Trojskok je disciplína vyžadující poměrně vysokou zdatnost a připravenost skokana (sprinterskou, silovou, skokanskou i připravenost kloubů a vazů) a proto není zařazen v osnovách tělesné výchovy. Současné zkušenosti ve sportovní přípravě mládeže však ukazují na to, že je možné a nutné zařazovat průpravu k trojskoku již v žákovském věku a tak dlouhodobě připravovat mládež k pohybové trojskokanské dovednosti a na rytmické zvláštnosti této disciplíny. Trojskokanská průprava, zejména opakované různé formy skoků, jsou důležitou součástí silové a pohybové přípravy i pro ostatní disciplíny jako jsou běhy, další skoky a vrhy.
Vyspělou techniku můžeme charakterizovat těmito znaky: optimalizace rozběhové rychlosti, plochá dráha těžiště těla ve všech skocích, minimalizace ztrát horizontální rychlosti využitím odrazu s krátkou amortizační fází a dynamická síla svalů dolních končetin. K vlastnostem dobrého trojskokana patří vysoká sprinterská rychlost, skokanská pružnost, odrazová síla a koordinace pohybů.
Technika běhu ovlivňuje rozběhovou rychlost i přípravu na první odraz. Rychlost rozběhu se stupňuje až k odrazovému pražci. | |
U prvního švihu může vést pohyb paží soupažně. Při výměně dolních končetin v letové fázi prvního skoku je dominantní velká flexe v kolením kloubu odrazové končetiny, švihová končetina je natažena a relativně bez svalového napětí. | |
Úplným složením bérce odrazové končetiny se podstatně zmenšil poloměr otáčení pro následné vykývnutí stehna do vodorovné polohy, nebo i výše. | |
Poté následuje příprava pro nasazení takzvaného úderného odrazu. | |
Velké rázové síly může skokan úspěšně zvládnout maximální aktivací svalových skupin odrazové končetiny už před dokrokem. | |
Celkové těžiště těla se vysunuje blíže k vertikále. Zvýšená hybnost volných končetin vyvolává zvětšení akční odrazové síly. Úhel vzletu je menší oproti prvnímu a třetímu skoku, okolo 13°. | |
Letová fáze včetně přípravy na odraz probíhá u nejlepších skokanů shodně s předchozím skokem. | |
Sníženou horizontální rychlost před dokrokem a odrazem do 3. skoku se atlet snaží kompenzovat zvýšenou hybností volných končetin a pouze mírným předkročením na celé chodidlo. | |
Úhel odrazu i úhel vzletu jsou vyšší než u předchozích skoků a blíží se optimálním hodnotám skoku do dálky. Předkloněný trup je přibližně v prodloužení osy odrazové končetiny. |
NEJČASTĚJŠÍ CHYBY | ZPŮSOB ODSTRANĚNÍ |
Zpomalení na konci rozběhu. | Volnější stupňování rychlosti rozběhu; chybou může být i nepřiměřeně dlouhý rozběh. |
Násilné prodlužování nebo zkracování posledních kroků. | Překontrolovat vzdálenost kontrolní značky; upřesnit rozběh; menší soustředěnost na odraz. |
Záklon při odrazu. | Skoky ze zkráceného rozběhu. |
Nevýrazná práce nohou ve fázi letu. | Nacvičit správnou aktivní práci letu odrazové nohy v opakovaných poskocích. |
Pasivní doskok po přeskoku. | Snížit výšku přeskoku; při odrazu zachovat mírný předklon. |
Krátký a nízký přeskok. | Prozatím zkrátit a snížit výšku poskoku; lepší švihová práce paží; vzpřímit trup. |
Malý rozsah pohybu ve vzduchu. | Zdokonalit techniku a zařadit speciální ohebnostní cvičení. |
Krátký a nízký skok. | Zdokonalit techniku; zvýšit sílu nohou; snížit ztrátu horizontální rychlosti v odrazu. |
Nedostatečné přednožení při doskoku. | Posílit břišní svaly. |
Malá horizontální rychlost při přechodu ke skoku. | Po poskoku a přeskoku zachovat optimální výšku a délku skoků; zmenšit ztrátu horizontální rychlosti v předešlých částech trojskoku. |