pojetí lze nalézt např. v Poledníková (2014) či Staníčková a Melecký (2014).
Vzhledem k charakteru datové matice mediálních příspěvků, obsahující zejména kategoriální data, bude empirická
část založena především na analýze četností výskytu sledovaných jevů. Využívány budou především kontingenční
tabulky. Kontingenční tabulky budou obecného typu r x s, přičemž při analýze tohoto typu dvoudimenzionálních
tabulek se častěji provádějí testy nežli odhady (Hendl, 2004). Na základě kontingenčních tabulek je možno měřit
a testovat míry asociace mezi proměnnými. V našem případě bude kontingenční tabulka reflektovat vztah mezi
zpravodajskými relacemi konkrétních televizních stanic a jejich tematickou strukturou ekonomický informací
z regionů.
V případě kontingenčních tabulek vyjadřuje základní míru asociace mezi dvěma proměnnými tzv. 𝜒𝜒2
statistika.
Z této statistiky vychází neparametrický Pearsonův chí-kvadrát test nezávislosti. Daný test přezkušuje, jestli má
tvar pravděpodobnostního rozdělení kategoriální proměnné specifikovanou podobu. Daný test posuzuje rozdíl
mezi empirickými četnostmi a četnostmi očekávanými, respektive teoretickými. Mezi další testy v kontingenční
tabulce náleží například Fisherův exaktní test, obvykle aplikovaný v případě malé četnosti souborů (Barrett, 2007
či Kline, 2005).
Pro hodnocení intenzity závislosti mezi oběma ordinálními resp. nominálními proměnnými v kontingenčních
tabulkách lze využít speciálních charakteristik. Mezi dané charakteristiky lze zařadit Pearsonův korigovaný
koeficient kontingence či Cramerův koeficient kontingence. Pro hodnocení intenzity závislosti aplikujeme
Cramerův koeficient kontingence (viz Hendl, 2004).
Především pro vizualizaci vzájemného vztahu mezi proměnnými aplikujeme korespondenční analýzu.
Korespondenční analýzu lze zařadit mezi vícerozměrné deskriptivní statistické metody. Avšak Rees-Jones (2011)
považuje danou metodu rovněž za explorační. Korespondenční analýza představuje algoritmus zkoumající
korespondence mezi řádky a sloupci kontingenční tabulky či tabulek. Princip metody spočívá v rozkladu 𝜒𝜒2
statistiky v ortogonální faktory, tzv. dimenze. Metodu lze aplikovat i v případě, kdy 𝜒𝜒2
statistika není statisticky
významná. Metoda napomáhá zpřehlednit příslušné kontingenční tabulky především velkého rozsahu a umožňuje
určit vzájemný vztah, v našem případě mezi dvěma kategoriálními proměnnými. Výhodou metody je rovněž
možnost vizualizace výsledného vztahu, v našem případě tedy vztahu mezi jednotlivými zpravodajskými relacemi
a jejich tematickou strukturou ekonomických informací (viz Meloun a Militký, 2004 či Greenacre, 2007).
3. Výsledky
Proporcionální rozložení intenzity pokrytí jednotlivých hospodářských kategorií z perspektivy
komerčně/veřejnoprávních televizních organizací vychází z tabulky 2. Z hlediska relativního rozložení příspěvků
(obr. 1) lze pozorovat diskrepance v tematickém pokrytí hospodářských informací z regionů. V rámci
zpravodajských pořadů média veřejné služby, tj. České televize, se lze častěji setkat s příspěvky z oblasti
hospodářské politiky. Relativně vyvážené pokrytí s komerčními médii evidujeme v oblasti vědy a výzkumu.
Naopak v rámci zpravodajských relací komerčních stanic je větší důraz kladen na informace z oblasti hospodářské
kriminality a informace z běžného hospodářského života.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
646
Obr. 1: Proporcionální distribuce hospodářských kategorií z pohledu mediálních organizací (%)
Zdroj: Media Tenor, vlastní zpracování
Výše naznačené diskrepance ve vztahu mezi zpravodajskými relacemi a jejich tematickým zaměřením nás vede
k formulaci následující výzkumné hypotézy:
H1: Předpokládáme závislost mezi jednotlivými zpravodajskými relacemi a tematickými kategoriemi
ekonomických informací.
Výsledky Pearsonova chi-kvadrát testu jsou v syntetické podobě zachyceny v Tabulce 3. Na základě výsledků lze
konstatovat, že nebyla prokázána statisticky významná nezávislost mezi tematickými kategoriemi zpravodajských
příspěvků a zpravodajskými relacemi vybraných televizních stanic. V tomto ohledu nelze hypotézu H1 zamítnout
na hladině významnosti α=0,05. Na druhé straně hodnoty Cramerova koeficientu kontingence poukazují na velmi
slabou míru závislosti.
Tab. 3: Vztah mezi zpravodajskými relacemi a tematickými kategoriemi
Popis Hodnota volnost p-hodnota
Pearson Chi-Square 164,017a
9 0,000
Cramerův koeficient kontingence 0,090
Rozsah souboru 6692
a
0 cells (,0%) have expected count less than 5. The minimum expected count is 106.31.
Zdroj: vlastní výpočty, SPSS
Na základě výsledků testu lze přikročit k využití korespondenční analýzy. Korespondenční analýza představuje
jednu z metod umožňující zachytit a vizualizovat vztah mezi tematickými kategoriemi hospodářských informací
a jednotlivými televizními stanicemi. Cílem je v našem případě tvorba bodového grafu sloupcových a řádkových
profilů, tzv. symetrické mapy. Řešení vychází z matice standardizovaných reziduí. Příslušnou matici lze vytvořit
na základě některé metody normalizace (viz Řezánková, 2011). Vzhledem k výše uvedenému cíli aplikujeme
metodu symetrické normalizace. Výstupem je v našem případě grafické zobrazení závislosti mezi jednotlivými
tematickými kategoriemi hospodářských informací a zpravodajskými relacemi.
Výsledky korespondenční analýzy jsou v grafické podobě zobrazeny na Obrázku č. 2. Příslušný vztah mezi
proměnnými je zobrazen na základě výše uvedené metody symetrické normalizace. Z původní kontingenční
tabulky vystihuje korespondenční analýza 100 % informací. Danou míru lze považovat za velmi vysokou. První
dimenze zachycuje 99,2 % variability (inerce), druhá 0,08 % (viz Urminský, 2018a). Na první pohled lze potvrdit
diskrepance mezi zpravodajskou agendou komerčních médií a médiem veřejné služby naznačené v obr. 1.
0%
10%
20%
30%
40%
50%
60%
70%
80%
90%
100%
H.Život H.Politika H.Kriminalita VVV
komerční média média veřejné služby
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
647
Obr. 2: Diskrepance zpravodajských agend televizních organizací
Zdroj: Media Tenor, vlastní zpracování, Urminský (2018a)
Obrázek 2 nám napomáhá blíže interpretovat zaměření konkrétních zpravodajských relací. K regionálně
vztaženým informacím z oblasti hospodářské politiky inklinuje především zpravodajská relace Události,
komentáře (Czech TVb). Jsou zde akcentována témata obsahující informace o aktivních zásazích státu do
ekonomického systému, např. v oblasti daní či pobídek (viz Urminský, 2017). Jinými slovy se tyto informace
stávají, z perspektivy relativních četností, více viditelné v porovnání s ostatními. Z tohoto pohledu se stávají více
viditelnými informace o vědě, výzkumu a vzdělávání v případě zpravodajské relace Události (Czech TVa). Zde
jsou zahrnuty informace z regionů o výzkumné a vývojové činnosti, např. z oblasti zdravotnictví, genetiky či
životního prostředí a z oblasti především vysokého školství (více viz Vyskočilová a Urminský, 2017). V rámci
zpravodajské relace Zprávy (TV Prima) je akcentována kategorie hospodářský život, zahrnující informace
z regionů o jednotlivých podnicích a podnikatelích, kvalitě produktů či specifických událostech, jako jsou veletrhy,
výstavy či festivaly (viz Urminský, 2016). Lze rovněž konstatovat evidentní blízkost kategorie hospodářská
kriminalita a zpravodajské relace Televizní Noviny (TV Nova). Stěžejní obsah této kategorie tvoří informace o
největších událostech negativního rázu spojených s rozsáhlou korupcí, zneužitím pravomocí a protiprávním
chováním aktérů v ekonomickém systému obecně (více viz Urminský, 2018b).
Výše uvedené skutečnosti reflektují odlišné tematické zaměření sledovaných zpravodajských relací. Otázkou
zůstává, jaký dopad může mít zpravodajská agenda hospodářských informací z regionů na publikum. Zde lze
využít poznatků z teorií nastolování agendy. Teorie nastolování agendy se pokouší objasnit, z jakého důvodu se
některé informace o určitých tématech stávají součástí veřejné debaty a zároveň proč některá témata vnímá
veřejnost jako závažnější. Médiím je v tomto ohledu připisována zásadní role (Jirák a Köpplová, 2009 či McQuail,
2009). Média uvědoměle či neuvědoměle ovlivňují diváky, posluchače nebo čtenáře prostřednictvím nastolování
agendy (témat) a to skrze akcentaci (agenda-setting) či ignoraci (agenda-cutting) určitých témat, jejich
zviditelněním skrze šíření v čase (tzv. priming) a prostřednictvím (tzv. framing) „rámování“ témat (viz McCombs,
2004).
Z perspektivy dopadu na příjemce sdělení Scheufele a Tewksbury (2007) uvádí, že agenda-setting a priming jsou
postaveny na účincích kognitivního charakteru, respektive na paměťových modelech zpracování informací. Zde
vystupuje do popředí efekt dostupnosti, vycházející z poznatku, že si lidé formují své postoje na základě těch úvah,
které jsou nejsnadněji dostupné (Tversky a Kahneman, 1973). Pokud se zaměříme na výše uvedené diskrepance
v tematickém zaměření zpravodajských relací lze z hlediska efektu dostupnosti upozornit na viditelnost příspěvků.
Viditelnost příspěvků je možno dle van Dalena, et al. (2015) vztáhnout k četnosti příspěvků za určité časové
období. Z tohoto pohledu lze s jistou rezervou předpokládat, že záleží na tom, které zpravodajské relace publikum
sleduje, jelikož je vystaveno odlišné intenzitě a tematické struktuře hospodářských informací z regionů. Je to
obzvláště patrné uvědomíme-li si, že zpravodajské relace nejsou narušovány reklamou a tedy lze předpokládat
nižší pravděpodobnost možného přepínání mezi pořady. Lze tedy uvažovat o odlišných subjektivních představách
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
648
o hospodářských charakteristikách regionů a to v závislosti na sledované zpravodajské relaci. Silnější dopad na
podobu subjektivních představ diváka je možno předpokládat v případě nižší intenzity osobních vazeb s rostoucí
vzdáleností od příslušného regionu, o němž je referováno (viz Rinks a Strijker, 2013).
Stěžejním limitem příspěvku je abstrahování od kontextuálního výkladu jednotlivých zpravodajských příspěvků,
tj. framingu. Takováto analýza vyžaduje odlišný analytický přístup a odlišnou strukturu disponibilních dat.
Důležitost způsobu výkladu určité události podtrhli z psychologické perspektivy především Kahneman a Tversky
(1984). Taktéž je třeba uvést, že se při explanaci role mediálního systému, respektive podoby zpravodajských
relací, pohybujeme spíše v rovině formálních institucí. Na výslednou podobu tematické struktury mají neméně
významný vliv instituce neformální, jako jsou např. pracovní rutiny v jednotlivých organizacích (viz Shoemaker
et al., 2001). Zde lze rovněž vycházet z teorie gatekeepingu, snažící se objasnit samotný vznik zpravodajských
příspěvků. Tato teorie postuluje, že samotná selekce a zpracování události do podoby zpráv není náhodný proces.
Daný „bottom-up“ přístup v souvislosti s teritoriálně rozvojovými implikacemi je zachycen v českém prostředí v
originálních publikacích kolektivu autorů kolem prof. Sucháčka (viz Sucháček et al., 2014, 2015, 2016).
4. Závěr
Intenzivní společensko-ekonomické proměny v transformačním období se promítly rovněž do podoby mediálního
systému v České republice. V rámci tohoto článku byly identifikovány odlišné zpravodajské agendy televizních
organizací. Diskrepance lze pozorovat především mezi komerčními subjekty a veřejnoprávní Českou televizí
poskytující veřejnou službu. Toto zjištění je v relativním souladu s teoretickými východisky. Soukromými
subjekty jsou intenzivněji pokryty tematické kategorie obsahující informace o běžném hospodářském dění
v regionech (Hospodářský život) a informace vztažené k protiprávnímu jednání aktérů v ekonomickém systému
(Hospodářská kriminalita). V rámci zpravodajských relací České televize je vyšší důraz kladen na informace
z oblasti aktivních zásahů státu do chodu ekonomického systému (Hospodářská politika) a na informace vztažené
k oblasti vědy výzkumu a vzdělávání. Vzhledem k diferencovaným relacím intenzity pokrytí ekonomických
kategorií lze předpokládat odlišný dopad na publikum v kontextu poznávání, kategorizace a hodnocení informací
o jednotlivých regionech. Výsledně lze předpokládat odlišnosti v subjektivních představách o jednotlivých
regionech a jejich postavení na mentálních mapách v závislosti na sledované zpravodajské relaci.
Literatura
[1] ANHOLT, S., (2011). Beyond the Nation Brand: The Role of Image and Identity in International Relations.
Exchange: The Journal of Public Diplomacy, vol. 2, no. 1, article 1. ISSN 2325-854.
[2] BARRET, P., (2007). Structural equation modelling: Adjudgign model fit. Personality and Individual
Differences, vol. 42, no. 5, pp. 815-824. ISSN 0191-8869. DOI 10.1016/j.paid.2006.09.018.
[3] DALEN, A., VREESE, C., ALBæK, E., (2015). Economic news through the magnifying glass. Journalism
Studies, vol. 18, no. 7., pp. 1-20. ISSN 1469-9699. DOI 10.1080/1461670X.2015.1089183.
[4] FOG, A., (2013). The supposed and the real role of mass media in modern democracy. Working paper, 2004-
05-20, last modified 2013-07-03. [online]. [cit. 7. 2. 2019]. Dostupné z:
https://www.researchgate.net/publication/250629133_The_Supposed_and_the_Real_Role_of_Mass_Media_
in_Modern_Democracy_-_an_Evolutionary_Model.
[5] GREENACRE, M., (2007). Correspondence Analysis in Practice. Boca Raton: Chapman and Hall/CRC.
ISBN 9781498731775.
[6] HENDL, J., (2004). Přehled statistických metod zpracování dat. Praha: Portál. ISBN 80-7178-820-1.
[7] JAKUBOWICZ, K., (2001). Rude awakening social and media change in central and eastern europe. Javnost
- The public, vol. 8, no. 4, pp. 59-80. ISSN 1854-8377. DOI 10.1080/13183222.2001.11008786.
[8] JAKUBOWICZ, K., (2005). Post-Communist Media Development in Perspective. Internationale
Politikanalyse. Europäische Politik/Politikinformation Osteuropa. Bonn: Friedrich Ebert Stiftung. [online].
[cit. 1. 2. 2019]. Dostupné z: http://library.fes.de/pdf-files/id/02841.pdf.
[9] JIRÁK, J., KöPPLOVÁ, B., (2009). Masová média. Praha: Portál. ISBN 978-80-7367-466-3.
[10]KAHNEMAN, D., TVERSKY, A., (1984). Choices, values, and frames. American Psychologist, vol. 39, no.
4, pp. 341-350. ISSN 0003-066X. DOI 10.1037/0003-066X.39.4.341.
[11]KLINE, B. R., (2005). Principles and Practice of Structural Equation Modeling. 2nd
ed. New York: The
Guilford Press. ISBN 978-1-57230-690-5.
[12]KRIPPENDORFF, K., (2012). Content Analysis: An Introduction to Its Methodology. Thousand Oaks: Sage.
ISBN 978-1-4129-8315-0.
[13]LUX, G., HORVÁTH, G., et al., (2018). The Routledge Handbook to Regional Development in Central and
Eastern Europe. London: Routledge. ISBN 978-1-4724-8571-7.
[14]McCOMBS, M. E., (2004). Setting the agenda: The mass media and public opinion. Malden: Blackwell. ISBN
9780745623122.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
649
[15]McQUAIL, D., (2009). Úvod do teorie masové komunikace. Praha: Portál. ISBN 978-80-7367-574-5.
[16]MELOUN, M., MILITKÝ, J., (2004). Statistická analýza experimentálních dat. Praha: Academia. ISBN 80-
200-1254-0.
[17]NORTH, D., (1990). Institutions, Institutional Change and Economic Performance. Cambridge: Cambridge
University Press. ISBN 9780521394161.
[18]POLEDNÍKOVÁ, E., (2014). Evaluation of Czech Regional Development in the Context of the EU Cohesion.
In Proceedings of the 2nd International Conference on European Integration 2014. Ostrava: VŠB – Technical
University of Ostrava, pp. 572-580. ISBN 978-80-248-3388-0.
[19]REES-JONES, I., (2011). Correspondence Analysis: A Case for Methodological Pluralism? In Innovation in
Social Research Methods. London: Sage, pp. 139-149. ISBN 978-1-4129-4648-3.
[20]RIJNKS, H. R., STRIJKER, D., (2013). Spatial effects on the image and identity of a rural area. Journal of
Environmental Psychology, vol. 36, pp. 103-111. ISSN 0272-4944. DOI 10.1016/j.jenvp.2013.07.008.
[21]ŘEZÁNKOVÁ, H., (2011). Analýza dat z dotazníkového šetření. Praha: Professional Publishing. ISBN 978-
80-7431-062-1.
[22]SHOEMAKER, J. P., EICHHOLZ, M., KIM, E., WRIGLEY, B., (2001). Individual and Routine Forces in
Gatekeeping. Journalism & Mass Communication Quarterly, vol. 78, no. 2, pp. 233-246. ISSN 1077-6990.
DOI 10.1177/107769900107800202.
[23]SCHEUFELE, A. D., TEWKSBURY, D., (2007) Framing, Agenda Setting, and Priming: The evolution of
Three Media Effects Models. Journal of Communication, vol. 57, pp. 9-20. ISSN 0021-9916. DOI
10.1111/j.1460-2466.2006.00326.x
[24]STANÍČKOVÁ, M., MELECKÝ, L., (2014). Regional Efficiency Evaluation by DEA Approach:
Comparison of Selected EU15 and EU13 Countries. In Proceedings of the 2nd International Conference on
European Integration 2014. Ostrava: VŠB – Technical University of Ostrava, pp. 465-475. ISBN 978-80-
248-3388-0.
[25]SUCHACEK, J., SEDA, P., FRIEDRICH, V., KOUTSKY, J., (2014). Media Portrayals of Regions in the
Czech Republic: Selected Issues. E+M Ekonomie a Management, vol. 17, no. 4, pp. 125-140. ISSN 1212-
3609. DOI 10.15240/tul/001/2014-4-010.
[26]SUCHACEK, J., SEDA, P., FRIEDRICH, V., KOUTSKY, J., (2015). Regional Dimension of Security and
Accidents nad their TV Reflection in the Czech Republic. Transformations in Business and Economics, vol.
14, no. 3C, pp. 544-563. ISSN 1648-4460.
[27]SUCHACEK, J., SEDA, P., FRIEDRICH, V., WACHOWIAK-SMOLIKOVA, R., WACHOWIAK, M. P.,
(2016). From Regional to National Clouds: TV Coverage in the Czech Republic. PLoS ONE, Vol. 11, No. 11,
e0165527. DOI 10.1371/journal.pone.0165527.
[28]SUCHÁČEK, J., (2011). Globalisation and Glocalisation. In: The Scale of Globalization. Think Globally, Act
Locally, Change Individually in the 21st Century. Ostrava: University of Ostrava, pp. 319-324. ISBN 978-80-
7368-963-6.
[29]ŠMÍD, M., (2004). Veřejnoprávní a soukromé televize v některých evropských zemích. Studie zpracovaná
pro Parlament České republiky. Praha: Parlamentní institut. [online]. [cit. 10. 2. 2019]. Dostupné z:
https://docplayer.cz/5993687-Verejnopravni-a-soukrome-televize-v-nekterych-evropskych-zemich.html.
[30]TVERSKY, A., KAHNEMAN, D., (1973). Availability – heuristic for judging frequency and probability.
Cognitive Psychology, vol. 5, pp. 207-232. ISSN 0010-0285.
[31]URMINSKY, J., (2016). Hospodářský život regionů v médiích: kvantitativní a kvalitativní pohled. In XIX.
mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Sborník příspěvků. Brno: Masarykova univerzita, pp. 811-817.
ISBN 978-80-210-8273-1. DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-8273-2016-104.
[32]URMINSKY, J., (2017). Hospodářská politika v regionech jako mediální téma: kvantitativní a kvalitativní
pohled. In: Region v rozvoji společnosti 2016. Sborník příspěvků. Brno: Mendelova Univerzita, pp. 1026-
1033. ISBN 978-80-7509-459-9.
[33]URMINSKÝ, J., (2018a). Regions in TV news broadcasting: selected aspects on the example of the Czech
Republic, Folia Geographica, vol. 60, no. 2, pp. 83-100. ISSN 1336-6157.
[34]URMINSKÝ, J., (2018b). Hospodářská kriminalita v regionech jako mediální téma, In XXI. mezinárodní
kolokvium o regionálních vědách. Sborník příspěvků. Brno: Masarykova univerzita, pp. 774-781. ISBN 978-
80-210-8970-9. DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-8970-2018-103.
[35]VYSKOČILOVÁ, Š., URMINSKÝ, J., (2017). Mediální obraz regionů České republiky v oblasti vědy,
výzkumu a vzdělávání. In XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Sborník příspěvků. Brno:
Masarykova univerzita, pp. 215-221. ISBN 978-80-210-8587-9. DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-8587-2017-
27.
Příspěvek byl zpracován v rámci grantu SP2019/46 „Vybrané hmotné a nehmotné aspekty vývoje regionů IV“
na Ekonomické fakultě VŠB – Technické univerzitě v Ostravě.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
650
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-9268-2019-82
TELEVIZNÍ PŘÍSPĚVKY O KRAJÍCH ČESKÉ REPUBLIKY
Z POHLEDU ZPRAVODAJSKÝCH RELACÍ
TV contributions on regions of the Czech Republic from the
perspective of news programmes
JAN SUCHÁČEK
Katedra regionální a environmentální ekonomiky
Ekonomická fakulta
VŠB-Technická univerzita Ostrava
Depart. of Regional and Environmental Economics
Faculty of Economics
VŠB-Technical University of Ostrava
 Sokolská třída 33, 701 21 Ostrava, Czech Republic
E-mail: jan.suchacek@vsb.cz
Anotace
Je nabíledni, že celostátní sdělovací prostředky významně ovlivňují pohled na jednotlivé regiony. V neztenčené
míře to platí také pro televizní zpravodajství. Cílem předloženého příspěvku je analyzovat a interpretovat počet
zpráv o krajích České republiky, a sice podle vybraných zpravodajských relací. Zatímco vysílání veřejnoprávní
České televize je zastoupeno zpravodajskými pořady Události a Události, komentáře, u soukromých televizí Nova
a Prima byla pozornost upřena na Televizní noviny a Zprávy FTV Prima. Stojí za povšimnutí, že ve sledovaném
období za léta 2004-2010 se nejvíce zpráv o krajích vyskytlo v televizních novinách televize Nova. Pokud jde o
počty celostátně vysílaných zpráv vztažených k jednotlivým krajům naší země, každá ze čtyř zmíněných
zpravodajských relací má své favority a míra medializace krajů je u každé z těchto relací poměrně diferencována.
Klíčová slova
samosprávně kraje, zpravodajské relace, příspěvky
Annotation
It is apparent that national media substantially affect the look on individual regions. The same holds true also for
TV coverage. The objective of the article is to analyze and evaluate the amount of regionally-bound contributions
according to the selected news programmes. The coverage of public Czech TV is represented just by two news
programmes Události and Události, komentáře. Its private counterparts, i.e. TV Nova and TV Prima are embodied
by Televizní noviny and Zprávy FTV Prima news programmes. It is worth noticing that during the investigated
period between 2004 and 2010 the most regionally-orientated news appeared in Televizní noviny by TV Nova. As
for amounts of nationally broadcasted news that are bound just to individual self-governing regions, all four
previously mentioned TV news programmes favour different regions. The degree of medialization of particular
regions differs quite a lot across these news programmes.
Key words
self-governing regions, news programmes, contributions
JEL classification: R10, R19, Z10
1. Úvod
Pověst a reputace, která předchází mnohá území, se může mnohdy i velmi výrazně odlišovat od skutečných
charakteristik a vlastností těchto území. Jednou z výrazných determinant ovlivňujících image území a jeho
postavení na mentálních mapách jsou sdělovací prostředky. Význam informací poskytovaných sdělovacími
prostředky má přitom zřetelně narůstající tendenci. Tisk, rozhlas, televize či internet nám tak poskytují informace
nejrůznějších druhů o obcích, regionech, ale též celých zemích, kontinentech či dokonce celé planetě. Kromě toho
se informace může dostat od původního zdroje přes zprostředkovatele, tj. sdělovací prostředky až ke konečnému
příjemci, tj. čtenáři, divákovi či posluchači v často i dosti modifikované podobě (McQuail, 2002, Shoemaker a
Vos, 2009, Sucháček, 2016 či Sucháček et al, 2016).
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
651
Média, která pokrývají území celé země, jsou v tomto smyslu nejdůležitější, neboť poskytují informace populaci
celého státu o jeho dílčích částech, kterými jsou subnárodní regiony a u našeho článku samosprávné kraje. Tímto
způsobem se informace o životě jednotlivých krajů dostávají za jejich hranice.
Jak uvádí Krouželová (2010), sdělovací prostředky v rámci svého působení vyvolávají celou řadu efektů:
 Zesilující účinek nastává, když koncentrace na téma zvyšuje v krátkodobém horizontu jeho důležitost.
 Potvrzující účinek vzniká tehdy, když příjemci přijímají tvrzení jako pravdivá v důsledku potvrzení vlastních
domněnek.
 Zpětný účinek znamená ovlivnění průběhu událostí prostřednictvím přítomnosti médií.
 Znecitlivění nastává tehdy, když dlouhodobé a časté vystavování publika vzrušivým podnětům vede k jeho
otupělosti vůči těmto podnětům.
 Napodobování je spjato se specifickým obsahem mediálních sdělení, které může vést k jeho napodobování
diváky a posluchači.
 Trivializace je příznačná především pro bulvární média a spočívá ve snaze odlehčit závažnost zpráv a
složitých témat.
 Bulvarizace je procesem, kdy jsou přijímána pravidla bulváru, a sice ve snaze zaujmout příjemce sdělení za
každou cenu i v rámci vysílání serióznějších sdělovacích prostředků.
 Zaměňování mýtů a reality vzniká, pokud falešné představy o reálných situacích vytvářené sdělovacími
prostředky výrazně ovlivňují postoje příjemců.
 Vytváření umělých kontextů nastává, když média mohou klamat příjemce svých sdělení utvářením
zkreslených kontextů. Jedná se zde především o bulvární média.
 Vytváření virtuální reality je spojeno se schopností médií předkládat něco, co vypadá jako reálné a co ve
skutečnosti neexistuje.
 Nastolování témat, resp. agenda-setting přichází ke slovu, pokud média nabízí témata, kterými se posléze
publikum zabývá a uvažuje o nich.
V tomto kontextu je nesmírně důležitý proces zvaný gatekeeping. Ten se zabývá způsobem výběru událostí
zařazených do zpravodajských pořadů (Bennett, 2004). Prostřednictvím gatekeepingu je obrovské množství
každodenních událostí transformováno a zpracováváno do podstatně zkomprimovanějších zpráv. Samotná selekce
zpráv není v žádném případě nahodilá, ale podléhá rutinním pravidlům determinovaným zpravodajskými
hodnotami (Galtung a Ruge, 1965, Shoemaker a Vos, 2009 či Karlsson a Picard et al., 2011).
Televizní zpravodajství nebylo pro tuto analýzu vybráno náhodou; naopak, již v předcházejících studiích bylo
ukázáno, že agendě televizního zpravodajství lze přisoudit ze všech v současnosti dostupných sdělovacích
prostředků nejvyšší stupeň dopadu na publikum a stejně tak uspokojivou reprezentativnost (Nečas, 2009, McQuail,
2002, Sucháček, 2013, Sucháček, 2014, Sucháček, 2015, Dearing a Rogers, 1996, Urminský, 2016 či Beníšková
a Urminský, 2016).
V rámci naší analýzy jsme se zaměřili na příspěvky zpravodajství nejznámějších a nejsledovanějších televizních
stanic v České republice. Jedná se o veřejnoprávní Českou televizi se zpravodajskými relacemi Události a
Událostí, komentáře, dále pak soukromou televizní stanici TV Nova se svými Televizními novinami a konečně
televizi Prima se svým zpravodajským pořadem Zprávy FTV Prima.
2. Cíl a metody
Cíl předloženého příspěvku spočívá v analýze a interpretaci počtu zpráv o krajích České republiky, a to podle
vybraných zpravodajských relací. Zatímco vysílání veřejnoprávní České televize je zastoupeno zpravodajskými
pořady Události a Události, komentáře, u jejích soukromých protějšků – tedy televizních stanic Nova a Prima byla
pozornost upřena na Televizní noviny a Zprávy FTV Prima. Jedná se zde o regionálně orientované příspěvky,
které se objevily v rámci celostátního televizního zpravodajství v letech 2004 až 2010.
Předložená stať je opřena o datovou základnu obsahující regionálně orientované zpravodajské příspěvky největších
televizních stanic v České republice. Konkrétně se budeme zabývat prostorovou úrovní samosprávných krajů. Data
přitom byla získána od mezinárodní společnosti Media Tenor, s.r.o. dlouhodobě působící ve sféře analýz
sdělovacích prostředků.
Samotné příspěvky, které jsou předmětem naší analýzy, se objevily ve večerních zpravodajských relacích v
hlavním vysílacím čase. Jak již uvedeno u cíle článku, jedná se o zpravodajské pořady Události a Události,
komentáře vysílané veřejnoprávní Českou televizí. Dále byly v našem výzkumu zastoupeny soukromé televize
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
652
Nova a Prima. Zatímco u FTV Prima byl monitorován její hlavní zpravodajský pořad Zprávy, u televize Nova
jsme se zase zaměřili na Televizní noviny.
V rámci naší statě abstrahujeme od kvalitativní obsahové analýzy jednotlivých příspěvků, která již byla
realizována v předchozích článcích (např. Sucháček, 2013, 2014, 2015 a 2016 či Urminský, 2016). Naše pozornost
bude primárně zaměřena na zařazení jednotlivých na samosprávné kraje orientovaných příspěvků pod konkrétní
zpravodajské relace. Tímto způsobem můžeme zjistit hierarchii zpravodajských preferencí pro jednotlivé
samosprávné kraje a to v rámci čtyř sledovaných zpravodajských relací.
3. Výsledky
Jak již bylo řečeno, náš výzkum byl zaměřen na výskyt regionálně orientovaných zpráv v rámci celostátního
televizního vysílání. Podíl jednotlivých zpravodajských pořadů na celkovém odvysílaném množství takovýchto
zpráv je následující: Televizní noviny televize Nova 35%, Zprávy FTV Prima 29%, Události 26% a Události,
komentáře 10%.
Zajímavější pak je pohled na podíly počtu příspěvků o krajích na celkovém počtu příspěvků rozdělených právě
podle zkoumaných zpravodajských relací (blíže viz Obr. 1, Obr. 2, Obr. 3 a Obr. 4). Výše zmíněné podíly jsou
poměřovány s podíly počtu obyvatel za jednotlivé samosprávné kraje na celkovém počtu obyvatel země k roku
2010. Počet obyvatel ve sledovaném území totiž vždy představuje velmi důležitý faktor pro zachycení a vysvětlení
prostorového sociálněekonomického vývoje. Různé aktivity jsou vždy navázány na obyvatelstvo přítomné v
daném území. Stejně tak by bez přítomnosti obyvatelstva, onoho primárního vývojového hybatele, nemohly v
daných územích existovat ani hospodářské, sociální, kulturní, institucionální a jiné subsystémy (viz Sucháček,
2013, Melecký a Staníčková, 2014, Hlaváček et al, 2015 či Poledníková, 2014).
Jak je patrné, u všech čtyř zkoumaných zpravodajských pořadů hraje významně prim hlavní město Praha, což je v
souladu s již uskutečněnými výzkumy (Sucháček et al, 2016).
Obr. 1: Podíly počtu zpráv o krajích na celkovém počtu zpráv v letech 2004-2010 v Televizních novinách
televize Nova a podíly počtu obyvatel kraje na celkovém počtu obyvatel země
Zdroj: Interní materiály Media Tenor a výpočty autora
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
653
Obr. 2: Podíly počtu zpráv o krajích na celkovém počtu zpráv v letech 2004-2010 ve Zprávách FTV Prima a
podíly počtu obyvatel kraje na celkovém počtu obyvatel země
Zdroj: Interní materiály Media Tenor a výpočty autora
Obr. 3: Podíly počtu zpráv o krajích na celkovém počtu zpráv v letech 2004-2010 v Událostech ČT a podíly
počtu obyvatel kraje na celkovém počtu obyvatel země
Zdroj: Interní materiály Media Tenor a výpočty autora
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
654
Obr. 4: Podíly počtu zpráv o krajích na celkovém počtu zpráv v letech 2004-2010 v Událostech, komentářích
ČT a podíly počtu obyvatel kraje na celkovém počtu obyvatel země
Zdroj: Interní materiály Media Tenor a výpočty autora
S ohledem na počet obyvatel lze pozorovat zřetelně nadproporcionální výskyt zpráv o Ústeckém kraji a to
v Televizních novinách a Zprávách FTV Prima. Ve vazbě na sociálně-hospodářský charakter tohoto tradičního
průmyslového regionu a celou řadu objektivně se vyskytujících problémů nejrůznějšího druhu se však nejedná o
významné překvapení. Pro soukromé televizní stanice jsou takovéto druhy území spolu s jevy, které se v nich
vyskytují, poměrně atraktivní. Jak navíc bylo potvrzeno předchozími výzkumy (Sucháček et al, 2016), soukromé
televizní stanice v porovnání s veřejnoprávní Českou televizí tendují ke zveřejňování zpráv tabloidního charakteru
o jednotlivých regionech.
Pro další starý průmyslový region, kterým je Moravskoslezský kraj, bývá vzdálenost od hlavních televizních studií
spíše handicapem, což do značné míry potlačuje i dosti vysoký výskyt mediálně atraktivních událostí a jevů jako
kriminalita či dopravní nehody (Sucháček et al, 2016). V případě České televize však nutno připomenout
přítomnost dvou velkých regionálních studií v Brně a v Ostravě, z nichž se část příspěvků dostává také do vysílání
na celostátní úrovni.
U všech čtyř monitorovaných zpravodajských relací se pak v případě krajů ve východní části země projevuje
handicap vzdálenosti. V případě krajů Moravskoslezského, Zlínského a Olomouckého se jednalo o
podproporcionální počet zpráv vůči počtu obyvatel ve všech sledovaných případech, v případě kraje
Jihomoravského došlo pouze jednou a to v případě Zpráv FTV Prima k nadproporcionálnímu – a to jen velmi
mírně - výskytu počtu zpráv vůči počtu obyvatel.
Dále je patrné, že Jihočeský a Karlovarský kraj upoutává pozornost především těch zpravodajských pořadů, které
jsou produkovány veřejnoprávní Českou televizí. Naopak kraje Liberecký a Pardubický jsou atraktivnější relativně
více pro zpravodajské relace soukromých televizních stanic. U kraje Středočeského se pak u naprosto všech
sledovaných zpravodajských pořadů projevil „vysávací“ efekt hlavního města Prahy.
A konečně, zatímco vrchol hierarchie v podílu počtu zpráv na celkovém počtu zpráv zaujímá hlavní město Praha,
na samotném dně se umístil ve všech čtyřech sledovaných případech kraj Zlínský. Tento kraj je, pokud jde o
mediálně zajímavé a přitažlivé události typu kriminalita či dopravní nehody poměrně nezajímavý a navíc je
geograficky nejvzdálenější od centrálních redakcí a v kraji navíc absentují významnější televizní redakce.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
655
Závěrem
Jak se prokázalo, navzdory svým rozdílným kvalitám vyplývajícím již jen z rozdílů mezi veřejnoprávním a
soukromým charakterem mateřských televizních stanic mají zkoumané zpravodajské relace také několik
společných rysů. Jak Události a Události, komentáře, tak také Televizní noviny a Zprávy FTV Prima v průběhu
zkoumaného období jednoznačně upřednostňovaly hlavní město Prahu a naopak na dně pomyslného žebříčku se
pokud jde o podíl počtu zpráv na celkovém počtu zpráv, umístil kraj Zlínský. Pozorovatelný pak je výrazně
podproporcionální podíl zpráv za Středočeský kraj a sice ve vazbě na počet jeho obyvatel. Tato skutečnost je
způsobená blízkostí mediálně nepochybně mnohem atraktivnějšího hlavního města Prahy. Faktor vzdálenosti od
hlavních televizních redakcí se negativně projevil u krajů ve východní části země. V případě kraje Jihomoravského
byl podíl zpráv vůči počtu obyvatel podproporcionální ve třech případech, u krajů Moravskoslezského, Zlínského
a Olomouckého se tak stalo u všech čtyř sledovaných zpravodajských pořadů.
Literatura
[1] BENÍŠKOVÁ, T., URMINSKÝ, J., (2016). Mediální reflexe hospodářského života v krajských městech In
XIX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Sborník příspěvků. Brno: Masarykova univerzita, pp.
804-810. ISBN 978–80–210–8273–1. DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-8273-2016-103.
[2] BENNETT, W. L., (2004). Gatekeeping and press-government relations: A multi-gated model of new
construction. In Kaid, L. L. (ed.), Handbook of political communication research. Mahwah, N.J.: Erlbaum,
pp. 283-314. ISBN 0-8058-3774-4.
[3] DEARING, J. W., ROGERS, E.M., (1996). Agenda – setting. Newbury Park, CA: Sage, ISBN 978-0-76190-
563-9.
[4] GALTUNG, J., RUGE, M., (1965). The Structure of Foreign News. The Presentation of the Congo, Cuba and
Cyprus Crises in Four Norwegian Newspapers. Journal of Peace Research, vol. 2, pp. 64-91. ISSN 0022-
3433.
[5] HLAVÁČEK, P., ŽAMBOCHOVÁ, M., SIVIČEK, T., (2015). The Influence of the Institutions on
Entrepreneurship Development: Public Support and Perception of Entrepreneurship Development in the
Czech Republic. Amfiteatru Economic, vol. 38, pp. 408-421. ISSN 1582-9146.
[6] KARLSSON, Ch., PICARD R. G., (2011) et al. Media Clusters: Spatial Agglomeration and Content
Capabilities. Cheltenham: Edward Elgar. ISBN 978-0-85793-268-6.
[7] KROUŽELOVÁ, D., (2010) et al. Příručka mediální výchovy: Mediální výchova na gymnáziích. Pardubice:
Koalice nevládek Pardubická, o. s., Dostupné z: http://www.mediasetbox.cz/cs/media-set/prirucka-medialni-
vychovy.
[8] MCQUAIL, D., (2002). Úvod do teorie masové komunikace. Praha: Portál. ISBN 978-80-7367-574-5.
[9] MELECKÝ, L., STANÍČKOVÁ, M., (2014). Regions classification: Comparison of Cluster Analysis and
DEA Method. In XVII. Mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Sborník příspěvků. Brno: Masarykova
univerzita, pp. 45-53. ISBN 978-80-210-6840-7. DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-6840-2014-4.
[10]NECAS, V., (2009). Mediální kontext české zahraniční politiky. In Kořan, M. (ed.) Česká zahraniční politika
v roce 2008. Praha: Ústav mezinárodních vztahů, pp. 41-48. ISBN 978-80-86506-78-4.
[11]POLEDNÍKOVÁ, E., (2014). Multicriteria analysis of regional disparities in the context of the EU cohesion.
In XVII. Mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Sborník příspěvků. Brno: Masarykova univerzita, pp.
54–61. ISBN 978-80-210-6840-7. DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-6840-2014-5.
[12]SHOEMAKER, P.J., VOS, T., (2009). Gatekeeping Theory. New York & London: Taylor & Francis Group.
ISBN 978-04-159-81385.
[13]SUCHÁČEK, J., (2013). Krajská města v médiích: kvantitativní a kvalitativní aspekty. In XVI. mezinárodní
kolokvium o regionálních vědách. Sborník příspěvků. Brno: Masarykova univerzita, pp. 563-569. ISBN 978-
80-210-6257-3. DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-6257-2013-71.
[14]SUCHÁČEK, J., (2014). European Themes within National TV News Reporting in the Czech Republic. In
Proceedings of the 2nd International Conference on European Integration, Ostrava: VŠB – TUO, pp. 644-
650. ISBN 978-80-248-3388-0.
[15]SUCHÁČEK, J., (2015). TV Reporting and Self-governing Regions in the Czech Republic. In 5th
Central
European Conference in Regional Science. Košice: Technical University of Košice, pp. 979-986. ISBN 978-
80-553-2015-1.
[16]SUCHÁČEK, J., (2016). Virtual Weakness of Europe of Regions: the Case of the Czech Republic. In
Proceedings of the 3rd International Conference on European Integration 2016, Ostrava: VŠB-TUO, pp. 918-
925. ISBN 978-80-248-3911-0.
[17]SUCHÁČEK, J., SEĎA, P., FRIEDRICH, V., WACHOWIAK-SMOLIKOVA, R., WACHOWIAK, M.P.,
(2016). From Regional to National Clouds: TV Coverage in the Czech Republic. PLoS ONE, vol. 11, no. 11.
ISSN 1932-6203. DOI 10.1371/journal.pone.0165527.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
656
[18]URMINSKÝ, J. (2016). Hospodářský život regionů v médiích: kvantitativní a kvalitativní pohled. In XIX.
mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Sborník příspěvků. Brno: Masarykova univerzita, pp. 811-817.
ISBN 978–80–210–8273–1. DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-8273-2016-104.
Příspěvek byl zpracován v rámci grantu SP2019/46 Vybrané hmotné a nehmotné aspekty vývoje regionů IV na
VŠB-TU v Ostravě.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
657
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-9268-2019-83
REGENERACE BROWNFIELDŮ V ODVĚTVÍ KULTURY
V ČESKÉ REPUBLICE
Regeneration of brownfields in the cultural sector in
the Czech Republic
KAMILA TUREČKOVÁ
PETRA CHMIELOVÁ
Katedra ekonomie a veřejné správy
Obchodně podnikatelská fakulta v Karviné
Slezská univerzita v Opavě
Department of Economics and Public Administration
School of Business Administration in Karvina
Silesian University in Opava
 Univerzitní náměstí 1934/3, 733 40 Karviná, Czech Republic
E-mail: tureckova@opf.slu.cz, chmielova@opf.slu.cz
Anotace
Cílem předloženého příspěvku je analyzovat regenerované brownfieldy na území České republiky, jejichž současné
využití spadá do odvětví kultury. Obsahem práce je analytický rozbor vybraného souboru obnovených areálů a
budov definovaného řadou charakteristik s cílem nalézt společné znaky v jejich procesu regenerace pro kulturní
sektor. Pilotní výzkum v této oblasti se opírá o primárně vytvořenou databázi původních brownfieldů, resp.
příkladů dobré praxe, které v současné době slouží jako muzea, galerie, knihovny, kulturní domy a komunitní
centra, zázemí pro divadelní a koncertní činnost apod. Vzešlé závěry následně mohou najít paralelu v ekonomickospolečenské
realitě a mít praktickou relevanci k doposud existujícím brownfieldům a současně jimi lze obohatit
teoretickou oblast regenerace brownfieldů o další aspekty.
Klíčová slova
brownfield, kultura, regenerace, rozvoj, Česká republika
Annotation
The aim of this paper is to analyse regenerated brownfields in the Czech Republic, whose current use belongs
within the cultural sector. The content of the thesis is an analytical analysis of a selected set of renewed sites and
buildings defined by a series of characteristics to find common features in their regeneration process for the
cultural sector. Pilot research in this area is based on the originally created database of originals brownfields,
which means examples of good practice currently taking as museums, galleries, libraries, cultural houses and
community centres, background for theatre and concert activities, etc. The resulting conclusions can find a parallel
in the economic and social reality and have practical relevance to existing brownfields and at the same time, the
theoretical field of brownfield regeneration can be enriched by other aspects.
Key words
brownfield, culture, regeneration, development, Czech Republic
JEL classification: P25, R11, R58
1. Úvod
Národní strategie pro regeneraci brownfieldů (CzechInvest, 2008) či dříve Alker et al. (2000) definují brownfield
jako nemovitost, která je nedostatečně využívána, zanedbaná, případně i kontaminovaná, která vzniká jako
pozůstatek průmyslových, zemědělských, rezidenčních, vojenských či jiných aktivit. Ferber et al. (2006) označuje
za brownfieldy nemovitosti, které jsou ovlivněny předchozím využitím, jsou opuštěné nebo nevyužívané, mají
možné problémy s kontaminací, obvykle se nacházejí v zastavěných územích (v blízkosti sídelních celků) a ke
svému návratu k smysluplnému využití potřebují aktivní (soukromé či veřejné) intervence. Areály, objekty,
budovy či pozemky se staly brownfieldy například z (1) důvodů nevyužívání průmyslových zón v urbanizovaném
území, (2) nevyužitých administrativních objektů ve vnitřních zónách municipalit, zejména měst, (3) opuštěných
objektů Českých drah a Správy železniční dopravní cesty, (4) opuštěných areálů ozbrojených složek (armády), (5)
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
658
nevyužívaných zemědělských objektů, (6) pozůstatků ukončení důlní činnosti těžby nerostných surovin
(Kadeřábková a Piecha, 2009), (7) objektů občanské vybavenosti, v nichž provozovaná činnost se stala neefektivní
(ekonomicky nevýhodná, resp. ztrátová) nebo (8) nemovitostí různého typu, které nejsou využívány z důvodů
nevyjasněných vlastnických vztahů. V České republice máme dle odhadů okolo 12 tisíc těchto lokalit a areálů
s celkovou rozlohou až 38 tisíc hektarů s různým stupněm znečištění (CzechInvest, 2008), které jsou relikty
důsledků uměle zdržovaného vývoje restrukturalizace z období před rokem 1989 a zejména strukturálních změn
v českém hospodářském prostoru vzniklých v následujících letech (Kunc et al., 2014). Důvodů, proč se angažovat
ve znovuvyužívání brownfieldů, je celá řada. Mezi klíčové patří zejména skutečnost, že regenerace brownfieldů
přispívá k trvale udržitelnému urbanistickému rozvoji (Vráblík, 2009; Pakšiová, 2016), omezuje negativní vlivy
suburbanizace s urban sprawl (Jackson, 2002) a zachovává lokální, časovou a urbanistickou kontinuitu sídelních,
sociálně-společenských a environmentálních struktur dané krajinné sféry.
Cílem předloženého příspěvku je analyzovat regenerované brownfieldy na území České republiky, jejichž
současné využití spadá do oblasti veřejného sektoru. Výstupem je identifikace charakteristik a společných
vlastností reurbanizovaných brownfieldů vymezujících jejich využitelnost konkrétně v odvětví kultury.
Problematika brownfieldů je široce vědecky zkoumána jak v mezinárodním, tak i českém prostoru. Zde
jsou brownfieldy studovány taktéž různými vědními disciplínami a z různých úhlů pohledu. Pro ukázku
zmiňme studie zabývající se souvislostmi brownfieldů s architekturou a městským plánováním (Vojvodíková,
2014; Kirschner, 2006; Bergatt Jackson, Votoček, 2010; Navrátil et al., 2018); environmentálně a geograficky
laděné studie (Kuda a Smolová, 2007; Kunc a Tonev, 2008; Klusáček et al., 2011; Duží a Jakubínský, 2013;
Frantál, 2015; Osman et al., 2015; Martinát et al., 2015) či studie ekonomů (Smolík, 1999; Ryvaldová a Žižka,
2006; Klíma, 2007; Melecký, 2013; Staníčková, 2015; Turečková et al., 2018 nebo Turečková a Nevima, 2018).
Vzhledem ke zvolenému tématu příspěvku doplňme ještě mezinárodní studie a vědecké texty, které zkoumaly
vztah mezi brownfieldy, udržitelností a společenskou odpovědností (MacGregor Pelikánová, 2019) a brownfieldy
a kulturou (např. Sain et al, 2018; Groth a Corijn, 2005; Heatherington et al, 2019; Krivý, 2013; Jakob, 2013;
Marková a Slach, 2013 či Markusen a Gadwa, 2010).
Kultura jako nástroj regenerace brownfieldů se začal uplatňovat v 70. – 80. letech minulého století ve Spojených
státech amerických odkud se s odstupem času přesunul na evropský kontinent (Andres a Gresillon, 2011). V této
oblasti existují dva základní přístupy ke kulturním aktivitám spojenými s opuštěnými či nedostatečně využívanými
areály: (1) kulturní instituce jako výsledek procesu regenerace brownfieldu a (2) kreativní a kulturní aktivity
umělců, kteří svojí spontánní činností existující brownfield přetvářejí a postupně regenerují (Andres, 2011).
V kontextu cíle práce nás bude zajímat první přístup, kdy je původní brownfield obnoven do objektu (areálu)
využívaného pro kulturní aktivity.
2. Použité metody a zdroje dat
Příspěvek se v teoretické rovině opírá o rešerši zdrojů k problematice brownfieldů a odvětví kultury, a to pouze
v základní dimenzi. Dílčí oblasti problematiky brownfieldů (terminologie, typologie, kategorizace, institucionální
zajištění, financování apod.) jsou ve velkém množství zpracovány v řadě vědeckých publikací, proto dále v textu
budou krátce vybrány pouze ty teoretické konsekvence, které mají paralelu v aplikační části příspěvku. Z pohledu
vlastníků a majitelů brownfieldů rozlišujeme standardně 3 typy subjektů: (1) soukromé, (2) veřejné a (3) smíšené,
přičemž smíšené vlastnictví je problematické a jeho četnost je minimální. Pokud bychom klasifikovali brownfieldy
z pohledu jejich lokalizace, tak tyto se nacházejí v (1) zastavěném území měst (jak v (1A) centrální tak (1B)
příměstské zóně) či na (2) území obcí. V našem výzkumu nejsou zařazeny brownfieldy nacházející se (3) mimo
urbanizované území. Z pohledu bezpečnosti a ekologického dopadu byla většina brownfieldů (1) bez kontaminace
(ekologické zátěže), výjimečně s (2) lehkou či (3) těžkou ekologickou zátěží. Původní využití bylo zjednodušeno
a kategorizováno podle ekonomických sektorů na (1) zemědělské (jízdárna, sýpky, zemědělské usedlosti), (2)
průmyslové (průmyslové objekty, výrobny, továrny), týkající se poskytování (3) služeb (lázně, obchodní a bytové
objekty, vybrané objekty bývalé občanské vybavenosti) a na skupinu (4) ostatní, kdy se jednalo o využití
areálů těžko zařaditelné do předchozích skupin, protože je svým původním účelem přesahovalo (jednalo se
o církevní stavby – fary, kostely, kláštery, zvonice; části dvorců, školská zařízení, plynojemy a vodárenské
věže apod.). Revitalizace brownfieldů probíhala zejména procesem regenerace a rekonverzí, ojediněle pak byla
využita sanace.
Samotný analytický rozbor a generalizace jeho výsledků v kontextu regenerace brownfieldů vychází z konkrétní
zkušenosti autorů a profesní znalosti dané problematiky. Vzhledem k relativně malému počtu analyzovaných
objektů není v příspěvku využito specifických statistických a ekonometrických metod. Přesto práce s daty
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
659
vykazuje prvky data miningu. Takto vzešlá zjištění mohou přispět k poznání procesů a klíčových prvků, které jsou
vlastní právě obnově opuštěných areálů a budov k účelům zařazeným do sektoru kultury.
Pilotní výzkum je proveden na primárních datech vzešlých z vlastní vytvořené databáze regenerovaných
brownfieldů na území České republiky vybraných podle charakteru jejich nové funkce, která obsahově spadá do
odvětví kultury. Kulturní oblasti, vymezené Národním informačním a poradenským střediskem pro kulturu
(NIPOS) a Českým statistickým úřadem (ČSÚ) a mající návaznost na třídy CZ NACE, byly zúženy vzhledem
k hmotné vazbě k obnovené nemovitosti. Svým charakterem patří do skupiny „hmotného kulturního dědictví“,
kam patří muzea, galerie, archivy či knihovny, dále pak do skupiny „interpretačního umění a audiovizuálních
médií“, které se týká divadel, kin a koncertních aktivit a nakonec do „správy kultury“, kam lze zařadit kulturní,
komunitní a multifunkční domy a centra.
Vlastní databáze regenerovaných brownfieldů byla vytvořena na základě veřejně dostupných dat získaných
z internetu kombinací různých typů zdrojů (případové studie, novinové články, architektonické soutěže,
prezentace úspěšných rekonstrukcí, internetové stránky měst a obcí, internetové stránky jednotlivých
regenerovaných nemovitostí, český statistický úřad, mapy (mapy.cz) apod.) a to zcela náhodně (bez specifických
kritérií výběru). U jednotlivých regenerovaných brownfieldů se zjišťovala obec a její velikost, na jejímž území je
brownfield lokalizován, kraj, původní využití, rok vzniku a zániku brownfieldu, důvod vzniku brownfieldu,
současný a minulý majitel, zda k regeneraci byly využity veřejné dotace, zda byl brownfield kontaminován, jakou
má brownfield rozlohu, jak je vzdálený od centra obce, od krajského města a od nejbližší dálnice, jaká je atraktivita
lokality a rozsah veřejných služeb v místě, kde se brownfield nachází aj. Zjištěné charakteristiky byly
kategorizovány do jednotlivých skupin pro usnadnění práce s daty. Metodou filtrace bylo vybráno 60
požadovaných objektů napříč všemi kraji České republiky, tak aby jejich současné využití spadalo do odvětví
kultury (podmínka výběru). Celkem se v současné době nachází v autorské databázi celkem 225 reurbanizovaných
objektů s různým účel současného využití. Upravená a zjednodušená databáze je uvedena v Tabulce A
v Appendixu na konci článku. Prezentace zjištění vyplývajících z výzkumu a data miningu jsou uvedeny
v následující kapitole.
3. Analýza regenerovaných brownfieldů pro účely kultury
Smyslem tohoto příspěvku je najít společné znaky brownfieldů, které byly regenerovány pro aktivity spadající
do odvětví kultury. Lokalizace vybraných 60-ti bývalých brownfieldů je zobrazen v Obrázku 1.
Obr. 1: Lokalizace regenerovaných brownfieldů
Zdroj: vlastní databáze, vlastní zpracování a úpravy (2019)
Regenerované brownfieldy jsou rozmístěny nerovnoměrně mezi kraji České republiky, tak jak byly vyfiltrovány
z vlastní databáze podle účelu současného využití. Nejvíce těchto objektů se nachází v Libereckém kraji (13) a
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
660
Moravskoslezském kraji (10). Co je podstatné, vybrané regenerované brownfieldy se relativně rovnoměrně
nacházejí napříč všemi velikostmi municipalit, na jejichž katastrálním území se nacházejí (viz Tabulka 1). Tomu
odpovídá i dostupnost veřejných služeb v dané obci.
Tab. 1: Přehledový informační list o vybraných brownfieldech (celkem 60)
Zjišťovaný údaj Kategorie Počet brownfieldů
Velikost obce
do 1 tis. obyvatel
1000 – 5000
5000 – 10 tis. obyvatel
10000 – 100 tis. obyvatel
nad 100 tis. obyvatel
15
15
9
11
10
Dostupnost veřejných služeb v municipalitě
vysoká
průměrná
nízká
25
15
20
Původní využití nemovitosti
zemědělství
průmysl
služby
ostatní
7
10
23
20
Období vzniku brownfieldu
před rokem 1990
1990 - 2000
po roce 2000
20
32
8
Období regenerace brownfieldu
před rokem 2000
2000 – 2010
po roce 2010
4
22
34
Stáří brownfieldu
do 10 let
do 20 let
do 30 let
nad 30 let
12
22
14
12
Původní vlastnictví
soukromé
smíšení
veřejné
28
1
31
Současné vlastnictví
soukromé
veřejné
20
40
Nový účel regenerovaného brownfieldu
muzeum, galerie
divadlo, kino, koncertní sál
komunitní a kulturní centrum, kulturní dům
ostatní
23
11
17
9
Rozloha nemovitosti
do 0,1 ha
0,1 - 0,5 ha
0,5 – 1 ha
nad 1 ha
21
24
7
8
Vzdálenost k centru obce
do 1 km
1-2 km
3-5 km
nad 5 km
34
12
7
7
Vzdálenost ke krajskému městu (úřadu)
do 10 km
do 30 km
do 50 km
nad 50 km
12
16
15
17
Vzdálenost k nejbližší dálnici (sjezdu)
do 10 km
do 30 km
do 50 km
nad 50 km
11
23
14
12
Atraktivita lokality
vysoká
průměrná
nízká
23
17
20
Zdroj: vlastní databáze, vlastní zpracování a úpravy (2019)
Malé obce obvykle nemají prostředky zajistit v obci lékaře, dentistu, sportoviště, veškerá vzdělávací zařízení pro
povinnou školní docházku či dopravní dostupnost prostřednictvím hromadné dopravy a další. Tyto obce současně
disponují nízkou občanskou vybaveností jiných služeb (pošta, obchod, pohostinství, lékárna aj). Mimo jednu obec
do 5000 obyvatel (30 obcí), měly všechny dostupnost veřejných služeb nízkou (19) či průměrnou (10). Naproti
tomu obce (mimo 2) nad 10000 obyvatel měly zajištění veřejnými službami vysoké (19). Co se týče atraktivity
lokality, ve které se daný regenerovaný brownfield nachází, neplatí, že kulturní objekty najdou své uplatnění pouze
na turisticky či urbanisticky zajímavých místech. Řada regenerovaných brownfieldů (16) se nachází v malých
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
661
municipalitách (do 5 tis. obyv.) mimo hlavní turistická a návštěvnická centra, v nichž je nabídka veřejných služeb
dosti omezená.
Kulturní objekty se nejčastěji vybudovaly na místech objektů, které dříve byly využívány pro aktivity zařazené
do terciálního sektoru, sektoru služeb (23) a do skupiny ostatní (20), kde nelze jednoznačně definovat sektorové
zařazení původní aktivity. Podle očekávání bylo nejvíce objektů (32) opuštěno v období let 1990–2000 změnou
politicko-ekonomického systému a regenerováno po roce 2010 (34), kdy se již propracoval systém vícezdrojového
financování zejména za přispění finančních prostředků z evropských fondů a dotačních programů jednotlivých
ministerstev a regionálních municipalit. Nemovitosti měly statut brownfield ponejvíce po dobu 10–20 let (22)
a původními vlastníky byly soukromé a veřejné instituce více méně ve stejném poměru. Tento poměr se upravil
před zahájením regenerace objektů, kdy se zvýšil poměr veřejného vlastníka objektu k soukromému na 3:1.
Na sledovaném souboru brownfieldů tak můžeme tvrdit, že změna majitele nemovitosti byla jednou z hlavních
příčin obnovy nevyužitých areálů. Tuto skutečnost dokládá důvod, proč vybrané objekty byly ponechány bez
užitku: u 38 objektů tomu bylo z ekonomických důvodů, kdy se jednalo o chátrající budovy na jejichž obnovu
chyběly finanční prostředky. 22 objektů z těchto 38 bylo v soukromém vlastnictví, přičemž 14 z 22 z nich před
regenerací prošlo změnou vlastníka ze soukromého na veřejný subjekt. Obdobný trend změny majitelů proběhl
také u brownfieldů (10), u nichž byly na vině jejich neutěšeného stavu nevyjasněné a problematické majetkové
a vlastnické vztahy. Objekty se staly brownfieldy také z důvodů přírodních katastrof (4) a ostatních důvodů
(ukončení činnosti, přesídlení, poškození apod.) (8).
Regenerované brownfieldy se nejčastěji transformovaly v muzea, galerie a expozice (23), v kulturní, komunitní
a multifunkční centra a kulturní domy (17), v kina, divadla a koncertní prostory (11) a na knihovny, archivy a jiné
(9). Velikostně se jednalo spíše o menší objekty do padesáti arů (45 objektů), které se nacházely ve velmi malé
vzdálenosti od centra municipality (radnice, obecní úřad): do dvou kilometrů to bylo 46 budov, nad tři kilometry
to bylo 14 objektů. Lokalizace brownfieldů vzhledem ke vzdálenosti ke krajskému městu (úřadu) a vzdálenosti
k nejbližšímu nájezdu na dálnici byla prostorově uniformní (až na jednu eventualitu, kdy se celkem 23 objektů
nacházelo mezi 10-30 km od dálničního přivaděče).
Podíváme-li se na objekty (17), které dnes slouží jako kulturní domy, kulturní, komunitní a multifunkční centra,
pak v přibližně 80 % jsou nyní tyto nemovitosti ve vlastnictví veřejného subjektu (příslušné obce), přičemž před
znovuvyužitím daného objektu to bylo jen v 35 %. Vždy se jednalo o rozlohou malé objekty v docházkové
vzdálenosti (do 2 km) od centra obce, které byly regenerovány povětšinou až po roce 2010. O značně zanedbané
stavby a areály, které byly opuštěné více jak 30 let se v 85 % musel opět postarat veřejný sektor, a to za pomoci
finančních prostředků z dotačních programů veřejných institucí nebo EU. Zajímavé je, že 11 původně
veřejných objektů bylo převedeno před regenerací do soukromých rukou, zatímco opačně to bylo 18 areálů.
Ze všech 60 brownfieldů byly jen 2 kontaminovány, oba sanoval veřejný sektor a oba se nacházejí na území
Ostravy. U 10 brownfieldů nebyly při regeneraci využity finanční prostředky z veřejných zdrojů, u zbývajících 50
objektů tomu bylo přesně naopak.
Zemědělské objekty byly průměrně nevyužívané 40 let, průmyslové 11 let a budovy, v nichž se dříve poskytovaly
služby 18 let. Skupina ostatních brownfieldů (20) tvořena 15 církevními a panskými areály byla opuštěná
průměrně 22 let. Areály rozlohou větší než jeden hektar jsou v poměru 4:1 ve vlastnictví soukromých
subjektů a jedná se o rozsáhlejší areály spojující více kulturních aktivit najednou obvykle kombinující venkovní
expozice s muzeem a interaktivními exponáty doplněné příležitostně divadelními a koncertními vystoupeními.
Co je ale zajímavé, je skutečnost, že čím dále od centra municipality se daný objekt nachází, tím častěji
je v soukromém vlastnictví a opačně. Další zajímavostí je, že čím dříve po roce 1989 byly brownfieldy
regenerovány, tím s větší pravděpodobností se jednalo o soukromý majetek. Doplňme poslední specifikum
regenerovaných brownfieldů za účelem kulturních aktivit a to tu, že soukromí majitelé využívají regenerované
budovy zejména pro muzejní a expoziční činnosti spojené s další doplňkovou činností (kavárna, restaurace,
penzion) a naproti tomu veřejnoprávní vlastníci využívají regenerované objekty nejčastěji v podobě komunitního
a kulturního centra a kulturního domu (celkem 13 objektů nacházejících se v nejužším centru obce).
Závěr
Výše uvedený text se pokusil na vybrané skupiny 60-ti regenerovaných brownfieldů lokalizovaných na území
České republiky, jejichž současné využití spadá do odvětví kultury, stanovit společné znaky a trendy, které jsou
těmto nemovitostem vlastní před procesem regenerace a/nebo po něm. Vhledem k malému počtu objektů nebyly
využity specifické a sofistikované metody statistické analýzy, ale obecné metody vědecké práce a analýzy
dat. Mezi zjištěnými závěry, které šlo jednoznačně definovat, patří: (1) vzdálenost regenerovaného kulturního
brownfieldu má souvislost v vlastnictvím, čím blíže centru municipality se daný objekt nachází, tím častěji
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
662
je ve veřejném vlastnictví a opačně, (2) soukromá iniciativa v regeneračním procesu byla výraznější
ve vzdálenější minulosti, naproti tomu regenerace brownfieldů v posledních letech byly řízena veřejnou institucí
a nakonec (3) soukromé subjekty využívají regenerované brownfieldy více jako muzea a expoziční prostory
zatímco veřejný subjekt dává přednost kulturním domům a multifunkčním centrům pro komunitní a kulturní
aktivity.
Odstranění lokálních negativních externalitních projevů, jež jsou s brownfieldy výrazně spjaty, lze dosáhnout
v podstatě pouze přeměnou brownfieldů v reurbanizované objekty, které prostřednictvím svého ekonomického
přínosu a tvorbou pozitivních externalit přispějí k rozvoji daného města či regionu a promítnou se do zvýšení
životního standardu, spokojenosti a kvality života jeho obyvatel (Turečková a Chmielová, 2018). Kulturní využití
opuštěných existujících areálů, budov a objektů tento přínos dále umocňuje, protože je významným faktorem
života občanské společnosti, který podstatnou mírou napomáhá její integraci jako celku. Přispívá k rozvoji
intelektuálního, emociálního a morálního kreditu každého občana a plní v tomto smyslu výchovně vzdělávací
funkci (MK ČR, 2015).
Literatura
[1] ALKER, S., JOY, V., ROBERTS, P., SMITH, N., (2000). The definition of brownfield. Journal of
Environmental Planning and Management, vol. 43, no. 1, pp. 49-69. ISSN: 0964-0568. DOI
10.1080/09640560010766.
[2] ANDRES, L., (2011). Alternative Initiatives, Cultural Intermediaries and Urban Regeneration: the Case of La
Friche (Marseille). European Planning Studies, vol. 19, no. 5, pp. 795-811.
[3] ANDRES, L., GRESILLON, B., (2011). Cultural brownfields in European cities: a new mainstream object
for cultural and urban policies. International Journal of Cultural Policy, vol. 19, no. 1, pp. 40-62.
[4] BERGATT JACKSON, J., VOTOČEK, J., (2010). Metodika inventarizace brownfieldů v úrovni ORP.
[online]. [cit. 2018-02-05]. Dostupné z: Dostupné z: http://www.usti-nadlabem.cz/files/Metodika.pdf.
[5] CzechInvest, (2008). Národní strategie regenerace brownfieldů. [online]. [cit. 2018-02-02]. Dostupné z:
http://www.cityinvestczech.cz/data/files/strategie-regenerace-vlada-1079.pdf.
[6] DUŽÍ, B., JAKUBÍNSKÝ, J., (2013). Dilemma of Brownfields Redevelopment in Post-Communist Cities.
The Case Study of Ostrava: the Czech Republic. Human Geographies, vol. 7, no. 2, pp 53-64. ISSN 1843-
6587.
[7] FERBER et al., (2006). Sustainable brownfield regeneration: CABERNET network report. Nottingham:
University of Nottingham.
[8] FRANTÁL, B., (2015). Have local government and public expectations of wind energy project benefits been
met? Implications for repowering schemes. Journal of Environmental Policy & Planning, vol. 17, no. 2, pp.
217-236. ISSN 1523-908X.
[9] GROTH, J., CORIJN, E., (2005). Reclaiming Urbanity: Indeterminate Spaces, Informal Actors and Urban
Agenda Setting. Urban Studies, vol. 42, no. 3, pp. 503-526.
[10]HEATHERINGTON, C., JORGENSEN, A., WALKER, S., (2019). Understanding landscape change in a
former brownfield site. Landscape research, vol. 44, no. 1. pp. 19-34. DOI 10.1080/01426397.2017.1374359.
[11]JACKSON, J., (2002). Urban Sprawl. Urbanismus a území rozvoj, vol. 5, no. 6. pp. 21-28.
[12]JAKOB, D., (2013). Reorganizing cultural policy as panacea for Berlin's urban and economic woes. Global
perspectives. New York: Routledge.
[13]KADEŘÁBKOVÁ B., PIECHA M., (2009). Brownfields: Jak vznikají a co s nimi. Praha: C.H.Beck. ISBN
978-80-7400-123-9.
[14]KIRSCHNER, V., (2006). Regenerace brownfields jako odpověď na zastavování krajiny kolem měst.
Urbanismus a územní rozvoj, vol. 9, no. 2, pp. 34–39. ISSN 1212-0855.
[15]KLÍMA, J., (2007). Deprimující zóna nebo brownfields? [online]. [cit. 2018-02-03]. Dostupné z:
http://denik.obce.cz/ go/clanek.asp?id=6291640.
[16]KLUSÁČEK, P., KREJČÍ, T., KUNC, J., MARTINÁT, S., NOVÁKOVÁ, E., (2011). The post-industrial
landscape in relation to local self-government in the Czech Republic. Moravian Geographical Reports, vol.
19, no. 4, pp. 8-28. ISSN 1210–8812.
[17]KRIVÝ, M., (2013). Don’t Plan! The Use of the Notion of ‘Culture’ in Transforming Obsolete Industrial
Space. International Journal of Urban and Regional Research, vol. 37, no. 5, pp. 1724-1746.
[18]KUDA, F., SMOLOVÁ, I., (2007). Technické a geografické aspekty integrace neprůmyslových brownfieldů
do území. Ostrava: VŠB - Technická univerzita Ostrava. ISBN 978-80-248-1371-4
[19]KUNC, J., TONEV, P., (2008). Funkční a prostorová diferenciace brownfields – příklad města Brna.
Regionální studia, vol. 2, no. 1, pp. 30-37. ISSN 1803-1471.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
663
[20]KUNC, J., MARTINAT, S., TONEV, P., FRANTAL, B. (2014). Destiny of urban brownfields: Spatial
patterns and perceived consequences of post-socialistic deindustrialization. Transylvanian Review of
Administrative Sciences, vol. 10, no. 41, pp. 109-128.
[21]MacGREGOR PELIKÁNOVÁ, R., (2019). Corporate Social Responsibility Information in Annual Reports
in the EU – Czech Case Study. Sustainability, no. 11, pp. 237.
[22]MARKOVÁ, B., SLACH, O., (2013). Governance kulturou tažené urbánní regenerace: Případová studie
Černá louka v Ostravě. Sociální studia, vol. 10, no. 4, pp. 127-142. ISSN: 1214-813X.
[23]MARKUSEN, A., GADWA, A., (2010). Arts and Culture in Urban or Regional Planning: A Review and
Research Agenda. Journal of Planning Education and Research, vol. 29, no. 3, pp. 379-391. ISSN: 0739-
456X.
[24]MARTINÁT, S. et al., (2015). Spatial relations and perception of brownfields in old industrial region: case
study of Svinov (Ostrava, Czech Republic). Organization and Environment, vol. 27, no. 2, pp. 181-201. ISSN:
1086-0266.
[25]MELECKÝ, L., (2013). Use of DEA Approach to Measuring Efficiency Trend in Old EU Member States. In:
Liberec Economic Forum 2013: proceedings of the 11th international konference. Liberec: Technical
University of Liberec, 2013, pp. 381-390. ISBN 978-80-7372-953-0.
[26]Ministerstvo kultury ČR, 2015. Státní kulturní politika na léta 2015 – 2020. [online]. [cit. 2018-02-09].
Dostupné z: https://www.databaze-strategie.cz/cz/mk/strategie/statni-kulturni-politika-na-leta-2015-2020-s-
vyhledem-do-roku-2025?typ=download.
[27]NAVRATIL, J., PICHA, K., MARTINAT, S., NATHANAIL, P. C., TURECKOVA, K., HOLESINSKA, A.,
(2018). Resident’s preferences for urban brownfield revitalization: Insights from two Czech cities. Land Use
Policy, vol. 76, no. 1, pp. 224-234. ISSN: 0264-8377. DOI 10.1016/j.landusepol.2018.05.013.
[28]OSMAN C, et al., (2015) Integrity of the yeast mitochondrial genome, but not its distribution and inheritance,
relies on mitochondrial fission and fusion. Proc Natl Acad Sci U S A, vol. 112, no. 9, pp. 947-956. ISSN 0027-
8424.
[29]PAKŠIOVÁ, R., (2016) Reporting of non-financial information on companies in the context of sustainable
development in Slovakia. In: Účetnictví a auditing v procesu světové harmonizace. Mezinárodní vědecká
konference. Praha: Vysoká škola ekonomická v Praze, Nakladatelství Oeconomica, pp. 153-160.
[30]RYDVALOVÁ, P., ŽIŽKA, M., (2006). Regenerace brownfieldu: studie proveditelnosti. Liberec: VÚTS.
ISBN 80-239-7245-6.
[31]SAIN, M, BUKVIC, I. B., HARSANJI, M., (2018). Economic analysis of brownfield investments in cultural
and creative industries. In: 7th International scientific symposium economy of eastern Croatia – Vision and
Growth. Osijek: University J. J. Strossmayer, pp. 670-678. ISSN: 1848-9559.
[32]SMOLÍK, D., (2003). Některé ekonomicko ekologické problémy využití bývalých průmyslových ploch na
území Ostravsko-karvinského regionu. Ekonomická revue, vol. 6, no. 2, pp. 96-99. ISSN 1212-3951.
[33]STANÍČKOVÁ, M., (2015). Classifying The EU Competitiveness Factors using Multivariate Statistical
Methods. In: 2nd Global Conference on Business, Economics and Management and Tourism. Procedia
Economics and Finance, vol. 23, pp. 313-320. ISSN 2212-5671.
[34]TUREČKOVÁ, K., CHMIELOVÁ, P., 2018. Brownfieldy v regionálním rozvoji a v externalitní teorii. In
XXI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Sborník příspěvků. Brno: Masarykova univerzita, pp.
302-308. ISBN 978-80-210-8969-3.
[35]TUREČKOVÁ, K., NEVIMA, J., (2018). Perceiving the impact of brownfields on the real estate prices: a
case study from four locations in the Czech Republic. Geographia Technica, vol. 13, no. 2, pp. 138-151. ISSN
2065-4421. DOI 10.21163/GT_2018.132.11.
[36]TUREČKOVÁ, K., NEVIMA, J., ŠKRABAL, J., MARTINÁT, S., (2018). Uncovering patterns of location
of brownfields to facilitate their regeneration: Some remarks from the Czech Republic. Sustainability, vol. 10,
no. 6, pp. 224-234. ISSN: 2071-1050. DOI 10.3390/su10061984.
[37]VOJVODÍKOVÁ, B., et al., (2014). Brownfieldy – a co s nimi souvisí. Praha: European Science and Art
Publishing. ISBN 978-80-87504-23-9.
[38]VRÁBLÍK, P. et al., (2009). Metodika revitalizace území pro hospodářský, sociální a environmentální rozvoj
v postižených regionech. [online]. Dostupné na: http://fzp.ujep.cz/projekty/wd-44-07-1/dokumenty/dc03
/DC003_Metodika_revitalizace_uzemi.pdf. [cit. 2019-02-22].
Tento článek vznikl za podpory projektu SGS/xx/2019 „Brownfieldy v urbánním a rurálním prostoru:
geografické, ekonomické, podnikatelské a veřejnosprávní souvislosti a jejich význam pro regionální rozvoj
(BURAN 2)".
