Ä
rotiváhou matice
Jak asi trávi volný čas matematik? Zapomeňte
na odpoledne u šachů nebo pročítání
odborných periodik. Ondřej Folvarčný,
student magisterského stupně oboru Matematika
na Prírodovedecké fakultě, hraje na didgeridoo.
Tento hudební nástroj, který je původem
Z Austrálie, si s pomocí kamaráda ručně vyrobil.
Proč jste si vybral Masarykovu univerzitu a proč matematiku?
Nebyla to moc hluboká úvaha. Když jsem končil střední školu, tak mi matematika přišla jako jediný předmět, který by mě bavilo studovat. Kromě Brna jsem se dostal ještě do Prahy, ale v Brně jsem měl víc známých a přišlo mi i jako přátelštější město. I teď občas přemýšlím, že bych zkusil ještě něco dalšího - uvažoval jsem i o psychologii nebo sociologii, ale zatím jsem se nerozhodl.
Co vás nejvíc na univerzitě překvapilo?
Spousta nových věcí od Informačního systému, přes koleje až k menzám. Ale všechno to bylo srozumitelné a člověk se časem zorientoval. Líbil se mi taky rozdílný přístup pedagogů ve srovnání se střední školou. Student je rovnocennější s učiteli. Ale hlavně mě překvapilo, že už jsem nemusel mazat tabuli (směje se). To bylo neuvěřitelné, že učitel přijde a sám šiji smaže. Ze začátku jsem to několikrát nevydržel a před hodinou tabuli smazal - zkrátka silně zažitý zvyk ze základní a střední školy (směje se).
Jste i členem akademického senátu. Jak jste se tam dostal?
V akademickém senátu jsem teď už druhé období. Poprvé mě studenti zvolili v doplňovacích volbách díky iniciativě Zelená univerzita, o které jsem se dozvěděl najedná přednášce. Zapojil jsem se do týmu, který se tímto projektem zabýval.
Co je to Zelená univerzita?
Jde o projekt, který má za cíl ozelenit české univerzity - zjednodušeně je to snaha zavádět takové postupy, jakoje třídění odpadů, šetrná práce s papírem v kancelářích nebo snižování nákladů na vytápění budov.
Hrajete na didgeridoo. Kde jste k němu přišel?
Šlo to postupně. Ze začátku jsem hrál v lidovce na flétnu a klavír, pak mě učitel z flétny přemluvil, ať hraju na pozoun, potom jsem přešel na elektrický klavír, na který jsem hrál hlavně jazzové skladby. Postupně přicházely nástroje jako tibetské mísy, djembe, drumle nebo didgeridoo. Kamarád mi pomohl s výrobou mého prvního didgeridoo. V poslední době tíhnu spíše k alternativním hudebním nástrojům, na něž se nehraje striktně podle not a které často vydávají širší spektrum zvuku.
Takže první didgeridoo jste si vyrobil vlastnoručně?
První jsem si vyrobil jen z menší části, druhé už je převážně moje vlastní práce. S oběma mi pomáhal kamarád, ale není to zas tak náročné, že by člověk nutně musel být řemeslník.
Co je vlastně didgeridoo za nástroj? Odkud pochází?
Didgeridoo pochází z Austrálie. Tvrdí se, že je to jeden z nejstarších hudebních nástrojů vůbec. Vzniklo tak, že termiti vykousali dužinu u spadlých větví eukalyptu. Když pak zafoukal vítr, ozývaly se zvuky. Aboridžinci to začali zkoušet, trochu si takové větve upravili a začali na ně hrát. V našich podmínkách se samozřejmě vyrábí jinak. Většinou tak, že se suchá větev rozřízne na půlky, vydlabe se a zase slepí. Moje druhé didgeridoo je ale vrtané z černého bezu, který má měkkou dužinu.
Jak se na nástroj hraje?
Základní tón se vydává především vibrací rtů, podobně jako při hře na žesťové nástroje. Zajímavé na hraní je, že hráč se musí naučit cirkulační dech. Jedná se o techniku, při níž se zároveň nadechujete a vydechujete - díky tomu můžete hrát nepřetržitý tón. Tento způsob dýchání má i pozitivní vliv na dýchací cesty.
Jak jde dohromady hraní na nástroj, který vlastně nejde ani naladit, se studiem exaktní vědy, jako je matematika?
Někdy to vnímám tak, že moje koníčky jsou protiváhou k matematice. Zjednodušeně řečeno, když ve škole více pracuje levá hemisféra mozku, ve volném čase jí dávám trochu odpočinout a snažím se dělat spíše pra-vohemisférové činnosti. Nechtěl bych být pouze úzce zaměřený.