Diplomky a bakalářky - okamžitě na web!
30. 8. 2007 | Martin Víta 

Novela vysokoškolského zákona (která už nějaký ten pátek platí) ukládá školám mj. povinnost zveřejňovat závěrečné (bakalářské, diplomové, aj.) práce svých studentů. Žel, jak už to v Čechách bývá, dobré myšlenky nebývají obvykle dotaženy do konce…


V tomto případě například dodnes stále neexistuje vyhláška či prováděcí předpis, který by určoval, jakým způsobem tak mají VŠ činit. A tak se na mnohých školách „zveřejňuje“ takovým způsobem, že diplomové práce jsou prostě na požádání zapůjčovány na sekretariátech jednotlivých kateder. Jen málokterá vysoká škola se odhodlala k tak radikálnímu kroku jako je plošné vyvěšování obhájených prací na Internet. Z těch významných je to v ČR zatím pouze Masarykova univerzita.

Proč na Internet, knihovny nestačí?
Přínosy publikování na závěrečných prací na Internetu jsou neoddiskutovatelné: podpůrné argumenty lze rozdělit zhruba do tří základních kategorií:

1. argumenty týkající se kvality
Kvality zpracovávaných závěrečných prací do značné míry odráží kvalitu konkrétní fakulty či vysoké školy. Jedná se o významný argument, jehož platnost je těžko napadnutelná (přesto se najdou tací, kteří jej zpochybňují, viz níže). S plošným zveřejňováním na Internetu se usnadní porovnávání kvality veřejných, státních a soukromých VŠ, znesnadní se možnost nepoctivého získání titulů a přirozeně zde vznikne prostor pro jakousi „reklamu“ méně známých, např. „regionálních“ VŠ.

Fakt, že závěrečná práce bude vystavena na Internetu bude samotné studenty motivovat ke kvalitnější práci. 
Časem jistě vzniknou sofistikované webové služby, které umožní v těchto pracech efektivně vyhledávat napříč všemi VŠ v České republice, a procházení těchto textů se následně stane běžnou záležitostí, nikoliv hypotetickou možností jako je tomu v současné době. V situaci, kdy bylo jasné, že si danou práci přečte pouze její vedoucí a oponent, a že po obhajobě skončí pod pavučinami ve fakultní knihovně, brali někteří studenti – zejména tací, kteří považují studium pouze jako prostředek k získání titulu – psaní bakalářské či diplomové práce poněkud na lehkou váhu. Závěrečné práce se plošným zveřejňováním na Internetu stanou jakýmisi vizitkami, které si budou moci prohlédnout např. personalisté. Tlak na odpovědnější a pečlivější přístup k psaní závěrečné práce výrazně vzroste.

2. argumenty organizační a autorskoprávní
Bakalářských a diplomových prací vznikají v ČR každoročně tisíce a málokterý pedagog či externista, který témata prací vypisuje, má přehled o pracech (nejde jen o názvy témat, ale především o skutečné obsahy prací), které v jeho oboru vznikají na „konkurenčních“ pracovištích na druhém konci republiky. Díky plošnému zveřejňování by mohli vedoucí upozorňovat své diplomanty na zajímavé ideje v pracech kolegů, vypisovat témata tak, aby nedocházelo ke zbytečným tématickým duplicitám a naopak vznikaly práce, které na sebe po obsahové stránce navazují, projekty, které se skládají z více závěrečných prací studentů různých fakult: jinými slovy, aby se nevynalézalo již vynalezené – a spíše se podporovala oborová spolupráce jednotlivých akademických pracovišť prostřednictvím studentských aktivit.

Podobný přínos bude mít internetové publikování závěrečných prací i pro diplomanty – samozřejmým způsobem tak vzniknou kontakty mezi studenty, kteří zpracovávali a zpracovávají práce z podobných oblastí. Zdánlivě se jedná o banalitu, nicméně význam takovýchto kontaktů je nemalý (stačí se ale podívat na rozvoj social networkingu v současné době).

Velký vliv bude mít případné plošné zveřejňování diplomových a bakalářských prací Internetu na plagiátorství a porušování autorských práv. Na první pohled by se sice mohlo zdát, že vytvořit kompilát z několika cizích prací a ten pak prohlásit za vlastní výtvor bude snadnější a dveře k masivnímu plagiátorství se tak otevřou dokořán, nicméně radikálně se zvýší i možnost odhalení takovéhoto jednání. V současné době disponuje efektivním a výkonným softwarovým nástrojem pro odhalování plagiátů pouze Masarykova univerzita (jedná se o mimořádně komplexní program, který se nedá obelstít obyčejným čarováním s texty), nicméně je pravděpodobné, že se takovýto nástroj rozšíří i na další univerzity a navíc, díky plošnému zveřejňování bude moci podobnou kontrolu provádět každý. Pravděpodobnost toho, že se na virtuální krádeže přijde, se výrazně zvýší. Navíc to, že se na zveřejněný plagiát nepřijde dnes, ještě neznamená, že by se na něj nemohlo přijít za tři roky. Rychlost vývoje technologií počítačové lingvistiky je úctyhodná a jejich nasazování v prostředí Internetu je takřka okamžité. Žádný plagiátor by si tak nemohl být jistý, že na něj nebude v budoucnu podáno trestní oznámení kvůli podvodu. Každopádně by se jednalo o značný posun vpřed oproti současnému stavu: dnes rozhodně není zvykem, aby před obhajobou závěrečné práce v Praze procházel oponent jednotlivé univerzitní knihovny v Ostravě, Brně, Plzni a srovnával tématicky příbuzné texty… „Ukradnout části baklalářky či v dnešní době stále ještě lze celkem bez rizika odhalení, se zavedením plošného zveřejňování by se tento postup stal daleko rizikovějším.“