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
664
Tab. A: Zjednodušená tabulka regenerovaných brownfieldů v odvětví kultury v České republice
Zdroj: veřejně dostupné zdroje, vlastní zpracování a úprava (2019)
Brownfield
Počet
obyvatelv
lokální
municipalitě
Kraj
Původní
využití
brownfieldu
Období
vzniku
brownfieldu
Stáří
brownfieldu
Důvod
chátrání
nemovitosti
Původní
majitel
brownfieldu
Období
zahájení
regenerace
brownfieldu
Novýúčel
browfnieldu
Současný
majitel
nemovitosti
Rozloha
nemovitosti
Kontaminac
e
nemovitosti
Použití
veřejných
dotacípři
regeneraci
brownfieldu
Vzdálenost
nemovitosti
odcentra
municipality
Vzdálenost
brownfieldu
kdálnici
Vzdálenost
brownfieldu
ke
krajskému
úřadu
Dostupnost
veřejných
služebv
lokální
municipalitě
Atraktivita
místní
lokality
1 5001-10000 Moravskoslezský služby po roce 2000 do 10 let opuštěný objekt z ekonomických důvodů soukromý po roce 2010 3 veřejný do 0,5 ha ne ano do 1 km do 30 km do 50 km 1 3
2 5001-10000 Královehradecký služby 1990-2000 do 30 let opuštěný objekt z ekonomických důvodů soukromý po roce 2010 2 soukromý do 1 ha ne ne 3-5 km do 50 km do 50 km 2 1
3 nad 100001 Liberecký služby 1990-2000 do 20 let opuštěný objekt z ekonomických důvodů soukromý po roce 2010 2 veřejný do 1 ha ne ano 1-2 km do 10 km do 10 km 1 1
4 5001-10000 Jihomoravský služby 1990-2000 do 20 let opuštěný objekt z ekonomických důvodů soukromý po roce 2010 2 veřejný do 0,1 ha ne ano do 1 km do 30 km do 30 km 2 2
5 10001-100000 Jihočeský průmysl 1990-2000 do 20 let opuštěný objekt z ekonomických důvodů soukromý 2000-2010 3 veřejný do 0,5 ha ne ano do 1 km do 10 km nad 50 km 1 1
6 do 1000 Plzeňský zemědělství před rokem 1990 nad 30 let nevyjasněné vlastnické vztahy/změna vlastníka soukromý 2000-2010 4 veřejný do 1 ha ne ne 1-2 km nad 50 km do 30 km 2 3
7 do 1000 Středočeský zemědělství před rokem 1990 nad 30 let opuštěný objekt z ekonomických důvodů veřejný 2000-2010 2 veřejný do 0,5 ha ne ano do 1 km do 30 km nad 50 km 3 3
8 5001-10000 Jihomoravský služby 1990-2000 do 20 let přírodní katastrofa veřejný po roce 2010 2 veřejný do 0,5 ha ne ne do 1 km do 50 km do 50 km 3 3
9 do 1000 Královehradecký ostatní 1990-2000 do 30 let opuštěný objekt z ekonomických důvodů veřejný po roce 2010 1 soukromý do 0,5 ha ne ano do 1 km do 30 km nad 50 km 2 1
10 5001-10000 Vysočina služby 1990-2000 do 20 let opuštěný objekt z ekonomických důvodů soukromý 2000-2010 3 soukromý do 0,1 ha ne ano nad 5 km nad 50 km nad 50 km 2 2
11 10001-100000 Karlovarský ostatní po roce 2000 do 10 let přírodní katastrofa soukomý po roce 2010 1 veřejný do 0,1 ha ne ano do 1 km do 30 km do 30 km 1 1
12 do 1000 Jihočeský služby 1990-2000 do 10 let nevyjasněné vlastnické vztahy/změna vlastníka soukromý 2000-2010 2 veřejný do 0,5 ha ne ano do 1 km nad 50 km nad 50 km 3 3
13 1001-5000 Olomoucký služby před rokem 1990 nad 30 let nevyjasněné vlastnické vztahy/změna vlastníka soukromý 2000-2010 1 veřejný do 0,1 ha ne ano nad 5 km nad 50 km nad 50 km 2 2
14 nad 100001 Moravskoslezský průmysl 1990-2000 do 20 let opuštěný objekt z ekonomických důvodů soukromý po roce 2010 3 veřejný nad 1 ha ano ano 3-5 km do 10 km do 10 km 1 1
15 5001-10000 Královehradecký ostatní 1990-2000 do 30 let ostatní veřejný po roce 2010 1 soukromý nad 1 ha ne ano do 1 km nad 50 km nad 50 km 1 1
16 10001-100000 Královehradecký ostatní před rokem 1990 nad 30 let ostatní veřejný 2000-2010 1 veřejný do 0,1 ha ne ano do 1 km do 10 km do 10 km 1 1
17 1001-5000 Ústecký zemědělství po roce 2000 do 20 let přírodní katastrofa veřejný po roce 2010 1 soukromý do 0,1 ha ne ano do 1 km do 30 km do 50 km 1 1
18 10001-100000 Moravskoslezský ostatní před rokem 1990 nad 30 let opuštěný objekt z ekonomických důvodů veřejný po roce 2010 4 soukromý do 0,1 ha ne ano 1-2 km do 50 km do 50 km 1 3
19 nad 100001 Moravskoslezský průmysl před rokem 1990 do 30 let opuštěný objekt z ekonomických důvodů soukromý po roce 2010 4 veřejný do 0,1 ha ano ano 1-2 km do 10 km do 10 km 1 1
20 10001-100000 Liberecký ostatní 1990-2000 do 30 let opuštěný objekt z ekonomických důvodů veřejný po roce 2010 2 veřejný do 0,1 ha ne ano do 1 km nad 50 km nad 50 km 1 1
21 1001-5000 Moravskoslezský služby 1990-2000 do 30 let opuštěný objekt z ekonomických důvodů soukromý po roce 2010 3 soukromý do 0,1 ha ne ano do 1 km do 30 km do 30 km 3 2
22 1001-5000 Pardubický zemědělství před rokem 1990 nad 30 let nevyjasněné vlastnické vztahy/změna vlastníka veřejný po roce 2010 2 soukromý do 0,5 ha ne ano 1-2 km do 50 km do 30 km 2 1
23 10001-100000 Jihomoravský ostatní 1990-2000 do 20 let opuštěný objekt z ekonomických důvodů veřejný po roce 2010 2 veřejný do 0,5 ha ne ano do 1 km do 50 km nad 50 km 2 1
24 10001-100000 Liberecký ostatní 1990-2000 do 20 let opuštěný objekt z ekonomických důvodů veřejný po roce 2010 1 veřejný do 0,1 ha ne ano 3-5 km do 50 km nad 50 km 1 1
25 nad 100001 Jihomoravský průmysl 1990-2000 do 10 let opuštěný objekt z ekonomických důvodů veřejný 2000-2010 2 veřejný do 0,5 ha ne ano nad 5 km do 30 km do 10 km 1 1
26 nad 100001 Moravskoslezský ostatní 1990-2000 do 20 let ostatní veřejný po roce 2010 2 soukromý do 0,5 ha ne ano nad 5 km do 10 km do 10 km 1 1
27 nad 100001 Jihomoravský ostatní 1990-2000 do 10 let opuštěný objekt z ekonomických důvodů soukromý 2000-2010 1 veřejný do 0,5 ha ne ne 3-5 km do 30 km do 10 km 1 2
28 nad 100001 Moravskoslezský průmysl 1990-2000 do 10 let opuštěný objekt z ekonomických důvodů veřejný před rokem 2000 2 soukromý nad 1 ha ne ne 3-5 km do 10 km do 10 km 2 1
29 1001-5000 Olomoucký ostatní 1990-2000 do 20 let nevyjasněné vlastnické vztahy/změna vlastníka veřejný 2000-2010 2 soukromý do 0,1 ha ne ano nad 5 km nad 50 km do 30 km 3 3
30 nad 100001 Liberecký průmysl 1990-2000 do 10 let nevyjasněné vlastnické vztahy/změna vlastníka soukromý před rokem 2000 3 soukromý nad 1 ha ne ne 1-2 km do 30 km do 10 km 1 1
31 5001-10000 Liberecký služby po roce 2000 do 10 let opuštěný objekt z ekonomických důvodů veřejný 2000-2010 4 veřejný do 0,5 ha ne ano do 1 km do 30 km do 50 km 1 1
32 1001-5000 Liberecký ostatní 1990-2000 do 20 let opuštěný objekt z ekonomických důvodů veřejný 2000-2010 4 veřejný do 0,1 ha ne ano do 1 km do 30 km nad 50 km 3 2
33 do 1000 Liberecký zemědělství před rokem 1990 nad 30 let opuštěný objekt z ekonomických důvodů veřejný po roce 2010 3 veřejný do 0,1 ha ne ano 1-2 km do 50 km do 30 km 3 2
34 5001-10000 Moravskoslezský zemědělství 1990-2000 do 30 let opuštěný objekt z ekonomických důvodů soukromý po roce 2010 4 soukromý nad 1 ha ne ne 3-5 km do 30 km do 50 km 1 2
35 5001-10000 Liberecký ostatní před rokem 1990 nad 30 let nevyjasněné vlastnické vztahy/změna vlastníka smíšené 2000-2010 2 veřejný do 0,5 ha ne ano do 1 km do 50 km nad 50 km 1 2
36 nad 100001 Liberecký průmysl 1990-2000 do 10 let opuštěný objekt z ekonomických důvodů soukromý před rokem 2000 2 soukromý nad 1 ha ne ano 1-2 km do 30 km do 10 km 1 1
37 do 1000 Liberecký služby po roce 2000 do 10 let opuštěný objekt z ekonomických důvodů veřejný po roce 2010 3 veřejný do 0,5 ha ne ano do 1 km nad 50 km do 50 km 3 1
38 nad 100001 hl. m. Praha služby po roce 2000 do 20 let nevyjasněné vlastnické vztahy/změna vlastníka soukromý po roce 2010 3 veřejný do 0,5 ha ne ano 1-2 km do 10 km do 30 km 1 3
39 1001-5000 Královéhradecký zemědělství před rokem 1990 nad 30 let opuštěný objekt z ekonomických důvodů veřejný po roce 2010 4 veřejný do 0,5 ha ne ano do 1 km nad 50 km nad 50 km 2 2
40 10001-100000 Plzeňský služby před rokem 1990 do 30 let nevyjasněné vlastnické vztahy/změna vlastníka veřejný po roce 2010 2 veřejný do 0,1 ha ne ano do 1 km do 50 km do 50 km 1 1
41 1001-5000 Liberecký průmysl po roce 2000 do 10 let opuštěný objekt z ekonomických důvodů soukromý 2000-2010 2 soukromý do 0,5 ha ne ne 3-5 km nad 50 km do 50 km 2 2
42 1001-5000 Liberecký ostatní před rokem 1990 nad 30 let ostatní veřejný 2000-2010 4 veřejný do 0,5 ha ne ano nad 5 km do 30 km do 30 km 2 2
43 do 1000 Jihomoravský služby před rokem 1990 do 20 let opuštěný objekt z ekonomických důvodů veřejný 2000-2010 4 soukromý do 0,1 ha ne ano do 1 km do 30 km do 50 km 3 3
44 10001-100000 Liberecký služby před rokem 1990 do 20 let opuštěný objekt z ekonomických důvodů soukromý před rokem 2000 2 veřejný do 0,5 ha ne ano do 1 km do 50 km nad 50 km 1 3
45 do 1000 Moravskoslezský služby 1990-2000 do 20 let opuštěný objekt z ekonomických důvodů soukromý 2000-2010 2 veřený do 1 ha ne ano 1-2 km do 30 km do 50 km 3 3
46 do 1000 Karlovarský služby před rokem 1990 nad 30 let opuštěný objekt z ekonomických důvodů veřejný po roce 2010 4 veřejný nad 1 ha ne ano do 1 km do 30 km do 30 km 3 2
47 do 1000 Olomoucký služby 1990-2000 do 30 let opuštěný objekt z ekonomických důvodů soukromý po roce 2010 3 veřejný do 0,5 ha ne ne do 1 km do 10 km do 30 km 3 3
48 1001-5000 Olomoucký ostatní 1990-2000 do 20 let nevyjasněné vlastnické vztahy/změna vlastníka veřejný 2000-2010 2 soukromý do 0,1 ha ne ano nad 5 km nad 50 km do 30 km 3 3
49 do 1000 Karlovarský průmysl 1990-2000 do 30 let opuštěný objekt z ekonomických důvodů soukromý po roce 2010 2 soukromý do 1 ha ne ano do 1 km do 30 km do 30 km 3 2
50 do 1000 Jihočeský služby před rokem 1990 do 30 let opuštěný objekt z ekonomických důvodů soukromý po roce 2010 2 soukromý do 1 ha ne ano do 1 km do 30 km nad 50 km 3 3
51 1001-5000 Olomoucký ostatní 1990-2000 do 20 let opuštěný objekt z ekonomických důvodů soukromý po roce 2010 4 veřejný do 0,1 ha ne ano do 1 km nad 50 km do 30 km 3 3
52 10001-100000 Královehradecký ostatní před rokem 1990 nad 30 let ostatní veřejný 2000-2010 1 veřejný do 0,1 ha ne ano do 1 km do 10 km do 10 km 1 1
53 do 1000 Karlovarský ostatní před rokem 1990 do 20 let přírodní katastrofa veřejný 2000-2010 3 soukromý nad 1 ha ne ano 1-2 km do 30 km do 30 km 3 3
54 do 1000 Ústecký služby před rokem 1990 do 30 let ostatní veřejný po roce 2010 3 veřejný do 0,5 ha ne ano do 1 km do 30 km do 50 km 3 3
55 1001-5000 Ústecký ostatní před rokem 1990 do 30 let ostatní veřejný 2000-2010 2 veřejný do 0,5 ha ne ano 1-2 km do 50 km nad 50 km 2 3
56 1001-5000 Středočeský ostatní po roce 2000 do 10 let ostatní veřejný po roce 2010 3 veřejný do 0,1 ha ne ano do 1 km do 30 km do 50 km 2 2
57 1001-5000 Moravskoslezský služby 1990-2000 do 20 let opuštěný objekt z ekonomických důvodů veřejný po roce 2010 3 veřejný do 0,5 ha ne ano do 1 km do 10 km do 10 km 2 3
58 do 1000 Jihočeský služby 1990-2000 do 20 let opuštěný objekt z ekonomických důvodů soukromý po roce 2010 3 veřejný do 0,1 ha ne ne do 1 km do 50 km do 30 km 3 2
59 1001-5000 Zlínský služby 1990-2000 do 30 let opuštěný objekt z ekonomických důvodů soukromý po roce 2010 3 veřejný do 0,5 ha ne ano do 1 km do 50 km do 50 km 3 3
60 10001-100000 Pardubický průmysl 1990-2000 do 20 let opuštěný objekt z ekonomických důvodů soukromý 2000-2010 3 veřejný do 1 ha ne ano do 1 km do 50 km nad 50 km 1 2
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
665
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-9268-2019-84
CURRENT USE OF FORMER COMMUNIST AGRICULTURAL
PROPERTIES IN SOUTH BOHEMIA
Současné využití komunistických zemědělských areálů v jižních
Čechách
TOMÁŠ KREJČÍ
JOSEF NAVRÁTIL
STANISLAV MARTINÁT
KAMIL PÍCHA
PETR KLUSÁČEK
ROBERT OSMAN
JAROSLAV ŠKRABAL
Oddělení environmentální geografie
Ústav geoniky AV ČR, v.v.i.
Department of Environmental Geography
Institute of Geonics of the CAS
 Drobného 28, 602 00 Brno, Czech Republic
E-mail: tomas.krejci@ugn.cas.cz, josefnav@gmail.com, stanislav.martinat@ugn.cas.cz,
kamil.picha@centrum.cz, petr.klusacek@ugn.cas.cz, robert.osman@ugn.cas.cz, skrabal18@seznam.cz
Annotation
Although agriculture is considered a „traditional” or even „traditionalist” branch of economy, it is recently
undergoing a rapid change along the development of production technologies. In East and Central Europe, these
changes are significantly modified by processes of privatisation and profound changes in grant policies. The aim
of the paper is to contribute to understanding of the changes in the use of ubiquitous premises of former communist
co-operative farms and state farms in the Czech countryside. The changes in utilisation have been followed due to
a newly developed database of these premises in 1989 comprising of available maps and aerial images.
Geographically, our sample survey of the process focuses on the areas of South Bohemian Region. Altogether,
2,206 premises with a total area of 4,646 hectares have been identified. Currently, only their 59% share is used
for varied agricultural purposes, 23 % is used for non-agricultural purposes and 18 % is abandoned and
neglected. The distribution does not depend on the original use of the premises. The non-agricultural re-use of the
property serves as housing and industrial sites.
Key words
brownfields, agriculture, land-use change
Anotace
Přestože je zemědělství považováno za „tradiční“ až „tradicionalistické“ hospodářské odvětví, prochází rychlou
změnou společně s posuny v technologiích produkce, a v případě střední a východní Evropy jsou tyto změny
výrazně modifikovány procesy privatizace a hlubokých změn v dotační politice. Cílem tohoto příspěvku je přispět
k poznání změn, ke kterým došlo v těchto souvislostech ve využití na venkově „všudypřítomných“ areálů bývalých
JZD a státních statků. Tato změna byla sledována na základě nově vytvořené databáze těchto areálů v roce 1989
podle dostupných map a ortofotosnímků a výběrového šetření jejich současného využití na území Jihočeského
kraje. Identifikováno bylo 2206 areálů o celkové rozloze 4 646 ha. Z nich v současnosti pro různé zemědělské
činnosti slouží jen 59 %, nezemědělskému využití slouží 23 % a 18 % je opuštěno a chátrá. Toto rozdělení je
nezávislé na původním využití areálů. Hlavními nezemědělskými využitími jsou bydlení a průmysl.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
666
Klíčová slova
brownfield, zemědělství, změny využití území
JEL classification: R58, Q13, P31.
1. Introduction
The agriculture in the Czech Republic has recently been under pressure to reduce its food production and to replace
it with some other, non-food activities or changes in food activities. Czech agriculture was not able to compete
with the western agriculture model (Doucha & Divila, 2008) after the fall of the Communism era in 1989.
Considering the current agricultural sector of the Czech Republic as a whole, since 1990, its gross agriculture
production has decreased by 31% to CZK 17.4 thousand (per 1 hectare of agriculture land in fixed prices of 1989),
cattle numbers were reduced by 61%, pig numbers went down by 67%, sowing areas of common crops such as
potatoes has also dramatically decreased while, on the other hand, the sowing areas of energy crops significantly
increased (Martinat et al., 2016).
Agriculture in the Czech Republic has been dramatically influenced by the restitution and privatization processes
since 1991 and, even more, by substantial cuts of state subsidies in 1993. These changes resulted in an intensive
fall in agricultural employment and drop in agricultural share on GDP (Doucha & Divila, 2008). While in 1991,
more than 0.5 million people found their jobs in agriculture, ten years later (2001) it was less than 200 thousand
and nowadays less than 100 thousand. Currently, GDP share of agriculture oscillates around 2.5%. Process of
privatization and restitution of the agricultural land and properties was extremely quick and resulted in millions of
new land owners. However, the assumption of quick growth of commercial family farms did not fulfill (Bezemer,
2000) as majority of former small land owners already died and their heirs frequently moved to cities and were
not interested in agriculture practice. Thus, agricultural land has been cultivated particularly by large companies
that hire or buy land up and only about 13% is cultivated by family farmers (Doucha & Divila, 2008). Czech
agricultural sector is currently dominated by large agricultural companies (ÚZEI, 2010), commonly having no
direct relation to the location where the agricultural farms are situated.
Besides the large agri-companies, many of collective farms still exist but their legal status has changed (Bezemer,
2000; Doucha & Divila, 2008). These collective farms have been generally transformed into a corporate types of
farms: enterprises with a legal label of partnerships, joint-stock companies or limited liability companies. Despite
the unity, corporate farms are suffering from low profitability, high debts, and high liquidation or bankruptcy rates
(Bezemer et al., 2006) resulting in decrease in their numbers (ÚZEI, 2010). Economically not so effective
organizational structures of agricultural companies (collective ownership, large plots of land), changes in land
ownership and general decrease of agriculture (Martinat et al., 2017) led to the occurrence of a range of unused or
underused buildings and premises in rural space (Skala et al., 2013). They are usually large-scale buildings (e.g.
barns, grain silos, storehouses, mill houses, cowsheds, calf houses, pigsties, etc.) also posing a very low investment
potential, being commonly contaminated and not immediately exploitable (Svobodova & Veznik, 2009). It would
be difficult to utilize them due to new and modern technologies in agriculture as well as its marginal locations
away from developing areas (Skala et al., 2013). According to the results of the CzechInvest Agency survey,
agricultural premises are the most abandoned properties in the Czech Republic (CzechInvest, 2008).
The de-agrization of the Czech agricultural sector is a deep process. Ways of more viable development of postcommunist
agriculture and sustainable improvement of the quality of life in the countryside has been widely
searched since 1995. National subsidies granted in 1995-1997 changed in 1998 to the pre-EU-access support. In
2004, the Czech Republic finally became a member of the European Union, therefore, falling under the Common
Agricultural Policy (CAP). Since the new millennium the CAP has been the most influential factor in the Czech
agriculture (Veznik & Konecny, 2011) as well as in other Central and Eastern European Countries (Kantar &
Svrznjak, 2017; Kebza, 2018). Subsidies were intended to make agriculture competitive within the framework of
the agricultural multifunctionality concept (Hrabak & Konecny, 2018). Operational grants are usually the only
way to keep economies of agricultural farms in profit (ÚZEI, 2010). Though, such development aid was aimed on
diversification in agricultural production and favored especially growing purpose-grown energy crops (e.g. oilseed
rape) or growing crops grown specifically for the use in anaerobic digestion (corn maize, fodder plants, etc.)
(Martinat et al., 2016). The result was the transition of large arable lands into permanent grasslands. Nowadays,
competitiveness of the Czech agriculture is given by very low cost of labor work (around a third compare to EU15)
and very low cost of land prices (around a fifth compare to EU15) (ÚZEI, 2010).
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
667
Agricultural properties under our interest had been built during the era of collectivization in 1950s-1980s
(Halamska, 2008) in almost all Czech, Moravian and Silesian villages following the Soviet model “one village =
one farm”. The cooperative farm had become a central point of village life as peasants who contributed their land
were made to join the collective farm and “everyone” in the village either worked in the collective farm or had
close relatives working there. The extent and the structure of agriculture has been completely transformed,
mirroring the situation of the use of the communist agricultural properties (Klusacek et al., 2013). Nonetheless,
our knowledge of the above profound changes is very rare compared to the abundance of studies on urban space
recycling that were recently conducted. That is why we started to focus on a study of changes in properties use in
rural space. The aim of this contribution is to find out what are the current new uses of selected sample of
communist agricultural properties. The selected area of study was the region of South Bohemia.
2. Methods
To fulfil the aim above, we had to undertake several steps. Firstly, the identification and the current use of the
former communist agricultural properties from the late 1980s had to be conducted in the region of South Bohemia.
Identification of communist agricultural properties was done by researching basic topographic maps of
Czechoslovakia in 1:25,000 ratio from late 1980s and the first half of 1990s where the agricultural use of properties
was classified into 11 categories:
 Agricultural farm,
 cowshed,
 pigsty,
 sheepfold,
 poultry farm,
 horticulture,
 stud farm,
 hay shed,
 shed,
 silo,
 breeding station.
As not all agricultural properties had to be then labelled, we further used black and white prints of aerial images
from early 1990s to find out other agricultural properties in each village. Location of all studied agricultural
properties were digitalized in GIS - polygons of areas with buildings with agricultural use and its intensively
cultivated surroundings (identified from the aerial images). Thus, the database of all communist agricultural
properties of the South Bohemian Region was completed.
To find out the present use of the properties, 25% of the latter was randomly selected for a visit. These premises
were divided into three groups: i) premises with an agricultural use, ii) premises with a non-agricultural use, iii)
premises without any use (brownfields). Further, we tested if there are any differences between these three types
of new uses and the types of uses in 1989. Chi square test was employed.
Non-agricultural uses consist of:
 Truck transport, garage, scrapyard,
 energy (photovoltaic, biogas, other energy),
 housing,
 industry,
 civic amenities and tourism,
 other services,
 non-agricultural warehouses.
For agricultural use we used these categories:
 Technical facilities,
 breeding,
 services for agriculture,
 complex agriculture (it was not possible to distinguish individual types),
 agricultural warehouses.
All data were added to the database and numerically calculated.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
668
3. Results and Discussion
We have identified 2,206 premises of agricultural properties within the South Bohemian Region which occupied
circ. 4,646 ha of land by the end of 1980s. Majority of these premises were labelled „agricultural” and the use was
combined or unknown for authors of maps we used. One fifth of such premises of agricultural properties were
cowsheds (Table 1).
Tab. 1: The shares of premises types of agricultural properties in 1989 (n = 2,206).
type of use in 1989
percent of
premises
agricultural premises 60.4%
cowshed 20.1%
pigsty 5.7%
sheepfold 0.9%
dairy farm 6,3%
horticulture 1.8%
stud farm 1.3%
hay shed 0.9%
silo 2.2%
breeding station 0.2%
unknown 0.4%
Source: own work
The reasearch of the current use of the above identified premises consisted of 25% (575) randomly selected sample
out of all (2,206) agricultural properties found. The narrowed research also discovered a diverse use of such
properties increasing the number of premises to 688. More than half (59%) of the current uses was found to remain
agricultural (Figure 1). That means, that 41% (two fifths of former communist agricultural properties) has other
than agricultural use. 23% of them are linked to non-agricultural use and 18% are premises with no use, abandoned,
neglected and gradually falling into ruin. Thus, the non-agricultural or unused premises are quite common in
former agricultural properties. Agricultural practice presents a great difficulty to operate the former premises due
to a rapid process of modernization or specialization happening in agriculture (Skala et al., 2013).
Fig. 1: The structure of the present (2018) use of 688 premises of agricultural properties established before
1989.
Source: own work from researched data
Chi-square test (Chi-square = 7.19; d.f. = 18; p= 0.51) presenting that there is no difference in distribution of
agricultural, non-agricultural and any other use between the types of use in 1989, hence, it can be concluded that
there is no influence of former use on the present use in the above three analysed categories.
59%23%
18%
agricultural use non-agricultural use brownfields
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
669
When we look closer to the structure of non-agricultural use of former communist agricultural properties, we found
that their most common new use is housing (Figure 2). This is the case especially of sole stud buildings, particularly
cowsheds in smaller villages and farmhouses, that had become part of cooperative premises after collectivization.
The second common use is an industrial use. In many cases we are talking about small industry of family
businesses but new investments into large new firms can be found in our sample as well. In many cases the use of
former agricultural properties was found in woodworking industry. Relatively great share has also been found for
uses of civic amenities and tourism, as it has been already mentioned by Frantal et al. (Frantal et al., 2013).
Interesting fact is also in the “energy” use of agricultural premises – bio-gas production reshapes the agricultural
production (Ciervo & Schmitz, 2017; Van der Horst et al., 2018) and is very popular among Czech farmers (Frantal
& Prousek, 2016; Martinat et al., 2016).
59% of studied agricultural properties established before 1989 are now used for agricultural purposes. Most of
them (Figure 3) are used for animal husbandry (42%). Other large part of the sample consists of premises with
combined use. Only small number of premises have specific use as agricultural warehouses, technical facilities
and services for agriculture.
Fig. 2: The structure of present (2018) use for non-agricultural premises of agricultural properties
established before 1989.
Source: own work from researched data
13%
6%
26%
28%
14%
5%
8%
truck transport, garage, scrapyard
energy
housing
industry
civic amenities and tourism
other services
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
670
Fig. 3: The structure of present (2018) use of agricultural premises of agricultural properties established
before 1989.
Source: own work from researched data
4. Conclusion
Based on the quantitative evaluation of former and current use of the premises after communist agricultural
cooperatives and state farms in the area of the South Bohemian Region presented that utilisation of these premises
is significantly diversified. Agriculture is still the most prevailing way of their use; however, this is only the case
in slightly more than half of the number of these premises (59%). Unused and abandoned premises are gradually
becoming an issue for the countryside. This type forms, according to our sample analysis, 18% of their total.
The degree of abandonment does not differ among former types of agricultural use. Transformation or
development of the countryside away from its agricultural heritage is visible in the new structure of new nonagricultural
uses of these premises. Its share of 26% (of the whole non-agricultural use) is utilised for housing and
28% for various industries that is dominated by small crafts, light industries, wood-processing industries and
garages.
Literature
[1] BEZEMER, D. J., (2000). Limitations on de-collectivisationin Central European agriculture. In Tinbergen
Institute Discussion Papers, pp. 29. Amsterdam: Tinbergen Institute.
[2] BEZEMER, D. J., STANIKUNAS, D., ZEMECKIS, R., (2006). Decline of corporate enterprises in t
ransitional agriculture: Evidence from Lithuania. Comparative Economic Studies, vol. 48, pp. 156-182. ISSN
0888-7233.
[3] CIERVO, M., SCHMITZ, S., (2017). Sustainable biofuel: A question of scale and aims. Moravian
Geographical Reports, vol. 25, no. 4, pp. 220-233. ISSN 1210–8812. DOI 10.1515/mgr-2017-0019.
[4] CZECHINVEST. (2008). Základní statistické výsledky Vyhledávací studie brownfieldů. Ministerstvo
průmyslu a obchodu, Praha. [online]. [2018-03-22]. Retrieved from: www.czechinvest.org/data/files/nsb-
595.pdf.
[5] DOUCHA, T., DIVILA, E., (2008). Changes in Czech agriculture in the years 1990–2005. In Bański,J.,
Bednarek, M. (eds.). Contemporary changes of agriculture in East-Central Europe. Warsaw: Polish
Geographical Society, pp. 73-96. ISBN 978-83-924797-6-5.
[6] FRANTAL, B., KUNC, J., NOVAKOVA, E., KLUSACEK, P., MARTINAT, S., OSMAN, R., (2013).
Location matters! Exploring brownfields regeneration in a spatial context (A case study of the South Moravian
Region, Czech Republic). Moravian Geographical Reports, vol. 21, no. 2, pp. 5-19. ISSN 1210–8812.
[7] FRANTAL, B., PROUSEK, A., (2016). It's not right, but we do it. Exploring why and how Czech farmers
become renewable energy producers. Biomass & Bioenergy, vol. 87, pp. 26-34. ISSN 0961-9534. DOI
10.1016/j.biombioe.2016.02.007.
8%
42%
2%
39%
9%
technical facilities breeding
services for agriculture complex agriculture
agricultural warehouses
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
671
[8] HALAMSKA, M., (2008). Changing property structures in Central European agriculture in the process of
decollectivisation: The social aspects of appropriation. Eastern European Countryside, vol. 14, pp. 7-25. ISSN
2300-8717.
[9] HRABAK, J., KONECNY, O., (2018). Multifunctional agriculture as an integral part of rural development:
Spatial concentration and distribution in Czechia. Norsk Geografisk Tidsskrift-Norwegian Journal of
Geography, vol. 72, no. 5, pp. 257-272. ISSN 1502-5292. DOI 10.1080/00291951.2018.1532967.
[10]KANTAR, S., SVRZNJAK, K., (2017). Development of sustainable rural tourism. DETUROPE, vol. 9, no.
1, pp. 26-34. ISSN 1821-2506.
[11]KEBZA, M., (2018). The development of peripheral areas: The case of West Pomeranian Voivodeship,
Poland. Moravian Geographical Reports, vol. 26, no. 1, pp. 69-81. ISSN 1210–8812. DOI 10.2478/mgr-2018-
0006.
[12]KLUSACEK, P., KREJCI, T., MARTINAT, S., KUNC, J., OSMAN, R., FRANTAL, B., (2013).
Regeneration of agricultural brownfields in the Czech Republic – Case study of the South Moravian Region.
Acta Universitatis Agriculturae et Silviculturae Mendelianae Brunensis, vol. 61, no. 2, pp. 549-561. ISSN
2464-8310.
[13]MARTINAT, S., NAVRATIL, J., DVORAK, P., VAN DER HORST, D., KLUSACEK, P., KUNC, J.,
FRANTAL, B., (2016). Where AD plants wildly grow: The spatio-temporal diffusion of agricultural biogas
production in the Czech Republic. Renewable Energy, vol. 95, pp. 85-97. ISSN 0960-1481. DOI
10.1016/j.renene.2016.03.077.
[14]MARTINAT, S., NAVRATIL, J., TROJAN, J., FRANTAL, B., KLUSACEK, P., PASQUALETTI, M. J.,
(2017). Interpreting regional and local diversities of the social acceptance of agricultural AD plants in the
rural space of the Moravian-Silesian Region (Czech Republic). Rendiconti Lincei-Scienze Fisiche E Naturali,
vol. 28, no. 3, pp. 535-548. ISSN 1720-0776. DOI 10.1007/s12210-017-0628-9.
[15]SKALA, J., CECHMANKOVA, J., VACHA, R., HORVATHOVA, V., (2013). Various aspects of the genesis
and perspectives on agricultural brownfields in the Czech Republic. Moravian Geographical Reports, vol. 21,
no. 2, pp. 46-55. ISSN 1210–8812.
[16]SVOBODOVA, H., VEZNIK, A., (2009). To the problems of agricultural brownfields in the Czech Republic
- Case study of the Vysocina region. Agricultural Economics-Zemedelska Ekonomika, vol. 55, no. 11, pp.
550-556. ISSN 0139-570X.
[17]VAN DER HORST, D., MARTINAT, S., NAVRATIL, J., DVORAK, P., CHMIELOVA, P., (2018). What
can the location of biogas plants tell us about agricultural change? A Case Study from the Czech Republic.
DETUROPE, vol. 10, no. 1, pp. 33-52. ISSN 1821-2506.
[18]VEZNIK, A., KONECNY, O., (2011). Agriculture of the Czech Republic after accession to the EU: Regional
differentiation. Moravian Geographical Reports, vol. 19, no. 1, pp. 50-62. ISSN 1210–8812.
[19]ÚZEI. (2010). České zemědělství šest let po vstupu do Evropské unie. Praha: Ústav zemědělské ekonomiky a
informací. ISBN 978-80-86671-81-9.
This conference paper was drawn with a financial support of project No.19-23870S from the Czech Science
Foundation with a title: “Between de-agrization and perforated development of rural space: The search for
development patterns of post-communist agricultural properties”. Authors thank Jitka Bartrop for language
revision.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
672
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-9268-2019-85
RUDNIANSKO-GELNICKÁ ENVIRONMENTÁLNA
ZÁŤAŽOVÁ OBLASŤ AKO LIMITUJÚCI FAKTOR
REGIONÁLNEHO ROZVOJA
Rudniansko-gelnická environmental loaded area
as a limiting factor of regional development
MARTIN BOLTIŽIAR 1
EVA MICHAELI 2
1
Katedra geografie a regionálneho rozvoja
Fakulta prírodných vied
Univerzita Konštantína Filozofa v Nitre
1
Depart. of Geography and Regional Development
Faculty of Natural Sciences
Constantine the Philosopher University in Nitra
 Trieda A. Hlinku 1, 949 75 Nitra, Slovak Republic
E-mail: mboltiziar@ukf.sk
2
Katedra geografie a aplikovanej geoinformatiky
Fakulta humantných a prírodných vied
Prešovská univerzitav Prešove
2
Depart. of Geography and Applied Geoinformatics
Faculty of Humanities and Natural Sciences
Prešov University in Prešov
 Ul. 17. novembra, 081 16 Prešov, Slovak Republic
E-mail: eva.michaeli@unipo.sk
Anotácia
Problematiku regionálneho rozvoja vnímame v literatúre ako ekonomický rast prezentovaný v pozitívnom slova
zmysle. Zvyčajne predstavuje zvýšenie ekonomických ukazovateľov a životnej úrovne obyvateľstva. Hospodársky
rast však nemusí nutne byť spojený s rozvojom regiónov, aj keď tento nie je možné si predstaviť bez neho.
Regionálny rozvoj každého regiónu musí byť založený aj na kvalite životného prostredia, ktoré okrem iného má
vplyv aj na kvalitu života. Jedným z negatívnych aspektov sú aj environmentálne záťaže. Cieľom príspevku je
podrobnejšia charakteristika lokalít Rudniansko-gelnickej environmentálnej záťažovej oblasti, ktoré predstavujú
významné limitujúce faktory regionálneho rozvoja. Údaje o vybraných záťažiach sme získali terénnym výskumom,
analýzou leteckých snímok, ako aj literárnych a iných prameňov a neposlednom rade aj z interview. Riešenie
problematiky environmentálnych záťaží na Slovensku spomaľuje absencia zákona, nedostatok finančných
prostriedkov, jednoznačne neurčená zodpovednosť za environmentálne záťaže a vysoký počet lokalít, čo nebude
možné riešiť bez krytia výdavkov z európskych fondov prostredníctvom OP ŽP a štátneho rozpočtu. Riešenie
problematiky bude dlhodobou záležitosťou a predpokladá sa, že bude trvať do roku 2030. Rok 2027 by mal byť
cieľovým rokom sanácie najrizikovejších environmentálnych záťaží, čo vyplýva z aplikácie povolených výnimiek,
napr. Rámcovej smernice EÚ o vode, podľa ktorej musia členské štáty dosiahnuť dobrý stav kvality povrchových
a podzemných vôd ako aj ďalších zložiek životného prostredia.
Kľúčové slová
environmentálne záťaže, Rudniansko-gelnická oblasť, životné prostredie, regionálny rozvoj
Annotation
In literature regional development is perceived as the economic growth presented in a positive sense. Economic
growth does not necessarily have to be associated with the development of regions, although it is hard to imagine
the latter without the former. Regional development of any region must be based on the quality of the environment
which influences, among other areas, the quality of the life of inhabitants. The negative aspects of the regional
development include also environmental loads. The aim of this paper is to provide detailed characteristics of the
environmental loads of Rudniansko-gelnická environmental loaded area , which present limiting factors of
regional development. The data about have been obtained from field research, analysis of aerial photographs, as
well as bibliography and other resourses, and from interviews. Management of the issue of environmental loads
in the Slovakia is being slowed down due to the absence of legislation, lack of financial resources, failure to clearly
assign responsibilities for environmental loads, and high number of localities. Solving the issue of environmental
loads will not be possible without financial support of European funds by means of Operational Programme for
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
673
Environment and from the state budget. However, the solution to the whole issue will be a long-term matter and it
is assumed to last until 2030. The year 2027 is the target year for sanitation of the most risky environmental loads
resulting from the application of allowed exceptions, e. g. EU general directive on water according to which the
member states must reach good quality of surface and underground waters and other of environment as well.
Key words
environmental loads, Rudniansko-gelnická area, environment, regional development
JEL classification: Q53
Úvod
Regionálny rozvoj je vnímaný v ekonomickej literatúre ako ekonomický rast prezentovaný v pozitívnom slova
zmysle. Zvyčajne predstavuje zvýšenie ekonomických ukazovateľov a životnej úrovne obyvateľstva. Hospodársky
rast však nemusí nutne byť spojený s rozvojom regiónov, aj keď tento nie je možné si predstaviť bez neho.
Regionálny rozvoj každého regiónu musí byť založený aj na kvalite životného prostredia, ktoré okrem iného má
vplyv aj na kvalitu života obyvateľov. Práve environmentálne záťaže v Slovenskej republike predstavujú vysoko
negatívne, bariérne, rizikové elementy, ktoré vo veľkej miere ovplyvňujú funkčno-priestorovú štruktúru krajiny a
limitujú regionálny rozvoj. Problému sa venujú viacerí autori či už na úrovni celoštátnej (napr. Klinda, Bohuš,
2008, Škultéty, 2008, Paluchová, 2009, Pariláková, 2003), ich vplvu na krajinu (Hanzes et al. 2011, 2014) ako aj
zodpovednosti jednotlivých subjektov (Lačný, 2012a, b). Tento problém je dlhodobo vypuklý i v zahraničí (Syeda
et al. 2014, Voutsa et al. 1996 a iní). Odhadovaný počet pravdepodobných environmentálnych záťaží na území
Slovenska je 30 000, z ktorých zhruba 5 % (1500 lokalít) patrí medzi vysoko rizikové a väčšina z nich nemá
vlastníka alebo zodpovedný subjekt, čo je najväčším problémom týchto záťaží. Záťaže predstavujú pozostatky po
priemyselnej a poľnohospodárskej výrobe, sú to skládky odpadu z priemyselnej výroby (prevažne hutníckej a
chemickej), staré banské diela, najmä haldy, odkaliská a iné objekty po úprave ťažených surovín, škody zdedené
po pôsobení Sovietskej armády, opustené areály po likvidácii výrobných podnikov, skládky biologického a
chemického odpadu v bývalých poľnohospodárskych areáloch (hnojiská, sklady chemických a použitých ropných
látok ap.), ktoré znečisťujú povrchové a podzemné vody, ovzdušie, pôdu, horninové prostredie a v mnohých
prípadoch výrazne vplývajú na fyziognómiu jednotlivých typov krajiny. Zakomponovanie týchto elementov do
súčasnej krajiny nie je možné bez predchádzajúcej pasportizácie a nasledujúcej eliminácie vplyvu rizikových látok
na životné prostredie, ktoré pretrváva doposiaľ. Lokality environmentálnych záťaží pochádzajú jednoznačne z
obdobia nekoncepčnej socialistickej industrializácie Slovenska v nadväznosti na deľbu práce v bývalom
hospodárskom zoskupení socialistických krajín v RVHP, kedy sa životnému prostrediu venovala malá, resp.
žiadna pozornosť (Boltižiar et al. 2016). Patria k ním rizikové a vysokorizikové lokality, ktoré nemajú v súčasnosti
jednoznačne identifikovaného pôvodcu (pôvodné firmy prešli konkurzom alebo likvidáciou a tak došlo k zmene
vlastníckych pomerov).
1. Cieľ príspevku a použité metódy
Cieľom príspevku je podrobnejšia charakteristika vybraných lokalít environmentálnych záťaží Východného
Slovenska, ktoré predstavujú významné limitujúce faktory regionálneho rozvoja. Analytické údaje Analytické
údaje o vybraných záťažiach sme získali na jednak na základe terénneho výskumu, ako aj analýzou farebných
leteckých ortofotosnímok, štúdiom literárnych a iných prameňov a neposlednom rade aj z interview. Terénny
výskum sme vykonali v rokoch 2008 – 2016 na vtedy dostupných lokalitách. Výskum bol orientovaný na primárnu
a sekundárnu geoekologickú štruktúru vybraných lokalít. Uvedenie podrobnejších výsledkov je obmedzené
rozsahom príspevku. Pre identifikáciu lokalít pri terénnom výskume sme využili aj topografické mapy a farebné
letecké ortofotosnímky z rokov 2003, 2006, 2013 a 2016, pričom niektoré z nich tvoria prílohu štúdie.
2. Environmentálne záťaže
Celkovo environmentálne záťaže a nimi kontaminované lokality zaberajú 10 % plochy štátu a sú rozptýlené po
celom území Slovenska. O tejto problematike sa diskutuje vyše 20 rokov. Jediným riešením problému
environmentálnych záťaží je zákon, ktorý však doposiaľ chýba. S jeho prípravou sa začalo už v roku 2003, ale
zatiaľ nebol skompletizovaný a predložený do Legislatívnej rady vlády SR. Prijatie zákona je blokované rôznymi
profesijnými a zamestnávateľskými zväzmi. Najväčším problémom zákona je princíp – „znečisťovateľ platí“, s
čím súvisí identifikácia aktéra znečistenia.
MŽP SR pristúpilo k systematickej identifikácii environmentálnych záťaží v Slovenskej republike v roku 2006.
Úloha (2006 – 2008) bola koordinovaná SAŽP a participovali na nej viaceré pracoviská SAŽP a spoločnosť
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
674
ENVIGEO, a.s. Banská Bystrica prostredníctvom subdodávok zo šiestich spolupracujúcich organizácií
(Paluchová, 2009). Informácie o viac ako 1 800 lokalitách boli inkorporované do Informačného systému
environmentálnych záťaží, ktorý je podkladom pre Štátny program sanácie environmentálnych záťaží Slovenskej
republiky na roky 2010 – 2015. Výsledkom tejto úlohy, okrem iných prác (Paluchová, 2009) bolo vytvorenie
Registra environmentálnych záťaží v Slovenskej republike (Klinda, Bohuš, 2008), ktorý je členený z aspektu
charakteru environmentálnych záťaží na REZ – časť A (pravdepodobné environmentálne záťaže), REZ – časť B
(environmentálne záťaže), REZ – časť C (sanované a rekultivované lokality).Podľa tohto registra je na Slovensku
identifikovaných 878 pravdepodobných environmentálnych záťaží, ktoré majú vysoký potenciál stať sa
environmentálnymi záťažami, najmä v prípade priemyselných areálov. (Paluchová, 2009). Environmentálnych
záťaží bolo registrovaných 257, z čoho 95 lokalít je vysokorizikových. Sanovaných lokalít je v registri 365,
rekultivovaných 318. Pod sanáciou sa v registri chápe odstránenie zdroja kontaminácie a pod rekultiváciou
uvedenie záťaže do primeraného stavu.
Charakteristika vybraných lokalít environmentálnych záťaží
V príspevku sa budeme ďalej bližšie zaoberať vybranými lokalitami environmentálnych záťaží Rudnianskogelnickej
zaťaženej oblasti, ktoré svojimi vlastnosťami znižujú kvalitu života miest a obci a výrazne limitujú ich
regionálny rozvoj.
Rudniansko-gelnická zaťažená oblasť má rozlohu 357 km2
a svojou najväčšou časťou (95 % - 339,15 km2
)
nachádza na území Košického samosprávneho kraja. Na území Prešovského kraja leží z nej iba 5 % (17,85 km2
)
plochy. Počtom obyvateľov 52 000 patrí na druhé miesto s najnižším počtom obyvateľov po Jelšavsko-ľubeníckej
oblasti. Hlavné kontaminanty sú Hg, Cu, Pb, As, Cd, Zn, NOx, SO2 (Škultéty, 2008). Produkcia nebezpečných
odpadov v roku 2007 výrazne stúpla na 8 137 t oproti roku 2004 (1 453 t). Na produkcii odpadov sa najviac
podieľajú Kovohuty a.s., Krompachy, Zlievareň SEZ Krompachy, a.s., Východoslovenská energetika a.s.,
Krompachy. V roku 2007 bola približne polovica nebezpečných odpadov zhodnocovaná, iba 37 t odpadov sa
ukladalo na skládky a 76 t skončilo v spaľovni. Významný podiel odpadov podliehal biologickému
zneškodňovaniu (Klinda, Bohuš, 2008). Medzi lokality najviac znehodnotené environmentálnymi záťažami,
ktorých rekultivácia a sanácia v niektorých prípadoch ani nie je dosť dobre možná, patria Krompachy, Slovinky,
Poráč, Rudňany, Smolník, Smolnícka Huta, Nižná Slaná (REZ – časť B) a Prakovce (REZ – časť C).
Krompachy sa nachádzajú na rozhraní geomorfologického celku Hornádskej kotliny a Volovských vrchov
(gomorfologický podcelok Hnilecké vrchy). Slovinky, Poráč, Rudňany a Prakovce majú zhodnú polohu. Smolník,
Smolnícka Huta a Prakovce ležia vo Volovských vrchoch. Okolie Krompách je bohaté na žily medených a
železných rúd. Ťažili sa tu už od stredoveku. Prvá železiareň bola postavená v roku 1804. V 19. a začiatkom 20.
storočia boli Krompachy známe ako stredisko technologicky najmodernejšieho železiarstva v Uhorsku. Po druhej
svetovej vojne sa v Krompachoch rozvíjala farebná metalurgia. Kovohuty a.s., Krompachy sú aj dnes jediným
výrobcom rafinovanej medi v Slovenskej republike, ale na báze dovážanej suroviny a medeného šrotu (areál
závodu patrí do REZ – časť A).
V Krompachoch sa nachádza pri závode Panasonic AVS Networks Slovakia, s.r.o. prietočná vodná elektráreň s
inštalovaným výkonom 0,33 MW. Vodná nádrž pri elektrárni má plochu 4,3 ha, areál samotnej elektrárne
rozprestiera na 10,2 ha. Plocha závodu Panasonic, s.r.o. a SEZ ,a.s. spolu so zlievarňou zaberá 34,4 ha. Skládka
priemyselného odpadu Halňa (REZ – časť B, K = 82, odporúčaná na realizáciu sanácie) sa rozprestiera na ploche
viac ako 12 ha. Skládka bola v prevádzke pravdepodobne od začiatku 20. storočia, ale v súvislosti s rozvojom
hutníctva, možno predpokladať jej vznik aj skôr. Do polovice 60. rokov bola na skládku ukladaná železnorudná
troska a odpady z hutníctva medi. Od polovice 60. rokov to boli kaly z výroby medi, zinku, mangánu a kyseliny
sírovej a neskôr aj nebezpečné kyanidy. Tuhé odpady obsahujú aj olovo, arzén a kadmium. Tekuté odpady
obsahujú kyanid a sú uložené v betónových nádržiach (modré bazény). Objem skládky bol odhadnutý na 760 000
m3. Jej juhovýchodná časť bola od šesťdesiatych rokov využívaná na ukladanie komunálneho odpadu s objemom
okolo 160 000 m3. Skládka Halňa leží na nive Hornádu, na pravom brehu rieky v intraviláne mesta Krompachy.
Na severe je ohraničená Hornádom, na juhu železničnou traťou č. 180 Košice – Žilina, na západe pozemkom vo
vlastníctve SEZ, a.s. Krompachy a na severovýchode čistiarňou odpadových vôd PVS, a.s. Poprad (plocha 1,1 ha).
Oproti podložiu nie je izolovaná. Je premývaná zrážkovou vodou a jej dno je položené priamo na kolektoroch
podzemných nivných vôd Hornádu. Výluh vôd zo skládky kontaminuje podzemné vody a nivné sedimenty
Hornádu priamo, najmä ťažkými kovmi. Deflácia zamoruje ovzdušie do ktorého sa dostáva aj vysoký podiel
ťažkých kovov. V roku 2004 boli začaté práce na štúdii sanácie skládky podľa projektu dánskej agentúry DEPA
DANCEE. Riešiteľom projektu by mala byť tiež dánska firma COWI A/S. Cieľom projektu bolo vyriešiť vhodnú
sanáciu skládky a pripraviť jej plochu na ďalšie využívanie pre priemyselnú zónu. Kontaminácia podzemných vôd
by mala byť riešená aplikáciou podpovrchových zeolitových tesniacich stien a povrch mal byť prekrytý
nepriepustnou alebo polopriepustnou membránou. Nie je známe aký postup zvolili autori štúdie na drenáž a
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
675
odvedenie zrážkových vôd zo skládky. Monitoringom podzemnej vody zistilo prekročenie povolených limitov
týchto prvkov: As, Cd, Ni, B, Zn a Sb. Ovzdušie ohrozuje aj tvorba plynov v skládke.
Žiadosť mesta Krompachy o NFP v OPZP – PO4 – 08 bola vyradená zo zoznamu žiadosti pre nesplnenie kritérií
oprávnenosti. Skládka nebola uzavretá ani rekultivovaná. Zaujímavým faktom je, že mesto skládku odkúpilo a
usiluje a o riešenie tohto problému. Až v marci 2010 bola podpísaná zmluva medzi mestom a MŽP SR o dotácii
na rekultiváciu skládky, bohužiaľ iba na jej časť na bazény kyanidov.
Ťažba medenej a železnej rudy v Slovinkách má starú tradíciu. Najrozvinutejšia bola v 18. storočí. Koncom 19.
storočia ťažba medi zanikla a obnovená bola až v roku 1925. Útlm rudného baníctva v Slovenskej republike
zastavil ťažbu medi v Slovinkách v roku 1993. Ťažba a primárne spracovanie medených rúd ovplyvnili
geoekologickú štruktúru územia a tým aj kvalitu života v regióne. K environmentálnym záťažiam patria flotačné
odkalisko (obr. 1), haldy, vysypky, areály bývalých spracovateľských podnikov a závalové pásma, ktoré sa
postupne začali prepájať po roku 2002 (Klukanová et al. 2010). Na rudnom odkalisku Slovinky je podľa
špecialistov zvýšené riziko porušenia fyzickej stability. Podobná situácia je aj na odkalisku v Nižnej Slanej. Nad
uvedenými lokalitami sa nevykonáva dohľad a nerealizujú sa stabilizačné opatrenia.
V roku 2007 vznikli v tejto oblasti drobné závaly. Tieto geodynamické javy nedosahovali veľké rozmery.
Nachádzajú sa v neobývanom závalovom pásme. Dokumentácia závalov je komplikovaná, lebo sa priebežne
zasypávajú. Prívalové vody Slovinského potoka odnášajú akumulovaný materiál. Situácia by sa mala riešiť
výstavbou 1 km dlhého ochranného múru (Klukanová et al. 2010).
Súčasný stav na rudnom odkalisku Slovinky predstavuje environmentálnu hrozbu pre mesto Krompachy.
Odkalisko pri Slovinkách má rozlohu takmer 14 ha, rekultivovaná časť 2,7 ha. Rozloha bývalého spracovateľského
závodu s vysypkami a inými antropogénnymi formami má rozlohu približne 7,6 ha. Haldy v okolí závodu zaberajú
12,3 ha.
V doline Slanej medzi Rožňavou a Rejdovou sa nachádza viacero banských lokalít (k najvýznamnejším patria
Rožňava, Nižná Slaná, Vlachovo, Vyšná Slaná a Rejdová). Prvá písomná zmienka o baníctve pochádza z roku
1363 z Nižnej Slanej. V minulosti sa tu ťažili najmä striebro, meď, neskôr ortuť, ale donedávna najmä železné
rudy (šachta Gabriela, siderit a limonit). Ťažba metasomatického sideritu v Nižnej Slanej pre platobnú
neschopnosť ťažobnej organizácie skončila v septembri 2008 (Klukanová et al. 2010). Z environmentálnych zaťaží
sú tu rudné odkalisko Nižná Slaná v Nižnoslanskej Bani, neupravené plochy bývalých závodov, haldy a pingy.
Odkalisko má rozlohu 20,6 ha, je nestabilné a predstavuje výrazné environmentálne riziko pre región. Výtok z
odklaliska obsahuje zvýšenú koncentráciu Sb, Mn a Fe. Bývalý banský závod má rozlohu 15,7 ha, halda severne
od závodu 4,7 ha, západne 4, 2 ha a východne 5,6 ha.
Lokalita Rudňany a Poráč patrí do oblasti Slovenského rudohoria, do geomorfologického celku Volovské vrchy,
podcelku Hnilecké vrchy. Najstaršie podložie v rudnianskom rudnom poli tvorí rakovecká fylito-diabázová
sekvencie a jej mladopaleozický a mezoický obal, na ktorý nasadá spišský príkrov a ďalšie madšie pokryvné
útvary. Za 700 rokov baníctva sa v Rudňanoch vyťažilo cca 42 mil. ton rúd (Malatinský, 2003). Hlavnú žilnú
výplň rudnianskeho ložiska tvorí siderit a baryt spolu so sulfidmi medi a ortuti. Ťažba a úprava rúd v tejto oblasti
ovplyvnila geoekologickú štruktúru krajiny jednak výraznými antropogénnymi tvarmi, ale najmä kontamináciou
jednotlivých zložiek krajiny ťažkými kovmi. Najvýraznejším kontaminantom v tejto lokalite je Hg, Cu, Pb. V
roku 1993 bola ťažba a úprava rudy v Železnorudných baniach v Rudňanoch zastavená. Podľa meraní a pozorovaní
v tejto oblasti (Bobro et al. 2003) v znehodnotenia životného prostredia nastalo iba malé zlepšenie. Množstvo
tuhých znečisťujúcich látok v ovzduší a tým aj ťažkých kovov pokleslo, nakoľko neprebieha už priama
kontaminácia, teda výrobnou činnosťou, napriek tomu pretrváva, predovšetkým vyparovaním a defláciou zo
skládok odpadu, odkalísk, prípadne z kontaminovaných pôdnych horizontov (Brehuv et al. 2003).
Najvyššia kontaminácia pôd sa nachádza medzi obcou Rudňany a Olša. Extrémne vysoký obsah As bol zistený v
lokalitách Kolinovce a Spišské Vlachy. V tejto oblasti k najproblematickejším patria vyprodukované odpady na
priemyselných lokalitách v okolí Rudňan, Markušoviec, Sloviniek a v Krompachoch.
Na lokalite Rudňany rozhodujúcimi zdrojmi emisii boli Nový závod s ortuťovňou, tepláreň, barytáreň a ďalšie
sprievodné prevádzky. Hlavným polutantom je Hg (z výroby uniklo do okolia niekoľko tisíc ton Hg v kovovej
forme z pražiacich pecí), k ďalším hlavným zložkám emisií patria Cl, Ba, Fe, a Sb. Najvyššie hodnoty Hg sa
nachádzajú v pôdach katastrálnych území Rudňany, Poráč, Markušovce a Matejovce. Zvýšený obsah Hg v pôdach
rozlohou prekračuje územie zaťaženej oblasti. Kontaminácia pôdy znížila produkciu lesnej biomasy. Poškodené
lesné porasty zaberajú 7 692 ha a kontaminovaná poľnohospodárska pôda je na výmere 9 000 ha
(enrin.grida.no/htmls/slovak/4f.htm).
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
676
Medzi Rudňanmi a Markušovcami sa nachádza sa odkalisko údolného typu situované v doline potoka Priekopec
(REZ – časť A). V bežnej komunikácii sa stretneme s termínom odkalisko pri Markušovciach (využíva sa aj pre
účely countrycrossu, čo možno považovať za nebezpečnú činnosť, ktorá by mala byť legislatívne zakázaná, vírenie
polymetalického prachu a poškodzovanie zdravia). Podkladové horniny odkaliska tvoria vápencovo dolomitické
komplexy spišského príkrovu v severnej časti gemerika na tektonickom styku s flyšovými sedimentmi (borovské
súvrstvie paleogénu podtatranskej skupiny) Hornádskej kotliny. Hrádza odkaliska je zemná a z vonkajšej strany
spevnená banskou hlušinou (obr. 2). Objem uložených hmôt na odkalisku sa odhaduje na 12,31 mil. t. Plocha
odkaliska je 37 ha, plocha závodu s príslušnými prevádzkami a haldami má rozlohu 65 ha. Haldy a odkaliská majú
objem cca 26,5 mil. t odpadov. Presakovanie vody z odkaliska a z haldového materiálu ako aj dlhoročné zaťaženie
lokality prašným pádom z úpravne rúd sa prejavujú v kontaminácii Rudnianskeho potoka At, Cu, Ba, a Mg
(Klukanová et al. 2010).
Ložisko Rudňany a ložiská typu sireritovo-sulfidickej žilnej mineralizácie (rudnianske rudné pole, Rojkovič,
2003), patria medzi lokality, ktoré predstavujú potenciálne zdroje kyslých banských vôd – AMD. Ložisko je zatiaľ
zatopené iba z časti a v banských vodách bol zistený zvýšený obsah síranov (Šlesárová, 2006), predpokladá sa,
že vo vodách sa objaví aj vyšší obsah ťažkých kovov (Fe, Hg, a ďalších).
Environmentálnu záťaž predstavuje v regióne aj skládka priemyselného odpadu o objeme okolo 300 000 m3 zo
ZŤS Prakovce, z ktorej unikajú kyanidy z uložených kaliarenských solí (REZ – časť A). Okrem týchto štruktúr
sa v oblasti nachádzajú závalové polia a pingy.
Lokalita Poráč patrí k závažným environmentálnym záťažiam, ktoré sú často verejne pertraktované aj v súvislosti
s tu usídlenou rómskou komunitou (lokalizácia osady v environmentálne nevhodnom území, environmentálna
nespravodlivosť). Okolie Poráča je charakteristické banskými antropogénnymi formami. V Poráči bolo 5 šácht
(jama Poráč – hĺbka 506 m, Mier – 484 m, 5RP2 – 680 m, Zlatník 232 m – v likvidácii, jama Západ 720 m).
Nachádza sa tu veľké závalové pásmo sprevádzané pingami v dĺžke 1711 m, ktorého šírka sa pohybuje okolo 55
- 60 m. Haldy v okolí obce majú rozlohu 17 ha (REZ – časť A). Zaujímavým fenoménom obce je futbalové ihrisko
na halde banského odpadu (1,5 ha). V súčasnosti pretrváva v Poráči iba sezónna ťažba barytu. Je to posledná činná
hlbinná baňa na Spiši. Kvôli podzemnej vode prebieha ťažba iba do hĺbky 281 m. Ťažba v bani Poráč bola v júni
toho roku ukončená v súvislostí so mzdovými požiadavkami baníkov, ktoré firma Sabar, a. s. prevádzkujúca ťažbu
nie je ochotná akceptovať.
Ložisko Smolník sa nachádza medzi obcami Smolník a Smolnícka Huta v doline potoka Smolník. Ťažba na ložisku
bola definitívne zastavená v roku 1991 a pri uzatváracích prácach bolo ložisko zlikvidované postupným zatápaním.
Závažným environmentálnym problémom na ložisku sú priesaky kyslých banských vôd, ktoré sa objavili už v
roku 1994 s vysokým obsahom ťažkých kovov a spôsobili ekologickú haváriu potoka Smolník, v ktorom došlo k
spontánnemu úhynu všetkých živočíchov (Komárová, 2007).
Obr. 1: Odkalisko v Slovinkách.
Zdroj: © ortofotosnímky Eurosense s.r.o., Geodis Slovakia (2016)
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
677
Obr. 2: Odkalisko v Rudňanoch
Zdroj: © ortofotosnímky Eurosense s.r.o., Geodis Slovakia (2016)
Sprievodným znakom znečistenia životného prostredia je vznik odkalísk na ktorých sa ukladajú splodiny po
spaľovaní uhlia. Popolčeky obsahujú mnohé ďalšie látky najmä ťažké kovy, ktoré kontaminujú povrchové a
podzemné vody, pôdy a defláciou pri nesprávnom zneškodňovaní na skládkach sa z nich dostávajú do ovzdušia aj
TZL. Pri Vojanoch sú tri odkaliská. Odkalisko prekryté geotextíliou (bráni prašnosti) má rozlohu 42 ha, súčasne
využívané odkalisko má ložnú plochu 42,8 ha a jeho kapacita je takmer 10 mil. m3. Úložisko stabilizátu (zahustená
zmes) EVO I je dimenzované na maximálny výkon všetkých blokov elektrárne (REZ – časť B, environmentálna
záťaž). Predpokladaná životnosť bola vypočítaná na 22 rokov. Od výstavby uplynulo 11 rokov, teda od roku 2010
má životnosť 11 rokov. Odkalisko južne od elektrárne má rozlohu je 50 ha. Po obnove jednotlivých blokov
elektrárne došlo aj k zmene vlastností odpadových popolovín. EVO I a EVO II majú na rok 2010 stanovenú kvótu
čerpania emisii 2 910 200 t CO2, z čoho do marca 2010 vyčerpali 153 251 t. Najvyššie čerpanie je vždy v zimných
mesiacoch. V emisiách SO2 je stanovená kvóta 6 000 t, z čoho vyčerpali do marca 2010 iba 80 109 t. V toku 2010
vyprodukovali elektrárne Vojany 4 316 t stabilizátu a 1,643 t nebezpečného odpadu, ktorý likviduje spoločnosť
Fúra, s.r.o. V roku 1999 bol úlet TZL z elektrárne 27 000 t, ktorý poklesol na 5 900 t v roku 2004. Pokrytie
odkaliska geotextíliou a celoplošný postrek vyriešil iba čiastočne nepríjemnú sekundárnu prašnosť v oblasti
elektrárne.
3. Záver
Riešenie problematiky environmentálnych záťaží na Slovensku brzdí absencia zákona, nedostatok finančných
prostriedkov, jednoznačne neurčená zodpovednosť ako aj vysoký počet lokalít (vyše 1800), pričom ich
systematická identifikácia nie je zatiaľ ukončená. Mnohé lokality zaradené medzi sanované, resp. rekultivované
REZ – časť C nespĺňajú tieto kritéria a na mnohých, napr. skládkach KO, niektorých priemyselných skládkach bol
iba odstránený zdroj kontaminácie, teda oficiálne ukončené skládkovanie, prípadne ukončená výroba (navážanie
odpadu však pretrváva načierno) a projekty na ich sanáciu a rekultiváciu sa iba pripravujú. Z 318 tzv.
rekultivovaných skládok bolo 58 identifikovaných ako pravdepodobné environmentálne záťaže na základe
nesprávnej rekultivácie, nedôveryhodných informácií, resp. zatiaľ iba príprava rekultivácie. Environmentálne
záťaže nebude možné riešiť bez krytia výdavkov z európskych fondov prostredníctvom OP ŽP i zo štátneho
rozpočtu. Prvou etapou riešenia tejto problematiky bol Štátny plán sanácie environmentálnych záťaží na roky 2010
– 2015 (137 mil. €). Riešenie problematiky bude však dlhodobou záležitosťou a predpokladá sa jej trvanie do roku
2030 (na roky 2016 – 2027 je plánovaných 350 mil. €). Rok 2027 by mal byť cieľovým rokom sanácie
najrizikovejších environmentálnych záťaží, čo vyplýva z aplikácie povolených výnimiek, napr. Rámcovej
smernice EÚ o vode, podľa ktorej musia členské štáty dosiahnuť dobrý stav kvality povrchových a podzemných
vôd. V ostatnom období sa dostávajú medzi obyvateľmi do pozornosti nielen zdravie ohrozujúce aspekty týchto
záťaží, či samotné znečisťovanie prostredia ale aj kultúrne (Králik et al. 2018) či etické otázky (Kondrla, Králik,
2016) a vzhľadom na stáročné kresťanské tradície našej krajiny majú dokonca aj religiózny kontext (Kondrla,
Torok, 2017, či charakter širších filozofických úvah (Mahrik et al. 2018, Ambrozy et al. 2018).
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
678
Literatúra
[1] AMBROZY, M., KRALIK, R.., POYNER, J. (2018). The Issue Of Periodization In Wittgenstein's Philosophy
Of Religion. European Journal of Science and Theology, vol. 14, no. 1, pp. 115-124. ISSN 1841-0464
[2] BOBRO, M. , SLANČO, P., HANŠUĽÁK, J., BREHUV, J., FEDOROVÁ, E. (2003). Súčasný stav výskytu
ortuti v oblasti Rudnian. In: O ekológii vo vybraných aglomeráciách Jelšavy – Ľubeníka a stredného Spiša,
23.-24.10.2003. Zborník z vedeckej konferencie“ Hrádok: UVL Košice, ÚGt SAV Košice, pp. 92-95. ISBN
80-88-985-81-1
[3] BOLTIŽIAR, M., OLAH, B., GALLAY, I., GALLAYOVÁ, Z. (2016). Transformation of the Slovak cultural
landscape and its Recent Trends. Landscape and Landscape Ecology: Proceedings of the 17th International
Symposium on Landscape Ecology. Bratislava: Institute of Landscape Ecology SAS, 2016, pp. 57-67. ISBN
978-80-89325-28-3.
[4] HANZES Ľ., KRAJČOVIČ V., ILAVSKÁ I., BRITAŇÁK N., (2014). Návrh metodológie pre identifikáciu
agroenvironmentálnych rizík v lúčno-pasienkovom hospodárstve. Lúkarstvo a pasienkarstvo na Slovensku,
vol. 8, no. 1, pp. 38-43. ISSN 1337-589X.
[5] HANZES, Ľ., KRAJČOVIČ, V., ILAVSKÁ, I., BRITAŇÁK, N., (2010) Obmedzovanie rizík zo
znečisťovania ovzdušia a vôd v lúčno-pasienkovom hospodárstve. Životné prostredie, vol. 44, no. 6, pp. 319-
323. ISSN 0044-4863
[6] KLINDA, J., BOHUŠ, P., (2008). Environmentálna regionalizácia Slovenskej republiky. Bratislava: MŽP SR,
SAŽP Košice. ISBN 978 -80-88833-53-6.
[7] KLUKANOVÁ, A., IGLÁROVÁ, Ľ, WAGNER, P., HRAŠNA, M., LABÁK, P., FRANKOVSKÁ, J.,
GLUCH, A., VLČKO, J. , BODIŠ, D., HAGARA, R. (2010). Čiastkový monitorovací systém – geologické
faktory. Bratislava: MŽP.
[8] KOMÁROVÁ, A. (2007). Environmentálne riziká kyslých banských vôd v Smolníku. In: JUNIORSTAV 2007
: Sborník 9. odborné konference doktorského studia: Sborník anotací. Brno: VUT, 2007. s. 4. ISBN 978-80-
214-3337-3.
[9] KONDRLA, P., KRÁLIK, R. (2016). Authentic Being And Moral Conscience. European Journal of Science
and Theology, vol. 12, no.4, pp. 155-164. ISSN 1841-0464.
[10]KONDRLA, P., TOROK, L. (2017). Objective Faith And Weak Truth. In European Journal Of Science And
Theology, vol. 13, no. 1. pp. 79-86. ISSN 1841-0464 .
[11]KRALIK, R., LENOVSKY, L., PAVLIKOVA, M. (2018). A Few Comments On Identity And Culture Of
One Ethnic Minority In Central Europe. European Journal of Science and Theology, vol. 14. no. 6. pp. 63-76.
ISSN 1841-0464.
[12]LAČNÝ, M., (2012a). Evaluation and reporting of corporate social responsibility. Journal of management
and business: research and practice, vol. 4, no. 2, pp. 42-54. ISSN 1338-0494.
[13]LAČNÝ, M. (2012b). Environmentálna, sociálna a ekonomická oblasť spoločenskej zodpovednosti podnikov.
Folia oecologica, vol. 54, no. 7, pp. 55-65. ISSN 1338-080X.
[14]LAČNÝ, M. (2012c). Spoločenská zodpovednosť podnikov a korporatívne občianstvo - otázky a výzvy.
[15]Prešov : Vydavateľstvo Prešovskej univerzity v Prešove, ISBN 978-80-555-0425-4.
[16]MAHRIK, T., PAVLIKOVA, M., ROOT, J. (2018). Importance Of The Incarnation In The Works Of C.S.
Lewis And S. Kierkegaard. European Journal of Science and Theology, vol. 14, No. 2. pp. 43-53. ISSN 1841-
0464.
[17]MALATINSKÝ, K. (2003). História obce Rudňany. [online]. [cit. 2019-02-02]. Dostupné z:
www.sk.wikipedia.org.
[18]MINISTERSTVO ŽIVOTNÉHO PROSTREDIA, (2008). Environmentálne záťaže. [online]. [cit. 2019-02-
02]. Dostupné z: http://www.minzp.sk/sekcie/temy-oblasti/geologia/environmentalne-zataze.html.
[19]PALUCHOVÁ, K., (2009). Systematická identifikácia environmentálnych záťaží na Slovensku – čo priniesla.
Enviromagazín, mimoriadne číslo 2, s. 8-9. ISSN 1335–18–77
[20]PARILÁKOVÁ, K. (2003): Možnosti riešenia biologicko-technickej rekultivácie kalových polí ZSNP a.s.,
Žiar nad Hronom. Edícia: Pedo-disertationes. Bratislava: VÚPOP. ISBN 80-891-28-025.
[21]ROJKOVIČ, I. (2003). Rudné ložiská Slovenska. Bratislava: UK Bratislava. ISBN 80-223-1823-X
[22]SYEDA MARIA A., AROMA P., BEENISH A., NAIMA H., AZRA Y., (2014). Open dumping of municipal
solid waste and its hazardous impacts on soil and vegetation diversity at waste dumping sites of Islamabad
city. Journal of King Saud University – Science, vol. 26, no. 1, pp. 59–65. ISSN 1018-3647. DOI
10.1016/j.jksus.2013.08.003.
[23]ŠKULTÉTY, P., (2008). Vplyv environmentálnych záťaží na charakter krajiny. Influence of Environmental
Loads on Landscape Character. In Zborník vedeckých prác Katedry ekonómie a ekonomiky FM. Prešov:
Prešovská univerzita, pp. 278-285. ISBN 978-80-806-8798-4.
[24]ŠLESÁROVÁ, A. (2006). Problematika kvality banských vôd na vybraných slovenských lokalitách. Acta
Montanica Slovaca, vol. 11, no. 2, pp. 371 -374. ISSN 1335-1788.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
679
[25]VOUTSA, D., GRIMANIS, A., SAMARA, C. (1996). Trace Elements in Vegetables Grown in an Industrial
Area in Relation to Soil and Air Particulate Matter. Environmental Pollution, vol. 94, pp. 325-335. ISSN
0269-7491.
[26]ŠPS EZ NA ROKY 2010 – 2015. Smerná časť, MŽP SR a SAŽP, Sekcia geológie a prírodných zdrojov
[online]. [cit. 2019-02-02]. Dostupné z: enrin.grida.no/htmls/slovak/4f.htm.
Príspevok vznikol v rámci riešenia projektu VEGA č. 1/0934/17 "Transformácia využívania kultúrnej krajiny
Slovenska za ostatných 250 rokov a predikcia jej ďalšieho vývoja" a projektu APVV-18-0185 "Transformácia
využívania kultúrnej krajiny Slovenska a predikcia jej ďalšieho vývoja".
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
680
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-9268-2019-86
ETICKÝ MANAGEMENT V REGIONÁLNÍM
A KORPORÁTNÍM VODÁRENSTVÍ V ČR
Ethical management in regional and corporate water industry in
the Czech Republic
JIŘÍ NESIBA
JOSEF SMOLÍK
Ústav sociálních studií
Fakulta regionálního rozvoje a mezinárodních studií
Mendelova univerzita v Brně
Department of Social Studies
Faculty of Regional Develop. and Intern. Studies
Mendel University in Brno
 třída Generála Píky 2005/7, 613 00 Brno, Czech Republic
E-mail: jiří.nesiba@mendelu.cz, josef.smolik@mendelu.cz
Anotace
Příspěvek se věnuje problematice managementu současného vodárenství v ČR. Autoři na základě výzkumu
srovnávají dvě koncepce řízení podle typu vlastnictví vodárny. V některých případech jsou vodárny vlastněné a
spravované regionální samosprávou (tedy ideální typ regionálně veřejného vodárenství), v jiných jsou vodárny ve
vlastnictví soukromém (tedy ideální typ nadnárodně korporátního vodárenství). Příspěvek srovnává oba přístupy
v českém vodárenství z hlediska tzv. etického managementu a CSR (Corporate Social Responsibility). Tedy, jak
efektivně nad rámec zákona oba typy managementu implementují etické nástroje při správě strategické suroviny.
Příspěvek vysvětluje specifikum českého vývoje vodárenství za posledních dvacet let a zkoumá stav v letech
2018/19. V rámci výzkumu autoři srovnali vodárenství v 63 krajských a okresních městech a podle tří kategorií –
ekonomického (otázka rozdělení zisku), CSR (etické kodexy, sociální projekty) a kvality managementu (strategické
plánování). Článek prezentuje výsledky jejich výzkumu. V závěru práce podávají doporučení pro veřejnou správu,
jak efektivněji zajistit implementaci etického managementu vodárenství v ČR.
Klíčová slova
etický management, CSR (Corporate Social Responsibility), Vodárenství
Annotation
This paper presents the issue of water management in the Czech Republic. Based on research, authors compare
two management concepts with sight to the ownership of the water company. In some cases, water companies are
owned and managed by regional self-government (ideal type of regional public water sector) and for others
examples water companies are owned by private sector (ideal type international corporate water sector). The
paper compares both approaches in the Czech water sectors by the methods of ethical management and CSR
(Corporate Social Responsibility). Therefore, beyond the scope of the law, how both types of management
implement ethical instruments effectively in managing strategic material. The contribution explains the specifics
of the Czech water development in the last twenty years and examines the situation in 2018/19. In the research,
authors compared the water sector in 63 regional and district towns and according to three categories – economic
(division of financial gain), CSR (code of conduct, social initiatives) and management quality (strategical
planning). The article presents the results of their research. At the end of thesis they make recommendations for
public administration how to implement more effectively the ethical management of water supply in the Czech
Republic.
Key words
ethical Management, CSR (Corporate Social Responsibility), Water Industry
JEL classification: Q25, R58
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
681
1. Úvod
Tento příspěvek se věnuje problematice managementu českého vodárenství z pohledu implementace nástrojů CSR
(angl. Corporate social responsibility). Současná situace v českém vodárenství odráží stav týkající se globální
problematiky využívání pitné vody. I proto lze poukázat na nutnost nastavení dílčích kroků k vytvoření podmínek
pro efektivní vodohospodářství v budoucnu.
Z pohledu environmentální bezpečnostní problematiky (v kontextu omezených zdrojů a zároveň udržitelného
rozvoje) se ukazuje fakt, že nejsou potenciální rizika v této oblasti řešena koncepčně (srov. Buzan, Waever, de
Wilde, 2005: 90-91). V posledních letech se projevuje i trend politizace či sekuritizace této specifické
environmentální oblasti na lokální či regionální úrovni (srov. Buzan, Waever, de Wilde, 2005: 110-111,
Martinovský, 2016: 51-52).
Problematika související s pitnou vodou (kvalita, množství zásob) dala vzniknout množství občanských iniciativ
(či regionální politické hnutí) jako bottom-up aktivita. Stejně tak je problematika řešena ve strategických vládních
dokumentech či ministerstev. Dalším partnerem v diskuzi nad touto problematikou jsou jednotlivá vodárenská
sdružení, která spojují dnes v České republice na 2500 vodárenských společností s více než 6500 vlastníky.
Současná diskuze se zaměřuje na efektivitu spravování vodáren, zda je efektivnější soukromý či veřejný
management. Vyjadřuje tak vztah mezi regionální (komunální, městskou) samosprávou (podporovanou lokálními
neziskovými sdruženími) a privátními korporacemi, které vodárny v některých regionech v různorodém stupni
správy vlastní. Tento stav byl způsoben v letech 1998-2004, kdy docházelo v některých částech ČR
k nekoordinované privatizaci tehdejších regionálních vodáren, čímž vznikla řada specifických smluv
implementovaných do podmínek daného regionu. Dnes je systém vodárenství nepřehledný. Existují různorodé
vztahy mezi správci vody a správci infrastruktury vodovodní sítě, mezi institucemi starající se o pitnou a odpadní
vodu, mezi veřejnou a korporátní správou. To vše za situace, kdy je pitná voda považována z hlediska
environmentální (i bezpečnostní) politiky ČR za důležitou komoditu, která je ohrožena nejenom suchem, ale i
znečištěním (srov. Martinovský, 2016: 34-35).
Tento text si klade za cíl zjistit etický rozměr současného managementu v českém vodárenství vzhledem ke vztahu
veřejného a soukromého vlastnictví vodárny. Jako výchozí bod ve zmapování současného vodárenského
managementu vychází tato studie ze sociologického přístupu Maxe Webera, který navrhuje vytvoření ideálního
typu a podle něj poměřovat reálný stav (Giddens, Sutton 2013: 36).
Z toho důvody byly jako ideální typy managementu zvoleny regionální a korporátní typ. Na základě těchto dvou
ideálních typů bylo realizováno na přelomu roku 2018/19. dotazníkové šetření ve vodárnách krajských a okresních
měst ČR. Příspěvek porovnává dva možné ideální modely řízení vodárenství – korporátního (tedy korporátněnadnárodního)
a regionálního (regionálně-veřejného). Korporátní model znamená, že veškerý provoz vodárny je
řízený soukromou korporací a je regulován jen legislativní úrovní. Regionální model řízení znamená, že provoz
vodárny je v rukou veřejného sektoru, na regionální a samosprávné úrovni. Pomocí dotazníkového šetření budou
srovnány oba modely současného českého vodárenství, které zahrnuje oba typy vlastnictví.
V rámci výzkumu bylo analyzováno 63 vodárenských společností v ČR, a to podle tří hlavních faktorů –
ekonomického, podle implementace nástrojů CSR a kvality strategického managementu. Na závěr bude porovnán
způsob managementu u korporátních a regionálních vodáren s ohledem na CSR a etický management.
2. Vodárenství v ČR
Kvalita správy pitné vody nabývá na významu, což je způsobeno nejenom změnou klimatu, ale i jejím znečištěním,
které vede ke zhoršení vodních ekosystémů. Kvalita vody výrazně ovlivňuje i kvalitu života v jednotlivých
regionech či lokalitách. Voda je bezpečnostní faktorem, který v blízké budoucnosti může být zdrojem konfliktů
(Šmíd a kol., 2010: 37). Že voda není tradiční obchodní komoditou, potvrzují i ekonomické studie
z environmentální ekonomie (White, 2013). Pitná voda rovněž hraje roli mocenského politického nástroje
v mezinárodních vztazích (Plášilová, 2009, Smolík, Šmíd a kol. 2010).
