Masarykova univerzita
Ekonomicko-správní fakulta
Katedra financí
Evropské finanční systémy 2010
SBORNÍK PŘÍSPĚVKŮ Z MEZINÁRODNÍ VĚDECKÉ KONFERENCE
27. 5. - 28. 5. 2010
BRNO
Česká republika
Editor sborníku: Mgr. Petr Červinek
Technická spolupráce: Mgr. Petr Červinek
© 2010 Masarykova univerzita
ISBN 978-80-210-5182-9
Mezinárodní vědecká konference Evropské finanční systémy 2010 se konala 27.5. – 28.5.2010
na Ekonomicko-správní fakultě MU a byla zaměřena na prezentaci poznatků teorie a praxe
v oblasti finančních systémů. Zvláštní důraz byl kladen na nové podmínky, které souvisejí
se vstupem do EU, a připravovaná regulační opatření v peněžnictví, na finančních trzích,
v pojišťovnictví, účetnictví a daňové soustavě a jejich dopady do podnikové sféry.
Obsahem tištěného sborníku jsou příspěvky účastníků konference. Tento sborník v elektronické
podobě je dostupný na http://www.econ.muni.cz/katedra-financi/akce-poradane-katedrou/.
Mezinárodní programový výbor konference
Předseda: Ing. Petr Valouch,Ph.D., vedoucí Katedry financí, ESF MU
Členové: prof. Dr. Ing. Dana Dluhošová – VŠB TU Ostrava, prof. Ing. Jiří Dvořák,
DrSc. – ESF MU, prof. Ing. Viktória Čejková, PhD. – ESF MU, prof. Dr. Dirk
Kaiser – FHS Bochum, prof. Ing. Eva Kislingerová, CSc. – VŠE Praha, prof.
Ing. Anna Majtánová, PhD. – NHF EU Bratislava, prof. dr hab. Andrzej
Szromnik – UE Krakow, prof. Ing. Oldřich Rejnuš, CSc. – ESF MU, doc. Ing.
Eva Horvátová, CSc. – NHF EU Bratislava, doc. Ing. Eva Kafková, PhD. –
PHF Košice, doc. Ing. Jaroslav Sedláček, CSc. – ESF MU, Ing. František
Kalouda, CSc., MBA – ESF MU, Ing. Peter Krištofík, Ph.D. – UMB Bánská
Bystrica, Ing. Zuzana Křížová, Ph.D. – ESF MU, Ing. Iveta Ratmanová, Ph.D.
– VŠB TU Ostrava, Ing. František Řezáč, Ph.D. – ESF MU, Mgr. Petr
Červinek – ESF MU, Ing. Jan Krajíček – ESF MU, Ing. Svatopluk Nečas –
ESF MU, Ing. David Rozumek – ČNB
Organizační výbor
Předseda: Ing. Jan Krajíček
Členové: Ing. Luděk Benada, Ing. Veronika Bučková, Mgr. Petr Červinek, Ing. Dionýz
Horváth, Ing. Bc.Alois Konečný, Ing. Dagmar Linnertová, Ing. Taťána
Lyčková, Ing. Petr Málek, Ing. Peter Mokrička, Ing. Gabriela Oškrdalová, Ing.
Miroslava Šikulová
Reklamní partneři:
OBSAH
Sekce Firemní finance a účetnictví ........................................................................................... 6
Adamek-Hyska, Tworek – Public-Private Partnership (PPP) as a way of risk
distribution in public projects........................................................................................... 7
Fedorová, Zemánková – Uživatelé účetních informací a jejich informační potřeby..... 12
Foltyn-Zarychta – An attempt to define the discount rate in the light of the type of
investment project .......................................................................................................... 17
Hyránek, Jánošová – Problémy financovia projektov verejno-súkromného
partnerstva na Slovensku................................................................................................ 22
Konečný – Vývoj fúzí a akvizic v uplynulé dekádě....................................................... 27
Kozarkiewicz, Łada – Customer value in contemporary performance
measurement systems..................................................................................................... 32
Kramná – Investiční rozhodování v nejistotě................................................................. 37
Křížová, Hýblová – Srovnání vykazování nehmotných aktiv v různých účetních
systémech ....................................................................................................................... 42
Kubíčková – Hodnocení finanční situace firem při přechodu na vykazování dle
IAS/IFRS........................................................................................................................ 47
Moravec, Žežulka – Mezinárodní daňové plánování v české praxi............................... 52
Neumaierovi – Finanční výkonnost vybraných odvětví v období krize ........................ 56
Sedláček – Metody stanovení reálné hodnoty podle IFRS ............................................ 61
Sedliačiková – Kedy je daňovník povinný podať daňové priznanie na daň
z príjmov FO v SR ......................................................................................................... 66
Šindelář, Šindelář – Daň z přidané hodnoty a finanční služby ...................................... 71
Tworek – Sources of risk in the activities of the largest construction companies in
Poland – survey research................................................................................................ 76
Tworek – The economic crisis in the Czech Republic and Poland: a case of the
construction industry and the real estate market ............................................................ 81
Valouch – Mimořádné daňové odpisy v základu daně z příjmů.................................... 86
Vlach – Bankovní sektor a měření jejich nákladů.......................................................... 91
Vrbský – Využití systémově dynamických simulačních modelů pro tvorbu
strategického finančního plánu....................................................................................... 96
Sekce Finanční trhy (kapitálové trhy, rating, bankovnictví)................................................. 101
Ahtik – Bank Lending Channel in Slovenia................................................................. 102
Bučková – Finanční instrumenty pro transfer kreditních rizik .................................... 106
Cipovová, Kameníková – Toxické produkty a sekuritizácia ....................................... 111
Černý – Regulace zprostředkovatelů finančních produktů .......................................... 116
Červinek, Málek – Empirické testování modelů sestavení portfolia akcií................... 121
Čurlejová, Šturc – K vybraným problémom finančnej krízy – Príčiny finančnej
krízy v USA.................................................................................................................. 126
Gottwald – Using of RPSN at measuring of profitability of mortgage credits............ 130
Halický – Porovnanie riadenia úverového rizika dvoch vybraných bánk v ČR .......... 134
Krajíček – Marketing a Cash Managament.................................................................. 139
Linnertová, Benada – Možnosti využití ETFs pro short sale....................................... 144
Maťovčíková – Analysis of confidence in the euro ..................................................... 148
Mokrička, Šikulová – Systematizace investičních certifikátů ..................................... 153
Oškrdalová – Zkoušky odborné způsobilosti na kapitálovém trhu.............................. 157
Pánek – Integrace dohledu finančního trhu a podstupovaná rizika finančních
institucí......................................................................................................................... 162
Shatrevich – The impact of the government’s Fiscal Policy on Economic
Development ................................................................................................................ 167
Stádník – Model dynamického finančního trhu a předpokládané
pravděpodobnostní rozdělení ....................................................................................... 172
Sysáková, Sobeková Majková – Systém výkonu a regulácie finančného dohľadu
Národnej banky Slovenska v kontexte finančnej krízy................................................ 177
Šterba, Hiľovská, Milecová – Stock Market Prediction using Artificial Neural
Network and Technical analysis .................................................................................. 181
Valová – Finanční krize a její dopad na regulaci......................................................... 186
Veselá – Český kapitálový trh pohledem globální fundamentální analýzy ................. 191
Sekce Pojišťovnictví.............................................................................................................. 196
Ādmīdiņš, Zvanītājs – Influence of Mortgage Lending to the Real Estate’s
Insurance Market in Latvia .......................................................................................... 197
Bilíková, Cisková – Princípy ohodnocovania životného portfólia .............................. 202
Drugdová – Analýza vybraných ukazovateľov poistného v Slovenskej republike...... 207
Ducháčková – Vývoj životního pojištění v současném období ................................... 211
Jindra – Životní pojištění jako investice ...................................................................... 216
Kafková, Hudák, Albertová – Vývoj komerčného poisťovníctva vo Fínsku
v období 2006 – 2008................................................................................................... 221
Polovko – The importance of services of insurance in Latvian economy ................... 226
Šlechtová – Finanční gramotnost a její vliv na pojištění ............................................. 231
Špička – Vybrané problémy odhadu indexu klimatických derivátů v zemědělství ..... 236
Tůmová – Klasifikace rizik v pojišťovnictví dle modelu Solvency II......................... 241
Vávrová – Aspekty komparace regulatorních přístupů................................................ 246
SEKCE FIREMNÍ FINANCE A ÚČETNICTVÍ
7
PUBLIC-PRIVATE PARTNERSHIP (PPP) AS A WAY OF RISK
DISTRIBUTION IN PUBLIC PROJECTS
Dorota Adamek-Hyska, Piotr Tworek
ANNOTATION
Public-Private Partnership (PPP) may be perceived as a specific form and source of funding
for investments carried out by entities belonging to the public finance sector. Due to the fact
that public projects are legally complex, capital-intensive and time-consuming undertakings,
enjoying a lot of interest from the society, generating a lot of publicity and affected by a
variety of political phenomena, special significance should be given to risk management in
such activities conducted by the public sector. Therefore, this type of risk management is, in
particular, the subject matter of this paper.
KEY WORDS
Public-Private Partnership, public projects, risk distribution
INTRODUCTION
Public-Private Partnership (PPP) may be defined as a publicly beneficial venture, which is
operated through a partnership of private and public entities, with mutual institutional and
capital involvement, and more or less equally shared risks and benefits resulting from it1
. As
highlighted by E.R. Yescombe „(…) risk in PPP relates to uncertain outcomes which have a
direct effect either on the provision of the services (e.g. because the facility is not built on
time), or the financial viability of the project (e.g. loss of revenue or increased costs)”2
. Risk
distribution is also emphasised in the Polish legislation governing public-private partnerships.
Under the Polish regulations, the aim of a Public-Private Partnership is joint execution of a
project, based on the distribution of tasks and risks between a public sector entity and a
private partner3
. Also, numerous international organizations, when defining Public-Private
Partnership, point out the distribution of risks between a public entity and a private partner.
The Standard & Poor’s Rating Agency, which may serve as an example here, defines publicprivate
partnership as a medium- or long-term relationship between a public sector and a
private sector, based on such distribution of risk factors and benefits which corresponds to
skills, experience and financial possibilities of each partner, in order to obtain the expected
results4
.
AIM AND METODOLOGY
The paper is aimed at discussing the PPP issues, in terms of risk distribution between parties
which execute public projects. The right risk distribution is a starting point for taking further
actions related to risk management in public-private investment projects. It also constitutes an
important determinant of cooperation between the parties in the partnership. The authors of
the paper provide just a synthetic presentation of the issues discussed in it. In particular, the
1
M. Moszoro: Partnerstwo publiczno-prywatne w monopolach naturalnych w sferze użyteczności publicznej.
Oficyna Wydawnicza Szkoły Głównej Handlowej w Warszawie, Warsaw 2005, p. 49.
2
E.R. Yescombe: Public-Private Partnership. Principles of Policy and Finance. Elsevier Ltd., Oxford 2007, p.
242.
3
Public-Private Partnership in Poland has been regulated by law since 2005. The Public-Private Partnership Act
of 19 December, 2008, 2009 Journal of Laws No. 19, item 100, art. 1 par. 2.
4
7 mitów i 3 prawdy o Partnerstwie Publiczno-Prywatnym. PricewaterhouseCoopers, 2006, p. 9.
8
article contains theoretical deliberations. The authors, when discussing the problems, draw on
their own knowledge and expertise gained during their scientific research and business
practice.
Risk overview in Public-Private Partnership
As emphasized in the introduction, risk management plays an important role at the stages of
PPP project preparation and execution. Risk management is a process that is composed of a
variety of phases and stages, at which risks are identified, quantified and monitored5
.
According to the EC Guidelines, the key types of risks were grouped in the following way:
revenue risk, choice of private sector partner risk, construction risk, foreign exchange risk,
regulatory/contractual risk, political risk, environmental risk, latent defect risk, public
acceptance risk, sustainability risk, hidden protectionism risk6
.
Revenue risk is determined mainly by the level of infrastructure utilization and tolls paid by
users. Choice of private sector partner risk results from an unreliable public procurement
process, which does not help the parties to get to know each other and build confidence. The
appearance of construction risk may be explained by the fact that a cost to be borne at the
construction stage is one of the fundamental factors upon which financing is based. When cost
overruns are incurred - the entire project can be jeopardized. Foreign exchange risk may also
halt the execution of a project, as it’s particularly high in case when a private party finances
its activities with funds from foreign sources. Any cooperation in form of a Private-Public
Partnership is specified under complicated agreements (contracts). This is connected with the
appearance of regulatory risk in such projects and, consequently, leads to a project viability
risk. Political risk increases along with the length of time for which a contract for publicprivate
cooperation is signed. Political risks appear, first of all, when a given project, due to
the expiry of a current term in office and, consequently, the election of new authorities, is
implemented by the successors of the authorities which originally prepared the project.
Public-private projects are also threatened by protests of social organizations, which may
demand that the works are stopped due to the environmental reasons (environmental risk).
Such protests often lead to delays in the execution of a project and an increase in total costs.
Projects executed by public sector entities, together with private sector entities, may prove
extremely expensive for a private party if, during their execution and operation, some
infrastructure faults occur (latent defect risk), which will necessitate additional works and
unplanned expenses. The European Commission, when describing the public acceptance risk,
gives numerous examples of projects which were disrupted by a lack of public acceptance.
Such a risk is often connected with payment of compensations by public authorities, which
puts a burden on the budget and constitutes a threat to a positive image of Public-Private
Partnership. Sustainability risk will accompany public-private projects in every case when
they lack an appropriate system of the public entity’s supervision over the private entity’s
utilization of the project. Public-Private Partnership in construction of social and business
infrastructures may provoke a skeptical attitude of the general public (hidden protectionism),
and they sometimes have to be persuaded for a long time to believe that the private party’s
interest in profit maximization will not lead to a deteriorated quality of services to be
rendered.
The EC Guidelines highlight the fact that it’s difficult to discuss the risk identification issues
in public-private projects in general, because every country, every segment of infrastructure
and every project generate their own, unique type of risks.
5
See more: P. Tworek: Ryzyko wykonawców przedsięwzięć inwestycyjnych. Akademia Ekonomiczna im. K.
Adamieckiego w Katowicach, Katowice 2010, p. 184.
6
B. Korbus, M. Strawiński: Partnerstwo publiczno-prywatne. Nowa forma realizacji zadań publicznych.
LexisNexis, Warsaw 2006, pp. 52-59.
9
Risk distribution in Public-Private Partnership
According to the EU Guidelines and the Polish legislation, risk distribution (allocation) is
shown as a method of responding to identified and estimated risks. This means that specific
types of risks are attributed to this party which is able to manage them in the best way and, as
a consequence, the specific components of a project (that is: design, construction, financing,
ownership, operation etc.) are assigned to a public party or a private party. As emphasized by
E. McDowall „(…) although the risk allocation between the parties may be different for every
PPP project, there requires to be substantial risk transfer, particularly in the areas of design,
construction and operations for a PPP procurement router to be considered”7
. A private
partner is ready to bear the project operation risk when there are additional rewards for
incurring such a risk, such as a higher rate of return. The higher their participation in the
project, the higher remuneration will always be expected. The public entity, however, is
willing to transfer the risk onto the private party, as in such a way it can indirectly decide
about the impact of the investment project on the level of the debt and the public deficit at
every stage of its execution. (It should be noted, though, that an attempt to transfer the entire
identified project risk onto the private partner may turn out to be very expensive or impossible
due to some formal and legal reasons.) In particular, the public entity, when planning the most
effective profit distribution between the parties which execute the project under PPP, should
rely on its ability to manage risk and the private partner’s ability to control risk, as well as on
a risk distribution model which seems most favourable under the given circumstances, in
compliance with the authorities’ policy towards Public-Private Partnership8
. If the specific
types of risks are distributed incorrectly between the parties of the partnership, we may expect
a fall in cost-efficiency, as the remuneration that the private partner is going to demand for
risk management will equal or even exceed the benefits to be expected by the public entity,
which has initiated the joint project9
. In order to define the best possible risk distribution, one
should take into consideration the public entity’s and the private partner’s abilities to manage
and control risks, as well as preferable risk distribution options, constructed by taking into
account the features of the investment project.
Model risk allocation between partnership parties is presented in Tab. 1.
Risk allocation between PPP parties
Tab. 1.
RISK ALLOCATION
TYPES OF RISK
PUBLIC
ENTITY
PRIVATE
PARTNER
JOINT
project development risk X
construction planning risk X
social acceptance risk X
project location risk X
accessibility risk X
demand risk X
environmental risk X
dispute resolution risk X
force majeure risk X*
regulatory risk X
macro-economic risk X
political risk X
7
E. McDowall: Applications of risk management strategies in public-private partnership procurement. After:
Public-Private Partnership. Managing risks and opportunities. Edited by A. Akintoye, M. Beck, C. Hardcastle.
Blackwell Publishing Ltd., Oxford 2003, p. 183.
8
See: B. Korbus: Wskazówki Komisji Europejskiej dotyczące partnerstwa publiczno-prywatnego. Wydawca
Urząd Komitetu Integracji Europejskiej, Warsaw 2005, p. 18.
9
See: B. Korbus: Jak wdrożyć udany projekt PPP. Wydawca Urząd Komitetu Integracji Europejskiej, Warsaw
2005, p. 25.
10
market risk X
financial risk X
legislative risk X
construction risk X
social acceptance risk X
accessibility risk X
demand risk X
market risk X
political risk X
macroeconomic risk X
regulatory risk X
revenue risk X
force majeure risk X*
dispute resolution risk X
environmental risk X
financial risk X
legislative risk X
service provision management risk X
social acceptance risk. X
accessibility risk X
demand risk X
market risk X
political risk X
macroeconomic risk X
regulatory risk X
revenue risk X
force majeure risk X*
dispute resolution risk X
environmental risk X
financial risk X
legislative risk X
post-cooperation infrastructure quality risk X
final asset value risk X
* PPP parties tend to transfer this type of risk onto an insurer.
Source: B. Korbus: Jak wdrożyć…, op. cit., pp. 25-26.
If it’s difficult to determine, which risks are to be borne by a public entity and which by a
private partner, additional qualitative and quantitative risk analyses have to be conducted.
According to ‘Guidelines for Successful Public-Private Partnership’, the PPP parties should
aim at an effective risk transfer, rather than just its distribution for its own sake10
. Effective
risk allocation is to be reflected, first of all, by a reduction in long-term project costs,
provision of incentives for a contractor, to motive them to complete the project on time, in
compliance with the accepted standards and within the agreed budget, and improvement of
service quality.
CONCLUSION
The EU Guidelines attach considerable significance to the risk management process in publicprivate
projects. They focus on an analysis of the main types of risk, in terms of its
management and limitation. In accordance with the nature of Public-Private Partnership, an
identified risk should be assigned to a party which is best able to manage it. Currently, in
Poland, this form of project execution is becoming increasingly popular. It’s still, however,
much less common than in the United States or some Western European countries, such as
e.g. the United Kingdom.
10
See: Guidelines for Successful Public-Private Partnership. European Commission, Directorate-General
Regional Policy 2003, p. 16.
11
BIBLIOGRAPHY
[1] Adamek-Hyska D.: Proces identyfikacji ryzyka w publiczno-prywatnych przedsięwzięćciach
inwestycyjnych. In: System rachunkowości w nurcie wyzwań XXI wieku. Edited by E.
Śnieżek. ODDK, Gdańsk 2008.
[2] BOT w projektach partnerstwa publiczno-prywatnego. Buduj-Eksploatuj-Przekaż.
Wydawnictwo Difin, Warsaw 2006.
[3] Guidelines for Successful Public-Private Partnership. European Commission, DirectorateGeneral
Regional Policy 2003.
[4] Korbus B.: Jak wdrożyć udany projekt PPP. Wydawca Urząd Komitetu Integracji
Europejskiej, Warsaw 2005.
[5] Korbus B., Strawiński M.: Partnerstwo publiczno-prywatne. Nowa forma realizacji zadań
publicznych. LexisNexis, Warsaw 2006.
[6] Korbus B.: Wskazówki Komisji Europejskiej dotyczące partnerstwa publicznoprywatnego.
Wydawca Urząd Komitetu Integracji Europejskiej, Warsaw 2005.
[7] McDowall E.: Applications of risk management strategies in public-private partnership
procurement. After: Public-Private Partnership. Managing risks and opportunities. Edited by
A. Akintoye, M. Beck, C. Hardcastle. Blackwell Publishing Ltd., Oxford 2003.
[8] Moszoro M.: Partnerstwo publiczno-prywatne w monopolach naturalnych w sferze
użyteczności publicznej. Oficyna Wydawnicza Szkoły Głównej Handlowej w Warszawie,
Warsaw 2005.
[9] Pretorium F., Lejot P., Mclnnis A., Arner D., Fong-Chung Hsu B.: Project Finance for
Construction & Infrastructure. Blackwell Publishing Ltd., Oxford 2008.
[10] The Public-Private Partnership Act of 19 December, 2008, 2009 Journal of Laws No. 19,
item 100, art. 1 par. 2. (Ustawa z dnia 19 grudnia 2008 r. o partnerstwie publicznoprywatnym,
Dz.U. z 2009 r. nr 19, poz. 100, art. 1 ust. 2.)
[11] Tworek P.: Ryzyko wykonawców przedsięwzięć inwestycyjnych. Akademia
Ekonomiczna im. K. Adamieckiego w Katowicach, Katowice 2010.
[12] Yescombe R.E.: Public-Private Partnership. Principles of Policy and Finance. Elsevier
Ltd., Oxford 2007.
[13] 7 mitów i 3 prawdy o Partnerstwie Publiczno-Prywatnym. PricewaterhouseCoopers,
2006.
Dorota Adamek-Hyska, M.E.
The Karol Adamiecki University of Economics in Katowice
Faculty of Finance and Insurance
Department of Accounting
1 Maja 50 Street
Katowice, Poland
Piotr Tworek, Ph.D.
The Karol Adamiecki University of Economics in Katowice
Faculty of Finance and Insurance
Department of Investments and Real-Estate
1 Maja 50 Street
Katowice, Poland
12
UŽIVATELÉ ÚČETNÍCH INFORMACÍ A JEJICH
INFORMAČNÍ POTŘEBY
USERS OF ACCOUNTING INFORMATION AND THEIR
INFORMATION NEEDS
Anna Fedorová, Lenka Zemánková
ANOTACE
Příspěvek se zabývá oceňováním hmotného majetku v českém účetnictví a jeho dopady na
uspokojení informačních potřeb uživatelů účetní závěrky.
KLÍČOVÁ SLOVA
uživatelé účetních informací, going concern jako předpoklad sestavení účetní závěrky a jako
informace o stavu podniku, účetní závěrka.
ANNOTATION
The paper deals with valuations of tangible assets in the Czech accounting and its
implications to meet the information needs of users of financial statements.
KEY WORDS
users of accounting information, going concern as a prerequisite for financial statements and
information as a state enterprise, financial statements
ÚVOD
České účetnictví je ovlivněno dvěma základními dokumenty Evropské unie, které se vztahují
k účetnictví: Čtvrtou směrnicí Rady ze dne 25. července 1978 (78/660/EHS) a Mezinárodními
standardy účetního výkaznictví, uplatňovanými podle Nařízení Evropského parlamentu a
Rady č.1606/2002. V obou zmíněných dokumentech je uvedeno, že poskytované účetní
informace jsou určeny pro externí uživatele.
CÍL A METODIKA
Cílem našeho pojednání je posoudit, jak výstupní účetní informace podniku, obsažené
v účetní závěrce, naplňují informační očekávání subjektů, kteří se o ně z různých důvodů
zajímají. Vycházíme ze studií, které v oblasti informačních potřeb uživatelů účetních
informací byly provedeny a porovnáváme je s vypovídacím potenciálem účetní závěrky
v oblasti majetku.
VÝSLEDKY
Přehled publikovaných výzkumů v oblasti informačních potřeb uživatelů účetních informací
provedl Pierce a O´Dea (2003). Uvádí, že využitím účetních informací uživateli - manažery se
jako jeden z prvních zabýval Simon a kol. (1954). Ten zjistil, že význam účetních informací
pro manažery je prominentní. Siegel a Sorensen (1999) se zabýval vztahem obchodních
partnerů k účetním informacím. Další studie se zaměřily na vnímání informací uživateli jako
východisko účinnosti informačních systémů, např. ve studii Lucas (1975), Olson a Ives
(1981), Robey (1992) a další.
Studii o důležitosti účetních informací pro některé externí subjekty provedli Chang, Most a
Brain (1983). Výsledky jsou shrnuty v tab. 1, ve které je uvedeno vyhodnocení dotazníků,
13
zaslaných třem skupinám uživatelů různých zdrojů informací ve třech zemích – USA, Velké
Británii a na Novém Zélandu. Individuálním a institucionálním investorům a finančním
analytikům byla položena otázka, jakou důležitost přikládají při svých investičních
rozhodováních jednotlivým informačním zdrojům. Stupnice pro ohodnocení významnosti
jednotlivých informačních zdrojů byla stanovena v rozpětí 1 – 10 sestupně.
Tab. 1:Hodnocení významnosti informačních zdrojů individuálními investory,
institucionálními investory a finančními analytiky z USA, Velké Británie a na Novém
Zélandu
 
US VB NZ US VB NZ US VB NZ
výroční zprávy společnosti 1 3 3 1 1 2 1 2 1
průběžné výsledky společnosti ‐ ‐ ‐ ‐ ‐ ‐ 4 4 2
rady burzovních makléřů 4 2 2 4 2 1 ‐ ‐ ‐
poradenské služby 3 5 5 2 5 3 5 8 8
noviny a časopisy 2 1 1 3 4 5 8 5 7
hlášení zástupců 5 4 4 5 3 4 7 7 6
podnikový tisk ‐ ‐ ‐ ‐ ‐ ‐ 6 6 4
prospekty ‐ ‐ ‐ ‐ ‐ ‐ 2 3 5
komunikace s ved.pracovníky ‐ ‐ ‐ ‐ ‐ ‐ 3 1 3
rady přátel 6 6 6 6 6 6 ‐ ‐ ‐
informace "z druhé ruky" 7 7 7 7 7 7 ‐ ‐ ‐
Zdroj informací
Individuální 
investoři
Institucionální 
investoři
Finanční analytici
(Zdroj: Foster, 1986)
Tabulka 1 potvrzuje mimořádnou důležitost, kterou přisuzují určité subjekty - investoři a
analytici účetním informacím, obsaženým ve výročních zprávách.
Uživateli účetních informací a jejich informačními potřebami se zabývá téměř každá
publikace z oblasti účetnictví. Výčet uživatelů účetních informací a jejich informačních
potřeb se v základních rysech shoduje. (Bernstein, 2005; Janhuba, 2007)
Podrobněji specifikované informace požadované uživateli a širší záběr uživatelů, než je
obvyklé v účetních rámcích i v literatuře uvádí Černá (1997) s odvolání na studii provedenou
Helfertem (1994). Uživateli požadované informace mají v této studii velmi široký záběr:
některé pocházejí z jiných zdrojů než účetních, např. efektivnost lidských zdrojů a některé
informace jsou z účetních zdrojů vypočtené.
Poznatky, sumarizované v tab. 2 nejsou v rozporu s poznatky jiných autorů a dají se shrnout v
těchto bodech:
1) informační potřeby jednotlivých uživatelů nejsou shodné,
2) potřeby jednotlivých uživatelů jsou i protikladné,
3) existuje společný zájem všech uživatelů o informace o budoucím rozvoji a stabilitě
podniku, tedy informace o možnosti podniku pokračovat v činnosti – going concern.
Going concern (v české terminologii nepřetržité pokračování v činnosti účetní jednotky) je
uveden v obou dokumentech pro regulaci účetnictví v Evropské unii i v českém rámci
účetnictví jako předpoklad, na kterém je postaveno zpracování účetní závěrky. Pokud je
účetní závěrka zpracována a postavena na předpokladu nepřetržitého pokračování podniku
v činnosti, pak by z údajů účetní závěrky měla být schopnost pokračovat v činnosti nejen
čitelná, ale mělo by být i možné posoudit, jak úspěšné pokračování bude.
14
Tab. 2: Prioritní potřeby uživatelů účetních výkazů
provozní zisk
zisková marže
provozní náklady
vztah tržby/náklady
ukazatele aktivity
obrat aktiv
obrat zásob
řízení pracovního kapitálu
struktura závazků
struktura pohledávek
efektivnost lidských zdrojů
výnosnost aktiv
výnosnost VK
výnosnost investic
rentabilita
rentabilita VK
čistý zisk
zhodnocení ceny akcie
celkový výnos akcionářů (společníků)
dividenda / akcii
dividendový výnos
výplata nebo zadržení zisku
dividendy ve vztahu k aktivům
cena akcie / výnos akcie
vztah tržní a účetní hodnoty akcie
likvidita
dluh / aktiva
dluh / VK
dluh / ZK
úrokové krytí
režijní krytí
analýza CF
současná a budoucí hodnota podniku
budoucí rozvoj podniku
stabilita
manažeři x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x
vlastníci (investoři současní) x x x x x x x x x x x x x x x
investoři potenciální x x x x x x x x x x x x x x x
dodavatelé  x x x x x
odběratelé x x x
konkurence x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x
zaměstnanci x x x x x x x x x x
banky aj. věřitelé x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x
stát x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x
analytici, daň. poradci, účetní x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x
burzovní makléři x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x
veřejnost x x x
univerzity x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x
(Zdroj: upraveno autorkami dle Černá, 1997)
15
Jedním z předpokladů úspěšného pokračování v činnosti podniku je jeho majetek. Dvojí
pohled na majetek, vede k dvojímu pohledu na majetkovou podstatu podniku:
1. Z hlediska prostředků (majetku), investovaných do podniku vlastníky. Vložené
prostředky jsou reprezentovány vloženým základním kapitálem a jejich vývoj je
doprovázen dalšími složkami vlastního kapitálu, které zůstaly v podniku akumulovány.
Vlastní kapitál je v tomto pojetí vymezen jako reziduální veličina rozdílu mezi aktivy
podniku a jeho závazky. Pokud je vlastní kapitál na konci účetního období vyšší než na
jeho začátku, pak podnik indikuje, že prostředky, vložené do podniku, byly zhodnoceny.
2. Z hlediska produkční schopnosti podniku, kterou lze vyjádřit např. schopností vyrobit
na konci účetního období stejný objem produkce jako na začátku účetního období. Měří
se hodnotou čistých aktiv za účetní období. Výpočet čistých aktiv je stejný jako výše
vlastního kapitálu, ale obsahově jde o odlišnou veličinu. Vyjadřuje naturální, věcnou
stránku předpokladů pro naplnění podnikatelských aktivit účetní jednotky. Jsou to
předpoklady pro pokračování v činnosti samotné účetní jednotky. Přijetí produkční
majetkové podstaty jako předpokladu reprodukce podniku má dopad na chápání
výnosnosti podniku: ekonomický prospěch, který podnik dosahuje, slouží nejdříve
k tomu, aby byly hodnotově nahrazeny spotřebované nebo opotřebované majetkové
položky. Teprve přebytek nad touto úhradou hodnoty lze považovat za zisk.
Při kvantifikaci majetkové podstaty při naturálním pojetí vzniká řada problémů. Paradoxně je
velkou potíží použití peněžních jednotek k vyjádření hodnoty majetku. Peněžní jednotky
pravidelně mění během účetního období svou kupní sílu a tím ovlivňují hodnotu majetku.
Z porovnání obou způsobů posuzování charakteristik podniku jako předpokladů
pro nepřetržité pokračování v činnosti podniku vyplývají následující poznatky:
1. Finanční pojetí majetkové podstaty podniku je pojetí, uspokojující pouze některé
informační potřeby části subjektů, především vlastníků.
2. I ti, kteří hledají zhodnocení vlastních prostředků, vložených do podniku mají zájem
na jeho další úspěšné existenci. Tu ovšem nezajišťují spotřebované, v minulosti
vložené prostředky, ale naturální kapacita současných majetkových položek podniku.
Proto by výstupy z účetnictví měly poskytovat informace o úrovni zachování majetkové
naturální podstaty podniku.
ZÁVĚR
Způsoby oceňování majetku a jejich dopady na vyjádření naturální kapacity podniku jsou
v odborné literatuře podrobně popsány. (Janhuba, 2007, Fireš, 1997)
Z argumentů vyplývá, že pro zobrazení úrovně majetkové podstaty podniku jako jeho
produkční kapacity je vhodné ocenění v běžných reprodukčních pořizovacích cenách. Je také
známo, že transformace skutečných pořizovacích cen hmotného majetku na reprodukční
pořizovací ceny přináší problémy. Přesto argumenty proti používání skutečných pořizovacích
cen jsou velmi silné.
V regulačním rámci českého účetnictví je oceňování hmotného movitého majetku
k rozvahovému dni stanoveno na bázi skutečných pořizovacích cen, které jsou v případě
přechodného nebo trvalého snížení hodnoty majetku modifikovány. Reakce na snížení
hodnoty majetku neřeší změny ocenění, které nastávají u většiny majetkových položek
z důvodu růstu cen a změny kupní síly peněz. Česká úprava účetnictví vysloveně zakazuje
přecenění hmotného majetku.
Uživatelé účetních výkazů dostávají v takové situaci informace, které:
- zkreslují produkční kapacitu podniku, která je výchozí základnou pro posuzování schopnosti
podniku pokračovat v podnikatelských aktivitách. Produkční kapacita může být vykázána
v nižší úrovni, než odpovídá aktuální situaci,
16
- zkreslují výsledek hospodaření, konstruovaný na bázi porovnání nákladů a výnosů.
Výsledek hospodaření je v důsledku nižších částek odpisů a spotřeby zásob, odvozených
ze skutečných pořizovacích cen vykázán za jinak nezměněných podmínek ve vyšším objemu.
Ve vzájemné souvislosti dávají obě kategorie rozporné informace o podniku: podhodnocují
východiska pro posuzování jeho budoucí produkční kapacity a nadhodnocují jeho dosaženou
výkonnost v běžném období tedy hospodářský výsledek. I při splnění regulačních podmínek
k vyplácení podílu na zisku, které jsou dány zákonem č.513/1991 Sb., obchodním zákoníkem
platí, že účast vlastníků na výsledcích je vyšší, než by bylo vhodné pro zachování naturální
kapacity podniku. Skutečným odlivem peněžních prostředků se proces podlamování naturální
majetkové podstaty zesiluje a ve svém souhrnu způsobuje erozi majetkové podstaty podniku.
Do regulačního rámce českého účetnictví byl převzat předpoklad zobrazení účetní jednotky
z pohledu jejího dalšího pokračování v činnosti. Toto hledisko je důležité pro všechny
uživatele účetních informací. Je však aplikováno pouze jako formální předpoklad, protože
nebyly přijaty odpovídající podmínky v pravidlech pro sestavení účetní závěrky, konkrétně
v oblasti oceňování hmotného majetku.
LITERATURA
[1] BERNSTEIN, L.A., WILD, J.J. Analysis of Financial Statements. 5th ed., New York :
McGraw-Hill, 2005. ISBN 0-07-094504-7.
[2] ČERNÁ, A. a kol. Finanční analýza.1. vyd. Praha: Bankovní institut, 1997. 293 s.
ISBN 8072650173.
[3] FIREŠ, B., ZELENKA, V. Oceňování aktiv a dluhů v účetnictví. 2.vyd. Praha :
Management Press, 1997. ISBN 80-85943-24-7.
[5] HELFERT,E.A. Techniques of Financial Analysis. New York : Irwin, 1994. 457 s.
[6] JANHUBA,M. Základy teorie účetnictví. 2.vyd. Praha: Nakladatelství Oeconomica,
2007. ISBN 978-80-245-1268-6.
[9] OLSON, M., IVES, B., User involvement in system design: an empirical test of
alternative approaches. Information and Management 4, 1981. 183 - 195.
[10] PIERCE, B., O´DEA, T. Management accounting information and the needs of
managers. Perceptions of managers and accountants compared. The British Accounting
Review 35 (2003) 257–290s.
[11] ROBEY, D., User attitudes and management information system use. Academy of
Management Journal 22, 1979. 527 – 538s.
[13] SIEGEL, G., SORENSEN, J.E., Counting More, Counting Less. The 1999 Practice
Analysis of Management. Accounting, Institute of Management Accountants, Montvale, NJ.
1999.
[14] SIMON, H.A., GUETZKOW, H., KOZMETSKY, G., TYNDALL, G., Centralization
v. Decentralization in Organizing the Controller's Department. New York : The
Controllership Foundation, 1954.
[15] Nařízení Evropského parlamentu a Rady č.1606/2002 dostupné na http://eur-
lex.europa.eu
[16] Mezinárodní účetní standardy IAS/IFRS dostupné na www.iasb.org
Doc. Ing. Anna Fedorová, CSc. Ing. Lenka Zemánková
VUT v Brně, fakulta podnikatelská VUT v Brně, fakulta podnikatelská
Kolejní 2906/4, Brno Kolejní 2906/4, Brno
Tel.: +420 54114 2689 Tel.: +420 54114 2379
e-mail: fedorova fbm.vutbr.cz e-mail: zemankova fbm.vutbr.cz
17
AN ATTEMPT TO DEFINE THE DISCOUNT RATE IN THE
LIGHT OF THE TYPE OF INVESTMENT PROJECT
Monika Foltyn-Zarychta
ANNOTATION
The problem of estimating the discount rate level is a crucial issue in investment project
appraisal procedure. The discount rate is strongly determined by the type of investment that
sets the scope of decision criteria. The need to apply financial efficiency, economic efficiency
or justice criterion impose the frames for theoretically correct measure of the discount rate.
KEY WORDS
discount rate, investment appraisal
INTRODUCTION
The discounting procedure aims at making comparable effect that emerge in different time
periods, especially when very long, intergenerational perspective is taken into consideration.
The theoretical foundations of the rate level depend on the way that the decision criteria are
formulated. However the choice of the appraisal method must be in agreement with the
characteristics of the investment project that is assessed.
AIM AND METODOLOGY
The paper aims at defining the theoretical basics of estimating the level of the discount rate
used in the appraisal procedure on the basis of the type of the investment projects. For the
correct outcome of the investment analysis and optimal investment decision, the crucial part is
specifying the features of the project that form the foundations for defining the assessment
criteria and, as a consequence, the method of estimating the discount rate level. Special
interest is given to establishing the difference in characteristics between short term and long
term investments as well as public-private perspective.
The research is designed to establish theoretical foundations for discount rate elicitation
procedure determined by the selected characteristics of the investment project.
The analysis is based on the critical review of the investment appraisal literature as well as on
the deduction and synthesis process.
RESULTS
The process of defining the discount rate in the project appraisal is twofold. First, it depends
on the fact if the project is private or public. Second, what is the time frame of the analysis –
within one generation or intergenerational, where investment effects influence people that
have not been born yet and, then, have no ability to influence the investment decision taken
today [1].
For the purpose of analysing the discount rate level in the project appraisal investments can be
divided into the following groups:
1. private short term projects,
2. public short term projects,
3. long term private and public project.
Each of those has some specific features that determine the criteria of decision making
process, and – as a consequence – possible tool of appraisal and the optimal definition of the
discount rate. The main question here is what method should be accepted to estimate the
18
correct value of the project which is the value calculated on the basis of all known project
inputs and outputs.
Private projects in short perspective
Private investments are projects where all the costs and benefits accrue to the owner-investor.
The project does not induce any off-market side effects that would change the welfare of third
parties. The decision criterion is formulated as the maximization of the wealth or welfare of
the owner which means maximization of project value to the investor. Therefore financial
criteria are sufficient here.
Financial methods, like Net Present Value [2], are calculated on the basis of financial cash
flow and use market prices as well as market discount rate.
The decision criterion can be formulated as below:
( )∑=
→
+
=
n
t
t
m
t
r
FCF
FNPV
0
max
1
(1)
FNPV – financial net present value of the investment,
FCFt – financial cash flow in year t ,
rm – market rate of discount,
t – time period (t = 0,1,2,…, n) where n is the last year of project life in the analysis.
The project is accepted if FNPV equals zero or is positive. FCFt are the expression of project
effects: inputs (investment outlays) and outputs (investment gains) calculated on the basis of
market prices. Discount rate expresses here the opportunity cost of capital for the investor and
is calculated on the basis of market rate of return for alternative investments which stands for
the opportunities that are gone when the evaluated project is selected.
The financial efficiency criterion here is relevant when a purely commercial project is
evaluated. To satisfy this all the inputs and outputs of the project should be traded on the
efficient markets, so the project will not generate any external effect, change public goods,
etc. Assuming the financial markets are efficient, the use of market discount rate will lead to
the achievement of maximum increase in the wellbeing of the investor. In that case efficiency
criterion is satisfied at the same time as the financial one. Although, where some failures on
the markets emerge, the private perspective is insufficient and efficiency criterion would give
different results.
Public projects in short perspective
Public investments can be defined as projects that change social wellbeing. They are projects
that are financed from a public source and aim at satisfying social needs. The inputs and
outputs of the project can be both private or public, however some change in quantity or
quality of public goods is usually the main effect of the project. The efficiency criterion here
means seeking effective allocation of resources to maximize the overall utility. The private
perspective is not sufficient here as some of the project impacts are off-market or their market
prices don’t reflects true social preferences as well as opportunity cost of resources.1
Economic criterion can be denoted as[3]:
( )∑=
→
+
=
n
t
t
e
t
r
ECF
ENPV
0
max
1
(2)
ENPV – economic net present value of the investment,
ECFt – economic cash flow in year t ,
re – economic rate of discount (social rate of discount).
1
Most of public projects are projects that affect public goods that suffer from market failures. However, even if
project effects are private, the use of public resources will involve some external effects and social perspective
should be taken into account.
19
The project is accepted if ENPV equals zero or is positive. ECFt is the reflection of project
effects, however they are calculated with use of efficiency prices (shadow prices, economic
prices) that are prices cleared off market distortions.
Textbooks on appraisal offer a choice of methods, like Cost-Benefit Analysis, CostEffectiveness
Analysis, etc., which are based on the calculation of economic cash flows that
are estimated with the use of efficiency prices [4]. Efficiency or shadow prices aim at
correcting market failures brought about by taxes, subsidies, public goods, etc. and should
reflect opportunity costs and true social preferences.
Similar definition applies to the discount rate, which is often referred to as a social rate of
discount and its level should be in agreement with social preferences towards trading present
for future. The concepts of calculating SDR differ significantly in the literature. The most
widely accepted are:
- SDR as an opportunity cost of capital – to reflect opportunities lost by society when the
evaluated project is accepted. The level of discount rate based on this concept tends to be the
highest as it should show private investments forgone in order to implement public project.
Here the rate is often calculated on the basis of market rate as a measure of private rates of
returns;
- SDR as a consumption rate of interest – based on social preferences towards deferring
consumption in exchange for future profits [5].
When analyzing public projects one more issue must be taken into account – utility
maximization within one generation [6]. The satisfaction of economic efficiency criterion that
leads to maximizing consumption doesn’t tell anything about how the resources are allocated
between members of the society (eq. 2). The project costs may be incurred more often by
some groups, while benefits will apply mostly to the others. The solution is to use utility
criterion (eq. 4), that can offer i.e. an allocation based on diminishing marginal utility of
consumption that forms the weights for the groups affected by the project [7]. Social net
present value (SNPV) is calculated as a weighted sum of discounted economic cash flows.
Maximization of SNPV means maximization of social welfare within one generation. The
equation above concerns short perspective (within-generational), where the use of social
discount rate is justified by the opportunities that the contemporary society loose deciding to
invest in the project and is similar to the definition in the economic efficiency criterion.
Intergenerational private and public projects
Intergenerational projects are the investments which affect more than one generation. Usually,
there are projects where the costs are incurred by the present generation and the benefits
accrue to the future people, however there can be projects that diminish the welfare of the
following generations to improve the utility of the present one.
The private and public projects are here treated in the same way on the assumption that as the
time span extends, the effects that accrue only the individual investor disappear. In the
intergenerational perspective the range of affected parties is significantly broadened, so the
individual efficiency measurement is not sufficient any more. Taking into account few
generations makes in fact any project public, although not in static but in dynamic sense.
The criteria for decision making cannot be based solely on financial or economic efficiency.
The utility maximization criterion used within one generation is not sufficient either. There
are few reasons for this.
First, financial criterion involves using market prices to calculate financial cash flow of the
project. Even assuming that all the markets are efficient, so the project is purely private and
no market failures exist, relying on present market prices cannot ensure reflecting future
preferences and opportunity costs. Market prices show only present state and they include no
information about future people interests. The investor take into account only his life-time,
20
sometimes enlarged by his direct successors, so any effects emerging further in time will be
omitted. And even if some calculation would be done (i.e. on the basis of altruistic motives),
using market discount rate will diminish the value of any future effect to almost zero.
Second, economic analysis is based on calculating efficiency prices and the outcome of the
appraisal is the answer whether the project gets the society closer to the Pareto optimality
state. Prices reflecting opportunity cost as well as people’s true preferences will not satisfy the
condition of including all effects into the analysis for the same reason that the financial
criterion – the methods of measurement opportunity cost and willingness to pay are based on
present generation preferences. Any measurement of long-term effects will only reflect
present generation interests and omit the preferences of the future.
Third, social appraisal takes into account the issue of just allocation of resources on the basis
of some social welfare function. The function is also based on present knowledge and
preferences that shape weights of each group importance, usually on the basis of the
assumption of diminishing marginal utility of consumption, which also reflects only present
preferences. Within-generation justice of allocation doesn’t guarantee the fairness between
generations.
The appraisal process needs then further extension. Including moral principles towards
unborn generations into the analysis allows to take into account the interests of future people.
The defining of those criteria should be contingent on some ethical approach towards future
[8] and it will affect the outcome of the analysis by defining the level if the discount rate [9].
The appraisal criterion for the intergenerational investment project can then be denoted in the
following form:
( ) ∑∑ ==
=
+
=
p
T
TT
p
T
T
i
T
SNPV
r
SNPV
INPV
00 1
λ (3)
INPV – intergenerational net present value of the investment,
SNPVT – social net present value of the investment for generation T,
ri – intergenerational rate of discount6
,
Tλ – weight for generation T, discount factor
( )T
i
T
r+
=
1
1
λ .
The discount rate can be denoted as a discount factor that in fact reflect the importance
and rights of each generation. Discount rates are constituted on the basis of weights of
generations in intergenerational welfare function The weight of the generation depends on the
accepted philosophical approach – it becomes a function of ethical rule that shapes the stand
of the decision-maker/society.2
CONCLUSION
The distinction of intra- and intergenerational perspective as well as private and public
features of the investment projects is crucial for defining the range of the decision criteria.
They, in turn, can be formulated as financial efficiency, economic efficiency and justice
decision criterion. In the short perspective they can be apply for private or public projects
where, market or social discount rate can be applied, respectively.
However, moving the analysis into the very long time period, the justice criterion must be
used both for private and public investments. The method of defining the discount rate also
changes from the reflection of opportunity cost of capital and society willingness to trade
present for future to the image of the scope of rights and duties that unborn generations are
given by the contemporary one.
2
In well functioning democracy the views of the decision-maker should be in agreement with the view of the
society that chooses the leaders. That is why society and decision-maker can be treated as synonyms.
21
BIBLIOGRAPHY
[1] Hepburn C. (2007), Use of Discount Rates in the Estimation of the Costs of Inaction with
Respect to Selected Environmental Concerns, Working Party on National Environmental
Policies, ENV/EPOC/WPNEP(2006)13/FINAL, OECD, p. 5.
[2] Lumby S. (1995), Investment Appraisal and Financial Decisions, Chapman&Hall,
London, pp. 79-80.
[3] Zerbe Jr. R. O., Bellas A. S. (2006), A Primer for Benefit-Cost Analysis, Edward Elgar,
Cheltenham, Northampton, p. 220.
[4] Boardman A. E., Greenberg D. H., Vining A. R., Weimer D. L. (2001), Cost-Benefit
Analysis: Concepts and Practice, Prentice Hall, Inc., Upper Saddle River, New Jersey, pp. 29-
42.
[5] Guidelines for Preparing Economic Analyses (2000), U.S. Environmental Protection
Agency, p. 39.
[6] EVALSED (2009): The Resource for the Evaluation of Socio-Economic Development,
http://ec.europa.eu/regional_policy/sources/docgener/evaluation/evalsed/index_en.htm
(7.12.2009), p. 41.
[7] Stiglitz J. E. (1994), Discount Rates: The Rate of Discount for Benefit-Cost Analysis and
the Theory of the Second Best, [in] Cost-Benefit Analysis, edited by Layard R., Glaister S.,
Cambrigde University Press, Cambridge. pp. 117-118.
[8] Birnbacher D. (2006), Responsibility for future generations – scope and limits, [in]
Handbook of Intergenerational Justice, edited by J. C. Tremmel, Edward Elgar, Cheltenham, Northampton
pp. 23-24.
[9] Spash C.L. (2002), Greenhouse Economics. Values and Ethics, Roultedge, London and
New York pp. 223-226.
Monika Foltyn-Zarychta, Ph.D.
Karol Adamiecki University of Economics in Katowice, Poland
1 Maja 50
Katowice
monika.foltyn-zarychta@ae.katowice.pl
22
PROBLÉMY FINANCOVIA PROJEKTOV VEREJNOSÚKROMNÉHO
PARTNERSTVA NA SLOVENSKU
PROBLEMS OF FINANCING PROJECTS PUBLIC-PRIVATE
PARTNERSHIP IN SLOVAKIA
Eduard Hyránek, Veronika Jánošová
ANOTÁCIA
Projekty privátneho partnerstva (PPP) sú formou spolupráce medzi verejným a súkromným
sektorom s cieľom financovania výstavby, rekonštrukcie, prevádzky a údržby infraštruktúry
a poskytovania verejných služieb pomocou tejto infraštruktúry.
KĽÚČOVÉ SLOVÁ
nový finančný nástroj, infraštruktúra, služby, riziko PPP projektov, druhy PPP projektov,
kritéria
ANNOTATION
Public Private Partnerships (PPP) are a form of cooperation between private and public sector.
Their goal is to finance building, reconstruction, operation and maintenance of infrastructure
and providing of public services with help of this infrastructure. PPP are a new financial tool,
which has been used in Europe since eighties.
KEY WORDS
new financial instrument, infrastructure, services, advanture of PPP projects, kinds of PPP
projects, criteria
ÚVOD
K inovatívnym nástrojom financovania patria aj PPP projekty. PPP sú vo svete
štandardným spôsobom zabezpečenia verejnej infraštruktúry a verejných služieb pre občanov.
Zapájanie súkromného sektora do poskytovania verejných služieb sa začalo programovo
využívať koncom osemdesiatych rokov 20. storočia. PPP sa pôvodne rozvinuli hlavne vo
Veľkej Británii a postupne sa rozšírili do krajín ako Austrália, Francúzsko, Írsko, Japonsko,
Kanada, Nemecko, Španielsko, Portugalsko a neskôr aj do susedných krajín Slovenska ako
Česká republika a Maďarsko, či do oblastí ako Južná Afrika a Čile.
CIEĽ A METÓDY
Cieľom je charakteristika projektov privátneho partnerstva a spôsoby ich použitia
v slovenských podmienkach. Skúsenosti zo zahraničia nie je možné vždy aplikovať.
Dlhodobo sa pripravuje financovanie dopravnej infraštruktúry intermodálnej dopravy
Slovenska. V príspevku sú použité metódy analýzy a syntézy a tiež komparácie
s financovaním prostredníctvom PPP projektov v zahraničí.
23
VÝSLEDKY
Charakteristika PPP projektu
- relatívne dlhodobá spolupráca verejného a súkromného partnera vo viacerých fázach
projektu (plánovanie, výstavba, prevádzka a pod.- v našich podmienkach max. 30
rokov)
- spôsob financovania projektu – súkromný partner čiastočne, alebo celkovo financuje
projekt.
- rozdelenie rizík medzi partnermi – riziko preberá ten partner, ktorý ho dokáže
najlepšie znášať( riziko výstavby, riziko dostupnosti, riziko dopytu)
- úloha prevádzkovateľa – zúčastňuje sa viacerých fáz projektu (plánovanie, návrh,
vyhotovenie, prevádzka, financovanie a pod.)
- úloha verejného sektora – vystupuje ako zadávateľ úlohy, manažér a kontrolór
projektu.
Priebeh PPP projektov
Proces prípravy PPP projektu je kľúčovou fázou pre každý úspešný projekt. Zahŕňa
tieto základné procesy:
- identifikáciu príležitostí, teda definovanie potreby hmotného, alebo nehmotného
charakteru verejnej služby, ktorej výsledkom je projektový zámer.
- štúdia uskutočniteľnosti zisťuje, či je realizácia formou PPP výhodnejšia ako
realizácia klasickou zákazkou. Túto štúdiu musí pripraviť skúsený poradca, ktorý
dokáže pomocou teoretických výpočtových modelov analyzovať výhodnosť realizácie
projektu formou PPP v porovnaní s klasickým spôsobom realizácie PPP projektu.
- výber súkromného partnera prostredníctvom verejného obstarávania od jeho
vyhlásenia až po uzatvorenie zmluvy s úspešným partnerom a tým predstavuje
základný právny rámec a nástroj na realizáciu PPP projektu.
Proces realizácie PPP projektu zahŕňa okrem samotnej realizácie, nevyhnutný monitoring
výkonnosti PPP projektu a uzavretie a vyhodnotenie PPP projektu.
Hlavné dôvody využitia PPP projektov sú:
- zabezpečenie kvalitných verejných služieb a infraštruktúry, pričom štát neprichádza o
kontrolu
- rozpočtové obmedzenie PPP umožňuje využiť výstavbu zo súkromných zdrojov
- efektívnejšia realizácia – súkromný investor je zároveň prevádzkovateľom a má preto
zvýšenú motiváciu postupovať pri výstavbe kvalitne, keďže bude neskôr postihnutý
v prípade prevádzkových problémov
- pri projektoch realizovaných tradičným spôsobom dochádza častejšie k časovému
sklzu a prekročeniu plánovaného rozpočtu ako pri projektoch realizovaných formou
PPP (súkromný investor sa väčšinou zaväzuje k pokute v prípade omeškania a musí
sám uhradiť prekročenie rozpočtu.
- efektívnejšie rozdelenie rizík
- umožnenie potrebných investícií už dnes
- využitie know-how pracovných postupov súkromného sektora pri realizácii PPP
projektov
- možnosť zabezpečiť spolufinancovanie z fondov Európskej únie.
Kritéria pre výber projektového zámeru PPP projektu.
Nástrojom pre výber projektov sú kritéria, ktoré sa členia na eliminačné a výberové
kritéria. Úlohou súboru kritérií je zabezpečiť transparentnosť výberového procesu
24
a vybrať tie zámery, ktoré majú najväčšie predpoklady pre realizáciu formou PPP.
Splnenie všetkých eliminačných kritérií je podmienkou pre ďalšie hodnotenie
projektového zámeru podľa výberových kritérií. Kritéria pre výber projektového zámeru
reflektujú aktuálnu hospodársku situáciu, legislatívu a metodické pokyny regulujúce
oblasť PPP v Slovenskej republike a tiež v Európskej úrovni. Kritéria je možné
v budúcnosti modifikovať.
Eliminačné kritéria sú nasledovné:
- spracovanie projektového zámeru v súlade s predpísanou osnovou projektového zámeru,
- poskytovanie verejnej služby,
- zapojenie súkromného partnerstva,
- minimálna dĺžka trvania projektu,
- investičné náklady projektu,
- inštitucionálne PPP,
Pri PPP projektoch sa vyskytujú tri základné kategórie rizík:
Riziko výstavby pokrýva také udalosti ako je oneskorený termín odovzdania stavby,
prekročenie nákladov, rozpočtu, technické nedostatky a pod. V zmluvách majú byť
zakomponované termíny, harmonogramy, rozpočty a normy, ktoré podmieňujú
preplatenie dohodnutých platieb.
Riziko dostupnosti hovorí o tom, že infraštruktúra alebo služba má vopred dohodnuté
parametre a je verejnosťou využiteľná. Štát nepreberá riziko dostupnosti a výrazne znižuje
platby ak infraštruktúra alebo služba nie je verejnosti dostupná, tak ako je zakotvené
v zmluve.
Riziko dopytu pokrýva riziko toho, či bude o infraštruktúru alebo službu záujem,
napríklad z dôvodu nových trendov na trhu, konkurencie, alebo technickej zastaralosti.
Menší, alebo väčší záujem ovplyvňuje príjmy projektu. Prevzatie rizika spôsobilo
v minulosti ťažkosti mnohým projektom PPP, preto sa mu súkromní partneri snažia
vyhnúť, na druhej strane prevzatie aspoň časti rizika zabezpečí štátu istotu nezahrnutia
financovania takejto infraštruktúry do štátneho rozpočtu.
Minimálna dĺžka prevádzky projektu je 10 rokov, pretože kratší čas by neumožňoval
splatiť iniciatívny vklad súkromného partnerstva do projektu. Hodnota investičných
nákladov musí presahovať 15 mil. €.
Existujú dva základné spôsoby vzniku inštitucionálnych PPP:
- založenie subjektu v spoločnom vlastníctve verejného a súkromného sektora,
- prevzatie kontroly nad existujúcim verejno – právnym podnikom.
Výberové kritériá majú uprednostniť tie projekty, ktoré prinesú vyššiu dodatočnú
hodnotu v porovnaní s realizáciou projektu klasickou formou verejnej zákazky.
K výberovým kritériám patria:
- investičné náklady projektu, kde za malé projekty sú projekty s investičnou hodnotou
nižšou ako 15 mil. € , stredne veľké od 15 mil. € , do 120 mil. € a veľké nad 120 mil.
€. Vyšším počtom bodov sú hodnotené projekty s vyšším predpokladaným
investičným nákladom.
25
- zvýhodnené sú PPP projekty, ktoré predpokladajú realizáciu jedným súkromným
partnerom, vzhľadom na možné synergické efekty, ktoré môžu priniesť v porovnaní
s realizáciou rôznymi subjektmi.
- spoločensko – ekonomický prínos majú tie projekty, ktoré predstavujú významnú
investíciu podporujúcu dlhodobé strategické priority Slovenskej republiky a územnej
samosprávy, pôsobnosť ktorého bude mať úžitok väčšia cieľová skupina užívateľov,
ktoré zlepšia situáciu v danom regióne zo spoločenských aj ekonomických hľadísk,
alebo naplnia úlohy vyplývajúce z konkrétnej legislatívy EÚ a SR.
DISKUSIA
Použitie projektov na Slovensku na financovanie dopravnej infraštruktúry
Štátny rozpočet Slovenska neumožňuje dokončiť súvislú diaľničnú sieť a preto využitie
projektov privátneho partnerstva i vzhľadom na ich vysokú mieru rozpracovanosti je
nevyhnutné. Účasť Európskej investičnej banky a Európskej banky pre obnovu a rozvoj je
v týchto projektoch absolútne prioritná a vláda SR by mala využiť všetky prostriedky, aby
tieto banky podporili strategicky významné projekty obstarané štátom. Iná cesta dobudovania
diaľničnej siete na Slovensku a spojenia Bratislavy s východom Slovenska neexistuje.
Národná diaľničná spoločnosť podpísala zmluvu so spoločnosťou Sky Toll na vybudovanie
elektronického výberu mýta. Víťaz tendra použil satelitnú technológiu GPS-GSM. Výber
mýta bol zavedený pre vozidlá nad 3,5 tony na diaľniciach, rýchlocestách a časti ciest v dĺžke
okolo 2400 kilometrov. Zmluva bola uzavretá na 14 rokov s možnosťou jej predlženia
o ďalších päť rokov.
Prvý balík PPP zahrňuje výstavbu a prevádzku piatich úsekov D1 Dubná Skala- Turany,
Turany-Hubová, Hubová-Ivachnová, Jánovce-Jablonov a Fričovce-Svinia v celkovej dĺžke
cca 75 kilometrov. Odhadované stavebné náklady sú vo výške 9,1 mld. eur .Európska banka
pre obnovu a rozvoj poskytne úver 250 mil.eur a Európska investičná banka pôžičku 1
mld.eur.Odborníci tvrdia, že tento projekt je pre Slovensko nevýhodný, najmä pre vysokú
cenu.Vláda dodatočne schválila konzorciu Bouygues miernejšie podmienky a súčasne sa tým
opredražila celá stavba o miliardu eur.
Druhý balík je zameraný na výstavbu a prevádzku štyroch úsekov R1 Nitra-Selenec, SelenecBeladice
a Beladica-Tekovské Nemce a 53 kilometrový obchvat Banskej Bystrice. V tendri
vybrané francúzsko-holandské konzorcium Vinci Concessions-ABN Amro Highway B.V.
ponúklo za túto výstavbu a prevádzku 1,503 mld.eur. Realizácia tohto najlepšie pripraveného
projektu začne už v jarných mesiacoch.
Technicky najťažší úsek Dl v okolí Hričovské Podhradie-Lietavská Lúčka, Lietavská LúčkaVišňové,
Lietavská Lúčka-Žilina a Višňové –Dubná Skala v dĺžke okolo 29 kilometrov je
obsahom tretieho balíka PPP. Odhadované stavebné náklady tohto diela sú okolo
1,328mld.eur bez DPH.
ZÁVER
PPP projekty na Slovensku sú známe hlavne vďaka veľkým projektom ústredných orgánov
štátnej správy - diaľnice, hokejový štadión, spoločný mediálny komplex Slovenskej televízie
a Slovenského rozhlasu. Verejno-súkromné partnerstvá sú však vhodnou metódou aj pre
mestá, obce či vyššie územné celky, ktoré túto metódu využívajú už dlhšie, i keď sa o nich
možno nehovorí vždy ako o PPP projektoch. PPP teda nie je žiadna nová a prevratná metóda,
je to alternatívna metóda zabezpečenia verejných služieb a verejnej infraštruktúry, ktorej
cieľom sú spokojní občania. PPP ale nie je všeliek a nehodí sa na všetky typy projektov. Vo
26
Veľkej Británii,1
kde je metóda PPP najviac rozšírená v rámci EÚ, sa forma PPP využíva asi v
15 percentách celkového objemu verejného obstarávania. Práve preto je potrebné, aby si
verejný zadávateľ zvážil všetky možné prínosy a nevýhody. Našťastie je dnes možné poučiť
sa z dlhoročných skúseností zo zahraničia a predísť tak neúspešným projektom. Pri správnom
použití PPP je tak možné dosiahnuť kvalitnejšie služby pre občanov. Veľkou nevýhodou PPP
projektov je ich náročná a dlhodobá príprava.
LITERATÚRA
l. Správa o vytváraní podmienok na realizáciu projektov s privátnym partnerstvom MF SR
2005
2. Osnova projektového zámeru a kritéria pre výber projektového zámeru MF SR 2008
3. Kódex riadenia prípravy PPP projektu, MF SR 2008
www.asociaciappp.sk
Kontakt:
Ing. Eduard Hyránek,PhD,
Katedra podnikových financií
Fakulta podnikového manažmentu
Ekonomická univerzita, Dolnozemská cesta 1
852 35 Bratislava,
hyranek@euba.sk
Ing. Veronika Jánošová, Csc.
Katedra podnikových financií
Fakulta podnikového manažmentu
Ekonomická univerzita, Dolnozemská cesta 1
852 35 Bratislava,
janosova@euba.sk
1
Chmelová I. http://www.asociaciappp.sk/?a=pppsk
27
VÝVOJ FÚZÍ A AKVIZIC V UPLYNULÉ DEKÁDĚ
DEVELOPMENT OF MERGERS AND ACQUISITIONS IN
THE PAST DECADE
Alois Konečný1
ANOTACE
Předmětem příspěvku Vývoj fúzí a akvizic v uplynulé dekádě je analýza vývoje spojení
podnikatelů, zejména na základě údajů o investicích rizikového kapitálu v České republice.
Článek dále analyzuje důvody, které k tomuto vývoji vedly a charakterizuje globální
hospodářské prostředí jako jeden z hlavních faktorů tento vývoj ovlivňujících.
KLÍČOVÁ SLOVA
fúze, akvizice, spojení, vývoj, rizikový kapitál
ANNOTATION
The goal of the entry Development of mergers and acquisitions in the past decade is analysis
of development of company combinations, mainly on the basis of venture capital investments
in the Czech Republic. Therefore there are analyzed reasons for this evolution
and characterized global economic environment as a main affecting factor.
KEY WORDS
mergers, acquisitions, combination, evolution, venture capital
ÚVOD
V současné době se stále častěji objevuje i v mediích jako jedno z témat spojování
podnikatelů. Každá fúze či akvizice sebou nese velká očekávání, která se liší přeměnu od
přeměny v závislosti na odvětví, velikosti společnosti, či vlastníkovi. I přes tato očekávání
však dle mnoha studií2
velká část podnikových kombinací končí neúspěchem. Důvodů
pro tento vývoj je mnoho. Jako první můžeme zmínit fakt, že integrace podnikatelů je vždy
dlouhodobý a složitý proces a sladění podnikových kultur různých společností může být těžší,
než se v okamžiku dané kapitálové transakce zdálo. Jako příklad můžeme zmínit fúzi
automobilek Daimler a Chrysler. Jejich spojení proběhlo v roce 1998 s vizí výrazného zvýšení
výnosů. O devět let později, v roce 2007 byla ale německá automobilová skupina
DaimlerChrysler nucena svou ztrátovou americkou divizi Chrysler prodat fondu soukromého
kapitálu Cerberus Capital Management. Ten za osmdesátiprocentní podíl zaplatil za 5,5
miliardy eur. O rok později se Daimler s Cerberusem domluvil na úplném odchodu
ze společnosti Chrysler. K tomuto rozpadu vedla jak recese na amerických automobilových
trzích, která zavinila ztráty Chrysleru, tak i neúspěšná snaha o integraci podnikových kultur.
Dalšími častými důvody neúspěchu sloučení mohou být nereálné odhady budoucího
potenciálu jedné ze společností, bezkoncepčnost či absence strategického řízení, malá
1
Tento příspěvek vznikl v rámci projektu specifického výzkumu ESF Masarykovy univerzity č. 56 1701
„Evropské finanční systémy“.
2
např. CLEMENTE, M. N., GREENSPAN, D. S.: Winning at mergers and acquisitions: the giude to marketfocused
planning and integration. 2. vyd. New York, N.Y.; John Wiley & Sons, Inc., 1998. 331 stran. ISBN 0-
471-19056-X.
28
flexibilita nebo neschopnost rychlé reakce na změny. Další velkou slabinou může být lidský
faktor, zejména absence jakékoli vůle k identifikování se s novou společností, nezkušenost
nebo málo odborných znalostí manažerů, které můžou zkazit i jinak dobrý počáteční plán.
Často se také spojení nemusí podařit zejména v případě, kdy je realizováno pouze z důvodu
ambicí manažerů. Manažerským motivem, který může vést ke zbytečnému spojování
podnikatelů, může být třeba i navázání platů manažerů na velikost, či tržní hodnotu
společnosti.
I přes zmíněnou možnost neúspěchu se však, jak bude rozebráno v následujícím textu, počet
a objem podnikatelských spojení zvětšuje. Co k tomu vede? Větší a častější fúze a akvizice
jsou v podstatě důsledkem výrazné globalizace trhů v uplynulých letech. Nejde pouze
o slučování společností v rámci jednotlivých zemí, ale stále častěji vznikají velké
a nadnárodní společnosti. Všeobecně se dá říci, že společnosti provádí podnikové kombinace
s cílem dosažení určitých strategických, podnikatelských či finančních cílů. Při tom mohou
využívat úspory na straně daní, optimalizaci nákladů, přístup na nové trhy a odbytiště,
nebo k novým technologiím apod. Spojení může být děláno s cílem získat lepší postavení
na trhu, případně odstranit konkurenci. V takovýchto případech by ale měly zasáhnout
jednotlivé národní regulační orgány3
. Zajímavé je, jak na spojení či jen zprávu o budoucím
spojení reagují akcie zainteresovaných společností. Většinou reagují posilováním,
protože výše zmiňované výhody jsou pro akcionáře příslibem budoucích lepších výsledků.
Naopak po případném následném oznámení o prodeji části zfúzované společnosti dochází
k prudkému poklesu akcií zainteresovaných společností. Jako příklad si můžeme uvést
již dříve zmiňovaný případ společností Daimler a Chrysler.
CÍL A METODIKA
Cílem tohoto příspěvku je analyzovat vývoj fúzí a akvizicí v uplynulém desetiletí
a charakterizovat důvody, které tento vývoj způsobily. V příspěvku je využita zejména
metoda literární rešerše, metoda analýzy a syntézy.
VÝSLEDKY
Jak je již z názvu toho příspěvku patrné, chci se zde zabývat vývojem fúzí a akvizic
a determinantami, které tento vývoj ovlivňovaly a ovlivňují. Zaměřím se zejména na Českou
republiku a potažmo na střední Evropu a to v období posledních deseti let, tj. na vývoj
v novém tisíciletí.
Na četnosti a objemu fúzí a akvizic se v tomto období projevovalo mnoho faktorů. Jedním
z velmi důležitých byl vstup České republiky do Evropské unie, který následně ovšem vyvolal
celou řadu nových otázek. Ty souvisely například s implementací právní úpravy Evropské
unie do českého právního řádu a jejími dopady (třeba úprava Evropské akciové společnosti,
regulace hospodářské soutěže na nadnárodní úrovni EU a další), dále s možnostmi
přeshraničních fúzí v rámci členských států (v České republice byla tato problematika
implementována v červnu roku 2008 zákonem o přeměnách4
) či s možností využití zkušeností
manažerů v jiných státech Evropské unie. Mezi další významné legislativní změny,
které proběhly ve sledovaném období v České republice patří například možnost vytěsnění
minoritních akcionářů formou squeez-outu (od roku 2005, následně i aplikováno
v rozhodnutích soudů), úprava rozdělení odštěpením (na počátku roku 2006) a konečně již
3
V České republice je to Úřad pro ochranu hospodářské soutěže.
4
Zákon č. 125/2008 Sb., o přeměnách obchodních společností a družstev, ve znění pozdějších předpisů
29
zmiňovaný zákon o přeměnách a s ním související úpravy dalších právních předpisů5
. Tyto
výrazné změny zasahovaly do oblasti technických řešení spojení, čímž ovlivňovaly
rozhodovací procesy v oblasti fúzí a akvizic a tím pádem i četnost a objemy spojení.
Začneme-li na počátku třetího tisíciletí v České republice, zjistíme, že se výrazně zvýšil počet
realizovaných spojení podnikatelů na základě koncentrace kapitálu. Dá se říci, že se tak vývoj
v České republice přiblížil k trendům obvyklým ve vyspělých státech světa. Velká část
spojení vycházela zejména z požadavků na zjednodušení vlastnických struktur, v řadě případů
totiž byly v důsledku transformace a následné privatizace v České republice vytvářeny
především jako holdingové struktury. Jako příklad můžeme uvést nemovitostní projekty.
Pro ty bylo typické, že investoři na každý nemovitostní projekt zakládali samostatnou
společnost, což vedlo k velké administrativní zátěži související se správou velkého množství
společností a k nárůstu s tím spojených nákladů (vedení účetnictví, osobní náklady, daňové
poradenství, audity, právní a další poradenské služby atd.) a zřejmě i k organizačním
problémům (vnitřní agenda skupiny totiž stála nemalé interní zdroje, které by bylo možno
jinak využít pro podnikatelskou činnost).6
V celém sledovaném desetiletí ale také můžeme
sledovat změny vlastnických struktur, které lze zařadit hlavně mezi strategické a dlouhodobé
akvizice.
Pokud se podíváme na strukturu akvizičních transakcí uzavřených v uplynulém desetiletí
v České republice, zjistíme, že výrazně narostl počet transakcí uzavřený finančními investory,
zejména tzv. Private Equity fondy7
. Přebytek likvidity (zejména v první polovině desetiletí)
na světových finančních trzích vedl k tomu, že fondy byly více připraveny investovat
i v zemích východní a střední Evropy, i když objem těchto transakcí samozřejmě nedosahoval
úrovně západní Evropy a Spojených států amerických. Právě na těchto investicích
si ale můžeme naznačit vývoj podnikových transakcí v uplynulé dekádě. Podívejme se tedy
na Graf č. 1.
Graf č. 1.: Vývoj investic rizikového kapitálu v České republice
Zdroj: statistika CVCA - http://www.cvca.cz/cs/rizikovy-kapital/statistiky.html
5
Pramen [10]
6
Pramen [3], str. 9 – 12.
7
Jedná se o společnosti investující soukromý kapitál (private equity), které nabízejí podnikům, jejichž akcie
nejsou obchodovány na burzách, možnost financování dlouhodobým kapitálem. Obvykle jde o investici na dobu
tří až sedmi let (či pěti až osmi let dle jiných pramenů). Cílem je podpořit růst společnosti a její úspěšnost
na trhu.
30
V roce 2001 došlo v souvislosti s útoky 11.9. 2001 k výraznému poklesu fúzí a to
jak v celosvětovém měřítku (o jednu třetinu), tak i ve Spojených státech amerických (o 40%).
Tento trend, který pokračoval minimálně v počtu transakcí i v roce 2002, můžeme spatřit
i na vývoji investic rizikového kapitálu v České republice. Poté se ovšem světový vývoj spíše
obrací. Co se týče střední Evropy jako takové, a to i České republiky konkrétně, i je zasáhly
události spojené s 11. zářím. Už v roce 2002 ovšem hodnota transakcí zůstala na úrovni
minulého roku a od té doby (podle společností KPMG a PriceWaterHouseCoopers8
) stabilně
roste jak počet, tak i hodnota slučovacích transakcí a to v poslední době velmi výrazně9
.
V našich podmínkách se navíc objevuje trend, že nejenže jsou české firmy cílovými
společnostmi pro zahraniční subjekty, ale i české společnosti získaly některé zahraniční
společnosti, což se poprvé výrazně promítlo do statistik v roce 2005. Právě v tomto roce
expandovala především společnost ČEZ a dále Zentiva a Agrofert. Když se ale podíváme
na vývoj v České republice, neměli bychom zapomenout, že hodnota jednotlivých čísel
udávaných v jednotlivých letech je hodně ovlivněna privatizační politikou státu, stejně
jako třeba přímé zahraniční investice.
Všimněme si také, že začíná docházet ke konsolidaci. V několika odvětvích, jež byly
přeplněné velkými zahraničními investory, dochází postupně ke změnám. V roce 2005 a 2006
se to například týkalo maloobchodních prodejců potravin (Tesco přebralo provozovny
Carrefouru a Ahold provozovny Meinlu), maloobchodních prodejců benzínu (OMV získalo
čerpací stanice Aralu) a telekomunikací (GTS získalo tři společnosti). Tyto změny mají
pravděpodobně za cíl zvýšit koncentraci v jednotlivých odvětvích, i když jako další důvody
mohou být uváděny úspory z rozsahu, strategické cíle nadnárodních společností, či snaha
o zvýšení tržní síly.
I z údajů o vývoji rizikového kapitálu vidíme výrazný nárůst v roce 2006. Ten byl způsoben
investicí do společnosti České Radiokomunikace investiční společností Mid Europa Partners,
Al Bateen Investment Co. LLC a investiční bankou Lehman Brothers10
. Celková hodnota této
transakce se uvádí ve výši 1,2 miliardy EUR.11
V letech 2007, 2008 a 2009 opět vidíme v uvedeném grafu CVCA rostoucí tendenci investic
rizikového kapitálu v České republice. Údaje o počtu fúzí a akvizic (dle KPMG) už tak
jednoznačné nejsou. V České republice i v celém regionu střední a východní Evropy bylo
možno v nedávné době vidět, že řada transakcí skončila nezdarem těsně před realizací. Jaké
byly důvody? Zaprvé úvěrové financování bylo hlavně od roku 2008 v důsledku globální
finanční krize mimořádně problematické. Pokud banky vůbec byly ochotny v daném
segmentu finanční prostředky poskytnout, dělo se tak pouze za značně zvýšené úrokové
marže a při velmi nízkém poměru cizích zdrojů k vlastnímu kapitálu. Dalo se tedy říci,
že bylo velmi obtížné získat od bank finanční prostředky na akvizice. Mnoho potenciálních
investorů navíc mohlo spekulovat na pokles cen a z toho důvodu případný nákup oddalovat.
Na druhou stranu některé společnosti se v období krize mohly dostávat do zvláštních situací.
Příčin mohlo být několik – nadměrné zadlužení, ztráta velkého zákazníka, či nákladný soudní
8
Zde je nutno dodat, že i když ze zpráv těchto společností vyplývá jednoznačný trend, jednotlivé údaje se někdy
i značně liší. To bude zřejmě způsobeno tím, že míra zveřejnění hodnoty transakcí se podle údajů těchto
společností pohybuje kolem 30%, tudíž zbylé hodnoty jsou asi jen odhadem.
9
Pramen [7]
10
I když podle některých interpretací se nejedná o investici typu Private Equity/Venture capital (dále jen
PE/VC), o vlastnickou transakci se jedná zcela určitě, hodnotu podnikových kombinací to tedy nemění.
11
Nárůst počtu investic v posledních letech je způsoben postupným rozšiřováním povědomí o investování
formou PE/VC v České republice mezi podnikateli.
31
spor. Pokud se společnost ocitne v takové situaci, může přistoupit k tzv. zrychlené fúzi
či akvizici a následné restrukturalizaci dluhů. Navíc i nedostatečná dostupnost úvěrů může
vést ke vzniku nových transakcí. Společnosti, které jsou financovány krátkodobými zdroji
a které potřebují úvěry obnovit, případně společnosti, které nedodrží podmínky úvěrových
smluv v důsledku hospodářské krize, budou v některých případech nuceny odprodávat
svá aktiva. Investoři vlastnící dostatek peněžních prostředků pak mají výhodnou možnost
levného nákupu.
ZÁVĚR
Nabízí se otázka, jak se objem spojení vyvíjel v roce 2009. Dle Grafu č. 1 (zdroj CVCA)
došlo k výraznému nárůstu investic rizikového kapitálu. Období do roku 2008 bylo
prodchnuto velkým optimismem a trh fúzí a akvizic nepřetržitě rostl. To se však v roce 2009
změnilo a hodnota globálního trhu fúzí a akvizic se v porovnání s rokem 2008 propadla
o padesát až šedesát procent (dle KPMG). Konkrétní údaje pro spojení v České republice
bohužel publikovány nebyly, pokud by se ale vyvíjely v souladu s globálním vývojem, dá
se tento rozpor vysvětlit pouze tak, že u řady transakcí, které se v minulém roce realizovaly,
se jednalo o vynucené prodeje problémových společností. Ty mohly zřejmě motivovat více
právě PE/VC investory, zatímco na objemu fúzí a akvizic se výrazněji neprojevily.
LITERATURA
[1] CLEMENTE, M. N., GREENSPAN, D. S.: Winning at mergers and acquisitions:
the giude to market-focused planning and integration. 2. vyd. New York, N.Y.; John
Wiley & Sons, Inc., 1998. 331 stran. ISBN 0-471-19056-X.
[2] THE CZECH PRIVATE EQUITY AND VENTURE CAPITAL ASSOCIATION (CVCA) [on-line].
2009, [cit. 29. dubna 2010]. Dostupné na http://www.cvca.cz/cs/index.html
[3] HLAVÁČ, J.: FÚZE A AKVIZICE – proces nákupu a prodeje firem. 1. vyd. Praha,
Vysoká škole ekonomická v Praze – Nakladatelství Oeconomica, 2010. 130 stran. ISBN 978-
80-245-1635-6
[4] KONEČNÝ, A.: Integrace podnikatelských subjektů - její motivy, typy a trendy. In
MEKON 2008, CD příspěvků X. ročníku mezinárodní konference Ekonomické fakulty VŠB-TU
Ostrava. 1. vyd. Ostrava : VŠB - Technická univerzita Ostrava, 2008. od s. 1-6, 6 s.
ISBN 978-80-248-1704-0.
[5] KPMG [on-line]. 2010, [cit. 29. dubna 2010]. Dostupné na: www.kpmg.cz
[6] KUCHTA, D.: Akvizice a fúze nemusí být zárukou výdělku. Fitcentrum Media [on-line].
2009, [cit. 29. dubna 2010]. Dostupné na: http://www.investujeme.cz/clanky/akvizice-a-fuzenemusi-byt-zarukou-vydelku/.
ISSN 1802-5900
[7] PRICEWATERHOUSECOOPERS: [on-line]. 2010, [cit. 29. dubna 2010]. Dostupné
na: http://www.pwc.com/cz/cs/index.jhtml
[8] ŠPAČKOVÁ, I.: Němci prodali většinu v americkém Chrysleru. Mafra, a.s. [on-line].
2007, [cit. 29. dubna 2010]. Dostupné na: http://ekonomika.idnes.cz/nemci-prodali-vetsinu-v-
americkem-chrysleru-fml-/ekoakcie.asp?c=A070514_114829_ekoakcie_spi
[9] Zákon č. 125/2008 Sb. o přeměnách obchodních společností a družstev ve znění pozdějších
předpisů
[10] Zákon č. 126/2008 Sb., ze dne 19. března 2008, kterým se mění některé zákony
v souvislosti s přijetím zákona o přeměnách obchodních společností a družstev ve znění
pozdějších předpisů
Bc. Ing. Alois Konečný
Katedra financí, Ekonomicko-správní fakulta Masarykovy univerzity, Lipová 41a, Brno
alois@econ.muni.cz
32
CUSTOMER VALUE IN CONTEMPORARY PERFORMANCE
MEASUREMENT SYSTEMS
Alina Kozarkiewicz, Monika Łada
ANNOTATION
Contemporary management accounting offers a number of concepts and tools focused on
customers, their profitability and cost. In performance measurement systems customer value
and its development are an important objects of measurement. Although there is a difference
between two concepts: customer value and value for customer, an analysis of performance
measurement systems can reveal that both seem to be used changeably.
The aim of the paper is to discuss the general issue of a customer as the subject of
performance measurement and to analyze this issue within two instruments: the Balanced
Scorecard and strategy maps. The analysis of various solutions encountered in practice will
allow the comparison of objectives and measures oriented towards customer value and value
for customer.
KEY WORDS
performance measurement, customer perspective, customer value, value for customer
INTRODUCTION
In today’s management practice and theory the new role of customers has been recognized
and the meaning of customers’ relations for company’s performance has been widely
acknowledged. In the past years the customer was considered as a passive recipient of
products and information delivered by companies. Nowadays customers’ requirements and
expectations are under continuous inspection, and moreover, customers are regarded as active
partners, are involved in value creation, are a source of knowledge and innovation. The
bilateral relations between companies and their customers are often underlined and examined.
It has to be added that it is not only marketing that is influenced by the new role of customers,
many other areas of business and management, including management accounting are
affected as well. Nowadays there is a variety of tools of operational and strategic management
accounting focused on customers. In contemporary performance measurement systems the
customer perspective is considered as a crucial part. The mentioned above bilateral relations
between organization and its customers have given rise to the popularity of two concepts:
value for customer and customer value. Some particular models of the measurement of these
categories have been implemented and they affect significantly the current change in
performance measuring.
The main aim of this paper is to discuss the customer as a subject of measurement within two
important and associated tools of performance measurement: the Balanced Scorecard and
strategy maps. Two concepts: value for customer and customer value will presented and
discussed. The comparison of how an organization creates value for its customers and how the
value for any organization is created by its customers will be conducted. Finally, the way both
concepts are introduced into performance measurement systems will be presented.
AIM AND METODOLOGY
The introduction of the new attitude towards the relations with customer and the possibility of
two-sided measurement of the results of cooperation are connected with two popular
concepts: value for customer [7] and customer value [6].
33
Value for customer and customer value
Value for customer is a new category representing the value perceived by a customer as the
difference between all economic, technical and social benefits and the price paid for the
product when taking into account product offerings and prices available on the market [2].
Value for customer is subjective, complex and dynamic, and therefore it is very difficult to be
measured. However, even its cursory assessment allows the organization to understand what
kind of product is expected and how much it is accepted to be paid. Measuring value for
customers is a specific simulation of the profitability of the cooperation conducted from the
perspective of customers.
The other side of the relation is represented by customer value [3]. Customer value are the
economic benefits achieved by the supplier (organization) thanks to the cooperation with a
particular customer or a group of customers. The measurement of this category, although
conducted internally in an organization, is complex due to the increasing level of
individualization of the offer as well as short-term or long-term character of the cooperation.
In short-term perspective customer value can be measured by margin counted as the
difference between broadly understood income and cost connected with the cooperation. In
long-term perspective the basis for counting customer value is discounted cash flow planned
or realized in the whole cycle of cooperation.
Customer perspective in the Balanced Scorecard and strategy map
The Balanced Scorecard and strategy map are two associated concepts which provide
foundations for design and regular usage of formal performance measurement system. Both
tools were developed by R. Kaplan and D. Norton [4] within the wave of critics of the usage
of traditional financial measures as the foundations of measuring success of the whole
organization or its responsibility centers [1,9]. Owing to the simplicity in construction and
broad extension of applications the Balanced Scorecard is regarded as the most widely used
tool of strategic management and the description of this tool is included in almost all books on
management accounting. The Balanced Scorecard provides foundations to plan, measure and
control performance according to pre-defined strategy of the organization. The measures are
divided into four perspectives: financial, customer, internal, learning and growth. These
perspectives, according to the authors of the concept, underline the necessity of contemporary
organizations to achieve various and often contradictory objectives simultaneously.
Strategy map was developed as an associated and supporting tool to visualize the links
between strategic assumptions and financial performance of the organization [5]. The most
important role of strategy map is to visualize and clarify the logic of creating value for the
owners. Strategy map provides a view of how objectives in the four perspectives are
integrated and combined.
One of the most important innovations introduced in the Balanced Scorecard and then in
associated strategy map, was the focus on the role of customers, whose expectations have to
be considered when establishing the goals and objectives of the organization. Customer
perspective allows an organization to measure systematically how the product offer is
adjusted to the expectations of the targeted customers. The introduction of such concept and
considering customers almost as important as owners was a breakthrough view in
performance measurement. In the description of the Balanced Scorecard design the authors
[4] suggest that the measures in customer perspective should combine customer satisfaction
and financial results. Generally, customer satisfaction leads to customer retention as well as to
the acquisition of new customers. By retaining customers the company can increase the share
of market as well as customer profitability, and this finally should lead to better financial
results of the whole organization.
34
The attitude towards customers in the concept of strategy map seems to be a little bit different
– in the customer perspective value proposition is defined [5]. The description of value
proposition is based on three-attribute model. The attributes are linked to the marketing
strategy and they depict the features of the product offer which are most important to targeted
customers group.
Research method
As presented above, the Balanced Scorecard and strategy map show some contradictory ideas
as to the measures in the customer perspective. Among the measures some typically financial
measures are suggested, e.g. customer profitability. On the other hand, the need to fulfill
customer expectations is underlined (e.g. low price), and it can be considered as opposite to
profitability. It seems to be unclear what is the most important value of customer perspective:
value for customer or customer value, or maybe both mentioned categories should be
measured simultaneously.
The verification of this question should be possible after the analysis of the Balanced
Scorecard examples from selected Polish companies, hence the analysis of measures used in
customer perspective should allow one to describe their relationship with value for customer
and customer value.
It should be underlined that owing to the fact that some parts of the information included in
the Balanced Scorecard are regarded as sensitive, the data for empirical research in the form
of full information concerning Balanced Scorecard implementation – from analyses of
strategic assumptions, through strategy visualization in the form of detailed strategy map, till
the measures and targets – are published very seldom. Therefore, to overcome the problem of
sensitive data, in this article four examples of the Balanced Scorecard are used, they come
from four kinds of companies, all are Polish, but will remain anonymous. The characteristics
of the activities of these four case companies are completely different, in general the
companies present four categories: network, project-oriented, service and industrial.
RESULTS
Figure 1 demonstrates the comparison of the objectives and measures used in the customer
perspective of each Balanced Scorecard analyzed.
Fig. 1. The objectives and measures of the customer perspective in the Balanced Scorecard
and strategy maps of the four case companies
Company No 1
Network
Company No 2
Project-oriented
Company No 3
Service
Company No 4
Industrial
Quality of service Share in targeted
market
Customer satisfaction Lowest price
Business customer
lost
Deliveries in due
time
Receivables paid in
due time
Quality
Increase of sale in
the group of
individual customers
Customer satisfaction Number of failures in
service providing
Convenient and
quick sale
Increase of sale in
the group of new
customers
Share of strategic
customers
Time of realization
of non-standard
service
Proper assortment
Number of customers
per length of network
- - -
35
This comparison shows the variety of measures used in customer perspectives. Generally, the
most important objective seems to be customer satisfaction and in all cases the basis for its
assessment were surveys conducted among customers. When analyzing the other objectives
and measures the influence of peculiarity of each category was discovered. As the network
company has to be focused on retention and acquisition of customers in all segments and then
on resulting increase of income, the objectives and measures have to include these key aspects
of performance. The project-oriented company aims at the increase of market share in
targeted segment. Among the most important ways to achieve such position is to control
project life cycle resulting in the due time of project delivery. The service company, apart
from measuring customer satisfaction, has to measure its performance in reliability of service,
time of non-standard service and level of receivables. The last from companies analyzed (the
industrial) was the only one including customers’ expectations as to price level, trying to
combine them with broad scope of product offer, with stable quality and accessibility through
convenient and quick sale system.
From the point of two mentioned concepts: customer value and value for customer, the
analysis of the set of measures presented above demonstrates that among four case companies
the measurement connected with value for customer seems to play more important role. The
measures of key attributes of attractive product offer are used in industrial company: price,
quality, convenient sale and broad scope of product offer are the most important attributes for
almost every customer. In the next three case companies the measures in the customer
perspective look a little bit different, and the attitude towards the measurement seems to be
more complex. The measurement of success in relations with customers, i.e. offering products
or service which meets customers’ expectations, is conducted by the usage of aggregated
measures: customer satisfaction or increase of income. The logic behind the performance
measurement was as follows: as customers buy products and express satisfaction, the
company must be offering the proper value for customer. In quite similar way the level of
receivables can be interpreted: satisfied customers are more willing to pay in due time.
It has to be pointed at the fact that even using quite general measures in the customer
perspective, the companies introduce the measures linked to the most important attributes of
the offer. In the case of project-oriented company it is time of project delivery, and in service
company time of delivering non-standard service. Only in the case of the network company,
probably due to the lack of product standardization, the measures of product attributes were
not included.
In none of the Balanced Scorecards analyzed the concept of customer value was encountered
– no measures of profitability or any other benefits achieved in cooperation with customer
were introduced into performance measurement system. It could be stated therefore that in all
cases analyzed the measures used in the customer perspective of the Balanced Scorecards
were connected with the ability of the company to fulfill customers’ expectations by
delivering product offers creating proper value for customers.
CONCLUSION
The Balanced Scorecard and strategy maps are widely used tools developed to design and
implement formal and regular performance measurement in organizations. The customer
perspective, introduced in both tools, allows the company to define and measure value which
is offered to company’s customers. In the tools used in selected Polish companies presented in
the paper, such measurement was conducted in two ways. First attitude − general and
complex, was based on measuring customer satisfaction and company’s income. The second
was based on the assessment of the key attributes of product offer, such as price, quality, time
of delivery, reliability of service etc. These two possibilities of designing the customer
36
perspective in performance measurement could also be used as examples of the complexity of
issues encountered when implementing new tools of contemporary management accounting.
BIBLIOGRAPHY
[1] Buk H., Nowoczesne zarządzanie finansami Planowanie i kontrola, C.H. Beck,
Warszawa 2006.
[2] Chakraborty S., The role of management accounting in a network economy, [in:] The
role of management accounting in creating value, IFAC, Financial and Management
Accounting Committee 1999.
[3] Epstein M.J., Yuthas K., Managing customer value, CMA-AICPA-CIMA, 2007.
[4] Kaplan R. S., Norton D. P., Strategiczna karta wyników. Jak przełożyć strategię na
działania, Wydawnictwo Naukowe PWN, Warszawa 2001.
[5] Kaplan R.S. Norton D. P., Strategy maps: Converting Intangible assets into tangible
outcomes, HBS Press, Boston 2004.
[6] Kotowicz-Śwital M., Określenie wartości klienta dla przedsiębiorstwa, Zeszyty
Teoretyczne Rachunkowości, 46/2008.
[7] Łada M., Koncepcja wartości dla klienta [in:] Rachunkowość zarządcza w warunkach
globalizacji, red. E. Nowak, Wyd. Uniwersytetu Ekonomicznego, Wrocław 2008.
[8] Łada M., Rachunkowość otwartych ksiąg, Zeszyty Teoretyczne Rachunkowości
49/2009
[9] Nita B., Rachunkowość w zarządzaniu strategicznym przedsiębiorstwem, Wyd.
Oficyna, Wolters Kluwer, Kraków 2008.
[10] Piosik A., Zasady rachunkowości zarządczej, Wyd. Naukowe PWN, Warszawa 2006.
[11] Sobiepanek E., Wdrożenie controllingu w przedsiębiorstwie Start People, Controlling i
rachunkowość zarządcza, 2/2008.
[12] Strategiczna rachunkowość zarządcza, red. E. Nowak, Polskie Wyd. Ekonomiczne,
Warszawa 2008.
[13] Szperka W., Balanced Scorecard w przedsiębiorstwie sektora chemicznego, Controlling
i rachunkowość zarządcza, 5/2006.