3. argumenty informační
Vystavené diplomové a bakalářské práce by se zajisté dostaly do hledáčku nejrůznějších firem, zejména těch, které hledají talentované absolventy. Řada absolventů by pak zajisté dostala zajímavé pracovní nabídky. Dále, firmy by si podle vystavených prací dokázaly udělat daleko přesnější představu o tématech, která se na jednotlivých akademických pracovištích zpracovávají a mnohé z nich by začaly více uvažovat o spolupráci s akademickou sférou, třeba ve formě vedení dalších diplomových prací. Vystavování závěrečných prací by tedy mohlo být jakýmsi katalyzátorem procesu sbližování VŠ a soukromého sektoru.

Každoročně vznikají desítky, možná stovky prací, které by tématicky zajímaly daleko širší okruh čtenářů než dvojici vedoucí-oponent. Vystavování na Internetu by mohlo posloužit i nakladatelstvím, která by se tak mohla dostat k zajímavým textům. Představu o hodnotě textu (z hlediska vydavatele) není možné si udělat na základě názvu, mnohdy je nutné pročíst nebo aspoň prohlédnout celý text. Nabízí se zde samozřejmá otázka, zda by nakladatelství vůbec měla zájem o texty, které „už někde na webu visí“. Při hledání odpovědi na tuto otázku je ale vhodné si uvědomit, jak moc se odlišuje cíl závěrečné práce a komerčně šířené publikace. Těmto odlišnostem je přizpůsoben jak obsah, tak i forma a styl. V případě diplomové práce očekáváme hutné dílo bez zbytečných příkras, na kterém má student ukázat svůj vhled do dané problematiky a schopnost využít poznatků získaných studiem. V případě komerčně šířených publikací jde (často) o počty prodaných publikací, z čehož (obvykle) plyne, že práce musí být čtivá, text poněkud rozvolněnější atp. (např. použití žánrových obrázků či klipartů by v diplomce bylo často kontraproduktivní, kdežto v běžné publikaci se využívají aj.). Diplomová práce či bakalářská práce se tedy rozhodně nehodí pro okamžité vydání, spíše může posloužit jako základ nové publikace – po doplnění úvodu, příkladů, ilustrací, případových studií z praxe, rozvolnění textu a po jazykových korekturách. Navíc je dobré si uvědomit, že nikdo by nečetl stostránkové dílo z obrazovky, vždy by jej čtenáři preferovali v papírové podobě, přičemž náklady na jednotlivé tisky nejsou zrovna zanedbatelné (nekrade-li někdo papír a toner zaměstnavateli v práci), případná finanční úspora při stáhnutí původní verze by tedy nebyla příliš markantní.

V článku Jak ukrást bakalářku? přirovnává již v názvu autor zveřejňování závěrečných prácí školou ke krádežím. Jsem přesvědčen, že názory, které v něm uvádí, jsou přinejmenším diskutabilní, ne-li zjevně nepravdivé. S využitím argumentů, které jsem naznačil výše, se pokusím (poněkud méně formálně) shrnout hlavní body svého nesouhlasu.

Slovíčko „společnost“ přece nemusí znamenat nutně všech 10 mil. občanů ČR, k mnohým pracem by se ale zajisté našla společnost čítající stovky ne-li tisíce odborníků. Pokuste se odhadnout, kolik je dejme tomu v ČR doktorandů a magistrů, kteří se zabývají, dejme tomu, makroekonomií. Domnívám se, že všichni tito lidé mohou celkem legitimně komentovat (ve zmiňované hospodě) mnohé bakalářky např. z Národohospodářské fakulty VŠE. Nicméně počty hodnotitelů nehrají zdaleka tak významnou roli. Pro kvalitu vysokého školství totiž není podstatný počet těch, kteří mohou dílo fundovaně hodnotit, jako spíše fakt, že práce je „veřejně kontrolovatelná“ – třeba pedagogy „konkurenčních“ škol, kteří bez zveřejňování prací na Internetu mají v tomto směru možnosti (z praktického hlediska) poněkud okleštěné. A co se týká čísel, jistě stačí desítky, a ty se v případě každé práce takřka vždy najdou. Není třeba se obávat, že vznikají práce neodborné, ani toho, že bychom byli společností převzdělanou…