Zásobování vodou má zásadní vliv na chod společnosti, přičemž je zřejmý dlouhodobý význam kvalitního vodního
hospodářství. I proto vodovody a kanalizace jsou ze své podstaty oborem pracujícím se zařízeními a investicemi
dlouhodobé životnosti. Nejlépe proto fungují ve stabilním právním, organizačním a ekonomickém prostředí (srov.
Kyncl, 2018).
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
682
V současné době je třeba říci, že neexistuje česká vodárenská společnost v krajských či okresních městech, která
by byla z prodeje vody ztrátová. Přesto se především v komunálních či krajských volbách téma veřejné kontroly
nad vodárnami stává velice významným (srov. Vlková, 2017).
S rostoucími potřebami současné společnosti roste i spotřeba vody, stejně jako její hodnota a cena. I z toho důvodu
veřejnost začíná vnímat problematiku vodárenství daleko intenzivněji. České specifikum vodárenství je dáno mj.
dynamickými změnami v oblasti vlastnictví vodáren. V některých městech byla v letech 1998-2004 realizována
privatizace vodáren z regionálního (veřejného) do korporátního vlastnictví. Tehdy vznikly ad hoc systémy řízení
vodáren s nepřehlednými smluvními vazbami mezi veřejnou správou a korporacemi. Proto dnes funguje
v některých městech nejasný vztah mezi korporátní a veřejnou sférou, což vyvolává nejasnosti při řízení
vodárenství. To se také projevuje tlakem veřejnosti (zájmových organizací), veřejné správy, profesních
vodárenských sdružení a odráží se i v doporučeních Vlády ČR a jednotlivých ministerstev (např. Ministerstva
životního prostředí ČR). Často se projevují i různé zájmy, konflikty a nedorozumění mezi zainteresovanými
aktéry. Tyto situace vyplývají z prostého faktu, že správa vodního hospodářství je unikátní a nemá alternativu
v jiných druzích managementu. Správce pitné vody (vodárenská společnost) drží monopol nad správou vody, která
se skládá jak z ekonomicky nejzajímavějšího segmentu – prodeje (pitné) vody, tak z údržby veřejné vodovodní
infrastruktury, či povinnost vodu opět čistit. Zde se motivace regionálního a korporátního vodárenství diametrálně
odlišují. Původně se o vodní hospodářství v ČR staraly krajské vodárny. Po vzniku samostatné ČR byl tento
majetek převeden na okresní města a dál se diferencovalo vlastnictví vodáren.
Vodárenská soustava se výrazně proměnila nejenom ve způsobu vlastnictví, ale i z hlediska poskytovaných služeb
a podnikání (srov. Broncová a kol., 2007). Vodárenská infrastruktura se rozdrobila. Od roku 2000 probíhala
masová privatizace největších vodovodních sítí v ČR, převážně v krajských a okresních městech. V dnešní době
existuje přibližně 6500 majitelů a 2500 provozovatelů hospodářské infrastruktury, a to jak ve veřejném (města,
obce) nebo soukromém vlastnictví. Proto vznikla řada sdružení a asociací jako jsou např. „Asociace pro vodu ČR“,
„Sdružení oboru vodovodů a kanalizací ČR“ (SOVAK) či „Asociace vlastníků vodárenské infrastruktury“. Ty
začaly vodárenské společnosti opět sdružovat. Mezi negativní jevy roztříštěnosti vodárenského průmyslu patří i
situace, kdy domácnosti platí za vodu rozdílným vodárenským společnostem rozdílné ceny, ačkoliv bydlí v jedné
obci (např. Praha Západ, Plzeň sever). Je třeba zmínit, že i z těchto důvodů začali vznikat specifické občanské
iniciativy, které na současnou problematiku de-integrace vodního hospodářství v ČR upozorňují (např.
Faktaovode.cz, Pravdaovode.cz, Nase-voda.cz). Mezi nejvýraznější změny převodu majetku ze státního vlastnictví
do vlastnictví obcí a korporátního sektoru byla změna typu společností na akciové společnosti, společnosti
s ručením omezením, či příspěvkové organizace samosprávného celku. Struktura řízení vodáren je značně
nepřehledná, protože se rozdělil u většiny vodárenských společností správce infrastruktury (který správu
infrastruktury a sítí může pronajmout dalším třetím subjektům) a správce samotné vody. Nepřehlednosti
managementu vodárenství doplnil fakt, že v případně možnosti podílů volně prodejné a podíly (akcie) se dostaly
do majetku dalších vlastníků. Obecně lze z provedených analýz dovodit, že privatizace vodáren přinesla
z ekonomického dlouhodobého pohledu větší rizika než krátkodobé přínosy v efektivitě managementu (viz
Transparency International, 2009). I z tohoto důvodu zesílil tlak samosprávy i neziskového sektoru na sjednocení
vodárenského majetku. Jednou z cest se stala možnost zpětného odkupu podílů korporátního vlastnictví vodárny
(převážně z prodeje vody) zpět do vlastnictví města.
Lze tak říci, že existují regiony, kde české vodárenství trpí neefektivitou způsobenou roztříštěným způsobem
správy, přičemž řada analýz v ČR upozorňuje na nutnost přísnější regulace této oblasti a silnější úlohu veřejné
správy při prosazování zájmů občanů ČR nad zájmy vodárenských korporátních společností (Dovolil, Válek,
Vykydal, Young, 2010).
3. Strategické dokumenty ČR k managementu vodárenství
Strategické dokumenty jsou primárním materiálem, jak posuzovat vztah státu a veřejného sektoru k hospodaření
s vodou a k managementu vodárenství. Obecně je veřejná správa vody (tedy regionální vodárenství) považováno
za veřejnou službu, ale i politiku, která má zabránit vzniku korporátního monopolu na životně důležitou surovinu
(srov. Provazníková, 2009).
V České republice je relevantních několik dokumentů, které se tématikou vodárenství v ČR zabývají. Jedná se
především o doporučení Vlády ČR a dále o dokumenty jednotlivých ministerstev, které se vodárenstvím zabývají
z pohledu strategického plánování a vodní soběstačnosti ČR. Strategické dokumenty se snaží o nastavení a
implementování CSR managementu a koordinací vodní politiky v ČR. Etický management toto řeší vzhledem ke
vztahu ekonomické, environmentální a sociální politiky (angl. tripple bottom line). Tedy přístupu CSR, kdy
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
683
uvedené tři faktory tvoří vzájemnou rovnováhu, což má zajistit udržitelný rozvoj (angl. sustainable development)
společnosti (Rada kvality ČR, 2016).
Teorie udržitelného rozvoje se dotýká CSR managementu každé organizace a instituce, ať regionální či korporátní
(Kašparová, Kunz, 2013, Pavlík, Bělčík, 2010). Tyto strategie se zaměřují mj. na připravenost státních institucí
čelit globálním hrozbám a rizikům, včetně bezpečnostních a environmentálních (Bezpečnostní rada státu, 2016,
srov. Martinovský, 2016).
Je třeba konstatovat, že vládní a ministerské dokumenty zásadní charakter vodárenství – tedy způsob vlastnictví
neřeší. Mezi dokumenty pojednávající obecně o působení institucí v ČR do roku 2030 je tzv. Strategický rámec
ČR 2030. Dokument schválila vláda ČR v roce 2017 v návaznosti na strategii OSN, která v roce 2015 schválila
tzv. Cíle udržitelného rozvoje (tzv. Sustainable Development Goals, neboli SDGs). Strategický rámec ČR 2030
zohledňuje SDGs pro specifické podmínky na národní, krajské a místní úrovni v České republice. Mezi cíli je i
podpora regionálního rozvoje s ohledem na ochranu vodního bohatství, vytvoření odolného ekosystému, který je
formován „právě“ veřejnou (tedy regionální) správou (ČR 2030, 2019).
Mezi další dokumenty patří především materiály spadající pod gesci Ministerstva životního prostředí - MŽP ČR.
Mezi ty lze zahrnout Národní akční plán adaptace na změnu klimatu, který je implementačním dokumentem
Strategie přizpůsobení se změně klimatu v podmínkách ČR a byl schválen usnesením vlády ČR č. 34 ze dne 16.
ledna 2017. Ani tento dokument nepodává strategii řešení současné situace vztahu regionálního a korporátního
vodárenství v ČR, ačkoliv o problematice vody pojednává velmi specificky (NAPAZK, 2017).
Podobný dokument z gesce MŽP ČR s názvem Koncepce ochrany před následky sucha má podobně obecnou
informační hodnotu (MŽP ČR, 2017a), tak stejně jako Politika ochrany klimatu ČR (MŽP ČR, 2017b). Více
konkrétní je materiál MŽP ČR s názvem Plán odpadového hospodářství ČR 2015 – 2024. Zde je doporučeno
optimalizovat veškeré činnosti s ohledem na vynaložené náklady a sociální udržitelnost (MŽP ČR, 2014c).
Mezi další dokumenty, které se tématice vztahu korporátního a regionálního nepřímo věnují, patří Zpráva o stavu
vodního hospodářství České republiky (tzv. Modrá zpráva) vydávaná každoročně Ministerstvem zemědělství a
Ministerstvem životního prostředí. Tato Modrá zpráva z roku 2017 pojednává o vztahu zvyšujících se průměrných
teplot, sucha a spotřeby vody. Dokument hovoří o nutnosti investic do vodohospodářství a zvýšení efektivity
managementu. Možnosti investic tento dokument spatřuje v dotační politice EU, ale získání financí na ušetřených
odvedených ziscích korporátního vodárenství neanalyzuje (Modrá zpráva, 2017). Mezi další iniciativy státu po
větší kontrolu nad vodárenství patří např. zřízení Výboru pro koordinaci a regulaci oboru vodovodů a kanalizací,
který mimo jiné se snaží v nepřehledné soustavě českého vodárenství najít jednotící měřitelná pravidla a regulační
mechanismy, vytvářet koncepční kroky s výhledem do roku 2030 (MZ, 2016a). Zároveň s touto snahou vznikla i
speciální elektronická aplikace v rámci Ministerstva zemědělství pro srovnání benchmarkingu managementu
jednotlivých vodárenských společností a také od roku 2016 všechny společnosti informují Ministerstvo
zemědělství o způsobu managementu svého podniku. Ministerstvo zemědělství zpracovalo interaktivní report z
dat obdržených od provozovatelů a vlastníků vodovodů a kanalizací pro veřejnou potřebu za rok 2016. Cílem je
poskytnout objektivní informace zejména laické veřejnosti vedoucí ke zvýšení transparentnosti oboru. Report
slouží pro centrální zpřístupnění vybraných údajů, které jsou na Ministerstvu zemědělství shromažďovány (MZ,
2017b).
K dalším důležitým dokumentům patří nařízení Vlády ČR z 9. února 2015 s názvem „Návrh koncepčního řešení
regulace ve vodárenství“. Tento materiál vyžadoval podklady pro zpracování sjednocení cen, a efektivní regulaci
vodárenství v situaci různorodého vlastnictví, kdy mj. vyžadoval vytvoření Studie proveditelnosti záměru na
vytvoření Národního regulačního úřadu České republiky pro vodárenství, vytvoření vzorových smluv pro různé
typy vodárenských společností a jejich zveřejnění, sjednocení majetkových a provozních dat vodárenství (Vláda
ČR, 2015). České vodárenství je rozkročeno mezi regionálním a korporátním typem. Otázka vlastnictví se začíná
řešit nyní intenzivněji, především v souvislosti s kvalitou vody a cenou za m3 v korelaci s výkonovými a
efektivními ukazateli vodárenství (SFŽP, 2010).
3. Regionální a korporátní management
Regionální vodárenství představuje v ideální podobě koncept, kdy je 100 % vodohospodářské sítě, správa a prodej
vody v rukou veřejné samosprávné instituce (města, obce, kraje). Tento model byl využíván v českém vodárenství
před privatizací vodáren ve velké části okresních a krajských měst. Model regionálního vodárenství znamená, že
vlastníkem i provozovatelem vodárenské soustavy je veřejná samospráva. Má tedy právo jmenovat do
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
684
managementu a řízení zástupce dle svého rozhodnutí, správa financí a investic podléhá zodpovědnosti rozhodnutí
samosprávy.
Rozhodování samosprávy by mělo být v ideálním případě transparentní a veřejně kontrolovatelné, podléhající
předpisům a zákonům platným i pro instituce veřejné správy. Nejčastější formou vodárenské instituce jsou např.
příspěvková organizace města nebo akciová společnost, kdy akcie jsou neprodejné a v majetku samosprávy (např.
jednotlivých obcí jako akcionářů). Tato praxe je dnes využívána např. ve vodárnách Vodárenská akciová
společnost a.s. (v majetku obcí, která provozuje vodárenství ve Znojmě, Jihlavě, okrese Brno-venkov).
Tento model vychází i ze zahraniční zkušenosti, kdy je v řadě států EU provozován ve vodárenství tento způsob
managementu. Vzorem v tomto přístupu k vodárenství jsou v rámci Evropy např. skandinávské země. V některých
je dáno zákonem, že vodárenství musí být veřejné (Švédsko), jinde tradičně vodu dodává regionální vodárenství.
Skandinávské veřejné vodárenské společnosti operují na základě dělení země podle vodohospodářských regionů.
Za jeden z předpokladů úspěchů skandinávského modelu můžeme považovat i fakt o podpoře regionálního
vlastnictví vodáren (např. Finsko je hodnoceno jako nejlepší země světa s vodárenským managementem a kvalitou
vody, dle Water Poverty Index, i dle Water Quality Index). Jeden z předpokladů pro udržení efektivity
vodohospodářství je dle skandinávského modelu existence možnosti snadněji prosazovat veřejnou kontrolu a
zákonných opatřeních (Halleraker et al., 2013).
Opakem regionálního vodárenství je vodárenství korporátní. I když rámci EU existuje více modelů vlastnictví,
převažuje vlastnictví korporátní (Francie, Itálie, Španělsko, Velká Británie). Korporátní vodárenství znamená
stav, kdy je v ideální podobě 100 % vodárenské společnosti ve vlastnictví soukromých držitelů (tedy převážně
nadnárodních korporací). Za posledních několik desetiletí se tento způsob řízení a managementu ve vodárenství
EU stal převažujícím typem. Vodárenské společnosti ze zisků dále rozšiřují svoje portfolio služeb a nezabývají se
již jen vodárenstvím, ale i dalšími službami (obnovitelnými zdroji, elektrárenstvím, nakládáním s odpady). Řada
z největších evropských vodárenských společností (Veolia, Suez, Aqualia, Acea, Energie AG, NGW atd.) proto
působí po privatizaci i v ČR. To buď přímo nebo skrze další společností ve vlastnictví těchto korporací (např.
Moravská vodárenská a.s. ve Zlíně ve vlastnictví Veolia, nebo Šumperská provozní vodohospodářská společnost
v majetku firmy Suez, či Severomoravské vodovody a kanalizace Ostrava v majetku FCC Aqualia). Je třeba
konstatovat, že v řadě případů v ČR působí na správu vodárenské soustavy oba způsoby řízení současně. Majetek
a správa vody je dle konkrétní smlouvy rozdělena mezi regionální samosprávu a privátní korporaci. Záleží tedy na
smlouvě o pronájmu a způsobu privatizace. Z toho vyplývá, kdo je majoritním akcionářem, s jakými právy a
omezeními management pracuje. Existují modely, kdy většinu vlastnictví má v držení město (51%) a zbytek akcií
náleží korporaci (49%) a dle smlouvy s koncernem jmenují představenstvo a spolurozhodují o rozvoji vodárny
(např. Brněnské vodárny a kanalizace, kde většina majetku zůstala městu). V jiných případech je tomu naopak,
kdy 51% vlastní korporace a 49% město (např. Pražské vodovody a kanalizace a.s., kde většinu má korporace
Veolia, která má smlouvu se společností Pražské vodohospodářské společnosti a.s., kterou vlastní město Praha).
Většina smluv byla původně podepsána na dobu určitou, což bylo bráno jako záruka veřejné kontroly. V současné
době není vypracovaná odborná studie na všechny vodárny v ČR, která by analyzovala efektivitu vztahu
regionálního a korporátního. Většina srovnání se tak zaměřuje jen na technické parametry efektivity správy
vodárny (WaBe, 2019). Lze tak měřit se především ekonomický výkon (ziskovost), počet přípojek, délka sítě,
snižován ztráty úniku vody, produkce vody, spotřeba vody, poruchovost a kvalita zásobování (viz. Sucháček,
Tuhovčák, Ručka, 2017). Jiným přístupem může být snaha postihnout etiku managementu. O to se snaží
předložený výzkum. Zkoumá etický management (integrity management) vzhledem ke třem sledovaným kritériím
– přerozdělení zisku, implementace CSR a kvalitu managementu.
4. Výzkum
Sběr dat pro účely zjištění srovnání regionálního a korporátního vodárenství probíhal na přelomu let 2018/19.
Zodpovědní zástupci vybraných vodáren v ČR byly obeslány dotazníkem v aplikaci google+. Byly osloveny
všechny vodárny působící v krajských a okresních městech ČR. Dotazník obsahoval dotazy ke kvalitě
managementu správce veřejné služby. Výzkumné otázky se vztahovaly ke třem sledovaným údajům –
k přerozdělení zisků vodáren, k CSR a ke kvalitě managementu. V případě, že odpovědi byly neúplné, tak získané
informace byly doplněny o informace z veřejně dostupných zdrojů (především webovými stránkami samotných
vodáren) či ústními informacemi od zástupců managementu vodáren. V konečné podobě tak mohly být zpracováno
80% obeslaných vodáren.
4.1. Ekonomické aspekty
Obecně otázka financí je nejvíce citlivým údajem o etickém managementu a efektivitě vodárny. Z ekonomického
hlediska výzkum sledoval přerozdělování zisku vodárny. I přes současnou diskuzi o cenách pitné vody za m3
,
výzkum tento cíl nesledoval, na toto téma existují jiné studie (Fakta o vodě, 2017). Za předpokladu že vodárna je
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
685
zisková (což byly všechny zkoumané vodárny), byl zjišťován způsob, jak se dále se ziskem pracuje. Zda jej
management vodárny vyplatí vlastníkovi jako ziskovou marži či zda se finance re-investují zpět do vodárny. Ve
výzkumu je zjišťován stav účetní uzávěrky za rok 2017, za který byly všechny hospodářské ukazatele zveřejněny.
Etický management se tak projevuje ve faktu, do jaké míry jsou zisky znovu investovány nebo vyplaceny
koncovým akcionářům a vlastníkům. Pokud si zisk rozdělí akcionáři (zisková marže) a není investován do rozvoje
vodárny, potom je riziko neetického hospodaření s financemi klientů vyšší ( o to více, pokud se jedná o veřejnou
službu, kam vodárenství patří). Výzkum se nesoustředí na jednotlivé číselné hodnoty financí, ale na vztah v
procentech. Výsledkem výzkumu jsou tyto srovnávací grafy :
Obr. 1: Vztah čistého zisku k dividendám (63 vodáren v ČR)
Zdroj: vlastní zpracování
Zajímavým faktem výzkumu byla situace, kdy na tyto ekonomické otázky odmítlo odpovědět v dotazníkovém
šetření 56 % zkoumaných vodáren, převážně ve vlastnictví korporátním. Vodárny v regionálním vlastnictví na tuto
otázku odpovídaly. Výsledky tak mohou být zjišťovány z výročních zpráv.
Ze získaných čísel výzkumu lze odvodit, že marži si nevyplácejí vodárny, kde je většinovým vlastníkem
samospráva (regionální). Zisk si vyplácí soukromé společnosti (korporátní). Efektivita ekonomického
managementu nezáleží na formě vlastnictví, nicméně lze potvrdit, že forma vlastnictví vodárny ovlivňuje výše
výplaty zisku. Pokud je v korporátním vlastnictví více než 50% vodárny, poté se uvolňují možnosti managementu
si zisk vyplácet. Regionální vodárny ve veřejném vlastnictví si zisk nerozdělují (či v míře pod 2%). Korporátní
vodárny zisk vyplácí, v případech kdy je korporátní vlastník ze 100% bez smluvních omezeních, poté využívá
možnost vyplácet si marži nad 10% zisku, což výzkum potvrdil u 32% vodáren. Nerovnoměrné rozdělené
povinností a práv v ekonomické rovině se projevuje také v případech, kdy vodárny bývají rozdělené právně mezi
několik institucí, kde ziskové části vlastní korporace (správa samotné vody a prodej koncovým zákazníkům) a
ostatní části, které jsou neziskové. Ty často vyžadují zvýšené náklady (správa budov, vodárenská infrastruktura)
jsou v regionálním vlastnictví. V tomto srovnání etický management korporátního vodárenství vykazuje nižší míru
implementace CSR. Naopak regionální vlastnictví jako veřejné instituce, které zisky vrací zpět, vykazují silnější
vazbu na CSR a etický management.
4.2. Implementace CSR nástrojů
Druhou srovnávanou veličinou byla implementace nástrojů CSR do managementu vodárny. Z široké škály
možných CSR nástrojů (firemní kultura, existence compliance programu, zapojení stakeholderů, školení
zaměstnanců, atd.) byly vybrány dva měřitelné aspekty – samotná existence etického kodexu a zapojení vodáren
do CSR projektů na šetření pitnou vodou. Oba parametry naplňují kritérium rozdělení managementu instituce na
vyšší či nižší etickou implementaci nástrojů CSR. Obecně je etický kodex dobrovolným závazkem instituce
k dodržování nad-zákonných norem, a to jak pro management, zaměstnance, či dodavatele (Nesiba, Kovanič
2017). Výzkum se nezaměřuje na dodržování etického kodexu v konkrétní instituce, ale jen na existenci kodexu.
Dodržování kodexu lze zjistit jen z kvalitativního výzkumu pro každou instituci zvlášť. Nicméně prvním znakem
CSR je samotná existence etického kodexu v psané a veřejnosti přístupné podobě. Tento fakt vypovídá o
kredibilitě etického managementu. Podobnou informaci již nese i fakt, zda se vodárna dobrovolně zapojuje do
projektů, které se snaží snížit spotřebu vody. Implementace obou prvků odkazuje k vyšší formě etického
managementu a implementace CSR. Jak z výzkumu vyplynulo, etické kodexy jsou využívány jak v regionálním
tak v korporátním vodárenství rovnoměrně a nelze najít významný rozdíl. Ten se ukazuje spíše ve faktu, že
korporátní vodárny využívají jednoho kodexu vlastníka, pro všechny vodárny stejný. Kdežto regionální vodárny,
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
686
v případě vlastnictví kodexu, tvoří vlastní specifické etické kodexy. Výzkum ukázal, že k dobrovolným závazkům
se nehlásí zatím více než 40% všech vodáren. Jak se však ukazuje, vodárny nevyužívají nástroj etického závazku
ke klientům efektivně a stále v této oblasti převládá rezervovaný postoj. Ten může vyplývat z postavení monopolu
vlastníka vodárny. Větší rozdíl v managementu vodáren se projevuje v případě projektů na šetření pitnou vodou.
Výzkum ukázal, že do projektů šetření vodu jsou zapojeny více regionální vodárny, se silnější vlastnickou účastí
samosprávy. Korporátní vodárny se zapojují do různých jiných projektů, často využívaných pro marketingové
účely.
Obr. 2: Existence etických kodexů a podpora projektů CSR na šetření vodou (63 vodáren v ČR)
Zdroj: vlastní zpracování
Možné důvody pro slabší implementaci etického kodexu mohou vyplývat z nedostatečného tlaku veřejnosti a
klientů. Etický kodex v očích managementu je vnímaný jako rizikový nástroj, který omezuje výkon managementu.
Proto jsou kodexy často sestaveny velmi obecně, bez konkrétních závazků chování. V případě vodáren, tak chybí
často závazek k dlouhodobější strategii a ochraně kvality vody. V tom se odráží opět způsob vlastnictví, kdy
nájemce (korporace) na dobu určitou neformuje strategicky rozvoj konkrétní vodárny. Jejím zájmem je formovat
strategii firmy, nikoliv konkrétní vodárny, Naopak regionální vodárny mohou přirozeněji formovat strategii, která
se pak odráží v etickém kodexu. U korporátních vodáren platí, že za etické kodexy vodárny udávány v případě
korporátního vodárenství etické kodexy mateřské domovské společnosti vodárny (např. korporátní etické kodexy
zahraničních vlastníků vodáren v ČR), nebo etické kodexy nejsou zveřejněné, i když vlastník tvrdí, že existují.
Tím je popírán význam etických kodexů, jejichž hodnota je právě v tom, že jsou zveřejněné.
Za další kritérium etického managementu je sledován fakt, zda podporuje projekty na šetření pitnou vodou. Toto
kritérium je provázáno s první sledovanou kategorií, tedy s otázkou zisku. Pokud vodárna sleduje maximalizaci
zisku, potom se snižuje zájem na šetření pitnou vodou. Proto zjištění výzkumu ukazuje, že tyto projekty podporují
více regionální vodárny než korporátní. Korporátní vodárenství podporuje projekty jako je Water2Energy, Pítka
ve městě, Cesta pstruha (Veolia ve více městech). Regionální vodárny projekty typu Kohoutková voda (Náchod),
Vodní kapky (Prachatice), cena Národní cena za společenskou zodpovědnost 2016 (Třebíč). V případě
regionálních vodáren se jedná o různorodé projekty dle potřeb regionu. Korporátní vodárny skrze centrálu
předávají stejný projekt jednotlivým vlastněným vodárnám. Proto projekty se nezaměřují našetření vodou, ale
nedokáží pružně reagovat na aktuální situaci v regionu (např. nereflektují, zda ve městě je využíváno více
povrchových či podpovrchových vodních zdrojů). Výsledek výzkumu tak prokazuje, že regionální vodárenství
z hlediska etického managementu více specificky implementuje nástroje CSR do řízení.
4.3. Nástroje strategického managementu
V další kategorii etického managementu bylo sledováno, jak vodárny implementují standardy kvality
managementu a využívají strategických plánů rozvoje. Za certifikáty kvality managementu či CSR managementu
jsou obecně považovány normy typu ISO, EMAS, OHSAS, EFQM aj. Z hlediska etického managementu se jedná
o výrazný nástroj etického řízení, který svědčí o kredibilní implementaci CSR. Tak i pro existenci strategického
plánu, který je při práci s vodními zdroji (voda jako strategický bezpečnostní surovina) nezbytný. Neexistence
strategického plánování, tak odkazuje k nižší implementace CSR. Výsledek výzkumu ukázal, že většina
korporátních vodáren má ve svém držení nějaký druh certifikátu, nejčastěji ISO 9001, ISO 14001, ISO 18001 či
tzv. Diamantový certifikát za plnění norem ISO apod. Naopak regionální vodárny zatím nemají nastavený
management k implementaci mezinárodních certifikátů. Certifikáty znamenají náklady navíc a je tak plně na
zvážení managementu na evaluaci svého řízení.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
687
V případě existence strategického plánu (tedy na delší dobu než je 5 let), jsou korporátní i regionální vodárny na
stejné úrovni. Zpracováno strategický plán má jen 41 % vodáren dohromady. Často tento nástroj využívají
korporátní vodárny, které ale za strategický plán vodárny udávají svůj firemní strategický plán, nikoliv strategický
plán managementu vytvořený pro konkrétní vodárnu. I přes to, lze konstatovat, že tento nástroj mají korporátní
vodárny více implementovány než vodárny regionální.
Obr. 3: Množství vodáren s licencí na kvalitu managementu a existence strategického plánu rozvoje (63
vodáren v ČR)
Zdroj: vlastní zpracování
V této souvislosti lze konstatovat, že jak regionální, tak korporátní přístup ve vodárenství vykazuje podobné
výsledky. Korporátní vodárenství využívá objektivní nástroje řízení v managementu k získání vyšší kvality správy
a institucionálního řízení. Jedná se například o větší využívání certifikátů kvality, ale i o propracovanější strategie
rozvoje. Oba nástroje mohou úzce souviset s budoucím vývojem vodárenství ve světě, kdy úměrně ke zmenšujícím
se zásobám vody, bude kladen důraz na efektivní správu vodní sítě (nižší úniky vody, vyšší využitelnost vody,
menší náklady na údržbu). V tomto bodě lze konstatovat, že má mezinárodní management korporací větší
zkušenosti a možnosti (technologické, znalostní) než geograficky limitované regionální vodárenství.
5. Výsledky výzkumu
Nejen samotný výzkum vodáren, ale i současný stav vodárenství v ČR ukazuje na trend, kdy je patrná snaha o
prosazení regionální stránky vodárenství (odkupy vodáren do vlastnictví měst, soudní spory, občanské iniciativy,
vládní strategické dokumenty). Regionální vodárenství tak získává širokou podporu veřejnosti, a způsoby řízení
vodáren se stávají i volebními programy regionálních sdružení (např. při komunálních volbách 2018 ve městech
Zlín, Liberec, Praha). Přiložená tabulka ukazuje výhody a rizika regionálního vodárenství oproti vodárenství
korporátnímu.
Tab. 1: Výhody a rizika implementace regionálního vodárenství v ČR
Výhody Rizika
Ekonomický sektor
Přehlednější financování a rozpočet.
Ztráta 15% příjmu z odvodu DPH z
vodného i stočného.
Nemožnost vyvést zisk mimo
samosprávné kontrolní orgány.
Nižší motivace k ekonomické šetrnosti.
Výběrová řízení podléhají zákonu na
zadávání veřejných zakázek.
Nižší tlak na konkurenceschopnost.
Management CSR
Propojení regionální samosprávy a
vodárny - efektivnější projekty k
danému místu.
Menší tlak na technologickou efektivitu
(např. úniky vody).
Management spojen s regionálními
potřebami.
Reaktivní přístup dle pokynů „shora“.
Efektivnější vazba na strategii státu. Nižší iniciativa.
Kvalita
managementu
Snadnější kontrola veřejné služby.
Státní monopolizace zpomalí
implementaci technologických novinek.
Větší vliv na zaměstnanost v regionu. Větší vliv parciálních politických vlivů.
Provoz vodárny je navázán na jiné
příspěvkové organizace samosprávy.
Menší důraz na certifikace a standardy
řízení.
Zdroj: vlastní zpracování
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
688
6. Závěr
Příspěvek se zaměřil na současný stav managementu českého vodárenství z hlediska etického managementu.
Zvolen byl přístup srovnání ideálních typů u dvou skupin vodáren. Jednalo se o vodárny regionální, které jsou
vlastněné samosprávou, a vodárny korporátní, které jsou vlastněné soukromými společnostmi. V ČR existují
paralelně oba typy managementu. Příspěvek stručně shrnul vývoj českého vodárenství, které je co do způsobu
managementu dezintegrované a roztříštěné, což v situaci, kdy je (pitná) voda považována za strategickou surovinu
určitým rizikovým faktorem. Z výsledků analýzy vyplývá, že je regionální vodárenství pro strategické potřeby
státu efektivnější a etičtější. Analýza je doplněna dotazníkovým empirickým šetřením na vzorku vodárenské
soustavy u 63 krajských a okresních měst v ČR v 2018/19. Bylo zjištěno, že vyšší míru implementace CSR lze
potvrdit u regionálních vodáren ze dvou faktorů (ekonomický, CSR), naopak u faktoru kvality managementu lze
potvrdit, že korporátní vodárenství má větší zkušenosti. Toto zjištění vycházelo ze tří zkoumaných oblastí:
ekonomické, CSR managementu a kvality managementu.
Literatura
[1] BEZPEČNOSTNÍ RADA STÁTU (2016): Koncepce environmentální bezpečnosti 2016-2020 s výhledem do
roku 2030, usnesení Bezpečnostní rady státu č. 11/2016, [online]. [cit. 23. 1. 2019]. https://www.databaze-
strategie.cz/cz/mzp/strategie/aktualizace-koncepce-environmentalni-bezpecnosti-a-to-na-obdobi-2016-2020-
s-vyhledem-do-roku-2030?typ=struktura.
[2] BRONCOVÁ D. a kol. (2007). Voda pro všechny: Vodárenské soustavy v ČR. Praha: Milpo 2006. ISBN 80-
903481-9-X.
[3] BUZAN, B., WAEVER, O., WILDE, de J. (2005): Bezpečnost. Nový rámec pro analýzu. Brno: Centrum
strategických studií. ISBN 80-903333-6-2.
[4] ČR 2030 (2019). Strategický rámec ČR 2030. [online]. [cit. 23. 1. 2019]. https://www.cr2030.cz/
[5] DOVOLIL, P., VÁLEK, P., VYKYDAL, M., YOUNG, T. (2010). Jak (a co) dál v oboru vodovodů a
kanalizací v České republice. Vodní hospodářství, vol. 59, no. 12, pp. 326-330.
[6] FAKTA O VODĚ (2017): Liší se ceny vody u soukromých a veřejných provozovatelů? [online]. [cit. 23. 1.
2019]. http://www.faktaovode.cz/clanek/lisi-se-cena-vody-u-soukromych-a-verejnych-provozovatelu.
[7] GIDDENS, A., SUTTON, P. W. (2013): Sociologie. Praha: Argo. ISBN 728-80-257-0807-1.
[8] HALLERAKER J. H. (ed.) et. al. (2013). Nordic Collaboration on Implementation of Water Framework
Directive – Status and Further Challenges, ISBN 978-9979-9818-1-7. [online]. [cit. 23. 1. 2019].
http://www.vannportalen.no/globalassets/nasjonalt/dokumenter/publikasjoner/arkiv/2013/nordic-
collaboration-on-implementation-of-the-water-framework-directive---status-and-further-challenges-
2013.pdf.
[9] KAŠPAROVÁ, K., KUNZ, V (2013): Moderní přístupy ke společenské odpovědnosti firem a CSR
reportování. Praha: Grada Publishing. ISBN 978-80-247-4480-3.
[10]KYNCL, M. (2018). Historický vývoj organizace a řízení veřejných vodovodů, In Kolektiv autorů: Sborník
přednášek z konference Voda Zlín, 15. - 16. 3. 2018, s. 5-8. ISBN 978-80-905716-4-8.
[11]MARTINOVSKÝ, P. (2016): Environmetální bezpečnost v České republice. Brno: Masarykova univerzita.
ISBN 978-80-210-8191-8.
[12]MODRÁ ZPRÁVA (2017). Zpráva o stavu vodního hospodářství České republiky v roce 2017. Ministerstvo
zemědělství, 2017. [online]. [cit. 23.1.2019]. http://eagri.cz/public/web/mze/voda/osveta-a-
publikace/publikace-a-dokumenty/modre-zpravy/
[13]MZ (2016a): Integrace koncepčních kroků oboru VaK v ČR naplňováním strategie resortu Ministerstva
zemědělství s výhledem do roku 2030. Ministerstvo zemědělství. Praha, 2016. [online]. [cit. 23.1.2019].
http://eagri.cz/public/web/file/515155/Integrace_koncepcnich_kroku_oboru_VaK_v_CR_naplnovanim_strat
egie_MZe_s_vyhledem_do_roku_2030.pdf
[14]MZ (2017b): Vebová prezentace dat VaK. Ministerstvo zemědělství, Praha, [online]. [cit. 23. 1. 2019].
http://eagri.cz/public/web/mze/voda/vodovody-a-kanalizace/webova-aplikace-prezentace-dat-vak/.
[15]MŽP ČR (2017a): Koncepce ochrany před následky sucha pro území české republiky. [online]. [cit.
23.1.2019].
https://www.mzp.cz/C1257458002F0DC7/cz/news_170724_sucho/$FILE/koncepce_sucho_material.pdf
[16]MŽP ČR (2017b). Politika ochrany klimatu v České republice. [online]. [cit. 23.1.2019].
https://www.mzp.cz/cz/politika_ochrany_klimatu_2017.
[17]MŽP ČR (2017c), Plán odpadového hospodářství ČR 2015 – 2024. [online]. [cit. 23.1.2019].
https://www.mzp.cz/cz/plan_odpadoveho_hospodarstvi_cr.
[18]NAPAZK, (2017): Národní akční plán adaptace na změnu klimatu. [online]. [cit. 18.1.2019]. Dostupné z:
https://www.mzp.cz/cz/narodni_akcni_plan_zmena_klimatu.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
689
[19]NESIBA J., KOVANIČ M., (2017). Etické kodexy samosprávy v Brně. In XX. Mezinárodní kolokvium o
regionálních vědách. Sborník příspěvků. Brno: Masarykova univerzita, pp. 898--903. ISBN 978-80-210-8587-
9.
[20]PAVLÍK M., BĚLČÍK M. a kol. (2010): Společenská odpovědnost organizace. CSR v praxi a jak s ním dál.
Praha: Grada Publishing. ISBN 978-80-247-3157-5.
[21]PLÁŠILOVÁ R. (2009): Pitná voda jako mocensko-politický nástroj. Brno: Masarykova univerzita
[Diplomová práce].
[22]PROVAZNÍKOVÁ R. (2009): Financování měst, obcí a regionů, Praha: Grada Publishing. ISBN 978-80-
247-2789-9.
[23]Rada kvality ČR (2016). Příručka CSR pro veřejnou správu aneb jak se chovat společensky odpovědně.
Národní středisko podpory kvality, 2016, ISBN 978-80-02-02702-7. [online]. [cit. 23. 1. 2019].
http://kvalitavs.cz/wp-content/uploads/2018/09/Prirucka_CSR_pro_VS.pdf.
[24]SFŽP (2010). Praktická příručka – Smluvní výkonové ukazatele v oboru VaK ČR, Státní fond životního
prostředí. [online]. [cit. 23. 1. 2019]. http://www.opzp2007-2013.cz/soubor-ke-stazeni/32/9632-
3_Prakticka_prirucka_Priloha_1_Definice_vykonovych_ukazatelu.pdf.
[25]SMOLÍK, J., ŠMÍD, T. a kol. (2010): Vybrané bezpečnostní hrozby a rizika 21. století. Brno: Masarykova
univerzita.
[26]SUCHÁČEK, T., TUHOVČÁK, L., RUČKA, J. (2017): Možnosti srovnání vodárenských systémů a
provozovatelů. SOVAK, 2017, vol. 2, no. 4. p. 9-12. ISSN 1210-3039.
[27]ŠMÍD, T. a kol. (2010): Vybrané konflikty o zdroje a suroviny. Brno: Masarykova univerzita. ISBN 978-80-
210-5351-9.
[28]Transparency International (2009): Privatizace vodárenství v České republice. Kam odtékají zisky? [online].
[cit. 23. 1. 2019]. https://www.transparency.cz/privatizace-vodarenstvi-ceske-republice-odtekaji-zisky/
[29]VLKOVÁ, J. (2017). Voda Čechům. Odtékání zisků z vodáren bude volebním hitem. In. Idnes.cz, 17. 9. 2017.
[online]. [cit. 23.1.2019]. https://www.idnes.cz/ekonomika/domaci/voda-zisky-vodarny-dividendy-
vodarenstvi-privatizace.A170915_351989_eokomika_fih.
[30]WaBe, (2019). Srovnávací analýza veřejných systémů zásobování vodou a vodárenských společností. [online].
[cit. 16. 1. 2019]. Dostupné z: https://www.fce.vutbr.cz/wabe/ukazatel_srovnani.asp.
[31]WHITE CH. (2013): Key issues in water economics. In GRAFTON, R. Q., PITTOCK, J., TAIT, M., WHITE,
CH. Water, Security and Governance. Tilde University Press, pp. 139-169. ISBN: 978-0-7346-1141-3.
[32]Vláda ČR (2015): Usnesení Vlády ČR ze dne 9. 2. 2015 č. 86 k Návrhu koncepčního řešení regulace ve
vodárenství. [online]. [cit. 23. 1. 2019].
https://www.sovak.cz/sites/default/files/QQWcu4CrtnSjATvti/usnesen%c3%ad%20vl%c3%a1dy%20%c4%
8d.%2086%20-%20k%20regulaci.pdf.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
690
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-9268-2019-87
VÝVOJ MNOŽSTVA KOMUNÁLNEHO ODPADU NA
SLOVENSKU A V NITRIANSKOM KRAJI V ROKOCH
2002-2017
Development of municipal waste in the Slovak Republic and the
Nitra Region from 2002 - 2017
MELÁNIA FESZTEROVÁ 1
JANA NÉMETHOVÁ 2
Anotácia
Príčinami hromadenia odpadov je ekonomický rozvoj, veľakrát neúčinné technológie likvidácie odpadu
a nepostačujúca legislatíva týkajúca sa problematiky odpadov. V súvislosti s hromadením sa odpadov
a zvyšovania jeho nebezpečných vlastností, je nutné eliminovať jeho dopad na životné prostredie. Cieľom
príspevku je analyzovať vývoj množstva komunálneho odpadu na úrovni Slovenska a Nitrianskeho kraja v rokoch
2002-2017 a ich vzájomná komparácia. Orientujeme sa na zmeny v množstve komunálneho odpadu predovšetkým
v Nitrianskom kraji a sledujeme jeho postavenie v rámci krajov Slovenska. S pribúdajúcim počtom obyvateľov ako
aj s ich zvyšujúcimi sa nárokmi na životnú úroveň rastie množstvo a zloženie komunálneho odpadu. Komunálny
odpad na 1 obyvateľa v sledovaných rokoch na Slovensku vzrástol o 38,7 % a v Nitrianskom kraji o 58,2 %. Na
Slovensku dochádza k postupnému nárastu množstva zhodnoteného komunálneho odpadu. Množstvo
recyklovaného komunálneho odpadu v SR vzrástlo o 18,05 % a v Nitrianskom kraji o 21,84 %. V zhodnotení
komunálnych odpadov je Nitriansky kraj pod priemernou hodnotou Slovenska (20,69 %, hodnota v SR - 31,82 %).
Pri porovnaní priemernej hodnoty recyklovaného odpadu, Nitriansky kraj dosahuje rovnakú hodnotu ako
Slovensko, zhruba 17 %.
Kľúčové slová
komunálny odpad, Slovensko, Nitriansky kraj
Annotation
The causes of waste accumulation are economic development, often inefficient waste disposal technologies and
inadequate waste management legislation. Due to the continuous accumulation of waste and the increase in its
risk, it is necessary to eliminate its´ impact on the environment. The aim of this paper is to analyze the state of
municipal waste in Slovakia and in particular, in the Nitra region from 2002-2017 and to compare. We focus on
municipal waste changes used in the Nitra region and in other regions in Slovakia. The rise of living standards
and the rise in the number´s of inhabitants has led to an increase in the production and composition of municipal
waste. Municipal waste per inhabitant in the chosen years in Slovakia increased about 38.7% and in the Nitra
region about 58.2%. The amount of recovered municipal waste is gradually increasing in Slovakia. The amount
of recycled municipal waste in the SR increased by 18.05% and in the Nitra region by 21.84%. In the recovery of
municipal waste, the Nitra region is below the average level in Slovakia (20.69%, amount in SR -31.82%). When
comparing the average amount of recycled waste, the Nitra region reaches the same amount as Slovakia (17%).
Key words
municipal waste, Slovakia, Nitra region
JEL classification: Q53
1
Katedra chémie
2
Katedra geografie a regionálneho rozvoja
Fakulta prírodných vied
Univerzita Konštantína Filozofa v Nitre
1
Department of Chemistry
2
Depart. of Geography and Regional Development
Faculty of Natural Sciences
Constantine the Philosopher University in Nitra
 Tr. Andreja Hlinku 1, 949 74 Nitra, Slovak Republic
E-mail: mfeszterova@ukf.sk, jnemethova@ukf.sk
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
691
1. Úvod
Produkcia odpadov je neustály cyklus ľudskej spoločnosti (Pucherová, 2017). Problém s odpadmi existuje všade
tam, kde človek vykonáva akúkoľvek činnosť (Czyżyk et al., 2012). Odpady sú negatívnym dôsledkom čerpania
prírodných zdrojov (Nováček, Huba, Mederly, 1998). Neustály rast množstva odpadov a s tým spojené problémy
odpadového hospodárstva sú problémom nielen Slovenska. Z hľadiska odpadov je najväčším problémom
každoročne sa zvyšujúce množstvo odpadov a možnosti ich triedenia, uskladňovania, ale predovšetkým úsilie o ich
premenu s cieľom ďalšieho využitia (Gašparíková et al., 2016; Góralczyk et al., 2009; Piecuch et al., 2003). Každá
činnosť obchodná, výrobná alebo služby generuje odpady (Báreková, Sklenár, Tátošová, 2010). S aktivitami
a činnosťami ľudskej spoločnosti je spojená aj produkcia množstva odpadov, ktoré môžu mať negatívny dopad na
životné prostredie, prípadne môžu predstavovať aj trvalé nebezpečenstvo (Gu et al., 2014; Michaeli, Boltižiar,
2010; Pucherová, Mišovičová, Petlušová, 2018). Preto sa odpady delia na nebezpečné a ostatné odpady (Vyhláška
MŽP SR č. 365/2015 Z. z., 2015). Ako uvádzajú mnohí autori, je dôležité rozlišovať čo odpadom je a čo nie je
(Czekała, 2009; Fajkis, Barbusiński, 2006; Milewski et al., 2001). V slovenskej legislatíve sa pod pojmom „odpad
rozumie hnuteľná vec, alebo látku, ktorej sa jej držiteľ zbavuje, chce sa jej zbaviť, alebo je v súlade s týmto
zákonom, alebo osobitnými predpismi povinný sa jej zbaviť”(zákon NR SR č. 79/2015 Z. z., 2015). Odpadové
hospodárstvo v zmysle zákona predstavuje súbor činností zameraných na predchádzanie a obmedzovanie vzniku
odpadov a znižovanie ich nebezpečnosti pre životné prostredie a na nakladanie s odpadmi. Legislatívne opatrenia
zamerané na odpad a odpadové hospodárstvo sú problematikou, na ktorú sa v súčasnosti kladie veľký dôraz.
Nevyhnutným sa stáva predovšetkým aplikácia zákona do praxe (predchádzanie a znižovanie množstva odpadov,
triedenie odpadov, recyklácia a energetické využitie atď.) (Sobczyk, 2016; Yang, Xu, Chai, 2018).
2. Materiál, metódy a cieľ
Vstup Slovenskej republiky (SR) do Európske únie (EÚ) ovplyvnilo prispôsobenie sa legislatíve a predpisom EÚ
a odpadového hospodárstva. SR sa zaviazala v oblasti odpadového hospodárstva k aktivitám smerujúcim na
obmedzenie množstva odpadu uloženého na skládkach komunálneho odpadu a na zníženiu podielu biologicky
rozložiteľného odpadu v nich. Tiež sa zaviazala na zvýšenie využitia a recyklácie iných frakcií odpadu. Z tohto
dôvodu došlo k zmenám v existujúcich právnych predpisoch týkajúcich sa odpadov a odpadového hospodárstva.
Odrazilo sa to v prijatých právnych predpisoch. Zákon SNR č. 238/1991 Zb. o odpadoch bol nahradený novým
európskym zákonom o odpadoch, ktorým sa SR priblížila k úrovni právnej regulácie odpadového hospodárstva
v EÚ (Klinda, Lieskovská et al., 2001). Zákon NR SR č. 223/2001 Z. z o odpadoch a o zmene a doplnení
niektorých zákonov mal za cieľ podporiť zhodnocovanie odpadov na úkor ich zneškodňovania. Vstup SR do EÚ
si vyžiadal, aby legislatívne predpisy v oblasti odpadového hospodárstva boli jednotné (Čermák et al., 2008).
Základným zákonom pre oblasť odpadového hospodárstva v EÚ je Rámcová smernica o odpadoch 2008/98/ES
(75/442/ES). Podľa tejto smernice majú byť odpady zbierané oddelene na základe technických, environmentálnych
a ekonomických možností. Technická realizovateľnosť, environmentálny prístup a ekonomické hľadisko sa musí
premietať do všetkých činností v odpadovom hospodárstve. Uvedená smernica o odpadoch odporúča, aby členské
krajiny do roku 2020 zabezpečili recyklovanie minimálne polovice komunálneho odpadu a aspoň 70 % stavebného
odpadu. Zákon NR SR č. 79/2015 Z. z. o odpadoch v znení neskorších predpisov nadobudol účinnosť 1. januára
2016. Ďalšou smernicou zaoberajúcou sa s odpadom je Smernica Rady 91/689/EEC o nebezpečných odpadoch.
Uvedená smernica podporuje environmentálne a bezpečné nakladanie s nebezpečným odpadom. Podľa Čermáka
(2007), Czyżyka et al. (2012), Končalovej a Dubcovej (2015), Pucherovej (2017), Sobczyk (2016) došlo
v členských štátoch EÚ, teda aj na Slovensku k viacerým zmenám, ktoré sa týkali nakladania s odpadom
a odpadového hospodárstva. EÚ vyžaduje, aby členské štáty rozvíjali svoju politiku odpadovej prevencie tak, aby
sa v prvom rade dotýkala jednotlivcov a výrobcov zodpovedných za tvorbu odpadov. Cieľom EÚ je vytvoriť
legislatívne nástroje na znižovanie množstva odpadu a dokonalejšie využitie odpadu zvýšením podielu recyklácie.
Separovanie odpadu a následne jeho opätovné využitie významne chráni nielen prírodné zdroje, ale aj životné
prostredie. Separovaný odpad sa recykláciou stáva surovinou, ktorá môže znova vstúpiť do výrobného procesu
a tak znížiť spotrebu energie. Recyklácia je každá činnosť zhodnocovania odpadu, ktorou sa odpad opätovne
spracuje na výrobky, materiály alebo látky určené na pôvodný účel alebo iné účely (Zákon NR SR č. 79/2015 Z.
z., 2015). Predchádzať vzniku odpadu EÚ chce napr. dôrazom na eko-design výrobkov a na predĺženie ich
životnosti. Snahou je aj vplývať na zmenu správania obyvateľstva a tak znižovať množstvo vznikajúcich odpadov.
Vstupné údaje týkajúce sa množstva komunálneho odpadu podľa podskupín katalógu odpadov a nakladania s ním
na úrovni SR a jeho krajov sme získali zo Štatistického úradu SR (2017, 2018). Vývoj množstva komunálneho
odpadu v SR a v Nitrianskom kraji v rokoch 2002 a 2017 bol sledovaný pomocou indexu rastu/poklesu (Ir/p), ktorý
vyjadruje percentuálny rast, resp. pokles množstva odpadov. Pri jeho aplikácii sme vychádzali z matematického
vyjadrenia indexu rastu/poklesu, ktorý bol nasledovný:
𝐼𝐼𝑟𝑟/𝑝𝑝 = �
𝐾𝐾𝐾𝐾1
𝐾𝐾𝐾𝐾0
x 100� − 100 [%]
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
692
kde Ir/p je index rastu/poklesu, KO1 - prezentuje množstvo komunálneho odpadu na konci sledovaného obdobia
a KO0 - prezentuje množstvo komunálneho odpadu na začiatku sledovaného obdobia.
V práci boli použité štandardné metódy spracovania založené na komparatívnej analýze vývoja štatistických
údajov, grafickom a tabuľkovom vyjadrení problematiky. Pri analyzovaní skúmanej problematiky sme využili
nasledovné ukazovatele: množstvo komunálneho odpadu vyprodukovaného na 1 obyvateľa v SR, Nitrianskom
kraji a v EÚ, ďalej sme použili relatívne ukazovatele o nakladaní s komunálnym odpadom - podiel zhodnoteného,
recyklovaného odpadu a zneškodneného odpadu v kg na 1 obyvateľa. Vnútornú štruktúru odpadov podľa kategórií
v SR a v jednotlivých krajoch SR v sledovaných rokoch 2002 a 2017 sme hodnotili podľa podielu každej kategórie
na komunálnom odpade spolu. Postavenie krajov v rámci komunálnych odpadov SR sme analyzovali na základe
podielu všetkých krajov na komunálnych odpadoch spolu v SR.
Cieľom príspevku je analýza vývoja množstva komunálneho odpadu na úrovni Slovenska a Nitrianskeho kraja
v rokoch 2002-2017 a ich vzájomná komparácia. Detailnejšie sa venujeme zmenám v množstve komunálneho
odpadu predovšetkým v Nitrianskom kraji a sledujeme jeho postavenie v rámci ostatných krajov Slovenska.
Produkcia komunálnych odpadov je priamo závislá od sociálno-ekonomických ukazovateľov, predovšetkým od
výšky hrubého domáceho produktu, priemernej mzdy zamestnanca, rastu počtu obyvateľov, jeho kúpyschopnosti
a celkovej životnej úrovne obyvateľstva. Ako uvádzajú Czyżyk et al. (2012), Yang, Xu, Chai (2018) množstvo
a zloženie komunálnych odpadov závisí aj od faktorov, ako napr. veľkosť a typ sídelnej jednotky (mesto, obec),
funkcie sídelnej jednotky (napr. priemyselná, poľnohospodárska), druhu bytových domov (jednorodinné,
viacrodinné), stupňa vybavenia bytových jednotiek, od technickej infraštruktúry, životnej úrovne obyvateľstva
a pod. Z roka na rok pribúdajúce množstvo komunálnych odpadov a s tým spojené problémy odpadového
hospodárstva ovplyvňujú stav prostredia a kvalitu zdravia populácie. Zámerom je poukázať na dôležitosť
starostlivosti o životné prostredie a prírodu a predchádzať tak environmentálnym problémom pri rastúcom
množstve komunálnych odpadov.
3. Výsledky
3.1 Situácia s komunálnym odpadom v Slovenskej republike
Rastúce množstvo komunálnych odpadov (KO) predstavuje sociálny a environmentálny problém (Dai et al., 2015;
Kawai, Tasaki, 2016; Nemerow, 2009; Thanh, Matsui, 2011; Vergara, Tchobanoglous, 2012). V porovnaní s EÚ
produkuje Slovensko menej komunálnych odpadov na jedného obyvateľa. Za sledované obdobie 2002-2017
priemerná hodnota predstavuje 322 kg odpadu na 1 obyv./rok (priemer EÚ je 492 kg odpadu na 1 obyv./rok).
V porovnaní s krajinami EÚ-28 patrí SR medzi krajiny s najnižšou ročnou produkciou komunálnych odpadov na
obyvateľa. Končalová a Dubcová (2015) uvádzajú, že v ukazovateľoch, ako napr. vyseparované množstvo odpadu
alebo miera zhodnocovania odpadov Slovensko zaostáva za EÚ. V množstve všetkých vyseparovaných odpadov
za rok na 1 obyvateľa SR dosahuje zhruba polovičnú hodnotu EÚ (24 kg na 1 obyv./rok), v EÚ sa vyseparuje
46 kg odpadu na 1 obyv./rok. Miera zhodnocovania odpadov v EÚ predstavuje hodnotu 38,54 % a na Slovensku
15,67 %.
KO spolu tvoria: separovane zbierané zložky KO, odpady zo záhrad a parkov, KO iné, drobné stavebné odpady.
Za obdobie rokov 2002-2017 sa v KO spolu vyprodukovalo 27 846 794 ton odpadov (priemerná hodnota za rok
je 1 740 424,65 ton). Podľa množstva komunálnych odpadov v SR za sledované obdobie rokov 2002-2017
môžeme konštatovať, že najväčšie množstvo zo všetkých kategórií KO spolu dosahujú KO iné. Najviac sa ich
vyprodukovalo v rokoch 2008 (1 451 054 ton) a 2010 (1 461 809 ton) (Graf 1).
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
693
Graf 1: Vývoj množstva komunálnych odpadov v SR podľa katalógu odpadov v rokoch 2002-2017 (v tonách)
Zdroj: Štatistická ročenka regiónov Slovenska (2017, 2018), vlastné spracovanie
Množstvo KO iné za obdobie rokov 2002-2017 má kolísavý priebeh vývoja. Strieda sa obdobie nárastu s obdobím
poklesu. Rastúci trend je prirodzeným dôsledkom rastu ekonomického rozvoja štátu, ale nie je v súlade so
smerovaním celkovej koncepcie v odpadovom hospodárstve, ktorá je zameraná na znižovanie vzniku odpadov.
Nárast množstva KO súvisí aj s rastom počtu obyvateľov, so zvyšovaním priemernej mzdy zamestnancov, ktorá
od roku 2002 do roku 2017 vzrástla o viac ako 100 %, tým sa zvýšila aj kúpyschopnosť obyvateľstva a jeho
celková životná úroveň. Znižovanie tejto kategórie odpadov nastupuje od roku 2015. K najmenším množstvám
odpadu, ktoré boli vyprodukované za uvedené obdobie rokov 2002-2017 patrí kategória drobné stavebné odpady.
V tejto kategórii sa vyprodukovalo 1 412 086 ton odpadu (priemerná hodnota v uvedenej kategórii je 88 255,38
ton/rok).
3.2 Komparácia v produkcii komunálneho odpadu na úrovni Nitrianskeho kraja a Slovenska
Ako uvádzajú autori Kristina a Mettle (2016) predchádzanie vzniku odpadov, je dôležité pre odpadové
hospodárstvo. V roku 2002 bolo v SR vyprodukovaných 1 524 400 ton KO spolu. V roku 2017 v porovnaní
s rokom 2002 došlo k nárastu množstva KO spolu o 40,18 % t.j., nárast odpadu na 2 136 952 ton (Tab. 1). Tento
stav nekorešponduje s celosvetovým trendom v znižovaní množstva odpadu (Končalová, Dubcová, 2015). Vývoj
komunálneho odpadu spolu v Nitrianskom kraji kopíruje vývoj v produkcii odpadov na Slovensku. V roku 2017
v porovnaní s rokom 2002 došlo k nárastu odpadu o 51,31 %.
Tab. 1: Vývoj komunálnych odpadov na Slovensku a v Nitrianskom kraji v rokoch 2002 a 2017 (v tonách)
Druh odpadu
Slovenská republika Nitriansky kraj
2002 2017
Index
rastu (%)
Rast/pokles
(%)
2002 2017
Index
rastu (%)
Rast/pokles
(%)
Komunálne odpady spolu 1 524 404 2 136 952 140,18 40,18 208 016 314 739 151,31 51,31
Separovane zbierané zložky KO 46 138 466 994 1012,17 912,17 5 654 62 851 1 111,62 1 011,62
Separovane zbierané zložky KO
z toho: NO 1 196 9 056 - 757,19 1 019 250 407,6 307,6
Odpady zo záhrad a parkov 79 651 174 168 218,66 118,66 41 259 12 389 335,21 235,21
Komunálny odpad iné 1 323 325 1 416 626 107,05 7,05 183 335 202 399 110,4 10,4
Komunálne odpady iné z toho
zmesný odpad 1 058 770 1 176 580 111,13 11,13 143 467 168 016 117,11 17,11
Drobné stavebné odpady 75 291 79 163 105,14 5,14 6 638 7 960 119,92 19,92
Zdroj: Štatistická ročenka regiónov Slovenska, 2017, 2018, vlastné spracovanie
Poznámky: KO - komunálne odpady, NO - nebezpečné odpady
Na základe výsledkov v tabuľke 2 môžeme vysloviť závery, že za posledných 5 rokov (2013-2017) v SR dochádza
k postupnému nárastu množstva zhodnoteného komunálneho odpadu. Od roku 2013 do roku 2017 došlo
k zvýšeniu o 10,76 % (v Nitrianskom kraji nárast o 17,41 %).
0
200 000
400 000
600 000
800 000
1 000 000
1 200 000
1 400 000
1 600 000
2002
2003
2004
2005
2006
2007
2008
2009
2010
2011
2012
2013
2014
2015
2016
2017
Množstvo(tony)
Roky
Separovane
zbierané
zložky KO
Odpady zo
záhrad a
parkov
Komunálny
odpad iné
Drobné
stavebné
odpady
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
694
Tab. 2: Vývoj relatívnych ukazovateľov o nakladaní s komunálnymi odpadmi v rokoch 2013-2017
Komunálny
odpad
2013 2014 2015 2016 2017
SR NK SR NK SR NK SR NK SR NK
zhodnotený (%) 27,78 15,06 29,23 14,15 30,37 18,55 33,2 23,23 38,54 32,47
recyklovaný (%) 11,27 10,63 10,68 8,51 14,66 13,92 22,74 23,18 29,32 32,47
zneškodnený
(kg/obyv.) 68,9 82,79 66,12 83,91 69,04 81,18 66,03 76,73 61,43 67,48
Zdroj: Štatistická ročenka regiónov Slovenska, 2017, 2018, vlastné spracovanie
Poznámka: NK - Nitriansky kraj, SR - Slovenská republika
Množstvo recyklovaného KO v SR vzrástlo o 18,05 % (v Nitrianskom kraji o 21,84 %). Priemerná hodnota v SR
zhodnoteného KO za obdobie rokov 2013-2017 je 31,82 % a recyklovaného KO 17,74 %. V zhodnotení KO je
Nitriansky kraj pod priemernou hodnotou SR (20,69 %). Pri porovnaní priemernej hodnoty recyklovaného odpadu
Nitriansky kraj dosahuje zhruba rovnakú hodnotu ako SR (17,73 %). Zvyšovanie podielu zhodnoteného
a recyklovaného odpadu na Slovensku je v súlade s trendmi v EÚ. Efektívnym zhodnotením odpadu, zvýšením
podielu recyklácie sa predchádza škodlivým vplyvom na životné prostredie spôsobeným skládkovaním
a spaľovaním. Klasifikácia odpadov zlepšuje zhodnocovanie a využívanie skládok a znižuje množstvo odpadu, čo
ovplyvňuje vlastnosti skládkovaného odpadu (Yang, Xu, Chai, 2018). Pri porovnaní množstva zneškodneného
odpadu na 1 obyv. (v kg) došlo v SR k poklesu hodnoty ukazovateľa zo 68,90 kg/1 obyv. (rok 2013) na
61,43 kg/1 obyv. (rok 2017). Nitriansky kraj dosahuje vyššie hodnoty v zneškodnenom množstve KO na
1 obyvateľa (rok 2013 - 82,79 kg/1 obyv. a rok 2017 - 67,48 kg na /1 obyv.). Spôsob nakladania s odpadmi
podlieha taktiež vývoju a tejto problematike sa v SR venuje veľká pozornosť. Hľadajú sa nové metódy
a technológie na zhodnocovanie odpadov, s cieľom vyrovnať sa so stále zvyšujúcim sa množstvom vytvorených
odpadov a jeho nepriaznivého dopadu na životné prostredie.
Kraje Slovenska vykazujú značné rozdiely v produkcii komunálnych odpadov na 1 obyvateľa, čo vyjadruje
závislosť produkcie KO od ekonomickej vyspelosti kraja. Najviac KO na 1 obyvateľa sa vyprodukuje v krajoch
na západnom Slovensku - v Nitrianskom, Bratislavskom a Trnavskom. V Nitrianskom kraji sa za obdobie rokov
2002-2017 vyprodukovalo v priemere 360,28 kg odpadu na 1 obyvateľa. Ostatné kraje majú nižšiu produkciu
odpadov - Prešovský a Košicky kraj majú pod 300 kg/1 obyv., Banskobystrický vyprodukuje v priemere okolo
300 kg/1 obyv. (Štatistická ročenka regiónov Slovenska, 2017). Graf 2 vyjadruje vývoj množstva KO spolu v SR
(v kg/1 obyv.) v porovnaní s Nitrianskym krajom, s naznačenými stĺpcami rastu a poklesu.
Graf 2: Vývoj komunálneho odpadu v Nitrianskom kraji a v SR v rokoch 2002-2017 (kg/obyv.)
Zdroj: Štatistická ročenka regiónov Slovenska, 2017, 2018;, Štatistický úrad SR, 2017; vlastné spracovanie
V sledovaných rokoch 2002-2017 je množstvo KO spolu pripadajúceho na 1 obyvateľa (v kg) v Nitrianskom kraji
vyššie ako v SR. Najviac KO spolu pripadalo v Nitrianskom kraji na 1 obyvateľa v rokoch 2017
(462,30 kg/1 obyv.), 2016 (426, 20 kg/1 obyv.) a 2015 (406,10 kg/1 obyv.). Rovnaká situácia je aj v množstve KO
v rámci SR na 1 obyvateľa, t.j. najvyššie množstvo KO spolu bolo v rokoch 2017 (393,20 kg/1 obyv.), 2016
(359,40 kg/1 obyv.) a 2015 (348,30 kg/1 obyv.). Najmenej KO na 1 obyv. pripadalo v SR v roku 2004
(274,2 g/1 obyv.) a v Nitrianskom kraji v roku 2002 (292 kg/1 obyv.). Na základe grafického spracovania má
lineárna rovnica rastu odpadu (v kg) na 1 obyvateľa v SR nasledovný tvar: 𝑦𝑦 = 5,7889𝑥𝑥 + 272,78. Každým
rokom rastie množstvo odpadu v SR na 1 obyvateľa o 5,789 kg. V Nitrianskom kraji má lineárna rovnica rastu
odpadu (v kg) na 1 obyvateľa tvar: 𝑦𝑦 = 9,7934𝑥𝑥 + 277,03. V porovnaní so SR v Nitrianskom kraji produkcia
odpadu rastie skoro dvojnásobne každým rokom (9,7934 kg/1 obyv.). Produkcia KO na jedného obyvateľa
0.0
50.0
100.0
150.0
200.0
250.0
300.0
350.0
400.0
450.0
500.0
2002
2003
2004
2005
2006
2007
2008
2009
2010
2011
2012
2013
2014
2015
2016
2017
Množstvo(kg)
Roky
SR kg
odpadu na 1
obyv.
Nitriansky
kraj kg
odpadu na 1
obyv.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
695
Slovenska je pod priemernou hodnotou v rámci krajín EÚ. Na Slovensku však pretrváva nevyhovujúci stav
v oblasti nakladania s KO, ako aj triedenie jeho zložiek a recyklácie (Lieskovská, 2016). Najvyšší nárast nastal
v kategórii odpadu - separovane zbierané zložky KO (Graf 3). Na Slovensku počas rokov 2002 a 2017 táto
kategória narástla o 18,82 % a v Nitrianskom kraji o 17,25 %. Je to pozitívny ukazovateľ v separovane zbieraných
zložkách KO.
Graf 3: Vnútorná štruktúra odpadov podľa kategórií v SR a v Nitrianskom kraji v rokoch 2002 a 2017 (v %)
Zdroj: Štatistická ročenka regiónov Slovenska, 2017, 2018, vlastné spracovanie
Poznámky: SR - Slovenská republika, NK - Nitriansky kraj, 2002 - vnútorný prstenec grafu, 201 7- vonkajší prstenec grafu
Pozitívnym ukazovateľom je aj zníženie množstva KO iné v SR (- 20,52 %) aj v sledovanom kraji (- 23,83 %).
Ako uvádzajú Kristína a Mette (2016), výsledky poukazujú na zvyšujúci sa záujem o predchádzanie vzniku
odpadu. Dosiahnuté výsledky sú dôkazom snahy obyvateľov o ochranu životného prostredia a aj šetrenia
prírodných zdrojov. V súčasnosti sa stále viac kladie väčší dôraz na racionálnejšie spôsoby zberu, triedenia
odpadov, ich spracovávanie a využívanie. Napriek stúpajúcemu trendu množstva separovaných zložiek KO
triedený zber KO je hodnotený ako nedostatočný a je potrebné účinnosť zberu a následnej separácie zvýšiť
(Lieskovská, 2016). Stále chýbajú znalosti o predchádzaní vzniku odpadu, najmä pokiaľ ide o metódy
monitorovania a podporu znižovania odpadu v domácnostiach (Kristina, Mette, 2016). Napriek medziročnému
poklesu množstva vzniknutých odpadov pretrváva v SR negatívny vysoký podiel skládkovania odpadov. Metóda
skládkovania je najobľúbenejšia technológia spracovania odpadu, avšak zaberá veľkú rozlohu a nie je účinná pri
znižovaní odpadu (Yang, Xu, Chai, 2018). V roku 2014 bolo prevádzkovaných 122 skládok, počet spaľovní
a zariadení na spoluspaľovanie odpadov bolo 19 (z toho 2 na KO) (Lieskovská, 2016). Viac ako 80 % z celkového
množstva odpadov by sa dalo ešte využiť. Pod využitím sa myslí opätovné využitie alebo recyklácia, ktorá môže
byť materiálová alebo energetická.
3.3 Postavenie Nitrianskeho kraja v rámci ostatných krajov SR v množstve komunálnych odpadoch
Z hľadiska veľkosti vyprodukovaných KO spolu v roku 2002 sa Nitriansky kraj v rámci krajov Slovenska
nachádza na 3. mieste (208 016 ton) (Graf 4). Na 1. mieste v množstve vyprodukovaných komunálnych odpadov
spolu je Bratislavský kraj (241 462 ton) a na 2. mieste je Žilinský kraj (208 846 ton). Najmenej bolo v roku 2002
vyprodukovaných komunálnych odpadov spolu v Košickom kraji (163 686 ton). V roku 2017 je situácia
v produkcii KO spolu podobná s tým, že Nitriansky kraj v uvedenom roku vyprodukoval väčšie množstvo KO
a posunul sa na 2. miesto (314 739 ton) po Bratislavskom kraji (324 714 ton).
3.03
5.23
86.81
4.94
21.85
8.15
66.29
3.70
Separovane zbierané zložky KO
Odpady zo záhrad a parkov
Komunálny odpad iné
Drobné stavebné odpady
SR
2.72
5.96
88.14
3.19
19.97
13.19
64.31
2.53
Separovane zbierané zložky KO
Odpady zo záhrad a parkov
Komunálny odpad iné
Drobné stavebné odpady
NK
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
696
Graf 4: Podiel krajov SR na komunálnych odpadoch spolu v rokoch 2002 a 2017 (v %)
Zdroj: Štatistická ročenka regiónov Slovenska (2017, 2018), vlastné spracovanie
Poznámky: 2002 - vnútorný prstenec grafu, 2017 - vonkajší prstenec grafu
Množstvo KO súvisí s pracovnými príležitosťami, ktoré poskytujú obidva kraje (Bratislavský aj
Nitriansky). V roku 2017 sa takmer vo všetkých krajoch zvyšuje ich podiel na množstve KO spolu v SR
v porovnaní s rokom 2002, okrem krajov Bratislavského, Banskobystrického a Prešovského. V týchto krajoch
dochádza v roku 2017 k miernemu zníženiu podielu odpadov na celkovom množstve KO spolu v SR. Vnútorná
štruktúra odpadov podľa kategórií v krajoch SR je znázornená v Grafe 5. Pri porovnaní štruktúry odpadov v rokoch
2002 a 2017 môžeme konštatovať, že v obidvoch rokoch prevládajú odpady kategórie KO iné. V roku 2002
najvyšší podiel v tejto kategórii dosiahli kraje Košický (92,32 %), Banskobystrický (90,01 %), Bratislavský
(89,64 %) a Nitriansky (88,64 %). Najmenší podiel dosiahol kraj Trnavský (74,01 %). Do roku 2017 sa podiel
tejto kategórie znížil a pohyboval sa v rozpätí hodnôt od 62,38 % (Banskobystrický kraj) do 70,01 % (Bratislavský
kraj). V roku 2017 v porovnaní s rokom 2002 došlo k najväčšiemu zníženiu KO iné v krajoch Košickom
(- 8,27 %), Banskobystrickom (-27,63 %), Nitrianskom (-23,83 %) a Žilinskom (-22,96 %). Je pozitívne zistenie,
vo vzťahu k životnému prostrediu, že vo všetkých krajoch Slovenska sa v roku 2017 zvýšila kategória odpadov
separovane zbierané zložky KO. V roku 2002 sa pohybovali hodnoty podielu tejto kategórie od 2,02 % (Prešovský
kraj) do 4,73 % (Trenčiansky kraj). V roku 2017 najmenší podiel dosiahol kraj Bratislavský (16,17 %) a najväčší
kraj Žilinský (27,93 %). V roku 2017 viac ako 25 % zvýšenie podielu v tejto kategórii dosiahli iba dva kraje
Košický a Banskobystrický. V sledovanom Nitrianskom kraji sa podiel tejto kategórie odpadov zvýšil o 17,25 %.
Graf 5: Vnútorná štruktúra odpadov podľa kategórií v krajoch SR v rokoch 2002 a 2017
Zdroj: Štatistická ročenka regiónov Slovenska (2017, 2018), vlastné spracovanie
15.84
13.17
9.92
13.65
13.70
11.89
11.09
10.74
15.20
12.72
10.17
13.83
16.02
11.69
10.05
10.86
Bratislavský
Trnavský
Trenčiansky
Nitriansky
Žilinský
Banskobystrický
Prešovský
Košický
0
10
20
30
40
50
60
70
80
90
100
Bratislavský
Trnavský
Trenčiansky
Nitriansky
Žilinský
Banskobystrický
Prešovský
Košický
Štruktúraodpadovvr.2002(v%)
Kraje
0
10
20
30
40
50
60
70
80
90
100
Bratislavský
Trnavský
Trenčiansky
Nitriansky
Žilinský
Banskobystrický
Prešovský
Košický
Štruktúraodpadovvr.2017(v%)
Kraje
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
697
4. Záver
Z hľadiska odpadov sú najväčším problémom možnosti triedenia, skládkovania, ale predovšetkým úsilie
o premenu odpadov s cieľom ich ďalšieho využitia. Je potrebné, aby práve KO boli triedené a separovane zbierané
jednotlivé ich zložky. Nedostatok surovinových zdrojov je možné kompenzovať recykláciou mnohých druhov
odpadov. Nitriansky kraj má v tejto oblasti rezervy. Množstvo recyklovaného komunálneho odpadu v SR vzrástlo
o 18,0 % a v sledovanom kraji o 21,84 %. Pri porovnaní priemernej hodnoty recyklovaného odpadu Nitriansky
kraj dosahuje zhruba rovnakú hodnotu ako SR (17 %). V SR dochádza k postupnému nárastu množstva
zhodnoteného KO. V zhodnotení KO je Nitriansky kraj pod priemernou hodnotou SR (20,69 %, hodnota v SR -
31,82 %). Uvedený kraj dosahuje vyššie hodnoty v zneškodnenom množstve KO na 1 obyvateľa ako sú hodnoty
v SR. Situácia však stále nie je uspokojivá, pretože recyklácia nemá dominantné postavenie v rámci nakladania
s odpadmi a ešte stále sa pomerne veľa odpadu zneškodňuje spaľovaním. Kraje Slovenska vykazujú značné
rozdiely v produkcii KO na 1 obyvateľa, čo vyjadruje závislosť produkcie komunálnych odpadov od ekonomickej
vyspelosti kraja. Najviac KO na 1 obyvateľa sa vyprodukuje v krajoch na západnom Slovensku. Komunálny odpad
na 1 obyvateľa v sledovaných rokoch na Slovensku vzrástol o 38,7 % na 393,2 kg/1 obyv., v roku 2017. Zvýšila
sa aj produkcia komunálneho odpadu v Nitrianskom kraji o 58,2 % na 462,3 kg/1 obyv. Pozitívne zistenie, vo
vzťahu k životnému prostrediu je, že vo všetkých krajoch Slovenska sa zvýšila kategória odpadov separovane
zbierané zložky komunálnych odpadov. Na Slovensku v sledovanom období rokov 2002 a 2017 táto kategória
vzrástla o 18,82 % a v Nitrianskom kraji o 17,25 %. Za obdobie rokov 2002-2017 sa v SR vyprodukovalo
27 846 794 ton KO iné. Množstvo KO iné v sledovanom období rokov má kolísavý priebeh vývoja a v posledných
rokoch dochádza k miernemu poklesu tejto kategórie odpadov. Do budúcnosti sa predpokladá postupné
zvyšovanie množstva recyklovaného odpadu na úkor skládkovania a spaľovania. Táto snaha je celosvetovým
trendov v nakladaní s odpadmi. Je dôležité sa zamerať na činnosti a také nakladanie s odpadmi, ktorými sa bude
predchádzať a obmedzovať vznik odpadov a eliminovať ich negatívny dopad na životné prostredie.
Literatúra
[1] BÁREKOVÁ, A., SKLENÁR, Š., TÁTOŠOVÁ, L., (2010). Metodika nakladania s tuhým komunálnym
odpadom v podmienkach vidieckej zástavby. Nitra: SPU, 124 s.
[2] CZEKAŁA, J., (2009). Osady ściekowe - nawóz czy odpad? Wodociągi – Kanalizacja, no. 1, pp. 30-33.
[3] CZYŻYK, F. et al., (2012). System i zasady gospodarowania odpadami komunalnymi w gminie, w świetle
nowych regulacji prawnych. Wrocław: Wyd.. ITP, 49 s. [online]. [cit. 2019-02-24]. Dostupné na:
http://www.itep.edu.pl/nauka/konferencje/ko20121003/System%20i%20zasady%20gospodarowania%20od
padami.pdf
[4] ČERMÁK, O., (2007). Odpadové hospodárstvo : Spôsoby zberu a odstraňovania odpadov. 1.vyd. Bratislava:
STU, 104 s. ISBN 978-80-227-2662-7.
[5] ČERMÁK, O. et al., (2008). Životné prostredie. Bratislava: Slovenská technická univerzita, s. 234-251. ISBN
978-80-227-2958-1.
[6] DAI, Y. C. et al., (2015). Why doorstepping can increase household waste recycling. Resour. Conserv. Recycl,
vol. 102, pp. 9–19.
[7] FAJKIS, S., BARBUSIŃSKI, K., (2006). Sopstok – małowartościowy odpad czy cenny surowiec? Chemik ,
vol. 59, no. 7-8, pp. 394-394.
[8] GAŠPARÍKOVÁ, B. et al., (2016). Zákon o odpadoch. Komentár. a Katalóg odpadov. Bratislava:
EUROKÓDEX, s.r.o., 512 s. ISBN 978-80-8155-063-8.
[9] GÓRALCZYK, S. et al., (2009). Przywęglowa skała płona - odpad czy surowiec? Prace Naukowe Instytutu
Górnictwa Politechniki Wrocławskiej. Studia i Materiały, vol. 125, no. 35, pp. 95-103. ISSN 0370-0798.
