V minulém čísle ?e Sometimes jsem se zájmem přečetl úvodník, krom jiného vyzývající nově nastoupivší studenty k chování mravnému, čestnému a jaksi dospělému. Děkan Pudil v něm napsal, že poctivost, korektnost a fair play považuje „za nezbytnou normu jednání absolventů nejen naší fakulty, ale i každé vysoké školy, která má morální právo se vysokou školou nazývat.“ Na standardních vysokoškolských pracovištích bývá amorálnost nejen ve vztahu k akademickému prostředí znalostí trestána neprodleným odejitím jak u studentů, tak u pedagogů. Ne tak na Fakultě managementu. V rámci předmětu, jemuž vyučuji, jsem takový prohřešek zaznamenal a předal k projednání Disciplinární komisi FM. Studentka 5. ročníku kombinovaného studia Lucie Šimková stáhla semestrální práci z internetu, k ní připsala vlastní odstavec úvodu a závěru. Poté v opakované emailové komunikaci prosté zkopírování díla popírala a tvrdila, že nechápe, v čem je vlastně problém. Šlo o dokladovaný příklad tzv. plagiátorství - vydávání cizího díla za dílo vlastní. Disciplinární komise Fakulty managementu ve složení dvou pedagogů a dvou studentů se zachovala stejně bezbarvě jako v minulosti. Studentka, která kradla a lhala, získala podmínečné vyloučení ze studia. Není totiž jasné, jak by se musel student provinit, aby byl vyloučen. Fakulta nemá ani etický kodex chování člena akademické obce, ani vyhlášku, která by stanovovala za jaké typické přestupky náleží to které kárné opatření. Napomenutí či podmínečné vyloučení je cár papíru, který ještě nikdy v historii fakulty neměl žádný dopad na absolvování studia. Dobré české vysoké školy věnují plagiátorství zvýšenou pozornost - seznamují studenty s náležitostmi psaní odborného textu ve zvláštním úvodním předmětu (JČU), mají manuály pro zpracování odborných prací, jimiž se studenti řídí ve všech předmětech po celou dobu studia (VŠEM), kontrolují veškeré kvalifikační práce so?warově (Masarykova Univerzita), plagiátorství trestají bezpodmínečným vyloučením nebo dokonce odměňují pedagogy, kteří plagiát odhalí (NF VŠE). Bez seriózních opatření se totiž psaní seminárních a kvalifikačních textů zvrhává v závody v Ctrl+C a Ctrl+V. Deklarované úsilí o korektnost by se pak lehce stalo nevěrohodnou floskulí. Pavel Štrach ZKOPÍROVAT PRÁCI (ZATÍM) NENÍ PROBLÉM Protože jsem byl přímo vyzván redaktory Sometimes, chci stručně reagovat na článek kolegy Štracha. Jeho spravedlivé rozhořčení chápu, a proto jsem s ním o celé záležitosti osobně hovořil. Protože by však z jeho článku někdo mohl mít pocit, že vedení fakulty se problému plagiátorství a opisování dostatečně nevěnuje, chtěl bych svůj postoj k problematice explicitně objasnit. Plně souhlasím s Pavlem Štrachem, že plagiátorství je v naprostém rozporu s principy fair play, o nichž jsem v minulém úvodníku psal a které se snažím prosazovat. Vedení fakulty i já jsme odhodláni proti němu bojovat všemi prostředky. Proto jsem také před časem na kolegiu rektora upozornil na počítačový systém pro vyhledávání plagiátů, vyvinutý na Masarykově univerzitě a doporučil jeho zakoupení pro celou VŠE (navíc jeden z doktorandů FM vyvíjí pod vedením prof. Jirouška v rámci své disertační práce nový původní systém pro odhalování plagiátů). Dále jsem se dosud domníval, že Studijní a zkušební řád, statut FM a slavnostní slib při imatrikulaci jsou dostatečnou „normou“ pro nepodvádění. Ve světle stále přibývajících podvodů či pokusů o ně souhlasím s P. Štrachem, že bude potřebné přijmout jako samostatnou normu nějaký etický kodex studenta FM. Tuto záležitost projednáme na nejbližším kolegiu děkana. Na druhé straně se ale nedomnívám, že lze jednoduše stanovit nějakou vyhláškou „za jaké typické přestupky náleží to které kárné opatření“. Přestupky i jejich okolnosti je třeba vždy individuálně posoudit a právě proto máme disciplinární komisi. Rovněž se mi ale nezdá příliš vhodné a etické odměňovat pedagogy za odhalování podvodného jednání, což mi trochu zavání policejními metodami („je třeba chytit co nejvíce řidičů porušujících pravidla, ne kvůli bezpečnosti provozu, ale protože za to dostaneme odměnu“).Důležitější je asi prevence, kladné působení pedagogů a nakonec bohužel i samotné vědomí studentů, že v případě podvodu riskují trest. Rozhodně však nesouhlasím s názorem, že podmínečné vyloučení ze studia je pouhý „cár papíru“. Sám redaktor Sometimes mi na přímý dotaz odpověděl, že by se hluboce styděl, kdyby jeho jméno bylo uvedeno na veřejně přístupných webových stránkách fakulty jako jméno člověka, který podvádí, a byl proto podmínečně vyloučen ze studia. Nepodmínečné vyloučení je nevratný akt, který byl zatím použit pouze v případě trestného činu krádeže fakultního majetku. V ostatních případech (podle mého názoru z hlediska „drzosti podvodu“ některé snad i horší než nyní diskutovaný případ) navrhla disciplinární komise také podmínečné vyloučení, a proto by nebylo ve srovnání s dřívějšími případy nepodmíněné vyloučení v tomto případě spravedlivé. Jako děkan navíc nemám dle předpisů možnost trest zvýšit, pouze zmírnit. To jsem však neudělal dosud nikdy. Budu naopak všemi prostředky prosazovat, aby v případě, že podmínečně vyloučený student se dopustí jakéhokoliv dalšího přestupku, byl nepodmíněně a definitivně ze studia na FM vyloučen. Vítám skutečnost, že Pavel Štrach svým článkem poukázal na závažnost problému plagiátorství. Věřím, že diskuse na toto téma neskončí jednou na rozdíl od výtisku Sometimesů, ani obrazně, v koši na odpadky, ale bude podnětným tématem pro celou akademickou obec FM. Studenty pak se vším důrazem vyzývám, aby se podvodného jednání zdrželi, a předešli tak situaci, kdy jejich jméno bude zveřejněno na jakési „desce hanby“ s rizikem definitivního vyloučení ze studia při dalším přestupku. Pavel Pudil, děkan FM NÁZOR DĚKANA FM