[14] Teoria rachunkowości w zarysie, ed. Dobija M., Wyd. Akademii Ekonomicznej w
Krakowie, Kraków 2005.
dr. Alina Kozarkiewicz
AGH-University of Science and Technology
Faculty of Management
ul. Gramatyka 10
30-067 Kraków, Polska
akozarki@zarz.agh.edu.pl
dr. Monika Łada
AGH-University of Science and Technology
Faculty of Management
ul. Gramatyka 10
30-067 Kraków, Polska
mlada@zarz.agh.edu.pl
37
INVESTIČNÍ ROZHODOVÁNÍ V NEJISTOTĚ
INVESTMENT DECISIONS UNDER UNCERTAINTY
Eva Kramná
ANOTACE
Investiční rozhodování patří k nejdůležitějším činnostem v podniku, neboť má vliv na jeho
budoucí vývoj a efektivnost. Bez investic se žádný podnik, který se chce rozvíjet a být
konkurenceschopný, neobejde. V souvislosti s rostoucí turbulencí a nejistotou budoucího
vývoje trhu, je důležité, aby manažeři byli vybaveni určitou pružností v rozhodování.
Flexibilita ve strategickém investičním rozhodování umožňuje firmám řídit své investice a
přizpůsobovat jejich vývoj současným podmínkám na trhu tak, aby vytvářely hodnotu do
budoucna a byly pro firmu prospěšné.
Smyslem příspěvku je uvést, jak změny v hospodářském prostředí ovlivňují vývoj dynamiky
investic v ekonomice, a které faktory působí na firemní investiční rozhodování. Hlavním
cílem článku je poté ukázat, že neexistují pouze často využívané tradiční přístupy k hodnocení
efektivnosti investic, ale i novější metody používané zejména ve velmi nejistém prostředí.
Tyto metody zahrnují flexibilitu, která je předpokladem dlouhodobé prosperity firmy.
KLÍČOVÁ SLOVA
investice, nejistota, manažerská flexibilita, reálné opce, firemní strategie
ANNOTATION
Investment decisions belong to the most important activities in the company because it has an
impact on its future development and effectiveness. The company that wants to develop itself
and be competitive can exist without investments. In the connection with the increasing
turbulence and uncertainty of future market development, it is important that managers have a
certain flexibility in decision making. Flexibility in strategic investment decision-making
allows companies to manage their investments and adapt their development to current market
conditions to create value in the future and be advantageous for the company.
The purpose of the contribution is to present how changes in the economic environment affect
the development of investment in the economy, and which factors effect on corporate
investment decisions. The main aim of the article is to show that, here not exist only often
used traditional approaches to the evaluation of investment efficiency, but there are also
newer methods used primarily in a very uncertain environment. These methods include
flexibility, which is an anticipation for long-term prosperity of the company.
KEY WORDS
investments, uncertainty, managerial flexibility, real options, corporate strategy
ÚVOD
Firmy dnes čelí změnám v podnikatelském světě, které mohou podnik ohrozit nebo se pro něj
stát příležitostí. K zachování existence podniku, v lepším případě k zajištění jeho úspěšnosti,
je důležité alespoň částečně předvídat změny v ekonomickém prostředí, odhalit jejich budoucí
vývoj a následně zabezpečit adekvátní reakci na jejich působení. Jen takové podniky mohou
obstát v dobách hospodářské recese, protože umějí využívat výhody, které jim změny v okolí
nabízejí. Základním pravidlem růstu zdravé firmy a zachování její dlouhodobé existence jsou
kvalitní investice do výzkumu a vývoje představující zdroj inovací. Jsou s nimi spojeny vyšší
38
náklady a nesou větší možnost rizika. Tato skutečnost vede k opatrnému rozhodování o jejich
přijetí, protože nesprávné rozhodnutí spojené s rozsáhlými investičními projekty by mohlo
přivést podnik k vysokým ztrátám nebo dokonce k bankrotu. Tradiční přístupy hodnocení
efektivnosti investic neberou v úvahu flexibilitu, kterou současná dynamika trhu vyžaduje. A
zde se jako vhodná alternativa ohodnocení efektivnosti investice nabízí metodika reálných
opcí, kterou lze chápat jako nástroj k lepšímu využívání a řízení budoucích příležitostí
podniku.
CÍL A METODIKA
Cílem tohoto článku je provést analýzu veřejně dostupných dat na statistických webových
portálech a na základě těchto výsledků popsat vývoj dynamiky investic v ekonomice a
konkrétněji se zaměřit na aktiva, do kterých bylo nejvíce investováno. Součástí příspěvku je
také poukázat na současný stav faktorů ovlivňujících investiční rozhodování. Cílem příspěvku
je na základě analýzy literatury z různých světových zdrojů shrnout přednosti reálně opční
metody ve srovnání s tradičními přístupy k hodnocení efektivnosti investičních projektů. Dále
vyjmenovat základní podmínky pro vhodné využití reálně opční metodologie a uvést odvětví,
ve kterých je tento přístup již úspěšně využíván. Cílem článku je rovněž jednoduše znázornit a
vysvětlit postup výpočtu reálné opce, který by mohl zvýšit kvalitu investičního rozhodování
manažerů v praxi.
VÝSLEDKY
Dynamické změny a nejistota budoucího vývoje prostředí v důsledku hospodářské krize
ovlivnila chod prakticky všech odvětví. Mnoho firem přehodnotilo své plány a investiční
politiku na základě klesající poptávky způsobující nedostatečné vytížení výrobních kapacit.
Zavedená úsporná opatření však mnohdy šetří na nesprávných místech. Jako příklad lze uvést
hromadné propouštění zaměstnanců, ke kterému se firmy uchylují proto, že mzdové náklady
představují často jednu z nejvyšších položek, nebo i úbytek investic do výzkumu a vývoje.
Dynamika investic v ekonomice
Negativní vývoj hrubého domácího produktu, snížení exportních aktivit, špatná dostupnost
kapitálu a mnoho dalších okolností způsobilo pokles dynamiky investic v ekonomice.
Tab.1 Dynamika investic v ekonomice
Rok 2005 2006 2007 2008 2009 2010
(predikce)
2011
(predikce)
Investice celkem v mil. EUR 24911 28097 32063 35403 31035 31828 33649
Celkové investice (% z HDP) 24,9 24,7 25,2 23,9 23,1 22,9 23,3
Investice soukromého
sektoru (% z HDP)
20,2 19,7 20,5 19,0 17,6 x x
Zdroj: Eurostat
Jak vyplývá z dat ve výše uvedené tabulce, vykazuje dynamika investic v ekonomice rostoucí
trend až do roku 2007. Následující rok míra investic klesá v důsledku působení celosvětové
krize, jejíž účinky měly dopad téměř do všech odvětví. Investice soukromého sektoru se
pohybují po celé analyzované období v rozmezí 19 – 20 %, avšak v roce 2009 lze zaznamenat
rapidní propad na 17, 6 %.
39
Graf 1 Věcné členění stavů investic v letech 2007 – 2009 (v mld. Kč, stálé ceny roku 2000)
0
50
100
150
200
250
300
350
pěstovaná 
aktiva
ostatní 
stroje a 
zařízení
dopravní 
prostředky
obydlí ostatní 
budovy a 
stavby
nehmotná 
fixní aktiva
2007
2008
2009
Zdroj: ČSÚ
Z grafu č.1 je pro ekonomiku České republiky charakteristická převaha investic do hmotných
fixních aktiv, jejichž podíl se dlouhodobě pohybuje na úrovni 99 %. Naopak investice do
počítačového zařízení a ostatních nehmotných aktiv dosahují pouze necelého 1 % z celkového
objemu investic, je však u nich patrný pozvolný růst. Pokles míry investic do strojů a strojních
zařízení spolu s dopravními prostředky, který je charakteristický zejména pro zpracovatelský
průmysl, je ovlivněn sníženou poptávkou v tomto odvětví. Z grafu je zřejmý i mírný úbytek
investic do obydlí, který kontrastuje s růstem investic do ostatních budov.
Faktory ovlivňující investiční činnost
Je třeba si položit otázku, které okolnosti způsobily pokles investiční činnosti. Mezi základní
tři faktory ovlivňující hodnocení investic patří:
očekávané příjmy z investice,
úroková míra za vypůjčený kapitál,
očekávaný budoucí vývoj hospodářského prostředí.
Pokles ekonomické aktivity představuje dominantní faktor, který ovlivňuje výši a vývoj
investic. Nižší míra investování se projevila jako odraz přehodnocování investičních záměrů a
poklesu poptávky, která způsobila nižší zisky firem a tedy i nižší stav cash-flow. Nižší zájem
o investice způsobuje i omezený přístup ke kapitálu. Výsledky průzkumu Hospodářské
komory poukázaly na to, že banky jsou velice opatrné při poskytování úvěrů a zvyšují nároky
na jejich vyřízení. Jsou zpřísněny úvěrové podmínky prostřednictvím úrokových sazeb, banky
požadují zajištění úvěrů, vyšší požadované zisky na daný objem úvěrů. To se promítá v
klesající vývoji objemu investičních úvěrů v ČR v roce 2009, a to zhruba o necelých 5 %.
Reakce jednotlivých firem na hospodářskou recesi je rozdílná. V důsledku obav z budoucího
vývoje reaguje řada firem na jakýkoliv pokles výroby a odbytu tím, že omezují své investiční
záměry, protože pociťují vysoké riziko. Jiné se naopak snaží vyhledávat nové příležitosti
Jejich cílem je nabídnout spotřebitelům zdokonalené produkty či technologie v době, kdy
zákazníci již budou schopni a připraveni utrácet a investovat. Při investičním rozhodování lze
využít různé nástavbové metody využívané ve velmi nejistém prostředí. Mezi tyto metody
patří simulace, citlivostí analýzy nebo také metodika reálných opcí.
Podpůrné metody investičního rozhodování v nejistotě
Klíčovým nástrojem řady společností při hodnocení efektivnosti investic jsou dynamické
metody založené na diskontování peněžních toků, zejména metoda čisté současné hodnoty.
Problém ale nastává, pokud s sebou projekt nese vyšší míru rizika a nejistoty, která se projeví
rostoucí diskontní sazbou, což může způsobit, že i zjevně efektivní projekt je zamítnut. Nebo
naopak zdánlivě výhodný projekt, může být později při změně podnikatelského prostředí
40
méně ziskový, než se očekávalo. A v těchto situacích se ukazují velice nadějné analýzy
založené na metodice reálných opcí. Tento přístup nenahrazuje dosavadní techniky hodnotící
investice, ale je jejich velmi vhodným doplňkem, protože dokáže lépe zachytit nejistoty a
rizika plynoucí z odhadovaných budoucích příjmů investice. Metoda reálných opcí zahrnuje
flexibilitu a umožňuje manažerům lépe ohodnotit projekty a posoudit navrhnuté alternativy.
Lepší investiční plánování umožňuje efektivnější alokaci kapitálových prostředků a tím je
přinášen užitek nejen firmám, ale i společnosti jako celku.
Jak uvádí Scholleová, metoda reálných opcí se doporučuje použít tam, kde působí tři faktory:
značná nejistota budoucnosti,
široké rozpětí manažerské flexibility,
čistá současná hodnota se blíží nule.
Na první pohled by se mohlo zdát, že je to až příliš mnoho omezení na jeden projekt a metodu
nebude možné dostatečně využívat. Avšak nejistota na trhu, značná konkurence, nutnost
pružného reagování vyzdvihuje důležitost rozhodovacího potenciálu, který tento podpůrný
prostředek nabízí. Manažeři mají možnost přerušení, ukončení, rozšíření, zúžení nebo dalších
způsobů změny projektů v různých obdobích jeho životnosti. Reálné opce nacházejí uplatnění
v odvětvích s vysokou volatilitou a flexibilitou. V současnosti je metodika reálných opcí
využívána manažery zejména velkých společností působících v oboru energetiky,
telekomunikací, ropného průmyslu, farmaceutického průmyslu a biotechnologie, bankovnictví
a mnoha dalších.
Postup při stanovení hodnoty reálné opce
Obr. 1 Postup při stanovení hodnoty reálné opce
Zdroj: vlastní zpracování v návaznosti na [2]
Jednoduše znázorněný postup při výpočtu hodnoty reálné opce na výše uvedeném schématu je
rozdělen do pěti kroků. Jako první krok musíme vypočítat hodnotu projektu využitím
standardních metod (NPV). Druhým krokem je sestavení simulačního stromu založeného na
souboru kombinací nejistoty, které určují hodnotu volatility projektu. Dalším krokem je
odhadnutí opční hodnoty projektu umístěním hodnoty manažerské flexibility do každého uzlu
rozhodovacího stromu. Rozhodovací strom znázorňuje hodnoty, kterých lze pomocí změn
projektového rizika dosáhnout. Čtvrtým krokem je výpočet hodnoty reálné opce. Vycházíme
přitom z hodnot rozhodovacího stromu. Nakonec je potřeba provést kontrolu vhodnosti
modelu využitím citlivostní analýzy na vstupní parametry reálné opce.
ZÁVĚR
Podnikatelské prostředí na celém světě prošlo v minulém roce velkou změnou. Řada
společností se dívá do budoucna s nadějí v ekonomický růst. K posílení důvěry a růstu trhu
přispěly státní intervence a i snaha ekonomik odrazit se k novému růstu. V každé krizi se
skrývá zárodek oživení a firmy, které správně vystihnou počátek fáze ekonomického růstu a
rozvoje, a budou na něj připraveny, se stanou vítězi. V době, kdy budou spotřebitelské
41
subjekty ochotny znovu utrácet, není jejich poptávka obvykle zaměřena na již existující
produkty a technologie, kterými disponují, ale naopak se do centra jejich pozornosti dostávají
nové a zdokonalené produkty a technologie. Tyto důvody by měli firmy motivovat k posílení
jejich investiční činnosti do výzkumu a vývoje. Je však důležité respektovat rizika a nejistoty
u investičního rozhodování a předcházet tak chybným rozhodnutím, která by mohla ohrozit
zejména u velkých investičních projektů prosperitu a finanční stabilitu firmy. Zvýšení kvality
investičního rozhodování přináší metoda reálných opcí. Analýza reálných opcí je
jednoduchým krokem k přemýšlení o flexibilitě a jejímu možnému ohodnocení.
LITERATURA
[1] BERNANDO, A.E., CHOWDHRY, B. Resources, real options, and corporate strategy.
Journal of financial economics. 2002, roč. 63, č. 2, s. 211-234.
[2] COPELAND, T., ANTIKAROV. V. Real options – A practitioner´s guide. New York:
Cengage Learnign, 2003. ISBN 1-58799-186-1.
[3] Český statistický úřad [online]. c2010 [cit. 2010-03-29]. ČSÚ. Dostupné z WWW:
<http://www.czso.cz/>.
[4] DLUHOŠOVÁ, D. Finanční řízení a rozhodování podniku. 1.vyd. Praha: Ekopress, 2006.
ISBN 80-86119-58-0.
[5] Eurostat : Your key to european statistics [online]. 2010 [cit. 2010-03-22]. Eurostat.
Dostupné z WWW: <http://epp.eurostat.ec.europa.eu/portal/page/portal/statistics/themes>.
[6] FAVATO, G. Relevance of real options to corporate investment decisions. Journal of
derivates markets. 2008, roč. 5, č. 3, s. 91-103.
[7] FEINSTEIN, S. P., LANDER. D.M. A better understanding of why NPV undervalues
managerial flexibility. The Engineering economist. 2002, roč. 47, č. 4., s. 418-435.
[8] SCHOLLEOVÁ, H. Investiční controlling – volba metody hodnocení investice. Controller
News. 2008, č. 1, s. 15-18.
[9] SCHOLLEOVÁ, H. Hodnota flexibility. Reálné opce. 1.vyd. Praha: C.H.Beck, 2007.
ISBN 978-80-7179-735-7.
[10] SCHOLLEOVÁ, H. Základní využití reálných opcí v řízení podniku. Acta Oeconomica
Pragensia. 2008, 4, s. 3-11.
[11] PUTTEN, A.B., MACMILLAN, I.C. Making real options really work. Harward business
review. 2004, roč. 82, č. 12, s. 134-141.
[12] Xie, F. Managerial flexibility, uncertainty, and corporate investment: The real options
effect. International Review of Economics and Finance. 2009, roč. 18, č. 4, s. 643-655.
[13] YEO, K.T.; YIU, F. The value of management flexibility : real option approach to
investment evaluation. International Journal of project management. 2003, roč. 21, č. 4, s.
243-250. ISSN 0263-786300025-X.
Ing. Eva Kramná
Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně
Mostní 5139
Zlín
kramna@fame.utb.cz
42
SROVNÁNÍ VYKAZOVÁNÍ NEHMOTNÝCH AKTIV
V RŮZNÝCH ÚČETNÍCH SYSTÉMECH
COMPARISON ON REPORTING ON INTANGIBLE ASSETS
IN DIFFERENT REPORTING SYSTEMS
Zuzana Křížová, Eva Hýblová
ANOTACE
Nehmotná aktiva jsou jednou ze součástí majetku, u kterého můžeme sledovat významné
rozdíly při vykazování v závislosti na tom, jaký účetní systém pro sestavení účetních výkazů
použijeme. Cílem tohoto článku je poskytnout přehled způsobů vykazování nehmotných aktiv
podle českých účetních předpisů, Mezinárodních standardů účetního výkaznictví a nově
přijatého Mezinárodního účetního standardu pro malé a střední podniky. Tento příspěvek byl
zpracován jako jeden z výstupů projektu GAČR č. j. 402/09/0225. „Užití IAS/IFRS v malých
a středních podnicích a vliv na měření jejich výkonnosti“.
KLÍČOVÁ SLOVA
Nehmotná aktiva; vykazování; malé a střední firmy.
ANNOTATION
Intangible assets represent one part of the assets showing significant differnces in reporting
depending on what accountig system is applied for the finacial statements preparation. The
purpose of the article is process analytic survey of reporting on intangible assets according
czech accounting legislation, International Financial Reporting Standards and new
International Financial Reporting Standard for Small and Medium-sized Enterprises. This
report has been provided as one of the outputs of the Czech Science Foundation project
402/09/0225. “IAS/IFRS Usage in Small and Medium-sized Enterprises and its Influence on
Performance Measurement”.
KEY WORDS
Intangible assets; reporting; SMEs.
ÚVOD
Nehmotná aktiva jsou jednou ze součástí majetku, u kterého můžeme sledovat významné
rozdíly při vykazování v závislosti na tom, jaký účetní systém pro sestavení účetních výkazů
použijeme. Po vstupu České republiky do Evropské unie pro řadu českých podniků vznikla
povinnost použít při sestavování účetní závěrky Mezinárodních standardů účetního
výkaznictví (International Financial Reporting Standards, dále jen IFRS) místo národních
účetních předpisů. Protože jejich daňový základ je však stále založen na české legislativě,
musí tyto společnosti v podstatě vykazovat souběžně v obou systémech. Proto se v první části
příspěvku nejdříve budeme zabývat podrobněji úpravou vykazování nehmotných aktiv
v jednotlivých účetních systémech a v tabulce uvedeme zjištěné rozdíly. Dále se zaměříme na
úpravu vykazování nehmotných aktiv v nově přijatém Mezinárodním účetním standardu pro
malé a střední podniky (International Financial Reporting Standard for Small and Mediumsized
Enterprises, dále Standard pro SMEs).
43
CÍL A METODIKA PŘÍSPĚVKU
Cílem tohoto příspěvku je analyzovat rozdíly ve vykazování nehmotných aktiv v různých
účetních systémech, charakterizovat základní podmínky pro vykazování tohoto druhu majetku
podle Mezinárodních standardů účetního výkaznictví, které jsou významné pro uživatele,
kteří mají povinnost sestavovat účetní závěrku v souladu se standardy. Dílčím cílem je
analyzovat dostupné informace o úpravě vykazování nehmotných aktiv i podle nově přijatého
Mezinárodního účetního standardu pro malé a střední podniky.
Při zpracování příspěvku bylo využito metod analýzy a komparace dostupných zdrojů, stejně
jako metod dedukce při vyhodnocení zjištěných rozdílů a indukce zejména při zpracování
závěrů.
VÝSLEDKY
Odlišné přístupy ve vykazování nehmotných aktiv podle českých účetních předpisů a
IFRS
Oblast nehmotného majetku je v české účetní legislativě řešena ve standardu č. 013
Dlouhodobý nehmotný a hmotný majetek. Tento standard obsahuje vymezení a oceňování
dlouhodobého nehmotného a hmotného majetku, zásady pro odpisování, postup účtování při
pořízení, technické zhodnocení a vyřazení majetku. Stejně jako ostatní standardy i ČÚS č. 013
se řídí zákonem č. 563/1991 Sb., o účetnictví a vyhláškou č. 500/2002 Sb., kterou se provádějí
některá ustanovení zákona o účetnictví. V IFRS se oblastí nehmotného majetku zabývá IAS 38
– Nehmotná aktiva, který obsahuje kritéria pro uznání, ocenění a zveřejnění nehmotných
aktiv. Tento standard vstoupil v platnost v roce 1999 a byl novelizován v roce 2004.
Rozdíly mezi českou a mezinárodní úpravou začínají už u vymezení nehmotného majetku.1
Zatímco česká účetní legislativa vymezuje tuto oblast výčtem položek, které do ní patří, IFRS
definují nehmotný majetek jeho vlastnostmi, zdůrazńují absenci fyzické podstaty, a navíc
uvádějí tři znaky nehmotných aktiv – identifikovatelnost, kontrolu a budoucí ekonomický
prospěch.2
Pro českou úpravu je zase podstatná doba použitelnosti delší než jeden rok a fakt,
zda je hodnota majetku vyšší než limit stanovený podnikem.
Do výčtu položek nehmotného majetku v české úpravě patří zřizovací výdaje, které se u obou
mezinárodních systémů účtují přímo do nákladů, protože podle jejich výkladu nezakládají
podniku žádný budoucí prospěch.
V případě, že majetek není nakoupen ale vytvořen ve vlastní režii, oceňuje se podle českých
pravidel vlastními náklady. Podmínkou je, že je majetek vytvořen za účelem obchodování
s ním. IFRS u tohoto majetku rozlišuje fázi výzkumu a vývoje. Aktivovat lze pouze náklady
související s fází vývoje, a to po splnění podmínek (dokončení je proveditelné, podnik na něj
má zdroje apod.).
Mezinárodní účetní standardy se v jedné ze svých interpretací (SIC 3) speciálně věnují
nákladům na webové stránky. Výdaje za činnosti během fáze vývoje internetové aplikace
musí být aktivovány. Výdaje uskutečňované během plánovací fáze a výdaje v souvislosti
s provozem jsou účtovány do nákladů.3
V ČÚS tato oblast není výslovně řešena.
Novinkou v českých účetních standardech jsou tzv. povolenky na emise skleníkových plynů.
Tuto problematiku v mezinárodním kontextu řeší také interpretace IFRIC 3.
1
KŘÍŽOVÁ, Z.: An Analysis of Different Approaches in Reporting on Intangible Assets and Intellectual
Capital. In 2nd European Conference on Intellectual Capital. Lisboa, 2010. ISBN 978-1-906638-59-7
2
International Accounting Standards Board. International Financial Reporting Standards.
London : IASCF, 2007. 2513 s. ISBN 978-1-905590-26-1.
3
IFRS for SMEs. Supplement to IFRS outlook. [online]. Ernst & Young, 2006
44
Tabulka č. 1: Rozdíly ve vymezení nehmotného majetku podle české legislativy a IFRS
Položka Česká legislativa IAS 38 Nehmotná aktiva
Zřizovací výdaje Dlouhodobý nehmotný majetek
IAS 38 je nepovoluje aktivovat,
jsou nákladem běžného období.
Nehmotné výsledky výzkumu a
vývoje – nabyté samostatně
Dlouhodobý nehmotný majetek Dlouhodobý nehmotný majetek
Nehmotné výsledky výzkumu a
vývoje – vytvořené vlastní
činností za účelem obchodování
s nimi
Dlouhodobý nehmotný majetek
Nejsou předmětem standardu IAS
38. Řeší je IAS 2 Zásoby a IAS 11
Stavební smlouvy. Jedná se o
zásoby.
Nehmotné výsledky výzkumu a
vývoje – vytvořené ve vlastní
režii
Aktivují se na účet komplexních
nákladů příštích období.
Výzkum není podle IAS 38
aktivem, vývoj lze aktivovat za
přesně vymezených podmínek.
Software – nabytý samostatně Dlouhodobý nehmotný majetek
Dlouhodobý nehmotný majetek,
často se však vykazuje spolu
s hardwarem.
Software – vytvořený vlastní
činností za účelem obchodování
s ním
Dlouhodobý nehmotný majetek
Není předmětem standardu IAS 38.
Řeší jej IAS 2 Zásoby a IAS 11
Stavební smlouvy. Jedná se o
zásoby.
Ocenitelná práva Dlouhodobý nehmotný majetek
Dlouhodobý nehmotný majetek,
pokud vyhovují definici podle IAS.
Goodwill Dlouhodobý nehmotný majetek Dlouhodobý nehmotný majetek
Pramen: upraveno podle [4]str. 170.
Hlavní principy vykazování nehmotných aktiv podle IFRS pro malé a střední podniky
Přijetí Mezinárodního účetního standardu pro malé a střední podniky 4
Po pětiletém úsilí vydala Rada pro mezinárodní účetní standardy (International Accounting
Standard Board, dále IASB) standard pro malé a střední podniky. Smyslem tohoto projektu
bylo shrnout IFRS do jediného předpisu, který by vyhovoval potřebám malých a středně
velkých účetních jednotek. Původní pracovní návrh doznal řady změn, za nejvýznamnější z
nich lze považovat tu skutečnost, že až na jednu výjimku (týkající se finančních nástrojů)
neobsahuje žádné odkazy na „velké“ IFRS. Jak jsme již uváděly v předcházející publikaci
(Hýblová, Křížová, 2009), IASB vysvětluje potřebu harmonizace účetního výkaznictví
malých a středních podniků následovně: vzhledem k významu malých a středních podniků je
třeba globální srovnatelnosti finančních údajů, více než polovina malých a středních podniků
má bankovní úvěry, mnohé z malých a středních podniků mají investory mimo podnik. Text
standardu pro SMEs je rozdělen do 35 kapitol, ve kterých jsou upraveny všechny aspekty
týkající se oceňování a vykazování aktiv, pasiv, nákladů a výnosů, stejně jako struktury
účetních výkazů a podmínek přechodu na vykazování v tomto standardu.
Standard pro malé a střední podniky vychází z totožných základních principů jako „velké“
IFRS. Tyto principy byly ale v řadě pojmů zjednodušeny tak, aby požadavky kladené na
podniky nebyly tak komplikované a náklady na zpracování účetní závěrky nebyly
4
IFRS for SMEs. 1st edition. London : IASCF, 2009. 254 s. ISBN 978-1-907026-17-1.
45
nepřiměřené. Proto IASB se standardu vypustila většinu alternativních způsobů vykazování,
které jsou povoleny běžnými IFRS a v některých oblastech zjednodušuje i účtování.
Úprava vykazování nehmotných aktiv ve standardu pro SMEs
Úprava vykazování nehmotných aktiv ve standardu pro SME je obsahem kapitol 18
Nehmotná aktiva jiná než goodwill a 19 Podnikové kombinace a goodwill. Kapitola 18
upravuje účetnictví pro všechna nehmotná aktiva kromě goodwillu (ten je upraven v kapitole
19) a nehmotných aktiv, která jsou držena účetní jednotkou z důvodu běžného obchodování
(ta jsou obsažena v kapitole 13 a 23). Základní definice je shodná s vymezením nehmotných
aktiv v IAS 385: „Nehmotné aktivum je identifikovatelné nepeněžní aktivum bez fyzické
podstaty. Takové aktivum je identifikovatelné, když:
a) je oddělitelné, tj. pokud je možno jej oddělit od účetní jednotky a prodat, převést,
poskytnout v rámci licence, pronajmout nebo směnit, a to buď samostatně, nebo společně se
související smlouvou, aktivem nebo závazkem; nebo
b) vzniká ze smluvních nebo jiných zákonných práv bez ohledu na to, zda jsou tato práva
převoditelná nebo oddělitelná od účetní jednotky nebo od jiných práv a povinností.“
V oblasti oceňování po prvotním uznání patří nehmotný majetek do jedné z oblastí, kde byla
oproti IFRS zrušena možnost alternativního způsobu. Nehmotná aktiva se podle standardu pro
SME oceňují pouze pořizovací cenou sníženou o oprávky a opravné položky (ztráty ze snížení
hodnoty), není je tedy možné přeceňovat. K dalším rozdílům v účtování, odpisování a
vykazování oproti IAS 38 dochází v následujících oblastech:
• veškeré výdaje na výzkum a vývoj se účtují přímo do nákladů,
• nehmotná aktiva vytvořená vlastní činností není možné aktivovat,
• veškerá nehmotná aktiva musí mít omezenou dobu životnosti,
• u majetku, u kterého není možné dobu životnosti spolehlivě určit, předpokládáme
desetiletou dobu životnosti,
• zbytková hodnota nehmotného aktiva se předpokládá nulová (s výjimkou případů, kdy
má třetí strana závazek aktivum odkoupit nebo pokud pro aktivum existuje aktivní
trh).
Goodwill – upravený v kapitole 19 Podnikové kombinace a goodwill – se odpisuje po dobu
životnosti. Není-li možné dobu životnosti spolehlivě stanovit, platí totéž co u jinýchh
nehmotných aktiv – stanoví se předpoklad desetileté životnosti. Goodwill se může testovat i
na snížení doby životnosti, pouze ale v případě, že existují signály svědčící o takovém snížení.
ZÁVĚR
Vydání zjednodušeného mezinárodního standardu pro subjekty, které nejsou předmětem
veřejného zájmu, bylo po několik let očekáváno jednotlivými národními orgány, které
vydávají účetní předpisy. Pro malé a střední podniky, kterých se standard týká, je významné i
to, že u mnoha požadavků uvádí, že je není nutné dodržovat, pokud by si to vyžádalo
nepřiměřené náklady nebo úsilí a výsledným efektem jeho aplikace by mělo být snížení
nákladů na dodržování účetních předpisů a zjednodušení sestavování účetních závěrek.
Vzhledem k tomu, že standard je založen na obecných pravidlech, mohou se při jeho použití
objevovat některé interpretační problémy. S novelizací se počítá až v časovém horizontu čtyř
5
IFRS for SMEs. 1st edition. London : IASCF, 2009. 254 s. ISBN 978-1-907026-17-1.
46
až pěti let, proto by vysvětlením případných problémů měl průběžně zabývat Výbor pro
interpretace mezinárodních standardů účetního výkaznictví.
LITERATURA
[1] HÝBLOVÁ, E., KŘÍŽOVÁ, Z.: Aktuální změny Mezinárodních standardů účetního
výkaznictví. In Evropské finanční systémy 2009. Brno : Masarykova univerzita, 2009.
290 s. ISBN 978-80-210-4882-9.
[2] IFRS for SMEs. 1st edition. London : IASCF, 2009. 254 s. ISBN 978-1-907026-17-1.
[3] IFRS for SMEs. Supplement to IFRS outlook. [online]. Ernst & Young, 2006
[citace 2010-04-28]. Dostupné z:
<http://www2.eycom.ch/publications/items/ifrs/olk/200907_supplement_49/200907_s
upplement_ifrs_outlook_49.pdf>
[4] KRUPOVÁ, L., LOJA, R., PELÁK, J. IAS v příkladech. Srovnání vybraných
mezinárodních účetních standardů s českou účetní legislativou. II. Díl. 1. Vydání.
Praha: VOX, 2003. 192 s. ISBN 80-86324-23-0.
[5] KŘÍŽOVÁ, Z.: An Analysis of Different Approaches in Reporting on Intangible
Assets and Intellectual Capital. In 2nd European Conference on Intellectual Capital.
Lisboa, 2010. ISBN 978-1-906638-59-7.
[6] Přehled rozdílů mezi Mezinárodními standardy účetního výkaznictví a českou účetní
legislativou [online]. Ernst & Young, 2006 [citace 2010-04-28]. Dostupné z:
<http://www.ey.com/Publication/vwLUAssets/IFRS_and_CAL_Comparison_2006_C
Z/$file/IFRS%20and%20CAL%20Comaprison%202006_CZ.pdf>.
[7] IFRSs in your Pocket 2009 [online]. Deloitte, květen 2009 [citace 2010-04-28].
Dostupné z: <http://www.iasplus.com/dttpubs/pocket2009.pdf>.
[8] International Accounting Standards Board. International Financial Reporting
Standards. London : IASCF, 2007. 2513 s. ISBN 978-1-905590-26-1.
Ing. Zuzana Křížová, Ph.D. krizovaz@econ.muni.cz
Ing. Eva Hýblová, Ph.D. hyblova@econ.muni.cz
Masarykova univerzita
Ekonomicko-správní fakulta
Katedra financí
Lipová 41a, 602 00 Brno
47
HODNOCENÍ FINANČNÍ SITUACE FIREM PŘI PŘECHODU
NA VYKAZOVÁNÍ DLE IAS/IFRS
ASSESMENT OF THE FIRM´S FINANCIAL PERFORMANCE
ON THE FINANCIAL STATEMENTS ACCORDING TO
IAS/IFRS
Dana Kubíčková
ANOTACE
S přijetím IAS/IFRS pro malé a střední podniky vzniká problém nejen přechodu těchto subjektů
na nový systém sestavování finančních výkazů, ale také problém se změnou výpovědi v podobě
finančních výkazů o jejich finanční situaci a výkonnosti. Mezinárodní standardy účetního
výkaznictví (IAS/IFRS) ovlivňují hodnoty téměř všech položek účetních výkazů. Ukazatele
finanční analýzy zjišťované na jejich bázi tak mohou poskytovat, ve srovnání s ukazateli
zjišťovanými na základě výkazů dosud sestavovaných podle Českých účetních standardů,
odlišný obraz o finanční situaci a výkonnosti podniku. Pro malé a střední podniky to především
znamená jiné hodnocení bankou, popř. obchodními partnery a investory. Zda, v jakém směru a
v jaké míře přinese implementace IAS/IFRS změnu hodnocení finanční situace při využití
ukazatelů finanční analýzy je otázka, kterou se zabývá tento příspěvek.
KLÍČOVÁ SLOVA
Mezinárodní standardy finančního výkaznictví, finanční výkazy, hodnocení finanční
výkonnosti
ANNOTATION
After the release of IAS/IFRS for SME´s there is a question not only about the
implementation of them, but also about the changes in the assessment of the financial
situation and performance based on the financial statements. Financial Statements according
to the International Financial Reporting Standards give the other dates. The ratios of financial
analysis based on these dates create the other picture about the financial situation and
financial efficiency of the enterprises in comparison with these based on the Financial
Statements according to Czech Accounting Standards. The comparison of the ratios given by
the two different ways can bring interesting conclusions concerning the financial situation and
efficiency of the enterprises as well as the Accountign Standards. How the ratios change, at
what measure and direction, it is the question, on which is concentrated this article.
KEY WORDS
International financial reporting standards, financial statements, assessment of the financial
performance
1. ÚVOD
Klasické i moderní metody měření výkonnosti firem jako součást řízení firem vycházejí
převážně z údajů obsažených ve finančních výkazech. Také další nástroje finančního řízení
využívají kategorie a hodnoty navazující na finanční výkazy. Vypovídací schopnost dat
finančních výkazů je rozšiřována specifickými metodami, které mají cíleně analyzovat
jednotlivé strukturní prvky finanční situace, resp. ji hodnotit jako souhrn všech těchto prvků.
48
Základním zdrojem dat jsou finanční výkazy, které jsou v podmínkách ČR sestavovány na
základě národních právních předpisů – zákona č. 591/1992 Sb. o účetnictví, vyhlášek a
standardů pro jednotlivé typy účetních subjektů (dále jen ČÚS). Vstup ČR do Evropské unie
založil povinnost postupné harmonizace účetního systému ve formě implementace prvků
mezinárodních standardů účetního výkaznictví (dále jen IAS/IFRS). Pro účetní jednotky
obchodující na regulovaných kapitálových trzích EU vstoupila s platností od 1.1.2005
povinnost sestavovat účetní závěrku IAS/IFRS. Podle těchto standardů však sestavují na
území ČR účetní výkazy také podniky, které jsou dceřinnými společnostmi zahraničních
firem, a dále také i ty společnosti, které mají vazby na zahraniční dodavatele či odběratele.
V r. 2009 byly přijaty IFRS pro malé a střední podniky (SMEs), které jsou určeny pro
podniky, které sice neobchodují na kapitálových trzích, ale vstupují do mezinárodního
prostředí.
Ve srovnání s českými účetními standardy přináší sestavování finančních výkazů podle
IAS/IFRS, resp. podle IFRS pro SMEs podstatné změny v klasifikaci, struktuře, oceňování
majetku a závazků a následně i v jejich kvantitativním vyjádření, které prostupuje v různých
rovinách téměř všechny položky účetních výkazů.
Z této skutečnosti vyplývá řada otázek a problémů, mj. i ta, zda účetní výkazy sestavené podle
IAS/IFRS povedou ke stejnému či odlišnému hodnocení finanční situace, zda metody finanční
analýzy podají na základě jiných objemových charakteristik stejnou či jinou výpověď o
finanční situaci a finanční výkonnosti v podobě údajů o dosažené rentabilitě, likviditě,
zadluženosti, intenzitě využívání majetku apod. Lze vyslovit hypotézu, že účetní výkazy
sestavené za jeden a tentýž podnik podle ČÚS a podle IAS/IFRS poskytnou odlišný obraz o
majetkové a finanční situaci daného podniku. Protože na tyto ukazatele jsou vázána další
rozhodování řady subjektů, k nimž lze řadit banky a jejich obchodní politiku, měření rizik a
následně i řízení kapitálové přiměřenosti, firem v rámci řízení obchodní politiky, ale i např.
subjektů, které rozhodují o poskytování prostředků z fondů EU, stávají se odpovědi na tyto
otázky významnou informací nejen pro ně, ale i pro celý proces implementace IAS/IFRS do
ekonomického systému v ČR.
2. CÍLE A METODIKA
Cílem výzkumu, probíhajícího již druhým rokem na VŠFS, je zjistit na konkrétních datech
konkrétních účetních subjektů, jak se změnilo hodnocení finanční situace firem v důsledku
použití IAS/IFRS při sestavování účetních výkazů.
Řešení je založeno na metodě komparace dvou skupin vybraných ukazatelů finanční analýzy,
které jsou zjišťovány z dat účetních závěrek za jedno účetní období, u jednoho a téhož
podniku, ale sestavených podle dvou účetních systémů, podle ČÚS a podle IAS/IFRS. Tyto
dvě sady účetních výkazy byly získány u těch účetních jednotek, kterých se dotýká povinnost
sestavovat účetní výkazy podle IFRS, a které je presentují na svých internetových stránkách.
Tyto firmy sestavují zároveň pro daňové účely účetní výkazy podle ČÚS. Tyto účetní výkazy
běžně na internetových stránkách dostupné nejsou, ale podařilo se je získat - prostřednictvím
studentů, kteří k nim měli přístup jako zaměstnanci těchto firem, popř. jako zaměstnanci
účetních firem, které vedou těmto firmám účetnictví pro daňové účely. Neuvažovali jsme
nepřesnost spočívající v tom, že sestavení výkazů dle IAS/IFRS je možné dvěma způsoby:
uplatněním principů IAS/IFRS od počáteční rozvahy a prvotních dokladů nebo postupem, kdy
účetní výkazy dle IAS/IFRS vznikají z dat účetních výkazů podle ČÚS použitím tzv.
převodového můstku.
49
Do souboru ukazatelů, jejichž hodnoty byly předmětem srovnání, byly zařazeny ty ukazatele,
které jsou nejčastěji využívány pro běžně prováděnou analýzu finanční situace včetně
základního způsobu jejich zjišťování. Vybrané ukazatele jsou uvedeny v tabulce s výsledky
srovnání.
Porovnání obou souborů dat, z nich zjištěných hodnot ukazatelů finanční analýzy a jejich
dopadu na celkové hodnocení finanční stability firem očekáváme zjištění ve dvou rovinách:
1. účetní data vycházejících z IAS/IFRS poskytují jinou výpověď o finanční situaci firmy než
účetní data vycházející z ČÚS
2. hodnocení finanční situace firem z účetních výkazů dle IAS/IFRS bude signalizovat horší
než z finančních výkazů podle ČÚS
Analyzovaný soubor firem zahrnuje 14 společností, u jedné byly analyzovány 3 období:
1. Řízení letového provozu, státní podnik, 2. Spolana a.s., 3. Škodaauto Cz, a.s., 4. Česká
námořní plavba, a.s., 5. Léčebné lázně Jáchymov, a.s., 6. České vinařské závody, a.s., 7. Tmobile,
a.s. (rok 2004), 8. T-mobile, a.s. (rok 2005), 9. T-mobile, a.s. (rok 2006), 10. Motor,
a.s. (jde o fiktivní název firmy), 11. Vodárna, a.s. (jde o fiktivní název firmy), 12. Strojní
zařízení, a. s. (jde o fiktivní název firmy), 13. Železniční průmyslová stavební výroba
Uherský Ostroh, a.s., 14. STROJE, s.r.o. (jde o fiktivní název firmy), 15. Společnost, a.s. (jde
fiktivní název firmy), 16. OHL ŽS, a.s.
3. DOSAŽENÉ VÝSLEDKY
Výsledky srovnání hodnot vybraných ukazatelů jsou uvedeny v tabulce č. 1. Rozdíly v
hodnotách ukazatelů za všechny analyzované společnosti jsou vyjádřeny v procentech
hodnoty ukazatele zjištěného z dat podle ČÚS. Znaménka vyjadřují charakter rozdílu, tj.
zvýšení (+) nebo snížení (-).
Na základě hodnot o průměrné změně ukazatele od hodnoty zjištěné dle ČÚS lze shrnout, že
největší rozdíly se vyskytly v ukazatelích peněžní likvidity, úrokového zatížení a finanční
samostatnosti, významných odchylek bylo dosaženo ve všech ukazatelích rentability.
Průměrná velikost změny je téměř ve všech případech provázena relativně velkým rozdílem
mezi maximální a minimální hodnotou změny.
4. ZÁVĚRY
Ze srovnání hodnot vybraných ukazatelů finanční analýzy zjišťovaných z účetních výkazů
sestavených na základě dvou účetních systémů, ČÚS a IAS/IFRS, v analyzovaných
společnostech lze shrnout tyto závěry:
1. Hodnoty jednotlivých dílčích ukazatelů byly účetním systémem, tj. IAS/IFRS ovlivněny.
Tento vliv se projevil u všech zkoumaných společností a téměř u všech ukazatelů.
2. Směr vlivu IAS/IFRS na hodnoty jednotlivých ukazatelů se v jednotlivých společnostech
liší, tj. přinášel jak zvýšení tak snížení jejich hodnoty
3. Hodnocení finanční situace jednotlivých firem se měnilo, nelze však jednoznačně stanovit,
zda vykazování dle IAS/IFRS způsobilo zhoršení či zlepšení celkového zhodnocení, resp.
lze shrnout,že způsobovalo obousměrné změny v hodnocení jednotlivých stránek finanční
situace.
50
Tabulka č. 1 – Rozdíly v hodnotách vybraných ukazatelů finanční analýzy (v % hodnoty ukazatele dle ČÚS)
Ukazatel finanční
analýzy /
Společnost
ŘLP, s.p
Spolana,
a.s.
Škoda
auto
CZ, a.s.
ČNP,
a.s.
Léč.lázně
Jáchymov
ČVZ,
a.s.
T-mobil
2004
T-mobil
2005
T-mobil
2006
Motor,
a.s.
Vodárna
a.s.
Strojní
zař.a.s.
ŽPSV
UO, a.s.
Stroje,
s.r.o.
Společ-
nost
OHL
ŽS, a.s
Prům.
změna
(abs.)
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16
ROE (v %) -0,96 -5,62 - 33,0 +8,92 -0,01 +4,13 -21,86 4,89 -4,72 -255,59 5,03 2,12 16,3 0,00 0,00 25,2 24,27
ROA (v %) 0,00 -5,21 - 22,0 -1,25 +0,47 +5,60 -18,12 3,22 -5,31 -163,39 1,34 -1,26 11,8 0.00 -29,32 15,7 17,75
ROS (v %) 0,00 +0,92 - 6,0 -1,53 +1,99 +13,51 -9,58 1,48 -6,90 -168,61 1,59 7,41 -12,3 0.00 43,08 45,4 20,02
ROCE (v %) -0,92 -5,57 - 24,0 -0,55 +0,01 +6,66 -18,46 -7,95 -5,46 -163,95 2,09 3,25 21,6 6,18 -26,49 4,6 18,61
Běžná likvidita -9,96 +0,49 - 11,3 -7,10 -5,26 -0,24 40,10 25,14 -26,68 -11,38 -5,82 -19,54 -10,4 -24,69 61,54 -13,0 17,04
Pohotová likvidita -9,96 +0,49 - 12,8 -5,59 -5,62 -0,17 -15,01 28,24 -26,62 -11,94 -5,81 -19,56 -11,4 -24,67 61,54 -10,0 15,28
Peněžní likvidita -9,96 +1,49 - 30,5 -46,05 -18,21 -58,64 -21,48 31,46 -25,20 -17,61 1,54 154,17 -49,0 -24,81 53,69 -14,8 34,91
Míra zadluženosti +7,16 +21,06 - 7,96 +2,90 -3,41 -18,68 3,61 15,98 16,25 -12,23 6,62 0,34 33,5 0,00 -51,31 2,5 12,72
Koef.samofinancování -0,95 -1,29 + 9,45 -8,46 +9,47 +4,87 -1,47 -0,71 -1,10 13,48 -4,25 -5,36 -9,3 0.00 147,06 -9,2 14,15
Fin.páka 0,96 +1,30 - 8,69 +9,24 -8,65 -4,64 1,49 0,72 1,09 -11,88 4,44 5,65 10,3 0.00 -59,69 10,1 8,67
Míra fin.samostatnosti -7,57 -18,46 +19,00 -11,04 +13,34 +28,96 -4,90 -14,39 -14,75 29,30 -10,19 -5,68 -32,1 0,00 409,74 -11,3 39,41
Zisk.účinek fin.páky 0,96 +1,18 - 11,6 +10,29 -7,57 -4,68 1,51 0,74 1,02 -21,22 3,48 3,16 4,0 0,00 -48,27 8,2 7,99
Úrokové krytí - 0,00 - 29,6 +2,52 +29,29 - - - -83,33 -31,37 -2,65 -75,48 -27,3 0,00 43,26 -11,3 21,00
Úrokové zatížení 0,00 0,00 - 68,5 -0,79 -1,10 +0,04 - - 0,07 -245,75 4,42 363,68 56,0 0,00 -31,22 -6,9 48,65
Obrat celk.aktiv 0,00 -6,07 - 18,6 +0,28 -9,02 -10,41 -9,45 1,72 2,19 -7,61 -0,25 -8,08 27,5 0,00 -46,87 -20,4 10,72
-doba obratu (dny) 0,00 -6,07 + 23,2 -0,28 +9,92 +11,62 10,43 1,69 -2,15 8,24 0,25 8,79 27,5 -0,34 46,98 -20,4 11,12
Obrat zásob 0,00 0,00 - 8,0 +10,40 0,00 -11,43 88,73 96,88 1,56 0,14 -3,57 0,00 0,1 -0,04 -- 141,1 22,62
-doba obratu (dny) 0,00 0,00 + 9,2 -9,42 0,00 +12,91 -47,01 49,21 -1,54 -0,14 3,70 0,00 -0,1 +7,70 -- -58,5 12,46
Obrat pohledávek 0,00 +4,66 - 35,6 +0,45 -2,20 -40,67 -1,79 7,85 4,59 -0,46 1,46 6,29 -1,9 -0,02 -8,10 -13,1 8,21
-doba obratu (dny) 0,00 - 4,45 + 55,4 -0,45 +2,25 +68,55 1,82 7,28 4,39 0,47 -1,44 -5,92 1,9 +0,05 8,24 15,1 11,11
Obrat kr.cizího kap. -9,96 +0,39 - 15,0 -0,00 -2,88 -11,91 -22,90 30,37 -34,67 -11,04 -9,41 -19,51 -6,1 -24,43 54,76 -29,5 17,68
-doba obratu (dny) +11,06 -0,39 + 17,7 +0,00 +2,96 +13,52 29,71 23,30 34,66 12,41 10,39 24,24 6,5 +0,32 -54,32 41,8 17,70
51
3. Hodnocení finanční situace jednotlivých firem se měnilo, nelze však jednoznačně stanovit,
zda vykazování dle IAS/IFRS způsobilo zhoršení či zlepšení celkového zhodnocení, resp.
lze shrnout,že způsobovalo obousměrné změny v hodnocení jednotlivých stránek finanční
situace
Na základě provedeného srovnání lze tedy shrnout, že na zkoumaném souboru firem se
a) první předpoklad potvrdil - vykazování dle IAS/IFRS vede k jiným hodnotám ukazatelů
finanční analýzy, které pak vedou k jinému hodnocení finanční situace firem.
b) druhý předpoklad, že vykazování dle IAS/IFRS povede ke zhoršení celkového hodnocení
finanční situace firem, nebyl jednoznačně potvrzen. Vliv IAS/IFRS na hodnoty ukazatelů u
zkoumaných společností byl obousměrný, tzn. že u některých firem se hodnocení finanční
situace vlivemIAS/IFRS zhoršilo, v jiných naopak vedlo k pozitivnějším hodnotám a
závěrům.
Z hlediska příčin, vedoucích ke změnám v hodnotách ukazatelů finanční analýzy, lze shrnout,
že byly pozorovány zejména u těch ukazatelů, které využívají údaje o bilanční sumě, struktuře
kapitálu a tržbách, tj. v těch položkách, do jejichž vykazování se odlišný přístup IAS/IFRS
promítá nejvýznamněji. Přesnější výpověď o směru tohoto vlivu i dalších příčinách bude
vyžadovat další, podrobnější analýzu. Obecnější závěry o vlivu vykazování dle IAS/IFRS na
hodnocení finanční situace a výkonnosti firem může však přinést až další analýza účetních
výkazů, prováděná na větším souboru firem a zkoumaná i dalšími metodami (např. faktorová
analýza, korelační analýza).
LITERATURA
[1] CABÁKOVÁ I. Hodnocení finanční situace firmy v podmínkách účetních výkazů dle
IAS/IFRS. Diplomová práce. Praha: VŠFS, o.p.s. 2008. 108 s.
[2] CALTOVÁ M., Finanční analýza podniku /Financial analysis of company, Praha 2008.
100 s. Diplomová práce. VŠFS, o.p.s. Praha 2008
[3] CRHA T. Finanční analýza T-Mobile Czech Republic a.s. v rámci IAS/IFRS, Diplomová
práce. Praha: VŠFS, o.p.s. 2008. 70 s
[4] DVOŘÁKOVÁ D., Finanční účetnictví a výkaznictví podle mezinárodních standardů
IAS/IFRS. Brno : Computer Press, 2006
[5] JIRGLOVÁ Z. Hodnocení finanční situace firmy v podmínkách účetních výkazů dle
IAS/IFRS. Diplomová práce. Praha: VŠFS, o.p.s. 2010. 88 s.
[6] KUBÍČKOVÁ, D., KOTĚŠOVCOVÁ, J., Finanční analýza. Praha : Eupress, 2006
[7] KŘÍŽOVÁ K. Hodnocení finanční situace firmy v podmínkách účetních výkazů
sestavených dle IAS/IFRS. Diplomová práce. Praha: VŠFS, o.p.s. 2010. 88 s.
[8] MILČICOVÁ L. Mezinárodní účetní standardy a jejich vliv na ukazatele finanční
analýzy. Diplomová práce. Praha: VŠFS, o.p.s. 2008. 121 s.
[9] MRKVIČKA, J. KOLÁŘ, P., Finanční analýza., Praha : ASPI, 2006
[10] SEVEROVÁ J., Mezinárodní účetní standardy a jejich odraz v hodnotách ukazatelů
finanční analýzy. Praha 2008. 121 s. VŠFS, o.p.s. Praha 2008
Ing. Dana Kubíčková, CSc.
Vysoká škola finanční a správní, o.p.s. Praha
Estonská 500
100 00 Praha 10
dana.kubickova@centrum.cz
52
MEZINÁRODNÍ DAŇOVÉ PLÁNOVÁNÍ V ČESKÉ PRAXI
INTERNATIONAL TAX PLANNING IN CZECH PRACTICE
Lukáš Moravec, Jiří Žežulka
ANOTACE
Příspěvek řeší přístup k technikám mezinárodního daňového plánování v české praxi a
konfrontuje pohled daňových subjektů a správce daně.
KLÍČOVÁ SLOVA
SZDZ, daňové plánování, optimalizace, antiavoidance
ANNOTATION
The article solves the international tax planning techniques approach in the Czech
environment and confronts the Inland Revenue and tax payers’ opinions.
KEY WORDS
DTA (DTT), tax planning, optimisation, avoidance
ÚVOD
Příspěvek přináší přehled aktuálních možností, jak využívat daňové ráje a také zamezovat
zneužívání postupů vedoucích ke snížení daňových nákladů za implementace optimalizačních
struktur zahrnujících země s daňově preferenčním režimem.
CÍL A METODIKA
Cílem článku je determinovat frekvenci daňového plánování, upozornit na motivy využívání
daňových rájů a odlišit využívání zemí s daňově preferenčním režimem od podvodného
zneužití daňových rájů a ověřit, zda má správce daně nástroje na zamezení daňových úniků
v souvislosti se zneužíváním offshore lokalit.
Při zpracování byla definována frekvence daňového plánování na základě analýzy dostupných
databází FDI v kombinaci s označením země jako lokality s daňově preferenčním režimem a
formulována východiska, kdy se předpokládá na straně daňové správy snaha o eliminaci
zneužívání, ale také využívání daňových rájů a na straně poplatníků, či jejich poradců snaha o
maximální daňové úspory s jejich využitím. Následně proběhlo pracovní setkání v podobě
diskusního workshopu představitelů těchto skupin s cílem zhodnotit nástroje, jež má daňová
správa pro eliminaci zneužívání ofshore lokalit. Výstupy zachycené z tohoto setkání jsou
součástí tohoto příspěvku.
VÝSLEDKY
Ve zvoleném období (2000-2004) bylo možné sledovat přesun investic do offshore lokalit
uplatňujících politiku specializace a garantující odpovídající daňové prostředí pro určitý typ
obchodních subjektů či aktivit. Chování států ze skupiny daňových rájů lze přirovnat
k chování obchodních společností uplatňujících strategii tržní segmentace doplněnou
diferenciací produktu, přičemž jejich očekávání dopadu na chování investorů byla naplněna.
Ve skupině zemí považovaných za daňové ráje bylo kumulováno 20% světových přímých
zahraničních investic a stejné množství z nich drženo, což mimo jiné napovídá o transferovém
charakteru alokovaných investic. V případě České republiky byl tento podíl přes 40%, což
53
může způsobeno skutečností, že se jedná o novou ekonomiku s relativně nepříznivým
daňovým prostředím, do které alokovali své zahraniční investice zkušení investoři a také
spekulanti [1,2,4,5,6,7,8].
Pokud akceptujeme předchozí výsledky, vyvstává otázka, v čem můžeme hledat důvody pro
masovější využívání daňových rájů subjekty realizující činnost v ČR ve srovnání se světovým
standardem?
Odpovědí může být skutečnost, ze se v našem případě jedná o relativně mladou ekonomiku,
do které vstupovali a vstupují zkušení nadnárodní investoři, pro něž nejsou daňově
optimalizační techniky za využití offshore lokalit konkurenční výhodou, ale nezbytností.
Důvodem bude také zřejmě daňové prostředí v ČR a jeho daňový systém, jež ignoruje většinu
aspektů optimálního daňového systému.
Nicméně ve výše uvedených případech hovoříme o legálním snižování daňové zátěže, jak
potvrzují některé judikáty ECJ. V tomto ohledu se jeví jeden ze základních deklarovaných
principů EU jako vysoce prozíravý prvek evropské politiky z hlediska globální konkurence
vůči Asii a USA, přičemž svobodu pohybu v rámci EU včetně evropských offshore lokalit
potvrzuje i judikát ECJ C-196/04 [3].
Nicméně ztráty na daňových příjmech mají původ často v podvodných jednání některých
subjektů, jež k tomu občas zneužijí i daňové ráje. Tato skutečnost pak kazí jméno oboru,
zvaného offshore industry, v České republice.
Je v zájmu jak offshore poradců, tak správce daně, aby tato podvodná jednání byla
postihována a eliminována.
Využívání daňových rájů
Daňové ráje jsou využívány pouze v některých případech k daňové optimalizaci, z velké části
také slouží k ochraně vlastnictví a zajištění anonymity, ať už z důvodu ochrany bezpečí či
jiného. V poslední době byl medializován fakt, že firmy z ČR se přesouvají do offshore
lokalit. Ale české subjekty tam již jsou v rámci implementace svých optimalizačních struktur.
To jen pouze skutečnost, že se mění jejich vlastníci, kterými se stávají společnosti etablované
v tzv. „hard daňových rájích“, dokládá nedůvěru k českému daňovému prostředí a přípravu na
potenciální exodus kapitálu v delším časovém horizontu.
Zneužívání daňových rájů
Subjekty ze skupiny zemí tzv. hard daňových rájů, hrají v dnešní době roli v podvodech
s DPH, v tzv. Karuselech, případně při obcházení podmínek trendů, a to včetně státních
zakázek. Karuselový obchod zahrnuje uhrazení výše smluvního postihu do daňového ráje,
díky čemuž pak nezbývá českému subjektu na uhrazení svých daňových závazků vůči státu.
Zamezení zneužívání daňových rájů
Má správce daně v ČR nástroje na eliminaci daňových úniků za použití subjektů v daňových
rájích?
Dle názoru autorů existují tyto nástroje ze skupiny antiavodance opatření v českých právních
normách:
1) § 2 odst. 7 ZSDP
Zásada přednosti obsahu před formou, kdy skutečný obsah právního úkonu je zásadní a
v některých případech může vést ke zneplatnění části obchodních či finančních operací,
pokud nebyly realizovány jinak než s cílem daňové úspory.
2) § 148 DŘ (lhůta pro vyměření 3+0, 3+1, 10, ? + 2)
Lhůta pro stanovení daně končí nejpozději uplynutím 10 let od jejího počátku podle odstavce
1.
54
V důsledku jednání, které bylo předmětem pravomocného rozhodnutí soudu o spáchání
daňového trestného činu, lze daň stanovit do konce druhého roku následujícího po roce, v
němž nabylo rozhodnutí soudu právní moci, bez ohledu na to, zda již uplynula lhůta pro
stanovení daně. Pokud daňový subjekt podá řádné daňové tvrzení nebo dodatečné daňové
tvrzení a současně tvrzenou daň včetně jejího příslušenství uhradí, je-li toho třeba pro zánik
trestnosti daňového trestného činu z důvodu účinné lítosti, lze daň stanovit bez ohledu na to,
zda již uplynula lhůta pro stanovení daně.
3) Princip zneužití práva, který lze nalézt v některých judikátech a analogicky aplikovat na
zneužití subjektu etablovaného v daňovém ráji.
4) Zákon č. 253/2000 Sb., o mezinárodní pomoci při správě daní, který nabývá na praktickém
významu zejména v době krize a řešení jejích následků.
5) Judikáty NSS, US ČR (např. rozsudek NSS 5 Afs 71/2009).
Nutno poznamenat, že judikáty ECJ z titulu nediskriminace a volného pohybu kapitálu často
vyznívají spíše ve prospěch poplatníka, než správce daně.
6) Judikatura (např. NSS 5 Afs 71/2009 ze dne 26. 2. 2010)
7) § 25 odst. 1 písm. w) ZDP, což není nic jiného než test podkapitalizace.
8) Princip tržního odstupu je velice silným nástrojem správce daně, který je do českého
právního řádu implementován především v podobě § 23 odst. 7 (cena obvyklá mezi
spojenými osobami).
Výše uvedené nástroje se jeví jako silné zbraně v boji s daňovými úniky. Problém tedy není
v právním rámci, ale kde jej hledat? Odůvodněný předpoklad může směřovat do oblasti
prováděcí, tedy praktické implementace nástrojů vycházejících z předložených antiavoidance
opatření.
ZÁVĚR
Četnost využívání daňových rájů subjekty působících v ČR je výrazně vyšší než světový
standard. Nutno rozlišovat legální využívání nástrojů snižujících náklady subjekty, a to včetně
daňových za využití technik daňového plánování, od praktik podvodného jednání s důsledkem
daňového úniku. Česká daňová správa má nástroje k jejich zamezování, potýká se však
s problém jejich praktické aplikace.
LITERATURA
[1] European Commission Directorate - General Taxation and Customs Union. Structures of
the taxation systems in the European Union. Luxemburg: Office for Official Publication of
the European Communities, 2005. ISBN 92-79-00337-2
[2] Hajkova, D.; Nicoletti, G.; Vartia, L.; Yoo, K.Y. Taxation, Business Environment and FDI
Location in OECD Countries: OECD Economics Department Working Papers No. 502,
OECD Publishing, ECO/WKP(2006)30, 2006.
[3] LANG, Michael; SCHUCH, Josef; STARINGER, Claus. ECJ - Recent Developments in
Direct Taxation. Vídeň: Linde, 2006. 357s. ISBN (Linde) 3-7073-0878-2/ ISBN (KLI) 90-
411-25094
[4] OECD: International Direct Investment Statistics Yearbook 1992-2003. Paris: OECD
Publishing, 2004. ISBN 92-64-00852-7.
[5] OECD: International Investment Perspectives: 2005 edition. Paris: OECD Publishing,
2005. ISBN 92-64-01134-X
[6] OECD. Revenue Statistics 1965-2004, Paris: OECD Publishing, 2005. ISBN 92-64-01284
2.
[7.] OECD. Taxing Wages: 2005 edition, Paris: OECD Publishing, 2005. ISBN 92-64-02202
3.
55
[8.] UNCTAD. World Investment Report 2005: Transnational Corporations and the
Internationalization of R&D. Geneva: UNCTAD, 2005, s.298, ISBN 92-1-112667-3
Ing. Lukáš Moravec, Ph.D., Ing. Jiří Žežulka
Katedra obchodu a financí, Provozně ekonomická fakulta, ČZU v Praze
Kamýcká 129
Praha 6 – Suchdol
moravec@pef.czu.cz, zezulka@pef.czu.cz
56
FINANČNÍ VÝKONNOST VYBRANÝCH ODVĚTVÍ
V OBDOBÍ KRIZE
FINANCIAL PERFORMANCE OF SELECTED BRANCHES
DURING THE DEPRESSION PERIOD
Inka a Ivan Neumaierovi
ANOTACE
Cílem příspěvku je na základě aktuálních dat zdokumentovat reálný vývoj finanční
výkonnosti vybraných odvětví v období krize. Východiskem je „Finanční analýza podnikové
sféry (přepočtené údaje od roku 2007)“ MPO ČR, na jejímž zpracování a metodickém
vymezení se autoři podíleli. Čtvrtletní data od prvního čtvrtletí roku 2007 po současnost jsou
převedena z OKEČ do klasifikace CZ-NACE a jsou srovnatelná v čase co do výběru
podniků.
KLÍČOVÁ SLOVA
Výkonnost odvětví, průmysl, stavebnictví, služby
ANNOTATION
The main goal of the report is to document the real development of the financial performance
in selected branches during the period of depression. The study is based on current available
data from “Financial analysis of business (adjusted data since year 2007)” - the document
from Ministry of Industry and Trade of the Czech Republic. Its elaboration and
methodological specification was done with participation of the authors. Quarterly data from
the first quarter of 2007 until the present are transferred from OKEČ to CZ-NACE
classification and are comparable in time with respect to the selected firms.
KEY WORDS
Financial performance of branches, industry, building, services
ÚVOD
Ve výzkumném projektu GAČR Generátory tvorby hodnoty 402/09/0173 se snažíme objevit
hybatele finančních výsledků a hledáme vhodné vzory chování podniků (archetypy).
Tvrdá data o vývoji jejich finanční výkonnosti jsou neagregovanějším vyjádřením jejich
chování. Zaměříme se na specifika těchto vzorů pro jednotlivé odvětvové agregace.
CÍL A METODIKA
Cílem tohoto příspěvku je na základě aktuálních dat zdokumentovat reálný vývoj finančních
výkonnostních parametrů a zamyslet se nad chováním vybraných odvětví v období krize.
Čtvrtletní data za všechna srovnávaná období od prvního čtvrtletí roku 2007 po aktuálně
dostupné čtvrté čtvrtletí 2009 jsou převedena z OKEČ (Odvětvové Klasifikace Ekonomických
činností) do klasifikace CZ-NACE (Nomenclature générale des Activités économiques dans
les Communautés Européennes) a jsou srovnatelná v čase co do výběru podniků.
Aplikovanou metodikou je model měření odvětvové výkonnosti, reprezentovaný
pyramidovým systémem finančních ukazatelů INFA. Finanční ukazatele jsou počítány ze
souhrnných výkazů charakterizujících odvětví.
57
Naše zkoumání provádíme na vzorku podniků, který ve vztahu ke všem nefinančním
podnikům, tj. včetně fyzických osob, představuje přibližně 47% obratu (tržeb za prodej zboží
a výkonů), 46% přidané hodnoty a 32% pracovníků. Podíly u průmyslu jsou vyšší, a to u
obratu a přidané hodnoty okolo 65% a počtu pracovníků okolo 53%. U stavebnictví a
vybraných služeb jsou podíly 25% až 30%. Pravděpodobně jde o jeden
z nejreprezentativnějších výběrů podniků, na kterém lze aplikovat finanční analýzu.
Mód chování (vývoj proměnných v čase) podniků je dán především předmětem podnikání,
který se projevuje typem výroby, sezónními výkyvy, fází investičního cyklu, stylem řízení a
dalšími faktory. Mód chování odvětví vzniká z módů chování podniků patřících do odvětví,
přičemž některé charakteristiky jsou součtem hodnot za jednotlivé podniky a jiné nelze tak
„jednoduše“ určit. Navíc, aby to nebylo tak jednoduché, v letech 2007 až 2009 se do chování
podniků a potažmo odvětví promítla finanční krize.
VÝSLEDKY
V grafu 1 jsou vyneseny meziroční relativní přírůstky (index – 1) HDP, přidané hodnoty a
obratu (součtu tržeb za prodej zboží a výkonů). Další veličinou, kterou jsme chtěli v grafu
znázornit, je ekonomický zisk (EVA). U meziročních relativních přírůstků EVA však nastal
problém s jejich interpretací vzhledem k tomu, že EVA dosahuje kladných i záporných
hodnot. Z tohoto důvodu jsme namísto nich použili meziročních absolutních přírůstků
relativní EVA tzv. spreadu (rozdíl ROE – re). Meziroční relativní a absolutní přírůstky
eliminují vliv sezónnosti (jsou meziročně srovnávána jednotlivá vzájemně si odpovídající
čtvrtletí).
Graf 1 Meziroční relativní a absolutní přírůstky vybraných proměnných
‐2 0 .0 %
‐1 5 .0 %
‐1 0 .0 %
‐5 .0 %
0 .0 %
5 .0 %
1 0 .0 %
1 5 .0 %
‐2 0 .0 %
‐1 5 .0 %
‐1 0 .0 %
‐5 .0 %
0 .0 %
5 .0 %
1 0 .0 %
1 5 .0 %
4 .Q .0 7 1 .Q .0 8 2 .Q .0 8 3 .Q .0 8 4 .Q .0 8 1 .Q .0 9 2 .Q .0 9 3 .Q .0 9 4 .Q .0 9
Spre ad HD P O brat P řidaná hodnota
R o k 2008 R o k 2009
R o k
2007
Pramen: propočet autoři z dat MPO a ČSÚ
„Oficiálně“ na nás krize udeřila v momentě, kdy HDP klesalo dvě po sobě jdoucí čtvrtletí. To
nastalo až ve 2. čtvrtletí 2009. Za projev krize bychom však mohli považovat už první propad
HDP v 1. čtvrtletí 2009.
58
V této analýze nás zajímají nefinanční podniky, tj. pouze část ekonomiky (ekonomiku tvoří i
finanční podniky, domácnosti, vládní sektor a neziskový sektor). Zaměříme se na to, kdy krize
udeřila na nefinanční podniky. Ve 4. čtvrtletí 2008 poprvé nastal meziroční pokles obratu.
V předchozích sledovaných čtvrtletích docházelo k průběžnému zpomalování růstu a 4.
čtvrtletí 2008 bylo prvním čtvrtletím, kdy se jednalo o pokles. Tento okamžik mnoho podniků
zaznamenalo jako počátek krize. Je zajímavé si všimnout, že již ve 2. čtvrtletí 2008 se poprvé
do záporných hodnot dostal růst (účetní) přidané hodnoty a ta váže na ukazatel HPH (hrubá
přidaná hodnota), což je základ pro výpočet HDP. Jinak řečeno, příspěvek nefinančních
podniků k růstu HDP začal být negativní. Vzhledem k vývoji HDP musela tedy zbývající část
ekonomiky převážit tento negativní vliv.
Nejzajímavější je vývoj spreadu, kdy jeho první pokles nastal už v 1. čtvrtletí 2008. Finanční
krize na nefinanční podniky dopadla ve finanční oblasti a zvýšením rizika už v 1. čtvrtletí
2008. Ve 2. čtvrtletí 2008 se začala projevovat neschopností podniků prosadit změny ve
výkonové spotřebě a nákladů na prodané zboží vzhledem k vývoji v obratu (zejména
v cenách). Obrat vykazoval meziroční růst, ale růst s ním spojených nákladů byl výraznější,
což způsobilo pokles přidané hodnoty (viz druhé čtvrtletí 2008). Pak nastalo samotné snížení
obratu (4. čtvrtletí 2008) a vypuknutí krize (propad HDP v 1. čtvrtletí 2009). Z tohoto důvodu
se nám vývoj hodnot spreadu jeví jako jeden z nejlepších předstižných ukazatelů pro predikci
finanční krize.
Módy chování spreadu (relativního ekonomického zisku, tzn. podílu EVA/vlastní kapitál) v
nefinančních podnicích celkem, průmyslu, stavebnictví a vybraných službách ukazuje graf 2.
Nefinanční podniky celkem mají v roce 2007 sezónní průběh spreadu, jehož hodnota je v 1.
čtvrtletí nejnižší a ve 4. čtvrtletí nejvyšší. V roce 2008 je sezónní průběh obdobný s tím, že
hodnoty spreadu jsou posazeny níže a rozdíl mezi maximem a minimem je vyšší než v roce
2007 (ve 2., 3. a 4. čtvrtletí se hodnoty spreadu pohybují okolo nuly). V roce 2009 se sezónní
průběh opakuje, ale rozdíl mezi maximem a minimem hodnot spreadu je velmi malý a
všechny hodnoty se pohybují v záporu.
Graf 2 Spread (ROE-re) v agregacích nefinančních podniků (v %)
‐3 0 .0 0 %
‐2 5 .0 0 %
‐2 0 .0 0 %
‐1 5 .0 0 %
‐1 0 .0 0 %
‐5 .0 0 %
0 .0 0 %
5 .0 0 %
1 0 .0 0 %
1 5 .0 0 %
1 .Q .0 7 2 .Q .0 7 3 .Q .0 7 4 .Q .0 7 1 .Q .0 8 2 .Q .0 8 3 .Q .0 8 4 .Q .0 8 1 .Q .0 9 2 .Q .0 9 3 .Q .0 9 4 .Q .0 9
Ne finanč ní podniky  (B až N be z K ) P rům ysl (B+ C+ D + E) Stave bnic tví Služby (G až  N be z K )
Pramen: propočet MPO z dat ČSÚ (www.mpo.cz)
59
U vybraných služeb (CZ-NACE G až N bez K) jsou patrné výrazné sezónní rozdíly a
zmenšující se rozdíl mezi maximální a minimální hodnotou spreadu během roku. Vybrané
služby jsou složeny z různorodých odvětví, např. z telekomunikací, které jsou velmi dobré, či
dopravy, která vykazuje záporné hodnoty spreadu.
Netypický průběh spreadu vykazuje stavebnictví. V roce 2007 má výraznou sezónnost s
vysokými rozdíly mezi maximem a minimem spreadu. V roce 2008 jsou sezónní výkyvy
spreadu minimální a během roku 2009 stavebnictví zaznamenává neustálý růst spreadu.
Oproti vybraným službám je stavebnictví homogennější, kdy ho můžeme rozdělit na stavbu
budov, inženýrské stavitelství a specializované stavební činnosti. Právě infrastrukturní
investice státu, které se pravděpodobně v roce 2010 nebudou opakovat, způsobily růst spreadu
v roce 2009. Velmi dobrý vývoj hodnoty spreadu ve stavebnictví se ve spreadu nefinančních
podniků prakticky neprojevil, protože vliv stavebnictví na absolutní hodnotu EVA
nefinančních podniků je zanedbatelný.
Z hlediska velikosti hodnoty EVA je nejvýznamnější průmysl, na který se podíváme
podrobněji. V grafu 3 je spread za průmysl celkem, dobývání, zpracovatelský průmysl,
energetiku a zpracování vody a odpadů. Oproti původní klasifikaci OKEČ se v klasifikaci
CZ-NACE nově objevuje agregace voda a odpady, kterou tvoří voda z energetiky a odpady ze
zpracovatelského průmyslu. Váha zpracování vody a odpadů na celkové hodnotě EVA
průmyslu je nepatrná. Z průběhu hodnot spreadu v agregaci voda a odpady je patrný neustálý
pokles hodnot hluboko pod nulou až do 2. čtvrtletí 2009, pak nastává mírný růst. V této
agregaci působí klesající spotřeba vody, započatá dávno před krizí nebo nutnost zpracování
odpadů.
O něco významnější v podílu na hodnotě EVA průmyslu je dobývání, kde se krize projevila
v hodnotách spreadu až počátkem roku 2009, ovšem agregace se i tak udržela v kladných
hodnotách spreadu. Ve 3. čtvrtletí 2009 se hodnota spreadu přiblížila nule, ale hned
následující čtvrtletí nastává obrat k obvyklým, velmi dobrým hodnotám spreadu.
Graf 3 Spread v agregacích průmyslu (v %)
‐1 5 .0 0 %
‐1 0 .0 0 %
‐5 .0 0 %
0 .0 0 %
5 .0 0 %
1 0 .0 0 %
1 5 .0 0 %
2 0 .0 0 %
1 .Q .0 7 2 .Q .0 7 3 .Q .0 7 4 .Q .0 7 1 .Q .0 8 2 .Q .0 8 3 .Q .0 8 4 .Q .0 8 1 .Q .0 9 2 .Q .0 9 3 .Q .0 9 4 .Q .0 9
P rům ysl (B+ C+ D+ E) B D obývání a tě žba C Zpracovate lský  prům ysl D Ene rge tika E Voda  a odpady
Pramen: propočet MPO z dat ČSÚ (www.mpo.cz)
60
Energetika prodělává v krizi atypický vývoj. Jde o monopolní odvětví s některými
regulovanými cenami a velkým propojením se zahraničím. Právě prodej opcí na elektřinu
umožnil dosáhnout astronomickou hodnotu spreadu v 1. čtvrtletí 2009. Vývoj hodnot spreadu
energetiky vypadá jako by krize vůbec nebyla.
Nejbouřlivější vývoj prodělal zpracovatelský průmysl, který je z hlediska podílu na hodnotě
EVA nejvýraznější agregace průmyslu. Zpracovatelský průmysl vykazuje vysokou závislost
na vnějších podmínkách, negativně ovlivněných krizí. Nejlepší výsledky za sledované období
zaznamenal ve 2. čtvrtletí roku 2007. Od té doby můžeme sledovat, že se na jeho výsledcích
začala projevovat ochabující poptávka zahraničních subjektů. Pokles od prvního náznaku
krize ve třetím kvartálu 2007 plynule pokračoval až do prvního kvartálu 2008, kdy se na
jedno čtvrtletí podařilo (také v důsledku působení sezonnosti) tendenci poklesu obrátit na
přechodný růst. Následoval však opětovný pokles a ve čtvrtém kvartále 2008 přechod do
záporné hodnoty spreadu. K nejhlubšímu propadu zpracovatelského odvětví došlo v prvním
kvartále 2009, kdy spread tohoto odvětví dosáhl nejhorší hodnoty z celého průmyslu a
dokonce na jedno čtvrtletí předstihl i tradičně nejhorší vodu a odpady. Zdá se však, že ze dna
se zpracovatelský průmysl již odpíchl, kdy směr vývoje se v posledních třech čtvrtletích
obrátil směrem k lepšímu. Skladba odvětví tvořících agregaci zpracovatelského průmyslu je
velmi heterogenní a jednotlivá odvětví vykazují odlišné módy chování.
Průmysl jako celek je ve svém módu chování spreadu charakteristický jeho postupným
vytrvalým poklesem. Kladný spread průmyslu se držel nejdéle ze všech agregací nefinančních
podniků – propad pod nulu nastal až v prvním kvartále 2009 a od té doby v hodnotách pod
nulou setrvává.
ZÁVĚR
Na reálných tvrdých datech se objevuje důkaz odlišného promítnutí krize do chování
jednotlivých zkoumaných odvětví a agregací. Podrobnější pohled na jednotlivá průmyslová
odvětví ukazuje na jejich velkou rozrůzněnost chování, která se v krizi ještě zvýrazňuje.
Současně se na dostatečně reprezentativním výběru podniků ukázalo, že spread se jeví jako
jeden z nejvhodnějších ukazatelů pro predikci finanční krize. Jako jediný v sobě obsahuje i
rozměr rizika.
LITERATURA
[1] www.mpo.cz
doc. Ing. Inka Neumaierová,CSc.
Vysoká škola ekonomická v Praze, Fakulta podnikového hospodářství, Katedra podnikové
ekonomiky
nám. W. Churchilla 4
130 67 Praha 3
e-mail: neumaier@vse.cz
Ing. Ivan Neumaier
Ministerstvo průmyslu a obchodu
Na Františku 32
110 00 Praha 1
e-mail: neumaier@mpo.cz
61
METODY STANOVENÍ REÁLNÉ HODNOTY PODLE IFRS
METHODS FOR DETERMINING FAIR VALUE UNDER IFRS
Jaroslav Sedláček1
ABSTRAKT
Příspěvek se věnuje metodám, které jsou vhodné ke stanovení reálné hodnoty ve smyslu
IFRS. Jsou uvedena základní kriteria pro volbu vhodné oceňovací metody a postupy stanovení
reálné hodnoty podle jednotlivých metod. Předpokladem pro použití modelů je získání a
využití maxima relevantních vstupů z preferovaných skupin zdrojů dat.
KLÍČOVÁ SLOVA
reálná hodnota, metoda komparace, výnosová metoda, nákladová metoda
ABSTRACT
This paper deals with methods that are suitable for determining fair value according to IFRS.
There are listed the basic criteria for selecting appropriate valuation methods and procedures
for determining fair value in accordance with the methods. The prerequisite for the use of
models is to obtain and use a maximum of relevant inputs from the preferred group of data
sources.
KEYWORDS
fair value, the comparative method, income method, cost method
1 ÚVOD
Koncept reálné hodnoty (fair value) byl přijat koncem minulého století výborem pro
mezinárodní účetní standardy i americkým regulátorem (Bragg 2007) v reakci na rozvíjející
se finanční trhy, vznik nadnárodních společností a potřeby mezinárodního kapitálu. První
mezinárodní účetní standard2
, který vyžadoval ocenění reálnou hodnotou, byl schválen Radou
IASC3
v roce 1995 a zabýval se finančními nástroji, tedy aktivy a závazky, které jsou buď
penězi, nebo za které účetní jednotka získá či zaplatí předem určené množství peněz, nebo
které představují podíly na vlastním kapitálu jiných účetních jednotek (Epstein, Mirza 2006).
Následně byla reálná hodnota zaváděna do oceňování i jiných aktiv a závazků, jako je např.
dlouhodobý hmotný a nehmotný majetek, aktiva a závazky získávané při pořizování jiných
společností (přeměny podniků) apod. Reálná hodnota snížená o náklady na prodej se
vyskytuje i při testování majetku na snížení hodnoty, kdy se porovnává s hodnotou z užívání.
Standard IAS 32 definuje reálnou hodnotu jako částku, za kterou by aktivum bylo směněno či
závazek vypořádán v transakci mezi ochotnými a informovanými a nespřízněnými stranami.
Za nejlepší zdroje reálné hodnoty se považuje tržní cena z aktivního trhu (IASB 2008). V
případě, kdy takový trh s určitým aktivem nebo závazkem neexistuje, uvádějí standardy
možné alternativní způsoby jejího výpočtu.
1
Tento příspěvek vznikl v rámci projektu specifického výzkumu ESF Masarykovy univerzity č. 56 1701
„Evropské finanční systémy“.
2
Jde o IAS 32 – Finanční nástroje: zveřejňování a prezentace.
3
The International Accounting Standard Committee, založený v Londýně v roce 1973 jako soukromá instituce,
jejímiž členy jsou významné profesní organizace účetních a auditorů z různých zemí světa. Konzultanty jsou
mezinárodní burzy, finanční, obchodní i právní instituce, banky aj.
62
Spolehlivé stanovení reálné hodnoty, není-li k dispozici nejlepší odhad, je spojeno
s teoretickými problémy oceňování aktiv, které jsou předmětem tohoto příspěvku, zejména
pokud jde o stanovení diskontní míry a vlivu struktury kapitálu.
2 SPOLEHLIVÉ STANOVENÍ REÁLNÉ HODNOTY
Hlavní výhodou reálné hodnoty je, že reaguje na pohyb v cenách majetku a závazků podniku
na trhu a účetnictví tak odráží skutečnou ekonomickou hodnotu podniku a to i v obdobích, v
nichž se ekonomiky ocitají v problémech (Herrman, Saudagran, Thomas 2006). Pro
spolehlivé stanovení reálné hodnoty se předpokládá existence aktivního trhu s daným
aktivem. Charakteristickými znaky aktivního trhu jsou:
• homogenita aktiv obchodovaných na trhu,
• na trhu jsou k dispozici znalí a ochotní prodávající a kupující v jakémkoliv okamžiku,
• ceny jsou veřejné.
Standard IAS 36 považuje za nejlepší zdroj stanovení reálné hodnoty cenu uvedenou
v závazné prodejní smlouvě, uzavřené mezi nezávislými subjekty, upravenou o náklady
spojené s prodejem. V případě, že smlouva není k dispozici lze odvodit reálnou hodnotu od
tržní ceny na aktivním trhu. Neexistuje-li ani tato možnost je třeba stanovit reálnou hodnotu
způsobem, který bude splňovat její definiční znaky. Přitom je nutno zohlednit následující
podmínky:
• charakteristiky aktiva, které mají vliv na jeho ocenění a které jsou zvažovány účastníky
transakce při stanovení ceny (umístění aktiva, ekonomické využití, fyzický stav nebo
omezení při jeho prodeji,
• aktivum by mělo být směněno v řádné transakci na trhu za nejvýhodnějších podmínek.
Neexistuje-li reálná transakce s daným aktivem, pak by měla být reálná hodnota založena
na hypotetické transakci, která by byla uskutečněna k okamžiku stanovení reálné hodnoty,
• účastníci transakce musejí být nezávislí, plně informování o předmětu transakce, schopní
a ochotní se zúčastnit transakce,
• splňuje li cena výše uvedení podmínky, může být považována za reálnou hodnotu a to i
tehdy, byla-li odhadnuta pomocí oceňovací metody,
• aktivum by mělo být využíváno tak, aby přineslo uživateli co nejvyšší možný užitek
(povede nejvyšší hodnotě aktiva). Využití přitom musí být fyzicky možné, právně
přípustné a finančně uskutečnitelné.
3 METODY STANOVENÍ REÁLNÉ HODNOTY
Mezinárodní standardy předepisují postup stanovení reálné hodnoty, který je odvozen od
spolehlivosti zdrojů dat. Podniky mají za povinnost používat takové oceňovací metody, které
uplatňují maximum více preferovaných a minimum méně preferovaných zdrojů. Posloupnost
jednotlivých kroků, která nesmí být porušena při stanovení reálné hodnoty, znázorňuje obr. 1.
Aktivní trh
(zveřejněná kotace tržní ceny stejných aktiv)
nejlepší odhad
63
Absence aktivního trhu stejných aktiv
(oceňovací modely)
1. kótované ceny na aktivním trhu obdobných aktiv
2. kótované ceny na neaktivním trhu stejných či obdob. Aktiv
3. jiné veřejné vstupy (úrokové sazby, výnosové křivky apod.
4. vstupy odvozené z tržních dat např. statistickými metodami
alternativa
Neveřejné vstupy
(nejnižší úroveň stanovení reálné hodnoty)
alternativa
Nemožnost ocenění akcií Rh
(prvotní Rh testovaná na impairment)
velice zřídka
Obr. 1: Schéma hierarchie stanovení reálné hodnoty
Podle úrovně vstupních dat ve vztahu k trhu se potom odvozují i vhodné metody pro ocenění
aktiv i závazků podniku. Obvykle se rozlišují tři hlavní metody:
Výnosové metody založené na ekonomickém užitku, který by aktivum mohlo přinést nebo
přináší vlastníkovi. Vychází se z předpokladu, že vlastník nebude ochoten investovat do
aktiva více, než budou celkové efekty z aktiva. Stanoví se jako budoucí cash flow generované
aktivem. Cash flow a zejména diskontní míra by měly být odvozeny z trhu. Hlavní výhodou
těchto metod, že umožňují stanovit reálnou hodnotu i při absenci aktivního trhu se stejným
aktivem (druhá úroveň priority - viz obr. 1).
Komparativní metody, které vycházejí z cen realizovaných na trhu u stejných nebo
podobných aktiv. Reálnou hodnotu získáme pomocí srovnávacích indexů nebo tržních
multiplikátorů. Hlavní výhodou těchto metod je, že se opírají o údaje z trhu. Problémy
způsobuje právě „porovnatelnost“ oceňovaného aktiva s obchodovaným aktivem, která může
být ovlivněna specifickými podmínkami, za nichž se obchod uskutečňuje.
Nákladové metody slouží k určení částky, které by bylo zapotřebí k pořízení aktiva
s obdobnými vlastnostmi a funkcí po zohlednění opotřebení. Výhodou těchto metod je
skutečnost, že nejsou tak náročné na informace z trhu a proto se používají v případech, kdy
nelze reálnou hodnotu spolehlivě stanovit jinými způsoby. Nevýhodou je, že metoda nemusí
vést k reálné hodnotě ve smyslu částky požadované ve směně, ale spíše jako částky, za kterou
si může investor uvedené aktivum pořídit.
Uvedené tři hlavní metody nalézají své uplatnění v podobě alternativního řešení k nejlepšímu
odhadu. Ze své vnitřní podstaty, založené na odhadech4
jsou provázeny nejistotou ohledně
částky i časového průběhu budoucích peněžních toků. Oceňovací modely jsou teoreticky
správně vyřešené, avšak problémy nastávají při zajišťování relevantních vstupů. Odhady
vstupních dat jsou mnohdy značně nákladné a navíc některé použité vstupy jsou
nepozorovatelné. Příkladem je diskontní míra, která by měla vyjadřovat riziko celkové riziko
spojené s aktivem. K jejímu odhadu lze použít následujících (Maříková, Mařík 2001) postupů:
• model oceňování kapitálových aktiv (CAMP),
4
Účetní odhad se definuje jako přibližné určení výše částky, kdy nejsou k dispozici přesné metody ke stanovení
její výše.
64
• dividendový diskontní model (Gordonův model),
• stavebnicovou metodu,
• Fama-French model aj.
Každý z těchto postupů vyžaduje odhady v oblasti s aktivem spojených rizik, Např. u modelu
CAMP nebo stavebnicové metody se vychází z odhadu bezrizikové výnosové míry, která je
dále zvyšována o obchodní riziko zahrnující odhady rizik na úrovni oboru, trhu, konkurence,
managementu a produkce a dále o finanční riziko měřené např. kvótou vlastního kapitálu,
úrokovým krytím, likviditou, dobou inkasa pohledávek nebo obratu zásob.
5 ZÁVĚR
Mezinárodní účetní pravidla spatřují v reálné hodnotě prostředek k lepšímu naplnění, v
porovnání s jinými metodami oceňování aktiv a závazků, nejvyššího principu účetnictví tj.
věrného a poctivého zobrazení skutečné finanční situace podniku. Vykazování aktiv v
historických cenách představuje totiž spíše aplikaci principu věcného a časového souladu
nákladů a výnosů (matching principle), než snahu o co nejreálnější zobrazení jejich stavu k
okamžiku sestavování účetních výkazů. Matching principle vyžaduje, aby se nákupy zboží
nebo služeb zahrnovaly do výsledku hospodaření až v období, v němž vyvolají výnosy (Fess,
Warren 1990). Položky, jež nelze v daném období vykázat výsledkově se dočasně vykazují v
rozvaze, dokonce i tehdy, když nesplňují definici aktiva či závazku (např. dotace na pořízení
aktiv časově rozlišená jako výnosy příštích období). K tomuto účelu oceňování historickými
cenami vyhovuje, avšak je nedostatečné při posuzování ekonomického potenciálu podniku ze
strany investorů a analytiků (Kovanicová 2004). IFRS umožňují použít ocenění reálnou
hodnotou nejen u všech finančních nástrojů, ale i u vybraných hmotných i nehmotných aktiv.
Podmínkou je, že budou uplatněny postupy vedoucí k spolehlivému stanovení.
Za nejlepší odhad reálné hodnoty se považuje cena kótovaná na aktivním trhu. Pokud trh není
aktivní, použijí se oceňovací modely, které by měly využívat v co největší míře tržních vstupů
a co nejméně spoléhat na vstupy vlastní účetní jednotce. Metody by měly zohledňovat
všechny faktory, které by účastníci trhu zvažovali při určení ceny. S ohledem na nutnost
účetních odhadů a používání empirických hodnot požadují standardy zveřejnění metod
použitých ke stanovení reálné hodnoty a předpokladů, z nichž se při určení reálných hodnot
vycházelo. Vzhledem k náročným požadavkům kladeným na stanovení reálných hodnot
spojeným s patřičnými náklady se tento způsob oceňování stává doménou oceňovacích
institucí a podniky k němu přistupují až při uskutečňování náročných ekonomických
transakcí. Tato skutečnost brání, běžnému oceňováni aktiv a závazků podniku, reálnou
hodnotou k rozvahovému dni.
LITERATURA
[1] BRAGG, S. Gaap policies and Procedures. 2nd
Edition. Hoboken: Wiley, 2007. ISBN
978-0-470-08183-9.
[2] EPSTEIN, B. J., MIRZA, A. A. IFRS 2006. Interpretation and Application of IFRS.
New York: Wiley 2006. ISBN 0-471-72688-5.
[3] FESS, P.E., WARREN, C.S. Accounting Principles. Cincinnati: South-Western
Publishing Co., 1990. ISBN 0-538-00300-6.
[4] HERRMAN, D., SAUDAGRAN, S. M., THOMAS, W. B. The quality of fair value
measures for property, plant and equipment. Accounting Forum, 30, 2006, 1, pp. 43-59.
ISSN 0155-9982.
[5] IASB International Financial Reporting Standards. London: IASCF, 2008. ISBN 978-1-
905590-54-4.
[6] KOVANICOVÁ, D. Problémy oceňování ve světle moderního finančního účetnictví –
část 3. Účetnictví, 51, 2004, č. 3, s. 22 – 32. ISSN 0139-5661.
65
[7] MAŘÍKOVÁ, P., MAŘÍK, M.: Moderní metody hodnocení výkonnosti a oceňování
podniku. Praha: Ekopress, 2001, ISBN 80-86119-36-X.
Kontaktní adresa: Doc. Ing. Jaroslav Sedláček, CSc., Masarykova univerzita, Ekonomickosprávní
fakulta, Lipová 41a, 602 00 Brno, e-mail: sedl@econ.muni.cz
66
KEDY JE DAŇOVNÍK POVINNÝ PODAŤ DAŇOVÉ
PRIZNANIE NA DAŇ Z PRÍJMOV FO V SR
WHEN IS THE TAXPAYER NECESSARY TO REGISTER THE
DECLARATION OF THE INDIVIDUAL INCOME TAX IN SR
Mariana Sedliačiková
ANOTÁCIA
Blížiaci sa koniec marca je každoročne spájaný s dátumom, dokedy je potrebné podať daňové
priznanie a vyrovnať daňovú povinnosť k dani z príjmov fyzických osôb (FO) za
predchádzajúce zdaňovacie obdobie. Príspevok je zameraný na poskytnutie informácií
potrebných pre podanie, resp. nepodanie daňového priznania a je obohatený aj o praktickú
stránku danej problematiky, a to vyčíslenie daňovej povinnosti k dani z príjmov FO za
uplynulé zdaňovacie obdobie na konkrétnom príklade z podnikateľskej praxe v SR.
KLÚČOVÁ SLOVA
daň z príjmov fyzických osob (FO), daňové priznanie, výpočet dane, základ dane,
nezdaniteľná časť základu dane, daňový bonus
ANNOTATION
Yearly, the end of March is connected with the date, when it is necessary to make returns to
the individual income tax and to pay the tax pro the last period of taxation. The paper is
focused on the presentation of information that is essential for the declaration of taxes and for
the tax calculation. The presented paper is enriched by the practical demonstration of this
problem, namely individual income tax calculation pro the last period of taxation, shown at
the example from the business praxis in SR.
KEY WORDS
individual income tax, declaration of taxes, tax base, tax calculation, tax base, non-taxable
part of tax base, tax bonus
ÚVOD
Daň z príjmov fyzických osôb (FO) bola zavedená k 1. januáru 1993 federálnym zákonom č.
286/1992 Zb. Do roku 2003 išlo o progresívnu daň (čiže jej percentuálna sadzba rástla s
výškou príjmu). Od roku 2004 je to rovná daň (čiže jej percentuálna sadzba je vždy rovnaká,
konkrétne 19 %), upravená zákonom 595/2003 Z.z. o dani z príjmov v znení neskorších
predpisov.
