ÍDNES.CZ I ZPRAVODAJSTVÍ Domácí Zahraničí Krimi Kraje Ekonomika Kultura Finance
Domácí Volby Názory Koronavirus MediaHub NATO 100 let české egyptologie Speciály Očima čt
Vůdce ruské opozice
Navalnyj je v bezvědomí.
Otrávili ho, tvrdí jeho
mluvčí
O víkendu do Česka
dorazí studená fronta,
která utne tropické
teploty
I Velký solární podvc
I Laciné šunty vydav
' výkonné panely, na
stát
Komunista Ondráček opisoval ve své disertační
práci, bral si celé odstavce
© 9 . října 2019, aktualizováno 9:56 Qj Cj
Komunistický poslanec Zdeněk Ondráček opisoval ve své disertační práci, díky níž na Univerzitě
Palackého v Olomouci v roce 2011 získal doktorát. Přebírá v ní doslovně celé pasáže prací jiných
studentů, aniž by je citoval a uváděl jako zdroj. M F D N E S nalezla několik těchto pasáží, sám
Ondráček se redakci nevyjádřil. N a Facebooku jen uvedl, že plagiátorstvím mu je vyhrožováno už
delší dobu.
Ondráček ve své práci nazvané Násilí jako sociálně patologický jev v rodině
hojně cituje odborné publikace a analýzy, přebírané pasáže označuje
uvozovkami a zvýrazňuje kurzívou. Mezi citovanými pasážemi si však
vypomáhá celými odstavci doslovně opsanými z jiných studentských prací,
případně jen tu a tam lehce pozmění slovosled, vymění či přidá slovo.
Redakce MF DNES nalezla v jeho disertační práci osm shodných pasáží.
Některé mají jen jeden odstavec, jiné jsou na celou stranu.
A ty už poslanec nijak neoznačuje, necituje, neuvádí je ani v závěru svého
disertačního textu v seznamu použitých zdrojů. Nepriznáva, že je vytvořil
někdo jiný, vydává je za své. Nejde přitom o odborné statě, ale o běžné věty
studentů.
Navlas stejné věty
„Rodina určuje sociální statut dítěte, je rozhodující, pokud jde o jeho sociální
prestiž a sociální sebeuvědomění. Prostřednictvím rodiny si také dítě
uvědomuje své místo a svou roli ve společnosti. Rodina, sociální vztahy v ní a
způsob výchovy budou pro dítě zázemím, ze kterého bude vycházet, až si
založí svou vlastní rodinu," píše Michaela Žerovnická v diplomové práci Dítě v
neúplné rodině, kterou obhájila na pedagogické fakultě Technické univerzity v
Liberci šest let před Ondráčkem.
Navlas stejné věty má v disertační práci i Ondráček. A to je jen jeden příklad z
mnoha.
Fotogalerie
Zobrazit fotoqalerii
Sám Ondráček se k tomu
zatím nevyjádřil. Mobil nebral
a na dotazy zaslané v SMS,
proč opisoval cizí texty a zda
z toho vyvodí pro sebe nějaké
důsledky, neodpověděl. Na
Facebooku vydal vyjádření, ve
kterém píše, že plagiátorstvím
mu je vyhrožováno přes tři
roky a vzkázal: „Zatím
zůstávám v klidu a řeším další
právní kroky na svoji obranu."
Předseda KSČM Vojtěch Filip
řekl, že se k tomu nemůže vyjádřit, protože s poslancem ještě
nemluvil. „Nevím, co je na tom pravdy," dodal.
Univerzita tvrdí, že jeho práci prověřila hned, jak ji odevzdal a nenašla nic
podezřelého. „Kontrola práce proběhla v systému Theses v předchozích letech,
v té době neodhalila shodu s dalšími vloženými pracemi jiných autorů," sdělila
mluvčí Univerzity Palackého Gabriela Sýkorová Dvorníková s tím, že každá
závěrečná práce na olomoucké univerzitě se povinně vkládá do programu na
odhalování plagiátů Theses od roku 2011.
