Mzdy na VŠ a čísly nepodložené emoceLidové noviny | 4.9.2018 | Rubrika: Názory | Strana: 9 |
Autor: JIŘÍ ZLATUŠKA | Téma: Masarykova univerzita, vysoké školy
POLEMIKA
Docent Marek Jan argumentuje (Nechtěná ilustrace úrovně vysokých škol, LN 30. 8.) kolem srovnávání
příjmů na vysokých školách a pokladních v Lidlu či středoškolských učitelů údajnými velkými
příjmovými nerovnostmi v jednotlivých kategoriích pracovníků na vysokých školách, bere si jako
příklad údajně vysokou mzdu děkanky jedné z fakult ČVUT.
Jeho argumentace je pouze hypotetická a vzhledem ke skutečnosti zavádějící a klamavá. Sumární
informace o hladinách příjmů, jak je poskytují průměry v příslušných kategoriích, ve skutečnosti
vcelku korektní srovnání poskytují.
Samo tajení podrobnějších údajů o struktuře příjmů je u veřejných vysokých škol skutečný problém.
Podrobnější údaje o mzdových nerovnostech, včetně třeba latentního vyššího odměňování pár
oblíbenců, vysoké školy opravdu nepublikují. Známý je i odpor VŠ poskytovat výši příjmů svých
managementů podle zákona o přístupu k informacím.
Ve výročních zprávách údaje o výši mezd s výjimkou povinných údajů o průměrech vyžadovaných
ministerstvem v tabulkách 8a a 8b výročních zpráv o hospodaření nenajdete, zejména nenajdete
jakékoli analytické údaje o diferenciaci či nerovnosti příjmů (i když například anonymizované
histogramy příjmů by bez porušení důvěrnosti osobních údajů zveřejňovat možné bylo). Ve zprávách o
vnitřním hodnocení najdete obecné fráze z managerských příruček, ale žádnou analýzu podmínek nebo
praxe: např. Zpráva o vnitřním hodnocení kvality Ostravské univerzity za rok 2016 má kapitolu 3
Zaměstnanci na str. 22–28, začíná frází „Excelentní organizace si váží svých pracovníků“, ale
uvnitř najdete jen počty pracovníků, nic o výši mezd nebo spravedlivém systému odměňování,
konkrétně jsou uvedeny jen částky investované univerzitou do stravenek a počty hlášených úrazů;
zpráva o vnitřním hodnocení Univerzity Karlovy je na cokoli související se mzdami podobně skoupá.
Nic nenajdete ani ve výročních zprávách (ve zprávě OU jediná strana 26 s obecnými tezemi), u
Ostravské univerzity samozřejmě ani v doprovodném materiálu Fakta a čísla o Ostravské univerzitě.
Pan docent jistě ví, že údajná vychýlení průměrů mezd by se neopakovala ve všech kategoriích
pracovníků, které uvádím, například výše mezd rektorů nebo děkanů nevychýlí průměr u odborných
asistentů. Na Ostravské univerzitě byl průměr mezd jejích 306 odborných asistentů 37 tisíc měsíčně.
Pokud by nerovnosti mezi nimi byly tak významné, že velké počty pracovníků padají pod průměr mezd
výrazněji než o nějakých 20–30 procent, a přitom jejich nízké mzdy nemají důvod ve špatné práci, za
niž by nebyli průměrně honorováni ani na pokladnách v Lidlu, ani ve středoškolských učebnách, je
odpovědností rektora i děkanů pod ním tento stav napravit.
Rektor je odpovědný za návrh vnitřního mzdového předpisu s výší tarifů, tedy minimální mzdy v
jednotlivých kategoriích, pod kterou mzdový výměr jít nemůže. Je zcela klamné, když se na
veřejnosti objevují nářky akademiků nad výší příjmů, které argumentují pouze výší tarifu bez
příplatků, odměn a dalších složek mzdy. Mzdový předpis rektorům i s vymezením tarifů a implicitně i
toho, v jaké výši budou nadtarifní složky mzdy, schvaluje akademický senát veřejné vysoké školy.
Rektor má rovněž v rukou odměňování nebo penalizaci děkanů, pokud by tolerovali nepravosti v
odměňování. Akademické senáty i akademická obec mají nástroje, jak proti akademickým funkcionářům,
kteří by byli v rozdělování mezd zlotřilí, zasáhnout – a pokud nezasahují, zřejmě tam tento druh
anomálií nijak běžný není. Bohužel to nebrání akademikům hrát si před veřejností na chudáky a za
svůj mzdový příjem vydávat jen výši základního tarifu z mzdového předpisu, nikoli skutečný příjem.
Pokud nějaký rektor pláče před veřejností nad úrovní mezd tak, jak to udělal rektor Lata, jsou to
čísly nijak nepodložené emoce, ale i doklad jeho managerského selhávání. Za „nepravdivou“, jak
uvádí pan docent, jsem ovšem Latovu argumentaci neoznačil, k tomu by musel pan rektor nějak
kvantifikovat mlhavé charakteristiky jako „řada vysokoškolských pracovníků“, pod něž se vejde
leccos. Jeho argumentaci ale považuji za ostudnou, manipulativní, matoucí, zavádějící,
nekompetentní, trapnou, k těmto adjektivům bych se hlásil. A to bez ohledu na to, že mlhavé nářky,
jaké pan rektor předvedl, jsou obecně vysokoškolským prostředím tolerovány.
Je zcela klamné, když se objevují nářky akademiků nad výší příjmů, které argumentují jen výší
tarifu bez příplatků, odměn a dalších složek mzdy
Foto popis|
O autorovi| J I Ř Í Z L A T U Š K A, emeritní rektor MU a děkan Fakulty informatiky MU