[10]GU, B. et al., (2014). Household hazardous waste quantification, characterization and management in China's
cities: a case study of Suzhou. Waste Manag., vol. 34, no.11, pp. 2414-2423.
[11]KAWAI, K., TASAKI, T., (2016). Revisiting estimates of municipal solid waste generation per capita and
their reliability. J. Mater. Cycles Waste Manage, vol. 18, pp. 1-13.
[12]KLINDA, J., LIESKOVSKÁ, Z. et al., (2001). Správa o stave životného prostredia Slovenskej republiky
v roku 2000. Bratislava: MŽP SR, Banská Bystrica: SAŽP, 2001 s. 156-162, ISBN 80-88833-29-9.
[13]KONČALOVÁ, A., DUBCOVÁ, A., (2015). Aktuálne trendy odpadového hospodárstva Slovenskej
republiky v príkladových štúdiách. Nitra: UKF, Edícia prírodovedec č. 617, 160 s. ISBN 978-80- 558-0912-
0.
[14]KRISTINA, O. Z., METTE, A. M., (2016). Understanding the role of waste prevention in local waste
management: A literature review. Waste Management and Research, vol. 34, no. 10, pp. 980-994.
[15]LIESKOVSKÁ, Z. (ed.), (2016). Životné prostredie Slovenskej republiky v kocke. Bratislava: Ministerstvo
životného prostredia SR. Slovenská agentura životného prostredia (SAŽP). 63 s. ISBN 978-80-89503-50-6.
[16]MILEWSKI, J. et al., (2001). Wywar z gorzelni rolniczej - wartosciowy produkt uboczny czy
odpad? Przemysł Fermentacyjny i Owocowo-Warzywny, vol. 45, no. 7, pp. 23-25. ISSN 0137-2645.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
698
[17]MICHAELI, E., BOLTIŽIAR, M., (2010). Vybrané lokality environmentálnych záťaží v zaťažených
oblastiach Slovenska. Geografické štúdie, vol. 14, no. 1, pp. 18-48. ISSN 1337-9445.
[18]NEMEROW, N. L., (2009). Environmental Engineering: Environmental Health and Safety for Municipal
Infrastructure, Land Use and Planning, and Industry. Wiley, Hoboken, N.J.
[19]NOVÁČEK, P., HUBA, M., MEDERLY, P., (1998). Ohrožená planéta na prahu 21. století. Olomouc:
Vydavatelství Univerzity Palackého, 1998, 2017 s. ISBN 80-7067-859-3.
[20]PIECUCH, T. et al., (2003). Analiza pracy spalarni odpadów Szpitala Wojewódzkiego w Koszalinie - spaliny,
ścieki, wtórny odpad. Rocznik Ochrona Środowiska, Tom 5, pp. 163-189. ISSN 1506-218X.
[21]PUCHEROVÁ, Z., (2017). Manažment odpadového hospodárstva. Nitra: UKF, 2017. 223 s.
[22]PUCHEROVÁ, Z., MIŠOVIČOVÁ, R., PETLUŠOVÁ, V., (2018). Nelegálne skládky odpadov : sprievodca
mapovaním. 1. vyd. Nitra: UKF, Prírodovedec, č. 672, 91 s. ISBN 978-80-558-1317-2.
[23]SOBCZYK, W., (2016). Aspekty społeczne i środowiskowe gospodarki odpadami. Kraków: Wydawnictwa
AGH, 217 p. ISBN 978-83-7464-874-5.
[24]ŠTATISTICKÁ ROČENKA REGIÓNOV SLOVENSKA, (2017): Regional Statistical Yearbook of Slovakia
(2017). Bratislava: Štatistický úrad Slovenskej republiky, 2018, CD-ROM [437 s.].
[25]ŠTATISTICKÁ ROČENKA REGIÓNOV SLOVENSKA, (2018): Regional Statistical Yearbook of Slovakia
(2018). Bratislava: Štatistický úrad Slovenskej republiky, 2019, CD-ROM [438 s.].
[26]ŠTATISTICKÝ ÚRAD SR, (2017). DATAcube. Životné prostredie [online]. [cit. 2019-03-01].Dostupné z:
http://datacube.statistics.sk/#!/view/sk/VBD_SK_WIN/zp3001rr/Množstvo%20komunálneho%20odpadu%2
0podľa%20podskupín%20odpadu%20.
[27]THANH, N. P., MATSUI, Y., (2011). Compost potential from solid waste: toward sustainable agriculture and
mitigation of global warming in Mekong Delta, Vietnam. In Environmental Change and Agricultural
Sustainability in the Mekong Delta. Springer Science Business Media, B.V.
[28]YANG , R., XU, Z., CHAI, J., (2018). A Review of Characteristics of Landfilled Municipal Solid Waste in
Several Countries: Physical Composition, Unit Weight, and Permeability Coefficient. Pol. J. Environ. Stud.,
vol. 27, no. 6, pp. 2425-2435. DOI 10.15244/pjoes/81089.
[29]VERGARA, S.E., TCHOBANOGLOUS, G., (2012). Municipal solid waste and the environment: a global
perspective. Annu. Rev. Environ. Resour, vol. 37, pp. 277-309.
[30]VYHLÁŠKA MŽP SR č. 365/2015 Z. z., ktorou sa ustanovuje Katalóg odpadov.
[31]ZÁKON NR SR č. 79/2015 Z. z. o odpadoch a o zmene a doplnení niektorých zákonov.
[32]ZÁKON NR SR č. 223/2001 Z. z o odpadoch a o zmene a doplnení niektorých zákonov.
[33]ZÁKON SNR č. 238/1991 Zb. o odpadoch a o zmene a doplnení niektorých zákonov.
Príspevok vznikol v rámci riešenia projektu KEGA č. 044UKF-4/2017 s názvom „Modernizácia výučby
a interdisciplinárneho prístupu v rámci kategórie odpad a odpadové hospodárstvo“.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
699
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-9268-2019-88
OCHOTA PLATIT ZA SNÍŽENÍ POČTU RESPIRAČNÍCH
ONEMOCNĚNÍ DĚTÍ V OSTRAVĚ
Willingness to pay for averting of respiratory diseases in Ostrava
DOMINIKA TÓTHOVÁ
Katedra regionální ekonomie a správy
Ekonomicko-správní fakulta
Masarykova univerzita
Depart. of Regional Economics and Administration
Faculty of Economics and Administration
Masaryk University
 Lipová 41a, 602 00 Brno, Czech Republic
E-mail: d.tothova@mail.muni.cz
Anotace
Znečištění ovzduší představuje vysoké riziko předčasné úmrtnosti či nárůstu případů různých onemocnění, což
bylo doloženo četnými epidemiologickými studiemi. V České republice se v jednom z nejkritičtějších stavů nachází
oblast Ostravska, kde trvale dochází k překračování imisních limitů s negativním vlivem na zdraví obyvatel.
Článek je zaměřen na zjištění části společenských nákladů tří respiračních onemocnění u dětské populace.
Prostřednictvím kontingentní metody (tedy na základě projevených preferencí) je oceňována ztráta užitku
zahrnující bolest a celkové snížení kvality života v souvislosti s respiračními onemocněními u dětí. Na základě
dotazníkového šetření byly oslovovány matky v Ostravě s dotazem, kolik jsou ochotny zaplatit u svých dětí za
zabránění jednomu projevu daných onemocnění za rok. Cílem tohoto článku je pomocí statistické analýzy zjistit,
zda ochota platit za odvrácení jednoho průběhu onemocnění závisí na kvalitě ovzduší danou bydlištěm v rámci
Ostravy. Výsledky ukázaly, že ochota platit za vyhnutí se jednomu případu akutního zánětu nosohltanu a jednomu
případu akutního zánětu průdušek vykazuje rozdíly mezi jednotlivými částmi, u astmatického záchvatu tento vztah
prokázán nebyl. Další analýza neukazuje, že by se ochota platit zvyšovala přímo úměrně se stupněm znečištění
ovzduší.
Klíčová slova
kontingentní metoda oceňování, ochota platit, nemocnost, Ostrava
Annotation
Air pollution implies a high risk for premature mortality or incidence of illnesses, as proved by epidemiological
studies. In the Czech Republic is one of the most critical conditions the Ostrava region, where air pollution limits
are consistently exceeded and have negative impacts on health. The article is focused on finding out part of the
social costs of three respiratory diseases in the childhood. Contingent method (based on the revealed preferences)
values the loss of benefit including pain and the overall reduction in disease-related quality of life in children. By
a questionnaire survey, mothers in Ostrava were addressed to determine how much they are willing to pay by their
children to prevent one disease per year. The aim of this article is to find out by statistical analysis whether the
willingness to pay for avoiding one disease depends on the air quality given by the region of Ostrava. The results
showed that the willingness to pay for avoiding one case of nasopharyngitis and one case of acute bronchitis shows
differences between these regions. The relationship has not been proved in asthma attacks. The further analysis
does not show that willingness to pay increased directly in proportion to the degree of air pollution.
Key words
contingent valuation, willingness to pay, morbidity, Ostrava
JEL classification: Q51, Q53, I31
1. Úvod
Znečištění ovzduší představuje podstatný problém především pro velká města a průmyslové aglomerace a dotýká
se tak významné části populace. V jednom z nekritičtějších stavů se podle měření Českého hydrometeorologického
ústavu (ČHMÚ, 2018a) nachází oblast Ostravsko/Karvinsko/Frýdecko-Místecko, a to nejen v České republice, ale
v rámci celé Evropy. Trvalé překračování imisních limitů některých znečišťujících látek v této oblasti má velice
významný dopad na zdraví obyvatel, a to především dětí, jejichž organismus není schopen dostatečně odolávat
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
700
vnějším vlivům. Kromě samotného problému negativního působení na zdraví dochází ke vzniku dodatečných
nákladů, které pak nadměrně zatěžují veřejné rozpočty a domácnosti.
Zdravotní dopady ze znečištění životního prostředí již byly prokázány četnými, převážně epidemiologickými
studiemi (u dětí např. Darrow et al., 2014; Gehring et al., 2013; Hoek et al., 2012; Kim, 2004). Stále ale existuje
velmi omezené množství studií, které by reflektovaly ekonomické náklady, které toto znečištění přináší. Nejvíce
informací ale chybí především v oblasti ekonomického hodnocení dopadů poškozeného životního prostředí u
dětské populace. Vzhledem k tomuto nedostatku je pak velice obtížné hodnotit dopady stávajících
environmentálních nebo zdravotních politik. Proto je nezbytné, především s ohledem na stávající specifické,
sociálně-demografické, geografické, ale především zdravotní podmínky, tuto mezeru vyplnit.
Ochrana lidského zdraví je primárním cílem politiky v oblasti životního prostředí a ekonomické hodnocení zdraví
může politikům pomoci posoudit relativní hodnotu alternativních opatření (Dickie a List, 2006). Hodnota lidského
zdraví, resp. nemoci, není ekonomickým statkem, nemá tedy svou tržní hodnotu. Tato hodnota ale často vstupuje
do různého ekonomického rozhodování (např. v rámci CBA). Proto se etablovaly přístupy, jak tento statek ocenit.
Komplexní přístup, zahrnující celkové společenské náklady spojené se zdravím, je koncept ochoty platit (WTP,
Willingness to pay), jež byl poprvé využit v práci Schellinga (1968), a který je v praxi nejčastěji využíván (Dickie
a Gerking, 2002). Cílem tohoto přístupu je pak zjistit, kolik je jednotlivec ochoten zaplatit za to, aby se vyhnul
určitém druhu onemocnění. Celková hodnota by měla být tvořena skutečně vynaloženými náklady spojenými s
léčbou onemocnění, ztrátou produktivity, náklady vyvolanými výdaji na odvrácení onemocnění a ztrátu užitku
způsobenou bolestí nebo nemožností vykonávat běžné aktivity. Ke zjištění zdravotních nákladů, ztráty
produktivity a aktivit na odvrácení nemoci jsou využívána data vycházející ze skutečného chování jedinců
(souhrnně metody odhalených preferencí), nejčastěji oceňována pomocí metody Cost of Illness pro první dvě
komponenty a Averting Behaviour pro třetí komponentu. Čtvrtá část, tedy ztráta užitku zahrnující bolest nebo či
snížení kvality života vychází z informací na základě z projevených preferencí pomocí kontingentního oceňování,
kdy jsou na základě dotazníkového šetření oslovování respondenti ke stanovení individuálních preferencí
zjišťující, kolik jsou ochotni zaplatit (nebo ochotu přijmout kompenzaci) za daný netržní statek (Ščasný et al.,
2006).
Tento příspěvek se zaměřuje pouze na čtvrtou komponentu celkové ochoty platit, a to na hodnotu zdraví
oceňovanou pomocí netržní kontingentní metody. Na základě projevených preferencí je oceňována ztráta užitku
zahrnující bolest a celkové snížení kvality života v souvislosti s onemocněním. Prostřednictvím dotazníkového
šetření byly oslovovány matky dětí v Ostravě ke stanovení individuálních preferencí s otázkou, kolik jsou ochotny
zaplatit za zabránění 1 projevu daných onemocnění za rok. Cílem tohoto článku je zjistit, zda mediánová hodnota
platit za odvrácení 1 průběhu onemocnění závisí na kvalitě ovzduší danou bydlištěm v Ostravě.
Co se týče odhadu neměřitelné komponenty zdraví zjišťované prostřednictvím kontingentního oceňování, je mu
vyslovována podpora. Výsledek je považován jako důležitá součást pro hodnocení veřejného zdraví nebo
stanovení environmentálních předpisů, které mohou ovlivnit prevalenci nemocnosti (Liu et al., 2000). Podobné
důvody přepokládá také Dockins et al. (2002), podle kterého veřejná regulace zdravotních či bezpečnostních rizik
předpokládá posouzení ekonomické účinnosti nařízení provedením CBA (více k aplikaci WTP v CBA např.
Cameron et al., 2014). Upozorňuje ale na existenci většiny studií založených na ocenění zdraví dospělých a
problematickou implementaci jejich hodnot i do analýz přínosů politik na zdraví dětí. To může vést k
neobjektivním závěrům, které můžou vyústit v neefektivní politická rozhodnutí. Gerking a Dickie (2013) dodávají,
že další výzkum v této oblasti je nezbytný pro zlepšení konceptuálnímu i empirickému porozumění tomu, jak
rozhodování rodičů ovlivňuje ochranu dětí před negativními zdravotnímu důsledky.
Studií, které by byly zaměřeny na zjištění ochoty platit prostřednictvím vlastního výzkumu za zlepšení zdravotního
stavu (resp. snížení nemocnosti) u dětí v souvislosti s environmentálním znečištěním není mnoho. V následující
části je uveden přehled a oblast výzkumu některých z nich. Dickie a Brent (2002) zjišťovali velikost ochoty platit
za vyhnutí se akutním onemocněním z krátkodobé expozice znečištění ovzduší v Hattiesburgu v Mississippi na
295 rodičích dětí ve věku 3 – 17 let. Zjistili, že tyto preference jsou citlivé na závažnost symptomů a trvání epizody,
stupni nepohodlí apod. Na tento výzkum navázali Dickie a Messman (2004), kteří zkoumali další aspekty
preferencí rodičů nad akutními zdravotními důsledky z krátkodobé expozice znečištění. Ortiz et al. (2011) provedl
v Sau Paolo v Brazílii průzkum kontingentního oceňování s cílem zjistit ochotu platit za vyhnutí se jednomu přijetí
do hospitalizační péče a jedné návštěvě pohotovosti z důvodu onemocnění dýchacích cest u dětí do 5 let. Rizzi et
al. (2014) sledoval ochotu platit za snížení rizika onemocnění v souvislosti s kvalitou ovzduší u různých věkových
skupin u 321 domácností v Santiago de Chile, zvlášť u dětí do 18 let. Jako koncový bod bylo zvolené respirační
onemocnění, které má za následek návštěvu v pohotovosti s pravděpodobností hospitalizace. Další podobné studie
realizovali dále např. Liu et al. (2000), Dickie (2005), Brandt et al. (2008), Blomquist et al. (2011) a další.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
701
1.1 Metody a zdroje dat
Ochota platit byla v dotazníků zjišťována pro 3 respirační onemocnění, u nichž byla ve výzkumu R. Šráma et al.
(2010) Studium zdravotních důsledků znečištěného ovzduší na Ostravsku s využitím genomiky (AIRGEN)
prokázána nejvyšší prevalence. Konkrétně se jednalo o akutní zánět nosohltanu (J00 dle MKN-10), akutní zánět
průdušek (J20 dle MKN-10) a astma bronchiale (J45 dle MKN-10). Vzhledem k tomu, že se jedná o modelový,
průměrný proběh onemocnění, bylo nutné předložit respondentkám také popis na tzv. kartách nemoci. Popis byl
částečně převzat z Ščasný et al. (2005) a dále zkonzultován a upraven praktickou lékařkou pro děti a dorost.
Respondentky měly za úkol vyjádřit ochotu platit za vyhnutí se danému onemocnění svého dítěte pouze z pohledu
svého subjektivního pocitu. Do vyjádřené ochoty platit tedy vůbec neměly zahrnout případný ušlý příjem nebo
cenu léků, kterou by musely zaplatit, kdyby dítě nemocí opravdu onemocnělo.
Hlavní sběr dat se konal v září a říjnu 2018. Dotazníkové šetření bylo realizováno na celém území města Ostrava.
Vzorek respondentů byl získán náhodným výběrem. Dotazovány byly pouze ženy, které musely splňovat
podmínku alespoň 1 dítě do 18 let. Celkem se dotazníkového šetření zúčastnilo 302 respondentek žijících na území
města Ostrava. Pokud měly více dětí, uváděly odpovědi vždy za nejstarší z nich.
Za účelem porovnání bylo město Ostrava rozděleno na 4 části - jih, východ, centrum a západ. Do oblasti Ostrava
– východ patří nejprůmyslovější oblasti jako Radvanice a Bartovice, Slezská Ostrava a Kunčičky, naopak oblast
západ je charakteristická nejnižším stupněm znečištění v Ostravě a nachází se zde například Poruba. Do Ostravy
– centrum náleží spíše průmyslovější oblasti např. Přívoz, Mariánské Hory, Hulváky, Vítkovice, do Ostravy – jih
silně průmyslová část Kunčice. Toto rozdělení vychází ze studie Nemocnost dětí v Ostravě 2001–2009 (Dostál et
al., 2011).
Obr. 1: Rozdělení Ostravy na 4 části
Zdroj: vlastní zpracování na základě Dostál et al. (2011)
2. Kvalita ovzduší v Ostravě a zdravotní důsledky znečištění ovzduší
Okres Ostrava-město se rozkládá na ploše 331,5 km2
a s 322 419 obyvateli (k 1. 1. 2018) tvoří 3. nejlidnatější
okres v ČR. Zároveň ale patří mezi vůbec nejsilněji znečištěný region. Na celkovém znečištění v Ostravě se podílejí
4 významné zdroje. Nejvyšší podíl připadá na průmyslové zdroje, automobilovou dopravu a lokální topeniště.
Čtvrtým, velmi problematickým zdrojem co do zjištění podílu na znečištění v Ostravě, tvoří emise ze sousedního
Polska. Míru znečištění navíc negativně ovlivňuje poloha města. Okres Ostrava-město leží v kotlině obklopené
pohořími, ze západu Nízkým Jeseníkem a z východu a částečně z jihu Moravskoslezskými Beskydy. Region je tak
charakteristický častými teplotními inverzemi v zimních měsících (Šrám et al., 2013).
Z měření ČHMÚ (2013) dále vyplývá, že nejvýznamnějším původcem znečištění města Ostravy jsou především
částice polétavého prachu PM10 a PM2,5, benzen, benzo(a)pyren, troposférický ozón a v dopravně exponovaných
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
702
lokalitách také oxid dusičitý. U těchto látek dochází opakovaně k překračování imisního limitu a patří tak mezi
zdravotně nejzávadnější pro obyvatele města Ostravy. Oblast Ostravska se také liší od ostatních částí České
republiky vysokou koncentrací karcinogenních polycyklických aromatických uhlovodíků (PAU).
Kvalitu ovzduší v Ostravě můžeme posuzovat pomocí vymezení oblastí se zhoršenou kvalitou ovzduší, tedy
procenta území, na kterém došlo k překročení imisního limitu pro ochranu zdraví. V případě Ostravy se jedná ve
všech sledovaných letech 2003–2017 (dle dostupných statistik ČHMÚ). I když tedy dochází v posledních letech
ke snižování koncentrací znečištění (Obr. 2), stále představuje významný problém, který má značně negativní vliv
na zdravotní stav obyvatelstva.
Obr. 2: Pětileté průměrné koncentrace vybraných znečišťujících látek na území města Ostrava, 2007-
2007/2013-2017
Zdroj: vlastní zpracování na základě dat ČHMÚ (2007 – 2017)
3. Analýza ochoty platit
Ověřovaná hypotéza má za cíl zjistit, zda výše ochoty platit závisí na stupni znečištění dle polohy uvnitř Ostravy.
Vycházím z předpokladu, že vyšší ochota platit je sledovaná u respondentek bydlících v nejznečištěnější části
Ostravy – východ, kde se nachází nejprůmyslovější oblasti jako a nejnižší ochota platit je sledována naopak v
západní části Ostravy, která je charakteristická nejnižším stupněm znečištění. Obr. 3 ukazuje medián ochoty platit
v jednotlivých městských obvodech Ostravy za vyhnutí se jednomu projevu onemocnění zánětu nosohltanu za rok,
jednomu projevu onemocnění zánětu průdušek za rok a jednomu případu astmatického záchvatu za rok.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
703
Pozorujeme rostoucí ochotu platit se zvyšující se závažností onemocnění. Rozložení mediánové ochoty platit
v rámci Ostravy ale nepoukazuje na přímo úměrný vztah. Ve východní části Ostravy, kde je znečištění
prokazatelně nejvyšší je u všech onemocnění pozorována nejnižší ochota platit. Naopak, v západní části, je
především u bronchitidy a astmatu sledována vyšší ochota platit.
Obr. 3: Medián ochoty platit za zabránění jednoho projevu respiračních onemocnění za rok
Zdroj: vlastní zpracování
Tab. 1 ukazuje popisné statistiky ochoty platit dle polohy uvnitř Ostravy rozdělené na 4 části. I po tomto spojení
vybrané statistiky - průměr, trimovaný průměr i medián ochoty platit, prezentují podobné výsledky.
Tab. 1: Popisné statistiky ochoty platit za vyhnutí se onemocněním dle polohy uvnitř Ostravy
Descriptives
Ostrava_regions
Statistic Std. Error
Mean
5% Trimmed
Mean Median Std. Deviation Mean
nos Centrum 4885,26 4316,95 2000,00 6522,698 738,550
Jih 5193,18 4659,09 2000,00 6971,675 1051,020
Západ 4562,69 3958,54 1500,00 5832,870 712,599
Východ 1956,60 1199,16 500,00 4090,127 561,822
bron Centrum 5430,13 4919,80 3000,00 6265,999 709,485
Jih 6036,36 5595,96 2250,00 7242,642 1091,869
Západ 5649,25 5164,39 3000,00 6124,816 748,265
Východ 3419,81 2687,32 1000,00 5326,244 731,616
astm Centrum 9613,46 9074,79 6250,00 8706,408 985,807
Jih 9127,27 8505,05 5000,00 9311,592 1403,775
Západ 10291,04 9089,14 6000,00 10633,495 1299,088
Východ 6924,53 6345,39 3000,00 7375,992 1013,170
Zdroj: vlastní zpracování
Boxploty (Obr. 4) ukazují rozložení testových statistik zjištěných ochot platit v jednotlivých sloučených částech
Ostravy. Poskytují základní informace o rozložení odpovědí. Zachycují medián, kvartily i extrémy v datech.
Pozorujeme četná odlehlá pozorování, protažení grafů ukazuje na šikmost rozdělení. Odpovědi vykazují značnou
variabilitu ve stanovených částkách.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
704
Obr. 4: Rozložení testových statistik
Pozn. 1=centrum, 2=jih, 3=západ, 4=východ
Zdroj: vlastní zpracování
Pro ověření hypotézy je nejdůležitější provedení statistického testu. Vzhledem k porušení předpokladu normality
dat a shody rozptylů bylo přistoupeno k neparametrickému testu. Kruskal-Wallisův test (Tab. 2) testuje, zda je
kategorie místa bydliště v rámci města Ostrava významným faktorem ovlivňujícím ochotu platit za vyhnutí se
jednomu průběhu daných onemocnění. Nulová hypotéza předpokládá, že ochota platit všech respondentů na celém
území města je u všech kategorií místa bydliště stejná. Tabulka Ranks uvádí počet platných případů (N) v dané
kategorii místa bydliště a průměrné pořadí (Mean Rank), které je ale u všech případů onemocnění nejnižší právě
na výhodě, která představuje nejznečištěnější část. Hodnota signifikancí (v tabulce Test Statistics) je významná u
ochoty platit za vyhnutí se jednomu případu akutního zánětu nosohltanu a akutního zánětu průdušek, u kterých
zamítáme nulovou hypotézu o tom, že je zjištěná ochota platit ve všech částech Ostravy stejná, U vyhnutí se
jednomu průběhu astmatického záchvatu nebyl vzhledem k dosažené míře signifikance potvrzen rozdíl mezi
ochotou platit v jednotlivých částech Ostravy.
Pro ověření hypotézy je nejdůležitější provedení statistického testu. Vzhledem k porušení předpokladu normality
dat a shody rozptylů bylo přistoupeno k neparametrickému testu. Kruskal-Wallisův test (Tab. 2) testuje, zda je
kategorie místa bydliště v rámci města Ostrava významným faktorem ovlivňujícím ochotu platit za vyhnutí se
jednomu průběhu daných onemocnění. Nulová hypotéza předpokládá, že ochota platit všech respondentů na celém
území města je u všech kategorií místa bydliště stejná. Tabulka Ranks uvádí počet platných případů (N) v dané
kategorii místa bydliště a průměrné pořadí (Mean Rank), které je ale u všech případů onemocnění nejnižší právě
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
705
na výhodě, která představuje nejznečištěnější část. Hodnota signifikancí (v tabulce Test Statistics) je významná u
ochoty platit za vyhnutí se jednomu případu akutního zánětu nosohltanu a akutního zánětu průdušek, u kterých
zamítáme nulovou hypotézu o tom, že je zjištěná ochota platit ve všech částech Ostravy stejná, U vyhnutí se
jednomu průběhu astmatického záchvatu nebyl vzhledem k dosažené míře signifikance potvrzen rozdíl mezi
ochotou platit v jednotlivých částech Ostravy.
Tab 2: Kruskal-Wallisův test pro testování závislosti ochoty platit na poloze uvnitř Ostravy
Ranks
Ostrava_regions N Mean Rank
nos Centrum 80 134,58
Jih 44 142,09
Západ 73 132,70
Východ 53 88,10
Total 250
bron Centrum 79 132,01
Jih 44 131,18
Západ 72 135,01
Východ 53 93,49
Total 248
astm Centrum 80 131,33
Jih 44 121,18
Západ 68 128,49
Východ 53 104,89
Total 245
Test Statisticsa,b
nos bron astm
Kruskal-Wallis H 18,699 12,833 5,088
df 3 3 3
Asymp. Sig. ,000 ,005 ,165
a. Kruskal Wallis Test
b. Grouping Variable: Ostrava_regions
Zdroj: vlastní zpracování
Z výsledků statistické analýzy vyplývá, že ochota platit za vyhnutí se jednomu případu onemocnění akutního
zánětu nosohltanu a jednomu případu akutního zánětu průdušek vykazuje rozdíly mezi jednotlivými částmi. U
ochoty platit za vyhnutí se jednomu případu astmatického záchvatu nebyla na 95 % hladině spolehlivosti prokázána
signifikance rozdílů mezi jednotlivými částmi Ostravy. Výsledky Tab. 1 dále ukázaly, že u všech typů onemocnění
udávaly respondentky žijící ve východní oblasti průměrné i mediánové hodnoty na nejnižší úrovni, v západní části
naopak spíše vyšší hodnoty. Nelze tedy usoudit, že by se ochota platit zvyšovala přímo úměrně se stupněm
znečištění ovzduší.
4. Závěr
Článek se zkoumal závislost stanovené ochoty platit na kvalitě ovzduší v rámci města Ostravy, danou polohou
bydliště. K tomuto účelu byla Ostrava rozdělena na 4 části - jih, východ, centrum a západ, lišící se mírou znečištění
ovzduší. Analýza byla založena na geografickém znázornění výsledků v jednotlivých městských obvodech a na
rozdělní popisných statistik v rámci stanovených 4 částí. Výchozím předpokladem byla hypotéza o tom, že
kategorie místa bydliště v rámci města Ostrava je významným faktorem ovlivňujícím ochotu platit za vyhnutí se
jednomu průběhu daných onemocnění. Předpoklad byl ověřen pomocí neparametrického Kruskal-Wallisova testu.
Výsledky ukázaly, že ochota platit za vyhnutí se jednomu případu onemocnění akutního zánětu nosohltanu a
jednomu případu akutního zánětu průdušek vykazuje rozdíly mezi jednotlivými částmi, u astmatického záchvatu
tento vztah prokázán nebyl. Vzhledem k rozdělení popisných statistik v rámci částí Ostravy ale nelze usoudit, že
by se ochota platit zvyšovala přímo úměrně se stupněm znečištění ovzduší.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
706
Literatura
[1] BLOMQUIST, G. C., DICKIE, M., O’CONOR, R. M., (2011). Willingness to pay for improving fatality risks
and asthma symptoms: values for children and adults of all ages. Resource and Energy Economics, vol. 33,
no. 2, pp. 410–425. ISSN 0928-7655. DOI 10.1016/j.reseneeco.2010.05.004.
[2] BRANDT, S. J.; LAVIN, F. V., HANEMANN, W. M., (2008). Designing contingent valuation scenarios for
environmental health: The case of childhood asthma., no. 1557-2016-132914.
[3] CAMERON, T. A., (2014). Valuing morbidity in environmental benefit-cost analysis. Annu. Rev. Resour.
Econ., vol. 6, no. 1, pp. 249-272. ISSN 1941-1340. DOI 10.1146/annurev-resource-091912-151943.
[4] ČESKÝ HYDROMETEOROLOGICKÝ ÚŘAD, (2018). Znečištění ovzduší na území České republiky v roce
2017: Evropský kontext. [online]. [cit. 2019-02-02]. Dostupné z:
http://portal.chmi.cz/files/portal/docs/uoco/isko/grafroc/17groc/gr17cz/VIII_EU_CZ.html
[5] ČHMÚ, (2007 – 2017). Pětileté průměrné koncentrace. [online]. [cit. 2019-02-02]. Dostupné z:
http://portal.chmi.cz/files/portal/docs/uoco/isko/ozko/ozko_CZ.html
[6] DARROW, L. A., et al., (2014). Air pollution and acute respiratory infections among children 0–4 years of
age: an 18-year time-series study. American journal of epidemiology, vol. 180, no. 10, pp. 968-977. ISSN
1476-6256. DOI 10.1093/aje/kwu234.
[7] DICKIE, M., (2005). Parental behavior and the value of children's health: A health production approach.
Southern Economic Journal, vol. 71, no. 4, pp. 855-872. ISSN 2325-8012. DOI 10.2307/20062084
[8] DICKIE, M., GERKING, S., (2002). Willingness to pay for reduced morbidity. Orlando, 2002. In
Unpublished manuscript prepared for the workshop,“Economic valuation of health for environmental policy:
assessing alternative approaches“. 2002. pp. 18-19.
[9] DICKIE, M., LIST, J., (2006). Economic valuation of health for environmental policy: comparing alternative
approaches. Introduction and overview. Environmental & Resource Economics, vol. 4, no. 3, pp. 339-346.
ISSN 1573-1502. DOI 10.1007/s10640-006-9008-0
[10]DICKIE, M., MESSMAN, V. L., (2004). Parental altruism and the value of avoiding acute illness: are kids
worth more than parents?. Journal of Environmental Economics and Management, vol. 48, no. 3, pp. 1146-
1174. ISSN 0095-0696. DOI 10.1016/j.jeem.2003.12.005.
[11]DICKIE, Mark; BRENT, Flint. Family behavior and the economic value of parent and child health. In: World
Congress of Environmental and Resource Economists, Monterey, California, June. 2002. p. 24-27.
[12]DOCKINS, Ch., et al., (2002). Valuation of childhood risk reduction: The importance of age, risk preferences,
and perspective. Risk Analysis, vol. 22, no. 2: pp. 335-346. ISSN 1539-6924. DOI 10.1111/0272-4332.00018.
[13]DOSTÁL, M., et al., (2011). Nemocnost dětí v Ostravě 2001 – 2009. Ochrana ovzduší, vol. 5–6, pp. 7–12.
ISSN 1211-0337.
[14]GEHRING, U., et al., (2013). Air pollution exposure and lung function in children: the ESCAPE project.
Environmental health perspectives, vol. 121, no. 11-12, pp. 1357. ISSN 1552-9924. DOI
10.1289/ehp.1306770.
[15]GERKING, S., DICKIE, M., (2013). Valuing reductions in environmental risks to children’s health. Annu.
Rev. Resour. Econ., vol. 5, no. 1, pp. 245-260. ISSN 1941-1340. DOI 10.1146/annurev-resource-091912-
151940.
[16]HOEK, G et al. (2012). PM10, and children’s respiratory symptoms and lung function in the PATY study.
European Respiratory Journal, vol. 40, no. 3, pp. 538–547. ISSN 1399-3003. DOI
10.1183/09031936.00002611.
[17]KIM, J. J., (2004). Ambient air pollution: health hazards to children. Pediatrics, vol. 114, no. 6, pp. 1699–
1707. ISSN 1098-4275. DOI 10.1542/peds.2004-1001.
[18]LIU, J. T., et al., (2000) Mother's willingness to pay for her own and her child's health: a contingent valuation
study in Taiwan. Health Economics, vol. 9, no. 4, pp. 319–326. ISSN 1099-1050. DOI 10.1002/1099-
1050(200006)9:4<319::AID-HEC521>3.0.CO;2-3.
[19]ORTIZ, R. A., et al., (2011). Morbidity costs associated with ambient air pollution exposure in Sao Paulo,
Brazil. Atmospheric Pollution Research, vol. 2, no. 4, pp. 520-5. ISSN 1309-1042. DOI
10.5094/APR.2011.059.
[20]SCHELLING, T.C., (1968). The life you save may be your own, In: Chase, S.B. (ed.) Problems in public
expenditure analysis, Washington.
[21]ŠČASNÝ M., et al., (2006). Závěrečná zpráva projekt 1C/5/6/04 - Environmentální vlivy na zdraví dětí, dílčí
části 3 a 4. Praha: Centrum pro otázky životního prostředí UK.
[22]ŠČASNÝ, M., et al., (2005). Hodnocení celkových nákladů poškození zdraví. Praha: Centrum pro otázky
životního prostředí.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
707
[23]ŠRÁM, R. J., et al., (2013). The European Hot Spot of B [a] P and PM 2.5 Exposure—The Ostrava Region,
Czech Republic: Health Research Results. ISRN Public Health, vol. 2013, pp. 1-12. ISSN 2090-8008. DOI
10.1155/2013/416701.
[24]ŠRÁM, R., et al., (2010). Studium zdravotních důsledků znečištěného ovzduší na Ostravsku s využitím
genomiky. Praha, 2010. Ústav experimentální medicíny AV ČR, v.v.i.
Příspěvek byl zpracován v rámci v rámci specifického výzkumu ESF MU: MUNI/A/1322/2018 - Vybrané
aspekty hodnocení konkurenceschopnosti a udržitelnosti rozvoje na příkladu metropolitních regionů.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
708
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-9268-2019-89
REGIONÁLNÍ DISPARITY DETERMINANT ZDRAVOTNÍHO
STAVU OBYVATELSTVA KRAJE VYSOČINA
A ÚSTECKÉHO KRAJE V ROCE 2006 A 2016
Regional disparities of determinants of the health status in the
Vysočina Region and the Ústí Region in 2006 and 2016
DANA HÜBELOVÁ 1
MICHAL HOŘÍNEK 1
ALICE KOZUMPLÍKOVÁ 2
1
Ústav sociálních studií
2
Ústav environmentalistiky a přírodních zdrojů
Fakulta regionálního rozvoje a mezinárodních studií
Mendelova univerzita v Brně
1
Department of Social Studies
2
Department of Environmental and Natural Resources
Faculty of Regional Development and Intern. Studies
Mendel University in Brno
 Trida generala Piky 7, 613 00 Brno, Czech Republic
E-mail: dana.hubelova@mendelu.cz; xhorinek@mendelu.cz, alice.kozumplikova@mendelu.cz
Anotace
Úroveň zdraví a zdravotního stavu obyvatelstva je významným ukazatelem rozvoje regionů, jejich kvality
a konkurenceschopnosti. Cílem příspěvku je stanovit regionální disparity 11 demografických
a 2 socioekonomických determinant zdravotního stavu obyvatelstva a 4 ukazatelů zdravotnických intervencí
v 5 okresech Kraje Vysočina a 7 okresech Ústeckého kraje v roce 2006 a 2016. Pro hodnocení a komparaci
determinant byla použita metoda kompozitního indikátoru a shluková analýza. Z výsledků je zřejmé, že v obou
sledovaných letech vybrané determinanty dosahují příznivějších výsledků v okresech Kraje Vysočina. V čase se
zlepšily hodnoty ekonomických determinant i zdravotnických intervencí, zatímco u demografických determinant se
zlepšení týkalo pouze poklesu počtu rozvodů na 100 sňatků, prodloužení střední délky života a snížení podílu úmrtí
na nemoci oběhové soustavy a novotvary. Nepříznivá změna demografických sub-indikátorů ve srovnání roku 2006
a 2016 znamenala u většiny okresů snížení hodnot kompozitního indikátoru. Naopak k růstu kompozitního
indikátoru došlo pouze u okresů Havlíčkův Brod, Jihlava a Ústí nad Labem. Z výsledků analýz jasně vyplývá, že
mezi zkoumanými okresy stále přetrvávají značné disparity.
Klíčová slova
zdraví, zdravotní stav, regionální disparity, struktura úmrtnosti, demografické a socioekonomické ukazatele,
okresy
Annotation
The level of health of the population is an important indicator of regional development, quality and
competitiveness. The aim of the paper is to determine regional disparities in 5 districts of the Vysočina Region
and 7 districts of the Ústí Region in 2006 and 2016. Disparities are determined according to the values of 11
demographic and 2 economic determinants of health and 4 indicators of health interventions. The composite
indicator method and cluster analysis were used to compare the regions. The determinant values are better in the
Vysočina Region districts in 2006 and 2016 as well. The values of economic determinants and health interventions
have improved over time. Only the divorce indicator improved in demographic determinants, life expectancy
increased and the proportion of deaths (circulatory system diseases and neoplasms) decreased. The adverse
change in demographic sub-indicators in comparison with 2006 and 2016 means a decrease in the composite
indicator values in most districts. Composite indicator growth only occurred in the districts of Havlíčkův Brod,
Jihlava and Ústí nad Labem. The results of the analyses clearly show that there are still considerable disparities
between the districts.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
709
Key words
health, health status, regional disparities, mortality structure, demographic and socio-economic indicators, LAU 1
JEL classification: J10, I14
1. Úvod
Regionálním rozvojem se rozumí mj. snaha o zlepšení ekonomické, environmentální a zdravotní úrovně
vymezeného území a celkové zkvalitnění životního prostředí obyvatel, kteří v něm žijí. Regionální rozvoj by se
měl odehrávat za společného přispění veřejné správy, podniků, neziskových organizací a místního obyvatelstva.
Podkladem pro rozvoj regionu jsou koncepce regionálního rozvoje vytvořené v souladu se zásadami udržitelného
rozvoje (Korec et al., 2011). Zdraví a zdravotní stav populace jsou důležitou dimenzí udržitelného rozvoje
a konkurenceschopnosti regionů (EC, 2014). Zdraví obyvatelstva se všeobecně považuje za jeden
z nejdůležitějších ukazatelů rozvoje regionu a současně indikátorů vyjadřující složité mezioborové vazby
sociálních, environmentálních, ekonomických (Barton, Grandt, 2006), ale i politických procesů (Fraser, George,
2015). Samotná kvalita zdravotního stavu obyvatelstva je dána souborem řady faktorů sociodemografických
(Marmot, 2017), environmentálních (Berman et al., 2012), ekonomických (Matthews et al., 2005) a dalších.
Znalost vývoje a současného stavu zdraví a zdravotního stavu obyvatelstva v kontextu uvedených faktorů je
elementární podmínkou pro tvorbu veřejných politik a pro rozhodování na úrovni státní správy a samosprávy. Při
znalostech současných disparit v oblasti zdraví se jeví jejich zkoumání na úrovni (mikro)regionální jako nanejvýš
významné (Hübelová et al., 2018).
2. Determinanty zdravotního stavu obyvatelstva
Determinanty zdraví a zdravotního stavu obyvatelstva představují ukazatele, které ovlivňují přítomnost a rozvoj
rizikových faktorů onemocnění (Berman et al., 2012). Ve vyspělých zemích včetně České republiky se stále nedaří
snižovat nemocnost a úmrtnost způsobenou neinfekčními onemocněními (Marmot, 2017). Je zřejmé, že zdraví,
nemocnost a úmrtnost obyvatelstva jsou ovlivněny komplexem interakcí individuálního přístupu ke zdraví,
demografickými a socioekonomickými faktory a komunitní sociální úrovní (Barton, Grant, 2006; Pinto et al.,
2016). K demografickým faktorům zdraví a zdravotního stavu obyvatelstva patří především nemocnost a struktura
úmrtnosti, ale také úroveň střední délky života, spontánní potratovosti, plodnosti aj. Sledování struktury úmrtnosti
(tj. podílu úmrtní podle hlavních příčin smrti) je významné především z důvodů možného předcházení nemocnosti
a předčasných úmrtí a současně je jedním z důležitých ukazatelů úspěchu rozvoje regionů, neboť reflektuje
schopnost společnosti přetransformovat ekonomický kapitál do zdraví obyvatel (Shkolnikov et al., 2004).
Působením demografických faktorů se mění struktura populace (Burcin, 2007) a tím také charakter reprodukce a
poměr zastoupení dětské a seniorské složky populace (Drbal, 2008). Daná přeměna poměru věkových skupin
znamená ve svém důsledku stárnutí populace. Lineárně narůstá také střední délka života, tomu ale neodpovídá
vývoj počtu let prožitých ve zdraví (tzv. naděje dožití ve zdraví; Robine et al., 2003). Stárnutí obyvatelstva sebou
současně nese některé negativní důsledky, např. zvýšenou zátěž sociálního a zdravotnického systému, které však
lze zmírnit pomocí politických nástrojů (Castagna et al., 2013).
Migrace může mít významné populační, ekonomické a kulturní důsledky. Kladné migrační saldo se obvykle
projevuje zpomalením stárnutí obyvatelstva a případně nárůstem počtu ekonomicky aktivních obyvatel. Naopak
negativně může znamenat vyšší sociální a zdravotní náklady nebo zhoršení životního prostředí (Hübelová, 2014).
Vliv migrace tak závisí zejména na tom, jakými charakteristikami disponuje stěhující se obyvatel. Zdraví a
zdravotní stav obyvatelstva ovlivňuje také sociální a ekonomické prostředí (Drbal, 2008). Vyšší socioekonomický
status může prodloužit naději dožití až o 5–10 let a naději dožití ve zdraví až o 10–20 let (Elo, 2009). Zdravotnické
intervence a dostupnost lékařské péče jsou také pro zdraví obyvatelstva zásadní. Pokud region nedisponuje dobrou
úrovní zdravotnických intervencí, snižuje se životní úroveň a zhoršuje zdravotní stav obyvatelstva (Mareš, 2000).
Případná špatná dostupnost zdravotní péče ovlivňuje nejvíce obyvatele s nízkými příjmy z periferních oblastí, kteří
nemají finance na dopravu a také seniory, kteří trpí sníženou pohyblivostí. Ti se přitom bez intenzivní lékařské
péče nemusí obejít (Ouředníček et al., 2011).
3. Cíl, výběr ukazatelů, metody a data
Hlavním cílem příspěvku je zhodnotit regionální disparity demografických a socioekonomických determinant
zdravotního stavu obyvatelstva a zdravotnických intervencí v 5 okresech Kraje Vysočina (Žďár nad Sázavou, ZR;
Třebíč, TŘ; Pelhřimov, PEL; Jihlava, JIH a Havlíčkův Brod, HB) a 7 okresech Ústeckého kraje (Děčín, DĚČ;
Chomutov, CHOM; Litoměřice, LITO; Louny, LOU; Most, MOST; Teplice, TEPL a Ústí nad Labem, ÚNL).
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
710
Hodnoty vybraných determinant jsou komparovány mezi roky 2006 a 2016. Hlavní cíl je řešen postupnými kroky,
které jsou specifikovány dílčími cíli:
 porovnat změny v úrovni determinant zdravotního stavu obyvatelstva a zdravotnických intervencí na úrovni
okresů v roce 2006 a 2016,
 stanovit území disparity determinant zdraví a zdravotního stavu obyvatelstva a zdravotnických intervencí na
úrovni okresů v roce 2006 a 2016.
V analýzách bylo hodnoceno celkem 18 determinant (sub-indikátorů), které byly rozděleny do oblasti
1) demografické (11 sub-indikátorů) a 2) socioekonomické (2 sub-indikátory) a 3) zdravotnických intervencí
(4 sub-indikátorů; tab. 1).
Tab. 1: Vybrané demografické, socioekonomické a zdravotnické indikátory zdraví
Oblast Č. indikátoru Název indikátoru
Demografická
(1) Saldo migrace (přírůstek stěhováním na 1 000 obyvatel), (‰)
(2) Index stáří (65+ / 0–14)
(3) Rozvody na 100 sňatků (%)
(4) Podíl narozených dětí s porodní váhou do 2500 g ze všech živě narozených
(%)
(5) Podíl samovolných potratů na všech potratech (%)
(6) Kojenecká úmrtnost (‰)
(7) Podíl úmrtí na novotvary (%)
(8) Podíl úmrtí na nemoci oběhové soustavy (%)
(9) Podíl úmrtí na nemoci dýchací soustavy (%)
(10) Podíl úmrtí na nemoci trávicí soustavy (%)
(11) Podíl úmrtí na vnější příčiny úmrtnosti (%)
Ekonomická
(12) Podíl nezaměstnaných osob (na obyvatelstvu ve věku 15–64 let), (%)
(13) Příspěvky na bydlení v Kč na jednoho obyvatele
Zdravotnické
intervence
(14) Podíl lékařů na 1 000 obyvatel (‰)
(15) Ordinace praktických lékařů pro dospělé na 10 000 obyv. starších 20 let
(16) Ordinace praktických lékařů pro děti a dorost na 10 000 obyvatel do 19 let
(17) Ordinace stomatologů na 10 000 obyvatel
(18) Ordinace gynekologů na 10 000 žen
Zdroj: vlastní zpracování
Změny vybraných determinant byly hodnoceny metodou kompozitního indikátoru (KI), který je komplexním
ukazatelem složeným z jednotlivých sub-indikátorů. Hodnota kompozitního indikátoru byla stanovena v každém
z 12 okresů, a to vždy pro rok 2006 a rok 2016. Výpočtu kompozitního indikátoru předcházelo zpracování
korelační matice a standardizace dat metodou min-max. Dále byla provedena shluková analýza, která měla za cíl
odhalit vnitřní strukturu v krajích. Jako míra vzdálenosti byla použita Eukleidovská vzdálenost (Meloun, Militký,
2012).
Výběr krajů byl záměrný a byly zvoleny takové kraje, které vykazují vzájemné odlišnosti. Pro Kraj Vysočina je
typická značně roztříštěná sídelní struktura, vysoký podíl obcí ve velikostní kategorii do 500 obyvatel, zaměření
na zemědělství a strojírenský průmysl se spíše podprůměrnou ekonomickou výkonností nebo delší dojezdovou
vzdálenost do zdravotnických zařízení. Ústecký kraj se vyznačuje relativní nejednotností regionu (průmyslové
oblasti s vysokou koncentrací obyvatelstva a velkými sídly; zemědělská oblast Poohří a oblast Krušných hor
s relativně nízkým hospodářským potenciálem a podprůměrnou lidnatostí), dobrou dostupností zdravotní péče
nebo zvýšeným podílem obyvatelstva s nižším socioekonomickým statutem (Antošová, Kold, 2014). Data pro
analýzy byla editována z webového portálu Českého statistického úřadu, a to zejména z Demografických ročenek
okresů (ČSÚ, 2016; 2017), Statistických ročenek krajů (ČSÚ, 2018a) a veřejné databáze CZSO (ČSÚ, 2018b).
4. Výsledky - hodnocení determinant zdravotního stavu
Seřazením výsledného KI ve 12 okresech vybraných krajů pro rok 2006 (tab. 2 vlevo) a rok 2016 (tab. 2 vpravo)
bylo dosaženo celkového pořadí okresů.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
711
Tab. 2: Výsledné pořadí KI determinant zdravotního stavu obyvatelstva v roce 2006 (vlevo) a 2016 (vpravo),
okresy Kraje Vysočina a Ústeckého kraje
Pořadí Okres KI (2006)
1. Pelhřimov 65,3
2. Třebíč 60,5
3. Jihlava 60,1
4. Žďár nad Sázavou 58,3
5. Litoměřice 57,2
6. Havlíčkův Brod 55,5
7. Louny 49,5
8. Ústí nad Labem 46,4
9. Děčín 44,8
10. Teplice 42,5
11. Chomutov 38,9
12. Most 38,2
Pořadí Okres KI (2016)
1. Havlíčkův Brod 65,7
2. Jihlava 65,0
3. Litoměřice 56,5
4. Pelhřimov 55,6
5. Ústí nad Labem 50,4
6. Žďár nad Sázavou 50,1
7. Třebíč 49,3
8. Teplice 41,5
9. Most 35,7
10. Louny 35,2
11. Chomutov 34,9
12. Děčín 32,2
Zdroj: data ČSÚ 2016; 2017; 2018a; 2018b; vlastní výpočty
V roce 2006 dosáhl nejvyšší hodnoty KI okres PEL (65,3). K tomuto stavu přispěly zejména pozitivní hodnoty
demografických sub-indikátorů: nízký podíl dětí narozených s váhou do 2 500 g (6,2 %), nízký podíl samovolných
potratů (21,4 %), nízká kojenecká úmrtnost (1,4 ‰) a relativně nízká úmrtnost na novotvary (25,6 %), nejnižší
podíl nezaměstnaných osob (3 %) a nízké příspěvky na bydlení (149 Kč na obyvatele). Naopak nejnižší KI byl v
roce 2006 zaznamenán u okresu MOST (38,2), a to především díky negativním hodnotám podílu živě narozených
dětí s porodní váhou do 2 500 g (10,7 %), nejvyššímu podílu nezaměstnaných osob v produktivním věku (14,8
%), nejvyššímu čerpání příspěvků na bydlení (638 Kč na obyvatele) a pouze 4,28 ordinací stomatologů na 10 000
obyvatel. Také v ostatních sub-indikátorech je tento okres převážně podprůměrný. Při komplexním hodnocení
okresů v roce 2006 můžeme konstatovat, že okresy Kraje Vysočina vykazují vyšší úroveň determinant zdravotního
stavu obyvatelstva. Okresy Ústeckého kraje se sice profilují všeobecně nižším indexem stáří, ale mají vyšší
rozvodovost, podíl narozených dětí do 2 500 g i podíl úmrtí na nemoci trávící soustavy a vnější příčiny, stejně tak
vyšší nezaměstnanost a příspěvky na bydlení. V sub-indikátorech zdravotnických intervencí nejsou rozdíly mezi
okresy tak výrazné.
V roce 2016 dosáhl nejvyššího KI okres HB (65,7). Tento okres zaznamenal nejvýraznější zlepšení situace oproti
roku 2006 a hned čtyři sub-indikátory dosahovaly nejlepších hodnot: nejnižší kojenecká úmrtnost (v roce 2016
nulová), nejnižší podíl úmrtí na novotvary (23,5 %) a nemoci trávící (2,6 %) a dýchací soustavy (4,7 %). Dobrá
situace byla v okrese HB i v čerpání příspěvků na bydlení (339 Kč na obyvatele) a disponoval nejvyšším počtem
ordinací stomatologů (5,5 na 10 000 obyvatel). Naopak nejnižší hodnoty KI dosáhl okres DĚČ (32,2), který
vykazoval 13 podprůměrných sub-indikátorů (např. nejvyšší podíl rozvodů na 100 sňatků (68,2), podíl narozených
dětí s váhou do 2 500 g (12,6 %), úmrtí na novotvary (28 %), úmrtí na nemoci dýchací soustavy (6,9 %) nebo
nejnižší počet lékařů (2,8 na 1 000 obyvatel starších 20 let). Při celkovém hodnocení KI okresů v roce 2016 lze
okresy Kraje Vysočina charakterizovat sice vyšším indexem stáří, ale nižším počtem rozvodů na 100 sňatků,
nižším podílem narozených dětí s váhou do 2 500 g, nižším podílem úmrtí na nemoci trávící soustavy, nižší
nezaměstnaností, nižšími příspěvky na bydlení a mírně vyšším počtem ordinací praktických lékařů pro děti a
dorost.
Z komparace výsledků let 2006 a 2016 je patrné, že se hodnoty KI i pořadí okresů změnilo. Pouze okres CHOM
zůstal na stejné pozici v obou letech. Nejvíce se od roku 2006 zlepšil okres HB (z 6. pořadí na 1.), naopak výrazný
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
712
pokles zaznamenal okres TŘ (z 2. pořadí na 7.). Mezi okresy, které stouply meziročně v pořadí KI, patří HB, JIH,
LITO, ÚNL, TEPL a MOST. To však vždy neznamená zlepšení výsledného KI, neboť jeho hodnota u okresů
LITO, TEPL a MOST meziročně poklesla, ale jejich zhoršení KI nebylo tak razantní jako u dalších okresů,
zejména pak u okresu DĚČ (z KI 44,8 v roce 2006 na 32,2 v roce 2016; tab. 2).
Tab. 3: Změny KI determinant zdravotního stavu v roce 2006 a 2016, okresy Kraje Vysočina a Ústeckého
kraje
Okres 2006*
2016*
Změnax
2006 a 2016
Žďár nad Sázavou + + Třebíč
+ + Pelhřimov
+ + Jihlava
+ + +
Havlíčkův Brod + + +
Děčín - - Chomutov
- - Litoměřice
+ + Louny
- - Most
- - Teplice
- - Ústí
nad Labem - + +
Pozn. *
ve sloupci (+) vyjadřuje nadprůměrnou, (-) podprůměrnou hodnotu KI;
x
ve sloupci (+) vyjadřuje zlepšení, (-) zhoršení ve změně hodnoty KI v komparaci roku 2006 a 2016
Zdroj: vlastní zpracování na základě vlastních výpočtů
Nejvíce se zlepšil KI v okrese HB (růst KI o 10), a to díky pozitivním hodnotám 11 sub-indikátorů.
K nejvýraznějšímu zhoršení KI došlo v okrese LOU (pokles KI o 14), a to díky nežádoucím změnám 12 subindikátorů.
Z hodnot KI roku 2006 a 2016 lze usoudit, že je dlouhodobě nejhorší situace jak v demografických,
tak v ekonomických sub-indikátorech spolu se zdravotnickými intervencemi v okrese CHOM. Mezi přetrvávající
problémy patří zejména nízký počet lékařů, nízký počet ordinací s praktickým lékařem pro dospělé nebo vysoká
sociální zátěž při čerpání příspěvku na bydlení. Do roku 2016 se navíc objevil problém s nejvyšším podílem
narozených dětí s váhou do 2 500 g (13,3 %) nebo vysokým podílem úmrtí na novotvary (27,9 %).
Za využití shlukové analýzy byly okresy v roce 2006 rozřazeny do pěti shluků (obr. 1 vlevo). Okresy byly
shlukovány na základě sub-indikátorů použitých při tvorbě KI. V roce 2016 jsou patrné ve vzdálenosti spojů
výraznější rozdíly a okresy byly rozřazeny do tří shluků (obr. 1 vpravo)
Obr. 1: Dendrogram shlukování sub-indikátorů zdravotního stavu obyvatelstva v roce 2006 (vlevo) a 2016
(vpravo), okresy Kraje Vysočina a Ústeckého kraje.
Zdroj: data ČSÚ 2016; 2017; 2018a; 2018b; vlastní zpracování
Dílčí výsledky shlukové analýzy a hodnocení sub-indikátorů za využití dekompozice KI jsou zpracovány jak pro
rok 2006 (tab. 4), tak pro rok 2016 (tab. 5).
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
713
Tab. 4: Shrnutí výsledků shlukové analýzy okresů Kraje Vysočina a Ústeckého kraje, rok 2006
Shluk Okres Charakteristika shluku
1
Žďár nad
Sázavou,
Pelhřimov,
Havlíčkův
Brod,
Jihlava
+ Demografické aspekty: kladné saldo migrace, podíl rozvodů na 100 sňatků, podíl narozených
dětí s váhou do 2500 g, kojenecká úmrtnost, podíl úmrtí na nemoci trávící soustavy a vnější
příčiny.
- Demografické aspekty: index stáří, podíl samovolných potratů, úmrtí na nemoci oběhové
soustavy.
+ Socioekonomické aspekty: nezaměstnanost a příspěvek na bydlení.
+ Zdravotnické intervence: počet lékařů a ordinací praktických lékařů pro dospělé, počet ordinací
pro děti a dorost.
- Zdravotnické intervence: počet ordinací gynekologů.
2 Litoměřice
+ Demografické aspekty: podíl rozvodů na 100 sňatků, podíl narozených dětí s váhou do 2 500
g, úmrtí na nemoci oběhové soustavy a dýchací soustavy.
+/- Demografické aspekty: podíl samovolných potratů, kojenecká úmrtnost a úmrtí na novotvary.
- Demografické aspekty: saldo migrace, index stáří, úmrtí na nemoci trávící soustavy a vnější
příčiny.
+/- Socioekonomické aspekty: nezaměstnanost a příspěvek na bydlení.
+/- Zdravotnické intervence: všechny sub-indikátory zdravotnických intervencí.
3
Třebíč,
Louny, Ústí
nad Labem
+ Demografické aspekty: saldo migrace.
+/- Demografické aspekty: index stáří, podíl rozvodů na 100 sňatků, podíl narozených dětí
s váhou do 2500 g, úmrtí na novotvary a vnější příčiny a podíl samovolných potratů.
+/- Socioekonomické aspekty: nezaměstnanost a příspěvek na bydlení.
+ Zdravotnické intervence: počet ordinací gynekologů.
+/- Zdravotnické intervence: počet lékařů, ordinací praktických lékařů pro dospělé
a stomatologů.
4
Děčín,
Teplice,
Chomutov
+ Demografické aspekty: index stáří, podíl samovolných potratů, úmrtí na nemoci oběhové
soustavy.
- Demografické aspekty: podíl rozvodů na 100 sňatků, podíl narozených dětí s váhou do 2 500
g, kojenecká úmrtnost, úmrtí na novotvary, nemoci trávící soustavy a vnější příčiny.
- Socioekonomické aspekty: nezaměstnanost a příspěvek na bydlení.
- Zdravotnické intervence: počet lékařů, ordinací praktických lékařů pro dospělé, děti a dorost,
ordinací gynekologů.
5 Most
+ Demografické aspekty: index stáří, podíl samovolných potratů, úmrtí na nemoci dýchací
soustavy.
- Demografické aspekty: podíl rozvodů na 100 sňatků, podíl narozených dětí s váhou do 2500 g,
kojenecká úmrtnost, úmrtí na novotvary, nemoci oběhové soustavy.
- Socioekonomické aspekty: nezaměstnanost a příspěvek na bydlení.
+ Zdravotnické intervence: počet ordinací pro děti a dorost a ordinací gynekologů.
+/- Zdravotnické intervence: počet lékařů a ordinací pro dospělé obyvatele.
Pozn. + pozitivní; - negativní; +/- průměrné hodnoty
Zdroj: vlastní zpracování dle dat ČSÚ 2016; 2017; 2018a; 2018b
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
714
Tab. 5: Shrnutí výsledků shlukové analýzy okresů Kraje Vysočina a Ústeckého kraje, rok 2016
Zdroj: vlastní zpracování dle dat ČSÚ 2016; 2017; 2018a; 2018b
Pozn. + pozitivní; - negativní; +/- průměrné hodnoty
5. Shrnutí výsledků a závěr
Na základě výsledků analýz je možné identifikovat okresy vyznačující se spíše pozitivním demografickým
a ekonomickým stavem obyvatelstva: Havlíčkův Brod, Jihlava, Pelhřimov a Litoměřice. Naopak negativní situace
je zřejmá v okresech: Chomutov, Most a Louny. Při srovnání obou krajů jako celku jsou jednoznačně příznivější
determinanty zdravotního stavu obyvatelstva v Kraji Vysočina. Při porovnání změn hodnot determinant v roce
2006 a 2016 je patrné, že má trend sledovaných ekonomických sub-indikátorů a zdravotnických intervencí spíše
pozitivní vývoj. K dané situaci přispívá zejména:
 klesající nezaměstnanost,
 přesun zaměstnanců do sektoru služeb, tzn. sektoru s nižším zdravotním rizikem nebo fyzickou zátěží
(MacMillan, 2018),
 nárůst hodnot zdravotnických intervencí.
Změnu demografických determinant nelze od roku 2006 do roku 2016 tak jednoznačně vystihnout. Na jedné straně
je možné zaznamenat pozitivní vývoj těchto sub-indikátorů:
 pokles počtu rozvodů na 100 sňatků,
 prodloužení střední délky života,
 pokles podílu úmrtí na nemoci oběhové soustavy a novotvary.
Relativně negativní vývoj se naopak může jevit u následujících sub-indikátorů:
 stěhování obyvatel mimo zájmové okresy,
 stárnutí populace,
 nárůst podílu narozených dětí s váhou do 2 500 g,
 nárůst podílu samovolných potratů na všech potratech,
 mírný nárůstem kojenecké úmrtnosti.
Nepříznivý trend vývoje některých demografických determinant se projevil i v hodnotách KI. Mezi roky 2006
a 2016 došlo ke snížení hodnot KI u všech okresů mimo Havlíčkův Brod, Jihlavu a Ústí nad Labem. Z výsledků
analýz jasně vyplývá, že ačkoliv v řadě sub-indikátorů dochází v čase k jejich zlepšení, mezi jednotlivými okresy
Shluk Okresy Charakteristika shluku
1
Žďár nad
Sázavou,
Pelhřimov,
Havlíčkův
Brod,
Jihlava,
Litoměřice,
Třebíč
+ Demografické aspekty: podíl rozvodů na 100 sňatků, podíl narozených dětí s váhou
do 2 500 g, kojenecká úmrtnost, úmrtí na novotvary a nemoci trávící soustavy.
+/- Demografické aspekty: úmrtí na nemoci oběhové soustavy a dýchací soustavy.
- Demografické aspekty: index stáří, podíl samovolných potratů.
+ Socioekonomické aspekty: nezaměstnanost a příspěvek na bydlení.
+ Zdravotnické intervence: počet ordinací praktických lékařů pro dospělé a ordinací
praktických lékařů pro děti a dorost.
+/- Zdravotnické intervence: počet lékařů a ordinací stomatologů.
2
Děčín,
Teplice,
Chomutov,
Louny, Ústí
nad Labem
+ Demografické aspekty: index stáří, podíl samovolných potratů, úmrtí na nemoci
oběhové soustavy.
- Demografické aspekty: saldo migrace, podíl rozvodů na 100 sňatků, podíl
narozených dětí s váhou do 2 500 g, kojenecká úmrtnost, úmrtí na novotvary a nemoci
trávící soustavy.
- Socioekonomické aspekty: nezaměstnanost a příspěvek na bydlení.
+/- Zdravotnické intervence: počet ordinací praktických lékařů pro dospělé a ordinací
stomatologů.
- Zdravotnické intervence: počet lékařů, ordinací praktických lékařů pro děti a dorost.
3 Most
+ Demografické aspekty: index stáří, podíl samovolných potratů, úmrtí na nemoci
dýchací soustavy a vnější příčiny.
- Demografické aspekty: saldo migrace, podíl rozvodů na 100 sňatků, podíl
narozených dětí s váhou do 2500 g, kojenecká úmrtnost, úmrtí na nemoci oběhové
soustavy a trávící soustavy.
- Socioekonomické aspekty: nezaměstnanost a příspěvek na bydlení.
+ Zdravotnické intervence: počet ordinací gynekologů.
- Zdravotnické intervence: počet lékařů, ordinací praktických lékařů pro dospělé, děti
a dorost a ordinací stomatologů.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
715
stále přetrvávají značné disparity. Výsledky dokazují, že sledování stavu a změn demografických, ekonomických
nebo sociálních indikátorů na nižší regionální úrovni je z pohledu kvality zdravotního kapitálu obyvatel významné,
neboť tato znalost umožňuje lépe formovat sociálně a zdravotně odpovědnou politiku (Khreis et al. 2016;
Hübelová et al., 2018). Je známo, že změny demografického chování jsou ve vzájemném vztahu se změnami
ekonomické a sociální povahy (Lakes et al., 2014). Informace o vývoji a současném stavu faktorů zdraví a
zdravotního stavu obyvatelstva jsou elementární podmínkou pro tvorbu veřejných politik a pro rozhodování na
úrovni státní správy a samosprávy. Zdraví a zdravotní stav populace jsou důležitou dimenzí udržitelného rozvoje
a konkurenceschopnosti regionů (EC, 2014; Marmot, 2017).
Literatura
[1] ANTOŠOVÁ, D., KODL, M., (2014). Zpráva o zdraví obyvatel České republiky. Praha: Ministerstvo
zdravotnictví České republiky. ISBN 978-80-85047-49-3.
[2] BARTON, H., GRANT, M., (2006). A Health Map for the Local Human Habitat. The Journal for the Royal
Society for the Promotion of Health, vol. 126, no. 6, pp. 252-253. ISSN 1466-4240. DOI
10.1177/1466424006070466.
[3] BERMAN, J. D., FANN, N., HOLLINGSWORTH, J. W., PINKERTON, K. E., ROM, W. N., SZEMA, A.
M. et al., (2012). Health Benefits from Large-Scale Ozone Reduction in the United States. Environmental
Health Perspectives, vol. 120, no. 10, pp. 1404-1410. ISSN 1552-9924. DOI 10.1289/ehp.1104851
[4] BURCIN, B., (2007). Úmrtnost. In Fialová, L. Populační vývoj ČR 2001–2006. Praha: Přírodovědecká fakulta
Univerzity Karlovy. ISBN 978-80-7419-024-7.
[5] CASTAGNA, A., FURIA, D., RAFFAELLA, M., MATTOSCIO N., (2013). Demographics and health in the
EU27 development process. Procedia - Social and Behavioral Sciences, vol. 93, pp. 704-708. ISSN 1877-
0428. DOI 10.1016/j.sbspro.2013.09.265.
[6] ČSÚ., (2016). Demografická ročenka okresů - 2006 až 2015. [online]. [cit. 2019-01-09]. Dostupné z:
https://www.czso.cz/csu/czso/demograficka-rocenka-okresu-2006-az-2015
[7] ČSÚ., (2017). Demografická ročenka okresů – 2007 až 2016. [online]. [cit. 2019-01-12]. Dostupné z:
https://www.czso.cz/csu/czso/demograficka-rocenka-okresu-2007-az-2016
[8] ČSÚ., (2018a). Ročenky. [online]. [cit. 2019-01-14]. Dostupné z:
https://www.czso.cz/csu/czso/rocenky_souhrn
[9] ČSÚ., (2018b). Veřejná databáze. [online]. [cit. 2019-01-26]. Dostupné z:
https://vdb.czso.cz/vdbvo2/faces/cs/index.jsf?page=uziv-dotaz#
[10]DRBAL, C., (2008). Budoucnost zdraví a zdravotnictví. Praha: Nakladatelství ČVUT. ISBN 80-86729-39-7.
[11]EC, (2014). Priority na rok 2014–2020. [online]. [cit. 2019-02-28]. Dostupné z:
http://ec.europa.eu/regional_policy/cs/policy/how/priorities
[12]ELO, I. T., (2009). Social class differentials in health and mortality: Patterns and explanations in comparative
perspective. Annual Review of Sociology, vol. 35, pp. 553-572. ISSN 0360-0572. DOI
10.1146/annurev-soc-070308-115929.
[13]FRASER, S. D. S., GEORGE, S., (2015). Perspectives on differing health outcomes by city: Accounting for
Glasgow´s excess mortality. Risk Management and Healthcare Policy, vol. 8, pp. 99-110. ISSN 1179-1594.
DOI 10.2147/RMHP.S68925.
[14]HÜBELOVÁ, D., (2014). Regional Disparities of the Human Resources Quality of the Czech Republic in the
Context of Demographic and Economic Development. Geographia Cassoviensis, vol. 8, no. 1, pp. 34-49.
ISSN 1337-6748.
[15]HÜBELOVÁ, D., KOZUMPLÍKOVÁ, A., JADCZAKOVÁ, V., ROUSOVÁ, G. 2018. Spatial differentiation
of selected health factors of the South Moravian Region population. Geographia Cassoviensis, vol. 12, no. 1,
pp. 34-52. ISSN 1337-6748.
[16]KHREIS, H., WARSOW, K. M., VERLINGHIERI, E., GUZMAN, A., PELLECUER, L., FERREIRA, A. J.
et al., (2016). The health impacts of traffic-related exposures in urban areas: Understanding real effects,
underlying driving forces and co-producing future directions. Journal of Transport & Health, vol. 3, no. 3,
pp. 249-267. ISSN 2214-1413. DOI 10.1016/j.jth.2016.07.002.
[17]KOREC, P., MAČANGA, M., SOPKULIAK, A., (2011). Regionálna konkurencieschopnosť v kontexte
globalizácie, novej ekonomickej geografie a inovačných procesov. Geographia Cassoviensis, vol. 5, no. 2,
pp. 57-66. ISSN 1337-6748.
[18]LAKES, T., BRÜCKNER, M., KRÄMER, A., (2014). Development of an environmental justice index to
determine socio- economic disparities of noise pollution and green space in residential areas in Berlin. Journal
of Environmental Planning and Management, vol. 57, no. 4, pp. 538-556. ISSN 0964-0568. DOI
10.1080/09640568.2012.755461
[19]MARMOT, M., (2017). Social justice, epidemiology and health inequalities. European Journal of
Epidemiology, vol. 32, no. 7, pp. 537-546. ISSN 0393-2990. DOI 10.1007/s10654-017-0286-3
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
716
[20]MATTHEWS, R. J., SMITH, L. K., HANCOCK, R. M., JAGGER, C., SPIERS, N. A., (2005). Socioeconomic
factors associated with the onset of disability in older age: a longitudinal study of people aged 75
years and over. Social Science & Medicine, vol. 61, no. 7, pp. 1567-1575. ISSN 0277-9536.DOI
10.1016/j.socscimed.2005.02.
[21]MELOUN, M., MILITKÝ, J., (2012). Interaktivní statistická analýza dat. Praha: Karolinum. ISBN 978-80-
246-2173-9.
[22]OUŘEDNÍČEK, M., TEMELOVÁ, J., POSPÍŠILOVÁ L., (2011). Atlas of Socio-spatial Differentiation of
the Czech Republic. Prague: Nakladatelství Karolinum. ISBN 978-80-246-1889-0.
[23]PINTO, D. A, GLATTSTEIN-YOUNG, G., MOHAMED, A., BLOCH G., LEUNG, F. R. H., GLAZIER, R.
H., (2016). Building a Foundation to Reduce Health Inequities: Routine Collection of Sociodemographic
Data in Primary. The Journal of the American Board of Family Medicine, vol. 29, no. 3, pp. 348-355. ISSN
1557-2625.
[24]ROBINE, J. M., JAGGER, C., MATHERS, C. D., CRIMMINS, E. M., SUZMAN, R. M., (2003): Determining
Health Expectancies. Chichester UK: Wiley. ISBN 978-2-87812-388-3.
[25]SHKOLNIKOV, V. M., ANDREEV, E. M., LEON, D. A., McKEE, M., MESLÉ, F., VALLIN, J., (2004).
Mortality Reversal in Russia The story so far. Hygiea Internationalis an Interdisciplinary Journal for the
History of Public Health, vol. 4, no. 1, pp. 29-80. ISSN 1403-8668.
Příspěvek byl zpracován v rámci grantu „Index zdravotního stavu jako nástroj pro podporu rovnosti
a odstraňování regionálních disparit v České republice“ s registračním číslem 2019/017 podpořeného Interní
grantovou agenturou Fakulty regionálního rozvoje a mezinárodních studií Mendelovy univerzity v Brně.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
717
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-9268-2019-90
THE GEOGRAPHIC CONCENTRATION OF CANCER CASES
AND THE CENTERS OF ITS PREVENTION
Geografická koncentrace výskytu malignit a center jejich prevence
JANA ROZMARINOVÁ
Katedra veřejné ekonomie
Ekonomicko-správní fakulta
Masarykova univerzita
Department of Public Economics
Faculty of Economics and Administration
Masaryk University
 Lipová 41a, 602 00 Brno, Czech Republic
E-mail: 450924@econ.muni.cz
Annotation
Monitoring of population health is an important indicator of regional development. The paper deals with the
incidence of cancer cases in Czech population, the differences in individual regions are shown and discussed in
relation to the health policy and target prevention programs. The aim of this contribution is to map cancer
incidence from the perspective of the regions and to map activities at central and regional level, which aimed at
the prevention issues. Data and Methods: Epidemiology analysis is based on data from the Czech National Cancer
Registry and the associated portal svod was especially needed for the regional issue of the cancer incidence. It
was found that the issue of differences in the incidence of the particular types of cancer among individual regions
is not a negligible one. e.g. Plzeňský region is an absolute leader in the incidence of colorectal cancer. We also
mapped prevention activities in the Czech Republic in relation to the availability of special screening centres in
individual regions.
Key words
regions of the Czech Republic, cancer incidence, health policy,
Anotace
Sledování zdravotního stavu obyvatelstva je důležitým ukazatelem regionálního rozvoje. Příspěvek se zabývá
incidencí případů rakoviny v české populaci, rozdíly v jednotlivých regionech jsou uvedeny a diskutovány ve vztahu
k programům zdravotní politiky a cílové prevence. Cílem příspěvku je zmapovat výskyt rakoviny z pohledu regionů
a zmapovat aktivity na centrální a regionální úrovni, které jsou zaměřeny na problematiku prevence. Data a
Metody: Analýza epidemiologie se opírá o data národního onkologického registru a přidružené aplikace „svod“,
která byla využita zejména k regionálnímu pohledu na výskyt rakoviny. Bylo například zjištěno, že Plzeňský kraj
je v České republice absolutním lídrem v incidenci případů rakoviny střev. V rámci zkoumané problematiky jsme
mapovali jednotlivé preventivní aktivity v České republice ve vztahu k dostupnosti specializovaných
screeningových center v jednotlivých regionech.
Klíčová slova
kraje České republiky, incidence malignit, zdravotní politika
JEL classification: O12, X12
1. Introduction
Cancer incidence is part of the population health even that the traditional concerns about access to primary and
hospital care continue to dominate health policy. The premature morbidity and mortality due to serious diseases is
an important demographic factor which undoubtedly has socio-economic impacts.
The concentration of the health policy to the preventive intervention of cancer should not be inferior. We focus on
the cancer's impact on public health disparities and study cancer incidence as an indicator of health status among
the regions of the Czech Republic, which can bring a clear message that appropriate health care policy aimed at
regions should be applied. Epidemiologic studies analyse the distribution and determinants of health and disease
and is an important part of public health. The aim of this paper is to point out the main problems and differences
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
718
among regions in the Czech Republic. Such a data can be useful in making decisions to address target populations,
and to influence policy makers and the public.
2. Theoretical frame
The health of the population is one of the most important indicators for the regional development (Pavlík, 2015),
State of the health of the population is essential for the reproductive process and the development of employment
potential and thus for overall economic growth (Somerlíková, 2015). Generally, the quality of health of the
population is one of the most important indicators of complex links between demographic, socio-economic,
environmental and political processes (Dzúrová, 2000). The extension of malign illnesses has become an important
part of it.
Within regions, in the literature there often mapped, for example, distinctive differences in the approach to primary
care (Gusmano, Weisz, Rodwin, 2014). But the incidence of a particular diagnosis is also important. Study of the
geographical distribution of cancer is a being performed to obtain its causation and determine the incidence of
different types of cancer in different parts of particular areas (McNamara, 2017; Muir, 1991; Randi, 2006;
Youlden, 2008; Baade, 2009; Bray, 2005). In general rising trend of cancer is a public health problem all over the
world, the Czech Republic is not an exception. Currently, malignant tumours are responsible for 12 per cent of the
deaths worldwide, according to WHO estimates, cancer now causes more deaths than all coronary heart disease or
all stroke. Previous studies have documented significant variations in cancer incidence rates across countries.
However, no research has examined the pattern among the Czech regions.
What is even more serious problem is that in comparison with other countries the Czech Republic suffer from the
alarmingly growing cancer burden of the Czech population (Ferlay, 2012). Moreover, the Czech Society for
Oncology and the Institute Biostatistics and Analyses of the Masaryk University repeatedly point out that problem.
Each year in the Czech Republic (total population of over 10.5 million), more than 77,000 people are diagnosed
with cancer and nearly 28,000 dies from it (Dušek, 2010). As it concerns e.g. colorectal cancer, the international
comparison shows that the Czech Republic ranks among the most affected countries (Ferlay, 2012). The overall
incidence of individual types of cancer is shown in fig. 1 and fig. 2.
The overall incidence (mortality) of the individual types of cancer are shown in graph 1 and graph 2.
