Kapitoly sportovní medicíny
Fakulta sportovních studií Masarykovy univerzity
doc. MUDr. Jan Novotný, CSc.; Mgr. Martin Sebera, Ph.D.; doc. MUDr. Luboš Hrazdira, CSc.; Mgr. Martina Bernaciková, Ph.D.; Mgr. Alena Chaloupecká

Tejpink

Taping je fixace postižené struktury pomocí náplasťových tahů. Jedná se o metodu velmi starou, jejíž kořeny spadají do období starého Egypta. Precizní způsob balení mumií nám ukazuje dokonalost tehdejší bandážovací techniky. Metodu používal i Hippokrates k fixaci zlomenin za současného dlahování. Od roku 1892, kdy byla vynalezena leukoplast se setkáváme již se soudobými fixačními technikami. Poprvé byly popsány A. Hoffou.v Německu a newyorkským chirurgem V.P. Gibneyem. V roce 1930 vychází v Mnichově první atlas fixačních technik pomocí náplastí.

Náplasťová fixace tvoří přechod mezi lehkou elastickou bandáží a rigidní sádrovou fixací. Pevnost tapu může být modifikována - závisí na způsobu naložení a na použitém materiálu. Metoda je velmi často využívána ve sportovní medicíně. Je široce rozšířena a tape je nakládán nejen lékaři, ale i maséry, trenéry a často i samotnými sportovci – mnohdy bez hlubších znalostí principů této techniky. Panuje všeobecná představa, že taping je metodou odlehčující pohybový aparát. Vliv na lidský organizmus a tím pádem i efekt naložené bandáže je však mnohem komplexnější.

Práce předkládá shrnutí mechanizmů působení na lidský organizmus a zamýšlí se nad indikacemi tapingu.

Pohybový aparát

Pohybový aparát – konkrétně svaly, šlachy, vazy, klouby a kosti jsou základním cílovým systémem efektu tapingu. Účelem vhodně naložené bandáže je maximálně odlehčit, podepřít a ochránit definovanou strukturu. Tape přebírá část silových nároků na bandážovanou oblast, modifikuje biomechaniku a především omezuje cíleně rozsah krajních pohybů. Omezením krajních poloh urychluje i dohojení poraněných struktur. U volných kloubů zamezuje pohybu do extrémních, mnohdy až subluxačních oloh. Řídíme se zásadou zvyšovat stabilitu se zachováním mobility – funkce ošetřené oblasti. Zachování funkce a zatížitelnosti je hlavním motivem pro užívání tape. Zjednodušeně můžeme říct, že z hlediska na pohybového aparátu je funkce tape limitována zejména fyzikálními zákony a rozložením vektorů sil.

Nervový systém

Nervový systém hraje neméně důležitou úlohu v působení tapu na organizmus. Modifikace inervace, zejména proprioceptivní podstatným způsobem zvyšuje „ zájem“ CNS o oblast s naloženou fixací. Trvalé dráždění exteroreceptorů náplastí vyvolá senzorické vzruchy v aferentních neuronech jdoucích do zadních provazců. Interneurony zde vybaví vzruchy v motoneuronech jednoho či více segmentů a dojde k určité reflexní odpovědi. Trvání podnětů pak vede k tonické reflexní odpovědi. Zvýšení svalového tonu je reflexní činnost na úrovni míchy. Jeho zvýšení vede ke zpevnění sledované oblasti a k vyšší připravenosti k reakci na nenadálý – zejména nociceptivní podnět.

Psychika

Většinou působí na psychiku velmi pozitivně pocit funkční stabilizace, schopnost vyšší nebo i plné a bezbolestné zátěže, umožnění dřívějšího nástupu do rehablilitační resp. sportovní aktivity. Důležité je též vědomí ochrany pohybového aparátu před dalším poškozením. Nelze opomenout ani velmi silný placebo efekt, zejména při „autotape“, kdy naložená fixace sice nesplňuje žádnou ze základních podmínek správně naloženého tapu, ale jedině tato (mnohdy až rituálně přesně prováděná) forma umožní sportovci plný výkon.

Daleko méně časté jsou negativní dopady tape na psychiku sportovce, zejména pro omezení pohybu a volnosti končetiny s pocitem zavzatosti a dyskomfortu z důvodu zamezení pohybu do krajní polohy tapované krajiny.

Překážkou naložení tape může být i pocit omezení možností osobní hygieny.

Kožní kryt

Vliv na kůži a podkoží je mechanický, termický a chemický.