Predmetom dane sú v zásade všetky príjmy danej fyzickej osoby okrem výnimiek, ktoré sú
výslovne uvedené v zákone. Príjmy, ktoré sú predmetom dane sú rozčlenené do 4 skupín
(existujú medzi nimi rozdiely pri vyberaní dane a pri zisťovaní základu dane):
A) príjmy zo závislej činnosti,
B) príjmy z podnikania, z inej samostatnej zárobkovej činnosti a z prenájmu,
C) príjmy z kapitálového majetku (tieto sú špecifické tým, že sa väčšinou zdaňujú formou
dane vyberanej zrážkou),
D) ostatné príjmy.
67
CIEĽ A METODIKA
Cieľom predloženého príspevku je objasniť okolnosti, za ktorých je daňovník dane z príjmov
fyzických osôb povinný podať daňové priznanie a poukázať a vysvetliť situácie, kedy tak
urobiť nemusí. Pre naplnenie tohto cieľa bolo potrebné využitie metódy analýzy a syntézy
poznatkov plynúcich z viacerých zákonov, ich novelizácií a vládnych nariadení. Daňovník
dane z príjmov fyzických osôb, ktorý je povinný podať daňové priznanie je si povinný daň aj
riadne vypočítať a v stanovenej lehote zaplatiť. Z tohto dôvodu je predložený príspevok
obohatený aj o praktickú stránku riešenej problematiky, a to o výpočet dane z príjmov
fyzických osôb na konkrétnom príklade živnostníka.
VÝSLEDKY
Z § 32 ods. 1 Zákona o dani z príjmov (ZoDP) vyplýva, že daňové priznanie za zdaňovacie
obdobie roka 2009 daňovník je povinný podať vtedy, ak:
jeho ročné zdaniteľné príjmy v zdaňovacom období roka 2009 presiahnu 50 %
nezdaniteľnej časti základu dane na daňovníka podľa § 11 ods. 2 písm. a) zákona
o dani z príjmov. V dôsledku zmien vykonaných zákonom č. 60/2009 Z. z.,
nezdaniteľná časť základu dane na daňovníka podľa § 11 ods. 2 písm. a) v znení § 52g
ods. 1 písm. a) prvého bodu ZoDP na zdaňovacie obdobie roka 2009 sa uplatní v sume
zodpovedajúcej 22,5 – násobku životného minima platného k 1. januáru 2009.
Nakoľko k 1. januáru 2009 suma životného minima predstavuje sumu 178,92 €,
nezdaniteľná časť základu dane podľa § 11 ods. 2 písm. a) v znení § 52g ods. 1 písm.
a) prvého bodu ZoDP na zdaňovacie obdobie roka 2009 je 4 025,70 €. Daňové
priznanie za zdaňovacie obdobie roka 2009 je teda daňovník povinný podať vtedy, ak
jeho ročné zdaniteľné príjmy v tomto zdaňovacom období presiahnu sumu
2 012,85 €, čo je 50 % sumy nezdaniteľnej časti základu dane na daňovníka platnej
v roku 2009.
Do sumy 2 012,85 €, čo je v roku 2009 hranica ročných zdaniteľných príjmov, po prekročení
ktorej vzniká fyzickej osobe povinnosť podať daňové priznanie za zdaňovacie obdobie roka
2009, sa nezahŕňajú príjmy, z ktorých bola zrazená daň podľa § 43 ZoDP, ak ide o:
a) daňovníka s obmedzenou daňovou povinnosťou, ktorý na území SR nepodniká
prostredníctvom stálej prevádzkarne alebo podniká prostredníctvom stálej
prevádzkarne a pritom preukázateľne ide o príjmy, ktoré nie sú spojené s touto stálou
prevádzkarňou s výnimkou daňovníka s obmedzenou daňovou povinnosťou [§ 16
ZoDP],
b) ide o príjmy za prenájom nebytových priestorov, spoločných častí domu a spoločných
zariadení domu vlastníkov bytov a nebytových priestorov, ktoré sú príjmom fondu
prevádzky, údržby a opráv [§ 43 ods. 3 písm. g) ZDP],
c) daňovník zrazenú daň neodpočíta od dane ako preddavok od dane vypočítanej
v podanom daňovom priznaní podľa § 43 ods. 7 ZoDP.
daňové priznanie za zdaňovacie obdobie roka 2009 je povinný podať aj
daňovník, ktorý pri príjmoch z podnikania, z inej SZČ a z prenájmu podľa § 6 ZoDP
vykazuje daňovú stratu, a to aj vtedy, ak úhrn jeho zdaniteľných príjmov za toto
zdaňovacie obdobie sumu 2 012,85 € nepresiahne,
daňovník je povinný daňové priznanie podať aj vtedy, ak ho na to vyzve správca
dane,
pre daňovníka, ktorý v zdaňovacom období roka 2009 dosiahne zdaniteľné príjmy len
zo závislej činnosti presahujúce 2 012,85 €, je podávanie daňového priznania
špecificky upravené v § 32 ods. 2 a 3 a § 38 ods. 8 ZDP.
68
Daňové priznanie podľa § 32 ods. 4 ZDP nie je povinný podať daňovník, ak má len príjmy:
a) zo závislej činnosti podľa § 5 ZDP (ak nie je povinný podať DP podľa § 32 ods. 2
ZoDP),
b) z ktorých sa daň vyberá zrážkou podľa § 43 ZDP, ak daňovník neuplatní postup podľa
§ 43 ods. 7 ZoDP, t. j. ak daň vybranú zrážkou nebude považovať za preddavok na
daň, ktorý si v súlade s citovaným ustanovením odpočíta od dane vypočítanej
v daňovom priznaní,
c) ktoré poberá od zahraničného zastupiteľského úradu na území SR, a je daňovníkom,
ktorý požíva výsady a imunity podľa medzinárodného práva,
d) zo závislej činnosti plynúce zamestnancom Európskych spoločenstiev alebo ich
orgánov, ktoré boli preukázateľne zdanené v prospech všeobecného rozpočtu EÚ,
e) ktoré sú od dane oslobodené.
V súlade s § 32 ods. 5 ZDP môže daňové priznanie podať aj ten daňovník, ktorému táto
povinnosť zo ZoDP nevyplýva. Prostredníctvom tohto ustanovenia je možné využiť napr.
právnu úpravu týkajúcu sa minimálnej výšky dane (t. j. dane, ktorá sa nevyrubí a neplatí),
ktorá je obsiahnutá v § 46 ZDP.
V súlade so znením citovaného ustanovenia, ktoré je účinné od 1. marca 2009 (zmena bola
vykonaná zákonom č. 60/2009 Z. z.), daň z príjmov za zdaňovacie obdobie roka 2009 sa
nevyrubí a neplatí, ak daň za toto zdaňovacie obdobie nepresiahne 16, 60 € alebo celkové
zdaniteľné príjmy daňovníka, ktorý je fyzickou osobou, za toto zdaňovacie obdobie
nepresiahnu 2 012,85 €, čo je 50 % nezdaniteľnej časti základu dane na daňovníka podľa §
11 ods. 2 písm. a) ZDP v znení § 52g ods. 1 písm. a) prvého bodu ZDP platnej pre rok 2009.
Uvedené neplatí, ak daňovník uplatňuje daňový bonus podľa § 33, alebo ak sa daň vyberá
podľa § 43, alebo ak sa zrážajú preddavky na daň podľa § 35, alebo preddavky na
zabezpečenie dane podľa § 44 ZDP.
Daňovník s neobmedzenou daňovou povinnosťou, ktorý je k začiatku zdaňovacieho obdobia
poberateľom starobného dôchodku alebo predčasného starobného dôchodku zo sociálneho
poistenia, starobného dôchodkového sporenia alebo dôchodku zo zahraničného povinného
poistenia rovnakého druhu, alebo výsluhového dôchodku daň neplatí vtedy, ak za zdaňovacie
obdobie roka 2009 úhrn jeho zdaniteľných príjmov, okrem príjmov, z ktorých bola daň
vybraná zrážkou, a pri ktorých nepoužil postup podľa § 43 ods. 7 ZoDP, nepresiahne 50 %
nezdaniteľnej časti základu dane na daňovníka platnej pre rok 2009, čo je 2 012,85 €. Tento
postup použije aj daňovník s obmedzenou daňovou povinnosťou, ktorý je k 1. januáru 2009
poberateľom dôchodku, ak úhrn jeho zdaniteľných príjmov zo zdrojov na území SR (§ 16
ZDP) v príslušnom zdaňovacom období tvorí najmenej 90 % zo všetkých príjmov tohto
daňovníka, ktoré mu plynú zo zdrojov na území SR a zo zdrojov v zahraničí.
PRAKTICKÝ PRÍKLAD NA VÝPOČET DANE Z PRÍJMOV FO
Živnostník dosiahol v roku 2009 príjmy vo výške 34 256,00 €. Výdavky, ktoré si v súlade so
zákonom odpočíta (nakúpený tovar, odpisy z majetku, spotreba energií a pohonných hmôt,
mzdy pracovníkov, príspevky do poistných fondov,..), predstavujú sumu 17 442,00 €.
Daňovník je ženatý, jeho manželka pracovala 5 mesiacov v roku 2009 a dosiahla príjmy vo
výške 1 333,00 €.. Daňovník má 5 ročného syna, v júni 2009 sa manželke narodila dcéra
a manželka zvyšných 7 mesiacov roka 2009 poberala sociálne dávky. Daňovník má uzavreté
životné poistenie. Zaplatené poistné v roku 2009 predstavovalo sumu 500,00 €. Vypočítajte
daňovú povinnosť daňovníka za zdaňovacie obdobie 2009.
69
RIEŠENIE A DISKUSIA
Pre vyčíslenie daňovej povinnosti živnostníka bola navrhnutá tabuľka 1, ktorá obsahuje
jednotlivé prepočty a pomocné výpočty, ako aj doplnkové údaje pre výpočet dane.
Tab. 1 Výpočet daňovej povinnosti
POPIS PREPOČET POMOCNÉ VÝPOČTY A ÚDAJE
ZÁKLAD DANE (ZD) ZD = 34 256 – 17 442 =
16 814 €
Základom dane z príjmov je rozdiel
medzi dosiahnutými príjmami a daňovo
uznateľnými výdavkami
Nezdaniteľná časť základu dane
na daňovníka (NČZDD) – základ
dane prekročil 86-násobok
životného minima (15 387,12 €)
NČZDD = 7 872,48 –
(16 814 /4) = 3 668,98 € KRÁTENIENIE NČZDD (rok 2009) =
7 872,48 – (základ dane / 4)
Nezdaniteľná časť základu dane
na manželku (NČZDM) – základ
dane neprekročil 176-násobok
životného minima (31 489,92 €)
4 025,70 – 1 333 =
= 2 692,70 € NČZDM (rok 2009) = 22,5 x platné
životné minimum (t.j. 4 025,70 €) –
suma manželkinho príjmu
Poistné na životné poistenie –
500,-€
398,33 € Príspevky daňovníka na doplnkové
dôchodkové sporenie, finančné
prostriedky zaplatené daňovníkom na
účelové sporenie a poistné zaplatené
daňovníkom na životné poistenie je
možné odpočítať od základu dane vo
výške preukázateľné zaplatenej
v zdaňovacom období, v úhrne najviac
vo výške 398,33 €.
UPRAVENÝ ZÁKLAD DANE 16 814 – 3 668,98 –
2 692,70 – 398,33 =
10 053,99 €
UPRAVENÝ ZÁKLAD DANE = ZD –
NČZDD – NČZDM – ŽIVOTNÉ
POISTENIE
DAŇ (19%) 10 053,99 x 0,19 =
1 910,2581 = 1 910,25 €
daň sa zaokrúhľuje na celé euro centy
nadol
DAŇOVÝ BONUS NA 2 DETI DB = (19,32 x 6 + 6 x 20)
+ (1 x 19,32 + 6 x 20) =
= 375,24 €
DB (rok 2009): 19,32 € na 1 dieťa / 1
mesiac (obdobie január – jún), 20 €
(obdobie júl – december)
DAŇOVÁ POVINNOSŤ =
= DAŇ – DAŇOVÝ BONUS
1 910,25 – 375,24 =
1 535,01 €
Živnostník je povinný podať daňové priznanie typu B do troch mesiacov po skončení
zdaňovacieho obdobia a v tej istej lehote zaplatiť daň vo výške 1 535,01 €.
ZÁVER
Problematika dane z príjmov fyzických osôb je veľmi rozsiahla a náročná problematika
vyžadujúca si neustále a systematické sledovanie legislatívy, a to nielen zákona o dani
z príjmov, jeho dodatkov a neskorších znení, ale celej rady zákonov, ktoré s touto
problematikou úzkou súvisia (Zákonník práce, Zákon o správe daní poplatkov, Zákonník
práce, a mnohé iné legislatívne normy a vyhlášky). Za veľké pozitívum možno považovať
rozsiahlu novelu tohto Zákona o dani z príjmov, ktorá nadobudla účinnosť 1.1. 2004, a to
hlavne z dôvodu zjednodušenia, sprehľadnenia, transparentnosti, ako aj motivačného efektu
(zrušenie progresívnych kĺzavých daňových sadzieb a zavedenie rovnej dane vo výške 19%).
70
Poďakovanie
Tento príspevok bol spracovaný v rámci projektu č. 1/0517/09 ako výsledok autorkinho
výskumu za podpory agentúry VEGA Slovensko.
LITERATÚRA
1. KUŠNÍROVÁ, J., et. al.: Daňová teória a daňová politika - praktikum . Bratislava: IURA
EDITION, spol. s. r. o., 2007, 88 s. ISBN 978-80-8078-162-0
2. SCHULTZOVÁ, A., et. al.: Daňová teória a daňová politika . Bratislava: IURA
EDITION, spol. s. r. o., 2009, 237 s. ISBN 978-80-8078-264-1
3. Zákon 595/2003 Z.z. o dani z príjmov v znení neskorších predpisov
4. www.danectovnictvo.sk
5. www.epi.sk
6. www.porada.sk
7. www.zbierka.sk
Ing. Mariana Sedliačiková, PhD.
Katedra podnikového hospodárstva
Drevárska fakulta
Technická univerzita vo Zvolene
T. G. Masaryka 24
960 53 Zvolen
Slovakia
mail: sedliacikova@vsld.tuzvo.sk
tel: 00421-045-5206420
71
DAŇ Z PŘIDANÉ HODNOTY A FINANČNÍ SLUŽBY
VALUE ADDED TAX AND FINANCIAL SERVICES
Jakub Šindelář, Jiří Šindelář
ANOTACE
Předložený příspěvek se zabývá důsledky případného zavedení výběru daně z přidané
hodnoty (DPH) v oblasti finančních služeb. Souvislosti této změny nejsou triviální, o čemž
svědčí i určitá nejednotnost mezinárodní právní úpravy a především některá objektivní úskalí
stanovení daňového základu. Příspěvek popisuje oba tyto aspekty a přináší modelaci
vybraných scénářů dopadů změny na finanční instituce – potenciální plátce DPH.
KLÍČOVÁ SLOVA
Daňová soustava, daň z přidané hodnoty, finanční služby.
ANNOTATION
Our text focuses on the possible application of Value added tax to financial services and its
economic consequences. To be able to apply VAT in this respect, several factors have to be
taken into account (disunity of international legislation, problematic determination of tax base
etc.). We are describing such issues and subsequently, we are trying to simulate different
scenarios that could arise after mentioned VAT implementation.
KEY WORDS
Tax system, value added tax, financial services.
ÚVOD
Daň z přidané hodnoty je základním prvkem soustavy nepřímých daní a významnou položkou
plnění státního rozpočtu většiny zemí Evropské unie (v České republice v roce 2009 činil její
podíl na příjmech státního rozpočtu 18,14 %, což představuje nárůst o téměř dva procentní
body oproti roku 2008 [6]). Jedná se o daň, která díky své konstrukci zasahuje drtivou většinu
ekonomických aktivit a ovlivňuje řadu obchodních procesů, včetně samotné poptávky po
koncovém produktu [1].
Systém daně z přidané hodnoty je postaven na principu neutrality, jenž by měl dle judikatury
Nejvyšší správního soudu [10] vést k neutralitě v hospodářské soutěži v tom smyslu, že
obdobné zboží a služby na území každého členského státu nesou stejné daňové zatížení bez
ohledu na délku výrobního a distribučního řetězce. To dává povinnost plátcům DPH nejen
odvádět DPH při prodeji služeb či zboží, ale také umožňuje nárokovat si již zaplacenou DPH
při nakupování služeb a zboží tzv. „na vstupu“1
. V rámci distribučního řetězce tak dochází ke
zdaňování samotné přidané hodnoty, přičemž celková DPH je přelévána v rámci těchto
společností směrem k zákazníkovi, který ji finálně zaplatí.
Pozice finančních služeb v systému DPH není v daňové legislativě jednoznačná. Na úrovni
komunitárního práva se problematikou zabývá směrnice č. 2006/112/EC doplněná záměrem
(proposal) č. COM/2007/747, jenž v konečném důsledku ponechává úpravu zdanění
1
Systém odpočtů DPH patří k základním stavebním kamenů celého systému DPH bez nějž by se DPH změnila
v pouhou daň z obratu [11].
72
finančních služeb na libovůli jednotlivých států [4]. To vede k disproporci a atomizaci subkomunitární
právní soustavy, potažmo ke vniku heterogenních režimů zdanění, které (a)
finanční služby buď do výběru daně zahrnují, nebo (b) finanční služby od daně osvobozují.
Vzhledem k destabilizaci veřejných financí a v zájmu celkové harmonizace úpravy (jednotné
level-playing-field) nepřímých daní je v Evropské unii (EU) zvažována revize tohoto stavu a
sjednocení pravidel pro výběr DPH [7]. V českém právním řádu upravuje problematiku DPH
zákon č. 235/2004 Sb. o dani z přidané hodnoty, který v § 51, 54 a 55 stanoví osvobození
finančních a pojišťovacích činností bez nároku na odpočet daně [9]. ČR je tedy
reprezentantem druhé z výše uvedených kategorií a potenciální změna režimu by se
finančních institucí působících na domácím trhu dotkla zásadním způsobem.
CÍL A METODIKA
Příspěvek, který je součástí výzkumného projektu Generátory tvorby hodnoty
financovaným Grantovou agenturou České republiky, se zabývá analýzou souvislostí
implementace výběru DPH ve finančních službách. Jednotlivé části jsou tvořeny rozborem
současné právní úpravy, jejího odůvodnění a zmapováním současné situace v jednotlivých
zemích EU a ve světě. Cílem příspěvku je identifikovat hlavní dopady zvažovaného opatření
na procesní základnu a výkonnost finančních institucí.
ANALÝZA PROBLÉMU
Obecným důvodem pro osvobození od daně z přidané hodnoty je zpravidla společenský
zájem či nemožnost určit základ daně pro účely DPH. Právě druhý důvod je interpretován
jako ten pravý v souvislosti s osvobozením finančních služeb. Co je ve skutečnosti
problémem se pokusí objasnit následující text.
Odůvodnění a diskuze současného stavu [5]
Obecně lze finanční transakce rozdělit mezi přímé a zprostředkovatelské. V rámci přímých
transakcí poskytovatelé finančních služeb reálně obchodují a uvažují tak veškerá rizika z nich
plynoucí (např. swapové a derivátové obchody, pojištění apod.). Ve zprostředkovatelských
transakcích působí jednotliví poskytovatelé jako prostředník, jehož úkolem je zprostředkovat
požadovanou službu (jedná se o činnosti brokerů, finančních poradců či investičních agentů).
V tomto případě nedochází ke sdílení rizika ze strany poskytovatelů finančních služeb a jejich
poplatky se většinou odvíjejí pouze od hodnoty finanční transakce. Někteří poskytovatelé
navíc často provádějí tyto transakce dohromady.
V souvislosti s rozdělením finančních transakcí je také potřeba zmínit členění poplatků, které
se s danými službami pojí. Poplatky za finanční služby můžeme klasifikovat jako obchody
s jasně stanovenými poplatky (tzv. Explicit Fee Transactions), tzn. poplatek za poskytnutí
půjčky, poplatek za kreditní kartu apod. a maržové obchody (Margin Transactions), tzn.
rozdíl v prodejní a nákupní ceně. To, jak jsou jednotlivé formy poplatků spojené
s jednotlivými typy transakcí, ukazuje následující tabulka.
Tab.1 Vztah jednotlivých druhů transakcí a poplatků s nimi souvisejících
Jasně stanovené poplatky Maržové obchody
Zprostředkovatelské transakce ANO NE
Přímé transakce ANO ANO
Dle §36 odst. 1) zákona č. 235/2004 Sb. o DPH je základem daně vše, co jako úplatu obdržel
nebo má obdržet plátce za uskutečněné zdanitelné plnění od osoby, pro kterou je zdanitelné
plnění uskutečněno, nebo od třetí osoby, bez daně za toto zdanitelné plnění. U jasně
73
stanovených poplatků tak není problém se stanovením základu daně. Problém však nastává
s maržovými obchody. V běžném obchodním vztahu tvoří úplatu platba za služby nebo
dodané zboží (čili tok peněz). Ve finančních transakcích však onen tok peněz obsahuje nejen
poplatek za poskytnuté služby, ale dost často obsahuje i vlastní kapitál transakce, rizikovou
přirážku a časovou hodnotu peněz. Vydefinování samotného poplatku za službu, který by měl
být z definice DPH jako jediný předmětem DPH, je tak velmi složité. Další nejčastěji
skloňované překážky stanovení základu daně u maržových obchodů tvoří:
− různorodost finančních produktů [2], které za dobu své životnosti změní několikrát
povahu.
− administrativním náklady spojené s nárokováním si odpočtu DPH. Aby byl správně
aplikován systém DPH, je třeba nalézt jasnou linku mezi např. penězi uloženými
jedním vkladatelem a těmi samotnými penězi půjčenými někomu dalšímu.
− způsob rozdělení marže mezi oba klienty (např. vkladatel, dlužník) tak, aby bylo
patrno, kterou část je možno si nárokovat a kterou odvést do státního rozpočtu.
Současná praxe [5]
Již zmíněná směrnice 2006/112/EEC dle článku 137 (1)(a) stanoví tzv. možnosti ke zdanění
(option to tax), kde umožňuje jednotlivým členským státům vybrat si, jestli chtějí, aby
finanční služby na jejich území podléhaly DPH, případně v jakém rozsahu či nikoliv. Význam
zavedení případné možnosti zdanění finančních služeb byl kromě dopadů na státní rozpočet
spatřován v zabránění tvorby struktur v rámci finančních institucí, které mají za cíl sdílení
nákladů za účelem uplatnění DPH na vstupu (tzv. cost sharing groups). Dalším důvodem pro
zdanění je vyhnout se tzv. skrytým nákladům DPH, které finanční instituce vzhledem
k nemožnosti uplatnit si odpočet realizují. Nicméně vzhledem k relativně vágnímu
vydefinování tzv. možnosti ke zdanění výše zmíněnou možnost historicky uplatnilo pouze 6
států Evropské unie (Rakousko, Belgie, Německo, Francie, Litva a Estonsko) a to ještě každý
jinou formou. Rozdíly v aplikaci jsou dány zejména rozsahem zdanění (většina států sice
aplikuje DPH u platebních transakcí, nicméně každý stát v jiném rozsahu – v Litvě, Německu
a Estonsku se například DPH vztahuje i na měnové operace, v Estonsku navíc i v rámci
investičních fondů) a statutem zákazníka (např. v Německu a Litvě musí být zákazník plátce
DPH). Daňový základ tvoří ve valné většině hrubá částka poplatků zaplacených zákazníkem.
Problematika zdanění finančních služeb se však netýká pouze Evropské unie. Tento rozpor je
řešen ve všech koutech světa. Následující body uvádí možná řešení, která nezazněla
v konceptu „Option to tax“:
- Užší osvobození znamenající zdanění pouze jasně stanovených poplatků. Osvobození
u maržových obchodů (Singapore, Australie, Nový Zéland, Jižní Afrika, Indie),
- Redukce neuplatněných odpočtů v podobě výjimek (B2B transakce – Singapore,
Australie, Nový Zéland, Indie, Kanada) nebo kompenzačních daní (Izrael, Quebec),
- Plné zdanění (ideální varianta, ale zatím v praxi neimplementováno).
Dopady na finanční instituce
Pro zkonstruování obecného rámce hodnocení dopadů lze využít jak dostupné literární
prameny [1], tak praktické zkušenosti z implementace systémově podobných změn v českém
prostředí (přesun telekomunikačních služeb do základní sazby DPH [8] aj.). Obojí poukazuje
na poměrně rychlou absorpci šokového potenciálu změny ze strany podniků i ze strany
ostatních tržních hráčů, zejména spotřebitelů, přičemž v zásadě je možno očekávat dva krajní
scénáře:
S1: kompenzaci zvýšení DPH snížením výkonové marže
S2: plné promítnutí zvýšení DPH do konečných cen
74
Uvažujeme-li, že finanční služby by byly zařazeny právě do základní sazby, lze v souvislosti
s výše uvedenými scénáři očekávat řadu efektů na podnikový organismus. Pro indikativní
modelaci těchto efektů můžeme využít známý koncept hodnotového řetězce, ve verzi
adaptované na potřeby finančního sektoru [3] (Tabulka č. 2):
Tab. 2 Modelace efektů vyplývajících z implementace DPH ve finančních službách
Oblast Aktivity Popis efektu Vývoj (S1) Vývoj (S2) Poznámka
Marketing
Reklama,
branding,
podpora
prodeje
Potřeba
zefektivnění
propagace
Vysoká
(obchodní efekt
propagace
kompenzuje
snížení marže)
Vysoká
(obchodní efekt
propagace
kompenzuje
zvýšení ceny)
Možný
odpočet DPH
na vstupu
(služby)
Obchod
Akvizice,
nabídka,
multikanál
ová
distribuce
Potřeba
zefektivnění
a rozšíření
prodejních
aktivit
Vysoká
(zvýšený odbyt
kompenzuje
snížení marže)
Vysoká
(zvýšený odbyt
kompenzuje
snížení
poptávky)
-
Produkt
managem
ent
Financová
ní,
investice,
ostatní
služby
Potřeba
produktové
inovace
Nízká
(stávající prod.
portfolio je
nezměněno)
Vysoká
(produktové
portfolio je
nutno adaptovat
na změnu cen)
-
Klíčové
aktivity
Transakce
Platební
styk,
trading,
clearing
Indiferentní - - Risk
management Indiferentní - - Technologický
rozvoj
Potřeba
zvýšené
podpory
daňových
procesů
Vysoká
(tech. subsystém
musí podporovat
nové daňověfinanční
procesy)
Vysoká
(tech. subsystém
musí podporovat
nové daňověfinanční
procesy)
Možný
odpočet DPH
na vstupu
(služby,
materiál)
Lidské zdroje Indiferentní - - -
Podpůrné
aktivity
Firemní infrastruktura
Potřeba
nových
procesů
v důsledku
změny
Vysoká
(implementace
nových daňově-
finančních
procesů)
Vysoká
(implementace
nových daňově-
finančních
procesů)
Možný
odpočet DPH
na vstupu
(služby,
materiál)
Marže
Tlak na
snížení
marže.
Nízká
(jednotková
marže zůstává
zachována)
Vysoká
(jednotková
marže snížena o
sazbu daně)
-
ZÁVĚR
Zavedení DPH v oblasti finančních služeb představuje komplexní téma s celou řadou
konsekvencí. Hlavní podmínkou však zůstává dosažení politického a odborného konsensu
nejen na samotném zavedení zdanění, ale i na konkrétním legislativně-technickém řešení,
zejména v oblasti stanovení daňového základu. Částečnou oporu v tomto ohledu může
poskytnout dosavadní praxe jednotlivých národních států.
Výrazně jinou perspektivu musí přijmout finanční instituce, tedy designovaní plátci daně.
Autoři stanovili dva pracovní scénáře (S1, S2) reflektující zkušenost z oblasti
telekomunikačních služeb, pro identifikaci dopadů byl dále využit koncept hodnotového
řetězce adaptovaný na podmínky finančního sektoru. Výsledek indikuje potenciálně negativní
efekty v klíčových i podpůrných procesech, zjednodušeně v duchu následující funkce:
75
Celkový efekt = + efekt odpočtů – snížená marže (S1) – náklady na vývoj produktů (S1) –
snížené prodeje (S2) – náklady na udržení zákazníků (S2) – (náklady na technologie +
náklady na infrastrukturu)
Stanovisko autorů k zavedení DPH ve finančních službách není jednoznačné. Současný stav
je sice asymetrický a zvýhodňuje podnikatele ve finančních službách (nezanedbatelnou roli
hraje bezpochyby i kladný dopad na státní rozpočet), oproti tomu však stojí veškerá negativa
zvýšení daňové zátěže, včetně dopadu na míru spotřebitelských cen. Bude proto třeba
konečné řešení citlivě vybalancovat, ideálně na bázi kvantifikované dopadové studie.
LITERATURA
[1] Feria, R., Lockwood, B. Opting for Opting In? An Evaluation of the European
Commission’s Proposals for Reforming VAT on Financial Services. Warwick: The University
of Warwick, 2009. ISBN nepřiděleno.
[2] Kerrigan, A. The elusiveness of neutrality – why is it so difficult to apply VAT to financial
services?, 2009.
[3] Lammers, M., Loehndorf, N., Weitzel, T. Strategic Sourcing in Banking – a Framework.
Turku: ECIS 2004 Proceedings, Paper 87, 2004. ISBN 951-564-192-6.
[4] Council Directive 2006/112/EC on the common system of value added tax, směrnice EK
dostupná na http://eur-lex.europa.eu/, 2006.
[5] Design and Impact of the „Option to Tax” System for Application of VAT to financial
services, studie společnosti Ernst & Young dostupná na www.ebf-fbe.eu, 2009.
[6] Předběžné výsledky pokladního plnění státního rozpočtu ČR za rok 2009, studie MF ČR
dostupná na http://portal.gov.cz/, 2009.
[7] Proposal for a council directive amending Directive 2006/112/EC on the common system
of value added tax, as regards the treatment of insurance and financial services, záměr EK
dostupný na http://eur-lex.europa.eu/, 2006.
[8] Vývoj indexů spotřebitelských cen ve 2. čtvrtletí 2004, studie ČSÚ dostupná na
www.czso.cz, 2004.
[9] Zákon č. 235/2004 Sb. o dani z přidané hodnoty, dostupný na http://business.center.cz/,
2010.
[10] Rozsudek Nejvyšší správního soudu č. 5 Afs 58/2008 - 97 dostupný na www.nssoud.cz.
[11] Rozsudek Nejvyšší správního soudu č. 5 Afs 49/2007 - 120 dostupný na www.nssoud.cz.
Ing. Jakub Šindelář
Podnikohospodářská fakulta, Vysoká škola ekonomická
Nám. W. Churchilla 4
130 67 Praha 3
xsinj13@vse.cz
Ing. Jiří Šindelář
Provozně ekonomická fakulta, Česká zemědělská univerzita v Praze
Kamýcká 129
165 21, Praha 6
sindelar@pef.czu.cz
76
SOURCES OF RISK IN THE ACTIVITIES OF THE LARGEST
CONSTRUCTION COMPANIES IN POLAND – SURVEY
RESEARCH
Piotr Tworek
ANNOTATION
The paper presents an outcome of the empirical research conducted by the author among the
100 biggest construction and assembly companies in Poland. In particular, the research
concerned the problems of risks in the construction industry. The paper shows just a fragment
of the findings and comprises a synthetic presentation of risks in the construction industry. It
contains both theoretical and empirical deliberations.
KEY WORDS
Risk, risk management, sources of risk, construction industry, Poland
INTRODUCTION
Risk management in an investment and construction process is a difficult and complex issue,
as risks are interdisciplinary and multidimensional. In the construction industry, there’s a
variety of risks, which stem from a number of sources. The examination of risk-inducing
factors on the background of the business practice has been the key reason for the research
conducted by the author among a hundred leading construction and assembly companies in
Poland. The importance of this problem is emphasized by the fact that in Europe, including
Poland, risk was the cause for bankruptcies of numerous construction companies and
developers. It should be added that risks in the construction industry are mostly connected
with the key participant of an investment and construction process, i.e. a contractor.
AIM AND METHODOLOGY
This paper aims to discuss the selected issues related to risks, which occur in the construction
industry. In particular, the author presents the results of his empirical research, which was
carried out among a hundred leading construction companies in Poland; the research
concerned the sources of risks in the operation of construction and assembly companies and
the risk identification methods applied in business. (The aim of the paper is, consequently, to
discuss these issues in theoretical and practical terms.) The main research tool was a
questionnaire1
. In addition to the questionnaire survey, in many cases the author used the
personal interview method. The basis for drawing the main conclusions, though, was the
questionnaire material. From among the 100 leading companies, the questionnaires were fully
completed by 25 entities, so the rate of return was 25%. The survey was conducted in the
period of September-October, 2009. It covered only big companies, i.e. the ones which
employ over 50 and 250 people (mainly the companies quoted on the Warsaw Stock
Exchange). These were the companies which tend to appear in the construction process as
general contractors; they also frequently act as subcontractors. The list of the companies to be
surveyed was taken from the Rzeczpospolita daily; where their classification was based on a
criterion of sales revenues of construction and assembly production for the latest financial
year. In the research, the author used also the methods of induction, deduction and the
1
The questionnaire was entitled: „Risk in operation of contractors in investment projects – selected aspects. Part
I”. The study was conducted within a so-called individual research project at the Karol Adamiecki University of
Economics in Katowice.
77
synthesis formula. When formulating his conclusions in the paper, the author also derives
from his own experience, acquired during his business practice, as well as the information
collected from the employees of some construction companies, about the risks their
companies faced.
Sources of risk in Polish construction companies – survey research
The literature of the subject described the sources of risks in the construction industry in an
almost exhaustive and complete way. However, there’s still some place for scientific research,
especially when it comes to the quantitative aspects of risk management and the search for
more effective ways of responding to risks. Risk always arises in the construction industry
and its consequences are usually quite painful for a construction entrepreneur. In a
construction company, risk is a category which should be considered in economic, technical
and legal terms. It can, for example, be considered through the impact it has on a company’s
financial structure or through the type of construction and assembly production carried out by
a company. It may, therefore, be regarded as a financial risk or an operational risk. Risk is
mainly connected, though, with investment activities as it’s a category which concerns the
future. In accordance with the modern formula of risk management, risk in a company should
be managed in a complete and systematic way. It should be identified in all areas where a
construction and assembly company functions, i.e. within its operating, investment and
financial activities. Risk should be evaluated by means of appropriate methods, techniques
and tools. Hence, there’s a need for the creation of an integrated risk management system in a
construction company2
, based on most modern methodical solutions and IT systems. Only
such an approach to risk in a company may ensure a success, as risk may mean a loss but it
can also turn into a source of success (profit)3
. No matter how risk is defined, however, and
irrespective of any attempts to standardise risk management procedures and an area which is
affected by this risk, its mechanism stays the same, i.e. risk has its sources (factors) which
cause it and it leads to specific consequences. In particular, in the construction industry, there
is a wide variety of sources of risk. As emphasised by D. Skorupka „(…) specification of risk
areas and their impact on a project in an investment process depends on the type of
constructed facilities”4
. „For example: risk distribution in road construction projects (critical
areas are: protests of environmental groups, difficulties with land purchase, geological
problems) differs from risk distribution in bridge construction projects (high risk related to
technological accuracy) and from risk distribution when building housing estates (marketing
risk)”5
. Frequency of risk sources in construction projects is largely determined by their size
and value. Different risk factors will appear e.g. in civil engineering and different ones in
water engineering. It should be noted that risk in the construction industry should be analyzed
mainly in terms of risks related to operational activities, as the type of risk which is typical for
the construction industry is related to construction and assembly production. These types of
activities are most important in operation of companies (including construction and assembly
ones). From a contractor’s point of view, these risk factors which can be directly affected by
the contractor; and consequently limited by contractors themselves, are particularly relevant.
2
See more: J. Lam: Enterprise risk management. Wiley & Sons, Inc., Hoboken, New Jersey 2003, p. 45. After:
Z. Krysiak: Ocena jakości zintegrowanego zarządzania ryzykiem w przedsiębiorstwach w Polsce. In:
Zarządzanie Finansami. Zarządzanie ryzykiem i kreowanie wartości. Tom I. Scientific editorship by D. Zarzecki.
Uniwersytet Szczeciński, Szczecin 2007, p. 100.
3
See e.g. J. Schuyler: Risk and decision analysis in projects. Second Edition. Project Management Institute, Ins.,
Newtown Square 2001, p. 7.
4
D. Skorupka: Zarządzanie ryzykiem w procesie realizacji inwestycji budowlanych. In: Zarządzanie procesami
inwestycyjnymi w budownictwie. Materiały Konferencyjne. Politechnika Krakowska, Sekcja Organizacji i
Zarzadzania w Budownictwie Komitetu Inzynierii Lądowej i Wodnej PAN. Kraków, 13-15 May 2004, p. 163.
5
Ibid., p. 163.
78
In case of external factors such as e.g. inflation, contractors can’t directly affect them or can
just have a negligible influence on them. The research findings within this scope are presented
in Fig.1.
Fig. 1. Selected risk factors in operation of contractors performing investment projects
0%
65,20%
4,30%
13,40%
8,60%8,60%
30,40%
0%
4,30%
56,50%
0%
13,40%
0%
4,30%4,30%4,30%4,30%
21,70%
34,80%
47,80%
65,20%
8,60%
65,20%
0%
10%
20%
30%
40%
50%
60%
70%
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23
Source: Author’s own elaboration based on replies received.
1 – construction disaster, 2 – incorrect calculations, 3 – lack of experience in performing a given
project, 4 – construction equipment breakdowns, 5 – human error, 6 – increase in fiscal burden, 7 –
PLN exchange rate, 8 – social situation in a country, 9 – fulfilment of contractual terms by an ordering
party, 10 – investor’s insolvency, 11 – inflation, 12 – frequently changed legal regulations, 13 – poor
technical knowledge, 14 – quality of performed work, 15 – project organisation (logistic mistakes), 16
– a company’s economic and financial problems, 17 – accessibility of raw materials and supplies, 18 –
accessibility of banking credit, 19 – subcontractors’ reliability, 20 – collapse of the construction
services market, 21 – accuracy of technical documentation, 22 – force majeure (acts of god), 23 –
competition on a market6
The analysis of the research results shows that constructors ranked the risk factors, out of the
seven key ones, in the following way: competition on the market (65.2%), which forces them
to reduce their offers during bidding processes; accuracy of technical documentation (65.3%),
i.e. if the documentation is complete and free from errors, contractors can start to execute
projects immediately; investor’s insolvency (56.5%), or lack of ability to settle overdue and
due payments to a contractor; a collapse of the construction services market (47.8%);
subcontractors’ reliability (34.8%), i.e. its lack may significantly affect an increase in project
execution costs; PLN exchange rate (30.4%), which is particularly important when an
ordering party is a foreign investor; access to banking credit (21.7%) as the basic source of
finance for a project from external sources. The other sources (Fig. 1), which cause risks in
contractors’ operation are slightly less important. As indicated by the research findings, no
respondent chose a construction disaster, which should be emphasized as construction
6
See: A. Madyda, K. Zima: Stan zarządzania ryzykiem w polskich przedsiębiorstwach budowlanych. In:
Strategie zarządzania ryzykiem w przedsiębiorstwie – elementy wiedzy teoretycznej i praktycznej. Edited by J.
Bizon-Górecka. Wydawnictwo BGJ-Consulting, Bydgoszcz 2000, p. 163.
79
disasters belong to the most relevant risk factors and the most typical risks for the
construction industry. For example, in Poland „(…) during the National Exhibition of Carrier
Pigeons at MTK on 28 January, 2006 in Chorzów, due to negligence at the pre-investment
stage and the mistakes made at the exhibition hall operational stage, the roof of the building
collapsed, with the death toll of 65”7
. Apart from the risk factors mentioned above, there are
other popular sources of risk that companies face in their business activities, such as: too low
prices, set at a competitive market (in particular in case of public procurement; risk in the
construction industry most often results from the fact that competitors, i.e. other contractors,
offer very low prices for project execution in their bids, which leads to ‘axing’ of bid prices to
very low levels); a rise in construction costs (due to an incompliance between design solutions
and execution conditions; risk related to the incompliance between design solutions and
execution conditions stems from some mistakes made at the designing stage and caused by
insufficient knowledge and designers’ lack of proper care, acceptance of incorrect design
assumptions etc.); changes in design solutions introduced by an investor in course of project
execution (contractor’s risk, in most cases, results here from a failure to meet deadlines for
termination of construction works, due to a need to introduce some additional design solutions
in course of the construction work; which, as a consequence, leads to a rise in the final price
for the construction of a facility); weather conditions (the negative impact of weather
conditions is bound to accompany every construction work, leading to a lot of losses,
especially in autumn and winter periods); changes in materials, compared to the ones
originally planned, introduced by an investor (risk most often results from a lack of complete
information in the documentation concerning the selection of materials in terms of their
quality); delays in giving access to the project documentation (which is a direct consequence
of some negligence on the part of an investor due to various reasons, i.e. most frequently just
some formal ones; as contractors cannot start construction work without complete project
documentation); delays in giving access to a construction site (these are delays which are,
most often, due to an investor’s fault; a lack of appropriate permissions prevents contractors
from starting construction work; this prolongs the time for putting the investment project into
operation); advances paid on account of supplies of materials and a rise in execution costs in
specific conditions (in the first case, risk results, first of all, from a need to incur extra costs
by a contractor, i.e. their own funds are tied up; a rise in execution costs in specific conditions
is usually connected with a need to e.g. arrange extra transport of materials, equipment or
employees from remote places); discrepancies from planned labour-intensiveness (which
result, first of all, from an inability to predict all activities which need to be carried out, i.e.
works related to the execution of a given project); breakdowns and work-related accidents
(risk related to a possible breakdown, or a construction disaster, results, first of all, from
negligence on the part of workers, directly on construction sites; occupational injuries are
mainly caused by a failure to follow OHS regulations); discrepancies from equipment
operation costs and fluctuating transport costs (these discrepancies usually result from poor
work organisation directly on construction sites; there are, most often, short downtime periods
at construction sites; risk related to a rise in transport costs results, first of all, from a need to
purchase additional raw materials and supplies from some remote places in the country);
quality of raw materials and supplies, loss of or damage to materials (poor quality of raw
materials, supplies and semi-finished goods used in project execution results from some latent
defects; quality risk is usually connected with a need to remove detected defects and
shortcomings; risks in course of in-house transport and incorrect storage and warehousing of
construction materials, i.e. additional costs incurred that way are always borne by a
contractor).
7
P. Tworek: Ryzyko wykonawców przedsięwzięć inwestycyjnych. Akademia Ekonomiczna w Katowicach,
Katowice 2010, p. 7.
80
Summing up, it should be concluded that the occurrence of the risk factors listed above in a
contractor’s operation leads to a rise in project execution costs and a reduction in a
contractor’s profit margin.
CONCLUSION
Since risk is a dynamic category, new sources of risk in the construction industry arise along
with a progress in project execution. Furthermore, whether we deal with investment,
operational or financial activities, there are specific risk factors for these areas. For example,
in investment activities carried out by companies, a particularly significant risk factor is
inflation, as it determines a discount rate used in return on investment calculations. On the
other hand, a rise in discount rates leads to a rise in banking interest rates, and thereby an
investment credit (mortgage) becomes more expensive. Problems with risk in project
financing were raised by as many as 23.2% of the respondents in the author’s research. At the
same time, this is the most common risk category from among a variety of other risks, which
tend to arise in business activities carried out by the leading construction and assembly
companies in Poland.
BIBLIOGRAPHY
[1] Krysiak Z.: Ocena jakości zintegrowanego zarządzania ryzykiem w przedsiębiorstwach w
Polsce. In: Zarządzanie Finansami. Zarządzanie ryzykiem i kreowanie wartości. Tom I.
Edited by D. Zarzecki. Uniwersytet Szczeciński, Szczecin 2007.
[2] Lam J.: Enterprise risk management. Wiley & Sons, Inc., Hoboken, New Jersey 2003.
[3] Madyda A., Zima K.: Stan zarządzania ryzykiem w polskich przedsiębiorstwach
budowlanych. In: Strategie zarządzania ryzykiem w przedsiębiorstwie – elementy wiedzy
teoretycznej i praktycznej. Edited by J. Bizon-Górecka. Wydawnictwo BGJ-Consulting,
Bydgoszcz 2000.
[4] Schuyler J.: Risk and decision analysis in projects. Second Edition. Project Management
Institute, Ins., Newtown Square 2001.
[5] Skorupka D.: Zarządzanie ryzykiem w procesie realizacji inwestycji budowlanych. In:
Zarządzanie procesami inwestycyjnymi w budownictwie. Materiały Konferencyjne.
Politechnika Krakowska, Sekcja Organizacji i Zarzadzania w Budownictwie Komitetu
Inzynierii Lądowej i Wodnej PAN. Kraków, 13-15 maja 2004.
[6] Tworek P.: Ryzyko wykonawców przedsięwzięć inwestycyjnych. Akademia
Ekonomiczna w Katowicach, Katowice 2010.
Piotr Tworek, Ph.D.
The Karol Adamiecki University of Economics in Katowice
Faculty of Finance and Insurance
Department of Investments and Real-Estate
1 Maja 50 Street
Katowice
Poland
81
THE ECONOMIC CRISIS IN THE CZECH REPUBLIC AND
POLAND: A CASE OF THE CONSTRUCTION INDUSTRY
AND THE REAL ESTATE MARKET
Piotr Tworek
ANNOTATION
The paper deals with the impact of the financial crisis on the construction industries in the
Czech Republic and Poland. The author describes some selected issues related to this
problem, i.e. presents a synthetic approach. The article results, in particular, from the studies
carried out by the author during his research and scientific traineeship in the Department of
Finance, the Masaryk University in Brno, in March of 2010. Within his research, the author
conducted a comparative analysis of the construction industries in Poland and the Czech
Republic in the period of Q4 2008-Q1 2010, i.e. during the economic meltdown.
KEY WORDS
Financial crisis, construction industry, real estate, business risk, Czech Republic, Poland
INTRODUCTION
The financial crisis has spread into the real economy, thus transforming into an economic
crisis. It started on the real estate market in the United States, and then expanded into Europe,
including Poland and the Czech Republic, as well as other parts of the world. In both
countries it has severely affected their industries, including the construction ones. This
problem, due to its significance, has become the subject matter of the deliberations, since the
construction industry (in addition to agriculture) is commonly regarded as a driving force for
the economy. Furthermore, there’s one more reason, that is an increase in business risks and,
in particular, investment risks. Also, the operation of construction companies, which are the
key players on the investment and construction market, is always connected with risks, which
intensify in the time of an economic downturn. It should be emphasized that the consequences
of risks and an increase in business risks affect not only construction companies, but also all
the entities operating on the investment and construction market, including developers i.e.
investors on the real estate (housing) market, who have been heavily hit by the current crisis.
The demand for developer services depends on clients’ access to banking credits (mortgages),
which are the core source of funding for developers’ investments. The banking crisis has led
to a dramatic limitation in the accessibility of money, in form of banking credits and, as a
consequence, numerous developers in Poland are now facing bankruptcies, and many of them
have already stopped their projects. These issues are discussed in the paper.
AIM AND METHODOLOGY
The aim of the paper is to discuss the impact of the current economic crisis on the situation in
the construction sector (including developers) in Poland and the Czech Republic. In
particular, the author has made an attempt to compare the Polish and the Czech economies,
with focus on their construction industries. The deliberations in the paper are mainly
theoretical, and the author, when formulating his conclusions, uses the data from such
institutions as Eurostat, the Czech Statistical Office, the Polish Statistical Office, the Ministry
of Economy in Poland, the National Bank of Poland, the Warsaw Stock Exchange, the Prague
Stock Exchange etc. The author in this paper employs the methods of induction, deduction
and synthesis; the problems, which are the subject matter of the deliberations, are shown in a
82
synthetic manner only, and the period analysed covers Q4 2008-Q4 2009 and the months of
January, February and March of 2010.
Financial crisis in the construction industry and on the real estate market
in Poland and the Czech Republic
The impact of the financial crisis on the European economy is an undisputable fact. The crisis
has particularly affected the banking sector and industries, including the automotive industry
and the construction industry. What makes it still more important is the fact that the Czech
economy is based on industries, including processing industries. The Czech Republic is the
country with the highest percentage of workforce employed in industry, from among all the
EU states, i.e. 38%1
. A considerable reliance of some industries (e.g. the automotive industry)
on other economies e.g. the German economy, make them particularly sensitive to any
economic changes in these countries. In Poland, however, agriculture accounts for a
significant part of the national economy. The construction industry and agriculture, as already
emphasized above, are commonly regarded as the driving forces for the economy. The impact
that the global crisis has had on the construction sector in Europe is best illustrated by the
macroeconomic data from Eurostat and the stock exchange data, as well as the direct input
from construction entrepreneurs, i.e. investors (developers), contractors, design companies,
manufacturers of construction materials etc. The results in the construction sector in Europe
(according to Eurostat) in the period from January, 2001 to January, 2010 are shown on Fig 1.
Fig. 1. Production index in the construction industry
Source: Eurostat. 41/2010-17 March 2010. Website: http://epp.eurostat.ec.europa.eu
As you can see on Fig. 1, there was a dramatic fall in construction and assembly production
during the crisis. In Europe the crisis affected, in particular, developers, and e.g. in Spain a lot
of developer projects were not completed due to the difficulties in funding (crediting) of
projects and developers’ debts. In addition, the real estate prices went down. (Besides, the
crisis has its origin in the subprime mortgages market. According to the National Bank of
Poland „(…) a boom on the real estate market and the credit market, a quick rise in household
consumption, financed primarily with debt, and a pursuit of high rates of return – have led to
serious imbalances, and consequently macroeconomic and structural disturbances in
numerous countries”2
. In Poland, the situation in the construction industry is being cushioned
1
See: Website: http://praha.trade.gov.pl/
2
Polska wobec światowego kryzysu finansowego. NBP Report. Warsaw, September 2009, p. 6.
83
e.g. by a maintained economic growth, and that is why Poland is sometimes referred to as „the
green island”. („According to the GUS estimates, the GDP in 2009 went up by 1.7%”3
.) and
the investments related to the organisation of the EURO 2012 football championship with
Ukraine. A full access to the EU funds, as a source of funding for infrastructural projects, is
also considered to be an important determinant of the economic development
The bankruptcy of Lehman Brothers is generally regarded as the beginning of the global
crisis, i.e. it triggered a series of falls on the global stock exchanges. Also, the Warsaw Stock
Exchange and the Prague Stock Exchange were affected by what had happened on the Wall
Street. For example, a drop in share prices on the Prague Stock Exchange (during the crisis) is
presented on Fig. 2.
Fig. 2. PX Index – from 05.04.1994 to 17.03.2010
Source: Prague Stock Exchange PSE: Website: http://www.pse.cz
Figure 2 is the best illustration of the impact that the global financial meltdown had on the
Czech economy; this is reflected by a (negative) change of the PX stock exchange index4
. In
Poland, in turn, the equivalent of this index is WIG5
. As can be seen on Fig. 2, in 2009 the
Czech economy wasn’t in such a good condition as in the years preceding the credit crunch,
i.e. after a period of dynamic growth of the leading Czech companies’ share prices, in
September 2008 there was a sudden decrease on the Prague Stock Exchange. Like in Poland,
this is regarded as the beginning of the financial crisis in the Czech Republic. The impact of
the global financial crisis on the construction industry in Poland, in turn, is best illustrated by
the WIG-Construction (WIG-Budownictwo) index (covering 31 leading construction
companies)6
. Both WIG-Construction and WIG-Developers belong to so-called industry
indices and cover the shares of construction and developer companies on the primary market.
The Prague Stock Exchange doesn’t have such indices, i.e. for the construction industry and
for developers, but the crisis led to similar drops in share prices of the Czech construction
companies and developers. Due to globalisation, the financial markets in Poland and the
Czech Republic are demonstrating similar trends. The two biggest real estate companies in the
Czech Republic, i.e. EMC REAL ESTATE INVESTMENTS A.G. and ORCO PROPERTY
GROUP S.A., which are quoted on the Prague Stock Exchange, reported falls in their share
3
Basic macroeconomic indices POLAND. Ministry of Economy. Department of Analyses and Forecasts,
Warsaw, January 2010, p. 1.
4
Apart from the PX index, there’s also the PX-GLOB index on the Prague Stock Exchange. See more: Prague
Stock Exchange. Website: http://www.pse.cz
5
The PX index is a price index; the WIG index (including WIG20) is an income index.
6
The downward trends were also demonstrated by other industry indices, such as WIG-Developers (WIG-
Deweloperzy).
84
prices during the crisis, as well as deterioration of their financial performance, which gives an
indirect picture of the economic standing of the Czech developers and reflects the overall
situation in the industry. However, in Poland in the second calendar half of 2009 - after a
dramatic fall in the share prices of construction and developer companies, i.e. in particular in
Q4 2008 - there was a slight improvement in this respect; some upward trends are shown,
among the others, by the WIG-Developers index (share prices for the period from 30 March,
2009 to 29 March, 2010) on Fig. 4.
Fig. 4. Graph of WIG-Developers index from 30 March, 2009 to 29 March, 2010
Source: WIG-Developers. Warsaw Stock Exchange. Website: http://www.gpw.pl/gpw.asp
At the same time, a lot of developers in Poland (like in the Czech Republic) are facing severe
financial difficulties, i.e. liquidity problems. What makes this problem still more serious is the
fact that developers are housing market makers. The volume of construction and assembly
works depends on investors (developers) and their condition; investors are the key players on
the investment and construction market as they own capital, and contractors can only try to
solicit new orders for works (contracts) by participating in bidding procedures. In Poland, for
example in the construction sector in Q1 of 2009, the net financial result was minus PLN 128
million (according to the data from the Ministry of Economy), while GDP in the Czech Republic
in 2009 was -4.0%. It should be stressed that despite the fact that the Czech GDP in 2009
was a negative figure, the banking crisis isn’t as deep as in the other countries in Europe and
the United States. The situation, however, is challenging. In particular, „(…) in EEC countries
the financial and economic crisis has led to a variety of problems connected with corporate
insolvencies”7
. „Surplus production capacities had to be reduced, the number of bankruptcies
went up significantly”8
. „The countries most severely affected were the Czech Republic (a
rise by 82.5%; 8394 bankruptcies), Slovakia (54.6%; 900 bankruptcies) and the Baltic
countries”9
. „Latvia reported a 69.1% increase in bankruptcies, from 2192, Lithuania 59.8%
(1,168 cases), Estonia 49.2% (631 cases)”10
. „In Poland there were 590 bankruptcy
proceedings with the liquidation of assets (which is by 38.8% more than in 2008)”11
. Lower
net profits earned by Polish and Czech construction and assembly companies and developers
is a direct consequence of a drop in sales revenues generated by these entities from
7
Website: http://www.inwestycje.pl/finanse_firmy/upadlosci_w_europie_w_2009_roku;85855;0.html
8
Ibid.
9
Ibid.
10
Ibid.
11
Ibid.
85
construction and assembly production. In 2008, in Poland still „(…) construction and
assembly production (including investment and repair works) carried out (…) on the domestic
market by construction companies (including estimates for construction companies employing
up to 9 people) was 10.9% higher than in 2007 (in 2007 an increase by 16.5%)”12
. In January,
2010, in turn, (compared to the corresponding period in the previous year), the construction
and assembly price index in Poland was -0.7%. According to GUS, in February, 2010 „(…)
the percentage of companies which didn’t face any barriers to conducting construction and
assembly activities stays at the level of 2.5% (3.1% in January, 2010 and 3.8% in February,
2009)”13
. Besides, both Poland and the Czech Republic look quite good, compared to the
construction production indices of EU27 and EA16 countries and compared to such countries
as, for instance, Spain and Portugal.
CONCLUSION
The crisis in Poland and the Czech Republic started at the same time (Q4 of 2008) as a
consequence of the credit crunch, which began at the New York stock exchange; this is
confirmed by the values of WIG, PX and PX-GLOB indices. Then, the crisis expanded into
the real economy - currently we are dealing with the economic meltdown. Apart from the
banking sector, the crisis has most heavily hit industries, including the construction one and,
in particular, developers. The factors which have an adverse impact on the Polish and the
Czech construction industries include a slowing pace of the economic development in both
countries and a recession of global economies.
BIBLIOGRAPHY
[1] Basic macroeconomic indices POLAND. Ministry of Economy. Department of Analyses
and Forecasts, Warsaw, January 2010.
[2] Budownictwo-wyniki działalności w 2008 roku. GUS, Warsaw 2009.
[3] Eurostat. 41/2010-17 March 2010. Website: http://epp.eurostat.ec.europa.eu
[4] Koniunktura Gospodarcza Budownictwo - Styczeń 2010. GUS, Warsaw 2010, Vol. 2.
[5] Ministerstwo Gospodarki. Informacja o wynikach gospodarki w styczniu 2010 r.
Departament Analiz i Prognoz. Wydział Statystyki i Spraw Organizacyjnych. Warsaw,
luty 2010 r.
[6] Polska wobec światowego kryzysu finansowego. Report NBP, Warsaw, September 2009.
[7] Prague Stock Exchange PSE: Website: http://www.pse.cz
[8] WIG-Developers. Warsaw Stock Exchange. Website: http://www.gpw.pl/gpw.asp
[9] Website:
http://www.inwestycje.pl/finanse_firmy/upadlosci_w_europie_w_2009_roku;85855;0.html
[10] Website: http://praha.trade.gov.pl/
Piotr Tworek, Ph.D.
The Karol Adamiecki University of Economics in Katowice
Faculty of Finance and Insurance
Department of Investments and Real-Estate
1 Maja 50 Street
Katowice, Poland
12
Budownictwo-wyniki działalności w 2008 roku. GUS, Warsaw 2009, p. 37.
13
Koniunktura Gospodarcza Budownictwo - Styczeń 2010. GUS, Warsaw 2010, Vol. 2, p. 2.
86
MIMOŘÁDNÉ DAŇOVÉ ODPISY V ZÁKLADU DANĚ Z
PŘÍJMŮ
EXTRAORDINARY DEPRECIATION IN THE INCOME TAX
BASE
Petr Valouch
ANOTACE
Dne 20. 7. 2009 vstoupila v účinnost novela zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů (ZDP)
provedená zákonem č. 216/2009 Sb., která do ZDP vložila nový § 30a. Toto ustanovení
umožňuje v případě některých druhů odpisovatelného hmotného majetku využít pro vlastní
odpisování vybraného majetku tzv. mimořádné odpisy. Výhodou tohoto způsobu odpisování
je skutečnost, že vybraný majetek bude možno odepsat za mnohem kratší dobu, než je tomu
v případě rovnoměrných či zrychlených daňových odpisů. Tento příspěvek se zabývá
dopadem mimořádných daňových odpisů na základ daně z příjmů fyzických i právnických
osob, bariérami jejich využití i riziky, která jsou s jejich využitím spojena.
KLÍČOVÁ SLOVA
Základ daně z příjmů, mimořádné odpisy, optimalizace základu daně z příjmů.
ANNOTATION
The amendment to Act No. 586/1992 Coll., The Income Tax Act (ITA), Act No. 216/2009
Coll. came into force on July 20 2009. This amendment has introduced a new § 30a. This
provision allows to use for certain types of depreciable tangible assets the special method of
tax depreciation called extraordinary depreciation. The advantage of this method of
depreciation is the fact that the selected property can be fully depreciated in much shorter
period than in the case of linear of degressive tax depreciation. This paper deals with the
impact of extraordinary depreciation on the personal and corporation income tax base, barriers
to their use and risks that are associated with their use.
KEY WORDS
Income tax base, extraordinary depreciation, optimizing of the income tax base.
ÚVOD
Smyslem včlenění ustanovení o mimořádných odpisech do ZDP deklarovaným zákonodárcem
bylo umožnit podnikatelským subjektům rychlejší převod vstupní ceny hmotného majetku
řazeného podle ZDP do odpisových skupin č. 1 a 2 do daňových nákladů, než by tomu bylo
při zvolení standardních metod rovnoměrného nebo zrychleného daňového odpisování.
Dalším cílem bylo podpořit nákupní apetit podnikatelských subjektů v čase zuřící
hospodářské krize. Vzhledem k průmyslové orientaci české ekonomiky, kde významným
odvětvím je automobilový průmysl, bylo logické, že možnost mimořádných daňových odpisů
byla vztáhnuta zejména na takový majetek, který představuje hlavní produkční artikl české
ekonomiky a jejího průmyslového odvětví, tedy majetek řazený do odpisové skupiny č. 1 a 2
podle přílohy č. 1 k ZDP (jedná se mj. o výpočetní techniku, dopravní prostředky, většinu
běžných strojů, atd.).
87
CÍL A METODIKA
Cílem tohoto příspěvku je provést analýzu, zda zamýšlené cíle, které byly sledovány
zákonodárci při zavádění mimořádných daňových odpisů do ZDP, mohou být skutečně
dosaženy, tedy zda je tato na první pohled jednoznačně výhodná technika daňového
odpisování pro podnikatelské subjekty skutečně dostatečně motivační k tomu, aby přistoupily
k nákupu předmětného majetku v období vrcholící ekonomické a finanční krize. Aby bylo
možné stanoveného cíle dosáhnout, budou nejprve porovnány jednotlivé techniky odpisování
vzhledem k jejich dopadům na základ daně z příjmů podnikatelských subjektů, včetně analýzy
aktuální právní úpravy a zhodnocení výhod a nevýhod jednotlivých technik odpisování a
následně budou vyvozovány závěry směrem k optimálnímu chování podnikatelských subjektů
vzhledem k minimalizaci jejich daňové zátěže z hlediska daně z příjmů. Metody použité
v tomto příspěvku jsou analýza, syntéza, indukce a dedukce.
VÝSLEDKY
Nové ustanovení o mimořádných daňových odpisech bylo vloženo do ZDP novelou ZDP
provedenou zákonem č. 216/2009 Sb., která do ZDP vložila nový § 30a. Toto ustanovení zní
takto:
„(1) Hmotný majetek zařazený v odpisové skupině 1 podle přílohy č. 1 k tomuto zákonu
pořízený v období od 1. ledna 2009 do 30. června 2010 může poplatník, který je jeho prvním
vlastníkem, odepsat rovnoměrně bez přerušení do 100 % vstupní ceny za 12 měsíců.
(2) Hmotný majetek zařazený v odpisové skupině 2 podle přílohy č. 1 k tomuto zákonu
pořízený v období od 1. ledna 2009 do 30. června 2010 může poplatník, který je jeho prvním
vlastníkem, odepsat bez přerušení do 100 % vstupní ceny za 24 měsíců, přitom za prvních 12
měsíců uplatní odpisy rovnoměrně do výše 60 % vstupní ceny hmotného majetku a za dalších
bezprostředně následujících 12 měsíců uplatní odpisy rovnoměrně do výše 40 % vstupní ceny
hmotného majetku.
(3) Odpisy podle odstavců 1 a 2 se stanoví s přesností na celé měsíce; přitom poplatník má
povinnost zahájit odpisování počínaje následujícím měsícem po dni, v němž byly splněny
podmínky pro odpisování. Při zahájení nebo ukončení odpisování v průběhu zdaňovacího
období lze uplatnit odpisy pouze ve výši připadající na toto zdaňovací období. Odpisy se
zaokrouhlují na celé koruny nahoru.
(4) Mimořádné odpisy hmotného majetku podle odstavců 1 a 2 nelze uplatnit u hmotného
majetku odpisovaného podle § 30 odst. 4 a 5.
(5) Technické zhodnocení hmotného majetku odpisovaného podle odstavců 1 a 2 nezvyšuje
jeho vstupní cenu. Ukončené technické zhodnocení se zatřídí do odpisové skupiny, ve které je
zatříděn hmotný majetek, na kterém je technické zhodnocení provedeno, a odpisuje se jako
hmotný majetek podle § 26 až 30 a § 31 až 33.“
Z výše uvedeného ustanovení vyplývá, že možnost uplatnění mimořádných odpisů se týká
pouze majetku zařazeného podle ZDP do odpisových skupin č. 1 a 2 a to za podmínky, že
tento majetek byl pořízen v období od 1. 1. 2009 do 30. 6. 2010, přičemž jeho pořizovatel
musí zároveň být jeho prvním vlastníkem (mimořádné odpisy tedy nelze uplatnit např.
v případě ojetého automobilu). Smyslem této úpravy bylo motivovat poplatníky zvýhodněnou
technikou odpisování a tedy rychlejším přenosem vstupní ceny vybraného majetku do
daňových nákladů k nákupu hmotného majetku zařazeného v odpisových skupinách č. 1 a 2
v období finanční a ekonomické krize a stimulovat tak poptávku po tomto majetku. Prvním
problémem, který poněkud neguje původní smysl uvedené změny ZDP, je skutečnost, že tato
novela ZDP vstoupila v účinnost až 20. 7. 2010, takže z předmětného období, během nějž
musí být majetek z odpisových skupin č. 1 a 2 pořízen, aby mohl být odpisován pomocí
88
mimořádných daňových odpisů (1. 1. 2009 – 30. 6. 2010), uběhla již více než jedna třetina,
než se poplatníci vůbec dozvěděli, že podobná změna bude účinná. Další důležitou
skutečností je, zda jsou uvedené mimořádné daňové odpisy proti odpisům rovnoměrným a
zrychleným skutečně tak výhodné, jak je deklarováno. Jelikož platí, že techniku mimořádných
daňových odpisů může využít pouze první vlastník majetku, podívejme se na zhodnocení výše
daňových odpisů v jednotlivých zdaňovacích obdobích u vybraných majetků z odpisové
skupiny č. 1 a 2.
Zanalyzujme daňové odpisy počítačové sestavy pro prvního vlastníka s pořizovací cenou
50 000 Kč zařazené do odpisové skupiny č. 1 a osobního automobilu s pořizovací cenou
1 000 000 Kč zařazeného do odpisové skupiny č. 2 (předpokládejme, že zdaňovacím obdobím
poplatníka je kalendářní rok), přičemž analyzujme jen smysluplné varianty od okamžiku, kdy
poplatníci mohli začít uvažovat s uvedenou změnou ZDP, tj. od července 2009.
Varianta a)
Počítačová sestava i automobil budou pořízeny a do užívání uvedeny v červenci 2009 (tedy
v okamžiku, kdy novela ZDP vstoupila v účinnost).
Tab.1 Daňové odpisy počítačové sestavy
Zdaňovací období Rovnoměrné odpisy Zrychlené odpisy Mimořádné odpisy
2009 17 500,- 21 667,- 20 834,-
2010 16 250,- 18 889,- 29 166,-
2011 16 250,- 9 444,- Zdroj:
vlastní výpočty
Tab.2 Daňové odpisy automobilu
Zdaňovací období Rovnoměrné odpisy Zrychlené odpisy Mimořádné odpisy
2009 110 000,- 200 000,- 250 000,-
2010 222 500,- 320 000,- 516 667,-
2011 222 500,- 240 000,- 233 333,-
2012 222 500,- 160 000,- -
2013 222 500,- 80 000,- Zdroj:
vlastní výpočty
Varianta b )
Počítačová sestava i automobil budou pořízeny a do užívání uvedeny v prosinci 2009
(realistický předpoklad pořízení majetku s vědomou snahou využití výhody nové právní
úpravy pro optimalizaci základu daně z příjmů, kdy poplatníci měli čas prostudovat uvedenou
změnu ZDP, navíc na konci zdaňovacího období poplatníci obecně projevují snahu
o optimalizaci daňového základu).
Tab.3 Daňové odpisy počítačové sestavy
Zdaňovací období Rovnoměrné odpisy Zrychlené odpisy Mimořádné odpisy
2009 17 500,- 21 667,- -
2010 16 250,- 18 889,- 50 000,-
2011 16 250,- 9 444,- Zdroj:
vlastní výpočty
89
Tab.4 Daňové odpisy automobilu
Zdaňovací období Rovnoměrné odpisy Zrychlené odpisy Mimořádné odpisy
2009 110 000,- 200 000,- -
2010 222 500,- 320 000,- 600 000,-
2011 222 500,- 240 000,- 400 000,-
2012 222 500,- 160 000,- -
2013 222 500,- 80 000,- Zdroj:
vlastní výpočty
Varianta c)
Počítačová sestava i automobil budou pořízeny a do užívání uvedeny v červnu 2010, tedy na
konci doby pro pořízení majetku, kdy ještě lze využít mimořádné daňové odpisy.
Tab.5 Daňové odpisy počítačové sestavy
Zdaňovací období Rovnoměrné odpisy Zrychlené odpisy Mimořádné odpisy
2010 17 500,- 21 667,- 25 000,-
2011 16 250,- 18 889,- 25 000,-
2012 16 250,- 9 444,- Zdroj:
vlastní výpočty
Tab.6 Daňové odpisy automobilu
Zdaňovací období Rovnoměrné odpisy Zrychlené odpisy Mimořádné odpisy
2010 110 000,- 200 000,- 300 000,-
2011 222 500,- 320 000,- 500 000,-
2012 222 500,- 240 000,- 200 000,-
2013 222 500,- 160 000,- -
2014 222 500,- 80 000,- Zdroj:
vlastní výpočty
Z výše uvedených výpočtů je vidět, že deklarovaná výhodnost mimořádných daňových odpisů
není v některých případech tak jednoznačná. Zejména v případě majetku, který je pořízen
v posledním měsíci zdaňovacího období roku 2009, dojde k tomu, že ve srovnání
s rovnoměrnými či zrychlenými daňovými odpisy není možné za zdaňovací období roku 2009
uplatnit žádné mimořádné daňové odpisy, zatímco v případě rovnoměrných i zrychlených
daňových odpisů je možné snížit základ daně z příjmů o daňové odpisy již za rok 2009.
Zvláště v případě majetku z odpisové skupiny č. 1 tedy celková výhodnost mimořádných
daňových odpisů v této situaci je poměrně nevýznamná a pro většinu běžných poplatníků
nikterak významně motivující.
Další problém spojený s mimořádnými daňovými odpisy vyplývá ze skutečnosti, že pokud se
poplatník rozhodne uplatňovat mimořádné daňové odpisy, má povinnost zahájit odpisování
počínaje následujícím měsícem po dni, v němž byly splněny podmínky pro odpisování a navíc
nesmí tyto mimořádné daňové odpisy přerušit, což by v případě uplatnění rovnoměrných či
zrychlených odpisů mohl. To může hrát v současné nepříznivé ekonomické situaci velmi
významnou úlohu, neboť si představme například situaci podniku odpisujícího počítačovou
sestavu za podmínek uvedených v tabulce č. 3, kde celou vstupní cenu počítačové sestavy
musí podnik odepsat pomocí mimořádných daňových odpisů v průběhu zdaňovacího období
roku 2010. Jestliže však tento subjekt bude v důsledku ekonomické krize ve ztrátě již před
uplatněním daňových odpisů, při uplatnění mimořádných daňových odpisů dojde k dalšímu
prohloubení daňové ztráty a na výslednou daň z příjmů poplatníka nebude mít uplatnění
90
těchto mimořádných odpisů žádný vliv a navíc hrozí, že pokud by uvedený subjekt byl ve
ztrátě i v následujících 5 zdaňovacích obdobích, nemohl by uplatnit následně ani vyměřenou
ztrátu jako položku odčitatelnou od základu daně podle § 34 ZDP a takto uplatněné
mimořádné daňové odpisy by v důsledku toho zcela propadly a jejich ekonomický efekt na
poplatníka by byl nulový. V případě, že by poplatník uplatňoval rovnoměrné či zrychlené
daňové odpisy, měl by právo je v roce, kdy bude v daňové ztrátě, přerušit a „uschovat“ si je
tak na zdaňovací období, ve kterých bude v daňovém zisku.
Další problém spojený s mimořádným daňovým odpisováním je skutečnost, že technické
zhodnocení provedené na takto odpisovaném majetku nezvyšuje jeho vstupní cenu, nýbrž se
odpisuje samostatně. To také může být důležitý argument, který je nutno zvažovat v případě,
že je dopředu plánováno provedení technického zhodnocení na pořizovaném majetku, neboť
z hlediska vlastní techniky odpisování může být v určitých případech výhodnější a rychlejší
následné odepsání takto provedeného technického zhodnocení zejména pomocí
rovnoměrných daňových odpisů.
ZÁVĚR
Celková výhodnost mimořádných daňových odpisů ve srovnání s odpisováním rovnoměrným
či zrychleným není tak jednoznačná. Výhodnost mimořádných odpisů se dá zvýšit vhodným
načasováním pořízení příslušného majetku, který bude pomocí mimořádných odpisů
odpisován, a to v období 1. 1. 2009 – 30. 6. 2010 (fakticky však až v období červenec 2009 –
30. 6. 2010 z důvodu nabytí účinnosti novely ZDP až k 20. 7. 2009). Celkově výhodnější se
jeví uplatnění mimořádných odpisů ve srovnání s odpisy rovnoměrnými či zrychlenými pro
majetek z odpisové skupiny č. 2. Přesto je si nutno uvědomit, že s mimořádnými odpisy se
pojí několik rizik, spojených zejména s nutností odpisování zahájit v nejbližším měsíci po
měsíci, v němž byly splněny podmínky pro odpisování. Navíc tyto odpisy není možné
přerušit, což může způsobit problémy v situaci, kdy se poplatník odpisující majetek pomocí
mimořádných daňových odpisů, ocitne v daňové ztrátě. V tomto případě totiž nebude moci
využít výhody přerušení daňového odpisování, jako by tomu bylo v případě uplatnění
rovnoměrných či zrychlených daňových odpisů. Další problém spojený s mimořádným
daňovým odpisováním majetku je spojen s nutností odděleného a samostatného odpisování
technického zhodnocení provedeného na tomto majetku. Toto technické zhodnocení je již
nutno odpisovat pomocí rovnoměrných či zrychlených daňových odpisů, což bezpochyby
zvyšuje administrativní náročnost celého procesu daňového odpisování.
LITERATURA
[1] Jaroš, Tomáš. Daň z příjmů právnických osob v účetnictví 2009/2010. 6. vyd. Praha :
Grada Publishing, a.s., 2010. ISBN 978-80-247-3368-5.
[2] Valouch, Petr. Účetní a daňové odpisy 2010. 5. vyd. Praha : Grada Publishing, a.s., 2010.
138 s. ISBN 978-80-247-3201-5.
Ing. Petr Valouch, Ph.D.
Ekonomicko-správní fakulta MU, Katedra financí
Lipová 41a
Brno
valouch@econ.muni.cz
91
BANKOVNÍ SEKTOR A MĚŘENÍ JEJICH NÁKLADŮ
BANKING SECTOR AND HIS COST
Jarmil Vlach
ANOTACE
Ve svém příspěvku rozebírám současný stav bankovního sektoru ve vztahu ke sledování
nákladů. Charakteristika se odvíjí od komentování základní funkce bank. Věnuji se rozboru
bankovních systémů a různým fomám jejich uspořádání. Dále rozebírám pojem bankovních
nákladů a základní formy jejich členění. Ukazuji na existenci různých středisek odpovědnosti.
V další části se věnují úsporám nákladů. Rozebírám různé typy úspor a jejich dopady do
nákladové části bankovních výsledků. K tomuto poslednímu bodu rozvíjím nezastupitelnou
úlohu manažerské kontroly a jejich nástrojů.
KLÍČOVÁ SLOVA
Funkce bank, bankovní sektor, bankovní systémy, bankovní náklady, formy členění nákladů,
střediska odpovědnosti, nákladové úspory.
ANNOTATION
I want to show the basic funtion of the bank. What are the bank systems and their basic sorts of costs I
would like to discuss about reducing of bank cost. I want to show the basic center of responsibilty. The
target for this topic is to have the cost under the control. For reducing of cost is important to see the
way for a savings.
KEY WORDS
Funktion of the bank, bank sector, bank systems, bank cost, basic sort of cost, center of
responsibility, savings.
ÚVOD
Ve své práci rozebírám současný stav bankovního sektoru ve vztahu k jejich nákladům.
Z uvedeného je zřejmé, že jen navyšování výnosů na straně banky nemusí vést k vyšší
ziskovosti. Zvláště v dnešní době finanční a ekonomické recese může být snaha bank o
zvyšování výnosů velice složitá. Právě v takovéto době se většina institucí, a to nejen
finančních, zaobírá nutností všech svých nákladů a snahou o jejich snižování.
Snažím se ukázat na základní členění nákladů. Pokouším se navázat na práci pana L.Vaze o
řízení nákladů v bance. Ukazuji na nutnost stanovení středisek odpovědnosti. Jistě správnou
cestou pro snižování nákladů jsou snahy o hledání úspor. Ukazuji na různé možnosti a různé
druhy úspor, které se mohou při snaze o snižování nákladů využít. K tomu je také nutná
odpovídající manažerská kontrola.
SOUČASNÝ STAV ZKOUMANÉ PROBLEMATIKY
BANKOVNÍ SEKTOR
Banky jsou ve své podstatě podniky (podnikatelské subjekty), které mají ovšem ve srovnání
s podniky v jiných odvětvích ekonomiky řadu specifických rysů projevujících se v jejich
postavení a celkovém významu v ekonomice. Na činnost bank se obvykle vztahují
i v mnohém odlišná pravidla oproti obecné úpravě podnikání. Základní cíl činnosti banky (ať
92
již definovaný jako maximalizace tržní ceny akcií nebo maximalizace zisku) je však shodný
jako u kteréhokoliv podniku.
Všeobecně platnou definici banky lze vzhledem k velké různorodosti činností, které banky
provádějí, značným specifikům koneckonců i k velmi dynamickým změnám v této oblasti lze
jen obtížně formulovat.
Obvykle bývá banka charakterizována jako druh finančního zprostředkovatele, jehož hlavní
činností je zprostředkování pohybu peněžních prostředků mezi jednotlivými podnikatelskými
subjekty. Toto zprostředkování je založeno zejména na tom, že banky přijímají vklady
a z nich na vlastní účet poskytují úvěry.
Na činnost bank se v mnohých směrech vztahuje odlišný režim ve srovnání s podniky v jiných
oblastech. Z tohoto důvodu musí být zcela jednoznačně zákonem vymezeno, kdy je
a kdy není daný ekonomický subjekt bankou.
Vymezení banky je zakotveno ve speciálním zákoně o bankovnictví. Zákon č.21/92 Sb.
o bankách v platném znění, stanoví, že banka musí splňovat čtyři základní podmínky:
- jde o právnické osoby se sídlem v České republice založené jako akciové společnosti nebo
státní peněžní ústavy,
- přijímají vklady od veřejnosti. Vkladem se přitom rozumějí svěřené finanční prostředky,
které představují závazek vůči vkladateli na jejich výplatu. Přijímání vkladů od veřejnosti
u nás ze zákona smějí přijímat výhradně banky,
- poskytují úvěry. Za úvěr se považují v jakékoliv formě dočasně poskytnuté peněžní
prostředky,
- k výkonu bankovních činností mají povolení působit jako banka.
Podmínky pro činnost bank vyplývající ze speciálního zákona o bankách jsou obecně
přísnější. Vyplývá z toho, že zdravý a důvěryhodný bankovní systém je jednou ze základních
podmínek efektivního fungování tržní ekonomiky.
Bankovní prostředí je dále rovněž determinováno regulačními opatřeními centrální banky,
resp. jiné pověřené instituce. Jde zejména o :
- minimální kapitálovou přiměřenost, tj. minimální podíl kapitálu banky na tzv. rizikově
vážených aktivech,
- pravidla likvidity spočívající ve stanovení závazných (limitních) kvantitativních relací
mezi určitými položkami aktiv a pasiv,
- rozsah úvěrové angažovanosti (objem poskytnutých úvěrů) vůči některým osobám nebo
skupinám osob.
Základní funkce bank
Úloha bank v tržní ekonomice je velmi různorodá a v mnoha směrech nezastupitelná. Banky
plní celou řadu funkcí. Za standardní základní funkce banky se ale můžou označit tři
následující:
- finanční zprostředkování,
- emisi bezhotovostních peněz,
- provádění bezhotovostního platebního styku.
Bankovní systém a formy jeho uspořádání
Bankovní systém v zemi je tvořen centrální bankou a souhrnem bank působících v této zemi,
jejich vzájemnými vztahy a rovněž jejich vztahy k okolí (podnikovému sektoru,
domácnostem, státu, zahraničí). Funkce a způsob fungování bankovního systému je
determinován zejména existujícím ekonomickým prostředím v dané zemi, ale i tradicí,
zapojením země do mezinárodní spolupráce aj.
Bankovní systém může být uspořádán ne různých principech. Obvykle se bankovní systémy
rozdělují na:
93
- jednostupňové a dvoustupňové podle toho, zda je či není institucionálně oddělena
centrální banka se svými makroekonomickými funkcemi od obchodních bank,
- systém univerzálního, odděleného a smíšeného bankovnictví podle rozsahu oprávnění
jednotlivých bank k provádění investičních bankovních obchodů a klasických obchodů
komerčního bankovnictví.
Moderní bankovní systémy ve vyspělých zemích jsou založeny na dvoustupňovém principu.
Dvoustupňový bankovní systém je založen na institucionálním oddělení makroekonomické
funkce, kterou zabezpečuje centrální banka, a mikroekonomické funkce, která je doménou
sítě komerčních bank. Za hlavní cíl centrální banky se obvykle považuje zabezpečování
měnové stability, komerční banky naopak provádějí svou činnost na ziskovém principu.
Jednostupňové bankovní systémy historicky předcházely dvoustupňovým. V jejich rámci
neexistovala centrální banka, veškeré bankovní činnosti byly prováděny obchodními bankami
(včetně např. emise hotovostního oběživa). Za zvláštní formu jednostupňového bankovního
systému je možné považovat ten, který byl využíván v centrálně plánovaných ekonomikách.
Byl založen na tom, že makroekonomická a mikroekonomická funkce byly spojeny do jedné
banky – „monobanky“. Peníze a banky ovšem hrály v tomto systému druhořadou roli,
prakticky veškerá jejich činnost byla determinována pasivním naplňováním direktivního
centrálního plánu.
Jiným pohledem na bankovní systémy je členění podle toho, zda banky mohou či nemohou
vykonávat celou škálu jak klasických obchodů komerčního bankovnictví, tak i produkty
investičního bankovnictví. Podle tohoto hlediska se rozlišují následující modely uspořádání
bankovní soustavy:
- model univerzálního bankovnictví. Je založen na tom, že banky mohou poskytovat celou
paletu bankovních produktů, to znamená jak klasické produkty komerčního bankovnictví
(zejména přijímání vkladů, poskytování úvěrů, zprostředkování platebního styku), tak i
produkty investičního bankovnictví (zejména emisní obchody, obchody s cennými papíry,
depotní obchody, majetkovou správu aktiv, fúze a akvizice). Univerzální bankovní systém
nevylučuje určitou specializaci některých bank ať již na základě jejich vlastního
rozhodnutí, nebo na základě zvláštní právní úpravy. Tento typ bankovní soustavy je
typický pro země kontinentální Evropy včetně České republiky.
- model odděleného bankovnictví. Je založen na striktním oddělení komerčního
a investičního bankovnictví. Za typický příklad odděleného bankovnictví bývají
označovány Spojené státy. Plně to však platilo pouze pro období po hospodářské krizi
v roce 1929. Postupem času však dochází i v USA ke stírání hranic mezi komerčním
a investičním bankovnictví.
- smíšený model. Je založen na oddělení komerčního a investičního bankovnictví, nicméně
hranice nejsou tak striktní (např. komerční banka může mít 100 % dceřinné společnosti
provádějící investiční obchody – Itálie nebo Maďarsko).
POJEM NÁKLADY JEJICH ZÁKLADNÍ ČLENĚNÍ
OBECNÁ DEFINICE NÁKLADŮ
Jako nejzákladnější obecnou definici nákladů můžeme považovat„obětování vzácných
zdrojů“.To je možno je pochopitelně chápat podle jejich uživatele tak jak s jejich pojmem
pracuje jako:
- náklady zachycené ve finančním účetnictví, neboli odčerpání vlastního jmění, neboli ne
pouze prostředky nutně vynaložené na zajištění reprodukčního ale všechny náklady, tedy
i na reprezentaci, daně a poplatky;
- daňové náklady, členěné podle daňových předpisů na :
- daňově uznatelné – snižují daňový základ,
94
- daňově neuznatelné – nejsou promítnuty do snížení daňového základu;
- náklady z pohledu vedení podniku, za které vedoucí pracovníci považují účelně
vynaložené zdroje ekonomického růstu (majetku), účelově související s uskutečňováním
předmětu činnosti podniku.
ZÁKLADNÍ ČLENĚNÍ NÁKLADŮ
Nejčastěji členíme náklady podle následujících hledisek:
- druhové
- účelové
- kalkulační
- výkonové náklady – ve vazbě na objem produkce
- podle místa jejich vzniku a odpovědnosti za ně.
Náklady podle jejich druhů rozeznáváme:
- materiálové náklady včetně odpisů
- mzdové a ostatní osobní náklady
- finanční náklady
- ostatní náklady
Účelové členěné náklady rozeznáváme:
- jednicové náklady
- režijní náklady
Kalkulačně členěné náklady rozeznáváme jako náklady:
- přímé – spojené s jedním druhem výkonu
- nepřímé – nelze je přímo přiřadit k jednotlivým výkonům. Jejich rozhodující složkou jsou
především režijní náklady a proto se často s nimi zaměňují
Výkonové náklady členíme na:
- variabilní – vázané na objem produkce (výkonů)
- fixní – jejich změna je obvykle skoková a je vázána na překročení jednotlivých mezních
hodnot produkce. Z dlouhodobého pohledu můžeme i je hodnotit jako variabilní.
Místa vzniku nákladů a odpovědnosti za jejich vznik:
- hospodářská střediska – můžeme je definovat jako vyšší typy útvarů ekonomické
struktury, která zjišťují své náklady a výnosy a vyčíslují svůj hospodářský výsledek
- nákladová střediska – nižší typ ekonomické struktury, který sleduje náklady plánované
a skutečné.
STŘEDISKA ODPOVĚDNOSTI
Následující členění na střediska lze v zásadě aplikovat na jakýkoliv podnik:
Nákladové střediska (cost center’s) – nejnižší útvar, kterému jsou stanoveny rozpočty jim
ovlivnitelných nákladů a porovnáváme náklady skutečné a rozpočtované. V bance se jedná
o střediska odpovědná za realizaci služeb u nichž nelze spolehlivě zjistit, kterým jiným
bankovním útvarům byly tyto služby poskytnuty. (např. Marketing, Personalistika atd.).
Zisková střediska (profit center’s) – obecně se jedná o útvary jejichž vedoucí mají možnost
ovlivňovat faktory působící na náklady a výnosy – zisk střediska. V bance se jedná o útvary
odpovědné za realizaci čistých zisků – útvary devizové arbitráže, obchody s cennými papíry
apod.
Rentabilní střediska – odpovídá nejen za náklady a výnosy ale i výši prostředků, které jsou
na jeho činnost vázány.
Investiční střediska (investment center’s) – mají obdobné postavení jako střediska
rentabilní. V bance se jedná o útvary odpovědné za realizaci zisků, vztahujících se
k investovaným částkám – zejména do dceřiných společností.
95
Výnosová (příjmová) střediska (revenue center’s) – analogie nákladového střediska
s možností ovlivňovat růst výnosů. V bance se jedná o útvary odpovědné za zvýšení určitých
výnosů - např. prodej elektronického bankovnictví, platebních karet apod.
Výdajové střediska – odpovídá za výdaje (ne náklady) – jeho cílem je kontrola dílčích
výdajů a úkolů.
Střediska služeb (servis center’s) – útvary odpovědné za realizaci služeb jiným útvarům.
V bance např.oddělení úvěrových administrativ apod.
NÁKLADY A ÚSPORY V BANKOVNÍM SEKTORU
Hlavním cílem finančního řízení – řízení nákladů je maximalizovat hodnotu společnosti
(firmy, banky apod.). Pokud zachováme ostatní podmínky na stejné úrovni potom nižší
náklady znamenají vyšší zisky, peněžní toky a s tím spojenou vyšší hodnotu společnosti.
Proto i bankovnictví klade čím dále tím vyšší důraz na řízení nákladů, které je chápáno jako
klíčový faktor vedoucí k úspěchu.
ÚSPORY ZE SORTIMENTU
Tyto úspory existují pokud jsou náklady sdružené produkce na několik produktů (výrobků,
služeb) nižší než produkční náklady z jednotlivých individuelních produktů. Pokud neexistují,
potom je výhodnější realizovat každou produkci samostatně.
ÚSPORY Z ROZSAHU V MULTIPRODUKTOVÉ SPOLEČNOSTÍ
V multiproduktových společnostech je vždy pojetí průměrných nákladů komplexní –
průměrné náklady jsou obvykle definovány pro společnost s jedním produktem. Problémem
se stává měření výstupu Q a jako jediná možná odpověď potom je měření prostřednictvím
agregovaného ukazatele.
ÚSPORY Z INOVACE A ROZSAHU
Technologická změna v bankovním sektoru nastává především rozvojem:
- systémů elektronických plateb a
- počítačových systémů v provozní oblasti.
LITERATURA
Ve své práci jsme použil zejména následující literaturu:
[1] VAZ, L. a kolektiv. Řízení nákladů v bance. Praha: Bankovní institut a.s., 1998. 136 s.
Učebnice pro studenty.
[2] Petrjánošová, B. Bankovní management. 1.vyd. Brno: Masaryk University, 2004. 132s.
ISBN 80-210-3481-5
Ing. Jarmil Vlach
Kosíkova 10
628 00 Brno
96
VYUŽITÍ SYSTÉMOVĚ DYNAMICKÝCH SIMULAČNÍCH
MODELŮ PRO TVORBU STRATEGICKÉHO FINANČNÍHO
PLÁNU
USE OF SYSTEM DYNAMIC SIMULATION MODELS IN
STRATEGIC FINANCIAL PLANNING
Petr Vrbský
ANOTACE
Cílem příspěvku je představit úlohu aplikace systémově dynamických simulačních modelů při
tvorbě podnikové strategie a strategických finančních plánů. Tyto modely poskytují cenný
nástroj pro testování vlivu odlišných rozhodnutí na strategické proměnné a následný dopad
jejich změny do finanční oblasti podniku. Význam simulačních modelů pramení především
z jejich schopnosti popsat složité vztahy mezi proměnnými, které se projevují prostřednictvím
tzv. příčinných zpětnovazebných smyček, základních prvků dynamických systémů, mezi něž
podniky a jejich vzájemné tržní interakce patří.
KLÍČOVÁ SLOVA
systémová dynamika, strategie, finanční plán, simulační modely
ANNOTATION
The main goal of the report is to introduce the role of system dynamic simulation modeling in
the process of creation of the business strategy and strategic financial plan. These models
provide a valuable tool for testing influences of different decisions on strategic variables and
the impact of their change on the financial situation of the business. The value of simulating
models lies in their ability to describe complex relations between variables which manifest
themselves through so called causal feedback loops, the basic components of dynamic
systems. Businesses and their mutual market interactions are examples of these dynamic
systems.
KEY WORDS
system dynamics, strategy, financial plan, simulating models
ÚVOD
Aplikace systémově dynamického pohledu do rozhodovacích procesů podniků a jejich
vzájemné interakce na trhu umožňuje lepší pochopení důsledků strategických rozhodnutí a
jejich dopadu do finanční sféry podniku. Simulační modely tak představují nástroj pro
experimentování s odlišnými scénáři vývoje veličin v čase a stanovení důsledků střetávání
strategií jednotlivých tržních subjektů. Mohou tak přispět k lepšímu pochopení klíčových
faktorů úspěšnosti podniku, k tvorbě optimální strategie podniku pro každý z možných
scénářů a k podpoře finančního plánování podniku.
CÍL A METODIKA
Cílem výzkumu je tvorba systémově dynamického simulačního modelu podniku, který bude
zahrnovat simulaci tržního prostředí, výrobu, skladování a finanční oblast podniku. Model
propojuje základní funkce podniku a vytváří celistvý pohled na podnik a klíčové faktory
ovlivňující jeho finanční výkonnost.
97
Při vytváření modelu bude využíván teoretický aparát systémové dynamiky, simulační
software a poznatky z oblasti mikroekonomické teorie a finančního řízení podniku.
CHARAKTERISTIKA ZAMÝŠLENÉHO MODELU
Koncepce modelu
Základní koncepce modelu bude vycházet z výukového simulátoru autorů Inky Neumaierové
a Ivana Neumaiera1
, od něhož se bude lišit rozdílným pojetím simulace trhu. Zároveň, na
rozdíl od výukového simulátoru, který byl vyvinut pro účely víceuživatelské manažerské hry,
je nový simulační model chápán jako jednouživatelský experimentální model. Budoucí
aplikace modelu ve formě manažerské hry je však možná.
Předpoklady modelu
Simulační model bude založen na vzájemné tržní interakci 3 podniků. Tyto podniky vyrábějí
a nabízejí na trhu produkt, jehož užitná hodnota je z pohledu zákazníka vnímána shodně bez
ohledu na jeho výrobce, produkt je tedy svou podstatou homogenní.
Rozhodování každého z podniků bude modelem omezeno na rozhodování o objemu investic
do výrobní kapacity, objemu vyráběné produkce, objemu nabízené produkce a ceně, za kterou
budou svou produkci nabízet na trhu. Dále bude model umožňovat pružné nastavení ostatních
externích proměnných, což poskytne možnost tvorby rozličných scénářů jejich vývoje v čase
a testování variantních strategií.
Simulace modelu probíhá v jednotlivých krocích představujících časový interval jednoho dne.
Během tohoto intervalu jsou podnikem ovlivnitelné parametry modelu (cena produkce, denní
objem výroby, denní nabízené množství produkce a investice do výrobní kapacity) neměnné.
Po ukončení každého kroku simulace je možno tyto parametry i další externí proměnné
libovolně měnit.