The cancer incidence list is topped by prostate (192,6) and colorectum (101) and lung (91) cancer at men. For
women the leader is cancer of breast (128), colorectum (56) and lung (39) see Fig. 1. The values are reported per
100 000 inhabitants.
The mortality list differs substantially at both sexes. For men: lung (76), colorectum (50), prostate (41), pancreas
(24), kidney (17,5) and for women lung (30), breast (27), colorectum (24), pancreas (17,9), ovary at the fourth
place.
To understand the Czech context, it is important to note here that the Czech Republic is divided into 14 regions
(respectively in thirteen regions and the region of capital city Prague). This division is enacted according to the
Act no. 129/2000 Coll. (Law on Regions) and replaced the older administrative units seventy -six districts and is
in accordance with the European Charter of Local Self-Government (Radvan et al, 2018).
Fig. 1: Estimated incidence by cancer in the Czech Republic, Female and Male, all ages in 2018 (no of cases
per 100 000)
Source: Own processing, based on data
0
50
100
150
200
250
Male Female
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
719
Fig. 2: Mortality by cancer in The Czech Republic, Female and Male, all ages in 2018 (no of cases per
100 000)
Source: Own processing, based on data European Commission
The relative profile of most prevalent cancer types (breast cancer in women, prostate cancer in men, colorectal and
lung cancer in both sexes) corresponds to the outcomes of most recent European epidemiology summaries (Ferlay,
2012) and furthermore in agreement with international reports, lung cancer is the most frequent cause of death
from cancer.
3. Methodology
To map and discuss the epidemiologic trends of incidence of the main types of cancer in the Czech Republic with
emphasis on the regional differences were used data of Institute of Health Information and Statistics (UZIS) of the
Czech Republic, an affiliated application “SVOD”. The data for UZIS is provided by the national oncologic
register, which is operated under The Czech Society for Oncology (CSO). The list of accredited mammography
screening centres in the Czech Republic sorted by the region was used, the data about the ordering periods were
available on the website of the screening program. Cancer incidence and mortality among males and females are
performed in ASR (W), world age-standardized incidence rate (number of newly diagnosed in case of incidence
and number of died in case of mortality per 100 000 inhabitants). Our aim is to map the differences in incidence
among the regions of the Czech Republic. E.g. for the colorectum incidence the code dg. C18 – C 21 was selected.
From the list of cancer incidence, we excluded lung cancer for its specific. Moreover, the distribution of specialized
screening centers in relation to existing screening programs in the Czech Republic was mapped to find if there are
substantial differences in approach to prevention. With the epidemiological data accessible (which the National
oncologic register manages), the cancer burden in the Czech Republic can be assessed throughout the population
and for individual regions.
4. Results
Our results show that the incidence of diagnosis differs across the regions, e.g. the healthiest regions seems to be
Prague in case of colorectal cancer, but on the other hand, the Prague, together with the Královéhradecký Region
hold unfavourable pace when concerning the breast cancer. The Plzeňský Region is a sad leader of Colorectal
cancer incidence, followed by the Karlovarský and the Moravskoslezský Regions.
Tab. 1: Cancer incidence in particular regions, 2016 – 2018 (no of cases per 100 000 inhabitants)
Region PHA STC JHC PLK KVK ULK LBK HKK PAK VYS JHM OLK ZLK MSK
Breast 86.2 75.5 64.4 85.6 89.6 76.1 72.0 83.0 75.5 74.3 81.3 75.8 73.0 75.8
Prostate 74.0 66.5 64.6 64.5 58.9 69.8 67.2 69.4 74.4 67.4 76.2 67.5 82.8 69.6
Colorectal 33.0 34.7 39.7 43.2 41.3 39.5 39.0 36.3 35.6 37.4 37.0 39.0 38.2 40.8
(Abbreviations of regions: PHA – Praha, STC – Středočeský, JHC – Jihočeský, PLK – Plzeňský, KVK – Karlovarský, ULK –
Ústecký, LBK – Liberecký, HKK – královéhradecký, PAK – Pardubický, VYS – Vysočina, JHM – Jihomoravský, OLK
– Olomoucký, ZLK – Zlínský, MSK – Moravskoslezský
Source: Own processing, based on data
0
20
40
60
80
Male Female
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
720
Fig. 3: Cancer incidence in particular regions, 2016 – 2018 (no of cases per 100 000 inhabitants)
Source: Own processing, based on data
The highest incidence of Breast cancer is in Karlovarský, Prague, and Plzeňský region. Zlínský region suffers from
the prostate cancer incidence at most, the Jihomoravský and Pardubický regions immediately follow.
The cumulative incidence numbers of colorectal, breast and prostate are shown in the fig. 4. Regions with the
highest incidence are Praha, Plzeňský, Jihomoravský and Zlínský. Our results point out the problem that
differences in the incidence of the cancer, no matter if types or overall are not negligible and these should,
therefore, be taken into account when planning the prevention plan no matter if primary or secondary one.
Fig. 4 Cancer incidence in the Czech Republic ∑ colorectal, breast, prostate per 100 000 in individual regions,
2016 – 2018
Source: Own processing, based on data
Activities aimed at the prevention
Concerning the prevention activities at the national level, we should remind two important strategic documents.
The first programme of the Czech Government at the national level is the “Health for All in the 21st Century”
programme (hereinafter only “Health 21”) concerning the long-term programme of improvement of the population
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
721
health status. The outcome of this programme for the regional level is the recommendation given to presidents of
regions that they should use this programme in preparing and implementing health policy projects at the regional
level. Health 21 is followed up by “Health 2020” – the national strategy of health protection and promotion and
disease prevention. It is a framework summary of measures to enhance public health in the Czech Republic. Health
2020 is a framework health programme of the European health policy aiming to improve population health
significantly, decrease inequalities in the accessibility of health care and ensure such health care systems that will
provide universal, equal and sustainable health care of high quality. The Czech government recommended the
regions of the Czech Republic that they should implement Health 21 and Health 2020 in preparing similar
documents within their regional health policies. Individual strategic documents of the regions were evaluated
concerning the two above mentioned conceptual strategic documents. However, both programs focus on general
goals.
Regarding the cancer target prevention practice, in the Czech Republic the inhabitants can up to two years visit a
general practitioner, from 50 to 55 years once a year, from 55 years every two years a test for faecal occult blood,
women once a year should visit a gynaecologist and women from 45 years of age every two years preventive
mammography examination, more often when a positive family history or other risk factor is present. It is estimated
that only 50 % of women utilize the possibility of mammographic screening. An important part of prevention is
special screening programs, there are 3 specialised screening programs, the cervical cancer screening, Breast
cancer screening, and the colorectal screening.
Cervical Cancer Screening Programme
The program was introduced in 2008 with the aim, a network of 37 accredited laboratories was established,
ensuring availability across the Czech Republic. The programme is equipped with information support provided
by the Institute of Biostatistics and Analyses of the Masaryk University (the Institute also runs the Cervical Cancer
Screening Registry). The programme has the ambition to decrease cervical cancer incidence rates in the Czech
Republic to values comparable with those reported by countries with advanced health care systems.
Breast Cancer Screening Programme (BCS)
Since September 2002, the Czech Republic has joined most European countries and has launched nationwide
mammography screening, allowing women aged 45-69 to undergo regular preventive examinations, with the aim
of increasing the proportion of early disease detection in the population. Early detection of breast cancer can find
lesions for which treatment is more effective and generally more favourable for the quality of life. In the further
development of the program, the upper age limit was abolished, mammography screening is covered by public
health insurance for all women aged 45 years and above
Screening centres for the early breast cancer detection are represented in all the regions, see the tab.4., the centres
s passed the accreditation process and its activity is continuously monitored according to the relevant rules.
Numbers of the centres are adequate to the population share, the waiting time (min, max, and average) and the
waiting time for the screening test do not differ significantly.
Tab. 4: Special centres for the prevention
Region PHA STC JHC PLK KVK ULK LBK HKK PAK VYS JHM OLK ZLK MSK
BCS 11 5 3 5 2 4 3 6 3 5 7 6 4 8
MIN BCS 2 2 1 3 25 3 5 3 7 2 2 1 2 7
MAX BCS 45 30 10 16 25 20 30 29 10 22 40 15 14 22
AV BCS 15 35 4 7 25 12 14 13,5 6,6 6,6 16 6 6 16
Colorectal 48 11 11 8 12 10 13 8 11 21 13 10 26
BCS – mammographic centres, Colorectal – prevention of cancer of colorectum
Source: Own processing, based on data
In tab.4 we show the special mammographic centres in the Regions of the Czech Republic. There are from 11
(Prague) to 2 (Královehradecký) special centres in the regions with the waiting time from 2 to 45 days. The contacts
for all accredited mammography screening centres in the Czech Republic are well available at the website.
Colorectal Cancer Screening Programme (CCS)
The third screening program is the colorectal cancer screening; it is a nationwide program as the previous two,
launched under the Czech Ministry of Health. Qualified colonoscopy examinations at accredited screening centres
are provided, these centres are monitored and checked according to the rules of the programme. Two independence
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
722
organizations are responsible for it. The Board of Colorectal Cancer Screening at the Czech Gastroenterological
Society and Colorectal Cancer Screening Committee at the Czech Ministry of Health are the organizations. The
accredited centres are represented in all regions (tab. 4.). Note is that data about time availability of colorectal
screaning is not available. For the region, PHA and STC one number was available for both regions together.
What is common to these forms of screening is that since 2014 the citizens have been invited by their health
company to preventive examinations. The Czech Republic was criticised by the European Union not to perform
inviting to the screening before 2014.
Tab.5: Screening programs in the Czech Republic - summary
Screening Type Status Eligible age in year (from/ to)
Cervical Non-population based Nantionwide 25 69
Breast cancer Non-population based Nantionwide 45 69
Colorectal cancer Non-population based Nantionwide 50
Source: Own processing, based on data
Prostate screening – Is it a path?
In some countries, it is already obvious to lead a program for the prevention of prostate cancer. However, the
benefits of it remain unproven. There is currently no convincing evidence that this kind of screening improves
mortality. The limitations include potential adverse health effects associated with false positive and negative
results, which is presently a significant and not desirable effect of screening. “The American College of Preventive
Medicine concludes that there is insufficient evidence to recommend routine population screening” (Lim, 2008).
5. Conclusion
Through the analysis, we identified regions with a higher rate of particular types of cancer, the differences are not
negligible. Disparities of this health indicator among the regions of the Czech Republic can bring a clear message
that appropriate research and health policy aimed at more problematic regions could be needed. An interpretation
of the disparities is that the data show a need for more targeted regional prevention. The practice of using health
data to manage public health planning efforts would not be new but comprehensive planning for cancer prevention
and control is limited.
What is not less important is the existence of the cancer-preventing programs is the informational support of it. On
the other hand, public preventive programs are not the only way, how to prevent cancer and improve the health
status of the population. Data of word preventive centres shows that the prevention of some types of cancer
produces limited benefits (e.g. screening of prostate cancer). Therefore, all related factors need to be considered.
The second and very important way is promoting healthy lifestyles, nutrition has undoubtedly a major impact (in
case of the cancer of the lung may be the most significant). There is a need for effective communication of cancer
prevention issues to the lay public. Future research and activities included identifying and analysing relevant data
to develop a state cancer control plan would be needed. In the author´s opinion the comparison of the cure at an
early stage of cancer in the individual regions could be a new incentive to research. This issue can substantially
differ among the regions and can affect the mortality. Such a research is challengeable for the Czech strategy of
decreasing cancer mortality.
Literature
[1] BAADE, P. D., YOULDEN, D. R., & KRNJACKI, L. J., (2009). International epidemiology of prostate
cancer: geographical distribution and secular trends. Molecular nutrition & food research, vol. 53, no. 2, pp
171-184. DOI 10.1002/mnfr.200700511.
[2] BAUM, F., et al., (2016). The new public health. Oxford University Press, 2016. ISBN 10-0195515528.
[3] BRAY, F., LOOS, A. H., OOSTINDIER, M.,WEIDERPASS, E., (2005). Geographic and temporal variations
in cancer of the corpus uteri: Incidence and mortality in pre‐and postmenopausal women in Europe.
International journal of cancer, vol. 117, no. 1, pp 123-131. DOI 10.1002/ijc.21099.
[4] DURDISOVÁ, J., (2005). Ekonomika zdraví. Praha: Oeconomica. ISBN 80-245-0998-9.
[5] DUŠEK, L., (2009). Czech cancer care in numbers 2008-2009. Praha: Grada Publishing. ISBN 8024732440.
[6] DZÚROVÁ, D., (2000). Mortality differentials in the Czech Republic during the post-1989 socio–political
transformation. Health & Place, vol. 6, no. 4, pp 351-362. ISSN 1353-8292. DOI 10.1016/S1353-
8292(00)00016-2.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
723
[7] FERLAY, J., SOERJOMATARAM, I., ERVIK, M., (2012). Cancer Incidence and Mortality. Lyon, France:
International Agency for Research on Cancer; IARC CancerBase No. 11 [cited 2 February 2019]. Available
from: http://globocan.iarc.fr.
[8] GELLAD, Z. F., PROVENZALE, D. (2010). Colorectal cancer: national and international perspective on the
burden of disease and public health impact. Gastroenterology, vol. 138, no. 6, pp 2177-2190. DOI
10.1053/j.gastro.2010.01.056.
[9] GUSMANO, M. K., WEISZ, D., RODWIN, V. G., LANG, J., QIAN, M. (2014). Disparities in access to
health care in three French regions. Health Policy, vol. 114, no. 1, pp 31-40. DOI
10.1016/j.healthpol.2013.07.011.
[10]LIM, L. S., SHERIN, K. Prevention Practice Committee, (2008). Screening for prostate cancer in US men:
ACPM position statement on preventive practice. American journal of preventive medicine, vol 34, no. 2, pp
164-170. DOI 10.1016/j.amepre.2007.10.003.
[11]McNAMARA, C. L., BALAJ, M., THOMSON, K. H., EIKEMO, T. A., SOLHEIM, E. F., BAMBRA, C.,
(2017). The socioeconomic distribution of non-communicable diseases in Europe: Findings from the
European Social Survey (2014) special module on the social determinants of health. European Journal of
Public Health, vol. 27, no. 1, pp. 22-26. ISSN 1101-1262. DOI 10.1093/eurpub/ckw222.
[12]MUIR, C. S., NECTOUX, J., & STASZEWSKI, J. (1991). The epidemiology of prostatic cancer: geographical
distribution and time-trends. Acta oncologica, vol. 30, no. 2, pp 133-140. DOI 10.3109/02841869109092336.
[13]PAVLÍK, I., HUBELOVÁ, D., HORÁK, M., & SOMERLÍKOVÁ, K. (2015). Význam onemocnění lidí a
zvířat při rozvoji regionů. Brno: Mendelova univerzita v Brně. ISBN 978-80-7509-138-3.
[14]RADVAN et al. (2018). Challenges of the Implementation of the European Charter of Local Self-Government
in Czech Legislation. Lex Localis-Journal of Local Self-Government, vol. 16, no. 4. DOI 10.4335/16.4.895-
906(2018) .
[15]RANDI, G., FRANCESCHI, S., & LA VECCHIA, C. (2006). Gallbladder cancer worldwide: geographical
distribution and risk factors. International journal of cancer, vol. 118, no. 7, pp 1591-1602. DOI
10.1002/ijc.21683.
[16]REGIONÁLNÍ PŘEHLEDY. (n.d.). Retrieved March 1, 2019, from
http://www.svod.cz/analyse.php?modul=regionprehled#.
[17]REPUBLIKY, M. Z. Č. (2014). Zdraví 2020–Národní strategie ochrany a podpory zdraví a prevence nemocí.
Vyd. Ministerstvo zdravotnictví ČR, Palackého náměstí, 4(128), 01. [online]. [cit. 2019-02-03]. Dostupné z:
https://www.mzcr.cz/Verejne/dokumenty/zdravi-2020-narodni-strategie-ochrany-a-podpory-zdravi-a-
prevence-nemoci_8690_3016_5.html.
[18]SIPPONEN, P., & GRAHAM, D. Y. (2007). Importance of atrophic gastritis in diagnostics and prevention of
gastric cancer: application of plasma biomarkers. Scandinavian journal of gastroenterology, vol. 42, no. 1, pp
2-10. DOI 10.1080/00365520600863720.
[19]World Health Organization. Global health observatory data repository. 2011. Number of deaths (World) by
cause. Available from: http://apps.who.int/gho/data/node.main.1?lang=en.
[20]YOULDEN, D. R., CRAMB, S. M., & Baade, P. D. (2008). The International Epidemiology of Lung Cancer:
geographical distribution and secular trends. Journal of Thoracic Oncology, vol. 3, no. 8, pp 819-831. DOI
0.1097/JTO.0b013e31818020eb.
This research is supported by the Masaryk Univesity internal grant no. MUNI/A/1103/2018 Hodnocení
zdravotnických technologií.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
724
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-9268-2019-91
OD SOCIÁLNÍCH INOVACÍ K ADVOKACII (SE ZAMĚŘENÍM
NA MĚSTO BRNO)
From social innovations to advocacy (focusing on the city of Brno)
MIRKA WILDMANNOVÁ
KRISTÝNA ZÁRUBOVÁ
Katedra veřejné ekonomie
Ekonomicko-správní fakulta
Masarykova univerzita
Department of Public Economics
Faculty of Economics and Administration
Masaryk University
 Lipová 41a, 602 00 Brno, Czech Republic
E-mail: mirkaw@econ.muni.cz, tyna.zarubova@gmail.com
Anotace
Sociální inovace slouží k eliminaci rozdílů ve společnosti, proto je jejich cílem ovlivňovat a korigovat sociální
změny. Zahrnují nové metody, služby nebo přístupy k řešení problému než ty současně zavedené a slouží ke
zkvalitnění a zlepšení sociálního prostředí. Sociální inovace mají zásadní význam pro ekonomický a sociální rozvoj
společnosti. Advokacie je činnost, která se snaží ovlivňovat politická, ekonomická či sociální rozhodnutí s cílem
pozitivní změny politiky, postupů nebo postojů a spočívá v přímém přístupu k rozhodovatelům na různých
úrovních. V České republice je zavádění sociálních inovací podpořeno projekty z Evropského sociálního fondu.
Cílem příspěvku je zjistit možnosti fungování advokačních nástrojů podporujících sociální inovace možnosti
fungování a implementace do veřejných politik v České republice. Výzkum byl postaven na dotazníkovém šetření
týkajícím se implementace advokační práce u vybraných realizátorů a žadatelů o podporu z Evropského
sociálního fondu, a to se zaměřením na realizovaný projekt Magistrátu města Brna. Z dotazníkového šetření
vyplynulo, že advocacy má své místo v inovačních projektech a další podpora a rozvoj tohoto nástroje je žádoucí.
Limity, které subjekty aktuálně řeší, souvisí zejména s omezenými kapacitami, finanční náročností a doposud
relativně nízkou znalostí nástrojů, které v rámci advocacy mohou využívat.
Klíčová slova
sociální inovace, advokační proces, veřejná politika, advokační práce
Annotation
Social innovation serves to eliminate differences in society, so their goal is to influence and correct social change.
They include new methods, services or approaches to problem solving than those currently introduced and serve
to improve and improve the social environment. Social innovation is crucial for the economic and social
development of society. Advocacy is an activity that seeks to influence political, economic or sociual decisions
with to a positive change in policy, practice or attitude and involves direct access to decision makers at different
levels. In the Czech Republic, the introduction of social innovation is supported by projects from the European
Social Fund. The aim of the paper is to find out the possibilities of advocacy tools supporting social innovation
possibilities of functioning and implementation into public policies in the Czech Republic. The research was based
on a questionnaire survey on the implementation of advocacy work for selected implementers and applicants for
support from the European Social Fund, focusing on the project of the City of Brno. The survey showed that
advocacy has its place in innovation projects and further support and development of this tool is desirable. The
limits currently being addressed by the entities are mainly related to the limited capacities, financial demands and
relatively low knowledge of the tools they can use in the advocacy.
Key words
social innovation, advocacy process, public policy, advocacy
JEL classification: D64, H43, O22, O35
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
725
1. Úvod
Sociální inovace jsou poměrně starším fenoménem, avšak do popředí pozornosti a diskusí se začaly dostávat až
v posledních letech. Hlavním důvodem byla snaha pomoci podnikům vytvářet nová pracovní místa (především
pro marginalizované skupiny) a přispět tak k udržitelnému růstu, posilovat konkurenceschopnost kreativním a
humánním způsobem. V éře narůstajících sociálních problémů, jako je např. chudoba, stárnutí populace, se musí
evropské státy mobilizovat a hledat inovační a kreativní řešení, které by pomohly podpořit hospodářský růst (Les
Reperes de l‘ Avise, 2012, Wildmannová, 2018). Inovace a to nejen sociální, jsou považovány za teritoriální jev.
Významné inovace vznikají na regionální úrovni, a to především díky specifickým rysům a jedinečnému
regionálnímu prostředí (Žítek, Klímová, 2018).
Z ekonomického hlediska mají sociální inovace „zásadní význam pro ekonomický a sociální rozvoj, a tedy
společenský blahobyt. Jejich realizace zatím do značné míry závisí na veřejné podpoře, zejména v méně
rozvinutých zemích. Tato podpora představuje inovační poptávku (tzv. inovační poptávku shora) a podílí se tedy
významně na výkonnosti inovačního systému. Jeho druhou stranu představuje inovační nabídka, tj. samotné
inovační subjekty (inovátoři) a jejich projekty, tj. inovační aktivity, výstupy, výsledky a dopady. Při zasazení
inovační podpory do širšího kontextu je konečným cílem hospodářské a sociální politiky na makro úrovni zvýšení
společenského blahobytu obyvatel, a to v komplexním pojetí, tj. přesahujícím tradiční omezení na ekonomickou
výkonnost (beyond GDP).“ (Kadeřábková a Saman, 2013)
Popov, Omonov a Veretennikova (2016) konstatují, že „za posledních 40 let došlo díky sociálním inovacím
k významným změnám ve světovém dění, které ovlivnily nejen sociální a ekonomické, ale i kulturní a
environmentální sféry aktivit“. Rovněž poskytují přehled nejzajímavějších světových sociálních inovací včetně
výsledků jejich realizace, mezi které patří například participativní rozpočtování, bangladéšská Gramen Bank pro
chudé obyvatele, Greenpeace, hnutí Fairtrade nebo The open University ve Velké Británii, která používá širokou
škálu technik distančního učení.
Pokud jsou při realizaci ambice měnit větší či menší systémy, je zásadní využívat inteligentní partnerství,
lobbování nebo nové technologie (European Commission, 2018). V případě, že je nabídka inovačních řešení
přiměřená, ale poptávka po nich nízká, pak se prioritou stává právě advocacy.
Ve zdravé demokracii by měly být vládní procesy informovány o názorech občanské společnosti. Advocacy je
způsobem, jak mohou být tyto názory předkládány. Advocacy je jednoduše proces ovlivňování lidí za účelem
změny. Týká se vytváření politických změn – a to jak v politice, tak v chování.
Advocacy je „strategie, která je využívána po celém světě nevládními organizacemi, aktivisty či dokonce
samotnými tvůrci politik za účelem ovlivnění a prosazování politik“ (Sprechmann a Pelton, 2001). Netýká se jen
vytvoření nebo reformování politiky, ale také efektivní implementace a prosazení těchto politik. Policy advocacy
je orientovaná na řešení (O’Connell, 2015). Na místo řešení problému jedné osoby v konkrétním čase nebo
zvyšování povědomí o problému se v rámci policy advocacy analyzují příčiny problému a vyvíjejí řešení, která
vytvářejí udržitelné a trvalé změny.
Advocacy je utvářena v různých státech politickou kulturou, sociálními systémy a ústavním rámcem zemí, ve
kterých je uplatňována (Samuel, 2007). Avšak důvěryhodnost advokačních pracovníků závisí na jejich vztahu
s veřejností a rovněž na vnímání toho, co představuje žádoucí společenskou změnu. Proto je v širším pojetí
advocacy úspěšná, pokud zahrnuje jeden ze tří prvků: budování kapacit, rozšíření politických horizontů a myšlení
nebo samotný přímý politický dopad. Tento širší přístup může pomoci při reálnějším vnímání efektu vlastní
advokační práce a očekávání, které není negativně ovlivněno stanovením nereálného cíle přímého dopadu.
Pravděpodobnějším cílem je tedy dosažení politického vlivu spíše než přímého dopadu. Rovněž Transparency
International (Figari a Kelso, 2013) definuje cíl advocacy jako změnu politiky, postupů a postojů. Navzdory
předsudkům však advocacy nemusí být konfrontační (Sprechmann a Pelton, 2001). Cílem advocacy je změna
politiky, legislativy nebo regulací (O’Connell, 2015). Přestože se jedná zejména o změnu legislativních
mechanismů, advocacy se často snaží ovlivňovat politiku na úrovni rozhodování, tedy u veřejných činitelů,
státních úředníků, volených zástupců či zákonodárců. Avšak nezbytně musí zahrnovat zapojení občanů, aby měly
i místní komunity příležitost aktivně se podílet na provádění změn ve společnosti.
1.1 Cíl a metodologie
Cílem příspěvku je zjistit možnosti fungování advokačních nástrojů podporujících sociální inovace a možnosti
fungování a implementace do veřejných politik v České republice, se zaměřením na projekt podaný Magistrátem
města Brna. Pro účely této práce byla k projektu Magistrátu města Brna vybrána organizace Česká asociace
pečovatelské služby, z.s.. Obě tyto instituce realizují inovační projekt v rámci výzvy 024 OPZ (Operační program
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
726
zaměstnanost) a byly porovnány se dvěma organizacemi, které jsou aktuálně ve fázi příprav projektového záměru
ve výzvě 082 OPZ.
Ve výzvě 024 OPZ, kde aktuálně běží realizace projektů, nebyla pro žadatele stanovena podmínka implementace
advokační strategie do projektového záměru, zatímco nová výzva 082 OPZ, která je aktuálně ve fázi podávání
žádostí a představování projektových záměrů, již tuto podmínku neodmyslitelně zahrnuje.
Níže v tabulce 1 jsou identifikovány vybrané organizace a jejich projekty či projektové záměry.
Tab. 1 : Vybrané organizace
Projekt Realizátor
Výzva 024 OPZ*
Systém sociálně-zdravotní péče o osoby 50+
s využitím inovativního komunitního modulu
Česká asociace pečovatelské služby, z.s.(ČAPS)
Vytvoření interkulturní prostupnosti veřejných
institucí ve městě Brně
Magistrát města Brna (MMB)
Výzva 082 OPZ**
Raná intervence u PAS Středisko pro Centrum Terapie Autismu, z.s.
Zůstat co nejdéle doma i s Alzheimerovou chorobou Alzheimer’s Support Center Czech republic, o.p.s
Zdroj: vlastní zpracování dle ESF ČR (2018a, b)
*Výzva 024: Sociální inovace v oblasti sociálního začleňování a přístupu na trh práce pro nejohroženější skupiny. Prioritní
osa 3: Sociální inovace a mezinárodní spolupráce. Operační program: Operační program Zaměstnanost
**Výzva 082: Ověřování nových řešení využitelných ve veřejné sféře. Prioritní osa 3: Sociální inovace a mezinárodní
spolupráce. Operační program: Operační program Zaměstnanost.
Magistrát města Brna, ve výzvě 024 OPZ realizuje projekt Zvyšování interkulturní prostupnosti veřejných
institucí. Instituce jako taková má dlouhodobou působnost a velké množství pracovníků (50,1 a více v přepočtu na
plné úvazky dle dotazníku), nespolupracuje však s dobrovolníky. Magistrát se věnuje širokému spektru aktivit –
kromě aktivit integrace cizinců rovněž nezaměstnanosti, handicapům, chudobě, rodinným vztahům, kriminalitě a
drogám či diskriminaci a nerovnosti pohlaví. Uvedený projekt je inovativní ve vytvoření a pilotáži interkulturních
pracovníků v rámci samosprávy a zavádění prvků tzv. diversity managementu.
V rámci výzvy 082 OPZ byly podány pouze dvě projektové žádosti, a to právě výše uvedené. Z toho důvodu není
zkoumaný vzorek organizací větší. Proto byly i ve výzvě 024 OPZ vybrány pouze dvě organizace (včetně
Magistrátu města Brna), byť je aktuálně v rámci této výzvy realizováno 21 projektů. V návaznosti na výše uvedené
byl zpracován polostrukturovaný kvalitativní dotazník, který byl rozeslán vybraným realizátorům projektů
a žadatelům o podporu. Dotazníky byly vytvořeny ve dvou mírně odlišných variantách pro jednotlivé výzvy.
Oba obsahují 20 otázek, z toho 6 otázek se týkalo popisu organizace a 2 otázky definice projektového záměru.
Zbývající otázky byly zaměřeny na vnímání advokační práce, vlastní zkušenosti s ní a případné implementace do
projektového záměru. Dotazníky byly rozeslány prostřednictvím emailových adres, které byly získány
z Ministerstva práce a sociálních věcí (dále MPSV), projektovým manažerům dne 15. října 2018 s termínem
vyplnění do 24. října 2018. Druhé kolo rozesílání dotazníků projektovým manažerům, kteří doposud
nezareagovali, proběhlo dne 30. října 2018.
2. Vyhodnocení dotazníků
2.1. Advokační práce v organizacích
Brněnský magistrát chápe za sebe advokační činnost jako formu práce směrem ke státní správě, tedy jako změnu
zákonů a systémové řešení problémů, které samospráva řeší na lokální úrovni. Advokační práci měl magistrát
stejně jako ostatní organizace již částečně implementovanou ve strategii projektového záměru, je tedy součástí
projektu a vnímá ji rozhodně jako důležitou.
Jednotlivé odpovědi z dotazníku jsou přehledně uvedeny v tabulce 2 – Advokační práce v organizacích níže.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
727
Tab. 2: Advokační práce v organizacích
Výzva 024 OPZ 082 OPZ
Organizace Česká
asociace
pečovatelské
služby
Magistrát města
Brna
Středisko pro
Centrum
terapie autismu
Alzheimer’s Support
Center
Setkali jste se s advokační
činností již před zapojením
do výzvy 024/082 OPZ?
Ano Ano Ne Ano
Vnímáte advokační práci
jako důležitou?
Rozhodně ano Rozhodně ano Rozhodně ano Rozhodně ano
Je advokační práce součástí
vašeho inovačního
záměru/projektu?
Ano Ano Ano Ano
Měli jste advokační činnost
implementovanou ve
strategii projektového
záměru již před zapojením
do výzvy 024/082 OPZ?
Ano, částečně Ano, částečně Ano, částečně Ano, částečně
Je součástí vašeho týmu
kolega, který se věnuje
advokační práci?
Ne, nikdo
takový není
Ano, je to jeho
doplňková
aktivita
Ne, nikdo
takový není
Ano, je to jeho
doplňková aktivita
Zdroj: vlastní zpracování
2.2 Advokační nástroje
Tabulka 3 níže přehledně vymezuje využívání jednotlivých advokačních nástrojů v organizacích rozdělených
dle jednotlivých výzev. Mezi nástroje jsou zařazeny s ohledem na teoretické poznatky mediální kampaně,
využívání sociálních sítí, publikování, medializace výzkumu, veřejná vystoupení, práce se stakeholdery (kam jsou
zařazeny osobní návštěvy nebo prezentace) a konference či semináře.
Tab. 3: Využívané advokační nástroje
Výzva 024 OPZ 082 OPZ
Organizace Česká
asociace
pečovatelské
služby
Magistrát města
Brna
Středisko pro
Centrum terapie
autismu
Alzheimer’s Support
Center
Mediální kampaně - ANO - Sociální
sítě - ANO - Publikování
- ANO ANO ANO
Medializace výzkumu - ANO - Veřejná
vystoupení ANO ANO ANO ANO
Práce se stakeholdery ANO ANO ANO ANO
Konference, semináře ANO ANO ANO ANO
Jiné (uvést) - - - Zdroj:
vlastní zpracování
Jak lze vidět, organizace v rámci výzvy 082 OPZ využívají shodné typy nástrojů, mezi které patří publikování,
veřejná vystoupení, práce se stakeholdery a konference či semináře. V rámci výzvy 024 OPZ se však již využívané
nástroje liší – ČAPS využívá k advokacii veřejná vystoupení, práci se stakeholdery a konference či semináře,
zatímco nástroje využívané brněnským magistrátem jsou mnohem obsáhlejší. Oproti ostatním organizacím
využívá i mediální kampaně, sociální sítě a medializaci výzkumu. Možnost využívat širší spektrum nástrojů je
pravděpodobně zapříčiněna formou instituce a jejím charakterem, její velikostí, a tedy i množstvím osob
v organizaci, stejně jako velikostí rozpočtu.
2.3 Bariéry a rizika při realizaci advokační práce
Mezi nejčastější bariéry či rizika vnímaných organizacemi při realizaci advokační práce jsou zařazeny nedostatek
financí, absence odborného personálu v týmu advokační činnost, absence poradců či konzultantů v dané oblasti,
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
728
neznalost postupů při tvorbě advokační strategie a příkladů dobré praxe a zejména postoj cílové skupiny.
Konkrétní zastoupení vnímaných bariér a rizik dle jednotlivých organizací ukazuje tabulka 4 níže.
Tab. 4: Vnímané bariéry a rizika při realizaci advokační práce
Výzva 024 OPZ 082 OPZ
Organizace Česká
asociace
pečovatelské
služby
Magistrát města
Brna
Středisko pro
Centrum terapie
autismu
Alzheimer’s Support
Center
Nedostatek financí - ANO - Absence
odborného
personálu v týmu pro tuto
aktivitu
ANO ANO ANO Absence
seminářů,
konferencí
- - - Absence
poradců,
konzultantů v dané oblasti
ANO - - Neznalost
postupů při tvorbě
advokační strategie
ANO
Neznalost příkladů dobré
praxe
ANO ANO
Neznalost legislativních
postupů/systému
Postoj cílové skupiny ANO - ANO ANO
Žádné
Jiné (uvést) ANO
Zdroj: vlastní zpracování
Jak lze v tabulce pozorovat, největší vnímanou bariérou, jak ji vyhodnotila většina respondentů, je postoj cílové
skupiny. Brněnský magistrát navíc rovněž uvádí postoj stakeholderů, ne však samotné cílové skupiny, kterou jsou
cizinci, ale postoj skupiny, která právě cílovou skupinou projektu není a má zásadní vliv, tedy česká majorita
a mediální diskurz.
Další silně zastoupenou vnímanou bariérou je absence odborného personálu pro advokační činnost, a to
pravděpodobně z již uvedené finanční náročnosti této pracovní činnosti. Šedivý a Mendlíková (2012) uvádějí, že
„neziskové organizace se často bojí fundraisovat na osobu, která bude lobbovat nebo se věnovat obhajobě zájmů
(advocacy) – úlohou fundraisera je vysvětlit dárcům, že je potřeba tyto činnosti dělat a takového člověka zaplatit.“
U poloviny organizací se pak objevuje bariéra neznalosti příkladů dobré praxe a po jednotkách se pak vyskytují
jako vnímané bariéry a rizika: nedostatek financí, absence poradců a konzultantů v dané oblasti a neznalost
postupů při tvorbě advokační strategie. Ani jedna z organizací nevnímá jako bariéru absence seminářů či
konferencí a neznalost legislativních postupů/systému.
2.4 Potřebná podpora při plánování a realizaci advokační práce
Tabulka 5 níže představuje nejvíce potřebnou podporu vnímanou respondenty při plánování a realizaci advokační
práce
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
729
Tab.5: Vnímané bariéry a rizika při realizaci advokační práce
Výzva 024 OPZ 082 OPZ
Organizace Česká
asociace
pečovatelské
služby
Magistrát města
Brna
Středisko pro
Centrum terapie
autismu
Alzheimer’s Support
Center
Konzultace ze strany MPSV - - - ANO
Platforma pro advokační
práci
ANO - - Přístupné
odborné semináře,
konference
- ANO - Finanční
podpora
z veřejných zdrojů
ANO ANO - ANO
Mentoring ze strany
soukromého sektoru
ANO ANO
Zapojení akademické sféry ANO ANO
Žádné
Jiné (uvést)
Zdroj: vlastní zpracování
ČAPS by uvítala platformu pro advokační práci a finanční podporu z veřejných zdrojů, což je pochopitelné
s ohledem na zapojení do výzvy 082 OPZ, kde nebyla advokační práce podmínkou pro zapojení do výzvy. V nové
výzvě 082 OPZ je advokační činnost součástí veřejné podpory a organizace jsou odkazovány i na další platformy
pro advokační práci (např. Advokační fórum Nadace OSF). Brněnský magistrát kromě finanční podpory z
veřejných zdrojů uvádí i přístupné odborné semináře a konference nebo zapojení akademické sféry. I této
aktivitě se chce Nadace OSF v Advokačním fóru během let 2018–2021 věnovat na základě vycházení z kvalitních
a spolehlivých dat, partnerského přístupu s akademiky, rozvoji vzdělávání budoucích zaměstnanců v občanském
sektoru a programu stáží ve Fóru (OSF, 2018).
2.5 Doporučení respondentů
Do dotazníku byly mimo jiné zahrnuty i otevřené otázky týkající se vnímání rozšíření projektových záměrů o
podmínku advokační práce v nové výzvě 082 OPZ a zaměření na možná doporučení pro MPSV při tvorbě dalších
výzev s ohledem na advokační práci.
Pro brněnský magistrát je advokační práce samozřejmostí, realizovali by ji i bez podmínky uvedenou ve výzvách.
Vnímá ji však jako výhodu v tom, že to umožňuje financovat PR aktivity z přímých nákladů, neboť ve svém
projektu byli realizátoři nuceni financovat tyto aktivity z nákladů nepřímých, což negativně ovlivnilo výši částky,
kterou mohli do PR aktivit investovat. Doporučení pro MPSV je z jejich pohledu ve vnímání PR projektu, pokud
se týká tak mediálně náročných témat, jako jsou cizinci, jako nutné aktivity a umožnit ji definovat jako jednu
z klíčových aktivit.
3. Diskuse k akvokačním nástrojům
Jednotliví respondenti chápou pojem advokační práce různě, avšak na pozadí jednotlivých pojetí jsou stejné
myšlenky, které se týkají zejména ovlivňování a prosazování nových témat a jejich uvádění do praxe, změna
zákonů a prosazení systémové změny, zařazení inovací do koncepcí a procesů realizovaných veřejnou správou a
rovněž šíření výstupů mezi odbornou veřejnost. Všechny prvky jsou ve shodě s uvedenými definicemi
a organizace mají jasnou představu o tom, co advokační práce je. Ve všech uvedených pojetích se prolínají prvky
ovlivňování, prosazování, změny a šíření.
Na získaných datech se však hned v několika aspektech projevuje velikost a forma organizací, konkrétně na
advokační práci v jednotlivých organizacích. Na brněnském magistrátu je, pravděpodobně i vzhledem k velikosti
organizace, součástí týmu pracovník, jehož doplňkovou aktivitou je právě advokační činnost. I v Alzheimer’s
Support Center je takový pracovník, avšak advokační práce je jeho stěžejní aktivitou. To může být zapříčiněno
tím, že Alzheimer’s Support Center, přestože je výrazně menší organizací, má již se zapojením do výzev MPSV
a spoluprací s institucí větší zkušenosti a zapojuje se do výzev opakovaně. Záměrem MPSV by tedy mělo být co
nejvíce zjednodušit proces získávání znalostí o využívání advocacy, aby v tom inovátoři našli smysl, což by byla
inovace sama o sobě. Česká asociace pečovatelské služby a Středisko pro Centrum terapie autismu takového
pracovníka v týmu nemají, a to pravděpodobně z důvodu menšího charakteru co do počtu plných úvazků.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
730
V ostatních aspektech se organizace neliší, pouze Středisko pro Centrum terapie autismu se před zapojením do
výzvy 082 OPZ s advokační činností nesetkalo. Pro tuto organizaci by bylo vhodné definovat v týmu advokačního
pracovníka, neboť je podobně velká jako Alzheimer’s Support Center, a navíc spolupracuje s dobrovolníky. Jak
již bylo zmíněno, záleží však i na dalších aktivitách organizace a samozřejmě finančním zajištění. To, že je
v organizaci určena osoba, která je pověřena advokační činností, umožňuje organizaci zaměřit se více na sociální
změny (Shier a Handy, 2014).
Co se týká využívání advokačních nástrojů, je možné na základě dat vidět, že se to odráží na formě a velikosti
organizace. Magistrát města Brna, jakožto největší organizace z dotazovaných, využívá široké spektrum možných
advokačních nástrojů. Nejmenší množství advokačních nástrojů využívá ČAPS, což se rovněž může odrážet od
velikosti organizace, která je v rámci dotazovaných v přepočtu na plné úvazky nejmenší. To, že organizace v rámci
výzvy 082 OPZ využívají naprosto totožné typy nástrojů, může být zapříčiněno podporou a spoluprací, kterou
v nové výzvě MPSV s žadateli o podporu z evropských fondů nastavuje. Jediný inovátor, který využívá mediální
kampaně, sociální sítě a medializaci výzkumu, je paradoxně instituce veřejné správy – nabízí se tedy úvaha, že by
tuto činnost měl právě orgán veřejné správy, tedy MPSV, podporovat nejvíce.
Respondenti z výzvy 082 OPZ vnímají celkově méně rizik a bariér při realizaci advokační práce. To může být
vysvětleno výraznější podporou, které momentálně ministerstvo žadatelům a realizátorům projektů poskytuje.
Rovněž i při struktuře projektového záměru na tyto bariéry a rizika cílí a snaží se žadatele přimět k tomu, aby
s nimi aktivně pracovali. Výrazně tu však zůstává zastoupeno riziko týkající se postoje cílové skupiny, přestože
organizace hned na vstupu při tvorbě projektových záměrů definují, jak budou s cílovou skupinou pracovat. Postoj
však může být v průběhu času proměnlivý, což se stává značně rizikovým faktorem. Absence konzultantů a
poradců by měla být doplněna právě pracovníky z MPSV, kteří poskytují inovátorům konzultační setkání.
Zajímavým zjištěním a možným omezením validity daného závěru je, že Magistrát města Brna, tedy instituce,
která má pravděpodobně největší finanční prostředky, vnímá nedostatek financí jako bariéru, zatímco ostatní
nikoliv. Je však možné, že je to způsobeno rozsahem činností, které si pod advokační prací představují (vidí zde i
mediální kampaně, zatímco ostatní ne).
Lze pozorovat, že potřebná podpora při plánování a realizaci advokační práce je opravdu různorodá, což může být
ovlivněno různorodostí jednotlivých organizací, druhem a množstvím poskytovaných služeb i například již dříve
navázanou spoluprací s dalšími stakeholdery. Finanční podpora je, snad i odůvodněně, vnímána jako nejvíce
potřebná. Každý inovátor má však vlastní potřeby, a tedy poskytnutá podpora se může jevit jako dostatečná i
naopak. Inovátoři z výzvy 082 OPZ by i shodně uvítali mentoring ze strany soukromého sektoru a dvě organizace
uvedly i zapojení akademické sféry. Tuto podporu by organizacím mohlo poskytnout nově vzniklé Advokační
fórum (OSF, 2018). Je však otázka, zda a do jaké míry by i v těchto aspektech mohlo zajišťovat podporu MPSV a
provázat organizace s akademickou a veřejnou sférou, byť tato témata na konzultacích zaznívají. Konzultace
s vyhlašovatelem výzvy jsou povinné a odbor realizace programů ESF rovněž aktualizuje na webových stránkách
esfcr.cz informace k možným školením a seminářům. Pokud však organizace vnímají tuto formu podpory ze strany
MPSV jako potřebnou, přestože ji využívají, je třeba revidovat obsah a formu konzultací, a zvážit jejich účelnost.
Pokud by rovněž byla vytvořena databáze doporučených odborníků či institucí, na které by se mohli inovátoři
obracet s nabídkou spolupráce na projektu a advocacy, bylo by možné zjistit, jaká je potřebná výše prostředků na
advokační činnost, která má být součástí projektu. Mezi doporučeními pro tvůrce výzev bylo zaznamenáno
financování mediálních a PR aktivit z přímých nákladů projektu. Vzhledem k tomu, jak jsou tyto aktivity spojené
s prosazováním nových řešení náročné, je mezi podporovanými aktivitami ve výzvě 082 implementována právě i
advokační práce (Zárubová, 2019).
4. Závěr
Článek se pokusil na základě zkušeností s realizací projektů ve vybraných organizacích zjistit možnosti zapojení
fungování advokačních nástrojů do veřejných politik v ČR. Článek analyzoval čtyři projekty, přičemž hlavní
pozornost byla věnována projektu realizovaným Magistrátem města Brna. Šetření prokázalo, že Magistrát města
Brna, jakožto největší organizace z dotazovaných, využívá široké spektrum možných advokačních nástrojů.
Součástí týmu je pracovník, jehož doplňkovou aktivitou je právě advokační činnost. U ostatních organizací
advokační pracovník není součástí týmu, tudíž to organizaci neumožňuje se přímo zaměřit na sociální změny.
Na příkladech dobré praxe a výstupech z kvalitativního výzkumu bylo zjištěno, že advokační přístupy, modely a
nástroje nejsou v českých podmínkách pro realizátory inovačních projektů doposud přehledně zarámovány.
Zatímco zahraniční praxe nabízí množství dostupných materiálů, příruček, pracovních sešitů či výstupů
z workshopů a konference, chybí příručky v českém jazyce – nejen pro implementaci a realizaci, ale také pro
monitoring a evaluaci advocacy.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
731
Možným řešením k prosazování systémových změn by bylo spuštění a realizace policy labu přímo ve struktuře
ministerstva, tady iniciativa implementačního týmu, který by na základě evaluace jednotlivých projektů prosazoval
změny v rámci jednotlivých politik nebo zákonů.
Neméně podstatnou skutečností je nutnost shromažďování, implementace a následné šíření příkladů dobré praxe,
a to jak v procesu žádání o podporu a vyhodnocování jednotlivých realizovaných projektů, tak i samotné
advokační činnosti. V obou případech by ministerstvo mělo vyzvat organizace, které advokační činnost úspěšně
realizují, navázat s nimi spolupráci, stejně i při zavedení a realizace policy labu by bylo vhodné spolupracovat i
s akademickou sférou.
Literatura
[1] ESF ČR., (2018a). Systém sociálně-zdravotní péče o osoby 50+ s využitím inovativního komunitního modelu
[online [cit. 2019-03-04]. Dostupné z: https://www.esfcr.cz/projekty-opz/-
/asset_publisher/ODuZumtPTtTa/content/system-socialne-zdravotni-pece-o-osoby-50-s-vyuzitim-
inovativniho-komunitniho-modelu?inheritRedirect=false
[2] ESF ČR., (2018b). Zvyšování interkulturní prostupnosti veřejných institucí ve městě Brně [online]. [cit. 2019-
03-04]. Dostupné z: https://www.esfcr.cz/projekty-opz/-/asset_publisher/ODuZumtPTtTa/content/zvysovani-
interkulturni-prostupnosti-verejnych-instituci-ve-meste-brne?inheritRedirect=false.
[3] European Commission, (2018). Social Innovation toolkit 2018 [online]. [cit. 2018-09-23]. Dostupné z:
https://www.kl.nl/wp-content/uploads/2018/09/Social-Innovation-Toolkit-2018.pdf.
[4] FIGARI, A., KELSO, C.,(2013). Developing an anti-corruption advocacy plan: A step-by-step guide [online].
[cit. 2019-03-20]. Dostupné z: http://uncaccoalition.org/resources/advocacy/developing-an-advocacy-plan-a-
step-by-step-guide-transparency-international.pdf.
[5] KADEŘÁBKOVÁ, A., SAMAN,S., (2013). Příručka pro tvorbu a realizaci inovačních projektů [online].
[cit. 2018-08-07]. Dostupné z: https://www.esfcr.cz/file/8646.
[6] LES LEPÉRES DE L´AVISE, (2012). L´innovation soical en Europe, politiques européennes et pratiques de
l´Innovation Social dans trois états membres [online]. [cit. 2018-02-23] Dostupné z:
http://www.pourlasolidarite.eu/sites/default/files/publications/files/27.affairessociales_innovationsocialepoli
tiquesbelges_0.pdf.
[7] O’CONNELL, S., ( 2015). Policy Development and Policy Advocacy Course Materials [online]. [cit. 2019-
03-24]. Dostupné z:
www.ndi.org/sites/default/files/Policy%20Development%20and%20Advocacy%20Workbook_EN.pdf.
[8] OPEN SOCIETY FUND, ( 2018). Advokační fórum: Posilujeme hlas občanské společnosti [online]. [cit.
2019-03-08]. Dostupné z: http://osf.cz/wp-content/uploads/2018/07/Advokacni_forum.pdf.
[9] POPOV, E., OMONOV, Z., VERETENNIKOVA, A., (2016). Institutional supporting of social innovations.
In: Proceedings of the 4th International Conference on Management, Leadership and Governance, ICMLG
2016 (pp. 271-279). Academic Conferences and Publishing International Limited. ISBN 9781910810842.
[10]SAMUEL, J.,(2007). Public Advocacy and People-Centred Advocacy: Mobilising for Social Change .
Development in Practice, vol. 17, no. 4/5, 2007, pp. 615–621. ISSN 09614524.
[11]SHIER, M., HANDY, F.,( 2014). From Advocacy to Social Innovation: A Typology of Social Change Efforts
by Nonprofits. In: Voluntas (2015) 26: 2581-2603. International Society for Third-Sector Research and The
Johns Hopkins University, 2014. DOI 10.1007/s11266-014-9535-1.
[12]SPRECHMANN, S., PELTON, E.,(2001). Advocacy Tools and Guidelines: Promoting Policy Change
[online]. A Resource Manual for CARE Program Managers. Cooperative for Assistance and Relief
Everywhere, Inc. (CARE). Atlanta, USA [cit. 2019-03-14]. Dostupné z: https://onthinktanks.org/wp-
content/uploads/2016/01/CARE_Advocacy_Guidelines.pdf.
[13]ŠEDIVÝ, M., MEDLÍKOVÁ, O.,(2012). Public relations, fundraising a lobbing: pro neziskové organizace.
Praha: Grada. Management (Grada). ISBN 9788024740409.
[14]WILDMANNOVÁ, M., (2018). Social innovation as a basic element of social enterprise development . In
XXI. Mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Sborník příspěvků. Brno: Masarykova univerzita, pp.
740-747. ISBN 978-210-8969-3. DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-8970-2018-98.
[15]ZÁRUBOVÁ, K. (2019). Od sociálních inovací k advokacii: úsilí o změny ve společnosti. [diplomová práce].
Brno: Masarykova univerzita.
[16]ŽÍTEK, V., KLÍMOVÁ, V., (2018). Spatial concentration of research and development in business sector. In
XXI. Mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Sborník příspěvků. Brno: Masarykova univerzita, pp.
100-107. ISBN 978-210-8969-3. DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-8970-2018-12.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
732
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-9268-2019-92
VÝDAJE NA SLUŽBY SOCIÁLNÍ PÉČE Z POHLEDU
REGIONÁLNÍ ANALÝZY V ČESKÉ REPUBLICE
Expenditure on social care services from the viewpoint of regional analysis in the
Czech Republic
RENATA HALÁSKOVÁ
Fakulta pedagogická
Ostravská univerzita
Faculty of Education
University of Ostrava
 Fráni Šrámka 3, 709 00 Ostrava, Czech Republic
E-mail: renata.halaskova@osu.cz
Anotace
V souvislosti se stárnutím populace a financováním sociálních služeb je diskutovanou otázkou dostupnost a
ekonomická únosnost sociálních služeb. Cílem příspěvku je zhodnotit objem vynakládaných výdajů na vybrané
služby sociální péče s důrazem na podobnosti a rozdíly v krajích České republiky. S využitím shlukové analýzy
v letech 2010 a 2017 jsou v krajích analyzovány výdaje v přepočtu na uživatele pro čtyři služby sociální péče
určené seniorům a osobám se zdravotním postižením. Výsledky shlukové analýzy potvrdily mezi českými kraji
podobnosti, ale i výraznější rozdíly. Na základě podobnosti výdajů v přepočtu na uživatele hodnocených služeb
byly kraje rozděleny v roce 2010 do tří shluků a v roce 2017 do čtyř shluků. V roce 2010 patřily mezi více podobné
kraje prvního a druhého shluku podle výdajů vynakládaných na osobní asistenci a na pečovatelskou službu. V roce
2017 větší podobnost objemu výdajů v přepočtu na uživatele vykazovaly kraje zařazené do druhého a třetího shluku
podle výdajů určených na pečovatelskou službu a také kraje třetího a čtvrtého shluku podle výdajů na osobní
asistenci.
Klíčová slova
služby sociální péče, výdaje na služby sociální péče, kraje, Česká republika
Annotation
Availability and economic sustainability of social services are being discussed in relation to ageing of population
and financing of social services. The aim of the article is to evaluate the volume of allocated expenditure on
selected social-care services, accentuating similarities and differences in regions of the Czech Republic. By use of
cluster analysis in years 2010 and 2017, expenditure per user is analysed in four social-care services for senior
citizens and the disabled. Results of the cluster analysis confirmed both similarities and significant differences
between Czech regions. The regions were divided into three and four clusters in years 2010 and 2017, respectively,
based on similarity of expenditure per user of the evaluated services. In 2010, regions in the first and second
clusters were more similar in expenditure allocated for personal assistance and day care. In 2017, regions in the
second and third clusters were more similar in the volume of expenditure per user by expenditure allocated to day
care, as well as regions in the third and fourth clusters by expenditure on personal assistance.
Key words
social care services, expenditure on social care services, regions, Czech Republic
JEL classification: H41, H75
1. Úvod
Sektor sociálních služeb v České republice se za poledních dvacet let výrazně změnil z kvantitativního a
kvalitativního hlediska. Sociální služby jsou definovány jako činnost nebo soubor činností, jimiž se zajišťuje
pomoc osobám v nepříznivé sociální situaci, můžou být poskytovány jednotlivcům, rodinám i skupinám obyvatel.
Sociální služby jsou obvykle organizovány na místní úrovni a výrazně závislé na financování z veřejných zdrojů
(Krebs, Průša, 2014; Halásková, Halásková, 2016). Trendům v oblasti sociálních služeb, způsobům poskytování
nebo možnostem efektivnějšího financování sociálních služeb se z různých pohledů zkoumání věnuje řada autorů
(Čtvrtník, Lejsal, 2013; Krebs, Průša, 2014; Mihic, Todorovic, Obradovic, 2014; Kubalčíková, Havlíková, 2015;
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
733
Průša, 2015; Halásková, 2016; Kašparová, Křupka, Jirava, 2016; Szüdi, Kováčová, Konečný, 2016; Kubalčíková,
Havlíková, 2016; Moberg, 2017).
V České republice v systému sociálních služeb postupně dochází ke změnám v odpovědnosti za sociální služby z
pozice státu na kraje, obce i jednotlivce. Stát i nadále určuje podmínky pro poskytování sociálních služeb, není
však jejich poskytovatelem, s výjimkou pěti specializovaných ústavů sociální péče. Úloha státu v oblasti sociálních
služeb spočívá v podpoře regionálních a místních samospráv, aby byly schopny hodnotit potřeby svých obyvatel
a v souvislosti s plánováním rozvoje sociálních služeb vytvářely územně dostupné sítě sociálních služeb
(Lauerman a kol., 2015; Halásková, Halásková, 2016; Pospíšil a kol., 2016). Regionální dostupnost (na krajské
úrovni) sociálních služeb v České republice je současné době velmi odlišná. Ve větších městech je dostupnost
snadnější, naopak obtížnější přístup k sociálním službám mají lidé žijící v méně zalidněných oblastech, a to
zejména ke službám pro seniory a osoby se zdravotním postižením (Langhamrová, Šimková, Sixta, 2018). Na
financování běžných výdajů souvisejících s poskytováním základních druhů a forem sociálních služeb v rozsahu
stanoveném základními činnostmi u jednotlivých druhů sociálních služeb se poskytuje krajům účelově určená
dotace ze státního rozpočtu (Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách). To umožnuje větší provázanost
financování sociálních služeb na střednědobý plán rozvoje sociálních služeb kraje (MPSV, 2014, Lauerman a kol.,
2015).
1.1 Cíl, data a použité metody
V souvislosti s demografickým vývojem a stárnutím populace se zvyšuje reálná potřeba spojená s poskytováním
a financováním různých druhů sociálních služeb pro seniorskou populaci. Cílem příspěvku je zhodnotit objem
vynakládaných výdajů na vybrané služby sociální péče s důrazem na podobnosti a rozdíly v krajích České
republiky. Pro analýzu byla využita data Českého statistického úřadu (Srovnání krajů v České republice) za rok
2010 a 2017. Vzhledem k dostupnosti srovnatelných dat v krajích České republiky (počet uživatelů a vynakládané
výdaje na služby sociální péče) byl zvolen jako výchozí rok 2010 a rok 2017, kdy byla k dispozici poslední
dostupná data pro hodnocené služby sociální péče. Předmětem zkoumání jsou sociální služby pro seniory a osoby
se zdravotním postižením v kontextu vynakládaných výdajů. V letech 2010 a 2017 jsou analyzovány podle objemu
výdajů čtyři služby sociální péče ambulantního a terénního typu – pečovatelská služba (PS), odlehčovací služby
(OS), osobní asistence (OA), denní stacionáře (DS). Pro analyzované služby je proveden přepočet výdajů na
jednoho uživatele. Blíže výdaje na služby sociální péče dokumentuje tab. 1.
Tab. 1: Výdaje na vybrané služby sociální péče v krajích v letech 2010 a 2017
2010 2017
výdaje na 1 uživatele služby za rok (v Kč) výdaje na 1 uživatele služby za rok (v Kč)
Kraj PS OS OA DS PS OS OA DS
PHA 16 699 87 703 39 092 254 823 29 685 88 076 88 260 189 924
STC 15 768 42 619 56 589 109 946 22 510 44 155 73 934 211 006
JHC 18 666 64 929 43 984 118 254 18 698 22 696 68 157 95 049
PLK 13 779 85 063 41 431 136 972 23 829 110 587 85 458 139 597
KVK 18 332 8 921 85 454 67 156 28 435 91 666 126 042 150 301
ULK 20 386 63 085 63 778 220 755 29 508 93 877 54 400 125 962
LBK 22 532 27 103 65 685 108 307 35 493 37 811 110 497 127 508
HKK 19 688 25 282 44 488 110 545 31 317 69 932 63 547 135 267
PAK 19 123 43 191 67 933 143 516 30 304 60 064 71 542 148 127
VYS 18 322 59 364 56 109 131 214 23 999 53 853 93 837 107 727
JHM 14 352 46 787 72 168 182 723 24 750 48 471 95 012 131 244
OLK 20 069 19 734 54 231 136 827 30 065 58 172 83 693 155 162
ZLK 17 511 37 939 14 298 90 683 29 826 50 081 71 922 105 156
MSK 19 326 57 182 64 296 132 228 24 009 29 377 71 168 119 776
Legenda: PS - pečovatelská služba, OS - odlehčovací služby, OA - osobní asistence, DS - denní stacionáře
Zdroj: Český statistický úřad (2019) a vlastní výpočty
Objektem kvantitativní analýzy je 14 krajů České republiky – Hlavní město Praha (PHA), Středočeský kraj (STC),
Jihočeský kraj (JHC), Plzeňský kraj (PLK), Karlovarský kraj (KVK), Ústecký kraj (ULK), Liberecký kraj (LBK),
Královéhradecký kraj (HKK), Pardubický kraj (PAK), Kraj Vysočina (VYS), Jihomoravský kraj (JHM),
Olomoucký kraj (OLK), Zlínský kraj (ZLK), Moravskoslezský kraj (MSK).
Na základě studia odborné literatury využíváme obsahovou analýzu při tvorbě teoretického rámce řešené
problematiky, analytické metody, vícerozměrné statistické metody a metodu komparace v empirické části a
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
734
metodu syntézy a částečné indukce při vyvozování závěrů. Pro hodnocení podobností a rozdílů krajů ČR podle
zvolených proměnných/ukazatelů – výdajů v přepočtu na uživatele pro čtyři služby sociální péče (pečovatelskou
službu, odlehčovací služby, osobní asistenci a denní stacionáře) byla použita shluková analýza. Jedná se o
vícerozměrnou statistickou metodu, která se používá ke klasifikaci objektů. Metoda slouží ke třídění jednotek (v
našem případě krajů) do skupin (shluků) tak, aby si jednotky náležící do stejné skupiny byly podobnější než
objekty z ostatních skupin. Shlukovou analýzu je možné provádět, jak na množině objektů, z nichž každý musí být
popsán prostřednictvím stejného souboru znaků, tak na množině znaků, které jsou charakterizovány
prostřednictvím určitého souboru objektů, nositelů těchto znaků. Je využito hierarchické shlukování, které vytváří
systém podmnožin, tedy větvení, zjemňování klasifikace. Hierarchické shlukování nabízí více alternativních řešení
a výsledek shlukování je možné vyjádřit dendrogramem (Garson, 2014). Existují různé přístupy, jak shlukovat
objekty na základě jejich vzdálenosti či podobnosti. V našem případě je použita Wardova metoda, která vychází
z analýzy rozptylu. Wardova metoda slučuje takové shluky, kde je minimální součet čtverců a vzdálenosti objektů
se měří čtvercovou euklidovskou vzdáleností (Řezanková, Húsek, Snášel, 2009). Metodu shlukové analýzy použili
např. Měrtlová, Prokop (2015) při posuzování úrovně regionů z pohledu ekonomických, sociálních a
environmentálních ukazatelů nebo Melecký, Staníčková (2014) pro hodnocení homogenních regionů NUTS 2 v
členských státech EU. Boxplot neboli krabicový graf, diagram je jeden ze způsobů grafické vizualizace
numerických dat pomocí jejich kvartilů. Střední “krabicová“ část diagramu je shora ohraničena 3. kvartilem,
zespodu 1. kvartilem a mezi nimi se nachází linie vymezující medián. Boxploty mohou obsahovat také linie
vycházející ze střední části diagramu kolmo nahoru a dolů, tzv. vousy, vyjadřující variabilitu dat pod prvním a nad
třetím kvartilem (Pavlík 2005). Pro zpracování dat byl využit software IBM SPSS Statistics 25.
2. Výsledky a diskuse
V krajích ČR se v rámci analýzy v letech 2010 a 2017 zaměřujeme 1) na změny objemu výdajů vybraných služeb
sociální péče připadající na jednoho uživatele a 2) na analýzu výdajů vybraných služeb sociální péče s důrazem
na podobnosti a rozdíly.
2.1 Změny výdajů vybraných služeb sociální péče v krajích ČR v letech 2010 a 2017
V regionálním srovnání v letech 2010 a 2017 jsou patrné výraznější rozdíly výdajů vynakládaných na služby
sociální péče (viz. tab. 1). Mezi nejnákladnější službu patří denní stacionáře, kde se výdaje na jednoho uživatele
pohybovaly od cca 67 do 225 tisíc Kč v roce 2010 a od cca 95 do 221 tisíc Kč v roce 2017. Naopak nejméně
nákladná je pečovatelská služba s výdaji na jednoho uživatele od cca 14 do 22,5 tisíc Kč v roce 2010 a od cca 18,7
do 35 tisíc Kč v roce 2017. Pokud se zaměříme mezi roky 2010 a 2017 na změny objemu výdajů v přepočtu na
uživatele (zvýšení nebo snížení) hodnocených služeb sociální péče z tab. 2 vyplývá, že největší změny výdajů se
projevily u denních stacionářů, dále u služeb odlehčovacích a služeb osobní asistence. Naopak za nejstabilnější je
možné podle objemu výdajů na uživatele považovat pečovatelskou službu, u které nejvýraznější zvýšení objemu
výdajů na uživatele nepřesáhlo 13 tisíc Kč.
Tab. 2: Změny výdajů pro vybrané služby sociální péče v krajích ČR v letech 2010 a 2017
změny 2017/2010 výdajů na 1 uživatele služby (v Kč)
Kraj Pečovatelská služba
(PS)
Odlehčovací služby
(OS)
Osobní asistence
(OA)
Denní stacionáře
(DS)
PHA 12 962 373 49 168 -64 899
STC 6 742 1 536 17 345 101 060
JHC 32 -42 233 24 173 -23 205
PLK 10 050 25 524 44 027 2 652
KVK 10 103 82 745 40 588 83 145
ULK 9 122 30 792 -9 378 -94 793
LBK 12 961 10 708 44 812 19 201
HKK 11 629 44 650 19 059 24 722
PAK 11 181 16 873 3 609 4 611
VYS 5 677 -5 511 37 728 -23 487
JHM 10 398 1 684 22 844 -51 479
OLK 9 996 38 438 29 462 18 335
ZLK 12 315 12 142 57 024 14 473
MSK 4 683 -27 805 6 872 -12 452
Zdroj: Český statistický úřad (2019) a vlastní výpočty
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
735
V regionálním srovnání došlo mezi roky 2010 a 2017 k největším změnám objemu výdajů na uživatele v případě
denních stacionářů (růst objemu výdajů se pohyboval cca od 2,6 do 101 tisíc Kč na jednoho uživatele). V rámci
jednotlivých krajů se nejvíce nárůst výdajů projevil především ve STC a KVK, naopak nejvýraznější snížení
výdajů na jednoho uživatele v ULK (cca o 95 tisíc Kč) a v PHA (snížení cca o 65 tisíc Kč). V případě
odlehčovacích služeb došlo k největšímu růstu výdajů na jednoho uživatele v KVK, HKK a k největšímu snížení
výdajů v JHC. Růst objemu výdajů se projevil také v případě služeb osobní asistence (cca od 3,6 do 57 tisíc Kč na
jednoho uživatele), přitom k největšímu navýšení výdajů došlo zejména ve ZLK, PHA, LBK a PLK (blíže tab. 2).
2.2 Podobnosti a rozdíly krajů podle výdajů na služby sociální péče – výsledky shlukové analýzy
S využitím shlukové analýzy a krabicového grafu jsou v letech 2010 a 2017 kraje ČR analyzovány podle objemu
výdajů v přepočtu na jednoho uživatele pro vybrané služby sociální péče: 1) pečovatelská služba, 2) odlehčovací
služby, 3) osobní asistence, 4) denní stacionáře. Rozdělení krajů do shluků podle podobnosti hodnocených výdajů
na služby sociální péče v roce 2010 a 2017 ukazuje tab. 3.
Tab. 3: Kraje ČR ve shlucích podle podobnosti výdajů na služby sociální péče v roce 2010 a 2017
rok 2010 rok 2017
Shluk Kraj ČR Shluk Kraj ČR
Shluk 1 VYS, MSK, PAK, JHC, PLK Shluk 1 PAK, OLK, ULK, HKK
Shluk 2 STC, LBK, HKK, OLK, ZLK, KVK Shluk 2 PLK, KVK
Shluk 3 ULK, JHM, PHA Shluk 3 PHA, STC
Shluk 4 LBK, JHM, VYS, ZLK, JHC, MSK
Zdroj: vlastní zpracování
Kraje ČR podle objemu výdajů vynakládaných na služby sociální péče v přepočtu na jednoho uživatele v roce
2010 zachycuje (obr. 1). Výsledky shlukové analýzy dokumentuje obr.1a) dendrogram a obr. 1b) krabicový graf
znázorňuje rozdělení krajů do tří shluků podle podobnosti (nepodobnosti) objemu výdajů na uživatele pro
analyzované služby sociální péče.
Obr. 1: Dendrogram a krabicový graf krajů ČR podle výdajů na služby sociální péče v roce 2010
a) dendrogram b) krabicový graf
Zdroj: vlastní zpracování v programu SPSS Statistics 25
První shluk tvoří pět krajů (VYS, MSK, PAK, JHC, PLK). Největší vnitřní podobnost podle objemu výdajů na
vybrané služby sociální péče připadající na jednoho uživatele představuje kraj VYS a PAK a zároveň JHC a PLK.
Menší vnitřní podobnost výdajů na jednoho uživatele vykazuje MSK a JHC zejména u služeb osobní asistence.
Kraje prvního shluku se v porovnání s ostatními kraji vyznačují v přepočtu na uživatele vyššími výdaji
vynakládanými na denní stacionáře (hodnota mediánu - 132 228 Kč na uživatele) a vyššími výdaji na odlehčovací
služby (hodnota mediánu 59 364 Kč na uživatele).
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
736
Druhý shluk představuje šest krajů (STC, LBK, HKK, OLK, ZLK, KVK). Největší vnitřní podobnost podle
objemu výdajů služeb sociální péče vykazují kraje STC, LBK a OLK. Určitou podobnost výdajů služeb sociální
péče připadající na jednoho uživatele dosahuje HKK a ZLK. Nejmenší vnitřní podobnost vykazuje KVK. Kraje
druhého shluku se v porovnání s ostatními kraji vyznačují v přepočtu na uživatele nejnižšími výdaji na odlehčovací
služby (s hodnotou mediánu 26193 Kč na jednoho uživatele), nižším objemem výdajů na osobní asistenci i nižšími
výdaji vynakládanými na denní stacionáře. V krajích druhého shluku je patrná větší rozptýlenost hodnot výdajů
v přepočtu na uživatele v případě osobní asistence (od 14 298 Kč pro ZLK do 85 454 Kč pro KVK) a u denních
stacionářů (od 67 156 Kč pro KVK do 136 827 Kč pro OLK).
Třetí shluk zahrnuje tři kraje (ULK, JHM, PHA). Podle objemu výdajů hodnocených služeb sociální péče
v přepočtu na uživatele vykazují největší vnitřní podobnost ULK a JHM, menší vnitřní podobností ULK a PHA.
Kraje tohoto shluku se v porovnání s ostatními kraji vyznačují v přepočtu na uživatele nejvyšším objemem výdajů
na služby denních stacionářů (hodnota mediánu 220 755 Kč na uživatele), vyššími výdaji na osobní asistenci a
odlehčovací služby, ale nižším objemem výdajů vynakládaných na pečovatelskou službu (s hodnotou mediánu
16 699 Kč na uživatele).
Obr. 2 zachycuje kraje ČR podle objemu výdajů vynakládaných na služby sociální péče v přepočtu na jednoho
uživatele v roce 2017. Výsledky shlukové analýzy dokumentuje obr. 2a) dendrogram a obr. 2b) krabicový graf
znázorňuje rozdělení krajů do čtyř shluků podle podobnosti (nepodobnosti) objemu výdajů na uživatele pro
analyzované služby sociální péče.
Obr. 2: Dendrogram a krabicový graf krajů ČR podle výdajů na služby sociální péče v roce 2017
a) dendrogram b) krabicový graf
Zdroj: vlastní zpracování v programu SPSS Statistics 25
První shluk tvoří čtyři kraje (PAK, OLK, ULK, HKK). Největší vnitřní podobnost objemu výdajů na vybrané
služby sociální péče připadající na jednoho uživatele dosahují PAK a OLK, menší vnitřní podobnost ULK a HKK.
Kraje v prvním shluku se vyznačují v přepočtu na uživatele vyšším objemem výdajů vynakládaných na
pečovatelskou službu a na odlehčovací služby, ale nižšími výdaji na osobní asistenci v porovnání s ostatními kraji.
Největší rozptýlenost hodnot výdajů v přepočtu na uživatele je patrná pro odlehčovací služby tj. (od 58 172 Kč
pro OLK do 93 877 Kč pro ULK).
Druhý shluk představují dva kraje (PLK, KVK), které se vyznačují v přepočtu na uživatele nejvyšším objemem
výdajů na osobní asistenci (hodnota mediánu 105 750 Kč) i nejvyššími výdaji určenými na odlehčovací služby
(s hodnotou mediánu 101 127 Kč) v porovnání s ostatními kraji. V krajích druhého shluku je patrná největší
rozptýlenost hodnot výdajů (v přepočtu na uživatele) pro služby osobní asistence tj. (od 85 458 Kč pro PLK do
126 042 Kč pro KVK).
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
737
Do třetího shluku jsou zařazeny dva kraje (PHA, STC), které se vyznačují v přepočtu na uživatele nejvyššími
výdaji vynakládanými na denní stacionáře (s hodnotou mediánu 200 465 Kč na jednoho uživatele) a vyšším
objemem výdajů pro osobní asistenci (s hodnotou mediánu 81 097 Kč na uživatele) ve srovnání s ostatními kraji.
Největší rozptýlenost hodnot dosahují výdaje v přepočtu na uživatele určené na odlehčovací služby tj. (od 44 155
Kč pro STC do 88 076 Kč pro PHA).
Čtvrtý shluk představuje šest krajů (LBK, JHM, VYS, ZLK, JHC, MSK). Největší vnitřní podobnost podle objemu
výdajů hodnocených služeb sociální péče vykazují LBK a JHM, VYS a ZLK a zároveň JHC a MSK. Menší vnitřní
podobnost objemu výdajů služeb sociální péče dosahuje VYS a JHC. Kraje čtvrtého shluku se vyznačují
v porovnání s ostatními kraji nejnižším objemem výdajů vynakládaných na pečovatelskou službu (s hodnotou
mediánu 24 380 Kč na uživatele) a nejnižšími výdaji na odlehčovací služby (s hodnotou mediánu 43 141 Kč na
uživatele). Největší rozptýlenost hodnot dosahují v přepočtu na uživatele výdaje na osobní asistenci (tj. od 68 157
Kč pro JHC do 110 497 Kč pro LBK) a výdaje určené pro denní stacionáře (od 95049 Kč pro JHC do 131 244 Kč
pro JHM).
Tab. 4: Kraje ve shlucích podle výdajů na uživatele služeb sociální péče (hodnoty mediánu) v roce 2010 a
2017
2010 2017
Medián/výdajů
na 1 uživatele
služby v Kč
kraje ČR kraje ČR
shluk1 shluk 2 shluk 3 shluk1 shluk 2 shluk 3 shluk 4
PS 18 666 19 011 16 699 30 185 26 132 26 098 24 380
OS 59 364 26 193 63 085 64 998 101 127 66 116 43 141
OA 56 109 55 410 67 778 67 545 105 750 81 097 82 880
DS 132 228 109 127 220 755 141 697 144 949 200 465 113 752
Legenda: PS - pečovatelská služba, OS - odlehčovací služby, OA - osobní asistence, DS - denní stacionáře
Zdroj: vlastní výpočty
Podle podobnosti (nepodobnosti) objemu výdajů na jednoho uživatele hodnocených služeb v roce 2010 byly kraje
rozděleny do tří shluků. Na základě hodnot mediánu (tab. 4) můžeme konstatovat, že větší podobnost v roce 2010
vykazovaly mezi sebou kraje prvního a druhého shluku podle výdajů na osobní asistenci a výdajů na pečovatelskou
službu a určitou podobnost i kraje prvního a třetího shluku podle objemu výdajů vynakládaných na pečovatelskou
službu a odlehčovací služby. Naopak větší rozdíly v objemu výdajů na služby sociální péče byly patrné mezi
druhým a třetím shlukem krajů podle výdajů určenými na denní stacionáře a výdajů na odlehčovací služby. Na
základě hodnot mediánu v roce 2017 (tab. 4) vykazovaly největší podobnost výdajů hodnocených služeb sociální
péče kraje třetího a čtvrtého shluku podle výdajů na pečovatelskou službu a výdajů na osobní asistenci. Naopak
větší rozdíly se projevily mezi kraji třetího a čtvrtého shluku podle objemu vynakládaných výdajů na denní
stacionáře a také mezi kraji prvního a druhého shluku podle výdajů na osobní asistenci a na odlehčovací služby.
V souvislosti s našimi výsledky můžeme konstatovat, že již dříve provedené analýzy, (Uhlík, Ženíšková, 2013;
Vostatek, 2013) věnované nákladům služeb sociální péče v České republice nebo na regionální úrovni, dospěly
k obdobným zjištěním.
V dalších letech by větší pozornost měla být věnována krajům ČR s nejvyšším podílem seniorské populace, což
má přímý dopad na zvýšení počtu uživatelů sociálních služeb a zvýšení veřejných výdajů na sociální služby. Nutné
je zefektivnění systému poskytování a financování sociálních služeb, zejména služeb sociální péče dlouhodobého
charakteru, a to jak služeb poskytovaných v rámci pobytových zařízení, tak služeb poskytovaných v přirozeném
prostředí občana (MPSV, 2015; Halásková, Halásková, 2017). V důsledku stárnutí populace by další opatření měla
směřovat i k eliminaci sociálních rizik (chudoba nebo sociální vyloučení) seniorů a osob se zdravotním postižením
(Kraftová, Ďuriová, 2017) na národní i regionální úrovni. S ohledem na potřebu rozvoje sociálních služeb (Průša,
2015; Langhamrová, Šimková, Sixta, 2018) se ukazuje žádoucí, realizovat další opatření i mimo oblast sociálních
služeb. Jedná se především o kvalitu bydlení seniorů (Špalková, Špalek, 2017) a dostupnost nezbytných veřejných
služeb.
3. Závěr
V souvislosti s demografickým stárnutím populace a financováním sociálních služeb je diskutovanou otázkou
dostupnost a ekonomická únosnost sociálních služeb. Cílem příspěvku bylo zhodnotit objem vynakládaných
výdajů na vybrané služby sociální péče s důrazem na podobnosti a rozdíly v krajích České republiky v letech 2010
a 2017. Na základě analýzy výdajů hodnocených služeb sociální péče patřily mezi nejnákladnější služby denní
stacionáře, naopak nejméně nákladná byla pečovatelská služba. V letech 2010 a 2017 největší změny objemu
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
738
výdajů na jednoho uživatele hodnocených služeb byly patrné zejména u denních stacionářů, služeb odlehčovacích
a služeb osobní asistence. V regionálním srovnání došlo k nejvýraznějším změnám výdajů hodnocených služeb
především v kraji Středočeském, Ústeckém a Hlavním městě Praze (změny výdajů denních stacionářů) a
v Karlovarském kraji (změny výdajů denních stacionářů a výdajů na odlehčovací služby). S využitím shlukové
analýzy v letech 2010 a 2017 byly kraje ČR hodnoceny podle podobnosti objemu výdajů vynakládaných na služby
sociální péče. Výsledky potvrdily mezi českými kraji podobnost, ale i výraznější rozdíly. Na základě podobnosti
byly kraje rozděleny podle výdajů určených na služby sociální péče v roce 2010 do tří shluků a v roce 2017 do
čtyř shluků. V roce 2010 větší podobnost objemu výdajů v přepočtu na uživatele vykazovaly kraje v prvním a
druhém shluku podle výdajů na osobní asistenci a výdajů vynakládaných na pečovatelskou službu. Větší rozdíly
se projevily zejména mezi kraji druhého a třetího shluku podle výdajů vynakládaných na denní stacionáře. V roce
2017 největší podobnost výdajů v přepočtu na uživatele vykazovaly kraje druhého a třetího shluku podle objemu
výdajů určenými na pečovatelskou službu a také kraje třetího a čtvrtého shluku podle výdajů na osobní asistenci.