Při naložení tapu dochází k lokálnímu zvýšení tlaku na kožní kryt. V místech kde hrozí v důsledku pohybu k vlnění až překládání náplasťové fixace, stejně jako v místě fyziologických prominencí zejména kostěných struktur, může dojít v plné zátěži i k mechanickému poškození kožního krytu. Nešetrným naložením tapu s vysokou adhezí k povrchu těla může dojít k též k porušení kožního krytu zejména snímáním při opakovaném použití. Dochází ke vzniku drobných trhlin zasahujících až do podkoží. Jejich patrnost se následně zvyšuje sekundární iritací. Opakovaným snímáním dochází též k odtrhávání povrchové ochranné hyperkeratotické vrstvy, stratum corneum se zeslabuje, v extrémních případech se obnažuje až stratum lucidum a dochází k prohlubování iritace kůže. Vysokou adhezí a nízkou prodyšnosti může dojít též k omezení evaporace a k lokálnímu přehřívání. Při naložení tapu dochází při funkčním zatížení k proměnnému tahu za kůži ve směrech souhlasných s povrchem těla. Dochází takto k mechanickému rozevírání kožních pórů a zvýšené prostupnosti kožního krytu. Tímto principem lze též vysvětlit i zvýšenou účinnost lokálních aplikací medikamentů pod tape. Obdobným mechanizmem může docházet k pronikání chemických látek z adhezívní vrstvy do podkoží. Navíc překrytí povrchu zamezí možnost běžného odstraňování škodlivin z kožního povrchu. Může dojít k lokálnímu podráždění až k alergizaci. Dalším faktorem, který je nutno brát v úvahu je pocení. Pot vylučovaný kůží pod adhezívní obvaz snižuje jeho přilnavost a klesá fixační schopnosti celého obvazu. Může dojít až k maceraci kůže stagnací potu pod fixací.

Oběhový systém

Pohyb kožního povrchu současně s naloženým tapem má podobný efekt jako klasická masáž – zvyšuje prokrvení podkoží, zlepšuje i lokální lymfatickou cirkulaci. Tohoto efektu využijeme zejména při resorbci otoků a hematomů a k urychlení hojení. Tento efekt je velmi důležitý, při ošetření potraumatických stavů, kdy doprovodně dochází vždy k určitému současnému poranění cévního a lymfatického systému. Masážní efekt se rovněž spolupodílí na zvýšené resobci léčiv (ale i škodlivin) z kožního povrchu. Po naložení tapu dochází při pohybu ke změnám obvodu ošetřené oblasti a v tomto důsledku k měnícímu se tlaku pod naloženou náplasťovou fixací. Při svalové aktivitě dochází ke střídavým tlakovým změnám v celé cirkulárně bandážované oblasti a tím i současně změnám zevního tlaku na stěny cév a k výraznému posílení svalové pumpy a zlepšení lymfodrenáže.

Indikace

Teprve na základě co možno nejexaktněji stanovené diagnózy se rozhodujeme pro náplasťovou fixaci. Je vhodná pro lehká poranění svalů – přetížení, distenze, parciální ruptury a drobné hematomy.U vazů a šlach je metoda vhodná pro distenze, parciální ruptury, výjimečně pro izolované kompletní ruptury drobných vazů. Dále ji s výhodou využijeme u tendinitid a tendovaginitid. Mnohdy zvládneme touto technikou i úporné úponové bolesti. Subluxační postavení s následným poraněním kloubního pouzdra, výjimečně reponované kompletní luxace drobných kloubů, chronická instabilita nebo hyperlaxita. Metoda je využitelná i při přechodu z rigidní fixace (sádra, dlaha) na zátěž běžnou aktivitou. Je vhodná i při chronických a degeneratívních postiženích – počínající osteoartróza, svalová hypotrofie, chronická přetížení statickou nebo opakovanou dynamickou zátěží.

Kontraindikace

Nikdy nenakládáme tape u nejasné diagnózy. Jednoznačnou kontraindikací k naložení náplasťové fixace jsou závažná poranění. V případě svaloviny to jsou velké a kompletní ruptury, zejména v případech podezření na arteriální krvácení s rizikem rozvoje syndromu lože (compartiment sy). Závažná poranění kloubů, hemarthros, nereponované dislokační úrazy, kompletní ligamentózní léze, poranění velkých šlach. Jakékoli zlomeniny nosných kostí a dislokované zlomeniny drobných kostí. Akutně probíhající zánětlivé změny septické i aseptické (dna) zejména s výrazným nitrokloubním výpotkem. Stejně tak závažné formy artrózy a defekty chrupavek nosných kloubních ploch. Kontraindikací jsou i kožní onemocnění a poškození kožního krytu.