Simulace chování trhu
Zatímco model výukového simulátoru určuje poptávané množství produkce u individuální
firmy jako druhou mocninu z podílu maximální prodejní ceny na trhu a prodejní ceny
podniku, v novém zamýšleném simulačním modelu je chování zákazníků založeno na
předpokladu dokonalých informací a mikroekonomickém pojetí racionálního chování
spotřebitele. Racionálně chovající se spotřebitel maximalizuje svůj užitek při určitém
rozpočtovém omezení2
. V případě homogenního produktu nabízeného více podniky to
znamená, že spotřebitel vždy preferuje produkci s nejnižší dostupnou cenou na trhu.
Důsledky tohoto předpokladu pro chování modelu jsou takové, že zákazníci prioritně
nakupují produkt u podniku, který jej nabízí za nejnižší cenu. V případě, že poptávané
množství na trhu převyšuje podnikem nabízené množství, přechází převis poptávky k podniku
nabízejícímu za vyšší (aktuálně nejnižší) cenu. Pokud nastane situace, kdy je aktuálně nejnižší
cena shodná pro více podniků, rozdělí se poptávka mezi tyto podniky stejným dílem, tj.
v případě shody aktuálně nejnižší ceny produkce u dvou podniků, může každý z podniků
potenciálně prodat ½ tržního poptávaného množství.
1
viz [1] Neumaierová, Neumaier: Tržní interakce, str. 20
2
viz [4] Soukupová: Mikroekonomie, str. 48
98
Celkové denní tržní poptávané množství produkce je funkcí vážené průměrné tržní ceny
produkce. Váhami jsou aktuálně nabízená množství produkce jednotlivých firem.
Obr. 1 Diagram determinace potenciálního denního objemu prodeje
Potenciální denní
objem prodeje
podniku
Cena produkce
podniku
Cena produkce
konkurence
Rozdíl ceny vlastní a
konkurenční produkce
-
+
+
Průměrná tržní cena
produkce
+ +
Denní tržní
poptávané množství
produkce -
+
Zdroj: autor příspěvku
Jak je patrné z diagramu, potenciální denní objem prodeje podniku je pozitivně podmíněn
kladným rozdílem mezi cenou produkce podniku a cenou konkurenčních produktů a zároveň
je ovlivněn celkovým denním tržním poptávaným množstvím produkce. To klesá s růstem
průměrné tržní ceny produkce. Ceny produkce jsou ovlivnitelné rozhodováním podniků (v
diagramu zvýrazněno odlišnou tloušťkou písma).
Rozhodování o denním objemu výroby a denním nabízeném množství produkce
Každý z podniků může vedle ceny nabízené produkce rozhodovat o denním objemu výroby,
denním nabízeném množství produkce, případně o navýšení výrobní kapacity (vysvětleném
dále v textu). Skutečný denní prodej podniku je omezen denním nabízeným objemem
produkce, který je maximálně roven objemu produkce toho dne (kroku simulace) dostupného
na skladu produkce podniku. Vztahy mezi rozhodnutími podniku a vývojem dalších veličin
lze znázornit následujícím diagramem:
Obr. 2 Diagram vztahů mezi veličinami ve výrobní a odbytové oblasti podniku
Průměrné denní
náklady
Průměrná denní
zásoba na skladu
+
Denní objem
produkce
Výrobní kapacita
podniku
Denní nabízené
množství produkce
Potenciální denní objem
prodeje podniku
Cena produkce
podniku
Cena produkce
konkurence
Rozdíl ceny vlastní a
konkurenční produkce
-
+
+
Průměrná tržní cena
produkce
+
+
Denní tržní poptávané
množství produkce
-
+
Průměrné denní
tržby+
-
+
Denní objem
prodeje podniku
+
+
-
+
+
Zdroj: autor příspěvku
Rozhodnutí o zvýšení denního objemu produkce podniku se v důsledku lepšího využití
výrobní kapacity projeví (prostřednictvím degrese fixních nákladů) v poklesu průměrných
denních nákladů podniku. Pokud při nezměněném denním objemu produkce dojde k navýšení
výrobní kapacity, projeví se tato změna růstem průměrných denních nákladů podniku
v důsledku skokového navýšení fixních nákladů.
99
Růst objemu produkce však zároveň ovlivňuje i výši průměrné denní zásoby na skladu finální
produkce, která zpětně zvyšuje (v důsledku zvýšených nákladů na skladování) průměrné
denní náklady podniku. Dalším rozhodovacím problémem je stanovení výše nabízeného
množství produkce na trhu, které by mělo korespondovat s plánem budoucího odbytu a úrovní
ceny ve vztahu k ceně konkurenční produkce.
Podnik by měl svou strategií sledovat dlouhodobý vývoj průměrných denních tržeb a
průměrných denních nákladů a usilovat o co nejvyšší dlouhodobý kladný rozdíl mezi těmito
veličinami.
Rozhodování o navýšení výrobní kapacity podniku
Model bude poskytovat každému z podniků možnost navýšení velikosti výrobní kapacity (co
do objemu vynaložených prostředků a načasování započetí investičního projektu). Simulace
bude zohledňovat časovou prodlevu mezi vynaložením peněžních prostředků podnikem a
skutečným navýšením výrobní kapacity podniku. Potenciální výše výrobní kapacity podniku
bude však omezena velikostí dostupného kapitálu podniku v daném okamžiku a volných
peněžních prostředků. Determinaci potenciální velikosti výrobní kapacity modelem
znázorňuje následující diagram3
.
Obr. 3 Kauzální diagram determinace potenciální výrobní kapacity podniku
Potenciální výrobní
kapacita podniku
Potenciální objem
prodeje podniku
+
Cena produkce
podniku
Cena produkce
konkurence
Rozdíl ceny vlastní a
konkurenční produkce
-
+
+
Průměrná tržní cena
produkce
+
+
Tržní poptávané
množství produkce -
+
Potenciální
tržby podniku
+
+
Potenciální
zisk podniku
+
+
Úroveň fixních
nákladů při
potenciální výrobní
kapacitě
+
-
Objem
dostupného cizího
kapitálu
Úroková
míra cizího
kapitálu Míra reinvestice
zisku
+
+
Potenciální
náklady na cizí
kapitál
+
+
+
Sazba daně z
příjmů
-
-
Dostupné
peněžní
prostředky
+
Zdroj: autor příspěvku
Potenciální výrobní kapacita podniku je součástí tzv. příčinné posilující zpětnovazebné
smyčky (v diagramu znázorněn symbolem zvětšující se sněhové koule). Potenciální objem
prodeje podniku je, jak už bylo uvedeno, přímo determinován vzájemnou úrovní cen
produkce podniku a cen produkce konkurence a také průměrná tržní cenou.
Potenciální objem prodejů pozitivně působí na potenciální tržby podniku, které jsou navíc
pozitivně ovlivňovány cenou produkce podniku. To umožňuje podniku dosahovat vyššího
zisku, jenž je jedním ze zdrojů kapitálu pro rozšiřování výrobní kapacity. Čím je dostupná
3
Z důvodu zjednodušení jsou vyznačeny pouze nejvýznamnější vztahy mezi veličinami.
100
výrobní kapacita vyšší, tím se zvyšuje schopnost podniku nabízet vyšší množství produkce na
trhu. Efektem posilující smyčky je tedy tlak na růst výrobní kapacity podniku.
Efekt této příčinné zpětnovazebné smyčky je však tlumen, kromě již zmiňovaného vlivu
prodejních cen produkce podniku a konkurence, také tzv. vyrovnávající zpětnovazebnou
smyčkou (v diagramu označena symbolem váhy). Ta se projevuje rostoucím objemem fixních
nákladů podniku, které snižují potenciálně dosažitelný zisk podniku.
Vedle těchto smyčkových závislostí bude model uvažovat i další faktory ovlivňující výši
dosažitelné výrobní kapacity (míra reinvestice zisku, dostupnost a úroková míra cizího
kapitálu, sazba daně z příjmů a aktuální objem peněžních prostředků).
Vzhledem k tomu, že rozhodování podniku o objemu investic do výrobní kapacity probíhá
v rámci systému, jehož stav se v čase mění, je zřejmé, že rozhodnutí musí být součástí
komplexní strategie, která je v rámci modelu reprezentována určitou úrovní ceny nabízené
produkce v návaznosti na cenovou politiku konkurence, plánováním objemu výroby a objemu
nabízené produkce na trhu.
ZÁVĚR
Výstupem simulačního modelu budou zjednodušené účetní výkazy podniku (rozvaha,
výsledovka) a výpočet cash flow za simulované období. To umožní porovnávat úspěšnost
odlišných strategií jednotlivých podniků v jejich vzájemném střetávání, případně modelovat
důsledky různých scénářů vývoje externích proměnných mimo kontrolu podniků. Získaná
data lze využít pro tvorbu variantních finančních plánů podniku.
LITERATURA
[1] NEUMAIEROVÁ, Inka; NEUMAIER, Ivan. Tržní interakce : Manuál ekonomické hry.
Praha : FPH VŠE, 2008. 24 s.
[2] NEUMAIEROVÁ, Inka; ŠUSTA, Marek. Cvičení ze systémové dynamiky. Vyd. 1. Praha :
Oeconomica, 2004. 94 s. ISBN 80-245-0780-3.
[3] SENGE, Peter M. Pátá disciplína : Teorie a praxe učící se organizace. 1. vyd. Praha:
Management Press 2007. ISBN 978-80-7261-162-1
[4] SOUKUPOVÁ, Jana, et al. Mikroekonomie. Vydání 1. (dotisk). Praha : Management
Press, 1998. 535 s. ISBN 80-85943-17-4.
[5] STERMAN, John D. Business Dynamics: Systems Thinking and Modelling for a complex
world. Boston : Irwin/Mc Graw Hill 2000. ISBN 0-07-231135-5.
[6] VOJTKO, Viktor; MILDEOVÁ, Stanislava. Dynamika trhu : jak pochopit síly, které mění
trhy, konkurenci a podnikání. Dotisk 1. českého vydání. Praha : Profess Consulting, 2007.
124 s. ISBN 978-80-7259-052-0.
[7] WÖHE, Günter; KISLINGEROVÁ, Eva. Úvod do podnikového hospodářství. 2. přeprac.
a dopl. vyd. Praha : C. H. Beck, 2007. 928 s. ISBN 978-80-7179-897-2.
Ing. Petr Vrbský
Fakulta podnikohospodářská
Vysoká škola ekonomická v Praze
nám W. Churchilla 4
130 67 Praha 3 - Žižkov
xvrbp03@vse.cz
SEKCE FINANČNÍ TRHY (KAPITÁLOVÉ TRHY, RATING,
BANKOVNICTVÍ)
102
BANK LENDING CHANNEL IN SLOVENIA
Meta Ahtik
ANNOTATION
Channels through which monetary policy affects aggregate demand can be divided into three
paths: traditional interest rate channel, other asset price channels and credit channel composed
of balance sheet channel (named also broad credit channel), only recently separated bank
capital channel and bank lending channel. Banks face troubles in keeping their present or
acquiring new financial sources, when central bank tightens its monetary policy. Banks
characterized by differences in size, capitalization, liquidity and ownership face different
levels of informational asymmetry and are therefore differently affected by changes in
monetary policy. If larger, better capitalized, more liquid and/or home owned banks respond
weaker to changes in monetary policy it is possible to argue that bank lending channel is
effective. This hypothesis is tested on a panel of annual data for individual Slovenian banks in
the period between 1993 and 2007 using general method of moments. Although evidence of
bank lending channel is mixed, a confirmation of its existence could be given.
KEY WORDS
monetary policy transmission, bank lending channel, bank characteristics, Slovenia
INTRODUCTION
Channels through which monetary policy affects aggregate demand can be divided into three
categories: (1) traditional interest rate channel, where a contractionary monetary policy leads
to a rise in real interest rates, which increases the cost of capital, which further causes a fall in
investment and consumption spending, that leads to a reduction in the aggregate demand and
output; (2) asset price channels, where contractionary monetary policy affects foreign
exchange rates and price of equities, which causes decrease in net exports and consumption
and consequently a fall in output and (3) credit channel composed of balance sheet channel,
bank lending channel and bank capital channel. When tight monetary policy decreases firms’
net worth, information asymmetry increases and banks become reluctant to lend (balance
sheet channel, named also broad credit channel). On the other hand contractionary monetary
policy reduces banks’ reserves and deposits and accessibility of non-deposit sources, which
consequently reduces the quantity of bank loans available, which forms bank lending channel
(Mishkin, 2006). If banks face reduction in their capital (this happens when interest rates rise
causing bank profits and value of bank capital to fall), they have to accommodate their
balance sheet structure to fulfil solvency standards and they can either issue new equity or
decrease the amount of outstanding loans (Peek & Rosengren, 1995). The later possibility
further lowers investment and output.
Since the seminal paper of Bernanke and Blinder (1988) credit channel became widely
analysed in empirical literature. Strong bank lending channel increases the efficacy of the
monetary policy therefore it is of great importance for every economy to analyse it.
Slovenia became a member of the euro area in 2007 and exchange rate channel of monetary
transmission mechanism that was important in the period before 2004, practically ceased to
exist, therefore other transmission mechanism channels’ relative power increased. Profound
analysis of bank lending channel is therefore necessary.
103
AIM AND METODOLOGY
The goal of the paper is to empirically identify the presence of the bank lending channel in
Slovenia and to explore its intensity and characteristics.
Conditions for the validity of lending view are (1) delayed accommodation of prices, (2)
dependency of some firms on bank loans and (3) the ability of a central bank to shift banks’
loan supply schedules by conducting monetary policy operations (Kashyap & Stein, 1995). If
any of the conditions is not fulfilled, the explanation turns back to the money view.
First condition represents a preposition common to all Keynesian models (Romer, 2006),
therefore it will not be analysed in detail. Similar is true for the second condition, because
statistical data show, that majority of firms, as well as individuals and households finance
themselves with bank loans (more in: Ahtik, 2010).
Most attention will be given to third condition. Response of banks to tight monetary policy
(and capability of central bank to influence their activity) crucially depends on their balance
sheets structure. Stein (1998) divides banks into “bad” and “good” banks. The former, banks
with lower quality of their assets that face higher information asymmetry, are required to pay
higher revenues to non-deposit investors, when their stance becomes familiar to their
investors. Therefore they keep a precautionary amount of securities in their assets and reduce
their quantity when confronted with tight monetary policy. Another possible response is to
reduce the amount of outstanding loans, which would mean a reduction of the core banking
business. “Good” banks can acquire non-deposit sources cheaper. Different responses of
banks to changes in monetary policy can help to differentiate between “good” and “bad”
banks and consequently identify changes in bank loan supply.
Model used in econometric analysis is simplified version of Bernanke and Blinder (1988). It
is based on similar microeconomic empirical analyses conducted for United States (Kashyap
& Stein, 1997) and European Union member states (Ehrmann et al., 2001). Analysis focuses
on lending and deposit markets while it neglects the effects of loans on investment and
product.
Reduced form equation Li = ay + bp + c0i + c1ixi + dxi + const. was formed. The coefficient
c1 connects the reaction of bank lending to monetary policy changes with bank characteristic.
If significant, parameter for c1 implies that monetary policy affects loan supply.
Methodology used is panel data estimation. Fixed effects estimation method is biased and
inconsistent due to the inclusion of a lagged dependant variable (Baltagi, 2008). Therefore
general method of moments (GMM) was used. Lagged values of first differences of
dependent variable were used as instruments as suggested in Arellano and Bover (1995).
Data for loans to non-banking sector were used, since it is reasonable to expect that these
types of loans actually affect investment, consumption and production. Three different
indicators of monetary policy stance were used: monetary aggregate 2, central bank interest
rate and money market interest rate. Measures of bank characteristics included in equations
are size, liquidity, capitalization, profitability and foreign ownership. As a measure of relative
size of a bank, share of bank assets in total banking sector (market share) is used.
Alternatively total assets are used as a measure of size and bank activity. Liquidity is
measured as a share of cash in total assets. Alternatively sum of cash and securities to total
bank assets are used. Official data for capital adequacy ratio were used as measures for
104
capitalization, while data for revenues on assets are used as a measure of profitability.
Dummy for foreign ownership takes the value of 1, if bank is in domestic ownership and the
value of 0 if bank is foreign owned. Introduction of new accounting standards was taken into
consideration by including a dummy variable taking value of 1 in years 1993 till 2001, and 0
from 2002 on.
RESULTS
Different banking characteristics exhibit similar influence on loans, regardless of the
monetary policy stance indicator used. Products of profitability, liquidity and share of
deposits among banks’ liabilities and M2 negatively influence banks’ lending activity, which
enables a conclusion that more profitable banks, more liquid and deposit-funded banks
diminish the effectiveness of monetary policy. Growth rates of their loans are higher than
growth rates of loans of other banks in case of monetary tightening while in the monetary
expansion they exhibit lower growth rates than other banks. Those banks possess a buffer in
their balance sheets that enables them to mitigate the effects of monetary policy on their
lending.
Product of capital adequacy ratio (CAR) and money market interest rate negatively affects
loans' growth rate, while coefficient of product of CAR and M2 does not significantly differ
from zero. Besides that inclusion of this variable causes some inconsistencies in signs of other
coefficients. Regardless of that it is possible to conclude that better capitalized banks diminish
the efficiency of the monetary policy. Capital shield enables banks to further extent their loans
despite monetary policy contraction.
State ownership increases efficiency of the monetary policy, which is in accordance with the
hypothesis that state owned banks can be used to achieve some macroeconomic or monetary
policy goals. Similarly domestically owned credit institutions increase the efficiency of
monetary policy, which is in accordance with expectations. It is possible to argue that
subsidiaries of foreign banks can overcome changes in the monetary policy with help of their
parent institutions. Changes in monetary policy affect them less, especially if they belong to
different monetary policy area as it was the case with bank subsidiaries in Slovenia till 2007.
Higher concentration (which is a macro-level characteristic) has a negative effect on monetary
policy efficiency which is in accordance with expectations. Banks that function in less
competitive environment respond less to changes in monetary policy and shield their balance
sheets from changes in monetary policy better.
Results are a bit more uncertain with size indicator. Four specifications show that larger banks
increase the efficiency of the monetary policy, while in four equations larger banks decrease
the efficiency of monetary policy. Former four equations include some other bank
characteristics (capitalization, share of deposit liabilities, liquidity) as well, while in
specifications with size as the only banking characteristic expected negative influence on
monetary policy efficiency is observed. This enables a conclusion that other banking
characteristics prevail and more successfully predict the movement of loans, which is
confirmed when products of several banking characteristics and monetary policy stance
indicator are included in the equation. As predicted by Stein's theory (1998) smaller banks
compensate this deficiency by shaping their balance sheets accordingly.
105
CONCLUSION
Slovenian banks with different characteristics and different structures of their balance sheets
respond differently to changes in monetary policy, therefore it is possible to conclude that
bank lending channel in Slovenia exists.
Slovenia cannot perform its own monetary policy anymore, but it can use regulatory power to
influence some of the bank characteristics that affect monetary policy efficiency. By allowing
mergers and acquisitions, approving foreign take-overs, changing liquidity demands,
changing taxation of revenue, capitalization and tax treatment of interest from deposits
monetary policy efficiency can change.
Some of those measures have been successfully used by Bank of Slovenia in the period of
financial crisis.
BIBLIOGRAPHY
[1] Ahtik, M. (2010). Role of banks and the credit channel of the transmission mechanism of
monetary policy in the euro area and Slovenia. PhD Thesis.
[2] Arellano, M. & Bover, O. (1995). Another Look at the Instrumental-Variable Estimation
of Error-Components Models. Journal of Econometrics 68 (1), 29-52.
[3] Baltagi, B. H. (2008). Econometric Analysis of Panel Data. Chichester: John Wiley &
Sons Ltd.
[4] Bernanke, B., Blinder, A. (1988). “Is It Money or Credit, or Both, or Neither?: Credit,
Money and Aggregate Demand” American Economic Review (78), 2: 435-439.
[5] Ehrmann, M., Gambacorta, L., Martínez-Pagés, J., Sevestre, P. in Worms, A. (2001).
Financial systems and the role of banks in monetary policy transmission in the euro area. ECB
Working Paper 105.
[6] Kashyap, A. K. Stein, J. C. (1995). “The impact of monetary policy on bank balance
sheets”, Carnegie-Rochester Conference Series on Public Policy 42: 151-195.
[7] Kashyap, A. K., Stein, J. C. (1997). “What do million banks have to say about the
transmission of the monetary policy?”, NBER Working Paper 6056.
[8] Mishkin, F. S. (2006), The Economics of Money, Banking and Financial Markets. Boston:
Addison Wesley.
[9] Peek, J., Rosengren, E. S. (1995). “Bank Lending and the Transmission of Monetary
Policy”. In J. Peek, J., Rosengren, E. S. (ed.), Is Bank Lending important for the
Transmission of Monetary Policy?, Federal Reserve Bank of Boston Conference Series, (39):
47-68.
[10] Romer, D. (2006). Advanced Macroeconomics. Boston: Mc Graw-Hill.
[11] Stein, J. (1995). “An adverse selection model of bank asset and liability management
with implications for the transmission of monetary policy”, The RAND Journal of Economics
(29), 3: 466-486.
Meta Ahtik, LLB, PhD in Economics
Assistant
Faculty of Law
University of Ljubljana
Poljanski nasip 2
1000 Ljubljana
Slovenia
Email: meta.ahtik@pf.uni-lj.si
106
FINANČNÍ INSTRUMENTY PRO TRANSFER KREDITNÍCH
RIZIK
FINANCIAL INSTRUMENTS FOR CREDIT RISK TRANSFER
Veronika Bučková1
ANOTACE
Příspěvek je zaměřen na produkty finančního trhu určené k transferu kreditních rizik. Je
v něm uvedena jejich definice a charakteristika z hlediska jejich rizikovosti. Další části
příspěvku se věnují přispění těchto finančních instrumentů ke vzniku finanční krize v roce
2007 a následným doporučením pro změny v oblasti regulace nad finančními trhy.
KLÍČOVÁ SLOVA
Finanční krize, sekuritizace, regulace finančních trhů, transfer kreditního rizika
ANNOTATION
The paper is focused on the products of financial markets for credit risk transfer. It contains
the definition of these products and their characteristics in light of their riskiness. Other parts
of the paper are devoted to the contribution of these instruments to the origin of the financial
crisis in 2007 and following recommendations for changes in regulation of financial markets.
KEY WORDS
Financial crisis, regulation of financial markets, securitization, credit risk transfer
ÚVOD
Podnikání na finančních trzích s sebou nese nutnost čelit mnoha rizikům – systémového či
nesystémového charakteru. Jedním z těchto rizik je riziko kreditní (úvěrové). Existence tohoto
rizika zvyšuje nejistotu tržních účastníků, ztěžuje jejich působení na trhu a ovlivňuje jejich
rozhodování. Je přirozené, že se účastníci trhu snaží toto riziko eliminovat.
Snahy o maximální zajištění se vůči kreditnímu riziku vedly k vytvoření vysoce
sofistikovaných finančních nástrojů umožňujících přenos kreditních rizik. Tyto nástroje se
začaly objevovat již v 70. letech v USA, kdy americké banky začaly provádět sekuritizaci
hypotečních úvěrů pomocí kolateralizovaných hypotečních obligací.2
Většího významu však
sekuritizace začala nabývat až po roce 2005, kdy se značně začala zvyšovat poptávka po
produktech určených k přenosu kreditních rizik. Kromě USA se sekuritizace přenesla i do
jiných zemí světa a sekuritizace se během relativně krátké doby stala globálním trendem.
CÍL A METODIKA
Cílem příspěvku je provést analýzu instrumentů přenášejících úvěrové riziko a zjistit, jaký
podíl měly tyto instrumenty na vzniku současné finanční krize a jaké probíhají změny
v oblasti regulace a dohledu. Použitými metodami v příspěvku jsou deskripce, analýza a
syntéza.
1
Tento příspěvek vznikl v rámci projektu specifického výzkumu ESF Masarykovy univerzity č. 56 1701
„Evropské finanční systémy“.
2
Foster, J. B., Magdoff, F.: Velká finanční krize. Příčiny a následky. Str. 94.
107
VÝSLEDKY
Snahy účastníků světových finančních trhů, a zejména amerických bank, o snížení úvěrového
rizika vedly k vytvoření nových finančních nástrojů umožňujících transfer úvěrových rizik
z jednoho subjektu na druhý. Podstata sekuritizace spočívá ve vytvoření takových finančních
produktů, jejichž hodnota je vázána na podkladové aktivum nesoucí kreditní riziko. Plnění
z těchto finančních produktů je závislé na vývoji podkladového aktiva (typicky úvěrového
portfolia). Není přitom nutný přenos podkladového aktiva (aktiv) na investora. Riziko
splacení či nesplacení těchto úvěrových aktiv je přeneseno na investory do těchto finančních
produktů. Tento proces můžeme označit zkratkou CRT (z anglického Credit Risk Transfer).
CRT instrumenty zahrnují úvěrové deriváty nebo různé strukturované úvěrové produkty3
.
Mezi nejvýznamnější instrumenty CRT trhu patří Credit Default Swap (CDS) a Collateralized
Debt Obligation (CDO).
CRT instrumenty bývají emitovány v několika tranších, které se od sebe liší rozdílnými
podmínkami pro výplatu výnosů z nich plynoucích, tedy svojí rizikovostí. Například typická
struktura CDO vypadá následovně:
- senior tranše
- mezzanine tranše
- equity tranše (junior tranše)
V případě defaultu určité části podkladového úvěrového portfolia jsou jako první postiženy
equity tranše. Pokud je objem defaultovaných podkladových aktiv vyšší, nejsou vypláceny ani
slíbené výnosy z mezzanine tranší a při překročení i této hranice jsou nakonec postiženi i
investoři do senior tranší. Senior tranše jsou tak ze všech tranší nejméně rizikové, naopak
nejrizikovější jsou equity tranše.
Pro senior tranše je typická nižší likvidita a vysoké systematické riziko. Přesto však pro
investory představovaly relativně bezpečnou investici. Nejběžnějšími investory do senior
tranší byly americké banky nebo individuální investoři. Největšími investory do mezzanine
tranší byly pojišťovny a asset manažeři, asijské a evropské banky, penzijní a hedge fondy. Pro
svou vysokou rizikovost byly equity tranše obecně obtížně prodejné, často zůstávaly
v portfoliích emitenta, přesto však existovali investoři, kteří byli ochotni podstoupit vysoké
riziko výměnou za vyšší potenciální výnosy. Těmito investory byly běžně asset manažeři,
institucionální investoři, dále také penzijní fondy nebo pojišťovny.
Distribuce úvěrového rizika prostřednictvím CRT instrumentů ve světě před
vypuknutím krize
Sekuritizace se během posledních let stala globálním trendem. Jejím centrem se staly USA,
kde banky s těmito nástroji obchodovaly mezi sebou nebo s jinými finančními i nefinančními
institucemi. Ve velké míře docházelo k přenosu kreditních rizik z bankovních institucí na
pojišťovny a subjekty kolektivního investování. Sekuritizace se však přenesla i do ostatních
částí světa a postupem času obchody s CRT instrumenty přenesly kreditní rizika z bilance
USA na globální trhy.4
Kreditní riziko přenášené z bilancí amerických subjektů prostřednictvím CRT instrumentů
zůstávalo přibližně z jedné třetiny v USA, zbývající dvě třetiny si mezi sebou na polovinu
rozdělili evropští a asijští investoři. Kreditní riziko vynášené z evropských bilancí již tak
rovnoměrně rozložené nebylo. Z drtivé většiny (60 %) zůstávalo v Evropě, zbylých 40 % na
sebe převzaly asijské subjekty.5
Z pohledu typů investorů na sebe kreditní rizika přebíraly
zejména velké banky, které investovaly především do senior tranší.
3
IMF: The Credit Risk Transfer Market and Stability Implications for U.K. Financial Institutions, str. 3.
4
Committee on the Global Financial System: Credit Risk Transfer, str. 1.
5
Committee on the Global Financial System: Credit Risk Transfer, str. 10.
108
Na straně nabídky se na sekuritizaci podílely různé subjekty finančních trhů, pro které
představovala zdroj relativně vysokých a bezrizikových příjmů.6
Kromě stabilních poplatkových příjmů účastníky finančních trhů CRT instrumenty lákaly
efektivně řídit bilanci (snížení nákladů na zdroje nebo kapitálových požadavků).7
Banky CRT
instrumenty využívaly zejména k aktivnímu řízení zdrojů, úvěrového a likviditního rizika.
Do roku 2007 byla hlavním motivem emise strukturovaných instrumentů poptávka po nich.8
Ratingové agentury
CRT nástroje jsou vysoce sofistikované produkty finančních trhů a jako takové jsou pro
investory velice těžko ocenitelné, resp. je těžko porovnatelný jejich očekávaný výnos
s podstupovaným rizikem. Podobně jako jiné finanční investiční nástroje byly i CRT nástroje
předmětem ratingu specializovaných ratingových agentur. Pro svou složitost byl přidělený
ratingový stupeň pro investory velmi důležitý. Investoři sami nedokázali určit rizikovost CRT
produktů a téměř výhradně se řídili ratingem.
Ratingové stupně senior a mezzanine tranší běžně dosahovaly vysokých hodnot9
, což byla pro
investory známka nízkorizikové investice.
Ratingové agentury začaly čelit obvinění, že kvalitu CRT nástrojů svými ratingovými stupni
nadhodnocovaly10
a neodrážely v nich veškerá rizika. Ratingové agentury se brání, že hodnotí
úvěrovou kvalitu CRT nástrojů a že investoři ratingové stupně nemohou brát jako doporučení.
Krátce po propuknutí krize začaly ratingové agentury u CRT instrumentů ratingové stupně
upravovat.. Jen během roku 2007 jedna z největších světových ratingových agentur Moody´s
downgradoval 31 % všech ABS CDO, kterým přidělil rating před krizí.11
Vlna downgradů, která následovala, byla dosud největší v historii externího ratingu.
Downgrady od ratingových agentur byly vždy běžným jevem, objevovaly se přibližně každé 3
roky od roku 1986, ale tato vlna downgradů byla velmi hluboká.12
Charakteristika CRT instrumentů z hlediska rizikovosti
Stejně jako jiné investiční nástroje je také investování do CRT instrumentů spjato s určitými
riziky. Jednak již ze své podstaty na sebe váží úvěrové riziko podkladového portfolia.
Kromě toho jsou však investoři vystaveni úvěrovému riziku protistrany13
, tedy riziku, že
protistrana (emitent CRT nástroje) nedostojí svým závazkům, které mu z emise CRT vznikají.
S podkladovým portfoliem je spojeno také riziko koncentrace. Vyplývá z nedostatečné
diverzifikace podkladových aktiv. Subjekt emitující CRT sám sestavuje podkladové úvěrové
portfolio a to nemusí být dostatečně diverzifikováno z hlediska druhu aktiv, dlužníků nebo
z hlediska geografického.
CRT instrumenty jsou produkty aktivně obchodované na finančních trzích. Investor, který
nakoupil CRT instrument, jej nemusí držet až do konce doby jeho splatnosti, ale může jej
předem prodat na trhu. Zde se však může projevit riziko likvidity v podobě nedostatečné
poptávky po daném instrumentu. Likviditní riziko je vyšší na rozvíjejících se trzích oproti
vyspělým trhům.
Specifickými riziky je riziko základní a riziko ratingu. Riziko základní vzniká, jestliže
zajišťovací instrumenty nejsou přesně napojeny na rizika, která mají být přenesena. Zajištění
6
Subjekty mohly CRT nástroje upisovat, strukturovat, emitovat, za což inkasovaly poplatky a přitom nemusely
na sebe brát žádné riziko. (Committee on the Global Financial System: Credit Risk Transfer. Str. 7).
7
IMF: The Credit Risk Transfer Market and Stability Implications for U.K. Financial Institutions, str. 5.
8
IMF: Global Financial Stability Report (October 2009). Str. 81.
9
Do roku 2007 byly senior tranše hodnoceny běžně stupněm AAA, mezzanine tranše stupni AA až BBB. Equity
tranše měly hodnocení pod investičním stupněm nebo byly nehodnoceny.
10
Jílek, J.: Finanční trhy a investování, str. 233.
11
Committee on the Global Financial System: Credit Risk Transfer, str. 12.
12
IMF: Global Financial Stability Report (October 2009). Str. 81.
13
Wikipedia: Subprime crisis background information.
109
pak není dokonalé. Riziko ratingu pak vyjadřuje riziko, že rating CRT instrumentu nebude
dostatečně objektivní.
Mezi další rizika spojená s investicí do CRT nástrojů patří rizika tržní související zejména
s pohybem tržních úrokových měr, popřípadě devizových kurzů, riziko právní, reputační aj.
Tržní riziko je významné zejména na straně emitenta (prodejce CRT nástroje) a je spojené
s podkladovým portfoliem.14
Proč investoři nebyli schopni rizika CRT produktů sami posoudit?
CRT produkty jsou vysoce komplexní instrumenty, jejichž hodnota se odvíjí od podkladového
portfolia aktiv. Čím je toto portfolio složitější, tím je složitější odhad jeho budoucí hodnoty a
tím celého CRT nástroje.
Informace o podkladových aktivech bylo pro investory mnohdy obtížné získat. Důvodem
mohla být mimo jiné skutečnost, že sami dlužníci nechtěli poskytovat data třetím stranám.15
Avšak i v případě, kdy jsou informace o podkladových aktivech investorům dostupné, je pro
investory obtížné tato data zpracovat a potenciální rizika ohodnotit.
Svou roli sehrála také nezkušenost investorů s těmito instrumenty. CRT nástroje jsou totiž
relativně nové investiční produkty, u nichž investoři neměli dostatečné předchozí zkušenosti.
Neschopnost investorů efektivně řídit rizika plynoucí z CRT nástrojů potvrzuje také studie
provedená German Landesbanks v letech 2002 až 2003, podle níž někteří aktivní účastníci
trhu s úvěrovými produkty nebyli dostatečně způsobilí adekvátně řídit rizika spjata s CRT
instrumenty.16
Doporučení ke zlepšení
Kolaps na trhu v roce 2007 byl výsledkem špatného řízení rizik. Bank for International
Settlements (BIS) proto vydala investorům souhrn doporučení17
, jak tato rizika lépe zvládat.
Podle nich by investoři měli být schopni identifikovat veškerá relevantní rizika, tato rizika
řídit a ohodnotit rizika komplexních CRT pozic. Investoři by se neměli spoléhat pouze na
ratingy externích ratingových agentur, ale měli by provádět i vlastní interní ratingy. Sami
investoři se totiž dopustili chyby tím, že ratingům příliš důvěřovali a nadhodnocovali jejich
význam.18
Pro správné fungování trhu s CRT instrumenty by mělo být zabráněno nepřiměřenému využití
neveřejných informací. Velkou slabinou na trhu je nedostatek informací o podkladových
instrumentech. Emitenti totiž veřejnost nedostatečně informovali o druhu, povaze a celkového
složení podkladových aktiv.
Je třeba provést změny v oblasti regulace finančních trhů, zamezit finančním subjektům a
zejména bankám, aby na sebe přebíraly taková rizika a upravit pravidla kapitálové
přiměřenosti.
Oblasti, ve kterých by se měla regulace a dohled nad finančními trhy zlepšit, definovala také
FSA (Financial Services Authority)19
. Podle ní se CRT instrumenty stanou do budoucna
velmi významnými produkty na trhu a dohledové autority by měly disponovat dostatečně
kvalifikovanými pracovníky, kteří budou těmto produktům rozumět, moderní technikou a
nástroji. Doporučení FSA jsou v zásadě stejná jako doporučení BIS.
ZÁVĚR
S příchodem nového tisíciletí došlo k rozmachu trhu s CRT produkty a vzniku nového
fenoménu na finančních trzích – sekuritizaci. Trh s globálními CRT produkty od roku 2001
14
IMF: The Credit Risk Transfer Market and Stability Implications for U.K. Financial Institutions, str. 21.
15
Committee on the Global Financial System: Credit Risk Transfer, str. 19.
16
IMF: The Credit Risk Transfer Market and Stability Implications for U.K. Financial Institutions, str. 3.
17
Committee on the Global Financial System: Credit Risk Transfer, str. 27 až 30.
18
Machala, K.: Rating, krize a regulace (Bankovnictví č. 3/2010). Str. 8-10.
19
IMF: The Credit Risk Transfer Market and Stability Implications for U.K. Financial Institutions, str. 16.
110
rostl o více než 100 % ročně a v roce 2008 dosahovala celková jmenovitá hodnota
zobchodovaných CRT produktů 50 trilionů USD.
Jedním z důvodů, proč sekuritizace rostla takovým rychlým tempem, byla ochota ratingových
agentur dávat nejvyšší stupně ohodnocení senior tranším.20
Další důvodem byly regulační
pravidla daná koncepcí Basel I ohledně kapitálových požadavků, když rizikové váhy u
sekuritizovaných produktů drženými mimobilančními subjekty byly nulové (chyběly).
Vývoj tohoto trhu však u odborné veřejnosti začal postupně vzbuzovat obavy. Například IMF
již v roce 2006 vyjádřil nespokojenost s vývojem ve svém čtvrtletníku Global Financial
Stability Report. V září 2006 v něm rada exekutivních ředitelů vyjádřila obavy, že
„...explozivní růst hedgeových fondů a kreditních derivátů by mohl mít systematický dopad
na finanční stabilitu.“21
To, že tyto obavy byly namístě, se potvrdilo v polovině roku 2007,
kdy americké finanční trhy začaly kolabovat. Krize se poté začala šířit do celého světa.
Hlavní příčina kolapsu je spatřována v nesprávném řízení rizik finančních subjektů. Regulační
orgány začínají postupně zavádět nová opatření, která by měla podobným selháním trhu
zamezit a zvýšit stabilitu finančních trhů. Změny se dotýkají zejména regulace ratingových
agentur a zavádí se opatření za účelem zvýšení informovanosti účastníků finančních trhů o
podstupovaných rizicích.
LITERATURA
[1] Committee on the Global Financial System: Credit Risk Transfer. Developments from
2005 to 2007. (July 2008). [online]. Dostupné na:
<http://www.bis.org/publ/joint21.pdf?noframes=1>.
[2] Committee on the Global Financial System: Credit Risk Transfer. Statistics. (September
2009). [online]. Dostupné na: <http://www.bis.org/publ/cgfs35.pdf>.
[3] Foster, J. B., Magdoff, F.: Velká finanční krize. Příčiny a následky. 1. české vyd. Všeň:
Grimmus, 2009. 156 s. ISBN 9788090283114.
[4] IMF: Crisis Management and Resolution for a European Banking System. [online].
Dostupné na: <http://www.imf.org/external/pubs/ft/wp/2010/wp1070.pdf>.
[5] IMF: Bank Credit During the 2008 Financial Crisis. [online]. Dostupné na:
<http://www.imf.org/external/pubs/ft/wp/2010/wp1047.pdf>.
[6] IMF: The Credit Risk Transfer Market and Stability Implications for U.K. Financial
Institutions. [online]. Dostupné na:
<http://www.imf.org/external/pubs/ft/wp/2006/wp06139.pdf>.
[7] IMF: Global Financial Stability Report (October 2009). [online]. Dostupné na:
<http://www.imf.org/external/pubs/ft/gfsr/2009/02/pdf/text.pdf>.
[8] Jílek, J.: Finanční trhy a investování. 1. vyd. Praha: Grada, 2009. 648 s. ISBN
9788024716534.
[9] Machala, K.: Rating, krize a regulace. Bankovnictví č. 3/2010. ISSN 1212-4273.
[10] Wikipedia: Subprime crisis background information. [online]. Dostupné na:
<http://en.wikipedia.org/wiki/Subprime_crisis_background_information>.
Ing. Veronika Bučková
Katedra financí, Ekonomicko-správní fakulta MU, Lipová 41a, 602 00 Brno
v.buckova@econ.muni.cz
20
IMF: Global Financial Stability Report (October 2009). Str. 81.
21
Foster, J. B., Magdoff, F.: Velká finanční krize. Příčiny a následky. Str. 88.
111
TOXICKÉ PRODUKTY A SEKURITIZÁCIA
TOXIC PRODUCTS AND SECURITIZATION
Eva Cipovová, Blanka Kameníková
ANOTÁCIA
Príspevok pojednáva o najdiskutovanejšej téme 21. storočia, čo sekuritizácia nepochybne je,
avšak najdiskutovanejšej hlavne z dôvodu zapríčinenia kolapsu na svetových kapitálových
trhoch a neskôr aj svetovej ekonomiky. Bohužiaľ sekuritizácia je považovaná za jednu z
príčin veľkej finančnej krízy, ktorá sa začala hypotekárnou krízou v USA, avšak otázkou je
nakoľko bola primárnou. Dá sa odvodiť, že príčinou nie je proces, ale samotné vstupy do
procesu. Keď budete sekuritizovať aktíva, ktoré už na začiatku procesu nemajú žiadnu bonitu,
tak samotný proces Vám nemôže dať výsledky o nič lepšie ako boli na začiatku.
Skutočnosťou avšak je, že banky od tej doby, čo zistili, že existuje možnosť sekuritizovať
aktíva s nižšou kvalitou, a to bez žiadneho zvýšenia kapitálovej primeranosti, začali veľké
obchody, a za nemalé peniaze.
Cieľom tohto článku je poskytnúť čitateľovi možnosť nahliadnuť do hlbších útrob
sekuritizácie a zároveň vysvetliť jej temnejšiu stránku, ktorá je po svete veľmi známa a
polemizovaná ako „toxická“. Pozrieme sa na vzostup a pád CDO dlhopisov a dôvody vzniku
a rozšírenia „toxickej“ sekuritizácie po svete. Vysvetlíme, základné črty, ktoré boli pri
ocenení sekuritizačného procesu zanedbané a následne vytýčime faktory, ktoré spôsobili, že
sekuritizácia dostala prívlastok „toxická“. Ďalšia časť je zameraná na úverový rating
poskytovaný ratingovými agentúrami, ktorý hral pri ocenení toxických aktív tiež veľkú úlohu.
Cieľom je vysvetliť základné postupy ratingových agentúr pri ocenení štruktúrovaných
financií.
KĽÚČOVÉ SLOVÁ
toxické aktíva, bonita podkladových aktív, systematické riziko, úverový rating, štruktúrované
dlhopisy, CDO, sekuritizácia
ANNOTATION
This paper investigates securitization, which is the most discusses topic 21st century, because
of causing a collapse in global capital markets and later world economy. Unfortunately,
securitization is regarded as a one of the major causes of the financial crisis that began in the
U.S. mortgage crisis, but the question is, if it was the primary cause. It can be concluded that
the process of securitization wasn’t the reason of the financial crisis, but the actual input into
the process. When you securitized assets at the beginning of the process, which have no credit
standing, then the process can give you results, which will be no better than on the beginning.
From the time when banks finded out that there is a possibility of securitized assets in lower
quality without any increase in capital adequacy, large stores have begun.
The aim of this article is to offer the reader a possibility to show deeper bowels of
securitization and to explain its darker side, which is widely known around the world as
“toxic”. We will take a look on rise and fall of CDO bonds and reasons of establishment and
expansion of the securitization to the world. We will explain the basic features that have been
awarded in the securitization process, and then outline the factors that caused the
securitization got called “toxic”. Another section focuses on the credit rating provided by
rating agencies, who played big role on the basic procedures of the rating agencies in
structured finance.
112
KEY WORDS
toxic assets, rating of underlying pools, systematic risk, credit rating, structured notes, CDO,
securitization
ÚVOD
Sekuritizácia plní v súčasnosti množstvo funkcií, ako už neoddeliteľnú súčasť hospodárstva,
nástroj tvoriaci likviditu v mnohých odvetviach alebo riadiace merítko úverového rizika a
ďalších rizík spojených s podnikateľskou aktivitou. [1]
Peter Kempf hovorí o sekuritizácií ako o neoddeliteľnej a nevyhnutnej nutnosti finančných
nástrojov, ktoré podporujú trh s bývaním. Jody Shenna Thomas R. Keene porovnávajú
dôležitosť sekuritizácie s komerčným bankovníctvom a vďaka zabaľovaniu pôžičiek a
leasingov do cenných papierov, označujú sekuritizáciu ako hlavný aspekt tržného oživenia a
to v prospech ekonomiky. Známy profesor na univerzite Yale, Gary Gorton, predpovedal, že
bez oživenia sekuritizácie, nebudeme schopný ekonomiku oživiť. [1]
CIEĽ A METODIKA
Sekuritizácia je nástrojom finančného inžinierstva, často uvádzaná aj pod názvom
štruktúrované financie. Na svete existuje nespočetné množstvo rôznych druhov v a foriem
sekuritizácie, a preto sa v tomto článku zameriavame len na jej tradičnú formu, ktorá je
rozšírená hlavne v USA. Jedným z typov, s ktorými budeme v článku operovať budú CDO
dlhopisy, ktoré predstavujú temnejšiu stránku sekuritizačného procesu, známe ako „toxické“
produkty. Pomocou logických metód a analýzy vysvetlíme základné črty, ktoré boli pri
ocenení sekuritizačného procesu zanedbané. Podstatou príspevku je kvalitatívny výskum, kde
vysvetľujeme vzťahy a príčiny výskytu toxických produktov na trhu a ich závislosť na
úverovom ratingu ratingových agentúr.
VÝSLEDKY
Podstata sekuritizácie spočíva v postupe, kde banka poskytuje úvery a následne úvery s
rovnakými charakteristikami (splatnosť, výška, spôsob úročenia) združí do balíku (úverový
pooling). Banka prevedie balíky na účelovo založenú nebankovú inštitúciu – SPV (Special
Purpose Vehicle), na ktorú sa nevzťahuje banková regulácia. V podstate sa jedná o pool
budúcich očakávaných peňažných tokov. Príjmy z podkladových aktív sú potom rozdelené
podľa seniority na jednotlivé tranše tak, že najspodnejšia tranše je najrizikovejšia, a to
jednoducho preto, že v prípade defaultu pôvodných dlžníkov bude najskôr postihovaná práve
táto tranša s najnižšou senioritou. Často sa stáva, že samotné tranše sú menej rizikové ako
samotné aktíva v poole. Táto schopnosť prebaľovať riziká a vytvárať „bezpečné aktíva“ z
inak rizikových koláterálov, viedlo k dramatickej expanzií vydávania štruktúrovaných
cenných papierov, kde väčšina bola ocenená ratingovými agentúrami ako veľmi kvalitné
cenné papiere. Hlavným jadrom nedávnej finančnej krízy bolo okrem iného zistenie, že tieto
cenné papiere boli oveľa rizikovejšie ako sa pôvodne uvádzalo v ratingoch.
Ocenenie sekuritizovaných aktív pomocou úverového ratingu
Úverový rating je navrhnutý tak, aby oceňoval budúce finančné príjmy a ďalšie entity s nimi
spojené, ako sú napríklad istiny a úrokové platby. Podľa ratingových agentúr a ďalších
subjektov, ktoré hodnotia úverovú bonitu produktu, je rating založený na očakávanej
pravdepodobnosti pozorovaného defaultu alebo na očakávaných ekonomických stratách. Ako
taký, úverový rating môže byť myslený ako merítko očakávaných peňažných tokov cenného
papiera (ratingové agentúry sa bránia tým, že ich ratingy sú navrhnuté pre ordinálne
113
hodnotenie dlhodobých cenných papierov („through the cycle“), návratnosť investícií, zatiaľ
čo očakávané príjmy patria medzi kardinálne pohľady na rating).
Cenné papiere ocenené ratingom BBB alebo vyššie (označenia sú známe pod pojmom
investičné stupne) znamenajú nízky alebo mierny stupeň rizika defaultu, zatiaľ čo tie BB+ a
nižšie sa nazývajú špekulatívne stupne a znamenajú, že riziko zlyhania je oveľa vyššie,
prípadne, že default je na spadnutie.
Keď ratingové agentúry začali oceňovať štruktúrované dlhopisy rovnakou škálou ako klasické
cenné papiere, investori nadobudli pocit, že sekuritizované dlhopisy predstavujú bezpečnú
investíciu, a podcenili charakter základných ekonomických rizík. Logicky, cenné papiere,
ktoré sú závislé od trhu ako celku, by mali ponúkať vyššie očakávané výnosy pre investorov,
a z toho dôvodu mať vyššie výnosy, ako cenné papiere s rovnakou výnosnosťou (alebo
úverovým ratingom), ktorých hodnota je menej závislá od trhu ako celku. A navyše, ratingy
úverov a dizajn len zabezpečujú ocenenie rizika očakávaných výnosov z cenných papierov,
bez informácie o tom, či zlyhanie cenného papiera závisí od recesie ekonomiky, alebo poklesu
na akciových trhoch .
V skutočnosti štruktúrované financie, ako je napríklad CDO dlhopisy, umožnili investorom
vytvárať poistenie v období poklesu celkovej ekonomiky. Seniorne tranše CDO dlhopisu nesú
obrovské systematické riziko, pretože v poslednej dobe nastávajú čoraz častejšie pády trhu
alebo celkovej ekonomiky. Od takéhoto profilu rizika by mal investor očakávať vyššiu mieru
návratnosti ako je to u klasických cenných papierov, ktorých miera zlyhania nie je závislá od
celkovej ekonomiky, ale od jednej firmy, ktorej sa nedarí. Coval, Jurek a Stafford, zistili
dôkazy pre tento predpoklad, že seniorne tranše v CDO dlhopisoch neponúkajú dosť veľké
výnosy, aby kompenzovali aktuálne systematické riziko, ktoré nesú.
Zanedbané črty sekuritizačného procesu
Exitujú dve hlavné črty sekuritizačných produktov– extrémna krehkosť ratingov pri ocenení
podkladového aktíva a ich silná závislosť na systematických rizikách .
Prvou podstatnou zložkou sekuritizácie je ocenenie tranší (konkrétnejšie ocenenie ich rizika)
pomocou ratingových modelov skrz ratingové agentúry. Emitenti sa dožadovali aby ich nové
štruktúrované produkty boli oceňované rovnakou škálou ako dovtedy emitované dlhopisy.
Majúc nové ocenenie pre sekuritizačné aktívum, emitenti vytvorili ilúziu, že dané
štruktúrované dlhopisy sú porovnateľné s existujúcimi klasickými cennými papiermi. Tento
prístup viedol k veľkému potenciálnemu rozmachu nového druhu cenných papierov na
kapitálovom trhu, kde zo strany kupujúcich bol vnímaný ako veľký komplex zložitých
derivátov.
Obrovské množstvá cenných papierov s hodnotením AAA a s konkurenčnými výnosmi boli
emitované hlavne v roku 2007, kde viac ako 37 000 štruktúrovaných dlhopisov s ocenením
AAA bolo vytvorených len v rámci USA [3]. V porovnaní s klasickými dovtedy fungujúcimi
dlhopismi, podľa ratingového ocenenia z roku 2007, agentúra Fitch zistila, že objemy
cenných papierov s hodnotením AAA u klasických dlhopisov dosahovali zhruba 1 % a u
štruktúrovaných dlhopisov zhruba 60 % zo všetkých štruktúrovaných dlhopisov. Produkty, s
vysokým hodnotením, atraktívnym výnosom a na trhu s relatívne nízkymi úrokmi, šli „na
dračku“ a kupovali ich investori s celého sveta. Postupne sa štruktúrované produkty menili na
veľké diamanty Wall Streetu a ratingové agentúry zarábali v relatívne krátkom časovom
období, obrovské peniaze.
Ďalšou podstatnou a zároveň zanedbanou črtou sekuritizačného procesu sú substitučné riziká,
ktoré sú z väčšej časti odlišné od rizík, ktoré sú v inom prípade vysoko systematické. V
dôsledku toho, cenné papiere vyrobené pomocou štruktúrovaných financií majú oveľa menšiu
šancu na prežitie v období hospodárskeho poklesu ako tradičné cenné papiere inak rovnako
ohodnotené. Navyše, keďže riziko nesplácania seniornych tranší je koncentrované hlavne v
114
štátoch so zlou ekonomickou situáciou, investori by mali žiadať vyššie rizikové prémie za
držanie takýchto cenných papierov v porovnaní s klasickými firemnými rovnako
ohodnotenými dlhopismi.
Do roku 2008 sa všetko zmenilo. Globálne emisie kolateralizovaných dlhových záväzkov sa
spomalili. Banky boli prinútené masívne odpisovať zo svojho majetku.
Výnosy ratingových agentúr zo štruktúrovaných produktov zmizli prakticky cez noc a ceny
akcií týchto spoločnosti sa zrazili na polovicu. Napríklad, 27 z 30 tranší sekuritizovaných
aktív (CDO), ktoré v roku 2009 vydané Merill Lynch s ocenením AAA, sa teraz považujú za
odpad [4]. Celkovo, v roku 2007 Moody‘s podcenil 31 % všetkých tranší (CDO), ktoré ocenil,
a 14 % z toho boli práve ocenené AAA produkty. [5] V polovici roku 2008 boli aktivity okolo
štruktúrovaných financií uzavreté a prezident Standard & Poors, Deven Sharma, očakával, že
tak zostane navždy.[6]
Aby mohla sekuritizácia fungovať, museli v USA vzniknúť podporované a privilegované
agentúry ako Fannie Mae, Freddie Mac a Ginnie Mae, ktoré mali právo skupovať hypotéky
emitované lokálnymi bankami, za predpokladu, že spĺňajú určitú uspokojivú veľkosť a
primerané úverové požiadavky. Hypotéky, ktoré spĺňali tieto požiadavky boli pomocou týchto
agentúr následne pretransformované na cenné papiere nazývané MBS (mortgage-backed
securities), a predané na kapitálovom trhu s vyplývajúcou vládnou podporou. Naproti tomu,
hypotéky, ktoré nespĺňali reštrikcie čo do objemu poprípade štandardy kreditnej kvality
nemohli byť kúpené vládou-sponzorovanými agentúrami, boli buď držané emitentmi, alebo
predané na sekundárnom trhu. Nazývali sa „jumbo“ hypotéky ktoré mali nominálnu hodnotu
vyššiu ako bol zmluvný úverový limit, čo bolo 417 000 dolárov pre rodinný dom v roku 2008.
Subprime dlžníci sa definujú ako tí s FICO kreditným skóre, ktoré je nižšie ako 620,
obmedzenou úverovou históriou, alebo iným druhom úverového zhoršenia
V posledných rokoch, emisia tzv. „nevyhovujúcich“ hypoték sa značne zvýšila. Napríklad,
pôvodné subprime hypotéky – hypotéky patriace ku tým, ktoré majú nižší kreditný štandard
ako je potrebné pre kúpu od vládou-spozorovaných podnikov – rástol z 96,8 miliárd dolárov v
roku 1996 na približne 600 miliárd dolárov v roku 2006, predstavujúc 22%-ný podiel
všetkých hypoték, ktoré boli vydávané v tom roku. [7] Keď sa ceny domov znížili, nastalo
významné zvýšenie sadzieb defaultu, čo sa prejavilo, že väčšina subprime dlžníkov vlastnila
hypotéku, ktorej hodnota bola oveľa vyššia ako tržná hodnota ich domov.
Napriek tomu, že subprime hypotéky boli nevhodné na sekuritizáciu, ktorú robili vládne
agentúry, našla sa cesta ako to spraviť, a to konkrétne cez kapitálové trhy formou „privatelabel“
MBS cenných papierov, ktoré boli emitované bankami na Wall Streete a inými
subjektami (Federal Deposit Insurance Corporation, 2006). Tieto cenné papiere niesli dvakrát
vyššie riziko zlyhania vzhľadom k nízkej úverovej kvalite dlžníkov; a vysokému stupňu
korelácie zlyhania ako výsledok spájania hypoték z rovnakej geografickej oblasti a ročníkov.
Následne, veľa MBS dlhopisov boli zresekuritizované do CMO, inak efektívne nazývané
CDO2
. Podľa Moody´s, podiel CDO, kde objem štruktúrovaných aktív mal úplne inú
konzistenciu ako ich kolaterál, sa zvýšil z 2,6% v roku 1998 na 55% v roku 2006, a to je len
zlomok nominálnej hodnoty z celkovej sekuritizácie. Len v roku 2006, emisia
štruktúrovaných financií CDO dosiahla 350 miliárd dolárov v nominálnej hodnote. [8]
ZÁVER
Hlavným jadrom súčasnej finančnej krízy, okrem iného, je zistenie, že štruktúrované cenné
papiere sú oveľa rizikovejšie ako sa pôvodne uvádzalo v ratingoch. Podľa ratingových
agentúr a ďalších subjektov, ktoré hodnotia úverovú bonitu produktu, je rating založený na
očakávanej pravdepodobnosti pozorovaného defaultu alias na očakávaných ekonomických
stratách. Keď ratingové agentúry začali oceňovať štruktúrované dlhopisy rovnakou škálou
115
ako „klasické“ cenné papiere, investori nadobudli pocit, že sekuritizované dlhopisy
predstavujú bezpečnú investíciu a podcenili charakter základných ekonomických rizík, ktoré
pri tomto type cenného papiera hrá nesmierne dôležitú rolu. Rozhodujúcimi zložkami
sekuritizačných produktov je extrémna krehkosť ratingov pri ocenení podkladového aktíva
a ich silná závislosť na systematických rizikách. Emitenti tím, že vyžadovali, aby nové
štruktúrované produkty boli oceňované rovnakou škálou ako dovtedy emitované dlhopisy,
vytvorili ilúziu, že dané štruktúrované dlhopisy sú porovnateľné s existujúcimi „klasickými“
cennými papiermi. V skutočnosti štruktúrované financie, akým je napríklad CDO dlhopis,
nesie obrovské systematické riziko, to znamená, že vývoj jeho ceny je vysoko závislý od
celkovej ekonomiky štátu, kde sa cenný papier emitoval. Od takéhoto profilu rizika by mal
investor očakávať vyššiu mieru výnosnosti v porovnaní s „klasickými“ firemnými dlhopismi s
rovnakou charakteristikou, kde zlyhanie dlhopisu závisí „len“ na zdraví tej či onej firmy.
Tento prístup viedol k veľkému potenciálnemu rozmachu nového druhu cenných papierov na
kapitálovom trhu, kde zo strany kupujúcich bol vnímaný ako veľký komplex zložitých
derivátov.
LITERATÚRA
[1] American Securitization Forum : By and for the securitization industry [online]. 2004-
2010 [cit. 2010-03-07]. Dostupné z WWW:
<http://www.americansecuritization.com/>.
[2] European Securitisation Forum : Promoting growth and development of european
sucuritisation markets [online].SIFMA, 2008 [cit. 2010-03-07]. Dostupné z WWW:
<http://www.europeansecuritisation.com/>.
[3] Scholtes, Saskia, Richard Beales. 2007.“Top Rating Proving Crucial to Structured
Finance Sector.” Financial Times, May 17.
[4] Craig, Susanne, Randall Smith, and Serena Ng. 2008. “Merrill Aims to Raise Billions
More: Firm Dumps Mortgage Assets as Crisis Drags On; Another Big Write-Down.”
Wall Street Journal, July 29.
[5] Bank of International Settlements, Basel Committee on Banking Supervision, The
Point Forum. 2008. “Credit Risk Transfer—Developments from 2005—2007.” July.
Available at: http://www.bis.org/publ/joint21.htm.
[6] Bank of International Settlements. 2005. “The Role of Ratings in Structured Finance:
Issues and Implications.” Committee on the Global Financial System Publications no.
23. January. Available at: http://www.bis.org/publ/cgfs23.htm.
[7] U.S. Securities and Exchange Commission. 2008. “Summary Report of Issues
Identified in the Commission Staff’s Examination of Select Credit Rating Agencies.”
http://www.sec.gov/news/studies/2008/craexamination070808.pdf.
[8] Hu, Jian. 2007. “Assessing the Credit Risk of CDOs Backed by Structured Finance
Securities: Rating Analysts’ Challenges and Solutions.” Journal of Structured
Finance, Fall.
Ing. Eva Cipovová, Ing. Blanka Kameníková
Univerzita Tomáše Bati, Fakulta managementu a ekonomiky
Mostní 5139
760 01 Zlín
Email: cipovova@fame.utb.cz, kamenikova@fame.utb.cz
116
REGULACE ZPROSTŘEDKOVATELŮ FINANČNÍCH
PRODUKTŮ
FINANCIAL INTERMEDIARIES REGULATION
Hynek Černý
ANOTACE
Celosvětová finanční krize roku 2008 oživila diskuze o jejich příčinách a možných
preventivních opatřeních k zabránění jejich vzniku. Všeobecně se má za to, že finančním
krizím v budoucnu zabránit nelze, lze však studovat jejich zákonitosti a mechanismy.
Nastavením vhodných pravidel a regulačních nástrojů lze pak předcházet vzniku nerovnováh
v ekonomice a následky krizí zmírnit. Jednou z příčin poslední krize byla zmiňována i
neúměrná snaha po zvýšení ziskovosti finančních institucí v situaci, kdy tradiční bankovní
služby v období globalizace a zostřené konkurence nebyly schopny přinášet bankovnímu
sektoru dostatečné zisky. Známým důsledkem byl vývoj sofistikovaných finančních nástrojů a
derivátů, kombinujících investiční a pojistná rizika prakticky všeho druhu. Tyto produkty
však bylo třeba dostat co nejefektivněji ke koncovému zákazníkovi. V době slábnoucí
dominance kamenných poboček a přetrvávající nutnosti těsného kontaktu se zákazníkem při
prodeji komplikovaných produktů se stále více prosazuje distribuce formou specializovaných
zprostředkovatelských sítí.
KLÍČOVÁ SLOVA
Globalizace, regulace, finanční produkty, finanční zprostředkování.
ANNOTATION
The global financial crisis of 2008 re-opened the discussion of the causes and possible
preventative measures of its origin. Generally this means that it will not be possible to
prevent a crisis in the future, but we can study its nature and mechanics. By establishing
proper rules and regulatory instruments it will be possible to prevent rising imbalance in the
economy and minimize the consequences of a crisis. One of the causes of the latest crisis was
the extraordinary pressure of profitability on financial institutions. Traditional banking
services in a period of globalization and increasing competitions were not able to achieve
acceptable levels of profitability. This level of low profitability led to the development of
sophisticated instruments and derivatives combining investment and insurance risks of
various types. It was necessary to market these products as effectively as possible to the end
consumer. In this time of declining dominance of bricks and mortar companies and the
necessity of close contact with the customer when selling these complicated products, more
and more products were marketed through networks of financial intermediaries.
KEY WORDS
Globalization, regulation, financial products, financial mediation.
ÚVOD
Zprostředkovatelské sítě nabyly v posledních letech na významu. Jejich silnou stránkou je
schopnost oslovit široké vrstvy zákazníků/spotřebitelů. Jednotliví prodejci jsou školeni ve
speciálních technikách prodeje a provizní systém je motivuje jednak k prodeji produktů
s nejvyšší provizí, jednak k častým změnám produktů v zákaznických portfoliích.
117
Zprostředkovatelské sítě si udržují nad zákazníky dominantní vliv a tento vliv využívají i při
vyjednávání s poskytovateli finančních služeb (zejména bankami a pojišťovnami). Jelikož si
žádná instituce nemůže dovolit odliv zákazníků, mají zprostředkovatelé při sjednávání
podmínek výhodné postavení. Úlohou regulace sice není řešit soukromoprávní vztahy mezi
zprostředkovateli a poskytovateli finančních služeb. Avšak regulace se zabývá pravidly
jednání ve vztahu k zákazníkům a ochranou spotřebitele. Bohužel v současné době nejsou tato
pravidla nastavena odpovídajícím způsobem téměř v žádném sektoru finančního trhu. A
způsob prodeje finančních produktů neodpovídá často ani takto nedostatečně nastaveným
standardům.
CÍL A METODIKA
Je zřejmé, že Česká republika postrádá zastřešující právní úpravu pokrývající a sjednocující
dosud roztříštěnou sektorovou legislativu v oblasti zprostředkování finančních produktů. Při
její tvorbě bude třeba respektovat nejen legislativní úpravu problematiky na úrovni EU ale též
zkušenosti a poznatky zemí, které vytvořily či směřují k vytvoření ucelené legislativy pro
regulaci zprostředkovatelských služeb na FT.
VÝSLEDKY
1. Stávající evropská legislativa
Zprostředkovatelská činnost v oblasti finančních produktů je natolik různorodá činnost
s natolik odlišnými přístupy v členských státech EU, že se dosud obtížně hledala společná
vůle pro nápravu tohoto stavu. Jedinou oblastí, kde je problematika zprostředkování relativně
komplexně ošetřena, je oblast kapitálového trhu (směrnice MiFID a UCITS, v ČR pak ZPKT
a ZKI). Tyto právní normy se v budoucnu mají stát pilířem pro tvorbu všeobecně platných
standardů pravidel jednání ve všech sektorech finančního trhu. EK proto v současné době
podniká dva důležité kroky. Prvním je regulace tzv. PRIPs produktů, kde se počítá s návrhem
EK do konce roku 2011, druhým krokem je připravovaná revize IMD, kde se rovněž
s návrhem EK počítá do konce roku 2011.
Kromě jiného bude IMD formulovat některá ustanovení ohledně profesní způsobilosti a
přeshraničního poskytování služeb. Regulace PRIPs produktů bude obnášet investiční
retailové produkty jako UCITS fondy kolektivního investování, investiční balíčky (jako je
např. životní pojištění s investiční složkou), retailové strukturované produkty a strukturovaná
termínovaná depozita. Regulace PRIPs bude v oblasti pravidel jednání inspirována MiFID a
KII.
2. Regulatorní nastavení v České republice
V České republice se setkáváme s regulací zprostředkování finančních produktů s různou
intenzitou v mnoha právních předpisech a to jak obecných, tak sektorových:
• ZPKT (transpozice MiFID a směrnice 2001/34/ES),
• ZoPZ (transpozice směrnice 2002/92/ES o zprostředkování pojištění),
• ZKI (transpozice směrnice 85/611/EHS a dalších směrnic),
• ZPP (zákon o penzijním připojištění se státním příspěvkem) a dále např:
zákon o pojistné smlouvě, zákon o ochraně spotřebitele, zákon o některých podmínkách
sjednávání spotřebitelského úvěru, zákon o stavebním spoření atp.
V návrhu jsou zákon o spotřebitelském úvěru (transpozice směrnice č. 2008/48/ES o
smlouvách o spotřebitelském úvěru) a zákon o penzijním spoření.
3. Rozsah činnosti
Finančním zprostředkováním se rozumí za úplatu vyvíjená činnost, směřující k uzavření
smlouvy o finanční službě s poskytovatelem finanční služby, včetně samotného uzavření této
118
smlouvy jménem poskytovatele a také nabízení, zprostředkování a poradenství. Tímto je
myšlena také činnost definovaná speciálními sektorovými předpisy (§ 4 odst. 2 písm. a)
ZPKT, § 73 odst. 1 písm. a) návrhu ZPS, § 2 písm. d) návrhu ZSÚ).
Poradenstvím na finančním trhu se rozumí činnost spočívající v poskytnutí
individualizovaného a individuálně komunikovaného doporučení týkajícího se konkrétního
finančního nástroje nebo finančních nástrojů, kde příjemcem je osoba vystupující ve vztahu k
osobě poskytující toto poradenství jako zákazník/klient/spotřebitel. Poradenstvím se také
rozumí činnost definovaná speciálními sektorovými předpisy (§ 4 odst. 2 písm. e) ZPKT).
Předmětem uzavíraných smluv jsou
• investiční nástroje vymezené v § 3 ZPKT (přijímání a předávání pokynů týkající se
investičních nástrojů od zákazníků a investiční poradenství),
• stavební spoření (§ 1 písm. a) a b) ZSS),
• pojištění sjednané na základě pojistné smlouvy ve smyslu § 2 ZPS (půjde o nabízení a
zprostředkování životního pojištění, neživotních pojištění (vyjma velkých pojistných
rizik), velkých pojistných rizik (dle § 131 zákona o pojišťovnictví), zajištění a o
pojistné poradenství),
• hypoteční, spotřebitelský nebo jiný úvěr nebo půjčka,
• penzijní připojištění (§ 1 ZPP),
• vklady (§ 1 ZoB),
• penzijní spoření (v případě schválení zákona o penzijním spoření).
4. Cílové řešení
Cílem by mělo být nastavení podmínek pro efektivní dohled pravidel jednání a ochrany
spotřebitele napříč finančním trhem. V úvahu je třeba vzít nákladovost pro účastníky trhu a
pro dohled, nutnost zvýšení transparentnosti systému poskytování zprostředkovatelských
služeb, zajištění garance minimální úrovně odbornosti osob podílejících se na poskytování
zprostředkovatelských služeb, nutnost posílení ochrany spotřebitele/zákazníka a vytvoření
podmínek pro efektivní dohled.
5. Cross-sektorové standardy a benchmarky
5.1. Forma podnikání
Finanční zprostředkovatel (FZ) může být fyzická či právnická osoba s podnikatelským
oprávněním k poskytování služeb zprostředkování a poradenství. FZ vykonává uvedené
činnosti buď vlastním jménem na cizí účet (samostatný zprostředkovatel SZ), nebo cizím
jménem na cizí účet (vázaný zástupce VZ).
Samostatný zprostředkovatel by měl být oprávněn vykonávat činnost osobně (v případě FO),
nebo analogicky jako obchodník s cennými papíry statutárním orgánem, jeho členem, pomocí
svých zaměstnanců nebo vázaných zástupců. SZ zprostředkovává produkty jednoho nebo více
poskytovatelů finančních služeb (finančních institucí) a nese plnou právní odpovědnost za
činnost svých vázaných zástupců.
Vázaný zástupce (VZ) vykonává činnost stejnými osobami jako SZ. VZ může na finančním
trhu zastupovat pouze jednu osobu. Touto osobou (zastoupeným) může být poskytovatel
finančních služeb nebo SZ. Za činnost VZ odpovídá zastoupený. Koncepce je analogií úpravy
vázaného zástupce v ZPKT.
5.2. Předpoklady výkonu činnosti (obezřetnostní pravidla)
Žadatel o oprávnění k poskytování zprostředkovatelských služeb musí splňovat personální a
věcné předpoklady. Personálními předpoklady se rozumí existence důvěryhodných a odborně
119
způsobilých vedoucích osob odpovědných za poskytování zprostředkovatelských služeb a
odborných osob, prostřednictvím kterých jsou zprostředkovatelské služby poskytovány.
Věcnými předpoklady se rozumí:
• Kapitálové požadavky nebo odpovídající pojištění odpovědnosti. Jde zejména o
schopnost subjektu pokrýt škody způsobené výkonem činnosti zákazníkům.
Požadavek na minimální pojistné krytí a rozsah pojistných události by měl vycházet ze
stávající úpravy v sektoru pojišťovnictví a na kapitálovém trhu a reflektovat tak
požadavky evropské legislativy. V případě regulatorního kapitálu by jeho výše měla
být upravena sektorovými předpisy finančního trhu.
• Informační a evidenční systémy, informační zdroje a komunikační zařízení,
zpracování a archivace dat.
• Vnitřní řídící a kontrolní systém (nastavení dle MiFID či dle ZPKT). Povinná osoba
zavede a používá přiměřené vnitřní předpisy, procesy a pracovní postupy.
• Činnosti vykonávané prostřednictvím třetí osoby (outsourcing). Pokud povinná osoba
pověří jinou osobu výkonem významné provozní činnosti, je povinna zavést opatření
k vyloučení vzniku nepřiměřeného provozního rizika.
Personální a věcné předpoklady by měly být přiměřeně aplikovány též na poskytovatele
finančních služeb.
5.3. Odbornost
Komunikace vůči zákazníkovi by měla probíhat kvalifikovaně, tj. způsobem, aby zákazník
mohl učinit odpovědné rozhodnutí. Požadavky na odbornost by měly být aplikovány na osoby
v zaměstnaneckém poměru či OSVČ, které jednají přímo se zákazníky nebo jsou
odpovědnými osobami zprostředkovatele za komunikaci s klienty.
5.4. Registrace
K evidenci zprostředkovatelů by měl sloužit veřejnoprávní registr, registrace by měla být
podmínkou pro možnost poskytovat zprostředkovatelské služby. Žádost o zápis VZ do
registru podává zastoupený (SZ nebo poskytovatel). Za správnost a úplnost údajů v žádosti by
měl odpovídat zastoupený.
FZ může by měl být držitelem pouze jednoho podnikatelského oprávnění, a to buď oprávnění
pro poskytování zprostředkovatelských služeb v pozici SZ, nebo VZ. Podnikatelské oprávnění
by mělo stanovit, v jakých sektorech bude osoba oprávněna poskytovat své
zprostředkovatelské služby (např. sektor pojišťovnictví, sektor kapitálového trhu …)
5.5. Pravidla jednání a odborné péče
Znamenají minimální úroveň povinností povinných osob ve vztahu k zákazníkům nebo
potenciálním zákazníkům při poskytování zprostředkovatelských služeb. Patří sem např.:
• řízení střetu zájmů včetně zamezení poskytování a přijímání pobídek
• poskytování informací zákazníkovi před uzavřením smlouvy/poskytnutí
zprostředkovatelské služby
• získávání informací od zákazníka a jejich hodnocení
• způsob a záznam komunikace
• řešení stížností a sporů
• pravidla propagace aj.
Inspirací pro zavedení standardů pravidel jednání odborné péče by měly být směrnice MiFID
a UCITS.
6. Dohled a správní řízení
Dohledový orgán by měl mít k dispozici širokou paletu nástrojů. Subjekty podléhající dohledu
120
mají povinnost na požádání předložit aktuální, úplné a pravdivé údaje potřebné pro řádný
výkon dohledu. Subjekty rovněž informují o významných změnách týkajících se společnosti
(např. přeměny společnosti, převod podniku aj.).
Orgán dohledu může provádět kontroly na místě a na dálku a to pravidelně či ad hoc v případě
potřeby. Orgán dohledu může ukládat opatření k nápravě, a to zejména
• zjednání nápravy ve stanovené lhůtě (změnou vedoucí osoby apod.)
• pozastavení činnosti,
• změna rozsahu povolení,
• odnětí povolení nebo souhlasu a zrušení registrace nebo provedení výmazu vázaných
zástupců z registru.
Orgán dohledu při zjištění porušení zákonných povinností může vykonávat správní trestání
(dle závažnosti, délky trvání, rozsahu a závažnosti následků lze uložit veřejnoprávní sankce, a
to peněžitou pokutu či zákaz činnosti).
Použité zkratky
MiFID Market in Financial Instruments Directive (směrnice o trzích finančních nástrojů)
IMD Insurance Mediation Directive (směrnice o zprostředkování pojištění)
PRIPs Packaged Retail Investment Products (balíčkové retailové investiční produkty)
UCITS Undertakings for Collective Investments in Transferable Securities
ZPKT zákon č. 256/2004 Sb. o podnikání na kapitálovém trhu,
ZKI zákon č. 189/2004 Sb. o kolektivním investování,
ZoB zákon č. 21/1992 Sb. o bankách,
ZoPS zákon č. 37/2004 Sb. o pojistné smlouvě,
ZoPZ zákon č. 38/2004 Sb. o pojišťovacích zprostředkovatelích,
ZPP zákon č. 42/1994 Sb. o penzijním připojištění,
ZPS návrh zákona o penzijním spoření,
ZSS zákon č. 96/1993 Sb. o stavebním spoření,
KII Key Investment Information (klíčové informace pro investory dle UCITS)
EK Evropská komise
FO, PO fyzická osoba, právnická osoba
OSVČ osoba samostatně výdělečně činná
SZ,VZ samostatný zprostředkovatel/ povinná osoba, vázaný zástupce/ povinná osoba
FZ finanční zprostředkovatel/ povinná osoba
ZÁVĚR
Převážná část legislativy v oblasti poskytování finančních služeb je dnes eurokonformní nebo
alespoň na velmi dobré úrovni. Chybí však jednotící normy a standardy v oblasti
zprostředkování. Podaří li se tento chybějící segment do české legislativy doplnit, bude
záležet nejen na příslušných institucích ale i na zainteresovaných profesních svazech a
preferencích příští politické reprezentace.
LITERATURA
[1] Zákony uvedené v seznamu zkratek
[2] Zveřejněné materiály pracovní skupiny k problematice zprostředkovatelské činnosti při
MFČR
Ing. Hynek Černý
Česká národní banka
Na Příkopě 28, 115 03 Praha 1
hynek.cerny@cnb.cz
121
EMPIRICKÉ TESTOVÁNÍ MODELŮ SESTAVENÍ
PORTFOLIA AKCIÍ
EMPIRICAL TESTING OF STOCK PORTFOLIO SELECTION
PROCESS
Petr Červinek, Petr Málek
ANOTACE
Existuje několik různých přístupů a postupů k sestavení optimálního portfolia akcií. Otázkou
je, který model sestavení portfolia akcií vykazuje při reálných datech nejlepší výsledky.
Zvolili jsme tři různé postupy sestavení portfolia akcií a výsledná portfolia jsme testovali na
reálných datech od prvního obchodního dne roku 2010 do 28.4.2010. Jako kandidáty pro
sestavení portfolií jsme zvolili akcie obchodované ve SPADu na BCPP a akcie zahrnuté
v indexu DJIA obchodované na NYSE.
KLÍČOVÁ SLOVA
teorie portfolia, Markowitz, Cutoff rate, SPAD, NYSE, PX, DJIA
ANNOTATION
There are known several approaches and procedures to the portfolio selection process. The
question is which of the portfolio selection processes provides the best results involving the
real data. We have examined three different procedures of stock portfolio selection and the
resulting portfolios were tested with real data starting with the first trading day in 2010 until
28th
April 2010. The stock representatives for the portfolio selection became the stocks traded
via SPAD on BCPP and stocks that were part of DJIA and traded on NYSE.
KEY WORDS
Portfolio Theory, Markowitz, Cutoff rate, SPAD, NYSE, PX, DJIA
ÚVOD
V rámci teorie portfolia jsou známy různé metody sestavení optimálního portfolia, resp.
portfolia s konkrétními vlastnostmi. Většina z nich vychází z historických hodnot kurzů
cenných papírů, případně zahrnují i indexy trhu. Výsledky, které získáváme z těchto modelů,
jsou založeny na pravděpodobnostní bázi. To znamená, že jsou to pouze odhady budoucích
hodnot na základě historického vývoje. V současnosti převládá mezi odborníky na
obchodování s akciemi názor, že budoucí vývoj kurzů (potažmo výnosností) akcií je na
historickém vývoji spíše nezávislý. Přesto je nutno nějakým způsobem stanovit, které akcie
koupit a v jakém množství. Vzhledem k náročnosti stochastického modelování vývoje kurzů
akcií, je možno využít teoretické platformy, kterou založil Markowitz a která bývá
označována Mean Variance Portfolio Theory. Tento teoretický přístup byl během doby od
vzniku do současnosti několikrát upravován, rozšiřován a zjednodušován.
K analýze vhodnosti modelů sestavení portfolia akcií jsme zvolili následující modely. Prvním
je klasický model Markowitze s požadavkem na minimální riziko výnosností portfolia daných
akcií. Druhým je předchozí model s dodatečným požadavkem na konkrétní výnosnost
výsledného portfolia. Třetím je model, který bývá v anglické literatuře označován jako Cutoff
Rate Model. Od předchozích modelů se liší jednodušším způsobem výpočtu pro případ
122
požadavku na kladné hodnoty podílů jednotlivých akcií v portfoliu, což představuje
nepovolený prodej na krátko. Tento požadavek použijeme v našich výpočtech.
CÍL A METODIKA
Cílem výzkumu je analyzovat a empiricky ověřit, který model sestavení portfolia cenných
papírů (akcií) vykazuje nejlepší výsledky při aplikaci na konkrétní reálná data.
Na základě volby konkrétních modelů sestavení portfolia sestavíme portfolia, jejichž
výkonnost podrobíme zkoumání na reálných datech v období 4.1.2010 – 28.4.2010.
Za nejlepší portfolio budeme považovat portfolio, které bude na reálných datech vykazovat
nejvyšší poměr výnosnosti portfolia na jednotku rizika výnosnosti portfolia. Budeme přitom
nejvíce využívat matematicko-statistických metod.
VÝSLEDKY
Vstupní data
Na základě kurzů akcií za celý rok 2009 jsme pro data z BCPP i NYSE vypočítali 20-ti denní
výnosnosti (což považujeme za ekvivalent měsíčních výnosností) a pro data z BCPP navíc i
jednodenní výnosnosti. Tím jsme získali vstupní údaje pro sestavení portfolií akcií.
Pro Cutoff Rate Model potřebujeme znát bezrizikovou úrokovou míru, za kterou považujeme
v ČR úrokovou míru ze státních pokladničních poukázek s roční splatností a v USA úrokovou
míru z T-Bills1
opět s roční splatností. Pro výpočty jsme použili bezrizikovou úrokovou sazbu
za rok 2009 ve výši 2,26% p.a. pro ČR2
a 0,45% p.a. pro USA.
Postup výpočtu
V případě klasického Markowitzova modelu hledáme minimální riziko portfolia, tedy
minimum funkce
∑∑= =
⋅⋅=
n
i
n
j
ijjip XX
1 1
σσ
za podmínky ∑=
=
n
i
iX
1
1.
K řešení využíváme Lagrangeovu funkci ve tvaru ( ) ( ) ⎟
⎠
⎞
⎜
⎝
⎛
−⋅+= ∑=
n
i
ip XXYL
1
1
2
1λσ
rr
.
Pro druhý zvolený model využíváme výše zmíněný postup s dodatečnou podmínkou pro
požadovanou výnosnost portfolia. Podmínka je dána rovnicí ∑=
⋅=
n
i
iip rXr
1
. Lagrangeova
funkce je potom ve tvaru ( ) ( ) ⎟
⎠
⎞
⎜
⎝
⎛
−⋅+⎟
⎠
⎞
⎜
⎝
⎛
−⋅+= ∑∑ ==
n
i
pii
n
i
ip rrXXXYL
1
2
1
1
2
1 λλσ
rr
.
V obou případech získáme řešení postupem pro nalezení extrému funkce (v našem případě
konkrétní Lagrangeovi funkce), který spočívá v derivaci funkce podle všech proměnných a
položením první derivace rovno nule. Získáme soustavu rovnic, kterou řešíme např.
maticovým způsobem. Řešením je bod podezřelý z extrému. Pro ověření, že se jedná o
extrém, a pro zjištění zda jde o maximum nebo minimum, sestavíme Hessovu matici.
1
U.S. government securities/Treasury bills
2
Jedná se o emisi číslo 21501556, jejímž emitentem bylo Ministerstvo financí ČR, jejíž datum emise bylo
16.1.2009 a datum splatnosti bylo 15.1.2010.
123
Pro Cutoff Rate Model potřebujeme znát bety jednotlivých akcií, které jsou dány předpisem3
2
M
iM
i
σ
σ
β = , kde M vyjadřuje tržní portfolio, za které považujeme akciový index PX, resp.
DJIA. Dále potřebujeme znát nesystematickou část rizika (v podobě rozptylu) jednotlivých
akcií, která je dána vzorcem:
2222
. Mi ii σβσσε −= .
Poté akcie seřadíme podle hodnoty
i
fi rr
β
−
od největší po nejmenší a vypočítáme jednotlivé
hodnoty Cutoff Rate, které jsou dány vzorcem:
( )
∑
∑
=
=
⎟
⎟
⎠
⎞
⎜
⎜
⎝
⎛
⋅+
⋅−
⋅
=
i
j
j
M
i
j
jfj
M
i
j
j
rr
C
1
2
2
2
1
2
2
1
ε
ε
σ
β
σ
σ
β
σ
Dále vypočítáme jednotlivé váhy akcií v portfoliu ze vzorce
∑
=
zahrnutý
j
i
i
Z
Z
X , kde
⎟⎟
⎠
⎞
⎜⎜
⎝
⎛
−
−
⋅= *
2
C
rr
Z
i
fii
i
i
βσ
β
ε
a *
C je poslední iC , které splňuje podmínku i
i
fi
C
rr
>
−
β
.
Z výše popsaných postupů získáme váhy jednotlivých akcií v portfoliu. Pro získané váhy
vypočítáme očekávanou výnosnost a očekávané riziko portfolia.
Shrnutí výsledků
Následné empirické ověření provádíme na kurzech akcií od 4.1.2010 do 28.4.2010, a to jak
pro ČR tak i pro USA. Obdržené váhy jsou uvedeny v následujících tabulkách.
Tab.1 Váhy akcií v portfoliu pro jednotlivé modely4
sestavení portfolia – ČR
Měsíční výnosnosti Denní výnosnosti
akcie Model 1 Model 2 Model 3 Model 1 Model 2 Model 3
AAA -5,55% -7,98% 0,00% 4,38% 4,81% 7,65%
CETV -2,43% -6,03% 0,00% -2,96% -4,95% 0,00%
ČEZ 28,62% 14,67% 0,00% 27,02% 12,39% 0,00%
ECM -4,29% -6,38% 0,00% -0,11% -2,24% 0,00%
ERSTE -3,16% 1,42% 0,00% -5,82% -1,13% 0,00%
KB -19,44% -3,01% 0,00% -9,35% -7,02% 0,00%
NWR -14,76% -5,97% 12,33% -4,44% 8,83% 15,03%
ORCO -0,01% -5,80% 0,00% 1,47% 1,56% 0,00%
PEGAS 6,48% 24,72% 48,05% 14,53% 34,26% 45,86%
PM 16,12% 19,41% 39,62% 27,77% 30,76% 24,30%
TELE 36,28% 30,38% 0,00% 31,53% 17,93% 0,00%
UNI 45,77% 29,96% 0,00% 4,17% -12,45% 0,00%
VIG 16,39% 14,60% 0,00% 11,81% 17,25% 7,16%
3
dle modelu CAPM
4
Model 1 – klasický Markowitzův model minimalizace rizika; Model 2 – klasický Markowitzův model
minimalizace rizika s konkrétní požadovanou výnosností portfolia; Model 3 – Cutoff Rate Model
124
výnosnost -1,06% 1,00% 5,02% 0,08% 0,20% 0,25%
riziko 2,92% 3,28% 8,64% 1,11% 1,34% 1,72%
Zdroj: vlastní výpočet
Tab.2 Váhy akcií v portfoliu pro jednotlivé modely sestavení portfolia – USA
Měsíční výnosnosti
akcie5
Model 1 Model 2 Model 3 akcie Model 1 Model 2 Model 3
AA -2,49% -4,77% 0,00%JPM 2,16% 0,88% 0,00%
AXP 6,96% 7,49% 0,00%KFT 3,54% 0,94% 0,00%
BA -15,28% -15,55% 0,00%KO 37,18% 43,99% 13,71%
BAC -3,72% -2,35% 0,00%MCD 19,22% 16,26% 0,00%
CAT -9,91% -7,85% 0,00%MMM 31,04% 37,24% 0,00%
CSCO 2,94% -1,66% 0,00%MRK -29,23% -26,07% 0,00%
CVX -5,86% -2,39% 0,00%MSFT -18,81% -16,45% 28,83%
DD -8,75% -11,27% 0,00%PFE -2,94% -3,87% 0,00%
DIS -8,87% -7,80% 0,00%PG -33,31% -33,03% 0,00%
GE -4,09% -6,24% 0,00%T 53,09% 48,81% 0,00%
HD -2,11% -1,83% 0,00%TRV 2,10% 0,83% 0,00%
HPQ 1,20% 2,40% 0,00%UTX 17,26% 20,81% 0,00%
IBM 7,94% 17,24% 46,14%VZ -25,89% -26,68% 0,00%
INTC -8,61% -8,87% 11,33%WMT 27,58% 26,61% 0,00%
JNJ 49,68% 43,15% 0,00%XOM 17,97% 10,03% 0,00%
Model 1 Model 2 Model 3
výnosnost 0,20% 1,00% 3,67%
riziko 1,59% 1,61% 5,50%
Zdroj: vlastní výpočet
Takto definovaná portfolia jsem „investovali“ každý obchodní den od 4.1.2010 až do
27.4.2010, přičemž datum realizace každého portfolia byla 20 obchodních dní od počátku
investice pro měsíční portfolia a 1 obchodní den pro denní portfolia. Sledovali jsme, jaké
skutečné výnosnosti jednotlivá portfolia dosáhnou a jakou střední hodnotu a směrodatnou
odchylku budou vykazovat za dané období. Výsledky jsou shrnuty v následující tabulce.
Tab.3 Střední hodnota a směrodatná odchylka realizovaných portfolií
Výnosnosti6 Poměr střední hodnota k
směrodatné odchylce
Měsíční Denní Měsíční Denní
ČR USA ČR ČR USA ČR
střední hodnota 0,014049 -0,008350 0,000038
Model 1
směrodatná odchylka 0,026322 0,023743 0,007680
0,5337 -0,3517 0,0049
střední hodnota 0,012051 -0,010981 0,000212
Model 2
směrodatná odchylka 0,028886 0,025810 0,009147
0,4172 -0,4255 0,0232
střední hodnota 0,023717 0,006507 0,001549
Model 3
směrodatná odchylka 0,033210 0,034002 0,011137
0,7141 0,1914 0,1391
střední hodnota 0,023169 0,018911 0,001493
Index7
směrodatná odchylka 0,050540 0,035406 0,012074
0,4584 0,5341 0,1236
Zdroj: vlastní výpočet
5
Jedná se o tzv. ticker akcie na NYSE.
6
Jde o indikátor, na jakých datech bylo počítáno.
7
PX pro ČR a DJIA pro USA
125
ZÁVĚR
Jednoznačně nejlepším modelem pro sestavení portfolia akcií je Cutoff Rate Model. Jak na
bázi měsíčních výnosností v ČR i v USA, tak i na bázi denních výnosností v ČR vykázal
nejlepší výsledky za zkoumané období. V rámci BCPP dokonce předčil i index PX. Na NYSE
se tomuto modelu nepodařilo porazit index DJIA, ale přesto byl lepší, než zbylé dva modely.
Nejpravděpodobnějším důvodem dobrých výsledků tohoto modelu je menší počet akcií ve
výsledném portfoliu a nepovolený prodej nakrátko. Zdá se, že omezení počtu akcií v portfoliu
má dobrý vliv na výkonnost portfolia. Můžeme předpokládat, že existuje „hranice
diverzifikace portfolia“ v podobě počtu zahrnutých cenných papírů. Pokud ji překročíme,
zvyšujeme si více riziko portfolia vzhledem k výnosnosti portfolia.
Srovnání zbylých dvou modelů je závislé na použitých výnosnostech. Pro měsíční výnosnosti
je vhodnější použít konkrétní požadovanou výnosnost portfolia, zatímco pro denní výnosnosti
je vhodnější využít minimálního rizika bez konkrétní požadované výnosnosti. Doporučujeme
pokračovat v empirických testech uvedených modelů, případně i dalších modelů sestavení
portfolia akcií.
LITERATURA
[1] Elton, J. E. – Gruber, J. M. – Brown, J. S. – Goetzmann, N. W.: Modern portfolio Theory
and Investment Analysis. Sixth Edition. John Wiley & Sons, Inc. 2003. ISBN 0-471-23854-6.
[2] Přehled krátkodobých dluhopisů evidovaných v systému SKD – Rok:2009. ČNB. 2010.
Dostupné na: <http://www.cnb.cz/cs/financni_trhy/skd/statistika_skd/prehled.jsp?year=2009>
Citováno 28.4.2010.
[3] Selected Interest Rates. FRB: Federal Reserve Statistical Release H.15 - Historical Data.
Federal Reserve. 2010. Dostupné na: <http://www.federalreserve.gov/releases/h15/data.htm>.
Citováno 28.4.2010.
Tento příspěvek vznikl v rámci projektu specifického výzkumu ESF Masarykovy univerzity
č. 56 1701 „Evropské finanční systémy“.
Mgr. Petr Červinek, Ing. Petr Málek
Katedra financí, Ekonomicko – správní fakulta, Masarykova univerzita
Lipová 41a
Brno
p.cervinek@volny.cz
malek.petr@seznam.cz
126
K VYBRANÝM PROBLÉMOM FINANČNEJ KRÍZY –
PRÍČINY FINANČNEJ KRÍZY V USA
THE SELECTED PROBLEMS OF THE FINANCIAL CRISIS CAUSES
OF FINANCIAL CRISIS IN THE U.S.
Libuša Čurlejová, Boris Šturc
ANOTACE
Príspevok sa venuje vybraným problémom súčasnej finančnej krízy v USA a jej príčinám.
KĽÚČOVÉ SLOVÁ
kríza, internetová bublina, úvery, pôžičky
ANNOTATION
The contribution deals with selected problems of the current financial crisis in the USA and
its causes.
KEY WORDS
crisis, the Internet bubble, loans, loan
ÚVOD
Počas posledného storočia sa ale krízy stávali stále menej sa vyskytujúcim javom. Okrem
toho sú menej hlboké, trvajú kratšiu dobu a ich spoločenské následky nebývajú zďaleka také
zdrvujúce ako v predchádzajúcich obdobiach. Toto zmiernenie hospodárskeho cyklu môžeme
dať do súvislosti napríklad s rozvojom informačných technológií, vďaka ktorým je človek
lepšie schopný pozorovať vývoj prostredia, v ktorom sa pohybuje a tiež je schopný do istej
miery zabrániť vzniku klasických kríz z nadvýroby (prevahy ponuky) pomocou
informatizácie skladového hospodárstva. Bankové informačné systémy zase umožňujú mať
lepší prehľad o kvalite poskytnutých úverov, ich krytí a bonite dlžníkov.
K vzniku finančnej krízy v Spojených štátoch amerických prispelo viacero faktorov.