Naopak mezi kraji třetího a čtvrtého shluku se projevily největší rozdíly ve výdajích vynakládaných na denní
stacionáře. Regionální analýza výdajů byla provedena jen pro vybrané terénní a ambulantní služby sociální péče
určené seniorům a osobám se zdravotním postižením. Pro komplexnější analýzu a zhodnocení výdajů služeb
sociální péče v regionálním měřítku tak zůstávají některé otevřené otázky, které můžou být námětem pro další
výzkum. Jedná se například o hodnocení efektivnosti výdajů vybraných pobytových sociálních služeb pro seniory
nebo hodnocení kvality výkonu sociálních služeb v souvislosti s demografickým stárnutím populace.
Literatura
[1] ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD, (2019). Srovnání krajů v České republice 2018. Sociální zabezpečení.
[online]. [cit. 2019-02-13]. Dostupné z: https://www.czso.cz/csu/czso/srovnani-kraju-v-ceske-republice-
2018.
[2] ČTVRTNÍK, J., LEJSAL, M., (2013). Sociální služby a způsob financování – podklad k odborné diskusi.
[online]. Praha: MPSV. [cit. 2019-02-26]. Dostupné z: http://podporaprocesu.cz/wp-content/
uploads/2013/01/Varianty-financov%C3%A1n%C3%AD.pdf.
[3] GARSON, D. G., (2014). Cluster Analysis. Asheboro, NC: Statistical Associates Publishers. ISBN 978-1-
62638-030-1.
[4] HALÁSKOVÁ, R., (2016). Development of Social Services in the Czech Republic and their Regional
Analysis. In International Scientific Conference Hradec Economic Days 2016 Conference Proceedings.
Hradec Králové: University of Hradec Králové, pp. 232-240. ISSN 2464-6059, ISBN 978-80-7435-636-0.
[5] HALÁSKOVÁ, R., HALÁSKOVÁ, M., (2017). Quantitative Evaluation of Social Services in the Czech
Republic and Regions. In 12th
International Scientific Conference Public Economics and Administration 2017.
Conference Proceedings. Ostrava: VŠB – Technical University of Ostrava, pp. 121-127. ISBN 978-80-248-
4131-1.
[6] HALÁSKOVÁ, R., HALÁSKOVÁ, M., (2016). Evaluation of Selected Social Services for the Elderly in
Regions of the Czech Republic. In 19th International Colloquium on Regional Sciences. Conference
Proceedings. Brno: Masarykova univerzita, pp. 497-503. ISBN 978-80-210-8273-1. DOI
10.5817/CZ.MUNI.P210-8273-2016-64.
[7] KAŠPAROVÁ, M., KŘUPKA, J., JIRAVA, P., (2016). Region to Region Comparison of Selected Social
Services for Senior Citizens. In 20th International Conference Current Trends in Public Sector Research
2016. Conference Proceedings. Brno: Masaryk University, pp. 275-283. ISSN 2336-1239. ISBN 978-80-210-
8082-9.
[8] KRAFTOVÁ, I, ĎURIOVÁ, Z., (2017). The Interregional Comparison Model of Risk of Poverty and Material
Deprivation: The Case of the Czech Republic. In 20th International Colloquium on Regional Sciences.
Conference Proceedings. Brno: Masarykova univerzita, pp. 20-26. ISBN 978-80-210-8587-9. DOI
10.5817/CZ.MUNI.P210-8587-2017-1.
[9] KREBS, V., PRŮŠA, L., (2014). Liberalization of the Social Care Services Financing. In 18th International
Conference Current Trends in Public Sector Research. Conference Proceedings. Brno: Masaryk University,
pp. 52-59. ISBN 978-80-210-6611-3. ISSN 2336-1239.
[10]KUBALČÍKOVÁ, K., HAVLÍKOVÁ, J., (2016). Current Developments in Social Care Services for Older
Adults in the Czech Republic: Trends Towards Deinstitutionalization and Marketization. Journal of Social
Service Research, vol. 42, no. 2. pp. 180-198. ISSN 0148-8376. DOI 10.1080/01488376.2015.1129014.
[11]KUBALČÍKOVÁ, K., HAVLÍKOVÁ, J., (2015). The potential of domiciliary care service in the Czech
Republic to promote ageing in place. European Journal of Social Work, vol. 18, no. 1, pp. 65-80. ISSN 1369-
1457. DOI 10.1080/13691457.2013.844681.
[12]LANGHAMROVÁ, J., ŠIMKOVÁ, M., SIXTA, J., (2018). Macroeconomic Impacts of the Expansion of
Social Services for Ageing Population of the Czech Republic. Politická ekonomie, vol. 66, no. 2, pp. 240-259.
ISSN 0032-3233. DOI 10.18267/j.polek.1186.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
739
[13]LAUERMAN, J. A KOL., (2015). Minimální kritéria kvality plánování rozvoje sociálních služeb na krajské
úrovni. Praha: MPSV. ISBN 978-80-7421-118-8.
[14]MELECKÝ, L., STANÍČKOVÁ, M., (2014). Nuts 2 Regions Classification: Comparison of Cluster Analysis
and Dea Method. In 17th International Colloquium on Regional Sciences. Conference Proceedings. Brno:
Masarykova univerzita, pp. 45-53. ISBN 978-80-210-6840-7. DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-6840-2014-4.
[15]MĚRTLOVÁ, L., PROKOP. M., (2015). Cluster Analysis as a Method of Regional Analysis. In 18th
International Colloquium on Regional Sciences. Conference Proceedings. Brno: Masarykova univerzita, pp.
56-63. ISBN 978-80-210-7861-1. DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-7861-2015-6.
[16]MIHIC, M. M, TODOROVIC, M. L, OBRADOVIC, V. L., (2014). Economic analysis of social services for
the elderly in Serbia: Two sides of the same coin. Evaluation and Program Planning, vol. 45, pp. 9-21. ISSN
0149-7189. DOI 10.1016/j.evalprogplan.2014.03.004.
[17]MINISTERSTVO PRÁCE A SOCIÁLNÍCH VĚCÍ, (2015). Studie proveditelnosti: Výběr a zdůvodnění
optimální varianty financování sociálních služeb v ČR. [online]. [cit. 2019-03-01]. Dostupné z:
http://podporaprocesu.cz/wp-content/uploads/2015/10/Studie-proveditelnosti_-Výběr-a-zdůvodnění-
optimální-varianty-financování-sociálních-služeb-v-ČR.pdf
[18]MINISTERSTVO PRÁCE A SOCIÁLNÍCH VĚCÍ, (2014). Financování sociálních služeb bude
trasparentnější. [online]. [cit. 2019-02-21]. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/files/clanky/18407/TZ_
financovani_soc_sluzeb.pdf.
[19]MOBERG, L., (2017). Marketisation of Nordic Eldercare - Is the Model Still Universal? Journal of social
policy, vol. 46, no. 3, pp. 603-621. ISSN 0047-2794. DOI 10.1017/S0047279416000830.
[20]PAVLÍK, J., (2005). Aplikovaná statistika. Praha: Vysoká škola chemicko-technologická. ISBN 80-7080-
569-2.
[21]POSPÍŠIL, D. A KOL., (2016). Národní strategie rozvoje sociálních služeb na období 2016-2025. Praha:
MPSV ISBN 978-80-7421-126-3.
[22]PRŮŠA, L., (2015). The Impact of Population Ageing on the Need for Social Care Services to 2030.
Demografie, vol. 57, no. 3, pp. 231-244. ISSN 0011-8265.
[23]ŘEZANKOVÁ, H., HÚSEK, D. SNÁŠEL, V., (2009). Shluková analýza dat. Praha: Professional Publishing.
ISBN 978-80-86946-81-8.
[24]SZÜDI, G., KOVÁČOVÁ, J., KONEČNÝ, S., (2016). Transformation of Social Care Services for the Elderly
in Slovakia. Journal of Social Service Research, vol. 42, no. 2, pp. 199-217. ISSN 0148-8376. DOI
10.1080/01488376.2015.1129014.
[25]ŠPALKOVÁ, D., ŠPALEK, J., (2017). Housing of Seniors in the Czech Republic: Challenges for Social
Services. Journal of Social Service Research, vol. 43, no. 5, pp. 580-592. ISSN 0148-8376. DOI
10.1080/01488376.2017.1345820.
[26]UHLÍK, F, ŽENÍŠKOVÁ, L., (2013). Srovnávací analýza sociálních služeb pro seniory v krajích ČR. [online].
[cit. 2018-02-20]. 45 s. Dostupné z: www.plzensky-kraj.cz/cs/system/files/users/.../mezikrajske_srovnani_
sluzeb.pdf.
[27]VOSTATEK, J., (2013). Financování a nákladovost sociálních služeb. Pobytové a terénní služby sociální
péče. Tábor: ASPSSCR. ISBN 978-80-9046-687-6.
[28]Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách v platném znění.
Příspěvek byl zpracován v rámci projektu IRP „IRP201918 Vytvoření studijní textové opory pro výuku předmětu
Marketing služeb“.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
740
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-9268-2019-93
SPOLOČENSKÉ ASPEKTY FUNGOVANIA DETSKÝCH
DOMOVOV VO VYBRANÝCH OBCIACH NUTS II ZÁPADNÉ
SLOVENSKO
Social aspects of foster homes in selected municipalities of the
NUTS II Western Slovakia
KATARÍNA VILINOVÁ
ALENA DUBCOVÁ
JANA KUČERÁKOVÁ
Katedra geografie a regionálneho rozvoja
Fakulta prírodných vied
Univerzita Konštantína Filozofa v Nitre
Depart. of Geography and Regional Development
Faculty of Natural Sciences
University of Constantine the Philosopher in Nitra
 Tr. A. Hlinku 1, 949 74 Nitra, Slovak Republic
E-mail: kvilinova@ukf.sk,adubcova@.ukf.sk
Anotácia
Jedným zo špeciálnych zariadení starostlivosti o deti a mládež sú detské domovy. Práve skupina mladých ľudí
opúšťajúcich detské domovy je náchylnejšia na sociálno-patologické javy. Tie predstavujú výrazný problém nielen
miest ale aj obcí. Najčastejšie k ním patrí alkoholizmus, drogové a iné závislosti, kriminalita, bezdomovstvo,
vandalizmus, prejavy násilia a pod. Na strane druhej je lokalizácia detských domov vnímaná skôr negatívne čo
sa prejavuje aj v negatívnych názoroch a obavách respondentov hlavne miest, kým respondenti z vidieka sú viac
neutrálni. Cieľom príspevku je zistiť ako vnímajú obyvatelia mestských a vidieckych obcí deti a mládež
vychovávané v detských domovoch a poukázať na ich špecifiká vo vzťahu k rozvoju obcí. Náhodným výberom v
terénnom výskume bolo oslovených 400 respondentov starších ako 18 rokov. Výskum bol realizovaný v 6 obciach
NUTS II –Západné Slovensko, v ktorých sú lokalizované detské domovy, z toho tri sú vidiecke obce (Jelka, Žitavce,
Pečeňady) a tri mestá (Trenčín, Skalica, Topoľčany). Obyvatelia vidieckych obcí nepociťujú výraznejšie problémy
s deťmi z detských domovov, práve naopak poukazujú na to, že v porovnaní s minulosťou sa správanie týchto detí
zlepšuje. I napriek tomu, že obyvateľstvo v globále nepociťuje negatívny vzťah k deťom a mládeži z detských
domovov, stáva sa, že niektorí občania, nie vždy súhlasia a protestujú proti tomu, aby v ich susedstve, bola
umiestnená samostatná skupina s deťmi z detského domova. Príspevok bude spracovaný metódou analýzy, syntézy,
ako aj grafickými a kartografickými metódami.
Kľúčové slová
detské domovy, NUTS II, Slovensko, percepcia,
Annotation
One of the special children and youth care facilities is a foster home. Especially, the group of young people leaving
the foster homes is more prone to socio-pathological phenomena. These represent a significant problem not only
for cities but also for municipalities. Most often they include alcoholism, drug and other addictions, criminality,
homelessness, vandalism, violence and the like. On the other hand, the localization of foster homes is perceived
rather negatively, which is also reflected in the negative opinions and concerns of respondents, especially, from
cities while rural respondents are more neutral. The aim of the paper is to find out the perception of the local
population on the localization of foster homes in their residence. Using random sampling and field research, 400
respondents over 18 years of age were contacted. The research was carried out in 6 municipalities of NUTS II –
Western Slovakia in which foster homes are located, i.e. three are rural municipalities (Jelka, Žitavce, Pečeňady)
and three cities (Trenčín, Skalica, Topoľčany). The inhabitants of rural villages do not experience any significant
problems with children from orphanages, on the contrary they point out that the behavior of these children
improves compared to the past. Despite the fact that the population does not feel a negative relationship with
children and youth from orphanages globally, it happens that some citizens do not always agree and protest
against having a separate group with children from the orphanage in their neighborhoodThe paper will be
processed by the method of analysis, synthesis as well as graphic and cartographic methods.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
741
Key words
foster home, NUTS II, Slovakia, perception
JEL classification: J11, C20
1. Úvod
Špeciálnymi zariadenia starostlivosti o deti a mládež sú detské domovy. Obyvatelia mestských a vidieckych sídiel
ich vnímajú rôzne. Pozitívne resp. negatívne vnímanie detských domovov ovplyvňuje nielen ich vlastný rozvoj
ale tiež pôsobí na rozvoj miest ich lokalizácie. Obyvatelia obcí nie vždy súhlasia, svoj nesúhlas vyjadrujú aj
protestom proti umiestňovaniu vo svojom susedstve najmä v rodinnom dome, samostatné skupiny s deťmi z
detských domovov. Tento odpor niekedy vychádza aj z toho, že často – krát ide o deti z rómskych rodín, deti s
výchovnými problémami alebo deti, ktoré sú mentálne postihnuté. Z týchto dôvodov sa môžu obce stať menej
atraktívne pre vlastné obyvateľstvo aj pre imigráciu.
Deti a mládež vychované v zariadenia starostlivosti o deti a mládež sú náchylnejšie na patologické javy, ťažšie
sa uplatňujú na trhu práce. Pocit bezpečia, istoty, lásky, uznania, možnosti sebarealizácie atď. deti a mládež
nachádzajú v rodinách. Prirodzené rodinné prostredie je pre každého jedinca najmä dieťa, nenahraditeľným
miestom, ktoré prispieva k jeho zdravému telesnému a psychickému vývinu. Nie všetky deti majú šťastie vyrastať
vo fungujúcej rodine. Pre deti a mládež z detských domovov je charakteristické, že nemajú vytvorené adekvátne
mechanizmy zvládania záťažových situácií a nie sú schopní primerane fungovať vo svojom sociálnom prostredí –
v rodine, škole, ale aj širšom sociálnom prostredí (Pazaratz, 2009). Vzhľadom k tomu, že zo sociálnych zariadení
je najväčší podiel detí a mládeže umiestnených do detských domov, rozhodli sme svoju pozornosť venovať práve
im.
2. Teoretické východiská
Súčasná (demo)geografia nastupujúceho postindustriálního obdobia dospela do fázy, kde sa stále viac zameriava
na riešenie úloh, ktoré pred nich stavia spoločenská prax. Zaoberá sa napr. problémami životného prostredia, rieši
otázky udržateľného rozvoja spoločnosti, patologické javy ale aj iné (Hübelová, 2014). Z demogeografického
aspektu disponuje ľudský kapitál základnými atribútmi, ktoré sa stali východiskom pre voľbu demografických
indikátorov v samotnom výskume ako sú napr. počet obyvateľov, migrácie, veková štruktúra obyvateľstva,
vzdelanostná štruktúra obyvateľstva, zamestnanosť, sociálne problémy, sociálna štruktúra a sociálna integrácia.
Práve do skupiny posledných uvádzaných možno zaradiť aj problematiku detských domov.
V rodinách môže nastať situácia, že z rôznych príčin nedokážu plniť svoje základné funkcie. Ak táto situácia
nastane, potom zasahuje do jej činnosti širšia podporná sieť subjektov zameraná na zmiernie resp. odstránenie
negatívnych vplyvov prirodzeného rodinného prostredia. Pokiaľ sa preukáže výrazné narušenie alebo ohrozenie v
jednej resp. vo viacerých oblastiach rodinného prostredia a nedochádza k náprave alebo rodičia nedokážu
zabezpečiť potrebnú starostlivosť o svoje dieťa z vážnych dôvodov a zároveň nie je možné dieťa zveriť do inej
starostlivosti, potom na základe rozhodnutia súdu môže sa dieťa resp. mladistvý dostať do náhradnej starostlivosti
vo vybranom sociálnom zariadení (Škoviera, 2015).
Nie vždy je však jednoduché nájsť presnú príčinu vyňatia dieťaťa, resp. mládeže z rodiny. Môžu byť výsledkom
viacerých faktorov, ktoré môžu pôsobiť súčasne i jednotlivo napr. zlyhanie rodiča, nedostatočná podpora okolia,
alkoholizmus, chýbajúca sociálna pomoc a pod. Podľa Mateja a i., (2000) najčastejšie dochádza k zlyhaniu rodičov
a následnej neschopnosti postarať sa o dieťa a mládež z dôvodu:
 nepriaznivého zdravotného stavu, mentálneho alebo telesného postihnutia rodičov nepriaznivého zdravotného
stavu, mentálneho alebo telesného postihnutia dieťaťa, resp. mládeže,
 asociálneho spôsobu života rodičov (vplyv alkoholu, drog, hazardných hier, trestnej činnosti a pod.),
 sociálnych podmienok, ktoré nie sú na adekvátnej úrovni vhodných pre deti a mládež (vplyv nezamestnanosti,
bezdomovstva),
 nezvládnutia starostlivosti o postihnuté dieťa a voľba ústavnej starostlivosti pre dieťa,
 že rodičia nie sú schopní vytvoriť rodinné prostredie z rôznych príčin,
 maloletosti matiek a ich nedostatočnej zrelosti a podpory zo strany rodiny,
 sociálno-patologických prejavov páchaných na deťoch (psychické, fyzické týranie, zneužívanie a
zanedbávanie).
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
742
Deti a mládež vychované v detských domovoch (ďalej DD) podliehajú rýchlejšie negatívnym zmenám, ako deti
z prirodzeného prostredia. Najmä tie, ktoré majú skúsenosť s patologickými javmi v rodine resp. v rezidenčnom
prostredí. Hlavne v pubertálnom veku sa u nich môže prejavovať aj zvýšená agresivita (Kothari a i, 2018). V
oblasti sociálnej identity môže byť takémuto dieťaťu priradená nálepka „chovanca z detského domova“ alebo
„štátneho dieťaťa“ (Fico, 2017). Odchod z DD domov a hľadanie bývania i zamestnania je okamihom zvýšenej
miery vystavenia najrôznejším sociálnym rizikám. Mladý dospelý sa stáva adeptom na všetky možné druhy
zlyhaní (Matoušek, Pazlarová, 2010). Väčšinou nachádza zamestnanie ako nízko kvalifikovaná pracovná sila,
ktorá si z rôznych dôvodov vie ťažko udržať pracovné miesto. Z tohto pohľadu sa stáva rizikovejšou skupinou ako
dieťa prirodzenej rodiny.
V porovnaní s nimi môžu častejšie prepadať do stavu bezdomovstva alebo nezamestnanosti, sú náchylnejší na
rôzne trestné činnosti a na ďalšie negatívne prejavy. Hodnoty, motívy (potreby), dojmy a názory človeka sa často
odzrkadľujú v jeho priestorovom správaní sa. Mnohé štúdie sa usilujú pochopiť individuálne správanie, pričom
zdôrazňujú práve spôsob, ako človek vníma a hodnotí svoje prostredie (Chrenščová, 2011). Z tohto pohľadu
obyvateľstvo deti a mládež vychovávané v DD vníma rôzne. Pozitívne resp. negatívne vnímanie DD obyvateľmi
obcí ovplyvňuje ich postavenie a rozvoj v miestach ich lokalizácie a môže ovplyvniť i rozvoj samotných obcí.
Nech je príčina akákoľvek, náhradné prostredie pôsobí na dieťa, resp. mládež negatívne. Dieťa, resp. mládež stráca
domov, jedného alebo oboch rodičov, životnú istotu, podporu rodiny v ťažkých chvíľach, ekonomické a sociálne
zázemie, pocit, že je pre niekoho dôležité a milované. V dôsledku negatívnych skúseností sa môže u jedinca objaviť
frustrácia, s ktorou sa môže vyrovnávať i celý život (Bakošková a i., 2005).
3. Metodické východiská
Informácie o DD je možné získať z viacerých zdrojov ako sú napr. rôzne štúdie (sekundárne zdroje) ale najmä z
behaviorálnych prieskumov (primárne zdroje), ktorými sa vytvára najkomplexnejší obraz o nich. Behaviorálne
prieskumy umožňujú získať tzv. mäkké dáta, pri ktorých si treba uvedomiť, že prezentujú len názory ľudí na
skúmané objekty, javy alebo procesy, ktoré sa v priestore a v čase môžu meniť. Interogatívne metódy, ktoré sa
bežne využívajú pri zisťovaní názorov obyvateľov patria medzi základne metódy terénneho výskumu v humánnej
geografii. Názory na rozvoj území z pohľadu miestneho obyvateľstva ale napr.z iného aspektu zisťovali viacerí
autori napr. (Jánová a i., 2017, Luštický a i., 2016).
Náhodným výberom v terénnom výskume bolo oslovených 400 respondentov starších ako 18 rokov. Výskum bol
realizovaný v 6 obciach NUTS II –Západné Slovensko, v ktorých sú lokalizované detské domovy, z toho tri sú
vidiecke obce (Jelka, Žitavce, Pečeňady) a tri mestá (Trenčín, Skalica, Topoľčany). Vyšší počet anketovaných
osôb bol realizovaný v mestskom prostredí (265 - 66,2 %) než vo vidieckom, kde bolo anketovaných 33,8 %
respondentov.
Základným výskumným nástrojom bol dotazník, ktorý ako metóda, stojí na rozhraní kvantitatívnych a
kvalitatívnych metód (Rochovská a i., 2007). Výhodou dotazníkového prieskumu je jeho anonymita, ktorá
umožňuje úprimnú odpoveď, avšak treba počítať i s tým, že respondent nemusí vždy pochopiť zmysel niektorej
otázky, čim môže dôjsť k skresleniu, alebo nechce alebo nevie odpovedať alebo odpovedá zámerne skreslene.
Dotazník bol vnútorne rozdelený do dvoch základných častí. Prvá – vstupná, bola zameraná na získanie dát o
respondentovi (pohlavie, vek, dosiahnuté vzdelanie, zamestnanie, trvalé bydlisko). V druhej časti respondenti
podľa svojho názoru odpovedali. Bolo stanovených 12 otázok. Podľa stupňa otvorenosti, dotazník obsahuje dva
typy otázok - uzavreté (s jednou resp. viacerými odpoveďami) a otvorené (voľná odpoveď respondenta). Zo
súboru otázok boli do daného príspevku vybrané 4 otázky, ktoré poukazujú na vnímanie detí a mládeže v detských
domovoch obyvateľmi obcí. Respondenti pochádzali z obcí, kde je lokalizovaný detský domov. Preferencie
respondentov boli hodnotené jednak komparatívnou analýzou založenou na deskripcii, ako i štatistickými,
grafickými a kartografickými metódami, najmä kartodiagramom.
4. Vybrané detské domovy NUTS II Západné Slovensko
Ústava Slovenskej republiky garantuje osobitnú ochranu detí a mladistvých. V zmysle zákona č.305/2005 Z.z. o
rodine, DD je prostredie utvorené a usporiadané na účely vykonávania rozhodnutia súdu o nariadení ústavnej
starostlivosti, neodkladného opatrenia a o uložení výchovného opatrenia. Dočasne nahrádza dieťaťu jeho
prirodzené rodinné prostredie alebo náhradné rodinné prostredie. DD v rámci sociálno-právnej ochrany detí
predstavujú komplex opatrení zameraný na ochranu dieťaťa a mladistvého nevyhnutnú pre jeho blaho s
rešpektovaním najlepších zámerov podľa medzinárodného dohovoru, výchovu a všestranného vývinu dieťaťa a
mladistvého, náhradné prostredie pre dieťaťa a mladistvého. Nariadenie ústavnej starostlivosti zaniká dňom
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
743
dovŕšenia plnoletosti (18. roku veku), ale je možné požiadať o predĺženie najviac do 26. roku veku (Zákon č.
36/2005 Z. z. o rodine).
DD zahŕňa zariadenie ústavnej a sociálnej starostlivosti pre deti a mládež, v ktorom je poskytovaná komplexná
starostlivosť, vrátane ubytovania, stravovania, ošatenia, výchovy, zabezpečenia vzdelania a prípravy na povolanie,
zdravotnej a psychologickej starostlivosti, kultúry a pod. Na území Slovenska je 90 DD (r. 2016). Z toho na území
NUTS II Západné Slovensko sa nachádzalo 28 detských domovov.
Z 28 DD pozornosť nášho prieskumu bola venovaná šiestim (obr. 1). Tieto DD disponovali spolu s kapacitou 455
miest (30,91 % z NUT Západné Slovensko). K najväčším z nich patria DD Trenčín – Zlatovce (150 miest) a
Žitavce (115 miest). Kapacitne najmenším DD je Jelka (22 miest). Päť zo šiestych DD sú štátne, len DD v Jelke
je neštátnym subjektom. V týchto zariadeniach bolo umiestených 424 detí (30,75 % z 1379 NUTS II Západné
Slovensko) z nich 82,8 % bola mládež a iba 17,2 % deti do 6 rokov. Deti a mládež v DD sú umiestňované do
samostatných skupín, špecializovaných ako aj profesionálnych rodín. Rastie záujem o vytváranie profesionálnych
rodín, ktoré sa preukazujú ako najvhodnejšia forma náhradnej výchovy.
Obr. 1: Lokalizácia detských domovov v NUTS II Západné Slovensko v roku 2016
Zdroj: Ústredie práce, sociálnych vecí a rodiny, 2015
5. Štruktúra výskumného súboru
V súbore respondentov prevažujú ženy nad mužmi v pomere 56,5:43,5 (tab. 1). Táto situácia v jednotlivých
obciach je rôzna. Najväčšia prevaha respondentiek je v obci Pečeňady, kde ich podiel na respondentoch dosahuje
64,4%. Najvyrovnanejší podiel oboch pohlaví je evidovaný v Skalici, s miernou prevahou žien (52,5%).
Výraznejšia prevaha žien – respondentiek nad mužmi (58,52:41,48) je vo vidieckom prostredí ako v mestskom
(55,48:54,52), čo je odrazom vyššej prístupnosti mužov v mestskom prostredí k dotazníkovému šetreniu ako na
vidieku.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
744
Tab. 1: Štruktúra respondentov podľa pohlavia
Obec
Respondenti
Z toho
Ženy Muži
abs. % abs. % abs. %
Jelka 40 10,0 23 57,5 17 42,5
Pečeňady 45 11,3 29 64,4 16 35,6
Žitavce 50 12,5 27 54,0 23 46,0
Skalica 80 20,0 42 52,5 38 47,5
Topoľčany 85 21,3 49 57,6 36 42,5
Trenčín - Zlatovce 100 25,0 56 56,0 44 44,0
Spolu 400 100,0 226 56,5 174 43,5
Zdroj: Vlastné spracovanie, 2015
Ďalším znakom respondentov je ich veková charakteristika. Respondenti boli zoskupení do päťročných vekových
kategórií (obr. 2), z ktorých najvýraznejšie vystupovala kategória 35-44 ročných, ktorá na skupine respondentov
sa podieľala jednou tretinou (33,5%). Vo vekovej kategórií 25-30 roční bolo 21,3 %. Tieto dve skupiny dosiahli
viac ako polovicu (54,8 %) respondentov súboru. Ostatné vekové skupiny majú zastúpenie v rozmedzí 11,2-18,5%.
Podobná situácia je v jednotlivých obciach, kde dominuje tiež kategória 35-44 roční. V obciach Jelka, Pečeňady,
Žitavce, Skalica výraznejšie zastúpenie má kategória 45-54 roční a v Topoľčanoch a Trenčíne zas respondenti vo
veku 25-34 roční. Mestskí respondenti v porovnaní s vidieckymi sú vekovo mladší.
V štruktúre vzdelanosti viac ako tri štvrtiny (76,75 %) respondentov malo ukončené sekundárne vzdelanie, z toho
jedna tretina dosiahla nižšie vzdelanie bez maturity (obr.2). Vysokoškolsky vzdelaných respondentov bola jedna
pätina (20%), vyššie zastúpenie mali v mestách. Najmenej respondentov v súbore malo ukončené základné
vzdelanie (3,25%).
Obr. 2: Štruktúra respondentov podľa vekových kategórií a dosiahnutého vzdelania
Zdroj: Vlastné spracovanie, 2015
Poznámka: 1. Jelka, 2. Pečeňady, 3. Žitavce, 4. Skalica, 5. Topoľčany, 6. Trenčín–Zlatovce, 7.spolu,
M - maturita, SOU – stredné odborné učňovské, SOŠ - stredné odborné, ÚSVV - úplné stredné všeobecné vzdelanie, VO –
vyššie odborné, VŠ - vysokoškolské
Štruktúra zamestnanosti respondentov je pestrá. Svoju pracovnú príležitosť opytovaní našli najmä v priemysle
(19,8 %), v obchode (15,8 %) a v službách (15,3 %). V ostatných odvetviach hospodárstva (stavebníctve,
energetike, doprave, vo vede a výskume) pracovalo 2,3% respondentov. Dotazníkového prieskumu sa zúčastnili
tiež nezamestnaní (7,3 %), študenti (9,8 %) a 4,8 % dôchodcov.
6. Vnímanie detí a mládeže z detských domov obyvateľmi obcí
Cieľom prieskumu bolo zistiť ako obyvatelia jednotlivých obcí a miest vnímajú deti a mládež z DD a aký obraz si
o nich vytvárajú. Poukázať na to, že tieto deti a mládež, často krát už si už prešli utrpením života, čo sa zakotvuje
aj v ich pocite bezpečia, istoty, lásky, uznania, možnosti sebarealizácie atď. Tieto deti a mládež sú zraniteľnejšie
ako deti z prirodzeného rodinného prostredia a treba im venovať väčšiu pozornosť aj po opustení DD najmä v
uplatnení sa na trhu práce.
0%
10%
20%
30%
40%
50%
60%
70%
80%
90%
100%
1. 2. 3. 4. 5. 6. 7.
55 a viac
45 - 54
35 - 44
25 - 34
18 -24
0%
10%
20%
30%
40%
50%
60%
70%
80%
90%
100%
1. 2. 3. 4. 5. 6. 7.
VŠ
VO
ÚSVV
SOŠ s m.
SOU s m.
SOŠ bez m.
SOU bez m.
základné
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
745
Obr. 3: Najčastejší dôvod umiestnenia mladistvého do DD
Zdroj: Vlastné spracovanie, 2015
Úvodnou otázkou Aký je podľa Vášho názoru najčastejší dôvod umiestnenia mladistvého do detského domova?
sme chceli respondenta upozorniť, že deti do DD prichádzajú z rôznych príčin, strácajú svoje pôvodné rodinné
prostredie a dostávajú sa do nového náhradného prostredia, čím sa ich život môže meniť pozitívne ale i negatívne.
Respondent si mohol vybrať z viacerých možností. Až 37,7 % respondentov uviedlo za najčastejším dôvodom
umiestnenia detí do DD je zanedbávanie starostlivosti o dieťa. Druhou najčastejšou odpoveďou (18,3 %) bola
neschopnosť postarať sa o dieťa s vážnym zdravotným stavom. Treťou najpočetnejšou odpoveďou sa stala
závislosť na alkohole otca alebo matky (13,1 %).Pomerne vysoký podiel (11,6 %) mala i príčina odňatia z dôvodu
fyzického, duševného či sexuálneho zneužívania detí. Strata bývania rodičov a strata zamestnania resp. celkové
zhoršenie finančnej situácie v rodine sa prejavilo cca 5 % respondentov. Z iných možnosti respondenti uvádzali
skorý vek materstva v kombinácií s odmietavým postojom otca, prípadne sociálne alebo intelektuálne slabšie
zázemie rodiny. V jednotlivých obciach boli názory na umiestnenie detí pestrejšie (obr. 3). Medzi najčastejšie
odôvodnenie vyňatia mladistvého z prirodzeného prostredia rodiny uviedli respondenti zanedbávanie starostlivosti
o dieťaťa. Pomerne vysoká zhoda odpovedí bola v obciach Žitavce (45,6 %) a Jelka (41,4 %). Názor, že príčinou
umiestnenie dieťaťa do DD je neschopnosť postarať sa o dieťa s vážnym zdravotným stavom sa pomerne často
objavoval v Skalici (24,6 %) a v Pečeňadoch (21,2 %). Najmenej respondentov túto možnosť odpovede vybralo
v Žitavciach (5,9 %). Závislosť na alkohole otca alebo matky sa najčastejšie vyskytovalo v odpovediach
respondentov v Trenčíne-Zlatovciach (14,3 %) a najmenej v Topoľčanoch (11 %). Príčina rozvodu rodičov bola
uvedená len vo vidieckych obciach, z toho najviac 3,4 % bolo v zastúpení v Jelke. Vo vidieckom prostredí ale i v
mestskom prostredí prevažoval názor o zanedbávaní starostlivosti o dieťa.
Deti a mládež v DD majú zaistené vzdelanie. Navštevujú rôzne typy škôl, ktoré nie sú často krát súčasťou
zariadenia. Deti základné školy najčastejšie navštevujú priamo v obci a SOŠ a SOU v najbližšom meste. Úroveň
ich vzdelania je oveľa nižšia než priemer populácie (Juhasová, 2016). Len výnimočne sa stáva, že mládež z DD
pokračuje v štúdiu na vysokej škole. Otázkou „Aké najvyššie ukončené vzdelanie dosahuje najčastejšie mládež z
detského domova podľa Vás“ sme chceli zistiť názor na vzdelanosť tejto mládeže. Až 81,8% respondentov si
myslí, že táto mládež má ukončené sekundárne vzdelanie. Takmer jedna tretina respondentov (29,5%) sa vyjadrila,
že najvyššie ukončené vzdelanie je SOŠ s maturitou. Viac ako jedna štvrtina (26,8 %) predpokladá, že mládež
dosahuje najvyššie ukončené vzdelanie SOŠ bez maturitou a viac ako 1 pätina (23,5%) zas SOU s maturitou.
Ukončené základné vzdelanie má len 8 %. Názory na dosiahnuté vzdelanie mládeže z DD dokumentuje obr.4,
ktorá zároveň vyjadruje aj odpovede respondentov vo vybraných obciach. V možnosti iné sa ocitli odpovede ako
napr. závisí to od jednotlivcov. Mestá sú charakteristické ako centrá sekundárneho vzdelania. Z tohto pohľadu
mládež žijúca v mestskom prostredí má ľahšiu dostupnosť k vyššiemu vzdelaniu ako mládež žijúca na vidieku, čo
sa prejavilo i v názoroch respondentov miest. Naopak nižšie sekundárne vzdelanie bolo viac prezentované
respondentmi vidieckych obcí.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
746
Obr. 4: Názory na vzdelanie mládeže z DD Obr. 5: Prejavy sociálno-patologických javov u mládeže
v DD podľa respondentov
Zdroj: Vlastné spracovanie, 2015
Problémom miest a obcí sú sociálno-patologické javy. Medzi sociálno-patologické javy najčastejšie patrí
alkoholizmus, drogové a iné závislosti, prostitúcia, kriminalita, bezdomovstvo, šikanovanie, vandalizmus,
vytváranie pouličných gangov, prejavy násilia a pod. Otázkou Ste názoru, že u mládeže v detských domovoch sa
častejšie prejavujú sociálno-patologické javy (napr. prejavy násilia, krádeže a pod. ) ako u mládeže v bežných
rodinách? sme sa pokúšali zistiť, či si respondenti spájajú mládež z DD so zvýšenými sklonmi k sociálnym
deviáciám. V tejto otázke sa tiež ukázalo pozitívne i keď neurčité hodnotenie mládeže v DD. Aj keď dominantná
časť respondentov (57,3 % ) si myslí, že nedá sa jednoznačne povedať, či sa u mládeže z DD skôr prejavujú
sociálno-patologické javy ako u mládeže vyrastajúcej v bežných rodinách (obr.6). Takmer vyrovnaný názor je v
priamych odpovediach, kde skoro jedna štvrtina (23,3 %) respondentov spája mládež z DD so zvýšeným prejavom
sociálnej deviácie avšak takmer jedna pätina (19,5 %) respondentov vôbec nespája mládež z DD s týmito
negatívnymi javmi (obr. 5).
Obr. 6: Najväčšie problémy mládeže v DD
Zdroj: Vlastné spracovanie, 2015
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
747
Ďalšia otázka V čom vidíte 3 najväčšie problémy u mládeže v detskom domove? úzko nadväzuje na
predchádzajúcu. Pri tejto otázke sme respondentom nechali voľný priestor prejavu, aby sme mohli nahliadnuť
hlbšie do problematiky najväčších problémov mládeže v DD z ich pohľadu (obr. 6). Odpovede boli rôzne a podľa
obsahu snažili sme sa ich zoskupiť do tematických oblastí. Podľa respondentov najčastejšie opakovaným
problémom (až 25,8 %) bola absencia rodinného prostredia a lásky. Vysoký podiel (19,1 %) predstavoval problém
spojený s neistotou v budúcnosti (vrátane slabého finančného zabezpečenia po odchode z DD a celkovej
nepripravenosti na život) a až 12,6 % respondentov si myslí, že mládež v DD trpí poruchami správania sa alebo je
pod vplyvom návykových látok.
Záver
Mladí ľudia, ktorí odchádzajú z detských domov a zaraďujú sa do samostatného života, prichádzajú do nového
prostredia, konfrontujú a prekonávajú rôzne životné zmeny. Väčšina z nich nedokáže vyrovnať s novými
podmienkami a viesť život podľa stanovených noriem spoločnosti. Nastupujú do zamestnania, ktoré im pomáha
nájsť DD, prevažne v mestách, nakoľko vidiek poskytuje minimálne pracovné príležitosti. Často krát sa stáva, že
z rôznych dôvodov či už z objektívnych alebo subjektívnych sa nevedia udržať na trhu práce, strácajú zamestnanie
a novú prácu si nevedia nájsť. Podľa Večerku a kol. (2004) sa pri vzniku sociálno-patologických prejavov u
jedincoch spolupodieľajú najmä vplyvy negatívnych povahových vlastností, nevhodná výchova či zlé životné
podmienky. V súčasnosti sociálno-patologické javy sú výrazným problémom nielen miest ale aj obcí. Najčastejšie
patrí k ním alkoholizmus, drogové a iné závislosti, prostitúcia, kriminalita, bezdomovstvo, šikanovanie,
vandalizmus, vytváranie pouličných gangov, prejavy násilia a pod., ku ktorým sú mladí ľudia z DD náchylnejší,
čo sa prejavuje aj v negatívnych názoroch a obavách respondentov hlavne miest, kým respondenti z vidieka sú
viac neutrálni. Mnohí mladí ľudia z DD nevedia im čeliť, stávajú sa súčasťou rôznych druhoch sociálneho
vylúčenia a marginalizácie. Spoločnosť vníma mladého človeka prichádzajúceho z DD neutrálne, bez rozdielu v
porovnaní s mládežou vyrastajúcou v rodinnom prostredí. Dáva mu priestor k individuálnemu prejavu. Tento
názor potvrdzujú aj obyvatelia obcí, vnímajúc detský domov ako súčasť svojej obce. Najmä obyvatelia vidieckych
obcí nepociťujú výraznejšie problémy s deťmi, resp. mládežou z DD domovov, práve naopak poukazujú na to, že
v porovnaní s minulosťou sa správanie týchto detí, resp. mládeže zlepšuje. Deti a mládež z DD sú zapájané do
života obce, cez rôzne programy, najmä kultúrneho zamerania, čím pri rôznych príležitostiach ako sú vianočné,
veľkonočné programy, deň matiek atď. čím sa zbližujú s obyvateľstvom obcí. Navštevujú základné školy priamo
v obci, čim dostávajú do kontaktu so svojimi rovesníkmi. I napriek tomu, že obyvateľstvo v globále nepociťuje
negatívny vzťah k deťom a mládeži z DD, stáva sa, že niektorí občania, nie vždy súhlasia a protestujú proti tomu,
aby v ich susedstve, v rodinnom dome, bola umiestnená samostatná skupina s deťmi z detského domova. Tento
odpor niekedy pramení aj z toho, že mnoho – krát ide o deti z rómskych rodín, deti s výchovnými problémami či
deti, ktoré sú mentálne postihnuté. Z výskumu vyplynul aj záujem o tieto deti a mládež. Podľa obyvateľov si
vyžadujú zvýšenú intervenciu zo strany spoločnosti. V súčasnosti prebieha transformácia DD z internátneho typu
na rodinný typ, čím by malo dôjsť k zmene výchovných, personálnych, priestorových a hospodárskych podmienok
tak, aby čo najviac zohľadňovali potreby detí a mládeže vo fungujúcom rodinnom prostredie s jeho vzťahmi ako
i činnosťami, čím by sa získali nielen citové vzťahy ale i praktické skúsenosti a zručnosti v samotnom a následne
v rodinnom živote mladého človeka.
Literatúra
[1] BAKOŠKOVÁ, Z. a i., (2005). Sociálna pedagogika. Bratislava: Slovenské pedagogické nakladateľstvo –
Mladé letá. ISBN 80-10-00485-5.
[2] FICO, M., (2017). Práca s deťmi v detských domovoch a pracovné uplatnenie po odchode, so zameraním na
aktivity, ktoré sa s deťmi realizujú v detskom domove. Bratislava: Inštitút prte výskum práce a rodiny. 54 str.
[3] HÜBELOVÁ, D., (2014). Hodnocení lidských zdroju v demografickém kontextu – vybrané výsledky
shlukové analýzy okresu České republiky. In XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Sborník
příspěvků. Brno: Masarykova univerzita, pp. 224-230. ISBN 978–80–210–6840–7. DOI
10.5817/CZ.MUNI.P210-6840-2014-27.
[4] CHREŠČANOVÁ, V., (2011). Interogatívne metódy využívané v behaviorálnom výskume životného
prostredia. Acta Environmentalica Universitatis Comenianae, vol. 19, no. 2, pp. 5–11. ISSN 1335-0285.
[5] JÁNOVÁ, M., KUNC, J., FRANTÁL, B., (2017). Percepce výstavby větrných elektráren na lokální úrovni:
případové studie z východních čech. In XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Sborník příspěvků.
Brno: Masarykova univerzita, pp. 920-928. ISBN 978-80-210-8587-9. DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-8587-
2017-121.
[6] JUHÁSOVÁ, A., (2016). Životné perspektívy mladých dospelých po ukončení pobytu v detských domovoch.
GRANT Journal, vol.5, no.1, pp. 32- 36. ISSN 1805-0638I.
[7] KOTHARI, B. a i., (2018). Validation of a Measure of Foster Home Integration for Foster Youth. Research
on Social Work Practice, vol. 28, no. 6, pp. 751-761. ISSN 1552-7581.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
748
[8] LUŠTICKÝ, M., OBERHEL, M., GUNINA, D., (2016). Stakeholders perception towards tourism policy
impacts. In XIX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Sborník příspěvků. Brno: Masarykova
univerzita, pp. 938-945. ISBN 978-80-210-8273-1. DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-8273-2016-121.
[9] MATEJ, V. a i., (2000). Profesionálny rodič, alebo guľatá kocka: Sprievodca profesionálnou náhradnou
výchovou v rodine. Bratislava. 84 s. O. z. Návrat, ISBN 80-967908-1-1.
[10]MATOUŠEK, O, PAZLAROVÁ, H., (2010). Hodnocení ohroženého dítěte a rodiny. Bratislava. Portál. s.
183. ISBN 9788073677398.
[11]MINISTERSTVO PRÁCE SOCIÁLNYCH VECÍ A RODINY, ÚRAD PRÁCE SOCIÁLNYCH VECÍ
A RODINY, (2015). Koncepcia zabezpečovania výkonu súdnych rozhodnutí v detských domovoch na roky
2016-2020, [online]. [cit. 2018-04-03]. Dostupné z
https://www.upsvr.gov.sk/buxus/docs/KGR/DeD/Koncepcia_september_2016.pdf.
[12]PAZARATZ, D., (2009). Residential Treatment of Adolescents. New York. Taylor & Francis Group, 2009. p.
353 ISBN 978-0-415-99708-9.
[13]ROCHOVSKÁ, A., BLAŽEK, M., SOKOL, M., (2007). Ako zlepšiť kvalitu geografie: o dôležitosti
kvalitatívneho výskumu v humánnej geografii. Geografický časopis, vol. 59, no. 4, pp. 323-352. ISSN 2453-
8787.
[14]ŠKOVIERA, A., (2015). Transformácia náhradnej starostlivosti na Slovensku – proklamácie a realita.
Sociálni pedagogika. roč.3, č.2, pp. 64-75. ISSN 1805-8825. DOI 10.7441/soced.2015.03.02.05.
[15]VEČERKA, K. a i., (2004). Mladiství pachatelé na prahu tisíciletí. Praha. Institut pro kriminologii a sociální
prevenci. ISBN 80-7338-033-1.
[16]ZBIERKA ZÁKONOV. Zákon 36/2005 Z.z., (2005). O rodine. [online]. [cit. 2018-04-03]. Dostupné z
http://www.zbierka.sk/sk/predpisy/zakon-36-2005-z-z.p-8434.html?aspi_hash=MzYvMjAwNSBaLnou.
[17]ZBIERKA ZÁKONOV. Zákon 305/2005 Z.z, (2005). O sociálnoprávnej ochrane detí a o sociálnej kuratele a
o zmene a doplnení niektorých zákonov. [online]. [cit. 2018-04-03]. Dostupné z
http://www.zbierka.sk/sk/predpisy/zakon-305-2005-z-z.p-8713.html?aspi_hash=MzA1LzIwMDUgWi56Lg.
Príspevok vznikol v rámci riešenia projektu VEGA č. 1/0934/17 "Transformácia využívania kultúrnej krajiny
Slovenska za ostatných 250 rokov a predikcia jej ďalšieho vývoja" a projektu APVV-18-0185 "Transformácia
využívania kultúrnej krajiny Slovenska a predikcia jej ďalšieho vývoja".
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
749
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-9268-2019-94
RELATIONS WITH ROMA COMMUNITY IN THE CITY OF
MOST
Vztahy ve městě Most s romskými spoluobčany
MONIKA NOVÁ
Ústav právních dějin
Právnická fakulta
Univerzita Karlova
Institute of Legal History
Faculty of Law
Charles University
 nám. Curieových 901/7, 116 40 Praha 1, Czech Republic
E-mail: monika.nova@htf.cuni.cz
Annotation
Treating the subject of Romanies living in Most, the theoretical section of the paper describes the arrival of the
people to the Most region in the wake of Second World War. The experimental section, heeding particularly
disparities, aims to reveal relations established between Romanies and the majority population in the city. The
research relied on the quantitative method and the technique of questionnaire, through which the author tried to
depict the current coexistence with Romanies in Most. Using the discussion section, the author presents facts,
articulates arguments and, considering the research results and their social context, she seeks answers. The results
are employed to come up with practical recommendations formulated in conjunction with a Focus group.
Key words
coexistence, majority, Romanies, the city of Most
Anotace
Autorka představuje téma Romové ve městě Most. V teoretické části pojednává autorka o příchod Romů na
Mostecko po druhé světové válce. Ve výzkumné části zjišťuje, v kontextu disparity, jaký je vztah majoritní
společnosti k Romům ve městě Most. Při výzkumu je využito kvantitativní metody a techniky dotazníku. Cílem
výzkumu je představit aktuální soužití s Romy ve městě Most. V diskuzní části autorka společně s participanti focus
group pojednává o faktech a hledají nad výsledky výzkumu odpovědi v kontextu sociálním. Doporučení do praxe
jsou na základě výsledků stanované za pomoci focus group.
Klíčová slova
majorita, město Most, romové, soužití
JEL classification: D63, I39, J17
Introduction
The concept of disparities discussed as a complex social phenomenon requires that any one-sided approaches to
the issue be abandoned and the problem be addressed multidimensionally. Such multidimensional approach has to
rely particularly on the holistic (i.e. systemic) view of the research topic. The traditional approaches focused
typically on a single aspect, typically the economic dimension, will have to be broadened to cover also other
dimensions: social, territorial, historical, institutional, political & administrative, environmental & ecological,
civilization & infrastructural and the like (Gajdoš, Pašiak 2006). The multidimensional approach thus developed
has been adopted, mostly implicitly, by also other authors e.g. (Molle, 2007), (Nijkamp, 2007), (Wishlade, Yuill,
1997) and others. This paper will tackle the historical and social aspects of the disparities. Pursuing the matter, the
author had to proceed in a culturally sensitive and community friendly way.
1. Romanies coming to the region of Most
When WW2 ended, the German population of Sudetenlands (the near-border regions) was expelled from the
country and the Most region was no exception. With the war over and the Germans out, the region had to be
reconstructed and repopulated.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
750
Beckoning with job opportunities, the now depopulated region attracted a not inconsiderable number of Romanies
from Slovakia, coming sometimes on their own, sometimes in organized campaigns. While Slovakia was then very
poor and starved of job vacancies, here the new arrivals could find work instantaneously. Romanies thus started
to come to the Most region as early as 1946, and just a year later the authorities registered 1792 persons of this
ethnicity (Krajinou příběhů, 2017).
Presumably, the first greater waves of Roma migration were at least partially spontaneous - the near-border and
other regions then empty of their German population became the destination for the mostly nomadic groups
(Pavelčíková, 2004). The incoming Romanies were offered jobs especially in cooperatives raising cattle in
mountainous areas and later on also on state-owned farms and in forestry organizations. They were also involved
in reconstructing the war damaged economy - building roads, renewing factories, ... (Mann, 2001).
During 1950s, the organized migration of Romanies from Slovakia was gaining momentum. Regrettably, industrial
plants were often unable to provide the new workforce with suitable lodging and the situation was progressively
deteriorating. Romanies lived in crowded dormitories or houses marked down for demolition. The gradually
worsening living conditions translated themselves into troubled relationships with other inhabitants. The lives of
locals were also aggravated by the ever-increasing coal mining activities affecting the entire north Bohemian
lignite field. Pushed forward by the communist government, the coal output of the region expanded five times
between 1945 and 1957.
The thriving coal industry put an end to many smaller villages of the Most region, while others took on a vastly
different complexion (Krajinou příběhů, 2017). Insofar as the resident Romanies were represented by just several
dozens families from Bohemia and/or Moravia, those newly coming during the period indicated above changed
the ethnic group structure. The postwar Czechoslovakia was a home to Romanies primarily from Slovakia, with
smaller communities of the people from Hungary, Germany (Sinti) and Romania - a specific group were Vlachike
Roma from Wallachia, then nomadic people (Davidová, 2004).
The second wave of Romani migration reached the Most region also in the 1950s, when Slovakian gypsies were
recruited to work in the regional industrial centers. Those leaving their villages in Slovakia were mainly the better
educated individuals with a history of working. A part of them were just seasonal workers who spent the wintertime
with their families back home in Slovakia, but quite a few were given company apartments wherein they and their
families found a permanent home. Problems could frequently be attributed to suddenly switching to a completely
different way of life. While staying in their very basic settlements, Romanies lived from day to day, unable to
properly manage their income and unused to pay the rent, water, gas, electricity... When confronted with the new
reality, many simply could not come to grips with it (Mann, 2001).
Just like other regions, the Most region endeavored to integrate Romanies socially through ethnical assimilation
seen as a prerequisite for social integration. The assimilation policy, intended to dissipate their ethnic enclaves,
clans and families, was legally regulated by Government Ruling 502 / 1965.
The Ruling, among other things, stipulated that the share of Romanies in a village population was not to exceed
five percent. Distributing the people throughout certain regions of the then Czechoslovak Republic (ČSR) was
expected to remedy the shortage of skilled labor in the regions and to provide jobs for Romanies primarily from
the east of Slovakia. Though neither the distribution nor the assimilation resulted in full integration, they did have
some beneficial effects, e.g. better schooling of Roma children (Hübschmannová, 1975). The main cause behind
the effort being just a partial success can be seen in the fact that Romanies were only passive recipients of the
solution, not actively involved in it. A contributory cause laid in the relevant decisions being made without
knowing the people, their ethnic group and their social & cultural system.
To address the issues of Roma population, the individual districts established specialized Councils of District
National Committees devoted to the task and associated with a gradually emerging network of field social workers
- welfare officers. These persons were to act as intermediaries between the Roma population of villages and
government agencies. Yearly reports that the workers submitted specified the numbers of Roma population and
diagnosed their problems concerning housing, employment and school attendance of their children (Mann, 2001).
As the open-pit mining encroached on the land, the Old Town of Most was pulled down bit by bit, and the same
fate awaited some villages. The part of Most to be demolished last was the one inhabited prevailingly by Romanies.
In 1978 the people were moved to a new housing estate named Chánov. The moving improved their living
conditions - they were given modern apartments; could access health-care services; their children were able to
attend pre-school and school facilities, and more... Regrettably, these desirable changes were accompanied by
some unwelcome: the houses, especially their shared areas and lifts, were soon devastated, and the same happened
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
751
to the apartments. The overdue rentals began to grow and damages could not be collected. Whereas maintaining
apartments in other parts of the city cost the municipality on average 1600 CZK (then Kčs) a year, the sum spent
on Roma flats was 3800 CZK a year (Hübschmannová, 1975).
The overall situation was aggravated by large families who came visiting from Slovakia and were inclined to stay
unlawfully with their relations for prolonged periods. The apartments were overcrowded and some occupied
without any title - consequently, living conditions on the estate began to deteriorate, the families started to quarrel
and criminality flourished. Moreover, Roma families scattered to live in non-Romani neighborhoods proved to be
better integrated than those gathered intentionally in Roma-only communities. The National Committee of the
Most Municipality strived to move the well adapted families from the notorious housing estate and distribute them
among non-Romani inhabitants living in other parts of the city. Despite existing for over 40 years, the Chánov
estate remains a sore spot having all the attributes of an excluded community and the municipality does not seem
to have a clue.
2 Empirical section
Majority population as related to Roma community in the city of Most. The research was designed to explore
relations existing between Romanies and the majority population in the region of Most. The method of choice was
quantitative and the technique was a questionnaire inquiry. The number of respondents was 198. The Most region
was selected after careful deliberation, given that it encompasses marginalized enclaves and the coexistence with
Romanies is a problem of long standing there.
Hypothesis 1: The younger generation up to 25 years of age (25-) perceives coexistence with Romanies as less
difficult than the older generation (60+).
Hypothesis 2: Negative personal experience shapes a disapproving attitude to Romanies at workplace.
Hypothesis 1: Asked to assess the coexistence with Romanies at the place of residence, 62% of respondents
considered it bad. Having analyzed answers returned to the questionnaire inquiries, the negative attitude to
Romanies was strongest in the 60+ age bracket, while the 25- persons expressed such attitude in 48%.
Generally speaking, the research results lead us to believe that the majority population of the Most region perceives
Romanies as troublesome. The less negative attitude to Romanies at the place of residence was adopted by the
younger generation up to 25 years of age. The hypothesis has thus been confirmed to be true.
Hypothesis 2: 25% or respondents had their own negative experience of physical or verbal assault. Out of this
number 91.5% of respondents reported intolerant attitude.
Hypothesis 2 has also been confirmed to be true - negative personal experience induced a disapproving and
intolerant attitude to Romanies.
2.1 Discussion
The discussion summarizes facts, seeks answers to the social and psychosocial issues addressed in the research
and supports the answers with arguments. The research was planned to explore relations between the local Roma
community and the majority population.
To make the discussion possible and to develop practical recommendations, the author formed a Focus Group
consisting of 6 persons who worked in Most: a municipality official, a social worker, a cultural mediator, a
policeman, a teacher and a staff member of the House of Ethnic Minorities.
The research has found that the local Romanies are often unaware of which Roma group they belong to.
Surprisingly, this ignorance is unrelated to the level of education. The nationality and ethnicity of Czech Republic
inhabitants can only be identified through statutory Census. Unfortunately, no one knows how many Romanies
can distinguish between nationality and ethnicity and whether their historical experiences do not scare them into
hiding their Roma origins. The identity thus lost can affect the mentality of this target group and result in disruptive
behavior. When the Focus Group called attention to the loss of identity, the House of Ethnic Minorities stepped in
and organized several cultural events in the city, intended to increase the awareness of Roma culture and history.
We believe that the job done by crime prevention workers, cultural mediators, intercultural workers and
community workers is very useful, just like any other activity easing tensions between Romanies and the majority
group. The City Hall and the Social Inclusion Agency try jointly to bring the majority and the minority closer
together. They attempt to involve in their activities the Romanies themselves, positioned as municipal constables
and cultural mediators. The Focus Group concluded that decisions concerning Romanies could not be made
without Romanies and, in consequence, the approach had to be community-oriented and culturally-sensitive.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
752
Should the people feel excluded from the decision making process, they would be very unlikely to accept any
interventions into their lives. This fact may then translate itself into a negative personal experience of the majority
Most population with Romanies and, by extension, it may boost intolerance and lead to rejection of the Roma
minority.
Another factor of importance is education. The Focus Group believed that education was essential, the Romanies
should be educated and their ethnic awareness heightened. Roma families and children should be taught to
appreciate education as an investment into the future. On the other hand, even the majority group should properly
appreciate that the education of Romanies is worth assistance because all the city dwellers may benefit from it.
A positive development was found in the gypsy kids attending low-threshold clubs in the city of Most.
Unfortunately, there are just three facilities of this kind and, therefore, overcrowded. The Focus Group members
should like to see the capacity of the clubs increased. Any progress in this area, however, is hindered by modest
salaries (approximating the minimal income) and low social prestige of the club staff.
A crucial factor causing social distress is the unemployment rate of Romanies. Typical of the situation is the long
time for which Romanies remain registered as unemployed. In fact 75% of the Roma population of the city are
kept on files as long-time unemployed.
Another matter of consideration are bars, casinos, pawnshops and gambling clubs, all typical for excluded
localities. The question arises as to whether it is a good idea to permit a gambling club where the greater part of
inhabitants are on the dole and a substantial part of their income is swallowed by one-armed bandits.
Just like in other CR places, in the Most region the debtors are advised by social workers on how settle their debts.
Such services are typically included in field programs and/or provided under the umbrella of professional social
counseling. The author believes that prevention is of paramount importance. As follows from a research undertaken
by the Social Inclusion Agency, the Most region has 1 debt advisor per approx. 1000 persons currently having
their property confiscated under a writ of execution. As obvious, the situation is alarming and prevention emerges
as highly desirable.
Indebtedness is wedded to usury. The Focus Group reported that lending and borrowing money at a high rate is a
widespread practice, often even perceived as an act of solidarity.
On January 2018 the city registered 673 video-lottery machines permitted by the Ministry of Finance, i.e. 1
machine per 100 city dwellers. The municipality still does not operate a specialized social service that would
provide consultations to addicted gamblers (CR Government Report, 2017).
2.2 Practical recommendations
The House of Ethnic Minorities, the Municipal Museum and schools teaching the basics of social sciences should
encourage Romanies to draw their family trees and, in so doing, to become better aware of their family history and
identity.
The 60+ generation was found to adopt less conciliatory attitudes towards their Roma neighbors than what was
observed in the 25- persons. That is why the elderly should be offered social occasions during which they could
come into friendly contact with the Roma minority, e.g. cultural events held directly in the retirement homes,
nursing homes, day care centers, etc. In addition, Romanies themselves could be involved in volunteering and
providing social services to senior citizens.
Another practical hint might rest in increasing the numbers of volunteers from among the seniors proper and from
the students of secondary schools based in the city. The volunteers could run regular remedial courses offered to
Roma kids. Voluntary attendance at such courses would bring the people closer together and foster mutual
tolerance.
The low-threshold clubs, being frequented particularly by Roma youth seeking a quality use of their leisure, should
be made more abundant. Such effort would require sufficient staffing by specialized social workers who are now
in short supply... Their deficiency could be alleviated by students having already taken their relevant baccalaureate
degree and still studying for the master´s degree.
Also the numbers of caring workers, intercultural workers, community staff and drug prevention specialists should
be increased.
Intolerance and belligerent attitudes that the majority takes toward the poor and/or the unemployed are often
inspired by behavior typical of the people, i.e. frequenting gambling rooms and losing welfare benefits to lottery
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
753
machines. The gamblers should be proactively identified, provided intensive (also psychological) assistance,
offered field counsel in financial literacy and helped to find the best way out. The city fathers should reduce the
number of gambling operations and lottery machines.
As regards job opportunities in Most, some new ones could also be expected of tourism. The abandoned coal pits
and devastated areas are currently being reclaimed and the entire Most region landscape is treated to a
comprehensive remake. The effort is supposed to create what is known as the "lake landscape" - it will emerge
after the excavated pits are filled with water. The region could then be attractive enough to compete with German
Lusatia where such reconstruction has already been completed and the place turned into a leisure complex. This
project can also be expected to generate well paid jobs and other opportunities to supplement one´s income, but
firstly and most importantly it would cut the unemployment figure, now at 5.1%.
Conclusion
The paper outlines both history and the present situation in the city of Most. The research was planned to explore
relations between the local Roma community and the majority population. The research results, first discussed
between the author and the Focus Group, yielded some practical recommendations. The paper mentions also the
social causes of intolerance and disapproving attitudes.
Coexistence with Roma community in the city of Most appears to be a social problem of long record. The research
showed that a large section of the majority population maintains a negative attitude to Romanies. The relations
between the two groups of inhabitants could be described as troubled. To ease the situation, the individual people
will have to change their views and attitudes - on both sides. A major stumbling block on the road to improving
the coexistence seems to be insufficient appreciation of cultural differences. It is a difficulty of long standing
whose solving has long been overdue - it was neglected totally or treated just marginally by an inadequate group
of community, prevention and intercultural workers.
With the above-mentioned observations in mind, we should endeavor to find out why the Roma minority is a
perennial problem of the city and what can be improved on the majority side. If we make a sincere attempt at
appreciating the cultural differences and try to see Romanies otherwise than just troublesome, it certainly shall not
rid us of the problem, but it may facilitate the quest of effective intercultural dialogue.
Literature
[1] ANALÝZA VYLOUČENÝCH LOKALIT. [online]. Analýza sociálně vyloučených lokalit. [2019-04-03].
Dostupná na http://www.esfcr.cz/07-13/oplzz/analyza-socialne-vyloucenych-lokalit-v-cr-1.
[2] ČESKÝ STATICKÝ ÚŘAD, 2019. [online]. Statistický bulletin – Ústecký kraj. [2019-04-04]. Dostupné na
https://www.czso.cz/csu/czso/domov.
[3] DAVIDOVÁ, E. (2004). Romano drom. Cesty Romů 1945-1990. Olomouc. ISBN 80-244-0524-5.
[4] FRASER, A., (2002). Cikáni. Praha: Nakladatelství Lidových novin. ISBN 80-7106-212-X.
[5] GAJDOŠ, P.; PAŠIAK, J. (2006). Regionálny rozvoj Slovenska z pohľadu priestorovej sociológie. Bratislava:
SAV. ISBN 80-85544-46-6
[6] HÜBSCHMANNOVÁ, M, (1975). Cikáni ve starém Mostě, výsledky sociologického průzkumu. Okresní
národní výbor v Mostě.
[7] Krajinou příběhů, 2019. [online]. [2019-04-03]. Dostupná na: http://www.krajinoupribehu.cz/col/92/1945
[8] MANN, A., (2001). Romský dějepis. Praha: Fortuna. ISBN 80-7168-762-6
[9] MOLLE, W., (2007). European Cohesion Policy. London: Routledge. ISBN: 0-203-94527-1
[10]NIJKAMP, P., (2007). Regional Development as Self-Organised Converging Growth. Amsterdam: Vrije
Universiteit, mimeo. ISBN 978 1 84720 506 3.
[11]PAVELČÍKOVÁ, N., (2004). Romové v českých zemích v letech 1945-1989. Praha: Úřad dokumentace a
vyšetřování zločinů komunismu. ISBN 80-86621-07-3
[12]WISHLADE, F.; YOUILL, D. (1997). Measuring Disparities for Area Designation Purposes: Issues for the
European Union. In Regional and Industrial Policy Research Paper, č. 24. Glasgow: University of Strathclyde
[13]VLÁDA ČR, (2017). Zpráva o stavu romské menšiny v České republice za rok 2017. [online]. [2019-04-03].
Dostupné na: https://www.vlada.cz/cz/ppov/zalezitosti-romske-komunity/dokumenty/zprava-o-stavuromske-mensiny-za-
rok-2017-146576/.
The theme and research of this paper „Relations with Roma community in the city of Most“ was realized from
the project: NAKI II DG18P02OVV064 Právní, historické a společenskovědní aspekty nových a tradičních
menšin v České republice.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
754
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-9268-2019-95
EKONOMICKÁ HODNOTA DOBROVOLNICTVÍ V
NEZISKOVÉ ORGANIZACI NA REGIONÁLNÍ ÚROVNI
The economic value of volunteering in nonprofit organization at the
regional level
NIKOLA ŠMÍDOVÁ
Katedra veřejné ekonomie
Ekonomicko-správní fakulta
Masarykova univerzita
Department of Public Economics
Faculty of Economics and Administration
Masaryk University
 Lipová 41a, 602 00 Brno, Czech Republic
E-mail: 443885@mail.muni.cz
Anotace
Tento článek se zabývá ekonomickou hodnotou dobrovolnictví v neziskové organizaci Junák –český skaut,
středisko Moravská Třebová, z. s. Cílem je kritické zhodnocení aplikačních možností metod pro ocenění
dobrovolnické práce ve vybrané neziskové organizaci a následná aplikace zvolených metod na získaná data.
Teoretická část práce se zabývá zanalyzováním a popisem dostupných metod pro měření dobrovolnické práce.
K provedení praktické části byla data za organizaci získána pomocí dotazníkového šetření. Získána data po
aplikaci na vybrané metody jsou kriticky zhodnoceny pro možnost ocenění dobrovolnické činnosti v konkrétní
organizaci a vybrána metoda nejpřesnější pro určení konkrétní hodnoty. Jako nejpřesnější metodou byl na základě
předchozí analýzy zvolen výpočet pomocí mzdy specialisty. Výsledná průměrná hodnota jedné odpracované hodiny
dobrovolníkem v organizaci byla stanovena na 161,11 Kč/hod a za celou organizaci hodnota dobrovolnické práce
ročně přesáhla 3 mil. korun. Toto ocenění může pomoci organizaci při poukázání na celkovou skutečnou hodnotu
činnosti dobrovolníků například při žádání o finanční podporu, dotace na činnost nebo k rozšíření celkového
podvědomí o hodnotě vykonávané činnosti skautskými dobrovolníky.
Klíčová slova
dobrovolnictví, ekonomická hodnota, metody, nezisková organizace, skauting
Annotation
This article is dealing with the economic value of volunteering in a non profit organization Junak - Czech Scout,
centre Moravska Trebova. The aim is a critical evaluation of application options methods to value voluntary work
in a selected non profit organisation and a subsequent application of chosen method with obtained data. The
theory part of work is dealing with analysing and describing available methods to value voluntary work. The data
used for the practical part were obtained by the way of a questionnaire. Once the selected method is applied the
obtained data are critically evaluated in order to value the volunteering in particular organization and the most
accurate method is chosen to provide value. The most accurate method chosen by experts was by calculating
salary based on previous analysis. The resulting average value of one hour volunteering for organization was
established 161.11 CZK/hour and the overall organization value of all volunteering exceeded 3 million CZK. This
valuation can help the organization to point out the overall real value of volunteering for example when applying
for financial support, grants or to broaden overall awareness about the value of the activity provided by the Scout
volunteers.
Key words
volunteering, economic value, methods, non-profit organisation, scouting
JEL classification: L31, D46
1. Úvod
Pojem dobrovolnictví je obecně ve společnosti již pevně zakotven. Může se jednat o činnosti od jednorázové
pomoci někomu blízkému po pravidelně vykonávanou činnost v některé z nevládních neziskových organizacích
(NNO). Na dobrovolnictví můžeme nahlížet různě. Můžeme ho považovat za volnočasovou aktivitu, projev
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
755
solidarity či z ekonomického hlediska jako činnost konanou mimo hlavní zaměstnání bez nároku na odměnu.
Dobrovolnictví je provozováno jako projev dobré vůle, jehož motivací jsou většinou osobní, kulturní, náboženské
či jiné důvody.
Odhadovaný počet osob vykonávajících dobrovolnou práci v EU se pohybuje v rozmezí 92 až 150 miliony
(Trantina, 2015). V ČR působí dobrovolníci již téměř v každém oblasti a dle odhadů se dobrovolnické činnosti
věnuje téměř 2 mil. osob, což činí 29 % populace nad 14 let, a to řadí ČR na osmé místo mezi členskými státy EU
(Vláda České republiky, 2015, s. 15). Dobrovolníci se činnosti nejčastěji věnují skrz různé neziskové organizace
a tvoří tak převážnou většinu pracovní síly neziskového sektoru. Odhady zmiňují, že zhruba 78 % všech lidských
zdrojů, které v rámci NNO pracují, je z řad dobrovolníků (Prouzová, 2015, s. 15).
Dobrovolnictví sebou nese celou řadu efektů, jak na samotné dobrovolníky, tak pro organizace, kde dobrovolníci
působí i na společnost, ve které je dobrovolnictví vykonáváno. Neziskové organizace a dobrovolníci v nich
působící například mnohem častěji spolupracují s veřejným sektorem než například sektor soukromý (Beckerová,
Bobková, 2018). I přesto, že je veškerá činnost vykonávána v dobrovolníkově volném čase a bez přímého
peněžitého nároku, jedná se o určitý druh práce, která produkuje počitatelné i nepočitatelné přínosy (Salamon,
Sokolowski a Haddock, 2011, s. 221).
Hodnota dobrovolnictví je stále v mnoha zemích přehlížena, nesystematicky zaznamenávána a neměřena.
V posledních letech je ale patrná mnohem větší snaha o kvalifikaci dobrovolnictví než dříve. Dá se předpokládat,
že díky obtížné a nejednotné měřitelnosti na světě existuje mnohem větší podíl dobrovolnictví, než udávají
oficiální statistiky nebo je obecně odhadováno. Tato skutečnost nepřispívá k podpoře, řízení ani efektivnímu
využití dobrovolnické práce. Nepřesné či chybějící odhady velikosti dobrovolnické činnosti jsou proto hlavním
důvodem, proč se vůbec touto problematikou zabývat. Salamon, Sokolowski a Haddock, (2011, s. 236) zmiňují,
že dobrovolnictví se věnuje téměř miliarda lidí a ročně odvedou práci za 1 348 miliard USD.
Tento článek se konkrétně zabývá měřením ekonomické hodnoty dobrovolnictví v neziskové organizace
Junák – český skaut, středisko Moravská Třebová, z. s.
Skauting je dnes již celosvětově známé, rozšířené a uznávané hnutí. Cílem organizace je výchova dětí a mladých
lidí. Ke skautingu se na světě hlásí přes 50 milionů skautů a skautek, což jej řadí mezi největší světové hnutí. V ČR
Junák sdružuje téměř 60 000 lidí, které podporuje zhruba 23 000 dobrovolníků. Jedná se tak o největší
volnočasovou (výchovnou) organizaci v ČR (Junák – český skaut, 2016).
2. Přístupy k měření ekonomické hodnoty dobrovolnictví
Cílem první teoretické částí článku je poskytnout základní přehled a popis vztahů mezi hlavními doposud známými
přístupy k měření hodnoty dobrovolnické práce. Přístupy k této problematice prošly a stále prochází značným
vývojem a v průběhu let byla zkoumána a popsána celá řada metod ve kterých není snadné se zorientovat.
Jednotlivé způsoby měření se mnohdy od sebe výrazně liší, jak ve způsobu měření či přímo ohodnocení
dobrovolnictví. Není snadné určit, která metoda je ta nejlepší nebo nejpřesnější. Velice záleží na konkrétním
případu dobrovolnictví, jenž chceme ohodnotit a subjektivním posouzením hodnotitele, která metoda bude
nejpřesněji reflektovat skutečnost.
Přístupy k měření dobrovolnické práce lze dělit dle několika kritérií. Většina přístupů a odhadů je takzvaně
bodových. Podstatou bodových odhadů je jejich vyjádření hodnoty objemu peněžních prostředků jedním
přirozeným číslem. Ve světě sledujeme rostoucí zájem subjektů o hodnotu dobrovolnictví vyjádřenou právě
v peněžních jednotkách. Toto ohodnocení je velice vhodné a používané například statistickými úřady, satelitními
účty neziskových organizací nebo samotné organizací při žádosti o grant nebo dotaci. Výhoda bodových odhadů
je jejich reflexe přesné informace o ekonomické hodnotě. Dle Dostála a Vyskočila (2014) u přesných odhadů
nevýhodou naopak může být neschopnost objektivně vymezit případné odchylky, které mohou výsledky
zkreslovat. Další nevýhoda spočívá v otestování jednoho konkrétního vzorku více metodami, kdy dojdeme téměř
v každé z metod k odlišným výsledným hodnotám.
Jako jedni z prvních se pokusili zpřehlednit právě velké množství existujících bodových odhadů Salamon,
Sokolowski a Haddock (2011, s. 221). Vypracovali přehled základního možného postupu při měření dobrovolnické
hodnoty. Ve svém výzkumu zmiňují hlavní tři strategie oceňování dobrovolnické práce:
 Náklady náhrady (angl. replacement cost) – zaměřující se na hodnotu práce, kterou dobrovolník vykoná.
 Náklady obětované příležitosti (angl. opportunity cost) – zaměřující se na ušlý pracovní příjem dobrovolníka.
 Společenské přínosy (angl. societal benefits) – zaměřující se na společenské přínosy dobrovolnická práce.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
756
Dle Salamona, Sokolowskiho a Haddock (2011), jednotlivé přístupy k měření také dále dělit na ty zabývající se
vstupy vkládané dobrovolníkem jeho činností nebo jeho výstupy přijímané okolím. Posledním možným dělením
je na metody oceňující dobrovolnickou práci nalezením co nejbližšího substitutu na běžném trhu (například
v podobě nákladů na relevantního placeného pracovníka) nebo dobrovolnictví ocenit deklarovanou cenou (tedy
subjektivně vyjádřenou například manažery firmy či samotnými dobrovolníky). Jejich základní rozdělení je
zobrazeno v Tabulce č. 1.
Tab. 1: Přístupy k měření ekonomické hodnoty dobrovolnictví
Strategie hodnocení
Zaměření
měření
Metoda ocenění
Zjištěná tržní cena Deklarovaná cena
Náklady náhrady Vstupy
Náhrada mzdy v podobě
placeného pracovníka
Odhad vedoucího
dobrovolníků
Náklady obětované
příležitosti
Vstupy Ušlá mzda dobrovolníka Odhad dobrovolníka
Společenské přínosy Výstupy
Náklady na tržní zajištění
přínosů z dobrovolnictví
Odhad příjemce
dobrovolnické práce
Zdroj: Salamon, Sokolowski a Haddock, September 2011, s. 226
K celkovému zpřehlednění metod je v tomto článku sestaveno vlastní schéma rozdělení metod dle jejich strategií.
Toto schéma kombinuje popsané nejčastěji používané metody k ohodnocení dobrovolnictví a zahrnuje především
dělení podle Salamona, Sokolowskiho a Haddock (2011) a Dostála (2014).
Obr. 1: Schéma přístupů k měření ekonomické hodnoty dobrovolnictví
Zdroj: Vlastní zpracování, 2018
Nejčastější využívaným v praxi je přístup nákladů náhrady metodou ocenění zjištěné tržní ceny. Výpočet pomocí
některé z metod spadajících do nákladů náhrady doporučuje jak Mezinárodní organizace práce, Evropský
hospodářský a sociální výbor, tak i Salamon, Sokolowski a Haddock (2011). Přístup zahrnuje i předpoklad, že
pokud by dobrovolnická činnost byla nežádoucí, nebyla by využívána.
Strategie měření náklady náhrady se zaměřuje na hodnotu vstupů. Jedná se o zjištění náhradní tržní ceny v rozsahu
odvedené dobrovolnické práce za pomocí nalezení co nejbližšího substitutu na běžných trzích. Jde tedy o princip,
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
757
kdy nahradíme dobrovolníka vykonávajícího svou činnost zdarma pracovníkem placeným. Výhodou tohoto
přístupu je potřeba pouze dvou typů informací k určení celkové hodnoty. První z nich je celkový počet
odpracovaných hodin dobrovolníky a druhý je hodnota vybrané náhradní mzdy.
Tento způsob ocenění s sebou nese několik možností volby metody v závislosti na typu dobrovolnické činnosti.
