Už před třemi lety ještě na magistrovi dostal cenu za
studentský podíl na výuce. A ani to nemohla být náhoda. Jiné
ocenění svých učitelských schopností si totiž vysloužil už ve
dvanácti letech od maminky svého spolužáka.
„Měl tehdy z matematiky čtverky a pětky a po tom, co
jsem ho doučoval, dostal z testu dvojku. Jeho máma byla tak
nadšená, že mi upekla dort a dala mi dvacet korun. Tehdy
mě poprvé napadlo, že to je nejlepší práce na světě, protože
mě to baví, někomu pomůžu a ještě něco dostanu. Geniální,“
vzpomíná Švábenský na patnáct let starý příběh.
Od té doby se toho hodně událo. Protože dnešního doktoranda
fakulty informatiky vždycky bavily počítače, nastoupil
po střední škole právě na brněnskou fakultu Masarykovy
univerzity a i tady občas doučoval. „Na informatice se dělá
spousta matematiky, takže jsem se pořád učil hodně nových
věcí a díky doučování jsem si některé sám ještě víc ukotvoval,“
vysvětluje.
Jeho schopností si na konci bakalářského studia všimnul
Radek Pelánek, který na fakultě zajišťuje spoustu projektů,
které se výuky a různých moderních přístupů k osvojování
informací týkají. „Byl v mojí státnicové komisi a zaujala ho
moje bakalářka, tak se mě nejdřív snažil zapojit do svých
výzkumných projektů. Nenašli jsme ale vhodný společný
záměr, tak se mě zeptal, jestli nechci učit programovací jazyk
Python, což mě nadchlo,“ líčí Švábenský.
Po celou dobu své zatím ještě krátké pedagogické kariéry
sází na stejný recept. Ke studentům se snaží přistupovat
férově, lidsky a otevřeně, což obsahuje třeba to, že jim hned
na první hodině semestru navrhne tykání a pokouší se co
nejdřív zapamatovat jména všech svých svěřenců.
„Snažím se jim opravdu dávat najevo, že mi záleží na tom,
aby se něco naučili a aby pro ně hodiny byly přínosem. Proto
chci být vždycky maximálně připravený a mít výuku zorganizovanou,“
zdůrazňuje Švábenský, který si je vědom toho,
že přátelský přístup může chtít leckdo zneužít. Proto má ten
jeho i druhou striktní stranu: „Netoleruju výmluvy a úkoly
se odevzdávají na čas. V předmětu máme také pravidla na
počty bodů, které musí studenti získat z jednotlivých úloh,
a přes to nejede vlak.“
Na informatiku s papírovými kartičkami
Už když před lety začal doučovat, chystal Švábenský pro
sebe a svoje spolužáky různé výukové pomůcky. Díky jejich
přípravě se sám nejdřív ujišťoval, že všemu rozumí a dovede
to srozumitelně vysvětlit, ale zároveň se mu tak dařilo
nacházet nové úhly pohledu na různé problémy. „Snažím
se s tím experimentovat, takže se mi často stane, že doma
přemýšlím a šest hodin je pryč,“ směje se.
Třeba nedávno vysvětloval v kurzu různé použití datových
struktur Pythonu na papírových kartičkách. Studentům
se ze začátku špatně chápe, že při programování v tomto
jazyce se pro specifické úkoly používají specifické struktury,
a tak se je učili správně vybírat. Na cvičení to dělali právě za
pomoci papírových kartiček, které k sobě měli přiřazovat.
„Dělali to ve skupinkách, a když se o tom navzájem bavili, zároveň
si přitom všechno vyjasňovali,“ vysvětluje Švábenský
pedagogický záměr.
Uvědomuje si, že použití takových metod někdy zabere
hodně času, takže se snaží podobné úkoly zařazovat ve chvíli,
kdy mají opravdu smysl a kdy dojde na látku, která se běžnou
přednáškou vysvětluje špatně. Přemýšlí samozřejmě také
nad tím, jestli zdánlivě banální úkoly s papírovými kartičkami
odpovídají intelektuální úrovni vysokoškoláků. „Vždycky
mám nějakou drobnou pochybnost, ale zároveň jsem si jistý,
že se díky tomu studenti opravdu něco nového naučí, tak do
toho jdu. Za celou dobu se mi stalo jen jednou, že by někdo
odmítnul, a tomu člověku jsem nakonec i tak vysvětlil, proč
je důležité takové věci zkoušet,“ popisuje Švábenský.
Právě v ochotě zkoušet nové přístupy a v tom, že studentští
učitelé si ještě moc dobře pamatují na svoje problémy
při pokusech pochopit konkrétní látku, podle něj obecně
spočívá výhoda studentských učitelů. Vysokoškoláci se jich
také méně bojí zeptat. „Proto se mi taky líbí, jak máme na
informatice nastavený systém, ve kterém jako vyučující
jednotlivých předmětů fungují právě šikovní současní
studenti.“
Zaměření: Kyberbezpečnost
Coby doktorand se ale Švábenský nemůže věnovat celé
dny jenom výuce. Prací na svojí dizertaci ovšem nakonec
kombinuje všechny svoje oblíbené činnosti – zájem o pedagogiku
i o kybernetickou bezpečnost, kterou se zabývá jako
zaměstnanec ústavu výpočetní techniky.
Dizertace obnáší mimo jiné analýzu dat z her pro výuku
hackingu, která funguje jako praktické školení. Když ale
padne zmínka o učení toho, jak nabourat počítačové systémy,
vyvolává to spoustu otázek. Švábenský si toho je vědom.
„Každý rok jezdíme s kolegy na největší konferenci týkající
se vzdělávání v informatice a lidé, kteří kyberbezpečnost učí,
tam pokaždé znovu debatují o etických otázkách. Učíme totiž,
jak se hackingu bránit, ale to bez poznání jeho konkrétních
technik nejde,“ je Švábenskému jasné. ●
Recept nejlepšího
učitele: Tykání
i pevná pravidlaKdyž dostal Valdemar Švábenský z fakulty
informatiky před několika týdny Cenu rektora pro vynikající
pedagogy, překvapilo ho to. Nebyla totiž první.
UDÁLOSTI 20–21
TEXT: MARTINA FOJTŮ
FOTO: JITKA JANŮ