INTERNETOVÁ BUBLINA
Odhliadnuc od dlhodobého zvyšovania zadlženosti subjektov pôsobiacich v hospodárstve
USA je začiatky krízy, respektíve vytváranie podmienok pre jej vznik, možné sledovať už
krátko po roku 2000 v podobe takzvanej „internetovej bubliny“. Táto dosiahla vrchol v roku
2000 a spôsobila krátku recesiu zastavenú intervenciou amerického Fed-u. Internetová
bublina vznikla ako dôsledok veľmi rýchleho rozvoja firiem podnikajúcich cez internet a
prevádzkujúcich internetové portály. Keď sa internet začal v 90-tych rokoch 20. storočia
stávať v USA čoraz viac populárny, mnohí si uvedomili, aký veľký potenciál prináša pre
podnikanie. Mnohé firmy zaznamenali úspech s relatívne malými vstupnými nákladmi, avšak
s originálnou myšlienkou. Zatiaľ čo v predchádzajúcom období musela mať firma, ktorej
akcie boli uvedené na burzu, za sebou niekoľko rokov úspešného podnikania a vytvárania
ziskov, v období, keď sa začala vytvárať technologická bublina stačilo na prvotnú ponuku
akcií na trhu (IPO), aby firma mala napohľad dobrú myšlienku. Investori netrpezlivo čakali na
uvedenie nových akcií internetových firiem na trh, aby mohli byť medzi prvými, ktorí tieto
akcie nakúpili a mohli ich po ubehnutí krátkej doby predať s veľkým ziskom. Keďže dopyt po
127
akciách bol veľký, ich cena rástla aj napriek tomu, že firma neprodukovala zisky. Mnohí si
mysleli, že obdobie, počas ktorého spoločnosti vytvárali straty bolo iba prechodným a
spoliehali sa na ďalší rast ceny ich akcií. Tento mechanizmus teda fungoval ako akási špirála,
kde vysoký dopyt spôsoboval prudký rast cien akcií a prudký rast akcií zase opäť vplýval na
zvyšovanie dopytu. Okrem investorov, ktorí boli medzi prvými kupcami daných akcií,
zarobili obrovské sumy aj banky, ktoré dané akcie uvádzali na trh. Bežnými boli aj praktiky
(tzv. laddering), keď banky vopred informovali svojich najlepších klientov o uvedení nových
akcií na trh. Istú časť týchto akcií mali investori možnosť kúpiť za nižšiu cenu, no museli
prisľúbiť ďalší nákup hneď po uvedení akcií na trh. Takto si banka i akciová spoločnosť
zabezpečili taký dopyt po akciách, ktorý vyprovokoval rast ich ceny a spustenie vyššie
opísaného mechanizmu dopyt – rast cien – dopyt – rast cien atď. Aby Fed zastavil
spomaľovanie ekonomiky, postupne uvoľňoval monetárnu politiku a dosiahol tým zníženie
úrokovej miery z vyše 6% na 1% za približne 2 roky. Takto sa mu podarilo zastaviť recesiu,
ktorá v konečnom dôsledku trvala len od marca do októbra 2001. Bolo to preto, že zníženie
úrokových mier malo za následok celkové zníženie ceny peňazí v ekonomike a mnohé firmy i
domácnosti to využili, aby získali prostriedky na nové investície (napr. rôzne investičné
projekty firiem, alebo kúpa rodinného domu fyzickými osobami). Po tomto krátkom
spomalení ekonomiky prišlo opäť oživenie a na finančných trhoch bolo vidno stúpajúci trend.
Vo firmách sa začali mohutne využívať počítače, internet a mobilné telefóny a produktivita
práce v USA rýchlo stúpala. Politická i ekonomická situácia vo svete Spojeným štátom priala
a aj vďaka už spomínaným novým telekomunikačným technológiám klesala aj miera
nezamestnanosti. Ľudia nemali problém nájsť si zamestnanie a cítili sa vo svojom zamestnaní
istejšie ako v predchádzajúcom období. Okrem toho, že prasknutie internetovej bubliny
vyvolalo tlak na zníženie úrokových mier, vysoké zisky investorov v období pred rokom 2000
vplývali na zvýšenie dopytu po nehnuteľnostiach. Nehnuteľnosti sú tradične považované za
investíciu s nízkou mierou rizika a preto mnohí investori vložili zarobené peniaze aj do
nehnuteľností. Keď v roku 2000 klesli ceny akcií a burzových indexov a nastala krátka
recesia, mnohí ľudia zvolili investovanie do menej volatilných aktív, ktorými boli napríklad
nehnuteľnosti.
NÍZKE ÚROKOVÉ MIERY
Okrem tejto príčiny, ktorá sa týkala prasknutia technologickej bubliny, existovala aj iná. Bolo
ňou neustále zadlžovanie sa krajiny. Saldo obchodnej bilancie USA je dlhodobo záporné a
prevláda import nad exportom. Keď tento stav pretrváva dlhodobo, ako je to i v prípade USA,
ide v podstate o zahraničné financovanie, ktoré spočíva v nakupovaní dlhopisov americkej
vlády inými krajinami. Najviac amerických dlhopisov vlastnia Čína, Japonsko, krajiny
exportujúce ropu, Veľká Británia, Brazília, Hong Kong a Rusko. Akumulácia týchto
dolárových rezerv spôsobuje, že v obehu je veľké množstvo peňazí, a teda sa poskytuje aj
väčšie množstvo úverov za nižší úrok. Z pohľadu diania na trhu s nehnuteľnosťami nízke
úrokové miery spôsobili, že hypotéky boli pre ľudí lacnejšie a atraktívnejšie, kvôli čomu
počet poskytnutých hypoték stúpal vysokým tempom.
POKLES ZISKOV BÁNK
Základnou činnosťou, ktorú banky vykonávajú sú depozitné a úverové operácie. Z týchto
operácií banky na jednej strane platia úroky svojim klientom z vkladov a na strane druhej
úroky poberajú od klientov využívajúcich úverové produkty. Pri poklese úrokových mier teda
nastáva efekt zníženia výdavkov bánk na úroky vyplatené klientom, ale tento je tiež
sprevádzaný poklesom príjmov, ktoré bankám plynú z poskytnutých úverov. Keďže úroky,
ktoré banky platia klientom z depozitov, sú tradične oveľa nižšie ako úroky z poskytnutých
úverov, efekt zníženia úrokových mier na celkové hospodárenie banky je negatívny. Inými
128
slovami, úroky možno považovať za cenu úverov a depozitov. Cena depozitov je nízka a
menej na ňu vplýva výška úrokových mier v ekonomike. Cena úverových produktov je vyššia
a viac reaguje na zmeny úrokových mier.
UVOĽNENIA PRAVIDIEL PRI POSKYTOVANÍ HYPOTÉK
Ako hlavný dôvod tu bolo presvedčenie bánk, že ceny nehnuteľností budú naďalej stúpať. V
prípade, že by vlastník domu splácajúci hypotéku stratil schopnosť splácať splátky, mohol by
si vziať ďalší úver, ktorý by slúžil na pokrytie dočasného nedostatku prostriedkov a bol by
zabezpečený tou istou nehnuteľnosťou, ktorá slúži ako zábezpeka hypotéky. Toto by
nepredstavovalo problém preto, že trhová cena nehnuteľnosti by stúpala a mohla by pokryť
hypotéku aj úver. V krajnom prípade, keby dlžník nemal prostriedky počas dlhšieho obdobia,
dom by banka predala a neprišla by o svoje prostriedky. Druhým dôvodom bol fakt, že banky
si pohľadávky vo forme nesplatených hypoték nenechávali, ale ich predávali bankám po
celom svete a prenášali tak riziká na ne. Banky pri nízkych úrokových mierach mali záujem
poskytovať rizikovejšie úvery, z ktorých im boli splácané vyššie úroky. Vyššieho rizika sa
zbavovali tým, že hypotéky predávali do zahraničia vo forme hypotékami zabezpečených
cenných papierov. Jedným zo špecifických aspektov, ktorý napomohol vzniku finančnej krízy
bolo aj postavenie hypotekárnych agentov, tzv. brokerov. Títo agenti sú samostatnými
osobami, ktoré nepracujú ani pre kupujúceho, ktorý žiada od banky hypotéku, ani pre banku,
ktorá túto hypotéku poskytuje. Ich odmeňovanie je založené na počte a objeme hypoték, ale
od hypotekárnych domov navyše dostávajú bonusy za to, že presvedčia klientov o výhodnosti
hypotéky, ktorá v skutočnosti ponúka vyššiu úrokovú mieru, než tú, ktorú by objektívne
mohol klient získať. Bankári v snahe prilákať čo najviac klientov tiež poskytovali také
hypotéky, kde počiatočné splátky boli nízke, časom sa však výška splácaných úrokov
prepočítala a zvýšila do takej miery, že klient ju so svojim príjmom nemal šancu splácať. V
roku 2006 vidieť vyvrcholenie trendu, ktorý prevládal v období 2001 – 2006.V roku 2006 boli
poskytnuté neagentúrne hypotéky v hodnote 1 480 miliárd dolárov, čo je o 45% viac, ako
objem poskytnutých agentúrnych hypoték. Boli tiež vydané MBS za 1 033 miliárd dolárov,
zatiaľ čo objem agentúrnych MBS bol na úrovni 905 miliárd dolárov. Naznačuje to, že banky
sa zbavovali veľkého množstva nekvalitných hypoték prostredníctvom ich predaja vo forme
MBS.
RASTÚCE CENY NEHNUTEĽNOSTÍ
Za rastúce ceny nehnuteľností môže najmä rast objemu peňazí v ekonomike a úverová
expanzia. Hladina cien nehnuteľností je daná funkciou hodnoty objemu peňazí a zmeny
objemov úverov počas určitého časového obdobia. Vývoj cien nehnuteľností môžeme merať
napríklad pomocou Case-Shiller Home Price Indexu. Tento index vymysleli v 80-tych rokoch
20. storočia ekonómovia Karl E. Case a Robert J. Shiller. S&P/Case-Shiller Home Price
Indices (S&P/CSI) sú navrhnuté na meranie rastu hodnoty obytných (nekomerčných)
nehnuteľností v rôznych regiónech USA. Tieto indexy zahŕňajú 23 indexov – 20
metropolitných regionálnych indexov, dva kompozitné a jeden národný index. Národný index
je vytvorený z indexov cien domov pre jednu rodinu v 9 sčítacích divíziách USA a je
vypočítavaný štvrťročne. Tento index vznikol ako odpoveď na potrebu merania zmien v
cenách nehnuteľností. Autori sa zamerali na meranie cien rodinných domov v rôznych
regiónoch USA a vyvinuli metodológiu oceňovania porovnaním predajnej ceny pri prvom
predaji a pri opätovnom predaji, ktorej výsledkom je S&P/CSI. Aj keď metodológia pochádza
z 80-tych rokov, je najpresnejším ukazovateľom vývoja cien nehnuteľností a podobných
aktív. Ak sa teda pozrieme na vývoj cien domov od roku 1980 do roku 2009
Za jednu z možných príčin rastu cien nehnuteľností môžeme tiež považovať americké tzv.
„smart growth policies“. „Smart growth“ v preklade znamená inteligentný rast a je súborom
129
opatrení a usmernení týkajúcich sa rozširovania miest. Implementovaný prostredníctvom tzv.
„local zoning laws“, alebo miestnych zónových zákonov sa snaží dosiahnuť, aby mestá boli
kompaktnejšie a zároveň menej preťažené z dopravného hľadiska, aby bolo podporované
využívanie bicyklov, aby sa vytvorili pešie zóny a vyčlenilo priestranstvo na parky a záhrady.
Niektoré zóny sú preto určené na zahustenie, najmä prostredníctvom výstavby širokej škály
ubytovacích jednotiek, ako byty, nájomné byty, kondomíniá, radové domy, a v iných zónach
je výstavba naopak zakázaná.
ZÁVER
Vďaka informačným technológiám je svetový obchod a pohyb kapitálu oveľa zložitejší,
komplexnejší a ťažšie kontrolovateľný ako to bolo v období pred začatím masového
využívania počítačov, telekomunikácií a internetu. Aj informovanosť subjektov a ich
schopnosť robiť správne rozhodnutia odstraňuje problém „bublinovej ekonomiky“ len
čiastočne. Súčasná finančná kríza je jasným príkladom, že ešte stále nebolo nájdené
spoľahlivé riešenie, ktoré by odstránilo ekonomické cykly. Zdá sa nepochopiteľné, že aj
napriek lepším informáciám úverových spoločností o bonite klientov existovali mnohé
prípady, kedy i klienti, u ktorých bolo evidentné, že budú mať problém so splácaním
hypotéky túto hypotéku dostali.
LITERATÚRA
1. ABADÍA, L. 2009. La Crisis Ninja y Otros Misterios de la Economía Actual. 6a ed.,
Madrid : Espasa, 2009. 205 s. ISBN 978-84-670-3015-0
2. FREIXAS, X. – ROCHET, J.-Ch. 2008. Microeconomics of Banking. 2nd ed.,Cambridge :
The MIT Press, 2008. 363 s. ISBN 978-0-262-06270-1
3. HUERTA DE SOTO, J. 2009. Peníze, banky a hospodářské krize. 1. české vydanie, Praha :
ASPI a Liberární Institut, 2009. 908 s. ISBN 978-80-7357-411-6 (ASPI),
ISBN 978-80-86389-54-7 (LI)
4. KINDLEBERGER, Ch. P. – ALIBER, R. 2005. Manias, Panics and Crashes : A History of
Financial Crises. 5th ed., Hoboken : John Wiley & Sons, Inc., 2005. 355 s. Wiley Investment
Classics. ISBN 978-0-471-46714-4
5. KOHOUT, P. 2009. Finance po krizi, důsledky hospodářské recese a co bude dál. 1.vyd.,
Praha : Grada publishing, 2009. 504 s. ISBN 978-80-247-3199-5
6. KRUGMAN, P. R. 2009 El Retorno de la Economía de la Depresión y la Crisis Actual. 5a
ed., Barcelona : Crítica, 2009. 214 s. ISBN 978-84-7423-857-0
7. KRUGMAN, P. R. – OBSTFELD, M. 2003. International Economics: Theory and Policy.
6th ed., Boston : Pearson, 2003. 754 s. International Student Series. ISBN 0-321-11639-9
Ing. Boris Šturc, CSc.
KBMF NHF EU v Bratislave
Dolnozemská 1
852 35 Bratislava
sturc@dec.euba.sk
Ing. Libuša Čurlejová
KBMF NHF EU v Bratislave
Dolnozemská 1
852 35 Bratislava
curlejova.libusa@gmail.com
130
USING OF RPSN AT MEASURING OF PROFITABILITY OF
MORTGAGE CREDITS
Radim Gottwald
ANNOTATION
The subject of this paper is RPSN, concretely its using at measuring of profitability of
mortgage credits. First of all this ratio is defined. Then factors, which have an influence on
RPSN are described – especially amount of credit, term of credit grant and costs arising from
credit grant. RPSN is compared with annual percentage rate and the computing way is
described by means of example.
KEY WORDS
RPSN, mortgage credit, credit profitability
INTRODUCTION
There are many possibilities for home financing in the Czech Republic. One of them is using
of mortgage credit. It is in accordance with Rejnuš (2006) long-term credit coupled with
mortgage on real estate. Mortgage credits offer on Czech market is very wide at the present
time. Potential customers can compare individual offers according to various parameters. For
example, they can compare according to rate fixation time or mortgage rate. RPSN is often
used for consumer lendings comparation but it is possible to use it for mortgage credits
comparation.
OBJECTIVE AND METHODS
The objective of this paper is to present using of RPSN at measuring of profitability of
mortgage credits. Descriptive and comparative methods are used in this paper. RPSN is
defined by descriptive method. Comparative method is used for comparation of RPSN with
annual credit rate. Theoretical knowledge is applied to practical example.
RESULTS
RPSN means annual percentage costs rate related to credit. It is interest rate valid in case of
future cash flow present value and purchased asset present value equality. RPSN indicates
payment conditions level of granted credit and it considers current value of money. Potential
customers can find optimal offer by comparing of RPSN individual offers.
There is an equation containing RPSN:
( ) ( )∑ ∑
=
=
=
= +
=
+
mK
K
mK
K
t
K
t
K
KK
r
A
r
A
1
´´
1´
´
´
1
´
1
whereas:
K … loan ordinal number
K´ … instalment number
AK … loan number K
A´K´ … instalment number K´
m … last loan number
131
m´ … last instalment number
tK … interval expressed as number of years and faction of year from loan No.1 date to
following loans No.2 to m dates
tK´ … interval expressed as number of years and faction of year loan No.1 date to following
instalments No.1 to m´
r … RPSN
RPSN is often used within advertising in various media – newspapers, TV, broadcasting,
interne and others. RPSN values practically range from 5% to hundreds %, in most cases from
10% to 20%. Values abou hundreds % indicate that offered credit is not optimal. Legislative
lay-out of RPSN in the Czech Republic is in accordance with Zákon č.321/2001 Sb. (2001) in
„Zákon o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru č.321/2001 Sb.“, which is
valid from 1.1.2002. Legislative lay-out of mortgage credits in the Czech Republic is in
accordance with Zákon č.190/2004 Sb. (2004) in „Zákon č.190/2004 Sb. o dluhopisech”,
which is valid from 1.5.2004.
Factors which have an influence on RPSN
RPSN depends on various factors like given credit level, given credit term, charges
(payments, instalments) arising from given credit etc. These charges, also signed as current
charges include:
• contract conclusion charges
• application for credit examination charges
• payment accept of mortgage credit charges
• money transfer charges
• keeping of account charges
• insurance charges
• withdrawal price of subject matter of lease
• first increased instalment
RPSN also depends on timetable of payment.
RPSN and annual percentage rate comparison
RPSN is usually greater than annual percentage rate, because RPSN depends not only on rate
costs but also on other costs. RPSN equals annual percentage rate in case of no other costs.
RPSN is always expressed in % per annum, whereas percentage rates are sometimes
expressed in % per month, % per quartale etc. Potential consumers have problem with these
expressions when they compare offers. The lower RPSN, the more advantageous credit. It is
true mostly, not in any case, because RPSN does not consist of all costs coupled with credit.
Some credit grantors use it, but not seriously. In an effort to attract new customers they
present lower RPSN than real RPSN. Annual percentage rate depends in accordance with
Syrový (2005) on term of expiration, mortgaged real estate value, fixation time and
creditworthiness. RPSN and annual percentage rate are subsidiary indicators, not universal. It
is not possible to find how much consumer pay and it does not consider late payment penalty
and other breaches of credit contract. Mortgage credits and average annual percentage rates
from 1998 to 2009 granted to individuals in the Czech Republic in accordance with
Ministerstvo pro místní rozvoj (2010) are illustrated in Table 1.
132
Table 1: Mortgage credits and average annual percentage rates in the Czech Republic
Year Mortgage credits
(mil. CZK)
Average mortgage rates
(%)
1998 4 879 14,20
1999 5 657 10,28
2000 10 383 8,79
2001 14 250 7,97
2002 22 533 6,73
2003 36 212 5,52
2004 51 959 4,93
2005 72 068 4,16
2006 100 840 4,18
2007 142 289 4,69
2008 120 090 5,66
2009 73 851 5,52
Source: http://www.mmr.cz/Bytova-politika/Statistiky-Analyzy
Example of RPSN computing
Let us suppose that young couple apply for mortgage credit related to family house building
near Brno. The lot is selected and paid. They want to pay back the credit 2 500 000 CZK for
ten years.
Mortgage rate depends on various factors. Let us suppose that bank sets rate 5,80%. Monthly
instalments are:
( )
CZKa 275042500000
12/058,011
12/0580,0
120
=⋅
+−
= −
RPSN depends on these charges:
Working of an account charges (200 CZK monthly)
Instance charges (1 000 CZK monthly)
Total charges are 1 200 CZK monthly, with monthly instalment 28 704 CZK.
RPSN, signed as r, is contained in this equation:
( ) ( ) ( ) ( ) ( ) ⎥
⎦
⎤
⎢
⎣
⎡
+
++
+
+
+
+
+
+
+
⋅= 12/12012/412/312/212/1
1
1
...
1
1
1
1
1
1
1
1
287042500000
rrrrr
The Czech trade inspection authority web offers in accordance with Česká obchodní inspekce
(2010) for consumers calculator for RPSN finding. In this case RPSN is 6,96%.
DISCUSSION
Consumers can choose among many mortgage credit grantors at the present time. Some banks
use various marketing strategies to reach an important market share. They offers mortgage
credits without charges payments. But these mortgage credits are characterized by higher
mortgage rates. Consumers should not choose mortgage credits only by mortgage rate or
133
charges. Knowing RPSN is also important when consumers substitute current mortgage credit
by new mortgage credit granted by other bank. This procedure is called refinancing.
CONCLUSION
The question is, to what degree can consumers rely on RPSN when they choose mortgage
credits. SPES association realized in accordance with Skolek (2010) research focused on
Czech nonbank mortgage sector from June to August 2009. Based on research results, RPSN
disadvantage is that only mortgage credits with same amount and same term are comparable.
It cannot be said that mortgage credits are advantageous while RPSN is less than for example
50%. It depends - among others - on terms of payment. The longer terms of payment means
the lower RPSN. RPSN computing is rather complicated also, because instalments and
charges frequency are often different. There are some one time charges in practice. Despite
these disadvantages, knowing RPSN is rather important at the present time. Mortgage credits
offer is very wide and choosing of optimal product is not simple.
The paper was compiled in terms of Thematic direction 02 solution of Research plan FBE
MENDELU in Brno MSM No. 6215648904/02 named „Main tendencies in the development
of a competitive environment within the integration and globalisation processes, and the
adaptation of business entities to the new conditions of the integrated market“ realized by
means of financial support of state resources through Ministry of Education, Youth and
Sports. Next research subject will be analyse of other factors, which are important during
consumers choosing of optimal mortgage credits in the Czech Republic.
REFERENCES
[1] ČESKÁ OBCHODNÍ INSPEKCE. [online]. 2010 [cited 2010-03-20]. Available from: <
http://www.coi.cz/ >.
[2] MINISTERSTVO PRO MÍSTNÍ ROZVOJ. [online]. 2010 [cited 2010-03-20]. Available
from: < http://www.mmr.cz/Bytova-politika/Statistiky-Analyzy/Statistiky-z-oblasti-bytovepolitiky-(1)/Hypotecni-uvery
>.
[3] REJNUŠ, O. Peněžní ekonomie : (finanční trhy). 2. vyd. Brno: Akademické nakladatelství
CERM, 2006. 258 p. ISBN 80-214-3235-7.
[4] SKOLEK, T. Vyplatí se posuzovat půjčku podle RPSN? [online]. 2009 [cited 2010-03-20].
Available from: < http://www.finance.cz/zpravy/finance/244416-vyplati-se-posuzovatpujcku-podle-rpsn-/
>.
[5] SYROVÝ, P. Financování vlastního bydlení. 4. vyd. Praha: GRADA Publishing, a.s.,
2005. 124 p. ISBN 80-247-1097-8.
[6] Zákon č.19/2004 Sb. o dluhopisech ve znění pozdějších předpisů
[7] Zákon č.321/2001 Sb. o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru ve
znění pozdějších předpisů
Bc. Mgr. Radim Gottwald
Ústav financí, Provozně ekonomická fakulta, Mendelova univerzita v Brně
Zemědělská 1
613 00 Brno
radim.gottwald@mendelu.cz
134
POROVNANIE RIADENIA ÚVEROVÉHO RIZIKA DVOCH
VYBRANÝCH BÁNK V ČR
CREDIT RISK MANAGEMENT COMPARISON IN TWO
CHOSEN BANKS IN ČR
Peter Halický1
ANOTÁCIA
V tomto článku porovnávam a analyzujem prístup k riadeniu úverového rizika a niektoré
metódy riadenia úverového rizika dvoch vybraných komerčných bánk v ČR. Porovnaním
prístupu k riadeniu úverového rizika, zohľadnením jednotlivých metód riadenia úverového
rizika a skladbou klientely sa snažím porovnať dopady týchto prístupov na kvalitu úverového
portfólia z pohľadu klasifikácie ČNB.
KĽÚČOVÉ SLOVÁ
Úverové riziko, úverové portfólio, riadenie rizika, kvalita portfólia, klasifikácia úverov
ANNOTATION
This paper describes comparison and analysis of credit risk management and some methods of
credit risk management in two chosen banks in ČR. By comparing approach to credit risk
management, and structure of clientage I try to compare impact of this approaches on quality
of credit portfolio expressed by ČNB classification.
KEY WORDS
Credit risk, credit portfolio, credit management, quality of portfolio, credit classification
ÚVOD
Riadenie úverového rizika je komplexný problém bankového manažmentu. Jednotlivé
opatrenia a metódy preto treba vnímať vždy v istom kontexte a súvislostiach. V tejto práci
budem ich hodnotiť v kontexte rentability jednotlivých bánk a to najmä z dôvodu úzkej
ekonomickej súvislosti prepojenia podstúpeného rizika a dosiahnutej rentability.
CIEĽ A METODIKA
Cieľom tejto práce je zhodnotiť vývoj portfólia úverov dvoch bánk podľa metodiky ČNB
a prístup k riadeniu úverového rizika za roky 2003 až 2008. Zdrojom informácii boli výhradne
výročné správy a ostatné účtovné výkazy bánk. Údaje s ktorými som pracoval sú výlučne
nekonsolidované, teda jedná sa iba o údaje za banku samotnú bez zohľadnenia dcérskych
spoločností.
VÝSLEDKY
Komerční banka(KB)
KB patrí podľa metodiky ČNB medzi veľké banky (bilančná suma nad 150 mld. Kč). Počet
klientov KB je približne 1,63 milióna klientov. Základné ekonomické údaje o banke sú:
1
Tento příspěvek vznikl v rámci projektu specifického výzkumu ESF Masarykovy univerzity č. 56 1701
„Evropské finanční systémy“.
135
Tabuľka č.1: Vybrané ekonomické ukazovatele KB (v mil. Kč)
2003 2004 2005 2006 2007 2008
bilančná suma 447 565 448 294 492 732 512 250 588 692 609 962
vlastný kapitál 40 399 43 578 50 314 48 654 49 236 58 977
úvery klientom 131 042 155 379 185 225 223 171 267 108 318 534
čistý zisk 9 262 9 299 9 148 8 747 10 170 11 795
Prameň: Výročná správa KB za rok 2007, nekonsolidované údaje
Nižšie uvedený graf rozdeľuje klientské úvery KB podľa metodiky ČNB pre klasifikáciu
úverov2
. Pri rozdelení úverov podľa jednotlivých sektorov pripadá približne 34,1 % na
občanov (retailový sektor) a zvyšok na firmy (korporátny sektor).
Graf č. 1: Úverové portfólio KB podľa kategórií ČNB
80,01
83,4
86,55
89,63
91,53
91,11
0% 20% 40% 60% 80% 100%
2003
2004
2005
2006
2007
2008
štandartné sledované neštandartné pochybné stratové
Prameň: Výročné správy KB za roky 2003 – 2008, nekonsolidované údaje
Graf potvrdzuje rastúci pomer štandartných úverov a trend klesajúceho objemu sledovaných
a neštandartných úverov. Stratové úvery sa percentuálne držia za posledných 6 rokov na
približne rovnakej úrovni. Rastom štandartných úverov dochádza k skvalitňovaniu úverového
portfólia. Tento trend môže byť spôsobený aj vstupom zahraničného vlastníka, s ktorým
prichádza aj zlepšenie v riadení rizika avšak tento trend treba vnímať v kontexte veľmi
dobrých makroekonomických podmienok a výrazného hospodárskeho rastu, ktorý kulminoval
v roku 2007. Bonita klientov a s tým aj kvalita úverového portfólia sa mení s priebehom
hospodárskeho cyklu pričom stále nemôžeme predpovedať zastavenie zhoršovania
makroekonomického prostredia, ktoré priamo či nepriamo ovplyvňuje schopnosti klientov
splácať úvery.
U klientov podnikateľov, ktorý tvoria najväčší objem úverov, používa KB obligor rating
s cieľom posúdiť riziko nesplatenia u protistrany a tiež LGD rating. V segmente malých
podnikov KB zaviedla tzv. behaviorálny rating založený na posudzovaní doterajšieho
správania sa klienta banky, čo sa prejavilo zvýšením efektivity procesu poskytovania úverov
v tejto oblasti. Komplexný rating tak zahŕňa finančné, nefinančné, osobné a behaviorálne
2
podľa vyhlášky č. 123/2007 Sb.
136
aspekty klienta. Pozitívny vývoj zaznamenal KB aj v segmente stredných a veľkých podnikov
a to aj vďaka pravidelnej aktualizácií finančných a ekonomických3
ratingov.
KB používa dva typy ratingov pri posudzovaní rizika nesplatenia úveru u fyzických osôb.
Aplikačný rating zohľadňuje úverové riziko v okamihu schvaľovania úverovej žiadosti.
Behaviorálny rating posudzuje riziko zlyhania klienta prostredníctvom informácií o už
uskutočnených transakcií klienta v banke a tiež sa tento rating využíva pre pravidelnú
aktualizáciu pravdepodobnosti zlyhania. Behaviorálny model zjednodušil postup
poskytovania úverov klientom s nízkym rizikovým stupňom a výraznou mierov prispel
k nárastu objemu poskytnutých retailových úverov. KB tiež využíva úverový register SOLUS
ktorý identifikuje problémových žiadateľov o úver a je vhodným doplnkovým zdrojom
v oblasti drobnej klientely. Úverové riziko vyplývajúce z koncentrácie je riadené
štandartnými metódami ako stanovovanie úverových limitov a monitorovanie maximálnej
úverovej angažovanosti.
Rentabilita je neoddeliteľne spätá s mierov rizika, ktorú banka podstupuje. Rentabilitu banky
predstavujú hodnoty ukazovateľov rentability priemerného vlastného kapitálu4
(ROAE –
Return on average equity) a rentability priemerných aktív5
(ROAA – Return on average
assets), ktorých sú obsiahnuté v nasledujúcej tabuľke.
Tabuľka č.2: Ukazovatele rentability a kapitálovej primeranosti KB(v %)
2003 2004 2005 2006 2007 2008
ROAE 24,98 22,15 19,49 17,68 20,78 21,8
ROAA 2,09 2,08 1,94 1,74 1,85 1,97
kapitálová primeranosť 15,37 12,83 13,58 13,08 11,04 14,19
Prameň: Výročné správy KB za roky 2008 – 2003, nekonsolidované údaje
Pokiaľ porovnáme ukazovateľ ROAE s priemerom za celý bankový sektor6
zistíme jeho
mierne podpriemerné hodnoty, kedy napr. priemer za celý bankový sektor v roku 2007 bol
25,39 % v roku 2006 to bolo 23,41%. Napriek tomu sú tieto hodnoty pomerne slušné
a hospodárenie KB tak môžeme označiť za úspešné. Naopak KB dosahuje nadpriemerné
hodnoty ukazovateľa rentability priemerných aktív aj keď je tu opäť možné vysledovať
mierne klesajúci trend. Priemer ukazovateľa ROAA sa za celý bankový sektor v sledovanom
období pohyboval na úrovni približne 1,3 %.
Česká spořitelna
Česká spořitelna(ČS) patrí medzi univerzálne banky a primárne sa zameriava na drobnú
klientelu. Poskytuje však služby aj malým, stredným a veľkým podnikom. Základné údaje
a charakteristiky sú priblížené v nasledujúcej tabuľke.
Tabuľka č.3: Vybrané ekonomické ukazovatele ČS (v mil. Kč)
2003 2004 2005 2006 2007 2008
bilančná suma 467 627 474 338 536 780 585 162 665 046 728 799
vlastný kapitál 33 262 37 048 41 942 46 027 51 849 61 672
3
ekonomická rating vychádza z nefinančných informácií
4
jedná sa o pomer: čistý zisk/priemerná výška pôvodného kapitálu(Tier 1) na konci jednotlivých mesiacov roku
5
pomer: čistý zisk /priemerná výška celkových aktív na konci jednotlivých mesiacov roku
6
základné údaje za celý bankový sektor sú čerpané zo stránok ČNB:
www.cnb.cz/cs/dohled_fin_trh/bankovni_dohled/bankovni_sektor/zakl_uk_bank_sekt/index.html
137
úvery klientom 200 492 233 929 244 607 296 498 376 500 412 472
čistý zisk 7 289 7 528 9 760 8 940 10 616 14 982
Prameň: Výročné správy za roky 2003 – 2008
V porovnaní z KB teda vychádza ČS podľa bilančnej sumy ako väčšia banka a značne
prevyšuje KB aj v objeme poskytnutých úverov klientom. U ČS je možné vysledovať rastúci
trend objemu úverových pohľadávok, ktorý bol v poslednom období ťahaný najmä rastúcim
objemom hypotekárnych úverov. Pričom v roku 2007 tvoril objem hypotekárnych úverov 42
percent na celkovom objeme klientských úverov.
Graf č. 2: Úverové portfólio ČS podľa kategórií ČNB
93,35
94,67
95,3
94,86
94,61
92,42
0% 10% 20% 30% 40% 50% 60% 70% 80% 90% 100%
2003
2004
2005
2006
2007
2008
Řada1 Řada2 Řada3 Řada4 Řada5
Prameň: Výročné správy ČS za roky 2003 – 2007, nekonsolidované údaje
Z hore uvedeného grafu je možné vyčítať vysokú kvalitu úverového portfólia pohľadávok za
klientmi. Portfólio ČS tak môžeme označiť v porovnaní s portfóliom KB za kvalitnejšie ako
podľa podielu štandartných pohľadávok tak aj pohľadávok so zlyhaním, ktoré dosahujú menší
podiel na celkových úveroch. Údaje za rok 2008 naznačujú mierne zhoršenie kvality portfólia,
pričom podiel štandartných pohľadávok poklesol na 92,42 percenta a podiel sledovaných
pohľadávok stúpol na 4,23 percenta. Celkový podiel pohľadávok so zlyhaním tvoril asi 3,3
percenta. ČS definuje zlyhania dlžníka v súlade s vyhláškou ČNB a zohľadňuje tak faktory
ako časť pohľadávky po splatnosti viac ako 90 dní, konkurz, platobnú neschopnosť alebo
reštrukturalizáciu pohľadávky. Svoju úlohu tu zohráva aj interné očakávanie banky o splatení
pohľadávky včas a v plnej výške. Úverové portfólio pohľadávok za klientmi však naďalej
môžeme označiť za kvalitné.
K internému ratingu patrí hodnotenie korporátnej klientely, ktorá je hodnotená na základe
finančnej sily, informáciách o podnikaní, podnikateľského zámeru a úverovej histórie.
Hlavným zdrojom informácií sú finančné výkazy a menšia váha je položená na analýzu soft
faktorov. Rating malých podnikateľov je významnejšie ovplyvnený bonitou vlastníkov
podnikania. Rating fyzických osôb resp. domácností je založený na demografických údajoch,
behaviorálnom skóre a úverovej histórií, pričom tieto údaje sú získavané z historických
údajov bánk a externých evidencií dlžníkov. Hodnotenie rentability ČS poskytuje nasledujúca
tabuľka.
138
Tabuľka č.4: Ukazovatele rentability a kapitálovej primeranosti (v %)
2003 2004 2005 2006 2007 2008
ROAE 29,6 30,9 36,1 30,3 29,4 35,7
ROAA 1,5 1,5 1,9 1,6 1,6 2,1
kapitálová primeranosť 10,3 9 8,7 9,26 9,55 10,31
Prameň: povinné informácie ČS, a.s. podľa Vyhlášky ČNB č. 123/08 a VS ČS za roky 2003 - 2008
Rentabilita priemerného vlastného kapitálu (ROAE) dosahuje vynikajúcich, v porovnaní
s priemerom bankového sektoru(približne 25 percent), nadpriemerných výsledkov. Výbornú
rentabilitu dokazuje aj nárast čistého zisku na úroveň 14 982 mil. Kč v roku 2008. Rentabilita
priemerných aktív ROAA dosahuje takisto stabilných a mierne nadpriemerných výsledkov,
pričom priemer za celý bankový sektor sa za sledované obdobie pohybuje približne na úrovni
1,3 percenta.
Česká spořitelna zaznamenala za sledované obdobie značný nárast objemu úverov za klientmi
a pritom si dokázala udržať stabilne vysoký podiel štandartných úverov, ktorý sa pohyboval
na úrovni približne 93 percent. Tieto výsledky pritom dosiahla pri nadpriemerných hodnotách
ukazovateľov rentability a pomerne stabilnej kapitálovej primeranosti. ČS kladie najväčší
dôraz na interný rating ako nástroja riadenia úverového rizika. Klientský rating je esenciálnou
súčasťou každého schvaľovania úveru a je korigovaný raz za 12 mesiacov. V roku 2007
úspešne zaviedla IRB metódu a došlo k zlepšeniu skóringovej funkcie pre hodnotenie dát
z úverového registru pre fyzické osoby nepodnikateľov, čím veľmi mierne poklesol podiel
individuálne znehodnotených pohľadávok týchto osôb na celkových poskytnutých úveroch
klientom a to pri ich rastúcom objeme. Taktiež v posledných rokoch rozšírila ČS
zhromažďované dáta a zvýšila ich kvalitatívnu stránku. Navyše využíva širokú platformu na
získavanie informácií s celej finančnej skupiny ČS.
ZÁVER
Analýza ukazuje že portfólio ČS vykazuje lepšie výsledky v porovnaní s portfóliom KB aj
keď u KB je možné vysledovať rastúci trend podielu štandartných pohľadávok za klientmi, čo
prestavuje skvalitňovanie úverového portfólia. ČS pri kvalitnejšom a stabilnom úverovom
portfóliu dosahuje navyše aj značne lepšie výsledky v oblasti rentability. Kvalita portfólia ČS
môže byť spôsobená aj zameraním ČS na drobnú klientelu, ktorá má zrejme lepšiu platobnú
morálku a je jednoduchšie odhadnúť bonitu práve takejto klientely a tým aj jednoduchšie
riadiť z toho vyplývajúce úverové riziká. Taktiež vysoký podiel hypotekárnych úverov
znižuje rizikovosť portfólia ČS.
LITERATÚRA
[1] WATERHOUSE, P.: Úvod do řízení úvěrového rizika. Přel. V. Navrátil. 1. vyd. Praha:
Management Press, 1994. 315 s. ISBN 80-85603-49-7
[2] POLIDAR, V. a PEERAER, M.: Úvěrové obchody. 2.preprac.vyd. Praha: Bankovní
institut, a.s., 1998. 356 s.
Ing. Peter Halický
Katedra financí ESF MU
Lipová 41a, 602 00 Brno
1367272@mail.muni.cz
139
MARKETING A CASH MANAGAMENT
ADVERTISING AND CASH MANAGEMENT
Jan Krajíček
ANOTACE
Marketing a Cash Managament by spolu na první pohled nemuseli vzájemně nesouviset. Je
však zde něco velmi významného a tím je přístup bank ke svým klientům, a zde se dopady
bankovní krize plně projeví – banky budou nuceny si ještě více vážit svých klientů, především
těch bonitních a solventních.
KLÍČOVÁ SLOVA
Banka, Cash Managament, klient, krize, marketing, služby
ANNOTATION
Bank advertising and Cash Management are special access consequence Advertising. Is
herein specialty access same Bank. The bank must have new clients access.
KEY WORDS
Advertising Bank Cash Management Client Crisis Service.
ÚVOD
Jednou z významných složek bankovnictví, která má svoje historické tradice, je především
komerční bankovní – financování velkých firem a problematika, která je s tím spojené.
Prolínají se zde dvě oblasti a to jak vlastní bankovní marketing, tvorba nových bankovních
produktů a jejich další využití, tak současně spokojenost klientů bank.
Zejména velcí klienti jsou pro banky rozhodující – jejich význam není dám pouze jejich
velikosti, ale současně i množství dalších klientů kteří jsou na ně navázáni, ať se jedná o
drobné klienty a stejně tak i o firemní klientelu.
Východiskem pro banky jak si klienty udržet je zejména tvorba nových sofistikovaných
bankovních produktů, které jsou specificky určeny pouze pro mě a zajišťuji bance i za cenu
jejího nižšího zisku, že tito klienti u ní zůstanou a budou jí přinášet zisk na úkor ostatních
bank. Významnou roli zde hraje i forma a další marketingové metody jejich nabídky. Vždy
musí banka přesvědčit klienta že mu poskytuje nový naprosto jedinečný produkt, která mu
jiná banka nemůže nabídnout a nebo pokud mu jej nabízí, potom jsou mezi oběmi kvalitativní
rozdíly.
Významné postavení si proto v posledních létech nachází zejména Cash. V poslední době
potom rozšířené o servisní střediska, spojená s Cash Managamentem. V zásadě se jedná o
produkty, které mají zejména pro bankovní klienty vysokou přidanou hodnotu, přestože jsou
složeny v zásadě ze standardních bankovních produktů, s dopadem do ekonomiky klientů
bank.
CÍL A METODIKA
Ve svém příspěvku si kladu za cíl zabývat se především novými vysoce sofistikovanými
produkty a vzájemným vztahem a vývojem marketingu ve vazbě na nové bankovní produkty.
Jejich využití je zaměřeno v zásadě výhradně na právnické osoby.
Jako základní metodu vědeckého zkoumání považuji především metodologie pragmatismu,
která je dle mého náhledu nejvhodnější metodologii pro zkoumání jevů ve finančním sektoru.
140
Přesto považuji za dle mého náhledu přistoupit ke zkoumání i z pohledu jiných vědeckých
metodologii především „Novopozitivizmu“ a „Kritického racionalismu“.
Proč považuji metodologii pragmatismu považuji pro danou oblast vědeckého zkoumání za
nejvhodnější. Tento můj přístup je ovlivněn především vlastními zkušenostmi z bankovní i
nebankovní sféry. Rozhodující pro zkoumání a stanovení cíle v oblasti bankovnictví je
především jaký prospěch bude z nové bankovní služby.
VÝSLEDKY
1 Vývoj marketingu
Úlohu marketingu jako takového nelze přeceňovat ale nutno jej využívat. Každá organizace
která je obeznámena s marketingovými principy a je připravena je využívat získává
konkurenční výhodu oproti organizacím, které buď nejsou obeznámeny s marketingovými
principy, nebo jich neumí využívat.
To vše platí pochopitelně a beze zbytku i v bankovním sektoru.
Vždy je nejdůležitější si být vědomi základní podmínky a tou je co je smyslem prodeje a jak
jej maximalizovat.
Marketing, tak jak jej v současné době chápeme je podnikatelskou filosofií usilující o
nalezení rovnováhy mezi zájmy dvou protichůdných stran prodejce a kupujícího (zde si
můžeme na každé straně představit jak fyzickou osobu, tak podnikatelský subjekt, např. při
hledání zaměstnání vystupuje fyzická osoba na straně prodejce a podnikatelský subjekt na
straně kupujícího).
Můžeme marketing definovat i jako proces v němž jedna strana nabízí něco co druhá strana
chce (je případně nutno ji i přesvědčit, že to chce) a co uspokojí její potřeby. Pokud je
rovnováha nabídky a poptávky vytvořena udržují mezi sebou obě strany trvalý vztah.
Věnujme ale svoji pozornost k marketingu v bankovním sektoru a jeho alespoň trochu
historickému vývoji, zejména v české republice.
Prudký rozvoj marketinku v bankovním sektor České republiky lze zaznamenat po roce 1990
kdy došlo k významným změnám ve finančním systému, na který měl vliv:
- vznik nových bank s tuzemským kapitálem
- vstup zahraničních bank ať účasti v tuzemských bankách, tak zakládáním vlastních bank
nebo poboček
- deregulace spojené s ukončením vzájemné závislosti bankovních činností
- liberalizace bankovních činností
- nové možnosti spojené s rozšiřováním činnosti bankovního sektoru o prodej produktu a
služeb, které mu dříve nepatřily (pojištění, poradenství atd.)
- technický rozvoj a rozvoj informačních technologii
- konkurence ze strany nebankovních společností.
Pokud se budeme zabývat především bankovním sektorem v České republice a tom
především jde potom současný stav lze charakterizovat, jako rostoucí konkurence vytváří tlak
na neustálou tvorbu nových vysoce sofistikovaných bankovních produktů a služeb.
Vlastníci bank slyší a mají zájem pouze o:
- zisk
- zvyšování tržní hodnoty
- postavení na trhu – tržní podíl.
Možnosti jak uspokojit požadavky vlastníků je inovovat bankovní produkty a služby s tím, že
jejich inovace přinese nového klienta – vždycky na úkor ostatních bank.
Tento trend je zřejmý ve finančnictví a bankovnictví zejména v posledních létech. Banky a
finanční instituce jsou nuceny věnovat stále více času tvorbě a vývoji nových produktů a
141
služeb a hlavně i jejich inovovanému pojmenování. Klient může tak lépe uspokojovat své
potřeby – má možnost si vybrat produkt, službu, která lépe uspokojí jeho potřeby.
Je však zde nutno přiznat, že tlak na vývoj nových bankovních produktů a služeb nevytváří
pouze samotné konkurenční prostředí. V prostředí korporátních klientů má nezanedbatelný
vliv činnost „finančních poradců“ (nejsou tím mínění poradci, kteří se snaží zprostředkovat
uzavírání nejrůznějších smluv o stavebním spoření, různých forem pojištění apod.),
rekrutovaných ze špičkových pracovníků finanční sféry, kteří velmi dobře znají prostředí
bank a finančních institucí. Zejména velké podniky vyvíjí tlak na banky a jejich služby
(působí zde i konkurence) a nutí vytvářet nové produkty a služby, které by jinak nenabízely.
Nové produkty vznikají v souvislosti s konkurenčním bojem, zejména se jedná o různé typu
finančních derivátů, které je možno klientům nabídnout a tak je přilákat k bance, jako příklad
poslouží forwardy, měnové swapy včetně multi měnových, deriváty, dohody o budoucích
úrokových sazbách a jejich vzájemné kombinace a mnoho dalších produktů.
2 Cash Managament – jeho prvky
Další rozvoj v bankovního sektoru je v současnosti spojen především s tlakem na
poskytování nových bankovních služeb. Jako primární zde působí nové technologie, které
přináší obrovské možnosti zejména v mezinárodním bankovnictví. Jedna z rozhodujících
možností jak využít technologicky a informační pokrok je využití zejména možností které
dává Cash Managament.
Cash Managament se v podstatě skládá z několika základních prvků, i když mnohé z nich se
mohou jevit jako běžné bankovní služby ve svém komplexu potom vytváří systém Cash
Managamentu:
- vedení běžných účtů v domácí měně
- vedení běžných účtů v cizích měnách
- platební styk tuzemský a zahraniční
- tresory operace – termínované vklady, spořící účty a úsporné vklady
- devizové transakce
- operace s hotovostmi v domácí měně a cizích měnách
- platební karty, jak debetní tak kreditní
- vedení zaměstnaneckých účtů
- Cash Pooling
- servisní střediska
3 Vybrané prvky Cash Managementi
Cash Pooling můžeme členit podle více kriterií a možnosti banky, která jej poskytuje jako:
- monokriteriální Cash Pooling (je poskytnut pouze jeden produkt z celkové palety
možností Cash Poolingu);
- multikriteriální Cash Pooling (jsou realizovány vzájemné kombinace jednotlivých
možností, které Cash Pooling nabízí).
Operace na účtech zapojených do Cash Poolingu probíhají denně po skončení účetní
uzávěrky (tzv. COB – close of business)
Možné varianty Cash Poolingu jsou:
- Jednoměnový – zahrnující všechny účty v jedné měně daného konkrétního
podnikatelského subjektu u banky. Jedná se i o zařazení účtu podřízených jednotek;
- Víceměnový – zahrnující všech účty ve všech měnách daného konkrétního
podnikatelského subjektu u banky;
- Lokální – kdy se vztahuje pouze na účty na území jedno státu;
142
- Multinacionální – kdy jsou do něj zařazeny všechny účty na územích států na nichž
banka operuje;
- Úvěrový – přímo se snižuje úvěrové zatížení. Zůstatky na debetních účtech jsou
započteny se zůstatky na kreditních účtech jsou vzájemně započteny a tím je sníženo
čerpání úvěru a uvěrové zatížení a s tím spojené i nižší úroky z čerpaného úvěru;
- Snížení rizika – dochází k takzvanému snížení rizika na klienta.. Zůstatky na kreditních a
debetních účtech nejsou vzájemně započteny, ale kreditní zůstatky jsou využity jako
zajištění čerpaného debetu. Dochází tím ke snížení rizika vůči klientovi. Klientovi není
přímo snížen čerpaný úvěr a neplatí tedy nižší úroky, ale je poskytnuta tzv. kompenzace za
snížení úvěrového rizika, která v zásadě nahrazuje snížení úroků.
Reálný Cash Pooling – jehož základní charakteristikou je převod zůstatků účtů na hlavní účet
skupiny ke konci účetního dne. Kladné zůstatky jsou použity k pokrytí případných deficitů
jiných účtů v rámci skupiny a tím dochází k úspoře externích zdrojů financování.
Fiktivní Cash Pooling – kde, oproti reálnému Cash Poolingu se převod prostředků
neprovádí, ale dochází pouze k matematické kombinaci zůstatků na jednotlivých účtech, takže
zůstatky na účtech zůstávají nedotčeny.
Servisní střediska – nebo také střediska služeb. Jedná se v zásadě o nejnovější nabídky
především multinacionálních bank, která je zaměřená, na klienty, kteří mají dceřiné
společnosti a divize po celém světě. Těmto klientu jsou nabízeny nejrůznější služby, které
zajistí outsourcing vybraných činností.
ZÁVĚR
Veškeré dosavadní poznatky potvrzují – pokud jedna banka nabídne klientům jako významný
marketingový produkt Cash Managament, získává komparativní výhodu před ostatními
bankami a i při nižších výnosech – platí zde základní pravidlo a zásady „opportunity cost“ –
příjem, který je vyšší než moje náklady a nebo, který mi umožňuje snížit je vždy příjmem a
tak je nutno na něj pohlížet.
Je proto pro banky podmínkou jejich dalšího rozvoje, aby se věnovali více rozvoji nových
sofistikovaných produktů, protože pouze ty jim umožní si udržet klienty a získávat klienty n
úkor jiných bank i když zde není ani zanedbatelný, ale naopak velmi významný přínos pro
jejich klienty.
Zejména současná finanční krize klade důraz na nové produkty, které současně nevytvářejí
riziko pro klienta a banku a pro je nutno považovat Cash Managament za významný
marketingový produkt, který by mohl zlepšit situaci bank, které jej uplatňují zejména
v současné době.
LITERATURA
Příspěvek je zpracován s využitím následující literatury:
[1] BARITSCH, V.: Bank Treasury Management, ifs Schoul of Finance 2008, Cantenbury,
1. vydání, 353 s., ISBN 0-85297-697-6
[2] COOPER, R.: Corporate Treasury and Cash Management, Palgrave Macmillan 2004,
New York, 416 s., ISBN 978-1-4039-1623-5
[3] KISLINGEROVÁ, E a kol.: Manažerské finance, 2. vydání, C.H.Beck, Praha 2007,
745 s., ISBN 978-80-7179-903-0
[4] KRAJÍČEK, J.: Banky a očekávaný vývoj v České republice a Evropské unii. In
Finanční řízení podniků a finančních institucí 1. vydání. Ostrava : VŠB - TU Ostrava,
Ekonomická fakulta, katedra financí, 2005. od s. 223 - 228, 530 s. ISBN 80-248-0938-9
[5] KRAJÍČEK, J.: Cash Flow a jeho řízení. In Česká ekonomika v procesu globalizace. 1.
vydání. Brno : Masarykova univerzita, Ekonomicko-správní fakulta, 2006. od s. 61 - 64,
137 s. ISBN 80-210-4088-2.
143
[6] KRAJÍČEK, J.: Marketing v peněžnictví, 1. vydání. Brno, MU Brno, 2005, 140 s., ISBN
80-210-3659-1
[7] KRAJÍČEK, J.:Bankovní marketing a nové trendy v komerčním bankovnictví.
In Evropské finanční systémy 2007. 2007. vyd. Brno, Masarykova univerzita, od s. 196
- 202, 449 s. ISBN 978-80-210-4319-0. info
[8] LAZAR, J.: Manažerské účetnictví a řízení nákladů v praxi,. Grada 2001, Praha, 1.
vydání, 155 str., ISBN 80-716-998-53
[9] OGEROVÁ, B.: Řízení nákladů,. HZ Editio 1998, Praha, 1. vydání, 155 str.,
ISBN 80-860-093-46
[10] POLOUČEK, S.: Bankovnictví, Vyd. 1. Praha, C.H. Beck, 2006, 716s., ISBN 80-7179-
462-7
[11] REVENDA, Z.: Centrální bankovnictví, 2. rozšířené vyd. Praha, Management Press,
2001. 782 s., ISBN 80-7261-051-1
[12] REVENDA, Z.: Peněžní ekonomie a bankovnictví. 4. vyd. Praha Management Press,
2005. 627 s. ISBN 80-7261-132-1
[13] SCHOLLEOVÁ, H.: Hodnota flexibility, reálné opce. 1. vyd. Praha, C.H. Beck, 2007,
171 s. ISBN 9788071797357
[14] SOKOLOVSKÝ, Z.: Vitální banky, 1. vyd. Praha, Bankovní institut 1999, 374 s.,
ISBN 80-7265-024-6.
[15] VAZ, L.: Řízení nákladů v bance, Bankovní institut 1998, Praha, 1. vydání, 136 str.
ISBN nepřiděleno
[16] WERDENICH, M.: Modernes Cash Management, Verlag 2008, München, 2.
aktualisierte Auflage, 279 s., ISBN 978-3-636-03123-5
Ing. Jan Krajíček
Masarykova univerzita
Ekonomicko-správní fakulta
Katedra financí
Lipová 41 a
602 00 Brno
Česká republika
krajicek@econ.muni.cz
144
MOŽNOSTI VYUŽITÍ ETFS PRO SHORT SALE
APPLICATION OF ETFS FOR SHORT SALE
Dagmar Linnertová, Luděk Benada
ANOTACE
V 70.letech dochází k významným přeměnám kapitálových trhů. Začínají se objevovat nové
finanční produkty a mezi nimi rovněž ETFs. Jedná se o burzovně obchodované investiční
fondy. Jejich obchodování na burze jim přináší možnosti využití v jednotlivých tržních
situacích mezi něž paří rovněž short sale. Cílem tohoto příspěvku je analyzovat ETFs a
zaměřit se na jednotlivé druhy ETFs, které jsou využívány pro short sale.
KLÍČOVÁ SLOVA
ETFs, short sale, sekuritizace, uptick rule
ANNOTATION
In the 1970’s capital markets started to change. A lot of new financial products emerged; one
of them was also ETFs. Generally, we can say that ETFs are investment funds that are traded
in Stock Exchanges. ETFs have, because of the Stock Exchange trading, several market
applications including short sale. The aim of this proceeding is ETFs analysis and focus on
the kind of ETFs that are used in short sale predominantly.
KEY WORDS
ETFs, short sale, securitization, uptick rule
ÚVOD
Od 70. let 20. století dochází k zásadním proměnám finančních trhů, tyto proměny mohou být
popsány prostřednictvím několika vývojových oblastí.1
Dochází k elektronizaci burzovních
obchodů, která souvisí s technologickou revolucí a stále rostoucím významem informačních
technologií v oblasti obchodování na kapitálových trzích. Dále dochází k postupnému procesu
deregulace, kdy se postupně opouští od přísných administrativních zásahů a regulace
kapitálových trhů a dochází k přerodu k liberalizaci kapitálového trhu. Vlivem změn
v politickém uspořádání dochází od konce 80.a počátku let 90. ke vzniku nových burzovních
trhů, které souvisí s politickými i ekonomickými změnami ve střední a východní Evropě.
Významný byl rovněž proces sekuritizace, prostřednictvím kterého postupně dochází
k poklesu objemu finančních prostředků, které jsou alokovány prostřednictvím bankovních
úvěrů a na druhé straně roste objem finančních prostředků, které jsou alokovány emisí
cenných papírů. Dalším neméně důležitým prvkem je pak vznik nových finančních
instrumentů, které vznikaly původně jako reakce na nárůst finančních rizik, které se začaly
objevovat od konce 70. let, ale které se začaly postupně používat nejen k původnímu poslání
tedy k hedgingu, ale zejména ke spekulaci. Mezi tyto produkty můžeme zařadit různé
derivátové produkty, strukturované produkty, indexová aktiva, ETFs (Exchange Traded
Funds) a další.
1
Veselá, J.: Investování na kapitálových trzích. 1.vyd. Praha: Aspi, a.s., 2007. 703 s.
ISBN: 978-80-735-7297-6.
145
CÍL A METODIKA
Cílem příspěvku je analýza možností využití ETFs pro short sale. Použité metody analýza,
syntéza, komparace.
VÝSLEDKY
Exchange Traded Funds představují významnou inovaci na finančním trhu. První ETFs byly
emitovány v 90.letech 20. století. ETFs svým podkladovým aktivem, kterým může být index,
dokáže pokrýt celý trh nebo zvolený sektor. ETFs se navíc obchodují na regulovaném trhu,
čímž je zajištěna jejich likvidita a správnost ocenění. Na rozdíl od jiných investičních
instrumentů, například investičních certifikátů, kdy investoři musí spoléhat na bonitu klienta a
jeho rating, v případě ETFs burza zajistí nejpřesnější ocenění ETFs. Burza tak zajišťuje jejich
likviditu a správnost ocenění.
Americká komice pro cenné papíry (SEC) definovala ETFs jako investiční instrument, jehož
cílem je dosáhnout stejného výnosu jako konkrétní tržní index.2
Jiná definice praví, že
Exchange Traded Funds jsou nástroj kolektivního investování, který nabízí investorovi
příležitost podílet se na vývoji určitého podkladového aktiva. Nejčastěji indexu, ale také koše
akcií určitého sektoru, trhu nebo geografické příslušnosti. Nákupem ETFs získá investor
burzovně obchodovatelný cenný papír.3
Investice do ETFs má charakter investice do
indexových fondů. Od indexových fondů se ovšem ETFs odlišují tím, že jsou obchodovány a
oceňovány během burzovního obchodního dne průběžným způsobem. Zároveň je pro ETFs
typické, že je možné při jejich obchodování využít specifických typů transakcí jako jsou
nákup na úvěr – margine trading nebo krátký prodej. ETFs jsou také známy pod celou řadou
komerčních názvů, jako jsou Spiders, Diamonds, OPALs, WEBs, iShares nebo VIPERs a
další.
Kapitálové trhy jsou zajímavé pro velké množství investorů, jak institucionálních tak také
malých. Předpokladem kvality trhu je skutečnost, že na něm obchoduje nejen velká skupina
market makerů, ale také spekulanti a institucionální hedgeři. Tyto jednotlivé skupiny
investorů zajišťují, že se příliš nerozšiřuje spread mezi nákupní a prodejní cenou. Spekulanti
navíc, s ohledem na téma článku, usilují o co největší počet short sale s cennými papíry a to
bez zbytečných institucionálních překážek. Restrikce, které byly dlouhou dobu uvaleny na
short sale s akciemi, v případě ETFs neplatí. Základní regulatorní pravidlo, které například
využívala SEC, se nazývá uptick rule. Jedná se o omezení krátkých prodejů, které mělo
zamezit volatilitě a přispět k tržní stabilitě. V praxi znamenalo, že short sell mohl být
proveden pouze v případě, kdy kurz akcie zaznamenal nárůst, teda short sell mohl být
proveden pouze za cenu vyšší, než byl předchozí prodej. Záměrem tohoto opatření bylo
zabránění šíření pesimismu na trzích, které jsou v propadu. Jednalo se o reakci na tržní vývoj
během 30.let 20. století, kdy byl běžnou tržní praktikou tzv. bear ride, při kterém obchodníci
záměrně šířili negativní informace, což vedlo k rozšíření pesimismu, poklesu ceny akcií a
zvýšení šance bear riderů na uzavření pozice.
Jak již bylo naznačeno, ETFs se využívají k celé řadě tržních operací, v poslední době ovšem
vzrostl počet operací short sale, které jsou prováděny s ETFs. Udává se, že zájem o provádění
short sale s ETFs je desetkrát vyšší než zájem o short sale s akciemi.4
2
Hehn, E.: Exchange Traded Funds. 1.vyd. Berlin: Springer, 2005. 257 s. ISBN 3-540-24124-8.
3
Reumann-Brunner, U.: Exchange Traded Funds from a Lawyer's Perspective - The Case of Germany. Springer.
2005. Dostupný na: http://www.springerlink.com/content/p461475121873333/.
4
Madura, J.; Ngo, T.: Short interest in exchange-traded funds. Financial Markets and Portfolio Management:
Springer. 2008. 22 s.
146
Krátké obchody s využitím ETFs
Jelikož jsou ETFs obchodovány stejně jako akcie poskytují stejnou příležitost pro využívání
při jednotlivých tržních operacích, tedy i při short sale. ETFs je v tomto případě zapůjčeno od
obchodníka s cennými papíry a následně prodáno. Pro institucionální investory nepředstavuje
short sale s ETFs žádný problém, investor musí pouze zaslat obchodníkovi s cennými papíry
jistinu, které se pohybuje na úrovni okolo 50 % hodnoty ETFs, které budou dále použity pro
short sale. Jistina je obvykle složena v podobě státních pokladničních poukázek.
V případě akcií bylo vypozorováno, že short sale může být použit i jako předbíhající indikátor
budoucího poklesu hodnoty dané akcie. Tato myšlenka je založena na předpokladu, že se
předpokládá, že short sale bude prováděn pouze institucionálními a tedy těmi nejlépe
informovanými investory. Zvýšený zájem o short sale tedy implikuje, že akcie za
nadhodnocené a lze očekávat její pokles do budoucna. V případě akcií byly nalezeny
fundamentální charakteristiky, které naznačují jaké akcie jsou nejvíce využívány pro short
sale. Patří sem například akcie s vysokou hodnotou beta koeficientu5
, dále pak je short sale
zpravidla prováděn s akciemi, které mají nízké fundamentální ukazatele, tj. např. nízkou
hodnotu cash-flow k cene akcie, zisku k ceně akcie, tržní hodnotu k ceně akcie nebo nízkou
hodnotu ukazatele účetní hodnota k ceně akcie.6
ETFs nemohou být ale posuzovány stejně jako akcie, jelikož nesplňují některé základní
charakteristiky akcie. K tomu, aby bylo možné určit, zda se dají identifikovat určitá ETFs,
které jsou pro short sale atraktivnější ve srovnání s jinýma byla vytvořena skupina
ukazovatelů. Jedná se o typ ETFs, tj. na jaké podkladové aktivum bylo dané ETFs emitováno.
Z tohoto pohledu lze ETFs rozdělit na široce diverzifikovatelná ETFs s podkladovým aktivem
index, sektorová ETFs s podkladovým aktivem koš akcií z určitého segmentu. Dále je třeba
sledovat, zda se k danému ETFs obchoduje substitut v podobě určitého termínovaného
kontraktu. Tyto kontrakty snižují zájem o provádění short sale s ETFs. Důležitý je rovněž
objem obchodů, který se s daným ETFs uskutečňuje. Investoři sice na jedné straně usilují o
to, aby bylo možné nakoupit a prodat dané ETFs s co nejmenšími transakčními náklady. Na
druhou stranu ovšem snížená likvidita umožňuje, aby došlo k nesprávnému ocenění daného
ETFs a tím roste příležitost pro provedení short sale a následné realizaci zisku po té, co si trh
toto nesprávné ocenění uvědomí. Obdobně se chová také tržní volatilita, kdy s rostoucí
volatilitou roste pravděpodobnost nesprávného ocenění ETFs a roste množství prováděných
short sale.7
Počet provedených short sale s akciemi je důležitým tržním signálem pro možný
počátek medvědího trhu s danou akcií. Jelikož ETFs pokrývá svým rozsahem celý trh, pokud
je podkladovým aktivem tržní index, objevuje se zde otázka, zda může být prováděný short
sale s ETFs považován za předbíhající indikátor medvědího tržního trendu a tady poklesu
výkonu ekonomiky jako celku.
ZÁVĚR
Tento příspěvek se zabývá možnostmi využití ETFs při tržní operaci short sale. Ukazuje se, že
ETFs jsou v daleko větší míře používány pro operaci short sale než tradiční nástroj akcie.
V případě akcií se ukazuje, že platí, že zvýšený zájem o short sale představuje předbíhající
indikátor budoucího poklesu tržní hodnoty akcie. Neplatí ovšem, že všechny akcie jsou pro
5
Brent, A.; Morse, D.; Stice, E. K.: Short interest: Explanations and tests. Journal of Finance and Quantitative
Analysis 25, 1990, 16 s
6 Dechow, P.; Hutton, A.; Meulbroek, L. Sloan, R.: Short-sallers, fundamental analysis, and stock return.
Elsevier: Journal of Financial Economics 61, 2001, 29 s.
7
Madura, J.; Ngo, T.: Short interest in exchange-traded funds. Financial Markets and Portfolio Management:
Springer. 2008. 22 s.
147
short sale využívány ve stejné míře, lze identifikovat skupiny akcií které jsou mezi investory
oblíbenější. Rovněž v případě ETFs lze identifikovat jednotlivé skupiny, které jsou pro short
sale využívány ve větší míře, zde se ale dostáváme do složitější situace, jelikož ETFs svým
rozsahem nepokrývá pouze jeden tržní titul ale celý tržní segment.
LITERATURA
[1] Hehn, E.: Exchange Traded Funds. 1.vyd. Berlin: Springer, 2005. 257 s. ISBN 3-540-
24124-8.
[2] Dechow, P.; Hutton, A.; Meulbroek, L. Sloan, R.: Short-sallers, fundamental analysis,
and stock return. Elsevier: Journal of Financial Economics 61, 2001, 29 s.
[3] Ferri, R. A.: The ETF Book - All you need to know about Exchange-Traded Funds. 1.
vyd. New York: John Wiley & Sons, 2008. 416 s. ISBN 978-0-470-13063-6.
[4] Mishkin, F. S.; Eakins S. G.: Financial Markets & Institutions. 6.vyd. Boston:
Pearson, 2009. 675 s. ISBN 978-0-321-37421-8.
[5] Veselá, J.: Investování na kapitálových trzích. 1.vyd. Praha: Aspi, a.s., 2007. 703 s.
ISBN: 978-80-735-7297-6.
[6] Ackert, L.; Athanassakos, G.: Short interest and stock returns in the Canadian market.
Elsevier: Journal of Banking and Finance 29, 2005, 20 s.
[7] Angel, J.; Christophe, S.E.; Ferri, M.G.: A close look at short salling on Nasdaq. CFA
Institute: Financial Analysts Journal 59, 2003, 8 s.
[8] Brent, A.; Morse, D.; Stice, E. K.: Short interest: Explanations and tests. Journal of
Finance and Quantitative Analysis 25, 1990, 16 s.
[9] Dechow, P.; Hutton, A.; Meulbroek, L. Sloan, R.: Short-sallers, fundamental analysis,
and stock return. Elsevier: Journal of Financial Economics 61, 2001, 29 s.
[10] Desai, H.; Ramesh, K.; Thiagarajan, S. R.: Do short sallers target firms with poor
earnings quality?: Evidence from earnings restatements. Working paper, 2004.
[11] Madura, J.; Ngo, T.: Short interest in exchange-traded funds. Financial Markets
and Portfolio Management: Springer. 2008. 22 s.
[12] Reumann-Brunner, U.: Exchange Traded Funds from a Lawyer's Perspective - The
Case of Germany. Springer. 2005, [On-line] Dostupný na:
<http://www.springerlink.com/content/p461475121873333/>.
Tento příspěvek vznikl v rámci projektu specifického výzkumu ESF Masarykovy univerzity
č. 56 1701 „Evropské finanční systémy“.
Ing. Dagmar Linnertová Ing. Luděk Benada
Masarykova univerzita Masarykova univerzita
Ekonomicko-správní fakulta Ekonomicko-správní fakulta
Lipová 41a Lipová 41a
602 00 Brno 602 00 Brno
Dagmar.Linnertova@seznam.cz ludek.benada@centrum.cz
148
ANALYSIS OF CONFIDENCE IN THE EURO
Daniela Maťovčíková
ANNOTATION
The paper presents the more detailed description of euro-zone confidence and sentiment
indicators that can forecast the direction of the euro-zone economy. It focuses on business
climate and economic indicators such as industrial, service, consumer, construction and retail
trade confidence indicators. At the same time we discuss other factors that can disturb the
optimistic picture of having a strong currency in the form of a partner that does not play by
rules and spends more than is able to repay. The attention will be placed on Greece and
negative effects of its recent behavior will be discussed.
KEY WORDS
Greece, confidence, business climate indicators, economic sentiment indicators, private final
consumption expenditure, gross fixed capital formation, industrial production, construction
production, retail trade deflated turnovers, EUR/USD exchange rate, euro
INTRODUCTION
Trust represents a personality variable. It depends on one’s specific experience and is
influenced by attitudes, values and beliefs. Confidence is a prerequisite for reliability,
stability and development of micro and macro social relationships in general. Confidence in
currency leads to an increase of the demand for it, to its appreciation and will have further
positive effect on strengthening its role on the international market in the role of a mean of
payment, a store of value or an unit of account. As the euro is considered to be a supranational
currency that was originally formed as a basket of currencies it misses some of the
political and cultural factors that promote trust in single nations. This is the primary reason
why confidence in the euro must be built. At the same time it is expected from all citizens to
get used to a new currency. This process could further speed up boosting confidence in this
new currency and improve the strength of the money. The importance of having strong money
is more than clear. It confers political and economic advantages on the issuing country or
group of countries, in addition it is positive for the country’s residents, businesses and
government.
There are two main groups of confidence and sentiment indicators – the Business Climate
Indicator (the BCI) and the Economic Sentiment Indicators (the ESI). The first group
promotes augmentation of investment, production, consumption and economic growth. The
Economic Sentiment Indicator is a composite indicator made up of five sectoral confidence
indicators with different weights: Industrial confidence indicator (40%), Services confidence
indicator (30%), Consumer confidence indicator (20%), Construction confidence indicator
(5%) and Retail trade confidence indicator (5%).[1] Confidence indicators are arithmetic
means of seasonally adjusted balances of answers to a selection of questions closely related to
the reference variable they are supposed to track, such as industrial production for the
industrial confidence indicator. The ESI is calculated as an index with mean value of 100 and
standard deviation of 10 over a fixed standardized sample period. Currently, mean and
variance are fixed over the period 1990-2007. [2]
When expectations are redeeming, both indicators ascend in a linear direction. This trend has
been behaving in the opposite direction, as seen later.
149
AIM AND METODOLOGY
The paramount aim of this paper is to evaluate the standing of the euro through the basic
observed indicators - the Business Climate Indicator (the BCI) and the Economic Sentiment
Indicators (the ESI). Apart from a general explanation the article focuses on industrial,
constructional and retail production, moreover evaluates private final consumption and the
gross fixed capital formation. All data has been collected from Eurostat statistics and the
relations are explained and evaluated with a help of figures.
RESULTS
The BCI for the euro area has been improving from the beginning of 2009 as it can be seen in
Figure 1. The state of this indicator was positive at the end of 1994, 1997 and 2006, in the
middle of 2000 and fell through in the following year. Nevertheless, it remains at a
decelerated level at present, suggesting that year-on-year growth in industrial production was
still negative in October 2009. The rise in the BCI is due to a broad-based improvement in
sentiment among managers. The majority of companies report higher production expectations.
A better outlook for export and overall order books also helped. Managers' assessment of the
production trend observed in recent months improved as well. Finally, stocks of finished
goods continued to decline. The level of stocks now stands just below its long-term average.
[3]
Figure 1 Business Climate Indicator – 1991-2009
-4
-3
-2
-1
0
1
2
1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009
-22
-18
-14
-10
-6
-2
2
6
Business climate indicator (left hand scale) Industrial production (right hand scale)
points of sdt-dev y-o-y growth rate
Source:
http://europa.eu/rapid/pressReleasesAction.do?reference=IP/09/1829&format=HTML&aged
=0&language=EN&guiLanguage=en
As it is visible in Figure 2 the average ESI for the euro zone rose from 95.6 in February 2010
to 97.7 in March 2010. The change was more positive than expected especially after January
2010 when this indicator was higher than in February. Negative result could have been caused
by the situation in Greece where the ESI is clearly under average, moving from 76.1 in
January 2010 through 72.4 till only 69.6 in March 2010. It represents the most negative value
out of all the European Union members. On contrary this predictor of the future development
is the strongest in Scandinavian countries Sweden (111.5) Denmark (110) and Finland
(102.2), following with Belgium (103.2), Poland (101.5), the UK (100.9) and Germany
(100.4). [4]
150
Figure 2 The Economic Sentiment Indicator, April 2009 – March 2010
Source: Data collected from
http://epp.eurostat.ec.europa.eu/tgm/table.do?tab=table&init=1&plugin=0&language=en&p
code=teibs010&tableSelection=1, own figure
Private final consumption expenditure consists of expenditure incurred by residents on goods
or services that are used for the direct satisfaction of individual needs or wants or the
collective needs of members of the community, it takes place on the domestic territory or
abroad and includes households' and Non Profit Institutions Serving Households final
consumption expenditure. Data are calculated as chain-linked volumes. This indicator has
been falling in the euro area from the beginning of 2007 (1.6%) and reached negative number
at the end of 2008 (-1.0%). While the through was reached in the first quarter 2009 (-1.7%),
the private consumption was on its increase and the end of 2009 represented only -0.1%. This
is seen as positive. In Greece, on the other hand, consumption fell sharply and stopped at -
1.7% at the end of 2009.
Gross fixed capital formation also known as Investments, is made of resident producers'
acquisitions, less disposals, of fixed assets during a given period plus certain additions to the
value of non-produced assets. These assets acquired are intended for use in processes of
production. The second quarter of 2009 recorded in the euro area the deepest decrease of -
12.8%; on the other hand the end of 2009 was less gloomy with -8.2%. Again, the gloomy
situation in Greece caused -16.9% fall.
Industrial production shows the output and activity of the industry sector. It measures changes
in the volume of output on a monthly basis. Data are compiled according to the Statistical
classification of economic activities in the European Community. The statistics prove that this
index has been improving dramatically from minus 21% drop in the first quarter of 2009 to
positive 4% at the beginning of 2010, yet Greeks got to -10.37%.
Construction production discloses the output and activity of the construction sector. It
measures changes in the volume of output on a monthly basis. Construction includes building
construction and civil engineering. This indicator is negative with a drop of almost 15%; its
future pick up could help to increase the main ESI indicator. The data for Greece were not
collected.
Retail trade deflated turnovers manifests the monthly activity in volume of the retail trade
sector. It is a short-term indicator for final domestic demand. It is calculated either as turnover
at current prices deflated by the deflator of sales, or as a quantity index derived directly from
the quantity of goods sold. The deflator of sales in retail trade is a deflator of the goods sold
and not of the service provided. Data are compiled according to the Statistical classification of
economic activities in the European Community. Again, this indicator has been falling from
151
the beginning of 2009 (-1.5%) with only slight improvement at the end of 2009 (0.23%). The
start of 2010 is pessimistic with -1.05%. [5] Again, The data for Greece were not available.
The above mentioned negative data are influenced at a great extend by the situation in one of
the eurozone member, Greece. According to Hospodarske noviny, the budget deficit in this
country achieved 13.6% of GDP and overall public debt went over 115% of GDP. [6] Longterm
lending rates for Greece went over 7% in April 2010. While at the beginning help was
offered, it was supposed to be a rather step that was expected to raise the confidence on the
capital markets and allow Greece to borrow without needing any additional help of the
eurozone partners. It did not help; 30 billions of euros shall come from the other eurozone
members and additional 15 billions from the International Monetary Fund. Although the euro
zone deal would ease short-term worries about Athens' ability to service its debt, it left longerterm
concerns about Greek public finances. [7]
All above mentioned negative effects of Greece behavior were reflected on the strength of the
euro.
Figure 3 EUR/USD exchange rates, 1999 – March 2010
Source: Data collected from http://www.ecb.int/stats/exchange/eurofxref/html/index.en.htm,
own figure
As it can be seen in Figure 3, the euro has depreciated against the US dollar by 8% between
November 2009 and March 2010.
CONCLUSION
As follows from the previous facts, inevitable measure must be implemented in order to solve
two latest problems – to save Greece and make sure the history will not repeat itself with
other members of the eurozone and by doing so to help to scale up the confidence in the euro.
This role should be taken on by the central bank of the eurozone, the European Central Bank
(the ECB). Its president Jean-Claude Trichet is in the awkward position as he shall try to
convince investors that despite the debt concerns , the euro itself is solid and worthy of
consideration as a safe investment.
BIBLIOGRAPHY
[1] FX words. Confidence and sentiment indicators. Retrieved April 26, 2010, from
http://www.fxwords.com/c/confidence-and-sentiment-indicators-euro-zone.html
[2] ecPulse.com. Economic confidence. Retrieved April 26, 2010, from
http://www.ecpulse.com/en/education/fundamentalanalysis/
152
[3] November 2009: Business Climate Indicator continues to recover. Retrieved April 26,
2010, from
http://europa.eu/rapid/pressReleasesAction.do?reference=IP/09/1829&format=HTML&aged=
0&language=EN&guiLanguage=en
[4] Eurostat. Economic sentiment indicators. Retrieved April 27, 2010, from
http://epp.eurostat.ec.europa.eu/tgm/table.do?tab=table&init=1&plugin=0&language=en&pco
de=teibs010&tableSelection=1
[5] European Commission. Selected Principal European Economic Indicators. Retrieved April
26, 2010, from http://epp.eurostat.ec.europa.eu/portal/page/portal/euroindicators/peeis
[6] Hospodárske noviny. Grécke štatistiky stále nie sú spoľahlivé. [Greece statistics
are not reliable]. 23.-25. April 2010, page 4.
[7] Hill, J. Euro confidence rises, but Greek loan continues to cause
concern.Retrieved April 28, 2010, from
http://business.scotsman.com/economics/Euro-confidence-rises-but-
Greek.6221081.jp
Contact details
Ing. Daniela Maťovčíková
VŠM/ City University of Seattle
Bezručova 64
911 01 Trenčín
Slovak Republik
Email: dmatovcikova@vsm.sk
153
SYSTEMATIZACE INVESTIČNÍCH CERTIFIKÁTŮ
SYSTEMATIZATION OF INVESTMENT CERTIFICATES
Peter Mokrička, Miroslava Šikulová
ANOTACE
V rámci systematizace derivátních finančních nástrojů - strukturovaných produktů je možné
uvažovat o dvou pohledech: systém uvnitř tohoto segmentu investičních nástrojů a zařazení
strukturovaných produktů do již existujícího systému finančních nástrojů. Tento příspěvek se
zabývá prvním pohledem, u kterého řeší otázku systematizace investičních certifikátů dle
kritérií garance investovaného kapitálu a omezení maximálního výnosu.
KLÍČOVÁ SLOVA
investiční certifikáty, kritéria, garance, omezení
ANNOTATION
Within the frame of systematization of derivative financial instruments - structured products
may be considered on two perspectives: the system within this segment of investment
instruments and the inclusion of structured products to the existing system of financial
instruments. This paper deals with the first view, which considers the question of
systematization of investment certificates according to criteria guarantee of the investment
capital and limitation of maximal revenue.
KEY WORDS
investment certificates, criteria, guarantee, limitation
ÚVOD
V rámci systematizace derivátních finančních nástrojů evidujeme široký segment investičních
certifikátů, které lze členit dle mnoha kritérií. Členění dle všech kritérií ovšem není
smysluplné a žádoucí a je potřeba najít kritéria a členění, které mají nejvyšší vypovídající
schopnost, a to zejména z pohledu drobného investora, který s těmito investičními nástroji
přichází do styku.
CÍL A METODIKA
Cílem tohoto příspěvku je stanovit, zda-li kritéria členění investičních certifikátů, a sice
garance investovaného kapitálu a omezení výnosově-rizikového profilu (maximálního
výnosu), jsou příbuzná a vymezují skupiny investičních certifikátů stejně nebo nikoliv a
jestliže se jedná o druhý případ, tak určení toho, které z těchto dvou kritérií je pro drobného
investora relevantnější, nebo zda-li je možné tyto dvě kritéria sloučit se zachováním
dostatečné vypovídací schopnosti pro investora. Jelikož je segment investičních certifikátů
velmi široký, neustále se vyvíjí, vznikají pořád nové struktury a neexistuje ani jednotné
názvosloví ani v rámci jednotlivých zemí ani u jednotlivých emitentů, omezíme se pro účely
tohoto příspěvku na základní struktury investičních certifikátů (historicky nejetablovanější a
nejobchodovanější), mezi které budeme řadit indexové certifikáty, basket certifikáty, discount
certifikáty, bonus certifikáty, sprint certifikáty, outperformance certifikáty a garantované
certifikáty.
154
VÝSLEDKY
Investora investujícího prostřednictvím investičních certifikátů při posuzování investice
samozřejmě zajímají její základní charakteristiky, a sice výnos, riziko a likvidita. Když se
podíváme na segment investičních certifikátů, tak známá systematizace postihující aspekt
rizikovosti investice je systematizace dle kritéria garance investovaného kapitálu, přičemž
podle tohoto kritéria lze investiční certifikáty dle Svobodu členit následovně1
:
• certifikáty bez garance investovaného kapitálu (nejrizikovější)
• certifikáty s částečnou garancí investovaného kapitálu (s omezením rizika)
• certifikáty s plnou garancí investovaného kapitálu (nejméně rizikové)
Z vymezených základních struktur lze k certifikátům bez garance investovaného kapitálu
přiřadit indexové certifikáty, basket certifikáty, sprint certifikáty a outperformance certifikáty.
Do skupiny certifikátů s částečnou garancí investovaného kapitálu pak budou náležet discount
certifikáty a bonus certifikáty.
Do třetího segmentu produktů, s plnou garancí investovaného kapitálu, budou spadat
především garantované certifikáty.
Je obecně známou skutečností, že mezi rizikovostí a výnosností investice existuje přímo
úměrný vztah. My si na tomto místě klademe otázku, zda-li členění investičních certifikátů na
základě kritéria, které postihuje aspekt výnosnosti investice bude stejné jako rozdělení dle
kritéria, které postihuje aspekt rizikovosti. V praxi, zejména tedy dle informací
poskytovaných emitenty investičních certifikátů a burz cenných papírů, na kterých se
s certifikáty obchoduje, se v souvislosti s výnosovostí certifikátů uvádí jako kritérium
ohraničení maximálního dosažitelného výnosu (cap). Když si představíme graf zisku a ztráty
jednotlivých produktů a uvážíme, že výnos může být i záporný, můžeme navíc přidat třeba
také existenci ohraničení maximální ztráty realizovatelné prostřednictvím konkrétního typu
investičního certifikátu. Pro zvýšení vypovídací schopnosti kritéria omezení maximální ztráty
budeme v dalším textu uvažovat ohraničení maximální ztráty, která je nižší než-li ztráta všech
investovaných prostředků.
Dle tohoto kritéria lze tedy vytvořit více členění:
Nejdříve pouze dle ohraničení maximálního výnosu:
• produkty s omezením maximálního výnosu
• produkty bez omezení výnosu
Podle ohraničení maximální ztráty:
• produkty s omezením maximální ztráty
• produkty bez omezení maximální ztráty
Podle ohraničení maximální ztráty i maximálního výnosu:
• produkty s omezením maximálního výnosu bez omezení maximální ztráty
• produkty bez omezení maximálního výnosu bez omezení maximální ztráty
• produkty s omezením maximálního výnosu a rovněž maximální ztráty
• produkty bez omezení maximálního výnosu, ale s omezením maximální ztráty
1
SVOBODA, M. Jak ovládnout finanční trhy. Brno: CP Books, 2005. ISBN 80-251-0763-9
155
Dle členění pouze na základě omezení výnosnosti bychom základní struktury zařadili
následovně:
- produkty s omezením maximálního výnosu – sprint certifikáty, discount certifikáty
- produkty bez omezení maximálního výnosu – indexové certifikáty, basket certifikáty,
outperformance certifikáty, bonus certifikáty, garantované certifikáty
Dle členění pouze na základě omezení maximální ztráty bychom základní struktury rozčlenili
následovně:
- produkty s omezením maximální ztráty – garantované certifikáty
- produkty bez omezení maximální ztráty – indexové certifikáty, basket certifikáty,
sprint certifikáty, outperformance certifikáty, discount certifikáty, bonus certifikáty
Dle členění na základě omezení výnosnosti i ztrátovosti bychom jednotlivé certifikáty
roztřídili následovně:
- produkty s omezením maximálního výnosu bez omezení maximální ztráty – discount
certifikáty, sprint certifikáty
- produkty bez omezení maximálního výnosu bez omezení maximální ztráty – indexové
certifikáty, basket certifikáty, outperformance certifikáty, bonus certifikáty
- produkty s omezením maximálního výnosu a rovněž maximální ztráty – ze základních
struktur do této skupiny nenáleží žádný z produktů
- produkty bez omezení maximálního výnosu, ale s omezením maximální ztráty –
garantované certifikáty
Když tedy srovnáme kritérium garance investovaného kapitálu a kritérium omezení
maximálního zisku a maximální ztráty, tak zjistíme, že dle těchto kritérií systematizace
strukturovaných produktů nekoresponduje, shodu zaznamenáváme pouze v případě certifikátů
s plnou garancí investovaného kapitálu na základě prvního kritéria a certifikátů s omezením
maximální ztráty na základě druhého kritéria – dle obou kriterií do těchto segmentů spadají ze
základních struktur pouze garantované certifikáty.
Kdybychom chtěli investorům předložit systém investičních certifikátů, který zohledňuje jak
rizikovost, tak výnosnost investice, mohli bychom se pokusit tato kritéria sloučit. Můžeme
vyjít z obecně známějšího členění dle kritéria garance investovaného kapitálu. Dle výše
zmíněného můžeme rovněž u prvního segmentu – u certifikátů s plnou garancí investovaného
kapitálu zároveň konstatovat, že půjde o certifikáty s omezením maximální ztráty (u základní
struktury rovněž bez omezení maximálního výnosu). U dalších dvou segmentů můžeme tyto
dále rozdělit dle kritéria omezení maximálního výnosu (jelikož omezení maximální ztráty již
u žádné další struktury nepřipadá do úvahy). Dostaneme se tedy k následující systematizaci
investičních certifikátů:
• certifikáty s plnou garancí investovaného kapitálu (odpovídá také certifikátům
s omezením maximální ztráty, a to na hodnotu výše garance) – garantované
certifikáty
• certifikáty s částečnou garancí investovaného kapitálu
o s omezením maximálního výnosu – discount certifikáty
o bez omezení maximálního výnosu – bonus certifikáty
156
• certifikáty bez garance investovaného kapitálu
o s omezením maximálního výnosu – sprint certifikáty
o bez omezení maximálního výnosu – indexové certifikáty, basket certifikáty,
outperformance certifikáty
ZÁVĚR
Jestliže chceme sledovat systematizaci investičních certifikátů na základě kritérií, které jsou
rozhodující pro drobného investora, pak je potřeba zabývat se základními charakteristikami
investic, kterými jsou výnos, riziko a likvidita. Likvidita investičních certifikátů je dána
způsobem obchodování s investičními certifikáty na základě tzv. market makingu, co
znamená, že market maker, který je zpravidla také emitentem, zveřejňuje nákupní a prodejní
ceny (v závislosti na vývoji hodnoty podkladového aktiva a typu produktu), za které je
ochoten certifikáty v každém okamžiku obchodního dne odkoupit či prodat. Tento příspěvek
se však zaměřuje spíše na dvě zbývající charakteristiky, a sice na rizikovost, kterou postihuje
kritérium garance investovaného kapitálu a výnosnost, kterou postihuje kritérium omezení
maximálního výnosu či ztráty. Na základě těchto dvou různých kritérií není možné investiční
certifikáty rozčlenit do stejných segmentů. Investor musí tedy svou investici buď posuzovat
dle jednotlivých kritérií odděleně nebo je možno tato dvě kritéria sloučit, přičemž za základ
bereme zavedené kritérium garance investovaného kapitálu, a segmenty vzniklé dle tohoto
kritéria následně posoudíme ještě dle kritéria druhotného, kterým je omezenost maximálního
dosažitelného výnosu. Takto vytvořený systém je ucelený, přehledný a transparentní.
LITERATURA
[1] SVOBODA, M. Jak ovládnout finanční trhy. Brno: CP Books, 2005. ISBN 80-251-0763-9
[2] SVOBODA, M.; ROZUMEK, D. Investiční certifikáty. Praha : Komise pro cenné papíry,
2005. 52 s. ISBN 80-239-5317-6
[3] RIEGER, M. Optionen, Derivate und strukturierte Produkte. Zürich : Verlag Neue
Zürcher Zeitung, 2009. 398 s. ISBN 978-3-7910-2920-7
Tento příspěvek vznikl v rámci projektu specifického výzkumu ESF Masarykovy univerzity
č. 56 1701 „Evropské finanční systémy“.
Ing. Peter Mokrička Ing. Miroslava Šikulová
Ekonomicko-správní fakulta MU Ekonomicko-správní fakulta MU
Lipová 41a Lipová 41a
602 00 Brno 602 00 Brno
mokricka@econ.muni.cz sikulova@econ.muni.cz
157
ZKOUŠKY ODBORNÉ ZPŮSOBILOSTI NA KAPITÁLOVÉM
TRHU
TESTING OF THE CAPITAL MARKETS PROFICIENCY
Gabriela Oškrdalová
ANOTACE
Předmětem příspěvku „Zkoušky odborné způsobilosti na kapitálovém trhu“ je prezentace
zkoušek odborné způsobilosti na kapitálovém trhu pořádaných Institutem pro finanční trh
Ekonomicko-správní fakulty Masarykovy univerzity, analýza jejich struktury a metodiky
hodnocení.
KLÍČOVÁ SLOVA
finanční trh, kapitálový trh, obchodník s cennými papíry, odbornost, odborná způsobilost,
zkoušky odborné způsobilosti, makléřské zkoušky
ANNOTATION
The subject of the paper “Testing of the Capital Markets Proficiency” is
a presentation of testing of the capital markets proficiency organized by Institute for financial
market of Faculty of Economics and Administration of Masaryk University, an analysis of
their structure and classification methodology.
KEY WORDS
financial market, capital market, securities dealer, proficiency, professional qualification,
testing, broker’s exams
ÚVOD
Zkoušky odborné způsobilosti na kapitálovém trhu navazují na dlouholeté aktivity Katedry
financí Ekonomicko-správní fakulty Masarykovy univerzity a Institutu pro finanční trh
Ekonomicko-správní fakulty Masarykovy univerzity v oblasti zvyšování a ověřování
odbornosti osob působících na finančních trzích. Již na počátku tohoto tisíciletí, kdy tehdejší
Komise pro cenné papíry po delší odmlce způsobené nedostatečnou právní úpravou obnovila
makléřské zkoušky, si vytkl tým zaměstnanců a prezenčních doktorandů Katedry financí cíl
systematicky uspořádat a přehledným způsobem nabídnout odborné veřejnosti ucelený soubor
otázek, které odrážejí jak požadavky každodenní činnosti finančních institucí, tak i požadavky
plynoucí z regulace kapitálového trhu. V této souvislosti byl zpracován soubor více než 2000
otázek členěných do 11 tématických okruhů, jejichž zaměření odpovídalo okruhům
potřebných znalostí prověřovaných u makléřských zkoušek organizovaných Komisí pro cenné
papíry a později Českou národní bankou. Podle nového zákona o podnikání na kapitálovém
trhu však již Česká národní banka makléřské zkoušky neorganizuje a zákon jako takový ani
pojem makléřské zkoušky nezná.
CÍL A METODIKA
Cílem příspěvku je prezentace zkoušek odborné způsobilosti na kapitálovém trhu pořádaných
Institutem pro finanční trh Ekonomicko-správní fakulty Masarykovy univerzity, analýza
jejich struktury a metodiky hodnocení. Uvedeného cíle je dosaženo pomocí obecně-vědních
158
metod, především analýzy, deskripce, komparace, syntézy, indukce a dedukce. V práci je
použita pozitivistická i normativní metodologie.
VÝSLEDKY
Vyhláška č. 143/2009 Sb., o odbornosti osob, pomocí kterých provádí obchodník s cennými
papíry své činnosti byla zpracována v souvislosti se změnou zákona č. 256/2004 Sb.,
o podnikání na kapitálovém trhu, která byla provedena k 1. červenci 2008 zákonem
č. 230/2008 Sb., kterým se mění zákon č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu,
ve znění pozdějších předpisů, a další související předpisy1
. Nová vyhláška nabyla účinnosti
1. června 2009 a přináší zcela novou úpravu problematiky odbornosti pracovníků
poskytovatelů investičních služeb.
Vyhláška č. 143/2009 Sb., o odbornosti osob, pomocí kterých provádí obchodník s cennými
papíry své činnosti, upravuje rozsah potřebných znalostí a zkušeností osob, pomocí kterých
provádí obchodník s cennými papíry své činnosti, a požadavky na prokázání těchto znalostí
a zkušeností. Ve srovnání s dřívější právní úpravou (především vyhláška č. 59/2007 Sb.,
o druzích odborných obchodních činností obchodníka s cennými papíry vykonávaných
prostřednictvím makléře, o druzích specializace makléře a o makléřské zkoušce) se rozšiřuje
počet osob, kterým jsou stanoveny požadavky na jejich znalosti a zkušenosti. Nejedná se již
jen o makléře, ale vyhláška stanovuje rozsah potřebných znalostí a zkušeností osob
jednajících se zákazníky, investičních makléřů, obhospodařovatelů portfolia, investičních
poradců, osob provádějících řízení rizik, osob provádějících činnost compliance a osob
provádějících vnitřní audit. Vyhláška sice na jednu stranu stanoví pro tyto osoby nové, někdy
i přísnější požadavky, na druhou stranu však ruší povinnost složit makléřské zkoušky, za které
museli zkoušení platit. Prokázat znalosti a zkušenosti je totiž zpravidla možné více způsoby –
kromě potvrzení o složení příslušné odborné zkoušky uznané Českou národní bankou podle §
14a odst. 2 a 3 zákona o podnikání na kapitálovém trhu se může jednat např. o potvrzení o
ukončeném příslušném vzdělání, o absolvování odborného kurzu či odborné praxe. Každý si
tak může vybrat variantu, která je pro něj nejvýhodnější či nejjednodušší.