Náhradní hodnotu můžeme určit buď jedinou náhradní mzdou, nebo i jednotlivé dobrovolnické činnosti rozdělit
do více kategorií a ocenit je jednotlivě. Nejpoužívanější varianty nákladů náhrady při ocenění hodnoty tržní ceny
jsou: minimální mzda, zaručená mzda, průměrná mzda, mediánová mzda, mzda specialisty, metoda Tošnera
a Sozanské, metoda Ministerstva práce a sociálních věcí – MPSV či metoda „Independent Sector“.
Dobrovolnictví, které je vykonáváno bez nároků na odměnu, navíc ve volném čase samotných dobrovolníků, se
v ekonomické teorii může také jevit jako iracionální chování jednotlivců. V minulosti celé řada ekonomů nahlížela
na volný čas jako tu nejlepší alternativu dobrovolnictví. Neboť volný čas není přímo nijak finančně ohodnocen,
byla i hodnota dobrovolnické práce stanovena jako nulová. Myšlenka nulových nákladů je ale v současné ekonomii
již překonána.
Trochu jiný pohled na určování dobrovolnické hodnoty zmiňuje Dostál (2014). Ten ve své práci poukazuje na
fakt, že všechny doposud používané postupy měření se zaměřují na vyjádření vždy jen jedním konkrétním číslem.
Dostál tedy zavádí pojem – intervalové odhady. Tato metoda je založena na určení intervalu, ve kterém se hodnota
dobrovolnické práce s největší pravděpodobností pohybuje.
Intervalové odhady porovnávají jednotlivé metody nákladů náhrady. Za pomocí stanovení dvou extrémních
hodnot – horního a dolního intervalu se určuje rozmezí, v němž se pravděpodobně skutečná hodnota dobrovolnické
činnosti nachází (Dostál, 2014, s. 59).
3. Praktická část výzkumu
K provedení praktické části byla data získána pomocí dotazníkového šetření. Celkem byly sestaveny dva
dotazníky. První dotazník byl poskytnut samotným dobrovolníkům. Ti odpovídali na 15 předem stanovených
otázek týkajících se jejich činnosti vykonávané ve středisku. Druhý dotazník byl předán rodičům samotných členů
střediska mladších 15 let coby příjemcům dobrovolnické činnosti. Z databází o počtu členů bylo také zjištěno, že
v organizaci působí celkem 44 aktivních dobrovolníků, kteří se dobrovolnické činnosti ve středisku věnují více
než jednu hodinu měsíčně.
Metoda, jež k ohodnocení dobrovolnictví nebyla v tomto případě vyhodnocena jako vhodná je metoda
společenských přínosů zaměřená na výstupy z dobrovolnické práce, tedy zjištěná náhradní tržní cena. To z důvodů,
že nelze jednoznačně určit, jaké jsou přesné výstupy z dobrovolnické činnosti pro konkrétní dobrovolníky.
Respektive výsledky by byly velice hrubé odhady a komplikované na získání dat.
Pro ohodnocení ekonomické hodnoty dobrovolnictví ve vybraném skautském středisku tak byly, na základě
teoretické části, zvoleny následující metody. U jednotlivých metod je také stručný popis principu výpočtu
konkrétní hodnoty:
 Minimální mzda – stanovena nejnižší zákonem garantovanou mzdou v pracovněprávním vztahu.
 Zaručená mzda – jednotlivé práce rozděleny do 8 základních skupin dle složitosti, odpovědnosti
a namáhavosti vykonávané práce, kde každá skupina má vlastní minimální mzdu.
 Průměrná mzda – ohodnocení dle průměrné mzdy zveřejňované ČSÚ pro celou ČR nebo pro jednotlivé kraje.
 Mediánová mzda – ohodnocení mzdou mediánovou pro ČR či pro jednotlivé kraje.
 Mzda specialisty – ohodnocení pomocí mediánové mzdy u nejpodobnějšího zaměstnání ke konkrétní
vykonávané činnosti pomocí oficiální kvalifikace zaměstnání CZ-ISCO.
 Metoda Tošnera a Sozanské – ohodnocení minimální mzdou násobenou 1,5násobkem (Tošner a Sozanská,
2002).
 Metoda MPSV – dobrovolnická práce zařazena do 6 platové třídy a 6. platového stupně podle Stupnice
platových tarifů podle platových tříd a platových stupňů, kterou si stanovuje MPSV.
 Metoda Nováka – přepočet pomocí vzorce sestaveného Novákem na VŠE (2008).
 Independent Sector – ohodnocení průměrnou mzdou navýšenou o 12 % (povinné odvody v USA), možná
modifikace na prostředí v ČR navýšení o 1,34 %.
 Deklarovaný přístup společenských přínosů – ohodnocení výstupů příjemci.
 Zjištěná tržní cena metoda ušlé mzdy – nalezení průměrné výše mzdy pro každou činnost zvlášť.
 Deklarovaný přístup nákladů obětovaných příležitostí – ohodnocení samotnými dobrovolníky.
 Deklarovaný přístup nákladů náhrady – tržní odhad vstupů, společenské přínosy.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
758
 Intervalové odhady – sestavení dolní hranice (výše zaručené mzdy) a horní hranice (mzda specialisty
navýšená o povinné odvody) intervalu.
Na všechny zmíněné metody byla použita získaná data z dotazníkového šetření a dopočítána konkrétní hodnota
dobrovolnické práce ve skautském středisku. Všechny vypočtené hodnoty v jednotlivých metodách byly kvůli
snazší intepretaci přepočítány na zvolenou základní jednotku, kterou bylo určeno vyčíslení v korunách na jednoho
dobrovolníka za hodinu (Kč/hod.)
4. Výsledné hodnoty jednotlivých metod
Hodnotu není snadné z mnoha popsaných důvodů určit jedním konkrétním číslem. Pro potřeby jasné interpretace
hodnoty a možného využití výsledků této práce v praxi bylo ovšem nutné tuto hodnotu vyjádřit jedním konkrétním
bodovým odhadem. Ostatní nepoužité metody i přesto poskytují podstatné informace o ekonomické hodnotě
dobrovolnické práce ve skautském středisku MT.
Tabulka č. 2 zachycuje výsledné hodnoty ze všech metod, které byly v práci použity. U každé metody je pro
přehlednost zmíněna pouze průměrná hodnota jedné odpracované hodiny ve skautském středisku a její následný
přepočet na celkovou roční hodnotu dobrovolnické práce v organizaci (dle přepočtu ze získaných dat
z dotazníkového šetření o celkovém počtu odpracovaných hodin jednotlivými dobrovolníky).
Tab 2: Výsledné hodnoty jednotlivých metod
Pořadí
Metody
navýšené
o odvody
Průměrná
hodnota
jednoho
dobrovolníka
(Kč/hod.)
Roční hodnota
dobrovolnictví
v organizaci
Pořadí
Metody
navýšené o
odvody
Průměrná
hodnota
jednoho
dobrovolníka
(Kč/hod.)
Roční hodnota
dobrovolnictví
v organizaci
1. 𝑤𝑤min 66,00 1 335 402,55 9. 𝑤𝑤𝑚𝑚𝑚𝑚𝑚𝑚 𝑘𝑘𝑘𝑘𝑘𝑘𝑘𝑘 161,61 3 269 915,24
2. 𝑤𝑤𝑀𝑀𝑀𝑀𝑀𝑀𝑀𝑀 68,94 1 394 857,91 10. 𝑤𝑤 𝑚𝑚𝑚𝑚𝑚𝑚𝑚𝑚 162,10 3 279 829,60
3. 𝑤𝑤𝑧𝑧𝑧𝑧𝑧𝑧 87,40 1 768 454,72 11. 𝑤𝑤𝑘𝑘𝑘𝑘𝑘𝑘𝑘𝑘 166,74 3 373 712,44
4. 𝑤𝑤𝑇𝑇𝑇𝑇š 99,00 2 003 103,83 12. 𝑤𝑤𝑚𝑚𝑚𝑚𝑚𝑚 č𝑟𝑟 174,66 3 533 884,11
5. 𝑤𝑤𝑜𝑜𝑜𝑜ℎ𝑎𝑎𝑎𝑎 107,19 2 168 815,14 13. 𝑤𝑤č𝑟𝑟 185,99 3 763 187,52
6. 𝑤𝑤𝑑𝑑𝑑𝑑𝑑𝑑 116,80 2 363 257,85 14. 𝑤𝑤𝑖𝑖 𝑖𝑖𝑖𝑖 186,75 3 778 490,69
7 𝑤𝑤𝑁𝑁𝑁𝑁𝑁𝑁. 128,44 2 598 731,45 15. 𝑤𝑤spec * 1,34 215,89 4 368 182,67
8. 𝑤𝑤𝑠𝑠𝑠𝑠𝑠𝑠𝑠𝑠 161,11 3 259 798,56 16. 𝑤𝑤𝑘𝑘𝑘𝑘𝑘𝑘𝑘𝑘 * 1,34 223,43 4 520 742,30
Zdroj: Vlastní zpracování na základě předchozích výpočtů, 2018
Získané výsledné hodnoty různých metod potvrzují skutečnost zmíněnou Dostálem (2014), že každá
z aplikovaných metod poskytla odlišnou hodnotu dobrovolnické práce. Některé metody jsou si ve výsledcích
velice podobné a výsledné rozdíly mohou být brány jako zanedbatelné. Některé ze získaných hodnot na obou
koncích potencionálního intervalu jsou ovšem téměř čtyřnásobně od sebe odlišné.
Pro vyloučení a zpřehlednění získaných hodnot byla použita metoda intervalových odhadů. Tímto způsobem byly
vyloučeny metody, u kterých výsledná hodnota vyšla v extrémních hodnotách. Sestaven byl nejprve interval,
v němž by se ve skutečnosti hodnota měla pohybovat. Výsledek sice neposkytuje potřebnou konkrétní jednu
hodnotu, pro vyloučení extrémních výsledků, je ale tento postup nejvhodnější. Ilustraci tohoto intervalu se
zahrnutím zbylých metod zobrazuje Graf č. 1.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
759
Graf 1: Intervalové rozložení hodnoty dobrovolnictví ve skautském středisku
Zdroj: Vlastní zpracování, 2018
Z grafu je patrné, že hledanými odlehlými hodnotami, které jsou následně vyloučeny jako nerozhodující, jsou
minimální mzda, metoda MPSV a průměrná mzda v kraji navýšená o odvody.
Horní hranice stanoveného intervalu se ovšem v porovnání s ostatními hodnotami jeví taktéž jako odlehlá. Metoda
mzdy specialisty navýšená o povinné odvody vykazuje poměrně vysokou hodnotu na rozdíl od metod, které nejsou
o tyto odvody navýšeny. Tento článek se navíc zabývá ohodnocením samotné odvedené činnosti nikoliv hodnotou
dodatečných nákladů, které jsou nad rámec pravidelné mzdy a bylo by zapotřebí, je vynaložit ze strany
zaměstnavatele. Ze stejného důvodu byla vyloučena i metoda Independent Sector, která pro určení celkové
hodnoty činnosti vykonávané v ČR nejspíše nebude metodou nejobjektivnější, jelikož je stanovena na Americké
prostředí.
5. Zhodnocení metod a stanovení konkrétní hodnoty
Poslední část tohoto článku se zabývá stručným zhodnocením výsledků jednotlivých metod a určením konkrétní
hodnoty dobrovolnické práce ve skautském středisku, Moravská Třebová.
Minimální mzda
Poskytuje informaci o zcela nejnižší hodnotě dobrovolnické práce, kterou by se v dané ekonomice dala bez rozdílů
vykonaná činnost ve středisku ohodnotit. Jedná se o metodu velice jednoduchou, kde není zapotřebí složitých
analýzy. I přes nejspíše podhodnocený odhad celková roční hodnota práce ve středisku vyšla na 1 335 402,55 Kč.
Metoda MPSV
Dle intervalových odhadů se jedná o odlehlou hodnotu. Příčinou je absence benefitů a příplatků, které ve veřejném
sektoru tvoří podstatnou část platů.
87.40
66.00
68.94
99.00
107.19
116.80
128.44
161.11
161.61
162.10
166.74
174.66
185.99
186.75
223.43
60.00
70.00
80.00
90.00
100.00
110.00
120.00
130.00
140.00
150.00
160.00
170.00
180.00
190.00
200.00
210.00
220.00
230.00
W min
W MPSV
W Toš
W odhad
W dob
W Nov.
W spec
W med kraj
W mzda
W kraj
W med ČR
W ČR
Independent Sector
W kraj*1,34
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
760
Independent Sector
Vyloučeny kvůli výše popsanému problému byly také všechny metody navýšené o povinné odvody. Hodnota ale
poskytuje zajímavou informaci o tom, jaké celkové průměrné náklady na mzdy by v případě stejné vykonávané
činnosti v pracovněprávním vztahu bylo zapotřebí na zajištění této činnosti.
Zaručená mzda
I tato hodnota se v porovnání s ostatními jeví jako velice odlehlá. Celkově zaručuje přesnější odhad než mzda
minimální, ale stále se jedná o odhad velice podhodnocený.
Metoda Tošnera a Sozanské
Podobného výsledku, jako u zaručení mzdy, bylo dosaženo i v případě metody Tošnera a Sozanské. I tato metoda
byla tedy vyhodnocena jako nepřesná.
Náklady náhrady, náklady obětované příležitostí – deklarovaná tržní cena
Jelikož se jedná o pouhé subjektivní odhady samotných dobrovolníků, kteří mnohdy nemají úplné
informace, například o hodnotě práce na trhu, dá se předpokládat jisté zkreslení ve výsledné hodnotě. I tak ale tato
hodnota může mít velkou informační hodnotu pro samotnou organizaci. Například překvapivým výsledkem je, že
odhad tržní hodnoty dobrovolníky byl o něco menší, než nakolik si vlastní odvedené činnosti cení. Pro potřeby co
nejpřesnějšího odhadu ale není tato metoda vhodná.
Společenské přínosy – deklarovaná tržní cena
Metoda ohodnocení dobrovolnické práce samotnými příjemci poskytuje hodnotu pro tuto práci ne zcela
srovnatelnou s ostatními přístupy. Hodnota ale poskytuje velice hodnotnou informaci pro samotnou organizaci
i dobrovolníky.
Metoda Nováka
Jedná se o metodu velice obecně vypočítanou na základě úplných nákladů práce. Dá se očekávat, že přesnější
odhad nám mohou poskytnout metody s podrobnější analýzou samotných činností.
Mediánová mzda, Průměrná mzda, Průměrná mzda Pardubický kraj
Všechny tyto zmíněné mzdy se řadí mezi mzdy obecné, tedy ohodnocují veškerou činnost pouze jedním číslem.
Obecné mzdy mohou způsobovat jisté zkreslení, ale dá se předpokládat, že se budou blíží skutečnosti.
Mediánová mzda Pardubický kraj
Metoda se sice řadí mezi mzdy obecné, nevykazuje ovšem tak velké zkreslení. S vypočítanou hodnotou
161,61 Kč/hod. se řadí k metodám které určujícím hodnotu nejpřesněji. To znamená, že zahrnutí faktoru v podobě
místa vykonávané činnosti tedy nejspíše hraje velkou roli a může poměrně přesně nahradit i složitější a podrobnější
metody, které dosáhnou velice podobných výsledků.
Metoda specialisty, Náklady obětované příležitostí – zjištěná tržní cena
Tyto odhady se dají očekávat jako velice přesné. Jejich nevýhoda spočívá v náročnosti sběru dat a možném
zkreslení při výběru nevhodného vzorku dobrovolníků.
Metoda mzdy specialisty, kdy jednotlivé činnosti jsou ohodnoceny přesnými hodnotami jejich nejbližších zástupců
na trhu, je metodou velice objektivní. Jedná se o reálné ocenění jednotlivých činností, kde jsou zahrnuty všechny
známé skutečnosti o vykonávaných činnostech ve skautském středisku. Tato metoda, dle vlastního odborného
odhadu, byla určena pro tuto práci jako nejpřesnější možný odhad, který není ovlivněn žádným zkreslením při
samotném výpočtu. Tuto metodu navíc doporučují také jako nepřesnější odhad manuál ILO, Dostál (2014)
a Salamon, Sokolowski a Haddock (2011).
Hodnota určená ušlou mzdou dobrovolníka se též řadí k poměrně přesným odhadům. Výsledná hodnota, je v tomto
konkrétním případě, ovšem velice ovlivněna velkým počtem dobrovolníků z řad studentů, jejichž ušlá mzda byla
stanovena na úrovni mediánu v Pardubickém kraji.
Výsledná stanovení hodnota dobrovolnické práce ve skautském středisku Moravská Třebová je shrnuta
v následující tabulce č. 3.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
761
Tab. 3: Výsledná hodnota dobrovolnictví ve skautském středisku MT (v Kč)
Celková určená
hodnota
dobrovolnické práce
Průměrná hodnota na jednoho dobrovolníka Roční hodnota pro
organizaciKč/hod. Měsíčně Ročně
161,11 5 203,26 74 086,33 3 259 798,56
Zdroj: Vlastní zpracování na základě předchozích výpočtů, 2018
6. Závěr
Z teoretické části práce vyplívá, že zabývat se hodnotou dobrovolnické činnosti má z mnoha důvodů svůj smysl a
své využití v současné ekonomice. Hodnota dobrovolnictví rozhodně není zanedbatelná a její znalost má velkou
informační hodnotu jak pro samotné dobrovolníky, tak celou ekonomiku. Výsledky jednotlivých metod se ovšem
mohou i výrazně lišit. Každá z metod ovšem poskytuje užitečnou informaci o hodnotě dobrovolnické činnosti.
Pro určení potřebné konečné hodnoty byla ze všech metod, po podrobné analýze, jako nejpřesnější zvolena mzda
specialisty doporučovaná například i mezinárodní manuál ILO (2011). Z výpočtů vyplynulo, že průměrná
ekonomická hodnota jedné odvedené hodiny dobrovolníkem ve skautském středisku MT je 161,11 Kč/hod.
Celková hodnota dobrovolnické činnosti ve středisku, kde působí 44 dobrovolníků, byla poté vyčíslena na
3 259 798,56 Kč ročně. Pokud by ovšem tuto hodnotu měla hradit sama organizace, nejspíše by nebyla vůbec
schopná udržet stávající stav vykonávané činnosti. Velice podobného výsledku bylo ovšem dosaženo například
i metodou zaměřující se na ušlou mzdu dobrovolníků nebo metodou mediánové mzdy pro Pardubický kraj, jež je
mnohem méně náročná na výpočet než mzda specialisty.
I při snaze co největšího přiblížení reálné situaci ve skautském středisku se dají ve stanovené hodnotě očekávat
jisté odchylky od skutečné hodnoty, jedná se stále o pouhý odhad. Ani v takto malém a přesném vzorku
dobrovolníků není nikdy možné 100 % zahrnout všechny aspekty, které hodnotu mohou ovlivnit. Tato skutečnost
potvrzuje, že dobrovolnictví opravdu není lehké přesně měřit.
O vyčíslení ekonomické hodnoty dobrovolnictví byl zaznamenán velký zájem i u samotných dobrovolníků
působících ve skautském středisku. Praktické využití této hodnoty může například napomoci organizaci při
získávání podpory od města, kraje či z ústředí Junáka. Znalost hodnoty této činnosti může napomoci i státním
orgánům ve stanovování vhodné výše dotace na podporu dobrovolnické činnosti. Dobrovolníkům naopak znalost
hodnoty dobrovolnictví může pomoci při rozhodování, jak využít svůj volný čas.
Literatura
[1] BECKERTOVÁ, E., BOBKOVÁ, M., (2018). Příležitosti a bariéry spolupráce aktérů cestovního ruchu v
mikroregionu Olomoucko. In XXI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Sborník příspěvků.
pp. 514- 521. Brno: Masarykova univerzita. ISBN 978–80–210–8970–9. DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-
8970-2018-67.
[2] DOSTÁL, J., VYSKOČIL M. (2014). Intervals: addressing misleading methods of measuring the economic
value of volunteering. In Papers presented at Voluntary Sector and Volunteering Research Conference – New
Researcher’s Session 2014.
[3] DOSTÁL, J., (2014). Ekonomická hodnota dobrovolnictví (při mimořádných událostech). [Disertační práce].
Brno: Masarykova univerzita.
[4] INTERNATIONAL LABOUR ORGANIZATION, (2011). Manual on the Measurement of Volunteer Work.
Geneva: International labour office. ISBN 9789221250715.
[5] JUNÁK – ČESKÝ SKAUT, (2016). Výroční zpráva. [online]. Tiskové a distribuční centrum, z. s. , [cit. 2019-
03-01]. Dostupné z: https://www.skaut.cz/sites/default/files/vyrocni_zpravy/vyrocni_zprava2016.pdf.
[6] NOVÁK, T., (2018). Hodnota dobrovolnické práce. [Disertační práce]. Praha: Vysoká škola ekonomická.
[7] PROUZOVÁ, Z., (2015). Data a fakta o neziskovém sektoru v ČR. Centrum pro výzkum neziskového sektoru.
Dostupné z:
https://www.vlada.cz/assets/ppov/rnno/dokumenty/studie_prouzova_data_a_fakta_o_neziskovem_sektoru_1
.pdf.
[8] SALAMON, M. L., SOKOLOWSKI, W., HADDOCK, M. A. (2011). Measuring the Economic Value of
Volunteer Work Globally: Concepts, Estimates, and a Roadmap to the Future. Annals of Public and
Cooperative Economics. ISSN 1467-8292.2011
[9] TOŠNER, J., SOZANSKÁ O., (2002). Dobrovolníci a metodika práce s nimi v organizacích. Praha: Portál.
ISBN 8071785148.
[10]TRANTINA, P., (2015). Dobrovolnictví v Evropě a jeho měření [online]. [cit. 2019-03-8]. Dostupné z:
http://www.adam.cz/clanek-2015070004-dobrovolnictvi-v-evrope-a-jeho-mereni.html.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
762
[11]VLÁDA ČESKÉ REPUBLIKY, (2015). Státní politika vůči NNO na léta 2015–2020, Dokumenty Rady vlády
pro nestátní neziskové organizace. Praha. Dostupné z:
https://www.vlada.cz/assets/ppov/rnno/aktuality/4_statni_politika.pdf.
Tento článek byl podpořen z projektu Aktuální ekonomické a institucionální problémy veřejných politik
(MUNI/A/1118/2018).
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
763
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-9268-2019-96
VĚZNICE SVĚTLÁ NAD SÁZAVOU: VLIVY NA MĚSTO
A POSTOJ MÍSTNÍCH OBYVATEL
Prison Světlá nad Sázavou: influences on the municipality and the
attitude of the locals
ONDŘEJ ŠERÝ
IRENA HONSNEJMANOVÁ
ONDŘEJ KREJČÍ
VENDULA SVOBODOVÁ
Geografický ústav
Přírodovědecká fakulta
Masarykova univerzita
Department of Geography
Faculty of Science
Masaryk University
 Kotlářská 2, 611 37 Brno, Czech Republic
E-mail: ondrej.sery@mail.muni.cz, honsnejmanova@mail.muni.cz, o.krejci@mail.muni.cz,
v.svobodova@mail.muni.cz
Anotace
Předkládaný příspěvek se věnuje tématu vlivu významného ekonomického subjektu na rozvoj obce či města /
regionu, v němž působí. Konkrétně se jedná o případovou studii ženské věznice ve městě Světlá nad Sázavou, která
je specifickým příkladem, jelikož v sobě silně obsahuje také otázku bezpečnosti. Cílem příspěvku je za prvé
identifikovat vlivy věznice na město / region a za druhé provést hodnocení postojů místních obyvatel vůči
přítomnosti věznice. K naplnění prvního cíle byla využita analýza veřejně dostupných informací o věznici a
proveden semistrukturovaný rozhovor se zástupcem vedení věznice, v případě druhého cíle pak bylo provedeno
dotazníkové šetření mezi místními obyvateli staršími 15 let. Věznice představuje druhého nejvýznamnějšího
zaměstnavatele ve městě, odsouzené pak zdroj relativně levné pracovní síly pro místní podniky. Místní obyvatelé
kladně hodnotí také využití areálu bývalé školy v přírodě, více než 90 % obyvatel města se cítí bezpečně. Negativně
hodnotí přítomnost věznice jen necelá pětina obyvatel. Obecně lze označit postoj obyvatel jako neutrální pozitivní.
Klíčová slova
věznice, identifikace vlivů, postoj místních obyvatel, lokální / regionální rozvoj, Světlá nad Sázavou
Annotation
This paper deals with the influence of a major economic entity on the development of a municipality / region in
which it operates. Specifically, it is a case study of a female prison in Světlá nad Sázavou, which is a specific
example because it also contains a security issue. The aim of the paper is, firstly, to identify the influences of the
prison on the municipality / region and, secondly, to evaluate the attitudes of the population of the municipality
towards the prison. To meet the first aim, an analysis of publicly available information on the prison was used and
a semi-structured interview with a prison management was done, in the case of the second aim, a questionnaire
survey was conducted among the locals older than 15 years. The prison is the second most important employer in
the municipality, the source of a relatively cheap labour force for local businesses. Locals also appreciate the use
of the former school in nature, more than 90% of the municipality's population feel safe. Only less than a fifth of
the population rate the prison's presence negatively. In general, the attitude of the population can be described as
neutral positive.
Key words
prison, identification of influences, attitude of the locals, local / regional development, Světlá nad Sázavou
JEL classification: O20, Z10
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
764
1. Úvod, metodika
Rozvoj obcí a měst či celých regionů je často ovlivňován přítomností nebo absencí dominantních ekonomických
subjektů. Z minulosti i současnosti jsou známy případy, kdy byl rozvoj celých lokalit přímo určován lokalizací
ekonomických subjektů. Zánik, odchod či omezení působnosti mnohdy vedlo k ekonomickým a dalším
problémům, typické jsou v tomto ohledu strukturálně postižené regiony. Nejčastějšími příklady jsou významné
soukromé společnosti, ale může se též jednat i o veřejné instituce (čemuž nasvědčují úvahy o lokalizaci některých
úřadů mimo hlavní město, respektive do periferních a ekonomicky slabých regionů).
Specifickým případem ekonomického subjektu je i věznice, jejíž přítomnost (lokalizace) v určité obci či městě
zahrnuje rovněž možné ekonomické a další vlivy, mezi něž patří zejména otázka bezpečí. Následující text
představuje případovou studii ženské věznice ve Světlé nad Sázavou. Na začátku roku 2018 mělo město 6 615
obyvatel a tudíž bylo možné předpokládat, že přítomnost věznice ve městě byla všem jeho obyvatelům známa a
případné vlivy věznice byly dobře patrné. Cílem příspěvku je za prvé identifikovat vlivy ženské Věznice Světlá
nad Sázavou na město (a region) a za druhé provést hodnocení postojů místních obyvatel vůči lokalizaci věznice.
Za účelem identifikace vlivu věznice na město a region byly analyzovány veřejně dostupné informace o Věznici
Světlá nad Sázavou a na konci ledna 2019 byl proveden semistrukturovaný rozhovor se zástupcem vedení věznice
(ten byl zaznamenán na diktafon a následně přepsán do textové podoby).
Již v květnu 2018 proběhlo ve Světlé nad Sázavou dotazníkového šetření mezi místními obyvateli staršími 15 let.
Celkem bylo sesbíráno 201 odpovědí, což představuje asi 3,5 % obyvatel města starších 15 let. Při výběru
respondentů byl uplatněn kvótní výběr dle pohlaví, věku a nejvyššího dosaženého vzdělání. Dotazník obsahoval 7
otázek (včetně podotázek) zaměřených zejména na kvalitu života ve městě a na vnímání věznice obyvateli města,
poslední 4 otázky byly identifikační (včetně názvu ulice, kde respondenti bydlí). Odpovědi byly následně
kategorizovány dle výše zmíněných kvót, kategorizace byla provedena také podle bydliště respondenta – za tímto
účelem bylo definováno pět oblastí města podle typu zástavby a vzdálenosti od věznice („centrum města“, „sever
města“, „domy u věznice“, „sídliště“, „domy u řeky“).
Obr. 1: Respondenti dotazníkového šetření podle místa bydliště
Zdroj: dotazníkové šetření, květen 2018
2. Literární rešerše
Tematika ženských věznic a jejich vlivu na okolí není v českém prostředí příliš reflektována, většina prací se
soustředí spíše na samotné vnitřní prostředí věznice a jeho vliv na uvězněné osoby. Co se týká přímo ženského
věznění, je na místě v rámci evropského kontinentálního prostředí zmínit sociologickou publikaci Nedbálkové
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
765
(2006) nebo práci Tadič (2018). Výrazná většina příspěvků, ať již o věznicích obecně nebo o ženském prvku v této
instituci, je zpracovávána v angloamerických zemích. Zde je však nutno zmínit, že například práce amerických
autorů podléhají zcela jinému kontextu územního uspořádání, kulturnímu prostředí, politice uvězňování či
ekonomické struktuře. Sami autoři těchto prací uvádějí, že se potýkali s nedostatkem dat a publikací tohoto typu.
Samotné umisťování vězeňských objektů se setkává s vysokou mírou občanského odmítnutí. Martin (2000) řadí
tento typ zařízení mezi ty s mírou nejvyšší. Zmíněné společenské odmítnutí není vždy otázkou ukazatelů
reprezentovaných tvrdými daty, které v práci Martina (2000) byly například hodnota nemovitostí, medián příjmů,
míra kriminality a vliv na průmysl. Cherry a Kunce (2001) pak sledovali míru chudoby, míru nezaměstnanosti,
počet podniků na metr čtvereční, počet existujících věznic, délku silnic, či charakteristiky populace jako je věk,
úroveň vzdělání či převažující bydlení (Cherry, Kunce, 2001). Ukazatele vycházející z dojmů respondentů pak ne
vždy reflektovaly ty statisticky reprezentativní, jelikož v rámci výzkumů nebylo vyhodnoceno ani snížení hodnoty
pozemků ani zvýšení kriminality, což bylo jedním z často opakovaných argumentů. V nevoli obyvatel umisťovat
vězeňská zařízení se pak mohly více odrážet fenomény NIMBY (Not In My Back Yard) a LULU (Locally
Unwanted Land Use), které převážily nad objektivními ukazateli (Martin, 2000). Výzkumy ukázaly resistentní
charakter věznic vůči ekonomickým recesím nebo snižováním stavů, což poskytuje poměrně stabilní pracovní
místa. I přes argumenty, že samotný chod vězení nabízí pracovní pozice úzké skupině obyvatelstva formující se
napříč zemí, přidružené činnosti a navázané služby generují pracovní místa právě pro obyvatele, kteří nemusí být
tak úzce specializovaní (Che, 2005).
A právě struktura obyvatel daných lokalit se odráží v hodnocení vlivu věznice. V místech, která jsou méně
centrální, a ne tolik rozvinutá Che (2005) vyhodnocuje usídlení převážně střední vrstvy obyvatel bez
vysokoškolského vzdělání, pro kterou věznice zajišťuje pracovní pozice ve službách nebo činnostech na vězení
napojené. Cherry a Kunce (2001) pak hovoří o vzniklých aglomeračních výhodách. Tyto lokality autoři definují
jako venkovské nebo zemědělské oblasti (Bonds, 2006; Bonds, 2009) či oblasti tradičních sektorů, jako je výroba
či těžba surovin (Che, 2005). A právě v takto definovaných regionech obyvatelé spíše hodnotili věznice kladně a
ve vyvažování převažovaly přínosy věznice (Cherry, Kunce, 2001). V práci Martina (2000) je uvedeno, že 50–70
% respondentů neshledává negativní vliv věznice na jejich bydliště a 78–99 % respondentů věří, že umístění
věznice nesníží jejich kvalitu života. Mezi osobami, které byly proti výstavbě věznice a zároveň pociťovaly obavu
ze zhoršení kvality života, bylo možné odhalit vyšší korelace. Názory na věznici pak reflektovaly preference a
priority jednotlivých respondentů (Martin, 2000). Objevuje se také argument, že věznice jsou v porovnání
s průmyslem ekologičtější (Che, 2005).
Oproti zcela pozitivním hodnocením vlivu věznice se ozývají názory, že ani samotná věznice, jakkoliv je to
robustní systém, nedokáže spasit nerozvinuté sídlo se špatnou infrastrukturou. Sama o sobě dokáže být spíše
fungujícím článkem v již zavedeném systému. Například strukturální či hospodářské postižení regionu/města
přítomnost věznice trvale nevyřeší (Glasmeier, Farrigan, 2007). Ovšem korigování nezaměstnanosti, která vznikla
vlivem deindustrializace a vedla k sociálně ekonomickým problémům, bylo hodnoceno kladně (Martin, 2000). Na
ekonomiku sídla, kde je věznice umístěna, mají vliv i návštěvy odsouzených. Ti v místě využívají nejen obchody
a restaurace v případě jednodenní návštěvy, ale také ubytování, pokud uvězněná osoba má možnost vycházek
na delší dobu. Rodinní příslušníci vězněných jsou však také pro respondenty problematickým prvkem a vyvolávají
u místních obyvatel poměrně velké obavy (Martin, 2000; Martin, Myers, 2005).
Obavy ze zvýšené míry kriminality a pocity strachu je možné spojit s výroky Allena (2002), kdy dle jeho výzkumu
respondenti hodnotí věznici jako zařízení, které nemá vliv na redukci kriminality a propuštěné osoby se jim jeví
nebezpečněji, než když do vězení nastupovaly. To lze dát do souvislosti s tvrzením Foucaulta (2000), že věznice
vyvolává spíše recidivu, než aby napravovala. Je tedy možné použít jeho označení věznice jako „aparátu na
přeměnu jedinců“ (Foucault, 2000: 321), ovšem v jiné souvislosti, než bylo při zrodu věznic uvažováno. V této
souvislosti totiž hraje roli strach z útěku vězněných osob.
V kontextu našeho příspěvku je třeba uvést, že vnímání ženské věznice je zcela odlišné od zařízení určených pro
muže. Podle Nedbálkové (2006: 18) jsou v rámci penologického diskurzu ženy uvažovány „mimo rámec pravé
kriminality […] a ženské věznice nejsou považovány za opravdové věznice.“ Chování uvězněných žen je
hodnoceno jako méně problematické, ženská kriminalita za méně závažnou, neodrážející obvyklé chování. Také
náchylnost žen k útěku je hodnocena nižším procentem pravděpodobnosti (Tadič, 2018). Všechny tyto faktory, ač
genderově formované, mohou odrážet odlišné vnímání jednotlivých typů zařízení. Esencializace ženských
vlastností a jejich promítnutí do emocí může výrazně ovlivňovat uvažování respondentů o vlivu věznice na jejich
život. Z práce Snedeker (2011) pak vyplývá, že statisticky jsou ženy méně častými oběťmi trestné činnosti, častěji
však sexuálního napadení. Vědomí toho, že uprchlými osobami mohou být právě a pouze ženy, může ještě více
snižovat vnímání nebezpečí věznice ve městě.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
766
3. Vliv věznice na město Světlá nad Sázavou a okolí
Objekty v areálu dnešní věznice Světlá nad Sázavou byly postaveny na konci období socialismu, konkrétně v roce
1987, a v 90. letech 20. století sloužily jako ubytovací prostor pro školy v přírodě. Na přelomu tisíciletí došlo k
přestavbě areálu na ženskou věznici. První ženy v kategorii dozor zde byly umístěny v roce 2000, kdy byly
převezeny z věznice Pardubice. Samotné výstavbě věznice předcházelo referendum, ve kterém se místní obyvatelé
rozhodli, že věznici upřednostní před využitím areálu jako utečeneckého táboru pro občany Kosova. Před
referendem se dle zástupce vedení věznice uskutečnilo několik diskusních setkání, kde byly prezentovány vlivy
věznice na život ve městě. Průběžnými investicemi byla kapacita věznice navýšena na současných 750 míst. Tato
kapacita je však nedostatečná, jelikož bylo na počátku roku 2019 ve Světlé nad Sázavou umístěno přes 800
odsouzených žen (Vězeňská služba ČR, 2019).
3.1 Zaměstnanost odsouzených
Významný vliv má věznice především na lokální ekonomiku a zaměstnanost, kdy má věznice intenzivní vztah
s devíti regionálními firmami. Odsouzené představují v době, kdy je zvýšená poptávka po zaměstnancích
specifický typ pracovní síly.
„Teď je boom na trhu práce a všichni o nás mají zájem. Pokud to období není, tak vyhledáváme my a ptáme se.
Což se stává málokrát, protože když zohledníme, že ženy a muži pobírají nižší plat než je minimální mzda, tak
pořád pro toho zaměstnavatele je to velmi výhodné. Je to tak v průměru 5,5 až 6 tisíc korun. Je to prostě „levná
pracovní síla.“
(zástupce vedení věznice)
Zaměstnavatelé využívají nižších sociálních odvodů, nižší nároky na firemní benefity a v neposlední řadě i nároky
na dopravu. Naopak se zaměstnáním odsouzených jsou spojeny jisté administrativní a technické nároky, které
musí pracoviště splňovat. Z celkového počtu odsouzených žen pracuje ve spolupracujících firmách mimo areál asi
270 odsouzených žen.
Tab. 1: Spolupracující firmy s věznicí Světlá nad Sázavou
Firma Umístění Kapacita Pracovní činnosti
LION PRODUCTS Světlá n. S. 220 balení cukrovinek
JIPOCAR Obaly Střítež u Jihlavy 50 obsluha linek na mytí plastových obalů
Hand-made service Ústrašín 50 manipulační práce pro tiskárenský průmysl
Kostelecké uzeniny Kostelec 40 balení uzenin
Hamerník Jitkov 20 obrábění dřevěných výrobků
CRYSTALITE BOHEMIA Světlá n. S. 20 manipulační práce a balení sklářských výrobků
AMG – Karel Pícha Světlá n. S. 5 kovovýroba – obráběcí práce
Futaba Czech Havlíčkův Brod 90 obsluha svářečských automatů
DS Smith Packaging Střítež u Jihlavy 8 kartonážní výroba
Zdroj: Vězeňská služba ČR (2019), vlastní zpracování
Z výše uvedené tabulky vyplývá, že věznice spolupracuje s lokálními, ale i regionálními společnostmi. Například
obec Střítež u Jihlavy, ve které s věznicí spolupracují dvě firmy, je od ní vzdálena 35 km. Obec Jitkov, kde se
nachází závod společnosti Hamerník je vzdálena 33 km. Dle slov zástupce vedení věznice je podmínkou
spolupráce schválení pracoviště odbornou komisí. Věznice následně určí, zda se bude jednat o střežené či
nestřežené pracoviště a na základě tohoto rozhodnutí jsou zde zaměstnávány ženy s různými druhy trestu. Je
možné, aby místo zaměstnání bylo vzdálené i desítky kilometrů od místa výkonu trestu.
Dominantní firmou z hlediska počtu zaměstnaných a historie je společnost LION PRODUCTS. Jedná se
o belgickou společnost zaměřující se na balení cukrovinek. Firma má své sídlo v Humpolci, kam na počátku
spolupráce odsouzené dojížděly za prací. Historie spolupráce firmy a věznice sahá do roku 2002. V důsledku
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
767
dobrých vzájemných vztahů byl v roce 2016 dokončen (v českém prostředí unikátní) projekt výrobní haly Levimo.
Jedná se o vůbec první vnější střežené pracoviště postavené soukromým investorem na soukromém pozemku.
S věznicí je hala přímo propojena koridorem. Hala je v pracovní době střežena příslušníky strážní a dozorčí služby
i bezpečnostním systémem. V tomto ohledu zde mohou být zaměstnány i ty odsouzené, které věznice nemohla na
vnější pracoviště z důvodu bezpečnostních kritérií zařadit (Vězeňská služba ČR, 2019).
„Chodí tam ženy se závažnými trestnými činy nebo tam chodí ženy, které jsou tady chvíli, a ještě jsme je nepoznali.
Takže chodí přímo vnitřkem věznice. A nepouštíme je vůbec venkem. To je ta obrovská výhoda. Na jednu stranu
jsou to dlouhé tresty, například deset let, kdy odsouzenou v žádném případě nepustíte na nestřežené pracoviště a
vůbec ne na volný pohyb. Ale na střežené pracoviště může a je dobře, že pracuje.“
(zástupce vedení věznice)
Z pohledu zaměstnanosti nelze opomenout i skutečnost, že samotná věznice představuje druhého
nejvýznamnějšího zaměstnavatele ve městě. Na začátku roku 2019 měla 318 tabulkových míst a většina
zaměstnanců měla bydliště přímo ve městě Světlá nad Sázavou nebo v blízkém okolí.
3.2 Spolupráce věznice s okolím
V rámci výzkumu bylo identifikováno několik forem spolupráce se samosprávou města Světlá nad Sázavou.
Významná je forma spolupráce v oblasti školství a prevence kriminality.
„My s městem velmi intenzivně spolupracujeme v oblasti prevence kriminality. Realizujeme tzv. programy
prevence kriminality, kdy naše odsouzené ženy za doprovodu zaměstnanců jezdí do základních a středních škol jak
tady ve Světlé, tak v okolí a prezentují svoje příběhy.“
(zástupce vedení věznice)
Pozitivní vztahy se samosprávou města byly prohloubeny i při koordinaci investičních záměrů, kdy město
například propůjčilo věznici část pozemků k užívání, které v době výstavby nové ubytovací části sloužily jako
příjezdová komunikace stavební techniky.
„Také ale spolupracujeme s městem tak, že jim pomáháme v úklidech. Takže v rámci programu jsme měli i
odsouzené zaměstnané pod technickými službami, že uklízely město. Působí taky jako zahradnice. A ta spolupráce
je strašně dobrá. Pan starosta si to chválí. My máme skvělé vztahy s vedením města. Já říkám, my tady žijeme v
symbióze. Nemám žádné zprávy, že by bylo něco špatně a určitě bych je měla.
(zástupce vedení věznice)
Přítomnost věznice a její vliv vnímají i místní podnikatelé. Věznice představuje cíl návštěvy města například pro
rodinné příslušníky. Odsouzené mohou po splnění vnitřních kritérií vykonávat vycházky s rodinnými příslušníky
bez přítomnosti dozorců. Vycházky jsou rozděleny do typů podle doby trvání (3, 5, 10 a 24 hodin). Podnikatelé
těchto návštěv mohou využívat ke zvýšení tržeb. Specifické je i to, že se vycházky týkají výhradně katastrálního
území města. Celkový počet vycházek odhadl zástupce vedení věznice na 900 vycházek za rok. V rámci kratších
vycházek je oblíbeným cílem zámecký park, dále pak místní restaurace a cukrárny. Při vycházce na 24 hodin se
odsouzené mohou ubytovat v pensionu či hotelu ve městě. Svým způsobem tak při vycházkách využívají hlavně
turistickou infrastrukturu města.
Z hlediska dodávek proviantu a ostatních potřeb věznice s místními podnikateli v úzkém kontaktu není, důvodem
je nutnost výběrového řízení na případné dodavatele. Dle slov zástupce vedení věznice však lze konstatovat, že
dodavatelé rychle kazících se potravin jsou převážně z okolí měst Jihlava a Havlíčkův Brod. Za významnějšího
dodavatele z města bylo při rozhovoru identifikována místní květinářství, pro které může ženská věznice
představovat komparativní výhodu.
Velmi silné vazby má věznice s neziskovým sektorem, kdy jsou dominantními partnery především organizace
zabývající se integračními problémy odsouzených a jejich návratem (začleněním) zpět do společnosti. Z větší části
se ale nejedná o regionální organizace, ale o subjekty s národním rozsahem a sídlem ve větších městech.
4. Výsledky dotazníkového šetření
Naprostá většina obyvatel Světlé nad Sázavou je se životem ve městě spokojena. Na otázku „Jak se Vám ve Světlé
nad Sázavou žije?“ odpovědělo kladně 90,5 % respondentů, z toho více než 35 % velmi dobře a přes 55 % spíše
dobře. Negativních odpovědí bylo zaznamenáno minimum, a to zejména z řad obyvatel domů u řeky a centra
města, dále pak starších 60 let a středoškoláků, ať už s maturitou či bez ní. Nejspokojenější jsou obyvatelé severní
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
768
části města, z nichž nikdo neodpověděl na tuto otázku možností „špatně“. Obyvatelé si na Světlé nad Sázavou
nejvíce cenili přírody, čistého životního prostředí a klidu ve městě a jeho okolí, mezi negativa naopak nejčastěji
řadili nedostatek obchodů či chybějící koupaliště. Pouze 2 respondenti (tj. 1 %) označili jako negativum přítomnost
věznice.
Obr. 2: Odpovědi na otázku „Jak se Vám ve Světlé nad Sázavou žije?“ podle místa bydliště
Zdroj: dotazníkové šetření, květen 2018
Více než dvě třetiny respondentů odpověděly na otázku „Cítíte se ve městě bezpečně?“ možností „určitě ano“,
dalších více než 28 % pak možností „spíše ano“. Možnosti „spíše ne“ či „vůbec ne“ zvolila pouze 3,5 %
respondentů (tj. 7 osob). Nejméně bezpečně se dle výzkumu cítili obyvatelé domů u věznice a domů u řeky, i když
se jedná pouze o jednotky osob. Muži a ženy se ve městě cítí zhruba stejně bezpečně, větší nebezpečí pociťovali
příslušníci střední generace mezi 30 a 59 lety a lidé s nižším vzděláním. Ačkoli jsou lidé ve věkové kategorii 60
let a více se svým životem ve Světlé nad Sázavou spokojeni méně než generace ve věku 30–59 let, cítí se dle
svých slov naopak bezpečněji. Podobná je situace i s nejvyšším dosaženým vzděláním, kdy jsou vysokoškolsky
vzdělaní lidé nejméně spokojení se životem ve městě, zároveň se zde však cítí bezpečně.
Obr. 3: Odpovědi na otázku „Cítíte se ve městě bezpečně?“ podle místa bydliště
Zdroj: dotazníkové šetření, květen 2018
Na otázku „Jak vnímáte přítomnost věznice ve městě“ odpovědělo 17,4 % respondentů „velmi pozitivně“, 37,3 %
„spíše pozitivně“, 11,9 % „spíše negativně“ a 5,5 % „určitě negativně“. Poměrně vysoké procento respondentů
(asi jedna čtvrtina) pak zvolilo odpověď „neumím posoudit“. Nejkritičtěji na věznici nahlíželi lidé bydlící v
blízkosti věznice, tedy v oblastech, které byly označeny jako domy u věznice a sever města, dále pak muži, lidé
ve středním věku a s maturitou.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
769
Obr. 4: Odpovědi na otázku „Jak vnímáte přítomnost věznice ve městě?“ podle místa bydliště
Zdroj: dotazníkové šetření, květen 2018
Poměrně překvapivé odpovědi vzešly z otázky „Má přítomnost věznice na život ve městě vliv?“. Více než polovina
respondentů soudila, že přítomnost věznice nemá na život ve městě žádný vliv, opačného názoru byla téměř třetina
obyvatel a necelých 16 % pak tento aspekt nedovedlo posoudit. Nejvyšší podíl těch, kteří si mysleli, že věznice
ovlivňuje život ve městě, žilo v centru města, naopak nejvyšší podíl těch, kteří si mysleli opak, žilo v oblasti
nazvané sever města. Lidé žijící v blízkosti věznice pak byli v této otázce značně nejednotní, téměř 40 % z nich
věznici vliv přisuzovalo, přes 53 % nikoliv a jen 7 % nedokázalo odpovědět.
Obr. 5: Odpovědi na otázku „Má přítomnost věznice na život ve městě vliv?“ podle místa bydliště
Zdroj: dotazníkové šetření, květen 2018
Jako příklad pozitivního ovlivnění života ve městě ze strany věznice uváděli v otevřené otázce místní obyvatelé
skutečnost, že věznice je významný zaměstnavatel (34 respondentů), že odsouzené jsou pracovní silou v místních
podnicích (15 respondentů) a že je nějakým způsobem využit areál bývalé školy v přírodě, v němž se věznice
nachází (3 respondenti). Jako příklad negativního vlivu přítomnosti věznice uvedlo 5 respondentů hluk, který
působí odsouzené či jejich návštěvy; 3 respondenti zmínili fronty u lékařů, které se tvoří z důvodu přednosti
odsouzených při ošetření v lékařském zařízení; pouze 2 respondenti zmínili v souvislosti s věznicí snížený pocit
bezpečí a 1 respondent zastával názor, že odsouzené berou místním obyvatelům práci.
5. Závěr
Příspěvek se zaměřuje na identifikaci vlivů ženské věznice na město Světlá nad Sázavou a na hodnocení postojů
místních obyvatel. Přítomnost věznice je patrná zejména tím, že představuje druhého nejvýznamnějšího
zaměstnavatele ve městě hned po místních sklárnách a odsouzené jsou často využívány nedalekými podniky jako
levná pracovní síla. Tato skutečnost koresponduje s výzkumy provedenými především v americkém prostředí
(Martin, 2000), kdy věznice, umístěná v méně centrální poloze, zaručuje stabilní pracovní místa, čímž vyvažuje
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
770
případné negativní vlivy (Che, 2005, Cherry, Kunce. 2001). Rozhodnutí obyvatel umístit věznici ve městě Světlá
nad Sázavou bylo pak v rozporu s tvrzením Martina (2000) o vysokém společenském odmítnutí takového typu
zařízení. Nutno však podotknout, že druhou variantou pro využití prostor byl utečenecký tábor pro kosovské
uprchlíky – obyvatelé dali přednost vězeňkyním.
V menší míře je existence věznice patrná také tím, že zvyšuje příjmy místním podnikatelům v pohostinství a
ubytování a v dalších službách (využívají je totiž rodinní příslušníci a známí odsouzených při návštěvách, stejně
jako samotné odsouzené při povolených vycházkách na katastru města). Faktická návštěva rodin uvězněných se
setkává s rozpačitým přístupem místních, ač si jsou vědomi, že tyto osoby přináší do města finance (Martin, 2000,
Martin, Myers, 2005). Naopak neziskové organizace spolupracující s věznicí sídlí mimo region a stejně tak až na
výjimky i dodavatelé zboží a služeb (ti jsou totiž vybíráni na základě veřejných zakázek, kdy sídlo ekonomického
subjektu nehraje roli).
I přes výše uvedené vlivy odpověděla více než polovina respondentů dotazníkového šetření mezi místními
obyvateli staršími 15 let, že přítomnost věznice nemá na město žádná vliv. Stejně tak více než polovina
respondentů hodnotila přítomnost věznice velmi či spíše pozitivně. Postoj místních obyvatel vůči věznici tak lze
označit jako neutrální pozitivní. To znamená, že respondenti sice o přítomnosti věznice věděli, ta však pro ně
nepředstavovala zásadní téma v každodenním životě. Otázky strachu či pocity nebezpečí tematizovaly jen
jednotky osob, naopak mnohem větší množství respondentů uvádělo pozitivní dopady (zejména pracovní
příležitosti, využití bývalého areálu školy v přírodě).
Vlivným aspektem také zůstává fakt, že se ve Světlé nad Sázavou jedná o ženskou věznici. Při uvážení argumentů,
které přináší Tadič (2018), že ženské vězeňkyně z věznice téměř neutíkají i to, že jsou vnímány mimo rámec pravé
kriminality (Nedbálková, 2006), se obraz věznice může respondentům zdát méně problematický. Je však třeba
zdůraznit, že se jedná o případovou studii jedné konkrétní věznice a její závěry nelze automaticky zobecnit na
všechny věznice v českém kontextu. Lze předpokládat, že výraznou roli při vnímání věznice ve Světlé nad Sázavou
hraje právě fakt, že se jedná o ženskou věznici, v níž jsou navíc v převaze ženy za lehčí trestné činy.
Literatura
[1] ALLEN, R., (2002). What does the public think about prison? Criminal Justice Matters, vol. 49, no. 1, pp. 6-
41. ISSN 1934-6220. DOI 10.1080/09627250208553484.
[2] BONDS, A., (2006). Profit from Punishment? The politics of prisons, poverty and neoliberal restructuring in
the rural American Northwest. Antipode, vol. 38, no. 1, pp. 174-177. ISSN 1467-8330. DOI 10.1111/j.0066-
4812.2006.00571.x.
[3] BONDS, A., (2009). Discipline and devolution: Constructions of poverty, race, and criminality in the politics
of rural prison development. Antipode, vol. 41, no. 3, pp. 416-438. ISSN 1467-8330. DOI 10.1111/j.1467-
8330.2009.00681.x.
[4] CHE, D., (2005). Constructing a prison in the forest: Conflicts over nature, paradise, and identity. Annals of
the Association of American Geographers, vol. 95, no. 4, pp. 809-831. ISSN 2469-4460. DOI 10.1111/j.1467-
8306.2005.00488.x
[5] CHERRY, T., L., KUNCE, M., (2001). Do policy locate prisons for economic dvelopment? Growth and
Change, vol. 32, no. 4, pp. 533-547. ISSN 1468-2257. DOI 10.1111/0017-4815.00174.
[6] FOUCAULT, M., (2000). Dohlížet a trestat: Kniha o zrodu vězení. Praha: Dauphin. ISBN 80-86019-96-9.
[7] GLASMEIER, A., K., FARRIGAN, T., (2007). The economic impacts of the prison development boom on
persistently poor rural places, International Regional Science Review, vol. 30, no. 3, pp. 274-299.
ISSN 01600176. DOI 10.1177/0160017607301608.
[8] NEDBÁLKOVÁ, K., (2006). Spoutaná rozkoš: Sociální (re)produkce genderu a sexuality v ženské věznici.
Praha: SLON. ISBN 80-86429-65-2
[9] MARTIN, R., (2000). Community perceptions about prison construction: Why not in my backyard? The
Prison Journal, vol. 80, no. 3, pp. 265-294. ISSN 00328855. DOI 10.1177/0032885500080003003.
[10]MARTIN, R., MYERS, D., L., (2005). Public response to prison siting: Perceptions of impact on crime and
safety. Criminal Justice and Behavior, vol. 32, no. 2, pp. 143-171. ISSN 00938548.
DOI 10.1177/0093854804272890.
[11]SNEDEKER, K., A., (2011). Explaining the gender gap in fear of crime: Assessments of risk and vulnerability
among New York City residents. Feminist Criminology, vol. 7, no. 2, pp. 75–111. ISSN 15570851.
DOI 10.1177/1557085111424405
[12]TADIČ, D., (2018). Prison, women and prison rules for women. European Journal of Criminology, pp. 1-20.
ISSN 14773708. DOI 10.1177/1477370818788016.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
771
[13]VĚZEŇSKÁ SLUŽBA ČR (2019): Věznice Světlá nad Sázavou [online]. [cit. 2019-01-30]. Dostupné
z: https://www.vscr.cz/veznice-svetla-nad-sazavou/.
Příspěvek byl zpracován v rámci projektu „Komplexní výzkum geografického prostředí planety Země“
(MUNI/A/1576/2018), který byl pro rok 2019 podpořen Masarykovou univerzitou.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
772
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-9268-2019-97
KVALITA ŽIVOTA JAKO PREDIKTOR VOLEB PREZIDENTA
ČESKA V LETECH 2013 A 2018
Quality of life as the predictor of the elections of the President of
the Czechia in 2013 and 2018
FRANTIŠEK MURGAŠ
Katedra geografie
Fakulta přírodovědně-humanitní a pedagogická
Technická univerzita v Liberci
Department of Geography
Faculty of Science, Humanities and Education
Technical University of Liberec
 Univerzitní nám. 1, 461 17 Liberec, Czech Republic
E-mail: fmtren@gmail.com
Anotace
Příspěvek je zaměřen na korelaci kvality života a voleb prezidenta České republiky v letech 2013 a 2018. Vlivem
kvality života na volbu prezidenta se zabýváme z hlediska geografického přístupu, který je zaměřen na voliče.
Soustřeďujeme se na dva kandidáty, kteří postoupili do druhého kola voleb. Zkoumání kvality života jako
prediktora voleb lze považovat za součást volební geografie, jejíž podstatou je zkoumání prostorové diferenciace
volebního chování. Z hlediska dvou teoretických přístupů ve volební geografii vycházíme z kontextuálního přístupu
zaměřeného na charakteristiky prostoru a jeho vliv na voliče. Formulována je hypotéza: Kvalita života byla
konfliktní linií voleb prezidenta Česka v letech 2013 a 2018. Cílem článku je odpověď na otázku, jestli je možné
považovat kvalitu života za jeden z prediktorů voleb prezidenta. Z analýzy vlivu prostorové diferenciace kvality
života na výsledky voleb prezidenta i jejich korelace plyne, že kvalita života je prediktorem voleb. Koeficient
korelace z hlediska kandidáta Miloše Zemana dosáhl hodnotu -0,55, z čeho plyne, že čím je lepší kvalita života v
okrese, tím horší výsledek Zeman dosáhl.
Klíčová slova
kvalita života, volba prezidenta, volební geografie
Annotation
This paper is focused on the correlation of the quality of life and the elections of the President of the Czech
Republic in 2013 and 2018. We explore the influence of quality of life on the choice of the president in context of
the geographical approach, which is focused on voters. We are focusing on the two candidates who progressed to
the second round of elections. Exploring the quality of life as an election predictor can be considered as a part of
electoral geography, the essence of which is to investigate the spatial differentiation of voting behaviour.
Considering two theoretical approaches in electoral geography, we chose to draw from a contextual approach
focused on the characteristics of the space and its influence on voters. The hypothesis is formulated as: The quality
of life was a conflict line during presidential elections in Czechia in 2013 and 2018. The aim of this article is to
answer the question whether the quality of life can be considered as one of the predictors of the presidential
election. It is apparent from the analysis of the effect of spatial differentiation of the quality of life on the results
of the presidential elections and their correlation that the quality of life is a predictor of election results. The
coefficient of correlation from the point of view of candidate Miloš Zeman reached -0.55, which implies that the
better the quality of life in the district meant achieving the worse outcome for Zeman.
Key words
quality of life, election of president, geography of election
JEL classification: I31, Z10
1. Úvod
Kvalita života je koncept se složitou kauzalitou vazeb mezi složkami, které jí tvoří. Vědci ji konceptualizují ve
snaze popsat, pochopit a měřit složitost současné sociální a ekonomické reality (Murgaš, Klobučník, 2017).
Výrazným rysem kvality života je její dichotomie. Na jedné straně je to složitý koncept, na straně druhé odpověď
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
773
na jednoduchou otázku: jak se máte? Týká se jednotlivce i celé společnosti, má dimenzi subjektivní i objektivní.
Když hodnotíme kvalitu svého života, tak hodnotíme spokojenost s ním. Vyjádřením spokojenosti je pohoda.
Tímto výrazem se překládá anglický výraz well-being. Na Cantrilově škále 0-10 to představuje nadprůměrné
hodnocení. Vyjádřením nespokojenosti se životem je nepohoda nebo mizérie, těmito výrazy lze přeložit anglický
výraz ill-being. Na Cantrilově škále 0-10 to představuje podprůměrné hodnocení. Ve vyspělých zemích je kvalita
života v průměru udávána na stupni 7. Obecně panuje souhlas s tvrzením, že lidé, kteří jsou spokojeni se svým
životem, mají vyšší střední délku života, jsou zdravější, mají vyšší sociální kapitál a méně časté projevy sociální
patologie. Konceptualizaci kvality života s důrazem na její objektivní dimenzi v podobě kvality místa diskutuje
Murgaš (2016). V příspěvku se zabývám vlivem kvality života na volbu prezidenta Česka. Je přirozené, že v tomto
případě neplatí jednoduchá pozitivní kauzální souvislost, jako je tomu např. mezi kvalitou života a střední délkou
života. Ani u jednoho z kandidátů, kteří postoupili do druhého kola voleb prezidenta, nelze říct, že hodně hlasů
v jeho prospěch je pozitivní jev nebo negativní jev. Na druhé straně platí, že každý z obou kandidátů představuje
určité hodnoty, a proto byla jejich voličská základna odlišná.
Příspěvek je zaměřen na oblast zkoumání regionálních disparit zejména měkkých faktorů regionálního rozvoje,
mezi které kvalita života patří (Rumpel et al., 2008). Spojení prostorové diferenciace multidisciplinárního
konceptu kvality života s výsledky voleb prezidenta obohacuje poznání sociální a ekonomické složitosti
soudobého světa.
2. Cíl a data
Cílem článku je analýza vlivu prostorové diferenciace kvality života na výsledky voleb prezidenta a tím odpověď
na otázku, jestli je možné považovat kvalitu života za jeden z prediktorů voleb. Vyslovuji hypotézu: Kvalita života
byla konfliktní linií voleb prezidenta Česka v letech 2013 a 2018 (dále jen volby prezidenta 2013 nebo volby
prezidenta 2018). V příspěvku vycházím z volebních dat Českého statistického úřadu.
2. 1 Prostorová diferenciace výsledků parlamentních voleb v okresech v letech 1993-2013
Protože se zabývám vztahem mezi výsledky voleb prezidenta a kvalitou života, tak z toho vyplývá, že výsledkům
parlamentních voleb nevěnuji stejnou pozornost. I tak je však potřebné nastínit ´volební mapu` Česka. Důvodem
je skutečnost, že přímá volba prezidenta je jednou z voleb a ostatní volby ji přímo nebo nepřímo ovlivňují.
Kostelecký (2015) na základě analýzy výsledků parlamentních voleb v obcích v letech 1993-2013 identifikoval
hlavní prostorové dimenze volebního chování:
 na hierarchické makroúrovni rozdíl mezi Českem a Moravou,
 na hierarchické mezoúrovni rozdíl mezi metropolitními oblastmi a periferiemi,
 na hierarchické mikroúrovni rozdíl mezi suburbánními oblastmi a ostatními obcemi.
Prostorová diferenciace volebního chování je utvářena pomocí faktorů: (i) socioekonomických – rozdělují obce
na ekonomicky úspěšné a neúspěšné, (ii) kulturních – rozdělují obce podle úrovně religiozity, (iii) historických –
rozdělují obce podle historického vývoje (týká se především obcí v pohraničí s obyvatelstvem dosídleným po II.
světové válce).
Výsledky voleb do Poslanecké sněmovny ve všech sídlech České republiky v letech 1992-2013 se zabývali i
Kostelecký a Šimon (2015). Na jejich základě rozdělili pomocí shlukové analýzy sídla do čtyř základních typů: (i)
křesťansko-demokratické, (ii) fiskálně konzervativní, (iii) sociálně-demokratické a (iv) komunistické. Výsledkem
působení uvedených dimenzí a faktorů je volební mapa Česka s rozdělením státu na regiony:
 Se sídly s vysokou podporou fiskálně konzervativních stran. Jde o metropolitní oblasti měst Praha, České
Budějovice, Plzeň, Mladá Boleslav, Liberec, Hradec Králové. Na Moravě sem patří Brno s malou metropolitní
oblastí a Olomouc, Zlín a Opava bez metropolitních oblastí.
 Se sídly s vysokou podporou křesťansko-demokratických stran. Jde o sídla na jižní a jihovýchodní Moravě,
moravskou část Českomoravské vrchoviny a Litomyšlsko.
 Se sídly v metropolitních oblastech strukturálně postižených měst na Ostravsku a severozápadních Čechách a
s obcemi ve vnitřních periferiích. V těchto obcích mají vysokou podporu levicové strany. Lze je rozdělit na
obce v bývalých Sudetech s vysokou podporou komunistické strany a obce ve vnitrozemí s vysokou podporou
sociálně-demokratických stran (Kostelecký, 2015: 151).
2.2 Volby prezidenta České republiky
V příspěvku se zabývám vlivem kvality života na volbu prezidenta Česka, konkrétně na 2. kolo, do kterého se
dostali kandidáti s nejvyšším počtem hlasů. Zkoumání kvality života jako prediktora voleb je součástí volební
geografie, jejíž podstatou je zkoumání prostorové diferenciace volebního chování. Madleňák (2010) za základ
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
774
volební geografie považuje výzkum prostorové organizace voleb, zkoumání prostorové diferenciace volebních
výsledků a jejich vlivu na vytváření zastupitelských sborů, vlivu geografických faktorů na politické postoje a
názory a v prostorové variabilitě uplatňovaní moci. Autoři, zabývající se volební geografií, se snaží identifikovat
příčiny prostorové diferenciace volební podpory, zpravidla pomocí korelací s hlavními sociálními a ekonomickými
indikátory. Thrift (1983 in Maškarinec, 2014) v rámci volební geografie rozlišuje dva teoretické přístupy: Prvním
je kompozitní přístup, který je považován za tradiční a převládající a je založený na prostorové diferenciaci
struktury populace ve sledovaném území. Druhý, kontextuální přístup, je zaměřený na charakteristiky lokality a
jejího působení na voliče (Pink, Voda, 2012). „Jádrem volební geografie by mělo být studium voličů, žijících na
konkrétních místech“ (Johnston, Pattie 2008 in Maškarinec, 2014: 18). Z hlediska terminologie kvality života lze
říct, že kontextuální přístup je zaměřen na kvalitu místa (Murgaš, Klobučník, 2016).
Volební geografie jako část politické geografie se v současnosti nachází v období hledání směrů příštího vývoje.
Některé významné změny však již probíhají. V minulosti dominující hodnocení velkého množství faktorů,
ovlivňujících volební chování, se v současnosti mění na zaměření na jeden nebo na několik málo faktorů. Ve
volební geografii se pozornost v minulosti zaměřovala na nejvyšší hierarchickou úroveň - stát. V současnosti se
do popředí dostává regionální mikroúroveň, představující místo. Zaměření se na prostorovou diferenciaci voličů
bude vždy podstatnou částí volební geografie, zároveň se ale objevuje potřeba jejího propojení se širším kontextem
socioekonomického vývoje soudobé společnosti (Madleňák, 2010).
Vývoj volební geografie od práce jejího zakladatele André Siegfrieda z roku 1913 a identifikace systému
konfliktních linií, které jako první popsali Lipset a Rokkan v roce 1967, podrobně diskutují Pink a Voda (2012).
Současný stav nejen v anglosaských zemích, ale i ve střední Evropě, Česku a na Slovensku dále analyzuje
Madleňák (2010). Hlavními tématy soudobé volební geografie jsou: (i) geografie hlasování, (ii) vliv geografických
faktorů na hlasování a (iii) geografie reprezentace, ke kterým je přidávána (iv) volební dynamika a historický vývoj
geografie voleb (Maškarinec, 2014). Podle Kosteleckého (2001, 2015) je prostorová diferenciace výsledků voleb
v Česku stabilní.
V systému konfliktních linií, resp. os štěpení (cleavages), jsou čtyři hlavní linie: vlastníci – pracující, město –
venkov, církev – stát a centrum – periferie (Madleňák, Balážovič, 2018). Prostorovou dimenzi mají linie centrumperiferie
a město-venkov (Pink, Voda, 2013). Vůči existenci konfliktní linie centrum-periferie jsou Pink, Voda
(2012) skeptičtí, podle nich by musela mít podobu Čechy a Morava, resp. Praha a zbytek státu. Objevují se ovšem
nové konfliktní linie, především Inglehartem (1977 in Pink, Voda, 2012) konceptualizované rozdělení společnosti
na linii materialismus-postmaterialismus. Materialisticky zaměřená část společnosti se orientuje na obranu
tradičních hodnot. Druhá, postmaterialistická část společnosti klade do popředí ochranu lidských práv, především
menšin, ochranu životního prostředí, rodovou rovnost a kvalitu života. Je zřejmé, že Inglehart považuje kvalitu
života za postmateriální hodnotu. Axiologii kvality života diskutuje Murgaš (2009). V českém kontextu
Maškarinec (2014) za hlavní konfliktní linii po roce 1990 považuje linii socioekonomické transformace, která se
v současnosti blíží linii vlastníci – pracující, jak je známá ve státech západní Evropy.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
775
Obr. 1: Volební stabilita okresů ve volbách prezidenta České republiky v letech 2013 a2018
Zdroj: vlastní zpracování podle volebních dat Českého statistického úřadu
Prezident se v Česku volí přímo od roku 2013, avšak první zmínka o možnosti přímé volby prezidenta se objevila
již koncem roku 1989. Myšlenka tohoto druhu volby se stala aktuální po rozpadu Československa a vzniku
samostatné České republiky. V první přímé volbě se do druhého kola dostali Karel Schwarzenberg a Miloš Zeman.
Schwarzenberg jako kandidát pravicové, liberální a městské části voličského spektra s vyšším vzděláním zvítězil
ve třech ze čtyř největších městských okresů a okresech se sídly krajů – Liberec, České Budějovice, Hradec
Králové a Karlovy Vary. Ve zbylých sedmi ze čtrnácti krajů však zvítězil Miloš Zeman.
Rozdělení státu na centrum a periferie, popsané Hamplem (2018), je narušené pásem voličské podpory Karla
Schwarzenberga táhnoucím se od severočeských okresů Liberec, Jablonec nad Nisou, Semily, Trutnov, přes
Náchod, Hradec Králové, Prahu a okresy v jejím sousedství po okresy v Jihočeském kraji - Písek, České
Budějovice a Český Krumlov. Tato prostorová podoba výsledku voleb prezidenta se víceméně opakovala i ve
druhém kole a ve volbě prezidenta v roce 2018. Rozdělení okresů podle výsledků voleb vyjadřuje obrázek 1 a
tabulka 1.
V roce 2018 proběhla druhá přímá volba prezidenta Česka. Do druhého kola se dostali Jiří Drahoš a Miloš Zeman.
Výsledek voleb prezidenta 2018 v prvním kole se výrazně lišil od výsledku v roce 2013, kdy Miloš Zeman zvítězil
ve všech okresech Česka kromě Prahy a okresů Praha-západ a Praha-východ v jejím zázemí. Ve druhém kole
Miloš Zeman na rozdíl od druhého kola voleb v roce 2013 neuspěl, a naopak Jiří Drahoš uspěl. Kromě Prahy a
okresů Praha-západ a Praha-východ v patnácti okresech. Překvapivé je, že kromě okresů Karlovy Vary, Klatovy a
Ústí nad Orlicí jsou to ty samé okresy, ve kterých zvítězil Karel Schwarzenberg v roce 2013.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
776
Tab. 1: Rozdělení okresů podle výsledků voleb prezidenta v letech 2013 a 2018
Zdroj: vlastní zpracování podle volebních dat Českého statistického úřadu
Volby prezidenta v letech 2013 a 2018 byly specifické v tom, že měly stejného vítěze. Z prostorového hlediska
nás zajímá diferenciace voličů na úrovni okresů. Z obr. 1 a tab. 1 je zřejmá stabilita voličské základny Miloše
Zemana. Tím, že zvítězil ve všech čtyřech kolech v pětapadesáti okresech ze sedmasedmdesáti, lze okresy tyto
označit za ´zemanovské`. Pink (2012) pro vyjádření stability voličské základny používá pojem ´území stabilní
volební podpory`, Maškarinec (2014) termín ´shluky voličské podpory`.
Stejnou stabilní voličskou základnu protikandidátů Miloše Zemana (Schwarzenberga a Drahoše) tvoří jenom Praha
a okresy Praha-západ a Praha-východ, aglomeraci Prahy s jejími okresy lze označit za ´antizemanovské`. Počet
nestálých okresů stoupl z deseti v roce 2013 na patnáct v roce 2018. Okresy Mělník, Mladá Boleslav, Nymburk,
Příbram, České Budějovice, Plzeň-město, Jablonec nad Nisou, Liberec, Semily, Hradec Králové, Náchod, Trutnov,
Ústí nad Orlicí, Brno-město byly nestálými v obou volbách.
Obě volby prezidenta ČR byly analyzovány politology i politickými geografy. Zkoumaly se charakteristiky voličů
obou kandidátů. Nás zajímá prostorová diferenciace výsledků voleb. Je zřejmé, že volby prezidenta ČR rozdělily
zemi ve smyslu „West and the Rest“ (Ferguson, 2010) na Prahu a její aglomeraci versus zbytek státu. Jen v Praze
a v okresech v jejím zázemí ve všech čtyřech kolech voleb v letech 2013 a 2018 zvítězil protikandidát Miloše
Zemana. Voličské zázemí vítěze voleb Miloše Zemana je zřejmé z obr. 1. Zvláštní skupinu tvoří nestálé okresy.
Je zřejmé, že kritériem pro zařazení do ní není počet obyvatel. Z výsledku voleb plyne několik konstatování, resp.
otázek, které by si zasloužily adekvátní zpracování.
 Ve skupině nestálých okresů je Brno s 377 tis. obyvateli, Plzeň se 170 tis. obyvateli, ale není v něm Ostrava
v 290 tis. obyvateli. Proč je to tak? Čím se liší moravská města a co spojuje Brno s Plzní z hlediska volebních
výsledků?
 Ve skupině nestálých okresů je Liberec, ale není v něm Olomouc, přičemž obě města mají kolem 100 tis.
obyvatel. Můžeme formulovat tu samou otázku: proč je to tak?
 Nestálé okresy Karlovy Vary, Klatovy a Ústí nad Orlicí jsou obklopené okresy, ve kterých vždy zvítězil Miloš
Zeman. Naopak okres Jičín, ve kterém vždy zvítězil Miloš Zeman je oklopen okresy s nestálou podporou.
Znovu můžeme formulovat otázku: proč je to tak?
 Zjednodušeně lze říct, že částmi Česka s nejnižší sociální a ekonomickou úrovní spolu s nejvyšším výskytem
jevů sociální patologie jsou Karlovarský, Ústecký a Moravskoslezský kraj. Proč se okres Karlovy Vary liší
od zbytku okresů v tomto území ale okresy ostatních dvou krajských měst – Ostravy a Ústí nad Labem ne?
2.2 Kvalita života a její vztah k výsledkům volby prezidenta
Kvalita života je jedním z konceptů, kterými se současná společnost pozdní moderny snaží uchopit a vysvětlit
sociální a ekonomickou realitu. Vyjadřuje emocionální a kognitivní hodnocení spokojenosti se životem (Murgaš,
2016). Je konceptem multidimenzionálním se složitou kauzalitou proměnných, které ji ovlivňují. Temelová et al.
(2012: 10) kvalitu života chápou jako „soubor podmínek prostředí, ve kterém probíhají každodenní aktivity lidí“.
Jedním z mála poznatků o kvalitě života, o kterých je v akademické komunitě shoda, je, že ji tvoří dvě dimenzie
– subjektivní, psychology nazývaná pohoda, spokojenost se životem nebo štěstí, a objektivní, pro kterou není
ustálené pojmenování. Z modelů kvality života jsou podle Phillipse (2006) nejznámější dva – Veenhovenův model
Kandidát
Miloš Zeman
Okresy ve kterých zvítězil ve všech čtyřech kolech
Benešov, Kladno, Kolín, Kutná Hora, Rakovník, Jindřichův Hradec, Prachatice,
Strakonice, Domažlice, Plzeň-jih, Plzeň-sever, Rokycany, Tachov, Cheb, Sokolov,
Děčín, Chomutov, Litoměřice, Louny, Most, Teplice, Ústí nad Labem, Česká Lípa,
Jičín, Rychnov nad Kněžnou, Chrudim, Pardubice, Svitavy, Havlíčkův Brod,
Jihlava, Pelhřimov, Třebíč, Žďár nad Sázavou, Blansko, Brno-venkov, Břeclav,
Hodonín, Vyškov, Znojmo, Jeseník, Olomouc, Prostějov, Přerov, Šumperk, Bruntál,
Frýdek-Místek, Karviná, Nový Jičín, Opava, Ostrava-město, Kroměříž, Uherské
Hradiště, Vsetín, Zlín
Schwarzenberg/
Drahoš
Praha, Praha-západ, Praha-východ
Nestálé okresy
Beroun, Mělník, Mladá Boleslav, Nymburk, Příbram, České Budějovice, Český
Krumlov, Písek, Tábor, Klatovy, Plzeň-město, Karlovy Vary, Jablonec nad Nisou,
Liberec, Semily, Hradec Králové, Náchod, Trutnov, Ústí nad Orlicí, Brno-město
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
777
´Čtyř kvalit života` (Four Qualities of Life ) a Raphaelův model ´Bytí, Začlenění a Realizace` (Being, Belonging,
Becoming).
Důvod, proč se má kvalitou života zabývat geografie, plyne z její orientace na prostor. S tím úzce souvisí fenomén
´dobrého místa` (McCann 2004) jako místa, ve kterém je prožívaný ´dobrý život` (Veenhoven 2014). Hodnocení
objektivní dimenze zaměřené na prostor vychází z hodnocení kvality vnějších podmínek pro prožívání dobrého
života. Pro tuto dimenzi se používá různé označení - kvalita místa (Trip 2007; Burton 2014; Murgaš a Klobučník
2016), materiální pohoda (Sirgy, 2018), lokální kvalita života, kvalita prostředí (Macešková et al., 2009),
vybavenost (Rišová, Pouš, 2018).
Sirgy (2018) materiální pohodu konceptualizuje jako jednu z částí objektivní dimenze, tvořenou dvěma skupinami
faktorů – lidskými a kontextovými. Kromě materiální pohody kvalitu místa tvoří nemateriální pohoda – sociální,
rodinná, pracovní, volnočasová. Materiální i nemateriální pohoda ovlivňují subjektivní pohodu. Macešková et al.
(2009: 708) kvalitu prostředí definují jako „soubor charakteristik fyzického, environmentálního,
socioekonomického a institucionálního prostředí daného území“.
Sídly České republiky se z aspektu prostorové dimenze kvality života zabývali Murgaš a Klobučník (2016). Pro
výpočet indexu kvality života použili deset indikátorů, jejichž hodnoty transformovali na konzistentní škálu < 0 -
1 >. Dosažené hodnoty se pohybovaly v rozpětí od 8,469 (Hvozdnice okr. Hradec Králové) po 1,880 (Vrbno nad
Lesy, okr. Louny). Mezi sídla s nejvyšší i nejnižší hodnotou se umístila malá a velmi malá sídla (s výjimkou Brna,
které dosáhlo hodnotu 7,740, nejvyšší mezi městy). Z toho plyne, že velikost sídla tedy není charakteristikou
kvality života. Autoři popsali prostorovou diferenciaci indexu kvality života na úrovni sídel, okresů a krajů i podle
velikostních skupin sídel.