Když ji reportér MF DNES seznámil s tím, co redakce v Ondráčkově disertační
práci našla, mluvčí Sýkorová odpověděla: „Ve Vámi uvedených příkladech se
jedná o porušení citačních pravidel (neuvádí se zdroj, citace není označena
uvozovkami, parafráze s minimální úpravou citace). Nicméně je třeba zevrubně
analyzovat celou disertační práci." Na dotaz, zda tedy univerzita prověří ještě
jednou Ondráčkovu práci, doplnila: „Ano. Tak do měsíce by mohl být výsledek."
Shodou okolností právě na olomoucké
univerzitě se loni v září rozhodli
zkontrolovat desítky závěrečných prací.
Byla to reakce na loňské kauzy tehdejší
ministryně spravedlnosti Taťány Malé
(ANO) a ministra práce a sociálních věcí
Petra Krčála (ČSSD), kteří po
plagiátorských aférách rezignovali. Byť jen
Krčál připouštěl pochybení, Malá vinu odmítala. Oba odevzdali své práce v
době před rokem 2008, kdy se ještě plagiáty neodhalovaly speciálním
softwarem.
Právě na univerzitě v Olomouci navíc před několika dny rozhodli o jiné práci
diplomové vládní protidrogové koordinátorky Jarmily Vedralové z roku 2005.
Také v ní byly doslovně převzaté texty, neoznačené uvozovkami a bez
odpovídajících komentářů. Nicméně zdroje, ze kterých takto čerpala, v práci
uvedla, proto vedení školy uzavřelo případ s tím, že nejde o plagiát.
Ke stejnému závěru došla i Univerzita Karlova, kde Vedralové obhájila
bakalářskou práci v roce 2001.1 v ní měla použité pasáže bez označení a
zdroje neuváděla v textu, ale aspoň na jeho konci.
Jak se odhalují
plagiáty?
Přeházet slova
nestačí, překlad
ale stroj ošálí
Program proti opisování
Univerzita Palackého v Olomouci používá na odhalení plagiátů počítačový
program Theses.cz, který porovnává studentské práce mezi sebou i se zdroji
na internetu. Používá ho 23 veřejných vysokých škol.
Software najde všechny shodné pasáže textů, tedy i ty, které autor správně
cituje a zdrojuje. Je tudíž na vedoucím diplomové a bakalářské práce, nebo
vedoucím katedry v případě disertačních prací, aby posoudil, jestli jde o
zcizené věty, jež dotyčný vydává za své.
„V případě, že vedoucí práce vyhodnotí práci jako plagiát až po jejím
odevzdání, informuje vedoucího pracoviště a předkládá podnět disciplinární
komisi. V případě, že oponent zjistí, že se jedná o plagiát, nedoporučuje práci k
obhajobě a informuje vedoucího pracoviště, který dává podnět komisi," popsala
mluvčí olomoucké univerzity Sýkorová. Disciplinární komise pak rozhoduje, zda
viníka připustí k obhajobě takové práce.
Ondráček, 2011, strana 17 Michaela Žerovnická, 2005, strana 17-18
Rodina má pro dítě nezastupitelný význam. Dítě se do ní rodí, dostává od
ní či přesněji od svých rodičů genetickou výbavu, má rozhodující vliv na
celkový rozvoj jeho osobnosti, zvláště v nejranějším období jeho dětství a
to jak v oblasti tělesné, duševní tak sociální. Svědčí o tom nikoli jen
obecná zkušenost, ale stále více nové a nové poznatky o důležitosti
časného života člověka pro jeho celkový vývoj.
V rodině a rodinou se uskutečňuje společenská adaptace dítěte a jeho
začleňování do společnosti. V kontaktu s bezprostředním prostředím i
svými možnostmi si dítě vytváří jakýsi vnitrní obraz světa, který do jisté H
míry odpovídá tomu, jak je mu okolní realita jeho rodiči „předkládána", do
jakého světa - a jak - ho rodiče uvádějí.