Nová právní úprava by měla přispět k tomu, aby obchodník s cennými papíry poskytoval
investiční služby pomocí osob se znalostmi a zkušenostmi nezbytnými pro plnění jim
přidělených činností. Kromě toho je třeba si uvědomit, že vyhláška stanovuje pouze
minimální požadavky a nechává na rozhodnutí každého obchodníka s cennými papíry, zda
ve svých vnitřních předpisech stanoví další požadavky přiměřené povaze, složitosti a rozsahu
jimi prováděných činností.
Institut pro finanční trh Ekonomicko-správní fakulty velmi rychle zareagoval na změnu
legislativy a na začátku června roku 2009 požádal Českou národní banku podle § 14a zákona
o podnikání na kapitálovém trhu o uznání jím pořádaných zkoušek za odborné zkoušky,
prostřednictvím kterých je možné prokázat odbornost na kapitálových trzích. Úředním
sdělením ze dne 18. února 2010 uznala Česká národní banka na základě naší žádosti odborné
zkoušky organizované Institutem pro finanční trh Ekonomicko-správní fakulty Masarykovy
univerzity v rámci kurzů celoživotního vzdělávání jako způsob ověřování odbornosti
obvyklého na kapitálových trzích ve smyslu ustanovení § 14a odst. 2 zákona č. 256/2004 Sb.,
o podnikání na kapitálovém trhu, ve znění pozdějších předpisů a vyhlášky č. 143/2009 Sb., o
1
Hlavním důvodem k vydání této novely byla transpozice směrnice Evropského parlamentu a Rady
č. 2004/39/ES ze dne 21. dubna 2004 o trzích finančních nástrojů, o změně směrnice Rady 85/611/EHS
a 93/6/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/12/ES a o zrušení směrnice Rady 93/22/EHS
(tzv. směrnice MiFID) a jí prováděcí směrnice.
159
odbornosti osob, pomocí kterých provádí obchodník s cennými papíry své činnosti. Institut
pro finanční trh se tak stal prvním subjektem v České republice, jímž pořádané odborné
zkoušky jsou uznávané Českou národní bankou pro prokázání znalostí na kapitálových trzích.
Zkoušky odborné způsobilosti na finančním trhu organizované Institutem pro finanční trh
Ekonomicko-správní fakulty Masarykovy univerzity jsou připravené v souladu s vyhláškou
č. 143/2009 Sb., o odbornosti osob, pomocí kterých provádí obchodník s cennými papíry
své činnosti a úředním sdělením České národní banky ze dne 16. června 2009 k rozsahu
potřebných znalostí osob, pomocí kterých provádí obchodník s cennými papíry a další osoby
své činnosti.
Institut pro finanční trh v současné době organizuje tyto odborné zkoušky:
1. Odborná zkouška – Osoba jednající se zákazníky (zkouška v rámci kurzu CKF_OZOZ
Odborná způsobilost na finančním trhu: investiční služby – osoba jednající se zákazníky)
2. Odborná zkouška – Investiční makléř (zkouška v rámci kurzu CKF_OZIM Odborná
způsobilost na finančním trhu: investiční makléř)
3. Odborná zkouška – Obhospodařovatel portfolia (zkouška v rámci kurzu CKF_OZOP
Odborná způsobilost na finančním trhu: obhospodařovatel portfolia)
4. Odborná zkouška – Investiční poradce (zkouška v rámci kurzu CKF_OZIP Odborná
způsobilost na finančním trhu: investiční poradce)
5. Odborná zkouška – Deriváty (zkouška v rámci kurzu CKF_OZDE Odborná způsobilost na
finančním trhu: deriváty)
Odborné zkoušky mají formu testu v elektronické podobě, kdy účastník vybírá z několika
možných odpovědí správnou odpověď na otázku. Za každou správně zodpovězenou otázku je
přidělen jeden bod. Za každou nesprávně zodpovězenou či nezodpovězenou otázku není
přidělen žádný bod. Otázky jsou rozděleny do několika oblastí tematických okruhů. Struktura
jednotlivých odborných zkoušek včetně jejich časového limitu je uvedena v tabulce č. 1.
Podmínkou úspěšného složení zkoušky je dosažení alespoň 75 % celkového počtu bodů pro
danou zkoušku a současně dosažení alespoň 60 % nejvyššího možného počtu bodů
v jednotlivých oblastech, z nichž se daná zkouška skládá.
V první fázi jsme se zaměřili na vzdělávání a zkoušení osob jednajících se zákazníky
(prodejce investičních nástrojů), investiční makléře, správce portfolia a investiční poradce,
kde již několik let aktivně působíme. V další etapě bychom pak rádi rozšířili náš záběr i na
pracovníky v oblasti řízení rizik, interního auditu a compliance.
Zkoušky odborné způsobilosti na finančním trhu jsou organizovány Institutem pro finanční
trh Ekonomicko-správní fakulty Masarykovy univerzity v rámci kurzů celoživotního
vzdělávání na Katedře financí této fakulty a jsou tak nabízeny nejen všem studentům
prezenční a kombinované formy studia Masarykovy univerzity, ale i dalším zájemcům.
Institut pro finanční trh v současné době připravuje také přípravné kurzy na jednotlivé úrovně
odborných zkoušek, které budou sloužit k intenzivní přípravě uchazečů na tyto zkoušky.
V této souvislosti můžeme také zmínit již druhým akademickým rokem probíhající výuku
předmětu Příprava na zkoušky odborné způsobilosti na finančních trzích (MPF_PZOZ,
160
MKF_PZOZ). V prezenční formě studia je tento předmět vyučován v podobě „2+2“, tzn. 2
hodiny přednášky a 2 hodiny cvičení týdne, v kombinované formě pak výuka probíhá blokově
o víkendech ve 12 hodinách tutoriálů.
Tab. 1 Odborné zkoušky pořádané IFT ESF MU
Oblast Tematický okruh
Osoba
jednající
se
zákazníky
Investiční
makléř
Obhospoda-
řovatel
portfolia
Investiční
poradce Deriváty
Investiční nástroje 40 30 30 30
Deriváty 10 20 20 20 100
A
Kolektivní
investování 10 10 10
Počet otázek - oblast
A 60 50 60 60 100
Obchodník s cennými
papíry 45 20 20 25
Regulované trhy a
další tržní platformy 15
Principy obchodování
na kapitálovém trhu a
investiční služby 15
B
Regulace
kapitálového trhu 45 20 20 25
Počet otázek - oblast
B 90 70 40 50 0
Zahraniční kapitálové
trhy 25 25 25
C Principy a fungování
finančního trhu, teorie
financí 25 25 25
Počet otázek - oblast
C 0 50 50 50 0
Investice, investiční
strategie a portfolio 25 60D
Finanční analýza 30 25
Počet otázek - oblast
D 0 30 50 60 0
Počet otázek celkem
150 200 200 220 100
Délka zkoušky 180 minut 240 minut 240 minut 270 minut 120 minut
Pramen: vlastní
Bližší informace k odborným zkouškám a přípravným kurzům jsou zveřejňovány na stránkách
Institutu pro finanční trh http://www.institut-ft.econ.muni.cz/, objednávání kurzů
celoživotního vzdělávání probíhá přes Obchodní centrum Masarykovy univerzity
http://is.muni.cz/obchod/fakulta/econ/.
ZÁVĚR
Úředním sdělením ze dne 18. února 2010 uznala Česká národní banka na základě žádosti
Institutu pro finanční trh Ekonomicko-správní fakulty Masarykovy univerzity odborné
zkoušky organizované Institutem pro finanční trh Ekonomicko-správní fakulty Masarykovy
161
univerzity v rámci kurzů celoživotního vzdělávání jako způsob ověřování odbornosti
obvyklého na kapitálových trzích ve smyslu ustanovení § 14a odst. 2 zákona č. 256/2004 Sb.,
o podnikání na kapitálovém trhu, ve znění pozdějších předpisů a vyhlášky č. 143/2009 Sb., o
odbornosti osob, pomocí kterých provádí obchodník s cennými papíry své činnosti. Zkoušky
odborné způsobilosti na finančním trhu organizované Institutem pro finanční trh jsou
připravené v souladu s vyhláškou č. 143/2009 Sb., o odbornosti osob, pomocí kterých provádí
obchodník s cennými papíry své činnosti a úředním sdělením České národní banky ze dne 16.
června 2009 k rozsahu potřebných znalostí osob, pomocí kterých provádí obchodník
s cennými papíry a další osoby své činnosti. Institut pro finanční trh v současné době
organizuje odborné zkoušky pro osoby jednající se zákazníky, investiční makléře,
obhospodařovatele portfolia, investiční poradce a odborné zkoušky prokazující znalost
derivátů.
LITERATURA
[1] ASPI: Zákon č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, v platném znění. ASPI
[on-line]. [cit. 29. dubna 2010].
[2] ASPI: Vyhláška č. 59/2007 Sb., o druzích odborných obchodních činností obchodníka
s cennými papíry vykonávaných prostřednictvím makléře, o druzích specializace makléře
a o makléřské zkoušce. ASPI [on-line]. [cit. 29. dubna 2010].
[3] ČESKÁ NÁRODNÍ BANKA: Odůvodnění k vyhlášce č. 143/2009 Sb., o odbornosti osob,
pomocí kterých provádí obchodník s cennými papíry své činnosti. Česká národní banka
[on-line]. [cit. 29. dubna 2010]. Dostupné na WWW: <http://www.cnb.cz/miranda2/
export/sites/www.cnb.cz/cs/legislativa/leg_kapitalovy_trh/vyhlasky/download/oduvodnen
i_vyhlaska_143_2009.pdf>.
[4] ČESKÁ NÁRODNÍ BANKA: Úřední sdělení České národní banky ze dne 16. června
2009 k rozsahu potřebných znalostí osob, pomocí kterých provádí obchodník s cennými
papíry a další osoby své činnosti. Česká národní banka [on-line]. [cit. 29. dubna 2010].
Dostupné na WWW: <http://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/legislati
va/vestnik/2009/download/v_2009_09_21209560.pdf>.
[5] ČESKÁ NÁRODNÍ BANKA: Úřední sdělení České národní banky ze dne 18. února 2010
o uznání některých odborných zkoušek organizovaných Institutem pro finanční trh
Ekonomicko-správní fakulty Masarykovy univerzity. Česká národní banka [on-line].
[cit. 29. dubna 2010]. Dostupné na WWW: <http://www.cnb.cz/miranda2/ex
port/sites/www.cnb.cz/cs/legislativa/vestnik/2010/download/v_2010_05_20610560.pdf>.
[6] ČESKÁ NÁRODNÍ BANKA: Vyhláška č. 143/2009 Sb., o odbornosti osob, pomocí
kterých provádí obchodník s cennými papíry své činnosti. Česká národní banka [on-line].
[cit. 29. dubna 2010]. Dostupné na WWW: <http://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/ww
w.cnb.cz/cs/legislativa/leg_kapitalovy_trh/vyhlasky/download/vyhlaska_143_2009.pdf>.
[7] OŠKRDALOVÁ, G.: Odbornost na finančních trzích. In Evropské finanční systémy 2009
- Sborník příspěvků z mezinárodní vědecké konference. 1. vyd. Brno : Masarykova
univerzita, 2009. od s. 183 - 187, 5 s. ISBN 978-80-210-4882-9.
Tento příspěvek vznikl v rámci projektu specifického výzkumu ESF Masarykovy univerzity
č. 56 1701 „Evropské finanční systémy“.
Ing. Gabriela Oškrdalová
Katedra financí, Ekonomicko-správní fakulta MU
Lipová 41 a
Brno
oskrdalo@econ.muni.cz
162
INTEGRACE DOHLEDU FINANČNÍHO TRHU A
PODSTUPOVANÁ RIZIKA FINANČNÍCH INSTITUCÍ
INTEGRATION OF THE FINANCIAL MARKET
SUPERVISION AND RISKS OF FINANCIAL INSTITUTIONS
Dalibor Pánek
ANOTACE
Text je zaměřen na podstupovaná rizika finančních institucí s cílem identifikace druhů rizik
podstupovaných uvedenými institucemi, vliv podstupovaných rizik na postupnou integraci
pravidel jejich činnosti a pravidel dohledu.
KLÍČOVÁ SLOVA
Finanční instituce, podstupovaná rizika, dohled finančních institucí, pravidla podnikání
ANNOTATION
This text contens risks of financial institutions with the aim of identifikation types of this risks
and their task in the process of integration regulation
KEY WORDS
Financial institutions, financial risks, integration of regulation, rules restriction
ÚVOD
Proces integrace regulace a dohledu bank s dohledem ostatních finančních institucí je možno
sledovat po tři minulá desetiletí. Oblasti dohledu finančního trhu byla vždy věnována
mimořádná pozornost v souvislosti s liberalizací finančních trhů, mezinárodní harmonizací
pravidel podnikání finančních institucí a řešením světové finanční krize. Existence regulace a
dohledu bank má své kořeny v historickém vývoji finančních systémů v jednotlivých zemích
a je spojena se snahou o stabilitu a bezpečnost fungování bank, bankovních systémů a
ostatních finančních institucí. Tento proces je aktuální ve finančním sektoru zemí
Evropské unie včetně České republiky
Podstata procesu integrace dohledu finančních institucí je ovlivňována, podle mého
názoru, podstatou činností finančních institucí, podstupovanými riziky, vývojem a současným
stavem pravidel podnikání finančních institucí směřujících k omezení podstupovaných rizik.
Proces integrace regulace a dohledu dále ovlivňuje potřeba postupného omezování
asymetrie informací o finančních institucích.
CÍL A METODIKA
Cílem textu je analýza příčin a podstaty procesu integrace dohledu finančních institucí na
základě jejich podstupovaných rizik.
Jako teoretických východisek bude využito poznatků o charakteru finančních operací
prováděných finančními institucemi a podstupovaných rizicích.Závěr z těchto východisek
bude proveden ve vývojových souvislostech a v mezích současného stavu poznání na příkladu
mezinárodně harmonizovaného finančního systému České republiky. Využito bude metod
analýzy a komparace podstupovaných rizik.
163
Integrace dohledu finančního trhu a podstupovaná rizika finančních
institucí
Východiskem pro identifikaci a komparaci druhů podstupovaných rizik, jako jedné z příčin
procesu integrace dohledu, bude základní struktura položek bilance aktiv a pasiv
obchodních bank, pojišťoven, družstevních záložen, obchodníků s cennými papíry a
penzijních fondů.
Obchodní banky jsou právnické osoby se sídlem v České republice, založené jako akciové
společnosti, přijímají vklady od veřejnosti, poskytují úvěry a mají licenci působit jako banka
/zákon č.21/1992 Sb. o bankách/.
Obchodní banka je podnikatel, finanční zprostředkovatel, obchoduje za účelem dosažení
zisku a ošetření svých otevřených pozic. Alokuje peněžní prostředky od přebytkových
k deficitním subjektům. V této činnosti využívá převážně cizí finanční zdroje a podstupuje
řadu rizik.
Úvěrové riziko je riziko nesplacení expozic dlužníkem z důvodů platební neschopnosti nebo
nevůle dlužníka platit závazky vůči bance. Příčiny tohoto rizika jsou interní v procesu
rozhodování banky nebo externí na nich nezávislé. Inherentní riziko vyjadřuje výši ztráty pro
banku při nesplacení závazku dlužníka.
Riziko koncentrace je rizikem spojeným s angažovaností banky vznikajícím z koncentrace
expozic1
vůči osobám, ekonomicky spjatým skupinám a odvětví.
Tržní riziko, riziko vlivem kolísání finančních trhů, představuje riziko úrokové, akciové a
měnové. Úrokové riziko je odrazem citlivosti úrokových sazeb na jejich pohyby u produktů
na aktivní i pasivní straně bilance. Akciové riziko vyjadřuje riziko kolísaní ceny akcií
označované jako volatilita. Měnové riziko vyplývá ze změny měnových kurzů, jeho výše je
ovlivňována měnovou strukturou aktiv a pasiv banky.
Operační riziko, je rizikem ztráty vlivem nedostatků nebo selhání vnitřních procesů banky,
lidského faktoru, systémů nebo vlivem vnějších skutečností včetně rizika právního 2
Riziko
likvidity je nutností schopnosti banky dostát svým závazkům, zejména vyplatit vklady,
podstatou udržení likvidity je struktura splatnosti aktiv a pasiv ve stanovených časových
pásmech. Kapitálové riziko je spojeno s pojmem rizika nesolventnosti, neschopnost krytí
závazků vlivem snížení tržní hodnoty aktiv. Dostatečná výše vlastního kapitálu by měla
takovou situaci vyloučit.
Družstevní záložna je družstevní formou bankovního podnikání ze značně omezenou
působností ve vztahu ke svým členům a tím omezeným poskytováním finančních produktů.
Struktura bilance družstevní záložny odpovídá postavením expozic bilanci obchodní banky
včetně právní úpravy možnosti přijímání vkladů.3
Obdobná, jako u obchodní banky, jsou i podstupovaná rizika v odpovídající rozsahu
prováděných finančních obchodů. Povinnost vnitřní definice podstupovaných rizik je
stanovena § 26 vyhlášky ČNB č.123/2007 Sb.
Pojišťovna, její činnost upravuje zákon č.277/2009 Sb. o pojišťovnictví, právnická osoba se
sídlem v České republice a povolením od ČNB provozovat pojišťovací činnost. Pojišťovací
činností rozumíme uzavírání pojistných smluv, správu pojištění, nakládání s aktivy /finanční
umístění/ ze zdrojů technických rezerv, uzavírání smluv se zajišťovnami a předcházení vzniku
škod.
1
Aktivum nebo podrozvahová položka, Vyhláška ČNB č.123/2007 Sb., §2, odst.1, pís. e)
2
Vyhláška ČNB č.127/2007 Sb., § 2, odst.3, pís.g)
3
Zákon č.87/1995 Sb. o spořitelních a úvěrních družstvech, §1, odst.2)
164
Solventnost pojišťovny vyjadřuje schopnost trvale zabezpečit vlastními zdroji úhradu
závazků z pojišťovací činnosti. O schopnosti solventnosti vypovídá struktura jednotlivých
položek aktiv a pasiv a podstupovaná rizika.
Pojišťovny podstupují rizika spojená s jejich podnikáním a ekonomickými zájmy
společnosti4
.
Tržní riziko, potencionální ztráta v důsledku změn ceny aktiv, způsobených kolísáním
úrokových sazeb, měnových kurzů, cen akcií a komodit.
Úvěrové riziko, riziko nedodržení závazků protistranou z důvodu nemožnosti nebo nevůle
placení finančních závazků.
Riziko likvidity, možná ztráta způsobená neschopností efektivního vypořádání finančních
aktiv k vyrovnání svých finančních závazků.
Pojistné riziko, riziko spojené s nejistotou četnosti, velikosti a okamžikem výplaty budoucích
pojistných událostí a souvisejícími náklady.
Operační riziko, možné ztráty způsobené selháním interních procesů, zaměstnanců,
informačních a komunikačních systémů, právní rizika.
Obchodník s cennými papíry je druh finančního zprostředkovatele disponujícím cizím i
vlastním kapitálem Z pohledu pravidel činnosti a zajištění finanční stability má stanovena
platná pravidla jako komerční banky včetně systému kapitálových požadavků a kapitálové
přiměřenosti. Je to právnická osoba, akciová společnost, není bankou, s povolením centrální
banky ke svému podnikání podle zákona č.256/04 Sb.. Pravidla obezřetného podnikání
obchodníků s cennými papíry jsou upravena vyhláškou č.123/07 České národní banky.
Obchodník s cennými papíry podstupuje při svém podnikání následující rizika:5
Úvěrové riziko, riziko nesplacení expozice dlužníkem z důvodu platební neschopnosti nebo
nevůle dlužníka platit závazky.
Tržní rizika zahrnující riziko úrokové vyplývající s kolísání výnosové míry investičních
instrumentů se změnami úrokových sazeb, akciové riziko způsobené tržním rizikem
ovlivňovaným výkyvy ekonomiky.
Operační riziko je rizikem selhání lidského faktoru, techniky nebo protiprávního jednání,
jeho krytí je vyjádřeno kapitálovým požadavkem vypočítaným z režijních nákladů
obchodníka s cennými papíry.
Riziko likvidity znamená riziko možnosti přeměny expozic na disponibilní finanční
prostředky s minimálními náklady a v minimálním čase.
Penzijní fond je právnickou osobou, akciovou společností, se sídlem na území České
republiky, která provozuje penzijní připojištění podle zákona č. 42/1994 Sb. Základní kapitál
penzijního fondu je nejméně 50 mil. CZK.
Penzijním připojištěním se rozumí shromažďování peněžních prostředků od účastníků
penzijního připojištění a prostředků státu poskytnutých ve prospěch účastníků, nakládání
s těmito prostředky a vyplácení dávek penzijního připojištění.
Portfolio penzijního fondu obsahuje investiční nástroje aktiv v členění podle struktury aktiv
uvedené v zákonu č.42/1994 Sb. o penzijním připojištění se státním příspěvkem.
Přijaté peněžní prostředky fondu obsahují příspěvky účastníků připojištění, příspěvky
zaměstnavatelů, státu a připisované výnosy účastníkům.
Penzijní fond ve svých expozicích podstupuje úvěrová a tržní rizika6
, riziko likvidity
vlivem požadavku možnosti přeměny expozic na disponibilní finanční prostředky. Operační
4
Česká asociace pojišťoven, příprava standardů Solvency II, 2005
5
Vyhláška ČNB č.123/2007 Sb. o obezřetném podnikání bank, družstevních záložen a obchodníků s cennými
papíry, § 37
165
riziko penzijního fondu představuje selhání lidského faktoru, techniky nebo protiprávního
jednání.
ZÁVĚR
Oblasti pravidel pro podnikání finančních institucí a jejich společné rysy zaměřené na
omezení podstupovaných rizik vychází ze současné metodiky stanovené pro jednotlivé
finanční instituce. Metodika označovaná jako BASEL II, implantovaná do finančního systému
České republiky dnem 1.7.2007 vyhláškou č.123/07 Sb. České národní banky obsahuje
pravidla obezřetného podnikání obchodních bank, družstevních záložen a obchodníků
s cennými papíry, se závazností od 1. ledna 2008.
Pro pojišťovací instituce je využíváno systému pravidel obezřetného podnikání
označovaného jako Solvency II. Tato pravidla jsou připravena pro implantaci do finančního
systému v průběhu příštích dvou let. Rozhodnutím České asociace pojišťoven bylo uloženo
pojišťovnám již v roce 2005 postupně zavádět tato pravidla do svých vnitřních procesů řízení
rizik.
Činnost penzijních fondů je upravena zákonem č. 42/1994 Sb. o penzijním připojištění se
státním příspěvkem.
Integrace dohledu nad finančními institucemi je podstatně ovlivňována druhy činností
finančních institucí a na ně navazujícím vývojem metodiky pravidel pro omezování a krytí
podstupovaných rizik.
Dalším faktorem je nutnost maximálního omezení asymetrie informací ve všech regulovaných
finančních institucích směřujícího spolu s omezováním a krytím podstupovaných rizik ke
stabilitě finančních systémů.
Souvisejícím vlivem je stírání tradičních rozdílů mezi jednotlivými finančními institucemi
vyplývající z prolínání poskytovaných služeb a produktů.
Tyto skutečnosti jsou zásadním motivem rozhodování o vývoji pravidel dohledu a realizaci
procesu integrace dohledu finančních institucí.
LITERATURA
ČEJKOVÁ, V.: Pojistný trh, Grada Publishing, Praha, 2002 str.118
ČEJKOVÁ, V., NEČAS, S., ŘEZÁČ, F.: Pojistná ekonomika, Masarykova univerzita, 2003,
145 s., ISBN 80-210-32-88-X
ČEJKOVÁ, V., VALOUCH, P.: Účetnictví pojišťoven po vstupu do EU, GRADA
Publishing, 2005, 120 s., ISBN 80-247-0953-8
HOWELLS, P., BAIN, K.: The Economics of Money, Banking and Finance, 2005, Pearson
Education Limited, England, 602 s., ISBN 0 273 69339 5
JÍLEK, J.: Finanční rizika, Praha, Grada Publishing, 2000, 635 s., ISBN 807- 169-579-3
PÁNEK,D., VALOVÁ, I.: Bankovní regulace a dohled, Masarykova univerzita, 2008, 104 s.,
ISBN 978-80-210-4726-6
REVENDA,Z. Centrální bankovnictví, Praha, Management Press, 2001, 613 str.,
ISBN 80-7261-051-1
REVENDA,Z: Peněžní ekonomie a bankovnictví, Praha, Management Press, 2000, 634 str.
ISBN 80-7261-031-7
Odborné články
ERBENOVÁ, M.: Globalizace finančních trhů a integrace dozoru nad finančním trhem České
republiky, Sborník z mezinárodní konference Aktuální vývoj finančních trhů, jejich regulace a
dozor, Vysoká škola finanční a správní, Praha, 2005, str. 19-29
6
Zákon č. 42/1994 Sb. §33, odst. 2)
166
HOLLMANN, P.: Integrace dozoru, Sborník z mezinárodní konference Aktuální vývoj
finančních trhů, jejich regulace a dozor, Vysoká škola finanční a správní, Praha, 2005, str.32-
35
MUSÍLEK, P.: Integrované modely dohledu nad finančním trhem, Bankovnictví, 2007,
roč.15, č.2, str.22-23
SINGER, M.: Dohled ČNB nad finančním trhem, HN 20.12. 2006, str.3
TRICHET, J., C.: Stanovisko ECB ke sjednocení dohledu nad finančním trhem v ČR, 2005,
www.ecb.int./ecb/legal/pdf/cs/ - na žádost MF České republiky
TŮMA, Z.: K integraci dohledu nad finančním trhem v České národní bance, Bankovnictví,
2006, roč.14, č.1, str.1
TŮMA, Z.: Integrace dohledu – dobře zahraný první poločas, Ekonom, 24.5.2007, str.1
Tento příspěvek vznikl v rámci projektu specifického výzkumu ESF Masarykovy univerzity
č. 56 1701 „Evropské finanční systémy“.
Ing.Dalibor Pánek
Katedra financí
ESF, MU
167
THE IMPACT OF THE GOVERNMENT’S FISCAL POLICY
ON ECONOMIC DEVELOPMENT
Vladimir Shatrevich
ANNOTATION
This paper reviews the effects of government fiscal policy on economic development in the
short run and long run. It describes the role of government investment policy on economic
growth. Specifically, a research about relationship between government taxation on economic
growth rates and economic growth using different approaches based primarily on the theory
of economic growth is conducted. Paper starts with the empirical connections between
economic development and fiscal policy. Specific model of development that offers possible
explanations to the relationship are presented.
KEYWORDS
Fiscal policy, economic modelling, government spending, economic growth
INTRODUCTION
There are several interesting empirical connections between economic development and fiscal
policy. First, the relative size of government trends upward as an economy develops a
phenomenon that is known as Wagner’s Law. This feature is exhibited in Figure 1, which
gives the historical ratio of government purchases to GDP, averaged over 11 currently
developed countries.1
Source: Tanzi and Schuknecht (2000, Table II.1). The plot is the average government
purchase share for 11 currently developed countries (Australia, Canada, France, Germany,
Japan, Netherlands, Norway, Spain, Sweden, United Kingdom and the United States).
Second, economic growth rates have typically risen, or at least remained constant, in
the face of strong upward trends in taxation and government expenditures. Figure 2 presents
the growth rates in productivity per worker for the 11 countries in Figure 1. The rising growth
rates seem to contradict the widespread notion that taxation is detrimental to growth.
Finally, the relative size of government differs significantly across countries at similar
levels of development. In particular, currently low-income countries have higher tax rates and
larger governments than currently high-income countries did at a similar stage in their
1
On Wagner’s Law, see Weil (2005, Figure 12.3, p.342). He shows the pattern of rising
government shares for the UK, US, Japan, France, and Sweden during the 20th century.
168
economic development.2
Table 1 confirms that tax rates and government purchase shares in
today’s developing countries are not much below those of today’s developed countries and
well above the purchase shares of today’s developed countries in 1870.
Sources: Madison (1987, Table A-5) and van Ark (1996, Table 1). 1/ Growth rate is the
annualized value over the previous 30 years. From 1870 to 1960, for 6 developed countries
(France, Germany, Japan, Netherlands, United Kingdom, and United States) and from 1960 to
1990, for all 11 countries in Figure 1.
Sources: Government purchase share for 1990 from Jha (2007, Table 9). Government
purchase share for 1870 from Tanzi ans Schuknecht (2000, Table II.1). Tax rates for 1996 to
2001 are from Gordon and Li (2005)
AIM AND METODOLOGY
The aim of paper is to present a single model of development that offers possible explanations
to connections between economic development and fiscal policy. The model must contain
both modern and traditional sectors of private production.
RESULTS
Production model and traditional sector
There are three types of economic agents in the model. First, working households
supply labor to each sector. Second, landowners hire labor and operate the traditional
technology to produce goods. Finally, a Government sets fiscal policy to maximize its own
welfare and the welfare of the two types of private sector households.
On the early stages of growth government spending is dominated by purchases of both
consumption and investment goods. In the model, the government chooses an income tax rate
and decides how much of the tax revenue to consume itself, how many consumption services
2
Gordon and Li (2005) show that statutory tax rates differ very little across developing and
developed economies in direct comparison today.
169
to provide to the private sector, and how much to invest in public infrastructure. Modern and
traditional private sectors of the economy are affected differently by the government. The
traditional sector is harder to tax. Typically, large fractions of the labor employed in the
traditional sector receive wages via in-kind payments and much of the traditional sector’s
output is consumed without being traded and recorded on a regular basis.3
The traditional sector also benefits less from the government purchases because
traditional production relies less on public infrastructure, and because traditional producers
typically reside in rural areas where government consumption services are harder to deliver.
There is a modern sector, where technologies based on physical capital are used. The
force for economic development is technical progress that moves toward the modern sector.
As a consequence, the economy experiences a structural transformation as it develops—the
traditional sector shrinks and the modern grows.
Raising tax rates is costly to the government because higher tax rates reduce the tax
base by encouraging workers to remain in the traditional sector. Size of this negative tax base
effect is proportional to the size of the traditional sector. Thus, at early stages of
development, when the traditional sector is large, increasing the tax rate is more costly
because it causes larger reductions in the tax base. As the ouside force of technological
change reduces the size of the traditional sector, the marginal cost of taxing falls, and tax rates
begin to rise. The economic transformation causes the tax base and the tax rate to rise over
time.
The rising share of the public sector does not lead to lower economic growth because
part of the tax revenue is used for public infrastructure investment. A rise in public
infrastructure investment will increase economic growth.
Is is typicaly for the history of the economic transformation, and the associated rise in
tax rates, that economic growth rates can rise or remain roughly constant for extended periods
of time. This is not to say that taxation is necessarily good for the growth of today’s
developing countries. Obviously, in countries where the ruling elite place a relatively low
weight on the welfare of the private sector, tax rates will be relatively high.
Allowing governments to borrow to finance public investment leads to higher tax rates
than would otherwise be the case. However, the ability to borrow is unlikely to explain the
relatively high tax rates of today’s developing countries. During their early stages of
development, many countries borrowed more heavily than today’s developing countries.
Explaining why the growth of government and taxation does not slow economic
growth is easier for those who focus on social spending because in paper model - the rise in
taxes is spent on productive public infrastructure.
Tax evasion is more of a problem for developing economies. When the traditional
sector is relatively attractive in general, it gives households a “legal” way to avoid taxes.
When the traditional sector is not generally attractive, households and firms will remain in the
modern sector and must illegally avoid taxes or create more complicated legal ways of
avoiding taxes.
The Model
The idea of the model is to include two sectors of production (traditional and modern), and a
government that chooses fiscal policy based on its preference for its own consumption and the
welfare of the two household types.
3
This was true even in the United States well into the twentieth century (see Alston and
Hatton (1991))
170
The purpose of the model is to show how economic growth, in particular the economic
transformation from traditional to modern production methods, interacts with a country’s
fiscal policy.
There is one good in the economy that is produced in two different sectors of
production as in Hansen and Prescott (2002). The modern sector is comprised of standard
neoclassical firms that hire capital and labor to maximize profit. The same good is produced
in the traditional sector. Production in the traditional sector is based on methods that depend
on land and not on physical capital. Each traditional producer owns a fixed plot of land.
Explaining the model
The direct benefit of a higher tax rate is mediated by a reduction in the tax base, as workers
reduce their labor supply to the modern sector when it is taxed more heavily than the
traditional sector and as private physical capital intensity falls with taxation.
If the traditional sector is taxed as heavily as the modern sector, then this expression vanishes,
since labor costs in the traditional sector will not be lowered by a rise in taxes.
The introduction mentions three general facts about fiscal policy and development.
The size of government increases as an economy develops. The rise in government and
taxation are associated with rising or constant economic growth rates. Today’s developing
countries have larger government sectors than did today’s developed countries at similar
stages of development.
The model of the previous section to offer possible explanations for each fact. In
particular, if the pace of technology in the modern sector exceeds that in the traditional sector,
i.e. decreases over time, then the income tax rate rises over time. This offers a possible
explanation for the first fact - the amount by which the tax base falls, as tax rates rise, is
increasing in the size of the traditional sector. The marginal cost of increasing the tax rate is
high when the traditional sector is large, and declines over time as the traditional sector
shrinks. Thus, during the structural transformation from traditional to modern production, the
economy experiences rising tax rates. Combined with the fact that the share of labor in the
modern sector rises, the relative size of government unambiguously increases.
The second development fact, states that there is a rise in the size of government and
taxation over periods when economic growth rates are increasing or at least constant. The
presence of a traditional sector that is hard to tax is also important in explaining this fact.
Now both the tax base and the tax rate grow over the course of development. This
causes government investment, which is a constant fraction of the tax revenue, to grow as a
fraction of total output and income. The increasing rate of government investment works
against the diminishing returns to investment, and may result in a constant or even rising
growth rate. Thus, fact may also simply be a by-product of the economic transformation. The
economic transformation increases the tax base, leading to a rise in tax rates. The rise in both
the tax base and tax rates increase the rate of government investment over time, which helps
to offset or mediate the diminishing returns associated with a growing stock of public capital.
A third explanation for fact is discussed. First, governments that place less weight on
the private sector’s welfare will set higher tax rates.
Thus, the relatively high tax rates of currently developing countries could stem from a
government with relatively few institutional constraints on its power.
Thus, high tax rates may appear in developing countries with concentrated
landownership and political regimes that fail to limit the disproportionate influence of the
wealthy. To the extent that this combination is commonplace among developing countries.
CONCLUSION
The size of government expands as an economy develops over time. Paper results suggest that
this tendency is, in part, a natural consequence of the structural transformation. During the
171
structural transformation, an economy shifts from traditional to modern production methods.
Paper propose that this causes the marginal cost of taxation to fall and tax rates to rise.
Rising tax revenues, allow the government to increase the level of public investment
over time. Increasing levels of investment help to offset the diminishing returns associated
with public capital accumulation. Thus, as the public sector expands, the economy’s growth
rates do not necessarily decline. Rising tax rates and government shares are a natural outcome
of the structural transformation associated with development.
However, currently developing countries have high tax rates and government shares
relative to their state of development. This may be a result of today’s developing countries
having relatively less democratic governments and institutions. The analysis also shows that
high tax rates and government consumption at early stages of development can slow the
structural transformation and economic growth.
BIBLIOGRAPHY
1. Acemoglu, D., Johnson, S., and Robinson, J., 2005, “Institutions as the Fundamental
Cause of Long-Run Growth,” in Aghion, P. and Durlauf, S., editors, Handbook of
Economic Growth, Amsterdam: North Holland.
2. Aschauer, D., 1989, “Is Public Expenditure Productive?,” Journal of Monetary
Economics, 23, 177-200.
3. Burgress, R., and Stern, N., 1993, “Taxation and Development,” Journal of Economic
Literature,” 31, 762-830.
4. Clarida, R., 1993, “International Capital Mobility, Public Investment, and Economic
Growth,” NBER Working Paper 4506.
5. Drazen, A. and Eckstein, Z., 1988, “On the Organization of Rural Markets and the
Process of Development,” American Economic Review, 78, 431-443.
6. Galor, O., Moav, O., and Vollrath, D., 2006, “Inequality in Land Ownership, the
Emergence of Human Capital Promoting Institutions, and the Great Divergence,”
Brown University Working Paper, 2006-14.
7. Glaeser, E., La Porta, R., Lopez-de-Silanes, F., and Schleifer, A., 2004, “Do
Institutions Cause Growth?,” Journal of Economic Growth, 9, 271-383.
8. Glomm, G., and Ravikumar, B., 1997, “Productive Government Expenditure and
Long-run Growth,” Journal of Economic Dynamics and Control, 21, 183-204.
9. Jha, R., 2007, “Fiscal Policy in Developing Countries: A Synoptic View,” Australia
South Asia Research Centre, Working Paper 2007/01
10. Maddison, A., 1994, “Economic Growth and Standards of Living in the Twentieth
Century, Research Memorandum 576 (GD-15), University of Groningen.
11. Peltzman, S., 1980, “The Growth of Government,” Journal of Law and Economics, 23,
209-287.
12. Rangazas, P., 2002, “The Quantity and Quality of Schooling and U.S. Labor
Productivity Growth (1870 to 2000),” Review of Economic Dynamics, 5, October
2002.
13. Stokey, N., and Rebelo, S., 1995, “Growth Effects of Flat-Rate Taxes,” Journal of
Political Economy, 113, pp.519-550.
14. Tanzi, V., and Schuknecht, 2000, Public Spending in the 20th Century,” New York:
Cambridge University Press.
Vladimir Shatrevich, M.oec.
Lector of Higher School of Social Technologies (http://www.sta-edu.lv/index_en.php)
Vaidavas street 15/1-35, Riga, Latvia. LV-1084
GSM +37126179472, v.shatrevich@inbox.lv
participant's ID:5677055410
172
MODEL DYNAMICKÉHO FINANČNÍHO TRHU A
PŘEDPOKLÁDANÉ PRAVDĚPODOBNOSTNÍ ROZDĚLENÍ
EXPECTED PROBABILITY DISTRUBUTIONS OF
FINANCIAL MARKET INSTRUMENTS AND EMPIRICAL
PROOFS (DYNAMIC FINANCIAL MARKET MODEL)
Bohumil Stádník
ANOTACE
Model Dynamického Finančního trhu je moderní model likvidních finančních trhů
navrhovaný na základě precisního popisu interní struktury fin.trhů a na základě dlouhodobých
empirických poznatků.
KLÍČOVÁ SLOVA
finanční trh, dynamické modelování, náhodná procházka, gaussovský proces, zpětné vazby,
pravděpodobnostní rozdělení, S&P 500 Index
ANNOTATION
Dynamic Financial Market Model is a meodern liquid financial market model. It considers
feedback processes on financial markets which cause an dependence in a probability of next
price/yield step direction and also expects mix of random processes as a final result.
KEY WORDS
binomial random walk, fractal structure, trends, correction, normal (Gaussian)/ binomical
distribution, feedback on financial market, dynamic system, fat/thin tails, deformations in a
probability distribution, S&P 500 Index
ÚVOD
Model dynamického finančního trhu je modelem obecného charakteru, měl by tedy
vysvětlovat chování všech likvidních finančních trhů, kde se kurz/výnos tvoří na základě
střetu poptávky a nabídky, přičemž odlišnosti a specifika jednotlivých trhů by měla z modelu
vyplývat jako speciální případ.
Pojem „dynamický“ souvisí s vlastností finančního trhu se v čase vyvíjet, měnit své
charakteristiky, v závislosti na minulém a aktuálním vývoji.
V současné době nejznámější a i nejvíce diskutovaný model teorie efektivních trhů
nemá obecně splněny všechny předpoklady pro naplnění důsledků, které by z nich měly
vyplývat a to zejména předpoklad o správném ohodnocení finančních instrumentů a rychlém
zakomponování správného vlivu neočekávaných informací do tržního ohodnocení. Taktéž
nezávislost budoucího vývoje na historických datech není podporována přímým empirickým
pozorováním (ne jen zpětným dovozením) a i analýza výstupních dat v podobě vyhodnocení
pravděpodobnostní distribuce výnosů/kurzů není v souladu s předpoklady modelu, což lze
však očekávat, nejsou-li předpoklady naplněny. Kompletní příspěvek je na
http://www.stadnik.cz/prispevekX.zip
CÍL A METODIKA
Model je navrhován na základě precisního popisu interní struktury systému
(finančního trhu) na základě dlouhodobých empirických poznatků. Nevychází tedy jen z
vnějšího popisu mezi vstupy a výstupy finančního trhu a následného dovozování jeho interní
173
struktury na základě statistických postupů a údajů, tedy metody, která se potýká s
nejednoznačností dovozené interní struktury, navíc s nemožností opakovat situace
v podmínkách reálné ekonomiky nutné pro odhalení kauzality dějů.
Základním rysem modelu je:
1. Upuštění od nezávislosti pravděpodobnosti směru budoucího kroku
(ceny/výnosu) na minulém vývoji zavedením zpětných vazeb.
2. Skládání výsledného náhodného procesu z několika dílčích náhodných
procesů.
Oba zmíněné procesy vedou k reálně pozorovaným odchylkám od normálních
(gaussovských) procesů a mají přesnou interpretaci na reálnou situaci.
Model efektivního trhu z modelu dynamického trhu vyplývá jako speciální
(gaussovský) případ, přičemž speciálními a odlišnými případy je např. i akciový trh v USA a
trh s dluhopisovými futures kontrakty, i když jsou založeny na stejných obecných principech,
které jsou i výchozími principy modelu.
Existují teorie, které přisuzují vznik odchylek od normality působením stochastické
volatility (Campbell, Lo, Mac Kinley: The Econometrics of Financial Markets, Princeton
1997), v dostupné literatuře se však nepojednává o konkrétním působení zpětných vazeb ve
smyslu kolísání pravděpodobnosti směru dílčího kroku ceny/výnosu, jejich přesném
definování a interpretaci a taktéž o skládání konkrétních náhodných procesů.
Pro názornost, simulaci a ověření funkčnosti základních principů jsou již zhotoveny
softwarové aplikace na bázi Microsoft Windows.
VÝSLEDKY
V čisté (gaussovské) náhodné procházce neexistuje mezi směrem určitého kroku a
směrem kroků jemu předcházejících žádná vazba, neexistuje tedy žádný příčinný vztah mezi
budoucností a minulostí, tedy žádný kauzální vztah a pravděpodobnost směru budoucího
kroku (nahoru/dolů) je přesně 50% bez ohledu na to, jakým způsobem se procházka vyvíjela
v minulosti.
Obecně můžeme říci, že pakliže, neexistuje žádný kauzální vztah mezi budoucími
kroky a kroky předcházejícími, jedná se o čistou náhodnou procházku.
Zajímavou otázku ohledně náhodnosti kroků pak nastoluje situace, kdy prokazatelně
existuje vazba mezi minulými a budoucími kroky. V takovém případě vývoj ceny
samozřejmě může i nemusí být shodný s čistou náhodnou procházkou, popř. může čistá
náhodná procházka být jedním s případů takového procesu.
Situace na finančním trhu
Vývoj ceny na likvidním finančním trhu jako celek nemůže být čistou náhodnou
procházkou, jako například Brownův pohyb, jelikož je naprosto zřejmé, že určitá vazba mezi
výstupem a vstupem systému existuje, přičemž podrobnému odůvodnění je věnována další
část tohoto textu. V tomto ohledu není nutné se zabývat komplikovaným zkoumáním vnějšího
popisu a testy porovnávání vývoje ceny (výnosů) s normálním či binomickým rozdělením
jsou dle mého názoru nadbytečné.
Otázkou však zůstává, jaký vliv na kauzalitu mezi budoucími a minulými kroky
taková vazba má.
Obecně vzato musí být příčinná vazba mezi budoucností a minulostí realizována
pomocí tzv. zpětné vazby, kterou se přenášejí informace z výstupu systému opět na jeho vstup
a přispívají tak k řízení systému a tedy opět k ovlivnění výstupu systému.
Jestliže uvažujeme systémem finanční trh, pak výstupem systému můžeme chápat
především cenu určitého finančního instrumentu a vstupem systému pak činnost obchodníků,
investorů, spekulantů vkládajících pokyny k nákupu či prodeji finančního instrumentu.
174
Jaké informace lze získat na výstupu finančního trhu? Jedná se o cenu finančního
instrumentu a tím i výnosy, dále pak o zobchodované objemy, informace o vývoji trhu
v minulosti v podobě grafů, celou historii o tom, jak po příchodu určité informace finanční
trh reagoval atd.
Předpokládejme, že většina investorů výstupní informace sleduje a jsou těmito
informacemi ovlivněni při budoucím investičním rozhodnutí, např. ohledně nákupu nebo
prodeje určitého finančního instrumentu. Následný samotný nákup nebo prodej je již
konkrétní zásah do vývoje ceny, který uzavře zpětnovazební smyčku a může například
odchýlit pravděpodobnost směru následného kroku od 50%. Tímto procesem se vlastně
realizuje zpětná vazba mezi budoucími a minulými kroky ve vývoji ceny finančních
instrumentů a můžeme konstatovat, že jestliže alespoň jeden aktivní investor sleduje
historická data, pak na finančním trhu existuje zpětná vazba.
Existuje celá řada studií, kolik % investorů používá technickou analýzu, či jiný
prostředek pro predikci budoucího vývoje a následný způsob investování a tak na základě
minulosti ovlivňuje budoucí vývoj.
Je zřejmé, že informace na výstupu finančního trhu mohou ovlivňovat budoucí
chování investorů i bez vlivu vnějších informací přicházejících z ekonomiky. Taková zpětná
vazba může sama o sobě být motorem ve vývoji ceny i bez jakéhokoliv vlivu informací, které
nepocházejí z výstupu systému.
Výše uvedené zřejmě dobře odůvodňuje zavedení předpokladu, že finanční trh
můžeme pokládat za dynamický systém – systém s pamětí, u něhož je okamžitá hodnota
vnitřních veličin závislá na okamžitých i minulých hodnotách a musíme opustit představy o
normálním nebo binomickým rozdělení vývoje tržní ceny.
Vliv zpětné vazby na pravděpodobnostní rozdělení
Teorie o náhodných procházkách ceny na finančních trzích v prvním přiblížení
vyhovují pro vysvětlení většiny jevů souvisejících s finančními trhy, jako jsou např.
kombinace formací technické analýzy v grafech, trendy, korekce atd.
Vzhledem k tomuto faktu a výše uvedenému budeme dále předpokládat, že finanční
trh je pravděpodobnostní systém se zpětnou vazbou, tedy že cena má tendenci se pohybovat
určitou čistou náhodnou procházkou, popřípadě sloučením více čistých náhodných procházek,
které se však ve výsledku mohou deformovat vlivem zpětnovazebních mechanismů. Ve
specifickém případě, kdy není patrný vliv zpětné vazby, se cena pohybuje čistou náhodnou
procházkou.
Jestliže připustíme změnu pravděpodobnosti směru náhodného kroku v závislosti na
minulém vývoji, můžeme nasimulovat pravděpodobnostní rozdělení s typickými fat tails,
které je simulací skutečných pravděpodobnostních rozdělení např. dle obr.1,2, přičemž
pravděpodobnost směru budoucího kroku se odchýlila od 50.00 do 50.76% (v okrajové
oblasti) a od 50.00 do 50.24% ve středové oblasti rozdělení. Každá používaná simulace má
samozřejmě interpretaci na finančím trhu.
175
[obr.1] Rozdělení denních výnosů S&P 500 indexu.
Zdroj: Cook Pine Capital LLC
Skládání náhodných procesů
V modelu dále předpokládáme, že výsledný pohyb kurzů/výnosů vzniká sloučením
jednak náhodné procházky generované v Book of Orders (v knize pokynů, popřípadě jinými
způsoby tvorby tržní ceny jako market-making, které jsou v modelu považovány za generátor
náhodné procházky, popřípadě náhodné procházky se zpětnou vazbou, vlivem
nepredikovatelnosti příchodu pokynů od investorů akceptujících stejné cenové rozmezí) a
náhodného procesu generovaného příchodem neočekávaných relevantních informací,
přičemž skládání těchto procesů může způsobit vznik pravděpodobnostního rozdělení ne
gaussovského typu a objasnit i procesy přisuzované působení stochastické volatility.
[obr.2] Simulace S&P500 (pomocí zhotovené simulační aplikace). Pravděpodobnost směru
budoucího kroku se odchýlila od 50.00 do 50.76% (v okrajové oblasti) a od 50.00 do 50.24%
ve středové oblasti rozdělení.
Zdroj: Simulační aplikace, B.Stádník
ZÁVĚR
Model je ověřován na empirických datech, zejména distribuci pravděpodobnostních
rozdělení celé řady likvidních finančních instrumentů (akciových indexů, futures kontraktů,
komodit), stejně tak přímým pozorováním událostí na finančních trzích a dosud nebyly
pozorovány efekty a situace, které by byly s modelem v rozporu. Z modelu vyplývají
176
deformace pravděpodobnostních rozdělení (zejména fat tails u rozděleních na denní bázi),
dále vysvětluje aktivitu i v období, kdy prokazatelně nepřichází žádná relevantní informace
pro změnu ceny/výnosu finančního instrumentu a též objasňuje efekty související se
stochastickou volatilitou. Model efektivních trhů z dynamického modelu vyplývá jako
speciální případ.
LITERATURA
[1] prof. Ing. Jan Štěcha, DrSc., doc.Ing. Vladimír Havlena, CSc.: Teorie dynamických
systémů, Praha 1993
[2] B.G. Malkiel: A Random Walk Down Wall Street, New York 1996
[3] Benoit Mandelbrot: Fractals and Scaling in Finance, London 1997
[4] Benoit Mandelbrot: Fraktály, Praha 2003
[5] Campbell, Lo, Mac Kinley: The Econometrics of Financial Markets, Princeton 1997
[6] Schiller, From Efficient Market Theory to Behavioural Finance,Yale University
[7] Helena Horská, Český akciový trh-jeho efektivnost a makroekonomické souvislosti,
Working Paper 7/2003, Praha 2003
[8] Karel Diviš, Petr Teplý, Informační efektivnost burzovních trhů ve střední Evropě
(Market efficiency of capital markets in the Central Europe) (příspěvek na
konferenci Rozvoj české společnosti v EU dne 22.10.2004)
[9] Martin Netuka, Nelinearita výnosu cenných papírů, diplomová práce, 1997, Fakulta
sociálních věd Univerzity Karlovy
[10] Nagaratnam Jeyasreedharan, Laksham allen, Nihal YatawaraExtreme daily, weekly
and monthly returns using data from the Australian Stock Market, 2009, 22 nd
Sydney conference on Finance
[11] Analýzy trhu cenných papírů, II.díl: Fundamentální analýza, Jitka Veselá, VŠE v
Praze, 2003
[12] Zdroje Cook Pine Capital LLC, Study of Fat Tail Risk, 2008
[13] Srečko Devjak, Andraš Grum, Third Moment of Yield Probability Distributions on
Slovenien Financial Markets, 2006
[14] Daniel Herlemont, Risk Management Study of Managed Futures, 2004
Ing. Bohumil Stádník
Fakulta financí a účetnictví
VŠE v Praze
Nám W.Churchilla 4
130 67 Praha 3
bohumil.stadnik@email.cz
177
SYSTÉM VÝKONU A REGULÁCIE FINANČNÉHO
DOHĽADU NÁRODNEJ BANKY SLOVENSKA V KONTEXTE
FINANČNEJ KRÍZY
THE SYSTEM OF FINANCIAL REGULATION AND
SUPERVISION OF THE NATIONAL BANK OF SLOVAKIA IN
THE CONTEXT OF FINANCIAL CRISIS
Viera Sysáková, Monika Sobeková Majková
ANOTÁCIA
Národná banka Slovenska (NBS) dôkladne analyzovala návrhy novej architektúry
výkonu dohľadu regulácie nad finančnými inštitúciami na základe odporúčaní správy de
Larosiére Groupe a prijala niekoľko odporúčaní, ktoré pomôžu zdokonaliť navrhovaný
system.
KĽÚČOVÉ SLOVÁ
Európsky systém finančného dohľadu, mikro a makroúroveň, kolégiá, výkon a
regulácia finančného dohľadu
ANNOTATION
The National Bank of Slovakia thoroughly analyzed structure of the new architecture of
supervisory control of financial institutions on the basis of recommendations of the Groupe de
Larosière and adopted several recommendations that will help to improve the proposed
system.
KEY WORDS
European system of financial supervision, micro and makrosystem, colleges,
performance and regulation of financial supervision
ÚVOD
Prebiehajúca finančná kríza odhalila vo finančnom dohľade závažné nedostatky, a to tak
v konktrétnych prípadoch, ako aj v súvislosti s finančným systémom ako celkom.
Súčasné mechanizmy dohľadu sa preukázali ako neschopné predchádzať kríze, zvládnuť
a riešiť ju.
Ukázalo sa, že dohľad na vnútroštátnom základe zaostáva za integrovanou a vzájomne
prepojenou realitou súčasných európskych finančných trhov, v rámci, ktorých mnohé
finančné inštitúcie podnikajú cezhranične.
Závažné nedostatky sa ukázali práve v spolupráci, koordinácii, konzistentnosti a dôvere
medzi vnútroštátnymi orgánmi dohľadu.
Východiskom z tejto situácie sú odporúčania, správy de Larosiére Groupe, ktorými sa má
dosiahnuť takzvaná úplná harmonizácia v oblasti regulácie finančných inštitúcií. Členským
štátom bude len v minimálnej miere umožnené, aby odchýlili vlastnú reguláciu finančného
trhu od európskej regulácie a národné zákony finančného trhu budú len odrážať prijatý text
komunitárneho práva.
178
1. EURÓPSKY SYSTEM FINANČNÉHO DOHĽADU (ESFS)
Základom pre navrhované opatrenia je rozlíšiť výkon dohľadu na makro a mikroúrovni
a s tým súvisiace kompetencie národných orgánov regulácie dohľadu a navrhovaného
európskeho systému finančného dohľadu.
Na základe právnych predpisov sa zriadi nový organ na odhaľovanie rizík v oblasti
finančného systému, t.z. Európska rada pre systémové riziká (ESRC), ktorej hlavnou úlohou
bude zabezepčiť včasné varovanie a tomu zodpovedajúcu rýchlu reakciu. Podobne vznikne
Európsky system orgánov pre finančný dohľad (ESFS), ktorý sa skladá z vnútroštátnych
orgánov dohľadu a z troch nových európskych orgánov dohľadu pre oblasť bankovníctva,
cenných papierov, poisťovníctva a dôchodkového poistenia1
.
V právomoci ESRC bude vydávanie odporúčaní a varovaní pre členské štáty (vrátane
vnútroštátnych orgánov dohľadu) a európske orgány dohľadu, ktorými sa tieto štáty a orgány
budú musieť riadiť. Hlavní predstavitelia ECB, národných centrálnych bank európskych
orgánov dohľadu a vnútroštátnych orgánov dohľadu sa budú zúčastňovať na práci ESRC.
Zriadenie ESRC je v súlade s niekoľkými iniciatívami na multilaterálnej úrovni, vrátane Rady
pre finančnú stabilitu vytvorenej predstaviteľmi G20.
Pokiaľ ide o dohľad na mikroúrovni EÚ (dohľad nad jednolivými finančnými
inštitúciami) existujú tri výbory, ktoré však majú len poradné právomoci a to: Výbor
európskych orgánov bankového dohľadu (CEBS), Výbor európskych orgánov dohľadu nad
poisťovníctvom a dôchodkovým poistením zamestnancov (CEIOPS) a Výbor európskych
regulačných orgánov cenných papierov (CESR).
Nové orgány preberú na seba všetky funkcie týchto výborov a okrem toho získajú
osobitné právomoci vrátane:
• prípravy návrhov technických noriem rešpektujúc zásady lepšej právnej regulácie,
• riešenie sporov medzi vnútroštátnymi orgánmi dohľadu ak sú na základe právnych
predpisov povinné spolupracovať alebo dospieť k vzájomnej dohode,
• prispenia k zabezpečeniu jednotlivého uplatňovania technických pravidiel
Spoločenstva (vrátane partnerských preskúmaní),
• v prípade Európskeho orgánu pre cenné papiere a trhy priamy dohľad nad ratingovými
agentúrami,
• koordinačné úlohy v núdzových situáciách.
2. NÁVRH STANOVÍSK ÚTVARU DOHĽADU NBS K EURÓPSKEMU
SYSTÉMU FINANČNÉHO DOHĽADU
Národná banka Slovenska vo všeobecnosti podporuje rozlišovanie výkonu dohľadu na
mikro a makroúrovni, avšak s tým, aby budúci systém výkonu dohľadu EU neoslabil
právomoci NBS pri výkone dohľadu. Aby zabezpečil NBS nezávislosť a zachovanie všetkých
potrebných nástrojov na zabezpečenie finančnej stability, ktorá je potrebná pre ochranu
klientov regulovaných finančných subjektov. Ako problémovú oblasť NBS vidí najmä
kompetenčnú oblasť a to v prelínaní kompetencií ako medzi národnými orgánmi regulácie
dohľadu, taka aj medzi národnými a európskymi orgánmi regulácie dohľadu.
Preto bude potrebené, aby v rámci budovania nových štruktúr určovania regulačného
rámca boli jasne stanovené pravidlá, ktoré by: 2
1
Komisia prijala legislatívne návrhy na posilnenie finančného dohľadu v Európe (online) Rateases Action.
de?reference=IP/09/1347&format=HTM>
2
Útvar dohľadu na finančným trhom NBS: Nový systém výkonu dohľadu a regulácie nad finančným trhom
podľa správy de Larosiére Groupe. In Biatec: Odborný časopis NBS, 2009, roč. 17, č. 9. ISSN 1335-0900.
179
• špecifikovali kompetencie oprávnených orgánov (súčasných a novovzniknutých) s
priradením zodpovedností za výkon ich právomocí,
• a v rámci rozdelenia kompetencií na mikro a makroúrovni zamedzili, aby nedošlo k
situácii, kde by za určitú oblasť nebol žiaden organ zodpovedný.
V prospech zachovania právomocí NBS pri výkone dohľadu svedčí aj tá skutočnosť, že
SR sa vyznačuje určitým špecifikom vlastníckej štruktúry bánk a poisťovní. Podiel vlastníkov
na základnom imaní v bankách predstavuje 6,69 % a v poisťovniach 8,16 %. Z tejto
skutočnosti vyplýva aj postavenie SR ako prevažne hostiteľského členského štátu.
Z pracovného materiálu Európskej komisie vyplýva aj pomerne nízka snaha prekonať
existujúce sektorové členenie pri usporiadaní dohľadu a regulácie v rámci EÚ, t.z., že sa
neberie do úvahy silná sektorová previazanosť činností a štruktúr finančných inštitúcií, najmä
finančných konglomerátov. Z toho dôvodu by NBS privítala, že v prípade realizácie zmien v
architektúre výkonu dohľadu a realizácie by sa väčšia pozornosť venovala problematike
previazanosti výkonu dohľadu nad jednotlivými segmentmi finančného trhu.
Správa ako pracovný material Európskej komisie odporúča, aby navrhované európske
orgány dohľadu a regulácie mali právomoc prijímať záväzné rozhodnutia aj v prípade sporov
medzi národnými orgánmi výkonu dohľadu v rámci tzv. mediačného konania. NBS
principiálne nevylučuje aplikáciu takéhoto mechanizmu.
Ak dôjde k zriadeniu európskych orgánov dohľadu v zmysle Správy Európskej komisie,
NBS odporúča, aby rozhodnutia, ktoré by mali zásadný dosah na výkon činností dohľadu by
mali byť prijímané spôsobom, pri ktorom sa neaplikuje váženie hlasov, ale váha hlasu
zýstupcov členských štátov má byť rovnaká.
Tento spôsob hlasovania považuje NBS za odôvodnený pri prijímaní rozhodnutí v
otázkach, ktoré sú predmetom mediácie medzi národnými orgánmi dohľadu ako aj na možnú
závažnosť dosahu určitých rozhodnutí, ktoré budú v kompetencii európskych orgánov
dohľadu a ktoré budú určovať konkrétnu činnosť národných orgánov dohľadu.
Zriadenie kolégií pre národné inštitúcie ako zlepšenie toku informácií a zabezpečenie
koordinácie medzi národnými orgánmi doľadu NBS podporuje, avšak k otázke fungovania
kolégií pri nadnárodných regulovaných subjektoch, bude potrebné riešiť otázku právnej
záväznosti stanovísk a odporúčaní kolégií vo vzťahu k činnosti národných orgánov dohľadu.
Stanoviská kolégií môžu mať len nezáväzný charakter a nemôžu právne zaväzovať úkony
národných inštitúcií dohľadu nakoľko tie nesú zodpovednosť za plnenie úloh.
NBS podporuje posilňovanie konvergencie spoločnej kultúry výkonu dohľadu.
Niektoré návrhy správy možno považovať za prínos, ak budú realizované spôsobom,
ktorý zabezpečí stabilitu finančných trhov v európskom kontexte, ale nebudú mať negatívny
dopad na stabilitu regulovaných subjektov a finančného trhu v SR.
ZÁVER
Finančná kríza, ktorej hlavný pôvod nemôžno identifikovať na európskom kontinente
negatívne zasiahla všetky svetové ekonomiky. Treba uvítať iniciatívu Európskej komisii,
ktorej cieľom je posilniť všeobecnú finančnú stabilitu v rámci členských krajín EÚ a to
prijatím odporúčaní uvedených v Správe avšak s tým, že všeobecná finančný stabilita v rámci
EÚ by nemala byť uprednostňovaná pred finančnou stabilitou jej členských štátov.
NBS zastáva názor, že kľúčovú úlohu v taktomto systéme majú zohrávať národné
centrálne banky, ktoré by aktívne prispievali do procesu vytvárania analýz na makroúrovni
ako aj pri formulovaní odporúčaní a varovaní, ktoré by sa na základe týchto analýz prijímali.3
3
Útvar dohľadu nad finančným trhom NBS: Nový systém výkonu dohľadu a regulácie nad finančným trhom
podľa správy de Larosiére Groupe: In: Biatec, odborný časopis NBS, 2009, roč. 17, č. 9. ISSN 1335-0900.
180
LITERATÚRA
[1] NBS: Správa o činnosti útvaru dohľadu nad finančným trhom NBS, vydala NBS, máj
2009.
[2] ÚTVAR BANKOVÉHO DOHĽADU NBS, Pracovná inštrukcia ÚBD, NBS 2009.
[3] BIATEC: odborný časopis NBS, September 2009. Ročník 17. ISSN 1335-0900.
Kontakt:
doc. Ing. Viera Sysáková, Csc.
Ing. Monika Sobeková Majková, PhD.
Katedra ekonómie a financií
VŠEMVS v Bratislave
Železničná 14
821 07 Bratislava
e-mail: viera.sysakova@vsemvs.sk
monika.sobekova.majkova@vsemvs.sk
181
STOCK MARKET PREDICTION USING ARTIFICIAL
NEURAL NETWORK AND TECHNICAL ANALYSIS
Ján Šterba, Katarína Hiľovská, Zuzana Milecová
ANNOTATION
Stock Market Prediction is an area of active research. In our research we investigated the
possibility to predict the future values of Newmont Mining stock, which is a gold mining
company. In this paper, we used an approach which combines different prediction systems indicators
of technical analysis and feed-forward neural networks are proposed. For inputs of
neural network daily data (open, closed, high, low and volume) and technical indicators
MACD, CCI and PVO were used. The prediction accuracy was tested using the MAPE (Mean
Absolute Percentage Error) criterion. The results show that the proposed hybrid system is able
to predict the time series of financial markets with high accuracy.
KEY WORDS
Stock market, prediction, technical analysis, neural network, hybrid system
INTRODUCTION
Trend prediction of various financial tools like shares, exchange rates, option etc. is a very
difficult problem. The reason is the typical high degree of data complexity. The technical
analysis is an approach based on study of historical prices to predict their probable future
values. Technical analysis is usually used for open, closed, high and low price of security for
a trading day. Another important indicator in technical analysis is the tradable volume of
security. Technical analysis uses two elementary tools – analysis of charts (trend lines) and
analyses based on technical indicators [2]. An indicator is a mathematical calculation that can
be applied to a security's price and/or volume fields. The result is a value that is used to
anticipate future changes in prices [1]. One of the main advantages of technical analysis is its
simple application as it doesn´t need an in depth understanding of financial statements.
Technical analysis arises from actual prices, which reflect all known information.
A disadvantage of technical analysis is its high degree of subjectivity in interpretation and the
possibility of biases caused by the crowd´s behavior. Since technical analysis arises from
historical data, a drawback could be its inability to predict unexpected occurrences [6].
Artificial Neural Networks (thereinafter ANN) is a massive parallel space with propensity to
share experimental knowledge and their further application. ANN mimics the human brain in
two aspects:
- Information is collected in ANN during learning,
- Connections between neurons (synaptic weights) are used to store knowledge.
ANN is mathematically represented as a directed graph N = [V, A] with a collection of nodes
(neurons) sometime called vertices (V) and a collection of arcs (A). Each of vertices links
together a pair of neurons and the orientation of arcs determines the direction of information
disperses. Each arc has a weight that affects the state of its neighbouring nodes when firing.
The ANN contains three types of nodes - input, hidden and output neurons. The input layer
comprises input nodes and receives signals from external environment to neural network. In
this step the signal doesn´t come. Hidden layers receive inputs from other neurones and from
external environment via threshold function. The output layer is composed from last neurons
before final output. The activity of this layer consists from inputs of hidden layer with
synaptic weights and from inputs of external environment [7]. ANN is a useful tool for
financiers and investors by solving classification and prediction problems. Neural Networks
182
enable to set up models to investigate dependency between variables and these dependencies
depict numerically and graphically. The most common issue on capital markets is the
operation with financial time series, tradable volumes and also with fundamental values.
Technology of neural networks enables solving conventional statistical problems as
regression analysis and price prediction. ANNs are able to supplement (or substitute)
statistical estimations and technique of Moving Averages [2]. The considerable advantage of
ANNs is their ability to detect and duplicate any complex non-linear pattern in data1
.
Furthermore, no a priori knowledge of the data generating process is necessary, as would be
the case with standard non-linear regression [4].
Recent research suggests that neural networks may prove useful to forecast volatile financial
variables that are difficult to forecast with conventional statistical methods, such as exchange
rates [3], [5], [9]. The researches [8], [9], [11] propose using technical indicators as inputs
into ANN to improve the prediction capability of the network. In our research we would like
to improve their prediction accuracy on stock market with a hybrid model. In comparison with
previous researches oriented on stock index and exchange rates, we would like to make one
step ahead prediction of stock prices.
GOALS AND METHODOLOGY
The aim of our research is to set up a prediction system with capability to forecast values of
stock prices integrating the method of technical analysis and ANNs.
Technical Analysis for Financial Market Prediction
To create a hybrid system the Moving Average Convergence/Divergence (MACD),
Commodity Channel Index (CCI) and Percentage Volume Oscillator (PVO) indicators were
used. The selected indicators were chosen by previous testing of individual technical analysis
on gold stocks.
Technical indicator MACD reflects the strength of momentary trend oscillates between neutral
levels on both sides. It is composed of three moving averages. The first is usually obtained as
a variance between 26-days and 12-days exponential moving averages. This graph is
compared with a signal line, which represents the 9-days moving average [2]. The classic
interpretation of a moving average is to use it to observe changes in prices. Investors typically
buy when a security's price rises above its moving average and sell when the price falls below
its moving average.
Indicator CCI comes to identification and using cyclic fluctuation on financial markets. CCI
measures the variation of a security's price from its statistical mean. High values show that prices
are unusually high compared to average prices whereas low values indicate that prices are
unusually low [1].
PVO is the percentage difference between two moving averages of volume. General
directional movement of the PVO can offer a quick visual assessment of volume patterns. A
rising PVO signals that volume levels are increasing and a falling PVO signals that volume
levels are decreasing [12].
1
It is considered, that a three-layer neural network with a logistic activation function in the hidden units is
a universal approximator. That means that if a sufficient number of hidden units are included, the network can
approximate almost any linear or nonlinear function to a desired level of precision.
183
Artificial Neural Networks for Stock Market Prediction
To receive the accurate time series prediction we designed a model of neural networks in
combination with selected indicators of technical analysis. The prediction accuracy was tested
on socks of Newmont mining.
As input variables of model (Picture 1) daily low, high, open price and close price, including
volume of stock as inputs for feed-forward neural network using Levenberg-Marquard
optimization algorithm, was used. Optimization algorithm was used to optimize synaptic
weights with tan-sigmoid activation function in hidden layer and linear activation function in
hidden layer. The topology of neural network was designed as a network with one input, one
hidden and one output layer. Each neuron form input layer is connected with each neuron on
hidden layer and each neuron from hidden layer is linked with each neuron in output layer.
Diagram 4 The scheme of hybrid prediction system
Vstupn
d ta
é
á
Predikcia
TDLTDLTDLTDLTDL
S1
R1
R2
R3
Rm
P1
P2
P3
P4
P5
Pd
x
x
x
x
x
x
Blok ýpočtu
technickej analýz
v
y
(CCI)
(MACD)
(POV)
Price
Volume
Price
Volume
CCI
MACD
POV
P
vektorov
revod
do
matice
Source: created by authors
In our simulations a three layered feed forward neural network has been used with different
lengths of input data and number of neurons in the hidden layer. In the experiments, the
number of neurons in the hidden layer varied from 1 to 8, and the number of neurons in input
layer (corresponding to length of input vector) varied from 1 to 10. ANNs with different
topologies were created, and ANN of every topology was trained for 50 times, and only the
best ANN was saved for the final performance comparison.
The neural networks were trained using the back-propagation algorithm using the LevenbergMarquardt
optimization for updating weights and biased values, with tan-sigmoid transfer
function in hidden layers and linear transfer function in the output layer.
The performance comparison of prediction models was realized using the well-known error
fiction and Mean Absolute Percentage Error (MAPE). These tests are defined as:
1
100%
,
n
t t
t t
v p
MAPE
v n=
−
= ⋅∑ (1)
where n is number of forecasting period, tv is actual time series value at time t and tp is the
predicted value of time series.
184
EXPERIMENT RESULTS
Neural networks with different combination of input data were tested. Pre prediction
comparison is depicted in Table 1.
Table 1 Technical Analysis with feed-forward time-delayed neural network
Inputs into ANN Filtering method applied on Close MAPE [%]
Close, MACD, CCI Simple Moving Average 2 2.1623
Close, MACD, CCI Simple Moving Average 3 2.1451
Close, MACD, CCI Simple Moving Average 4 2.1412
Close, MACD, CCI Exponential Moving Average 2 2.1333
Close, MACD, CCI Exponential Moving Average 3 2.1520
Close, MACD, CCI Exponential Moving Average 7 2.1494
Close, MACD, CCI Triangular Moving Average 3 2.1616
Close, MACD, CCI Triangular Moving Average 4 2.1448
Source: created by author
The better prediction performance as shows in Table 1 was reached with neural network with
Close, CCI, MACD and POV data in NN´s input with MAPE value = 2.0959 %.
CONCLUSION
This study provides a prediction system using indicators of technical analysis as input into
ANN. Furthermore, the proposed model can provide the stock market investor with a useful
tool to make trading decisions. Comparing prediction accuracy of hybrid prediction systems
by MAPE the best topology of ANN with the highest accuracy was gained. The results
validate the ability of ANN to predict financial time series on stock market. Additional
research is required to confirm the prediction capability of this model on other types of
securities. Further research should also improve the prediction accuracy of ANN, integrating
indicators of technical and fundamental analysis.
REFERENCES
[1] ACHELIS, S. B.: Technical Analysis from A to Z. 2. ed. New York : McGraw-Hill, 2000.
380 s. ISBN 0-07-136348-3
[2] FANTA, J. Psychologie, algoritmy a umělá inteligence na kapitálových trzích. 1. ed.
Praha: Grada publishing, spol. s r. o., 2001. 168 s. ISBN 80-247-0024-7
[3] GABBI, G. et al. Predicting the Exchange Rate: A comparison of Econometric Models,
Neural Networks and Trading Systems. IFTA Journal [online]. 2000. [cit. 2010-01-
03]. Accessible
on <http://www.ifta.org/public/files/journal/738a05eeb7b0d28535bd78f82da09536.pdf>
[4] GONZALEZ, S. Neural Networks for Macroeconomic Forecasting: A Complementary
Approach to Linear Regression Models. In Finance Canada Working Paper [online].
2000. [cit. 2010-01-03]. Accessible on: <dsp-psd.pwgsc.gc.ca/Collection/F21-8-2000-
7E.pdf>
[5] KIANI, K. M.-KASTENS, T. L. Testing Forecast Accuracy of Foreign Exchange
Rates: Predictions from Feed Forward and Various Recurrent Neural Network
Architectures. Computational Economics. 2008, vol. 32. no. 4, p. 383-406.ISSN 0927-
7099
[6] LIM, E. Techno-Fundamental Analysis, Anybody? In Shares Investment [online]. 2009-
12-22, [cit. 2010-01-07]. Accessible on: <http://www.sharesinvestment.com/?p=505357>
[7] MAŘÍK, V.- ŠTEPÁNKOVÁ, O.- LAŽANSKÝ J. Umělá inteligence (1). 1. ed. Praha :
Academia, 1997, 264 s. ISBN 80-200-0496-3
185
[8] MIZUNO, H. et al. Application of Neural Network to Technical Analysis of Stock Market
Prediction. In Studies in Informatic and Control. 1998. vol. 7. s. 111-120
[9] NAGARAJAN, V.-WU, Y.-LIU, M.-WANG, Q. Forecast studies for financial markets
using technical analysis ICCA´05: International Conference on Control and Automation.
Budapešť, 2005. ISBN 0-7803-9137-3, p. 259-264
[10] SINČÁK, P. – ANDREJKOVÁ, G.: Neurónové siete Inžiniersky prístup (1.diel).
Košice: Elfa-Press, 1996. 166 s. ISBN 80-88786.38-X
[11] YAO, J.-TAN, CH. L. A case study on using neural networks to perform technical
forecasting of forex Neurocomputing [online]. 2000. [cit. 2010-03-17]. Accessible on:
<http://seal.tst.adfa.edu.au/~ruhul/Sarker-FX.pdf > ISSN 0925-2312
[12] StochCharts [online] [cit. 2010-04-30]. Accessible on:
<http://stockcharts.com/help/doku.php?id=chart_school:technical_indicators:percentage_v
olume_os>
Ing. Ján Šterba,
University of Economics in Bratislava, Faculty of Economic Informatics
sterba.jan@gmail.com,
Ing. Katarína Hiľovská
Technical University of Kosice, Faculty of Economics, Slovak Republic
katarina.hilovska@tuke.sk,
Ing. Zuzana Milecová
Technical University of Kosice, Faculty of Economics, Slovak Republic
zuzana.milecova@tuke.sk,
186
FINANČNÍ KRIZE A JEJÍ DOPAD NA REGULACI
FINANCIAL CRISIS AND ITS IMPACT ON REGULATION
Ivana Valová
ANOTACE
Dopady současné finanční krize, která má své počátky ve Spojených státech amerických, jsou
dnes citelné i v České republice. Finanční krize se postupně překlopila v krizi ekonomickou.
Nízká ochota bank poskytovat úvěry, rostoucí nezaměstnanost a snižování poptávky
způsobuje problémy v celé řadě odvětví. Spirálou se tyto problémy dále prohlubují. Ve svém
příspěvku se zabývám vybranými problémy a některými dopady celosvětové finanční krize na
český bankovní sektor, na realizované a chytané změny v regulaci.
KLÍČOVÁ SLOVA
Český bankovní sektor, finanční krize, kapitálová přiměřenost, prevence, rating, řízení rizik.
ANNOTATION
Impacts of the actual financial crisis, origins in the United States of America, are apparent in
the Czech Republic today too. The financial crisis changes and comes into economic crisis.
Low willingness of banks gives credits, growing unemployment and reduction of demand
cause trouble for quite a number of fields. These problems expand on. The paper is engaged
in choice problems and some impacts of world financial crisis to the Czech banking sector,
implemented and forthcoming changes in regulation.
KEY WORDS
Czech banking sector, financial crisis, capital adequacy, prevention, rating, risk management.
ÚVOD
Současná světová finanční krize spustila lavinu událostí, které znervózňují investory po celém
světě. O příčinách krize se dnes hovoří většinou už jen v souvislosti s jejími dopady a
opatřeními ze strany vlád a regulátorů. Příspěvek poukazuje na vybrané dopady finanční krize
na český bankovní sektor, na realizované a chystané změny v regulaci.
CÍL A METODIKA
Cílem příspěvku je stručně informovat a poukázat na vybrané dopady finanční krize na
český bankovní sektor a zmínit na realizované a chystané změny v regulaci.
Metodologickým východiskem příspěvku je pozitivní ekonomická analýza využívající
současně normativní přístup. Základní metodou předloženého příspěvku je dedukce. Je tedy
postupováno od obecných poznatků ke konkrétním problémům.
VÝSLEDKY
Za jednu z hlavních příčin současné finanční krize je možné považovat nepoučitelnost
bankovních institucí ve smyslu podcenění významu řízení rizik.
Bankovní domy ve Spojených státech amerických vycházely z předpokladu neustálého růstu
cen nemovitostí a uzavíraly úvěrové obchody na hodnotu, která převyšovala cenu
nemovitosti. Růst cen nemovitostí a nízké úrokové sazby motivovaly klienty k tomu, aby
méně spořili a více se zadlužovali. V tomto okamžiku bylo problémem zejména vědomé
187
poskytování hypotečních úvěrů vysoce rizikovým (tj. nebonitním nebo málo bonitním)
klientům.
Většina amerických bank využila instrumentů sekuritizace a vytvořila z hypoték tranše (tj.
balíčky hypoték se stejnými parametry), tzv. SIV (Structured Investment Vehicle). Tyto tranše
obsahovaly obrovské množství hypotéčních úvěrů. V kombinaci s dynamickým vývojem na
trzích, nebylo v podstatě možné určit odpovídající kvalitu a rizikovost instrumentů. Toto
vědomé chování bank, které vyústilo v celosvětovou krizi, je možné označit jako morální
hazard.1
Ve druhé fázi nastupují externí ratingové agentury, aby relevantním způsobem ohodnotily
kvalitu vydaných tranší. Ratingové agentury, placené bankami, které o rating tranší žádaly, ve
svém hodnocení selhaly.
DOPADY KRIZE NA ČESKÝ BANKOVNÍ SEKTOR
Jedním ze základních nástrojů bankovní regulace a současně významným ukazatelem stability
každé banky je kapitálová přiměřenost. Jde vlastně o podíl přesně vymezeného (regulatorně
stanoveného) kapitálu banky a minimální výše kapitálu, kterou má daná finanční instituce
povinnost vzhledem k objemu a rizikovosti svých aktiv držet. Hodnota kapitálové
přiměřenosti by neměla klesnout pod 8 %.
Zvyšování kapitálové přiměřenosti znamená vyšší bezpečnost pro klienty, na druhé straně
však snižování zisku banky připadajícího na jednotku kapitálu.
Graf 1: Vývoj ukazatele kapitálové přiměřenosti*)
vybraných bank v České republice
Kapitálová přiměřenost českého bankovního
sektoru a vybraných bank
0,00%
2,00%
4,00%
6,00%
8,00%
10,00%
12,00%
14,00%
16,00%
18,00%
30.12.2007 30.12.2008 30.12.2009
Česká spořitelna, a.s.
Československá obchodní
banka, a.s.
Komerční banka, a.s.
Bankovní sektor (BS)
Minimální kapitálový
požadavek
*)
Pozn. Výpočet podle Basel II.
Zdroj: www.cs.cz, www.csob.cz, www.kb.cz, www.cnb.cz.
1
Morální hazard můžeme definovat jako působení ekonomického subjektu, který snižuje užitek ostatních
účastníků transakce při maximalizace svého vlastního užitku. Díky neprůhlednosti jeho jednání potom nenese
následky v plném rozsahu.
188
Podíváme-li se na vývoj ukazatele kapitálové přiměřenosti u tří největších bank v České
republice a také za celý český bankovní sektor, není za poslední rok patrný výkyv, který by
naznačoval, že se banky dostávají ke kritické hranici osmi procent.
Tab.2: Kvalita aktiv českého bankovního sektoru – pohledávky investičního portfolia
Ukazatel (mil. Kč) 30.12.2007 30.12.2008 30.12.2009
Pohledávky investičního portfolia celkem 2 191 041 2 481 223 2 520 242
- pohledávky bez selhání 2 139 192 2 411 613 2 405 973
- pohledávky se selháním 51 850 69 610 114 269
Zdroj: www.cnb.cz.
Mimořádná vykazovací povinnost
Vzhledem k vývoji na světovém finančním trhu zavedla Česká národní banka s účinností od
13. 10. 2008 mimořádnou vykazovací povinnost. Jejím smyslem bylo na denní bázi
sledovat informace o likvidních pozicích a angažovanosti bank. Konkrétně šlo o sledování
likvidních pozic, dále o monitorování vývoje objemu a struktury rychle likvidních aktiv a
vývoje objemu primárních depozit. Informace, které byly předmětem mimořádné vykazovací
povinnosti, musely být České národní bance zasílány denně, později týdně, a to až do
odvolání.
Český bankovní sektor neměl v podstatě nikdy problémy s likviditou. Problémy se objevují
spíše na straně mateřských společností. České banky zůstávají i nadále ziskové. Nižší zisky
českých bank jsou výsledkem nižší aktivity zákazníků, opatrnější úvěrové politiky bank a
zvýšení objemu nesplácených úvěrů. Obecně se dá očekávat, že letos budou zisky bank ve
srovnání s rokem 2009 opět o něco nižší.
PREVENTIVNÍ OPATŘENÍ PŘEDSTAVUJÍ VĚTŠINOU VYŠŠÍ MÍRU
REGULACE
Při krachu banky jsou ohroženi nejen drobní střadatelé, kteří mají u bankovních domů
uloženu většinu svých peněžních prostředků, ale také podniky, stát a ostatní subjekty
využívající služby finančních domů. Propojení mezi stabilitou finančního sektoru a
ekonomikou státu je nezanedbatelné. Krach velké a významné banky je proto problémem
celého státu.
Vedle pojištění vkladů, jehož smyslem je snížit dopady nepříznivé události (platební
neschopnost a následně krach finanční instituce) na klienty banky, jsou na mezinárodní úrovni
diskutována a navrhována pravidla, která mají preventivní charakter.
Preventivní opatření představují pro subjekty trhu vyšší míru regulace, kterou finančníci často
kritizují. Přesto jsou v krizovém období nová pravidla ze strany regulovaných subjektů
přijímána bez větších námitek.
Regulace ratingových agentur běží naplno
V České republice došlo na straně regulace a dohledu finančního trhu k opatření, které by
mělo zvýšit transparentnost trhu a přispět ke snížení pravděpodobnosti vzniku další krize.
Konkrétně jde o to, že na konci roku 2009 byl schválen návrh zákona, který upravuje některé
oblasti činnosti ratingových agentur.
Zásadními změnami, se kterými již přibližně rok ratingové agentury počítají, jsou:
• povinnost registrace ratingové agentury,
• povinnost zveřejnit metodiku hodnocení,
• povinnost dodržovat závazná pravidla pro vydávání hodnocení subjektu (pro
hodnocení subjektu je nutné mít dostatek relevantních informací apod.).
Ratingové agentury nově podléhají dohledu České národní banky.
189
Nastavení kapitálové přiměřenosti vyžaduje změny
Výsledkem mezinárodní spolupráce jsou také nové návrhy Basilejského výboru pro bankovní
dohled (BCBS). BCBS kooperuje v oblasti regulace finančního, zejména bankovního, trhu. Je
autorem konceptu kapitálové přiměřenosti, přičemž poslední zásadní revize byla provedena
tzv. Basel II (The New Basel Capital Accord).
Základní pojmy a souvislosti
Dohody zveřejňované BCBS nejsou právně závazné. Jsou určeny jako společný rámec pro
bankovní dohled s cílem podpořit konvergenci směrem ke společným metodám a k vytvoření
shodných konkurenčních podmínek pro banky působící na mezinárodní úrovni. Dokumenty
BCBS mají tedy charakter doporučení, ale předpokládá se jejich zapracování do zákonných
norem a předpisů jednotlivých států.
• Kapitálová přiměřenost je dnes jedním ze základních nástrojů bankovní regulace.
Představuje minimální výši kapitálu, kterou musí banka vzhledem k objemu a
rizikovosti svých obchodů udržovat. Kapitálová přiměřenost se dnes neuplatňuje
pouze ve vyspělých zemích, ale je základním ukazatelem situace bank v rozvíjejících
se ekonomikách i v rozvojových zemích. Z hlediska kapitálové přiměřenosti jsou
české banky zdravé a stabilní.
• Regulatorní kapitál je určován příslušnými regulátory za účelem krytí neočekávaných
ztrát, a to na takové úrovni, aby byla udržena stabilita bankovního sektoru jako celku.
• Tier 1 je jednou se složek kapitálu rozlišovaných Basel II. Jde o nejkvalitnější a
nejtrvalejší složkou kapitálu (např. euity).
Ještě v prosinci minulého roku předložil BCBS návrh změn dotýkajících se regulace
bankovního trhu v členských zemích Evropské unie v oblasti kapitálové přiměřenosti. Jde
zatím o konzultativní matriál, který budou zástupci jednotlivých států minimálně v první
polovině roku 2010 diskutovat a připomínkovat. Projednané změny by pak mohly platit od
roku 2012.
Banky budou muset posílit objem kapitálových rezerv
Poměrně živě se hovoří o možné změně procenta kapitálové přiměřenosti, které je v současné
době nastaveno na 8 %. Konzultativní materiál však zatím konkrétní procento neuvádí.
Téměř jisté jsou ovšem změny v jednotlivých úrovních kapitálu. Konkrétně do Tier 1 se
nebudou započítávat některé položky. Za kvalitní položku, která je dnes součástí Tier 1, už
banky nebudou moci považovat odloženou daň ani minoritní účasti.
Tab.3: Kapitál a kapitálová přiměřenost českého bankovního sektoru (mil. Kč)
Ukazatel 30.12.2007 30.12.2008 30.12.2009
Kapitál celkem 211 961 230 852 264 694
Tier 1 190 429 219 859 237 553
Tier 2 31 149 32 105 37 954
Odčitatelné položky 9 617 21 112 10 813
Kapitálové požadavky celkem 146 814 149 874 149 957
Kapitálové přiměřenost (%) 11,55 % 12,32 % 14,12 %
Kapitálová přiměřenost Tier 1 (%) 10,38 % 11,74 % 12,67 %
Zdroj: www.cnb.cz.
V posledním návrhu Basilejského výboru pro bankovní dohled nalezneme dva nové poměrové
ukazatele. Jde o „liquidity coverage ratio“ a „net stable funding ratio“.
190
Již z názvu je zřejmé, že první ukazatel se zaměřuje na sledování a udržování likvidity
finanční instituce. Úkolem druhého ukazatele „net stable funding ratio” by pak mělo být
přiměřené financování všech aktivních bankovních obchodů.
Na základě prvního seznámení se s novým návrhem se řada odborníků domnívá, že „net
stable funding ratio” by mohlo být z hlediska bank a regulace minimálně stejně významným a
možná i významnějším ukazatelem než je současná kapitálová přiměřenost.
ZÁVĚR
Nelze pochybovat o tom, že hlavní podíl viny na současné finanční krizi mají především
banky, které nedostatečně řídily svá rizika, nedodržovaly úvěrové standardy a nerealisticky
oceňovaly aktiva. Na dalším místě je možné uvést, jako příčinu problémů na finančních
trzích, udělení neadekvátního ratingu a přecenění jeho kvality a vypovídací schopnosti. Na to
ratingové agentury doplatily zavedením regulace, o které se v minulosti jen mluvilo.
Finanční krize se velmi rychle překlopila v krizi ekonomickou. Na pochybení bank doplácí
ekonomika a občané na celém světě. Vlády a národní regulátoři začali téměř okamžitě
reagovat, přesto lze další vývoj jen těžko předvídat. Stejně tak i efektivnost kroků, které byly
provedeny za účelem snížení dopadů krize a zkrácení doby jejího trvání, je nejistá a
diskutabilní.
Příznivci regulace mluví o nutnosti zvýšit regulaci, kritici regulace mluví o snížení regulace.
Podle mého názoru by bylo lepší zkvalitnit dohled, příp. změnit nastavení některých
současných pravidel. Současně se domnívám, že i přes veškerou snahu (regulaci či
deregulaci) se budou v budoucnu krize v různých podobách opakovat. Cílem každého státu je
totiž neustálý hospodářský růst. Výkon ekonomiky do jisté míry hodnotí úspěšnost
ekonomiky konkrétní země. Zvyšování HDP a jeho objemu na obyvatele dané země je jedním
z parametrů, který dokládá zvyšování životní úrovně. Dnešní společnost je tak tlačena
různými mechanismy ke zvyšování spotřeby, resp. k nadspotřebě. Zvyšovat spotřebu ovšem
není možné do nekonečna, proto není možné předpokládat, že období prosperity bude stále
pokračovat.
LITERATURA
[1] BCBS: International framework for liquidity risk measurement, standards and
monitoring. Consultative Dokument. Issued for comment by 16 April 2010, December
2009.
[2] SŮVOVÁ, H., KOZELKOVÁ, E., ZEMAN, D., BAUEROVÁ, J.: Eligibility of external
credit assessment institutions. Research and policy notes 3, s. 62, 2005.
[3] VALOVÁ, I. Regulace externích ratingových agentur se stává realitou. Portál Finance.cz,
2008. Firemní zpravodajství, 16. 05. 2009. ISSN 1213-4325.
[4] www.cnb.cz (oficiální webové stránky České národní banky)
[5] www.cs.cz (oficiální webové stránky České spořitelny, a.s.)
[6] www.csob.cz (oficiální webové stránky Československé obchodní banky, a.s.)
[7] www.kb.cz (oficiální webové stránky Komerční banky, a.s.)
Tento příspěvek vznikl v rámci projektu specifického výzkumu ESF Masarykovy univerzity
č. 56 1701 „Evropské finanční systémy“.
Ing. Ivana Valová
Masarykova univerzita, Ekonomicko-správní fakulta
Lipová 41a, 602 00 Brno
62889@mail.muni.cz
191
ČESKÝ KAPITÁLOVÝ TRH POHLEDEM GLOBÁLNÍ
FUNDAMENTÁLNÍ ANALÝZY
CZECH CAPITAL MARKET IN TERM OF ECONOMY
FUNDAMENTAL ANALYSIS
Jitka Veselá
ANOTACE
Globální fundamentální analýza je užitečným nástrojem k identifikaci a následnému
prozkoumání vlivu důležitých makroekonomických faktorů na situaci na kapitálovém trhu
v každé zemi. Zjištěné vztahy mezi makroekonomickými fundamentálními veličinami (jako
např. HDP, úrokové míry, inflace, peněžní nabídka) a pohybem akciových kurzů lze využít
k prognóze budoucího vývoje daného kapitálového trhu.
KLÍČOVÁ SLOVA
kapitálový trh, akcie, fundamentální analýza, akciové kurzy, úrokové míry, inflace, HDP
ANNOTATION
Economy fundamental analysis is a useful instrument for identification and subsequent
exploration of important macroeconomic factors influence on capital market situation in every
country. The recognized relationships between macroeconomic fundamental quantities (as e.
g. GDP, interest rates, inflation, monetary supply) and stock prices are usable to estimate a
future trend in given capital market.
KEY WORDS
capital market, stock, fundamental analysis, stock prices, interest rates, inflation, GDP
1. ÚVOD: VYMEZENÍ GLOBÁLNÍ FUNDAMENTÁLNÍ ANALÝZY
Fundamentální akciová analýza je nejrozsáhlejším, nejoblíbenějším a nejkomplexnějším
přístupem k analyzování pohybů akciových kurzů. Zabývá se zkoumáním základních a
podstatných ekonomických, politických, sociálních, geografických, demografických aj.
faktorů a událostí, které vývoj akciových kurzů determinují. Odvozeně od faktorů, které
zkoumá, je tedy možné fundamentální akciovou analýzu provádět na třech úrovních, jež jsou
označovány jako: globální, odvětvová a firemní fundamentální analýza (analýza jednotlivých
titulů)1
.
Obsahem globální fundamentální analýzy je prozkoumat a zhodnotit vliv celé ekonomiky a
trhu (v případě mezinárodního investování pak celých ekonomik a trhů) na hodnotu, resp.
„správnou cenu“ analyzované akcie. K popisu stavu a vývoje ekonomik a trhů slouží důležité
makroekonomické agregáty, faktory a veličiny, jakými jsou např. úrokové míry, inflace, HDP,
peněžní zásoba, pohyb mezinárodního kapitálu, pohyb devizových kurzů, politické a
ekonomické šoky aj.
Podrobným zkoumáním historického vývoje vybraných globálních faktorů a veličin a
akciových kurzů za pomoci redukovaných modelů byly mezi sledovanými veličinami
objeveny určité vztahy a vazby, které je možné v některých případech chápat jako východisko
1
Veselá, J.: Investování na kapitálových trzích, ASPI, 2007, kap. 5
192
při prognóze budoucího vývoje akciových kurzů, a tedy i jako východisko pro zhodnocení
aktuální situace a budoucích perspektiv ve vývoji celého kapitálového trhu.
2. CÍL PŘÍSPĚVKU A METODIKA
Cílem příspěvku je identifikace vzájemných vazeb mezi vývojem vybraných
makroekonomických veličin a akciových kurzů v podmínkách českého kapitálového trhu.