Materiály

Nejčastěji využíváme materiály komerčně vyráběné přímo k tomuto účelu. Můžeme však s výhodou využít mnohdy i běžných medicinálních materiálů.

Jako adhezívní lepivá vrstva bývá používán oxid zinečnatý, kaučuk nebo polyakryláty.

Neelastické materiály jsou nejčastěji bavlněné, často bývá využit i jiný materiál jako je hedvábí (zejména u hypoalergenních) nebo syntetický materiál. Nároky jsou kladeny na dobrou adhezi a pevnost v tahu. Materiál by měl být prodyšný a odolný proti vodě. K impregnaci se používá kaučukových resp. latexových bazí. Páska má být dobře trhatelná v podélném i příčném směru. Některé pásky jsou opatřeny okrajovým vroubkováním pro snadné trhání (v běžné praxi při ošetření nestříháme ale trháme jednotlivé segmenty).

Elastické materiály jsou protažitelné v podélném nebo v podélném a příčném směru. Základem bývá bavlněná nebo kombinovaná tkanina. Elasticita se pohybuje v rozmezí 30–60%. Podtape je většinou syntetický materiál – polyamid, polyester někdy v kombinaci s bavlnou. Kohezívní obvazy nepřilnou ke kůži ani k ochlupení, přilnou pouze samy k sobě a mohou mít až 100% eleasticitu. Materiály k podložení promiňujících částí jsou většinou na syntetické bazi polyesterů a latexu.

Pracovní postup

Poloha pacienta

Většinou se tape nakládá v neutrální poloze příslušného kloubu. Před zahájením vlastního postupu pacienta uvedeme do vhodné polohy, která zajisti dobrý přístup k ošetřované oblasti. Tato oblast musí být nejen volná k práci lékaře, ale též příjemná pro ošetřovaného. Využíváme podkládání a opory končetin.

Kožní kryt

Nejprve je třeba připravit ošetřovanou oblast. Zkontrolujeme kůži, zda není postižena, očistime ji a pokud je mastnější, je vhodné ji lehce odmastit benzínem. U pacientů s výraznějším ochlupením doporučujeme lokální epilaci (oholení), což usnadní především pozdější snímání tapu. V případě epilace nezapomenout dezinfikovat kožní povrch. Dalším krokem je aplikace speciálního lepidla pod tape. Lepidlo má hned několik funkcí. Sníží iritaci a riziko alergizace kůže, sníží rizika lokální kožní infekce, zvýší adhezi tapu ke kožnímu povrchu, usnadní naložení neadhezívních materiálů – podtape – na kožní povrch. Při snímání tapu později dochází k odtržení v rozhraní tape-lepidlo a výrazně se šetří kůže a snižuje epilace.

Zkontrolujeme, zdali na místech distálně od budoucího tapu se nenacházejí předměty, které by při drobné venostáze pod tapem mohly působit strangulačně (prstýnky, těsné řetízky. apod.).

Dalším krokem je naložení kotvících tahů. Ty probíhají zpravidla cirkulárně po okrajích. Důležité je jejich volné přiložení na kůži, přitažení by mohlo vést k pozdější strangulaci tapované oblasti. Dalším krokem je podložení promiňujících okrajů. V případě nepodložení dochází v zátěži ke zvýšené tlakové sile proti tuhé promiňující struktuře a ke hmoždění měkkých tkání nad kostěnými povrchy. Obložíme-li tyto struktury, rozložíme tlak tapu na ohroženou oblast rovnoměrně, respektive přeneseme jej i do okolí. K tomuto účelu se hodí velmi dobře tužší pěnová guma. Podkládat budeme i místa kde předpokládáme zvýšené riziko iritace kůže frikčními mechanizmy. V tomto případě aplikujeme na kůži rizikového místa vrstvu vazelíny nebo indiferentního mastného krému, který překryjeme měkkým mulem. Obdobným způsobem postupujeme při cílené lokální aplikaci léčiv.

Postavení končetiny

Většinu obvazů přikládáme v neutrální pozici kloubu. Postavení může modifikovat i výsledný efekt tapu – omezení hybnosti je výraznější na straně opačné, nežli ke které je odklonění v kloubu při zvolené pozici.

Naložení podtape

Základními většinou cirkulárními tůrami (již v korektním postavení končetiny) přikládáme materiál, který má za účel chránit kůži nebo šetrně elasticky zvýšit kompresi ošetřované oblasti. Používáme tenký molitan, netkané měkké textilie, adhezívní elastické materiály nebo kohezívní obinadla (nepřilnou ke kůži, ale pouze samy k sobě).

