Technika skoku do výšky
Skok do výšky je technická disciplína rychlostně- silového charakteru, která vyžaduje výbornou úroveň pohybových schopností, jako je odrazová síla, výbušnost, rychlost, speciální ohebnost, obratnost, koordinace a orientace v prostoru. Úkolem je vlastním úsilím a v souladu s platnými pravidly překonat laťku podle možností v co největší výšce.
Technika flop se prezentovala poprvé na OH v Mexiku v roku 1968 americkým skokanem Dickem Fosburym. Od ostatních technik se liší především rychlejším rozběhem.
Maximální výška dráhy těžiště skokana závisí na:
- a) Počáteční rychlosti vzletu, tj. rychlosti jakou opustí skokan podložku po ukončení odrazu
- b) Úhlu vzletu
- c) Výšce těžiště skokana
- d) Efektivitě přechodu nad laťkou (Čilík-Rošková, 2003)
Délka rozběhu je dána počtem kroků (6-12 kroků). Skokan se rozbíhá ze strany švihové nohy, poslední 3-4 kroky běží po oblouku (tělo je nakloněno dovnitř oblouku). Předposlední krok je zkrácený (došlap na celé chodidlo, nebo přes patu) a v posledních 2-3 krocích dochází ke snížení těžiště skokana. Rozběh je plynulý, stupňovaný a rytmický.
Skokan se odráží vzdálenější nohou od doskočiště. Trvání odrazu je krátké a rychlé, odraz je prováděn přes patu. Švihová noha švihá ostrým kolenem nahoru, vpřed a mírně dovnitř, stehno švihové nohy je rovnoběžné s podložkou. Pohyb paží je soupažný až do výšky hlavy.
PŘECHOD PŘES LAŤKU
Je určen rotačními impulsy již u odrazu. Nad laťkou přechází skokan otočený
zády k laťce, hlavou vpřed, přičemž skokan zaujme polohu můstku. Dopadá na
lopatkovou část zad s dokončením do kotoulu vzad.
Kinogram skoku do výšky
Vzorový skok