Aby bylo možné zjištěné vztahy a vazby porovnat s empiricky pozorovanými vztahy a
teoretickými východisky, bude k identifikaci vzájemných vztahů použita korelační analýza,
třebaže se jedná o metodu, které lze vyčíst celou řadu nedostatků. Globální fundamentální
analýza se totiž opírá o platnost v minulosti za pomoci redukovaných modelů a právě
korelační analýzy zjištěných vztahů mezi vždy dvojicí globálních veličin2
.
3. VÝSLEDKY PROVEDENÝCH VÝPOČTŮ
Pro analýzu vzájemných vztahů budou použita veřejně dostupná data z české ekonomiky o
vývoji úrokových měr (reprezentovaných 2-týdenní repo sazbou), inflace (vyjádřené indexem
CPI), tempa růstu HDP (jako výstup ekonomiky), měnového agregátu M2 a akciových kurzů
zastoupených vývojem indexu PX. Pro kalkulaci vzájemných vztahů budou využita data
z časového období 1996 – 2009, tedy za období, které začíná rokem, kdy na BCPP odstartoval
kontinuální systém obchodování, do současnosti. Použitá data budou převedena na shodnou
roční bázi. Číselně a graficky použitá data znázorňují následující tabulky 1 – 4 a grafy 1 – 4.
Vzájemná vazba mezi vývojem vždy dvou sledovaných veličin bude změřena pomocí
korelačního koeficientu.
3.1. Úrokové míry a pohyb akciových kurzů
Mezi pohybem úrokových měr a akciových kurzů byl provedenými zahraničními studiemi3
identifikován silný negativní vztah. Pohyb úrokových měr je tedy považován za významný
negativní kurzotvorný faktor ve vztahu k akciovým kurzům.
Tab.1 Vývoj 2T repo sazby (%) a roční výnosové míry (%) indexu PX v ČR letech 1996-2009
Rok 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002
2T repo 12,40 14,75 9,50 5,25 5,25 4,75 2,75
Rok 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009
2T repo 2,00 2,5 2,00 2,50 3,50 2,25 1,00
Rok 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002
Index PX 26,7 -8,2 -20,4 24,2 -2,3 -17,5 16,8
Rok 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009
Index PX 43,1 56,6 42,7 7,9 14,2 -52,7 30,2
Zdroj: www. cnb.cz a www. pse.cz
Graf 1. Vývoj 2T repo sazby (%) a roční výnosové míry (%) indexu PX v ČR (1996-2009)
0
2
4
6
8
10
12
14
16
-60
-40
-20
0
20
40
60
80
1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009
2TREPO
PX
ROKY
index PX
2T repo
Zdroj: vlastní zpracování podle údajů z www. cnb.cz a www. pse.cz
2
Musílek, P.: Trhy cenných papírů. Praha, Ekopress, 2002, kap. 18
3
Bernstein, P. L.: The Curious History of Stock Prices and Interest Rates, 1979, str. 56, Cohen, J. B., Zinbarg, E.
D. a Zeikel, A.: Investment Analysis and Portfolio Management, 1982, str. 263
193
Vývoj 2T repo sazeb a roční výnosové míry indexu PX jako agregátního zástupce pohybu
akciových kurzů na BCPP v grafu 1 naznačuje existenci negativního vztahu. Tento vztah pak
potvrzuje i hodnota vypočteného korelačního koeficientu mezi oběma časovými řadami
ve sledovaném období, který dosahuje hodnoty – 0,26. Zdá se, že intenzita vztahu mezi
pohybem 2T repo sazeb a akciovými kurzy je významně ovlivněna finanční krizí , protože, jeli
korelační koeficient vypočten pouze za období 1996 – 2007, dosahuje hodnoty – 0,47.
3.2. Inflace a pohyb akciových kurzů
Mezi vývojem inflace a akciových kurzů byl provedenými zahraničními studiemi4
naměřen
slabý negativní vztah, což znamená, že růst inflace by mohl být následován poklesem
akciových kurzů a naopak. Existují však teorie, které přímou vazbu mezi inflací a akciovými
kurzů zpochybňují5
.
Tab.2 Vývoj inflace vyjádřené indexem CPI (%) a roční výnosové míry (%) indexu PX v
ČR letech 1996-2009
Rok 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002
Inflace 8,8 8,5 10,7 2,1 3,9 4,7 1,8
Rok 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009
Inflace 0,1 2,8 1,9 2,5 2,8 6,3 1,0
Rok 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002
Index PX 26,7 -8,2 -20,4 24,2 -2,3 -17,5 16,8
Rok 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009
Index PX 43,1 56,6 42,7 7,9 14,2 -52,7 30,2
Zdroj: www. czso.cz a www. pse.cz
Graf 2. Vývoj inflace (%) a roční výnosové míry (%) indexu PX v ČR (1996-2009)
0
2
4
6
8
10
12
-60
-40
-20
0
20
40
60
80
1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009
Inflace
PX
ROKY
index PX
Inflace
Zdroj: vlastní zpracování podle údajů z www. czso.cz a www. pse.cz
I v tomto případě je z uvedeného grafu 2 zřejmý spíše negativní vztah mezi sledovanými
veličinami. Tato domněnka je opět potvrzena hodnotou korelačního koeficientu mezi vývojem
inflace a akciových kurzů v hodnotě – 0,59. Charakter identifikovaného vztahu tedy plně
odpovídá teoretickým předpokladům, nicméně intenzita vztahu je v ČR, zdá se, větší.
3.3. Vývoj míry růstu HDP a pohyb akciových kurzů
Investiční teorie, podpořena výzkumy6
, předpokládá, že vzájemný vztah mezi výstupem
ekonomiky a pohybem akciových kurzů je v krátkém až střednědobém období pozitivní.
4
Ely, J., Robinson, F. J.: Finance, New York, 1991, str. 83
5
Fama, E. F.: Stock Return, Real Activity and Inflation, Journal of Financial Economics, November 1981, str.
545- 565, Geske, R., Roll, R.: The Fiscal and Mostary Linkage Between Stock Return and Inflation, Journal of
Finance, March 1983, str. 1 – 33, Kaul, G.: Stock Returns and Inflation: The Role of the Monetary Sector,
Journal of Financial Economics, June 1987, str. 253 - 276
6
Wojtyla, H. L.: Investment Strategy, Rosenkrantz, Ehrenkrantz, Lyon and Ross, May 1980, str. 14
194
Tab.3 Vývoj míry růstu HDP (%) a roční výnosové míry (%) indexu PX v ČR letech 1996-
2009
Rok 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002
HDP 4 -0,7 -0,8 1,3 3,6 2,5 1,9
Rok 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009
HDP 3,6 4,5 6,3 6,8 6,1 2,5 -4,8
Rok 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002
Index PX 26,7 -8,2 -20,4 24,2 -2,3 -17,5 16,8
Rok 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009
Index PX 43,1 56,6 42,7 7,9 14,2 -52,7 30,2
Zdroj: www. czso.cz a www. pse.cz
Graf 3. Vývoj míry růstu HDP (%) a roční výnosové míry (%) indexu PX v ČR (1996-2009)
-6
-4
-2
0
2
4
6
8
-60
-40
-20
0
20
40
60
80
1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009
HDP
PX
ROKY
index PX
HDP
Zdroj: www. czso.cz a www. pse.cz
Mírnou komplikaci v tomto vztahu představuje okolnost, že akciové kurzy mohou plnit roli
tzv. předbíhajícího indikátoru ve vztahu k výstupu ekonomiky, což je jev, který může ovlivnit
sílu pozitivní vazby mezi oběma veličinami v daném, shodném časovém období či okamžiku.
Jisté předbíhání akciových kurzů oproti míře růstu HDP je možné vysledovat i z grafu 3.
Hodnota vypočteného korelačního koeficientu při úvaze pokrývajících se časových období v
hodnotě +0,21 hovoří ve prospěch slabého pozitivního vztahu mezi výstupem ekonomiky,
měřeným měrou růstu HDP a vývojem akciových kurzů. Otázku předbíhání akciových kurzů
by bylo možné a nezbytné dále analyzovat.
3.4. Vývoj peněžní zásoby a pohyb akciových kurzů
Provedené výzkumy v zahraničí7
a v ČR8
odhalily pozitivní vztah mezi vývojem peněžní
zásoby (zpravidla vyjádřené měnovým agregátem M2) a akciových kurzů. Přitom peněžní
zásoba plní roli předbíhajícího indikátoru ve vztahu k akciovým kurzům.
Vypočtený korelační koeficient v hodnotě – 0,22 odporuje v podmínkách ČR
předpokládanému pozitivnímu vztahu mezi vývojem peněžní zásoby a akciových kurzů. Spíše
vypovídá o slabém negativním vztahu mezi sledovanými veličinami, což je v rozporu
s předpoklady teorie globální fundamentální analýzy.
7
Rogalski, R. J., Vinso, J. D.: Stock Returns, Money Supply and the Direction of Causility, Journal of Finance,
September 1977
8
Kulhánek, L., Matuszek, S.: Peněžní zásoba a vývoj akciových trhů v ČR, SR a vybraných zemích,
Mezinárodní vědecká konference Národohospodářské fakulty Ekonomické univerzity v Bratislavě, „Znalostná
ekonomika – nové výzvy pre národohospodársku vedu, Bratislava, 19. – 20. 10. 2006
195
Tab.4 Vývoj změny v měnovém agregátu M2 (%) a roční výnosové míry (%) indexu PX v
ČR letech 1996-2009
Rok 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002
M2 7,6 9,2 5,4 7,7 5,6 13,0 3,5
Rok 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009
M2 6,9 4,4 8,0 9,9 13,2 6,6 4,3
Rok 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002
Index PX 26,7 -8,2 -20,4 24,2 -2,3 -17,5 16,8
Rok 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009
Index PX 43,1 56,6 42,7 7,9 14,2 -52,7 30,2
Zdroj: www. cnb.cz a www. pse.cz
Graf 4. Vývoj změny v M2 (%) a roční výnosové míry (%) indexu PX v ČR (1996-2009)
Zdroj: www. cnb.cz a www. pse.cz
4. ZÁVĚR: SHRNUTÍ VÝSLEDKŮ MĚŘENÍ VZÁJEMNÝCH VZTAHŮ
MEZI SLEDOVANÝMI GLOBÁLNÍMI VELIČINAMI
Provedené výpočty potvrdily platnost vztahů předpokládaných teorií globální fundamentální
analýzy v ČR, a to ve 3 ze 4 analyzovaných vztahů. Mezi vývojem 2T repo sazeb a akciových
kurzů a mezi vývojem inflace a akciových kurzů byl korelační analýzou potvrzen negativní
vztah, zatímco mezi vývojem míry růstu HDP a akciových kurzů byl vypočten slabý pozitivní
vztah. Pozitivní vztah mezi peněžní zásobou a akciových kurzy, předpokládaný investiční
teorií, korelační analýza nepotvrdila. Vypočtený korelační koeficient v tomto případě ukazuje
na slabou negativní závislost.
Vypovídací schopnost provedených výpočtů mohla být zkreslena poměrně krátkým
uvažovaným obdobím, které je vymezeno relativně krátkou dobou existence standardně
fungujícího českého kapitálového trhu.
LITERATURA A POUŽITÉ ZDROJE
[1] BERNSTEIN, P. L.: The Curious History of Stock Prices and Interest Rates. 1979, s. 56
[2] COHEN, J. B., ZINBARG, E. D. a ZEIKEL, A.: Investment Analysis and Portfolio Management. 1982, s. 263
[3] ELY, J., ROBINSON, F. J.: Finance. New York: 1991, s. 83
[4] FAMA, E. F.: Stock Return, Real Activity and Inflation. Journal of Fin. Economics, Nov. 1981, s. 545- 565,
[5] GESKE, R., ROLL, R.: The Fiscal and Mostary Linkage Between Stock Return and Inflation. Journal of Finance, March
1983, s. 1 – 33,
[6] KULHÁNEK, L., MATUSZEK, S.: Peněžní zásoba a vývoj akciových trhů v ČR, SR a vybraných zemích. Mezinárodní
vědecká konference Národohospodářské fakulty Ekonomické univerzity v Bratislavě, „Znalostná ekonomika – nové výzvy
pre národohospodársku vedu“, Bratislava: 19. – 20. 10. 2006
[7] MUSÍLEK, P.: Trhy cenných papírů. Praha: Ekopress, 2002, kap. 18
[8] WOJTYLA, H. L.: Investment Strategy, Rosenkrantz, Ehrenkrantz. Lyon and Ross, May 1980, s. 14
[9] ROGALSKI, R. J., VINSO, J. D.: Stock Returns, Money Supply and the Direction of Causility. Journ. of Fin., Sept. 1977
[10] VESELÁ, J.: Investování na kapitálových trzích. Praha: ASPI, 2007, kap. 5
[11] www.cnb.cz, www.czso.cz,www. pse.cz,
Doc. Ing. Jitka Veselá, Ph.D., Vysoká škola ekonomická v Praze, nám. W. Churchilla 4, Praha 3 – Žižkov, ČR
e-mail: veselaj@vse.cz
0
2
4
6
8
10
12
14
-60
-40
-20
0
20
40
60
80
1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009
M2
PX
ROKY
index PX
M2
SEKCE POJIŠŤOVNICTVÍ
197
INFLUENCE OF MORTGAGE LENDING TO THE REAL
ESTATE’S INSURANCE MARKET IN LATVIA
Didzis Ādmīdiņš, Jānis Zvanītājs
ANNOTATION
This article describes the impact of crediting and banks to the real estate insurance
market in Latvia. It also describes the main developments of the last decade in the real estate
market in Latvia. Stimulated by the rapid growth of mortgage lending market the real estate
market developed very fast and resulted in a rapid growth of prices, which turned in to a price
drop in 2007. In separate real estate market segments the price drop reached more than 70%.
The formation and development of the real estate market affected the real estate insurance
market as it is dependent on policies of crediting institutions. The article examines regularities
and interactions between Latvia’s commercial bank policies and lending activities as well as
activities of the real estate insurance companies and how they are affected by banks.
KEY WORDS
Insurance of the real estate, giving credits, real estate market in Latvia, bank influence to
insurance market
INTRODUCTION
In the previous years in Latvia, there were some strong property market developments
that occurred due to the influx of investments. Investments in the real estate were made by
help of the mortgage loans. Many properties, including new buildings, that were already built,
were pledged by the process of mortgage lending. Each mortgage loan has its own pledged
property, which has to be insured against various risks. Latvia’s commercial banks determine
their requirements to insurance companies to set conditions for the property to be insured,
which in turn, influence both the insurance companies work, as well as the people who insure
their property. These conditions set by commercial banks influence the amount of the signed
premiums of property insurance, which affects financial results of all sectors. The influence of
commercial banks is amplified by the fact that most property insurance policies are set up as
the beneficiary showing one of the commercial banks in Latvia.
The article briefly shows Latvia’s real estate market in recent years, credit market
development as well as property insurance activities in Latvia.
The article aims to find a connection between the property insurance market
development and the activities of commercial banks in Latvia.
REAL ESTATE MARKET IN LATVIA
Real estate market in Latvia over the last decade has developed very dynamically,
prices have fluctuated considerably and there haven’t been periods when prices are in one
position for a longer time. Major price increases began after Latvia’s accession to the
European Union in 2004, which was also the time when there was an investment increase in
the country. Long-term investors, as well as customers who purchased the property for living,
had a feeling that prices will not fall, and future perspective will maintain in an upward
position, so that the property had been purchased for speculative purposes, with the idea to
sell it in the future and providing a high profit margin.
As the real estate market objects are many and varied, they are usually divided into
segments, which are divided into residential areas and non-residential areas. In my research I
have looked at the residential areas and selected apartment market, more precisely, a serial
198
apartment market in Riga, Latvia. Serial apartments are built mostly before 1990, before the
regaining of Latvia’s independence. Some of the serial apartments are built also after 1990.
Although in recent years there were built many new housing projects in Latvia the serial
apartments are still noticeably more, and the amount of transactions with such apartments is
significantly higher than with the new ones. This real estate market segment has been chosen
because the data for this market segment is accurate and it is recorded on a monthly basis,
ensuring accuracy of the research.
During the period from 2000 to 2007, practically, the prices were on the move all the
time and this movement was going upwards. During this period there haven’t been periods
when prices are in one spot for a longer time. In the first half of 2007, the serial apartment
prices in Riga reached its highest point and exceeded 1,700 Eur per square meter. There have
often been periods in Latvia when the prices are increasing by 5 percent and more per month,
as well as maintain an equivalent increase all year, exceeding 60% of the price increase per
year. For example in 2006 the prices of the serial apartments in Riga increased by 60.8%. The
increase of the prices significantly exceeds the growth of the gross domestic product, like
personal income increases. People had to give away more from their income for apartment’s
square meter, which resulted in an abnormal situation, but the price-providing incentives were
strong and the price increases were able to continue. Increased price growth for the serial
apartment market was observed after Latvia joined the European Union.
The situation changed in the market of serial apartments as well as other segments of
the housing market after May 2007. In the year 2007 the new rules of national law relating the
crediting were issued and the rule that banks should not finance more than 90% of the
property value became effective, and also the borrower incomes were started to be checked
against the data of State Revenue Service. During this time the amount of taxes was increased
for purchasing a real estate property, if the person already owns at least two properties. There
have been made also changes in the bank lending, which is one of the strongest incentives for
the real estate market trends.
After the May 2007 the serial apartment market prices decreased every month till in
the September 2009 they reached the lowest point of EUR 487, - per square meter. This
market segment had experienced a price drop of more than 70% within two years. [5]
In the third quarter of the year, housing prices in Riga, compared with the beginning of
the year, dropped by 59.70%, but in comparison with the previous quarter - by 6.75%. These
indicators secured first place for Latvia among 27 countries which are included in the Global
Property Gudie study. [4]
After September 2009 the serial apartment market in Latvia experienced a slight
increase in prices. In February 2010, the serial apartment prices reached a spot of EUR 558
per square meter.
Like in the serial apartment market, other real estate market segments and price
dynamics were developing in a similar way. Such a massive price changes affect the lives of
the country’s population, because the value scale of people is being destructed. Similarly,
major problems are associated with real estate related sectors, such as the construction
industry. Many of the real estate market facility owners, who have purchased the real estate
properties during the time when prices were considerably higher than now and had done it
with the credit received, now can not sell the mortgaged property, but the only way to clear
the credit is the income from the sold property.
„Seven major national and local economic trends, that directly or indirectly impact the
real estate cycles, prices, and cash flow: inflation, interest rates, flow of funds into real estate,
job growth, in – or out – migration, path of progress; new construction. [2; 15 p.]
199
The impact of these seven factors, which are enumerated above and are affecting real
estate market in Latvia, has been variable in recent years, which also largely determines the
large price fluctuations in the real estate market segment.
BANK EFFECT ON INSURANCE MARKETS
In the real estate market many transactions are done by using credit loans, which were
one of the factors that contributed to the rapid development of the property market in recent
years. The amount of loans given in recent years increased rapidly, but in the last years the
amount of credits given decreased and afterwards the total amount of the mortgage loans
granted to the residents decreased substantially. This actually means that the money drained
from the real estate market.
The impact of lending activities can be observed by looking at the periods when the
amount of given credits is increasing and also the periods when the prices of real estate
market objects increase considerably. Real estate buyers who purchase property by a received
credit forms a considerable part of the real estate buyers. If this part of potential buyers no
longer qualifies for a loan or the credit companies simply refuse to lend, the potential property
buyers are excluded from the list of potential buyers, which means lower demand for real
estate market objects.
Latvia’s real estate market has developed only over the last twenty years, after the
regaining of Latvia’s independence. Similar situation is with lending, which traditions are not
so well known in Latvia. By purchasing a property on credit and using it as mortgage, the
banks, in order to reduce both their exposure and the risk of the borrower, are requesting the
real estate, which has been pledged for the bank, to be insured.
"Insurance is an economic function, designed to compensate the damage caused to a
property or the interests of the person, by assuming all the insurance risks. In a broader sense
- the insurance is an economic area in which the companies and institutions are engaged to
perform the insurance functions and monitor how they are functioning. "[1, 8. p.]
"Insurance, practically, is a transfer of the risk from its owner to the insurance
company. Physical person or entity, that transfers the risk, is called the policy holder, but the
acceptor of the risk (overtaker) - the insurer. Risk transfer is done at a certain rate, which is
usually called the insurance premium. "[1, 8. p.]
Insurance is needed to avoid situations when the credit received against loan collateral
is left without coverage or if this collateral is significantly damaged, thereby making the
borrower's financial situation worse, for example, if the property is partially destroyed, it may
require substantial financial resources, to restore the property to its previous state.
Currently the majority of Latvia’s credit institutions are requiring property insurance
for its reconstruction value that is essentially correct, because in the case of property
destruction, the insurance indemnity shall ensure the restoration of property to its previous
state, thereby it isn’t directly reducing the property’s value or worsening the policy holder's
financial position.
But even in recent past there have existed other property insurance evaluation criteria,
such as determining the sum insured depending on the loan amount. This practice has recently
been realized by most credit institutions. If a loan on the mortgage was issued, for example,
20% of the real estate value, and in an accident the insured property is completely destroyed,
then the indemnity is paid equal to the policy amount, which would cover only the mentioned
20% of the property value, which would be enough to repay credit obligations to the bank, but
not enough to restore the property and in this case, the material state of the owner will
worsen. It would be even worse if the property is damaged partially, for example, about 50%.
In this case, the insurance company would pay the indemnity of 10% of the damage, and not
more than 50% of the sum insured, which would be inadequate to restore the real estate to its
200
previous state without investing additional funds. In addition all of the remuneration paid
would be reduced by the amount of the self-risk. In such a case it should actually called
under-insurance, which by nature is not beneficial to neither borrower nor a creditor and not
to the insurer also. Admitting that such insurance practices are incorrect, Latvia’s credit
institutions started to give up such practices, and it was also supported by insurers.
Some of the credit institutions in the cases when the credit is greater than the real
estate recovery value, particularly in the cases when the property consists of land, require
insuring the real estate for the loan amount. In this way, they are covering against potential
losses, when the real estate is destroyed completely. However, in the case of the property
destruction, the paid reward will not exceed the amount paid for the property to restore its
previous state, respectively the amount of recovery value would be paid, if there hasn’t been a
different provision in the insurance contract, for example, that property can be replaced by an
equivalent.
In the previous two chapters briefly looking at the real estate market in Latvia as well
the credit company requirements for the security of the credit insurance, the author wants to
draw attention to the fact that the credit companies have a large impact on these two sectors of
the economy - the real estate market and insurance.
As a result of growing amount of lending in Latvia, property insurance companies
benefit only in those case if the property owners insure their property as a request by a credit
company, but they do not do this voluntarily. This is clearly seen in Latvia because a
relatively small number of citizens insure their properties voluntarily. It also means that the
property insurance market in Latvia has a potential.
Insurance company BTA, which occupies the second place in Latvia by the amount of
signed premiums in March 2010, acknowledges that in approximately 88% cases in 2009 the
beneficiary mentioned in the insured apartment property policies is a credit company, in 2008
respectively it was 94% of cases, 2007 - 93% of cases, 2006 - 90% of the cases and in year
2005 - 84% of cases. [6]
According to the given data of the insurance company BTA, it can be concluded that
credit companies significantly affect the amount of the signed premiums in the insurance
industry by establishing their own requirements and regulations of mortgage process. These
two institutions have a great effect on the industry, which can make a significant contribution
to the Latvia’s real estate market quality improvements. Moreover it should be taken into
account, that several Latvia’s banks that are issuing credits to Latvia’s residents, also are
offering insurance services or those services are offered by companies which are directly
related to the relevant banks.
The amount of signed premiums in Latvia’s insurance companies in year 2006, on the
fourth quarter amounted to 30 million Lats, on the fourth quarter in 2007 - 40 million Lats, in
2008- 44.7 million Lats, while in 2009 there was a drop and the amount of signed premiums
on the fourth quarter in 2009 was respectively36.7 million Lats. [4]
The number of property insurance signed premiums is affected by the mortgage
lending activities in the country. But this is not the only factor affecting the amount of the
signed premiums of property insurance. Factors which also impact the amount of signed
premiums of property insurance are the banks policy concerning the insurance terms, property
rehabilitation costs, the insurance company activities, population demand for voluntary
insurance, legislation. Although in Latvia the state law does not demand to insure the real
estate property.
The amount of issued mortgage loans in Latvia reached its highest point in the
October 2008, when the amount of given credits to residents made up to 8.3 billion Lats, but
since then, a gradual decrease of issued mortgage is observed, respectively, it means a smaller
number of signed premiums for the insurance sector.
201
Real estate insurance and the amount of the signed premiums also depend on the real
estate recovery values. If the real estate recovery costs decrease, as it is happening right now
in Latvia, due to the decrease of real estate construction costs, then it leaves the impact of the
insurance sum amount and the amount of claims paid. The decrease of the real estate market
prices has a similar effect.
In cases when the property has to be insured for its evaluation sum the sum of
insurance and thus also the signed premium amount depends on the property’s value. In some
areas the real estate renovation value may also exceed the replacement cost of the property, if
the real estate prices in the region are very low, due to the low demand, e.g., in the rural
regions of Latvia, respectively, in the regions where the average property price is lower than
the average property construction cost.
CONCLUSION
When many of the property insurance policies are purchased as the beneficiary of
these policies is mentioned the bank, which issued the mortgage loans to purchase this
property. Banks depending on their lending policies may affect the work of insurance
companies as well as the overall financial performance of this sector.
The insurance market is dependent on commercial banks such factors as real estate
recovery costs, the real estate market prices and other factors.
Properly developed banking policy of the mortgaged property insurance and
successful involvement of the insurance companies in regulation of the insurance market is a
set of activities that can put in order this sector and as a result it will benefit consumers.
Insurance companies knows the commercial policy, the real estate market activities,
lending activities as well as appropriate marketing activities to attract people to insure the
properties voluntarily; therefore they are able to improve their position and profits as well as
successfully plan their operations for subsequent periods.
It is essential to develop the national legislation of property insurance in order to avoid
the negative impact of banks on this market, thereby protecting also the consumers. It is
important to create conditions when banks cannot decide which insurance company they are
desirable to and to which not, but rather - insurance company is allowed to insure the
property if it has an appropriate license.
LITERATURE
1. Rubanovskis A. Apdrošināšanas pamati – Rīga: Ekonomikas un Kultūras Augstskola,
2004 – 201 lpp;
2. Hall C. Timing the Real Estate Market – New York: McGraw-Hill, 2004.-280 p;
3. Gods U. Makroekonomika – Rīga: Turība, 2002. – 351 lpp.;
4. LETA [ electronic resource ] – www.leta.lv – February 2010;
5. Arhitektūras un celtniecības aģentūra [ electronic resource ] – www.aca.lv –
March 2010;
6. AAS „BTA” information.
Author: Didzis Ādmīdiņš
Academic degree: Master`s degree
Profession: Director
Work place: SIA „Property Pool”, Audēju
street 10-4, Riga
Phone nr.: +371 28381875
E-mail: didzis.admidins@gmail.com
Author: Jānis Zvanītājs
Academic degree: Doctor`s degree
Profession: Professor
Work place: Riga Technical University,
Meža street 1-7, Riga
E-mail: janis.zvanitajs@rtu.lv
202
PRINCÍPY OHODNOCOVANIA ŽIVOTNÉHO PORTFÓLIA
LIFE INSURANCE VALUATION PRINCIPLES
Mária Bilíková, Alexandra Cisková
ANOTÁCIA
Cieľom tohto príspevku je poukázať na moderné trendy modelovania životného poistenia,
oboznámiť so základnými prístupmi, ktoré sa ohodnocovaním životného portfólia zaoberajú.
Tieto prístupy vychádzajú zo súčasnej hodnoty budúcich peňažných tokov a zvyčajne sa
zameriavajú na poisťovňu, resp. portfólio poisťovne, ako celok. Autorky sa venujú určovaniu
hodnoty portfólia podľa Solventnosti II, podľa IFRS a určovaniu Embedded Value.
KĽÚČOVÉ SLOVÁ
Embedded Value, IFRS, Solventnosť II
ANNOTATION
The aim of this paper is to indicate modern trends in modelling in life insurance and to make
known the basic approaches relating to the evaluation of a life insurance portfolio. These
approaches are based on the present value of future cash-flows and usually are applied to the
company, or a particular portfolio of the company, as a whole. The authors deal with the
calculation of the value of a portfolio in accordance with Solvency II and IFRS and the
calculation of the Embedded Value.
KEY WORDS
Embedded Value, IFRS, Solvency II
ÚVOD
Životné poistenie je rýchlo sa rozvíjajúca oblasť. Postupom času sa dostáva do popredia
otázka ohodnocovania portfólia životného poistenia, kde je potrebné zvoliť správne princípy,
vhodné metódy a čo najlepšie modely. Pri príprave nového produktu životného poistenia je
potrebné jeho ocenenie. Tu je možné použiť tradičné alebo pokročilejšie metódy. Základnou
metódou oceňovania produktov je využitie rovnice ekvivalencie (čitateľ sa s tým môže
oboznámiť v [4]), modernejšou je metóda testovania zisku (charakterizovaná v [3]), v ktorej
sa už využívajú projekcie a diskontovanie peňažných tokov. Pre modelovanie životného
poistenia je však dôležitejšie určovanie aktuálnej hodnoty nielen každej poistnej zmluvy
(poistná rezerva), ale aj súboru poistných zmlúv či celého portfólia životnej poisťovne.
Kým v minulosti boli používané výhradne tradičné metódy ohodnocovania, v súčasnej praxi
sa stretávame s metódami, ktoré sa zvyčajne zameriavajú na poisťovňu, resp. jej portfólio, ako
celok. Ako najčastejšie zmieňované a používané postupy pre portfólio životných poistení je
možné spomenúť určovanie hodnoty portfólia podľa Solventnosti II, podľa IFRS a určovanie
tzv. Embedded Value.
Solventnosť II sa zameriava na posúdenie rizík spojených s podnikaním v poisťovníctve
prostredníctvom stanovenia kapitálových požiadaviek na poisťovňu. V budúcnosti sa táto
metóda plánuje využívať v rámci krajín Európskej Únie v dohľade nad poisťovňami.
IFRS (International Financial Reporting Standards) ohodnocujú poistné zmluvy, najmä
záväzky z nich plynúce, za účelom tvorby finančných výkazov. Tieto štandardy obvykle
203
vychádzajú z trhového ocenenia majetku a záväzkov, prípadne metódy diskontovaných
peňažných tokov.
Embedded Value (ďalej len EV) používa na stanovenie hodnoty životného portfólia súčasnú
hodnotu očakávaných budúcich ziskov so zohľadnením nákladov na kapitál a pokrytie
vnorených rizík, opcií a garancií. Táto metóda je dôležitá a žiadaná najmä z pohľadu
akcionárov, príp. analytikov finančných trhov.
CIEĽ A METODIKA
Práve vysvetlenie jednotlivých princípov bude predmetom tohto príspevku. Autorky sa pre
danú tému rozhodli kvôli jej aktuálnosti, a tiež kvôli potrebe porozumieť a vysvetliť moderné
metódy ohodnocovania životných poistení a ich aplikáciu v aktuárskej praxi. Mnohé pojmy
ešte nemajú ustálený slovenský výraz, autorky často používajú anglický termín, definovaný
priamo v dokumentáciách jednotlivých prístupov.
VÝSLEDKY
SOLVENTNOSŤ II
Cieľom projektu Solventnosť II (bližšie o projekte v [6]) je vytvorenie jednotného systému
dohľadu nad poisťovníctvom vo všetkých členských krajinách Európskej únie. Podľa
Solventnosti II je predmetom činnosti dohľadu ochrana poistníkov a oprávnených osôb, a tiež
finančná stabilita. Samotný projekt pozostáva z troch základných pilierov:
Pilier 1 Kvantitatívne požiadavky (finančné zdroje)
Pilier 1 sa venuje vzťahu medzi kapitálovou solventnosťou (Solvency Capital Requirement –
SCR) a minimálnymi kapitálovými požiadavkami (Minimum Capital Requirement – MCR).
Požiadavky na kapitálovú solventnosť budú vychádzať z rizikovosti, t. j. ak kapitál klesne pod
určitú úroveň, zásah orgánu dohľadu bude nevyhnutný. Úroveň minimálnych kapitálových
požiadaviek bude mať nižšiu hodnotu ako bude výška kapitálovej solventnosti. V prípade, že
poisťovňa túto úroveň nedosiahne, bude jej odobratá licencia. Presná výška minimálnych
kapitálových požiadaviek bude určená výpočtom vychádzajúcim z premenných, ktoré určujú
schopnosť poisťovne ostať v prevádzke.
Pilier 2 Kvalitatívne požiadavky (finančný dozor)
Základom pre Pilier 2 je efektívna spolupráca medzi orgánmi dohľadu jednotlivých krajín
a vzájomná výmena nimi získaných informácií o systémoch internej kontroly a riadení rizík
poisťovní. Rizikom sa okrem aktuálneho poistného rizika, chápe tiež trhové, úverové
a operačné riziko. V prípade, ak dohľad zhodnotí, že procesy v poisťovni nie sú v súlade so
smernicou, môže navýšiť kapitálovú požiadavku a navrhnúť pre ňu tzv. „stress testy“.
Pomocou nich vyhodnotí schopnosť poisťovne reagovať na zmeny, ktoré môžu mať
negatívny vplyv na jej finančnú stabilitu.
Projekt Solventnosť II tiež zavádza nový systém dohľadu nad skupinami. Podstatou tohto
systému je určenie kolégia dohľadu, ktoré bude dohliadať na tzv. cezhraničné spoločnosti.
V praxi to znamená, že skupiny poisťovacích spoločností by nemali spolupracovať s každým
národným regulátorom osobitne, ale iba s jedným - skupinovým.
Pilier 3 Požiadavky na transparentnosť (finančné poznámky)
Pilier 3 sa zameriava na výkazníctvo v poisťovníctve. Snaží sa nájsť prepojenie medzi
Solventnosťou II a IFRS. Cieľom tohto piliera je jednotné vykazovanie o činnosti poisťovní
a zaisťovní pre potreby dohľadu, ale tiež pre verejnosť. Správa by mala obsahovať okrem
všeobecných údajov aj princípy ohodnocovania aktív a pasív, popis rizík a ich riadenie a pod..
Quantitative Impact Study 5
Tento rok sa pripravuje v poradí piata dopadová štúdia QIS 5 (Quantitative Impact Study),
ktorá by mala začať v auguste 2010. Všetky dopadové štúdie hodnotia možný vplyv
204
zavedenia projektu Solventnosť II na poisťovateľov a zaisťovateľov. QIS 5 by v porovnaní
s QIS 4 mala byť komplexnejšia. A stále existuje priestor pre korekcie v rámci procesov
konzultácií pred prijatím záverečných opatrení.
Technická špecifikácia QIS 5, publikovaná Európskou komisiou v apríli 2010, obsahuje
významné zmeny oproti tomu, čo bolo v minulosti prezentované komisiou CEIOPS
(Committee of European Insurance and Occupational Pensions Supervisors). Zmeny sa týkajú
najmä úrovne požadovaného kapitálu. Pre poisťovateľov je to istým spôsobom pozitívna
zmena, keďže odpoveďou CEIOPS na obavy poisťovateľov je radikálne zníženie tohto
kapitálu.
Štandardná súvaha vs. Solventnosť II súvaha
Obr. 2 predstavuje grafické porovnanie súvahy štandardnej a súvahy podľa smernice
Solventnosť II. Aktíva sú podľa smernice vyjadrené trhovou hodnotou (MCV) a pasíva
predstavujú súčet kapitálu poisťovne a technických rezerv. Kapitál poisťovne je zložený
z voľného kapitálu a kapitálovej solventnosti. Technické rezervy tvoria najlepší odhad (BE)
záväzkov a bezpečnostná prirážka, ktorá zohľadňuje neistotu a obsiahnuté riziká .
Kapitál
Aktíva
Vlastné imanie
Technické rezervy Technické
rezervy
Solventnosť II
Štandardná súvaha Solventnosť II súvaha
Nerealizované
kapitálové zisky
MCV aktív
Voľný kapitál
Kapitálová solventnosť
(SCR)
BE záväzkov
MVM / CoC
Obr. 2
MVM (Market Value Margin) trhová marža,
CoC (Cost of Capital) náklady na kapitál.
ŠTANDARD IFRS 4 FÁZA II
Medzinárodný štandard IFRS 4 je základom pre finančné vykazovanie poistných zmlúv
poisťovňami ([5]). Ide o projekt IASB (International Accounting Standards Board) týkajúci sa
poistných zmlúv a poisťovní. Cieľom IASB je systém konzistentného finančného
vykazovania, ktorý pomôže používateľom výkazov účtovnej závierky pochopiť hodnotu, ale
i neistotu plynúcu z budúcich peňažných tokov poistných zmlúv.
Základnou úlohou životného poistenia je poistná ochrana, t. j. finančná náhrada straty pri
nastatí poistnej udalosti, ktorá je presne definovaná v poistnej zmluve.
Poistné zmluvy a poistné riziko
Poistnou zmluvou sa podľa IFRS 4 rozumie zmluva, kde poisťovňa svojim súhlasom
s kompenzáciou poistenému na seba preberá významné riziko v prípade nastatia presne
definovanej budúcej neistej udalosti. Významné poistné riziko znamená, že pri nastatí poistnej
udalosti musí poisťovateľ vyplatiť dodatočné plnenia. Dodatočnými plneniami chápeme
sumy, presahujúce poistné sumy, ktoré by sa vyplatili klientovi v prípade nenastatia poistnej
udalosti. Príkladom poistnej zmluvy životného poistenia sú napr. rizikové životné
poistenie, úrazové poistenie, renty podmienené prežitím a dôchodky, atď..
205
Investičné zmluvy a finančné riziko
V poistnej praxi okrem poistného rizika obvykle zmluvy nesú i finančné riziko. Zmluva, ktorá
nesie iba zanedbateľné poistné riziko nie je poistnou zmluvou v zmysle IFRS 4. Ide zvyčajne
o tzv. investičnú zmluvu, ktorá má skôr sporivý charakter. Tieto zmluvy teda nie sú nositeľmi
významného poistného rizika a často krát sú uzatvorené za účelom sporenia. Príklad
investičnej zmluvy je zmluva o životnom poistení s plnením pri dožití, kde neexistuje
významné poistné riziko pre poisťovateľa.
Štandardná súvaha vs. IFRS 4 súvaha
Na Obr. 1 je grafické porovnanie jednotlivých položiek štandardnej súvahy na strane aktív
a na strane pasív a súvahy podľa štandardu IFRS 4. IFRS 4 na strane aktív používa trhovú
hodnotu aktív a strana pasív je rozdelená na kapitál a technické rezervy. Technické rezervy sú
zložené z najlepšieho odhadu záväzkov poisťovne, hodnoty opcií a niekoľkých úrovní marže.
Servisná marža
Kapitál
(IFRS 4
nedefinuje
jeho členenie)
Aktíva
Vlastné imanie
Technické rezervy Technické
rezervy
IFRS 4
Riziková marža
Časová hodnota opcií
a garancií
Štandardná súvaha IFRS 4 súvaha
Nerealizované
kapitálové zisky
MCV aktív
BE záväzkov
Kapitál
Obr. 1
MCV (Market Consistent Value) trhová hodnota,
BE (Best Estimate) najlepší odhad.
TRHOVO KONZISTENTNÁ EMBEDDED VALUE
Trhovo konzistentná EV (Market Consistent Embedded Value, ďalej len MCEV) meria
hodnotu životnej poisťovne z pohľadu akcionára, t. j. je súčtom čistej hodnoty aktív a hodnoty
existujúceho obchodu
MCEV = NAV + PVFP − CoC − O&G − CNHR
NAV kapitál predstavujúci trhovú hodnotu aktív poisťovne, ktoré neslúžia na krytie
záväzkov, ale prináležia akcionárom,
PVFP súčasná hodnota budúcich ziskov, ktorú tvorí poistné a investičné výnosy
z technických rezerv a je očistená o náklady (poistné plnenia, odkupy, daň, bežné
náklady a provízie),
CoC náklady na držbu potrebného kapitálu, ktoré pozostávajú z investičných nákladov na
správu aktív a dane z investičného výnosu,
O&G časová hodnota opcií a garancií,
CNHR náklady na nehedžovateľné riziko, t. j. ide o riziká, ktoré musí poisťovňa kryť
z rizikového kapitálu, pretože sa nedajú odstrániť cez kapitálový trh.
Štandardná súvaha vs. MCEV súvaha
Na Obr. 3 je vidieť rozdielny pohľad na štandardnú súvahu a súvahu podľa MCEV princípov.
Aktíva sú opäť vyjadrené trhovou hodnotou a pasíva pozostávajú z kapitálu, hodnoty portfólia
a trhovej hodnoty záväzkov. Ohodnocovanie portfólia poisťovne podľa princípov MCV
vyžaduje, aby súčasťou súvahy na strane aktív boli aj nerealizované kapitálové zisky.
Hodnota portfólia na strane pasív vychádza zo súčasnej hodnoty budúcich ziskov.
206
N-y na držbu kapitálu
Kapitál
Hodnota
portfólia
MCV
záväzkov
MCEV súvaha
Nerealizované
kapitálové zisky
Voľný kapitál
Požadovaný kapitál
Hodnota portfólia
MCV aktív
BE záväzkov
Časová hodnota opcií a
garancií
Nehedžovateľné riziká
Vlastné imanie
Štandardná súvaha
Aktíva
Technické rezervy
Obr. 3
ZÁVER
Všetky popísané metódy zaraďujeme medzi nanajvýš aktuálne postupy používané v životnom
poistení. V prípade ohodnocovania záväzkov životného poistenia sa pri uvedených metódach
stretávame s najlepším odhadom budúcich peňažných tokov, pričom neistota v týchto tokoch
sa v jednotlivých metodológiách kalkuluje odlišne.
Projekt Solventnosť II upravuje súvahu a kapitálové požiadavky voči regulátorom pre
poisťovne členských krajín Európskej únie. Aplikácia jednotlivých postupov nie je rovnaká.
IFRS 4 sa vzťahuje iba na poistné zmluvy vydané spoločnosťami, ktorých akcie sú
obchodovateľné na burze. Trhové ohodnotenie portfólia poisťovne (MCEV) je povinné pre
členov CFO fóra (zoskupenie najvýznamnejších poisťovacích skupín v Európe) a vykazované
môže byť v súvahe. Zatiaľ čo MCEV je v praxi používané už od roku 2008, projekt
Solventnosť II a taktiež IFRS 4 fáza II ešte len čakajú na svoju implementáciu, rádovo okolo
roku 2012.
V príspevku sú popísané základné princípy pohľadu na hodnotu portfólia. Zaujímavý je najmä
pohľad na štruktúru súvahy pre jednotlivé spôsoby ohodnocovania.
LITERATÚRA
[1] Jakubov, J., Pine, R., Zentková, G.: Solventnosť II: Zvýšený finančný dohľad nad
poisťovníctvom – tlačová správa, 2009
[2] Krzykowski, M.: Overview of differences between MCEV, Solvency II and IFRS
Phase II. 2009.
[3] Sakálová, K.: Oceňovanie produktov v životnom poistení. Bratislava: Ekonóm, 2001.
[4] Sekerová, V., Bilíková, M.: Poistná matematika. Bratislava: Ekonóm, 2005.
[5] Nariadenie Komisie (ES) 1126/2008. IFRS 4 – Poistné zmluvy
[6] www.ceiops.eu
[7] www.cfoforum.nl
[8] www.insuranceerm.com
doc. RNDr. Mária Bilíková, PhD.
Ing. Alexandra Cisková
Katedra matematiky Ekonomickej univerzity
Dolnozemská cesta 1/b, 852 35 Bratislava, Slovenská republika
bilikova@dec.euba.sk; alexandra.ciskova@gmail.com
207
ANALÝZA VYBRANÝCH UKAZOVATEĽOV POISTNÉHO
V SLOVENSKEJ REPUBLIKE
INDICATORS THE INSURANCE MARKET IN THE SLOVAK
REPUBLIC
Barbora Drugdová
ANOTACE
Príspevok je zameraný na analýzu vybraných ukazovateľov poistného trhu
v Slovenskej republike. Slovenský poistný trh je rozvinutý. K 31.12.2008 pôsobilo na
Slovensku 22 poisťovní, z toho 22 bolo združených v Slovenskej asociácii poisťovní. Vývoj
v oblasti životného poistenia je v posledných rokoch dynamickejší ako v neživotnom poistení,
v roku 2008 dosiahlo pomer 52 : 48. Slovenská republika sa postupne približuje poistnému
európskemu priemeru, ktorý zhruba predstavuje 61 percent v prospech životného poistenia.
KLÍČOVÁ SLOVA
komerčný poistný trh, životné poistenie, neživotné poistenie, ukazovatele poistného trhu
ANNOTATION
The article is concentrated on the Slovak insurance. The Slovak insurance is welldeveloped.As
many as 22 commercial insurance companies, of this number 22 associated in
the Association of Slovak Insurers, operated in the Slovak Republic until 31.12.2008.
Development of insurance in the area of life insurance in recent years is more dynamic than in
non-life insurance. The Slovak Republic is gradually getting closer to the European average
on the insurance market, which is about 61 percent in favour of life insurance
KEY WORDS
commercial insurance market, life insurance, non-life insurance, indicators the insurance
market
ÚVOD
Poisťovníctvo vo svete, v Európskej únii i v Slovenskej republike sa stále vyvíja a všetci
účastníci poistného trhu sa musia neustále prispôsobovať meniacej sa legislatíve, meniacim
sa požiadavkám doby a silnejúcej konkurencii. Slovenský poistný trh od 1. 5. 2004 je
neoddeliteľnou súčasťou jednotného poistného trhu Európskej únie. V praxi to znamená, že
komerčné poisťovne všetkých členských štátov Európskej únie majú možnosť vykonávať na
území Slovenskej republiky poisťovaciu činnosť. Platí to aj naopak – tuzemské poisťovne
v Slovenskej republike môžu ponúknuť svoje služby klientom v iných štátoch Európskej únie.
Slovenskému poisťovníctvu sa otvoril nový priestor pre ďalší rozvoj, ktorý nemôže
podceňovať teória ani hospodársko - politická prax. V súvislosti so začlenením do poistného
trhu Európskej únie bolo potrebné prispôsobiť legislatívu Slovenskej republiky v oblasti
poistenia a poisťovníctva legislatíve Európskej únie a to sa dotýkalo neživotného aj
životného poistenia. Posledný zákon, ktorý nadobudol účinnosť od 1.1. 2008 bol Zákon
č.8/2008 Z. z. o poisťovníctve, v ktorom sa preberajú okrem iného aj právne akty Európskych
spoločenstiev a Európskej únie.
208
Dôležitý význam pre národné hospodárstvo má aj vstup Slovenskej republiky do eurozóny
od 1.1.2009. Slovenská republika sa zaviazala k vstupu do Hospodárskej a menovej únie a k
zavedeniu spoločnej meny – eura, v roku 2003.
CÍL A METODIKA
Cieľom príspevku je analýza vybraných ukazovateľov poistného trhu v Slovenskej republike.
1. POISTNÝ TRH A JEHO VYMEDZENIE
Poistný trh je miestom, na ktorom sa stretáva ponuka a dopyt po poistení. Poistenie je
špecifický tovar, ktorého podstatou je transfer rizika. Poistný trh funguje na základe trhových
princípov.1
V odbornej literatúre sa stretneme s niekoľkými definíciami a charakteristikami poistného
trhu v krajinách V 4. Uvedieme len niektoré, ktoré sú v českej, poľskej a slovenskej literatúre.
Napríklad v českej literatúre J. Daňhel uvádza: „Poistný trh má zhruba rovnaké rysy ako
ktorýkoľvek iný trh a pre hladké fungovanie stretu dopytu vstupujú medzi klientov
a poisťovateľov tzv. sprostredkovatelia“2
. V. Čejková rozšírila definíciu o ďalší rozmer, keď
použila vo svojej monografii: „Poistný trh“ pri definovaní poistného trhu prirovnanie, že ide:
„o živý a rozvíjajúci sa organizmus, ktorý sa neustále mení a vyvíja“3
. V poľskej literatúre A.
Szromnik definuje poistný trh nasledovne: „Poistný trh je priestor, kde sa stretáva ponuka
a dopyt po poistení. Stranu dopytu tvoria obyvatelia a podnikateľské subjekty, ktoré kúpou
poistenia prenášajú riziko na poisťovacie inštitúcie, ktoré predstavujú stranu ponuky“.4
V slovenskej odbornej literatúre A. Majtánová uvádza: „ poistný trh je trhom, ktorý môžeme
rozčleniť na vecný poistný trh a investičný poistný trh“5
.
Predmetom obchodu na poistnom trhu je poistenie a zaistenie. Poisťovníctvo, ako jedno
z dôležitých odvetví trhovej ekonomiky ponúka na poistnom trhu svoje služby, resp. poistenie
a zaistenie. Súčasťou poisťovníctva sú poisťovacie inštitúcie, poisťovne, poisťovne z iného
členského štátu, pobočky poisťovne z iného členského štátu, zahraničné poisťovne
a zaisťovne z iného členského štátu, sprostredkovatelia poistenia, dohľad v poisťovníctve,
asociácia poisťovní, kancelária poisťovateľov, inštitúcie zaoberajúce sa poistením popri svojej
hlavnej činnosti /banky, lízingové spoločnosti, autoservisy a pod./ a iné subjekty.
Komerčný poistný trh, jeho rozsah, efektívnosť, význam z hľadiska národohospodárskeho je
možno charakterizovať viacerými ukazovateľmi. Medzi najčastejšie ukazovatele s ktorými sa
stretávame v odbornej literatúre patria: počet komerčných poisťovní, technické poistné, podiel
životného a neživotného poistenia na HDP, pomer životného a neživotného poistenia,
poistenosť, počet zamestnancov komerčných poisťovní (počet interných a externých
zamestnancov), ponuka poistných produktov a iné ukazovatele.
V nasledujúcej časti príspevku rozanalyzujeme vybrané ukazovatele komerčného poistného
trhu za rok 2007 a 2008.
2. ANALÝZA VYBRANÝCH UKAZOVATEĽOV POISTNÉHO TRHU
V SLOVENSKEJ REPUBLIKE ZA ROKY 2007- 2008
Na slovenskom poistnom trh pôsobilo v roku 2008 23 komerčných poisťovní, ktoré
vytvorili medzi sebou pomerne silné konkurenčné prostredie. Z celkového počtu poisťovní
1
Na tomto trhu sčasti funguje Sayov zákon trhu, poisťovne sa však predovšetkým snažia uspokojiť poistné
potreby fyzických a právnických osôb, a to tak, že ponúkajú poistnú ochranu.
2
DAŇHEL, J. a kol. : Pojistná teorie. Praha: Professional Publishing, 2005, s. 45. ISBN 80-86419-92-0
3
ČEJKOVÁ,V.: Pojistný trh. Praha: GRADA, Publishing, s.r.o., 2002, s. 20. ISBN 80-247-0137-5
4
SZROMNIK, A.: Rynek ubezpieczeniowy. Krakov: Wydawnictwo Akademii Ekonomicznej v Krakowie, 2001,
62 s. ISBN 83 – 7252 – 084 -4
5
MAJTÁNOVÁ, A.: Poistný trh. Bratislava: Elita, 1993, s. 11. ISBN 80-85323-32-X
209
pôsobiacich na slovenskom poistnom trhu bolo v Slovenskej asociácie poisťovní k 31.12.
2008 združených 23 poisťovní. Z členov asociácie malo 15 poisťovní univerzálnu licenciu,
životné poistenie poskytovali 4 poisťovne a neživotné poistenie 4 poisťovne. /Prameň: Interné
materiály SAP, Bratislava 2009/.
Nasledujúca tabuľka č. 1 zobrazuje technické poistné k 31.12.2007 v tis. Sk. a
k 31.12.2008 v tis. Sk. Uvádzame obidva roky, aby sme mohli porovnať vývoj tohto
ukazovateľa.
Tabuľka č.1 Technické poistné k 31.12 2007 v tis. Sk a k 31.12.2008.
Rok životné
poistenie
podiel neživotné
poistenie
podiel celkom
2007 28 801 887 49,9 % 28 888 305 50,1 % 57 690 193
2008 33 313 206 52,3 % 30 177 669 47,7 % 63 490 875
Prameň: : Interné materiály, SAP, Bratislava 2009
Ak porovnávame rok 2007 a 2008 zistíme že, celkové technické poistné k 31.12.2007
dosiahlo výšku 57 690 193 tis. Sk. / Z toho technické poistné životného poistenia
predstavovalo 28 801 887 tis. Sk a technické poistné neživotného poistenia 28 888 305 tis. Sk
/. K 31.12. 2008 celkové technické poistné dosiahlo výšku 63 490 875 tis. Sk./ Z toho technické
poistné životného poistenia predstavovalo 33 313 206 tis. Sk a technické poistné neživotného
poistenia 30 177 669 tis. Sk/. Celkové technické poistné v rokoch 2007 - 2008 rastie.
Podiel životného poistenia na celkovom technickom poistnom v roku 2007 bol 49,9 %
a v roku 2008 bol 52,3 %, podiel neživotného poistenia na celkovom technickom poistnom
v roku 2007 bol 50,1 % a v roku 2008 bol 47,7 %.
Pomer životného poistenia a neživotného poistenia v roku 2007 bol 49,9 : 50,1, je v prospech
neživotného poistenia.
Výsledkom pokračujúceho vyššieho rastu životného poistenia oproti druhému poistnému
druhu bola v roku 2008 zmena pomeru v prospech životného poistenia, a to po prvýkrát
v histórii slovenského poistného trhu. Podiel neživotného poistenia v tomto roku predstavoval
47, 7 % z celkového technického poistného. Pomer bol 52,3 : 47,7.
Celkové technické poistné v roku 2008 bolo 63 490 875 tis. Sk. Poisťovňa ALLIANZ Slovenská
poisťovňa, a. s., mala prvenstvo na slovenskom poistnom trhu v oblasti životného
poistenia podieľala sa s 26,35 %, čo bolo 8 777 527 tis. Sk aj neživotného poistenia s 36,87 %
čo predstavovalo 11 125 312 tis. Sk Na druhom mieste sa umiestila poisťovňa
KOOPERATÍVA, poisťovňa, a .s. v oblasti životného poistenia podieľala sa s 16,55% čo bolo
5 512 964 aj v oblasti neživotného poistenia s 27,76 % čo predstavovalo 8 376 393 tis. Sk,
tretie miesto obsadila v životnom poistení poisťovňa AMSLICO AIG Life poisťovňa a. s.
s 11,03 % čo bolo 3 673 569 tis. Sk. a v neživotnom poistení poisťovňa Generali Slovensko,
poisťovňa, a.s. s 11,96 % čo predstavovalo 3 610 548 tis. Sk.
ZÁVER
Záverom možno konštatovať, že v súvislosti so začlenením do poistného trhu Európskej
únie bolo potrebné prispôsobiť legislatívu Slovenskej republiky v oblasti poistenia
a poisťovníctva legislatíve Európskej únie a to sa dotýkalo neživotného aj životného
poistenia. Posledný zákon, ktorý nadobudol účinnosť od 1.1. 2008 bol Zákon č.8/2008 Z. z. o
210
poisťovníctve, v ktorom sa preberajú okrem iného aj právne akty Európskych spoločenstiev a
Európskej únie.
Vývoj trhu poistenia v oblasti životného poistenia je v posledných rokoch dynamickejší ako
v neživotnom poistení. Výsledkom pokračujúceho vyššieho rastu životného poistenia oproti
druhému poistnému druhu bola v roku 2008 zmena pomeru v prospech životného poistenia,
a to po prvýkrát v histórii slovenského poistného trhu. Podiel neživotného poistenia v tomto
roku predstavoval 47,7 % z celkového technického poistného. Pomer životného a neživotného
poistenia bol 52 : 48. Slovenská republika sa postupne približuje poistnému trhu európskeho
priemeru, ktorý prestavuje zhruba 61 % v prospech životného poistenia za rok 2008.
Obyvateľstvo si postupne začína intenzívnejšie uvedomovať životné riziká a fakt, že štát
nebude schopný v rámci sociálneho poistenia prispievať v dostatočnej miere na dôchodky.
LITERATURA
1. Comité Européen des Asurances European . Paris, 2009.
2. DAŇHEL, J a kol.: Pojistná teórie.Praha: PROFESIONAL PUBLISHING, 2005.
205 s.ISBN 80-86419-84-3
3. DRUGDOVÁ, B.: POISTENIE A POISŤOVNÍCTVO, nemecko-slovenský a slovenskonemecký
slovník, ELITA, 1995, Bratislava, 183 s. ISBN 80-85323-96-6
4. DRUGDOVÁ, B.: Poistenie podnikateľských rizík. Bratislava: ŠEVT, 2010. 162 s.
ISBN 978-80-8106-017-5
5. DUCHÁČKOVÁ, E., LEJKOVÁ Z., KAFKOVÁ, E., MAJTÁNOVÁ, A., MEHEŠ, M.,
SZKARLAT, A., VOLOŠINOVÁ, D.: Vývoj poistného trhu krajín vyšehradskej štvorky
v období,1995 -2007, Bratislava: Vydavateľstvo EKONÓM 2009, 152 s. ISBN 978-80-
225-2677-7
Kontaktní údaje:
Ing. Barbora Drugdová, PhD.
Ekonomická univerzita v Bratislave
Dolnozemská cesta č.1, 852 35 Bratislava,
Slovenská republika
Tel: 02/672 91 539
email: drugdova@euba.sk
Príspevok je výstupom riešenia grantu Ministerstva školstva SR VEGA č. 226 s názvom
„ Dopad globalizačných a integračných procesov na slovenský poistný trh II.“
211
VÝVOJ ŽIVOTNÍHO POJIŠTĚNÍ V SOUČASNÉM OBDOBÍ
THE DEVELOPMENT OF THE LIFE INSURANCE IN
CURRENT EPOCH
Eva Ducháčková
ANOTACE
Životní pojištění je určeno především ke krytí životních rizik, tedy rizika úmrtí a události
dožití. Jeho význam a pojetí se v průběhu vývoje mění. Pro Českou republiku je ve srovnání
s vyspělými zeměmi charakteristická nízká úroveň využití životního pojištění. Ve vývoji
životního pojištění na počátku 21. století dochází v posledních letech k výkyvům. Tyto
výkyvy ve vývoji jsou ovlivněny řadou faktorů, ke kterým patří: vyčerpání stání podpory
životního pojištění, konkurence ostatních spořících nástrojů, které vykazují vyšší zhodnocení,
přístupem státu k jednotlivým spořícím nástrojům a k regulaci činnosti životních pojišťoven,
neprůhledná konstrukce kapitálových životních pojištění, nedostatečné povědomí veřejnosti
o úloze životního pojištění, situace v oblasti státního důchodového systému a v neposlední
řadě finanční krize.
KLÍČOVÁ SLOVA
životní pojištění, pojištěnost, vývojové trendy, finanční krize, investiční životní pojištění
ANNOTATION
Life insurance is the instrument for the cove of life risks. The survival risk and the death risk.
The importance and the form of life insurance change over the time. In the Czech Republic
has the life insurance low level compared with industrialized countries. In the early 21th
century analyze in several years the life insurance in the Czech Republic variations in value
of changing in premiums. Those evolution is influenced of following factors: state assistance
in the life insurance ran out, competition from the other financial instruments with the higher
pay-off, government entrance to the financial instruments and regulation of the action of life
insurers, non-transparent construction of product in the life insurance, incomplete information
of the public about life insurance, situation in the state pension system and financial crisis.
KEY WORDS
life insurance, penetrance, development trends, financial crisis, unit linked life assurance
ÚVOD
Význam životního pojištění se v průběhu vývoje mění, rozšiřuje s od původního hlavního
zaměření ke krytí rizika smrti k současnému širokému pojetí. V současné době lze vymezit
základní významové oblasti životního pojištění:
- krytí rizika: především rizika smrti, a to pro zabezpečení pozůstalých nebo také jako
nástroj krytí úvěru, a dnes vedle rizika úmrtí do životního pojištění bývá obvyklé
zahrnovat krytí dalších navazujících rizik jako úraz, vážné onemocnění, invaliditu apod.,
- spoření na stáří: úsporná složka v životním pojištění představuje tvorbu úspor na stáří,
současně investiční nástroj,
- z hlediska makroekonomického je dnes životní pojištění chápáno stále více jako nástroj
řešení potřeb ve stáří jako alternativu k sociálními důchodovému pojištění a je třeba
zdůraznit protiinflační efekt životního pojištění – odklad spotřeby a tvorba úspor
212
pojištěnými osobami v rezervách, které v souvislosti s investováním pojišťoven umožňují
financovat střednědobé a dlouhodobé investice.
V podmínkách stárnoucí populace a tedy zvyšujících se závazků v oblasti starobní péče roste
význam životního pojištění jako nástroje krytí těchto finančních potřeb. Životní pojištění se ve
vyspělých zemích stává nedílnou součástí celého systému důchodového zabezpečení představuje
v něm dobrovolnou nadstandardní ochranu. Navíc je na rozdíl od povinného
veřejného schématu daleko více flexibilní pokud jde o výši, četnost a způsob placení
příspěvků (resp. pojistného) či naopak vyplácení dávek (resp. pojistného plnění). Životní
pojištění tak lidem umožňuje rozložit finanční toky v průběhu celého života dle svých
individuálních potřeb a nespoléhat se jen na to, jakým způsobem se o ně postará stát.
Role, kterou hraje životní pojištění při zajištění prostředků ve stáří, je stále více silnější a
zřetelnější a postupně se rozšiřuje jeho tradiční funkce, jako ochrana při nečekaném úmrtí
blízké osoby. Na druhé straně v posledním krátkém období krytí rizika smrti, případně dalších
rizik (neživotního charakteru) v rámci životního pojištění nabývá novou dimenzi s ohledem
na nové okolnosti v životech lidí, zejména v souvislosti s větší odpovědností lidí za život
rodiny. To souvisí i se skutečností, že se na finančních trzích setkáváme s řadou spořících
nástrojů (z pohledu spořící složky životního pojištění konkurenčních nástrojů), které lze
využít ke krytí potřeb ve stáří stejně jako životní pojištění.
CÍL A METODIKA
Cíl příspěvku je analyzovat změny ve významu a postavení životního pojištění v posledním
období, z pohledu celosvětového, zejména potom z pohledu vývoje na českém pojistném
trhu. Současně zohlednit ve vývoji faktory, které v současné době na vývoj v oblasti životního
pojištění působí, se zaměřením se na důsledky finanční krize v oblasti životního pojištění. Při
zpracování budou využity zejména analytické metody a dále metody komparace.
VÝSLEDKY
Vývoj v oblasti životního pojištění v posledním období ovlivňuje v jednotlivých zemích jeho
role v rámci důchodového systému – míra uplatnění životního pojištění jako alternativního
nástroje řešení potřeb lidí v postaktivním věku. Na konkrétní vývoj životního pojištění má
významný vliv situace a vývoj na finančních trzích, zejména se tato skutečnost projevila
v posledním období v souvislosti s finanční krizí. Provozování životního pojištění je obecně
silně regulováno ze stany států, a v souvislosti se snahami o řešení problémů ve finanční sféře
se ukazují představy o dalším zesílení regulace, která souvisí i s pravidly obsaženými v rámci
přístupu Solvency II. Některá regulační opatření mohou znamenat pro provozování životního
pojištění omezení – například směrnice EU o rovném zacházení s muži a ženami, požadavky
na významné zvýšení kapitálového vybavení v rámci Solvency II. V podmínkách ČR životní
pojištění v současné době nehraje roli nástroje řešícího potřeby lidí ve stáří s ohledem na míru
uplatnění životního pojištění, obvyklou délku pojistné doby a také výši pojistných částek.
Přispívá k tomu také přístup státu ke spořícím produktům a uplatnění konkurenčních nástrojů.
Problémy při provozování životního pojištění v podmínkách ČR se ukázaly v souvislosti
s finanční krizí zejména ve vztahu k investičnímu životnímu pojištění. Tyto problémy byly
spojeny s nepochopením podoby investičního životního pojištění a následně dopady na
jednotlivé klienty v důsledku finanční krize. Problémy jsou současně spojeny
s transparentností v rámci provozování investičního životního pojištění a otázkami
v přístupech ze strany distribuce investičního životního pojištění.
Vývoj životního pojištění z celosvětového pohledu
Vývoj v oblasti životního v posledním období vykazuje v jednotlivých letech výrazné
odlišnosti. Projevuje se to zejména v ukazateli meziroční změna ve velikosti předepsaného
213
pojistného (vyjádřeno v reálných hodnotách). Současně je patrný z celosvětového pohledu
rozdílný vývoj v jednotlivých oblastech světa, zejména v průmyslově vyspělých zemích a
tzv. emerging markets (viz graf 1).
Graf 1 Meziroční reálná změna v předepsaném pojistném z celosvětového pohledu
-10
-5
0
5
10
15
20
1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008
průmyslově vyspělé země celosvětový vývoj tzv. emerging markets
Zdroj: World insurance in 2008: life premiums fall in the industrialised countries - strong
growth in the emerging economics, Sigma insurance research No 3/2009, str. 37 dostupné z
WWW:<www.swissre.com>
Rozdílnost vývoje v průmyslově vyspělých zemích tzv. emerging markets vyplývá z rozdílné
výchozí úrovně životního pojištění. V průmyslově vyspělých zemích je využití životního
pojištění výrazně vyšší, což se projevuje v hodnotách ukazatele pojištěnosti1
.
Vývoj životního pojištění v jednotlivých letech je v posledním období ovlivněn významnou
měrou vývojem na finančních trzích. Tato skutečnost vyplývá právě z významné role spořící
složky v konstrukci životního pojištění. Vývoj na finančních trzích ovlivnil negativně vývoj
v životním pojištění v období let 2001 až 2003 a dále potom v roce 2008 (finanční krize).
V roce 2009 se z celosvětového pohledu podle předběžných údajů s ohledem na vývoj na
finančních trzích předpokládá návrat k růstovým hodnotám. Přitom rozdílnost vývoje
v průmyslově vyspělých zemích a emerging markets se zřejmě projeví v pozitivním vývoji
1
Podle informací zajišťovny Swiss Re (dostupné z WWW:www.swissre.com) pojištěnost (měřená poměrem
mezi předepsaným pojistným a HDP) z celosvětového pohledu dosáhla v roce 2008 hodnoty 4,13 %, přitom v
průměslově vyspělých zemích dosáhla hodnoty 5,24 % a v emerging markets hodnoty 1,44 %. Přitom pro
jednotlivé země jsou typické výrazné rozdíly, například v zemích EU-15 dosáhla v roce 2008 pojištěnost
hodnoty 5,51 %, ve Švýcarsku 5,5 %, v USA 4,1 %, v Japonsku 7,6 %, ve Velké Británii 12,8 %, ve Francii 6, 2
%, v Německu 3 %. Na druhé straně jsou země (emerging markets) kde je dosahováno velmi nízkých hodnot
pojištěnosti v životním pojištění (např. Rusko) a země, kde se v posledním období pojištěnost životního pojištění
rychvle zvyšuje, např. Čína (kde pojištěnost v roce 2000 činila pouze 1,1 % a roce 2008 již 2,2 %) V ČR
pojištěnost dosahuje hodnoty 1,53 %.
Jiný ukazatelem pojištěnosti je vyjádření pomocí hodnoty předepsaného pojistného na jednoho obyvatele. Z
celosvětového pohledu v životním pojištění v roce 2008 dosáhla hodnota tohoto ukazatele USD 369,70, přitom v
rámci průmyslově vyspělých zemích tato hodnota činí USD 2 174,40 a v rámci emerging markets USD 47,40.
Nejvyšší hodoty tohoto ukazatele v roce 2008 bylo dosaženo ve Velké Británii, a to USD 5 582,10. V ČR hodota
tohoto ukazatele dosahu USD 326,40.
214
(ve srovnání s rokem 2008) v rámci průmyslově vyspělých zemí a naopak snížení růstových
hodnot pro emergig markets.
Vedle vývoje na finančních trzích na změny v životním pojištění obecně mají vliv i další
faktory, k nejvýznamnějším patří role životního pojištění v rámci celkového důchodového
systému v návaznosti na demografický vývoj, přístup státu k životnímu pojištění (podpora
životního pojištění zejména formou daňových zvýhodnění), přístup k regulaci provozovatelů
životního pojištění, existence a význam konkurenčních nástrojů.
Určité otevřené otázky v rámci regulace životního pojištění, které jsou řešený zejména
v rámci Evropské unie jsou:
- pojetí spořící složky životního pojištění, tedy diskuse otevírající otázku charakteru spořící
složky životního pojištění, kdy tato složka nese znaky více investičního nástroje než
nástroje pojistného, zejména v souvislosti s uplatněním investičního životního pojištění,
- otázky rovného zacházení s muži a ženami v přístupu ke zboží a službám, které je
v rozporu s pojistně technickým přístupem při ohodnocování míry rizika v souvislosti se
stanovení výše pojistného.
Vývoj životního pojištění v České republice
Vývoj životního pojištění v ČR po roce 1990 znamená posilování významu životního
pojištění a současně zvyšování pojištěnosti (pojištěnost měřená předepsaným pojistným
k HDP se v životním pojištění se z hodnoty 0,65 % v roce 1996 na hodnotu 1,53 % v roce
2008. Přesto vývoj v oblasti životního pojištění ani v podmínkách České republiky není
rovnoměrný (viz graf 2).
Graf 2 Meziroční změna v předepsaném pojistném v ČR
Zdroj: World insurance in 2008: life premiums fall in the industrialised countries - strong
growth in the emerging economics, Sigma insurance research No 3/2009, str. 37 dostupné z
WWW:<www.swissre.com>,statistické údaje dostupné z WWW:<www.cap.cz>
Projevují se v jednotlivých letech výkyvy ve vývoji životního pojištění dané zejména vnějšími
podmínkami, a to vývojem na finančních trzích. Vliv na životní pojištění měla v posledním
období také finanční krize, která negativně dopadala zejména na některé klienty investičního
-5
0
5
10
15
20
25
30
2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009
nominální růst reálný růst
215
životního pojištění. Na základě stížností právě klientů investičního životního pojištění se
ukázaly některé nedostatky spojené s asymetrií informace zejména v souvislosti s prodejem
tohoto produktu a z toho vyplývající určitá míra netransparentnosti tohoto produktu. Otázky
transparentnosti u životního pojištění jsou předmětem diskusí v posledních letech i
v souvislosti s provozováním dalších druhů životního pojištění.
Životní pojištění v podmínkách českého pojistného trhu současně se potýká s konkurenčními
nástroji, zejména penzijním připojištěním, a to z důvodu vyšší podpory tohoto nástroje ze
strany státu a dalšími regulačními pravidly, které v současné době jsou u penzijního
připojištění v platnosti (v souvislosti s předpokládanou změnou penzijního připojištění na
penzijní spoření se situace zřejmě změní).
Při rozboru životního pojištění v podmínkách České republiky nelze opomenout otázku šíře
sociálního důchodového pojištění, která dává prostor pro využití právě životního pojištění,
neboť povinné placení příspěvku na sociální důchodové pojištění a jejich výše v návaznosti na
úroveň příjmů jednotlivých skupina obyvatelstva určuje možnosti využití životního pojištění
ze strany jednotlivých skupin obyvatelstva.
ZÁVĚR
Vývoj životního pojištění je ovlivněn velkou měrou ekonomickou situací a situací na
finančních trzích. Současně vliv na využití a podobu životního pojištění má regulace
pojišťovnictví, ale přístup státu k životnímu pojištění a dalším spořícím nástrojům. Současně
významným faktorem pro rozsah uplatnění životního pojištění je rozsah a podoba sociálního
pojištění, zejména sociálního důchodového pojištění. V současné době se otvírá otázka tzv.
asymetrie informace v rámci provozování životního pojištění, která se projevuje v
transparentnosti v konstrukci životního pojištění a dále otázky spojené s prodejem produktů
životního pojištění
.
LITERATURA
[1] DAŇHEL, Jaroslav, DUCHÁČKOVÁ, Eva. Pojištění, nebo investiční nástroj?
Bankovnictví, 2008, roč. XVI, č. 8, s. 28–29. ISSN 1212-4273.
[2] DUCHÁČKOVÁ, E. -- DAŇHEL, J. Teorie pojistných trhů. Praha: Professional
Publishing, 2010. ISBN 978-80-7431-015-7.
[3] DUCHÁČKOVÁ, Eva, DAŇHEL, Jaroslav. Globální vývojové tendence na finančních
trzích. Ekonomický časopis, 2006, roč. 54, č. 7, s. 699–708. ISSN 0013-3035.
[4] World insurance in 2008: life premiums fall in the industrialised countries - strong
growth in the emerging economics, Sigma insurance research No 3/200, str. 37
dostupné z WWW:www.swissre.com
[5] Výroční zprávy České asociace pojišťoven z let 2008, 2007, 2006, 2005, 2004, 2003,
dostupné z WWW:www.cap.cz
prof. Ing. Eva Ducháčková, CSc.
Vysoká škola ekonomická v Praze, Fakulta financí a účetnictví, Katedra bankovnictví a
pojišťovnictví
Nám. W. Churchilla 4,
130 67 Praha 3
email: duchack@vse.cz
216
ŽIVOTNÍ POJIŠTĚNÍ JAKO INVESTICE
LIFE INSURANCE AS AN INVESTMENT
Vojtěch Jindra
ANOTACE
K argumentům při uzavírání smluv s klienty patří ukázka konečné pojistné částky, která
převyšuje celkově zaplacené pojistné. Pomocí porovnání vhodných produktů lze zjistit, zda
jsou tyto argumenty opodstatněné. Pro zhodnocení možnosti investice do životního pojištění
je možné porovnat vývoj kapitálového životního pojištění a výnos na spořicím účtu.
KLÍČOVÁ SLOVA
smíšené životní pojištění, kapitálová životní pojistka, spořicí účet, výnosnost produktů,
variabilita parametrů moderních produktů
ANNOTATION
The argument for contracting with clients should take into account the sample of the final sum
insured, which exceeds the total premiums paid. By comparing appropriate products, one can
weigh the merits of these arguments. In order to evaluate the merit of investing in life
insurance, one should compare the progression of Capital Life insurance and the profit of the
savings account.
KEY WORDS
joint life insurance, capital life insurance, savings account, productivity of products, varieties
of parameters modern products
ÚVOD
Problémy českého pojistného trhu, které spatřuji, vyplývají především z nízké pojištěnosti
osob životními pojistkami k poměru počtu neživotních pojistek. Češi si stále více váží
majetku než zdraví. Dalším problémem na českém pojistném trhu bývá volba nízkých
pojistných částek u životního pojištění. Lidé se stále domnívají, že jim životní pojištění v prvé
řadě umožňuje zhodnotit volné finanční prostředky a již poněkud opomíjejí riziko úmrtí.
Smíšené životní pojištění
Smíšené životní pojištění je kombinace pojištění pro případ úmrtí a pojištění pro případ dožití.
Pro tento druh pojištění je u nás zažitý pojem kapitálového životního pojištění. Při uplatnění
tohoto pojištění je pojišťovna vázána vyplatit pojistné plnění buď v případě úmrtí klienta,
pokud se nedožije sjednaného věku konce pojistné doby, osobě, kterou klient určil ve smlouvě
(obmyšlená osoba), nebo v případě dožití se určitého věku sjednaného v pojistné smlouvě.
Velkou výhodou smíšeného životního pojištění je jeho veliká variabilita. Může být sjednáno
na různé pojistné částky jak pro případ úmrtí, tak pro případ dožití. Obvyklá však bývá určitá
vazby ve velikosti těchto částek. Dále je pro toto pojištění typické, že bývá velmi často
rozšířeno o krytí dalších rizik (úraz, invalidita, vážná nemoc).
Kapitálové životní pojištění představuje druh pojištění, kde klient platí pravidelně pojistné a
pojišťovna mu, pokud nedojde k jeho smrti či úrazu s trvalými následky, je povinna vyplatit
naspořenou částku včetně zhodnocení na konci pojistné smlouvy. U klasické kapitálové
217
životní pojistky se jedná o garanci minimálního ročního zisku ve výši pojistně technické
úrokové míry (TUM) 2,4 %.
Klasická kapitálová životní pojistka je vhodná především tam, kde má klient zájem nejen
pojistit si svůj život, ale současně také spořit.
Pojišťovna může klientovi rovněž vyplácet určitý podíl ze zisku, jež získává vhodným
investováním spořící složky pojistného. Vzhledem k charakteru kapitálového životního
pojištění, kde je výše pojistného plnění předem známa, musí být pojišťovna schopna
investovat takovým způsobem, aby mohla v případě uplatnění pojistného plnění klientem, jak
v rámci úmrtí, tak i dožití, toto plnění vyplatit. Spořící složka pojistného tedy musí být
investována do instrumentů s minimálním rizikem. Investice pojišťoven v kapitálovém
životním pojištění jsou velmi přísně regulovány Zákonem o pojišťovnictví č. 363/1999 Sb.
Kapitálové životní pojištění a spoření
V nabídkách životních pojištění lze často nalézt i výnos 8 % s tím, že v minulých letech bylo
tohoto výnosu opakovaně dosaženo. V době globální finanční krize však není jisté, jakého
výnosu pojišťovny dosáhnou. Z tohoto důvodu uvádím výpočty při zhodnocení 3 % a 6 % jak
pro kapitálové životní pojištění, tak i pro spořicí účet. Dle aktuálních sazebníků lze dnes
reálně dosáhnout garantované zhodnocení v rozmezí přibližně 3 – 4,5 %.
Uvažujme tedy simulovaný průběh pojištění pojišťovny P pro 40letého muže s pojistnou
dobou 20 let, pojistnou částkou 10 000 Kč a měsíčním pojistným 5 000 Kč. Pojistná částka je
záměrně volena jako nejnižší možná, aby pojistné náklady na riziko byly co nejnižší.
Porovnávám měsíční ukládání částky 5 000 Kč do kapitálového životního pojištění a na
spořicí účet.
Tab. 1 Porovnání naspořené částky v kapitálovém životním pojištění a na spořicím účtu
Porovnání naspořené částky v kapitálovém životním pojištění a na spořicím účtu
Výnos p.a. 3% Výnos p.a. 6 %
Čas KŽP 3 % Spoření 3 % Rozdíl KŽP 6 % Spoření 6 % Rozdíl
0 0 0 0 0
1 5398 61800 56402 5482 63600 58118
2 57276 123654 66378 58337 127416 69079
3 116236 187364 71128 119960 195061 75101
4 176670 252985 76315 184961 266765 81804
5 238617 320574 81957 253553 342770 89217
6 302087 390191 88104 325860 423337 97477
7 367104 461897 94793 402120 508737 106617
8 433795 535754 101959 482545 599261 116716
9 502135 611827 109692 567456 695217 127761
10 572153 690181 118028 656946 796930 139984
11 643925 770887 126962 751320 904746 153426
12 717435 854013 136578 850856 1019030 168174
13 792875 939634 146759 955941 1140172 184231
14 870118 1027823 157705 1066689 1268582 201893
15 949248 1118657 169409 1183452 1404697 221245
16 1030361 1212217 181856 1306652 1548979 242327
218
17 1113566 1308584 195018 1436790 1701918 265128
18 1198830 1407841 121735 1573794 1864033 290239
19 1286106 1510076 134412 1718289 2035875 317586
20 1375664 1615379 239715 1870748 2218028 347280
Při zhodnocení 3 % p.a. v kapitálovém životním pojištění je možné počítat s konečnou
částkou ve výši 1 375 664 Kč, v případě spořicího účtu s částkou 1 615 379 Kč. Rozdíl je tedy
přibližně 240 tis. Kč. V případě dosažení zhodnocení 6 % p.a. je rozdíl kapitálového výnosu
ještě větší, přibližně 350 tis. Kč.
Největší rozdíl v kapitálové hodnotě vychází na začátku pojistné doby, kdy je po prvním roce
kapitálová hodnota pojistného téměř nulová. Po dvou letech placení pojistného je kapitálová
hodnota pojištění pouze 57 276 Kč, resp. 58 337 Kč v případě zhodnocení 6 %. U spořicího
účtu 123 654 Kč, resp. 127 416 Kč. Spořicí účet má po prvním roce náskok přibližně ve výši
jednoho ročního pojistného.
Ačkoliv je rozdíl ve výnosnosti obou produktů po prvním roce obrovský, v dalších letech je
spíše konstantní. Tento rozdíl ve výnosnosti produktů lze považovat za částku určenou ke
generování zisku pojišťovny. Tato částka je pro spořicí účty neznámá. I v dalších letech
pojišťovna kalkuluje s náklady a opět generuje zisk. Při porovnání kapitálové hodnoty např.
mezi 10. a 11. rokem očekáváme nárůst této hodnoty o 60 tis. Kč + zhodnocení předchozího
zůstatku 572 tis. Kč 3 % úrokem, tedy přibližně 649 tis. Kč. V 11. roce se však v případě
pojištění dostáváme pouze na částku 643 925 Kč, tedy přibližně o 4 tis. Kč nižší. Tyto další
náklady pojišťovny zbytečně prodražují kapitálové životní pojištění a určují ho do role spíše
doplňkové možnosti investování volných finančních prostředků. Následkem je rozdíl ve
výnosnosti oproti spořicímu účtu po 20 letech 240 resp. 350 tis. Kč. Jedinou výhodou
pojištění je možnost odpočtu zaplaceného pojistného od základu daně. Tato výhoda však má
na výnosnost pouze minimální vliv, ve většině případů nedokáže cenu pojištění výrazně
změnit. Maximální výše daňového odpočtu činí podle simulovaného průběhu pojištění pouze
3 840 Kč.
Graf 1 Vývoj kapitálové hodnoty pojištění a spoření (v prvních 6ti letech)
219
K rovnosti výnosu kapitálového životního pojištění a spořicího účtu by u spořicího účtu
stačilo dosáhnout zhodnocení přibližně 1,4 %, které lze běžně dosáhnout i v případě některých
termínovaných vkladů.
Graf 2 Vývoj kapitálové hodnoty po celou dobu trvání pojištění a spoření
Z grafu č. 2 je patrný poměrně velký rozdíl mezi výnosností kapitálového životního pojištění
a spoření na spořicím účtu. Po 13tém roce lze také zpozorovat rovnost kapitálové hodnoty
spoření s úrokem 3 % s pojištěním s úrokem 6 %.
ZÁVĚR
V případě kapitálového životního pojištění zaplatí klient pojišťovně pojistné, které se
přibližně rovná částce, která mu bude na konci pojištění vyplacena. Konec pojištění však
může být prakticky kdykoliv. Pojišťovna tedy nese riziko, že neobdrží od klienta pojistné za
několik let, a přesto musí vyplatit pojistné plnění. S rostoucím věkem klienta roste riziko
úmrtí, avšak klesá riziko pojišťovny, neboť klesá doba do konce pojištění a pojišťovna tak
případně přijde o menší částku na vybraném pojistném. Zároveň pojišťovna zhodnotila
dosavadní vybrané pojistné a vytvořila tak klientovi kapitálové rezervy.
Rizikové životní pojištění je pro pojišťovnu více rizikové než kapitálové životní pojištění.
Toto je, dle mého názoru, hlavní důvod, proč pojišťovny v posledních několika letech
upřednostňují kapitálové (smíšené) životní pojištění před čistě rizikovým životním pojištěním.
Při porovnání výnosů z kapitálového životního pojištění a spořicího účtu lze tvrdit, že ačkoliv
je kapitálové životní pojištění velmi často prezentováno jako vhodný produkt k investování, je
možné na poli investičních produktů využít mnoha lepších možností ke zhodnocení volných
finančních prostředků. Jednou z těchto možností může být zmiňovaný spořicí účet
s garantovaným zhodnocením, případně investice do různých zahraničních komodit např.
zlata.
I když by se mohlo zdát, že je již pojistný trh zcela nasycen různorodými pojistnými
produkty, není to pravda. Důkazem může být soukromé zdravotní pojištění, které se do
podvědomí veřejnosti dostalo v souvislosti se zavedením poplatků ve zdravotnictví –
legislativní změnou. Do budoucna, ať již se změnami společenskými nebo právě
220
legislativními, je tedy možné počítat s dalšími, nově vznikajícími pojistnými produkty, které
budu umožňovat velkou variabilitu parametrů, kterou si bude moci určit sám klient.
Průkopníky těchto moderních pojistných produktů jsou na českém pojistném trhu flexibilní
životní pojistky, umožňující během doby pojištění měnit poměr složek pojistného, a investiční
životní pojistky, umožňující, v případě vhodné investiční strategie, dosáhnout nadprůměrného
zhodnocení spořící složky pojistného.
LITERATURA
[1] Cipra, T., Pojistná matematika – Teorie a praxe, 1. vyd., EKOPRESS, s.r.o., Praha, 1999,
ISBN 80-86119-17-3
[2] Daňhel, J., Pojistná teorie, Professional Publishing, Praha, 2005, ISBN 80-86419-84-3
[3] Ducháčková, E., Prinicpy pojištění a pojišťovnictví, 2. aktualizované vydání, EKOPRESS,
s.r.o., Praha, 2005, ISBN 80-86119-92-0
Univerzita Hradec Králové
Katedra ekonomie
Rokitanského 62
500 03 Hradec Králové
e-mail: vojtech.jindra@uhk.cz
221
VÝVOJ KOMERČNÉHO POISŤOVNÍCTVA VO FÍNSKU
V OBDOBÍ 2006 – 2008
DEVELOPMENT OF COMMERCIAL INSURANCE IN
FINLAND DURING 2006 – 2008
Eva Kafková, Igor Hudák, Jaroslava Albertová
ANOTÁCIA
V príspevku hodnotíme na základe najdôležitejších ukazovateľov dynamiku vývoja
poisťovníctva v období finančnej krízy vo Fínsku, ako jednej z najrozvinutejších krajín EÚ.
Po stručnej charakteristike fínskeho poistného trhu nasleduje popis vývoja predpísaného
poistného, technických rezerv, investičnej činnosti a investičnej aktivity. Ukazovatele
investičnej činnosti a investičnej aktivity sú indikátormi, prostredníctvom ktorých sa prejaví
dopad finančnej krízy na hodnotu portfólia investícií komerčných poisťovní, preto im
venujeme náležitú pozornosť.
KĽÚČOVÉ SLOVÁ
Poistný trh, finančná kríza, komerčné poisťovne, technické rezervy, predpísané poistné,
poistenosť, investičná aktivita.
ANNOTATION
In this paper we evaluate the most important indicators of dynamics in the insurance market
during the financial crisis in Finland, one of the most developed EU countries.
After a brief characterization of the Finnish insurance market followed by a description of the
development of insurance premiums, technical provisions, investment and investment
activities. Indicators of investment and investment activities are indicators, which will show
the impact of financial crisis on the value of portfolio investments by commercial insurance
companies, so we pay them adequate attention.
KEY WORDS
Insurance market, financial crisis, commercial insurance, technical reserves, written
premiums, insurance penetration, investment activity.
ÚVOD
Poisťovníctvo tak ako stabilizátor národného hospodárstva má v štáte s trhovým
mechanizmom nezastupiteľnú funkciu, pričom existuje vzájomná paralela vo vývoji
národného hospodárstva a tohto odvetvia. Podobne ako makroekonomické prostredie
ovplyvňuje vývoj poistného trhu, ovplyvňuje tento trh i vývoj hospodárstva ako celku
prostredníctvom svojej investičnej činnosti.
Miera výnosu z investovania prostriedkov technických rezerv je významným konkurenčným
faktorom. Vyšší výnos pozitívne spätne ovplyvňuje výšku poistného, objem technických
rezerv, veľkosť dividend, solventnosť, zaisťovacie procesy a tak umožňuje poisťovni udržať
si, prípadne zvýšiť finančnú silu, ako aj podiel na poistnom trhu.
CIEĽ A METODIKA
Cieľom príspevku je zhodnotiť vývoj komerčného poisťovníctva vo Fínsku za obdobie
2006 –2008, v priebehu ktorého sa mohol prejaviť vplyv finančnej krízy.
222
Za týmto účelom sme z pohľadu komplexnosti zložitej investičnej činnosti uviedli aj vývoj
predpísaného poistného a technických rezerv, ktorých objem a štruktúra sú nutným
predpokladom investičnej činnosti. Pri vypracovávaní príspevku sme použili základné
vedecké metódy, najmä systematický prístup, analýzu, syntézu a komparáciu. Príspevok je
čiastkovým výstupom projektu č. 2010vs038 „Inovácia výučby predmetu Financie a mena
prostredníctvom e-learningu“, časti Poisťovníctvo, ktorého realizácia je podporená Nadáciou
Tatra Banky v Bratislave.
VÝSLEDKY
Na základe hodnotenia získaných prvotných údajov, vypočítaných a komparovaných
základných ukazovateľov uvádzame tieto závery:
1. vývoj HDP, miery inflácie i nezamestnanosti mal klesajúcu tendenciu s negatívnym
vplyvom na vývoj základných ukazovateľov poistného trhu, HDP dosiahol v roku
2008 nárast o 7 mld. eur oproti roku 2007.
2. nepriaznivý vývoj finančného trhu a s tým súvisiace očakávania súčasných i budúcich
poistencov boli hlavným dôvodom 6,42 %-ného poklesu predpísaného poistného
v životnom poistení,
3. investiční manažéri reagovali na negatívny vývoj zmenou štruktúry portfólia investícií
v prospech nízko rizikových cenných papierov zvýšením podielu dlhových cenných
papierov z 51,2 % v roku 2007 na 58,1 % v roku 2008.
1 Vývoj základných makroekonomických ukazovateľov
Vývoj základných makroekonomických ukazovateľov v období 2006 – 2008, ktoré
determinujú rozvoj poisťovníctva je uvedený v tabuľke č. 1.
Tab.1 Vývoj makroekonomických ukazovateľov
Ukazovateľ merná jednotka 2006 2007 2008
Hrubý domáci produkt objem v mld. eur 167,009 179,659 186,164
prírastok v % 4,4 4,9 1,2
Miera inflácie v % 1,6 2,5 4,1
Nezamestnanosť počet nezam. v tis. 204,3 183,3 171,8
Miera nezamestnanosti v % 7,8 6,9 6,4
Priemerné hrubé mzdy v eurách 2840 3011 3085
Zdroj: http://www.stat.fi/tup/suoluk/index_en.html <dostupné dňa 30. apríla> a vlastné výpočty.
Hrubý domáci produkt dosiahol v roku 2008 hodnotu 186,164 mld. eur v bežných cenách, čo
predstavovalo nárast 7 mld. eur oproti predchádzajúcemu roku. Inflácia sa v porovnaní
s rokom 2007 zvýšila, pričom jej priemerná hodnota predstavovala 4,1 % čo je necelé 2 %
viac ako v predchádzajúcom roku.
V dôsledku spomaľujúceho hospodárskeho rastu sa zhoršovala aj situácia na trhu práce,
ktorého vývoj signalizoval prechod ekonomiky do zostupnej fázy ekonomického cyklu.
Počet pracovných miest sa v závere roka znižoval a počet nezamestnaných rástol. Priemerná
miera nezamestnanosti sa približovala k hodnote 6,4 %.
2 Vývoj poistného trhu vo Fínsku
Koncom roka 2008 pôsobilo vo Fínsku 41 tuzemských poisťovní s licenciou, z ktorých 22 sa
špecializovalo na neživotné poistenie (NP), 12 na životné poistenie (ŽP) a 7 na dôchodkové
poistenie zamestnancov. V roku 2008 zamestnávali spoločnosti v priemere 10 800
pracovníkov, pričom tento počet vzrástol oproti predchádzajúcemu roku viac ako o 100.
223
Vo Fínsku na konci roka 2008 pôsobilo 22 pobočiek z členských krajín EÚ a tretích krajín.
Podiel týchto pobočiek na fínskom poistnom trhu nie je presne známy, ale na základe podielu
na predpísanom poistnom predstavuje menej ako 4 %. Všetky tuzemské poisťovne, vrátane
dôchodkových poisťovní sú členmi FK – Federation of Finnish Financial Services.
2.1 Predpísané poistné
Hrubé predpísané poistné je základným ukazovateľom opisujúcim vývoj poistného trhu.
Údaje o podiele predpísaného poistného (PP) v jednotlivých oblastiach poistenia na celkovom
predpísanom poistnom a taktiež aj údaje o vývoji poistenosti sú uvedené v tabuľke č. 2.
Tab.2 Predpísané poistné v mld. eur
Ukazovateľ 2006 2007 2008 I2007/2006 I2008/2007
ŽP 3,06 2,80 2,62 -8,43 -6,42
NP 3,26 3,26 3,38 0,03 3,71
Spolu 6,32 6,06 6,00 -4,14 -0,97
ŽP/PRP (v %) 48,40 46,20 43,70 x x
NP/PRP (v %) 51,60 53,80 56,30 x x
Poistenosť (v %) 3,80 3,40 3,20 89,11 95,57
Zdroj: http://www.fkl.fi/www/page/fk_www_3694 <dostupné dňa 30.04.2010> a vlastné výpočty.
HPP je základným výkonovým ukazovateľom a jeho pokles od roku 2006 je zreteľný. V roku
2007 predstavoval medziročný pokles viac ako 4 %. Ani v roku 2008 nedošlo k nárastu
objemu celkového PP, kedy predpísané poistné kleslo medziročne takmer o 1 %. V roku 2008
došlo k zníženiu PP to takmer 0,3 mld. eur v porovnaní s rokom 2006.
Podiel predpísaného poistného v životnom poistení na celkovom poistnom mal taktiež
klesajúcu tendenciu. Za celé sledované obdobie klesol o 4,7 %. V roku 2008 PP v oblasti
neživotného poistenia dosiahlo významný rast, kedy poistné vzrástlo o 0,12 mld. eur. Podiel
predpísaného poistného v neživotnom poistení na celkovom PP bol viac ako 50 % a od roku
2006 sa tento podiel zvyšuje.
