Technika skoku do výšky

Skok do výšky je technická disciplína rychlostně- silového charakteru, která vyžaduje výbornou úroveň pohybových schopností, jako je odrazová síla, výbušnost, rychlost, speciální ohebnost, obratnost, koordinace a orientace v prostoru. Úkolem je vlastním úsilím a v souladu s platnými pravidly překonat laťku podle možností v co největší výšce.

Technika flop se prezentovala poprvé na OH v Mexiku v roku 1968 americkým skokanem Dickem Fosburym. Od ostatních technik se liší především rychlejším rozběhem.

Maximální výška dráhy těžiště skokana závisí na:

• a) Počáteční rychlosti vzletu, tj. rychlosti jakou opustí skokan podložku po ukončení odrazu
• b) Úhlu vzletu
• c) Výšce těžiště skokana
• d) Efektivitě přechodu nad laťkou (Čilík-Rošková, 2003)

Délka rozběhu je dána počtem kroků (6-12 kroků). Skokan se rozbíhá ze strany švihové nohy, poslední 3-4 kroky běží po oblouku (tělo je nakloněno dovnitř oblouku). Předposlední krok je zkrácený (došlap na celé chodidlo, nebo přes patu) a v posledních 2-3 krocích dochází ke snížení těžiště skokana. Rozběh je plynulý, stupňovaný a rytmický.

Skokan se odráží vzdálenější nohou od doskočiště. Trvání odrazu je krátké a rychlé, odraz je prováděn přes patu. Švihová noha švihá ostrým kolenem nahoru, vpřed a mírně dovnitř, stehno švihové nohy je rovnoběžné s podložkou. Pohyb paží je soupažný až do výšky hlavy.

PŘECHOD PŘES LAŤKU

Je určen rotačními impulsy již u odrazu. Nad laťkou přechází skokan otočený
zády k laťce, hlavou vpřed, přičemž skokan zaujme polohu můstku. Dopadá na
lopatkovou část zad s dokončením do kotoulu vzad.

 

Kinogram skoku do výšky

 

Vzorový skok