„O analýzy biomedicínských dat jsem se
zajímal už ve své magisterské práci. Chtěl
jsem si udělat doktorát a také pokračovat
ve výzkumu a zdejší laboratoř vedená
profesorem Kozubkem (CBIA) má velmi
dobré výsledky,“ popisuje Akbaş důvody,
proč se rozhodl přesídlit do Brna.
Právě město bylo druhým hlavním
důvodem stěhování, Brno totiž už znal.
„Brno jsem navštívil už před pěti lety v létě.
Doporučil mi ho bratr Barış a moc se nám
tu líbilo, protože je to velmi přátelské město
s milými lidmi a z výletu sem jsme si odnesli
samé dobré zážitky,“ říká s úsměvem.
Když se tedy začal zajímat o možnosti
dalšího studia či práce v zahraničí,
našel výběrové řízení na místo na fakultě
informatiky a napsal rovnou vedoucímu
laboratoře. „Hovořili jsme dlouze přes
Skype a dospěli jsme k tomu, že pro obě
strany bude spolupráce výhodná. Asi dva
měsíce po pohovoru jsem nastoupil.“
Získat vízum bylo podle Akbaşe
docela rychlé, především díky tomu, že je
zaměstnán ve vědě. Hodně mu také pomohli
lidé z personálního oddělení na fakultě
a z celouniverzitní International Support
Office. „Začali posílat maily s radami ještě
před tím, než jsem přijel, a nabízeli mi
pomoc se vším potřebným, včetně bydlení či
povolení k pobytu. To bylo ohromné a díky
jejich pomoci šlo všechno hladce.“
V Brně tak měl práci i kde bydlet, ale ze
začátku mu chyběli kamarádi. „Problémy
s rozdílností kultur jsem žádné neměl, mentalita
Čechů je dost podobná té mé, takže
pro mě bylo docela snadné se tady usadit.
Jen ze začátku jsem tu nikoho neznal,“
vzpomíná na dobu, kdy se přestěhoval.
Podle jeho slov to ale trvalo jen krátce,
než si našel kamarády jak na fakultě, tak
i mimo ni. „Češi jsou hodně přátelští a je
docela jednoduché tady zapadnout, a tak
moje počáteční obavy z hledání přátel vzaly
rychle za své.“
Líbí se mu také přístup lidí v restauracích
či obchodech. I když občas někdo neumí
anglicky, všichni zdraví a jsou velmi milí.
Rád má také Brno, které je podle něj klidné
a tiché. „Je to takové kompaktní město,
ani malé, ani velké. Najdete tu všechno a nemusíte
kvůli tomu nikam daleko cestovat,“
říká Akbaş, který do Brna přišel z milionové
metropole na jihu Turecka.
Hodně se mu taky líbí zelené plochy.
„Je tu spousta krásných parků, ve kterých
hrozně rád trávím čas. Jsou čisté a jsou to
skvělá místa k relaxaci po práci. K nejoblíbenějším
patří Lužánky, které připomínají
malý les,“ poznamenává Akbaş s úsměvem.
S kolegou chodí také plavat, aby si udržel
kondici i při sedavém zaměstnání, ve
kterém se zabývá vytvářením počítačových
algoritmů, které pomáhají se sledováním
a rozlišováním jednotlivých buněk
z mikroskopických snímků, což využívají
třeba lékaři či biologové.
„Určitě bych Brno doporučil i dalším
lidem. Jsem velmi spokojený s tím, co jsem
tu dosud zažil, je tu dobrá mezinárodní
vědecká komunita a zajímavé příležitosti,“
dodává Akbaş, který se také snaží učit
česky. Nebrzdí ho v tom ani tak gramatika,
jako spíš slovíčka. Většina z nich je pro něj
cizí i po roce.
Brno poznal jako turista,
pak tu začal studovat
34–35
TEXT: EMA WIESNEROVÁ
FOTO: JITKA JANŮ
Ze středomořského tureckého města Mersin se před
více než rokem přestěhoval do Brna Cem Emre Akbaş.
Vybral si totiž pro práci a další studium centrum analýzy
biomedicínského obrazu fakulty informatiky.