Poistenosť ako základný agregovaný ukazovateľ rozvinutosti poisťovníctva klesala. V roku
2008 bola poistenosť na trhu 3,2 %, čo predstavuje pokles oproti predchádzajúcemu roku
a 0,2 % a v porovnaní s rokom 2006 klesla poistenosť na fínskom poistnom trhu o 0,6 %.
2.2 Technické rezervy
Podľa autorky E. Kafkovej [2] „technické rezervy sú peňažné prostriedky poistených, ktoré sa
kumulujú na základe princípov poistnej matematiky v životnom a neživotnom poistení,
spravuje ich poisťovňa s cieľom získať schopnosť plniť všetky relevantné požiadavky
vyplývajúce z aktuálneho portfólia poistných zmlúv, pričom manipulačný priestor, ako aj
zásady na ich optimálne zhodnocovanie na finančnom trhu stanovuje dohľadný orgán, ktorý
súčasne kontroluje ich výšku a v prípade potreby využíva zákonné nástroje na reguláciu ich
objemu“. Vývoj technických rezerv (TR) v životnom a neživotnom poistení v rokoch
2006 – 2008 je uvedený v Tab. č. 3.
Tab.3 Vývoj technických rezerv
Životné poistenie Neživotné poistenie
Rok v mld. eur podiel (%) v mld. eur podiel (%) Spolu v mld. eur
2006 23,634 73,47 8,533 26,53 32,167
2007 23,928 72,74 8,969 27,26 32,896
2008 23,049 71,16 9,341 28,84 32,390
224
I2007/2006 101,24 x 105,11 x 102,27
I2008/2007 96,33 x 104,15 x 98,46
Zdroj: http://www.fkl.fi/www/page/fk_www_3694 <dostupné dňa 30.04.2010> a vlastné výpočty.
Objem technických rezerv v životnom poistení sa v priebehu sledovaného obdobia znižoval,
pričom v roku 2008 tento objem poklesol o 5,7 % v porovnaní s rokom 2007. Druhy
technických rezerv, ich tvorba a použitie sú stanovené Zákonom č. 521/2008 o poisťovacích
spoločnostiach (Act on insurance companies (521/2008)).
2.3 Investičná činnosť a investičná aktivita poisťovní na fínskom poistnom trhu
Tak ako aj v iných krajinách na celom svete, aj fínski poisťovatelia zaznamenali straty
v investičnej činnosti (IČ). Trhové ceny cenných papierov poklesli v roku 2008 na väčšine
burzách, v celosvetovom priemere o 40 %. Investície životných poisťovní tvorili 24,9 mld.
eur a investície vytvárané neživotnými poisťovateľmi predstavovali hodnotu 10,2 mld. eur.
Ku koncu roka 2008 došlo k výraznému zníženiu IČ poisťovní. Tento pokles predstavoval
takmer 10 %-nú zmenu oproti predchádzajúcemu obdobiu, kedy sa objem investovaných
prostriedkov znížil o 3,6 mld. eur. Pokles investícií v roku 2008 bol spôsobený najmä
poklesom investícií peňažných prostriedkov technických rezerv životného poistenia. V roku
2008 boli investície poisťovní vo výške 35,1 mld. eur.
V sledovanom období 2006 – 2008 podstatný podiel na celkových investíciách predstavovali
dlhové cenné papiere a akcie. Prostriedky investované do týchto foriem aktív predstavovali
takmer 90 %-ný podiel na celkových investíciách.
Tab. 4 Finančné umiestnenie peňažných prostriedkov technických rezerv
2006 2007 2008
ŽP NP Spolu ŽP NP Spolu ŽP NP SpoluFinančné
prostriedky mld.
€
mld.
€
mld.
€ %
mld.
€
mld.
€
mld.
€ %
mld.
€
mld.
€
mld.
€ %
Obligácie 14,3 6,0 20,3 52,9 14 5,8 19,8 51,2 14 6,4 20,4 58,1
Akcie 11,6 2,8 14,4 37,5 11,8 3,0 14,8 38,2 8,7 2,5 11,2 31,9
Investície
v podnik. zoskup. 1,9 0,8 2,7 7,0 1,9 0,8 2,7 7,0 1,8 0,8 2,6 7,4
Pôžičky 0,1 0,3 0,4 1,0 0,1 0,3 0,4 1,0 0,1 0,3 0,4 1,1
Ostatné 0,4 0,2 0,6 1,6 0,4 0,6 1,0 2,6 0,3 0,2 0,5 1,4
FU SPOLU 28,3 10,1 38,4 100 28,2 10,5 38,7 100 24,9 10,2 35,1 100
Zdroj: http://www.fkl.fi/www/page/fk_www_3694 <dostupné dňa 30.04.2010> a vlastné výpočty.
Výrazný pokles investícií do akcií bol zaznamenaný v roku 2008, v ktorom došlo k zníženiu
investícií takmer o 25 % v porovnaní s predchádzajúcim obdobím. Tento pokles bol
dôsledkom zníženia trhových cien akcií na finančnom trhu.
V roku 2008 sa podiel investovaných prostriedkov do akcií znížil takmer o 6 %, vyjadrené
v absolútnych číslach to predstavovalo pokles o 3,6 mld. eur. Podiel IČ na technických
rezervách vyjadruje investičnú aktivitu (IA) poisťovní pôsobiacich na fínskom poistnom trhu.
Investičná aktivita životných a neživotných poisťovní na fínskom poistnom trhu dosahovala
najvyššiu hodnotu v roku 2006. V roku 2008 došlo k výraznému zníženiu investičnej činnosti
poisťovní, čo v konečnom dôsledku spôsobilo pokles investičnej aktivity poisťovní na konci
roka 2008. Minimálna odporúčaná hodnota ukazovateľa investičnej aktivity poisťovní je
podľa ratingovej agentúry Standard & Poor’s 100 %.
225
Tab. 5: Investičná aktivita poisťovní
Zdroj: http://www.fkl.fi/www/page/fk_www_3694 <dostupné dňa 30.04.2010> a vlastné výpočty.
Aj napriek poklesu IČ poisťovní na fínskom poistnom trhu v roku 2008 dosahovala hodnota
IA 108,4 %, čo predstavovalo pokles o 8,86 % oproti roku 2007. Poisťovne na fínskom
poistnom trhu dosiahli viac ako 100 %-nú hodnotu tohto ukazovateľa.
ZÁVER
Hrubé predpísané poistné ako základný ukazovateľ opisujúci vývoj poistného trhu dosahoval
pokles počas celého sledovaného obdobia. V roku 2008 došlo k zníženiu PP a to takmer 0,3
mld. eur v porovnaní s rokom 2006. Objem TR v životnom poistení sa v priebehu
sledovaného obdobia znižoval, pričom v roku 2008 tento objem poklesol o 5,7 % v porovnaní
s rokom 2007. V dôsledku finančnej krízy zaznamenali straty aj fínski poisťovatelia.
Investície životných poisťovní tvorili 24,9 mld. eur a investície vytvárané neživotnými
poisťovateľmi predstavovali hodnotu 10,2 mld. eur.
Výrazný pokles v investičnej činnosti poisťovní pôsobiacich na fínskom poistnom trhu bol
zaznamenaný v roku 2008. Aj napriek poklesu investičnej činnosti poisťovní dosahovala
hodnota investičnej aktivity 108,4 %, čo predstavovalo pokles o 8,86 % oproti roku 2007.
Zložitý a mimoriadne ťažko predikovateľný vývoj na globálnom finančnom trhu, ekonomická
nestabilita viacerých členských krajín EÚ, zvyšujúca sa nezamestnanosť, 193 mld. eurová
zadĺženosť Grécka sú faktory, na základe ktorých možno predpokladať ďalší pokles
komerčného poisťovníctva nielen v rozvinutom Fínsku, ale i v ostatných krajinách EÚ.
LITERATÚRA
[1] KAFKOVÁ, E.: Technické rezervy a investičná činnosť komerčných poisťovní na
Slovensku. Bratislava : SAV. In Ekonomický časopis, 2004, roč. 52, č. 2, s. 166 – 180.
ISSN 0013-3035.
[2] KAFKOVÁ, E.: Technické rezervy. In MAJTÁNOVÁ, A., DAŇHEL, J.,
DUCHÁČKOVÁ, E., KAFKOVÁ, E.: Poisťovníctvo. Teória a prax. Praha :
EKOPRESS, 2006. ISBN 80-86929-19-1.
[3] MEHEŠ, M.: Vývoj tvorby technických rezerv a investičnej činnosti Kooperativy
poisťovne, a. s. v rokoch 2000 – 2007. In NÁRODNÁ A REGIONÁLNA EKONOMIKA
VII. Zborník príspevkov z medzinárodnej vedeckej konferencie. Herľany 2008.
[4] PASTORÁKOVÁ, E: Analýza všeobecných a špecifických činností poisťovne.
Bratislava : Derivat, s.r.o., 2006. ISSN 1336 – 5711.
[5] http://www.stat.fi
[6] http://www.fkl.fi
Doc. Ing. Eva Kafková, PhD. Ing. Igor Hudák Bc. Jaroslava Albertová
Katedra ekonómie Katedra ekonómie diplomantka
PHF EU v Bratislave PHF EU v Bratislave PHF EU v Bratislave
040 13 Košice 040 13 Košice 040 13 Košice
Slovensko Slovensko Slovensko
eva.kafkova@euke.sk igor.hudak@euke.sk jaroslava.albertova@yahoo.com
Ukazovateľ 2006 2007 2008 I2007/2006 I2008/2007
IČ v mld. eur 38,4 38,7 35,1 100,8 90,7
TR v mld. eur 32,2 32,9 32,4 102,3 98,5
IA (v %) 119,4 117,7 108,4 98,5 92,1
226
THE IMPORTANCE OF SERVICES OF INSURANCE IN
LATVIAN ECONOMY
Svetlana Polovko
ANNOTATION
Insurance is one of the major, but the least studied branches of economy. Insurance services
appeared a long time ago. The main aim of insurance is to satisfy various requirements of
people who need insurance protection in various emergency situations. The article considers the
economic nature of insurance consisting of available special relations of income distribution,
which are created on the basis of premiums paid by the insured. These premium payments are
used for covering losses and paying compensations in case of the occurrence of the insured
event. Granting of insurance protection is a special kind of financial service, which is created
and provided by the insurance company. In addition, the value of insurance at microeconomic
and macroeconomic levels is analyzed. The main aspects of insurance on a microeconomic
level refer to protection against all risks which natural and legal persons are subject to, paying
damages and facilitating opportunities to get bank loans. As for macroeconomic level, the
contribution of insurance to state economy concerns maintenance of continuous process of
national reproduction of all goods and services, depriving the state of extra expenses,
accumulation of investment resources, stimulation of scientific and technical progress.
KEY WORDS
Insurance, gross domestic product, national economy, life insurance, non-life insurance,
insurance company,
INTRODUCTION
Insurance is an integral part of a life of company. It is a financial system, allowing reducing
risks, consequences of the unforeseen events menacing to well-being, and sometimes and to
existence of people or the enterprises. Specificity of insurance as economic category is
characterized by following signs: - casual character of natural accident or other destroying
force; - damage expression in the monetary or natural form; - necessity of the
indemnification; - realization of the actions connected with liquidation of consequences of
concrete event.
In the conditions of market economy insurance becomes one of the most dynamical branches
of economic activities. Insurance promotes protection of valuable interests of people and the
enterprises, and as stability and reliability of enterprise activity. The availability of insurance
protection stimulates development of market relations and activity.
AIM AND METODOLOGY
The aim of research is to consider the economic nature of insurance consisting of available
special relations of income distribution, which are created on the basis of premiums paid by the
insured. For research objective achievement various methods of research are used. The analyses
of statistical data are carried out, the structure of the insurance market of Latvia, and as the
factors influencing development of the insurance market are investigated.
RESULTS
The given research makes it possible to draw the following conclusions:
- insurance is an important service for both households and enterprises;
- insurance adds confidence in further prospects;
227
- insurance promotes effective functioning and development of national economy as a whole.
Development of Baltic states insurance market
Having jointed into European Union in 2004 the 1st of May, Baltic States have become
an integral part of insurance market. The idea of united insurance market establishment has 30
years history. The established viewpoint that the most important moment in united market
establishment is regulation of legal, financial, standard, organizing problems of insurance
companies. Only after long time it has been found that problems connected with customers,
supervision, mediation, reinsurance and contracts legislation are very actual in the united
market. Thus, the regulation processes relate not only insurers but also the other market
participants and territories. With the insurance market unification its main important element
of it is considered the united license principle, which provides that license issued by one of
European Union member states is valid in the other EU states. Insurance companies have a
possibility to provide their services through branch enterprises, agencies and representatives
in all EU states.1
Total development of insurance departments in Baltic States has been renewed after
Baltic States independence recovering. Already starting from 1991 insurers faced the
possibility to evolve under the conditions of tough competition.
Insurance has been developing in the like manner in all the Baltic States, but with their
own peculiarities in many instances. The reason of that are national legislation as well as
political and economic situation. Starting with 1992 insurance market supervisory
associations began to emerge and function in all the Baltic States.
Figure 1. Insurance companies number in Baltic States in the period of 1995 - 2008
Data source: www.laa.lv
At the beginning of this period the total number of insurers in the Baltic States insurance
market was comparatively large. Insurance companies quantity was changing with economic
development of states (Figure 1.).
1
Н. Н. Никулина, С. В. Березина. Страхование. – 2-е изд., перераб. и доп. – М.:
ЮНИТИ-ДАНА, 2007. – 11-13 pp.
228
The Baltic States have become an integral part of the Europe united insurance market as
well since 2004. The comparison of insurance companies number through EU member states
shows that Baltic states are on the 19 place, which makes up 1 % from total EU market
functioning insurance companies.
In the period of the last few years insurance companies quantity have not scarcely
changed, although many specialists forecast influx of foreign insurance companies on the
Baltic insurance market after they joining the European Union in May 1st 2004. It should be
noticed that the expected inflow of foreign insurers did not take place immediately, and it can
be explained by the fact that foreign insurers had been working in Latvia, Lithuania and
Estonia due to holding local insurance companies shares.
Latvian insurance market analysis and development
Insurance market structure in Latvia essentially differs from that of European Union and the
structure all over the world. The last few years’ Latvian insurance market continued to
develop, and within last two years a rapid increase of signed premiums in as risk as life
insurance types has been observed.
At the end of 2008 15 insurance corporations worked in Latvia comprising four life insurance
corporations and 11 non-life insurance corporations including risk insurance cooperative
association and also 12 foreign insurance associations departments.
From May 1, 2004 till December 31, 2008 361 applications were received from 27 European
Economic zone states insurance supervisory institutions determination to grant about these
states licensed insurers applying for a grant for their service activity in Latvia on freedom
basis.2
In the period from 2001 to 2004 risk insurance was dominating with more than 90%
proportion on Latvian insurance market. Last three years risk insurance share decreased a
little, and the figures on 2007 testify the following shares: 84% of risk insurance and 16 % of
life insurance. Disproportion which has been formed on Latvian insurance market does not
only correspond to world tendency, which accounts for 60% of life insurance, but also we are
significantly behind Estonia and Lithuania, where life insurance takes approximately 35 % of
the whole insurance market proportion.3
The man problem lies in the proportions between insurance types. Insurance portfolios are not
balanced. Risk insurers got carried away with insurance concerned with motor transport and
on the other hand insufficient attention is paid to property insurance; third person insurance
does not develop in proper rates, agricultural risks aren’t scarcely insured let alone many other
risks. This structure does not correspond to European insurers’ portfolio structure where high
and low risk insurance types are balanced.4
New compulsory insurance types are not being introduced. Thus, proportions in this structure
between free and compulsory insurance types do not correspond to that in well-developed
states practices, where several compulsory insurance types co-exist, and that is why each
inhabitant of the society enjoys social security.
It is possible to conclude, that there is not enough done in Latvia to decrease above mentioned
disproportion and develop insurance market in accordance with world best tendencies. Tax
rebates and some other measures did not give sufficient stimulus for life insurance
development. Nevertheless, life insurance market volume is increasing, and sooner or later
Latvian life insurance market volume will achieve European percentage level.
Today many other questions of importance are actual for insurance activity. Tough
competition affects the risk insurance service charges drops as exactly price is used as main
2
European insurance and reinsurance federation, www.cea.eu
3
Latvijas apdrošinātāju asociācija, www.laa.lv
4
Latvijas apdrošinātāju asociācija, www.laa.lv
229
tool to attract clients. Short-term obtainers are so far service beneficiaries. In such nobody is
beneficiary in terms of long-term obligations.
Figure 7. Life and risk insurance types’ volume comparison
Data source: www.laa.lv
Almost all service providers have major losses in some insurance services, but losses
themselves mean that they should be estimated to provide necessary coverage for all
insurance services. Current charge policy is ignoring all economic indexes such as inflation
itself or inflation in branches connected with insurance in medicine, car-service centres and
property. This factor has sufficiently increased service price cost.
CONCLUSIONS AND PROPOSALS
The following conclusions have been made as a result of the carried out research:
1. Insurance types which are characterized to states with developed market economy could
not evolve in Baltic States due to the Soviet Union influence. The development of insurance
types limited state authority insurance monopoly. Strong incentive for insurance methods
active introduction is both transition to market economic and usage of different property
forms. Insurance became one of market subject financial stability indication.
2. Baltic States becoming an integral part of European Union in May 1, 2004 has resulted in
their becoming as insurance market. More than 300 directives passed by EU Ministers’
Insurance Affair Council which formed the frame of the united European insurance
legislation.
3. Main problem characterizes Baltic States market is disproportion between life and risk
insurance which influences on whole insurance market development and insurance companies
stability.
4. At the end of 2008 15 insurance corporations were established in Latvia, there were four
life insurance corporations and 11 non-life insurance corporations including risk insurance
cooperative association and also 12 foreign insurance associations departments.
The following proposals are offered basing on carried out research results:
1. Problems lie in proportions between insurance types. Insurance portfolios are not
balanced. Risk insurers got carried away insurance concerned with motor transport and on the
other hand insufficient attention is given to property insurance, third person insurance does
230
not develop at proper rates, agricultural risks almost are not insured and much more too. This
structure does not correspond to European insurers’ portfolio structure, where high and low
risk insurance kinds are balanced.
2. It is possible to forecast that risk insurance market in Latvia will not only rapidly increase
but will also change. The major reasons are charges and quality relations stabilization and also
some insurance types’ rapid increase. Demand for insurance services changes along with time
and society values. Social security as one of values will become more and more important.
3. Important branch development factor is society education and information; it forms
trustworthy and transparent relations. Insurers would like to see their clients educated and
self-confident in their rights and possibilities to use insurance because new possibilities are
opened for customers aware of offered service types and options.
4. In the whole risk insurance market development will continue under fierce competition.
At the same time insurers should search for new competitive means since profitability should
improve. This definitely presupposes prices increase according to real prime cost and the
economic processes in the state.
5. It is necessary to secure inhabitants economically and socially thus providing them
possibility to spend more means for insurance services payment. That is why it is necessary to
activate process of guarantee deposit system creation and also this process effectiveness
increase in EU states including Baltic States.
6. Also it is necessary to create guarantee fund as for physical persons as for juridical
persons and means of this fund would be used for compensations payment in case of
insurance case appearing if insurance company does not have enough means for its covering.
7. It is necessary to intensify control of insurance companies' financial activity for
government and local self-government part thus increasing responsibility of government and
local self-government.
BIBLIOGRAPHY
1. European insurance and reinsurance federation, www.cea.eu
2. Н. Н. Никулина, С. В. Березина. Страхование. – 2-е изд., перераб. и доп. – М.:
ЮНИТИ-ДАНА, 2007. – 11-13 pp.
3. Sūniņa-Markēviča K. Apdrošināšana. – Rīga: Junior Achievement LATVJA, 2003. – 12-
17 pp.
4. М. Пеховяк. Основные этапы развития страхового рынка в ЕС / Insurance Top 2004.,
www.andersenbc.com/71_707_RUS_HTML.html
5. Statistical yearbook of Latvia / [Central Statistical Bureau of Latvia], 2008. ISBN 1407-
0626
6. Finansu un kapitāla tirgus komisija, www.fktk.lv
7. Latvijas apdrošinātāju asociācija, www.laa.lv
8. Centralais statistikas birojs, www.csb.gov.lv
Svetlana Polovko
Riga Technical Univercity
Meza street 1/7
Riga, Latvia
svetlana.polovko@inbox.lv
231
FINANČNÍ GRAMOTNOST A JEJÍ VLIV NA POJIŠTĚNÍ
FINANCIAL LITERACY AND ITS IMPACT ON THE
INSURANCE
Jarmila Šlechtová
ANOTACE
Současný stav vývoje nabídky finančních produktů v České republice znamená pro občana
dokázat se v nich orientovat. Je tedy nutné mít nejen základy znalostí těchto produktů, ale
také umět porovnat výhodnost jedné investice oproti druhé. Zaměřit se na zdělávání finanční
gramotnosti na základních a středních školách, které pomáhá organizovat Česká národní
banka, zcela jistě nestačí. Proto cílem tohoto článku je provést analýzu finanční gramotnosti
dospělé populace a vliv těchto neznalostí na část finančního sektoru, jíž je nejen
pojišťovnictví, ale i pojištění obecně.
KLÍČOVÁ SLOVA
finanční gramotnost, pojištění, pojišťovnictví, finanční nezávislost
ANNOTATION
The current state of a supply of the financial products in the Czech Republic means for the
citizens to prove to navigate in them. It is therefore necessary to have only basic knowledge of
these products, but also be able to compare the convenience of one investment versus the
other. Focus on the financial literacy education in the elementary and secondary schools,
which the Czech National Bank helps to organize, certainly not enough. Therefore, the aim of
this paper is to analyze the financial literacy of the adult population and the influence of the
ignorance the one part of the financial sector, which is not only insurance, but also in general
insurance.
KEY WORDS
financial literacy, insurance, private insurance, financial independence
ÚVOD
Rok 2010 byl Evropskou unií vyhlášen Evropským rokem boje proti chudobě a sociálnímu
vyloučení. Jednou z hlavních oblastí, na kterou je evropská aktivita v tomto směru zaměřena,
je prevence sociálního vyloučení formou vzdělání finanční gramotnosti.
Tento pojem však v naší republice v mnoha lidech, a to včetně manažerů, vyvolává negativní,
mnohdy až degradující pocity. Z toho taky vyplývá, že ani většina osobností, které řídí
společnosti všeho druhu, nejsou ochotni přiznat nedostatečnou znalost oblasti, která se dá
obecně nazvat „finanční gramotnost“.
Pojem finance většina lidí považuje za ekvivalent pojmů finanční prostředky nebo taky
peněžní prostředky. Ale mnozí z nich neví, jak s těmito prostředky zacházet, jaké možnosti
nabízí finanční trh, který finanční produkt je výhodnější než druhý. Minimum lidí pak dokáže
zdůvodnit nutnost či naopak nepotřebnost využití takového finančního produktu pro sebe
sama. Tato negativní skutečnost pak implikuje nejen problémy jednotlivce, ale v konečném
důsledku mohou stát dovést k vysoké zadluženosti nebo dokonce ke zhroucení finančního
systému a tudíž k jeho krachu, jinak řečeno ke státnímu bankrotu. To si jistě nikdo nepřeje.
232
Americký autor mnoha zajímavých publikací, Robert Kiyosaki, jako např. Chudý táta, bohatý
táta, vystihuje velmi výstižně vznik finančních problémů dnešního světa: “The problem is not
capitalism. The problem is LAZINESS: people who expect something for nothing. The
problem is GREED: people who take more than they give.”
V překladu do jazyka českého Robert Kiyosaki tedy říká, že problém není kapitalismus.
Problém spočívá v LENOSTI: lidé, kteří očekávají něco za nic. Problém je v jejich
CHAMTIVOSTI (nenasytnosti): lidé, kteří berou víc než dávají.
CÍL A METODIKA
Cílem tohoto článku je provést analýzu finanční gramotnosti dospělé populace a vliv těchto
neznalostí na část finančního sektoru, jíž je nejen pojišťovnictví, ale i pojištění obecně.
Při zpracování této práce byla snaha postupovat tak, aby byly podány objektivní a komplexní
informace o problematice finanční gramotnosti se zaměřením i na dospělou populaci. Jak již
z názvu článku vyplývá, zabývá se nejen stavem finanční gramotnosti, ale i jejím vlivem na
část finančního sektoru, a to na pojištění.
V první části jsou uvedeny základní informace o situaci finanční gramotnosti v České
republice, přístupy k jejímu zlepšení. Druhá část pak uvádí chyby, jichž se dopouští obyvatelé
z důvodu neznalostí finančních produktů. Ve třetí části je provedena analýza finanční
gramotnosti se zaměřením se na pojištění.
1. FINANČNÍ GRAMOTNOST
Pojem finanční gramotnost je ve většině publikací definován jako soubor znalostí, dovedností
a hodnotových postojů občana nezbytných k tomu, aby finančně zabezpečil sebe a svou
rodinu v současné společnosti a aktivně vystupoval na trhu finančních produktů a služeb.
Finanční gramotnost se v souladu s její definicí pak rozděluje do tří složek, a to na:
• peněžní gramotnost, která představuje kompetence nezbytné pro správu hotovostních
i bezhotovostních peněz a transakcí, dále pak správu nástrojů k tomu určených,
• cenovou gramotnost, kterou tvoří kompetence nezbytné pro porozumění cenovým
mechanismům a inflaci,
• rozpočtovou gramotnost, která znamená kompetence nezbytné pro správu osobního
nebo rodinného rozpočtu (např. schopnost vést rozpočet, stanovovat finanční cíle a
rozhodovat o alokaci finančních zdrojů), obsahuje i schopnost zvládat různé životní
situace z finančního hlediska a zahrnuje vedle výše popsané obecné složky také dvě
složky specializované, a to správu finančních aktiv (např. vkladů, investic a pojištění)
a správu finančních závazků (např. úvěrů nebo leasingu).
Rozpočtová gramotnost je nejobsáhlejší částí finanční gramotnosti co do znalostí.
Předpokládá dobrou orientaci na obsáhlém a velmi složitém trhu finančních produktů a
služeb, schopnost dokázat je vzájemně porovnávat a vybrat pak ty nejvhodnější pro
konkrétní životní situace.
Vláda České republiky svým usnesením č. 1594 ze dne 7. prosince 2005 uložila ministru
financí, ministryni školství, mládeže a tělovýchovy a ministru průmyslu a obchodu připravit
do 30. září 2006 systém budování1) finanční gramotnosti na základních a středních školách
(dále jen „SBFG“).1
Je již tedy postupně vytvářena koncepce předškolního, základního,
gymnaziálního a speciálního vzdělávání.
Znamená to, že pro věkovou kategorii do 19 let se systém vzdělávání finanční gramotnosti
začíná již nyní realizovat.
Avšak tento zcela jistě dobrý úmysl vlády naráží hned na několik překážek, a to že např.
vedení některých škol není přesvědčeno o významu této problematiky. Důvodem, proč takto
1
http://www.msmt.cz/vzdelavani/system-budovani-financni-gramotnosti-na-zakladnich-a-strednich-skolach
233
vedení škol smýšlí, je přesvědčení, že o praktických věcech, jakými jsou i finance, by se děti
měly dozvídat spíš od rodičů. Kde však mají tyto znalosti vzít rodiče? Mnozí z nich, kteří
patří mezi množinu nejen zadlužených obyvatel, ale i neschopných splácení dluhů, by tak
mohli být pouze negativním příkladem svým dětem.
Další překážkou uvedení systému vzdělávání finanční gramotnosti do praxe představuje
absence vhodných učebních pomůcek. To jistě platí pro každý vyučovaný předmět - pokud
učitel nemá k dispozici patřičné učební materiály, nelze očekávat, že bude schopen a ochoten
takový předmět vyučovat. Z tohoto důvodu vznikl zatím komplet dvou pracovních sešitů a
manuálu pro učitele jako učební materiál, který pokrývá celou oblast ekonomické a finanční
gramotnosti. Bylo by však vhodné zamyslet se nad jeho obsahem – např. proč by dítě na
základní škole mělo vědět, co to je akciová společnost nebo mezinárodní dělba práce apod.
Třetím a zároveň nejvýznamnějším činitelem ve vzdělávání finanční gramotnosti je učitel sám
se svou nedostatečnou orientací v této problematice finanční gramotnosti. Většina učitelů se
až dosud v této oblasti systematicky nevzdělávala.
Česká národní banka proto ve spolupráci s Národním institutem pro další vzdělávání a dalšími
institucemi pořádá pro učitele semináře finanční gramotnosti založené na „Finanční a
ekonomické gramotnosti“.2
2. FINANČNÍ PRODUKTY
Do pojmu finanční produkty patří např. běžný účet, spořící účet, termínovaný vklad,
hypoteční úvěr, leasing, spotřebitelský úvěr, penzijní připojištění, stavební spoření, životní
pojištění, úrazové pojištění, otevřené podílové fondy, akcie a další. Znamená to tedy způsob,
kam investovat své finanční prostředky za účelem jejich zhodnocení nebo koupě movité či
nemovité věci.
Znalost alespoň těchto základních finančních produktů je nutností ke schopnosti vybrat si
takový, který je pro danou situaci a v daném čase nejvýhodnější. Je tedy nutné znát ukazatele,
jimiž je můžeme mezi sebou porovnávat. Nejdůležitější veličinou, podle níž můžeme finanční
produkty porovnávat, je výnosnost, která se uvádí v procentech za rok a je nazývána úroková
sazba per annum (zkratka p.a. = ročně). Pokud se jedná o bankovní produkty spořící, je
porovnání snadné, neboť banka je povinna mít u všech produktů úrokovou sazbu jasně
vyznačenu. Avšak u hypotečních úvěrů již to není tak zcela snadné, neboť úroková sazba je
sice ve smlouvě uvedena, ale je potřeba taky znát význam pojmu fixace úrokové sazby a vliv
poplatků, které tuto sazbu fakticky zvyšují.
Zadlužení českých domácností roste. Naproti tomu můžeme stále častěji slyšet, že zadlužit se
je normální, že tímto způsobem žijí téměř všichni lidé ve vyspělých zemích světa. Existují ale
i lidé, kteří jsou hrdí na to, že se v životě nezadlužili.
Bylo by tedy dobré vědět, zda mít dluh je dobré nebo špatné. Odpověď na tuto otázku záleží
na jednotlivci - zda nabízenou půjčku umí využít a zda mu později tento dluh nepřinese
problém ve formě neschopnosti splácet. Aby se tak nestalo, měl by člověk dodržovat tato
pravidla:
• půjčit si jen na to, co může prodat,
• zadlužit se jen do výše prodejní (neboli tržní) hodnoty majetku, na který si půjčí.
Z toho vyplývá, že člověk finančně gramotný nebude financovat úvěrem například dovolenou
nebo vánoční dárky. Ale nelze říci, že všechny dluhy jsou špatné. Musíme totiž vědět jak dluh
využít. Proto bychom měli znát, jakým způsobem rozlišíme špatný dluh od dobrého.
Špatný dluh je dluh, díky kterému nám výdaje rostou rychleji než příjmy.
Dobrý dluh je dluh, který nám pomáhá bohatnout a přibližuje nás k finanční nezávislosti.3
2
http://www.cnb.cz/cs/spotrebitel/financni_gramotnost/index.html
3
http://www.kfp.cz/page.php?page=dluhy&article=63
234
Záleží vždy na tom, zda zadlužení člověku finančně pomůže nebo mu bude škodit. Je proto
nutné zvážit rizika, která na sebe bere - dluh splácet musí, ale budoucí příjmy na splátky
tohoto dluhu mít nemusí.
České domácnosti dlužily koncem roku 2009 bankám téměř bilion korun (973,5 mld. korun).
Mimoto měly od ostatních poskytovatelů aktiv půjčeno podle statistik leasingových
společností a ostatních finančních zprostředkovatelů (společnosti splátkového prodeje) dalších
104,1 mld. korun. Proti roku 2000 se zadluženost domácností zvýšila osmkrát, ale i přes
prudký růst dluhů je relativní zadluženost českých domácností - podle stavu půjček v poměru
k příjmům domácností vyjádřených jejich hrubým disponibilním důchodem - téměř o
polovinu nižší než v eurozóně.4
3. POJIŠTĚNÍ A FINANČNÍ GRAMOTNOST
Do tak široké oblasti, jakou je finanční gramotnost, bezpochyby patří i pojištění. Tento pojem
je však mnoha lidmi vnímán spíše negativně, a to proto, že ví většinou jen o těch druzích,
která platit musí. Takovým pojištěním je zdravotní pojištění, sociální pojištění a jeho jedna
složka - důchodové pojištění, popř. nemocenské pojištění, ale taky tzv. povinném ručení.
Poslední jmenované pojištění je však tzv. povinně smluvní pojištění, zatímco zbývající jsou
pojištění zákonná, což znamená, že je povinen platit pojistné, ale nepodepisuje žádnou
smlouvu s pojišťovnou. Většina dalších produktů pojištění jsou pak tzv. komerční pojištění, a
to buď životní nebo neživotní, do kterých patří i pojištění odpovědnosti.
V současné době již lidé začínají vnímat životní pojištění jako zabezpečení sebe nebo své
rodiny v těžké životní situaci, stále však v České republice přetrvává tradiční záměna pojmů,
a to v chápání pojištění jako investičního nástroje pro přilepšení si k důchodu místo nástroje
na skutečné pojištění – tedy krytí rizika. Dokonce i v některých tzv. odborných článcích se
píše o typech pojištění jako formě spoření.
Důvody, proč uzavřít životní pojištění, mohou mít různý podtext, jako např. od 1.1.2001
daňová úleva až do celkové výše 12.000 zaplaceného pojistného na životní pojištění, které
obsahuje pojištění pro případ dožití a je sjednáno nejméně do věku 60 let klienta, nebo
příspěvek zaměstnavatele svým zaměstnancům, který má jasně definovány výhody pro
zaměstnavatele, nebo podmínka banky sjednat si pojištění v případě poskytnutí hypotečního
úvěru. Proto je možné se setkat se smlouvami na životní pojištění člověka, kterému je
pouhých 23 let, ale i méně, je svobodný a protože mu zaměstnavatel přispívá.
Zároveň se sjednáním životního pojištění je možné sjednat si další připojištění, jako je úraz
včetně trvalých následků, závažná onemocnění, či plná invalidita, taky krytí nákladů za pobyt
v nemocnici (tzv. hospitalizace) ať už z důvodu úrazu nebo jakékoliv nemoci. Sjedná-li si
klient připojištění v rámci životního pojištění, zaplatí nižší pojistné než kdyby tato pojištění
sjednal samostatně a ne jako připojištění.
Pojištění pro případ smrti říkáme rizikové pojištění, neboť rezerva pojistného se s přibývající
pojistnou dobou spotřebovává a pokud pojištěný až do jejího skončení nezemřel, pojištění
zaniká bez náhrady. Pojištění pro případ dožití je naopak pojištěním rezervotvorným, neboť
rezerva pojistného se s přibývající pojistnou dobou kumuluje až do konce pojistné doby, kdy
její výše se rovná pojistné částce a tato je pojištěnému po jejím uplynutí vyplacena. Hlavním
smyslem a základním principem životního pojištění zůstává pojistná ochrana.
VÝSLEDKY
Tato práce byla zaměřena na populaci od 19 let a starší, a to nejen ekonomicky aktivní.
Smyslem bylo především poukázat na nedostatečnost znalostí dospělé populace v oboru
finanční gramotnosti a nutnost zaměřit se na její vzdělávání na všech úrovních, včetně
4
http://www.czso.cz/csu/csu.nsf/informace/ckta120310.doc
235
vysokých škol. Každý dospělý člověk by měl především vědět, co znamenají pojmy
rizikovost, výnosnost a likvidita jako základní pojmy finanční gramotnosti, které jsou
veličinami tzv. investičního trojúhelníka.
Stejně tak by měl každý znát obsah pojmu dobrý dluh a špatný dluh, vědět kdy a proč si má
sjednat životní pojištění, proč má mít vytvořeny životní rezervy, proč si má stanovit finanční
plán, kdy a proč je nutné ho měnit, jaký je rozdíl mezi aktivním a pasivním příjmem, co je
možné zařadit do běžných výdajů a proč si klást jako cíl finanční nezávislost.
Znalost těchto pojmů a schopnost orientovat se v nabízených finančních produktech ať už
bankami, družstevními záložnami, stavebními spořitelnami, pojišťovnami, penzijními fondy
nebo investičními společnostmi pak jistě umožní jasnější orientaci, ale i schopnost
nepodlehnout mnohým, na první pohled velmi lukrativním nabídkám, a to nejen úvěrům.
ZÁVĚR
Kvalita i obsah finančního vzdělávání jsou velmi rozdílné. Má-li být finanční gramotnost
dostatečnou a účinnou prevencí proti předlužení a možnému následnému sociálnímu
vyloučení, musí tento předmět vyučovat kvalitní a v oboru vzdělaní učitelé či certifikovaní
lektoři podle kvalitních materiálů a pomůcek.
Zásadou pro finanční gramotnost, by mělo být, že výdaj ve formě pojistného na životní
pojištění je nezbytný jen v případě, že potřebuje zajistit rodinu (manželku a pak i děti, až je
bude mít) pro případ smrti. Pak by měl též vědět, že pojistná částka, kterou si toto pojištění
chce sjednat, by neměla být menší než alespoň 3,5 násobek jeho čistého ročního příjmu.
Řešením těchto problémů by proto mělo být zavedení výuky finanční gramotnosti na všech
typech vysokých škol, včetně uměleckých. Ale nejen to, bylo by potřeba zorganizovat kurzy
pro obyvatele, kteří již nenavštěvují žádnou školu, a to bez ohledu na jejich věk. To by v praxi
znamenalo povinnost také pro důchodce navštěvovat příslušné kurzy, neb i oni, nebo možná
právě oni, tyto znalosti potřebují, aby byli schopni přizpůsobit své výdaje finančním
prostředkům, které mají každý měsíc k dispozici.
Úloha státu by v tomto ohledu byla doslova za pár let viditelná, pokud by byly vytvořeny
příznivé legislativní podmínky, které by spočívaly v povinnosti tohoto typu vzdělání např.
dříve, než by člověk požádal o jakýkoliv úvěr.
LITERATURA
[1] KIYOSAKI, RT., LECHTER, SL. Bohatý táta, chudý táta. Praha: PRAGMA, 2001.
ISBN 80-7205-822-3.
[2] KIYOSAKI, RT., LECHTER, SL. Bohatý táta radí, jak investovat. Praha: PRAGMA,
2002. ISBN 80-7205-889-4.
[3] KIYOSAKI, RT., LECHTER, SL. Cashflow kvadrant. Praha: PRAGMA, 2001. ISBN 80-
7205-853-3.
[4] SYROVÝ, P., NOVOTNÝ M. Osobní a rodinné finance. Praha: GRADA Publishing,
2003. ISBN 80-247-0478-1.
[5] KAFKOVÁ, E., KOLEKTIV AUTORŮ ČAP Životní pojištění,. Praha GRADA, 2002.
ISBN 80-247-0146-4.
RNDr. Jarmila Šlechtová
Slezská univerzita v Opavě
Obchodně podnikatelská fakulta v Karviné
Univerzitní nám. 1934/3
733 40 Karviná
slechtova@opf.slu.cz
236
VYBRANÉ PROBLÉMY ODHADU INDEXU
KLIMATICKÝCH DERIVÁTŮ V ZEMĚDĚLSTVÍ
SELECTED PROBLEMS OF INDEX ESTIMATION OF
WEATHER DERIVATIVES IN AGRICULTURE
Jindřich Špička1
ANOTACE
Příspěvek představuje klimatické deriváty jako potenciálně nový nástroj řízení příjmových
rizik zemědělských podniků usilujících o zmírnění rizik způsobených změnami počasí. Cílem
příspěvku je poukázat na vybrané problémy odhadu indexu pro účely oceňování klimatických
derivátů s ohledem na specifika zemědělství.
KLÍČOVÁ SLOVA
Klimatické deriváty, index, zemědělství, řízení rizik.
ANNOTATION
The paper presents a potentially new tool for risk management of agricultural enterprises
seeking to mitigate their income exposure to variations in weather conditions. The aim of the
paper is to point out some problems of index estimation for the purposes of weather
derivatives valuation considering the particularities of agriculture.
KEY WORDS
Weather derivatives, index, agriculture, risk management.
ÚVOD
Klimatické deriváty jsou kontrakty vázané na počasí, jejichž výplata je určena budoucím
průběhem počasí. Jsou vymezeny dobou trvání kontraktu, veličinou charakterizující průběh
počasí, místem měření veličiny, indexem agregujícím veličinu charakterizující průběh počasí
v průběhu doby trvání kontraktu, funkcí výplaty (pay-off), která převádí hodnotu indexu do
finanční hodnoty kriteriální proměnné, a u některých typů kontraktů také tzv. prémii (opce).
Jedním z klíčových problémů konstrukce derivátových kontraktů je odhad indexu, který je
jakýmsi podkladovým „aktivem“ klimatických derivátů. V odvětví energetiky, kde jsou
klimatické deriváty obchodovány nejčastěji, se obvykle používají HDD (Heating Degree
Days) nebo CDD (Cooling Degree Days). HDD, resp. CDD je možno chápat jako počet
stupňů, o které byla průměrná denní teplota vzduchu pod/nad svojí bazickou úroveň
(nejčastěji 18°C = 65°F). Počet tzv. degree days (DD) se kumuluje v průběhu určitého období
a je následně porovnán se zafixovanou bazickou hodnotou. Parametrem zajištění je výše
kompenzace vztažená k 1 DD.
Příkladem, jakým způsobem vstupuje index do procesu oceňování kontraktu, může být swap
v krátké pozici bez finančního omezení. Očekávaná pay-off funkce může být vyjádřena
vztahem
))x(EK(D)xK(DE))xK(D(E))x(p(E −=−=−= , kde
1
Příspěvek byl vytvořen za finanční podpory Interní grantové agentury VŠE - projekt č. F3/01/2010 „Řízení
příjmových rizik v zemědělských podnicích s využitím klimatických derivátů“.
237
E (x) je očekávaná hodnota indexu, D označuje minimální změnu ceny (tick), K vyjadřuje
realizační cenu (strike price). Tento vztah je roven nule, když K = E (x), tj. pokud realizační
cena je rovna očekávané hodnotě indexu. V takovém případě lze hovořit o spravedlivé
realizační ceně [1].
CÍL A METODIKA
Cílem příspěvku je poukázat na některé problémy spojené s vymezením indexu pro účely
oceňování klimatických derivátů v zemědělství.
Pro identifikaci problémů bylo nejprve nutné stanovit závislost hektarových výnosů plodin na
jednotlivých charakteristikách počasí a vybrat období klíčová pro tvorbu výnosu. Vzájemná
závislost výnosů a průběhu počasí byla kvantifikována pomocí Pearsonova korelačního
koeficientu (r) v Jihočeském kraji, kraji Vysočina a v Jihomoravském kraji2
. Nejvýznamnější
korelační koeficienty (tab. 1) byly podrobeny testu hypotéz o korelačních koeficientech na
hladině významnosti 0,05. Úprava časových řad hektarových výnosů a charakteristik počasí
spočívala v jejich detrendování pomocí lineární trendové funkce. Dále byl zkoumán vzájemný
vztah charakteristik počasí s cílem vyloučit redundanci proměnných počasí s vysokou těsností
závislosti. Následně byla modelována závislost výnosů na vybraných charakteristikách počasí
v Jihomoravském kraji3
pomocí metod regresní analýzy. K odhadu regresních koeficientů
byla použita metoda standardní regresní analýzy. Jelikož u kukuřice byla analyzována
závislost výnosů na dvou nezávislých proměnných, byla použita metoda vícenásobné lineární
regrese FSR (dopředná kroková regrese, Forward Stepwise Regression), která v jednotlivých
krocích testuje nezávisle proměnné z dvou prahových hodnot – koeficientu determinace R2
(diference 0,001) a hladiny významnosti F-testu (0,05).
Zdrojem dat pro analýzu byly údaje o výnosech pšenice ozimé, ječmene jarního, řepky ozimé,
brambor pozdních konzumních a kukuřice na zeleno a na siláž na úrovni výše uvedených
krajů. Vybrány byly kraje s relativně vysokým produkčním potenciálem. Kritériem pro výběr
plodin bylo jejich zastoupení na orné půdě v ČR, což je důležité pro zajištění potřebné
likvidity kontraktu. Byla kvantifikována závislost mezi výnosy a počasím v Jihočeském kraji
(stanice České Budějovice-Planá), Jihomoravském kraji (stanice Znojmo-Kuchařovice) a kraji
Vysočina (stanice Velké Meziříčí). Analýza byla provedena za období 1993 – 20094
(17 let),
přičemž průměrné hektarové výnosy za nové kraje před rokem 2000 byly retrospektivně
vypočítány z výnosů jednotlivých okresů získaných od ČSÚ. Zdrojem dat o počasí byla
sledování měsíčních dat o teplotě vzduchu (průměry v °C), srážkách (kumulace v mm) a délce
slunečního svitu (kumulace v hod.) z Českého hydrometeorologického ústavu. Výsledky byly
diskutovány s provedenými empirickými studiemi.
VÝSLEDKY A DISKUSE
Na rozdíl od odvětví energetiky je specifikem zemědělství biologický charakter produkce, kde
hrají velkou roli při tvorbě výnosů plodin kromě odrůdy také nadmořská výška, charakter
terénu a vzájemné působení několika atmosférických vlivů (nejčastěji srážek, teploty vzduchu
a délky slunečního svitu), které jsou příčinou prostorové diferenciace fenologických fází
rostlin. Z toho důvodu nelze jednoznačně stanovit bazickou úroveň proměnné počasí jednotně
pomocí teploty vzduchu na úrovni 18°C. Dalším specifikem zemědělství jsou dlouhodobé
produkční cykly, které se v rostlinné výrobě v evropských podmínkách opakují nejčastěji
jedenkrát ročně, přičemž je pro výnos plodiny rozhodující jen relativně malá část roku. Z toho
2
Kraje v administrativním členění od 1. ledna 2000 jsou nejmenší aktuálně dostupnou územní jednotkou, za
které jsou dostupné údaje o naturálních výnosech plodin v prostorové agregaci. Do roku 2001 byly údaje
o naturálních výnosech sbírány za okresy, od roku 2002 se provádí výběrové šetření a dopočet na úroveň kraje.
3
Jihomoravský kraj byl pro regresní analýzu zvolen z důvodu vyššího rizika sucha.
4
Časová řada výnosů kukuřice na zeleno a na siláž podle okresů je dostupná od r. 1994.
238
důvodu je nutné požívat velmi dlouhou a kontinuální časovou řadu dat. Vedenov a Barnett [4]
doporučili minimálně 30letou časovou řadu dat. Problémem však muže být kontinuita časové
řady výnosů, zejména při nízké prostorové agregaci dat, která byla například v USA narušena
konsolidací farem v 50. a 60. letech 20. století a v ČR transformačním procesem v agrárním
sektoru, zahájeným na počátku 90. let 20. století. Argumentem pro konstrukci kratších
časových řad výnosů mohou být také změny v technologii pěstování a globální oteplování,
projevující se vyšší volatilitou počasí.
Tab. 1 Nejvýznamnější hodnoty těsnosti závislosti (|r| ≥ 0,60) mezi hektarovými výnosy
plodin a charakteristikami počasí v Jihočeském kraji, kraji Vysočina a Jihomoravském kraji
v období 1993–2009
Stanice
(kraj)
počasí Pšenice
ozimá
Ječmen
jarní
Řepka Brambory
pozdní
Kukuřice
na siláž
teplota
4-6 (-0,60)
5-6 (-0,62)
X
6 (-0,71)
5-6 (-0,73)
5-7 (-0,70)
5-8 (-0,70)
6-8 (-0,63)
7 (-0,65)
7-8 (-0,72)
7-9 (-0,63)
X
srážky X X X 7 (0,64) 7 (0,61)
České
Budějovice-
Planá
(Jihočeský)
380 m n. m.
sluneční
svit
4-7 (-0,62)
5-7 (-0,65)
5-7 (-0,60) 6-8 (-0,65)
7 (-0,70)
7-8 (-0,85)
7 (-0,63)
teplota 5-7 (-0,60)
4-7 (-0,59)
5-7 (-0,58)
6-7 (-0,57)
6 (-0,67)
5-6 (-0,70)
5-7 (-0,72)
5-8 (-0,75)
6-8 (-0,68)
7 (-0,62)
6-9 (-0,63)
7-8 (-0,74)
7-9 (-0,68)
7-8 (-0,56)
srážky X X X X
5-7 (0,67)
6-7 (0,68)
6-8 (0,66)
6-9 (0,67)
Velké
Meziříčí
(Vysočina)
452 m n. m.
sluneční
svit
3-7 (-0,60)
5-7 (-0,66)
6-8 (-0,64)
5-7 (-0,62)
6 (-0,63)
5-8 (-0,61)
6-8 (-0,62)
6-8 (-0,61)
7-8 (-0,66)
6-8 (-0,64)
teplota
5 (-0,68)
4-6 (-0,71)
5-6 (-0,70)
4-5 (-0,63)
4-6 (-0,69)
5 (-0,89)
6 (-0,67)
5-6 (-0,87)
5-7 (-0,68)
5-8 (-0,71)
5-7 (-0,88)
5-8 (-0,87)
6-7 (-0,85)
6-8 (-0,89)
7-8 (-0,81)
3-8 (-0,75)
4-8 (-0,72)
5-8 (-0,73)
6-8 (-0,76)
7-8 (-0,74)
srážky X X X X
4-8 (0,64)
5-8 (0,61)
7-8 (0,62)
Znojmo-
Kuchařovice
(Jihomoravský)
334 m n. m.
sluneční
svit
4-6 (-0,60) 4-6 (-0,61)
3-6 (-0,75)
5-6 (-0,80)
5-7 (-0,73)
5-8 (-0,74)
5-9 (-0,74)
5-7 (-0,80)
5-9 (-0,73)
6-7 (-0,84)
6-8 (-0,85)
6-9 (-0,83)
6-8 (-0,64)
Poznámky: Číslo udává měsíc v roce, údaj v závorce korelační koeficient. Pokud se nevyskytl
koeficient |r| ≥ 0,60, byl práh těsnosti závislosti posunut na |r| = 0,55. V případě, že je
uvedeno „X“, neexistuje těsnost závislosti |r| ≥ 0,60 (resp. 0,55).
Zdroj: vlastní výpočty z dat ČSÚ a ČHMÚ
239
Tab. 2 Korelační koeficienty těsnosti závislosti mezi proměnnými počasí v období 1993–2009
Proměnné počasí Č.Budějovice – Planá Velké Meziříčí Znojmo-Kuchařovice
Teplota – svit 0,87 0,88 0,86
Teplota – srážky 0,51 0,35 0,50
Srážky – svit 0,33 0,18 0,33
Zdroj: vlastní výpočty z dat ČHMÚ
Korelační koeficienty mezi průběhem počasí a hektarovými výnosy plodin (tab. 1)
v prostorové agregaci naznačují převažující vliv teploty vzduchu a délky slunečního svitu
v porovnání s úhrnem srážek, který je lokálně vysoce specifický a významně nekoreluje
s teplotou vzduchu ani délkou slunečního svitu (tab. 2). Těsnost závislosti mezi teplotou
vzduchu a délkou slunečního svitu je velmi silná a je tedy možné jednu proměnnou vynechat.
Vzhledem k tomu, že derivátové kontrakty mohou sloužit pro řízení systémových rizik (např.
riziko sucha), proti kterým nelze ve většině regionů uzavřít klasické pojištění zemědělské
výroby [2], je možné do indexu zahrnout teplotu vzduchu. Úhrn srážek by bylo naopak
vhodné použít v případě tzv. indexního pojištění, které je zaměřeno na eliminaci rizika
lokálního nedostatku srážek a je zpravidla vázáno na měření klimatologických stanic
nejbližších k pojištěným pozemkům. Prostorová agregace je také podmínkou zajištění
potřebné likvidity a transparentnosti klimatických derivátů na trhu.
Z korelačních koeficientů uvedených v tab. 1 vyplývá, že sledované plodiny vykazují
negativní závislost na teplotě vzduchu i délce slunečního svitu a pozitivní závislost na úhrnu
srážek (kukuřice). Patrný je rovněž mírný posun kritických měsíců ve vyšší nadmořské výšce
(Vysočina). Testy významnosti zvýrazněných korelačních koeficientů uvedených v tab. 1
prokázaly ve všech případech příčinnou závislost mezi proměnnými. Velikost korelačních
koeficientů však nenaznačuje silnou těsnost závislosti, což je možno považovat za limitující
faktor použití klimatických derivátů v zemědělství. Jedná se o tzv. riziko báze kontraktu.5
Je
však zřejmé, že počasí a nadmořská výška nejsou jediné faktory působící na tvorbu výnosů
zemědělských plodin. Významnou roli hraje také aplikace hnojiv a prostředků fytosanitární
ochrany, technologie zpracování půdy, volba odrůdy, předplodina aj. Zjištěná těsnost
závislosti je však relativně vysoká v porovnání se zahraničními empirickými studiemi. Turvey
[3] provedl empirickou analýzu vztahu úhrnu srážek a teploty vzduchu k výnosům kukuřice,
sójových bobů a sena v hrabství Oxford v kanadské provincii Ontario. Nejvyšší zjištěné
korelační koeficienty byly 0,32 (závislost úhrnu srážek na výnosu sena) a 0,30 (závislost
výnosů kukuřice a sóji na počtu DD). Tabulka 3 uvádí výsledky regresní analýzy závislosti
mezi hektarovými výnosy a teplotou vzduchu v Jihomoravském kraji.
Tab. 3 Regresní koeficienty mezi hektarovými výnosy (y = odchylky od trendu v t/ha),
teplotou vzduchu (x = odchylky od trendu v °C) v Jihomoravském kraji v období 1993–2009
Proměnné počasí x měsíc R2
upravený R2
Pšenice ozimá -0,4918 4-6 0,505 0,472
Ječmen jarní -0,4670 4-6 0,471 0,436
Řepka -0,3755 5 0,789 0,774
Brambory pozdní -2,2257 6-8 0,784 0,770
Kukuřice na siláž -3,4490 6-8 0,584 0,554
Poznámka: V případě kukuřice byl testován také úhrn srážek v dubnu až srpnu. Tato
proměnná byla při testu významnosti nezávislých proměnných vyloučena.
Zdroj: vlastní výpočty z dat ČSÚ a ČHMÚ
5
Riziko báze kontraktu se vztahuje k potenciálnímu nesouladu mezi skutečnými škodami a peněžitým plněním,
který vyplývá z nedokonalé korelace proměnných zahrnutých v indexu a klíčových výnosových indikátorů.
240
V případě řepky regresní koeficient uvádí, že při teplotě vzduchu v květnu vyšší o 1°C nad
lineárním trendem (1993 – 2009) by došlo k poklesu výnosů o 0,3755 t/ha oproti lineárnímu
trendu (1993 – 2009). Při očekávané ceně 1 tuny řepky v době sklizně ve výši 7 000 Kč/t je
hodnota 0,1°C rovna 262,85 Kč/ha tržeb. Květnová teplota vzduchu měřená na stanici
Kuchařovice vysvětluje 78,9 % (přesněji 77,4 %) variability výnosů řepky v Jihomoravském
kraji. Nedostatkem provedené analýzy je linearita vztahů, která se v biologických procesech
vyskytuje jen vzácně. Důsledkem toho je značný nesoulad mezi skutečným vývojem výnosů a
vývojem modelovaným na základě lineární funkce (např. skutečný pokles výnosů řepky byl
v roce 2000 v Jihomoravském kraji 0,25 t/ha, zatímco modelovaný pokles výnosů byl
0,49 t/ha, tj. skoro dvakrát vyšší). Uvedené výsledky potvrzují závěry Vedenova a Barnetta
[4] akcentující především nevýhody aplikace klimatických derivátů v zemědělství.
ZÁVĚR
Problémy stanovení indexu kontraktu v případě aplikace klimatických derivátů v zemědělství
souvisí s nízkou likviditou trhu při použití maximální lokalizace kontraktu. Naopak při vyšším
stupni prostorové agregace neexistuje dostatečně velká lineární těsnost závislosti mezi
průběhem počasí a naturálními výnosy polních plodin, z čehož vyplývá riziko nesouladu mezi
skutečnou škodou a výplatou z kontraktu. V takovém případě by bylo jednodušší a objektivní
využívat oficiálně zveřejňovaná data ČSÚ pouze o výnosech a cenách zemědělských výrobců
ke stanovení škody ex post. V další fázi výzkumu bude nutné analyzovat nelineární vztah
mezi výnosy a průběhem počasí a použít data o počasí v nižším stupni časové agregace, tj.
místo měsíčních hodnot kalkulovat týdenními či denními. Problematické se může rovněž jevit
použití degree days (DD) jako parametru zajištění. Ačkoliv nebyl vztah mezi počtem DD
a teplotou vzduchu v tomto příspěvku analyzován, je možné vytvořit hypotézu, že oba
parametry nebudou vykazovat velmi silnou těsnost závislosti. Důvodem může být fakt, že DD
jsou fixovány k určité bazické teplotě vzduchu a 1 DD může znamenat, že teplota byla mírně
i velmi výrazně nad zvolenou bazickou hodnotou, což je velice důležité právě pro
zemědělství, které je typické biologickým charakterem produkce. I tuto hypotézu bude třeba
empiricky ověřit.
LITERATURA
[1] JEWSON, S., BRIX, A.: Weather Derivative Valuation: The Meteorological, Statistical,
Financial and Mathematical Foundations. 1st ed., Cambridge: Cambridge University
Press, 2005, 373 s. ISBN 978-0-521-84371-3.
[2] OECD: Managing Risk in Agriculture – A Holistic Approach. Paris: OECD, 2009, 168 s.
ISBN 978-92-64-07530-6.
[3] TURVEY, C. G.: Weather Derivatives for Specific Event Risks in Agriculture. Review of
Agricultural Economics, 2001, roč. 23, č. 2, s. 333 – 351.
[4] VEDENOV, D. V., BARNETT, B. J.: Efficiency of Weather Derivatives as Primary Crop
Insurance Instruments. Journal of Agricultural and Resource Economics, 2004, roč. 29, č.
3, s. 387 – 403.
Ing. Jindřich Špička
Vysoká škola ekonomická v Praze
Fakulta podnikohospodářská, Katedra podnikové ekonomiky
nám. W. Churchilla 4
130 67 Praha 3
Email: jindrich.spicka@vse.cz
241
KLASIFIKACE RIZIK V POJIŠŤOVNICTVÍ DLE MODELU
SOLVENCY II
RISK CLASSIFICATION IN INSURANCE ACCORDING TO
MODEL SOLVENCY II
Kristýna Tůmová
ANOTACE
Nová pravidla pro posuzování platební způsobilosti se vedle bankovnictví dotýkají také
dalšího finančního oboru, a tím je pojišťovnictví. Otázka solventnosti pojišťovny je
významná v souvislosti s přechodem k novému systému vykazování solventnosti s názvem
Solvency II. Solvency II se zabývá rizikovou analýzou portfolia s aplikací integrovaného
přístupu, který zohledňuje závislosti mezi rizikovými kategoriemi. Tento článek se zabývá
jednotlivými kategoriemi rizik, které jsou významné pro stanovení požadované míry
solventnosti. Jedná se o tyto kategorie: underwriting (upisovací) riziko, úvěrové (kreditní)
riziko, tržní riziko, operační riziko a riziko likvidity.
KLÍČOVÁ SLOVA
solventnost pojišťovny, klasifikace rizik, underwriting riziko, úvěrové (kreditní) riziko, tržní
riziko, operační riziko, riziko likvidity
ANNOTATION
The new rules of solvability assessment are related besides a banking sector also to another
financial segment – insurance business. The question of solvency of an insurance company is
important in context of the new system called Solvency II. Solvency II deals with risk
analysis of portfolio and with an application of integrated approach that considers
dependencies among risk categories. This article is related to particular risk categories which
are fundamental to assessment of solvency rate. It includes these categories: underwriting
risk, credit risk, market risk, operational risk and liquidity risk.
KEY WORDS
solvency of insurance companies, risk classification, underwriting risk, credit risk, market
risk, operational risk, liquidity risk.
ÚVOD
V rámci pojišťovnictví je velmi významná otázka solventnosti pojišťovny. Podobně jako pro
banky platí Basel II, bude pro pojišťovny platit Solvency II. Oba systémy se shodují v tří
pilířovém systému, který zahrnuje jak kvantitativní, tak kvalitativní požadavky a také
požadavky na informovanost. Basel II se zaměřuje na kvantifikace úvěrového, tržního a
operačního rizika, kdežto Solvency II se zabývá rizikovou analýzou portfolia s aplikací
integrovaného přístupu, který zohledňuje závislosti mezi rizikovými kategoriemi.
242
CÍL A METODIKA
Mezinárodní aktuárská asociace IAA1
se zaměřila na klasifikaci jednotlivých rizik do
základních kategorií. Tento článek si klade za cíl detailně popsat jednotlivé kategorie a uvést
názorné příklady příslušných rizik.
VÝSLEDKY
Klasifikace rizik
V rámci Mezinárodní aktuárské asociace IAA, která představuje světovou asociaci národních
aktuárských společností, vznikla pracovní skupina Insurer Solvency Assessment Working
Party, označována jako „WP“. Tato skupina se zabývala aktuárskou problematikou
solventnosti a také se zaměřila na klasifikaci rizik. Skupina WP navrhla rozdělení rizik do pěti
základních kategorií, první čtyři kategorie rizik spadají do pilíře I a pátá do pilíře II. Jedná se
o tyto kategorie rizik: underwriting (upisovací), úvěrové (kreditní), tržní, operační a likvidity.
Underwriting riziko
Pojišťovny přebírají riziko prostřednictvím pojistných smluv, které uzavírají. Upisovací
riziko, nebo-li riziko pojištění představuje rizika spojená s pojistnými událostmi jednotlivých
pojistných odvětví a rizika vyplývající ze specifických procesů spojených s provozováním
pojistné činnosti. Riziko uvnitř této kategorie je tedy spojeno jak s nebezpečím krytým
konkrétním druhem pojištění (požár, smrt, havárie, vichřice, zemětřesení, atd.), tak se
specifickými procesy vyplývajícími z fungování pojišťoven. Pracovní skupina WP nedefinuje
veškerá konkrétní rizika, ale spíše se zaměřuje na více obecné skupiny rizik, které je možné
aplikovat na všechny (nebo alespoň velkou část) typy pojištění:
• Upisovací riziko – představuje riziko spojené s procesem upisování, neboť pojišťovna
se vystavuje možným finančním ztrátám již při výběru a přijímání rizik do pojištění.
Upisovací riziko je možné členit dle odvětví na neživotní, životní a zdravotní
upisovací riziko. Do této kategorie patří:
‐ katastrofické riziko, které představuje realizaci extrémní situace, jež není
podchycena v předchozích propočtech,
‐ riziko pojistného a technických rezerv, které znamená riziko ztráty
v důsledku neodpovídajících předpokladů při stanovování pojistného a
technických rezerv,
‐ biometrické riziko, které v sobě zahrnuje riziko úmrtnosti a dlouhověkosti,
‐ zdravotní upisovací riziko, kde se rozlišuje pojištění krátkodobé a
dlouhodobé zdravotní či odpovědnosti zaměstnavatele,
‐ riziko invalidity a pracovní neschopnosti,
‐ riziko storen,
‐ nákladové riziko.
• Oceňovací riziko – riziko, že ceny stanovené pojišťovnou pro jednotlivé pojistné
smlouvy nebudou adekvátně nastaveny vzhledem k budoucím závazkům z těchto
smluv plynoucích.
• Riziko adekvátnosti rezerv – riziko, že technické rezervy pojistitele nebudou správně
nastaveny.
• Riziko pojistných událostí (pro jednotlivá pojistná nebezpečí) – riziko, že počet
nároků vyplývajících z pojistných událostí přesáhne očekávaný počet nebo že
jednotlivé škody budou vysoce převyšovat kalkulované škody. Toto riziko zahrnuje
jak riziko, že škoda vůbec vznikne, tak i riziko, že se může nepříznivě rozšířit po svém
vzniku.
1
International Actuarial Association
243
• Riziko ekonomického prostředí – riziko, že podmínky ve společnosti se změní, což
může pojistitele negativně postihnout.
• Riziko chování pojistníků – riziko, že chování pojistníků bude nepředvídatelné a
může přinést ztráty pojistiteli.
• Riziko konstrukce produktů – riziko, kterému pojišťovna čelí v rámci uzavřených
smluv, pokud nezahrnula veškeré aspekty vyplývající z pojistných smluv při
konstrukci a tvorbě cen svých pojistných produktů.
• Retenční riziko – riziko, že vyšší retence (zadržení) pojistných škod může vyústit
v hromadné nebo katastrofické škody.
Úvěrové (kreditní) riziko
Úvěrové riziko je rizikem nedostání závazků či změny kreditních schopností u vydavatelů
cenných papírů (které má pojišťovna ve svém portfoliu), protistran (např. v zajistných
smlouvách, derivátových či depositních obchodech) a zprostředkovatelů, s kterými má
pojišťovna obchodní styky. Toto riziko představuje selhání nebo snížení kreditní kvality
protistrany nebo emitenta cizích papírů či zajistitele. Tato kategorie zahrnuje:
• Přímé riziko platební neschopnosti – riziko, že pojišťovna neobdrží sjednanou
finanční částku nebo aktivum od partnera z důvodu jeho platební neschopnosti.
• Riziko poklesu nebo změny úvěrových kvalit – riziko, že změna kreditního ratingu
dlužníka (možnosti, že v budoucnu nedostojí svým závazkům), může negativně
ovlivnit pozici pojistitele v současnosti.
• Nepřímé riziko platební neschopnosti – riziko, které vyplývá z pesimistických
očekávání účastníků trhu (ohledně zvýšené rizikovosti), např. kvůli fázi
hospodářského cyklu nebo obav z platební neschopnosti jiných účastníků.
• Riziko vyrovnání plateb – riziko vznikající při prodlevě mezi dnem ocenění a
vyrovnání platby za transakce s cennými papíry.
• Suverénní riziko – riziko ztrát z klesající hodnoty zahraničních aktiv nebo rostoucí
hodnoty závazků denominovaných v cizích měnách.
• Riziko koncentrace – riziko vysokých ztrát při nahromadění investic v určitém
geografickém regionu či sektoru ekonomiky.
• Riziko související se smluvními stranami – riziko změny zajistných hodnot, cen
podmíněných aktiv a dalších zdrojů (např. swapových obchodů, které nejsou
zachyceny v rozvaze).
• Riziko zajištění - znamená riziko selhání plnění zajistitele.
Tržní riziko
Tržní riziko spočívá v úrovni či volatilitě tržních cen aktiv. Tržní riziko zahrnuje pohyby
úrovně finančních proměnných jako je cena akcií, úrokové sazby, směnné kurzy nebo ceny
komodit včetně podkladových aktiv u finančních derivátů. Tato kategorie zahrnuje následující
rizika:
• Úrokové riziko – riziko vyplývající z pohybu úrokových sazeb.
• Majetkové a akciové riziko – riziko, které vzniká při fluktuaci tržních cen akcií a
dalších aktiv.
• Měnové riziko – riziko, že relativní změny měnových kurzů způsobí pokles hodnoty
zahraničních aktiv nebo zvýšení hodnoty závazků vyplývajících z obligací
denominovaných v cizích měnách, tedy toto riziko souvisí se ztrátou v případě
kolísání měnových kurzů.
• Riziko nezahrnuté v rozvaze – riziko změny hodnoty podmíněných aktiv a zdrojů
jako jsou swapy, které nejsou jinak postihnuté v rozvaze pojišťovny.
• Riziko koncentrace – riziko ztrát v důsledku nadměrného investování v určitém
geografickém regionu nebo ekonomickém sektoru.
244
• Reinvestiční riziko – riziko, že návratnost fondů z reinvestování bude nižší než je
očekávaná úroveň.
• Základní tržní riziko – riziko, že výnosy z nástrojů s proměnlivou úvěrovou kvalitou,
likviditou a dobou splatnosti se nemění společně, což představuje pro pojistitele, že
tržní hodnota aktiv není závislá na hodnotě zdrojů.
• ALM riziko (asset/lability management riziko) - riziko nesouladu aktiv a pasiv, tedy
riziko, že načasování či velikost toků plynoucích z aktiv, jejichž výnosy mají krýt
budoucí závazky z pasiv, nebudou v souladu s reálnými požadavky na krytí těchto
závazků.
Operační riziko
Koncept operačního rizika vychází původně z bankovního sektoru a byl zpočátku koncipován
jako doplněk k rizikům tržním a úvěrovým. Operační riziko je (z hlediska kapitálové
přiměřenosti) definováno jako „riziko ztráty pramenící z neadekvátního nebo chybného
vnitřního procesu, lidského nebo systémového selhání či z externích událostí.“ Tato
definice tedy zahrnuje právní (legislativní) riziko, avšak neobsahuje riziko strategické,
reputace a riziko selhání trhů. Operační chyby a ztráty z nich vzniklé nabývají na pozornosti
pojišťoven i regulačních úřadů. Je tedy třeba vytvořit modely četností a závažnosti škod, aby
bylo zjištěno rozdělení ztrát z operačního rizika a spočten požadavek na kapitál pojišťovny.
Operační riziko bylo shledáno jako důležité riziko pro pojistitele stejně jako pro banky.
Vzhledem k současnému obecnému nedostatku dat v pojišťovnictví (sběr dat k operačním
rizikům je v pojišťovnictví ještě méně propracován než v bankovnictví, navíc povaha
operačního rizika je v sektoru pojišťovnictví přirozeně odlišná od bankovnictví vzhledem
k rozdílům v podstatě každého odvětví) je teď nemožné mít explicitně daný požadavek na
kapitál pro pojišťovny v rámci pilíře I. Operační riziko může být tím, které stojí na začátku
řetězce vedoucího až k insolventnosti finančního ústavu, tudíž Pracovní skupina WP
doporučuje směřovat operační riziko do prvního pilíře.
Výzvou pro pojistitele při ohodnocování operačního rizika je oddělení tohoto rizika od
ostatních při konstrukci klasických škodních tabulek pro pojistně-technickou činnost, nebo
zjišťování úvěrového a tržního rizika. Například tedy budou pojišťovny muset přesně vyčíslit
podíl pojistně-technických ztrát, které prokazatelně byly způsobeny na základě špatného
upisovacího procesu nebo klientského managementu. Je doporučeno, aby dohled
v pojišťovnictví, subjekty v pojišťovnictví působící a aktuáři společně pracovali na vývoji
adekvátních postupů pro měření operačního rizika.
Likvidní riziko
Riziko likvidity je samozřejmě inherentní v sektoru finančních služeb. V kontextu
pojišťovnictví představuje riziko likvidity situaci, že pojistitel nebude disponovat
dostatečným objemem likvidních prostředků v okamžiku, kdy jsou splatné závazky
vyplývající z pojistných smluv. Pojistitelé samozřejmě disponují velkým objemem finančních
aktiv a výnosů z nich, která v rámci pojistně technických rezerv slouží ke krytí budoucích
závazků. V obecnější rovině jde tedy o tzv. riziko nedostatečného financování oproti
obchodnímu riziku likvidity, kdy bankovní instituce čelí nárůstu potřebné hotovosti
k poskytnutí svých úvěrů nebo k splnění požadavků na hotovost, marže nebo rezervy.
Pojistitel musí být opatrný zejména z důvodů předčasného vypovězení pojistných smluv.
Ztráty kvůli riziku likvidity mohou také vzniknout v případech, kdy je nutné mít nečekaný
úvěr nebo prodat svá aktiva za nižší cenu než bylo očekáváno. Likvidní profil společnosti je
tedy funkcí jak aktiv, tak i pasiv. Do toho rizika se řádí následující podkategorie:
• Riziko likvidační hodnoty, v případě že neočekávaná doba nebo výše závazků
k proplacení si vyžádá likvidaci aktiv nevýhodným způsobem,
245
• Riziko kapitálových fondů, když pojistitel nezíská dostatečné vnější zdroje kapitálu
v případě jeho náhlé potřeby,
• Riziko investice ve skupině je takové riziko, když investici ve vlastní skupině nebude
možné rychle a výhodně prodat v případě potřeby.
Obecně platí, že pojistitel může plnit dříve než očekával, tudíž musí převést některá svá aktiva
do likvidní formy dříve než bylo plánováno za nepříznivých podmínek, což vytváří
samozřejmě ztráty. Je třeba odlišit stress liquidity risk management od asset/liability
managementu a záležitostí řízení kapitálu. V tomto smyslu není zahrnut v aktuárských
kalkulacích a nemůže být součástí rizikového kapitálu. Jde tedy o oddělenou a fundamentální
část finančního řízení rizik. Možné zdroje rizika likvidity nebo-li nečekaná potřeba likvidity
může být vyvolána: náhlou potřebou hotovosti v důsledku velkých pojistných událostí nebo
snížením kreditního ratingu nebo negativní (mediální) publicitou, ať již oprávněnou či ne a
nebo zhoršením stavu ekonomiky nebo zprávami o problémech partnerů či konkurentů
v odvětví a nebo přílišnou závislostí na výkonnosti a podmínkách určitých finančních
nástrojů.
ZÁVĚR
Pojišťovny jsou subjekty, jejichž hospodaření je ovlivněno stavem úvěrového a finančního
trhu velmi intenzivně. Proti jeho krizím musí svojí ekonomiku bránit, konstruovat takové
systémy měření rizika, které rizika včas identifikují a které povedou k minimalizaci dopadu
těchto rizik do ekonomiky pojišťoven. V tomto směru je úloha pojišťoven obecně, vzhledem
k jejich podílu ve struktuře finančních služeb, takřka stejně významná jako úloha bank a to
zvláště za situace, kdy jednotlivé finanční instituce vytvářejí finanční konglomeráty nebo
zcela tradičním způsobem v sobě navzájem získávají kapitálové účasti. Řízení rizik patří
k nejdůležitějším činnostem každého finančního subjektu.
LITERATURA
[1] CIPRA, T. Kapitálová přiměřenost ve finančních a solventnost v pojišťovnictví. 1. vyd.
Praha: Ekopress, 2002. ISBN 80-861119-54-8.
[2] CIPRA, T. Teorie rizika v neživotním pojištění. 1. vyd. Praha: MFF UK a Česká
pojišťovna, 1991.
[3] DAŇHEL, J. a kol., Pojistná teorie. 1. vyd. Praha: Professional Publishing, 2005.
ISBN 80-86419-84-3.
[4] ČAP: POJISTNÉ ROZPRAVY 23, 24, 25, pojistně teoretický bulletin. Praha: Česká
asociace pojišťoven. 2008 - 2009. ISBN 0862-6162.
[5] IAA: A Global Framework for Insurer Solvency Assessment. 2004.
[6] Směrnice evropského parlamentu a rady 200/138/ES ze dne 25. listopadu 2009 o přístupu
k pojišťovací a zajišťovací činnosti a jejím výkonu (Solventnost II)
[7] Zákon č. 363/1999 Sb., o pojišťovnictví, ve znění pozdějších předpisů.
Ing. Kristýna Tůmová
Technická univerzita v Liberci
Hospodářská fakulta
Katedra pojišťovnictví
Voroněžská 13, 461 17 Liberec 1
kristyna.tumova@yahoo.com
246
ASPEKTY KOMPARACE REGULATORNÍCH PŘÍSTUPŮ
COMPARISON OF ASPECTS OF REGULATORY
APPROACHES
Eva Vávrová
ANOTACE
Na vývojový proces liberalizace, integrace a globalizace finančních trhů zareagovaly
evropské instituce formulováním regulatorních přístupů založených na řízení rizik,
v bankovnictví pod názvem Basel II a v pojišťovnictví pod názvem Solvency II. Oba
regulatorní přístupy vycházejí ze shodných základů, z regulace založené na řízení rizik
finančních institucí. V příspěvku jsou srovnávány přístupy v rámci Basel II pro bankovnictví
a Solvency II pro pojišťovnictví v podmínkách českého i evropského finančního trhu a jejich
dopady do řízení bank a pojišťoven.
V příspěvku jsou publikovány dílčí výsledky dosažené v rámci výzkumného záměru MSM
6215648904/výzkumný směr 02 s názvem „Hlavní tendence ve vývoji konkurenčního
prostředí v podmínkách integračních a globalizačních procesů a adaptace podnikatelských
subjektů na nové podmínky integrovaného trhu“, v návaznosti na cíle a metodiku řešení
daného výzkumného záměru.
KLÍČOVÁ SLOVA
pojišťovnictví, bankovnictví, dohledová instituce, finanční instituce, komerční pojišťovna,
solventnost, Basel II, Solvency II, řízení rizika
ANNOTATION
To the process of liberalization, integration and globalization of financial markets, European
institutions have responded by formulating regulatory approaches based on risk management,
in banking called Basel II and in insurance industry called Solvency II. Both regulatory
approaches are based on the same bases of regulation, they are based on risk management of
financial institutions. The paper compared the approaches under Basel II for banking and
Solvency II for insurance industry in the Czech and European financial markets and their
implications for the management of banks and commercial insurance companies.
In the paper, partial results achieved in the frame of research program MSM 6215648904 are
solved, in relation to goals and methodology of the given research aim.
KEY WORDS
insurance industry, banking, supervisory authority, financial institution, commercial insurance
company, solvency, Basel II, Solvency II, risk management
ÚVOD
Problematikou, která v posledních letech před nástupem finanční krize vyvolávala rozsáhlé
polemiky odborné veřejnosti i managementu bank a pojišťoven, je tvorba a postupné zavádění
inovovaných přístupů k regulaci bank a pojišťoven. Institucionálně tento proces nachází odraz
v integraci dohledu nad finančními trhy. Inovace regulatorních přístupů a integrace dohledu je
reakcí regulátorů na soudobý vývoj na finančních trzích. Významným důsledkem vývoje na
finančních trzích je důraz na řízení rizik a řízení kapitálu. Uvedený důsledek se projevují jak
v sektoru pojišťovnictví, tak i v bankovnictví.
247
Na finančních trzích dochází k výrazným změnám, jako je liberalizace kapitálových trhů a
toků, globalizace firem, globalizace trhů a rozvoj finančních inovací. Na tyto změny
zareagovaly dohledové orgány formulováním principů regulace založené na řízení rizik.
V bankovnictví se tento koncept realizoval pod názvem Basel II a v pojišťovnictví bude pod
názvem Solvency II zaveden ke konci roku 2012. Oba koncepty vycházejí ze shodných
základů, z regulace založené na řízení rizik finančních společností a finančních trhů.
CÍL A METODIKA
Předkládaný vědecký příspěvek je tematicky zaměřen na analýzu a komparaci regulatorních
přístupů ve dvou odlišných finančních sektorech, v bankovnictví a pojišťovnictví. Příspěvek
si klade za cíl zjistit paralely a diskutovat souvislosti a dopady, která s sebou přináší zavádění
nových modelů regulace v bankovnictví a pojišťovnictví. Příspěvek analyzuje změny v řízení
kapitálové přiměřenosti, tj. požadovanou vazbu mezi strukturou a výší vlastního kapitálu
finanční instituce ke zjištěnému rizikovému profilu instituce, která je v bankovnictví zaváděna
pod názvem Basel II a v pojišťovnictví pod názvem Solvency II. V sektoru pojišťovnictví je
Solvency II výraznou změnou regulatorního konceptu vyžadující systematický a komplexní
přístup k řízení rizik. Direktiva bude řešit nejen pojistné riziko nebo riziko plynoucí ze
zajištění, ale bude zohledňovat i ostatní druhy rizik, jako je riziko úvěrové, tržní, ALM, riziko
likvidity a operační riziko.
Metodickým východiskem pro koncipování příspěvku bylo studium dosud publikovaných
studií a dostupných dokumentů ze zkoumané oblasti, z nichž s využitím komparační analýzy,
indukce a syntézy poznatků byly stanoveny a diskutovány možné souvislosti a odlišnosti
nových přístupů v rámci konceptu Basel II a konceptu Solvency II ve vazbě na rizikový
profil.
VÝSLEDKY
V dubnu 2009 přijal Evropský parlament jeden z klíčových legislativních návrhů pro odvětví
pojišťovnictví v Evropské unii – směrnici Solvency II o regulaci a dohledu nad pojišťovací a
zajišťovací činností a nad jejím výkonem, která specifikuje požadavky pro obezřetné
podnikání. Solvency II je nový koncept právní regulace pojišťoven, který nahradí současně
platný režim Solventnost I. Rámec směrnice Solvency II zahrnuje mimo jiné kvantifikaci
kapitálových požadavků, pravidla pro interní kontrolu a řízení rizik, informační systémy nebo
zvýšené nároky na transparentnost. Nová legislativa také pozměňuje přístup a postupy orgánů
dozoru, které se namísto pouhé kontroly souladu s platnými předpisy a testování solventnosti
zaměří na aktivnější dohled nad řízením rizik jednotlivých pojišťovacích či zajišťovacích
společností na základě souboru konkrétních principů. Členské státy Evropské unie budou
povinny směrnici Solvency II převést do svých vnitrostátních právních předpisů do 31. října
2012.
Negativa současného rámce solventnosti (více viz Cipra, 2002) v podobě režimu Solventnost I
překonává a řeší koncept Solvency II, který při implementaci bude vyžadovat nutnost změn
v organizaci a řízení pojišťovacích institucí a zdůrazňuje oblast identifikace a měření rizik
v pojišťovnách, potažmo v zajišťovnách. Tuto oblast zpracovává druhý pilíř třípilířové
architektury navrhovaného regulatorního režimu Solvency II. Direktiva Solvency II je
založena na třípilířové struktuře známé z konceptu Basel II pro bankovnictví1
. Systém
požadavků na finanční sílu (první pilíř) bude doplněn o obezřetnostní dozor (druhý pilíř) a
požadavky na transparentnost vykazování účetních informací, které mají zajistit disciplínu
účastníků trhu (třetí pilíř).
1
Zpracováno podle ČAP: Solvency II (2006).
248
V rámci prvního pilíře jsou definovány minimální požadavky na kapitál, a to ve vztahu
k systému upisování rizik a charakteru aktiv a závazků pojišťovny. Za účelem vytvoření
vlastního pohledu na potřebnou výši kapitálu bude poskytnuta možnost zavedení interních
kapitálových modelů. Tento pilíř rovněž stanoví požadavky na kapitál pro finanční
konglomeráty a jejich členské společnosti.
Pilíř druhý požaduje, aby pojistitelé disponovali vhodnými systémy vnitřní kontroly a
systémy řízení rizik, jak uvádí Lozsi (2009). Pojistitelé budou muset o těchto nástrojích
informovat orgán dozoru, který bude mít kontrolní pravomoci. Tento požadavek na vytvoření
řídícího a kontrolního systému komerční pojišťovny je v podmínkách České republiky
zachycen v podobě kvalitativního posunu vzhledem k obsahu, rozsahu a zejména významu
tohoto systému i v novém zákoně č. 277/2009 Sb., o pojišťovnictví, který vstoupil v platnost
od 1. 1. 2010. Jde o mezikrok k cílovému stavu vyžadovanému v komerčních pojišťovnách
napříč Evropou po implementaci Solvency II.
Třetí pilíř má posilovat druhý pilíř prostřednictvím požadavků na zveřejňování a
transparentnost informací, jakými jsou například požadavky na zveřejnění podstupovaných
rizik, analýza systémů pro jejich řízení či kvantifikace dopadů v případě změn klíčových
předpokladů.
Basel II je přístup uplatňovaný v bankovnictví Evropské unie pro měření rizika v bankách a
pro alokaci kapitálu za účelem pokrytí těchto rizik. Vznikl z iniciativy Basilejského výboru
centrálních bank zemí G102
. Tento koncept vstoupil v Evropské unii v platnost k 1. 1. 2007.
Evropská komise vydala dvě směrnice: Směrnici Evropského parlamentu a Rady č.
2006/49/ES ze dne 14. června 2006 o kapitálové přiměřenosti investičních podniků a
úvěrových institucí a směrnici Evropského parlamentu a Rady č. 2006/48/ES ze dne 14.
června 2006 o přístupu k činnosti úvěrových institucí a o jejím výkonu.
Do českého práva byl Basel II implementován novelami zákona č. 21/1992 Sb., o bankách, ve
znění pozdějších předpisů, zákona č. 87/1995 Sb., o spořitelnách a úvěrních družstvech a
některých opatřeních s tím souvisejících a o doplnění zákona České národní rady č. 586/1992
Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, zákona č. 124/2002 Sb., o převodech
peněžních prostředků, elektronických platebních prostředcích a platebních systémech, ve
znění pozdějších předpisů a zákona č. 256/1994 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, ve
znění pozdějších předpisů. Basel II je v České republice platný od 1. 1. 2008. Před tímto
datem byl v sektoru bankovnictví České republiky platný novelizovaný přístup Basel I, a to
od roku 2000 do konce roku 2007. Cílem této novelizace bylo promítnout do kapitálového
krytí nejen krytí úvěrového rizika z původní regulace Basel I z roku 1988, ale navíc také
zohlednit tržní a operační rizika, kterým je banka při svých obchodech vystavena.
Hlavním cílem Basel II je podle BIS (2006) zvýšení bezpečnosti a stability finančních
systémů, posílení konkurenční rovnosti mezi bankami a umožnění používání komplexnějších
přístupů k řízení rizik pro regulatorní účely.
Koncept Basel II je založen obdobně na třípilířovém modelu. První pilíř určuje pravidla pro
výpočet minimálního kapitálového požadavku, rozdělení vlastních zdrojů do jednotlivých
vrstev podobně jako u Solventnosti II, definuje regulatorní kapitál a rizikově vážená aktiva.
Limit kapitálové přiměřenosti zůstal na minimální výši 8 % a nyní se vypočítává podle
následujícího vzorce:
08,008,0 ≥∗
++ optrur KPKPKP
RK
2
Skupinu G10 tvoří těchto 11 zemí: Belgie, Francie, Itálie, Japonsko, Kanada, Německo, Nizozemsko, Švédsko,
Švýcarsko, USA a Velká Británie.
249
kde RK je regulatorní kapitál banky, KPur je kapitálový požadavek k úvěrovému riziku
bankovního portfolia, KPtr je kapitálový požadavek k tržnímu riziku portfolia a KPop je
kapitálový požadavek k operačnímu riziku.
Druhý pilíř Basel II je zaměřen na proces dohledu a zavedení interních postupů, které umožní
efektivní řízení rizika a kontroly jeho řízení v bankách.
Třetí pilíř se zaměřuje na tržní disciplínu bank, zveřejňování informací o řízení rizik, kvalitě
aktiv, finančním výkaznictví nebo sankcích ze strany regulátorů a zahrnuje také problematiku
transparentnosti bankovního podnikání. Uveřejňované informace jsou důležitým zdrojem
o činnostech banky a jejím rizikovém profilu a adekvátnosti kapitálové pozice
pro zainteresované subjekty.
Analýza hlavních rozdílů mezi koncepty Basel II a Solvency II
Oba koncepty jsou založeny na třípilířovém systému, který zahrnuje kvantitativní
i kvalitativní požadavky a pilíř tržní disciplíny, přičemž Evropská komise vycházela
z třípilířového modelu struktury Basel II při vytváření Solvency II. Jednotlivé pilíře obou
konceptů mají podobný obsah, např. Solvency II i Basel II umožňují využívat k měření
solventnosti interních modelů a rozlišují různé vrstvy vlastního kapitálu dle kvality
jednotlivých položek.
Hlavní rozdíly obou konceptů vycházejí z odlišného předmětu podnikání bank a pojišťoven a
odlišností těchto finančních sektorů – bankovnictví a pojišťovnictví. Banky jsou povinny
vykazovat minimální kapitálový požadavek, který slouží ke krytí ztrát z rizikových aktiv
banky. U pojišťoven se sleduje jejich solventnost a jsou povinny dodržovat solventnostní
kapitálové požadavky. Zatímco Basel II vznikl z iniciativy Basilejského výboru pro bankovní
dohled, tak Solvency II vzniká pod vedením Evropské komise. Oba koncepty mají působnost
na území Evropské unie, ale Basel II implementovaly nebo mají v plánu zavést i další země
po celém světě v horizontu roku 2015. Podle údajů Basilejského výboru je to celkem 95 zemí.
Podle vyjádření Evropského parlamentu při diskuzi ke kvantitativní dopadové studii QIS 43
by se mohla i Solventnost II stát jedním z globálních standardů. Nicméně zatímco v Evropské
unii platí oba koncepty pro všechny banky a pojišťovny, tak v některých zemích jsou Basel II
povinny dodržovat pouze nadnárodní bankovní korporace.
Tab. 1: Komparace Basel II a Solvency II
Oblast komparace Basel II Solvency II
oblast regulace bankovnictví pojišťovnictví
podnět ke vzniku
Basilejský výbor pro bankovní
dohled
Evropská komise
působnost konceptu celý svět Evropská unie
implementace dle velikosti
subjektů
v EU všechny subjekty, v jiných
zemích pouze nadnárodní subjekty
všechny pojišťovny působící na
území EU
bilanční pohled pouze aktiva aktiva i pasiva
zahrnovaná rizika úvěrové, tržní a operační
úvěrové, tržní, operační, likvidity,
pojistné, ALM, obchodní
používané modely
samostatné modely pro investiční,
úvěrové a operační riziko
integrovaný přístup založený na
analýze rizik portfolia
Zatímco Basel II používá samostatné modely pro úvěrové, tržní a operační riziko zaměřující
se na úvěruschopnost banky, Solvency II používá integrovaný přístup založený na analýze
rizik portfolia, který bere v úvahu korelace mezi jednotlivými kategoriemi rizik. Solvency II
3
Za organizaci a vyhodnocování výsledků kvantitativních dopadových studií je zodpovědný CEIOPS
(Committee of European Insurance and Occupational Pensions Supervisors)
250
zahrnuje do výpočtu všechna rizika, kterým je pojišťovna vystavena. Basel II primárně
požaduje pouze úvěrové, tržní a operační riziko. Z bilančního pohledu se Basel II zaměřuje na
stranu aktiv a Solvency II na aktiva i pasiva pojišťoven.
Výše uvedená analýza základních cílů a principů nových regulatorních přístupů
v bankovnictví a pojišťovnictví, Basel II a Solvency II, je východiskem pro komparaci
základních principů obou regulatorních norem. Srovnání je uvedeno v Tab. 1.
ZÁVĚR
Srovnáme-li cíle Basel II a Solvency II, lze konstatovat, že oba koncepty mají obdobné cíle.
Prvním cílem je zvýšit podnikatelskou obezřetnost bank a pojišťoven v návaznosti na změny
konkurenčního prostředí na finančních trzích. Tento cíl má svoje opodstatnění, neboť změny
v konkurenčním prostředí vyvolávají nová rizika a umožňují přenos rizik v rámci finančních
holdingů. Z uvedeného pohledu rostou i rizika věřitelů a investorů. A protože trh sám o sobě
nemá mechanismy účinné ochrany věřitelů, je požadavek adekvátní výše kapitálu
k rizikovému profilu instituce logický.
Za druhé oba koncepty podněcují banky a pojišťovny k dokonalejšímu řízení rizik v tom
smyslu, že umožňují zavádět sofistikovanější modely a tak snížit požadavky na výši
regulatorního kapitálu. Regulatorní kapitál se může svou výší přiblížit ekonomickému
kapitálu a tím omezit střet zájmů vlastníků a manažerů.
Třetím cílem je zvýšit transparentnost podnikání formou zveřejnění podrobnějších informací a
umožnit tak investorům a věřitelům vyhodnotit pozici a rizikový profil instituce. Tento cíl je
v souladu se základními idejemi tržního mechanismu a umožňuje snížit asymetričnost
informací, ale současně je otázkou, do jaké míry jsou věřitelé schopni zveřejňované informace
efektivně vyhodnotit. Efektivnost takového opatření ověří teprve praxe.
LITERATURA
[1] Amended Proposal for a Directive of the European Parlament and of the council on the
taking-up and pursuit of the business of Insurance and Reinsurance: SOLVENCY II. [online].
Dostupný z WWW:
<http://ec.europa.eu/internal_market/insurance/solvency/index_en.htm#proposal>
[2] BIS: International Convergence of Capital Measurement and Capital Standards. (2006)
[online]. Dostupný z WWW: <http://www.bis.org/publ/bcbs128.htm>
[3] CIPRA, T. Kapitálová přiměřenost ve financích a solventnost v pojišťovnictví. Praha:
Ekopress, 2002. ISBN 80-86119-54-8.
[4] ČAP: Solvency II. (2006) [online] Dostupný z WWW:
<http://www.cap.cz/souboryKeStrazeni.aspx >
[5] LOZSI, I. Řízení rizik pro pojišťovny: Nástin požadavků v kontextu Solvency II. Praha:
KPMG, 2009.
[6] Zákon č. 277/2009 Sb., o pojišťovnictví
Ing. Eva Vávrová, Ph.D.
Ústav financí
Provozně ekonomická fakulta
Mendelova univerzita v Brně
Zemědělská 1, 613 00 Brno
e-mail: vavrova@mendelu.cz
Reklamní partneři:
Masarykova univerzita
Ekonomicko-správní fakulta
Katedra financí
Ing. Petr Valouch, Ph.D.
vedoucí katedry
Evropské finanční systémy 2010
Sborník příspěvků z mezinárodní vědecké konference
Editor: Mgr. Petr Červinek
Ediční rada: L. Bauer, L. Blažek, H. Hušková, E. Hýblová, M. Kvizda,
R. Lukášová, J. Menšík (předseda), J. Nekuda,
A. Slaný, J. Šedová, V. Žítek
Vydala Masarykova univerzita roku 2010
1. vydání, 2010, náklad 85 výtisků
Tisk: Tribun EU, s.r.o. Gorkého 41, Brno 602 00
ISBN 978-80-210-5182-9