Tahové pruhy

Přikládáme ve směru postižených struktur, respektive struktur, které mají být odlehčeny. Měly by navazovat na kotvící tahy. Jedná se o základní konstrukci tapu, která zajistí funkční efekt (odlehčení poraněné krajiny, omezení krajní polohy, změnu biomechaniky tejpované oblasti).

Zajišťovací pásky

Nemají cirkulární charakter, jsou kratší délky, mají za úkol dobře fixovat tahové pruhy, zabránit jejich uvolnění nebo posunu v zátěži. Dbáme na to, aby nebyly nakládány pod tahem a aby výsledný obvaz neškrtil.

Doplňkové tahy

Těmito tahy, které mají většinou charakter v prostoru procházející spojky (uzdičky) mezi opačnými póly tapu, výrazně omezujeme rozsah pohybu – resp. přesně jej limitujeme (vymezujeme).

Krycí materiál přikládáme méně často, většinou v případě předpokladu dlouhodobějšího ponechání tapu, jako ochranu před znečištěním.

Doba naložení

Je různá. Ve sportovně medicínské praxi se setkáváme nejčastěji pouze s krátkodobým přiložením na dobu sportovního výkonu (tréninkové jednotky závodu). Z kurativních důvodů může být obvaz naložen déle – většinou několik dní. V indikovaných případech i několik týdnů. V případě dlouhodobého naložení je však nutno pacienta pečlivě poučit a pravidelně tape kontrolovat.

Snímání tapu

Ke snímání užíváme nůžky s tupým hrotem nebo speciální nůž na tape. Kulatou špičku nůžek nebo nože doporučujeme potřít vazelínou, která zajistí hladký posun po kůži a omezí riziko jejího poranění. Po podélném prostřižení film lepidla zaručí hladké oddělení obvazu od kůže bez jejího poškození, respektive bolestivé epilace. Zbytky lepidla a adhezívní vrstvy náplastí odstraníme benzínem. Dále se doporučuje po běžném omytí kůži promazat běžným ochranným krémem nebo tělovým mlékem.

Indikace k neprodlenému sejmutí tapu

Bolestivost narůstající po naložení tapu. Otok objevující se distálně od naloženého tapu stejně jako změna barvy kůže (zbělení nebo lividní až fialový nádech), neurologické komplikace jako parestézie, hypestézie, pocit mrtvění končetiny, výjimečně poruchy hybnosti. O brzském odstranění budeme uvažovat i v případě promočení obvazu.

Rehabilitace

Naložená náplasťová fixace neznemožňuje rehabilitační péči o pacienta. Kromě cílené léčebné pohybové aktivity je možno aplikovat i některé fyzikální léčebné metody zaměřené na urychlení hojení a normalizaci stavu.

Závěr

Metoda náplasťové fixace při lege artis použití urychluje hojení, snižuje bolestivost, zabraňuje přetížení ošetřené krajiny nadlimitním rozsahem pohybu. Zlepšuje žilní návrat a lymfatickou drenáž. Masážním efektem urychluje vstřebávání otoků a hematomů. V některých indikacích nemá terapeutický ekvivalent, jindy ji z indikačního pole vytlačují individuálně či sériově vyráběné ortézy s obdobným indikačním spektrem.

Literatura

1. Ferretti, A.: Volleyball injuries. Roma: FIVB, 1994, 137 s.
2. Feuerstake, G., Zell, J: Sportverletzungen. Stuttgart New York Gustav Fischer Verlag, 1990, 419 s.
3. Flandera, S., Hrdlička, L.: Taping. Olomouc, Poznání, 2001, 101 s.
4. Greene T. A., Hillman S. K.: Comparison of support profided by a semirigid orthosis and adhezive ankle taping before, during and after exercise. American Journal Sports medicine 18, 498-506, 1990
5. Hess., H.: Sportverletzungen. Munchen, Luitpold, 196 s.
6. Kennedy, R.: Taping guide. St. Louis, Mosby, 1995, 123 s.
7. Montag, H. J., Asmussen, P. D.: Taping-Seminar Erlangen, perimed Fachbuch-Verl. Ges., 1988, 152 s.
8. Peterson, L., Renstrom, P.: Sports injuries, Kent, Martin Dunitz, 2001, 534 s.
9. Zeman, M.: Obvazová a sádrovací technika, Avicenum, Praha, 1985, 232 s.
10. Sport Medicine Manual IOC, Calgary, Hurford Enterprises Ltd., 1990, 498 s.