Rodina určuje sociální status dítěte, je rozhodující, pokud jde o jeho
sociální prestiž a sociální sebeuvědomění. Prostřednictvím rodiny si také
dítě uvědomuje své místo a svou roli ve společnosti. Rodina, sociální
vztahy v ní a způsob výchovy budou pro dítě zázemím, ze kterého bude
vycházet, až si založí svou vlastní rodin.
Ondráček, 2011, strana 17 Martin Kotůlek, 2007
Podstatou existence a největší smysluplností rodiny je tedy péče o děti a
jejich výchova. Existence rodiny je ale také závislá na utvoření domova,
tedy před veřejností skrytého soužití jejích členů v podobě bytu nebo
domu. Vliv kulturních tradic a moderní doby do značné míry ovlivňuje práh
soukromého působení a práh odpovědnosti společnosti za výchovu dětí v
rodině. Rodina a její fungování je do velké míry závislá na společnosti, je
spojena s ekonomickými aspekty a hospodářstvím, zaměstnaností,
sociální a zdravotní úrovní země, což rovněž do značné míry ovlivňuje její
prosperitu a stabilitu.
Ondráček, 2011, strana 18 Alena Zerzáňová, 2008, strana 18
Výzkumy rodiny, započaté během Mezinárodního roku rodiny 1994, mj.
potvrdily, že v rodinách v posledních čtyřech letech výrazně ubylo
společného času, a to zejména v rodinách s dětmi, kde úbytek času trápí
60 % rodičů. O to více záleží na kvalitě společných chvil, na tom, jak
společný čas s dětmi tráví. I po šesti letech platí, že v rodinách ubývá
společně tráveného času a společné činnosti, vytrácejí se setkání kolem
„rodinného stolu". Chronický nedostatek času („teď počkej, nemám na tebe
čas") předznamenává v řadě rodin terén psychické subdeprivace. Mnoha
rodičům - podobně jako je tomu ve sféře partnerských vztahů - chybí
potřebná kognitivní výbava a komunikační dovednosti, jež by jim usnadnily
smysluplné a oboustranně radostné trávení společného času s dětmi. A
tak v rodině mnohdy začíná poruchou zakotvení lidské existence a jež se
pak ve svých důsledcích může promítnout do jejich přítomného či
budoucího jednání destrukce přirozeného světa dětí, narušení zkušenosti
lidské časovosti, jež se může stát. (volně podle Heluse,2007)
Ondráček, 2011, strana 18 Petra Nucová, 2006, strana 12
Řada autorů se snaží vysvětlit současnou situaci rodiny jako její krizi
(Havlík, Koťa, 2002, s. 68-73). Toto tvrzení zdůvodňují řadou nepříznivých
demografických ukazatelů, jakými jsou vysoká rozvodovost, zvyšující se
počty dětí narozených mimo manželství (v současné době až jedna pětina
ze všech narozených), zvyšující se počty neúplných rodin, rodin
doplněných a družských (www.csu.cz). Dále zvyšujícími se počty týraných,
zneužívaných a zanedbávaných dětí, především v rodině samé, počty
maladaptovaných, vysokou sebevražedností dětí a mladistvých, jejich
kriminalitou, narůstající agresivitou a dalšími společensky nežádoucími
jevy.
Mladé rodiny jsou zasaženy nepříznivou ekonomickou situací, která
spočívá v trvalém nedostatku bytů (a jejich finanční nedostupnosti) a
vysoké nezaměstnanosti.
Poukazuje se také na narušení tradičních forem rodinného soužití a
upuštění od klasické dominantní role muže, na relativní ekonomickou
samostatnost žen, matek, na vyšší frekvenci mimomanželských sexuálních
vztahů a nadměrnou toleranci k nim, nedostatek opravdové lásky,
náboženského cítění apod.