Vztah kvality života a výsledků volby prezidenta zkoumáme několika způsoby. V prvním jako korelaci kvality
života v jednotlivých okresech a rozdílu mezi počtem hlasů, které získal Zeman ve srovnání s Drahošem v těchto
okresech (obr. 2). Koeficient korelace z hlediska kandidáta Miloše Zemana dosáhl hodnotu -0.55, z čehož plyne,
že čím je lepší kvalita života v okrese, tím horší výsledek Zeman dosáhl. Z obr. 2 je však zřejmé, že tuto skutečnost
determinuje relativně málopočetná skupina okresů: Louny, Teplice, Chomutov, Sokolov, Most, Bruntál, Karviná,
Tachov, Děčín, Litoměřice (okresy v levé horní časti obrázku) a okresy Brno-město, Praha, Praha-východ, Prahazápad,
Hradec-Králové (okresy v pravé dolní části grafu). Zbylé okresy tvoří shluk, ve kterém je korelace výrazně
nižší (-0.14).
Obr. 2: Korelace kvality života a dosaženého rozdílu mezi kandidáty Zemanem a Drahošem v %
Zdroj: vlastní zpracování
1
2
3
4
5
6
7
209
10
11
12
13
14
15 17
18
19
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36 37
38
39 40
41
42
44
45
46
47
48
49
50
51
5253
54
5556
57
58
5…
60
61
52
63
64
65
66 67
68
69
70
71
72
73
74
16
76 77
R² = 0.2974
-50.00
-40.00
-30.00
-20.00
-10.00
0.00
10.00
20.00
30.00
40.00
50.00
0 1 2 3 4 5 6 7 8 9
RozdílZeman-Drahoš
Kvalita života
Korelace v okresech
46
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
778
Poznámka: Tučnými čísly jsou označeny okresy, ve kterých zvítězil Drahoš
Čísla okresů na obr. 2 jsou tyto: 1 – Praha, 2 – Benešov, 3 – Beroun, 4 – Kladno, 5 – Kolín, 6 – Kutná Hora, 7 –
Mělník, 8- Mladá Boleslav, 9 - Nymburk, 10 - Praha – východ, 11 – Praha – západ, 12 – Příbram, 13 – Rakovník,
14 – České Budějovice, 15 – Český Krumlov, 16 – Jindřichův Hradec, 17 – Písek, 18 – Prachatice, 19 – Strakonice,
20 – Tábor, 21 – Domažlice, 22 – Klatovy, 23 Plzeň – jih, 24 – Plzeň – město, 25 – Plzeň – sever, 26 – Rokycany,
27 – Tachov, 28 – Cheb, 29 – Karlovy Vary, 30 – Sokolov, 31 – Děčín, 32 – Chomutov, 33 – Litoměřice, 34 –
Louny, 35 - Most, 36 – Teplice, 37 – Ústí nad Labem, 38 – Česká Lípa, Jablonec nad Nisou, 40 Liberec, 41 –
Semily, 42 – Hradec Králové, 43 – Jičín, 44 – Náchod, 45 – Rychnov nad Kněžnou, 46 – Trutnov, 47 – Chrudim,
48 – Pardubice, 49 – Svitavy, 50 – Ústí nad Orlicí, 51 – Havlíčkův Brod, 52 – Jihlava, 53 – Pelhřimov, 54 – Třebíč,
55 – Žďár nad Sázavou, 56 – Blansko, 57 – Brno – město, 58 Brno – venkov, 59 – Břeclav, 60 – Hodonín, 61 –
Vyškov, 62 – Znojmo, 63 – Jeseník, 64 – Olomouc, 65 – Prostějov, 66 – Přerov, 67 - Šumperk, 68 – Bruntál, 69 –
Frýdek-Místek, 70 – Karviná, 71 – Nový Jičín, 72 – Opava, 73 Ostrava-město, 74 – Kroměříž, 75 – Uherské
Hradiště, 76 – Vsetín, 77 – Zlín.
Ve druhém přístupu srovnáváme kvalitu života v okresech, ve kterých zvítězil Drahoš s okresy ve kterých zvítězil
Zeman. V prvních je kvalita života vyšší (průměr=5.85, medián=5.87, min=4.05, max=7.74, s=1.00) než v
okresech, ve kterých zvítězil Zeman (průměr=4.94, medián=5.13, min=2.19, max=6.85, s=1.10). V případě této
korelace nebylo potřebné počítat statistickou významnost (p-hodnotu), protože disponujeme kompletním
základním souborem – všemi okresy České republiky. Zkoumání vztahu prostřednictvím binární regrese, kde
závislou proměnnou je vítěz voleb v okrese (Drahoš resp. Zeman) a nezávislou proměnnou je kvalita života, je
třetím přístupem. Z výsledku plyne, že snížením kvality života v okrese o jeden ´bod` (na Cantrilově škále 0-10)
se šance na vítězství Zemana zvýšila na 2.55 násobek, tj. o sto padesát pět procent. Naopak šance na vítězství
Drahoše se snížila na 0.39 násobek, tj. o šedesát jedna procent.
2.3 Diskuse
Prostorovou diferenciaci volebního chování ovlivňuje několik faktorů, mezi jinými např. historický vývoj
(Madleňák a Balážovič, 2018). Domníváme se, že dalším faktorem diferenciace je hodnocení spokojenosti
s vnějším prostředím, ve kterém voliči žijí, jinými slovy hodnocení kvality života.
Korelace kvality života a voleb prezidenta 2013 a 2018 na hierarchické makroúrovni odpovídá rozdělení na Čechy
a Moravu (Kostelecký, 2015), protože celá Morava s výjimkou okresu Brno-město je „zemanovská“. Česká část
České republiky je diferencovanější, protože zde vidíme tři skupiny okresů:
 Okresy, ve kterých obyvatelé vždy volili protikandidáta Miloše Zemana, jsou tři – hlavní město Praha a okresy
Praha-západ a Praha-východ. Vliv Prahy nemá kruhovou podobu. Na severu a jihu na okresy v její aglomeraci
navazují nestálé okresy od Liberce a Náchodu na severu po Český Krumlov a České Budějovice na jihu a na
západě a východě „zemanovské“ okresy Kladno, Kolín a Benešov. Jak jsme již zmínili, toto uspořádání
narušuje vnitřní periferie. Pravdou však je, že podle Nováka a Netrdové (2011) vnitřní periferie mezi
Středočeským a Libereckým i mezi Středočeským a Jihočeským nejsou žádné nebo perifernost je nejslabší
z popsaných.
 Popsaný pás „antizemanovských“ a nestálých okresů sousedí s pásem „zemanovských“ okresů na
severozápadě a jihozápadě země s ojedinělými nestálými okresy krajských měst Karlovy Vary, Plzeň a
okresem Klatovy.
 Na východní straně popsaný pás nestálých okresů sousedí se „zemanovskými“ okresy na linii Rychnov nad
Kněžnou-Kolín-Benešov-Jindřichův Hradec.
Z hlediska „volební mapy“ České republiky „antizemanovské“ a nestálé okresy patří mezi regiony s vysokou
podporou fiskálně konzervativních stran (Kostelecký, 2015). Lze předpokládat, že ve smyslu Wallersteinova
členění to jsou okresy s postmaterialistickým obyvatelstvem. Další důležitý fakt plyne z popsané korelace mezi
výsledkem volby prezidenta a kvalitou života, kdy s růstem kvality života klesá šance Miloše Zemana na vítězství.
Miloše Zemana lze považovat za posledního z prezidentů (Havel, Klaus, Zeman) spjatých s listopadem 1989. Je
reálný předpoklad, že v příštích volbách, ať už budou v roce 2023 nebo dřív, oba kandidáti, kteří postoupí do
druhého kola voleb, už nebudou spjati s listopadem. Budoucnost ukáže, jestli rozdělení země na „zemanovské“,
„antizemanovské“ a „nestále“ okresy, platné v současnosti, se s modifikacemi zachová, nebo se vytvoří rozdělení
nové, které se stane specifickou částí volební mapy České republiky.
Z analýzy i korelace plyne, že kvalita života je prediktorem voleb. Hypotéza, podle které kvalita života byla
konfliktní linií voleb prezidenta České republiky v letech 2013 a 2018, se potvrdila. Tato konfliktní linie nebyla
linií samostatnou, ale působila v kontextu linie socioekonomické transformace (Maškarinec, 2014). Lze
předpokládat, že ve výsledku voleb prezidenta v budoucnu se kvalita života jako jejich prediktor opět projeví.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
779
3. Závěr
V příspěvku jsem se zabýval kvalitou života z aspektu volební geografie. Soustředil jsem se na výsledek voleb ve
volbách prezidenta v letech 2013 a 2018 a na vliv kvality života na tento výsledek. Zabýval jsem se jím na úrovni
okresů, a to u dvou kandidátů, kteří postoupili do druhého kola voleb. Cílem příspěvku byla analýza vlivu
prostorové diferenciace kvality života na výsledky voleb prezidenta a tím odpověď na otázku, jestli je možné
považovat kvalitu života za jeden z prediktorů voleb. Vyslovil jsem hypotézu: Kvalita života byla konfliktní linií
voleb prezidenta České republiky v letech 2013 a 2018.
Z analýzy prostorové diferenciace výsledků voleb prezidenta vyplynula existence tří typů okresů: okresy, ve
kterých ve všech čtyřech kolech zvítězil Miloš Zeman (zemanovské), okresy, ve kterých ve všech čtyřech kolech
zvítězil protikandidát Miloše Zemana (antizemanovské) a okresy nestálé, ve kterých se vítěz voleb měnil.
Vztah kvality života a výsledků volby prezidenta jsem zkoumal několika způsoby. V prvním jako korelaci kvality
života v jednotlivých okresech a rozdílu mezi počtem hlasů, které získal Zeman ve srovnání s Drahošem v těchto
okresech. Koeficient korelace z hlediska kandidáta Miloše Zemana dosáhl hodnotu -0,55. Z toho plyne, že čím je
lepší kvalita života v okrese, tím horšího výsledku Zeman dosáhl. Dalším způsobem zkoumání vztahu kvality
života a výsledků volby prezidenta byla binární regrese. Jejím výsledkem je poznání, že snížením kvality života v
okrese o jeden ´bod` na škále 0-10 se šance na vítězství Zemana zvýšila o sto padesát pět procent, nebo naopak
šance na vítezství Drahoše se snížila o šedesát jedna procent.
Z analýzy vlivu prostorové diferenciace kvality života na výsledky voleb prezidenta i jejich korelace plyne, že
kvalita života je prediktorem voleb. Hypotéza, podle které kvalita života byla konfliktní linií voleb prezidenta
České republiky v letech 2013 a 2018, se potvrdila.
Literatura
[1] BURTON, M. (2014). Quality of Place. In: Michalos, A. C. (ed.) Encyclopedia of Quality of Life and Well
Being Research. Dordrecht, Springer, pp. 5312-5314. ISBN 978-94-007-0752-8.
[2] FERGUSON, N. (2010). Civilization: The West and the Rest. New York: Penguin Books. ISBN 978-0-14-
31220 6-7.
[3] HAMPL, M. (2018). Hierarchické formy uspořádání nerovnoměrností v realitě: hledání pravidelnosti a
problémy explanace. Informace ČGS, vol. 37, no. 1, pp. 1-23. ISSN 1213-1075.
[4] KOSTELECKÝ, T. (2001). Vzestup nebo pád politického regionalismu? Změny na politické mapě v letech
1992 až 1998 – srovnání České a Slovenské republiky, Praha, Sociologický ústav AV ČR. ISBN 80-7330-
003-6.
[5] KOSTELECKÝ, T. (2015). Závěr. In: Kostelecký, T., Mikešová, R., Poláková, M., Čermák, D., Bernard, J.,
Šimon, M. (eds.) Geografie výsledků parlamentních voleb: vzorce volebního chování v Česku 1992 – 2013,
Praha, Sociologický ústav AV ČR, pp. 150-156. ISBN 978-80-7330-284-9.
[6] KOSTELECKÝ, ŠIMON, M. (2015). Geografie politických orientací voličů v letech 1992-2013. In
Kostelecký, T., Mikešová, R., Poláková, M., Čermák, D., Bernard, J., Šimon, M. (eds.) Geografie výsledků
parlamentních voleb: vzorce volebního chování v Česku 1992 – 2013, Praha, Sociologický ústav AV ČR, pp.
68-93. ISBN 978-80-7330-284-9.
[7] MACEŠKOVÁ, M., OUŘEDNÍČEK, M., TEMELOVÁ, J. (2009). Sociálně prostorová diferenciace v České
republice: implikace pro veřejnou (regionální) politiku. Ekonomický časopis, vol. 57, no. 7, pp. 700 – 715.
ISSN 0013-3035
[8] MADLEŇÁK, T. (2010). Hlavné trendy výskumu v súčasnej volebnej geografii. Geografický časopis, vol.
62, no. 2, pp. 127-145. ISSN 0016-7193.
[9] MADLEŇÁK, T., BALÁŽOVIČ, Ľ. (2018). Politické preferencie miest na Slovensku v parlamentných
voľbách 1929. Geografie, vol. 123, no. 1, pp. 107-140. ISSN 1212-0014.
[10]MAŠKARINEC, P. (2014). Volební geografie Libereckého kraje 1992 – 2010. Voličské chování z pohledu
explorační prostorové analýzy dat (ESDA). Brno, Centrum pro studium demokracie a kultury. ISBN 978-80-
7325-344-8.
[11]McCANN, E. J. (2004). ‘Best Places’: Interurban Competition, Quality of Life and Popular Media Discourse.
Urban Studies, vol. 41, no. 10, pp. 1909–1929. ISSN 1360-063X. DOI 10.1080/0042098042000256314.
[12]MURGAŠ, F. (2009). Kvalita života a jej priestorová diferenciácia v okresoch Slovenska. Geografický
časopis, vol. 61, no. 2, pp. 121-138. ISSN 0016-7193.
[13]MURGAŠ, F. (2016). Geographical Conceptualization of Quality of Life. Ekológia, vol. 35, no. 4, pp. 309-
319. ISSN 1335-342X. DOI 10.1515/eko-2016-0025.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
780
[14]MURGAŠ, F., KLOBUČNÍK, M. (2016). Municipalities and Regions as Good Places to Live: Index of
Quality of Life in the Czech Republic. Applied Research in Quality of Life, vol. 11, no. 2., pp. 553-570. ISBN
1871-2584. DOI 10.1007/s11482-01409381-8.
[15]MURGAŠ, F., KLOBUČNÍK, M. (2017). Community well-being or quality of place? A few notes and
application in Czech Republic. In: Kraeger, P., Cloutier, S., Talmage, C. (eds) New Dimensions in Community
Well-Being. Cham: Springer, pp. 29-60. ISBN 978-3-319-55407-5.
[16]NOVÁK, J., NETRDOVÁ, P. (2011). Prostorové vzorce sociálně-ekonomické diferenciace obcí v České
republice. Sociologický časopis, vol. 47, no. 4, pp. 717–744. ISSN 0038-0288.
[17]PHILLIPS, D. (2006). Quality of Life. Concept, Policy and Practice. Oxon, Routledge. ISBN 0-415-32355-
X.
[18]PINK, M. (2012). Volební geografie v odborném prostředí České a Slovenské republiky: Úvod. In: Pink, M.
a kol. Volební mapy České a Slovenské republiky po roce 1993: vzorce, trendy, proměny, Brno, Centrum pro
studium demokracie a kultury. 5-15
[19]PINK, M., VODA, P. (2012). Vysvětlení prostorových vzorců volebního chování v parlamentních volbách
v České republice a na Slovensku v letech 1996–2010. In: Pink, M. a kol. (eds.) Volební mapy České a
Slovenské republiky po roce 1993: vzorce, trendy, proměny, Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury,
pp. 201-242. ISBN 978-80-7325-287-8.
[20]PINK, M., VODA, P. (2013). Volební geografie. In: Šedo, J. České prezidentské volby v roce 2013, Brno:
Centrum pro studium demokracie a kultury, pp. 141-164. ISBN 978-80-7325-325-7
[21]RIŠOVÁ, K., POUŠ, R. (2018). Urban facilities in the quality of life research: a case study of Banská Bystrica
city Central Slovakia). Geografický časopis, vol. 70, no, 2, pp. 99-116. ISSN 0016-7193. DOI 10.31577/ge
ogrcas.2018.70.2.06.
[22]RUMPEL, P., SLACH, O., KOUTSKÝ, J. (2008). Měkké faktory regionálního rozvoje. Ostrava: Ostravská
univerzita. ISBN 978-807-3684-358.
[23]SIRGY, J. (2018). The Psychology of Material Well-Being. Applied Research in Quality of Life, vol. 13, no.
2, pp. 273-301. ISSN 1871-2584. DOI 10.1007/s11482-017-9590-z.
[24]TEMELOVÁ, J., POSPÍŠILOVÁ, L. OUŘEDNÍČEK, M. (2012). Nové sociálně prostorové nerovnosti,
lokální rozvoj a kvalita života. Plzeň, Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk. ISBN 978-80-7380-378-0.
[25]TRIP, J. J. (2007). Assessing quality of place: a comparative analysis of Amsterdam and Rotterdam. Journal
of Urban Affairs, vol. 29, no. 5, pp. 501–517. ISSN 1467-9906. DOI 10.1111/j.1467-9906.2007.00362.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
781
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-9268-2019-98
PRIESTOROVÁ KONCENTRÁCIA ANTI-SYSTÉMOVEJ
STRANY V REGIÓNOCH SLOVENSKA
Spatial concentration of anti-system party in Slovak regions
ŠTEFAN REHÁK
OLIVER RAFAJ
TOMÁŠ ČERNĚNKO
Katedra verejnej správy a regionálního rozvoja
Národohospodárska fakulta
Ekonomická univerzita v Bratislave
Depart. of Public Administration and Reg. Develop.
Faculty of National Economy
University of Economics in Bratislava
 Dolnozemská cesta 1, 852 35 Bratislava, Slovak Republic
E-mail: stefan.rehak@euba.sk, oliver.rafaj@euba.sk, tomas.cernenko@euba.sk
Annotation
Recently, there has been increasing support in developed countries for anti-systemic populism. Anti-system parties
tend to restrict democracy and bring negative effects to society as a whole. The causes of the growth of support
for such parties are several. The current thesis lays in the geographical similarity for anti-system regions. Regions
who voted for anti-system are predominantly economically underdeveloped and overlooked by central
governments for a long time. This contribution focuses on the spatial concentration of the anti-system KotlebaĽSNS
party in Slovakia. Using the method for local spatial autocorrelation (LISA) with election results from the
last parliamentary elections in 2016, aggregated to the level of districts, the authors found out in which parts of
Slovakia the anti-system party sympathizers is concentrated. Voters of Kotleba-ĽSNS are concentrated mainly in
regions of Banská Bystrica and Žilina.
Key words
anti-system populism, slovak districts, spatial concentration
Anotácia
V poslednom období sa v rozvinutých krajinách dostáva čoraz väčšej podpore anti-systémový populizmus. Antisystémové
strany majú tendenciu obmedzovať demokraciu a prinášať negatívne efekty pre celú spoločnosť. Príčin
rastu podpory takýchto strán je niekoľko. Aktuálnou tézou je geografická podobnosť pro anti-systémových
regiónov. Pre anti-systém hlasujú prevažne ekonomicky zaostalejšie regióny, ktoré boli dlhodobo prehliadané
centrálnymi vládami. Tento príspevok sa zameriava na preskúmanie priestorovej koncentrácie anti-systémovej
strany Kotleba-ĽSNS v regiónoch Slovenska. Použitím metódy lokálnej priestorovej autokorelácie LISA z údajov
volebných výsledkov za posledné parlamentné voľby z roku 2016, agregovaných na úroveň okresov SR autori zistili
v ktorých častiach Slovenska sa koncentrujú sympatizanti anti-systémovej strany. Voliči strany Kotleba-ĽSNS sa
koncentrujú najmä v Banskobystrickom a Žilinskom kraji.
Kľúčové slová
anti-systémový populizmus, okresy Slovenska, priestorová koncentrácia
JEL classification: O18, R11, R12
1. Úvod
V poslednom období dochádza k citeľnému nárastu rôznych foriem populistických, extrémistických a antisystémových
nálad v spoločnosti a to naprieč rozvinutými krajinami sveta. Tieto nálady sa formujú do politických
hnutí, ktorých cieľom je nastolenie sociálno-ekonomickej rovnováhy medzi bohatými a menej rozvinutými
oblasťami. Štúdia od Jordan Kyle a Lomor Gultchin (2018) definuje 3 rozdielne typy populizmu a populistického
správania sa. Kultúrny populizmus, ktorého hlavným elementom je poukazovanie a zdôrazňovanie odlišností
medzi rasami, etnikami, vierovyznaniami a identitami, Socio-ekonomický populizmus, ktorý sa prioritne orientuje
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
782
na konflikt medzi odlišnými triedami obyvateľov a Anti-systémový populizmus, ktorý upiera pozornosť na
konflikt medzi vládnymi elitami a ostatnými skupinami, bez špecifických etnických, alebo socio-ekonomických
charakteristík. Pre proti-systémových populistov sú cieľovou skupinou čestní, tvrdo pracujúci občania, ktorí sú
obetovaní elitami riadiacimi štát, ktorý slúži osobitným záujmom a tieto elity sú primárnym nepriateľom ľudí.
Tieto populistické, anti-systémové hnutia so sebou prinášajú rôzne negatívne efekty pre spoločnosť. Negatívny
vplyv majú najmä na politické systémy, čo vedie k signifikantnému ohrozeniu demokracie. K týmto záverom
dospeli Jordan Kyle a Yascha Mounk vo svojej štúdii (2018). Na základe zozbieraných údajov o populistických
a anti-systémových vládach vo svete zistili, že celkovo 23% populistických vlád spôsobuje výrazné demokratické
zaostávanie. Pre porovnanie, iba 6% nepopulistických vlád uskutočňuje aktivity, ktoré sú v protiklade
s demokratickými princípmi. Inými slovami, populistické a anti-systémové vlády sú približne štyri krát
náchylnejšie na oslabovanie demokracie ako nepopulistické vlády.
Príčinami rastu podpory populistických a anti-systémových hnutí a politických strán sa zaoberá množstvo
výskumníkov naprieč rôznymi vednými disciplínami. Z ekonomického hľadiska sa najčastejšie uvádza príčina ich
rastu podpory v kontexte prehliadania a neriešenia ekonomických disparít medzi skupinami obyvateľstva
centrálnou vládou. Za ďalšiu z možných príčin aktuálnej popularity anti-systémového populizmu a extrémizmu
v krajinách Európy sa označujú najmä migračné vlny utečencov, ktoré prúdia z krajín mimo Európy (Podobnik,
Jusup, Stanley, 2016). Ďalšie z možných vysvetlení nárastu anti-systémových strán ponúka Andrés RodríguezPose.
Z jeho výskumu (2018) vyplýva, že takéto hnutia rástli v geograficky podobných územiach, prevažne vo
vidieckych oblastiach, ktoré ekonomicky chradli po dlhé roky a ktorým centrálne vlády nevenovali dostatočnú a
vhodnú pozornosť. Nárast takýchto hnutí na základe nedostatočnej starostlivosti o zaostávajúce územia považuje
za odplatu zaostalých území zvyšným častiam krajiny. Dokumentuje to na príkladoch víťazstva Donalda Trumpa
počas prezidentských volieb v USA v roku 2016, výhrou Národného frontu vo Francúzskych eurovoľbách v roku
2014, alebo odhlasovanie referenda o Brexite v roku 2016. K podobným záverom dospel aj Ian R. Gordon (2018),
podľa ktorého rast anti-systému je úzko spätý s charakteristickými črtami zaostávajúcich regiónov. Na príklade
Brexitu k rovnakému záveru dospeli aj Jan Fidrmuc a kolektív (2016). Na základe analýzy tokov Európskych
štrukturálnych a investičných fondov smerujúcich do regiónov Veľkej Británie zistili, že ekonomicky silné regióny
hlasovali za zotrvanie v Európskej únii, zatiaľ čo ekonomicky slabšie regióny hlasovali za Brexit.
Nárast popularity anti-systémového hnutia sa nevyhol ani Slovensku. Analýze príčinám dlhodobej popularity
pravicového extrémizmu s prvkami anti-systému sa napríklad venovali Alena Kluknavská a Josef Smolík (2016).
Dominantné postavenie medzi nimi získala Kotleba – Ľudová strana naše Slovensko. Predstavitelia ĽSNS sa na
slovenskej politickej scéne pohybujú už dlhšie obdobie. Prvým výrazným úspechom bolo získanie postu predsedu
Banskobystrického samosprávneho kraja v roku 2013. Skúmaniu volebnej podpory reprezentanta krajnej pravice
v rámci priestoru regiónu Banskej Bystrice sa bližšie venovali Mikuš a kolektív (2016). Súvislosti medzi výhrou
reprezentanta anti-systémovej strany v tomto regióne a dôsledkami v oblasti regionálneho rozvoja zas skúmali Ján
Buček a Martin Plešivčák (2017). Rast popularity tejto strany sa následne v najbližších parlamentných voľbách
(2016) pretavil do zisku 8,04% a 14 kresiel v Národnej rade SR. Analýze individuálnych a kontextuálnych
faktorov volebných rozhodnutí voličov ĽSNS sa venovali Miloslav Bahna a Jozef Zagrapan (2017).
2. Cieľ a metódy
Cieľom nášho príspevku je preskúmať priestorovú koncentráciu voličov anti-systémovej strany v regiónoch
Slovenska.
Za anti-systémovú stranu považujeme stranu Kotleba – Ľudová strana naše Slovensko, na koľko ako jediná
z parlamentných strán má vo svojom oficiálnom predvolebnom programe anti-systémové prvky, ako napríklad
vystúpenie Slovenska z aliancie NATO, spustenie referenda o vystúpení Slovenska z Európskej únie, alebo
obnovenie slovenskej koruny (Kotleba – ĽSNS, 2015).
Intenzitu prítomnosti strany Kotleba – Ľudová strana naše Slovensko meriame na základe posledných volebných
výsledkov do Národnej rady Slovenskej republiky v roku 2016 (Štatistický úrad SR, 2016), prostredníctvom
podielu počtu hlasov ĽSNS na celkovom počte hlasov. Volebné výsledky z jednotlivých obcí sme agregovali na
regionálnu úroveň LAU1.
Určenie priestorovej koncentrácie voličov anti-systémovej strany použijeme metódu priestorovej autokorelácie,
ktorá predstavuje postup hodnotenia korelácie medzi hodnotami jedného ukazovateľa (podiel získaných hlasov
strany Kotleba – ĽSNS na celkovom počte hlasov) sledovaných jednotiek pozorovania v priestore (okresy SR –
úroveň LAU1). Konkrétne použijeme lokálny indikátor priestorovej autokorelácie LISA (skratka z anglického
Local indicators of spatial association) pre zistenie miestnych zoskupení území s podobnými, respektíve s
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
783
odlišnými hodnotami. Testovaním lokálneho Moranovho I (Anselin, 1995), boli na základe údajov o podiele
získaných hlasov strany Kotleba – LSNS vybrané klastre buniek, ktorých hodnoty boli oproti ostatným bunkám
vysoké. Rovnica 1 uvádza vzťahy premenných pre výpočet LISA.
Rovnica 1: LISA - Local indicator of spatial association
𝐼𝐼𝑖𝑖(𝑑𝑑) =
𝑥𝑥𝑖𝑖 − 𝑥𝑥̅
∑ 𝑤𝑤𝑖𝑖𝑖𝑖
𝑛𝑛
𝑗𝑗=1:𝑗𝑗≠𝑖𝑖 (𝑑𝑑)
𝑛𝑛 − 1
− 𝑥𝑥̅2
� 𝑤𝑤𝑖𝑖𝑖𝑖
𝑛𝑛
𝑗𝑗=1:𝑗𝑗≠𝑖𝑖
(𝑑𝑑)(𝑥𝑥𝑗𝑗 − 𝑥𝑥̅)
Zdroj: Anselin (1995)
v ktorom:
Ii – lokálny Moranov koeficient pre priestorovú jednotku i
d – kritická vzdialenosť (v tomto prípade vzdialenosť bola reprezentovaná hranicou medzi susediacimi územiami),
n – počet priestorových jednotiek (v tomto prípade bolo použitých 79 okresov SR),
xi (i=1,2,.....,n) – hodnota skúmaného javu v priestorovej jednotke i (v tomto prípade skúmaný jav predstavoval
podiel hlasov pre ĽSNS z celkového počtu),
x ̅ – priemerná hodnota skúmaného znaku,
w_ij (d) – váha pre jednotku i,j a vzdialenosť d.
3. Výsledky
Výsledky parlamentných volieb v roku 2016 zobrazuje Graf 1. V danom roku sa o podporu voličov uchádzalo
spolu 23 politických subjektov. Pri celkovej účasti 59,82% oprávnených voličov sa minimálnu hranicu 5%
podarilo prekročiť 8. politickým stranám. Konkrétne išlo o strany Smer-SD, SaS, Oľano, SNS, Kotleba – ĽSNS,
Smer rodina, Most-Híd a #Sieť. V súčasnosti však v parlamente pôsobí iba 7. politických strán a skupina
nezávislých poslancov, pretože pár mesiacov po voľbách sa strana #Sieť rozpadla a jej poslanci sa začlenili do
ostatných frakcií.
Graf 1 Výsledky parlamentných volieb v roku 2016
Zdroj: Štatistický úrad SR (2016)
Z výsledkov volieb do parlamentu v roku 2016 vyplýva, že anti-systémová strana Kotleba-ĽSNS sa dostala do
parlamentu, na koľko so ziskom 8,04% všetkých platných hlasov prekročila minimálnu hranicu 5%. Víťazom
volieb sa stala strana SMER-SD, ľavicovo orientovaná strana so silnou sociálnou agendou. Strana Sloboda a
Solidarita (SaS) je liberálna, pravicovo orientovaná strana, ktorej nosnou témou vo volbách 2016 bolo zlepšovanie
podnikatelského prostredia v krajine. Strana OĽANO – obyčajní ľudia a nezávislé osobnosti sa orientovala
predovšetkým na zlepšenie práv a služieb pre rodiny. Slovenská národná strana (SNS) je národne orientovanou,
konzervatívnou, stredo-pravou stranou orientujúcou sa o európsko-kresťanský hodnotový systém Strana SME
RODINA vznikla ako reakcia na situáciu na Slovensku a v Európe v poslednom období a jej hlavnou agendou
28.28%
12.10%
11.02%
8.64% 8.04%
6.62% 6.50% 5.60%
0.00%
5.00%
10.00%
15.00%
20.00%
25.00%
30.00%
SMER-SD SaS OĽANO SNS ĽSNS SME
RODINA
MOST-HÍD #SIEŤ
Treshold
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
784
bola ochrana tradičnej rodiny z vonka aj z vnitra. Na druhú stranu najmenej mandátov získali strany #SIEŤ –
pravicovo orientovaná strana s reformnými zámermi a strana MST-HÍD – taktiež pravicovo orientovaná strana
s reformnými zámermi, ktorej hlavnú skupinu voličov tvoria príslušníci maďarskej menšiny žijúcej na území
Slovenska.
Tabuľka 1 poskytuje prehľad výsledkov indikátora LISA za jednotlivé politické strany, ktoré sa dostali do
parlamentu v roku 2016. Červenou farbou sú zvýraznené klastre regiónov, ktoré dosahujú vysoké hodnoty podpory
príslušných strán. Inak povedané, červenou farbou sú znázornené regióny, v ktorých príslušné politické strany
získali relatívne vysokú podporu oproti zvyšným regiónom Slovenska. Modrou farbou sú zas znázornené klastre
regiónov, ktoré dosahujú nízke hodnoty podpory príslušných strán. Inak povedané, modrou farbou sú zvýraznené
tie regióny, v ktorých príslušné politické strany získali relatívne nižšiu podporu oproti zvyšným regiónom
Slovenska. Uvedené hodnoty pri jednotlivých stranách znamenajú globálnu mieru priestorovej autokorelácie.
Vyššia hodnota uvedeného koeficientu indikuje silnejší vztah regiónov v rámci klastra.
Tab. 1: Výsledky metódy LISA pre každú parlamentnú stranu
SMER-SD: 0,60 SaS: 0,73 OĽANO: 0,52
SNS: 0,58 ĽSNS: 0,51 SME RODINA: 0,41
MOST-HÍD: 0,56 #SIEŤ 0,26
Zdroj: vlastné spracovanie
Zo získaných údajov indikátora LISA pre anti-systémovú stranu Kotleba-ĽSNS vyplýva, že jej voliči sa
priestorovo koncentrujú na strednom Slovensku, primárne v Banskobystrickom a Žilinskom kraji. Regióny
v kterých je evidentná koncentrácia voličov tejto anti-systémovej strany sú oproti priemeru krajiny skôr rurálneho
charakteru, s menšími príležitosťami na trhu práce a významné postavenie zohrávajú primárny a sekundárny
sektor, najmä drevospracujúci priemysel. Hodnota Moranovho I predstavuje 0,51 čo predstavuje pomerne silnú
priestorovú koncentráciu. Zo získaných údajov ďalej vyplýva, že voliči strany SMĚR-SD sa koncentrujú na západe
krajiny v Trenčianskom kraji a na východe krajiny vo východných častiach Prešovského a Košického kraja. Voliči
strany SaS sa koncentrujú najmä v hlavnom meste Bratislava. Voliči strany OĽANO sa koncentrujú
v Bratislavskom kraji a na východe krajiny v mestách Prešov a Košice a ich okolí. Strana SNS má
koncentrovaných svojich voličov najmä v severných regiónoch Slovenska. Voliči strany SME RODINA sa
koncentrujú prevažne v severo-západných regiónoch Slovenska. Koncentráciu voličov strany MOST-HÍD vidno
na juho-západnej časti Slovenska, ktorá susedí s regiónmi Maďarska a voliči strany SIEŤ sa koncentrujú primárne
v meste Košice a jeho okolitých regiónech.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
785
4. Záver
Z výsledkov priestorovej autokorelácie vyplynulo, že voliči anti-systémovej strany Kotleba-ĽSNS sa koncentrujú
najmä v okresoch na strednom Slovensku. Tento výsledok nie je až na toľko prekvapivý, na koľko väčšina okresov
zvýraznených červenou farbou patrí do Banskobystrického kraja, v ktorom hlavný predstaviteľ strany – Marián
Kotleba – vyhral župné voľby v roku 2013. Prezentované výsledky tak potvrdili koncentráciu voličov antisystémovej
strany v územiach, v ktorých bola táto strana a jej agenda obľúbená aj v minulom období. Zároveň
zistené výsledky predstavujú dobrý odrazový mostík pre autorov, aby sa zamerali na skúmanie sociálnoekonomických,
demografických a ostatných faktorov v spomenutých pro anti-systémových regiónoch. Ďalší
výskum v tejto problematike tak prinesie podrobnejšie zistenia, ktoré napomôžu pre naformulovanie adresnejších
a zmysluplnejších politík pre tieto regióny. Z predchádzajúcich výskumov je totiž zrejmé, že neadekvátna reakcia
vlády na prítomné problémy alebo ich ignorovanie je skôr živnou pôdou pre rast podpory anti-systémových hnutí
a politických strán. A efekty z vládnutia takýchto strán pre celú spoločnosť sa javia byť skôr negatívne ako
pozitívne.
Literatúra
[1] ANSELIN, L., (1995). Local indicators of spatial association – LISA. Geographical Analysis, vol. 27, no. 2,
pp. 93-115. ISSN 1538-4632. DOI 10.1111/j.1538-4632.1995.tb00338.x
[2] BAHNA, M., ZAGRAPAN, J., (2017). Volia voliči v obciach s rómskou populáciou ĽSNS častejšie? Analýza
individuálnych a kontextuálnych faktorov volebných rozhodnutí v parlamentných voľbách 2016. Working
Papers in Sociology, vol. 2017, no. 1, pp. 1-11. ISSN 2453-6970.
[3] BUČEK, J., PLEŠIVČÁK, M., (2016). Self-Government, Development and Political Extremism at the
Regional Level: A Case Study from Banská Bystrica Region in Slovakia. Sociológia, vol. 49, no. 6, pp. 599-
635. ISSN 1336-8613.
[4] FIDRMUC, J., HULÉNYI, M., BÖRKE TUNALI, C., (2016). Money Can't Buy EU Love: European Funds
and the Brexit Referendum. CESifo Working Paper Series 6107, CESifo Group Munich, pp. 1-15. ISSN 2364-
1428.
[5] GORDON, I. R., (2018). In what sense left behind by globalisation? Looking for a less reductionist geography
of the populist surge in Europe. Cambridge Journal of Regions, Economy and Society, vol. 11, no. 1, pp. 95–
113. ISSN 1752-1378. DOI 10.1093/cjres/rsx028.
[6] KLUKNAVSKÁ, A., SMOLÍK, J., (2016). We hate them all? Issue adaptation of extreme right parties in
Slovakia 1993–2016. Communist and Post-Communist Studies, vol. 49, no. 4, pp. 335-344. ISSN 0967-067X.
DOI 10.1016/j.postcomstud.2016.09.002.
[7] KOTLEBA-ĽSNS., (2015). 10 BODOV ZA NAŠE SLOVENSKO! Volebný program politickej strany.
[online]. [cit. 2019-03-02] Dostupné z: http://www.naseslovensko.net/wp-
content/uploads/2015/01/Volebn%C3%BD-program-2016.pdf.
[8] KYLE, J., GULTCHIN, L., (2018). Populists in Power Around the World. London: Tony Blair Institute for
Global Change,
[9] KYLE, J., MOUNK, Y., (2018). The Populist Harm to Demacracy: An Empirical Assessment. London: Tony
Blair Institute for Global Change.
[10]MIKUŠ, R., GURŇÁK, D., MÁRIÁSSYOVÁ, A., (2016). Analýza volebnej podpory Mariána Kotlebu ako
reprezentanta krajnej pravice v krajských voľbách 2013. Sociológia, vol. 48, no. 1, pp. 48-70. ISSN 1336-
8613.
[11]PODOBNIK, B., JUSUP, M., KOVAC, D., STANLEY, H. E., (2017). Predicting the Rise of EU Right-Wing
Populism in Response to Unbalanced Immigration. Complexity, vol. 2017, pp. 1-12. ISSN 1099-0526. DOI
10.1155/2017/1580526.
[12]RODRÍGUEZ-POSE, A., (2018). The revenge of the places that don’t matter (and what to do about
it), Cambridge Journal of Regions, Economy & Society, vol. 11, no. 1, pp. 189–209. ISSN 1752-1378. DOI
10.1093/cjres/rsx024.
[13]ŠTATISTICKÝ ÚRAD SR, (2016). Výsledky hlasovania pre politické subjekty podľa obcí. [online]. [cit.
2019-03-02] Dostupné z: http://volby.statistics.sk/nrsr/nrsr2016/sk/download.html.
Tento článok vyšiel za pomoci projektu VEGA č. 1/0774/19 „Akumulácia ľudského kapitálu v regiónoch –
ekonomické a sociálne dôsledky“.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
786
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-9268-2019-99
FINANČNÍ GRAMOTNOST V SELHÁVAJÍCÍM STÁTĚ –
CASE STUDY UKRAJINA
Financial literacy and „failing state“ – case study Ukraine
TADEÁŠ PALA
VOJTĚCH MÜLLNER
Katedra veřejné ekonomie
Ekonomicko-správní fakulta
Masarykova univerzita
Department of Public Economics
Faculty of Economics and Administration
Masaryk University
 Lipová 41a, 60200 Brno, Czech Republic
E-mail: 415056@mail.muni.cz, 347683@mail.muni.cz
Anotace
Rozvojová ekonomie má v případě selhávajících států za cíl analyzovat nejen segment makroekonomický nebo
geopolitický, ale zároveň usiluje o identifikaci některých faktorů, které bývají marginalizovány i navzdory tomu,
že jejich vliv marginálním vůbec být nemusí. Příkladem této situace je analýza finanční gramotnosti v kontextu
selhávajícího státu Ukrajiny, který se již 5 let nachází v ozbrojeném konfliktu. Pozorností našeho zájmu je nejen
úroveň finanční gramotnosti na Ukrajině jako takové, ale i případná specifika jednotlivých regionů. Analýza dat
z celosvětového průzkumu OECD a podpůrná sonda potvrdily, že úroveň finanční gramotnosti je velmi nízká. Při
analýze jednotlivých regionálních celků se nicméně ukazuje, že se ale jedná o jev platný komplexně pro celé
teritorium Ukrajiny a nejsou patrné nějaké jednoznačné regionální výjimky. Zjištění korespondují s teoriemi, které
dávají do souvislosti chudobu, vzdělání a potenciál vzniku konfliktu. Tento výzkum má smysl zejména pro případný
peacebuildingový proces, v němž je třeba se soustředit nejen na vojenské, geopolitické a vnější mocenské faktory,
ale i na faktory často přehlížené, které ale mohou mít v konečném důsledku nezanedbatelný význam.
Klíčová slova
finanční gramotnost, regiony Ukrajiny, OECD
Annotation
Development economics shall analyze not only segment of macroeconomic or geopolitical factors, but also strive
to identify some of the marginalized factors. As an example, we can name an analysis of level of financial literacy
in context of Ukraine as a failing-state, which finds itself in armed conflict for more than 5 years. The aim of this
paper lies not only in level of financial literacy in Ukraine as such, but also in its regions respectively. The analysis
of overall data, based on OECD methodology, which was supplemented by small probe executed by researcher,
was a main source of information for this paper. Results of this observation showed, that level of financial literacy
is very low and amongst all regions of Ukraine is almost the same. Findings are based on Collier´s theory, that
puts poverty and poor education in context of risk of breaking out of armed conflict. This papers point is, not only
to further describe reality for possible academic research, but also to offer some new answers in context of
potential peacebuilding process. It is crucial to consider not only obvious geopolitical and macroeconomic
reasons, but also to consider some factors, that may be overseen yet relevant.
Key words
financial literacy, Ukraine regions, OECD
JEL classification: A20, D14
1. Úvod
Finanční gramotnost je jednou z kategorií, kterými se disciplína rozvojové ekonomie zabývá s poměrně značným
zájmem. Tato skutečnost je zapříčiněna zejména zvyšující se relevancí této problematiky, která odráží
zintenzivňující se potřebu reagovat na složitosti finančních trhů a zejména dopadů na spotřebitelské prostředí.
Liberalizace finančního trhu po rozpadu bipolárního uspořádání světa, k níž skokově došlo v mnoha zemích
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
787
bývalého východního bloku a Sovětského svazu, s sebou přinesla nové možnosti, ale také mnohé výzvy a
potenciální rizika s příležitostmi spojené. Zejména se jednalo o přístup ke kvalitním informacím a nakládání
s nimi, jejich interpretace a implementace kritického myšlení na základě kvalitní znalosti problematiky.
V oblastech bývalého východního bloku se s těmito výzvami musely státy vypořádat velmi rychle, zpravidla
v průběhu 90. let, a to se střídavými úspěchy. Příklady měnových reforem, vln privatizací a obecně přechod
z plánované ekonomiky na tržní hospodářství představovaly zcela zásadní kapitolu pro Českou republiku i ostatní
země v regionu. Pro nástupnické státy Sovětského svazu tato situace též představovala zásadní výzvu, nicméně,
jak se v praxi ukázalo, toto teritorium se s novými pořádky vyrovnalo o poznání hůře. Na vině bylo mnoho příčin,
které mají svou platnost dodnes. Tyto příčiny je možné identifikovat jak v regionálních tak globálních tendencích,
přičemž se projevovaly v dimenzích jak makro, tak i mikroekonomických. Předmětem našeho zájmu nejsou
v případě této práce geopolitické a makroekonomické vlivy, ale právě aspekt úrovně finanční gramotnosti, který
má relevanci ve smyslu popisu situace nikoliv zvenčí, ale zevnitř. Právě tento rozměr je často marginalizován na
úkor různých velkých faktorů, jako je geopolitika, geografie, stabilita režimů, a podobně. Tato studie má za cíl
poodhalit i některé vnitřní aspekty, které vypovídají o stavu společnosti, a to z důvodu, že praxe ukazuje, že tyto
opomíjené kategorie mají na celkovém stavu zdraví ekonomiky nezanedbatelný podíl.
Zkoumání finanční gramotnosti je specifickou disciplínou zejména pro výzkum a analýzu rozvojových zemí a
regionů. Historie a zkušenost ukazuje, že pouze dobře rozvinutá, respektive dynamicky rozvíjející se společnost,
která disponuje kvalitními informacemi a nástroji na jejich zpracování, má šanci inkorporovat progresivní trendy,
které jí mohou umožnit plné rozvinutí. Opačné scénáře, kdy se rozvojovým regionům nedaří zdárně postupovat,
či ještě hůře, dochází k oslabování fungování státu, mohou vést i k situacím, kdy se o těchto regionech dá hovořit
jako o „failed states“. Mezi tyto příklady se často dostává i případ Ukrajiny (Rotberg, 2004), v níž vnitřní
společenská krize spolu s vnějšími geopolitickými tlaky vyústily v pád režimu a následnou (občanskou) válku,
respektive ozbrojený konflikt. Právě z tohoto důvodu je ukrajinská případová studie předmětem našeho zkoumání.
Vzhledem k tomu, že snah o vysvětlení proběhnuvších událostí geopolitickou optikou je poměrně velké množství,
cílem této studie je blíže představit možná méně patrný vnitřní aspekt, který ale může mít také nezanedbatelný
vliv na celkovou situaci – a to právě úroveň finanční gramotnosti populace, respektive situaci napříč regiony
(Agrwal, Mazumder, 2013). Jedním z důvodů takzvané „revoluce důstojnosti“, jak se Euromajdanu přezdívá, byly
i neutěšené ekonomické podmínky, vyplývající z predátorského prostředí, které na trhu finančních služeb
fungovaly. Odmítnutí směřování země k EU a evropskému trhu tehdejší garniturou prezidenta Janukovyče bylo
zároveň částí populace vnímáno jako ztráta možnosti participovat na blahobytu, který je v prostředí Evropského
společenství, ve srovnání s chudobou ukrajinské populace, tak patrný. Je tedy zřejmé, že turbulentní události, které
vyvrcholily v dodnes aktivním ozbrojeném konfliktu, měly i ekonomický podtext, který vyvěral ze zcela bazálních
potřeb velké části běžné populace. Právě proto považujeme za hodnotné prozkoumání alespoň některých vzorců
chování této referenční skupiny.
2. Cíle a metody
Analýza si klade za cíl prozkoumat, zdali v kontextu ozbrojeného konfliktu, mohl hrát roli i faktor vnitřní úrovně
finanční způsobilosti populace. Tento předpoklad se zakládá na reáliích, které asociují počátek konfliktu. Do
značné míry může také souviset s všudypřítomnou socioekonomickou deziluzí (Zelinska, 2017), jíž si populace
procházela, a která byla završena odmítnutím kurzu k ekonomicky slibnému partnerství s řádově bohatším
regionem EU. Krom deskripce situace je cílem této práce i náhled na rozdílnost v úrovni finanční gramotnosti
napříč regiony a pátrání po případných signifikantních souvislostech, které by se mohly projevit. Soustředit se
budeme na specifika regionu zasaženého konfliktem, zdali vykazuje nějaké zásadní odlišnosti od ostatních regionů
Ukrajiny, či nikoliv (Collier, 2004).
Nástrojem pro analýzu jsou výsledky měření (průzkumů veřejného mínění), které vycházejí z mezinárodního
standardu metrik OECD. Právě dostupnost těchto datových setů umožňuje i případnou komparaci s jinými regiony
(Atkinson, Messy, 2012). Dalším, doplňkovým krokem, byla konfrontace s výsledky vlastního dotazníkového
šetření, které proběhlo v rámci širšího projektu, zabývajícího se aspekty ekonomického chování populace a veřejné
správy v regionu. Pro potřeby této analýzy je možné použít některé otázky, které logikou splňovaly kritéria
doporučení OECD, a mohou tak být parciálně použita jako referenční. Metodika a teorie vychází z přístupů výše
zmiňovaných standardů OECD, které byly standardizovány v rámci celosvětové rešerše, OECD/INFE
International Survey of Adult Financial Literacy Competencies, která se soustředí na analýzu finanční gramotnosti
a kompetencí napříč státy a regiony (OECD, 2018). Používá sadu standardizovaných otázek rozdělující dotazník
na logické kapitoly, které postihují různé aspekty obeznámenosti populace s finanční problematikou. Sekce zájmu
strukturovaného konceptu dotazníku poskytuje informace o těchto kategoriích.
 Znalosti (Knowledge),
 Chování (Behavior),
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
788
 Přístupy (Attitude),
 Celkové skóre.
Výsledky dotazníku jsou následně interpretovány na základě ohodnocení jednotlivých výsledků v kategoriích.
Výstupem tohoto procesu je koeficient skóre, kterého jednotlivý zkoumaný stát či region dosáhl, který umožňuje
přibližné srovnávání úrovně finanční gramotnosti napříč regiony. Zároveň tato metrika nabízí i cenné dílčí
informace dovnitř jednotlivých států napříč statisticky zajímavými determinanty, jako je pohlaví, věk, ekonomická
situace, či pro tuto studii nejzajímavější kritérium, region, kde byl výzkum proveden (USAID, 2017).
 Centrální: Kirovograd, Čerkasy, Poltava, Vinica (oblasti),
 Severní: Žitomyr, Kyjev, Černigiv, Sumy (oblasti),
 Jižní: Oděsa, Mykolajiv, Cherson (oblasti),
 Západní: Volyňská, Zakarpatská, Lvovská, Ivano-Frankivská, Chmelnická, Rovenská, Ternopilská,
Černivecká (oblasti),
 Východní: Charkovská, Dněpropetrovská, Záporoží (oblasti), Doněcká a Luhanská (části oblastí kontrolované
ukrajinskou vládou).
Pro náš výzkum bylo stěžejní srovnání výsledků z výzkumů v roce 2017 a 2010, které pracovaly s rozdělením
země na 5 základních makroregionálních shluků, které v sobě inkorporovaly všech 24 oblastí (USAID, 2017),
(USAID, 2010). Náš fokus je věnován specificky regionu východní Ukrajiny, který ale prodělal mezi lety 2010 a
2017 významné změny především kvůli tomu, že jeho velká část se stala dějištěm ozbrojeného konfliktu. Z tohoto
důvodu byla pro potřeby OECD analýzy v roce 2017 použita data pouze z té části makroregionu, která je pod
kontrolou svrchované kyjevské vlády. I přes určitou iniciativu vedenou ze strany vlády za účelem zvýšení
povědomí o finanční gramotnosti je situace v kontextu Ukrajiny stále velmi komplikovaná. O konceptu kvalitní
edukace v kontextu finanční gramotnosti zároveň stále neexistuje konsensus či nějaké konkrétní univerzální řešení.
Právě fakt, že některé kulturní a civilizační celky dlouhodobě dosahují nízkých skóre (jako například regiony
východní Evropy – Ukrajina, Polsko, Bělorusko etc.) může svědčit i o tom, že metodika, která v jiných
civilizačních okruzích může prospívat, není v těchto oblastech efektivně aplikovatelná (Alsemgeest, 2015).
3. Výsledky
Ukrajina obecně patří k zemím s relativně problematickou vnitřní ekonomickou situací. V mezinárodních
srovnávání tradičně dosahuje podprůměrných skóre, což se dá kupříkladu ilustrovat, pokud se jedná o hodnotu
HDP per capita, v němž dle IMF dosahuje 110. pozice z 186 měřených zemí, pro něž jsou předkládána statistická
data za rok 2017 (IMF 2017). Vzhledem k tomu, že HDP je z pochopitelných důvodů spíše ilustrativní metrikou,
je možné nahlédnout i na další kritéria a indexy vypovídající o vnitřní ekonomické kondici země. Dobrým
příkladem může být index CPI (Transparency International, 2018), který se pokouší porovnávat míru vnímání
korupce v jednotlivých zemích. Úroveň vnímání korupce napříč populací vysoká a v mezinárodním srovnání si
tak Ukrajina vysloužila 120. pozici z 180 měřených zemí pro rok 2018 (Transparency International, 2018).
Podobné statistiky a indexy pochopitelně nemohou přesně a zcela empiricky dokázat skutečnou podstatu
fenoménů, nicméně mohou dopomoci k naznačení přibližného vektoru, kterým se ubírají trendy. Studie UNICEF
z roku 2003 (Humphreys, 2003) podobně jako další teorie spojují rizika vzniku ozbrojeného konfliktu, popřípadě
bezpečnostní nestability, právě s úrovní blahobytu v jednotlivých regionech. Studie vypočítává určité hodnoty
HDP a k nim příslušné pravděpodobnosti vzniku konfliktu. Vychází tak z teoretického výzkumu Colliera a
Hofflera, kteří ve svém díle Greed and grievance in civil war popisují nejčastější faktory podporující vznik
konfliktů, přičemž vzdělání a úroveň blahobytu byly identifikovány, po boku dalších vlivových faktorů, jako
stěžejní (Collier, Hoffler, 2004), (EFA, 2011).
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
789
Obr. 1: Pravděpodobnost pozorování vzniku nového konfliktu/ HDP per capita UNICEF
Zdroj: Humphreys (2003)
Dalším takovým podpůrným faktorem, který v sobě snoubí výše zmiňovaná kritéria, je právě úroveň finanční
gramotnosti. Její měření je poměrně obtížná operace, která je do značné míry vždy zatížena formou koncipování
dotazníkového šetření a jeho vyhodnocením. Obecně respektovaným přístupem je výše zmiňovaný univerzální
dotazník OECD, který je poskytován pro široké portfolio zemí, a existuje již široká databáze a mezinárodní
srovnání v několika časových vlnách.
Ukrajina, vzhledem k otřesům způsobeným ozbrojeným konfliktem, jednoznačně zapadá do kategorie „slabých“
států, přičemž v některých odvětvích svého fungování, v některých časových údobích či teritoriích může být
považována za stát až „selhávající“. Je třeba si uvědomit, že i přestože v mnoha ohledech se konflikt některých
regionů Ukrajiny navenek viditelně nedotkl, tak faktory jako všudypřítomná korupce, hrubý propad hodnoty
národní měny a faktická okupace vlastního území cizí mocí vylučují Ukrajinu z kategorie stabilních států (Rotberg,
2004).
Na Ukrajině proběhl reprezentativní výzkum finanční gramotnosti v roce 2010 a v roce 2017. Oba výsledky těchto
výzkumů je možné poměřovat s výstupy velkého měření z roku 2015, kde za pomoci kompatibilní metodiky došlo
ke měření v dalších 30 státech (OECD, 2016). Ukrajina v těchto statistikách, respektive ve výsledcích z roku 2017,
dosáhla nelichotivého výsledku 29. pozice z 31 měřených států, přičemž hůře dopadly už pouze Polsko a
Bělorusko (OECD, 2017) Tyto regiony mají mnoho společného, jak skladbou populace, kulturně civilizačním
zaměřením, tak zjevně i finančním chováním (Cierpial-Wolam, Potocki, 2018). I přesto, že výsledky z roku 2017
jsou mírně lepší, trend je téměř neznatelný. Rozdíl skóre mezi lety 2010 a 2017 byl pouze o 0.8 bodu z možných
21. I přesto, že výsledky z roku 2017 jsou mírně lepší, trend je téměř neznatelný. Rozdíl skóre mezi lety 2010 a
2017 byl pouze o 0.8 bodu z možných 21. V dotazníku byly otázky strukturovány do tří výše naznačených
kategorií - Znalosti (Knowledge), Chování (Behavior), Přístupy (Attitude,) přičemž v každé z kategorií bylo možné
získat 0 až 7 bodů.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
790
Graf. 1: Přehled skóre OECD/INFE 2015 vs. 2017
Zdroj: USAID (2017)
Při bližším prozkoumávání výsledků na základě regionální stratifikace došlo k několika zjištěním. Pochopitelně
jsou výsledky podprůměrné napříč všemi regiony, nicméně velmi těsně lepší výsledky vykazovaly regiony Západu
a Jihu, zatímco Centrální a Východní část Země získala de facto nejhorší výsledky z dostupných měření.
Tab. 1: Skóre OECD/INFE 2017 v jednotlivých regionech
Posuzovaná
sféra
Ukrajina -
celek
Centrální Severní Jižní Západní Východní
Znalosti 4,25 4,41 4,28 4,19 3,99 4,35
Chování 3,89 3,82 3,71 4,12 3,88 3,96
Přístupy 3,29 3,12 3,40 3,32 3,60 3,05
Celkové skóre 11,4 11,4 11,4 11,6 11,5 11,4
Zdroj: USAID (2017)
Pro ověření části prezentovaných výsledků bylo přistoupeno k použití některých otázek a byla provedena
orientační sonda na přibližně šestinovém vzorku populace, než výzkum Východního regionu z roku 2017. Několik
otázek z kategorie „Knowledge“ bylo položeno vzorku 100 obyvatel specifické části Východního regionu. Dle
výsledků výzkumu z roku 2017 se badatelé dobrali hodnoty 4,35b z 7b možných. Skóre tedy dosahovalo přibližně
62 % úspěšnosti, zatímco při částečném zreplikování této kategorie dosáhl náš test úspěšnosti přibližně 58 %.
Výsledky se tak ani na menším vzorku výrazně neodlišovaly a potvrzovaly výstupy tak představované trendy.
Sondáž se odehrála na území, které se nachází na frontové linii, tedy poslední teritoria držená ukrajinskou armádou.
Z těchto míst se relativně velké množství populace odstěhovalo v důsledku obav o vlastní životy. Vnitřní migrace,
či migrace za hranice, ať už do Evropy, USA, či na území Ruské federace byla volbou zpravidla pro ekonomicky
zabezpečenou třídu obyvatelstva, která si mohla dovolit odcestovat a zároveň cítila šanci rozvoje svého potenciálu
na nějakém jiném místě. I přesto, že tedy ve frontových městech je skladba populace demograficky i
socioekonomicky pozměněna vnějšími okolnostmi, výsledky měření finanční gramotnosti jsou stále velmi
podobné ve výzkumech z roku 2010, 2017 i v kontextu výzkumníkem provedené sondy. To může indikovat vektor
směřující k podstatě problematiky, který je možné hledat v úrovni vzdělávání, které populaci ovlivňuje podobně
napříč regiony. Pro další výzkum je tedy zajímavé zabývat se otázkou, proč i po signifikantním odlivu ekonomicky
aktivního a schopného obyvatelstva nedochází ke znatelnému propadu výsledků úrovně měření finanční
gramotnosti.
4 4.5 4.3 4.9 4.6
3.7
4.1 3.9
5.4 5.4
3.3
3.2 3.3
3.4 3.3
0
2
4
6
8
10
12
14
16
Ukrajina 2010 Ukrajina 2017 Ukrajina průměr Průměr OECD Průměr všechny
měřené země
Přehled skóre OECD/INFE 2015 vs. 2017
(suma počtu získaných bodů v rozsahu 0 - 21)
Znalosti Chování Přístupy
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
791
4. Závěr
Při shrnutí předložených dat a zjištění je možné se soustředit na některé aspekty, které pomohou přispět k lepší
orientaci v problematice selhávání států, v tomto případě konkrétně v ekonomickém rozměru v kontextu
ozbrojeného konfliktu. Obecné zjištění, že všechny regiony Ukrajiny i země jako taková se nachází na chvostu
mezinárodních srovnání finanční gramotnosti a výrazně pokulhává i v dalších parametrech, jako je percepce
korupce, či že trpí relativním materiálním nedostatkem, částečně podporují teorii Paula Colliera a Anke Hoefflera
o provázanosti nedostatečného vzdělání, chudobě a rizika vzniku konfliktů. Zároveň však nebylo identifikováno,
že by specificky region Východ, který je postižen ozbrojeným konfliktem a dochází na jeho území k bojům, by
jak z období před konfliktem či v jeho průběhu vykazoval výrazně horší výsledky v rámci měření finanční
gramotnosti populace. Tento fakt potvrzuje i testovací dotazníková sonda, která je součástí výzkumu. Z těchto
informací se dá ovšem spíše vést úvahu nad tím, že regiony napříč Ukrajinou se v pozorovaných charakteristikách
příliš neliší, a proto jsou vystaveny podobným rizikům jako Východ, který problémy pociťuje momentálně
nejintenzivněji, což je ale zapříčiněno logickými geografickými a societálními příčinami. Zjištění z tohoto
výzkumu mají svůj přínos nejen jako deskriptivní data použitelná v dalším akademickém výzkumu, nicméně
mohou posloužit i v praxi. Peacebuildingové procesy, které jsou stěžejní záležitostí mitigace konfliktu a
následného mírového procesu, se nutně musí opírat o relevantní popis reality, který vychází z kvalitního sběru a
interpretace dat. Upozadění některých jen zcela patrných proměnných, jako je například právě kapitola finanční
gramotnost, bývá tradičním omylem peacebuildingových snah, které se spíše mají tendenci soustředit na velké
geopolitické otázky. Kvalitní identifikace relevantních, byť latentních, faktorů a jejich zahrnutí do celkového
kontextu je nutným předpokladem toho, jak lze dojít, po velmi strastiplné cestě ukončení konfliktu, i k jinému než
opět velmi křehkému míru.
Literatura
[1] AGARWAL, S., MAZUMDER, B., (2013). Cognitive Abilities and Household Financial Decision Making .
American Economic Journal, vol. 5, no. 1, pp. 193-207. ISSN: 19457782. DOI 10.1257/app.5.1.193.
[2] ALSEMGEEST, L., (2015). Arguments for and against financial literacy education: Where to go from here?.
International Journal of Consumer Studies, vol. 39, no. 2, pp. 155– 161. ISSN 1470-6423. DOI
10.1111/ijcs.12163.
[3] ATKINSON, A., MESSY, F., (2012). Measuring Financial Literacy: Results of the OECD/ International
Network on Financial Education (INFE) Pilot Study. OECD Working Papers on Finance, Insurance and
Private Pensions. no. 15, OECD Publishing. ISSN 20797117. DOI 10.1787/5k9csfs90fr4-en.
[4] CIERPIAL-WOLAM, M., POTOCKI, T., (2018). Factors shaping the financial capability of low‐income
consumers from rural regions of Poland. International Journal of Consumer Studies, vol. 43, no. 2, pp. 187-
198. ISSN 1470-6431. DOI 10.1111/ijcs.12498.
[5] COLLIER, P., (2004). Economic Causes Of Civil Conflict and their Implications for Policy. In Crocker,
Chester A., Hampson F. O., Aall, P. (eds.) Managing Global Chaos. Washington DC: US Institute of Peace.
ISBN 9781878379597.
[6] COLLIER, P., HOEFFLER, A., (2004). Greed and grievance in civil war. Oxford Economic Papers, vol. 56,
no. 4, pp. 563–595. ISSN 1464-3812. DOI 10.1093/oep/gpf064.
[7] EFA Global Monitoring Report, (2011). The hidden crisis:Armed conflictand education. [online]. [cit. 2019-
15-03]. Dostupné z: https://news.harvard.edu/wp-content/uploads/2016/02/190743e.pdf.
[8] HUMPHREYS, M., (2003). Economics and Violent Conflict. Harvard University: Conflict prevention
initiative. [online]. [cit. 2019-16-03]. Dostupné z:
https://www.unicef.org/socialpolicy/files/Economics_and_Violent_Conflict.pdf.
[9] IMF, (2017). Report for Selected Countries and Subjects. [online]. [cit. 2019-14-02]. Dostupné z:
https://www.imf.org/external/pubs/ft/weo/2017/02/weodata/weorept.aspx?sy=2017&ey=2017&scsm=1&ssd
=1&sort=country.
[10]OECD, (2016). OECD/INFE International Survey of Adult Financial Literacy Competencies. [online]. [cit.-
2019-25-02]. Dostupné z: https://www.oecd.org/daf/fin/financial-education/OECD-INFE-International-
Survey-of-Adult-Financial-Literacy-Competencies.pdf.
[11]OECD, (2018). OECD/INFE Toolkit For Measuring Financial Literacy And Financial Inclusion. [online].
[cit. 2019-20-02]. Dostupné z: https://www.oecd.org/finance/financial-education/2018-INFE-FinLit-
Measurement-Toolkit.pdf.
[12]ROTBERG, R., (2004). When states fail: causes and consequences. Princeton, N.J.: Princeton University
Press, ISBN 0691116725.
[13]TRANSPARENCY INTERNATIONAL, (2018). Corruption Perceptions Index 2018 [online]. [cit. 2019-17-
03]. Dostupné z: https://www.transparency.org/cpi2018.
[14]USAID, (2010). Financial Literacy and Awareness in Ukraine: Facts and Findings [online]. [cit. 2019 20-
02]. Dostupné z: https://pfin.com.ua/wp-content/uploads/2012/07/finlit_survey_6dec2010_en.pdf.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
792
[15]USAID, (2017). Financial Literacy, Awareness, And Inclusion In Ukraine [online]. [cit. 2019-22-
02].Dostupné z:
https://static1.squarespace.com/static/506f165ae4b072c9aeb650ec/t/5a9598688165f577e860d0e9/15197533
22687/Financial+Literacy%2C+Awareness%2C+and+Inclusion+in+Ukraine+%5BENG%5D+November+2
017.pdf.
[16]ZELINSKA, O., (2017). Ukrainian Euromaidan protest: Dynamics, causes, and aftermath. Sociology Compass
vol. 11, no. 9, pp. 1-12. ISSN 1751-9020. DOI 10.1111/soc4.12502.
Příspěvek byl zpracován v rámci projektu specifického výzkumu: MUNI/A/1106/2018.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
793
SEZNAM AUTORŮ / LIST OF AUTHORS
A
Mgr. Armando ALFARO VALERO, Ph.D. - 583
Ing. Henry Junior ANDERSON - 163, 177
Mgr. Jefferson ARIAS GOMÉZ, Ph.D. - 583
Ing. Peter ÁGH- 369
B
Ing. Eva BALÁŽOVÁ, PhD. - 361, 369
Dorota BEDNARSKA-OLEJNICZAK, Ph.D. -
418
Ing. Marie BEDNAŘÍKOVÁ, CSc. - 256
Ing. Veronika BELIČKOVÁ - 500
Mgr. Aleš BĚLOHRADSKÝ, MSc. - 85
Mgr. Kristína BILKOVÁ, PhD. - 314
prof. PhDr. RNDr. Martin BOLTIŽIAR, PhD. -
672
Ing. Josef BOTLÍK - 434, 483
Ing. Milena BOTLÍKOVÁ, Ph.D. - 434, 483
Ing. Monika BUMBALOVÁ, Ph.D. - 361
C
Ing. Michal CIFRANIČ, PhD. - 185, 395
David COLE, MFA, PhD. - 297
Č
Mgr. Ing. Tomáš ČERNĚNKO, PhD. - 781
D
doc. PhDr. Jolana DARULOVÁ, CSc. - 555
Mgr. Emil DRÁPELA, Ph.D. - 281
doc. RNDr. Alena DUBCOVÁ, PhD. – 516, 740
doc. Ing. Jiří DUŠEK, Ph.D. - 329
Bc. Barbora DUTKOVÁ - 305
doc. Ing. Antonín DVOŘÁK, CSc. - 477
F
doc. Ing. Mária FÁZIKOVÁ, CSc. - 272
prof. Ing. Ľubica FERIANCOVÁ, Ph.D. - 449
doc. Ing. Melánia FESZTEROVÁ, PhD. - 690
Ing. Filip FLAŠKA, PhD. - 194
G
Bc. Lenka GRAJCIAROVÁ - 462
Ing. Jolana GUBALOVÁ, PhD. - 297
Ing. Solomon GYAMFI - 163, 177
H
doc. Ing. Martina HALÁSKOVÁ, Ph.D. - 607
doc. Ing. Renata HALÁSKOVÁ, Ph.D. - 732
Ing. Iveta HAMARNEH, Ph.D. - 561
Ing. Filip HAMPL - 345
Ing. Eva HAMPLOVÁ, Ph.D. - 92
Ing. Denisa HANÁČKOVÁ, PhD. - 185
Mgr. Petra HENCELOVÁ - 314
Mgr. Michal HLADKÝ - 169
Ing. Petr HLAVÁČEK, Ph.D.
Ing. Bc. Andrea HOLEŠINSKÁ, Ph.D. - 492
Mgr. Irena HONSNEJMANOVÁ - 763
Ing. Lucie HORÁČKOVÁ - 387
Mgr. Radomíra HORNYÁK GREGÁŇOVÁ,
PhD. - 264
Ing. Michal HOŘÍNEK - 708
Ing. Jana HRONCOVÁ VICIANOVÁ - 194
Mgr. Jarmila HUDÁKOVÁ, PhD., MBA - 20, 146
PhDr. Dana HÜBELOVÁ, Ph.D. - 708
CH
Ing. Markéta CHALOUPKOVÁ - 625
Ing. Petra CHMIELOVÁ - 100, 657
J
Ing. Martina JAŇUROVÁ - 345, 625
doc. RNDr. Jiří JEŽEK, Ph.D. - 411
K
RNDr. Dominika KAISOVÁ - 539
Ing. et Ing. Markéta KALÁBOVÁ, Ph.D. - 477
Ing. Viktorie KLÍMOVÁ, Ph.D. - 153
Mgr. Petr KLUSÁČEK, Ph.D. - 665
Ing. Stanislav KOLOŠTA, PhD. - 194
Ing. Miroslav KOPÁČEK - 387
Ing. Marcela KORENKOVÁ, PhD. - 110
doc. PhDr. Katarína KOŠTIALOVÁ, PhD. - 555
Ing. Jana KOŠŤÁLOVÁ, Ph.D. - 248, 256
Ing. Sylvie KOTÍKOVÁ, Ph.D. - 78
Martin KOVANIČ, M.A., Ph.D. - 403
Ing. Jaroslav KOVÁRNÍK, Ph.D. - 92
Ing. Alice KOZUMPLÍKOVÁ, Ph.D. - 708
doc. Ing. Radoslav KOŽIAK - 297
prof. Ing. Jiří KRAFT, CSc. - 11
doc. Ing. Ivana KRAFTOVÁ, CSc. - 11
Ing. Pavel KRAJÍČEK - 61
Ing. Aneta KRAJÍČKOVÁ - 577
Ing. et. Mgr. Ján KRÁLIK - 69
RNDr. Hilda KRAMÁREKOVÁ, PhD. - 516
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
794
Mgr. Ondřej KREJČÍ - 763
Mgr. Tomáš KREJČÍ - 665
doc. RNDr. František KRIŽAN, PhD. - 314
doc. RNDr. Alfred KROGMANN, PhD. - 547
Mgr. Ľuba KUBIŠOVÁ - 297
Ing. Helena KUBÍČKOVÁ - 531
doc. Ing. Gabriel KUCZMAN, Ph.D. - 449
Ing. Tomáš KUČERA - 240
Mgr. Jana KUČERÁKOVÁ - 740
doc. RNDr. Josef KUNC, Ph.D. - 568
L
Ing. Michal LEVICKÝ, PhD. - 20, 53, 117
Ing. Martina LITSCHMANNOVÁ, Ph.D. - 200
Mgr. Ing. Martin LUŠTICKÝ, Ph.D. - 470
M
doc. Ing. Andrej MALACHOVSKÝ, PhD. - 508
Ing. Radka MARČEKOVÁ, PhD. - 500, 508
dr hab. Małgorzata MARKOWSKA, prof. UE - 46
PaedDr. Milan MAROŠ, PhD. - 20, 146
Mgr. Stanislav MARTINÁT, Ph.D. - 665
Ing. Ľudmila MAZÚCHOVÁ, PhD. - 523
Ing. Lukáš MELECKÝ, Ph.D. - 37
prof. RNDr. Eva MICHAELI, PhD. - 672
Mgr. Dávid MIŠKO - 352
Mgr. Josef MIŠKOVSKÝ, Ph.D. - 338
Mgr. Jarmila MIŽIČKOVÁ - 117
Mgr. Matej MOČKO - 539
Mgr. Maciej Wojciech MOLAK - 426
RNDr. František MURGAŠ, Ph.D. - 772
doc. Ing. Mária MURRAY SVIDROŇOVÁ, PhD.
- 297
Ing. Martin MUSIL, Ph.D. - 470
Ing. Nikoleta MUTHOVÁ - 616
Ing. Vojtěch MÜLLNER - 786
N
doc. RNDr. Josef NAVRÁTIl, Ph.D. - 665
RNDr. Gabriela NEDELOVÁ, PhD. - 194
RNDr. Magdaléna NEMČÍKOVÁ, PhD. - 547
PhDr. Jiří NESIBA, Ph.D. - 680
RNDr. Jana NÉMETHOVÁ, PhD. - 690
PhDr. Monika NOVÁ, Ph.D. - 749
RNDr. Václav NOVÁK, Ph.D. - 61, 78
Ing. Markéta NOVOTNÁ, Ph.D. - 462, 568
O
Jarosław OLEJNICZAK, PhD. - 418
RNDr. Daša OREMUSOVÁ, PhD. - 547
doc. RNDr. Dana ORSZÁGHOVÁ, CSc. - 264
RNDr. Robert OSMAN, Ph.D. - 665
P
Mgr. Tadeáš PALA - 786
RNDr. Bc. Šárka PALCROVÁ - 61
Ing. Kristína PANČÍKOVÁ - 523
doc. Ing. Viera PAPCUNOVÁ, PhD. - 369
Ing. Vilém PAŘIL, Ph.D. - 225, 232
RNDr. Jozef PETRIKOVIČ - 597
Ing. Zdenka PETRŮ - 477
doc. Ing. Kamil PÍCHA, Ph.D. - 665
Ing. Eva POLEDNÍKOVÁ, Ph.D. - 632
Dominika POLEHŇA - 462
Mgr. Michael PONDĚLÍČEK, Ph.D. - 455, 583
doc. Ing. arch. Iva POSLUŠNÁ, Ph.D. - 455
Ing. Viktor PROKOP, Ph.D. - 163
R
Ing. Oliver RAFAJ, PhD. - 781
Ing. Soňa RASZKOVÁ - 138, 153
doc. Ing. Štefan REHÁK, Ph.D. - 209, 781
Ing. Ondřej REPÍK - 592
Ing. Jana ROZMARINOVÁ - 717
S
Mgr. Viera SCHOLZOVÁ - 547
Ing. Petra SCHWARZOVÁ - 200
Ing. David SLAVATA, Ph.D. - 289
doc. PhDr. Josef SMOLÍK, Ph.D., MBA, LLM -
680
dr hab. Elżbieta SOBCZAK, prof. UE - 46
doc. Ing. Michaela STANÍČKOVÁ, Ph.D. - 28, 37
doc. Ing. Jan STEJSKAL, Ph.D. - 177
Ing. Pavel STRUHA - 455
prof. Ing. Jan SUCHÁČEK, Ph.D. - 650
RNDr. Vendula SVOBODOVÁ - 763
Ing. Tomáš SÝKORA - 338
Š
doc. JUDr. Ing. Ján ŠEBO, PhD. - 500
doc. Ing. Ľubica ŠEBOVÁ, PhD. - 500
RNDr. Ondřej ŠERÝ, Ph.D. - 763
Ing. Zdeněk ŠILHAN - 323
doc. Ing. arch. Vladimíra ŠILHÁNKOVÁ, Ph.D.
- 455, 583
Ing. Jaroslav ŠKRABAL - 442, 665
Bc. Nikola ŠMÍDOVÁ - 754
RNDr. Lucia ŠOLCOVÁ, PhD. - 597
Ing. Nikola ŠTEFANIŠINOVÁ - 616
Mgr. Pavla ŠTEFKOVIČOVÁ - 130
Mgr. Michaela ŠTUBŇOVÁ - 20, 53
Ing. Katarína ŠULAJOVÁ - 616
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
795
T
Bc. Ondřej TÁBORSKÝ - 248
doc. Ing. Juraj TEJ, PhD. - 352
Mgr. Petr TONEV, Ph.D. - 305
Ing. Dominika TÓTHOVÁ - 699
RNDr. Peter TREMBOŠ, PhD. - 516
RNDr. Miroslava TREMBOŠOVÁ, Ph.D. - 516
Ing. Kamila TUREČKOVÁ, Ph.D. - 100, 657
doc. Mgr. Ing. Michal TVRDOŇ, Ph.D. - 217
U
doc. RNDr. Marta URBANÍKOVÁ, CSc. - 20, 53
Ing. Jaroslav URMINSKÝ - 642
V
Mgr. Matúš VAGAŠ - 352
Ing. Maroš VALACH, PhD. - 185, 395
Ing. Lukáš VARECHA - 272
RNDr. Katarína VILINOVÁ, PhD. - 740
Nikola VITEKOVÁ - 240
prof. RNDr. Milan VITURKA, CSc. - 225, 232
doc. Ing. František VOJTECH, PhD. - 117
Mgr. Gréta VRBIČANOVÁ - 539
Mgr. Kateřina VYHNÁNKOVÁ - 338
W
Ing. Mirka WILDMANNOVÁ, Ph.D., MBA - 724
Z
Ing. Kristýna ZÁRUBOVÁ - 724
Ing. Pavel ZDRAŽIL, Ph.D. - 378
Mgr. Gabriel ZUBRICZKÝ, Ph.D. - 125
Ž
doc. Ing. Vladimír ŽÍTEK, Ph.D. - 138
MASARYKOVA UNIVERZITA
EKONOMICKO-SPRÁVNÍ FAKULTA
Katedra regionální ekonomie a správy
XXII. MEZINÁRODNÍ KOLOKVIUM O REGIONÁLNÍCH VĚDÁCH
SBORNÍK PŘÍSPĚVKŮ
Editoři:
Ing. Viktorie Klímová, Ph.D.
doc. Ing. Vladimír Žítek, Ph.D.
Ediční rada:
P. Pirožek, V. Hyánek, E. Hýblová,P. Suchánek,
D. Němec, M. Matulová, M. Viturka
Vydala Masarykova univerzita, Žerotínovo nám. 617/9, 601 77 Brno
1., elektronické vydání, 2019
ISBN 978-80-210-9268-6