Atlas

Představuje uvědomění si anatomického uložení svalu, jeho ukotvení na pevné struktury a průběhu, ideálně trojrozměrně. Dle situace je vhodné pacienta o uložení svalu, se kterým bude nyní pracovat, informovat.

Při studiu problematiky ošetření svalů v rámci výuky jsou studenti vedeni k výběru strany pro ošetření svalu, a to především vzhledem k tomu, že při výuce se jedná obvykle o ošetření svalu u zdravého probanda. V praxi je situace odlišná, protože ke konkrétnímu svalu, včetně strany ošetření, vedou klinické potíže a komplexní kineziologický rozbor.

Pro účely výuky je možno provést výběr strany ošetření svalu u párových svalů na základě:

• snížené posunlivosti fascií vůči svalu - pouze u povrchových svalů
• snížené svalové síly u aktivní izometrické kontrakce - za současné aktivace oboustranně
• omezení rozsahu pasivního pohybu - za současného vyšetření oboustranně
• u hluboko uložených svalů je někdy nezbytné nejdříve každý sval zvlášť ozřejmit a propalpovat, a tedy zjistit, ve kterém jsou přítomny reflexní změny
• u některých svalů je možno doporučit postup pro výběr strany, a tento je pak u daných svalů v algoritmu a na fotografiích uveden

Provádí se krátkou opakovanou aktivací svalu při současné palpaci svalu. Pro vyvolání kontrakce je nezbytné uvést sval do situace pasivního submaximálního protažení. Protažení nesmí být maximální, protože takové často kontrakci svalu zcela znemožní. Současně je dobré minimalizovat kontrakci sousedních svalů, aby byla zajištěna co největší pravděpodobnost, že palpovaný sval je ten, který se vědomě pokoušíme nalézt. Taková situace nenastává u svalů povrchových, ale zejména při palpaci hluboko uložených svalů. Tzv. „vyloučení“ svalu, či minimalizaci jeho aktivace provádíme pasivním zkrácením svalu, který nechceme aktivovat.

Palpace svalu se provádí při pasivním zkrácení svalu. Palpující prsty jsou přiložený na sval již v průběhu palpace kolmo, tak, aby po pasivním zkrácení svalu mohla proběhnout palpace „přebrnknutím“ přes relaxovaná svalová vlákna.

Vlastní ošetření svalu se provádí buď prostřednictvím postizometrické relaxace (PIR), presurou, nebo excentrickou dekontrakcí svalu.

Při PIR je sval pasivním protažením uveden do bariéry reflexní změny, což je pocitově terapeutem vnímáno jako první zvýšení odporu v průběhu pasivního protažení svalu. Při uvedení svalu do bariéry je důležité ponechat svaly v okolí ošetřovaného svalu relaxované a správnými pohyby se vyvarovat jejich protahování více než je v rámci zaujaté polohy segmentu a těla nezbytné.

V této pozici je pacient vyzván, aby sval aktivoval ve směru jeho funkce, nejlépe funkce, která je pro sval právě specifická. Pacient provádí izometrickou kontrakci svalu vědomě, nebo je tato kontrakce navozena pohledem očí, např. u rotací v hlavy, krční páteře a trupu. Délka této fáze je určena kondicí a reflexními změnami ve svalu a měla by trvat do projevů třesu, nebo inkoordinace. Inkoordinace svalu se projeví tak, že pacient není schopen udržet stejnou sílu kontrakce a terapeut vnímá pocit zesílení či zeslabení rezistovaného pohybu. V tuto chvíli pacient sval relaxuje, dosažená pozice pohybového segmentu se nemění!

Fázi relaxace je možno navodit výdechem nebo nádechem, dle lokalizace pohybového segmentu. Fáze relaxace trvá minimálně stejně dlouho, jako trvala fáze aktivace svalu, optimálně 2-3× déle. Efekt facilitačně-inhibiční funkce dechu se obvykle snižuje směrem od středu těla. U svalů přecházejících z končetin na trup a u trupových svalů je využití dechové synkinézy při relaxační fázi doporučováno.

Fázi ošetření svalu je možno provádět opakovaně. Po každém ošetření je sval znovu uveden do bariéry reflexní změny a prostřednictvím PIR ošetřen.

Presura se provádí v pasivně zkráceném svalu, který je maximálně relaxovaný. Terapeut cíleně bodově tlačí na reflexní změnu a vyvolá tak bolest v zóně referenční bolesti odpovídající dané reflexní změně, nebo v místě reflexní změny. Při presuře je nezbytná komunikace s pacientem, který by měl postupem času cítit ustupování bolesti, které koresponduje s pocitem „release“ terapeuta.

Ošetření excentrickou dekontrakcí se provádí prostřednictvím aktivace antagonisty ošetřovaného svalu proti submaximálnímu odporu. Odpor musí být maximálně takový, který pacient zvládne bez nadměrných výchylek v pohybovém segmentu, a který terapeut dokáže překonat.

Ošetření excentrickou dekontrakcí je možné provádět na závěr ošetření prostřednictvím PIR, v takovém případě následuje bezprostředně po fázi relaxace svalu z dosažené pozice, ve které sval relaxoval do pozice výchozí.

Zahrnuje opakování kroků ozřejmění svalu a palpace s výsledným hodnocením dosažené změny.