Ondráček, 2011, Přeformulováno, bez zdroje z (VOŇKOVÁ,
strana 25 2004, s. 55-62)
Obecně autoři míní, že kdomácímu násilí vede vztahová nespokojenost,
negativní hodnocení partnerova/partnerčina chování, nevyrovnané
mocenské rozložení sil, konfliktní životní styl s častými rozepřemi a útoky
vedoucími ke snižování sebeúcty. Čím nižší je sebedůvěra partnera, čím
vyšší je pravděpodobnost agresivní reakce. Tu může vyprovokovat i mírné
jednání druhé strany, zvláště půjde-li o otázky peněz či sexu."
Ondráček, 2011, strana 55 Lucie Minaříková, 2009, strana 11
Mýtus o typické oběti - Laická veřejnost věří, že oběťmi se mohou stát
pouze pasivní, závislé, nesamostatné „puťky", které si vše nechají líbit.
Pravdou je, že neexistuje typická oběť domácího násilí. Každý partner,
muž i žena, může sklouznout do pozice týrané oběti.
Mýtus o vině oběti - Tento stereotyp předpokládá, že každé domácí násilí
musí mít svou jasnou instrumentální příčinu nejlépe v chybné komunikaci s
partnerem. Oběť zřejmě provokuje svého partnera k násilným výbuchům.
Pravdou je, že nikdo nemá právo svého partnera týrat násilím.
Ondráček, 2011, strana 56 Jan Hron, 2010, strana 14
Důvodů, proč oběti neopustí svého partnera je celá řada. Oběti věří slibům
pachatelů, kteří se po útocích omlouvají. Obětí nechtějí rozdělit rodinu,
nemají kam jít, bojí se dalších výhružek a napadání od agresora. Jsou
ekonomicky závislé.
Ondráček, 2011, strana 90 Jan Hron, 2010, strana 31
Jedná se o občanské sdružení, které bylo založeno v roce 1992. Jeho
posláním je pomoc obětem trestné činnosti. Poskytuje bezplatné, odborné
a diskrétní služby obětem a svědkům trestné činnosti. Celkem je v České
republice zřízeno sedm poraden, ve kterých pracují bez nároku na
odměnu právníci, psychologové, sociální pracovníci a lékaři. Tito poradci
poskytují obětem a svědkům trestné činnosti právní informace, rady a
psychologickou podporu. Pokud klient trvá na své anonymitě, je toto přání
respektováno.
S každou přítomnou osobou je sepsán ze začátku záznamový list, ve
kterém jsou získány údaje o klientovi, zda přišel sám nebo v doprovodu
jiné osoby, vztah k trestné činnosti, druh trestné činnosti. Dále je zjištěno v
záznamovém listu, zda se jedná o domácí násilí, dle znaků diagnostické
pomůcky SARA DN. V záznamovém listu je dále vypsán stručný popis
události a problémy klienta, na co si stěžuje, s čím potřebuje pomoci.
Tento záznamový list je uložen v Bílém kruhu bezpečí pro pozdější
potřebu, a to především pro použití při opakované návštěvě klienta a dále
v anonymizované podobě jako podklad pro různé statistiky.
S klientem je po sepsání záznamového listu provedena odborná
konzultace, která vede k snaze vyřešit problém klienta, právními
informacemi a radami.
O tom, jak se klient po této odborné službě zachová, se již v Bílém kruhu
bezpečí nedozví, pokud jim to klient sám neřekne. Zda provedl vše, jak mu
pracovníci Bílého kruhu poradili nebo si zvolil svoji cestu. Klient se může
na Bílý kruh obrátit i vícekrát, má-li s nějakou věcí problém. V rámci
nadstandardní pomoci, je možno dohodnout doprovod k soudu, návštěvu
klienta v nemocnici, je-li upoután na lůžko apod.
Autoři: Artur Janoušek, Karolina Bulisová