Dále, problematika vydávání závěrečných prací je poněkud komplikovanější, jak už jsem naznačil výše. Představa, že student přijde o desítky tisíc tím, že jeho práce bude vyvěšená na webu, je naivní. Na webu zveřejněná diplomka a v knihkupectvích prodejná práce, která z této práce vychází, mohou bez problémů koexistovat paralelně, aniž by to poškozovalo nějak výrazněji prodejnost takovéto publikace – každá má jinou cílovou skupinu, tedy i formu a částečně i obsah. Rozumně zveřejněná diplomka naopak může prodeji spíše posloužit a v případě systematického shromažďování reakcí na zveřejněnou diplomku se může dospět k dalším podnětům na zlepšení komerčně šířené publikace.

Jistou paralelu by bylo možné najít i v případě softwaru: řada aplikací vznikala v rámci studia a žije s otevřeným zdrojovým kódem i nadále a jejich komerční odnože fungují na volném trhu. Příkladem, možná méně známým – ale zato českým – může být např. internetový vyhledávač Sherlock (pocházející z MFF UK), který má otevřený zdrojový kód, a vyhledávač Morfeo na Centru, který z něho vychází a Centru vydělává.

Mimochodem, podle mých zkušeností se autorské honoráře za dílka vycházející ze závěrečných prací pohybují spíše v řádu tisíců, než desítek tisíc, a když už jsme u těch „ztrát“, nejen studenti do závěrečné práce dávají svou energii, také jejich vedoucí mívají na díle nezanedbatelný podíl (jejich ztáty ale autor zmíněného článku neuvedl…). Sám jsem se podílel na zprostředkování vydání několika prací, z nichž některé se týkaly i komerčně zajímavých témat (např. Luboš Plotěný: Budování úspěšného firemního webu, BEN, 2006 http://k­niha.ldstudio­.cz). Jsem přesvědčen, že vyšší počet bakalářek a diplomek na webu povede i ke zvýšení počtu vydaných publikací, které budou mít základ v těchto pracech. Důvod bude jednoduchý: nakladatelství a jejich zprostředkovatelé si budou moci vybírat z většího množství textů. Je tedy pravděpodobné, že finanční toky od nakladatelství ke studentům budou sílit, nikoliv naopak. A nadaní studenti si jistě poradí…

Kopírování a výroba titulů: jak jsem se pokusil zdůvodnit ve druhé sadě argumentů, předpokládám, že počty kompilovaných závěrečných prací se sníží, že je to naopak současný stav, který nahrává pirátství. V případě zveřejňování textů na Internetu by si navíc případný plagiátor nemohl být jistý, že se jeho přečin neprovalí za pár let.

Daleko větším rizikem akademickou sféru jsou nejrůznější firmy, které nabízejí vypracování hotové závěrečné práce na zakázku. Práce nejsou odnikud kopírované, jen autor a diplomant není tatáž osoba. Po právní stránce bývají tyto věci dobře ošetřené, takže takovéto firmy „podnikají“ naprosto legálně, jediný trestný čin páchá ten, kdo zakoupený text předkládá jako závěrečnou práci. Tyto tituly jsou pro společnost řádově větším nebezpečím, přesto na ně upozorňuje málokdo.

Netvrdím, že plošné zveřejňování bakalářských a diplomových prací na Internetu je všelék, má samozřejmě i svá negativa. Jako nejvážnější argumentem proti se mi jeví fakt, se kterým přišli představitelé technických VŠ. Mnohé práce na těchto fakultách totiž vznikají v součinnosti s komerční sférou, jejich témata vycházejí často z konkrétních firemních problémů a zveřejňování takovýchto prací by mohlo posloužit konkurenčním subjektům. Avšak i v současné situaci, kdy závěrečné práce na Internetu zveřejňovány zpravidla nejsou, se k nim konkurence může s trochou úsilí poměrně snadno dostat – a to přes standardní knihovny. Navíc by případná vyhláška nařizující zveřejňování prací na Internetu mohla obsahovat výjimku pro případ prací, u kterých se určitý stanovený orgán – např. akademický senát atp. – usnese na jejich utajení (práce obsahující obchodní tajemství či informace o strategických zájmech ČR, což může být typické např. u diplomových prací na Univerzitě obrany atp.)

Otázkou zůstává, jakým způsobem tedy jednotlivé VŠ ke zveřejňování závěrečných prací přimět. Existují v zásadě dvě cesty: přes akademické senáty jednotlivých VŠ anebo prostřednictvím poslanců přes ministerstvo školství. A proto prosím, zasílejte dotazy, požadavky a přání na toto téma svým (nejen akademickým) zástupcům.

Martin Víta

Rubriky: Masarykova univerzita, Ostatní VŠ, Nezařazené