DOPISY REDAKCILidové noviny | 12.9.2019 | Rubrika: Názory | Strana: 13 | Téma: Masarykova
univerzita, vysoké školy
Zápecnický přístup k výběru českých rektorů
Ad LN 9. 9.: Kdo vede vysoké školy
Ve velmi kvalitním článku může být pro méně znalé čtenáře poněkud zavádějící závěrečné
konstatování, že si české univerzity našly rektora na „své“ škole podobně jako 140 ze 400 světových
univerzit z analýzy THE. Vyznívá totiž tak, že výběr rektorů je až na to, že naše univerzity
nepatří mezi nejlepší čtyřstovku, v nějakém smyslu srovnatelný s prací nejlepších světových škol.
Zásadní problém přitom leží ve skutečnosti, že i těch 35 procent špičkových světových univerzit s
rektorem ze „své“ školy zpravidla provádí externí výběr rektora a výsledný poměr pouze reflektuje
pochopitelnou výhodu, kterou mají kandidáti s dobrou vnitřní znalostí těchto škol. U českých
univerzit, včetně pětice, která nedávno založila Asociaci výzkumných univerzit ČR, jde o věc
systému výběru, který vůbec s možností mít rektora, který přišel „odjinud“, nepočítá.
Nejde zde jen o to, že není volba rektora inzerována jinak než v češtině a neobjeví se v
zahraničních periodikách, ale i o to, že např. typicky uvažovaný časový předstih vyhlášení volby
tři měsíce před uplynutím funkčního období stávajících rektorů ukazuje, že se seriózním uchazečem
„zevně“ české univerzity nepočítají. (Výběr s vážným zahrnutím vnějších uchazečů může těžko začínat
později než s ročním předstihem nebo se obejít bez externího předvýběru s přípravou podkladů a
doporučení pro finální rozhodnutí akademického senátu.)
Poněkud zápecnický přístup českých univerzit k výběru rektorů přitom není diktován zákonem, ale je
plně v rukou univerzit samých, v dikci jejich volebních předpisů a v celkovém nastavení kolektivní
nálady a aspirací, které české univerzity mají (nebo spíše nemají).
Jak uvádí Martin Rychlík, z českých univerzit se žádná do vzorku 400 špičkových světových univerzit
posuzovaných v analýze časopisu Times Higher Education nedostala. Není se čemu divit: už „drobnost“
způsobu, kterým si české univerzity vybírají své rektory, ukazuje, že se samy cítí být institucemi
spíše provinčními. Jsou spokojeny, že hrají někde na úrovni druhé ligy. Rády se srovnávají s
extraligou, pokud jde o lobbování o větší finanční prostředky. Na postup ani do první ligy se ale
žádná z nich skutečně nechystá – a způsob výběru vedení našich škol je toho dokladem.
Jiří Zlatuška, emeritní rektor Masarykovy univerzity
Názory v této rubrice nemusejí vyjadřovat stanovisko redakce